Google This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct to make the worlďs books discoverablc onlinc. It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journcy from thc publishcr to a library and finally to you. Usage guidelines Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automatcd querying. We also ask that you: + Make non-commercial use ofthefiles We designcd Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for personál, non-commercial purposes. + Refrainfrom automated querying Do not send automatcd queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the use of public domain materials for these purposes and may be able to help. + A/íJř/iííJř/i íJíírí&Hířon The Google "watermark" you see on each filé is essential for informingpeopleabout this projcct andhelping them lind additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. + Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whelher any specific use of any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. About Google Book Search Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web at |http : //books . google . com/| Slav yOůSJO m IBMBHBlimHBIEIlBUBIIBlIBlIBIIBlIBilBlpl i i i g @ @ i i Harvard College Library FHOM THE FUKD BEQUEATHSD BY Archibald Cary Coolidge CloM of 1887 PKOFB880B OF BI8T0RT I908-I928 DBECIOB OP THB UlOVEBSITY LOHUBY 1910-1928 BllBliailBWBUBIiaiIBMBIIBIIBIIBIIBlIBI U 1 1 u v \ T,^ ^, , % New 1 o. SLOVNÍK NAUCNÍ. ILLUSTROVANA ENCYKLOP.EDIE OBECNÝCH VĚDOMOSTI. ŠESTNÁCTÝ DÍL. Líh — Media. S 15 PŘÍLOHAMI A 178 VYOBRAZENÍMI V TEXTU. 1900. VYDAVATEL A NAKLADATEL J. DTTO V PRAZE TISKEM ČESKÉ GRAFICKÉ SPOLEČNOSTI .UNIE« V PRAZE. MAIIV4II0 C0IJ.I8E UBRARY COOLIDGP r"MD '7 1943 VEŠKERÁ PRÁVA SE VYHRAZUJÍ J^O Nově přibylí spolupracovníci. BerouieK František, inženýr ve Dvoře Králové n. L Beroušek, Danei Jiři, posluchač ňlosoiie v Praze dš, Slč. Honzákova Albina, posluchačka filosofie v Praze . . • H\k, Hromas K., c. k. inženýr v Praze . . . KHs, Kubín Josef, prof. c. k. reál. škol v fiu- déjovicích Kbn, \ Slč. Nádherná Olga, posluchačka filo- sofie v Praze O.Ná, Nosek Antonín, gymnasijní professor v Čáslavi Nsk. Novák Vladimír, docent na universitě v Praze nvk. Schnabel Boleslav, expeditor » Matice české« bk. Zemřelí spolupracovníci. Fahoun František, professor na reálce v Ra- 1 Pokorný Martin, ředitel čes. reálného gym- kovnícc, t 10. května 1900. Kusta Jan, professor na české reálce v Praze, t 1. dubna 1900. MUDr. Michl František, professor na české universitě v Praze, f 2. srpna 1900. nasia v. v. v Praze, f 31. ledna 1900. PsenlČka Josef, professor při vyšší reálce v Karlině, t 13. září 1900. L. ^ Xaih jest tekutina v obchodu se vvskjrtu- jicí, jťjiž hlavní a jediné cennou součásti jest chemická sloučenina, zvaná alkohol ethyl- natý. Vedle 75— 97Vo alkoholu ethylnatého obsahuje v sobe I. ještě vodu a v různém, celkem však skrovnějším množství některé těkavé sloučeniny organické (aldehydy, vyšší alkoholy, estery, kyseliny, furfurol, pořídku i dusíkaté zásady), které mu dodávají zvlášt- ního zápachu a charakteristické příchuti. Po- sléze jmenované látky obsahuje v sobě hlavně I. surový ve větším množství, a poněvadž jsou upotřebení l-u k výrobě lihových ná- pojů na závadu, jest I. zbavován látek těch více neb méně dokonale raffinací (čiště- ním). RafHnovaný I. má v sobě také vždy jenom skrovné množství vody (3 až 47o;' Ostatně viz Lihovarství. L. dřevný viz Methylalkohol. L-em otrava viz Alkoholism. Iiília viz Ližiny. L. v tělocviku, pružné prkno Šikmo na koze postavené, sloužící ke zvýšeni odrazu při skoku. Schnr, Zillia, ves v Čechách, hejtm., okr. a pš. Příbram, fara Pičín; 19 d., 109 ob. č. (1890). •Uharilk Franz, lékař něm. (* 1813 ve Val. Meziříčí — t 1866 ve Vídni). Lékařství vystudoval ve Vídni, zanášeje se při tom stále přírodními vědami, r. 1840 vykonal větší vědeckou cestu po Francii, Německu a Anglii, stal se pak ve Vídni ředitelem dětské nemocnice a očkovacího ústavu. Vycházeje ze zásady, že rozměry plic a poměr jejich ke množství krve v těle proudící je nejzá- važnějším příznakem tělesné zdatnosti Člo- věka, zabýval se po dlouhá léta přesným mě- řením lidí všech věkův a stanovil pak zvláštní zákonitosti v poměrech jednotlivých částí tělesných při vzrůstu, jmenovitě pak roze- znával 24 epoch při vzrůstu celkovém. Po- zději rozšířil svoje badání též na zvířata a rostliny, zvláště na dobu od květu do uzrání plodův, a všude shledal potvrzení tohoto zá- kona. Výsledky svých studií uveřejnil hlavně v těchto spisech: Das Geset^ des menschli^ chen Wachsthums und der unter der Norm \uruckgebli ebene Brustkorb, als die erste und wichtigste Ursache der RhachitiSy Scrophulose Ott&v Slovník Naufoý, sr. XVI. X4|x xgoo. und Tuberkulose (Vídeň, 1858); Das Geset^ des Wachsthums und der Bau des Menschen. Die Proportionslehre aller menschlichen KÓrper theile fůr jedeš Aiter undfúr beide Geschlechte, (t., 1861); tUber das Quadrat, die Grundlage aller Proportionalitát in der Nátur und das Quadrat der Žahl Sieben^ die Uridee des menschlichen Kórperbaues (t., 1865). Mimo to dal dle svých výpočtů zhotoviti velkou řadu modellů normálních postav lidských v roz- manitých epochách vzrůstu člověka. Iiilliiloey komora přiměřeně upravená, v níž postaveny jsou kukaně pro vysedění bažantů při domácím výchovu. čni, lalhomér viz AI k on o lo metr. Iilhovarské počitadlo v. Dolainského počitadlo lihovarské. Uhovanitri jest průmyslové odvětví, jehož účelem jest výroba líhu. Líh vyrábí se buď z plodin přírodních, cukrnatých neb škrobnatých, nebo z melassy, která jest od- padkem výroby cukru z cukrovky. — V Ce- chách« na Moravě a ve Slezsku vyrábí se líh hlavně z bramborův a z melassy, méně z obilí, pořídku z řepy. V Haliči vyrábí se skoro výhradně z bramborů. Také v celé říši Ně- mecké jsou vedle menšího množství melassy hlavně brambory surovinou lihovarskou. Na Rusi vyrábí se líh z bramborů a melassy, ale také hojně z obilí ^žita, kukuřice, pše- nice). V sev. Uhrách užívá se k výrobě líhu skoro výhradně bramborů, v jižních Uhrách výhradné kukuřice. V jižních zemích evrop- ských vyrábí se líh z kukuřice, podobně v Americe Severní a Jižní. V krajích rov- níku bližších užívá se za tím účelem téŽ ba- tatu. Dle zákona o berní z líhu rozeznávají se v říši Rakousko-Uherské lihovary hospo- dářské a nehospodářské (průmyslové). Za hospodářské lihovary uznává zákon zá- vody, jichž majetník jest současně majetní- kem neb nájemcem polního hospodářství určitého, poměrného rozsahu. Odpadky z vý- roby líhu — výpalky — musí býti v témž ho- spodářství zužitkovány. Za to a jiná ještě zákonitá obmezení poskytuje stát hospodář- ské výrobě líhu z příčin národohospodářských značnou hmotnou podporu ve způsobe bo- nifikací, t. j. peněžitých odměn za každý Lihovarství. hektolitr vyrobeného lihu, aby tím výrobu tu v konkurrenčním zápase s průmyslovou velkovýrobou líhu podporoval. Větší cásť líhu v naši polovině říše vyrobeného pochází z lihovaru hospodářských, i má hospodářské I. veledůležitý, dalekosáhlý význam pro udržení a povznesení polního hospodářství těch krajů, které vyšší polohou a méně vydatnou jakostí půdy odkázány jsou na pěstování bramborů. Škrob totiž vytvořuje rostlina z kyseliny uhličité a vody přispěním světla slunečného. Kyselinu uhličitou a vodu však nachází rost- lina při svém vzrůstu všude v dostatečném množství; jakkoli z nich tedy vzniká škrob, nemají tyto dvě látky pro hospodáře ceny. Za to látky dusíkaté a minerálně, které rost- lina vzrůstem svým půdě odnímá, jsou ka- pitálem hospodářovým, i musí hospodář půdě sklizní vzaté látky dusíkaté a minerálně aspoň z části nahrazovati mrvením. Zpracují-li se brambory v lihovaru, promění se toliko je- jich škrob v líh a veškeré ostatní součástky bramborů přecházejí do výpalků, jimiž ho- spodář vyživuje v zimě svůj skot. Při tom vsak poměrně jen nepatrná Čásť látek dusí- katých a minerálných zužitkována jest ke stavbě těla zvířecího, kdežto převážná čásť těchto látek přechází do mrvy chlévské a s tou dostává se opět na pole, jemuž pěsto- váním zpracovaných bramborů byla vzata. Značí tudíž pěstování bramborů spojené s l-m udržení, ba zvýšení plodnosti a tudíž výnosnosti půdy. Za líh vyrobený v lihova- rech našeho mocnářství a měřený zvláštním úředním kontrolním přístrojem platí se při převodu líhu toho ke spotřebě (daň ze spo- třeby či konsumní) dvojí sazba daně: buď 35 zl. neb 45 zl. za 10.000 litrových procent (1 hl bezvodého líhu). Aby totiž bylo zabrá- něno zhoubnému účinku přebytečné výroby na cenu lihu, usnesly se na radu lihovarníků zákonodárné sbory r. 1888 na zvláštním zá- koně, kterým stanoví se úhrnné množství líhu, jež muže býti stižcno jen nižší sazbou daně. Pro naši polovinu říše ustanoveno jest k tomu 997.458 hi (nejnověji navrhuje se 1,017.000 hl), pro uherskou polovinu 872.542 hl, pro Bosnu a Hercegovinu 8000 hl alkoholu, celkem pro celou říši 1,878.000 hi Toto kontingentované množství alkoholu rozděleno bylo r. 1888 dle určitých pravidel zvláštního zákona mezi veškeré lihovary tak, že každému přikázán z toho určitý podíl, i melo toto rozděleni platnost tříletou. R. 1891 rozdělen kontingentovaný líh po- znovu, r. 1894 opětně. Nového opětného roz- dělení, jež mělo býti provedeno r. 1898, na- díti se lze v době nejbližší. Líh, který byl vyroben nad množství kontingentu lihovaru přikázaného, t. j. líh mimo kontingent vyro- bený (nekontingentovaný čili exkontingentní), musí při přechodu do konsumu platiti 45 zl. daně za 10.000 / procent. Jest patrno, že líh tento, stižený větší dani, musí míti na trhu menši cenu, a proto jest výše kontingentu lihovaru dle ustanovení zákonitých přidělená činitelem nad míru důležitým pro výrobní jeho poměry. Z líhu ustanoveného k průmy- slovým účelům neplatí se daň; vyváží-li se líh přes hranice mocnářství, vrací se vývozci daň, která byla zaň zaplacena, i dostává za vyvezený líh ještě zvláštní státní praemii aŽ do výše 5 zl. za každý hl alkoholu; úhrnná summa této praemie nesmí však za večery líh za rok z mocnářství vyvezený překročiti 1 milí. zl. — Aby nebylo lze líh k průmyslo- vým účelům ustanovený a tudíž daně prostý spotřebovati ve způsobe lihových nápojů, jest zákonem jeho denaturace přikázána. Denaturací dodávají se líhu vlastnosti, které jej činí k výrobě lihových nápojů nezpůso- bilým, tedy vůbec nepoživatelným. Líh de- naturuje se přidáním látek, jimiž nabývá od- porné chuti a někdy i odporného zápachu a které nelze jednoduchým a tudíž snadným způsobem z hhu odstraniti. Výroba líhu skládá se z následujících výkonů: z úpravy suroviny (praní, mletí a p.), ze přípravy zápary, ze zkvašení zápary a z destillace zkvašené zápary. Alkohol etnyl- natý, který jest vlastně cílem výroby líhu (viz Líh), vzniká totiž působením jistých mikroorganismů (nejúčinnějšími jsouicvasnice) v roztoky jistých cukrů (zkvasitelných cukrů*). Ze suroviny lihovarské jest tudíž třeba pře- dem připraviti roztok cukerný, zkvasitelný. Takový roztok nazývá se v praxi lihovarské záparou, a výkon, jímž zápara se připravuje, zapařováním či zapářkou. Zápara se mísí (zakvašuje) s kvasnicemi, které si lihovarník sám připravuje z vhodných surovin (sladu a zápary) během kampaně a které se v praxi zovou droždím lihovarským či hplovici. Tím uvádí se zápara do kvašení. Kvašením může však vzniknouti v zápaře jen 12 až 14, výji- mečně až 197o alkoholu ethylnatého; mimo to obsahuje v sobě zkvašená zápara mnoho pevných, netěkavých látek, rozpustných i ne- rozpustných. Aby tudíž ze zkvašené zápary oddělen byl alkohol ethylnatý a tak připra- ven byl líh, podrobuje se zápara ta destillaci. V lihovarech, v nichž se zpracují škrobnaté suroviny, připravuje se z těchto zkvasiteFný roztok cukrový (zápara) pomocí sladu, vy- klíčeného to obili (ječmene, žita, ovsa), jež v sobě obsahuje látky (diastatické enzymy), které za vhodných podmínek mění škrob ve zkvasitelný cukr (maltosu). Obilí se obyčejné zapařuje přímo, v celých zrnech, bez před- chozího čištění. Brambory se před zapařo- váním čistí praním ve zvláštní pračce. Vy- prané brambory (neb obilí) dopravuje nej- obyčejněji paternoster mechanicky do pa- řáku, železné, kuželovité, uzavřené to nádoby s příslušnou armaturou. V pařáku zahřívají se přímou parou znenáhla až na teplotu, po- měrnou tlaku 3 atmosfér (obilí na 4 atm.); při tom se kondensací páry vzniklá voda z pařáku vypouští (obilí se naopak paří s vo- dou). Tímto výkonem přemění se škrob su- roviny v maz škrobový a tkáň suroviny, uza- vírající v buňkách zrnka škrobová, tak se poruší, že lze z ní nárazem, silným otřesem veškerý škrob uvolniti, vyprostiti. Pařená Lihovarství. surovina se proto dolním úzkým koncem pařáku za tlaku 3—4 atm. vyhání skrze rošt do kádé .zapařovací, vhodným míchadlem opatřené, kde se >dílo« (pařená surovina, das Maischgiiť) mísí s vodou a sladem za vhodné teploty (teplota zapařovaci, obyčejné 60—63® C). Tak vzniklá zápara mívá v roz- toku 17—23% sušiny a chladí se na teplotu zákvasnou (12 — 15** C) zvláštním chladičem, obyčejně v kádi zapařovaci umístěným, načež se svádí do kvasírny, kde se v kádích kvas- ných (posud dřevěných, otevřených) zakva- šuje zralou holovicí. Aby byla získána holo- vice, připraví se nejprve ze syrového sladu a zápary »holoviČná zápara«, ta pak ponechá se za teploty 50* C 6— Shodinnému samo- volnému kvašení mléčnému, čímž se vyvine v zápaře té působením na sladu vŽdy pří- tomných bakterií mléčného kvašení O' 7 až 0'9Vo kyseliny mléčné. Po ukončeném kysání holovičná zápara se ochladí (na 14—20* C) a zakvasí na počátku kampaně lisovaným droždím, během kampaně »matkou« či ma- tičním droždím, t. j. částí holovičné zápary, která byla vzata, když zakvašená zápara ho* lovičná dostoupila do stadia nejbujnějšího kvašeni. Kvasící zápara holovičná po vzetí matky zbývající zove se holovicí (zralá holovicc) a slouží k zakvaŠení zápary hlavni. Kvašení zápar bramborových a obilných trvá 3 dni v lihovarech rationálně zřízených a rationálně pracujících; v přemnohých liho- varech hospodářských užívá se však posud méně výhodného kvašení 48hodinného neb ještě kratšího. Zkvašením klesá koncentrace zápary z původních 17—21® S až na 0-5—1® S a stoupá teplota z 12—20® C na 25—30® C. Zkvašená zápara převádí se z kádě kvasné do přístroje destillačního, kde se zbavuje alkoholu ethylnatého. Ten pak ve způsobe surového líhu vytéká z chladiče destillačního přístroje do kontrolního měřicího přístroje úředního, který samočinně zaznamenává, ko- lik líhu a jaké koncentrace přístrojem tím do reservoiru lihového proteklo. Za množství vyrobeného alkoholu, takto úředně zjištěné, ručí finančnímu aeráru výrobce tak dlouho, pokud prodaný a za úřední assistence z liho- varu vyvezený líh nebyl kupcem přijat. Daň 2 líhu toho platí se teprve tehdy, když se líh (po případě ještě prve raffinaci podro- bený) dodává výrobci lihových nápojů. — Destillačni přístroje lihovarů zařízeny jsou buď na práci přetržitou neb na práci nepřetržitou. První skládají se z jed- noho neb dvou kotlů (kovových neb dřevě- ných), které se asi z poloviny naplní vykva- šenou záparou. Ta uvádí se do varu parou z parního kotlů. Páry lihové unikají z kotlů do rektifikátoru, nádoby to, do které stéká sraženina z deflegmátoru výŠe položeného; v rektifikátoru se sraženina ta vnikajícími parami lihovými uvádí do varu. Z rektifiká- toru unikající páry, alkoholem ethylnatým již bohatší, stoupají do deflegmátoru, totiž přístroje, v němž se částečně (teplou vodou) ochlazují a takto sesilují, načež vnikají do chladiče, v němž se kondensují v líh 80 aí 85®. Mezi rektifikátor a deflegmátor vkládá se často kolonna rektifikační (viz níže), aby se docílilo líhu silnějšího (až 91®). Líhu zba- vená zápara vykvašená slově výpal ky, jest výborným krmivem i odváží se z lihovaru přímo do stáji. — Vedle apparátů na práci přetržitou užívá se nyní stále více i v liho- varech hospodářských apparátů na destillaci nepřetržitou čili apparátů kolonnových (jed- notlivé části apparátů jsou v sloupce — ko- lonny — seřadény), jimiž uspoří se na palivu a získá se líh čistší i sehnanějši (až 95®). U těchto apparátů se zápara vždy napřed f)ředehřívá, než se svádí do oné části ko- onny, kde se líhu zbavuje. Nižší teploty zápary užívá se k deflegmaci par lihových, unikajících z kolonny záparové neb rektifi- kační. Zápara předehřátá až skoro k bodu varu vylévá se z příslušného potrubí v nej- vyšší Čásť kolonny záparové. Tato skládá se z řady (10 neb více) odděleni nad sebou v jediný sloupec sestrojených, jimiž shora dolů stéká vykvašená zápara a zdola nahoru soustavně proniká pára. Takto se zápara postupně v kolonně záparové zbavuje alko- holu, až pak v nejnižším oddělení kolonny, jsouc úplně zbavena alkoholu, jakožto vý- palky z apparátů se vypouští. Lihové páry odvádějí se z kolonny záparové do kolonny rektifikační, která jest napájena sraženinou, tvořící se v deflegmátoru výše umístěném. Sraženina tato pohybuje se v kolonně rekti- fikační podobně soustavně s hora dolů jako zápara v kolonně záparové a na cestě té jest podobně jako zápara do výše vystupujícím proudem páry zbavována lihu. V nejnižším odděleni kolonny rektifikační jest sraženina ta alkoholu úplně prosta a odtéká jakožto »břečka€ (lutr) do kanálu. — V několika mála lihovarech hospodářských vyrábí se líh z cu- krovky. Cukrovka dopravuje se z pračky do řezačky a řízky plní se diffusní batterie. V té diflfunduje se nikoli vodou jako v cukro- varu, nýbrž horkými, vodou poněkud zředě- nými výpalky. Šfava kyselinou sirovou po- někud okyselená (obyčejně se již řízky při plněni batterie okysclují) zakvašuje se kva- sící šťávou a kvašení se sesiluje přidáním droždí (obyčejně pivního). Šťáva mívá 7 až 8®' S a vykvašuje v 6—8 hodinách na 0*5® S neb i mže. Vykvašená šťáva destilluje se v apparátech kolonnových. Odpadní vodou z difíuse zavlažují se systematicky pozemky. Kampaň trvá od konce října do ledna. Značné množství líhu vyrábí se u nás ročně zmelassy ve velikých závodech průmy- slových. Melassa se za tím účelem zřeďuje a sírovou kyselinou okyseluje až do reakce slabě kyselé (někdy se s ní i povařuje). Zá- para tak připravená mívá 20® S neb více, i zakvašuje se holovicí, která se nejnověji (způsob Jacqueminův) připravuje ratio- nálně z čistých kultur kvasnic, zvláště způ- sobilých ke zkvašení třtinového cukru, a ze zápar sterilisovaných (prostých mikroorga- nismů). Výpalky ze zápar melassových se Lihové kvašení — Lich. odpařením zbavují vody a pak spalují ve zvláštních pecích. Tím získá se popel (uhel výpalkový), který vyloužením vodou posky- tuje roztok solí draselnatých a sodnatých, z něhož se získá značné množství potaše (uhličitanu draselnatého), nčco sody i síra- nů v a chloridů v alkalických. V továrnách na lisované droždí získá se líh jakožto důležitý výrobek vedlejší. Tu se zakvašují zápary ze žitné tluči, tluči ku- kuřičné a tluči ze sušeného sladu aneb (me- thoda' novější) zápary z tluči kukuřičné, má- čeného žita a syrového sladu. Pařáku se ku zapařování neužívá. Buňky kvasničné vytvo- řené kvašením řídké zápary obilné neb zá- pary jalové (mláta prosté) sesbírají, praním cizích přimíšenin zbavují, lisováním od pře- bytečné vody odděluíí a pak uvádějí do ob- cnodu buď prosty škrobu (k zakvaŠení ho- lovice v lihovarech) neb se škrobem smíšeny ^k účelům pekařským). Nejnověji užívá se vedle surovin výše vyjmenovaných k výrobě lisovaného droždí též melassy dle zvi. způ- sobu, patentovaného Antonínu Nýdrlovi. — Surový líh se čistí, rektifikuje zvláštními appa- ráty složenými z kotlů, kolonny rektiíikační, denegmátoru a chladiče, opětovanou destillací (po předchozím zředění vodou na 40— 50Vo)« Velmi čisté, jemné raffinády nabývá se rekti- ňkací spojenou s filtrací, k níž se užívá dře- věného uhlí. Ks. Uhové kvaieni viz Kvašení a Lího- varství. Iiihové n&poje jsou nápoje obsahující jakožto podstatnou součástku líh, ale v množ- ství dost nestejném : některé jen l7o» některé až 557o* Líh vzniká kvašením tekutých cukr- natých buď přirozených sladkých šfav, nebo t. zv. zápar připravených ze surovin škrob- nat^ch. Některé I. n. pijí se hned po ukon- čeni hlavního kvašeni (pulk, palmová vína), jiné nechávají se odležeti, aby se vyčistily a získaly lahodnější chuti (pivo, víno a pod.). Z některých se po ukončení hlavního kva- šení připravují nápoje lihem bohaté, ale ne- obsahující vedle malého množství látek ko- řenných jiných součástek (kořalky), konečně připravují se I. n. z čistého líhu, cukru a lá- tek kořenných (likéry). L. n. připravené pou- hým kvašením obsahují vedle lihu jiné sou- částky pocházející ze surovin, a to buď ne- změněné (cukr, soli nerostné) nebo během výroby z původních součástek vytvořené (cukr a dextrin ze škrobu, peptony z bílko- vin a j.). Mnohé z těchto součástek mají ve- likou hodnotu výživnou při snadné ztravitel- nosti, proto některé I. n. můžeme spíše po- važovati za potraviny lehko ztravitelné než za opojné nápoje, to platí zejména o ku- mysu, kefiru a kvasu, jež obsahují jenom 1— 27o líhu, za to však značné množství lá- tek dusíkatých ve formě snáze ztravitelné, než byly původní součástky mléka nebo mouky, ze které tyto nápoje jsou připra- veny. Pivo stojí na rozhraní mezi l-vými n-ji výživnými a opojnými. Pouhými opojnými ná- poji jsou kořalky, které vedle lihu obsahují jen některé těkavé součástky, které jim dá- vají příjemný zápach i chuC, ale jsou někdy zdraví škodlivé. Sprostší druhy kořalek obsa- hují t. zv. přiboudliny (alkohol amylnatý, bu- tylnatý, propylnatý) a jsou vždy zdraví ško- cfiivé (v. Alkoholismus). — Likéry obsa- hují sice značnější množství cukru, ale při tom tak velké množství líhu, že je musíme považovati pouze za opojné nápoje, vedle toho mívají někdy tak velkou přísadu silic, že se stávají v zdravotním ohledu povážli- vými. Ačkoli výroba některých l-vých n-jů je dost složitá a vyžaduje značné řemeslné zkušenosti a dovednosti, vyrábějí si lidé v ně- kterých krajinách I. n. způsobem primitivním po domácku; tak v Mexiku vyříznou květní pupen dospělé agáve tak, aby zůstala upro- střed jamka, do které se stáhne sladká SCáva z poraněných částí rostliny a při teplotě, jaká v oněch krajinách panuje, brzo samo- volně zkvasí a poskytne přímo beze zvláštní práce opojný nápoj zvaný pulk. Podobné jednoduchým způsobem připravují v tropi- ckých krajinách víno palmové z mízy palem. Po domácku děje se téŽ výroba kvasu, ke- firu, kumysu, rakije, slivovice. Lš, Ú-Kiinfl^Oaiiff, státník a vojevůdce čín- ský (* 14. ún. 1821 v Čín. provincii Nganhui), vstoupil do státních služeb, v nichž rychle postupoval. R. 1861 j měnová soudcem v pro- vincii če-kiang, později povolán jakožto misto- držící do pro v. Kiangsu. V odměnu za veli- kou obezřelost a r£no8t, s jakou potlačil povstání v této provincii, ppvýšen L. do stavu šlechtického a r. 1864 jmenován vrch- ním místodržícím v Če-kiangu a Kiangsu, r. 1870 vrch. vojen, velitelem v Pečili. Svoje státnické vlohy ukázal nejlépe v čínsko-franc. diplomat, jednáních r. 1883, jeŠtě více však při ujednání čínsko-japanské smlouvy z 8. list. 1895, v níž s velikou rázností hájil zájmů čín- ské vlády ve válce přemožené. Fanatický je- den Japonec chtěje odkliditi tak nebezpečného diplomata, jakým ukázal se L., střelil jej do hlavy, rána však nebyla smrtelná a neza- bránila L-ovi skončiti své důležité poslání. Roku 1895 odvolán ze svého úřadu vrchního místodržícího a povolán za říšského kancléře a prvého ministra ke dvoru císařskému do Pekingu. Roku 1896 poslán jako zástupce čínské vlády k ruskému dvoru do Petro- hradu ke korunování, odkudž odcestoval po- zději ke dvoru německému, belgickému, do Francie, Anglie, Spoj. Obcí sev.-amer., kdež všude s velikou poctou byl přijat. Navrátiv se do Číny byl jmenován ministrem zahra- ničním. Význam L-a spočívá hlavně v tom, Že náleží k prvním současnem čínským prů- kopníkům myšlénky, aby Čina emancipovala se ze starých předsudků k ostatním národům a přijala vzdělanost západní. Srv. R. K. Dou- glas, Li Hungchang (Lond., 1895). Uoh, město v kraji giessenském Horního Hesska nad Wetterou, na trati Giessen-Geln- hausen dráhy hornohesské, sídlo okr. soudu, má 2448 ob. (1895); pošta, telegraf, starý zá- mek kníŽ. Hohensolms-Licha a ústav učitel- Lichačev — Lichas. 5 ský. Poblíž klášter Arnsburg, podél něhož táhne se římský kolový přikop a v jehoŽ sousedství r. 1893 vykopány základy starého římského hradu. Xaoliatey: 1) L. Vasilij Boedanovič, stolník cara Aleksěje Michaík>vice, jenž po- slal jej v čele družiny 28 lidí spolu s Ivanem Fominem do Florencie, aby poděkoval vé- vodovi toskánskému Ferdinandu II. za vlídné přijetí Cemodanuva a Posnikova. L. vykonal cestu v 1. 1658—59. Zápisky jeho, chované v archivu ministerstva zahraničných záleži- tostí v Moskvě, byly několikráte otištěny. O sobě vydal je Certkov: Opisanije posolstva, otpravlennago v i6Sq g, ot carja Aleksija Mičhajloviča k Ferdinandu JI,, vel. gercogu toskanskomu (Moskva, 1840). 2) L. Vladimír Ivanovic, vynikající pracovník v rus. veřejném životě (♦ 1837). Vystudovav práva sloužil v senátě, byl čle- nem a náměstkem předsedy petrohradského okružného soudu, pak členem petrohradské soudní komory (palaty), od r. 1881 do 1885 předsedou mírového sjezdu sídelního města. Od r. 1865—96 byl členem petrohradské městské dumy fracíy), na počátku osmdesá- tých let předsedou městské zdravotní kom- misse. R. 1885 a po druhé r. 1889 zvolen byl za starostu (golovu) města Petrohradu; r. 1892 vzdal se této hodnosti. R. 1893 zvo- len znova za předsedu petrohradského míro- vého sjezdu, r. 1896 jmenován senátorem. V prvém desítiletí po založení 9Věstnika Jevropy« uveřejňoval L. v tomto Časopise mnoho článkft, hlavně o nových soudech a městské samosprávě. R. 1876 spolu s A. S. Suvorinem převzal vydávání časopisu »No- voje Vremja«, avŠak brzo se vedal účastenství v tomto podniku. — Choť jeho Jelena Osi- povna proslula svými pracemi z oboru žen- ské otázky, uveřejňovanými v časopisech, a obšírným dílem Materiály dlja istoriji {enskago obraiovanija v Rossiji (Petrohrad, 1890--95; 3 díly). Mimo to přeložila několik užitečných spisu a sestavila obzor činnosti Husa, Luthera, Zwingliho a Calvina (t., 1872). 3) L Vladimír Sergej e ví č, spisovatel ruský (♦ 1849), znám jest četnými básněmi, uveřejňovanými v rozličných časopisech. Nej- lepší z nich vydal ve sbírce Za dvadcat lét^ i86q—88 (Petrohrad, 1889). Z Moliéra pře- ložil veršem: Tartuf (t., 1887); Don Zuan (t., 1890); Skupoj (t., 1890); Škola (en (t., 1895); Méíčanin v dvorjanstvé{t., 1895), a z Corneillea; Sid (t., 1893). Z původních jeho prací dra- matických setkaly se s úspěchem, na stát- ních divadlech hlavně komedie V rodstven- nych otjatijach a drama Žňň Jlimova. 4) L. Aleksandr Vladimirovič, krimi- nalista ruský, syn Vladimíra Ivanovice L-a (♦ 1860\ Vystudovav na petrohradské univer- sitě, byl náměstkem státního zástupce (proku- rora) petrohr. okružného soudu. Jest jedním z inspektorů hlavní vězeňské správy. Napsal: Samoubijstvo v Zap, Jevropé i Jevropejskoj Rossiji (Petrohrad, 1882), řadu statí v ^lurn. Gražd. i Ugol. Pravac, mezi jiným o smlouvě Ruska s Anglií o vydávání zločinců ri887, č. 7.) a o dozoru nad zločinci choromyslnými (1880, č. 4.) ; přeložil také Glaserovu rukověf soudního řízení. 6) L. Nikolaj Petrovič, historik ruský Í* 1862). Vystudovav na historicko-ťilologické ákultě kazaňské university, byl tamtéž sou- kromým docentem, od r. 1896 docentem uni- versity petrohradské a zároveň professorem archaeologického ústavu v Petrohradě. Od r. 1894 jest též členem archaeografické kom- misse petrohradské. Práce L-a podávají velmi mnoho nového, cenného materiálu, uveřej- něného z různých archivů. Kromě dvou disser- tací, magisterské: Ra\rjadnyje eQaki XV v, (Petrohr., 1888) a doktorské: Bumagi i dřev- néjšija buma^nyja meljnicy v Moskovskom gO' sudarstvé (t, 1891), L. napsal: Grigorij Niko- lajevič Gorodčaninov i jego sočinénija (Kazaň, 1886); O ra^réšitiljnych gramotach vostočnych patriarchov (Moskva, 1893); Ka^anskij Věst- ník (»Knigoveděnije«, 1894); Afó5f}ti(fe5/:(;ď déla iSÓS—iOOS gg. (Petrohrad, 1894); Bibliotéka i Archiv moskovskich gosudarej v XVI v. (t., 1894); Knigopečatanije v Kadani \a pervoje Solětije suščestvovanija v etom gorodé tipo- grafij (t., 1895); Katalog letučich i\danij i jich perepečatok (t., 1895); Sborník aktov, sobran- nych v archivach i bibliotékách (t., 1895); Bo-. jarskij spisok t6ii g. (t., 1895) a j. Uolianotiui, zool., viz Indríové. Uohard Daniel, spisov. československý (♦ 17. led. 1812 v Slovenské Lupči — 1 17. list. 1882 v Uh. Skalici). Pobyt na studiích v Preš- purce rozhodl směr jeho života: s několika druhy založil r. 1828 »Jednotu literární*, z níž vyšel i Ludevít Stúr, a působením profes- sora Kováče-Martinyho přilnul k vědám pří- rodním, kteréžto šťastně popularisovati bylo hlavním úkolem L-ova života. R. 1837 byl ev. kazatelem, v 1. 1838—44 učitelem příro- dopisu na ev. gymnasii v B. Šfávnici a po- tom až do smrti žurnalistou a spisovatelem ve Vídní i v Skalici, onde vydávaje vládní •Slovenské noviny« (1849—61), zde hospo- dářský »Obzor* fl863— 82). Úhrn theoreti- ckých i praktických vědomostí přírodopis- ných a hospodářských L. uložil v »Slovenské obrázkové čítance* (Turč. Sv. Martin, I., 1881; II., 1882). L. byl z nejlepších domácích stili- stův a z nejšťastnějších spisovatelů prosto- národních. VČk. Uohai jest rod trilobitů ze zpodního a svrchního siluru, který vyznamenává se zvlášt- ním tvarem hlavy. Postranní přední vrásky na průčelí probíhají totiž téměř kolmo, rovno- běžně s podélnou osou těla a spojuji se oblou- kovítě se zadními vráskami postranními. Prů- čelí není určitě omezeno a mívá často vzadu položené oči. Šev lícní počíná na zadním okraji poblíže středu, jde k čelnímu okraii, který překročuie, a spojuje se na zpodu. Prů- čelí a některé částí lící bývají ozdobeny zrny. Hypostonaa jest čtyřhranné, málo klenuté a vzadu vykrojené. Trup sestává z 9 aŽ 10 Článků, žebra jeho mají rýhu a jsou pro- dloužena v trny. Ocasní štít jest troj boky. Lichceves — Lichnovský. osa jeho čitá 2—3 prsténce, čásť žeberní je plochá a vybíhá v široké trny. Rod tento jest rozšířen, přicházíť ve Skandinávii, Ru- sku, Anglii, Francii, Sev. Americe a v Če- chách zastoupen iest 10 druhy, z nichž při- padá na zpodní silur 3 a na svrchní 7 druhů. Obecný jest v budňanském vápenci (e,) druh L. palmata. Někteří rozdělují jej ve tři podrody, hlavně dle rozličného tvaru hlavy; Platymetopus má na průčelí jen krátké přední vrásky aneb vůbec vrásky chybějí; Hoplo- lichas má vrásky přední i zadní, střední však chybějí ; Conolichas má průčelí na zad v hrboul vyzdviženo. — Srv. Barrande, Systéme sil. du centre de la Bohéme (1852). Pa, Iiiohoeves viz Li ch oce v es. Iilohen v lék. viz Li sej. Iiiohenes, bot., viz Lišci niky. Iiiohenln (též škrob mechový zvaný) jest uhlohydrát empirického vzorce C^H^^O^^ vy- bavený z četných lišejníkův a mechů, ze- jména z islandského Cetraria island ica. L. jest tvrdá, křehká, průsvitná hmota, roz- pustná ve vodě horké; ve studené toliko bobtná i barví se nabobtnalá iódem na modro. V celku podobá se I. nad míru obyčejnému škrobu. OŠc. Iiiohenolog[Í6^ nauka o lišejnících. Uohfleld [Tičfildl, město v angl. hrabství staffordském, poblíž Tronta, má 7864 obyv. (1891), theolog, seminář církve anglik., bi- skupský palác a got. kathedrálu ze XIII. st., jež vysoko jest položena a kdysi byla silně opevněna. Pozoruhodný pomník Sam. John- sona a Garricka. Pivovarství. Iiiohkov {Lichtenau), ves v Čechách, hejtm. Žamberk, okr. Králíky, fara a pš. Mladkov; 177 d., 1211 ob. n. (1890). 4tř. šk., telegraf a stanice Rak. sev.-záp. dráhy (Hradec Král.- Meziměstí), továrna éthericícých olejů, popi. dvůr a mlýn. Uohnloe, obecné pojmenování zřícenin hradu Lichtemburka, který se na konci ostrohu ze Železných hor nade vsí Třemoš- nici vypínal. Hora ta slula prvotně Světlice a z toho utvořeno něm. jméno. Zakladatelem byl Smil ze Žitavy (ok. r. 1250), jehož po- tomci se odtud pánové z Lichtemburka (v. t.) nazývali. Jindřich, syn Oldřichův, pro- dal L-ci králi Janovi a odtud se stala králov- ským hradem a sídlem popravce čáslavského kraje. Od r. 1331 měl jej Štěpán zTetína v zástavě, ale kralevic Karel jej vybavil. Po- zději jej měli v zástavě pánové z Lipého a Jindřich z L. 1346 L-ci na díl svůj obdržel. Karel IV. nikdy L. nezastavoval, teprve r. 1394 zastavena Štěpánovi z Opočna (f 1397). Ok. r. 1410 daly se odtud škody a to bylo příčinou, že Václav IV. L-ci vyplatil. Dal ji pak za vdovské věno králové Žofii, ale r. 1421 opanována od vítězného vojska Pra- žanův a odevzdána Hynkovi Krušinoví z Lichtemburka. Později postoupena Ja- novi Městeckému z Opočna, jenž držel se stranou pod jednou a odtud veliké škody qinil. Proto vytáhli Sirotci r. 1428 k L-ci a nadělavše drahně příkopů, bašt a srubů na východní straně mínili posádka vyležeti, avšak posádka se tak dobře držela, že trvalo oblé- nání celý rok. Dobytý hrad dán byl Janovi Hcrtvíkovi z Rušinova (1429), jenž jej držel bez zápisu. R. 1470 jej prý Jindřich Víta ze Rzavého ztekl. Král Jiří Vybaviv L-ci dal ji manž. své Johance (f 1475), po níž ji dědil syn Jindřich kníže Minstrberský. Ale ten po velikých závadách zastavil L-ci Vilémovi Tetourovi z Tetova (před r. 1489). Vyplatil ji potom král Vladislav pro Mikuláše mladšího Trčku z Lípy (1490). Tento učinil L-ci předním sídlem svým a hrad opravil (f 1516). Dědička jeho Johanka Trčková z Březovic postoupila roku 1516 L-ci svým pěti synům. R. 1533 dostala se na díl Zdeňkovi, jednomu z nich, ale ten ji postoupil r. 1534 Janovi staršímu a tento r. 1539 Janovi mladšímu. Když tento asi r. 1549 zemřel, ujal L-ci Vilém Trčka z L. a prodal ji r. 1555 poručníkům dětí někdy Zikmunda Robmhápa z Su- ché. Sirotci ti, Albrecht a Václav, roz- dělili se r. 1564. Onen dostal L-ci, jež mu r. 1578 od krále a stavův dědičné byla do- prodána (t 1592). Čtyři synové jeho v dě- lení pokračovali a tak zastalo k L-ci malé příslušenství. Dostal ji za díl Zikmund, ale když r. 1610 vyhořela, po léta ji nechal pu- stou a pak jen malou čásf obnovil. Sídlo vrchnosti přeneseno do Třeraošnice. Po smrti Zikmundově (f 1624) drželo ten statek pět synů, z nichž jeden, Ferdinand, jej r. 1637 ujal. Protože opevnění ještě stálo, dána sem r. 1645 král. posádka a přece sešlý hrad ještě r. 1646 Švédům vzdoroval. Po učinění míru zbořeno opevnění, ale zůstaly tu ještě tři světnice. R. 1747 připojena L, která ve sto- letí XVIII. úplnč zpustla, k Ronovskému pan- ství. Srv. Hrady, XIL, 29. Sčk. Iiiolmik ve cvičení pořadovém cvičenec mimo určitý počet v řadě vybývající. Schr, UohiLOv: 1) L, far. ves na Moravě, hejtm. Místek, okr. a pš. Frenštát; 207 d., 1176 ob. č., 11 n. (1890), kostel sv. Petra a Pavla, 2tř. šk. a záložna. 2) L., Lichnová (Lichten), farní ves ve Slezsku, hejtm. Bruntál, okr. Benešov ; 301 d., 2091 ob. n. (1890), kostel sv. Mikuláše, 3tř. šk., pš., spořit, a založ, spolek, 3 mlýny, pila, značná výroba stávkového a pleteného zboží, tkalcovství. Uolmovský z Voštic CWoschtiti, Wo- schúti)^ rodina původně polská, usedlá hlavně ve Slezsku a na Moravě, politicky příslušná k Rakousku, Prusku a Rusku; ve Slezsku fřipomíná se již ve XIV. stol. a sice je to anzVoštic, nejvyšší sudí knížectví Krnov- ského. On získal svému rodu ves Lichnov a tak již synové jeho psali se L-všti z Voštic. Od aVI. stol. mají L-vští také svou brani- borskou větev — zakladatelem jejím byl, zdá se, Karel Jindřich — hlavni vŠak zůstala vždycky větev slezská; z ní Jan L. (f ok. 1585) byl od r. 1573 nejvýš, sudím v Krnov - sku a jeho syn Jiří J i n d ř i ch, zasnoubený s Johannou, roz. Skrbenskou z Hříště, tamže Licho-Ambrož — Licht. zemským hejtmanem (1625). Zvláátě však vy- nikl v 2. pol. XVII. stol. Karel Maxmi- lián, který nejen značně rozmnožil jmění rodové, ale nabyl i velkého významu v ži- votě veřejném, jsa po dlouhá léta zemským soudcem a několikrát i místodrži tělem úřadu nejv. súdství v Opavsku. Syn jeho Franti- šek Bernard (f 1747), přestoupiv od víry evang. ke katolictví, byl v 1. 1700(?)— 1720 hejtmanem krnovským a v 1. 1720 — 43 opav- ským; za své zásluhy byl r. 1702 povýšen do stavu svobodných pánů a r. 1727 do stavu hraběcího; on byl první svob. pán L., r. 1707 stal se jím však i jeho bratr Max- milián Ladislav, spisovatel díla Gross- múthiger Feldherr m. s. w., das ist Staats-, KriegS' uná Heldengeschichte des durchlauch- tigsten Prxn\en Eugenii Francisci, Hert\ogen von Savoyen (1732). Syn Františka Bernarda František Leopold (f 1742) oženil se s Barborou, posledním potomkem rodu Wer- denberského, a odtud nesou L-vští i titul hrabat z Werdenberku. Syn předešlého Karel Gottlieb (f 1788) dosáhl r. 1773 pro sebe a pro každého svého nástupce a dědice titul pruského knížete, kterážto hod- nost r. 1846 uznána L-m i v Rakousku. Mezi syny Karla Gottlieba je třeba zvláště připo- menouti Karla kníž. L-kého (f 1814), který má své místo v dějinách hudby hlavně jako štědrý příznivec Beethovenův, ale také jako samostatný skladatel. Syn jeho patří k nej- znamenitějším členům rodu: je to Eduard Maria kníže L., spisov. něm.-rak. (* 19. září 1789 — t 1- led. 1845 v Mnichově), studoval v Gotinkách a v Lipsku a od r. 1841 věno- val se správě svých statků; vedle toho však zabýval se pilně i činností literární. Pro ča- sté nemoci žil dlouho v Římě ; ostatek svého trpícího, ale plodného života trávil v Mni- chově. Literární činnost jeho byla dost roz- manitá: L. psal i verše, z nichž zejména je známa jeho tragédie Roderich (Vratisl., 1821), z franc. přeložil slavnou knihu Lamennaisovu »£ssai sur Tindifférence en matiére de la re- ligione (tiskem vyšel však jen první díl pod názvem Versuch uber die Gleichgúltigkeit, Ví- deň, 1822) a v 1. 1817—24 vydával bohatě vypravené dílo: Denkmale der Baukunst und BUdnerei des Mittelalters in dem ósterr. Kaiser* thum, jehož však nedokončil. Hlavním dílem jeho je široce založená a ještě ani dnes ne zcela zastaralá práce Geschichte des Hauses Habsburg, obsahující dobu v 1. 1218—1493 (8 svazků, 1836—44); podnět vyšel prý od samého Metternicha a dílo samo vskutku má svým duchem plně ráz t. zv. předbřez- nový. Spolupracovníkem L-kého byl tu ze- jména znám^ historik Arnošt Birk. — Syn předešlého, Felix kníže L. (* 5. dub. 1814 — t 19. září 1848 ve Frankfurtě n. M.), sloužil nejprve v armádě pruské, pak ve Španělsku pod praetendentem Donem Carlosem ; r. 1848 byl zvolen za Ratiboř do frankfurtského par- lamentu, kdež se skvěle osvědčil jako řečník reakční pravice. L. stál tu vždycky na sta- novisku přísně aristokratickém a legitimisti- ckém, a protože i forma jeho řečí byla při Vší své eífektnosti pohrdavá a urážlivá, byl L. od radikálních živlů obecně nenáviděn; 18. září 1848 vypukla ve Frankfurtě revoluce, a tu byl L. spolu s generálem Auerswaldem od rozkaceného lidu ukrutně zavražděn. Felix L. byl také literárné činný, vypsav své vzpo- mínky ze Španělska {Erinnerungen aus den Jahren i837—3g, Frankfurt, 1841—42, 2 sv.) a z Portugalska {Portugal, Erinnerungen aus dem Jahre 1842, Mohuč, 1843). Z ostatních L-ch je třeba ještě připomenouti Viléma Karla hraběte L-kého (1793—1864), který zejména v 1. 1848 a 1849 vynikl na italském bojišti jako polní maršálek rakouské armády, a nynější hlavu rodu, mladšího bratra Felixe L-kého, Karla M. Fausta Timoleonta kní- žete L-kého (* 19. pros. 1829), dědičného člena pruské panské sněmovny. Iiioho-Ambroi viz Ambrosiaster. Iiiohobéinik n. antiparallelogramm viz Čtyř úhelník. Plocha l-u rovná se polo- vičnímu součtu obou rovnoběžek (nebo střed- nímu jich průřezu) násobenému výškou (kol- mou jejich vzdáleností). Uohooeves, Lichuceves, Lichceves, ves v Čechách na Zakolanském potoce, hejtm. a* okr. Smíchov, fara Noutonice, pŠ. Vel. Pří- lepy; 25 d., 200 ob. č. (1890), zámeček s popi. dvorem. Po založení kláštera svatojirského náležela, do majetku jeho. R. 1421 zabrali Pražané L. a postoupih ji Martinovi ze Štilic, načež držena v rukou světských. R. 1583 po- stoupil Michal Španovský, nejvyšší písař krá- lovství Českého, dvůr v L-vsi abatyši svato- jirské, ale ves držena k Okoři. R. 1606 koupil L. David Bory ně ze Lhoty a připojil ji k Roz- tokám. Uohoyy, Licho v i Zlichov, ves v Če- chách, hejtm., okr. a pš. Sedlčany, fara Du- blovice; 40 d., 271 ob. č. (1890), půl hodiny odtud popi. dvůr a mlýn. Xaoht Hugo, architekt něm. (* 1841 v Dol. Zedlici u Fraustadtu v Poznaňsku). Vstoupil r. 1862 do atelieru Endeova a Bdckmannova v Berlíně a studoval na stavitelské akademii, kdež zejména R. Lucae naň působil. Ve Vídni vzdělal se u H. Ferstela a malíře F. Lauf- bergera. R. 1870 podnikl studijní cestu do Itálie- a v 1. 1871—79 byl soukromým stavi- telem v Berlíně, kde stavěl domy a villy po vzoru velkých činžovních domů vídeňských. Od r. 1879 je činný jakožto náčelník měst- ské stavební kanceláře v Lipsku a pod jeho vedením byly provedeny stavby, jako: rozší- ření městského musea, hudební konservatoř, jatky, museum Grassi, pak školy, nemocnice, policejní budova, ústř. tržnice, kostel svato- janský a j. Mimo Lipsko vystavěl radnici v Gubenách a se sochařem Krist. Behrensem pracoval o pomníku císaře Viléma ve Vrati- slavi. L jest ze stavitelů německých nejvíce vynikajících a byl také Často vyznamenáván za svoje práce. Je také Členem berlínské umě- lecké Akademie. Vedle svých prací stavitel- ských vydal souborná díla, jako: Die Archi- tektur Berlins (100 obrazů svétlotiskem. Ber- 8 Licht — Lichtenau. lín, 1877); Die Architektur Deutschlands (t., 1878—82, 2 sv. se 200 kameno- a světlotisky); Die Architektur der Gegenwart (t., 1886—93, 3 sv.; lithografíe, světlotisk a barvotisk s tex- tem). Gh, Iiioht., zoologický skratek, jímž označen M. H. Lichtenstein (v. t). Iiiohtbaohet viz Světléhory. Iiiohtembark viz Lích nice. z Iiiohtembarka, jméno staropanského rodu erbu dvou černých ostrví na zl. Štítě s klenotem kapra na páví kýtě. Předkem jich byl Smil Světlík neb Světlický, jenž byl v 1. 1193—97 druhem kníž. Přemysla v jeho vyhnanství a s ním pod4e pověsti chléb vy- dělával v kole chodě (1211 purkr. kladský, t 1216). Od mladšího jeho syna Častolova pocházeli ostatní >Ronovcí« erbu ostrví, od staršího Jindřicha ze Žitavy (1219—52) páni z L. a z Ronova. Jindřich byl r. 1234 purkr. v Budyšíně a měl manž. Sibylu z Kři- žanova. Synové jeho byli Smil (1243—69) a Často lov. (1255—69), z nichž tento byl pra- dědem pánu z Ronova. Smil pečoval o po- vzneseni stříbrných hor, jež byly na díle jeho německobrodském, a bohatl tím tak, že patřil k prvním pánům v království, drže velký dvťfr na hradě svém Lichnici nebo Lichtemburce a nazvvaje se pánem z boží milosti. Také pečeti val pečetmi, které veli- kostí svou obyčejné panské pečeti .převyšo- valy. Když r. 1248 sám třetí vyslán byl ke sněmu mohučskému, vyznamenal se tu jako smělý turnaj nik a dostal prý od císaře čer- ného kapra za klenot. R. 1257 bojoval u MQhl- dorfu a r. 1260 na Moravském poli. Leto- pisec Žďárský nazývá jej mužem bohatým, bohatýrským a štědrým, velikým skutky a tělem, slovutným pověstí (f 1269, manželka Eliška z Kunštátu f 1296). Synové jeho byli: Jindřich neb Hynek (1256—1289), Smil (1262—88), Oldřich (1278—1313) a Remunt (1278—1329), kteří měli každý čtvrtinu Brodu a kromě toho hojné statky. Hynek pán na Žlebích činný byl v současných bojích (1271 až 1278 a 1283—87). Zemřel r. 1296, zůstaviv z dvojího manželství (1. s Domaslavou ze Strakonic, 2. s Mechthildou) syny (pošlost Krušinu). Oldřich (po domácku Ulman), pán na Lichnici, založil r. 1307 městečko Ronov. T. r. probodl v plném sněmu Dobše z Be- chyně pro urážku Přemyslova rodu. Byl r. 1313 praž. purkrabím. Potomstvo jeho byla linie Choceňská. Remunt založil pošlost Bítov- ských z L. (viz IV., 113). ^4) Pošlost Kru- šinu. Jindřich měl syny Hynka (1289—1310, pána na Žlebích a manž. dcery slavného Zá- vise), Václava (1302—10, též na Žlebích) a Čeňka (f 1314, pána na Ronovci). Tento neměl potomstva, však Václav měl syna Haj- mana neb Hynka, který měl Žleby a Klapý a od krále Jana získal Poděbrady, dav za ně Ronovec se svou části Brodu. Zemřel ok. r. 1350 zůstaviv vdovu Anežku z Landšteina, která dědila Žleby, a 3 dcery, z nichž Eliška vdaná za Bbčka z Kunštátu dědila Poděbrady. Hynek dotčený měl syny Ješka a Hynka mladšího, z nichž onen se první Krušinou nazýval, Hynkovi pak synové Jan (1340—60) a Hynek (1349—72) byli osedh' na Chrudim- sku a Hynek měl také Miletín. Onen měl syna Čeňka (1357—80),, který držel Ronov na Moravě a StříteŽ v Čechách a tuším bez dědiců zemřel. Potomní Krušinové byli, tu- ším, Hynkovi potomci, totiž bratří Václav (1382—86) a Jan (1380—1408); Václav držel StříteŽ, Miletín a Hradiště a potomků neměl (manž. Kačna z Rychemburka), Jan držel na- před Hornšperk, později nabyv jmění Kum- burk a Opočen. Byl v 1. 1403—07 ncjv. purk- rabím a nejv. hofmistrem a od r. 1405 také hejtmanem svídnického knížectví (t 1408). Zůstavil syny: Hynka, Alexaadra (1408 az 1415) a Jánka (1408—34); tento držel Ho- stinný a zabit r. 1434 v Broumově. Hynek dědil Opočen a Kumburk a byl od r. 1419 hejtmanem bratrstva Orebského. S tímto táhl r. 1420 Praze na pomoc a učiněn tu prvním hejtmanem. Velkou zásluhu si získal 1. list. t. r. o vítězství u sv. Pankráce, protože Pražany ustupující svou domluvou posilnil a rozohnil. Nedlouho potom složil hejtmanství v Praze, ale r. 1421 připojil se k Pražanům a pomáhal jim,.. začež mu postoupena Lich- nice. R. 1423 volen za jednoho z hejtmanů zemských, ale v potomních dobách odvrátil se od spoluvěrců a stranil králi Zikmundovi, od něhož r. 1429 obdržel Bradlec. Neznámým způsobem nabyl tolik peněz, že mohl r. 1440 koupiti Kladsko, Minstrberk, Potštein a jiná četná zboží, která zůstala po n. Půtovi z Ča- stolovic (t 1454, 1. manž. Anna z Hazem- burka, 2. Anna z Koldic ; viz Pam. arch. IV b, 145). Syn jeho Vilém prodal r. 1454 všechna panství častolovská a podržel jediný Kum- burk (t 1486). Syn jeho Haj man držel Mi- letín a zemřel před r. 1529, zůstaviv syny Viléma, Jana, Bernarta, Smila a Hynka. Jan držel s bratřími v zástavě Trutnov s hra- dem Žacléřem jako hejtman (f 1538). Bratr jeho Bernart měl Miletín a nějaký čas Ku- nětickou Horu (t 1543—44). Z níanž. Mar- kéty z Chlumu zůstavil syny Hynka a Jana, z nichž tento držel Holešov a zemřel r. 1589. Hynek měl syna Jana Bernarta, kterýž, tuším, byl poslední této pošlosti. B) Pošlost Pyknů. Oldřich (1278—1313) měl syny Jin- dřicha a Smil a, z nichž onen (1310—53) postoupil králi Janovi Lichnici a za to ob- držel Litice s polovicí Chocně. Syny měl Vaňka (1340—52) a Jana Pyknu (1352 až 1389). Onen záhy zemřel, tento držel Choceň a Frymburk v Čechách a Nový Hrad na Mo- ravě. Se synovcem svým Janem mladším (1366—79) prodal r. 1365 Litice. Arnošt, jinak Vaněk, druhý syn Vaňkův, zemřel záhy bez dědiců. Zikmund Pykna, syn Jana staršího, asi r. 1406 teprve let došel a r. 1410 zemřel bezdětek, tak že tato pošlost vyhynula. Sčk. Iiiohten, ves slezská, viz Lichnov. Iiiohtenau : 1) L., ves v Čech., v. Li ch ko v. 2) L, Hessisch-L, město v kraji witzen- hausském prus. vl. okresu kasselského, má von Lichtenau — Lichtenbergovy obrazy. í 1368 oby v. (1895); cementovny, továrny na doutníky. 3) L. nad Acherou v Badensku, město y Gfkresu kehlském badského kraje oífenbur- ského, má 1139 ob. (1895); továrny na zboží hedvábné. 4) L. ve Vestfálsku, město v kraji bflren- ském pruského vl. okresu mindského, má 1407 obyv. (1890); znkČné vápenice, trhy na ovce. von Iilohtenaa Wilhelmine, dcera hu- debníka Enke a od r. 1794 hraběnka L. ♦ 29. pros. 1752 [či 17541 v Postupimi — 7. čna 1820 v Berlíně). Pocházela z rodu prostého, získala si však svou neobyčejnou krásou i svými schopnostmi neomezenou lásku prince pruského Bedřicha Viléma; po- měr jejich, se kterým se konečně i sám král Bedřicn II. smířil, bvl velmi důvěrný a vzeSlo z něho pět dítek (hraSata a hraběnky von der Mark). Když pak počala od r. 1780 ná- klonnost princova chladnouti, žila Vilémina ve volném svazku s jeho komorníkem J. Ritzem; přátelské styky s Bedřichem Vilé- mem dovedla však udržeti i tehdy, když tento r. 1786 stal se králem, ano domohla se (zvi. po r. 1792) také značného vlivu na jeho sou- kromé i veřejné jednání. Proto byla hned v den smrti královy (16. list. 1797) zatčena a ačkoli na ní nebylo shledáno viny, byla přece zbavena většiny svých statků a do- konce internována (do Hlohova); teprve bě- hem doby nabyla opět svobody i dřívějšího jmění. R. 1802 vstoupila v nešťastný manžel- ský svazek s básníkem Frant. Hofbeinem (do 1806); potom žila již nehlučně většinou v Berlíně. von Uohtdnau Konrád v. Konrád 16). ZiiohtenbeK: 1) L., ves v Čechách, viz Húblern. — S) L. v. Lichtenberk. 8) L., vesnice v kraji dolno-barnimském prus. vl. okresu postupimského, v bezpro- středním sousedství Berlína, při městské dráze berlínské a trati Berlín-Kreuz-Královec prus. stát. drah, má 28.865 ob. evang. (1895); pošta, telegr., plyiíáma, vodárna a poblíž Herz- berge, městský ústav pro choromyslné. 4} L., vesnice okresu lútzelsteinského, kraje zabernského ve Vogesách v Dolním Elsasku, má 1066 obyv. (převahou evang., Vs katol.). Poblíž zámek L., jehož majetnici ve XII. stol. patřili k předním rodům země; po vymření pánů Lichtenberských (1480) nrabství měnilo své pány, až r. 1789 připadlo Francii a r. 1871 Německu. 6) L., dříve zvané panství Baumholder- ské, odstoupeno bylo po kongresse vídeň- ském od Pruska n 1816 vévodovi Sasko-Ko- burskému, který toto panství dne 5. bř. 1819 povýšil na knížectví a přezval dle starého falckého hradu L. Ale již r. 1834 vévoda po- stoupil knížectví toto opětně Prusku za roční rentu 520.000 marek; od r. 1835 L. tvoří kraj st.-wendelský pruského vládního okresu trevírského. — Starý hrad L. nalézá se po- blíž vesnice Burg-Lichtenberg (80 ob.) v kraji st.-wendelském. Uohtenberg Georg Christoph, fysik a satirik (* 1742 v Oberramstádtu u Darm- stadtu — 1 1799 v Gotinkách). Byl syn evang. kněze a již na darmstadtském gymnasii jevil velké vlohy k mathematíckým vědám, načež na universitě v Gotinkách zabýval se mnoho astronomií. Spřátelil se se svými učiteli Kást- nerem a Meisterem a r.l770 stal se na téže universitě mimoř. professorem. V 1. 1769 a 1774 zdržoval se v Anglii, kde seznámil se se mnoha vynikajícími učenci a poznal dů- kladně poměry anglické; zajímal se tam zvláště o divadlo, kde tehda vynikal herec Garrick. R. 1775 jmenován řád. professorem. Vynikal svými přednáškami o experimentální fysice a výklady svoje provázel demonstra- cemi; sám sestrojil některé fysikální apparáty, které dosud jsou majetkem gotinské univer- sity. Lichtenbergovy obrazy (v. t.) jsou jeho objevem. Od r. 1778 redigoval go- tinský >Taschenkalender«, v němž uveřejnil řadu vědeckých a populárně filosofických stati psaných jasně a nad míru rozmarně. Jeho ostré a satirické, při tom však vtipné a případné útoky na rozmanité směry ča- sové, v nichž zejména jeví se jakožto bez- ohledný protivník sentimentální fantastiky >Sturm- a Drangperiody« a všeho mysticismu, měly za následek časté literární boje, jako s Lavaterem, s nímž však později se smířil, a s Vossem, stran výslovnosti starořečtí ny, o čemž vydal satirický spis Uiber die Pro- nunciation der SchÓpse des alten Griechenland (1782). R. 1794 začal vydávati vtipné po- známky Ausfúhrliche Evkldrung der Hogarth- schen Kupfersťiche s kopiemi mědirytin Ho- garthových od Riepenhausena. Vyšlo však od L-a jen pět sešitů, text v ostatních je od Bouterwecka. Interpretace děl anglického humoristy svědčí tu o vtipnosti pozorovacího talentu L-ova, jakož náleží L. k nejlepším ně- meckým stilistům. Poslední léta svého Žití ztrávil L. v úplné odloučenosti jsa stižen tě- lesni^m neduhem. Spisy jeho vynikají jas- ností a přirozeným podáním. Vyšly souborně jako >Vermischte Schriften* (Got., 1800—05, 9 sv., nové vyd. 1867), úplněii vydali je jeho synové (t, 1844--53, 14 sv.j. Výbor vydal Willbrandt (Štutg., 1893). — Srv. Griesebach, Gedanken und Maximen aus Lichtenbergs Schriften (s biografií; Lipsko, 1871); R. M. Meyer, Jonathan Swifl u. L, zwei Satiriker des XVIII. Jahrh. (Berlín, 1886); Lauchert, Lichtenbergs schriftstellerische ThSltigkeit (Gpt.. 1893). UohtenberMrFrédéric Auguste, pro- testantský theolog (♦ 1832 v Štrasburku), jest od r. 1877 professorem na theolog, fakultě v Paříži. Sepsal: Histoire des idées religieuses en Allemagne depuis le milieu du X Vllle siécie Jusqu^á nos jours (P^íž, 1873) a vydával Encyclopédie des sciettces religieuses (t., 1877 až 1882, 13 dílů). Iiiohtenbergovy obrazy. Dotkneme-li se silně nabitého svodiče elektriky kotoučem ebonitovým nebo pryskyřicovým a nasype- me-li na to místo prášku plavuňového (semen 10 Lichtenberk — LichtensteiniaM lycopodii), rozloží se prášek, byl-li náboj svo- diče kladný, trsovitě, byl-li záporný, usadí se v chomáčích; tvary ty šlovou L. o. Také tím způsobem možno jich docíliti, že knoflíkem mírné nabité láhve lejdské, držíce ji ovšem na polepu zevním, kreslíme libovolný tvar na koláč elektroforu, načež naň prášku plavuňo- vého nasypeme, prášek přebytečný opatrně odfukujíce. Obrazy isou velmi trvali vé a ob- jeví se znovu, i když jsme prášek setřeli a na novo nasypali. Místo prášku plavuňového lze také užiti sirného květu, oba prášky tkví stejně dobře na obrázcích positivních a ne- gativních; nasype-li se však minia, stane se tvar positivní jenom tehda viditelným, když prášek opět dobře setřeme tak, že objeví se obraz černý v poli červeném, Nakreslí-li se kladné i záporné obrazce na tutéž plochu a nasype se na to minia smíšeného se sirným květem, květ utkví většinou na obrazci klad- ném, kdežto na , obrazec záporný navěsí se minium. Na staré, opotřebované ploše prysky- řicové obrazce dobře se nedaří, třeba ji nově roztaviti. S prospěchem roztaví se pryskyřice na plochou plechovou misku tak, že po každém pokusu lze mírným rozpálením plechu pryskyřici přetaviti. Vrstva pryskyřice ne- musí býti silnější neŽ 1—2 mm, "L. o. vysky- tují se také na slabě zaprášených ebonitových kotoučích elektrik. Poněvadž ve prostoru vzduchoprázdnem nelze obdržeti podobných obrazců, má se za to, že jiskrou kladnou vzduch a vodní páry ženou se na desku pryskyřicovou a třením že tato stává se zá- porně elektrickou, tak že podporuje rozpty- lování následující elektřiny kladné nebo vznik paprskovitého obrazce, je-li však elektřina negativní, nedopustí záp. elektřina pryskyřice, aby se rozptylovala. Zvlášť krásné obrazce lze také obdržeti směsí ultramarínu a rumělky na bílé desce pečetního vosku. Gh, Iliohtenberk, osada v Čechách u Hor. Grundu, hejtm. Rumburk, okr. Varnsdorf, fara a pš. Dol. Grund; 47 d., 286 obyv. n. (1890), tkalcovství. Uohtenbmnn, osada mor., viz Studně Bílá. Iiiohtenbiirg^, vesnice v okresu prettin- ském v pruském kraji torgavském; má 870 obyv. Poblíž trestnice. Uohteneok viz Ktiška. von Uohtenfelf Eduard, rak. malíř krajin {* 1833 ve Vídni). Byl na akademii žákem Tomáše Endersa a Steinfelda, r. 1857 odebral se vŠak k Lessingovi do Dussel- dorfu. R. 1859 súčastnil se polního tažení v Itálii. Od r. 1872 působí jako professor vídeňské akademie. První svoji práci, Partii T ^ífi^S^^ vjifním Tyrolsku, vystavil r. 1854. Pak následovala řada obrazů v jednotlivo- stech charakteristicky provedených, se sil- ným realistickým námětem a krásným kolo- ritem. S obratnou technikou spojuje poeti- cké pojímání krajin a silnou náladu. Uvádíme z nich: Krajina u Sefany v Krasu (1868); Temeno Aetny (1880); Skupina dolomit&; Na pobřefi istrijském (1886), pak četné obrazy z Bavorska a z Alp rakouských. Také rád maloval lesní a bažinaté partie z okolí Bře- clavě na Moravě. Pro přírodopisné museum ve Vídni provedl jedenáct obrazů charakteri- stických pohoří z Rakousko-Uherska. G/i. Uohtenhain, osada v Čechách u Dol. Grundu, hejtm. Rumburk, okr. Varnsdorf, fara a pš. Dol. Grund; 40 d., 197 obyv. n. (1890). UohteiUltadt, město, viz Hroznětín l). Uohteniteig, hl. místo a město okresu toggenburského ve švýc. kantonu svatoha- veTském, 25 km jz. od Sv. Havla, ve výši 645 m na kopci skalnatém, který vypíná se nad pravým břehem Thury; stanice dráhy toggenburské trati Weescn-Glarus. Má 1537 obyv., skoro polovicí katol.; pošta, telegraf, nový got. chrám, radnice, chudobinec, toggen- burská banka, tkalcovny. Uohteniteln: 1) L., město v Čechách, viz Léšťany 2). — 2) L., osada t. u Hor. Grundu, hejtm. Rumburk, okr. Varnsdorf, fara a pš. Dol. Grund; 16 d., 136 obyv. n. (1890), tkalcovství. 3) L., město v okresu gluchovském sa- ského krajského hejtm. cvikovského, na trati St. Egidien-Stollberg, sídlo soudu, má 6469 obyv. (1895); tkalcovny a barvírny. — 4) L., zámek vév. Urach-Virtemberského v okresu reutlinském kraje černoleského, 12 km jv. od Reutlink. Vystavěn byl na strmé skále nad údolím Honauským dle Heídeloffova plánu jako hrad středověký (1841); v něm sbírka staroněmeckých obrazů, většinou školy šváb- ské, mask zemřelých a kamenných poprsí (ze XVI. stol.). 6) L, knížectví, viz Liechtenstein. Uohtenitein Martin Heinrich, zoolog a cestovatel něm. (* 1780 v Hamburku — t 1857 na cestě na lodí mezi Korsdrem a Kielem), vystudoval lékařství v Jeně a Helm- stadtu, odebral se do Kapská, byl dom. léka- řem a sekretářem holi and ského generála Janssena, guvernéra Kapská, působil tu též jako vojenský lékař a vládní kommissař u do- mácích kmenů, zároveň pak konal cesty vý- zkumné za účelem seznání poměrů přírod- ních. Po zabrání Kapská Angličany vrátil se r. 1806 do vlasti, zabýval se pak spracová- ním bohatého přírodopisného materiálu i po- f)isem cest svých. R. 1811 stal se prof. zoo- ogie university berlínské a r. 1813 ředitelem Musea berlínského, jehož sbírky zvelebil v ne- obyčejné míře. Věnoval se soustavnému stu- diu obratlovců, hlavně ssavců. Vedle popisu svých cest {Reisen im sůdiichen Afrika^ Ber I., 1810—11, 2 sv.). různých pojednání, uveřej- něných ve spisech berl. akademie a v jiných sbornících, vydal hlavně: Darstellung neuer oder wenig hekannter Sáugetiere (Berl., 1827 až 1834); Neue, merkwúrdige Sáugetiere des kčnigl, \oologischen Museums (s Petersem, t., 1854); Die Singvógel nach Exemplaren des Museums in Berlin (t, 1858). Iiiohtengtelnla Chám. et Schlech., mo- říce, rostlinný rod z čeledi okoličnat^ch, podčeledi seselovitých, rostoucí napřed- Lichtenštein — Lichva. 11 hoří Dobré Naděje druhem L. pyrethrifoUa Chám. et Schlecht, m. pertrámolistá, jež jest bylina 1 m vysoká, lysá, žlutokvětá, oko- líků 20pramenových. Kalich jest ostře 5zubý, koruna plátků elliptičných, dlouze zakonČi- tých s lalůčkem nadhnutým. Dvojnažka jest oblá, elliptičná, opatřená zakončitým ob- čnělčím a krátkými čnělkami, a polonažka 5brázdá. Domorodci upravují z rostliny této nápoj. běd, Xdohienitein, rod knížecí, v. Liechten- stein. Uohteniteln {Lichtenštein), ves na Mo- rové u Sumvaldu, hejtm. Zábřeh, okr. Šil- perk, fara a pš. Tatenice; 36 d., 264 ob. n. (1890), kaple sv. Floriána. XAohtenthal, obec v okresu badenském v Badensku; má 3896 ob. (1895), ústav pro lé- čení vodou studenou, pěstování ovoce, to- várnu na doutníky. UohteDjwald: 1) L, lovecký zámek u Čes. ' Jiřetína v Čechách, hejtm., okr. a fara Duch- | cov, pS. Č. jiřetín; 4 d., 11 ob. n. (1890). — I 2) L. Dolní {Niederlichtenwald)^ pomezní ves t., hejtm. Jablonné, okr. Cvikov, fara a pš. Vel. Mergenthal; 164 d., 766 ob. n. (1890), 2tř. šk., spořitel, spolek, 2 mlýny, tkalcov- at ví. — 3) L. Horní (Oberiichtenw.), ves t.; 146 d., 714 obyv. n. (1890), 2tř. šk., vedlejší cel. úřad, výroba baví. a Iněn. zboží po ao- mácku, Inářství. Uohtowlts viz Litěchovice. Uohtward, Lichtewerden, ves ve Slez- sku, hejtm. a okr. Bruntál, fara Anděl. Hora; 124 d., 2 ob. pol., 1248 n. (1890), fil. kostel sv. Barbory a sv. Kateřiny, 2tř. šk., pošta, 2 prádelny na len a konopnou přízi, výroba lihových nápojů, 4 mlýny, pila a značný prů- mysl se lněnými látkami. Iiiohtwer Magnus Gottfried, básník něm. (♦ 1719 ve Wurzenu — f 1783 v Halber- stadtě). Studoval v Lipsku a Vitemberce, kde se habilitoval r. 1747; pro churavost musil se vzdáti učitelského úřadu, r. 1749 přesídlil do Halberstadtu a stal se tam pru- ským vládním, pak r. 1763 kriminálním a kon- sistoriálním radou, členem zemské deputace a kanovníkem u sv. Mauricia. Hlavni dílo jeho jsou: Vier Bůcher Ásopischer Fabeln (Lip., 1748) ; některé bajky odtud patří dosud k lep- ším svého druhu; Da$ Recht d. Vernunft (t., 1758), filosofická báseň v 5 knihách, má menší význam. L-ovy spisy vydal jeho vnuk Pott a Cramer (Halberst., 1828). Uohaoeveg viz Li cn oce v es. Uohva (lat. usuraria pravitas, rus. poCTOB- iqHvecTBO, něm. Wucher). Výrazu toho užívá se v užším i širším slova smyslu. V onom smyslu nazývá se l-vou nepoměrné oboha- cování se věřitelovo při půjčování peněz, a sice obohacování kořistící obyčejně z ne- snází dlužníkových. Jest to t. zv. I. úroková neb úvěrní (Zinswucher, Kreditwucher), Ve druhém smyslu sluje l-vou každé smluvní jednáni, při němž jeden kontrahent těží z ne- snází, lehkomyslnosti a pod. stavu druhého kontrahenta a obohacuje se ziskem, který nestojí v žádném poměru k materiální vý- hodě poskytnuté druhému kontrahentovi, ba o l-vě mluví se i tenkráte, když zaměstnatel vvužitkúje námezdního poměru, v němž na- lézá se dělník, a zkracuje ho na mzdě. L-vy v širším slova smyslu dopouští se na př. ten, kdo prodává na úvěr dobytek za nepo- měrně vysokou cenu fl. dobytkem, Vieh- wucher), nebo kdo proaává na úvěr pozemky za cenu rovněž přemrštěnou (pozemková I., Landwucher), nebo kdo kupuje za ne- patrnou cenu zemědělské plodiny (I. obilní, Komwucher) atd. Takový jest pojem l-vy v nynější době. Dějiny ukazují nám však, že pojem l-vy v různých dobách byl různý. Týká se to hlavně l-vy úrokové. Ve dřívěj- ších dobách nepohlíželo se stejně na braní úroků z kapitálu. Kdežto u Římanů na př. bylo braní úroků upraveno zákonem, hlásala církev a po ní leckde i světská moc, že braní úroků jest nepřirozené, že se příčí morálce a nařízením božím a že jest tedy něčím ne- správným a nedovoleným. Názor církve prýštil se z nevyvinutých poměrů středověkého ná- rodohospodářského života. Že kapitál jest statkem produktivním, tehdy ještě se nevě- dělo a nechápalo. Nummus nummum non parit, bylo přesvědčení tehdy skoro vše- obecné. Prostý rozum tehdejší nemohl po- chopiti, že ten, kdo zapůjčí někomu mrtvý kov, byl by oprávněn žádati od dlužníka nejen vrácení téhož množství kovu, nýbrž i nějaký přídavek. Dle církevního práva a částečně i dle práva světského bylo tedy braní úroků vůbec — i sebe nižších — po- kládáno za něco nesprávného, za l-vu. Tento původní pojem l-vy viděti jest u Slovanů již z pouhého slova I. Není pochyby, že slovo to jest původu slovanského a že utvořeno jest nikoli, jak myslí Hermenegild Jireček, z něm. leihvan, nýbrž z přídavného jména lichý. Lichým jest všecko, co není rovné (sudé), pravé, správné. L. jest tedy jednání nesprávné, nedovolené (aspoň mravně); vý- razem příbuzným jest ruské hrxohmotbo, braní úplatků (nazvané jinak též BaaTovHH- necTBo). V původním svém významu (braní úroků vůbec) vyškytá se slovo I. již v bibli. Již v Deuteronomiu (kap. 23., v. 19. a 20.) se předpisuje: >Nedáš bratru svému peněz na l-vu, ani obilí, ani kterékoli jiné věci, ale cizímu. Bratru pak svému bez l-vy toho, čehož potřebuje, půjčíŠ,« Opírajíce se o toto místo, odůvodňovali židé braní úroků ze zá- půjček poskytovaných křesfanům. Církev pak na základě téhož místa, jakož i na základě jiných předpisů Starého i Nového Zákona, na př. evang. sv. Matouše kap. 5 verš 42., zakazovalo vůbec braní úroků. Na počátku platil zákaz ten pouze pro duchovní. Církevní sbor arlesský z r. 314, pak nicejský z r. 325 i jiné pozdější sbory stanovily přísné tresty na ty duchovní, kteří by půjčovali na úroky. L-vu odsuzovali také církevní otcové, jako Tertullián, Hippolyt, Cyprián, Athanasius, Ambrosius, Chrysostomus, Hieronymus a Augustin. Znenáhla rozšiřovala církev zákaz 12 Lichva. bráti úroky i na laiky. Nehledíc k přechod- nímu ustanovení synody elvírské z r. 305 vydal zákaz takový též papeŽ Lev I. r. 443. Soustavně byla I. laikům zapovídána teprve od sklonku VlII. stol., zejména na dvou syn- odách konaných r. 787 v Anglii a pak na synode v Cáchách z r. 789. Názor církve o l-vě dostal se brzo i do zákonodárství svět- ského. Tak zapověděl braní úroků v říši Francké již Karel Veliký. Od stol. IX. opa- kovaly se pak zákazy l-vy v zákonodárství světském i církevním. Počmajíc druhou syn- odou lateránskou z roku 1139 vyhrožovaly mnohé cirk. sbory obecné i partikulární jak duchovním, tak laikům beroucím úroky vy- obcováním z církve, odeořením křesťanského pohřbu i jinými tresty, ría církevním sboru vienneském r. 1311 ustanoveno, že každý světský zákon odporující zásadě, že I. jest nedovolena, jest ničímž, a soudcové, kteří by uznali jinak, že jsou vyobcováni z církve. Zároveň vyměřeny přísné tresty na lichváře. Přes to však pozorovati jest ve světském zákonodárství jistou kolisavost. Tak na př. v ediktu Filipa Krásného z r. 1311 zapovídá se sice* všeliké vykonávání l-vy, avšak za trestnou prohlašuje se I. pouze, dosahuje-li 207o a v Champagni 157o- Kromě zákono- dárství vystupovali proti l-vě též theologičtí spisovatelé, zejména Tomáš Akvinský (f 1274) a četní kanonisté. Naproti tomu ovšem le- gistě (v. t.) zákazů l-vy si nevšímali, pro- niknuti jsouce duchem římského práva, které braní úroků dovolovalo. Zákazy l-vy přestaly se osvědčovati hlavně od stol. XlV., kdy čilý námořní i suchozemský obchod ukázal na význam kapitálu jakožto statku produktiv- ního. Do té doby, než se vyvinuly v Evropě čilejší obchodní poměry, měly peněžní zá- půjčky za účel pomáhati dlužníkovi hlavně jen v nesnázích, při nichž běželo o úvěr spotřební. Nebylo proto také divu, že citu mravnosti se příčilo, aby člověk nalézající se v tísni měl za pomoc mu poskytnutou platiti značnou náhradu. KdyŽ však čím dále tím více bylo užíváno kapitálu za účelem vý- robním, Šířilo se přesvědčení, že zákazy l-vy nejsou odůvodněné. Přes to vŠak nenabylo toto přesvědčení vrchu, aspoň na počátku. Braní úroků vyskytovalo še ve formě skryté. Věřitelům dávány byly od dlužníků pozemky k užívání na tak dlouho, až byl kapitál za- placen. Jinou formou úroku byly t. zv. po- zemkové renty. Dlužník zavázal pozemek svůj ročním důchodem (rentou), který věřiteli od- váděl dotud, dokud nezaplatil kapitálu. Mnohdy nejednalo se vůbec ani o zaplacení kapitálu, a pozemková renta byla placena pořade. Další výjimkou z obecného pravidla (ze zá- kazu úrokového) byl způsob braní úroků, ovšem jen nízkých řna hrazení správních Čili režijních nákladů), od samých církevních ústa- vů, t. zv. montes pietatis (zasta váren). Vý- jimek takových přibývalo znenáhla víc a více, až se z nich stalo pravidlo. Bráti úroky bylo pak dovoleno zejména od XVI. stol. v celé Evropě, ačkoli církev (katolická, protestant- ská i pravoslavná) na dřívějším svém stano- visku trvala i nadále. Rozhraním mezi názory dřívějšími a novými iest celé XV. st., v němž na jedné straně vydávány byly zákazy l-vy a kromě toho kvetla obšírná literatura o zá- kazu lichevním, na druhé straně však zákazy l-vy čím dále tím více obcházeny. L-vou za- bývali se především — jako již dříve — Židé, kterým ve všech zemích výjimkou dovoleno bráti úroky, začež na ně uvalovány značné na tehdejší dobu daně, a kromě toho chá- pali se l-vy i křesfané, zvláště kupci. V XVI. sL nastává obrat v nazírání na l-vu nejen v ži- votě praktickém a v zákonodárství, nýbrŠ i v literatuře. Zákazům lichevním podryta půda hlavně od vynikajících francouzských romanistů, jako byli jmenovitě Molinaeus (Dumoulin), Cujacius a Donellus. Molinaeus vytýká právníkům ve spise vydaném r. 1546 o smlouvách a l-vé, že Písmo Svaté vyklá- dali dle slov a nikoli dle ducha. Braní úroků není nedovolené; trestným činem jest pouze I. kořistící z nouze bližního. Za toto své učení prohlášen Molinaeus za kacíře a nucen r. 1552 opustiti svou vlast Také Calvin od- suzoval zákaz braní úroků, kdežto Luthcr a Zwingli stáli v této věci na půdě církevní. Proti církevním zákazům lichevním povstali zvláště spisovatelé XVII. stol.: Hugo Grotius (ve spise »0 válce a míru« z r. 1625) a Clau- dius Salmasius (ve spise >0 l-vě« z r. 1638), v XVIII. stol. pak Justus Henning Bóhmer (t 1749). Od XVI. stol. změnil se skoro ve všech zemích evropských někdejší pojem l-vy. Kdežto dříve bylo l-vou všeliké braní úroků (i nízkých), rozumělo se od XVI. stol. l-vou pouze braní iSroků vysokých. Všeobecné stanovena zákonná míra úroků. Bylo tomu tak i v Čechách. Na sněme českém r. 1543 stanoveno, že se napříště mají bráti pouze úroky 67o. Pokud běželo o dluhy starší, zů- stalo při jednotlivých úmluvách, usnesení to učiněno z toho důvodu, >že veliké obtížnosti jsou strany úrokův, kteříž v tomto království se zachovávají, tak že z desíti kop jednu kopu grošův úroku berou*. Kdo by se dle toho nezachoval, měl upadnouti v pokutu, >jakž o sedláni zřízením zemským prvé vy- měřeno jest«. Stavové čeští žádali, aby král přivedl usnesení to k platnosti i v jiných zemích ke království Českému příslušných. Král slíbil tak učiniti. R. 1544 usneseno pak na sněmu požádati krále, aby stavové dotče- ných zemí usnesli se s královstvím Českým o výši úroků. R. 1545 obnoveno dřívější usnesení o 67© úrocích s tím dodatkem, že ten, kdo půjčoval peníze do ciziny, nebyl obmezen ve výši úroků. Když pak těchto usnesení nebylo šetřeno a v Čechách vzmá- haly se lichvářské podvody čili, jak tenkráte se říkalo, partidy (téŽ pártyty), stanovena na ně r. 1575 pokuta ztráty cti, hrdla a statku. Stavové žádali později na králi Ru- dolfu II., aby velká pokuta na partyty byla zrušena. Král odpověděl, že »není žádostiv žádného bezhrdlí a těch pokut, jak by se měli trestati, než že stavové sami se na tom Lichva. 13 usneslic. Páni a rytíři usnesli se tedy, že >ten, kdo by se dopustil partyt a bylo to naň dokázáno, propadnouti má tu sumu a tolik pokuty, co by té sumy bylo, tomu, kdož by to na něj dokázal, že má dáti, a kromě toho, že věc má býti vznesena na zemský soud, aby se uvážilo, jak by vedle toho měl býti trestán*. Party ty provozovali většinou židé. Ani nový zákaz l-vy nebyl nic platný. Následkem obsílek z partyt a nepo- řádných půjček vzmohla se agenda zemského soudu na sklonku XVI. stol. do té míry, že r. 1596 učiněno na sněmu usnesení, >aby se do tří let pořád zběhlých k soudu zemskému ještě dva dni po sirotcích dnech pro slyšení těch pří podaných i jiných, kteréž by na uznám soudu k týmž dnům odloženy byly, přidaly«. Podrobnější zákazy l-vy obsaženy jsou v Obnov, zřízení zemském z r. 1627. Články LXXXV., MI.-MXVI. jednají o li- chevnich a jiných zapověděných smlouvách. Mezi jiným vypočítávají se v Obn. zříz. zem. jednotlivé druhy l-vy, na př. když někdo dá si^ napsati zápis nebo list, jako by půjčil ho- toVé peníze, a zatím místo peněz dá nějaké předměty; nebo když někomu půjči jistou sumu peněz a žádá vrácení sumy vyšší, neŽ půjčil; nebo kdyby někdo prodal druhému nějaké předměty za sumu, která by více než dvakrát převyšovala hodnotu věci, atd. V lit. M IX. ustanoveno: >A byť se pak i takoví zapo- věděni zápisové a neřádní lichevní půjčky staly : však žádné [>latnosti míti nemají, a k vykonání a dostičinční jich žádné dopomožení činiti se nemá . . . Kdož by se takové nepořádné půjčky a zapověděného zápisu dopustil, netoliko tu celou symu, oč předně činiti bylo, propadne, ale také třetí díl svého statku a jmění, mo- hovitého i nemohovitého, kterékoli a na čem- koli má, ztratí a dva díly z toho třetího dílu do naší královské komory propadne, třetí pak díl tomu, kdoŽ by partytu pronesl (= prozradil, udal), dáno bude. A toho, kdož nepořádnou půjčku a handl činil, netoliko náš královský prokurátor, ale i jeden každý, byC se pak i osoby jeho nedotýkalo, před nás nebo před soud zemský obsílati může«. V lit. MXV. prohlášeny l-vou úroky, které přesahují 67o' V liteře M XI. stanoveno: » . . . pakli by žid jednatelem a prostřední- kem té nepořádné a zapověděné půjčce se nalezl, ten netoliko všecken statek a jmění své propadne, ale také podle vyšetření a uznání připadnosti, a jak by se Často v ta- kových půjčkách potřebovati dal, i na hrdle strestán býti má«. — Zákazy l-vy vydané v Obn. zem. zříz. byly však jen málo platné. Jest to viděti z četných nových zákonných ustanovení vydávaných v XVÍI. st. V deícla- ratorii z 12. března 1642 vydal Ferdinand III. dodatek k lit MXI. Obn. zříz. zem. v tom smyslu, 2e ani židé nesmějí bráti úroků vyš- ších než 6^0* Ustanoveni to mělo platiti pro všechny dluhy, jež byly kontrahovány od vyhlášení Obn. zříz. zem. a nebyly ještě za- placeny. Mnoho příležitosti vystupovati proti 1-vě měl zejména císař a král Leopold I. V reskriptech ze 12. dubna a 13- srp. 1658 ustanovil, jak se má jednati proti lichvářům. Dne 13. pros. 1661 vydal pak zvláštní patem ve věcech l-vy a reskriptem z 18. pros. 1666 ke král. místodržitelstvu a král. prokurátoru nařídil. Že prokurátor vystupovati má proti lichvářům beze všeho ohledu. Zápověď l-vy daná Obn. zříz. zem. obnovena pak patentem z 9. list. 1679 a opakováno, že úroky zákonné Í'sou 67o- Ve stejném duchu pokračovalo zá- :onodárství ve stol. XVIII. Uvésti sluší jme- novitě přísný patent o l-vě z r. 1751, který podrobnými příkazy nadmíru tísnil obchod a průmysl, a pak úrokové patenty z 1. května 1766 a z 10. září 1768. Císař Josef II. zrušil patentem ze 29. ledna 1787 č. 625. sb. just. zák. dosavadní zákony o l-vě i zmíněné pa- tenty úrokové, chtěje tak usnadniti soukromý úvěr a vyvolati čilejší ruch obchodní a prů- myslový. Novým patentem nařízeno: 1. že žádný soud nemá přisouditi ani povoliti exekuci pro vyšší úroky než 4®/© při zápůj- čkách hypotečních, jinak 57©; avšak 2. úroky 67o připuštěny mezi obchodníky a továrníky; 3. ačkoli u zemských desk a pozemkových knih mohly býti přijímány k intabulaci nebo praenotaci i dlužní úpisy, v nichž byly ujed- nány vyšší úroky, nemohli přece věřitelé na- býti zást. práva k úrokům vyšším než 47©. Hrdelní trestání l-vy na základě tohoto pa- tentu odpadlo. Nový zákon se však neosvěd- čil, tak že již 2., pros. 1803 vydán opět nový patent o l-vé. Úroky jakoukoli formou za- střené nesměly býti vyšší neŽ 57o. po pří- padě 67o- Zároveň prohlášena I. v § 233. II. dílu trest. zák. z r. 1803 za těžký poli- cejní přestupek čelící proti vlastnictví. O případech l-vy mělo se zaváděti vyšetřo- vání tak jako o jiných těžkých polic, přestup- cích z úředního počinu (von Amtswegen). Za několik let na to upravena míra úroků v obec. zákonníku obČ. z r. 1811. Dle § 994. neměla míra úroků při zápůjčkách utvrzených zásta- vou přesahovati 57©. nebyla-li dána zástava, 67o. Dle § 998 obč. zák. zapověděn anato- cismus (v. t.); jen tenkráte, neplatil-li dlužník po dvě léta nebo déle úroků, směl je věřitel přiraziti ke kapitálu nebo uložiti je na novo jako kapitál a tedy zúročiti. Uvedená sazba úroková (57oi resp. 67o) zrušena byla záko- nem ze 14. pros. 1866 č. 160 ř. z. Zatím vy- dán nový trestní zákonník ze 27. kv. 1852. Dle článku VI. úvodního patentu k tomuto zákonníku zůstal v platnosti t. zv. patent o l-vě ze 2. pros. 1803. Zároveň ustanoveno, že I. jest přečincm. Zákon tento zrušen byl uvedeným již zákonem ze 14. pros. 1866, kterým trestní ustanovení o I-;vě sice zmír- něna, nikoli však zrušena. Úplné zrušení oněch ustanovení nastalo zákonem ze 14. čce 1868 č. 62 ř. z. V § 6. tohoto zákona stano- vena neobmezená volnost úroková. Úroky z prodlení, které dle § 995. ob. zák. obe. činily pravidelně 4 ze sta, zvýšeny byly tímto zákonem na 6 ze sta; zákonem z 15. kv. 1885 č. 77 ř. z. však znova sníženy na 5 ze sta. Zrušení trestních ustanovení o l-vě se ne- 14 Lichva. osvědčilo. Lichvářstvf počalo bujeti zvláště v Haliči a Bukovině. Vydán tudíž 19. čce 1877 č. 66 ř. z. opětný zákon proti l-vě pro Halič a Bukovinu, který ievil jistý příznivý výsledek. Zákon tento Dyl s některými změ- nami přijat pro všechny země rakouské jakožto zákon ze 28. kv. 1881 č. 47 ř. z. Dle tohoto zákona dopouští se přečinu 1-vy ten, kdo při poskytnutí nebo prodloužení úvěru vykořistí lehkomyslnost nebo známé mu nuzné postavení, slabost rozumu, nezku- šenost nebo rozčilenost dlužníka, vyhrazuje sobě nebo někomu jinému takovou majet- kovou výhodu, která svou bezměmostí způ- sobiti nebo uspíšiti můŽe hospodářskou zkázu dlužníkovu, a podobné jednání jest neplatné. Přečinu I- vy dopouští se dále ten, kdo zcizí nebo dobývá pohledávku, o níž ví, že vznikla uvedeným právě způsobem ; i tu jest jednání takové neplatné. Přestupku I- vy dopouští se dle uvedeného zákona ten, kdo od nezle- tilého neb od osoby, pro kterou by nedo- držení povinnosti pod čestným slovem na se vzaté v zápětí míti mohlo ztrátu postavení jejího, slíbiti si dá pod zástavou cti, pod pří- sahou nebo podobným zaříkáním splnění po- vinnosti vzešlé z úvěrního jednání, jakož i ten, kdo zcizí dále nebo dobývá pohledávku, o níž ví, že vzešla řečeným způsobem. PřeČin I -vy trestá se tuhým vězením ve spojení s pe- něžným trestem až do 3000 zl., po případě i vyhoštěním z místa obydlí, ač není-li vinník příslušníkem této obce. Přestupek l-vy tresce se vězením, po případě vyhoštěním. Před- pisy tohoto zákona netýkají se však obchodů, které provozují mezi sebou obchodníci. — Dle vzoru rak. zákona o l-vě vydán byl uher- ský zákon z r. 1883, který pokládá za l-vu nejen úvěrní jednání, jimiž se dlužník hospo- dářsky poškozuje, nýbrž i všechna jednání, při kterých si věřitel vyjednal majetkové vý- hody neodpovídající výši zapůjčeného kapitálu. Nepřevyšuj í-li však úroky 87oi nepokládají se nikdy za l-vu. Podobný vývoj pojmu o l-vě, jako v ze- mích českých a rakouských, pozorovati jest i v jiných státech. Stačí uvésti vývoj v Rusku. Půjčky na úroky zná již Ruská Pravda. Úroky nazývají se tam rěz (úroky zpeněž), nastav (nadávek při vracení půjčovaného medu) a prisop (přísep, nadávek při vracení půjčo- vaného obilí). Později nazývaly se úroky z peněz roštem, ve Pskově gostincem (odtud asi, že peníze na úroky půjčovali i sobě vypůjčovali hosté, cizí kupci). Typem všech úroků byl rěz, i všímá si proto Ruská Pravda nejvíce rězoimstva (rězoimanija). Rěz byl buď roční nebo měsíční nebo třetinový. Roční úroky byly asi nejnižší; třetinové a tím více měsíční daleko je převyšovaly. Zmí- něný způsob braní úroků trval až do pano- váni Vladimíra Monomacha. Poněvadž zatím vzmohla se I. (vydírání úrokové), zmírněna byla pravidla o úrocích třetinových. Také církev pravoslavná (jako katolická) zapovídala všeliké braní úroků. Světské zákonodárství ovšem braní úroků dovolovalo, a to až do polovice XVII. stol. I ve státě Moskevském obmezovány byly úroky — a to ve st. XVI. — na nejvyšší dovolenou míru. Teprve v Ulo- ženiji Alexeje Michajloviče z r. 1648 ustano- veno, že peníze mají se půjčovati bezúročně. Zákaz braní úroků byl odůvodňován tím, že >po pravilam sv. apoštol i sv. otec roštu na zajemnyja děňgi i máti ně velěno« (X. 255.). Ustanovení to zůstalo v platnosti až do r. 1754» kdy dovoleno bráti 6^0 úroky, ač dlužno přiznati, že dotčeného zákazu bráti úroky dbáno nebylo, a ustanovení Uloženija zůstalo tedy jen mrtvou literou. Zákonné maximum úroků zrušeno bylo v Rusku r. 1879; 6^/^ zákonné úroky zachovány jen pro některé případy uvedené v zákoně. Poněvadž však při zavedení volnosti úrokové obávati se bylo lichvářství, vyslovila se říšská rada ruská (gosudarstvennyj sovět), že bude třeba vy- oati zákon, kterým by se trestně stíhaly pří- pady l-vy. Zákon ten vydán byl r. 1893. L-vou jest dle tohoto zákona půjčování peněz na vyšší úrok než 127© • 1- ví-li věřitel, že vy- soký úrok dlužníka velice tíží, a 2. zastřel-li vinník, půjčuje kapitály na úroky, přílišnou výši úroků buď tím, že úroky přirazil ke ka- pitálu, nebo jiným způsobem. Lichvářská úmluva pokládá se zároveň za neplatnou^ avšak věřitel může zpět obdržeti kapitál dluž- níkovi skutečně vyplacený po odražení platů již obdržených. Kromě toho vydán byl v Rusku dne 7.(19.) srpna 1892 zákon proti l-vě obilní. —V Německu vydán byl proti l-vě zákon ze 24. kv. 1880 a k němu vyšel dodatečný zákon z 19. čna 1893. — Úrokové svobody neznají z evropských států pouze Francie a Belgie a kromě toho některé státy severoamerické. Udrželo se tam až podnes zákonné maximum úrokové. Literatura o l-vě: Turgot, Mémoire sur les préts ďargent (1741); Bentham, Defence of usury (1787); Abhandlung vom Wuchcr. Aus dem Franz5sischen des H. Nicole vom Jahr 1720, oder, wic andere behaupten, des H. Bultcau gegen Ende des XVI. Ihts (Vid., 1818); Braun u. Wirth, Die Zinswucnergesetze (Mohuč, 1856); Berndt, Die Wuchergesetze u. ihre Aufhebung (Berlín, 1857); Rizy, Ober Zinstaxen u. Wuchergesetze (Vídeň, 1859); Chorinsky, Der Wucher in Osterreich (t.» 1877); Reichensperger, Die Zins- u. Wucher- frage (Berlín, 1879); v. Stein, Der Wucher u. sein Recht (Vid., 1880); Blodig, Der Wucher u. seine Gesetzgebung (t., 1892); L. Caro, Der Wucher, eine socialpolit. Studie (Lipsko, 1893). Z liter, české: Kaizl, O úroku a l-vé (»Osvěta«, 1879); Bráf, O l-vě (»Právník«, aVIII., 1879); Henner, Kapitola z dějin úroku a l-vy (XXI. roční zpráva Českosl. Akad. Obch. v Praze, 1893) ; Randa, O závazcích k náhradé škody (5. vyd. t, 1891) ; Winter, Kulturní obraz čcskýcn měst (I., 1890); Čelakovský, Přísoěvky k dějinám židů v době Jagellonské (>CCM.«, 1899; též separ.). Srov. též: Sněmy české; Obnovené zříz. zemské; Weingarten, Codex Ferdin. Leop. Z literatury ruské: Sazonov, Rostovščičestvo-kulačestvo; Gvozděv, Ro- Lichvín — Liktoři. 15 stovščičestvo-kulačestvo; Sobolev, Seljskij rostovščičeskij kredit (»Sbornik Pravovědé- nija«, I.). -^/c. Uohvin, újezdní město v rus. gub. kaluž- ské, na I. bř. Oky, kde vpadá do ní ř. Lich- vmíca; má 2860 ob. (1892), nižší lesnickou školu, 4 kostely, 4 továrny. — Lichvinský kraj má na 1798 km^ 95.111 ob. -len- Uohwe viz Libchava 3), 4) a 6). Mtmfjord, Lijmfjord, Limfjord, prů- liv, který vede z Kattegatu k Severnímu moři a nejsevernější část Jutska činí ostro- vem. Jest 160 km dlouhý, činí vedlejší ramena a zátoky (Bredning) a má značnou hloubku (až 16 w). Toliko při východech L-u jest menší hloubka, na vých. u Halsu a na záp. u Aggeru (2Vi m) a dále ieŠtě ve středu prů- livu áp. od Logstčra, kde nánosem povstalo místo pouze 1 m hluboké, které obchází průplav Bedřicha VII. Z ostrovů v L-u největší jest Mors (361 km^)\ na něm bydlí as 20.000 obyv. Úzká kosa (Tange), která kdvsi dělila L. od Severního moře, protržena byla dne 3. ún. 1826 mocným příbojem vln mořských poblíž vesnice Aggera, čímž ptevřel se veliký průplav, zv. Aggerský, který r. 1835 odevzdán byl plavbě. Ale brzy potom prů- plav zanesl se pískem tak, že třeba bylo za- ložiti nový průplav, 2—3 m hluboký, zv. Ti- borónská úžina, jemuž však hrozí nové za- nesení. U Aalborga a na západě přes Nissum- Bredning vedou mosty železniční. Xilka, pobřežní říčka pramenící v chor- vatském Krasu, vniká po krátkém toku mezi Velebitem aKapela-Pliševicí do hluboké skalní prohlubně a ústí se do kanálu Morlacca. Xdka-Krbava, župani je v Chorvatsko-Sla- vonsku, 6211*48 km* s 190.978 ob., veskrze Chorvatů, nábož. z V2 řím.-kat., z Vi pravoslav. ; sídlo županije jest Gospič. Název obdržela podle ponorných říček Liky a Krbavy v záp. Vojenské hranici chorvatské. V prvých do- bách příchodu Chorvatův tvořila Lika samo- statnou župu, později slučována byla se sou- sední Krbavou (v. t.). Iilkaveo (Likawetz) Jos. Kalas. (pův. Frant. Xaver), filosof, spisovatel (* 1773 v Žinkovech v Čechách — f 1850 v Lublani), kněz řádu piaristského, byl professorem gym- nasijním v Příboru, Kroměříži, Litomyšli, Brně, v 1. 1805—09 v Praze, r. 1815 povolán za professora theoret. a praktické filosofie do Štýrského Hradce, r. 1836 jmenován byl knihovníken) lycea v Lublani. Vydal: Ele- menta philosophiae (5 sv., Brno, 1812—20); Lehrbuch d, Philosophie (1812); Klementa juris naturae (1817); Grundriss d, Erfahrungslehre oder empirische Psychologie (1827); Grundriss d. Denklehre (1819). Ukéry jsou silné lihové nápoje lahodné chuti, vyrobené z čistého líhu, vody, cukru a přísad kořenných, zejména silic. Výroba děje se za tepla a za studena. Při prvním způsobu poliji se kořenné, silicemi bohaté částky rostlinné (na př. kmín, anýz, cura^aové slupky a pod.) čistjtn zředěným lihem, který se paK oddestilluje, k destillátu přidá se při- měřené množství cukru a po případě nějaké neškodné barvivo. Při výrobě za studena buď se smísí rozředěný oslazený líh s jednou nebo několika silicemi, nebo se nalije zře- děný líh na aromatické a lahodně chutnající částky rostlinné (vanilku, skořici, pomoran- čové slupky, kardamomy, některé ovoce) a po jisté době se sliie, procedí a přiměřeně osladí. Některé vyrábějí se též pouhým při- slazením přirozené kořalky (maraschino, per- sico). K slazení l-rů užívá se cukru třtino- vého nebo invertního, který má tu výhodu, že je sladší a hustší; někdy také pro houštku přidávají glycerín. Příprava za studena je velmi jednoduchá a proto rozšířena; usnad- něna je tím, že je možno koupiti čisté silice, jejichž výrobou se zabývají zvláštní továrny. L. obsahující jen jednu součástku kořennou mají po ní názvy: kmínka, anisette. Oblíbené jsou 1. obsahující vétší množství součástek v takovém poměru, aby Žádná nepře vládala, ale při tom aby měl výrobek lahodnou, oso- bitou chul Poměr součástek bývá často ta- jemstvím vyrábitele; sem náležejí: benediktins- ká, chartreuse a j. »Scelení« chuti docílí se delším ležením, urychliti se může mírným zahříváním, působením paprsků slunečních, též konány pokusy s elektřinou. Množství alkoholu v l-rech kolísá mezi 30— 557o- L.* silně slazené šlovou crémes neb huiles {créme de vanille^ huile de rose). Silné I., obsa- hující šCávy ovocné, nazývají se ratafia (ko- řalka višňová, malinová, ananasová a pod.). U. Ukl-Ukl, pusté místo na záp. pobřeží Nového Meklenburku, kamž r. 1879—82 fran- couzský podvodník marquis De Rays vy- lákal na sta vystěhovalců namluviv jim, ze tam založil kvetoucí osadu. Ale byli oklamáni. Mnozí z nich zahynuli tam hladem, někteří dostali se štastné do Austrálie nebo do Nové Kaledonie. Marquis De Rays pak odsouzen v Paříži na 5 let do vězení. Iiikona viz Kongo. Xiikowfki Edward, současný historik polský, praelát kapituly poznaňsko-hnězden- ské, vydal dílo: Unia br^eska r. i Sg6 (Poznaň^ 1896), v němž vylíčil důkladně dějiny unie církve řecké s katolickou. Uktořl (lat. lictores) byli u Římanů ve* řejní sluhové úředníků s impériem (v. t.)> z pravidla propuštěnci. L. kráčeli u veřejnosti před úředníkem, jemuž byli v určitém počtu přiděleni, po jednom za sebou, nesouce na levém rameni fasces (v. t.). L. razili u ve- řejnosti úředníku cestu, vybízeli mimojdoucí k povinné úctě a vykonávali jeho rozkazy. Počet l-orů přidělených jednotlivým úřední- kům byl rozličný. Konsulové měli jich po 12- (jako král v době královské), diktátor 24, praetor v městě 2, praetor v provincii 6, iegáti císařských provincií po 6. Po jednom l-oru měly také na př. Vestálky a fiamen Dialis. Mimo tyto l-ory byli ještě I. kuriátní {lictores curiatii), počtem 30, kteří v době, kdy význam komitií kuriátnich sklesl v prázd- nou formu, zastupovali ještě se třemi augury kurie a vyřizovali jejich úkoly. Pk. 10 Likuala — Likvidatura. Iilknala viz Kongo. Iiikvldaoe (z lat) v účetnictví má rozličný význam. V kameralistice znamená vyše- tření povšechného jméní některého hospodář- ství, k nčmuž se přistupuje z pravidla při pře- hlídkách pokladen, hlavnč při odkrytých ne- správnostech. Již při obyčejných skontrech pokladních sestavuje se zvláštní »výkaz likvi- dační*, t. j. sčítají se veškeré při pokladně vedené denníky v příjmech i ve vydáních a sum my tyto zapíší se do zvláštního výkazu, v kterém pak výdaje od příjmů se odečtou a vyšetři se stav sučtovaného jmění fpeněz, cenných papírů, směnek, zásob), naceŽ se teprve přikročí, k průkazu jmění. Objeví-li se však nesprávnosti nebo dokonce defrau- dace, jde se jeŠtě dále. Aby se totiž přišlo na veškeré, mnohdy s velkým důmyslem a dlouho prováděné machinace, provede se ve- dle skontra čili přehlídky kassovní ještě úplná 1. jmění s protokollárním výslechem všech stran soukromých, které do důchodu něco platiti mají, nezbytně však alespoň těch, které jsou vykázány v účtech s jakýmkoli ifedoplatkem. Při tom nemá se vyšetřující skontrující kommissař spokojiti jen pouhým přiznáním stran, neboť to můŽe býti z nouze i vyprošeno, nýbrž má státi na tom, aby strany přinesly s sebou své písemné zápisky, do nichž se jim od důchodu každá splátka zapisuie, jako archy neb knížky platební, poslední kvitance atd., a nahlédnutím v tyto zápisky, hlavně v data pořízených zápisů, sto- povati i v tom směru pravdivost údajů v účet- ních, zdali totiž v journálech neb účtech účiny ty v týž den a v tutéž dobu byly při- jaty, jak od stran byly zaplaceny. Nezbytnou jest pak I. zejména při odevzdávkách pokla- den neb celého hospodářství s jednoho ma- jitele neb řídícího na druhého, v kterémžto případě pak oba, odstupující i nastupující, mají tuto I. podepsati. L. v dvojitém účetnictví (v obchodech) znamená zjištění vzájemných pohledávek a dluhů dvou přátel obchodních. — V obch. právu rozumí se l-cí vcškerost jednání, jichž účelem jest zpeněžení majetnosti, zaplacení dluhů společenských a konečně rozdělení čistého zbytku mezi společníky. Pokud se společníci obchodní nedohodnou o jiném způsobu zakončení závodu společenského a urovnání dotyčných poměrů, na př. prode- jem závodu, nastane po zrušení společno- sti — mimo případ konkursu — vždycky 1. spo- lečnosti {stral\iQ), — U společnosti akciových a kommanditních na akcie, jakož i u spole- čenstev nemůže dobrovolné zanecháni ob- chodu vůbec provedeno býti jinak leč l-cí, při čemž společnost ku své firmě připojí vý- slovně přídavek »v l-ci«. Rozumí se, Že při sestavování takové I. musí se postupovati s největší obezřelostí a že zejména veškeré pochybné pohledávky (dubiosa) musí se přesně odděliti od aktiv pravých a splatných, by sestavena byla co nejsprávnější bilance a tím umožněn správný posudek o tom, jak vlastně závod stojí, rři veřejné a komman- ditní obch. společnosti provádějí l-ci zpra- vidla všichni společníci jakožto likvidá- toři, při akciové kommanditě komplemen- táři a výbor, při akciové společnosti a při společenstvu představenstvo, při tiché spo- lečnosti hlavni společník. Idkvldátor v účetnictví jest úředník, jemuž svěřena jest likvidatura. Iiikvidatura (z lat), též průkazná neb osvědčování, jest činnost účetnická, kterou úředník k tomu ustanovený dříve, než se při pokladně něco přijme nebo vydá, pravost a správnost, t. j. likvidnost účinu dle přísluš- ných průkazů, totiž poukázek, odevzdacích listin neb kvitancí prozkoumá, upraví a pak teprve pokladníku k pořízení odevzdá. Tím pak, že účiny pokladní nepořizují se pouze jediným úředníkem, nýbrž dvěma, z nichž jeden bez spolupůsobení druhého nemůže ničeho vykonati, dána jest kontrola řádného zapraveni příjmů, jakož i řádné výplaty vý- dajů. Společná působnost těchto úředníků jest zařízena tak, že první úředník osvědčí napřed pravost náležitosti, kdežto druhý ob- starává platbu. Zařízení toto zove se též vni- terní kontrolou pokladniční. Při úřadech ber- ních, celních a důchodkových obstarává úřad likvidátora vždy kontrolor, při pokladnách zemských a pokladnách poukazujících úřadů vůbec přísluší I. účtárnám správních úřadů, platbu pak obstarávají pokladny samy. L. spočívá především v prozkoumání kompe- tence, t j. oprávněnosti pokladny k pořízení účinu, o který jde, pak v prozkoumání listin stranami doručených co do jich pravosti, ne- porušenosti a pravoplatnosti, pak ve výkonu osvědčovacím samotném. Kompetence spo- čívá dílem na zákonech finančních a na :^vlášt- ních předpisech správních, dle nichŽ pro určité druhy účinů pokladny již předem jsou určeny, dílem na poukázkách pána hospodář- ství neb administrativních úřadů a konečné v předpisu náležitostí v knihách účetních. Listina musí býti pravá, t. j. musí skutečné vycházeti od vystavitele k tomu oprávněného. K posouzení všech těchto vlastností slouží zvláštní předpisy, dílem rázu všeobecného dle ustanovení vš. zákonníka občanského, dílem předpisy zvláštní pro určité listiny platné, k jichž zachovávání arcif musí likvi- dátor přihlížeti. Výkon osvědčovací děje se pak tak, že likvidátor po bedlivém prozkou- mání náležitosti zapíše v příslušné knize účetní v sloupcích k tomu určených částku za pravou uznanou, jakož i příslušné srážky k ní se vztahující a zapíše totéž i v listinách, jež jako doklad denníkový mají se pak za- držeti, a vyznačí markantním způsobem buď na kvitanci nebo na odvodní listině číslicemi i slovy obnos, který hotově se má buď při- jmouti neb vyplatiti, podpise doložku tuto a připojí pečeť úřední. Na listině poznamená se pak rovněž znatelným způsobem počet příloh, pak état nebo fond, folio a rubrika hlavní knihy a v jakém určitém druhu peněz (v zlatě, stříbře a pod.) se platba poříditi má, totiž připojí se likvidační doložka se slovy: Likvidní — Liiieae. 17 likvidno k příjmu obnosem .... neb: Ukvidno k výdaji obnosem . . . ., načež po povšechném vyplnění podmínek osvědčovacích odevzdá likvidátor listiny řádně poukázané straně do ruky a poukáže ji k pořízeni platby na po- kladníka, který straně pak buď příslušný ob- nos vyplatí neb jej od ní vezme, listiny jako doklady účetní zadrží a o řádné jich súčto- vání v příslušných dennících se postará. Dle toho pak, má-fi se při pokladně od strany buď něco přijmouti neb jí něco vyplatiti, máme l-ru příjmů a l-ru výdajů státních, o kterých co do přijatelnosti listin platí zvláštní pravidla, jichž arciť likvidátor musí šetřiti. Ukvldni, v účetnictví t. j. splatný, upravený, značí účin od likvidátora v obco- vání se stranami již za pravý uznaný, tak sice, že může od pokladníka beze všeho dal- šího rozmyslu býti pořízen (t. j. přijat neb vydán). Xiila, barva bledě fialová, jakou má šeří- kový květ, XJlaea, planetoida objevená 16. ún. 1880 Petersem v Clintonu. Střední jasnost v oppo- sici 11*7, průměr v kilometrech 53. Označení Úlek, bot., viz So lanům. Ulg^enau Karel, svob. pán (* 4. led. 1857 v Řezně), stud. na universitě a na technice v Mnichově a na hospod, a lesnické vysoké škole v Hohenheimu ve Virtembersku, jest majitelem panství Lnář, Životic a Smolivce, od r. 1895 zastupuje na radě říšské budějo- vickou skupinu nesvěřenských velkostatků. Hlásí se ke straně České. Ullaoeae, lilijovité, čeleď rostlin idě- ložných čítající asi 1600 druhů bylin hlavně s oddenkem cibulatým, válcovitém, hlíznatým, nebo polokřů někdy popínavých, řidčeji stro- mů chudě rozvětvených, zastoupená zvláště v mírném a teplém pásmu v krajinách okolo Středozemního moře, v Austrálii a v Kap- sku. L. mají listy jednoduché, celokrajné, čárkovité, někdy oblé, až kopinaté, zřídka šupinovité; u rodu Ruscus objevují se listo- vité větve (Cladodié). Květy, často úhledné, mají korunovité okvětí složené ze 2 tříplá- tečných podplodních přeslenů. Tyčinek jest 6, pestík jeden, 3pouzdrý, většinou mnoho- vaječný. Plod jest buď tobolka nebo bobule. Kel leží v ose dužnatého nebo chruplavko- vitého bílku. Dle plodu dělí se L. ve dvě skupiny po 2 podceledích: a) s bobulemi: Smilaceae, kokoříkovité {Smilax\ a Aspa- ragaceae, chřestovité {Ruscus^ Streptopus, Paris, Majanthemum^ Poly^gonatum, Convallaria a Asparagus); b) s tobolkami: Colchicaceae, ocúnovité( Tqfieldia, Veratrum, Bulbocodium a Colchicum)^ a Ulieae, L. jsou po většině důležité rostliny, pěstované hojné pro nád- herný nebo vonný květ nebo jako oblíbené zeleniny, nebo dávají důležité léky a prysky- řice, nebo pevná vlákna. Některé obsahují v oddencích a plodech prudké jedy. Děd, Xailie, lili je, bot, viz Lilium. OU&v Slovník Naučný, «v. XVI. z6|z 1900 Iiille V heraldice erbovní znamení, jež se však od přirozené I. k nepoznání liší. Oby- čejně se spatřují tři listy nahoru a tolikéž dolů, všechny přiostřené, z nichž prostřední rovně stojí a ostatní se malebně ohýbají; prostředek bývá zavit páskou. Dolejší lupeny bývají někdy kratší. Znamení to přineseno do Evropy za křížových válek z východních zemí a stalo se zamilovaným znamením fran- couzských králů (v. Francie, str. 499), ne- méně i v celém vzdělaném světě oblíbeným motivem k okrašlování uměleckých předmě- tův a vyplnění prázdných ploch (skvostná mísa v Teplé). V Čechách sobě oblíbili toto znamení Čechtičtí z Čechtic vl. z Adlochovic, Pohnanové z Pohnán, Sedlečtí od Dubu, Ko- sinové z Košíně, Méděnci z Ratibořic, Bedři- chovští z Lomné, Beřkovští z Šebířova vl. ze Chmelného a z Královic, vesměs z jižních Čech pocházející. V ostatních Čechách ne- byla oblíbena. Na Moravě měl ji r. 1257 Rut a několik zemanských rodin, z nichŽ nejdů- ležitější byly vl. ze Zástřizel a Kabátové z Vý- škovic. Zvolští ze Zvole a Bruntálští z Vrbna měli I. na částech štítu. L-mi často bývají vyzdobovány části erbu, které by se měly končiti ostřím. Sčk, Ulieae, lilijovité vlastní, podčeleďlili* jo vitých (viz Liliaceae), obsahující vy- trvalé, řidčeji lleté byliny buď s kořeny vláknito-svazčitými nebo s oddenkem buď plazivým nebo s cibulí nebo hlízou; někdy jsou též křovité a stromovité stonků jedno- duchých neb ke konci rozvětvených, přímých, vzácněji otáčivých. Listy mají zpodinu poš- vatou neb objímavou a čepel iednoducnou, nejčastěji čárkovitou nebo čárkovitokopina- tou, plochou neb žlabovitou, někdy oblou a pak dutou. Jednotlivé, nebo v klasy, hrozny, laty, strboufy a okolíky sestavené květy vy- růstají někdy z paždí mázdřitých listenův a mají po 6Hstém buď prosto- nebo srostlo- plátečném okvětí u zpodiny opatřeném někdy medníkem a po 6 neb 3 tyčinkách, s praŠ- níky do vnitř obrácenými. Ze 6 tyčinek bý- vají někdy vnitřní dříve zralé vnějších; jsou-li tyčinky pouze 3, jest vnější přeslen vyvinut v podobě staminodia. Pestík jest 1, svrchní většinou Spouzdrý a má jednoduchou čnělku s 3 bliznami. Plod jest z pravidla pouzdro- sečná 3chlopní tobolka, zřídka bobule. L. rozdělují se v následující skupiny s důle- žitějšími rody: 1. Hemerocallideae {Phormiunif Funkia, fíemerocallis), 2. Agapantheae (Aga- panthus)y 3. Hyacintheae (Muscarij Endymion, Hyacinthus), 4. SciUeae (Urginea čili t. zv. mořská cibule, SciUa, Ornithogalum), 5. AHieae {Allium), 6. Anthericeae (Asphodelus, Antheri^ cum a j.), 7. Tulipoideae {Gagea, Erythronium, Fritillaridy Lilium, TuHpaY 8. Aloineae (Aloi) a 9. Yuccoideae {Yucca). Z uvedených tu ro- dových názvů zřejmo. Že většina rostlin těch pěstuje se v ozdobném zahradnictví, rod AI- lium 3 druhy cibule, česneku, paŽitky a pří- buzných že znám jako zelenina, kdežto Phor- mium a Yucca známy jsou jako vydatné vlák- nité rostliny a Aloe jako bylina léčivá. Déd. 18 Lilien — Lilijice. Lilien viz Harty 1). IiUienoron: 1) Kochus v. L., svob. pán, germanista (* 1820 v Plónu), zvolen byv r, 1869 za člena bavorské akademie přestě- hoval se do Mnichova, od r. 1876 jest klá- šterním proboštem v Šlesviku. Sepsal: Zur Runenlehre (Halle, 1852, s Múllenhoffem); Lieder und Sprůche aus der letiten Zeit des Minnesanget (Vým., 1855); Die histor, Volks- lieder der DeuUchen v. XIII, his XVI, Jahrh. (Lps., 1866—69; 4 sv. a dod.J a j. 2) Dat lev v. L., svob. pán, básník něm. (♦ 1844 v Kielu), sloužil ve vojsku pruském a žije jako setník ve výslužbě v Altoně. Píše básně, tragédie, novelly, většinou z vo- jenského života. Iiillendorf, ves na Moravě, hejtm. Znoj- mo, okr. Vranov, fara Hor. Břečkov; 87 d., 387 ob. n. (1890), Itř. šk., kaple a pošta. Iiilienfeld, městys v Dol. Rakousích, okres a hejtm. Sv. Hippolyt, stanice st. dráhy Scheibmúhl-Kernhoř, má okresní soud, pš., telegr., telef., Školu, rozsáhlý cisterciácký klášter (z 1. pol. XIII. stol.) s krásným ko- stelem, botanickou zahradou, bibliotékou a obrazárnou, kamenouhelné doly, lomy mra- morové a na kamenečnou břidlici, továrnu na cement, pušky, železárny a 430 ob. (1890; obec 2585 ob.). — Lilienfeldský soudní okres má v 7 obcích 13.130 ob. BPfd, Ulienfeld-ToalJ Pavel Feodorovič, sociolog ruský (* 1829), studoval na Alex- andro vském lýcei, byl pak soudcem v Petro- hradě, předsedou petěrgofské zemské správy, kuronským gubernátorem a konečně stal se senátorem. Koku 1860 vydal pod pseudony- mem Liljejev Osnovnyje načala političeskoj ekonomiji a r. 1872 svůj hlavní spis Mysli o sociaijnoj naukě buduščago s iniciál kami P. L., jenž přeložen byl též do němčiny a vy- dán byl s mnohými doplňky. L.-T. pohlíží v posledním díle na organický celek lidstva jako na každý vyšší organismus v přírodě, jenž složen jest ze dvou vzájemně na sebe pů- sobících činitelův: nervové soustavy a hmoty mezibuněčné; vůbec prý všecky jevy sociální Í'sou obdobný jevům fysiologickým. Používaje lojně srovnávací methody biologické snaží se tu L. stanoviti sociálně-embryologický zákon, dle něhož při rozvoji jedince z člově- čenstva pozorovati jest stejné periody jako při rozvoji člověčenstva veškerého. R. 1894 L. počal tisknouti v >Revue internationale de sociologiec novou svou práci: La pathologie sociále a na sociologických sjezdech v 1. 1894 a 1895 předložil prače: La méthode organique en sociologie a Y a-t-il une lot de Vévolution des formes politiques? Iillieniteln viz K5nigstein. IilUenthal Otto, něm. vzduchoplavec (* 23. květ. 1848 v Anklamu — f 9. srp. 1896 v Rhinowě). Studoval berlin, průmysl, aka- demii a po několikaletém praktickém půso- bení zařídil si vlastni strojnickou továrnu. Současně věnoval se řešení problému letu lidského, za jehož jediné možné rozřešení považoval věrné napodobeni letu ptačího. Dříve však, než přistoupil ke konstrukci ta- kového letadla, hleděl nabyti zkušenosti a vědomosti rozličných stadií letu a konstruoval letadlo zakládající se na principu padáku a nakloněných rovin. Napodobil se jím let ptáka s roztaženýma křídloma, kde ne kmi- táním, nýbrž jen nenáhlým různým sklonem napjatých křídel opisuje pták vlnitou křivku. Bohužel, spouštěje se s letadlem tímto s vrchu Gollenbergu (u Řhinowa) 110 m vys., změnil náhle o mnoho sklon nakloněných ploch, letadlo pak následkem přílišného nárazu větru se obrátilo, L. spadl na zem a roztříštiv si páteř zemřel. Ačkoliv výsledek jeho prací nebyl Šťastný, přece L. v oboru tomto zů- stavil po sobě mnoho poučného a zajíma- vého. Napsal: Der Vogelflug als Grundíage der Fliegekunst (Berlín, 1889); Die Flugappa- rate (t., 1894). Iiillje, bot., viz Lilium. IiiUJioe (CrinoideaJ jsou ostnokožci, kteří přirůstají obyčejně dlouhým stonkem a jen výjimkou jsou volni. Tělo skládá se ze dvou, patrně se lišících částí, stonku (columna) a koruny. Tu lze rozděliti v k a- lich a ramena. Stonek z pravidla bývá dlouhý a buď připíná se zpodním koncem k cizím předmětům v moři, obyčejně koře- novitými výběžky, aneb se na zpodu zakula- cuje nebo přiostřuje. Délka jeho jest rozličná, u některých měří několik cm, u jiných dosa- huje značných délek; tak měl rod Pentacri- nus v liasu stonek přes 17 m dl. Stonek slo- žen z četných článků, buď stejných neb různé velikosti, které kladou se přímo na sebe a rovnými plochami k sobě přiléhají. Na těchto jakýchsi kloubních plochách jsou jemné kresby, které odpovídají průběhu svazů. U některých žijících (rod Siiygies) kladou se mezi články stonkové pružné de- sky. Jednotlivé články stonkové prohlíženy s plochy kloubové jsou buď kruhovité, buď pětiboké neb pětilaloČné, jindy i vejčité neb čtyřhranné; zřídka jsou Články poblíže kalicha pětiboké a na konci stonku kruhovité. V celé délce své jest stonek prostoupen rourkou v průřezu okrouhlou, pětihrannou neb pěti- laločnou, ve které probíhá provazec nervový. Někdy takových rourek jest 5, jindy vedle hlavni střední roury probíhá ještě větši po- čet vlasových rourek, které v každém článku vysílají ještě postranní větve. Kalich jest ku- lovitý, vejčitý, pohárovitý nebo mísovitý, tvoří schránku vnitřních ustrojí a skládá se z desek vápenných, pravidelně sestavených. Svrchní stěna kalichu, na zevnějšku nazna- čená čarou, kde ramena počínají, chová ústa a řif a rovná se tudíž zpodní straně ježovek, hadic a hvězdic. Kalich sestává z několika na sobě uložených kruhů Čili věnců desek vápenných. Při označování desek řídíme se polohou ambulakrálných ryh; ramena jsou přímým pokračováním ambulaker a leží tudíž radiálně, a jmenujeme proto desky, které přímo pod rameny leží, radiálními, ony, jež někdy mezi těmito se vyskytuji, interradiál- nými. U žijících nenalézáme desek posléze L I l: I. CMpr<»$ocrlniu abbrtviaíiu * devonu porfnilcého, pohled ic itrAny: - rauitocrínai iceptrnm x illuni iTtdiktha. — 7. Áílinocrňmt pyrifom ■ ttbol uluiut, — II. EucatjrpIiKTÍnui rmacau u sinny irnmena v 14. brUnl Tik Itbol n>da : — Ij. atnchi pa odiiiinínl dnliíck kryjících aru loleof lulich H HiuuvoD dwdeb, — it linek itonkn z plochy kloubol : Deiky • diignmineih OTTŮV SLOVNK NAUCNÍ. I C E. jme mel tak nej M ši^ mi na n a w n a d< k] 1 P \ i if ti ■ ; i i Lilijice. la jmenovaného druhu, za to tím častěji u zka- menělých. V nejzpodnějším díle kalicha bývá první kruh desek postavených interradiálně tak, že se střídá s deskami radiálnými. Tento nejzpodnější kruh sluje základnou (basis) a přikládá se přímo na poslední, často roz- šířený článek stonkový {centroíiorsale)^ aneb má na zpodu ještě jiný kruh desek střída- vých, tedy radiálně postavených. Tento kruh nazývá se zpodní základnou (infrabasis) a po- měnuje jméno desek basálných, které se na- zývají, je-li infrabasis vyvmutá, svrchními základnými (parabasálné; viz příl. č. 16. a 18.). Možno tudíž I. rozvrhnouti ve dvě oddělení: jednokružné (m o n o c y k 1 i c k é), u nichž vyskytují se pouze desky basálné, a dvojkružné (di cyklické), které mají jak desky infrabasálné, tak i parabasálné. Jedno- kružné není možno však považovati jako pošlé z dvojkružných zakrněním jednoho kruhu, neboť, jsou-li u dvojkružných desky infrabasálné i zakrnělé, přece vyskytují se znaky jiné, které jednokruŽným vesměs chy- bějí. Jsou to samostatné dvě skupiny; para- basálné desky jedněch rovnají se basálným druhých, avšak infrabasálné desky jsou pří- datkem, který nemá u jcdnokružných žádné obdoby. Žijící většinou jsou jednokružné; u rodu Antedon (Comatuid) sestává kalich z kruhu desek radiálných a infrabasálných, tyto pak brzy spojují se s posledním člán- ! kem stonkovým tak, že přívěsky stonku jsou v radiálném postavení. To poukazuje na dvoj- j knižnou základnu. Stonek proti kalichu má ! určité postavení, a to tak, jako by jedno- tlivé články stonkové srostly vlastně z pěti kusů v, a často nalézáme i stopy po tomto srůstu. Je-li stonek pětihranný, střídají se rohy jeho s nejzpodnějšími deskami kalichu. U jednokružných jsou hrany stonku ve smě- rech radiálných, u dvojkružných ve směrech interradiálných, přívěsky stonkové (cirrhi) jsou vždy na ploše mezi hranami stonku a jsou tudíž u jednokružných v postavení inter- radiálném, u dvojkružných v radiálném. Oby- čejný počet desek, které tvoří kruh základný, jest 5, výjimkou 4, 3, ba i jen 2 ; v těch pří- padech bývají však některé desky větší tak, že můžeme za to míti, že povstaly srůstem dvou desek. Tím mění se často celá stavba kalichu původně paprsčitá v oboj stranně sou- měrnou, při čemž v rovině souměrnosti aneb alespoň poblíže ní jest interradius, který zove se análním, ježto v něm jest řit Na věnec desek basálných následuje kruh — pravidelně rovněž z 5 — desek radiálných. Z těch vyni- kají u některých ramena, u jiných následují ještě další věnce radiálně, tedy desky dru- hého, třetího atd. kruhu radiálného. Tyto desky tvoří uzavřený kruh pro sebe, u star- ších vkládají se mezi ně desky interradiálně buď ve všech směrech, aneb alespoň ve směru souměrnosti, tedy v interradiu análním. Na kruh posledních desek radiálných následuje věnec prvních článků ramen č. desek rame- nových, brachiálných, u oněch, které mají více než 5 ramen, přiostřují se desky ty střechovité a tím umožňují podvojení, t. 2^r.• desky distichálné. Zajímavý jest poměr mezi- deskami brachiálnými a radiálnými. Často- totiž první z nich v mládí jsou pokryty pří- věsky ramenovými {pinnulaé)^ později vŠak- přívěsky ty odvrhují a přeměňují se v desky radiálně. Někdy mezi deskami ramenovými jsou ještě jiné interbrachiálné, které oby- čejně berou na se podobu šupin. — Ramena, jsou v přímém pokračování desek radiálných, počtu i tvaru jsou velmi různého; někdy má velký kalich útlá a krátká ramena, jindy malý četná a mohutná. Zřídka jsou jednoduchá, nýbrž obyčejně se ihned pod voj ují, často toto rozvětvení se vícekráte opakuje. Sestá- vají obyčejně z jediné,' výjimkou ze dvou řad vápenných článků, které, jsou-li v řadách dvou, jsou střídavě na opačné straně ztloustlé a na druhé přiostřené ; výjimkou jsou články na počátku ramen v jedné, výše. pak ve dvou řadách. Ramena mají na vnitřní straně hlu- bokou rýhu ambulakrálnou buď otevřenou aneb po obou stranách destičkami lemova- nou. Podél těchto ryh vynikají hojné člán- kované a duté přívěsky (phmulae), ve kte- rých ukrývají se obvodové části pohlavních ústrojů, ávrchní stěna kalichu, t. zv. střecha, jest vytvořena rozmanitým způsobem. U ži- jících jest kožovitá a pohyblivá a často má kol úst pět desek příústních Torálných), které ovšem bývají buď jen v larvě nazna- čeny {Antedon) a potom mizejí, aneb trvají, avšak jsou nepatrných rozměrů (Rhixocrinus), Většina žijících má střechu kožovitou, jedno- duchou, některé tvary {Hyocrinus, Holopus) pokrytou četnými destičkami interpalmár- nými. U zkamenělých bývá u jisté skupiny 5 velkých desek přiústnich, které se prostí- rají až k ramenům. Jindy bývají ústa přikryta zvláštní deskou, a rovněž i rýhy ambula- králné kryty jsou deskami orálnými tak, že střecha jest vlastně dvojitá. Skupina starých l-íc má však zařízení takové, že ústa i rýhy ambulakrálné neotvírají se na venck, nýbrž jsou pod pevnou vrstvou vápenných desek. Druhotná vrstva tato mívá mimostředný otvor nad řití postavený, často na konci dlouhé roury jakéhosi rypáku {probosds\ viz příl. vyobr. c. 7.), který přesahuje i ramena. Jindy tato vrstva tvoří obsáhlý břišní vak (viz příl. vyobr. č. 14.). — U většiny žijících a pak také u některých zkamenělých (jako u rodů Apiocrinus a Eucrinus; viz příl. vyobr. č. 20.) probíhají v deskách paprskovitě rozložené chodbičky. Deska centrodorsálná mívá uprostřed slabou prohlubinu, od níž vychází 5 otevřených ryh ve směru interradiálném k desk^ basálným, do kterých vnikají jako chodby. V těch se podvojují a každá větev jde do desky radiálně prvního kruhu, kdež se poněkud k sobě přibližují, avšak se ne- spojují. Podobně procházejí deskami druhého a třetího kruhu radiálného a teprve v tomto posledním spojeny jsou spojkami šikmými. Odtud jdou přímo do ramen. V deskách prvního radiálného věnce souvisí s okružní chodbičkou společnou. U rodu Antedon (Co- Lilijict matuta) má ve stavu doapélém Střední Čásť desky centrodoraálné složitou růžici sestá- vající i5 paprsčitjch komor; jednotlivé tyto komory prodlužují se v chodby, které po- dobné probíhají jako u zkamenélýcb. Má se la to, že střední růžice jest ústrojem nervo- vým. U uvedeného rodu jaou desky basálné zakrnělé a jdou proto chodby ihned do de- sek radiáluých. Dle toho nezměnilo se roi- loženi ústrojů nervovích u l-ic pofínaje druhohorami. U l-ic z prvohor nejsou chod- bičky tyto uzavřeny, nýbrí jaou na vnitřní straně desek v podobě otevřených ryh. Tento atupefi poiorujeme ve vývoji rodu Antedon; i zde provazce nervové, když desky nejsou ješté zúplna vyvinuty, přikládají se na vnitřní stranu jejich. Vývoj sledován byl dosud jen u rodu Aníeáon čili Comatula (viz vyobr. C, 2528.), který jest hojným ijevem v na- iich moftch. Larva jeno jest s poíátku volná a obrvená. Dříve jeltě, než se usadí, ukazují se uvnitř již počátky kostry, a to kalicha i stonku. Kalich složen z 10 kusfi, 5 basálnjch a 5 orálných desek, které se nestřídají navzájem. Když larva se usadí a obrvená pokožka vnéjií ae resorbuje, ote- vrou se uprostřed orálných desek ústa. Po té objeví se 5 desek radialných, střídavě mezi basálnýmí a orálnými uložených, a jedna de- ska téže velikosti v interradiu análním. Dále povstane 5 desek infrabasálných, jen však radiálněm objeví se skupina chapade! a ra- mena sama pofnou jako puky mezi ústy a deskami radiálnými. Počet radiálných kusA zvétSuje se až na trojnásobný kruh, ramena pak mohutněji, podvojuji se a upínají se na deskách dístichalných. Na stonku povstává 5 přivěskfi [cirrM), které se kladou do smSm radiálného. V té době kalich dostoupil nej- větiiho svého vývoje. Dále potom desky orilné se umeniuji, deska interradia análního mizí a v dospělosti jest zvíře volné a kalich jeho sestává jen le zpodního kruhu desek radiálných, velmi zmenšených a přeměně- ných v růžici, která položena jest na centro- dorsálné desce, a z 3 kruhů radiálných. U rodu Thaumatoerinut larva vytvořuje pět velkých desek orálných. U rodu Gl^ptocrinui nej- Bvrchněji' raďálaé desky mají duté přívěsky p nnulať), později je ztrácejí a účastni se přímo při stavbě ka chu ; mezí tím objevují se nové desky s pinnulemi, z n chž rovněž během růstu stávají se radiálně. Desky ka- ha spojeny jsou spolu roz- eným způsobem. U někte- rý D lijících nedotýkají ae Úp ně navzájem, nýbrž jsou spo eny svazy. Obyčejně viak j ou přímo na sobe, mohou s však poněkud pohybovati. U odů zkamenělých i prvo- hor sou plochy, kterými de- sky navzájem se dotýkají, rov- né (odděl. Tesselata i. Palato- e no dea). Ostatní mají boíné p ochy po stranách podobně ro né, ale plochy nahoře a do zaoblené tak. Že tyto podobají se jaksi kloubům odd Articulata i. Ntocrínoi- dea) — V silurském útvaru ame ckěm a českém výsky- tu se kulovité neb sfae- ro dální hmot; značných rozměrů, složené z četných desek nepravidelných a na povrchu záhyby zaSkrcené. Uvnitř obsahují několik komor prázdných, nestejných a příčkami odděle- ných, na povrchu poblíže středu jest místo, kde znáti jest úlomky rozvětveného ko- řene lilijicového a zříti část vynikajícího stonku. Koule ty považují se za jakýsi druh plovaíe, tedy za přistroj, kterým I. vznáSela se ve vodé, a pojmenovány v Ame- rice Camarocrínut, u nás Barrandem Loboli- thea. — L žijí v mírných hloubkách mořských od ISO a! asi do 1300 m; počct žijících jest nepatrný v poměru ke zkamenělým, ktenřch se čítá na 200 rodů asi s 2000 druhy. Dříve rozvrhovány byly I. na Teuelata a Arliculata, Neumayr rozeznával Hypascocrinoidta, které mají ústa, arabulakra a řiť pod pevnou, de- skami tvořenou střechou, a Epatcocrinoidea, které nemají takové střechy a ústa i ambu- lakra volná. Wachsmuth a Springer roze- znávají 5 tříd. Třída Haplocrinacea obsahuje tvary z prvohor, které mají ustálené znaky, jež objevují se v embryonálních stupních nynějších l-ic. Kalich složen -z nečetných deseic nepohyblivých, střecha má 5 desek přilstních a jednu střední desku. Jediný v$- aec desek radiálných, I interradiálných vy- Lilijice. 21 vinut pouze interradius anální. Ramena volná od počátku svého. Sem náleží hlavně rod říaplocrinus a Coccocrinus z devonu. Cupresso- crínus (viz příl. vyobr. Č. 1. a 2.) má ramena velmi silná a krátká a na zpodu kalicha zvláštní růžici sesilovací (konsolidační), na kterou se upínaly svaly. Pochází z de- vonu. Rod Pisocrinus (viz příl. vyobr. č. 3.) vyznamenává se velmi dlouhými a jednodu- chými rameny. Třída Sphaeroidocrinacea rov- něž obsahuje rody palaeozoické a má po- dobný kalich z desek nepohyblivých. Oby- čejně několik prvních článků ramenových jest spojeno s kalichem. Čeleď Flatycrinidae má 3 desky basálné, po 5 radiálnýcn a inter- radiálných deskách a mimo ty četné desky interradia análního. Rod PiatycHnus má ry- pák vyvinutý, Hexacrinus (viz příl. vyobr. č. 4. a 5.) desku interradia análního téže ve- likosti jako desky radiálně. Čel. Crotalocrini- dae vyznamenává se rameny, která zůstávají spolu spojena tak, že tvoří^ listy se rozšiřu- jící. Čel. Barrandeocrinidae (viz příl. vyobr. č. 6.) má malý kalich a 10 mohutných, na- zpět dolů zahnutých ramen tak, že celek podobá se plodu s 10 podélnými žebry. Čel. Actinocrinidae má kalich složený ze 3 věnců radiálných a tolikéž distíchálných desek a z četných desek interradiálných. Deska inter- radia análního téže velikosti jako desky ra- diálně. Hlavní zástupce jest kamenouhelný rod Actinocrinus (viz příl. vyobr. č. 7), který vyznamenává se dlouhým rypákem. Čeleď Melocrinidae má 4 desky basálné, 3 věnce desek radiálných a četné interradiálné kusy. Mimo rod Melocrinus (viz příl. vyobr. č. 8.) náleží sem i rod Scyphocrinus (viz příl. vyobr. č. 9.), který zastoupen jest u nás v budňan- ském vápenci (é,) 3 druhy a 3 varietami; nej- obyčejnější druh jest Se. excavatus. Dále sem náleží rod Zenkericrinus a snad také rody Vletavlcrinus (viz příl. vyobr. č. 10.), Laubeo- crinuSy Beyrichocrinus a Carolicrinus^ které všecky vyskytují se u nás v uvedeném vá- penci. Čel. Rhodocrimdae má základnu dvoj- kružnou, sestávající ze dvou věnců po 5 de- skách, pak ze 3 věnců radiálných a 1—3 věnců distíchálných desek. Sluší sem rod Rhodo- crinuSf Rhipidocrinus a j. Čeleď Calyptocri- nidae vyznamenává se vysokou střechou, která převyšuje ramena. ICaždý pár ramen ukládá se ao zvláštní schránky, tvořené lišto- vitými výběžky z kalichu. Příklad: EucalyptO' crinus (viz příl. vyobr. č. 11.), Hypanthocrinus, Callicrinus a j. Třída Ichthyocrinacea čítá tvary s kalichy *dvojkružnými ; majíť 3—5 de- sek infrabasálných, 5 basálných, 5 radiálných a několik interradiálných. Malý kalich nese ramena stále se podvojující, avšak nerozši- řující se, bez přívěsků. Sem sluší Ichthyo- crinus (viz příl., vyobr. č. 12.V který také u nás v koněpruském vápenci (j^ zastoupen jest zbytky, pak Taxocrinus, Lecanocrinus^ Mespilocrinus a j. v. Sem dlužno také zařa- diti zajímavý rod Caleidocrinus^ který u nás přichází v zahořanských břidlicích {d^ ve dvou druzích. Třída Čyathocrinacea obsahuje zkamenělé i Žijící tvary, jejichž kalich sestává obyčejně jen z věnce desek basálných a z věnce desek radiálných. Střecha bývá někdy vypouklá v břišní vak, který vzniká na straně anální. Rýhy ambulakrálné i ústa bývají kryty destičkami. Deska interradiálná sestupuje mezi desky radiálně. Čel. Cyathocrinidae má desky radiálně nahoře vykrojeny, mohutný břišní vak a ramena bez přívěsků. Hlavní zástupce jest rod Cyathocrinus (viz příl., vyobr. č. 13. — 16.). Čeleď Poteriocrinidae má desky radiálně nevykrojeny a ramena s pří- věsky. Sluší sem rody Poteriocrinus, Agassi^o- crinus a j. Podivuhodný volný rod Marsupites (viz příl., vyobr. č. 17. a 18.) s pravidelným kalichem, pocházející z křídy, rovněž sem se klade. Čel. Encrinidae nemá břišního vaku a vyznamenává se pravidelností desek, v nichž probíhají chodby. Rod Encrinus (viz příl., vyobr. c. 19.-22.) jest hojný v triasu, zvláště druhem Encr, lHiiformis. Dále Čítají se sem: CromyocrinuSy Eupachy crinus ^ Ceriocrinus 2. } . Třída Pentacrinacea má základnu jednokruŽ- nou, střechu buď z četných desek aneb z 5 desek přiústních, ústa i ambulakrálné rýhy otevřené. Čeleď Pentacrinidae má malý kalich složený z 5 basálných a z 1—3 věnců radiálných desek. Ramena jsou mohutná a silně rozvětvená. Stonek velmi dlouhý (až 17 m\ Rod Pentacrinus (viz příl., vyobr. č. 23.) má až 1400 ramen, počíná triasem a jest v našich mořích as 4 druhy zastoupen. Články stonkové jsou hojným zjevem v na- šem křídovém útvaru. Čeleď Apiocrinidae vyznačuje se pravidelnou stavbou kalicha, který sestává z 5 basálných a z 1 — 3 věnců radiálných desek. Poslední články stonku jsou rozšířeny tak, že stonek pozvolna pře- chází do kalicha, jehož desky spolu kloub- natě se pojí a do vnitř kalicha se zužují tak, že jen na zevnějšku těsně k sobě přiléhají. Rod Apiocrinus má soustavu chodeb v de- skách. Přichází v jurském a křidovém útvaru. Rod Bourgeticrinus (viz příl., vyobr. č. 24.) má malý kalich a články stonkové na klou- bové ploše s vyvstalou lištou. V křidovém útvaru, též u nás. V hlubinách moří našich žijící rod Rhiiocrinus vyznamenává se dlou- hým stonkem a četnými kořenovitými vý- běžky. Čel. Eugeniacrinidae má kalich velmi malý a stonek poměrně mohutný. Basálné desicy chybějí a radiálně přisedají přímo na stonek. Rod Eugeniacrinus (viz příl., vyobr. Č. 25.) má kalich podobný koření hřebíčku. V deskách jeho probíhá soustava chodeb podobně jako u rodu Apiocrinus. Čel. Coma- tulidae má kalich sestávající z desky centro- dorsálné a věnců jednak desek basálných, jednak radiálných. Kod Antedon čítá v našich mořích na 100 druhů. Thaumatocrinus zacho- vává si 5 orálných desek a žije ve značných hlubinách. Čel. Plicatocrinidae vyznamenává se redukcí desek basálných a velmi dlou- hými rameny. Počet radiálných desek ve věnci 5 až 8 ; střecha tvořena 5 velkými de- skami přiústními. Jurský rod Plicatocrinus zdá se býti totožný s rodem Hyocrinus^ který 22 Lilijovité — Lilium, obývá značné hlubiny. Redukce desek kalich budujících dostoupila výše své u čeledi Ho- lopidae^ u které kalich přirůstá širokou zá- kladnou a sestájvá z hmoty jednolité, na níž mezí jednotlivých desek není zHti. Žijící rod Holopus obývá značné hlubiny a má 10 ra- men jednoduchých se silnými přívěsky. Sem do příbuzenstva mfiže se také klásti podivný jurský rod Saccocoma, který jest volný a je- hož kalich sestává z desky centrodorsálné a 5 velkých radiálných desek. Střecha má pět velkýcn pf iústních desek a články ramen jsou prodlouženy a po straně v plochý trn povy- taženy. — Největší rozvoj l-ic připadá do dob geologických, neboť v našich mořích jsou jen asi 130 druhy zastoupeny. Z kambrického útvaru známy jsou jen články stonku; kalich dosud nalezen nebyl. Teprve zpodní silur chová v sobě některé zbytky, ač v počlu omezeném. Z Čech známy jsou dva druhy z vrstev zahořanských. Ve svrchním siluru dosahují I., zvláště skupina s deskami nepo- hyblivými, největšího svého rozvoje. Jest cel- kem z těchto vrstev na 500 druhů známo. Z Čech popsáno 11 druhův a mimo ty ještě množství blíže neurčitelných úlomků. I devon jest dosti bohatý na I., neboť popsáno dosud přes 230 druhů, z nichž na Čechy připadají druhy dva. V kamenouhelném útvaru ještě jednou se opakuje znamenitý rozvoj těchto starých tvarů, který však připadá hlavně na naleziště americká. Jest popsáno na 800 dr. a z nich dvě třetiny amerických. V druho- horách jest skupina tvarů s deskami nepo- hyblivými zastoupena jen rodem Afarsupites a v Americe rodem jiným, kdežto všecky ostatní tvary náležejí skupině s deskami po- hyblivými. V jurském útvaru jsou I. hojné a jednotlivé rody čítají četné druhy. Téměř všecky rody přecházejí do křidového útvaru. V třetihorách jsou zbytky l-ic vzácné a jsou to jen asi 4 rody, iimiž I. z dob geologických spojeny jsou s rody nyní žijícími. Ve vývoji l-ic pozorujeme, že měly rozšíření velmi malé a že vázány byly na neveliký okrslek, což vysvětluje se ovsem tím, že přirůstaly. Staré tvary s deskami nepohyblivými měly kalichy nepravidelné tak, že paprskovité rozložení kalicha dle čísla 5 bylo rušeno přídavnými deskami, které byly buď ve všech interra- diích, aneb alespoň v interradiu análním. Svrchní strana byla kryta střechou utvoře- nou z pevných desek, jež vyvyšovala se ně- kdy mohutné v dlouhý rypák, který v ně- kterých případech převyšoval až ramena. Dal^'m průběhem vývoje počala pravidelná paprsčitost dle čísla 5 převládati, desky inter- radiálné mizely, až ovšem na desky interradia análního, které vytrvaly poměrně dlouho. Pevná střecha rovněž znenáhla ustupovala, byla naznačena břišním vakem a pak jen 5 deskami přiústnimi, které nahrazovaly pev- nou pokrývku svrchní stěny. V nejmladším stupni vymizely však i tyto přiústní desky a svrchní stěna jest jen kožovitá, aneb po- krytá malými, spolu nespojenými deskami spíše šupinám se podobajícími. Rýhy ambu- lakrálné, které u starých tvarův uloženy byly pod pevnou střechou tak, že nebyly ve styku se zevnějškem, u tvarův s deskami přiústnimi přikryty byly šupinatými štítky, v nejmlad- ším stupni vývoje pak jsou úplně otevřené. — Srvn. Zittel, Handbuch der Palaeontologie 1879); Nicholson, Manuál of Palaeontology 1889); Angelin, Iconographia crinoideorum 1878); Barrande, Systéme silurien du centre de la Bohéme (sv. VIL, čásC 2., uspořádali W. Waagen a J.Jahn, 1899); Carpenter. Re- {)ort on the Crinoidea, Voyage oi the »Chal- engerc (Lond., 1885— 88); Počta, O tvorstvu předvěkém. Pa, IiilIJOTlté viz Liliaceae a Lilieae. Iillio (Giglio) Aloigi (Lilius Aloy- sius), lékař v Římě, jenŽ se zabýval téŽ hvězdářstvím (♦ 1520 > v Ciru v Kalabrii — t 1576 v Římě). Má hlavní zásluhu o opravu kalendáře; neboť krátce před svou smrtí podal papeži Řehoři XIII. příslušný návrh, který pak bratr jeho Antonio L. dále vy- pracoval a r. 1577 v díle »Compendium novae rationis restituendi Calendarium< opět před- ložil, načež papež bullou ze dne 24. ún. 1582 jej schválil. Viz Kalendář, str. 778. VRý, Uliovité, lilijovité, viz Liliaceae a Lilieae. Iiiliovnik viz Liriodendron. Iiiliput, ve Swiftově románě »Gulliverovy cesty« vymyšlená země, jejíž obyvatelé. Lili- puta ni, jsou zvící palce. Ulith (hebr.), t. j. > noční «, podle tradicí rabbínských první manželka Adamova, s nímž se stala matkou obrů a zlých duchů; potom noční strašidlo, které rdousí děti. Iiilium L., lilie, lil i je, rostlinný rod z čeledi lilijovitých v širš. smysle {Lilia- ceae v. t.) podčel. Lilieae v. t. a tribu Tuli- poideae, čítající asi 44 druhů severního mír- ného pásma. L. má cibuli z přitloustlých dužnatých listů složenou, stonek přímý, s lu- peny střídavými nebo přesleněnými as květy bud v hroznu nebo jednotlivými. Úhledné okvětí jest prostoplátečné, zvonkovité neb nálevkovité, s plátky více méně ven ohnu- tými až podvinutými, opatřenými u zpodiny medníkem v podobě podélné brázdy. Praš- níky tyčinek (6), ku zpodině okvětí vetknu- tých, JSOU k nitkám hřbetem přirostlé a dole vykrojené. Svrchní pestík jest trojpouzdrý, mnohovaječný, ukončený dlouhou čnělkou a Slaločnou bliznou. Ve 3pouzdré 3— óhranné tobolce jest mnoho sploštělých terčovitých semen. V Čechách roste tu. onde v lesích L. Martagon L., zlato hlávek, 1. zlato- hlavá, závoj ek, jenž má cibuli žlutou, pro- střední listy přesleněné a plátky podvinuté, fijalověrůžové a nachovohnědě skvrnité. Z pě- stovaných druhů vyniká vůbec známá 1. bílá (L. candidum L.), planá v Malé Asii, od staro- dávna považovaná za odznak nevinnosti a užívaná kromě libovonného květu k výrobě oleje, z lupenů v dřevěném oleji močených upravovaného a léčivého; ve vlasti jedí pe- čené n. vařené jeji cibule. Dosti obecná jest l.zlatán.cibulkonosná(L. bulbiferum L.), Lilium lesní — Lillers. 5>3 domácí v střední a jižní Evropě, znatelná po okolíku hnědoČervených nebo oranžových skvrnatých přímých květů (není-li květ je- diný) a po zakulatělých cibulkách v paždí bořeních listd. Květy jsou nevonné; cibule v Rusku požívané. Ji podobná jest 1. chal- cedonská (L. chaUedonicum L.)i z Persie a jižní Evropy, jako předešlá hustolistá, avšak bez cibulek a s květy rumělkovými brada- vičnatými plátků podvinutých. Ozdobnější jest L tigrovaná n. čubará (L. ligrinum iCer.) z Činy, s cibulkami v paždí mnohých listův a s květy na dlouhých stopkách pře- vislými, oranžovými a tmavonachově skvrna- tými. Z cibulek nasetých přichází do květu |i2 i druhým rokem a daří se bez ošetřování 1 v pažitu venkovských zahrádek. Déd. Mlium lesní viz Lonicera. XiUJebl., Liljeb., botanický skratek, iímŽ značí se švédský botanik Samuel Liljeblad. Uljeblad Samuel, botanik švéd. (* 1761, t 1815), zabýval se studiem květeny skandi- návské, konaje za účelem tím cesty výzkumné, hlavně do Finmark. Vydal : Utkast til en Svensk Flora (Ups., 1792; 3. vyd. t, 1816). XiUJefoni Bruno Andrea s, vynikající malíř zvířat a krajin (* 14. kv. 1860 v Upsale), žák akademie ve Štokholmě, vzdělal se dále cestami po Německu, Francii a Itálii. Od něho v galerii drážďanské Liška a \ajic\ dále: Večerní nálada; Hnízdo jestřábí \ Tetřevice; Pjrtidk; Večer jarní; Slunce \imni; Starý lovec lišek; Divoké kachny; Hejlové; Švédský les; Lov na kachny; Po honbě a mn. j. Vyzname- nán medaillí v Mnichově r. 1892. FAf, Xiiijeliolm, předměstí v Štokholmě. ItilkOTlté, bot, viz Solaneae. Iiille ílílj, vlámsky Ryssel, hl. město franc depart. Nord (sev. Francie), opevněné, 205 km ssv. od Paříže, 24 m n. m., v širé rovině, protékané ř. Deule, na Sev. dráze, má 201.211 oby v., jest duchovním, obchodním a průmy- slovým střediskem departementu Nord, má ráz moderního města, široké, výstavné ulice, četné obchodní domv, veliká náměstí. Jest sídlem rozmanitých úřadů departementních, soudního dvoru I. třídy, rozličných vojen- ských sborů (velitelství I. armádního sboru Nord a Pas-de-Calais, velitelství dělostřele- ctva a génie), má filiálku Franc, banky, četné vědecké ústav v, jako. svob. universitu kře- sťanskou s 6 fakultami (theol., práv., lékař., filosof., pharmaceut. a fakulta des sciences), čtyřfakultní universitu městskou, četná lycea, mnoho škol obecných a měšťanských, vyšší obchodní školu, průmyslovou školu, země- dělskou šk., ústav pro slepé a hluchoněmé, knihovnu (75.000 sv. a 800 rkp.), museum umělecké, technologické, ethnografické, za- hradu botanickou, divadlo, četné spolky vě- decké, umělecké a humánní, iest sídlem kon- sulův: italského, španělskéno, belgického, portugalského, perského a j. L. je město po přednosti průmyslové a obchodní. Nejpokro- čilejší jest průmysl textilní, hlavně bavlnický, zaměstnávající na 12.000 dělníkův v 31 závo- dech, mimo to vyrábí se mnoho zboží prým- kářského a stávkového. Vedle textilního prů- myslu značně vyvinuta jsou i jiná odvětví průmyslová, jako továrny tabákové zaměst- návající 1200 dělných sil (výroba 5'5 míli. kg tabákového zboží), pivovary (29 závodů, vý- roba 500.000 hl), čistírny olejů, továrny che- mické a barvírny, výroba rozmanitých stroj- ních součástek a j. Obchod vede se hlavně textilním zbožím, vedle toho zvi. však důle- žitý jest obchod obilní, prostředkující vývoz a prodej obilí departementu. Z památek vy- niká na prvém místě chrám Notre Dáme de la Trcille, zv. téŽ kathedrálou, vystavěný v 1. 1855—92 v gotickém slohu XIH. stol., dle plánu angl. architektů Clutona a Burgesa, chrám sv. Morice z XV. stol., sv. Kateřiny z XV., XVI. a XVII. stol., sv. Magdaleny ze XVII. stol., sv. Petra a Pavla v moderním slohu románském, pěkná synagoga, městská radnice z r. 1846 (dle plánů architekta Ben- vignata), palác umění (1888—95), výstavný palác koncertní (Palais Rameau), nádherná stavba praefektury (1868), vojenská nemoc- nice, palác bursovní, stavěný ve slohu pozdní renaissance; vedle toho četné soukromé domy, stavěné ve svérázném slohu renais- sance a baroku XVI. a XVII. stol. Z pomní- kův vyniká pomník generála Négriera. V mu- seu uměleckém, nazvaném dle svého zakla- datele »Wicar€, některé malby Rubensovy, van Dyckovy, kol. 1500 kreseb italských mi- strův a j. Obyvatelé zovou se Lillois. Dějiny. L. vznikl nejspíše z podhradí za- loženého kolem hradu hrabat flandersk^ch, obtékaného ř. Deule a Lys, pročež zval se později L'isle, t. j. ostrov, z Čehož vzniklo L'ilc a konečně L.; vyvrácen byl r. 1213 Fi- lipem Augustem, avšak r. 1297 znovu vy- stavěn hraběnkou flanderskou Johanou Caři- hradskou (Jeanne de Constantinople), r. 1312 připojen k Francii a ku konci středověku a na počátku novověku byl v držení vévod burgundských, z nichž zvi. Filip Dobrý zvolil si L. za svoji residenci, r. 1667 zmocnil se ho franc. král Ludvík XIV., jemuž po skon- čení válek o dědictví španělské smlouvou utrechtskou (1713) znovu byl přiřČen, r. 1798 obléhán marně Rakušany. — V L-u narodili se: alchymista Alain de L. (1114—1203), bo- tanik Lestiboudois (1715—1804), malíři Mon- noyer (1634—99) a Wicar (1762—1834), archi- tekt Delarue (1790—1866). generál Faidherbe (1818— 89) a j. — L., arrondissement ve řranc. depart. Nord, 776 61 km*, 732 862 ob.; rozděluje se na 20 kantonů. EMa. Xiillebonne [lílbón], starov. Juliobona, mě- sto ve franc. depart. Seině Inférieure, v pěkné poloze na úpatí lesnatého návrší, 10 m n. m., má poboční trať železniční, připojující se k hl. trati PaříŽ-Havre, 5265 ob., prádelny hedvábnické, pěkný chrám z r. 1517, zříce- niny starého zámku z XIII. st. a j. ullehammer viz Christiansamt. Lilleni [lilér], město ve franc. depart. Pas-de-Calais, 23 m n. m., na želez, trati Pa- říŽ-Calais, má 5005 ob. (jako obec 7355), vel- kou výrobu a velký vývoz obuvi, provazů, 24 LíUit — Lima. továrny na lisování oleje, vinopalny. Z budov vyniká starobylý kollegiátní gotický kostelík z XI. stol. s pěknými epitafy pána de L. LUlit. nerost blízký chloritům, jest zemitý, vodnatý ícřemičitan železitý, hojný u Příbramě, kdež vyskytuje se hlavně na žne Vojtěšské spolu se sametkou (pvrrhosideritem^ a jako tato jest produkt rozkladu kyzu železného. IiiilJ., zoologický skratek, jimž označen švédský zoolog Wilhelm Lilljeborg, jenž byl professorem na universitě upsalské, za- býval se soustavným studiem korýšů a vydal hlavně: Crustacea (Qadocera^ Ostracoda et Copepoda) in Scania occurentia (Lund, 1853). ZJÍlIJebJdm Henrik, švédský spisovatel (* 1797 v Oldenstadě — f 1875 v Upsale), syn hudebníka Knuta Knutssona L-a, věnoval se voj. službě. R. 1861 odstěhoval se do Upsaly, kdež sepsal své memoiry: Hágkom^ ster frán ungdomen (1865); Fort sáttning pá hágkomster frán ungdomen (1867); Ett och annat (1873); Spridda minnen frán fordna dagar (1874), vyznačující se živostí a lehkostí slohu. Xdlly (také Lily a Lyly) John, dram. spisovatel angl. (♦ ok. 1554 v kentu — 1 1606 v Londýně). Studoval v Oxforde a žil pak v Londýně jakožto podředitel společnosti mladých herců dvorních, chórových chlapců kathedrály sv. Pavla, kteří prováděli před královnou jeho kusy sepsané na rozkaz dvora. Kusy ty byly obsahu většinou mythologi- ckého, dle Luciana, Ovidia a Plinia, jako: Alexander, Campaspe and Diogenes (1584); Sappho ano- ilavním, jakož i nervstvem blíží se nejvíce Vitrinidám, i dlužno je považovati za nej- mladší větev od těchto samostatně odštěpe- nou. Žijí hlavně v oblasti palaearktické, několik zástupců známe z Afriky, jeden (Agriolimax laevis O. F. Můll. s přečetnými odrůdami) je cirkumpolární a krásný Limax flavus L. (s, variegatus) stal se zavlečením kosmopolitou (žije ve sklepích a pod.). — Hlavní rod Limax L. žije v Evropě a vyka- zuje největší druhy, začasté překrásně zbar- vené, zejména veliké a pestré formy žijí v Itálii, na Sicilii a Korsice. Menši jsou zá- stupci rodu Malacolimax Nilss., z nichž v Če- chách žije hojný citrónově žlutý M. tenellus Nilss. a vzácný růžový Af. Košťálu Babor. Příbuzný orientalský rod MesoHmax Poli. tvoří přechod ke skupině četných Agrioli- max& se známým škůdcem osení A. agrestis L. Na jižní Rusi vyvinul se z nich samostatný rod Monochroma Simr., jenž na rozdíl od svých skvrnitých, proužkovaných nebo síťkovaných příbuzných je temně jednobarvý. Na Kavkaze žije zvláštní skupina rodů nápadných svou velikostí a mohutným přívěskem pyjovým {PseudoUmeíX^ Gigantolimax, Paralimax a j.), z nichž se vyvinul překrásný slimák karpat- ský Biel^ia Qess. barvy buď safírově modré nebo smaragdově zelené. Ostatní nazí plži kavkázští jsou masožravě přeměněné L. Předo- asijský rod Lytopelta Boettg., charakteriso* váný velikým volným Štítem a vápenitou destičkou v pyji, vznikl prostřednictvím jistého tvaru sicilského {Umax megaspi- dus Blainville) z rodu Agríolimax (Babor). V Egyptě žije zástupce s otvorem v plášti, jenž vede do dutiny skořápeční dosud ne- úplně uzavřené (Phaneroporus Simr.). Do ne- dávná byl k L-dám řazen rod Amalia M. T., jenž obsahuje řadu dosti velikých, zavalitých, pěkně kolorovaných plžů s konstantním ly- rovitým nákresem na štítu (= plášti^, tlustou destičkou skořápečnou, bohatě rozčleněnými nervovými zauzlinami nožními a složitým apparátem pohlavním, rozšíření původně me- diterranního; novější výzkumy ukázaly pří- 26 Límán — Limanowskí. slušnost tohoto rodu k Helicídám (Babor), vnější podoba s L-dami zakládá se na kon- vergenci. Zprostředkující formou je alpský a krasový druh Amalia (Aspidoporus) Umax Fitz. s otvorem v plášti a pak horský druh z Bolivie (Amalia Collingei Babor ze skupiny velmi rozšířené pobřežní evropské Amalia gagates) se zachovaným vakem šípovým, jaký vyznačuje Helixy. Rovněž tomuto názoru svědčí Amalie fossilní (třetihorní Sansania Bourg, známá z Francie a z Čech, jakož i rody z alžírského (?) diluvia popsané, aspoň totiž Delevieleusia Hagenm. a Fondella Hagenm.). Arioni, pro vnější podobu dříve také k L-dám kladení, odděleni byli v soustavě jiŽ dříve (viz ostatně P I ž i\ — L. a vůbec nahé tvary Pulmonat jsou důležitým a zajímavým mate- riálem k studiím o vývoji druhů (Siraroth, Babor), a zejména poměry pohlavní poskytují mnoho poučného o diíferenciaci sexu vůbec. Na malém Agriolimax laevis O. F. Múll. zjištěn zvláštní cyklus všech fasí pohlavnosti: mladá individua bývají často pouhé samičky, pak následuje normální hermafroditismus (tedy proterogynický), načež se mohou táž indivi- dua státi čistými samci (Babor & KošCál). Viz též Slimáci. Bbr. Xiimán (z řec. Xiiutjv = záliv, rus. jiHMaiii) nazývá se v Širším smysle mořská zátoka sladkovodní. V užším smysle nazývá se I. zvi. typ pobřeží hl. při ústí některých řek oblasti Čer-ného a Azovského moře, podobný v celku samostatnému pobřežnímu typu pru- skému, zv. H a f f (v. t.). Dle Pencka jsou l-y pouhou obdobou lagun, dle Philippsona a So- kolova tvoří však zvi. typ pobřeží, lemující přímořské bassiny, vytvořené nálevkovitým rozšířením říčního ústí. Dle podoby těchto mluvíme buď o l-ech odkrytých, jsou-li bezprostředně spojeny s ostatním mořem, neb o l-ech zakrytýcn, jsou-li od moře od- děleny písečnými výspami, zv. u Rusů pere- sypy Trus. nepecuun), u Němců v podob. Haitecn Nehrungen neb Haken, Tak stává se, že některé l-y mívají podobu velikých, sladko- vodních jezer, spojených toliko úzkým prů- livem s ostatním mořem. Tvar těchto pří- mořských límanovitých dolin závisí z pra- vidla na vlastním rázu řeky (je-li hluboká a úzká, je I. hluboký a užší. ie-li široká a mělká, je mělký a široký), podobně i geologický útvar závist na rázu řeky, z níž I. vznikl roz- šířením říčního ústí. Fauna l-u je přirozeně z části sladkovodní, z části mořská. L-y v Čer- ném a Azovském moři vyvinuty a rozšířeny Í'sou nejvíce na z. a s. pobřeží Černého moře. ía s. pobřelí čítá se jich na 20; největší l-y maj íř. DněpraDněstr(v. t). Sokolov počítá k l-u i zálivy sebastopolský, taganrožský a j. Hloubka l-u nebývá veliká TI— 30 m), a toliko některých upotřebeno jest jako přístavů, jiných jako přímořských lázní. Srv. Sokolov, O pro- ischožděniji limanov južn. Rossiji (»Trudy geolog, komitětuc, 1895; X., č. 4.). EMa. Iiiman Josef Bohuslav, spisovatel čes. (♦ 1817 v Blahoticích u Slaného — f 22. říj. 1844 t.). Vzdělav se na hlavní škole ve Sla- ném a v Praze, oddal se ranhojičství. Se- známiv se s několika mladšími literáty, účast- nil se živě národního a literárního ruchu českého v Praze, soustředěného ve » Včele*, »Květech€ a »Vlastimilu«, učil se pilně polsky a rusky a od r. 1840 pokoušel se také samo- statné v belletrii české jednak básněmi, jed- nak povídkami, bajkami atd., hlavně přelo- ženými rbásně ve >Květech* r. 1842 a v »Čes. Besedácn* 1842; ve »Květech< 1842—44 po- vídky z Chodžka, Kraszewského, Szabran- ského; ve »Včele< r. 1841 několik bajek Gřellertových a j.). Se zvláštní oblibou sbíral L. národní pohádky a pověsti, jež vydával jednak prosou, jednak pěkným veršem (»Vla- stimiU, 1842; Chycená smrt). Na samém po- čátku literární dráhy zasažen byl L. těžkou chorobou plicní, k vůli níž musil vrátiti se z Prahy do svého rodiště, kde záhy jej sklátila. Uman Karl. lékař něm. (* 1818 v Berlíně). Lékařství vystudoval v Bonnu, Heidelberku, Halle a v Berlíně, působil pak v Berlíně jako prakt. lékař, později jako soukr. do- cent soudního lékařství a od r. 1863 jako mimoř. professor téhož oboru. Napsal mimo jiné Zweifelhafte Geistes-Zustánde vor Gericht (Berlín, 1869); přeložil Ricordův spis: »Briefe uber Syphilisc (t., 1851) a vydal Casperův spis 9Handbuch der gerichtlichen Medizin« (7. vvd., t., 1881—82) v novém zpracováni. Xiímanowa, město a sídlo okresního hejt- manství a okresního soudu v Haliči; stanice trati Podgórze-Nowy S^cz rak. stát. drah; má 1603 polské obyv. (1890); pošta, telegr., poblíž naftové prameny. — Okr. hejtm. limanovské má 947-51 km* s 73.239 obyv. polské národnosti (35.917 muž., 37'322 Žen.), 90 obci s 185 osadami a 65 okresy statkář- skými. Umanowski Boleslaw, sociolog pol. (* 1835), vzdělal se na universitě moskevské a jurjevské, pak poslouchal výklady v paříŽ. Sorbonně a na Collége de France; v 1. 1861 až 1865 zdržoval se v gub. archangelské, pak voroněžské a r. 1867 usadil se ve Varšavě, odkud r. 1870 přestěhoval se do Lvova, kde dosáhl doktorátu. Nucen byv i odtud ode- jíti, usadil se trvale v Gcnevě a později (od r. 1887) v Curichu. Byl prvním průkopníkem nauk socialistických v Polsku, které hlásal ve statích časopiseckých i jednotlivými publi- kacemi, jako: O kvuestyl robotnicxej (Lvov, 1871). ano i ve foroiě povídky Dxiewc^na nowego šwiata (t., 1872). Později snažil se prozkoumati dějiny socialismu od dob Pla- tónových (Plato I jego R^ecx pospolitá, 1872) do »Sociologie€ A. Comtea (O Sociologii A, Comtea, 1875, kde podává téŽ mnoho vlast- ních názorů). Hlavním dílem jeho jest Histo- rya ruchu spoiec\nego w drugiej potowie XVIII. i w XIX. wieku (t., 1888—93). L. jest horli- vým protivníkem kosmopolitismu, a to velmi často znepřátelilo jej s nejbližšími stoupenci socialismu. Okolnost tato vypudila ho i z listu »Równošéc, jejž r. 1879 ve Švýcarsku sám založil. Z ostatních spisů Jeho uvádíme ještě: Dwaj \nákomici komunisci: Tomas^ Moruši Limapontia — Limenitis. 27 I Tomas^ Campanella i jich systematy: l/to- pija i Paňstwo s^onecxne řt., 1873). Do češtiny přel. jeho »Dějiny sociál, hnuti v XIX. st.« (Vzděl. knihovna »Politického klubu děln. v Čechách*). Snk, Umapontia Johnston, zástupce zvláštní čeledi mořských slimáčkd, jeŽ se řadí k plžům ^adoŽabrým, a to do příbuzenstva zajímavého rodu Rhodope Koelliker, jenž se svou orga- nisaci blíží Turbellariím. Vyznačuje se nedo- statkem postranních křídlovitých rozšířenin tčla, čímž liší se od blízkých Elysií; noha jednotná, nerozdělená. Jaterní váčky málo rozvětvené, povrch pružného těla hladký. Starší autoři počítali formy sem příslušné k plochým Červům (Fabricius kPlanariím,O.F. MůUer k, svému rodu Fasciola, jenž zahrnuje rozličné i parasitické ploché hlísty). Bbr, Xiimasol viz Limisso. Xiimatioké horniny (z lat. limatus, jemně rozdrobený, rozmělněný) šlovou dle Nauman- nova pojmenování kaoliny, jakož i iíly a hlín v, poněvadž vznikly rozmělněním hornin pů- vodně pevných. * Iiimatiirá (lat.), piliny. Umaž, zool., viz Limacidae. Umay: 1) L., území v Argentině, neda- leko horstva Andského, mezi řekami Neu- quenem a Limayem. 2) L. [limé], mésto ve franc. depart. Seine- et-Oise, 1 km vsv. od Mantes, na řece Seině, 20 m n. m., má 1340 ob., kostel z XII. stol. 8 památnými skulpturami. Xilmb (lat. limbus, t. j. obruba, okolek, okraj) nazváno u cirk. otců místo, kde duše patriarchův a jiných ctnostných zemřelých před příchodem Spasitelovým očekávaly své vykoupení. Umba, bot, viz Borovice, str. 408. Xilmbaoli, město v saském krajském hejt- manství cvikavském, okr. hejtm. kamenickém, má 11.433 ob. (1895), z největší Části evang., výrobu stávkového zboŽí, strojnický, barvíř- ský, pivovarnický průmysl. Umberk {Láubendorfy Lauwendorf)^ far. ves v Čechách, hejtm., okr. a pš. Polička; 259 d., 79 ob. č., 1749 n. (1890), kostel sv. Jiří, 5tř. Šk., popi. dvůr, cihelna, faktorie na výrobu bavln, zboží a tkalcovství provozuje se po domácku. Ve XIV. stol. byl zde far. kostel, při němž v XVII. stol. zanikla fara a kostel stal se íi]. k Bystrému. R. 1727 kostel znovu vystavěn a fara obnovena. Tam, kde stoji nynější sýpka, stávala tvrz, rodné sídlo ryt. z L©^ewendorfu, později z Limberka. Ves táhne se od Poličky aŽ k hranicím mo- ravským. Umborla (Ach) Mass., rod lišejníků korovitých z Čeledi Verrucarieae. Stélka kostrbatě strupovitá, žlutohnědá, s plody ma- lými, kulatými. Černými. Výtrusy vejČité, slabě zahnědlé, stěnovitě vícekrát dělené. R7$ste na zastíněných balvanech. Xdmbiirff : 1) L. nad Lahnou, krajské mě- sto kraje limburského v pruském vládním okrese wiesbadenském nad Lahnou, pravým přítokem Rýna. Stanice trati Frankfurt- H5chst-L. hesské dráhy Ludvíkovy a trati prus. stát. drah Koblenc-Wetzlar, sídlo bi- skupa, úřadu a kraj. soudu, ňliálky Říšské banky, obchodní komory, poŠty a telegr. úřadu, má 7528 obyv. (1895). Z památností budiž uveden dóm sv. Jiří se 7 věžemi; se- minář, 2 gymnasia, železniční dílny, továrny na stroje, pivovary, cihelny. Důležitá pro dě- jiny středověku jest Limburská kronika (viz Fasti Limburgenses). — Kraj lim- burský zabírá plochu 346*8 km* a má 48.187 obyv. (23.548 muž.. 24.639 žen.), 3 města, 50 obcí venkovských. 2) L., město arrond. vervierského v belg. pro v. lutišské, jest malebně rozloženo nad Veserou na trati Lutich-Cáchy; má 5772 ob. (1889). Výroba známého limburského sýra. L. býval sídlem vévod Limburských. Staré mésto skoro zcela zbořeno bylo r. 1675; zbytky rozvalin vévodského hradu viděti jest dosuQ na návrší poblíž města. Na místě sta- rého města v údolí povstala nová osada D^lhain s četnými továrnami na sukno. Xilmbarg^r Ohronlk viz Fasti Lim- burgenses. Lhnbarg^t, hornina, jm. Rosenbuschovo pro Bořického »magmatové čediče*. Xilmbnmko : 1) L., provincie na nejkraj- nějším sev.-vých. král. Belgického s 2412 km^ a 225.000 obyv. (1892); dělí se ve 2 arron- dissementy, hasseltský a tongernský. Přední místo jest Hasselt. Obyvatelstvo živí se hlavně polním hospodářstvím; sotva pětina oddána jest průmyslu a obchodu. 2) L., nejjižnější provincie král. Nizozem- ského s 2204 /cm* a 261.853 obyv. (1892). Úrodné okolí hlavního místa Maastrichtu (v. t.) jest hustě osazeno; za to severní čásf má půdu písčitou a též močálovitou s málo obcemi, ale velice rozlehlými. Neplodné půdy jest 22Vo, luk a pastvin llVo, polí 40-5%, lesů 137o* Důležitější místa jsou Roermond, Venlo a Weert. Umbiui viz Limb. Iilmbiui (geod.), dělený kruh horizontálný, který jest podstatnou součásti úhloměrných strojů, na př. astrolabů, theodolitů a pod. Dělen bývá na 360<> a jednotlivé stupně až na 10 minut. Ve Francii užívá se dělení ob- vodu l-bu na 400'' (d0grés). Ve smysle mathe- matickém jest I. rovina, která při měření horizontálných úhlů jest vodorovná. Ve smy- sle fysickém I. jest plná nebo prolomená deska kruhová. S l-bem spojena jest na strojích úhloměrných alhiddda, která má nonie k přes- nějšímu určení měřených úhlů horizontálných. Osa točná alhidády spojená iest s l-bem a tvoří t. zv. fysický střea l-bu. Střed děleného kruhu l-bu tvoří t. zv. mathe- matický střed l-bu; oba mají se zto- tožňovati. Nný, Iiimehonta [lajmhauz], předměstí Lon- dýna, na lev. bř. Temže, má 57.599 obyv. (srv. Londýn). Limenitis L., bělopásek, jest rod mo- týlů denních s křídly předními stěží, zad- ními zřetelné zoubkovanými, svrchu černá- 28 Límerick — Limisso. vými, 8 páskou bílých skvrn, vezpod hnédými nebo hnědožlutými. Létají v červnu a čer- venci. Housenky mají jednotlivé trny nebo bradavky a hlavu dvojhrotou; přezimují a zakuklují se v květnu a červnu. Kukly mají dva hrbolky na hlavě a velký hrbol na hřbetě. Jest 5 druhů evropských, z nichž 4 u nás žijí, dělíce se ve 2 podrody: 1. Neptis F., s předními křídly protáhlými se středním políčkem jen na poio uzavřeným a vnějším krajem úzkým, zaokrouhleným, mnohem krat- ším vnitřního. N, LucUla ^V. V., b. tavol- níkový, na líci tmavohnědý, se širokou, bílou paskou a několika skvrnami ve před- ním políčku středním, po kraji bez bílých skvrn. Na rubu hnědý, s páskou bílou, pře- trženou Černými žilkami; 48 — 56 mm. Hou- senka červenohnědá se žlutou páskou po hřbetě; na 2., 3., 5. a 11. kroužku se 2čípko- vitými bradavkami; v květnu na tavolníku vrbolistém. 2. L. s. str. Střední políčko před- ních křídel zavřené, vnější kraj vlnitý, široký, skoro zdélí vnitřního. L. populi L., b. topo- lový, jest jeden z největších našich motýlů, máf 70 — 75 mm v rozpjetí. Na líci po kraji s řadou pomorančových měsíčitých skvrn, zvláště na zadních křídlech; líc černohnědý, rub rezavěžlutý s bílou, zeleně poprášenou páskou a s 2 řadami tmavých skvrn před krajem. Housenka zelenožlutá, kroužek 4., 6., 8. a 9. Červenohnědý, 5. a 7. na každé straně 8 velkou zrcadlovou skvrnou; hlava černá, uprostřed červenohnědá. V květnu a červnu na topole černém a osice. Kukla žlutavá, tmavohnědě skvrnitá, s tmavohnědými po- chvami křídlovými. L. sibylla L., b. zi mo- le zo v ý. Svrchu černý, přední křídla s veli- kými, bílými skvrnami, zadní se širokou, bí- lou páskou před kraiem; na rubu dvě řady okrouhlých Černých skvrn. Rozpj.: 43—50 mm. Housenka žlutozelená, s červenými trny a bílými pruhy postranními ; hlava červená, se 2 bílými proužky. V květnu na kozím listu a zimolezu. Kukla šedozelená se stříbřitými tečkami. Velmi podobný L. camilla F. liší se namodralou barvou na líci a pouze jedinou řadou černých skvrn před krajem na rubu; 47—54 mm. I housenka jest podobná; liší se hlavou bíle skvrnitou, bez proužků. Žije též na zimolezu. Kpk, Umeriok: 1) L., hrabství v provincii Mun- steru (Irsko), hraničí na sev. s hrabstvím Clare, na vých. s hrab. Tipperary, na j. jest Cork, na záp. Kerry, 27557 km^ s 158.912 ob. L. jest úrodná rovina, nepatrně zvrásněná na sv. a jv. (Galtymore 946 m, Slieve Phelim 542 m); vodopisné nejvíce vyvinut jest říční systém ř. Shanon, jeiíž nejdůl. přítoky jsou řeky: Dcel, Mulkear, Maig, z nichž Maig přibí- rající Mornigstara Camogc je z části splavná. Půda jest neobjrčejně úrodná, hl. pastevná, tak že v hrabství vyvinul se velmi pokročilý chov dobytka, zvi. v rovinách. Průmyslu není. Z nerostného bohatství těží se v nevelkém množství v horách měď, železo, olovo a j. 2) L, hl. město hrabství t jm. a přístav v irské provincii Munster, 174 km zsz. od Dublinu, na ř. Shanonu, na křižovatce drah, má 37.155 ob., značný průmysl prádel n i cký, hl. plátennický, rybářství, loďařství, čilý ob- chod. Přístav náleží k největším v Irsku (na 4. místě); dováží se hl. z Anglie uhlí, kolo- niální zboží, rozmanité zboží rukodílné, vy- váži se máslo, obilí, hovězí dobytek, solené maso vepřové, kůŽe atd. L. jest sídlem katol. a protest, biskupa, má kathedrálu P. Marie, četné veřejné budovy, nemocnici a j. — L. vznikl z dánské osady, založené na pobřeží irském, v IX. stol., k Anglii připojen za Jindřicha II. Xilmes (lat., uzavřená cesta) slul násep, kte- rým Římané, označujíce hranice říšské, chrá- nili državy své na pravém břehu rýnském a na levém břehu dunajském. Vznikl za císaře Domitiána, když Římané trvale opanovali ně- které končiny na pravém břehu rýnském, odtud Zemí desátkovou {Agri decu mates) zvané, a skládal se z tří částí. Nejdůležitější I. počínal na Dunaji u nynějšího Řezná. Podle zbytků podnes uchovaných počínal se I. tento jihozápadně Řezná při ústí Altmůhly do Du- naje a obloukovitou čarou zabíhal po výtce k západu. U Kipfenberka přetínal Altmůhlu a u Gunzenhúz dospěl ncjzáze k severu. Jiná místa, jichž se dotýkal, jsou Weissenburk, Lorch a Aalen. Zbudován byl za dob Ha- driánových a odtud i jeho jméno Val I um Hadriani. K němu přidružovala se blíže římské kolonie Aquileje, nynějšího Aalena, kdež posud spatřují ss zřejmé zbytky řím- ského castella, druhá čásC, po svém původci zvaná Vallum Traiani. Tato čásť počí- nala na soumezí Rhaetie a Země desátkové i zabíhala směrem severním až k Mohanu tam, kde naposled obrací se ze záp. k sev. toku. Na vých. úpatí Odenwaldu byl I. tento chráněn řadou římských tvrzí (»Můmlings- liniec). Třetí čásť počínala na pr. břehu mo- hanském mezi Aschaifenburkem a Hanavou, zabíhala na sev. až téměř k řece Lahně, na- čež náhle zahnula k jihozáp. podle Taunu až na blízko nyn. Wiesbadenu, odtud pak brala se opodál Rýna až proti Koblenci. Za války markomanské prorazili Germani I. na mnohých místech, ale cis. Probus jej obnovil, načež trval v původním úkolu až do poč. V. stol. Za našich dnů zbytky jeho horlivě se vyšetřuji a zprávy o tom přináší zvláštní časo- pis »Limesblatt. Mitteilungen der Strecken- cómmissáre béi der Reichslimescommissionc, jejž od r. 1892 v Trevíru vydává Piek. Fšk. Llmestone [lajmstón], angl. vápenec. Umettový ol«J viz Citrus (limettový), str. 411 b. Zdmicolae, název skupiny sládkovo d- nich červů Štětinatých, Oligochaeta, dle zastaralého třídění. Záliiiisso, Li mas sol, pobřežní město na ostrově Cypru, má 5995 ob., dobrý přístav (ruch lodní 70.000 t), čilý obchod s vínem, rozmanitými druhy ovoce a j. Poblíže Pa- la e o L. na místě starověké osady A m a t h o s, proslavené v starověku kultem bohyně Ve- nuše. Distrikt L. zabírá 1423 km* s 30.000 ob. Limita. 29 Umlta neboli mezní hodnota veličiny proměnné x nazývá se hodnota určitá, kon- stantní, ke které se tato proměnná do ne- konečna, bez přestání, bh'ži, tak že se liší od ní tak málo, jak chceme. Veličina pro- měnná X, která do nekonečna bez přestá- (větší 1 jjj^^jl I hodnoty číselné, ♦ ; ^4.Ar,A «.-. /nekonečně velikou! t^^„4.^ t. j. stává se (nekonečně malou )' T^*""*^ bezmeznému j^^^eSáU ^°»^*^° '« ^y^' bolického výrazu slovem limes, mez, tak že píše se o proměnné veličině x do neko- neína be. přestiní ,e { -^Žd lllSÍ =^). t j. limita X rovná se |°*u°"^^°^°"'|. O hodnotách v nekonečném počtu, kterých nabývá nějaká proměnná veličina, pravíme, že mají mez čili l-tu, kterou zoveme .V, je-li rozdíl mezi proměnnou a hodnotou Af— od určitého místa — číselně stále menší než libo- volně dané kladné Číslo; pravíme, že mají l-tu nekonečné velikou (oo), jsou-li hodnoty proměnné •— od jistého místa — větší než libovolné dané kladné číslo, a l-tu — oo tehdy, mají-li záporně vzaté hodnoty proměnné l-tu -h oo, Die této definice má proměnná x za l-tu nuUu, nabývá-li hodnot stále menších, klesajících číselně pod libovolně dané kladné číslo; při tom proměnná x hodnoty nully dosáhnouti nemusí. Určitá, sebe menší, hod- nota není nekonečně malou — je stálou. Tak na př. nulla není nekonečně malou hod- notou; sin X jest nekonečně malá hodnota v případě lim x = 0, neboť lim sin x = O, Hodnoty — » — , . . ., — , . . . mají za l-tu patrně O, nedosáhnou však této meze. Obvody vepsaných neb opsaných pravidel- ných it-úhelniků mají za l-tu obvod kružnice. Veličinu X nazýváme nekonečně velikou hodnotou, je-li x proměnná, jejíž I. jest nekonečná (oo^, t. j. rostoucí nad každé čislo. Nekonečně velikou veličinou jest na př. ctg x ř>ro lim X = O, neboť ctg x jest nekonečné ve- lká, je-li X nekonečně malé. Nabývá-li pro- měnná hodnot v nekonečném počtu u^, u,, U3, . . ., mají tyto hodnoty l-tu Ař, lim ii« == A/ pro lim n = 00, je-li v platnosti při libovolném kladném e nerovnost \ un — Af j < £, jakmile index n jest dosti velikým, t j. jakmile np>p, kde p značí určité — obecně na e závisíé — celistvé číslo. Zde značí \un — M\ číselný (absolutní) obnos veličiny un — M. Obecné znamená | A \ číselný obnos veličiny A ; na př. I 4 I = 4, I — 4 1 s= 4. Hořejší hodnoty mají l-tu 00, lim «« ^ 00, pro lim n = 00, plati-li při libovolném kladném cd, un ^ oo, kdež rť^p, značí-li p opět určité, obecně na m závislé celistvé číslo. Řecká filosofie se svými dů- myslnými Eleaty (viz Durdík, Dějepisný nástin ňlosofíe řecké, str. 50 a násl.) pěsto- vala pouze hru s pojmy nekonečně velikého a nekonečně malého jakožto převratné hodnoty prvého, nechtěiíc uznávati za veličinu sku- tečnou, co kažaé míře uniká, jsouc buď větší nežli největší, nebo menší nežli nejmenší veli- čina myslitelná, nedíc představitelná. A po- dobně dalo se i dále, tak že právě pěstování filosofie, příznivé ve vývoji theorie čísel, bylo nepřízni vo vzniku a rozvoji infinitesimálního pojmu. Jakmile jednou brány do úvahy ma- thematické veličiny proměnné, byl pojem infinitesimální nutným postulátem této měni- vosti, zmenšování 1 zvětšování bezmezného, tak Že počalo se psáti o proměnné veličině ar, do nekonečna bez přestání se zvětšu- jící, lim4ř==oo, lim — -mO. Pravíme, když jp lim jr=oo, t. j. nabývá-li x hodnot větších nad libovolné dané kladné číslo, že lim — = O, t. j. hodnota — při vzrůstajícím x liší se od nully o tak málo, jak kdo chce. Zlomek, jehož čitatelem jest 1 a jmeno- vatelem by byla 1 s připojenými v právo tolika nuUami, kolik by jich napsali lidé všech věků, kdyby po celý život nully byli psali, zlomek takový jest nesmírně malý, avšak ko- nečný. Zlomek ten jest tudíž větší nežli veli- čina nekonečně malá a tedy nedosáhne prosté čili absolutní hodnoty núUy. Obyčejně se praví, Že funkce f(x) = — má hodnosti co pro JP = O, což jest nesprávně řečeno, ježto ne- konečné v našich úvahách intervenuje jen při limitování; arciť jest v platnosti výrok, že lim / (jc) == ±. 00 při lim jc = 0. Důležité l-ty výrazů v differenciálním počtu nutné lze odvoditi ze základního limitního binomu mocninového lim (1+^) m c, značí-li e basi logarithmů přirozených, nepe- rických neboli hyperbolických. K této l-tě druží se ještě 3^^ lim — 1 * = o ^ a oběma těmito l-mi jsou stanoveny vesměs zá- kladní vzorce differenciálního počtu. Konver- genci a divergenci nekonečnýcn řad určují kri- teria, která jsou l-mi. Stanovení tak zvaných neurčitých tvarů neb neurčitých vý- razů, symbolů, redukuje se vůbec na stano- vení l-ty podílů dvou funkcí, jež obě pro \imx = a mají O neb 00 za l-tu. Neurčitých O 00 tvarů jest sedm a to: — » — 1 c» — 00, . 00, O*, 00 0,1 ». Mnemotechnické pamatování hod- not limitních výrazů, důležitých v počtu differenciálním, podává rychle tento počet sám, jehož fundamentální vzorce jsou zbudo- vány na oněch limitních výrazech, užijeme-li známého pravidla pro vyšetření neurčitého O tvaru — . 30 Limitace — Limnanthemum. Existuje-li limitní poloha tečny křivky pro případ, že se dotyčný bod vzdaluje do neko- nečna, pak jest tato limitní poloha tečny asymptotou. Úvaha o pojmu l-ty přichází ne- ustále ve všech odvětvích mathematických. Srv. Skřivan, Přednášky o algebraické ana- lysi (Praha, 1865); Studnička F. J., Základové vyšší mathem. (díl I., Praha, 1868 [2. vyd. 1878]; díl II. t, 1871); t, Výklady o funkcích monoperiodických neboli o nižších funkcích transcendentních (t., 1892); t., O podstatě neurčitých výrazů algebraických oo — oo, oo . O, . . , (> Časopis pro pěst. mathem. a fys.<, 1893); P. Plch C, Společný způsob dokazo- váni různých pouček a vzorců na základě zkracováni stálých poměrů proměnnými veli- činami (t., 1881); Weyr Ed., Výklady o mathe- matice Hithografované předn., 1890); Serret, Cours ae calcul diíTérentiel et integrál (něm. překlad Harnackův, Lip., 1885, jehož 2. vyd. pořídil Bohlmann, t., 1897), Stolz, Grundzůge der Diťferencial- und Integralrechnung (t., 1893). AF, Iilmltaoe (lat.), určení, omezení. Umltativni (lat), určovací, omezo- vači; I. soud jest podle logického názvo- sloví ten, kde spona jest kladná a výrok zá- porný (5 jest non F), na př.: duŠe lidská jest nesmrtelná. Xilmlted (angl.), obmezený ; I. liabilityf ob- mezené ručení. Srv. Akciová společnost str. 619. Xilmma viz Lecimma. Xilmmat, dle horního toku svého zv. též Linth, levý přítok ř. Aary ve Švýcarsku. Pramení se pod horskou skupinou Tódi (3623 m), tvoří spojivši se s potoky Sand- bachem a Sch&dcibachem údolí Linthské {Linththaf), teče s počátku stále směrem se- verním k jezeru Walenskému, z něhož u We- senu vytéká a průplavem (Linthcanal) vtéká do jezera Curišského, u Curichu opět vytéká, načež pode jménem L. teče směrem sv. a ústí se u Turgi do Aary. Dolní tato část pod jezerem Curišským bývala velice škodná ča- stými záplavami, než upravena byla hlavně přičiněním Eschera von der Linth (v. t.). Délka toku obnáší 130 km, z Čehož na horní tok až k jez. Walenskému (Linth) připadá 60, na jezero CuriŠské 43, na vlastni L. 27 km. Z přítoků důležitější jsou s pravá potok Sernř, tvořící údolí t. jm., s leva potok K16n a u Curichu ústící se Sihl. Iilmnaea, zool., viz Limnaeidae. Umnaeldae. Největší čeleď vodních plžů plicnatých (Basommatophor). Skořápka vždy vyvinuta, tykadel jediný pár, na jichž zpo- dině jsou přisedlé oči; tykadla sama nejsou vchlipitelna jako u pulraonat pozemních {Sty- lommatophora); nervstvo jeví všecka gangíia zřetelně a odděleně vyvinutá (bez splývání druhotného jako u Stylommatophor) ; žalu- dek velmi svalnatý; pohlavní otvor samčí (s pyjí vnitřní) velmi vzdálený od otvoru sa- mičiho. Žijí v sladkých vodách (celého světa) a dýchají plícemi podobně jako plži zemští vzduch přímo z atmosféry; musí tudíž vak plicní (= dutinu plášťovou! na povrchu vod- ním otvírati přímo proti vukolnimu vzduchu; jedinou výjimku tvoří hlubinná Limnaea abys- sícola jezer švýcarských, jež do plic nabírá vodu, přizpůsobivši dutinu plicní (typickou s cévami četně rozvětvenými na jejich vnitř- ních stěnách) přímo k dýchání vodnímu. Otvor dýchací umístěn je po straně (pravé nebo levé, ále vinutí vaku útrobního a ulity), a tu bývají u některých forem přívěsky dý- chací v podobě kožních laloků, jež jsou novo- tvary anatomické, získané uvnitř této sku- piny po přizpůsobení se k dýchání plicnímu. L. vyvinuly se z předků žabernatých, ale pů- vodní žábra (až na nepatrné zbytky v dutině plášťové u Flanorbis corneus zmizela); dutina plášťová zmíněného rodu je svalnatou pře- pážkou rozdělena ve dva podélné prostory, z nichž jeden je zachovanou dosud prostorou žaberní, druhý představuje plíce (Simroth). Mořský Basommatophor Siphonaria má v du- tině plášťové četná drobná žábra (druhotné povahy); druhotnou povahu nedokonalých jakýchsi zaber mají jednak široká trojúhelní- kovitá tykadla Limnaeí, jednak Ižicovitá roz- Šířenina pláště u Planorbis corneus; dokona- leji upraven je tento útvar u madagaskarské formy jinak k Physe příbuzné, již popsal Pelsenper pod rodovým jménem Pulmobran- chaea. Mohutné žábro v dutině plášťové má podivuhodný rod Miratesta Sarasin, žijící na Celcbcsu (má hrubou kuželovitou ulitu, mimo laločnatá tykadla zvláštní bičíkovité přívěsky při očích a j. zvláštnosti). Je to asi nej- původnější Pulmonat, k němuž se nejblíže řadí jihoamerický rod Chilina ^morfologicky) a Canefria (z Bornea), jež tvoří (konchologi- cky) přechod mezi Auriculidami a L-dami. Dále sledují r. Limnaea, Amphipeplea (v Evropě a na Filipinech, Molukkách i v Austrálii) s ulitou pláštěm zevně objatou, pak Erinna (na ostrovech Sandwichských) se zakrnělým vrcholem a velmi vzrostlým posledním zá- vitkem a Lant^ia (žijící ve vlhkém mechu ve výši 1200 m n. m. na ostrově Rcunionu), jimiž utvořen přechod k miskovitým formám (náš Ancylus a tropičtí exoti Protancylus, Latia a Gundlachia), Druhá řada odvozuje se od tvaru limnaeovitého a skládá se ze zá- stupců levotočených ; je to ^Xnckk Physopsis^ evropská i americká Physa a Aplecta, indické Camptoceras, sundský Bulinus (= Isidora, sem patří Pulmobranchaea) a prapodivná Papyro- theca z neogenu srbského (Brusina). Třetí řada vykazuje formy kulovité nebo ploše v rovině točené, většinou také sinistrosní; jsou to americký Pompholyx a palaearktičtí Choanomphalus (známý miocenní Carinifex multiformis ze Steinheimu patří sem a má blízce příbuznou formu recentní v Turecku fSturany]) a Planorbis, — Fossiiní existují od druhohor. Bbr, Iilmnanthemiim Gmel., plavín, rod rost- lin 2deložných z Čeledi hořcovitých (Ge»- tianeaé) a podčel. vachto vitých (A/eřt^aw- theae) čítající 24 druhů velmi pgrůznu rostou- cích vodních neb bažinných bylin s květy Limncsia — Limnophyllum. 31 Sčctnými, dlouze stopkatými a vrcholíkovitě směstnanými, jejichž koruny jsou kolovité. Terč jest vyvinut v podobě 5 žláz střídají- cích se s tyčinkami. Tobolka jest buď za- vřená nebo nepravidelně se pukající. V niž- ším pásmu pošumavském a sudetském roste ve. stojatých n. mírně tekoucích vodách L. nymphaeoides Lk. {Villarsta Vent., Menyan- thes L.), p. lekninovitý. Týž má v bahně plazivý oddenek, dlouze řapikaté, okrouhlé, hluboce srdčité vzplývající lupeny, z jichž paždí vyrůstá svazčitě vrcholičnaté kveten- ství s korunami zlatožlutými, třásnitě brvi- týroi, počátkem léta se objevujícími. Děd. Ziinmesla C. L. Koch, rod vodulí (Hy- drachnidaé). Tělo ovální, pokryto měkkou kozí. Druhý článek makadla na vnitřní straně vždy opatřen krátkým, tupě ukončeným, chi- tinovitým trnem, jenž v mnohých případech sedí na nízkém hrbu. Čtvrtý epimerální člá- nek veliký, trojboký; na vnitřním rohu nese vývod kožní žlázy. Desky genitální polom ěsí- čité, nesoucí ve většině případů po třech velikých »stigmatech«. Pouze u africké formy L. aspera Koenike nalézáme 4, u se v. -ameri- ckého druhu L. anomala Koenike mnoho »stigmatůc na každé desce* Poslední pár noh nekončí obvyklými 2 drápky, nýbrž dlouhým, na konci zaostřeným trnem. Kožní žlázy silně vyvinuty; vylučují při každém podráždění svůj sekret, který ve vodě okamžitě rosolo- vati a stává se lepkavým. U nás žijí: L. histrionica Hermann, L. maculata Můller, obé intensivně červeně zbarvené, velké, velmi hojné skoro všude, L. undulata Múller, L. Koenikei Piersig s varietou var. gibbosa Thon, žlutě zbarveny, řidčeji, nejmenší druh L. con- nata Koenike, velmi vzácně. Četné formy popsal F. Koenike z Afriky a z Madagas- karu. Thon. Mmnlgraf viz Vodočet. Umnobates, zool., viz Hydrometra. Xiimnobiidae, čeleď much rovnošev- ných, příbuzná tiplicím, od nichž liší se ne- prodlouženým posledním Článkem makadlo- vým, který zpravidla jest kratší předcházejí- cího a nikdy není bičíkovitý. Z četných sem patřících rodů nejdůležitější lAmnobia Meig. Iřši se ode všech ostatních, že nemá 2. žilky podélné nikdy vidličnaté a proto jest jen 1 políčko krajní. Tykadla 14členná, články nestopkaté, bez postranních výběžků; sosák kratší než hlava a hruď. Žije hojně na lukách a křoví; večer tančí ve vzduchu. Larvy ve dříví a v houbách. Z Čech známo 6 druhů. Erioptera Mg. Má holeně bez konečných ostruh a křidla po celé ploše nebo aspoň na podélných žilkách zřetelně pýřitá. Vyškytá se při bahnitých potocích, na mokrých lukách a někdy poletuje v houfech ve vzduchu; 5 druhů českých. Limnophila Meig. má žilku axillární dosti nebo velmi dlouhou; žije na lukách; 5 druhů českých. Trichocera Mg. se žilkou axillární neobyčejně krátkou, náhle do zadu zahnutou. Dospělé mouchy pole- tují za slunného počasí ve vzduchu i upro- střed zimy; larvy žijí v houbách; 4 druhy české. O rodu Chionea pojednáno pod tímto heslem. Kpk, Xilmnochares Latreille, rod vodulí {Hy- drachnidae). Tělo pokryto měkkou kozí, pro- měnlivé ve své formě, červeně zbarveno. Ústní orgán přeměněn v ssavý rypák. Na hřbetě podlouhlý úzký štítek, na němž sedí oči. Otvor genitalní úplně bez desek, prostá skulina v kůži. Nohy úplně bez plovacích Štětin. Žije na dně vod v bahně neb na zpodu listů rdestových v hustém porostu. Z Evropy znám dlouho pouze jediný druh L. holosericea Latr., i u nás dosti rozšířený. Teprve v poslední době popsal druhou spe- cii L. crinita Koenike z Madagaskaru. Thon, Iiimnokalolt, hornina (řec. Xiuvrj = jezero, rybník, bažina), vápenec sladkovodni, usaze- nina sladkých vod obyč. pórovitá, barvy bě- lavé, žlutavé n. načervenalé, nejčastěji třeti- horního stáří. Mívá hojné skořápky měkkýšů. V Čechách na př. u Tuchořic, čtvrtohorní u Čáslavě, Chrudimě a j. Kde jest u větším množství, upotřebuíí ho na maltu. Bu. Iiimnolrvarcit, nornina (křemenec sladko- vodní), pórovitá křemenná usazenina slad- kých vod bělavé barvy, našedivělá nebo na- červenalá, obsahující často otisky rostlin a lastur. Hojný zvi. ve třetihornim útvaru. V Čechách na př. u Litmic poblíže Lokte, u Chomutova, vůbec dosti hojně ve zpodních pískovcích třetihornich vrstev. Upotřebení místy na štěrk, ba i na mlýnské kameny, kde jakost vhodná. Bv. Xiimnophlliui Leach. jest rod hmyzu šikmokřídlého z čeledi t. jm. Má na před- ních holeních 1, na středních 3, na zadních 4 ostruhy; makadla čelistní u samečka 3členná, u samičky Sčlenná; vrchol předních křídel jest parabolický a 4. políčko vrcholové jest u kořene užší druhého. Dospělý hmyz upo- míná na motýle, poletuje večer' nebo v po- ledne, ale nejčastěji se s ním shledáme okle- pávajíce stromky při rybnících, řekách a po- tocích. Někdy vyškytá se ve velikém množství. Jest potravou rybám i ptákům. Larvy žijí ve vodě, jsou housenkovité, mají hlavu a hřbetní Štítky prvých 2 kroužků hrudních rohovíte a 3 páry dosti dlouhých noh. Ostatní tělo opatřené na zadečku nitkovitými žábrami ukryto jest v rourkovitém pouzdru, zhoto- veném z látek velmi rozmanitých; tak u L. flavicornis skládá se z písku, dřívek, lastur ek i ulitek měkkýších, u L. rhombicus hlavně z písku, kamínků v a dřívek, u L. nigriceps jest pěkně trojboké, složené z, přikousanýcli kousků listových, u L. griseus jest růžkovité, složené z písícu, u L. fuscicomis jest silnější, částečně z písku, částečně z vláken rostlin- ných spirálovitě položených. Larvy jsou po- travou rybám a rybářům vnadidfem. Také dospělý hmyz bývá z peří a hedvábí napo- doben jakožto mušky pro udice. Kpk. Unuiopliyllum primaevum a L. lanceola- tum Hos. a v. d. Mark jsou otisky rostlin v křídovém útvaru se vyskytující, popsané za zbytky jednoděložnýcn rostlin, avšak velmi pochybné. EBr. 32 Limnoria — Limonit. Iilmnorla Leach,, rod mořských korýšA stejnonohých {Isopoda) z čel. Sphaeromidaet tím hlavně pamětihodný, že druh jeho L. terehrans Leach. (L. lignorum White) působí škody v přístavech rozhlodá váním dřevěných staveb. Zástupci toho rodu vyznačují se zvláště těmito znaky. Hlava jest nápadně užší než ostatní tělo. Oči na ní jsou malé, tykadla obou párů jsou krátká, přibližně stejná (vnější pětičlánková, vnitřní ctyrčlán- ková). Články hrudní jsou přibližně stejné, rovněž všechny páry noh hrudních. Zadek má 6 článků volných. První čtyři jsou krátké, stejně však široké jako články hrudní, 5. člá- nek jest delší, 6. (poslední) článek jest ve- liký, polokruhovitý. Druh L. terebrans Leach. má tělo 3 mm dlouhé, hustě chloupkaté, hně- davě zelené a žije v moři Severním a Balti- ckém. Se. Xiinmos, ostrov, viz Lemnos. Limoyes [limóžj, město ve franc. depart. Haute Vienne (střední Francie), hl. m. arron- dissementu L. (2036*72 km* s 182.015 obyv. [1890]), 210— -300 m n. m., na i>r. břehu řeky Vienne, na důležité křižovatce drah, má 53.580 ob., jest sídlem občan, tribunálu soud- ního, má četné odborné Školy, mezi nimiž zvi. důležitá škola slepců, knihovnu (25.000 sv.), museum malířské, numismatické, přírodově- decké a keramické, divadlo, je sídlem vě- deckých společností, jako: archaeologické a historické, společnosti pro umění a védy, lé- kařské a farmaceutické, botanické, hospodář- ské, a zahradnické, má fíliálku Franc, banky a Úvěrní banky (Crédit Foncier), káznici, četné nemocnice a p. Průmysl jest veliký, tak že L. náleží k nejprůmysfnějŠím městům francouzským. Zvi. vyvinut jest průmysl ke- ramický (hl. porculán), čítající 80 pecí, za- městnávajících 6000 dělníků v 30 dílnách; s výrobou porculánu spolu značně vyvinuto jest malířství porculánu (1000 dělníků). Vedle těchto značný je průmysl strojnický (hl. vý- roba strojů hospodářských), prádelny lnu a konopí a j., výroba zboží galanterního, pivo- varnictví, rukaviČkářství, papírnictví, klobouč- nictví, výroba obuvi. Obchod jest značný, zvi. s Paříži. — Z budov vyniká městská rad- nice (1878—1883), palác justiční, keramické museum, monumentální fontána, četné umě- lecké pomníky, jako pomníky: maršála Jour- dana na náměstí Jourdanově (Pláce Jourdan), Gay-Lussaca od Milleta, Denise Dussoubsa od Rousella Bardella a j. — L. vzniklo z řím- ské osady Augustoritum, později přezváno na Limousin dle gallského kmene Lemo- vices, osídlivšího okolní krajinu. Město rychle se vyvíjelo, tak že za Meroveovců v X. stol. známo již bylo svými mincovnami a uměle- ckým průmyslem, hl. ryjeckým. Později do- stalo se v moc hrabatům z Limoges, v XVII. st. trpělo morem, od XVIII. stol. rychle se vy- víjelo v bohaté obchodní a průmysl, město. — L. je rodištěm celé řady znamenitějších mužů, jako historika Gorsasa, theologa Tabarauda, maršálů Jourdana a Bugeauda, slavného inže- nýra Talabota, praesidenta republiky iranc. Camota (1837—1894) a i., zvi. též proslave- ných ryiců irancouz. (Masbarreaux, bratří Pénicauaové a j.). — Srv.: Gillier, Tableau descriptif de L. (1838); Texier« Essays des argentiers et émailleurs de L.; Ducourtieux, L. et ses environs (1885) a j. EMa. Xilmoii, ital. lim o ne, citroník a citron, viz Citrus. Umon (Puerto L.\ přímořské město v republ. Costarica (Stifední Amerika) na v. pobřeží, středisko obchodu zahraničného v těchto částech republiky, východisko dráhy do Carvilla. Má dobře krytý, hluboký přístav, čilý obchod hl. s kávou a banány (přístavní ruch: 209 lodí, 213.337 ř); 2144 obyv. (1892). XitmonUa (od limon, citron), příjemný a ochlazující nápoj, připravený ze Šfávy jedlých citronů, vody a cukru. Náhražkou její jest směs kyseliny citrónové s cukrem a silice citrónové, která rozpuštěna ve vodě dává také lahodící nápoj. L. byla prý připravována nejprve mezi r. 1630 — 34 v Itálii, odkud pak rozšířila se dále. ink. Iiimonaffe [limonážj, franc. tolik co kol- mace (v, tO. Xilmonen patří k nejrozšířenějším ter pe- ňům vzorce C^^ff^s- J^s^ obsažen v silici po- merančové, citrónové, bergaraotové, kmínové, celerové a j. Význačný zápach citrónové šfávy patří l-u. L. iest kapalina při 20° hutná 0*846, význačně páchnoucí, při 176* vroucí, rovinu světla polarisovaného otáčející. OŠc. Umonit čili hnědel, nejobyčejnější a nejrozšířenější ruda železná, nebyl dosud po- zorován krystallovaný, není však beztvarý, nýbrž skryte krystallický, jemně vláknitý, ce- listvý, zemitý neb okrovitý, jedinci pravděpo- dobně náleží soustavě kosočtverečné. Zhusta tvoří I. různé napodobňujíd tvary, bývá Často ledvinitý, hroznovitý, krápníkovitý a vysky- tuje se v klamotvarech zvláště po sideritu nebo ocelku a jiných minerálech železnatých. r=a 5— 55, u zemitých odrůd nižší; /f=3'4 až 3*95. Barvy l-u jsou hnědé v nejrůznějších odstínech od okrově žlutého až do hnědě černého, vryp jest žlutě hnědý. Vláknité od- růdy lesknou se hedvábně, jinak jest třpytný nebo bez lesku. L. jest Fe^O^{OH\ neb v ®^ FďjOj 85-56; //,0 14-44. Odrůdy tmavé ob- sahují mangan, Často též pozoruje se SiO^] ^/jO,; P^O^ a j. Žíhán žárem okysličujícím červená, žárem odkysličujícím černá a stává se magnetickým, v baňce ztrácí vodu, v ky- selině solné lehce se rozpouští. L. činí jednak samostatná lože, jednak vzniká na výchozí loží a žil, zvláště pyritu, krevele, ocelku a jiných minerálů Železnatých a železitých, je- jicn proměnou, též vyplňuje dutiny zvláště ve vápenci a povléká železité horniny reza- vými korami i vylučuje se z vod železitých. Důležitější odrůdy jsou vláknitý I. s povrchem ledvinitým, hrozno vitým neb krápníkovitým, vyskytující se jako výplň v dutinách neb geodách; v lomu jest vždy vláknitý a tříšť- natý. Celistvý I. bývá buď kusový nebo tvoří rudu bobovou, jikercovitou a stébelnatou, často jest v značném množství přimíšena Limos — Limulus. 33 hlína, pak sluje hlinitém l-em. Nřkteré od- růdy jsou úplné celistvé, vykazují miskovitý, hladký, mastně lesklý lom i označují se jako stilpnosiderit a z části ruda bahenní (bah- nitá ruda, bahňák). K varietám okrovitým patří též t. zv. kameny chřestivé. L. jest té- měř všude dosti rozšířen; v Cechách nalézá se hojné ve svrchním patře krevelových rud u Berouna, Hořovic a Rokycan: hlinité l-y tvoři hojná hnízda, čoČky a nepravidelné massy v krajině bechyňské a třeboňské. Na žilách rudních vyskytuje se dosti hojně u Pří- bramě a Slavkova; známá jsou lože l-ová u Poniklého a na mnohých jiných místech. Na Moravě nachází se hojně I. u Olomučan a Rudice nedaleko Blanska. Kde se I. vyskytuje ve větším množství, těží a hutí se jako ruda železná. FSl-k. Xdmos, řec. personifikace hladu jako řím. Fames. klk, Umosa, zooL, viz Břehouš. Xiimosella L., blatěnka, rostlinný rod 2déložných z čeledi krtičníkovitých (Scrophularineaé) a podčcl. konítrudovi- tých (Gratioleae), rostoucí v Čechách druhem L. aquatica L., b. obecná, na břehu vod jako bylinka až 5 cm vysoká. Její listy jsou v růžici sestavené, dlouze řapíkaté, podlouhle kopisťovité; z jejich paždí vybíhají dílem vláknité šlahouny, dílem drobné kvítky. Ka- lich jest 5zubý, zvonkovitý, koruna kolovitě zvonkovitá o 5 lalocích, bělavá n. liláková, tyčinky 2mocné s prašníky, plod tobolka. Kvete v létě. Děd. Umosin [-zen] Léonard, emaileur, z pro- slulé franc. rodiny emailleurů limogeských (♦ 1505 — t kol. 1575). Přišel do Fontaine- bleau ok. r. 1525 a pracoval r. 1530 v limo- geské továrně na emaile, jejímž ředitelem se stal za Františka I. R. 1551 byl » var let de chambre« králův, t. j. tolik co dvorní malíř, a maloval také pro Kateřinu de Medici a jiné velmože. Ve slohu italské renaissance, dílem také dle RaiTaela a Michela Angela de- koroval a maloval talíře, mísy, konvice, mc- daillony a j. K nejznamenitějším jeho pracím, jež náležejí k nejlepším t. zv. limuzínám {émaux de Limoges č. limousins) vůbec a cho- vají se ve sbírkách jako drahé skvosty, patří: Mísa s hlavou Kentaura (1536, u Jamesa Roth- schilda); Triptychon se su. Třemi králi (1544, u Alfonsa Rothschilda) ; Scény x utrpení Kri- stova (1544). Také samostatné obrazy zacho- valy se od něho, jako zejména v Louvrů: Apoštolově Tomáš (portrait krále Františka I.) a Pavel; Triumf Diany; František I. a Eleo- nora Rakouská; Jindřich II. a Kateřina de Medici; v Berlíně: Žeň; Madonna (v Kunst- gewerbemuseum); kostel sv. Petra v Chartres má od něho Dvanáct apoštolu (1545 — 47). Mimo to jsou jeho práce roztroušeny v růz- ných sbírkách uměleckých v Anglii a Francii. L. maloval také dvě okna pro kapli parla- mentu v Paříži (1553). L. náleží do nejskvě- lejší periody limousinského emailového ma- lířství a také jeho bratr Martin a synovec Léonard byli v tom oboru činnými. Gh, Ottftv Slornlk Naučný, sv. XVI. 19/ 1 1900, Umothrlps Halid. jest rod třásněnek s tykadly Sčlennými, očky u samečka zakrně- lými. Makadla čelistní o 2 stejných článcích. Nohy velmi zavalité, bezbranné, křídla sami- ček dosti široká, se 2 podélnými žilkami; sameček bezkřídlý. Druhy sem patřící pohy- bují se zvolna a neskákají, žijí na travinách a některé velmi Škodí obilí. Hlavně na pše- nici a žitu žije L. denticornis Halid., význačný tím, že vnější strana 3. článku tykadlového prodlužuje se ve výběžek široký, trojhranný, namířený do předu a ukončený krátkým, průhledným ostnem. (J. Uzel, Monogr. řádu Thysanoptera, str. 85 a n.) Kpk. Umoasin [limuzenj, Limosin, název sta- rověké provincie francouzské (střední Fran- cie, jež dělila se v Haut L. (Horní) a Bas L. (Dolní), a zaujímala z největší části území nynějšího francouz. depart. Haute Vienne a Corrěze). Obyvatelé, svérázní, mající zvláštní nářečí, nazývali se Limousins a živili se hlavně hospodářstvím. Důležitější města byla v Haut L. Limoges, Saint Léonard, Saint Junien, Eymoutiers, v Bas L. hl. m. bylo Tulle. EMa. Xilmoiuliiiova ponzdérka, přístroj pa- řížským lékárníkem Limousinem asi před 20 léty vynalezený k zahalování léčiv nepří- jemně chutnajících do oplatek n. pouzdérek. Pomocí stroje možno menší i větší množství léčiv v prášku do oplatky uzavříti a užívání nemocnému usnadniti. Stroje i pouzdérka byly v novější době tuzemskými odborníky zdokonaleny tak, že původních se již ne- užívá, šnk, Iiimouz [limu], hl. m. arrond. ve franc. depart. Aude, 164 m n. ra., na železn. trati Carcassonne-Quillan, má 4645 obyv., jest sídlem soudního tribunálu, má znamenité vi- nařství (zvi. bílé víno z v. blanquette de L.), průmysl kloboučnický, prádelny lnu a j. L. jest město starobylé, má zbytky staveb z XV. a XVI. stol., chrám sv. Martina, gotický ko- stelík ze XIV. stol. Iiimpaoli, osada v Čechách u Kalten- bachu, hejtm. Děčín, okr., fara a pS. Č. Ka- menice; 32 d., 141 ob. n. (1890). Xiimpidni (lat.), jasný, čistý. Iilmpopo, Řeka krokodilí, v. Afrika, str. 366. Umpaw, bývalé hrabství ve Virtember- sku, náleželo hrabatům z Limpurgu, rozdě- leno bývalo na 4 části, z nichž jedna později připadla na hraběcí linii Půcklerskou, jež odtud psala se Půckler-L. Umulus Miill. (ostrorep, viz tabulku Korýši a vyobr. č. 2529.), mořský rod korýšů, jediný žijící zástupce prakorýšů {Gigantostraca) a řádu jejich Xiphosura {Poe- cilopoda^ hrotnatci). Vyznačuje se tělem velikým (až 60 cm), jež jest sploštěno, oští- těno a rozděleno příčně na tři části pohyb- livě spojené: přední, střední a zadní. Část přední jest největší, na přídě a no stranách zaokrouhlená, v zadu vykrojená. Cásť střední jest přibližně šestihranná, v zadu vykrojená a po obou volných stranách otrněná majíc 31 Limurit — Lín. na kaidé straně po iesti mocných trnech, na- sazených ve výltrojcích. Čásť zadni jest vyvi- nuta v podobě mocného, ostrohranného ocas- ního hrotu. Podélné členĚni téla jest lu pouze naznačeno. Jeví se úzkou střední vy- výšen inou, oddělenou meznými rýhami od obou vétiich části postranních. Na povrchu přední části těla umistény jsou oči. Rozezná- váme dvč velkých očí složitých a dví jedno- duchých oči bodovitých. Očí sloííté máji umístění postranní, oči bodovité jsou sblíženy a umístěny na přídé. Na zpodu pFedni části těla nalézá se, nevynikajíc z obvodu ítítu, sedm párů okončin. Prvni pár jest nejroenSi. Umístěn jest před ústy, jest 3členný, klepit- kovitě zakončený a lze jej srovnávati s ly- kadly jiných korýŠů. Následujících 5 párů. 2. — 6., rozkládá se po obou stranách podélně itěrbinovitých úst. Jsou 7člcnné, dlouhé, ve- likosti postupně přibývající. Isou předeváím uzpůsobilé k lezení a také ke kousání, ma- jíce na základním Článku kousaci ptoiku. I k chápání jsou namnoze upraveny; 2. — 5. pár u samíČL'k zakončeny jsou vidy klepítko- vité, u samcá jen některé z nich. Šestý par jest vzhledem k předcházejícím jeítě jinak upra- ven. Má při základě dvojčlennou tenkou vé* tevku, JLSt tedy (typicky pro korýie) roze- klaný a zakončen tenkým článkem, na konci opatřeným 2 pohyblivými trny a pfi základě obklopeným 4 protáhlými přívěsky. Sedmý pár (za ústy umístěný) upraven jest vůbec odchylně od předcházejících a naopak celkem shodně s okončinami střední části těla. Ná- leií k typu rozeklaných, avšak sploátěných noh korýáů i vyvinut jest v podobě desky I plátků se skládající a kryjící jako víčko (odtud názevjehooperculumjokonciny střední části těla. Těchto jest 5 párů. Jsou rozeklané, však sploŠtělé, skládající se z plátků Slouží jednak při plování, jednak kryjí plátky ža- berni, uspořádané jako listy v knize. O vnitřní úsirojnosti a vývoji pojednáno stručně jiŽ ve článku Korýši, Zmínky ještě zasluhuje, že u L-la vyskytuje se zvláštní kostra vnitřní, t. IV. sternálni chruplavčitý endoskelet. Vy- hynuli předchůdci L-la vyskytují se jíž v nej- Btarších útvarech, silurem počínajíc. Vyzna- čují se hlavně tím. ie střední čás( téla jejich jest členitá, podobně jako u t. zv. trilobito- vého stadia vývoje L-la, a upomínají jinak tvarem těla na jisté trilobity (7riiii(c/ei.í). Vy- hynulé druhy rodu L vyskytují se počínajíc triasem. Znaméji: jsou. L. Bronii Schpr. (trias elsaský), L Walcht Desm. (jura. Solen- hořen), L. syriacus Woodw. (kfída, Libanon). Žijících druhů L-la jest málo. Žijí při po- břeií indického archipelu. Cíny a Japanu, při východním pobřeží severoamerickém a kali- fornském. Žiji na dně bahnitém a písčitém, na místech mělkých neb hlubších. Plavou a lezou nehbltě, na suchu mohou nějaký čas vydržeti, živi se drobnými Živočichy, červy, mékk^ii a j. Samičky jsou včtši samečků a snáiejí vajíčka do prohlubin, jež vyhrabuji k tomu účelu. Známější druhy jsou následu- jící: L. moluccan-jt C\a&. (rak molucký, vy- obr. č. 2529), samička 40 cm dl. sameček 32 čm dl.. Žije při březích ostrovů Sundskf ch a Moluckých, maso jeho jcsl jedlé. L. loňgi- spintii v, d. Hoev., ůO cm dl,. podobný přede- šlému, však se střední částí títa trny posá- zenou, íije při březích japanských. L. polyp*"- indických. Xilmnrlt, hornina lilná, složená hlavní z axinitu. V Pyrenaejích v oboru svoru a palaeozoického vápence ve blízkosti Žuly Vznikla snad kontaktním působením této Jméno dle mineraloga hraběte Limura. Bv z LlmUK viz Mitis Toma.š z L. Llmazy, Lemuzy, ves v Cechách, hejtm., okr. a pS. Č Broci, fara Tuklatyi 44 d., 349 ob. č. (1890), popi. dvůr. Jakýs Kojata odkázal je (1227) křižovníkům zderazským v Praze. Později byly příslušný ke hradu Jen- Steinu a v XVil. stol. k Cern. Kostelci, kdy ves byla od obyvatel opuštěna. Ua [Tinca vulgans Val., viz tab. u hesla Kaprovité ryby, obr. 5,), ryba měkko- ploutvá z čeledi kaprovitÝch (Cvprhiidae), jediný druh svého rodu {Tinca Cuv,). Tělo mívá délku 20—50 cm, trup jest zavalitý, málo se síran smáčkly; ve tlusté a slizké kůiíi vězí drobné Supiny. Osta jsou právě na předním konci hlavy a mají u koutků po Lina — Línáni. 35 krátkím vousku. Tlusté ploutve jsou na okra- jích zaokrouhleny; jen ocasní jest mčlce vy- krojena. Na. kostech poíerákovfch jest po jediné fadé zubS poicrákových (5 a 1, zřídka 5 a 5) s korunkami rozáifenýroi, opatřenými rýhou na ploie iv^kaci a pod ni háčkem. Barva tĚla bývá růiná, na hřbetě nejčastčji olivová nebo tmavozelená, s leskem kovovým, na bocích a na břiJc svétlejáí; ploutve sudé jsou nahnčdlé, liché tmavé, trochu nazelenalé nebo do modra. Odrůda t. zlatý (T. chrysiiit, aurala Cuv.) má vétSí a tenči supiny, tenké ploutve a barvu po v Sem těle zlatožlutou nebo narudlou, s temnějšími skvrnami; rty jsou rŮíovč. L. jest domovem v£ude v Evropě ud jiíni Itálie až do středního Švédska.: obývá nejraději u dna vod tichých, bahnitých, tedy rybnikQ. jezer, mrtvých ramen řek i bažin, často ve vodě, kde by jiná ryba Žili nedo- vedla. Zimu prospí, v bahné jsa ukryt. Masa dosti chutného užívají zejména k úpravě chutné polévky rybí. L-i trou se v měsících jarních, od března po Červenec; u nás při- kázáno jich Šetřiti od 1. května aí do konce července. Br. Una Rttb. {Meiaíoma St.), lenka, jest rod mandelinek vyznačený hlubokou ry- a krovky žlutavě červené, ale u Icnky tO' pólové s černou Špičkou. U lenky topolové jest štít Šíjový na stranách niirnč zaokrouh- lený a na kraji mírně ztlustlý, u k^nky osi- kové jest štít na stranách rovný a do předu zúžený, podél kraje s rýhou hluboce ti-Čkovanou, následkem čehoi zdá se kraj zduřdým. Oba druhy vyskytuji se z jara na topolech, osikách a vrbách. Larvy jsou tvaru u mandelinek obvyklého, barvy špinavě bilé s nfkolika řadami černých teček a postran- ních srstnatých bradavek. Vyhlodávaji dírky hou na holeních zadních, tykadly ztlustlý- mi a Štítem Šíjovým o málo krovek uiSím, K nejobecnějším a nejškodlivějším patři L. populi L. (I. topolová) a L. tremulae F, (I. osiková, vyobr. č. 2530.); obě mají tělo Černé s modravým nebo zelenavým leskem listech hlavou dolů. Na břízách, olšícií i vrbách vyškytá se hojně též L. aeiiea L., která jest lesklá, celá modrá, zelená nebo zlatozelená; krovky hustě, zmateně tečko- vané. Kplt, UnaOMM, Inovité, čeleď rostlin 2děloí- ných i fádu lobanitých [Gruinales), čítající 140 (dle jiného třídění 90) druhů Hutích n. vytrvalých bylin, polokřOv a křů vétSinou lysých, zřídka měkce chlupatých, zastoupe- ných v mírném a mimotropickém pásmu obou polokouli, zvláště vSak okolo Středozemního moře Listy jsou buď střídavé nebo vstřícné aí pfeslcněné, jednoduché, při- , sedlé, někdy s malými, opadavý- V J mi palisty. Pravidelné květy mají liÉfir* ^'' ""^^^ 4tistý, vytrvalý kalich, T '^^^■r 5— 4plátečnou, opadavou korunu ^^^^^^ a 5 jcdnobratrých, protikaliSnfch, ^^^Hn " ^P°'^'"y ÍI3ZOU opatřených ty- L^^^^^Hv^ činek plodných, s nimiž z pra- f^^^Ět vidla střídá se 5 jalových lyči- J^^^kI nck vyvinutých v podobě zoubků, ^'^^ \ Svrchní pcstík. složený z 5 — 4, zřídka 3 plodolistů, má tolikéž někdy u zpodiny srostlých čnělek a 2krát tolik pouzder, v nichž jest v plodu, tobolce, po 2 seme- nech Tato mají ve skrovném bílku pfimý duínaiý kel 3 plochými dělo- hami a nahoru obráceným kořín- kem, L obsahuji pouze 4 rody, z nichž Reinuiaidtia a Annadfn-a jsou cizi. kdežto Linum a Radiola i po Čechách rostou. Déd. Zilnameiit (z lat.), cupanína. Línáni jest vypadáváni srsti u zvířat srstnatých, opakující se v určitém ročním období. L-m u- způsobuje příroda zvířata rozdí- lům tepelným mezi zimou a létem lak. že oproti zimě jsou zvířata chráněna srsti hustší a teplejší, kdežto v létě mají srsť jemnější. ;1í lí ipodu. Vyzařováni zvířecího tepla jest ■ni ie)in>i ve (jj^jq Jq jakési rovnováhy uve- deno. Ze příroda uzpQsotiujc zví- řata klimatickým poměrům vůbec, pozoru- rozdilu srsti zvířat žijících i jinách studených neb teplých. Na př. mají koně islandšti a norští srs( hustou, huí^atou, kdežto koně arabStí srst velmi jemnou. L. déjc se do roka dvakráte, na zimu a na 36 Linant — Lincoln. jaře. Hlavní I. nastává na jaře, nepatrnějším jest na podzim. Ku vytvoření nové srsti potřebují zvířata mnoho látek, pročež nutno po dobu I. naše zvířata domácí zvláště vy- datně krmiti. Srsť nevyměňuje se však tak stejnoměrné, jelikož chlupy nové nenarůstají tak rychle, jako vypadávají staré. Tím stává se, že není vždy upravena rovnováha mezi vyzařováním tepla a teplotou vnější, že zví- řata nejsou v čas uzpůsobena změně počasí. Musíme je tudíž chrániti rychlého ochlazení, které by způsobovalo porušování pravidel- ného koloběhu krve; ochlazováním častějším stává se však tělo méně úporným tak, 5e pak snáze podléhá i ostatním vlivům škodlivým a snadno onemocní. Kř. Iilnant [linan] de Bellefonds Maurice Adolph, bej, inženýr a archaeolog (* 1800 v Lorientu — f 6. čce 1883 v Káhiře). Oddal se původně námořnictví, ale r. 1818 připojil se k družině archaeologů, která ubírala se do Egypta, stal se inženýrem Mehmeda Ali paše, účastnil se kartografických prací za zregulováním řečiště nilského, podjímal se archaeolog. zkoumání ve Fajjúmu, v Horním Egyptě, Palaestině, Dárřúru, ano i ve Skalní Arábii a v Habeši. R. 1847 konal topografi- cká šetření na šíji Suezské, jmenován bejem a jako náčelník oddělení pro stavbu mostův a silnic nejhorlivěji podporoval Lessepsa ve stavbě mezimořského průplavu, zaujímaje místo náčelního inženýra stavby. Ze spisů jeho uveden hMÚM Mémoires sur les principaux iravaux ďutUité publique exécutés en Egypte (Pař., 1874; s atl.). Pšk. Iiinares: 1) L., město v špan. provincii Jaen (Andalusie), 418 m n. m., na želez, trati Madrid-Sevilla, má 29.229 ob., doly na stříbro a olovo (v okolí zaměstnáno na 18.000 hor- níků), jež vyváží se v značné míře do Fran- cie a Anglie. Průmysl hornický, hlavně těžba olova, vyškytá se již na poč. XVIII. stol. 2) L., provincie a distrikt v Chili, vznik- nuvši r. 1873 z vých. části provincie Maulu, má 9036 km*, 1 10.652 ob., jest v celku velice úrodná, výborně zavodněná, prostoupená vulkanickým horstvem (nejv. Volcan de las Yeguas, 3457 m). Provincie dělí se na 3 di- strikty: L., Loncomilla a Páral. Iilnaria Tourn., lnice n. kvétel, rost- linný rod 2děložných z čeledi krtičníko- vitých (Scrophularineae), podčel. hledíko- vitých {A)itiryhineae)j obsahující lleté n. vy- trvalé byliny, zřídka polokře, jejichž dolení listy jsou vstřícné n. přcsleněné a hoření, zřídka všecky, střídavé. Květy jednotlivé v paždich listů n. v konečných klasech n. hroznech mají 5dílný kalich, trubkovitou, u zpodu ostružnatou 2pyskou korunu, jejíž hoření 2laločný pysk jest přímý, dolení 3la- ločný. Dvoumocné tyčinky mají oddělená prašná pouzdra. Svrchní pestík má vejčitý neb kulatý 2pouzdrý semenník, nitkovitou čnělku a malou, často vykrojenou bliznu. To- bolka chová velmi mnoho vejčitých a bez- křídlých nebo terčovitých a okřídlených se- men. L. čítá asi 130 druhů podřízené důle- žitosti, výhradně v mírném pásmu Evropy a Asie domácích, jež se rozdělují v tyto sku- piny a podrodky: a) s jícnem uzavřeným: 1. Cymbalaria Chavan. má listy řapíkaté, okrouhlé, dlanitožilné, většinou laločnaté. Květy malé dlouze stopkaté a jednotlivé. Díry otevřených tobolek 3zubé. Byliny až 6 dm dl., položené. L. Cymbalaria yí\\\,, zvě- šinec větší, v jižní Evropě domácí, v Če- chách na zdech pořídku zdomácnělý. L. spuria Milí., z. huňatý, místem na rolích. — 2. Ela- tinoides Chavan., s listy zpeřenožílnými, vej- čitými až střelovitými, zubatými n. celokraj- nými. Díry tobolek celokrajné; ostatek jako u předešlé. L. Elathie MiU., z. menší, v Ce- chách vzácný na hlinitovápuitých rolích. — 3. LinarUstrum Chavan., s listy přisedlými, řidčeji s dolními řapikatými, cclokrajnými a s květy v konečných hroznech, a) S listy roztroušenými: L. vulgaris Milí., 1. obecná, žlutokvětá, vůbec hojná bylina, podobná listy lnu n. pryšci chvojce a druhdy ofTficinálni. /?) S listy dolními vstřícnými n. přesleněnými : L. arvensis Desf., 1. rol ní, s drobnými, na- modralými kvítky. L. bipartita "WiWó., 1. dvou- dílná, s hořením pyskem modrofialovým. Zdivoři^. b) S jícnem otevřeným: 4. Chae- norrhintvm DC. s květy v paždí listů nebo v řídkých hroznech arobnými fialovými a 8 listy kopinatými. L. mmor Desf., 1. menší, v Cechách roztroušená. Děd, Llnaria, zool., L. alnorum či Fringilla linaria L., viz Čečatka. Iilnberg Andrej Leonardovič, zeme- pisec a kartograf ruský (♦ 1837), vystudoval na moskevské universitě přírodní vědy, na- čež vyučoval na různých učilištích zeměpisu. Hlavní jeho zásluha jest pečlivé vydání Brock- hausových ruských atlasův v trojích rozmě- rech a vlastní vydání školních nástěnných map. Kromě zeměpis, učebnic, obsahujících veškeré příslušné učivo pro střední školy, napsal: Otkrytija i :[avojevanija ispancev v No- vom Svité (Moskva, 1892). Iilnoei [linčěi], Accademiadei L., viz Akademie str. 584. Iilnoi viz Ilinci. Iilnooln [linken] : 1) L., h1. město v hrab- ství t. jm. v Anglii, nad ř. Witham, na kři- žovatce důležitých železničních tratí (Londýn, Boston, Hulí, Ňottingham), má 41.491 obyv., skládá se z horního a dolního města, má čilý obchod a průmysl (pivovarství, výroba hospo- dářských strojů), jest sídlem biskupa, má starobylou kathedrálu pocházcjícPz XI. stol. přechodného got. slohu (věž 80 m) a j. — V době římského panství nazýval se Lindum Colonia (odtud jméno L.). 2) L., hl. m. v severoamcr. státe Nebrasce, 339 m n. m., na důležité křižovatce železniční, má 13.000 obyv., z největší části bělochů. R. 1870 bylo ještě malou osadou, která rychle vzrůstala, hl. přistěhováním bělochů do zlato- nosných polí dakotských. Půda okolní jest velmi úrodná, tak že vzmáhá se zemědělství. 3) L., název Četných hrabství a správ. okrŠků, jakož i měst v Sev. a Již. Americe. EMa, Lincoln — Linda 37 Unooln [linken] Abraham, 16. pracsident Spoj. Obci sev.-amer. (♦ 12. ún. 1809 v Hardin- County [Kentucky] — zavražděn 14. dub. 1865 ve Washingtone). Hned v útlém mládí musil vykonávati práce zemědělské, tak že pouze krátký čas chodil do škol]^. R. 1832 účastnil se jako setník dobrovolníků výpravy proti indiánskému náčelníku >Černému Sokolu«. Vrátiv se z výpravy stal se poStmistrem a jal se zabývati se studiemi inženýrskými a právnickými. V 1. 1834—40 býval volen do zákonodárného sboru svého území. R. 1836 usadil se v Springíieldu jako právní zástupce a získal si v brzku zvučné jméno iako bystrý právník a obhájce v obtížných sporech. R. 1847 zvolen do kongressu, kdež hlasoval pro rozšíření práv ústřední vlády proti jed- notlivým státům a zejména pro zrušení otro- ctví. K. 1860 byl od republikánského shro- máždění v Chicagu přijat za kandidáta prae- sidentství a zvolen při volbě volitelů dne 6. list. hlasy téměř veškerých protiotrokář- ských států. Následkem této volby odštěpily se jižní státy od Unie a L. unikl na své cestě do Washingtonu jen s těží úkladnému za- vraždění. V řeči, kterouž měl při nastoupení praesidia dne 4. bř. 1861, upíral sice jižním státům právo z Unie vystoupiti, ale snažil se je uklidniti. Nicméně vypukla 13. dub. občan- ská válka. L. hleděl chladnokrevně a s od- vahou událostem vstříc a vedl vítězně válku. Jeho popularita vzrostla ohromně, tak že zvolen po druhé praesidentem hlasy téměř všech volby se súčastnivších států. Po druhé nastoupil svůj úřad dne 4. bř. 1865, ale již 14. dubna téhož roku zavražděn v divadle; herec John Wilkies Booth, fanatický přívrže- nec jižních států, zastřelil jej ranou z bam- bitky. L. byl pravý republikán, muž čií5tých rukou a pevné vůle. ib. Iiiiiooln's Inn pz I n n s o f C o u rt. Unoolnslilre [finkenšír], pobřežní hrab- ství ve vých. části Anglie, na sever hraničí s ním hrab. York, na v. Sev. moře, na jv. hrab. Norfolk, na j. hr. Cambridge a North- ampton, na záp. hr. Leicestcr aKutland; má 7153 km*, 472.878 ob. Hrabství L jest plochá pobřežní rovina s nízkými břehy, toliko menší zvi. vápencová pásma horská jdoucí směrem k j. zvlfiují poněkud jeho povrch (L fíeights). Z řek vedle pohraniční ř. Humberu nejdů- ležitější je ř. Trcnt, náležející hrabství svým dolním tokem, Ancholme, Withani, Shire Drain, Withern, Steeping a i. Podnebí jest velmi zdravé, ročních vodních srážek jest 559 mm. Půda jest úrodná, zvi. výborné jsou pastviny, tak že se daří hl. chovu dobytka (krásná plemena hovězího dobytka, ovcí a koní), avšak i obilní žně bývají zi)ačné. Prů- mysl není veliký; vyrábějí se hl. hospodářské stroje a j. Dříve rozděleno bylo na 3 části: Parts of Lindsey, P. of Kestcven a P. of Holland. V dobách římských tvořila čásť pro- vincie římské zv. Flavia Caesarensis, Iiind Jenny v. Lindovájenny. UncL, Linden, zoologický skratck, jímž označen J. P. van der Lindě n, zoolog bel- gický, jenž byl prof. v Brusselu a zabýval se soustavným studiem hmyzu vydav zvláště: Monographiae Libellulinarum Europaearum specimen (Brussel, 1825); Observations sur les hyménopteres ďEurope de la famille des fouis- seurs (t., 1827). Iiindá, bot., viz Popu lus. Iiinda: 1) L., ves v Čechách (hejtm. Č. Budějovice), v. Lipanovice. — 2) L., víska t. (hejtm. Kaplice), viz Machnotec. — 3) L. (Lirtden), osada t. u Reiterschlagu, hejtm. Kaplice, okr. Vyš. Brod, fara a pš. V. Brod ; 27 d., 172 ob. n. (1890). Iilnda Josef, spisovatel a buditel český (♦ v říj. 1789 v Nových Mitrovicích na Blo- vicku — f 10. ún. 1834 v Praze). Gymnasium a filosofii studoval v Plzni, poslední rok filo- sofie a práva v Praze (1812—16). Tehdy se- známil se s družinou mladších vlastenců-spi- sovatelů, mezi nimiž vynikal V. Hanka, V. A. Svoboda a j., a s nimi účastnil se nejen ruchu národně buditelského a literárního, nýbrž chodil také na slovanské výklady Do- brovského a učil se pilně slovanským jazy- kům, zvi. ruštině. Ovocem těchto studii a přátelství s Hankou — r. 1816 bydlili ve spo- lečném bytě — byl L-dův »nález« Písně Vy- šehradské, jež později uznána za padělanou (od L-dy, dle Dobrovského, Vaška a j.). Po studiích právnických chtěl L. po příkladě Svobodově státi se učitelem gymnasijním a vykonal předepsanou zkoušku. Když však ne- podařilo se mu nabýti professury v Praze, oddal se úplně literatuře a žurnalistice a již poč. r. 1818 byl spolupracovníkem (ne-li re- daktorem) zanedbaných >Pražských Novin Schónfeldových* (do čna 1819) a od čce 1820 redigoval, vlastně spisoval nový politicko- litcr. týdenník téhož nakladatelství, » Vlastene- cký Zvěstovatel*, a přivedl jej namnoze vlastní snahou nejen v oblibu, nýbrž také na takový stupeň významu, jakého od dob Krameriuso- vých noviny Schónfeldské neměly. »Zvěsto- vateU obsahoval jednak čásC politickou, kde byly rozmanité zprávy namnoze z cizích, hlavně německých novin přeložené o polit, stavu, • o všelikých událostech atd. napřed rakouských, pak zahraničních, někdy i refe- ráty o provozovaných čes. hrách a j. Druhá čásť, literárně významnější, zv. R o z li č n o s t i, přinášela včtší články zábavně poučné, na př. z dějepisu českého, ukázky z cestopisů, sati- rické obrázky současných mravů a lidí, po- pisy zvířat, stromů, příběhy a povídky atd. K tomu přidávány drobné anekdoty, zvi. historické, pochoutky, t. j. pěkné průpovídky a pod., a někdy i stručné posudky a ohlášení nových spisů. ^Zvěstovatel* vycházel až do konce r. 1824. Od poč. r. 1825 přešlo právo vydávati jej na Boh. Haase, i vycházel jeho nákladem v téže celkem úpravě, ale se změ- něným názvem jako >Pražskc Noviny* s příl. »Úřední Oznamovatel* a »Návěstník«. I při této změně zůstal L. redaktorem a věnoval se svému úkolu tak plně, že se zřekl úřadu amanuense při c. k. knihovně, v lednu 1822 dosaženého. »Pražské Noviny*, rozdělené 38 Linda-Matoušek. r. 1825 ve zvláštní nedělní list politicko, zv. •Pražské Novinyc, a ve čtvrteční list liter.- zábavný a poučný »Rozličnosti Pražských Novin«, vedl L. až do své smrti v témž duchu jako »Zvěstovatele«, ale v celku jiŽ ne s tou svěžestí, zvi. v posledních letech. Trapná choroba plicní ochromovala ponenáhlu jeho síly tělesné i duševní. Již na jaře r. 1830 hle- dal proto L. úlevy na venkove, odkud řídil redakci pomocí přítele svého Fr. B. Tomsy, jemuž od druhého půlletí r. 1832 musil svě- řiti již všechnu péči o »Noviny«. R. 1833 vyjednávalo již nakladatelstvo samo se Šafa- říkem, a když ten nepřijal, s Čelakovským, jenž poč. r. 1834 ujal se redakce »Novin€ i »Rozličností«, přemčnčných na »Čcskou Včeluc Nemenší význam má L. jako spiso- vatel. Patříť k zajímavějším zjevům v našem literárním a národním životě ke konci prvé čtvrti tohoto století. Všecky proudy ideí, unášející tu památnou dobu, znáti v jeho spisech i snahách: stopy osvícenství XVIII. st. vedle jemného hlubokého citu, horování pro přírodu, sentimentality modiiího tehdy ro- mantismu, humanitu, vřelé vlastenectví vrcho- lící ve slovanskou vzájemnost, lásku k lidu, jemuž byl do smrti učitelem, k ieho jazyku, zvykům, poesii. Valná čásť literami činnosti L-dovy tají se v jeho ^Zvěstovateli* a v >No- vinách«. Tu otiskoval své nečetné, ale zají- mavé básně (Jiří Poděbrad v »Praž. Nov.< 25. ún. 1818; Obdařeny otec ve »Zvěst.« 1820; Védomi v »Rozličn.« 1827; Na svornost, t., 1828; Bofi trest, t., 1829 a j.) a hlavně své satiricko-humoristické obrázky ze současného života, psané tu v podobě dopisů, jindy slov- níka, dražebního ohlášení, dramat, scény, roz- jímání, rozmluv atd., a mířící nabroušeným ostnem vtipu, ironie, sarkasmu aneb opět vážným napomenutím a výstrahou proti vše- likým vadám národním, společenským, mrav- ním a zvi. proti ženám, panštění a nádheře. Myšlénkou i formou nejednou upomínají tyto drobné obrázky na Nerudovy feuilletony, kulturněhistoricky vysvětlují satiry Langrovy, Koubkovy, psychologicky pak dobře cha- rakterisují L-dovo vážné pojímání života a jeho zvláštní povahu. Největší význam však v celé liter, činnosti L-dově mají dvě díla o sobě vydaná: Záře nad pohanstvem nebo Václav a Boleslav, vyobrazení z dávnověkosti vlastenecké (Praha, 1818; str. 196) s. Jaroslav Šternberk v boji proti Tatarům (divadelní hra (t., 1823, 151 str.; počátek V. jednání otištěn již začátkem r. 1822 ve ^Zvěstovateli*; věno- vána hrab. Frant. Šternberkovi). Prvé dílo jest ovocem studia čes. a slovan. dávnověku gaké dle Hájka, Balbína a pod.), Homéra, ssiana a Slova o polku Igorově, vedle Shakespeara, Cervantesa, Goethe a Schil- lera, nejoblíbenějších spisů L-dových. Kreslí obraz povahy, života, názorů, vzdělanosti na- šich předků za dob sv. Václava, a to jednak pohanského venkova, většiny národa — obraz jeho promítnut na velikou slavnost Svanto- vítovu, slavenou celým národem v posvátném háji — a jednak křesfanského Vyšehradu s knížetem Václavem v Čele. Na tohoto a jeho bratra Boleslava přenesen veliký rozpor a tuhý zápas mezi pohanstvím a křes^n- stvím, mezi věrou v bohy předků, v bohy Slovanův a věrou v boha přineseného od lstivých sousedů západních, rozpor a zápas, jenž posléze konči zavražděním Václava od Boleslava, však také bezprostředním vítěz- stvím nové víry v samém Boleslavovi, posa- vadním vůdci odporu proti ní. Jak z tohoto thematu patrno, odvážil se L. na podnik ve- liký, smělý, obtížný v každé době a zvláště za času ieho, kdy o starověku českém tak málo bylo pracováno. Jaký pak div, že názor jeho na Čechy X. stol. jest málo věcný, že jest více výtvorem fantasie, že v mnohém rysu obráží se humanita, sentimentální roman- tismus a vlastenectví z let dvacátých .> Lépe osvědčil se na díle tomto značný výpravo - vatelský talent L-dův ne-li v celkovém pro- vedení, kdež dosti naivnosti, jistě aspoň v hojných podrobnostech. Bohatá, čilá obraz- nost, tvořící vždy nové scény a situace plné života, dovednost zachycovati a kresliti obrazy nálad přírodních i duševních, psycho- logické prohloubení povah a jednání důleži- tějších osob, bohatá, obrazná dikce, to vše vzbudilo mocný rozruch v neČetném literár- ním obecenstvě českém hned po vydání »Záře«, ale zároveň pojišťuje jí čestné místo v dějinách historické bclletrie české. Srov- nání i s nejlepšími »historickými< povíd- kami Krameriusovými dokazuje to dosta- tečně. »Záře< L-dova jest však také v jiném ohledu zajímavá. Tendencí i obsahem, formou i jazykem a nesčetnými podrobnostmi jeví velikou podobnost s epickými básněmi Ru- kopisu Kralodvorského a Zelenohorského. Posud tato nápadná, zarážející souvislost není vyložena (Dobrovský mínil, že L. byl spiso- vatelem RZ ; Šcmbcra měl jej pouze za pisatele ; rovněž Vašek a J. Truhlář soudili na menši účastenství). Rovné přednosti v obsahu i formě a neméně zajímavý vztah k RK má také druhé dílo L-dovo, vlast, činohra »Jaro- slav ze Šternberka*, jíž opět náleží čestné místo v dějinách čes. dramatu. V dram. tech- nice má zřejmé sledy dramat Shakespearových aSchillerových, jež L. mnoho studoval. Zvláště Shakespeare patřil dle vlastního doznání L-dova k nejoblíbenějším spisovatelům jeho a přeložil z něho menší ukázky do >Zvésto- vatcle* (1822—23: z »Romea a Julie« prosou; z »Krále Tana«; z »Leara«). V rukopise zů- stavil také ^překlad Schillerových dramat »Fiesco« a » Úklady i láska*. V tendenci jest pak »Jaroslav< téměř kommentářem stejno- jmenné básně v RK, jako vypravování o Li- buši (»Zvěst.«, 1820) jest kommentářem RZ a »Záře« k oběma Rukopisům. Posléze na- psal L. také český text do spisku pro mládež Obrajni př{rodo\nanskou knihu s 2S kameno- tiský-mi přimalovanými vyobra\enimi (ivočichu . . (Pr., 1823). Obšírný článek o L-dovi napsal Jos. Jireček do »Osvěty« (1879). //s. Iiinda-Matoniek V. viz Matoušek Václav. Lindau — Lindě. 39 Undau: 1) L., vsi v Čechách, viz Lin- dava a Lipětín; 2) L, mčsto, v. Lindov 2). Iiindan : 1) L. R u d o 1 f, diplomat a spiso- vatel (♦ 1830 v Gardelegen). Odešel velmi mlád do Francie, kde studoval v Montpellieru a v Paříži filologii a dějiny a byl sekretářem Barthélemy-Saint-Hilairea^ spolupracovníkem » Revue de Deux Mondes« a »Journalu des Débats*. R. 1859 odebral se v diplomatické missi švýcarské uzavřít obchodní smlouvu s Japansicem a až do r. 1869 zdržoval se pak jakožto gen. konsul v cizině, a sice v Indii, na Malace, v Kočinčině, v Cíne a v Kali- fornii. V tom čase, a sice r. 1864, založil v Jokohamě s Charlesem Rickerbym časopis »The Japan Times«, v r. 1867 — 69 byl podíl- n íkcm amerického obchodního domu a účastnil se také na admirálské lodi Charnerově kočin- činsko-čínského tažení polního, o čemž refe- roval v »Journal des Débatsc a v »Rcvue des Deux Mondes*. Ve válce řrancouzsko-německé byl přidělen generálnímu velitelství gardového sboru prince Augusta z Virtemberku. Svoje zprávy podával ve »Staats-Anzeiger« a v »Nord- deutsche AUgam. Zeitungc Po míru byl při- dělen něm. vyslanectvu v Paříži, r. 1878 pak zahraničnému úřadu v Berlíně, kde postupoval až na tajného legačního radu. R. 1892 byl poslán do Cařihradu jako zástupce Něm. říše při správě státního dluhu tureckého. L. počal psáti francouzsky a mimo články v časo- pisech zmíněných vydal samostatně: Un voy- age autour dii Japon (Paříž, 1864); Peines perdues, sbírka novel I (t., 1880). Anglicky vy- dal také svazek novell The Philosopher*s Pen- dulum and other stories (Edinb., 1883). Za to německy vydal celou řadu knih, z nichž uvá- díme: Die preuss. Garde im F'eld[uge iSyo bis 1871 (Berl., 1872); Etiáhlungen und No- vellen (t., 1873, 2 sv.); Robert Ashton, román (2. vyd. Štutg., 1879, 2 sv.); Liquidierty novella Nord und Siid«. Četné články své vydával později jako knihy, a sice cestopisy, literární essayc, kri- tiky divadelní, v nichž všech vtip a bezohled- nost nahrazují ducha a porozumění. Charak- teristickým pro jeho postavení k novým my- šlénkám byl již nápis jeho feuilletonů o prvních operních večerech v Bayreuthu : Nu ch terně Briefe aus Bayreuth, jež následovaly Bayreu- ther Briefe vom reinen Thoren. Jeho kri- tika je negativní, sžíravá, jalová. Díla jeho dramatická nejeví neŽ routinu, jsou to hlav- ně: Marion (1868); Maria und Magdalena (1872); £/« Erfolg (1874); Johannistrieb (1878); Gráfin Lea (proti antisemitismu, 1879); Ver* schámte Arbeit (1881); Jungbrunnen (1882); Der André (1893, s thématem dvojí existence) aj.; Echegarayova »Galeotta< velice zkomolil; spracoval i jiná cizí dramata, hlavně fran- couzská. R. 1895 stal se L. intendantem dvoř. divadla v Meininkách, kteréhož místa se vzdal v ún. 1899. V knize Der Mór der der Frau Ziethen (1892) dokazoval nevinu odsouzeného vraha. Ks. Iilndava: 1) L. {Lindau), ves v Čechách, hejtm. a okr. Aš, fara a pš. Hazlov; 37 d., 278 ob. n. (1890). — 2) L., Lindov (L/n- denau), far. ves t., hejtm. a okr. Č. Lípa, 304 d., 1609 ob. n. (1890), kostel sv. apošt. Petra a Pavla z r. 1702, 3tř. šk., pŠ., továrna na zrcadla a rámy, broušení skla, továrny na plátna, barchety, tiskárny kartounů a Šátků, barvírny, bělidla, 2 mlýny a značná výroba bavln, zboží po domácku. — 3) L. Dolní {Unter- Lindau), ves t., hejtm., okr. a pš. Cheb, fara Kinšperk ; 19 d., 93 obyv. n. (1890). — 4) L. Horní {Ober-L,), ves t; 13 d., 64 ob. n. (1890). 6) L. {Lindenau), ves na Moravě, hejtm. a okr. Hranice, fara a pš. Podstat; 56 d., 372 ob. n. (1890), kaple sv. Jana a Itř. šk. Iilnab., Lindenb., botanický skratek, jímž označen něm. botanik Joh. Bern.Wilh. Lindenberg (♦ 1781 — f 1851). Byl úřed- níkem v Bergedorfu, zabýval se soustavným studiem mechů jatrovkovitých. Vydal: Mono- graphie der Riccien (Bonn, 1836; s 19 tab.), s Gottschem a Neesem v. Esenbeck Syn* opsis Hepaticarum (Hamb., 1844 — 47), s Gott- schem Species Hepaticarum (Bonn, 1839 — 51; s 67 tab.). Undberg, osada v Čechách u Schónfeld, hejtm. a fara Kaplice, okr. a pš. Vyš. Brod; 15 d., 100 ob. n. (1890). Iilndblad Adolf Fredrik, skladatel švédský (♦ 1801 v Skeningu — f 1878 v Naer- hedeně), měl ve Štokholmě školu hudební, z které vyšla zpěvačka Jenny Lindová, a kromě písní a symfonií složil operu Frondó- rema. Iilnde: 1) L. Samuel Bogumit, jazyko- zpytec polský (♦ 1771 v Toruni — 1847 ve Varšavě). Otec jeho pocházel ze Švédska a mladý L. nabyl převážně německého vycho- vání. Vzdělav se na gymnasii toruňském, ode- bral se na universitní studia do Lipska a 40 Lindeberg — Lindemann. vedle protestantské theologie oblíbil si hlavně filologii, načež přispěním prof. A. W. Ernsta stal se zde r. 1791 lektorem jazyka a litera- tury polské. Oddav se takto speciálně ba- dání jazykozpytnému pojal již tehdy my- šlénku sestaviti obsáhlý slovník polský, v čemž utvrzen byl i pomocí a radou Ignáce a Stani- slava Potockých, KoW^taje, Niemcewicze a Dmochowského. R. 1794 vzdal se svého úřadu a pospíšil do Varšavy za svými přáteli. Zde očekávala jej hojná kořist v místních boha- tých archivech a knihovnách, jmenovité ve sbírkách Zaluského. L. nedbaje bouří váleč- ných pracoval vytrvale v předsevzatém díle, ale konečně nucen byl přece uchýliti se na čas do Vidné. Naleznuv vlídného přijetí v domě J. M. OssoliAského přičinil se nemálo o roz- množení a uspořádání jeho knihovny. Za po- bytu ve Vídni seznámil se též s jinými učenci slovanskými, především s Dobrovským, jejichž vlivem obrátil při svých pracích pozornost na srovnávací jazykozpvt slovanský. R. 1803 povolán byl pruskou vládou do Varšavy ku správě lycea; Tehdy mohl přistoupiti ke ko- njcčnému spořádání a vydání svého díla. Z roz- sáhlého materiálu, sneseného s ohromnou pílí, vznikl Siownik j^iyka polskiego (Varšava, 1807—14, 6 dílů; 2. vyd., Lvov, 1854--1860, redakcí A. Bielowského), který má pro Po- láky týž význam, jako u nás slovník Jungman- nův : jest základním kamenem polské lexiko- grafíe a bohatou pokladnicí čisté mluvy pol- ské. Ač neobsahuie provincialismů a mnohých výrazů mluvy běžné, význam jeho dosud není překonán. Nový slovník polský J. Kariowicze, A. Kryňského a W. Niedžwiedského, čerpaje z jeho bohatství, jest po vytčené stránce cen- ným peho doplňkem. Z ostatních prací L-ho uvádíme: Prawiďta etymologii pr\ystosowane do j^xyka polskiego (t., 18(SÓ); O statucie litew- skim (t., 1816); O jazyku dawnych Prusaków (t., 1822). Přeložil též několik prací do něm- činy a položil základ knihovně varšavské uni- versity. Mnohé učené společnosti a akademie, jako v Praze, Paříži, Petrohradě a i., jmeno- valy jej svým členem. R. 1871 oslaveno ve Varšavě stoleté jubileum jeho narozenin. — Srv. Saint-Maurice Cabany, Notice nécrologi- que sur S. T. de L. (Paříž, 1856) a životopis od J. Przyborowského (»Tygodnik Illustro- wany«, 1871J a Bielowského (při 2. vyd. jeho slovníku). ČasC korrespondence jeho, chované ve sbírkách krakovské university, uveřejnil K. Petelenz(»Zpráva« gymnasia sv.jacka v Kra- koyě, 1885 a 18Š6). Dva jeho listy k Purky- ňovi otiskl »Slov. Sborník« (1886). Snk, 2) Antonius van der L., bibliograf (♦ 1833 v Haarlemu), jest kr. bibliotékářem ve Wiesbadech a zabývá se hlavně dějinami hry v šachy a dějinami knihtiskařství, o čemž vvdal několik spisů. Psal též o Kašparu Hauserovi (v. t.). Iiindeberg^ Anders, Švédský spisovatel (♦ 1789 v Stokholmě — f 1849 t.), účastnil se vojenských výprav do Čuchonska, Něme- cka a Norska. Později věnoval se liter, čin- nosti, byl spolupracovníkem »Almána Jour- nalenc, vydával (od 1821) »Stockho1msposten« a vstoupil r. 1833 do redakce >Aítonbladetuc. Pokusil se o zřízení soukromého divadla, což mu však vláda odepřela; proto vydal brošuru Upplysningar rÓrande kongliga theatem^ i byl odsouzen pro urážky majestátu v ní, avšak brzo potom amnestován. R. 1842 podařilo se mu konečně zaříditi divadlo (nynější Kongl. Dramatiska Theatern), kterého se však po čase musil vzdát ve prospěch věřitelů. Napsal několik větších básní, div. kusů a románů; větší populárnosti zjednal si svými opposič- ními polit, spisy: Sverige i8og och i832\ Bidrag till Sveriges historia efter S. Nov. rSiO (1839, 2 díly). HKa. Iilndeblad A s s ar, spisov. švédský (* 1800 v LackalSnga — f 1848 v Ofvedu). Studoval v Lundu, byl docentem aesthetiky (1831 — 38) a pastorem v Ófvedu. Patří k předním bás- níkům školy Tegnérovy. Básně L-ovy mají jasnou, bohatou a zářivou mluvu, jako: Aííft- skensquáltarne (1S26)] Cylinda (1824); Religiósa sdnger (1843) a j. Vedle toho sepsal liter, histor. dílo Svensíca sángen; monografii Henric Schartaus lefnad och lara (1864) a kázání. L-ovy sebrané práce a biografii (v 1 sv.) vydal Wieselgren (1851). HKa. Iilndegn^en Amalia, malířka Švédská, člen Štokholmské akademie umění (* 1814 v Stokholmě — f 1B91), žila nějakou dobu v Mnichově a v Římě, r. 1856 vrátivši se do vlasti malovala obrazy genrové ze života švéd- ského lidu a podobizny. Některé její obrazy jsou v Nár. museu ve Stokholmě. IilndelSf Lorcnts Leon., Čachonský mathematik (♦ 1827 v IkSlis-Sognu v Ču- chonsku), r. 1855 byl adjunktem-professorem astronomie na helsingforské universitě; r. 1856 povolán byl na pulkavskou observatoř, načež 'stal se professorem mathematiky v Helsing- forsu uveřejniv dílo o theorii variací: Varia- tionskalkylens theori och dess anvándning f. bestámmande af multipla integralers maxima och minima. R. 1874 přešel do služeb mini- sterstva národní osvěty a byv r. 1883 po- výšen do šlechtického rodu měl důležité místo i v politice. Hlavní spisy L-ovy jsou: Lecons de calcul des variations (s Moignem; Paříž, 1861); Nouvelle démonstration ďun théorénfe fondamental du calcul de variations (»Compt. rend. de TAcad. des scienc.«, t., 1861); Examen critique ďune méthode récem- ment proposée pour distinguer le maximum et Iš minimum dans les problémes du calcul de variations (»Comptes rendus« belg. akad. nauk, 1864); Fropriétés générales des polyédres, qui souš une étendue superficielle donnée ren~ ferment le plus grand volume (»Mélanges mathém. et astronom.«, 1870); Trajectoire ďun corps assujetti a se mouvoir sur la surface de la terre souš Vinfluence de la rotation ter- restre (>Acta Soc. scient. fenn.c, 1888); Lá- robok I anály tisk geometri (4. vyd., 1889). Kromě toho psal o statistice úmrtnosti y Ču- chonsku, vdovských a sirotčích pokladnách aj. Lindemann: 1) L. Eduard Eduar- dovič, hvězdář ruský (♦ 1842 v Nižním Nov- Lindemann-Frommel — Lindenbrog. 41 gorodě), dokončil filosoficko-mathematická studia na universitě derptské (nyní jurjev- ské) a vstoupil na hvězdárnu v Pulkově jako mimořádný astronom, r. 1876 jmenován byl tajemníkem a bibliotékářem t., později obser- vátorem pulkovské observatoře. Zvláště vy- nikl v astrofotomctrii a uveřejnil: Helligheits- messungen der BessePschen Pleyadensterne (Pe- trohr., 1884, astro fotometrem Zóllnerovýra); JHiotometrische Bestimmung der Gróssenklassen der Bonner Durchmusterung (Pulkova, 1889, výsledky práce 17leté); o měnlivé hvězdě VCygni (»Bull.« akad. véd v Petrohr., 1886); o rovnici osobní při fotometr, přirovnávání hvězd (t., 1890) a j. v odborných časopisech (»Astr. Nachr.c). Jako knihovník vydal r. 1880: Librorum in bibliotheca Speculae Pulcovensis contentorum Catalogus systematicus (velmi cen- ný). Mimo to napsal některé populární stati astronomické v časopisech periodických. VRý. 2) L. Ferdinand, mathematik německý (♦ 1852 v Hannoveru). Studoval v Gotinkách a Erlankách, kde byl r. 1873 promovován, po té odebral se do Mnichova a r. 1875 zdržoval se v Londýně a v Paříži. R. 1877 habilitoval se ve Vircpurce a téhož roku jme- nován mimoř. professorem veFreiburcevBr., r. 1879 tamže řádným. R. 1883 byl povolán na universitu do Královce, r. 1893 do Mni- chova, kde působí dosud. L. podal první exaktní důkaz o nemožnosti kvadratury kruhu a ukázal, opíraje se o předchozí práce Her- miteovy o funkci exponenciální, že číslo tt ne- vykazuje žádné rovnice konečného stupně s celočíselnými koěfíicienty, a pak řešení obecných algebraických rovnic pomocí funkcí transcendentních (»Nachrichten d. kónigl. Ge- sellschaft d. Wissenschaften*, Gotinky, 1884 a 1892). Také v publikacích mnichovské aka- demie, jejímž je členem, vydal několik roz- prav, pak v »Mathem. Annalenc, »Bull. de la Société mathém. de France* a v »Berichte der Freiburger naturfprschenden Gesellschaft« a napsal spis Untersuchungen uber den Rie- mann-Kochschen Sat^ (Lipsko, 1879). Posléze vydal Clcbschovy >Vorlesungen uber Geome- trie« (Lipsko, 1875—79, 2 sv.). Iilndemann-Frommel Karl August, malíř a lithograf něm. (♦ 1819 v Markirchu v Elsasku — t 1891 v Římě). Vzdělal se u Rottmanna a svého strýce Frommela v Karls- ruhe v kresbě krajin a zdržoval se pak v r. 1844 až 1845 v Itálii. V Lipsku uveřejnil r. 1851 některé svoje studie, jakožto lithografie čá- stečně kolorované, řaau to pohledů na Řím, Florencii a Neapol, pak lithografické listy z pontinských bažin (Pař., 1858) a 24 pohledu z Postupimě. L. žil nějakou dobu v Mnichově, pak se v Paříži zabýval olejomalbou, načež usadil se r. 1856 v Kímě, kdež stal se r. 1878 professorem na akademii de San Luca. Z jeho obrazů, jež vynikají stejně romantickou kon- cepcí jako koloritem, dlužno uvésti: Kldštemi dvůr v Albané\ La Spe^ia (Kunsthalle v Karls- ruhe); Vili a Maitel\ Babiny pontinské] Mořský břeh u Viareggia; Villa Mellini na Monte- Mario \ Císařské paláce v Říme; Rocca dí Papá. Také zhotovil illustrace xylograíické k nád- hernému vydání Gregoroviovu »Die Insel Capri« (Lip., 1868). — Jeho syn Manfred L. (♦ 1852 v Mnichově) byl v Mnichově žákem Lierovým, pak v Karlsruhe učil se u Schón- lebera a Baische. Od r. 1886 žije v Berlíně a maluje obrazy s motivy norských a ital- ských krajin. Gh. Unden: 1) L. v Čechách viz Linda, Li- panovice a Mach no tec. 2) L., město v prus. vlád. obvodě hanno- verském, křižovatka želez, tratí Hannover- Altenbecken a L -Kúchengarten, má 35.851 ob. (1895), 2 evang. a 1 katol. kostel, průmysl strojnický (1400 děl.), mechanickou prádelnu, veliký průmysl soukennický, cihlářství, vý- robu cukru a j. Unden viz Lind. Undenan, ves v Cech., viz Lind a va 2). von Undenan Bernhard August, stát- ník a hvězdář něm. (♦ 1780 v Altenburku — f 21. kv. 1854 t), studoval práva a stal se assessorem při úřadě v Altenburku. Zároveň pěstoval hvězdářství a stal se pro své zá- sluhy o vědu tu r. 1804 ředitelem hvězdárny na áeeberku u Gothy. R. 1813 účastnil se války jako podplukovník, byl potom ve služ- bách politických, r. 1830 kr. sas. ministrem kabinetním, v r. 1831 — 39 ministrem vnitra, pak předsedou st. ministerstva aŽ do r. 1843» načež žil v zátiší v Altenburku. V Sasku čítá se mezi nejšlechetnější a největší muže. Jako hvězdář proslavil se tabulkami Venuše (1810), Marta (1811) a Merkura, určil konstanty nu- tační a aberrační (1842), parallaxu polárky. Od 15. sv. vydával »Zach*s Monatliche Corre- spondenz« a založil r. 1816 s Bohncnbergerem >Zeitschrift f. Astronomie und verwandte Wissenschaften* (Štutg., 1816—18; 6 sv.), do nichž přispíval vědeckými články. VRjr, Iiindenb. viz Lindb. Undenbrog^ (L i n d e n b r u ch, latinís. T i- liobroga): 1)L. Erpold, dějepisec (♦ 1540 v Brémách — f ^^^^ ^ Hamburku), sepsal r Historta regum Daniae (Lejda, 1594); Historia archiepiscop. Bremensium (t., 1595) a vydal Scriptores rerum germanicarum septentriona- lium (Hamb., 1593). 2) L. Heinrich, syn před., něm. filolog (♦ 1570 — t 1642 v Gottorpu). Byl biblioté- kářem v Gottorpu. Vydal Censorinův spis de die natali s obšírným kommentářem (Hamb.^ 1614; Lejda, 1642). 3) L. Friedrich, bratr před., něm. filolog a právník (* 1573 v Hamburce — f 1648 t.). Byl od r. 1624 kanovníkem v Hamburku. Vydal mimo sbírku nejstarších německých historiků (Jordanis, Isidorus a Paulus Diaconus) a pa- mátek starogermánských práv {^Codex legum antiquarum sivé leges Wisigothoruniy Burgun- dionum atd., Frankfurt, 1613) tyto latinské auktory: Statia se scholiemi Lactantia Placida k Thebaidě a Achilleidě (Paříž, 1600); Terentia s kommentáry Donatovým a Eugraphiovým (t., 1602, Frankfurt, 1623) a Ammiana Marcel- lina (Hamb., 1609). Mimo to upravil k tisku Portovo vydání Proklova spisu o theologii 42 Lindenfels — Lindernia. Platónově (t., 1618). jež jest ed. princeps této památky literární. Konečně sepsal spis: Com- mentarius de ludis veterum (Pař., 1605). Srov. von Raumer, Gesch. d. german. Philologie, 49 nn.: Bursian, Gesch. d. class. Philol. in Deutschland, 307—308. Vý-, Undenfels, klimatické místo v provincii Starkenburku (Hessy), má 1276 obyv. (1895), Gvang. a katol. kostel; pro zdravou polohu uprostřed lesů bývá četné navštěvováno jako výletní místo klimatické. Poblíže zříceniny hradu t. jm., sídla hrabat z L-u. Llndenhammer, osada v Čechách nad Zvodavou u Hornu, hejtm. a okr. Falknov, fara a pš. Blcístadt; 13 d., 44 ob. n. (1890), mlýn s pilou. IiindeoJiaa, ves v Čechách, hejtm., okr. a pš. Cheb, fara Trejnice (část. Police); 69 d., 256 ob. n. (1890), Itř. šk. a zastávka Rak. st. dráhv (Cheb-Protivín). Iilndensolimit: 1) L. Wilhelm, malíř něm. (♦ 1806 v Mohuči — f 1848 t.). Otec jeho byl medailleurem a L. navštěvoval r, 1823 akademii v Mnichově, v r. 1824—25 akademii ve Vídni, ale když Cornelius r. 1826 z Důssel- dorfu přistěhoval se do Mnichova, vrátil se tam a účastnil se pod jeho vedením monu- mentálních ^prací. Pro arkády dvorní zahrady maloval Vítězství Ludvika Bohatého nad Albrech- tem Achillem Braniborským u Giengen^ v Send- lingu u Mnichova na kostele fresku Boj ba- vorských sedláků proti Rakušanům r. 1704^ v novém paláci královském (s Foltzem) v kabi- netu královnině obraiy dle básni Schillerových, pro loggiu Pinakothéky dva obraly ^e {ivota Leonarda da Vinci (dle návrhů Corneliových). Pro tehdejšího korunního prince, později krále Maxmiliána, vyzdobil hrad Hohenschwangau výjevy z dějin Hohenstaufů a z dějin bavor- ských vůbec. Potom zabýval se olejomalbou a maloval: Bitvu u Idistavisu (1839, galerie v Karisruhe); Vjexd Otty I, do Augsburku po bitvě na Lechfeldu; Boj kimbrických fe/i proti Řimanum^ pak Boj Uhrů u Prešpurku (galerie v Mohuči). Jsa povolán na dvůr meininský maloval na hradě Landsberku fresky z dějin rodu Wettinského. Po té odstěhoval se trvale do Mohuče, kdeŽ také zemřel. L. vynikal zvláště důkladným studiem dějin a kostýmy j^ho jsou vždy naprosto věrny. Postavy jeho obrazů jsou plny charakteru a výraznosti. Napsal také knihu: Die Rátsel der Vonvelt (Mohuč, 1846). Gh, 2) L. Ludwig, malíř a archaeolog něm. (* 1809 v Mohuči — t 1893 tamže). Navště- voval malířskou akademii mnichovskou, kde byl žákem Corneliovým, a universitu, věnoval se pak delší dobu malířství historickému, po- zději však přešel úplné v obor studia prae- historické archaeologie. R. 1851 byl jmenován ředitelem a konservátorem ústředního římsko- germanského musea v Mohuči, jež jeho péčí záhy znamenitě zkvetlo a nabylo velikého vý- znamu. Z publikací L-ových uvádíme: Das german. Totenlager von Sel^en (Mohuč, 1848); Die Altertúmer unserer heidnischen Vor^eit (t., 1858—90, 4 d.); Vaterlándische Altertúmer des fúrstl. Hohen\ollernschen híuseums ^u Sigma- ringen (t., 1860); Handbuch der dtutschen Altertumskunde, vyšel pouze 1. díl pod ná- zvem: Die Altertúmer der merovingischen Zeit, Braunschweig, 1880—1889; Tracht und Bewaffnung des rómischen Heeres wáhrend der Káiser^eit mit besonderer Berůcksichtigung der rhein. Denkmale und Fundstúcke (t, 1882). Od r. 1866 vydával s Eckrem, později s Rankem •Archiv fůr Anthropologie«. Vý, 3) L. Wilhelm, malíř něm., syn L-a 1) (♦ 1829 v Mnichově). Studoval r. 1844 na akademii v Mnichově, při čemž cvičil se i v dřevoryjectví, r. 1848 po smrti svého otce ve Frankfurtě n. M. na ústavě Stádelové, pak v Antverpách a v Paříži, kde maloval dva obrazy: Vévoda Alba u hraběnky \ Rudolstadtu a Žeň (oba v Kunsthallc v Hamburce). R. 1853 vrátil se do vlasti, žil několik let ve Frank- furtě, kde maloval karton František I. u Pavie (1858, Germ. museum v Norimbercc), pak obrazy : Episoda i déjin Lút\owských dobrovol- níků (1860) ; Smrť Františka le Sickingen (1862) ; Shromáídéni reformátorů v Marburce (1861). Po té r. 1863 přestěhoval se do Mnichova, kde jal se zabývati úsiiněji látkami z doby reformační a maloval: genry ze života Luthe- rova; Souboj Ulricha Huttena s francouzskými šlechtici (1869, museum v Lipsku); Knox a skotští obraioborci; Rodina Waltera Raleigha navštěvuje jej ve vě\eni (mus. v Královci), pak velký obraz s figurami v Životní velikosti Za- vrafdéní Viléma Oranienského (dv. mus. ve Vídni). Mimo to: Falstaff a veselé feny ivind* sorské; Anna Boleynová\ Venuše u mrtvoly Adonisovy; Narcis; Luther a kardinál Kajetán v AugŠpurce a j. R. 1874 přestal pracovati svým způsobem dosavadním, který vynikal zvláštním zahnědlým tónem jeho obrazů, a obrátil se k moderní koloristice Školy mni- chovské, vedené Pilotym. UŽ dřívější obrazy »Venuše« a »Narcis« jsou tohoto obratu své* dectvím, ještě více však dva obrazy Faustov- ské: Markétka s klenoty a Ve sklepě Auerba- chově. R. 1875 byl jmenován professorem mnichovské akademie. R. 1883—84 pořídil L. výzdobu radní síně v Kaufbeuernu a rovněž radní síně v Heidelberce a v Mnichově. R. 1886 dokončil velký historický obraz: Vjeid Ala- richův do Říma, Nověji maloval L. kartony Zajeti Kristovo a EcceHomo pro malbu skiovou v můnsteru ulmském, dále Svatba v Káni gali- lejské pro Ameriku. R. 1893 byl L. povýšen do stavu Šlechtického. Gh. Underhof, nádherný král. zámek v bavor. vlád. obvodu Hor. Bavory, v bavor. Alpách, vystavěný nákladem kráíe Ludvíka II. sta- vitelem G. Dollmannem v r. 1870 — 1878 ve slohu rokokovém s čarovným kioskem napo- dobujícím modrou sluj na ostr. Capri, množ- stvím soch, sošek, vás, nábytku z růžového a j, vzácného dřeva atd. Iiindemia: 1) L. All., p ušt i čka, rostlinný rod z čeledi krtičníkovitých (Scrophula- rineaé)t podčeU konítrudovitých( Gratio- leaf)t význačný položenou lletou lodyhou, vstřícnými vejčito-podlouhlými ceiokrajnýmí Lindesnas — Lindner. 43 Sžilnými přisedlými listy a jednotlivými úžlab- nimi kvč-ty s Sdílným kalichem, kratinkou 2pyskou korunou s trubkou břichatou, s ho- řením pyskem krátkým 21aločným a dolením Slaločným o středním lalůčku vykrojeném. Dvoumocné tyčinky mají prašníky souběžné, vesměs plodné. Dvoupouzdrý vaječník do- růstá v jednopouzdrou podlouhlou tobolku se semeny velmi drobnými. L. roste v střední Evropě na pobřeží řek a rybníka a zastou- pena jest v Čechách druhem L. pyxidaria AlL, p. rozložená, jež má 4hrannou lodyhu s položenými kořenujícími větvemi a bilé čer- vené ovroubené kvítky. Roste v Bydžovsku a Třeboňsku. — 2) L. R. Br. jest synon. rodu Hyogeton příbuzného s rodem předchozím. Děd. UndeuuUl, nejjižnější mys v Norsku v pro- vincii Christiansand, utvořený horskou odnoží Saetersdalu, 11 km dlouhou. Výška 50 m. L. má 2 majáky. Xilndewiese viz Lipová. lainds^ren Albert Hellen, švédský liter, historik (♦1857 v HedemořeV syn spisovatelky Armandy Kerfstedtové. Ocí r. 1883 divadelní kritik v »Ny illustrerad Tidningc a od r. 1891 v »Aftonbladet«. Vedle toho přispívá do čet- ných revuí Švéd. a je professorcm dramat, školy. Z jeho prací třeba uvésti: Ryssland och nihilismen (1883); Vittra stormdn (1894); Sveriges vittra storhetstid (1895—96, 2 sv.) a četné essaye: o Voltaireovi, Zolovi, Maupas- santovi, P. B. Shclleyovi, F. Nietzscheovi a j. Též vydal anthologii Ungdomens potsibok (1897). HKa, UndhAnders Theodor, čudský básník (* 1833 v Borgá). Od r. 1877 člen městské rady v Borgá. Podporován Runebergem vy- dal své básně (1. sv. r. 1862, 2. sv. 1875) vyznačující se hlubokým citem a Životní svě- žestí, které se brzo staly populárními. Méně byi štasten se sv^mi tragédiemi: Konung Birger och hans broder (1864) ; Maria af Skot- land (1865) a j. Přeložil několik prací z angl., němč., frančt. a italštiny. HKa. Undl, Lindy, malý přístav na pobřeží zanzibarském (vých. Afrika), při zátoce t. jm. Linďly, ves v Čechách, hejtm. Jáchymov, viz Lípa. Iilndi^ viz Hechingen. Iilndisfame viz Holy-Island. Undl., botanický skratek, jímž značf se J. Lindley. Zandley flindlí] : 1) L. John, botanik angl. (♦ 1799 v Cattonu u Norwiche — f 1^65 v Londýně), věnoval se s počátku zahrad- nictví, doporučením bot. Hookera stal se správcem bibliotéky botanika Banksa a byl později prof. botaniky v Londýně a sekre- tářem zahradnické společnosti londýnské. Za- býval se soustavným studiem rostlin, hlavně rostlin vstavačo vitých, a jest původcem při- rozené soustavy rostlin družící se k soustavám Jussieua a De Candollea. Též popsal před- věké rostliny anglické a věnoval se s nevšed- ním úspěchem praktické botanice, vydal cenné spisy o zahradnictví a rostlinách užitečných a po řadu let řídil botanickou čásC časopisu »Gardener's Chroniclec. Z četných jeho spisá, mezi nimiž jsou četné učebnice botaniky, jmenujeme: Rosarum monographia (Londýn, 1820; s 19 tab.); Digitalium monographia (t., 1821; s 28 tab.); A synopsis of the British Flora (t, 1829); An introduction to the natural systém of botany (t, 1830: něm. Výmar, 1831); The genera and species of orchidaceous plants ít., 1830—40) ; Thefossil Flora of GreaťBritain (s W. Huttonem, t, 1831—37, 3 sv. s 230 tab.); Nixus plantarum (t, 1833, něm. Norimberk, 1834); Flora medica (t., 1838); Sertum orchi- daceum (t., 1838); The theory of horticulture (t, 1840, něm. Erlanky, 1843) ; Pomologia Britan- nica (t, 1841, 3 sv., s 152 tab.); The vegetable Kingdom (t, 1846); T/ie flower garden ofnew ar remarkable plants (s J. Paxtonem, t., 1851 až 1853, 3 sv. se 108 tab.); The treasury of botany (s Th. Moorem, t., 1866, 2. vyd. t., 1870). 2) L. William, inženýr, stavební rada, specialista v oboru kanalisačním a v zásobo- vání vodou (♦ 7. září 1808 v Londýně). Po ukončených odborných studiích v rodišti vě- noval se praxi v oboru staveb Železničních a vodních. Svými pracemi a zkušenostmi zí- skal jménu svému v brzku známosti i za hrani- cemi. Tak již r. 1834 povolán do Hamburku projektovat a vést stavbu železniční trati Hamburk- Lťibeck a Hamburk -Bergerdorf, r. 1842 projektoval a stavěl vyhořelou čásť města Hamburku, r. 1843 stavěl vodovod a téhož roku počal svou první velikou práci kanalisační v témŽe městě. Další jeho práce byly: projektování a zřízení vodovodu a plyno- voau v Altoné, r. 1851 oprava vodovodu lon- dýnského a r. 1867—1876 kanál isacc města Frankfurtu n. Moh. Při práci této získal L. takových zkušeností a rozhledu, že nebylo později takřka jediné větší práce v tomto oboru, aby nebyl brán na radu a úsudek jeho nebyl rozhodujícím. Současně se stavbou ve Frankfurtě stavěl vodovody budapeštský, dússeldorfský a varšavský a svěřeny mu projekt i stavba kanalisace v Mannheime, Bělehradě, Diisseldorfě , Basileji, Crefeldu» Varšavě a Petrohradě. R. 1879 vzdal se ve- škeré činnosti a odevzdav veškeré nedokon- čené stavby svému synovi přesídlil se do Biackhcathu u Londýna. 3) L. William H., syn před., inženýr a stavební rada (* 1854 v Hamburku), studoval nejdříve? práva na universitě londýnské, po- zději však, nemaje záliby v tomto povolání, oddal se studiu věd technických na téže uni« versité. Po absolvování zaměstnán byl v kance- láři a při stavbách svého otce a přičiněním téhož, jakož i svým vlastním nabyl velikých zkušeností v oboru kanalisačním a stal se v něm hledaným specialistou. Již r. 1872 vy- slán otcem řídit stavby městského vodovodu v Budapešti. Od r. 1879 převzal od otce ve- škeré stavby a r. 1895 svěřeno mu projekto- vání i vrchní dozor na stavbu kanalisace v Praze. Lindner: 1) L. Gustav Adolf, filosofi- cký a paedagogický spisovatel český (* 1828 44 Lindner. v Rozďalovicích — f 1887 na Král. Vino- hradech), studoval gymnasium v Ml. Boleslavi a v Praze, pobyv na to dvé léta v semináři litoměřickém nastoupil r. 1848 dráhu studií světských a studoval v Praze prává a filosofii, a rozhodnuv se pro působení učitelské, přišel r. 1850, odbyv předepsané zkoušky, na gym- nasium v Rychnově n. Kn., potom r. 1851 do Jičína, odkudž r. 1854 přesazen na gym- nasium v Celji ve Št^rsku; tamtéž jmenován r. 1869 pro okres cejlský školním dozorcem. R. 1871 stal se ředitelem německého reálného gymnasia v Prachaticích, rok na to ředitelem mužského paedagogia v Kutné Hoře; v r. 1873 až 1875 zastával úřad škol. dozorce okresu kutnohorského. Za nemalou zásluhu paed- agogickou dlužno mu přičísti jeho spolupůso- beni jakožto člena enkety pro organisační statut ústavů učitelských svolané r. 1872 do ministeria vyučování. R. 1871 poctěny spisy L-ovy diplomem výstavy londýnské a za své paedagogické zásluhy jmenován L. r. 1879 Školním radou. R. 1882 povolán za profes- sora filosofie a paedagogiky na čes. univer- situ v Praze. L. usiluje o sloučení substan- tiálního pluralismu s naukou vývojeslovnou. Za východisko svého badání měl spekulaci Herbartovu, jejíž hlavní myšlénky — jmeno- vitě jest to pojem představ jako latentních sil, jehož L. z Herbarta užil — hledí využítko- vati ve prospěch darwinismu a rozšířiti je i přiměřeným způsobem na sociologii. Oso- bitá platnost člověka a pak význam jeho jako člena pospolité spojeniny lidské společnosti byly mu vůdčí záhadou psychologícko-socio- logickou, ale též předmětem úvah vychovatel- ských. Kde jest mnohost bytostí, tam jde o narmonisaci částí. V přírodě přirozeným výběrem a bojem o život koná se vyrovnání mezi silami a totéž koná se ve společnosti lidské vespolným nárazem individuálního pů- sobení mnohých jedinců; ze střetnutí a pro- nikání se individuálních sil podávají se plné obdoby Herbartovských zákonů v o zabavení i podílech zabavení (Oberlatente Vorstcilungen v »Abhandlungcn d. kónigl. bohm.Gesellschaťlt d. Wissenschaften* 1874). OuŠevédu individu- ální chce doplniti L. psychologii sociální a o utvoření její pokusil se ve spise Ideen lur FsYchologte d, Gesellschaft a!s Grundtagc der Soaalwissenschaft (Vídeň, 1871). Důležitost její jakož i národního hospodářství celí L. stejně vysoko, kteréž obě nauky se mají docelovati naspolkovědu (Soctalwissenschaft). Společnost státní budiž pojímána jako osobnost jednotná, a tato vyšší jednotka opět podrobena psycho- logickému rozboru. Z fysiologických podmínek jednotlivců vyvíjí se společnost v oduševnélý organismus, který dovede i mravnostní ideály uskutečňovati. Ušlechtilou tendencí mrav- nostní a vychovatelskou ve vyšším slohu je pro- niknut jeho populárně psaný spis Das Problém d, Gluckseligkeit. Psychologische Untersuchung uber die menschliche Gluckseligkeit (Vid., 1868). L. zde pojímá štěstí jako zjev psychologický a stanoví proto jeho podmínky jako čistě vnitrné; nesmí totiž štěstí býti promítáno v zevnější hodnoty, nýbrž každý je musí sám v sobě vytvořiti; jest potřebí jíti do sebe a sebe prohloubiti. Mravnostní badání L-ovo vyznívá tu eudaimonisticky. Mezi blažeností a ctností vidí reální souvislost. Kdo plní pří- kazy kategorického imperativu, činí sebe bla- ženým, a obráceně, kdo blaženosti dospěti chde, tomu jest ctnostně žíti, a potom i svét mravní jeví se organismem jako svět fysický, v němž každá část jest i prostředkem i úče- lem. — Oproti paedagogice Herbartové, k ní i L. tolikéž se přiklání a stejně s ní účel vý- chovy stanoví, zjednati totiž vývoji charakteru chovancova co možno nejvýhodnější pod- mínky, možno zváti jeho stanovisko evolučně sociálním, poněvadž jako vědy pomocné při- bírá sociologii a nauku o evoluční theorii. Mimo uvedené spisy citujeme z bohaté lite- rární činnosti L-ovy, jeŽ téměř výhradné ná- leží oblasti jazyka německého: Eine Encyklika an denkende Christen (1864, polemicky zde vystupuje proti encyklice Pia IX.); Einltitung in das Studium der Fhilosophie (1866); An- schauungslehre als Vorschule des Zeichnens und der geom, Formenlehre (1871); Uebungsschule des Elementar^eichnens nach der Interltnear- Methode (1872) ; Lehrbuch der emp. Psychologie (1858 a odtud v dalších 10 vydáních a roz- ličných překladech); Lehrbuch der formalen Logik (1860 a opětovaně a tolikéž v rozlič- ných překladech); Die paedagogische Hoch- schule (1874); Eine Cardinalfrage der Schul- paedagogik {1S75)\ Allgemeine Er^iehungslehre, Allgem, Unterrichtslehre (1877; též česky: Vše- obecné vychovatelství a Všeobecné vyučovatelstvt\ 1878); Encyklopaedisches Handbuch der Er- t^iehungskunde mit besonderer Berucksichtigung des Volkschulwesens (1882). L. redigoval ♦Paed- agogische Klassiker<, kamž přeložil Komen- ského Didaktiku Velkou, Helvetiův spis O člo- věku a j., založil měsíčník >Paedagogium« (1879—81), přispíval do Bonitzova »Zeitschrift fiir ósterr. Gymnasien*, do »Osvěty€, »Žen- ských Listůc a jinam. Z jeho universitní čin- nosti v paedagogickém semináři pochází Sbo^^ nik paedagogického semináře při české uni- versité (1886), kterýž obsahuje ukázky prací z prvého tříletí jeho trvání. Z pozůstalosti literární vydány péčí J. Kliky tyto spisy: Paedagogika na ^ákladé nauky o vývoji přiro- Xeném, kulturním a mravním (1888; téŽ v něm. překlade K. Domina, 1890) ;/Vq/. Dra. G. A. L-tf přednášky na Jilosof. fakultě České university v Praie (Záhady psychologické^ Z methodo- logické encyklopaedie paedagogiky \ O vývoji mluvy [1890 1 ) a v >Paedagbgických Rozhle- dech«: Čteni paedagogická a didaktická (1891); čteni methodická {ÍB92); Vybrané části í^ paed- agogické psychologie (1893); Filosofie učitelkou učitelů (1894), a péčí F. Bayera vydány v Baye- rové »Bibliotéce paedagogických klassiků« Lrovy drobné články paedagogické a psycholo- gické (1885). Zb. 2) L. Albert, něm. dram. spisov. (♦ 1831 v Sulze v Sasko- Výmarsku — f 1888 v Ber- líně). Studoval v Jeně a v Berlíne filosofii, byl professorem stř. škol ve Sprcmbcrku a Lindos — Lindsay 45 Rudolstadtě, načež se přcstéhoval do Berlína jako soukr. učitel, pak v r. 1872—1875 jako bibliotékář něm. říšského sněmu. R. 1876 založil časopis »Montagspost« a byl předči- tatelem císařovým. R 1885 stal se choro- myslným a zemřel pak v ústavu léčebném Dalldorfě u Berlína. Debutoval dramaty: Dante Alighieri (jena» 1855) a William Shakespeare (Rudolst., 1864), ale v obecnou známost vešel truchlohrou Brutus und Collatmua (Berl.. 1867, 2. vyd., Lipsko, 1872), za kterou dostalo se mu ceny Schillerovy. Jiná dramata L-ova jsou: Stauf und Welf (jena, 1867); Katha- rina 11. (Ber)., 1868); Die 'B\uthoch\e\t oder die Bartholomaeusnacht (Lip., 1871; 3 vyd. 1890), jež zvláště setkalo se s živým úspě- chem; Marino Falien (t., 1875), Don Juan ďAusíria (Berl , 1875) a Der Reformátor (Lip., 1883). L. náleží k nejschopnějším moderním dramatikům německým, vynikaje zvláStě do- vednou charakteristikou svých osob. Jeho dramata historická jsou vždy široce zalo- žena. Mimo dramata psal také. Geschiehten und Gestalten (Lip., 1877) ; Das EiPig- Weibliche. Beobachtungen íiber die Frauen (t., 1873; 3. vyd. Berlin, 1888); Der Schwan vom Avon, Kultur^ bilder aiis Altenglaud (Ber!., 1882); pak novelly: Vólkérfrúhling (2. vyd. t , 1881) a Das Ráthsel der Frauenseele (t., 1882). Srv. von Haustein, Albert L. Leben und Werke (Berl., 1889). 3) L. Theodor, něm. dějepisec (* 1843 ve Vratislavi), studoval na universitě vrati- slavské a berlínské, r. 1868 habilitoval se na universitě vratislavské, odkudž povolán nej- prve (1876) do Munsteru, r. 1888 do Halle za řádného professora dějepisu. Z děl jeho dfiležitější jsou práce z oboru dějin středo- věkých. Napsal: Geschichte der Deutschen vom Ende des XIV, Jahrhunderís bis lur Reforma^ //o« (Brunšvik, 1875—80); Das Urkundenwesen Karls IV, und seiner Nachfolger (Štutg., 1882); Deutsche Geschichte unter Jen Habsburgern und Luxemburgem (t, 1889—93, 2 sv.); Ge- schichte des deutschen Volkes (t., 1894, 2 sv.) a j. L. též vydává sbírku příspěvků k dějinám m. Halle a Prus. Saska vůbec >Hallische Beitr&ge zur Geschichtsforschungc. laindos {AivSoq^ nyní Lind ho), starověké město na vých. pobřeží ostrova Rhodu se slavnými chrámy Athéniným a Hérakleov^m. V L-du narodil se Kleobulos, jsoucí ze slav- ných sedmi mudrců. Podnes zachovány jsou některé zbytky města, jako hroby do skal tesané s nápisy. Obyvatelé původu dórského byli státem samostatným, ale r. 408 př. Kr. splvnuli s městem R hodem. Pík, Undov: 1) L., ves v Čechách, viz Lin- dava 2). 2) L. (Linda v a, něm. Lindau)^ město v ba- vor. vlád. obv. šváb., na sv. břehu Bodamského jezera, na želez, trati Mnichov-L. a L.-Feld- kirch-Inšpruk, má 5629 ob. (1895), jest sídlem okres, soudu, vrch. celního úřadu, železnič- ního ředitelství, má parníkové spojení s po- břežními místy na jezeře Bodamském, měst. knihovnu, museum, reálku, vyšší dívčí školu. Četné spolky, čilý obchod rybářský a vývozní. průmysl pivovarnický, v okolí kvete sadař- ství. Ze starobylých budov vyniká renais- sanční radnice, starobylá věž z dob římských (Heidenmauer) a j. — L. jest římské Ca- strum Ti ber i i, r. 1279 povýšeno na svob. město říšské, r. 1804 náleželo Rakousku a r. 1806 vrácrno Bavorům. L. má název »mě- sto bezprostřední*. Srv. Boulan, Linda u vor Altem und jetzt (L., 1872). Iiindova J e n n y, slavná operní pěvkyně švédská (^ 1820 ve Štokholmu — f 1887 na ville Wynds-Point v Anglii), byla žákyni švéd- ského skladatele A. F. Lindblada na operní škole dvoř. divadla štokholmského, kde po prvé vystoupila r. 1838 a působila do r. 1841. Pak odebrala se do Paříže ke Garciovi. Ne- domohši se u Velké opery engagementu, po celý život pak nedala se pohnouti tam k vý- stupu. Od r. 1844 studovala v Berlíně něm. repertoire a po skvělých triumfech v Ně- mecku a v rodném městě r. 1847 prorazila v Londýně. Po dvou letech odstoupila s je- viště a věnovala se koncertnímu zpěvu. V r. 1850—52 zcestovala s pověstným rekla- mistou impressariem Barnumem Sev. Ame- riku, provdala se v Bostonu za skladatele Ad. Goldschmidta a navrátila se do Evropy se značným jměním, jehož největší čásť oběto- vala na dobročinné účely ve Švédsku. Po- byvši delší dobu v Německu r. 1856 vrátila se do Londýna, kde v r. 1883—86 učila zpěvu na Royal College of Music. Též působila při zkouškách »Bach Choiruc, řízeném jejím manželem. Naposledy vystoupila r. 1870 na dolnorýnské slavnosti v Diisseldorfu. L. byla nejslavnější mistryní pěveckou XIX. stol., nadanou hlasem sopránovým okouzlujícího zvuku, neuvěřitelné techniky koloraturní, zvláště trilkové, a obdivuhodné výraznosti v přednesu, čímž zjednala si cpitheton »švéd- ského slavika*. Meyerbeer psal pro ni titulní úlohu opery »VielKa« (»Feldlager v. Schle- sien«). Srv. jenny Lind, die schwedische Nach- tigall (1845); A. Becher, Jenny Lind (1846); J. P. Lyser, G. Meyerbeer u. J. Lind (1847); Memoirs of Jenny Lind (1847); C. A. Wilkens, J. Lind (2. vyd. 1895) a H. S. Kockstro, J. Lind (1895). von Iiindpaintmer Peterjoseph, hud. sklad. něm. (♦ 1791 v Koblenci — f 1856 v Nonnenhornu na Bodamském jezeře), byl v r. 1812—19 ředitelem hudby v Mnichové, pak dvorním kapelníkem ve Štutgartě. Měl pověst znamenitého dirigenta, který dvoř. kapelu ve svém působišti přivedl k velikému rozkvětu. Složil 21 oper, ballety, melodramata, 2 oratoria, 6 mší, kantáty, symfonie, kon- certy, díla komorní a i. Ze skladeb jeho, ne- po vznášejících se naa niveau hudby kapel- nické, dosud udržuje se hudba ke Goetheovu »Faustu< a písně, z těchto zvláště Die Fahnen- wacht. Iiindsay |linsé], město v prov. Ontario (Kanada), v hrabství Victoria, na ř. Scugog, stan. centrální trati železn. v Kanadě, má 5080 ob., obchod s obilím, dřívím, slévárnu železa a j. 46 Lindsay — Linec. Iiindsay (lindséj: 1) hrabě L. viz Craw- ford and Balcares. 2) L. David, cestovatel australský (♦ 1857), procestoval ve službách anglické vlády velkou čásf Záp. Austrálie a účastnil se nezdařené výpravy Elderovy k prozkoumání středních oblastí západoaustralských. Zprávu o této vý- pravě podal L. v dílku Journal of the Elder scientific exploring expedition (Adelaida, 1893). Iiinduika (Anthus) jest rod zpěvavých ptáků z čel. konípasovitých {Motacillidae) s ocasem nedlouhým, vidlicovitč vykrojeným, s drápkem na zadním prstu ostruhovitým. Z ručních letck jsou 2. a 3. nejdelší. Z 30 druhů po pevnině rozšířených a vesměs taž- ných jsou nejznámější: L. luční {A, praten- sis), jež má svrch těla olivově hnědý, do šedivá, vezpod bělavější, prsa rczavožlutá s černohnědými skvrnami. Délka těla 14 cm. Přichází k nám v březnu a odlétá v říjnu; hnízdí se na zemi v husté trávě, lítá obratně a ještě lépe běhá, potravou jest jí hmyz, který sbírá výhradně na zemi. L. lesní {A. arboreus), též lesním kanárem zvaná, délky těla 15*5 cm, neopouští nikdy lesů a bývá u nás nejhojnější v rovině i v polohách hor- ských. Hnízdí se též na zemi v pasekách a živí se hmyzem. L. v o d n í (-4. spinoletta) jest u nás velmi vzácná; hnízdí se na vlhkých lu- činách náhorních, druhdy až blíže věčného * sněhu. V létě má na hrdle a hrudi peří na- červenalé. L. rol ní {A. campestris) žije skrytě v neúrodných křoviskách a jest na úhorech vzácným u nás ptákem ; drápek zadního prstu má silný, delší než prst, délka těla 16*1 cm. Bše, Iiinanika, ves v Čechách (hejtm. Jáchy- mov), viz Lípa. Xi^é, Líny, Lény, v Lení ch (Lihn), ves y Čechách, hejtm. Stříbro, okr. Stody, fara Uherce, pš. Dobřany; 82 d., 702 ob. č., 826 n. (1890), 3tř. něm. a na ^Sulkově* čes. Itř. šk., kamenouh. doly, továrna na kamenné a ohni- vzdorné zboží, pila. Obyvatelé většinou hor- níci. Při uhelných dolech vznikly v poslední době hornické osady. Ves připomíná se r. 1 115 a bývala jměním kláštera kladrubského, po- zději chotěšóvského. Král Jiří ji zastavil (1469), což i král Vladislav potvrdil. V XVÍ. stol. stala se opět zbožím klášterním. Xiinea (La), město v špan. provincii Cá- dizu (Andalusie), ipá 9170 ob., hraničí s an- glickým územím gibraltarským, mělo dříve silné opevnění zřízené Filipem V., zrušené později na nátlak Anglie. Iiinea (lat.} viz Čára. Iiineál (z lat.), pravítko. Iiineamenty (z lat.), čáry na dlani, z nichž věstí chiromantie; základní rysy tváře. laineárný, t. j. z linií složený, k liniím se vztahující; konstrukce l-ná,složena-li z pří- mých linií; obrazec I., jen z obrysových linií složený; perspektiva l-ná, skýtající jen ob- razce l-né; zmenšení l-né, t. j. zmenšení podél přímé linie čili v jednom rozměru; výraz jest I., značí-li délku linie; jest prvního stupně; alg. rovnice jest l-ná dle neznámé, již obsahuje jen v prvním stupni; diíTeren- ciální rovnice jest l-ná, je-li prvního stupně vzhledem k hledané funkci a jejím derivacím. Xiineo (něm. Lin^, lat. Livcla xv. Linci um), hlav. město arcivévodství Hornorakouského, leží na pravém břehu Dunaje, jsouc spojeno železným mřížovým mostem (280 m dl.) se samostatnou obci Urfahrem, jeŽ jest vedle skutečných dvou předměstí (Lustenau a Wald egg) jaksi třetím předměstím lineckým. Důležitá stanice Státní dráhy rak. (Videň- Salcpurk a L.-Wartberg) a dráhy údolí kremž- ského (L.-KlausJ. V Urfahru, s nímž nádraží linecké spojeno jest elektr. tramwayí, jest sta- nice soukr. dráhy kraje muhlskéhb (Urfahr- Aigen). Paroplavba po Dunaji; poštovní spo- jení s Vysním Brodem a Gallneukirchcnem. L., město s vlastním statutem, jest sídlo mí- stodržitele, má hejtmanství, zemský a okr. soud, hlavní celní úřad, finanční ředitelství a příslušné nižší úřady finanční, ředitelství pošty, telegrafu a telefonu, biskupství, di- visijní velitelství; zasedá tu zemský sněm a zemský výbor, zemědělská a zemská školní rada a obch. komora; jest zde vyšší gymna- sium a vyšší reálka, mužské a ženské paed- agogium, biskupský seminář a soukr. gymna- sium, diécésní učebny ústav, dívčí lyceum, obch. akademie, státní řemesl. škola, ně- kolik měšťanských, obecných a mateřských Škol; škola pro porodní babičky: museum Francisco-Carolinum, veřej, bibliotéka, umě- lecký spolek; zemské divadlo. Každý rok v záři zemská výstava (s ní spojena jest velká národní slavnost). Několik ústavů pe- něžních; nemocnice (též vojenská), ústav hluchoněmých a slepců, chudobinec, blázi- nec, porodnice; obecní kuchyně; mnoho spolků; osvětlení plynové, vodovod a kana- lisace. Celkem 47.685 obyv. (1170 evangel., 508 židů r. 1890; teď přibližně asi 52.000 ob.). Průmysl a obchod, hlavně v poslední době, velice rozkvetl: tabáková továrna (zamě.st- nává přes 1000 lidí), pivovary, loděnice, pily, 6 knihtiskáren, značný průmysl textilní, stro- jírny, slévárny, továrny na kůže, na zápalky, leštidla a náhražky kávové, na zboží kovové, zejména železné a měděné. L. jest důležitá stanice obchodu dunajského (sklady výrObků železných, soli a mouky). Památné stavby: starý dóm v barokovém slohu z 1. 1669 — 82, nový dóm {Aíariendom) v gotickém slohu (dle plánů Vine. Statze), farní kostel z r. 1286, radnice z r. 1414, kapucínský klášter a bu- dovy klášterů jiných (celkem 12 kostelů kat., 1 evang. a synagoga), trojický sloup na ná- městí Františka Josefa (26 m vys. z r. 1723); starý zámek proměněn r. 1851 v kasárna. Několik paláců (biskupský, arcivévody Max- miliána a spořitelny), zemský dům, původně ze XVI. stol., po požáru r. 1802 přestavěný; před ním >promenada<, živá to ulice s pla- tanovou alejí; budova musea v slohu pozdní renaíssance; v ní umístěny jsou sbírky hi- storické, přírodní a obrazárna. Několik ná- městí a sadů (vyniká Volksgarten). Pěkné okolí. Na blízký Póstlinberg z Urfahru elek- trická dráha. V dobách římských vzpomíná Linec nad Rýnem — Lingard. 47 se na místě dnešního Lince pevnost a kolo- nie Len ti a, jejíž úkolem bylo chrániti hra- nice říše proti vpádAm barbarů. Z počátku středověku nemáme o Linci žádných zpráv. Původní osada snad v bouřích válečných za- šla, ale za vévodů bavorských, k jejichž území valná část dnešních Horních Rakous náležela, zase byla obnovena a vzpomíná se r. 788, kdy s celou krajinou dostala se v moc Kar- lovců. Od r. 911 fpo vymření Karlo vců) jsou tu pány opět vévodové bavorští. R. 1241 jmenuje se L. po prvé městem. Za Bedři- cha III. (jenž zde Často prodléval a také ze- mřel) r. 1490 povýšen L. za hlavni město země. Mnohé svobody dal mu Maxmilián I. R. 1521 slavil tu Ferdinand I. svatbu s Annou Jagellonkou. V 1.1616—27 bydlil v Linci pro- slulý hvězdář Kepler. V selské bouři obléhal L. r. 1627 Štěpán Fadinger. R. 1645 smluvili tu smír Ferdinand III. a kníže Jiří Rákóczy. Ve válkách o posloupnost obsadili r. 1741 L. spojení Bavoři a Francouzové, a stavové zemští holdovali tu kurfirštovi Karlovi Alber- tovi. Ale již r. 1742 dobyto města císařskými. R. 1784 zřízeno tu biskupství. Mnoho trpělo město za války francouzské r. 1809; sve- dena tu i bitva Rakušanů se Sasy a Virtem- berčany, v niŽ první poraženi. V 1. 1828—36 vystavěno k obraně města 32 věží (Maxmi- liánské n. linecké věŽe), z nichž některé do- dnes se zachovaly. R. 1832 dokončena stavba železnice z Budějovic do Lince, jež byla první Železnicí v Rakousku (druhou na pevnině), a pět let později zřízena v Linci stanice par- níků. R. 1872 vystavěn nový železný most přes Dunaj. — Okresní hejtmanství li- necké má 8246 km* a 73.776 obyv. v 36 ob- cích (445 místech) a skládá se z pěti soud- ních okresů: lineckého, urfahrského, enž- ského, svatoflor lánského a ottensheimského. Srv. Krackowitzer, Die Landeshauptstadt Linz (1875); Zóhrer, Linz an der Donau (1892). />. Uneo nad Býnem (Un^ am Rhein), mě- sto v pruském vládním obvodě koblenckém, v kraji neúwiedském, ležící na pravém břehu jmenovaného veletoku; stanice pruské státní dráhy; má 1 evangel. a 3 katolické kostely, několik klášterů, starý zámek, progymnasium, obvodní soud, vrchní lesní úřad, čedičové lomy, cihlářství, vinařství; 3355 obyv. (208 evang., 129 židů r. 1895). Pp, Iiinév {JbAKewh) Dmitrij Aleksandro- vič, spisovatel ruský (♦ 1852), znám jest hlavně povídkami ze života žalářního, které počal uveřejňovati od r. 1876 s pseudonym. Dálin. O sobě vydal sbírky: Po turmam; V peresyljnoj furmé] /b eiapu ; Klejmenaja ; Sredi otverfennych; Ne ska^ki a spis Piúčinjr russkago nisčenstva i néobchodimyja protiv nich méry. Posledně byl členem redakce »Birže- vých Vědomostí*. lAng, leng. Čínský název jedlých plodů kotvice dvojrohé {TYapa bicornis L.). Iiingp Petr Henrik, básník a gymnastik ávéd. (» 1776 v Smalandě — f 1^39 v Štok- holmě), studoval gymnasium ve Vexi6 a t^heo- k>gii v Upsaie, načež ztrávil 5 let v cizině, nejvíce v Dánsku, studuje moderní jazyky a literatury. V Kodani navštěvoval tělocvičny ústav Nachtcgallův, kdež nabyl přesvědčeni, »že podstatnou Části výchovy mládeže a vzdě- lání lidu má býti organicko-harmonické vzdě- lání lidského těla a jeho schopností k po- hybu, ovládající a sdružující veškeré tělesné i duševní síly člověkac S přesvědčením tím odebral se do I.undu, kdež vedle moderních jazyků, mythologie a poesie vyučoval též šermu a tělocviku. Viz L-ova tělocvičná soustava. R. 1813 povolán byl na vojen- skou akademii v Karlsberku a obdržel po- volení ke zřízení velkého ústavu tělocvič- ného ve Štokholmě, jejž pomoci vlády po- stavil a vedl a v němž methodu svoji, dů- myslným způsobem ve skutek uvedl. Ústav ten podnes těší se světové pověsti. Za svou literární činnost stal se L. členem švédské Akademie. Jako básník proslavil se ohnivou lyrikou, hrdinskými zpěvy: Gy^Z/e (1812— 16); Asartie (1816—33); dramaty: Agne (1812); En- gelhrecht Engelbrechtsson (1819); £^71/(1814). Z vědeckých prací jsou nejlepší: Gymnasti- kens allmanna grunder (1840, nové vyd. 1866); Soldát undervisning i gymnastik och bajonet^ faktning (1838); studie z nord. mythologie a j. Výbor z jeho prací (>Samlade arbeten*; vydal B. v. Beskow (1859—66, 3 sv.). Schnr. Iilngam (pův. »znamení<), symbol plodivé síly mužské (v. Fallos) u Indů. Kdy poČal se v Indii náboženský kult linga, není známo,. zdá se z některých míst starší literatury, že původně byl běžný u ncářijských domorodcá indických. Dnes jest I. symbolem Šivovým a oni Hindové, kteří v Šivovi vidí nejvyšší božstvo (tvoří asi Va všech), ctí jej v podobě^ linga: stavějí chrámce, mnohdy v celých sku- pinách, v jichž středu vztyčeno veliké mra- morové I., jemuž přinášeny oběti květinové a pod. Tento způsob kultu dá se s určitosti konstatovati teprve ve středověku. Ztý. Iiing^ard John, katolický dějepisec angl. (♦ 6. února 1771 ve Winchesteru — f 1851 v Hornby), pocházel z prostého rodu, od r. 1782 studoval na »anglické kolleji* v Douai a byl pak vychovatelem v rodině lorda Stour- tona. R. 1795 dal se vysvětiti na kněze a jsa praefektem na semináři v Crook Halí u Dur- hamu, nově zorganisovaném, přednášel tam o přírodních vědách a o morálce ; vedle toho zabýval se pilně studiemi historickými. Roku 1808 přestěhoval se zároveň s kollejí do Ushawu; od r. 1811 žil v zátiší na faře v Hornby, oddán jen svým pracím literár- ním. R. 1817 navštívil Řím a pracoval v ar- chivu vatikánském; za druhé návštěvy r. 1825 byl papežem Lvem XII. vyznamenán zlatou medaili} a jmenován kardinálem in petto. L. napsal hojně spisů v a spisků příležitostných^ rázu hlavně polemického. Sem patří jeho články v »Dublin Review< (sv. VIII. a XI.) a zejména práce: Strictures on Dr. Marsh* s comparative view on the churches of England and Róme (1815); A vindication of certain passages in the fourth and flfth volumes of the histoty of England (1827, v. níže) a Cate- 48 Lingau — Lingova tělocvičná soustava. < hetical instructions on the doctrines and wor- ship of the cathohc chmch (1836). Čemu však dekuje L. za své zvučné jméno, jsou jeho vlastní spisy historické; již r. 1806 vydal ve 2 svazcích The antiquities of the anglo-saxon chiirch] nové opravené a rozmnožené vydání vyšlo r. 1845 pod Širším názvem: Tlie history and antiquities of the anglo-saxon church. Hlavní a největší dílo L-ovo jest A history of England, sahající do r. 1688; vyšlo nej- prve v 1. 1819 — 30 v 8 sv. a pak v řade vy- dání vždy opravených a rozmnožených; páté vydání vyšlo r. 1849 v 10 sv. a šesté (již po smrti autorové) r. 1854—55. Přeložena byla do frančiny, němčiny a italštiny. Je to dílo v každém směru vynikající, psané sice roz- hodně katolicky, ale klidně a vécně; těžiště jeho leží v líčení dějin stol. XVI. a XVII. Iiins^an, ves v Čechách, viz Nynkov. Iilni^elbaoli Jan, malíř holi. (* 1623 ve Frankfurtě n. M. —- f 1674 v Amsterdame). Žil v Hollandsku, zejména v Amsterdame, kde se vzdělával pod vlivem Ph. Wouwer- manovým a maloval krajiny. Cestoval po Itálii a Francii, odkudž vybíral motivy ke svým obrazům krajinným i scénám ze života lidového; také krajiny a zvlášť přístavy italské jsou jeho specialitou. Do obrazů jiných mistrů maloval staftaže. Vlastní jeho obrazy jsou dílem v Amsterdame (Stavba radnice amster- dámské^ v téže radnici), v cis. galerii ve Vídni (Fřistav, Krajina), v museu v Haagu (Seno- seč) a v galerii drážďanské (Sedldci na cestě , Přistav). Mimo to v Louvrů ZelindřskÝ trh^ v Brusselu Pia^^a del Popolo v Římě a j. v. V pracích jeho velmi pečlivě prováděných převládá poněkud chladný tón, v jiných do- vedl předčiti i svého mistra Wouwermana spojuje silné vlastnosti mistru vlámských s půvabem školy italské. Některé obrazy ná- mořské, jakoŽ i krajiny také sám velmi zda- řile leptal. Iilns^én: 1) L., německé hrabstvi, dříve horní a dolní čásť bývalého kraje westfal- ského, náleželo s počátku k hrabstvi Tecklen- burskému (v. t.), později jakožto uprázdněné léno říšské připadlo k říši (r. 1548) a dáno v léno hrabatům z Búren, r. 1555 koupil je Karel V., později zmocnil se ho princ Moric Nassavsko-Oranienský, r. 1810 připojeno ku Francii, r. 1814 připojeno k Prusku, od ně- hož však již r. 1815 odtrženo a přivtěleno k Hannoversku, s nímŽ však r. 1866 dostalo se znovu Prusku. Srv. MóUer, Geschichte der vormaligen Grafschaft L. (L., 1874). 2) L., krajské město v prus. vlád. obvodu osnabriickém, v kraji t. jm., na Emži a prů- plavu Emžském, na železniční trati Emden- Můnster, má 6733 oby v. (1895) z Vs katol., četné školy (gymnasium »Georgianum«, zimní hospodářskou školu), průmysl strojnický, ob- chod s dobytkem a dřívím. 3) L., kraj v pruském vlád. obvodu osna- bruckém, 79674 km^, 30.192 obyv. (1890). LlngenskÝ průplav viz Em že. Ungerie [lénžríj (tranc), obchod pláten- nický; bílé prádlo. lAngg Hermann Ludwig Otto C** 1820 v Lindově) žije u rodiště v krásné ville na jezeře Bodamském; studoval lékařství, též i v Praze, stal se r. 1846 voj. lékařem, ná- ležel pak byv pensionován r. 1851 k básni- cké četě, kterou král Maxmilián v Mnichově shromáždil. Vydav sbírku básní (1853) vy- stoupil se skvělou epickou komposicí Die Vólkerwanderung (1866-— 68), v níž jednotli- vými obrazy hleděl zachytiti velké hnutí ná- rodů. Jako dramatik pokusil se s malým ště- stím o látky historické (Catilina, 1864; Der Dogc Candiano, 1873; Berthold Schwar^, 1874; Die Si^ilianische Vesper, 1876; Die Bregen\cr Klause, 1887). Vydal ještě další sbírky básní (1868—1870; Jahresnnge, 1889), pak velkou řadu novell, jako: By'\antimsche Novellen\ Von Wald und See\ Furchen (1889). Ve vŠcm jeví L. mistrné ovládání jazyka a rhythmu, umění vykouzliti obrazy přírodv domácí i vzdálené, a mysl ušlechtilou, hlásaje ideál lidskosti na základě vzdělanosti klassické. Výbor básní jeho přeložil J. Vrchlický (»Sborník světové poesiec, sv. 31.). Ks. Iiing^Ont (Ltngones), kmen usedlý v Gallii belgické při pramenech Seiny a Mamy až k horní Saóně. Hlavní město jejich bylo Andematunum (dnešní Langres v depart. Haute-Marne, v středověku Luigones, též Langoinum zvané). L. známi jsou z výprav Caesarových. Později vzpomíná jich Strabo a Tacitus. ČásC vystěhovala se s jinými Gally do Itálie a zaujala pravý břeh dolního Pádu, majíc na jihozápadě za sousedy Boje, za ře- kou Pádem Cenomany a Venety. Pp. Iiing^ot [lengó], franc, litý prut drahého kovu (zlata nebo stříbra). Ungova télooTldná soostava či š v éd- ská gymnastika, jejíž zakladatelem je Petr H. Ling (v. t.), spočívá na těchto zásadách: Síla Životní projevuje se ve třech základních formách, a to: dynamické, kde život hledí hmoty se sprostiti v projevu svého bytí, che- mické a mechanické, kde život se projevuje ve spojení s hmotou. Cviky dějí se ve for- mách 1. subjektivně činných, 2. objektivně činných, 3. subjektivně trpných, 4. objek- tivně trpných. Dle toho rozeznáváme tělo- cvik paedagogický (subj. činný), v němž člověk podřizuje tělo vlastní své vůli, vo- jenský (obj. činný), kde člověk prostředni- ctvím věci vnější, jako zbraní, nebo vlastní sílou podřizuje nějakou vůli vnější (sokovu) své vůli vlastní, lékařský (subj. trpný), v němž člověk sám anebo pomocí jiného v trpné poloze snaží se vyrovnati nepravi- delné poměry těla nemocí vzniklé, a tělocvik aesthetický (obj. trpný), v němž projevuje tělesně vnitřní své pocity. Věnuje každému pohybu pozornost anatoma přikazuje určitým cvikům fysiologický úkol a podřizuje tak ve- škeré cvičení zdravotním účelům dle potřeby věku a tělesné povahy jednotlivce. Dává před- nost cvikům prostým, jež do nejjemnéjších odstínů vyvozuje, a provádí je v nejrozmani- tějších způsobech celým tělem až do nej- 1 většího napjetí. Z nářadí používá bomu (trá- Lingua — Linguet. 49 mcc na způsob hrazdy), koné, kozy, řcbřoví ;i tyčoví {ribbstol), dále tyčí, činek a kuželů. Ke cvikům passivním používá zvláštních pří- strojů, jež uvádějí určité údy v pohyb anebo je udržují v jisté poloze; též hněteni (mas- sážeV se provádí. L. i s. rozšířena jest nejen ve Švédsku, ale i v Dánsku, An&lii a Hol- landsku; do Německa byla zavedena Roth- steinem a dosud ve vojště se jí tu používá. V ústř. ústavu ve Štokholmě pořádají se tří- leté kursy pro muže a ženy řízením kapitána V. Balcka, jenž vydal moderní dílo o Lingovč tělocviku pod názvem >Gymnastikc. Schnr. Ung^ua (lat.), jazyk, řeč, mluva. L. franca, zkažená italština, která vznikla v Orientě za panství benátského a janov- ského a jíž se kupci tamní s evropskými do- rozumívali. — Li rustica, mluva selská, na- zývala se u Římanů řeč lidu venkovského naproti jazyku spisovnému. .lAnjguaMU (lat), t. j. »jazykové«, slují časem hlásky cacuminales (v. t.). Ztjr, Un^nuktida a Uns^uatnlidae, zool., viz Linguatulina. Ung^uatnlina, Linguaíulidae, jazyčnat- ky. Pavoukovití členovci v dospělém stavu v dutině nosní (člověka, koně, pře- žvýkavců, šelem, krokodilů) nebo v plících hadů (Naja, Boa a j.) a tigra cizopasící a působící onemocněni doprovázené prudkým kýcháním, kašlem, křečí a j. příznaky na vzteklinu někdy upomínajícími. Mláďata žijí v útrobách a blánách různých zvířat, jako myší, zajícův, kočkovitých šelem, vačnatců, delfínův, želv, obojživelníkův a ryb a ve sva- lech užovky. Tělo na zad zúžené jest nejča- stěji sploštělé, příčnými řadami krátkých ostnů poseté, kroužkované, podlouhlé, 2 až 13 cm dlouhé (samičky větší samečků), barvy bílé. Místo ústních ústrojů jen 2 páry dvoji- tých háčků. Tělo bez okončin. Otvor ústní vede do ústní dutiny, zužující se v úzký jí- cen, který pak přechází v širší, válcovitý, žlaznatý žaludek, prodloužený v tenké, dlouhé střevo, končící se řití. Malpighiovy žlázy chy- bějí; taktéž průdušnice, cévy i srdce a smy- slové ústroje. Soustava nervová zastoupena jest podjícnovou zauzlinou, která objímá jí- cen postranními větvemi jako kroužkem a vysílá do těla četné větve jiné. Zvířata jsou odděleného pohlaví. Ústroje samičky složeny jsou z dlouhého, válcovitého vaječníku, táh- noucího se nad zažívací rourou, ze 2 vejcovo- dův ústících do dlouhého kolem střeva vinou- cího se uteru, ve kterém bývají nahromaděny tisíce vajíček a zárodků. Po stranách před- ního konce uteru ústí 2 receptacula seminis. Uterus končí se otvorem pohlavním nedaleko řiti. Ústroje složeny jsou z 1—2 varlat, ústí- cích ve váčku chámovém, z něhož vycházejí 2 chamovody, opatřené 2 slepými přívěsky nazad se táhnoucími (propulsačními přístroji). Oba chamovody ukončeny jsou 2 dlouhými ostny {clrri), v klidu spirálně stočenými, které uloženy jsou ve zvláštních schránkách a vy- cházejí na venek otvorem za druhým pá- rem háčků. Vývoj jest složitý. Prvý vývoj OuQv Slovník Naučný, sv. XVI. as/z xgoo. vajíček děje se v uteru v těle matky. Rýho* vání jest totální. Vajíčko svrhne kutikulárni vrstvy a v uteru objeví se zárodek, opatřený na zpodu 2 pahýlky s drápky, nazad více méně v ocas zúžený, který mnohdy i chybí. Ocas bývá ku předu pod břicho překlopen. Zárodky opustivší tělo matky ocitnou se ve hlenu nosním nebo plicním, s nímž bývají ven vyvrženy. Většinou uchytí se na trávě, v prachu a j. Odtud dostávají s^ do Žaludku svého mezihostitele (hlodavců, přežvýkavců, šelem a j., zřídka kdy člověka). Obalné blány se tam zničí a zárodek ten prodere se do ja- ter, plic a jinam. Mláďata opatřena jsou před ústy chitinovým bodcem, po jehož stranách jsou citové bradavky. Žaludek konči se slepě. Po stranách jícnu jest skupina nervových buněk. Žlaznaté buňky jsou v určitých sku- pinách a ústí na venck. Tato dvojnohá larva, jakmile se usadí, obroste zduřelým pletivem svého okolí a v této schránce mění se dále. Svléká se několikráte a proměňuje se v tvar, dříve popsaný jako Pentastomum {denticula- ium). Ztrácí i ony 2členné pahýly i bodec předústni; tělo původně hladké stává se kroužkovaným. Kroužky kol do kola jsou ostnité. Místo bodce objevují se před ústy 2 páry háčků vyrůstající v jamkách. Larva roste do délky, svinuje se a háčky ony po- stupují ponenáhlu nazad k ústům. Vývoj ten trvá až 6 měsíců, liačež larva schránku pro- lomí. Dostane-li se náhodou do svého ho- stitele, uchytí se buď hned v ústní dutině, nebo ze žaludku prodírá se na místa svrchu uvedená, kde úplně dospívá. L. obsahují 2 rody: Linguatula se 4, Porocephalus as s 20 druhy. — Srv. Diesing (Monografie, 1841); Beneden (»Ann. Se. etat.c, 1849); Leu- ckart, Bau und Entwg. der Pentast. (1860); Csokor (1887); Lohrmann (>A. ř. N.c, 1889); Schubart (>Z. f. w. Z.«, 1853); Stiles (t., 1891; s podrob, seznamem 143 spisů) ; Schipley (•Ar- chive de Parasitologie*, 1898, 1. sv.) a j. Nsk. Iiinguet |lengé] Simon Nicolas Henri, spisovatel franc. (♦ 1736 v Remeši — odpra- ven 1794 v Paříži). Otec jeho, podředitel kol- leje de Beauvais v Paříži, byl pro politické pletky vypověděn a usídlil se v Remeši. L. studoval pak v Paříži práva, kde r. 1751 do- byl tří prvních cen. S vévodou de Deux Ponts pak cestoval po Polsku a Španělsku a vrátiv se překládal Calderona a Lope de Vega, později pak stal se advokátem parla- mentu, kdež činnost ieho byla tak úspěšná, že od závistivých kolíegů byl r. 1774 vylou- čen ze řady advokátů, arci také pro svoji bezohlednou mluvu. Z těch dob pochází sbírka jeho plaidoyerů Mémoires judiciaires (7 sv.), jež jsou jeho nejlepším dílem právnickým, a Histoire dli siede ď Alexandre (1762). R. 1774 začal vydávati »Journal politique et littérairec, ale vláda časopis potlačila a L. pro ostré svoje péro byl vypověděn a uchýlil se do Švýcar k Voltairovi a potom do Anglie, kdež vydá- val svoje proslulé a mnoho hluku i zlé krve způsobivší Annales politiques, civiles ec litté- raires (1777—92, 19 sv.), v nichŽ pak později 4 50 Linguista — Linickij. v Brusselu pokračoval. Když r. 1780 objevil se v Paříži, byl pro svoje útoky na vévodu Durasa vsazen do bastilly a vězněn tam dva roky. Byv propuštěn uchýlil se znovu do Londýna a psal svoje Mémoires sur ia Bastille (Lond., 1783; 2. vyd. Paříž, 1821), nejlepší své dílo vůbec, třeba nikoli veskrze pravdivé. Při zápletkách cis. Josefa II. s Hollandskem psal L. Considérations sur Vouverture de VEscaut (Lond. a Brussel, 1784—85), načež císař si jej oblíbil; ale L. ztratil tuto přízeň svými sym- pathiemi s povstalci v Brabanté. R. 1791 vrátil se do Francie a hájil v konvente černochy na ostrově Haiti. Poněvadž vyslovil se proti revolučním tendencím, byl jat, vězněn a po- sléze odpraven. Z četných jeho spisů, jež vynikají jadrným slohem, ale také paradox- ními zvláštnostmi, dlužno uvésti ještě: Hi- stoire des révolutions de V empire romain (Pař., 1766, 2 sv.); Théorie des lois civiles (t., 1767, 3 sv.); Histoire impartiale des Jésuites (t, 1768, 2. vyd. 1824). Srv. AI. Devérité, Notice pour servir á Thistoire de la vie et des écrits de S. N. H. L. (Lutich, 1782); Ch. Monselet, Oubliés et dédaignés (Pař., 1885, str. 1—41); H. Monin, Notice sur L, v nov. vyd. Mém. sur la Bastille (Pař., 1889); Cruppi, Un avo- cat journaliste au X VlIIe siěcle L. (t,. 1895). Gh. Xiingnista (z lat. Ungua, jazyk), jazyko- zpytec; linguistika, jazykozpyt (v. t.). luiiurilla jest rod ramenonožců bez- zubých (Inarticulata), který vyznačuje se miskami v obrysu elliptickými a téměř stej- nými tak, že miska břišní jen nepatrné jest větší misky hřbetní. Stěny misek jsou jemně pórovité a skládají se ze střídavých poloh fosforečnanu vápenatého a zvláštní rohovité hmoty (conchyolin) , která dodává miskám zvláštního, jakoby mastného lesku. Uvnitř jest soustava svalů mohutně vyvinuta; jsouf zde nejen zavírači a otevírací {adductores a diductores), nýbrž i otáčeči, protahovači a zatahovači {rotatores.protractores a retractores). Mezi oběma miskami prochází stvol, kterým zvíře přidržuje se předmětů cizích. Misky rodu L. tvoří typ ramenonožce nejjednodušší a setrvaly tak od nejstarších dob, ač ůstroj- nost zvířete ukazuje na pokročilejší stadium, ncboC roura zažívací jest dobře vyvinutá, vine se v několika záhybech a končí řití, ramena pak jsou volná, bez přístroje pod- pěrného, avš»k nemohou vynikati z misek, které propouštějí jen řásnité přívěsky lemu- jící plášť. Rod počíná kambrickým útvarem a žije dosud zastoupen jsa asi 12 druhy v mořích. Příbuzné tvary (Lingulella) náležejí k nejstarším zkamenělinám vůbec. V siluru jsou rodu L. hojné zbytky, v devonu a zvláště pak v kamenouhelncm vápenci jsou řidším zjevem. U nás Barrande popsal 41 druhů: ze zpodního siluru 26, ze svrchního 9 a z de- vonu 6 druhů. Fa, Llnguo-palatales (lat), t. j. jazyko- patrové, jsou souhlásky tvořené mezi ně- kterou části jazyka se strany jedné a někte- rou částí měkkého nebo tvrdého patra (nebo i mezi zuby) se strany druhé, na rozdíl od labiales (retné), tvořených jen pomocí rtů, po případě rtů v a zubův. L. jsou souhlásky na př. zubné, předopatrové, zadopatrové 'viz. Hlásky, str. 339). Ztý. Iilnlia Karel (♦ 1833 na Orlíku — f 1897), advokát v Praze, účinně působil na povzne- sení českého vědomí v pražském společen- ském životě, stál v čele spolkového ruchu a r. 1893 zvolen starostou »Sokola« praž- ského osvědčil se nadšeným a obětavým pracovníkem na poli sokolském. Jako práv- ník požíval čestného jména a uveřejnil ně- kolik prací v časop. >Právník«. Schnr, Iiinhart: 1) L. Anton, spis. slovinský, viz Jihoslované str. 407. 2) von L. Wenzcl, lékař něm. (♦ 1821 v Židlochovicích na Moravě — f 1877 ve Vircpurku). Lékařství vystudoval ve Vídni, později stal se tu assistentem Dumrcichero- vým a r. 1852 habilitoval se pro chirurgii, r. 1856 pak byl povolán za prof. chirurgie do Vircpurku. Vynikl jako znamenitý chirurg i učitel a napsal velikou řadu odborných článků ze všech oborů chirurgických. Hlavní jeho dílo je Compendium der cnirurfíischen Operationslehre (1856, 4. vyd. 1874) a Vor- lesimgen uber Unterleibshernien (1866). Iiinliartioe: 1) L. {Ranigsdorf), ves na Moravě, hejtm., okr., fara a pš. Mor. Tře- bová; 119 d., 909 ob. n. (1890), 2tř. šk., za- stávka Mor. záp. dráhy, mlýn. 2) L.,Lenhartovy( Geppersdorf), far. ves ve Slezsku při Malé Opavě a stan. Moravsko- slezské centrální dráhy (Krnov-Ziegenhals). hejtm. Krnov, okr. Albrechtice, pš. Kolbachy; 44 d., 278 ob. n. (1890), kostel Pozdvižení sv. Kříže, Itř. ^k., finanční stráž, 2 mlýny. Alod. panství zaujímá 728'5 ha, náleží k němu zámek s rozsáhlou zahradou, dvůr drží dě- dicové Jana hr. z Oppersdorfu. L. náležely v XV. a XVI. stol. pánům z Fulšteina po- šlosti vladěnínské, potom tu seděla Kateřina Šlevická z Kravař, kteráž zůstavila L. Václ. Haugvicovi z Biskupic, z jehož nástupců La- dislav prodal (1658) je Karlu Maximiliánovi Sedlnickému sv. p. z Choltic. Sedlničtí se- děli na L-cích aŽ do 2. pol. našeho věku a teprve po smrti Marie Anny hrab. Vlčkovy ujal L. vnuk její Jan Rolle hrabě z Oppers- dorfu. IiiniokiJ Petr Ivanovic, filosof ruský (* 1840), vzdělal se v duchovní akademii ki- jevské, kde stal se professorem filosofie. Hlavní jeho práce jsou: Ob\or filosof skich učenij (Kijev, 1874);. Učenije Platona o bo^e- stvě (t. , 1876); Ob umo\riniji i ottiošenijl umo^ritétjnago po\nanija k opytu (t., 1881, práce vyvolána knihou B. N. Čičerina »Nauka i religija*); Slavjanofiljstvo i liberaii^m (t., 1882). Obšírné úvahy jeho přinesly >Trudyc duchovní akademie kijcvské (ObŠČij v^f^ljad >ia filosofijii, 1867; Obra^ovatéijuoje \naČ€HÍje filosofiji, 1872 a j.) a časopis »Věra i rozum « {Iděaliím i reáliím, 1884 — 88 a pod.). L po- kládá za hlavní podklad filosofie v Rusku snahu uvésti v soulad intellektuální zájmy s náboženském duchem ruského lidu. Linie — Linlithgow. 51 Unie viz Čára. lainimenta (lat ) jsou lékárnické přípravky hustoty olejovité i pevné, které mírným za- hřátím řídnou. Připravují se smíšením čpavků a oleje (Linim. voíatile) nebo rozpuštěním mý- dla v líhu a přidáním kafru a silic {Lin. sopon, camphor.). UžíVá se jich jen zevně. šnk, laink: 1) Heinrich Friedrich, botanik něm. (* 1767 v Hildesheimu — f 1850 v Ber- líně), vystudoval lékařství a vědy přírodní v Gotinkách, r. 1792 stal se prof. přírodních vťd v Roztokách, r. 1797 konal s HofTmanseg- gem výzkumnou cestu po Portugalsku, r. 1811 stal se prof. chemie a botaniky ve Vratislavi, r. 1815 prof. přírodopisu v Berlině a ředite- lem tamější botan. zahrady. Vynikl všestran- ným studiem botaniky, na poli soustavném, tvarozpytném i fysiologickém. Z četných jeho spisň sluší jmenovati : Dissertationes bořanicae (Zvěřin, 1795); Grundlehren der Anatomie und Physiologie der Pflanien (Gotinky, 1807; do- datky t., 1809 a 1812); Elementa philosophiae hotanicae (Berl., 1824; 2. vyd. lat. a něm. t., 1837, 2 sv.); Hortus regius botanicus Beroli- nensis (t., 1827— 33, 2sv.); Handbuch ^ur Er- kenitung der nuíibarsten und am háujigsten vorkommenden Gewáchse (t., 1829-33, 3 sv.); Filicum species in horto regio Bevolinensi cul- tje (t., 1846); Jahresberichte uber die Arbeiten fiir physiologhche Botanik {i., 1842—46); Aus- getváhlte anatomisch-botanische Abbitdungen \ur Erláuterung der Grundlehren der Kráuterku:ide (t., 1842— 47, s 32 tab.); Vorlesungen uber die Kráuterkitnde (t., 1843—46); Anatomia planta- rum iconibus illustrata (t., 1843 — 47, 3 sv. s 36 tab.). Dále vydal: Die Urwelt und das Altertum^ erláutert durch die Naturkunde (t., 1820—22, 2 sv.) a Das Altertum und der Ueber- gang \ur neueren Zeit (t., 1842). S hrab. Hoff- manseggem vydal: Floře portugaise (t., 1809 až 1840j, s Friedrichem Ottou: Icones plan- ta rum selectarum hor ti regii botanici Ber o! i- nensis (t., 1820—28, se 60 tab.) a Icones pian- tarum rario>'um horti regii botanici Berolinensis (t., 1828—31, s 48 tab.; pokračování od F. Klotzsche, t., 1841—44). 2) L. Ivan VasiljeviČ, statistik ruský (♦ 1813 — t 1864), sloužil v ministerstvě vnitřních záležitostí, pak byl zástupcem před- sedy petrohradského obchodního soudu a správcem daně z nápojů v petrohradské gu- bernii. Za jeho redakce vyšly první 2 svazky díla: » Materiály dlja statistiki Rossiji« (Petro- hrad, 1837—40), kde jest jeho obšírné pojed- nání: Istoriko-staiisiičeskij v^gljad na goroda Tuljskoj guberniji. 3) L. Karel (♦ 1832 v Praze), syn zem- ského tanečního učitele Hynka L-a, zemře- lého r. 1870. Karel L. počal studovati gym- nasium, ale musil studií již v r. 1848 zane- chati a věnoval se úplné vyučování tanci. R. 1855 jmenován byl adjunktem stavovského zemského tanečního učitele a r. 1870 po smrti svého otce prozatímním zástupcem a později král. čes. zem. tanečním učitelem, načeŽ mu po 25letém působení propůjčen byl titul ře- ditele král. čes. zem. taneční školy. V 1. 1884 až 1892 vyučoval tanci žáky pěší kadetní školy v Praze, jakož i chovanky ústavu an- glických panen a sester sv. srdce Ježíšova {sacré coeur); též na městské vyŠší dívčí škole vyučoval tanci po 10 let a řídí po- sud vyučování tanci chovancův akademie hr. Straky. Soukromá škola taneční založená jeho otcem r. 1828 požívá za jeho vedení bezúhonné pověsti. L. jest znám též jako od- borný spisovatel. Z jeho tanečních skladeb buďtež uvedeny: Beseda^ sestavená na pod- nět Nerudův r. 1863 z lidových tanců s Ferd. Hellerem, význačná figurálním i charakteri- stickým tvarem tance ; Salonní čtverylka \ Re- dova\ Moravěnka \ Ma^urienne; dále tance pří- ležitostné: Vějířový taneCy valČikové tercetto a mn. j. Mimo to vydal spisy: Tanec se stano- viska theoretickěho a aesthetického (Praha, 1872); Beseda, český- salonní tanec (t., 1863); Čtverylka a dvořanka\ Kotillon; Salonní čtverylka ^ tanec i hudba. Unke Oskar, spisovatel něm. (* 1854), píše originálně a poutavě. Křesťanské prvotní době posvěcena jsou jeho díla: Jesus Christus (báseň, 1880) a Das Leben Jesu (román, 1888); do klassického Řecka uvádějí nás půvabné L-ovy spisy: Milesisclie Márcheri (1881), ro- mán Leukothea (1882); pověst Das Bild des Eros (1884) a báseň Eros u. Psyclie (1884). Báseň Die Versuchung des heiligen Antoni us (1885) jest duchaplná a pravé ostří vtipu mají epigrammy Bienen (1837). Někdy vadí pouze převládání reflexí nad hloubkou pro- cítění. Kromě toho uvésti jest ještě báseň Aus dem Paradiese (1883); román Liebes\anber (1886); epos Antinous (1888); pověst S.itan (1888) a povídky Chrysothemis eri{áhlt grie- chische Ge^clnchten (1894). Iiinkoplng [linčóping], město v švédské provincii Óstcrgotland, na 1. bř. Stanganu. na želez, trati Malmo Stokholm, má 12.975 ob. (1892), jest sídlem biskupa, provine, hejtmana, má gymnasium s velkou bibliotékou (na 40.000 svazků a 1500 rukop. děl), starobylou kathe- drálu, vystavěnou v 1. 1150—1499, architekto- nicky velmi důležitou jakožto památku ro- mansko-goticKého přechodného slohu. L. jest čilé město obchodní (hl. trhy na obilí) a ná- leží k nejstarším městům švédským. Unkov, ves v Cechách, viz Nynkov. Linlithgow I linlidzgój : 1) L., město ve skot- ském hrabství t. jm., na jezérku t. jm. a spojov. průplavu Unionském, 25 km na z. od Edin- burku, má 4154 ob. (1891), nepatrný obchod. L. jest město starobylé, má zříceniny král. zámku z XIV. stol., v němž narodila se r. 1542 Mane Stuartovna, got. chrám sv. Michala zv. Gross '\\^ell ze XVI. stol., s pěkným vodotry- skem. EMa. 2) L., Linlithgowshire neb West Lo- thian, hrabství v Skotsku, hraničí na sev. s Firthem of Forth, na vých., j. a záp. s hrab- stvími Edinburským, Lanarckým a Stirlin- ským, má na 328*24 km^ 52.808 obyv., jest z části rovinaté a z části hornaté, v celku však úrodné; hlavní plodiny jsou. obilí, ze- máky, len, konopí; v horách doluje se na * h'2 Linnaea — Linné. železo, méď, láme se vápenec; četná mine- rální zřídla, průmysl je nepatrný. Unnaea Gronovius, zim ožel, rod rostlin 2déložných z čel. zimolézovitých {Capri- foUaceaé)^ podčel. Lonicereae\ pojmenovaný ku pocté Karla Linnéa, známý jediným dru- hem L. borealis L., z. severní, rostoucím v studenějších krajinách Evropy, Asie a Anře- riky, jakož i v Čechách na Krtconoších a na Jizerských horách. L. jest keřík s položenými nitkovitými listnatými pníčky až 16 cm dlou- hými. Listy jsou vstřícné, příkožovité, okrouh- lé, vroubkóvané a krátce řapíkaté. Libovonné, bělavé, vnitř nahoře pruhované květy jsou na stvolech úžlabních, dole listnatých po 2 až 4, kalich složen z 5 čárkovitokopinatých opadavých lístkA ; koruna nálevkovitozvonko- vítá, skoro pravidelně Slaločná; tyčinky dvou- niocné a pestík 3pouzdrý, dorůstající v Ise- mennou bobuli. L. má chuť hořkou svraska- lou a slouží zvařená ve Skandinávii proti pa- kostnici. Děd. Iilnné (Liftnaeus): 1) L. Karel, přírodo- vědec švédský (♦ 1707 v Ráshultu — t 1778 v Upsale), z rodu původně selského, otec jeho byl duchovním. Určen byl pro stav kněžský, učil se na obec. škole a na střední ve Wexió, však s nevalným úspěchem, i hro- zilo mu, že dán bude na řemeslo. Jan Roth- mann, lékař ve Wexió, ujal se mladíka jeví- cího po otci zálibu v rostlinstvě a vymohl, že poslán byl na studium lékařství. L. jal se studovati na universitě v Lundu, kdež tamní prof. botaniky, Kilián Stobaeus, učinil mu přístupnu bohatou knihovnu svou i jinak jej podporoval v náklonnosti věnovati se studiu rostlin, k němuž L. zvláště ještě upoután byl spisem Vaillantovým o stavbě květů. Z Lundu odebral se L., prostředky hmotnými nuzně opatřen, do Upsaly, aby ve studiu pokračo- val. Zde u prof. ólafa Rudbecka mohl stu- dovati literaturu zoologickou i sbírky jeho (švédského ptactva). Též se ho ujal theolog Ólaf Celsius, jenž hmotně ho podporoval a jemuž L. pomáhal při práci jeho o rostlinách biblických. Tu spojil ho svazek trvalého přá- telství s mladým přírodovědcem Petrem Ar- tcdim, s nímž pojal obsáhlý plán soustavného zpracováni říše přírodní. V čase tom stal se dohlížitelem bot. zahrady a demonstrátorem Rudbecka, jehož též směl v přednáškách za- stupovati. Koku 1732 podnětem a nákladem upsalské společnosti včd vypraven byl na výzkumnou cestu do Laponska, již, nade vše svízelnou, však provázenou bohatým výsled- kem, vykonal téhož roku. Po návratu vlivem žárlivého adjunkta Rosena pozbyl dovolení přednášeti, však obdržel malé stipendium, i podnikl cestu do Fahlunu za účelem studia mineralogického, procestoval s posluchači upsalskýnii přírodně zajímavou Dalekarlii a též ve Kahlunu konal přednášky mineralogi- cké. Tam seznámil se s dcerou tamního zá- možného lékaře Jana Moraeusa, zasnoubil se s ní i nabyl tak prostředků, jimiž mohl krýti výlohy promoce své na doktora lékařství, kterouž hodnost nutno bylo dle tehdejšího zvyku získati v cizině. Za tím účelem ode- bral se L. r. 1735 do Harderwijku v HoUand- sku i povýšen tu byl téhož roku na doktora lékařství. Zůstal dále v Hollandsku věnuje se tu cele svému studiu. Seznámil se s pří- rodopisci Gronovem, Boerhavem a Burman- nem, pak s bohatým purkmistrem amster- dámským CliíTordem (původně anglickým vy- slancem v Hollandsku), jenž hmotně jej pod- poroval a učinil jej správcem skvostné a bo- haté své zahrady botanické v Hartecampu. Též podnětem jeho podnikl r. 1736 cestu do Anglie i seznámil se s předními tamními pří- rocíopisci. V této době uveřejnil L. první své spisy, jež hned upoutaly na sebe pozor- nost vědeckého světa. Též vydal spis o ry- bách předčasně zemřelého přítele svého Ar- tediho. R. 1738 odebral se do Paříže, kdež hlavně oba Jussieuové, proslulí botanikové, s ním se stýkali; taktéž tu byl zvolen dopi- sujícím členem Akademie věd. Téhož roku vrátil se L. Německem do vlasti, tu však na počátku netěšil se valné pozornosti a, aby hmotně se zajistil, stal se lodním lékařem v Štokholmě. Konečně ujali se ho vlivuplní přátelé jeho zjednavše mu přistup ku dvoru i přízeň jeho. Následujícího roku (1739) oženil se L. Téhož roku zvolen byl prvním praesi- dentem nové založené akademie švédské. R. 1741 stal se prof. lékařství v Upsale a koncem téhož roku prof. botaniky a přírodo- pisu, vyměniv si stolici svou se stolicí prof. Rosena. Byv takto konečně hmotně zajištěn i ocitnuv se na místě důstojném věaecké snahy své, rozvinul velikou činnost. Přetvořil dle svých plánů botanickou zahradu, zařídil přírodopisné museum, konal výzkumné cesty po Švédsku, jež popsal (neŽ jmenován byl professorem, procestoval ostrovy Ďland a Gotland), vydal nové spisy, mezi nimi >Kvě- tenuc a >Zviřenu švédskou*, a opětovné vydal přepracovaná vydáni předních svých spisů. Byl též vynikajícím učitelem, vychoval řadu žáků, o čemž svědčí veliká řada dissertací {Amoenitates academicae, Štokh. a Lip., 1749 až 1779, 7 sv, ; 3. vyd. od Schrebera, Erlanky, 1787—90, 10 sv.) vypracovaných dle jeho po- kynů. Některé žáky své posílal na výzkumné cesty do krajin dálnýcha vydal zprávy těch, již na ce.stách předčasně zahynuli. R. 1747 stal se tělesným lékařem královým, r. 1762 povýšen do stavu šlechtického i zaměnil do- savadní jméno své Linnaeus zájmeno Karel z L. Téhož roku zvolila jej Akademie franc. za zahraničného člena svého. R. 1764 předal stolici svou synovi svému a žil dále na statku svém v Hammarby. Zdraví jeho bylo později otřeseno nemocemi, dostavily se opětovné návaly mrtvice, jimž konečně podlehl. Bohaté jeho sbírky přešly koupí po smrti jeho v ma- jetek přírodopisné společnosti anglické ne- soucí jméno jeho {Linnea>i Society). Památ- níky byly mu postaveny v botan. zahradě v Upsale (od Bystroema) a v Štokholmě (1885, od Kjellberga). L-ovi náleží v dějinách přírodopisu ústro- jenců (v mineralogii nebylo třídění jeho šťast- Linné. 53 nýtn) místo mezi nejpřednějšími. Jest refor- mátorem soustavného přírodopisu, jenž před ním byl spíše snAškou materiálu hrubě a ne jednotně roztříděného. Stanovil přesně po- jem druhu (druh jest dle něho stálým: jest tolik druhů, kolik jich původně stvořeno bylo), označil ústrojence dvojitým (binomi- ckým) pojmenováním, rodovým a druhovým, učinil druh v^chodiŠtěm svého třídění, utvo- řil názvosloví znaků vyznačujících vnější i vnitřní tvar ústrojence, roztřídil ústrojence podle užších a širších okruhů znakových, vyjadřujících užší a širší příbuznost, v dru- hy, rody, řády a třídy, i sestavil konečně podle methody přesně sledované tyto oddíly soustavné vzestupně v učleněný, soustavný celek. Veliký význam L-ův v botanice jest ten, že jest zakladatelem nynější systematické bo- taniky. Trvalý základ k celé systematice po- ložil hlavně dvěma spisy: Genera a Species plantarum, v nichž, pojav nejprve správně a přesně ponětí rodu (genus) a druhu (species), vystavil a určitě omezil přes 1100 rodů a více než 7000 druhů, jimž ponejprve dal dů- sledně jednoduché specifické pojmenování. Veliký pokrok, jejž touto reformou učinila botanika systematická (a veškerý přírodopis), oceníme nejlépe, uvážícc stav její před L-em. V stanovení rodů měl sice L. za předchůdce Tourneforta, jehož velezáslužné dílo »In- stitutiones rei herbariae« L. sám vysoce cenil a z něhož, co bylo správného a životného, také přijal, ale z přirovnání obou scznáváme, jak velice charakteristika rodů přesností a určitosti vytčených znakův u L-a předčí Tournefortovu. ještě hůře bylo před L-em s druhy rostlinnými, ježto ponětí toho, co jest druh, bylo namnoze nejasné, rozeznávání druhů pevných a stálých od pouhých odrůd, jako podnes často v zahradnictví, nebylo po- chopováno. Každý botanický spisovatel roze- znával druhy po své libosti a označoval je svými dosti nedokonalými popisnými frasemi tak, že týž druh označován býval u jednoho tak, u jiného jinak. Tak na př. Isnardia pa- lustris L. (t. j. L) měla u rozličných před- linnéovských botaniků tato rozličná pojme- nování, spíše jen diagnose (Dantia palustris Petit; Dantia foliis subovatis pediculatis, flor i- bus in foliorum alis sessilibus Guettard; Ocy- mophyllum Buxb.; Oldenlandia aquatica foliis obovatis oppositis floribus singuiaribus ad alas . . ; Glaux major palustris floře herbaceo Mori- son ; Alsine palustris rotundifolia repens foliis portulacae pinguibus Lind.). Zmatkům, které nutně povstávaly z takového názvosloví, uči- nil L. pojednou konec zavedením binomi- ckého pojmenování, jakého před tím jen po- řídku bylo užíváno (jako svrchu Dantia pa- lustris Petit). L. teprve rozlišil geniálním bystrovtipem druhy od pouhých odrůd a dal jim krátké sice, ale přesné a v skutku poznatelné diagnosy, čímž posavadní směsice teprve uvedena do pořádku. Bylo k tomu třeba velikolepého rozhledu a obsáhlé zna- losti veškeré botanické literatury potud ne- srovnalé, jakož i veškerého do té doby zná- mého a přístupného rostlinstva, kterýchž na- byl L. vlastními cestami a cestami svých žáků i studováním čelnějších botanických zahrad a tehdejších sbírek. Soustava, do niž zařadil L. své rody a druhy, byla ovŠcm jen umělá, jako soustavy dřívější, ale těchto mnohem dokonalejší, ježto on první poznal závažnost rozplozovacích pohlavních ústrojů ve květech a jejich morfologických poměrů pro soustavu rostlin. Některé třídy jeho sy- stému obsahovaly tudíž převážně přirozené familie, jako trávy, šáchorovité, lilijovité, kří- žaté, pyskaté, luštinaté, vstavačovité a j. Jeho rozvržení rostlinstva v tajnosnubné a jevno- snubné rostliny, jimž on dal tato jména, ja- kožto přirozené podrží navždy svou platnost. L. sám jasně nahlížel, že jeho systém sexuální jest pouze dočasným a že konečným cílem botaniky systematické jest toliko soustava přirozená, sám také posléze slušnou řadu přirozených řádů neb farailií vytkl, které po- zději Jussieuem toliko byly rozmnoženy a z nich vyšší kategorie abstrahovány. Převrat provedený L-em v botanice působil ohromně na vrstevníky a nejbližší následovníky, o čemž svědčí vzniklé tehdy pořekadlo, že bůh (rost- liny a živočichy) stvořil, ale L. uspořádal (Déus creavit, Linnaeus disposuit^. K doko- nalejšímu rozeznávání rodův a druhův a jich popisování valně přispěly též správnější morfologické názory a propracovanější ter- minologie údů rostlinných, uložené v L-ově díle Philosophia botanica, kterouž Rousseau nazval nejfilosofičtější knihou, kterou kdy viděl. Nebyla to ovšem ještě morfologie v moderním smysle, ale znamenala v bota- nice ohromný pokrok. Ve spise tom také po prvé naznačena důležitá nauka o meta- morfose (přeměně) rostlin, jejíž idea geniál- ním nazíráním vznikla v duchu L-ově a kte- rouž on také jakožto pravdivou dokázal nej- lepší methodou, totiž sledováním skutečných přeměn a přechodů ve vytváření se listů. Jestli- že se později učení to neprávem přisuzovalo buďGoethovi nebo fysiologu Kasp. Wolř- fovi, stalo se to tím, že L. s pravou svou naukou metamorfosní pohříchu spojil chyb- nou a oné vlastně odporující pseudometa- morfosu Caesalpinovu a že příčinu pře- měny rostlin hledal v t. zv. prolepsi, čímž se stalo, že pozdější kritikové zdravé jádro L-ova učení nedovedli z přediva omylného vyloupnouti a pouze v tomto vedlejším pří- měsku viděli podstatu jeho nauky metamor- fosní. (Viz Čelakovský, Metamorfosa rostlm a její dějiny, >Osvěta€, 1884.) Ano, Jul. Sachs se nerozpakoval vyčítati L-ovi scholastický způsob myšlení a dokonce i prohlásiti, že prý L. nebyl ani přírodozpytcem. Tvrdil-li týž proslulý fysiolog o L-ovi, že k nauce o pohlavnosti rostlin ani jedním pokusem nepřispěl, pohlavnost pouze scholasticko-filo- soficky ze samé bytosti rostlinné prý odvo- zoval, pročež o nauku tu žádných zásluh nemá: neznal prosté L-ova spisu korunova- ného petrohradskou akademií, ve kterémž 54 Línné. týí četnými a správnými pokusy na důkaz pohlavnosti rostlin provedenými osvědčil se též jako důmyslný experimentátor. (Viz Če- lakovský. L-ova zásluha o nauku pohlavnosti rostlin, >Osvěta«, 1883.) Ovšem L. neužíval ani mikroskopu, ani se nezabýval anatomií, ani fysiologií (kromě řečených experimentů), ale těchto nauk tehdy vůbec nebylo. L. měl bližší, naléhavější a celého tvůrčího ducha a všechen téměř čas jeho zaujímající úkoly před sebou, jejichž skvělé provedení za ob- tížných okolností přece jenom vážnému pří- rodozpytci bylo možným. Avšak L. neobme- zoval se proto přece pouze na systematiku rostlin, jak patrno z jeho snahy, dokazovati experimentálně pohlavnost rostlin, z jeho koncepce nauky metamorfosní, z jeho pozo- rování, jak květy se otvírají a zavírají, na čemž založil i jakési >calendarium florum« atd. Mnohostrannost L-ova vysvítá ostatně netoliko z děl jeho vlastních, nýbrž i z dis- sertací žáků, jednajících o nejrozmanitějších otázkách morfologických, biologických, rost- linné geografie a medicíny, ku kterým on jako promotor po tehdejším zvyku dával ne- toliko podnět a látku« ale přichystal žákům v podstatě již i celé vypracování, a které tedy považovati sluší za indirektní práce jeho vlastní, za prameny k poznání jeho vlastních názorů a vědomostí. Ovšem přední a nesmrtelná zásluha L-ova jest v úplné re- formaci a v položení pravých, pro všecku budoucnost platných základu botaniky syste- matické, která jest stejně závažnou, rovno- cennou částí vědy botanické jako anatomie a fysiologie rostlin. Zásluhy L-ovy v zoologii nevystupují z rám- ce soustavné zoologie. Soustava jeho nevy- niká značně pokrokem v třídění dle skutečné příbuznosti živočichů, nýbrž hlavní síla její spočívá v methodě. Dle této přesně užil sta- novených znaků k vymezení druhův a vyš- ších oddělení soustavných, jež seskupil v sou- stavu, v níž druh bylo možno dobře poznati a od jiných odlišiti. Ač dílo L-ovo neoplývá novými poznatky, jest přece stěžejným v sou- stavné periodě dějin zoologie, vynikajíc se- stavením daných poznatků v jednotnou sou- stavu dle pravidel užitých a přesně stano- vených. L. rozděluje Živocišstvo, bera za znaky třídicí (v pozdějších vydáních své >Soustavy«) hlavně povahu srdce a krve, na následující třídy: 1. ssavců, 2. ptáků, 3. obojživelníků, 4. ryb, 5. hmyzů, 6. červů. Rozdělení toto odpovídajíc tehdejším známostem jeví se ne- stejnoměrným. Užší příbuznost prvních čtyř tříd L-ovi unikla. Do první třídy klade, roz- dílně od svých předchůdců, člověka. Sem též klade později velryby, jež ještě součas- ník jeho Artcdi řadí mezi ryby. Mezi oboj- živelníky řadí plazy a vlastni obojživel- níky, však též některé typické ryby. Třída hmyzů jest u něho nejjednotnější, i řadí do ní vlastní hmyzy, většinu korýšů, pavouko- vité a stonožky. Poslední třída jest nej- méně jednotnou, stoji tu třídění L-ovo za Aristotelovým. Klade sem všechny ostatní živočichy: červovité, měkkýše, některé ko- rýše, pláštěnce, mechovky, ostnokožce, láč- koyce a prvoky. Nejdůležitější spisy L-ovy, při čemž vzat též ohled na různá nová vydání, jsou tyto* Sjrstema naturae, sivé regna tria naturae syste^ matice proposita (1. vyd. Lejda, 1735; 12. vyd. Štokh., 1766—68, 3 sv.; 13. vyd. od Gmelina, Lipsko, 1788—93, 3 sv.; něm. od Můllera, Norimberk, 1773—1800, 11 sv.; otisk 1. sv. 10. vyd. z r. 1758 Lip.,* 1894); Fundamenta botanica (Amsterd., 1736; 3. vyd. t., 1741); Bibliotheca botanica recensens libros plus mille de plantis hucusque editos (t, 1736; 2. vyd. t., 1751); HortHS Oiffortianus (t, 1737); Flora lapponica (t., 1737; 2. vyd. t, 1792); Genera plantarum (Lejda, 1737; 7. vyd. od Richarda, Frankf., 1778; 8. vyd. od Schrebera, t., 1789 až 1791, 9. vyd. od Sprengela, Got., 1830—31; něm. od Planera, Gotha, 1775, dodatek 1785); Critica botanica (Lejda, 1737); Classes planta- rum seu systemata plantarum omnium (t., 1738; Halle, 1747), ólándska och Gothiándska resa (1745); Flora suecica (Štokh., 1745; 2. vyd. t., 1755); Fauna suecica (t., 1746; 2. vyd. t., 1800h Flora leylantca (t., 1747) ; Vestgótha resa (1747); Hortus upsaliensis (t., 1748); Materia medica e regno vegetabili (t., 1749; 5. vyd. Lipsko a Erlanky, 1787); Materia medica e regno ani- mali (Štokh., 1750); Skdnska resa (1751); Ma- teria medica e regno lapideo (t., 1752), Philo- sophia botanica (t., 1751; 4. vyd. od Spren- gela, Halíc, 1809); Species plantarum (Štokh., 1753, 3 sv.; 4. vyd. od Wildenowa, Berlín, 1797—1830, 6 sv.; 6. vyd, od Dietricha t., 1831—38, 2sv.); Uantissa plantarum (Štokh., 1767 a 1771); Systema vegetabilium řl3. vyd. od Murrayc. Got., 1774; 16. vyd. oa Spren- gela, t., 1825—28, 4 sv.); Systema plantarum (vydáni od Reicharda, Frankfurt, 1779—80, 4 sv.; něm. Norimb., 1777—88, 14 dílů); Sy- stema, genera , species plantarum. Editio crt- ttca, adstricta, conferta (vyd. Richter, Lip., 1835, index t, 1840). Práce L-ovy z první doby jeho tvoření vydala švédská akademie věd (uspořádal Aehrling, Štokh., 1889, 3 d.). Životopis L-ův dle vlastních jeho záznamů vydal .'\fzelius (Berlín, 1826). Dále vydali: Stóver, Leben des Ritters K. v. L. (Hamb., 1792, 2 sv.); Gistel, Carolus Linnaeus (Frankf., 1872); Malmsten, K, v. L. (Berl., 1879); Čcla- kovský L., K, z L. (»Živa€, IV., M50). LČ. šc. 2) L. Karel ml., L. filius, přírodovědec švéd. (♦ 1741 ve Fahlunu — f 1783 v Upsale). syn před., vystudoval vedením otce svého, byl demonstrátorem bot. zahrady v Upsale, později po otci professorem na universitě upsalské. Pro stálou churavost mohl rozvi- nouti jen krátkou činnost vědeckou na poli soustavné botaniky. V^dal: DecasL et II. plan- tarum rariorum horti Upsaliensis (Štokholm, 1762—63, s 20 tab.); Nova graminum genera (Upsala, 1779); Supplementum plantarum sy- stema tis vegetabilium ed. XIII,^ generum plan- tarum ed VI. et specierum plantarum ed, II. (Brunšv., 1781); Methodus muscorum illustrata (Ups., 1784). Linnéova soustava rostlin. 5> IiinnéoTa soustava rostlin. Mezi sou- stavami umělými, založenými na znacích jed- notlivých údu rostlinných, nikoli však na po- všechné příbuznosti, na níž založena jest sou- stava přirozená, L. s. stojí na prvním místě, poněvadž pohlavní části květu, tyčinky a se- menníky, na jichž morfologických vlastno- stech, na poměrech počtu, insercí, délky, srůstu, rozdělení pohlaví, ona se zakládá, mají pro systematiku ze všech údů a ústrojů rostlinnýcn největší důležitost a poněvadž příbuzné formy mnohdy, ač ne veskrze, v těchto částech nejvíce se shodují a jimi se charakterisují,tak že ve třídách L-ovy s-vy příbuzné rostliny zůstávají často pospolu. Ji- nou zásluhu měla tato soustava, jež s nadše- ním byla přijata a dlouho všeobecné pano- vala, tu, že autoritou svojí svého času po- hlavnost rostlin, dotud méně známou, uvedla ve všeobecnou známost a přesvědčení o pravdě nauky pohlavní u rostlin podstatně sílila. Ji- nak ovšem trpěla nedostatky každé umělé soustavy, že mnohdy daleko od sebe od- trhovala, co k sobě patří, a že nepodávala obrazu příbuzenských vztahů a celkového postupného vývoje rostlinstva, což dokázati může toliko přirozená soustava. Proto L. s. počátkem našeho století ponenáhlu ustupo- vala před soustavou přirozenou, jakkoli s po- čátku nedokonalou, ale schopnou stálého vý- voje a zdokonalováni, až pak úplně musila podlehnouti. Nicméně posud má jistou pae- dagogickou přednost, že jest snadno po- chopitelná a k zapamatování vhodná a že k snadnému určování začátečníku podnes se doporučuje, tak že v mnohých nižších učebnicích jako klíče určovacího posud se jí používá. Proto a pro povšechnou zajíma- vost nejlepší té soustavy umělé budiž zde podán přehled jejích 24 tříd dle analytické methody s některými příklady, zvláště z do- mácích rostlin. 1. Rostliny jevnosnubné, mající květy, v nichž jsou tyčinky a semenníky s vajíčky neb nahá vajíčka a později semena. 2. Rostliny tajnosnubné, buď úplně bezkvěté neb s květy, v nichž jsou plodolisty s vý- trusnicemi, ale žádná vajíčka, tedy také žádná semena. Tajnosnubstvo {Cryptogamia), XXIV. třída. Řasy, houby, mechy, kapradiny, plavuně, přesličky. 2. Květy různopohlavné (d i klinické, Z)/- cUnia), t. j. jedny samčí (pouze s tyčinkami), druhé samicí, pouze se semenníky neb na- hými vajíčky. 3. Květy obojaké, s tyčinkami i semenníkem (neb semenníky) pospolu. 4. Květy mnohomanželné, t. j. některé obo- jaké, některé samčí, jiné samicí. Mnoho- manžclstvo {Polygamia). XXIII. tř. Mufa (banán), Acer (javor), Ceratonia (svato- janský chléb), Fraxinus (jasan), Farietaria (bouchavec), Atnplex (lebeda). 3. Květy dvoudomé, t. j. samČí na jedněch, samicí na jiných rostlinách téhož druhu. Dvoj- dorastvo {Dioecia), XXII. tř. Salicineae (Vrbovité), Taxus (tis), Juntperus (jalovec), Cannahineae (Konopovité), Hydro- charideae (Řečankovité), Viscum (jmélí). Květy jednodomé, t. j. samčí í samicí na jedné rostlině. Jednodomstvo (Monoecia) XXI. tř. Juglandeae (Ořešákovité), Cupuli/erae{ČiékO' nosné), Buxus (zimostráz), Arum^ Typhaceae (Orobincovité), Cucurbitaceae (Dýňovité). 4. Tyčinky s čnělkou (neb bliznou) v jedno srostlé. Sourodictvo (Gynandria) XX. tř. Orchideae (Vstavačovité), Aristolochia (pod- ražec). Tyčinky a čnélka (neb blizna) od sebe od- dělené (spolu nesrostlé). 5. 5. Prašníky tyčinek v trubku srostlé nebo pevně slepené. Souprašnictvo (Syngene- sta). XIX. tř. Compositae (Složnokvěté), Jasione (pavinec), Impatiens (netýkavka). Prašniky tyčinek mezi sebou volné (ne- srostlé). 6. 6. Nitky tyčinek ve 3 neb více svazků ve- skrze neb aspoň doleji srostlé. Mnohobra- trstvo (Polyadelphia). XVIII. tř. Hypericineae (Třezalkovité), Aurantiaceae (Citroníkoví té), Myrtaceae (Myrtovité, z části). Nitky tyčinek ve 2 svazky srostlé (neb 1 volná a ostatní do svazku srostlé). Dvou- bratrstvo (Diadelphia). XVII. tř. Fumariaceae (Dymnivkovité), Polygalaceae (Vítodovité, z části), Papilionaceae (Motýlo- květé, z největší části}. Nitky tyčinek v 1 svazek (neb trubku) srostlé. Jednobratrstvo {Monadelphia) XVI. tř. Malvaceae (Slézovité), Pelargonium, Thea (čajovník), Camellia, Nitky tyčinek mezi sebou volné (nesrost- lé). 7. 7. Tyčinky 4 delší, 2 kratší. Ctyrmocen- stvo [TetradynamiaS, XV. tř. Cruciferae (Křižaté), Cappandeae (Kaparo- vité, z části). Ty cink v 2 delší, 2 kratší. Dvojmocen- stvo (Didynamia), XIV. tř. Lahiatce (Pyskaté, z nejv. části), Scrofula- riaceae (Krtičníkovité, z nejv. části) atd. Tyčinky stejné dlouhé neb v jiném počtu nestejně dlouhé. 8. 8. Tyčinek v jednom květu 20 a více, pod se- menníkem (neb semenníky) na lůžku vetknu- tých. Mnohomužstvo (Pólyandria). XIII. tř. Ranunculaceae (Pryskyřníkovité), Papavera- ceae (Makovité), Nymphaeaceae (Lekníno- vité) atd. Tyčinek 20 i více do trubky kališní (číšky) neb na semenníku vetknutých. Dvaceti- mužstvo {Icosandria), XII. tř. Rosaceae (Růžovíte, z nejv. části), Myrtaceae (Myrtovité, z nejv. části), Pomaceae (jabloňo- vité), Amygdaleae (Mandloňovité). Tyčinek méně než 20. 9. 9. Tyčinek 12 a více, vŠak méně než 20. Dvanáct i mužstvo (Dodecandria). XI. tř. Asarum (kopytník), Lythrum (kyprej), Re- seda, Sempervivum (netřesk). Stí Línničenko — Linnich Tyčinek 10. Desetimuistvo {Decandría). X. tř. Geraniaceae (Kakostovité), Ericaceae(Wfe80' v\ió.), Saxifragaceae (Lomikamenovité),G2r)^o- phyllaceae (Karafiátovité, z nejv. části) atd. Yyčinck 9. Devítimužstvo (Enneandria). IX. tř. Butomus j^ámel), Rheum (rbabarbora), Lauri- neae (Vavřínovité, z části). Tyčinek 8. OsmimuŽstvo {Octandria). VIJI. tř. Acer (javor), Rúta, Daphne (lýkovec), Chry- sosplenium (slezinník), Polygonům (rdesno") atd. Tyčinek 7. SedmimuŽstvo {Heptandriá). VII. tř. Aesculus (kaštan koňský). Tyčinek 6. Šestimužstvo (Hexandria), VI. tř. Liliaceae (Lilijovité), Amaryllideae, Junca- ceae (Sítino vité), Acovus (puškvorec), Rumex (áťovik), Berbeds (dříšfál) atd. Tyčinek 5. PčtimuŽstvo (Pentaudrid). V. tř.. Primulaceae (Prvoscnkovité, z nejv. části), Cctmpanulaceae (Zvonkovité), Borraghteae (Brutnákovité), Solanaceae (Lilkovité), UmbeUi- ferae (Okoličnaté) atd. Tyčinkv 4. Čtyřmužstvo (Tetrandria). IV. tř. ' Dipsaceae (Štétkovité), Rubiaceae (Mařino- vitť;), Conius (dřín), Trapa (kotvice), Pótamo- geton (rdťst), Evonymus (brslen) atd. . Tyčinky 3. Troj mužstvo (Triandria). III. tř. Irideae (Kosatcovité), Gramhteae (Trávy, z ncjvčtší částic Cypcraceae (Šáchorovité, z nejv. části). Montia a j. Tyčinky 2. Dvoj mužstvo (Diandria). II. tř. Civcaea (čarovnik), Oleaceae (Olivovité), Jas- mhtetie, Vevouica (rozrazil), Salvia (šalvěj) atd. Tyčinka 1. Je onomu žstvo {Monandria). 1. tř. ZiM^/^tfrťicé»tc(Zázvorovité), Hippuris (prust- ka), Callitriche (^žabí květ), Centranthus atd. Tyto třídy L-ovy s-vy rozděleny jsou na řády, a sice třídy 1. až 13. dle počtu čnělok neb blizen {Monogyuia, Digynia až i jrt)/>'- gynh), tř. 14. na Gymtiospermae (míněny tím Labiatae) a Angiospermae, tř. 15. (Cruciferae) na Siliquosae a Siiiculosae, tř. 16. — 18. dle po- čtu tyčinek na Pentandria až Púlyandria, tř. 10. na Polygamia {Compositae, rozvržené do 5 řádů^ a ifonogamia (^ostatní rody), tř. 20., 21,. 22, dle počtu tyčinek, pak dle srůstu ni- tek anebo prašníká na Monandria až Syn- gťnesiit, tř. 23. na Monoeca, Dioecia, Tríoecia dle rozvrženi různopohlavných květů na touž nebo na dvě neb tři rostlinv, tř. 24. {Crypto- gamia"^ na Kapradiny (s přesíičkami, ano i Cy- kasovitými\ Mechy (jen listnaté, s plavuněmi), kasy vk nimž počítány i mechy jatrovky chřást nato' a Houby. LČ. Unnióenko : 1) L. Andrej Ivanovic, literární historik ruský (♦ 1S22 — f 1S88^, byl proťossorcm ruské slovesnosti v neiín- sktm Ivceu a na universitě kiievské. Vvdal: Očerk ra\vitija vadnějších idéj otéčestvennago Jaxykoinanija (dissertace; Kijev, 1845); Kurs istoriji poe^iji (t., 1861 a několikráte); Ka- ram\in, kak preobra^ovatél rus. jazyka (t., 1867); Žumaijnaja déjatěljnost I. A. Krylova (t., 1868). Byl též ředite>em kijcvského žen- ského gymnasia a získal si značných zásluh o ženské vzdělání v jiho-záp. krajích Ruska. Srv. Ikonnikov, Biografičeskij slovarj profes, i prepodavatělej kijev. universitěta (t., 1884). 2) L. Ivan Andrej evič, historik ru- ský (* 1857 v Kijevě), syn před., absolvovav r. 1875 gymnasium vstoupil na historicko- filologickou fakultu university sv, Vladimíra v Kijevě. Za dissertaci V^iimnyja otnošemja Rusi i Púljsi\ č. 1.: Rusj i Poljša do konca XIV. stol. (Kijev, 1884) stal se magistrem ruské historie.* Téhož r. 1884 počal jako sou- kromý docent přednášeti o ruské historii na novorossijské universitě (v Oděsse). R. 1888 přešel na moskevskou universitu, kde před- nášel o historii slovanských národů. V Mo- skvě založil L. t. zv. slovanskou kommissi při Cis. mosk. archaeol. spolku a redigoval časopis >Archeologičeskija Izvěstija i Za- mětkic, vydávaný řečeným spolkem. R. 1894 nabyl na kijevské universitě hodnosti doktor- ské, sepsav dílo Čerty i^ istoriji soslovij v Ju- goiapadnoj Rusi XIV.— XV. v. (Moskva, 1894), a od r. 1896 jest proí. ruské historie na novo- rossijské universitě v Oděsse. Vědecké práce L-vy týkají se ruských dějin, dějin ruské litera- tury a archaeologie. K ruské historii vztahují se spisy (kromě uvedených již shora): Véče v Kijevskoj oblasti (Kijev, 1881); Russkaja istoričeskaja nauka i archeologičeskje sjezdy (»Oděsskij Věstník*, 1884, č. 182); Sovremen- noje sosřojanije voprosa ob obstojatčljstvach kreščenija Rusi (»Trudy Kij. Duch. Ákad.«; 1886, č. 12); Archivy v Galiciji (»Kij. Sta- rina«; 1888, č. 8. — 10.); Naučnoje \naČenije lapadnorusskoj istorji (t., 1889 č. 1.); BraČ- nyje ra\vody v drevnéj Poljiě i jugo\apadnoj Rusi (»Jurid. Věstník*; 1890, č. 12.); Krit. ob\or sovremennoj literatury po istoriji Gali- ckoj Rusi (>Žurnal Min. N. Prosv.*; 1891, č. 5. — 7.); Juridič. formy sljachetskago ^emle- vladénija i suďba drevnéruss. bojar štva v Jugo- Ijpadnoj Rusi (»Jur. Věstník*; 1892, srpen); Sovootkrytoje svidétéljstvo epochi vel. kn. I^ja- slava Jaroslaviča (>Arch. Izv. i Zam.«; 1894, XI.). K dějinám rus. literatury vztahují se L-vy stati: Kraledvorskaja rukopisj i Joaki' movskaja létopisj (»Žurn. M. N. Prosv.*, č. 219., odd. 2.); Novyje matérjaly dlja bio- grafijiS. V. Gogolja (>Russ. Myslj*; 1896, V.); Ži\ninnaja drama Puškina (»Oděss. Li- stok*; 1899, č. 157. a 158.). Archaeologie týkají se L-vy práce: Sovremennaja kurgano- manija (>Gazeta Gatcuka* ; 1889 č. 33. a 34.) ; Archeologičeskija i\slédovanija v Foltavskoj gub. vt., 1SS9. č. 10.) a j. Unnlolt, město v prus. vlád. obvodu cáš- ském, nad Roerou, má 2079 ob. (1895) z větší části kat., menší průmysl koželužský, vývoz lisovaného ovoce, výrobu octa, mýdla a j. R. 1444 svedena u L-u bitva v den sv, Hu- Linoleum — Linton. 57 berta mezi vévodou Gerhardem z Julichu a vévodou z Geldern. lalnoleiim, látka na koberce, pokrývky, poprvé vyrobená Angličanem "Waltonem r. 1860. Jest to hrubá tkanina jutová, natřená na zpodku fermežovým lakem a na svršku zvláštní smíšeninou, připravenou následovně: Lněný olej vaří se s látkami, které snadno vydávají kyslík (na př. klejt olověný a pod.J, neustále se míchá, by se okysličil^ pak při- dává se jemná moučka korková, kalafuna a nějaké barvivo. Směs tato neustále se mísí, až zhoustne a stane se lepkavou. Nyní za tepla tlakem pomocí válců nebo ploten na- náší se na jutu a suší ve vytápěných místno- stech. Po několika týdnech přilne úplně vrstva ke tkanině, takořka tvoří s ní jediný celek, ztvrdne, aniž křehne a popraská. Pak se tisknou na povrch pestrobarevné vzory a opět se suší. Některé druhy k nabytí vět- šího lesku natírají se ještě kopalovým lakem. L. jest pevná, pružná látka, nepromokavá, vzdoruje vlhku, jest špatným vodičem tepla, tlumí chůzí, snadno se čistí (vodou bez mý- dla) a, což hlavní, jest velmi laciná, ač jest bohatě zdobená. lainolová kyiellna, Q^H^jO^, obsažena jest v olejích vysýchavých, zejména v oleji lněném. OŠc, Iiinon jest jemná, bílá látka, utkaná buď ze lněného nebo bavlněného přediva. V mno- hých případech bére se látka tato na rozličné druhy ženských oděvů, na př. na plesové Šaty atd. Tyto látky bývají také potištěny květy, pruhy neb jinými okrasnými vzory. Iimos, bytost řecké báje původu semit- ského, dle verse argeiské syn Apollóna a Psamathy, dcery krále Krotopa, jejŽ matka odložila a psi rozsápali. Za to seslal Apollón obludu Poinu, jež matkám děti z klínu rvala, a když ji Koroibos udolal, Apollón seslal mor a usmířen teprve založením chrámu v Tripodisku. Též ženy a dívky usmiřovaly Psamathu a Lina modlitbami a písněmi, zří- zeny oběti (ápvís), při nichž psi ubíjeni (xr- voífóvxLg). — Dle verse střcdořecké L., syn Apollonův a Musy Uránie, byl znamenitým hudebníkem a pěvcem, jejž zabil Apollón, že se mu L. chtěl vyrovnati; smrt jeho pak opévaly Musy písní rovněž li nos zvanou. Později L. pokládán též apokryfickým bás- níkem a filosofickým spisovatelem jako Orfeus. Název L. pochází asi z refrainu ciTkivov, se- mitsky ai lanu (běda nám), a správně již Hérodotcm ztotoži^ován s orientálním názvem Maneros. Píseň I i n o s sama byla rázu thréné- tického, pěna však též při veselejších příle- žitostech, což vysvětluje se trudnomyslností Řekům vlastní. klk, Iiinosa, ostrov, viz Lampedusa. lainosyris, bot., viz Aster. IiinOTSldJ Vladimír Aljbertovič, práv- ník rus. (♦ 1818 — t 1863). Vystudovav na moskevské universitě byl professorem civil- ního řízení, občanského a státního práva v Richelieuském lyceu. Napsal: O ynéstnych bessarabskich \akonach (Oděssa, 1842); I\slédo- vanije načal ugolovnago pravá, iiloifennych v Úlo^eniji carja Alekséja Michajloviča (t., 1847); Opyt istoričeskich ro^yskanij o sleď stvennom ugolovnom sudoproi^vodstvé v Rossiji (t., 1849). Iiinowski Aleksander, státník polský (* v Krakově — t 1820 ve Varšavě), vynikl na sněme čtyřletém horlivým účastenstvím při ústavě z r. 1791. V povstání r. 1794 bo- joval jako rytmistr v bitvách raclawické a szczekociúské. Později zastával rozličné hod- nosti, byl též policejním ředitelem, pak po- štovním a konečně senátorem a kastelánem království Polského. Jest znám listem, namí- řeným proti Kolřataji a uveřejněným několi- kráte, o sobě s názvem Kořřqtaj w rewolucyi Košdus\kowskiéj (Lešno, 1846). Napsal též Pixmo o dyařaniach r:[adu podcýas powstania 1794 »•. liinsdorf, ves v Čechách, viz Těch on ín. Iiinsey-woolsey [linsí úulsíj, anglická tka- nina suknovitá na dámské zpodní sukně s vaz- bou suknovou. Tkána jest velmi hustě z bavl- něné osnovy a útku z mykané vlny, nevalchuje se, nečeše, pouze hladce postřihuje. Beroušek. Iilnsohen, ves v Čechách, viz Hlince 2). Linskaja Julija Nikolajevna, drama- tická umělkyně ruská (t 1871), byla Žačkou knížete A. A. šachovského, r. 1841 debuto- vala na petrohradském státním divadle a vy- nikla zde hlavně v letech 60tých v reper- toiru Ostrovského. Hrála komické stařeny, vynikajíc uměleckou pravdou a mírou a do- dávajíc typům Ostrovského pravdivé život- nosti. — Srv. Aleksějev, Vospominanija (Mo- skva, 1894) a Maksimov, Svět i těni s.-petěr- burgskoj dramatičeskoj trupy (Pctrohr., 1878). Iiinth, řeka švýcarská, viz Lim mat. Llnton [lintn]: 1) L. William, malíř a oceloryjec angl. (* 22. dub. 1791 v Liver- poolu — t 1876 v Londýně). Maje býti ob- chodníkem, studoval ve volných chvílích malby Gelléeho a Wilsona. R. 1817 ponejprv vystoupil na veřejnost v král. akademii se třemi obrazy. Procestovav Francii, Německo, Itálii, Belgii, Švýcarsko a Řecko, vystavil r. 1842 sbírku náčrtkův cestovních; r. 1856 uveřejnil obrázkové dílo o Řecku s 50 po- hledy jím vlastnoručně vrytými v ocel. Vy- maloval: Ráno po bouři] Marius v Karthagu; Jerusalem ^a chvíle ukřivováni] Chrám v Paestu (v nár. obraz, londýnské); Itálie \ Pohled na břehjipti Itálie (ve sbírce v Bridgewateru) a j. Vydal i spis o starých a nových barvách. 2) L. William James, dřevoryjec a illu- strátor (♦ 1812 u Londýna —.+ 1898), žák Bonnerův. R. 1842 spojil se s Orinem Smi- them k prvním příspěvkům pro »Ill. London Newsc. Pro tyto illustroval v 1. 1846—47 dě- jiny dřevorytby, r. 1860 pro londýnský spo- lek umělecký >Díla zesnulých malířů brit- ských«, dále někohk děl Bryantových (Tha- natopsis) a j. spisovatelů. R. ]8o7 usadil se v New-Havenu Conn. v Severní Americe. Skvostné dílo jeho The mastcrs of wooden- graving (New-Haven a Londýn, 1889) jedná o dějinách a theorii dřevorytby oci počátku 58 Lintsch — Liochlaena. do nynějška. — Jeho manželka Elisabeth L-ova {* 1822) jest plodná spisovatelka, jež napsala celou řadu románův a essayí o žen- ské otázce. 3) L. James Drogmole, anglický malíř, předseda král. ústavu aquarellistu (♦ 26. pros. 1840 v Londýne), žák školy sv. Martina a Lrighův. Vymaloval: Umý-vani nohou císařem a císařovnou rakouskými na Zelený čtvtiek (1874); Požehnání (1881); Svatba vévody T -4/- ^aný (1885); Ovčačka v lese (1891); Kardinál mmisír; Pojídači lotosu a mn. j. FM. Untsoh, ves v Čechách, viz H line č. Linam L., len, rostlinný rod 2děložných z čel. Inovitých {Linaceae, v. t.), obsahující lleté n. vytrvalé byliny n. polokře s listy střídavými, velmi zřídka vstřícnými, úzkými, -celokrajnými a 1- až mnohožilnými. Kvéty jsou Scetné, kalicha celokrajného vytrvalého a koruny opadavé. Pouze protikališní tyčinky jsou vyvinuté a opatřené u zpodiny stejno- měrně vyvinutými Žlázami. Plod, tobolka lOpouzdra, pukající se pouze v pravých pěti přehrádkách, zřídka zavřená. Ze 130 (dle ně- kterých 80) druhů jich roste po Čechách 6. Z těch má všecky listy vstřícné na lukách obecný len luční (L. catharticum L.), druh drobný, bělokvětý. Ostatní mají aspoň většinu listů střídavých. Z nich jsou vytrvalé: len žlutý {L. flavum L.), růžově kvetoucí len úzkolistý (L. tenui foliům L.), bleděmodře kvetoucí, také pro ozdobu setý 1. ozimý (L. peren ne L.) a azurové modrokvětý 1. rakou- ský (L austriacum L.). Nejdůležitější druh jest 1. setý n. přeužitečný (L usitatissi- mum L.), bylina lletá, jednoduchá a jen na konci rozvětvená, nesoucí tam vrcholové, blankytné modré květy. Stonek až 6 dm vys., přímý, má pod pokožkou velmi pevné lýko. V tobolkách skoro kulatých jest po 10 až 5*5 mm dl., vejčitých, sploštělých, hnědých n. zelenavěhnědých, hladkých a lesklých se- menech obsahujících v parenchymatickém skromném bílku asi 337o mastného, lněného oleje. Dle povahy natí a tobolek rozeznávají se dvě stálé odrůdy: a) var, vulgare, 1. mlat- co vý čili slepý, s lodyhou vyšší, jednodušší, s listy a tobolkami menšími a nepukavými; b) var. crepitans, len prahlý, hledivý n. zřely, s lodyhou nižší, větevnatou a s listy i tobolkami většími, pukavými. Ostatně viz Len. Děd. Liny: 1) L. i Lény, ves v Čechách, hejt. Mnich. Hradiště, okr. a pš. Bělá u Bezd., fara Bukovno; 51 d., 289 ob. č. (1890). -2) L., ves t. (hcjtm. Stříbro), viz Líně. Linyphia Latr., rod pavouků, spřáda- jící sítě na křovích nebo při zemi. Zadní řada očí rovná neb lehce nazad vydutá; oči od- dálené, skoro stejně veliké. Svrchní kusadla mají na hoř. okraji žlábku 3— 4, na dolním 3—5 zubů. Zpodní kusadla (max.) delší než širší, s okraji rovnoběžnými. Nohy dlouhé a trnité. V Čechách žije 9 druhů. Jinak jsou rozšířeni v pásmu mírném a studeném, řid- čeji v horkém. V horách dostupují značných výšek. Sic upomíná tvarem svým na síť kři- žáků, ale jest méně pravidelná a řidší. L. triangularis Cl. a montana Cl. Nsk, Unyphlinae, podčeleď pavouků roz- sáhlé čeledi Argiopid. Obsahuje pavouky většinou drobné, rozmanitých tvarů, často bizarrních (jmenovité sameček). Hlavohrudí jest delší než širší a nese 8 očí ve 2 řadách. Řidčeji oči úplně (Ánthrobia) chybějí nebo jsou 2 oči postr. zakrnělé (Cryptocleptes), Oci prostř. čint rovnoběžník, často napřed uŽší. Přední oči prostř. jsou nejmenší. Prostř. oči přední a zadní sblížené. Líce jest vysoké. Kusadla 1. páru jsou mohutná (zvi. u sa- mečka), svisná a nejčastčji s okraji rovno- běžnými, bez příčného basal. vtisku na zpodu. Svrchní okraj žlábku pro drápek má 3, 4 až 5 (u samečka často jen 1 — 2) zoubky ; na zpodním okraji jsou zoubky menší, často jen řadou hrbolků naznačené, četné. Pysk dolní jest na konci ztlustlý. Maxilly jsou buď delší než Širší {Linyphia) neb téže délky jako šířky (Eritrone). Ovšem jest tu celá řada přechodu. Sternum rozličně utvářeno. Makadla ukončena jsou drápkem neb jsou bez drápku (Erigone). Makadla samečka vyznačují se, na rozdíl od ostatních, vnějším výběžkem chodidla zv. paracymbium neb ramulus exterior, jehož okraj jest poset trny nebo štětinami a má často podobu podkovy. Nohy různé délky. Charakt. trny neb štětiny jsou (u Linyphia) neb chy- bějí (u Erigone) na stehnech, holeních ;i nártech noh. Sluchová štětina nebo trn na hřbetní straně nártu 4. páru noh buď jeden (Erigone) neb 2 [Linyphia). Často i chybí. Epigyne u E. v podobě jednoduché jamky deskou kryté neb u L. v podobě scapem rozdělené jamky, jejíž přední okraj vybíhá ve svrchní a zpodní (se strany viditelný) vý- běžek rozličné délky a tvaru. Nohy zakon- čeny jsou 3 drápky buď hřebenitými nebo hladkými. Předou sítě okrouhlé, vodorovné položené, ploché nebo vyduté, z pletiva hu- stého nebo řídce mřežo váného. Nad sítí i pod ní jest věžovité pletivo nepravidelné. Řidčeji nepředou sítí (Drapetisca). Vajíčka uzavřena jsou v kokonu. Systematika není dosud ustá- lena. Několik starých rodů bylo různými autory různě na nové rozděleno. V Čechách žije 37 rodů s 93 druhy. Mnohé druhy jsou horské. Simon dělí je na 3 skupiny: Erigo- ne ae, Formicineae a Linyphieae. Nsk. Unz: 1) L., ves v Cech., v. Mlýnce. — 2) L., osada t. u Záhořic, hejtm., okr. a pš. Žlutíce, fara Chýše; 7 d , 53 ob. n. (1890), popi. dvůr s ovčínem a myslivnou. 3) L., město v Hor. Rak., viz Linec. Iiinzová Amélie, spisovatelka německá (♦ 1824 v Bamberku), choť ženijního důstoj- níka pruského, žila jako vdova nejprve v Mni- chové, potom v Hannoveru. Pod jménem Amélie Godin psala romány, novelly, bá- chorky a povídky pro mládež. Uvádíme: Frauenliebe u. Leben (1876, 5 sv.); Mutter u. Sohn (1882, 2sv.); Kleine Geschichten (1889); Polnische Volksmárchen (1883). Iiioohlaena Nees v. E., bot. synonym některých druhů rodu Jungermannia. Lion — Liouville. 59 Uon Justus Karl(« 1829), ředitel vy- učování tělocviku na školách lipských a inspektor tělocviku na saských seminářích, plodný spisovatel v oboru školského i spol- kového tělocviku. Práce jeho vynikají vše- stranností, důkladností a paedagogickým rozhledem. Nejznámější díla jeho jsou: Ďas Turnen in der Volksschuie] Bemerkun^en uber den Tumunterricht in Knaben- und Aíádchen- schulen] Das Stossfechten in Wort und Bild a jiné. Schnr. Iiionardo da Vinci viz Leonardo da Vinci. de Iiionne [lion] Hugu es, diplomat franc. (♦ 1611 v Grenoblů — f 1671 v Paříži). Po- cházel ze staré šlechticko rodiny v Dauphine a jeho otec po smrti své choti r. 1612 vstoupil do řádu a stal se biskupem gapským. L. se- známil se r. 1641 v Římě s kard. Mazarinem, který poznávaje jeho vynikající vlastnosti vzal jej do svých diplomatických služeb. Hned r. 1642 poslal jej Mazarin do Itálie smířit papeže Urbana VIII. s vév. z Parmy, a poslání jeho setkalo se s takovým úspě- chem, že hned po svém návratu jmenován byl státním radou, r. 1646 tajemníkem krá lovný matky. R. 1655 poslán opět do Itálie, kde účastnil se konklave, jež zvolilo papeže Alexandra VIL, v jehož prospěch L pracoval. R. 1656 vyjednával se Španělskem sňatek krále s infantkou Marií Terezií, sic bez úspěchu, r. 1657 účastnil se sněmu frankfurt- ského při volbě císaře a přičinil se tam o to, aby Rakousko nemohlo přejíti k pomoci Španělsku, načež r. 1659 jmenován byl stát- ním ministrem. Po té pracoval s Mazarinem o míru pyrenaejském, když Španělsko pora- ženo a samo nabízelo vyrovnání a infantku. Umírající Mazarin doporučil jej králi Ludví- kovi XIV. jakožto svého nástupce v řízení zahraničních záležitostí. Po deset let pak řídil L. n'anc. politiku, a to velmi šťastně, nebof si byl osvojil idee Mazarinovy, vyni- kaje ještě nad tohoto svého mistra, a úspěchy Ludvíka XIV. proti Anglii, Římu, Holland- sku, Španělsku a Německu byly v podstatě jeho prací; zejména osamoceni Hollandska v 1. 1668 — 71 bylo mistrovským dílem diplo- macie L-ovy. L. vynikal neobyčejnou doved- ností diplomatickou, vŽdy uměl si pomoci, předvídal dobře budoucnost, s poměry na cizích dvorech velmi dobře byl obeznámen, kul smělé plány a ve svých depeších a zprá- vách stručně a jasně je dovedl vykládati. Činnost jeho bývala rušena divokými vý- střednostmi, a poslední léta jeho žiti ztrpčo- valo mu nepěkné chování jeho choti, pověstné Mme de Lionne. L. zanechal memoiry důle- žité pro jeho dobu. — Srv. Valfrey, Hugues de L, ses ambassades en Itálie 1642—1656 (Pař., 1877^; týž, Hugues de L, ses ambas- sades en Éspagne et en Allemagne (t, 1881); Rochas, Biographies du Dauphine (t., 1860, sv. II.); M. Chevalier, Lettrcs inédites de Hugues de L., ministře des aíTaires étrangěres souš Louis XIV, précédées ďune notice hi- storiquc sur la famille de L. (Valence, 1879). I LlOtheae, běhule, podčeleď čmelů, ži- jící na ptácích, kterou poznáme jiŽ po tom, ze běhají rychle v peří, hledáme-li je, a vy- lézají nám na ruce. Ostatně vyznačují se makadly dvoučlennými, kusadly pilovitými; oči mají zpravidla vyvinuty. Na každé noze jsou 2 drápky a plátek přidržovací. Z důle- žitějších pernice žíhaná {Trinotum co«- spurcatum Nitzsch.) jest 4 až 5 mm dl. a žije na huse domácí a labuti; lyptouš sivý {Menopon pailidum Nitzsch.) na kuru domácím. Kpk. Xiiouville [liúvUJ Joseph, slavný mathe- matik franc. (♦ 24. bř. 1809 vSaint-Omeru [Pas- de Calais] — t 8. září 1882 v Paříži), vstoupil r. 1825 na polytechniku pařížskou a r. 1827 na školu pro stavbu mostuv a silnic. Ukončiv studia zřekl se inženýrství, aby oddal se zcela studiu theoretickému, i byl r. 1833 jme- nován professorcm mathem. na škole poly- technické, r. 1839 na CoUěge de France v Pa- říži a téhož roku stal se nástupcem Lalan- deovým v akademii věd. Byl též professorem pokusné mechaniky na Sorbonně a r. 1862 členem Bureau des longitudes. Mathematické práce L-ovy, jeŽ obsahují různé části analyse, mechaniky nebes a ma- thematické fysiky, počet integrální, geometrii, algebru, theorii clliptických funkcí a theorii čísel, svědčí, že jest jedním z předních mathe- matiků tohoto století. První práce L-ovy, uveřejněné v >Časopise polytechnickéJkoly«, jsou věnovány poctu s differenciály o vol- ném indexu, jak je Leibniz tušil, zajímavým výzkumům o partiálních rovnicích diťTeren- I ciálních theorie tepla a stanovení integrálův algebraických diíTerenciálů ve tvaru rozvinu- tém. V té příčině docílil L. důležitého vý- sledku, který stal se klassickým, neboC do- kázal způsobem jednoduchým a elegantním větu vyslovenou Ábelem, že mohou loga- rithmy a integrály eltiptické vcházeti do onoho rozvinutého tvaru jen způsobem lineárným. Tyto úvahy mají za následek přesný důkaz toho, že nejjednodušší transcendcnty analyse nelze vyjáařiti algebraickými elementy a že integrály elliptické není možno vyjádřiti ko- nečným počtem kombinací funkci algebrai- ckých, logarithmických a exponenciálních. Týž výsledek odvozen v případě složitějším, totiž o elliptických integrálech prvního a druhého druhu, uvažovaných jakožto funkce modulu. Úvahy tyto mají, jakož Lam ' po- znamenal, jisté vztahy k theorii čísel; a sku- tečně dospěl později L, veden stejnými my- šlénkami, k numerickým transcendcntám. On byl první, jenž dokázal, že základní číslo hyperbolických logarithmů nemůže hověti rovnici druhého, oa ani rovnici čtvrtého stupně s celistvými koěfficienty ; odvozuje pak výsledek nad míru pozoruhodný tím, že dokazuje o jistých numerických jednoduchých řadách o konvergenci dostatečně rychlé. Že nemohou hověti Žádné algebraické rovnici s celistvými koéfficienty. Pojednání o někte- rých obecných větách geometrie a o theorii eliminace z rovnic algebraických obsahuje €0 Lioy — Lípa výsledky velezajímavé a odvozené způsobem snadným a elegantním ; nalézáme v něm mimo jiné jednoduchý důkaz vét, které Tacobi vy- slovil v proslulém pojednání >Theoremata nova algebraica circa systema duarum aequa- tionum, inter duas variabiles propositarum« (srv. Crellcův žurnál sv. 14.). Práce o mathe- matické fysice jasně prokazují talent proslu- lého analytika; problém rovnováhy tepelné v stejnorodém cllipsoidu, Gaussův problém rozložení látky přitažlivé neb odpudivé na povrchu ellipsoidu, a to tak, aby v každém jeho bodě měl potenciál danou hodnotu, vyloženy methodou, jež jest mistrovským dík*ni svou jasností a jednoduchostí. Dva dopisy, zaslané v téže době Blanchetovi a jednající o rozličných věcech analyse a ma- thcmatické fysiky, jsou obdivuhodnou prací, jež značně objasňuje vynálezy Laméov}', při- čiňujíc k nim zcela nové a nanejvýš důležité výsledky. L. byl prvním, jenž zbudoval theorii jednoznačných dvojperiodických funkcí a dokázal tu důležitou větu, že je lze v pří- padě, kdy v rovnoběžníku period se vysky- tuje jen konečný počet pólů, vyjádřiti jakožto racionálnou funkci sinu ampl. a jeho deri- vace. Jeho výzkumy arithmetické, jež obsa- hují množství významných vět, jím pouze vyřčených a teprve později dokázaných, a to o číselných funkcích, vztahujících se k dě- litelům čísel, a o nejtužších otázkách theorie kvadratických forem o dvou a. více neurči- tých, ukázaly v novém světle úlohu, jež při- padá v theorii čísel analytickým totožnostem, které přispívají k pokroku v tomto odvětví vědy. Učený mathematik vedle těchto vý- znamných prací, prošla vujících jeho vědeckou dráhu, vydával od r. 1836 do r. 1874 >Journal des mathématiques pures et appliquéesc, jenž byl s Crelleovým žurnálem nejdůležitějším mathematickým sborníkem své doby. Oby- čejně dosud zvaný >Liouvilleův žurnáU vy- dáván od r. 1875—84 Résalem a potom Jor- dánem. L. pořídil též vydání: Ev. Galoiso- vých Oeuvres mathématiques; Navierových Le^ons ďanalyse (Pař., 1840, 2 sv.) a Mon- geova díla L'application de Tanalyse a la geometrie (t., 1850). AP. Lloy Paolo, ital. přírodozpytec (♦ 1836 ve Viccnze). Studoval v Padově práva a přír. vědy, pak byl žurnalisticky činným a pro svoje pobuřující články r. 1866 od rak. vlády vypo- věděn. Když Benátsko bylo odstoupeno Itálii, vrátil se do své otčiny a byl zvolen do parla- mentu, kde hrál vynikající úlohu. Nejdůleži- tější jeho díla přírodovědecká jsou: La vita neW universa (Benátky, 1859); Di uua stadione lacustre scoperta nel lago di Fimon (3. vyd. Milán, 1876); Le abitaiioni lacustri deila etá della pietra (Ben., 1865); / Ditteri (t., 1865); SuHe condizioni fisiche ed economiche del Vi- centino (Milán, 1869); Conferen\e scientiflche (2. vyd. Turin, 1877); Escursione sotterra (4. vyd. Bologna, 1884); Sui laghi (t, 1884); Escursione nel cielo (4. vyd., Mil., 1885); Alpi^ nismo (t., 1890). Napsal také romány: Racconti (1872, 3 sv.); Chi la důra la vince (3. vyd., 1879) ; In montagna (2. vyd. 1882) ; Notte (1888) ; In alto (1889). Xiipa v ohledu bot. viz Tilia. L. v lesnictví řadí se mezi stromoví méně důležité a -pěstuje se více v stromo- řadích, u cest, průseků a pod. než v dřevi- nách pro těžbu dříví. Jen málo kde pěstuje se I. v lesích, v smíšených dřevinách, osa- měle neb v skupinách. L. mizí zvláště stále více z našich lesů, kde provozuje se racio- nální hospodářství, z té příčiny, že dřevo její jest méně cenné a na půdách živných, hlubokých a kyprých, jakých 1. vyžaduje, ne- poskytuje dosti užitku, neboť vzrůst její, ač v mládl bujný a rychlý, ochabuje později tak, že jedle a buk ji předstihuje. Dřevo lípové jen výjimečně mívá cenu, která by mohla nahraditi pozvolným vzrůstem způso- bený úbytek v těžbě; jest pěkně bílé, měkké a lehké, má jemné, stejné vlákno a nebortí se, netrhá a nebobtná. Zhotovují se z nČho výrobky řezbářské, soustružnické a kolářské; palivem jest Špatným. Uhlí lipového užívá se ku kreslení a k výrobě střelného prachu. Lýko z mladých lip jest tuhé a dělají se z něho provazy, rohožky, květy poskytují včelám výbornou pastvu a usušeny jsou obecně užívaným lékem. Ze semen může se lisovati olej. L. v hustém obrostu vyrostlá má dosti dlouhý válcovitý peň, ale nevelkou korunu; ve volnosti vzrostlá mívá peň krátký, ale korunu rozlehlou a krásnou. Věk její čítá se do mnoha staletí; aŽ přes 500 r. staré lípy nejsou v Čechách a na Moravě vzác- ností, črn. Iiipa: 1) L., ves v Čechách, hejtm., okr. a pš. Nčm. Brod, fara Sv. Kříž; 61 d., 453 ob. č. (1890), 2tř. šk., lihovar, výroba droždí, mlýn zv. Hladový, myslivna a samoty Dvorce a Sračov. — 2) L., ves t., hejtm. a okr. Král. Hradec, fara a pš. Všestary; 34 d., 245 ob. č., 2 n. (1890). Stávala zde tvrz, po níž v XV. stol. nazývali se Trčkové, Sala- vové a Lipští z Lípy. R. 1540 koupil Lípu od Lipských z Lípy Mikuláš Bořek Dohalský z Dohalic a držel ji k Dohalicům. R. 1619 přikoupena ke Smiřicům. — 3) L., Linduška (Lindig), ves t., hejtm. a okr. Jáchymov, fara Hroznětín, pš. Merkelsgrůn; 17 d., 93 ob. n. (1890), Itř. Sk. R. 1273 při- pomíná se mezí zbožím kláštera tepelského a zvala se »u Lípyc. — 4) L., Li pí, osada t. u Chotilska, hejtm. Příbram, okr. Dobříš, fara Živohoušť, pš. Nový Knin; 7 d., 49 ob. č. (1890). — 5) L., ves t. při pr. bř. Orlice, hejtm. Rychnov, okr. Kostelec n. O., fara a pš. Týniště n. Orl.; 84 d., 473 ob. č. a890), 2tř. šíc. a samota Halaburka. — 6) L. Česká (Lipý, Lipá, Bóhmisch-Leipa)^ město t. na středním toku Ploučnice na obou březích této řeky, hlavní čásť na břehu pravém, na svahu vystupujícím směrem k severu až do výše 280 m n. m. Město čítá 810 domů téměř vesměs kamenných a jednopatrových, v je- jichž středu leží prostranné pravidelné ná- městí, z něhož směrem čtyř stran světových vycházejí čtyři hlavní ulice. Brány městské Lípa. okr. hejtmanství, krajského a míst. deleg. okr. soudu, stát. zastupitelství, hlav. celního úřadu, kommissařství nnatič. stráie, berciho úřadu, stát. poSty, telegrafu a telefonu, ve- litelství oddčleni četnického atd.; mi 5tF. šk. obec. (s nékolika pobočkami] pro chl. a div. a 3tf. méSl ák. div., stát. vyiSí gymnasium, stát. vyi. reálnč ikoly, rolnickou a pokra- Čovací ákolu, spořitelnu (založenou r. 1SŮ2), ňliálku Eskomptní banky, veřejnou nemoc- nici í dva chudobince. Průmysl a obchod zastupuje; raffinerie skla, továrny na stroje, £krob, umělou klovatinu, ságo, kostní moučku. 3 koieluiny, 2 válc. mlýny, tkalcovny hed- vábných sametfl a stuh, výroba bavln, a InĚn. tátek, 2 prádelny na bavlnu, tiskárny kar- tounů, barvírny látek na turecké červeno, par. pila a Sindelna, stavba pian a harmonií, plynárna (město osvětleno plynem). Živý je obchod s obilím, ovocem, koíerai a drůbeží. něco chmele. Fid. statek se dvorem, parostr. pivovarem a atrojov. cihelnou dríí dědicové Albrechta hr. Kounice. Mezí budovami vy- niká kostel sv. Kfiie zbudovaný r. 1389, klá- šterní chrám Viech svatých zal. Albrechtem z ValdSteina r. 1627 s klášterem augustiniánů, kostel Panny Marie, vystavený r. 1710 na místě 300 let stari^ho dřevěného kostelíka, fiotický kostelík sv. Maří Majdaleny, radnice, gymnasium dostavěné r. 1882, budova reál- ních Škol I r. 1870, starý zámek při Plouč- ci, původní sídlo pánů z Lipého a oněch pánů Berků, kteří se psali z Dube a Lipého. Státní dráha vede z Lípy péti směry: do Li- to měřic- Teplic, Mimoně -Li bérce, do Prahy, Déčína-Poimokel a Warnsďorfu -Zita vy. jako nejstarší držitel Lipy připomíná se Chval (1253—631, předek panů z Lipého, jehož sy- nové Jindřich a Čeněk rozdělili mezí S('b<; dědictví po otci a Lípu obdařili právem ii- tavským. V 1. pol. XIV. stol. koupil Lípu Hynek Berka z Dube (t 1348). po němž ná- sledoval v držení města syn jeho Hynek (t 1361); po něm dědili ji dva synovt, oba Hynkové, i nichž starší ok. r. 13ti4 zcmřci a mladší nejen svobody staré Lípy potvrdil, ale i nových milostí udělil. Od r. asi 139o držel Lípu Hynek Hlaváč, po němž dědili ji strýcové jeho. Vilém z Ronova, který městu (1423) právo žitavské potvrdil, a Jan Berka. K. 1426 dobyli města Táboří a Sirotci a z větší části je vypálili. Hejtmanem stal se jetfich Hiavač Jestřebský z rodu Berků a po něm ok. r. 1433 Jan z Černína. Po válce hu- sitské byl pánem Lípy Jindřich Berka, který r. 1457 vymohl městu majestát na vjroč. trh. Týž zemřel po r. 1468 a dědili po něm sy- nové Jaroslav, Jiří, Jan a Petr, kteří udělili městu r. 1471 některá práva, k nimž r. 1493 nová přičiněna. R. 1502 dělili Adam a Zdi- slav, synové Jaroslavovi, Jiřík, Václav, syn Janův, a. Petr všecky statky na 4 díly, a na tolikéi dílů rozděleno i město. Synové Pe- trovi, Zikmund a Jiljí, r. 1532 dědictví po otci (rozhojněné o díl strýce Václava) pro- dali Zdislavovi Berkovi, ten pak postoupil polovici hradu strýci Zikmundovi a r. 1553 čtvrt města prodal k dílu vařte raberskému, tak že polovice hradu se čtvrtí města odtud náležela k panství aloupakému. Čtvrt mésta dostala se Zikmundovi z Vartemberka, který r. 1542 svobody její potvrdil; syn jeho Kri- itof prodal pak ten aíl strýci svému Václa- vovi, který také od Prokopa z Vartemberka. syna Janova, koupil druhou čtvrt města. Od té doby půl hradu a tři čtvrtiny města držťli pánové z Vartemberka k Rybnovu a později K Novému Zámku, ostatek náležel ke Sloupu. R. 1591 koupila Kunhuta Berková polovici zámku od Jana i Vartemberka, a tak zámek celý se čtvrti měsU patřil ke Sloupu. R. 1609 vyženil tuto část Jan Abraham ze Solhauzu (f 1617), jehož dědicem byl Volf Abraham. Jemu. jakož i Janovi Jiřímu z Var- temberka zabrány po povstání českém statky; Lípu, zámek i město celé, koupil Albrecht z Valdšteina a připojil k vévodství Fridland- skému. Po jeho smrti ponechána L. vdově jeho Isabek z Harrachu (t 1654), jejíž dědi- čkou byla dcera Marie Alžběta provd. za Rudolfa z Kounic, jehož potomci (r, 1704 po- výšení do stavu hraběciho) drží panství to podnes. Za války SOleté v 1, 1639 a 1643 město vypleněno od Švédů, R. 1636 město získalo královským majestátem dQlcžité svo- body, jež potvrzeny od vrchnosti r. 1654. Záhy nastal spor s vrchností, který sice r. 1660 urovnán, ale rozličně nehody stíhaly město: r. 1680 zuřil tu mor, za válek s Prusy trpělo město mnoho od nepřátel, zvláště v 1. 1744 a 1757; r. 1772 obyvatelstvo zase hustě mřelo a r. 1787 (6. října) vyšel oheři. při němž lehlo popelem 384 domů, také v květnu r. 1820 velká Část města (519 d.) vyhořela. Od r. 1S50, kdy stala se L. na krátký čas sídlem krajské vlády, mě- sto rychle rostlo a se zvelebovalo. Erb městský (vyobr. i. 2531.): modrý štít a u jeho zpodu tráv- ník, na němž stojí střibr. hradba ze štu- koví vystavěná se stínkami a branou s mříží vytaženou. Za hradbou vynikají dvě okrouhlé věže, každás oknem. pod- scbitim, cihelnou končitou střechou a zlat. ma- kovicí. Mezi věžemi jest erb Lipský a Berkov- ský, totiž zl. Stit se 2 černými ostrvami. hel- micí s pfikryvadly týchž barev a 2 ostrvami jako klenotem. Nk. — Okres, soud česko- lipský zaujímá 219-17 Jtm', čítá 4093 d., 354 ob. č., 26.484 n.; z 26.942 přít. ob. 26.178 kat,, 163 evang., 567 Židů; z těch 12.895 mui., 14.047 Žen, Okr. hejtmanství čcskolip- C. ijji. Zwk Lípy také. Lípa. ské, obsahujíc okr. soudy: Hajda, L. Č. a Mimoň, má 710-86 fcm', 11.547 d,. 1174 ob. č., 70.354 n.; ze 71.996 přít. obyv. 70.407 katol., 439 evang., 656 lid., 494 jiných; i téch 34.229 muí.. 37.767 Žen. (1B90). ~ 7) L. Krásná (SfMní/i- de). průmysl, město t. pf i stan. Ces. sev. dr. (Bakow-Georgs- waldc - Ebersbach), v hcjtm. a okr. rum- burském;má626d., 2 obvv. e„ 5131 ij. (1890), far.kosteisv. Maf i Magd. z r. 17S4 (před r. 1361 far.), 5tř. obec. a 3tř. mffit Sk., stát, odbor. ik. přádelnickou (puníochdfskou), obec. nemocnici, četn. stan., stát. poštu, tclegr., mést. spofitclnu, továrny na knoniky, hedváb., bavln., lněné a trikotové iboii, punčochy, niti a soukenné střevíce, koželuinu, parostr. C. •)3í. Zm: Nad štítem z otevřené belmice vyniká bohyně spravedlnosti se zastřenýma ofima, driíc v le- vici váiky, v pravici meč. Štít ozdoben při- kryvadly červené a stříbrné barvy. Ves pů- vodně přisluiela ke hradu Toliteinn, kdyi pak od něho odprodána (1573) bratřím z Var- temberka, přivtčlena k panství českokamcni- ckému. O roíkvĚt zdejSího pokročilého textil- ního průmyslu získal si jii v minulém století velikých záaluh Filip Josef hrabe Kínský. Kvchlý vzrůst městečka vystavěním vclkok" pych průmyslových závodů od r. 1864 byl příčinou. íe r. 1870 L. Krásná povýšena na město. — 8) L. Krásná Nová (Aíei.-Sťň,). osada t. u Krásné Lípy; 7 d., 33 obyv. n. (1890). — 9) L. Stará, Lipé Staré (Alt- Leipa), osada t. u Ces. Lípy, hejtm., okr., fara a pá. Ces. Lípa; 52 d, 319 ob. n. (1890), zastávka (ústecko -teplické dráhy (Ces. Lípa- Mtmoií). — 10) L. Vysoká ÍHohen-Leipa), ves t. na výšině, hejtm. Déčin, okr. Ces. Ka- menice, fara a pi. Jetřichovíce ; 111 d., 511 ob. n. [l&9Q). llř. ik., popL dvůr a ta. blízké C.»jíi. Ll| pivovar, 3 mlýny, 2 pily a několik četně hoře lovecký zámečtk, vystavený v minulém navštívených výroč, trhů. L. K, byla jeélč stol. Bliie vsi ohromný pískovcový balvan v XVIII. stol. vsi, R. 1731 povýšena na mě- s mnohými slujemi, jemuž lid říká .loupfini- Btečko, při černí ji udělen erb (vyobr. cká tvri<. Ves přisluiela ke hradu Ostrému, č. 2532.); v stříbrném šlltě na zpodu zelený potom kSchauenSteinu.vXVI.sl.kDíčínu, od trávník, na němí dvě lípy přirozené barvy, něhoi odprodána ke zbolí Českokamenickému. Lipaemie — Lipany. 63 U) L, ves na Moravě, v údolí řeky Dřev- j nice, hejtm. Holešov, okr. Vyzovice, fara a pš. Želechovice; 122 d., 658 ob. č. (1890), 2tř. šk. R. 1261 daroval Lípu Vilém z Husto- peč klášteru smilheimskému ve Vyzovicích. Upaemie viz Krev, str. 153. Upal, ves v Cechách, viz Lipí 3). Iiipaliika, bot., viz Alnus. Zilpan, také lipeň {Thymallus Cuv.), rod měkkoploutvých ryb z čeledi lososovitých {Salmonidae), jenŽ se od ostatních rodů této soustavné skupiny liŠí především vysokou i dlouhou, dosti daleko v předu počínající ploutvi hřbetní. Hlava jest neveliká, ústa malá, horní čelist trochu delší než dolní, zuby jsou toliko v obojích čelistech, na kosti radličné a na patře; jazyk jest bezzubý. Télo má I. se stran smáčklé, pokryté malými, ni- koli opadavými šupinami. Z 5 druhů tohoto rodu, obývajících v sev. končinách mírnrho zemépásu, žije u nás jediný: I. obecný (77i.. vulgaris Nilss., vyobr. č. 2533.). Tělo jeho mívá délku 20 — 50 cm a jest pěkně zbarveno. Na hřbetě bývá nejčastěji nazelenale hnědé, na bocích světlejší, trochu do Šeda, a vezpod střibrobílé; hlava jest na temeni hnědá, na lících žlutavá s černými skvrnami, i po přední části trupu roztroušenými a často sestave- nými v podélné proužky. Hřbetní ploutev má barvu červenavou, z jara nachovou se 3 až 4 podélnými pruhy z načernalých skvrn; ploutve sudé jsou žlutavé, z jara načervenalé, řitní a ocasní mají barvu fialovou. L. jest ve střední, severní i východní Evropě rybou dosti obecnou, ale jen ve vodách horských, tekoucích, jaké na př. milují naši pstruzi; do vod, kde není l-ů, lososi prý se nestěhují. U nás v Čechách žije především v hořejší Vltavě, Otavě a Volyňce, pak v hořejším Labi, v Orlici a Jizeře (nad Turnovem). V ro- vinách bývá vídán jen tam, kde dno mělké, čisté řekv pokryto jest oblázky. Rychle plove; živi se nmyzy vodními i jich larvami, pak i jinou drobnou zvířenou vodní. Má výborné maso. Dobou tření jsou měsíce duben a kvě- ten; u nás přikázáno šetřiti l-ův od 1. února až do konce května. Zárodky i mladé rybky jsou památný svým rychlým vývojem á vzrů- stem. Br. Zilpanln jest nejčistší olivový olej, obsa- hující asi 6% čisté kyseliny olejové. Používá se ho v lékařství na místě rybího tuku ne- příjemně chutnajícího, před kterým se vy- znamenává tím, že příjemně chutná a pro svou kyselou reakci se dobře ztráví. šnk. Upanovioe, chybné Linda (Linden), ves v Čechách, hejtm. a okr. Č. Budějovice, fara a pš. Strýčice; 26 d., 20 ob. č., 191 n. (1890), Itř. Šk., četn. stanice a mlýn. Náležela r. 1292 ke klášteru vyšněbrodskému. laipaniký z Lipan, příjmení starožitné rodiny vladyčí, jejíž erb byl mnich na lodičce veslující a klenot tři pštrosi péra rozličných barev. Jméno své měli od tvrze a vsi Lipan u Čes. Brodu. Předkové jejich byli Čeněk z L., r. 1360 maršálek králové a r. 1380 purkrabí na Lichnici, Buzek a Zbraslav, bratří z Pašiněvsi (1374 — 97). Lipany drŽe v 1. 1380—84 Mikeš, jenž před r. 1388 ze- mřel; po při dosáhl téhož statku (1389) Mi- keš, synovec jeho z bratra M aršík a (t 1389). Týž Mikeš připomíná se v 1. 1389—1401 a sotva jest týž jako jiný Mikeš (1415—48), který dostal r. 1421 od krále Zikmunda dě- dinu v Přistoupimi. Syn jeho Martin (1448 až 1466) zůstavil Lipany četným svým synům, jichžjménabyla:Mikeš(1472'— 1505), Milota (1475—95), Bohuše (1475), Václav (1480). Jetřich (1495), kteří (kromě Mikše) r. 1480 Lipany prodali. Albrecht L. z L., syn jed- noho z nich, byl r. 1519 purkrabím na Podě- bradech a r. 1524 koupil Veselí a prodal r. 1526 statek Lhotu. Zemřel po r. 1548 zů- staviv z manž. Anny z Korkyně syna Jetři- ch a, jenž byl dobrý hospodář a r. 1567 Vel- kou Lhotu koupil. Po r. 1575 býval hejtma- nem chrud. kraje. Když zemřel, následovali po něm synové Jetřich a Petr, jež mu da- rovala manž. Ozana z Kokořova. Onen držel Veselí, tento Lhotu. Jetřich byl ženat s Lid- milou z Biskupic (f 1610) a jeho tuším syn byl Jan, jenž od r. 1615 seděl na Veseh a r. 1623 prodal týž statek. Ok. r. 1631 ujal též Lhotu po Petrovi, ale zemřel nedlouho potom a Lhotu prodala r. 1634 Dorota Lipanská z Bydžína. Tehda rod ten vyhasl. Sčk. Lipany: 1) L., ves v Čechách v hejtm. a okr. čcsko-brodském, na silnici z Č. Brodu (vzdal. 7'5 km) do Kouřimě (vzdal. 5 km), fara Vitice, pš. Čes. Brod; čítá 40 d., 288 ob. č. (1890). Ve XIV. stol. stávalo zde několik vladyčích statků, z nichž při jednom stávala tvrz. R. 1480 prodali Milota a Václav bratří z Lipan L. Slavatovi z Chlumu, načež při- pojeny k Čem. Kostelci. Rodina Lipan- ských z Lipan připomíná se potom častěji v dějinách. — Památná jest bitvou svedenou 30. kv. 1434 na prostranství- ohraničeném na záp. potokem Vitickým a Bylankou, na vých. potokem Kouřimkou a Výravkou, na sev. čarou Bylany, Chotouň, VrbČany a na jihu čarou Vitice, Lipany, Miškovice. V bitvě poražen a zabit Prokop Holý a zanikla na vždy slavná kdysi vojska polních obcí Tá- borské a Sirotčí. Jedenáct měsíců ležela voj- ska jmenovaných bratrstev před Plzní, aby zmocnila se města po usnesení celé strany pod obojí, tudíž i pánů. S Plzní padnouti měla poslední mohutná opora nepřátel ka- licha na českém západě. Již schylovalo se k pádu města; maličko a město musilo se vzdáti z nedostatku potravin. Tu pojednou, bylo koncem dub. 1434, dozvěděli se Bratří před Plzní, že sjednotili se páni vlastní strany s úhlavními nepřáteli kalicha tuzemskými i zahraničními z >nezbytné potřeby zahubiti škůdce zemskéc, jimiž oni — Bratří — jsou míněni. Propuklo to v Praze, kde Staro- městští stranou panskou získaní pokoušeli se přemluviti i novoměstské přívržence Si- rotků, Tím prozradil se jiŽ i plán pánů zmoc- niti se především Prahy. Se strany Bratří učiněna sice ihned opatření na záchranu Prahy, avšak opatření nedostatečná: do Prahy 61 Lipany. odebrali se od vojska přední vůdcové, leč bez lidu, aby byli Novoméstským »radou i skut- kem nápomocnic. V Praze seznali vůdcové záhy, jak velice pokročili páni v přípravách. Proto odeslán přítomným Prokopem Holým kvapný posel do Tábora, aby tamní domácí obec sebrala bez prodlení lid ku posile; do Hradce n. L. odebral se za týmž účelem sám vrchní hejtman Sirotků Jan Čapek ze Sán. Panští předstihli však bratrstva ve všem: do konce dubna sebral Diviš Bořek z Miletínka na lukách »na Kačíněc u Hory Kutné vojsko pánů pod obojí v počtu 12.000 muŽů, s nímž vtrhl již 5. května na Staré město pražské a zmocnil se následujícího dne 6. května i Nového města, z něhož Prokop s ostatními hejtmany a s některým lidem sotva spasil se útěkem QO Tábora. Soudobně s pádem Prahy stihla Bratří jiná pohroma: zradou části oblé- hatelů (Přibíka z Klenového a i.) vpravena v noci 5. — 6. května do vyhladovělé Plzně spíže na několik neděl, tak že pominula na- děje na brzký pád města. Zůstati u Plzně za situace naprosto změněné bývalo by škodlivo; proto rozhodla se vojska bratrská upustiti neprodleně . od města a obořiti se kvapem na Prahu. Úmysl ten však změněn v zápětí, patrně z nedostatku sil a potřeb válečných, a vojska rozešla se v Hostomicích tím způ- sobem, že dali se Táboři přes Příbram k Tá- boru spojit se s Prokopem, kdežto Sirotci obrátili se ke Kolínu spojit se s Čapkem. Táboři spojili se pak u Miličína s lidem do- mácí obce táborské, Prokopem a Keřským vedeným. Sirotci patrně u Brodu Českého s lidem Čapkovým, načež položil se hejtman Čapek 16. května u Jiren, Prokop s Tábory 17. kv. u Krče-Kunratic, tak že toho dně harcovali honcí obou vojsk jiŽ pod hradbami pražskými. V Praze zavřel se zatím Diviš Bořek s vojskem svým na zprávu, že Plzeň osvobozena. Očekával slíbený přítok pomoc- ných vojsk, rožmberského a plzeňského land- fridu i posádek z hradů královských. Vojska bratrská marně pokoušela se vyvábiti Bořka z Pruhy, a také nesplnila se naděje, že by Novoměstští otevřeli některou z bran svého města. Když pak v okolí pražském po před- cházejícím drancování vojskem panským ne- bylo lze sehnati nezbytné spíže, odstoupila vojska bratrská již 22. května od města a couvla až ke Kolínu, krajině patrně méně vyssáté. Třetího dne po odchodu Bratří při- trhla ku Praze očekávaná pomocná vojska panská, načež téhož dne ještě, 25. kv., spo- jila se veškerá moc panských, 25.000 mužů s 12 kopami vozů, v ležení u Záběhlic. 26. kv. dal se již Diviš Bořek se vším tímto lidem na pochod ku Brodu Čes., na pějž pak 27. kv. po celý den hnal útokem. V týž den vytrhl Prokop Holý z Kolína na pomoc Brod- ským a položil se u Kouřimě. Když pak následujícího dne, 28. kv., pokračoval v po- chodu, dozvěděl se u Lipan, že blíži se od Brodu celé vojsko panské. Kvapem zaujal stanoviště v Šestiřadu bitevním na svahu hory Lipské mezi L. a Viticemi, opíraje se týlem ó tehdejší les a pravým křídlem o teh- dejší jezírko Jordán. Hlavní průčelí obran- ného šiku jeho obráceno bylo do prostoru mezi L. a Hřiby. Sem přitrhli, patrně ještě téhož dne, oď Brodu, po cestě trstenickč přes Bylány a.Chrášťany, i panští a položili se v jedenácti řadách svých vozů u Hřib, čelem k Bratřím, od nich na dostřel hrubých pušek. Stanoviště Bratři nalézalo se (viz plán bitvy) jaksi na konci slepé uličky, jejímiž stěnami, jaksi, byla na vých. t. zv. Brázda čertova, příkop místy az 6 m hl., na jihu les Lipský a na záp. hluboké údolí potoka Viti- ckého. Vojska vozová dostati se mohla do uličky či z ní volně toliko na severu pro- storem mezi ChrášCany a Chotouní, jinak to- liko soutěskami obou silnic uličku protína- jících: trstenické z Brodu do Kolína a Svobodné královské z Brodu do Kouřimě a Kutné Hory; na jihu byl les vojskům vo- zovým stěnou neprostupnou. Panští, při- lehše těsně k ležení Bratří, zavřeli tudíž všechny východy z uličky, tak že Bratřím nezbývalo leč podstoupiti smrtelný zápas či podrobiti se vůli pánů cestou smírnou. Pan- ští — z ponuknutí strany pod obojí — sku- tečně vyzvali Bratrstva, aby se podrobila. Bratří však volili boj a marné pokoušeli se páni příměti je k dobrovolnému smíru; vše- liký smír rozbíjel se o podmínku Bratří hou- ževnatě kladenou, aby páni »vydali prve Nové město pražské i s kořistí a Plzeň ve stavu, jak ji byli Bratří opustili*. K tomu se panští ovšem neměli, a tak přerušili Bratří konečně v neděli 30. května vhodinu nešporní všeliké další jednání námitkou: »Tak to tedy rozdělíme pěstmi*. Hned pak začali hrubými puškami bíti do panského ležení. Jelikož Bratří nehýbali se jinak z ležení svého, bylo na pánech přistoupiti k nim. Sehnati je vsak útokem s návrší nebylo lze, k tomu neměl Diviš Bořek dostatečných sil. Hleděl tudíž svábiti nepřítele lstí do roviny a tu vyvábiti jej z vozů, což obé zdařilo se znamenité. Prostředkem k tomu byl útok a útěk líčený; rozvinul před Bratřími obraz jim z bojišť minulosti velice povědomý: útěk vojsk od vozů odbitých. Rozdělil vojsko na 2 skupiny: lidovou, 8000 pěších, 200 jezdců a 4 puŠky, již vedl purkrabí zvikovský Mikuláš Krchlc- bec, a skupinu vozovou, 12 kop vozů se vším ostatním lidem, v níž zálohy vypadni k zakrytí složení taktického a počtu lidu šikovány byly tajně a tiše a nařízeno jim skloniti k zemi sudlice i samostříly; z téhož důvodu nařízeno, aby všechno jezdectvo v celém vojsku ssedalo s koní; pušky všechny, vyjímaje čtyři Krchlebcovy, zařazeny do kraj- ních řádů vozového šiku. Lidové i vozové části vojska panského zůstaly v témže po- měru, jak byly přitrhly na bojiště: v čele vojsko strany pod jednou, jehož většina byla s Krchlebcem ve skupině útočné, za ním lid a vozy Pražanů a Mělnických, dále vojsko pánů pod obojí a posléze jezde- ctvo všech vojsk, 1000 koní, v zavírce vozů. Krchlebec, vystoupiv z vozů, kryl sprvu Lipany. jikování skupiny vozové, načež obrátil se ďtočnd proti levému kfídlu bratrského Siku, podporován konečné i dělostřelbou skupiny voiové, která popojela v před a položila se třetinou hloubky své podél hlavního průčelí bratrského. Boj limto ipůsobem veden urput- né, ai pak -^ jako by náhle strach padl na lid panský obrat ly se např d ozy čelem v zad a daly se do klusu smérem k Chráifa- pAl honu, vyraiili i tt svých voiA: t 2ele Čapek s veikerým jezdectvem, aby vozy pan- ské zastavil, za ním vjechen péŠí lid vypadni zálohy, aby vskočil do vozfl panských a jich se zmocnil. Ve vozech bratrských zCstalv toliko posádky nerozlučné k vozftm Šikované, jichž pozornost ale také cele zaujata byta zápasem na severu od vozů oíekávanýro. V téže chvíli však, kdy Bratfí z vozA svých ■ Ocdtaj Kstmkf pfchajl do Kaliu. 7. čiiI p S Pictujlcl pť iDslu ubiifcbi 9. KÍi T >Dolg n nflm a Chotouni, jako by utíkaly. Sotva pak vozy od Bratří ponékud poodjely, obrátil se i Krchlebec se viim lidem svým a dal se rovoíž do klusu, směrem viak západním, kde záhy zmizel v úvozech, ílabinách a na strá- 8 leh údolí Vitiekého za Viticemi a Hřiby. ték byl tak vémé napodoben, že Bratři pustili se bez váháni na prosicdy, doufajíce imocníti se kořisti velevitatié, celého pan- ského parku vozového; prosledovali tak ne- předložené, le nedbali jií ani skupiny Krchleb- covy, která položila se na čekáni v uvede- ných krytech. Když pak na prosledcch přiblíiili se Bratří — asi na nynější silnici kolínské — k panským voz&m na vzdálenost OuSt Slonlk ntiiiof, ». XVI I7|i Isoo. vyrazili, dal se panský šik vozový opět do klusu, aby Bratfí od vozfl dále odvábil. Při tom zahýbala zavírka jeho poloobloukem k jihovýchodu, tak že bylo lze dobře sledo- vati pokroky Bratfí. Když pak zpozorovali panšti, že Bratří dostatečně od vozů svých se vzdálili, zastavili; ze zavírky vyrazila jizda a udeřila neprodleně a pfekvapitelnS pěším Bratřím v týl, kdežto z bran i z okřídlí celá pěJi záloha vypadni udeřila na ně Čelem. Zá- roveň zdvihl se z úkrytů svých i lid Krchleb- cúv a hnal z týla útokem na vozy bratrské, do jichž zavírky sám Krchlebec vniKl se svými jezdci. Pozdě zpozorovali Bratří, že upadlí v léčku, a marné snalíli se napraviti chybu, 66 Lipara — Liparské ostrovy. vrátiti se do vozů, vytlačiti z nich Krchlebce a tak aspoň vozy zachrániti. Celému pravému křídlu vypadni skupiny býl návrat do vozů zaskočen a s levým křídlem i středem, jimž přece bylo lze k vozům se dostati, vnikla do nich i čásf panské jízdy, která neprodlené začala vozy převrhávati, aby i pechoté usnad- nila vstup do nich. Tak měli Bratří nepřítele ve vozech již se dvou stran, kdežto od sev. i od jihu blížily se kvapem dlouhé čáry pě- ších rot panských, jichž. přesile a zřízenému útoku odolati nebylo již lze. To bystrým zra- kem vystihl Prokop Holý a poznávaje, že ztrátou bitvy ohrožen jest nejprve důležitý Kolín, snažil se od té již toliko zachrániti aspoň některý lid, jenž by tamní posádku sesílil. Nařídil, aby zbývajících několik semknu- tých rot zálohy pokusilo se probiti se, než by spojily se na východním křídle čáry bi- tevní panské pěší roty v neproniknutelný železný kruh; sám pak »hlasem velikým*, jak prameny uvádějí, »vybízel lid připojiti se*. Krátce na to nepochybně klesl, zasažen smrtícím šípem. S lidem však vyrazil z vozů hejtman Ondřej Keřský, k němuž připojil se i hejtman Čapek se zbytkem jízdy. Protloukli se skutečně, prosledováni však až k Vrbča- nům jezdectvem z panských vozů. Ve vozech bratrských nastalo zatím, jak prameny vy- pravují, když panská pěchota přitrhla, »sí5íše vraždění než bojování*, až konečně lid bratr- ský z nich vyskákal a dal se na divoký útěk směrem ku Brodu Českému, při čemž čásC prchajících dohoň ěna a potřena byla ještě v t. zv. Dolu zabitých. Vítězství panských bylo úplné; vojska bratrská smetena byla s jeviště politického, celý park vozový se všemi válečnými potřebami dostal se jim v plen* Patnáct set mrtvol a několik tisíc raněných pokrývalo bojiště; mnoho tisíc bo- jovníkův upadlo v zajetí, z nichž většinu, mladší bojovníky, pustili páni na svobodu. Starší bojovníci rozděleni byli na čtyři sku- piny dle poměru počtu lidu panských vojsk a pozavíráni za zády vojska, sbírajícího se k neprodlenému dalšímu pochodu ke Kou- řimi, do stodol po okolních vesnicích, při čemž prý stráže plzeňského landfridu z ná- vodu Menharta z Hradce »700 z devíti set zajatců v stodolách zrádně upálili*. Mezi pad- lými byli oba Prokopové, mezi zajatci Jan Koháč z Dube a Jan z Bergova. Kuffuer. — 2) L., ves t., nedaleko Berounky, hejtm. Smí- chov, okr., fara a pš. Zbraslav; 41 d., 396 ob. č. (1890), 3tř. šk., popi. dvůr. Obvvatelé rol- níci nebo pracují v blízkýcn průmyslových závodech. L. od nepaměti náležely k naciání kláštera ostrovského, ale král Václav II. da- roval je nové založenému klášteru zbraslav- skému, po jehož zrušení dostaly se ke zboží zbraslavskému. — 3) L., víska t., hcjtm. Žiž- kov, okr. a fara Říčany, pš. Uhříněves; 9 d., 76 ob. č. (1890), fil. kostel sv. Martina, do XVII. st. farní. L. měly již r. 1360 far. kostel a ves sama příslušela křižovníkům svatomař- ským. R. 1436 zabrány světskými držiteli a drženy odtud k Uhříněvsi. lilpara Mg., rod much z čeledi Chloro- pidae (zelenulky), š očima kulatýma, koneč- ným článkem tykadlovým deskovitým, osinou lysou. Zadeček jest široce vejčitý, trochu kratší než křidla rovnoběžně složená. Žilka krajová sáhá až ku 4. žilce podélné. Poletují v rákosí, v jehož stéblech larvy žijí. L. lucens Mg. způsobuje na rákosí znetvořeniny po- dobné doutníkům. Kpk. Upari, město, viz Liparské ostrovy. Uparidae a Uparis, zool., viz Beky ně. Uparis Rich., dvérážka n. hlízník, rod rostlin Iděložných z čel. vstavačovitých (Orchideae), poačel. mě kkyňo vitých (.Va- laxideae) s okvětím rozevřeným, jehoŽ pysk jest vzhůru obrácený a bezostruhý. Sloupek jest prodloužený, poloválcovitý, na konci okřídlený. Prašník jediný opadavý s blano- vitým přívěskem vydává voskovité brylky na 2 držadélkách. Na rašelinn^ch lukách roste v Čechách vzácná L. Loeselii Rich. {Sturmia Rehb.), d. bahní n. h. dvoulistý, bylina zelená tííl 2 dm vys. s nejdolejŠím článkem lodyhy napuchlým v bulvu, obalenou pošvami. Letošní bulva leží vedle loňské a nese 2 až 3 listy podlouhle elliptičné, sífovitě mnoho- žilné. Řídký hrozen má 3—8 žlutavozelených kvítků. Déd, Uparit, křemitý trachyt, hornina pojme- novaná dle ostrovů Liparských, kde hojně se vyskytuje. Bv. Iilparské ostrovy (Aiolské či Vulka- nické ostr., it. Isole Lipari, I. Eolie), souostroví ležící ve Středozemním moři sev. od Sicílie, skládají se ze 7 větších a 10 men- ších ostrůvků rázu vulkanického, dosahují- cích 300—921 m výšky. Bujná vegetace věnčí paty sopečných kuželů, které jsou dílem vy- haslé, dílem ještě činné. Největší z ostrovů je Lipari {Aeolia^ Melingunts] 38 fcm*, 7542 oby v.), utvořený řadou vyhaslých vulkánů, které táhnou se od jihu k severu á tvoří jakýsi souvislý horský řetěz. Z nich vynikají zvláště: Monte Guarda (s neúplným kráterem), M. San Angelo, M. di Tre Pecore, M. Campo Bianco (kratér 160 m hl. a 2250 m v prů- měru) a Monti Rossi. Na západním pobřeží ostrova jsou Bagni di S. Calogcro, málo navštěvované lázně, na východním leží pří- stavní město Lipari, které má tvrz, sídlo biskupa, kathedrálu, zbytky starých lázní, přístav (r. 1893 zakotvilo 1034 lodí) a skoro 8000 obyv. Jižné od Lipari je ostrov Vul- cano {Vulcania Hiera, Thermissa; 499 m vys., 21 km*) s činnou sopkou, jejíž starší výbuchy spadají do r. . 1444, 1693, 1739, 1771, 1786, nejmladší do r. 1878. Úzkou šijí mezi Porto di Levantě a Porto di Ponente souvisí Vul- cano s nízkým, do XVI. stol. činným, nyní vyhaslým Vulcanellem, který vznikl erupcí r. 183 př. Kr. Ostrov byl dříve neobydlený. V nové době těží z bohatství minerálního anglická společnost, která pomocí italských a sicilských trestanců dobývá síru, borax a j. Od Lipari oddělen je 4 km širokým kanálem zalesněný ostrov Salina (u starých Didyma zv.; 26 km*, 5635 obyv.), který skládá se ze Lípa Slovanská. 67 dvou vyhaslých kuželA, Monte della Fossa a Montc dei Porri, oddělených údolím. S veli- kým zdarem pěstuje se tu víno (Afoscato di Lipari), Západně od Saliny jsou ostrovy: Fi li curi (stár. Fenicusa, 775 m v., 9*5 /fm*) a AI i curi (st. Ericusa, 666 m vys., 15 km vzdálen od předešlého). Filicuri má 2 je- skyně, z nich v jedné měl prý Aiolos zavřené větry. Obyvatelé obou ostrovů pěstují víno, fíky, zeleninu, ječmen, Žito a j. Mezi Lipari a Stromboli leží Pan ar i a (st. Hygesio^ Icesia n. Evonymos\ 436 w v., 3*6 /rm*), zbytek so- pečného ostrova mořem zničeného. Daří se tu kromě vína a obilí hlavně oliva. Východně od Panarie je skupina vulkanických ostrftv- kův a skalnatých útesů, jako: Dattilo, For- miche, Panarelli, Lisca Nera a Lisca Bianca, Bottaro. Větší je pustý Basiluzzo, na kte- rém jsou zbytky zdí a studní. Nejvýchodněji z L-kých o-vů položen je Stromboli (13 Arm'), činný vulkán 921 m vys. s kráterem 650 m v průměru. L. o. (přes 116 km} a na 18.000 obyv.) jsou chudé na vodu, která se sbírá hlavně v cisternách. Vyváží se kromě jiných produktů hlavně pemza. — Srv. Pereira, Im Reiche des Aeolus (Vídeň, 1883); Die Lipa- rischen Inseln (anonymně od arcivév. Lud. Salvátora, Praha, 1893). BPfd, Upa Blovamiká slul r. 1848 český poli- ticky^ spolek demokratický v Praze, s čet- nými pobočkami po všecn českých krajích. Spolek založen 30. dub. 1848 a měl původně jmenovati se »Slovanská Orliccc. Účelem spolku bylo hájení konstituční zásady a její nejširší rozvoj v hranicích říše, přísný dozor nad uskutečněním úplné rovnoprávnosti če- ského jazyka s německým ve všech oborech veřejné správy a vyučování, obrana samo- statnosti České koruny proti Německému spolku a frankfurtskému parlamentu, zákonné upevnění slovanské vzájemnosti a sbratření všech slovanských kmenů. Do prvního výboru zvoleni : hr. Jos. Mat. Thun za předsedu, rytíř Jan Ncuberg za místopředsedu, Erben, Hanka, Jordán, Ctiborský, Palacký, Rieger, Štulc, baron Villani, Vocel, Zap (tito ze spisovatel- stva). Brabec, hr. Vojt. Deym, Jaroš, dr. Ka- špar, Mnouček, Rypota a Slavík (tito z mě- štanstva). Jednatelem ustanoven Žap, tajem- níky Krejčí a Mikovec. Nový spolek započal ihned rozvíjeti horlivou činnost, vstoupil s ji- nými spolky ve spojeni a zakládal v českých městech filiálky. Podal proti událostem červ- novým rázný protest, a když se nedočkal vý- sledku, obrátil se dne 16. srp. k říšskému sněmu pamětním spisem, v němž vylíčil ve- škeré ukrutnosti, které se ve dnech červno- vých na lidu páchaly, a žádal za veřejný soud nad těmi událostmi. Konečně sestoupil se, aby posud zajatí v Praze a na venku na svo- bodě byli vyšetřováni, aby byla posádka vy- střídána, při tom zmenšena a do dřívějších stanovisek vložena, poněvadž jenom tím lze smíření úplného docíliti; aby zemské úřady, zvIášC generální velitelství, svěřeno bylo mu- žům svobodomyslným a mírným, aby právo associační úplně a neporušeno nám bylo na- vráceno, aby národní obrana byla rychle a národně opět zřízena, aby moc vojenská na vždy občanské byla podrobena. Když náro- dové slovanští v Uhersku se vzbouřili proti zpupným Maďarům, uveřejnila L. SI. dne 11. září 1848 provolání k národu českému vy^ zývajíc k hoiným příspěvkům, »aby takto od nás dáno bylo osvědčení. Že poznáváme celou důležitost prvního zase boje slovansk^o v dobách novějšíchc. Když pozdvižení Slo- váků potlačeno a Maďaři proti poraženým krutě si počínali, uveřejnil výbor Lípy Slov. dne 1. říj. »Slovo poslancům slovanským na sněmu říš- ském* vyzývaje je, aby pozdvihli »statečně hlas muža svobodných pro trpící, hynoucí, na smrf vydané své bratry; aC se dostane i Slovákům, co dáno jest všechněm — svobod, národní práva*. Velikého vyznamenání dostalo se Lípě Slov. přípisem bána JelaČiče ze dne 22. list. 1848. Když bán pokořiv Maďary táhl k Vídni, vznikly v Čechách pochybnosti o tom, co zamýšlí. Sám Havlíček napsal v »Nár. No- vinách* (Č. 160): »A co Jelačič? Míní-li to dobře o Slovanstvu, aneb je-li přec nástrojem kamarilly .^* Bán napsal list Lípě Slov. z hlav- ního stanu u Zwólmxingu, v kterémž se vy- slovil, že »tak, jako jest láskou k Slovanstvu oduševněn, tak i vnitř svého srdce jest pře- svědčen, že je Slovanstvo největší podpo- rou Rakouska* a }c se obrátil s vojskem na Vídeň, v níž sdružení nepřátelé Slo- vanů pozdvihli hlasu, aby ukrotil nepřítele Slovanstva v hlavním městě Rakouska. L. S. Codčkovala se pfípisem, v němŽ vzdávala ánovi vřelé díjiy, že před ní »ncváhal od- krýti příčiny pohybování hrdinného vojska svého* a že jí »dobrotivě vysvětlil, čeho by snad nebyla dosti jasně prohlédla*. Rozumí se, že tyto dopisy podráždily velice stranu německou a že L. S. se stala zemským úřa- dům nepohodlnou. Když po událostech ve Vídni v měsíci říjnu a po odročení říšského sněmu situace se stávala hrozivou, svolala L. S. schůzi lidu na den 26. říj., v kteréž usne- seno podati adressu císaři a žádati o zbraň, děla a lacinější náboj. Na den 28. pros. 1848 svolán do Prahy sjezd všech Lip Slov. Na sjezde, jemuž předsedal děkan Ant. Marek, podány zprávy o dosavadní činnosti všech jednotlivých odboček a uzavřeno, aby všecky utvořily organický celek pod jménem »Jeci- nota Lip Slov.* a aby každého roku v mě- síci květnu se konal valný sjezd. Počátkem měsíce října vydával spolek své noviny »Slo- vanská Lípa*, jichž odpovědnými redaktory byli dr. Podlipský a Vincenc Vávra, od po- čátku r. 1849 přeměněn pak název na >No- viny Lípy Slovanské* a redaktory stali se K. Sabina a V. Vávra. List ten stavěl se stále na radikálnější stanovisko, tak že Havlíček v >Nár. Nov.* důtklivě proti němu vystoupil. L. S. byla prvním českým spolkem politi- ckým, počínala si velice vážné a neohroženě, šířila myšlénku slovanské vzájemnosti a byla by se zajisté stala velikou mocí politickou v státě, kdyby byla stále více nehájila zájmů strannických, nýbrž byla zůstala na stráži spo- 68 Lipavský — 2 Lipého. léčných zájmů vlasteneckých. Nastalá tuhá reakce, kteráS vejkerý iivot spolkový zničila, učinila konec také Lípě Slov. -rb. Upavský Josef, skladatel a pianista čes. (♦ 1772 ve Vys. Myté — f 1810 ve Vídni). Nižší školy vychodil v Litomyšli a Hradci Král, studia íilos. dokonal v Praze, právnická ve Vídni, kdež stal se úředníkem při c. k. tajném komorním úřadě výplatním. L. jevil záhy veliké nadání hudební a zjednal si jméno výtečného pianisty a skladatele. Podle Dia- bace složil 32 díla (variací, sonát, menuettů, romancí a pod. a několik oper). UpoM |lipče| viz Lupča. Updioe: 1) L., ves v Čechách, vis Lib- čice. — a) L., Lipšice, Libčice, ves t, hejtm., okr. a pš. Sedlčany, fara Nechválíce; 12 d., 93 ob. č. (1890). z Upé viz z Lipého. Xdpeo: 1) L., ves v Čechách, hejtm. N. Bydžov, okr. Chlumec n. Cidl., fara a pš. Týnec n. L.; 45 d., 234 ob. č. (1890), fil. kostel Nejsv. Trojice. Stávala zde tvrz, na níž připomínají se Klusákové z Kostelce, kteří ji prodali (1606) k panství poděbradskému. — 2) L., Lipeč, osada t. u Holešovic, hejtm. a okr. Chrudim, fara Moravany, pš. Chrou- stovice; 21 d., 103 ob. č. (1890), popi. dvůr. Iilp^Ok. újezdní město tambovské guber- nie, na 52*37' s. š. a 29*36' v. d., při vtoku říčky Lipovky do Lesného Voronéže, stanice žel. dráhy Orel-Grjazi, s 20.323 ob. (1897; téměř vesměs pravosl.) v 2125 domech (1827 dřevěň.^ Má 10 pravosl. chrámů, 41 průmysl, podniku s výrobou asi za 600.900 rublů, lino- var s výrobou za 400.000 rublů, továrnu na ovocné víno. 4 továrny na voskové svíčky, 9 koželužen, továrnu na tabák, duchovní uči- liště, ženské progymnasium, újezdní a j. školy, opatrovnu chudých dětí, založenou A. P. Chrčpnikovem a řízenou zvi. dámským vý- borem, oddělení Společenstva pro ochranu národního zdraví a Společenstvo pro zvele- bení národní práce. Na dva výroční trhy sváží se sem zboží za 100.000 rublů. L. dů- ležit jest svými známými minerálními pra- meny ze řady železitých a ocelitých kyselek jako ve Spaa a j. Léčí se zde blednička, ne- plodnost, všeobecná tělesná slabost, křivice, nemoci nervové, ochrnutí, rheumatismus, zimnice a pod. Lipecké prameny ocenil nej- dříve Petr I, Veliký, když navštívil r. 1700 zdejší slévárny a železárny, jím založené, jež po zřízení závodu luganského v jckatěrino- slavské gubernii tam byly přeloženy. — L. Í)05tavcn jest na místě starobylého sídla ipcckých knížat; r. 1284 zpustošen byl Ta- tary a teprve koncem XVII. stol. připomíná se zde zase osada Lipovka. Rozkvět L-a po- číná však až Petrem I. Velikým, jenž učinil z něho střcdiště okolního dolování na Želez- nou rudu; při zřízení tambovské gubernie r. 1779 povýšen pak L. na město újezdní. — Lipecký Újezd prostírá se v jihozáp. části tambovské gubernie plochou 326.715 km* a má ve 190 místech (64 mají přes 1000 ob.) 162.380 ob. (79.225 mul, 83.156 žen.; 161.545 pravosl.) živících se hl. rolnictvím (155.210). Řeky náležejí vesměs v úvodf donské ; nej- větší jest Lěsnaja Voroněž, protékající záp. část ťHczdu od sev. k jihu, na jaře splavná, s pravým břehem příkrem, levým rovinatým. Jezera a blata prostírají se jen v doíiné voroněžské. Půda rázu stepního jest málem vesměs tučná Černozcm i skýtá znamenité úrody; pěstují se všecky středoevropské druhy obilí a zemských plodin a věnuje se též značná péče včelařství (14.773 úlů), sa- dařství (104.251 str.) a dobytkářství (134.163 kusů), zvlášf ovcím (52.480 obyč., 6110 ušlecht.) a koním (29.482 se 14 zušlechťovacími sta- nicemi). Hlavní přirozené bohatství Újezdu, těžení Železné rudy, leží nyní téměř ladem, pouze vápenec láme se ve větších rozměrech hl. v okolí osady Syrské. Z průmyslu kvete nejvíce soukennictví; továren a větších zá- vodů jest 635. Z kommunikačních pro.střcdků jmenovati jest žel. dráhy Kozlovsko-Voro- něŽsko-Rostovskou a Orlovsko-Grjazskou, Vzdělanost jest dosud nevalná v6*97o muž., 0*6% žen. alfabetů). Úped, osada čes., viz Li pec 2). z Upého, příjmení slavného kdysi rodu staročeského, jenž v Čechách a na Moravě mocně působil. Erb: na zl. štítě dvě ostrvy křížem přeložené, klenot byl kapr s páví kýtou, kterýž v pozdějších dobách byl dáván na polštář. Příjmení obrali si od města Li- pého (nyní České Lípy). Předkem jejich byl pan Smil Světlický (viz z Lichtemburka), od něhož pocházeli všichni, kteří po ostrvách (něm. rhon) nazývali se Ron o ve i neb Ro- novskými. Častolov (1216—1253), mladší syn Smilův, purkrabě žitavský, měl čtyři syny, z nichž pošli pánové z Dube, IClinšteina a z L. Třetí jeho syn Chval (1253—63) držel lesnatou krajinu jihozápadně od Žitavy, v niž, tuším, hrad a město Lipý vyzdvihl. Skrze syny jeho Jindřicha a Čeňka z Oj vína rozdělil se rod zase na dvě pošlosti, Lipskou a pánů z Pirkšteina. Jindřich (po prvé r. 1297) prodal Lipý, ale podržel Žitavu skou- piv, tuším, podíly příbuzných. Od počátku XIV. stol. zasahoval do záležitostí zemských tak mocně, Že byl první osobou po králi; tím také rod svůj tak povznesl, Že byl prvním i v Čechách i na Moravě. Ke slávě pomohl si napřed tím. Že r. 1304 uhájil Kutné Hory, předního klenotu království, proti cis. Albrech- tovi, po něm dychtícímu. Za to mu král vrátil Žitavu r. 1303 odňatou. R. 1307 po druhé obhájil Kutné Hory a s větší obtíží. Jaksi za odměnu obdržel důležitý úřad podkomoř- ský. Třebas r. 1309 od Kutnohorských zajat byl v sedleckém klášteře a až do jalové smlouvy ve vězení držen, nic mu to na moci neumenšilo, anobrž byl po propuštění ještě mocnějším. Když mu Jindřich Korutanský podkomořský úřad odňal (1309), popudil se proti němu a dav se do služeb Elišky Pře- myslovny stal se jedním z původů v, kteří krále svrhli. Udatně se mu bránil v Praze a vedl krále Jana do Čech (1310), při čemž jest raněn, obléhaje Kutnou Horu. Tím si získal Lipen. 69 přízeň i císaře Jindřicha, jenž mu dal Žitavu, i krále Jana, který ho učinil předním svým radou a nejv. maršálkem. R. 1313 vyzname- nal se v boji u Holiče, když zástupy prchající zdržel a nad Uhry pole obdržel. V ty časy zanevřel král na něho, protože, naléhaje na konečné splacení věřitelův královských, k té potřebě obracel hlavně důchody kutnohorské; nepřátelé pak krále snadno popuzovati do- vedli, protože Jindřich byl jedním z předních věřitelův. Také sočila naň králová Eliška, protože ovdovělé králové v Hradci sídlící sloužil a od ní darován byl přízní, která od mnohých nechvalně byla vykládána. Když pak hradecká králová dceru svou Anežku s radou jeho, ale mimo vědomí pražské krá- lovny vdala, nařídili král i královna Vilémovi Zajíci z Valdeka, aby jej jal. Zajat 26. října 1315 na pražském hradě a odvezen na hrad Týřov. Proti králi zdvihla se nyní celá Ostrva se' svými přáteli. Domácí válkou přinucen král, aby Jindřicha z L. propustil (1316). S králem sice se smířil, ale královna nepře- stávala na něho sočiti, až došlo k nové válce (1317). Jindřich maje velkou moc oblehl krále v Brně a donutil z Moravy ustoupiti. Po uči- něném smíření v Domažlicích (1318) stal se Jindřich zase podkomořím a králi věrně a platně sloužil. R. 1319 postoupil králi žitav- ský kraj, začež obdržel Krumlov a jiné statky na Moravě, Lipnici s Německým Brodem. A kromě toho měl statků tolik, že dohro- mady mohly tvořiti knížectví. Král se mu od konce r. 1319 oddal cele, učiniv jej hejt- manem a vladařem království, ano dal r. 1321 za syna jeho Jindřicha příbuznou svou Anežku z Blankenheima. A protože král v cizozemsku po dobrodružstvích se honil a obyčejně mla- dému Jindřichovi vládu odevzdával, měl pán z L. všechnu vládu ve své moci. Zdá se, že obdržel tehda úřad maršálský dědičně. Ke konci svého živobytí bydlil na Moravě a tu 26. srpna 1329 zemřel. Jindřich měl čtyři syny. Nejstarším, jak se zdá, byl Jindřich řeč. Železný, manžel Anežčin, jenž za živo- bytí otcova byl pánem na Rychvaldě a od r. 1322 nejednou hejtmanem zemským. Zemřel ok. r. 1336 zůstaviv syna findřicha, jenŽ se stal praotcem všech potomních Lipských. Druhý syn Jan byl r. 1330 hejtmanem na Moravě a s bratrem svým Jindřichem upadl r. 1332 v zajetí Rakušanův (f 1338). Syn jeho Íindřich byl v 1. 1345 — 52 proboštem vyše- radským. Třetí syn, Pertolt, byl v 1. 1334 až 1343 proboštem vyšehradským, po smrti Janově neiv. maršálkem (t 1347). Čtvrtý syn, Čeněk, dělil se r. 1346 s bratrem Pertoltem a synovci Jindřichy, ale spolčoval se zase s nimi a měnil. Naposled Pertolt nařízen za vladaře. Ale smrtí tohoto, neméně i nezří- zeným živobytím Čeňkovým, který r. 1343 upadl v zajetí polské, roa pánů z L. klesal a stal se rovným jiným. Mnohé statky prodal a zanechav si 'Lipnici, Něm. Brod, Krumlov a j. chtěl je zachovati i s maršálstvím synu svému Jindřichovi; ale Že tento r. 1363 zemřel, dal Brod a jiné statky kromě toho, co byl na dobré skutky oddal, synovci Jindři- chovi, dotčenému synu Jindřichovu z Anežky z Blankenheimu, a zemřel r. 1363. Dotčený Jindřich neb Hynce, již sám jediný zůstav na živě, byl nejvyšším maršálkem, prodal drahně statků na Moravě a r. 1369 též Kru- mlov, a Lipnici s Brodem pustil cis. Karlovi; za to koupil Templštein, jenž se stal hlavním jeho sídlem. Zemřel ok. r. 1399 u vysokém stáří. Zůstali po něm čtyři synové. Nejstarší Hynce vyskytuje se od r. 1382 v rozličných Í'ednáních, byl po smrti otcově nejv. marsál- :em a zemřel r. 1414. Maršálkem byl po něm bratr Hanuš, jenž držel Templštein a ně- jaký čas Rataje jako poručník (1398—1410); avšak zemřel již ok. r. 1415 a maršálkem stal se bratr jeho Pertolt. Čtvrtý bratr, Čeněk (1383—1417), byl proboštem v Kro- měříži. Dotčený Pertolt, dočkav se vysokého věku, Žil ještě r. 1449. Jediný Hynce měl potomstvo, totiž dva syny, z nichž koupil starší, Jindřich (1415—69), se strýcem Per- toltem r. 1447 hrad Krumlov a od r. 1450 byl nejv. maršálkem a za krále Jiřího hejt- manem na Moravě (f 1469; ve starých pa- mětech se mu dává za manželku pani z rodu Kunštatského, avšak věc ta není ještě vy- světlena a jisto jest jen, že byl švakrem synů Jiříkových). Syn jeho Pertolt dědil Krumlov, Světlo v a j. statky, které byl otec přikoupil, a byl až do smrti (t 1480—82) neiv. maršál- kem. Z manž. Elišky z Kravař měl syna Ji n- d ř i ch a, jenž se stal nejv. maršálkem nedlouho před r. 1496, když byl let svých dosáhl (do té doby byl maršálkem poručník jeho, Vilém z Pernšteina), a oženil se r. 1500 s Bohunkou z Pernšteina a získal r. 1511 Hodonín. Ze- mřel po r. 1513 a následoval po něm syn Jan. Až do té doby měli pánové z L-ho z bý- valé své slávy drahně manův v Čechách a na Moravě (asi 20^, ale Jan r. 1533 všem svou vrchnost prodal (f 1541, manž. Marjana ze Šternberka). Synové jeho byli Pertolt, Jindřich (t 1544), Vilém (1531— 49) a Če- něk. Pertolt byl po otci nejv. maršálkem, dělil se r. 1548 s bratry, tak že dostal Kur- dějov, Vilém Krumlov a Čeněk Hodonín, ale Krumlova r. 1549 zase od Viléma nabyl (manž. Zuzana z Boskovic). Čeněk, bratr jeho, byl po něm nejv. maršálkem (f 1589) a pak následoval Jan (syn Pertoltův), jenž 27. led. r. 1598 zemřel (manž. 1. Majdalena z Vartcm- berka, 2. Kateřina z Krajku). Jediný jeho syn PertoltBohobud byl sice ůčasten vzpoury a zbaven nejv. maršálstvi, jež se dostalo rodu Berkovskému, ale dosáhl r. 1625 od- puštění od cis. Ferdinanda II. Opustiv statky své vystěhoval se do ciziny a tu r. 1643 ze- mřel. Vdova jeho, Marie Zarubovna z Hu- stiřan, ujala r. 1644 Brandýs n. O., jejž držela do r. 1652. Jediný jejich syn Čeněk zemřel r. 1682 ve Slezsku a jím slavný tento rod vyhasl. Bohatý archiv rodu dostal se do fúr- stenberské kanceláře v Praze a vydán r. 1750 králové Marii Terezii. Od té doby jsou pa- měti ty v c. k. arch. dvorském. Sčk. Upen, ryba, viz Lipan. 70 Lipenec — Lipik. Iilpeneo: 1) L., Lipen ce, ves v Čechách, na pr. bř. Berounky pod vrchem Kyjovem, hejtm. Smíchov, okr., fara a pŠ. Zbraslav; 72 d., 527 ob. č. (1890). Ves od nepaměti pří- slušela ke klášteru ostrovskému. R. 1304 da- roval ji král Václav 11. nově založenému klá- šteru zbraslavskému, při němž trvala do jeho zrušení (1785), načež splynula se zbožím zbra- slavským. — 2) L {LippenO^ ves t. na Hřivi- ckém potoce, hejtm. Zatec, okr. Postoloprty, fara pL pš. Opočno u Loun; 77 d., 178 ob. c, 391 n. (1890), na hřbitově fil. kostel sv. Vá- clava, 2tř. šk., popi. dvůr s ovčínem, mlýn a chmelnice. Na někdejší tvrzi připomínají se v XVI. stol. pánové z Klimšteina, z Lobkovic, Novohradští z Kolovrat, opět pánové z Klim- šteina, Jiřík Belvic z Nostvic, jehož svnové prodali L. i s tvrzí Janu Jindř. Prolhoferovi, od něhož odkoupen k N. Hradu (1602). Ny- nější kostel vystavěn r. 1689, byl v XIV. st. far., podací jeho vykonávali opatové postolo- prtští a z části zde usedlí zemane. Od XVII. st. je kostel filiálním. Upenský: 1) L. Tomáš, kněz pod obojí, byl farářem v Bělé pod Bezd. v r. 1507—22. Za něho byl správcem bratr, sboru v Bělé Br. Šimon, s nímž L. dostal se do velkého sporu. Do Bělé přistěhoval se Bratr, jenž byl oddán správcem bratrským. L. nechtěl uznati práva takového sňatku. Tím však po- píral kněžství Bratří, proto polemika o to vedla se veřejně, v níž vedl od Bratří hlavní slovo Br. Tůma Přeloučský. Polemisovalo se tiskem. L. vydal svůj list proti Šimonovi, jehož však nezachoval se ani exemplář. Šimon vydal odpověď ještě r. 1507 a Tůma téhož roku. Přece dosáhl L , že Šimon ještě toho roku přesídlil se z Bělé do Hranic na Mo- ravu, ^^^jý- 2) L. Tobiáš a Václav viz Závorka. Upétin {Lindau), ves v Čechách, hejtm. a okr. Most, fara a pš. Hor. Litvínov; 49 d., 66 ob. č., 430 n. (1890), kaple Navšt. P. Marie, zastávka Rak. st. drah (Most-Moldava), hnědo- uhelné doly. R. 1227 odkázal hr. Kojata L. křižo vnikům na Zderaze v Praze. Po r. 1420 držena k okolním zbožím, zejména k Mostu Litvínovu, a konečně k Duchcovu. Upgart Ernst Karlovic, malíř, kreslíř a mědiryjec rus. (* 1847 v Jurjevě), vzdělal se- u Lenbacha, pak u Ch. E. Jacqueta a Ch. Lefcbvrca v Paříži, kde kreslil téŽ pro »La vie modcrncc a »La vie elegante* vystavuje též v Saloně. Nyní pracuje v Petrohradě jsa z nejčinnějších clcnů spolku aquarellistův od jeho založení. V 1. 1886—96 byl profcssorem dekorativní malby na kreslířské škole petro- hradské. Z prací L-ových jmenujeme zvláště S dekorativní panneaux pro hodovní síň ve dvorci vclkokn. Alexeje Alexandroviče a obra- zy: Bohyni jdou na soud k Paridoví] Podobenství o moudrých a nemoudrých pannách (oba ma- jetek carův); Oddech Renského modellu; Mladá matka ; podobizny malířova otce^ gener. poboč' nika Richtera a j. Uphlstias Schiódte, rod pavoukůz če- ledi Liphistiidae E. S., zajímavý některými embryonálními znaky (členitostí břicha a po- stavením snov. braaavck uprostřed břicha). V celku upomíná.na sklípkany. Kusadla po 1 páru jsou krátká, málem svisně postavená, od hlavy se rozbíhající. Drápek uložen jest v Šikmé rýžce, postavené uprostřed kusadel na zpodu základního článku. Maxilly úzké před krátkým a Širokým pyskem postavené, s okraji rovnoběžnými. Prsní deska velmi úzká. Kyčle noh úzké. Nohy s třemi drápky, trnité, bez scopul. Očí 8 na společném hrbolku. V rozích jeho 4 velké oválné oči a mezi nimi 2 řady kulatých očí prostředních. Přední jsou maličké, zadní velké. Břicho nahoře kryto jest sedmi deskami na způsob článků (pedi- palpi), z nichž prvé 4 jsou stejné a kryjí celou šířku břicha. Sedmá deska jest nej- menší. Na zpodu v přední části jsou desky dvě. Uprostřed břicha jsou 4 páry bradavek. Dva páry postranní, za sebou těsně položené, jsou velké, do vnitř trochu zahnuté. Vnitřní 2 páry jsou podobně seskupené, ale nepa- trně v podobě 4 kuželku vyvinuté. Nalezeny byly jednotlivé kusy (snad 2 druhů) na Su- matře a Pinangu. -^ Srv. Pocock, Liphistius and its bearing upon the classiíication of spi- ders; E. Simon, Hist. nat. des araignées (2. vyd., t.. I., 1892); Schiódte (1849); Cam- brigde (1875); v. Hasselt, Thorell, Studi sugli ragni males (IV., 1890). Nsk, Iilpohsrné viz Libchyně. Upi: 1) L., ves v Cechách, hejtm., okr. a pš. Čes. Budějovice, fara Dubne; 61 d., 403 obyv. č. (1890). — 2) L., ves t., hejtm. Královice, okr., fara a pŠ. Manětín, 21 d., 117 ob. č., 6 n. (1890J, popi. dvůr s ovčínem a myslivnou a Švenduv mlýn. Starobylá tato ves dostala se r. 1169 křižovníkům svatomař- ským. Od XVII. stol. držena u Manětína. — 3) L., Lipé (Lipai), osada t. u Mrskoles, hejtm. Litoměřice, okr. Lovosice, fara Sutom, pš. Třcbenice; 28 d., 104 ob. n. (1890), fil. kostel sv. Bartoloměje (ve XIV. stol. far.). — 4) L., ves t., hejtm., okr., fara a pš. Náchod; 87 d., 534 ob. č. (1890), 2tř. šk., tkalcovství po domácku. Opodál samota Peklo s to- várnou. Již r. 1415 byla při panství náchod- ském. Llploa (něm. Lipi\\a), cis. hřebčinec v Go- ricko-Gradišsku, poblíž Kornialu (v. t.). Srv. Kůň lipický, str. 359., 2. Iilpioe : 1) L., ves v Čechách, hejtm., okr., fara a pš. Pelhřimov; 28 d., 195 ob. č. (1890), 2tř. šk. — 2) L, víska t. u Štěchovic, nejtm. a okr. Strakonice, fara a pŠ. Volenice; 6 d., 32 ob. č. (1890). Iiipik, hojně navštěvované lázeňské místo v chorvatsko-slavonské stolici poŽeŽské ne- daleko stanice Pakrác-L. na Barčsko-Pakrácké žel. trati. a stanice Okučane žel. dráhy Záhřcb- Brod, 2Ó0 f». n. m., s jódovým horkým pra- menem (64®), jenž jest "jediným svého druhu v Evropě a vyvěrá z artéské studně vyvrtané Vilémem Šl. Zsigmondym 232 m Hluboko. Voda pije se s výborným prospěchem proti katarrhálníra nemoccm sliznic, proti krtična- tosti, syfilitickým nemocem a dně. Ves L. má Lipina — Lipiňski. 71 235 obvv. (1890). Srv. Kern, Das Jodbad L. (Vid., Í881). Upina: 1) L., víska v Čechách u Deblova, hejtm. Chrudim, okr. a pš. Nasevrky, fara Licibořice; 6 d., 23 ob. č. (1890), bažantnice. — 2) L., ves t., hejtm. Ledeč, okr. Dol. Královice, fara Zruč, pš. Zbraslavice; 24 d., 167 ob. č. (1890). — 3) L. i Lipiny u Radošovic, víska t. na Chotešance, hejtm. Benešov, okr. a pš. Vlašim, fara Radošovice; 7 d., 57 ob. č. (1890). Založena po r. 1795. — 4) L. i Li- piny u Velíše, víska t., hejtm. Benešov, okr. Vlašim, fara Velíš, pŠ. Louňovice; 7 d., 51 ob. č. (1890). Zal. v předešlém století. — 6) L., ves na Moravé, hejtm. Uher. Brod, okr., fara a pš. Valašské Klobouky; 56 d., 293 ob. č. (1890), Itř. šk. — 6) L., víska t. u Jamného, hejtm., okr. a pš. Jihlava, fara Zhoř; 8 d., 50 ob. č. (1890). — 7) L (Lí>- pein)f ves t., hejtm., okr., fara a pš. Štern- berk; 39 d., 238 oby v. n., 2 j. nár. (1890), Itř. šk. 8) L., osada ve Slezsku u Radvanic, hejtm. Frýštát, okr. Bohumín, fara a pš. Polská Ostrava; 50 d., 416 ob. č., 19 pol., 6 n. (1890), alod. statek hr. Jana Wilczka.'— 9) L. {TJp- pin), ves t., hejtm. a okr. Opava, fara a pš. Melč; 32 d., 174 oby v. n. (1890), Itř. šk. — 10) L.-Huť Karlova {Karlshútté) viz Le- skovec 5). Upinka, ves na Moravě, hejtm. Litovel, okr. Unčov, fara a pš. Hradečná; 68 d , 441 ob. č. (1890). Itř. šk. Iilpiúsld: 1) L Józef, spisovatel a paed- agog polský (♦ 1764 — f 1828 ve Varšavě), byl gen. tajemníkem vychovatelské komory býv. vévodství Varšavského a gen. visitátof em škol, ve kteréž hodnosti zatoužil se velmi o rozvoj osvěty v Polsku. Z literárních prací jeho zasluhují zmínky především Bukoliki Wergilijusia Marona (Varšava, 1805). Mimo jiné příležitostné práce vydal též Wybór po- wiešci moralnych i romansów (t., 1804 — 1805, 2 díly). 2) L. Karel Josef, nejslavnější houslista polský (♦ 1790 v Radzynt u Lublina — 1 1861 v Urlowě u Lvova), krom prvních počátků, jaké vštípiti mohl mu otec jeho, v hudbě pouhý dilettant, odkázán byl na vlastní stu- dium, podporované šťastným instinktem umě- leckým, v 10. roce oddal se přechodem téŽ horlivě hře na violoncello, čímž získal pro celý život svůj charakteristickou energii v ovlá- dání smyčce. R. 1810 stal se u divadla Ivov- ského koncertním mistrem, v 1. 1812—1814 kapelníkem. Byv odkázán v úřadě tomto, jak bývalo druhdy zvykem, jen na podporu houslí, nucen byl často harmonické postupy naznačo- vati v dvojhmatech a tím nabyl veliké jistoty v mnohohlasé hře na svém nástroji. Složiv úřad kapelnický, L. s celou pílí vrhl se na studium zvláštá italské literatury houslové, a když r. 1817 sláva Paganiniova dostupovala vrcholu, odebral se za tímto mistrem do Itálie a těžil z přátelských svazků s ním uzavřených na umělecký svůj prospěch. Další léta vy- plnil L. koncertními cestami po Německu (1821) a po Rusku (1825). R. 1829 ve Var- šavě setkal se jako rival s Paganinim, uhájiv různou od něho individualitou svou statečně posici svou v tomto sensačním boji. Prodlev do r. 1832 ve Lvově oddal se opětně cesto- vání a r. 1836 podlehnuv v konkurrenci o místo konc. mistra v Lipsku Ferd. Davi- dovi dosáhl po dalších poutích po Rakousku a Rusku r. 1839 v Drážďanech úřadu tohoto, jejž zastával do r. 1860, kdy, stižen byv pa- kostnicí, hledati musil před' smrtí svou časté úlevy v Teplicích. Hra L-kého měla stopy veliké samoukovy individuality, která dovedla nezjevnými činiti některé nedostatky, vyvá- žené technickými i duševními přednostmi. Jeho snaha nesla se k tvoření velikého tónu závažným vedením smyčce a propůjčovala hře spíše pádnosti než líbeznosti. V klassické komorní hudbě L. měl v Drážďanech největší úspěchy, zvláště v kvartettech Beethoveno- vých a v plnohmatných skladbách Bachových, mohlť v tomto oboru vtěliti v přednes své subjektivní prohloubení citové, které obracelo popřední zřetel ani ne tak na výsledek, jako na výzdvih detailů. Pro svůj nástroj složil čtyři koncerty, z nichž »vojenský« (č. 2 z V-dur, op. 21) do dneška se udržel, a menší sólové kusy (m. j. zvláště oblíbená variace z G-moll), Vydal též sbírku 169 písní haličských s prův. klavíru (1834) a s Klengelem Bachovy housl. sonáty, jichž znaménka pro přednes a způsob tahu neodpovídají vždy duchu tohoto mistra. Srv. Wasielewski, Die Violině u. ihre Meister (3. vyd. v Lip., 1893). 3) L. Tymoteusz, dějepisec a archaeolog polský (* 1797 — 1 1856 ve Varšavě), vzdělal se na universitě varšavské a byl prof. děje- pisu a zeměpisu na středních školách. Ce- stuje horlivé po zemích polských, sebral značný materiál historicko-archaeologický a vydal cenné dílo Staroiytna Polska pod wjgle- dem historyc\nym, geografic\nym i státy sty cy nym (Varšava, 1843—1846, 4 části). Popis Litvy náleží péru M. Haliáského. Mimo to vydal '^iadomosci historyc{ne^ numi^matyc^ne^ o koronacyjach obra\ów Afatki Boskiéj w daw- nej Polsce (t., 1850) a Opis powiatu Radom- skiego (t., 1847). 4) L. Hy polit, malíř polský (♦ 1847 v No- vém Targu — t 28.čna 1884 v Krakově). Ve třináctém roce přišel do Krakova ku své sestře a vstoupil do malířské akademie; r. 1870 obdržev stipendium, odebral se do Mnichova, kde studoval u Anschiitze a Dietze. Vrátiv se z Mnichova zdokonaloval se ještě pod vedením Matějkovým a brzy obrátil na sebe pozornost prvním větším obrazem Trh na Klepariu, za nějž dostalo se mu stipendia 3000 zl. na vytvoření většího obrazu ze ži- vota obecného lidu polského. Zatím vyšlo z jeho atelieru mnoho pozoruhodných obrazů, jako: Trh na Štěpánském namésti \ Processi v oktávě Bofího Těla; Květná neděle; Dobý- váni bramborův; Venkovanky poddvaji dary cis, Františkovi v Sukiennicich a j. Veškeré tyto práce vyznačují se realistickým pojetím, pěknými skupinami osob typických a charak- 72 teristickfch a propracovaností do detailu. Za nejzdařilejil dílo L-kétio pokládá se Pra- cess( v okldvi Božího Tíia, jež zakoupila krak. Společnost krásných umĚni za 4000 zl. UplmUJ Marian Aleksandr.. právní historik a statistik ruský (* 1850). Studoval na petrohradské universita. Jest professorem DSmidovského právnického lycea v Jaroslavi. Hlavní práce jeho jsou: htorija pravá v rus- skoj liiératuri (>2urnal graid. i ugol, prava<, 1880); Očerk matirlalov dtja istoríko-statisli' čeíkago opisanija UgliČskago ujt\da (Jaroslav, 1884); DnHenije naselenija v Jaroslavskoj gub. Xa 1873—1883 gg. (t., 1885); K istoriji russ. ugoloiinago pravá XVIII. v. (•Žurnál gražd. i ugol. prava«, 1885); Uslovija subjektivnago lojedinínija iskov (C. 1886); Nikotoryja vovyja diinnyja dlja istoriji JekatirininskoJ kommissijí (.Žurnál Min. Nar. Prosv,», 1887). Uplny: 1) L, osada v Čechách u Bole- ho£té, hejtm. N. Město, okr. Opočno, fara Přepychv, pš. Třebechovice; 34 d., 198 ob. i. (1890). — 2) L., ves t.. hejtm. Příbram, okr. _., ..1 Lipica. Upka: 1) L., ves v Cechách nad Chru- dimkou, hejtm. Chrudim, okr. a pS. Nasevrky. déni, při němi později vystavena tvri, rodné sídlo stejnojmenného rodu. R. J5J3 prodal V. Tamchyna z Doubravice Lipku Sobkům I Kornic, po nichž ji dríel (od r. 1557) Jan KustoS. Tento vymohl si. Že se amřl psáti ze Zubřího a LipKy. Z potomků jeho Ferdi- nand Adam sv. pán Kustoš postoupil Lipku r. 1715 své sestře Marii, provd. do rodu hr. z Millesima. Tato jeáti t. r. prodala zboií li- pecké hr. ze Schůnfeldu. R. 1737 připojena L. k Nasevrkám. — 3) L. (Freiutg). ves t., hejtm. Prachatice, okr,, fara a pS. Vimperk; 22 d., 192 ob. n. (1890), Itř. ík. a opodál my- Blivna. — 3) L. Dolni, Levka {Nieder- L.), ves t. blíže hranic českomoravských, hejtm. Žatnberk, okr., fara a pi. Králíky; 40 d., 293 obyv. n. (1890), Itř. Sk., finanční stráž. dížIÍ celní liřad, popi. dvQr, cihelna atkaicovstvi po domácku, — 4) L., Horní, Levka (C»írr-L.), ves t.; 152 d., 875 ob. n. (1890), na hřbitove fil. kostel sv. Anny, 2tř. ifc.,- pop!, dvůr, mlýn, výroba bavlněných látek po domácku. — B) L, Prostřední, Levka {Mittel-L.). ves t.; 113 d., 534 ob. n. (1890), na hřbitove kaple Neposkvrň, poč. P. Marie, Itř. Sk., váp. lomy a peci, 2 mlýny a tkalcovství. UpkOTil) L., Libkov, Slibkov, Zlib- kov, ves v Cechách, hejtm. Domažlice, okr. a pS. N. Kdyné, fara Louřim; 43 d., 266 ob. č., 8 n. (1890). Ve XIV. stol. připomíná se tu vladyčí seděni, r, 1459 Jan st, z Libkova. V XVII. stol. drželi L. Kočové z Dobrše, r. 1708 Jan K. Sejfrjd, r. 1720 M. Róza ze SirndJnku, ryt. Hubacíus z Kotnova, r. 1834 hr. Stadion, r. 1838 Frant. Václ, Vcith a ko- nečně kn. HohcnzoUern-Sigmaringcn. — 3) L., Lipinskij — Lipnice. Libkov, ves t., hejtm, Chrudim, okr. a pj. Nasevrky, fara Bojanov; 2S d., 181 obyv. č. (1890). Llpkov» Voda viz Voda Lipkova. LlpkoTltts viz Libkovice 2). Upkf i Lipka, viska v Čechách u Chrá- štan, hejtm. BeneSov, okr., fara a pi. Nc- veklov; 10 d., 72 ob. č, (1890). Upna viz Lipno 1). UpiMHkýPravdoslavv. Lepařl).3). Upůany: 1) L„ ves na Moravě, hejtm. Mor. Krumlov, okr. Hrotovice, fara a pi, Rouchovany; 17 d., 104 ob. č. (1890). — 9) L., ves t., hejtm. a okr. Olomouc, fara a p£. Triice; 34 d., 184 ob. č. (1890). kaple sv. Flori- ána, Itř. ik. L. jsou roaiStčm bratři LepařS (v. t,) 1), 2). Upulaa (ném. Leibail^), méstečko ve 5t4r- sku, sídlo okresního hejtmanství a okr. soudu, položeno jest při soutoku Lasnice a Sulma a má 2216, jako Obec 2597 ob. (1890), Sta- nice liíní dráhy, pošta, telegr.. výroba hosp. strojů, prádelna na bavlnu, čilý obchod. Na LipnickÉm Poli (Uibnitirr Feld), mezi Solmem a Můrou, stálo kdysi řím. Fíavjum Solvense; odtud naleziště římských starolít- oostí. — Hejtm. lipnické má 743*07 Irm' a 63.981 obyv,, větSinou německých, menšinou slovinských (1890); obsahuje 3 soudní okresy: lipnický, arnfelský a wildonský, a 84 obce s 208 osadami. Lipnloa, bot., viz Po a. Upnlos: 1) L., starobylé městečko v Ce- chách, v hejtm. a okr. německobrodském, západně od Ném. Brodu, těsně u jižních zdí hradu Lipnice v nadmořské výši 911 m; má 235 d., I18Ů ob. č. (1890), pš., četn. stanici, obč. záložnu, pivovar, ákrobárnu. mlýn, pilu, šindelnu, závody kamcnnické a kartácnické a několik výroč. trhů. Alod. panství s Budí' kovem a Loukovem zaujímá 1696 ha; náleží k němu starý, Částečně obydlený hrad s kapli sv. Josefa, dvůr, majetek Ferd. kn. z Trautt- mansdorffu. Škola, založená r. 13vĎ Vítkem z Landštcina, byla v XV[. stol. českobratr- skou, nyní jest pětitřídní. Románský farní kostel, zasvěcený sv. Vitu. byl vystavěn Fran- tiškem Leop. bar, Vernierem r. 1688. Nepatrná zvonice stojí podél kostela na skále. Na jednom t vedlejších oltářů jest obraz sv. Josefa z bývalé hrad. kaple. Město mívalo pevné hradby se 2 brana- mi a po jižní straně > Bílou věží ku své ochraně. Zdi .Bílé věic« byly 26 m tlusté a valy ko- lem ní 5>n hluboké. Za Švéd. válek byla cis. vojskem vyho- zena do povětří, aby nemohla bytí zášti - usazeným. Před sa- . L. byla přičinřním Jšcna na město. Vu tou Švédům na Lipni< mým koncem XIV. si Vítka z LandSteina p< Lipnička — Lipník. 73 2. pol. XVI. stol. ob.držela na přímluvu Bur- jana Trčky z Lípy znak (obr. č. 2535.). V mo- drém štítě jsou dvě vysoké vě2e, spojené stříbrnou zdí. V obou věžích jest vytažena padací mříž a nad brankou ro.nánské okénko. Věže jsou pokryty gotickou červenou stře- chou. Dole mezi věžemi jest zlatý štítek s pře- loženými černými ostrvami rodu Hronoviců, prvotních držitelů města i hradu L. Koliha. L. založena snad od Ctibora z L. (1238 až 1249), předka pánů z Gmburka. Jisto jest, že patřila r. 1316 Remuntovi z Lichtemburka a potom synům Řehníkovým (tuším Janovi a Martinovi z Dražíc), kteří ji propadli. Král Jan daroval L-ci (1319) Jindřichovi z Li- pého (t 1329). Po něm následovali synové jeho, z nichž jeden, Čeněk, L-d r. 1346 ujal, ale hned po něm držel ji bratr Pertolt (f 1347) a potom zase Čeněk (f 1365). Od strýce a nástupce jeho Jindřicha koupil L-ci Karel IV. a obdařil městečko, ke hradu přihrazené, právy města Něm. Brodu (1370). R. 1376 zastavil L-ci Bočkovi z Poděbrad a jeho příbu- zenstvu, ale Václav IV. dal ji dědičně (1379) Vítkovi z Landšteina, jenž ji od Bočka vyplatil. Po jeho smrti držel L-ci nějaký čas rod r. 1386) Jindřich Škopek z Dube (t 1395), ale potom ujal Vilém, syn Vítkův, L-ci. Týž obdařil (1398) městečko pod hradem a druhé nově založené (nyní Dol. město) právem, aby o statcích svých řídili. Při kapli hradské založil kapitolu (f 1398). Čeněk z Vartemberka pak L-ci s jeho dcerou Kateřinou vyženil a tu r. 1417 kněží podobojí světiti dával. Po jeho smrti (1425) dělal si Oldřich z Rožmberka právo k L-ci, ale opa- noval ji před r. 1429 Jan Smil zKřemŽe, jenž ťl434) městečko obdařil. Nedlouho potom nabyl L. Mikuláš Trčka z Lípy a učiniv ji sídlem držel k ní vesnice daleko v okolí. R. 1437 stavěl o hradě (f 1453). Po něm následo val syn Burjan (f 1480) a Burjan (f 1522), tohoto syn, za něhož se tu biskup Augustin Sanktu- nenský zdržoval. Po Janovi starším (f 1540) následovali synové, kteří r. 1550 svobody města potvrdili. Jeden z nich, Burjan, obdržev L-ci za díl, prodal ji (1561) Františkovi hr. z Thurnu, jenž r. 1566 svobody města potvrdil. Když se synové jeho dělili, dostala se L. Martinovi, jenž ji prodal (1594) Janovi Rudolfovi Trckovi z Lípy. Tento obdařil r. 1594 město a daroval k němu (1633) dům. Když po jeho smrti (1634) vše jeho jmění za- bráno, darována L. (1636) Matoušovi sv. p. zVernieru, jenž (1637) obec obdařil. R. 1645 Švédové L-ci obsadili a plenili odtud daleko v okolí. Proto hrad (1646) od císařských, ač mamě, obléhán a opuštěn od nepřátel teprve po r. 1648. Po Matoušovi zůstali tři synové, z nichž František Leopold L-ci ujal (1664 až 1666), avšak po jeho smrti prodána od dě- dicův druhému bratru Janovi Bartoloměji (1692). Tento zemřel ok. r. 1711 a syn jeho Fr. Bernart zavedl se tak, Že musil L-ci pro- dati. Koupil ji r. 1760 Karel Josef hr. Palm- Gundelfingen, po němž r. 1770 syn a r. 1814 vnuk téhož jména následovali. R. 1842 kou- pila L-ci Josefa hr. z Trauttmansdorf řu, jejímuž rodu velkostatek posud náleží. R. 1847 sřítila se věž nad branou a stav starého zámku byl potom, zvláště po ohni r. 1869, když docela vyhořel, tak chatrný, že r. 1873 vydán zevrubný popis a dějiny hradu a při- psán Fcrflinandovi hr. z Trauttmansdorffu, aby památnost tuto zachoval, avšak neudě- láno potom ani nejnutnější, tak že hrad zůstal zříceninou a ustavičně hyne. Sčk. 2) L., ves t., hejtm., okr., fara a pš. Král. Dvůr n. Lab.; 67 d., 370 oby v. č. (1890). — 8) L., chybně Litmi ce(Littmiti), ves t. na Lipnickém potoce, hejtm. Falknov, okr. Loket, fara a pš. Lomnice u Lokte; 91 d., 639 ob. n. (1890), 2tř. Sk., popi. dvůr, pivovar na místě, kde stával v XVI. stol. zámek, doly na ze- lenou skalici, wolframovou rudu, hnědé uhlí, továrna na hliněné nádobí a výroba minerál, barev, mlýn. Ves jest prastarého slovanského původu ; stával v ní manský statek se službou ke hradu Lokti. V XVI. stol. držela L-ci ro- dina z Fictum, od níž ji koupila (1592) obec loketská, jíŽ r. 1621 zabrána a prodána (1623) Marii Magd. Hertlové. R. 1644 koupil zboží lipnické Jan Hertvík z Nostic, jehož potomci odprodali ji (1719) obci loketské, jez drží ji dosud. — 4) L., ves t. při české obchod, dráze (Rokycany-Nezvěstice), hejtm. Plzeň, okr. Blovice, fara a pš. Spal. Poříčí; 82 d., 505 ob. č. (1890). Připomíná se r. 1391 jako nová ves. — 6) L., ves t., hejtm. a okr. Tře- boň, fara Jilovice, poš. Borovany; 39 d., 250 ob. č. (1890), Itř. šk. Tu a v okolí lo- žiska dobré hrnčířské a cihlářské hlíny. — 6) L Dolní, kdysi městečko t., viz Město Dolní. 7) L., ves na Moravě, hejtm. a okr. Dačice, fara Čes. Rudolec, pš. Vel. Lhota; 31 d., 216 ob. č., 2 n. (1890), myslivna. Upnidka, ves v Čechách, hejtm. a okr. Ledeč, fara a pš. Světlá n. Sázavou; 26 d., 184 obyv. č. (1890). Původně byla ves ma- jetkem kláštera viíémovského, od něhož od- prodána (1318) i s tvrzí, načež seděly zde ze- manské rodiny, r. 1540 Jan z Kamberka a v XVn. stol. přikoupena k panství světel- skému. Upnik: 1) L., ves v Čechách, hejtm. Ml. Boleslav, okr. N. Benátky, fara Mladá, pš. Vlkava; 108 d., 661 ob. č. (1890). 2) L. (Leipnik), město na Moravě při pr. bř. Bečvy a stanici Sev. dráhy císaře Ferdinanda (Přerov-Bohumín), v hejtm. hranickém, má 3498 ob. č., 1815 n., 5 jiných (1890), okr. soud, četn. stan., kommis. ňnanČ. stráže, pš., telegraf, 5tř. českou a 5tř. něm. obec. šk., Stř. méšť. chl. a 2tř. pokrač. šk., čes. vyšší (matiční, od r. 1898 zemskou) a něm. nižší (obecní) reálku, zemský ústav pro hluchoněmé, obec. nemocnici, akc. cukrovar, mést parostr. pivovar, sladovnu, výrobu octa, octových trestí a likérů, továrny na sukna a vlněné látky vůbec, bílení, bar- vení, potiskování, upravování Iněn. a bavl- něného přediva a tkanin a opodál malé láznč. Alod. panství L.-Hranice a Drahotuš zaujímá 8715'25 ha] náleží k němu starobylý zámek 74 Lipno — Lipomatosis. a dvůr; drží jej Gabriela kn. z Hatzfeldu- Wildenburku. Starobylý děkanský chrám sv. Jakuba byl r. 1378 farním, red, — L. ná- ležel r. 1294 Oldřichovi z Hradce, jenž zde vybíral výnosné mýto. Páni z Kravař, ze Sovince a z Pernšteina pro město velmi mnoho dobrého činili. Město r. 1626 proti hr. Mansfeldovi, jednomu z vůdcův odboj- ných stavů českomoravských, statečně se bránilo. R. 1643 a 1645 dobyli Švédové města a strašně je poplenili. Piaristé uvedeni do L-a r. 1634 měli tam klášter, v němž býval jejich noviciát. Řídili gymnasium až do r. 1777. Později vydržovali nižší reálku, která nyní ustoupila měst škole. L. jsa při císařské sil- nici a na dráze Ferdinandově pilně pěstuje obchod a průmysl; také jsou tam hlučné trhy na dobytek. Asi půl hod. odtud jsou rozvaliny hradu HelfStýna. Vek, — Okres lipnický čítá 2936 d., 17.150 oby v. č., 4176 n., 5 jiné národ.; z 21.451 přít. obyv. 20.725 katol., 52 evang., 674 židů, z těch 9938 muž., 11.613 žen. (1890). — 8) L., obec židovská, ves t., 89 d., 470 ob. č., 523 n. a 890), 2tř. žid. šk. — 4) L., far. ves t., hejtm. . Krumlov, okr. Hrotovice; 51 d., 354 ob. č. (1890), kostel sv. Jana Křt., Itř. šk., pošta. 6) L, velká osada v Haliči, v okr. hejtm. a okr. soudu Biala, má 6686 ob. (1890) z nej- větší části polské a z menší něm. národnosti, továrny na soukenné zboží, parní pily, ci- hlářství a j. Iiipno: 1) L., Lipna (Lippen), ves v Če- chách, hejtm. Stříbro, okr. a pš. Touškov, fara Léšťany; 30 d., 223 ob. n. (1890), záme- ček s kaplí sv. Anny, popi. dvůr a myslivna Karla kn. Lówcnšteina. CtvrC hodiny odtud pole zvané » Staré L.€, kdež prý stávalo mě- stečko a hrad t. jména. Ve AlV. stol. při- pomíná se tu vladyČí seděni. V XV. stol. seděli na tvrzi Rousové z Lipna, v XVL st. Čichalovci z Čichalova, r. 1564 Václ. Broum z Miřetic, s jehož potomky držely část L-na ke konci XVlI. stol. rodina Vidršpergárů, v XVIII. stol. rodina Kólsch z Kolschheimu, pak Štampachové a od r. 1853 rodina Do- břenských z Dobřenic. — 2) L. (Gross-Lippen), ves t., hejtm. Zatec, okr. Postoloprty, fara a pš. Opočno u Loun; 86 d., 59 ob. č., 591 n. (1890), 2tř. šk. Fid. statek se zámečkem, dvo- rem, cihelnou a ovčínem náleží Adolfu kní- žeti Schwarzenberkovi. Ve XIV. a v XV. st. připomíná se tu rodina z L-na, v XVI. st. rodina, jež se psala Zlý kněz z Vel. L-na, potom Jan Mašťovský z Kolovrat, jenž pro- dal jednu čásf Děpoltovi z Lobkovic a na druhé seděli Kaplířové ze Sulevic, kteří při- koupih i čásť lobkovickou. Alexandr Kapliř ze S. na Hořej. Chobolicích a V. L-ně účast- nil se bouří stavů českých, začež odsouzen (1623) při kommissi executionis ke ztrátě všeho jmění. Statek jeho V. L. prodán Ja- novi sv. p. z Aldringen, po jehož potomcích následoval r. 1636 Jan Oldřich z Bissingenu, r. 1676 hr. ze Sinzendorfu a od r. 1693 drŽí V. L. Schwarzenberkové při panství posto- loprtském. 8) L., město v Rus; Polsku v kraji t. jm. (16759 km*, 80.258 ob.), na řece Méně, má 6299 ob. (1892), obchod obilím, got. kostel. Upoldov viz Lip o It o v 1). Upoleo {LipolOy far. ves na Moravě, hejtm. a okr. Dačice; 85 d., 27 ob. č., 291 n. (1890), kostel sv. Lamberta, 2tř. šk., pš. Upollloe, far. ves v Cechách, hejtm. Par- dubice, okr. Přelouč, pš. Choltice; 67 d., 420 ob. č. (1890), kostel sv. Matěje (ve XIV. st. far.), stojí o samotě, 4tř. šk., mlýn a samota Majovka. V XVII. st. zanikla zde fara, r. 1783 zřízena lokálie, r. 1855 povýšena na faru. Ko- stel nynější postaven v tomto století. V prvot- ních dobách připomíná se tu sídlo vladyčí, na němž seděl v 2. pol. XIV. stol. předek Šorců z Valu. V XVI. stol. přikoupeny L. ke zboží choltickému. Upoltov: 1) L. i Li po Ido v {Rudetschlag), víska v Čechách u Jenína, hejtm. a okr. Ka- plice, fara a pš. Dol. Dvořiště; 8 d., 59 ob. n. (1890). — 2) L. viz Lappersdorf. Upolz, ves mor., viz Lipolec. Upom, tuční k, slově novotvar složený z tkáně tukové, protkané spoře neb hojněji tkaní pojivovou. Tvoří z pravidla nádory ohra- ničené, laloČnaté, pružné, dle bohatosti pojiva buď měkčí neb tvrdší; výjimkou přechází 1. bez přesných hranic do okolí (Lipoma diffu- sum). Vyskytuje se nejčastěji na povrchu těla ve vazivu podkožním, někdy však, ač řidčeji, i v hlubších vrstvách pod po vážkami, mezi svaly, ano i při kostech. Řidším zjevem jest nález l-u v tkáni podslizniční, před pobřiš- nicí v přední stěně břišní, vně i uvnitř kloubů, v pochvách šlachových; ještě vzácnějším' jest vytvoření se l-u při ústrojích vnitřních neb i v nich samých. L-y na povrchu těla stávají se nezřídka visutými a i stopeČnatými; je-li kůže nad nimi ztenčená, pozorovati na nich lze při vhodném umístěni světla průsvitnost. Výjimkou jen jest I. chorobou vrozenou, z pravidla jest chorobou nabytou, k níž nej- častěji dochází mezi 30. až 50. rokem z pří- čin nám neznámých: Obviňuje se sice uspo- řádání tukových žlázek, vliv čivstva, úraz a j. S l-y povrchními setkáváme se nejčastěji na šíji, krku, zádech, hýždích, na končetinách horních i dolních; někdy vyskytují se l-y současně na dvou i více místech, l-y mno- hotné. L-y rostou obyčejně jen nepatrně, avšak mohou někdy, po delší dobu byvše ponechány, nabýti rozměrů kromobyčcjných, tak že váha jejich obnášeti může 5, 10, 15 kg, ano i více. Tu obtěžují l-y nemocné značnéji, jinak vůbec tak nečiní neb jen v míře skrovné, a to buď rušením lepotvárnosti těla nebo mechanickým rušením některých jeho vý- konů. Někdy sice slyšeti lze stesk na jakous bolcstivost neb tupost v okolí nádoru. Rázu jsou dobrého; byvše řádně odstraněny ne- vracejí se a netvoří metastas. AČ zřídka, přece někdy kombinují se l-y s nádory ji- nými, tak libromy, myxomy, boubeli, angiomy a j. Léčení záleží v odstranění nádoru nožem a ve vhodném upravení rány. -cW. UpomatosU viz Otylost. Lipoptena — Lipovec. 75 Iilpoptena Nitzsch., loj nice, rod pu po- rod ek z podřádu Hippoboscidae^ vyznačený Sosledním článkem tykadlovým neobrveným, rudí nahoře zcela plochou, vpředu vyhlou- benou; křidla snadno, až na malý zbytek, zvláště u samičky opadávají. Jediný druh L červi L., 1. jelení, jest hněcfá, na zadečku tmavší, se žlutými nohami; křídla nažloutlá s hnědoŽlutými žilkami. Dokud jest okřídlena, zdržuje se na lesním ptactvu, zvláště na je- řábku; na podzim ztrácí křídla a usazuje se na jelenech, srncích a kancích. V té době sedá zhusta i na člověka, prochází-li se v lese, a běhajíc po kůži způsobuje drápky svými nelibý pocit. Kpk. Upothymle (z řec, též leipothymie), krátká mdloba, vyznačující se ztrátou vědomí, při čemž však dýchání a krevní oběh nerušené trvají; tím liší se od t. zv. synkopy. Upótvájr viz Leopoldov 2). Upov, městečko na Moravě po obou bře- zích Velecky, hejtm. Hodonín, okr. Strážnice, pš. Lhota Hrozná; 303 d., 1345 ob. č., 8 n. (1890), far. kostel Nejsv. Trojice (v XV. st. již far.), 3tř. šk. a značné pěstování vína. Upova (maď. Lippa), městečko uherské v stolici temešské na lev. bř. řeky MaroŠe, kdysi pevnost, má 7000 ob., Rumunů, Němců a Maďarů, víry pravoslavné a katolické. Pě- stování vína, hrnčířství, obchod s dřívím. Za řekou, mostem s L-vou spojeno, rozkládá se poutnické místo Radná, jež jest stanicí pode jménem Radna-L. pro L-vu na trati Arad- Tóvišské. Iiipová: 1) L, Li po v, Lopov (Spans- dorf^ Spaunsdorf), ves v Čechách, hejtm., okr. a pš. Ústí n. Lab., fara Čermná; 40 d., 178 ob. n. (1890), fil. kostel sv. Martina, Itř. šk. a záložna. Ve XIV. stol. stával tu farní kostel, při němž zanikla v XVII. stol. fara. Ves sama příslušela od XVI. stol. ke statku březnickému. 2) L., ves na Moravě, hejtm. a okr. Bosko- vice, fara a pš. Jednov; 67 d., 607 ob. č. (1890), 2tř. Šk. a stranou Lipovský mlýn a dvůr. — 3) L, ves t., hejtm. Uh. Brod, okr. Val. Klo- bouky, fara Slavičín, pš. Hrádek; 74 d., 431 ob. č. (1890), Itř. šk. — 4) L., osada t. u Ře- čice, hejtm. a okr. Dačice, fara Volfířov, pš. Vel. Lhota; 10 d., 52 ob. č. (1890). — 6) L, ves t. při Bystřici, hejtm. Holešov, okr. By- střice pod Host, fara a pš. Dřevohostice; 70 d., 434 ob. č. (1890), 2tř. šk., 2 mlýny. Ves připomíná se po prvé r. 1368, kdy pří- slušela ke statku dřevohostickému, potom k bystřickému. R. 1409 jmenuje se jistý »He- reš z Túro víc, seděním v L-véc, asi na svo- bodném dvoře, jenž tu stával za těch časů. — 6) L., osada t. u Halenko vic, hejtm. Uh. Hra- diště, okr. a pš. Napajedla, fara Halenkovice; 67 d., 332 ob. č. (1890). 7) L. Dolní {Nieder-Lindewiese)^ velmi roz- ložitá far. ves v Rak. Slezsku podél potoka Stařice, hejtm. a okr. Frývaldov; má 336 d., 2592 ob. n. (1890), kostel sv. Václava, 3tř. šk., pš., teleeraf, nádraží Státní dráhy (Olo- mouc -Šterm>erk-Ziegenhals), 4 závody na zpracování mramoru, tuhy, pískovce, pilu, mlýn, pomník cis. Josefa lí. z r. 1887. Hlavní výživou obyvatelstva je zemědělství, dobyt- kářství, drobný domácí průmysl a posluha v tamních lázních, neposledních mezi lázněmi slezskými, krásami přírodními z nejpředněj- ších. Je skoro bezprostředním sousedem a soupeřem Graefenberku. Dráha do L-vé vede Vysokým Jeseníkem přes sedlo Ostruženské (Kamzovské, 759 m) nad táhlými, šťavnatými údolími, ohromnými skalisky při horských ve- likánech, jako Vysoká č. Hokšár (1351 m), Koprník (1424 m) a mohutný Praděd (1490 m). L. jest od r. 1829 místem lázeňským, k čemuž se hodí co nejlépe také svou roz- košnou polohou; rozkládáť se v krásném údolí asi 500 m n. m., jeŽ chráněno jsouc před severákem lesnatými vrchy a horskými hřbety činí pobyt tamní velmi milým a osvě- žujícím. Zakladatelem lázní jest prostý muž Jan Schroth (f 1856), který neléčil však jako Priessnitz studenou vodou, nýbrž »vlhkým tepleme, uvažuje, že v teplém, příjemném vlhku daří se dřevu, plodu, vínu, svalům i kostem. R. 1870 postaven zde Schrothovi pomník. Ročně navštěvuje L-vou 600—800 chorých osob, většinou beznadějných, a stu- dené obkladky se suchými obvazky konají jim výtečnou službu. Dna, rheuma, ztuhlé nebo zkřivené údy napravují se podivuhodně jednoduchými prostředky: teplým vlhkem obkladků, mírností v jídle a v pití, vínem a pobytem v čistém, kyslíkem prosyceném hor- ském vzduchu. Lázně sestávají z léčebného domu a z několika jiných budov pro hosty lázeňské Tnejnovéji »Theresienhof< , impo- santní buQOva v renaiss. slohu). Lázně ná- ležejí posud rodině zakladatelově. — 8) L. Horní (Ober-L.), ves t., fara a pš. L. Ďol., připojuje se skoro bezprostředně k L-vé Dohii v témže údolí; má 193 d., 1379 ob. n. (1890), živících se rovněž zemědělstvím, do- bytkáifstvím a malým domácím průmyslem, 2tř. šk., nádr. Hanušovicko-ziegenhalské dr., 605 m n. m. s krásnou rozhlídkou, 7 závodů na výrobu mramorového zboží, 2 mlýny, pilu a v blízkém Hohenbartenšteině továrnu na tabulové a duté sklo. Vek. Upované, čásf sekty pravoslavné ruské církve Filipovcův, jež r. 1780 jsouc v Ru- sku pronásledována vystěhovala se do Bu- koviny a čítá dnes asi 2800 duší. Dělí se na dvě strany, popovčíky a bezpopovčíky. Hlav- ním sídlem popovčíků jest obec Bělaja Kri- nica (Kiernica Biala č. Fontina alba) v okr. hejtmanství seretském, v níž sídlí biskup a nalézá se též klášter. Bezpopovčíci nemají kněží a hlav. jejich sídlem jsou Lipovany. Upoveo: 1) L, ves v Čechách, hejtm. a okr. Čáslav, fara Žleby, pš. Podbořany; 52 d., 331 ob. č. (1890), mlýn. Stával zde statek s tvrzí, jejž koupil Mikuláš ml. Trčka z Lípy .a připojil k Lichtemburku. Po r. 1695 připo- jen L. na vždy k Žehušicům. 2) L., far. ves na Moravě, hejtm. Boskovice^ okr. Blansko, pš. Krásensko; 158 d., 1063 ob. č. (1890), kostel Naroz. P. Marie, 2tř. šk. 76 Lipovice — Lipovský z Lipovice. 8) L., újezdní město v ruské gub. kijevské, na jz. od Kijeva u řeky Soby, 285 m n. m., 8%8 obyv. (4128 židů), 3 kostely, synagoga,. 6 modliteben, 6 továr, závodů, živý obchod. Od r. 1795 jest újezdním městem. — Li pě- vecký Újezd má 2890 fcw* a 210.946 obyv., téměř vesměs Malorusův. Chov koní, včel, cukrovary i vinopalny (u bohatých rolníků 400— 600 úlů). Jen 9-37olesů listnatých, -len- 4) L. (maď. S^inye-Lipóci), ves uherská v stol. šaryšské záp. od Prešova, s minerál- nými prameny, jeskyní stalaktitovou s roz- sáhlým bludištěm; 484 obyv. kat. Slováků. Iiipovloe, ves v Čechách, hejtm. a okr. Prachatice, fara a pŠ. Vlach. Březí; 38 d., 213 ob. č. (1890), kaple sv. Andělů Stráž., popi. dvůr, mlýn a opodál Žebrákov s popí. dvo- rem. Někdejší tvrz byla rodným sídlem Li- povských z Lipovice, kteří tu seděli do r. 1544, načež L. prodali Divišovi Boubín- skému z Újezda. Z potomků jeho Diviš účast- nil se bouří stavů českých, začež jmění jeho vedle cis. výpovědi vzato v plen (1623) a po- stoupeno Janu Star. Častolárovi Dlouhoveské- mu z Dlouhévsi. R. 1665 koupil L. Michal st. Hysrle z Chodů, r. 1672 Jan Adam Lipovský, od jehož rodiny přikoupeny (1693) ke zboží vlachovobřezskému, Upovka: 1) L., ves v Čechách, hejtm., okr.,, fara a pš. Rychnov n. Kn.; 52 d., 253 ob. č. (1890), kaple sv. Bartoloměje, opodál osada Dub no s popi. dvorem. Dubno bý- vala ves s tvrzí, která zpustla v XVI. stol. Na místě tvrze postaven v XVI. stol. na ná- vrší kostel sv. Bartoloměje, jenž zbořen poč. našeho století a postiaven z kamene nynější ovčín Dobřínov při dvoře dubenském. Dubno bývalo v XV. stol. samostatným zbožím, jež Vilém z Pernšteina připojil k Rychnovu. — 2) L., osada t., viz Lipovky. Iiipovky (Lipovka), osada v Čechách u Chlumce, hejtm. a okr. Třeboň, fara Lu- tová, pš. Chlumec u Třeboně; 13 d., 100 ob. č. (1890). Iilpovský V., pseud. Matyáše V. (v. t.). Iiipovsky z Upovloe, příjmení staro- české rodiny vladycké, jejíž původiště byla Lipovice u Prachatic. Erb: štít na přič pofovičný, svrchní polovice modrá a v ní polovice zl. Iva, jenŽ se opakuje nad helmou. Předkové jich byli Michálek (f 1454) a bratří Chval (1452—1468) a Markvart (1461). Na poč. XVI. stol. žili Li polt Chval a Voj- tech bratří, po onom zůstal syn Ondřej (1536), Lipovici drželi pak Jan starší, Jan mladší, Lipolt a Václav a prodali ji r. 1544 Divišovi Boubínskému z Djezda. Jan starší držel r. 1556 Jiřičný, koupil r. 1559 PoČepice, jež zase r. 1561 prodal, a býval úředníkem na Kestřanech. Synem jeho bez- pochyby byl Karel Chval, jenž r. 1615 Ji- řičný držel a r. 1628 ze země odjel. Jan ml. držel zástavně Droužetice a zemřel před ro- kem 1589. Syn jeho Václav slouže pánům z Hradce úředníkoval na Přibyslavi, Telči a r. 1600 Hradci. R. 1591 prodal Droužetice a r. 1596 koupil statek Řečici na Moravě. V drženi tohoto následoval ok. r. 1618 Já- chym, jenž se účastnil vzpoury, ale záhy přestoupiv na katolickou viru a složiv pe- níze zůstal v držení svého statku. Zemřel bezdětek a Řečice dostala se strýcům jeho, kteří v Cechách zůstali. Tu žili r. 1616 bratří Jan, který se skrze manž. Zuzanu Řesanskou z Kadova dostal v držení Starého Smolivce, Chval Lipolt a Adam. Tento koupil zkon- fiskace (1623) statek Dražič, ale prodal r. 1624 Bojenice a byl r. 1629 hejtmanem na Hradci (t 1636, manž. Kateřina z Barště). Jan měl syny Adama Vářlava Maxm. ajáchyma Ferdinanda, tento měl Smolivec a zemřel r. 1670 bezdětek. Adam zdědil Dražič po Ka- teřině z Barště, Řečici po Jáchymovi a Smo- livec po bratru a k tomu koupil (1651) Údraže. Zemřel r. 1672 zůstaví v 4 syny. Jáchym Voj- těch, jeden z nich, držel po otci Dražič a zemřel ok. r. 1703. Václav Frant, bratr jeho, držel po otci Řečici a založil panskou jDošlost. Jan Adam, bratr jeho, držel po otci Údraže a koupil r. 1672 Lipovici, ale oba statky prodal. Čtvrtý bratr Frant. Karel měl po otci Starý Smolivec a po mateři Majdaleně Chřepické zdědil statek Lipovici, který byla r. 1682 koupila. Tento statek pro- dal r. 1693 a .Smolivec r. 1697. S manž. Lid- milou z Janovic vyženil nějaké peníze a se- děl pak na Životicích. A) Panská poŠlost. Po Václavovi (t 1694) následoval syn Vá- clav Oldřich (t 1712), pak tohoto syn An- tonín a tohoto syn František (* 1738, t 22. led. 1790), jenž měj z manž. Antonie Besové syny Emanuela (♦ 1763) a Anto- nína. Tento dav se na vojnu padl r. 1794 a Řečice spadla proto na staršího bratra (t 27. bř. 1827). Z manž. Johanny Baumové zůstavil syny kŽivot a smrf sv. Štěpána* zobrazeno je velké množství vrstevníků mi- strových a mezi jiným všichni z rodiny Me- dici, novota, která se ujala potom při všech velkých freskách XV. stol. jako malíř a tem- pera L. vyplňuje mezeru mezi Fra Angelikem a Boticellim, jako malíř fresk značí přechod mezi Masacciem a Ghirlandajem. Z fresk spo- letských maloval L. jen Zvést. Panny Marie^ Sv. Tři krále a Korunováni P. Mane. Z ostat- ních jeho prací dlužno uvésti Madonna s dé- fátkem (v Uffiziich ve Florencii); Korunováni P. Marie (akademie t.); Madonna s dčfátkem mezi dvěma opaty a mnoha anděly (v pař. Louvrů); Madonna v lesnaté krajině, s dě- ťátkem v trávě ležícím (v král. museu v Ber- lině); Zvěstováni P. Marie a Madonna (Pina- kotheka v Mnichově); Korunováni P. Mane (v galerii Lateránské v Římě), pak množství obrazů jiných v sev. Itálii. — Srv. Baldanzi,. Rélazione delle pitture di Fra Filippo L. nel coro della cattedrale di Prato (Prato, 1835);. E. Můntz, Histoire de Vart pendant la ré- naissance: Les Primitifs (Pař., 1889). 2) L. Filip pi no, malíř ital., syn přede- šlého a jeptišky Lucrezie Buti (* asi 1457 neb- 1458 v Pratě — f 1505 ve Florencii). Byl žákem Fra Diamantovým, vzdělal se však také podle děl svého otce a také u Sandra Boticelliho se učil. Hlavní jeho díla, která znamenají rozhodný pokrok vzhledem k jeho předchůdcům, ']son: fresky v kostele Sta Mana del Carmine ve Florencii, jeŽ dokončil po Masacciovi (Pavel u zajatého Petra, Probuzeníi syna královského, Osvobození Petrovo, Petr a Pavel před prokonsulem, Ukřižování Pe- trovo); fresky \e {ivota sv. Tomáše Aquin' ského v kapli Sta Maria sopra Minerva v Římě (z let 1488—93) a fresky \e fivota apoštolu- Jana a Filippa v Sta Maria Novella ve Flo- rencii, z r. 1502. Z jeho obrazů vytknouti sluší: Viděni sv. Bernarda (1480, v kostele la Badia ve Florencii) ; Madonna na trůně a ko- lem ní svatí (1485, Uffizie ve Florencii); Sv.. Tři králové (1496, t.); Sv. František (nár. ga- lerie v Lond.); Knstus na kři{i me^i Pannou Marii a sv. Františkem (museum berl.); Sv,. Jáchym a sv. Anna (galerie v Kodani) z Za- snoubení sv. Kateřiny (Bologna, San Dome- nico) a j. v. Díla L-ho vyznačuje věrné po- dání přírody, dramatické zpracování a vhodná charakteristika, zároveň však také náklonnost k bizarrnosti; vkusu tehdejší doby podřizo- val se tím, že vyplňoval své obrazy staro- bylou přímětí. Znamenitě dovedl se přizpů- sobiti mistrům, jichž obrazy, zvláště fresky^ bylo mu dodělávati. Jeho syn Robert o také byl malířem. 3) L. Lorenzo, básník a malíř ital. (* 1606- ve Florencii — f 1664 t.), pe znám zejména komickým epem ve 12 zpevich, jež vydal pod. anagrammem Perlone Zipoli // malman- tile racquistato (Flor., 1676; pak 1688 a ča- 80 Lippia — Lippspringe. stéji po té s komtnentářem od P. Minucciho ; pak 1731 t, 2 sv. od Bisconiho, 1788 t od Carlieriho, v Praté 1815 a 1861). Báseň vy- niká čistým slohem a elegancí výrazu, aleje významu tak fiorentinsky lokálního, že bez kommentáře stává se nesrozumitelnou. Ma- lířství učil se dosti pozdě u Mattea Roselliho, ale záhy nabyl takové zručnosti i dobré po- věsti, že princezna Klaudia Bavorská povolala jei do Inšpruku (kolem 1650), kde pracoval půldruhého roku. Tamže v kostele u kapu- cínů jest jeho obraz Sv, Maria se svatými F^^an- tiskem a Antonínem, Z ostatních jeho obrazů, malovaných slohem Santa di Tita, sluší uvésti: Kristus na křifi (Uííizie ve Florencii); Triumf Davidův a Kristus a Samaritánka (Vid., cis. galerie); Obéd (v kap. sále San Benedetto v Benátkách). Uppia H. B. etKunth, klapourek, rost- linný rod 2déložných z čel. sporýšovitých {Verbenaceae), zvláště důležitý kříčkem L. ci- tridora H. B. et K., k. citrovonný, vydá- vajícím zápach citrónový. Jeho útlý, lysý, aŽ 3 dm vys. kmen má vstřícné větve, přesle- něné potrojné kopinaté a lysé listy a ko- nečné z přeslenů složené laty květní. Kalich jest 4zubý, posléz 2chlopný; koruna malá s trubkou nahoře rozšířenou a krajem dvou- pyskýra, rovným; tyčinky 2mocné a plod 2pouzdrá peckovice. Roste v Peru, kdež uží- vají jeho listů místo kůry citrónové do liho- vin nebo místo čaje. Děd, Uppioh Franz Wilhelm, lékař něm. (♦ 1799 v Nové Vsi ve spišské stol. — f 1845 ve Vídni), studoval v Pešti a ve Vídni, za- bývaje se stále horlivě přírodními vědami. R. 1823 stal se městským lékařem v Lublani a vyvinul tu ve veřejném zdravotnictví velmi blahodárnou činnost. R. 1834 povolán byl za klinického professora do Padovy, kdež za- váděl horlivě moderní fysikální methody vy- šetřovací v praxi klinickou, a r. 1841 pak po- volán byl na Hildebrandovo místo do Vídně. Činnost jeho byla velmi rozsáhlá; z literár- ních prací jeho pak budtež uvedeny aspoň: Observata de metritide septica in puerperas grassante (1823); Grund^úge der Dipsohiosta- tik etc. (proti n^oru kořalečnímu; Lublaň, 1834); Topographie der k, k. Proviní- Haupť stadt Laibach in Be\ug auf Nátur- u. Gesundheits- kunde, Medicinalordnung u, Biostatik (t., 1834); Nosographologia sivé methodus empirico^ratio' nalis historias morborum concinnandi (Padov., 1836); Aversaria medico-cUnica (t., 1835—37; 4 sv.). Uppin, ves slezská, viz Lipina 9). Upplnoott Sarah Jane, roz. Clarke, spisov. americká, známá pod pseud. Grace Greenwood (♦ 1823 v rí. Yorku). Dostalo se jí v Rochestru důkladného literárního vzdělání, načež r. 1843 s otcem přesídlila se do New Brightonu v Pennsylvanii a provdala se za spisovatele Leandra L-a ve Filadelfii. V jejích četných spisech jeví se nepokrytě její blouznivá láska k přírodě. Hlavní její spisy jsou: Greenwood ieaves (Boston, 1850 až 1852); History oj my pets (1850); Poems (1851) a Recollections of my childhood (1862); Haps and mishaps of a tour in England (1854) je série příběhů s cest, vydaných sprvu v časopise pro děti »The littfe Pilgrim«, jejž založila r. 18.54 a který setkal se s nemalým úspěchem; Merry England (1855). Pak: Sto- ries and legends of travel (1858); Records of five years (1867); New life in new lands (1873); Queen Victoria (1883) ; Stories for home folks (1885). Uppmann Gabriel, fysik franc. (* 1845 v Hallerichu v Lucembursku), studoval v le- tech 1868—72 na École normále supérieure, načež pracoval delší čas v Německu v růz- ných fysických a lučebních laboratořích. Vrá- tiv se r. 1875 do Paříže obhajoval zajímavou dissertaci: Relation entre les phénoménes élec- triques et capillaires. R. 1883 jmenován byl po Briotovi professorem mathematické fysiky a stal se po Desainsovi členem Akademie. L. provedl velikou řadu důležitých pokusů z oboru elektrokapillarity, objevené jím roku 1873, dále z oborů polarisace elektrodu, elek- tromagnetismu, theorie prolínavosti atd., při čemž jevil se nejen výborným experimentá- torem, nýbrž i znamenitým theoretikem. Změ- něného napjetí rtuťového povrchu při styku s vodou eleictriso váním okysličenou užil k se- strojení velmi citlivého měřícího stroje, t. zv. kapillárního elektrometru, a vynašel elektrokapillární motor ku přeměně elektrické síly v sílu hybnou a naopak, kromc* toho rtuťový galvanometr, rtuťový elektrodynamometr a j. TéŽ udal po- drobnou methodu k měření odporu tekutin a ukázal první na některé vážné jevy při procházeni elektrického proudu elektrolyty atd. Posledního času obíral se též se zdarem barevnou fotografií na základě světlové inter- ference. Práce L-ovy přinášejí nejčastěji časo- pisy: »Journal de physique«, »Annales de chi- mie et de physique<, »Compt. rend. de TAcad. des scienc.« a j. O sobě L. vydal: Cours de thermodynamique professé á la Sorbonně (Pař., 1886 a 1888). Srv. Notice sur les travaux scientiíiq. de M. G. L. (t, 1882; 3. vyd. 1886). Ziipps Theodor, filosof něm. (* 1851 v WallhalbeněJ, studoval nejprve theologii, potom vědy přírodní, mathematíku a filosoni ; habilitoval se r. 1877 pro filosofíi v Bonnu, byl pak professorem ve Vratislavi, od r. 1894 v Mnichově. Hlavně obírá se psychologií empirickou, budovanou ne na fysiologii^ nýbrž na rozboru zjevů vědomí. Napsal : Grundthať sachen des Seelenlebens (Bonn, 1883); Psycho- logische Studien (Heidelb., 1885); Der Streit uber die Tragoedie (Hamb. a Lipsko, 1891); Aesthetische Faktoren der Raumanschauung (t., 1891); Grundiúge d. Logik (t, 1893). Ziippský les viz Lippe str. 77 a, Uppsprlnge, lázeň, místo v mindenském pruském vlád. obvodu na jv. horské odnoží Teutoburského lesa, v příjemné poloze, má 2459 ob. (1895), četné léčivé prameny váp- nité, železité a j., velkou lázeňskou budovu (1893: 3000 láz. hostí), zříceninu starého tem- plářského hradu a j. Lippstadt — Lipstus. 81 Uppstadt, město v prus. vlád. obvodu arnsberském, v kraji ť. jm., na ř. Lippe, na železn. trati Soest-Holzminden, má 11.198 ob. (1895), z větší části katol., železářský průmysl, továrny na doutníky, pivovary, čilý obchod. — Zal. r. 1150, od r. 1445 bylo sídlem vévodů z Lippe, bylo opevněno, r. 1666 připojeno k Braniborsku. Ziips: 1) L. Johann Heinrich, malíř a mědi ryj ec něm. (♦ 1758 v Klotenu u Cu- richu — t ISI'7 v Curichu). Vzdělal se u La- vatera, pak u Schellenberga ve Winterthuru v ryjectví a r. 1780 na akademii v Mann- heime. Přesídlil r. 1781 do Důsseldorfu, kde zhotovil znamenitou rytinu Sv. Sebastiana dle van Dycka. Od r. 1783 Žil většinou v Římě, kde zhotovil rytinu obrazu Poussinova Baccha- nale. Přičiněním Goethovým byl r. 1789 jme- nován professorem na krcsl. akademii ve Výmaru, ale z příčin zdravotních r. 1794 ode- šel trvale do Curichu. Zanechal ' asi 1450 mědirytin, mezi nimiž četné podobizny vyni- kajících vrstevníků (Goethea, Wielanda, Lud. Hťssa). Velmi dobře a přesně dovedl ob- kreslovati staré mistry, jejichž pracím dodá- val zvláštního individuálního rázu a jistého šedivého tónu. Zejména sluší uvésti Sv, Tři krále dle Carracciho a Cliarlottu Cordayovu dle Bréyc a j. — Jeho syn Johann Jakob (* 1790 v Curichu — t 1833) učil se rovněž kreslení a mědiryjectví u svého otce, načež vzdělal se v Mnichově. Z jeho rytin vynikají zejména podobizny krále Ludvíka Bavorského, básníka Hebbela a obraz sv. Jana, Vzal si život ze zoufalství nad nezdařenou plotnou, o níŽ pra- coval několik let. 2) L. Joest viz Lipsius 1). Úpsliui: 1) L. Justus, vlastně Joest Lips, klass. filolog nízozem. (* 1547 v Ove- ryssche u Brusselu — t 1^06 v Levně). Stu- doval od r. 1563 na jesuitském gymnasii v Kolíně n. R., od r. 1565 poslouchal práva v Levně, obíraje se vedle toho studiem ja- zyků klassických, pak přijal místo sekretáře a latinis epistolis u kardinála da Granvella, jejž provázel do Říma, kde pobyl v 1. 1567 az 1568 a prozkoumal za té doby důkladně tamní bibliotéky a nápisy latinské. R. 1569 vrátil se opět do Levný, odkudž odebral se však záhy do Vídně. V 1. 1572—74 byl prof. výmluvnosti a dějin na universitě v Jeně, avšak nezanechal zde hlubších stop svého působení. V Jeně přestoupil k církvi luthc- ranské. R. 1574 opustil nejspíše k vůli diífe- rcncím se svými kollegy Jenu a odebral se do Kolína n. R., od r. 1576 přednášel v Levně, r. 1579 přestoupiv k církvi reformované stal se prof. dějin v Lejdě, kde rozvinul vynika- jící činnost učitelskou. Žákem jeho zde byl mezi jinými též Gruter. Pro nesnášenlivost svou v otázkách náboženských a politických, jež zejména vystoupila v popředí spisy jeho Politicorum libri V! (Antverpy, 1589; a De lina religione (Lcjda, 1590), byl nucen r. 1591 professury té se vzdáti, načež přestoupil v Mohuči ke katolicismu. Nějakou dobu Žil pak v Liitichu a ve S^aa, až r. 1592 přijal Ott&v SlovDik Nauioý, tv. X^I 29 i 1900. Opět professuru v Levně. Krátce před. svou smrtí jmenován byl historiojjrafem krále špa- nělského. Portrait L-iův podává slavný obraz Rubensův v palazzo Pitti ve Florencii, jenž představme L-ia ve společnosti Filippa Ru- bensa, J. Woweria a malíře Rubensa samého (Rooses, L*oeuvre de P. P. Rubens, díl IV., str. 203 nn., tab. 300 ; »Jahreshefte d. ósterr. arch. Institutcsc, 1898, příloha str. 140). — - L. patří k nejslavnějším filologům všech dob a všech národů. Hlavní význam jeho spočívá v textové kritice řím. spisovatelů, zejména doby archaické (Plauta a zlomků u Nonia za- chovaných) a stříbrné (Velleia, Valeria Maxi- ma, Tacita, Plinia mladšího a Seneky). Ne- obyčejná sečtělost, jemný smysl a porozuměni pro sloh jednotlivých spisovatelů, bystrost úsudku a geniální divinace staví jej v té pří- čině vysoko nade všechny jeho vrstevníky. Také v oboru římských starožitností měly práce jeho význam epochální. Latinský sloh L-iův, který původně řídil se mluvou Cicero- novou, práběhem doby zvrhl se v nechut- nou smíšen inu mluvy archaické a slohu doby stříbrné. Vědecká váha L-iova' opatřila tento »stilus Lipsianus« sankcí, tak že mnozí žáci a obdivovatelé L-iovi spatřovali v něm přímo jakýsi kanón slohový, jenž až do XVIL stol. nalézal hlavně v Belfi[ii a Německu hojně na- podobitelův. Z vydáni L-iem pořízených uvésti jest především epochální edici Tacita (Ant- verpy, 1574 a j.), dále Velleia Patercula (Lejda, 1591); Valeria Maxima (1594); Fanegrriku Pli- nia mladšího (1600) a filosofa Seneky (1605^. V obor kritiky textové a exegese spadají: Variarum lectionum lib. ///(Antverpy, 1569); Antiquarum lectionum lib. V (t, 1575; 2. vyd. Lejda, 1596) ; Epistolicarum quaestionum lib. V (Antverpy, 1577). V obor řím. starožitností náležejí tyto spisy: De milHia Romana lib, V (t., 1596); foliorceticon lib. /K (1596); Satur- nalium sermonům lib, II sivé de gladiatoribus (1582); Deamphitheatro (1584); Decrucelib, III (1593); De Vesta et Vestalibus s^ntagma (1603). V obor řecké filosofie spadají tyto spisy, dů- ležité zejména pro filosofii stoickou, jejímž horlivým stoupencem L. v životě svém byl: De constantia in publicis malis lib, II (Ant- verpy, 1584, něm. překlad od Dellenia, Lips.. 1802); Manuductio ad Stoicam philosophiam (1604); Physiologiae Stoicorum lib. III (1604, 2. vyd. 1610). V obor lat. grammatiky náUží Dialogus de recta pronuntiatione latinae linguae (Lejda, 1586), v obor epigrafiky publikace nápisů, M. Smetiem sebraných, s dodatky L-iovými: Inscriptiones antiquae, Accedit aucta- rium Lipsii (Lejda, 1588). Srov. Stark, Hand- buch d. Archaologie, str. 101. Obsáhlá kor- respondence L-iova byla vydána ve sbírkách : Epistolae selectae {hť]á2i, 1586— 90, 2 d.); Epi- stolarum praetermissarum decades K/ (otištěno jako dodattk k L-iovým Ad Suetonii III po- steriores libros commentarii, Offenb., 1610j; Epistolarum quae in centuriis non exstant de- cades XVIII (vydány Poutaném, Harderwijk, 1621), a konečně v P. Burmannově sbírce Sylloge epistolarum, díl 1. a 2. (Lejda, 1727). 82 Lipski. L-iova Opera omnia vyšla v Antverpách (1585, 8 dílů; 2. vyd. 1637, 4 d.) a ve Weselu (1675, 4 d.). — Srov. Reiffenberg, De J. Lipsii vita et scriptis (Brussel, 1823); Nisard, Le trium- virát littéraire au XVIe siécle: J. L., J. Sca- liger et Casaubon (Pař., 1852); Racss, Die Konvertiten seit der Reformation, díl 3. (Frei- burg, 1867); L. Můller, Gesch. d. klass. Philo- logie in d. Niederlanden, str. 24—35; Gales- loot, Particularités sur la vie de J. L. (Briigge, 1877); K. Halm, Ober die Echthcit der dem J. L. zugeschriebenen Reden (Mnichov, 1882); Amiel, Un publicisté du XVIe siécle: J. L. (Pař., 1884); van der Haeghcn, Bibliographie Lipsienne (Gent, 1886—88, 3 díly); P. Berg- mans, Autobiographie de J. L.,' traduitc et annotée (t., 1889). Vý. 2) L. Richard Adalbert, filosof a protest, theolog německý (* 1830 v Geře — f 1892), byl professorem theologie ve Vídni, Kielu, Jeně; r. 1864 účastnil se generální synody ve Vídni jako zástupce tamní university; na synodě výmarské r. 1874 byl náčelníkem libe- rální strany. Od r. 1875 redigoval »Jahrbůcher fíir protestantische Theologie*. L. slučuje filosofii s potřebami theologie jako vědy. Stojí na stanovisku Kantovy theorie poznání: filosofické podpory náboženství nemohou nikdy býti čerpány z pomyslu bytosti boŽí, poněvadž jako bytost transcendentní zůstává nepoznatelnou, za to jest však zdrojem ná- boženství povědomí intelligibilní svobody, jež člověka vybavuje z pout závislosti na tomto svčtě. Z jeho přečetných spisův uvádíme: DJe Paulinische Rechtfertigungslekre (Lipsko, 1853); Der Gnosticismus (t., 1860); Glaube und Lehre, Theologische Streitschriften (Kiel, 1871); Die Quellen der rómischen Petrussage (t., 1872); uher den Ursprung de% Christen- namens (1873); Lehrbuch der evangelisch-pro- testant. Dogmatik (3. vyd. Brunšv., 1893); Die apokryphen Apostelgeschichten u. Apostel- legenden (t., 1883--90, 2 sv.); Philosophie und Religion (t, 1885) a j. 3) L. Konstantin, architekt něm. (* 1832 v Lipsku — t 1894 v Drážďanech), vzdělal se na umělecké akad. v Lipsku, pak v 1. 1851 až 1854 pod vedením Nicolaiovým na akad. v Drážďanech. Za příčinou dalších studií zdržoval se v Berlíně, Benátkách a v Paříži, načež usadil se jako stavitel v Lipsku, kdež byl jmenován král. sas. stavebním radou a r. 1876 ředitelem lipské Baugewerkschule, načež r. 1881 stal se po smrti Nicolaiově professorem stavitelství na uměl. akademii v Drážďanech. Vystavěl Janskou nemocnici v Lipsku, kostel sv. Petra taraže a kostel sv. Jana v Geře (s Hartclem), jakož i akademi- cké novostavby na Brůhlské terrasse v Drá- žďanech. Psal také životopis Gottfrieda Sem- pera: Semper in seiner Bedeutung als Architekt (Berl., 1880). 4) L. Justus Hermann, klass. filolog německý (♦ 1834 v Lipsku). Studoval r. 1850 až 1855 na universitě v Lipsku, pak působil jako gymn. učitel v Míšni a Grimmě, r. 1863 stal se konrektorcm, r. 1866 rektorem Miku- lášské školv v Lipsku, r. 1869 mimoř.^ r. 1877 řád. prof. klassické filologie na tamní univer- sitě, kde dosud působí. V letech 1877—90 byl ředitelem ruského filologického semináře při universitě lipské. Hlavním oborem záslužné literární Činnosti L-iovy jsou řecké starožit- nosti státní a právní a řečtí řečnici. Vydal: De Sophoclis emendandi praesidiis disputatio (progr., Míšeň, 1850); Apparatus Sophoclei supplementum (progr., Lipsko, 1867); krit vy- dání Démosthenovy řeči o věnci (t., 1876; 2. vyd. 1887)ai4«^oWíťrt'(t., 1888); Von der Bedeutung des griecli. Rechts (t., 1893). Mimo to opatřil 2. vydání slavného díla Meierova a Scho- mannova Der attische Process (Berlín, 1883 až 1887, 2 díly) a 4. vydání Schomannových Griech. Alterthůmer (1. díl, t., 1897). Hojná pojednání L-iova uveřejněna jsou v publika- cích saskc společnosti nauk a v »Leipzigcr Studien«, jež založil r. 1878 s j. Curtiem, Langem a Ribbeckem a dosud vydává. Vý. — Jeho sestra Ida Maria L-ova (♦ 1837 v Lip- sku), známá pod pseudon. La Mara, vydala několik spisu z oboru hudby, jako: Ludwig van Beethoven (Lips., 1870); Sfusikalische Stu- dienkóp/e (t, 1872—82, 5 sv.; 2. díl v 6. vyd., 1886); Musikerbriefe aus fůnf Jahrhunderten (t., 1886; 2 sv.); Klassisches u. Romantisches aus d, Tonwelt (1892); Fr. Lis\ts Briefe (1893); Briefe hervorrag. Zeitgenossen an Fr, Lis^t (1895) a i. Zilpsld jQdrzej, krakovský biskup, zna- menitý právník (* 1572 v Rzepliné ze šlech- tické rodiny evangelické — f 1631). Vystu- dovav v Římě (kdež přešel na katolictví) theologii a práva, vrátil se do vlasti, stal se hnězdenským a plockým kustodem, kanov- níkem krakovským r. 1612 a scholastikem r. 1616. Jmenován byv sekretářem krále Sig- munda IIL, konal rozličné služby diplomati- cké. R. 1617 stal se biskupem luckým, r. 1618 kancléřem při králové Konstancii a po smrti Žólkiewského r. 1620 velkým korunním kan- cléřem. R. 1622 obdržel biskupství kujavské a později biskupství krakovské. L. pokládán byl od vrstevníků za prvého právníka své doby; vynikal také jako biskup, postaviv mnoho kostelů, mezi nimi na př. v Chodczi (v Kujavsku), při němž zřídil gymnasium a nadace pro 12 šlechtických synu. Důležitější jeho díla jsou: De rébus gestis serenis. et po- tentis. Sigismundi III. Pol. et Sueciae regis etc. brevis narratio (Řín>, 1605), spis, v němž L. líčí dějiny několika let vlády Zikmunda IIL (1588 — 95) ; Practicavum observationum exjure civili et saxonico coUectarum et ad stylům usumque judiciorum curiae regalis accomoda- tarum Centuria prima (Riga, 1602; Krakov, 1620, 6. vyd. ve Gdaňsku, 1648); Centuria II. (Krakov, 1619), otištěna spolu s centurií I. v Poznani a Gdaňsku r. 1626 (dílo toto ocenil R. Hubě v rozpravě O dawnych pisar\ach prawa kamego w Polsce', Varšava, 1829); De- cos quaestionum publicarum regni^ in quibus ecclesiastica jura et immunitates eccles. status eUtcidantur (Krakov, 1616; 5. vyd. ve Gdaň- sku, 1647) atd. Lipsko. 83 XiipskO (lož.-srbsky Lip$k, lat Lipsia, něm. Leip\ig\ mě3to v král. Saskem, ležící v ro- vině na stoku Plisny {Pieisse) a Parthe s* Bí- lým Halštrovem (na 51*20'6" s. š., 12<>23'28" v. d. Gr.), má 399.969 ob. (1895), z nichž 183.137 připadá na původní město, ostatek na 17 obcí předměstských nedávno k L-u. připojených. Dle náboženství jest 378.048 cvang., 14.439 katol., 4872 žida a 2610 osob jiných vyznání. Počet obyvatelstva zdvojnásobil se takořka během posledních dvaciti let (r. 1875 mělo L. 200.149, r. 1834 sotva okolo 54.000 obyv.). 1.. tvoří samostatné okresní hejtmanství (roz- loha 57 km*) lipského krajského hejtmanství, jež měří 3567*35 km* a má 94^.179 obyv. a k němuž patří jeŠtě 6 jiných venkovských okresních hejtmanství, mezi nimi i venkovské okr. hejtm. lipské, mající 482 km^ se 100.119 obyv. Město spravuje 72 obecních výborů, 24 radů, purkmistr a vrchní purkmistr. Roč- ních výdajů jest asi 21 milí. marek, jmění městské as 88V2 mil!., dluhů kol 62 milí.; na školství dává L. ročně téměř 4 míli. (1897). L. jest sídlem říšského soudu, král. saského krajského a okresního hejtmanství, zemského soudu spojeného s obchodním a soudu první instance, vrchního poštovního ředitelství, hlavního berního a celního úřadu, obchodní a živnostenské komory, pobočky Říšské bankv vedle mnoha jiných ústavů peněžních, ředitel- ství saské loterie, ředitelství státních drah; vojenského velitelství a rozmanitých vojen- ských úřadů i zřízení příslušných k četné posádce a třiceti konsulátů (sedmi generál- ních). Mnoho ústavů vzdělávacích: univer- sita založená (po vystěhováni německých mi- strův a studentů z Prahy) r. 1409 dle vzoru university pražské; na r. 1899—1900 zapsáno 3481 posluchačů; mezi professory mnohá slavná jména (slavista Lcskien); při univ. hvězdárna, rozmanité ústavy a sbírky; krá- lovské gymnasium a dvě městská gymnasia, reálné gymnasium, 3 reálky, vyšší dívčí škola, 3 vyšší a 12 nižších Skol měštanských, 30 škol obecných, několik škol pokračovacích pro chlapce i dívky; král. akademie umění a umél.-průmysl. škola, stavitelská, městská průmyslová, obch. a knihkupecká škola ; hud. konservatoř; množství rozmanitých škol sou- kromých, zejména odborných. Ústavy dobro- činné: městská nemocnice, ústav hluchoně- mých a slepců, vychovatelna pro děti za- nedbané. Špitály {Johanniistifť), blázinec. Sbír- ky a knihovny : universitní a městská knihovna, král. saské bibliografické sbírky, knihovna bursovní společnosti, říšského soudu a ji- ných veřejných i soukromých ústavů; veřejné čítárny ; městské museum se znamenitou obra- zárnou, národopisné a umělecko-průmyslové museum v budově z odkazu bankéře 'Gras- siho vystavěné {Grassi-MuieumYy hudební a histor. museum » bitvy národů «. Stálé i ob- časné výstavy (r. 1897 pořádána tu velká průmyslová výstava sasko-durynská) ; 3 velká a několik menších divadel; zoologická a bo- tanická zahrada. V L-ku vychází asi 450 časo- pisů (z nich 9 denníků; z obrázkových nej- známější »Gartenlaube«). Ze spolků a společ- ností budtež jmenovány: Král. saská společ. věd. Knížecí Jablonowská společnost věd, Německá východozemská společnost. Něme- cká společnost pro zkoumání domácí řeči a starožitnosti. Řecká společnost (zal. r. 1793), Spolek umělecký a Společnost pro obchodní zeměpis a politiku koloniální. Spolek něme- ckých knihkupců, lože zednářské, nejrozma- nitěiší spolky odborné a dobročinné, 57 spolků studentských ; Českoslovanský spolek > Václave a tělocvičná jednota » Sokol*. Prů- mysl (živí se jím 52Ví7o obyv.) rozvinul se zejména v posledních letech. Není téměř oboru, jenž nebyl by v L-ku zastoupen: hojné továrny na tabák, doutníky, chemikálie a mýdlo, na zlaté, stříbrné a vůbec kovo ve, na gummové a módní zboží, na papír a vý- robky z něho, na vozy, nástroje hudební, fysikální, chirurgické, rozmanité prádelny a barvírny, zejména proslulé barvení kožešin, továrny na česání vlny, pivovary, strojírny; slévárny písem, knihtiskárny a s nimi spo- jené neb samostatné lithograncké, zinkografi- cké a pod. ústavy (znán^é firmy Brockhau- sova, Meyerova, Teubnerova a j., celkem přes 350), jež Lipsko učinily světoznámým. Rozsáhlé knihařství (více než 200 závodů). Umělé zahradnictví. Obchodně soupeři z měst německých s L-kem jedině Hamburk a Ber- lin. Proslulé trhy, jimiž stalo se L. proslu- lým ve světě obchodním, mohou srovná- vati se snad pouze s trhem nižněnovgo- rodským; 25 V© obyvatelů L-ka zabývá se obchodem. R. 1894 bylo zapsáno v L-ku 4254 obchodních firem. L. vynikalo obcho- dem ode dávna a trhy konaly se tam již ve XII. stol. K rozvoji průmyslu a obchodu při- spěly hojné dráhy, jež z L-ka rozbíhají se na všechny strany (šest nádraží: bavorské, berlínské, magdeburské, drážďanské, duryn- ské a eilenburské). Osobní dopravě v městě slouží elektrická dráha. Telefonické spojení v místě i s venkovem. Ke třem trhům lip- ským sjíždějí se kupci nejenom z Německa, ale i z ciziny. Před hlavním trhem jarním (velkonočním, Ostermesse) koná se předběžný trh (Vormessé) a to od prvého pondělka mě- síce března po 14 dní, při němž smí se pro- dávati zboží ve velkém a v uzavřeních místno- stech. Vlastní trh velkonoČni počíná v neděli Quasimodogeniti a končí neděli Cantate. Druhý trh, svatomichalský, začíná poslední neděli srpnovou a trvá též 22 dni. Nejslabší poměrné jest trh novoroční, jenž počíná 3;. a končí 16. lednem. Třeba že trhy v poslední době ztratily mnoho významu, pro některé druhy zboží jest L. přece stále světovém tržištěm. Platí to hlavně o kožešinách, vedle toho o ko- žich, keramických výrobcích a zboží přepy- chovém. Hlavní střediska obchodu jsou tržnice {Kaufhaus), Auerbachův a říšský dvůr, cen- trální hotel. Nejživější v době trhu jsou ulice Grimmská a Petersova. Trh knihkupecký koná se současně s jarním trhem všeobec- ným. Nejvíce knihkupců přichází do L-ka k účtovací neděU (Cantate). Celkem má L. * 84 Lipsko. kolem 750 knihkupectví (z nichž 150 kommis- sionářských) a obchodů s uměleckými před- měty a hudebninami. Středem L-ka jest Staré město, význačné domy o několika poscho- dích, které obklíčeno jest 5 bývalými před- městími. K těmto připojují se pak ostatní nedávno s L-kem v jednu veleobec spojené osady. Bývalá opevnění kol vnitřního města proměněna jsou v sady a promenády a čá- stečně též v ulice. Několik pěkných náměstí ozdobeno jest pomníky; tak na tržišti stojí památník vítězství (z r. 1888), na náměstí Augustově je studna Mendové {Mendebrunnen), na Janově náměstí pomník reformace (sou- soší Melanchthon a Luther). Kromě toho má ných úřadů. V ulici universitní ukazuje de- ska na domě. kde žil (1767— 68) J. W. Góthe; jiná označuje rodiště R. Wagnera. — L. jest stará osada Srbů (snad kmene Chuticů n. Skudiců) ; jako jméno města, tak i staré názvo- sloví celého okolí jest čistě slovanské. V pra- menech připomíná L. Dětmar Meziborský po prvé k r. 1015 a to jako město (urbs Libzi) a po druhé k r. 1017, když koste) lipský (vedle dvou jiných kostelů) dán bi- skupství meziborskému (Chron. Vlil., 25. a 66.) ; pozdější formy jména jsou Lipzk, Lipzek. Lipzik (ve XIII. stol.); od XV. stol. objevuje se tvar Leypzik a pod. V 2. pol. XIÍ. stol. dostalo L. právo městské (od Otty Boha- C.a53« Bojiště LIPSKA. tSKil. L. ještě pomníky Leibnize, Gellerta, Mcndels- sohna a j., 21 evang. kostelů, jeden angli- kánský, dva katolické, řeckou modlitebnu a synagogu. Kostel sv. Mikuláše jest z XI. st., kostel sv. Tomáše ze XIII. stol. (byl r. 1496 a nedávno znovu přestavěn); kostel univ.. znovu posvěcený r. 1545 Lutherem, má náhrobek Tetzelův. Z budov ostatních pozoruhodný jsou: renaissančni radnice z r. 1556 (na místé původní starší budovy), Auerbachův dvůr se známými sklepy, k nimž víže se povést o Faustovi Góthem použitá, stará bursa na Naschmarktu; ze staré pevnosti městské zv. Pleissenburg (založ. r. 1213 a v 1. pol. XVI. stol. úplně přestavěné) zbyla pouze mo- hutná věž. Ohromné plochy rozbouráním pevnosti r. 1897 získané použito na stavbu některých budov městských (nové radnice) i soukromých a na úpravu a zřízení ulic. Z nových budov vyniká: obchodní bursa, budova stálé výstavy průmyslové, křišťálový palác, universita, nový Gewandhaus (v němž odbývají se proslulé koncerty), dům knih- kupců, říšský soud a budovy některých ji- tého, markraběte míšeňského) a s ním i právo na dva trhy, t, Irh na neděli Jubilate a svato- michalský. Tou dobou byli pány města již Němci, kteří v bojích proti Slovanům velmi brzy pochopili význam místa a pevně se tu usadili, stále více odtud k východu postu- pujíce. Spory s markrabími míšeňskými a městem, jež vyplňují takořka století, ukon- čeny r. 1278 a od té doby město rychle roz- kvétá; brzy domohlo se práva mincovního a získalo různá cla i právo skladní na vzdále- nost 15 mil kol města. Výhodná poloha na důležité křižovatce cest ze sev. Německa do jižního a z Němec do Polska tomu ovšem valně napomáhala. Zřízením university (za Bedřicha Bojovného) rovněž rozmnožil se značně počet obyvatelstva, a město nabylo velké důležitosti. Od počátku XVI. stol. roz- hoduji konšelé lipští jako stolice appellační. Při dělení r. 1485 dostalo se L. větvi Alber- tově. Ačkoliv již r. 1519 konána na Pleissen- burku známá hádka mezi Lutherem a £ckcm, zavedena sem reformace teprve Bedřichem Zbožným r. 1539. Za války šmalkaldské oblé- Lipsky — Liptál. 85 hal L. kurfiršt Jan Bedřich a způsobil mu značné škody. R. 1548 stalo se známo inte- rimem (v. t.). Ve válce třicetileté mnoho bylo občanům snášeti, nejednou válčeno v okolí města, nejednou samo město obléháno, do- byto a vydíráno od přátel i nepřátel (1631 až 1637). Od r. 1642 do 1650 bylo v moci Švédů, a tito vymáhali na L-ku kontribuce válečné i r. 1706. Stejně zkoušelo později r. 1745 a za sedmileté války od Prusů. Tou dobou mělo již pověst města knihkupeckého. Za válek Napoleonských procházela městem voj- ska válčících mocností a r. 1813 svedena tu známá bitva (bitva národů; bataille des géants u Francouzů), kterou rozhodnut byl osud Napoleonův. Boj počal 16. října. Napoleon, jenž meškal od 14. října v L-ku, měl celkem asi 180.000 vojínů se 700 děly, hodlal pora- ziti armádu »českou« Čítající asi 134.000 mužů dříve, než bude možno ostatním vojskům s ní se spojiti. Bojováno najednou na čtyřech stranách; na jihu od L-ka u vsi Konevic (Connewitz), jihozápadně u Vachavy (Wa- chau), na západě u Lindenavy pod vrchním vedením SchwarzenberkovÝm. Konečně na se- veru u Mdckern stál proti Marmontovi se »slez- .skou« armádou (60.000 mužů) Blůcher, jenž zůstal vítězem, kdežto na ostatních stranách byl boj nerozhodnut. Domáhav se marně pří- měří, Napoleon stáhl 17. října vojska blíže k L-ku, k němuž od severu přilehl však též Blůcher. Schwarzenberk očekával vojsko ru- ské v počtu 100.000 se blížící. Nový boj roz- zuřil se 18. října. Tou dobou příchodem Rusů rozmnožila se vojska spojenců na 300.000 mužů. Napoleon udržel se sice u Probstheidy Jap Žižka z Trocnova« na tehdejším stavovském di- vadle, odebrala se pak na venek ke společ- nosti Prokopově, později Zóllnerově. R. 1854 byla přijata k divadlu v Praze pro česká i německá představení a po léta vykonávala velmi svědomitě své povinnosti, avšak její působnosti byl na závadu drsný, neohebný orgán, tak že při prvním oboru dlouho se neudržela. Po dvacítiletém působení odebrala se se skrovným výslužným na odpočinek. Iilptál, město na Moravě, po obou bře- zích kokytky, v hejtm. valašsko-mcziříčském, okr. vsetínském; má 289 d., 1648 ob. č., 25 n. 86 Liptaň -— Liquidambar. (1890), far. kostel sv. Michala arch. (1554 far.), evang. kostel z r. 1783, 4tř. ik., pá., kamen, lomy, továrnu na nábytek z ohýbaného dřeva, péstováni a zpracování lnu. Chudší oby v. živí se po svétě podomním obchodem, ze- jména prodávají brousky, kudly, nože, ku- chyňské dřevěné zboží anebo strouhají šindel. Alod. statek (86945 ha) s pěkným zámkem, dvorem a pilou drží Max. svob. p. z Ulm- Erbachu. K městu přísluší množství odleh- lých pasek a samot, red, — Na poč. XVI. st. byl L. součástí panství vsackého, od něhož však — neznámo, jak a kdy — odloučen a při- dělen rodu Podstatských z Prusinovic. R. 1546 přenechal jei i s pooílem svým na Podstatě Žibřid P. z Pr. mladšímu bratru Václavovi, a tento i s právem patronátním r. 1554 bratru Mladotovi. R. 1573 zapsal Dionys P. z P. na L-e své choti Regině Laryšce ze Lhoty 1500 kop grošů. Ok. r. 1604 náležel L. Ber- nardovi P. z Pr. Po něm následují (r. 1626) Jan Felix a ok. r. 1637 Krištof Karel P. z Pr. Íako majetDÍci. R. 1666 byl L. soudně od- ladnut a i s činžemi ze Vsetína Melchiorovi sv. p. z Ledenic a po jeho smrti synům jeho Mořicovi a Maxmiliánovi in tabu lo ván (1679). Maximilián prodal jej (1688) Janu Ignácovi z Lindenberka za 18.000 z1. Tento prohlásil n 1698 dědičkou svou druhou choť Marii Eleonoru Podstatskou z Prusinovic roz. z Ronova. R. 1702 prodala Marie Eleonora L. Ignáci Vilémovi Sedlnickému svob. p. z Choltic za 23.000 zl. rýn. a tento prodal iej opět r. 1710 hejtmanovi kraje hradišCskéno Mikuláši Leopoldu Otislavu z Kopenice za 21.500 zl. Tento zanechal statek r. 1735 své choti Marii Zuzaně roz. z Holé, po jejíž smrti dcera jei i Karolina, provdaná za hraběte Engla z Wagreinu, přišla v držení L-u (1751). Po smrti svého chotě provdala se za hrab. z R oderu a opět ovdovělá ustanovila (1765) dědicem svým bratrance Jana sv. p. ze Stommu. Jan zanechal L. r. 1790 svým nedospělým synům, z nichž Jan Karel ve statek se uvázal (1811) a zemřel r. 1844. Jeho dcery Adelaida, provdaná a ovdovělá baronka z Ulm-Erbačhu ?ve Virtemberku), pak Klotilda a Deliiha (t 1883), obé svobodné, jsou majetnice L-u, Doloplaz a j. Syn Adelaidin, baron Maxmi- lián z Ulm-Erbachu, ustanoven r. 1881 dě- dicem. Vek, Uptaů, Lip tál {Liebenthal), moravská en- kláva a farní ves ve Slezsku, hejtm. Krnov, okr. Osoblaha; 234 d., 1578 ob. n. (1890), ko- stel Nanebevzetí P. Marie, 4tř. šk., pš., tele- graf, 2 závody na výrobu pleteného a stáv- kového zboží, 2 mlýny a tkalcovství. Uptáii, ves mor., viz Luboměř. Ziiptiee {Liptitx), ves v Čechách, hejtm., okr. a fara Duchcov, pŠ. Ledvice ; 29 d., 332 ob. n. (1890), lil. kostel sv. apoštolů Petra a Pavla z r. 1730, popi. dvůr a hnědouh. doly. Ve XIII. stol. připomíná se mezi zbožím klá- štera oseckého. UptOTSká Stolioe (maď. Liptó vdrme^ye, něm. Liptauer Gespannschaft) v král. Uher- ském, hraničí na s. s Haličf a stol. oravskou, na v. se stol. spišskou, na j. s gemerskou a zvolenskou, na z. s turčanskou stolicí; mú rozlohu 2257-54 km* a 76.850 obyv., skoro vesměs Slováků, většinou katolíků, menšinou evangelíků, 3137 židů. L. s. v celém sloven- ském kraji jest nejhornatější ; tvoří podlouhlé údolí s řekou Váhem tu se prýštící, jež ověn- čeno jest vrchy a horskými výběžky Vys. a Nízkých čili Liptovských Tater ; z vrchů nej- znamenitější jsou: Čertova svatba, Králova holá, Kriváň (2496 m), Ďumbír (2045 m> atd. Z řek l-kou t-cí protéká BílýaČerný Váh; na hoře Vysoké řeka Poprad se pra- mení a po krátkém toku odtéká do stolice spišské. Z kovů dobývá se hl. zlato a stříbro ; lázeňská místa jsou Koryt nice s bohatým pramenem kyselky, který lid nazývá mcdo- kyšem, a dále s léčebnou železitou vodou Lučky, položené v rozkošném údolí pod horou Chočem (1613 m n. m.^. Pro horna- tost a bohatost lesů podnebí jest studené a orbě dobře se nedaří; obyvatelstvo pěstuje málo pšenice a žita, za to více ovsa, ječ- mene, konopí, lnu, brambor a dobrého hra- chu. Pastviny jsou výtečné a značný jest chov dobytka a vývoz liptovského sýra ovčího čili brindzy. Obchod s dřívím a náčiním dřevěným jest hlavním zaměstnáním obyvatelstva, které po Váhu a Dunaji zboží toto daleko rozvážt. Přední místo stoliční jest Liptovský sv. Mikuláš. Nedaleko něho v údolí děmanovském Černájeskyné s četnými kostmi předpotopních zvířat; půda jeskyně jest skalnatá a pokryta ledem. Vch. UpiOTSký •▼. KikiiUki viz S v. Miku- láš Liptovský. Upftvka, far. ves na Moravě, hejtm. a okr. Tišnov, fara Drásov; 102 d., 642 ob. č., 3 n. (1890), kostel sv. Cecílie, 2tř. šk. a opo- dál myslivna statku kouřimského. Kostel vy- stavěn (1750) na místě staršího. Zilpý viz Lípa Česká 6). Zii^uet (lat.\ jest jasno, zřejmo; non I.,. není jasno, nelze o tom rozhodnouti. Ziiqueiir |lik6r|, franc, viz Likéry. Ziiqnidaoe viz Likvidace. Ziiqnidae viz Hlásky 340. Uquidambar L., a m b r o ň, rostlinný rod 2déložných z čeledi Hamamelidaceae (v. t.)» s níž sloučena čeleď ambroňovitých {Bal- samifluae) obsahující stromy balsámem bo- haté, až 70 m vysoké, někdy vždy zelené se střídavými, obyčeině na konci větvi nahlou- čenými, jednoduchými nebo dlanitě laločna- tými listy a s květy nakupenými v Ipohlav- ních strboulech. Tobolky skládající plodní strbouly mají chlopně buď celé nebo pa délce poltivé. Smáčknutá hranatá semena jsou krátce okřídlena. L. čítá 4 druhy, z nichž jsou 3 asijské a 1 severoamerický. Z asij- ských druhů od starodávna známý jest L. onentalis Milí., a. východní, strom, listy a květenstvím platanu podobný a v jihových. Malé Asii domácí, až 13 m vysoký, a L. fx- celsa Blume, a. indská, která má listy po- dlouhlovejčité, zakončíte a zubaté a roste po jihových. krajinách a ostrovech asijských. Liquidni — Lis. 87 V jižních končinách Se v. Ameriky roste L. styracijlua L., podobný ambroni východní. A. východní i indická dávají voňavku storax zvanou, kteréž vyvářením oloupané kury dobývají. Storax obsahuje sloučeniny alkoholické povahy, dále vonný olej 2vaný styrol, kyselinu skořicovou a benzoovou; jest příjemné vůně, ostře aromatické škrablavé chuti, přihoustlý, neprůhledný a Šedohnědý nebo zelenohnědý. I dřevo páchne ambroni, pročež je pálí místo kadidla nebo míchají piliny jeho s voňavkami. Vyvařené kůry, cortex Thymiamatis zvané, užívají v Řecku místo kadidla. Z amerického druhu dobývá se balsám storaxu podobný z naříznuté kury, a to pouze v teplejších krajinách. Déd, Uquidni viz Likvidní. Ziiquirltia, bot, viz Glycyrrhiza. ídquitz viz Libkovice 1). Uqnor (lat), tekutina. V lékárnictví jme- nuji se tak roztoky lučebnin léčivých v líhu, ve vodě, ale i také směsi tekutých lihových i aethérických přípravků, na př. L. Hoffmanni^ Hoífmannské kapky (v. A ether str. 303), L. Halleri^ L. ferri sesquichL a j. Šnk. Iilra, stříbr. mince ital., rovná se 1 franku a má 100 centesimů. Viz Itálie str. 865. Uri, ant Liris, viz Garigliano. Urla, dříve též Lauro, město v špan. provincii Valencii, 200 m n. m., v širé ro- vině, má 9445 ob., průmysl hrnčířský a mra- morové lomy. Okolní krajina (campo de L.) je velmi úrodná. Uriodendron L., lilii o v nik, rod rost- lin 2děložných z řádu rononoplodých (Póly- carpicae), čeledi šacholanovitýcn (Magno- liaceae)t vynikající jako strom s květy nád- hernými, velikými, tulipánovým podobnými, jež mají kalich 3listý, dvěma listeny pode- přený, opadavý, korunu ólistou prostoplátcč- nou, baňatozvonkovitou, vně bledě zeleno- žlutou, uvnitř oranžově skvrnitou, mnoho ty- činek s dlouhými prašníky a mnoho pestíků na tenkém, prodlouženém lůžku. Toto nese posléze mnoho tobolek hustě směstnaných, Ipouzdrých, 2semenných, nepukavých a okří- dlených. Známý druh L. tuliptfera L., 1. obec- ný, pocházející z mírného pásma Sev. Ame- riky, vyniká kromě toho velikými lupeny, které jsou srdčitě vykrojené, z pravidla 3la- ločné a na širokém konci bud: ufaté nebo vykrojené, na líci sytě zelené a lesklé, na rubu nasivělé. L-ra užívá se v Americe pro hořkou kůru {cortex Uriodendri) místo chi- ninu proti zimnicím; v Evropě však a i po Čechách jest z nejnádhernějších sadových stromů, v různých, barvou a tvarem lupenů od sebe se rozlišujících odrůdách tu pésto- váných. Rozmnožuje se řízky, odrůdy šlech- těním obecného druhu. Déd, XJMophyllaiii Lesqx., otisky listů před- věkých rostlin křídových, příbuzné s listy nyní žijícího, zajímavého stromu Lirioden- dron L. EBr, Iiiris viz Garigliano. Iiis (něm. Presu, angl. ;7re55, franc. presse) jest stroj, jímž se lisuje. Rozeznáváme: 1. l-y přetvořovact čili deformační, 2. l-y zhušfovací, stlačovací čili balicí, a 3. l-y rozlučovací. L-y stlačovací jsou zvláštním případem l-ů deformačních; uží- váme jich hlavně na změnu objemu. Defor- mační l-y jsou zase buď kusové nebo proudovni. Kusovní l-y, při -nichž lisov- nice připevněny jsou k otočnému bubnu, obyčejně pětihrannému, nazývají se revolve- rové. Rozlučovací l-Y jsou buď j e d n o d u- ché nebo vícenásobné čili patrové (eťá- žové), vpraví-li se více lísek ve společném rámu se společným ústrojím tlakovým. Nej- častěji bývají l-y vertikální, zřídka horizon- tální. Při vertikálních l-ech nazýváme dolcní massivní část zpodkem, hoření čásf hla- vou. Zpodek a hlava spojeny jsou silnými sloupky Železnými, jež tvoří vedení pro lišny a zároveň rozpéry mezi hlavou a zpodkem. Důležitým činitelem při každém l-u je ústroji, jímž se lisovnik uvádí do pohybu, a po pří- padě i ústrojí, kterým se Hsovnice vždy po úderu pootočí, vyprázdní a k novému rázu připraví. Při l-ech ležatých nazýváme hla- vou tu část, v níž umístěny jsou nejdůleži- tější součástky lisovní; druhou část, jež spo- jena je s hlavou loutkami, nazýváme vzpě- rou. Dle ústrojí pohybového rozeznáváme l-ý: 1. pákové, 2. klínové, 3. šroubové, 4. klikové, 5. excentrové, 6. hydrauli- cké, 7. složené z předcházejících soustav jednoduchých. Speciální názvy l-ů jsou nej- rozmanitější, právě tak jako jich upotřebení. Rozeznáváme na př. l-y balicí, cihlářské, kovářské, klempířské, kvasničné, cu- krovarnické, lékárnické, olejářské atd. Dále sluší ještě rozlišovati l-y ruční od l-ů strojních. L-y vodní ženou se tla- kem vodním, l-y parní silou parní. Páko vé l-y provádějí se obyčejně ze dřeva a užívá se jich většinou jen tenkráte, běží-li o zlisování zcela primitivní. Pro výrobu hro- madnou bývají kolen o vé čili kloubové, spojuje se totiž několik jednoduchých neb i složitých, ale vždy symmetricky uspořáda- ných pak pomocí kloubů, tak aby tlak v jed- nom místě pákového ústrojí vyvozovaný účelně se přenášel na lisovní desku; I. ta- kový má určitě vymezený zdvih, lisuje tedy dobře na určitý normální obsah a má také tu výhodu, že se převod síly může měniti poměrem pákových ramen. Užívá se jich tu- díž hlavně jako l-ů stlačovacích na seno, slámu, tabák atd. K témuž účelu lze upotře- biti l-ů šroubových, rovněž velmi jednodu- chých, jež kromě toho nemají zapotřebí ústrojí zadržovacího jako l-y pákové. Stlačené ústrojí pákové jde totiž zase zpět, není-li přidržo- váno buď rohatkou a západkou nebo jiným mechanismem. Při l-ech šroubových udrží se tlak, je-li stoupání závitů přiměřeně voleno, beze všech pomůcek. Šroub l-ů balicích a rozlučovacích má vždy jednoduchý závit ostrý, užívá-li se dřeva, plochý nebo nejlépe licho- běžníkový (jelikož odpor působí stále s XCic strany), užívá-H se kovu. Kde se vřeteno šroubové připojuje k lisovní desce, tam musí býti jistá volnost pohybu. L-y Iroubovč jsou buď jednoduché (vyobr. č.2537.), totil a jedním vřetenem Šroubovým, nebo vícenásobné, pQ- 7. JcdDOdi: sobí-li několik šroubových vřeten na společný lisovník. Šroubové vřeteno buď je pohyblivé neb pevné. PrvníhQipúsobuufiváBc nejíastéji při l-ech balicich, způsobu druhého při i-ech rozlučo vacích. Vřeteno šroubové pohybuje se buď pákou nebo kolem upraveným na konci anebo při lisovniku. Dokud není od- por značný, oláíi se vřetenem pomoci kola opatřeného rukojetémi. Aby se vělši od- por přemohl, lasune se hřjdcl se šnekem, Ícni zabírá do ozubeného obvodu ručního Eola a otáčí se pomocí dvouramenné kliky. Po vylisováni uvede se šnek ze zaberu a otáíenim ruíního kola ve sroéru opačném zvedne se zase lisovní deska. Téhoi druhu jsou také obyčejné l-y snímací, kuchyň- ské, ovocné atd. Vřeteno šroubové může býti také jen otáčivé. Na vřetene pohybuje se matka, jei dvěma tyčemi spojena je s pří- čkou, která nese lisovník. Lisovnice umí- stěna je v příčce mezi matkou a lisovnikera. Toho druhu je na př. I. Vincentův patento- vaný Šimonovi, uiivaný na lisováni nýtQ. Nejjednodušší I. s pevnými vřeteny šroubo- vými je známý I na ubrousky. Matka vel- kých takových l-ů uvádí se do pohybu bud za pomoci pak neb ozubených koleček. Z nejlepších l-i toho druhu je I. Mabil- Iťův, jehoi se užívá ve vinařství. Ka matce upevněno jest kolo, opatřené na obvodu otvory pro lápadky. Pohybuje-Ii se pákou na jednu stranu, pak západka strká matku do předu, mezitím co se druhá západka vymkne ze z'áběru a poskočí do následujícího otvoru. Při pohybu páky v opačném směru strká zase druhá západka inatku dopředu a první západka zabéře do následujícího otvoru. Po- hyb páky je tedy kývavý sem a tam, kdežto pohyb matky ie nepřetržitý. Matka uvede se zpĚt tými zpasobem. jen íe se lápadky pře- hodí. Jiné l-y toho druhu sestrojih Nagués, Maupu, Boyrics, Mailhe, Terre de ChCncs, Mannonier, Semaín, Moreau atd. Nevýhodou i-ů šroubových je, íe spotřebují mnoho sily na přemožení vnitřních odporů, zvláště l-y několikavřctenové. Další nevýhodou je také. Že převod je konstantní, musíme tudíf buď zvětšit silu anebo vsunout jiné převody, chce- me-li přemoci větši odpor. Vécii l-y opatřují se převody kolovými, čímž stávají se ovšem značné složitéjšími a manipulace s ními je mnohem obtfínéjši. L-y klikové mají tu výhodu, že je ídvih lisovniku táhlem spojeného s klikou přesné vymezen. Táí výhoda vyskytuje se při ob- méné těchto l-ů při l-ech excentrových. Vy- žaduji však silné konstrukce přimovodu pro lisovní desku a ztráty následkem passivních odporů jsou dosti značné. Aby se zejména tato závada odstranila, užilo se při některých l-ech neokrouhlých kotoučů ku hnaní lisov- niku nebo nadzdvihování lisovnice a to s vý- sledkem dosti dobrým, tak ie výrobci nevá- hali dáti svým l-ům jméno l-Q an ti Trik čni cli. Hřídel l-ů klikových neb frikčních uvádí si: nejíastéji do pohybu od transniisse jedním neb několika převody. Nejiednoduššiho převodu mezi silou a od- porem docílí se l-y hydraulickými tak, že takřka hravě přemáháme největší odpory, aniž třeba složitého zařízení na vývoj a udržo- váni tlaku. Podstatnou části hydraulického l-u je massivní lisovní válec, z něhož vystupuje lisovní píst, totiž dutý nebo plní plunger. K pistu přidělána je lisovní deska, větrná mezi loutkami spojujícími hlavu neb zpodek l-u se vzpěrou. Neliší se tudii l-y hydrauli- cké v zevní úpravě hrubě od l-ů šroubových. Tlaková voda žene se do lisového válCe po- trubím od lisovních pump, buď přímo nebo akkumuláCorem. Tim je lisový píst nucen z válce vystupovati a tlačí proti vzpí-ře, při čemž k platnosti přichází Pascalův princip stejnoměrném rozšiřování tlaku v kapali- ich vyjádřený, op ' dujícicn vzorcích v nicbí D a Di znamenají průměry pumpov- niho a lisovního pístu, P z F, tlaky na písty, ;? specifický tlak, totiž tlak na jedničku ploš- nou. Je-li ledy na př. průřez tisového pistu lOkrát větši než průřez pístu pumpovniho, pak způsobíme určitým tlakem na píst pum- \ Lis. 89 pový lOOnásobný tlak při pístu lisovním. Na docílení vysokých tlaků musí se užiti pump s pístem co možná malého průřezu. Vyná- lezce hydraulického l-u Josef Bramah v Lon- dýně, jenž naft 30. dub. 1795 obdržel angl. patent, užíval při svém l-u malé pumpičky ruční. L. ten měl však tu vadu, že utěsnění lisovního válce nebylo dostatečné. Obyčejnou ucpou konopnou nemohlo se docíliti řádného utěsnění válce a pístu při tlaku vyšším než 50 kg na cm*. Při tlacích přes 100 kg na cm* nelze úcpy konopné uŽ vůbec užiti, protože se tření stává příliš velkým. Z té příčiny bylo zavedení úcpy manšetové Henrym Mauds- leyem, dle jiných Benj. Hickem, pro další rozvoj hydraul. l-ů nad miru důležité. Ůcpa manšetová vyhovuje ještě zcela dobře při tlaku 1000 kg na cm*, z různých důvodů ne- jde se však přes 600 kg na cm*. Rozeznáváme pak l-y pro nízký tlak, při nichž se nepře- kročí napjetí 100 atm., a l-y pro vysoký tlak s napjetím od 100—600 atm. 1 jinak stávaljr se prostředky, jimiž se umožňuje užívání stlačené vody k účelům průmyslovým, stále dokonalejšími, tak že vytlačeny byly mnohé velmi důmyslné konstrukce l-ů jiného druhu. Hydraul. l-y doporučují se hlavně tenkráte, když by ústrojí pohybové, složené z pak, kol, šroubů, palců atd., vyžadovalo přílišných roz- měrů a nevyhovovalo požadavkům pevnost- ním a malého tření a když by se pohyb ne- dál s přiměřenou rychlostí. Jelikož napjetí v lisovním válci s postupu- jícím pumpováním stále stoupá, opatřují se l-y několika pumpičkami o pístech různě ve- likých, montovaných na společný rám a ssací nádržku a poháněných od společného hří- dele. Dle toho, jakou velikost a jaký účel má I., užívá se 2—5 pump za sebou. Při vět- ších l-ech jsou I. i pumpy vždy oddělenv a tlaková voda žene se potrubím k lisovnímu válci. Ke každému pístu patří ventil ssací a výtlačný, pak ventil pojišťovací, zatížený za pomoci páky a závaží, tak že zůstává až do určitého vodního tlaku uzavřen. Jakmile se tento tlak překročí, otevře se ventil poiišťo- vací a současně nadzvedne se pomoci pak ventil ssací, tak že příslušná pumpa přijde z činnosti. Závaží voli se tak, aby se nejdříve nadzvedl ssací ventil největší pumpy, pak te- prve postupně ventily pump menŠicn. Na po- čátku lisování, dokud tlak je malý, jsou tedy nejčastěji veškeré pumpy v činnosti, tak že lisovní píst rychle postupuje, když pak od- por dostoupil jisté výše, vypne se největší pumpa a nejvyššího tlaku dosahuje se písty stále menšími. Lisovní pumpy zcela malé uvádějí se do pohybu ručně. Dokud se pra- cuje s nízkým tlakem, stačí k pohybu pump transmisse nebo parní stroj se setrvačníkem, na jehož pístnici zavěsí se lisovní pumpa. Při vysokých tlacích vyskytují se již obtiŽe, není-li vše důkladně provedeno. Zejména rozvody pro vodu stlačenou musí býti velmi pečlivě provedeny a stávají se i pak snadno netěsnými, akkumulátory způsobují rázy, po- trubí snadno praská, není-li zhotoveno z rour Mannesmannových nebo vrtáno z vykovaných tyčí, a ventily mohou se udržeti těsné jen při největší bedlivosti a po opětném zabrušo- vání. Lisovní válec dělává se jen při men- ších strojích z bronzu, obyčejně bývá litinový, z husté litiny, o stěnách značně silných a co možná všude stejných. Pro bezpečnost dělají se lisové válce také z lité oceli, armují se železnými kroužky a vykládají se uvnitř ten- kým válcem měděným. Také správný tvar dna mnoho přispívá k bezpečnosti chodu při l-ech. JsouC úhrnné tlaky, jež moderní hydr. l-y vyvíjejí, mnohdykrát značné, 200-300.000 kg nepovažuje se za nic neobvyklého, ba mnohé l-y mohou vyvinouti tlak aŽ 2,000.000 kg. Důležitou součásti celého lisovního zaří- zení je také závor nik (Sperrstok) umístěný při lisovních pumpách nad ssací nádržkou. Závorníkem, jehož kanály jsou vyvrtány, při- pojují se s jedné strany potrubí od pump, s druhé strany společné potrubí k l-u. V něm umístěny jsou ventil závěrný a ventil poji- štovaci. Dokud ventil závěrný uzavírá malý otvor v závorníku, proudí voda od pump k l-u a tlak stoupá. Otevře-li se ventil zá- věrný, nastává okamžité odlehčení l-u a voda proudí od pump zase zpět do pumpovní ná- držky. Totéž nastává samočinně za pomoci ventilu pojišťovacího, kdyby se překročil určitý maximální tlak. Hydr. l-y jsou buď stojaté nebo ležaté. Při l-ech stojatých jde lisovnice po lisováni svojí vlastní váhou zase zpět. L-y ležaté buď jsou opatřeny men- ším protilisemf jenž způsobuje návrat lisov- ního pístu, nebo se toho dosahuje protizáva- žími. Zajímavé, ač méně důležité jsou l-y ster- hydraulické. Nemají pump, zvýšení tlaku docílí se prostě tím, že se do lisovního válce vtahuje měděný drát a navinuje na cívku. Otáčí-li se stejnoměrně klikou nasazenou na hřídelíku cívky, pak stoupá i tlak stejno- měrně, ale výhoda ta vyvážena je tou znač- nou nevýhodou, že kromě lisovního pístu nutno je utěsniti také otvor, kterým prochází drát, jakož i otvor pro hřídelík cívky. Po vy- lisování navinuje se drát z cívky v lisovním válci zase na cívku pod válcem nebo před ním umístěnou a lisovní píst jde vlastní vá- hou zase dolů. L. hydrostatický (dle vynálezce R c a- lův) zakládá se na zákonu, že tlak kapaliny na dno záleží jen na ploše dna, na výšce ka- paliny a na její specifické váze. Užívá se ho, běží-fi o to, aby se z nějaké látky vytlačily jisté součástky ve vodě, lihu nebo v jiné tekutině rozpustné. Skládá se z lisového válce, jehož dno je dírkované, a z tlakové roury asi VaP^lcové a 5 m dlouhé, jež je na- sazena na víčko válce lisovního. Výtok z li- sovního válce je nálevkovitý a opatřený ko- houtem. Druhý kohout nachází se mezi rou- rou tlakovou a válcem lisovým. Do tohoto vkládá se nejdříve vrstva filtračního papíru, pak navlhčený prášek tělesa, jež se má vy- lisovati, a na konec zase dýnko dirkované. Po vyplnění válce i roury kapalinou otevrou *> 90 Lis. se oba kohouty a tekutina působící celým tlakem na dno vytlačuje rozpustné součástky do nádobky umístěné pod dolením kohoutem výtokovým. L-y příhradové Čili truhlíkové slouží k lisování sena, tabáku, bavlny, slámy, chmele atd. Zařizují se tak, aby přibývajícím odpo- rem při lisování přibývalo také síly, anebo se balíky postupné lisují v několika l-ech za sebou. Jsou buď pákové, kloubové, šroubové neb i vodní. Ouvazek, jímž se balík stahuje, musí se udělati . v čas a z přiměřeného ma- teriálu, aby se balík zase neroztáhl. L-y ba- licí na seno, slámu atd. jsou buď pojezdné nebo stálé, mnohdy konstrukce velmi primi- tivní a skoro vždy ze dřeva. Lisováni sena děje se v truhlíku z latí z tvrdého dřeva. Čtyřhranný lisovnik je nejčastéji kloubem spo- jen s ozubenou tyčí a uvádí se do pohybu sem a tam od ozubeného segmentu koníkem nebo 1oRom6bilou a po vylisování zajíždí se s celým l-em zase k jinému stohu. Čtyřhranný pruh sena z l-u vystupující děli se na jedno- tlivé balíky libovolně dlouhé tím, že se vsou- vají občas prkénka. Za hodinu udělá se asi 12 balíká 0*85 X 047 X 0-41 m» ve váze 65 až 68 kg, L-^ balicí na bavlnu a přízi bývají nej- častéji šroubové. Balík vkládá se do dřevě- ného truhlíku, jenž opatřen je výřezy pro ouvazky. K v&li úspoře času Žene se lisov- nik při chodu na prázdno, totiž nahoru, s větší rychlostí než při pohybu dolů. Z téže příčiny dávají se dva stejné l-y vedle sebe a lisovní truhlíky upravují se jako vozíčky, jež se střídavě plní, lisuji a vyprazdňují. Vy- prazdňováni děje se pravidelně . na stranu tím, že se po rozevření závor odstraní jedna postranice truhlíková. L-y klempířské, tak z v. průhony, viz Klempířství. L-ů kovářský ch užívá se v novější době velmi často náhradou za buchary při vý- robě klik, křížov. hlav, nábojů ke kolům, lo- žisek a jiných součástí strojních, dále pak na ohýbání hřídclů, vyrovnávání a vyráženi plechu, narovnávání nosníků atd. Ženou se buď silou parní nebo vodní, menší z nich také transmissí, a výkon jeiich je asi dvoj- násobný výkonu stejně velkých kladiv při menší spotřebě hnací síly. Jeden z nejstar- ších kovářských l-ů, v r. 1861 zavedený I. Haswellův, překonán je dnes konstrukcemi mnohem dokonalejšími, z nichž uvádíme jen I. Baareův, Daelcnův. Celou řadou l-ů ko- vářských vyrábějí se drobné předměty že- lezné, jako matky, nýty, hřebíky, skoby a p. L-y vulkanisační slouží k výrobě gum- mového zboží. Mají lité lisovní desky, jimiž proudí pára a jeŽ se nejčastéji stahují šrouby ručně neb od transmisse. Rozměry jsou roz- manité, ale základní princip všude stejný. Na dlouhých a úzkých l-ech vulkanisačních lisují se řemeny a behouny, na menších podložky, ucpávkové kroužky atd. L-y cihlářské jsou dvojí: proudové neb kusovní. L-y proudové opatřeny jsou šnekem, jenž se otáčí v bubnu mírně kuželovém, na- plněném hlínou. Hlína vystupuje jedním, při větších l-ech dvěma otvory průtlačnými a vede se po válečkách k stroji krájecímu, kte- rým se prořezává na cihly přiměřené . veli- kosti. Hroudy drtí se dříve, než do l-u při- jdou, mezi jednou neb několika soustavami válců hladkých neb ryhovaných, jeŽ umístěny jsou nad ústím do l-u. Dvojčitý I. cihlářský vyrobí za hodinu, dle velikosti, 200—3000 cihel, při potřebě 8—20 koňských sil. Prů- tlační otvory mohou se vyměniti tak, že je možno vyráoéti cihly různého průřezu neb také roury. L-y kusovní, jichž se užívá při malovýrobě cihlářské, mají lisovní ústrojí jednoduché neb dvojité a ženou se ručně neb od transmisse. Lisovnice opatřuje se nej- častéji pohyblivým dnem, jel buď samo cihlu vyhodí nebo po vylisování ustupuje, tak že cihla vypadne. L-y ty bývají klikové, mají tudíž cihly pořád stejnou tlouštku. Vždy stejné tvrdosti cihel docih se pořád stejným plně- ním lisovnice. L-y hydraulické a parní i zde, hlavně při výrobě šamotek, zatlačily již i tyto konstrukce. Velkovýroba užívá nejčastéji l-ů revolverových hlavně k lisováni drážko- vých tašek. Lisovnice připevněny jsou na buben z pravidla p^tihranný, jenž se vždy po vylisováni kusu samočinně pootočí. Mezitím co dělník na lisoynici přední strany bubnu klade čerstvý plát hliněný, snímá druhý děl- ník na zadnt straně vylisovanou tašku a po- dává ji k dalšímu čištěn/. Lisovnik žene se klikou neb excentrem. Ustrojí podávači, kte- rým se buben pootáčí, nachází se po straně při stojanu. L-y revolverové vyžadují suro- viny co možná stejnorodé. Lisovnice dělávají se ze sádry. Denně se na takovém l-u vyrobí 4000—6000 cihel. V novější době zhusta se užívá l-ů, jež lisuji za sucha a umožňují při spotřebě asi HP výrobu 3000 kusů cihel za hodinu, jež se nezávisle na ročním období a počasí přímo sázejí do ped. L-y briketové jsou zařízeny jako cihlář- ské. Mour rozdělává se před lisováním ně- jakým pojivem, na př. louhem cellulosovÝm, jenž je odpadkem při výrobě cellulosy. Vy- robí se při pohonu ručním aŽ 8000, při po- honu strojním aŽ 12.000 briket denně. Rou- bíky uhlíkové pro elektrické osvětlováni ho- tovi se rovněž pomocí l-ů, a sice bývají dva hydraulické l-y za sebou: první je předliso- vací, po případě lisuje jen roubíky silnější než 20 mm a je pravidelné jednočinný; druhý stroj dolisovaci je jednočinný neb dvojčinný a horizontální. L-u íurnýrového užívá se k sušení a hlazení dyh čili furnýrů, což děie se také za pomoci l-ů, jež zabraňují, aby se furnýry na stroji nařezané vrhly, a kromě toho nabývá dřevo lisováním pěkného lesku. L. furnýrový skládá se z řady dutých ploten, vytápěných pa- rou a umístěných nad sebou. Plotny jsou opa- třeny povlakem měděným a sestrojeny tak* že výpary snadno unikají. Lisováni trvá 2—8 min. L. je buď šroubový neb hydraulický a uvádí se v činnost po vložení furnýrů mezi plotny. Lis. 91 L-y úpravními dodává se lesku a úhled- nosti tkaninám, lisuji se totiž mezi plotnami, buď napřed ohřátými neb ohřívanými parou nebo proudem elektrickým. Předchozí ohří- vání je nepohodlné, nestejnoměrné a nedo- sti čistotné. Ohřívání parou má také své vady, regulování teploty je obtížné, přechod ze studena do horka je příliá náhlý , při- váděči potrubí stává se netěsným a j. Žádná z těchto vad nevyskytuje se při úpravních l-ech elektrických. Plotny vkládají se do l-u za studena a obsluha omezuje se na pouhé přerušování a zavádění proudu. Proud při- vádí se k rozváděči desce a odtud vede se do jednotlivých ploten, jež jsou duté a vy- plněny látkou o značném odporu. Pro každou plotnu je třeba při 110 voltech as 5—6 amp. Rozváděči deska je pojezdná, pro několik l-A společná. K obsluze stačí jeden muŽ. L-ů ozdobnických užívá se v knihařství při výrobě tapet a koženého zboží na vtlačo- váni ozdob a při pozlacováni. L-y n a kol a jsou důležitými stroji v dílnách železničních. Jimi kola rychle a bezpečné na nápravy se narážejí a zase s nich snímají. V novější době jsou to skoro výhradně l-y hydrauhcké, jež sice jsou značně dražší neŽ starší kolové l-y šroubové, ale předstihuji je cffektem i tím, že obsluha jejich je po- hodlná a Že se snadno udržuji v dobrém stavu. Menší hsy kolové až do výkonu asi 20.000 kg bývají přenosné nebo pojezdné, větši jsou stálé a přemáhají odpory 175.000 až 200.000 kg. L-y na těsto bývají šroubové a hydrau- lické a užívá se jich při výrobě makarónů a nudlí, mnohdy velmi jemných, tak že nemají v průměru více než asi 0*3 mm. Lisovní válce náplni se těstem a lisovník, uváděný do po- hybu obyčejné transmissí, vyhání je několika tenkými prutlačnými otvory. L-y tiskařské viz Knihtiskařství. L-y Fozlučovací jsou vydatnou pomůckou hospodářského průmyslu a tu se žádá přede- vším, aby byly laciné, pak aby se snadno čistily a dobře lisovaly. Konstrukce l-ů roz- lučovacích liší se dle toho, jakým způsobem se uvádí lisovník do pohybu, zdali klíny, šrouby, pákami neb vodním tlakem. Nejča- stěji však uvádí se při těchto l-ech do po- hybu čeřen, kdežto lisovník bývá pevně spojen se vzpěrou. Také snaha po rychlém a poho- dlném odstraněni výpěsků, totiž placek, jež zbudou po vylisováni v ceďáku, vyvolala celou řadu odchylných konstrukcí. Aby na základní ploše co moíná malé získala se velká plocha cedicí, sestrojeny b^ly l-y patrové Čili etá- žové. Nejvhodnějším způsobem roztřiďují se l-y rozlučovací na l-y cukrovarské, ovoc- nářské, olejařské, kvasničné, steari- nové, vinařské atd. V cukrovarnictvi a přibuzn5[ch odvětvích průmyslových užívá se l-ů na získání ŠCávy, na odvodnění a sušení odpadkůvatd.,ato buď l-ů hydraulických, ruč- ních neb strojních, l-ů válcových s prolo- meným válcem nebo pásem bez konce. Viz Cukr: výroba. L-y sloužící k výrobě stearina jsou vesměs hydraulické a na pohled tak upra- veny jako lisy filtrační. Užívá se jich na od- děleni tekuté kyseliny od stearinu. Předliso- váni děje se za studena, nejčastěji v stojatém l-u hrncovém pod tlakem as 200.000 kg. Do- lisování provádí se výhodněji l-em ležatým za teploty 35*— 40* C pod tlakem as 500.000 kg. Ohřívám dutých lišen provádí se buď parou, horkou vodou nebo pískem, jako při l-ech furnýrových. Aby se výtok kyseliny olejové dál stejnoměrně, jest zdvih lisovních pump dle potřeby proměnlivý buď od ruky neb automaticky od lisovního pistů. L-y olejařské jsou v novější době skoro výhradně hydraulické, buď stojaté neb i le- žaté. Novější olejárny opatřeny jsou l-y če- ře novým i čili hrncovými. U starších konstrukcí jest lisovnice, připojená k lisov- nímu pístu, upravena jako litinový lisový hrnec, vedený mezi loutkami. Do hrnce vlo- žen je čeřen, skládající se z dírkovaného plechového dna a dírkovaných čtyř postra- nic mezi sebou spojených, jsou tedy pokru- tiny z tohoto lisu čtyřhranné. Čeřen je v hrnci upevněn dvěma dutými klíny a uvolňuje se po ukončeném lisování snadno tím způso- bem, že se klíny zavěsí, když hrnec je v nej- vyšší poloze, na háky. Při zpátečním pohybu hrnce se tedy klíny vytahuji. Aby čtyřhranný lisovník při plnění a vyprazdňování nevadil, je posuvný mezi dvéma úhlovými železy, jež spojena jsou se vzpěrou. Po vylisování uchopí dělník rukovět z předu upravenou a vysune lisovník z polohy nad čeřeném. Při plnění hrnce položí se první plachetka naplněná semenem na dírkované dno, na ni dá se dýnko plné, neděrované, pak zase plachetka, zase plné dýnko atd., až se celý čeřen vyplní. K předlisování stačí, vloŽi-li se plné aýnko vždy mezi dvě plachetky. Na to se lisovník zasouvne nad čeřen a tento uvede se pod tiak. L. patrový a zároveň prstenový. K li- sovnímu pístu připojen je litinový stok opa- třený v hořejší části rýhami a jímkou na olej. Do stoku zasahuje kruhový rámek as 75 mm vys. 250 — 400 mm v prům., opatřený dvéma ručkami. Do rámku zapadá síto z dírkovaného ocelového plechu, jehož dirky leží proti rý- hám ve stoku. Na síto klade se dýnko plstěné, rovněž kruhové, a na toto dá se pak semeno, jež se má lisovat, na př. řepka, len, mák atd. Do rámku, již skoro naplněného, vloží se na vrch semene zase plstěná deska, jež však na obvodu je opatřena na jednom místě rozříz- nutým prstenem z úhlového železa, jenŽ tvoří kroužek těsnicí, aby semeno pod tlakem ne- vytrysklo z rámku. Na tento kroužek dobře přiléhá válcovitý spodek lisovního talíře, na němž zase je upraven rámek. Talíře, jichž je nad sebou 4—10, vedeny jsou mezi loutkami a navlékají se na rámky jen tenkrát, když se lisuje, jinak buď visí na hácích, jež dohro- mady tvoří řetěz o hákových článcích, z nichž první visí na vzpěře anebo spočívají na zu- bech ve vodítkách, jež jsou upravena buď na loutkách nebo mezi nimi. Háky ty nebráni 92 Lis. pohybu talířů ve směru nahoru, dovolují však, aby tyto klesly jen do jisté výše. Rámky mohou však míti i jiný tvar než kruhový, bývají také čtyřhranné i vícehranné. V litém xpodku zasazen jest ocelový neb litinový li- sovní válec s pístem. Přítok i odtok tlakové vody řídí se ventily upravenými v příručné výšce při pravém předním loutku. Loutky, jakož i matky jsou ocelové a opatřeny po vnitřní straně zubovými vodítky pro litmové lisovní talíře, jež tvoří zároveň zarážky. Každý talíř je na vrchní straně ryhovaný, na zpodní hladký a na obvodu opatřený jímkou pro vylisovaný olej a do předu dvěma vo- dítky pro snadné a pohodlné vkládání a vy- jímání lisovních rámků. Po naplnění těchto, při čemž se zase užívá dýnck ze žíní neb desek plstěných, uvedou se rámky pod tlak. Vrchní ryhovaná čásf každého lisovního ta- líře vniká pak do rámku nad ním položeného, vylisovaný olej uniká z jímek obvodových při talířích buď přímo do potrubí odváděcího neb nejdříve do společného stoku, jenž spojen je s lisovním pístem. Placky v těchto l-ech vydány jsou tlaku na celé ploše úplně stejno- měrně, nejsou tedy okraje bohatší na olej než prostředek a nemusí se tedy odřezávat. Olej odtéká rychle a snadno, jsouť placky jen tenké. Plnění děje se mimo I. a naplněné rámky prosté se do J-u zastrčí, tak že vý- měna sazby vylisované za sazbu čerstvou ne- vyžaduje mnoho času — praví se, že dvě minuty. Při velkých l-ech děje se plnění zvláštním strojem, jenž v minutě naplní asi 8 rámků semenem již poněkud stlačeným, tak Že do každého rámku přijde as o 20% více semene než při plnění ručním. Takové l-y opatřují se také dvěma postranními rámy, do nichž jsou prodloužena vodítka pro rámky lisovní, a pracuje se pak nepřetržitě. Rámky lisovní vystrčí se po vylisování do jednoho z rámův a do l-u zastrčí se rámky Čerstvě naplněné z rámu druhého. Je-li třeba, vytápějí se lisovní talíře parou neb horkou vodou. L. o 6 rámcích 350 mm v prům. rámku, 300 mm prům. lisovního pístu vyvozuje při 300 cm tlaku vodního úhrnný tlak 211.800 kg, což odpovídá tlaku 221 kg na 1 cm^ plochy placek. Při l-u patrovém klade se semeno zavinuté do plachetek na lísky, jež opatřeny jsou cedí- cím plechem ocelovým. Dokud je pod tlakem, stéká olej plachetkami a po stranách lisov- ních desek do stoku a do potrubí odvádě- cího. Při tom jsou lisovní desky vyzdviženy z postranních zarážek, do nichž opětně za- padají, jakmile se lisovní píst vrací do nej- zpodnčjší polohy. Lišek bývá 14—17 nad sebou a placky mívají velikost 300X500 mm až 350X800 mm. K obsluze stačí jeden dělník, jenž, je-li jen poněkud obratný, lisuje dvakrát za hodinu. L-y lékárnické jsou vydatnou pomůckou lekárnictví při vylisování semen, různých sou- částí rostlin a jsou to většinou menší l-y pá- kové, šroubové neb hydraulické. Lisovní plotny vyhřívají se parou, vodou neb i hor- kým pískem. Zařízeny jsou buď jako l-y pří- hradové neb čeřenové a neposkytují kon- struktivně proti jiným l-ům mnoho zajíma- vého. L-ů užívá se v novější době zhusta také za tím účelem, aby se rozmělněný čaj, kakao, cichorie, konservy atd. upravily do tvaru tabulek neb kostek, pastillek, pilulek, kapslí, protože se mnohé potraviny v této úpravě nejlépe hodí k požívání. L-y také bývají nejčastěji klikové, pákové neb šrou- bové a tak zařízeny, že zdvih lisovníku možná regulovati. Před strojem nachází se stůl, na němž děje se balení. Lisovnice plní se z ná- sypky. Stroj sám vezme jisté množství moučky^ slisuje ji v tabulku neb pilulku, načež tuto vysune neb odsune stranou. Mezitím se lisov- nice sama zase naplní a lisovník připraví se k novému úderu. Lisovnice snadno se dá vyměniti, tak že je možno lisovati tabulky rozličného tvaru na témž stroji. Mnohdy pa- dají tabulky na pás bez konce, jenž je pak zanáší k dělnicím zaměstnaným při ba- lení. JPok, L. vinný slouží k lisování vína a moštu. Rozeznáváme u nás: I. kládový, staročeský Šroubový a rýnský. — 1. L. kládový čiíi pá- kový skládá se ze čtyřstranného stoku, po jehož stranách upevněny 4 sloupy (loutky) příčkami a spěrami spojené. Loutky mají vtesy postranné pro čepele, mezi kterými leží kláda (zv. žába), sloužící za páku k liso- vání. Kláda leží na čepelích jednoho páru loutek, sepřena čepeli páru druhého, a jest na vidlicovitém konci opatřena špalkem ja- kožto matkou, v níž pohybuje se šroub. Šroub tento jest druhým koncem zapuštěn do podlahy koše, opatřeného na zpodině sil- nou fošnovou podlahou a po stranách rou- bením a vyplněného kamením. Na zpodním díle hřídele šroubu upevněn palcovník. Na- strčeným sochorem do palcovníku otáčí se Šroub a koš zvedá se do libovolné výše. Má-li se lisovati, opatří se stok čeřeném čili truhlou ze čtyř prken provrtaných aneb z latěk sbitých postranic. Tyto postranice na koncích zapadají do sebe (rybiny) a upev- ňují se pacholaty o bord stoku. Do truhlika nandá se rozemletá zrnina hroznová, srovná třemi laťkami, na něž vkládají se prkna, tvo- řící deku čili podlahu. Na deku kladou se polštáře, a tvoří se hranice. Polštáře narov- návají se až pod žábu. Potom se odstraní dle potřeby čepele a žába počne celou svojí tíhou tlačiti. Točením šroubu (aneb je-li šroub pevný, točením matky) počne se zvedati koš, vážící 10 q i více, a způsobí trvalým tlakem úplné vytlačení moštu. — 2. L. šroubový dřevěný skládá se ze stoku čtyřstěnného, pó jehož stranách 2 sloupy (loutky) jsou upev- něny. V těchto loutkách zapuštěna příční kláda s vykrouženými závity šroubovými, zv. matka. V matce otáčí se šroub s hlavou pa- ličatou dolů obrácenou s čípkem pod hlavou, dosahujícím na pohyblivou příční kládu, t. zv. štiku, která se pohybuje mezi loutkami v udě- laných zátesech. Upraví-li se stok podobně jako u l-u kládového, možno lisování prová- 1 děti, podloží-li se štika hranicí a počnc-li se sochorem palečnikovou hlavou otáčeti, Kdyi I otáčeni jíž jde těiko, provádí se pohybováni sochoru pomocí panny, kteráí jako svislé vratidlo spoji se s provaxein na konci so- choru uvázaným, a otáčením za pomoci pak provazem se sochor přitahuje a tím vyliso- váni způsobuje, — 3. L. rýnský (obr. Č. 2538.) skládá se ze stoku kruhovitého (1) se silným dubovém dnem a krátkými duiinami. Na zpod- ku stOKu upevnčn kfii a zapuštěn do kládové liiiny, na které celý I. Icži. Čeřen nazv. koi {2} skládá se ze dvou půli lávlačkami spojených 't dle ifnikibo iptiot a tvoři válcovitou nádržku, do nii se zrnina hromová nakládá. Uprostřed stoku upevnén íroub železný (3) s nízkými závity. Na hoře- ním konci šroubu nasazena matka železná (5), kolem niž pohyblivý kruh (1) s raincne.'n pro páku. Rameno to má k nastrčení sochoru oka. Rameno opatřeno zatykačem (4), který při lisováni do otvoru vénce na zpodiné matky (5ii) zapadá. Pod věncovou ieleznou matku zavéíuje se pomocí háčkQ podložka (56). Lisování děje se tím způsobem, že se do koše zrnina nakládá, na ní se urovná zá- věrka, skládající se ze dvou stFedkQv a dvou krajicův {7), a na tuto se z podkladků íď) srovnává hranice aí pod podložku. Podložka se na hranici vyhákuje a lisování počne otá- čením ramena. Po několika otoěcnich se na- strčí sochor (4) a otáčí se tak dlouho, až se liplné vylisováni stane. V novíjSi době zho- tovuji se l-y stoků litých a spojení páky s matkou jest tak zřízeno, že se páka jen nepatrně v malém obvodu pohybuje. Konečně sestrojeny l-y, které pracuji nepřetriitĚ. t. zv. >stroje nepřetržitého zpracováni hroznů'. Do stroje nandávaji se hrozny, zpodem vytéká mošt a po straně vytlačuji se suché mato- liny. -mdč- L. aérostatický viz Aérostatický lis. Uaabou, portug. Lisboa, hlavní a sí- delní město království Portugalského. Leíi na 38° 42' 7" s. i. a 9* 5' 7" z. d., v provincii Estremadura na severním břehu řeky Tejo, která asi 15 iini od svého ústi do Atlanti- ckého okeánu tvoři zde t. zv. Rada de Lisboa, bon. 93 zátoku 8'4 km a nad L-em ještě více širokou, zužujíc se pak na 1100, u Belemu zase roz- širujicna2400 nt. Cestovatelé, zvlálté angličtí a ti. kteří přijížděli se strany mořské, jako lord Byron, velebili L. jako jedno z Ufjkrás- nějl položených měst evropských, stavíce je vedle Cařihradu a Ni'apole, dle starého portu- galského přisloví Quem tido tem visto Lisboa, ndo tem visto cousa boa (Kdo neviděl L., neví, co krásné jest), coí však jesť poněkud pře* hnáno. Arci, pohled na L. s okolím a širokou zátokou jest nad míru půvabný a originální. Město rozkládá se po třech vyšších a čtyřech nižších návrších, z nichž nej- vyšší (Buenos Ayres čili Estrclla) je asi 100 m, a jci tvoří jižní úbočí vá- penné a Čedičové vysočiny Estrema- durské. Skládá se ze čtyř částí (bah- roj):staréhoměsta: l.LisboaOrieii- tal, s několika troskami s doby malíř- ské, na vých. kolem hradního vrchu Colíino do Castello a na sev.- východě K výšinách Sáo Vicente, Nossa Sen- ra da Graga a Nossa Senhora da Penha da Franga; 2. Cidade Baixa čili Central, rměsto dolní* v údolu mezi městem starým a novým, vy- stavěné po r. 1755; 3. Lisboa Oc- cidental, se čtvrtí předešlou vlastní moderní to L., na západních výši- nách Nossa Senhora das Chaj^as, Sáo Roque a Santa Catharina; po- sléze 4. Buenos Ayres na západe L-u beze zdi a bran. Od r. 1885 patři k němu také západní předměstí Alcantara, Junqueira, itelem a Pedrougus, za potokem Alcantarou. Na v. sáhá až k potoku Chcllasu, který ústi do Teja u Cruzu da Pedra, a obe- jímá je pouze okružní ulice Estráda da Cir- cumvallaQáo. Nověji přistupuje k tomu pro opevněni Teja druhá, asi 40 km dl. Estráda da CircumvallagSo, okružní silnice, a pev- nosti Caxias, Monsanto, Ameixoeira a Saca- vem, jakož i několik pevnůstek na výšinách Cintry a Alverky. Celkem zaujímá L. 12.722 ha (proti 1533 lia r. 1885), ale nové okolní územi po vysočinĚ Estremadury jen řídce je za- staveno, a jenom Belem při břehu Teja činí dojem města. Obvod města [Terma de Lisboa) zaujímá okolí na S7 km délky, 19 km šířky a sousední výšiny. Nejhustěji jsou obydleny části na břehu Teja. V části východní, která zemětřesením r. 1755 byla ušetřena, jsou do- sud ulice úzké a klikaté, nanejvýš nepravi- delné, jako bývají ve všech starých městech původu arabského na poloostrově Pyrenaej- ském. Ostatek je L, poměrně nejčistší město jihoevropské, má výbornou kanalisaci (v délce 176.521'5 m) a dva vodovody, které zásobuji nesčetné kašny {ckafariges) množstvím dobré pitné vody. Tramway koĎská nebo mezkova spojuje hlavni ulice a vede podél Teja i ku vzdálenějším předměstím. K částem města výše položeným vede pět lanových drah [Sevadorcys; nejdelší 1600 m), ačkoli i v mno- hých ulicích nad miru srázných užívá se tram- wayc. TakÉ omnibusy jsou četné. Veřejné povoíy (tremt de pra^a) hou dvouspřcíné fiakry, sic pěkoé, ale drahé, Tramwaye elektri- cké v L-ě není, ačkoli osvĚtleni elektrické je zavedeno. Mimo to parnfky prosUt^dkuji spojeni s protéjiim jiíníra bi^ehcm do Bar- reiraaCaciihas. Nidraíi má L. pět: 1. ústřední, Esta^ao centrál řili Lisboa Rocio, pro dráhy do Španělské Estremadury, Pampilhosy, Oporta, Cintry a Mafra-Leiria ; pak 2. Esta- (;3o dc Santa Apolonia čili Lisboa Caes dos soldados, vedlejší pro trati do ápan. Estremadury; 3. E. Cacs do Sodré a E Santos pro trati Estoril Cascaes a posléze 4. E. da Barreiro na jižním protéjiím břehu Tcja pro jihoportugalské tratí do Palmelly Vyslanectva mají zde Rakousko, Francie, Ně- mecko a Anglie, konsuláty vétiina stácii evropských. Z divadel, v nichž hraje se jen v měsících chladnĚjSich. od října do března, budtcž uvedena; Keal theaCro de S3o Carios, gro italskou operu a ballet; Reál theatro de ona Maria II., pro port. drama a veselohru; Theatro de Trindade, pro veselohru a kom. operu, Theatro de Dona Amelia, pro špan., ital. a franc. operettu. Většina veřejných bu- dov lisabonských, ibudovaných skoro vesměs od Santose dc Carvalho po iemětfcsi.ni r 1755 rozkládá se n-i nejimposantnejiím na městi Pra^a do Commercio ministerstvo zá ležitosti vnéjSich bursa celní úřad i Setubalu, Evory a Algarvc. L. tvoři konec internacionální trati Pet ro hrad -Berlin - Pařii- Iruii-Madrid-L., s kterýmiž městy má přímé spojení iiinim rychlíkem dvakráte v témdni. Obyvatelstva s Belemem Čítal L. 308.T01 (1S91 ; 1878: 242.297), skoro výhradně katolíků; ci- linci jsou zvláště Spanělé (asi 30.000 Gallegd), Braziíiáni, Francouzi, Němci a Angličané. Pak mnoho černochů a mulatú z portug. ko- lonií. V okresu lisabonském (518. BS4 obyv. na 746n km') byl r. 1890 poěet porodů 17.748 (3241 nemanž.). úmrti 15.866, sňatků 4062. Podnebí L-u je mírné: maximum 38-8° C, minimum — 1-5" C. střední teplota ISSl' C; průměr v létě 21° C, na podzim 16-7° C, 2 jara 1456 C v zimě 10* C. Od kv. do říj. prSi málo. ale noci často jsou studeny; v zimě Í' iou rozdíly tepelné vétíi a náhlejší. Parni- ovč spojeni otutarává několik společnosti. Poněvadž par niky kotví dále od města, je příjezd i odjezd spojen s mnohými nesnázemi. Htva vnitra a sp a d nos chn soud dvůr a správa s a n ho d uhu na mne řejných prací, fínan a a ky akož h poíi. úřad. Na hu pod T a e k a ne břeži Caes das o umn T m e j d 30 ha Í ose fa 1. odjoaqu mah h d de Čas o Od 'raca do Comme o na p a o ozk áda s Lisboa Ohental, ona stará ícmětřesenim jen málo poškozená čtvrt, oddělená od ostatního města rovnou ulicí Rua Magdalena. Zde vedle kostelíka sv. Antonína Paduanského, zbudo- vaného na místě rodného domu tohoto světď, stojí nevalně úhledná kathedrála lisabonská Sé Patriarchal. Vnitřek má tři lodi, a stěny jsou vykládány modrobílými majolikovími plotnami z XVIII. stol. V Capelle de Šáo Vicente je mrtvola Hv, Čeňka (t 304), již s mysu SSo Vicente sem převezl Alfonso Henriquea. V Capelle-mór jsou náhrobky Alfonsa IV. (+ 1357) a jeho choti Bcatrice. V křížové chodbě zázračný fcřii »SeDhor )e- Lisabon. 95 sus da Boa Sentenga da Sé«. Nedaleko odtud Aljube, vězení ženské, a Limociro, vezení mužské, na místě bývalého Palacio da Moeda, kde Mestre de Aviz, později král Jan I., pro- bodl hraběte Andeira (1383). Vynikajícím bo- dem této části je Castello ae Sao Jorge, starý hrad maurský, stojici na místě starého města římského, nyní kasárny. Na východní straně v kosteh'ku Santa Cruz do Castello zázračný »Imagcm« sv. Jiří. Dále na východ vysoký kostel sao Vicente de Fóra, po zemětřesení bohatě mramorem vyzdobený, s oltářem od J. Machada de Castro. Spojený s ním klášter Mosteiro de S3o Vicente, do r. 1773 augusti- niánský, je sídlem kardinála patriarchy lisa- bonského, a v jeho křížové chodbě je pan- theon portug. královské rodiny Braganza od Jana IV. (1640—56) až do Ludvíka I. (1887); schází jen Alfons Vl. a Marie I.; také vévo- dové Terceira a Saldanha jsou zde pocho- váni. Od kostela Nossa Senhora da Gra9a (80 m), jakož i od Nossa Senhora do Monte (100^ jsou širé výhledy na velkou čásť L-u, jižní břehv Teja a sev.-vých. aŽ k Santaremu. Cida de Baixa rozkládá se přímo na s. od Praga do Commercio a je středem moder- ního ruchu lisabonského. Byvši původně asi zátočinou Teja, do níž ústil potok se strany severní, je teď poměrně nejrovnější částí města s krásnou hlavní třídou Rua ďOuro (Rua Aurea). V této části města nalézají se pisárny velkých domů obchodních, nej- pěknější krámy a banky. Dle plánu ministra Pombala měla každá ulice býti určena pro jisté živnosti, jako na př. zlatníci a stříbrníci v Rua Aurea, soukennici v Rua da Prata atd. Z ulic nižšího města, s krásnou branou Areo Monumental da Rua Augusta, jsou zajímavé výhledy na bílé domy zdobené modrými, níajoliltovými fasádami terrassovitě rozložené, na východě s kathedrálou a pevností sv. Jiří, na západě s kostelem S. Carno. Na náměstí Dom redra, zkrátka zvaného o Rocío, stojí socha Petra IV. z r. 1870, od náměstí na východ velká tržnice a na severní straně jeho divadlo de Dona Maria II., na místě bývalého sídla inkvisice Pago dos Estaos (1534—1820). Na sev.-záp. sousedí s ním zmíněné ústřední nádraží a nejparádnější třída Avenida da Li- berdade. Na jižním jejím konci zbudován r. 1882 Monumento dos Restauradores de Portugal, obelisk 30 m vysoký na pamět osvo- bozeni Portugalska ode jha španělského r. 1640. Za touto avenuí projektován veliký Avenrda-Park. Jižněji jsou ulice Rua do Carmo, Rua Nova do Almada, zejména pak Rua Gar- rett, nejživější ze všech ulic lisabonských, s nejelegantnějšími krámy, se zbožím však většinou cizím. S ulicí Garrettovou sousedí Largo do Carmo, na jehož východní straně na obrovské podezdívce stoji zříceniny ko- stela Igreja do Carino čili Nossa Senhora do Vencimento. Chrám zbudovaný v 1. 1389 až 1423 od Nuna Alvaresa Pereiry byl pobořen při zemětřesení r. 1755 až na stěny vnější, sloupoví a kůr. V sousedním Convento do Carmo má svoje sídlo Reál Associa^ao dos architectos civis e archeologos portuguezes* V kostele samém je umístěno archaeologické museum, pestrá to sbírka předhistorických, římských a portugalských starožitností, mo- dellů, náhrobků, soch, hud. nástrojů, nerostů atp. Na j. od ulice Garrettovy na Largo da Bi- bliotheca v bývalém klášteře františkánském je veřejná knihovna, zal. r. 1796, o 400.000 sv. a 7300 rukopisech (mezi těmito hebr. bible z r. 1299). Odtud nedaleko policejní úřad a divadla Sao Carlos a de Dona Amelia. Od ulice Garrettovy na západ Pra^a de Luiz de CamOes, se sochou CamSesovou, který buď v L-ě nebo Coimbře se narodil, od Viktora Bastose r. 1867. Rua de Sao Roque vede odtud na Alamedu de SSo Pedro de Alcan- tara s nevelikými, ale překrásnými sady a zejména skvostnou vyhlídkou; hluboko dole pak táhne se Avenida de Libcrdade, ústřední nádraží, Rocío a Baixa. O něco dále na sz. je velké náni. Largo do Principe Reál, rovněž s nádhernými sady a vodotryskem, a hned naproti Jardim Botanico při škole polytechni- cké. Zahrada botanická, zal. r. 1875 a obe- censtvu přístupná, s hvězdárnou a stanicí meteorologickou, nálfeží k nejlepším toho druhu zahradám v Evropě. Rua da Escola Polytechnica vede ku M3e ďAgua, nádržce starého lisabonského vodovodu, ležící 81 m nad Tejem a dokončené teprv r. 1834. Tato »matka vod« náleží k nejobrovštějším stavbám lisabonským a si'stává z kamenné síně, v níž nalézá se reservoir 30 m dl., 25 m šir. a 10 m hlub., tak že může pojmouti 7500 m' vody. Úzké schody vedou odtud k vodovodu, nízké to galerii o dvou kanálech, a dále na plochou střechu budovy, 29 m nad ulicí, s dalekou vyhlídkou. Aqueducto das Aguas Li vřes, starý, 25 km dlouhý vodovod, byl zbudován za Jana V. (1729—49) a přivádí vodu z okolí Bellasu, z potoka Aguas Livres. Z části jest vodovod pod zemí. U Campolide překročuje údolí Alcantary viaduktem 750 m dlouhým, ná němž nahoře vedou dvě pěší cesty do Bemficy. Ze 35 oblouků nejvyšší má 62*3 m a aquaedukt poskytuje zajímavý pohled při- jíždějícím do • L-u drahou od s. — Vysoko položená Čásť nejzápadnější, zvaná Buenos Ayres, táhne se až k Cemiteriu Occidental a Palaciu Reál. Co do rozlohy ze všech čtyř částí je největší a vyniká zejména nejvýše položeným chrámem Estrella čili úřadně 6a- silica do Santissimo Cora^SLo de Tesus. Ko- stel byl vystavěn na místě dřívějšího kláštera N. S. da Estrella v 1. 1779—96 ze slibu krá- lovny Marie I., která přála si míti dědice trůnu, podle kostela v Matře od Mathea Vi- cente a Reynalda Manuela. Bílý vápenec z údolí Alcantary, z něhož kostel je zbudován, činí pěkný dojem. Vysoká věž poskytuje opět vyhlídku na město, odtud nejširší. Ulicí Cal- ^ada da Estrella vede lanová dráha ku Pala- ciu das Cortes (parlament) se státním archi- vem (v němž je asi 82.900 listin k Indii se vztahujících). Má zde zasedací síň Camara dos Senhores Deputados a Dos Dignos Pares do Reino, dohromady Córtes Geraes da Na- 36 Lisabon. gSo Portugueza. Před palácem; jinak docela prostým, bronzová socha politika José Estc- vama (f 1862). Na blízku Academia Reál das Sciencias, z r. 1779, v bývalém klášteře jesuit- ském. S ní spojena je knihovna (60.000 sv.) a ethnolog. museum. V pobřežní části podél Teja, tam, kde Estráda da CircumvallagSo město uzavírá, leží Asylo de D. Maria Pia, pak postupně následuji Deposito do Alviella, nádržka druhého nového vodovodu z 1. 1869 až 1880, dlouhého 114 km se 111 oblouky a 94 tunnely, pak nádraží Estagáo de Santa Apolonia, Arsenal do exército (1726—60) s Commando geral da artilheria, museem dělostřeleckým^ zbrojovkou a továrnou na děla. V ulici da Alfandega poblíž náměstí do Commercio kostel Nossa Senhora da Con- ccicáo. Velká, jediná stavba chrámová v L-ě, zasluhující zvláštní pozornosti pro svoji nád- hernou fasádu, v nejbohatším slohu řečeném emanuelském.. Za nám. do Commercio je Largo do Municipio s krásnou, ač nevelikou radnicí z 1. 1865—80 s nádherným schodištěm a bohatě zdobenou zasedací síni. Točený sloup uprostřed náměstí je t. zv. Pelourinho, pranýř, zvaný také Forca dos hidalgos, proto, že mnoiio šlechticů zde bývalo popravováno. U břehů Teja stojí námořní arsenál, loděnice a Museu naval. Podél nábřeží je ještě několik náměstí, pak stanice dráhy do fielemu. V ulici de S. Francisco Paula je Museu nacionál das bellas artes, otevřené r. 1884 v^bývalém pa- láci Ppmbalově, teď sídlo Akademie krásných umění. Vedle cenných uměleckoprůmyslových předmětů je tu pěkná sbírka obrazů starších i novějších mistrův, většinou z bývalé galerie v Convento do Carmo a z uměl. sbírek král. paláce. Na záp. konci města posléze, na ne- veliké výšině, stojí Palacio Reál čili Pago das Necessidades, residence krále Karla I. Palác byl zbudován v 1. 1743—50 od Jana V. na místě Ermidy Ňossa Senhora das Necessida- des, k jejímuž zázračnému obrazu >v nouzí« se modlili. Při paláci rozsáhlá a krásná, ale obecenstvu nepřístupná zahrada Tapada das Necessidades. Podél nábřeží táhnou se v Teju doky a přístav, s jichž stavbou bylo počato r. 1889—92 dle plánů inženýrů J. J. de Mattos a A, Loureiro; práce dosud nejsou všecky skončeny. Kotviště pro velké lodi transatlan- tické nalézá se západněji, proti Belcmu. — Za palácem královským rozkládá se před- městí Alcantara, pak Junqueira a posléze Belem, kde na Pra9a de Dom Fernando je Paga de Belem čili Aninta de Baixo, jiný palác královský, jejž Jap V. (1706—50) koupil od hraběte ďAveiro. Nad Bclemem na výšině a v překrásné poloze zámek Ajuda, sídlo královny vdovy Marie Pie, stavěný za Jana VI. (1816 — 26), ale nedokončený. Hlavní průčelí zámku obráceno je k městu. Na velikém ná- městí Praga de Vasco de Gama zaujímá pro- slulý Convento dos Jeronymos de Bclém (Betlehcm) místo námořnického domu, ve kterém Vasco de Gama ztrávil poslední noc před svojí velikou plavbou 8. Čce 1497 a kde byl přijat po návratu z Východní Indie od krále Emanuela I. r. 1499. Zdaří-li se výprava, slíbil král Marii Panně klášter a ještě r. 1499 dal položiti k němu základy. Plán k budově podal architekt Boutaca« jednotlivosti pro- vedl mistr Joao de Castilho (1490—1581). Po zrušení klášterů byl sem přeložen vychovací ústav pro sirotky, pro jichž rostoucí počet bylo třeba nových přístaveb, čímž původní budova značně znetvořena. Nicméně působí kostel i klášter belemský, vystavěný z bílého vá- pence alcantarského, mohutným dojmem a náleží k nejkrásnějším vzorům slohu ema- nuelského. Zvlášf velikolepá je chodba kří- žová, mistrovské dílo Joaa de Castilho. Bý- valý sál kapitulní obsahuje bohatý náhrobek dějepisce Alexandra Herculana. Asi čtvrť ho- diny na záp. při břehu Teja vypíná se poeti- cky krásná čtyřhranná, cimbuřím zdobená věŽ belemská, jedna z nejzajímavějších staveb lisabonských. Byla zbudována r. 1520 za Ema- nuela, prý. na ochranu říční plavby, slohem pozdní gotiky. Okolí L-u, samo o sobě velice půvabné, je poseto nesčetnými villami, zahradami, háji olivovými a pomerančovými, jakož i vinicemi. Campo Grande s kostelem sv. Tří králů a pěknou promenádou, založ, koncem XVIII. st. od hrabete Linharesa, je ve čtvrtek a v so- botu dostaveníčkem lisabonského vznešeného světa. Dále na sever Lumiar s parky vévod de Palmella, markýzů de Anqueja a OlhSo, pak Quinta de Nova Cintra, místo výletní. Na břehu protějším Teja leží Barreiro a Ca- cilhas, odkud je pěkný pohled na L., zvláště od výše položeného městečka Almady. V Ca- cilhas nabírají lodi sladkou vodu. V létě na- vštěvují obyvatelé lisabonští nejčastěji místa položená na záp. od L-u při severním břehu ústí Teja {Entrada do Tejó), jako Alges, po- slední stanici lisabonské tramwaye s moř- skými lázněmi, Pa^o ďArcos, Ociros, bývalé letní sídlo Pombaloyo, Mont Estoril upro- střed lesů borových, eukalyptových a palmo- vých, a posléze Cascaes, lisabonský to Trou- ville. U Cascaes při moři veliké skály pří- bojem mořským vymleté, Bocca do Inferno. Letním sídlem královým je Cintra (v. t.). Město spravuje 25 radních {yereadores), v jichž čele stojí purkmistr {presidente da camera munici pal). Službu bezpečnostní vy- konávají policie vojenská i civilní. Hasičů je asi 600. V L-č není university, která je v Coimbře, nýbrž polytechnika (500 stud.), pak medic- cnirurg. akademie a z ostatních učilišC ká- detní Škola, průmysl, a obchodní škola, škola hospodářská spojená se zvěrolékařskou, škola námořní, akadem. krásných uměni a král. konservatoř hudby a dramat umění. Z ústavů vědeckých dluŽnó uvésti král. akademii věd, společnost geografickou, společnost věd lé- kařských, geodaetický ústav, vyšší vědecký ústav, akademii pro milovníky hudby. Rcal Gymnasio Club jest jednota tělocvičná. Vedle lyccí jakožto přípravek pro univ. je 59 obec. škol dle pohlaví rozdělených (Escola normál de Lisboa sexo masculino nebo femininoj. Školy ty tvoří také jakési přípravky učitel- Lisabon. 97 ské a město vydržuje pro ně několik kniho- ven. Dále pe zde několik asylů pro výchovu chudých dítek, slepců a školy mateřské. Vyš- ším účelům vzdělávacím slouží Bibliotheca Publica a knihovna akad. věd. Museí je v L-ě několik: Museu Colonial, M.Industrial aCom- mercial, M. Militar, M. Agricola e Florestal, M. National de Historia Natural; pak observa- toře v botan. zahradě pol^^techniky. Vedle mnoha odborných a humorist, listu vychází v L-ě 22 polit Časopisů (mezi nimi 6 rcpubl., 3 liberální a 8 konscrv.}. Z dobročinných ústavů dlužno uvésti: 13 nemocnic, vydržo- vaných většinou z prostředků soukromých, z nichž jedna je francouz., jedna angl. Ještě z času válek křižáckých datuje se nemocnice pro malomocné; Uospital reál de S3o Josč zahrnuje v sobě mnoho nemocnic menších. Mimo to má L. ústav pro chorómyslné, pro slepce, nový bakteriologický a ophthalmolo- gický ústav, jakož i rozsáhlou karanténu na levém břehu ř. Tejo proti Belemu. Vedle toho nalezinec, sirotčinec Casa Pia (v Belemu) a stravovnu. Nejdůležitější lože svobodných zednářů je O Grando Oriente Lusitano. Průmysl lisabonský teprve v novějších dobách začíná vynikati. V L-ě od pradávna zhotovovaly se různé skvosty zlaté a stříbrné, pak práce íiligránové; L-u vlastní jest fabri- kace majolikových vlysů (asulejos, arabsky a^^ulejd^a, kamének, mosaika), zbytek to prů- myslu arabského, sloužící ku výzdobě fagad a stěn, tak že celé obrazy skládají se z ma- lých čtvercových destiček. Jimi zdobena je většina domů lisabonských, v barvě nejvíce modré a žluté, což dodává městu zvláštního rázu. Vedle toho v nejbližším okolí L-u jsou továrny na sirky, tabák, korek, sukno, bavlnu, sklo, kameninu, papír, konservy, mýdlo; pak železárny, barvírny, prádelny, tkalcovny, rafň- nerie cukru, truhlářství stavební a nábytkové, jirchárny, továrny na chemikálie a strojovny. Tabák a sirky jsou monopolem státním. L. svou polohou íe přirozeným střediskem ob- chodu světového, rozvoji jeho však pomůže teprv dokončení rozsáhlého plánu staveb pří- stavních. Z L-u vyváží se korek, víno port- ské (do Anglie) a červené (do Brazílie), moř- ská sůl, olivový olej, mandle, fíky, sardinky, ryby (do Španělska), cibule (clo Brazílie), svatojanský chléb, nové brambory, zelenina a jižní ovoce. Dováží se: uhlí, dříví, pšenice, zboží rukodílné (nejvíce z Anglie), petrolei, surový tabák, čaj, treska (ze Skandinávie), kůže, sklo, porculán, len, zboží železné všeho druhu, cukr, obilí, barvy, drogy. Pro zboží transitní je L místem hlavním, jako pro kávu, kaučuk, gummu, vosk, palmový olej a j. Po- čet parníků v přístavu obnáší 2500—3000 ročně. R. 1891 veplulo: 1830 parníků s nákladem 3,142.963 ř, 488 plach, lodí s 124.610 t, cel- kem 2318 lodí se 3*26 milí. t. Z těch bylo an- glických 859 parníků a 61 lodí plach., něme- ckých 373 a 27, francouzských 246 a 77, por- tugalských 224 a 776. L. má tyto banky: Banco de Portugal, Banco Commercial de Lisboa, Banco Lisboa a A^ores, Banco Portu- Ott&v Slovník Naučný, sv. XVI. 9'2 igoo guez a Brasileiro, Banco Nacionál Ultrama- rino, Comp. Geral do Credito Predial Portu- guez, Monte-Pio Geral (spořitelna), Crédit Lyonnais (agentura), London and Brasilian Bank (ag.). Děj iny. L. slul ve starověku Ulisippo nebo Olisippo (z rolnického Alis-ubbo, rozkošný zá- liv), jež řečtí cestovatelé mylně zaměňovali s řeckou pověstí o Odysseovi (Ulyssovi). Za Římanů tvořil L. municipium jakožto Felicitas Julia, Pro svůj výtečný přístav byl L. v pro- vincii Lusitanii po Meridě druhem městem a často také sídlem římského mistodržitele. Město římské leželo na hradním vrchu, nyní Castell de SSo Torge, kde byly nalezeny zbytky chrámu, divadla a lázní. U Suevů a Westgotů r. 585—715 slul L. Olisipona neb Ulyssipona a padl po bitvě u Jerez do rukou Maurům, kteří mu říkali Al-Ošbuna nebo Liš- buna. Od r. 1147, kdy dobyl ho Alfonso Henriques s pomocí severoevropských kři- žáků, jež vedl Arnold z Aerschootu, zůstal trvale pod panstvím křesťanským. Významu nabyl L teprve, když Alfons III. (1248—79) r. 1260 přeložil sem z Coimbry residenci. Ve XIV. stol. obehnal jej Ferdinand I. hradbami, dolejší však otevřenou ČásC Jindřich II. Kastil- ský vyplenil. Velké objevné cesty koncem Xv. stol., dobytí východní Indie od Fran- cisca ďAlmeida (f 1510) a Alfonsa de Albu- querque (1453—1515) byly nejvíce s prospě- chem hl. městu, jež za krátko stalo se nej- bohatším městem Evropy a také rychle zotavilo se ze škod způsobených zemětřese- ním v 1. 1531 a 1575. Těžce doléhalo na L. šedesát let nadvlády španělské v 1. 1580 až 1640, krvavé soudy vévody z Alby, porážka španělsko-portugaíského loďstva v boji proti Hollanďanum a ztráta Východní Indie. Mimo to Anglie znenáhla začínala míti vliv na věci portugalské. Pod vládci z rodu Braganza L začal znovu vzkvétati tak, že mel přes 300.000 obyv., když hrozným zemětřesením 1. listopadu 1755 obrácen byl z velké části v ssutiny ; ostatek dodělaly požáry a povodně. V trudných těch dobách vynikl ministr Jo- sefa I. marquez de Pombal (1750—77), který snažil se pozvednouti Portugalsko osvíceným absolutismem. Když král Josef I. po veHkém onom zemětřesení se ho tázal, co počít, od- pověděl prý prostě: »Sire, pohřbíme mrtvé a postaráme se o živé.c Přes některé chyby, jichž se dopustil, zůstává jedním z nejzname- nitějších mužů XVIII. věku. Slabší otřesy mimo uvedené vyskytly se v L-ě již v 1. 1069, 1146, 1722 a opakovaly se v 1. 1796, 1807 a 1858. Od 29. list. 1807 až do 30. srp. 1808 strávil L. pod okkupaci francouzskou, které velel generál Junot. Pak byla residence pře- ložena do Rio de Janeira, načež následovala ztráta Brazílie a zároveň úpadek L-u. Po uklidnění mnohých až do let padesátých trva- jících bouří L. opět se povznesl a teď jest v nejlepším rozvoji, jemuž vadí jenom obecná zemská tíseň finanční. — Srv. J. Pourcet de Fondeyre, Lisbonne et le Portugal (Pař., 1846); Olivier Merson, Guide du voyageur a Lis- 98 Lisaine — Lisicki. bonne (t., 1857); Macedo, Guide to Lisbon TLond., 1875); lokální popisy od Machada (1875) a Ruanoda (1881). O L-ě pak zmínky ve všech cestopisech portugalských, iichz seznam až do r. 1893 v knize R. Fouíché- Delbosc, Bibliographie des voyages en Espagne et Portugal (Pař., 1896). Gh, Usaine [lizěn], přítok říčky Savoureuse, jež jest přítokem řeky Doubsu ve tranc. dep. Haute-Sa6ne. Známý jest boji, jež tu byly svedeny od 15. — 17. led. 1871 mezi Werderem a Bourbakim a jimiž osud východní armády franc. byl zpečetěn. Strategický výsledek bojů Némcům příznivý bylo pokračování v oble- žení Belfortu, kryti Elsaska a zabezpečení spojení německých vojsk před Paříží. Usboa, portug. íméno Lisabonu. Usbiírn [lisbornj, město irských hrabství Antrim a Down, 12 km jz. od Belfastu, v krásné poloze nad Laganem, má 12.250 obyv. (1891). Výroba látek méných, tiskárny na mušelín, mlýny. L., dříve Lisnegarney, jest z nej- krásnějších měst v Irsku; chrám jeho jest kathedrálou biskupství downského. Od mě- sta L-u rodina Vaughan má titul hraběcí. Usoow Christian Ludwig, satirik něm. (* 1701 ve Vitemberce v Meklenbursko- Zvěřínsku — f 1760 na statku Bergu u Eilcn- burku), studoval na universitách v Roztoku, Jeně a Halle, byl soukromým učitelem v Lu- beku, vstoupil' do služeb šlechtických rodin německých jako tajemník, r. 1745 stal se vojenským radou. Pro svou svobodomysl- nost ze služeb propuštěn žil na svém statku v soukromí. L. byl muŽ zdravé soudnosti a zásad svobodomyslných, jak vidno z jeho polemiky s roztockým proiessorem Manzlem, proti jehož »Abrjss des Naturrechtes« vy- stoupil r. 1726. Úsudky o něm jako o sati- rikovi se rozcházejí; tolik vŠak platí, že sa- tiru svou nevyvedl k náležité povšechnosti a že zůstává osobním. Jeho stilistická úprav- nost se uznává. Nejznámější a nejvíce ceněné z jeho pojednání jest: Ober die Nothwendig- keit elender Scribenten. Mimo to jsou od něho: Sendschreiben uber eine gefrorene Fenster- scheibe] Briontes d. Júngere a j. Souborné vydání svých spisů obstaral L. sám r. 1739 (nový otisk o 3 sv. 1806 v Berlíně). Usek, osada v Čechách u Jemníště, hejtm. a okr. Benešov, fara a pš. Postupice; 18 d., 111 ob. č. (1890). ZaUenko Nikolaj Vitalijevič (též Ly- se n koj), maloruský hudební skladatel a sbě- ratel ukrajinských nár. písní (* 1842), vystu- dovav na kijevské universitě stal se soucfcem. Hlavní jeho práce sběratelské jsou: Kobjarj Ostap Veresaj] tři sborníky ukrajinských písni, hlavně čumáckých, upravených pro zpěv s průvodem piana, s názvem lífolodošči; Zbor^ nik ukraiňskich piseň (Kijev, 1872). Z vlast- ních hudebních prací jeho zasluhují zmínky: opera Ri^dojana ničj (hrána v Kijevě a v Char- kově s nesmírným úspěchem) a mužský sbor s tenor, sólem Zapovid na slova Ševčenkova. Iiisény [lizény], lesíny (zkaz. z franc. lísiére)y nazývají se ve stavitelství svislé, hladké, povyš touplé pruhy na stěnách budov, mající podobu pilastrů bez hlavic. Vyskytují se po prvé na stavbách románských. Usnrano [lisfráB] J a c q u e s, chirurg franc. (• 1790 v Saint-Paulu [Loiré] — f 1847 v Pa- říži). V chirurgii vzdělal se nejprve v Lyoně a pak v Paříži u Dupuytrena, byl chirurgem nemocničním a r. 1824 stal se tamtéž prof. chirurgie. Vj^ikl jako znamenitý operatér a učitel, jenž mnoho nových operativních method zavedl nebo zdokonalil. Jeho literami Činnost byla velmi rozsáhlá; zde buďtež uve- deny: Ment. sur Vamputation du bras dans Varticulation de Vépaule (Pař., 1815); Mém. sur Vamputation du pied dans son articulation tarso-métatarsienne . . . ( — kloub L-ův t., 1815); Mém. sur de nouvelles applications du stétho- scope de M. le prof. Laěmec ... (t., 1823); Excision du rectum carcinomateux (t., 1830); Maladie de V uterus d*aprés leslecons cliniques . . . (t., 1836); Des diverses procédés pour Voblité- ration des artéres dans le traitement des ané- vrysmes . . . (t., 1834); Clinique chirurgicale de Vhóp. de la Pitié (t., 1841—43; 3 sv.) a Précis de médecine opératoire (t., 1845 — 47; 3 sv., nedokončeno). Téměř všechny tyto práce přeloženy byly do jiných evropských jazyků v. Usoh Georg Christian Friedrich, dě- jepisec něm. (* 1801 v Staré Střelici — f 1882 ve Zvěřině), studoval s počátku theologii, po- zději filologii, r. 1827 jmenován gymnasijním učitelem ve Zvěříné, kdež r. 1834 povolán do zemské rady archivální. O svoji vlasC zí- skal si zásluh založením (1835) spolku pro meklenburské dějiny a meklenb. vlastivědu, v němž velmi horlivě působil, r. 1848 byl spoluzakladatelem Ústřední jednoty něme- ckých dčjepiseckých a starožitnických spol- ků v. Z prací jeho důležitější jsou zvi. vy- dání rozmanitých regest z dějin meklenbur- ských Meklenburgische Urkunden (Roztoky, 1837 — 41; 3 sv.), některé genealogické práce a některé menši monografie, jako RÓmergráber in Mecklenburg (Zvěřin, 1870—72) a j. Usohln viz Lišina. Usohken, ves v Čech., viz Liško v 1). IiiflohwltK viz Liběšovice 1). Usiokl Henryk, vynikající publicista polský (* 1839 v Žuticích v lublínské gub. — t 12. ún. 1899 v Kalinové u Sambora v Ha- liči). Studoval v Kielcích a v Lublině a v ze- mědělském ústavě v Marimontě. V době polského povstání roku 1863 odjel na delší dobu za hranice. Několik let strávil v Drá- žďanech, dopisoval odtud do krakovského »Czasuc a kromě toho pokoušel se na poli belletrie. Zdoby té pocházejí povídky jeho: Kometa^ Serafina^ Btfdne ogniki (uveřejňo- vané v »Czasu« a v »Przegl^du Polském*). R. 1870 přistěhoval se L. do Lvova a vstoupil do redakce časopisu »Unia«, redigovaného Ant. Krechowieckým. Jakožto katolický publi- cista získal si L. dobrou pověst. Po dvou letech přestěhoval se do Krakova, kdeŽ strávil značnou čásť života, vyvinuje horlivou čin- nost literární a publicistickou jako jeden z nejčinnějších spoluredaktorů »Przeglcidu LisiéVé ^^ Liske. 99 Polského* a »Czasu<. K/1877 po smrti Alex. | markrabí Wielopolského svěřil syn markra- běte Zikmund L-kému sepsání otcova životo- pisu a opatřil mu za tím účelem hojnou korrespondenci a úřední dokumenty. Ve dvou letech vydal L. čtyřsvazkové důležité dílo Aleksander Wielopolski, iSoS—iSjy (Krakov, 1878—79), které podává dějiny celé doby, v níž markrabě působil. Nemenší cenu má jiná dvousvazková biografie Antoni Zygmunt Helcel, 1808—70 (Lvov, 1882), v níž L. se- znamuje s vynikajícím právním historikem polským, jakožto politikem odchovaným v zá- sadách markr. Wielopolského. Vystěhovav se z Krakova na ves uveřejňoval L. v »Kwar- talniku Histor.* četné zprávj o spisech, tý- kajících se historie posledního* století, jako: Z pami^tników ministra R'uskiego\ Z pami^ť ników Jeneraía Ft-uskiego] Skr^ynecki .' Pa- d^yúski^ FoHtyka Austriji podc^as tr^eciego ro^bioru Pohki itd. Zmínky zasluhuje též poli- tická studie Klemens ksiqfe Metternich (v »Prze- gl^dé Powszechném*). Ž četných prací L-kého v »Przegl^dě Polském « sluší uvésti zvláště: Królestwo polskie w ostatním lat d\iesiqtku\ Notatki Rosyanina o polskich spiskách; Bf^djr cesarstwa ijego spadkobierców; Z d^iejów domu Koburgów\ Napoleon IIT i Wtochy\ TaUeyrand\ Notatki podrobné; Páry i i Londýn^ Listy ^ Francri; Krach w r, iSySf 2l }, Usiére [lizjérj, franc, ve voj. mluvě lem, okraj, na př. lesa, chmelnice nebo podob- ného druhu užívání pAdy vyvýšeného nad okolní pole nebo luka a tudíž takticky velmi důležitého. FM, L. v tkalc. (něm. Salleisté) obruba neb okraj u veškerých druhů tkanin; nejlépe jest ji viděti u látek vlněných a sukna. Ppp, Zilsieux [lizjoj, hl. město arrond. t. jm. ve franc. departem. Calvados, 40 km vých. od Caena, nad ř. Touquesou a na žel. dr. Nantes-Cherbourg a Villers-sur-Mer-Trou- ville-La Trinité-de-Réville, v úrodné krajině augeské, má 16.260 oby v. (1891); trojlodní kathedrálu z XIII. stol., palác biskupský, se- minář, ob. školu střední, museum. Značný průmysl tkalcovský, barvírny, obchod se stroji hospodářskými. Ve starověku slulo Lexovium, též Noviomagus. Usinskl Vatroslav, hudební skladatel chorv. (♦ 1819 v Záhřebe — t 1854 t.), ztra- tiv otce r. 1837 nemohl dokončiti právnických studií a podporován svým strýcem učil se hře na piano, aby prý aspoň učitelem státi se mohl. R. 1839 poznal jej Vojt. Striga, po- zději záhřebský advokát, jehož zvučný bary- ton L. provázíval na pianě, a jeho podnětem počal též L. skládati písně, z nichž hned první: /^ ^agorja od prastará Čeha, Meha^ Lehá grada velmi oblíbenou se stala a rozšířila se po celém Chorvatsku, kde dosud se zpívá. Následovalo pak několik písní od L-kého, vesměs nadšeně přijatých. Mladý tvůrce jich rázem prohlašován za prvního chorvatského národního skladatele a doléháno naň, aby složil chorvatskou národní operu, coŽ také provedl, ovšem za pomoci zkušeného hudeb- níka jiného, jenž obstaral harmonisaci a in- strumentaci; bvla to opera Ljubav i \loba na text dra Dim. Ďemetra, v níž zpíval též teno- rista Stazič, proslavený později pod přija- tým jménem uměleckým Steger. Avšak L. sám cítil nejlépe, že dosavadní ieho dráha skladatelská jest pouze dilettantSKá, i něho- dlal na ní pokračovati uchýliv se ze Záhřebu, kde stále tísnily jej bídné poměry hmotné, do Bystrice k tamnímu faráři, jenž mu po* skytl vlídného útulku. Přítel L-kého Striga však koncerty po venkově i sbírkami sehnal tolik, že mohl nadaného skladatele vypraviti na pražskou konservatoř se zajištěnými 600 zl. ročně, začež mu bylo uloženo, aby složil no- vou chorvatskou operu. V Praze byli učiteli L-kého J. Kittl a K. Píč, tento také jako ře- ditel varhanické školy. Když vŠak L. r. 1850 vrátil se s hotovou operou Porin (opět na slova Demetrova) do vlasti, bývalé vlastene- cké nadšení v ní tak bylo vyhaslé, že nyní hotový umělec nenašel ani tolik vřelého při- jetí, jako před nedávném velebený samouk, a L. musil si hledati skrovnou výživu jako podřízený úředník. Chřadna při tom tělesně nemohl ovšem již rozehřívati se pro nová díla, když ani Porin nebyl provozován; na operu tuto došlo až v letech posledních, kdy provozována v Záhřebe a přijata vřele obe- censtvem i kritikou. Tiskem vyšla ještě tato díla L-kého: Šestero český-ch písni (Praha, 1851); Ma^ur (Záhřeb); Les violettes, quadrilles sur les motifs nationaux bohemiens (ve Vídni u Witzendoría) ; Pésan slováčka \ Pohřeb skři- vánka a Rui(e (obé na slova Hankova; příloha » Perel českých*). IiUlka, bot., viz Corylus. L. v lesích nejčastěji roste jen keřovitě a trpí se tu jen, dokud je prospěšná, hlavně zastiňováním půdy v prořídlém obrostu a chráněním před vyschnutím neb splavením prsti na stráních a pod. Poskytuje málo dříví a i to bývá příliš drobné pro potřeby ře- meslnické. V lesním hospodářství řadí se I. mezi rostlinstvo podřízené důležitosti, čm, ZaUke Ksawery, historik polský (* 1838 v poznaňském Sz^skowě — f 1891). Studia gymnasijní konal v Lesně (1850—59); v této době největší zálibu měl ve studiu věd pří- rodních a historických. Jsa studentem ještě, přečetl již všecky spisy Lelewelovy. Pozdčji studium dějepisu zjednalo si u něho rozhod- nou převahu. Universitu studoval nejprve ve Vratislavi, kdež se účastnil historického semináře junkmannova. Znamenitý Roepell, zaujatý právě věcmi politickými i jinými, měl naň vliv podřízený. Kromě university účastnil se též prací »Towarzystwa Slowiaň- skébo«, jehož cleny bývali téměř výhradně Poláci ve Vratislavi studující; ve vědeckých diskussích spolkových vedl slovo rozhodující. V době polského povstání v r. 1863—64 pře- rušil L. na nějaký čas svoje studia a s neoby- čejnou horlivosti i se škodou na svém zdraví věnoval se revoluční organisaci v Poznaňsku ; zaopatřování potravin pro povstalce bvlo jeho hl. úkolem. Vyváznuv šťastně z následků 100 Liskeard •— Liskovice. svého účastenství ve spiknutí, vstQupil r. 1865 na universitu berlínskou, kdež navštěvoval hl. historick]^ seminář Droysenův. Tehdy po- čal se specialisovati pro dobu vlády Zik- munda I. (1506—48), kteráž vždycky zůstala hl. předmětem jeho badání. Brzy potom se- psal nejlepší svůj spis Der Congress in Wten im Jahre rSiS, který r. 1867 vyšel ve »For- schungen z. deutschen Geschichte«. Současně asi povýšen byl na doktora filosofie univer- sity v Lipsku a vystoupil jako stálý referent o polské literatuře historické v Syblově »Historische Zeitschrift«. Svými pracemi ně- meckými, které o něco později i polsky vy- ály {Study a ^ d\iej6iv wieku XVI X vynikají- cími všemi přednostmi moderního badání historického, jakými současná literatura ně- mecká se mohla vykázati, jakož i obratnou polemicko-historickou brosurou proti Bis- marckovi namířenou {Graf Bismarcks Rede gehalten am i8. Már\ iSby in der Sit^ung des Nord deutschen Reichstags vom Standpunkte der Geschichte beleuchtet) obrátil L. na sebe pozornost svých polských krajanů. A. Male- cki, professor německé tehdy ještě univ. Ivovské, přál si, aby L. mohl se usaditi ve Lvově a prospívati vědě polské. R. 1868 po* dařilo se mu zajistiti mu hmotné postavení (800 zl. ročně) ve Lvově, kdež měl převzíti vydávání historických materiálů t. zv. »archivu bernardinského«, t. j. archivu starých aktů soudů polských řečených »zemských« a »hrad- ských< (něco na způsob českých desk zem- ských), z fundace založené hr. Alexandrem Stadnickým, proslulým badatelem dějin Čer- vené Rusi. L. stal se tedy od té doby ve- dle svých prací badatelských též vydavate- lem, a to znamenitým, vzorným — až do své smrti. S počátku závislým byl ve značné míře na historické kommissi, která měla vrchní dozor nad vydáváním těchto tak zv. Aktów grod\ktch i ^iemskich^ ale později L. vymanil se z vlivu jejího a provedl v edici své mnohé důležité reformy; neobmezil se pouze na listiny (transsumpty) inserované pouze v knihách archivu Ivovského (neboť to bylo původním účelem »Aktów«), n^brž počal se ohlížeti po podobných materiálech roztroušených i po jiných archivech, tak že z IL— IX. dílu »Aktów« vznikl pěkný, osmi- dílný diplomatář haličské Rusi. Když r. 1877 archiv Ivovský (zároveň s krakovským) přešel do správy zemské, stal se L. jeho prvním ředitelem. Zařídil ihned náležité pořádání a regestování jeho, především však jeho trans- sumptů; — legesta tato (počtem 7446) vydal pak jako X. díl »Aktów«. Od dílu XI. počí- naje (do XV.) vydával v nich soudní zápisy XV. stol. Vedle přesné kritické methody vydavatelské obsahují »Akta« též znamenité předmluvy, v nichž L. hýbal celou řadou otázek historicko-právních, dotud ani ne- dotknutých. Tak předmluva k dílu XI. obsa- huje vlastně podstatu a zařízení soudnictví ruského před zavedením polského práva. — Ilned v první době pobytu svého ve Lvově habilitoval se L. na universitě Ivovské pro všeobecný dějepis (1869) a byl prvním do- centem, který ku své petici a přes odpor professorského sboru valnou většinou něme- ckého počal čísti po polsku. Když r. 1871 universita proměněna v polskou a němečtí professoři větším dílem uchýlili se jinam, stal se L. nástupcem Zeissbergovým jako mimořádný a r. 1872 jako řádný professor. Byl professorem celou svojí duší. Zdar univer- sity ležel mu především na srdci a o zdárný pokrok živlu polského na ní zjednal si veliké zásluhy. Byl vzorným učitelem, hlavně jako ředitel historického semináře, v němž své žáky co nejsvědomitěji seznamoval s věde- ckou methodou badání a spisování histori- ckého a je otcovsky nabádal k práci a vy- chovával ve vědecké pracovníky. Jsa v po- sledních letech nervovou chorobou upoután na lože, i tehdy ve svém bytě, maje své po- sluchače kolem svého lože, konal cvičení seminární. Vychoval si celou řadu výborných pracovníků, kteří skupili se pak kolem časo- pisu na počest jeho lOleté činnosti profes- sorské založeného, t. »Kwartalnika Historycz- nego« (1886), jehož on byl prvním výborným redaktorem. — Kromě shora dotčené mnoho- stranné činnosti jeho dlužno vytknouti ještě jeho účastenství při vydávání Monumenta Poloniae Historka, Rozsáhlá byla jeho čin- nost recensentská v různých časopisech pol- ských i jinojazyčných, hl. německých. Tím konal úkol prostředníka mezi Polskem a ci- zinou, obeznamuje je vzájemně s plody lite- rárními a rozšiřuje jejich horizont. Životopis L-ho obsahuje »Kwartalnik Historycznyc (1891). B/o. Uskeard [liskárdj, město angl. hrabství Cornwallského, na dráze Cornwallské; 3984 obyv. Tkalcovny na sukno, jirchárny, dobý- vání cínu, mědi a olova, žulové lomy. Přístav Lool 5 km vzdálený spojuje s L-em průplav. Usko, město a sídlo haličského hdtm. a okresního soudu t. jm., nad horním Sanem a na tratích c. k. stát. drah Nowy-Zagorz- Stryj a Przemyál-Mezó-Laborcz, má 4020 pol. obyv. (1890); poštu, telegr., star;^ zámek, to- várny na dýmky, kolomaz, cukrovinky, značný obchod s lojem, mýdlem, zbožím dřevěným a dobytkem, hlavně vepřovým. V okolí četné pily parní; poblíž u Uherce lázně sirné. — Lisecké hejtmanství má 1831*52 km* a 84.885 obyv., většinou Rusínů, s 154 obcemi (357 míst a 153 okresů statkářských) a 4 soud- ními okresy, zv. Baligród, L., ' Lutowiska a Ustrzyki dolně. Iiiskoveo : 1) L., L e s k o v e c, ves na Mo- ravě, hejtm. a okr. Brno, fara a pS. St. Brno ; 108 d., 680 ob. č. (1890), 2tř. ák., zastávka Rak. spol. státní dráhy (Brno-OkříŠko). — 2) L., ves t., hejtm. N. Město, okr. Bystřice, fara Štěpánov, pš. Medvědice; 22 d., 182 ob. č. (1890), Itř. šk. — 3) L., ves t., viz Lesko- vec 2). Iiiskovioe, far. ves v Čechách, hejtm. a okr. N. Bydžov, pš. Hořice; 60 d., 373 ob. č., 3 n. (1890), kostel sv. Mikuláše (ve XIV. st. far.). 3tř. šk., popi. dvůr. Býv. tvrz stávala Lísky — z Lisova vedle nyn. dvora. V XVI. stol. dríel L. Vé- nek Kordule ze Sloupna, pozdéjí dostaly ae ke Kratonohám, r. 1551 koupil ie Jan Klusák z Kostelce, po jeho bratrovi Jiříkovi seděl idc Kriitof Prog z Velnic, jenž je odprodal ke zboli smidarskému. Fara v XVII. stol. zanikla, kostel byl filiálni. pR nčmí zfizena (1787) lokalie, která povýSena r. 1855 teprve na faru. Uaky jaou rovné plochy, na nčí se v su- šárnách a hvozdech kladou látky, kterými se má prováděti horký viduch. Dělaly se pů- vodně z proutí lískového a dosud nalézáme pfi mnohých suSárnách hospodářských I. dře- věné. V suSárnách na chmel a ve hvozdech pivovarských dělají se I. z dírkovaného ple- chu nebo z pletiva drátěného. Oblíbeny jsou také I. z kulatého neb trojbokého drátu, vi- nutého kol prutĎ i kulatých ielez. Lískový plech nebo pletivo opírá se o rošt z plo- chých ielcz, jeí jsou mezi sebou spojena a ve vzdálenosti as 150 mm od sebe dríena buď svorkami rovněií z plochých íelez anebo tím, íe se zahoblují do íelez úhlových. Tento způsob má zároveň tu výhodu, ie sladový květ nezůstává leieti ra traversách, na nichž l-ka spočívá. Dobrá l-ka má býti dokonale rovná, značně únosná a nemá se v teple bor- titi. Nemá se také zacpávat a zrna nemají se při obracení lámati. Usky: 1) L,Liské i Lyské, ves v Če- chách, nejtm. Slané, okr. N. Strašecí, fara PozdeÚ. pš. Panenský Týnec; 43 d., 233 ob. Č. (1890). 3} L, Lísek, osada na Moravě u Vel. Ja- novic, hejtm. N. Město, okr. Bystřice, fara Lhota, pS. Jimramov; 8 d., 34 ob. č. (1890), pálení uhlí. - 3) L., vsi t., viz Lejsky 1) 2). I.lile viz Leconte de L. XilBl* ďAlbl [lildatbl] neb Isle ďAlbí, město ve franc. depart. Tarnu, arrondis. Gaillac, 121 nt n. m., na pr. bř. ř, Tarnu, na Želez, trati Paříž -Toul o use, má 4174 obyv. (1892), malé museum umělecké a archacologi- cké, kostel z XIV. stol. se vzácnými malbami z XVL stol. a románským portálem, zname- nité vinice (hl. bílé vino), obchod s obilím. Zal. bylo v pol. XIII. stol. Usmora (lizmdr]: 1) L. ostrůvek jižních Hebrid, patří ke skotskému hrabství Árgyll- skému; má 15 km délky a 2—3 km Siřky s 561 obyv. (1891). skéhc má kathcdrálu, skvostný zámek vév. Dcvon- shireskčho a školu latinskou. dcUlOlA Ilizoláj Francois Paul, baron, rak. dipl. ("1613 v Salinsu [Franche-Comté], t 1675 v Haagu). Byl advokátem v Besan- gonu, ale po neloyálnfch pletkách volebních vypověděn, načeí r. 1638 vstoupil do siužeb císaře Ferdinanda III., iemuí, jakož i domu Habsburskému, sloužil horlivé i platně až do smrti. R. 1643 stal se císařským residentem na dvoře londýnském, pak byl v Polsku, Španělsku a konečné v Haagu. V Polsku mél úlohu zjednati mír mezi Polskem a Karlem X., králem švédským; když se mu úloha neda- řila, pohnul L. císaře ke spolku s Polskem. R. 1668 súčastnil se íednáni o mír v Cáchách, r. 1667 vydal proslulý apís Le bouclier ďEtat et de Juitice, namířený proti dobyvačným sna- ■" '-^-' "■■' Ji^^^^ neustále proti Francií a snažil se obnoviti svétovládu dvoru Habsburského, kterou po- kládal zároveň za vítězství katolicismu. Spo- lek Španělska a císaře s Nizozemskem byl z valné části jeho dílem (1673), L-Iovi přičítají se četné letáky a pamflety proti Francii jako: Dialogue lur les drolts de la reine trh chretienne (1667 — 68J; La po- liiique du temps, ou conseil sur la mou- vementt dt la France (1671); La íauce au verjus (proti franc. vyslanci Verju- sovi v Německu, 1674); Dénouements des intriguií du temps (1672). — Srv. Gross- mann. Fr. v. L. in Haag 1672—1676 (Vídeň, 1874); Příbram, Die Berichte des kaia. Ge- sandten Fr. v. L. aus den Jahren 1655—60 (t., 1887); týž, Franz Paul Freíherr v. L. und die Politik seíner Zeit (t., 1894). Ch. Uaoltje, ves čes., viz Lvsoleje. U»OV [Lksowá], ves v Cechách, hejtm. Stříbro, okr. a pS. Stody, fara Hradec; 34 d., 202 ob. n. (1890). pletení kosíkův a opodál Červený mlýn. L. jest asi pův. sídlem vlady- cké rodiny Španovských z Lisova. z XJMVft {y. Lisaau), příjmení starožitného rodu rytířského. Předek jejich Jan z L, po- cházel z Branibor a sloužil císaři Ferdinan- dovi 11., jsa nejvyšším. R. 1634 bojoval udatně u NSrdlinků, začeí povýšen do panského stavu království Českého (2. říj. 1635). Přestoupiv na katolickou viru dostal inkolát, držel sta- tek Stranov a byl naposled velitelem ve Chbě. Zemřel r. 1644 zůstaviv z manž. Evy Stadle- rové syna Adama Rudolfa a dcery Marii Maximiliánu (potom vd. Zárubovou) a Emilii Kateřinu. Adam držel Stranov, bývai hejt- manem boleslavského kraje a zemřel r. 1685. Z manž. Lídmily Alžběty, roz. Tengnaglové z Kampu (f 1695), zůstavil syny Jana Josefa a Rudolfa Josefa. Tento dédil r. 1694 po tetě Marii Maximiliáné Žumberk a Libanice r. 1695 po bratru polovici Stranová, avšak jluhy povýšen byl 10. čce 1702 do stavu hrabského království Českého a vyžádal si na to (tehda vzácný zjev) Ěeský majestát (t 20. dubna 1711). Statek dédil po něm syn Norbert, jeni r. 1731 v Paříži zemřel. Dě- dicem stal se starší jeho bratr Rudolf, jenž byl jesuitou (f 1737), a sestry jejich. Matka 10 J Liso lemfelích bratři a dc«7 její prodaly r. 1743 StranoV. Sčk. IilBOváni je stlaíování hmoty mezi tivéma tuhými plochami. PFi některých odvátvíeh průmyslových, jako v olejářatvi, v ovocnář- ství, ve vinařství atd.. jest I. podstatnou části výroby, v jiných zatlačilo výkony složjtéjií, dražil a méné pohodlné, jako v kovářství, cihlářstvi, klempífstvi a j. L. má za účel: 1. Přetvoření čili deformaci hmoty, buď ve stavu tekutém nebo vůbec tvárném, za tepla nebo za studena. L. derormačního ulfvá se ve strojnictví při hromadné vyrobí stejnot varných strojních součástek, jako: nýtů, matek, malých koleček, pak při výrobě kach- líků, cihel, tašek, dlaždiček, briket, rour, hadic, tužkových drátQ, roubíků pro elektri- cké lampy, plechového nádobí, střel pro pu- šky a rychlopalná déla, dutých ocelových kulí, laciného zboží sklenáfakého, předmétů z papíroviny, dfcvoviny, gummy, kaučuku. rohovinv a J. 2. 2h'uitění, tudíž zmenšení objemu, buď k vůli dbpravč nebo pro pohodlnéjif uloicni sena, slámy, papíru, sukna, příze, dřevoviny, bavlny, vaty, chmele atd. 3. Rozloučeni, aby se získaly nové látky tekuté nebo plynné a hmoty zbavily se při- mčsků, na př. ze semen vyrobiti olej, i ovoce odstraniti Kávy rostlinné, z kalných vod a iÍAV látky suspendované atd. 4. Spojováni a rozpojování téles, buď ve stavu obyčejném nebo za horka, jako na př. při narážení kol u železničních vozů. při svařování, strojním nýtování, zkouSení látek na pevnost, naráženi obruíi na sudy atd. 5. Dopravu ve směru vodorovném neb svislém. Hlavní výhodou 1. jest, Že působí trvalým, klidným tlakem, jeni se snadno mdle stupňo- vati. Okolí lisu neotřásá ae, a proto nemaří se tolik energie v podkladku předmětu jako L. látek tvarných je buď kusové nebo proudové, dle toho. lisujc-li se kus za ku- sem nebo vylisujc-li se nejdříve táhlý pruh čili proud, jehož průřez odpovídá průřezu kusů. tak Že tyto získáme prostě tim. že proud rozkrájíme. Nástroje, jímií se při I. kuaovnim získává přiměřený tvar {lisovní tvarný čili lisny), bývají dvojdílné právě jako tvar- ný, kterých se uiívá při lití, kování a ražení. Jedna z lišen bývá obyčejné ne- hybná, passivní a v licnich c. 1J1I. tak upravena. Že dává před- Liwvini kuKvé. metu nejdůležitější čás( tvaru, a zovc se proto li- sovní matrici čili lisovnicí (D vyobr. i. 2541.). Do matrice vniká protitvarna, oby; ' čcjně aktivní, jeí zpravidla bývá jcdnoduáSÍ a dostává pohyb buď od ruky neb ^trojné od motoru nebo od transmissc. Cásl tato zovc 3c lisovní patrici čili lisovnikero (A. vyobr. i. 2541.). Dle tvaru předmětu jsou 1 liány rozličně upraveny. Pro mnohé účely, hlavně jdc-li o pouhou změnu objemu bez ohledu na tvar. štafl úprava lišen v podobu li- sovních desek. Jde-li o 1.- balíků, upravuji se při lisov- nicí postranice tak, aby se balík snadné a rychle mohl vložiti a po slisování zase vyjmouti. Lísovnice má tu- díž tvar příhrady, skřlné nebo truhlíku, do něhož liso v niko vá deska vniká. Proudovni I. umožněno je tim, Že mnohé látky při určitém tlaku za jisté teplo- ty nebo při určitém stupni vlhkosti tekou, i otvoru ve stěně nádoby, v niž látka je uzavřena a stlačována, vystupuje nepřetržitý pruh c. ii4i. čili proud, jehož průřez od- Liwváni raur. povidá průřezu otvoru prů- llaČného(prfitlakun. prfl- lisu). L. proudového užívá se při výrobě cíno- vého a oloveného drátu, cínových a olověných rour, cihel, rour hliněných, hadic gummových. vielikých obalů, nudlí, makaronck atd. Proud z průilaku vystupující ukládá se přiměřeně, abv nenastalo opětné sceleni, nebo se mokří, ochlazuje, zaprajuje. DŮIežito je, aby prŮtlak byl rozměry i tvarem přiměřený velikosti čmného tlaku a aby přechod Z lisovní ná- doby do průřezu průtlačného byl nenáhlý. zvláátě tenkráte, je-li prŮtlak obdélný. Stěny prfltlačni musí býti dokonale hladké a, je-ii třeba, také mazány. První podmínkou zdár- ného I. proudového však jest, aby rychlost proudu byla v celém průřezu stejná, jinak dostává proud na obvodu trhlinky, křiví a borti se. Je tudíž správné sestrojeni průthku při I. proudovém velmi důležité. Na vyobr. č. 2542. znázornén je prŮtlak na výrobu olo- věných rour. Průtlačným otvorem prochází zároveíl jádro T, jež určuje světlý průřez roury. Vloží-Ii se do válce silná trubka cíno- vá zastrčená do trubky Olo véně, povstává při I., tekou-li oba kovy stej- ně, roura cínová s o- balem olověným. Tím způsobem hotoví se novější době také ' ky na kabelová elektrické dráty (viz Kabel), hadice, C. is«). Lliovénl hmcfl. svíčky atd. Aby teče- ní bylo snadnější, za- hřívá se mnohdy lisovní válec buď plyno- vými hořáky neb ohněm z dřeveného uhlí, L^tky rozlavitelné, jako vosk, stcarín, pcrčo- vina. kovy, uvádějí se do lisovního válce ve stavu tekutém a lisují se pří takové teplotě, aby proud po vystoupení i průtlaku měl jen povlaky : rozdělávají se tak, aby vystupujíce z průtlakQ byly dostatečně tuhé. Proudovým l-m vyri- béjí se i nádoby hlinÉné. Trn umístí se pak před otvorem prfltlačným. Vystupující proud veden je příloíkou A a přeřízne ae v místě 1-2 drátem (vyobr. S, 25430, když bylo ni- leijté výjky nádoby dosaženo, tak aby po- vstalo jeitč dosti silné dno. Před uříznutím proudu posune ae pohyblivá íást průlla,ku T po části pevné ve směru k lisovnímu válci. Lisovaná látka iene se do otvoru průtlačnčho buď inekem neb pístem, jehoi pohyb buď je stále postupný neb nárazný. L látek, jež lze převésti do stavu tekutého, jako je sklo, děje se v tvamách zcela obdobných těm, kterých se uiívá při lití, jen Že jsou pevn£jší a aspoň jedna z nich pohyblivá, aby pře- nésti mohla potřebný tlak. Příkladem uvádíme formu na I. pivních sklenic (vyobr. č. 2544.) složenou ze dvou půlek /, liplně stejných. spojených kloubem a sponkami, jei svírají mezi sebou dno D. Po částečném naplnění postaví se forma na lisovní desku a vnikající lisovníkL víene sklovinii do vieeh itérbin. Aby se sklo volně smr- ifovalo, musí se li- sovník záhy vytáh* nouti a rovněž i forma rozevříti, L. nepřetrži- té provádí se mezi válci. Uiivá se ho v cukrovarnictví, v papírnictví, při lisech ždimacícii, sáti nač nich a t. d. U lisů toho druhu, principu Tissotova, ve- dou Útkou, jel se má lisovati, pásy med dva lisovní válce. Kapalina vylisovaná shromai- L. roilučovaci skládá se vlastně ze dvou výkonů, z vlastního I. a ze současného pro- ceiování. Lisovnikem obyčejných lisA rozlu- čovacfch bývá rovná neb ryhovaná deska, lisovnice, pak skládá se z čeřenu, cizu čiU ccdáku a stoku. Čeřen je síto buď ple- chové, drátěné nebo z jiného pletiva, kterým vylisovaná kapalina protéká do stoku, totiž do nádoby neb mísy pod čeřeném umístěné. Rozstfikování kapahny zamezuje plášt ple- chový nebo dřevěný, kterým se čeřen zakrývá. Cedicl otvory v čeřenu nebývají dosti jemné a proto se hmoty, jel se mají vylisovati, vkládají buď do plachetek nebo mezi sítka žíněná. Lisuje-li se semeno, na př. řepkové, makové, Inéné a j., prostře se do čeřenu nejdříve lisovní plachetka, jeiíŽ cípy se s počátku přehodí přes okraje hrnce. Po naplnění po- loii se cípy pečlivě na hořejlí urovnanou plochu a Dvede se do pohybu bud lisovnik nebo hrnec, tak Že lisovnik vniká do čeřenu. Tekutina v lisované látce obsažená procezuje LbOTbil iklenlc. /ČicL 103 se plachetkou a čeřeném do stoku a poušti se konečně z tohoto do nádob sbéracich. V Čeřenu zbude po vylisování placka čili pokrutina dostatečné tuhá, jež se odstraní současné s plachetkou. Právě uvedený prin- cip lisů rozlučovacích proveden byl konstruk- tivně způsoby nejrozmanitčjiími. Konstrukce '""' "' """ toho, jak se uvádí do pohybu li- Bobem se odstrařiují placky, plni čeřeny atd. L. neprovádí se z pravidla v jednom lisu. Obyčejně se za meniího tlaku 40 — 100 atm. pfedlisuje, a pokrutíny takto získané znovu se drtí, rozemílali a doliaují pod tlakem 400 al 500 atm. Podle tlaku a doby, po kterou se lisovaná surovina nechá pod tlakem, je také effekt I. rozličný. Záleží na povaze su- rovin i výrobku, náhledech továrníka a ob- chodních poměrech, do iaké míry se s vyli- sováním jiti má. Často dojde se lepáích vý- sledků I. za tepla, stává se totii olej neb Stává tekutějSÍ. J. Pak. L. v tkalcovstvl ^vádf se a látkami již v kusech složenými a má ten účel, by složené vrstvy látky lépe na sebe přiléhaly a kus tím jednak menSího objemu nabyl, a látka sama hladiiho, rovnějšího vzhledu do- stala. Bavlněné a lněné látky lisují se pouze lisem obyčejným, a to cestou studenou. U zboží vlněného a u mnohých druhů suken ivláStě děje se I. způsobem zahřívacím, čimí se látce zejména lesku a pěkného vzhledu dodává. Fpp. Lliovófol bylo jméno pověstného sboru lehké iiidy polské v 1. pol. XVII. stol. Sbor ten byl zřízen a měl jméno od polského šlech- tice Alexandra Lisowského, který r. 1608 za polské výpravy na Rus shromáždil pod svou korouhvi asi 200 bojovníků, na díle kozáků, a 3 nimi na Rusi slavně válčil až do své smrti r. 161ó. Dobrá organisace a sláva vá- lečná, jichž jeho lid zatím co do počtu značně vzrostlý pod jeho vedením nabyl, způsobily, že setrval i po smrti svého prvního vůdce pohromadě a zvoliv si za náčelníka Stani- slava Czapliiiského účastnil se jako zvláStní pluk bojů na Ukrajině. Jelikož vSak L., jak- mile nebyli zaměstnáni válkou, dopouStěli se vSelikých násilnosti a působili nepokoje, stali krajanům brzy nepohodlnými, pročež král L. bojovali na straně císařské r. 1619 v Uhrách, r. 1620 vtrhli v několika houfech Moravou do Rakous a bojovali také v bitvě na Bílé Hoře. U nás zůstavili po sobě iloa pamět pro ukrut- nosti, jichž se dopouštěli. Z vůdců jejich pro- slul v té době Kleczkowski (v. t.). R. 1621 účastnili se L. bitvy u Chocimí, r. 1622 vy- sláni opět v počtu asi 15.000 m. na pomoc císaři na R^n. V pozdější době bojovali v řa- dách domácího vojska proti Švédům a Tur- kům a posláni ještě několikrát jako pomocné vojsko do ciziny. A tak prosluli L. í v záp. Evropě svou statečností, rychlostí a obrat- ností. Jezdili na lehkých a vytrvalých koních 104 oibrojeni jsouce kopím, íavlí a ručnici přes plece přehozenou, neb lukem. Vozft neměli a táborQ nerozbíjeli, pročei pohybovali se s velikou rychlostí. Počet jejich vzrůstal ča- sem aí na 20.000 m. Posledním jejich skut- kem válečným bvla v 1. 1635-36 vjprava, na nií posláni poa vůdci Noskowskjm a Gro- madzkým na pomoc císaři na Rýn a do Itá- lie^ kde poraiili Francouze u Ivry (1636). Ne- dlouho potom abor jejich, nemaje v pokoj- nější dobč podminelc k dalšímu trvání, se rozpadl. Jednotlivé roty dávaly se na loupe- ženi, čimi stalo se, ic jméno L-íkQ, kteří beztoho jií dříve prosluli rozličnými svévo- lemi a násilnostmi proti obyvatelstvu, dostalo se do Ipatné povésti u lidu a nabylo téhoí významu jako loupežník. Srv, Dzicduszycki, Krútki rys dílejów i spraw Lisowczyków (Lvov, 1843, 2 sv.). Iiiaovio*: 1) L, osada v Cechách u Hor- čapska, hejtm. Blatná, okr. Bfeznice, fara a p5. Tachovice; 22 d„ 136 ob. i. (1890). R. 1315 dostaly se ke kláiteru ostrovskému. — 3) L,, Lysovice, ves t., hejtm. a okr. Slané, fara Kvílíce, pá. Zlonice; 25 d., 171 ob. í. fl890), 2tř. Sk. 3) L„ ves na Moravé, viz Lesovice. Xaipitz viz Bližkovice 1) a 2). Uasa, ostrov, viz Vis. Umu, viz Lešno. UNiabon viz Lisabon. Iitimganiy [-ré| Prosper Olivier, žur- nalista franc. (* 1838 v Auchi [Gers]), po stu- diích ve svém rodiiti navStivil Ameriku, na- čež vrátiv se založil r. 1864 známé konference v ulici dc la Paix, jcŽ nahrazovaly jaksi svo- bodomyslné vyučováni za císařství a měly veliký úspěch. PozdČji založil list >Revuc des cours littérairest, jenž doáel značného rozšíření, byl spolupracovníkem časopisů v .Avenir du Gers. a .Reformě, v Paříži i byl pronásledován pro odpor proti císařské vládé, V souboji s bratrancem svým Pavlem de Cas- sa^nac byl těžce raněn. Příčiny tohoto sou- boje a předchozí polemiky způsobily mnoho hluku. V kv. r. 1870 L byl odsouíen na rok do vĚzeni a k pokutě 2000 fr. Po revolučním převrate v záři t. r. byla mu svěřena správa Národní obrany na venkově, a za války, v níž dosáhl titulu divisijního generála, řídil orga- nisaci cvičných leicnf. V čase kommuny. pro se postupu co nejostřejšího. Po potlačeni kommuny podařilo se mu uniknouti do An- glie, odkudž ravrálil se aí po amnestii v čel r. 1880. načci založil časop. »BatailIe., jchoí zásad však revoluční socialisté neuznávati za své. Proto zaácl časopis tento již r. 1885, utkal se tu L. prudce s Cassagnacem a Roche. fořtem, jeni jej ranil v souboji r. 1889. Samo. statné L. uveřejnil: 41/reá de Musiet devant lajeuneue (Pař., 1864); Jacqua Bonhamme (t., 1870); Lts huil journées de mai dtrriěre les barricaJes (Brussel, 1871). Lisovice — LissajousQvy křivky. USMjons [lisaždljules Antoinc [* 1S22 ve Vcrsaillech — -f 19, čce 1880 v Plombiěres- lez-Dijon), byl prof fysiky na lyceu Saiot- Louís v Paříži až do r. 1874, potom rektorem akademie v Chambéry (1ST4— 75) a v Besan- gonu (1875—79), r. 1879 zvolen la korre- spondcnta Akademie věd. Nejdůležitější jeho dílo jest Etudes optiquet des mouvemenlt vi- bratoires, bylo od nejvyššího vědeckého ústavu Institutu korunováno a obdrželo cenu Laca- zeovu. Výtah z práce uveřejněn byl v .Com- ptes rendus dc I 'Academie., Úplná vyšla v »Ann. de chimie et de physique. ^III, řada, 51. sv.). L, sestrojil první vibrační makro- akop (t.; v. L-ovy křivky). Vyšetřoval po- kusně transversální vlnění pružných tyčí (t., III. řada, 30. sv.) a shledal souhlas s theorií. On první navrhl normální ladění, které r. 1859 bylo přijato. Udal pohodlný způsob pozoro- vati dvojlom konický. Za obležení Paříže Němci vynalezl optický telegraf, nyní zave- dený u armády. Později opustil obleženou Fařií 1. pros. 1870 v ballonu a usadil se na venkově. Učinil vydáni všech děl Fresnelo- vých a Foucaultových, /fca. Idsaajotuovy křivky, nazvané podle svého vynálezce Liasajousa (v, t). Ve vy- }j pro vyvtaofittt Li obraženi č. 2545. jest ladička F stojící na pevném podstavci, jejiž ramena leíi v rovině vertikální a nesou malá zrcadélka; vedle tč jest druhá ladička E, jejíž ramena jsou též opatřena zrcadélky a má takovou polohu, íe rovina ramen Jeiícn jest vodorovná. Vzájemná poloha obou ladiček jest tak zařízena, že pa- prsky světelné vycházející z bodu A dopad- nouce na zrcadélko B odrazí se tak, že do- padnou na zrcadélko C a odtud se vracejí ve směru D. Uvede-li se pouze ladička F do kmitání, prodlouží se obraz světelného bodu A v proužek vertikální; kdyby se kmi- tala jen ladička £, prodlouží se ooraz svč- tlého bodu v čáru horizontální. Chvějí-li se současně obě ladičky, kombinují se pohyb horizontální s vertikálním, a obraz bodu svě- Lissajousovy křivky. 105 telného opisuje křivku. Tato závisí na inter- valu a na rozdílu fasí jejich kmitů. Předpo- kládejme, že jsou doby kmitu i amplitudy stejné. Dobu kmitu lze zobraziti kruhem ma- jícím poloměr rovný amplitudě; el on gaci ob- držíme, když v kterékoli dobé kmitu spu- .stíme na průměr kruhu kolmici. Je-li rozdíl dob fasí T A T T 2*2 2 2 ' jest v tom případě výslední kmitání přímo- čaré, a amplitudu jeho obdržíme iako úhlo- příčku, sestrojíme - li rovnoběžník pohybu z původních amplitud. Počne-li současně obojí kmitání, bude na zrcadélku kmitající obraz světelného bodu v bodě o, po Vi»^ má býti v bodě 1 a /, bude tedy v bodě, po Vií^ ™á býti v bodě 2 a //; po •/n^' má býti v bodě C a zároveň v B, i bude v ď, po Vil ^ roá býti kmitající se bod c v bodě 4 a zároveň v bodě /K, i bude opět v bodě h, po Vn^ ni2Í býti v bodě 5 a v bodě \\ bude v bodě a\ po Vi* ^ bude zase v o, po V«r měl by býU v bodě 7 a VU, bude v bodě d\ po 7,, T má býti v bodě 8 i v V///, bude v bodó ď, po */i9^ ™^ býti v D a zároveň v .4, bude v bodě O, po "/,j7' vrátí se opět do o. Proběhne tedy bod C. 2546. úhlopříčku cf sem a tam (vyobr. č. 2546.). T Tak vždy, je-li rozdíl dob fasí 2n . Je-li roz- díl dob fasí (2>i — 1)—, půlí výslední kmitání ^ 7" 5 úhel vedlejší. Je-li rozdíl dob fasí --, -T, T 4 4 všeobecni (4if + l)-7-i nastane kmitání v kru- hu ve směru, jak otáčejí se ručičky na ho- dinách. Dejme tomu, že ve vert. počala od V4 T napřed, jest kmitající se obraz bodu svě- tlého v bodě C, v horizontálním kmitání teprve počíná, obraz bodu A byl v O; vý- slední poloha jest tudíž bod C; za Vn T při- šel obraz světlého bodu polohy 5 ve směru vertikálním a do polohy / ve směru hori- zontálním, tedy výslední poloha jest bod ď, bude tedy po */« ^ v bodu b, po Vi» T v C, po Vi2^ v bodě c atd.j kmitání by se dalo v kružnici, jejíž poloměr jest amplituda. Kdyby T byl rozdíl fasí V4 ^» vSeobccuě (4n + 3)—, na- stalo by kmitání kruhové ve směru opačném, jak se snadno konstrukcí přesvědčíme. I^a počátku byl obraz světelného bodu v zrca- délku ve směru vertikálním '/i kmitu a* byl by v bodě B\ po Vi» by přišel do bodu 10 a v horizontálním směru do /, byla tedy výslední poloha d atd. (vyobr. č. 2547.). - A *T #x ^.>^ — \ » ^-N ^T / \ i ď \ t» 1 T i í^ i )S. — íi •n - y, ^ 1 1 1 fy é* r — 1 u/ r 1 ' . »T Č. a547. B Je-li rozdíl dob fasí jin^, na př. 'Ur=z*/,^T^ nastane výslední kmitaní clliptickér dejme tomu, že v horiz. směru Vu^^ dříve byl v tomto směru kmitající se obraz bodu sví- ticího v bode //, a ve vertik. směru v O, tedy výsl. poloha //; po další Vn ^ přišel by obraz do bodu /// ve směru horizontál- ním, do bodu 1 ve směru vertikálním do bodu 1, výslední poloha bude bod a\ po 7i2 ^ přijde obraz svíticího bodu ve směru horiz. do bodu IV, ve směru vertik. do bodu 2, výslední poloha bude bod b, atd. (vyobr. č. 2548.); po •/ijT' přišel by kmitající C. 254«. bod v horiz. směru polohy V a ve směru vert. D, byla výslední poloha d atd. Tvar a poloha ellipsy záleží na rozdílu dob fasí a na tom, u kterého kmitání jest větší doba fase. I když nejsou amplitudy dvou kolmo na sobě stojících kmitání stejné, jest vždy vý- slední kmitání elliptické. Je-li poměr dob kmitu 1 : 2 (prima a octava) rozdíl fasí O a doba ve směru horizontálním 2krát větší než ve směru vertikálním, obdržíme vyobrazenou křivku. Vedle těchto křivek pro poměr 1 : 1 (unisono), 1 : 2 (prima a octava) jest ještě mnoho jiných podle různých inter- valů akustických (vyobr. č. 2549.). Všecky tyto křivky mění svůj tvar podle rozmanitých rozdílů fasí, dle různosti amplitudy a dle 106 Lissonota — List. toho, ve kterém sraěru mají dobu kmitu delší nebo kratší. Uvádíme řady takových L-vých C. «549- k-vek při rozličných faších (vyobr. č. 2550.). Vý- tečný apparát sestrojil pro vyvozování L-vých k-vek R. K6nig v Paříži, vyrábitel akustických apparátů. Křivky mo- hou se též pozorovati mikrosko- pemvibračním, který Lissajous též vynalezl. Diváme-li se lupou pevné umístěnou na lesklý bod na- cházející se v klidu, jeví se ovšem v klidu; jestliže se lupa rychle pohybuje, zdá se, že světlý bod se pohybuje rovnoběžné s lupou. Jestliže se kmitá i světlý bod, a to kolmo na rovinu, ve které se pohybuje čočka, vidíme rozličné křivky. Skutečný pohyb světlého bodu kombinuje 'se š jeho zdán- livým pohybem, povstalým pohy- bem čočky. Jak z uvedených vý- vodů vyplývá, slouží L. k. k tomu, abychom soudili na poměr dvou tónů v, a lze takto dve ladiČky na- laditi na určitý interval akustický. Dále lze při toqi docíliti největší přesnosti. Měli bychom na př. na- laditi 2 ladiČky na týŽ tón (uni- sono), na 440 kmitů francouz- ských. Ve skutečnosti by dělala jedna 440 kmitů, druhá 440*1, tedy poslední by za jednu sekundu o Vio kmitu předbíhala, za 10 sek. o celý kmit, a vykoná tedy celou řadu rozdílů fasí. Příslušná L-va k-ka . se za 10 sekund otočí. Vykonala-li L-va k-ka za 1 min. jedno otočení, pak 440 X 60 = 26.400 kmitů jedné ladiČky přijde na 26.401 kmitu ladi- Čky druhé a interval ladiček jest *"'Vm4oo = 1-000038. Z toho poznáváme, jak citlivý jest tento způsob porovnání vý- šek tónů ladiček, a shledává- me také, že jest obtížnější ob- držeti obrazce klidně stojící než otáčivé. — L. k. lze ukázati téŽ Wheatstoneovýra kaleidofonem (v. t). Fka, LiMOnota Grav. jest rod lumků z pod- čeledí jPimpHni\ má okrouhlý štítek, zadeček leskle hladkÝ, střední šíji tečkovanou, pole zrcadlové 3uhlé nebo schází a kladélko vv- niká na konci zadečku. U nás asi 40 druhu. Z důležitějších Lhetosa Grav. jest čern^ s čer- venoŽlutými nohami mimo hnědá chodidla zadní. Kladélko zdélí těla 12— Id mm. Cizo- pasí v housence drvopleně topolového. Kpk. UftAowa viz Lisov. UMOwitz, ves mor., viz Lesovice. Ust v bot. (JxUom), Prýt rostlin cévna- tých (metařytů) a již i vyšších mechů skládá se ze stonku a l-ů. L-y sedí na stonku (a Í'eho větvích), jenž jest jejich nositelem. Ač- koliv obecně se myslí, že jest snadno roze- znati I. od stonku, přece správná a přesná definice l-u oproti stonku samým botanikům činí dosti velkou obtíž, poněvadž všecky em- pirické znaky, pro ponětí l-u a stonku uvá- děné, připouštějí jisté výjimky. Nejobecnější a nejpatrnější znak l-u jest ten, že bývá vy- vinut do plochy, maje jen nepatrnou uouStku C 9550. oproti značné Často Šířce, kdežto stonek bývá oblý neb hranatý; na průřezu asi stejnoprů- měrný. Avšak jednak známy jsou větve též ploie roiiířené, l-ům zcda. podobné, zvlálté jsoo-li beilisW, jako vřtevky druhu listnatce (Danai racemosa, tab. obr. 1.), které jsou n^' zvány kladodie nebo fyllokladie; jednak skuteíné l-y mohou býti oblé, jako u níkte- rých sítin {Junais effusví a pod.) aneb u lili- jovitých pažitky neb cibule kuchyňské (-4/řiu>n Kiuxnopravim, A. ctpa). Tyto pak jsou bez- listým stvolQm zcela podobny a u řečeních sítin kdysi od botanikA samých la ně om;^Iné byly pokládány. Že jsou to l-y onéch sítin, poznáno posléze dle toho, íe mají na zpodu malinkou, skrytou, dfíve pfeblédnutou po- ávičkn; a íe ony kladodie jsou''vítve jejich postavení v paídí l-ů zakrnělých a íupinkovitých (obr. 1.); pak zvláště u jiných listnatcfi (z rodu Ruscus^ ta okolnost, íe na □ich T paidi iupinkovitého lístku vznikají obmezený vzrůst onoho a dlouho trvalý, té- měř neobmezený koncový vzrůst tohoto. Uríi- téji vystavil Schleiden rozdíl ve vzrůstu v ten způsob, íe I. kst brzy vyvinut svou Špičkou, která jest jeho nejstarší částí, a ie potom jen na své zpodní části ještč nějakou dobu roste, aie stonek roste právě na konci; vzrůst l-u íe jest basipetální, ale vzrůst stonku akro- petálnf. Pohříchu ani tento rozdíl neukázal se stálým, kdyí se shledalo, ie nčkteré l-y, jako u luitinatých a zvláště u kapradin, tak jako stonek dlouho na svém konci rostou, jsouce dolejif řástí jii vyvinuty a majíce jeitě ne- vyvinutý, ale vyvmovatelný, dalšího vzrůstu schopný hořejšek, coí nejvíce patrno v rodu kapradinovém Lygodium, jehoí zpeřené 1-y vřetenem na konci neobmezené dále rostou- cím a nové lístky vyvinujícím napodobí oplé- tavý stonek s l-y. I4a druhé straně mnohé stonky mají obmezený vzrůst, na pf. všecky stonky a jich vétvc končící květem, i tmy, dí- lem bezlisté, dílem s l-y zakrnělými, téi jfpon- ky, jako u révy vinné, a výše vzpomenuté kladodie, k nimi patří i i ehlifky chřestu (.li- paragtis), ač nejsou ploché, laik spíše pova- žuje za jehUcovité l-y, jako u vřesu a pod. Jiní (zvláště francouzšti) botanikové hledali podstatný rozdíl mezi l-em a stonkem v ana- tomii, toiii v uspořádání svazků černích. V l-u jsou svazky cévní orientovány k ro- vine, hledíce všecky svou čistí lýkovou ke zpodní straně (rubu) l-u, avSak částí cévní k straně boření (líci), kdeito ve stonku jsou orientovány k jedné čáře, k mathematické ose stonku, ka které hledí cévní svou části, jsouce kolkolem uspořádány. Avšak to platí pouze o l-cch plochvch a o stoncích stcjno- průmémých. v l-eclí oblých paíitky neb ci- bule kuchyňské stoji svazky cevnl právC t^ v kruhu jako ve stonku, lýkem na venek. cévami do vnitř, a v sterilních kladodifch rodů Ruscus a Danai jsou svazky cévní téí k rovině bezlístých těchto větví orientovány. jen na dzké zpodině sestaveny do kruhu (do centrálního válce). Mimo to jaou tu a tam známy l-y, i stonky jic přece l-y ; býti podá Nezbývá pomér l-ů neb aspoň 107 ovšem slabé, blánovité, bez svazků listy mechů vůbec nemají v ple- namnoze jednovrstevném (jiutoi ch), iádných svazků cévních a jsou pročej ve svazcích cévních nemůíe atní znak l-ů a stonkň. . tedy pro dclinicí l-u neí vzájemný ke stonku. Prýt rotlinný povtdy, pokud l-y tvoři, má na svém konci, na konci to svého stonku vegetační bod neb kuíe! z pletiva mladistvého meristému embryonálního, z něhoí pod samým vrchol- kem, tedy postranně vznikají a ve formě hrbolků vyzdvihuji se nejmladší I y coí uka- zuje vedle stojící vyobr t 2551 podélný řez vrcholkem US l-y 2552,! vrcholek v s l-y 1—9 při po hledu shora. Jsou tedy l-y výrost ky postranní (franc. botaniko véjim říkají *ap pendices* aneb >organes appen i i diculaires* na — proti stonku ja- ^ ajia Pohledo.mhoIeWiiooku koíto >partie ;_;'í,ioS.d*.i ■«!. h^í-ikr ji^^ii axilc«), povstalé z vej^etačního bodu stonku prýtového ; stonek pak jest centrální ona část prýtů, která I stonku neb ose z meristému vrcholku vegetač- ního po straně v pořádku akropetálním vzniká. Tuto definici čteme aspoň ve všech učebni- cích (dle vzoru učebnice Sachsovy), a ona se ovšem hodí na nejvétši čásf všech l-i!l a stonků, ale bez výjimky správná přece není. Jsou totii l-y, které nevznikají po stranách vegetačního bodu stonkového, které tFebas vůbec z nějakého stonku nevyrůstají, a jsou též stonky, které nemají l-Ů. Indukce, kterou definice učebnic získaná, není tedy úplná, definice sama vyžaduje opravy a doplnění. Kladodie od Danai na př. (tab. obr. 1.) ne- 108 List. nesou nikdy l-ů a jsou přece stonky, kla- dodíe rodu Ruscus^ jen když jsou fertilní, nesou jeden listek (a v paždí jeho květy), Jinak v sterilním stavu jsou bezlisté; také jehlice chřestu, některé trny a úponky ston- kové nenesou ani stopy l-ů a jsou přece po- vahy osní nebo stonkové. Naproti tomu zase jsou úŽlabní prýty, ovšem skoro jen květní, zřídka, jen jako abnormita, vegetativní, zále- žející v jediném 1-u, jenž nevzniká po straně žádného vrcholku osního, nýbrž přímo z úŽlab- ního hrbolku se vyvinuie. Tyčinka hvězdoáe (Callitriche) a pryšců (Euphorbia)^ plodolist orobince (Typhá) jsou takovými l-y, spolu celými květy. Vegetativní l-y toho druhu byly abnormálně pozorovány u lípy a habru. Mož- nost takovýchto jednolistých prýtů bez vege- tačního vrcholu vysvětlí se uvážením, že sto- nek skládá se z tolika článků, kolik má l-ů (tab. obr. 4.); nad každým článkem stoji je- den I., jenž k němu patří a jenž jest jeho pravým, aČ pro následující článek na stranu odkloněném ukončením. L. a jeho článek osní činí morfologickou jednotu, článek prýtový. Prýt skládá se tedy ze článků prýtových jako stonek ze článků osních. Prýt vsak může se redukovati na jediný člá- nek prýtový, jediný článek osní s l-em, jenž pak pro nedostatek dalších článků jest ko- nečným ke svému článku osnímu; tento pak zdá se býti pouze zpodní částí l-u {fyllopo- dium), oá níž se neliší, poněvadž článek osní teprve ve spojení s jinými články ve stonek od l-ů, potom namnoze postranních, jest roze- znatelný. — Jindy zase prýt některý, jenž vy- vinul několik postranních l-ů, vyrůstá posléze vrcholkem v konečný I. (tyčinku neb plodo- list) a jím vzrůst svůj ukončí, což ovšem stává se pouze ve květech, ponejvíce ochu- zených. Naopak embryo jednoděložné vyvi- nuje svou jedinou dělohu konečnou, před- stavuje tedy zprvu pouze jeden článek prý- tový s konečným l-em (nehledíc na kořeny); další články a pak celý stonek zakládá se aŽ potom po straně pod dělohou. Také dělohy dvouděložných rostlin neodpovídají definici výše uvedené, neboť vznikají dichotomickým rozdělením vrcholku embrya, a vegetačního bodu mezi nimi zprvu vůbec ještě není. Ko- nečně jsou také prýty, skládající se ze dvou nebo více l-ů srostlých v jednu massu a ne- mající proto nikdy vegetačního bodu; takové jsou plodní šupiny Šišek Conifer, t. z v. sym- fyllodie, a dvojjehlice nahosemenného rodu Sciadopitys, Výjimek jest tedy dost na obou stranách, jednak stonky bez l-ů, iednak l-y bez stonku a bez vegetačního boclu stonko- vého. Ale ovšem jsou to budlo počátečné tvary, jako embrya jedno- a dvouděložná, anebo častěji tvary prýtů redukovaných, které tedy teprv pozdější přeměnou pozbyly buď l-ů anebo vegetačního bodu stonkového. Správná definice l-u jest venkoncem ta, že jest to hoření a to nejhlavnější a nej- podstatnější čásC článku prýtového, která však, když prýt — jako obyčejně — z četnějších článku se skládá a vegetačním bodem se končí, vzniká pod vrcholem vege- tačního bodu stonkového, ač může také vy- růsti ze samého konečného vrcholku a vzrůst prýtu tím ukončiti. Stonek pak jest sounoží \sympodium) článků prýtových, na němž z pra- vidla povstávají l-y pravě tak postranně, jako často květy na sounoží vijanu rostlin brutná- kovitých. Při vší rozmanitosti tvarů l-ů a ston- ků v a při vší zase možné podobnosti obojích u rozličných rostlin jsou přece l-y vytváře- ním svým i anatomicky povždy od stonku téže rostliny rozdílný. Jinak bychom, kdyby byly stejný, nemohli mluviti o f-ech a stonku, nýbrž pouze o rozvětvené pravé stélce (thal- lus). Přirovnati se může ovšem listnatý prýt ke stélce monopodiálně čili hroznovitě roz- větvené, jejíž postranní větve (l-y) od cen- trálního tělesa (stonku) rozdílně jsou vytvá- řeny. Proto nalézáme již mezi řasami stélky, které od listnatého prýtu hrubě se neliší (Sargassum^ Delesseria, Characey). Vegetativní rostlina cévnatá —- jakožto druhá generace v rodozměně celkového vý- voje — povstala fylogeneticky z téže druhé generace u mechů, která tam jen jako ústroj rozplozovací, výtrusorodný, jako tobolka čili sporogon jest vyvinuta. A tu možno dovo- diti ze srovnáni fylogenetického, že článek prýtový povstal vegetativní přeměnou sporo- gonu, jehož stopka (štět) rovná se článku osnímu a jehož výtrusorodná vlastní tobolka neboli výtrusnice vyvinula se v I., čímž se také vysvětluje. Že výtrusnice cévnatých rost- lin (pak pylové vaky a vajíčka u jevnosnub- ných) opět na l-ech se tvoří. Embryo jedno- děložné s konečným prvním l-em (dělohou) není tedy, nehledime-li ke kořenům jakožto útvarům novým, ničím jiným než přeměnou sporogonu mechového. Fylogeneticky tedy pochází I. cévnatých rostlin z tobolky me- chové a článek osní ze štětu jejího. K l-ům v nejširším toho slova smysle patří netoliko l-y zelené, hlavně assimilaci sloužící, jimž se v obecném životě říká l-y, nýbrž i vše- liké šupiny, dělohy, listeny a ve květech jevnosnubných lístky okvětní, tyčinky a plodo- listy, u tajnosnubných cévnatých l-y výtrusné (sporofylly). Tyto jsou ze všech l-ů nejpů- vodnější, zvláště ve tvaru, jaký mají u přc- sliček, méně u plavuňovitých. U kapradin jsou sporofylly od pratvaru, jenž povstal nej- prve dalším vývojem sporogonu neboli to- bolky mechové, větším zvegetativněním více odchylné. Tyčinky jevnosnubců též stojí onomu pratvaru nejblíže, více odchylné znač- nějším zvegetativněním jsou jiŽ plodolisty (karpely). Dokonalým zvegetativněním a ztrá- tou výtrusnic a pletiva výtrusorodého, kte- réž se přeměnilo v pletivo vegetativní, po- vstaly všecky l-y vegetativní, též Hstky okvětní. Veškeré tyto l-y jsou na stonku určitým způ- sobem dle jistého pravidla postaveny a uspo- řádány. Způsob toho sestaveni slově fyllo- taxie. Dva Jsou hlavní způsoby tohoto uspo- řádání: bua stojí l-y v nestejných výškách na stonku, od sebe více méně vzdáleny (l-y střídavé neb roztroušené, obr. 4. od jilmu), List. 109 anebo vždy 2 neb více jich v stejné výšce, v jednom kruhu kolem stonku, v přeslenu (l-y přeslenaté, obr. 5., 6.). Spojíme-li l-y střídavé, jak po sobě následují na stonku zdola nahoru, jednou čarou, opíšeme tím spi- rálu kolem stonku, t. zv. spirálu geneti- ckou; l-y střídavé dle toho zovou se také spirál ne. Longitudinální vzdálenost l-ů ve spirále může býti měnivá dle toho, jak články osní mezi l-y více neb méně vzrůstem se prodlouží, ale úhel, jejž svírají plochy polo- žené střední podélnou čarou dvou po sobě následujících l-ů a mathematickou střední osou stonku, v níž ty plochy se protínají, bývá na větší neb menši distance, někdy na celém stonku stejný. Úhel ten nazývá se úhlem divergenčním (čili krátce divergencí) a jím ozna- čuje se způsob iýllotaxie spi- rální. Vyobr. č. 2553. předsta- vuje válec stonkový s l-y 1—10 spojenými spirálou. Divergence mezi l-em 1. a 2., mezi 2. a 3., 3. a 4. jsou stejný; jsou to úhly na basi válce a, a, a, kolem středu c kruhovité base, jímž prochází mathematická osa o válce ston- kového. Každý úhel a obnáší Vi všech 360^ ležících kolem bo- du c, tedy 120*. Divergence ozna- čuje se tedy zlomkem V|. Všecky l-y stojí ve třech kolmých řa- dách, zv. orth os tichy, v jedné řadě l-y 1., 4., 7., v druhé 2., 5., 8., v třetí 3., 6., 9. Vždy čtvrtý I. ^ ^ stojí nad prvním, od něhož se ^ST^rcrf/V. vychází (difference jich jest 3, válec oaní a na jmenovatel to divergenčního »*«> i»sty »-io, zlomku V,), až k němu sahá •p*'*^"^^^^""?**- dílspirály, jenž slově cyklus; tímto čtvrtým listem začíná druhý cyklus až k l-u 7.; od toho cyklus třetí atd. v cyklu od 1. k 4. listu opsala spirála jeden obvod a v něm leží a do něho se dělí 3 l-y: 1., 2., 3., do druhého obvodu dělí se l-y 4., 5., 6. atd. Zlomek divergenční Vs znamená tedy též, že vždy 3 l-y dělí se do jednoho obvodu. — Stojí-li l-y střídavé ve 2 orthostichách (l-y dvouřadé), jako na větvičkách jilmu (obr. 4.), obnáší divergence Va ^í^i 180^ 2 l-y dclí se do iednoho obvodu spirály. Nejčastěji vysky- tuji se v přírodě divergenční zlomky činící arithmetickou řadu, v níž každý člen povstává sečítáním čitatelův a jmenovatelů dvou před- cházejících členů. První dva členy jsou zlo- mek největší Vt ^ nejmenší Vst o nichž byla právě řeč; celá řada jest tedy Vs» V»» Vs* /8» 7i., V.i. ^73*. "/«. 'Vs. ■ . . Hodnoty těch úhlů jsou si, čím dále v řadě té, tím bližší, při tom střídavě větši a menší (vlastnost částeč- ných hodnot řetězového zlomku J^ X . . • •! C. 3553. Z něhož řadu onu odvoditi možná). NeboC V,= 180«, V,= 120^ V* = 144«. V8 = 135', V„ = 138-46 . ., V«i = 137-14 . ., "/»♦ = 13764 . . Rozdíl divergencí Vti ^ *Vs4 l^^í již toliko ve zlomku jednoho stupně. Poněvadž spi- rála jest jen přimyšlena, můžeme ji kon- struovati též opačným směrem; na opačné straně (vyobr. c. 2551.) leží mezi dvěma l-y vždy 2 úhly a, tedy V,, komplement k V»I místo úhlu Vs možno dojít k následujícímu l-u úhlem Vs ^tá.\ tutéž řadu divergencí možno tedy psáti Vs, Vi, Vs. Vs. Vu • • •• jso" to tytéž divergence, jak prve ve spirále na dlouhé cestě. Spirála na krátké cestě s divergencemi Vu Vs. Vs atd. jest však právě pro svou krátkost názoru našemu výhodnější. Postavení dle Vs ukazuje vyobr. č. 2550., z něhož vidíme, že možná spirálu také po- ložiti do plochy, což jest přehlednější způsob konstrukce. Rozetka l-ů přízemních jitrocelů (Plantago media) na obr. 7. ukazuje uspořá- dání l-u dle Vs- Na šišce vejmutovky {Pinus strobux obr. 8.) stojí šupiny plodní, které jsou úžlabní k zakrytým listenům na ose šiškové, v genetické spirále dle '/,„ na jiných šiškách, ve strboulu slunečnice, ještě dle složitějších zlomků výše uvedené hlavní řady. V tako- výchto případech, kdy také l-y velmi hustě stojí, není genetická spirála zřejmá a nelze sledovat l-y ve spirále po sobě jdoucí; za to stávají se, jak v obr. 8., patrnými spirály vedlejší, t. zv. parastichy, jichž obíhá vŽdy několik v jednom směru souběžně okolo osy, jedny kolmější a Četnější, na př. od pravé strany vzhůru na levo, jiné méně kolmé a méně četné opačným směrem od levé strany vzhůru na právo. Pomoci parastichů a ortho- stichů, nejsnadněji patrnýcn, vypočteme snad- no divergenční úhel. V obr. 8. na př. jest šupina stojící v orthostichu přímo nad šu- pinou, označenou 1, právě 14., a začíná tedy druhý cyklus; v jednom cyklu stojí 13 l-ů, tedy jest divergence Vis* Abychom však zvě- děli, že ona šupina iest 14., dbejme na pa- rastichy; z nicn jedny kolmější, souběžné, jdou od šupiny 1. k 9., od 2. k 10., od 3. k 11. atd., jichžto napočteme 8, pročež jest v každém tom parastichů pouze osmý díl všech l-ů celé genetické spirály, tudíž I. po 1. v parastichů tom následující jest 9. Druhé patrné parastichy jdou opačným směrem od l-u 1. k 6., od 2. k 7., od 3. k 8. a napo- čteme jich 5, tedy jest v takovém parastichů difference čísla dvou l-ů též 5. Od l-u 9. pře- jdeme v parastichů toho druhu k l-u, jenž stojí nad 1. a jest tedy 9 + 5., totiž 14.— Jsou ještě jiné divergence, než které stojí v hlavní řadě V«. ^/s 2itd., ale tyto jmenované nacházejí se nejčastěji u rostlin a jsou nej- pravidelnější. — Nejjednodušší případ pře- slenu jest ten, v němž pouze 2 l-y proti sobě stojí, t. zv. l-y vstřícné (obr. 5.). Také jejich divergence obnáší Va- Přeslen z četněj- ších úzkých l-ů ukazuje obr. 6. od prustky {Hippiiris). O postavení přeslenů po sobě jdoucích vespolek platí nejčastěji pravidlo, že se střídají, t. j. že l-y přeslenu vyššího 110 List postaví se právě do prostřed nad mezery mezi l-y přeslenu níŽe stojícího, tak že vždy třetí přeslen připadá pravé nad první. Proto také l-y vstřícné přeslenů po sobě následu- jících se křižují (l-y křížem postavené, folia decussata), tak že povstávají 4 řady l-ů (obr. 5.). Ve květech jsou nejčastéji l-y v pře- slenech postaveny, které rovněž se střídají, jsou-li složeny ze stejného počtu l-ů (stejno- čctné). — Mezi postavením spirálním a v pře- slenech nalézáme někdy přechody, neboť cyklus spirální přibližuje se velmi ku pře- slenu, jsou-li vzdálenosti l-ů spirály co nej- menší, a stane se přímo přeslenem, když distance ty se skrátí až na nullu. Spolu skratí se též intervaly časové v genetickém sledu na nullu, t. j. v přeslenu dokonalém všecky l-y současně se zakládají, v cyklu spirálním vsak postupně dle pořadu v genetické spi- rálce, pročež jsou, jak na vyobr. č. 2550., k vrcholku vegetačního boau stonkového menší a menší. Ve vývoji rostliny jevnosnubné ze semene až zase do plodu vyvinují se ponenáhlu, dle zákonitosti pro každý rod neb i druh rost- linný pevně stanovené, velmi rozmanité l-y, rozličné dle určení té které rostliny a dle funkce, které v celém vývoji posloupně při- cházejí k platnosti. Jakož v různých dobách rostlina každá koná dvojí hlavní funkce, zprvu věnované výživě a vzrůstu, zkrátka vegeta- tivní, a potom sloužící rozplozování pohlav- nímu neb nepohlavnímu skrze zvláštní roz- plozovací ústroje: tak i l-y, nejproměnlivější a nejplastičtější to údy (resp. ústroje), tvoří se v individuálním vývoji rostliny nejprve jako vegetativní, na konce celého života neb určité jeho periody však jako repro- duktivni, rozplozovací. Poslednější jsou u tajnosnubců výtrusorodé listy (sporofylly), u jevnosnubných tyčinky a plodolisty. Knim přistupují ve květech nejčastěji l-y obalů květních, často zrůznéné v l-y kališní a ko- runní. Rostlina jevnosnubná ve své vegeta- tivní části nejprve, a to již v semenu, za- kládá zvláštní l-y, dělohy {cotyledones), po- tom obyčejně vlastní zelené l-y neb lupeny, často též š u p i n y a na přechodu ke květům, pod těmito listeny. Rozeznává se tedy osmero formací listových, tři čistě vege- tativní, totiž: 1. dělohy, 2. lupeny, 3. Šupiny, jedna přechodní: 4. listeny, 2 květní vedlejší, vlastně také ještě vegetativní, totiž 5. l-y kališní, 6. l-y korunní; posléze dvě rozplozo- vací: 7. tyčinky, 8. plodolisty, z nichž i se- menníky povstávají. Nemať ovšem každá rostlina jevnosnubná všecky tyto formace, ale vždy aspoň dvoje poslednější, nutné k po- hlavnímu rozplozování; kalich a koruna mo- hou zcela scházeti, listeny též, z formaci čistě vegetativních někdy, ač pořídku, scházejí dě- lohy (vstavačovité, zárazy, kokotice a j. cizo- pasnice^, dost často šupiny; lupeny zase scházejí u oněch t. zv. bezlistých rostlin, které oděny jsou toliko šupinami, jako mnohé cizopasné a saprofytické rostliny. V pone- náhlém vytvořováni různých těchto formací během celého vývoje rostliny shledával Linné, potom C. Wolff a Goethe meta- morfosu rostliny, kterou slavný původce té idey přirovnával k metamorfosc živočišné. PovaŽuji-li se zelené lupeny za nejpůvodnější l-y, sluší l-ům ostatních formací (květních, šupin a děloh) označeni l-ů metamorfova- ných. O formacích květních a listenech viz příslušná hesla (též Květ). O rozdílnosti vegetativních formací (lupenů, šupin a děloh) podává prozatím názorný pojem obr. 2. (polo- schematický), mladá dvouletá rostlinka čeme- řice (Helleborus niger)^ nesoucí nad 2 dělo- hami d v 1. roce 2 jednodušší lupeny / a šupiny 5, které kryjí na zimu konečný pupen, v 2. roce opět j^-den složitější jiŽ lupen a zase šupiny; což se po více let stejným stří- dáním opakuje, až stonek, posud v zemi dlící, sesíliv vyroste nad zem a dojde do květu. Ostatně viz hesla DělohyaŠupiny. V této stati věnujeme pilnější pozornost pouze l-ům v užším, obecném slova smyslu čili lupe- nům. Lupeny jsou l-y ustanovené pro hlavní funkci vegetativní, pro assimilaci, a proto též hojně chlorofyllem ve svých buňkách opa- třené, tudíž zelené, ač mohou býti i jinak zbarveny jiným barvivem v šťávě buněčné povrchního svého pletiva: červeně, fialově, hnědě (lebeda zahradní, cvikla, Coleusy a j.). Tvar jejich jest nejrozmanitější a mnohdy dosahuji největší vyvinutosti a složitosti ze všech formací listových. Úplně vyvinutý a rozčlánkovaný I. sestává ze tří částí: z Če- pele (lamina), řapíku {petiolus) a pošvy (vagina). (Viz obr. 9.) Čepel iest cásť l-u nej- hořejší a obyčejně největší, nejvíce zelená a nejvíce assimilující, buď celá, buď rozma- nitě rozdělovaná, až i z oddělených lístků složená; pošva pak čásť nejdolejší, opět roz- šířená, zpodem svým stonek více méně ob- jímající, hned až dolů otevřená, hned kraji svými srostlá do trubky, stonek úplné objí- mající, jako u nejmnožších trav. Mezi po- švou a čepelí I. může býti zúžen v stopko- vitou čásť, totiž řapík. Pouze na některých l-ech možná rozeznávati všecky tři části; velmi často schází pošva: I. iest pak řapíkatý, ale bezpošcvný (obr. 4.). Nezřídka vyvinuje se celý I. pouze jako čepel a přisedá bez řapíku na stonku (I. přisedlý, obr. 6.), skoro přisedlý (obr. 5.). Jindy zase vyvinuta jest sice pošva, která však neprostředně přechází v čepel, tak že schází řapík, jako u trav (obr. 15., kdež c dolejšek čepele, p hořejší čásť pošvy). U některých novohoUandských akacií (Acacia heterophylla, obr. 35.) nacházejí se částečně X-y nedělené vedle složených (zpeřených), jejichž řapík jest poněkud ploše rozšířen, t. zv. křídlatý; tu ze srovnání jich a přechodů vychází na jevo, že tyto nedělené l-y rovnají se ještě více rozšířenému a zveli- čelému řapíku l-ů zpeřených, čepel vlastní však že jim schází. Dostaly, tudíž zvláštní ! název fyllodie {phyllodia). Může konečné celý i. býti redukován na pouhou pošvu, ale pak již povstávájiná formace, totiž šupin. Příleži- tostné se vyskytující přechody, jako na př. List. 111 na šupinách zimních pupenů (obr. 3.), uka- zuji, jak čepel ponenáhlu stává se menší, ale pošva se zveličuje, až posléze čepel vy- mizí a zůstane pošva otevřená a rozložená jakožto šupina. V obr. 3. (I. meruzalky neb angreštu) jest a šupina vnější pupenová s ^malinkou špičkou, na místě níž se na l-ech vnitrnějších b ^i d stále dokonaleji vyvíjela čepel. — U mnohých rostlin pošva jest na- hrazena p a li sty (stipulaé). Mysleme si pošvu rozeklanou ve dva postranní a od střední hlavní části l-u oddělené úkrojky, budou to dva od řapíku až téměř k samému stonku oddělené palisty. Jsou také známy patrné přechody mezi pošvou a palisty. Někdy pošva n£Jhořeji Mvá V3řvinuta ve dva malé lalůčky po stranách řapíku, tak u okolična- tých a pryskyřnikovitých. Odtud vede další krok k palistům s řapíkem výŠe spoje- ným, srostlým, neb lépe řečeno, doleji neodděleným, jako u růží (obr. 10.). Až dolů volné palisty má na př. hrách (obr. 11.), hrachory (obr. 37.). U posledních jsou pa- listy zvláště veliké, jednostranně srdčité neb střel ovité, zelené a pak také valně přispívají k assimilaci l-u. Mnohdy mají též podobný úkol jako pošvy neb šupiny, ježto kryjí a chrám mladé, ještě nevyvinuté, nad nimi stojící l-y pupenu. Tu práci vykonavše bud^o ostávají za účelem assimilace, anebo, jsou-lí blánovité, málo zelené, opadávají, jako u habru, břízy a j. U macešky jsou čepeli samé velmi podobny, lupenovité a zpeřenoklané (obr. 12.). Zvláště u svízelů ( Galium)^ mařinek (Aspentla) neliší se nikterak od čepelí listových, a po- něvadž jsou l-y tam vstřícné, stojí mezi dvěma l-y po obou stranách 2 (někdy i více, někdy jen jeden) lupenovité palisty, zdánlivě v pře- slenu vícelistém, ale čepele vlastní 2 vstřícné poznají se dle toho, že toliko v jejich úžlabí vycházejí větévky. Někdy, jako u chmele (obr. 13.), srůstají dva a ava palisty vstříc- ných listů vespolek v 2zubý palist zdánlivě jediný. Obyčejně, jako v příkladech posud uvedených, stojí palisty pouze po obou stra- nách l-u (palisty postranní, laterálni) ; mo- hou však také na vnitřní straně řapíku se dotýkati — jako u fíků — anebo tam kraji srůsti (palisty Ditrořapičné, intrapccio- lární), jako u kapského medokvětu (Melianthus) a j. Myslíme-li si takový, ze dvou srostlý pa- list nitrořapičný také na protější straně če- pele kraji svými srostlý, povstane trubko- vitý, stonek objímající palist, jemuž se říká botka {ochrea^j jaké mají rdesna (Polygonům, obr. 14.), šťovíky a jiné Polygoney. Též ja- zýček (///^W^j) trav patří mezi tvto vnitrní palistové útvary, jen Že jest velmi jemný, tenký, blánovitý a vyrostlý příčmo mezi po- švou a čepelí (obr. 15.). Obyčejně má kraje volné, jimiž přechází do krajů pošvy nahoře otevřené, nčkdy {Melica altissima) jest však rourkovitě zavřený, jako botka rdesna. L-y oblíbeného i v pokojích fíkusu (Ficus ela- stica) mají takový palist srůstem úplně čepi- čkovitě až do špičatého konce zavřený, v je- hož dutině kryje" se mladší I. ták dlouho, až tento dorůstaje odtrhne Čepičku palistovou od stonku, n^čei tato opadává. U lilijovníka {Liriodendřori) oba palisty, kraji svými zprvu kolkolem srostlé a též další mladé listy uza- vírající, posléze jako 2 chlopně od sebe se oddělí a l-y ony propustí. Čepel listová vyznačuje se svou nervat urou, skládající se z vyniklých aneb někdy naopak vtisklých žilek a Žeber, jimiž cévní svazky uvnitř pletiva l-u ležící zevně činí se znatel- nými. Pro poznání l-ů nejen živých, ale i vy- mřelých, v otiscích zachovalých rostlin, jest nervatura velmi důležitá. Závisí ponejvíce na tvaru l-u, ale též na systematické příslušnosti rostliny: většinou iiná jest u rostlin jedno- děložných a u rostlin dvouděložných. Roze- znáváme nervaturu souběžnou (parallelní), když čepelí od zpodu jejího probíhají vedle sebe četnější silnější nervy neb žebra buď rovná (obr. 15.), je-li čepel stejně široká, aneb oblou- kovitá, má-li kraje obloukovité (obr. 20.). Střední nerv tu bývá nejsilnější, někdy velmi mocný, a mezi podélnými nervy vyvinuty jsou často příčné slabší žilky. Tato nervatura u jednoděložných převládá. U rostlin dvou- děložných pak nejčastěji se vyskytuje nerva- tura zpeřená, kdyŽ od silného středního nervu podélného odcházejí na obě strany po celé jeho délce slabší postranní nervy (obr. 4., 5.), a pak dlanitá, při níž od zpodu středního nervu paprskovitě se rozbíhají po- stranní nervy jako z jednoho bodu (obr. 22.,. 28., 29.). T^to hlavní nervy rozvětvují se dále v obou případech pérovite a dělí se až v nej- tenčí, sífovitě spolu anastomosující žilky. Obr. 16. představuje I. topolu s nervy nejprv zpeřeně a pak síťovitě rozvětvovanými, jehoí pěkná síť nervová macerováním ve vodě zba- vena byla měkkého, snáze porušitelného pa- renchymu, ležícího v okách mezi zdřevn^- tělými, resistcntnéjšími nervy. Podobnou síť, také l-u dubového, javorového atd., ač méně dokonale od parenchymu očištěnou, možná obdržet kartáčováním l-u drsným kartáčkem. Pamětihodnou přirozenou kostru nervovou ukazují některé l-y madagaskarského Apono- geton\Oumrandra) fenestralis^ beze vší umělé praeparace (obr. 17.). L. takový má nervstvo rovnoběžné, příčnými žilkami mřížované; tím že v okách mezi nervy vzrůst parenchymu záhy přestává, parenchym tam vymizí a I. pravidelnými děrami jest jako mřížovaný. Jak nervatura s tvarem l-u souvisí, viděti, z toho, že souběžnožilné l-y bývají celé, ano i celokrajné, zpeřenožilné, často též zpeřeně dělené neb zpeřené, a dlanito- žilné nejčastěji dlanito-laločnaté až prstnaté. Ještě rozeznávají se l-y znoženožilné (obr. 2., 32.), které jsou dle téhož způsobu i znoženodilné neb znožené, jako u čemeřice, a jichž hlavní nerv má na zpodu 2 nervy vedlejší, od jejichž zpodu stranou odděluje se nerv třetího stupně, od toho nerv čtvrtého atd. — Tvar čepele listové jest nanejvýš roz- manitý a poskytuje zvláště dobré známky, dle nichž se druhy rostlin poznávají a rozeznávají. Vyjma nemnoho l-ů oblých, válcovitých neb* 112 List. trubkovitých, dutých (druhy AUium, Mesem- brianthemum a j.), shledáváme čepele ponej- více do plochy rozšířené. Předem třeba roze- znávati l-y jednoduché, buď celé neb i rozličně rozdělované a stříhané, a l-y si o* iené, skládající se z lístkův úplně mezi sebou a od společného řapíku nebo vřetena oddělených, bud přisedlých neb i zvláštním řapíčkem opatřených. Hlavní způsoby slože- ných l-ů nacházíme v přírodě čtverý: 1. L-y 2 p e ř e n é (fol. pinnata), jejichž vřeteno, lístky nesoucí, jest prodlouženo, tak že h'stky, oby- čejně po dvou proti sobě na vřetenu sedící, na něm od sebe v párech jsou vzdáleny (obr. 10., 11.). Společný řapík neb vřeteno někdy se končí též lístkem; pak slově I. lichozpeřený (obr. 9. Heracleum, obr. 10. I. růže o dvou párech neb jařmech lístků postranních, dvoujařmý); aneb končí bez lístku Špičkou neb úponkou, pak se nazývá sudozpeřený (obr. 11.). 2. L-y dlanité neb prstnaté (fol. palmata, dtgitata) liší se tím, Že lístky, z nichž jeden konečný, ostatní postranní, na konci řapíku společného hustě vedle sebe paprskovitě jsou postaveny, vřeteno mezi nimi tedy co nejvíce je skrácené (obr. 28., I. kaštanu koňského, Aesculus hippo- castanum). Jestliže postranní lístky dlanitého neb také zpeřeného l-u jsou toliko počtem 2, tedy jedním párem vyvinuty, povstává I. trojený neb trojčetný, jako mají jetele a šfavele {Oxalis, obr. 30.). 3. L. znoŽené (/. pedata) jen zřídka se spatřují, na př. u čemeřice (Helleborus, obr. 32.) neb u je- štěra {Dracunculus) a u kapradě netíká zno- ženého (Adiantum pedatum). Podobají se cel- kem prstnatým l-ům; také na nich k oběma stranám velikosti lístků jak tam ubývá, ale lístky postranní nevynikají vesměs vedle sebe z konce řapíku, nýbrž pouze 2 konečnému nejbližší, ostatní jeden z druhého dole po- stranně se oddělují. Rozumí se, že se slože- ním znoženým spojena jest také nervatura znožená, jakož i l-y dlanité jsou též vždy dlanitožilné a zpeřené zas zpeřenožilné. 4. To- liko u některých kapradin nalézáme l-y v i d 1 i č- naté neb dichotomické, zvláště pěkné u Glei- chenia dichotoma\ tu hlavní řapík děli se na dvě stejné větve, tyto opět, a to příštím ro- kem, větve druhořadé zas ve 2 větve třeti- řadé, které pak nesou čepele lístků zpeřeno- dílných ; také pod každou větévkou vřeteno- vou sedí takový lístek. Chceme-li porovnati toto čtveré složení neb rozvětvení l-ů s roz- větvením stonků, na př. ve květenství (v. t.), seznáme, že I. zpeřený jest obdobný květen- ství hroznovitému a to hroznu neb klasu, I. prstnatý však okolíku neb strboulu, I. zno- zený kvétenstvi vidlanovitému, a to dvoj- srpku ; konečně l-y dichotomické u kapradin přirovnati lze stélce dichotomicky rozvětvené, na př. u chaluhy {Fucus) neb Dictyoty. — Složitost čili rozvětvení l-u může po- stoupiti do vyšších stupňů, totiž rozvětvení může se v lístcích neb úkrojcích primárních opakovati, a tak povstávají l-y dvakráte zpe- řené (obr. 35. u akacií) neb nejprv prstnaté a v druhém stupni složení zpeřené, a to mnohojařmě zpeřené u citlivky {Mimosa, obr. 34.). L. vícekrát složený (/. decompositum), jehož složitosti ke konci ponenáhlu ubývá, vidíme v obr. 33. u žluťuchy (TTialictrum minus). — Mezi l-y složenými a jednoduchými jsou začasté přechody tím způsobené, |e jednotlivé lístky nejsou úplně od sebe a od vřetena odděleny, nýbrž na zpodu více méně vysoko spojeny listovou substancí. Jsou-li lístky l-u zpeřeného na př. jenom málo nízkou společnou membránou spojeny, která též vroubí vřeteno, jež se pak jen jako silný střední nerv objevuje, nazývá se I. zpeřeno- dílný (/. pmnatipartitum\ obr. 27. vlašto- vičníka, Chelidonium), z lístků stávají se ukroj ky, které zde isou k dolejšku l-u stále menší, konečný ukroj ek pak jest největší, pročež se I. ten jmenuje zároveň lýro vitým. Podobně I. dlani tý neb prstnatý přechází do dlanitodílného. Jsou-li úkrojky ještě výše, as do póla šířky listové, spojeny, I. tedy jen do póla dělený , slově zpeřenokfaný (obr. 9.), I. bolešcvníka {Heracleum) lichozpe- řený s lístky zpeřenoklanými a pilovito-zuba- tými) a dlanitoklaný, jako u javorů na- šich, a jsou-li choboty mezi volnými úkrojky okrouhlé, slově téžzpeřenolaločný, jako u našich dubův, a dlanitolaločný, jako u révy vinné, platánu neb u Sterculia platani- folia (obr. 29.), kdež jest 5laločný. Jako jsou l-y trojené, tak jsou i trojklané a trojlaločné, jako u jaterníka {Hepatica) neb u chmele (obr. 13.). Rozdělení l-u a rovněž i lístků l-u složeného obmezuje se začasté pouze na kraj l-u a tak povstávají l-y a lístky zubaté (obr. 16., 18.) neb pilovité (Jol. serrata), jsou-li zuby a výkrojky mezi nimi ostré, špi- čaté a zuby ku předu namířené (obr. 4.), neb vroubkované (fol. crenata), jsou-li zuby tupé neb zaokrouhlené (obr. 12., 19.). Ko- nečně, nejsou-li ani kraje ozubeny, nýbrž celé, rovné neb obloukovité, máme l-y celo- krajné neb nejcelejší (fol. integerrima; obr. 5., 7.). Tak tedy vede celá řada pře- chodů od l-ů rozličné složených až k l-ům nejen jednoduchým, ale i nejcelejším. — Co do povšechného tvaru celého plochého l-u a též lístků l-u složeného, nalézáme zase všecky možné přechody od tvaru kruhovi- tého do čárko vitého. Jsou tedy l-y a lístky okrouhlé neb přiokrouhlé (obr. 22.), elliptičné, vejČité (obr. 7., 25.) a opak- vejcité, podlouhlé (obr. 17., 23., 38,), kteréž názvy nepotřebují výkladu, k o p i n a t é, jsou-li do špičky ostré ponenáhlu rovnými kraji zúžené, čárkovité (obr. 6.), jsou-li úzké a rovnými, souběžnými kraji obmezené, jako l-y největšího počtu trav a šáchorovi- tých ; vybíhají-li při tom v delší tenkou pichla- vou špičku, nazývají se sídlo vité; celé tenké uzounké l-y a lístky šlovou Štétino- vité. Vůbec závisí tvar l-u často na způ- sobu, jak vytvářen jest konec neb špička a pak zpodina čepele listové. Konec může býti špičatý, krátce neb dlouze zašpiča- těný, neb naopak zase zaokrouhlený (prustka). — 7. Piantaí-o media (jitrocel, rosctka ■ (íor (maceška). — 13. Humuíiit lupuliis (chmel). — Icsni).— 19, Viola bifoia (violka dvoukvčta). — 24. KeriMscuin thaptus (diviina). ottCv slovník naučný. avičnikl — 2S. Afsculus (kaátan koňský). — 29. StercuUa p^ataaifolia. — 30. Oxalh Iwii-um minus (žluťacha). — 34, Mimosa (citlivka'. — 35. Acncia hetcrophyila. — S"). Nípentkes (iáčkovka), — 40. S^riacmía puipurej. — 41. VUkularU (bubli- no lap ka). List. 113 tupý, uCatý, anobrž i chobotem vykrojený, jako u l-ův a lístků opak srdčitých (obr. 30.). Zpodina čepele bývá často do řapiku zúžená a prodloužená u l-ů k 1 í n o v i t ý ch (obr. 28.) a kopisto vitých (tyto jsou zároveň ke konci zaokrouhlené). Je-li zpodina rovjíočárně jako ufatá, nabývá I. ke konci poznenáhlu zúžený tvaru přítrojhranného, jako u to- polů (obr. 16.); je-li zpodina povy táhlá ve 2 laloky a choboty od řapiku oddělená, po- vstává 1. srdčitý, jsou-li laloky ty zaokrou- hlené (obr. 18., Viola Silvestr is), neb led vín- ko vitý, je-li celý I. na konci též zaokrou- hlený a poněkud siráí než dlouhý (obr. 19., Viola biJlora\ anebo střelo vitý čili šipo- vitý, jsou-li ty laloky špičaté a dolů sehnuté, jako u ší patky {Sagittaria sagittifolia, obr. 20.), h r ál o v i t ý však neb p í k o v i t ý, jsou-li rovno- vážně odstálé, jako u šťovíku {Rumex aceto- sella, obr. 21.). Všeobecně vchází řapík v uve- dených tvarech l-ů do dolejšího konce (zpo- diny) čepele listové, jsou vsak také l-y t. zv. štítovité, jako u řeřichy španělské {Tropaeo- lum, obr. 22.), jichž řapík vniká asi do pro- středka zpodni strany (rubu) čepele, kteráž spočívá téměř napříč na jeho konci. Vznik toho tvaru možná si představiti, myslime-li si vnitřní kraje laloků srdčitého l-u nad řa- píkem srostlé, ačkoli srůst ten jest sourodý (kongenitální), ježto ty laloky hned srostlé ze zpodiny prvotní čepele vyrůstají. — Při- sedá-li I. srdčitý neb střelovitý bez řapiku na stonku, musí jej laloky svého zpodu objí- mati a slově také l-em objímavým fobr. 23. od mléče, Sonchus). Kdyby však laloky ta- kového l-u opět, a to na protější straně stonku, jejž objímají, srostlé se vyvinuly, povstal by I., kterým by stonek takořka pro- cházel neb byl prorostlý; takové l-y pro- rostlé vidíme na okoličnatci prorostlíku {Bupleurum rotundifolium, obr. 25.). Podobný srůst, zase kongenitální, spojuje u zimolézu zahradního {Lonicera caprifolium) dva vstřícné l-y srostlé jako v jeden I., jímž stonek rovněž zdá se býti prorostlým (obr. 26.). Oproti l-ům jednoduše přisedlým stojí l-y sbíhavé, jejichžto basis po obou stranách táhne se jako listovité křídlo po stonku dolů, někdy až k nejbližšímu l-u níže stojícímu, jindy méně hluboko. Sbíhavé l-y mají mimo divizny lékařské ( Verbascum thapsus, obr. 24., a V, thapsi/orme) též některé bodláky {Cirsium, Carduus, Onopordon), Zajímavé jsou ony případy, kdy na téže rostlině dvojí rozličné l-y, t.j. lupeny se vyvinují. Nemíníme ani té okolnosti, že rost- liny mnoholeté v mladším věku tvoří lupeny menší a jednodušší, později, když sesílely, l-y větší a složitější, iak viděti na oddenku čemeřice (obr. 2.), jejíž lupeny prvního roku jsou ien Sdílné, druhého však již znoženě Sdílné; ani toho, že na lodyhách nadzemních často doleji a zas nejhořeii složitosti a mo- hutnosti l-ů ubývá: ale bělí o rostliny, které buď v různých dobách neb v různém ústředí vyvinují l-y zcela rozličně vytvářené. Tak nesou již svrchu zmíněné akacie (jako Acacia Ottftv Slovntk NauCoý, >v. XVI. xo/a igoo. heterophylla, obr. 35.^ dílem pouhé fyllodie, dílem l-y s čepeli avakráte zpeřenou. Jak ústředí působí na tvar l-ů, vidíme u někte- rých vodních rostlin, na př. u lakušníků {Ba- trachium^ obr. 36.), jichžto vodní, t. j. ve vodě úplně ponořené l-y jsou vždy v úzké čárkovité úkrojky rozděleny, kdežto l-y na vodě vyplývající, lícem na vzduch vydané, jsou srdčité, Slaločné, vroubkované. Není po- chybnosti, že tvar vzplývavých l-ů jest tu původnějši, z něhož vodní l-y rozdělením v tenká žebra povstaly právě působením živlu vodního. Jiná přeměna l-ů obyčejných aneb jistých jich částí jest přeměna vtrny a vúponky. U dřišťálu (Berbens) jsou l-y prodloužených větvi normálně vesměs přeměněny v trny zdřevnatělé s bodavou špičkou, buď jedno- duché (obr. 38.) neb často 3klané, někdy i 5klané. L. jest tu jaksi redukován pouze na zdřevnatělé hlavní nervy, mezi nimiž li- stový parenchym se nevyvinul. Tyto trny listové ovšem neslouží již assimilaci, nýbrž jsou na obranu proti mlsným nepřátelům, za to však krátké větvičky (brachyblasty) v úžlabí trnů nesou hustě podlouhlé, zelené, obyčejné l-y assimilační; tedy má dřišfál též dvojtvárné l-y. L-y akátu (Robinia pseudacacia) mají pouze palisty ztrnovatělé. Přeměnu celého l-u mimo palisty v úponku (v. t.) ukazuje druh jihoevrop. hrachoru bezlistého {Lathjrrus aphaca, vyobr. 37.): činnost assimilace u toho listu obme- zuje se jedině na palisty, za to zvláště zve- ličelé. Také u tykve (Cucurbita pepo) jsou jisté listy přeměněny v úponky jednoduché, které na konci též úponkovíté větévky po- spolu sedí, čímž povstává úponka rozvětvená. Palisty tam nejsou, ale vedle úponek na lo- dyze stojící zelené l-y obyčejného laločna- tého tvaru slouží assimilaci. U hrachu však pouze konečný lístek a nejhořejší pár po- stranních jsou přeměněny v úponky, ostatní jsou l-y normální dvoujařmě suclozpeřené (obr. 11.). Jak tvar l-u bývá přizpůsoben funkci, aneb jak pro zvláštní funkce zvláštní tvary l-ů se vyvinuly, nejpoučněji na oči nám staví rost- liny t. zv. masožravé (v. t.) čili hmyzo- Žravé. Možná rozeznávati dva typy l-ů těchto rostlin. Jeden typ jest l-ů konévkovitých nebo láčkovitých. Rostliny rodu Nepenthes náčkovky), v tropické Asii a na ostrovech Ceylonu a Madagaskaru rostoucí, mají vedle obyčejných kopinatých l-ů též takové, jichž silný střední nerv prodlužuje se v jakousi otáčivou úponku, nejprve dolů sehnutou, pak obloukem vystupující a končící v konvico- vitý díl, jenž má na ztlustém vroubkova- ném okraji ústním okrouhlé víčko, které ve dne odstává a v noci k ústí se přiklopí (obr. 39.). V konvici jest voda vyloučená ze žlázek vnitřního povrchu jejího. Hmyz, jenž lákán medovou šťávou ústím vylučovanou přilétne nebo po l-u vyleze, snadno do ko- névky spadne, tam se utopí a masité jeho části se rozpustí a zvláštními žlázkami vssají se a ztráví. Jednodušší jsou konévky Sarra- 8 114 Li cenil, mající téi vfíko, ale vipfimené, 3 na bfjiní strané křídlovitý kýl, po němí hmyz pohodlní ai k ústi vylézti a snadno ve vod- naté ifávč, v konévce vyloučené, do níž padne, zahynouti mfiže. Tato konévka s ví- kem jest i zde tvořena čepelí listovou a pFe- chází přímo do krátkého řapiku (obr. AO.). JeSlĚ uvádíme vodní rostliny bublinatky (fřrř- cularia), jichl více druhQ u nás rostoucích na l-ecb v ilzké úkrojky rozdílených nese jednotlivé úkrojky pfemSněné též v láčky nebo měchfrky, na jejichí 2pyském sevře- ném Ústí trci brvky na způsob tykadel (obr, 41. a). Hořeni pysk jest do vnitř protaien v klapku, přiléhající uvnitř ke kraji dolejšího pysku (obr. 41. ft v pi&řezu láčkou). Nčkterý mi a na kaidé polovině lícní strany 3 itéti- nami. Usedne-li naiS hmyz nějaký, sklopí se podráždéním obé poloviny jako aeaky knihy, brvy se sevřou a ubohý hmyz tak dlouho dril v zajetí, aí pojde a stane ae kořistí l-u. L-y hrayzoíravých rostlin kromě výkonu assi- mílacc tedy jsou téí schopny masité a bíl- kovinné součástky hmyzu rozpouštěti fermen- tem svých ilázek pepsinu podobným, jako činí to íivočlch ve svém ialudku, a vstřebati a ítráviti je k přilepšeni své výživy. Pohlédněme ješté na anatomické slo- lenf většiny I-& plochých, které zvláitějest přizpůsobeno k výkonu assimilace. Kus prft- řezu listového (vzatého z listu ptačího zobu, Ligastrum lueidum) ukazuje vyobr, i, 2G94. Na ^■*-poněvadž to proti vlastní vůli a svobodě jest a v žádných věcech lidských víceji svobod požívati potřebí není, jako při kšattích*. — Jinak l-em mocným rozumí se též plnomocenství. L. obranný. Nevyhověl-li odsouzený při soudu zemském rozsudku ani po úmluvě ani po zvodu, mohl žalující přikročiti k třetímu stupni exekuce, k panování. To dalo se tím, že vyžádal si od menších úředníků desk zem- ských I. obranný, o čemž napsal se protokoll v deskách a na základě tohoto ještě druhý I. od úřadu nejv. purkrabí pražského, který byl povinen žalobce dáti uvésti v užívání zvodem zabavené nemovitosti. Odpor proti l-u obrannému byl považován již za odboj, který opravňoval násilí. (Zřízení zem. Vlád. § 21.; z r. 1549, G29; z r. 1564 D 19, 49.) To vše platilo i v Obn. Zřízení (G 14 a 15). Taxovní řád císařovny Eleonory z r. 1711 propůjčuje I. obranný {Gewáhr-Losbrief) při exekuci reálné, ješná-li se o nemovitosti, hned při zvodu. 1 tu vydává purkrabství ještě druhý podobný list, s kterým žalobce zvítězivší v držení nemovitosti se uvádí, při hypoteč- ním dluhu po šestinedělní lhůtě marně uply- nulé k právnímu uvázání, při véně vdovském po 4 nedělích k prvnímu panování. L. odhadní slula v právu staročeském listina, kterou byl zvítězivší žalobce oprávněn přikročiti ke konečnému aktu reální exekuce, k odhádání. To mohlo se původně státi pouze po panování, a tu vypravil se m\stokomorník, kterému s komorníkem příslušelo odhádání, k držiteli dědin, které měly býti odhádány, s l-em odhadním oznamuje, že od dání l-u tohoto ve čtyřech nedělích statek odhadne; v této době mohl odsouzený podati odpor, a to buď osobně při úřadě purkrabství praž- ského nebo l-em pod pečetí a vyžádati si obeslání do dvou neděl. Nemohl-li by odpor svůj náležitě odůvodniti, byl třetím dílem summy, o kterou jde, pokutován (Zříz. zem. 1564 D 21, Obn. Zříz. G 18—20). Rozhodoval o tom soud purkrabský, který ve větších List. 117 sporech vyžadoval si dobrozdání soudu zem- ského. Obnovené Zřízení zem. přijalo toto zařízení, zmírnilo však pokutu pro neprove- dení odporu na jednu pětinu. (Srv. i deklarat. ze dne 21. říj. 1647, Na rozdíl od l-u obran, upozorňuje zvlášté reskript ze dne 27. říj. 1655.) L. pro volací byl v staročeském právu lennim písemní rozkaz nejvyššího Sudího krá- lovství Českého městu, kteréž bylo nejbližší statku odúmrtí na krále spadlého, aby dalo po tri dny trhové takovou odúmrť biřicem všeobecně oznámiti s vyzváním, aby se při- hlásil, kdo by se domníval míti k statku na krále spadlému lepŠí právo než král. Formu- lář obsažen jest ve Vladislavově Zřízení zem- ském a z r. 1549, § 323.a (O 24). To zrušeno bylo Obn. Zříz. zemským. L za ch ovací slulo vysvědčení od pří- slušné vrchnosti o zrození z řádných man- želů neb o poctivém živobytí, provozování živnosti atd. Nahraditi se mohlo takové vy- svědčení vyznáním rodičův, svědectvím dvou sousedů zachovalých neb přijetím svědectví pro věčnou pamět L. zatykači byla v právu staročeském, ztmském i městském, otevřená listina opa- třená pečetí příslušného úřadu, kterou zaha- jovala se exekuce osobní vyzváním dlužníka, aby do 14 dnů buď zaplatil, buď dostavil se do vězení, neb podal námitky, žádaje za obe- slání věřitele (obeslání z neřádného zatčení). Nepřijetí l-u zat. neměnilo nic na povinnosti dlužníkově, odpor dokonce pokládán byl pak za odboj. O platnosti námitek rozhodoval soud městský neb purkrabí pražský, který ve věcech důležitějších bral radu u soudu zemského. Byly-li námitky zavrženy, pokuto- ván dlužník obnosem jedné třetiny, dle Ob- noveného Zřízení zem. jedné pětiny summy, o kterou šlo; nejednalo-Ii se o peníze, po- kutou 10 kop gr. Nevyhověl-Ii odsouzený l-u zatýkacímu, žádal věřitel u města neb u soudu purkrabského za první právní napomenutí, po 14 dnech za druhé napomenutí, opětně po 14 dnech za ^nepoctivý zatykač«, načež následovalo násilné uvěznění. (Srov. Zřízeni zem. 1564 D30— 36, Obnov. Zřízení zemské G 28—47, Práva městská C21, 22, N 17.) Srv. Díl 1. JTe. L. zatykači neboli stíhací, zatykač (§§ 416. až 418. rak. ř. tr. z r. 1873), vydává se nyní v řízení trestním k tomu konci, aby byl po- stižen obviněný, který jest naléhavě pode- zřelým ze zločinu a buďsi uprchl anebo mešká v místě soudu nepovčdomém ; anebo ten, kdož, jsa pro zločin zatčen, uprchl z vazby. L. zatykači vydati může ien soud trestní (radní komora, výjimkou soudce vyšetřující). K ob- sahu jeho náleží označení zločinu, popis osoby obviněného a žádost ke všem soudům a úřa- dům bezpečnosti, aby jej prozatímně zatkly a žádajícímu soudu dodaly. Rozšířeni zatykačů má se díti dle platných předpisů. rc/i. L. Železný viz Glejt. L. v tkalcovství, čásť brda (v. t.), jež se skládá z hadlafů (v. t.). Iiist Friedrich, zakladatel národohospo- dářské celní ochranné školy v Německu (* 1789 v Reutlingen — f 1846 u Kufsteina), studoval gymnasium, byl nejprve magistrát- ním písařem a později vyšším úředníkem ve virtemberském rainisterstvě. R. 1817 povolán byl za professora státních věd na universitu v Tubinkách, ale byv volán k zodpovídání pro své liberální smýšlení a pro své účasten- ství v založení německého obchodního a živ- nostního spolku, jenž měl za účel odstraniti vnitřní cla v Německu, vzdal se r. 1819 pro- fessury a zvolen za poslance ve virtemberské komoře, ale radikálními svými návrhy vzbudil nelibost vlády, zbaven mandátu a vyšetřován; r. 1822 odsouzen a později skutečně uvězněn. Teprve r. 1825 udělena mu milost s pod- mínkou, že se odebere do Ameriky. Zde stal se sprvu redaktorem a působil ve smysle celní ochranné politiky. Později stal se spo- lečníkem výnosných dolův uhelných. R. 1830 byl jmenován americkým konsulem v Ham- burce, ale nebyl potvrzen, později konsulem v Lipsku, kde zabýval se podniky jednak literárními, jednak praktickohospodářskými. Tak dal myšlénku k vydávání velikého stát- ního slovníku Rotteck-Wdckerova a k usku- tečnění důležitého železničního spojení Lipska s Drážďany. Poněvadž také postavení jeho v Lipsku saskou vládou bylo zmařeno, uchýlil se L. r. 1837 do Paříže, kde oddal se vý- hradně činnosti literární a žurnalistické. R. 1840 vrátil se do Německa, kde působil dále publi- cisticky pro ochrannou politiku celní, podnikl agitační cest^ do Belgie, Uher, Anglie, ale nemoha dosici hmotné existence a soužen tělesnými neduhy zastřelil se 30. list. 1846 u Kufsteina v Tyrolsku. Význam L-ův jest jednak v jeho praktické agitační činnosti, ze- jména ve směru celní jednoty německé na podkladě ochranném, jednak v jeho pracích literárních. Vedle četných brošur a článků novinářských jest nejdůležitějším jeho dílem spis: Das nationale System der politischen Oekonomie, jenž vyšel r. 1840 v Štutgartě a dospěl záhy k několika vydáním. L. zavrhuje zde dosavadní soustavy oekonomické, jak merkantilismus a fysiokratismus, tak i nauku Smithovu, vytýkaje jim jednostrannost. Ze- jména naproti soustavě Šmithově, již nazývá theorií směnných hodnot a jíž vytýká mate- rialistický, kosmopolitický a egoistický ráz, staví svou vlastní soustavu t. zv. produktiv- ních sil. Nikoliv mrtvé vyrobené hodnoty, nýbrž živé výrobní síly národa, jež jsou vlast- ními prameny oněch hodnot, třeba správně oceňovati, chrániti a je podporovati. Ale tak lze činiti nikoliv se stanoviska kosmopolitismu, nýbrž se stanoviska ochranně národního. L. rozeznává v hospodářském vývoji národů tyto stupně: stav divoký, pastevní, zeměděl- ský, zemědělsko-průmyslový, zemědělsko-prů- myslově obchodní. Kdežto na prvních stup- ních vývoje prospěšná jest hospodářská svoboda, nutná jest u národů samostatného hospodářského vývoje schopných na dalších stupních ochrana průmyslové výroby proti 118 List. — Listen. soutěži ciziny po tak dlouho, až domácí prů- mysl dojde takého rozvoje, Že soutěži cizo- zemské i bez ochrany celní s úspěchem bude moci čeliti. Pak teprve na tomto stupni, na kterém se na příklad nalézá jíž Anglie, bude lze vrátiti se k zásadě obchodu svobodného. — Ačkoliv theorie L-ovy mají na mnoze ráz umělých konstrukcí se stanoviska historické kritiky nikoHv bezvadných a vědecké pro- hlouben os ti postrádajících, sloužíce přede- vším účelu praktickoagitačnímu, nelze přece upříti L-ovi originálnosti myšlének i nábad- nosti jich pro další práci vědeckou. Zejména kritika Smithova učení nepostrádá mnohého zdravého jádra a také L-ovy návrhy positivní osvědčily se v letech pozdějších, kdy skoro všechny státy kontinentní vrátily se k zása- dám ochranné politiky celní, života schop- nými, a tak vývoj hospodářský dal na mnoze L-ovi za života neuznanému a nedoceněnému za pravdu. L. nalezl nejen mezi praktiky, nýbrž i mezi theoretiky četné stoupence a bude ve vývoji vědy národohospodářské za- ujímati vždy místo čestné a důležité. C.H. Ust., skratek přírodopisný, jímž označen M. Lister. Iiista olvilni viz Civilní listina. Ústa y Aragon, don Alberto, básník a učenec špan. (♦ 1775 v Trianě, předměstí sevillském — f 1848 v Seville). Studoval v Se- ville, byl již ve svém 15. roce professorem mathematiky na soukromém ústavě, ve 20. le- tech na námořní kolleji v San Tclmo, potom r. 1803 byl vysvěcen na kněžství a stal se r. 1807 professorem rhétoriky a poesie na universitě sevillské. Při invasi francouzské byl pro svoje sympathie s Francouzi r. 1813 vypověděn, jakožto »afrancescado«. R. 1817 byla mu udělena milost, načež přednášel po tři léta mathematiku na akademii v Bilbau, a r. 1820 pak založil v Madridě kritickou revui »E1 censore, jsa také činný jakožto redaktor »Imparcialu«. S několika vynikají- cími vzdělanci zařídil tamže proslulou kollej San Mateo, jejímž byl ředitelem a která hrála velikou úlohu v regeneraci Španělska. Svo- bodomyslný ráz jeho učení nelíbil se vládě, a kollej byla zavřena r. 1823, načež L uchýlil se do Bayonny, kde vydával časopisy >Gaceta de Bayon* (1828) a »Estařeta de San Seba- stiane (1830), potom do Paříže a do Londýna. Povolán jsa zpět do Madridu r. 1833, stal se vrchním redaktorem úřadních novin »Gaceta de Madrid«. Byl také jedním ze zakladatelů »Atenea<, svobodné university madridské, a řídil pak kollej »San Felize Neri« v Cadizu; r. 1844 stal se opět professorem mathema- tiky v Seville, děkanem filos. fakulty a ka- novníkem. L. byl vychovatelem skoro celé svobodomyslné generace své doby a mezi jeho žáky náleží velký počet slavných spi- sovatelů, vojevůdců, diplomatů a státníků, jako Ventura de la Vega, Duran, Espronceda, Escosura, Ochoa a j. v. Byl elegantním bás- níkem, ba někdy i vznešeným, náležeje k nej- větším španělským lyrikům své doby, neboť s bohatou fantasií a hlubokým citem spojoval jemný vkus a pravý filosofický názor světový, vynikajícím kritikem a rozhodným odpůrcem romantismu. Jako politik byl velmi nestálý. Z jeho spisů dlužno uvésti: Poesias (Madrid, 1822; 2. vyd. 1837, 2 sv.), jež pokládají se za klassické výtvory špan. literatury; Troxos escogidos de los majores hablistas castellanos en prosa y verso (t., 2 sv.), pěkný to výbor španělské poesie a řečnictví; pak Curso de historia universal, špan. zpracování Ségurovy »Histoire universelle« až po dobu nejnovější; Secciones de literatura dramdtica espaňola ťt., 1839); Ensayos literarios y criticos (Sevilla, 1844; 2 sv.); Tiatado de matematicas puras y mixtas, L. také napsal dodatky ku Mariá- nově a Mifíanově » Historia da Espafia* (Madrid, 1828). Jeho životopis napsal Rivadeneyra v 67. sv. »Biblioteca de autores espafíoles* (1876). Usteo u palné zbraně ruční viz Lučík. Listen (v bot.), bractea^ náleží zvláštní formaci listů na přechodu z vegetativní rost- liny ke květům a nalézá se tudíž v oboru květenství na všech jeho osách, jakož i na osách (stopkách) jednotlivých úžlabních květů, tedy pod samými květy, a tyto podkvětní l-y nazývají se lis tence (bracteolae). U rost- lin dvóudéložných bývají pod květem úžlab- ním obyčejné 2 postranní listence, u jedno- děloŽných ponejvíce 1 nazad k ose mateřské postavený (adossovaný). Nezřídka však, zvláště když květy velmi hu.stě stojí, jako v okolíku a strboulu — tak u složnokvětých obyčejné, u mnohých okoličnatých — v palici arono- vitých rostlin, ale i v hroznu, jako u kříža- tých, l-y podpůrné bývají beze stopy úplně potlačeny, také listence nezřídka nalézáme potlačené, coŽ se pozná z následujícího po- stavení kališních neb okvětních lístků, které pak tyto předchozí listence aspoň potentia předpokládá. Obyčejně jsou l-y malé lístky, mnohem menší neŽ lupeny, buď jak tyto ze- lené a bylinné, anebo blánovité a pak někdy i záhy opadávající. Jsou-li však listy (lupeny) samy malé a úzké, neliší se, jako v rodu Thesium^ l-y mnoho od lupenů, a jinde zas lupeny ponenáhlu na stonku vzhůru se zmen- šujíce pozvolna přecházejí do l-ů, tak že není vždy ostrá hranice mezi oběma útvary zna- telná. Také mezi šupinami na lodyze záraz {Orobanche) neb babího zubu (Lathraea) a mezi l-y též šupinovitými morfologický rozdíl mizí. Někdy naopak obyčejnému pravidlu následují po úzkých listccn značně rozšířené a zveli- čené l-y pod květy, jako u černýšů {Melám- pyrum), některých mateřídoušek {Thymus), Veliký bývá také I. u mnohých aronovitých, který stojí jednotlivě pod květenstvím a je v mladosti jeho, někdy i trvale, uzavírá a ochraňuje; v této formě říká se mu toulec [spatha). Toulce takové veliké, často ve vět- ším počtu, mají také květenství mnohých palem ; téŽ okolíky česnekovitých (rodu Allium) bývají z mládí dost velikými 1 — 2 toulci uzavřeny. Avšak netoliko tyto toulec, nýbrž i malé l-y slouží k tomu, aby kryly a chránily ve svém úžlabí malé ještě a nevyvinuté květy. Lister — Listina. 119 Kde kvéty jsou nahloučeny v okolíku neb strboulu, tam také l-y hustěji pohromadě stojící tvoří obal celého květenství, jako u okoličnatých a složnokvětých. U těchto poslednějších obal ten také slově zákrov, jehož l-y bývají často velmi četné, nezřídka střechovitě se kryjí a vyjma leda nejvnitr- nější nemají květu ve svých úžlabích. Rov- něž jalové (sterilní) l-y bývají někdy na konci hroznovitého květenství vyvinuty jako cho- cholka; tak u některých Thesií, Eitcomis a j. Tak jako listy kalicha neb koruny, tak i l-y zákrovu v kruhu stojící srůstají někdy svými kraji, na př. u pryšců {Euphorbia)^ kdež zá- krovcček napodobí okvětí, u štétkovitých (Dipsaceí), v rodu Tagetes (složnokv,). Stojí-li zákrov z l-ů, v kruhu buď srostlých neb také volných, těsně neb blízko pod jediným kvě- tem, jehož jednoduché okvětí jest zbarvené, korunovíté, činí zákrov ten klamný dojem pravého kalicha, jako u Alirabilis a u jatrníka {Hepaticd), a když stoji pod kalichem, před- stavuje druhý, vnější kalich, t. zv. kalíšek, jako u slezů (Malva), Lavatery. Jakkoli l-y bý- vají obyčejně neúhledné, zelené neb bláno- vité a bezbarvé, přece také, zvláště jsou-li nadobyčejně velké, stkvějí se někdy pěknými barvami, červeně, modře neb bíle u někte- rých černýšů {Melampyrum)^ růžově u šalvěje muškátové {Salvia sel area), žluté u dřínu obec- ného {Cornus mas), bíle u dřínu Švédského {Cornus suecica). Také toulec mnohých aro- novitých bývá zbarven, krásně červené v rodu Anthurium, mléČně bíle u Cally, Richardie (Kolokasie). Takovéto zbarvené l-y kromě ochrany mladých neb jinak nahých květů mají ještě druhý úkol, totiŽ činiti květy a celé květenství nápadnými hmyzu a lákati jej k návštěvě za účelem opložování, čímž u květů nepatrných nahrazuji korunu v ohle- du biologickém aneb aspoň dojem korun barevných ještě zvyšují. L.Č, Uster [listr]: 1) L. Martin, přírodopisec anglický (* 1638 v Radcliffu — f 1712), vy- studoval lékařství a byl lékařem v Yorku, později tělesným lékařem anglické královny Anny. Vynikl studiemi zoologickými, bota- nickými i geologickými. R. Brown nazval ku poctě jeho rostlinný rod L i s t e r a. Působil i na rozvoj geologie, hlavně první dal podnět k hotovení map geologických, avšak trval ještě na nerostné povaze zkamenělin. V zoo- logii byl nejvíce činným. Byl přítelem vyni- kajícího angl. přírodopisce Johna Rayc, též jeho spolupracovníkem, i vydal Rayuv pří- rodopis hmyzů. Soustavně zpracoval pečlivě měkkýše a pavouky, snažil se také pronik- nouti a zobraziti ústrojnost těchto živočichů. Ze spisů jeho jmenujeme: Historiae animalium Aiígliae třes tractatus (1678); Historia sivé synopsis conchyliorum (Lond., 1685—88; 2 sv. s 1057 tab.); Naturgeschichte der Spinnen (z lat. přeložil Martini, Quedlinburg, 1778). 2) L. sirjoseph, slavný chirurg anglický (♦ 5. dub. 1827), studoval v Londýně, r. 1855 stal se prof. klinické chirurgie v Edinburku a r. 1877 jako nástupce Fergussonův prof. téhož oboru na Kings Collcge v Londýně. R. 1884 stal se baronetem. Nejvíce proslul zavedením antiseptické methody (viz Anti- sepsis v chirurgii), z níž postupným zdoko- nalováním vyvinula se asepse a bylo umož- něno, že lze při zachovávání náležitých pra- videl prováděti veškeré úkony chirurgické bez nebezpečí nákazy septické. Odtud datuje se hlavní zdroj velkolepých pokroků moderní chirurgie. Z prací jeho literárních buďtež uvedeny: Minuté structure of the iniiolnntary muscular fibre (1857); Early stages of inflam- mation (1859); On excision of the wrist for caries (1865); Ligature of arteries and the antiseptic systém (1869); On the germ theory of putrefaction and other fermentative changes (1873); A further contribution to the natural history of bacteria and the germ theory fer- mentative changes (1873); The germ theory of fermentation and its bearings on pathology (1875); Lactic fermentation and its bearings on pathology (1878); Principles of antiseptic sur- gery (1891). Iiistera RBr., dvojlístek, bradáček n. protáhlička, rod rostlin Iděložných, vsta- vačovitých z podčeledi hlístnikovitých {Neotticae) s okvětím, jehož ušty jsou v přílbu sklímené a pysk bezostruhý, žlabovitý, 2klaný a svislý. L. jest bylina zelená oddenku buď krátkého s kořeny svazčitými nebo plazi vého s kořínky jednotlivými a s lodyhou pod pro- středkem po 2 listech vstřícných, buď široce vejčitých (d. vejčitý, L ovata RBr.) nebo trojhranně srdčitovejčitých (d. srdčitý, L. cordata RBr.). Malé zelenavé květy skládají řídký hrozen. První druh roste po Čechách na vlhkých lukách, druhý v stinných hor- ských lesích. Déd. Uster a Mandal, nejjižnější okres Nor- ska, hraničí se Skagerrakem, na vých. s okre- sem nedenáským, na záp. se stavangerským. Děli se ve dvě fojtství, listerské a mandal- ské, se čtyřmi městskými obcemi, jež jsou: Kristiansand, Mandal, Farsund a Flekkefjord. L. jest hornatý, M. má dobrou ornou půdu; z řek uvádíme Siredal a Mandal. Obyvatel- stvo (na ploše 7264 km* v počtu 76.213 duší) živí se dílem orbou a chovem dobytka, dílem na pobřeží plavbou a rybolovem, podnebí jest drsné. Iiistiiia (diploma^ charta, litterae). Obyčejně zove se l-nou dle okolností každý písemný záznam, který v jakékoliv příčině stal se vý- znamným. Přesněji rozumíme l-nou písem- nost, sepsanou ve formě právem žádané za účelem právním. Nauku o této formě zoveme diplomatikou. A jako při právě rozezná- váme l-ny veřejné v oboru práva veřejného a l-ny soukromé v záležitostech práva sou- kromého, ač historikové činí tu nedůsledné modifikace tím, že vyhlašují za vcřojné jen l-ny, vydané samostatnými panovníky svět- skými nebo nejvyššími hodnostáři církev- ními, ostatní bez rozdílu za soukromé. V pří- čině formy mluví se pak o znacích vněj- ších a vnitřních; k těmto čítáme text, k oněm pak vše, co tvoří pojem originálu 120 Listina. l-ny na rozdíl od opisu. K vnějším patří tedy látka, na které psáno bylo, písmo, ozdoby, linkováni, pečeť. K vnitřním formy textu (formule) a jazyk, v kterém psáno. Při textu možno pravidelně rozeznávati věty úvodní (protokoU), zakončující (eschatokoll) a jádro listiny, kontext. V protokolle vyskytují se v dobách starších: Vzýváni boha symbolické neb slovy; invokace symbolická dala se kři- žem neb jiným znamením, slovy pak oby- čejně: Ve jménu božím, amen. Na to následo- valo jméno původce, vydavatele l-ny, často ve spojení s větou (devotní) poukazující, že vy datel děkuje za svou moc Bohu (z boží n:i- losti), dále adressa čili jméno osoby, které I. se vydává (adressát), často ve spojení s pozdravem {saluuuio). L-nu zakončil podpis vydatele neb jeho zástupce i svědků, často i úředníka, pověřeného revisí l-ny. I podpis zahájen byl invokací, pravidelně alespoň sym- bolickou (křížem), a zakončen zvláštním zna- mením, vzniklým ze slova »subscripsi«. Někdy opakováno to vŠe v tironských notách. Dato- vání {consul et dies) nařídil nejdříve pro l-ny císařské Konstantin ]., později i pro sou- kromé, což přejal i středověk. Konec l-ny tvořilo opětné vzýváni Boha (apprecatio). — V texte l-ny rozeznáváme: všeobecné úvodní odůvodněni, proč i. vydána byla (arreuga), jako bývalo poukázání na vhodnost, nut- nost jakéhosi jednáni, zásluhy adressátovy a pod.; pak následovalo oslovení adrcssáta singulární neb kollektivní, speciální odůvod- nění vypravováním děje {narratio)^ projev vůle (dispositio), k níž připojována sanctio, poukaz to na trest neb odměnu neposluš- nosti neb ochoty, a konečně určováno, jakým způsobem má býti i. pověřena řohlášení pod- pisu, pečeti). — Jako život právní a normy, jest i obsah l-in nejrůznější a stále se mění. L. vyskytuje se ovšem teprve v dobách po- kročilejšího vývoje právního. V oboru l-in veřejných spisovány byly v Římě ze- jména: 1. zákony na tabulích dřevěných, později měděných Qeges, leges dataé), ač to nutno bylo původně jen při smlouvách mezi- národních. Při nich nacházely se: jméno a úřad navrhovatele (praescnptio)^ čas, způsob a místo hlasování o návrhu, text návrhu {ro- gatio) a výměr trestu (sanctio) při neplnění. Nejstarší jest tu tabula Bantina z 1. 133—118 př. Kr.; 2. snesení senátu {senatus consulta, nejstarší zachované jest SC de bacchanalibus z r. 170 př. Kr.); 3. edikta úřadů, jako praetorů, aedilů, kvestorů atd. (ncjst. dekret jest L. Aemilia Paula z r. 189), ovšem pak později v první řadě konstituce {edicta, de- creta, rescripta, mandata^ adnotationes^ a když císařství povýšeno nad zákon, i privilegia). Ty měly na počátku jméno císaře a adres- sáta (v dativu), pozdrav (salutem) neb oslovení (habé) a pod textem podpis scripsi, rescripsi neb vale vedle podpisu úředníka revisí l-ny pověřeného (recognovi) a datum. Psány byly v latině, pro řecké provincie někdy i řecky, což se stávalo častěji za Lva, Zenona, Ana- stasia, zejména Justiniána, až i tu r. 534 na- stala reakce. Sloh byl až po Diokleciána přesný a stručný, potom bombastický a roz- vláčný. — Říše, které vznikly na místě říše Římské, podržely celkem dosavadní formy. Tak bylo u východních Gotů, Langobardův i Normanů. Značnější změny za to vykazuje císařská I. středověká, kterou možno v prvních stoletích roztříditi ve dvě skupiny (praecepta, později privilegia, a mandata) dle toho, stalo-li se rozhodnutí za účelem trva- lého neb jen přechodného zařízení. Proto v tomto případě byly to hlavně záležitosti administrativní, v onom pak záležitosti právní, trvale důležité. Dle toho byla tu i forma slavnostnější neb jednodušší. Zřídka vysky- tovaly se i breves dle způsobu papežské kan- celáře, které Sickel přirovnává k reskriptům císařů římských. Invokace za Merovců byla monogrammatická (chrysmon) a spojila se za Karla vel. se slovnou (na př. in nomine sanctie et individuae Trinitatis), mizí však v druhé pol. XIII. stol. Jméno panovnicí uvádí se jmeno- vitě v l-nách jednodušších slůvkem >my« (nos), načež následuje titul (dei gratia Roma- norum rex semper augustus). Pokud Mcrovci uměli psáti, podpisovali l-ny slovem *sub- scripsi*, jinak psali jen znamení ruky, což později bylo pravidlem a dalo se tím, že panov- ník v nakresleném monogrammatu, obsahují- cím jméno a titul panovníka v latině (vyobr. č. 2555.), jednu Čárku dokončil ; monogramma Č. asss* Monogramma listiny cfa. Jindřicha III. (1046—1056). pak nakresleno bylo ve větě signum domni S, gloriosissimt (nebo pod.) regis po prvém slově. V době velkého interregna signum mizí. Pod- pis úředníka kancelářského byl pravidelně ve formě: N.(jméno a stav) recognovit et sub- scripsit. Datum obsahuje rok od narození Kristova a jiná chronologická určení (in- dikce atd.), léta panování císaře a místo, kde o obsahu l-ny panovníkem bylo rozhodnuto, po případě dobu zhotovení konceptu neb čistopisu l-ny. To vše bylo v různých dobách rozličné. Datování dnem měsíce bylo postupné (prvého, druhého atd.) za Merovců, za Kar- lovců vyskytuje se i římský způsob, kterého záhy jako jediného bylo užíváno (od počátku IX. stol). Jen za Jindřicha VI. vrátili se pří- kladem sicilským k prvnímu a za Bedřicha II. užíváno ho pro jižní země, prvého pak pro severní, až za Ruprcchta mizí i v Německu římský způsob. Dny týdenní jmenují se před XIII. stol. jen zřídka, ale později stává se tak pravidlem ve spojení s vyznačením dle svátků (XIV. stol.). Indikce zavedena byla od r. 802. Léta panováni (zavedená Justiniánem) při- jata byla bez výjimky, za to aera Kristova označuje se od času Ludvíka III. a Karla III. Listina. 121 Apprekace mizí v době lucemburské. Při l-nách pozdního středověku není dosud ustá- lené theorie. Obyčejně rozeznávají se vedle mandátů privilegia slavnostní i jednoduchá a listy neb l-ny s pečetí visutou a s pečetí vtištěnou, a tu zase buď pečet slouží za zá- věrku l-ny, neb jen k jejímu pověření (list, patent). Při slavnostnější formě užito pravi- delně pergamenu, pečet majestátní visutá (po případě zlatá bulla), ozdobné písmo, in- dorsální záznamy kancelářské. Podpis panov- níkův nahrazen vtlačením sekretu na zadní stranu pečeti. Jednoduché l-ny psány jsou na papíře kursivou. Ze znaku vnitřních pravidelně vyskytuje se arrenga, kterou znají již římská senatus consulta a která jest ovšem tisíceré rozmanitosti. Tvoří skoro hlavní obsah sbírek formulářů. Od VII. stol. připojuje se k arreňze oslovení adressáta {promulgatiOy slovy na př. ideoque coguoscat magnitudo vestrá) buď všeobecné {omnibus fidelibus nostris) neb zvláštní, mizí však v době interregna i při slavnostních formách a zů- stává jen ve formě všeobecné, za to vzmáhá se užívání pozdravu vlivem listiny papežské. Vypravování děje se v prvé osobě, a to již od dob římských v plurálu majestatis, ač i singulár není zcela vyloučen. Text zakon- čen byl korroborací, obvyklou již v diplo- mech merovinských (et ut hec precepcio ftr- mior habiaturf manus nostre subscripcionibus subter eam decreyemus roboraré)^ která se po- zději rozděluje na dvě frase, z nichž jedna mluví o podpisu (monogram matu), druhá o pe- četi. Za interregna často tuto větu vynechá- vali i při slavnostních formách. Vedle těchto formulí vyskvtuje se i sankce s trestem do- časným i věéným a jména svědků dle zále- žitosti, o kterou šlo; nejsou však nikdy v li- stech ani mandátech. Ke konci středověku všechny tyto formy se zjednodušují. Invokace, svědkové i mono- gramma skoro vymizeli; udržují se jen při po- tvrzování privilegií. Před jménem čte se slovo >my< v diplomech, nikdy však v listech a zřídka v patentech. Podpis úředníka děje se slovy ^ad mandátům*^ buď s jménem úřed- níka neb dvorského hodnostáře neb bez něho. V druhém případě naznačuje se původ rozhodnutí slovy: ad mandátům domini regis neb ad m. d. t\ in consilio^ dle toho,, roz- hodl-li král samostatně neb jeho rada. Tento způsob nabývá od r. 1470 převahu a od r. 1480 zatlačuje zcela způsob první. Vlastno- ruční podpis panovníkův jest řídkostí, a to skoro jen v diplomech na levo pod textem. Obsahem svým a vnitřními znaky souvisí I. papežská v prvních stoletích s l-nou římskou co nejúžeji. Tou dobou žila církev skoro, af tak díme, život vnitřní, předmětem snah její bylo prohloubení dog- matiky a ethiky a nikoli cíle veřejného ži- vota. Jakmile však státním uznáním nastala úloha organisovati administraci, nebylo za- jisté bližšího vzoru, neŽ organisace úřadů římských. A tak zdá se, že možno prohlásiti nejstarší formu l-ny papežské za identickou s římským listem (epištola). Protokoll se- stával tu z nadpisu, obsahujícího jméno pa- peže a adressu s pozdravem, eschatokoll pak tvořil vlastnoruční podpis papežův slovy, ob- sahující pozdrav neb přání a datum. V in- titulaci, při níž dle střídavého postavení jmen papeže a adressáta rozeznává se prae- scriptio (.obyčejně) a superscriptio (při l-nách císařům), označuje se stav papeže slovem episcopus, od časů Řehoře I. episcopus, servus serverům dei^ což jest od doby Štěpána IV. bez výjimky. Při breve a motu proprio zní titul (Martinus) papá (V.), Formule devotní I. papežská nezná. Jméno adressáta a stav jeho byly v dativu a uváděno bylo vždy epi- thetem {venerabilis, dilectus atd.), kterýžto- způsob přijala kurie dle vzoru římského a zachovává jej dle přísných pravidel až do- sud. Za Innocence IV. zavedené bully mají adressu vŽdy všeobecnou {omnibus Christt fidelibus) a na místě pozdravu je připojeno ^ad perpetuam rei memoriam* neb podob. Druh l-ny, motu proprio zvaný, spojuje tento způsob s intitulací breví. rravidelný výraz při salutaci jest v privilegiích »iři per- petuum*, při ostatních ^salutem et apostolicam benedictionem*. Jako l-ny úřadů římských byly bez podpisu, tak i nejstarší l-ny papež- ské mají místo podpisu pozdrav {vale, bene valeas neb pod., později bene valeteY který psán byl papežem vlastnoručně a za Lva IX. (1049—54) proměněn byl v monogramm na zá- kladě písmene N, který však nebyl psán jiř papežem. Podpisovati počali papežové za Paschala II. (1099—1118), a to slovy Ego^ (Paschalis) catholice ecclesie episcopus ss, (sub- scripsi). Kdy bylo třeba podpisů kardinál- ských, nevíme; na každý způsob znamenají daný souhlas. Při tom vždy zachováváno bylo- pravidlo, že podpisy kardinálů-biskupů měly býti uprostřed, kardinálů kněží na levo a kardinálů-jáhnů na právo. V těchto skupinách, pak rozhodovala anciennita v úřadě. — Vývoj úřadů kuriálních a složitá agenda v kanceláři apoštolské způsobily, že i jiné osoby neŽ pa- pež povolány byly k pověřování l-in. Ve zvláštní řádce {scriptum per manus), která za- končívala text, jmenován byl písař neb dik- tátor l-ny a datum (měsíc) s indikcí; v řádce data {datum per manus) jmenován byl úřed- ník revidující a čas a místo vydání l-ny. Po- slední bylo nutno aŽ od XI. stol., ježto pra- videlně dělo se tak v Římě. Pravidelně ozna- čení dne dalo se způsobem římským, tolikél i roku dle konsulů. Když od r. 542 konsulát zanikl, čítány anni post consulatum Basilii, a. když cis. Justinián jej pro osobu císařskou obnovil, čítány anni post consulatum panují- cího císaře byzantského. Po korunování Karla Vel. přenesla kurie na tohoto i kon- sulátní čítání (Lev III.), což se udrželo aŽ: do r. 904. Když 31. srp. r. 537 nařídil cis. Justinián, aby v l-nách soudních i mimo> soudních datováno bylo dle let jeho pano- vání, nezměnila kurie ihned svoji praxi; stalo- se tak teprve za Virgilia r. 550 a dělo se do- r. 781, když Hadrián I. vymanil se z moci 122 Listina. byzantské a zavedl léta svého pontifikátu. Ale již jeho nástupce Lev IlI. chtél se za- lichotiti Karlovi a připojil i jeho léta ke svým. Tato závislost trvala skoro sto let, až Lev IX. vymítil ji zcela. Indikce (řecká) vy- skytuje se jen nékdy od konce V. stol. Nej- později užíváno bylo epochy Kristovy, a to až za Jana XIII. (968—70), s vánocemi jako počátkem, a to do r. 1088 dle kalkulu floren- ckého, odtud pak i pisanského. Od Inno- cence XII. platí za počátek 1. leden. Z částí textových shledáváme s« s arrengou ve všech 1-nách slavnostních (privilegiích), propůjčují- cích milost (litterae de gratia), skoro nikdy v reskriptech soudních {litterae de iustitia). Promulgace vyskytuje se zřídka a jen vlivem franckým v stol. VUL—X. Vypravování zmi- ňuje se vždy o přednesené prosbě neb- stíž- nosti, při čemž bývalo použito textu petic, aneb mluví se o samostatné iniciativě {motu proprio). Disposice (eapropter) obsahovala rozkaz {declaramus^ dejinimus, pronuntiamus, neb v jednoduché formě per apostolica scripta mandamus). Při tom udává se i moc, na zá- kladě které papeŽ rozhoduje (reverentia při laicích, obedientia při klericích). — Dle ob- sahu dělí se l-ny papežské na litterae de gratia a litterae de iustitia a dotýkaly Sf všech poměrů života soukromého i veřejného ce- lého okrsku křesťanského. Poznati je bylo na první pohled. Bully na prvních zavěšeny jsou na hedvábném, na druhých na konop- ném provázku. K l-nám soudním pojily se formou l-ny v záležitostech administrativních. Milosti propůjčené byly ovšem nejrozmani- tější, jako dispensace, indulgence, darování, potvrzení, ochrana; při nich nebylo pravi- delné nutno, aby okolnosti v supplice uve- dené byly dříve zjištěny. O milosti rozhodo- val papež na supplice slovem »fiat, ut petitur*^ o spravedlnosti ^placet*^ po případě ^motu proprio*, — Dle formy rozeznáváme od časů Innocence II. : p r i v i I e g i a ve slavnostní formě s nahoru prodlouženým písmem v prvé řádce a závěrem inskripce slovy (m/7er/?ťřiřMm), která mají trojnásobné amen ke konci kontextu, rotu (v. t.), podpis papeže, monogramm, podpisy kardinálů, datování se jménem vrchního úřed- níka (viz Datarie a Kancelář apoštol- ská). K nim přidružily se za Innocence IV. bully, spojující znaky privilegií a listů ; první řádka jest psána prodlouženým písmem a končí větou ad rei memoriam sempiternam neb pod.; datování jest jednoduché a pečet visí na hedvábí. Časem stále vytlačovaly bully privilegia z užívání. Listy zavřené s tajným obsahem pečetěny byly prstenem rybářským, což i v textu vyjádřeno bylo (sub anulo no- stro piscatoris), a sluly breve (brevia). Zvlášť oblíbeny byly od času Pavla II. Za Inno- cence VIII. povstal konečně nový ještě druh l-in *motu proprio* zvaný, vůbec nepečetěný, než jen podepsaný papežem. Breve a motu proprii mohou býti po případě psány jinak než latinsky (italsky), ostatní vždy latinsky. Jazyk i dikce jsou pravidelně vynikající; za- městnávalať kurie řadu slavných právníků a humanistů. I o libozvučnost textu bylo hlavně za Řehoře VIL pečováno. Po stránce vnější sluší uvésti, že počáteční chrysmon (z— p) jest na J-ně papežské pravidlem od počátku IX. st až po Klimenta II. Za Řehoře VII. odpadlo zcela. Nahoru prodloužené písmo {littera ele- vata) zavedeno bylo vlivem l-ny císařské v XI. stol., za Urbana počato označovati první písmeno slov začínajících periodu vě- tovou {Eapropter, Decernimus ergo atd.) vět- ším a ozdobným písmem. Kontext zakončo- ván od doby Honoria 11. třikráte opakovaným amen. Z kříže před podpisem papežským bene valete povstala rota. Jsou to dva kruhy, jeden v druhém, a v pásce mezi nimi vepsáno jest některé heslo (na př. plena est terra miseri- cordia domini), střed pak křížem rozdělen ve 4 segmenty. V hořejších napsáno ses P. (sanctus Petrus), v druhém ses P. (s. Paulus)^ v dolejších obou rozděleně jméno papeže ( (/r-banus papá sec). Tak jest od dob Urbana II. pevným zvykem. V této rotě, jako v mono- grammu l-ny císařské, jest buď čárka některá neb slovo napsáno vlastnoručně papežem jako podpis jeho. Jménem svým počali se papežové podpisovati Paschalem II. (f ego N. papá). — Důležitou úlohu hraje olověná pečet, viz Bulla (diplom). L-na soukromá spisována byla v Římě dosti pozdě (ve III. stol. př. Kr.), a to za účelem důkazu, že určité právní jednání se stalo (notitia). Vydavatelem byla strana se zavazující {chirographuml, takže důkaz spo- číval hlavně v písmě. Časem vznikla další forma, že adressát sám psal l-nu, čímž síla průkazní valně byla seslabena a náhrada spo- čívala ve spojeni s jinými průvodními pro- středky, hlavně svědky. Vedle toho zná však právo římské případy, Že I. nebyla pouze prostředkem vhodným k průkazu, ale tvoří přímo nutnou čásť právního jednání, jeho perfekci (I. dispositivní, carta). Zde vždy vydavatelem jest strana se zavazující, dispo- nující, nikdy adressát, kterému musí býti odevzdána (traditío). Ve formě objektivní blíží se často řeckému chirographu, v sub- jektivní starořímskému listu (epištola). V čele l-ny jest vždy jméno vydavatele a písaře. Podpis jest věci neznámou a zaveden byl jen v případech, kdy I. psána byla jinou ru- kou' než kontrahentů. Podpis písaře vysky- tuje se teprve v V. stol. po Kr. v severní a střední Itálii. V době francké rozdíl mezi oběma druhy l-ny soukromé nebyl již tak přesný a i jméno se zaměňuje. Carta pravi- delně jest podepsána, byť jen znamením neb vložením ruky, což v textu naznačeno frasí stipulatione subnixa. Právo národů germán- ských, znajících jen důkaz svědky, bylo ne- příznivou půdou pro l-nu římskou. Jen rhaetské, bavorské a allemanské právo stalo se příznivějším pod vlivem římským, A tak nabyla notitia v jednoduché bezforemní po- době referátu třeba adrcssátem sepsaného, jehož účel byl zachovati jména svědků a kdo podpisů nebylo třeba, skoro výhradní platnosti. Zvláštní byla 1. soudní {notitia Listina. 123 jíudicati) s povahou l-ny veřejné, appenis (po- zději pancarta) k Bánradé J-in ztracených, týkajících se tržby. Nového významu nabyla 1. zavedením ce- dulí řezaných a pečetí. V Itálii zabrá- nila úpadku l-nv instituce veřejných no- tářů, jejíž základní myšlénka — úřední po- věření — přenesena byvši do Cech dala vznik- nouti asi za krále Přemysla II. našim de- skám zemským, kdežto městské knihy práva německého podržely dlouho povahu sbí- rek kopiářů, tedy notitií. V pozdním středov. zobecněly i pro nejširší obchod předůležité papíry na řád a majiteli znějící, coŽ ve francké době známo bylo jen pro případ exekučního vymáhání pohledávky, z čehož povstala >dobrá vulec. Jazyk l-in římských, ač celkem vždy spisovný, značné trpěl vlivem t. zv. sermo vulgaris, rusticus, jak dosvědčují památky pompejské i tabulky voskové, v Uhrách na- lezené. To podporovalo i křesťanství svým antagonismem k literatuře klassické. Rychlé zhoršení řeči dálo se na půdě francké, kdežto v Itálii ještě za Thcodoricha Cassiodor pe- čoval o její ryzost. Ale od VI. stol. počínajíc i tu vulgarisace pronikala stále více. Vynika- jící výjimku tvoří tu jen okolí Řehoře I. a Karla Vel. Formuláře, které za jeho doby vznikly, udržely čistotu jazykovou i v ná- sledujících stoletích, až obnoveným studiem literatury klassické, práva římského i církev- ního na universitách utvořena byla půda, na kteréž nedošlo již nikdy k větši zkáze jazy- kové. Sláva a mohutnost práva římského udržely latině až do dob novověkých přední, až po XII. stol. výhradní místo jako jazyku 1-in. S počátku tvořila jedinou výjimku řeč- tina, která stala se rozdělením říše Římské na východě řečí úřední a posílila posice ře- -ckčho obyvatelstva na východu a jihu Itálie a na Sicílii, kde l-ny psaný byly řecky, a to na Sicilii ještě za panství arabského, až i tu Normanům podařilo se řečtinu vytlačiti a nahraditi latinou. Teprv uprostřed středo- věku podařilo se jazykům národním. Že uží- váno j.ich v XIV. stol. při spisování l-in. Jtalsky psali notářové jistě již v polovici XllI. stol., za nejstarší dokument považuje se testament hrab. Quidové z 1. 1250—60. Do kancelářů knížecích vnikla italština teprve v XV. stol., do apoštolské až v novém věku. Dříve zvítězila frančtina. Za nejstarší pova- žují se -l-ny z r. 1197 v Cambrai, z 1203 neb 1204 v Douai a z r. 1212 v Metách psané. I do císařské kanceláře něm., jako i ke dvoru Lucemburků vnikla. Němčina pronikla nej- dříve při zákonech. Tak víme, že mohučský landfrid Bedřicha II. z r. 1235 psán byl ně- mecky; nejstarší zachovaný originál jest di- plom Konráda IV. ze dne 25. čce 1240. Cel- kem šířila se němčina jen velmi pomalu, teprve za Ludvíka Bavora stala se rovno- právnou 8 latinou. V Cechách zůstávala znalost písma dlouho obmezena na mnichy a osoby stavu duchov- ního a právní obyčeje české nevyžadovaly nijak l-in. Proto jsou naše nejstarší l-ny da- rování klášterům a kostelům a psány jsou obyČejoe od obdaroraného. Při dvoře kní- žecím ovšem nejdříve k vůli stykům s pa- novníky cizími pociťována potřeba znalosti písma (kancelář česká); l-ny zde vydané odchylují se jen nepatrně oa jednoduché formy I-in soukromých. Podpis protonotáře neb jiného úředníka, který psal neb alespoň koncipoval l-nu, za Jana mizí. Karel ustanovil pak pro l-ny své určité formy, společné ovšem s Německem. Odtud pak po století rozeznávány: ď) Diplomy, obsahující udělení práv a milostí, psané na pergamenu celkem většího formátu neŽ dříve, s přiměřeným ohybem. Při obsáhlých l-nách používáno ce- lých sešitů. Invokace dala se slovy in uomine domini amen, načež následoval titul králov- ský. V eschalokolle zavedena důležitá novota jmenováním relátora, a to snad dle vzoru desk zemských, kde bylo vyžadováno, aby při každém zápisu, vycházejícím od krále neb od soudu zemského, jmenován byl relátor (posel) vyslaný, jak zápis má zníti. To zavedl Karel i pro l-nu královskou {ad relationem domini N. neb per dominům N.), Celkem po- zorovati lze pravidlo, že se jmenuje relátorem některý z vyšších úředníků, v jehož obor působnosti I. vydaná náležela. Nezřídka byl relátorem sám panovník. Datování l-ny bylo pravidelné rokem od narození Kristova, indikcí a dnem dle kalendáře římského, ač někdy indikce se vynechávala a den udán dle svátku a neděle. Nový rok čítán od vá- noc (25. pros.). Pak následují léta panování, čítaná od korunování. Monogramm vyskytuje se jen v nejslavnějších formách, kdy I. po- věřena byla buď zlatou bullou neb velkou pečetí visutou. Nezřídka podpisoval Karel vlastní rukou, ba psal i celou l-nu. Konečně jsou tu i značky registrátora a kdrrektora. Di- plomy Karlovy psány jsou latinsky, německy a francouzsky. — b) Patenty, jichž hlavní známka jest přitisknutá pečet (sekret). Po- užito tu bývalo i papíru, jsou jednoduché, bez monogrammu neb svědků. V aatování vy- nechává se rok od narození Krista. Psány jsou většinou německy a obsahují rozkazy. Nejjednodušší konečně byly c) listy na pa- píře. Text počínal jménem a krátkým titulem panovníkovým uprostřed l-ny a podpis byl vždy na právo pod textem. V datu schází rok. L. pečetěna byla aŽ po závěru. — Ja- zyk l-in panovnicích v Čechách byla výhradné latina aŽ do Jana, pak nabyla platnosti i něm- čina. Teprv v pozdních dobách kr. Václava IV. psány též listy česky. Nejstarší doklad jest ze dne 25. srp. r. 1394 (orig. v Třeboni). Po- čátek a konec zní: My Václav z buoŽie mi- losti král Římský a Český král tiemto listem zjevně všem vyznáváme — . A toho všeho na jistost své pečeti s naším vědčniem k tomuto listu přivěsili jsme. Dán jest tento list a psán v Piesku léta od narozenie syna božieho tisíc třístého a devadesátého čtvrtého ten úterý na zajitřie po sv. Bartholoméji apoštolu slavném, léta našeho královstvie Českého třidcátého druhého a Římského devátého- 124 Lístkování. náctého (Archiv Český I., 53). Nejstarší I. soukromá česky psaná jest ze dne 27. pros. 1370. Počátek a konec zní: Wezte to wssyckny, ktoz widye tento list anebo sllyssye czstucze, ze — . A na te weczi swedeczstwie a na gi- styegssye potwrzenye k tomuto listu peczeth mogi kázal na swedeczstwie przíwessity. Dalo sie to a dáno v Podyebradyech w patek den swatcho Jana Ewuangelysti léta od narozenye siná Bozyeho po tissiczi po trziech stech possedmidczat prweho f- (Č- Č- M- 1887, str 517). Hlavní význam l-ny spočívá v síle prů- kazní. Tu přikládalo l-ně pouze právo řím- ské. Ostatní (nehledé k řeckému) primitiv- nější znaly jen svědky. Výjimku činila s po- čátku pouze I. panovnicí. Již Lex salica 14, 4 prohlašuje ji za nenařikatelnou ; v extrava- gantech, vzniklých v Itálii v polovici IX. stol, připouští se I. ve spojení se 7 svědky. Bavorské právo žádá již též pří zcizování pozemků, aby sepsána byla I. se jmény svědků, uznávajíc ji za plně průkaznou (Lex Baiuv. 16). Lex Ribuaria zavedla důkaz srovnáním písma l-ny; zároveň počíná se vytvářeti názor o zvláštní věrohocinosti l-ny úřadně sepsané (idea našich desk zemských), ač s počátku jen krátce po dobu epochy Karla Vel., znovu pak vlivem práva církev- ního a italského notariátu ve XII. a XIII. stol. Tu pak možno jako pravidlo uvésti, že I. zhotovená orgánem veřejnoprávním jest plně důkazní, I. soukromá však potřebuje svědků (tak již 1. 2 § 23 c ad se. Vellej). V území práva českého plnou víru vedle desk zemských měly l-ny vydané oprávněným úřadem buď zeměpanským neb stavovským. Proto pro obor práva městského jediný zá- pis knihami městskými více platil než svěd- kové. (Pr. městské B. 40.) Úředník musil býti vždy přísežný. Při některých l-nách byly určité formálnosti ku platnosti nutný, jako užití pergamenu při dobré vůli. Jak právo, i kritika historická zabývá se při l-né vždy otázkou pravosti. Nepravou jest ta, která vydává se formou za něco jiného, než jak zhotovena byla (nepravost formální); je-li tak i obsahem, mluvíme o nepravosti úplné. V obojích případech může býti falšování též jen částečné a nepředpokládá vždy úmysl pod- vodný. Rozeznávati sluší dále opisy neb napo- dobený originál od originálu (v. i Litterae). Literatura. Giry, Manuel de diploma- tique (Pař., 1894); Bresslau, Handbuch der Urkundenlehre fúr Deutschland und Italien, sv. 1. (Lips., 1889); Leist, Katechismus der Diplomatik (1893); Buchwald, Bischofs- und Fůrstenurkunden d. XII. u. XIII. Jhts. (1882); Posse, Die Lehre von den Privaturkunden (1887); Brunner, Zur Rechtsgeschichte der róm. u. german. Urkunde (1880); Ficker, Bei- tráge zur Urkundenlehre (1877 — 78); Lind- ner, Urkundenwesen Karls Iv. u. seiner Nach- folger (1882) a Tadra, Kanceláře. JTe. L. (lat. instrumentum^ documentum, něm. Ur- kunde) v právnictví jest písemné prohlášení o předmětu právní povahy, sepsané v jisté předepsané formě. L-ny ty dělíme dle vzniku a vnějších znaků na veřejné (instrumenta publica) a soukromé (/. privata). Veřejné jsou ony, které jsou předepsaným způsobem zřizovány od soudů nebo jiných veřejných úřadů neb od osob, požívajících veřejné víry, na př. od notářů, soudních vykonavatelů, fa- rářův atd., a to v oboru jejich úřední působ- nosti. Soukromými l-mi jsou naproti tomu l-ny vydávané od osob soukromých. Kromě toho dělíme l-ny na prvopisy (originály, Urschriften) a opisy (kopie, Absdiriften) dle toho, obsahují-li samy prvotní úkon zřízení, třeba opětovaný (vyhotovení rozsudků, dupli- káty, triplikáty směnek), či jsou-ii pouze sdě- lením doslovného zněni prvopisu, ačkoli se jim nedostává odznaku zřízení l-ny uskuteč- ňujícího, totiž při I -ne, která podle zákona plné průvodní moci požívá, nejméně vlastno- ručního podpisu zřizovatelova. Přepisy l-in úředních, jejichž prvotní exemplář musí zů- stati v úřeaním schování, šlovou vyhoto- vení {Aus/ertigung)t na př. rozsudl<ů, usne- sení; při notářských aktech nazývají se tyto přepisy snímky. Vyhotovení i snímky po- žívají průvodnosti originálu. Opisy mohou býti prostými Jieb úředně pověřenými, jejichž srovnalost s originálem jest stvrzena od soudu neb od notáře. Opis obsahující jen čásť l-ny nazývá se výpisem (Aus^ug). Ně- kdy táž I. jest z části originálem, z části ko- pií, na př. opis l-ny ověřený soudně nebo notářem, při čemž ověřovací doložka jest originálem vysvědčení úředního. Zvláštními způsoby napodobeni původní l-ny jsou: a) překlad l-ny zřízené cizím nebo jiným zemským jazykem, b) přepis zápisků těs- nopisných o výsledcích dokazování v písmo obyčejné. — L-ny v právě processním nemají významu jen jako průvod (důkazní prostře- dek), nýbrž též jako prostředek osvědčení, pak jako základ řízné formy processní, t. zv. řízení rozkazního, a konečné jako pod- klad exekuce. V právě hmotném uznává se I. s hlediska platné formy právního jed- nání, anebo jako úkon o sobě zavazující (tak řečené skripturní obligace). L-ny jsou prostředkem průvodním oproti svědkům vý- hodnějším, jelikož mlčelivým a trvalej- ším, neporušitelným vášní a přízní, stále zachovávajícím důkazní moc, jímž důkaz rychle a s malým nákladem provésti lze, pročež zřízeni l-in zažehnává spory a ve sporu již vzniklém k brzkému skončení jeho přispívá. Naproti tomu však snadnost zničení a odstranění nebo podvržení, jakož i strnulost čili nedostatek pružnosti, kterou opět důkaz svědky následkem dotázek vy- niká, jsou nevýhody l-in. — L-ny jakožto přílohy žádostí a jiných podání nazývají se allegáty (v. t.). Srv. Ott, Soustavný úvod ve studium nového řízení soudního (díl II., 1898, str. 121 a násl.). L. civilní viz Civilní I. L. propouštěcí viz Dimissoriale. Ifistkováni (v mysliv. mluvě), napodobení hlasu (pískání) zvěře srnčí pomocí tuhých a Lístky — Listopad. 125 hladkých lupenů stromových, nejlépe buko- vých a pod. črn, Ustlqr, Leské i Líské, ves v Čechách, hejtm. N. Brod, okr. Humpolec, fara Vojisla- vice. pš. Želivo; 15 d., 131 ob. č. (1890). Ustland zove se nejsever. čásť ostrova Syltu (v. t.). Má 22 frm* s vesnicí Listem, Královský přístav, nyní pískem zanesený, osvětlen jest dvěma menšími majáky. Tam Kristián IV. dánský porazil švédské loďstvo (v květnu 1644). Ustnateo, bot, viz Ruscus. Iflstohlod, zool., viz Phyllobius. Zilstokaz, zool., viz Phyltopertha. Iiiston [lis^'^] Robert, chirurg anglický (* 1794 v Ecclesmachaně ve Skotsku — f 1847 v Londýně). Vzdělav se v anatomii, chirurgii a v pathologické anatomii usadil se r. 1817 v Edtnburce jako prakt. chirurg, proslul záhy zvláště jako lithotomista a zahájil anatomické i chirurgické přednášky. R. 1833 povolán byl za chirurgického klinika do Londýna. Patří mezi nejznamenitější chirurgy anglické a sna- iil se vždy o zjednodušení ranlékařských vý- konů. Napsal : Aíemoir on the formatton and connections of the crural arch and parts con- cerned in inguinal and femoral hernia (Edinb., 1819); Elements of surgery (Lond., 1830—31, 2 sv.; 2. vyd. 1840);- A treatise on practical and operative surgery (t., 1837; 4. vyd. 1846). Zilstonoioi (listonozí korýši, lupcno- nožci, PhyHopoda\ řád korýšu (Crustacea), jehož příslušníci vyznačují se velmi rozmani- tou zevnější úpravou těla, až na společný | znak shodné v celku úpravy noh. Tělo jejich jest buď krátké, buď protáhlé, nezřetelně nebo zřetelně článkované, buď jen nékolikaČlán- | kove nebo více- až mnohočlánkové (lupcno- noh). Hlava bývá namnoze význačně roz- dílné od trupu vytvořena, zadek končí roze- klané v podobě dvou drápků, štětin a j. Tykadel jsou tu dva páry, výjimkou druhý pár zakrňuje (u dospělého lupenonoha). Bý- vají malá nebo mohutně vyvinuta, nečlánko- vaná, málo- nebo vícečlánková. Někdy jsou rozeklána (druhý pár u perlooček a čeledi Estheridaé). Bývají upravena k ústrojí smy- slovému (první pár, s vlákny čichovými) neb k činnosti mechanické ('mohutný druhý pár štětinatý, k plování uzp&sobilý u perlooček, druhý pár k chápání uzpůsobilý u samečků žabronoŽekV Kusadel jsou tři páry, jsou malá, někdy poslední pár ^akrňuje (u dospělých perlooček). Noh tu bývá buď málo párů (4 až 6 u perlooček) nebo větší počet párů (10 až 40). Tsou listovitě zplošené, obrvené a uzpů- sobilé k plování, dýchání i přihánění po- travy. Lze na nich rozpoznati typickou pro korýše rozeklanost. Na vnitřní straně mají několik přívěsků (t. zv. endity), na vnější straně plošku dýchací a váček zaberní. Ně- kdy listovitý tvar nohou zaniká, přívěsky zakrňují a nohy jsou chápavé, několikačlán- kové (u některých perlooček). Pokud se vnitř- ních ústrojů týče, dlužno toto stručně uvésti: Roura zažívací jest rovná nebo točená a má slepé přívěsky hepatopankreatické. Cévní sou- stava má hřbetní cévu (srdce) zkrácenou s pá- rovitým a lichým (předním) otvorem ,nebo dlouhou se řadou párovitých otvorů. Ústro- jím vyměšovacím jsou tu Žlázy skořápečné. Soustava nervová má břišní pásmo Žebříčko- vitě uspořádáno. Oči jsou tu složité a jedno- duché. Složité očí jsou buď dvě neb jedno u perlooček), jsou vrostlé neb na stopkách u Žabronožky). L. jsou pohlaví odděleného, "amečkové bývají menší samiček, též vysky- tují se mnohem řidčeji nežli samičky. Líší- vajíť se od samiček zejména úpravou jednoho páru tykadel a některých nohou. Samičky mají plodiště k přechováváni vajíček buď na hřbetě těla (perloočky) nebo na zpodu zadku íu žabronožky), neb na jednom páru noh (11. pár u lupenonoŽky), nebo nosí vajíčka na přívěscích některýcn párů noh (u čeledi Estheridaé). Vedle množení pohlavního jest tu ve velké míře vyvinuto množení způso- bem parthenogenetickým. Z vajíček oploze- ných vylíhlé samičky nesou vajíčka, z nichž líhnou se způsobem parthenogenetickým zase jen samičky. To opakuje se po řadu generací, až perioda ta končí objevením se samečků. Vajíčka oplozená, t. zv. zimní, lišívají se od neoplozených, t. zv. letních (u perlooček). Jsou větši, tvrdoskořápečná i přezimují ve zvláštním ochranném pouzdře chitinovitém {ephippium). Vývoj děje se většinou složitě, prostřednictvím larvy naupliové, nebo jest zkrácen (u většiny perlooček). L. žijí převážnou většinou ve vodách sladkých, te- koucích i stojatých, menšinou ve vodách smíšených a mořských. Množí se rychle a vyskytují se ve velkém množství. Potravou jsou jim drobní ústrojenci a zbytky ústrojné. Někteří jsou hlavní potravou ryb i nabývají důležitého významu při chovu ryb. L-ce dle znaků tvaro- i vývojezpytných sluší považo- vati za nejprimitivnější korýše. Vyhynuli je- jich předchůdci omezují se hlavně na čel. Estheridaé. Vyskytují se od devonu, nejstarší z nich byli obyvateli moří. — Soustavně dě- líme l-ce na dva podřády: Branchiopoda (lu- penonožci) a Cladocera (perloočky). První podřád obsahuje čeledi: Estheridaé, Branchiopodidae a Apusidae, druhý podřád hlavně čeledi: Sididae^ Daphnidae, Lynceidae a Myphemidae. Srv. hlavně články: Esthe- ria, Korýši (zde v tabulce vyobrazeni zá- stupci l-ců, obr. 1., 2. a 3.), LupenonoŽka aŽabronožka. — Literatura. Zaddach, De Apodis cancriformis anatomia et historia evolutionis (Bonn, 1841); Lilljeborg, Crusta- cea in Scania occurentia (Lund, 1853) ; Leydig, Naturgeschichte der Daphniden (Tub., 1860); Grube, Ober- die Gattungen Estheria und Limnadia und einen neuen Apus (»Arch. fůr Naturg.c, 1865); Můller, Danmarks Cladocera (Kodaň, 1868); Weismann, Beitráge zur Natur- geschichte der Daphnoiden (Lip., 1876—79); Hellich, Perloočky země České (>Archiv pro přír. výzkum Čech*, 1878). Šc. Zilstopad (čes., pol., slovin. a malorus.), chorv. studenj, jedenáctý měsíc v roce, ma- jící název od padajícího listí. U Římanů b/l 126 Listorozí. to měsíc devátý, pročež nazván November^ a pojmenování toto přijali všichni národové románští a germánští, ze slovanských Rusové (uojabr)^ Srbové a Bulhaři. Sob. Iflstorozi (chrobákovití, Scarabaeidae, Lamellicornia) jest čeleď brouků vyznačená tykadly krátkými, 7— llčlennými, ukončenými paličkou z článků buď laločnatě nebo lístko- vité prodloužených nebo miskovitě v sebe vsunutých; jednotlivé články paličky jsou pohyblivé a mohou býti libovolně rozvírány a zavírány. Oči postaveny jsou na straná<:n hlavy a z části alespoň rozděleny při ostře- ným okrajem lícním. Makadla čelistní jsou čtyřčlenná, pysková trojčlenná. Přední nohy bývají silnější než zadní s holeněmi skoro vždy na vnější straně zubatými. Chodidla jsou vesměs až na malé výjimky Sčlenná. Břich jest 5— óčlenný. Brouci dospělí lezou váhavé, . někteří však dovedou velmi rychle hrabati. Mohutně vyvinutá křídla blánita činí je vytrvalými letouny. Zvláštností této čeledi jest nápadná dvojtvárnost pohlavní zhusta v ní se vyskytující; samci totiž vyznačeni jsou rozmanitými výrůstky na čele i štítu šíjovém v podobě hrbolů, lišten, rohův a vidlic, živějšími barvami i skulpturou svého povrchu. Larvy jsou měkké, tučné, obyčejně prohnuté, 6nohé, s tykadly dosti dlouhými, 4člennými. Poslední kroužek bývá vakovitě zveličelý a nese příčný otvor řitní. Brouci dospělí živí se buď výkaly a mršinami nebo čerstvými látkami rostlinnými a lítají buď na večer nebo za nejjasnějšího svitu slunečního. Larvy Žijí v zemi nebo ve shnilém dříví, v mršinách nebo výkalech a jsou podle toho buď škodlivý, ožírajíce kořínky, nebo spíše užitečný přispívajíce k rychlému rozkladu látek zahnívajícícn nebo zkypřujíce půdu. Rozšířeni jsou po veškerém téměř světě asi v 7000 druzích a skoro v 800 rodech, nej- hojněji v pásmu horkém, zvláště v Africe, skrovněji v pásmu mírném, nejméně pak v Austrálii. Z Evropy jest popsáno 385 druhů. Druhy tropické vynikají neobyčejnou veliko- stí a nádhernými barvami. Dělíme je v celou řadu podčeledí, z nichž nejdůležitější jsou tyto: Ze skupiny Laparostictae vyznačené, že veškeré průduchy leŽí ve spojovací blance mezi obloučky hřbetními a břišními a jsou tudíž pod krovkami ukryty: 1. Coprini, vý- kal ní ci, s tykadly 8 — 9člennými s paličkou Sčlennou. Pysk svrchní a mandibule jsou pod krajem štítku čelního skryty. Poslední článek makadel pyskových často velmi malý. Zadní holeně mají na konci jediný trn. Břich óčlenný. Žijí ve výkalech, jež zatahují do země, a snášejí do nich vajíčka.. Z důležitěj- ších rodů: vruboun (Ateuchus, Scarabaeus), Gymnopleurus, Copris^ Ouit icellus, zvlááté hojný Onthophagus. — 2. Aphodiini (hnojící). Ty- kadla 9členná s paličkou Sčlennou. Pysk horní a mandibule jsou skryty pod krajem štítu čel- ního. Přední holeně vně zubaté, zadní vždy s 2 trny. Kyčle střední sblíženy. Žijí ve vý- kalech, do nichž přímo vajíčka snášejí. Velmi četnými druhy zastoupen jest rod Áphodius (hnojík), Oxyommus, Rhvs^emus, Piammo- deus a j. — 3. Hybosorinl. Tykadla lOčlenná. s 3člennou paličkou. Přední holeně Szubé,. zadní s 2 dlouhými ostruhami. Drápky stejné. Žijí v krajinách jižnějších po způsobu chro- báků. U nás rod Ochodaeus. — 4. TroginL Tykadla 9— lOčlenná s kulovatou 3člennou paličkou. Pysk svrchní a mandibule čnéjící. Nohy přední hrabavé. Břich pouze z 5 kroužků. Oči nejsou postranním krajem lícním rozdě- leny. Žijí ve starých živočišných zbytcích a umějí se dělati mrtvými. Rod Trox. — 5. Geo- trupini (chrobáci). Tykadla 11 členná s troi- člennou paličkou. Pysk horní a mandibule čnějící. Nohy silné, hrabavé; přední holeně vně zubaté. Žijí v lejnech, jež zatahují do země po částech snášejíce do každé po va- jíčku. Patří sem Geotrupes (chrobák) a Lethrus (hlaváč). — 6. Glaphyrini. Tykadla 9— lOčlenná s 3člennou paličkou listnatou nebo z části balenou. Nohy dlouhé a Štíhlé, zadní u samečků někdy ztlustlé. Holeně přední 2 — 3zubé. Drápky stejné. Žijí v již. Evropě a v krajinách teplejších. Ke druhé skupině: Pleurostictae Lac, ma- jící zadní průduchy volné na kroužcích břiš- ních, krovkami nepřikryté, patří: 7. Dyna^ stini (k a p u c í n c i). Tykadla většinou lOčlenná, zřídka 8- nebp 9členná s Sčlennou, pevně tvořenou, skoro vždy vejčitou paličkou. Pysk horní jest ukryt pod krajem štítku čelního. Krovky nepokrývají celého zadečku. Přední kyčle válcovité, z největší části volné. Dvoj- tvárnost pohlavní nejnápadnější. Ve dne se ukrývají ve shnilém dříví, pod listím a pod., v noci lítají. Larvy v zemi nebo ve shnilém dříví. Žijí většinou v horkých pásmech. U nás Oryctes (kapucínek). — 8. Melolonthini (chrousti). Tykadla 7— lOčlenná, většinou s paličkou 3člennou, řidčeji vícečlennou, list- natou. Pysk horní vždy zřetelný. Drápky buď stejné, zubaté nebo rozčíslé, buď nestejné. Krovky nechávají poslední kroužek volný. Předposlední páry průduchů leží v témŽ směru jako přední. Podčeleď tato jest hojně i v Evropě zastoupena. Brouci dospělí živí se listím a květy, larvy žijí v zemi. Melolon- tha (chroust), Rhi^otrogus (chroustek), Anoxia, Polyphylla, Serica, Homaloplia, Hy- menoplia. — 9. Rtttelini (různodrápníci). Tykadla 9— lOčlenná s 3člennou hustou pa- ličkou. Drápky velmi nestejné, vnější větší, často rozčíslé. Poslední 3 průduchy leží mno- hem více zevně než ostatní. Brouci žijí po- dobně jako chrousti, zhusta na obilí; larvy v zemi. Anomala^ Phyllopertha (list o kaz), Anisoplia (různodrápník), Hoplia, — 10. Ce- toniini (zlatohlávci). Tykadla lOčlenná s 3člennou hustou paličkou. Pysk horní ukryt pod krajem štítu čelního. Přední kyčle válco- vité, poloukryté. Drápky stejné. Štítek více méně ukryt pod výběžkem štítu šíjového. Krovky jsou za raníeny vykrojeny a tím od- haluje se kyčelní deska zadoprsní. Brouci žijí na květech a listí, larvy živí se zetlelým dřevem. Přečetné druhy nádherné lesklé jsou hlavně v krajinách tropických rozšířeny. U nás Listové stroje — Ltstwanit. Epieomelii a Celonia. — 11. Valgini flcf ivo- noíci) nemaji krovky za rameny vykrojené. Přední holené 5zubé, ladní kyčlc velmi od- lehlé. Chodidla dlouhá. Krovky krátké. Na starém dřevě. Valgui. — 12. Tnchiini (chlu- páíi). Krovky la rameny nevykrojené, ladní kyčle sblížené; přední holeně 3zubé. Na kvě- tech a stromech; larvy ve dřevě. Trichius, Osmoderma, Gnorirnus, Kpk. Uatové atroJ« (listovkv) slouíí k po- hybu listů brdových na stavecn Ikacích. Uii- tím 1-ho S. stane se počet litkfl v jedné střídě vzorové téměř ncoraezenjm, kdeito při po- hybu brda pomocí podnůžek (na stavech podnůikových) omezen jest počet útkA ve střídě na maxim. 24. První ruční 1-vý stroj sestrojen byl r. 1817 za uiití Jacquardova mechanismu (v. t.J. Těhliky (platiny) f, vyobr. Č. 2556., jsou vsak pouie v jedné fadč C. t5j6, RnÍBl Hmot/ a listy brdové jsou na nich zavěšeny za po- moci Ěiíflr těhlíkových(a)a Si^ar úvaz- ných (i), upevněných na hořením činku ""' ■ ' 1 (c); zpodní činek {d) připevněn 127 ien^ list vrátil se samočinně zpět. Pohyb listo, resp, vytvořováni proSlupu řídi se po- dobně jako u stroje Jacquardova vzornicí (e) z kartu lepenkových, ale jen s jednou řa- dou d i r e k 1 dírkou způsobí se zvednutí líštu. Pouze stroje s pohyblivou deskou jehelnou (/) máji dírky v kartu a ve hranolu (k) ve 3 neb 4 řadách a moino jimi za pomocí jediné vzor- nice tkáti 3 nebo 4 rozličné vzory. L-vým S-m popsaného zařízení pouic listy se zve- dají a sluje proto l-vým í-m pro svrchní proálupi niti osnové tvořící zpodní prošlup nemění svojí polohu. Mají-li býti listy stro- jem také stahovány (I. s. pro liplný prošlup), jest na stroji ještě jedna řada téhííků, které se spojí za pomoci šíSůr a pak po případě kladek s listy tak. že při pohybu téhliku vzhQru jde list dolů; podláíka těhlíková (i) jest pak pohyblivá. Nebo se vytvoří zpodní prošlup prostým sniíenfm podlážky. Původní mechanické I. S. byly stejné zařízeny jako stroje ruční, a páku zdvihací pohybovala klika na hlavním hřídeU; postupem doby od nich upuštěno a vznikla celá řada konstrukcí. Roze- znáváme: 1. L s. s těhliky, kde k pohybu listů uiito těhlika, a I. a. bez těhlíkfi, kde listy pohybují se za pomoci ozubeného a šlup, podobně jako u strojů ručních. 3. L. S. pro prošlup zavřený, kde po kaídém prohození vrátí se všechny listy do střední polohy, a I. s. pro prošlup otevřený, kde listy zdviiené resp. staiené, které i pro následující prošlup mají býti zdviženy resp. staženy, svojí polohu nemění. 4.L.s.jedno- zdvížné s noii, které při každém prohozeni vykonají líplný zdvih (tam i zpĚt), a I. s. dvojldvižné B dvěma noíi střídavě pra- cujícími, jedním pro lichá, druhým pro sudá prohozem. Rychlost, jakou se pohybuje stroj dvojzdviiný, ^est dvakrát menií nei rychlost stavu a hodí se proto stroje ty pro stavy rychle jdoucí; stavějí se nyní téměř vý- hradně. 5. L. s. se vzornicí z kartu le- penkových, dřevěných nebo plechových a I. ». se vzornicí z kotouíkil a trubi- ček. Nejnovější I. 9. opatřuji se vzor- nicí z jediného pasu pevného, oheb- ného papíru. Jednotlivé stroje mohou ná- ležeti k několika skupinám zároveň, nebot součástky stroje moino rozmanitým způso- bem kombinovati. BerouSek. IilatoviUL viz Archiv. ZilBtovnl, lidový název úředníka, který vede pozemkové knihy, tak iv. knihovního {Gríndhuchsfúhrer). Ustroplionu Pagenst.. rod roztočů z čel. Dermaleichídae, jsou drobni (5 až 10 mm), válcovití a cizopasl jedině na ssav- cich. Kusadla 1. páru jsou klepitkovitá; ma- kadla 3členná. Nohy přissavnou deskou ukon- čené jsou Sčlenné. L. Pagenstechtri Halí. ciio- pasí na srstí veverek a králíků. Nsk. IilitwlLiilt n. Listvianit, hornina zele- navá nebo žlutavá, odrůda břidlice talkové, obsahující značné množství žclczitého dolo- 128 Listy filologické — Liszt. mitu a křemene. Na Uralu u Berezovska, v okolí Nižního Ta^ilsku, u Miasku a j. Bv. Ušty fllolog^oké, pův. >L. f. a paed- agogické«, časopis filologický, založ. r. 1874 Jednotou českých filologa v Praze, jehož prvními redaktory byli Jan Kvíčala (pro klass. filologii), Jan Gebauer (pro slovanskou filo- logii) a V. O. Slavík (pro paedagogiku), po něm Jindř. Niederle (pro paedagogiku i klas- sickou filologii). Od smrti Niederíovy (1875) redigovali L. f . Kvíčala a Gebauer společné, až r. 1886 v bojích o Rukopisy vzdal se Kví- čala redaktorství a místo jeho zaujal Jos. Král. Počátkem r. 1887 čásť paedagogická vůbec vypuštěna a z titulu odstraněna. Do redakce přibrán r. 1896 Frant. Pastrnek (pro slov. filol.) a r. 1899 ještě Frant. Groh (pro klass. filol.) a Jaroslav Vlček (pro dějiny literatury české), tak že nynější redakce jest pětičlenna. L. f. vydávají se nákladem Jednoty českých filologu v Praze. Prvních devět let vycházely o 4 sešitech pětiarchových ; ročníkem desá- tým počínajíc mají 6 sešitů pětiarchových. L. f. pěstují hlavně filologii klassickou a če- skou; vedle toho přinášejí články ze srovná- vacího jazykozpytu a filologie slovanské. Stati z oborů jiných vyskytují se jen porůznu. Pacdagogika stála v nich vždv v pozadí. Pro rozvoj filologie u nás mají L f. veliký vý- znam. V nich získali filologové naši orgán, kdež mohou ukládati výtěžky svého zkou- mání, professoři středních škol pak časopis, jenž je udržuje stále na výši současné vědy. Význam L-tů f-kých uznává i cizina. Berlín- ská »Wochenschrift fůr klass. Philologiec, pařížská »Revue de philologiec a Jagičův »Archiv fůr slavische Philologie« přinášejí z nich pravidelné výtahy, a četní učenci cizí citují práce zde uveřejněné. -h. Usůvky, též Lotři nkovice, ves na Mo- ravě, hejtm., okr. a pš. Místek, fara Místek (část. St. Stařic); 21 d., 128 ob. č. (1890). kaple. Ifiszna viz Lištna 1), 2). Ifisznyai [lisňaj | K o I o m a n, maď. básník (* 1823 v Herencsényi v novohradské stolici, t 1863 v Pešti), navštěvoval pouze obecné školy a stal se postupně až přísedícím král. tabule novohradské stolice. R. 1848 účastnil se povstání, od r. 1853 pak usadiv se v Pešti věnoval se pracím literárním. Hlavní význam L-ův jest v jeho drobných básních, sepsaných v národním duchu severomaďarským nářečím pod názvem: Palóc\dalok (Pcšf, 1851) a Uj palóc\dalok (t., 1858), jimiž zahájil v maďar- ské poesii zcela nový směr. Menšího vý- znamu jsou ostatní jeho spisy: TavasiiJa- lok (Jarní písně; Pešť, 1847); A mactarak pajtdsa (Soudruh ptáků; t., 1854); Sierelem kónyve (Kniha lásky; vydal Ruttkay, 1847); Dalxongora (Harfa písní; t., 1858); Két dala (Dvě písně; t., 1860); -a sbírka deklamaci: S^avalat kónyve sajdt kóltemenyeibčl (t., 1861). Něm. překlad některých L-ových básní s bio- grafií vydal K. M. Kertbény v Mnichově (1859). Srv. K. M. Kertbény, Ungarns Mánner der Zeit (Praha, 1862) a téhož Silhouetten u. Reliquien (l., 1863). Uszt: 1) L. Franz, klavírní virtuos a skladatel (* 22. října 1811 v Raidinku u Šo- proné — t 31. čce 1886 v Bayreuthu\ Jeho otec, Adam L., úředník knížete Esternázyho, byl sám hudebně vzdělán, tak že mohl říditi hudební výchovu malého L-a, který od šestého svého roku začal se učiti na piano a po třech letech již vystoupiv veřejně v Šoproni (hrál Es-dur koncert od Riese) vzbudil oprávněný obdiv. Jsa podporován od hrabat Apponyiho, Amadea a Szapáryho odebral se do Vidně, a tam byl žákem pianisty Czerného a u Sa- lieriho učil se hudební skladbě. Koncertoval pak ve Vídni, kde při jednom koncertě sám Beethoven jej políbil, v Mnichově a v Pa- říži; tam všude jeho hra a improvisace způso- bily sensaci, tak že otec jeho chtěl jej dáti na konservatoř pařížskou, ale řed. Cheru- bíni jej odmítl jakožto cizince. Z Paříže pak podnikl několik uměleckých výletů do franc. departementů, do Švýcarska a dvakráte do AngUc. Jako 13letý chlapec komponoval ope- rettu Don Sancho, která byla provozována r. 1825 ve Velké opeře a sice s úspěchem, ale neudržela se. R. 1826 studoval kontrapunkt u Reichy a r. 1827 odebral se po třetí do Anglie, pro chatrné zdraví však odvezl jej otec, který stále jej přidržoval k vážné práci, do lázni boulognských. Tam vznikla v něm po prvé myšlénka státi se theologem, ale vzdal se jí z lásky ke svému otci, který pak téhož roku v Boulogni zemřel. L. odebral se po té s matkou do Paříže, kde žil až do r. 1835 jako učitel piana a skladatel. Tehda zabýval se nejvíce improvisacemi na díla slavných mistrů, od kteréhož způsobu hry však záhy a na svůj prospěch upustil. Po revoluci červencové složil Symphonie révolu- tionnaire, které však neuveřejnil. Revoluce a její náboženské hnutí, jakož i literární a hu- dební boje proti šablonovitému klassicismu udávaly směr jeho uměleckému vzdělání, kdežto Paganini, jehož slyšel nejprve r. 1831, působil na něho tak, že teprve vlivem jeho hry stal se dokonalým virtuosem klavírním a zakladatelem nové hry klavírní a klavír- ního slohu. V 1. 1833—35 žil v ústraní v Ge- nevě s hraběnkou ďAgoult (v. t.), matkou L-ových dvou dcer. pak v Itálii, odkudž r. 1838 odebral se do Vídně pořádat veliko- lepé a nad míru úspěšné koncerty ve pro- spěch svých krajanů postižených povodní. Od r. 1840—48 podnikal veliké cesty uměle- cké, jež roznesly jeho slávu po vší Evropě, od Ruska až po Španělsko. Za tuto slávu děkoval L. především své neobyčejné tech- nice klavírní, v níž neměl sobě rovna, pak ještě více grácii, ušlechtilosti, hloubce a dé- monickému ohni přednesu nejen skladeb vlastních, ale i vynikajících dél cizích. Ta- kovou paměti, jakož i dovedností ve hře z listu míst i nejvíce složitých jako L. ne- mohl se honositi žádný jeho vrstevník, aniž dosud nikdo z nástupců. Se všech stran byl zahrnován poctami a řády a universita v Krá- lovci jmenovala jej čestným doktorem. R. 1848 usadil se ve Výmaru, kde působil až do r. 1861 Liszt. 129 jakožto ředitel velkovév. kapely, učitel, spi- I sovatel i skladatel, a jeho přicinéním stalo se malé to sídelní město střediskem hudeb- ních snah pokrokových, vrcholících ▼ kultu hudby Rich. Wagnera. R. 1861 odebral se L. do Říma, kde byl posvěcen r. 1865 na kněžství; od té doby dával si říkati abbé L. R. 1870 byl jmenován praesidentem král. uherské zemské akademie hudební a žil od té doby střídavě ▼ Budapešti, v Římě a ve Výmaru; villa, kterou tam obÝval, jest pře- tvořena nyní v malé museum L-ovo. Zemřel v Bayreuthu, kam byl odejel k Wagnerovým slavnostním hrám. Jedna ze dcer L-ových byla chotí Emila Olliviera, druhá, Cosima, byla dříve chotí pianisty Hanuše Bulowa, po rozvodu s tímto stala se manželkou Rich. Wagnera. — Jakožto skladatel L. zanechal ne- méně než 650 skladeb. V první periodě této činnosti skladatelské vydával větvinou trans- skřipce klavírní cizích' děl ve slohu virtuos- ním, jež z následovníků Chopinových jen jemu jedině podařilo se nadati individuálními zvlášt- , nostmi, rozšiřujícími technickou a zvukovou bohatost nástroje v míře před tím neslý- chané. Zapomenuté neb nepoznané skladby klassické z oboru instrumentálního a vokál- ního, před jinými symfonie Beethovenovy a písně Schubertovy, pak díla Berliozova a mn. j. moderních mistrnými převody L-ovými staly se přístupny Širšímu světu hudebnímu. Jako Paganini na první, měl Rich. Wagner vliv na druhou periodu L-ovy produktivno- sti. Po té zabýval se po výtce pouhou hud- bou instrumentální, které užíval k vyjádření dramatických a básnických ideí. Sem patří jeho dvanáct symfonický-ch básní ^ dílo sice pozoruhodné, ale pracné a přeplněné; jsou vesměs jednověté: 1. Ce qu*on entend sur la montagne (dle V. Huga), 2. Lamento e trionfo (dle Tassa), 3. Préludes (dle Lamartina »Notre vie est-elle autre chose qu'une série de pré- ludes ?c), 4. Orpheus, 5. Prométheus, 6. Ma- \eppa, 7. Festklánge, 8. Herolde funébre, 9. Hun- garia, 10. Hamlet, 11. Hunnenschlacht (dle Kaulbacha), 12. Die Ideále (dle Schillera). K těm r. 1883 přibyla Von der Wiege bis ^um ffrabe. Stejnou programmní tendenci sledují i troj věta Eine Faustsjrmphonie (áÍQ Goethea) a dvouvětá Dante (dle >Božské Komédiec). K tomu řadí se díla hudby chrámové : Missa solennis (D-dur) ; Uherská mše korunovační (Es-dur); chory k Herderovu »Der entfesselte Prometheusc; koncerty Es-dur a A-dur; obrovská sonáta pro klavír (H-moU), jiné a jiné skladby. Ve třetí periodě skladatelské činnosti komponoval L. výhradně skladby chrámové, v nichž snaží se spojiti liturgicko-katol. hudbu s dram. živly hudebními, a dlužno tu předem uvésti oratoria: Otňstus, Legenda o sv, Al{bétě, pak nedokončené oratorium Stanislav, Requiem pro hlasy mužské a varhany, kantáty, žalmy, menší sbory kostelní a j. Ve všech těchto skladbách L. jde ve stopách Berliozových a Wagnerových, s nimiž oběma byl zakladate- lem školy řečené novoněmecké, která setkala se jak s úspěchem tak s odporem dosti znač- Ott&T Slomlk NauCný. iv. XVI. x2/a igoo. ným a teprve ▼ pozdějSích dobách našla většího ocenění, zvláště působením četných jeho žáků. Ostatní L-ova díla jsou etudy ^ 12 uher. rhapsodii a mnoho drobnějších skla- deb klavírních. Také jako spisovatel byl L. činným, s úspěchem rovněž značným, ač sloh jeho trpí poněkud nabubřelostí. Že spisů uvádíme: Frédéric Chopin (Lip., 1852; 4. vyd. 1890); Lohengrin et Tannhduser de R. Wagner rt., 1851); De la fondation Goethe a Weimar (t., 1851); Des Bohémiens et de leur musique en Hongrie (Paříž, 1859; nové vyd. 1881). Německy napsal Robert Fran^ ft., 18721. L-ovy sebrané spisy byly vydány (němecKy vyd. Lina Ramann) r. 1880 — 83 v Lipsku o 6 sv., thematický seznam jeho děl vydali Breitkopf & Haertef v Lipsku; Briefwechsel :{uňschen Wagner und L. vyšel r. 1888 (v Lip., 2sv.); Frani L-5 Briefe r. 1893—1894 t. (vyd. La Mara 3 sv., 2. vyd. 1894). Srv. Nohl, Beetho- ven, L. und Wagner (Vídeň, 1874); Lina Ra- mann, Franz L. als Kúnstler und Mensch (Lip., 1880—93; 2 sv.); R. Pphl, Gesammelte Schriíten sv. 2. Franz L. (t, 1883); J. Wohl, Franz L. Erinnerungen emer Landsmánnin Hena, 1888); Nohl a Góllerich, Franz L. (Keclamova »Universal-Bibl.c 1882 a 1888); B. Vogel, Franz L. (Lipsko, 1888). 2) Franz vonL, kriminalista něm., syno- vec před. (♦ 1851 ve Vídni). Studoval v Go- tinkach a Heidelberku, habilitoval se r. 1875 jako soukromý docent ve Št. Hradci (pro trestní právo), stal se r. 1879 mimoř. prof. trestního práva a civilního řízení v Giessenu, r. 1882 v Marburku, odkud byl povolán na podzim r. 1889 na universitu v Halle a r. 1899 na universitu berlínskou. L. jest tou dobou v Německu hlavním zástupcem vědeckého směru, který vychází z názoru, že zločin jest chorobným zjevem sociálním. Jakožto orgán tohoto směru založil r. 1881 společně s A. Dochowem »Die Zeitschrift fÚr die gesammte Strafrechtswissenschaítc. Napsal: Meineid und falsches Zeugniss (Vídeň, 1876); Die falsche Aussage vor Gericht (Št. Hradec, 1877); Lehr- buch des ósterr. Pressrechts (Lip., 1878); Das deutsche Reichspressrecht (Berl., 1880); Lehr- buch des deutschen Strafrechts (t., 1881; 7. vyd. 1895); Der Zweckgedanke im Strafrecht (Mar- burk, 1882); Die Reform des jurtst. Studiums in Preussen (Berlin, 1886); Der italienische Strafgesetientwurf (Freib., 1888); Die Gren^r gebiete \wtschen Privatrecht und Strafrecht, Kriminalistische Bedenken gegen den Entwurf eines bůrgerl. Geset^buchs fúr das deutsche Reich (Berlín, 1889); v publikaci Das Straf- recht in Gegenwart in rechtsvergleichender Darstellung (vydávané od sdružení nazvaného Internationale kriminalist. Vereinigung) vydal 1. svazek : Das Strafrecht der Staaten Europas (t., 1894); Die Deliktsobligationen im System des bůrgerlichen Geset\buches a Das Vólker- recht, ^stematisch dargestellt (t., 1898). Po- řídil též 4. a 5. vyd. díla Strafrechtsfálle od Dochowa (Jena, 1891 a 1895; 4. vyd. spol. s Bennecke). Založil r. 1888 kriminalistický seminář (napřed v Marburku, nyní v Halle), 9 130 Lišany — Lišejníky. který vydává ve volných lhůtách kriminál i- stické práce (sv. 1. ve Freib., 1888, sv. 2.-5. v Bcrl., 1889—95). Ušany: 1) L., Lešany, far. ves v Če- chách, hejtm., okr. a pŠ. Rakovník; 120 d., 927 ob. č. (1890), chrám Nanebevz. P. Marie (ve XIV. stol. far.), 3tř. šk., telegraf a sta- nice Buštěhradské dráhy (Praha-Chomútov), 2 mlýny, popi. dvůr s ovčínem, chmelnice a nedaleko ložisko rašeliny. Čtvrť hodiny na jih stávala tvrz Hlaváčov (v. t. 2). L. při- pomínají se r. 1252 jakožto dvůr královský příslušný ke Křivoklátu. Král Václav nadal ves nékterými svobodami. R. 1517 zastaveny Jiříkovi Bezdružickému z Kolovrat a r. 1560 dostaly se od Jana st. z Lobkovic ke Křivo- klátu. — 2) L. {Lischan), ves t. při lev. bř. Oharky a při stanici Rak. st. dráhy (Plzeň- Duchcov), hejtm. Zatec, okr. Postoloprty, fara Hradiště; 40 d., 299 ob. n. (1890), Itř. šk., pš., telegraf a značné pěstování chmele. V XVI. stol. drželi zdejší tvrz Hruškové z Března, jimž L. zabrány (1623) a prodány KriŠtofovi Gremerovi. Po r. 1630 příslušely k Postoloprtům. Ušoe, ves v Čechách, viz Lišice 3). Ušde, liště, liščí štěně, mládě liščí, črn, Ušči ostrovy viz Aleuty. IfišeJ (lat. lichen) jest starý název pro chronické osutiny kožní, spojené s olupová- ním se pokožky, tedy pro ty formy onemoc- nění kožního, které novější dermatologie na- značuje jako chronické záněty kožní se zbyt- něním a olupováním vrstvy rohové. V novější době ustálilo se jméno I. hlavně pro jednu třídu chronických zánětů kožních, a to, jak níže ještě uvedeme, pro I. krtičnatých a pak pro I. červený {lichen ruber), O |-i mokvavém viz Eczema, o l-i ohraniče- ném viz Herpes tonsurans (v doplňcích k XI. dílu). Mezi lidem šlovou l-em také t. zv. ou rocky {crusta lactea), kteréžto onemoc- nění však není l-cm v moderním slova smysle, nýbrž jenom odrůdou eczemu. — Vlastním l-cm nazýváme dle Hebry onemocnění, u kte- rého tvoří se pupenečky, které se chovají typickým způsobem a v celém chronickém průběhu nemění se ve výkvětky vyššího řádu, totiž puchýřky nebo neštovičky, nýbrž vždy jenom jako pupenečky se involvují. Roze- znáváme 2 druhy tohoto l-e: 1. I. krtičnatý (lichen scrophulosorum) a 2. I. červený (/. ruber). L-em krtičnatých vyrozumíváme chronické onemocnění kožní u lidí veškerými příznaky krtic stížených, které jeví se sku- pinami plochých, světle růžových nebo hně- dých pupenečků, velikosti prosa nebo špendlí- kové hlavičky, jež na výši své mají maličkou destičku odumřelé vrstvy rohové nebo ne- patrnou neštovičku. Tato osutina vyskytuje se hlavnč na trupu, na zádech a na břiŠe obyčejně ve skupinách a byl při ní v novější době nalezen bacili tuberkulosy Kochův, tak že se pokládá za onemocnění tuberkulosni. L. č c r v c n ý, který byl popsán hlavně Hebrou, rozpadá se na 2 druhy: I. červený kuželovitý {lichen ruber acuminatus) a I. červený plochý (/. r. planus). První odrůda onemocnění toho jest velmi řídká; jsou to roztroušené pupe- nečky červené kuželovité, zvící prosa nebo špendlíkové hlavičky, které se shlukují k roz- sáhlým plochám kožním, jež vykazují značnou ztluštěnou vrstvu rohovou. Onemocnění toto jest tím důležité, Že v těžkých případech zachvacuje celou kůži a že se objevuje, není-li zavedeno včasné léčeni, předčasný marasmus, kterému většina nemocných podlehne; tak ztratil Hebra prvních 12 nemocných za dobu poměrně krátkou. Onemocnění toto má zvlášt- ní zajímavost také tím, že u něho otrušik účinkuje způsobem specifickým, tak že, po- dáváme-li jej v čas, mizí nejdříve nesnesitelné svěděni, které onemocnění toto provázívá, a pak nastupuje zavinutí osutiny a úplné uzdravení nemocného. -— Druhá odrůda l-e červeného, I. červený plochý, jest onemoc- nění mnohem častější, nevyznačuje se tako- vou tíží příznaků a nevede nikdy k smrtel- nému zakončení. Onemocnění objevuje se v podobě pupenečků plochých, s počátku jako proso, později jako čočka velikých, které jsou kryty mohutnou deskou rohovou. Vyskytuje se na sliznicích, vyznamenává se mnohem menším svedením než první one- mocnění a hojí se pak, zanechavši skvrny temně zbarvené, které za krátkou dobu mi- zejí. I u tohoto onemocnění účinkuje otrušik jako lék velmi vydatný. Jý. Ušejniky {Lichenes, viz přil. tab.) jsou rostliny řazené k tajnosnubným bezcev- ným. Jsou to vlastně houby patřící až na dvě výjimky (viz Hymenolichenes) výhradně k houbám vřeckoplodným {AscomYcetes)^ které od věků v dokonalém soužití {sym- biosis) s řasami vytvořily zvláštní útvar rost- linný, v jednotlivých formách nad míru roz- manitý a od ostatního rostlinstva i od obou podstatných součástí, totiž od hub i řas, tak se lišící, tak svérázný, že od Acharia až do nedávných dob byly považovány za zvláštní třídu rostlinnou a posavad ještě jakožto I. odděleně od hub jsou popisovány a s věde- cké stránky i jinaíc tolikéž o nicn se pojed- nává. V obecném životě házejí se do jednoho koše s mechy, avšak již na prvý pohled snadno rozeznáme l-ík od mechu barvou, která nikdy oné svěží zeleni listové, jakou mechy a případně i řasy se honosí, nedosti- huje. L. zahrávají vždy více barvou našedi- věiou, žlutavou, červenavou aŽ i hnědavou, anebo jen matně zelenou a modravou (viz tab. kolor.). Mimo to také I. již formou da- leko od mechů většinou se lišící snadno na pohled nápadnými se stávají. Mnohý l-ík spíše houbě než mechu se podobá, ač tu nc- znalci často těžko by se bylo rozhodnouti, dokud by nepoznal alespoň několik praoby- čejných typů lišejníkových (viz tab. kolor.). Kdo chce I. zhruba poznati, ať zastaví se kde- koliv ve volné přírodě (vyjímaje velkoměstské sady, kde l-kům takořka naprosto se nedaří) u stromů, nejlépe na severním kraji jehlična- tého, staršího lesa, a rostliny, které tu po- krývají v šedivé nebo trochu zažloutlé, nikdy Lišejníky. 131 však sytě zelené barvě často celé kmeny a zaschlé větve — jsou takořka výhradně I. Dle toho obrazu udělá si snadno každý po- nětí, co se mfiže zváti l-kem, a pozná jich pak í celou řadu na zemi, mezi mechem, na starém dřevě, na plotech, šindelech, na ska- lách, na hrázích i na balvanech omývaných občas tekoucí vodou. L. usazují se v přírodě nejen na lesní půdě, ale i na místech, kde by jiné rostliny (vyjímaje některé řasy a ce- lou řadu hub) naprosto růsti nemonly. Na hromadách dlouho po léta volně ležícího ka- mení, na starých cihlách, zpuchřelé omítce, povalujícím se dřevě, staré kůŽi, střepech i na skle můžeme I. nalézti. Na holých, vy- prahlých skalách, největšímu vedru i mrazu vysazených, nacházíme veliké množství těchto rostlin často těsně vedle sebe. Tím jest l-ík velice důležitý, poněvadž svými vlákny ne- smírné pomalu, ale stále po věky leptá a rozežírá jakýkoliv kámen a připravuje nejen sám úrodný podklad pro ostatní rostlinstvo, ale napomáhá i rychlejšímu zvětrání kamene. Na vápenném kamení vžírají se některé I. svými vlákny až na 2 cm hluboko do vnitř kamene a zjevují se nám teprve ve stavu plodnosti svými také v povrchu kamene vě- zícími plody. Za to I. na stromech rostoucí nevrůstají svými vlákny nikdy hluboko, a to jen do nejsvrchnější kory, a nejsou tedy stro- mům škodlivý, alespoň nikdy přímo. Vzrůst l-ků jest po většině velmi pozvolný, a mnohé I., jak na jisto jest dokázáno, po- třebují k dokonalému vývoji až i několik de- sítiletí, proto také na plochách odkrytého kamenného lomu a ohoblovaného dřeva často ještě po řadě let znatelných l-ků neuzříme. Velká většina l-ků potřebuje ku svému zdaru jasného světla, proto v příliš hustých lesích mnoho jich nenalezneme, naproti tomu na krajích lesa, v průseku nebo světlejších mí- stech vyrůstá jich někdy celá spousta. Ně- které I. rostou pouze na určitém substrátu (na př. jen na vápenných skalách nebo jen na koře živých stromů nebo jen na zemi), jiné nalezneme často na přerozličných pod- kladech. L. rozšířeny jsou po celé zeměkouli a za- sáhají jak v polárním pásmu tak i na ho- rách do nejstudenějších končin ze všeho ostatního rostlinstva nejdále. Drsné ponebí s vlhkým vzduchem svědčí jim vůbec nejlépe, tedy zvláště ve studeném a mírném pásmu, kdežto v dokonale horkých krajinách vyškytá se jich poměrně tím méně, čím méně kraje jsou zalesněny, tím méně jich roste na hor- kých stepích a dokonce pouštích. — Všech dosud z celé země popsaných l-ků, počítaje v to i všecky podřízenější druhy, odrůdy a formy, páčí se na 20.000. Dobrých drtihů může se však jen asi 4000 napočítati, z nichž na Evropu připadá celkem 1500 a na Čechy dle dosavadního poznání okolo 600 druhův. Některé z čeledí l-ků a některé druhy jsou velice rozšířeny a nalézají se takořka ve všech krajinách evropských. Některé pak u nás všude velice obyčejné druhy, jako Usnea bar- bata, Cladonia rangi/erina, Urceolaria scruposa^ Lecanwa subfusca, jsou dle zpráv botaniků rozšířeny po celé zeměkouli. O l-ícich fossilnícb viz ve článku Palaeo- phytologie. Hlavní oddělení l-kŮ, pokud bychom je chtěli vřaditi mezi houby, jsou dvě: 1. Asco^ Vichenes převážnou většinou a 2. Basidioliche- nes {Hymenolichenes), Nejstarší rozdělení od časů Wallrotha užívané bylo založeno na anatomické povaze stélky, a rozeznávaly se tedy I. vrstevnaté č. heteromerické = Uchenes heteromerici a I. bezvrstevné čili homoeomerické = Uchenes homoeomeríci, později pak ještě I. zvláštní = //cfcřJif 5 ano- malt. Podle plodů rozdělil Eliáš Fries hlavní tehdy jen známé Ascolichenes ve dvě tlupy: 1. l-ky otevřenoplodé (gymnokarpické) = Uchenes gymnocarpi a 2. l-ky zavřenoplodé (angiokarpické) = Uchenes angiocarpi nebo, poněvadž ony mají plody odpovídající plo- dům Diskomycetů, užívá se nyní pro prvé jména DiscoUchenes a obdobně pro druhé jména PyrenoUchenes pro souhlasnost plodů s houbami Pyrenomycetů. Než k lepšímu přehledu dle příbuznosti rodů mezi sebou dělí lichenologové dle zevnějšího tvaru stélky I. následovně: 1. Kf o v \X.é = Podetiopsorae čili ThamnO" blasti s rody na př. Usnea, Cladonia, Ever- nia atd. 2. Chřástovité (lupenovité) = 7>ia//o;75o- rae čili PhyUoblasti s rody na př. Cetranay Sticta, ParmeUa, Xanthoriá, Peltigera, Umbi- licaria, Gjrrophora, Endocarpon atd. 3. Koř ovité ^=^ Kryopsorae čili Kryoblasti s rody na př. Psoroma, Lecanora, Pertusaria, ThaUoedema, Biatora, BaeomyceSy BueUta, Rhi- {ocarpon, LecideUa, Lecidea, Graphis, CaUcium, Verrucaria, Pyrenula atd. 4. Rosolovité= Gloiopsorae s rody na př. SynechoblastuSf Collema, Leptogium atd. 5. Vláknovité = Byssopsorae s rody na př. Ephebe, Thermutis atd. Právě v zatímním systému nejníže řazené I. vláknovité a rosolovité to byly, jež stélkou třeba jinak dosti mohutnou, ale přece velmi jednoduše utvářenou uvedly badatele na stopu a ku poznání zvláštního 9SOužitíc čili t. zv. »symbiose€ hub a řas. Podstatné součásti l-ku jsou totiž vždy vlákna hou- bová ařasa. U některých (nejníže řazených) převládá ve stavu vegetativnéra takořka řasa, u největšího počtu vsak převládá houba. Vý- sledek, spojením obou povstalý, ve své dospě- losti, tedy v plodu, patří vždy houbě. Houba sama ovsem řídí individuálně vzrůst a tvar stélkový (vyjraeme-li Ephebe a SpUonema, kde řasa předbíhá vzrůstu vláken houbových, obr. Č. 2557.), řasa pak postupuje poněkud opo- žděně, nicméně však rozsah vrstev stélkových a někdy zvláštní změny povrchu jejího mohou býti a jsou často (prolifikace, cefalodie) podmí- něny více nebo méně vzrůstem řasy. Z výtrusů nebo-li semene lišejníkového, jeŽ výhradně patří jen houbě, vyrůstá jemné vlášení hou- bové, nejprve v podobě tak zv. klíčních 132 Lišejníky. láf ek [jedna, dvě i více dle určitého druhu nebo rodu), a tyto raivéCvujicc se a leckde i srůstajíce zakládají prvotné pletivo jen houbové t. zv. prvo- stélku = protolhallut, t.j. základ pozdéjSi stél- ky ■= Ihallus. Ve alar- áich spisech, a ješté nyní v knihách pro určován! l-ků vydávaných, uží- valo se nedobře tohoto pojmenováni k označe- ni ivláif zbarveného a od ostatní stélky dosti rozlišeného okraje u I- kň korovitjch, a po- dobné někdy užito bylo pro stélkové Supiny Cladoniacci také jmé- na hypolhatíus a také jmOna pratolhalliii. Již Schwendener r. 1866 poukázal na neurčitost, ba nesprávnost tohoto pojmenováni pro ony zbarvené okraje l'ka korovitých a připo- mnCl, ie by správněj- ším bylo pojm ní okraj sté Prvostélka čili základ li£e který v podst velice maličký noh ledny, má -I vinouti v doko lo l-kovo, mus dříve nebo poz ti: enej nahodilou, určitého driifiu „p včtiina l-kd cho b«i bé druhy řas všeobecně ^ífjí^f' rozšířené a proto není ji"hi rol divu, ie l-nik snadno rojiUvu k nim se dostává. Jak- "■ J^"" mile nČkteré z vláken ,Ví „ prv ostílko v ých dotkne vtk-.ptí , dílen L dí: ' i větvemi, ponechává řase však tolik vol- nosti, aby sama růsti ni^bo ve více bunék podle své specifické povahy rozmnožiti se mohla. Tylo buňky znovu jsou uchvacovány vidy nově a nově povstávajícími vlákny houbovými a tím upřádaji se začáteční hr- bolky, t. zv. areoly vlastního těla liiejní- kovéna. tedy stélky. Jak vlákna houbová, tak i řasa v tomto obapolném objetí dobře prospívají a při dalším vzrQstu počíná ae na místech téchto tělo l-kovo roiliiovati ve vrstvy, jaké včtiinč 1-ků jsou vlastní, a to jsou: vrstva korová (stratům coriicale) , vrstva chromídíová čili gonidiová (ar. ronímon) a vrstva dřeňová (lír. meJultare), vyobr. č. 2558.). ' Vrstva korová obdává tělo l-kovo na ievnějšku, a sice rozprostírá se u l-kfl kFo- řítých a chfástovitých, kolkolem, kdežto u l-ků korovitých anebo u l-kQ podobně k substrátu narostlých pokrývá jen volný povrch celého téla. Korá tvořena jest pouze pletivem vláken houbových, jichž buňky těsné, bez mezer mezibuněčných (Interstitií), k sobí jsou na- rostlé. Velmi husté pletivo korové, byt někde zachovávalo směr vláken, v jakém vzrůst jích původně se dčje (longítudinální neb ortho- gonálně trajektorický), přece (jmenovitě hoj- ným větvením vláken) nabývá vihlcdu velmi spletitého a tvoří na průřezu pěkné pseudo- parenchyma(lichopldstvinu}. Luminabu- něk bývají někdy velice malá, za to však stěny buněk jsou silné, tak ie korá vypadá tóra případě skoro homogenní, někdy však [bývají buňky korové takových roimérflw, liž stěny příliš tloustnou, ic pletivo pseudo- parenchymatické tvoří v průřezu pěknou alt Korá dodává stélce a plodným tvarům u mno- hých l-kfl jakési pevnosti, ačkoliv nezřídka i pevné svazy nebo celá vrstva dřeňová témuž cíli vyhovují. Jako u jiných rostlin " celku musíme povaiovatl koru za vrstvu Sir B i d ku i ům nuou řdi. Pii r VI line rhiuidy K: bromidio CDfch iluiloi 1 'dfeí .á^ .llk« irolD propktc n/d. JBkrf. dl spas vysazená má skoro vidy kom (vyjímaje některé podecie, stélku Coflema a některé nižší l-ky), ale také na straně více k pod- Lišejníky. 133 ložce přikloněné, když není rub l-ku úpinč k substrátu narostlý, zřídka korá chybí anebo ji takořka nahrazuje dřeň hustším a tužším pletivem. Vrstva korová udržuje také bujný rozvoj řasy v jistých mezích, řídíc částečně i směr jejího vzrůstu. Při vývoji t. zv, so- redií, povstávajících přílišným bujením řas, puká, tak že soredie záhy jsou obnaženy. V jiných podobných případech se jen ple- tivo uvolní a korá se poddává rostouc na těch místech s řasami bujněji zároveň a vy- tvořuje prolifikace. Pletivo korové na straně k světlu obrácené jest většinou bez- barvé, tak že světlo může jím dobře proni- kati až do vrstvy chromidiové, kde jsou řasy rozestřeny, proto také mnohé I. nejen za vlhka, ale i za sucha jsou zazelenalé, neboť barva řas korou prosvítá. Tam, kde l-ík tma- vými anebo zvlášť vynikajícími jinými bar- vami se honosí, jsou takto pouze nejsvrch- nější části korové zabarveny, a sice buď v bia* nach buněčných, anebo jen vyloučeným bar- vivem, na povrchu v podobě zrneček uloženým. Také odumřelé, nejsvrchnější částice korové, vlivem povětrnosti ztemnělé, přispívají k roz- ličnému přibarvení stélky. U některých druhů z rodu Á//ígr^rfl prodlužují se vlákna pletivo korové tvořící volně nad stélku a tím povrch l-ku zejména za sucha velice jemňoučce zchlu- patí a nabývá barvy více šedavé. Vrstva chromidiová nachází se v pra- vém slova smyslu jen u těch l-ků, kde řasy čili chromidie, dříve gonidie zvané, v ce- lém pásmě se objevují. Bývá to zpravidla vrstva uložená mezi korou a dření, kde vyskytují se chromidie hromadně a souvisle, nebo v jedno- tlivých skupinách, dosti blízko stojících. Umí- stění to vyplývá ovšem většinou samo sebou, neboť chromidie čili řasy, mají-li růsti a se množiti, drží se vždy v takové vzdálenosti, aby se jim dostalo dostatečného světla, a to jest pásmo přímo pod korou ležící. Proto také u některých l-ků, jako u Racodium rupesti-e a v počátcích Ephebe pubescens, kde houba jen jednoduchá vlákna vytvořuje, zůstává řasa uprostřed l-ku (vyobr. č. 2557.). U Col- lema proniká řasa celou stélku, poněvadž řídké pletivo houbové a rosolovitá povaha l-ku dovoluje takořka všude přístup světel- ným paprskům (vyobr. č. 2564.). Vrstva dřeňová skryta jest po většině uprostřed stélky a stává se u l-ků chřástovitých a křovitých význačnější, zejména oproti koře, tvoříc řidší nebo hustší pletivo nepravidelné, nebo vlášení dosti volně se proplétající. Ně- kde, zejména u l-ků křovitých, buňky dře- ňové zachovávajíce směr většinou souběžný spojují se buď částečně nebo souvisle v pevné svazy buněk zpravidla vícekrát delších než širších. Vlákna dřeňová jsou to, která zaklá- dají plodné tvary lišejníkové, a dřeni také při- padá hlavní úkol při stavbě podecií (Qa- donia, Stereocatdon, Baeomyces, Sphiridium). Vlákna dřeňová vyznamenávají se svou bez- barvostí a jen někdy, kde obkládají plody, buď jako excipulum proprium u apothecií (Lecidineaé), nebo jako nejzevnějŠí, ale vždy vo stélce ponořený obal u perithecif, mí- vají blánu hnědě nebo temně zbarvenu. Po- dobně barví se často vlákna dřeňová, když vyrůstají jako rhiziny nebo rhizoidy na venek k podložce nebo vynikají v podobě žilo vitých svazů v a plstnatého pletiva na rubu stélky (na př. u rodu Peltigera), Příchytky {hypothaUus). Pod tímto jmé- nem, jehož starší systematikové užívali záro- veň pro proto thall US výše zmíněný a naopak, zahrnují badatelé novější doby ony části těla lišejníkového, které slouží ku přidržení stélky na podložce a přivádějí rostlině nejen vlhkost, ale částečně i anorganickou potravu ze sub- strátu po způsobu rhizin u mechů. Jsou to jednoduchá vlákna houbová, rhiziny, na zpodní straně nebo také na začátku stélky, buď z vrstvy korové nebo dřené vyrůstající, často také se rozvětvující, jež mnohoy v slabší nebo silnější, po případě zase rozvětvené svazy se spoiuji a tvoří rhizoidy. Soredie (vyobr. Č. 2559.) jsou hromádky chromidií opletených zvlášť vlákny houbový- C. asS9. Sorediové Cáatice liiejnfku Usnea oarbata Ft. v opt. prflřezu. A Volný soroblast, jediná bufika rasová iCystococctts) opletená vlákny hoabovými. B Soroblast, jenoZ buňka řaaová rozdělila se ve více bnnék. C Sorednla povstalá I volného soroblastn oddálením pomnožených bnnék rasových, jež snovu vlákna hoobová obrostla. D Volný soroblast sakládajici novou stélku; £týž v pokročilejfiim stupni svého vývoje. Zvéti. asi sookrát. Dle Scfawendenera. mi, povstalé bujným vzrůstem některých částí vrstvy chromidiové a rozpraskáním kory záhy obnažené, tak že se na povrch stélky vyhrnují a v podobě prášku rozsypávají. Bua jen jedno- tlivá chromidie (buňka rasová), opletená kusy vláken houbových, t.zv. soroblast, nebo celý chomáček soroblastů, pevněji shloučených, t. zv. soredula, odpadá vá s hromádky a můŽe za vhodné příležitosti nejen na jiném substrátu, ale často již i na těle matečném (C/snea — větve sorediální) vyrůsti v novou rostlinku. Může se však také státi, že částice ze so- redie odpadlá nevyrůstá na cizí podložce hned v nové individuum, nýbrž děli se a rozpadá se zase v soroblasty, jako původně se dalo v soredii, tak že místo stélky rozkládá se po substrátu práškovitý povlak, t. zv. lepra. Tyto sorediové povlaky vytrvávají často po léta a zvětšují se pokrývajíce v podobě zelenavého neb žlutavého prášku stinné skály a kmeny. Jsou to soroblasty jednak podložce nezvyklé, jež tedy pouze živoří, jednak ne- mohou vytvořiti dokonalé stélky za příčinou nevhodné vlhkosti při dostatečném ještě 134 Lišejníky osvětlení, Čím bují silné Fasa, kdeito bouba ve vývoji zůstává poiadu. Rozaiří-li ae ta- ková k-pra na místo poněkud přiznivéjji, tedy záhy začínají nabývati vrchu vlákna hou- bová a vytvořuji zase řádnou stélku, Prolifikace vlastní mají podobný základ jako soredíe. Povstávají také místním bujením řas vrstvy chromidiové, ale stejnoměrné buj- ným vzrQstcm vláken houbových jsou tak pevné opleteny, ie mohou jen jako hrbolky stélkové z povrchu vyrůstati, anil se rozpadá' vaji v soroblasty. Hrbolky tyto dosahuji nčkdy dosti značné velikosti, často opadávají a mohou případné opét v l-ík vyrůsti, nezřídka rostou vSak jíl na matečném télc dále a prodlulujf se ve včtve. Vlastni prolifikace shledáváme u Evernia furfuracea; také na pf. u rodu Umbilicaria a Coltema. Od těchto prolífikaci liií ae t.iv. adventivni vĚtve tím, íe po- vstávají místním bujením v koře l-ku, která vyrSstá v hrbol, pod kterým později ve vrstvě chromidiové nastane rovněž čilejii vzrůst a pokračuje ve sméru hrbolu, tak íc ze sti^'lky vyrůstá nová větev, a to na rozdíl od normálných větví t. zv. větev přídatná (Uinea, také Evernia fur/uracea a Ramalina Ekresccnse čili prominence jsou vý- rostky pouze koře patřící, jef povstávají také místním, íileiSím vzrůstem kory, avjak pouze nejhořejších, tedy zevnějiich vrstev, tak ie vnitřní čásť kory sama zůstává ča- sto v původní poloze a dokonce chromidie ae tu vůbec nesůčastní. Sem patří zejména tvrdé hrbolky na stélcc některých Peltige. a Usneí atd. K ekrescencím mohou se při čisti ony výrostky, které na stélce některých l-kQ [Sltieoeaulon, Slicta glomuli/era) vyrů- stají a na pravé prolilikace upomínaji, avšak uzavírají v sobě řasy cizi, tedy jiné, nei jaké jsou stélce vlastní. Výrostky tyto na- lývejl se cefalodie, ačkoliv názvu toho uiíva se také pro jiné, chorobně vyvinuté tvary, právě tak jako vlastni ekreaccnce řas postrádající, jaké objevují se na př. u 1-ků Uťiea barbala a Bryopogoii jubatum. Cy fcly jsou důlky nebo jen skvrny s obaa- ienou dření na zpodní ploie (rubu) atélky ně- kterých chřástovitých l-ků se objevující, po- vstalé rozstoupením kory při daliím vzrůstu. Charakteristické takové obnaíeniny shledá- váme u rodu Stkta. Podobné prohlubinky anebo obnaženiny shledáváme na zpodu stélky Umbilicaria puitulala, Cetraria iilandica a na líci Cornicularia, kde vSak povstání jich poněkud jiným způsobem se vykládá nei u rodu Síicla, ačkoliv roztrženi kory a ob- naíení dřeně viem je společně. U někte- rých druhů rodu Pettigera objevují se také bílé nebo bledé dolíčky mezí tmavSf síto- vitou íilnatinou dřeňovou na zpodní ploie stélky, těch viak sem počítati nemůžeme, poněvadž nepovstávají rozestoupením kory , jednak plodům Pyre- nomycetů, tedy pyrenokarpiím t^ peri- theele. Obojí tvary plodné liii se od sebe více jen svou podobou neí hlubiími rozdíly a musíme je povalovati za homologické. Vznikají vždy ve stélce samé, nikdy povrch- něji, někdy hlouběji a dallim vzrůstem do- stávají se apothecie. protrbnuváe vrstvu korovou, více nebo méně na povrch, tak íe zůstávají ponořeny ve stélce anebo nadzdvih- nuvše koru vystoupí v podobě bradavek a otevírají se vidy jen malým otvorem na te- meni hrbolku. Apothecie (vyobr. č. 2560. a 2561.) při- cházejí u l-ků velikou včtáinou: u víech skoro křovitých (vyjma Sphaerophorus), po větiiné u chřástovitých, značnou měrou u koro- vitých a podobné u rosolovitých. Vlastni nitro hotové apothecie sestává jednak z vlá- ken vřeckoplodných ^^askogennich a jimi založených vřecek, jednak z obalného pletiva a z něho vyrostlých parafys, t. j. vláken podpůrných. VětSina badatelů dotvrzuje jak u l-ků, tak í při houbách pfi- ■Dton; Tli .Vamin. x. XV., í. 17. buzných rozdílnost obojího druhu vláken, jelikol ae některým badatelům podařilo sle- dovati až k prvním začátkům plodu samo- statný, oddělený jich původ, tak íc z vláken parafysy plodících nikdy asci a rovněž LiSejniky. 135 z vláken vfeckoplodných nikdy parafysy nevyrQstaji. VyvinutĚjši jádro takové apo- theeie vykazuje t, zv. hymenium tlaniina'^^ rouško, z parafys a vfccek se skládající, a ' vřecka púvodné Btejnoniérné zrnitém objeví se nejprve jediné jádro, které rozdéll se po- stupným, pod voj ným dělením v tolik jader, kolik potom vřecko obsahuje vjtrusů. Tato déle ním povstalá jádra obdají se nejprve Elasmatickým obalem a pozdéji pevnými lanami cellulosnimi, z nichi zevnějSi, t. zv. episporium, íasto bývá pékné zbarvena, ze- jména modravé nebo hnédavé, a skoro zpra- vidla hladká. Velikou většinou vytvořuje se ve vfecku 8 výtrusů, Fidřeji počet vícená- sobný, tedy 16, 32 atd., a jeStě řidčeji po- čet menší, 4, 2 i jediný výtrus. Výtrusy Č 1 spdry jsou u rozličných rodfl liSejníko- vjch podoby velice rozmanité, jedno-, dvou-, čtyř atd. až i mnohodílné, tedy zřetelnými přehrádkami článkované bud jen v jednom nebo ve dvou, nSkdy i více směrech. Zralá vřecka vypuzuji výtrusy své za vlhka s veli- kou silou pQsobením tlaku se strany. Vfecko roztrhne ae na temeni a vymrští obsab svAj na 1 cm ai I dále do vzduchu, tak že drobno- pod nim vrstvu subhymen lálnl = pod- rouáko {hypoihecium); to spočívá na misko- vitém lůíku t. zv. cxcipalum pioprium, a celý ten plod až na otevřené nahoře hyme- nium jest obrostlý jimadlem=^ eA^cifu/nm thaltoíies, t. j. zbytkem slélky, jení s vynořu- jicira se plodem více nebo méně povyrostl a s ostatní stélkou udržuje plod v souvis- losti {vyobr. č. 2S60.)- Perithecie neliší se podstatné od apo- thecie a můicme si ji dobře představiti jako silné svými kraji zahrnutou apothecii B malým jen otvorem =^ ostiolum {poruš) na temeni. Mimo pardfysy a někdy místo nich nalézáme v peritheciích obdobná vlákna = perifysy. Tento tvar plodní vyskytuje se hojnéji jen u l-ki5 korovitých, zejména v čeledi Verrucaiieae a Pyi cnulaceae, řidčeji u ehřástovitých a rosolovitých. Kleistokarpie, plody rodu Sphaeiopho- rus. zůstávají dlouho dokonale uzivřeny po- vlakem stélkovým, který při uzráni plodu ne- pravidelně se trhá. Parafýsy a vřecka se tu rozpadávají. Sémě lišejníkové (obr. č. 2561.), vytvořující se ve vřeckách těchto plodných útvarů, tedy apothecii, perithccií a kleistokarpi i, zoveme výtrusy Čili sporami. V plasmaté Ach. I povyroulfint lál.n» », .fdy po Jedu •«u. ZtM. iToliri' dle Tul»ni : vodou a větrem hledné výtrusy snadno s roznášejí. Při klíčeni vyrůstá z výtrusu t. zv. klíční láčka. Vnitřní blána [endosporium) se kuli- čkovité vychlípí a proráží pozvolna blánu 136 LiSejniky. zevnějil (exoipofium), kudy pak celá kllčnt láčka v podobí jemného vlakénka bezbarvého se prodluíuje a t pravou prvostélku roz- větvuje Je ]] vftrus vicedflný {téi a veli- kých výtruaůjednobuněčnjch jakou/%r- tuiana a } ) můíe i z jediného výtrusu více kličnich láčefc vyrůsti a dokonale se roivi- nouti jakmile pfijdou ve styk s řasami l-ku tomu svédČicími {vyobr č 2B62. a 2566.)- Mnoho t-kA, jak pozorováním pilným bylo zjiiténo, jen zřídka nebo po delší dobč za vhodných podmínek přichází teprve do plodu, rozmnoiuje se tedy, jelikoi pfea to v obrov- ském mnoistvi stale znovu se individua na- sazují, hlavně sorediemi a prolifíkacemi. Spcrraogonie — pyknidy (viz vyobr. í. 2563.) jsou malinké nádríky ve stélce tako- řka úploe ponořené nebo řidčeji i bradavko- vité vyniklé, a malým otvorem na temeni stélku nebo její koru proráiejícím. Stěna ta- kové nádiiky skládá se z hustého, často na- hnědlého pletiva, jež přechází do nitra nádri- ky v jemná vlákna bezbarvá, rozvětvující se v husté, kolmo ku středu spermogonja smě- řující, krátké větvičky, t. zv. ttengmata, na jejicbi kondch vytvořují se a odSkrccnfm odpadávajf maličká, bezbarvá, bakteriím po- dobná těliska {spermadt, pyknokonidit). Tato ukládají se ve velikém mnoistvi v rosolovité hmotě uvnitř nádríky a při deltivém počasí nebo za přístupu rosy zbubřením rosolu vy- tékají otvorem na povrch stélky. Jsou-li stc- rigmata flánkována tak, ie nejenom na konci větvičky, ale z vétiiny článkQ sper- ma c i e odikrcuji, nazývají se arlhrojrerífmiifa. Jmen spermogonie a spermacie bylo ai do nynějSi doby vicobecng užíváno, poně- vadí se ústrojí i jeho produkty povalovaly za orgán a produkty samčí, k čemu zavdalo příčinu zejména obrovské mnoistvi spermacií a jejich slabý, třaslavý pohyb ve vodě, který jií sám pQvodce těchto jmen Tulasne ja- kožto molekulárný vysvětlil, a dále ta okol- nost, ie se spermogonie objevují četně na stélce, nei se počnou vyvinovati plody, a ie spermacie nikdv v podobě výtrusů ne- klíčily. V této domněnce, ie potilavni orgány u l-kn jsou vyvinuty, a sice zroznény v or^ny oddělené, samicí a samčí, utvrzoval liche- nology mimo dříve dotčené okolnosti i ten Úkaz, ie a veliké vétiiny i-ků na jedné i téie stélce nejen plody, ale před nimi také sper- mogonie se ukazují. Nebyla tedy ani dobře moino dáti pro spcrmogonlejíného výkladu, tím méně pak, Kdyi zejména Stáhl ve své práci »Ueber die geschtecht- liche Fortpllanzung der Collema- ceen. r. 1877 onu domnělou po- hlavnost l-kfl pro Collema miero- phyll um jakoito neklamnou příliš přesvědčivě vyloiil a pékně zobra- zil.JiipředStalilem vytkli Schwen- dener a Fůistine určitá vlákna v základe (klubíčku hyf) plodu lijej- nikového jakožto hyfy askogen- ní (= vlákna vřeckoploďnd), z nichi jedině vřecka původ svQj mají. Podobné Stáhl nalezl v zá- rodku plodu zmíněné Collemacee I z Bíha 'íř ■ •'l^^' utvářené, nápadnější vlákno, ™í «"]""zvřii.Bofa4idiS je* nazval kfrpogon, kteréžto vlák- . .n....u .u.al ipenaosoDii, » iKcu no V dolejíi Části SVé JroubOVIté A^t TMivy «: I .leriím.t. flanko- stoíené a v naduřelÝch buňkách ' r^™' • tohl^koííifiplrrm.e*." hojnějSi protopiasmu obsahující po- igiiae Dal, ZvMi. tinkm dla TuUuu. jmenoval askogon a prodlouženou hořejií čásC jeho, stélku na ve- nek prorážející, triehogjm (vyobr. č. 2564.). Dle pozorování Stahlova usazují se na ko- nečné buňce trichogynové vyniklé ze stélky, za vlhkého počasí také ze spermogonii vy- ilejnltca Grrop*ora t >S6<. ti ( kolmíhD Klten ■MIkou lllein ka L oOa :^.n<^ mtK idic. h.): fu kbezb. 'YlTlikiu houbová; c: a iplífcí rich ■l« íe Clu jim .Itko lit) Itlicy vyínl •ild Ti f.lL ptKháii dole trysklé spermacie, % nichi některé vysí- lají ku sténS buňky trichogynové kratičký výběiek a připojují se k ní tímto výbéikem tak pevně, že ani dosti silnému, umělému tlaku nepovolily. Stáhl z toho soudí, ie se zde tedy skutečně kopulativně děje oplo- zení karpogonu, čemui nasvědčuje po- LISE 1. UxKi) bartala {L.} pnTiicnrki obecni, ■ plcdy. — I. Evcmia frmailri (L.). •fivitnlk tlivg' hliTki »bl, mplodni, m iihnMIfml IpKkiml ipanofDdic BeMudml. — í. Cilraria iilandica (L.), puliltfki laludilii. ■ plody Nl Ptltígcra (Oitina (L.), hiniucka pil, i plody. ~ S, Vmtilkatla puhiiala iL.), pupkovki l»bu]k>t« (v Jeve lic. v pnvo ru adnlcarm). — 11. Lecmora nbfuita (L.J. mJuHk* aihaídU, ■ hojnými {emniv^i plody. — It, Baemityca rotou (Pen.) puni, ■ plody. ~ IG. Sj- 10. Cyrnphora hiriula (Arh.), klikcmoltia uiiniil (r piivs II c, v leis rubí pc pkem od liimcni n illavl, ■ plo*j. — IB. Rhi^ocarpon gtographicum |L.|, lálcíka ifinřpliní, i plody, — I*. Ijraphi' icripí.i IL.i, íiinlíln Uipuilk odublf. — Vít v pHreieot vclikoilj Lišejníky. 137 tomní odumření trichogynu a změny v ce- lém zárodku, jako mohutněni buněk asko- gonových a čilý vzrůst vláken jej obalují- cích, která rychle svými větvemi zakládají parafysy, tedy mladý plod. Na dně tohoto plodu rozplétá se stočený askogon a dává vznik ' novým vláknům hadovitě zprohýba- ným«Bhyfám vřecka plodícím; z nich vyrůstají vřecka a vsunuji se mezi podpůrná vlákna dříve jiŽ vyrostlá, tedy mezi parafysy mladého plodu. Tato Stahlova práce byla pro většinu mínění velice vítanou, zvláště když také Borzi ještě pozorování jeho u ji- ných druhů Collemacei potvrdil. Nicméně Brefeld při svých znamenitých studiích hub (Schimmelpilze, III. díl 1878 a IV. díl 1881) vyslovil otevřeně mínění důležitými doklady opřené, že Basidiomycety a některé z Askomycetů pohlavnosti vůbec postrá- dají, i soudí následovně: Je-li Stahlův důkaz správný, měly by spcrmacie snad ještě u těchto l-ků úkoíoplozovací, kdežto u všech ostatních Askomycetů tuto schopnost ztra- tily. Avšak ani na tom Brefeld nepřestal. Všecky důkazy o pohlavnosti těchto vyš- ších hub považuje na základě svých dalších studií za nesprávné a na základě studií řady nižších hub tvrdí, že původní pohlav- nost hub i s pohlavními tvary zanikla již dávno dříve v nejnižších odděleních a ne teprve v odděleni Askomycetů. Náhled jeho nabyl skvělé podpory výzkumy Mdllero- vými (»Ueber die Cultur flechtenbildender Ascomyceten ohne Algen«, Můnster ve Virt., 1887), které ve jmenované práci podávají nejen přesvědčivý, pádný doklad ku správ- nosti theorie Schwendenerovy, ale zvláště též dokonalý důkaz, že spermacie některých koro vitých l-ků jsou skutečně schopny vyklíčiti a vytvořiti i s t é 1 k u, která v ničem neliší se od stélky vypěstované z v ý- trusů týchž l-ků. Proto užil MčUer na místě názvu spcrmogonium názvu pyknida a na místě spermacie názvu pyknokoni- die. Názvy tyto v moderní terminologii na- bývají vrchu. Přes to však tvary ty zůstávají ještě v roušce záhady, jelikož zdá se býti zvlášf důležitým úkazem, že stélky vypěsto- vané Móllerem pouze ze spermacií, i když přišly do plodu, vytvořovaly pouze sper- mogonie a nikdy nenesly plodů vyvinují- cích vřecka. — Oidie neboli chlamydo- spory vyskytují se dle pozorováni N e u b n e- rových (í»Unters. uber den Thallus und die Fruchtaníange der Calicieen«, Plavno, 1893) jen u Caliciei, kde při práškovitých po- vlacích stélkových (=slepra) nebo při zbuj- nělém vzrůstu stélky obklopeny jsou řasy buňkami podobnými konidiím, které vytvářejí se rozpadáním vláken houbových, a z nichž po způsobu chlamydospor jiných hub stávají se kličivé buňky. Výtrusy na basidiích se tvořící shledáváme pouze u dvou l-ků cizích: Cora Fr. a Corella Wainio, které patří do oddělení HymenoUchenes (v. t.). Jiné sem patřící, dříve oddělované rody l-ků vytvořu- jících basidie, jako Dictyonema a Laudatea, jsou dle nejnovějších studií Mfillerových pouze zvláštní odrůdy rodu Cora. V novější době zvláště pozorunodnými staly se práce Krab- beovy, kterými, jmenovitě spisem »£nt- wickelungsgeschichte u. Morphologie der poly- morphen Flechtengattung Cladonia« (1891^, dokazuje, že podecie rodu Oadonia v poa- statě nejsou stélkou, nýbrž morfologicky rov- nají sevřeckonosným plodům přeroz- manitě (dichotomicky až polytomicky) roz- větveným, 8 větším počtem odděleně se vy- víjejících hymenií (roušek), jejichž vřecko- plodnávlákna, původně z jednoho základu ve stélce povstávající, se vzrůstem podecie stále pokračujíce teprve později se roztrhá- vají a samostatně jednotlivá rouška, tedy vlastni plodní hlavičky na podeciích vytvo- řuji. P o d e t i u m dle Krabbea jest tedy pouze prodloužená zpodinová čásf apothecie právě tak, jako třen kloboukatých hub jest pouze čásf celého plodu Basidiomycetů. K symbiosi (soužitím řas a hub v podobě l-ků podáváme v hlavních rysech následující: Na začátku XVII. stol. kladl ještě Kašpar Bauhin ve svém spise »Pinax theatri bota- nici« I. k mechům a uvádí 13 druhů l-ků mezi listnatými a jatrovkovitými mechy. Podobně počínali si starší botanikové již před ním, na př. náš Zalužanský a ještě mnozí i v XVIII. stol. V přechodu z XVIII. do XIX. stol. spracoval již I. znamenitě Švéd Eric Acha- rius, vlastni to zakladatel systematické lichenologie, ve spisech »Lichenographiae Sueciae prodromus« (r. 1798), »Methodus« (1803), »Lichenographia universalisc (1810) a »Synopsis methodica lichenum« (1814). Po něm Sprengel, Eschweiler, Fée a j. zlepšovali systém. Asi okolo r. 1820, kdy mikroskopické pozorování již se ujímalo, byly zelené buňky l-ků dohlédnuty, avšak nebyly dosud pochopeny a barvě té byl dá- ván podobný výklad jako barvě objevující se po rozříznutí některých kloboukatých hub, na př. u našeho m o draka (Eschweiler a Nees von Esenbeck). Wallroth r. 1825 ve své práci »Naturgeschichte der Flechten* první prohlašoval zelené buňky v l-ku za zvláštní orgány, a sice nepohlavni or- gány rozmnožovací (od něho datuje se až dosud užívané pojmenováni ^gonidium*), ale vykládal ještě soredie jakožto nepoda- řený vývoj, tedy za zrůdu gonidiovou, právě tak jako nálety zvané lepra. Eliáš Fries ve svém díle »Lichenographia euro- paea reformata* r. 1831 již určitěji se vyslo- vuje o gonidiích jakožto o assimilačním apparátu v l-ku, ale i on vkládal nepohlavni, reproduktivní moc v sorediích jen do go- nidií. Podobné míněni zastával i Kdrber v po- jednáních »De gonidiis lichenum« (1839) a •Bemerkungen uber individuelle Fortpflan- zung der Flechten« (^Flora«, 1841); Kůtzing (v »Linnaea«, 1833) však již upozornil na to, že se g on i die l-ků podobají některým řa- sám, a měl také Protococcus viridis a jiné podobné řasy za totožné s gonidiemt 138 Lišejníky. některých l-ků, což jej přivedlo k náhledu, 2e se I. z takovýchto řas vyvinuji. Po- zvolna tříbily se názory o gonidiích více a více. Souvislost gonidií s vlákny lišejníko- vými jakožto díl(^ jediného těla nerozluči- telného byla však ještě dlouho zastávána, k čemu zvláště přispívalo pozorování na prů- řezech l-ků, že gonidie sedí leckde na vlákně tak, jakoby paličkovitě z něho vyrů- stala. Bayrhoffer, Tu las ne, Thwaites, Speerschneider, De Bary i sám Schwen- dener v prvních svých pracích: »Untersu- chungen iíber den Flechtenthallus* (»Naege- li's Beitráge«, 1., 1858) myslili, že gonidie po- vstávají z vláken a jsou tedy výtvorem stélky. Nicméně již tu Schw en- dener dobře připo- mněl, že jest těžko vý- voj takovéto zelené buňky z vlákna l-ku vypozorovati (t., 125 — 126), a jak pozorně stu- dia svá krok za krokem ku pozdějšímu skvělé- mu výsledku vedoucí prováděl, vidíme v dal- ším sešitě jeho práce, kde sám pozastavuje se nad tím, jak gonidie xant^rZ^^Tnttí^a^'(L') 8 mnohého hlediska ná- FÍ!'jcho'^kiicffC!ák'no''A ob- pádně souhlasí S niŽŠl- jalo dv£ma mladými vétev- mi řasami, že prý se sko- !»"»», .'*»" g (Proíococcus ro může říci: příroda '''"^" íiťBoí;;^;^: ^^°''^** tu stvořila kus živo- ta rasového po druhé. Brzy po té vzbudil jiný pamětihodný spis téhož Schwendenera: »Die Algentypen der Flechtengonidienc (Ba- silej, 1869) veliký rozruch mezi všemi licheno- logy i ostatními botaniky, spis, v němž s na- prostou jistotou dokazovaJ, Že i., pokud jeho zkoumání sáhá, nejsou rostlinami jednodu- chými, nejsou jednotníky v obyčejném smy- sle slova, nýbrž kolonie ze sta a tisíců jed- notníků složené, z nichžto však jen jediný, totiž houba ze třídy Askomycetů, vládne, ostatní pak, t. j. řasy čili t. zv. gonidie, v zajetí vláken houbových připravují potravu sobě i houbě. Zároveň v této době zkou- mali již Famincin a Baranecký gonidie některých i-ů tím způsobem, Že je ze stélky vykrájeli a zvlášf pěstovali. Gonidie bujně rostly a množily se nejenom dělením, nýbrž i vířivými výtrusy (zoosporami) , jaké u zcela obdobné řasy (Cjrstococctts humicola) jsou známy. Než oba autorové přes tento velcvýznamný obiev přidali se přece ještě k myšlénce Wallrothově, Friesově a Korberově, že domnělé jednobuněčné řasy, s kterými se gonidiové buňky shoduji, vlastně tedy řasami nejsou, nýbrž jen volně žijícími gonidiemi. Podobné pokusy provedl Barane- cký také s Itzigs ohněm u gonidií l-ku Feltigera atd. Aby nabyli dokonalé jistoty a Schwendenerovu theorii proti vzmáhajícímu se odporu předních lichenologů jakožto prav- divou náležitě obhájili, pokusili se někteří, jako Rees, Treub, Voronin a zejména Bornet ve své práci »Recherches sur les gonidies des Lichens« (»Annai. des scienc. natur.«, řada 5., sv. XVII., 1873), vypěstovati z výtrusů lišejníkových vláŠeni houbové na jednobuněčných řasách go n i d i í m těch l-ků odpovídajících, a to se také po mnohých a pracných experimentech podařilo zejména Bornetovi, jenž zároveň provedl ze jmenova- ných badatelů nejlépe důkaz, že vlášení lišej- níkové z výtrusů vyklíčelé může se jen tehdy za normálních poměrů dále vyvinovati, na- lezne-li v čas patřičnou k sobě řasu, ku které přirůstá a z ní potravu přijímá, bez řasy vlákno takové brzy odumírá a samo si go- nidií, tedy zelených buněk, vyvinouti ne- může; a dále vyšetřil, že řasv gonidiím se rovnající nikdy ve vlákna l-ku samy vyrůsti nemohou, tedy z nich l-ík povstávati ne- může. Potvrdil tedy učení Schwendenerovo takořka dokonale (vyobr. č. 2565. a 2566.). Proto také právem zastával již r. 1876 pro- fessor dr. L. Čelakovský návrh Stizen- bergerův z r. 1861, aby pro zelené buňky l-ků užilo se na místo nepřípadného zde jména g o n i d i u m slova ch r o m i d i u m. Než ani na tom nepřestali neúmorní badatelé a pokračovali v těchto pokusech, aby vypěsto- vali na řasách l-ík také z výtrusu aŽ ku plod- nosti, co se ještě předešlým nepodařilo. V těchto pokusech docílil pěkných výsledků Gaston Bonnier, jež uveřejnil v práci »Re- cherches sur la synthése des Lichens« (»Ann. d. se. nat.«, řada VIL, sv. IX., 1889J. Před ním pak brzy po pracích Bometovýcn zvlášť 0.2366. Řasa Proíococcus (Cystococcus) g, chrom id i e ze stélky liiejniku Clfídonia furcata (Huck.), Fr., opře- dené houbovými vlAkny h těsné k povrchu řasy přilébajicimi. ZvétS. 959krAt dle Borneta. vyznamenal se Stáhl vypěstováním l-ku Endo- carpon pusillum Hed v. {Dermatocarpon Schae- reri Kbr.) z výtrusů na tak zv. hymen i ál- ních gonidiích až do plodnosti. U někte- rých l-ků totiž objevují se v plodu mezi vřecky maličké, volné řasy, o kterých již Nylander se zmiňuje a jež nazval hymc- niálními gonidiemi. O těchto dokázali potom Fiiisting a Winter, že jsou to go- nidie povstalé několikerým dělením z gonidií stélkových v zárodek plodu záhy uzavřených. Stáhl ve své práci »Ueber die Bedeutung der Hymenialgonidienc (1887) (obr. č.2567 a 2568.) dospěl ještě k dalšímu znamenitému výsledku : Jsou-li vřccka l-ku Endoc. pustil. irM, pukají za vlhka turgescencí celého plodu velmi prudce a vyrážejí výtrusy daleko od ústí plodního. Zároveň s nimi vymrštěny jsou hym. gonid.. a kaldý výtrus strhne s sebou veliký počet tčcbto malých Ha, které zfistávaji \piti na sliikém jeho povrchu. Pfiroda zajistila sde ivítlily fiDvai vlcclEa,Kl|)«ili:linÍDiinkbhynL ejldmi ktKolmi Tlakny h pobodlnéji existenci pFíitimu pokolenf. Jak- mile výtrusy dopadly na osvétlenou vlhkou pfidu, počnou vyhánéti jemné kliční iáčky, které vyrAstajice ve vlákna obemykaji ma- ličké hym. gonidie a k nim přirůstají. Go- nidie, tedy fasy, brzy se zvécšuji, nabývají livéjíf barvy zelené jako normální toho druhu řasa Ptíuroeoccus, a tím jeat dán základ no- vému individuu liáejníkovému. Suhlovi po- dařilo se takto vypěstovati dále i dospalé a Opét plodné stélky. Poslední pokus, jaký k dokázání pravosti Schwendenerovy tbeorie mohl káté býti podniknut, provedl se zdarem Mfillcr, který dokázal, ie z výtrusu mflie se vypč- stovati l-ík gonidií úplné prostý, nahraclí-li se řasy — tedy asGÍmilační apparát — nebo lépe jeho produkty, kterých houba nutně k výživĚ potřebuje, uměle výiivným rozto- kem. Tím způsobem vypěstoval stélky, které od normální stélky téhoí druhu se liiily pouze tím, ie neměly íádných gonidif. Tím Sla podstata 1-u, tedy houba, experimen- ně docela jasně dokázána přes to, Že i dří- vější důkazy správnost mySlénky Schwende- nerovy dosti pádně zaručovaly. Řasy jako gonidie (chromidie) v těle l-ků 'uzavřené, ve kterých s jistotou poznány byly určité druhy řaa také volně Žijících, jsou dle dosavadních výzkumů tyto: Cysta- coccuí kumioala Naeg, u veliké větiiny l-kfl; Oiroolrpui uiHbrinuin Ktz. na př, u Graphidef; Palmella boiryoides Ktz.; Pleiirocoecut vulgarit Menegh. na pF. u Aearoipwa, Endocarpon; Dactylococcui in/ationmn Naeg. na př. u Nt- phroma, Solorina, Psoroma; Noiloe tickenoida Vauch. skoro u vjech Coliemacei; Rivularia nilida Ag. na pf. a Omphalaria \ Folycoccus ■i Kti. na př. u Peltigera; Gheo- z Ktz. - ~ Lišejníky. 139 roteui; Síroiiphon puMnatut Deam. u Ephtbe pubeseetí, O těle liSejníkovém po stránce chemické připomínáme, Je hyfy l-kQ v mládí dávají reakci cellulosní. kdeíto později reakce více nebo méně pozměněné, poněvadž jsou větáinou chemicky přeměněny. Blány někte- rých vláken liicjnikových, zejména celkem váude blány vřecek, barví se iédem pf jmo na modro, ukazují tedy reakci škrobovou. Veliké množství vyloučených látek můžeme pozorovati u l-ků jednak ve blánách, ješté vice však na blánách buněčných. Jsou to větiinou látky organické, a to zejména bez- tvará barviva Dian buněčných, a pak roz- ličné kry stali inické vyloufeniny, které až na malé výjimky mají povahu kyselin a také byly nazvány kyselinami lišejníkovými; charakteristické Jest, že se ve vodě buď ve- líce málo rozpouštějí, anebo vůbec vodou nerozpouSlějí. Některých l-ků, které zvláště jsou bohatý na určité Kyseliny, zejména kys, orsellovou č. evernovou, která suchou capsa polydermatlea I 1 pf. u Baůomycet .. . jikUdijtcI k „ C KlUlcl, dvoudílný rýtiui litejnlkD Theli dbán miaiiliilum KBib. fuMho to tooudu lijcjnllia End- piulUumt. }et»l kllCal vUIim obemkli lakt bym. gonid. a. pochátHlel I tUcjniku End. putlllum ; p ielM volot bym. sooid. Zvíti, 3aokrál dle reprodukce FůnuiiLduivy (PfliDUEi. destillací rozštěpuje se v dioxyd uhlíku a orcin, bylo dříve užíváno ku přípravě pěk- ných barviv orseille (též peraio č. cadbear) 140 Lisen. z druhů Roccella a pak lakmus z druhů Le- canora. Orcin ammoniakem na vzduchu se oxyduje a přechází ve hmoty dusíkaté, temně červené, violové až modré, které tvoří hlavní součást zmíněných barviv. Od těch dob, kdy produkce barev anilinových se roz- šířila, stala se pro širší potřebu barviva z Uků bezvýznamnými. — Nejrozšířenější vyloučeni- nou vláken lišejníkových jest šťavelan vá- penatý. Objevuje se v podobě hráni okta- édrických nebo v krystallinických, až zrnitých hromádkách buď na vláknech nebo v jejich blánách (nikoli v buňkách), zejména hojně v oddělení l-ků kor o vitých. L-ku Cetraria islandica, t. z v. islandského mechu (Pukléřka islandská), užívalo se a dosud používá v lékařství v odvaru proti chronickým průjmům a porušenému zažívání atd. Obsahuie cetrarin a škrob lišejníkový. Na Islandě požívají l-ku toho s mlékem, anebo přidávají jej k mouce při pečení chleba. Proti choro- bám plicním užívalo se kdysi také l-ku Sticta pulmonaria (laločník plicní). V krajinách od poloostrova Krymu až ku stepím kirgizským, v Malé Asii, Persii a Sev. Africe zadělávají domorodci v chléb tak zv. l-ik man nový (Lecanora esculenta Eversm.), který roste v obrovském množství na zemi, a to velmi bujně, pokrývaje půdu aŽ na 15 cm vysoko. Větrem bývá hromadně daleko do kraje za- nášen. Podobně l-ík Gyrophora esculenta Miyoshi v Japanu, Ivatake zvaný, sbírají horští obyvatelé v obrovském množství a prodávají nejen v zemi, ale i za hranicemi jakožto ve- lice hledanou a chutnou potravinu. V Sev. Americe sbírají z nouze a hladu domorodci také některé druhy rodu UmbUlcaria, V se- verních krajinách studeného pásma posky- tuje nesmírně rozšířený, známý l-ík sobí {Cladonia rangiferina) až k 80^ s. š. v zimě takořka jedinou potravu s o b ů m a tím usnad- ňuje v těch krajinách existenci lidem. Ve Skandinávii pokoušejí se od r. 1868 továrně páliti z l-ku toho líh. Dle Th. Friese bylo r. 1869 v 17 továrnách výhradně z tohoto l-ku vyzískáno 1,120.000/ alkoholu. Dosud se však tento způsob výroby daleko nerozšířil. I je- dovaté jsou prý některé I., ale pouze pro zvěř. Tak na př. Evernia vulpina otravuje vlky a psy, kdežto Cetraria pinastri jest jedem pro hšky. Z některých pro širší kruhy zajímavých l-ků třeba uvésti tak zv. l-ik zeměpisný (Rhi^ocarpon geographicum L., něm. Schwefel- moos) pokrývající všude, zejména však ve vyšších polohách, daleko příkré skály a bal- vany, již z daleka svou sírn^tě Žlutou bar- vou nápadný. Potom t. z v. l-ik koral o vý (Qadonia bellidíflora Ach., něm. Korallenmoos), jejž často na horách pro jeho velmi úhledné vzezřeni prodávají děti turistům zároveň s řa- sou Chroolepus Jolithus Ag. (t. zv. fialkovým kamenem, Veilchemnoos), Pravou protěží na- šich horských krajin můžeme zváti křovitý l-ík Thamnolia vermicularis Sw., dosud málo povšimnutý, mléčnou bělostí nápadný, jenž roste pouze na nejvyšších hřbetech krko- nošských a může b^^ti každému turistovi nejlepším dokladem jeno pobytu na nejvvš- ších těch bodech; na Sněžce roste velmi hojně mezi jinými vzácnými I. horskými. Ž literatury mimo jmenované spisy uvá- díme: Linné, Genera plantarum (5. vyd. 1754, str. 491); t., Species plantarum (2. vyd. 1763, II. d., str. 1606—1624, 81 druhů); t., Systema vegetabilium (16. wyd. C. Sprengelovo, sv. 4., čásf I., tř. 24., odd. 3. Lichenes, str. 237 až 310, Got., 1827); Krempelhuber, Geschichte und Litteratur der Lichenologie až 1865—70 (Mnichov, 1867—72); Tulasne, Mémoirc pour servir á 1'histoire organographique et physio- logique des Lichens (»Ann. Se. nat.«, 3. řada, sv. 17., 1853); W. Nylander, Synopsis metho- dica lichenum (Pař., I. 1858, II. 1860); Kčrber, Systema lichenum Germaniae (Vratisl., 1855) a Parerga lich. (1859—1865); Theodor Fries, Lichenograph. Šcandinavica (Upsala, I.— II. 1871—74) ; Arnold, Lichenologische Frag- mente (^Flora«, 1869—82); Rabenhorst, Die Flechten (^Kryptogamen-Flora€, II. odděl., 1870); Můller u. Pabst, Cryptogfl. Deutschl., Flechten (Gera, 1874) ; Stein, Flechten (»Cohn*s Kryptogamen-Flora*, 2. sv., 2. pol., 1879); De Bary, Vergl. Morphol. und Biologie der Pilze atd. (Lip., 1884); Reess, Ueber oie Nátur der Flechten (Berl., 1879); Fiinfstack, Lichenes (Flechten) ve Pflanzenfamilien von Engler (180. sešit). Z domácích prací: J. Sv. Presl, Všeobecný rostlinopis (1846, II. díl, str. 1829 až 1844) a Počátkové rostlinosloví (1848, str. 200—205); výkr. 1548—1552, 1556—1604; Fil. Max. Opiz, Seznam rostlin květeny če- ské, 1852; L. Čelakovský, Atlas rostlinstva a L. co dvojité bytosti rostlinné (» Vesmír «, 1876); J. Novák, L. okolí německobrodského atd. (Praha, 1888) a Klič k urč. krov. l-ků ok. německobrodského (Něm. Brod, 1882); A. J. Bernard, Klíč k urč. l-ků ok. táborského (Tábor, 1887); V. Spitzner, Příspěvek ku kvě- teně l-ků moravsko - slezských (Prostějov, 1890); J. Velenovský, Atlas rostlinstva (1888); Fr. Wurm, Die Flechten der Umgeb. v. B. Leipa (1895). EBr. laiieů, původ. Leitna, Lešna, Lešno i LiŠná, městečko na Moravě, v hejtm. a okr. brněnském; má 605 d., 4355 ob. č., 17 n., 5 jiné národu. (1890), far. kostel sv. Jiljí, 4 tř. šk., četu. stanici, pS., telegraf, pivovar, vý- robu lihovin a svobodnický dvůr dupeni- cký. Fid. panství (1088*75 ha) se zámkem, sladovnou a dvorem drží dědicové Egberta hr. Belcrediho. Obyvatelé vedle polnictvíživi se obchodem, zejména ovocním a drůbežním. Opodál města mlýny Líšenský, Konvalinkův a Dolní a Horní ŘiČky, mysfivna Hady, sa- mota Klajdůvka a jižně osada Kandia, pů- vodně hospoda, v níŽ bydlil Napoleon I. den a noc před bitvou u Slavkova. Stůl, za nímž pracoval, chová se v zámku líšeňském. V mě- stě je klášter milosrdných sester sv. Karla Bor. s kaplí sv. Josefa, založený r. 1862 od Egberta hr. Belcrediho. Při klááteře 5tř. šk. s opatrovnou. V zámku líšeňském, pří němž jest krásná zahrada, nachází se veliká knihovna Lišice — Liška. 141 a sbírka starožitných památek v okolí Liáně nalezených a bohatý archiv. Zámecká kaple Neposkvrněného početí P. Marie vystavěna r. 1727 ve slohu renaissančním. Na vrchu »Kostelíku« stávala kaple nebo »kostelik« Panny Marie, vystavěný r. 1630 od Elišky z Bergu. Kostel zbořen (1785> z rozkazu cis. Josefa II. Nedaleko odtud nradiště »Staré zámky« nad Říčkou, důležité naleziště staro- žitností. Před r. 1560 povýšena L. na mě- stečko a král Matiáš na přímluvu Hynka Bořity z Budce a na Líšni a Jiříkovicích vy- sadil obci týdenní a výroč. trhy. Cis. Ferdi- nand V. Dobrotivý povolil městu 4 výroč. trhy, jež konají se dosud. Původně náleželo zboží líšeňskč pánům z Kunštátu, z nichž Smil, jinak z Brumova a Střílek, daroval (1261) L. nově založenému klášteru vyzovi- ckému. Klášter pak rozličným osobám L. pro- najímal. Později dostala se L. do rukou svět- ských a král Vladislav připojil ji ke hradu brněnskému a zastavil celé panství Tobiáši z Boskovic. R. 1531 prodal Vilím Kuna z Kun- štátu »ves Leštnu s dvorem i kostelním po- dacím a ves Obec« Albrechtovi Vojkovskému z Milhostic, jehož dcery nedržely dlouho otcovské dědictví, prodaly (1562) tvrz a ves Leštnu, ves Obec s dvorem, pivovarem, sla- dovnou, pilkou, mlýnem, vinohrady a jiným příslušenstvím Janu Leskovcovi z Leskovce. Po r. 1588 vyměnila se na Líšni celá řada majetníků, konečně odkázal (1819) František ryt. z Freienfelsu zboží líŠeňské i s Tvarož- nou Eduardovi hr. Belcredimu. L. jest rodi- štěm spisovatele M. Kříže (v. t.). (Srv. •Vlasti- věda moravská*, díl 11., str. 176; Brno, 1898.) Ušioe: 1) ú, ves v Cechách, hejtm. N. Bydžov, okr. Chlumec n. Cid., fara Lovčice, pš. Slivovice; 71 d., 442 ob. č. (1890). Sever, čásť vsi povstala okolo r. 1824 na místě býv. rybníka Bořkovce a nazývá se Lišičky, kde je myshvna. R. 1396 připomíná se tu statek, na němž seděla rodina z Lišic. V XVI. stol. dostaly se ke Chlumci. — 2) L., Liští ce, osada t. blíže Doubravky, hejtm. a okr. Kut. Hora, fara a pš. Záboří u Kut. Hory; 22 d., 180 ob. č. (1890). — 3) L, Lišce, vest. nad Úhlavou, hejtm., okr. a pš. Přeštice, fara Dol. Lukavice; 76 d., 430 ob. č. (1899), mlýn, samota Hradčany. — 4) L., ves t., viz Liš- nice 2). Uiin Grigorij Andrejevič, hudeb, skladatel a básník ruský (* 1854 — f 1888), studoval původně práva, pak věnoval se úplně hudbě, v níž vzdělávala ho nejprve matka, žačka Chopinova, později mezi •jinými též Henselt.'Byl znamenitým pianistou a koncerty jeho těšily se značnému úspěchu. Z jeho skladeb uvádějí se hlavně: ballada Ona cho- chotala; Koledniki a opery: Ispanskij dvoř- janin (provedena s úspěchem v Kijevě 1888) ; Graf Nulin; Cygané; Bachčisarajskij fontán. Komponoval též prolog k otevření oděsského divadla, kantátu Véščif Oleg, symfonii Selim- skaja getéra, hudebně-dramatickou mosaiku Romeo Pen^enskago uje\da (Moskva, 1879) a j. Z jeho veršů připomínají se především epi- grammy. V posledních letech Života byl hudeb, kritikem »GraŽdanina«. Srv. Pamjati R. A. L-a (Petrohr. 1893). Iiiilna, Leši na (Lischtn), ves v Čechách, hejtm. Stříbro, okr., fara a pš. Stody ; 21 d., 183 ob. n. (1890), Itř. šk., mlýn a myslivna Vrabina s kaplí JPozdvižení sv. Kříže. R. 1242 jmenuje se tu vladyčí seděni, r. 1274 připo- míná se mezi zbožím kláštera chotčtovského, jemuž odcizena po r. 1421 a teprve po r. 1535 jemu navrácena. liiiinka, ves mor., viz Lišnice. Uika, zool., víz Lišky. — L. step ni viz Korsak. litika, rod hub, viz Cantharellus a Houby (tab.). Uika, osada v Čechách u Únešova, hejtm. Stříbro, okr. Touškov, fara a pš. Číhaná; 7 d., 38 ob. n. (1890), popi. dvůr. liiika: 1) L. Jan Krištof, malíř, po- cházející ze šlechtického rodu LiškůzRot- tenwaldu, narodil se ve Vratislavi, kde byl jeho otec úředníkem při král. dvorní ko- moře. Po smrti otcově provdala se matka jeho za malíře Willmanna, který Lišku vy- cvičil ve svém umění. V r. 1660 žil L. v Praze, maluje fresky v kostele křižovnickém, kte- rých však pro nemoc nedokončil, načež je- jich provedení převzal jeho přítel V. Rei- ner. Kromě toho maloval L. obrazy oltářní, z nichž buďtež uvedenv: Sv. Magdalena (1692, pro klášter v Plaších); Sv. \emšti patronové (1692, pro kostel sedlecký u Kutné Hory); Sv. Benedikt (pro kostel sv. Mikuláše na St. m. v Praze); Sv. Valpurga (pro kostel sv. Jakuba t.); Sv. Tere\ie (t.); Sv. Voršila a Sv, Anna (pro kostel Voršilek t.). V galerii drá- žďanské jest od něho vehký historicko-allego- rický obraz: Achilles podává Juliu Caesarovi hlavu Púmpejovu. L. zemřel po r. 1697 v Praze. 2) L. Antonín, spisovatel čes. (* 27. břez. 1791 v Hrádku u Sušice — f 16. dub. 1847 v Bochni v Polsku). Vychován nejprve ně- mecky v Železném Městě v Uhrách, kde i jméno na čas (do r. 1811) změněno mu ve »Fuchs«; od r. 1798 učil se však již česky v Bubenči, kde se rodiče jeho usadili. R. 1804 vstoupil na gymn. malostranské, r. 1805 z nouze učil se provaznictví, ale brzo pokračoval opět ve studiích gymn., pak na filosofii (pod Jande- rou, Bolzanem a j.). Seznámiv se tu s Han- kou a j. vlastenci, chodil s nimi na před- nášky Nejedlého a počal si všímati českého ruchu národního a literárního. V říjnu r. 1811 vstoupil do řádu praemonstrátského na Stra- hově, kde studoval theologii, ale pilně si hleděl češtiny a literatury, sepisuje básně a p. (truchlohra Václav byla r. 1815 veřejně na stav. divadle provozována). R. 1814 vysvěcen na kněze, poslán za kaplana do Jihlavy, avšak ochuravěv vrátil se ao Prahy, kde svěřeno mu něm. kazatelství. Zde připravoval se k professuře a psal také rozličné básně (dra- ma Eliška zůstalo nedokončeno), z nichž ně- které otištěny v časopisech. R. 1817 stal se L. professorcm v Žatci, r. 1819 přesazen do Jindř. Hradce, kde učil soukromě i češtině. 142 Liška. Pro studenty češtinou se obírající sepsal tehdy L Elementarunterricht in der hóhm. Sprache \unáchst fůr die studierende deutsche Jugend (Jindř. Hradec, 1821) a Bóhmisches Lehrbuch fůr Anfánger (jako druhý díl prv- ního spisu; zůstal v rukopise). R. 1824 stal se L. doktorem filosofie a jal se pracovati o časoměr. překladu Homérovy Iliady; my- šlénky své o tomto překládáni, místy dosti podivínské a zvláštní, uložil L v článku lite- rárně zajímavém v »Krokuc (II., 202 anásl.; Domněnky o \češténí Iliadr), Dokonal však pouze 4 zpěvy, načež zvěděv ojpřekladu Vlč- kově jal se překládati Iliadu i ódysseiu pro- sou (tato vydána 1844 v Praze ve IV. čís. »Překladů klassikd«). Zatím r. 1826 jmenován L. praefektem gymnasia v fiochni v Haliči, kde dobře se naučil také polsky. Několik spisů Liškových zůstalo v rukopise: divad. hra pro mládež školní Vysoké školy (čes. a něm.); Die Doppelfeier der h, Firmung (20 sloh, čes., něm. a lat., z r. 1826); Vesmír a náš svět, dle Bode, Valcha, Rambucha (2 sv. z r. 1820) a j. O Liškové překlade Homéra viz »Listy ňU, VIII., 291 a násl. 3) L. Ferdinand, spisovatel včelařský (* 1826 v Nové Hospodě u Písku, f 1895 na Smíchově). Gymn. studoval v Písku, boho- sloví v Praze, načež r. 1851 kaplanoval ve Kvílících, po 12 letech ve Slaném, r. 1865 ustanoven byl duchovním správcem trestnice v Řepích, r. 1885 jmenován farářem na Kladně a r. 1894 odebral se na odpočinek. Při svém zaměstnání všímal si horlivě včelaření, choval pravidelně 80 včelstev a přičiňoval se o roz- šíření a zvelebení včelařství v království Če- ském. Vedle praktického včelaření psal hojné články do časopisu »Čes. Včela«, jehož byl hlavním spolupracovníkem, a samostatně vy- dal: Aíorovina a hniioplod (Praha, 1876), též vyšlo německy; spracoval Berlepšovu knihu ^ Včela a její chov* (t., 1877) a zásluhy získal si o založení »Zemského Ústřed. spolku včelař- ského«, jehož byl předsedou. red, 4) L. Emanuel Krescenc, hist. malíř český (♦ 1852 v Mikulovicích na Moravě). Dětská léta strávil v Milevsku, kdež otec jeho byl správcem. Když matka jeho, ovdověvši, přestěhovala se s ním do Prahy, navštěvoval reálku; u věku 17 let vstoupil na malířskou akademii, kdež £. Rom a později Swcrts byli jeho učiteli. Zde vyvíjel se jeho talent spiŠe vnitřním pudem nežli návodem professorů, jichž směr s nadáním a uměleckým cítěním mladé generace se nesrovnával. L. náležel k oné družině umělecké, která na sklonku let sedmdesátých vnesla do českého malíř- ství a sochařství nový život. Za let v Praze strávených prožil spolu její touhy a zápasy, a jakmile hmotné poměry mu dovolily, byl mezi těmi, kteří, cítíce nedostatečnost zdej- šího školování odborného, vypravili se do ciziny. Cílem jeho byl Mnichov, kam odebral se r. 1876. Po tři semestry navštěvoval tam školu prof. Seitze, záhy viděl se pak nucena malovati drobnější obrázky na prodej {Starý mládenec^ Ráno popeleČni středy a j.), kteréž na živém trhu mnichovském nalezly snadno kupce. Mezi tím vždy občas ujal se některé práce větší a významnější, na kteréž okázati mohl směr a vývoj svého nadání. Takto strávil v Mnichově devět let, hláse se odtam- tud ovšem pokaždé, když česká kolonie mni- chovská, tehda dosti četná, nějakým způso- bem vystoupila na veřejnost. Odtamtud kon- kurroval též spolu se Schikanedrem o výzdobu Národního divadla a bylo iim svěřeno vy- malování vlysu, který zdobil královskou loží před požárem a n3nii je nahrazen Brožíkovou prací. Nějaký čas pobyl mezi tím též v Praze, když maloval nástěnný obraz v kapli ústavu slepců a když hotovil kopii desky Mánesova Orloje, kteráž pak na místo originálu byla zasazena. Klárova nadace, r. 1885 mu udě- lená, umožnila mu cestu do Itálie. Tříletí římského pobytu využitkoval L ve prospěch své tvorby způsobem všestranným. Tam vznikl nejlepší jeho obraz i^áboženský a nej- rozměrnější z jeho historických komposicí. Navrátiv se do Prahy byl L. r. 1888 jmeno- ván professorem na umělecko-průmyslové škole, kdež působí dosud. Na vývoj umělecké individuality Liškovy nezůstaly bez vlivu dojmy okolí, avšak hlavní podstata jeho umění vyrůstala ze sebe, klíčíc z duše uměl- covy, hlubokým citem dařené a nakloněné k dumné přemítavosti. Již prvním olejovým obrazem mladého amělce, pracovaným ještě v ovzduší akademie — Štédrým večerem na hobitové — zněla nota osobité nálady, též v barevném drženi hledající výraz pro ele- gickou snivost. V svěžím uměleckém ruchu Mnichova rozvily se vzácné technické schop- nosti Liškovy; naučil se tam traktovati velké plochy a vnikl v tajemství jednotného držení barevného, spočívajícího na studiu skuteč- nosti a zároveň přimykajícího se k tlumočení nálady citové. L. prošel tu periodou Byron- ských toužení světobolných, které v »Astartě« a v »Kainu« se obrážejí, a okázal v obrazu Hagary nad Ismaelem lkající^ že iest umělcem samostatně myslícím, který dovede staré thema nově spracovati a přeložiti v moderní citovou škálu. Rozvržení celku s uzavřenou skupinkou ženy a dítěte uprostřed širého prostoru pouště, zamžené tóny barevné, rea- listické pojetí postav biblických splynulo v silný celkový dojem, vzbuzující určitou ná- ladu. Obraz byl r. 1884 v Praze vystaven a zakoupen firmou Šimáčkovou, jeŽ vydala jeho reprodukci jako prémii k »Světozoru€. — V Římě vykvasilo se umělecké nazírání Li- škovo k praegnantní osobitosti a nabylo pod dojmem svědků dávné mohutnosti římské onoho širšího a většího rysu, kterým dosáhli v obdobném poměru též španělští malíři, v Římě usedlí, slohové nesenosti v koncepci svých velkých historických pláten. Kristus na hoře Olivetské (v kapli ústavu slepců) není je- ště prost stop elegické měkkosti mnichovské periody Liškovy, brzy po té však v rozměrné malbě Císaři Afaximidnovi zjevují se jeho obiti dospěl L. k podivuhodnému rozmachu svého hluboce založeného nadání. Také po stránce Liškárna — Lišky, 143 technické jevil rocměmý obraz překvapující vyspění, iiž samým mistrným zachycením osvět- leni jižní měsíční noci si zaslouživ II. zlaté medaille, jíž se mu dostalo na mnichovské mezinárodní výstavě r. 1888. L. vystavil toto své dílo o několik měsíců později v Praze v sále žoíTnském při osvětlení elektrickém, kteréž se stalo příčinou katastrofy, jíž veliká část obrazu padla v oběť. Svých římských studií měsíčního světla použil L. později ještě několikráte. Tak ve Snu Mich, Angela Buo- narottiho, r. 1891 v Praze vystaveném, a no- věji v obrazu Vdovce. Zde i tam mistrně po- daný modravý přísvit úplňkem prozářené noci, v uzavřenou místnost vnikající, tvoří ovzduší tajuplné a kouzelné, v němž postavy reálné a zjevy snu splývají v souladný celek. Také v obou těchto obrazech dovedl L. pře- ludům obraznosti dodati přesvědčivé jsouc- nosti tímto ovzduším, vystiženým s nejjem- nějším citem. Mimo četné tyto práce buď- tez z poslednějších let ještě uvedeny menší obrazy: Sousedé^ Poslední svého rodu, Vod- ník, — Liškovo umění je pro svoji sugge- stivní náladovost ryze moderní, lišíc se při tom na svůj prospěch od modernistických experimentů oním zřetelným způsobem vý- razu, který nerozplývá se v hádankách a jest založen na nejsolidnějším studiu skutečnosti. Jeho díla vycházejí z hlubokého vnitřního citu a mají ve všem individuálný ráz, obrá- žející v sobě hotovou, vyspělou povahu umě* leckou. Td. liiikáma, bouda, sloužící za úkryt my- slivci, číhajícímu na lišky. čm. Zdftkov: 1) L. {Lischken\ osada v Čechách u Blahova, hejtm. a okr. Litoměřice, fara a pš. Zubmice; 7 d., 37 ob. n. (1890). — 2) L, ves t. na úpatí Štědrého, hejtm. Přeštice, okr. Nepomuky, fara a pš. Vrčany; 43 d., 206 ob. č. (1890), mlýn. Uiky (zool.) náležejí kšelmám pso vi- tým (čeleď Canídaé), a to do sekce Vul- pina {Alopecoi da)/}C}iito druhové liŠí se od ostatních šelem jmenované čeledi zřítelnicí podlouhlou a svislou. Naše liška (Canis vul- pes L., Vulpes vulgaris Wagn.) má tělo štíhlé, zdéli až 70 cm, ocas (prut) dlouhý (30 — 35 cm), cbvostnatý, sluchy trojhranné, zašpičatělé, na vnějším okraji vykrojené a opatřené tam dvojitou koŽí. Hlava jest široká a má čenich zašpičatělý, dosti Štíhlý. Ve chrupu má prvý zub mezemi na zadní hraně nepatrnou špičku, ostatní mají po dvou takových hrbolcích; druhý, třetí a dole i čtvrtý zub mezerní mají téměř rovnou velikost. Běhy jsou krátké a štíhlé; pod všemi prsty předních noh i pod palcem jest po lysém bříšku, za těmito bří- šky jest ještě jeden široký mozol příčný a za ním jest tlapa již srstí porostlá. Hustá srsf, pro kterou zdá se tělo býti silnějším, než v skutku jest, má barvu nahoře rzivorudou, na bocích světlejší, na čele, na ramenou a na hřbetě často, zejména v zimě bělavou, ježto jsou tu pesíky bíle kroužkovány ; boltce jsou vzadu černé. Líce, hrdlo, hruď a břicho mají barvu bílou, jen v zimě bývá na břiše srsf šedá, až i načernalá. Běhy jsou vně téže barvy jako hřbet, uvnitř bílé, a jen přední mají tu podélný pruh rezavý; obojí jsou v předu v dolejší své Části, přední na před- loKtí i níže a zadní na nártu načernalé. Ocas má nahoře barvu nahnědle rudou a poblíž trupu skvrnu černou (tamtéž jest páchnoucí žláza, »íiala«), vezpod jest rezavý a na konci po většině bílý. Především podle barvy ro- zeznávají někteří přírodozpytci tyto stálé va- riety lišek: 1. Vulpes vulgaris s břichem a koncem ocasu bílým, končetinami na předu načernalými; zvláštní formy: a) tmavá V. alo- pex s koncem ocasu černým; §) V. crucigera s temným křížem na plecích a na hřbetě: zimní ícožka namodrale šedá, asi jako u L polární, jest velmi drahá; y) V, nigra se srstí až skoro černou a koncem ocasu bílým; 8) V. alba světlá, až skoro bílá. 2. Italská odrůda V, melanogaster se srstí vezpod čer- nou. 3. Egyptská a arabská varieta V. nilo- ticuSj také vezpod nahnědle černá, s ocasem na konci bílým. 4. Americká V. fulvus se srstí do zlatová rudou, vezpod i na konci ocasu bílou a na vnější straně končetin černou : zvláštní formy cc) V, decussatus s temným křížem na hřbetě, /?) V. argenta- tus s bílými chlupy, roztroušenými v tmavé srsti. Naše liška jest domovem po vší Evropě,, v sev. a západní Asii, v severní Africe i Ame- rice, tedy zejména v severních částech se- verní polokoule. U nás v Čechách jsou lišky nejhojnější na Šumavě, v Českém lese a v Horách Krušných. Žijí nikoli ve společno- stech, nýbrž nanejvýš po párech v lesích především horských a přebývají tu v dou- patech, nejčastěji v brlozích jezevců. Na lov vycházejí za soumraku a v noci, opatrně se plížíce a po kořisti slídíce; také na ni čeká- vají sedíce nebo s tělem na zemi schouleným po způsobu psů. Popadají ji skokem; pro- následují ssavce, ptáky i jiné Živočichy, od kolouchů srncův až po brouky, hubí všecku zvěř a drůbež, ale také myŠi, hraboše polník všeliké členovce, ano nepohrdnou ani ovo- cem a j. plody rostlinnými. Z hladu nebo tou dobou, kdy mají mladé, bývají to lupiči velice drzí; ku příslovečným vlastnostem loupeživých těchto šelem náležejí zvláště ne- obyčejná lstivost a zchytralost. Jsou velice obratný; umějí vytrvale běhati, poněkud i na stromy šplhati a dobře plovati; smysly vše- cky jsou velebystré. Také I. bývají obětí ne- moci podobné psí vzteklině. Zimní kožka je- jich dává oblíbenou kožišinu. L. se páří (kaókují) od prostředních dnů v února až do března; po 60—63 dnech metá samice 3—7,. zřídka více lišťat, pro něž před tím vyhledá v bezpečnu brlohu a hnízdo vlastní srstí vy- stele. Mláďata, k nimž stará liška lne upřím- nou a obětavou láskou mateřskou, prohled- nou 14. dne po svém narození. Fossilní I. nejsou v evropském diluviu vzácný: Woldřich uvádí na př. z českého diluvia formy: Vulpes vulgaris fossiliSj V. minor, V. merídioualis a. V, moravicus. dali 144 LiSky — Lišov. Z ostatních specii liiek jeité uvedeme tři ' nejdůlciitčjjl. Koiiiinu viech téch druhfl nej- vzácnější (lijka *modrá<, istfíbrnát) dává H' ika polární ^C. Lagopu) L., Leucoeyon La- gopus Gray), íijicí v arktických končinách £a 60*3. á. Jest menáf než n3Šelilka;télo její mívá Úhrnem délku 90 cm (v tom délka ocasu 30 cm). Čenich má tupéjíi a ailnějSí, boltce krátké, nohy niíší, ocas velice kulatý. Srst její má barvu podle místa a ročních časů rozdílnou, v létě z pravidla Šedou nebo hnědou, v zimě bílou. Tento druh nevyhledává úkrytů na místech, kde není přilij v nebezpečí; iivf se ssavci, ptáky i také iívočichy, vyvríenjml pří- bojem z moře. Dobou páření jsou mésfce duben a květen; v Červnu má samice 9— H lišfat. Fossilnl I. tohoto druhu nalezeny v diluviu také u nás a v Německu. V prériích Sev. Ameriky jest domovem liSka trojbarevná (C. virginianui Erxl). Tělo její má délku 55, ocas 40 CM a srst nahoře černou, do bělá kropenatou, po stranách jako u naší I. ryéa- vou; ocas jest nahoře i na konci čcmý. Li- ška kuní (C procrnořJíí Gray) se ode všech uvedeních druhfl liil dlouhým tělem na níz- kých nohách a ocasem krátkým, zdéli jen 10 cm (délka všeho těla 75 cm); dlouhá a hustá srst má barvu nahnědlou, na hlavě, po stranách krku a za rameny plavou. Tento druh jest domovem v Čine, Japanu a íivi se po předností myšmi a rybami. Br. IMlLY, osada v Čechách u Bechyně, hejtm. Milevsko, okr., fara a pi. Bechyně; 13 d., 77 ob. č. (1890). Liina viz LéStno. : 1) L., Liiný, LiŠtný, far. ves (při něm kaple sv. Jana Nep.), dvorem a pi- vovarem dril dědicové Fr. Preidla. V XV. si. seděli na zdejším iboíí bratři Švábové a je- jich teta Kateřina, kteří věnovali L. (1487) k oltáři 8V. Kateřiny v Mostu. V XVI. stol. připomínají ae tu na dvoře Švábové i,Chvat- liny, po nichl dostala se L Leopoldu Údrcké- ; Údrče, jehol nástupci dvakiďte ji pro- opčt koupili. V XIX. stol. byl statek V Cechách, hejtm. Rokycany, okr. a pš, Zbi roh; 59 d., 391 ob. n. (1890), kostel . vystavěný r. 1874, Itř. šk., ložisko žel. rudy a chemická továrna, opodál myslivna, sušárna, samota Januiky, rozlehlé lesní domky, za časů Stroussbergových býval zde dvflr, hřebčiuec a chemická továrna. L. ná- ležela pflv. ke hradu Křivoklátu, později zří- zeno v Líšně manství se službou ke Křivo klátu. R. 1607 připojena L. k panství' Zbiroi skému. Asi 20 minut odtud zbytky bývalé tvrze a vsi RebřCku s fil. kostelem sv. apošt Petra a Pavla. 9) L., Lištna, ves na Moravě, hejtm. Ho- lešov, okr. Bystřice pod Host., fára Doma- ielice, pi. Dřevohostice; 67 d., 341 ob č (1890). Připomíná se r. 1368 a náleiela do r. 1650 do zboží prusinoVskího a potom by stfického. R. 1895 vyhořelo zde 29 domkŮ a 4 stodoly. ~ 3) L., ves t., hejtm. a okr Nové Město, fara a pi. Německé; 55 d., 292 ob. i. (1890), strojní tkalcovna na bavln látky a opodál panská myslivna. Uinq] viz Lištně. IJinloe: 1) L., ves v Cechách, hejtm, okr. a pš. Milevsko, fara Sepckov; 69 d., 414 ob. č. (HJ90), Hř, Sk. Tu a v okolí kope se dobrá hrnčířská hlína. ~ 3) L. i Lišíce ÍLischniti), ves t., hejtm. a okr. Most, fara a pš. Havraně; 47 d., 2 ob. í., 350 n. (1890), 3tř. 5k. Alod. statek (19603 ha) se lámkem liinícký v drženi Beníiků z Dobroalavě, r. koupil ji Frant. Meroll a po ném jiní. — 3) L., Lištnice, ves t., v údolí při Divoké Orlici, hejtm., okr., fara a pš. Žamtierk; 235 d., 1131 ob. č. (1890), 21f. šk., na hřbitově kaple Sv. Rodiny, 2 mlýny, tkalcovslvl a čásť obce Zakopanky. Ctvrf hodiny sev. popi. dvflr Trundorf, kdysi ves. — 4) L. Dolní, ves t., hejtm. a okr. Příbram, fara a pš. Dol. Hbitý; 10 d., 79 ob, t. (1890).— 5) L Horní, ves t.; 25. d., 198 ob. č. (1890), ložisko olovené a stříbrné rudy. 6) L, Lištnice, LiSinka (í^m), vea na Moravě, hejtm. Zábřeh, okr. a pS. Mohel- nice, fara Vyšehoři; 73 d., 6 ob. č., 423 n. (1890), Itř. Sk., popi. dvflr náleží Viktoru hr. Dubskému. L«ii1ob:1)U., Lištnice, LéŠtnice, ves v Cechách, hejtm. C. Budějovice, okr. a pš. Hluboká, fara Kostelec; 28 d., 235 ob. č. (1890). Čtvrť hod. sev. popi. dvflr Němčíce, kdysi samostatný statek. — 3) L., Lištnice, far. ves t., hejtm. Smíchov, okr. Zbraslav, pš. Mníšek; 82 d., 490 ob. E. (1890), kostel Všech Svatých (ve XIV. stol. far.), 3tř. Sk. a na MniSeckém potoku »Spálení€ mlýn. Ves náležela od pradávna klášteru zbraslavskému, jemui uchvácena la váL-k husitských. V sto- letí XVI. klášter ves opět vyplatil. Po zru- šení kláštera připadla panství zbraslavskému. Z.1ÍDO viz Léjtno. Uiný, viska čes., viz Liitné. Uii^ viz Differenciální počet. Lliov, město v Čechách, v hejtm. Česko- budějovickém, má 377 d. 2541 ob. č., 2 n. ft890), okr soud Četn stanici, okr. hosp. záložnu, poštu telegraf, far. kostel sv. Vá- clava, r 1864 přestavěný (pflv. ve X!V. st. far}, 8tř Šk . měst špitál radnici. 2 cihelny. měšL pivovar a výroční a týd. trhy. Opodál mlýny Koníř a Pod- sosna. Kdy L zalo- ien a na městečko povýien, neznámo. Asi v XV. stol. ob- driel L znak měst- nckorun. střibr. lev. U držen ve XIV. st. k Lomnici, Karel IV. zastavil (1378) jej jc- C. 9}6g, Zoik LUami. řinovi z Leuchten- crka, později drŽcn v IV. udělil obyvatc- ke Hluboké. Král Václa\ Iflm výsadu, by mohli pořizovati o svých statcícn pro případ dmra, Adam z Hradec Lísť — Lité. 145 učinil jim troje obdarováni. Když pak panství hlubocké děleno (1608), dostal se L. i s rych- tou za díl Janu Malovcovi. Po r. 1619 držen L. na vždy při Hluboké. — Okr. soud li- šovský zaujímá 196-37 km\ čítá 1696 d., 10.991 ob. č., 78 n.; z 11.074 přít. ob. 11.038 katol., 1 evang[., 35 žid., z těch 5407 muž., 5667 žen. (1890). Iiiiť, ves v Čechách, viz PíŠC. Idita (franc. Hteau), úzká dřevěná lať ke krytí spař u rámů, podlah a pod. Jest buď plochá, bez okras, neb rozličně profilovaná, barvená, zlacená nebo stříbřená. L. či skoula při stavbách viz Dřevěné stavby, str. 7. L. ve strojnictví jest dosedací plocha mezi stýkajícími se tělesy. Iiiliany: 1) L., ves v Čechách, viz Lé- šfany 1), 2). — 2) L., víska t. u Kamenné Lhot}r, heitm. Kut. Hora, okr. a pá. Uhlíř. Janovice, fara Češtin; 3 d., 19 ob. č. (1890), mlýn a myslivna. ŽiUténeo, víska v Čechách u Koutů, hejtm. Sedlčany, okr. Votice, fara Arnoštovice, pá. Smilkov; 8 d., 60 ob. č. (1890), mlýn. Uitioe viz Lišíce 2). UitnA: 1) L., ves mor., viz Lišná 1). 2) L. Dolní {Lic{na dolna), ves v rak. Slezsku, hejtm. a okr. Těšín, fara Hor. Lištna, pš. Třinec; 83 d., 1275 ob. poL, 11 č. (1890). vápenc. lomy s dvěma vápenicemi, 2 mlýny. — 3) L Horní (L. gama), far. ves t.; 92 d., 735 ob. pol. (1890), kostel sv. Martina, Itř. veřej, a Itř. soukr. šk., 2 mlýny, pila a Li- štěnský dvůr. fiývaly zde manské statky, jež Joseí sv. p. Bees prodal (1793) arciknižecí ko- moře těšínské. Uštné, Lišnej, Leštné, Lišn^, viska v Čechách u Sněhová, hejtm. Semily, okr. Žel. firod, fara Nábzí, pš. Malá Skála; 7 d., 64 ob. č. (1890), papírna. Uitnloe, ves mor., viz Lišnice 6). Zaitnloe vizLíšnicel),2)aLišnice3)■ I■iitno viz Léštno. Uitný, ves čes., viz Lišná. Utai (Atxtti), »Prosby«, dle řec. mythu dcery Zevovy, jež kráčejí v patách bohyni zaslepenosti Até (v. t.). klk. U-tai-pek, přední lyrik čínský, viz Čína, literatura, str. 718. UtaJlie (řec. XitavBÍa, prosba), střídavá modlitba prosebná, která se vysílá k Bohu za smilování a k svatým za přímluvu. Skládá se z krátkých proseb, kteréž při veřejné bohoslužbě koná kněz střídavě s lidem (se sborem) tak, že vzývá božské osoby neb světce, aneb jmenuje předmět prosby, aneb udává pohnutku k vyslyšení, lid pak při- svědčuje mu krátkými průpovědmi proseb- nými a tak spojuje prosby své s prosbami kněze. Základ svůj má I. v liturgii mešní. Jindy totiž nazývalo se l-ii volání za smilo- váni, které se koná při mši sv. po introitu slovy Kyrie eleison, Kriste eleison. Záhy však vešlo v obyčej volati tak i při církevních průvodech prosebných a spojovati s voláním tím také prosby k svatým za přímluvu; odtud přišlo, že l-ii nazvány byly téŽ církevní prů- Ott&v Slovník Nauený, tv. XVI. z6/a igoo. vody prosebné, zetména průvod v den sv. Marka, který dostal jméno I. veliká, poně- vadž se při něm opakovaly jednotlivé prosby několikráte, a průvod v dny křížové, které byly nazvány l-ii malou. Na počátku středo- věku byly I -mi pojmenovány také prosby za Boží smilování a za přímluvu svatých, které konaly se při řečených průvodech a z nichž vyvinula se pak modlitba samostatná. Poně- vadž se při ní vzývají za přímluvu všickni svatí, slově i-ií o všech svatých. Jest to I. nejstarší a jediná, které se užívá pří ně- kterých úkonech liturgických, jako při udí- lení vyšších svěceni, pri svěcení křestní vody, při prosebných průvodech v den sv. Marka a dny křížové a j. Počet světců, kteří byli v ní vzýváni jménem, nebyl vždy a všudy stejný. Teprve na konci Xvl. stol. byla pro celou církev schválena a jako závazná zave- dena v té formě, ve které vyškytá se v bre- víři vydaném k rozkazu papeže Pia V. To- liko dvě prosby vetkaly se do ní ještě od té doby, totiž: od metly zemětřesení a od moru, hladu a války. — Mimo tuto l-ii byly časem složeny a rozšířeny ještě jiné. Z těch však schváleny jsou pro celou církev pouze tři: I. o Panně Marii ci loretánská, t. zv. proto, poněvadž se již po několik století zpívá slav- nostně každou sobotu v Loretě v domku Panny Marie, I. o nejsvětějším jméně Ježíšově a o nejsvětějším srdci Ježíšově, která byla schválena teprve r.. 1899. Ostatních I-ií jest dovoleno užívati toliko při pobožnostech neliturgických a soukromých, pokud byly schváleny od biskupů. Sa. Utava (něm. Leitha), pravj^ přítok Du- naje v Dolních Rakousích, vzniká spojením horského potoku Schwarzy a Pittenbachu, teče s počátku směrem sev.-vých., pak jv. k hranicím uherským, tvoří částí svého toku hranici mezi Uhrami a Dol. Rakousy. Vlévá se na uherské půdě u Uher. Starých Hradů do wieselburského ramene dunajského. Délka toku 178 km. Od r. 1867 jest L. částečnou hranicí mezi zeměmi uherskými a rakouskými. Viz Cislajtánie. Utava, ves na Moravě, hejtm. a okr. Tišnov, fara a pš. Olší; 20 d., 141 obyv. č. (1890). laitavka i Li ta v a, přítok Berounky v Ce- chách, viz Čechy, str. 84. laitavské pohoři (něm. Leithagebirge), nazvané dle řeky Li ta vy (v. t.), odnoží Alp štýrských, které táhne se na pomezí mezi Rakousy a Uhrami směrem s.-v. mezi Lita- vou a Neziderským jezerem až k Dunaji, který je dělí od Karpat. Nejvýše pne se ho- rou Slunečnou (Sonnberg, 481 m) poblíž Že- lezná (Eisenstadt, Kis-Marton)] u Hainburka pak vysílá některé odnože do Rakous. Chlumy zalesněnými tvoří v podobě valu přechod od Alp ke Karpatům. Uté, Litý, ves v Cechách, hejtm. Králo- vice, okr. Manětín, fara Bělá, pš. Dol. Bělá; 35 d., 263 ob. č. (1890), doly na břidlici ka- menečnou, plavíma kaolinu, 2 mlýny a pode vsí Spálený mlýn a šindelna. Knize Soběslav 10 146 Litéchovice — Litenčice. daroval (1175) zdejší krajinu kláSteru plas- skému. Litdohovloe (Lichtowiti), ves v Cechách na lev. bř. Labe, hejtm. Litoměřice, okr. Lo- vosice, fara a pš. Prackovice; 46 d., 214 ob. n. (1890), kaple sv. Jana Nep., vinařství, sa- dařství. R. 1275 příslušely ke klášteru chotě- šovskému a později dostaly se k Lovosicdm. laiteň, městys v Čechách, leží 317—342 m n. m., v býv. kraji pražském, hejtm. hořovi- ckém a okr. berounském ; má 100 d., 869 ob. č., 2 n. (1890), far. kostel sv. apošt. Petra a Pavla (ve XIV. stol. far.), 5tř. šk., četn. stanici, pš., telegraf, telefon státní u velkostatku, ci- helnu, mlýn a opodál vápenc. lomy. Alod. sta- tek zaujímá 1297'42 ha, náleží k němu zámek 8 parkem, dvůr, parostr. pivovar, roční výroba 39.000 hl (várka 70 hl), sladovna, lihovar; jest majetkem Jos. Šeb. ryt. Daubka. Se 2^padni drahou má L. poštovní spojení; projektovaná místní dráha ze Zad. Třebáně přes Bělč, L. do Hostomic a Lochovic jest nnančné zaji- štěna. Kostel liteňský sahá svým původem do časů Karla IV. a, jak pamětní kniha liteň- ská udává, dal prý jej vystavěti Karel IV. z materiálu pozůstalého při stavbě hradu Karlšteina. R. 1661 kostel znovu zřízen, načež opět sešel a Zuzana hr. Vratislavova z Mitro- vic dala jej obnoviti (1765). Při této obnově přišlo se pod omítkou na rodokmen rodinv hr. z Bubna., Za válek švédských kázal (1639') generál Banner L. zapáliti, při Čemž nejen ves, ale i kostel zničen. Vedle hřbitova na cestě k S vinařům jest hrobka rodiny Daub- kovy s kaplí sv. Josefa. Budova jest nádherná, vystavěná ve tvaru pantheonu. V hrobce po- chován dr. Jos. Hamerník (v. t.). Že L. svým původem sahá do dob pohanských, dokazují nalezené popelnice a pohanské hroby v bh'z- kém okolí. R. 1195 připomíná se L. pod svým původním jménem Luteň, jež se udrželo až do XIV. stol. Kdy L. pův. na městečko povýšena, neznámo. Pavel Stránský ve svém díle »Res- publica Bojema« vypočítává L. mezi měste- čky kraje podbrdského. Později připomíná se jenom vsí. Teprve cis. Ferdinand I. pový- šil ji (dekretem ze dne 14. kv. 1838) na městys s právem odbývání výroč. trhů. R. 1885 do- stalo se městysi erbu, jenž se popisuje takto : v modrém štítě hradby stříbrné s cimbuřím, za nimiž v právo i v levo věž se špičatou cihlovou střechou a obloukovými okny. Ote- vřená brána má po obou stranách nakloněné štíty; štít po pravé straně jest červený a nese zlatá písmena F. I., po levé straně čer- vený s letopočtem 1838; mezi věžemi spatřuje se Korunovaný český lev. Za nepamětných dob byla L. v držení Buziců, z nichž první Heřman z Drahlína, odjinud z Litně se jme- nuje. Tento vvsadil (1324) svou ves Lounín. Jaroslav z rodu toho prodal (1378 a 1381) nějaké zboží v Litni klášteru u sv. Tomáše v Praze a připomíná se naposled r. 1390. Jak se zdá, byla L. rozdělena již ve XIV. st. mezi několik maj etniku v a později bylo tu dvoje zboží a dvě tvrze. Na jedné tvrzi se- děli (v XV. st.) předkové Medků z Valdeka, kteří prodali (1530) své zboŽí v Litni Petru Kapounovi ze Smiřic. Na druhé tvrzi liteň- ské seděl současně s Janem Valdeckým Mi- kuláš, o němž není známo, patřil-li do rodu Valdeckých. Tento prodal (1413^ nějaké platy v Litni ke klášteru Matky BoŽi v Berouně a ještě r. 1414 uvádí se jako patron kostela liteňského. Odúmrť po něm na tvrzi liteňské vyprosili si (1454) Sigmund a Daniel bratří ze Slavic, což učinil i nástupce jejich Mla- dota ze Solopisk. Z potomků jeho Hynek a Jiřík M. ze S. prodali (1530) L. tvrz a dvůr s částí vsi a v Měňanech popi. dvůr v plat vysazený Petru Kapounovi ze Smiřic. Tak zboží liteňské dostalo se do jedněch rukou. Vnukové Petrovi, Jiřík a Šebestián, rozdělili se o zboží liteňské, ale špatně hospodařili a neseděli zde dlouho. Dvůr Mladotovský s pustou tvrzí koupil (1575) od Jiřího Jan st. Vratislav z Mitrovic, a Šebestián prodal svůj podíl hned po rozděleni Adamovi Budovcovi z Budova, od něhož jej rovněž ukoupil (1571) Jan st. Vratislav z Mitrovic, za jehož nástupců držena celá L. ke zboží lochovickému. Při dě- lení tohoto zboží (1640) obdržel za podíl L. s tvrzí Zdeněk Eusebius Vratislav z Mitrovic. Tehdy bylo zboží liteňské, jakož i okolní vesnice od vojenského lidu na nejvýš zpu- stošeny, takže dvory bylv pusté a vedle toho bylo na Litni tolik dlunu, že jí nebylo možno déle držeti. Proto prodal (1648) Zdeněk Euse- bius V. z M. L. švakru svému Kuňatovi Ja- roslavovi hr. z Bubna, jehož synové seděli zde do r. 1711, načež po roce koupil jt Karel z Bechyně a Lažan. Nový tento pán Litně nemohl pro dluhy držeti i prodal ji r. 1728 hr. Vratislavům z Mitrovic. Zuzana Vratislavova roz. Talackova z Ještětic učinila mnoho pro chrám liteňský a založila v Litni »Svatojanské bratrstvo*. Zemřela r. 1779 a pochována v chrámu liteňském. Syn Zuzanin Vincenc prodal (1782) L. Josefu Brechlerovi, jenž jakožto zkušený hospodář přivedl svůj statek do nejlepšího stavu. Po něm násle- doval jeho syn Josef, povýšený do stavu rytíř- ského s praediicátem z Troskovic. Roku 1825 převzal L Vincenc B. ryt. z T., ale prodal ji (1842) Karlu Ferdinandu bar. z Puteany,. od něhož ji koupil (1850) íosef Fr. Daubek za 255.000 zl. a 100 kusů cfukátů. Tento ve- lice zvelebil statek liteňský, provedl zejména důležité melioracc, vystavěl parostr. pivovar se sladovnou, lihovar, v němž vzala původ nynější lihovarnická škola v Praze, a racionál- ním hospodářstvím učinil z Litně vzorný velkostatek. Zemřev r. 1882 zanechal L jedi- nému synovi Josefu Šeb., jenž povýšen (1896) do stavu rytířského a zasedá jako poslanec na sněme zemském. Tvrz liteňská (valdecká), nynější zámek, byla v minulém století vy- stavena. R. 1843—46 bar. Puteany celý zá- mek uvnitř upravil a přestavěl. — Srv. P. J. Kreisinger, L. a přifař, obce (Beroun, 1896). Uten6ioe, městys na Moravě, v hejtm. kroměřížském, okr. zdouneckém; má 795 ob č., 15 n. (1890), far. kostel sv. Petra a Pavla (ve XIV. stol. far.), 2tř. šk., četn. stanici. Liteňské pásmo — Literáti. 147 poštu a samota Nový Dvůr. Alod, panství se statkem Chvalnovem zaujímá 1689*04 ha; náleží k němu pékný zámek se zahradou, dvůr, kamen, lomy, cihelna a pila; drží je Theod. sv. p. Podstatzky z Prusinovic. Iiiteňské pásmo jmenuje se v některých geologických spisech Barrandovo souvrství E silurského útvaru, které rozvrhuje se na polohu «! graptolithové břidlice a e^ vápenec budňanský. Viz Cechy (geologie), pak E v geologii a Silurský útvar. Ute pendante (lat.) ve sporu zahájeném řapočatém sice, avSak neukončeném) srv. itispendence. Iiitera viz Littera. Xateráoi viz Literáti. Uterámi a nméleoké konvenoe jsou smlouvy uzavírané mezi jednotlivými státy na ochranu autorského práva čili t. zv. du- ševního majetku (v. t.) v poměrech mezi- národních, kdežto autorskými zákony chrá- něni jsou autoři a jejich díla pouze ve vlast- ním státě, mají I. a u. k. za účel rozšířiti zmíněnou ochranu i na území oněch států, 8 nimiž se dotčené konvence uzavírají. Ra- kousko-Uhersko uzavřelo tyto I. a u. k.: 8 Itálií (smlouva z 8. čce 1890, č. 4. ř. z. z r. 1891, která jest obnovou staré smlouvy se Sardinií z r. 1840), s Francií Tsmlouva z 11. pros. 1866, č. 169 ř. z.), s Velkou firi- tannií a Irskem (smlouva ze 24. dub. 1893, č. 77 ř. z. z r. 1894). V poměru k Německé říši panuje zásada vzájemnosti (reciprocity), stanovená oběma zákony, německým i rakou- ským. Nejdůležitější z mezinároaních l-ch a u-kých k-cí jest bernská z r. 1886, k níŽ při- stoupilo více států, Rakousko však dosud nikolL Teprve r. 1899 hnuto opět otázkou, nenitío-li by Rakousko přistoupiti ke zmí- něné konvenci. Petice nčmecko-rakouského spolku spisovatelů a jiné hlasy přiměly mi- nisterstvo spravedlnosti k opětné úvaze, ne- mělo-li by se přistoupiti k bernské úmluvě. Aby se zjednaly náležité informace, rozeslalo ministerstvo zatím dotazník vídeňské, praž- ské a krakovské akademii věd a umění i jiným literárním a uměleckým ústavům a spolkům, jakož i korporacím, jež zastupují zájmy na- kladatelů. — Viz též Duševní majetek. Uterámi déjiny viz Literatura. Uterámi Ušty: 1) U L., název kritické a literární přílohy »N^odních Listů« v le- tech šedesátých. 2) L. L., časopis věnovaný zájmům lite- rárním, vycházely od r. 1880 v Brně redakcí nejprve Fr. M. Vrány, pak od r. 1882 Fr. Dlouhého, s přílohou Vesna, zábavně- poučnou. ■ Ve vývoji naší literatury za po- sledních dvacet let mají své význačné místo jednak rozpravami a dalšími články o no- vých methodách liter, kritiky a historie, o dů- ležitých liter, zjevech a proudech domácích i cizích, jednak podrobnými, přísnými kriti- kami, rozbory a referáty skoro o všech sou- časných dílech našeho písemnictví, hlavně krásného (>moravská kritika*), v kterémžto oboru byly téměř jediným kritickým listem naším. Vedle toho pečlivě všímaly si i stránky biografické a bibliografické naší literaturvr přinášejíce nekrology zemřelých spísovatefíiř a značně úplné seznamy děl i článků časo- pisných, původních i přeložených. Koncenř r. 1899 zanikly nedostatkem odběratelů, kdylr v Praze vycházeti počal »Obzor literárním redakcí Jar. Vlčka. Uterámi majetek viz Duševní má- ietek. Uterátl (sborové l-tův, kůry literá- cké, literáci) byli u nás v minulých stole- tích společnosti či bratrstva, svými stanovami od vrchnosti světské neb duchovní stvrze- nými se řídící, jichž předním účelem bylo pěstování zpěvu kostelního. Sborové l-tův vznikli na půdě české a výhradně zde také se vyvíjeli a zkvétali, s národem pak také poklesli, až vládou úplně byli zrušeni. Pů- sobnost l-tův v čas rozkvětu jejich nezůstá- vala obmezena pouze na zpěv kostelní, leč vztahovala se na rozličné důležitosti obecné a veřejné spojené s kostelem a službami bo- žími i zasluhuje tudíž, aby po zásluze byla ceněna. — Zpívání písní při bohoslužbách jest zvykem prastarým; zpívali pak nejen kněží, ale i laikové. Učení se zpěvům kostel- ním bylo jedním z hlavních předmětů vy- učování školního od nejstarších dob. Při ko- stel ich biskupských a kapitulních i jiných bohatěji nadaných chováni byli od dávných dob zvláštní cvičení zpěváci, i ichž povinností bylo při službách božích zpívati, na př. při kostele pražském již od XIII. stol. tak zvaní »bonifantes« , »mansionáři« a >choralisté«. Při kostelích farních, méně bohatých, v mě- stech a takových místech, kde byla škola^ zpěv kostelní ovšem byl hlavně závislý na »kantoru€ školním a jeho pomocnících (suc- centor) i těch, které si ze svých žáků dovedl vychovati. I jest ovšem velmi blízká myšlénka, že tam, kde nebylo zvláštních a ()lacených zpěváků kostelních, mužové nábožní a zpěvu znali z měšťanstva sami dbali, aby zpěv dobrý v kostele pěstován byl od společností k tomu cíli zřízených, a mužcme určitě tvrditi, že myšlénka ta záhy ve skutek uvedena byla. Ve XIV. stol. povstala v Čechách různá bratr- stva (na př. bratrstvo kaple Těla božího v Praze a Kutné Hoře, bratrstvo malířův a jiných řemeslníků) a přední povinností členů jejich bylo, navštěvovati v určité dny služby boží a vykonávati modlitby a zpěvy za ze- mřelé spolučleny. Při rozkvětu království Českého za panování Karla IV., kdy na stolci arcibiskupském seděl slavný Arnošt z Pardu- bic, jenž vedle jiných záslužných činů svých také se staral o zvelebení zpěvu kostelního přísným zákazem všech hlučných hudebních nástrojů, vyjímaje »líbeznosti varhan«, zave- dením »Rorátních zpěvů*, které brzy v ce- lých Čechách veliké obliby dosáhly, jest za- jisté přirozeno, že podobná bratrstva i za účelem pěstování zpěvu kostelního byla zří- zena, a to ne-li od samého arcibiskupa Arno- šta (jak Balbín tvrdí), tedy zajisté působením jeho. Hned od prvopočátku nazývali se cle- 148 Literáti nové bratrstev těchto »l.c. Tak mluví se již r. 1372 o >domě literátůvc v Praze, v listině z r. 1391, týkající se kaple Betlémské, jme- nují se mezi svědky dva měšťané staroměst- ští cives litterati, a Že zde nejsou míněni jen lidé literně vzdělaní, jest jisté, jelikož i ostatní svědkové v listě uvedení, z nichž jeden byl veřejným písařem, jiný klerikem, byli zajisté lidé literně vzdělaní. líepochybujeme, že v té době byla také již v jiných městech praž- ských bratrstva l-tů, ač teprve později na- lézáme doklady (tak na př. r. 1414 jmenuje se Jan, l-át z Poříče na Novém městě). Jest tudíž jisté, že společnosti lit. vznikly za pa- nování Karla IV., o jich působnosti nemáme v.šak z té doby určitých zpráv. V čas válek liusitských ovšem z velké části přestalo i pra- videlné pěstování zpěvu kostelního, avšak jakmile pokojnější doby nastaly, hned zase nalézáme zmínky o l-tech, tak r. 1439 v Praze, r. 1446 v Slaném a později i jinde, tak že od druhé pol. XV. stol. máme nepřetržité a hojné zprávy o l-tcch v Hradci Jindřichově i Králové, Litomyšli. Čáslavi, Kutné Hoře, Vys. Mýtě, Netolicích, Chlumci, Prachaticích, Ml. Boleslavi, Č. Brodě, Chrudimi, Budějovi- cích, Zatci, Plzni, Litoměřicích, Žlutících, Brandýse, Domažhcích, Humpolci, Jablonném, Jaroměři, Kouřimi, Lounech, Landškrouně, Nymburce, Pacově, Polici, Poličce, Příbrami, Rakovníce, Roudnici, Sadské, Sedlčanech, Stříbře, Sušici, Táboře, Třebenicích, Ústí n. L., Velvarech a jinde. I můžeme směle tvrditi — jakož nalézáme i v listě Viléma z Rožmberka, daném l-tům prachatickým — , že nebylo mé- ; sta a většího místa v Cechách, kdež by ti, >kdož uměním literním a zpíváním jsou vy- učeni, k zpívání služby mše sv. se nescházeli c, kde by tedy nestávalo sboru l-tů. V Praze u všech kostelů farních byli znamenití sbo- rové literáčtí, tak jmenovitě u P. Marie v Týně, kterýž vládl znamenitým jměním a měl velký počet kancionálů, proslul pak hlavně provozováním staročeských Rorátů v čas adventní. V Praze i v mnohých městech ven- kovských rozděleni byli I. ve sbor latinský a sbor český. Není pochybnosti, že vedle latinských církevních zpěvů záhy nabývaly obliby v lidu písně české, tak jmenovité •Hospodine, pomiluj nyc, »Sv. Václave* aj. Když pak ve XIV. stol. zpívání těchto a ji- ných starých zpěvů českých velice se roz- šířilo, církev, obávajíc se snad, že by latin- ská liturgie opět vytištěna býti mohla, po- stavila odpor proti církevní písni české; poněvadž však obliba starých písní českých byla taková, že by úplným zákazem jich ve- liká nespokojenost v lidu byla vznikla, ob- mezen byl snesením synody pražské r. 1406 zpěv kostelní na čtyři písně české, totiž •Hospodine, pomiluj nyc, >Svatý Václave*, »Buoh všemohúcí* a ^Jesu Kriste ščedrý kněze*, a pohroženo tresty církevními tomu, kdo by jiné písně české zpíval neb zpívati dopouštěl. Odpor proti zpěvům českým se strany církve dokazuje i poznámka písaře z XV. stol. o písni »Hospodine, pomiluj ny*. kde se praví, že píseň tuto zpívají Čechové a zpívati budou do vůle boží a ne do vůle lidí, kteří zapovídají dobré obecné (české) zpěvy, ač tyto ani zákonu božímu, ani sv. evangeliu a slovům apoštolským neodporují. Rozšířením víry pod obojí nabyl jazyk do- mácí též při bohoslužbě a při zpěvu kostel- ním větši platnosti, zpívány staré i nové složené písně církevní s takovou oblibou, že i katolické úřady církevní, aČ nebyly pří- znivci zpěvu liturgického v jazyce národním, nezakazovaly pich, obávajíce se, že by tudy i mnozí katolíci pohoršení vzali a od církve kat. se odvrátili. Zpěvu církevnímu v jazyce národním přála ovšem i nauka Lutherova, která v XVI. stol. v Čechách šířiti se po- čala. Když pak v XVI. stol. pěstování řečí klassických, jmenovitě latiny, velmi se roz- šířilo, musila řeč domácí i v písni kostelní opět latině ustupovati, jmenovitě v těch sbo- rech literáckých, kde přívrženci nového směru měli rozhodné slovo, kteří považovali za ne- důstojné mužů vzdělaných, aby zpívali v obec- né řeči. Poněvadž ale obliba starých melodií byla tak obecná, že ani tito latinnici nemohli je vytlačiti a bez nich se obejíti, počali ko- lem r. 1540 staré písně české k melodiím původním do latiny překládati, v kterémžto ohledu jmenovitě Václav Nicolaides Vod- ňanský a Tomáš Mitis z Limuz vynikali. Tento poslední skládal nové zpěvy církevní a pře- kládal staré písně české do latiny a vydal r. 1576 a opét 1577 a 1581 velký latinský zpěvník ku potřebě společností literáckých (in gratiam Sodalítatis litteratae). Naproti tomu u veliké většiny lidu českého zůstal církevní zpěv v jazyce českém stále v oblibě, tak že některý sbor rozdělen byl v kůr če- ský a v kůr latinský, jinde pak, kde latin- nici povoliti nechtěli, zřizovány nové sbory české, jmenovitě v těch místech, kde aspoň dva kostely byly, tak že každý sbor v jed- nom z nich zpíval, kde pak při jednom ko- stele b^ti musily, každý z nich aspoň své zvláštní bohoslužby aneb svou zvláštní kruchtu měl. O kůrech smíšených dávají nám dobrou zprávu stanovy l-tů jindřichohradeckých, po- tvrzené r. 1628 od Viléma Slavaty, v nichž stanoveno, že I. vždycky latinského jazyka církevního v zpívání užívati budou, však s propůjčením toho, aby času adventního při Roráte, při vánočních, velikonočních a letnič- ních slavnostech, při kázání, processích, jme- novitě Těla božího, ve dni křížové i jiné, jakž od starodávna bývalo, písně české zpívati mohli. Století XVI., jmenovitě druhá polovice jeho, jest dobou největšího roz- květu a rozšíření sborů literáckých, kdy če- ské i latinské sbory závodily takřka o před- nost a co nejpečlivěji dbaly, aby dobré jméno jejich ani nejmenší skvrnou pokáleno nebylo, kdy mužové nejpřednější a nejvzdělanější v obci byli členy sborů lit. a neopomíjeli, ne-li každodenně, aspoň v neděle a svátky a jiné ustanovené dni a ke všem slavnějším službám božím do kostela přicházeti a cír- kevní písně prozpěvovati. Stalo-li se někde, Literáti. 149 2e I. z jakékoli příčiny do kostela se nedo< stavili, považováno a zaznamenáno to jakožto věc neobyčejná, proti níž ihned stfžnosti po- dány byly. V mnohých městech považováno za povinnost předních hodnostářů obecních, aby jako ve všem jiném i při zpěvu kostel- ním ostatnímu obyvatelstvu dobrým příkla- dem předcházeli, a bylo to i v některých stanovách výslovně dotčeno, aby rychtář, purkmistr a radní za starší sborů literáckých voleni bývali. Přirozeno, že společnosti tak rozšířené a vládnoucí někde značným jmě- ním nabyly během času velkého vlivu. Nej- úžeji s nimi souviselo ovšem zvelebení zpěvu církevního, neboť od l-tův a pro ně skládány ony krásné zpěvy církevní, jejichž vzácná cena až podnes všeobecně se uznává. Ná- kladem l-tů a k jich užívání povstala většina oněch skvostných kancionálů, českých i latin- ských, ozdobených překrásnými malbami miniaturními a jinými okrasami po krajích i v textu, obrazy historickými i portraitními, a můžeme tvrditi, že by sotva bylo se mohlo u nás vyvinouti umění to k stupni takovému, kdyby nebylo sborů literáckých a častých zakázek jejich, tak že mistři a umělci naši, jako Matouš Radouš, Jan Táborský z Klo- kotské hory, Jan Kantor, F. Polirar, Ma- touš, Ornyš a j. stálé umělecké dílny k tomu zřizovali a četné tovaryše zaměstnávali. Ně- které sbory literácké měly značný počet kancionálů, tak na př. sbor kostela Panny Marie před Týnem v Praze samotný měl 65 kancionálů velikou většinou psaných. Záhy užívalo se ovšem též kancionálů tištěných. L. dbali též o ostatní potřeby kůru, jmeno- vitě o varhany a jiné nástroje hudební tam, kde provozován zpěv figurální. S kostelem v úzkém spojení stála škola. >Kantor« školní i pomocníci jeho, kteří měli na starosti vy- učováni zpěvu a hudbě, dosazováni byli od obce samé a podřízeni městské radě a usta- noveným od ní inspektorům školním. Tito pak byli obyčejně bráni z l-tů, aby bděli nad vyučováním zpěvu a hudbě. Měli tedy značný víiv na školství vůbec, jmenovitě tam, kde přispívali ze jmění svého určitým příspěvkem Hťjakým neb dary a nadacemi k vychování žáiců a učitelů. Sborové literáčtí měli jako jiná bratrstva ode dávna své stanovy. Zřízení jich bylo cechovní — jako vůbec ve středo- věku u všech společností — , stanovy pak u všech sborů co do podstaty stejné. Často se stávalo, že při zakládání nových sborů literáckých tito vypůjčovali sobě artikule a pořádky od některého staršího sboru sou- sedního a sestavovali dle nich pravidla svá, která potom buď městské radě neb vrchno- sti své k schválení předkládali. V Časích po- zdějších vymohli sobě někteří sborové po- tvrzení svých stanov při samém králi (na př. budějovičtí r. 1615), ano, někteří dosáhli zvláštních milostí i od samých papežův. Čle- nové sborů lit. měli povinnost přicházeti pravidelně a v čas, když znamení zvoncem po prvé dáno bylo, do kostela a usaditi se na místě vykázaném buď na kruchtě kostelní aneb na kruchtě literácké, někde i před oltá- řem, kdež za dohlídky některého ze starších knihy zpěvní byly vyloženy. K začínání zpěvu určen byl >kantor« neb i více jich, kteří vedle starších každoročně voleni byli a »hlasu hřmotnějšího€ býti měli. Často byl tímto kantorem literáckým kantor školní, on měl »každý verš sám začíti a nezačínati prv, nežli zvuk po předešlém verši poutichne, a jakž on počal, hned všichni s ním hlas vydati, v zpí- vání na takt a na hlas kantora pozor míti mají a on na lid obecní, aby se netrhali, jedni dříve druzí později jdouce*. Kantor sboru latinského musil ovšem vyznati se dobře i v latině, »aby snad skrze neznalost neb přenáhlení nějaké neb jiným způsobem sbor v posměch nepřišel «. Vedle zpěvu dbali I. i o udrženi dobrého pořádku v kostele, musili jmenovité po celou mši a kázání tam vytrvati. Mimo to scházeli se ke všem pro- cessím církevním a jiným slavnostem a také k pohřbům jiných l-tů, jich manželek a dítek a jdouce v pořádku zpívali písně případné. Kdo z členů zanedbal tu neb onu povinnost, aneb zmeškal čas určený, propadl v pokutu. Těmito penězi, jakož i pravidelnými příspěvky, dary a odkazy, užitkem z nemovitostí a ka- pitálů placena jsou vydání veškerá: za kan- cionály, posluhu, světlo, na pohřby i k pod- porováni nemocných a zchudlých spolučlenů. K řízení všelikých potřeb a ke správě sborů literáckých voleni byli každoročně »starŠíc, kteří v některých městech měli i právo, členy sboru literáckého trestati vězením, vůbec na život i mravné chování jich dohlížeti; nebof bylo někde stanovami vytknuto, že l-át nemá b^ti ani opilec, ani nestřídmý, ani hráč, zlo- lajce a pod. a že přestupky takové u l-tů mnohem přísněji trestány býti mají. — Podle příkladu Čech počaly se již záhy společnosti literácké šířiti též na Moravě, na Slovensku, ano i v Polsku (zde nazývány »Kollegia ro- ratystow«). Nejstarší nám známý sbor lite- rácký na Moravě byl v Třebíči, jemuž po- tvrdil stanovy Jan z Pernšteina a na Tova- čově r. 1516; dále byli též v Budějovicích Mor., Bystřici, Hulíně, Jemnici, Jimramově, Křížanově, Letovicích, Meziříčí, Novém Mě- stě, Prostějově, Strážnici, Starci a Brtnici, Zlíně a Žďáře a j. Zřízení a působení sborů literáckých na Moravě i jinde bylo stejné jako v Čechách, rovněž i rozkvět a trvání jich. Vypuknutí povstání českého a následu- jící na to pohromy přerušily — byť někde jen na krátký čas — též činnost l-tů. Ještě během války třicetileté povstávaly však jedno- tlivé sbory — nyní ovšem katolické — opět k činnosti, tak . na př. již r. 1626 v Pracha- ticích, r. 1628 v Jindřichově Hradci a Sla- ném, později po ukončení neblahé války té četněji, tak že ještě během XVII. stol. počet sborů literáckých opět velice vzrostl. Nebyly to však již více společnosti sestávající z větší části z mužů učených, přijetí za člena nebylo již tak obmezeno; každý, kdo se zavázal, že určitý příspěvek odváděti a dle možnosti v kostele při zpěvu účinkovati chce, byl při- lóO Literáti. jat, později přijímány i ženské a každý jiný, třeba ani čísti a zpívati neuměl, platil-li jen příspěvek místo toho. Podrževše svůj bývalý způsob cechovní, podřízeni jsou I. vč všem místním správcům duchovním, ně- kde spojili se s bratrstvy již stávajícími; kromě zpěvu uloženy jim i jiné povinnosti, ^asté zpovědi a posty, navštěvování míst poutních, dávání na mše za živé i mrtvé, pálení světel za mrtvé, nošení amuletův a p. Členův a příznivců měly společnosti litcrá- cké mnohem více než dříve, tak že v někte- rých městech počet jich i kolik set přesaho- -val; příspěvky a Častými odkazy vzrostlo jmění jejich tak, že někde značnými kapitály vládly. Spojení se školou trvalo i nyní stále, ač ne v té míře a v tom způsobu jako v do- bách dřívějších. Čehož hlavní příčinou bylo směněné zřízení školní. Za příčinou nedo- statečného opatřeni byli učitelé nuceni, ve- dlejší příjmy vyhledávati, a jest věc přirozená. Že to bylo řízení hudby kostelní a spojené s tím pnjmy. Byl tedy obyčejné kantor školní, v mnohých místech nyní jediný učitel, kte- rýž k výpomoci často jen »pomocníkyc si brával, zároveň též rektorem kůru kostelního i literáckého. Účel svůj hlavní, totiž pěsto- vání zpěvu církevního, vykonávali I. i dále, a to nejvíce jazykem českým; ale poněvadž při nedělních a svátečních bohoslužbách za- vedena byla téměř naskrze hudba instrumen- tální, obmezovala se činnost l-tů hlavně na zpívání přede mší a po mši, před kázáním, při pohřbech a jiných průvodech. L-tům patří přední zásluha, že nám prese všecko plenění země České za války třicetileté za- chován značný poČet starých kancionálů, z nichž ovšem některé i potom padly za oběf horlivosti náboženské, byvše buď úplně zni- čeny aneb tak »zkorrigovány«, že žel na to patřiti. Obliba starých písní a melodií če- ských byla taková, že ani přísná censura Xvll. stol. nemohla jich úplně vymítiti ze zpěvníků literáckých. Jiná veliká zásluha sborů literáckých jest ta, že pěstováním zpčvu církevního jazykem českým pomáhaly v míře veliké i k tomu, že se vůbec řeč česká za- chovala, a to někde i v městech namnoze poněmčených. Že pak I. i nyní ještě o sklá- dání a přepisování písní kostelních dbali, psané i tištěné kancionály objednávali, var- nany a jiné nástroje hudební pro kostel ku- povali a učení se zpěvu a hudbě ve Škole i mimo školu podporovali, o tom máme do- kladů dosti. Takto trvali sborové litcráčtí až do času císaře Josefa II. Reformy, které ve správě politické i církevní zaváděny b^rly, zastihly i sbory literácké. Neposlední příči- nou bezohledného vystoupeni proti společ- nostem tak pokojným a nezávadným byly germanisační snahy tehdejší, kteréž po od- stranění češtiny z úřadů a ze škol k tomu se nesly, aby řeč česká i z kostela byla vy- tlačena. Dvorním dekretem daným dne 22. kv. r. 1783 zrušena jsou všecka bratrstva du- chovní. L, kteří výslovně jmenováni nebyli, zvláště ti, kteří nebyli ve spojení s bratrstvy. bránili se a hledali přímluvy a sastání u osob mocných; však nic naplat. Novým dekretem r. 1785 nařízeno, že se spolky literáckými stejné jako s ostatními bratrstvy naloženo býti má. V seznamu zrušených sborů literá- ckých jmenuje se 20 sborů ve městech praž- ských a asi 140 sborů ve městech a místech ostatních. Koncem r. 1785 přestalo veškeré účinkování l-tů v Čechách i na Moravě, ho- tové peníze musily býti odevzdány, knihy a nábytky, polnosti a domy prodávány. Tu musíme s bolestí připomenouti, že nedbáno ani v nejmenším umělecké ceny mnohých kancionálů staročeských a počínáno při tom tak nešetrné, ano vandalsky, že nemůžeme dosti na to toužiti. Co po staletí bylo schrá- něno, mnohé kruté války přetrvalo, to •osví- cená* doba předešlého století způsobem ne- omluvitelným do všech koutů světa rozme- tala. Knihy drahocenné, na jichž zhotoveni předkové naši veliké sumy vynakládali, pro- dávány vetešníkům jakožto mak ulát ury a staré bezcenné pergameny za fatku (tak na př. prodán velký na pergamene psaný kancionál kutnohorský za 1 zl. — nyní se chová v cis, dvorní knihovně vídeňské, tamtéž prodáno 6 starých foliových kancionálů za 21 krejcarů, v Náchodě prodáno 27 dílem tištěných dílem psaných zpěvníků za 1 zl. 48 kr., v Rych- nově rukopisný kancionál z r. 1606 vydražen byl za 4 kr., v Lounech prodán starý, krásně malovaný graduál za 9 zl., když pak jej Loun- ští v novější době zpět koupili, musili dáti za něj 3200 zl. atd.), i byly by snad veškeré tyto převzácné památky přišly na zmar, kdyby se alespoň zde onde nebyli nalezli mužové vlastenečtí, kteří buď sami knihy ty koupili aneb městskou radu k tomu přiměli, takže městu zachovány byly. Částka, která za veškeré svršky lit. utrácena byla, obnášela pouze 4865 zl. 19 kr., hotového jmění se- bráno 62.729 zl., za pozemky a nemovitosti strženo 64.234 zl. Když pak po smrti císaře Josefa některé z instituci zrušených opět ob- novovány, nebráněno také, aby bývalé spolky literácké opět zřízeny byly; ale stalo se tak jen v několika málo místech a i tu nebyly to obyčejně spolky se stanovami, leč jen volná sdruženi milovníků zpěvu kostelního, kteří před službami božími i po nich a při průvodech církevních nábožné písně prozpě- vovali. Poněvadž pak neměli tito I. žádného jmění ani knih zpěvních a jiných potřeb, zanikli brzy skoro úplně. Ze skrovných vý- jimek dlužno jmenovati sbor litcrácký v Pra- chaticích, který v tomto poněmčeném městě až do nejnovější doby při zpěvu kostelním řeči České užíval. Následkem zrušení sborů literáckých byl úpadek zpěvu církevního. To nahlédli i úřadové duchovní, i staly se v no- vější době pokusy o znovuzřízeni sborů těch ; vysloveno to i V synodálním snesení praž- ském r. 1863 a podán zároveň nástin stanov, jimiž by nově zřizující se sbory literácké říditi se měly. Podobně vyslovila se též syn- oda budějovická. Také vydán kancionál, jenž obsahuje výbor církevních písní staro- Literatura. 151 českých. Ačkoli pak i jednotlivci usilovně k tomu pracují, aby zájem pro dobrý zpěv kostelní znovu vzbudili, není posud výsledek takový, jak by si bylo přáti. — Srv. Rybička A., O bývalých společnostech čili kůrech literáckých v »Památkách arch. a místop.«, sv. X., str. 719 a násl.; Tadra F., Sborové literátův č. kůry lit. v Čechách v •Památ- níku Hlaholu pražsk.c, 1886; nejobšírnější u Konráda K., Dějiny posvátného zpěvu sta- ročeského od XV. věku do zrušení liter, bratrstev (1893). Tra. Uteratiira. L-rou rozumí se soubor všech plodů slovesných, to jest plodů ducha lidského, vyjádřených slovy (řečí). Vše, co duch lidský věděním (myšlením) a cítěním svým vytvořiv slovy vyjádřil, spadá v l-ru. Nejen, co napsáno jest v rukopisech a vy- tištěno v knihách, vydlabáno v kámen nebo vryto v kov, ale i co Šířilo se ústním podá- ním s pokolení na pokolení a co teprve nyní bylo již sebráno a před úplným zapomenutím knihově nebo jinak zachováno, ale i co do- sud jen v ústním podání žije, vŠe spadá v l-ru. Mluvívá se často ovšem také o l-uře v užším smysle, a tu myslí se pouze na památky pí- semné, odtud také český název písemnictví. L jest jen jedna čásf duševní činnosti, vtě- lené a promítnuté na venek, neboť duch lidský vedle řeči užívá i jiných prostředků (barev, zvuků, tvarů atd.) k svému proje- vení. Proto každé dílo literární, každá lite- rární památka udává způsob, jak lidé v určité době myslili nebo cítili. Tím vysvětluje se veliký význam l-ry pro posouzení osvěty a vzdělanosti té či oné doby. L v určitých do- bách vždy jest různá nejen svým obsahem, ale i SVOJÍ formou. Máme-li zřetel k literár- ním památkám veškerého lidstva, mluvíme o l-uře světové nebo také všeobecné. Rozsah této l-ry jest ohromný, a není sebe menšího národa, který by k obrovské této budově něčím nebyl přispěl. S tohoto cel- kového zřetele nejsou vsak všechny plody každé l-ry stejně závažný. Dlužno rozezná- vati díla původní, která vyjadřují nové my- šlénky a nové cítění ducha lidského, a zase díla, která jsou již jen ohlasem stejného ob- sahu v nových formách neb applikací obsahu i forem na nové a jiné poměry, nebo ko- nečně jen čirou nápodobou. Čím která I. vět- ším počtem děl samostatného myšlení, cítění a snažení se vykazuje, tím důležitější zaujímá místo v l-uře světové. Ale vylučovati z l-ry světové nesmí se I. Žádná, poněvadž v každé z nich, ne-li obsahem, aspoň formou a za- barvením vyskytují se určité samostatné pro- jevy ducha lidského. Z toho vyplývá rozličný význam téhož spisovatele a téhož díla pro určitou společnost, určitý národ a celé lid- stvo. Konečně cena a závažnost literárních památek v různých dobách jest rozmanitá. Jestliže v době nynější a vůbec v dobách literárními památkami bohatších v l-ru po- čítáme a přibíráme jen to, co skutečně du- ševní život zvláště osvětluje, jsouc výplodem zvýšené činnosti ducha lidského, a do l-ry se nepočítá vše, co již jen slouží k obecným potřebám jednacím a vzájemného obcov&í: čím dále jdeme v doby starší a literárními památkami chudší nebo prachudé, přibírají se do l-ry i nejobyčejnější projevy ducha lidského, Jakmile jen poněkud jsou s to, aby dobu svoji osvětlily a objasnily, ano, jakmile jen samy mohou cláti obraz o životě a tvaru jazyka své doby. — L dělí se dle rozma- nitých hledisek, rřihlížejíce k jednotlivým ná- rodům, mluvíme ol-uřečeské, německé, francouzské atd., a poněvadž zase l-ry pří- buzných národův a plemen vykazují jisté spo- lečné znaky, mluví se o l-uře slovanské, &ermanské, románské, orientální atd. le různých dob vzniku literárních pamá- tek rozeznává se I. doby staré, střední, nové, nejnovější. Daleko důležitější jest rozdělení l-ry dle druhů slovesných plodů. Především rozeznávati sluší l-ru, obsahující všechny památky, v nichž uložena jest bo- hatost lidského vědění; tato nejvšeobecněji sluje I. věcná. Pokud tu máme zřetel na vědecké badáni a vědeckou práci, rozeznává se I. vědecká, která pak dle třídění věd a odborů vědních rozděluje se na mathe ma- tickou, přírodopisnou, chemickou, psychologickou, sociologickou, filo- sofickou, theologickou atd. Pokud vtéto l-uře běží jen o výsledky vědecké práce a o naučení jednotlivým vědám, mluví se o l-uře naukové. Pokud se přihlíží ku vědám prak- tickým, slyšíme mluvit o l-uře praktické. Druhá veliká větev l-ry jest I. umělecká, často též l-rou krásnou zvaná; sem spadá veškerá I., pokud vyplynula z uměleckého nadání a uměleckých schopnosti národa. V umění slovesném rozeznává se pak dle formy básnictví v užším smysle, pokud psáno jest veršem, a belletrie, pokud užívá prosy, i rozeznává se I. básnická a I. belletri- stická. Dle jednotlivých druhů básnických lze mluviti o l-uře epické, lyrické, drama- tické, románové atd. Poněvadž v jistých dobách převládají určité duševní a umělecké směry a proudy v uměleckých dílech, mluví se o l-uře klassické, romantické, re- naissanční, novoromantické, reali- stické, naturalistické, symbolisti- cké, dekadentní atd. Vedle l-ry vědecké a krásné rozeznává se také I. řečnická, obsahující plody umění řečnického. Rozumí se, že se dělidla tato různě kombinují; mlu- víme tedy také o l-uře staročeské neb o renaissanční české l-uře atd. Jelikož jisté plody slovesné mají vlastnost, že se v nich zvláště jeví rázovité znaky a rysy ná- roda, v němž vznikly, dává se l-uře takové název I. národní, k niž hlavně počítá se I. krásná (básnická), z vědecké prosy pak hlavně ona odvětví, v nichž zvláště rázovitě vytryskl národní duch. Od l-ry národní dlužno lišiti l-ru lidovou, která zahrnuje pouze plody, jež šiří se ústním podáním, a proto též slově I. tradic ioná lni. Od li- dové i národní l-ry rozlišuje se to, co zove se l-rou prostonárodní (populárnO. 152 Literatura. Názvem tím obyčejně označujf se ony plody, které ne slohem přísně vědeckým, ale pro- stým a snadně přístupným hledí rozšiřovati výsledky věděni lidského ve vrstvách, ne- obírajícich se vědeckými studiemi, vědecky méně, často i nejméně vzdělaných. Pojem l-ry prostonárodní jest proto velmi rozsáhlý. Konečně mluvívá se také o Uuře vážné a zábavné. Každá I. vzniká v určité době, vyvíjí se, dostupuje jistého rozkvětu, upadá — zkrátka, každá I. má svoie dějinv. I stalo se vylíčení rozvoje literárního předmětem zvláštní vědy, která sluje literární dějepis, literární dějiny. Jako žádná věda ani literární dějiny nenabyly ihned dokonalé jasnosti co do pro- blémui methody, ano lze říci, že právě v době novější o věcech těch myslí se a badá vy- trvaleji a všestranněji, ač dosud není dosa- ženo pevné ustálenosti. Ani nejnovější spis E. Elsterflv (Principien der Ltiteraturtvissen- schaft) nerozhodl veškerých sem spadajících otázek platně. V třídění věd o literárních dějinách zřídka se mluví. Patří k vědám hi- storickým, jakožto zvláštní větev dějin vzdě- lanosti a osvěty vůbec. Dle hlavního rozdě- lení l-ry měly by se rozdělovati na dějiny l-ry vědecké a na dějiny slovesné l-ry umě- lecké. Dějiny l-ry vědecké samostatně málo se pěstují, splývajíf s dějinami věd. Mluví-li se proto o dějinách l-ry, tane většinou na mysli I. národní, a dějiny literární bývají dě- jinami l-ry básnické a dějinami vědecké prosy jen potud, pokud mimo svůj věcný obsah, vyznamenávajíce se také znamenitou formou, měly značný vliv na rozvoj poesie, nebo po- kud pouze samy mohou dáti obraz o životě a tvaru řeči v dobách, ze kterých se jen málokteré nebo žádné básnické památky ne- zachovaly. Úkol, který se dějinám literárním přisuzoval, nebyl za všech dob stejný ; měnil se v různých dobách a souvisel nejen s po- krokem véd historických, ale i s rozvojem aesthetiky, poetiky a kritiky. Jakkoli forma a methoda dějin literárních vyvíjela se a zdokonalovala v určitých dobách časových, přec i v dobách nejnovějších vycházejí díla rozmanitá, vyznačující se vlastnostmi té oné vývojové doby. Více než jinde bují dilettan- tismus na poli dějepisu literárního. Staří Řekové a Římané dějin literárních vůbec ne- pěstovali. Vyskytují se vedle zpráv sem tam roztroušených jen životopisy spisovatelů (od Plutarcha, Diogena z Laerty a j.), pak vý- tahy ze spisů v a posudky jejich zvláště za doby alexandrijské. O dějinách literárních může se vlastně mluviti teprve od XIII. stol. po Kr. A tu od prvního pokusu Waltera Burleigha (1275— 1337) až skoro doXVIlI. stol. dějiny literární obmezují se předně na úkol pouze chronologický a bibliografický, jsouce snůŠkou a výpočtem spisův a knih s datem složení a vydání. Brzy přidává se k tomu úkol biografický a v literárních dějinách vy- skytují se hojné zprávy životopisné. Že pak I., zejména řecká a latinská, studována k vůli studiu jazykovému, souvisely literární dějiny brzy se studiemi filologickými, obracejíce se nejprve ke studiu osvěty řecko-římské, po- zději k řečem starým přistoupily řeči semit- ské. Přirozeně přistoupil vedle studia řeči ještě také úkol oceňovací, kritický, a to dle povahy doby a rázu věd převládala tu kritika dogmatická. Tak až do XVIII. stol. převládá v dějinách literárních stanovisko chronologické, bibliografické a biografické s jedné strany, filologicko-kritické se strany druhé. Stanoviska tato zůstávají, i když za- čínalo se přihlížeti k l-uře a řeči národní. Jsou i ze XVII. stol. spisy, kde podává se přehled o novoevropských l-rách a posuzují se básníci i jejich díla. Pokrok v pojímání literárního dějepisu nastal s rozvojem věd historických. Vliv Bačo na, Bolingbrokea, ďAlemberta, Montesquieua, Voltairea, Herdera působí i na dějepis literární. Li- terární dějiny k úkolům předešlým přibírají i úkol kulturně historický. Tento směr dějin literárních lze také nazvati kulturně-histori- ckým. Dějiny literární vyličují život literární, ukazují vznik, vzrůst, úpadek i zmizení růz- ných literárních směrův a jich vzájemné na sebe působení. Zároveň ukazuje se na sou- vislost l-ry s mnohými jinými projevy života duševního a mravního. Náboženství, politické poměry, stav mravní, panující názory, řeč, jednotlivé vědy a umění, konečně i indivi- dualita spisovatelů -- vše to působí na tvar l-ry. Proto ukázalo se povinností literárního historika, všechny tyto poměry místní, ča- sové, národní, politické a kulturní bráti v úvahu a dokázati jejich spojitost s rozvojem literárním. Tento ráz má největší počet všech literárních dějepisců (Gervinus, Kober- stein a j.). Toto kulturně-historické stano- visko nejurčitěji a jakožto jediné literárním dějinám příslušné vytkl Hermann Hett- ner {Literaturgeschichte des XVIII. Jahrhun- derts, 1856—1870), povaŽovav dějiny literární za dějiny idcí a jejich vědeckých a uměle- ckých forem, čímž dějiny literární vůbec pře- staly býti pouhými dějinami knih a splsuv a Životopisem spisovatelů. Mezi tím začala vy- víjeti se oproti kritice dogmatické kritika nová, kritika psychologická a sociologická, jejímž hlavním zakladatelem jest Sainte- Beuve. Ale již skoro sto let před ním Francouz abbé Dub os r. 1719 ve svém spise Réflexions critiques sur la poesie et la peinture^ učiniv otázku po důvodech rozličného umě- leckého nadání rozmanitých národů v a dob, učil, Že i vzduch má tu svůj vliv, což později věda nahradila podnebím, a jiŽ i Herder mluvil a přemýšlel o věcech těchto více na- dšeně než vědecky. Vlivem positivní filosofie na celek sociálního organismu klade se ještě větší váha a sociologický živel vniká v kri- tiku. A odtud i v literární historii, ve které vlastním zakladatelem sociologické methody jest Hippolyte Taine ve svém díle: His- toire de la littérature anglaise (1864). Vy- chází ze zásady, že umělecké dílo jest pod- míněno celou řadou a souhrnem podmínek, jež zove všeobecným stavem ducha a okol- Lithistidae (řád hub). OTTOV slovník NAUCNt. Liternina. 153 nich mravů. {^Voeupre ďart est déterminée par un ensemble qui est Vétat général de P esprit et des moeurs environnants.*) Tento všeobecný stav tvoří jiston morální temperaturu (tem- pérature morale\ které umělecké dílo dekuje za svůj ráz a která pro vývoj uměni má týž význam, jako fysická temperatura pro vývoj květeny. Tato temperatura morální vzniká spolupůsobením tří živlů: plemene, podnebí a momentu, t. j. sumniy v^rskytujícícn se iiž kulturních produktů. Těmito zásadami řídí se ve své svrchu řečené literární historii, ač ovšem místo očekávaných rozborův a in- dukci nalézáme tu přece jen řadu dedukci. Methodou Taineovou řídil se hlavně Bran- des ve svých Hovedstrómninger i det XIX, Aarhundredes Litteratur. Zatím názory Taine- ovy, které na vlastní individualitu umělcovu kladou jen malou váhu, vyvráceny byly Hennequinem a Guyauem, kteří indivi- dualitě umělcově přisuzují větší vliv a z nichž první jest zakladatelem t. zv. aesthopsycho- logic. Rozboru aesthetickému a psychologi- ckému se sociologickém přiznává se stejná oprávněnost. Zatím s jiné strany začíná klásti se v literárních dějinách váha na methodu srovnávací, a sluší tu uvésti zejména E ugena Wolf fa. Dle něho literární historie má sta- noviti příbuzné rysy v rozmanitých plodech literárních, ukazovati vliv jedné l-ry na dru- hou, zkoumati, zda snad vnější okolnosti daly podnět k stejným a sobě odpovídajícím lite- rárním plodům, odhalovati cesty, kterými látka stejná od jednoho národa ke druhému plynula, vylíčiti, s jakou větší nebo menší samostatností stejná látka byla podávána, běži-li o samostatné přetvoření či o otrockou nápodobu — zkrátka literárním dějinám sta- noviti jest vzájemnost l-ur jednotlivých ná- rodů. Vzájemné proniknutí nazírání aesthe- tického, psychologického, sociologického, me- ihoda srovnávací a poměr literárních dějin k dějinám kulturním a filologii jest osou, o kterou se nyní otáčeií vědecká zkoumání o problému, principiích a methodě literár- ního dějepisu. Tak W. Scherer až do po- drobností pátral po vlivech, které na dílo umělecké měl vlastní život umělcův a cizí vzory. Z těch, kdož o těchto otázkách samo- statně přemýšleli a theoretické rozpravy nebo spisy o věci té vydali, budiž tu jmenován B. ten Brink, dr. Wetz a Elster. B. ten Brink {Uber die Aufgabe der Litteraturge- schichte. Lip., 1891) učí, že literární historie má vyšetřovati působení doby a okolí vůbec, vedle toho však i podmínky zvláštní, na nichž individuum na rozdíl od ostatních závisí, a to literární tradici, ze které spisovatel čer- pal, a jeho osobní styky, konečně pak tra- dici a techniku určitých literárních odvětví. Dr. Wetz v rozpravě o téže otázce za úkol literárně-historického studia vykládá kriticko- psychologický rozbor, zkoumání životopisné a historické poznávání. Elster stanoví dvojí úkol literární historii: rozbor daných údajův a soubor menšího nebo většího počtu roze- braných údajů. Rozbor týká se obsahu i formy. Rozbor obsahový díti se má podle moderní psychologie, povinností literárního historika jest podati básníkovu psychologii. Rozboru formovému přihlížeti jest ke slohu, skladbě, tvarosloví a metrice. Soubor má stanoviti vztah literární historie k Životu a historii kulturní, má určiti cíl a meze literární historii srovnávací. Z rozboru a souboru vyplyne pak soud kritický. (Srv. Dr. Krejčí, Nová na- uka Uterámě-historická v >Obzoru«, 1899.) Budiž konečně připomenuto, že mnozí z no- vějších zacházejí při zkoumání osoby spiso- vatelovy ve značné zámezí: mají se zkoumati na př. I účty spisovatelovy (jeho >má dáti* a »daU) a jisté fysiologické zjevy při tvoření (na př. Schiller při tvoření miloval vůni shni- lých jablek, Kosegarten mohl básniti jen leže na břichu). Methoda psychologická měla za následek mnoho biograní a rozprav o jed- notlivých spisovatelích a zejména I. anglická jednotlivými biografiemi jest bohatá. Jsou také pokusy uváděti pouze obšírné úsudky znamenitých spisovatelů o jednotlivých bás- nících (na př. R. Mahrenholtz a A. Wůn- sche: Deutsche Dichter von Gottsched bis auf unsere Tage; Lip. 1888). Js^kkoli tedy úkol a methoda literárně-historického badání nejsou přesně stanoveny, všeobecně převládá pře- svědčení, že literární dějepis nemá nahrazo- vati přímé četby plodů literárních, že nemá sváděti k tomu, aby se méně četly knihy, tím více však o knihách, nýbrž že má býti pouze návodem k vlastnímu studiu l-ur; vů- bec všeobecně brojí se proti literárnímu di- lettantismu. — Literárních dějin jednotlivých l-ur nebudeme uváděti; jsou při l-rách jed- notlivých národův poznamenány. L. česká však dosti chudá jest literárními dějinami; dějin některých l-ur v češtině ani není. Ale ani literárních dějin české l-ry není mnoho: Dobrovského, Jungmannova a Šem- berova historie stojí na stanovisku chrono- logickém, JireČkova Rukověť na stanovisku biografickém, S a b i n o v y Dějiny jsou nábě- hem k literární historii kulturní, Vlčkovy Dějiny mají za heslo motto Hettnerovo, kniha Ti eft run ková má na zřeteli školu, illustr. Písemnictví Flajšhansovo jest populárně filologické, zevrubné dějiny BaČkovského snůškou látky literárně-historické. Čch. Utemina jest slitina v podstatě z anti- monu a olova složená k výrobě písmenek tiskařských a k úpravě desek stereotypních. Zpravidla skládá se z 16—20% antiiponu a z 84— SOVo olova. Byly též přísady jiných kovů zkoušeny (vismut, cín, meď, nikl, železo). K výrobě na veliko osvědčily se obecněji však jen přísady cínu a mědi. Na desky ste- reotypické doporučuje se slitina 9 č. olova, 2 č. antimonu, 2 Č. vismutu; k tisku not sli- tina 7 č. olova, 1 č. antimonu a 12 č. cínu; k formám pro tisk barevných vzorků slitina asi 16 č. antimonu, 37 č. olova a 47 č. cínu. Požadavky na dobrou litcrninu kladené jsou, aby snadno tála, ostře plnila kadluby a majíc dostatečnou tvrdost málo se opotřebovala tla- kem při tisku. OŠc. 154 Litětín — Lithistidae. Utétin, Litětiny, ves v Čechách, hejtm. Pardubice; okr, Holice, fara Hor. Roven, pá. Uhersko; 74 d., 461 ob. č. (1890), 2tř. šk., mlýn. Původně náležela ke klášteru opatovi- ckému, r. 1393 připomíná se tu Děvic z Li- tětína. VI. 1613 a 1514 koupil obě části L-a Vilém z Pernšteina a připojil je k Pardu- bicům. Také tu stávala tvrz. Utevka, vojenský kabátek podobný ra- kouské blůze nebo kamizole vojenské ne- dávno zavedený ve vojště pruském pro vsedni potřebu vedle kabátce parádního. FM, Utevský Jazyk viz L i t v a n é. Ziltevsl^ statut viz Litva, dějiny. Zilthargymm viz Klejt. ZilthflTOW [lidzgój, město v britském No- vém Již. Walesu (Vých, Austrálie), 916 m n. m., v rozkošném údolí na z. svahu pohoří Blue Mountains (Modré Hory), má 3865 obyv. (1891), jest sídlem průmyslu horního (hl. uhlí a železo), soukennického a keramického. Do Sydneye, od něhož vzdálen jest 154 km na z., veae odtud železnice. Zilthiasis (řec), kaménky v ledvině a v moči. Viz Kolika ledvinová a Kámen močový. Zilthion viz Lithium. Isithionlty slída lithiová, nazývají se slídy obsahující značný podíl lithia. Lze ie dobře rozlišiti ve dva druhy :l.Lepidolitn, slída prostá Železa; složení je snad přibližně F,^Li\4/,5í,0„ ale obsahuje též Na, [OH], Rb, Cs^Tl, Barva lepidolithu jest nejčastěji bro- skvově růžová, bývá však též zelený a bílý. Původně jest popsán z Hradiska u Rožné nedaleko Pernštýna na Moravě, kde vysky- tují se v pegmatitu krásné variety růžové a zelené, jemně šupinaté, s červeným turmali- nem a topasem; nověji objeven též u Sušice v pegmatitu lepidolith hruběji lupenatý spolu s růžovým turmalinem, xenotimem a mona- 2iteňl. Z cizích nalezišť uvésti jest Penig v Sasku, Paris a Hebron (Maine) v Sev. Ame- rice. 2. Cinvaldit, též I. v užším slova smysle zvaný, liší se chemicky od lepido- lithu převahou K nad Li a značným (8— 157o) podílem kysličníku železnatého; Rb, Cj a 77 též v něm bylo dokázáno. Barva jeho jest Šedá, hnědá neb temně zelená, lesk poloko- vově perletový. L jest význačným nerostem cínovcového ložiska u Cinvaldu a u saského Altenberka, kde činí aggregáty hrubě lupe- naté pospolu s křemenem, topasem, fluoritem, scheelitem a wolframitem; též se vyskytuje na cínovcových ložiskách cornwallských. FSl-k. Llthtatldae jest řád mořských hub většinou vymřelých, s kostrou složenou z kře- menitých jehlic (megasclera) hustě do sebe vpletených a nepravidelných, které však od- voditi lze z typu čtyrosového (tetraxony Mimo ty i sou na povrchu (v ektosomatě) jehličky malé {microsclera) kotvice šestiramenné, desky s krátkým stvolem a j. ozdobné tvary (viz příl. obr. 1.). Vnější tvar jest velmi rozma- nitý; buď mají jedinou dutinu tělní neb i více, aneb místo ní podélné roury. Obyčejně bý- vají přirostlé tak, že zpodek vytvořen jest jako stvol, výiimkoa byly volné. Soustava chodeb vodnícn sestává z chodbiček na přič tělem probíhajících, k nimž někdy přistupují chodby probíhající obloukovitě a rovnoběžně s obrysem vnějším. Jindy chodby chybějí a stěna sestává z kolmých, kostrou vytvoře- ných desek, mezi nimiž voda volně proudí. Dle tvaru jehlic možno rozeznati čtveré ko- stry: 1. Jehlice jsou pravidelné čtyřramenné s konci ramen kořenovitě roztřepenými (desma tetracrepidníj. Někdy všecka 4 aneb jen 3 ra- mena se rozdvojují. Jehlice ty konci svými se přikládají k sobě a roztřepenými hlavicemi vplétají se pevně do sebe. Čeleď Tetracla^ dina (viz přil. obr. 2.-4.). 2. Jehlice jsou ne- pravidelné, velké, v nečetné větve rozdělené a mají jednoduchou chodbu osní {rhabdodon\, Čeleď Megamorina (viz příl. obr. 5. a 6.). 3. Jehlice jsou nepravidelné, s naduřelým uzlem a 4—9 rameny na koncích roztřepe- nými (desma acrepidní). Jehlice kladou se konci svých ramen k sobě, často však ne- pravidelnost povstává tím, že konec ramena přikládá se na uzel (středobod) jehlice sou- sední. Čeleď Anomocladina N. příl. obr. 7.). 4. Jehlice nepravidelné, v útlé větévky roz- větvené a po všem povrchu jednoduchými aneb rozvětvenými trnjr pokryté (desma mo- nocrepidníl. Čeleď Rhiiomonna (viz příloha obr. 8. a 9.). — Čeleď Tetracladina má jehlice •nejpravidelnější, obyčejně s rameny na po- vrchu hladkými neSo' drsnými, až i pokry- tými bradavkami. Na povrchu těla jsou jehlice v podobě laločnatých plátů. Čeleď počíná silurem, vyskytuje se dosti zřídka v juře a dosahuje největšího rozvoje v křídě. V mo- řích našich zastoupena jest několika rody, j. Theonella (v. příl. obr. 4.), Racodiscula, Ka- liapsiSt Discodermia a j. Nejstarší rod AulO' copium byl volný bez stvolu a vyskytuje se v siluru švédském. Rod Siphonia jest hru- škovitý a má složitou soustavu chodeb vod- ních. Kod Jerea jest podobný, má však místo dutiny tělní kolmé rourovité chodby. Oba rody jsou hojné v křídě, u nás zastoupen první 4, druhý 3 druhy. Rod Rhagadinia má tvar listovitý a jehlice s povrchem drsným; vyskytuje se v křídě, u nás 2 druhy. Podob- nou Kostru má i křidový rod fíintosella. Rod Phymatella jest hruškovitý a má na zpodu nepravidelné naduřeniny; u nás 3 druhy. Thecosiphonia podobá se rodu Jerea, má všsuc na zpodu tlustou krycí vrstvu. Th. erecta fv. příl. obr. 10.) tvoří u nás velké trsy v tepli- ckých vrstvách. Rod Astrocladia Tviz příl. obr. 11.) tvoři stromovité trsy a ma nečetná ústí obdaná paprskovitými rýhami. U nás 3 druhy. Čeleď Megamorina poČiná kameno- uhelným útvarem a dosud zastoupena, aČ nečetně, v mořích (na př. rod Lyidium), Ko- stra složena vesměs z jehlic velikých, nepra- videlných a rozličné podoby. Rod Doryderma tvoří trsy stromovitě rozvětvené. Rod Iso- raphinia má tělo válcovité s rourovitou střední dutinou. U nás /. iserica tvoří polohu v ji- zerských vrstvách. Čeleď Anomocladina po- číná silurem, rozšiřuje se v jurském a křido- Lithium — Lithofracteur. 155 vém útvaru a jest v nynějších mořích zastou- pena jediným druhem Vetulina stalactites, Nejstarší tvar Astylospongia (v. příl. obr. 12.) ze siluru měl tvar kulovitý s uálevkovitou •dutinou a byl volný. Podobný rod AsiyiO' manon zdá se býti zastoupen u nás ve vrst- vách budňanských. Kostru z jehlic naduře- lých a ostnitých má jurský rod CylindrO' phyma. Čelecf Rhiiomorina počíná jurským ?itvarem a jest v našich mořích asi 15 druhy zastoupena. Starší mají kostru z jehlic pra- videlnějších a méně rozvětveních. Ze žijících náležejí sem rody Corralistes, Heteropkyma^ Po- melia^ A^orica (viz příl. obr. 8.), Leioderma' tium, Arabescuia, Aíacandrewia a j. Ze zkameně- lých nejstarší jsou tlustostěný rod Cnemidi- astrům a mísovitý Hyalotragos^ oba z jur- ského útvaru. První z nich zastoupen u nás 2 druhy. Rod Bolidium jest hlízo vitý a někdy i rozvětvený; u nás v křídě 2 druhy. Rod Chonella (v. příl. obr. 13.)» tvaru mísovitého .neb náievkovitého, má kostru z vláken, která složena jsou z malých trnitých jehlic. U nás v korycanských vrstvách hojný rod, zastoupen 4 druhy. Tělo rodu Seliscotnon se- stává z kolmých desek vytvořených kostrou. U nás v křídě 2 druhy. Rod Chenendopora je mísovitý a přisedá stvolem ; u nás v křídě 4 druhy. Rod Astrabolia, který v naší křídě zastoupen jest 5 druhy, má kol otvorů dutiny tělní paprskovité rýhy. Rod ScytcUia jest vál- covitý a má rourovitou tělní dutinu. U nás v křídě jest obecný druh Se, pertusa. Rod Verruculina jest listovitj^ neb boltci podobný a přichází v naší křídě closti zhusta zastoupen jsa 5 druhy. Rod Stiehophyma jest tvaru hlí- zovitého a má malé otvory na povrchu vše- lijak sestavené. U nás v IdPidě 2 druhy. Ne- pravidelným růstem vyznamenává se rod Coelocorýpha^ jehož druh C obesa jest hojným zjevem v našich korycanských vrstvách (viz příl. obr. 14.). — Žijící L rozdělují se dle toho, mají-li v ektosomu kotvice (triaeny) čili nic, ve 2 oddělení. I. Hoplophora vyzna- čují se kotvicemi v ektosomu; sem náležejí čeledi Tetracladina, Aíegamonna a ona část čeledi Rhmmorina, která nazvána byla Co- rallistidat, II. Anoplia vyznamenávají se tím, že v ektosomu není ani kotvic ani malých ozdobných jehliček (microsclerd). Sem staví se Anomocladina a Část Rhi^omorina^ která uvádí se pod jménem A^pricidae. — Srv. Zittel, Studien uber fossile Sponcrien (1878); G. J. Hinde, Catalogue of fossil sponges Ti 883); Sollas, Report on the sponges by Challenger Expedition; PoČta, Beitr^e zur Kenntniss der Spongien der bóhmischen Kreidefor- mation (1883—85) ; t., O tvorstvu předvěkém (1900). Pa, Tilthimn jest jednomocný prvek příslušný řadě kovů žíravin. Značka Li, atomová hmota 703 (když o = 16). Objeveno bylo I. od Arf- vedsona ve Štokholmu r. 1817. Nalézá se v přírodě v četných nerostech řřec. Xi&og = kámen), zejména v trifylinu (fostbrečnan l-ia a železa, obsahující po případě i mangan a sodík; l-ia má 3— 87o)i v amblygonitu, peta- litu, v růžové slídě či lepidolithu. Malé stopy l-ia roztroušeny jsou velmi široce po říši minerálně; živce, vápence i hlíny taji v sobě I., odtud pochodí přítomnost jeho v půdě vůbec. Vody minerálně některé obsahují též sloučeniny l-ia (v Karlových Varech, Marián- ských i Františkových Lázních). Z půdy pře- chází do rostlinstva; zejména některé rost- liny je v sobě hromadí (káva, čaj, tabák). K výrobě l-ia slouží zejména trifylin a lepi- dolith. Výkony chemické Čelí k tomu, z ne- rostů těch získati uhličitan neb chlorid lith- natý. Z chloridu roztaveného připraví se I. elektrolytickou cestou. L. jest kov stříbro- lesklý, specificky nejlehčí ze všech tuhách prvků, totiž jen 0'594 hutný, tak že na olejích plave. Specifické teplo jest 0*9408, bod tání 180^ Na vzduchu záhy se okysličuje, čímŽ pozbývá lesku, ještě rychleji však na vodě. Nad 200° zahřáto spaluje se intensivním svět- lem bílým. Technického upotřebení posud nemá. Cnemickou povahou srovnává se s dra- slíkem, sodíkem, rubidiem a caesiem, liší se však od těchto kovů žíravin nepatrnou roz- pustností svého uhličitanu a fosforečnanu ve vodě, čímž blíží se ke kovům žíravých zemin. Sloučeniny l-ia lze obdobnými cestami při- praviti jako sloučeniny draslíku neb sodíku. Hydrát lithnatý {UOH) čí lithion jest silná zásada. Chlorid lithnatý {LiCt) krystalluje v krychlích, vlhne na vzduchu a rozpouští se snadno v líhu. Uhličitan lithnatý (Li^CO^) potřebuje k rozpuštěni 100 č. vody chladné, fosforečnan lithnatý {U^PO^ však 2500 částí. Těkavé sloučeniny l-ia barví plamen krásně karmínově. Ve spektru toho světla význačná jest čára skvostně červená o délce vlny 670'8 fift. Rozličné sloučeniny lithnaté (ben- zoan, mravenčan, salicylan) byly doporučeny jakožto léčiva. OSc. Ziltho- (řec), kam e no-, v hojných slože- ninách: lithografie, lithochromie, hthotomie, lithotypie atd. Uthobiiui, zool., viz Stonožky. LlthoooUetlS ZU. jest rod molů ze stej- nojmenné čeledi, vyznačený jednoduchými tykadly, která jsou kratší icřídel, štětičkou chloupků na temeně, čelem hladkým a obli- čejem s přitisklými chloupky. Zadní křídla jsou úzce kopinatá, na předním kraji neroz- šířená, dlouze třásnitá. Housenky jsou 14nohé (bez pošinek) a vrtají v listech chodbičky, ve kterých se téŽ zakuklují. Jest asi 70 dru- hův evropských, z nichž 47 žije v Čechách. Nejobyč. L. querci/olia Zll. s předními křídly leskle zlatožlutými, ke konci tmavšími, s bí- lou, Černě lemovanou páskou na kořeně a 4 bílými čárkami na předním, 3 na vnitřním kraji a černou tečkou na konci. Rozpj. 9 mm, V dubnu a květnu. Housenka v rubu listů dubových. ITpk, Uthofan viz Griffithova běl. Zilthofanie jsou průsvitné obrazy z porcu- lánu, které dle sily vrstev ukazují proti světlu místa světlá a tmavá s nenáhlými přechody. LŠ. Zilthofraoteiir [-któr], franc, třaskavina z druhu dynamitů. Za obyčejné teploty jest 156 Lithofysy — Lithografie. méné výbušná než dynamit obyčejný, za to ve stavu zmrzlém jest velmi lehce a mocně výbušnou látkou. Skládá se z 527o nitrogly- cerinu a z 487o smíŠeniny, t. j. z 307o kře- mičité moučky, 127© kamenného uhlí, ze 47o dusičnanu sodnatého n. barnatého a 27o síry. Uthofýsy (z řec.) šlovou v petrografii původní bublinovité dutiny ve vyvřclých horninách, rozdělené často vypuklými pře- pážkami na menší dutinky. ' Vyskytují se zvláště ve trachytech, někdy i v čedičích. Bývají buď drobné neb i několik cm, ba až do 1 dm veliké. Bv. léithoglyfúUL (řec), kamenořezba. Utlioglsrphiui Múhlfeldt, rod sladko- vodních plžů přídožábrých ze skupiny Hydro bií; ulita malá (u některých druhu drobounká), hladká, silných stěn, kulovitá s víčkem rohovitým. Žije v řekách střední Evropy, fossilní je znám z třetihor ve Sla- vonii ; nejbližší příbuzné formy jsou jezerní (Benedictia v Bajkalu, Spekia a j. v Tanga- njice a pod.). Bbr. Uthog^ue, kamenotisk, vlastně ka- menopis (z řec. Xi^og^ kámen, a y^áqpřiv, psáti), dříve též kamenoryjectví zvané, jest umění písmo i kresbu (malbu) přenášeti na kámen a je rozmnožovati. L. spočívá na vlastnosti kamene lithografi- ckého mastnotu do sebe přijímati. Kámen lithografický jest jemnozrný vápenec uhličitý buď barvy tmavošedé, k l-ii nejlépe se hodící pro svoji tvrdost, nebo barvy světle šedé, tvrdosti prostřední, a hnědě žlutý, měkký, k l-ii nejméně způsobilý. Kámen lithografický musí býti zrna úplně stejného, jemného, nesmí míti žádných skel- ných Žil ani jiných skvrn. Nejlepší kameny lith. dodávají lomy v Solenhofech v Bavo- řích, které zaměstnávají 1200—1500 dělníků. Kameny méně cenné nalézají se v Porýní, v Maxenu v Saších, na některých místech ve Francii, ve Švýcařích u Solothurnu, v Ha- liči a Chorvatsku v křídových pohořích, v An- glii a Sev. Americe. V nejnovější době nale- zeno ložisko kamene lith. v Nové Kaledonii a v Les Euzes v jižní Francii. Kámen lith. z lomů solenhofenských dodává se již v urči- tých velikostech a tak připraven. Že nutno pouze hrany jeho zakulatiti. Příprava kamene. Kámen lith., na kte- rém nově pracováno býti má, musí se brou- siti, t. j. nutno odstraniti vrstvu kamene po- tud, kam až vnikla mastnota dřívější práce lithografické. Kámen brousí se nejprve zhruba, potom jemně buď ručně nebo ve zvláštních strojích. Při hrubém broušení poseje se na- vlhčený kámen jemným pískem říčním, vloží se naň buď deska kovová nebo jiný kámen a pravidelným otáčením odstraní se svrchní vrstva; kámen nabude stejné síly, což jest důležité při tisku, neboť kameny vykazující prohlubeniny pukají. Písek s kamene se po- tom odstraní a kámen brousí se dále pem- zou umělou za mokra a před upotřebením přebrousí se jemnou pemzou přírodní za sucha. Zrnění kamene. Kámen hladce obrou- šený a vodou navlhčený posypeme piskem jemným, který zvláštními sítky prosíváme. Písek ten obdržíme, roztlučeme-li buď sklo, křemen nebo pískovec v jemné zrno. Na ká- men pískem posetý položíme béhoun (pra- videlně skleněný) a vrtíme jím v malých do sebe splývajících kruzích beze všeho tlaku. Pískem se kámen rozdrásá a vznikne tak zrno, jehož jemnost můžeme podle sítka sta- noviti. Leštění kamene. Kámen obrousí se tak, až povrch jeho nemá žádných ryh, potom lešti se solí šCavelovou leštičem (smotkem plstěným) za mokra stále, až sůl šťavelová původně vodou rozpuštěná ztvrdne a kámen nabude povrchu lesklého. Stmelování kamene. Kameny, které stálým upotřebováním staly se tenkými a tlaku lisu již nesnesou, slepují se (stmelují) rozpuštěnou sádrou po dvou k sobe v jeden celek. Provádění prací li tho grafických na kameně. L, jak výše uvedeno, spočívá na vlastnosti kamene lithografického, že přijímá do sebe či ssaje mastnoty, které napotom tvoří tiskovou plochu. Tisková plocha na ka- meně pořizuje se dvěma způsoby: buď se provede kresba na kameně hladkém mast- nými látkami (tuší, křidou, asfaltem) anebo přetiskovou barvou (přetiskem), načež se ká- men leptá, t. j. plocha kamene, která jest kresby prosta, promění se v uhličitan vápe- natý, jenž ji chrání před vnikáním mastnot do kamene, ovšem při stálém vlhčení ka- mene. Práce tyto, prováděné na povrchu kamene, šlovou pracemi plochými. Druhý způsob jest pracování na kameně do hloubky. Kresby vrývají se do kamene Šfavelovou solí vyleštěného a tudíž mastnoty nepřijímajícího, až se pronikne k vrstvě v původní jeho vlast- nosti. Veškeré čárky vryté do kamene leště- ného přijmou do sebe mastnotu a jsou tisku schopny, kdežto hoření leštěná vrstva mast- noty (barvy) nepřijímá. Tento způsob sluje rytina. Rytina, práce do hloubky na kameně, pro- vádí se buď ručně nebo stroji lithograíickými, dále leptáním, konečně radirováním. Ježto rytinou provádějí se práce, které mají býti obzvláště jemné, vyžadující přesné kresby, nutno pro ně vzíti kámen jakosti nejlepší, šedý, který k cíli tomu dvojím způsobem možno připraviti. Vezme se kámen úplně hladce obroušený, prostý všech ryh, potře se roztokem klovatiny, do které přidáno bylo buď roztoku duběnkového nebo jistý díl kyseliny dusičné neb kostíkové; kámen sloučeninou tou se oleptá, čímž stává se ne- přístupným mastnotám. Ježto tento způsob nebývá dosti vydatný a trvalivý, leští se ká- men pravidelně solí šťavelovou, jak výše uve- deno. Aby f)ak lithograf na kameně mohl pra- covati, musí se kámen opatřiti nátěrem, očer- niti koptem ze sazí lampových, spojených klovatinou. Jelikož práce lithografické, hlavně rytina, vyžadují největší přesnosti, musí si Lithograiie. 157 lithograf z kresby, kterou na kameně pro- vésti má, učiniti ob křes (pausu). Vezme se průkresný (průhledný) papír, na něm tužkou nebo čínskou tuší naznačí se obrysy kresby, papír ten převrátíme, aby obrysy kresby byly obráceně, přiložíme na vhodné místo na kameně, podložíme jej jiným papírem, po- třeným pravidelně práškem barvy modré (ob- kresným n. pausovacím papírem), a průkre- skou jedeme po vSech obrysech; tím obti- skuje se z obkresného papíru modř na kámen a vznikl obkres. Obkres získá se též, když do lístkové gelatiny ryjkou vryjeme obrys, vryp naprášíme práskem modře a obtiskneme na očerněný kámen. -— Nyní vrývá lithograf kresbu do kamene buď ocelovou ryjkou neb úlomkem diamantovým, zasazeným ve zvláštní držátko. Ryjka jest ocelový hrot zasazený v dřevěné držátko a podobá se tužce. Litho- graf vyryje nejprve pravidelně tenkou ryjkou obrys kresby, kterou potom odstínuje ryjkou širokou, broušenou plochými způsoby. Dia- mantem ryje pravidelně čárky nejjemnější, jako vlasové čárky navštívenek (anglického Í)ísma). Každou práci svou na kameně musí ithograf provésti obráceně, tedy na př. po- dobiznu, která hleděti má na právo, ryje tak, Že na kameně hledí na levo. Písmo ryje se též obráceně, mimo to na př. písmo anglické (navštívenky) ryje se, jak se říká, vzhůru no- hama. K opravám chybných čárek užívá litho- graf krytu, který jest sloučeninou soli šCave- lové, klovatiny, kyseliny kostíkové a sazí (koptu). Opravy ty nejsou však trvalivé a nutno se jich vystříhati. Provedená rytina napustí se lněným olejem, který nechá se do ní asi 5 minut vnikati, načež se setře vlhkým hadrem a odstraní i nátěr koptu, dále se rytina při neustálém vlhčení kamene naplní tamponem barvou tiskařskou. S ry- tiny možno ihned v lise ručním tisknouti. V nynější době dělá se s rytiny pravidelně přetisk na jiný hladký kámen k usnadnění rychlejšího tisku. Pouze navštívenky až do- sud tisknou se z rytiny pro malý jich ná- klad (pravidelně 100 kusů), čímž přetisk od- padá. Při rytině potřebuje lithograf mimo ryjku a diamant rozličných pravítek, troj- úhelníků, kružítek, která musí býti pevné soustavy, pravidelně ocelová nebo mosazná. Rytina zhotovená strojem lithogra- fickým a její leptání. Lithograf mnohé práce (rytinu) doplňuje čárkovanou plochou na jednoduchém stroji lith., nebo na jiných stro- jích vytváří úplné kresby. Jednoduchý stroj Čárkovací skládá se ze dvou kolejnic, za- puštěných v pevný kovový podstavec. Na kolejnicích příčné umístěn jest vozík, kterým prochází šroub vřetenový, na němž připev- něn hrot, opatřený pravidelně při rytině zlom- kem diamantu, při práci na obyčejném ka- meně rýsovním pérem. Na přední straně {k lithografu) upevněno jest kolečko, rozdě- lené v stupně, dle kterých lithograf malou rukojetí (na kolečku umístěnou) stanoví vzdá- lenost čárek, které zlomkem diamantovým na podložený kámen vrývá. Obdrženou plochu čárkovanou může též odstínovati, o čemž zmínka bude při radirování. Sílu vyrytých čárek může lithograf stanoviti dle závaží, které nechá na hrot působiti, při slabších čárkách může ji odstraniti, nebo přidáváním (broků) sesilovati. Další stroje lithografícké zakládají se na t. zv. převodu. Takovým strojem jest pantograf, jehož sestaveni mechanické jest složité ; v podstatě jsou to dvě pohyblivá ramena na kovové žerdi. Ramena ísou důmyslně spojena tak, že, pohybujeme-li jedním ramenem, končícím v tupý hrot, po desce kovové, na které jest do výšky vytvořená kresba, vyrývá ostrý hrot na rameně druhém na podloženém ka- meně touž kresbu, pravidelně však zmenše- nou nebo zvětšenou. Stálým opakováním ry- tiny téže kresby vzniká nám potřebný vzorek celkové kresby, jaké pravidelně se upotře- buje za tónový podtisk na cenných papírech. Dále užívá se guilloširky, stroje podob- ného obyčejnému stroji čárkovacímu, jenom že jest opatřen zvláštním mechanismem, kde převod provádí se z t. zv. šablon na hrot, který ryje kresbu do kamene (v. Guillochis). Guilloširkou můžeme vytvořiti růžice, ovály, hvězdy a pod. kresby, s jakými se setkáváme na cenných papírech, hlavně akciích, kupo- nech a pod. Na témže stroji docíliti můžeme také rozmanitých druhů čárek fasonových, buď vroubkovaných, vlnitých, proplétaných a jinak v sebe splývajících, jaké vidíme u za- rámování mnohých akcií, papírových státních peněz a pod. — Reliéf ka jest stroi po- dobný stroji čárkovacímu, ale opatřený dvěma hroty. Relietkou provádíme medaille, mince, vignetty a p., které s odlitků (reliéfů) samo- činně na kameně se vytvářejí. Umistíme-li na jedné straně medaili i (relieO a pohybujeme-li rukojetí strojovým vozíkem, vystupuje na jedné straně stroje tupý hrot na připevněný reliéf, stoupání a klesaní hrotu po reliéfu zobrazuje na druhé straně diamantový hrot na podloženém kameně čárkami, vlnitě od sebe se vzdalujícími a opět k sobě se při- bližujícími. Na vytvoření kresby na kameně má veliký vliv poloha hrotu, jakož i poloha původního reliéfu. Práce na reliefce prová- dějí se téměř vždy radirováním, t j. pouhým vrýváním kresby v asfaltový nános a pak leptáním kresby, by řádně byla odstínována. Radirování na kameně děje se buď na kameně leštěném, nebo na kameně pro- stém. Kámen leštěný musíme opatřiti po- vrchem takové látky, která vzdoruje účin- kům kyselin. Pravidelně bývá to průhledný, tekutý asfalt, jímž kámen polejeme, a když nános na kameně byl uschl, ryjeme do něho kresbu otupenou ryjkou a to tak, že přerý- váme pouze asfalt, při čemž kámen zůstává netknut. Hotová kresba leptá se kyselinou octovou a to tak, že části kresby, které mají býti slabé, leptají se krátkou dobu (asi půl minuty), silnější části déle; při tom však mu- síme si počínati tak. Že dosti vyleptané části zakryjeme asfaltem nebo mastnou tuší a lep- I táme postupně kresbu v její silu. Kyselinu 1 158 Lithograíie. nutno po 5 minutách na kameně obnovovati, poněvadž déle nepůsobí. Leptáním vyhlou- bají se čárky kresby v potřebné síle do ka- mene. Kámen napustí se potom olejem, by- lo-li zakrýváno asfaltem, nebo se prostě vy- myje, bylo-li zakrýváno tuší mastnou, a ry- tina napustí se černí tiskařskou tamponem. Druhý způsob radirování jest ten, že kámen ncleštěný, ale zrněný trochu nahřejeme a polejcme sloučeninou z 1 dílu váhy asfaltu syrského a 40 dílů váhy terpentinu. KdyŽ byl nános uschl, učiníme si naň obkres a ryjkou nebo ikrablem potřebná místa vybí- ráme. Kámen, který byt opatřen zrnem, po- skytuje velmi dobrý objekt ke stínováni ploch z úplné černě ku plochám světlým. Když byla kresba dohotovena, kámen se po- tře klovatinou, potom se leptá a načerní. Rytina vytvořená působením svě- tla a leptáním zakládá se na vlastnosti asfaltu, citlivosti oproti světlu. Chceme-li na př. sítě mapy nebo plánu, který má býti zho- toven v několika řečích, použiti pro ně vše- cky, učiníme si tisk z ní na papír křidový a obtiskncme jej na kámen leštěný, který byl opatřen nánosem asfaltu citlivého. Asfalt ten skládá se z 20 gr syrského asfaltu, 300 gr chloroformu, 100 gr benzolu a 20 kapek oleje lavandulového. Přetisk napráší se bron- zem. Kámen potom kolmo vystavíme účin- kům světla denního. Když se asfalt terpen- tinem stal nerozpustným, smyie se celá plo- cha sloučeninou z polovice oleje a polovice terpentinu bavlnkou; přetisk a asfalt pod ním ležící, ke kterému světlo nemělo pří- stupu, odstraní se a objeví se plocha ka- mene, která se leptá do hloubky kyselinou octovou (poměr 2 : 100 částkám vody^. Jemné čárky leptáme asi 2 min., silnější déle. Ká- men celý napustí se potom lněným olejem, vymyje oenzolem, čímž odstraní se i ztvrdlá čásť asfaltu, a vzniklá rytina načerní se tam- ponem. Takto obdržíme přetiskem na lešté- ném kameně rytinu. Sem patří téŽ au t o graf i e (v. t.). Práce na kameně nladkém a zrněném jest zcela rozdílná od rytiny lithogr. Zde vezme se kámen hladce obroušený, na který se přenese obrys podobným způsobem jako při r3rtině, jenom že podložíme obkresný pa- pír, potřený buď tuhou nebo červenou hrud- kou. Kresba (obráceně) provádí se tuší litho- grafickou (2 díly váhy žlutého vosku. I7s d. čistého loje, 6Vs d. marseillského mýdla, 3 d. šelaku a lýs d. sazí) a lithogr. pérem. V chromolithograíii velmi důležitý jest způsob tečko vací. Při něm lithograf tuší a pérem tečku vedle tečky pracně klade v určité síle, by obdržel žádoucí množství příslušné barvy. Tečky mohou býti úplně kulaté, po- délné, ba i v drobné čárky přecházející, neb i nepravidelné, mající v celku vzhled zrna. Velké, stejné plochy v rozmanitých odstí- nech obdržíme na kameně stříkáním, které provádí se sítky rozličné hustoty. Plocha, která má býti vy stříkána, nechá se nepři- krytá, druhá Čásf kamene, která má býti uchráněna před stříkáním, zakryje se papí- rem nebo potře klovatinou. Nyní vezme se do jedné ruky sítko, do druhé malý kartáček (na př. jakých se užívá k čištění zubů) na- močený v lith. tuši. Kartáčkem třeme po ploše sítka, skrze něž rozprášená tuš do* padá na kámen a vzniká tón, který zakrývá- ním slabších míst můžeme stupňovati. K tečkování vynalezen byl již stroj tečko- vací, kterého se málo používá, za to pěstuje se t. zv. carreografie, jejíž podstata zá- leží v tom, že list gelatiny, zvláště připra- vené a opatřené vyvýšenými tečkami (nebo Čárkami), která jest upevněna v rámci dře- věném, naváli se mastnou barvou, která se obtiskne na kámen ručně na vyhrazená mí- sta. Když jest práce tuší zcela zhotovena,, kámen se leptá kyselinou dusičnou, která proměňuje povrch kamene, prostý tuše,, v uhličitan dusičnatý, vyhlodává jej a činí je) způsobilým mastnoty od sebe odpuzovati ; při tom zůstává mastná (tušová) kresba nedo- tknuta a vyvyšuje se nad ostatní povrch ka- mene. Negativní kresbu na kameně pro- stém obdržíme, kreslíme*li krytem, t j. slou- čeninou z 8 dílů klovatiny, 60 d. vody, 2 d. kostíkové kyseliny, zbarvenou koptem. Kresbu tu pak přikryjeme líthografickou tuší, rozře- děnou terpentincm. Kámen se pak smyje ter- pentinem a vodou, naválí tiskařskou barvou,, a kresba, kterou jsme na bílém kameně pro- vedli černou, objeví se obráceně bílá v Čeriié půdě. Práce lithograňcké jest tolik způsobů pro- vádění, že každý způsob pro sebe vyžaduje dlouholetého výcviku; I. sama dělí se ve dva podstatné oddíly: v práce merkantilní a chromolithograíícké. Merkantilem označu- jeme veškeré práce lithograíkké, které slouží za tiskopisy pro svčf obchodai. Jsou to: účty» záhlaví doptmích papírů, směnky, akcie, do- pontčenky, navštívenky, pozvánky, vignetty aj. Chromolithografií označujeme litho- graňckou reprodukci obrazů malovaných, o čemž viz Barvotisk. Tisk v l-ii provádí se buď na ručním lise, nebo v rychlolise. Z rytiny tisknouti se může pouze v lisu ručním na papír navlhčený, v rychlolise provádí se tisk na papír suchÝ. V kamenótisku veliký význam má přetisk, t. j. prosté přenesení kresby mastnou látkou zhotovené na kámen za účelem rozmnoženi. Přetisk v l-ii jest tím, čím stereotypie knih- tisku nebo měditisku galvanoplastika. Pře- tiskem můžeme z jedné rytiny nebo práce křídové i pérové učiniti si bezpočet tisko- vých objektů. Pomocí přetisku lze na kámen přenésti všechny soustavy reprodukční písma i kresby, a to z ocelorytiny, mědirytiny, knih- tisku, dřevorytiny, zinkograňe, fotografie a j. Ke zhotovení přetisků slouží zvláštní pa- pírpřetiskový, který získáme, když hladký klížený papír potřeme směsí ze 100 dílů jem- ného pšeničného škrobu, 50 d. kolínského klihu, 80 d. jemně plavené křídy, 15 d. gummi- gutty a asi 1500 d. vody. Pro přetisky barvo- Lithografie. 159 tísku zhotovuje se papír přet. ze 100 d. jemné gelatiny, 100 d. čistého glycerinu, 25 d. 367o alkoholu a 100 d. vody. Barva přetisková složena jest ze žlutého vosku, marseillského mýdla, benátského ter- pentinu, lavandulového oleje a loje, poměrně po stejných dávkách. Přetisk sám provádí se tím způsobem, když na přetiskový papír učinili jsme přetiskovou barvou tisk, tento trochu ve vlhkých papí- rech navlhčili a na kámen kladce obrouiený v ručním lise přetiskli, klovatinou potřeli, houbičkou barvou načernili, oleptali a ruč- ním válcem barvou opatřili. — Přetisk vy- kazuje několik druhů svého provádění, jako: a) Obyčejný přetisk k rozmnožení kresby s kamene prostého nebo z rytiny. — b) Pře- tisk negativní tak připravený, že z pův. kresby černé povstane kresba bílá v půdě černé. — c) Přetisk s kresbou protileh- lou, kde jedna polovice kresby zhotovené přetiskne se na jiný papír přetiskový a ob- jeví se na něm protilehle (contra) k původní kresbě, ke které se připojí a společně s ní přetiskne, čímž vznikne celá kresba, mající dvě přesně stejné polovice protilehlé (Contra- ifrtic^V Dále možno na redukčním přístroji kresDy libovolně buď zvětšiti neb zmen- šiti. — d) Přetisk složitý z více repro- dukcí, jako: s kresby, písma, rytiny, pero- kresby, knihtisku, ocelo- nebo měditisku, z je- jichž součástek možno učiniti celek a na ká- men přetisknouti. — é) Přetisk rastrový, při kterém ze ploch, na stroji lithograíickém vyčárkovaných, Činíme přetisky na sebe kla- dené, kterými možno docíliti potřebné od- stínování kresby. — /) Konečně přetisk pro vyvýšený tisk, přetisk s desek, na nichž kresba ao hloubky ryta byla, dále přetisk ze světlotisku a konečně pře- tisk t. zv. anastatický, t. j. přetisknutí starých tiskopisů na kámen lithograíický, aby tiskopisy ty mohly se opět tisknouti. Pro ana- statický přetisk nutno staré tiskopisy dříve chemicky oživiti. — Od světové výstavy pa- řížské roku 1867 došel velikého rozšíření rychlolis lithografický, který učinil úplný převrat v l-ii a zabezpečil jí význačné místo mezi druhými způsoby reprodukčními. Ve svém základě podobá se rychlolis litho- graíický rychlolisu knihtiskařskému. Prvním a nejdůležitějším požadavkem je řádné jeho postavení, by při veliké své rozsáhlosti úplně vodorovně byl postaven, nebof i nejmenší odchylka rovnováhy způsobuje větší zatížení některých částí rychlolisu, čímž výkonnost jeho típí na přesnosti. Zpodní část rychlolisu sestává z pevné lité základny, ve které na- lézají se 2 kolejnice, po nichž na kolečkách pohybuje se vlastní vozík, do něhož upev- ňuje se kámen lithograíický s přetiskem. Vrchní, hlavní část rychlolisu jest t. zv. cy- lindr (válec tiskový). Cylindr jest železný vá- lec potažený plstí, přes ni pak voskovaným plátnem. Na cylindr přichycuje se papír, tento otáčením se cylindru přichází v dotyk s po- vrchem kamene, pod ním projíždějícího. Tla- kem cylindru otiskuje se barva přetisku s ka- mene na papír a vzniká tiák. Přesné a stejné umístění tisku na papíře provádějí tak z v. pracky, které uchvacují papír pro cylindr. Papír před tím musí býti obsluhou lidskou vložen do t. zv. patiček a nakladače. Barva na kámen přenáší se s barevnice, umístěné na protilehlé straně rychlolisu od cylindru. Z barevnice přejímá potřebnou barvu k tisku válec t. zv. odběrák, přenese ji na desku roz- těrací, kde potřebné roztírání barvy prove- dou válce roztírací; barvu vezmou na se po- tom válce navalovací, které přetisk na ka- meně opatřují barvou. Válce navalovací opa- třeny býti musí povlakem koženým. Aby ká- men na celé ploše barvy nepřijímal, nýbrž pouze na svém tiskovém objekte, musí býti stále vlhčen, což obstarávají válce vlhčící, jichž jsou též dva druhy: válce vodu dodá- vající a válce vodu na kameni roztírající. Válce vlhčící přejímají vodu z přístroje vlhčí- cího, skládajícího se z válce buď mosazného* případně gummovým pláštěm opatřeného, po jehož celé délce umístěna jest plechová ná- držka s vodou. Voda přenáší se na kámen podobně jako barva. Kámen umístěn jest na železné desce vozíku ve středu a jest s jedné strany nanášen barvou, s druhé strany vlhčen vodou. Pod kámen umisťuje se silná lepenka a plech zinkový a upevňuje se dvěma šrou- bovitými částmi. Průměrná denní výkonnost rychlolisu litho- grafického pohybuje se (při nákladech větších) mezi 3—4 tisíci zhotovenými výtisky (archů). Nahraditi kámen lithograíický jinými hmo- tami pokoušel se již vynálezce I., Senefelder. Vynalezeny i umělé kameny. V poslední době nejdále pokročeno s hliníkem (aluminiem^, z něhož zhotovují se tiskové desky. Pro tisk s desek hliníkových sestaven též rotační rychlolis zvaný »Al^raphia«, jehož výkon- nost jest o 607o větši než obyčejného rychlo- lisu lithograíického. Dějiny. Vynálezcem I. byl Alois Sene- felder (v. t.), jenž zařídil první karoeno- tiskámu v Mnichově r. 1796, potom společné s knihkupcem Andréem v Oflfenbachu a spol. s Hartelem ve Vídni, kde mimo to zařídil kamenotiskámu též knihkupci Gřeroldovi a pro kancelář ministerstva. Z návodu Sene- feldrova zařídil r. 1813 G. Engelmann ka- menotiskámu v Můhlhúzách v Elsasích, r. 1816 založena kamenotiskárna v Paříži, r. 1805 v Itá- lii, r. 1818 v Hamburku ; v Americe zaveden kamenotisk r. 1828. U nás v Čechách prvé kamenotisky obfevují se r. 1820, které tiskl Antonín Machek (< 31. říj. 1775 v Podlaži- cích — 1 18. list. 1844 v Praze), který sám jsa dobrým kresličem vytvořil na lithograňckém zrněném kameně řadu obrazů z českých dějin. Z r. 1820 chová museum král. Českého ve svých sbírkách prvé lithograf. české tisky (Machkovy). Jsou to obrazy: Děje Čechu, ti- tulní list; dále výjevy: Příchod Čechů do Bojo- hemu\ Čechy! Čechy af slově! \ Zde osívejte^ lesy plaAte a stavte! ; Pohromadě se drfte, roi(* ptýleni ndm ikod{\ Dokud meče v našich pi- 160 Lithograíie. stích a Vítězství Čechu nad králem Thallinem. V následujících letech Machek tískl obrazy, kresby to ponejvíce Fůhrichovy, dále L. Frie- seovy, Berglerovy, Vád. Markovského, J. Wal- tera. Kresby tv na kámen (zrněný) prováděl A. Gareis. U Machka tištěny též práce Vá- clava i Antonína Mánesa, V. Myslivečka a j. Druhá kamenotiskárna v Praze založena byla Bohumilém Haasem, majetníkem knihtiskárny, společně s K. Hennigem. Tato kamenotiskárna úmrtím B. Haase r. 1824 rozdělila se na dvě samostatné, na kamenotiskárnu firmy »Bohu- mila Haase synovec a K. Henniga. Mimo tyto byla r. 1827 známa kameno- tiskárna Jakuba rytíře ze Schdnfeldů, v celku málo významná. V r. 1830 přibyla v Praze kamenotiskárna J. Frd. Zwettlera. Až do r. 1835 počítána I. za svobodné umění, teprve r. 1835 osvojila si vláda právo udílení koncesse ku provozování I. Prvou koncessi v Praze r. 1835 obdržel Fr. Rzehula, druhou Fr. £d. Sandtner. R. 1841 přibyly kamenotiskárny Ant. Gareisa, Em. Ed. Kutschery a Vine. Váchy; r. 1843 Karla Medaua. Z malířů, kteří na kámen pracovali, možno uvésti J. Kroupu, Vil. Kandlera i KoUara, který byl též ryjcem, z lithografů té doby vvnikali: C. Brantl, Fr. Roth a Ferd. Klimsch. V nastalém zvláštním období tvorby litho- grafické, kreseb podobizen, prvé místo za- ujímá Fr. Šír, který jsa majetníkem kameno- tiskárny vydal nejvíce podobizen. Dále byli to Jos. Quaiser, Zumsande, Quast, Wachs- mann. Tisk podobizen prováděly mimo Šírá též kamenotiskárny Lowiczaka, Zwettlera a později J. Farského. Krásné rytiny lithogra- fické prováděli Fr. Chalupa a K. Karrer. Na českém venkově známa jest již r. 1829 kamenotiskárna K. Medaua (její odbočka na- potom zařízena v Praze). R. 1846 uvádějí se na českém venkově kamenotiskárny : Fr. Ka- stránek v Jičíně, Filip Gerzabek v Ml. Bole- slavi, Josef Koschina v Chrudimi, Fr. Pro- cházka v j^áslavi, Bratří Fr. a Karel Franiek v Lokti, Karel V. Medau v Litoměřidch, Mich. Schmid v Plzni, Petr ryt. ze Schón- feldů v Žatci a Alois Landfrass v Táboře. Udělování koncesse k živnosti kamenotiskař- ské bylo v Praze v oné době velmi stíženo podmmkou, že žadatel musil se vykázati, že jest pražským měšťanem a majetníkem domu v Praze. Později, když život veřejný uvolněn, vznikl i větší počet kamenotiskáren a vyka- zuje jich nyní Praha (která jest střediskem) 45; na českém venkově pak všechna větší města mají svoji kamenotiskárnu, některá i několik, z nichž vynikají Liberec, Teplice, Nové Město n. M., Kolín, Rumburk, Warns- dorf, Jičín a j. L. ve svém vývoji dosáhla se stanoviska uměleckého vrcholu svého na po- čátku druhé polovice tohoto století. Naši znamenití umělci, jako Jos. Heliích, Ant. Lhota, Quido Mánes, Jos. Mánes, Jar. Čermák i Petr Maixner, kreslili obrazy své sami křidou na lithograiický kámen, při čemž jejich osobitý ráz umělecký plně byl uchován. J. Hellich lithografoval sám obrazy: Únos Jitky Břetislavem; Kladeni odkladního kamene k domu pražskému; Žilková smrt \ Korunovační průvod Jiříka Poděbradského a Pobiti Tatarů, Od Q. Mánesa jest Hájení Prahy proti Švé- dům^ od J. Mánesa Domov a Ubánky^ od Petra Maixnera Vje^d Jana Lucemburského do Prahy a konečně nejznamenitější české I. jsou od Jaroslava Čermáka: Přemysl Otakar \ Prokop a Žifka v bibli čtoucí a Slovenka dítě kojící z r. 1851, které jsou z posledních umě- leckých českách prací toho druhu. I jinde vidíme, kterak znamenití umělci, jako Adolf Menzel, Aubry-Lecomte, Vernier i Carpet, sami na kámen kresli, nejinak i Fr. Hanfstftngl, Piloty, Pettenkofen, Kriehuber a jiní prováděli svá díla v l-ii. Než nově vy- nalezená odvětví reprodukční zatlačovala l-ii s půdy čistě umělecké. V prvé řadě ztrácí I. podobizny, které přejímá fotografie. Dále jsou to reprodukce maleb, jichž rozmnožování pře- jímá zinkografie, světlotisk, heliogravura a j. způsoby. L., která po celé půlstoletí byla té- měř výlučnou množitelkou a šiřitelkou umění výtvarného pro veškeré kruhy, musí se spo- kojiti s reprodukcí věcí sloužících potřebám obchodním. Přes to udržela se I. ve svém rozsahu a stala se mocnou činitelkou v umě- leckém průmyslu; barvotisk lithograiický ale- spoň došel nebývalého rozšíření. V nejnovější době proniká mezi umělci snaha povznésti l-ii k cílům vyŠŠím. Popud k tomu vyšel z Francie, kde v l-ii známi jsou maliři-lithografové Beilenger, Maurou, Ber- trand, Dillon, Fantin-Latour a J. v. ; mezi Němci vynikají Hans Thoma, W. Steinhausen, K. z Pidollů, O. Greiner. Tvorba umělecká soustředlije se nyní v plakátech, z nichž mnohé jsou skutečně uměleckými výtvory a budí obdiv. Obor ten jiŽ dříve ve Francii byl pilně pěstován a vynikli v nčm: Chám, Charlet, Doré, Gavarni, Mounier. V nynější době tvůrci úchvatně krásných kreseb plaká- tových ve Francii jsou: Jules Chéret, Dufon, Hugo ďAlesie, Toulouse-Latrec, Steinlen, Grasset, nejvýznačnější však mezi nimi jest Čech Alfons Mucha. V Čechách plakáty svými vynikli Hotbauer, Šimůnek, V. Oliva, Bóttin- ger, zvěčnělý již Marold a j. — Práce umě- lecké v l-ii provedené jsou výlučně prací křídovou. V rytině a i pérem pro obtíže techniky nelze i při největší snaze dosíci té dokonalosti jako ocelorytem. Při začátcích I. prováděli rytinu na kameně hlavně oceloryjci; od nich jsou též nejlepší lithografícké rytiny. Z těch u nás v Praze nejvíce vynikl Vetters, jehož dokonalosti v ry- tině lithograíické nikdo po něm nedosáhl. Po- zději pod vlivem ocelorytu provedli krásné rytiny lithografové Wopálenský a Richter, kteří ryli pro Medaua krajiny, ponejvíce zbo- řeniny českých hradů. Samostatně v Praze pracoval jak v rytině, tak i tuší na kameně lithograf Ha bel, který počal pro professora A. Frice zhotovovati dílo »Ptactvo Evropy«, kteréžto dílo může se čítati za prvý tiarvo- tisk u nás v Rakousku. V 70tých letech Lithoidit — Lithotomie. 161 nejlepším ryjcem v Praze byl lithograř Hla- váček. Z lithograffi písma vynikl z Čechů Jan £v. Sandtner, který tvary písma tak zv. angli- ckého (pro navštívenky) v tó míře zdokona- lil, Že stal se vzorem nejenom v Čechách, ale i v zemích sousedních. Od něho pocházejí předlohy písem, které vydali Tust a Mužák v Praze a Levac v Terstu. V,Koranda. Uthoidlt (z řec), hornina, druh křemi- tého trachytu, skoro celistvý, světlé barvy, porcelánovitého vzhledu. Bv, laithomaxllt viz Kámen strojený 8). Uthospermnm Tourn,, kamejka, rod rostlin 2děložných, drsnoHstých {Asperi- foiiaceae), z podčel. brutnákovitých {Bo- rageae), vyznačený Sdílným kalichem, trub- ko vitonálevkovitou korunou o stejném okrají, opatřenou v jícnu 5 chlupatými, podélnými řasami. Tvrdky jsou 4, oddělující se širším plochým pupkem bez přívěsku. L. obsahuje buď lleté nebo vytrvalé byliny, polokře n. kře s listy střídavými a s květy buď jednot- livými v paždích listů, nebo v listnatých kla- sech n. hroznech. Po Čechách roste obecně jako rolní plevel lletá a bělokvětá k. rol ní (L. arvense L.) s hnědými, svraskalými tvrd- kami. Bílé, lesklé a hladké tvrdky má L purpureo-coeruleum L., k. modronachová, bylina vytrvalá, s korunami z mládí nacho- vými, posléze blankytnými, rostoucí v střed- ních Čechách na výslunných lesnatých mí- stech — a L. officinale L., k. lékařská n. v rab i símě menší n. >č esky čajovník«. Jest to vytrvalá, až 6 dm vysoká, na konci velmi větevnatá bylina s malými, běložluta- vými korunami, rostoucí tu onde na výslun- ných keřnatých 3tránich a v hájích nebo pěstovaná v zahradách. Jejího tvrdku (fructus n. semina Lithospermi n. Aíiiii solis) užívali druhdy proti močovému kamenu; nyní užívá se sušených listů pod jménem Českého čaje místo čaje Čínského. — L. tinctorium L., k. barvířská, jest synon. od Alkanna Tausch {Anchusa Lam.). Děd. Uthotomie (z řec), řez nakámen, ope- race ku vybavení kamene z méchýře močo- vého, známa prý byla, jak některá místa v Papyrusu Ebersové nasvědčují, již knéžím starých Egypťanů. V Ayurvedé 5usrutově na- lézá se popis řezu na kámen, jak konán byl v dávnověkosti v Indii u muže a ženy. U sta- rých Řekův obírali se kamenořezem zvláštní specialisté, nelékaři; Hippokratés a jeho žáci stranili se ho proto, jelikož rány méchýře pokládali za smrtonosné. Z Římanů podali Celsus, Aetius z Amidy a Pavel Aeginatský návod ke kamenořezu; Celsus radil konati řez v hrázce a to bezprostředně na kámen tam vytlačovaný, a návod jeho zůstal v plat- nosti po celý středověk. Jelikož zapotřebí tu jen skrovných nástrojů, nazýván návod Cel- sův též návodem s malým přístrojem {methodus cum apparatuparvo). U Arabů byli to opětně specialisté, nelékaři, kteříž odhodlávali se ke kamenořezu, a rovněž tak dalo se ve středověku u národů západních. Některé ro- Ott&v Slovník NaoCný, sr. XVI. 17'a igoo. diny zachovávaly určitý návod operační jako rodinné tajemství a členové jich putovali po končinách dalekých. Rodinami takými byly na př. rodina Norsini z Milána a íranc. ro- dina Colot. Než ve středověku již i někteří chirurgové počali kamenořez pěstovati; tak uvádí se Vilém ze Saliceta (1210) a Guy ze Chauliacu. V XVI. stol. udány nové methody operační. Bernardo di Rapallo udal nový ná- vod řezu v hrázce, jehož ujali se Giovanni di Bomani a Mariano Sancto di Barlétta. Po- slednější jej r. 1543 popsal a odtud bývá označován i jeho jménem jako methodus Áía- riani. Při methodě té konal se řez v hrázce, otevírala se blánitá část cíbele ve středu, a hrdlo méchýře pak účelně se roztáhlo, aby kámen mohl býti z méchýře vybaven kle- štěmi. K účelům těm udáno hojně složitých nástrojů, odkud řez Marian i ho čili řez střední (sectio mediána) byl nazván též ře- zem svelkýmpřístrojem {methodus cum apparatu magno). Roku 1560 vynalezl Pierre Franco, nemoha u dítěte dvouletého vy- baviti kámen objemný ranou v hrázce, řez nad záponou stydkou, tak zv. řez vysoký {sectio alta). V XVIÍ. a XVIII. stol. obí- rali se kamenořezem ještě zvláštní specia- listé, tak na př. františkán bratr Jaques a bratr Cdsme; avšak konali jej již četní chirur- gové, tak zejména Cheselden, Le Cat, K. Kašpar Siebold a j. Podávány tu stále nové návody, nové vyráběny nástroje. Po valné většině zůstávali operatéři věrni řezu po- strannímu v hrázce {sectio lateralis) a sledo- vali tu návod Pierrea Franca r. 1561 a bratra Jaquesa r. 1697. Na konci XVIII. stol. udal Vacca Berlingheri řez ve středu hrázky, při němž vedle blánité části cíbele proříznuta i Čásť prostatická. Později Dupuytren udal svůj řez oboustranný {methodus bilateralis) a Vidal de Cassis řezčtyřstranný {quadri- lateralis). V poslední léta XVIII. stol. a v prvá XIX. stol. spadá návod, dle něhož v du- tinu méchýře vniknouti se má z koneč- níku. Řez takový doporučovali Hoffmann r. 1791 a Šanson ť. 1817, než týŽ nezjednal si přátel a následovníků. Již v XVIII. stol., ještě však více v XIX, stol. oceňovány prá- vem přednosti řezu vysokého, stále více uznávány, řez konán častěji a stal se v na- šich dobách řezem dominujícím, zatlačiv řezy střední i postranní. Ovšetn dlužno připome- nouti, že zejména v XIX. stol. povstal řezu na kámen vítězný soupeř v drcení kamene, v lithotripsii. Kratičký nástin provádění I. budiž podán jen pro řezy nejdůležitější: pro řez postranní, řez střední a vysoký. Nemocný při každém tom řezu vhodně se k výkonu připraví a uloží. Při postran- ním řezu v hrázce {sectio perinealis late- ralis) vede se řez v levé polovici hrázky; týž počíná se při čáře střední asi 2*5 — 3 cm před řití, končí pak uprostřed vzdálenosti řiti od hrbolu kosti sedací. Šetrným prořezáváním měkkých částí hlubších, svalů i povázek snaží se operatér přiblížiti se k blánité Části cíbele, v němž nalézá se zvláštní nástroj vodivý, 11 162 Lithotripsie. zvaný itinerarium. Čásf blánitá se prořízne, a otvorem povstalým vsune se podél rýhy itineraria až do měchýře delší nožík kusý nebo zvláštní níiž krytý (Lithotome caché) nebo jinak utvářený nůž, 'kterýmž se pak čásť pro- statická cíbelé a žláza předstojná sama v le- vém šikmém průměru prořízne. Ranou touto dosti prostrannou zavede operatér do mě- chýře kleště nebo lžíci a vybaví z něho ká- men, možná-li, nejraději v celosti. Při kame- nech velmi objemných prováděno bývalo i roz- drcení jich. Celý výkon operativní bývá rychle skončen; na pražské škole lékařské zvláštní dovedností v provádění jeho vynikal zemřelý professor Weiss. Rána zahojí se zajizvením. Ř.CZU postrannímu vytýkáno, že operuje se tu jaksi ve tmě, že poraněny bývají vývody semenné, míšky semenné, někdy i konečník, a že nehodí se pro odstranění kamenů vět- ších. — Řez střední (sectio mediána) hodí se pro menší kameny, ač i kameny objemné zdařilo se jím vybaviti. Nad zavedeným itine- ráři em vede se v hrázce řez podélný nebo příčný, jímž blánitá Čásť cíbele se obnaží a pak rozřízne. Prstem nebo zvláštními účelnými nástroji (Pajolovým, Volkmannovým, Dolbeau- ovým) rozšíří se hrdlo měchýře a kámen vy- baví se kleštěmi. Někdy nezoývá než i hrdlo naříznouti nožem. — Při řezuvysokémna kámen {sectio alta epicystotomia) provádí se operace nad záponou stydkou v přední stěně břišní. V měchýř zaveden bývá rovněž nástroj vodivý. Řez v kůži, povázkách a sva- lech vede se buď podélný nebo příčný. Chir- urg snaží se obnažiti přední stěnu měchýře tam, kde není kryta pobříšnicí. Měchýř si tu zajistí a nařízne jej ve směru podélném a vybaví kámen kleštěmi nebo Ižicí. Při řezu tom zdaří se vybaviti v celosti i kameny ob- jemné, celý výkon možno sledovati zrakem, možno tu dbáti pravidel antisepsc i asepse, možno ohledati nitro celého měchýře a urych- liti hojení stehem vhodně přiloženým. Jakožto stinné stránky udávány možnost poranění po- hříšnice a infiltrace močové. Jizva v stěnách břišních, zejména kolem ligatur, ráda se ob- čas zaněcuje. Vysoký řez hodí se dobře pro děti; pánev jejich jest plochá, stěna měchýře pobříšnicí nekrytá a snáze proto přístupná. Kamenořez u žen jest výkonem řídkým; dopouští totiž cíbel jejich značné roztažení, a tu možno i větší kameny vytáhnouti cestou přirozenou. Třeba-li tu kamenořezu, lze ko- nati řez vysoký nebo vniknouti řezem z pochvy do měchýře, otvor pak po odstranění kamene zašiti. "CM. Uthotripsie, lithotritie^z řec), drce- ni kamene, jest novějším operativním vý- konem k vybavení kamene z měchýře močo- vého. Chirurg snaží se tu v měchýři kámen rozdrtiti v jemnou drť, kteráž pak močem bývá vypuzena, nebo hned po rozdrcení vhod- ným přístrojem z dutiny měchýře odstraněna. Pokusy kámen v měchýři rozdrtiti za účelem jeho odstranění byly prý konány již v IX. st. Zmínku o počínání takovém učinili Abulkasis a v XVI. stol. Bencdetti a Sanctorius. I o ně- kterých nemocných se dočítáme, že sami ko- nali pokus rozdrtiti si kámen zvláštními ná- stroji. Určitější návod k drcení kamene podal poč. XIX. stol. bavorský lékař Gruithuisen v Solnohrade (1813), aniž však ho vyzkusil na nemocném; týmž předmětem obírali se Fournier, Civiale, Elderton, Amussat a Leroy ďEtiolles. Na nemocném konal po prvé Ci- viale 8 úspěchem pokus rozdrtiti kámen v měchýři. Použil tu svého nástroje litho- labu, jenž byl rovný, lakobson z Kodaně udal nástroj nový, již zakřivený. Později vy- nalezeny nástroje další, avšak účelným byl teprve percuteur Herteloupův, a ten stal se vzorem pro nástroje pozdější, vyráběné zvláště firmami pařížskými a londýnskými (Charriérovou, Mathieuovou, Weissovou, Col- linovou) dle údajů Guyiona, Reliqueta, sira Henryho Thompsona a j. Nástroje k drcení (drtiči; vyrábějí se z výtečné oceli a mají tvar měchýřových pátradel. Skládají se však ze dvou Částí, z Části zevní (ženské) a z části vnitřní (mužské); tuto lze v prvou vsunouti a snadno povytáhnouti. V sebe vsunuta tvoří obě ramena jeden celek. Konec centrální jest ohnut jako u cévky, obloukovité ohnutí jest náhlejší, zobák vŠak jest kratší. Upraven pak jest na obou ramenech buď kleštičkovitě (tak ubrispieru) nebo IŽicovitě (u ráma s- seuru), aby mohl kámen a drť dobře za- jmout. Na konci periferním máme vhodné upravené držadlo, aby bylo lze obě ramena dobře držeti a navzájem posouvati. Dříve tlučeno bývalo kladívkem na rameno vnitřní, nalézal-li se kámen v zobáku; nyní obyčejně sbližují se ramena Šroubem, a tímto ovšem značným tlakem drti se kámen. Po zdokona- lení nástrojův opanovala I. v brzku pole, a mohouc vykázati se dobrými úspěchy, za- tlačila ve značné míře operaci kamenořezu i přes to, že mnozí věhlasní chirurgové ji pokládali za výkon ne úplně rationálni. Hodí se pro muže mladé, dospělejší i starce, ko- nána byla však také u malých hochů a hodí se také pro ženy. Vyžaduje ovšem od ope- ratéra zručnosti a opatrnosti a nehodí se pro veškeré případy onemocnění kamenem. Lé- čení po zdařilé operaci jest z pravidla jedno- dušší než po kamenořezu, a výsledky jsou dobré. Nemocného k operaci chirurg si při- praví a řádně uloží. Operaci (netřeba připo- mínati, že tu Šetříme předpisů léčení anti- septického) koná chirurg buď při úplném vědomí a úplné citlivosti měchýře, neb sníží tuto místními anaesthetiky, nebo se nemocný uvede v hlubokou narkosu. V měchýři po- nechá se buď určité množství moči, neb vpraví se tam určité množství vhodného roz- toku antiseptického. Nástroj se zavede do měchýře, rozevře, kámen pozorně se uchopí a nástroj se uzavře, Čímž se kámen pevně sevře, načež otáčením šroubu se drtí v jedno- tlivé úlomky, na kterýchž pak drcení se opa- kuje. Dříve neprodlužován jednotlivý výkon operační přes 2 nebo 5 minut; po několika dnech opět byl opakován a způsobem tím pokračováno, až celý konkrement byl z mě- Litchfieldit — Litice. 169 chýře v^ploučen, což někdy vyžadovalo dosti dlouhé dobr* i několika týdnů. Někdy po drcení aaYeoeaa bývala cévk». a měchýř vy- pláknut; viak shnadi přenedtáváno vypuzení drti proudu močoTémo. JiŽ Velpeau a Herte- loup měli na mysli jako ideální výkon, aby provedlo se rozdrcení kamene v jednom se- děni a veškera drť se odstranila, a sir Henry Thompson způsobem tím operoval a k yy« baveni drti použil aspiračního přístroje Clo- vevova. AvŠak teprve r. 1878 American Bi- {^elow toto počínání konal a konati radil jako pravidelnou methodu drcení kamene. Nazval je litholapaxy(z řec.) neb rapid lit hot rity with evacuation. Bi^clow udal žádoucnou změnu nástrojů drtících a objemné cévky kovové evakuační, jež přivádějí se ve styk s přístroji aspiračními. Tu ovšem doba operační, mčlo-li rozdrcení státi se v jednom seděni, prodlou- žena, avšak nabylo se zkušenosti, že měchýř prodloužení takové dobře snáší, byť trvalo hodinu, ano i déle. Pokračovati třeba s drce- ním tak dlouho, aŽ drť rozmělněna tak, aby mohla procházeti cévkami. Výkon Bigelowa se osvědčil a zjednal si brzo hojných přátel. L. vykazuje vedle rychlejšího hojení i da- leko menší úmrtí než kamenořcz. Vyčítá se jí. Že podmiňuje podráždění méchýře, krvá- cení z něho, dočasné zadržení moče^ možnost utkvění úlomku v hloubi a tím možnost re- cidivy. Na naší škole chirurgické zemřelý prof. Weiss velmi rád l-ii konal a v prová- dění jejím vynikal mistrností. -chl, UtohUeldlt IHč-l, hornina, odrůda elaeo- lithického syenitu, rlalezisko: Litchfíeld ve státě Maine, Sev. Amer. Bv, Utl {leti, '^m>t ^^^<* . ^ pod.)> příslušníci zvláštní, u národů germánských od nejstar- ších dob již se vyskytující třídy ob3nratel- štva, stojící as uprostřed mezi stavem svo- bodných Germanů i otroků. Byli to původně bezpochyby členové oněch germánských men- ších národností, které ve vzájemných rozbro- jích přemoženy a od vítězů k placení po- Clatků přinuceny jsou. Poplatky ty platili v plodinách pozemků, jim ponechaných, a poněvadž svobodní Gcrmané nebyli povinni k podobným dávkám, vyloučeni jsou I. již proto ze třídy úplně svobodných a nepřizná- váno jim ani právo zbraní, ani právo bráti podílu na národních shromážděních. U ná- rodů germánských, kteříž zůstali ve svých původních sídlech, jako na př. u Sasů, bylo postavení litů dosti příznivé, kdežto u národů dlouhými boji po nových sídlech se pídících, jako na př. u Longobardů, postavení litů stále se horšilo, tak že I. málo jen lišili se od otroků. Poměr litský zakládal se i tím, že osoba svobodná vstoupila v manželství s li- tem, i formálním odevzdáním se osoby svo- bodné v odvislost litskou a konečně propu- štěním otroka na svobodu, čímž tento zpra- vidla litem se stal. Zrušiti mohl se poměr litský propuštěním na svobodu, vykoupením se lita a někdy i za trest pánu jeho. Posta- vení hospodářské i právní litů horšilo se T pozdním středověku hlavně proto, že ne- mohli (rovněž jako otroci) bez dovolení pána- svého opustiti pozemek, na němž byli osa- zeni. Že zároveň s tímto mohli býti prodáni, jevíce se takto příslušníky půdy (glebae aď scripti). Přece však pokládáni jsou osobně za svobodné, až konečně, až na malé vý-- jimky ve stol. XIII. a XIV., splynuli s ne- volníky. Srv. Hermann, die Stándegliede- rung b. d. a. Sachsen (1884); Boos, Die Li- ten u. Aldionen n. d. Volksrechten (1874). -/., lAtk viz Slévání. z Utlo hrabata viz z Bubna a z Litic. Xiitloe : 1) L., ves v Čechách (hejtm. Dvůr Kr. n. Lab.), viz Litíč. — 2) L. (Littnitx), ves t., hejtm. Litoměřice, okr. Úštěk, fara a pš. Stolinky (Drmy); 52 d., 264 ob. n. (1890), 2tř. šk., poblíž kamen. lomy. — 3) L. (L/r- titx\ far. ves. t. při řece Radbuze a stanici Rak.-uher. stát. dr. (Plzeň-Eisenštein), v hejtm. a okr. plzeňském; má (s osadou Mathiidin důl) 154 d., 1145 ob. č., 956 n. (1890), kostel sv. apoŠt. Petra a Pavla, připomínaný r. 1211 (ve XIV. stol. íar.), 3tř. šk., poštu (Mathii- din důl), telegraf, veliké kamenouhel. doly A. kn. Thurna-Taxise a litického těžířstva^ cihelnu, mlýn, popi. dvůr a na Mariánské šachtě velikou koksovnu. Asi V4 hodiny od- tud dělnická osada Mathiidin důl (24 d.^ 936 ob.^ s Stř. školou, poštou, stanicí Rak. st. dráhy (Plzeň-EisenŠtein). Nedaleko na vršíčku daleko viditelná kaplička z r. 1737. Nynější kostel vystavěn v XVII. stol. a du- chovní k němu ustanovováni z kláštera ter pelského a matriky založeny r. 1640. Nade mlýnem litickým na již. straně, řeč. Hůrka, jsou nepatrné zbytky hradu, jejŽ založil v L 1193—1216 Oldřich z Litic, z rodu Drsla- viců. Potomci jeho prodali (před r. 1367^ L. klášteru chotěšovskému. R. 1431 zapsal je klášter Vilémovi Švihovskému z Ryzemberka, jenž je prodal (1447) Bedřichovi z Donína a na Vildšteině. Tento dle zápisu z r. 1515 postoupil L. Janu ČíČovcovi z Číčova a v Tě- novicích; po něm dědila je jeho neť Voršila, provd. z Běšín. Od jejích synů vyplatil je (1570) opět klášter chotešovský. — 6) L, kdysi městečko, nyní ves na Div. Orlici t., při stan. Rak. sev.-záp. dráhy (Hradec Král.- Mittelwalde), hejtm., okr. a pš. Žamberk, fara Něm. Rybná; 44 d., 223 ob. č. (1890), Itř, šk., žulové lomy na štěrk, mlýn a myslivna. Údolí litické pro svou romantickou polohu bývá za letní doby navštěvováno četně turisty. U L-ic tunneí sev.-záp. dráhy a malý vodo- pád na Div. Orlici. Nade vsí dosuci zacho- valé zříceniny pevného kdysi hradu t. jména, založeného koncem XIII. nebo poč. XIV. stol. od pánů z Potštcjna. L. staly se záhy pan- stvím královským. Dle některých pamětí držel L. r. 1316 Jindřich ml. z Lipého, maje je v zápisu od krále Tana. Ale neznámo, jak dlouho tu seděl; když totiž králevic Karel vrátil se z Itálie do Čech, nenašel ani jedi- ného hradu svobodného, vytáhl proti nim se zemskou hotovostí a spálil některé, mezi nimi i L. Tyto potom dostaly se Jindřichovi z Lichtemberka jako zaplacení za jeho dé- 164 Litický ze Donova — Litíč. dičný hrad Lichtenburk. Syn jeho Ješck Pykna a synovec Jan prodali (1365) L. Jindřichovi z Lipého. Potom sedel na L-cích Boček z Kunštátu, jmenuje se patronem kostela žambcreckého a sopotnického a měl některé spory se židy pražskými pro všelijaké dluhy, Ješkem Kdulincem nadělané na statku kun- valdském. Boček byl mezi předními pány jednoty panské proti králi Václavovi Iv. Ze synů Bočkových dostal L. Vítek (Viktorin), jenž od počátku přilnul ku straně pod obojí a byl důvěrnj^m přítelem Žižkovým a proslul jako výborný vojevůdce vojsk husitských. Po r. 1421 držel L. nějaký čas v nájmu Vítek z Kunátátu. R. 1421 (16. říj.) přitáhla knížata slezská s množstvím branného lidu na po- mezí české, pálila vesnice a městečka okolí hradu L-ic a blízkého Žampachu. S nimi spojil se též Puta z Častolovic, Janek Svídnický {z Chotěnic) a Jan Městečky, ale mnoho ne- pořídivše vrátili se do svých domovů. Vik- torin, zemřev r. 1427, zanechal veškeré zboží synu svému Jiříkovi z Poděbrad. Tento za- stavil L. na nějaký čas strýci svému Prockovi z Kunštátu. Za Jiříka z P. byly L. přední zá- štitou rodu Kunštátského. V době té vězněn a zemřel na L-cích první a poslední náčelník sekty táborské, Václav stár. Koranda (v. t.). Za &SŮ těch rozšířilo se tu znamenitě učení víry českobratrské, zejména v Kunvaldě, kde Jecinota zarazila své středisko. Jiřík z P. po- stavil při hradě dolejší bránu a věŽ, která stojí dosud. Po smrti jeho (1471) při dělení rozsáhlého zboží dostaly se L. synu jeho Bočkovi, jenž je ještě za živobytí (f 1497) postoupil bratru svému Jindřichovi stár., za něhož byl hejtmanem hradu a panství Matěj Sudíička z Borovnice. Kníže Jindřich, veda nákladné války ve Slezsku s Matiášem Uher- ským, zadlužil své statky tak, že je musil ko- nečné rozprodati. Koupil je od něho Vilém z Pernšteina (1495) za 25.000 kop gr. vedle věna 46.000 rýn. zl., zapsaného zemskými dskami kněžně Voršile. R. 1507 rozdělil Vilém z P. zboží své mezi syny své Jana a Vojtěcha, jemuž připadly L. Po smrti Vojtěchově (1534) dědil všechno zboží bratr jeho ían. Tento zacházel s poddanými svými velice šetrně. Syn a nástupce jeho Jaroslav, jakmile ujal se vlády, vypověděl (1547) všechny členy Jed- noty Bratrské ze svých panství a sám hýřil a plýtval penězi tak, že konečně byl nucen proaati svá rozsáhlá panství. Koupil je (1556) Arnošt falckrabě na Rýně a hrabě kladský, ale jon proto, aby rozprodáním jich něeo vy- těžil a některou čásť z toho si ponechal. Panství litické koupil (1558) Václav Okrouh- lický Star. z Kněnic na Borovnici za 6625 kop gr. čes., ale nedoplativ knížeti smluvené ceny soudil se s ním. Zatím kníže zemřel (1560) a Václav po něm za dvě léta, načež posled- ním pořízením odkázal (1567) L. svým dětem. Poněvadž děti jeho neměly zákonitých let, spravovali za ně statky poručníci. Tito pře- svědčivše se brzy, že nemožno statkův udr- žeti pro všeliké zavázanosti, prodali je (1563) i s tvrzí doudlebskou Mikuláši z Bubna na Přesta víkách, jenž jakož i jeho potomci psali se z Litic a L. zvolili za sídlo panství. Mi- kuláš, zemřev bezdětek, ustanovil poslední vůlí dědicem všech statků Jindřicha Jana, syna nejstarš. Mikuláše Vratislava z Bubna na Březně, po němž následoval (1668) František Adam z B. a z L. Od nastoupení vlády Jin- dřicha a Františka Adama přestaly L. býti sídlem panství, jich místo zaujal Žamberk. Hrad litický zatím pustl, neopravován, vrch- nost zde nepřebývala a tak na vždy odzvo- něno slávě jeho. R. 1681 byl úplnou zříce- ninou. Po smrti Adama Františka prodáno (1809") panství žamberecké s L-mi Veriandovi hr. WindischgrSltzovi. Po tom koupil je (1815) John Parish, jehož potomci (svob. p. ze Žam- berka) sedí zde dosud. (Viz A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze, díl II., str. 75.) Litloký zeŠonova, příjmení vladyckého rodu českého. Král Ferdinand udělil 2. čna r. 1527 Janovi Šonovskému, Václavovi Více- novi, Vítovi Janovi Štikoví, Jiříkovi Velikovi, Janovi Kydlinovi a Janovi Bachovskému erb: štít modrý, ostrev stř. o 3 sucích, na té ostrvi sokol s panen, hlavou ve zlat. čepci a na každé noze poutce a stříbrný zvoneček, a aby se psali ze Šonova. Jeden z těch Janův držel ves Litíč u Žírce, odkudž se rod ten nazýval. R. 1557 držel tu ves Karel L. ze S., jenž obyvatele utiskoval. Syn jeho byl Jan (1576—1591), jenž s erbovními strýci svými přijal Jana Papeže Miloňovského k erbu a titulu. Synové jeho byli Karel Šebestian a Jan ml. (1608). Onen prodal r. 1616 svůi díl Litíče a žil r. 1629 v Chrudimi. Jan měl syny Han niba I a, Jan a Kryštof a a Adama Abrahama, ktci^í drželi Litíč. V těch ča- sech žili bratří Adam Vratislav a Hert- vík Theobald, z nichž onen držel Velkou Bukovinu (f 1640); tento, oddav se službám vojenským, stal se před r. 1645 nejv. vacht- mistrcm a později nejv. lejtenantem, bránil r. 1648 pražská města a v 1. 1654—1655 držel Litíč (manž. Johanna Schwabelova). Po Han- nibalovi zůstali synové FerdinandVilém, Jan Albrecht a Rudolf Maximilián, Hynek Vratislav (španělský nejv. vacht- mistr), Václ avja ros lav, Heřman aHert- vík (tito dva také ve španělských službách), kteří r. 1685 Litíč prodali. Ferdinand, jsa též ve vojenských službách, žil v Praze a mel syny Leopolda a Václava, které také dal na vojnu; sám byl r. 1697 nejv. vachtmistrem a kommandantem v Erfurtě (f 1708). Leo- pold, syn Hertvíka Theobalda, pro zásluhy otce svého a své, an mužně bojoval s Turky a Francouzi, povýšen jest 8. čce r. 1699 do stavu říšských hrabat. V XVIII. stol. žil rod L-ch ze Š. dílem v Cechách na drobných statcích, dílem v cizině, kdež ještě jsou po- tomci jejich, píšíce se v. Schdnau. V titu- láři r. 1786 vydaném připomínají se Albrecht L. z Š. se synem Janem a Rudolf. Sek. ImÍUó, chybně Litice {Littisch, Lithch), ves v Čechách, hejtm. Dvůr Král. nad Lab., okr. Jaroměř, fara a pš. Dubenec; 80 d., 4 ob. č., 375 n. (1890), fil. kostel Nejsv. Trojice, Litichovice — Litispendence. 165 založený r. 1591 od Jana st. Litického ze Šo- nova, 2tř. Šk. Po býv. tvrzi jmenuje se staro- žitný Český rod ze Šonova, odtud Litičtí ze Šonova (v. t). R. 1599 rozděleny L. na 3 dílv, z nichž dva prodal 1616 Karel Šeb. L. z Š. Bartoloměji z Valdšteina, než r. 1654 opět vráceny Litickým, načež p9 roce dostaly se Albrechtovi Odkolkovi z Újezdce a r. 1672 Frant. Václ. z Bryslu. Třetí díl ieŠté drželi Litičtí (do r. 1685). Všechny 3 díly koupili jesuité u sv. Anny ve Vídni a připojili je k Žírci. Utlohovioe, ves v Čechách, hejtm. Be- nešov, okr. Vlašim, fara a pš, Divišov ; 26 d., 193 ob. č. (1890). Utlja (rus. jiHTÍH, z řec. kut}, horlivá modlitba), ve vých. církvi ČásC večerní boho- služby v předvečer svátků, následující za ektenií. ' Obsahem obřadu jsou modlitby, svědčící, že původ l-je třeba hledati ve vše- obecných neštěstích, jcŽ stíhala Byzancii. Do- sud I. koná se též mimo chrám při zvláštních truchlivých případech a spojuje se často .s processím. Zvláštní druh l-je koná se při pohřbu a zádušních bohoslužbách vůbec. laitlja, Letija (něm. Littai), městečko a sídlo okresního hejtm. a okresního soudu v Krajině, nad pr. bř. Sávy na trati Vídeň- Terst Jižní rak. dráhy, má 658, jako obec 1686 obyv. (1890), poštu, telegr., pěstění lnu. Poblíž zámek hrab. Auersperga důl na leště- nec olověný. — Litijské hejtmanství má 686-47 kmr a 36.851 obyv. (18.017 mužů, 18.834 žen), 41 obcí s 289 místy a dva okresy soudní. Iiltik, bot., viz Ranunculus. Xaitin, újezdní město v ruské ^ub. podol- ské při řece Zgaře, blíže ústí jejího v řeku Bug, s 11.162 ob., má 2 školy, 4 kostely, 4 to- várny. Litin ský Újezd má 186.392 obyv., z části Poláků, na 3341 km*\ jen 18 továren. Utina viz Železo. Xaitiopa Rang, malý mořský plž přído- žábrý z příbuzenstva Planaxid, Cerithii a Hissoi, význačný epipodiem s 3 prstovitými přívěsky po každé straně a 2 podobnými cirrhy na oddíle nohy, jeŽ nese víčko; sko- řápka drobná, tenkostěnná, průsvitná, kuželo- vitá, s cívkou uťatou. Čili živočichové žijí hlavně na chaluhách v četných společnostech; z hlenu, jejž povrchem těla vypocují, snují vlákna až na 1 m dlouhá, jimiž se buď na řasách upevňují, nebo se po nich spouštějí do hlubších vrstev, mohouce také po nich šplhati vzhůru; chtí-li se vznésti rychleji, vypustí z dutiny plástové bublinku vzduchu, obalí ji rychle vyloučeným slizem a připevnivše se k ní používají jí jako balónku. Vlastí jejich Í'e moře Sargassové, Antilly, pobřeží Číny, ^ová Guinea atd.; fossilní známe z třetihor francouzských. Bbr. Utls oontestatio (lat.) byl v civilním processu římského práva klassického jako již v processu starším souhlasný, magistrá- tem potvrzený projev stran processn^ch, kte- rým postavili na jisto, že a jaký právní spor jejich má býti vznesen k rozsouzení na po- rotce. V starším processu s ústními formu- lemi {legts actiones) byla I. c. provedena, jak- mile strany pronesly formule. V pozdějším processu s písemnými formulemi záležela I. c. v tom, Že žalobce formuli od magistrátu schválenou oznámil žalovanému a že tento ji přijal (v. For mula). V řízení úřednickém (extraordinaria cognitio, v. t.), jež v pozdější době císařské zatlačilo úplně process s for- mulemi, nastala I. c, když obě strany na roku k žalobě ustanoveném přednesly své ná- vrhy. Forma I. c-nis doznala sice rozličných dalších změn v processu kanonickém a v obecnoprávním. Pojem její zůstal však na- pořád stejným. Znamenáte i na dále určení rozepře, které se děje za účastenství obou processných stran, tedy akt dvoustranný. Na tom nemění ničeho, že obecnoprávní doktrína výrazu I. c. podložila smysl jiný, rozumějíc jím jednostranné jednání žalovaného, totiŽ prohlášení jeho, že skutečnosti od žalobce uvedené jsou pravdivé (I. c. afíirmativná), nebo Že nejsou pravdivé (I. c. negativná). V starém právě římském vylučovala I. c. po- dle zásady *Bis de eadem re ne sit actio* vše- liké opětné dobývání téhož právního nároku novým processem. Posavadní actio byla I. c-ne zrušena (t. zv. processná konsumce), ale zároveň vzešel mezi processnými stranami nový poměr právní, processná obligace, po- dle které žalovaný měl býti žalobcovi k plněni žádanému odsouzen, jestliže soudce shledal, že actio žalobcova po právu pozůstávala. Proto měl soudce při rozsouzení otázky, zdali přísluší právo žalobcovi a na kolik má žalovaný býti odsouzen, hleděti k době I. c-nis. Důsledky toho byly hlavně jednak, že I. c. zmařila promlčeni žaloby a zánik její smrtí strany, jednak že žalovaný byl povinen vítěznému žalobcovi vydati nebo nahraditi vše, co by tento měl, kdyby býval uspokojen v okamžiku I. c-nis. V pozdějším, najmě v Justinianově a v obecném, právu nemá více I. c. moci konsumující a pojí se ostatní účinky její namnoze již k obeslání žalovaného. Hý-. JÁtíntíh viz Litíč. Litl^^endenoe (Streitanhdngigkeit), t. j. zahájeni sporu, nazývá se v soudním řízení stav, který nastal doručením žaloby do vlast- ních rukou žalovaného. Účinky I. podle práva formálního jsou: setrvační povinnost obou stran a oprávnění žalovaného ku vznesení ža- loby navzájem. Setrvační povinnost (Behar- rungspflicht) stran sporných jeví se v těchto důsledicích: 1. ve vázanosti k soudu, 2. ve vázanosti k žalobě (vyloučena jest totiž změna žaloby), 3. ve vázaností k odpůrci. Obč. zá- konnik nepřijal zákazu zcizeni rei Uiigiosae (věci, o niž se vede spor). Že zcizení věcí nebo pohledávky ve spor uvedené nemá vlivu na rozepři, prohlášeno bylo výslovně podle vzoru pruského Landrcchtu a něm. soudního řádu v novém soudním řádě rak. z r. 1895. Mimo dotčené processní účinky jeví I. též četné účinky v oboru práva hmotného. Účin- kem I. jest jmenovitě přetržení promlčení. Srv. Ott, Soustavný úvod ve studium nového 166 Litke — Litoborský z Chlumu. řízení soudního, II. díl (Praha, 1898), str. 38 a násl. Iiitke (JiHTKe), jméno hraběcího rodu ru- ského, odvozujícího původ svůj od německé rodiny Lůtke, která v XVIII. stol. přistěho- vala se do Ruska a zapsána byla do stavu šlechtického. Vynikl z něho L. Fedor Pe- tr ovič, admirál a cestovatel ruský (* 1797 v Petrohradě — f 1882 t); věnovav se ná- mořní službě účastnil se válek napoleonských a vynikl při bombardování Gdaňská, načež r. 1817 podnikl první cestu kolem světa na vojenské šalupě >Kamčatka<, kde spřátelil se s baronem F. S. Vrangelem. R. 1821 svěřen mu popis Nové Země, načež výsledek ně- kolikaletých namáhavých objevů svých uve- řejnil v práci Cetyrechkratnoje putéŠestvije v Sév. Ledovityj okean v 1821 — 24 godach (Petrohr., 1828; něm. překl. A. Ermana v Ber- líně, 1835), podávající též historický přehled předcházejících výzkumných výprav, důležitý pro každého plavce v polárním moři. Byv jmenován r. 1826 velitelem šalupy >Seňavin«, podnikl třetí cestu kolem světa a bohaté vý- sledky velmi úspěšné tříleté výpravy své shrnul ve spiseeh Putišestvije vokrug světa na vojennom sljupé >S€ňavin* v 1826 — 2g godach (t., 1835 — 36, s atlasem) a Opyty nad posto- jannym majatnikem, proi\vedénnyje v putéše- stviji vokrug světa na vojennom sijupě >Seňa- vin* v 1826— 2g godach (t., 1833). Z materiálu jeho vydali jeŠtě v >Memoirech€ petrohrad. akademie £. Lenz O náklonnosti i naprjafe- niji magnitnoj strělki a prof. Hallstróm O baro- metričeskidi i simpijeiometričeskich nahljudini- jach L. I o teplotě v tropičeskich klimatach. Práce ty řadí L-ho k nejzaslouženějším země- zpytcům současnem. Od r. 1832 byl vycho- vatelem velkoknižete Konstantina Ňikolaje- viče, příštího gen.-admirála ruského loďstva. Seznámiv se s mnohými učenci ruskými dal podnět k založení zeměpisné společnosti pe- trohradské, o kterou získal si značných zá- sluh, jsa po 20 let jejím místopředsedou. Jako na slovo vzatý astronom přičinil se o zvele- bení hlavní nikolajevské observatoře, již ně- jakou dobu řídil, o rozšíření meteorologické a magnetické observatoře v Pavlovsku a j. V 1. 1864—81 byl předsedou petrohrad. akade- mie. Četná pojednání jeho a referáty uveřej- něny jsou v publikacích akademie petrohrad. a ve zprávách zeměp. společnosti. Od r. 1855 byl admirálem a členem stát. rady, r. 1866 po- výšen za hraběte. — Srv. O. V. Struve, Ob uče- ných zaslugach gráfa F. P. L. (»Zapiski< petrohr. akademie, 1883); V. Bezobrazov, Graf F. P. L. o sklad na bře}iu litoměřickém*. Litoměřičtí povolili, že Ústečtí, při plavíce k jejich břehu ryby, cín a olovo a zaplatíce clo, mohou se zbožím dále plouti aneb for- manům na vozy je naložiti a podobně že za- platíce clo mohou vyvážeti i obilí, jež zakoupí v L-cích nebo v Lovosicích anebo jinde. Po- dobně dopadly spory, ieŽ brzo na to povstaly s Mělnickými, kteří r. 1274 obdrželi vý- sadu, že mohou na čtyřech lodích svobodně si přivážeti sůl, slanečky a jiné zboží kupe- cké. Když v březnu r. 1352 Karel IV. vý- sadu tu potvrdil a Litoměřickým i ostatním městům na Labi nařizoval, aby Mělnickým v plavbě čtyř lodí nepřekážela, opřeli se tomu Litoměřičtí, a král v říjnu t. r. viděl se nu- cen rozepři jejich nově porovnati, ustanoviv, že Mělničtí mohou po řece dolů na třech lodích obilí a jiné kupectví voziti, a když s loďmi zpět nahoru po Labi jedou, že toliko na dvě lodi smějí sůl a jiné kupectví naklá- dati, kdežto na třetí lodi mohou míti náklad jakýkoli kromě soli. Lodi ty rovněž osvobo- dil od povinnosti, aby v L-cích zboží sklá- daly, a ustanovil, že z nich má se toliko clo platiti a Že musí býti v L-cích známkovány. Konečně r. 1373 potvrdil Karel IV. sklad zboží i Perenským a ustanovil, že Lito- měřičtí vezouce obilí po Labi dolů musí je v Perně na prodej vykládati. Za krále Vá- clava IV. vymohli si i Roudničtí právo. Že mohou se účastniti obchodu po Labi. Na stížnost Litoměřických zakázal jim král r. 1384 plavbu po Labi s obilím, a když neuposlechli a Litoměřičtí jali se lodi jim zabavovati, tu arcibiskup Jan z fenšteina, jemuž Roudnice náležela a jenž zákazem trpěl na důchodech značnou ujmu, dal Litoměřické do církevní klatby. Ti odvolali se k papeži; avšak mezi tím r. 1387 z králova nařízení správce urbury a dědičný rychtář litoměřický Kunrát Kapliř ze Sulevic učinil mezi spornými stranami vý- pověď toho obsahu, že Litoměřičtí nemají činiti překážky tomu, kdyŽ měšfané roudničtí jednou v roce jednu neb dvě lodi s nákla- dem 1200 strychů obilí po Labi dolů do Míšně a zase s jiným zbožím zpět po Labi vzhůru budou plaviti. Po Labi vzhůru do Čech arci plavba zůstávala Litoměřickým vy- hrazena a iinak také sklad zboží v L-cích se všemi důcnody zůstával v platnosti, ačkoli tedy byl na prospěch ostatních měst značně obmczen. Václav IV. také r. 1391 povolil obecně Litoměřickým, aby z každé lodi s ná- kladem obilí, soli, ryb, vína neb jiného zboží, které se dolů neb nahoru po Labi plaví, vy- bírali vysoké clo třiceti zlatých, když majet- ník lodi nechce zboží v jejich městě složiti, a aby měli právo každou loď zabaviti a ma- j etnika jejího pokutovati, kdyby cla neza- plativ po Labi dále plul. Tím měli majetníci lodí býti ovšem nuceni, aby zboží v L-cích sklá- dali ; avšak při tom byla konkurrence s Lito- měřickými v obchodě po Labi přece umož- něna. Výsady ty doplněny byly r. 1409 ještě královským povolením, že obec může od každého hosta neb plavce, jenž s nákladem obilí kolem města po Labi plove, vybírati také ungelt k potřebám obce, aniž tím na povinnosti skládati zboží bylo čeho měněno. L. kromě toho nabyly před válkami husit- skými množství jiných výsad, kterými samo- správa jejich obecní jest rozšířena a mnohá ustanovení práva magdeburského změněna. Král Jan r. 1337 i jim vydal předpisy, kte- rými poměr úřadu podkomořského k městům se upravoval a kmetům litoměřick;^m všechna soudní moc s výhradou těžkých případů soud- ních je přiznány. Karel IV. přivlastnil jim svobodné zboží Újezd, jež před Dlouhou bra- nou směrem k Žitenicům leželo a k probošt- ství vyšehradskému patřilo, aby tím směrem mohli město rozšířiti, a r. 1359 povolil, aby na hoře Radobýlu a na stráních okolních za- kládali vinice, jsouce povinni král. purkra- bímu z nich desátek vma na hrad vlastními povozy odváděti. Ve vinicích těchto vystavěli si měšťané brzo na to kapli sv. Mikuláše. R. 1372 udělil jim se synem svým Václa- vem IV. právo svobodně nakládati s ma- jetkem po čas života a na případ smrti, zru- šiv práva čekancův a předepsav, že ve vě- cech dědičného práva má u nich platiti právo staroměstské. Konečně r. 1377 povolil jim vy- bírati k obci ungelt z měření soli a postoupil jim úřad Šrotéřství, tak aby z důchodů jeho opravovali příkopy, zdi a věže městské. Jest pravděpodobno, že v té době město bylo opět poněkud rozšířeno a nov^i hradbami obehnáno, tak že při tom farní kostel Všech Svatých ocitl se uvnitř hradeb městských, kdež radnice s nyn. náměstím tvořila střed. Přibráním nových částí do ohrady městské sešilo val se zároveň živel český ve městě, jenž i v radě městské od té doby měl četné zastoupení a jemuž k vůli, jak zachovaný Liber statutorum z r. 1341 dokazuje, i obecni snesení uŽ tehdy netoliko latinsky, nýbrž i če- sky se vydávala. Syn Karlův Václav Iv. r. 1381 svěřil konšelům úřad popravy v kraji lito- měřickém, r. 1384 vysadil jim nový výroční trh na den Všech Svatých a vydal r. 1387 nařízení, že z nálezů soudů městských v Če- chách, kde platí právo magdeburské, nemají se připouštěti více odvolání do Magdeburka, nýbrž že každý může se odvolati buď ke králi neb ke kmetcí stolici litoměřické. I v následují- cích letech projevoval přízeň měšťanům lito- měřickým. Tak r. 1394 schválil řád o způ- sobu ukládání městské sbírky na prospěch zámožnějších měšťanův a r. 1397 chtě za- meziti nesmírné útraty při svatbách a krti- nách dal nařízení, jak se při takových rodin- ných slavnostech mají hostiny strojiti. Ve sporech s panskou jednotou drželi Litomě- řičtí s králem, jenž jim v dubnu r. 1401 na- řizoval, aby vypravili hotovost proti jeho do- mácím nepřátelům a aby hranice zemské ob- sadili a bránili. R. 1405 vyhlásil pak i v L-cích nálezy proti škůdcům zemským a dal kon- šelům opětně právo, aby nad zločinci sami popravovali a popravce krajské ve stíhání zločinů podporovali. Po smrti krále Václa- va IV. němečtí měšťané litoměřičtí přidržo- Litoměřice. 171 váli se věrné bratra jeho Sigmunda, jenž ně- kolikráte město jejich navštívil, a projevovali nepřátelství k husitům tím, že v kv. r. 1420 kázali sedmnáct jich v Labi utopiti. Vůbec české obyvatelstvo majíc v čele probošta tamního Zdislava ze Zvířetic, přítele Hu- sova, musilo i jiná mnohá protivenství sná- šeti. V únoru r. 1421 přepadli měšťané hrad- bami opatřený proboštův dům na předměstí, kamž mnoho pronásledovaných husitů se bylo uteklo, a pobořili jej, načež Sigmund dostaviv se do města odpustil iim vinu tím spáchanou ve zvláštním majestátu, potvrdiv jim zároveň smlouvu, kterou rychtářství měst- ské od Petra Kaplíře ze Sulevic k obci kou- pili. Obec litoměřická měla od časů Karla IV. mnohé spory s probošty, k jichž soudu a šosu patřili mnozí poddaní na Novém městě a na předměstích, a to zvláště od těchto časů, kdy tito obyvatelé připadli pod správu mě- sta. Brzo na to obleženy jsou L. vojskem Žižkovým a 29. kv. 1421 přinuceny jsou pod- dati se Pražanům a přistoupiti ke čtyřem artikulům pražským. Zavázali se při tom, že nebudou více Sigmunda uznávati za krále, že podrobí se toliko těm úředníkům ve městě, které jim Pražané usadí, a že nebudou více připouštěti odvolání v jakýchkoli přech ze země do Magdeburka. Odtud nastal úplný převrat v poměrech náboženských a národ- ních ve městě. Kněží a mnichové strany pod jednou i starousedlí měšťané němečtí opu- stili dříve neb později město, jež od té doby stalo se docela českým a husitským ; opuštěné jejich statky zabavila obec, a Pražané vkládali správu obce do rukou věrných sobě měšťanů. Od počátku vládl městem zejména hejtman městský Hynek z Valdšteina, kterému po- stoupeny jsou k užívání též statky probošt- ství litoměřického a kláštera doksanského. Když po druhé kníže Sigmund Korybutovič ujal se správy země, propustili mu v čci r. 1424 Pražané též správu L-ic, po jeho zajetí však r. 1427 Litoměřičtí přistoupili ke straně táborské a bojovali s ní v bitvě u Lipan. Po bitvě poddali se správci zem- skému Aleši z Risenburka a v srpnu r. 1436 přijali též poslové jejich v Jihlavě císaře Sig- munda za krále. Sigmund v září r. 1436 po- tvrdil jim privileje, a v pros. r. 1436 zapsal jim vsi proboštstvi litoměřického i kláštera doksanského, tak že zboží městské značně se rozmnožilo. Ačkoli Sigmund slíbil, že nebude města nutiti k obnovováni klášterův a kostelů, přece obsadil opět proboštstvi a proboštové nepřestali domáhati se práva k lidem před- městským (v Dubině, Zásadě, Voldáné a Ry- bářích) a na Novém městě přebývajícím, z čehož nové a nové zápletky s obcí vznikaly. Za krále Ladislava dostavěla obec v říjnu r. 1452 most přes Labe a obdržela v lednu r. 1454 povolení, aby na něm mohla vybírati clo. Avšak v dubnu t. r. velkou vodou byl most porouchán, a poněvadž oprava jeho vy- žadovala velkého nákladu, zvýšil král Jiří r. 1470 obci toto clo na mostě. Jiřího při- držely se L. stále věrné a král r. 1459 potvrzuje jim jejich výsady, zejména na právo magde- burské a na sklad zboží, praví o nich, že »je to stáné a slovutné město, jež je mierú mno- hých měst při rozsuzování a odvolání« a že proto prý >jméno jeho od miery pochází «. V době Jagellonské Litoměřičtí nabyli mno- hých nových práv. Protože stará privilegia na sklad zboží vešla v zapomenutí, dali si je r. 1473 od krále Vladislava znovu potvrditi a vymohli si právo, že mohou každého stavovati, kdo by z Ústí nad Labem neb odjinud proti je- jich právu obilí neb slady dolů po Labi mimo je- jich město plavil, nemoha se dovolávati zvlášt- ního povolení král. aneb nemaje cejchu od je- jich města. Toho roku také král zavázal se cla na mostě nikomu nezastavovati. R. 1497přivět- šil clo z obilí přes most vezeného, poněvadž most opět opravy potřeboval, a rok na to vysadil jim také clo v branách na opravo- vání města a silnic. Napotom r. 1499 po- stoupil obci litoměřické pustý zámek krá- lovský ve městě, vyhradiv si pouze, že mu ve hradě upraví místo ke skládání vína z desátků, a r. 1506 vydal řád o prá- vu dědičném k přínosu zemřelé manželky. Ve sporech stavovských stáli Litoměřičtí věrně při Pražanech proti šlechtě, majíce v čele srdnatého rytíře Václava z Řep- nice, pod jehož vůdcovstvím mnohé půtky s proboštem Žákem a s vůkolními šlechtici, zejména s Hanušem z Polenska, vítězně pře- stáli. V čci r. 1511 použili příznivého obratu při dvoře budínském na prospěch měst, že na králi vymohli majestát, ve kterém uznáno, že každý, kdo v městě bydlí, městskému právu má býti poddán a že pět mil kolem města nikdo nemá cla vybírati. Kromě toho zjednali si vliv na obsazováni fary, obdrželi povolení stavěti špitál městský a přikoupiti k obci zboží pozemské za 1000 kop. Nabyli tehdy k obci tvrze Ploskovice a vsí Záhořany, Libochovany, Brňany, Mlékojedy, Prosmyky a Želetice. Majíce stálé spory s proboštem opanovali r. 1515 jeho dům ve městě a r. 1516 usnesli se, že žádné osoby strany římské do města za obyvatele nepřijmou. Poněvadž v době sporů stavovských zvláště ze Sas mnoho cizinců do Čech se táhlo a s vyššími stavy drželo, usnesli se Litoměřičtí před tím r. 1514 v obci, »že žádných Němcův a cizo- zemců nechtějí přijímati do města v soused- ství, neb jsou to společně uvážili, že ko- nečně oni lidé vyšlí ze svých zemí nemohli by býti k dobrému na časy budoucí, než k různici a nesnázi a strach k pozdvižení a k zkáze«. Za Ferdinanda I. došlo i na židy, kteří v L-cích zvláštní ulici obývali. V září r. 1541 snesl se sněm, že židé mají se z Čech do listopadu vystěhovati, a když někteří přes L. se stěhovali, vzbouřil se obecný lid a zlou- pil domácí i cizí židy. Král sice ztrestal vý- tržníky a také židům prodloužil do r. 1543 lhůtu k vystěhování; avšak konečně musili přece ze země. Litoměřičtí obdrželi od krále t. r. majestát, že provinění proti židům nemá býti na úkor jich poctivosti, a r. 1546 dal jim ještě písemné ujištění, že židé nemají více 172 Litoměřice. I v jejich městě nebo na předměstích bydliti. Odpor stavovský r, 1547 připravil i L. o jejich výsady a obmezil jejich samosprávu. Ačkoli Ferdinand v lednu nařídil, aby u L-ic stalo se sebrání hotovosti zemské, a sám osobně výpravu za hranice v městě jejich řídil, Lito- měřičtí, když 17. ún. město jich opustil, při- stoupili k přátelskému snesení stavuv a účast- nili se odporu jejich proti tomuto tažení ze země. Po bitvě u Múhlberku vrátil se Fer- dinand počátkem června s vojskem do L-ic a ubytovav se na radnici vydal odtud obsílky na odpořilé stavy. Mezi obeslanými na hrad pražský nalézali se také Litoměřičtí, kteří 21. čce dali se králi na milost a nemilost, jsouce nuceni postoupiti mu všechny statky a privileje městské a cechovní, jakož i za- platiti pokutu 6000 kop. Teprve v září jsou jim některá privilegia vrácena a nový řád městský vydán, kterým autonomie obecní valně jest obmczcna. Dosazen král. rychtář, jenž měl zasedati v radě i na soudě; odvo- láni do Magdeburku se zakazovalo, protože prý císař město to dal do klatby. Ze soudu litoměřického mělo jíti odvolání k radám appellačnim na hradě pražském; úřad perk- mistrovský nad horami viničnými měl zůstati vyhrazen kráH ; důchody městské, jako cla a ungelty ze soli, odúmrtí, pokuty atd., měly vesměs komoře král. připadnouti. Současně bstatním městům královským, jež užívala práva magdeburského, nařízeno, aby nepři- pouštěla více odvolání ke kmetcí stolici lito- měřické, jež následkem toho nějaký čas zů- stávala vyšším právem toliko ještě pro města poddaná. Význam její arci od té doby stále klesal, neboť i rada městská osobovala si po- díl na konání soudní moci, a soud appel- lační přičiňoval se o to, aby jednotlivá usta- novení práva magdeburského platnosti po- zbývala. Pokud se týče statků městu konfi- skovaných, koupil ie většinou podkomoří králové Oldřich Dubanský z Duban a ně- které z nich vráceny jsou proboštství lito- měřickému a klášteru doksanskému. Od r.l549 pak obec snažila se aspoň některých zpět na- býti. Král navrátil kostelům a špitálu, jenž se nově začal stavěti, vsi Vrbice, Nučice, Libo- chovany a Keblice; obci samé postoupil ves Mlékojcdy, dvory v Želcticích a Prosmykách, platy z dvorů předměstských, jakož i cla a mýta na mostě, v branách a na Labi. V pro- sinci t. r. dal svolení ke zřízeni zvláštní kolleje v L-cích pro vyrostlejší mládež mimo školu obecní. Kollej umístěna v starém Špi- tále, a král přikázal k ní plat 30 kop na vsi Zahořanech pojištěný, jejž měl brati mistr sedmera učení, kterého by rada s vědomím krále ustanovovala. R. 1559 koupili Litomě- řičtí od Oldřicha Dubanského zboží pišfan- ské a pokratické a r. 1562 vymohli sobě na Ferdinandu 1., že jim přivětáil clo z obilí, které se po vodě plavilo, a že jim vysadil třetí trh výroční. Tak i císař Rudolf II. opětně jim r. 1579 clo toto přivětšil, protože prý Uiusili činiti nesnesitelné náklady na opravu mostu, mlýnův a jezů, nebot zejména most prý jim téměř každého roku ledy a voda braly. V následující době potkávaly město stále větší nehody. Koupilo r. 1581 od pan- ství krupského městečko Chabařovice ; avšak pro rostoucí dluhy obecní bylo nuceno je r. 1601 opět prodati a i jiné statky zadlu- žiti. Od r. 1600 vedlo dlouholetý spor s Ada- mem z Valdšteina. Marně Litoměřičtí při kom- missích a na soudě dokazovali, že se tím ruší jejich výsady na sklad zboží a na clo z obilí; soud komorní r. 1615 rozhodl v je- jich neprospěch. Sněmovním snesením z roku 1610 zrušena je konečně všechna platnost práva magdeburského v jejich městě (viz Čechy str. 564), a proslavená druhdy kmetcí stolice jejich ustoupila úřadu šestipanskému, radě městské podřízenému. Protože obyva- telé přiznávali se velikou většinou k české konfessí z r. 1577, začala se u nich už r. 1603 protireformace prováděti. R. 1617 kancelář česká udělila dvěma katolíkům právo mě- šťanské a podkomoří dosadil je do rady proti vůli obce. Když pak konšelé společné s měst- ským písařem mistrem Pavlem Stránským tomu se vzpírali, zavřeni jsou do věže na hradě pražském. Jakmile vypuklo povstání české, Litoměřičtí se k němu připojili, ma- jíce v čele mistra Stránského, jenž v ten čas držel v radě přední místo. R. 1620 pro- dali jim nejv. úředníci zemští statky probošt- ství a děkanství litoměřického, jakož i klá- štera doksanského za 26.000 kop a současně německým měšťanům protestantským postou- pili minoritský klášter s kostelem sv. Jakuba v židovské ulici, aby tam uvedli protestant- ského faráře, jenž by německy kázal. Po bitvě na Bílé Hoře opanováno je město ihned cí- sařským vojskem a v pros. 1620 uvedeni jsou cis. rychtář a konšelé, kteří r. 1618 byli sesa- zeni, opět v úřady, a nad městem ustanoveni cis. hejtmane, kterým obec všechny statky a důchody musila postoupiti. Od r. 1623 zvláštní kommisse vyšetřovaly provinění oby- vatelův a prováděly dílo reformační a kon- ňskační, jsouce v tom podporovány posád- kou vojenskou. Kdo nepřestoupil na víru katolickou, musil se vystěhovati a přišel skoro o všechen majetek. Za několik let bylo město aspoň zdánlivě katolické, neboť z 385 toliko 69 měšťanův a z 6000—7000 je- nom asi 600 obyvatelů zůstalo ve městě, kdežto všichni ostatní vystěhovali se ze země, hlavně do měst saských Perná a Drážďan. Mezi vystěhovalci, kterým všechen majetek byl konfiskován, byli též mistr Pavel Strán- ský (v. t.) a Václav Nosidlo z Geblic, spiso- vatel kroniky české. Když byli už před tím r. 1624 všichni evangeličtí knéží opustili mě- sto, dostalo se právo patronátní ke kostelům do rukou probošta litoměřického Jana z Ler- chenfeldu, jenž také už r. 1625 do farního kostela Všech Svatých uvedl katolického dě- kana. V dub. r. 1628 Ferdinand II. potvrdil městu privileje, protože k víře katolické přistoupilo; avšak vyhradil, že užívati privi- legií, práv a živnosti v obci smějí toliko ka- tolíci. Jinak stvrdil, že toliko měšťané mohou Litoměřice. 173 kupovati domy a vésti živnosti a 2e při vý- ročních trzích nikdo nemá býti stavován. Kromě toho vrátil městu obecní statky, po- kud nebyly zcizeny, a odpustil větáinu dluhů obecních. V led. r. 1631 a opět r. 1638 postou- pil kostel Matky Boží s kollejí a mnohými konfiskovanými domy řádu jesuitskému a ko- stelík sv. Vavřince kapucínům, kteří vysta- věli při něm klášter r. 1649. V listop. r. 1631 Sasíci opanovavše město umožnili mnohým emigrantům návrat; avšak v čnu 1632 císařští pod gener. Marradasem opět se města zmoc- nili a k další reformaci i konfiskaci statků přikročili. Za onoho vpádu saského kamenný most přes Labe je pobořen. V následujídcn válečných Časech město klesalo stále hlou- běji. Švédové opanovali je několikráte a vždy strašně tu řádili. Císařské vojsko nejednou následovalo jeiich příkladu. Od čce do září 1633 opanoval je Banér a spálil předměstí. V dub. r. 1639 zmocnili se města většinou už pustého opět Švédové a leželi tu rok tábo- rem. Počátkem r. 1646 Torstenson držel se tu dva měsíce a i po uzavření míru westfál- ského Švédové ještě do října r. 1649 zde pře- bývali. Po jejich odchodu kommisse shledaly město větším dílem v ssutinách a na úplné mizině. Většina domů byla zbořena a v nic obrácena; něco lidí bydlilo toliko v malých pobořených domcích a pozvolna teprve vo- jáci a markytáni začali se zde nově usazo- vati. Spojení s Roudnicí a levým břehem Labe bylo zrušeno, obchod na mizinu uve- den, plavba po Labi takřka přestala, ve vů- kolí vinice a dědiny při dvorech pro nedo- statek lidí ladem dlouhá léta ležely. Zotavení z ran zasazených dlouho trvalo. Ferdinand III. vysadil r. 1651 obci čtvrtý jarmark, aby opět — jak se v českém majestátu praví — >v pokoj- ných Časech k svému povstání a vzdělání mohla přicházeti*. Aby katolická reformace v severních Čechách byla dost podporována, vymohl císař na papeži Alexandru VIL, že dal bullou ze dne 3. čce 1655 svolení k zří- zení nového biskupství v L-cích pro Lito- měřicko, Boleslavsko a Žatecko. Císař při- pojil k němu statky proboštské, začež mu papež přiznal právo praesentační k stolci bi- skupskému. Prvním biskupem jmenován pro- bošt litoměřický Maximilián sv. p. ze Šleinic, jenž se zavázal ze svých příjmů probošta vy- držovati. Napotom opatřeny i dotace pro dě- kana a šest kanovníků, z nichž o jednom praví zakládací listina z r. 1671, Že má býti »de natione bohemica«. Šleinic dav starý ko- stel sv. Štěpána zbořiti začal na jeho místě stavěti nový chrám kathedrální, kteréžto dílo dokončil r. 1681 nástupce jeho Jaroslav ze :>ternberka, jenž také biskupskou residenci dal vystavěti. Za tohoto biskupa vrátil císař Leopold I. r. 1668 obci právo patronátní ke kostelům městským; avšak biskup nechtě uznati takovéto obmezování svých práv vedl dlouholeté spory s obcí o skládání účtů z jmění zádušního atd. a dal r. 1679 dokonce město do klatby, tak že spor místodržícími musil býti narovnán. V těch dobách rada za- čala míti zase péči o opravu kostelův a obec- ních budov. Pobořené hradby městské jsou opravovány, k čemuž r. 1661 císař podporu 4000 zl. povolil, r. 1665 koupila obec známý dům s kalichem na náměstí; r. 1687 posta- ven most dřevěný přes Labe atd. Od r. 1686 spravovány důchody obecní zvláštními, vlá- dou jmenovanými úředníky hospodářskými, a úředníci ti začali užívati německého jazyka při vedení účtů, ač rada na to vedla si stíž- nost. Český jazyk v ten čas ve správě obecní ještě převládal; avšak jiŽ r. 1664 dosazen na městskou školu, kde se posud česky vyučo- valo, druhý německý kantor, a tím Škola stá- vala se utrakvistickou. Učiteli tomu uloženo, aby na radnici též vypomáhal při sepisování německých spisů. Tu již také hojně Němců ze sev. Cech a Němec začalo se v L-cích usa- zovati a následkem toho a také vlivem někte- rých biskupův (na př. Kindermanna ze Schulen- šteinu) a duchovních, též úředníků země- panských a městských v XVIII. stol. němčina v úřadě, v kostele i ve škole stále více če- ský jazyk zatlačovala. V době cis. Karla VI. na př. začaly se od r. 1719 matriky na dě- kanství psáti německy; městské knihy sice do r. 1739 byly ještě většinou česky psány, avšak za cis. Marie Terezie vedly se již ně- mecky. Škola městská až do r. 1775 zůstala utrakvistickou a pak proměnivši se v hlavní školu byla poněmčena. Z děkanského chrámu jsou česká kázání teprve r. 1782 vyloučena; avšak opět r. 1827 vedle německých biskupem Mildem zavedena, když za to byl magistrát lito- měřicky^ žádal. — Za císařovny Marie Terezie L. velmi trpěly válečnými událostmi. Na pod- zim r. 1741 obsadilo je saské vojsko a zů- stalo zde do r. 1742. Hned na to Fran- couzi pod velitelem d*Armentiérem zde leželi a jsouce cis. vojskem obléháni vzdali se, avšak prve předměstí vypálili. V srpnu 1744 a opět v sedmileté válce několikráte Prusové město obsadili; král pruský Bedřich II. při- šed r. 1755 do města ubytoval se v biskup- ské residenci. Obec následkem válek upadala do velkých dluhův a musila některé statky odprodávati. Brzo vŠak přišla vůbec o všechny statky a důchody, jsouc nucena vládou je emfyteuticky prodati, I starý zámek byl zci- zen. Před tím již r. 1770 odňato jí bylo také vodní clo, jehož se mělo užívati ke stavbě mostu a jež nyní přikázáno bylo navigač- nímu fondu. Zá to povoleno jí r. 1776 vybí- rati opět mýto na dřevěném mostě, když byl znovu vystavěn. Ačkoli výsady městské po- tvrdili r. 1729 Karel VI., r. 1747 Marie Te- rezie, r. 1784 Josef II. a posledně r. 1794 František I., platnost jejich stále klesala změ- nami v zřízeních obecním, soudním a politi- ckém provedenými za Marie Terezie i za Jo- sefa II. Jsouť v době té poslední zbytky samo- správy městské odstraněny. Toliko působnost magistrátu litoměřického rozšířena byla na sousední Terezín, který r. 1780 jako pevnost je vystavěn, r. 1782 na král. město povýšen; ale teprve r. 1830 obdržel vlastní magistrát. Když řád jesuitský r. 1773 byl zrušen, zří- 174 Litoměřici — Litomyšl. zeny jsou z residence jeho v L-cích kasárny a dam seminární je prodán. Kostel jeho při- kázán je děkanství a latinská jeho kollej pře- měněna r. 1777 v něm. gymnasium, na kte- rém v 1. 1799 — 1816 též Josef lungmann vy- učoval. Císař Josef II., který zde několikráte meškal, zrušil kostely sv. Václava, Vavřince a Jiřího a také klášter minoritu, jehožto bu- dovu r. 1786 dal dominikánům. Dominikáni jsou při tom podřízeni děkanu, aby mu ve správě duchovní vypomáhali, a jejich klášter upraven je r. 1810 na budovu krajského úřadu. Úřad ten r. 1860 přeložen do České Lípy, avšak r. 1855 zase sem navrácen a současně krajský soud do staré radnice přestěhován. Na místě starého dřevěného mostu, jenž od r. 1814 byl zase pobořen, vystavěl stát r. 1858 železný most. Před tím, a sice r. 1822, plavba po Labi za svobodnou prohlášena, v novější době pak byly L. paroplavbou spojeny s Ústím nad Labem a jinými městy polabskými. — Li- teratura. J. Lippert, Geschichte der Stadt Leitmeritz (Praha, 1871) a pojednání Karla Tieftrunka v »ČČM.«, 1871 řstr. 3 a násl.) a 1874 (str. 477 a násl.) a v >Pam. arch.*, IV. (str. 29 a 122) a VI. (str. 202 a násl.). JČ. V L-cích narodili se biskup Českých Bratří Martin Michalec, Matiáš Litoměřický, Václav Nosidlo z Geblic; r. 1838 zde zemřel a po- hřben básník Karel Hynek Mácha a r. 1864 hudební skladatel Václav Jindřich Veit. — Okresní soud zaujímá 23306 kn\^ a má v 5446 dom. 8848 ob. č., 33.235 n., 66 jin.; ze 42.510 přít, ob. 41.456 katol., 336 evang., 68() žid., 32 jiných, z těch 22.503 muž., 20.007 žen. — Okresní hejtmanství obsahujíc okr. soudy L., Lovosice a Úštěk má 639 kmr, 12.488 d., 13.719 ob. č., 67.713 n., 66 jiných; z 81.972 přít. ob. 79.963 katol., 611 evang., 1346 žid., z těch 41.371 muž., 40.601 žen. (1890). Utomdřioi viz Cechy str. 250. LitomdHoký Matiáš (* v l. pol. XVI. st. v Litoměřicích — f 1599 v Hradci Král.), studoval na pražské universitě, načež byl učitelem v Praze, pak v Král. Hradci, kae f>osléze usadil se jako měšťan a správce iterátského sboru. Pro tento skládal L. jed- nak kostelní zpěv^ a jednak psal kancionály, jmenovitě dva dilv přeskvostného graduáfu Hradeckého (1586), zdobeného miniaturami Radoušovými. J. Campanus oslavil jej lat. verši. Viz J. JireČek, Rukovět I., 454. Utomyil, chybně Litomyšle (něm. Lei- tomischl), kraj. město české na pravém břehu Loučné, s 8066 obyv., z nichž 50 Němců, v 764 domech. Táhne se v údolí řeky od jv. k 9z. Dělí se na vlastní město, na před- městí: Dolní (do poč. XIX. stol. České zvané) a Horní (dříve Německé z v.), Za- hraď, Zaháj a Lány. Z opevnění města zbyly jen názvy valů panských a městských. Náměstí je neobyčejně dlouhé, na jedné straně vesměs s podloubím, jež na druhé straně z části je zastavěno. Hlavní budova města je zámek, vystavěný nákladem Vratislava z Pern- štcina v r. 1568—73 od ital. mistra Giambat- tisty na místě starého hradu. Náleží k blav> ním památkám české renaissance. Stavěn jest ve čtverhranu s dvěma poschodími (třetí zbořeno po ohni r. 1775), v nádvoří opatřen po 3 stranách galeriemi, čtvrtá je vyplněna starými sgrafíity. U zámku prostírá se z Ji- ráska známá »panská zahrada« s lesíkem. Děkanský kostel Povýšení sv. Kříže má hi- storií starou, avšak oci svého založení r. 1360 vyhořel několikrát; dnešni stavba je větši- nou z konce XVII. stol., ač zachován ještě dnes gotický ráz chrámu (zvlášť kaple sv. Jo- sefa). Oltářní obraz hlavni je od Řaaba. Ko- stel piaristský (Nalezení sv. Kříže a P. Marie) vystavěn za hr. Trauttmansdorífa v 1. 1713 až 1721 od Jana AUibrandiho pro kollej piarist- skou, jež byla založena r. 1640 od Frebonie z Pernšteina jako jedna z nejstarších v Če- chách (zakládací listinu stvrdil ještě sám Jos. Kalasánský). Chrám ten ve slohu barokovém vyniká velikostí a vkusnou výzdobou. Gym- nasium, založené r. 1644, náleží nejen k nej- starším, nýbrž i k nejlepším (působili tu z novějších Durdík J., Sedláček A., Šmilov- ský a Jirásek). Budova gymnasijní, bývalá reální, kollej piaristská, kostel sv. Anny na hřbitově (1670—72) a špitálský jsou uměle- cky bezvýznamný. Knihtiskárna litomyšlská je proslula: založena od Bratří r. 1503 u zámku {Mons Oliveti), s počátku řízena Pavlem z Me- ziříčí, odtud přenesena ke kostelu děkan- skému (>u Turecku na kopečku« je udáni tiskárny na jarmarečních písničkách). Na ná- městí stojí dům »U rytířů*, proslulý Jirásko- vou povídkou. — Úřady v L-i jsou: nejnověji zařizovaný krajský soud, okresní soud» okr. hejtmanství, hl. l>erní úřad, pošta a tel^raf, okr. školní rada čes. a něm., cejchovní úřad, ftnanční stráž, katastr, evidence, notářství, důchodenská komora a lesní úřad knížete Thurna a Taxise. Ústavy vzdělávací: vyšší gymnasium, zimní hospodářská škola, všcob. řemeslnická škola, obecné školy: 6třídní chlapecká, 5tř. dívčí, mčšCanská 3tř. dívčí, pokrač. škola průmyslová; městské museum, v něm známý Litomyšlský graduál a zname- nitá sbírka mincí p. Šimka; archiv zámecký stěží zachráněn z papírny pro Museum král. Českého, archivy děkanský a klášterní jsou, bohužel, historikům takřka nepřístupny; ve- řejná knihovna městská (vyniká rozměry svými nad jiné české) a veřejná čítárna. Ústavy humanitní: škola mateřská, sirotčinec, chudobinec, vŠeob. nemocnice (původem svým z poč. XV. stol.), fond pro chorobinec. Ústavy finanční: městská spořitelna, občan- ská záložna, okr. hospodářská záložna, úvěrní družstvo živnostenské. Závody průmyslové: dvě kruhové cihelny, parní pivovar, dvě to- várny na tkaniny, 6 továren na obuv, 2 na hospodářské stroje, 1 na piana (známá Kal- lesova), 4 mlýny, parní pila; v Nedošínč umělý chov pstruhů ve velkém. Mimo to má město svůj vodovod a sady na obou valech. Spolky: Sokol, poHtický spolek, dva spolky sociálně-demokratické, odbory Ústř. Matice školské a Jednoty severočeské, spolek katol z Litomyšle. 175 tovaryifi, tpév. spolek Vlastimil, Beseda, Kosové, střelecká společnost do teríe, okraš- lovací spolek, akad. spolek Smetana, pod- půrný Spolek živnostníčky, řemeslnická be- seda, sbor ostrost řelcQ, spolek hasičský a vyslouiilcA. Obyvatelé Živi se prům^^slem a obchodem, méné řemesly a rolnictvím. So- botní trhy jsou bohaté na obílí a plátno. K městu náležejí vesnice ; Sloupnice, Džbánov, Končiny, Děsná, Jarošov, Hrádek. Jehnédi a Voděrady- — Narodili se v L-i: Kvirin Krá- lovecký (1?21), filolog a archaeolog, Frant. Brauner (1810, dům označen pamétní deskou), Bedřich Smetana (1824, v pivovaře v láme- ckčm nádvoří v 1. posch., kamž zasaditi de- sku nebylo dovo- G. Schat , iur- C, ísjí. Zatk n nalista. Na hřbito- ve pohřbeni jsou: P. Florus Staiek, Hub. G. Schauer, Magdalena Dobr. Rettigová a A. V, Smilovský.Voko- li vyniká nradiátě H rúto v, Nedoáín (známý z Jiráska) a Raíový pa]< ček (povést o ské bohosluibé £ počátku XIX. stol. přenáší se mylně na České Bratry). — Z n a k L-e : čer- vený Stit se stříbrnou lilií (vyobr.č. 2572,). Déjiny. Kosmas uvádí L jako hrad r. 983. Hrad stával na místě dnešních panských ko- níren. Náleiel k samostatnému knížectví Slav- nikovců a teprve výbojem r. 996 připadl k Čechám. Tím však zmínkv o L-í zase mi- zejí Déjiny L-e počínají založením kláštera a stávají se od té doby důležitou částí vše- obecných církevních dějin českých. Klášter benediktinský založen tu asi r. 1098 u starého hradu. R. 1141 musili tu ustoupiti bene- diktini praemonstrátům přičínéním bisk. olom, Jindřicha Zdíka. Statek klášterní se áiříl, L nebyla ovšem dosud nic nei podklááteří. V době zakládáni mést povýšil král Pře- mysl II. i L. na město s obyčejnými výsa- dami. R. 1344 založeno litomyilskč úískupstvi. Jíž před tiro zaloien na hrade kostel P. Marie, jenž pak stal se biskupskou kathedrálou. Město dosud otevřené bylo r. 13S1 od prvního biskupa ohrazeno hradbami, Jan H. založil tu r. 1357 při hradbách kláiter augustiniánský a při něm kostel sv. Kříže. Týí uspořádal r. 1357 cechy městské a r. 1360 obdaroval město svobodami, jimiž a svobodami Jana III, 1 r. 1380 se teprve řády městské zakořenily. R. 1401 obdrželo město majestát na výroční trh, r. 1418 vystavěna radnice. Albert ze Šternberka v blízkém Trž ku založil kartu - slánský klášter. 2ižka spojený s Pražany do- byl r. 1421 L-e, kde nejtmancm jmenován Divíš Bořek z Miletínka. Ten postoupil L. r. 1425 Sirotkům, kteří zmocnili se i hradu biskupského. Hejtmanem byl tu asi do r. 1432 Jeník z Mečkova. po něm Vilém Kostka z Po- stupic, jemuž císař Sigmund r. 1436 U s ji- nými panstvími biskup, zastavit. Syn jeho Bo- huše osvobodil L. r. 1442 od platu solního, bratr jeho Zdeněk zjednal ji r. 1454 majestát na potvrzení privilegií a dovolení kupovati statky zemské. Po jeho náhlé smrti r. 1468 následoval Zdeněk (do r. 1477) a po tomio Jan. Syn tohoto Bohuš založil r. 1491 nové město před zámkem s velkými výsadami. — V tlí době vzmáhala se v L-i Jednota bratr- ská, tak že brzo L, vedle Ml. Boleslave byla hlavním sídlem Bratří. Měšfan zdejší Martin Kabátník vyslán do krajin východních. Vavřinec Krasonický, správce Bratří v L-i po smrti Jana Táborského od r. 1495, zřídil tu znamenitý sbor z domu, jejž k tomu da- rovala méifanka Anna z Šárova. R, 1514 do- stala L. právo na třetí výroční trh. R. 1546 zničeno bylo město požárem, jímf zničen byl i první archiv Jednoty bratrské, — Později sídlili tu biskupové bratrští (B. Václav Bíhf sesazen, zemřel tu r, 1533). Hlavní jejich bi- skup na L-i byl Jan Augusta (v, t.). Po vzpouře r. 1547 cis, Ferdinand L, konhsko- val pro komoru a zapsal ji bratřím Šebe- stiánoii a Fabiánovi ze Senajchu, r. 1552 Jaroslavovi z Pernjteina za 30,CMK) kop gr. č. na 15 let. Ten postoupil L. hned r. 1656 Václavovi Haugvícovi z Biskupic, Jeni ji r. 1567 prodal Vratislavovi z Pernšlema (zá- stava proměněna v plné držení až r. 1627). Pernšteinové pozdvihli L. po požáru r. 1560 stavbami (zámek); za to Bratří byli stíháni zvláŠÍ za regentstvf manželky Vratislavovy Marie de Lara a dcery Polyxeny z Lobkovic. České povstání r, 1618 přestála L, pod vrchno- stí katolickou. Poslední PernŠtein padl r. 1631, sestra jeho Frebonie počala pravou proti- reformaci, uvedši do L-e řád piarístský pravé založený. R. 1645 odkázala panství (ir. Vá- clavovi z Lobkovic, jenž je prodal r. 1649 Maximiliánu z TrauttmansdorfTu. Trauttmans- dorfTové pečovali o L., zaloííli tu malý hřbi- tovní kostel r, 1670 i veliký chrám piaríst- ský v I. 1714—22, Město utrpělo mnoho vál- kou třicetiletou (zvlášt v I, 1635 a 1643) i válkami slezskými a sedmiletou. Po Trautt- mansdorlTech ujali se r, 1T53 panství Vald- Steinové. Za nich založeno v L-i r. 1802 filo- sofické lyceum, trvající do r, 1849. Povodeň ložen sbor střelecký, r. 1856 byla L. exe- kučně prodána knížeti Thurn-Taxisovi, jehož rod L. dosud drží. R. 1865 založena v L-i reálka, jež r. 1382 byla a gymn. sloučena a za Gautsche r, 1887 zrušena, — Literatura o dějinách L-e je dosti bohatá; hlavní dílo je Jelínkovo ve 3 sv. (1836 a násl.). Nejpopulár- nější historik L-e je však Jirásek svými >Malo- městskými historiemi* (díl I. Sebr. spisů), ivlášf •Filosofskou historii". ^^jý^ z Ziltomyilfl Mikuláš, prof. university pražské před Husem. Jeho jméno vyskytuje se po prvé r. 1380, kdy přednášel na fakultě artistské. R. 1384 byl děkanem téže fakulty 176 Litomyšlské biskupství — Litovčenko. právě v bouřích národnostních na universitě a r. 1386 rektorem. Účastnil se hojné vnitř- ních jednání na universitě. R. 1393 (8. čce) zvolen byl za zástupce národa českého do kommisse, jež měla vymoci universitě roz- šíření práv u stolice papežské; r. 1397 ve sporu o vybírání taxy zvolen 23. čna též do kommisse a 9. čce t. r. za zástupce národa českého při jednání s národem saským. Od r. 1399 byl kanovníkem u Všech Svatých. V boji o Wiklifa přidržel se strany pokro- kové. Tak hned v jednání universitním 28. kv. 1403 řekl Hůbnerovi, předloživšímu články Wiklifovy jako bludné, zeje křivě a lživě ze spisů Wiklifových v\i:áhl, a protestoval proti jich odsouzeni.. Od té doby vŠak zprávy o něm úplně mizejí. Hus nazval ho v kázání r. 1409 »consiliarius perspicacíssimus< pro jeho prý obzvláštní jasnost a přesnost my- šlení. Zí^jý. Lltomyilské bUknpstvi vzniklo ze sta- rého kláštera, ač tento trval i potom. Zalo- ženo zároveň s arcibiskupstvím pražským. Prvním biskupem stal se Jan, opat kláštera luckého na Moravě (1344—53). Karel IV. ob- daroval nové biskupství, avšak mezi bisku- pem a kapitulou povstal ihned veliký spor o příjmy a statky. Hranice diécése vymezeny teprve r. 1350, kdy od biskupství olomúckého postoupena větší část děkanství šumberského, méně úsovského; od arcibiskupství pražského Části děkanství chrudimského (s Pardubicemi), vysokomýtského (s V. Mýtem), poličského a lanškrounského. Papež rozdělení to stvrdil r. 1351 (12. dub.). Jan II. (1353—64) byl nej- slavnějším biskupem litomyšlským, znám pod jménem ze Středy (de Novo Foro) jako rádce Karla IV. a kancléř. Pro biskupství získal panství lanšpcrské. Za něho teprve urovnán plné spor o statky s kapitulou r. 135S. R. 1364 stal so Jan II. biskupem olomúckým. Nově zvolený Mikuláš (1364), probošt u sv. Víta v Praze, zemřel ještě toho roku. Albert ze Šternberka (1364—68) rozdělil přesně hrad mezi sebe a kapitulu. Když se stal r. 1368 arcibiskupem magdeburským, jmenován bi- skupem Petr Jelito (1368—72), biskup chur- ský, jenž r. 1371 založil klášter v Lanškroune, avšak r. 1372 proměnil hodnost svou s Alber- tem ze Šternberka, jenž za svého druhého biskupováni (1372—80) založil klášter v Tržku. Jan III. (1380—1387) byl Jan Soběslav, syn markraběte Jana Jindřicha, jenž r. 1387 po- výšen za patriarchu aquilejského. Nástupce jeho byl Jan IV. ("1387—91), notář krále Vá- clava. Jan V. Železný je vlastně poslední biskup litomyšlský a také nejznámější svým jednáním proti Husovi v Kostnici. Vrátiv se r. 1416, chystal se k sesílení vojenské moci biskupství. R. 1420 odešel do Olomouce. Poslední biskup, jenž však byl spíše jen dle jména biskupem, byl Aleš z Březí. R. 1421 obsazena Litomyšl a s ní i biskupství od Husitů, biskup odešel na Moravu. Hrad s ka- pitulou bránil se přece ještě do r. 1425, kdy Sirotci učinili biskupství konec. Kapitula se usídlila v Svitavách, kde po smrti Alšově užíval Martin (1443—46) titulu biskupa Itto- myŠlského, r. 1463 slul Eliáš, farář jindřicho- hradecký, administrátorem biskupství, r. 1474 objevuje se dokonce i biskup Jan VI. Kapi- tula s administrátorem trvala ve Svitavách do r. 1554, do smrti administrátora Wolfganga. Literatura: Rojek, »Pam. Arch.< (IX., 737 až 758); »Blahověst« (1865); >Čas. kat. duch.« (1845). Zl^iÝ, Lltopeony viz Lutopecny. Litoradlloe, Li tor adice, ves v Čech., hejtm., okr. a pš. Týn n. Vit, fara Křténov; 25 d., 193 ob. č. (1890), myslivna. Utorale (lat.) viz Přímoři. Utorella Berg., p ob řeznice, rostlinný rod 2děložnýchzčel. jitrocel o vitých (/Va«- tagineae), zastoupený jediným druhem, ro- stoucím na pobřeží mořském a i po Čechách u některých rybníků, zvaným L. juncea Berg. (L. lacustris L'), p. sítinóvitá. Jest to by- lina až 1 dm vysoká s nitkovitými výběžky, s přízemním svazkem čárkovito-šídlovitých dužnatých listův a s úžlabním květenstvím. Toto jest 3-, zřídka 4květé, s 1 dlouze sto- pečným kvítkem prašníkovým, nad nímž jest v právo a v levo po 1 kvítku peští kovéro. Prašné květy jsou 4četné, pestíkové kalicha 2—3 až 4četného a koruny 2laločné. Oříšek ukončen trvalou čnělkou. Dfd, Iiltorina, zool., viz Litorinidae. Lltorlnldae (břeženky), č. plžů přído- žabrých, příbuzná dosti našim bahenkám {Paludinidaé), zahrnující asi 8 rodů, z nichŽ jest nejznámější Litorina Fer. Rod moř- ských a brakických forem. Skořápka jeho obyčejné kotoučovitá, živě zbarvená, s ob- ústím bez zubů a s víčkem spirálním, robo- vitým. Obsahuje asi 150 druhů velmi pro- měnlivých, z nichž některé jsou jedlé. Fos- silní zástupci přicházejí již od druhohor; palaeozoičtí jsou pochybní. Bbr. Utostrov, ves na Moravě, hejtm. Brno, okr. Ivančice, fara Zbraslav, pš. Domašov; 22 d., 225 ob. č. (1890), dvůr, 2 mysli vny a mlýn Lhota. tiitoiloe, ves v Čechách, hejtm. a okr. Čáslav, fara Lipoltice, pš. Bílé Podolí; 31 d., 201 ob. č. (1890), Itř. šk. a opodál myslivna. R. 1167 daroval L. Soběslávek klášteru lito- myšlskému. Litotes (Auótijff), zjemněni, způsob vy- jádření patřící mezi tropy, když položíme slovo nebo rčení celé ve významu jiném. Vyškytá se hojně v mluvě básnické i v prose jako záměna pojmu s jeho zápornou protivou (na př. to není špatná práce = jest dobrá; nejsou nejsladší slova, která medem oplývají). LitOV viz Litoltov. Litovanský v. z Valdšteina Hen ryk. Litovaný, ves na Moravě, hejtm. Mor. Krumlov, okr. a pš. Hrotovice, fara Biskupice; 68 d., 471 ob. č. (1890), lihovar, mlýn a popi. dvůr Bořikovice. Iiitovdenko Aleksandr Dmitrijevič. malíř ruský (♦ 1835 — f 1890), vstoupil na uměleckou akademii v Petrohradě, kde ob- držel čtyřikrát stříbrnou a jednou zlatou Litovel — Litr. 177 medailli a za krásný obraz Sokolnika v kroji XVII. stol. titul akademika. Nejlepší obrazy L-vy jsou: Ivan Hrozný ukazuje své poklady anglickému vyslanci Horseyovi (1875) a Car Alexej Mictíajlovič s patriarchou Nikonem u hrobu sv. Filipa^ moskevského metropolity, Z náboženských obrazů L-vých zasluhuji zmínky obrazy pro chrám sv. Mikuláše na sebastopolském vojenském hřbitově a sedm nástěnních maleb v moskevském chrámě Krista Spasitele. Ziitovel (Littau), býv. král. město na Mo- ravě, ležící na mohutných vrstvách alluviál- ních, v krajině úrodné, tvořící severní hra- nici požehnané Hané, rozkládá se po březích sedmi ramen řeky Moravy, na sv. jsou těsně u města dva veliké rybníky. Za jarních po- vodní bývá L. kolkolem zaplavena, podobajíc se ostrůvku v moři, pročež se jí dostalo přezdívky »Hanáckých Benátek<. Nejbližší stanice Řak.-uhcr. společ. st. dráhy je Čer- venka, odkudž vede lokální dráha do L-vle na stanici L. L. má 515 d., 4354 ob. (1890), z nichž uvádí se Čechů jen 1755, ač ve sku- tečnosti jest Čechův asi 757o (dle soukro- mého sčítání), okresní hejtmanství a soud, financ, kommissařstvi a četn. stanici, poštu, telegraf a telefon, starobylý far. kostel sv. Marka, kolem něhož býval hřbitov. Nedaleko tohoto jest památná kaple sv. Jiří. Na far. hřbitově stojí starobylý kostel sv. ap. Filipa a Jakuba. Fara i kostel stojí pod patroná- tem kníž. Liechtenšteina. L. má školy české : 5tř. obec. s parallelkou, 2tř. hospodář, šk. zimní; školy německé: 3tř. měšť chl. a div., 5tř. ob. a 2tř. pokrač. průmysl. Humanitní ústavy městské jsou: obec. nemocnice, cho- robinec a chudobinec, které vyvinuly se ze zaniklého zde bývalého špitálu rytířův sv. Ducha. Kromě toho je zde špitál kn. Liechten- steinů, vanové a parní lázně. Peněžní ústavy jsou v L'vli: spořitelna městská, záložna rol- nická, 2 kontribučenské fondy, spořitelní a úvěrní spolek. Průmyslové závody jsou: roln. akc. cukrovar a pivovar se sladovnou, rolni- cký lihovar (rozestavěn), měst pivovar, dvě sladovny, továrna na papír hrub. druhu, koši- kárna, sirkárna, výroba hosp. strojů, továrna na plech, zboží, pila parní i vodní, parketárna, 4 mlýny, hrnčířství a kamnáfství, měst. ci- helna, knihtiskárna a poblíž města u >No- vých Dvorů « ílokárna. L. má 5 trhů výroč., 5 trhů dobytčích a 2 trhy týdenní; na trzích prodává se nlavně obilí a bývají četně navště- vovány, neboC zvi. ječmen z Litovelska jest z nejlepších pro sladování a jest hledaným zbožím. Ve městě je pěkné náměstí, radnice s vysokou věží. L-vli náleží velkostatek v de- skách zemských zanesený (441 "55 ha), — První zmínka o L-vli činí se r. 1212 a historickou stala se za vpádu Tatarů na Moravu. Král Přemysl 11. povolal sem kolonisty německé, obdarovav je velikými výsadami a dav jim samosprávu dle práva německého. R. 1327 udělil král Jan Lucemburský L-vli práva městská dle vzoru německého, načež uvádí se jako jedno z 8 měst král. na Moravě. Jako OttŮT Slovník Naučný, av. XVI zgla igoo město zůstala takto L. po celá staletí pod správou německou, až v list. r. 1899 svrhla se sebe toto jho a domohla se správy české. Severně od L-vle je u Červenky klášter re- demptoristů s kostelem sv. Alfonse a sou- kromém klášterním gymnasiem, sev.-záp. pak v kniŽ. lesích lovecký zámek kníž. Liechten- šteina, postavený na poč. XIX. stol. v nád- heře té doby. nevídané: Poblíž tohoto jsou u dědiny Mlače ve vápencovém útvaru de- vonském jesk3rně, z nichž největší jest > Bo- čkova dírac, mající prý 24 oddělení, která však dosud znalecky prozkoumána není. Na záp. leží hrad Bužov, majetek řádu německých rytířů, jenž se nyní přestavuje náklaaem millionu zlatých dle vzoru hradů středově- kých. Nedaleko tohoto je též v devonském vápenci jeskyně zv. > Svěcená díra< a v sou- sedství této >Zkamenělý zámek«. Starých přcdhistorických i historických památek ie zde též velké množství, dosud však málo prozkoumaných. Kraj litovelský je zeměděU ský; pěstuje se nejvíce cukrovka a ječmen. Též průmysl mlékařský a chov dobytlca v po- slední době se velmi vzmohl ; v okresu lito- velském pracuje 8 mlékáren rolnických ruko- dílných a 1 parní. Spolčování národohospo- dářské je zde vyvinuto nejvíce z celé Mo- ravy. V L-vli narodil se Martinus de Litovia, slavný učitel na universitě vídeňské (* 1426), Martin Heyden, stolní a umělý řezbář, vý- tečný mědiryjec Kvirín Mark (1753) a jiní. — Okr. soud litovelský čítá v 45 polit, obcích 3527 d., 20.641 ob.'č., 2784 něm., 5 jiné národ.; z 23.461 přít. ob. 23.302 katol., 7 ev., 151 žid., 1 jin. vyzn.; z těch 10.825 muž., 12.636 žen. — Okr. hejtmanství litovel- ské zaujímá okr. soudy: Konice, L. a Unčov, čítá 11.010 d., 45.206 ob. č., 28.997 n., 7 jiné národ.; ze 74.324 přít. ob. 74.031 katol., 20 evang., 272 žid., 1 j. vyzn. ; z těch 34.927 m., 39.397 žen. (1890). J. Smyčka. Iiitovloe, ves v Čechách, hejtm. Kladno, okr. Unhošt, fara a pš. Hostivice ; 50 d., 503 ob. č. (1890), telegraf a stan. Rak. st. dráhy (Praha-Most), popi. dvůr, mlýn. Na někdejší tvrzi seděli (1391) bratři z Jenšteina, potom Zachař, předek Litovelských ze Svinař, a jich potomci, r. 1524 Bohuslav Chrt ze Rtína, r. 1539 Jan Ota z Losu, Šlikové, Šeb. Pru- nar (r. 1559), Jan Kutnaur (r. 1612), Krištof Šimon z Thunu, za něhož připojeny ke Kladnu. Když pak panství kladenské po smrti Fr. Ad. Žďárského ze Žďiru rozděleno na 5 dílů, staly se L. na nějaký čas samostat- ným zbožím, jež později spojeno s Tachlo- vicemi. UtOŽnloA, kdysi far. ves, kostel a tvrz v Cechách, nyní les mezi Dubcem a Běcho- vicemi v okr. říČanském. Utr, franc. litre (značka 1), základní jed- notka míry obsahové v metrické soustavě k měření množství kapalin nebo hmot syp- kých. Obsahem svým 1 1. = 1 dm^ = 10 dcc i- litrům = 100 centilitrům ^ 1000 milli- litrům. 10/ = 1 dekalitr, 100/= 1 hekto- litr a 1000 / = 1 kilolitr. 12 178 Litrbachy — Littré. Litrbaohy: 1) L. (Lauterbach), ves v Če- chách na souimenném potoce, hejtm., okr. a pé. Falknov, fara Habespirk ; 43 d., 382 ob. n. (1890), Itf. ák., hnědouh. doly a sklárna na tabulové a duté sklo a Zvodaně mlýn s pi- lou. — 2) L. (Lauterbach), ves t, hejtm., okr. a pš. Kraslice, fara Stein; 21 d., 148 ob. n. (1890), krajkářství a hotoveni hudebních ná- strojů. — 3) L. (LauterbachY Vid r pach, far. ves t., hcjtm., okr. a pš. Litomyšl; 245 d., 2 ob. č., 1689 n. (1890), kostel sv. Mikuláše (r. 1349 far.). 4tř. šk., mlýn. R. 1629 založeny zde matriky; kostel r. 1740 vyhořel. — 4) L., město t, viz Lauterbach. Lltsohaa viz Ličov. Litta: 1) L. Julij Pompejevič, hrabě, katolický politik v Rusku f* 1763 v Miláne — 1 1839 v Petrohrade), byl Členem maltézského řádu a r. 1789 přibyl do Ruska. Přijat byv k loďstvu stal se veličím kapitánem a ještě téhož roku povýšen za kontreadmirála. Po válečném nezdaru r. 1790 usadil se v Petro- hradě, kde jeho dům stal se střediskem vy- nikajících katolíků. Císařovna poslala ho na cestu do Itálie, ale po nastoupení Pavla L. vrátil se do Petrohradu a vymohl pro svůj řád značné výhody hmotné i právní, ano do- sáhl, že sám císař přijal r. 1798 titul vrch- ního magistra řádu a L. stal se jeho zástup- cem a pomocníkem, maje při tom nemalý vliv na státní záležitosti. Oženiv se s neteří knížete Potemkina nabyl značného jmění a vlivu ve vyšší aristokracii ruské a přemluvil císaře, aby požádal papeže o obnovení řádu jesuitů v Rusku. Neopatrné vystupování jeho bratra, jenž byl vypověděn z Petrohradu, ja- kož i odpor katolického metropolity Sestren- ceviče zlomily jeho vliv, tak že r. 1799 byl nucen uchýliti se do soukromí. R. 1810 stal se členem státní rady, ale dřívějšího vlivu již nenabyl. Srv. Moroškín, Ijezuiity v Ros- siji (Petrohr., 1870) a Kropotov, Zizň gr. M. N. Muravjeva (t., 1874). 2) L. Pompeo, hrabě, genealog ital. (* 1781 v Miláně — 1 1852), vstoupil po studiích do franc. armády, z níž vystoupil r. 1814. Od toho roku studoval dějepis, a to zvláště obor genealogický. Nejlepší dílo jeho jest sborník genealogických monografií, Famiglie celebri Ualiane (Milán, 1819—82), dokončený teprve po jeho smrti, nádherně vypravený, jenž ob- sahuje ve 183 svazcích dějiny 75 vznešených italských rodů; sloh jest jasný, přesnost hi- storická bedlivě zachována. Roku 1848 zvo- len byl do provisorní vlády jakožto ministr války. Llttai viz Litija. Utten^^rim, ves v Čechách, hejtm. a okr. Falknov, tara a pš. Mariánský Chlum; 51 d., 297 ob. n. (1890), Itř. šk., ložisko hned. uhlí a břidlice kamenečné. AÍod. statek zaujímá 293*96 ha\ náleží k němu zámek se zahradou, dvůr, majetek Jiřího Kahlera, jehož rodina drží jej od r. 1798. L. byl původně manství ke hradu loketskému. Uttera (lat.), pí smě, písmeno. L. scripta mane', pismě napsané zůstává (v platnosti), slovo napsané platí, co jest napsáno, černé na bílém, toho nelze popříti. Litterae (lat., mn. č. od Uttera), list, do- pis, psaní, písemnost, vědy. Dále znamená I. totéž co české listina (v. t.). — L. dimis- soriaies, listina propouštěcí, viz Dimisso- riale. — L.formatae, viz Epištola str.674. — L. non erubescunt viz Epištola non eru- bescit. Litterálni obllg^aoe (lat. Utterarum obli- gatio) viz Codex accepti et expensi. Littisoh viz Litíč. Little [liti], angl., malý, nepatrný. Littte [litn James, lékař angl. (* 1837 v Newry). Působil jako prakt. lékař v Kal- kuttě, pak v Edinburku, kdež jest předsedou král. lékařské akademie v Irsku. Napsal : First step* in clinical study \ Ascending and descen- ding breathitig {ÍS6S)\ Aortic aneurism (1872); Digitalis in acute diseases (1878) a j. v. Uttle Falls [liti fóls], město v severo- americkém státě New York, v hrabství her- kimerském, na želez, trati Watcrtown-She- nectady, má 8783 ob., průmysl přádelnický, papírnu, Škrobárnu, četné mlýny, obchod obilím. Llttlehampton [litlhemtnL město v anol. hrabství Záp. Susscx, při průlivu la Manche, želez, trati Chichester-Brighton, má 4452 ob., přístav, mořské lázně. Uttle Rooks, hl. město v sevcroamor. státě Arkansas, hrabství Pulaski, na pr. bř. ř. Arkansas, na 34*^ 40* s. š. a 83* 10' z. d., na křižovatce drah, má 25.874 ob. (z části čer- nochů), jest sídlem biskupa, má znamenitý průmysl zaměstnávající 1500 dělníků, kteří vyrobí do roka za 3 milí. dollarů rozmani- tého zboží, má rozličné školy národní i od- borné (škola průmyslová, škola lékařská)^ ústav slepcův a hluchoněmých, veliký nový chrám, velikou budovu soudní. Založ, bylo r. 1820 a je nyní nejdůležitějším obchodním střediskem hrabství. Obchod zvi. obilní. Little Salvador, osirov, Malý Salva- dor, viz Bahamské ostrovy, str, 76 a. Uttmitz viz Lipnice 3). Littre [litr| Alexis (♦ 1658 v Condes [Tarn-et-Garonne] — f 1726 v Paříži) půso- bil jako soukr. docent anatomie v Paříži a proslul též jako chirurg, jehož jméno pojí se dodnes ke zvláštnímu druhu kýl střevních a chobotků sliznice roury močové. Napsal: Observation sur une nouvelle espece de hemie (1700J; Description de Vuréthre de Vhomme (1700); Observations sur les ovaires et les trom- pes ďune femme et sur un foetus trouvé dans Vune de ses ovaires (1701); Obs, ďun foetus humain trouvé dans la trompe gauche de la matrice (1702); Obs. sur les plaies de ventre (1705); Obs. sur la gonorrhée (1711). Iiittré Maximilien Paul Emile, filosof a filolog franc. (♦ 1801 v Paříži — f 1881 t.). Studoval neiprve lékařství, potom zabýval se studiemi filologickými a historickými a vyznal se nejen v řečech moderních, než i v san- skritu, arabštině a řečtině staré i nové. Pak zase horlivě filosofií se zaměstnával. R. 1830 von Littrow. 179 činně se účastnil revoluce bojuie na barri- kádách a stal se spolupracovníkem >Natio- nalu«. Po revoluci r. 1848 byl krátký čas členem městské rady pařížské, ale záhy ustou- pil do života soukromého oddávaje se vý- hradně pracím vědeckým. Teprve r. 1871 jmenován od Gambetty professorem historie a geografie na škole polytcchnické v Bor- deaux, ale tam měl sotva jednu přednášku. Byltě zvolen do Assomblée nationale, kde při- stoupil k republikánské levici. Téhož roku jmenován členem Akademie francouzské po Villemainovi přes protesty Dupanloupa, bi- skupa orléanského, jenž proto z akademie vystoupil. Byltě L. pro svůj svobodomyslný směr od klcrikálů nenáviděn a pronásledo- ván. R. 1875 zvolen doživotním členem se- nátu. Počet jeho spisů je velmi značný, uvá- díme z nich jen vynikající dle odboru. V lé- kařství, jež L. záhy přestal provozovati, jenom chudým své rady neodpíraje, byl spolupra- covníkem časopisů »Journ. hebdom. de méde- cine« a »Expérience«. R. 1832 vydal Le cho- léra oriental, ale nejvíce zasloužilým se uči- nil překladem děl Hippokratových: Oeuvres ďfíippocrate (Pař., 1839-61, 10 sv.) a vydá- ním Nystenova lék. slov. »Dictionnaire de médecine«. Zajímavý jest jeho spis Médecine et médecins (Pař., 1872\ Jeho překlady z něm- činy Vie de Jésus oÁ Strausse (1839—40) a Múllerův Manuel de physiologie (1846), jakož i Histoire naturelu od Plinia (1848) svědčí o rozmanitosti jeho studií a vkusu i rozhledu, čehož důkazem jsou i jeho spisy politické: Application de la philosophie positive au gouver- nement des sociétés et en particulier a la crise actuelle (1849) a Conservation^ révolution et po- sitivisme (1852) opravňují plně jeho význam v současném životě politickém, který byl by jistě býval ještě vetší, kdyby L. byl oýval lepším řečníkem. Co neřekl na řečništi, aspoň napsal v závažných statích politických ve své Revue de philosophie positive, kterou založil a vydával s Wyroubowem od r. 1867. Zvlášf cenné jest jeho pojednání: Des ori- gines organiques de la morale (1870). Z ostat- ních spisů politických dlužno ještě uvésti: Le génie militaire de Bonaparte (1872); Re- stauration de la legitimitě et de ses alliés (1873); Fragments de philosophie positive et de sociologie contemporaine (1876); De Véta- blissement de la troisiéme République (1880). Filosofie, která jest základem této politi- cké činnosti L-ovy, jest positivismus, poně- kud sice rozdílný od positivismu Comteova, který jeví větší znalost dějin velkých civili- sací a mathematiky, kdežto filosoňe L-ova zase větší váhu klade na biologii. L. s po- čátku horlivě popularisoval Comtea a jeho filosofii a vydal v tom smyslu: Analyse rai- sonnée du Cours de philosophie positive de Comte (1845), ačkoli později (1852) Comte se L-a zřekl jukožto svého žáka. Na Comtea a filo- sofii positivnou vztahují se ještě spisy: Sur la mort ď Auguste Comte (1857); Paroies de philosophie positive (1859); Auguste Comte et la philosophie positive (1863) ; École de la philo- sophie positive (1876). Nejdůležitější stati, v nichž rozvíjel nauku positivistickou, zvlá- ště morálku, sebral v knize: La science au point de vue philosophique (1873). — Nejvíce však vynikl jako filolog a stvořil v tomto oboru dílo, které má málo sobě rovných v jiných literaturách. Jako náš Junemann, tak i L. zanechal po sobě trvalý pomník ve svém Slovníku a Dějinách jazyka francouzského. Přípravou k tomu byly mu četné práce do >Journalu des savantsc, spolupracovnictví jeho při >Histoire littéraire de la Francec (sv. 21, 22 a 23), pak překlad Dantova In- ferna do lan^ue d'oil XIII. věku, v nichž pro- kázal neobyčejnou znalost filologie i literár- ních dějin francouzských. Velký svůj Diction- naire de la langue fran^aise začal vydávati na podnět svého přítele Hachettea r. 1844 a dokončil monumentální dílo toto až r. 1873 (4 velké kvartové sv.) s dodatky r. 1877—82. Výtah z něho pořídil Beaujean r. 1877. Tento slovník »obsahuje a srovnává stav nynější ja- zyka francouzského se stavem dřívějším tak, aby jazyk nynější nabyl vší své pevnosti a bezpečnosti*, jak praví v předmluvě. Podává opravdové dějiny jazyka, jakož i líčí jeho přítomný stav, beze všech hypothés, jen na základě nesčetných fakt, tak že všecky theo- rie mohou výsledků jeho badáni užívati. Zdá se až nepochopitelno, kterak mohl L. dokon- čiti práci tak obrovskou, která stojí plně na výši moderní srovnávací filologie, vynikajíc daleko nad analogickou práci franc. akade- mie, vedle tolika jiných, a lze vysvětliti to neum ornou jeho pílí a zvykem pracovati pra- videlně, často i pozdě do noci, a nepřijímati návštěv. Práce se slovníkem příbuzné jsou ještě: Histoire de la littérature franqaise (Pař., 1862, 2 sv.; 8. vyd. 1882), pak Littérature et histoire (t., 1875, 2. vyd. 1876). V knize Étu- des et gtanures pour faire suitě á P Histoire de la langue franqaise (1880) popsal L. zají- mavě způsob svého života na malém statečku Mesnil le Roi a v dodatku Causerie popisuje vznik svého slovníku. L. jest jedním z nej- ušlechtilejších zjevů písemnictví franc, jsa vy- nikajícím spisovatelem svojí prostotou i plno- stí myšlének, všestranně vzdělaným učencem, hlubokým filosofem i přes mnohé rozmanité svoje práce a vedle toho filosof vlastenec vždycky hotový svými myšlénkami sloužiti vlasti. Nikdy nepřijal ani vyznamenání ani placených úřadů, tak Že získal si příjmí »sva- tého laika*. Srv, Sainte-Beuve, Notice sur M. L, sa vie et ses travaux (Paříž, 1863); E. Caro, L. et le positivisme (t, 1883); D. Ca- banés, La carriére médicale de L. (»Chron. médie. «, 1895) a Barthélemy Saint-Hilaire, Souvenirs personnels sur L. (t.). von Uttrow: 1) Joseph Johann v. L., hvězdář rakouský (♦ 13. bř. 1781 v Horšovč Týně — t 30. list. 1840 ve Vídni). Oddal se nejprve studiím práva a theologie, později jako vychovatel (1803) mladého hraběte Re- narda ve Slezsku mathemat. a hvězdářství, stal se r. 1807 prof. hvězd, na univ. v Kra- kově, r. 1810 v Kazani, kde založil hvězdárnu, 180 Lituítes — Lituolidae. r. 1816 jmenován byl spoluředitelem hvě- zdárny v Budíne. Od r. 1819 byl proř. ve Vídni a ředitelem hvězdárny t. a byl jako učitel i jako spisovatel blahodárně činný. R. 1837 povýšen byl do stavu álechtického. Vydal theoretickou a praktickou astronomii (Vídeň, 1821—27, 3 sv.); populární klassické dílo Die Wunder des Himmels (Štutg., 1834; 7. vyd. opatřil Weiss); Atlas des gestirnten Himmels (t, 1839); Kalendariographie (Vídeň, 1828); přednášky o hvězdářství (t., 1830, 2 sv.) ; Dicptrik (t., 1830); Gnomonik (t., 1831); Chorographie (t, 1833); o vlasaticích (t., 1832 a 1835); Die Doppelsteme (t, 1835); Die Wahr- scheinlichkeitsrechnung (t., 1832); AnnaL d. k. k, Sternwarte in Wien (t., 1821—43, 22 dílů); Ka- tender /. alle Stánde (od r. 1833) atd.; pře- ložil do němčiny Whewellovy dějiny věd in- duktivních (Štutg., 1840—41). Syn jeho vydal »Vermischte Schriítenc (t., 1846, 3 sv.), v nich i otcův životopis. L. udal též nový způ- sob určiti šířku k pozorování polárky (1820). Četná pojednání jeho nalézají se ve »Zprá- vách« Kr. čes. sp. nauk, v »Monatl. Corresp.c, v časop. Bohnenbergera a Lindenaua, v »Bo- de'8 Jahrbuch«, >Schuhmacher's Astronom. Nachr.«, >Crelle's Journal«, »Mem. Astr. Soc.« (I. a II.). Optik Pl5ssl hotovil dle jeho ná- vrhu počínaje r. 1827 dalekohledy zvané dia- lyty. VRý. 2) Karl Ludwig v. L., syn před. (* 18. čce 1811 v Kazani — f 16. list. 1877 v ital. Be- nátkách), také hvězdář, byl od r. 1831 assi- stentem svého otce, od r. 1842 ředitelem hvězdárny ve Vídni, prof. astr. na universitě a členem akademie věd tamže (1848 dopis., 1853 skut.). Účastnil se stupňového středo- evropského měření, vynalezl novou methodu určiti zeměp. délku na moři, vykonal pozoro- vání planetoid a vlasatic, vydával annály hvě- zdárny vídeňské (s otcem sv. XV.— XX., 1835 až 1840; sám sv. XXI. {Beitráge ^ur nautischen Astronomie, 1841); s F. Schaubem sv. XXII. až XXXVL, 1843—51, v nichž >Storia celeste del r. osservatorio di Palermo*) a skoro sto- letá pozorování meteorologická na vídeňské hvězdárně vykonaná. L. vydal též spisy po- pulární: Púpuláre Geometrie . . . (Štutg., 1839); Kalenderf. alle Stánde (Vid., od 1842), v němž jsou rozličná pojednání; výklady k předná- škám svého otce o astronomii. Mimo to uve- řejnil četná pojednání: O Halleyově vlasatici (t, 1834); o Heliově cestě do Vardo ťt., 1835) ; o toposkopu na sv.-Stěpánské věži (t, 1837); o přechodu Merkura r. 1832, a jiné v >Sitzber. d. Wiener Akademie*, v »Astr. Nachr.*, v »Comptes rend.«. K pozorování létavic užil meteoroskopu. VRý, Utaltes jest vymřelý rod hlavonožců čtyřžábrých, jehož skořápka vine se s po- čáticu do spirály pravidelné, se širokým píště- lem ; poslední závit její všaík opouští spirálu, vine se rovně a šíří se. Tento volný závit, který se také nazývá berlou, jest buď značné, buď nepatrné délky. Ústí jest buď jednoduché, aneb jest postranními uchy a výkrojem na hřbetní straně zúženo. L. v užším slova smy- sle má berlu dlouhou a ústí zúžené; vysky- tuje se ve zpodním siluru skandinávském. Podrod Ophidioceras má berlu velmi zkráce- nou a ústí rovněž zúžené. U nás z rodu L. popsán 1 druh ze zpodního siluru, z podrodu Ophidioceras šest druhů z vrstev liteňských a budňanských. Pa. LitnltOVloe {Leitersdorf), Lututojice, městys ve Slezsku, v hejtm. a okr. opavském, má 98 d., 650 ob. č., 1 pol., 24 n. (1890), far. kostel sv. Bartoloměje, 2tř. šk., pš., finanční stráž, továrnu na lepenku a papír a tu a v okolí ložiska břidlice ke krytí střech. Alod. statek (424*55 ha) se zámkem, dvorem, pivo- varem, mlýnem a pilou drží Karel sv. p. Kols- berk. L. byly původním sídlem Košíků zLitultovic(v XV. stol.). Poč. XVI. stol. seděli zde Bírkové z Násile, dále Stošové z Kounic (1512), Bítovští z Bítova (1594), Mi- kuláš Rohr z Kamene (1614), Orlíkové z La- ziska (1628), z nichž od Frant. Jeronýma pře- šly na biskupství. Po tom zpět přešly do ru- kou světských, koupili je poručníci sirotků Gdrzovských z Asteina, po nichž následovala (1704) rodina z Tetzleru, po jichž vymření spadly opět na biskupství, a r. 1792 koupil je Maximilián Butze sv. p. z Rolsbcrka. Iiituolidae jsou čeledí Foraminifer, která má skořápky většinou písčité, s ko- můrkami sestavenými v přímé nebo zahnuté čáře nebo ve spirále, vždy vŠak v jediné řadě. Při této čeledi lze dobře sledovati iso- morfismus a existují mnohé přechodní formy, zvláště k Textularidám, a to těmto tak po- dobné, že vlastně L-id a Textularid nelze přesně ohraničiti. Nejen písčité, nýbrž i vá- penité skořápky přicházejí v této čeledi a dokonce i formy mezi oběma typy — písči- tým a vápnitým, totiž — přechodní. — Hlav- ním zástupcem je rod Lituola Lamarck se skořápkou písčitou nebo vápenitou, volnou nebo přirostlou ; komůrky jsou s počátku vi- nuty do spirály, později se vzpřimují v rov- nou čáru. Přichází hlavně v křídě. Lituola má množství podrodů, dělených dle stavby komůrek. K formám s komůrkami jednodu- chými patři rody: Rheophax Montfort se sko- řápkou rovnou a volnou, písčitou (přichází v křídě) a recentní; Placopsilina ďOrbigny přisedá zpodní plochou a komůrky má do předu i do zadu rozšířené (od liasu do dneš- ních dnů); Haplophragmium Reuss má sko- řápku volnou, částečně neb úplně do spirály vinutou (od triasu na naše dny). K formám s komůrkami labyrinthickými, t. j. s komůr- kami opatřenými druhotnými příčkami, ná- ležejí rody: Haplostiche Reuss se skořápkou volnou, s. komůrkami v rovné nebo zahnuté čáře uloženými (z jury do tertiéru); My phragma Reuss má skořápku dole přirostlou, válcovitou, s ústím sítovitým (v křídě); JVo- chammina Parker and Jones má skořápku vol- nou, s komůrkami nestejnými, elliptickými, poněkud klenutými (v křídě). V karbonu, a to hlavně anglickém a ruském, je roáEndo- ihyra Phillips se skořápkou nesouměmou, do spirály vinutou, s mnohými komůrkami; Litura — Liturgie. 181 skořápka je nékdy úplné pisčitá, někdy úplné vápnitá a jindy je stěna skořápečná složena ze 2 vrstev: vnější vápnité, perforované, a vnitřní písčité, celistvé ; tvoří přechod k Rota- lidám, Polystomellidám a Globigerinidám. Rod Nodosinella Brady má skořápku s komůrkami, uloženými v jedné rovné nebo zahnuté čáře a rovná se Nodosarii nebo Dentalině, je však písčitá (v karbonu). Rod Loftusia firady má skořápku písčitou, vřetenovitou, na Fora- minifery značných rozměrů (v perském ter- tiéru). . M.Baborovd. Utnra (lat.), vyškrtnutí psaných slov. Uturgie ve státním zřízení athénském viz Lciturgie. Utopie Třec. XnxovQyia, veřejná služba): 1. Veřejná bohoslužba konaná dle před- pisů přesně stanovených. 2.VeŠkcrostslov, výkonův a symbolův od Krista ustano- vených, v církvi uchovaných a zevně upra- vených, jimiž za prostřednictví knéŽi Bohu náležitá pocta se vzdává, lidem milost udě- luje, obcování mezi Bohem a lidmi uskuteč- ňuje a vnějším způsobem představuje. K pod- statným formám liturgickým patří mše sv. jako oběť, modlitba, vnější znamení při svá- tostech, svátostiny; k nepodstatným patři kle- kání, odkrývání hlavy, světlo a j. Tyto šlovou ceremoniemi či posvátnými obyčeji, ony po- svátnými úkony. 3. Mše sv. jakožto nejdů- ležitější úkon a střed bohoslužby katolické. 4. Forma, dle níŽ se koná mŠe sv., iakož i formuláře mešní či návody k slouženi mŠe sv. Návody tyto či I. nebyly vždy a všudy stejné, ač Jádro jejich, obětování a žehnání chleba a vina, proměňování a přijímání, ob- saženo jest v každé l-ii od dob nejstarších, a to důkíazem, že všecky I. vyvinuly se z jedné původní, která již před rozchodem apoštolů byla ustanovena a jim známa. Dělí se na vý- chodní a západní. K východním patří: á) L. církve jerusalemské či I. sv. Jakuba, tak zvaná nepochybně proto, že ve své podstatě pochází od sv. apošt. Jakuba, prvního biskupa jerusalemského. Zachována jest v jazyce ře- ckém, ve kterém asi byla sepsána; nejstarší překlad její latinský vydán byl v Paříži r. 1560. b) L. sv. Klementa římského, která se vyškytá v apoštolských konstitucích v kn. Vlil. Obsahuje sice části z doby apoštolské, ale v celkovém složení svém pochází ze III. nebo poč. IV. stol. Veřejně užívalo se jí málokde. Má velikou podobnost s předešlou l-ií. c) L antiochijská jest toliko volným zpracová- ním I. jerusalemské v jazyce syrském; uží- valo se jí vedle jerusalemské v okrsku an- tiochijském, a to u Sýrů; povstala asi ve III. až IV. stol. d) L. sv. Marka či alexandrij- ská v podstatě své přičítá se evangelistovi sv. Markovi, zakladateli církve alexandrijské, má však přídatky pozdější; užívali jí v Alex- andrii a Koptové egyptští (nepochybně již před svým odpadnutím k monofysitismu), kteří přeložili ji z textu řeckého do své řeči a později protkali ji některými přídatky blu- dařskými; tak povstaly různé I. koptické, mezi nimiž vynikaly tři, známé, pod jménem I. sv. Basilia, sv. Řehoře Naz. a sv. Cyrilla Alex. Pravověrná I. alexandr. zachována jest pouze v řečtině, rukopisy její koptické jsou monofysitské. é) L. byzantské či cařihrad- ské jsou dvě: sv. basilia a sv. Chryso- stoma; obou užívá se dosud v církvi řecké (v překlade slovanském téŽ na Rusi). /) L. arménská podobá se byzantské, sepsána jest asi ve IV— V. stol. g) L. nestorianské v jazyce syrském, a to' tři, známé jménem I. sv. apoštolů, Theodora Mopsvestského a Nestorovy. — K l-iím západním patří- a) L. římská, jejížto zavedeni přičítá se sv. apoštolům, zejména sv. Petrovi, ale tak, že časem byla rozšířena za přispění Ducha sv., v některých krajích však i některé věci ne- příslušné k ní přibrány. Nejstaršími písem- ními památníky jejími jsou tři sakramen- taře, a to: á) Sacramentarium Leonianum či Sacr, Veronense, sbírka to menších formulářů prastarých I. římské od neznámých sklada- telů, učiněná asi ke konci V. stol. O staro- bylosti formulářů těch svědčí to. Že není v nich žádného svátku k památce vyznavačů, ani svátku narození Panny Marie a Nalezení sv. Kříže. Sv. Lvu přičítá se neprávem. /?) Sacram, Gelasianum podává l-ii římskou, jak ji upravil papež Gelasius. y) Sacram, Gre- gorianum obsahuje l-ii římskou, jak ji upra- vil Řehoř Vel., .skrátiv nebo vynechav ně- které věci z formuláře Gelasiova a přidav k němu některé nové nebo starobylé. Takto upravená I. římská vládne ve své podstatě dosud v církvi latinské, zejména kánon mešní ponechán beze změny. Z rozkazu sněmu tri- dentského byla v XVI. stol. I. římská znova přehlédnuta a opravena, načež missál římský zavládl v církvi latinské, b) L. severoafri- cká vyňata jest ze starořímských, čtení svoje brala ze Star. zákona, c) L milánská či ambrosijská, kteráž byla upravena od sv. Ambrože na základě starých pramenů a dosud zachovává se v Miláně, d) L. goti- cká či mozarabská zavedena byla ve Špa- nělsku. Slově gotickou, poněvadž rozkvět jeií padá do doby panství gótského ve Španěl- sku, mozarabskou (zarabisovanou) pak na- zvána jest od Arabů ve Španělsku proto, že byla l-ií křesťanů Arabům podrobených, e) L. gallikánská podobala se l-ii východní, ne- boť první hlasatelé víry Kristovy přišli do Gallie z východu. /) L. staroanglická, je- jíž památníkem jest Stowe Missal z IX. stol. uveřejněný v Londýně r. 1881, Jrish Missal ze XII. stol., uveřejněný r. 1879, a Leofríc Missal, uveřejněný v Londýně r. 1883. g) L. slovanská jest původu východního. Sv. Cy- rill a Metoděj přeložili totiž obě I. byzantské na jazyk staroslovanský a zaváděli ji v ze- mích, ve kterých působili. Dostala se do Pannonie, na Moravu, do Čech, do církve ruské, kde jí posud užívají. L-ii slovanskou potvrdil papež Hadrián II. a Jan VIII., kterýž určil toliko, aby evangelium Čtlo se nejprve latinsky a potom teprve slovansky. Sv. Pro- kop zavedl ji na Sázavě, kdež ji však latinští mniši, později tam usedlí, zrušili. V Praze 182 Liturgika — Litva. v klášteře Emauzském, založ, od Karla IV., sloužila se mse sv. sice také v jazyce slo- vanském, ale dle řádu římského. Ze slovan- ského sakramentáře, v němž patrná jest re- cense českoslovanská, zachoval se nám zlo- mek kijevský (viz Hlaholice str. 332). — Řecké a východní I. vydali s apparátem kritickým a' poznámkami dominikán Jakub Goar (t 1653), oricntalista Renaudot (f 1720), kardinál A. M. Quirinus (f 1755), J. A. Assemani (f 1768). Západní vydali: Me- nard, Mabillon, Marténe, kardin. Thomasius, Haluze, Muratori, Lesley, Gerbert, Zaccaria a j. Sa. Uturg^ka (z řec.) jest soustavné vylíčení liturgie; tím, že pojednává soustavné o li- turgu jako o celku, liší se od každého ji- ného pojednání o liturgii, zejména od rubri- cistiky, která dává sice návod, jak se mají konati od kněží jednotlivé úkony bohoslu- žebné, ale nezabývá se duchem neb ideami, jichž výrazem jsou formy liturgické. Někteří pokládají l-ku za vědu samostatnou, jiní správněji za odvětví bohosloví pastýřského. Dle rozdělení nyní skoro obecně přijatého dělí se I. na čásť všeobecnou a na čásť zvláštní. V části všeobecné jedná o idei a podstatě bohoslužby, o účelu bohoslužby, o potřebě a vlastnostech liturgických forem, jakož i o těch bohoslužebných jednáních, formách a věcech zvláště, které se objevují v celé liturgii. V části zvláštní jedná o boho- služebném řádě mše sv., církevních hodinek, svátostí a svátostin, jakož i o slavení církev- ního roku, kterýžto oddíl však kladou ně- kteří do části obecné. Z l-ik v české řeči vydaných jmenovati sluší: Pravidlo služebností církevních od kněze Tobiáše Závorky (1607); Výkladové sv, ceremonií, řádů, svátku ,.. seps. r. 1772 a vyd. od Ferd. Secliska (Hraclec Král., 1774); Jana Chrněla Ohlášení svátků a slavností po celý rok (Praha, 1780; rozšířené od Jos. Čeňka z Vartemberka v Hradci Krá- lové, 1823); Vysvětlení katolickocírkevních oby- čejů a slavností pro školní mládež, scps. Jan V. Veselý, Praha, 1840; Katechismus o sv, obřadech církve katolické od Ant. Vojt. Hnojka (t., 1846, 2. rozmnož, vyd. 1855); Liturgika čili Vysvětlení služeb Bofích a obřadti sv. ka- tolické církve od Innocencia Ant. Frencla, jež vyšla v několika vydáních; Liturgika, kterou sestavil Bohům. Hakl (Praha, 1895) a různé školní. Sa. Iiitargns (Lytturgus) Jan z Turska, li- terát český (* kol 1524 — f před r. 1589), studoval na universitě pražské, kdež dosáhl r. 1548 stupně bakalářského, a stal se pak v Praze písařem při král. komoře. Zabýval se lat. básněním, vychováváním mládeže a převáděním rozličných knih do češtiny. Známy jsou od něho: Lékařství přednější a ^kušené proti mornímu nakažení (Praha, 1557; překlad z něm.) a Liturgia sacra, lékařství duchovní toho času morního potřebné s písničkami a modlitbami pokojnými i s jistými důvody X písma svatého a jiných mi/fu učených vy- brané (t., 1582). Utuas (lat), u Římanů: 1. berla augurů, nahoře zahnutá, jež na monumentech má po- dobu horní části berly biskupské; 2. polnice římské jízdy. L. v mathem. slově reciproká spi- rála parabolická, která povstane, otočí-li se phmka v rovině kol pevného bodu (pólu), když zároveň tak se skracuje, aby čtverce délky její byly v obráceném poměru k úhlům, jež vznikají otáčením. Jako spirála parabo- lická skládá se I. ze dvou větví. AP, Iiitva. Význam jména toho byl za rozlič- ných časů rozličný. Původně znamenal jen vlasť národa litevského v užším smysle, t. j. krajiny nad horním Němnem. V pozděj- ších časích (od zač. XIIÍ. stol.), když národ litevský mocně zasáhl v politické osudy sou- sední Rusi, rozšířil se i pojem L-vy, zname- naje rozsáhlé krajiny ruské, protékané Dněprem, od jezera Ilmeňského až k moři Černému, od hranic polských nad Buhem a Dněstrem aŽ za Smolensk a Sěverii. Říše tato (v stol. XIV.—XVI.) podržela sice jméno L-vy, ale byla skoro úplně ruská. V oněch stoletích rozeznávati dlužno dvojí Rus, a sice Rus západní čili L-vu a Rus východní č. moskevskou, kteréžto obé zápasily dlouho o prvenství v krajinách ruských. Jiný smysl má konečně jméno L. od lublínské unie (1569), označujíc pouze krajiny nyní ná- rodem litevským a Bělorusy obývané, čili nynější gubernie vilenskou, koven- skou, vitebskou, mohylevskou, min- skou, grodenskou a suvaleckou; to jest L. jako podstatná čásť (veliké knížectví) království a Obce Pospolité Polské vedle Koruny, trvá vší až do konečného rozdělení Polska, kdy kraje tyto připadly carství Ru- skému. Vch. Dějiny. Jménem L. označuje se jednak národ, jednak země, ve které tento národ bydlil a bydlí. Národ L. jest jedna z větví četné kdysi rodiny národů litevských čili kmene litevského, který jest příbuzný kmeni národů slovanských a od pradávna jeho nejbližší soused. Hlavní větve kmene litevského byly: 1. Prusové, dělící se na 10 kmenů a sídhcí mezi ústím Visly a Němnu. 2. LotyšiaZim- go lo vé (Žemgalové) při střední a aolní Dvině západní. 3. Žmudíni na dolním Němnu a jeho přítocích — asi ve středu celého kmene litevského. 4. Litva nebo Lit váné v užším smysle slova nad středním Němnem a pří- tokem jeho Vilijí. 5. Jatvěhové nebo Jaď- vingové při řece Bugu mezi Mazovskem a Volyní. Kromě Prusův vynikli v dějinách pouze Lit váné, kteří jediní dovedli založiti sobě trvalý státní celek, zvaný L. nebo říše Litevská. Počátky dějin litevských zahaleny jsou neproniknutelnou téměř mlhou. Země- pisná poloha L-vy nepřispívala příliš brzkému rozvoji kultury. Za to však odlehlost jeií od kulturního rozvoje západního i východního byla příčinou, že L. dlouho těšila se neruše- nému klidu. Kdežto příbuzní Prusové, Lo- tyši a Jatvěhové záhy vydáni byli úto- kům nepřátelským, L. mohla zatím sily své Litva. 183 sbírati a připravovati se, jsouc chráněna ne- proniknutelnými lesy a bažinami. Avšak až do XIII. stol. není na L-vč sjednocující moci politické ani vůbec státotvorné. Obyvatelstvo dělí se na veliké množství jakýchsi spolků (nejspíše rodových), v jichž čele stpjí náčel- níci, jejichž moc vztahuje se jen na nepatrné území okolní. Středověcí spisovatelé líčí Lit- víny jakožto lid dobromyslný v životě domá- cím, ale surový a lstivý ve válce, což lze z největší části přičísti na vrub znepokoju- jících je útočníků. Hlavním zaměstnáním je- jich byl rybolov a lov zvěři. Zemědělství z povahy půdy samé mohlo se málo a vý- jimečně prováděti. Více péče věnováno chovu dobytka a včelařství. Hojně chováni byli koně. Obchod záhy byl veden, ale jen vý- měnný, s méstv slovanskými na Baltu a s již- ními sousedy křivici. Náboženství jejich za- kládalo se na zbožňování přírody, jako u všech národů indoevropských. Nejlepší zprávy o ná- boženství tomto čerpáme z Petra Dusburka, píšícího o Prusech. O životě posmrtném vě- řili, že jest prodloužením a pokračováním Života vezdejšího. Proto s mrtvým zároveň všecky jeho věci, ano i otroky spalovali. Kněží (vajdelotů) bylo velmi mnoho, a poží- vali značné vážnosti, zvláštní kasty však ne- tvořili. Nejvyšší kněz slul krive-krivejto, a moc jeho vztahovala se na všecko obyvatelstvo. To byla jediná centralisujicí síla před státním rozvojem L-vy. Ohlas útokův a bojů, které vésti bylo západ, kmenům litevským, hlavně Prusům, s řádem rytířů německých, probu- dil i L-vu k životu politickému. Hrozil jí týž osud jako Prusům, zvláště když řád rytířů německých r. 1237 sjednotil se s řádem li- vonským nebo mečovým. Nebezpečí ze zá- padu L-vě hrozící nutilo ji k tomu, aby své síly organisovala, na východě pak slabost sousední Rusi, zvláště pak po vpádech ta- tarských, úlohu tu jí jednak usnadňovala, jednak poskytovala jí možnost utužiti své síly v drobných výbojích, které tam nebylo nesnadno provésti. Již v první pol. XIII. stol. zachvacují drobní knížata litevští různé državy sousedních knížat ruských: Polockých a Smo- lenských. Všecka drobná území litevská, ja- kož i řadu sousedních zemí ruských sloučil v jedinou říši Litevskou po prvé kníže Men- dog čili Min do WC (1219—1263), syn Rin- goldův, ok. r. 1236. Jest to první historická osobnost L-vy, kterou se nám poměry tamní značně osvětlují. Jsa s počátku nezávislým kní- žetem litevským, Mendog podrobil sobě záhy nčkteré krajiny ruské (Novogrodsk a Černou Rus a později Polock, Vitebsk a Smolensk). Zmocnil se na čas i země Jatvěhů. Opíraje se hlavně o živel ruský hleděl zavésti v L-vě spořádaný život státní a vytvořiti z ní mo- hutnou říši. Rozsáhlé panství jeho však mělo na všech stranách nebezpečné nepřátele. Byl to především livonský řád rytířů mečových, pak vlastní synovcové jeho, kteří poděleni byli zeměmi ruskými, a s nimi spojil se i mocn^ král haličský Daniel, jejž však Men- dog získal odstoupením Černé Rusi. Mimo to hrozili říši Mendogově i Tataři. Avšak Mendog dovedl obratným jednáním dosti dlouho všem nebezpečím odolávati. Největší úspěch jeho záležel v získáni livonského mi- stra řádu mečového tím, že se dal pokřtíti a od papeže Innocence IV. přijal korunu krá- lovskou (12S3\ Tuhé panství řádu livonského v krajinách, které mu Mendog z líčené své přízně daroval, vyvolalo tam mocné hnutí národní, které nezůstalo bez ohlasu i ve vlastní L-vě, jejíž pohanské živly naléhaly na Mendoga, aby střásl se sebe jho přátelství řádu livonského a tím vrátil se i k pohan- ství. Když okolo r. 1260 řád livonský (a sou- časně i řád rytířů německých v Prusku) utrpěl řadu ztrát v povstání kmenů litevských, Men- dog odpadl od křesfanství a L. dobyla si úpmé samostatnosti. Avšak sotva že odvrá- ceno bylo nebezpečí se strany řádu livon- ského, vypuklo spiknuti četných knížat ru- ských a litevských proti vrchnímu panství Mendogovu. Ve spiknutí tomto Mendog zabit od svých synovcův Dovmunta a Trojnata (1263). Po smrti Mendogově po dlouhou řadu let zmítána byla L. třenicemi a boji jednotli- vých knížat, kteří, jak se zdá, bažili po zí- skání celého panství kdysi Mendogova. Hlavně dvě strany stály proti sobě: strana litevsko- pohanská, v jejíž čele stál Troj na t, kníže žmudský, ve které až do poU XV. stol. nalézá se těžiště dějin litevských, a strana rusko- křesCanská s vůdcem T o v t i v i 1 em, knížetem Polockým. Trojnat stal se sice velikým kní- žetem litevským, ale tím ruské krajiny od L-vy odpadly. Avšak když v čelo strany rusko-křesCanské se postavil Vojáelk, syn Mendogův, kulturou ruskou úplně napojený, Trojnat podlehl a spojení L-vy s Rusi na nějaký čas opět obnoveno. Vojšelk, který byl před tím mnichem, vrátil se na to do svého kláštera a odevzdal vládu Švarnovi, synu Daniela Haličského. Tento však, maje proti sobě závistivého bratra Lva Haličského, neudržel se na L-vě a místo něho opanoval tam Troj den řl270-'1282), horlivý pohan, který zjednal živlu litevsko-pohanskému pře- vahu ve vlastní L-vě, nedovedl však moci panovnické náležitě sesíliti, tak že pod ním udržovala se celá řada malých knížat téměř samostatných, kdežto v sousedství L-vy řád pruský a livonský pokračoval ve výbojích a stával se jí čím dále nebezpečnějším, a kra- jiny ruské odtrhly se úplně. Teprve na poč. XIV. stol. vybavena byla L. ze svého smut- ného postavení novou dynastií, jejímž zakla- datelem (kol r. 1290) byl Lutuver, podle podání kníže Ejragolský na Žmudi. Po něm vládl syn jeho Vitenes a po smrti tohoto druhý syn, výtečný Gedymín (1315—1341), zakladatel dvou nejdůležitějších měst litev- ských, Vilna a Trok, a budovatel trvalé moci panovníků litevských. JiŽ za Vitensa, ale ještě více za Gedymína L. opatřena jest spořá- danou mocí vojenskou, která dovedla sku- tečně odrážeti útoky nepřátelské, především výpravy řádu prusíco-livonského, a na hra- nicích svých měla řadu opevněných měst a 184 Litva. tvrzf, zbudovaných podle vzoru svého nej- nebezpečnějšího nepřítele, řádu prusko-livon- ského. Gedymín obnovil dílo Mendogovo. ŘíSe jeho kromě vlastní L-vy obsahovala více ještě krajin ruských nežli za Mendoga: Černou Rus, Polocko, Podlesí; a sňatkem syna Gedymínova, Olgerda, získáno i Vi- tebsko. Jmý syn jeho, Lubart, sňatkem svým s luiělnou Haličskou ok. r. 1340 získal Volyň. Získány i některé kraiiny náležející Kijevu, který n 1362 též k L-vě připojen. Gedymín osobně vládl jen nad značnou částí vlastní L-vy, jinde vládli podřízení knížata, obyčejně jeho synovci, jichž měl velmi mnoho. L, obsahujíc asi ze dvou třetin obyvatelstvo národnosti ruské, byla v té době nejmocnější říší na Rusi, se kterou jediná Moskva mohla se do jisté míry měřiti. Živel ruský měl v říši Gedymínově rozhodnou převahu a jakožto kulturnější měl vyhlídku na úplné vítězství nad živlem litevským, méně pokročilým. Pod- léhali mu sami členové rodu panovnického, především ti, které Gedymín v jednotlivých opanovaných knížectvích ruských na mistč svém dosazoval. Gedymín sám nazýval ^ebe králem Litvanů a mnoha Rusů (»rex Lejthvi- norum et multorum Ruthenorum«). Rusové účastnili se výprav Gedymínových společně s Litvany, konali úkoly poslů k ruským kní- žatům. Pravoslaví mělo převahu, ale v celku vládla v říši Gedymínově úplná náboženská snášelivost, tak že ve Vilně byly i kláštery ka- tolické — dominikánský a františkánský. Na počátku své vlády Gedymín klonil se k při- jetí katolictví, chtěje odvrátiti nebezpečí od řádu rytířů německých mu hrozící, ale se- znav, že by mu to nepřineslo očekávaných výhod, a pozoruje nelibost svých pravoslav- ných poddaných, upustil od toho. Řád li- vonsko- pruský byl společným nepřítelem L-vy a Polska a to vedlo k navázání prvních přátelských styků mezi těmito říšemi. R. 1325 zavřena smlouva mezi Vladislavem Lokýtkem a Gedymínem proti křižovníkům, a syn Lo- kýtkův Kazimír pojal za manželku dceru Ge* dymínovu Aldonu, která na křtu přijala jméno Anna. Gedymínovi náleží zásluha, že zastavil výbojný postup křižovníků proti L-vě. Za- hynul v bitvě s nimi (1341) při obléhání kři- žáckého hradu Bajerburku. Pohřben byl staro- bylým způsobem litevským: tělo ieho spáleno na hranici s válečným ořem a oblíbeným jeho panošem. Po smrti jeho vypukly domácí ne- pokoje a obnovily se velmi těžké boje s kři- žovniky. Gedymín ustanovil velikým knížetem litevským neschopného syna svého Javnutu, který nemohl udržeti celistvosti říše. L. roz- dělila se na osm oblastí, v nichž vládlo 7 synů Gedymínových a jeden bratr jeho. Současné asi zavřen byl mír mezi Polskem a řádem rytířů německých v Kališi (1343), což těmto umožnilo obrátiti všecky sily své proti L-vě. R. 1344 počala řada zhoubných »rejz« kři- žovnických do L-vy. Bylo to právě tehdy, kdy v čele řádu pruského stáli Jindřich Dusemer a Gosvín z Herike, dva z nej- vytrvalejších a nejschopnějších bojovníků a vojevůdců. Nebezpečí toto bylo nejspíše pří- činou, že dva ze synu Gedymínových pokusili se o nové sjednocení všech sil říše jeho. Byli to slavní Olgerd a Kejstut, kteří zmocnili se r. 1345 Vilna a rozdělili se o říši Litev- skou tak, že Olgerd se stal (se sídlem ve Vilně) velikým knížetem (1345—1377), jemuž všickni ostatní bratří a knížata i sám Kejstut byli podrobeni, a moc jeho vztahovala se vedle východní části L-vy vlastní především na krajiny ruské, kdežto Kej stut (1345—1382) opíral se hlavně o Žmuď a vládl ve vlastní L-vě (se sídlem v Trokách). Vzorná jejich svornost bratrská byla příčinou nového roz- machu moci litevské. Olgerd byl znamenitý politik, Kejstut statečný Doj o vnik a nadaný vojevůdce. Co týkalo se zájmů všeobecné litevských, to prováděno jen po společné je- jich úřadě. Olgerd byl úplně pod vlivem ru- ským — obyvatelstvo zemí, kterým vládl, bylo ruské a pravoslavné; a tak bylo i v jeho vlastní rodině, neboť Olgerd ženat byl s Ru- skami a z 12 synů jeho 10 přijalo pravoslaví. On sám jen z ohledu na vlastní pohanskou L-vu dlouho zůstával pohanem, ale, jak se zdá, na smrtelném loži přijal křest církve pravoslavné. Celá řada nových krajin ruských za jeho vlády připojena k L-vě: část Volyně (ve válkách s Polskem), Podolí a Ukrajina ve válkách s Tatary, Smolensk, Brjansk, na čas i Tver. Ano Olgerd pokusil se, ač marné, i o dobytí samé Moskvy. Naproti tomu Kej- stut byl tělem i duší Litvan, připoután ku zděděnému náboženství a zvykům. Od lidu byl téměř zbožňován. Jeho oddanost Olger- dovi byla proto nejpevnějším základem moci jeho. Na Kejstutovi spočívala hlavně obrana země proti řádu křižovníků prusko-livon- ských. Bylo mu zápasiti s jedním z největ- ších mistrů řádu tohoto, t. s Winrícnem Kniprodem (1351 — 1382). Byly lo téměř výhradně vzájemné nájezdy (>rcjzy<) nebo boje o pohraniční tvrze, ale pravidelné jejich opakování se strany řádu tak těžce doléhalo na L-vu, Že Kejstut již obíral se myšlénkou se vším lidem svým z L-vy se vystěhovati. Přes to však za života jeho L. neztratila je- diné pídi své půdy. Po smrti Olgerdově stal se velikým knížetem litevským se svolením Kejstutovým jeden ze synů onoho, Jagel nebo Jagello (1377—1434), který sice vy- chován byl v duchu ruském a v pravoslaví, ale z příčin politických dosud nebyl pokřtěn. Kejstut podporoval Jagellu vlivem svým ne- méně nežli Olgerda. Pro budoucnost připra- voval, jak se zdá, vedle Jagclly místo pro syna svého Vitolda, tak že by byl potrval dosavadní dualism na L-vě. Avšak vinou Jagellovou, který nerad snášel převahu strýce svého, dobrý poměr neudržel se na dlouho. Ja- gello zavřel mír s řádem rytířů německých bez vědomí Kejstutova, ano i smlouvu proti němu (1380). Proti rostoucímu vlivu Moskvy v ru- ských krajinách říše Litevské hleděl se za- bezpečiti jejím seslabením. Spojil se s chá- nem Zlaté ordy, Mamajem, proti knížeti mo- skevskému Dimitrovi. Avšak krvavá porážka Litva 185 Mamajova na poli Kulikovském (1380) byla zároveň nekrvavou porážkou Jagellovou, který s vojskem svým očekával výsledek bitvy. Po- staveni Jagellovo na L-vě bylo otřeseno a když Kejstut dověděl se o tajné smlouvě jeKo s křižáky, zbavil jei snadno stolce velko- knížecího. Jagello musil se spokojiti s Viteb- skem (1381). Avšak Kejstutovi nebylo přáno dlouho se těšiti ze svého úspěchu. R. 1382 bratr Jagellův Korybut způsobil povstání proti Kejstutovi v Novgorodku Severském, a když tento proti němu vytáhl, Jagello za pomoci křižáků zmocnil se Vilna, Nedlouho potom podařilo se Jagellovi u Trok zmocniti se zrádně Kejstuta a syna jeho Vitolda. Kdežto Vitoldovi podařilo se uniknouti z vězení a uprchnouti ke křižákům, Kejstut zemřel v něm smrtí nepřirozenou, ale neznámo, čí vinou. Vitold získal sobe pomoc řádu německého a tento počal s Jagellou válku. Ale ve válce této Vitold smířil se s nim a dohodl se o panství na L-vě. Vitold té doby byl liž křesťanem — syn Kejstutův nemohl tedy býti představitelem L-vy pohanské — , tato hýla již v úpadku, nová doba se mocně hlá- sila. Jagello celou svoji minulostí i přítom- ností poután byl k pravoslaví. V L-vě samé bylo již mnono křesťanů pravoslavných. Mnoho Rusů přibývalo tam hlavně ve městě. Ruský jazyk byl písemným i společenským jazykem dvora litevského a vyšších stavů. R. 1382 Jagello málem by býval přijal pravo- slaví. A přece k tomu nedošlo, neboť r. 1385 rozhodl se přijmouti osiřelou (r. 1382) ko- runu polskou a tím osudy celé říše Litevsko- Ruské obrátily se jiným směrem. Rozhodl tu nejdůležitější společný životní zájem obou sousedních říší. Jak L-vě, tak i Polsku bylo potřebí spojence k boji proti mocnému řadu rytířů německých. Jagello rozhodl se po do- hodnutí s Vitoldem ucházeti se o ruku dědičky polské koruny, Hedviky, dcery Ludvíka Uher- ského (t 1382). Velmožové polští přiměli Hed- viku k tomu, že svolila ke sňatku tomuto, ač již před tím oddána byla s Vilémem, vé- vodou rakouským, neboť přijetí Jagelly za krále polského znamenalo získání celé L-vy křesťanství latinskému a to bylo zároveň největším nekrvavým vítězstvím Polska nad řádem pruským. Jagello zavázal se též smlou- vou v Krevě (1385) přijmouti křesťanství, získati nazpět ztracené državy polské, ale kromě toho spojiti L-vu na věky s Pol- skem, což i bratří jeho svými pečetmi po- tvrdili. V ún. r. 1386 konal se v Krakově křest Jagellův, na němž přijal jméno Vladi- slav, a sňatek jeho s Hedvikou, a v prvních dnech března korunován za krále polského. Vitold, který jiŽ před tím byl přijal pravo- slaví a nazýval se Alexander, stal se tehdy katolíkem. Hned následujícího roku (1387) vypravil se Vladislav Jagello společně s Hed- vikou na L-vu a provedl tam hromadné po- křtění národa litevského, který, jsa mu úplně oddán, nestavěl se tomu na odpor. Zavedena hned církevní organisace s biskupstvím vilen- ským v čele. Žmuď, připoutaná ke zděděné víře otců, mnohem později přijala křesťan- ství. Jako ve víře, tak i v řádech společen- ských hleděl Vladislav Jagello svoji L-vu při- způsobiti Polsku. Až dosud panoval na L-vě feudalism s despotismem velkoknížecím. > Bo- jarové čili šlechta měli zemi pouze v užívání jakožto léno za službu vojenskou a rozdávali ji zase za touž službu a rozličné daně drob- nějšímu rytířstvu, které opět vládlo nad li- dem venkovským. Bojarové tedy sami neměli majetku vlastního a bez svolení knížete ne- směli ani svobodně nakládati se svou rodi- nou.« (Lewicki.) Aby t. zabezpečil lepši po- krok křesťanství, udělil litevským bojarům, kteří by se stali katolíky, některé svobody šlechty polské, t. svobodné nakládání se svým majetkem a rodinou, osvobození od roboto- vání a opravil i soudnictví litevské podle vzoru polského. Od té doby svobody šlechty polské staly se předmětem tužeb vyšších vrstev společnosti litevské. Podle slibu Ja- gellova v Krevě (1385) daného L. měla se státi částí říše Polské, ale tento slib nebylo možno snadno vyplniti. Byla to s poČátícu jen unie personální. Vladislav Jagello zůstal sice velikým knížetem litevským, ale na místě svém ustanovil tam svého zástupce, bratra Skirgellu. Úkolem jeho bylo vedle vedení správy říditi obranu L-vy proti řádu rytířů německých, který tvrdě, ze Vladislav Jagello ani Litvané nejsou upřímnými křesťany a že může se opakovati, co se stalo za Mendoga, nepřestával dotírati na ni moci válečnou, ve svém nepřátelství podporován byl řád od Vitolda, který nejspíše cítě se zklamán od Jagelly tohoto opustil a účastnil se výprav řádových z Pruska do L-vy podnikaných, při nichž šlo o dobyti Žmudi, která překážela sloučení řádového území livonského a pru- ského. Výpravy řádové v těchto letech (1390 až 1392) vedl proslulý Konrád Wallen- rod. Skirgello objevil se nedostatečným v obraně, zvláště proto, že Vitold přes své spojení s řádem těšil se veliké přízni oby- vatelstva litevského, hlavně na Žmudi. Jagello přesadil jej do Kijeva a nedůvěřuje Litvanům dosadil za vrchního správce L-vy Poláka Jaška z Oleánice, a když ani tomuto nepo- dařilo se zemi uspokojiti, odhodlal se smířiti se s Vitoldem. R. 1392 zavřena mezi nimi smlouva v Ostrově, dle které tento stal se vrchním správcem L-vy. Mohutná osobnost Vitoldova byla příčinou, že svazek L-vy s Pol- skem stal se daleko volnějším nežli byl před tím. Vlastní moc svou v L-vě povznesl však Vitold znamenitě, jsa panovník energický a podnikavý. Potlačil povstání na L-vé a vy- pudil řadu neposlušných knížat sobě pod- řízených, mezi nimiž byli i bratří Jagellovi. Vyhnal z Podolí posledního Koryatoviče Th e o- dora, dvě výpravy křižácké odrazil, dobyl r. 1404 Smolenska a ve Pskově a Nov- gorodě dosazoval nejvyšší úředníky (posad- níky). Po těchto velikých úspěších počínal sobě jako samostatný vládce L-vy, a když Ja- gello s tím nechtěl býti spokojen, spojil se s řádem německým, jemuž po.stoupil Žmudi, 186 Litva. a dal se od Litvanů prohlásiti za ve- likého knížete (1398). Pak mínil opano- vati Moskvu, zničiti Zlatou ordu tatarskou a státi se tak pánem celé Rusi. Avšak porážka, kterou Vitold na řece Vorskle utrpěl (1399) od chána Zlaté ordy, Timur Kutluka, podpo- rovaného od Edigeje, podřízeného vojevůdce Timur-Lenkova, plány tyto mu velice zhatila. Následek toho byl, že Vitold vzdal se myšlénky učiniti L-vu samostatnou a hledél si opětně příznivého poměru k Polsku a Vladislavu Jagellovi. »Na sjezde ve Vilně uzavřena takováto smlouva: Jagello udělil též od sebe veliké knížectví Litevské Vitoldovi, ale pouze jakožto svému náměstkovi a do konce jeho života. Po smrti Vitoldově vrátí se L. opět ke Koruně, t k Polsku. Po prvé pojati byli tehdy mimo to do smlouvy i litevŠtí bo- jaři, kteří na ni téŽ jménem národa litevského složili přísahu a přislíbili zůstati na věčné časy při Koruně. Za to zavázali se jim na- vzájem se své strany pánové polští přátel- stvím a pomocí a přislíbili, že po smrti Ja- gello vě bez L-vy krále voliti nebudou (1401). Syl to první formální akt unie, t. j. smlouvy mezi představiteli obou národův se spojují- cích.* >0d té doby Vitold až do konce ži- vota svého upustil od svých plánů zjednati samostatnost L-vě. Jagello pak, aby sobě získal ctižádostivého knížete, přijal jej za svého spoluvládce nejen v L-vě, nýbrž i v Pol- sku, tak že od té doby byli dva panovníci, ačkoliv Jagello vlastně zůstal pánem a mon- archou obou sjednocených řiŠí.* (Lewicki.) Nejdůležitějším následkem lepšího poměru, který mezi L-vou a Polskem zavládl, byla jejich společná veliká válka proti řádu rytířů německých, který v bitvě u Grunwaldu (1410) byl na hlavu poražen, tak že od té doby spo- jené říši Polsko-Litevské přestal býti nebez- pečným. Brzy potom (1413) udal se v Ho- rodle (nad ř. Bugem) sjezd Vladislavův s Vi- toldem, jehož se účastnilo i množství velmožů a šlechty obou říší. Tam smlouva vilen- ská z r. 1401 jednak znova utvrzena, jednak prohloubena, jmenovitě co do volby panovníků v Polsku a L-vě, tak že Lit- vané se zavázali nepovyšovati po smrti Vitol- dově za vel. knížete leč toho, koho by jim Ja- gello s radou pánův polských a litev. ustanovil. Ještě důležitější bylo přijetí katol. šlechty litev- ské v rod v a erby šlechty polské, čímž do- stalo se šlechtě litevské zároveň týchž práv a svobod, kterých požívala šlechta polská, a obě tyto korporace počaly se od té doby stále více sbližovati, až konečně splynuly v jedno. Na L-vě zavedena tᎠadministrace, zejména rozdělení na starostenstva a voje- vodstva, jak to bylo v Polsku, a za příčinou jednotného postupu ve společných záležito- stech politických měly se scházeti společné sjezdy šlechty v Lublině nebo v Parčově. >Unie horodelská byla od té doby základním zákonem, na kterém spočíval poměr sjedno- cených národův až do unie lubelské (1569).< Řád rytířů německých po své porážce u Grun- waldu (1410) nebyl zničen úplně, vzpamatoval se a na Polsku a L-vě opětně spočívalo břímě války proti němu. Šlo o Žmuď, které řád musil se sice vzdáti, ale jen do smrti Jagel- lovy a Vitoldovy, kdežto tito přáli si, aby mohla trvale zůstati při L-vě. Poněvadž teh- dejší král německý, Sigmund Lucemburský, stál na straně řádu a jej, seč mohl, podpo- roval, proto Vladislav Jagello a ještě více Vitold postavili se na nějakou dobu na stranu českých husitů a Vitold přislíbil i přijmouti korunu českou. K uskutečnění slibu tohoto ovšem nedošlo, hlavně proto, Že Polsko a L. neměly tolik odvahy a sil, aby Čechy proti tolika jejich nepřátelům podporovaly, a poněvadž vlivuplné vyšŠí duchovenstvo a velmoži tomu nepřáli, dosaženo však toho, že řád německý mírem na jezeře Mělně (v Prusku) zavřeným (1422) zřekl se pro vždy všech svých nárokův na Žmuď. Vitold snažil se o to, aby u svých ruských podda- ných zamezil pokud možná gravitaci k Mo- skvě ; za tou příčinou měl býti v Kijevě do- sazen zvláštní metropolita pro země ruské, podřízené L-vě. Týž účel měl Vitold, když se na koncilu kostnickém' skrze metropolitu kijevského Camblaka marně domáhal cír- kevní unie mezi Římem a pravoslavnými své říše. Tím zároveň mělo L-vě býti zajištěno spojení se západní civilisací. Proto také hleděl udržeti Vitold spojení L-vy s Polskem, ale zároveň hleděl své vlasti zajistiti takovou míru samostatnosti, aby po smrti jeho nestala se úplně závislou na Polsku. Jsa podněcován od svých velmožův předsevzal sobě ke konci svého života uskutečniti záměr, který mu vnukl král Sigmund, totiž korunovati se za krále litevského. Král Vladislav Jagello dal k tomu na sjezde tří panovníků v Lucku (1429) své svolení, a již konány přípravy ke korunov^í Vitoldovu — od krále Sigmunda dojíti měla ho do Vilna koruna. Avšak pan- stvo polské s biskupem krakovským, Zby- hněvem Oleánickým, v čele záměru tomu od- porovalo a poselstvo Sigmundovo, nesoucí korunu, zadrželo. Mezi tím zemřel Vitold (1430). Avšak snahy Vitoldovy žily i po smrti jeho. Litvané toužili po obnovení bývalé samostatnosti a pravoslavní Rusové těžce nesli, že pomíjeni byli při všech výhodách a svobodách, které udíleny byly katolíkům na L-vě. Nespokojencům postavil se v čelo nejmladší bratr krále Vladislava, Svidry- gello, který již za Živobytí Vitoldova ně- kolikrát byl se pokoušel o vznícení povstání, a zvolen od nich za velikého knížete. V Sig- mundovi Lucemburském a v řádu rytířů ně- meckých nalezl ochotné spojence proti Pol- sku. Avšak Svidrygello brzy pozbyl přízně vlastní L-vy, poněvadž přes příliš přál pravo- slavným; místo něho povolán za velikého knížete Sigmund, bratr Vitoldův. Král Vla- dislav svolil k tomu, aby až do své smrti po- žíval úplné téměř samostatnosti, načež pak teprve měla obnovena býti unie horodelská. Obyvatelstvo ruské získáno tím, že práva a svobody katolické šlechty litevské rozšířena na všecku Šlechtu bez rozdílu vyznání, a rov- Litva. 187 než tak stalo se s přijetím jejím do rodů a erbů šlechty polské (1432). Svidrygello držel se ještě nějaký čas na litevské Rusi, ale r. 1435 poražen spolu s řádem německým u Vilkoměře na hlavu a hledal milost u krále. Až do r. 1440 vládl na L-vě kníže Sigmund, který však svou ukrutnosti a katolickým fa- natismem vznítil proti sobě spiknutí, jemuž padl i za oběC Po jeho smrti rozdělila se L. na několik stran, z nichž jedna zvolila sobě za velikého knížete krále Vladislava III. (t 1444). Tento poslal tam jakožto svého ná- městka bratra svého Kazimíra (f 1492), jehož však Litvané za skutečného velikého knížete prohlásili. Kazimír, řídč se radou Jana Gaštolda, naučil se jazyku litevskému a k L-vě velice přilnul. Vládl na L-vě, ne- ohlížeje se na Polsko. Zdálo se, že vracejí se časy Vitoldovy. Když r. 1444 Vladislav III. u Varny padl, Poláci zvolili sobě za krále Kazimíra, ale tento, jsa zavázán jistými sliby Litvanům v příčině sporných krajin (Volyně a Podolí^, nemohl přijmouti podmínek šlechty polské, která žádala, aby země tyto byly při- řknuty Polsku. Proto nechtěl přijmouti ko- runy polské, jsa pevně přesvědčen, že vy- trvalostí zvítězí. Teprve když Poláci svolili, aby Volyň a Podolí přiznány byly L-vě, Ka- zimír vstoupil na trůn polský. Snahou jeho bylo udržeti skutečnou osobní unii mezi Pol- skem a L-vou, ale tomu odporovali Litvané, kteří chtěli míti opět zvláštního velkoknížetc. Poměr mezi Polskem a L-vou byl velice na- pjatý. Poláci Podolí zabrali násilně a L-vě ho nevydali. Ač král k vůli sporným zemím od- kládal potvrzení privilegií v Polsku a ač jedna strana šlechty polské chtěla jej s trůnu se- saditi, zůstal přece status quo. Následek ne- příznivého poměru mezi Polskem a L-vou byl ten, že nebylo v nich jednotného postupu v záležitostech zahraničních a ve válkách každý stát musil spoléhati sám na sebe, jako na př. Polsko v dlouhé a těžké válce s řá- dem rytířů německých. Kazimír jakožto král polský obrátil všechen téměř zřetel svůj na západ své říše, kdež získal sice značných úspěchů, ale za to na východě L-vy počali růsti nebezpeční nepřátelé. Byla to především Moskva, která za současníka Kazimírova, Ivana III. Vasiljeviče, velice zmohutnéla. L. utrpěla velikou porážku tím, že republiky Pskov a Veliký Novgorod, které byly v jisté závislosti na ní, dostaly se do jeho moci (1464 a 1471). Ivan III. stal se nebezpečným sousedem tím, že hlásil se k ruským a pravo- slavným zemím litevským, jakožto k dědictví otců svých. Mimo to z poloostrova Balkán- ského počali hroziti Turci, kteří r. 1453 do- byli Cai^ihradu, a krymští Tataři za dynastie Girejovců vešli v přátelství s velikými kní- žaty moskevskými. Uvolněný svazek unie mezi L-vou a Polskem objevil se nejvíce po smrti Kazimírově (1492^ kdy Litvané zvolili sobě bez ohledu na Polsko syna jeho Alexandra, kdežto v Polsku stal se králem starší Jan Albrecht. Alexandrovi (1492— 1506) na- stala úloha brániti krajin litevsko-ruských proti Ivanu III., který žádal, aby mu bylo postoupeno Kijeva a Smolenska, kdyŽ již kní- žata severští, L-vě podřízení, dobrovolně byli se mu poddali. Alexander, chtě Ivana zí- skati, pojal dceru jeho Helenu za manželku (1495), zavázal se však jejímu otci, že jí ne- bude nutiti k víře katolické. Tím však pří- činy nepřátelství nebyly odstraněny a r. 1499 vypukla mezi L-vou a Moskvou válka. Ná- sledek toho byl ten, že Litvané pocítili po- třebu těsnějšího spojení s Polskem a téhož roku (1499) obnovili unii horodelskou. Ne- příznivý pak pro L-vu průběh války způso- bil, že po smrti Jana Albrechta Litvané sami starali se o to, aby měli s Polskem jednoho panovníka, a toho též docílili. Po zvolení Alexandrově za krále polského unie horo- delská sesílena v Mělníku (1501) usta- novením, že Litvané mají pro příště voliti sobě panovníka na společném volebním sje- zde, mají zavírati společné smlouvy, míti spo- lečné potvrzování privilegií a mince. Od té doby všichni králové polští byli zároveň ve- likými knížaty litevskými. Ve vnitřní vládě své však Alexander jak v L-vě, tak i v Pol- sku stal se úplně závislým na radě velmožů, jimž dal na to zvláštní privilegia (1492 v L-vě, 1501 v Polsku). Válka s Moskvou, jíŽ pomá- hali Tataři, vedena neŠfastně, tak že L. ztra- tila země v poříčí Desny řl503). Po smrti Alexandrově (1506) přistoupili Litvané k volbě dříve než Poláci a zvolili bratra jeho Sig- munda I. (1506 — 48), kterýž pak zvolen i za krále polského. Novou válku mezi L-vou a Moskvou vznítil Michal Glinskij, velmož li- tevský, kterýž býval důvěrným rádcem Alex- androvým, po jehož smrti pod heslem obrany pravoslaví hleděl utvořiti pod svou vládou zvláštní říši Litevsko-Ruskou. Lpělo na něm i podezření, že byl původcem smrti Alex- androvy. Proto vznítil povstání a povolal na pomoc velikého knížete moskevského Vasilja Ivanovice (1507). Po znamenitém vítězství Konstantina Ostrožského uOrŠi uzavřen s Mo- skvou »věčný mír« (1508) na základě příměří z r. 1503. Avšak již r. 1512 Vasilij z návodu císaře Maxmiliána I., který chtěl Sigmunda I. donutiti k ústupnosti v otázce českého a uherského nástupnictví, počal novou válku, která trvala až do r. 1522. L. ztratila v ní důležitou posici na východě, totiž Smolensk. Poměr L-vy k Moskvě ani potom se nezlepšil. U příležitosti smrti Vasiljovy (1533) Sig- mund I. válku obnovil, ale ta skončila se bez výsledku příměřím r. 1537. Samovolné odpa- dávání ruských krajin L-vy k Moskvě za Sig- munda I. zastaveno. Jak v Polsku tak i v L-vě staral se Sigmund I. o náležitou kodifikaci stávajícího práva. Co se mu v Polsku nepo- vedlo, na L-vě šťastně provedeno. R. 1522 se svolením pánů litevských dal sepsati t. zv. •Statut litevskýc, který r. 1529 byl do- hotoven a r. 1530 (1. led.) vešel v platnost. Sepsán byl jazykem nejprve ruským, pak i la- tinským a polským. Později byl opravován a doplňován; poslední redakce jeho pochází z r. 1588. >Jest to jeden z nejpořádnějších 188 Litva. toho času zákonníků, obsahující ústavu veli- kého knížectví Litevského. Veliký kníže za- ručuje Šlechtě privíleje, slibuje, že hranice L-vy rozmnožovati bude a pánův rad čili se- nátu neponíží. Senát, z vojevodflv, kastelá- nův, důstojníkův a dědičných knížat záleže- jící, skládá sněm zákonod^ný. Šlechta sama koná službu vojenskou, spravuje úřady, může ze země svobodně vyjížděti, z části s povo- lením a za poplatek, majetky svými svobodně nakládati; konečně můŽe samovládně pano- vati nad nevolnictvem . . . ; zabije-li koho, platí za to. Týž statut podal ' na ten čas dobře spořádané zákony civilně; velice a s větší důkladností než o čemkoliv jiném šiří se o trestech, které jsou mnohem ostřejší, než na př. v právě polském. Statut podal před- pisy soudního řádu, v čemž L. a zejména chudší šlechta velikého útisku zakoušela . . . Psáno jest to právo pro mocné pány, nižší trpěli jím ve mnohém.« (Perwolf.) Ve Statutě litevském viděti jest hlavně vliv práva ma- zovského, které mělo své zvláštnosti. Ruský jazyk na L-vě měl neustále převahu. Všecky téměř úřední listiny byly v něm vydávány. Užívalo se ho někdy i při písních v katoli- ckých kostelích. Pravoslavní za Sigmunda I. těšili se úplné náboženské svobodě. Bylť v tom jeho veliký smysl politický. Přes to však nedostávalo se jim mnohých svobod politických — na př. pravoslavní nemohli býti členy senátu, vojevody a p. Za vlády násle- dujícího velikého knížete litevského a zároveň krále polského, Sigmunda II. Augusta (1548—72) L. společně s Polskem získala Livonsko (1561), ale za to dostala se do války s carem moskevským Ivanem IV. Hrozným, který na ní dobyl (1563) Polocka. Jsa jedinj^m potomkem rodu Jagellovskcho a nedoufaje dosíci potomstva, zvláště mužského, Sig- mund II. August usilovně staral se o to, aby vzájemný poměr L-vy (a téŽ jiných zemí svých) a Polska definitivně upravil. Obě říše běnem dvou století sblížily se zevně i vnitřně, jak shora ukázáno, tak, že dokonání unie ne- činilo přílišných obtíží. Byly tu společné zá- jmy hospodářské (kolonisace v krajinách vý- chodních), civilisační (západní kultura) i sta- vovské (svobody a privileje šlechtické). Mimo to rostoucí moc Moskvy stávala se L-vě stále nebezpečnější. Těsnějšímu přilnutí L-vy k Pol- sku přála především drobná šlechta litevská, která toužila po tom postavení, které měla drobná šlechta polská, neboC na L-vě až do- sud politickou převahu měli velmoži. Unii odporovali litevští velmožové s knížetem Mi- kulášem RadziwiHem Černým v čele z obavy před přílišným sesílením drobné Šlechty. V 1. 1563—69 jednalo se na sněmích o unii L-vy s Polskem. Přičiněním hlavně samého Sigmunda II. Augusta L. nejprve postavena na roven Polsku v příčině parlamentu: na místo dosavadního sněmu-senátu — zavedeny podle vzoru polského zemské sněmíky a poselská jizba, obsahující zástupce jednot- livých sněmíků. Šlechtě dána samospráva podle jednotlivých zemí a právo voliti si soudce. Dosavadní řády feudálně zrušeny a trůn litevský, dosud dědičný, prohlášen za volební, jak to bylo v Polsku. Celá tato re- forma zapsána byla do nového, opraveného >Statutu litevského« (1566). K úplnému provedení unie mezi Polskem a L-vou sešel se r. 1569 společný sněm obou říši v Lub- lině. Když velmožové litevští neustávali od opposice, rozhodl se král provésti unii bez nich. Zástupcové Podlesí a Volyně neohlíže- jíce se na ně zavřeli unii s Polskem bez L-vy, a tak učinili pak i zástupcové Podolí a Ki- jevska. Když takto jihoruské země L-vy zí- skány byly unii a drobná šlechta vlastní L-vy na velmože tamní činila nátlak, vrátili se tito do Lublína a smluvili zvláštní unii, potvrze- nou privilejem ze dne 1. čce 1569. Dle této smlouvy Polsko a L. měly tvořiti jediný ne- rozlučný celek se společným králem, který se volf na společném sněme a společně jest korunován v Krakově; mají společné sněmy, minci a obyvatelé mohou vzájemně bez pře- kážky z jedné říše do druhé se stěhovati, kdežto dříve Poláci v L-vě pokládáni za ci- zince. Naproti tomu L. podržela samostatnou administraci, vlastní své vojsko a finance. To bjrl základ, na němž spočívala říŠe Polsko- Litevská až do konce svého trvání (1795). (O osudech této sjednocené říše viz Polsko, děiiny.) — Společenské poměry na L-vě při- blížily se do této doby značně poměrům polským. Nejvýše stála šlechta, ze které však největšího vlivu požívali majitelé roz- sáhlých statků, latifundií — velmoži, kteří nejprve podlehli zpolštění; veliká čásC jich byla původně národnosti ruské a vyznáním pravoslavná (Czartoryjští, Sanguškové, Višňo- věČtí, Sapěhové, Chodkěviči, Tyškěviči, Ra- dziwillové aj.). Avšak mnozí zůstali pravoslav- nými a ruskými a podporovali ruskou litera- turu až do konce XVI. stol. Za nimi, z ve- liké části v jejich službách, stála drobná šlechta s malým majetkem, úplně podobná drobné Šlechtě polské. Přijetí Šlechty litevské a ruské mezi šlechtu polskou dalo se nobilitací; kdo mohl se vykázati svým šlechtictvím čili bo- jarstvím, přijat byl do nějakého erbu pol- ského, čímž dostávalo se mu týchž práv, kte- rých požívala šlechta polská. Někteří bojarové na Rusi však nemohli se vykázati svým šlech- tictvím a stáli tudíž uprostřed mezi šlechtou a sedláky. Konali služby vojenské nebo hrad- ské a sluli bojaři putní, pancerní nebo služební. Města na L-vě užívala práva německého, nejvíce magdeburského. Dále byli p ochozí, lidé to svobodní, provozující obyčejně ře- mesla a nemající žádného stálého sídla. Mnozí z nich však často stávali se poddanými. Postavení poddaných bylo takové jako v Polsku i jinde. Byli to dědiční držitelé půdy, kterou vzdělávali, ale nesměli bez svo- lení svého pána (šlechtice) opustiti. Z půdy této platili různé poplatky a konali roboty na jeho vlastních pozemcícn. Stav jejich stále se horšil, až v XVII. stol. bída jejich dostou- pila svého vrcholu. Lépe vedlo se poddaným Litvané. 189 v krajinách jižní Rusi, kde na nich spočívala obrana proti nájezdům tatarským. Z nich vy- tvořilo se z veliké části kozáctvo. Ve star- ších dobách silně kvetlo na L-vě nevolnictví. Značnou čásf obyvatelstva L-vy tvořili Židé, jichž stále k východu přibývalo. — Jakožto čásť »Řeči pospolité* (t. j. říše Polsko-Litev- ské) L. tvořila jednu ze tří jejích provincií a dělila se na 11 vojevodství: Vilenské, Tro- cké, Žmuc&ké (starostenství), Novogrodské, Břeštské čili Polesí, Polocké, Minské. Viteb- ské, Mstislavské, Smolenské a od r. 1582 Li- vonské (čásf to Livonska vlastního). Vláda a správa soudnictví a vojsko na L-vé zaří- zeno bylo jako v Polsku (v. t.). Co do ná- boženství vedle katolictví a pravoslaví vniklo za Sigmunda IL Augusta do L-vy protestant- ství, podporované některými tamními vel- moži, zejména RadziwiUem. Bylo to především vyznání reformované. Katolictví však v L-vě vlastní mělo převahu. V zemích ruských pře- vládalo pravoslaví. Úsilí docíliti jednoty pravo- slavných s Římem se nedařilo. Unie ílo- rencká z r. 1439 získala je částečně, ale poČ. XVI. stol. upadla v zapomenutí. Teprve po smlouvě lublinské (1569) chopil se věci Sig- mund III. a docílil unie břeštské (1595), ale ani tato se nezdařila (viz Polsko). Literatura. Narbutt, Dzieje starožytne národu litewskiego (Vilno, 1835—41, 9 sv.); Jaroszewicz, Obraz Litwy pod wzgl^dem jej cywilisacyi do koňca wieku XVI II. (t., 1844 až 1845, 3 sv.); Lelewel, Dzieje Litwy i Rusi až do Unii z Polsky w Lublinie (Pař., 1839 až 1844, též v 5. dile sebraných spisů); Anto- novič, Očerk istoriji velikago knjažestva Li- tovskago (Kijev, 1878); Brjancev, Istorija Li- tovskago gosudarstva s dřevnějších vremen (Vilno, 1889); Vasilevskij, Očerk istoriji go- roda Vilny (t, 1871); Antonovič, Monografiji po istoriji zap. i jugozap. Rossiji (Kijev, 1882); Daškěvič, Zamětki po istoriji litovsko-russkago gosudarstva (t., 1885); J. Latkowski, Mcndog król litewski (»Rozpr. krak. akad.<, XX Vlil., 1892); Stadnicki, Synowie Gedymina (»Rozpr. krak. akad.c, III., VIL, 1875, 1877V, Šmolka, W pi^ciowiekow^ rocznic^ (1386) (Krakov, 1886); Goll, Čechy a Prusy ve středověku (Praha, 1897); Szajnocha, Jadwiga i Jagiello (Krakov, 1855, 4 sv.); Lewicki, Ober das staatsrechtliche Verhclltniss Littauens zu Po- len (»AItpreuss. Monatschrift*, XXXI.); Le- wicki, Powstanie Šwidrygielly (»Rozpr. krak. akad.c, XXIX., 1892); Lewicki, Wst^pienie na tron Kazimierza JagieHonczyka (>Rozpr. krak. akad.«,XX., 1887); Linničenko, Čerty iz isto- riji soslovij v jugozap. Rusi (1894); Ljubav- skij, Oblastnoje dělenije i městnoje uprav- lenije Litevsko-russkago gosudarstva so vre- meni izdanija pervago fitovskogo statuta (Mo- skva, 1892); Vladimirskij Budanov, Německoje právo vPolšé i Litvě (>Žurn. min. nar. prosv.<, 1868); Kojalovič, Dne vnik Ljublinskago sejma (Petrohr., 1869); Kojalovič, Lek čiji po isto- riji zap. Rusi (t, 1884); Malyševskij, Ljub- linskij sjezd (1869) ; Pelesz, Gesch. der Union d. ruthenischen Kirche m. Rom (1880, 2 sv.). Ostatek viz literaturu dějin Polska, z níŽ zejména vytýkám nejnovější a nejlepší spis: Lewicki, Žarys historyi polskiej až do naj- nowszych czasów (3. vyd., v Krakově, 1897). Dobrý přehled též u Schiemanna, Russland, Polen u. Livland bis ins XVII. Jahrh. (I. a II. v Onckenově Allg. Geschichte, sv. lí., 10., 1, 2). Bio. Utvaaé jsou dnes zbytkem národa, který ze značné části podlehl a stále podléhá vlivu národů sousedních. Nejosudnějším bylo L-nům v příčině národnosti sousedství národa pol- ského, s nímž velkoknížetství Litevské a Žmuď od staletí jest ve stycích politických a kulturních. Veliká Čásť L-nů, nejprve šlechta a obyvatelstvo měst, se popolštila a podnes f)opolšťuje; teprve v posledních dvou desíti- etích národní uvědomění u L-nů se vzmáhá tou měrou, že i proti Polákům vědomě se brání dalšímu odnárodňování. Poruštění pod- lehli L. do jisté míry jen tam, kde stýkají se s Bělorusy. Na území pruském podléhají zase vlivu německému. V době nejnovější i vliv lotyšských sousedův a přestěhovalců půso- bívá odnárodnění. Nikde netvoří L. celku neprosto úpěného jinými národnostmi; i v kra- jích nejlitevštějších obyvatelstvo měst a drob- ná šlechta jest většinou nelitevská. Odnárod- ňování toto podporováno jest nemalou mě- rou tím, že ani v Prusku ani na Rusi není obecných škol litevských, ba že na Rusi od r. 1864 jest zapověděno tisknouti litevské knihy. V Prusku jsou dnes L. v sv. cípu vý- chodních Prus, asi k čáře vedoucí od ústí ř. Deime přes Goldapp k ruským hranicím, dle sčítáni z r. 1890 v počtu 121.345 (ještě r. 1864 152.000). V Rusku žijí L. skoro v celé gub. kovenské (na vých. v novoaleksandrov- ském Újezdě jsou hranicemi mezi L-ny a Bě- lorusy ř. Drisjatvica, jez. Drisjatva, ř. Kyčka, jez. Muva a Ryča), v sev.-záp. části gub. vi- lenské (Újezdy vilenský, trocký, svěncjanský, lidský, oszmjanský^, v gub. grodenské v okolí Druskenik a v části Újezdu slonimského, v sev. části gub. suvalské (asi k linii Przerosl-Prze- lom); dle sčítání z r. 1885 bylo jich zde 2,458.825. V posledních 20 letech mnoho L-nů (kol. 300,000) vystěhovalo se do Ameriky; usazují se nejvíce v Pennsylvanii. Nábožen- ství jsou v části pruské celkem lutheránského, v části ruské katolického; pokusy ruské vlády, získati L-ny pravoslaví, nemají hrubě úspěchu. Živí se z největší části rolnictvím, mimo to živnostmi lesnickými (dehet) a ry- bářstvím, řemesla a obchodu méně si hledí. Rolníci rádi obírají se i chovem dobytka (zvi. v gub. kovenské vepřového), koní, vče- lařením. Hospodářství dostává nejst. syn nebo zeť, obyč. velmi záhy za živobytí otce vý- minkáře, mladší synové odbýváni podíly nebo dáváni na studie. Šlechta vyšší úplně, nižší skoro úplně jest polská; v intelligenci litev- ské zvláště hojně zastoupen jest stav kněž- ský. L. venkovští žijí nejvíce v samotách (jen v gub. vilenské jsou pravidlem vsi^, v dom- cích dřevěných, při nichž nescházejí zahrádka a sad. Muži šatí se dnes obyčejně po způ- 190 Litvané. sobě německém nebo slovanském; ani kroj ženský nemá mnoho samostatnosti: děvčata nosí vlasy proplétané zelenými stužkami, na hlavě pokrývku ze stříbrných port, pod níž zatkává se symbol panenství, routová snítka. Život domácí provázen je hojnými obřady starodávnými, s hojnými říkadly a zpěvy. Obřady takové jsou při narození Tiítéte a krtinách, zvláště rozmanité při svatbě; při pohřbu zvi. zmínky zasluhuji básnické nářky (raudy), recitované zvi. ženami na hrobě ze- mřelých. Též rolnické zaměstnání provázeno bývá obřady rozličnými, při počátku jarních prací, při vyhánění dobytka, při obžinkách atd. Ve styku s cizinci jsou L. sprvu nedů- věřiví, ale poznají-li člověka dobrého, nej- výše ochotni a pohostinní. Povahy jsou cel- kem pohodlné a trpné. V jídle a pití jsou přáteli hojnosti. Mimo nápoje kupované (ko- řalku, pivo) znají ještě medovinu a domácí pivo (alus). Postavy jsou L. prostřední, statné, zřídka k tlouštce inklinujíce; plef je bílá, vlasy obyč. hladké, rusé nebo světlehnědé; muži nosí kníry. Oči jsou modré, řidčeji hnědé; útvar lebky mesokefalní, tváře svěží, zuby rovné. Uvědomění národní v lid pro- niká teprve v poslední době; zejména po- polšťování bývalo do nedávná jaksi samozřej- mým při L-nech z ruské Litvy, jakmile na- byli vyššího vzdělání nebo postavení sociál- ního. — Srv. A. Zweck, Litauen, eine Lan- des- und Volkskunde (Štutg., 1898); Brenson, Zur Anthropol. der Litauer (Jurjev, 1883); Olechnowicz, Charakterystyka Litwinów z ok. Olicy (»Zbiór wiadom. do antrop. kraj.«, 1895); Wolter, Pamjatn. knížka koven. gub. (1888). Jazyk. Littívský jazyk jest nejdůležitějším zástupcem jazykové větve, která jmenuje se litevskou v širším smysle slova, dnes obyč. baltskou. V době starší byla kmenů balt- ských řada značná a mluvily asi rozličnými dialekty a jazyky; nenáhlou assimilací vyvi- nuly se z nich 3 hlavní jazyky baltické: jazyk litevský, lotyšský a vymřelý pruský, které přes zeměpisnou svoji blízkost jsou si mnohem více nepodobny než jazyky slov. mezi sebou, tak že L-an s Lotyšem si neroz- umějí. Jazyky baltské patří k vých. skupině jazyícův indoevropských (v. XII., 618.). Ze- jména úzce jsou příbuzný s jazyky slovan- skými, majíce hojně znaků s nimi společných, které scházejí v ostatních jazycích indoevrop- ských, aniž proto lze s bezpečností souditi, že by předkové Slovanův a kmenů baltských byli kdy mluvili jazykem jediným (baltsko- slovanským). Hlásky jazyka litevského vynikají v ne- jedné příčině starobylostí nad slovanské. Tak samohlásky dlouhé, které ve slov. na mnoze se zkrátily, zachovaly délku (jen na konci slova za jistých podmínek se krátí): na př. gjrvas (lit. y = dlouhé f), čes. fiv; dvoj- hlásky, v slov. přeměněné v samohl. jedno- duché, skoro naskrze se zachovaly: na př. lit. sausaSt slov. si/cAa, pův. sausos; lit. eiti\ slov. Iři (jíti); lit. atlaikas^ slov. ottléki (zby- tek, pův. loiqos); samohl. í, m, í7, ve slov. změněné v », s, y, zůstaly: na př. lit. súnus^ slov. sym; lit. pikis (smůla), slow, ptkh, pův. pik'. Jako v slovanštině tak i litevštině sply- nulo pův. a s o v jedinou samohlásku: na př. lit. ariuy slov. orjq (ořu), pův.ar-; lit. naktis, slov. noktb (noc), pův. nokt. Zvláštními dvojhl. lit. jsou ě (fV) a u (ua), é z eiy oi, ai (na př. lit. sněgas, slov. snégt (sníh, pův. snoighv-); ů v jistých případech z ó (na př. lit duti, slov. dáti, pův. dO'), Přízvuk htevský je volný, neupoutaný na jedinou slabiku, podobný pří- zvuku praslovanskému, jak jej poznáváme z ruštiny a jazykův jihosfovanských; slabiky s dlouhými samohláskami, s dvojhláskami, se skupinami samohlásek s likvidami nebo no- sovkami (na př. ar an atd.) vyslovují se dvo- jím způsobem, s intonací taženou a raženou, jako bývalo i ve slovanštině vůbec (zbytky v ruštině a jihoslovanštině) a asi i v pra- jazyce indoevropském. V příčině souhlásek srovnává se litevský jazyk m. j. se slov. v tom, že původní aspiráty vesměs ztratily aspiraci: na př. lit. stóti, slov. stati, pův. sthd-\ lit. búti, slov. hyti, pův. bhu-. Za pův. palatálné souhlásky má lit. / a { (slov. s a ^V, na př. lit. širdis, slov. Sbrdhce, lat. cord-\ lit. finóti, slov. ^Mtfři, lat. (g)n5scere; lit. vefit, slov. ve^q, lat. vehd. Souhlásky hrdelně před úzkýnii samohláskami nemění se tak mocně jako v slovanštině, poněkud jen se měkčíce: na př. lit. vok. sing. vilke, slov. vblče, s měkčím k než nom. sing. lit. vilkas, gývat (živ) s měk- čím g než v gaivinu (oživuji). Koncové s v li- tevštině zůstává: na př. lit. súnus, slov. syn§. — V příčině tvaroslovné celkem litevský jazyk se shoduje se slovanským více v skloňování než v časování. Pády má celkem tytéž jako slovanština (až na to, 2e gen. a lok. dvojn. č. zanikl) a jako v slov. i v lit. u o-kmenů gen. sing. je původním ablativem (lit. dumo, slov. dyma z abl. *dham5d, lat. fBmd\d]^ ; číslo jest trojí (dvojné vůčihledě zaniká); rod jmenný jen dvojí, protože rod střední (za- chován v pruštině) mimo některé zbytky u zá jmen a příd. jmen zanikl (i v lot.). Tvary pádů většinou jsou tytéž jako ve slovanštině^ odečtou-li se nutné rozdíly hláskové; též kmenové skupiny jmenné v obojích jazycích jsou celkem stejný. Poměr mezi deklinací jmennou a zájmennou v litevštině proti slo- vanštině je poněkud posunut: zájmeno ro- dové z části dostalo tvary jmenné (tak celý ženský rod, z části i mu&ký); naproti tomu přídavné jméno skoro naskrze v rodě muž- ském dostalo deklinaci zájmennou. Jako slo- vanština, má i litevština složenou deklinaci přídavných jmen, a spojování skloňovaného příd. jména se skloňovaným zájmenem (jis) je mnohem zřetelnější ještě než ve slovan- štině: na př. lit. gyvas (živ), slož. gyvas-is (živý), gen. gyvo-jo, dat. gyvam-jam atd. Stup- ňování jmen příd. děje se způsobem pod- statně odchylným od slov. — V časoslově celkem kryjí se hlavní třídy slovesné, ač v podrobnostech mezi slov. a lit. jsou značné rozdíly. Charakteristickou známkou jazyků baltických vůbec jest, Že v 3. os. nemají roz- Litvané 191 dílu dle čísla: ná př. lit. veda (= vede i vedou) č. jedn., dvoj. i mn. Slovesné tvary litevské rozpadají se ve 3 skupiny: ke skupině pří* tomného času patří indikativ, zbytky starého optativu-imperativu, partie. Činné a trpné (na př. lit. vedamas = veátvi)\ ke skupině času minulého indik. min. času s participiem; ke skupině infinitivné infinitiv (tvořený podobně jako ve slov., vésti), supinum {vestu), futurum {vesiu z veďsru] zbytky tvarů pod. jsou i ve slov.); k téže skupme tvarové patří i několik novotvarů speciíícky litevských, kterých ani lotyština nemá: běžný imperativ (s částicí ki: ves'ki, ves-ki'te '^ vea, vedte); optativ (supi- num se starým opt. slovesa búti: vestum- biau = rád bych vedl), imperfektum (vesda- vau= vodíval jsem) a přechodník (vesdamas = veda). Tvary minulého času (mimo partici- pium, v podstatě totožné se slov. přechod- níkem min. č.) nemají hrubě v slov. ničeho přímo totožného: tvoří se (mimo part.) zna- kem o (t. j. pův. 5) nebo € (na př. suko-me^= točili [soukali] jsme; vcrfřme = vedli jsme); tvary podobné ojediněle objevují se i v ji- ných jazycích indoevr. (na př. lat. er-a'mus=^ byli jsme). Jazyky baltické vyvinuly při slo- vese zvláštní >reflexivum€, tvořené zájm. zvratným si, přivešovaným na konec (po pří- padě vsouvaným mezi předponu slovesa a sloveso); na př. lit. 5M/fd = točí (pro všechna tři čísla), suka-si = Xot\ se nebo točí si, ne- si-suka^^ netočí se nebo netočí si. — V skladbě podobnost slovanštiny s litevštinou je velice podrobná: z vazeb, které mimo né v jazycích indoevropských nenalézáme (aspoň ne v stejné vyvinutosti), buď uveden genitiv u slovesa záporného a u supina, instrumentál výroku, dativ s infinitivem; zvláště tcž bohatost vi- dových rozdílů v slovese a užívání stejných prostředků (odvozování sloves a skládání s předložkami) činí litevský jazyk velmi po- dobným slovanským. — V slovníce příbuz- nost jazyků slovanských s baltickými vystu- puje méně určité než v mluvnici. Mají sice obojí jazyky velmi mnoho slov společných, zejména i takových, kterých v jiných jazy- cích indoevropských není, ale slova takováto velmi často již z příčin hláskoslovných znějí nestejné. K tomu obojí jazyky mají velice hojně slov svých vlastních, i k označení pojmů nejběžnějších, jimiž liší se od sebe. Od slov, která jsou společná jazykům slovan- ským a litevštině od pradávna, jest lišiti veliké množství slov, jeŽ litevŠtina převzala ze slo- vanštiny (naopak stává se velmi zřídka), na př. měst as (město), prětelts (přítel), čSsas (čas) atd. Nejstarší ze slov takto přejatých, tak na př. většina slov, týkajících se věcí náboženských, pocházejí z ruštiny; daleko největší počet však z polštiny v souhlase s osvětovými styky L-nů. Litevský jazyk rozpadá se v řadu nářečí, všelijak rozdělovaných. Nejčastěji na nářečí horní (č. aukštotská) a dolní (č. žemaitská, u spis. lat. samogitská, u Poláků žmuďská). Hranice obojích nářečí však nejsou totožný s polit, hranicemi bývalé Žmudi. Fortunatov a j. dělí správněji nářečí lit. v 3 skupiny : 1. Severozápadní: vlastní nářečí žemait- ská v gub. kovenské při dolním toku Němnu : v Újezdě telšském, rossienském (mimo jv. jeho část) a v záp. části újezda šavelského, mimo to nářečí memelské v nejsev. části pruské Litvy. 2. Východní: v guD. kovenské Újezdy poněvéžský, vilkomirský, novoaleksandrovský, vých. čásf Újezdů šavelského a kovenského; nářečí gub. vilenské; vých, čásť nářečí v gub. suvalské ; nářečí v gub. grodenské. 3. S t ř e d n í : v Litvě pruské (mimo nářečí memelské) a ve zbývajících částech ruských gubernií suval- ské a kovenské. — Srv. A. Schleicher. Lit. Grammatik (Praha, 1856, 1857); Fr. Kurschat, Gramm. d. lit. Spr. (Halle. 1876); O. Wiede- mann, Handbuch der lit. Spr. (Berlín, 1897); M. Voelkel, Lit. Elementarbuch (Heidelberk, 2. vyd. 1897); Leop. Geitler, Lit Studien (Praha, 1875); t., Bcitrage zur lit. Dialckto- logie (>Zprávy€ vid. akademie, CVIII.); Ad. Bezzenberger, Beitr. zur Gesch. d. lit. Spr. (Gotinky, 1877); A. Leskien, Ablaut d. Wurzel- silben im Lit. (»PojednánÍ€ saské spol. nauk, 1884J; t, Bildung der Nomina im Lit. (t., 1891); J. Zubatý, Baltische Miszellen (>Indog. Forschungen*, III.— VIII.) ; G. H. F. Nessel- mann, Wórterbuch der lit. Spr. (Královec, 1851); Fr. Kurschat, Wort. d. lit. Spr. (Halle, 1868—1883); M. Miežlnys, Žodynas liet. (Tylž, 1894); Litovskij slovař A. Juškeviča I. (Petro- hrad, 1897). Literatura vlastní na Litvě počíná se teprve v XVI. stol. a málo lze z ní uvésti, co by vynikalo nad míru nejnutnějších potřeb literárních. Nejstarší památkou jazyka litev- ského vůbec je stuha domácího díla z r. 1512, v níž vetkána lidová píseň posud zpívaná (vyd. Nehring v Bezzenbergerových >Beitr.<, XV.). Písemnictví století XVI.— XVIII. jest takořka výhradně obsahu náboženského^ sloužíc na mnoze pouhými překlady potře- bám církevním. Tím a i politickým rozště- pením území litevského vyloží se, že do ne- dávná nebylo vlastní společné literatury li- tevské ani společného jazyka spisovného. V Prusku je litevské písemnictví protestant- ské, a za jazyk spisovný po některém kolí- sání ustálil se dialekt středního pruhu pruské Litvy (kol. Stalupon), v polské Litvě katoli- cké a jednotný jazyk spisovný ustaluje se vlastně teprve v nejnovější době (celkem mimo rozdíly lexikálně shodný s pruským^ ze pruhu od Stalupon ke Kovnu); většina spis. polskolitevských psala dialektem svým. Na rozdíl od písemnictví lotyšského praco- vali o literatuře litevské skoro naskrze rodilí L. a dobří znalci svého jazyka. V pruské Litvě první práce obstaral Mart. Moswid (t 1562); vydal překlad Luthcrova Malého Katechismu se slabikářem a několika písněmi (1547 v Královci), překlad Te Deum laudamus a j. písní (t., 1549). K němu se řadí m. j. Bartol. Willent (f 1587) překladem Kate- chismu (1579) a čteni \ evang. a epištol (1612)^ Jan Bretke (f 1602, v. t.), m. j. Zpěvnikem (1589), Postillou (1591) a rukopisným přckla- 192 Litvané. dem celé bibl€. V XVII. st. činnost literární a vydavatelská je dosti skrovná. Mimo menši spisky zasluhují zmínky Zpěvník Laz. Seng- stocka (t 1621) z r. 1612, Žaltář z r. 1625 v překl. Rhesové (f 1629), Zpěvník z r. 1666, v překlade rozl. spisovatelů, později opětovné vydávaný a doplňovaný, z téhož roku modli- tební kniha Dan. Kleina (f 1666). V XVI. st objevují se i první mluvnice litevské v Pru- sku: Kleinova z r. 1654 a Schultzenova z r. 1673. V XVIII. stol. objevuje se knih ]. oj něj i, zejména zásluhou krále Bedřicha Vi- léma I., jenž staral se svědomitě o vzdělání knéží a učitelů litevských, hlavně založením litevského semináře v Královci. Mimo dosti hojné náboženské spisy {Nový Zákon -^ překl. Bernh. von Sanden 1701 a j. p.) objevuje se i znamenitý básník Christian Donalei- tis (1714—80, v. t.). Jak malá byla potřeba literatury neduchovni, dokazuje nejlépe fak- tum, že básně jeho, z nichž vynikají zvláště > Roční počasí « , vydávány byl y teprve v XIX . st. (posléze r. 1896 v Shenandoahu v Americe). 1 XIX. stol. vykazuje s počátku hlavně spisy náboženské, z části otisky starších. Spiso- vatelé litevští dbají hlavně o studium a očištění jazyka litevského, jsouce spíše Němci než L-ny. Nejvýznačnější postavou je Friedr. Kurschat {Kurs^aitis, 1806—85, v. t.), jenž studiemi mluvnickými, opravou překladu bible a i. získal si znamenitých zásluh. V XIX. st. založen Kurschatem i první litevský Časopis (»Kcleivis€ [Poutník], 1849—80), k němuž ča- sem přidružilo se několik jiných. R. 1879 za- ložena v Tylži Litevská literární společ- nost, jejíž >Mitteilungen< sledují sice v první řadě cíle vědeckého prozkoumání Litvy, ale nejsou bez významu pro chudou literaturu pruských L-nů. V posledních letech přelo- žením vydávání litevských knih pro ruské L-ny do Prus nastalo i jakési sblížení mezi oběma větvema litevského písemnictví, jež nicméně posud liší se písmem (pro pruskou Litvu německým) a směrem náboženským. V Litvě polské písemnictví rozvíjí se sice o něco později, ale přirozenou měrou samostatněji než v Prusku. Prvním spiso- vatelem zde jest Mik. Dauksza (Dau^s^a), který vydal r. 1595 ve Vilně překlad Kate- chismu Leáesmova, r. 1599 t. překlad Postilly (z polštiny). Ze XVI. stol. pochází ještě jen jiný katecnism z r. 1598. V XVII. stol. pů- sobil m. j. Jan Jachnowicz, vydávaje po polsku i litevsku knihy náboženské (f 1668) ; zvláště však vynikl znamenitý filolog a ka- zatel, jesuita Konst. Szyrwid (1564 — lóSlJ. Szyrwid vydal r. 1629 ve Vilně slovník poí- sko-Iat.-lit. (Dictionarium triům linguarum; vydán opětně vl. 1631,1642,1677,1713), téhož roku Punkty Ka^an od Adwentu ai( do Póstu^ polsky a litevský; r. 1630 vyšla prý od něho lit mluvnice (Oavis linguae lithuan.), která byla by nejst. lit. mluvnicí vůbec. Mimo uve- dené vyšlo v XVII. stol. ještě něco spisů náboženských; mimo katolické i kalvinský Katechismus (1681); tisk kalv. bible (v Lon- dýně 1660—63) nebyl dokončen. V XVIII. st. vycházely spisy výhradně náboženské: tak překlad Tomáše iCempenskéhOy Kancionály^ pře- klaáy ^ bible. Život Kristův^ P, Marie i jiných svatých a pod. Teprve v XIX. stol. praco- váno i v oborech jiných, ale vlastního života literárního vlastně dlouho nebylo, jednotliví spisovatelé pokoušeli se v písemnictví spíše z osobní choutky, na mnoze svých prací ani tiskem nevydávajíce. Některé básně, duchovní i světské, z první pol. XIX. stol. v lidu zobecněly, ale celkem vliv literatury nedu- chovní omezoval se na uzounký kruh vlast- ních Hterátů. Působili tak m. j. Dionys Paszkiewicz {Pos^a, f 1831), původce drobných básni, překladatel Eneidy a archaeo- log; Ant. Drozdowski {Straidelis, 1763 až 1833), básník oblíbených písní duchovmch i světských; Ludv. Ad. Juccwicz, překla- datel ukázek z básnictví polského (1837); Laur. Iwiňski, vydavatel kalendářů (1847 až 1863) a Historie o Genofevě (1863), biskup K. M. Wolonczewski (Žemajc^iu Wisku- pisté, popis biskupství žmuďského, 1848); prof. A. Baranowski (Onikštský les, krásná báseň popisná a vlastenecká, vydaná po prvé Geitlerem v »Lit. Studien«, 1875) a j. Nej- větší význam z těchto spisovatelů měl Ši- mon Dowkont (t 1864, v. t.), historik a spis. nejrozličnějších knížek populárních. Též Ant. Juszkewicz (f 1880J patří k této ge- neraci spisovatelské; byl horlivým sběrate- lem lidových písní a materiálu lexikálného (tento počala vydávati petrohradská akade- mie 1897). Zatím stihla však písemnictví li- tevské na Rusi r. 1864 pohroma Žalostná tím, že vláda ruská zakázala trestem za účasten- ství L-nů v polském povstání vydávati knihy litevské písmem latinským. Zdálo se, Že písem- nictví litevskému zasazena tímto zákazem rána smrtelná; ale záhy L. polští přeložili vy- davatelskou činnost do Pruska (zejm. do Tylže) a šíři odtud litevské knihy do své vlasti podloudně s horlivostí stále rostoucí; v posledních letech i vystéhovalci v Americe pilně účastní se této práce. Knih v cizině vydáno zejm. v posledních 2 desítiletích ve- liké množství. Vydávány nejvíce knihy ná- boženské, mimo to i slabikáře a jiné knížky počátečné pro děti, spisy populárně poučné, povídky, otisky spisů starších (zvi. Dowkon- tových historických) a j.; i něco spisů bás- nických vydáno. Význam této literatury leží hlavně v poučování lidu a v probouzení i udržování národního uvědomění; v tomto směru s velikým zdarem působí zejm. něko- lik časopisů (nejstarší >Auszra« [Jitřenka |, 1883—86; po ní několik časopisů jiných, vy- dávaných v Prusku i v Americe; od r. 1898 vydávána i revue ^Dirva* [Role] v Shenan- doahu). Z účastníků této práce zasluhuje zmínky zejména J. Basanovič, zakladatel >Auszry« a badatel v národopise; spisovatelé ostatní větším dílem se skrývají pod pseud- onymy úzkostlivě chráněnými. Soustředění li- terární práce v posledních letech způsobilo zejména též, že vyvíjí se užívání jednotného jazyka spisovného. — Srv. M. Stankiewicz, Lit váné. 19.^ Bibliografia Litewska od 1547 do 1701 r. (Krakov, 1889); S. Baltramajtis , Sbornik bibliogr. materialov . . . s prilozenijem spiska lit. i drevne-pruskich knig s 1535—1891 g. (•Zap. geogr. obšč.«, XXI.; Petrohr., 1891); A. Bezzenberger, Lit. und lett. Drucke des XVI. u. XVlf. Jh. (Gotinky, 1874—89); řadu statí v >Mitteil. der Lit. Litter.-Ges.* (Hei- delberk. od r. 1883); A. J. Zanavikutis, Sta- tistique des livres lithuaniens imprimés en Prusse 1864—96 (Tylž, 1898). Daleko větší význam, než písemnictví umělé, má lit. literatura lidová. V první řadě stojí tu nepřehledné bohatství lidových písní {dainy)t které hloubkou citu a něž- ností výrazu vzbudily pozornost jiŽ tehdy, když Ruhig r. 1747 několik jich uveřejnil při své mluvnici litevské. Zachovalo se něco písní mythologických rázu rozhodně pohan- ského, málo písní povahy více méněepické; hlavním oborem dain litevsk^ch je však ly- rika, většinou zádumčivá, líčící s oblibou situace a city vznikající z poměru mezi mi- lencem a milenkou, bratrem a sestrou, mla- dou Ženou a její starou i novou rodinou. Ani píseň Žertovná (na př. častý motiv zví- řecí svatby) neschází. Ustálenost epithet, uží- vání slov mimo píseň neznámých (někdy i slov, jichž význam pěvci není znám), jisté ustálené zvláštnosti skladby dokazují, že tvo- ření písní na Litvě je prastaré. Melodie jsou ušlechtilé a výrazné. Dainy litevské v našem století pilně byly sbírány. Sbírky starší slou- čil Nesselmann ve své sbírce (Berl., 1853, s překl. něm.), nové vydali m. j. Fortunatov s Millerem (Moskva, 1871, ve spisech univ.), O. Kolberg (Fiešni ludu lit, s pol. překl.; Krakov, 1879), A. Juškevič (Kazaň, 1880—82; Petrohrad, 1883). S jinými plody lidového umění vydány písně m. j. v Schleicherově Lit. čítance (Praha, 1857; něm. překl. ve Vý- maru, 1857), v Geitlerových Lit. Studien (Praha, 1875), v Leskienové a Brugmannově sbírce Lit. Volkslieder und Marchen (Štrasb., 1882), v Bezzenbergerových Lit. Forschun- (Gotinky, 1882), v »Mitt. der Lit. Litter.- Ges.< a j. Nápěvy některé vydal Nesselmann, zvi. Chr. Bartsch {Dainu balsai; Heidelberk, 1886, 1889). I překládány bývaly hojně; do češtiny přeložil Čelakovský výbor ze sbírky Rhesovy (1825), Geitler výbor ze sbírky Nesselmannovy a své (v rukop.). — Mimo písně má lid litevský i hojnost pohádek, pří- sloví, pořekadel, hádanek, říkadel a pod., které však nevynikají takovou svérázností jako písně. — Srv. L. Nast, Die Volkslieder der Lit. inhaltlich und musikalisch (Tylž, 1893; progr. gymn.); J. Zubatý. O alliteraci v písních lotyšských a litevských (> Věstník kr. č. spol. naukc, 1894); J. Lautenbach, Očerki iz istoriji litovsko-latyšskago narod- nago tvorčestva (Jurjev, 1896; ze spisů univ.); F. a H. Tetzner, Dainos, lit. Volksgesánge (Lip., 1897). V jiných odvětvích umění nevynikli L. způsobem pozoruhodným. Zajisté vyvinulo se i u nich v době samostatného vývoje jakési OuQv Slovnik Naučný, tv. XVI. 28 2 1900. umění stavitelské a výtvarné, a!e nemáme o něm bližších vědomostí. Ještě dó nedávná pěstovali mimo zpěv i hudbu nástrojovou, užívajíce rozličných svých nástrojů, z nichž nejvýznačnější byla citerovitá kankle. Dívky a ženy litevské mají své ruční práce, vý- šivky a pod., jímž posud málo pozornosti věnováno; význačno je pro ně podnes pěsto- vané tkaní stuh a pod. s výzdobou ornamen- tální i s nápisy, k němuž užívá se zvláštního primitivního náčiní; tomuto umění děkujeme za nejstarší památku litevského písemnictví. Mythologie. L. zůstali sice z indopvrop- skýcn národů nejdéle pohany, ale o nábožen- ských názorech a obřadech jejich víme cel- kem málo bezpečného. Jest několik spiso- vatelů polských z doby starší, kteří o pohan- ství litevském napsali zprávy, plné výmyslů; těchto výmyslů zmocnily se i předsudky vě- decké, hleclající na Litvě stopy mythologie římské (pro skutečné i domnělé shody slovné, jako deu5\\\i. dievas; ignis: lit. ugnis] Pltalia: lit. Litua), řecké, indické, iránské a j.; ještě r. 1883 vydal J. Veckenstedt spis Die Mythen, Sagen und Legenden der Žamaiten, v nčmŽ lehkověrně opakovány staré výmysly i nové mystifikace, jichž obětí se stal. Jedinými bez- pečnými prameny pro poznání litevské my- thologie • jsou zprávy starších spisovatelů (Tacitus, Wulfstán, Jeroným Pražský, o kte- rém v. XIII., str. 257 a násL), nářky někte- rých spis. ze XVL stol. a násl. na zbytky pohanství u L-nů, obřadové zvyky litevské, z části i některé písně a pohádky, v nichž ovšem staré motivy všelijak přetvořovány. Nepochybným božstvem litevskjm byl bůh hromu a blesku, též dešfů a jiných zjevů atmosférických, Perkúnas (Perun), jehož nepřítelem a protivníkem byl ďábel Velnas. Mimo tyto individuálnější postavy objevuje se řada jmen jiných, která, pokud jsou jas- nější, dávají tušiti, že L. ctili rozličné zjevy a moci přírody je obklopující jakožto dárce (nebo i ničitele) pohody, úrody, štěstí rodin- ného atd., aniž se z nich vytvářely snad sku- tečné postavy božské. Tak Žemyna (bož- stvo země), Saule (slunce), Medinis (bož- stvo lesa) a mn. j. I jednotlivým předmětům přírodním samým, lesům, hájům, velikým stromům, vodám a pod., dostávalo se zbožné úcty, aniž proto viděti v nich smíme sku- tečná božstva. Chrámů ani hierarchického zřízení nebylo; úcta bohům vzdávána jednak v přírodě samé, v hájích, u jednotlivých stromů n. pod., jednak u primitivních oltářů (ohnišť) v hradech i mimo ně. Úcta tato jevila se obětmi (obětována dobytčata, plodiny su- rové i zpracované, příze, sýr a mn. j.; i lid- ské oběti snad byly), udržováním věčných ohňů na svatých místech, bezpochyby i ří- kadly a zpěvy. Zvi. často uctíváni i hadi m. j. předkládáním mléka a jiných potravin. Také byly rozličné obřady ke zpytování a hádání budoucnosti, k léčení nemocí a pod. L. věřili (a z Části i posud věří) i v duchy podřízenější, dobré i zlé: čerty. Ženské zlé duchy Laumy, v dobré Laimy, ochránkyně a 13 194 Litvínov — Litzmann. dárkyně zvi. Stéstí rodinního, a j. Duie zc- mfelých ívele) iíly jim í po smrti; strojeny jim zvi. na podzim hostmy, v pohřebních nářcích podnesodevidávajl se jim án ochrany noví zemřelí. — Srv. A. Mierzyrtski, Žródta do mitologji litewskiej (Varšava, 1892. 1896Í; A. Brůckner, Staroiytna Litwa(>Bibl. Warsi.c, 1897, 1898). Zfý. UtvlAOV: 1) L. Dolní [NUder-UJtens- dorf), ves v Cechách, hejtm. a okr. Most, fara a pi. Hor. Litvínov; 63 d., 136 ob, č., •— I. (1890), 2tf. Sk., telegraf, stanice Rak. «p- ÍJ- luujijd ivt:iacjj, v ^vvi.aiijL. ocuui/t Šenu, nařež připojen napřed k Jiřctinu, . tom k Duchcovu. — 3) L. Horní nebo Svrchní (Ofcer-L.), město t. na Zlatém po- toce, v hejtm. á okr. mosteckém; má 313 d., 212 ob. č., <853 n. (1890), far. kostel sv. Mi- chala arch., 5tř. £k. obec. (s párali.) a 3tř. měi(. pro ch). a div., odbornou šk. hračkář- skou, soukr. nemocnici, lékárnu. pS., telegraf a stanici Rak. st. dráhy (Chomútov-Podmo- kly), založ, a spoř. spolek, čctn. stanici, hned. doly, továrny na nábytek z ohýbaného dfeva, pa hrařky a nábytek dětský, výrobu věŠákQ, 3 závody na výrobu dfevén. a korkových zátek, továrnu na plstění klobouky, prádelnu na bavlnu a zpracování bavln, odpadků. Fid. statek se zámkem, dvo- rem, pivovarem, ákro- bárnou a hnčďouhcl. doly drží Arnošt hrabě Valdštein. Obyvatelé iivi se prací hlavné při dolech nebo výrobou hraček. Kdy U H. za- ložen, neznámo. Do r. ITLI byl vsí, téhoi roku povýšen na mfstcčki při čcmi se mu do- stalo městskiiho znaku (vyobr. č. 2573.): v červeném poli do poloviny na zeleném trávníku stříbrná městská hradt>a s branou otevřenou, mříží vytaženou; v bráně spatřuje se stříbrný lev. Nad hradbou vyniká bohyně spravedlnosti. V prvotních dobách připomíná "Cm. z.. e jen jeden L,, teprve v době pozdější i . Ve XIV. stol. byl zde far. kostel, Í<^hož poda( vykonávali bratří Gablencové. Té doby b ' zde jií tvrz, na níž vystřídalo se v XVI. nĚkohk majctníka, z nichž Jáchym z j; prodal (1589) L. lanu Václavovi z Lobkovic, a ten jej pfipojil Ic Jířetínu; později L. spojen s Duchcovem. Zaniklá fara obnovena r. Ib70 a nynější kostel vystavÉn r. 1688. R. 1721 a 1768 vysazeny méstečku víroč. Irhy, r. 1757 Eočala zde výroba stávkového zboíi, r. 1811 ornictvi, r. 1822 výroba hraěek po domácku a r. 1852 povýšen L. na mčsto. Litvínova Pelagejajakovlevna, spi- sovatelka ruská, zabývající se pilně studiem národního ornamentu. Hlavni práce její jsou: Husskijc iiarodiiyje ujoij- (Kijev, 1872); A^- bii'ta dlja narodttjTíh škol (t., 1877); Jufnoryi- skij narodttyj ornament (t., 1878); S^rnik národních russkich u^oroy (t., 1879). Utvlnovle* {Leiinouiitj), ves v Čechách, hejtm., okr., fara a pi. C. Budějovice; 46 d., 82 ob. £., 248 n. (1890), ložisko hned. uhlí a par. pila. R. 1259 driel L, Vok z Roimberka. později obec českobudějovická. Iiltvlnovyi Spiridion, bohoslovec a politik halíĚsko-ruský (• 1810 — f 1870), do- sáhnuv doktorátu bohosloví byl nějakou dobu professorem v Cernovicich, pak praelátem řecko-uniatského kostela sv. Barbory ve Vídni a r. 1857 povýšen za světícího biskupa a přidělen ke Ivovskému metropolitovi Ja- chymovyči. R. 1861 dostal se ze snému haličského na Kískou radu vídeňskou, kde postavil se na obranu centralistického mini- sterstva Schmerlingova, od něhož pomocí neíetných hlasfl svých krajanů, slepě za ním S' 'oucích, odvrátil nejednu citelnou poráiku. ledaje opory proti Polákilm v tistřední vládě, dostal se do rozporu nejen a Poláky, ale i s Cechy, kteří s ostatními Slovany a stranami federalistickými stáli v tuhé oppo- sici proti ministerstvu. Za služby tomuto pro- kázané L. byl po smrti JachymovyCe dosazen na stolec metropolity Ivovského (1863) a jme- nován tajným radou. Srv. 'Nár. Listy< (IS61, č. 215.). LltWM viz Sienkiewícz Hcnryk. Litý, ves v Cechách, viz Lité. Llty»r«é«, dle staré řecké báje syn leviv boček lydského krále Mida, majitel různých polnosti pšeničných na Maiandru u Kelain, býval tak velikým jedlíkem, ie třikrát denně snědl po třech bochnících chleba; cizince mimo jdoucí řádně pohostiv nutil je pak po celý den pšenici požívati, načeí jím večer utal hlavu, tílo uvázal do snopu a nebožákům se vysmál. Řádění jeho konec učinil Héra- kléa, jenž L-rsovi po hostině sám hlavu utal a tělo hodil do Maiandru. Mk, Utýi, LitýSck, kdysi hr^d v Cechách u Kotclic, blíže Uštěku. Hrad vystavěn před r. 1432 pány z Vartcmberka, za níchi dricn ke statku býčkovskému; po r. 1532 iii se ne- připomíná, Lltxnuuu Berthold, hterárni historik něm. (• 18. dub. 1857 v Kielu), habilitoval se r. 1883 pro německé literami dějiny v Kielu a r. 1884 v Jeně, kde byl r. 1885 jmenován mimoř. professorem, r. 1892 po- volán na univcr. v Jeně, kdci stal se r. 1896 proíessorcm řádným. Jeho hlavní obor jsc" účelem od r. 1890 též soukromé dílo >Theater- geschichtliche Forschungen* (dosud 16 sv.; Hamb., 1891—98). 2 jeho samostatných spi- sQv nejdůležitější jest biograhc dosud ne- dokončená: Friedrich Ludwig Sch-ůdrr (t., 1890—94; sv. 1. a 2.). Velikého roiáiření do- šlo jeho dílo: Das deutsdie Drama in den lillerariíchen Bemegungen der Gegfnwart (t., 1894; 4. vyd. 1897). Kromě toho napsal: Zur Textkriiik und Biographit Jokann Christian Gunlhers (Frankf., 1880); Chr. L. Lhcow in Liudger — Líutprand. 195 aeiner liiterarischen Lat^kmkn (Hamb., 1883); Schróder und Gotter (t., 1887); Schilier in Jena (2. vyd. v Jené, 1890). Iiliidger, svatý, první biskup mQnsterský (* 744 — -f 26. bř. 809). pocházel z Friska, odešel však jako jinoch do Anglie, kde byl v Yorku Žákem Alkuinovým. Od r. 775 vě- noval se činnosti missionářské a hlásal evan- gelium nejprve mezi svými krajany, později mezi Sasy. Ok. r. 805 jmenován biskupem a vykázán mu za sídlo MQnster. Zemřel v Éillerbecku. Současné jeho životopisy (Vitae s. L-i) vydal Dickamp v »Geschíchts- quellen des Bistums Munster« sv. IV. — Srv. Pingsmann, Der hl. Ludgerus (Freiburk v Ba- vorsku, 1879); Krimphove. Der hl. L. (Můn- ster, 1886); Énz, Der hl. L. (t., 1893). Undolf, vév. švábský (• 930 — t 6. září 957), nejstarší syn krále Oty 1. z první jeho manželky Edithy saské, oženil se r. 947 s Idou, dcerou a dědičkou vévody švábského Heř- mana, a získal tak vévodstvi Švábské, jež mu r. 950 udělil otec po smrti Heřmanově. Ale brzy nastaly mezi ním a Otou rozmišky. První popud k nim zavdal nezdar výpravy, již L. r. 951 o své újmě podnikl do Itálie, nečekaje, až otec své přípravy dokončí a sám přes Alpy vytrhne, ještě více však druhý sňatek Otův s Adelaidou, vdovou po králi Lotharovi. L., ačkoli byl již od r. 946 uzna- ným nástupcem trůnu, počal se obávati o právo nástupnické a vzbouřil se r. 953 ve spolku s Konrádem Rudým, vévodou fran- ckým (v. t.), proti otci. Ale Ota brzy nabyl vrchu nad vzbouřenci a L-a zbavil jeho vé- vodstvi. L. musil se r. 954 na sněme v Arn- stadtě podrobiti otci. Smířiv se s nim pak, podnikl s jeho svolením r. 957 druhou vý- pravu do Itálie zjednat si náhrady za ztra- cené vévodstvi, zemřel však v Piumbii u No- vary. Osudy jeho staly se předmětem čet- ných písní a pověsti, splynuly však později s osobou Arnošta Švábského. L-ův jediný syn Ota stal se později vévodou švábským. Undprand viz Liutprand. Iiiu Klu, Riu-Kiu japan., Lu-Ceu, Lieu-Kieu, řetězové souostroví v Tichém okeánu na pobřeží vých. Asie mezi ostrovy Japanem a Formosou, prostírá se mezi 24^ až 30® s. š. v mírném oblouku směrem s.-j.-z., skládajíc se z několika menších, samostatných skupin ostrovních. Hl. z nich jsou* 1. Sku- pina severní (O sumi). 2. Souostroví Ce- cillovo čili Linšoty. 3. Vlastní L. K. (t. Hokubu-soto). 4. Subu-soto. 5. Skupina jižní (Sannan). Plocha 4828 km*, 378.853 ob., politicky náleží k císařství Japanskému. — Geologicky jest sev. skupina pokračování ostrova Kiu Siu, od něhož oddělena jest průlivem Van Diemenovým. V celkovém svém rázu jest celá skupina hornatá, většina ostrovů jest vulkanického původu. Vrcholky hor do- sahují značné výše; tak v sev. skupině na Yakuno-simě nejvyšší vrch ční do 1905 m, na Naka-no-simě do 1036 m, na Suva-sé-simě do 1129 m; střední skupiny jsou nižší, kolí- sajíce mezi 150—700 m. Většina ostrovů vroubena jest koralo v^^mi náspy. Největším z ostrovů jest v střední skupině ostrov Oki- nava (čínsky Čung-čtng-tao), jejž známe geo- grafický a hospodářsky vůbec nejlépe. Délka 110 km, pobřeží znamenitě rozčleněno, v celku jest ostrov hornatý, dobře zalesněný, v ro- vinách velice úrodný. Leží v sev. pásu sub- tropickém, má podnebí velice mírné, t. zv. rázu přímořského, tak že jest velmi úrodný. Sníh a mráz nikdy se ne výsky tají. Z plodin vedle rýže rodí rozmanité plodiny tropické a subtropické, banán, cukrovou třtinu, tabák, pepř, čaj, ba viník; lesy dávají ebenové dřevo, jež značně se vyváži, a j. Z šelem žiji zde liška, šakal, vlk. Z nerostného bohatství těží se měď, síra, zinek, jichŽ rovněž hojně se vyváží. Obchod, soustřeďující se hl. v pří- stavních městech větších ostrovů ^Nafa, Sun, Setaki, Komi a j.), vyváži hl. dříví a kovy a dováži rozmanité výrobky průmyslové, hl. z Japonska a Číny. Obnáší průměrně ročně asi 1,300.000 mill. korun, z čehož Vs připadá na dovoz a Ví "2 vývoz. Óbvvatelstvo jest ple- mene mongolského, odrůdy japanské, jest autochtonni, vzdělanost však není specificky japanská, nýbrž čínská, přinesená čínskými kupci na ostrovy. Dle toho také celkový způsob života, mravy, obyčeje jsou čínské, náboženství jest buddhistické, nářečí silně promišeno čínskými živly. — Původně nále- želo souostroví L. K. )iž v VIL stol. po Kr. k Čině, r. 1372 připomíná se znovu L. K. jako poplatný stát čínský, r. 1609 připojeno k Japansku. Evropskému světu nebylo sou- ostroví do konce XVIII. stol. ani známo. Teprve r. 1790 kapitán Broughton, po něm Torry r. 1803, Hall r. 1816, Beechey r. 1827, Hurney, Le Gras r. 1859 postupně je navští- vili a popsali, — Srv. J. Klaproth, Descrip- tion des iles Lieou-khieou (>Nouv. annales des voyages«, sv. XXI., 1824); Bericht eines Chinesen uber die L.-K.-Inseln (»Zeitschrift f. allg. Erdkunde*, 1855), Furet, Lettres sur Tarchipel japonais (1855); Hervey de Saint- Denis, Sur Formose et sur les iles appelées en chinois Lieou-kieou (»Journal asiatique*, 1874); Le Serrurier, De Lioe-kioe Archipel (Lejda, 1879); J. G. Míillcr-Beck, Geographie der L.-K.-Inseln nach japanischen Berichten (»Zschft. d. Gesell. fiir Erdkundec, 1884); v >Peterm. Mitth.c 1880 je bibliografie. EMa, Unpems Dum. a Bíbr., rod drobných žab z čeledi skokanů (Ranidaé), jež liší se od našich druhů této čeledi kozí zrnitou i tím, že nemají plovacích blan. V jižní Americe žije 10 druhů rodu L., jenž jest tím památný, že k němu náležejí žáby nejmenší; tak na př. druh L. falcipes Hensel dorůstá délky na- nejvýš 175 mm. Hlas jejich podobá se cvrkotu našťíio cvrčka. Br. Zaintprancl n. Liudprand: 1) L. král langobardský (712—744), viz Langobr. rdi 632. 2) L., středověký dějepisec italský (* ok, 922 — f asi 972), pocházel ze vznešeného rodu langobardského a Žil na dvoře a ve službách králů Hugona a Berengara. Na roz- 196 Livá — Liverpool. kaz Berengarův vykonal r. 949 diplomatické poslání do Cařihradu. Ok. r. 955 znepřátelil si však Berengara a odešel do Němec. R. 961 provázel Otu na výpravě do Itálie a jmeno- ván od něho biskupem v Kremoně. Od Oty byl L. r. 968 po druhé vyslán do Cařihradu vyjednávat o sňatek syna císařova s prin- ceznou řeckou a o věci dolnoitalské, ale ne- pořídil ničeho. L. napsal tři díla historická, jež jsou důležitým pramenem dějin té doby. Jsou to: 1. Antapodosis (= odplata, totiž ne- přátelům L-ovým, hlavně Bcrengarovi a jeho manž. Wille); psána jest v Německu v 1. 958 až 9t>2 a obsahuje italské, pak též německé a řecké dějiny v 1. 886 — 949. Dílo jest psáno slohem živým, plno anekdot a učených ci- tátů; jsouc psáno strannicky, není vždy v jed- notlivostech spolehlivé, ale v celku posky- tuje velmi cenný obraz dějin mravů a názorů tehdejších. 2. De rébus gestis Ottonis Magni imperatoris jest prostý popis událostí z 1. 960 až 964. 3. De legatione Constanthwpolitana. Jest obšírné (avšak nedokončené) vylíčení jeho druhé cesty do Cařihradu r. 968 a zá- roveň jízlivá satira poměrů na dvoře byzant- ském. — Nejlépe vydány jsou spisy L-ovy v >Mon. Germ. hist.«, sv. III., a ve zvlášt- ním vydání od Důmmlera r. 1877 (2. vyd. v Hannoveru, 1879). Srv. Kopke, De vita et scriptis L-i (Berlín, 1842); baldcschi, Liud- prando (Giarre, 1889). JAvk (arab.), prapor. V nejstarším zřízení tureckém značil I. malé území svěřené moci t. zv. miri-l. (náčelníka livy), jímž býval pasa mající toliko jediný tug, t. i. koňský ohon. Podřízen byl beglerbegovi. Koncem 5CVI. st. stala se I. pododdělením ijáletu. Novými reformami nahrazen pojem I. stejnoznačným tureckým sandžak. Říše dělila se tu na 36 ijáletů se 126 I. V nynějším rozdělení čítá říše 40 v ijáletů (místo uvedeného ijálet = provincie), jež rozděleny jsou ve 141 I. (krajů) a 674 kaz a (okresu). Ve vojenství značí míri-l. generálmajora , brigádníka, u námořníků plukovníka pěšího pluku; v ná- mořnictví samém contre-admirála (bahrije míri l-sy). Uvadla, Lebadeia, Lebadia, hl. m. eparchátu a dému t. jm. v středním Řecku, 90 km sz. od Athén, v rozkošné poloze na ťípatí Helikonu, má 11.990 ob., domácí prů- mysl tkalcovský. Obyvatelstvo Živí se z nej- větší části rolnictvím (zvi. rýže). Vzniklo ze starov. Lebadeia, připomínané již Héro- dotem jakožto důležité město boiótské s vě- štírnou Zeva Trofonia. Za panství tureckého byla L. hl. m. samostatné provincie turecké t. jm., zaujímající východní část středního Řecka. EMa, LivacUJa, rus. JIebsíjóji, carský zámek, na již. bř. Krymu. 4Vt km od Jalty,po obou stranách silnice sevastopolské, na svahu horního hřbetu, s krásným parkem a vinicemi, vystavěn r. 1860 architektem Monigettim. Ve výši 364 m n. m. nachází se malý zámek Erikfik, vystavěny k radě lékařů pro zemřelou carevnu Marii Alcksandrovnu. Uvanov FedorVasiljcvič, spisovatel ruský, byl úředníkem v mínisterstvě vnitř- ních záležitostí, z jehož archivů čerpal látku ku povídkám z rozkolnického života: Raskolj' nikl i ostro{mki (Petrohrad, 1868; 4. vyd. t., 1872—73) a Na raicvété (Moskva, 1874). Mimo to vydal několik popisů jednotlivých míst krymských: Georgijevskij monastyrj (t, 1874); BachČisaraj i jego dostoprimičatěljnosti (t., 1874) a pod. vedle populárních knih: Zolotaja gramota (t., 1875); Zolotaja a^buka (t., 1876); Ži^ň seJjskago svjaščenika (t., 1877} a Kurs istoriji rus, literatury (t., 1878). Zaiveii viz Lieven. Iiivens viz Líevens. Ziivenza, řeka v Benátsku, prýští se na Monte-Cavaílu (2247 »m), sesiluje se s leva Medunou a po toku 115 km dlouhém ústí se u Caorle do moře Jaderského. Od Porto- buíTole jest splavna. ZaiverpOOl [livrpúlj * 1) L., město v Anglii, hrabství Lancashire; na 53*24' 48" s. š. a 5® 20' 10" v. d. a na pravém břehu ústí řeky Mersey do moře Irského, zde již splavné a široké 700 m, pode městem však se rozšiřu- jící až na 3 km. Před ústím řeky leží veliké písčiny, jimiž vede několik kanálů (zejména Queen's a Formby Channel), jež usnadňují i umožňují vjezd spolu s mnohými signálo- vými loďmi (z nichž ncjzazší Formby Light leží 14 km Od ústí řeky) a majáky; ústí samo chráněno je silnými tvrzemi. L. jest druhým největším městem Anglie a třetím Velké Britannie. Obyvatelstva vnitřního města od r. 1881 stále ubývalo, poněvadž rozmnožo- vání místností obchodních vytlačovalo oby- vatelstvo do předměstí. jeŽ stejnou měrou rostla. (Bootle mělo r. 1881: 27.374, r. 1891: 49.217 ob., Walton-on-the-Hill 18.536 a 40.304. Waterloo 9118 a 17.328, Wavertree 11.097 a 17.328, West Derby 33.614 a 38.291, Toxleth Park 10.368 a 21.046). Zastupitelství města bylo nestejně rozděleno, poněvadž řídce oby- dlené Čtvrti obchodní měly více zástupců v parlamentě než hustě zalidněná předměstí. Proto a poněvadž předměstí ta přece jen s městem velmi úzce souvisí splývajíce s ním ve město jediné, bylo usneseno r. 1895 slou- čiti všecky v jedno velké město, tak že L-u přibylo 150.000 obyv., 3969 ha a 221 km ulic. Teď tedy zaujímá L. 6177 ha, 668 km ulic a asi 650.000 obyv. Jenom Bootle nepřistoupilo k jednotě tvoříc město samostatné, ač do- sud snaží se je k L-u přivtěliti. — Zdra- votní poměry však valně ke vzrůstu města neprospívají, nebo( z 1000 narozených děti jen 540 dosáhne 5. roku a úmrtnost obnáší 25-97o. Katolíci, většinou Irčané, tvoří 128'^ 'o všeho obyvatelstva. Město rozkládá se amfí- theatrálne na mírném svahu pobřežního pí- skovcového vrchu (nejvyšší části města 76 m n. m.) a poskytuje se svými četnými doky a nábřežími, táhnoucími se v délce 10 ^m, a temnou massou domů i četnými villami a zahradami v pozadí imposantní pohled. Na jih leží Toxleth-Park, velký, nov^ sad 156 ha veliký, a Prince-Park 16 ha\ zmměná před- Liverpool. 197 mésti Wavertree, West Derby, Everton a Edgehill jsou na východě, na sev. Kirkdale se Stanley-Parkem a Walton-on-the-Hill, pode městem posléze předměstí ostatní. Birken- head (99.184 obyv.; v. t.) na břehu protějším možno také pokládati za liverpoolské před- městí, patřif k liverpoolskému přístavnímu obvodu. A tak činí L. mnohem větáí dojem než Manchester a jiná veliká města anglická. Staré město L. se svými úzkými ulicemi a nízkými staveními již zmizelo a moderní City může teď zápoliti elegancí s Londýnem, ze- jména hlavni ulice, jako Dále, Bold, Cartle, Chapel, Church a Lood-Street a přes 1 km dlouhá Scotland-Road, jsou široké a stále živé. Do nich však ústí namnoze ještě špi- navé uličky, chudé a bídné. Přes 20.000 osob žílo do' nedávná v bytech sklepních nebo v t. zv. courts, krátkých, slepých uličkách s nízkým klenutým vchodem, ač ponenáhlu nahrazují se novými vzdušnými ulicemi. Tvrdým pískovcem dlážděno je 188 km ulic, asfaltem 26*5 km, tolikéž km dřevem. Pro po- měry zdravotní důležitý jsou v dobách nej- novějších zakládané lázně pro děti a dělni- cké byty. Učení plování je bezplatné. R. 1896 bylo zde otevřeno crematorium. Nádraží má L. pět: Lime Street Station ve středu mésta pro pravidelnou jízdu dráhy North Western Railway do Londýna, Manchestru, Edinburghu, Glasgowa atd.; Exchanee Station pro vlaky do Lancashire a York- shire, kde jediná skleněná střecha pokrývá plochu 25.600 m'; Central čili Ranelagh Street Station pro trati Cheshire, Great Northern, Midland a Manchester, Sheffíeld and Lincoinshire Railway (do Shefíieldu, Lon- dýna, Manchestru, Derbyshire, Linolu atd.); Woodride Station v Birkenheadu pro Great Western a London and North Western Railway (do Chesteru, Birminghamu, War- wicku, Londýna a Walesu) ; posléze M e r s e y Tunnel Station pro lokální vlaky do Birkenheadu. TraC do Exchange Station vede vysokým viaduktem přes domy. Všecky větší ulice mají spojení tramwayové, mezi doky jezdí také omnibusy. Síť tramwayí parnícn a elektrických, spojující L. se všemi továr- ními městy Lancashiru, stále se šíří. Zvláště dlužno uvésti elektrickou povýšenou dráhu od r. 1893, v délce 11'26 km, na železných sloupech. Parníky říční spojují L. především s Birkenheadem, přejíždějíce každou chvíli z několika stanic, jakož i spojují tyto sta- nice. Před otevřením podříčního Mersey- tunnelu přepravily parní prámy do Birken- headu ročně asi 20 milí. lidí. — Parníky moř- ské přejíždějí do Llandudno, Bangoru a Beaumaris v létě denně za 4 hod., do Pen- zance, Falmouthu a Plymouthu v intervallech neurčitých, na ostrov Man v létě 3krát, v zimě jednou denně, do Dublina denně za 9—11 h., do Glasgowa několikrát v témdni za 20 hod., pak do různých přístavů pevninových. V in- tervallech více méně pravidelných odjíždějí parníky do Ameriky Sev. i Jižní, do Egypta, Indie, jakož vůbec do vŠech dílů světa. Ha- sičství a policie patří pod jednu správu a 300 strážníků je vycvičeno ke službám hasičským. Dva veliké vodovody zásobují město vodou a mohou dodati denně 1,800.000 hl vody. — V parlamentě je L. zastoupen 9 poslanci. Před sloučením byl rozdělen v 16 okresů (wards), v jichž cele stál alderman a tři radové, city councillors, z jichž středu co rok volil se mayor, starosta. Teď poČet okresů a aldermanů vzrostl na 28, radů je 84. L. je sídlem anglikánského a katolického biskupa. Z novin nejvíce vynikají denníky: »L. Daily Port«, >Mercury Evening Express« a >Journal of Commercec, pak >L.-Courier«. — L má ráz města převážně obchodního, jehož život soustřeďuje se u přístavu a na burse, pak v hlavních ulicích, svrchu uvedených, kdežto středem architektonickým jest náměstí před Lime-Street Station. Tam stojí nejkrásnější budova města, St. George's Halí, zbudovaná v 1. 1838—54 nákladem 600.000 lib. st. dle plánů H. Elmesa v podobě řecko-římského chrámu. Zaujímá plochu o 183 m délky a 51*8 m šířky a skládá se z veliké budovy střední a dvou křídel; 16 korinthských sloupu západ, portiku má výšku 13'7 m. Nádherně dekorované Great-Hall, síně 50 iti dl, 27 m šir. a 24 m vys., užívá se k veřejným shro- mážděním, koncertům atd. Varhany zde umí- stěné patří k největším nástrojům toho druhu. Nedaleko St. Georg*s Hallu stojí sochy J. Ste- phensona (od Gibsona), prince Alberta a královny Viktorie, pak 41 m vys. sloup Wel- lingtonův s obrovskou sochou vévodovou. Proti tomuto pomníku stojí obrazárna Wal- kcr Fine Art Gallery, zbudovaná r. 1877 od Andrewa B. Walkera s pěknou sbírkou mo- derních obrazů (Dantův sen od Rosettiho); zde odbývají se roční výstavy umělecké. Vedle je Picton Reading Room s knihovnou o 90.000 sv. a Free Public Library and Mu- seum, zbudované r. 1860 nákladem S. Wil- liama Browna, s velkou knihovnou (100.000 svazků); v museu sbírky zoologické a archaeo- logické. Jiné vynikající budovy isou: Town- Hall, nejstcrší veřejná budova liverpoolská, zbudovaná r. 1754 od Wooda ve slohu ko- rinthském s kupolí 32 m vys. a sloupovím z r. 1804, s úřadem purkmistrovským a so- chou Canningovou (od Chantreye); za Town- Hallem bronzová socha Nelsonova a bursa {Exchange), velká budova ve franc. slohu renaissančním od Wyatta z r. 1864 (náklad 220.000 lib. st.). Bursovní obchody bavlnářů konají se za obchodních hodin od 12 — 1 a od 2—4 na kamenných plotnách Utags) v ná- dvoří. Na Canning Pláce stojí berní úřad, Revenue Buildings, mohutná, 142 m dlouhá a těžkopádná stavba ve slohu iónském s kupolí. Ze 150 kostelů liverpoolskýc)i žádný zvlášť nevyniká. Nejstarší z nich je kostel sv. Mikuláše, původní farní kostel liverpool- ský, ačkoli nynější budova je z tohoto stol. ; věž dokončena r. 1815. Ze hřbitovů jmenu- jeme St. íames's Cemetery, malebně ležící v býval, kamenných lomech, s mausoleem Huskissonovým od Gibsona. Krásných parků 198 Liverpool. má L. několik; mimo uvedené ještě Sefton Park (160 ha) koupený městem a zřízený za 410.000 lib. st. V parcích těch obyčejně jsou louky pro hry cricketové, kopanou a lawn tennis. Z ústav& vzdělávacích sluší uvésti: L. University CoUege, zal. r. 1881, poboěni ústav Victoria University v Manchestru, zvláště 8 bohatou laboratoří chemickou, 41 docenty; L. Institute, původně ústav pro mechaniky, teď vyšší škola střední; L. Col- lege, velká škola chlapecká ve slohu tudor- ském a j. Škol městských i soukromých je celkein 198. Nejnověji byla založena v L-u škola stavitelská a nautická, obě souvisící s universitou. Pro školu technickou, kterou ve 150 třídách navštěvuje ročně 5000 Žáků, staví se nová nádherná budova na blízku Walker Fine Arts Gallery. Veřejné knihovny byly r. 1894 navštíveny 1,873.722 čtenáři. Vedle toho je v L-u: botanická a zoologická zahrada, hvězdárna, umělecký spolek, příro- dovědecký spolek, Atheneum a Lyceum, klu- bovní to domy politických stran, s velikými knihovnami; velikolepé chudobince, ústavy pro choromyslné, slepce a hluchoněmé. Di- vadel několik. Největší znamenitostí L-u jsou však jeho doky, jichž přes 50 s celkovým ploš- nvm obsahem 274 ha a délkou nábřeží 7 km. Pro- tější doky birkenhcadské náležejí k liverpool- ským. Řadu jejich přerušuje asi uprostřed Landing - Stage, přístavní most nebo plo- voucí nábřeží pro parní čluny, 620 m dl. a 25 — 30 m šir. a se břehem spojený 8 širo- kými lávkami. Most dřívější, sotva že byl zbudován nákladem 700.000 lib. st., shořel r. 1874. Volné místo před hlavním příjezdem k tomuto mostu slově Pier-Head a je vý- chodiskem mnoha omnibusových a tram- wayových linií. Doky jsou namnoze obklo- peny rozlehlými skladišti, a obrovská sta- vidla reguluji účinky přílivu a odlivu. Doků suchých je 25. Dluh za stavby přístavní 16 milí. lib. st. umořuje se ročním příjmem přístavním, roČně přes 1 milí. lib. st. Všecky doky spravuje samostatná korporace (The Mersey Dock and Harbour Board). Výnos doků obnášel r. 1894 skoro iVt milK lib. st., z toho 1,144.537 lib. st. dávek za použití ná- břeží, doků atd., 116.549 lib. st. nájemného, 61.765 lib. st. za užití skladišť atd. Vnitro- zemský obchod podporuje také L. and Leeds Canal, největší toho druhu dílo v Anglii, pak četné jiné kanály. Mersey jest splavný jen až k Warringtonu. Průplav, který spojuje L. s Manchestrem pro lodi transatlantské, ote- vřen r. 1894; obavy, že by byl pro obchod liverpoolský nebezpečný, nepotvrdily se valně. Mersey-Tunnel, počatý r. 1880, dokončený r. 1886, jest velikolepá stavba po způsobu tunnelu temžského. Je 3 km dlouhý, 6—8 m vys., 8 m šir. a spojen s ústředním nádra- žím ; jízda tunnelem trvá 2—3 minuty. Ačkoli L. je po výtce městem obchodním, přece má také znamenité závody průmyslové, zvláště takové, které vztahují se k plavbě a stavbě lodí, jako veliké loděnice, zvláště pro stavbu Železných parníků, pak továrny na stroje, na hodiny, Železárny, provazárny, továrny na parní kotle, cukrovary, pivovary, pálenky a továrny lučební. R. 1881 bylo zde 13.974 obchodníků a obch. příručích, 4936 stroj níků, 4841 stavitelů lodí a 5505 dělníků železář- ských, klempířů a kovářů. Význam L-u ja- kožto města obchodního jest v jeho příznivé poloze zeměpisné k průmyslově vynikajícím hrabstvím Lancashire a Yorkshire a k sev. Americe, tak že L. ve vývozu angl. zboží stojí na místě prvním, tak jako Londýn zase co do dovozu zboží cizinského. L. vyváží četné zboží lancashirské a yorkshirské do^ všech končin světa a jest přístavem dovozním pro všecky výrobky a plodiny sev. Ameriky, ze- jména vsak pro bavlnu, petrolej a tabák. Irský dobytek, mouka, máslo a plátno větši- nou rozvážejí se přes L. R. 1846 měl L. 1461 mořských lodí (z těch 55 parníků o 387.008 0; r- 1B86 2470 lodí o 1,864.387 t (z těch 871 parníků o 826.387 t) a mimo to 196 rybářských člunů; r. 1895 lodí 2225 o 2,109.458 r, mezi těmi 85 8 nosností přes 3000 t, R. 1897 čítalo obchodní loďstvo liver- poolské 2108 lodí o 2,074.928 f, mezi tím 974 parníků o 1,274.832 ř. Od r. 1891 ubylo 199 lodí (skoro jen plachetních), ale přibylo 80.025 ř. Na L. připadlo r. 1897 23-27o únos- nosti všeho obchodního loďstva Spojených království. Parní loďstvo liverpoolské je skoro o 300.000 t silnější než německé a skoro dvojnásob tak silné jako loďstvo Spoj. Obcí severoamer. R. 1897 při plavbě mezinárodní veplulo do L-u 3633 lodí o 5,845.384 t, mezi tím 3568 lodí nákladních o 5,762.492 ř. vy- plulo 3295 lodí o 5,415.667 t, z nich 2893 lodí nákladních o 4,821.154 t Při plavbě po- břežní veplulo 16.148 lodí o 3,082.852 t, z těch 11.735 lodí nákladních o 2,234.731 í, vyplulo 16.283 lodí o 3,570.086 r, z těch 13.281 lodí nákladních o 2,371.874 t R. 1897 pak dovoz měl ceny 101,992.929 lib. st, skoro 22-6Vo ceny veškerého dovozu britského, kdežto na Londýn připadá 33*4Vo* Dovoz v 1. 1889—92 poklesl o 7— 14 milí. lib. st., však jest jen o 1'5 milí. menší než desítiroční průměr, vývoz britského zboží obnášel r. 1897 76,943.184 lib. st., nejmenší z posledních de- síti let a o 11*2 milí. menši než desítiroční průměr. Vývoz dovezeného zboží cizího a koloniálního měl hodnoty 13,524.699 lib. st. a b^l mimo r. 1888 největší v uplynulém desítiletí, přesahoval průměr asi o 1 milf. lib. st. Hlavní druhy zboží dovozného byly r. 1897 proti r.l891: 1897 1891 e*na angl. q angl. q milí. lib. st. bavlna .... 12,964.990 . 17,081.101 .27 vlna 766.000 . 531.000 .2-5 zboží jutové . — — . 1 tabák .... 490.000 . 292.000 .2-5 surový cukr . 5,393.067 . 5,497.486 .2-5 petrolej . . 1,362.000 . 1,363.000 . 0-645 obilí a mouka 42,068.000 • 31,169.000 . 12 86 slanina a šunka 3,856.000. 2,298.000 .4-6 kusfi kU8& brav .... 280.797 . 180.987 . 4-8 LiverpooL 199 1897 1891 c«na Čerstvé hov. angl. 7 anel. q milLIib.st. maso . . 1,742.864 . 1,545.466 . 3*4 hl hl vína .... 108.000 • 93.300 . 0*640.362 •n^l. q angt. q kůže . . . 338.455 . 301.280 . 1*7 nn tun surová měď 30.936 . 18.347 • 1*5 Srovnání dle ceny nelze provésti, poněvadž udává se teprve od nemnoha let pro dovoz do hlavních přístavů. Dle množství zname- nati úbytek zvláště při bavlně, kterou se vysvětluje klesnutí hodnoty dovozu proti 1891 o 14-2 milí. lib. st. — Vývoz britského zboží měl r. 1897, proti r. 1890, nejpřízni- vějšímu v posledním desítiletí, tyto hod- noty: 1S97 1890 mUl. lib. ftt. milí lib. st. zboží bavlněné 31'8 .... 43'4 příze bavlněná 3*2 ... • 4'6 zboží vlněné, sukna, ko- berce 6'7 . . . . 9*7 vlna 1 .... 0-257 zboží lněné 2*5 ... . 2*3 železo (suroviny, koleje, dráty, tyČe) 2-5 ... . 34 ocel a zboží ocelové . . 5 «... 7*5 okuje 4'6 . . . . 5'8 žíraviny 1 .... 1*7 chemikálie a barviva 1*7 ... . 1*4 porculán a zboží hliněné 1*2 ... . 1*5 Celkem tedv značný úbytek, zejména při bavlně, zboží lněném a oceli. Také doprava vy stěho válců přes četnou soutěž je důležitá pro rejdařství liverpoolské (r. 1894 asi 100.000 vystěhovalců^. — Bankovní ústavy nejdůleži- tejáí jsou: filiálka banky anglické, L.-Union Bank, Bank of L, North->Vestem Bank, Par's Banking Companv a Adelphic Bank. Veliký vliv má také obchodní komora. — Okolí L-u vyniká pěknými partiemi, a zvláště při břehu řeky Merseye jsou rozkošná místa, jako Sea- combe, New-Brighton, proti proudu Eastham- Ferry. Z četných sídel venkovských nejvíce navštěvován Rnowsley, sídlo earla of Derby, 2 hod. sev.-vých. s krásným parkem a zám- kem, v němž je pozoruhodná gallerie. Dějiny. Jméno L., původně rybářská ves- nice, vyskvtuie se nejprve v listině z r. 1190 za Richarda 1. Prvních privilegií dostalo se mu od krále Jana Bezzemka (1207), který zde zbudoval zámek a založil město, jeŽ v násle- dujících stoletích zvolna rostlo. Jindřich III. prohlásil r. 1229 L. za město svobodné (6o- rough), ale při obležení Calais r. 1338 dodal L. pro armádu 700 lodí a 14.141 námořníků jenom člun se šesti muži a za dob Alžběti- ných r. 1565 L. neměl víc než 1500 oby v., 138 maietníků domů a 12 lodí. Ve válkách občanských stál L. na straně parlamentu a r. 1644 na rychlo byl opevněn hradbami a příkopem. Tři neděle bránil se udatně proti princi Ruprechtovi a royalistům, kteří pak města dobyli a je vyplenili. Krátce po té řádil v L-u mor a hlad. R. 1699, když L se stal samostatnou obcí náboženskou, Čítal 5000 obyv., ale když byly otevřeny první doky OQ Tomáše Steera, deset let po té (1709) počal jeho obchodní rozkvět. Pak r. 1732 obyvatelstvo vzrostlo na 1200, r. 1760 na 26.000, 1790 na 56.000, 1801 na 77.300, 1821 na 119.000, 1851 na 375.955, 1881 na 552.426, v posledních letech pak obrovsky se šíří. R. 1723 měl L. již obchodní loďstvo čítaiící 130 plavidel. Nejvíce přispěl tehda ku blahobytu Liverpoolských obchod s otro- ky, do něhož nejdříve ze všech anglických měst se L. pustil. Černošské lodi liverpool- ské otevřely anglickému zboží rukodílnému (zboží železnému, ocelovému a vlněnému) výnosné trhy, odvážely pak odtud otroky do kolonii španělských na Antillách a při- vážely odtamtud rum, cukr a tabák, tak že jediná cesta tímto trojnásobným obratem zdvojnásobila jmění rejdařů. Od r. 1730 do 1770 neméně než 2000 černošských lodi pro- plulo liverpoolským přístavem a v L-u bylo 86 obchodníků s černochy. R. 1745 L. po- slal králi Jiřímu II. na vlastní útraty 648 mužů (L.-Blues) proti praetendentovi trůnu. R. 1755 John Wyatt zde po prvé zpracoval bavlnu na strojích. Ale konkurrencí šeredný obchod otrokářský upadal, tak Že zrušení jeho r. 1806 liverpoolskému obchodu valně neuškodilo. Ještě r. 1807 bylo zde 185 lodí černošských, jež transporto valy ročně 45.750 otroků, kolem r. 1846 bylo zavedeno pra- videlné spojení se Spoj. Obcemi severoam. mezi L-em a New Yorkem a tím byl založen nynější vynikající význam L-u, jakožto ob- chodního centra mezi Evropou vůbec a Anglií zvláště a Amerikou. Za újmu, kterou utrpěl L. za občanské války severoam., odškodnil se hojně obchodem zbrani se Spoj. Obcemi a podloudnictvím se státy jižními, pro něž také několik lodí plenných bylo v L-u vy- stavěno (viz Alabamskj[spor). Z liverpool- ských rodáků vynikl zejména státník W. £. Gladstone, syn zámožného kupce (narozen v Rodney Street, v domě čís. 62), básnířka Felicia Hemansova (1793— 1835) , historik William Roscoe (1753—1831) a j. Srv. Baines, History of the commerce and town of L. f L., 1852) ; J. A. Piston, Memoriál of L. (2. vyd. Londýn, 1876; 2 sv.); EUison, Cotton trade of Great Britain, including hi- story of the L. cotton market (t., 1886); Dovn, Seehařen des Weltverkehrs sv. I. (Vídeň, 1892). Gh, 2) L., distrikt v britské osadě australské Nový Tiž. Wales, 43.091 km\ 12.824 ob., jest širá planina (L. p la i ns), protkaná porůzným horstvem (L Range) a mocnými horskými massivy. Distrikt rozdělen je na několik hrabství. JAvBTpool Charles Jenkinson, baron Hawkesbury, státník angl. (• 1727 ve Win- chesteru — T 1808 v Londýně), potomek staré rodiny šlechtické, studoval v Oxforde, stal se známým jako básník a publicista a byl pak r. 1760 tajemníkem lorda Butea. R. 1761 stal se státním podsekretářem a vstoupil do •200 Liverpoolsko-Leedský průplav — Livingstone. dolní sněmovny, zastával rozličné úřady státní a jako poslanec za Appleby byl náčelníkem strany řečené »přátelé královi«. V kabinetu Graftonově byl lordem admirality, r. 1767 lordem pokladu. Bylo mu kladeno za vinu, že vykonává příliš veliký vliv na krále Ji- řího III., zvláště v jeho bojovném chování se proti amcr. koloniím, tak že se stal z kama- rily tehda vládnoucí nejvíce nenáviděným. V kabinetě Northonově v 1. 1778—82, za války americké, zastával ministerstvo války. Za Pitta stal se r. 1783 na zvláštní přáni královo kancléřem lancasterským, r. 1786 peerem a praesidentem obchodní rady, r. 1796 po- výšen na hraběte z L-u, r. 1802 uchýlil se na dobro v ústraní. Napsal: Dissertation on tlie establishment of a natural and constitutio- nal force in England independent of a stan- ding army (1756); Discourse on the conduct ofgovemment respecting neutral nations (1758); ČoUection of treaties between Great Britain and the powers from 164S to 1^83 (1785, 3 sv.) a j. Ziiverpoolsko^-Iieedský průplav viz Leeds-Liverpoolský průplav. Llvl Carlo. lékař ital. (♦ 1823 v Pratě — t 1878 v Livorně), studoval v Pise a ve Florencii, r. 1858 stal se ředitelem ústavu pro choromyslné v Sieně, r. 1859 též prof. hygieny a soudního lékařství a snažil se hor- livě o zakládání přímořských hospiců pro skrofulosní a rhacnitické děti. R. 1874 přejal vedení ústavu pro choromyslné v Reggio ďEmilia, jejž zvelebil tak, že stal se vzorným, a zastával zároveň prof. soudního lékařství v Modeně. Literární činnost jeho je rozsáhlá. Zvláště napsal : Discorso istorico sulracaro della rogna (Florencie, 1858); Del manicomio di 5. Nicolo di Siena,,, i8Sg al 186 3 (Siena, 1865); Frenologia forense {í\\\in, 1868); Delle peregrina^ioni e sta^ioni maritime nella cura della tiši polmonare (Siena, 1869) ; La lipema- nia stupida e la transfusione sanguigna (t., 1875); Anatomia patologica della paralisi pro- gressiva (1875); Della monomania etc, (1876); Etiologia della paralisi progressiva (1877) a j. v. Mimo to založil sborníky »Ri vista sperimen- tale di freniatria e di medicína legale* a >Gazzetta del Frcnocomio di Reggioc. ZilTla Latr., zastoupená u nás jediným dru- hem L.juncorum Latr., brázdule sítinová, jest mera nejvíce tvarem hlavy a tykadel od- chylná. Tělo její jest rezavě hnědé, vezpod žlutavé, as 2*5 mm dl.; hlava jest asi stejně široká jako dlouhá, na temeně hluboce vy- krojená, s očima plochýma. Tykadla vodo- rovně a rovnoběžně v před namířená mají 1. a 2. článek značně ztlustlý, kuželovitý a zakončena jsou jemnou osinou. Přední křidla mnohem tužší zadních jsou hnědá a mají žilky silně vyniklé. Přezimovavší samičky sná- šejí do květních pupenů sítiny {Juncus lam- procarpus a obtusiflorus) silným kladélkem va- jíčka. Larvy ssajíce z pupenů znctvořuií kvě- tenství tak, že místo květních svazků vyni- kají ze stonků husté chomáče listů dole pochvovitě se objímajících a někdy cibulo- vitě ztlustlých, což považováno bylo za zvláštní odrůdu těchto sítin. Kpk. JAvitL Drusilla, třetí manželka císaře Augusta (♦ 55 př. Kr. — f 29 po Kr.), dcera Livia Drusa Claudiana, byla provd. v prvním manželství za Tiberia Claudia Nerona, jemuž porodila dva syny, Tiberia a Drusa. Nero postoupil ji Augustovi, na kterého zjednala si veliký vliv a na némž vymohla, že jejího syna Tiberia adoptoval. L. byla v podezření, že jedem zprovodíla se světa vnuky Augu- stovy, C. aj. Cacsara, aby dopomohla k ná- stupnictví Tiberiovi, který však stav se cí- sařem hleděl se z jejího vlivu vymaniti. Uvími viz Bet-hárám. Iiivig^no [li víno], osada v ital. provincii a distr. Sondrio s 874 ob. v rozkošném údolí alpském, ^ež dle ní nazývá se Val di L. (něm. Welsch'Livineri), dl. 24 km. Údolí táhne se poblíže švýcarské hranice. Livijn Claěs Joh., spisovatel Švédský (• 1781 v Skeninge — f 1844 v Štokholmě). Studoval v Lundu a Upsale, kdež byl spolu- zakladatelem spolku >Vítterhetens Vánner«, z něhož datují se počátky švédské romant. Školy. Později stal se voj. auditorem a byl spolupracovníkem liter, listu >Polyfem«, vy- dávaného Askeldfem a HammarskOIdem. Po válce (1813—14), jíž se účastnil, byl jmeno- ván přísedícím voj. soudu a ředitelem král. vězení (1835). Sepsal několik románů, z nichž je nejlepší humor, román: Spader Dame^ en berátteise i breffunnepá Danviken (1824); též fiovídky a hlavně polit, spisy (s pseud. Tan ansson). Jeho Sammlade Skrifter vydat A. J. Arwidsson (1850—52, 2. sv.). NKa. UviiiS^Btone, název četných míst a hrab- stvi hl. v Americe a v Austrálii. Důlež. jsou: 1) L., město pobřežní v republ. Guatemala (Stř. Amerika), má 960 obyv., dobrý přistav. Žal. bylo r. 1806, s počátku mělo býti prvým místem přístavním v republice, později po- kleslo. Obyvatelstvo Živí se zemědělstvím a rybolovem. 2) L., hrabství v sev.-amer. státě Kentucky,. na ř. Ohio, 750 km*, 9165 obyv., z nich 100 čem., má úrodnou půdu; pěstuje se rýže, cukrová třtina a j. 3) L., hrabství v sev.-amer. státě Michigane* 1500 km\ 22.250 ob. Půda velmi úrodná, roz- sáhlé lesy, mnoho dobytka (160.000 kusů). Zaivlns^Btone |-stón] Da v i d, cestovatel (*19. bř. 1813 v Blantyru u Glasgowa — 1 1- kv. 1873 v Čitambě u jez. Tanganjiky), pocházel z otce chudého, prvotně prodavače čaje, později diákona při kostele independentů v Hamil- toně. V 10. roce svém musil L. choditi na práci do prádelny; z první mzdy opatřil si mluvnici latinskou a mimo to chodil pilně do školy večerní. Se zálibou čítával cestopisy,, tak že odhodlal se jako missionář jíti do Číny. Stav se lékařským licenciátem šel na rozkaz společnosti missijní v Londýně, do jejíž služeb vstoupil dne 8. pros. 1840, do jižní Afriky, kde působil 16 let jako učitel a lékař mezi polodivokými, ale dobrosrdeč- nými kmeny, konaje při tom cesty a doby- Livingstonia -r- Livistona. 201 vaje si jména slavného cestovatele. (Srv. A trika, výzkumy, str. 408.) Prvého úspěchu dosáhl, když prošel pouští Kalahari, která pokládána za hradbu mezi severem a jihem; za pouští došel k mohutné řece Suze, podél které první z Evropanův dospěl k jezeru Ngami (1. srp. 1849). Na druhé cestě (1860) L. zamýšlel založiti příhodnou stanici missio- nářskou a vzal ženu, dceru krajana R. Moffata, i děti s sebou; ale jednak obava před mou- chou >tset8e«, jednak nemoci dětí měly v zá- pětí rychlý návrat. Hned na jaře r. 1851 dal se L. na cestu novou, na níž plavě se po řece Čobe došel Sebituaneova sídla Liny anti a dále nejmohutnější řeky jižní Afriky,. Za m- bezi. Poněvadž kraje tyto byly nezdravé a L. cestoval s rodinou, odhodlal se k návratu do Koloberga. Poslav rodinu do Evropy zpět, L. vypravil se 8. čna 1852 na svou třetí cestu vůbec a první z velikých cest, jeŽ L. podnikl, chtěje proniknouti až k pobřeží an- golskému. Sledoval tok řeky Zambezi až k je- jímu prameni, překročil rozhraní vod mezi touto řekou a Kasájem a došel přes Kasandže 31. kv. 1854 do Loandy. Všecek zemdlen a nemocen nalezl první útulek na loži u kra- jana, jednatele Gabriela; při vši péči a klidu, jakého se mu dostalo, trpěl po několik ne- děl prudkou zimnicí. Ač důstojníci námořní, již s loďmi byli v Loandě přistáli, uvolili se převézti jej do Anglie, odmítl L. nabídnutí toto, pokládaje úkol svůj za provedený pouze zpola. Nenaleznuv totiž z vnitra Airiky žádné cesty obchodní ku pobřeží západnímu, odhodlal se k návratu do Linyanti, odkud mínil směrem východním jíti ku pobřeží vý- chodnímu. Cesta vedla při řece Zambezi, když na místě onom, kde řeka dosahuje nej- jižnějšího bodu svého toku, došel k moc- nému vodopádu, jejž nazval Viktoriiným. Odtud šla cesta úrodnou krajinou Batoků přes řeku Kafui znova k řece Zambezi a dále podél ní, až platy, jež od jednotlivých ná- čelníků bývají žádány, L-na donutily, aby se od řeky vzdálil a v oklikách, vyhýbaje se vesnicím, dospěl k portugalské osadě Ť ete. Z Tetě se dopravil na lodích do Quilimane, města položeného poblíž výtoku Zambezi do moře (12. kv. 1856). Zotaviv se na ostrově Mauritiu odebral se do Anglie, kamž dostal se v prosinci téhož roku; tam vydal spis o cestách svých: Missionary travels and re- searches in South Africa (Lond., 1857), načež byl vyslán vládou znovu do krajin jím navští- vených, aby prozkoumal poříčí řeky Zambezi. S bratrem svým Karlem plul na parníčku, který z Anglie byl s sebou přivezl, po řece proti proudu (v kv. 1858), prozkoumal tok řeky Sire a objevil 18. ún. 1859 jez. Širvu a 16. září t. r. jezero Njassu, opět. prvý z Evropanů, jemuž slávy té se dostalo. V le- tech 1860—64 L věnoval se bližšímu pro- zkoumání krajin položených v sousedství jez. Njasy, načež vrátil se do Anglie a vydal nový spis: Narrative of on expediiion to the Zambesi (Lond.» 1865). V bř. r. 1865 L jme- nován byl britským konsulem pro vnitřní Afriku. Již v led. r. 1866 přistál v 2^nzibaFU a pronikl podél Rovumy k jižnímu cípu jez. Njasy, překročil řeku Čambezi a došel v dub. r. 1867 jižního cípu jezera Tanganjiky. Na dalším pochodu dostihl Luapuly a jezera Meru, navštívil sídlo Kazcmbovo a po mar- ném pokusu proniknouti na sever obrátil se k jihu; na této cestě objevil jezero Bang- veolo (18. čce 1868), načež obrátil se zpět k jezeru Tanganjíce, po němž se plavil, až došel Udžidži (13. bř. 1869). V letech dal- ších procestoval země na sz. od jezera a ob- jevil u Njangve mohutnou řeku, Lualabu, jehož horní tok shledal v řece Luapule a jehož dolní tok prozkoumati bylo jeho vrouc- ným přáním. Ale zdraví jeho dlouhými ce- stami velice utrpělo, zásoby, které měl, do- šly; i nucen byl dáti se na východ. Všecek zemdlen a vysílen přibyl do udžidži (23. říj. 1871). Šťastnou náhodou již pět dní později přibyl tam též cestovatel Stanley, který vy- slán byl J. G. Bennettem vyhledat stopy L-novy, o němž nebylo žádných zpráv od r. 1869. L. Opatřil se znova potřebami a pro- vázel Stanleye, který šel hledat severní cíp jezera Tanganjíky. Oba cestovatelé vrátili se zpět do Udžidži; L. doprovázel Stanleye, který vracel se zpět ku pobřeží (14. bř. 1872), až do Unjamjembe. Stanley ubíral se dále k po- břeží, kdežto L obdržev od Stanleye ze Zanzi- baru potřebných lidí i zásob vypravil se znovu k jezeru Bangveolu (25. srp. 1872). L. ubíral se podél jv. břehu Tanganjíky kolem jižního cípu do země Kazembovy, prozkoumal kra- jiny v sousedství jezera, kdež ve vesnici Čítambě podlehl převeliké námaze. Věrni jeho sluhové mrtvolu dopravili k pobřeží vý- chodnímu, odkud dopravena do Anglie a uložena v opatstvi westminsterském. Pomníky postavila mu města Glasgow a Edinburk. — Srv. R. Andree, L., der MissionAr (Lip. 1869); Behm, L-s Reisen in Innerafrika, 1866 — 73 (>Petermanns Mittheil.«, 1875); Blackie, Per- sonál life of David L (Lond., 1880); Barth, David L. (Lipsko, 1881); T. Vlach, Pevnina africká ve světle nejnovějších výzkumů (Praha, 1879, J. Otto). Vch. Uvins^tonla, stanice anglických missio- nářů pli africkém jezeře Njase, zal. r. 1872, v nezdravé, bažinaté krajině. UvtngstonOTO pohoři, mocné horstvo pásmaté v německé osadě africké Něm. Vých. Afrika, vroubí ve třech rovnoběžných hor- ských pásech sv. Čásť jezera Njasy, průměrně ční 2500 m n. m. Nejv. hora Dumwe 3000 m n. m. EMa, Uvingstonovy vodopády v. Kongo, str. 688. Uvistona R. Br., rod palem, jehož druhy řazeny bývají též k rodům Corypha (v. t.) a Latariia (v. t.). L. australis R. Br. (^Cof^^pha australis R. Br.) roste ve Východní Indii a v Austrálii. Listy její dávají výborné pletivo, mladé jsou jedlé. U nás pěstuje se pro ozdobu. Podobně výborné pletivo dává L. Jenkinsiana Griff. pěstovaná v Assamu. L. chinensis R. Br. (Latania chinensis Jacq., La- 202 Livíus. tauia burbonica Lam.) roste v Čině a na ostro v6 Bourbonu. Plody její jsou jedlé. U nás náleží podobně jako L. australis k nejoblíbe- nějším palmám pěstovaným > pro ozdobu. UtIiui: 1) L. Andronicus, zakladatel epické a dramatické poesie římské. Byl pů- vodem Řek z Tarenta, kde narodil se kolem T. 278 př. Kr., kdy vedla se válka mezi Ří- many a Pyrrhem. Po dobytí města toho T. 272 Římany přišel s jinými zajatci do Říma a tu byl některému občanu prodán, jenž pak jej vychoval pro své služby. Dospěv vyučo- val ale zprávy Jeronýmovy dítky M. Livia Salinatora, pozdějšího vítěze u Seny při řece Metauru, od něhož pro vynikající schopnosti duševní byl propuštěn na svobodu. Potom zval se L. Andronicus. Na svobodě jsa pokračoval v úřadě učitelském, vzdělávaje mládež římskou jak v jazyce řeckém tak i v latinském. Avšak kdežto pro vyučování ^ řečtině bylo učebných pomůcek hojnost, nedostávalo se literárních pomůcek pro učení latinské. Aby odpomohl nedostatku takovému, přeložil Homérovu Odysseu na jazyk latinský, a to v národním metru římském, v saturniech, pod jménem Odysia, kterýžto překlad přes mnohé své vady a nedokonalosti až do dob Horatiových potrval v Římě za školní knihu. Překladem tím položen základ k umělému básnictví epickému u Římanů. Dále byl L A. činným v oboru básnictví dramatického. R. 240 totiž uvedl na jeviště římské o hrách římských (ludi Romani) tragoedii a komoedii v jazyce latinském, kusy, jež složeny byly po způsobu dramat řeckých, i měl tu úspěch takový, že od té doby umělé hry dramatické pojaty byly v řadu zál>av slavnostních. Potom pěstoval pole toto dále, vzdělávaje více méně volně kusy řecké, zejména, jak se zdá, kusy tehdy u Hellénů v oblibě jsoucí, totiž dra- mata Euripidova a dramata tragiků mladších, hellénistických, méně kusy klassických autorů, Sofoklea a Aischyla. Ale i toto vzdělávání aneb lépe jen překládání bylo pokusem ob- divuhodným. NeboC L nucen byl řecká metra, jako zvláště jamby, trocheje, anapaesty, kre- tiky a j., v římskou literaturu teprve uváděti a pro ně jisté normy v jazyku latinském sta- noviti; nebof dosud nebyla tu obvyklá. Úloha ta byla tím nesnadnější, ježto jazyk lat. byl do té doby málo vzdělán a postrádal náležité ohebnosti a pružnosti. Jakkoliv jevily tyto pokusy jeho mnohé drsnosti a neuhlazenosti, přece měly veliký význam tím, že Římanům důležité odvětví řeckého písemnictví učinily Í)řístupn^m. Konečně pracoval L A. i v oboru yriky. Keboť dovídáme se, že z rozkazu se- nátu za druhé punské války složil na po- čest Junony Královny (luno Regina) píseň, již sbor dívek o slavnostním průvodu též bohyni svědčícím zpíval (srv. Liv. 27, 37). Také tato báseň byla formou nedokonalá, jak svědčí historik L. na místě označeném, avšak Í'ako počátek v lyrice umělé zasluhuje uznání, aké úctě těšil se básník tento u svých vrstev- níků, lze poznati z toho, že jemu ke cti vy- kázán byl básníkům a divadelním hercům chrám Minervin na Aventlně, kde by mohli ke společné bohoslužbě a k vzájemným úra- dám se scházeti. Tím dostalo se tedy stavu básníků jaksi úředního uznáni v Římě. Ž plodů L*ia A-ca dochovaly se nám jen některé zlom- ky; srv. L. Múller, Der saturnische Verš, p. 124 (Lip.» 1885); týŽ, Livi Andronicí et Cn. Naevi íabularum reliquiae (Berl., 1885). Zlomky ty ukazují správnými nepříznivé úsudky starých- o formální stránce plodů tohoto autora. RNk. 2) L. Titus, slavný dějepisec řím. Narodil se r. 59 př. Kr. v Patavii (nyn. Padově) v sev. Itálii z rodičů, jak se zdá, vážených a zámož- ných. Nabyv pečlivého vychování doma, ode- bral se do Říma dovršit tu svého vzdělání. Není pochyby, Že horlivě pěstoval zde zvláště studia filosofická, rhétorická a historická; nebof ve všech oborech těchto tak se vzdělal, že mohl v nich za nedlouho i literárně čin- ným býti. Rovněž vešel v Římě v bližší styky s mnohými osobnostmi vynikajícími, jako i se samým Augustem, jenž si ho nemálo vážil Přes to, že o Caesarovi nepříznivě soudil a ompeja chválami vynášel. Podobně s pozděj- ším císařem Claudiem důvěrněji obcoval a jej zejména nabádal k pěstování historie. Ve- řejných hodností, jak se zdá, nikdy nezastá- val, nýbrž oddával se výhradně studiu věde- ckému a spi sovatelst ví. Především psal o otáz- kách filosofických, a to přísně vědecky i způ- sobem populárním. Jeho práce sem spadající byly dialogy, kteréž měly ráz v nemalé míře historický, t. j. učení filosofická dotvrzována v nich byla příklady dějepisnými. Dále do- vídáme se, že byl i v rhétorice literárně čin- ným. Jedno dílo jeho rhétorické bylo sepsáno v podobě listu k synovi; bylo tu mezi jiným pojednáno o výboru spisovatelů k četbě se hodících a doporoučeni k čtení zvláště Dé- mosthenés a Cicero. Nad jiné důležitá byla však činnost jeho v oboru historie. Pojalf úmysl dějiny národa římského vylíčiti celé, a to způsobem lahodným a uhlazeným — nebof výkladu takového přes hojný počet památek dějepisných v římském písemnictví ještě nebyly došly — a úkolu takovému vě- noval celý téměř věk mužný a kmetský. Vy- soce vážen jsa a ctěn od svých vrstevníků, zemřel v rodišti svém r. 17 po Kr., tedy téhož roku jako básník Ovidius v Tomech. — Dotčené shora práce L-iovy z oboru filosofie a rhétoriky nás nedošly. Zachováno nám jen dějepisné dílo jeho {Ab urbe condita librt), jemuž děkuje slávu jména svého, avšak ani to ne celé. Nebof ze 142 knih došlo nás jen 35. Počav skládati dílo to mezi 1. 27—25 př. Kr., pracoval o něm aŽ do konce života sváio a snad ho ani nedokončil, překvapen byv smrtí. Nasvědčuje tomu neokrouhlý onen počet knih, jakož i ta okolnost, že poslední událost, o níž tu vyloženo jest, byla smrf Drusova v Germanii r. 9 př. Kr. Nebof udá- lost ta byla málo důležitou, aby jí vhodně dílo tak velkolepé bylo zakončeno bývalo. Zdá se, že Li mínil napsati dílo o 150 kni- hách a vyložiti dějiny římské až po smrf ci- Livno — Livonsko. 203 saře Augusta (r. 14 po Kr.), jejími výkladem byl by se spis celý důstojně uzavřel. Dílo své vydával L. po větiích neb menSich čá- stech, po pěti, desíti a snad i více knihách, a jednotlivé partie takové opatřoval vhod- nými předmluvami, jakož vidíme úvod takový na počátku knihy 6., 21. a 31. Rozdělení spisu v okrouhlé dekády jest původu pozděj- šího, až z V. stol po Kr.; patrně k pohodl- nějšímu užívám obsáhlého díla toho bylo za- vedeno. Z těchto dekád zachována dekáda I. (knihy 1.— 10., obsahující dějiny od příchodu Aeneova do Itálie až do 3. války samnitské, do r. 293 př. Kr.), dále dekadtf III. (knihy 21.— 30., kde vyloženo o válce s Hannibalem), pak dekáda Iv. (kn. 31*^40., kde iedná se o dějinách římských od konce druhé války punské až do smrti makedonského krále Filippa III.), konečně polovice dekády V., avšak ta se značnými mezerami (kn. 41.— 45., kde vyloženy jsou události aŽ do r. 167, kdy slavil L. Aemiiius Paulus triumf nad Perseem, králem makedonským). Z ostatních knih máme některé zlomky, mezi nimi větší úryvek z knihy 91. a 120. VětŠí náhradou za ztra- cené knihy jsou periochy neznámého původu, podávající obsah jednotlivých knih kromě knihy 136. a 137., k nimž se přehledy takové nezachovaly, dále výtah prodigií u L-ia za- znamenaných počínajíc rokem 249 od jakéhosi Julia Obsequenta ísnad ze IV. stol. po Kr.). V^nam dějepisnéno díla L-iova nespočívá tak v přísné vědecké kritice zpráv histori- ckých, jako spíše ve velkoleposti a rozsáh- losti vlasteneckého podniku toho a ve skvě- lém výkladu slovním. L. zajisté píše dílo ono nevykonal všech předběžných studií, jež ne- zbytná jsou k zdárné práci dějezpytné. Ne- navštívil na př., jako Hérodotos a Polybios, míst, na nichž důícžitěiší události se odehrály, neopatřil si náležitých vědomostí v příčině vývoje ústavy římské, neobeznámil se dů- kladně s voíenstvím, kteréhož dějiny jeho tak často se dotýkají, nepojal nápisů v obor svých badání, ba ani, jak se zdá, neseznámil se se všemi historícWmi spisy domácími a řeckými, a kterých uul, těch hodnoty a spo- lehlivosti neocenil vždy náležitě i vybíral z nich, jestliže kdy vespolek se rozcházely, zprávy, jež zdály se názoru jeho nejpodob- nější pravdě a nejpřiměřenější. Není divu, že povstala takto mnohá nedopatření v díle jeho, leckteré nesrovnalosti a i omyly velmi vážné. Kritické vyšetření domácích dějin ne- bylo patrně přeaním cílem L*iovým, nýbrž on bral se spíše za účelem ethickým: chtěl půvabným vylíčením slavných činů národa římského rozjařiti pokleslé mravně pokolení tehdejší pro ctnosti starořímské, zejména pro jednoduchost, poctivost a zbožnost, a takto povznésti mravnost u generace té. To zřejmo nejen z předmluvy, kterouž dílu svému přede- sílá, nýbrž i z dalšího výkladu sama, kde s velikou vřelostí a zálibou líčí Šlechetné činy a vznešené povahy různých velikánů minulosti. Neméně než tímto nadšením pro vše, co v pravdě jest ušlechtilé a mravně krásné, vroucím vlastenectvím, jež z Četných míst mocně proniká, dotýká se libě Čtenáře formálná stránka díla tohoto. Ta dovedností svou a uhlazeností zasluhuje plného obdivu, zvláště v mnohých líčeních událostí neb osob jednajících jakož i v řečech, jež jednotlivcům v ústa isou vloženy. Řeči ty, složeny jsouce psychologicky věrně i přesně dle pravidel řečnických, projevují autorovo umění rhéto- rické v míře neobyčejné i náležejí k nei- skvělejším částem jeho. Mluva v celém díle jest vybraná a veskrze vkusná a přiměřená, jakkoliv v jednotlivostech již ne přísně klassi- cká; neboť promíšena jest nejen výrazy bás- nickými a archaickými, nýbrž vykazuje i grae- cismy a tvořeniny proti prose Ciceronově a Caesarově nové. Sláva, jíŽ došel dílem svým L., byla veliká, již za svého života slaven měrou neobvyklou, j'eho jméno proniklo do neiodlehlejšícn provincií a známo bylo po celé říši. Největší duchové zahrnovali jej chválou, vytýkajíce v pravdě ušlechtilou mysl jeho, veliké umění řečnické, jemné psycho- logické líčení. Vedle Vergilia byl L., jak se zdá, nejvíce čteným autorem římským. Sláva ta trvala po celý starověk; po vzkříšení pak studií staroklassických na konci středověku oživla znova i neuhasla přízeň k němu dosud, jak viděti z četných vydání, v nichž i v době nejnov^ší dílo jeho u národů kulturních vyšlo. RNk, Uvno (Hlivno), okresní město v Bosně v kraji travenském se 4535 obyv. většinou muhammedánskýmí. L. se jiŽ v IX. stol. při- Comíná jako sídlo župy. R. 1878 bylo L. do- yto od polního zbrojmistra vévody Virtem- berského. — Livenský okres má 27.513 obyv. (1885). uTny, krajské město v ruské gubernii orlovske, při ústí ř. Livenky v ř. Sosnu, na výšině 180 m n. m., poslední stanice dráhy Verchovoje-L., s 25.942 ob. Reálka, Ženské progymnasium, 3 obecné školy, ústav boho- slovecký, 9 kostelů, 18 továrních závodů s vý- robou v ceně 304.492 (v r. 1894). — Liven- ský Újezd má 341.876 ob. na 5685 km^. -len- Uvonol (něm. Liven), národ, který sice v Livonsku, zemi dle něho nazvané, vymřel, ale v sousedním Kuronsku dosud se zachoval. Patří ku kmeni čudskému; dle nich a jim příbuzných Kuroncův a Estonců dostalo se jména třem pobaltickým provinciím ruským. L. obývali v jihozáp. části nyn. Livonska, avšak časem splynuli úplně s Ěstonci a Lo- tyŠi. Na západním pobřeží Kuronska zacho- valo se posud 14 vesnic s obyvatelstvem, jež hovoří livonsky, v počtu 3562 duší (1881). Vch. IiiTOiiBkOyLivony (rus. J[H«iiflH;(CEeafl ry- 6epHÍJi), baltická ruská gubernie mezi 56^28' a 59'* 25' s. š. a Z9^ 25' a 45® 17' v. d. v po- době pravidelného čtyřúhelníku s největší délkou 262 km a šířkou 211 km. Hraničí na z. se zál. Rižským, na s. s EstonsKem, na sv. s gubernií petrohradskou, na v. s gub. pskovskou, na jv. s vitebskou, na j. s kuron- skou. Záp. hranice (pobřeží mořské) jest dl. 298 km. Cásf gubernie rozložena jest na ostro- 204 Livonsko. věch, jež tvoří samostatný kraj czclský; nej- větší jsou Ezel a Moon. L. zaujímá 4S.641 km*^ bez vnitřních jezer 45.514 km- a. rozděluje se na 9 Újezdů (ezcijský a 8 s új. mcsty: Riga, Valk, Venden, Verro, Voljmar, Pcrnov, Jurjev, Fellin). Hl. m. gub. jest Riga. Povrch ^ub. rozdéluje se ve tři rozdílné skupiny: nížmy, rozprostírající se na břehu moře, řek a jezer; vnitrozemni stupňovitou vyvýšcninu, sloužící za předěl různých řek, a vlnitou pahorkatinu, dosahující plného rozvoje ve vých. a jihových. části gub. Z Estonska táhne se L-kcm plošná vysočina dosahující výše 120 m, která dělí se před jezerem Vircjervským na část západní, fellinskou (60—125 m),a východní (až 150 m). Tato vých. čásť tvoří předěl vod jez. Virc- jervského a Peipusského. Verro leží severně u vrchoviny Haanhofské s. horou Munna- maggi (Vaječná), vys. 324 m n. m.; k vj^ch, odtud hora Ďábelská. Nížiny rozloženy jsou po březích zál. Rižského. jez. Čudského a Vircjerva, podél řek Pernavy, Salisa, Záp. Dviny a Aa. Mezi dolinami dvou posledních řek nacházejí se tak zv. Pebalžské vrchoviny se střední výškou 213 mas nejvyšším bo- dem horou Gajzing-kalns (313 m n. m.). Hory tyto jsou z nejrozkošnějších částí evropského Iluska a známy jsou pode jménem Li v on- ského nebo Vendenského Švýcarska. Gub. livonská vnitřním vodstvem velmi je bohatá; počet řek a říček dosahuje čísla 325, počet větších jezer 350, menších přes 600. Mimo to 280 km břehu (kromě ostrovů) omýváno jest RiŽským zál. Veškeré řeky vlé- vají se do zál. Rižského nebo Finského. Do prvního tekou řeky Pemava, Salis, Livonská a Kuronská Aa a Záp. Dvina. Do druhého ř. Embach vpadající do jez. Čudského. Paro- plavba provozuje se na ř. Pemavě (v gub. v délce 90 km), Velkém Embachu (101 km), Záp. Dvině (147 frm); splavnyjsou: Livonská Aa a Voo (74 km). Z jezer nejdůležitější jsou: Čudské na v^ch. gub., na němž se pro- vozuje paroplavba (délka bř. 119 km), Vircjerv (273 km^), Burtněk (75 km*) a Babit (44 km*). Do 540 jezer nachází se v kraji Venden- ském. — S.everní čásť země a ostrovy nále- žejí útvaru silurskému, ostatek devonskému; .po celé zemi nacházejí se bludné balvany. Půda jest většinou písčitá a jen výjimkami nachází se tak zv. severní černozem a slin. — Počasí, závislé na vanoucích zde větrech, vy- značuje se. velikou nestálostí. Jako zvláštnost zdejší třeba vytknouti krátké trvání jara. Střední roční temperatura v Rize 6® C, výška barometrická 758*9, srážek 5706. Je-li zima teplá, záliv RiŽský vůbec nezamrzá. Celkem, u srovnání s krajinami ruskými v stejné zcmčp. šířce, možno nazvati podnebí L-ka mírným, tak že na př. v Rize v některých zahradách na volném vzduchu i víno dozrává. Dle sčítání z r. 1897 mělo L. 1,300.640 obyv., ktcfí žijí v 10 městech, jedné pevnosti a 51.436 osadách. Dle národnosti rozděluje se obyv. gub. takto: 427o Estonců, sídlících hlavně v sev. č. gub. (Pcrnov, Verro, Fellin a Jurjev a na všech ostrovech, mimo ostrov Runo, obývaný od pradávna Švédy (500 ob.); 427o LotyŠů, zajímajících již. část gub.; 8% Němců, tvořících vládnoucí část obyvatelstva; k nim patří větŠí čásf šlechty, duchovenstva a měšfanů (kupci a řemeslníci); 5Vo Rusů, Žijících v městech a na březích jezera Čud- ského, 2'37o Židů, hlavně v Rize, a konečné málo Poláků po všech krajích; 807o veške- rého obyv. jest luth., 177o pravosl., 1% kat. a 2*37o 2i<^> vyznání. Kostelů pravosl. 145, far 128, řím.-kat. 2, luth. 323, žid. modliteben 17. Vzdělávací ústavy jsou: universita vjur- jevě, 13 muž. a 13 žen. střed, škol, 9 škol odborných a 2075 nižších a obec. škol se 102.390 žáky. Z 3000 nováčků v r. 1896 byla 27o analfabetů. Nemocnic v gub. v r. 1896 bylo 28, lékáren 134, lékařů ve veřejných službách 325. Zdejších držitelů půdy jsou tři kategorie: 1. Rolníci vládnoucí samostatně velkými podíly půdy od 25 do 50 /uz; tito, Í'souce již velkými zemědělci, vedou střídavé lospodářství, používají zdokonalených strojů, zvyšují tím výnosnost půdy a dosahují asi dvojnásobně větší úrody, .nežli jaká bývá průměrně v ostatních guberniích ruských. 2. Rolníci vládnoucí pozemky od 3 do 10 ha^ čili t. zv. dílci podružskými; hmotné posta- vení těchto rolníků jest méně výhodné a hospodářství jejich přibližuje se způsobu hospodařeni rolníků ruských. 3. Rolnici bcz- zemkové, tvořící pracovní sílu u rolníků samostatných a na dvorcích šlechtických, kteří živobytí vydělávají si téměř výhradně nádennictvím. A jelikož většina venkovanů nemá pozemků, jest nádennictví hlavní vý- živou zdejšího liau vesnického. Hlavním za- městnáním obyvatelstva zdejšího jest rol- nictví a chov dobytka, což obé stojí na vy- sokém stupni. Z obilí pěstují se hlavně žito, ječmen a oves. Pěstování lnu jest v gubernii velmi rozšířeno. Z 143.454 ha půdy vytěžilo se 57.344 kg semene a 51.200 kg vlákna. Sa- dařství všeobecně se pěstuje, a to hlavně u šlechticů, jejichž sady mívají mnohdy 30 až 35 ha. Pěstují se hlavně jablka, višně, slívy, řidčeji hrušky. Rozličné druhy jahod silně se pěstují, hlavně pro trhy v Rize, v Petrohradě a pro Čuchonsko. Chov do- bytka silně vyvinut pro širé a dobré past- viny. Počet skotu páčil se celkem na 2,054.600 kusů. Mléčných výrobků v r. 1896 vyrobeno bylo v 59 závodech 592.000 kg v ceně 534.000 rub. Koní 220.000, ovec, hl. hrubo- vlných, 375,000, dobytka vepřového 182.000. Lesy zaujímají 24'4% vší půdy; nejlesnatější Újezdy jsou valský, rižský a pernovský. Vět- šina lesů patří šlechtě. Pěstují se hlavně bo- rovice, jedle, bříza, olše a dub. — Kromě zemědělství nejrozšířenější jest rybářství. Na březích moře Baltického a Rižského zálivu loví se množství ryb, poskytujících hlavní potravu zdejším Estoncum. Jediné na Čud- ském jezeře jest na 100.000 rybářů, hlavně Rusů; i na jiných jezerech, hlavně Vircjervě, Burtněckém a Pemavě, jakož i na ř. Dvině, Aa, Salisu a Pemavě rybolov hojné jest rozšířen.. Tuleni loví se na ostrově Ruqo a Livonsko. 205 na poloostrově Tvarbe. Ryby se namnoze nakládají a jinak upravuji pro vývos. Ostatní průmysl má ráz domácího kustarného prů- myslu ruského. — V r. 1896 bylo v gub. livonské 1037 továren a závodů; z nich v Rize 268, v ostatních městech 161, v krajích 609« Cena výrobků páčila se na 65,601.867 r. a zaměstnáno v nich bylo 30.015 dělníků. Napočteno bylo 124 pivovarů, 93 lihovarů, 91 parních pil, 26 koželužen, 15 tov. chem., 10 mydláren, 8 tov. na tabák atd. Obchod, podporovaný přímořskou polohou gubernie, jest velice čilý a soustřeďuje se hlavně v Rize, která po Petrohradě jest druhým ob- chodním městem na moři Baltickém. Hlavní předměty vývozu jsou: obilí, len, konopí, olejna semena a dříví; dováží se: kamenné uhlí, bavlna, věci rozkoše a sledi. Gubernii protíná 6 trati železničních v délce 596 km: Pskovsko-Rižská, Baltická, Mitavská, Rigo- Dvinská, Rigo-Dambská a Rigo-Tukkum- ská. -/e«- Dějiny. Za středověku rozumělo se jmé- nem L. netoliko L. nynější, nýbrž také Eston- sko a Kuronsko. V těchto krajích stýkal se ode dávna živel čudský s litevsicým. Původní (pokud známo) obyvatelé byli kmenové ple- mene čudského, zvaní na severu Estové, ve středu (v nyn. L-ku) Livové, jižně Dviny Kurové, ale do východních a jižních krajů zasahovaly též výběžky plemen litevských, sev. Dviny Lotyšů, jižně Dviny Zimgolů. Ča- sem nabýval živel litevský stále více půdy. Politické organisace mezi jednotlivými kmeny čudskými ani litevskými nebylo ; kulturní úro- veň byla dosti nízká. ByH bojovní, v míru za- bývali se chovem dobytka, orbou a rybo- lovem. Za prvních Rurikovců dostalo se L. v područí ruské. Km'že Jaroslav založil r. 1030 v území Livů hrad Jurjev (později Derpt) a uložil obyvatelstvu poplatek; později zřídili si Rusové ještě tvrze Kukejnos a Gersik (na Dvině). Styk s Rusy přinesl Livům první, ovšem nepatrné, počátiky křesťanství, avšak celkem vliv ruský nebyl značný, neboť kní- žatům šlo vždy především jen o poplatek. Čeho nevykonali Rusové, bylo zůstaveno Němcům. Obchodní styky, které němečtí (lu- bečtí) kolonisté na Gotlandě zahájili s tu- zemci, daly brzy popud k pokusům missio- nářským. Arcibiskup hamburský vypravil roku 1186 do L-ka mnicha Mainharda a ten do- dělal se v krátce značných úspěchů; založil nedaleko ústí Dviny kostel a při něm pevný hrad Ikeskolu (nyn. Uexkiill) a potom Kirch- holm na ostrůvku Dviny, i byl r. 1188 jme- nován biskupem livonským. Ale brzy nastala proti křesťanství reakce, jíž nástupce Main- hardův Berthold (1196—99) snažil se čeliti křížovým tažením. Livové poddali se křižá- kům, ale po jejich odchodu vzbouřili se zase, a v bojích těch Berthold zahynul. Z této pří- činy chopil se jeho nástupce Albert (1199 až 1229), muž chytrý, rázný a podnikavý, pro- středku vydatnějšího. Připluv r. 1200 s no- vými křižáky nespokojil se okamžitým po- kořením obyvatelstva, nýbrž založil nedaleko ústí Dviny hrad Rigu a r. 1202 rytířský řád. jehož povinností bylo stále bojovati proti temným pohanům. Jsou to t zv. bratří me- čoví (v. t.). Řád stál první čas pod svrcho- vaností biskupa, který si dal r. 1206 L. udě- liti od krále německého v léno a řádu postoupil třetinu svého panství. Sídlem vel- mistrovým byla sprvu Riga, později hrad Wenden. Výboj země a křestění obyvatelstva potom rvchle šly ku předu. Brzy podrobeni Livové (do r. 1206), po nich poddali se Lo- tyši, mezi nimiž křesťanství značně již bylo rozšířeno vlivem ruským ; k utvrzení panství nad nimi založen hrad Selburg. Těžší byl boj s Esty; řád byl nucen přivolati si nápomoc krále dánskéno Valdemara II. a přenechati mu za to severní čásť Estonska, jehož výboj po krutém zápasu v podstatě byl dokonán r. 1224; r. 1227 opanován ostrov Ezel, po- tom poddali se (1231) Kuronci a Zimgolové. Ruští knížata poločtí a město Novgorod, k je- jichž údělům dosud náležela svrchovanost nad L-kem, snažili se zachrániti zbytky svého panství podporujíce domorodce v boji proti cizákům, ale marně. Řád zmocnil se již r. 1207 Kukejnosu, o něco později Gersiku a konečně r. 1224 i Jurjeva. Krátce na to dolehla na Rusko poroba tatarská. V podrobených kra- jinách řád všude zakládal pevné hrady. K upevnění panství jeho velice přispělo jeho sjednocení s německým řádem v Prusku, k němuž došlo r. 1237. Řád livonský tvořil pak čásť řádu německého, aviak měl v Čele zvláštního mistra {Landmeister, Herrmeister; první jest Herman Balk), ustanovovaného velmistrem německým, a i jinak postavení téměř samostatné. Církevní organisace po- stupovala tím způsobem, že r. 1211 zřízeno nové biskupství pro Estonsko, r. 1228 pro Ezel, r. 1232 pro Kuronsko; biskupství rižské povýšeno r. 1246 na arcibiskupství a podří- zena mu nejen biskupství livonská, nýbrž i pruská. Podrobené obyvatelstvo domácí, jež postupně uváděno v nevolnictví, činilo až do 2. pol. XIII. stol. častá vzbouření, ale po mnohých bojích vŽdy zase přemoženo a uvedeno v porobu ještě tužší. Další dějiny L-ka ve středověku obmezují se namnoze jen na vnitřní záležitosti. Mezi řádem a bi- skupy, jmenovitě arcibiskupem rižským, vra- cely se stále spory o meze pravomoci. Ž těchto sporů vyšel řád jako vítěz; od 2. pol. XIV. st. jest on duší státu Livonského. K jiným tře- nicím zavdávaly podnět snahy měst po roz- šíření samosprávy a moci politické. Města livonská vzkvétala obchodem, přední z nich (Riga, Derpt, Revel) byla členy Hansy. Od XIV. stol. také šlechta, původně vasallové biskupští i řádoví, vystupuje jako činitel po- litický. Na venek rozšířilo se panství řádu r. 1347 koupí dánské části Estonska od krále Valdemara IV. V XV. stol. nastává úpadek státu Livonského, jdoucí ruku v ruce s úpad- kem řádu německého a s mohutněním říší sousedních. Na poč. XVI. stol. snažil se marně statečný a energický velmistr Woltcr z Pletten- berka (1494—1536), který po saekularisaci Pru- 206 Livores — Livorno. ska (1525) obnovil nezávislost řádu livonského, povznésti jej k bývalé důležitosti a odvrátiti hrozící zkázu. Polsko, Rusko a Švédsko po- čaly vztahovati ruce po L-ku a vměšovati se do jeho záležitostí, zatím co uvnitř samy zá- klady státu Livonského jako státu s rázem církevním otřeseny byly reformací, jež od r. 1523 nabývala stále vjce půdy nejprve ve městech, potom i mezi ostatním obyvatel- stvem. Za těchto poměrův odhodlal se vel- mistr (od r. 1558) Gothard Kcttler k pro- středku, kterého před ním užil s úspěchem v Prusku Albrecht braniborský, totiž k sae- kularisaci L-ka. Sklíčen jsa těžkou válkou s Ruskem a isolován ode vší pomoci dal se r. 1561 jako světský lutheránský vévoda se svými zeměmi pod ochranu Polska. Ale ne- příznivé okolnosti a také jeho nevčasná ha- mižnost způsobily, že zachránil pouze malou Čásť území řádového, totiž Kuronsko a Zim- goly, jako lenní polské vévodství; vlastní L (v nyn. smysle) musil úplně ponechati Pol- sku, Est ony poddaly se Švédům. Od té doby přestává míti L. samostatné dějiny a stává se předmětem výbojných snah sousedův. Polsko, jehož vlááa nedbající svobod zem- ských a podporující propagandu katolickou snášena byla od obyvatelstva s odporem, ne- dovedlo ho udržeti a pozbylo ho již r. 1625 za války se Švédskem, jemuž je musilo v míru olivském (1660) pravoplatně ponechati. Pod panstvím švédským stav zerač se zlepšil. Švédská vláda pilně pečovala o blahobyt, zavedla mnohé prospěšné opravy v soudni- ctví i administraci, zakládala školy (r. 1632 založena universita derptská) a zorganisovala církev protc^stantskou. Když však koncem XVIÍ. stol. počala sahati na zřízení zemské a nedbáti stavovských privilejí, nastala v zemi veliká nespokojenost a stavové zatoužili po vybavení z panství švédského. Předním zá- stupcem těchto snah jest Patkul (v. t.). Za války nordické zmocnili se L-ka r. 1710 Ru- sové a podrželi je pravoplatně dle míru ny- staedtského z r. 1721. Odtud zůstalo L. ru- skou provincií. R. 1819 učiněn tu počátek k zrušeni nevolnictví. V naší době snaží se ruská vláda L. podobně jako ostatní baltické provincie poruštiti. Již r. 1835 zaveden ruský zákonník a počala propaganda pravoslaví. Ráz- ně] ši postup v tom směru nastal za Alexan- dra lil. Zemské privileje nepotvrzeny, ru- ština zavedena do škol i do úřadů jako vý- hradní řeč úřadní, na úřady dosazováni Ru- sové a p. Úplné poruštění university jurjevské jest otázkou nedaleké doby. Zároveň pracuje duchovenstvo ruské horlivě pro rozšíření pravoslaví. — Srv. Kicnitz, Vicrundzwanzig Biicher der Geschichte Livlands (Derpt, 1847 — 1849, 2 sv.); v. Richter, Gesch. der deut- schen Ostsceprovinzen (Riga, 1857—58, 2 sv.); Schiemann, Russland, Polen und Livland bis ins XVII. Jahrh. (ve sbírce Onckcnově); Ar- busow, Grundriss der Geschichte Liv-, Esth- u. Kurlands (Mitava, 1890); Scraphim, Gesch. Liv-, Esth- u. Kurlands (Rcval, 1895, 2 sv.); Eckardt, Livland im 18. Jahrh. (Lips., 1876); Harnack, Livland als Glied des deutschen Reichs vom 13. bis 16. Jahrh. (Berl., 1891); Fahne, Livland, ein Beitrag zur Kirchen- u. Sittengeschichte (Důsseldorf, 1875); Winkel- mann, Bibliotheca Livoniae historica (2. vyd. Berlín, 1879); Liv-, Esth- und KurlSndisches Urkundenbuch (Riga, 1852—89, 9 sv.); P6l- chau, Die livl&ndisché Geschichtslitteratur seit 1885 (Riga. 1885 sld.); Forsten, Baltij- skii vopros v XVI i XVII stol. 1554—1648. L (>Zapiski< hist.-íil. fak. petrohr. university, 1893). Hý-bl. XilTOrts (lat), skvrny posmrtné, vy- skytují se průměrně v 3—5 hod. po smrti a bývají nejintensi vnější kol 12. hod. Jsou barvy načervenalé až fialové modré, vyskytují se vždy na neiníže položených stranách těla, na př. na zádech, šíji, týlu, hýždích, lýtkách a p. při poloze na znak a povstávají tím. Že krev po smrti vlastní tíží klesá na místa nej- hlouběji položená, barvivo krevní se vylu- huje a do tkaní sousedních, zvláště do po- jiva podkožního prosakuje. XilTomo: 1) L., hl. město italské provin- cie L a po Janově nejpřednější přístav ital- ský. Leží pN moři Středozemním, na tratích železničních Pisa-L a L.-Colle Salvetti, a má spojení po poštovních parnících s Janovem; sídlo biskupa, prov. praefekta, soud. dvoru. Má 106.000 obyv. Město protíná několik tratí dráhy koňské a několik průplavů, z nichž pro lodi splavný průplav vede od města k řece Arnu, která 18 km severněji se ústi do moře. Přístav starší (Porto Vecchio) je pro větší lodi námořní příliš mělký; novější, r. 1855 započatý {Porto Suovo), chrání proti moři otevřenému molo v polokruhu vysta- věný a opatřený na obou koncích majákem. Na náměstí Garibaldově {Fia^ia Garihaldi) postaven jest pomník Garibaldův, na veli- kém náměstí Vittorio Emanuele jezdecká so- cha Viktora Emanuela; oba pomníky jsou dílem prof. A. Rivalta. Na záp. konci hlavní třídy (Via Vittorio Emanuele), která honosí se bohatými výklady, již poblíž přístavu vy- píná se socha velkovévody toskánského, Fer- dinanda L, dílo Giovanniho deir Opera, ob- klopená čtyřmi sochami kovovými předsta- vujícími turecké otroky, dílem Pietra Tacca. Na náměstí Carlo Alberto postaveny jsou sochy (v nadživotní velikosti) obou posled- ních velkovévod toskánských, Ferdinanda IIL a Leopolda II., práce Fr. Pozziho a Em. Do- miho; na náměstí Cavourověi stojí mramo- rová socha Cavoura od Cerriho. — Z veřej- ných budov vyniká pouze zámek královský; za to L. má četné katolické chrámy, evang. chrám, chrám Valdenských, řecké a arménské modlitebny, synagogu (z poč. XVII. stol.), ně- kolik divadel, arsenál s velikou cisternou na pitnou vodu. Z ústavů vyučovacích má přední místo král. námořní akademie a král. techni- cký ústav pro námořnictví obchodní; filiálka Národní banky, bursa, veliký špitál. — Značné jest v L-ně loďařství (velikolepá loděnice I Orlandská staví pancéřové fregatty pro ital- ské loďstvo námořní); slévárny, výroba skla Livousy — Liz. a porcuHnu, výroba oleje, spracovánf korálA. vyváli se bavlna, vlna, hrubé hedvábí do leml východních a dováií se obili a ruský i petrolej x přistavů čemomofských. Doprava I lodí v pfisiavii liTornském v í. 1S96 a 1897 jevi se takto: leas leST lodi tgo lodi má '""^^ \ oáitlo .3305.. 909.8)7. .ajj8. . 9>3-<«* "I™ 1 odjelo . , , 7'9 . . 631.159 . . 6r8 . . fiV*»9 TAb« I'*'i='° ■ ■ "■" ■ ■ ■■S^fi.ojj . , (a;8 . . i,67i.3« I odjelo ■ ■ . 4011 ■ . i,}4o.996 . .(036. .1,671.481 Po )odícb v obou letech (v tunách) dove- zeno iboii r. 1S96 543.560, vyvezeno 205.756 {úhrnem 749.316). r. 1897 dovezeno 5Č2.154, vyvěšeno 221.621 (úhrnem 783.775). Mčsto má veřejnou zahradu a krásné pro- cházky; z téch vyniká Viale Regína Maréhe- rita 8 pfknýcii villami a zahradami, jel na jih od mésta vede do předměstí Ardenzy, 3 km vzdáleného. Téi pobfeži mořské zdo- beno jest villami a hAtely uprostřed skvost- ných zahrad a sadův. Posledni dobou L. i jako mořské lázné pro krásné své okoií a zdravý vzduch se vyhledává. Poblii mésta pne se pahrbek z v. Moctenero se slavnou kapli P. Marie. — l_ vzmohlo se teprve poč. XV. stol., když připojeno k Florencii. Ales- sandro de' Medici opevnil misto a vystavél pevnAstku; Cosimo I. prohlásil přístav za svobodný. Od doby té L vzmáhalo se stále více, ai za velkovévody Ferdinanda 1. na poč. XVII. stol. stalo se důležitým přístavem námořním. Za vlády francouzské L. bylo hl, méstem depart. středomořského. S ostatním Toskánskem L připojeno r. 1860 ku králov- ství Sardinskému. 3) L, provincie král. Italského v Toskán- sku',skládá3ezroésta L-nas okoh'm a z ostrova Elby, mi 326 Jem' a 124.603 obyv.; dglf se ve dva kraje: L. a Porto Ferrajo (na Elbé) s 5 obcemi. Vťh. UTOiuy, Lcvousy, ves v Čechách na pr, bř. Ohře, hejtm. Roudnice, okr. a pi. Li- bochovice, fara Křesfn; 43 d., 200 ob. i. (1890). nedaleko jihových. v leae zříceniny hradu Sebína, k némuz L. příslušely ve sto- letí XIV. Livr« [Ifvr] viz Libra. UvreJ (franc. livríe). premovaný iat slu- íebnikA (lokajů) v panských domech. j Llvroa, město ve franc. depart. DrAme, arrond. Valence, na návrší, 105—120 m n. m., i křiiovatka Lyonské dráhy, má 4070 ob. (1892), vinice, mramorové lomy, továrnu na rolnické nářadí, hedvábnictví, zbytky opevněni, starý zámek. Historicky důležité vítězstvím prote- stantův franc. r. 1574 u L-u nad Jindřichem III. Uvry, název několika míst franc. Důleii- tějií L., město ve franc. depart. Seině et Oise, 60—100 m n. m., má 3258 ob. (1892), školy, minerální zřídla, staré, nyní přesta- vené opatství z XII. stol., pomnOc admirála jacoha {■(■ 1854). Iilx, město, viz Aráii. IilxoB (jiiyí, Ali), slavná foinická osada v sev. Africe jií na marockém břehu Atlant- 20T ského okeánu na ústi řeky, podnes Vádi Lukos zvané. Zalolena bylajeSté před r. lOO* př, Kr. skrze plavce tyrské ve velikých roz- měrech, jakož podnes dosvědčují rozsáhlé trosky u nynější vsi Cemmie. Z Lixu provo- zovali Foiniěané hlučný obchod s africkými kmeny, osedlými při poušti saharské, kteřf přiváželi k moři drahocenné plodiny zemí rovníkových. Průběhem dob vznikly, patrné- za rozhodujícího spolupůsobeni Lixu, i jiné osady foinické při atlantském pobřeží, zvláště kolem nevelikého zálivu, po obchodním vý- znamu zvaného iiixoftuůs nólxog. Praví ae,. íe v končinách těch zaloleno bylo na 300 foitiických mést a osad, péstuiicich zejména v příhodném subtropickém podnebí révu při- nesenou z Foinikie. Podnes zachovaly se zna- menité zbvtky hradeb, podobných ve způsobui svém hraábám tirynthským, a zbytky chrámu, v nichi ještě spatřuje se vzpřímený kuiel Astartin. lixns F., bodláčnlk, jest rod nosatců: vyznačený tělem podlouhle vřetenovitým, ry- pákem válcovitým, krátkým, slabě ohnutým, na němí ohýbají se rýhy tykadlové dolů,. aby se sbíhaly na hrdle; oči volné, štítek schází, kyčle přední krátké, čepovité, konce viech holení vybíhají v krátké háčky. Žijí nejvíce na bodlácích, merllku a okoličnatých. vodních, a patři sem přes 60 druhův evrop- ských. Nejobyčejněj- ší L. parapleclicm L.,. b. ochromujfcí (vy- obr.č.2S74.).jest šedo- hnědý, obyčejně však úplné pokrytý hojným ílutým práskem, který do jistě míry se obno- vuje; krovky končí ve dvě špičky, vidlicovi- tě se rozbíhající. Jmé- no své dostal pro myl- ný náhled, ie kaidý kaň schromne, který by polil pice chova- jící v sobe jeho lar- vy, Můieme ho po-- zději v létě hojně todUiST^Í^"-!!.!' sWrati na kmínu vod- ním [Oenanllie phellan- Jrium) a sevláku (Sium lalifolium), ve kte- rýchž rostlinách liji jeho larvy, Kpk. Liz, smíšenina hhny se solí, vložená do rámu na příhodném místě v lese pro zvěř jelení, dančI a srnčí. Rám z rozštépin nebo z fošen 05 m vysoký zakopává se částečně do země. nejlépe na malém paloučku nebo- v prořídlém kaním obrostu. Z jara vloií a stlačí se do rámu amíSenina */( jemné hlíny a Ví soli. důkladně prohnětená a navlhčená a poněkud vyvýšený povrch posype se soli. Zvěři jest lízám soli milé i jejímu zdraví pro- spěšné a ona brzy navštíví takto připravený I., ku kterému pate po celé léto dochází. Aby se vědělo, jaká zvěř I. určité navštěvuje,. zkypří neb uhladí se půda kolem ného, na. které pak znáti jest stopy. írn. 208 Lizard Head — Ljachovské ostrovy. L. v lesnictví viz Lizovati. Xdxard Head [lizrd hcdj, rays v již. části hrabství cornwallského v Anglii, na 49® 57' 40'' s. á., 5» 12' 6" v. d., má 2 majáky. Xiizan John, chirurg skotský (* 1783 v Edinburku — f 1860 t). Vzdelav se ve svém rodišti v chirurgii jmenovité u J. Bella, sloužil po delší dobu jako námořní lékař, načež usadil se v Edinburku, kdež působil nejprve jako prof. anatomie a později až do r. 1840 jako hledaný prof. chirurgie. Vynikal jako znamenitý chirurg, vzdělaný na základě anatomickém, jenž i velké operace se zdarem vykonával, na př. vynětí vaječníků (druhá operace vůbec), resekce čelistí, podvázání velkých cev a j. Z literární činnosti jeho buďtež uvedeny: A systém of anatomical pla- tes etc. (Lond., 1822—26, 2. vyd. 1840, s tex- tem obsahu anat.-pathol. a chirurgického); Seuralgia of the inferior maxillary nerve CU' red by operation; Observations on extirpation of diseased ovaria (Edinb., 1825, s tab.); A sy- stém of practical surgery^ ill, with i8 pL etc. (t.. 1838) a i. v. Uznar Josef, prof. meteorologie na vys. škole zemědělské ve Vídni a na technickém ústavě t. (♦ 1852 v městysi Brumově na Mo- ravě), byl dříve adjunktem meteorol. ústřed- ního ústavu ve Vídni a vynikl hlavně v mag- netismu zemském. Práce jeho meteorologické a magnetické uveř^něny jsou v Časopisech: >Meteorologische Zeitschriftc, >Sitzungsber. d. Wiener Akademiec, >Sirius€, >Astronomie€ a j. Z pozorování v Batavii určil nepatrný vliv měsíce na tlak vzduchu, psal o souvis- losti počtu skvrn na slunci se střední te- plotou roční, určil přesně 26denní periodu denní změny elementů magnetismu zemského závislou na sluneční rotaci (>Sitzber. d. Wien. Akad.«,1886— 87), dokázal souvislost elementů magnetických se změnami skvrn slunečních v periodě llleté, vykonal nové určení ele- mentů magnetických v mocnářství Rakou- ském rtamtéž), psal o rozličných nástrojích sloužících k měření magnetickému (>Zeitschr. f. Instrumentenkundec, 1888). Samostatně vy* dal : Anleitung \ur Messung u. Berechnung der Elemente des Erdmagnetismus (Vídeň, 1883); Ein Beitrag ^ur Kenntniss der 26tágigen Pe- riodu der erdmagnetischen Elemente (L, 1894) a j. VRf. Uzovatl, lihy či lizy dělati — v lese na stromech dělati znamení odseknutím části kůry až na dřevo, Čímž označuje se stěna paseky Čili hranice dílu lesa, který jest zmý- tit, anebo se poznamenávají jednotlivé stromy (souše a J.), které jest vysekat, a též lizová- ním značí se cestka, kudy jest jíti, je-li pě- šinka v plném lese přikryta sněhem a vůbec méně znalá, a pod. črn. Xiižiny jsou podkladky o dvou trámcích, na něž se klade, na př. u řezníka poražený dobytek, u včelaře úly, v pivovarech kádě a sudy, při schodištích stupně, při výjezdech na lešení prkna atd. Však i spojení dvou trámků, po nichž se něco smyká, jako na př. sudy pivní, označuje se slovem tím, ač v tom případě obvyklejším je slovo líha. Lihami zove se také zámek, na nějž převrhne se bě- houn ve mlýnech, má-li býti křesán, a rám, v němž koš mlýnský visí. L v pivovarských spilkách a sklepích dělají se v novější době nejčastěji z travers nebo kolejnic, zřídka dře- věné, a spočívají na sloupcích litinových nebo vyzděných. Němci nazývají je Gantner nebo Kantner a proto se jim i u nás říká také kantnýře řv. t.) a rozumějí se slovem tím jako mnohay v němčině třeba jen liŽinové sloupky. IJaaoTAnatolij Konstantinovič, hud. skladatel ruský (* 1855), syn Konstantina Nikolaj eviče L-a (1820—68), kapelníka carské opery v Petrohradě a skladatele, z je- hož dél vedle písní a tanců nejpopulárnějším jest sbor s prův. orchestru Voilě réčki, vo\li mosta. Vyučiv se skladbíi u Rimského-Kor- sakova vystoupil na veřejnost 4 písněmi (op. 1.), k nimž připojil později ještě 18 dět- ských písní (op. 14., 18., 22.). Již v prvoti- nách těchto jevil se stoupencem novoruské národní školy, repraesentované v starší gene- raci Balakirevem, Musorgským, Borodinem, Cuiem a Rimským-Korsakovem, pak jeho vrstevníky Glazunovem, Arcybaševem a j. Vynikající postavení v mladé hudební Rusi zjednal si L. svojí obsáhlou činností v oboru skladby klavírní. Krom scherza (op. 16.) a mazurky (op. 19.) pro orchestr a závěrečné scény ze Schillerova dramatu >Nevěsta mes- sinskác pro sbor a orchestr (op. 28.), v níŽ. okázal L. též vlohy dramatika, náležejí všechna ostatní díla jeho klavírní literatuře. Vliv Cho- pinův a Schumannův smísil se u něho s rá- zovitou, osobitou tvůrčí silou pěkných mel- odických myšlének a plynného jich rozvá- dění. Z 50 tiskem vydaných děl jeho, skoro vesměs drobnějšího přístřihu, vynikají fugy (op. 41.), kanóny (op. 34.), ballada Top. 21.}, variace na Glinkovo thema (op. 35.), novel - letta (op. 20.), idylla (op. 25.), paíc etudy, praeludia, intermezza a j. O činnosti jeho po- dávají zprávy V. V. Stasov a Ces. Cui ve svých monografiích o ruské hudbě. ^ LJaoli viz Lech. XJaohovo, osada na cestě z Kalugy do Smolenska, památná slavnj^m vítězstvím ru- ských zbraní nad Francouzi r. 1812. UaohOTSkéostrovjryBližnij i Daljnyj čili Malyj, příslušející k jakutské oblasti, na- lézají se v Sev. Ledovém okeáně, asi 75 km od pevniny, od mysu sv. Nosu. Ostrov Bližnij rozkládá se mezi 73^ 10' a 73^ 53' s. š. a mezi 158— 161® v. d.; měří 3907 km\ Břehy má vysoké; vnitřek ostrova jest hornatý s čet- nými jezery a bažinami. Některé hory jsou sopečnaté, jako na př. Chaptagaj, s jehož boků stéká 11 říček. Druhý ostrov, Malyj, leží sz. od prvého a oddělen jest od něho průlivem 15 km širokým; obvod jeho páčí se na 114 km. Břehy má ploché; vnitřek má vyvýšeniny. Na ostrovech jsou bohatá nale- ziště kostí mamutích; jest na nich hojně vlků, skalních a polárních lišek i bílých med- vědů. Hlinitá půda porostlá jest lišejníky, Ljalin — Ljaskoronskij. 209 jež poskytují dobrou pastvu sobflm, a v létě pokrývá se krásnými polárními kvéty. První zprávy o nich podány Jakutem jeterikanem r. 1760; úplně objeveny r. 1770 kupcem Iva- nem Ljachovem, jemuž carevna Kateřina II. dala právo na ostrovech těžiti. ZJftlin (jIJijniH'B) Aleksandr Pavlovic, medaillér ruský (• 1802 — f 1862), byl z nej- lepších žáků cis. uměl. akad. i obdržel při odchodě malou zlatou mcdailli, načež vstoupil do služeb petrohradské mincovny. R. 1834 svěřeno mu vypracování medaillí na památku ruské války v 1. 1812—14 dle modellů hr. Tolstého a na památku výprav perské a turecké. R. 1851 stal se hlavním mincovním medaillérem a r. 1852 prof. na umělecké akademii. Všech L-ových medaillí jest přes 70, z nich pak jako práce jeho zcela vlastní jmenovati jest zvláště medaille: na památku otevření vítězné brány v Petrohradě, na pa- mátku založení pulkovské hvězdárny, pamětní peníze pro jubilea Čertkova, Zagorského, Rjulje, Buše, bar. Villje, N. Utkina a kníž. S. M. Golicyna. ZJalJa, řeka v Rusku ve verchoturském Újezdě pcrmské gubernie, levý přítok Sosvy (přítoku Obi), pramení se na vých. svahu Uralu s Pavainského kamene, pročež také na svém vrchovišti nazývá se Pavdoja; v celé délce (140 km) teČe prudce v Četných záhybech. Test velmi rybnatá; na ní jsou roz- sáhlé nikofaje-pavdinské vysoké peci. LJamin (Ljamin-Sor), řeka v Rusku, v berezovském Újezdě tobolské gub., pravý přítok Obi, vzniká ze 3 říček pramenících v tundrách, teče s poč. jv., v dolním toku jižně v délce 320 km. Břehy má nízké a na jaře rozlívá se na mnoho km. Po jejích bře- zích kočuje samojedská větev Kicu. LJapunOT, jméno šlechtického rodu ru- ského, jehož původ odvozuje se obyčejné od knížat haličských. Připomínají se z něho hlavně: 1) L. Prokofij (t 1611), odtrhnuv se od Borisa Godunova přidal se r. 1605 s Basma- novem k Lžidimitriji I. a po smrti tohoto k Bolotnikovu, jakožto náčelník rjazaňských kozáků. Vida neúspěch povstání, přešel k Va- silijovi Šujskému a stal se jeho dvořanem. Ale když poznal neschopnost carovu, chtěl dosaditi na trůn nejprve knížete Michala Skopina-Šujského a po jeho smrti spojil se s patriarchou Germogenem proti kráíeviči polskému Vladislavovi. Z jara r. 1611 přitrhl k Moskvě a spojil se s ostatními pluky k je- jímu osvobození od Poláků. V četných bo- jích a potyčkách vynikl nad ostatní voje- vůdce. Jeho přičiněním vydáno dne 30. čna 1611 všeobecné nařízení, zakazující kozákům, loupeže. Nevole kozáků obrátila se proti L-u a okolnosti té využitkoval polský vůdce Ga- siewski, poslal z obležené Moskvy kozákům podvržený list, v němž L. nařizuje utopit každého kozáka, kdekoliv bude dopaden. Ačkoliv L. odmítl autorství listu, byl při vše- obecné schůzi od rozlícených kozáků rozse- kán. S ním zahynul i nepřítel jeho Ivan Ni- Ottfiv Slovník Naučný, sv. XVI. aS 2 xgoo. kitič Rževskij, jenž znaje uskok polský zaí* stal se nevinného. 2) L. Z ach ar, bratr před., způsobil dne 17. čce 1610 první srocení lidu, žádajícího, aby Šujskij zřekl se trůnu, a dne 19. čce t. r. násilně přiměl cara vstoupiti do kláštera. Později marně pokoušel se vpustiti lid >tu- šinského zIoděje« do Moskvy, obsazené Po- láky. Přešed na stranu těchto přičinil se ne- málo, že poselství Filaretovo a Golicynovo zůstalo bez úspěchu. 3) L. Michajil Vasiljevič, astronom ruský (♦ 1820 — f 1868), byl žákem Lobačev- skóho a vyučoval na kazaňském gymnasii, při čemž byl správcem místní observatoře. Po požáru této (1842) působil při observa- toři pulkavské a r. 1845 vrátil se do Kázaně, kde r. 1850 stal se ředitelem hvězdárny, ale již r. 1854 pro neshody s prof. Kovalevským šel do výslužby. V 1. 1856—64 byl ředitelem Demidovského lycea v Jaroslavli. Hlavní práce jeho jest Observations de la grande nébuleuse ď Orion fáites á Ca\an et á Poulkova (»Memoiry€ petrohr. akademie, 1865). Vydal ještě s V. Struvem Púsitions du Soleil, de la Luně et des planetes (1853) a se Simonovem Observations astronomiques (1842). 4) L. Aleksandr Michajlovič, mecha- nik ruský (♦ 1857), vzdělav se na universitě petrohradské stal se r. 1885 docentem a po- zději professorem mechaniky na universitě charkovské. Hlavní jeho práce jsou: Ob ustoj' čivosti elltpsoidaljnych form ravnovésfja vra- sčajuščejsja ^idkosti (1885) ; Obščaja \adača ob ustojčívosti dvUenija (Cnarkov, 1882, dok- torská dissertaceV 5) L. Boris Michajlovič, slavista ruský (♦ 1862), ukončiv studia na universitě petro- hradské, pracoval pod vedením Jagiče, A. A. Potebně, M. S. Drinova, F. F. Fortunatova a P. A. Lavrova. V 1. 1888—89 byl činným v Moskvě při bulharském slovníku A. L. Djuvernua a nyní jest professorem slavistiky v Charkově. Z jeho pojednání uvádíme: BXáaioq — Volos (>Archiv fůr slav. Philologie«, sv. IX.) ; Kratkij ob\or glavnějšich javlenij slo^ vénskoj (chorutanskoj) literatury . . . (9Zapiski« Charkov, university, 1893); Zamétki ob iisH- dovaníjach v oblasti rus, fonétiki A, A, Šach- matová (t., 1894 a doplněna >Živaja Starina«, 1895); Néskoljko slov o govorach Lukojanov' skago uje^da NifegorodskoJ gub, (>Živ.Starina«, 1894). LJaskoronsldJ Vasilij Grigorjevič, historik a archaeolog ruský (♦ 1859 v Zolo- tonoši v poltavské gub.). V 1. 1872—80 stu- doval na gymnasiích v roltavě a v Lubnech, načež vstoupil na historicko-filologickou fa- kultu kijevské university, kterou absolvoval r. 1885. Za spis Političeskija sobranija i politi- Českaja organi\acija Kaljvinistov vo Franciji v XVI, v. obdržel stříbrnou medailli. Po uni- versitních studiích jel do ciziny a studoval nějaký čas ve Vídni. Vrátiv se do Ruska, vstoupil na medicínskou fakultu kijevské uni- versity a poslouchal přednášky z oboru pří- rodních věd. Od r. 1890 jest professorem 14 21# Ljcš — Ljubič. dČjín a zemépisu na třetím kijevském gymna- sii. R. 1898 vvdal spis Jstorija Perejaslavlj- tkoj \emH s arevnéjsich vremen do poloviny XIII. st, a jmenován byl na jeho základe roaj^ístrem ruské historie. Kromě toho na- psal: Inostrannyje karty i atlasy otnosjaščijesja k Jufnoj Rossiji; Vladimír Monomach i jego Xaboty o blagě Russkoj %emli; Ostatki drevnjago gorodišča v m. Snitiné (Lub. ájezd, Polt gub.); Ostatki gorodišča v m, iMkomje; Sw, Sergij Radonéfskij a j. IJei (it. Alessio, starov. Lissos), přístavní město tureckého vilájetu skadarského, při dolním Dřinu, má as 3000 ob. (arm., slov., tur. a cik.^. Sídlo katol. biskupa; obchod nejvíce pruvozný do vysoké Albánie. Pohře- biště Skandcrbega (f 1468). Ljevuo viz Livno. IJabar, město v Rusku ve volyňské gub., Újezdu novgorodsko-vol^ňském. V XIV. st. bylo sídlem údělného knížectví. Má 11.468 ob. ; 5 chrámů pravoslavných, klášter, kat. chrám, synagogu, 6 modlit, žid., cihelny a vinopalny. I^nbavskiJ: 1) L. Aleksandr Dmitri- jcvič, právník ruský. Byl člcncm-redaktorem právnické kommisse při zřizovacím komitétu Království Polského. Vydal: Russkije ugolov- nyje processy (Petrohrad, 1868; prvá ruská kniha jakýchsi »Causes cél&bres«, seznamu- jící s ruskými trestními processy z doby Předreformové, jako se záležitostí souboje uákina a Lermontova aj.); Sborník ^améča- tčljnych (inost ranných) ugolovnych processov (t., 1866 V, Novyje russkije ugolovnyje processy (t., 1868;; *Učebník ugolovnago pravá* Kal- mykova a řadu brošur, uveřejněných po- zději ve sbírce Jurídičeskija monograýji i i^- slédovanija (t, 1867—78 a v Tule, 1878). 2) L. Mat věj Kuzmič, dějepisec ruský (♦ 1860), vzdělával se v rjazaňském duchov. semináři a na universitě moskevské, načež několik let pracoval při moskevském archivu ministerstva spravedlnosti a stal se docen- tem rus. dějin na moskev. universitě. Z jeho prací hlavní jsou: Oblastnoje délenije i mést- noje upravlenije Litovsko-Russkago gosudarstva ko vremeni i\danija pervago Litovskago statuta (»Čtěnija« moskev. společnosti dějin a sta- rožitností, 1892 a 1893, též o sobě); K vo- prosu ob udéljnych kňa^jach i méstnom uprav- lenijí v Litovsko-Russkom gosudarstvé (»Žur- naU ministerstva nár. osvěty, 1894) a Na- čaljnaja istoriJA malorusskago ka^ačestva (t., 1895). První obsahuje mnoho nových po- drobností z vnitřního ústrojí říše Litevsko- Ruské. KJnbeÓ, obchodní město v Rusku v go- rodňanském Újezdě černigovské gubernie, na lev. břehu Dnčpra; 2000 obyv., 7 chrámů, nemocnice, lihovar, obchod s dřívím, obílím a solí, výroba vozů ; parníky po Dněpru spo- jení s Kijevem a Gomelem; 4 výroční trhy se živým obchodem. L. jest z nejstarších ru- ských měst, platilo daň Chozarům; r. 882 vzato Olegem. Konstantin VI. Porfyrogennitos zmiňuje se o L-i jako o přístave, pres nějž jde veškeré zboží ze severu na jih. Mazepa zmocniv se ho byl jeho vládcem až do svého pádu. L. jest rodiště sv. Antonínsi, zakla- datele slavného kijevsko-pečerského kláštera, jenž až do odchodu svého na Athon obývali zde jeskyni podnes uchovanou. Na jeho pa- mátku založen v L-i r. 1692 Antonínský Iju- becký klášter mužský, jenŽ potrval do r. 1786; ' v bývalém klášterském chrámě Vzkříšení Páně zachována památná zádušní kniha, vzácný pramen pro dějiny čemigovských knížat. IJabelský prftsmyk (něm. Loíbl-Pass) viz Karavanky. I^nbló Šime, V3rnikající historik, numis- matik a arcbaeolog chorvatský (* 24. května 1822 ve Starém Gradu na ostrově Hvaru — t 19. října 1896 t.). Pocházel z rodiny, jejíž předkové vzpomínají se mezi starými bo- senskými šlechtickými rody ; gymnasium, filosofii a bohosloví vystudoval v Dubrov- níku, ve Splitu a v Záhřebe. Jako boho- slovcc IV. ročníku vydal r. 1846 v Zadru dvě pozoruhodné knihy: Običaji kod Morla- kah u Dalmaciji a dílo Petra Hckt^roviče, prvého lidového básníka chorvatského a sbě- ratele národních písní, Ribanje i ribarsko pri- govaranje. R. 1847 byl L. vysvěcen na kněze a stal se duchovním pomocníkem ve svém rodném městě. Tam sbíral pilně staré řecko- dalmatské peníze, řecké a latinské nápisy a pouštěl se čím dále, tím více do archaeolo- gických studií. V době té přeložil na chor- vatský a italský jazyk dílo Eichhoffovo Povjest je^ika i knji{evnost Slavjana, Učastniv se r. 1848 svobodomyslného ruchu, byl denun- cován a v čnu 1849 nejen propuštěn ze služby, nýbrž dán i pod policejní dohlídku. Jen na protest občanů přijat v listop. t. r. opět do služby. Přeložili jg do Sv. Petra (Supetar) na ostrově Brači. Ž doby té jest L-ova roz- prava Nummografia Dalmata (>Archiv řilr Kunde osterr. Geschichtsquellen*, XI. sv.; Vídeň, 1851), jež vyšla též chorvatsky pod ná- zvem Staro dalmatínsko pjene^oslovje (>Arkiv za povjestnicu jugoslav.c, kn. II., řada I.). R. 1852 přeložen byl L. na krátko do Nere- žišée (opět na Brači), avšak již koncem téhož roku dostal se na novo do svého rodného města, kde obdržel faru sv. Nedelje. Za 4 léta vydal ve Vídni r. 1856 Dí^ionario biografico degli uomíni íllustri della Dalmaiía (jediný pramen, bohužel, nedokončený, k seznámení se s vynikajícími muži chorvatského národa v minulých stoletích). Nenalézaje doma ná- ležitých prostředků k archaeologickým stu- diím, vydal se L. do Vídně, kde složil zkou- šky a byl v kv. r. 1855 potvrzen za učitele jazyka a literatury slovanské pro celé gymna- sium. Chtěje vedle toho udělati i zkoušky ze zeměpisu a dějepisu, studoval ještě dvě léta na universitě vídeňské a v říj. r. 1857 zkoušky výborně provedl. Za pobytu ve Vídni kořistil L. mnoho z archivů a knihoven vídeňských. Na podzim r. 1857 hy\ jmenován supplentem na splitském gymnasii, nesetrval tam však dlouho. Byv pro své národní smý- šlení obviněn u vlády, musil v list. r. 1858 nastoupiti cestu do Vídně, aby se ospravedl- Ljubič-Romanovič — Ljubimov 211 nil. Čekaje vyřízeni, obdržel od min. Bacha nabídku, aby v benátských archivech hledal listiny, kterými by se mohlo dokázati, jak povstaly dvě turecké enklávy Klek a Suto- rina. L. nabídku přijal a studoval v benát- ských archivech 3 roky. Vytěžil z nich velmi mnoho pro publikaci Jihosfovanské akademie >Monumenta spectantia historiam Slavorum meridionaliumc; vydalC v ní později (v 1. 1868 až 1891) deset silných svazků sbírky nazv. Listině o odnošajih i\medju ju{noga Slavenstva I mletačke repuhlike (z 1. 960—1469), dále tři velké svazky sbírky Commissiones et relationes Venetae (z f. 1433—1571; vyšlo v 1. 1876 až 1880) a j. Práci svěřenou mu Bachem pro- vedl L. ve 4 tlustých knihách listin a v jedné knize zeměpisné, sepsav mimo to k snad- nějšímu porozumění listin historický úvod. Práci tu předložil nejprve ve výpisech a pak k žádosti Schmerlingově v plném znění min. vnějších záležitostí Rechbergovi. V Benát- kách sepsal též několik italských prací, z nichž uvésti sluší hlavně spis Gli ultimi successi di Alberto Waldstein narrati dagli ambasciatori Veneti (vyšlo ve 28. kn. »Archivu vid. akad.c z r. 1862). Válka z r. 1859 učinila Rakušanům pobyt v Benátkách nepříjemným. L. žádal za professorské místo ve Rjece, byl však teprve r. 1861 jmenován profess. na gym- nasii v Osjeku. Tam (v gymn. programmu) uveřejnil L r. 1864 rozpravu Krifobojnici 1/ Zadru. Ulomak i{ mletačkoga krifoboja 1202—1204, Teprve v březnu 1863 přeložen do Rjcky. Jako učitel chorvatských dějin a Kteratury vydal L. Ogledalo knji^evne povjesti jugoslav. :{a podučavanje mlade{i (Rjeka, 1. sv. 1864, 11. sv. 1869). Čásf I. sv. tohoto díla (str. 89 — 155) uveřejnil L. v rozmnoženém vydání v nové knize nazv. Pregled hrvatske povjesti (1864). Do gymnasijního programmu (ve Rjece) napsal r. 1865 rozpravu Vladanje mletacko na Rjeci od god iSog do rSiO. Z té doby pochází také několik L-ových prací uveřejněných ve »Književniku€. Když byla r. 1866 zakládána Jihoslovanská akademie věd a umění, byl L. mezi prvými (16) sněmem navrženými kandidáty. Akademie založila ná- rodní museum a kustodem jeho jmenovala r. 1869 L-e. Přes 20 let zastával L co nej- svědomitěji svůj úřad a vstoupil r. 1892 do pense, kterou trávil v rodném svém městě Starém Gradu. — Z četných rozprav L-ových v >Radu€ Jihosl. akademie jmenujeme tyto: Ob odnošajih dubrovačke sa mletačkom republi- kom tja do god, i3S8 (kn. V. z r. 1869); Markantunu Dominisu Rabljaninu (o choř v. politiku a spisovateli z ostrova Rábu, Marku Antunovi de Dominis-Gospodnetiči Jerkovu, kn. X.,1870); Ob odnošajih medju DubrovČani 1 Mletčani \a ugarsko-hrvatskoga vladanja u Dubrovniku i3S8-iS26 (kn. XVII.); Po- vjestnička i\tra{ivanja o Hrvoji^ velikom bosan- skom vojvodi i spljetskom hercegu (XXVI.); O upraviteljih Dalmacije \a rimskoga vladanja (kn. XXXI.); Na obranu pravosti starosrbskih ^laínih novaca (XXXIV.) ; Ob odnošajih medju republikom mletačkom i dubrovačkom od poč. XVL stolječa do njihove propasti (kn. LlII. a LIV.); O posavskoj fírvatskoj i o \latnih nov' cih njeiina kne\a Serma (1018; XLIIL); Borba \a glagolicu u Lošinju (kn. LVII.) a četné jiné. Ve »Starinách« Jihoslov. akad. uveřejnil L. zejména tyto stati: l/gri u Mletačkoj (I.); Prilo^i ^a (ivotopis Áíarkantuna de Dominisa Rabljanina^ spijetskoga nadbiskupa (II.); Ra^- vod istarski u taiijanskom i latinskom je\iku (VI.); Rukoviet jugoslavenskih listina: Srbské listině; tursko-mletačke listině; turske listině; cmogorsko-mletačke listině^ bosanska listina (X.) ; I\vještaj franc, konsula u Koronu La Mairea o dubrovaČkoj republici (XIII.) ; Skadarski ^em- Ijištnik od god, /4/tf(AlV.); Poslanice dubro- vačke na mletačku republiku (XV.); Libellus policorion, qui tipicus vocatur (XaIII.) a j. Veliké jest množství archaeologických prací L-ových. Uveřejňoval je hlavně ve »Vyestniku arkeologičkoga društvac, který vycházel od r. 1879 až do 1893 pod jeho redakcí (celkem 14 sv.) a s osmi desetin vyplněn jest pří- spěvky samého L-e. Ve zvláštních knihách vydal L. tyto své práce archaeologické: Studii archeolo^ici sulla Dalma^ia (^ Archiv f. Kundc ósterr. Geschichtsquellen«. XXII., 1859, Ví- deň); Popis predmeta i\ predhistoričke době u národ, \emalj. mu^eju u Zagrebu (Záhřeb, 1876); Der Fund rómischer Goldmún\en aus dem ersten Jahrhunderte der Kaiser^eit in Semlin gemacht (t., 1876). Také v »Raduc Jihosl. akademie vyšly některé stati L-ovy z oboru archaeologie. Nejlepší jeho nummo- graňckou prací jest Opis jugoslavenskih no- vaca (t., 1875). V oboru dějepisném a vyda- vatelském budiž kromě dotčených již publi- kací uveřejněných od Jihosl. akad. uvedena zvláště sbírka statutu a \dkonu Budvy, Skra- dina a Hvaru (III. sv. publikace 9Monumenta historico-juridica Slav. merid.«, r. 1882—83) a pak publikace Spomenici o Sčepanu Malom /:{ mletačkog archiva řBělehr., 1870). Činnost L-ova jest nejlépe charakterisována tím, že více než polovice všech starých památek, jež za dobu svého 30letého trvání vydala ' Jihoslov. akademie, připravena byla k tisku jediným L-em. -dle. IJabió-Romanovló V a s i 1 i j I g n a Cj e v i č, spisovatel ruský (* 1805 — f 1888), byl spolu- žákem Gogola, Kukolnika a Hrebenky na gymnasii něžinském a znám jest v literatuře sborníkem původních básní (Petrohr., 1832), překlady z Mickiewicze (t., 1829) a Byrona (t,, 1847). Z dějepisných prací jeho jmenu- jeme Ska\anija inostrancev o Rossiji v XVI i XVIII vv. (t., 1843). Srv. o něm stať Ma- karova (»Istoričeskij Véstnik€, 1894). LJnbim, új. město v ruské gubernii jaro- slavské nad Obnorou; má 3482 ob. (1894), jirchárny. — Ljubimský Újezd má plochu 3099*37 km* a 73.580 oby v., živících se hl. orbou dosti primitivně provozovanou. LJabimov:!) L. Nikolaj Aleksějevič, fysik a publicista ruský (* 1830), vzdělal se na universitě moskevské, kde od r. 1854 před- nášel fysiku. Delší dobu pracoval též v za- hraničních laboratořích, jmenovitě v Paříži 212 Ljubiša — Ljubuški. a Gotinkách. Vědeckou a publicistickou čin- nost rozvíjel hlavně od r. J865. Tou dobou stal se spolupracovníkem »Rus. Věstniku« a •Moskevských Včdomostíc, zabývaje se hlav- ně studiem universitního vzdělání v Rusku. R. 1876 byl členem kommisse pro revisi uni- versit a přičinil se o zavedeni nového uni- versitního řádu. Své publicistické práce shrnul ve sborník Moj vklad (Moskva, 1881 a 1887). Mimo to vydal dílo Af. N. Katkov i jego istoričeskaja ^asluga (t., 1889). Vědecké práce jeho týkají se elektrodynamiky, elektri- ckého přenášení tepla, theorie optických nástrojův a optického klamu. Spadají sem hlavně obě dissertacc: Osnovnoj ^akon elektro- dinamiki i jego prilofenije k téoriji magnitnych Javlenij (1856) a O Daljtonovom \akoné i ko- ličestvé para v vo^duché pri ni^kich tempera- turach (1865). Mimo to vydal o sobě: NaČalj- ^yja osnovanija fyiki (1851), populární učeb- nici NaČaljnaja fi\ika (1876); htorija Ji\iki] Krušeni je mouarchiji vo Franciji (1893); pře- klad filosofie Dcscartesovy a j. Srv. Nauč- nyje i litčraturnyje trudy profes. N. A. L-a (Petrohrad, 1896). 2) L. Nikolaj Matvějevič, pathologický anatom ruský (♦ 1852). Po skončených stu- diích stal se r. 1875 assistentem pathol. ana- tomie v Kazani a vrátiv se z ciziny, kam byl r. 1877 vyslán se zdokonalit, byl povýšen r. 1879 na doktora lékařství po dissertaci: K učeniju o ra^vitiji gigant skich klet ok pri tuberkulóze, stal se r. 1880 docentem a r. 1891 řádným prof. pathol. anatomie na kazaňské universitě. Kromě svého speciálního odboru pěstuje L. též okulistiku. Vydal přes 20 vlastních studií a mnoho překladů; jmenu- jeme z nich: Kurs patologičeskoj anatomiji (lithograf., 6. vyd.) a Kurs baktériologičeskich metodov i\slědovanij, IJublia Stjepan Mitrov vizjihoslo- vané 501. IJublJaiia viz Lublaň. IJabno (něm. Laufen\ městečko v již. Štýrsku v okr. hejtm. celjském, má 840 ob., vesměs katol. Slovinců; poštu, telegraf. LJabomlJ, město v ruské volyňské gub., vladimirském Újezdě; 4030 oby v., 2 pra vosi. chrámy, 1 katolický, výroba dehtu a spraco- vání kostí, 5 výroc. trhů. L]abop3rtnyJ Pavel Onufrijevič, roz- kolnický spisovatel ruský (♦ 1772 — f 1848), byl kupcem v Moskvě a později v Petro- hradě. Sbíral horlivě spisy a rukopisy roz- kolníků a sestavil v 1. 1828—29 velmi cen- nou knihu Jstoričeskij slovarj i katalog ili bibliotéka starovérčeskoj cerkvi (Petrohr., 1863, 2. vyd. od N. Popova se životopisem a po- dobiznou spisovatele, t., 1866). IJabostiiiJa jest z nejbohatších klášterů král. Srbského v kraji jagodinském mezi řekou Samarou a Ljubostinjskou. V kostele zdej- ším jest hrobka cařice Milice, která klášter i kostel dala vystavěti v 1. 1389—1405 od mistra Radě Borovice. KJnboiČlnskiJ Mark Nikolajevič, vy- nikající právník ruský (f 1889). Pocházel ze šlechtické rodiny usazené ve vitebské gub. R. 1839 absolvoval práva na petrohradské universitě a brzo na to vstoupil do služby u ministerstva spravedlnosti. R. 1857 uložil ministr spravedlnosti hr. V. N. Panin L-kému, tehda vrchnímu prokuroru prvého departe- mentu senátu, aby posoudil osnovu zákona o civilním řízení, sestavenou hr. Bludovem. Rozbor L-kého ukázal, že navrhovaná osnova vyžaduje radikální změny. Později účastnil se L. prací spojených se sestavením t. zv. suděbných ústavů (soudních zákonů) a po jich zavedení přeložen byl do civilního kas- saČního departementu senátu. Činně účastnil seltéž přípravných prací, týkajících se osvo- bození selského stavu, jako člen právního oddělení redakčních kommissí. Z pozdějších prací L-kého má velký význam revise volost- ných soudů, provedená r. 1872 od zvláštní kommisse pod jeho předsednictvím. Od r. 1881 byl L členem říšské rady (v departementu civilních a duchovních záležitostí). LJubotin, osada v Rusku ve valkovském új. charkovské gubernie na ř. Ljubotince; 5611 oby v., výborné sadařství, vývoz suše- ného ovoce, zvi. hrušek, hrnčířství. IJubotrn, vrchol Šar-Planiny u Prizrena, 3050 m vys. ; dle všeho nejvyšší vrch polo- ostrova Balkánského. IJabovlÓ Nikolaj Nikolajevič, děje- pisec ruský (* 1855), vzdělav se na universitě kijevské, byl docentem všeobecných dějin ve Varšavě, pak professorem v Kijevě, odkud dostal se opět jako professor do Varšavy. Již jako student vydal první původní práci ruskou z dějin nizozemské revoluce Marniks de Sent-Aljdégond , kak političeskij pisatélj (Kijev, 1877). Hlavní jeho práce jsou: ísto- rija reformaciji v Poljšě. Kaljvinisty i anti- trinitariji (Varšava, 1883, magisterská disser- tace); Nacalo katoličeskoj reakciji i upadok reformaciji v Poljšě (t., 1890, doktorská disser- tace) ; Obščestvennaja rolj religio^nych dvifenij (»Izvěstija€ Varšav, university*, 1881; též o sobě) ; K istoriji ije\ujitov v litovskorusskich t^emljach v XVI véké (t., 1888 a o sobě); Aljbrechtf gercog prusskij, i reformacija v Poljšě (»Zurnal« ministerstva nár. osvěty, 1885). Práce L-ovy mají důležitý význam pro dějiny reformace a protireformace v Polsku, oplý- vajíce novými podrobnostmi a vyznačujíce se pečlivostí rozboru a důkladným vystižením nejzajímavějších otázek náboženského hnutí v říši Polské. Srv. N. Karějev, Otzyv o soči- něniji prof. L-a »Načalo katol. reakclji« (Pe- trohrad. 1892), IJabuik, okr. město v Hercegovině, má 3464 ob. většinou muhammed. V jeho okolí Í>ěstuje se znamenitý tabák. Zde stál v XV. st. irantiškánský klášter spálený r. 1563 od Turků. Celé město rozprostírá se na skalnatém svahu, na jehož vrcholu vypíná se stará věž Erce- gusa (voj vodkyně). zbytek to hradu posta- veného vojvodou Štěpánem na počest jeho choti. — Ljubušecký okres má 32.214 ob. XJabuikl z Ljubušku Sitovié Lovro viz Jiboslované 464. Lj učenko — Ljupersoljskij. 213 IJnoenko Aleksandr Jefimovič, rus. archaeolog (* 1807 — f 1884), byl inženýrem ministerstva kommunikací. Zalíbiv si studium starožitností a mincí sestavil si sbírku sta- rých řeckých peněz, jíž upozornil na sebe L. A. Perovského, jenž byl vyslán státem na jih Rusi prozkoumat tamní starožitnosti. L. byv jím doporučen stal se r. 1853 řed. kerčského musea starožitností, v kterémž úřadě setrval do r. 1878. Při tom zabýval se pátráním po starožitnostech, kopaje pilně v okolí kerčském i na Tamanském polo- ostrově. Výsledky těchto prací obohatily Ere- mitáž množstvím vzácných uměleckých pa- mátek starožitných. L. řídil též kopání »Lu- govéc mohyly č. Aleksandropoljského kur- hanu v jekatěrinoslavské gubernii, z něhož vytěženo množství památek skythských, jež odevzdány vesměs Eremitáži, kde tvoří zvlášt- ní, drahocennou skupinu. L. napsal: O dřev- ních kňafeskich monetách Roštová, Uglina i Jaroslavlja (>Trudy jarosl. statist. komi- těta«. V.; 1869); Drevnije jevrejskije nadgrob- nyje pamjatniki, otkrytyje v nasypjach Fana- goHjskago gorodišča (Petrohrad, 1880). ZJaesrn* pol. Lucyn, újezdní město ru- ského Újezdu t. jm., u jezer Velká a Malá Luza, má 6011 obyv.; z těch polovici Židů. Pošta, telegr., 1 pravosl., 1 katol., 1 protest, chrám, synagoga. Zámek, který vystavěn byl v XIV. stol., trpěl mnoho nájezdy Litevců a Rusů; posud zachovaly se zbytky zámku toho, zbořeného od Rusů v XVIII. stol. — Ljucynský Újezd v sev.-záp. části ruské gubernie vitebské má 5298*8 km} a (bez obyv. města) 116.231 ob. (59.080 muž., 57.151 žen.). Bělorusů čítá se as 50.000, Lotyšů nad 40.000; orba, obchod se Inem a dřívím. X^udevlt, novochorvatský tvar jména Ludvík. XJndinOTO, veliká tovární osada v ruském Žizdrinskcm Újezdě kalužské gubernie, 85 km od m. Brjanska, s nímž spojena jest úzko- kolejnou Maljcovskou žel. drahou. Leží na břehu velikého závodního průplavu, má 6685 obyv., 2 pravosl. chrámy, obecní školy, ne- mocnici, lékárnu atd. L. i Ijudinovské závody vznikly již r. 1755 a nejvíce prospívaly z nich slévárny a strojírny, z nichž hU v 1. 1875 až 1886 dodáváno stale množství železní čných vozův a lokomotiv a pod. Dělnictva bývají až 3000. R. 1891 roztaveno 60.000 q železné rudy a 4000 q trusek a získáno litiny 30.000 q, kujného železa 5240 q, výrobkův litých na- děláno ok. 20.000 q, měděných 200 q\ Mar- tensovy oceli vyrobeno ok. 6000 q, železn. kolejnic 1000 q, obchodní (listové atd.) 1400 q. K závodům patří 21.850 ha půdy, z čehož jest 19.337 ha lesův. Nyní náležejí Ijudinov- ské závody akciovému společenstvu. Ljndog^ovskij Aleksěj Petro vlč, ná- rodohospodářský spisovatel ruský (♦ 1840 — t 1882). R. 1870 obhájiv na petrohradské fysicko-mathematické fakultě dissertaci Pod- solnéčnik. Priňatije, raspredělenije i dvi^enije minčraljnych pitatUjnych veščestv vsvja^i s obra- lovanijem organičeskago veŠčestva stal se ma- gistrem selského hospodářství a pak profes- sorem Petrovsko -Razumovské zemědělské akademie v Petrohradě napsav: Osnovy selj- skO'Cho\jajstvennoj ekonomiji, knihu, jež dlouhý čas byla katechismem ruských hospodářských škol. Později měl s prof. Černopjatovem, Stě- butovem a Faddějevem značnou účast v se- stavení důležitého díla: Nastoljnaja kniga dlja russkich seljskich cho\jajev a psal mnoho ze- mědělských článků do časopisů: »Seljskoje chozjajstvo i lěsovodstvo€, »Trudy Voljnago- ekonomičeskago obščestva«, »Zemleděljce- skaja gazetac a j. LJiUJe Leontij Jakovlevič, ethnograf ruský (t 1862), sloužil skoro 40 let na vých. břehu Černého moře a poznal důkladně ten kraj. Jeho čerkesskij leksikon s k^-atkoju gram- matikoju (Oděssa, 1846) nepozbyl dosud ceny. Mimo to napsal: O torgovlé s gorskim. ple- měnami na Kavkaze, na sév.-vost. beregu Čer- nago morja (>Zakavk. Věstnikc, 1842); O na- tucJiafcachf sapsugach i abad\echach (>Zap. kavk. otd. imp. rus. geogr. obšč.c, IV.); Vé- rovanija, religioinyje obrjady i predra^sudki u Čerkes (t., V.) a j. XJung^, řeka v Norrlandu švédském, pra- mení se na Helagsťjellu v Jemtlandu a ústí \ se směrem vých. po toku 325 km dl. 10 km již. od Sundsvallu do zálivu Botnického. Po- říčí její páčí se na 12.700 km^. XJims^gren Gustaf Hákon Jordán, aesthetik a liter, historik švédský (♦ 1823 v Lundu). Studoval v Lundu, kde byl (1847) docentem aesthetiky. R. 1849—50 cestoval po Německu a Francii, byl pak prof. aesthetiky na univ. v Lundu a stal se členem švéd. akademie. R. 1869—70 cestoval do Itálie za studiemi kulturně historickými. L. je výtečný znatel německé aesthetiky, jíž užil při svých studiích švédské literatury psaných jasným, elegantním slohem. Nejlepší jeho práce jsou: Svenska dramat intill slutet af lydeárh. (1864); Bellman och Fredmans epistlar (1S67)] Fram- I stállning af de fórn&msta esthetiska systemerna (1856—60, 2 díly; 2.^vyd. 1869—83); Jemfó relse emellan Ehrenwárd och Mrinckelmann som konstfilosofer (1856; za tuto práci dostal vel- kou cenu šv. akademie); Svenska Akad, hi- storia 1786—1886 (1886, 2 dílv) a Smárre Skrifter (1872—1881) mimo četné menší práce. HKa. XJnng^stedt Aurora Lovisa, roz. Hjor- tova, spisovatelka švédská (♦ 1821 v Karls- krona). Od r. 1857 píše pod pseud. Claude Ger ar d povídky a romány plné fantasie a jemného pozorování, jako jsou: Psykologiska gátor (1873); Jernringen (1873); Moderna ty- per (1874); Skymningsprat (1873) a j., z nichž většina vyšla v jejích Samlade berdttelser (1872-82; 9 sv.). HKa. LJnpersolJslctJ ( JTionepeojibCKiíí ) Petr Ivanovic, déiepisec ruský, byl professorem všeobecných aějin na historicko-filologickém institute knížete Bezborodka v Něžině. vydal: OČerk gosudarstvennoj déjatéljnosti i častnoj ii^ni Perikla (»Izvěstija< institutu, 1877 a v Kijevě, 1877); Diplomatičeskija snošenija 214 Ljusne — L.L.B. z borba imperatora Aleksandra /. s Napoleo- nom I. (t., 1879) a j. XJnsne čili Ljusnan, hl. řeka švédských provincií Hcrjcádalen a Helsingland, teče jv. směrem s výše 868 m tvoříc peřej La- forsen, protéká několika jezery a vlévá se po toku 369 km dl. jižně od Sdderhamnu u veliké železárny L. do zálivu Botnického. Plavba dříví, lov lososův. XJntomer, něm. Luttenberg, městečko a sídlo štýrského hejtmanství a okr. soudu Ijutomerského, mezi Dravou a Můrou nad Stjavnicí do Múry se vlévající, stanice trati Spielřeld-L. (57 km) rak. Jižní dráhy, má 1141 obyv. Na jih rozkládají se pahorky vinnou révou posázené, jež rodí nejlepší vino Štýr- ské (>Jerusalemské<). — Ljutomerské hejt- manství má 31612 km* a 26.672 obyv. ná- rodnosti slovinské (12.603 muž., 14.069 žen.) v 53 obcích se 122 osadami a obsahuje dva soudní okresy, Ijutomerský a radgonský. LJatostanskiJ Ip polit, spisovatel rus. (♦ 1835), byl katolickým knězem, ale po r. 1867 přijal pravoslaví a jal se vydávati politické spisy protižidovské. Veliký rozruch způsobila jeho kniha Ob upotrebleniji jevrejami talmu- distami-sektatorami christianskoj krovi (Mo- skva, 1876; 2. vyd. Petrohrad, 1880), založená na tajné zprávě, kterou Skripicyn podal r. 1844 Mikuláši I. Z jiných spisů jeho uvá- díme: O jevrejskom messiji (t., 1875); Talmud i jevreji (t., 1879—80); Objasněnije rimsko- katoUčeskoj messy tli liturgiji i ra\bor dogmati- českoj jeja storony (t., 1875) a pod. R. 1882 vystoupil náhle na obranu židův a zřekl se dřívějších názorů spisem Sovremennyj v\gljad najevrejskij vopros. l^azerort, mys ve vindavském újezdč kuronské gub., na konci scv. břehu kuron- ského nad Vindavou na 57® 34' T* s. š. a 21*43' 67" v. d. Na něm stojí maják ukazující vjezd z Baltického moře do Rižského zálivu. Uíáft obec. V lkán, ves v Čechách, hejtm. Roudnice, okr. a pš. Libochovice, fara Klapý; 60 d., 308 ob. č. (1890), Itř. šk. Po vsi jme- noval se r. 1237 Sulislav ze Lkáně. Po zpu- štění hradu Klapého, k němuž L. příslušela, dostala se k Libochovicům. Xt. Xi., angl. skratka pro limited líabi- lity, t. i. obmezené ručení. Llanallo [lendajloj, město hrabství Car- marthenského v Anglii, nad ř. Towy; má 1714 ob., tkalcovny na ílanel, jirchárny, bo- hatá ložiska uhlí. Poblíž na strmé skálč starý zámek Din as Fawr. Uandndno [lendódno], lázeňské místo hrabství Carnarvonského v Anglii, má 7348 obyv.; doly na měď. Mořské lázně, jež navště- vuje ročně až 50.000 hostí. ZJanelly [lencli], město angl. hrabství Carmarthenského v již. Walesu, při aestuariu ř. Lougheru, má 23.937 obyv, (1891), doly na cín, olovo a stříbro, slévárny, lučební továrny, veliké doky a značný vývoz uhlí do Francie, Španělska a do pobřežních kra- jin středomořských. Uanes [Ijánesj, okr. město v špan. pro- vincii Oviedo (v Asturii), na pobřeží; 18.803 obyv. (1887), íalanf ollen [lengolen], město v angl. hrab- ství Denbigh v sev. Walesu, v krásném údolí ř. Dee, ma 3225 obyv. (1891 V Výroba látek lněných a vlněných; železárny, pivovary. Poblíž zříceniny opatství Valle Crucis. Uano estaoado [Ijáno -kádo], angl. Sta- ked Plaitif pustá písčitá planina náhorní v sz. Texasu a Nov. Mexiku, kdežto na sev. Ca- nadian Ríver tvoří její hranici. Planina tato dosahuje až 1450 m a rozkládá se na ploše as 70.000 km*. Jméno má od stakes (= kolí), jimiž označují se řídké prameny vodní na planině se vyskytující. V novější době daly se pokusy učiniti umělým zavlažováním ně- které pusté kraje úrodnými. Xilanos [Ijános], Los L, město na záp. pobřeží špan. ostrova Palmy v ostr. Kanár- ských, má 5919 ob. (1887); obchod s Červcem, tkaní hedvábí. Xilanquiliae Jljankihúe], provincie jiho- amer. republiky Chilské, mezi 40*20' — 41«60' j. š., má 20.260 km* a 76.819 obyv. (1893). Utvořena jest pobřežní Kordillerou, svahy Andův a podélným údolím mezi oběma pásy horskými. V Andech pnou s i sopky Calbuco, Osorno (2257 m), Tronador (2980 m) a j. Též jezery jest provincie bohatá, z nichž dů- ležité jest Lago de L., 45 km dl. a 40 km šir. Při zátoce Ancudské leží hl. místo Puerto Montt s 2734 ob., hl. německými osadníky. Uany, špan. los llanos [Ijánosj, zovou se roviny poříčí orinockého v Již. Americe, jež povahou svou stepní liší se od rovin lesna- tých (selvas) a rovin bohatějších vodou i prstí, zvaných savanami. Ve státě Venezuelském zabírají I. asi čtvrtinu plochy a šíří se od hor pobřežních na jih až k Orinoku a řece Quaviaře. Dělí se ve Čtyři Části: 1. východní čili Cumanské I., 2. střední č. Caracaské, 3. zá- padní čili Barinaské a 4. jižní čili Apurské I. Východním zvláštní jsou tabulové vysočiny {mesa)^ mezi nimiž vinou se řeky hlubokými úvaly; od Orinoka dělí je poušC asi tři dni cesty široká. Střední význačný jsou řadami pahorkův a četnými lesíky oproti dobám dřívějším, kdy přihš četný dobytek vzrůstu stromoví byl na závadu. Západní svlažovány jsou hojnými řekami a ohraničeny řekami skoro stále splavnými, s bohatými naplave- ninami tak, že hodí se výtečně pro orbu i pro chov dobytka. Jižní podobny jsou občas velikému moři trávovému, z něhož jen tu a tam lesíky {matas) vykukují; stejný obraz skýtají jižněji pampy (v. t.) a severoamer. savanny (v. t.). Podnebí l-nů jest velice horké; střední teplota až 30* C jest pravi- dlem. V měsíci březnu I. jsou pusty aŽ k úpatí hor, ježto žárem slunečním země jest roz- pálena až na 50* C. Jakmile nastane doba dešťů, jež dostavuje se v dubnu a trvá až do října, zazelenají se roviny nejpestřejšími travinami, jeŽ koňstvu a skotu skýtají hojnou pastvu. Vch. L. L. B., v Anglii skratek latinského legum baccalatireus (angl. Bachelor o/ Laws), bakalář L. L. D. — Lloyd. 215 práv, nejnižší to hodnost právnických fakult v Anglii. I». Xi. D., v Anglii a v Americe běžný skratek lat. legum doctor (doktor práv). Uer^na IljerénaJ, okr. město ápan. pro- vincie Badajozu, v úrodné náhorní planině, na dráze Merida-Sevilla; 6179 ob., továrny na sukno, chov ovcí. Uevdá viz Lerida 2). Uobreg^at |ljob-J, u starých Rubrtcatut, řeka v špan. Katalonii. Pramení se na Cerro de Tosa poblíž franc. hranice, teče směrem již. a po toku 190 km ústí se jižně od Bar- celony do moře Středozemského. Uorente [Ijo-] Don Juan Antonio, dějepisec špan. (* 1756 v Rinconu del Soto u Calahorry v Aragonii — f 1823 v Madridě). Studoval v Tarragoné a Zaragoze a r. 1779 byl vysvěcen na kněze. R. 1782 stal se gen. vikářem v Calahoře, r. 1785 koramissařem inkvisice v Logroně a r. 1789 gen. sekretářem téže instituce v Madridě. Pro svůj návrh na reformu této instituce upadl po odstoupení liberálního ministerstva Jovcllanova (1798) v nemilost a teprve r. 1806, když byl napsal na přání Godoyovo svůj spis proti baskickým právům, stal se kanovníkem při hlavním <:hrámě v Toledě a později kancléřem uni- versity toledské. R. 1808 odebral se na roz- kaz Muratův do Bayonnu, aby súčastnil se prací o nové ústavě španělské. Byl proto doma nenáviděn a uchýlil se pak s králem Josefem do Paříže. Na rozkaz téhož krále badal po zrušení inkvisice r. 1809 v inkvi- sičních archivech a spravoval zrušené klá- štery. Na naléhání kléru byl však r. 1822 z Paříže vypověděn pro svoje poněkud fri- volní dílo: Fúrtratts politiques des papes (Pař., 1822; 2 sv.), naČež uchýlil se do Madridu, kdež za krátko zemřel. Hlavní jeho dílo jest Historia critica de I a inquisicion de Espaila (Madrid a Paříž, 1822, 10 sv.; franc. v Pař., 1817—18; něm. od Hócka v Gmůndě, 1819 až 1821), kterýž spis má jistou hodnotu ja- kožto pramen, protože akta inkvisični se ztra- tila, přece však nezasluhuje té viry, jakou mu dávali. Mimo to napsal: Noticias histo- ricas de las třes provincias vascongadas (Madr., 1806 — 08; 5 sv.); Afemoria para la historia de Ja revoludon espaňola con documentos justiji- cativos (Pař., 1814—16. 3 sv.; fr. t., 1815—19) pod pseud. M. Nellerto (anagramm z L), jež jest důležitým příspěvkem k osvětlení dějin špan. od r. 1808, a autobiografii Noti- ^ia biografica (Paříž, 1818). Konečně dlužno uvésti jeho Observations critiques (Paříž a Madrid, 1882) o Lesageově Gilu Blasovi, •o němž tvrdil, že je psán dle »Bakaláře sala- maDského« od Ant. de Solis. — Srv. R. Buron, Compendio de la historia critica de la inqui- sicion de Espaňa (Paříž, 1823; také franc). Uoyd jest obvyklý název společností, za- bývajících se rozličnými druhy obchodů ná- mořních a provozováním paroplavby vůbec. Obchody takové jsou zejména námořní po- jišťováni, klassifíkace lodí, zpravodajství o lod- ních nehodách, zámořské agencie a pod. Ná- zev I. pochází od Eduarda Lloyda, lon- dýnského kavárníka v XVII. stol., u něhož scházeli se čelní loďaři a obchodníci, aby zde projednávali své záležitosti, týkající se námořského obchodu. L. počal r. 1696 vy- dávati časopis nazvaný >Lloyds Newsc, kte- rýž vedle běžné politiky pěstoval zejména otázky námořního obchodu, přinášel zprávy o plavbách obchodních lodi atd. Časopis podobného druhu vychází v Londýně po- sud pod jménem >Shippíng and Mercantilc Gazette and LIovds List«. Lloydové společnosti existují dnes skoro ve všech větších státech evropských, tak vedle Londýna v Paříži, Antverpách, Rotter- dame, Petrohradě, Gothenburku, Roztokách. Nejdůležitější z nich jsou Scveroněmecký I. v Brémách a Rakouský I. v Terste. Severoněmecký I. v Brémách jest paro- plavební společnost, založená r. 1857, jeŽ 78 parníky (1895) udržuje spojení nejen s růz- nými přístavy evropskými, nýbrž i se Scv. a Již. Amerikou, Vých. Asií a Austrálií. Na základě smlouvy s Německou říší uzavřené požívá severoněmecký I. roční podpory říš- ské 4,090.000 M a obstarává dopravu poštovní. Rakouský I. jest akciová námořní paro- plavební společnost se sídlem v Terste, za- ložená r. 1836, jež původně udržovala spo- jení svými paroloďmi s přístavy moře Jader- ského a s Levantou. Roku 1851 svěřil stát rakouskému l-u dopravu poštovní a od r. 1855 poskytuje mu pravidelnou roční podporu. Od té doby rakouský I. stále rozšiřoval svou působnost, rozmnožoval své loďstvo a ote- víral nová spojení. Tak zahájil r. 1872 pra- videlné spojem s Vých. Indií a r. 1888 s Bra- zilií. Následkem dualismu měl od r. 1867 až do 1891 název »Rakousko-Uherský l.< R. 1891 uzavřela rakouská vláda s l-em novou smlouvu na 15 let, jíž se Uhersko již nesúčastnilo. Dle této smlouvy jest I. povinen udržovati pravidelné spojení v moři Jaderském, Středo- zemním, Černém s Vých. Indií, Japanskem a Brazílií a obstarávati dopravu poštovní. Schválení ministerstva obchodu podléhají jízdní řády a sazby dovozné. Předsedu správní rady, jež koná schůze střídavě v Terste a ve Vídni, jmenuje koruna, dva členy ministr obchodu, ostatních 6 členů volí akcionáři. Ze dvou stálých komitétů nalézá se jeden ve Vídni, druhý v Terste. Ministerstvu obchodu přísluší také vliv na jmenování generálního ředitele a vrchních úředníků, jakož i na správu prostřednictvím zemepanského kom- missaře. Stát přispívá l-u ročně 2,910.000 zl., platí za 25 parníků taxy suezským průpla- vem a poskytl l-u nezúročitclnou zápůjčku 1,500.000 zl. na rozmnožení lodního parku, jež má býti splacena teprve v posledních 5 letech. Naproti tomu vyhradil si právo na Vs zisku po uhrazení 47o dividendy. L. měl koncem r. 1894 aktiv: cena loďstva (74 par- níky o 145.000 tunách a 112.000 koň. sil.) 15,200.000 zl., nemovitosti 5,000.000 zl., po- jistný fond 2,500.000 zl.; passiv: akciový ka- pitál 12,600.000 zl., prioritní dluh 8,750.000 zl. 216 Lloyd — Loano. Literatura: Martin, History of Lloyds (1876); Lindcraann, Der norddcutsche L. (1892). CH. Uoyd Henry Humphrey Evans, spi- sovatel angl. (♦ 1720 ve Walesu — f 1783 v Huy v Belgii). Jako vojín v armádě skot- ské s účastnil se r. 1745 bitvy u Fontenoy. R. 1747 vstoupil do armády francouzské a vyznamenal se při obležení Berg-op-Zoomu, po té sloužil v armádé rakouské a pruské, a když vypuklv spory mezi Ruskem a Tureckem r. 1768, přešel do armády ruské, kdež po- výšen za generál -majora a vynikl ve válce se Švédy. Po třiceti letech vrátil se do Aníjlic a vydal: Invasion and de/ence of Great Bri- tain (1780); History of the war between the empress of Germany and her allies (Lond., 1782, 2 sv.; přel. do ncm); The histoiy of the latě war in Germany iyS8 — Sg (1766—1790, 2 sv.) a A treatise on the composition of dif- ferent armies^ ancient and modem (Londýn, 1782). Iilullalllaoo [Ijuljailjáko], sopka v záp. Kordilleřc chilské; z pusté vysočiny v pro- vincii Antofagasta pne se do výše 6173 m n. m. Unmmayor [Ijummajór], osada na špan. ostrově Mallorcc, 22 km jv. od Palmy, má 9194 obyv. Výroba plátna, látek vlněných a klobouků. Poblíž Puig de Randa se třemi místy poutnickými. Iimk., skratek přírodopisný, jímž označen J. Lamarck. Iináře {Schlússelburg\ far. ves v Čechách, hejtm. a okr. Blatná; 153 d., 1120 ob. č. (1890), kostel Nejsvět. Trojice, vystavěný na místě býv. kaple, při něm klášter augustiniánský, fil. kostel sv. Mikuláše na hřbitově, 5tř. šk., pš., cihelna, 2 mlýny, pila. Alod. panství se statky Životice a St. Smolivec zaujímá 6399 ha ; náleží k němu zámek s kaplí, dvůr, pivovar, parostr. lihovar a cihelna, drží je Karel sv. p. z Lilgenau. L. pro své romantické okolí hodí se za letní pobyt. L. byly asi původně sídlem ryt. ze Lnář, majících ve znaku klíč, jenž do- sud spatřuje se na zámeckých dveřích. Z rodu toho známí jsou Oldřich (1313), Habart (1356 ■ a jeho bratří. Tehdy se tu také připomíná far. kostel. Počátkem XV. stol. seděli na Lnářích Zmrzlíkové ze S voj šina, kteří zboží Inářské rozmnožili a r. 1564 je prodali Zdeň- kovi ze Šternberka. Tento pro špatné hospo- dářství musil L. kol. r. 1575 zastaviti Václa- vovi z Donína a na Bílém Ůjezdci. Asi po 2 letech koupil zboží Inářské Adam ze Štern- berka a na Bechyni, jehož syn Jaroslav od- kázal (1635) L své dceři Evě, provd. za Adama MatiáŠe hr. z Trauttmansdorfíu. Tato prodala (1660) zboží Inářské Alšovi Ferd. Vratislavovi z Mitrovic, jenž vystavěl při staré tvrzi nový zámek a kostel Nejsv. Tro- jice r. 1786 na far. povýšený. Pozůstalé dcery prodaly (1675) rozmnožené zboží Humprech- tovi Janu Černínovi z Chudenic, jehož syn Tomáš vystavěl tu augustiniánský klášter. Po smrti Humprechtově přešly L. sňatkem na rod hr. z Kůniglů, po nichž následoval (1745) Karel Rud. hr. Špork, Leopold hr. z Thumu (1804), ale tento ještě téhož roku prodal zboží Inářské hr. z Linkeru a Lutzen- wicku. L. jsou rodištěm Fr. Kotta. Xiiiénka, bot., viz Thesi um. Iinioe, bot., viz Camelina. Xdiidka, bot., viz Camelina. IiniStd {Elnischt), osada v Čechách u Březí, hejtm. Č. Budějovice, okr., fara a pš. Sviny Trhové; 28 d., 164 ob. č. (1890). Na zdejším dvoře, při němž prý stávala tvrz, seděl (lo52) Lambert Segrondi z Tašberka. XiOa4 [lódj, angl. břemeno, náklad, obzvl. lodní náklad rozličné váhy, na př. při mouce, pivu a j. 12, při soli 18 barrelů a pod. LiOaxer [lóH'),angl.,poběhlík, tulák, pobuda. XiOanda, San Paolo de Assumpga6 de L., přístavní město na záp. pobřeží jižní Afriky při Atlant, okeáně, hl. místo portu- galské državy Angoly, z nejdůležitějších ob- chodních středisk na záp. pobřeží africkém, má nyní na 14.000 ob., z nichž 900 bělochů, 1100 mulatů a zbytek černochů. Z budov vy- nikají 2 chrámy, palác místodržícího, vojen- ská nemocnice a j. Podnebí velmi nezdravé. Ráz města v dolení části, obývané bělochy, je moderní, uHce široké, dlážděné; hor. čásf města, oddělená od dolejší, je neúhledná. ne- čistá, sloužíc za obydlí obyvatelstvu černoš- skému. V L-de sídli biskup, jehož diéccse za- ujímá celou angolskou provincii. Přístav je výborný, dobře chráněný ; vystřídalo se v něm 1439 lodí o 14.694 t. Obchod téměř výhradně ovládají Angličane, rovněž železniční dopravu,. jíž sloužila zvi. nejdůlcžittjší trať L.-Ambaca, určená pro vnitrozemský obchod. Obchod v celku zabývá se vývozem kávy a kaučuku a obnášel r. 1891 na 10 milí. korun, dovoz 12 milí. korun. EMa, IiOang^o: 1) L., pobřežní pruh země na záp. pobřeží jihoafrickém, počínající od 6° až k 4'* již. š., zabírá čásC pobřeží dolnoguinej- ského, jež při moři nízké a bažinaté, do vnitra země se zvedá terassovitě v pohoří,. zvané od Portugalců Serra do Crystal. Z řek větší jsou Quillu, Songole, Lucmraa, splavná Čiloango (Tschiloango). Krajinný ráz je velmi pestrý, močálovitá jeztra střídají se s úrod- nými pastvinami i zalesněnými rovinami, mí- sty značně zvlněnými v pahorkatiny, a na vých. části vystupujícími terassovitě v horské pásmo krystallické. Zvířena jest bohatá; vy- skytují se gorilla, hroch, krokodil, rozmanitá druhy ptactva a hmyzu, vegetace je v cel- kovém rázu severoafrická. Domorodé oby- vatelstvo černošské jest z bantuského kmene Bafiotů (v. t.). 2) L, přístavní místo, obchodní a kara- vanní stanice v pobřežním kraji t, jm. ve franc. Kongu v Africe, hl. místo krajiny, zv. L. et dépendance, vzdal. 620 km jv. od Libre- ville, jest důležitou obchodní stanicí hlavné^ pro karavanní pochody vnitrozemské, na Brazzavillc a j. EMa. IiOono, osada v ital. okrese Albenga pro- vincie janovské při zálivu Janovském, stanice dráhy Jano v- Ventimiglia; má 4278 obyv., pří- stav, čilý rybolov. Loasa — Lobačevskij. 217 IiOasa^ rostlinný rod 2dě]ožných z čeledi loasovitých (Loasaceae), obsahující nčkdy otáčivé byliny, pichlavými žahavkami po- rostlé, s listy vstřícnými neb střídavými a s květy žlutými nebo bílými. Kalich jest 5dílný, koruna 5plátečná a tyčinek mnoho, z nichž protikorunní, 15 — 17mužné, jsou plod- né, kdežto protikahŠní v podobě 2- až 3laloč- ných stammodií jsou vyvinuté. Podlouhlá tobolka jest na konci Schlopná s mnohými semeny po krajích chlopní. V Chili zejména roste L. acanthifolia Lam. a v Peruvii L. ambrosiaefolia Juss. Déd. laoasaoeae, 1 oaso vité, čeleď rostlin 2děložných prostoplátečných z řádu mučcn- kokvětých (Passiflorinae), obsahující asi 100 druhů bylin, velmi zřídka keřů, rostoucích až na jediný africký druh v tropické Ame- rice. L. mají přímou neb otáčivou, někdy vidličnaté rozvětvenou lodyhu, často žahav- kami porostlou, střídavé nebo vstřícné listy ber palistů a pravidelné, nčkdy značné obo- jaké květy. Kalich a koruna jsou 4 — 5plá- tečné a tyčinky hojné. Semenník 1 pouzdry, nejčastěji mnohovaječný, s jednou čnclkou a jednoduchou bliznou. Tobolka otevírá se pravidelně. Semena jsou buďbezbílečná nebo mají hojně masitého neb rohovitého bílku, v němž uložen jest přímý zárodek s lupeno- vitými dělohami. L. rostou v Peru a Chili jako rostliny nepatrné důležitosti. Déd, LobadOTSkiJ Nikolaj Ivanovic, ruský mathematik (♦ 1793 v Makarjevě v gub. nižně- novgorodské — f 1856 v Kazani). Studoval gymnasium a na universitě v Kazani, r. 1811 stal se magistrem pro neobyčejné svoje po- kroky v mathcmatice a fysice a pro svoji thesi TTieorie elliptického pohybu nebeských těl. Počal pak studovati privátně u Bartelsa a jedním z výsledků toho studia byla these O řešeni alg. rovnice x» — 1 = 0, jednající o mizení stupně binomické rovnice v případě, kdy stupeň je tvaru ^k-\-\. Jakožto magistru náleželo L-kému, aby assistoval Bartclsovi v professuře mathcmatiky a vykládal poslu- chačům partie, jimž nebyli dobře porozuměli. Úzce stýkal se L. také s Bronnerem, Rcn- nerem a Littrowem, za jehož řízeni pozoroval L. se svým soudruhem I. M. Simonovcm ko- metu r. 1811, a pojednání Littrowa o oněch pozorováních (>Kazanskija Izvěstijac, 1811, čís. 21) obsahuje první tištěnou zmmku o vě- deckých pracích L-kého. R. 1814 stal se L. adjunktem při universitě kazaňské, na níž pak od r. 1816 až do své smrti působil jako professor mathematiky, ač také přednáší val o fysice a astronomii. Hlavní svoje práce uložil v čas. »Učen. zapiski kazansk. univer- sitětac, jejž založil, v 1. 1835—38, pak při- spíval do Crellova »Journalu f. Mathematik< v Berlíně a j. Samostatně vydal: Geometri- sche Untersuchungen ^ur Thcorie der Parallel- linien (Berl., 1840; 2, vyd. 1887); Exposition succinté des principes de la geometrie avec une démonstration rigoureuse du théoréme des paralleles (hlavni práce L-kého, Kazaň, 1826) a Ober die Principien der Geometrie (t., 1829 až 1830), nehledíc k četným spisům drob- nějším o theorii čísel, počtu integrálném a theorii rovnoběžek. Hlavní práce L-kého ne- došla uznání za jeho života a teprve franc. mathematik Hoůel as deset let po smrti auto- rově obrátil k ní pozornost učeného světa, připomenuv, že Gauss v jistém dopise Schu- macherovi tomuto doporučuje L-kého novou theorii rovnoběžných přímek jakožto velmi důležitou theorii geometrickou. Toto upozor- nění Hoůelovo vyvolalo pak celou řadu po- jednání a objevů, rozšířivších vědecký hori- zont geometrů v a podávajících novou theorii, zvanou geometrií L-kého čili pseudosférickou geometrií, aneb konečně nď-euklidovskou geometrii. L. první po Euklidovi poznal, že všecka tři základní položení geometrie Euklidovy, charakterisující ideálnou rovinu a ideálny prostor starých geometrův — totiž: 1. obrazce v rovině i v prostoru mohou býti přemístěny bez složení neb roztržení, 2, přímá čára stanoví se kterýmikoli dvěma jejími body, a 3. vedena-li libovolným bodem přímky k této kolmice a z jiného bodu téže přímky přímka nakloněná, tu se kolmice a nakloněná přímka nutně setkají — nejsou vrozenými ponětími, ale nic více než supposicemí, vy- mezujícími vlastnost oné plochy, kterou Euklid a jeho předchůdci zvali rovinou; kdežto se o správnosti prvých dvou snadno přesvěd- čujeme pozorováním i pokusem, ještě nebylo lze se přesvědčiti o správnosti třetího polo- žení. Proto, aby se řešila otázka, zdali ve skutečnosti existuje Euklidova rovina a Eukli- dův prostor, bylo by nevyhnutelno vymysliti zvláštní pozorování nebo pokus, poskytující možnost přesvědčiti se o správnosti třetí sup- posice geometrie Euklidovy, poněvadž se o tom pro omezenost našich smyslů nemů- žeme přesvědčiti přímo. Takovým způsobem může patrně posloužiti přímé měření logi- ckých důsledků, plynoucích z této supposice. Jedním takovým důsledkem, nahrazujícím liplnc položení samo, jeví se theorem, že součet úhlů každého trojúhelníka se rovná 2R, správné-li toliko položení Euklidovo; jestliže i proti položení Euklidovu se při- pouští existence nakloněných přímek nepro- tínajících kolmici, tu součet úhlův trojúhel- níka bude menší dvou pravých, a zároveň se bude součet úhlův tím více odchylovati od dvou pravých, čím větší budou rozměry troj- úhelníka. Tohoto důsledku chtěl tedy L. po- užiti ke kontrole třetího položení Euklidova. Proto bral největší našemu měření dostupné trojúhelníky, totiž trojúhelník, jcmuŽ by zá- kladnou byl průměr zemské dráhy a protěj- ším vrcholem stálice, a hledal, oč v takových trojúhelnících se můŽe součet úhlův lišiti ode dvou pravých. Ukázalo se, že i v největších trojúhelnících součet úhlův může se tak málo lišiti od dvou pravých, že tento rozdíl se skrývá v chybách pozorováni. A tak tento způsob kontroly nedal L-kému rozhodující odpovědi. Avšak nelze-li součet úhlův troj- úhelníka změřiti s dostatečnou přesností, tu by snad jiné věty, vyvedené z položení od- 218 Lobanov — Lobau. pírajícího Euklidovi, bylo možno s větším pohodlím prakticky kontrolovati a ukázati nemožnost tohoto položení. A L. touže přesně logickou cestou jako Euklid vvvozuje řadu theoremfiv, opíraje se o první dvě suppo- sice Euklidovy, třetí však zaměňuje za opak, že totiž při známých výjimkách kolmice a na- kloněná přímka se nemusí sejíti; ukazuje se, že ani jeden z theoremův, svrchovaně růz- ných od theoremů geometrie Euklidovy, ne- odporuje skutečnosti. Takto utvořil L. sou- běžně s geometrií Euklidovou novou geo- metrii, která s týmž pohodlím může sloužiti k řešení všech úkolů, nesoucích se k rovině a k prostoru, jako geometrie Euklidova. — R. 1876 byl L-kému postaven v Kazani po- mník sbírkou mathematikův celého světa. Úplný seznam jeho prací vydal Hoúel v Bul- letinu dessciencesmathématiques (1870). Se- brané spisy L-kého vydal Janičevskij r. 1870 a přeložil Hoůel a Bataglini. Některé jeho práce německé a francouzské vyšly v Kazani r. 1886, kde založena také r. 1894 nadace L-kého pro vynikající práce mathematické. Srv. Oslava stoleté ročnice dne narození N. I. L-kého cis. universitou kazaňskou. Přel. Edv. Weyr (Praha, 1895). LiObanOT Michajil Jevstafjevič, spi- sovatel ruský (♦ 1787 — f 1846), sloužil v pe- trohradské veřejné knihovně a byl členem akademie. Z jeho prací vyšly o sobě: Oda ros, vojinstvu (Petrohr., 1813); Elegija pri grob- nice krt. Kutu}ova-Smolenskago (t.t 1813); Pšsň na vijatije Fari^a (t., 1816); Ži^n i sočinénija Kjylova (t., 1847) a j. Přeložil též dvě tra- gédie Racinovy a sepsal ve vkusu pseudo- klassickém tragédii Boris Godunov. Jeho řeč o censuře, pronesená v akademii, vyvolala polemickou stať Puškina (»Sovremennik< , 1836). IiObanov-BostovsldJ AleksějBoriso- v i č, kníže, ruský státník (♦ 30. pros. 1825 — t 30. srp. 1896 na cestě do Ruska). Studoval v imperatorském Alexandrovském lyceu a v pros. r. 1846 vstoupil do státní služby při hospodářském a účetním oddělení zahranič- ního ministerstva s názvem titulního rady. V r. 1845 byl jmenován druhým, r. 1847 prv- ním tajemníkem v tomto ministerstvě. R. 1850 stal se mladším, r. 1851 starším legačním ra- dou při velevyslanectví v Berlíně, kde se- trval přes krymskou válku. R. 1856 jmenován vyslaneckým radou v Cařihradě, r. 1857 stát- ním radou, r. 1859 mimořádným vyslancem u Vysoké Porty. R. 1866 přestoupil do slu- žeb v ministerstvě vnitra a stal se orlovským gubernátorem. R. 1870 byl povýšen na stát- ního tajemníka a súčastnil se rozličných prací, které měly za účel vnitřní reformy. R. 1878 jmenován velevyslancem v Cařihradě. V této hodnosti účastnil se uzavření míru s Ture- ckem a berlínského kongressu. R. 1879 stal se velevyslancem v Londýně a r. 1882 vele- vyslancem ve Vídni, kdež zůstal 13 let. Úřad ruského velevyslance ve Vídni byl po ber- línském kongrcsse veledůležitý a obtížný. Byly momenty, kdy roztržka mezi Rakou- skem a Ruskem zdála se nevyhnutelnou. Klidu a rozvaze knížete L-a-R-kého podařilo se pokaždé válku zažehnati, začež r. 1889 vyznamenán od svého císaře vysokým řádem. Dne 6. led. r. 1896 jmenován velevyslancem v Berlíně, ale ještě v nový úřad nenastoupil, když povolán do Petrohradu za ministra za- hraničních záležitostí. V srp. r. 1896 dqpro- vázel L. svého panovníka na cestě do Vídně, kde vyznamenán všeobecnou pozorností. Na zpáteční cestě do Kijeva zemřel náhle v že- lezničním voze nedaleko stanice Kagatině. L. byl velice obratný diplomat, jehož hlav- ním dílem bylo navrátiti Rusku ztracený vliv na poloostrově Balkánském. -rb. ZiObarzewskl: 1) L. Piotr, politik pol- ský (t 1822 v Petrohradě), byl majorem ve vojsku, později zastával diplomatické služby a byl vyšším úředníkem v Petrohradě. Jako stoupenec královské strany vydal několik po- litických spisů, dílem anonymně, jako: Za- sicj^yt wolnosct pol (Varšava, 1789) ; Testament politic^ny . . . ^ pianem bff(piec^nym formy republikaňskiego r\adu (t., 1780); Re- spect dú á téte couronnée ou exposé kistorique, poUtique et moral des grands événements rela- tifs á Pologne . . . (Petrohr., 1818) a j. 2) -L. H i j a c y n t, botanik polský (♦ 1815 — t 1862 ve Lvově), vzdělal se ve Vídni a r. 1839 stal se professorem a ředitelem bo- tanické zahrady ve Lvově. Vydal : Musei kyp- noidei Gaiiciae (Lvov, 1849) ; Muscorum fron- dosorum species novae (t., 1847); Popularny :[arys botaniki a j. Sebral bohatý materiál pro rostlinný zeměpis Polska a vzorně zřídil bo- tanickou zahradu ve Lvově. IiObatae, zool., viz Žeber nátky. IiOban, ostrov dunajský v Dolních Rakou- sích, vjv. od Vídně, známý z bitvy u A sper (v. t.). deIaObaa[lobó]GeorgesMouton,comte, maršálek Francie (* 1770 ve Pfalzburku v Lot- rinsku — t 1838 v Paříži). R. 1792 vstoupil jako dobrovolník do íranc. armády, kdež rychle postupoval, tik že r. 1800 stal se plu- kovníkem. Napoleon I. jmenoval jej r. 1805 generálem a brzo potom svým křídelnim po- bočníkem. S císařem pak prodělal polní ta- žení v Německu a v Polsku (1805—07), po- tom účastnil se ve Španělsku operací gene- rála Bessiěresa, zejména bitvy u Mediny del Rio Seco a dobytí Burgosu. Když pak vy- pukla vojna rakousko-francouzská r. 1809, byl povolán L. zpět k císaři a dobytím Lands- hutu přerušil spojení generála Hillcra s arci- vévodou Karlem. Brzo potom dobyl v bitvě u Asper vesnice Esslink a tím vysvobodil franc. vojsko, stísněné na ostrově Lobau, na- čež byl povýšen do stavu hraběcího s pří- jmím de L. R. 1812 účastnil se s císařem jako velitel pěchoty výpravy ruské a byl z těch nemnoha lidí, kteří s Napoleonem vrátili se do Francie. R. 1813 bojoval u Lútzenu a Budyšína; s maršálkem Gouvionem Saint- Cyrem byl sevřen v Drážďanech a při kapi- tulaci dostal se do rakouského zajetí. Vrátiv se do Francie byl po návratu Napoleonově Lobau — Lobeck. 219 s ostrova Elby r. 1815 jmenován pairem a velel 6. sboru franc. armády u Waterloo, kde dostal se do zajeti anji^lického. Po restauraci od Bourbond z vlasti vypověděn zdržoval se v Belgii do r. 1818, kdy mu bylo dovoleno vrátiti se. Žil v ústrani, ale r. 1828 zvolen za poslance a zaujímal vynikající postavení v liberální opposici. Po revoluci červencové byl jmenován členem municipální kommissc, která provisorně ujala se vlády. Ludvík Fi- lip, jemuž vláda po té odevzdána, z vděč- nosti jmenoval L-a veličím generálem národní gardy seinské. Generál tento, stejně udatný jako humánní, potlačil v čele své gardy vzbou- ření lidu r. 1832 na náměstí Vend6mském požárovými stříkačkami s úplným úspěchem. R. 1831 byl jmenován maršálkem. laSban: 1) L., srb. Lubij, okresní hlav. město saského kraje budyŠínského nad Čer- nou Vodou, stanice tratí Drážďan y-Zhořelec, L.-£bersbach a L.-Žitava saských drah stát- ních, má 7523 ob., z těch 409 katol., 33 židů, 3 evang. (z nich 1 srbský) a 1 katol. chrám, pěknou radnici, ústav učitelský, reální školu, školu obchodní; prádelny, barvírny, továrny na hospod, stroje, obchod s přízi a obilím. Na blízkém Lubijském vrchu {Lóbauer Berg^ 450 m) pěkná Železná rozhledna. L. bylo původem nejstarší, pořadem poslední mezi šestiměstím Lužice. Viz Bergmann, Gesch. der Oberlausitzer Sechsstadt 1.. (Bischofsw., 1895). 2) L., město v záp. Prusku, viz Lubawo. IiObaz, 1 o ba zní k, bot., viz Spiraea. laObberloli. vesnice kraje kempenského v pruském vládním okrese důsseldorfském, má 7541 ob. (1895); pošta, tel., stan. dráhy Kcmpen-Venlo. Veliké továrny na zboží hed- vábné a aksamitové s barvírnou, výroba po- třeb tkalcovských. laObbes, městečko v belg. provincii hen- negavské, na lev. bř. Sambry, má 2961 ob.; stanice dráhy L.-Thuillies a Cnarleroi-Ergue- lines. Památno bitvou mezi Rakušany a Fran- couzi dne 24. kv. r. 1794. Z proslulého opat- ství L., které původem sahá do VIII. stol., zachovaly se pouze zříceniny. z Xiobdeburka pánové viz zBergova. ItObdOT viz Lobendava. ItObe: 1) L. Johann Christian, hudeb, skladatel a spis. něm. (* 1797 ve Výmaru — t 1881 v Lipsku), skládal ouvertury, kvar- tetta, opery (Wittekind; Die Fúrstin von Gra- nada'^ Der rothe Domino] Kónig und Pdchter), vynikl však zvláště svými spisy: Lehrbuch d. musik, Komposition (4 sv., 5. vyd. 1884—87); Katechismus der Musik (25. vyd. 1893); Kate- chismus d, Kompositionslehre (5. vyd. 1887) a j. 2) L. Theodor, něm. herec (♦ 1833 v Ra- tiboři^. Jeho matka, sestra Dessoirova, řídila divadlo v Lehnici, jehož L. stal se členem v 17. roce. Několik let potuloval se s koču- jícími společnostmi, pak byl engažován u di- vadla v Berlíně, potom v Lipsku, od r. 1858 u něm. dvoř. divadla v Petrohradě, až r. 1866 převzal ředitelství městského divadla ve Vra- tislavi, kdež řídil i divadlo, zvané »Lobe- Theater«, jež sám založil. V 1. 1871—80 byl členem městského divadla ve Vídni, pak pů- sobil ve Frankfurtě a v Hamburce, r. 1893 stal se vrchním regisscurcm a členem dvoř. divadla drážďanského. Nejlepší jeho výkony jsou: Richard III., Shylock, Marinelli, Jago, Filip II., Mephisto, Lear, Nathan a j. v. Iióbe William, hospod, spisovatel něm. (* 1815 v Trebenu v Sasko-Altenbursku — t 1891 v Lipftku), byl několik roků v praxi hospod., r. 1838 spravoval ryt. statek Schwarz- bach, najal statkv Reschwitz-Obernitz u Saal- feldu, kde založil s Pfaífenrathem »Landwirt- scbaftliche Dorfzeitungc (později »Illustrierte landwirtsch. Zeitungc), a přestěhoval se r. 1840 do Lipska, kde zůstal až do smrti. Napsal množství spisův hospodářských, zejména: Encyklopaedie der gesammten Landwirtschaft (Lip., 1850—32, 6 sv., dod. 1860); Jllustner- tes Lexicon der gesammten Wirtschaftskunde (t., 1853—55, 4 sv.) a mn. j. IiObeok Christian August, klass. filo- log něm. (♦ 1781 v Naumburku — t 1860 v Královci). Studoval od r. 1797 na univer- sitě v Jeně a Lipsku, r. 1 810 stal se mimoř., r. 1814 řád, prof. v Královci. L. patří k nej- lepším žákům G. Hermanna. Vědeckými pra- cemi svými získal si zejména veliké zásluhy o řeckou gramm atiku a mythologii. V obor mythologie spadá znamenité dílo Aglaopha- mus sivé de theologiae mysticae Graecorum causis Hbri III (Královec, 1829, 3 d.), jímž učinil konec všem fantastickým výkladům symboliku ve příčině mystérií, dokázav s ob- divuhodnou učeností a důmyslem, že v my- stériích ničemu se neučilo, nejméně však monotheismu, a že mystérie nejsou původu orientálního, nýbrž tkví úplně v půdě řecké. Dále uvésti jest tři programmy DeNympha- rum sacris (t., 1830). V obor řecké gramma- tiky náležejí tyto spisy L-ovy, vesměs cenné a důkladné, v nichŽ L. arci obmezuje se pouze na analysi jazyků klassických, neopíraje se o pevnou půdu srovnávacího jazykozpytu: Paralipomena grammaticae Graecae (Lip., 1837, 2 d.); *Pr](iattyióv sivé verborum Graecorum et nominumverbalium technologiaiJKxiXovec^l^Ad) ; Pathologiae sermonis Graeci prolegomena (Lip., 1843); Pathologiae Graeci sermonis elementa (díl 1. t, 1853, díl 2. vydal po smrti L-ové žák jeho C. F. Můller t., 1862). Dále opatřil 2. vydání II. dílu Buttmannovy Ausfůhrliche griech. Sprachlehre, připojiv k němu cenné dodatky (Berl., 1839). Konečně uvésti jest L-ovo cenné vydání Sofokleova Aianta s ob- šírným lat. kommentářem (Lip., 1809, 3. vyd. 1866) a vydání atticisfy-^Fry nicka a zlomku Hérodianova (t., 1820). Úryvky z akad. čtení L-ových o řecké grammatice uveřejnil Lehrs v latinském spracování v programmech uni- versity královecké (1864). Čásť bohaté kor- respondence L-ovy uveřejnili L. Friedlander (Mitth. aus Lobecks Briefwechsel, Lip., 1861), Ruhl (»Altpreuss. Monatsschrift*, XIX., 555) a Ludwich (Ausgew. Briefe von u. an Lo- beck u. Lehrs, t., 1894, 2 d.). Výbor akad. řečí jeho uveřejnil A. Lehnerdt (t., 1865). 220 Lobeč — Lobeliaceae. Srv. Bursian, Gesch. d. class. Philologie in Deutschland; Neue Jahrb. f. Phil. (1861 L. Friedlander). Vý. IiObeÓ: 1) L., Lobez, ves v Čechách, hejtm. Mnich. Hradiště, okr. Bělá u Bezd., fara a pš. Mšeno; 73 d., 407 obyv. č., 2 n. (1890), fil. kostel Pozdvižení sv. Kříže (ve XIV. stol. fara), 2tř. šk. Alod. statek L. a Mšeno (420*4 íia) se zámkem, parkem, dvo- rem a pivovarem náleží dru Rud. Cicvárkovi. Opodál popi. dvftr Filipov. V prvotních do- bách byla L. služebným statkem ke hradu Bezdězi. Později jen dolní část Loběe zůstala manstvím a Horní L. drželi pánové z Hara- sova, po nichž následovali (1513) Lobeč ti z Lobče, kteří již dávno seděli na Dolní Lobči. R. 1601 přikoupena L. ke hradu Bez- dězi, od něhož oddělena i se Mšenem r. 1634. R. 1654 vystavěli zde majetníci MŠena a Lobče zámeček, jenž přestavěn r. 1724 a učiněn sí- dlem statku. Fara, zaniklá v XVII. stol., již neobnovena. — 2) L., ves t. na lev. břehu vltavském, hejtm. Slané, okr. Velvary, fara Minice (čásC Ňelahozeves), pS. Kralupy nad Vit; 129 d., 1547 obyv. č. (1890); vychova- telna spolku »Ochrana opuštěných a zane- dbaných dívek v Pražec, ložisko kameno- uhelné, několik cihelen, výroba plechového a smaltovaného zboží a poblíž železniční tun- nel. R. 1088 měl tu kostel vyšehradsky ně- jaké dědiny a do XIII. stol. byla L. zbožím duchovním, načež dostala se do světských ru- kou a v XVII. stol. přikoupena ke Zvoleněvsi. ItObedek, L o bečko, ves v Čechách na pr. bř. vltavském, okr. Velvary, fara a pš. Veltrusy; 53 d., 443 ob. č. (1890), opodál popi. dvůr Strachovi samota Lutovník Č. Li- tovník, pohanské žaroviště a pohřebiště. Ve XIV. a v XV. stol. náležel L. k proboštství pražskému, císař Sigmund zapsal jej městům Pražskýjn, jimŽ odňat r. 1547 a připojen k panství nelahozevskému. IiObeditz viz Zlovětice. dc laobelra Vasco, romanopisec portu- galský (* kol. 1365 v Oportě — f 1405). Ja- kožto přívrženec Jana I. byl pasován na ry- tíře krátce před proslulou bitvou u Aljuba- rotty r. 1385. Sepsal prý rytířský román Áma- dis de Gaula (v. t.), jehož rukopis v knihovně vévodů ďAveiro v Lisbonně shořel při po- žáru r. 1755. laSbeJUn, město okresu sálského pruského vládního okresu meziborského, má 3289 ob., cukrovar, lomy na porfyr. laObel, Looelius, Mathias de L'Obel, botanik vlámský (* 1538 v Ryssclu ve Flan- drech — t 1616 v Londýně), vystudoval lé- kařství a stal se později lékařem krále angl. Jakuba I. a dvorním botanikem. Konal stu- dijní cesty po Evropě, zabýval se soustavnou botanikou a vydal hlavně: Ptantarum seustir- pium historia (Antverpy, 1576); Plantarumseu stirpium icones (t, 1581). Linné nazval po něm rod rostlinný Lobelia, XiObella L., cnylan, rostlinný rod řádu zvonkokvětých {CampanuHnae\ čeledi Lo- beliaceae, obsahující dle Hookera a Benthama téměř 200 druhů lletých n. vytrvalých bylin nebo polokřů, zřídka křů s listy střídavými, někdy v přízemní růžici sestavenými, a s květy jednotlivými úžlabními, skládajícími často ter- minální hrozny. Kalich jest 5laločný, s ušty skoro stejnými; koruna má trubku Šikmou nebo zkřivenou, až ku zpodině rozpoltěnou a více méně 2pyský okraj. Dolní pysk bývá větší, 3klaný neb 3zubý. Tyčinek jest 5, na- plodních, s prašníky buď jen 2 nebo všemi vousatými. Semenník jest 2pouzdr^, s hoj- nými vajíčky. Stálý kalich zakrývá tobolku krátce 2chlopní, pouzdrosečnou. (Ostatek v. ; Lobeliaceae.) V jihozáp. Evropě roste L. urens L., ch. palčivý, druh chuti palčivé, účinku jedovatého; v sevcrozáp. £vropě a v Americe roste v čistých vodách L. Dort- manna L., ch. potopen"^, s listy oblými, čárkovitými, v přízemní růžici směstnanými, opatřenými 2 vzdušnými chodbami. Offici- nálně clůležitá jest L. inflata L., ch. na- fouklý, domovem v Sev. Americe, vynika- jící měchýřovitou tobolkou a jako lék, herha nebo tinctura L-iae^ nepříjemně ostrou chutí připomínající chuC tabákovou, pocházející od alkaloidu 1 obe li nu a sloučenin. Působí dá- vení a jest ve větších dávkách jedovatý. Tamtéž roste L. syphilitica L. (L. antisyphi //řfca Hayne), ch. čemový, kdysi proti na- kažlivým nemocem codidel užívaný, kořene mléčnou šfavou oplývajícího, poněkud tabá- kem páchnoucího a horem i dolem počišfu- jícího. Mléčnou prudkou šCávu má též druh» zvaný >mléčné dřevoc, L. scaevolaefolia Rozb., ch. moralolistý, rostoucí na ostrově sv. Heleny. Proti škrkavkám a nakažlivým ne- mocem užívají v Sev. Amprice kořene chy- lanu šarlatového, L. cardinalis L., jenž jsa vytrvalý, má červené květy a černohnědé listy a pěstuje se i pro ozdobu jako lletá L. eri- nus a L. coerulea hojně v zahradách. Děd. laObeliaoeae, chyl ano vité, čeleď rostlin 2děložných řádu zvonkokvětých {Cantpa- nulinae), obsahující lleté n. vytrvalé byliny, polokřc, zřídka kře neb malé stromky, obsa- hující obyčejně mléčnou šfávu. Listy jsou střídavé, někdy sestavené v přízemní růžice, jednoduché, často zubaté n. pilovité, nelady laločnaté až zpeřenodilné, bez palistů. Obo- jaké kvěly jsou souměrné, 5četné, jednotlivé n. v různých květcnstvich. Kalich pravidelný n. souměrný, koruna 2pyská. Oba horní uŠty jsou buď pouze od sebe i od doleniho pysku odděleny hlubokou štěrbinou, nebo jsou vše- cky plátky až ku zpodině volné; zřídka má koruna napřed ostruhu. Naplodní nebo se zpodinou koruny srostlé tyčinky, z nichž dolní bývají delší, mají ploché, dole volné, ke konci v trubku srostlé nitky a prašníky, z nichž buď všecky nebo 2 opatřeny jsou chloupky, osi- nami nebo Špičkami. Zpodní, zřídka skoro svrchní semenník jest buď Ipouzdrý s 3 ná- stěnnými, nebo 2— 3pouzdrý se středními hoj- novaječnými semenicemi a vybíhá ve čnělku s vykrojenou neb 21aločnou bliznou, pod níž jest věneček chloupků. Plod jest buď bobule nebo tobolka, otevírající se po většině 2 Lobelin — z Lobkovic 221 chlopněmi, řidčeji víčkem aebo pobočnými Štěrbinami, a chovající mnoho, někdy okří- dlených semen. L. čítají asi 500 druhů, rostou- cích zvláště v tropických pásmech a na jižní polokouli, z nichž jsou v Evropě 4 druhy rodu Lobelia (v. t.}. Nejvíce druhů chová předhoří Dobré Naděje, Nový HoUand a Sev. Amerika. Druhy obsahující mléčnou šťávu, chovající něco kaučuku, jsou více méně je- dovaté a léčivé. Pro ozdobný květ pěstují se některé druhy v zahradách. Děd, Iiobelin viz Lobelia. Iidbell Johann Wilh. , historik něm. (♦ 1786 v Berlíně ~ f 1863 v Bonnu), stal se r. 1820 učitelem dějepisu na voj. škole ve Vratislavi, r. 1823 na kadetní škole v Ber- líně a r. 1829 profcssorem v Bonnu. Sepsal: Beisebriefe aus Belgien (Berl., 1837); Gregor v, Tourí (Lips., 1838, 2. vyd. 1868); Welť geschichie in Umrissen (t., 1846); Entwickelung 4. deuischen Poesie v, Klopstock bis m Goeihes Tod (Brunšv., 1856—58, 2 sv.; 3. sv. vyd. Ko- berstein 1865); Historische Briefe (Frank f., 1861);* vydal též pokrač. a přepracování Be- ckerovy *Weltgeschichtec (7. vyd. Berlin, 1836—38; 14 sv.). Iiobendau viz Lobendava. IiObendava, Lobdov {Lobendau), farní ves v Čechách na potoce t. jména, hejtm. Šluknov, okr. Hanšpach; 273 d., 1426 obyv. n. (laOO), kostel Navštívení P. Marie, vysta- věný ke konci XVIII. stol., 4tř. obec. a prů- mysl, pokrač. šk., celní úřad, pš., telegraf, výroba nití, bělidlo, mlýn a značný průmysl tkalcovský. Čtvrť hod. odtud poutnička kaple sv. Anny na hoře t. jm. V okolí rašeliniště. IiObensteln, ves slezská, viz Uhvalno. iKlbensteln, město v knížectví Reusském ml. L, v krásné poloze nad Lemnicí {Lem- nit{) a na trati Triptis-Blankenstein saských státních drah, má 2932 obyv. (1895), většinou evangelíky; pěkný evang. chrám, knížecí zá- mek, zřícenina zámku, soud, horní úřad, lázně železité, pivovar, výroba doutníků, kozí a břidlicových tabulek. Poblíž Lemnitz- hammer s velikou továrnou na zboží dře- věné a Heinrich steins pěkným rozhledem. Lobevld Felicyjan, spisovatel polský (* 1815 — t 1859 ve Lvově), vydal o sobě: Gawqdy i obra^ki ludowe (Lvov, 1852) ; Sobek Skórka cxyli Chata Gr^egor^owa (t., 1856); Foexye (Poznaň, 1845). Byl nadaným literá- tem, ale byv vychován německy vládl Špatně polštinou. Redigoval též »Dziennik literacki« a zabýval se malířstvím. IiOPetans, osada v (pechách u Petrovi c, hejtm. Litoměřice, okr. Úštěk, fara a pŠ. Sto- linky (Drmy); 24 d., 89 ob. n. (1890). de ItObeyra Vasco viz de Lobeira Vasco. , IiObez: 1) L. Lobzy, ves v Čechách nad Ůslavou, hejtm., okr., fara a pš. Plzeň; 57 d., 785 ob. č., 5 n. (1890), 6tř. šk.. vojen, střel- nice, továrna na rohové knoflíky, smolárna, par. pila, hadrárna, továrna na čištění oděvu a na leptání skla, bednárna, závod na umčlé zámečnictví a klempířství, 3 cihelny a 3 pís- kovcové lomy. Toto desítiletí populace rychle vzrostla, čítáť nyní L. na 3000 ob. Části obce Vyšehrad na lev. bř. Úslavy a Letná. Ves rozdělena na několik zeman, statků, z nichž větší čásť patřila v XV. stol. městu Plzni. — 2) L., Labez, Labze, Lobze, Labce, Lobsy (Lobs)t far. ves t. na soujm. potoce, hejtm., okr. a pš. Falknov; 41 d., 239 ob. n. (1890), kostel sv. Vavřince (r. 1783 vystavěný), mlýn. Ves zal. r. 1115 od kláštera kladrubského, z jehož majetku r. 1422 dostala se do rukou světských. Později opět ke klášteru vyplacena. — 3) L., viz Lobeč. Iioblesohins^ viz Lověšice. IiOblnean l-nó] Guy Alexis (* 1666 v Rennech — f 1727), ucen^^ benediktin, vy- nikl jako dějepisec. Práce jeho vztahují se hlavně k dějinám bretonsk^m a města Pa- říže: Histoire de Bretagne (Pař., 1707, 2 sv.); Histoire des Saints de ia Bretagne (1724). L. pokračoval v dějinách Paříže, začatých r. 1725 Félibienem a jest autorem posledních 3 sv. pětidílné Histoire de Paris, Kbn. z IiObkovlo, příjmení staročeské rodiny napřed vladycké, potom panské a nyní dí- lem knížecí, dílem brabčcí, jež si je obrala po zámku Lobkovicích nad Lab. Prvotní erb, štít stříbrný, po jehož vrchu červený pruh, nad helmicí klobouk červený s vynikajícím pérem stříbrné barvy, r. 1459 rozhojněn er- bem Žirotínským (černou orlicí v stříbrném). V XVIL stol. se erb knížecí linie velmi roz- šiřoval novými štíty a je nyní velmi složitý (podrobně M. Dvořák v »Pam. arch.*, IX., 5 a 91). Soudíc podle klenotu jsou jednoho původu s vladykami ze Lhoty, Záhoří, Bra- třence, Tachlovic a Holedče. Původiště jest ves Újezd u České Lípy a v názvu vsi Po- pelová v téže krajině kryje se starodávné příjmení Popel tohoto rodu, jež také žije posud v rodinném hesle: >Popel jsem a po- pel, .budu.c Za císaře Karla IV. žil Mareš z Újezda.Jenž byl otcem tří bratří. Bla- žek držel Újezd a zemřel před r. 1397. Druhý dostal se za faráře r. 1374 do Pavlovic, r. 1401 na Drchlavu a r. 1412 za oltářníka do Lob- kovic. Třetí, Mikuláš, řečený Chudý, na- byl v mládí literního vzdělání a stal se ok. r. 1401 písařem urburním v Kutné Hoře. Ko- naje králi platné služby obdržel od něho drobné statky, koupil ok. r. 1407 Milčeves a asi r. 1409 Lobkovice. Rok 1417, kdež po- výšen za nejv.. písaře, a r. 1418 bvly proň šfastny, protože v nich položen zákfaa k bo- hatství rodinnému. Dobyv z rozkazu králova hradu Hasišteina obdržel jej od krále v man- ství (1418) a když z téŽe příčiny Přimdy do- byl, 1 ta mu zastavena a kromě toho mu ve škodách a nákladech Mostský hrad a Nový hrad se Šumberkem zastaven. Opustiv stranu pod obojí pomáhal králi Sigmundovi, jenž od něho vyvadil všecky statky kromě Hasi- šteina a za to zapsal r. 1420 Hlubokou a čásť zvíkovského panství, jakož i (1424) Chomu- tov a Blatno. R. 1421 byl při obrané Mostu (t 1435, manŽ. Anna z Nechválíc). Skrze jeho dva syny rozdělil se rod na 2 větve. 222 z Lobkovic. Á) Rodina Hasišteinských z L. Mi- kuláš, starší syn Mikulášův, byl až do r. 1440 v nedílu s bratrem Janem ; tehda dostal za díl hrad Hasištein a Obříství, ale přikoupil ještě některé statky na Žatecku. Ač katolík při- držoval se s počátku Poděbradské jednoty, která mu pomohla k drženi Kadaně, ale od- stoupiv od ní přidal se ke Strakonickým (1449). Za lo r. 1450 jeho statky hubeny. R. 1452 stal se přívržencem Jiříka Poděbrad- ského, jemuž zachoval věrnost do smrti. Cis. Bedřich vyzdvihl jej do panského stavu (3. srp. r. 1459), což však v Čechách teprve r. 1479 uznáno. Zemřel 22. čce 1462 zůstaviv z manž. Žotky z Žirotína 4 syny, z nichž nejstarší a nejmladší prosluli (v. z L.-Hasišteinský): Jana, Mikuláše, Jaroslava a Bohu- slava. Když Jaroslav bezdětek zemřel, roz- dělili se ostatní tři bratří o své jmění. Při tom dostal Jan Obříství, díl Hasišteina a zástavu kadaňskou, Mikuláš díl Hasišteina s Příseč- nicí a Udlicemi a Bohuslav díl Hasišteina s Kralupy a Březnem. Po smrti Bohuslavově dostal se díl jeho bratřím, kteří založili dvě pošlosti. a) Starší pošlost. Jan zfistavil z druhé manželky syna Jaroslava, od ně- hož kadaňský hrad vybaven. Týž zemřel r. 1529 zůstaviv z manž. Markéty z Plavná syny Jindřicha a Šebestiána, z nichž onen r. 1538 Obříství prodal a před r. 1578 zemřel. Šebestián chválí se s bratrem svým jako přítel véd a přičinil se o vydání děl strýce svého Bohuslava. Zemřel asi r. 1587 zůstaviv z manželky Anny z Tetova jedinou dceru Anežku (vd. Gutátei novou). Bratr jeho Jindřich zůstavil syny Maximiliána Jiříka ajana Jindři cha, kteří se strýci drželi hrad Hasištein. Z těch zemřel poslední záhy (před r. 1582) a Jiří r. 1590 (manželky 1. Barbora Zmrzlíkova ze Svojšína, s níž vyženil Nepra- chovy, 2. Hedvika z Hasenburka, s níŽ měl Zásadku"). Jmění jeho podědila vdova Hed- vika. Díl Hasišteina, pokud této poŠlosti pa- třil, dostal se Maximiliánovi, který také Dra- honice držel a r. 1583 se oženil s Voršilou, strýní svou (dcerou Jindřicha Mikuláše). Skou- piv díly Hasišteina pustil jej císaři. Vdova po něm Voršila vystěhovala se do Saska a ze- mřela r. 1630 v Annaberce. Měla syny Jin- dřicha, Mikuláše aValdemara, z nichž jeden stal se pradědem nynějších Hasi- šteinských z L. První nám známý jejich předek, Arnošt Maximilián, odebral se do Kuronska a zakoupil se ve Žmudi. Z manž. Maří Majdaleny z Gerstorfu měl syny Jana Theodora a Albrechta Theodora, z nichž onen zemřel neženat a tento byl ve službách v Polsku, kdež se r. 1719 syn Fr. Šimon narodil (f 1799). Ze synů jeho jeden, jménem OndřejMatěj, sloužil cís.Josefovi II. a stav se plukovníkem padl u Bělehradu. Bratr jeho Ludvík uchýlil se do Bavor a stal se vládním a lesním radou v Aschaflfen- burku. Zemřel r. 1852 zůstaviv syna Alb- rechta, jehož synem jest František sv. pán z L. Rodině té patří Ober-Ambach. b) Mikuláš, bratr slavného Bohuslava, ze- ; mřel ok. r, 1500 zůstaviv syny Václava. Vojtěcha, Mikuláše, Sigmunda a Vi- léma. Václav spravuje statky koupil Pěti- psy (1504). I*o smrti Vojtěchově rozdělili se (1518) bratří, Vilém dostal díl Hasišteina, který, r. 1519 prodal (f 6. led. 1520), Miku- láš Údlice a Kralupy, Sigmund Pěti psy a Vilém Přísečnici. Všichni měli potomky. aa) Ličkovská pošlost. Václav měl z manž. jediného syna Bohuslava Felixe (* 13. led. 1517), jenž po něm Ličkov zdědil. Týž byl pečlivě vychován a dobře vzdělán. Ač víry pod obojí zachoval r. 1547 králi věr- nost a platně mu pomáhal. Za to učiněn král. radou a vrchním hejtmanem na Jáchymově. Ok. r. 1550 objevil první v Čechách kamenné uhlí. R. 1554 vyznamenal se jako vůdce král. vojska, r. 1555 učiněn fojtem v Dol. Lužici, r. 1570 stal se nejv. sudím a r. 1575 horlivě pracoval k utvoření české konfessí. R. 1576 stal se nejv. komorníkem. Přičinil se o to, aby knihovna n. Bohuslavova přenesena byla do Chomutova, kdež, bohužel, z velké části zničena (1591). Prodal některé drobné statky, ale získal za to veliké jmění, totiž mimo drahně vesnic přikoupených Mašfov (1555)» Egrberk (1557), Poláky (1559). Špremberk (1564), Žlutíce (1568, prod. 1573), Chomutov (1571), Bořek (1579), Údlice (1581) a Horu sv. Kateřiny (1582). Na egrberském panství vystavěl zámek Felixpurk (v. t.) v ušlechti- lém slohu, který Thunové zmařili. Zemřel na Ličkově 27. srp. 1583 a pohřben v Chomu- tově (manž. 1. Markéta z Plavná, 2.. Anna z Fictum, t 1587). Kromě dcer Johanky vd. MašCovské a Sidonie vd. Krajířové přečkali jej synové Jan Valdemar a Bohuslav Jáchym; ostatní zemřeli před otcem. Jan Valdemar převzal r. 1571 od otce Mašfov a při dělení s bratrem (1583) dostal Ličkov, Sonnenberk, Egrberk a Poláky, ale jsa ne- hospodář skorém všechno své jmění proho- spodařil, jen Mašfov zůstal manželce Voršile, roz. Šenkovne z Šenkenšteina, po níž dostal se dceři Markétě (vd. Švamberkové). Jan Val- demar zemřel v cizině v 1. 1595 — 97. Bratr jeho Bohuslav Jáchym byl v mládí pečlivé vychován a vzdělán a obdržel r. 1583 při dělení Chomutov a Bořek; s manž. Annou z Redern (f 1588) vyženil Králíky a získal Egrberk, který zase r. 1591 prodal. R. 1588 postoupil své statky Jiříkovi z L. směnou za Ml. Boleslav. R. 1595 osvobodil město Ml. Boleslav prodav mu vrchnost a zemřel r. 1605 bizdětek. Jmění jeho podědila druhá man- želka, Eva z Valdšteina. bb) Údlická po- šlost. Mikuláš Ůdlický byl prvním dědicem Bohuslavovy knihovny a zemřel r. 1531 zů- staviv z manž. Brigitty z Gery syny Kri- štofa a Jindřicha Mikuláše. Onen byl dobrý voják a přítel věd. R. 1563 byl hejt- manem kníž. Hlohovského a zemřel r. 1564 bezdětek. Jindřich Mikuláš držel Údlice a po Plavenských pánech dědil Toužim, Hrádek Prohořský, Andělskou Horu a Hartenštein, ale prodal je kromě Toužimě a r. 1581 pro- dal Údlice. Zemřel r. 1582 zůstaviv z manž. z Lobkovic. 223 Kateřiny ze Smiřic (f 1569) syny Jana Vi- léma na Kotovicích (t 1586), Jaroslava na Hasišteině (f 1586), Albrechta, Miku- láše a Kristo fa. Krištof drže s bratřími Toužím (1591),dédil ji po nich ok. r. 1606 a. držel také Ůtvinu a Libětice. Držel též (poslední z rodiny) díl Hasišteina, který asi r. 1608 prodal. Prodav Toužim (1623) zemřel nedlouho potom (manž. Voršila Novohradská z Kolovrat). Jediná jeho dcera Dorota Kate- řina, vdaná Žerotínová, vystěhovala se r. 1628 do Uher a jí tato pošlost vyhasla, cc) P o 1 á- cká pošlost. Sigmund, třetí syn Mikulá- šův, od strýce svého Bohuslava byv vycho- ván byl druhým dědicem knihovny Hasistein- ské a psal latinské básně, které vrstevníci velmi chválili. Roztroušené básně strýce svého po přátelích sbíral a jsa přítelem Lutherovým a Melanchthonovým 700 knih z knihovny pře- nesl do Vitemberka, kdež prý jako rektor na universitě působil, ale později dostaly se do Chomutova. R. 1519 prodal Pětipsy, r. 1521 Činov a r. 1524 Větrušice. Zemřel oíc. r. 1546 zůstaviv syny Pat rok la, jenž r. 1548 zastře- len, a Petra. Tento koupil r. 1552 Poláky a zemřel r. 1554 bez potomků (manž. Markéta Šlikovna, f 1557). Poláky dědily po něm se- stry jeho Barbora a Marjana. dd) Valečská pošlost. Vilém, nejmladší syn Mikulášův, koupil r. 1519 od bratra Václava díl Hasi- šteina, který však r, 1533 i s Přísečnicí pro- dal. S manž. Anežkou z Leisneka vyženil Valeč. Zemřel r. 1565 zůstaviv 2 syny. Starší Filip dědil po dědu Valeč a byl velice za- ujat pro básnictví a hudbu. Po jeho bezdětné smrti dědil Valeč bratr jeho Arnošt, který jej r. 1570 prodal, ,a držel pak Kostrčany. Zemřel r. 1586 v Udlicích, zůstaviv vdovu Voršilu Teuflovou z Piehlu a syna Jana Arnošta, který r. 1599 v mládí zemřel. B) Rodina Popelů z L. Jan, mladší bratr Mikulášův, obdržel r. 1440 Hlubokou a Lob- kovice, ale nějaký čas potom mu je bratr Mikuláš mocně odňal a teprve r. 1447 na- vrátil. Od r. 1458 držel také několik let Helfen- burk u Vodňan, pak Rožmberk a Sedlčany v zástavě (Hluboká před tím vyplacena). R. 1459 dosáhl císař, majestátem panského stavu. Ač byl r. 1448 členem Strakonické jednoty, přece věrnost zachoval králi Jiří- kovi, pro kterouž upadl v zajetí Jana z Rožm- berka, a zemřel r. 1470 v Krumlově. Vdova po něm, Anna roz. -Švihovská z Rožmberka, koupila r. 1474 Chlumec a Sedlec a pustila Lobkovice. Janovi synové Děpolt, Václav a Ladislav rozdělili se r. 1490 tak, že první dostal Sedlčany s Milčínem a ostatní dva Chlumec. Václav koupil r. 1505 Zbiroh a ze- mřel před r. 1526. Měl jen jediného syna Václava, který v dětství zemřel. Zbiroha do- stalo se proto strýcům chlumeckým. Děpolt a Ladislav založili hlavní pošlosti této rodiny. a) Pošlost Bílinská. Děpolt zbaviv se Sedlčan držel r. 1495 Dobříš a koupil r. 1501 Bílinu, ok. r. 1508 získal Malíkovice a později koupil Osek s Duchcovem (f 3. dub. 1527; manž. Anežka z Klinšteina). Synové jeho byli Hynel;(t 1520), Jiří, Jan, Litvín, Děpolt (t 1541 bezdětek), Krištof, Petr (t 1534 bez- dětek) a Václav. Od nich založeno pět no- vých pošlosti. aa) Jiří dostal za díl Divice a Malikovice a zemřel r. 1534 zůstaviv vdovn Elišku z Krajku, která koupila pro sirotky Peruc. Kromě dcery Anny měl syny Dě- polta a Jindřicha. Onen ujal Divice a zů- stavil je synu Dépoltovi, jenž je proho- spodařil. Jindřich (t 1574—76) ujal Peruc a byl dvakráte ženat (1. s Lidmilou z Donína It 1569], 2. s Annou Kurcpachovou [1576]). Kromě dvou* dcer měl syna Bedřicha, jenž r. 1594 vytáhl do Uher a 17. list v Prcšpurce zemřel. Protože dětí neměl, dostal? se Peruc vdově Anně Marii ze Švamberka, která ji r. 1597 prodala. ^^) Jan (♦ 1510, napřed mladší, od r. 1569 starší) obdržel r. 1538 třetí díl Bí- liny za díl, koupil r. 1539 Horšův Týn od krále, r. 1542 vyplatil pro sebe Pátek a r. 1556 zastaveno mu panství tachovské. Také získal Mašfov, který r. 1542 prodal. R. 1544 stal se nejv. komorníkem a hejtmanem něm. lén, r. 1549 praesidentem komory a r. 1554 nejv. purkrabím. Byl pán osvícený a vzdělaný a smýšlení přísné katolického. Ženat byl: 1. s An- nou z Bibršteina (t 1554), s níž vyženil tře- tinu Kosti a Trosek, 2. s Bohumilou z Rožm- berka (t 1557), 3. s Eliškou z Roggendorfu, která po něm dědila Pátek (f 1600). Zemřel 12. dub. 1570. Kromě 8 dcer přečkali jej sy- nové Krištof (z prvníhoj a Vilém (z dru- hého manželství). Onen (řec, mladší, od r. 1590 starší, * 1549) vzdělal se v Bononii a na ce- stách a pak byl ve dvorských službách ve Španělích do r. 1579, pak byl král. komořím a radou, od r. 1583 mistrem komory, r. 1592 praesidentem nad appellacemi, r. 1599 nejv. hofmistrem. Za svůj díl dostal Pátek^ Tachov a třetinu Bíliny, ale tuto prodal r. 1592. B^l přísně katol. smýšlení a platně sloužil cis. Rudolfovi n. (t 25. kv. 1609, manž.: 1. Marie z Mollartu [f 1580], 2. Eliška z L.). Jediný jeho syn Jan Krištof držel Pátek a Divice a zemřel r. 1643 zůstaviv z manž. Benigny Kateřiny Libšteinské z Kolovrat jediného syna Jana Matěje, který hned po otci zemřel. Vilém, mladší syn Janův, obdržel za svůj díl Horš. Týn a Čečovice a přikoupil r, 160Ž Mírko v. Byl c. k. kráječem, hejtmanem kraj- ským, král. radou a komořím arcikn. Maxi- miliána. Byl r. 1617 proti přijetí krále Fer- dinanda, potom byv r. 1618 za direktora a správce zvolen skutečně se súčastnil povstání a od krále Bedřicha přijal úřad nejv. hofmi- strovství. Pro toto provmění odsouzen hrdla,, cti a statků, ale protože za něj učiněny pří- mluvy od vzácných osobností, jakoby se jsa »člověk beze všech studií a nevzdělanýc od ji- ných svésti dal, darováno mu živobytí od císaře. Odvezen na Zbiroh do vězení, z něhož r. 1622 pro chatrné zdraví propuštěn (f 1626). Z dvo- jího manželství (1. s Evou ze Švamberku, 2. se Sibyllou z ValdŠteina) zůstavil jediného- syna Jana Erdmana, jenž žil ve Skalici v Uhrách a r. 1648 zemřel, cc) Litvín držel čásť Bíliny a Pravdu s Ročovem (f 1580) a 224 z Lobkovic. zůstavil z manž. Lidmily z Hasenburka (f 1558) syna Jana (mladšího), jenž r. 1583 zemřel, a dceru Markétu (dvakráte vdanou). Janova dcera (z 1. manŽ. Hedviky z Oprštorfu) byla Lidmila. Statek její všechen r. 1593 vyměněn za Novou Bystřici a Chlumec. Ok. r. 1600 vdala se za Oldřicha Desideria Pruskovského z Pruskova a zemřela r. 1602. dd) Kristo f (starší) dostal díl Bíliny, vyženil s manž. An- nou z Bibršteina díl Kosti, k němuž r. 1556 ostatek přikoupil, a r. 1559 koupil Běškovice. Byl dvorským válečným radou a rytířem zlat. rouna a zemřel po r. 1589. Kromě dcer měl syna 1 d ř i ch a F e 1 i x e, jenž zdědiv všechny statky otcovy koupil r. 1590 Novou Bystřici, již r. 1593 za díl Bíliny a statek rocovský vyměnil. Zemřel r. 1604 odkázav Běškovice manž. Anně z Hradce do života. Přečkali jej synové Vilém a Václav, z nichž tento r. 1616 bezdětek zemřel (manž. Anna Lid- mila Novohradská z Kolovrat). Vilém prodal ok. r. 1622 Kost, ale skoupil drahně statků z konfiskací: r. 1622 Rvenice a Nové Sedlo, r. 1623 Eisenberk a Hlíňany a kromě toho Patokryje a jiné drobné statky; Divice kou- pil r. 1614 od Benigny Kateřiny Lobkovské z Kolovrat. Byl kráT. radou, r. 1623—25 mi- strem komory, v 1. 1628 — 34 dvorským sudím a stal se r. 1634 nejv. lovčím. Zemřel 1. led. 1647. Synové jeho byli Oldřich Adam, Vá- clav Zdeněk, Krištof Ferdinand a Frant. Vilém, z nichž druhý záhy a bez- dětek zemřel, aaa) Oldřich, nejv. mincmistr, měl za díl Bílinu s Bečovem a Patokryji a zemřel r. 1649 zůstaviv z manž. Anny Maric ze Šternberka nezletilého syna Františka, který nedlouho potom zemřel. Bílina dostala se proto mateři a jejímu druhému manželu Janovi hrab. z Rothalu. bbb) Krištof Fer- dinand držel Běškovice, jež r. 1656 prodal, a Divice, získal také Libčeves a Chvatěruby a r. 1656 opět nabyl Bíliny. Byl c. k. voj. nejvyšším, nějaký čas hejtmanem kníž. Hlo- hovského, vojen, kommissařem ve Slezsku a praesidentem slezské komory, později v le- tech 1650—51 dvorským sudím, od r. 1651 nejv. hofmistrem a místodržícim. Zemřel 4. čce 1658 (manž.: 1. Maří Majdalena z Pruskova ft 16531, 2. Eliška Apolena z Tilly [f 1665]). Šyn jeno Václav Ferdinand povýšen 21. čna 1670 do stavu říš. hrabat. Byl král. radou, rytířem zlat rouna a c. k. vyslancem v Bavořich, Francii a ve Španělích (f 8. říj. 1697 ; manž. Marie Žofie hrab. z Dietrichšteina [f 1711]). Statky dědil po něm syn Leopold Josef, jenž 19. kv. 1707 neženat zemřel. Bí- linu dědila sestra jeho Eleonora Kateřina (♦ 1685 — t 3. bř. 1720) zase vdaná Lob- kovská, skrze niž se dostala knížecí pošlosti. ccc) Pošlost Eisenbcrská. František Vilém držel po otci Nové Sedlo a Eisen- berk, byl kr. radou a po otci nejv. lovčím. Zemřel 26. ún. 1670 zůstaviv kromě dcer syny Ferdinanda Viléma a Oldřicha Fe- lixe. Onen byl od r. 1667 radou nad appel- laccmi a po otci nejv. lovčím a král. místo- držícim. Dne 21. čna 1670 s bratrem pový- šen do stavu říšských hrabat. Zemřel r. 1708 (manž. Lidmila Františka Vitinka ze Rzavého t 1711). Dítky jeho pomřely v mládí. Bratr jeho Oldřich Felix byl po bratru nejv. lov- čím a ze statků Novéno Sedla a Eisenberka učinil nápadní statek pro potomstvo knížecí pošlosti. Zemřel r'. 1722 byv zabit poraženým dubem. Z manž. Marie Josefy z Bubna neměl potomstva, ee) Václav dostal za díl po otci Osek a Duchcov a koupil Střekov a r. 1565 Blatno. Zemřel r. 1574 zůstaviv z manž. Bo- nuse z Veitmile několik dcer a syny Jiříka, Adama Havla, Jana Václava a Matouše Děpolta. Tiřík, řeč. mladší (♦ 1556), držel Duchcov a Štřekov a stal se r. 1585 prae- sidentem nad appellacemi. Chanovský jej chválí pro jeho pobožný život řf H* září 1590). Dědiců nezůstavil a jmění aědil Adam Havel. Tento měl za díl Blatno, jež r. 1587 prodal, pak Hrušovany a naposled Duchcov a hrad zápisný Střekov, který mu r. 1601 puštěn v dědictví. Byl ve dvorské službě u arciknížat a zemřel r. 1605 ^manž. Markéta z Mollartu). Jan Václav dostal za díl Jiřetín a Litvínov, byl král. radou a hejtmanem Sta- rého města praž. Skrze 1. manž. Johanku Da- šickou z Barchova (f 1592) dostal se v spolu- držení Běrunic a Veltrub; od 2. manž. Bea- trice Zilvárové z Púbinkova (f 1610) dědil peníze. Z dětí přečkala jej jediná dcera Maria Benigna (vd. Talmberková). Děpolt Matouš dostal za díl Všechlapy, jež pak pustil, vstou- pil do řádu maltézského a stal se r. 1591 nejv. převorem. Od cis. Matiáše byl učiněn jedním z místodržících, ve kterémž úřadě choval se nestranně a Šetrně (f 1621). Po- tomstvo měl jedině Adam Havel. Syn jeho Václav Vilém podědil otce i strýce maje Duchcov, Jiřetín a Litvínov; ale Střekov r. 1615 prodal (f 1621; manželky: 1. Maric z Fúrstenberka, 2. Markéta z Dietrichšteina). Sestra jeho Benigna Kateřina byla vdána za Vilémami. z L. Frant. Josef, syn jeho, ma- jestátem z 27. list. 1635 povýšen do stavu říšských hrabat a zemřel bezciětek, odkázav Duchcov s připojenými statky manželce své Polyxeně Marii z Talmberka (f 1651), po níŽ je zdědili druhý manžel její Maximilián z Vald- šteina a jejich děti. b) Poslost Chlumecká. Ladislav, syn Jana Popela, držel Chlumec a zemřel r. 1505 (manž. Anna z Krajku). Skrze dva jeho syny rozdělila se tato poslost na dvě. aa) Pošlost Zbirožská. Jan (starší, ♦ 1490) byl v mládí pečlivě a v českém du- chu vychováván. Po strýci Václavovi zdědil s bratrem Zbiroh, ale r. 1532 dostal bratrovu polovici, r. 1548 koupil Krakovec, který r. 1550 pustil synu, r. 1552 koupil Točnik a Žebrák, které mu nedlouho potom k dědictví pu- štěny, a r. 1558 Libochovice s Hasenburkem. R. 1538 stal se dvorským sudím, r. 1541 nejv. sudím a r. 1554 nejv. hofmistrem. Zřizován byl za censora při vydávání knih a staral se horlivě o vydání děl Bohuslava Hasištein- ského. V starších letech dal se do spisování a přeložil dílo Erasma Rotterdamského, ke kterému přidal Napomenuti. (Viz Jircčkovu z Lobkovic. 225 Rukovéf, I., str. 458—459.) I manželka jeho Anna Bezdružická z Kolovrat byla milovnice českých knih a r. 1562 vydala sv. Augustina >RukovČf€, již připsala manželu svému. Jan zemřel 14. oia 1569 na zámku libochovském maje věku svého 79 let a pohřben u sv. Víta. Zůstali po něm synové Jiří, lan, Ladi- slav, Mikuláš, Bohuslav Havel (Kri- štof, Hynek a Bartoloměj , tuším, před otcem umřeli). Bohuslav Havel icpupil r. 1572 Blšany od strýce Bohuslava Felixe a po smrti bratra Jana dostal za díl po něm Tocník a Opálku. Zemřel r. 1595 dědicův nemaje, proto se do- stalo Točníka bratru Ladislavovi a Opálky s Bláany Elišce Lobkovské z Kolovrat (f 1597), druhé manželce Bohuslavově (1. byla Majda- lena ze Stahremberka). Sestra jeho Grizelda (třikráte vdaná: Berková, Švamberková a Lib- šteinská) drahně statků skoupila, jež přešly do rodu Berkovského (f 1607). Ostatní bratři měli potomstvo, aaa) Jan (napřed nejmladší, pak mladší a asi od r. 1570 starší, r. 1586 nejstarší) obdržel r. 1550 od otce s manž. Annou, z Roupova hrad Krakovec, který r. 1565 prodal, r. 1567 dostal od otce Toc- ník za díl, v 1. 1572—75 držel také Žlutíce. r. 1573 koupil Nový Hrad, který ok. r. 1588 prodal, a r. 1575 Bystřici a r. 1589 Felixpurk. R. 1560 stal se radou nad appellacemi, r. 1570 tudíž praesidentem, r. 1577 praesidentem ko- mory (do r. 1580), r. 1578 hejtmanem něm. lén (t 1590; maní: 2. Johanka Novohradská z Kolovrat, 3. Markéta z L. [t 1600]). Zůsta- vil 3 dcery: Reginu (vd. napřed Hoyosovou, pak Friesovou , bábu Caramuele z L. (viz V., 138), Evu vd. Šternberkovou a Elišku, manž. Krištofa z L. na Tachově, které od strýců penězi odbyty, když se otcovských statkův ujali. bNf) Mikuláš dostal r. 1565 s bratrem Ladislavem Zbiroh za díl, ale za svou polo- vici vzal peníze. S manž. Anežkou z Gutšteina (t 1581) vyženil Chýše, Podbořany a Kryry, ale prodal r. 1574 Podbořany a r. 1579 Chýše a Kryry, za to koupil ok. r. 1580 Nový Hrad, r. 1583 Hrochův Týnec a r. 1584 Bezděkov. Zemřel r. 1588. Synové jeho Jan Viktorin a Mikuláš rozdělili se r. 1594 tak, že onen (t 1595) dostal Týnec, tento Nový Hrad. Mi- kuláš zemřel r. 1599 bezdětek a proto spadl Týnec na sestru jeho Annu (f 1604), manŽ. Pavla Sixta z Trautsohnu. ccc) Ladislav (napřed mladší, od r. 1584 starší) obdržel r. 1565 od otce Zbiroh za díl, kromě toho měl Trenčín, Hoř. Lindo v a Dobrou a od r. 1585 držel také mostský hrad a kromě toho skoupil drahně jiných statků a zdědil Točník. R. 1580 byl hejtmanem lidu váleč- ného v Uhrách, v 1. 1582—86 praesidentem komory. Zapleten jsa do hnutí, které způso- bil bratr jeho Jiřík (1594), nečekal vyšetřo- vání a odsudku, nýbrž uprchl ze země. Proto naň puštěno stanné právo a odsouzen hrdla, cti a statku. Všechno jmění zabráno k ruce císařové a manželce Majdaleně ze Salmu za věno její a jiné spravedlnosti ponechány (1595) Felixpurk, Poláky, Martiněves a Rad- hošt K tomu koupila r. 1598 Ledeč. Ladi- Ottav Slovník Nauený. sv. XVI. 1I3 190a I slav obdržev milost vrátil se do Cech a r. 1608 se s dětmi svými o pozůstalost po manželce zemřelé porovnal (f 1609). Měl svny Jana Mikuláše a Adama £ka a 5 dcer. Nej- známější z nich byla Maří Majdaléna, vdaná za Tana Rudolfa Trčku z Lípy, která po otci zdědila ducha podnikavosti a obrat- nost v řeči, ale na poddané byla tvrdá. Ne- bezpečným úskalím v 1. 1618—21 tak obratně se vyhýbala, že nabyla po r. 1621 nevše- dního jmění, jež se dostalo do rodu Trčkov- ského (t 1633). Adam zavražděn r. 1607 zů- staviv z manř. Estery z Vřesovic syna Adama Rudolfa, o němž nic známo není. Jan Miku- láš zemřel r. 1614 zůstaviv Ledeč manželce své Evě Eusebii z L.; protože však bylo mnoho dluhů, týž statek r. 1616 prodán. ddd) Jiří (* 1551, starší) dědil po otci Libo- chovice, kromě toho měl v zástavě Křivo- klát (1577), a když jej r. 1579 postoupil cí- saři, dostal v zástavu Mělník a r. 1588 nabyl Boleslave připraviv o ni dědičky Krajířky, ale jeŠt$ t. r. si ji vyměnil za Chomutov, Bořek, Údlice a Nezabylice. R. 1588 mu také Líčkov pro dluhy Jana Valdemara odhádán. Jsa i>řísně katolického smýšlení náležel k těm, kteří proti straně pod obojí bojovně a útočně vystupovali. R. 1590 založil jesuitskou kollej v Chomutově, a protože jesuité jako patro- nové kostelů lutheránům činili příkoří, vzniklo ve městě povstání, které J. krutě trestal. Byl štolbou arcikn. Ferdinanda (1574), v 1. 1582 až 1584 nejv. sudím, r. 1584 nejv. komorní- kem a v 1. 1585—94 nejv. hofmistrem. Snaže se moc královskou ztenčiti přišel k ná- hlému pádu mylně se domnívaje, že stavové omrzeli stálými tureckými berněmi při něm vydrží. Řídě sněm březnový r. 1593 jako na ten čas nejvyšší úředník navedl bratra svého Ladislava, aby sepsal s jinými stížnosti, které Šebestián Vřesovec rozšiřoval mezi sněmov- niky. Jiříkovi povedlo se sněm za sebou strhnouti, a i když císař ukazoval se býti nepovolným, Jiří a přátelé jeho sněm k od- poru naváděli, ano Jiřík sněm zavřel nedav o proposicích královských rokovati. Dvůr zakročil rázně a Šebestián obeslán před král. radu. Když tu Ladislava za soukupa jmeno- val, ten se soudu uhnul útěkem a, když příští sněm říjnový byl povolným, zbaven Jiří úřadu a dáno naň v únoru 1594 obesláni před král. radu. Hrdý kdysi pán boje se horšího při- znal se k vině a dal se císaři na milost a nemilost. Tudíž upuštěno od soudu a vymě- řeno mu (29. dub.), že statky své propadl a že má věčně zůstati ve vězení na Líckově a do žádných rocení a spolčování se nepou- štěti. Když panství to prodáno, odvezen v pro- sinci na Kladsko, kdeŽ 12 let zůstával. Když r. 1606 apologie jeho vyšla, stížilo se mu a odvezen na loketský hrad, kdež 25. kv. 1607 zemřel. (Viz >ČCM.€, 1853.) Manž. jeho Kate- řina ovdov. Šternberkova, roz. z LokŠan, za- vražděna r. 1590 od syna svého z prvního manželství. Z manželství toho byly 2 dcery: Eva Eusebie a Anna Marie (f 1603, manž. Václav z Rozdražova). Eva, panna silné vůle 15 226 z Lobkovic. a plná lásky ke svému nešťastnému otci, v ten čas, když se všechno přátelstvo od něho od- vrátilo, dala sepsati (anebo sama sepsala?) apologii otce svého, kterou císaři předložila (1606). Otci tím nepomohla, avšak sama si uškodila, protože dána do vězení do kláštera sv. Jiří na Hradčanech. Byvši po smrti otcové propuštěna marné se namáhala aspoň o na- vrácení statku otcovského. Vdala se za bra- trance Jana Mikuláše a zemřela r. 1624. bb) Po- šlost Chlumecká. Ladislav mladší, syn Ladislava (f 1505), obdržel po otci Chlumec a Sedlčany, vyplatil r. 1538 Křivoklát, jejž držel do r. 1542; r. 1549 koupil Jistebnici, r. 1552 Borotín, ok. r. 1555 vyplatil králov- ský dvůr v Praze, od cis. Maximiliána dostal panství Stornstein a Neustatl v Něm. říši. Stav se asi r. 1542 maršálkem král. dvoru, učiněn r. 1548 prvním praesidentem soudu nad appellacemi a stal se r. 1570 nejv. hof- mistrem. Byl pán vzdělaný a několik řečí uměl. Zemřel 18. pros. 1584 (manž.: 1. Be- nigna ze Stahremberka ovd. Švamberkovna; 2. Johanka Berkovna z Dube). Synové jeho byli Ladislav, Zdeněk Vojtěch a Václav (f 26. září 1596 v boji s Turky u Jagru). Ladislav (mladší) obdržel při dělení Storn- stein a Neustatl, pak Rybníky, Bohdalec a Holešov, k čemuž koupil r. 1603 Jcsenbach a r. 1604 Kunovice a Třebelice. Byl r. 1587 c. k. číšníkem, r. 1592 hejtmanem životní stráže, r. 1607 místodržícím hejtmanství na Moravě, r. 1608 nejv. komorníkem a r. 1615 nejv. hejtmanem. Zemřel v Brně 20. bř. 1621 zflstaviv z manž. Anny Marie ze Salmu (f 1647) syna Ladislava Julia, jenž zemřel neženat. Zdeněk Vojtěch, druhý zakladatel velikosti rodu svého, narodil se 15. srp. 1568 a nabyl vzdělání u jesuitů a na vysokém učení v Praze. Vrátiv se s cest po záp. Evropě učiněn jest r. 1591 říš. dvorským radou a od r. 1592 po- třebován v rozličných poselstvích. R. 1599 učiněn jest nejv. kancléřem, kromě toho se- děl na soudě zemském a potřebován při roz- ličných komroissích. Dne 13. list. 1603 slavil svatbu s Polyxenou, ovd. Rožmberkovou, roz. z Pernšteina, skrze niž dostala se rodu jeho Roudnice a veliké jmění. Dne 28. bř. 1611 působil při rodinné smlouvě, aby z rodu vy- vržen a statku zbaven byl každý pán z L., který by pojal manželku z nižšího rodu. Při cis. dvoře náležel ke straně podporované Ří- mem a Španělskem, která protestanty vše- možně potírala. Udělení majestátu odporoval, a když dán byl, odepřel podpis nic se tím netaje, že jest vynucen a nemá právní moci. Stavové pod obojí měli jej proto ve veliké nenávisti, pročež r. 1619 vypověděn ze země. Při následujících změnách radou a skutkem působil v Quchu přísně katolickém. Pro své zásluhy obdržel od španěl. krále (1621) řád zlat. rouna, od císaře povýšen r. 1623 do stavu říšských knížat, r. 1624 obdržel touž hodnost pro Čechy a název vladař domu Lobkovského. Přičinil se r. 1611 o obno- vení kosti la u Panny Marie Sněžné a založil r. 1615 klášter kapucínský v Roudnici. Po otci měl Chlumec a Jistebnici. Po bratru Ladislavovi dědil vSechny jeho statky; r. 1601 koupil Sedlčany, ale z konfiskace se ani je- diným kmetcím dvorem neobohatil. Zemřel 16. čna 1628 ve Vídni a pohřben u kapucínů v Roudnici. Manželka jeho Polyxena (paní nevšední krásy) statečně se držela r. 1618 přechovávajíc u sebe Bořitu a Slavatu. Zdě- divši po prvním manželu Roudnici držela čásť Litomyšle, koupila r. 1609 Počepice.a Ctiněves, r. 1615 Střekov, r. 1616 Lobkovice a drahně statků z konfiskací, z nichž nej- znamenitější byly Nelahozeves, Odolena Voda, Obříství, Byšice, Encovany, Borotín, Nedraho- vice, Beřkovicc. Až do r. 1633 spravovala otcovské statky jako poručnice a r. 1637 ode- vzdala synu i svoje statky. Zemřela 24. kv. 1642 v Praze. Jediný jejich syn Václav Euseb narodil se 20. ledna 1609 a došel v mládí pečlivého vzdělání. R. 1631 oddal se službám vojenským, byl c. k. nejvyšším, od r. 1636 velel velikému oddílu vojska a r. 1646 byl vrchním velitelem říšské armády, které místo v brzce složil. Kromě toho potřebo- ván v rozmanitých poselstvích, zejména r. 1657 jako přednosta českého poselstva při volbě císaře. Stav se r. 1636 dvorským válec, ra- dou b^l r. 1640 polním podmaršálem, r. 1647 vrchním polním maršálem, r. 1652 praesiden- tem válečné rady, r. 1665 nejv. hofmistrem, pak předním ministrem a praesidentem tajné rady. R. 1643 vyznamenán řádem zl. rouna a r. 1653 uveden do kollegia říšských knížat. Jako ministr vládl skorém neobmezene maje od císaře, jehož byl miláčkem, neobmezenou důvěru (1669—74). Horoval pro spolek s Fran- cií, jejíhož krále si velice vážil. Poněvadž však nesrovnávalo se to s tehdejšími po- měry, pracováno proti němu s úspěchem se španělské strany a diplomata L'Isoly. Ale ustavičné útoky a uskoky francouz. dvoru způsobovaly, že nemohl prováděti svou po- litiku, a když se mladá císařovna Klaudie přidala k nepřátelům, upadl V. náhle v ne- milost, zatčen a 19. října 1674 odvezen na Roudnici, kdež 3 léta trávil o samotě. Ze statků po mateři zděděných sice některé (r. 1656 Lobkovice) prodal, ale za to jinde získal znamenité jmění. Roku 1641 povýšen Sternštein za pokněžněné hrabstvi, r. 1646 získal knížectví Žehaňské a s ním vévodský název, r. 1645 dědil Litomyšl, kterou držel do r. 1649, r. 1666 Waldthurn, r. 1673 Schon- sce. R. 1672 obdržel majestát, atw ze svých statků zřídil rodinné svěřenství. Zemřel dne 22. dub. 1677 a pohřben v rodinné hrobce u kapucínů. Manž.: 1. Johanka, ovd. Pěti- peská, roz. Myškovna ze Žlunic (f 1650); 2. Augusta Žofie falckraběnka na Rýně ze Sulz- bachu. Z druhého manželství byli 3 synové, z nichž Ferd. August Leopold a Frant. Vilém Ignác (* 1659 — f 1698) otce přečkali. Ferdinand (♦ 1655) byl r. 1691 principálním kommissařem na říšském sněme a v 1. 1699 až 1708 nejv. hofmistrem císařovny Vilémíny Amalie a rytířem zl. rouna. O léno Schonsee a jiná dvě panství v Něm. říši, kterých na- z Lobkovic. 227 byl r. 1710, zase přišel. Zemřel 3. říj. 1715 a ze čtverého manželství zůstavil 3 syny, z nichž prostřední Tosef Antonín August (* 1681) byl napřed kanovníkem v Kolmé a v Řezně, pak ve vojenských službách a jsa polním podmaráálem 16. srpna 1717 u Běle- hradu padl. Skrze ostatní založeny dvě po- šlosti. aaa) Pošlost Roudnická. Filip Hyacinth, dědic svěřenství (♦ 25. ún. 1680), byl rytířem zlat. rouna a nejv. hofmistrem císařovny Alžběty. V prvním manželství byl ženat (od r. 1703) s Eleonorou Karolínou ž L., s níž dostal Bílinu, Libčevcs a Mireso- vice (| 1720). Druhá manželka byla Anna M. Vilémma z Althanu (f 1754). Zemřel 21. pros. 1734. Syn jeho Ferdinand Filip Josef (♦ 27. dub. 1724) převzal r. 1752 Nové Sedlo a Eisenberk a přikoupil Mezi řič, Citov a Daněves. Zemřel 11. led. 1784 zůstaviv z man- želství svého s Gabrielou Marií kněžnou Sa- vojskou (t 1828) syna Josefa Frant. Maxi- miliána (* 7. pros. 1772). Protože knížectví Žehaňské se Slezskem Prusku postoupeno, vyloučeno (dvoř. dekretem 3. dub. 1786) ze svěřenství a prodáno; vévodský název pře- nesen od cis. Josefa IL na Roudnici. Náhra- dou za Žehaň zřídil r. 1805 z Bíliny a jiných statků svěřenství (potvrzeno dvoř. dekretem 24. říj. 1805). Aby nemusil býti bavorským poddaným, prodal r. 1807 Sternštein koruně bavorské. Byl rytířem zlat. rouna a vojen- ského řádu Marie Terezie, pol. podmaršálem a hejtmanem šlechtické stráže životní. Ve francouzských válkách se vyznamenal, sám zřídil (1809) ze svých peněz praporec my- slivců. Zemřel v Třeboni 15. prosince 1816 (manž. Marie Karolina kněžna ze Schwarzen- berka, f 1816). Měl několik synů, skrze něž založeny nové pošlosti: 1. Ferdinand Jo- sef Jan (* 12. dub. 1797) držel po otci svě- řenství. Byl c. k. tajným radou a dědičným členem panské sněmovny říšské rady. Prodal Jistebnici a Lobkovice (1829). Zemřel 18. pros. 1868 (manž. Marie kněžna z Liechtenšteina). Po něm jest panujícím knížetem a vladařem domu Lobkovského syn jeho kníže Mořic (♦ 2. čna 1831), od 21. dub. 1857 ženatý s Marií Annou kněz. z Oettingen, a čekancem svěřen- ství jest syn Zdeněk (♦ 1858). 2, Jan Karel (* 14. led. 1799), c. k. nejv. strážmistr, ob- držel od bratra za díl Želeč a po posledním hraběti z Vrtby dědil Konopiště, Zinkový, Křimice a Nekmíř ; všechny tyto statky r. 1870 postoupil svým dětem (f 6. čna 1878 na Ko- nopišti; manželka Karolina hrab. z Vrbna, t 18. října 1843). Syn jeho Frant. Eugen (♦ 15. břez. 1839 v Praze — f 24. srp. 1898 v Křimicích) obdržel po otci Konopiště (jež prodal) a Křimice. Náležel ke kruhu českých šlechticů, kteří lnuli věrně k svému národu. Byv zvolen za poslance na sněm český v kurii velkostatkářské vzdal se později mandátu ne- srovnávaje se v některých otázkách národních s několika členy velkostatkářského klubu, a dal se pak voliti za obchodní a průmyslovou komoru budějovickou, jejímž byl prvním českým předsedou. Zůstavil si též v lidu pro svou lidumilnost a lásku k čes. jazyku vděčnou památku. Od r. 1870 byl ženat s Kunhutou hrab. ze Šternberka. Bratrem jeho byl Eugen (* 1842), jenž r. 1866 na Konopišti zemřel. Sestra Karolina (vd. Šenkova ze Štaufenberka) dědila Zinkový, druhá, Marie Markéta (vdaná za Jana hrao. z Harrachu), byla dědičkou Želče. Synové Frant. Eugena jsou Frant. Zdeněk (* 1872), Bedřich Filip (♦ 1875) a Jaroslav Alois (♦ 1877). 3. Josef Frant. Karel (* 17. ún. 1803) obdržel za svůj díl Beřkovice a Střemy, býval nejv. hofmistrem císařovny Alžběty a platné služby konal ve vojenství, jsa generálem jízdy, majetníkem 2. pluícu kyrysnického (pak 4. dragounského) a rozličných řádů. Zemřel 18. bř. 1875 ímanž.: 1. Antonie hrab. Kinská, 1 1835; 2. Siaonie, dcera kn. Augusta Longina z L., vd. 1848). Nejstarší jeho syn Ferdinand (* 26. čna 1850 v Dol. Beřkovicích) jest komo- řím a tajným radou, předsedou zemědělské rady pro král. České a kuratoria hudební kon- servatoře; od r. 1883 zasedal na sněmu král. Českého, r. 1893 jmenován doživotním čle- nem panské sněmovny, kdež náleží ke klubu Schwarzenberkovu. Kromě něho měl kníže Josef Frant. Karel syny Zdeňka (♦ 15. kv. 1 858) a A u g u s t a (* 2. ún. 18d2) a několik dcer. 4. Ludvík Jan Karel (* 30. list. 1807 — t 3. září 1882) konal služby ve vojenství a držel Velké Meziříčí, Zhoř a Fryšavu na Moravě (manž. Leopoldina kněžna z Liechten- šteina). Syn Rudolf Ferdinand (* 16 srp. 1840) vstoupil r. 1858 do vojska, bojoval r. 1859 v Itálii, r. 1866. v Čechách a stal se r. 1870 majorem a křídelním pobočníkem císařovým, r. 1876 plukovníkem, naturalisoval se v Uhrách, účastnil se okkupační výpravy do Bosny, jmenován r. 1882 generálmajorem, r. 1887 polním podmaršálkem a r. 1890 veli- čím generálem 4. armádního sboru v Buda- pešti. 5. Karel Jan (♦ 24. listop. 1814) byl napřed vládním předsedou v Salcpursku, pak odbor, předsedou v ministerstvě vnitra, pak místodržícím v Dol. Rakousích a v Ty- rolsku a konečně členem panské sněmovny (manž. Julie sv. p. v. Rechnitz-Wildenroth). bbb) Jan Jiří Kristián (* 10. srp. 1686) bojoval r. 1706 v Porýnsku a Nizozemsku, v 1. 1716—1717 v Uhrách a v Srbsku, r. 1729 stal se v Neapoli nejv. strážmistrem, r. 1732 gubernátorem na Sicilii. r. 1734 generálem jízdy a gubernátorem v Miláně, r. 1739 pol. maršálem a velitelem v Sedmihradsku, pak byl velitelem v Čechách, kdež bojoval s Fran- couzi, a konečné v Uhrách. Také byl rytířem zlat. rouna. Po vymření pošlosti Eisenberské dědil Nové Sedlo s Eisenberkem. Zemřel 4. říj. 1755 (manž. Karolina Henrietta hrab. z Valdšteina f 1780). Synové jeho byli: 1. Karel Adam, c. k. podmaršál (♦ 1719 — t 20. říj. 1760 od rány, kterou obdržel u Lo- vosic). 2. Josef M. Karel (♦ 1724\ byl pol. maršálem, rytířem zlat. rouna a v 1. 1764 až 1777 plnoraocným ministrem při petrohrad- ském dvoře (t 5. bř. 1802; manž. Marie Jo- sefa, ovdov. Liechtenšteinova, roz. z Harrachu t 15. ún. 1788). 3. Ferdinand (* 18. pros. 228 z Lobkovic. 1726) byl biskupem napřed namurským (1745), pak gentskýra (f 29. led. 1795). 4. Filip (♦ 1732), nejv. strážmistr, padl u Lehnice 15. srp. 1760. 5. Leopold (♦ 1734) sloužil též na vojnč, byl nadporučíkem a zemřel 23. pros. 1759. 6. August Ant. Josef (♦ 21. září 1729) vyženil s Marií Josefou Lid- railou Černínovou z Chudenic (* 1753 — t 23. čna 1790) Mělník, Byšice a Drhovli. Oddal se také vojenství, ale vystoupil r. 1763 z armády a byl pak pět. let vyslancem ve Španělích. Také byl rytířem zlat. rouna a ncjv. maršálkem království Českého. Byl pán osvícený, přítel umění, zvláště hudby (f 28. led. 1803). Jediný jeho syn Antonín Isidor (* 16. pros. 1773 v Madridě) velel r. 1808 praporci zemské obrany a stav se plukov- níkem vystoupil r. 1810 z armády. Byl také nejv. komorníkem království Českého. Po 16 let působil jako referent a jednatel Jed- noty přátel umění a podporoval umělecké a lidumilné jednoty (f 12. čna 1819; manz. Anna M. Sidonie hr. Kinská t 26. bř. 1837). Mělněkolik synův. Mladší byli:JosefAugust, c. k. nejv. strážmistr (* 1799 — f 20. břez. 1833; manž. Marie Fr. hr. ze Šternberka), Frant. Jiří (* 24. dub. 1800 — t 2. ún. 1858), pán na Řožďalovicích, c. k. nadporučík, rytíř něm. řádu, tajemník při vyslanectví v Petro- hradě. Ferdinand (* 1801 — t 1831), c. k. rytmistr. Nejstarší syn August Longin Josef (* 15. bř. 1797) oddal se službě poli- tické, stal se r. 1819 kommissařem kouřim. kraje, r. 1821 guberniálním tajemníkem, r. 1823 krajským v Budějovicích, t. r. místopředse- dou haličského gubernia a nedlouho potom haličským místodržitclem. Správným a obe- zřelým konáním svých povinností (zvláště v době cholery) získal si veliké zásluhy a úctu. R. 1832 povolán do Vídně ke dvorské komoře, stal se r. 1833 dvoř. kancléřem a r. 1834 praesidentem dvoř. komory v min- covních a horních věcech (f 17. bř. 1842; manž. od 10. list. 1827 Anna Berta kněžna ze Schwarzenberka). Sčk. Jiří Kristián z L. (* 14. května 1835 ve Vídni, syn předešlého, byl již z mládí důkladně vzdělán a jeho vychovatel, dr. M. Kavka věnoval zvláštní péči českému jazyku a vlasteneckým dějinám. Gymnasiiní studia konal dílem ve Vídni, dílem v Praze. Po skončených studiích, právnických vstoupil do státní služby politické a jmenován roku 1859 krajským kommissařem v pražském kraji. Neshoduje se s vládním systémem Schmerlingovým vystoupil r. 1862 ze státní služby a vydal se na cesty do cizích zemí. Navrátiv se do vlasti věnoval se správě roz- sáhlých statků svých, ale zároveň účastnil se veřejných záležitostí. Jakmile dostoupil třicátého roku svého, zvolen v kurii velko- statkářské poslancem na sněm český a obrátil záhy na se pozornost svou znalostí věcí poli- tických, svou rázností, svým řečnickým na- dáním, tak že v brzku zaujal jedno z před- ních míst mezi státoprávní šlechtou. Osvědčiv při každé příležitosti vlasteneckou mysl svou postaven v čelo mnohých spolků národních a zvolen starostou okresního zastupitelstva mělnického. Když po válce r. 1866 okresní zastupitelstva se jala podávati zemskému vý- boru osvědčení, v nichž projevovala politi- cké tužby národa českého a žádala, aby vláda o přáních těch byla zpravena, učinilo tak i okresní zastupitelstvo mělnické a osvěd- čení jeho vyznamenávající se zvláštní ráz- ností neslo podpis kn. Jiřího L-e. Dr. Riegcr napsal tehdy: »Osvědcení to dělá scnsaci a je v skutku akt důležitý. Je to první krok přímé a rozhodné opposice se strany naší šlechty proti Belcredimu.« Kníže L. vystu- poval na sněme českém jako rozhodný obránce státního práva českého a samosprávy. V adressní debattě r. 1866 zvolen generálním řečníkem většiny a prohlásil, že podmínkou zdárného vývoje Rakouska jest, aby byla uhá- jena svéoprávněnost jednotlivých zemí, kte- ráž jest prostředkem ke konečnému upra- vení poměrů. Když v únoru r. 1867 za hra- běte Beusta konala se ve Vídni porada fedc- ralistů rakouských, účastnil se ji také kníže L. Vynikající účastenství měl také ve všech pozdějších vyjednáváních důvěrníků českých s hrabětem Potockým a zejména s hrabětem Hohenwartem a byl vedle Riegra, Pražáka a hr. Clama-Martinice přítomen oné důležité ministerské radě, která se konala dne 4. srp. 1871 za předsednictví císaře a v níž schvá- leny výsledky vyjednávání s hr. Hohenwartem. V záři jmenován nejvyšším maršálkem krá- lovství Českého a předsedal onomu památ- nému sněmování, kteréž tak. mnohoslibně za- počato nezapomenutelným císařským reskrip- tem ze dne 12. září, skončeno však pohříchu s nezdarem. V závěrečném seděni dne 4. list., v němž' čten druhý reskript, onen ze dne 30. října, od prvního tak nesmírně se lišící, promluvil kníže L. pamětná slova: »Dovedli jste formulovati shodu mezi královstvím a Jeho Veličenstvem, dovedli jste hájiti práv sobě svěřených, a nikdo nám nemůže říci, že bychom byli porušili práva kohokoliv; vynasnažili jste se co nejbedlivěji, abyste obešli každou záminku, kteráž by mohla pře- kaziti odstranění státoprávních sporů: ne- podařilo-li se to, naší vinou se to nestalo. Nevíme, jaká bude doba nejblíže příští, tolik však víme, že právo musí zůstati právem a ' Že těch, kteří si umínili je hájiti, vítězství minouti nemůže. Mám přesvědčení, že na- ' vzdor všem překážkám nadejde konečně doba, ; kdy království České vstoupí v práva jemu patřičná; mám pevnou naději, Že se nám do- stane ještě té radosti, že uvidíme třpytiti se korunu svatováclavskou na Čele legitimního našeho krále.* — V době rozhodné opposice, v níž se po Hohenwartovi národ český na- lézal, byl také kníže L. vždy na svém místě, kdykoli šlo o zájmy českéno národa. Když r. 1872 konaly se přípravy k světové výstavě ve Vídni a vláda ustanovila, že nemají se utvořiti kommisse zemské, nýbrž kommissc dle obvodů obchodních komor, odmítl kníže L. rozhodně pozvání místodržitelovo, aby z Lobkovic — z Lobkovic-Hasišteinský. 229 vstoupil do takové kommisse, uváděje, že nikterak nesouhlasí se zása^iou, dle niž krá- lovství České na výstavě nemá zastoupeno býti jako celek. Při pověstných volbách cha- brusových r. 1872 účastnil se horlivě agitace protivládni, a když odvolání se státoprávních velkostatkářů proti volební listině nesprávně sestavené nemělo výsledku, podali tito velko- statkáři místodržiteli bar. Kollerovi rázný protest, kterýž nese podpis knížete Jiřího L-e. Místodržitel vrátil protest za hodinu kní- žeti. Poněvadž český sněm volby do říšské rady stále odepíral, usnesla se vláda r. 1872 provésti přímé volby do toho zákonodárného sboru. Vůdcové čeští rozhodli se, že po- zvednou hlasu svého proti přímým volbám u samého trůnu, i vypracována petice, kteráž přes veškeré námahy vládních orgánů za krátko pokryta podpisy 270.000 občanův. Pe- tici tu odevzdal kníže L. 20. ún. 1873 císaři; podpisy, které naplnily sedm objemných svaz- ků v, uloženy v kabin etní kanceláři. Zvolen byv v přímých volbách do říšské rady pode- psal kníže Jiří L. osvědčení českých poslanců, jimž tito odůvodňovali své nevstoupení do toho sboru. Rovněž podepsal druhé osvěd- čeni podobného smyslu. V září r. 1879 ko- nána ve Vídni za hrab. Taaffa porada če- ských důvěrníků, mezi nimiŽ byl i kníŽe Jiří L., o podmínkách vstoupení českých poslanců do říšské rady a smluveny zásady pozdější většiny. Státoprávní ohrazení, kteréž podali čeští poslanci při vstoupení svém do říšské rady, opatřeno jest i podpisem knížete Jiřího L-e. Kníže zvolen do předsednictva Českého klubu na říšské radě a podal s drem Riegrem a drem Šromem dne 17. list. 1879 císaři me- morandum obsahující národní a politické tužby českého národa. Netřeba podotýkati. Že i v říšské sněmovně, jejímž místopřed- sedou zvolen dne 11. bř. 1881, stál v první řadě obránců České věci. Dne 18. pros. 1883 stal se dědičným členem panské sněmovny a připojil se k ^lutonomistické skupině Schwarzenberkově. Také v panské sněmovně nalézají zájmy českého národa v knížeti L-ovi vždy horlivého a neohroženého zastance. První svou řeč promluvil v této sněmovně, když bylo jednáno o Schmerlingově návrhu směřujícím proti nařízení ministerskému o uží- vání zemských jazyků při soudech v Čechách, a to dne 22. dub. 1887. Hájil rovnoprávnost obou zemských jazykův a vyslovil se, Že vo- lání Němců po rozdělení Čech nebude míti v panské sněmovně zajisté žádných přívržen- cův, poněvadž by ve svých důsledcích vedlo k rozbití Rakouska. KdyŽ ve schůzi dne 8. dub. 1889 jednalo se při debattě o novém branném zákoně o důstojnických zkouškách jednoročních dobrovolníků, žádal kníže L. společně s drem Randou důrazně, aby při zkoušce té vyžadovala se toliko nezbytná znalost němčiny pro službu a aby zkouška mohla býti vykonána částečně v jazyku ma- teřském. Klada velikou důležitost na smír obou národních kmenů v Čechách pokoušel se opětně příměti německé poslance k ústup- nosti a k zjednání smíru za podmínek pro obé národnosti čestných. Když r. 1887 dr. Riegcr snažil se raziti cestu narovnání mimo- snémovnímu, vzal na se kníže L. ochotně ne- snadný úkol prostředníka. Dne 29. list. t. r. vyzval zástupce všech tří sněmovních skupin k jednáni o dohodnutí se na společných kon- ferencích a zaslal vůdci Němcův dru Schmey- kalovi list, v němž uvedl přesné formulované konkrétní návrhy, jeŽ měly tvořiti základ jed- nání. Návrhy jeho byly v podstatě: 1. zabez- pečení jedné kurie na sněme pro národní menšinu; 2. upravení otázky jazykové u obec- ních a okresních zastupitelstev; 3. změna předpisů o užívání jazyků při soudních úřa- dech; 4. zmírnění břemen, jež mnohým obcím vznikají zřizováním škol pro národní menšiny. Dr. Schmeykal odpověděl vyhýbavě a činil podmínkou početí vyjednáváni povolení ta- kových koncessí, jakých by Němci nadíti se mohli v nejpříznivějším případě teprv na. konci porad jako jejich výsledku. Kníže L. dopsal znova dru Schmeykalovi, ale tento odpověděl, že Němci stojí na svých ,*pod- mínkách. Tak vyjednávání zmařeno. Když koncem r. 1889 a počátkem r. 1890 konány ve Vídni mezi důvěrníky českými a něme- ckými porady o smír, účastnil se jich také kníže Jiří L, a úmluvy, kteiréž byly výsled- kem těchto porad, známé pod jménem >punk- tace«, nesou také jeho podpis. Kníže L. účast- nil se také horlivě činnosti Katolíckopolitické jednoty pro království České a jest zástup- cem protektora České akademie cis. Fran- tiška Josefa pro vedu a umění. Pro spravedl- nost a objektivnost svou, kteréž vlastnosti skvěle osvědčil hlavně při řízení sněmu i v kritických chvílích, těŠí se vážnosti i u svých politických odpůrců. ^ -rb. ' Vývod rodu Lobkovického pracně a pečlivě sestavil Josef Dvořák, bibliotékář v Roud- nici. z IiObkovlo Caramuel viz Caramuel. z Lobkovic -Haslitelnský: 1) L. Jan, nejstarší syn Mikuláše z L, spisov. český {* 1450 — t 8- srp. 1517 v Kadani). Osiřev záhy prožil mládí dosti neklidné, jednak za příčinou domácích sporů o dědictví a jednak následkem velikých -rozbrojů, jež českým krá- lovstvím zmítaly za Jiřího Poděbraciského, jemuž Jan, ač katolík, zůstal upřímným spo- jencem. Po jeho smrti stejnou měrou nená- viděl Matiáše Korvína, jemuž zřeimě vytýkal, že »svými penězi v Čechách nadělal zrádcův«. Jakkoliv Jan horlivě se účastnil ještě jednání o nového krále (na sněme Kutnohorském 1471 a j.), přece záhy odstoupil s politického jeviště a oddal se zcela hospodářství a správě statků rodinných, od r. 1490, kdy majetek rozdělen mezi dospělé zatím bratří, vlastních, totiž Obříství a několika vesnic hasištein- ských. Ani v této době nevyhnul se Jan ně- kterým sporům zvi. s měšťany kadanskými, v jejichž městě jiŽ od r. 1481 za půjčky uči- něné Vladislavovi II. zapsán Janovi a bratřím jeho hrad kadaňský a r. 1499 připsány jim i životy na městě. R. 1505 následkem vzpoury 230 z Lobkovic-Hasišteinský. Šlikův a jejich spolku s knížaty saskými při- kázáno Janovi, aby hrad kadaňský dostavěl a upevnil, k čemuž dáno mu 600 kop zem- ské pomoci. Opatření toto vzbudilo nedů- věru měštanfi kadaňských, tím spíše, když v sousedství, v Lokti, viděli příklad zprone- věry panské; r. 1506 rozepře tato sice utišena, ale po pěti letech vzplanula znova a prudčeji, asi ne bez viny Janovy, jak ukázalo rozhod- nutí vládv zemské, Kadaňským příznivé. Za takové úklady vůči svobodám stavu mesián- ského, panstvu té doby obyčejné, postaven Jan v souvěké písni z r. 1512 posméšně mezi pány, kteří by také rádi »hráli flusa«. Jako celý život, tak také liter, činnost Janova byla rázu čisté praktického. Jeho náboženská hor- livost a smýšlení zračí se nám dobře v jeho Putováni 1. P. t4()3 k bo*imu hrobu vykona- ném a kolem r. 1505 popsaném (rukopis z r. 1515 v pražské univers, knihovně, odkud obnoveným pravopisem otištěno F. L. Čela- kovským v »Čes. Včele€ 1834). Prosté a za- jímavě vypisuje tu Jan svou cestu s Jetři- chem z Gutšteina, nastoupenou po Veliko- nocích r. 1493 z Kadaně přes Plzeň a Inš- pruk do Benátek, odtud po moři k Dubrov- níku a dále přes ostrovy jónské k Sv. zemi; v říjnu byli opčt ve své vlasti. V duchu té doby věnuje Jan ovšem nejvíce pozornosti památkám náboženským, sv. ostatkům a p. Druhý spis určen byl synu Janovu Jarosla- vovi, narozenému z druhé choti jeho Man- daleny, dcery Jiřího z Thor ringu (vedle něho měl Jan syna nemanželského Wolfganga), a zván Zpráva a naučení synu Jaroslavovi v tom, co činiti a co nechati. Psán kol. r. 1504 a za- chován v současném rukopise v Roudnici (tištěn již r. 1796 v Praze jako »Pravdivý feský mentore, pak r. 1851 od Fr. B. Květa); o jeho pěkném obsahu dobře svědčí obliba v panské společnosti XVI. stol. Viz J. Jirc- ček »Rukověť« I., 456 si.; J. Truhlář, Huma- nismus a humanisté v Čechách (1894). 2) z L. H. Bohuslav, nejproslulejší huma- nista český v době Vladislava II. (* 1460 neb 1461 — t 1510), syn Mikuláše II. z Lobkovic a Žofie Plichtovny z Žerotína, jiŽ jako ne- mluvně osiřel a za správy poručníků vycho- váván byl ve víře starokališnické. Znamenité jeho schopnosti skvěle rozvíjely se na vy- sokých školách italských, v Bononii, kdež od r, 1475 studoval, a ve Fcrrařc, kdež r. 1482 byl se stal doktorem církevního práva; ze- jména však snahy humanistické úplně ho za- ujaly a upravily vcškeren smčr dalšího jeho žití. Pobytem na půdě italské a důvěrným stykem s některými druhy na studiích, jme- novitě s Petrem Schottem, pozdějším kanov- níkem v Štrasburcc, a Bern. Adelmanncm, kanovníkem v £ichst£Ldtě, změnil se v přís- ného katolíka i pomýšlel oddati se stavu duchovnímu; byl skutečně také po r.ávratu do Čech jmenován od krále Vladislava pro- boštem vyšehradským (1483), ale k vysvěcení na kněžství neodhodlal se, odvrácen jsa od toho bezpochyby smutnou vyhlídkou a malo- mocí katolické strany. R. 1485 vydal se opět do ciziny, tenkrát jen za příčinou návštěvy svých přátel ve Strasburce; získal si tam nové známosti a přivezl s sebou i pomoc- níky v oboru klassickém náležitě zkušené. Bedřicha Busnera a Štěp. Pisona. V touž asi dobu spadají počátky bohatých jeho sbírek vědeckých, jmenovitě bibliotečních, a rovněž četné pokusy spisovatelské, většinou básně, posílané namnoze do ciziny a tam od huma- nistů vysoce chválené. V 'domově Bohuslav docházel ocenění teprve po r. 1486, když vy- hověv, jak se zdá, žádostem příbuzenstva nastoupil ve služby dvoru královského a ně- kolik let v Praze pobývaje měl příležitost i nadáním i učeností svou se zaskvíti. Tehdáž vzniklo mezi ním a bystroduchým náčelní- kem literární strany české Viktorinem Kor- neliem ze Všehrd pamětihodné přátelství, za- ložené na vzájemném poznání výtečných darů duševních, a vedlo k slibnému ruchu pokro- kovému. Prima Bohutlaus, Cornelťus altera lux est; Sidera nos alťť, sed sine luče sumus — (t. j. dle Vinařickžbo: Svétlo u nás první Bohuslav, a druhé — to je Kornel; Hvixdy tak6 jsme druzi, nám ale svfttlo cfaybi — ) těmi slovy charakterisoval souvěký básník vý- znam obou humanistů, a Bohuslav sám na- dšeným výrokem o VŠehrdovi: Te duce in Arctoas venit facundia gentes, O decus, o nostri splendor honosque soli — (t. j.: Tvým vedením do krajin krasořeCoost přiiU severních. Vlasti naSi vsneSená osvčto, pýcho a ctil Vinař.) zřetelně ukázal, že lepotou klassických řečí nebyl tolik zaslepen, aby nedovedl posou- diti skutečné přednosti jazyka národního. R. 1490 obdržev z rodinného jmění příslušný podíl na hradě Hasišteině, v městech Březně a Kralupech i na rozličných dědinách, zřekl se nevýnosné služby dvorské a přikročil k provedení záměru, kterýž jeho snahám hu- manistickým poskytoval osvěžení zvláště trva- lého. Vydal se totiž počátkem dubna, pro- vázen jsa Busnerem, na dalekou cestu vý- zkumnou, a proputovav napřed kraje horno- italské (i v Římě byl) vsedl v Benátkách na loď, zamýšleje přes Sýrii, Arábii a Egypt proniknouti až ku břehům Indie. Pro nebez- pečenství od plavců líčená zaměnil původní směr a přes Krétu, Rhodos a Kypros obrátil se do Palaestiny, navštívil Jerusalem a zavítal do Egypta, odkudž počátkem listopadu v listé z Alexandrie poslal zvěsf o své výpravě nej- vyššímu kancléři královskému Janovi z Šeln- berka. Z Egypta plavě se na lodi janovské k ostrovu Cniu bouří mořskou byl stržen za Kypros a shlédl okraje někdejší Kilikie, Pam- fylie a Lykie; další cesta vedla jej přes Kos Samos a Chios do Smyrny a jiných pobřež- ních měst maloasijských; odtud kolem čet- ných ostrovů Ky kladských přepravil se do Methony na jižním cípu Messénska. Toužil ještě poznati klassickou půdu hellénskou a prakticky osvojiti si zběhlost v řečtině; téi Cařihrad a dějiště války trojské důrazně ho k sobě vábily; avšak sešlo se všeho, neboC když byl od Sicílie zabočil k Africe a spatři! z Lobkovic-Hasišteinský. 231 jednak Tunis, jednak zříceniny karthaginské, přeruší) najednou pouť a přes Benátky vrátil se do Cech asi na počátku podzimu r. 1491. K náhlému rozhodnuti Bohuslava pohnuly nejspíše zprávy, jež ho stihly na cestě, že jest vyhlédnut za kandidáta na biskupský stolec v Olomouci. Hlasy o tom skutečně se zakládaly na pravdě, neboť i se strany svět- ské i se strany duchovní činily se kroky ve prospěch kandidáta domácího, a jen libovůle tehdejších papežů Innocence Vlil. a Alex- andra VI. zmařila všecky pokusy. Bohuslav, který zatím byl dostoupil na vrchol své slávy, choval se ve věci velmi zdrželivě, dalek jsa všelikého vtírání; avšak přece konečný ne- zdar poranil jej důtklivě a probudil v něm osten nevraživé popudil vosti. Neblahý sběh okolnosti zavinil. Že právě tenkrát Víktorin ze Všehrd jej urazil nevčasnou parodií něko- lika jeho veršů, obsahujících prosbu k Bohu za sjednocení Čechů v lůně církve římské; trpká nevole Bohuslavova tu rázem propukla a na neopatrného druha vyvřela nenávistí tak žíravou, že všeliké dohodnutí stalo se na- prosto nemožným. Ztrátu přátelství Všehrdova nahradil si Bohuslav zejména styky s Janem Šlechtou ze Všehrd a Augustinem Kaesen- brotcm Olomouckým; avšak účinek nějaký na směr literární odtud nevzešel. Ostatek života Bohuslav trávil na rodném hradě Hasi- šteinském, pozoruje z dálky veřejný ruch a účastně se ho vždy nepatrněji. Přáteli jsa po- bízen činil sice ještě slabé pokusy o správu biskupství vratislavského (1500 a 1503) a po nějaký čas dokonce byl i v humanistické družině při dvoře krále Vladislava v Budíne (1502), ale vše to bylo již jen jako vyrušo- váni ze zátiší a vybočení ze světa ideálního, v němž panovaly klassická učenost a víra římská. Rozkoš největší mu působila knihovna, kterou značným nákladem pořídil a stále roz- množoval, používaje k získání vzácných děl, jak tištěných, tak i rukopisných, prostřed- nictví přátel, zejména Bern. Acielmanna, aneb i placených jednatelův a zvláštních přepiso- vačů, jako na př. pro řecké klassiky Aristo- bula na Krétě a v Benátkách. Kterak ne- úkojná byla tato jeho touha, svědčí mezi jiným zpráva, že skvostný rukopis děl Plató- nových, zachovaný dosud v kníž. bibliotéce roudnické, koupil za 1000, dle Mitisovy po- známky dokonce za 2000 dukátů milánských, a neméně též proslulá pověst hasišteiňské knihovny, počítané k nejbohatším ve střední Evropě. Vítaného společníka Bohuslav měl v domácím učiteli na Hasištcině, Janu Stur- novi, obratném veršovci latinském ; s ním ne- jednou básnické závody podnikal a značnou čásť drobnějších epigrammů jemu věnoval. Působením obou pak celé okolí nabývalo tvářnosti humanistické, jak patrno na př. ze souvěkého svědectví, že mladý rytíř Jindřich Hrušovský, jenž pobýval na Hasišteině, mnoho básní Bohuslavových uměl z paměti. Poslední hlučnější událost, kteréž Bohuslav se účast- nil, bylo korunování Ludvíka, Vladislavova syna, na krále českého v Praze (1509); rok na to dokončil pozemskou pouť, nedovršiv plně padesáti let věku svého. Pohřben byl v rodinné hrobce hasišteiňské v Přísečnici. Statky dle poslední vůle připadly synům po bratru Mikulášovi. Na bibliotéku byl učiněn zvláštní odkaz, i stalo se pravidlem, že vlast- nictví její přejímal vždy nejučenější člen z rodu Hasišteinského; dle toho dědili ji nejprv odchovanci Bohuslavovi, synové bratra Mikuláše, z nichž obzvláště vynikl jak vzdě- láním, tak vlohou básnickou Sigmund Hasi- šteinský z Lobkovic, r. 1511 poctěný hod- ností rektorskou na universitě vitemberské. Co se z původního celku ještě zachovalo, po velikých ztrátách, způsobených hlavně po- žárem a nepokoji válečnými, uloženo jest v kníž. bibliotéce roudnické. Literární čin- nost Bohuslavova byla rozsáhlá, výhradně la- tinská (až na něco málo řeckých pokusů), z části básnická, z části prosaicka. Práce bás- nické jsou namnoze příležitostné; větší z nich berou látku z rozmanitých událostí a poměrů veřejných i soukromých, menší všímají si zvláště příhod v užším kruhu společenském. Provedení bývá rhétoricky zvučné, učeností a obraty z antických vzorů vyzdobené, ale zároveň postupem jasné, myšlénkami výrazné, dojmem ušlechtilé, slohem vkusným se ho- nosící. Směr naučný a mravokámý vyškytá se nejčastěji; zvláště obor epigrammatický široce jest zastoupen. Z vlastni lyriky jsou ukázky jen nečetné v některých elegiích a skladbách duchovních. Skvělou výmluvností předčí nejdelší báseň Bohuslavova: Carnien heroicum ad Imperatorem et Christianos reges de beilo Turcis inferendo (vyzvání panovníkův evropských proti Turkům); nad jiné jadrná a proniknuta vroucím zápalem jest satira na mravy krajanů: Ad Sanctum Venceslaum Sa- tyra, in qua mores procerum, nobili um et po- pularíum patriae suae reprehendit. Také Ele- gia cottsolatoria ad Vladislaum Pannoniae et Bohemiae regem de mořte uxoris Annae (na smrt královny Anny), Ad Beaiam Virginem^ Pi-aeconium Divae Virgin is, Ad XIV Divos tutelares (k sv. 14 pomocníkům), Ecloga sivé Idyllion Budae, poslání básnická (na př. Ad Bernhardum Adeimanum) a i řada skladeb drobnějších pojišťují Bohuslavovi čestné místo v latinské poesii renaissanční. Metrických forem složitějších Bohuslav jen zřídka užíval, přestávaje skoro vždy na šestiměru aneb na elegickém dvojverší. Avšak při tom byl ve- lice bedliv o elegantní způsob a klassický ná- dech; kdo mu v té příčině nevyhověl, pro toho neměl omluvy, jak ukazuje rozhořčená jeho nevole proti začátečníku literárnímu, kterýž se byl neuměle pokusil překládati verše Bohuslavovy do češtiny. K elegantní formě Bohuslav přihlížel neméně i v pracích prosaických, jmenovitě v listech, jichž zachoval se po něm značný počet (dosud známo 172), jakož i v traktátech a elogiích humanistických. Z listů za vzorný výkon rhétorické obratnosti pokládá se dlouhý při- piš králi Vladislavovi (1497), by ochranou náboženství a stavu duchovního zásluhy své 232 Lobkovice. o vlasť dovršil ; avšak výborné jsou i mnohé jiné, zejména ty, kteréž podrobnou kresbou přispívají k objasnění kulturních poměrů sou- dobých, jako na př. pojednáni o Pra\e a mra^ věch jejího obyvatelstva (asi z r. 1489), charakte- ristika nejvyššího kancléře Jana ^ Šelnberka atd. Nejobšírnější z listů Bohuslavových, po- dávající způsobem traktátu naučení panu Petrovi z Rožmberka, jak by mél si vésti v úřadě nejvyššího hejtmana král. Českého, nezachoval se v lat. originále, nýbrž jen v če- ském překlade, nejspíše Řeh. Hrubého z Je- lení. Starší domněnky, že by původně byl sepsán po česku, jsou pravdě nepodobny. Obsah, jak dí Vinařický, zavírá v sobě téměř celé politické a patriotické vyznání Bohusla- vovo; rady, směřující k ideální dokonalosti, opírají se o vzory antické, proti nimž sou- dobá skutečnost jeví se v žalostném úpadku. Ostatní ukázky prosy Bohuslavovy, zejména cthické výklady o bídě lidské (De miseria humana), o lakotě {Ad Joannem Sturnum De avaritia libellus) a zlomek o blaženosti {De felicitate)^ nemají významu vážnějšího. Také studiem domácích dějin Bohuslav pilně se zanášel a důležité prameny za tím účelem si pořizoval; výsledkem byly nejen vědomosti podrobné, ale i zvláštní letopisy, Annales ne- boli Chronicorum libellus^ nedokončené a z li- terární pozůstalosti vůbec zmizelé. Ztráty díla toho tím více jest želeti, že by jistě bylo rázem učinilo přítrž nekritickým hlasům v nové době povstalým, jako by Bohuslav byl se hlásil k národnosti německé. Nelze ovšem popříti, že na sklonku života v liste Adelmannovi (27. září 1507) sebe nazval »Ger- manem«, avšak výrok onen v ničem nesou- visí s pojmem národnosti, nýbrž vyjadřuje smýšlení stran víry a pevnou odhodlanost držeti korunu císařskou při říši Německé proti vznikajícím tchdáž snahám francouz- ským. Každý jiný výklad převrací skutečná data na ruby. — Mezi humanisty Bohuslav docházel oslavy neobyčejné již za svého ži- vota. Přátelé štrasburští a vedle nich v Něm- cích Bern. Adelmann hned na počátku lite- rární dráhy rozšířili jeho pověst jako básníka i učence; slul druhým Pliniem, českým Ulys- sem, světlem své otčiny, zářivou hvězdou Mus a vlasti, nejčelnějším ze soudobých poetů, bojovniíkem proti barbarství. V Lipsku na universitě prof. Volfgang Plick po r. 1508 některé spisy jeho veřejně vykládal. V Če- chách Bohuslava nejskvělejší chválou poctil italský humanista Jeroným Balbus, avšak ne- schvaloval tvrdého soudu ieho o vadách kra- janů. Většina děl Bohuslavových kolovala v opisech; tiskem vydávány pouze ukázky, prosaické i básnické, někdy přímo proti vůli autorově, kterýž skladby své před širším obe- censtvem úzkostlivě zavíral. Když zemřel, byla literární jeho pozůstalost nlavně na třech místech zastoupena: na Hasišteině, od- kudž ji zavezl Sturnus do Němec, u Jana Šlechty ze Všehrd a u Jana Pibry, úředníka při dskách zemských, přítele Bohuslavova. Ze všeho zbyly posléze trosky, kteréž v pol. XVI. stol. marně usiloval pohromadě vydati známý humanista Jiří Fabricius. Úspěšné pro- vedl věc pomocí přátel Tomáš Mitis, jemuž v 1. 1560—70 podařilo se znenáhla sestaviti několik sbírek z prací Bohuslavových a ob- noviti památku slavného krajana, valně již zaniklou. Publikaci započal ukázkou listů •Fragmentům Epistolarum« (1560), po níž následovaly »Lucubrationes oratoriae« (1563), •Farrago poematum« (1570) a >Nova Episto- larum appendix« (1570). Doba pozdější Bo- huslava málo si všímala, přestávajíc na ně- kolika běžných pochvalách a čestných epi- thetech; teprve Bohuslav Balbin opět s na- dšením o něm se rozepsal (Bohemia docta, vyd. R. Ungar, II., 104). Z vrstevníků Dobrov- ského přihlíželi zevrubněji k Bohuslavovi Adaukt Voigt, Faustin Procházka a Ign. Cor- nova. Voigt probíral jednotlivé skladby jeho (Neue Litteratur, 1772; srv. též Acta littera- ria, II., 2) a stručný životopis nastínil (Ab- bildungen Bdhm. u. Mahr. Gelehrten, I., 16): Procházka sestavil zprávy o jeho působení (De saecularibus liberalium artium in Bohe- mia et Moravia fatis commentarius 1782, 231) a vydal výbor z epicedií a epitafií (Miscella- neen d. Bóhm. u. Mahr. Litteratur, 1784, 203); Cornova, jenž položil si úkol nejrozsáhlejší, vylíčiti obraz Života a Činnosti Bohuslavovy na základě dochovaných spisů jeho, uveřejnil v obšírném díle »Der grosze Bohme Bohu- slavy von Lobkowicz und zu Hassenstein nach seinen eigenen Schriften geschildert« (1808) velikou čásť jeho prací v německém překlade, připojiv též latinský originál. Po Česku po- dobnou práci vykonal Kar. Vinařický v knize »Pána Bohuslava Hasišteinského z Lobkovic věk a spisy vybrané« (1836). Skutečným po- krokem v badáni, kritickým názorem a věde- ckým zpracováním nade všecky předchůdce vynikl v době nejnovější Jos. Truhlář, ze- jména v díle » Humanismus a humanisté v Če- chách za krále Vladislava II.€ (1894), kdež převážná část obsahu má Bohuslava před- mětem (srv. k tomu »ČČM.«, 1875, 397; 1878, 266 a 1880, 476), jakož i ve vzorném vydání »Listáře Bohuslava Hasišteinského z Lob- kovic* (1893). Naproti tomu zcela stranně a nekriticky počíná si R. Wolkan (Geschichte d. deutschcn Litter. in Bdhmen bis zum Aus- gange des XVI. Jahrhunderts, 1894, 110), jenž domněnky o německé národnosti Bohusla- vově znova ohřívá a spisy jeho jako velikého Němce vydati přislibuje. Z jiných studií po- .skytá cenné výsledky zvláště po stránce ro- dopisné Friedricha Bernaua »Hassenstein< (1893). Thř. IiObkovloe, far. ves v Čechách na lev. bř. Labe, mezi Labem a Mělníkem, asi 20 km od Prahy, hejtm. Karlín, okr. Brandýs n. L., pš. Neratovice; 39 d., 355 ob. č. (1890), ko- stel Nanebevzetí P. Marie, 3tř. ák., výroba karbidu, mlýn. Alod. statek (288*81 ha) se zámkem, dvorem, mlékárnou koupil r. 1898 Mořic kn. Lobkovic. První písemní památka spadá do časů císaře Karla IV. ; tehdy tu byl far. kostel s farářem a. 2 kaplany a vladyčí Lobmcyer — Lobo. 233 seděni se zámkem. Dle svědectví protokollfi koDsistoře pražské ze XIV. stol. seděti na L-cích před r. 1358 Henning, Přibík a Rai- round, o nichž se však neví ničeho bližšího. V 1. 1367 — 77 připomíná se tu pražský mé- šCan Mikuláš Cotr, r. 1390—98 a snad ještě dříve Jan Čuch ze Zásady, dvorský maršálek a miláček Václava IV. Tento na hranicídi, kde se stýkají v řece Labi obec neratovická a lobkovická, vystavěl nový jez a mlýn. Tomu však odporovali úředníci arcibiskupství praž- ského, dokazujíce, Že jez ten jest škodný arcibiskupovi. Proto, když Čuch v započa- tém díle neustal, úředníci arcibiskupští po- bořili započaté dílo. Z této nepatrné příčiny vzešly později veliké bouře, jež pocítila celá země Česká. Spor dostal se až ke králi, jenž dal Cúchovi za pravdu. Z toho povstala úplná roztržka mezi králem a arcibiskupem Janem z Jenšteina. Ok. r. 1400 prodal Čuch L. Pro- kopovi Kruknerovi, měšťanu pražskému, po němž následovali potomci, z nichž Václav od- tud se psal z Lobkovic. R. 1409 usadil se na L-cích Mikuláš z Újezd a, příjmím Chudý, jenž jest nám první známý předek rodu pánů z Lobkovic, po jehož smrti seděli zde sy- nové, zejména Jan Popel (od r. 1445). Jak dostaly se L. po smrti lana Popela dó rodu Ojířů z Očedělic, neznámo. Po tom připo- mínají se na L-cích Bartoloměj Bubna ze Vše- bořic (ok. r. 1500), ne dlouho po té Seker- kové ze Sedčic, kteří tu panovali skoro celé století. Roku 1615 koupil L. Václav Ma^rle ze Sobíšku, měšťan pražský, ale již po roce je prodal Polyxeně Lobkovsfcé z Pernšteina. Od těch časů zůstal celý statek při rodě tomto do r. 1829, kdy jej koupil JUDr. Jan Měchura, po němž násle- doval Frant Palacký, jenž jest pochován na zdejším hřbitově, pak jeho syn Jan, potom Karel Reitler. — Srv. »ČČM.€, 1836, str. 288 až 298. IiObmesrr Ludwig, průmyslník (* 1829 ve Vídni). Vystudovav techniku a uměleckou akademii ve Vídni převzal r. 1855 společně s bratrem vedení obchodu tamtéž a skláren a raffinerii v Hajdě (Boru) v Čechách. Po smrti bratrově r. 1864 řídil vše sám a seč byl přičiňoval se zdokonaliti sklářské své výrobky, aby totiž při jednoduché tech- nické výrobe byly dokonalé i po stránce umělecké. JiŽ r. 1Q67 došel uznání na výstavě pařížské, kde výrobky jeho svou elegantní formou, uměleckými rytinami a barevnými výzdobami vynikly nad ostatními. Za své zá- sluhy vyznamenán r. 1873 řádem železné ko- runy, r. 1879 komth. křížem řádu cis. Fran- tiška Josefa I., r. 1874 stal se členem kura- toria rak. musea, členem stálé stát. kommisse pro odborné školy, čestným členem akade- mie pro výtvarné umění a čestným měšťanem města Vídně. R. 1887 jmenován doživotním členem panské sněmovny. Vydal společné s J. Ilgem a Bolheimem: Geschichte der Glos- industrie (štutg., 1874). IiObnig^, ves mor., viz Lomnice. . IiObnitz, ves slezská, viz Wapienica. X^b-nór, též Lop-nór, nazývá se jezerní kotlina sladkovodní ve Vých. Turkestánu, močálovitého typu, vytvořená rozlitím dol- ního toku ř. Tarima v rozsáhlý jezerní bassin bez odtoku. Nadmořská výška není přesně stanovena, Richthofen udává pravděpodobně výšku na 610 m, Prževalskij na 670 m, dle ruských pramenův novějších 800 m. Délka ani šířka nejsou přesně stanoveny, ježto zá- visejí na roční vodnatosti Tarimu. Průměrné číslo pro délku udává se 106 km, pro šířku 21 km. Skládá se ze 2 Částí, severní, rozsáh- lejší, rozšiřující se na sv. v širé bažiny (ATara Kurčin), a jižní, menší {Kára BuranY Rovněž neznáme přesnou zeměpisnou polohu L-u. Prževalskij udává 39'» 22' — 39* 54' s. š., 89* 5' — 90» 30' 30" v. d.; Richthofen myslí, že číslo toto jest nejspíše správné. Břehy je- zera jsou ploché, neobyčejně bažinaté, zvi. na iižní straně, kde břen není určitý, nýbrž ztrácí se v širých rákosovltých močálech. Hloubka není veliká: při břehu 0*3 m — 2 w, ve středu aŽ 6 m. Jezerní podnebí vyzname- nává se velikou suchostí; léto jest velmi horké, jaro bouřlivé s velikými tepelnými extrémy, podzim je krátký, bezvětrný. Živo- čišstvo vodní je chůdo ; vyškytá se asi 8 druhů ryb, z plazů rovněž jen několik druhů, pta- čích druhů 134, ze ssavců uvádí Prževalskij tygra, lišku, psa, zajíce, jelena, antilopu, vel- blouda a j. Vegetace, jsouc podmíněna ne- příznivými poměry podnebnými, je chudá. V okoh jezera nízké lesíky topolové {Pópulus diversi/olia), několik málo druhů keřů; květin a zel. lučin vůbec v okolí jezera není. Obyva- telé v okolí L-u žijící zovou se Kara-Kurči- nové, jsou typu mongolského, pomíšeného s Arijci, a čítají se k velikému kmeni Ta- rimu. — Dějiny výzkumů L-u jsou velmi ne- úplné. Prvou zprávu podává nám Marco Pólo v XIII. stol., menší zprávy podali v XV. stol. poslové šacha Roka, syna Tamerlanova. V po- zdějších dobách nevyskytají se žádné zprávy až do velikých výzkumu Prževalského v le- tech 1876—77, jenž ze svých cest podal nám nejúplnější obraz tohoto jezera. V posledním čase navštívil a prozkoumal L. Sven Hedin na své cestě asijskými pustinami, jehož údaje potvrzují z největší části kombmaci Richt- hofenovu o útvaru a geograf, poloze L-u, kdežto zprávy Prževalského namnoze vyvra- cejí. V celku zůstává až do dnes, pokud se týče zeměpisné polohy a geologického útvaru, L. vědeckou kontroversou. — Literatura: Prževalskij, Ot Kuljdži za Tjan-Sanj i na Lob-Nor (»Izvěstija Rus. geogr. obšč.*, 1877)^ z čehož německý výtah uveřejněn v »Peterm. Mitth.« 1878 p. názvem: Przewalsky's Reise an den L. u. Altyn Tag 1876—77 (dodatky č. 53); dobré zprávy podává rovněž Richt- hofen v »China« 1. fstr. 23, 24, 27); nejnověji Sven Hedin, Ein Versuch zur Darstellung der Wanderung des L.-Beckens in neuerer Zeit (>Peterm. Mitth.«, 1896); The L. controv. (»The geogr. iourn.*, 1898, č. 6). EMa, IiObo: 1) L Francisco Rodriguez,. básník portugalský (♦ ok. r. 1575 v Leiře — 234 Loboda — Locatio conductio. b II t mezi 1623—29, utopiv se v Teju). Pocházel z bohaté rodiny šlechtické a studoval na uni- versitě v Coimbře, načež žil v ústraní na svých statcích. Debutoval básněmi Romances (Coimbra, 1596, 2 sv.; Lisabon, 1654), pak napsal iednu z nejlepších portugalských básní pastorálních: A primaveira a její pokračo- vání: Pastor peregrino a O Desengafio (Lisab., 1604, 1608, 1614; 3 sv.^. V epice pokoušel se básní O Condestabre ae Portugal (1610), kde opěvuje slavného Nufia Alvareza Pereiru, hrdinu z dob krále Tana I. Eclogas pastoris z r. 1615 jen utvrdily L-vu slavnou pověst. Jako prosaik vynikl v Corte Ja aldea, o noi- tes de inverno (1619), rozhovorech filosofi- ckých a literárních i o dvorních mravech, v nichž napodobuje Cicerona. Jeho díla byla vydána několikrát, zvi. 1723 a 1774 (4 sv.). 2) L. Jer o nim o, cestovatel portugalský (* kol. r. 1595 v Lisabone — f 1678 t). Vstoupiv do řádu jesuitského stal se missio- nářem v Indii a vykonal cestu po Habeši, o níž vydal cestopis Historia de Ethiopia (Coimbra, 1654), kde podává také zprávy o katol. missiícn v Aethiopii. řVanc. překlad {Relation de Vempire des Abyssins et des sottr- ces du NU, Pař., 1674) rozmnožil a rozšířil abbé de Grand dodatkem Voyage historique ď^Abyssinie (Pař. a Amsterdam, 1728). Loboda Grigorij, hetman zaporožský, účastnil se r. 1594 pochodu proti Turkům a r. 1596 jal se s Nalivajkou loupiti země ki- jevskóho vojvodství a vých. Litvy. Hetman Žólkiewski porazil oba kozáky pod Bílou Církví, načež kozácká družina zvolila svým hetman em L-du, jenž po několika nezdarech jal se vyjednávati se Žólkiewským. Ten jej klamal, načež stoupenci Nalivajkovi usmrtili L-du jako podezřelého ze zrady a úplatnosti. Lobodioe, farní ves na Moravě, hejtm. Přerov, okr. Kojetín, pš. Tovačov; 136 d., 792 ob. č. (1890), kostel Neposkvrněné Poč. P. Marie (od r. 1770 lokalie, r. 1860 pový- šena na faru), 2tř. šk., mlýn. Lobojko Ivan Nikolajevič, literární historik ruský (* 1786 — f 1861), byl pro- fessorem university vilenské a vydal : O vaf- néjšich i^danijach Gerberštejna \aplsok o Ros- šiji (Petrohr., 1818); Sobranije rossijskich sti- chotvorenij (Vilno, 1827) ; Vígljad na drevňuju slovesnosť skandinav, severa (Petrohr., 1827). IiObos, jeden z ostr. Kanárských (v. t). IiObosltz viz Lovosice. IiObriohon [lobrišon] MarieTimoléon, malíř francouzský (* 26. dub. 1831 v Cornodě [Jura]), žák Picotův, vyniká hlavně podává- ním podobizen a výjevů dětských. Vymalo- val: Snéní (1861); Mladistvý \ločinec (1873); Muka Tantalova (1880); Variace na \ndmjr podklad (1885); Obecenstvo loutkového divadla \ První hračka; Vesna; Zámky v pisku; Zají- mavá povídka; První láska; Jednoročák; Čer» vené strašidlo a j. FM, Lob« viz Lobez 2). Lobsens viz Lobženica. IiObsteln: 1) L. Johann Georg Chri- stian, lékař franc. (* 1777 v Giesscnu — t 1815 ve Štrasburku). V lékařství vzdělal se ve Štrasburku, kdež později stal se prof. porodnictví na babické škole, pak profes- sorem patholog. anatomie a vnitřního lékař- ství. Má zásluhy o zvelebení vyučování path. anatomii na půdě francouzské, v Štrasburku pak založil ústav pathologickoanatomický. Hlavní jeho spis je: Traité a* anatomie patho- logique (Pař. a Štrasb., 1829, 1833), mimo více prací porodnických a lékařských. 2) L. Paul, protest, theolog elsask^ (* 1850 v Epinalu). Studoval od r. 1872 tneologii, habilitoval se r. 1876 na universitě Štras- burské a stal se tamže r. 1877 mimořádným, r. 1884 řádným professorem theologie. L. jest přívržencem školy Ritschlovy a napsal: Die Ethik Calvins in ihren Grunď{ůgen entworfen (Štrasb., 1877); Petrus Rámus als Theolog (t., 1878); La motion de la préexistence du Fils de Dieu (Pař., 1883); La doctrine de la Sainte Céne (Lausanne, 1889); Etudes christologiques (Pař., 1890—94); Réflexions sur le baptěme des enfants (t., 1892). IiObsy viz Lobez 2). Xidbtan, vesnice v saském krajském hejt- manství drážďanském ; hraničí na záp. s Dráž- ďany, s nimiž spojena jest koňskou drahou; má 19.106 obyv. (1895), slévárny, kotlárny, strojovny, pivovar. IiObva, řeka ve verchoturském Újezdě permské gub., levý přítok Ljaly, teČc lesna- tým krajem v délce 240 km, majíc v dolním toku 43 m Šířky. Břehy její jsou skalnaté a příkré s hojnými stalaktitovými jeskyněmi. Lobzy viz Lobez 1). iiObienioa (něm. Lobsens), město kraje wyrzyského ( Wirsit^ v pruském vlád. okrese bydhoštském, nad Lobžankou, má 2284 ob. (1895); pošta, tel., pivovary, pily. Iiooanda [lok-j (ital.), hostinec, krčma. IiOoamo [lok-J, hl. místo okresu t. jm. ve švýc. kantonu tessinském, ve výši 280 m n. m., při ústí Maggie, při hor. okraji Lago Maggiore, stanice trati L.-Caddenazzo dráhy Gottnardské a stanice parolodí, vystavěno jest mezi horami a jezerem o úzkých uličkách zcela tak, jak stavěna jsou města italská. Má 3353 obyv., poštu, telegr., nový přístav, hl. chrám sv. Antonína ve slohu barokovém (z r. 1674), kostel sv. Františka, klášter ka- pucínský a uršulinek, starý zámek z doby panství langobardského. Na skále zalesněné poutničky chrám Madonna del Sasso, poblíž kaplička Trinitá del Monte. Již r. 1789 listi- nami dotvrzeno, že L. připadlo r. 1340 Mi- lánu, r. 1512 odstoupeno spřísežcnstvu, jehož fojtové město i hrabství L. spravovali až do r. 1798. Při převratu, který udal se se spří- seženstvem, L. připadlo kantonu luganskému republiky Helvetské, r. 1803 pak ke kantonu tessinskému. — Okres locarnský má 549-4 km* a 23.475 obyv. ve 47 obcích. Looatariiui (lat.), nájemce, pachtýř. Iiooatio viz Lokace. Locatio oondnotlo (lat.) jest smlouva, kterou jeden slibuje druhému za to, že tento se jemu zavazuje k určité úplatě peněžm', Loccum — Locke. 235 poskytnouti užívání věci (I. c. fei, nájem n. pacht) nebo vykonati jisté práce (I. c. ope- rarum^ smlouva námezdní, podrobněji smlouva služební), nebo jisté dílo (I. c. operis, smlouva námezdní, podrobněji smlouva o dílo). Hý. Iioooiim viz Lokkum. Iiool oommunes vizLocuscommunis. IiOOilui, bot., viz Lactuca. IiOoika Jan, kněz podobojí, stal se fará- řem u sv. Mikuláše na Starém městě praž- ském. Hned při počátku pobělohorské proti- reformace poddal se arcibiskupovi, že se chce jím spravovati a řádů církve římské užívati. Když však za to stal se r. 1622 farářem v Týně, nebyl přece tak orthodoxním, jak slíbil. Byl proto sesazen a farářem jmenován kněz jiný. L. nechtěl ustoupiti, až rychtář královský s vůlí arcibiskupovou v neděli 10. dubna 1622 při službách božích přišel zbrojně do kostela. Lid se ulekl a rozutekl se po městě, z čehož počali se lidé bouřiti, poplašeni jsouce zprávami, že katolíci chtějí Týna dobýti a podobojí pobiti. Brzo však nedorozumění vyjasněno. L. přece byl fary zbaven, uvězněn na Hradčanech, kdež zmizel. Dle pověsti byl popraven na Křivoklátě. — Skála, Hist. česká (V., str. 212). ZNjý*. IiOOk [lok] Michael, něm. sochař (* 1848 v Kolíně n. R. — f 1898 v Berlině), učil se u soch. Eschenbacha v Kolíně dřevořezbě i sochař- ství a pracoval o dekorativních pracích pro různé kostely. R. 1866 pracoval u Dopmeyera v Hannoveru a vzdělával se samostatnými studiemi v modellaci. R. 1868 přestěhoval se do Berlina, kde věnoval se pracím dekorační plastiky. R. 1874 byl na studijní cestě v Itálii, ale teprve r. 1884 podařilo se mu pronik- nouti do veřejnosti skupinou Daedala s mrtvo- lou Ikarovou. S velikým úspěchem setkaly se sochy Spartacus umirajici na křifi (1886), l/křižování (1888), skupina šesti osob, smě- lostí komposice upomínající na Michel-An- gela, a posléze hlavní jeho dílo Gsař Vi- lém I. na pohovce umírající s andělem smrti po boku. Socha v mramorovém provedení byla zakoupena pro museum Hohenzollernské v Berlíně. IiOOke [lokj John, slavný filosof anglický (♦ 29. srp. 1632 ve Wringtoně u Bristolu — t 28. října 1704 v Oatesu). Po studiích ve Westminstcru oddal se v Oxforde studiím filosofickým a lékařským; lékařskému povo- lání však pro slabé zdraví nemohl se věno- vati, a tak oddal se plně filosofii. Scholastika ho neupokoUla, více nadchly jej spisy Baco- novy a zvláště spisy Descartesovy, zajisté především proto, že stavěly na základech tehdejší výše věd přírodních. R. 1665 pro- vázel L. vyslance sira Waltera Vane a na braniborský dvůr, r. 1668 hrab. z Northum- berlandu na cestách po Itálii a Francii. Po tom řídil po několik let vychování syna hra- běte Ashleye ze Shaftesbury, s nímž se velmi důvěrně spřátelil a s nímž buď v důstojno- stech postupoval anebo nemilosti královy za- koušel. V 1. 1675—1679 L. vážně churavěl i odebral se do Francie (do Montpellieru a do Paříže) a pěstoval tu styky s Herbertem (pozdějším) hrab. z Pembrokca. Potom na- vrátil se do Londýna, ale když r. 1683 Shaf- tesbury upadl v nemilost, odešel s ním do Hollandska. Po pádu Takuba II. vrátil se r. 1688 jako přívrženec Viléma Oranienského i dosáhl dosti vysokých úřadův. Avšak vzduch londýnský nesvědčil L-ovi, a tak odebral se brzy na venek, do Oatesu nedaleko Lon- dýna (v hrabství Essexu), kdež žil až do smrti v domě sira Františka Mashama. — Filo- sofie L-ova jeví zřejmě především dva vlivy, jednak vliv empiristického úsilí Baconova, jednak rationalismu Descartesova a ieho školy. Proti kartesianismu staví se sice (právě jako proti scholastice), přece však vlivu jeho se neubránil a jen na první pohled zdá se filo- sofie L-ova empirismem. Psychologie a noétika L-ova. Hlavní spis theoretické filosofie a filosofie L-ovy vů- bec jest An essay conceming human unJentan- dingf ^Pojednání o lidském rozumu«, jejž na- črtl již r. 1670, dokončil však teprve za po- bytu pařížského a vydal v Londýně r. 1690, vénovav jej lordu Pembrokeovi. Předmětem tohoto díla a stěžejnou otázkou duševědy i poznatkosloví L-ova jest otázka v novodobé filosofii vvvolaná kartesian ismem, jsou-li vro- zené přecfstavy (Jdeae innatae) čili nic. V první ze 4 knih uvedeného spisu odpovídá k otázce negativně, že není takových vrozených ideí; v dalších knihách positivně ukazuje, odkud tedy idee naše jsou. Aby se dokázala vroze- nost ideí a zásad jistých, jak theoretických, tak praktických (mravních), dovolávali se toho, že jsou obecně (ode všech lidí) uzná- vány. Ale L. odpovídá, že předně obecně uznávány nejsou (nejlépe to viděti na mrav- ních zásadách a ideách) a, i kdvby byl tu souhlas obecný mezi lidmi o nicn, bylo by možno jej vyložiti jinak. Kdyby byly zásady anebo idee ty vrozeny, musily by býti od počátku života člověku známy. Namítá-li se, že sice od počátku v duši jsou, ale nejsou uvědomeny, L ptá se, jaké jsou to idee, o nichž duše neví! Ale není pravda ani. Že by s vyspíváním rozumu se dostavovaly; dítě dávno dovede veliké množství věcí rozezná- vati (sladké od hořkého, teplé od studeného atd.), aniž mu známa jest obecná zásada kon- tradikce. Rovněž tak nejsou vrozeny mravní zásady anebo idee, čehož nejlepší důkaz jest ten, že se ode všech moralistů dokazují. Vro- zena jest každému člověku jen touha po bla- ženosti a odpor proti strasti, avšak prakti- cké zásady jak jednotlivců, tak celých ná- rodů, kmenů atd., nejsou vrozeny, což dokazuje již jejich rozdílnost, ba často protivnost; po- kud pak jest riiezi nimi shoda, vysvětluje se jednak zkušeností nabytou, že plnění jistých zásad vede k blahu společnosti, jednak způ- sobena jest tato shoda vychováním, stykem, návykem. Odkud tedy jsou naše idee a ve- škeré naše poznání a vědění? Dle L-a duše lidská původně jest jako bílý, nepopsaný pa- pír a všech idei nabývá z dvojího pramene, dvojí zkušeností, ze vnějšku vnímáním {sen- 236 Locke. sation), z vnitra svého vniterním postřehnu- tím, reflexí {reflection). Smysly přivádějí duši sensací idee o předmětech vnějších, a když duše o těchto ideích reflektuje, dostává ji- nou řadu ideí, které nemohou pocházeti ze věci vnějších. Dle těchto pramenů dvou dělí se tudíž veškeré naše idee původní či prvotní (a zároveň jednoduché) na idee získané: 1. sensací jediného smyslu (barva, zvuk, teplo, chuť, neprostupnost); 2. sensací několika smyslů (a to zraku a hmatu : idee roz- sáhlosti, tvaru, pohvbu a klidu, čísla) ; 3. idee získané pouhou reíiexí (pojímání [perception] a chtění či žádání) ; 4) idee získané reflexí a sensací (idee libosti a nelibosti, jsoucnosti, jednoty, posloupnosti). Některé z těchto ideí zobrazují věci, jak jsou vskutku ; tak všecky idee plynoucí z reflexe a pak i idee t. řeč. primárních vlastností těles (velikost, tvar, počet, poloha, pohyb či klid); jiné idee mají původ v tom, že tělesa těmito primárními kvalitami na nás působí a vyvolávají tak idee tak řečených sekundárních vlastností či kvalit (teplota, barva, zvuk, chuť atd.); ko- nečně tělesa primárními kvalitami mohou působiti na tělesa jiná tak, že tato tělesa na nás jinak účinkují a zavdávají tak podnět ke vzniku ideí rozličných >sil«. Z ideí jednodu- chých (a prvotních) vznikají rozmanitou kom- binací jich idee složené; kdežto při oněch chová se rozum passivně, při složených ideách rozum jest aktivní, ačkoli nikoli tvůrčí, ne- boť nad poskytnuté prvky ideové postoupiti nemůže a omezen jest na jich skládání a kombinování. Složené skupiny délí se ve 3 skupiny: a) mody (stavy, vlastnosti), totiž skupiny představ, které mají jedině tím plat- nost, že se vyskytují na nějakém předměte (idea kopy, tuctu; idea bojování, běžení atd.); b) substance (podstaty), t. j. onen přimý- šiený podklad či substrát, který podkládáme skupinám jistých kvalit, které pokaždé po- spolu zastihujeme; tak rozum ze skupin jistých počitkových ideí dochází k idei substance tělesa, ze skupin ideí reflckčních k idei substance ducha; c) relace (idea většího, idea otce, idea příčiny atd.); tyto idee nejsou kopie věcí, nýbrž jsou volné vý- tvory rozumu, při nich netážeme se, sho- dují-li se s věcmi, nýbrž shodují-li se a po- kud věci s nimi. Noétickou hodnotou dělí se idee dle L-a na věcné, které odpovídají svému vzoru (ať vnějšímu předmětu, ať vniternímu stavu duševnímu), anevěcné, které neodpovídají, které jsou »vymyšlené€. Odpovídati zase mo- hou buď úplně, a pak zove je adaequátní, anebo neúplně, neadaequátní idee. Pravdivost i omyl, nepravdivost, spočívá pokaždé v kladu nebo popření, tedy v soudu. Předmětem vě- dění nejsou ani jednotlivé idee, ani poměr ideí k věcem, nýbrž vzájemný poměr mezi ideami. Poznatek jest právě proto postřeh- nutí souhlasu neb odporu mezi dvěma (nebo více) ideami a pravda spočívá ve správném spojováni neb odlučování symbolů idei (slov). Poznání má stupně: 1. Nejvyšší bezpro.střední či intuitivní poznání; poznání to je samo sebou zřejmé, evidentní (na př. poznání, že existuji). 2. Poznání důkazové či demon- strativní, když duše postřehuje shodu mezi ideami pomoci jiných idei; takové poznání podávají na př. mathematika a mravouka. 3. Poznání vjemové či sensitivní, t. j. po- znávání věcí mimo nás vnímáním. Rozsah vědění lidského jest velmi omezený a daleko menší rozsahu nevědění. Rozšiřujeme své vědění omezené jednak postupem zkušenosti, jednak ujasňováním a ozřejmováním idei, kte- rých jsme již nabyli, jednak objevováním a methodickým spořádáním ideí zprostředkova- cích. Avšak význam syllogismu při této práci jest pramalý, význam vět analytických a škol- ských, tak řeč. »principů«. Žádný. Kde zku- šenost a důkazy scházejí, tam nastupuje mí- sto vědění mínění. Životní potřeby nedo- pouštějí často, abychom čekali, až dojdeme plné jistoty, i jsme nuceni spokojiti se (podle svědectví jiných, spolehlivjxh osob anebo po případě dle analogií a pod.) pravděpodob- ností. Mezi věděním a míněním uprostřed nalézá se víra, jakožto kladení něčeho za jisté, co opírá se o svědectví. Jak pairno, v theoretické filosofii L. postupuje od cmpi- ristického základu k rationalistickému vrcholu. V celé soustavě jeho zříme jak vliv (a to positivně i negativně) dualismu Descartesova, tak i snahu udržeti stanovisko empirismu, čímž L. stává se předchůdcem Humeovým. Ale oba tyto vlivy přirozeně nevyrovnávají sj pokaždé s náležitou důsledností a odtud vyplývá, proč není možno L-a prohlásiti za obhájce empirismu. Nad empirismus nejed- nou povznášejí se jeho vývody jak v jednot- livostech, tak v oceňování celých nauk, na př. mathematiky a mravouky. L-ovy názory o éthice a náboženství roztroušeny jsou v rozličných spisech, tak zvi. v jeho Essay ^ II. kn. (pojednává tu o svo- bodě vůle), a v monografiích: The reason- ableness o/ christianity as delivered in the scrip- tures (1695) a Letters concerning toleration (1685 a 1689). Věty éthiky jsou právě tak jisty, exaktní a na vnější přírodě nezávislý, jako věty mathematiky; kdo je náležitě pro- myslí a pochopí, nemůže jich neuznati. Jediné větší složitost a spletitost pojmů éthických jest příčinou, že tu snáze muže se vyskyt- nouti nedorozumění. Dobro ve smyslu fysi- ckém iest všecko, co v nás budí anebo zvy- šuje slasť, resp. co potlačuje anebo zmírňuje strasť, aneb (nepřímo) to, co přispívá, aby- chom dosáhli jiného dobra, resp. předešli ii- nému zlu. Mravně dobré jsou vŠak jen skutky a jednání, které souhlasí s pravidly či zá- kony, dle kterých se posuzují. Bytosti svo- bodné totiž charakterisuje, že si kladou na zachovávání jistých >zákonů« odměny, na přestupování jich tresty. Takovéto zákony, s nimiž musí se skutek shodovati, má-li býti »dobrý«, jsou trojí: 1. zákony Boží; skutky dle nich: >ctnostné« resp. hříšné, aodphita: na onom světě; 2. zákony občanské; skutky dle nich buď >nezávadné« anebo >přečiny« Locke. 237 (zločiny); odplata: právní tresty; 3. zákony veřejného mínění; skutky dle nich: slušné (čestné) a ohavné (nečestné); odplata: chvála (čest) a nechváleni (zlá pověst) u bližních. Z lidí sotva jeden z deseti řídi se především zřetelem k prvním dvěma druhům zákonů, pro množství jest rozhodným ohled na mí- néni bližních. Aby byl možný mravní soud a aby skutky bylo možno přičítati člověku, nutno jest uznati svobodu vůle. Správněji arci než o svobodě vůle bylo by mluviti o svobodě člověka. Akt volní má 4 stadia: 1. žádost (t. j. jistou nespokojenost s pří- tomným stavem); 2. úvahu, v níž kombinují se idee; 3. rozumový soud; 4. předsevzetí. Svoboda člověka jeví se ve stadii druhém; neboť na něm záleží, dopustí-li vůbec, aby •došlo ke konečnému soudu o tom, co činiti. Rozum dovede se povznésti nad pouhé li- bosti anebo vášně. — Ani idea Boha není vro- zená, nýbrž i v ní rozliční kmenové a i jed- notlivci téhož národa, ba téhož vyznání zna- menitě se liší. Avšak k nějaké idei o Bohu přirozeného či přírodního stavu« společnosti lidské, ale jinak vyme- zuje, jinak odpovídá k otázce, kdy byl a kdy přestal. Lidé žijí v přírodním stavu dle L-a, dokud neutvoři společnosti politické. Proto na př. panovníci různých státův a rozličné .státy na sobČ nezávislé jsou navzájem k sobě v přírodním stavu; nemajíť k upravení po- měrů mezi sebou leč přirozený zákon síly. Přírodní stav jest tedy poměr, který jest mezi lidmi jakožto lidmi, pokud totiž jsou bez jistých vztahů společenských ksobě. Přírodní stav proto nikdy nepřestává, i není stav ten snad nějaký divošský stav, naopak není bez zákonů, nýbrž přírodní zákon předchází ve- škeré zákony společenské. Přírodní stav není stav válečný, nějaké >beUum omnium contra omneš* t jak učil Hobbes, nýbrž přírodní a vá- lečný stav jsou pojmy disparátní: v přírod- ním stavu žijí lidé, kdyŽ Žijí podle rozumu a nemají nikoho nad sebou, ienž by rozho- doval jejich spory, kdežto válečný stav jest následek násilí, at proti životu, majetku anebo svobodě, i může nastati válečný stav právě tak ve stavu přírodním jako ve společenském stavu lidstva. Každý má povinnost sebe za- chovávati a tím také má pokaždé právo obrany proti jakémukoli útoku a právo tre- stati násilníka. — K otázce po vzniku a opráv- něnosti majetku, resp. vlastnictví, odpovídá L., že není třeba k tomu nijaké smlouvy mezi lidmi, není k tomu potřebí autority anebo nějakého zákona, nýbrž práce člověka dává mu právo zváti něco svým. Všecko, čeho si člověk zjednal svou námahou a dovedností, náleží jemu samotnému, poněvadž příroda, ukládajíc člověku povinnost pracovati, tím co ipso mu dovoluje, aby za své pokládal, co prací svou vyrobil, zlepšil, zužitkoval. V práci nalézá L., jako i mnohem později po něm Ad. Smith, princip hodnoty. Avšak právo osvojovati si věci za vlastni není ne- omezené. Stávám se vlastníkem věcí, jichž jsem nabyl svou přičinlivostí, zůstává-li dru- hým lidem dosti podobných a stejně tak do- brých věcí. Právo vlastnictví nějakého před- mětu tedy vyžaduje, aby se nenechávaly věci, jež někdo má, zbytečně nezužitkovány kaziti a aby nechávalo se podobných věcí dosti i druhým lidem k ukojení jejich potřeb. — Není třeba připomínati, žíe dodatky tyto omezu- jící prozrazují Achillovu patutheorie L-ovy. — Dokud lidé žijí v přírodním stavu, mají k sobě tytéž povinnosti a práva. Společnost politi- cká či občanská vzniká tenkráte, když jed- notlivci sami zbavili se práva, aby sami mstili utrpěné křivdy, a přenesli toto právo na spo- lečnost. Jakmile občanská společnost se ustaví, má tři podstatné a od sebe rozdílné moci: 1. moc zákonodárnou, t. j. moc uvažovati křivdy, náhradu a tresty; 2. moc výkon- nou, t. j. moc, která provádí zákony a činí opatření k ochraně zájmů soukromých i ve- řejných; 3. moc federativní, t. j. moc vy- hlašovati válku nebo uzavírati mír. Ale moci ty- nejsou ani neomezené, ani nesmí jich libo- volně býti užíváno. Svrchovaná z nich jest moc zákonodárná, avšak ani ta, ani jiná ne- smí se vymykati kontrole a posouzení. A po- něvadž lid dobrovolným dohodnutím část své moci přenáší na zákonodárnou anebo výkonnou moc společnosti, na př. na vla- daře, avšak patrně veškerá moc z lidu po- chází, má lid právo kontrolovati a posuzovati, 238 Lockerbie — Lockroy. neu2ívá-li se zle v jeho neprospěch propůj- čené moci. A dopustí-li se tedy vládce pře- hmatů proti blahu společnosti, lid má dle L-a právo i — na revoluci. L. — a patrný v tom vliv doby i jeho vlastních životnícn zkušeností — háií revoluci proti nespravedli- vému vládci ; odbojníkem není lid, nýbrž ten, kdo proti lidu chce moci svěřené využiti, revoluce však jest jen sebeobrana, k niž arci utíká se každá společnost jen nerada a v krajní tísni. L-ovy politické názory, jak patrno, v podstatě liberalistické, přejal Montes- quieu a rozšířil je nejen ve své vlasti, nýbrž po celé Evropě. Paedagogické názory a rady L. uložil hl. v Thoughts of education (1693) a vedle toho v On the conduct of the understanding (1700) a v některých dopisech k přátelům. Vychování nesmí >vkládati« něco do chovance, nýbrž přirozené vlohy jeho vyvinovati. L. proto málo cení vědění reproduktivní (zkouškové); dokud chovanec, pokud možná, z vlastního názoru a z vlastní zkušenosti věci nezná, nemá pravého vědění. V dětství však nejsou rozum a schopnosti tak pokročilé a silné, aby se mohly domoci pravého vědění, proto v tomlo věku jde jen o vytvoření náležitých zvykův a disposicí. Při každé činnosti dítěte hlavní věcí jest, jaký vliv bude míti tato čin- nost na ducha dítěte, jaký zvyk v něm na- vodí a snad i ustálí, i kam je dovede, bu- de-li zvyk ten podněcován, až dítě dosp^e. Starati jest se paedagogovi o to, co z dítěte bude a co bude konati, až bude vycho- váno, nikoli o to, co bude uměti. Poně- vadž vychování má učiniti z dítěte člověka společnosti lidské užitečného, nesmí se za- nedbávati vychování tělesné. L. s důrazem vytýká opět a opět důležitost výchovy tě- lesné, zakusiv sám na sobě, jaký draho- cenný statek jest zdraví. Společné vlast- nosti lidské přirozenosti L. málo respektuje a mnohem více klade důraz na rozdíly individuality chovanců; ani dvé dětí prý nelze vychovávati náležitě touž metho- dou paedagogickou. — Moderním jazykům vyučovati radí co možná přímo, konver- .saci a bez grammatického návodu abstrakt- ního; proto také L. vydal Aesopovy bajky s me\iřádkovým překladem latinský-m pro ty^ kdo( by chtěli učiti se jatkům těm be^ učitele. Sebrané spisy L-ovy vyšly po prvé r. 1714; pak častěji vydány, na př. r. 1853 v 9 dílech. Filosofické spisy vydal St. John ve 2 svaz- cích v >John's Standard Library« (1867 a ná- sled.). Franc, překlad jich od Thurota v 6 svazcích (1820). — O životě L-ově psali: lord King (1829); Fox Bouřné (1876); Ed. Fechtner (Stutg. 1897). Ostatní literaturu a vylíčení viz u Ůberwega-Heinzeho, Grundriss d. Gesch. d. Philos. (111., t., 1896, str. 133—146); Falcken- berg, Dějiny novověké filosofie (Procházkova překl. 196—230); Karel Steinhauser, O kontro- versi mezi L-em a Leibnizem (Progr. gymn. Čáslav., 1885); P. Janet, Dějiny vědy politické (česk. překladu Foustkova II., str. 64—75); R. Quick, Výchov, reformátoři (čes. překlad str. 165—184). Ča. IiOokerbie [lokrbij, město v skotském hrabství Dumfneském. má 2391 ob. (1891); značné tržiště pro ovce. IiOokhart [lokert] John Gibson, angl. spisovatel (* 1794 v Cambusnethaně v Ci- narkshiru [Skotsko] — f 1854 v Abbotsfordě). Studoval v Glasgowě a Oxforde a stal se pak advokátem v Edinburce. Záhy počal za- bývati se literaturou a r. 1819 vydal první svůj spis (pod pseud. Peter Morris) Peter's letters to his kinsfolks (v Edinb.), řadu satiri- ckých popisův osob z edinb. společnosti. R. 1818 seznámil se s Walterem Scottem, jehož nejstarší dceru Žofii pojal r. 1820 za choť (t 1837). Po té vydal román z dob řím. císařství Valerius (Londýn, 1821; 3 sv.), pak romány: Adam Blair (1824, líčení skotských mravů); Reginald Dalton (1823, z angl. života universitního) a Mathew Wald (1824), jedno z nejslabších jeho děl. Mimo to proslul vý- bornými překlady starošpanělských ballad {Ancient spanish ballads, historical and ro- mantic^ translated with notes, 1823 a později); pak spisy: Life of Robert Burns (Edinburk, 1828; 5. vyd. Londýn, 1853) a Life of Sir Walter Scott (t. a Londýn, 1838, 7 sv.; nové vyd. 1862, 10 sv.), jež jest jeho hlavním dílem. R. 1826 převzal L redakci >Quarterly Re- viewc a za ministerstva Peelova jmenován auditorem vévod. Lancasterského. Z ostat- ních jeho spisů zasluhují ještě zmínky: Mi- stery of Napoleon Buonaparte (1829); History of the latě war, with sketches of Nelson, Wel- lington and Napoleon (1832). XiOOk-Saven [lokhév^nj, hl. město okresu clintonského v severoamer. státě Pennsyl- vanii, nad Susquehannou, má 7358 ob. ; pily, jirchárny, značný obchod s dřívím. IiOOkport, hl. město okresu niagarského v severoamer. státě new-yorkském, sv. od BuíTala nad průplavem erijským, má 16.038 oby v., váp. lomy, mlýny, čilý obchod. XiOOkroy [lokroáj: 1) L. Joseph Phi- lip pe, dram. spisov. franc. (* 1803 v Tu- ríně — t 1391 v Paříži). Dostalo se mu skvělého vzdělání a záhy lákalo jej di- vadlo. Sám po nějaký čas vystupoval na jevišti jakožto herec v Odeonu r. 1827, pak na divadle Porte-Saint-Martin, odkudž přešel na Comédie-Frangaise. R. 1840 ne- chal herectví a věnoval se docela literatuře. Napsal veliký počet rozmanitých kusů, dra- mat, komedii, vaudevillů i oper, vynikaje při tom živou obrazivostí a dovedností scénickou. Již r. 1827 pracoval se Scribem o kuse La marraine. Pak pracoval zejména s Anicetem Bourgeoisem a Arnouldem, jejichž společné práce měly značný úspěch; tak zejména: Perrinet Leclerc (1832); Les jours gras souš Charles 1X\ Vimpératrice et la Juive (1834); Karl ou le chdtiment (1835); La vieillesse d*un prand roi (1837); Marie Rémond (1839); La jeunesse dorěe (1849). Pro Operu Comique psal: Le bon gar^n (1837); Bonsoir^ monsieur Pantalon (1851, čes.: Dobrou noc, pane Pan- Lockwitz — Locustella. 239 talonc, na Nár. div. v Praze); La croix de Marie (1852); Le chien du jardinier (1855); pro Théátre Lyrique: Les dragon s de Villars\ La reine Topase (1856) a j. Drobnější práce jsou: Pourguoi 9 (1S33), O est encore du bonheur (1834); Le pere de Piron (1836); Passé minuit (1835), jeden z nejlepších jeho vaudevillů, v níž vynikl herec Arnal (přel. do čest. Po píilnoci, fr. o 1 jed. přel. P. VI. St., v »Div, bibl.«, sv. 6.); ifn duel souš Richelieu (1840); Les trois épiciers (1840) ; Le chevalier du guet (1840); Charlot et le maitre ďécole (1814), jež měla veliký úspěch ve Variétés; Vextase (1843); Les deux compagnons du tour de France (1845); Ireně ou le Magnetisme (1848) a j. v. L-ovi přičítají velikou část při spolu- pracovnictví Dumasova dramatu La conscience (1855). Mimo to napsal: La fée Carabosse (1859 s H. Coquiardem); Perrinet Leclerc (1862 s Bourgeoisem) ; Ondine (1863, s Merte- pěscm) a Suianne (1879, s Cormorem, hudba od Paladilha). 2) L. Edouard Simon, franc. publicista a politik (♦ 18. čce 1840 v Paříži). R. 1860 účastnil se tažení Garibaldiho do Sicilie a provázel pak až do r. 1864 Renana na jeho cestách v Palestině. Navrátiv se do Paříže stal se žurnalistou jako spolupracovník listů radikálních, za kteroužto činnost v době cí- sařství odpykal čtyřměsíčním vězením. Za obležení Paříže r. 1871 byl velitelem jednoho pluku národní gardy. R. 1871 zvolen do ná- rodního shromáždění, kdež náležel k nej- krajnější levici. Pak složil mandát, stal se členem pařížské obecní rady a založil něko- lik radikálních listů, jež neměly však dlou- hého trváni. Sněmovně poslanců náleží od r. 1876 jako jeden z vůdců nejkrajnější le- vice. R. 1877 pojal za manželku vdovu po Ch. Hugovi. V 1. 1886—1887 byl ministrem veřejných prací, v čnu 1898 vstoupil do mi- nisterstva firissonova a zůstal v něm i za Dupuye, s nímž r. 1899 byl svržen. Z čet- ných jeho spisů uvádíme: Les aigles du ca* pitole (1869); A bas I e progres (1870); La com- mune et Vassemblée (1871); M. de Moltke^ ses mémoires et la guerre futur e (1891); La ma- rine de guerre, Six mois rue Rqyale (2. vyd. 1897). -rb. XcOokwltz, vesnice v saském krajském hejtm. drážďanském, nad Lokvicí (Lockwitz), má 1849 oby v.; evang. chrám, zámek s par- kem, továrna na čokoládu. U ní hojně navště- vované Lokvickéúdolí {Lockwit{er Grund), IiOokyer [lokjerj Joseph Norman, astro- fysik angl., ředitel astrofysik. ústavu v South- Kensingtoně (♦ 17. kv. 1836 v Rugby ve War- \vickshiru), studoval dílem v Anglii, dílem na pevnině a ustanoven byl r. 1857 při angl. ministerstvu války, kde vydal na ponuknutí lorda Greye r. 1865 Army regulations. Do- byl si velikých zásluh o fysikální výzkum těles nebeských. Již r. 1862 uveřejnil práci o seskupení pevnin a moří na Martu, od té doby pak zabýval se hlavně pracemi spektro- skopickými a užil r. 1866 ponejprv spektro- skopu na prozkoumání povrchu slunečního. R. 1868 ukázal samostatně vedle Janssena, že lze viděti protuberance spektroskopicky i mimo zatměni slunce. R. 1870 byl předno- stou angl. hvězdářské výpravy na Sicílii, r. 1871 stal se lektorem na univ. v Cam- bridgei. Náhledy jeho o složeni prvků che- mických nenalezly všeobecného souhlasu. Napsal: Why the earth^s chemistry is as it is (Londýn, 1866); Elementary lessons in astro- nomy (t., 1868; nové vyd. 1888 a 1894; do čest. přel. J. Auštecký »Svět. knih.«, Otto v Praze, 1899); Report to the comitee of solar physics on the basic Unes common to spots and prominettces (t., 1880); Questions on astro- nomy (t., 1870) ; Contributions to solar physics (t.. 1773); Spectroscope applications (t., 1873; něm. v Brunšviku, 1874); Primer of astronomy (t., 1875; něm. v Štrasb., 1888); Starga\ing past and present (t., 1877; něm. v BrunŠv., 1880); Studies in spectral analysis (t, 1878; něm. v Lip., 1879); The movements of the earth (»Nature«, 1883); The Chemistry of the sun (Londýn, 1887) ; The meteoritic hypotheses (t., 1890); The dawn of astronomy (t., 1894). Fotografoval vidma Mirae Ceti, kruhů Satur- nových, Urana atd. Vydává téŽ časop. »The Heavensc a »Nature<. VRý, IiOOle, L e L o c 1 e (lokli, městečko a přední místo okresu t. jm. ve svýc. kantonu neu- chátelském, těsné u hranice francouzské, ve výši 925 m n. m., stanice trati Neuchátel- Mortcau dráhy Jurské, v drsném, 'úzkém, vysokém údoh Jurském, má 11.312 ob., mezi nimiž 1239 katol., 23 židé. Protestantský starý, katol. nový chrám, radnice, kollej, škola pro hodináře, museum hodinek, útulna pro starce, mnoho továren. — Na poČ. XVIII. st. kovář Daniel Jean-Richard (f 1741), jehož bronzová socha zdobí město od r. 1888, zavedl v mě- stě výrobu hodinek, kterou v továrnách i po domech živí se převážná čásť obyvatelstva. Locleský okres má 140*2 /rm* a 17.804 ob., mezi nimiž 2039 katol. a 24 židy. IiOOO (lat), na místě, v místě. L. citato (skrác. I. c.) neb I. laudato (skrác. I. /.), na místě uvedeném. L. sigilli (skrác. I. 5.), na místě pečeti: na opisech úředních listin označuje se tím místo, kde na origi- nálu nalézá se pečeť. L indicii^ na místě soudním. IiOOUll viz Katakomby, str. 52 a. Xcoous oommunis (lat), místo všeobecné pronášené, známé. Slují tak výroky básníků, hesla politická i celá přísloví, která pronésti možno za všech okolností. Na př.: Pracuj ka^dý s chuti usilovnou \ Jsme všichni lidé smrtelní ; Nechval dne před večerem a p. Kbn. IiOOiuita, zool., viz Kobylky. IiOOlUlteila, rákosník, pěvec z čel. pě- nic, má zobák přímý, šidlovitý, ocas dlouhý, vzadu klínovitý. Z 8 druhů vyskytují se u nás dva: L. naevia Bodd., rák. zelený, má svrch těla olivově šedě zbarvený, temněji skvrnitý; vezpod jest barva bělavá, do žlutá. Délka těla 13*5 cm. Zpodní krycí péra ocasní jsou delší než nejkratší péra rýdovací. L. žije na místech vlhkých, skrývá se v trávě a drží 240 Locustina — Lod. i»e skoro jen u země. Hlas všech rákosníků podobá se cvrkotu kobylek a polních cvrčků. U.fluviatilis, rák. řični, má délku těla 15 cm a byl v Čechách pozorován; domovem jest ve vých. Evropě. BŠe. Looustiiia a Looustodea, zool., viz Ko- bylky. Looutorlnm (lat.), hovorna v klášteřích; 4. forinsecus, hovorna pro cizí. Iióozy jlócy] Laj os, cestovatel a země- piscc madarský (♦ 1849 v Prešpurce). Stu- doval gymnasium v Aradě, pak v 1. 1869—74 polytechniku v Curichu, ale vedle svého inženýrského zaměstnání zabýval se horlivě přírodopisem, najmě geologii. R. 1874 byl jmenován adjunktem mincfralogicko-geologi- ckého oddělení nár. musea v Budapešti a r. 1877—80 doprovázel hraběte Bélu Széche- nyiho na jeho cestě po Číně. Pobyl dobu v Indii, na Jávě, v Japansku, pak od Šanghaje vnikl přes Siičeu aŽ po Xun-hvang-hsien, načež přes Batang vrátil se do Bhama v Žad. Indii, ro svém návratu do vlasti habilitoval SG jako docent na budapeštské polytechnice, na níž stal se r. 1886 řádným professorem a r. 1889 řád. prof. university v Budapešti. Sepsal (maďarsky) vědeckou čásť cestopisu Vědecké výsledky východoasijské cesty hrabete B. S^échényiho v /. 1877—80 (Budapešť, 1890) a samostatně, rovněž maďarsky. Popis \emí I^ebeského království a jejich poměrů přírodo- vědeckých. V poslední době zabývá se mě- řením jez. Blatenského. ZiOdenioe, Lo čediče, ves v Čechách, hejtm. Čes. Budějovice, okr. Sviny Trhové, fara Svatojanské Hory (sv. Jan), pš. Velešín; 75 d., 787 ob. č., 3 n. (1890), mlýn. LodidlOy bot, viz Fcrula. XcOdnov viz Lačnov 5). X«oď neboli koráb (angl. ship, vessei, frc. vaisseaUy navire^ batimentj rusky RopaÓAB, <5yflH0, polsky okr^tf statek, chorv.-srb. brod, ladja) jest obecně každý větší dopravní pro- středek po vodě, dutý, podlouhlého tvaru, s vlastni hnací silou. Třídí se: a) podle hnací síly na veslové, plaché tni, parní (tyto opět na kolesové, šroubové, tur- binové), s pohonem elektrickým nebo s mo- torem benzinovým nebo petrolejovým; b) po- dle účelu: na obchodní, dopravní a vá- lečné; c) podle vod, v nichž se pohybují: na říční, pobřežní a námořní. Veslová I. náleží již minulosti. Jen Čluny se tak pohánějí, ač též často opatřeny bývají plachtami. Pla- ch etní lodi liší se od sebe podle velikosti zařízení plachetního; nejdůležitější typy jsou: fregata, bárka, škunerová bárka, troj- stěžní škuner, briga, yachta, galeota. Mnohé lodi zařízeny jsou na pohon plachctní i parní. Slují obecně smíšenými nebo par- ními. Pro vetší bezpečnost jsou lodi plachetní opatřeny malými parními stroji, které vypomá- hají při bezvětří. Naopak parní lodi námořní mívají malé plachtoví, aby v případě nehody na stroji dostaly se s místa. Válečné lodi jsou mimo to ozbrojeny děly. Říční lodi jsou pomérne jednoduše stavěny, ncponořují se hluboko a příčný jejich profil jest tvaru oválového, kdežto lodi námořní jsou dů- kladně stavěny, mají kýl, řez příčný jest ostrého tvaru a ponor hluboký. K lodím říčním patří též vlečné parníky. Po- břežní lodi jsou mezi říčními a námořními; ponor jest malý, by mohly i na nehluboké řeky. Stavba lodí. K stavbě nutno míti nárys, půdorys a bokorys lodi. Nárys podává řez podélnou osou lodi, tedy obraz zadního stevenu (Hintersteven), kýlu {Kiel), před- ního stevenu (Vorsteven) a řez palubou. Půdorys obsahuje vodní čáry, t. j. křivky na povrchu lodi, ležící v rovině horizontálně. Bokorys znázorňuje řezy kolmé k ose po- délné (Spanten). Největší řez příčný, ležící blíže středu lodi, slově řezem nullovým nebo hlavním {Haupť und Nullspant), Podle plánu učiní se výkres v přirozené velikosti ve zvláštní místnosti na horizontálně podlaze (Mallboden). Odtud berou se všechny důle- žité míry a tvary trupu lodního do dílen. Při stavbě lodi položí se nejprve kýl (vyobr. č. 2575.). Při lodích dřevěných jest kýl Č. 8575. a kýl, b vnitřnf kýl. c dráSki v kýlu. d dno lodni. e iebra, / foSna k ochranč kýlu. ze dřeva dubového, řidčeji z bukového neb Íilmového; skládá se z kusů co možná dlou- lých, které spojeny jsou spolu přeplátová- nim. Na vnějších stranách jsou zářezy troj- hranné, do nichž zasahují fošny, jimiž kostra lodi na vnější straně je pobita. Zpodní strana kýlu chráněna jest přišroubovanou latí. Na přední straně lodi přechází kýl do předního stevenu ( VorstevenV na zadní do zadního ste- venu {říintersteven). I tyto mají zmíněnou již drážku k uložení lodních stěn. Přední ste- ven (vyobr. č. 2576. a 2577.) jest nahoru zahnut a z několika kusů. Zadní steven stojí oby- čejně kolmo nebo v tupém úhlu na kýlu, jest s ním sčepován a mimo to na vnitřní straně se- sílen svislým trámcem (vyobr. č. 2578.). U lodí plachetních a parníků kolových tvoří zadní ste- ven s kormidlem zakončeni lodi ; u lodí šrou- bových nejzadnější Části trupu lodního jest kormidlový steven, jenž jest stežejí pro kormidlo; s kýlem a zadním stevenem spojen je kusy železnými. Hlavní kostru lodi tvoří žebra (Spanten) ležící v rovinách kolmých ke kýlu ; každé žebro skládá se ze dvou dřev těsně vedle sebe položených; obě sedí na kýlu a mají tvar příčného řezu lodi. Sklá- dají se z několika kusů, přiměřeně dle pro- filu lodi zahnutých a nahoře slabších. Kýl sám podélnému spojení žeber nestačí ; proto nad ním a na žebrech leží vnitřní kýl {Kielschwein) ; žebra, kýl zpodoí a vnitřní jsou Slovník NiDín/. k. XVI. m] itoo. I 6 průřciu dutého, íCyřhranného. Plechy vnějSÍ ] lenosti 1'2— 1-5 m. Vnitřní dno Icíl na vnitř- siěny lodní připojují se ke kýlu ipodnímu | ním úhelníku Žebra a zahýbá se po stranách dolů ku VDéjší stčnČ lod- ní, sníí jest úhelníky sný- továno. Toto vnitřní dno {■ est mimo to dobrým itu- ením podélným kromč kýlu vnitřního, jenž s kai- dýni iebrem přiáným spo- jen jest uzlovými plechy a vertikátným úhelníkem, kdelto kýly postranní jsou takto spojeny tepr- ve s kaidým druhým ie- brem. KekýlQmaíebr&m jsou přinýtována vnéjSÍ a vnitřní dno. Váechna ÍC- bra jsou spojena uvnitř lodi úhelníky, které táh- nou se po celé délce lodi od předního k zadnímu mimo to jsou zahnutými okraji, aneb bývá ipodni kýl plo- 1 podpalubnimi, které chý -'- -'--'---' '—-■-- ' " - ■-■-' lodní; úhelníky kýlu vnitřního, jenž Jako celistvý nosník pro- bíhá osou lodi po celé délce; k nému pak přinýtována jsou icbra příčná, skládající se tudíž ze dvou kusů, pravého a levého, kdežto naopak u plného kýlu jsou příčná Žebra ce- listvá a podélný kýl vnitřní z tolika kusŮ, kolik jest žeber. Ta pak u lodí železných vytvořena jsou z úhelníku vnějšího a vnitř- ního (vyobr. č. 2585.). Vnějíí leží stále na obvode profilu lodi; kjeho druhému rameni jest přinýtován vnitřní úhelník, který pfi přechodu stěny v horizontální dno oddéluje se od vnějiího úhelníku a jest dále podkla- dem pro vnitřní dno lodní. Oba úhelníky jsou na rozchodu spojeny vertikální deskou plechovou, vybranou. Všechny větší lodi jsou stavěny s dvojitým dnem, k vůli bezpečnosti a též pro vodní přítěž. Podle staršího způ- sobu (vyobr. Č. 2583.) jest na příčných že- brech postaveno několik nosníků podélných (postranní kýly, Schtveinskiete); na tyto jest pak přinýtováno vnitřní dno z desek ple- chových, dobře snýtovaných. Dle novější konstrukce (vyobr. č. 2584.) jsou žebra příčná, nich Z3 tím účelem přinýtovány desky ple- chové, na těch pak podlaha dřevěná. Takovýmto způsobem jest zpodek lodí vytvořen z komůrek a jest značně pevný. Konstrukce na přídě a zádi jest poně- kud jiná než uprostřed. Zpodnf kýt pře- chází v přední a zadní stcven. Přední steven jest u lodí obchodních zahnut nahoru a ku předu, u válečných jest však tvaru složitějšího, vybíhá ku předu ostře v tak zv. ostruhu a bývá z lité li irouby, oceli ; steveny lodi obchodních jsou " •"■"•'"" •■•'•"'/■ 1 prutů železných čtyřhranného průřezu skládající se z vnitřního a vnějšího úhelníku, I a ohnuty neb jsou vykovány. Připojují se spojena středním kýlem vnitřním a několika ke zpodnimu neb vnitřnímu kýlu buď pfí- kýly posirannirai, které leíí od sebe ve vzdá- 1 loikami a nýty, aneb, jc-li kýl plochý, zplošti C. Ml Locf. 243 se rovněž i příslušný konec stevenu a na solami o dvou ramenech. Připevnění jejich onen se přinýtuje. VystuŽení přídy jest velmi bývá na dvou vodorovných ramenech, nesnadné pro malou šířku v těch místech. : která ze zadního stevenu vybíhají dovnitř Příčná žebra jsou tam zvláště úzká, a pouze kýl prostředni, vnitřní, připojuje se k stevenu, nebo končí jiŽ u první přehrady (CoUisionS' lodi. Podle konstrukce od Harlanda a Wolffa jsou oba hřídele nestejné délky, položené blízko sebe, že se dráhy šroubů částečně kryjí, avšak nijak sobě nevadí. Jsou-li tři šrouby, jest hřídel prostřední tak uspořádán jako u jednošroubových. — Ko- stra lodi, která byla takto ze žeber vytvořena, pokrývá se vně plechy železnými přinýtováním. Nýty mají hlavy vně zapuštěné, aby povrch lodi byl hladký. Tlouštka plechu jest rozličná: největší na dně lodi a na zádi; C. 9583. tf plný kýl, í»vnéjHaténa plechoví, cvnějSÍ úhelník žebra, <^<* ^«PÍ«Í 'čí ^helniky./ podélná lebra. g podporné j^^j ^^^^^^ ^ stevenům děje SC zapuštěním do drážek, jimiž jsou plechy, h vniihA dno. schott)y by její vodotěsnost netrpěla. Tu pak hlavně palubní podlahy plechové spojují a vystužují stěny lodní při stevenu. Při parní- cích kolových, plachetních lodích a dvou- šroubových jest konstrukce zádi podobna přídi; za to však při jedno- neb trojšroubo- vých jest mnohem složitější. U šroubových jest zadní steven složen ze stevenu pro hří- del šroubu a pro kormidlo. Oba jsou buď vykovány z jednoho kusu železného aneb ulity z oceli a nad šroubem a pod ním spo- jeny příčkami. Připojení ke střednímu kýlu vnitřnímu podobné jako na přídě. Mimo to jsou steveny zachyceny žebry a vnější stěnou plechovou; tvar jejich jest závislý na ulo- žení kormidla. U jednošroubových leží hřídel šroubu v ose lodi a prochází nálitkem ve ste- venu šroubovém ; čásC hřídele mezi stevenem a poslední přehradou (svislou stěnou příční) obklopena jest rourou ocelovou na obou koncích šrouby připevněnou. Kruhový otvor pro hřídel v přehradě jest sesílen ocelovým okrajem, v němž jest zacpávka, takže voda nemůže rourou vniknouti dovnitř. Od po- slední přehrady jde hřídel tunnelem plecho- vým, jenž uspořádán jest pro obsluhu lo- žisek, jimiž hřídel prochází. Jedno z nich jest hřebenové: jím přenáší se tlak od šroubu v podélné ose lodi působící. Šroub lodní nasazen jest letmo na konci hřídele, pro nějž jest v nálitku stevenu šroubového lůžko. U dvoušroubových lodí jsou dva hřídele, symmetricky k ose lodi položené a s ní buď rovnoběžné anebo od ní se rozbíhající, by se dostalo místa pro šrouby (vyobr. č. 2585.). Na tom místě, kde hřídel prochází stěnou lodi, jest zase vodotěsná přehrada s otvorem pro hřídel, a okraj otvoru jest sesílen ocelo- vým prstenem: do vnitř jest zašroubována roura bronzová, přes vnější povrch jeho pak navlečena roura ocelová a ku přehradě při- šroubována; obě roury jsou svými předními konci připevněny k následující přehradě, v níž jest ložisko a zacpávka pro hřídel. Příčná žebra lodi, jež leží blízko rour, jsou na venek vyhnuta. Hřídele, které značně vyčnívají z trupu lodi, procházejí kon- opatřcny, a přišroubováním. Se slabšími ste- veny jsou přiléhající pásy snýtovány. Když I. již tak daleko ve stavbě pokročila, opatří se přehradami, t. j. příčnými stěnami svis- lými, jimiž I. jest rozdělena na několik prostorů, které spolu buď vůbec nesou- visí aneb souvisí jen dveřmi, jež možno Č. 3584. a vnéjSI úhelník, b vnitřní úhelnik iebra, c po- délná žebra (kýly), d středni kýl plochý, e střední kýl vnitřni, ^ vnitřní dno, g vnéj^í dno, h uzlové plechy, i postranní sténá vnitřního dna, k plechové dno svrchní paluby, / svrchní paluba, m mezipalubl. vodotěsně uzavříti. Účel toho zařízení jest ten, aby voda nezatopila celé lodi, vznikne-li na některém místě trhlina. Důležitá jsou zvláště oddělení na zádi a přídě, pak pro 244 Lod. strojovnu, která od ostatních místností jest] nech, a tyto opět na stoiárech. _ Dle svoji úplnÉ oddělena. Lodi obchodní mívají málo velikosti a ilčelu vystrojeny bjvajr lodi pla- vodotĚsných oďdřlení, aby se využilo pro- 1 chetní různým poetem stožáru, a to 1 — 5; u lodi střední veliko- sti bývají 3. Rozeiná- váme: přední stoiár A CFockmast), střed- ní, velký stožár B {Grossm.) a zadní C (Kreu:fm.% na bárce sluje Beíanm.). U bri- gy chybí zadní sto- žár, u škuneru přední, U každé pak lodi vy- bíhá na přídě osten s nástavcem E IBug- sprlet a £^lůvtrbaum), mající týž účel jako stožár. Stožár sám je- nom u malých lodí jest z jednoho kusu, oby- čejné skládá se ze tří; zpodniho dílu íl/nter- masl). středn. {Mars- sienge) a svrchního {Biamttenge). Z těch- to nejsilnější a nejdů- Iciitéjlí jest díl zpod- ni . jenž procházeje svrchní palubou la- pujtčn jest do patky, připevněné na vnitr- ním kýlu. V otvoru 1} pru iiriuci, c roun palubním uklinován '" '""''• * P"'""^ jest klíny dřevěnými a chráněn dehtovaným t plachetním. Zpodnf díl stožáru vy- polovicí až dvěma třetinami celé své délky nad palubu a horní konec jeho jest k spojení a podpoře středního dílu stožáru. Tento svrchní konec ji'St vypracován jako dvě konsoiy, na nichž upevněn jest rám ze 2 trámců příčných a dvou podélních k ose lodi {LdngsstUingen a Quenal.); mezi nimi pak jest ukiínována pata středního dílu stožáru, která bývá 4h ranná nebo Shranná. Tento rám (A/arjío^/i).zakryt podlahou, jest zárovcíS i ochozem, na němž mužstvo obsluhuje zpodní plach- tu. Mimo to jest díl střední připev- něn ke zpodnímu dílu stožáru zděři železnou (Eselshaupt), která nad ocho- zem objímá 4hranný konec zpod níh o a kulatou část středního dílu. Zceía podobném způsobem jest spojen svrchní díl stožáru se středním; při tomto spojení jest ochoz horní (vy- obr. č, 2587.). Zpodní a střední díl stěžně jest buď ze dřeva nebo z oce- lového plechu; horní bývá ze dřeva. Jelikož jest velmi téžko dostati dře- e atss Loď DiietwinI "^ •^"1^''^ ^ nálcíité sile, Skládá se ■ stožár z duSe tvaru pravidelného hotovy, spoušti se I. na vodu a pak výstroj I mnohoúhelníka, která Jest obklopena dřevy lodi se úplné dokončí. ' | příloinýrai, obepjatými vespolek ícleinými L. plachetní (vyobr. Č. 2586.) opatřena i pásy. Ocelové stožáry z plechu jsou mno- jcst plachtami, které jsou upevni ny na rah- ' hem pevnéjSf a lehčí dřevěných a v novější storu; za to však transatlantické parníky pro dopravu osob jsou jimi hojné opatřeny, tak že, zaiopí-li se í dvč sousední odděleni, I. udrží se přece na vodč. Na lodích válečných možno všechny dvéře s jednoho místa na- jednou zvláštním přístrojem uzavříti. Dosa- vadní stavba lodí dala se na suchu v lodě- nici. Jakmile jsou všechny vnější části lodi dobč se jich stále častčji uíivá. Příslušné pak ochozy jsou rovnéi i ocelového plechu. Poloha stožárQ nebývá svislá, nýbri poně- kud na zad nakloněná, by se snáze do- sáhlo příhodného sméru výslednice tlaku větrného na plachty. Stoiáry mají být co tnoino nejméně namáhány silou vStru — proto se odlehíuji lany, které pfidriuji stoiár vzadu a po strané (t. Iv. Wanten) a napřed {Stjgen); druhé jich konce jsou přiváiány )t palubě nebo k postranním stSnám. Tato lana jsou buď z konopí a dehtem napultěna, neb ocelová (nyní téraéř výhradně), čími roie- znávaji se od lan a provazů, kterými jsou plachty a rahna opatřeny, aby se mohly ří- diti, zvedati, spouštěti, napnouti a přldrieti v určité poloze; tato lana jsou vidy ko- nopná. Rahna, na nichí jsou plachty jednou stranou upevněny, jsou silná, okrouhlá dřeva, přivázaná ke stoíáru dvéma lany, kierá ae jich na koncích chápou. Ve svém středu spojeno jest rahno Čepem s kruhem, jení se volně otáčí kolem stoíáru. Tím možno rahno a plachtu přivésti do různého směru k ose lodi. Na zpodnim dílu stoíáru těsně pod ochozem jest přivázáno zpodni rahno se ipodni plachtou [Untersegti), litera mQíe být svými konci napjata až k samé palubě. Při ochozu horním jest střední rahno {Marsraa), na němž jest upevněna plachta {Martsenel), jejíž dolní konce jsou přivázány k rahnu zpodnímu. Zrovna jako tato střední plachta Jsou jeátě na horním diiu stožáru dvě menši plachty {Bramstgrl a Oberbranuegel), zcela podobné nad sebou upravené a připevněné. Všechny tyto plachty rahnově mají tvar plachtu nioino zmenšiti. Za tou příčinou jsou rozděleny podélnými páskami obyčejně na C. asBS. A PlednI uílefi (Feckmat}. B StMnl iMlaB iCraamatl). C Zídn) míIbB iKreii^mait, Bctanmaiti. a„ a„ dj ipodni díly itoUrE: b,. b,, b, iKedoi dUy; c„ c, c, bornl díly; d„ d., d, ipsdal ocboiy iTorp): e„ t„ e, kDim ptlslulní lUlt (Ěnlihaapl); /,,/,. f, hmni ochozy; j,, g,. g, iditt: k,. h^_. h, ipodnl rihnii i,, ů, i, ittcdpl [ibna (Mariraa); *„ A„ k,. ),.l„ I, taoioi whnu ( "' ' .... plíchiy Wilermaitiegetl: ♦. 6, 6 uledDl plubiy iMaraegtty, 7, 8, . , — , -_ , , ._ ObeTbramiesely, 13 iioj>i» plichta (Ga/Ttliegel); D oiteii (Bugspritll: E auiavec fKliiveriaum) ^ 17. 18 trojroM ptednl plichty iKlSver); 19. 10, II. fl. 13, M irojroht plichty mciitltlol. Oieriramrjo)! 1. t ,-— . II horal plachty (Bramugel i .... ,^..- .. ,!■_ ^^_ 246 Loď. a podobně lze učiniti i s ostatními. • Při ma- lém větru zvětšuje se plocha plachet po- stranní plachtou {Leesegel), která jest upev- něna na ramenu, jimž prodlouženo jest hlavní rahno po pravé straně. Ale zřídka upotřebí se jich pro obtížnou s nimi práci. Mezi sto- žáry na lanech jsou upevněny trojúhelníkové plachty (Stagsegel), Na malých lodích ne- bývá těchto rahnových plachet, nýbrž tu bý- vají stožáry opatřeny jedinou plachtou sto- jatou (Gaffelsegel), tvaru rflznoběžníka, jež rovinou svojí leží v podélné ose lodi (vyobr. č. 2588.)- Na přídě lodi slouží osten se svým nástavcem k upevnění jednoho konce většího počtu plachet trojrohých (Klúver), které jsou jedním rohem k přednímu stožáru a druhým k palubě upevněny. Podle počtu stožárův a různé úpravy rozeznáváme: 1. fregatu se 3 stěžni a úplným plachetním zařízením (sto- žáry o 4 plachtách); 2. bárku se 3 stěžni: přední a střední s rahnovými plachtami a zadní se stojatou plachtou ((íafelsegel); 3. s k u n e r o v o u b á r k u (5c/iooMtfr6ťirfc) : přední stěžeň s rahnovými, střední a zadní se sto- jatou plachtou; 4. trojstěžní škuner: 3 stěžně, všechny se stojatými plachtami; 5. brigu škunerovou: 2 stěžně; přední s rahnovými, druhý se stojatou plachtou; 6. škuner {Schooner): 2 stěžně, oba se sto- jatými plachtami. Při stavbě lodí plachetních nutno rozděliti plachty tak, by výslednice síly větrné padla dle zkušenosti trochu před těžiště lodi, avšak za vertikálnou osu, v níž je výslednice odporu a kolem níž se I. otáčí. Je-li těžiště větru příliš za osou vertikálnou, odklání se I. od dráhy vyměřené proti větru (I. jest »luvgierig«), padne-li však příliš před onu osu, odchyluje I. od svého směru po větru (jest »leegierigc). Oba případy značí jistou ztrátu rychlosti, neboť nutno směr zříditi kormidlem. Dobrá I. má se trochu obra- ceti proti větru. Malé lodi pobřežní bývají podobně zařízeny jako veliké. Nynější lodi plachetní jsou proti dřívějším pravé kolossy o 4—5 stěžních a celé ze železa. Bývají též opatřeny výpomocným parním strojem. Ač nemohou se rychlosti vyrovnati parním lodím, předči je daleko svou lácí a hodí se proto výhodné za lodi kupecké. Dějiny lodi. Nejstarší lodi byly veslové, a ač později bývaly opatřovány plachtami, udržely se přece aŽ do XIV. stol. po Kr. Od té doby vytlačeny byly plachetními loďmi, kteréž opět nyní valně pozbyly v XIX. stol. své důležitosti. Již Egy ptané v XVII. stol. př. Kr. dovedli stavěti námořní lodi veslové, kteréž i plachtou byly opatřeny. Přída a záď jejich lodí daleko ku předu a vysoko vyční- valy a byly spojeny lany, aby se docílilo větší pevnosti ; jediný stožár opatřen byl plachtou na 2 rahnech. Řecké lodi byly veslové o 20 až 50 veslařích, obchodní poměrně široké, válečné štíhlé a s ostrou přídou. Aby dosa- ženo bylo větší rychlosti, seděli veslaři ve 2, 3 i více řadách nad sebou. Později zavedeny byly i pětiřadové lodi a plachty, jichž upotře- bováno bývalo hlavně jen za příznivého větru. Středověké lodi válečné, t. zv. galeje, byly štíhle stavěny, vně obyčejně hojně ozdo- beny. Jejich tvar udržel se pak s malými pro- měnami dlouho, až na počátek našeho století, kdy nahrazeny byly loďmi železnými a par- ními. Severní národové evropští, zvláště Nor- mané, již dávno vynikali v stavbě lodí, které bývaly štíhlé, o délce 23 m. Šířce 5 m a 40 až 45 veslařích. Dno bylo ploché, jak toho vyžadovaly jejich loupežné výpravy do nitra Evropy po řekách, kdy často musily býti přenášeny po suchu. Mnohdy též byly opa- třeny plachtami; odvážliví plavci normanští r. 1001 po Kr. objevili na nich i Sev. Ame- riku. Za časů Columbových vznikly rozličné tvary, iako galliony, galeasy, koggj^, karavelljr, na nichž, jak Columbus sám dokázal, poušti- vali se i na širý okeán. Jeho I. >Santa Maria« byla na tehdejší poměry dosti značná, o 150 t nosnosti a 3 stožárech. Koggy, které stavěny byly tehdy v Německu, HoUandsku a Anglii, bývaly o 200—600 t. V XV. stol. počaly se lodi pobíjeti měděným plechem a zařízení jich velmi zdokonaleno bylo zavedením účel- ného uspořádání plachet a rozdělením ná- kladu po lodi ; hlavně Francouzové v XVI. st. zaujali přední místo, tak že i Angličané je jr 3i a A a n n n — crtj — WTJ Č. 3589. Podmořská loď >CainpbeI]«. napodobili. Zároveň i délka lodí byla zvět- šována, a zařizovány i 3 paluby. R. 1637 Phineas Pee v Anglii vystavěl trojpalubník o 1600 t obsahu se 100 děly; jeho délka byla 252 angl. stopy a Šířka 43 stopy, a posádka čítala 800 mužů. Vedle toho vznikly i menší lodi plachetní, jako fregata, korveta, škuner, briga, jež od sebe se liší uspořádáním pla- chet, stožárů a velikostí. Veliká přeměna stala se r. 1787, kdy v Anglii po prvé vy- stavěna byla I. železná. L. ta byla 70 stop dlouhá a 6 stop 8 palcův široká. Ještě větší převrat způsobilo zavedení parních strojův a iroubů. První parník kolový zkoušen byl od Foultona na Seině r. 1803, a r. 1828 vynalezen byl parník šroubový >Civetta« od Čecha Jos. Ressla v Terstu. K válečným účelům bylo užíváno plachetních lodí až do pol. XIX. st., ustoupily však rychle železným lodím par- ním a oorněným. Nsink. L. podmořská, potápěcí, umožňuje delší dobu plavbu nebo pobyt pod vodou za oby- čejných podmínek životních. Stavěna jest za účely válečnými (k donášce depeší, k vý- zvědným službám, k ničení podmořských vý- bušných zařízení postavených k ochraně pří- stavů, pobřeží, hlavně však k záhubě lodí nepřátelských), obchodními a průmysle- vými, k záchraně náklad&v utonulých lodí. k pracim technickým a pod. K nutným pod- mínkám pro stavbu všech jiných lodi přistu- puji pro I. podmořskou jcstě tyto; 1. Mate- riál musí býti pcvnéjái a lépe diniensován, aby snesl tlak vodm pro určitou hloubku ponoru; 2, I. musí míti bezpeíné spolehlivé a ředitelné lařfzení, aby mohla se ponořiti neb vynořiti; 3. musí míti dostatek vzduchu k dýcháni; 4. třeba při plavbě pod vodou — hlavně u lodi válečné — vidétí uvnitř lodi. co na povrchu vodním se déje. Pro ponor nejčastéji uíivá se baliastu vodního, t. j. do zpodnicn a postranních prostorů lodi vpustí se voda, tím se váha lodi zvétší — I. se po- noří. Vyčerpá-li se pak pumpami neb vjr- tlačí-li se stlačeným vzduchem (nejvíce uží- vaný způsob) — I. se vvnoří. Zajímavé jest zaFíiení u lodi >CampbeÍU (vyobr. č. 2589.). Vtáhnou-Ii se 4 páry válcflv aaaa do vnitř lodi, zmenší se vztlak vodní — I. se ponoří; vysouvnou-li se z lodi — I. se vynoří. Pro zvláitní případy odhodí ještč I. závuli, které a sebou veze, a tím rychle se vynoří. IJáhrada spotřebovaného vzduchu dýciíániui -déje se ze zásoby stiačenCho vzduchu, jií I. s sebou veze, neb spotřebovaný vzducn se čistí a potřebný kyslík znovu se mu dodává. Pro pozorováni hladiny vodní I. buď častěji se vynořuje neb jest opatřena malou •wěíi- čkou asi 15—25 cm nad povrch vyčnívající, kde skleněnými okny moíno hladinu pozo- rovati. Té£ Často ve věžičce této jsou hra- noly (na způsob světlé komory), jel vrhají obrazy na stolek kapitánův. Zařízeni taková šlovou periskop. Věiička svými malými rozměry jest nejen nesnadno dostiženým cí- lem střelby nepřátelské, ale, poněvadi často vlnami jtst zakryta, jest téíko ji i spatřiti. — První podmořskou i. vystavěl Hollanďan Cor- nelíus van Drehbel r. 1624 v Londýně a podnikl v ní Štastnou plavbu po Temíi od Westminsteru do Greenwiche. R. 1773 Ame- ričan Bushnell i>o prvé vvstavfil podmoř- skou I. válečnou. Cyla to dtskovitá 1., jcjíi větší rozměr výškový byl kolmý k hladině vodní. iViohla pojmouti jen jednoho mule. Ponor konal se otevřením ventilu. Čímž voda vnikla do ipodni prostory lodi — I. se po- nořila. Měla-lí se I. vynořiti, vyčerpala se voda ruční pumpou. Pohyb a řízení konaly se ručně lodním šroubem a kormidlem. R. 1801 Foulton v Brestu vydržel se svou lodí iNau- tilusc se 4 muji pfes 4 hodiny pod vodou v hloubce 8 m. On první použil stlačeného vzduchu k náhradě spotřebo van tho. Pohon dál se podobně jako při lodi Bushnellové. R. 1850 Bauer v Kielu konal pokus s lodi podmořskou, která však utonula, V 1, 1860 až 1863 konstruována od Ch. Bruna I. >Plon- Eeur«, jež však se neosvědčila pfi zkouškách v kochefortu prti malou rychlost v plavbě i v ponoru. V I. 1885-86 Nordenfelt v Štokholmě konstruoval četné lodi podmoř- ské, po něm zvané, pro Švédsko a Turecko; byly však nad vodou i pod ní pohybovány parou. Prvého stupně dokonalosti nabyly lodi ď. '247 podmořské poznáním energie elektrické co sily hnací a hlavně schopnosti její, fe ji lze vázati v akkumulátorech až pro příhodnou dobu. První podmořská I. s pohonem elektri- ckým byla I, >Tuck. v New-Yorku. Ponor a vynořeni daly se vpuštěním a vytlačením vody ; ' I ! byla 20 t. Elel-trický motor hnáti byl akkumulátory a I. měla rychlost až 15 Irm za 1 hod. (8 mil nám.), L. pojala 4 muže a byla 9-14mdlouhá. R. 1886 CampbeJl spo- lečně s Edv. Wúlesleyem a E. Lyonem vy- stavěli i. zv. •Campbell* se zmíněným ivláít- ním zařízením pro ponor a vynoření, Mí-la 24S f a pojala 6 mujů. Pohon obsta- rával dynamoelektrický stroj systému Ediso- nova a Hopkinsonova o 45 koĎ. sil, hnaný akkumulátory systému Elwellova-Parkerova. L. opatfena byla véžičkou vyfnívajicí asi 25 cm □ad hladinu vodník pozorováni obzoru. R. 1886 v Liverpoolu vystavěna I. >WaddingtOD< pro 1 1 — 2 muic s elektrickým pohonem, o rychlosti 13 km za 1 hod. R. 18SS námořní důstojník Pcral skonstruoval pro Španělsko podmoř- skou I. svého jména se 600 akkumulátory a s 5 motory celkem o 60 koň. silách. Přehled nynějších podmořských lodi válčených, pokud byly sdĚlcny s veřejnosti, podává tabulka: AbduJ Mcdlld ■ I ^"- |n. Loď podmorilii Přiklad lodi potápěcí pro práci na dně I Skládá se z vuějSího prostoru AAAA, mořském, jezerním a říčním podává vyobr. v němí umístěny jsou téi válce BB, se vzdu- č. 2591. Jest to I. systému >Sandor Backi.jchem stlačeným na 100 atm., a s vnitřního prostoru pro stroje a rauistvo. Oba prostory JSOU od sebe odděleny vzduchotěsně i vodo- těsně. Ve zpodku lodi jsou akkumulátory, jei fenou motor Mas ním na jednom hří- deli se nacházející 4křidlý lodní Šroub, Kde hřídel vychází t lodi do vody, jsou ucpávky u, aby voda nevnikla do lodi. Malý elektro- motor M na levé straně žene kompressor, klerý opatřuje válce B stlačeným vzduchem. I Chce-li se I. ponořiti, otevrou se otvory a. voda proudí do prostorů AAAA. váha lodi se zvětši, I. ae ponoří. Případným uzavřením Otvoru a možno v libovolné hloubce zůstati. Má-li I. vystoupiti, otevrou se kolečkem V ventily nádob B, stlačený vzduch vniká do prostorů AAAA 3. vytlačuje vodu. Rychlost I výstupu lze říditi vhodným otevřením nebo I zavřením ventilu. Hloubka ponoru, jakoí i tlak Lodalsbrá — Loděnice. 249 komprimovaného vzduchu měří se levými manometry. Je-li I. na dně, rozsvítí se oblou< ková lampa P^ muži ustrojí se do potápěč- ského obleku a jeden po druhém z lodi vy- stupuji. Při tom vstoupí do prostory C, jež dvířky těsné se uzavře, otevřením přísluš- ných kohoutů vpustí se voda, až prostora C jest naplněna, a víkem D se vystoupí. Návrat do vnitřku lodi děje se opačně; po uzavření víka D otevrou se pak kohouty druhé a stla- čený vzduch z nádob B B vytlačí vodu z pro- storu C, načež muži vstoupí do lodi. Rozměry prostorů A ^ B jsou tak voleny, Že při vzduchu v J3, stlačeném na 100 atm., moŽno bezpečně i do hloubky 90 m sestoupiti, neboť ještě i zde stačí zásoba komprimovaného vzduchu k vytlačeni zatěžkávací vody a I. může opět se vynořiti. Podobnou I. kon- struoval Simon Lake pro Ameriku r. 1897. Jméno její jest »Argonaut«; jest 12 m dl., 3 m šir., nosnosti 57 i. Na povrchu hnána jest 30koň. gasolinovým strojem, pod vodou akkumulátory rychlostí asi 9 — 10 km za 1 hod. Jest opatřena třemi koly, aby mohla i po dně pojížděti. L. snese hloubku 50 m; pro větši hloubky musí býti stěny silnější a po- něvadž již jest těžko potápěčům v této hloubce ve vodě pracovati, opatřuje se I. velkými kleštěmi pohyblivými z vnitřku lodi. Jimi možno předměty se dna uchopiti a na po- vrch vynésti. Brol(, L. v stavit, sluje prostora chrámová, urče- ná za shromáždiště věřících. Je-li jediná, na- zývá se chrám jednolodní;u větších chrámů však bývá 2—4 řadami sloupů nebo pilířů po délce rozdělena na 3—5 lodi (chrámy troj-, pětilodní), z nichž prostřední jest I. hlavní, ostatní šlovou lodi postranní neboli boční. Někdy bývá k hlavni lodi přistavěna jedna I. boční aneb rozdělena jest I. řadou štíhlých, v ose stojících pilířů, a takový chrám zove se dvoj lodní. Jsou-li všecky lodi stejné výšky a pod jednou střechou, nazývá se chrám stej no lodní; obyčejně však bývají lodi boční o něco nižší než I. hlavní. Ko- nečně mají některé kostely též lodi příčné, čímž se jim dostalo podoby kříže. Srov. Architektura. L. neb koráb Argo, souhvězdí, v. Argo I. IiOdalsbra, ledovec, vizjostedalsbrae. IiOddL, skratek botanický, jímž značí se Conrad Loddiges, jenž byl zahradníkem v Hackney u Londýna, zabýval se soustav- nou botanikou a vydal hlavně: Catalogue of plants in the collection of Conrad Loddiges and sons (Lond., 1814, 16. vyd. t., 1836); Vie botanical cabinet (t., 1818—24, 20 sv. s 2000 tab.). Týmž skratkem znaČi se též George L., syn předešlého (* 1784 — f 1846), aWilliam L. (• 1776 — 1 1849). Oba byli zahradníky v Hack- ney a zabývali se soustavnou botanikou. laodéjnoje Polje, újezdní město v jiho- záp. části ruské gubernie oloněcké, na lev. břehu splavné řeky Sviru, má 1645 obyv., přístav, poštu, telegr., 4 chrámy, nemocnici, kovový pomník Petra Vel. na místě, kde stá- val jcno dvorec, obchod s dřívím a obihm. Petr Vel. založil tu r. 1702 loděnici, v níž vystavěny byly prvé ruské válečné lodi pro plavbu po moři Baltském; zašla r. 1830. — Újezd L. P. má 10.186*9 ktn^ a 41.675 objrv. živících se lovem zvěři, rybářstvím, plavením dříví a stavěním lodí. IcOdeUnsart [loďl^sárj, vesnice v belg. provincii hennegavské, v charleroiské pánvi uhelné, křižovatka žel. drah Levna-Charleroi, L.-Jumet, L.-Givet a CourccUes-Marchienne, má 7629 obyv. (1890).; značné skelné huti. IiOdon (franc. dráp brut, dráp en toile) jest tkanina z mykané vlny řídce tkaná, barvy často špinavě bílé, ze které se přiměřenou appreturou hotoví sukno. L. se totiž čistí, barví, valchuje, pere, osouší. Češe, vyklepává, suší, napíná, opět čistí, postřihá, kartáčuje, propařuje, lisuje a dekatuje, po případě ra- tinuje nebo činí nepromokavým. Hotové sukno se pak měří, skládá a balí. Tkaniny v obchodě »loden€ či t. zv. látky lodenové jsou nevzorované látky z levnější vlny ovčí promíšené vlnou umělou a bavlnou. Appre- tují se podobně jako sukno, ale neče- šou se. Beroušek. Lodénioe (něm. Werfte^ angl. wharf) jest místo uměle zařízené v samé blízkosti splav- ných vod, sloužící k stavbě neb opravám lodí. Dle účelů, jakým lodi mají sloužiti, jsou také I. rozličně zařízeny, t. j. pro lodi válečné, námořní, soukromé obchodní a konečně pro I. říční. L. pro válečné lodi jsou vždy částí válečných přístavů. Jelikož na l-ci vystavěti se má loď úplně od svých počátku, musí také obsahovati: stálé nebo plovoucí doky, skluzy, kovárny a dílny zámečnické, truhlárny, malírny, dílnu na ráhna a plachtoví a mají-li se také na místě poříditi a osaditi lodní stroje, důkladnou strojovnu. Na l-ci musí postaveny býti také jeřáby k osazování těžkých lodních dílů; strojovny musí býti opatřeny všemi potřebnými stroji obráběcími. Mimo to skla- diště uhlí, zásobárny, skladiště stavebního dříví, obytné domj' pro zřízehce a vrchní správu atd. Válečné 1. mají: Londýn, Toulon a Dunkcrque, Oděssa, Pulje, Terst (S. Rocco) atd. Menší I. na velkých řekách jsou u nás na Dunaji (Vídeň, Pešť), na Labi (Děčín, Ústí), na Vltavě (Budějovice, Praha). Ve veli- kých přístavech mají I. doky, do kterých se vpustí loď vyžadující opravy, dok se uzavře nepropustnými vraty, voda se vyčerpá (anebo vypustí při odlivu zvláštní stokou, uzaví- ratelnou při přílivu) a loď, jsouc v suchu, jest se všech stran přístupna. L. takové mají pohotově i plovoucí dok, jenž ve formě že- lezné bedny s dutými stěnami napustí do svých podélných stěn a dna vodu, klesne pode dno lodi, která potřebuje opravy, loď vepluje do doku, nemajícího příčných stěn, načež po vyčerpání vody dok se opět vy- noří a vynese s sebou loď úplně na den, čině ji tak přístupnou. Podobně bývají v l-cích zařízena hydraulická zd v i hadi a neb ameri- cká zdvihadla šroubová, kterými se loď zdvihá vždy na jistém počtu pístů svisle se pohybu- jících. Konečně jsou v l-cích skluzy {slip. 250 Loděnice — Lodě rek er. Hellingé), t, j. IcSeof, jeí I vody Šikmo nad terrain I. vybíhají a po DÍchi lodí se vyta- hují na den; vytahováni déje se při lodích aí asi 1000 t ruíininii jcfáby. jinak strojní, ale vidy voInĚ a opatrné, při stálém dozoru a. podkfádánf Špalky, aby se loďnepfekotila. Jest vjhodoo poloíitt akluz v l-cfch pro lodi ze dřeva ve sméru jihoseverníra, jelikoi pro oba boky panují potom stejné pomřry po- větrní, dovolující stejnoměrné vyschnuti celt kostry; loď na vodč nutno pak dodělávati v opačné poloze, než byla umístěna na skluzu. Dle sklonu skluzu ovSem nutno jest říditi také postavení lodi, aby bylo vyvarováno možným nehodám při jejím spouSténi. Skluz můíe se skládati také jenom i trámů, volné položeních, po kterých se loď vytáhne a po vytaiení teprve podkládáním ivednc. Po vy- stavěni neb opravě nechá se loď po skluzu prosté sklouznouti, což při ohromných lodích námořních obchází se tím, že se stavějí jen v dokách. V Praze lařizcoy jsou dvě I. ve tvaru nakloněných, vydlážděných rovin ve sklonu 1:6 až 1:10 a to ve přístave hoIeSo- vickém a smíchovském (vyobr, č. 2592.), slou- iicf k veřejným potřebám. Na řekách uprQ- plavnéných a na průplavech lze zříditi l-ci ve způsobu komorového plavidla, jež spojeno jest krátkým průplavem se zdrží horní a od- váděči stokou se zdrží zpodní pod zdy- madlem neb následující komorou (vyobr. č. 2593.)- KHt. Irfldénlos: 1) L., far. ves v Cechách na potoce t. jm,, hcjtm. Hořovice, okr. Beroun ; 65 d., 788 ob. č., S n. (1890), kostel sv. Vác- lava z r. 1725 (ve XIV. atol. far.), 3tř. ik., pS., telegraf, prádelna a tkalcovna bavlny, vinohrady, mlýn. Ves připomíná se r. 1179 a náležela ke hradu Karlšteinu. V blízkém údolí poražen dne 23. led. 1179 knile Bedřich od Soběslava II. V XVII. stol, zanikla fara a při kostele zřízena r. 1783 lokalie, jež po- víStna r. 1857 na faru. — 3) L, osada t., hvjtm. Pardubice, okr. Přelouč, fara Lipoltice, pí. Choltice; 14 d., 144 ob. č. (1890), popi. dvůr, zv. íHorecký., a mlýn. — a) L., ves t., hcjtm. Slané, okr. Nové Strašecí, fara a pS. Mšec; 38 d., 193 ob. č., 7 n. (1890). 4) L., far. ves na Moravě, v hejtm. a okr. moravsko-krumlovském; má 119 d.. 57 ob. č., 602 n. (1890), kostel sv. Markéty, 2tf. Sk., pí.. 2 cihelny a alod. statek Karla svob. p. Stummera, vinařství. R. 1185 dne 10. pros. svedena ve zdejSím okolí krvavá bitva mezi Kunratem Otou a Přemyslem Otakarem. (Srv. V. Brandl, Kniha pro každého Moravana; Brno, 1892, str. 153.) — 6) L. Moravské, ves t., hejtm. a okr. Olomůc, tara a pí. Bohuňo- vice; 102 d„ 667 ob. č. (ISQO), kaple. — 6) U Německé, far. ves t., hejtm. a okr. Štern- berk; 115 d., 4 ob. i., 819 n. (1890), kostel sv. Isidora (od r. 1784 far.), 3tř. Sk., doly na želez. rudu. 7) L. (Lodaii^, ves ve Slezsku, hejtm. a okr. Opava, fara Neplachovice, pí. Skrocho- vice; 70 d.. 151 ob. č., 333 n. (1890), Itř. Sk. Alod. panství s Táborem, Stemplovcem a Ka- mencem o 746'94 ha, k nčrauí náleží zámek, dvůr a mlýn, drží Lcopoldina sv. p(. Wid- mannová. Ve XIII. stol. připomíná se zde zvláítní statek, na němŽ sedět Bedřich (1280) a Budislav i Loděnic. Do té doby spadá asi vystavěni tvrze. V XV. stol. náleželo zboží lodÉiiické přímo knížatům krnovským. Po r. 1500 sedčli zde jako na zboží zpupném rozliční rodové, zejména Jindřich Šíp z Brá- nice, r. 1532 Jindřich FulíCein z Fulíteina, r. 1537 Jindřich Moravský z Roudnice a jeho synové, r. 1592 Martin Kynar z ŠarlenSteina, za néhož L. děleny na' dvě části, kteréžto roz- dělení zůstalo pod roiličnými rody do r. 1704. Tehdy za pánů z Ehrenkronu obě části spo- jeny. Z rodu toho přešly L. siiatkem skrie Marii Barboru na Jana Juliána z Froble, při jehož rodě trvaly do r. 1787, kdy je koupil Karel z Tópferů. Tento r. 1812 prodal zboží lodénické Mant Anně hr. Scdlnické i Choltic. jejíž dcera Leopoldina, provd. za sv. pána Widmanna, L. drží dosud. Z.odénka, zool, viz Nautilus. Lodsrekflr Petr, benediktin, doplnil pěti- )3zyčn;ý slovník Fa ústa Vrančiée, vydaný Loděve — Lodivod. 251 r. 1595, jazyky českým a polským i vydal jej pak v Praze r. 1605 pod názvem: Dictiona- rium septem diversarum tinguaruníf videlicet latinae^ ttalicae, germanicae, dalmaticae, bohe- micae^ polonicae et ungartcae. X*odéiro [lodévj, hl. město arrond. t. jm. ve franc. depart. Hérault, na levém břehu ř. Ergue, v krásném údolí na úpatí Cevenn, stanice trati Béziers-L. Jižní dráhy, má 7742, jako obec 9060 oby v.; kathedrála, zříceniny zámku, koUej, obch. soud, obch. komora. Vý- roba vojenských suken a lučebnin, prádelna na přízi hedvábnou, jirchárna, slévárna; ob- chod s obilím, dřívím a vínem. Do r. 1790 bylo zde sídlo biskupské; rodiště kardinála Fleuryho. — Lodfevský arrondissement má na 1219-92 km} 50.187 obyv. laOds^O [lodž]: 1) L. Thomas, angl. spiso- vatel (♦ 1558 v Londýně — f 1625 t.), stu- doval v Oxforde práva, stal se r. 1578 členem právnického institutu Lincoln's Inn a dostal se tak do kruhu Shakespearových předchůdců. Napsal proti Gossonovým nájezdům na di- vadlo Defence of plays (1579) a pokoušel se sám v dramatickém spisovatelství kusem Wounds of civil war (1587), v němž uvedl na jeviště dějiny Maria aSuUy dle Sallustia a Plu- tarcha, způsobem ovšem poněkud těžkopád- ným. Vvkonal cestu do Brazilie a vydal pak epicko-fyrické básně Sciliaes metamorphosis (1589) a román Rosalytide, Euphues^ golden legacie (1590), který jest jenom napodobením románu Lillyova (v. t.) a zároveň pramenem pro Shakespearovu veselohru >Jak se vám libí«. Potom napsal ještě historické romány: History of Robert the Devil (1591) a Life and death of W. Longbeard (1593). Nespokojen se svými literárními úspěchy věnoval se lékař- ství a přešel na víru katolickou. Byl r. 1600 promovován v Avignone, nabyl veliké praxe a psal o moru a jiných látkách lékařských. L. byl sice velmi nadaný, ale příliš nestálý, aby byl dovedl využiti svého nadání. Jeho pů- vodní spisy vydal E. Gosse pro Huntcrian Club v Londýně v 1. 1878—82 s důkladným biografickým úvodem. 2) L. William, ryjec anglický (♦ 1649 v Lcedsu — t 1689 tj. Provázel lorda Tom. Belarise do Benátek a vrátiv se s této cesty přeložil a vydal Barriův cestopis po Itálii a sám jei illustroval (1679). Vydal také sérii pohledu z Anglie a podobizny, zejména po- dobiznu Cromwella s pd{etem. Ryl jen vlastní svoje komposice, velmi jemně a duchaplně, jen že poněkud jednotvárné. 3) L. Henry Ca bot, dějepisec americký (♦ 1850 v Bostone [Massachusetts]). Studoval na universitě Harwardské, kdež v 1. 1876—79 byl také professorem, od r. 1884 jejím in- spektorem. R. 1880—81 byl členem zákono- dárného sboru massachusettského a od r. 1886 členem kongressu, kde náleží ke straně re- publikánské. V 1. 1873—76 vydával »North American Review« a v 1. 1879—81 •Interna- tional Rcviewc. Sám napsal: Life and letters of Georgtf Gitoř (Boston, 1877); Short history of english colonies ín America (New- York, 1883); biografie: A, Hamiltona (1882); D. Webstera (1883); Cabota (1889) a Jiř. Wa- shingtona (1889) v bostonské sbírce •Ameri- can statesmenc; dále: Studies on history (1884); Pópuiar tales a Ballads and lyrics (1SS7); Bo- ston (v •Historie. towns«, 1891); Histortcal and political essays (1892). Vydal také díla Alex. Hamiltona (New-York, 1885; 9 sv.). LodliéřoT i Lodvířov (Riegerschlag), far. ves v Čechách v údolí na potoce, hejtm., okr. a pš. Jindř. Hradec; 162 d., 9 obyv. č., 1124 n. (1890), kostel sv. apošt. Petra a Pavla (ve XIV. stol. far.), 3tř. šk., četn. stanice, mlýn a popi. dvůr. R. 1465 připomíná se zde tvrz příslušná k Mnichu. Od XVI. stol. ná- ležela ves k Jindř. Hradci. R. 1642 kostel znovu vystavěn, r. 1786 rozšířen a podací jeho náleželo v 1. 1594—1773 jesuitům. IiOdl, název několika míst v Itálii. Nejdů- ležitější jest: 1) L., město v italské provincii milánské (Lombardie), 30 km jv. od Milánu, na pr. bř. Addy, na želez, trati Milán-Pia- cenza, má 18.689 ob.,iest sídlem biskupským. V okolí pěstuje se hl. dobytek a vyvinul se znamenitý průmysl sýrařský a máselný. To- várny na cementové a hhněné zboží, tkal- covny. Z budov vyniká románsko-gotická kathedrála z XII. stol., radnice. L. má ly- ceum, gymnasium, technický ústav, knihovnu (23.000 sv.), jest sídlem obchodní a živnosten- ské komory. 2) L. Vecchio Či L. Staré, na místě řím- ského města Laus Pompeii, 5 km od hořej- šího, vzniklo r. 1162 z tvrze zal. Bedřichem Rudovousem, r. 1416 bylo Filipem M. Viscon- tim vyvráceno, r. 1796 byli u L. poraženi Rakušané od Napoleona Bonap. Má 3399 ob. Lodloo dělová viz Dělová lodice. IiOdioo torpédová viz Torpédo. IiOdlcolae, šupinky v květu trav, v. Gra- mineae. IiOdiJ Petr AndrejevlČ, tcnorista ruský (♦ 1855), vzdělal se na petrohradské konserva- toři a byl v 1. 1878—84 prvním tenoristou Marijinského divadla v Petrohradě. Repcrtoire jeho jest velmi obsáhlý, zpíváf L. Fausta, Sabinina (»Život za cara«), knížete v »Ru- salcec, Lohengrina, Bajana v >Ruslaně<, Len- ského v »Evženu Oněginovic, šaška v »Rog- nědě< atd. Lodllapitvi, lodilovectvf, viz Kapéř- ství. Lodin, též L o dyne, ves v Čechách, hejtm. Kr. Hradec, okr. Nechanice, fara a pš. Vel. Petrovice; 71 d., 418 ob. č. (1890). Čtvrť hod. na záp. popi. dvůr Jana hr. Harracha. Ves připomíná se r. 1086 mezi zbožím kláštera opatovického. Lodivod (franc. a angl. pilote, ital. pilota, něm. Lootse), přísežný úředník místní při mořském přístavu, s povinností na požádání buď předběžné telegrafické nebo poslané člu- nem s lodi do přístavu hodlající vypraveným dostaviti se s člunem ke každému korábu, parníku a pod., jehož velitel, nejsa a při veškeré jinak zkušenosti nemoha býti pově- dom s podrobnostmi přístavu, nezřídka dosti 252 Lodi — fcódž. složitými a obtížnými, nemohl by v něj bez- pečně a bez úrazu uvésti loď sobě svěřenou. L. pak vystoupí na palubu a na velitelský můstek a naprosto přejímá vedení lodi — jejíž velitel, byť sebe výše postavený, musí se jemu podrobiti — a tím ovšem i úplnou zodpovědnost. FM. IcOdl Jan, spisovatel čes. (* 1813 v Černi- kovicích na Kralovicku — f 1892 v Rokyca- nech). Absolvovav r. 1830 učitelský kurs v Praze byl podučitelem na několika ško- lách v Čechách, načež r. 1837 byl jmenován učitelem a r. 1872 ředitelem obec. škol v Ro- kycanech. Přispíval články do paedagogi- cícých časopisů a o sobe vydal: Počátkové v kresleni i v méřtctvi s atlasem (Praha, 1859 ) ; Ptochomérstvi s 20 tabulkami (t.. 1870); Me- t hod i cká proprava méřictvia kresliřství {t.^ 1873) ; Základové méřictvi pro školu i dum (Plzeň, 1873) ; Vršťček, Popis kostela na chlumu u Rokycan ; Dějepisný' dárek pro mládei[ českoslovanskou (Praha, 1873); Kytice pomněnek (1879); Slav- nost a \ábava mládeže na konci Školního roku^ pův. Činohra o 3 jedn. (Praha, 1880). Lodnttz viz Loděnice 7). liOdoloea LabilL, dup nik, rostlinný rod Iděložných z čeledi palem, skupiny lonta- r o vitých (BorasiíMťatf), obsahující jediný rod, L sechellarum Labill., d. se selský, jenž má kmen jednoduchý, asi 17 m vysoký a jizvami opadlých listů znamenaný a listy skoro 7 m dlouhé a 4 m široké, věj ířo vité, vcjčité, po obvodu nestejně rozdělené. K věty jsou 2domé: samčí ve válcovitých jehnčdách s okvětím 611- stým a se 24 — 36 tyčinkami u zpodiny srost- lými ; samicí též v jehnědách, skládajících velmi rozvětvenou palici. Plod jest peckovice až 25 kg těžká, obsahující 21aločné, jako kost tvrdé černé iádro. Těmito plody stala se L. rostlinou velmi proslulou dílem pro jejich neobyčejný rozměr i tíhu, dílem i proto, že po dlouhou dobu rodiště jejich zůstávalo ne- známé, pročež jim byl i báječný původ pod- kládán. Daříce se na ostrovech Sechellských v Indickém okeánu bývají proudy mořskými zanášeny až na ostrovy Maledivské, ba až k Jávě a Sumatře, kdež všude bývaly v ceně neobyčejně vysoké i několika set zlatých. Jeden strom má aŽ 30 plodů tvaru kulatého, nahoře hlubokou rýhou ve 2 poloviny roz- dělených a někdy i přes 4 dm dlouhých. Po- vrch jest černý jako jejich zralé jádro a hladký. Pecek jejich uŽivá se k výrobě roz- manitého kuchyňského nádobí a jádra v lé- kařství zvláště proti účinkům jedů. I vějíře dupníkové mají velikou důležitost dílem jako krytba chýší, dílem svými žilami jako látka na koštata a koše, dílem, dokud jsou mladší, k hotovení klobouků. Déd. IiOdomeria, lat. jméno města a země Vladimíře. Lodovioo, ital., Ludvík. Loďftvo (franc. flotte, angl. fleet, něm. Fíotte), soubor lodí, náležejících některé zemi nebo státu. Rozeznává se I. dopravní n. obchodní a 1. válečné. K l-vu válečnému (marině) patří lodi obrněné i ncobrněné, kři- žáky, lodice dělové a torpédové (těmto lodi- cím spojeným říká se obyčejně flotila). O stavu l-va jednotlivých států pojednáno na příslušných místech. Lodiui: 1) L., ves v Čechách (hejtm. Čes. Budějovice), viz Mladá. — 2) L., ves t. (heitm. Kaplice), viz Mladoňov. Lodyha, bot., viz Stonek. LodyieiuiklJ : 1) L. Andrej Nikolaje- vič, právník ruský (♦ 1851). Vystudovav na moskevské universitě práva byl do r. 1891 professorem mezinárodního práva na Děmi- dovském právnickém lyceu v Jaroslavi. Na- psal : O plebisdté v me\dunarodnom pravě (Ja- roslav, 1883; magistr, dissertace); Posoljstvo v Angliju kn, Pro\orovskago, dvorjanina Želja^ bu^skago i ďjaka Davydova v 1662 g. (Pe- trohr., 1880); Projekty věčnago mira i ich ina- čenje (Moskva, 1880). 2) L. Konstantin Nikolajevič, národo- hospodář ruský (* 1858), studoval práva na moskevské universitě a uveřejnil množství pojednání o celních tarifech ruských. Hlavní jeho spis Istorija rus, tamoiennago tarifa (1886), založený na studii archivním, podává kritické dějiny celnictví ruského od Alexeje Michajloviče do vydání tarifu r. 1868. Cenná kniha tato má význam i pro historika, neboC některé události z doby Kateřiny II. a Alex- andra I. nabyly zde nového osvětlení. Z ostat- ních jeho spisův uvádíme: O vlijaniji tamo- ^ennych tarif ov v Rossiji na chod vněŠněj tor" govli i promyšlení? osti ; Monopolija vněšněj tor- govli] Ob istoričeskoni ra\viťji nasej otpusknoj tor govli \ O něobchodimosti i^měněnija déně(noj jedinicy i ob ustanovleniji bolěje melkoj jedinicy a pod. £iÓdŽ, újezdní město piotrkowské guber- nie, po Varšavě nejdůležitější středisko to- várního průmyslu v ruském Polsku, 138 km od Varšavy, na ř. Lódce, vtékající do Ncry, přítoku Varty. Město nynější rozkládá se na Zgierzské planině, obklíčeno jsouc řetězem továrních míst, z nichž nejdůležitější jsou Zgierz, L^czyca a Pabianice. Lodžská ž. dráha, 27'8 km dl., spojuje L. na stanici Koluszki se žel. drahou VarŠavsko-Vídeňskou; kromě toho 5 řádně Štětěných silnic vede odtud k sousedním i vzdáleným průmyslovým stře- diskům. 4L. připomíná svým obrovským vzrů- stem neobyčejný rozvoj měst amerických, čehož příčina jest hlavně v tom, Že německý průmysl, jemuž byl ochrannými cly ztěžován vývoz na Rus, nucen byl přeložiti výrobu svou z veliké Části na ruskou půdu; první veliká prádelna na vlnu vystavěna byla v 4L-i r. 1834, vlastní její rozkvět počíná však za- hájením vozby na lodžské žel. dráze r. 1866. L., dříve pouze nepatrné městečko, zaujímá nyní přes 15 km^^ místní poměry (hluboké úvaly, jezera, bažiny) způsobily vsak, že na- byla tvaru obdélníkového zšiří 2—3 km a zďélí ok. 12 km, R. 1820 měla L. 799 obyv., r. 1840 již 20.150, r. 1893 149.889, r. 1895 210.110 a r. 1897 konečně 314.780 ob., z nej- větší části katol. Poláků, pak luth. Němců, 2idů, menším počtem pravosl. Rusů a j.; Loeb — Loewy. 253 r. 1895 bylo chrámů: 1 pravosl., 2 katol., 1 luther., 2 modlitebny baptistův a Morav- ských bratří, 3 synagogry. Ze škol jmenovati jest šk. obecné (4třídní), muž. a žen. gymn., vyšší průmysl, školu a kol. 40 soukr. škol; v městě jest 6 knihtiskáren, 6 knihkupectví, 3 divadla a j. Obchodu slouží pošta a telegr. úřad, vypravující ročně po 500.000 psaní a depeší; kromě toho telefon, koňská dráha (projektována okružní měst. dráha). Z tová- ren, jichž jest 300 asi s 30.000 dělníky a vý- robou za 50 milí. rublů, vynikají továrny na látky bavlněné (157) a vlněné (61), prá- delny na vlnu a bavlnu (po 18), továrny na látky hedvábné a polohedvábné, plátěné a konopné (po 5), barvírny (12), mlýny vodní i větrní (56), pivovary (4), strojírny átd. Z pe- něžních ústavů jsou vedle filiálky rus. státní banky největší místní obchodní banka (r. 1894 obrat přes 258 milí. rublů) a městský úvěrní spolek; kromě toho 5 soukromých bank, od- dělení rus. společnosti pro povzneseni ob- chodu a průmyslu a j. Stínem velikolepého průmyslu v L-i jest přílišná tamní úmrtnost, největší v rus. Polsku, zaviněná ohromnou spotřebou kam. uhlí (ok. 330.000 q denně), znečištěním veškerých vod továrními od- padky a vůbec hrubou nedbou o zdravotní potřeby; nemocnice jsou 2: městská a židov- ská (pro všecka vyznání), a zotavení dětí po- máhají poněkud feriální osady, zřízené v po- sledních letech. — l^óáiský Újezd, zří- zený v piotrkowské gubernii r. 1867, zaujímá plochou 939 km^ planinu, tvořící předěl řek Varty, Visly a Pilice. Řeky jsou celkem ne- patrné; půaa hlinitá, místy písčitá a kopčitá, jest namnoze bažinatá, s četnými blaty a je- zírky, neposkytujíc dostatek obilí, jež třeba dovážeti. R. 1880 bylo v Újezdě ještě okolo 1600 km} lesův, jež nyní jsou téměř vesměs vykáceny až na lesy státní. Kromě v L-\, Zgierzi, Konstantinově a Alexandrově jest v Újezdě ještě 50 továren (22 na bavlněné a vlněné zboží) ; venkovského obyvatelstva (bez měst) jest 138.013; ročně přibývá průměrně 7*77o- Hlavní zaměstnání jest zemědělství, chov dobytka a průmysl. IiOeb Isidore, spisovatel franc. (* 1839 v Soultzmattu [Haut-Rhin] — 1 1892 v Paříži), R. 1862 obdržel diplom velkého rabbína, byl pak v této hodnosti v St.-Etienně (1865), potom tajemníkem Alliance israélite univer- selle (1869], pak prof. žid. historie na isr. se- mináři v Paříži a od r. 1880 přednášel také na École des hautes études. Redig. »Bullet. de TAlliance israélitec a byl spolupracovníkem •Revue des études juives< a >Grande ency- clopédie*. Z četných jeho spisů dlužno uvésti: La situation des israélites en Turquie, en Serbie €t en Roumanie (Pař., 1877; anon.); Les Dog- gotoun (t., 1881); La controverse sur le Tal- mud souš saint Louis (t., 1882); Statuts des juifs ď Avignon ; La correspondance des juifs ďEspagne avec ceux de Constantinople (t., (1888); Tables du calendrier Juif {1SS6). Loéohe [loěš] n. Louéche (něm. Leuk), městečko a přední místo okresu t. jm. ve švýc. kantonu walliském, 2 km od stanice L. dráhy Bouveret-Brieg (Simplonské), 795 m nad mořem, má 1552 obyv., většinou katolí- kův. Odtud vede as tři hodiny cesty silnice divokým údolím, jímž protéká říčka Dula do Rhónu, k lázním loécheským (Louěche- les-Bains) s proslulými horskými prameny, z nichž nejteplejší, pramen Vavřincův (Lo- ren^quelle), má teplotu 50° C. Voda jest čistá, má chuť slaně nahořklou, bez zápachu, pů- sobí hlavně proti nemocem žaludku a chron. nemocem kožním. Lázně položeny jsou ve výši 1411 m n. m. v temné kotlině, obklo- pené vysokými vrchy (Gemmi 2329 m, Tor- renthorn 3003 m); proto podnebí jest drsné a proměnlivé, ale lázně působí jinak dobře. Mají 647 obyv., třikráte již bvly zpustošeny lavinami (1518, 1719 a 1758'). — Okres loěcheský vykazuje 16 obcí s 6541 obyv. (6521 katolík, 6508 Francouzův). von Icoeper Johann Ludwig Gustav, lit. hist. něm. (♦ 1822 ve Wedderwillu v Po- mořanech — t 1891 v Berlíně). Studoval v Heidelberce a v Berlíně práva, stal se r. 1876 ředit, soudního král. archivu. Zpra- coval a poznámkami opatřil Goetheova »Fau- stac pro Hempelovu » National litteratur* (Berl., 1869; 2. vyd. 1879), pak téhož »Dich- tung u. Wahrheit« a »Gedichte« (2. vyd. t., 1882—84; 3 sv.) a- vydal r. 1879 »Goethe's Briefe an Sophie von La Roche u. Bettine Brentanoc (t, 1879). Také pro výmarské vy- dání děl Goetheových upravil několik svazků básní a byl místopředsedou výmar. >Goethe- gesellschaftc. IiOeielius Johann, botanik něm. (* 1607 v Braniboru — f 1655 v Královci), byl pro- fessorem lékařství v Královci, zabýval se studiem květeny pruské a napsal hlavně: Flora prussica (Král., 1703; s 85 tab.). Loess viz Lóss. IiOew Hermann, zoolog něm. (* 1807 ve Weissenfelsu — f 1879 v Halle), vystudoval v Halíc, byl od r. 1850 ředitelem reál. šk. v Míq- dzyrzeczi v Poznani. V 1. 1841—42 podnikl s Kicpertem a Schonbornem cestu na Východ. Zabýval se soustavným studiem hmyzů dvou- křídlých a vydal hlavně tato cenná díla: Ho- rae anatomicae (Pozn., 1841); Dipterologische Beitráge (t, 1845—50); Neue Beitráge \ur Kenntnis der Dipteren (Berl., 1853—62); Be- schreibung europáischer Dipteren (Halle, 1869 až 1873; 3 sv.). Loewy Maurice, hvězdář (*15. dub. 1833 ve Vídni), studoval v rodišti a v Paříži, kde byl ustanoven r. 1864 astronomem při hvě- zdárně. R. 1872 stal se členem »Bureau de longitudesc, r. 1875 členem Akademie a řídí od té doby >Connaissance des tempsc, r. 1878 jmenován byl místoředitelem hvězdárny. Od r. 1894 jest předsedou pařížské Akademie věd. Práce jeho týkají se drah planet a vla- satic. refrakce, konstanty aberrační, telegra- fického určení délek, výpočtu rectascensí hvězd pro kulminace měsíce a délky a j. Také byl od něho sestrojen lomený aequato- reál {équatoréal coudé), kterým provedl nej- 254 Lofer — Lofoty. lepší fotografie měsíce. Práce jeho geodacti- cké a astronomické vydalo »Bureau dcs long.c (4 sv.^, dále obsaženy jsou ve zprávách Aka- demii ve Vídni a v Paříži. VRý, IiOfer, městečko v salcpur. hejtmanství zellském {Zeli am See), ve výši 639 m n. m., sídlo okr. soudu, má 458 oby v., pš., telegr.; letní bydliště. Iidfnnffen, město v neustadtském okresu badensk. kraje freiburského v Černém Lese, má 1125 obyv., poštu, telegr., zámek. Oby- vatelé živí se orbou. Ltfífler: 1) L. Gottfried Friedrich Franz, lékař něm. (* 1815 v Stendalu — t 1874 v Berlíně). Byl chovancem chir. lé- kařského ústavu v Berlíně, záhy vstoupil jako chirurg do vojska, s nímž vykonal vŠe-^ cka tažení pruských vojsk a dobyl si zásluh o zvelebení německého zdravotnictví vojen- ského. Napsal: Der Tod durch Ertrinken (1844); Die Zinkpraeparate (1844); Grundsátie u, Regeln fúr die Behandlung der Schusswun- den im Kriege: I. Auf d. Schlachtfelde, JI. Im Feldla^areth (1859) ; Zweck u. Bedeutung dauern- der Hiifsvereine fúr verwundete und erkrankte Krieger (1864); General- Ber icht uber den Ge- sundheitsdienst im Feld\uge gegen Dánemark i864(lS67yt Das preussische Militár-Sanitáts- wesen u. setne Reform nach der Kriegsfúhrung i866 (1868 a 1869). 2) L. August, malíř a ryj ec něm. (♦ 1822 v Mnichově — f 1866 t.). Byl žákem Jindř. Adama a Rottmanna a podnikl velké cesty po Itálii (1846 a 1856), pak po Východě (1849 a 1853), načež usadil se v Berlíně, Z přečet- ných jeho prací uvádíme: Jerusalem; Pal- mový" les u Kahity; Písková smršť na poušti \ šestero pohledů ze Sv. Země: Jerusalem, Be- tlehem, Damašek a j. (pro krále virtember- ského); Nalepeni Mojfíše (karton); Bůh pé- ruje se Eliášovi na hoře Oreb (karton); Zaliv Navarinskjř; Jezero Gene\aretské\ Athény \ Eleusinská iiinice; Chrám v Baalbeku; Kra- jina nilská a j. 3) L. Friedrich August, syn Gottfrieda L-a, lékař něm. (♦ 1852 ve Frankfurtě n. O.). Studoval ve Vircpurku a v Berlíně, působil pak po některý čas iako vojenský lékař, r. 1879 vstoupil do cis. zdravotního ústavu v Berlíně, kdež spolu s Kochem a Gaffkym provedl mnoho významných prací bakterio- logických a hygienických, r. 1886 se habili- toval a r. 1888 stal se prof. hygieny a dějin lékařství v Greifswaldě, kde dosud působí. Prací jeho a objevů je velká řada. Z nejdů- ležitějších bud\:cŽ tu uvedeny: desiníikování horkými parami vodními, immunisování krá- líků proti septichaemii myŠí, objevení bakt. malleu koní, červenky prasat, bacilla diftheric (1884), tyfu myšího (1891) spolu s určením methody k hubení myší a j. v. — Literární práce jeho uloženy jsou většinou ve sborní- cích Cis. zdrav, úřadu berlínského >Deutsche med. Wochenschrift«, v »Centralblatt f. Bak- teriologie und Parasitenkunde«, jejž spolu s Uhlwormem a Leuckartcm založil. Z nich sluší udati aspoň: Zur Immunitátsfrage (1881); Versuche ůherd. Verwendbarkeit heisser Wasser- dámpfe xu Desinfektions^ecken (1881)-, Áfiť theilungen uber die Entdeckung des Rot^baciU lus (1882); Experiment Studien uber d, kúnst- liche Abschwáchung der Milibrandbacillen durch Fůtterung (1884); Vorlesungen uber die ge* schichtlidie Entwickelung der Lehre von den Bakterien (Lip., 1887); Das Wasser und die Mikroorganismen (Jena, 1896; L díl, Handb. d. Hygieně, vyd. Weyl). Lomor-Badymno Leopold, malíř pol- ský (♦ 1830 v Rzeszowě). Vzdělal se ve Vídni u Waldmůllera, pak žil v Mnichově a v Pa- říži a jest professorem na umělecké škole v Krakově. Maloval obrazy z polských dějin a obrazy gcnrové. Z nich nejlepší jsou: Smrť Štěpána C\arnieckého i6'6S\ Návrat ^e Xl^j^^^t Květomluva \ Pan učitel. Lttfftz Ludwig, německý malíř (* 1845 v Darmstadte). Studoval na malířské akad. norimberské a mnichovské, kde byl žákem Diezovým. Jméno získal si genrem Prochá^ka^ za nějž dostal diplom na světové výstavě ví- deňské r. 1873. Později jmenován vedle Dieze professorem, r. 1893 ředitelem malířské aka- demie v Mnichově. L. jest genrista, volící si často náměty historické a biblické, jež do- vedné maluje ve slohu nizozemské a dolno- némecké školy (Dyck, Holbein) XVL a XVIL stol., jsa zvláště význačný v charakte- ristice osob historických. Důležitější jeho obrazy jsou: Lakota a láska (1879); Erasmus Rotterdamsky' ve své pracovně (král. museum v Štutgartě); Snětí Jírista (v pinakothéce mnichov., zlatá medaille mnichovská 1883); Sanebev^eti P, Marie (1889, v dómu frisin- ském); Čtouci stařena a j. IiOfln jest zásada C^H^^N^, vznikající suchou destillací četných derivátů benzo- lových. Krystallky sublimace schopné, ne- rozpustné ve vodě, rozpustné ve vroucím alkoholu neb etheru. OŠc. lAML, botanický skratek, jímž označen Pe- ter Lófling. IiOfley, mys, viz Františka Jos. Země. Ltffling Peter, botanik švédský (* 1729 v ToUforsbrugu — f 1756 na missionářské stanici Merecuri ve Venezuele). Byl žákem Linnéovým, jehož podnětem vykonal výzkum- nou cestu po Španělsku s bohatým výsled- kem. Podnikl pak cestu po Již. Americe, na níž mlád zahynul. Linné vydal jeho denník cesty španělské {Iter hispanicum^ Štokholm, 1758) a pojmenoval po něm rostlinný rod Loeflingia, IiOfb viz Drottningholm. Lofoty, též Lofody, souostroví norské na záp. straně poloostrova Skandinávského, v Sev. Ledovém moři, mezi 67'> 40' — 69® 21' s. š. a 11® 30' — 16® 15' v. d. Rozloha 6820 km^ s 37.000 obyv., 63 na 1 /fw*. Skládají se ze 2 skupin: z vlastních L-ot na j. a ze severní skupiny, zv. Vesteraalen. Větší ostrovy obou těchto skupin jsou: Hindó (2193 /rm*, 10.000 ob.). Langó (888 /fm«, 7000 ob.), Óst- Vaagó (728 itm\ 3720 ob.), Ando (594 /cm*, 2100 ob.), Vest-Vaagó (427 fcm*). Flag- Lofstá — Lóganiaceae. 255 stád a j. Od pevniny odděleny jsou L. Vest- fjordem, jehož největší šíř 12—80 km. Po- břeží jest skalnaté, srázné, vnitro ostrovů hornaté, alpského rázu, hluboce rozeklané v četné horské štíty, stěny, rokle. Na ně- kterých větších ostrovech, jako na Ando. jsou ve vnitru veliké bažiny. Ž vrcholů nejvyšší jsou Vaagekallan na Ost-Vaago (941 m). Hory jsou bezlesé. Nejúrodnější jest Alf6. Řeky JSOU krátké. Podnebí drsné, v celku podobné norskému; průměrná teplota -|-3*60°. Hlav- ním pramenem výživy jest rybolov, nejvíce loví se sleď střední jakosti na záp. pobřeží Vesteraalu a treska v červnu a v srpnu. Vedle rybolovu provozuje se chov dobytka, pro nějž jsou zcfe výborné pastviny. Ryby vyvážejí se do Španělska, Hollandska, Belgie a Švédska. Hlavními středisky obchodními jsou místa Kabelvaag na Ost-Vaag5 a Svol- vaer. Ruch lodní obnášel r. 1895 21 lodí o 18.109 ř, tresek vyvezlo se za 468.750 fr., dovezeno, hlavně uhlí a osadního zboží, za 357.750 fr. Obchod ovládají z největší části Anglie a Norsko. Dováží se h1. uhlí a osadní zboží. EAfa. Iidffta, Železárna u Dannemory (v. t.). ^oftuf, město angl. hrabství yorského, na vých. pobřeží, na trati ze Scarboroughu do Darlingtonu, má 6208 obyv. lH>ftiui Augustus William Frederik Spencer, lord, diplomat anglický (♦ 1817), čtvrtý syn druhého markýza z Ely. Byv vy- chován v Etonu a v Cambridge i počal svoji diplom, karriéru při vyslanectví v Berlíně, načež byl attachém ve Štutgartě, ve Vídni, v Mnichově, v Athénách, pak tajemníkem vysl. v Štutgartě a v Berlíně, r. 1858 vyslan- cem ve Vídni, r. 1860 v Berlíně, v 1. 1862 až 1866 v Mnichově a r. 1866 diplom, zástup- cem Anglie v Prusku a při Severoněmeckém buntu. R. 1871 stal se vyslancem v Petro- hradě, kdež účastnil se vynikajícím způsobem při jednání před rusko-tureckou válkou; od r. 1879— 85 byl guvernérem Nov. Již. Walesu. Napsal: Diplomatics reminiscences 1837 — 1862 (Lond., 1892, 2 sv.; 2. řada [1862—1879] t., 1894, 2 sv.). IiOg^ (angl.), přístroj nebo zařízení, jímž se měří rychlost lodi. Tu možno určiti: 1. Mě- řením hloubky vodní (Grundlog). Spustí se na zádi lodi olovnice a na ní označí se hloubka dna, zaznamená čas, kdy loď uvede se v pohyb, a šňůra olovnice se popouští. Za určitou dobu zaznamená se opět délka od- vinutého provazce, která pak jest přeponou, změřená híoubka odvěsnou trojúhelníka pravo- úhlého, z čehož se vypočte druhá odvěsna, dráha to, již loď urazila. Patrno, Že jenom v klidné vodě dostaneme hodnoty správné. — 2. Měřením na reelingu (zábradlí lodním), na němž jsou v určitých vzdálenostech známky. Pozorují se opět doby, kdy plovák, spuštěný do vody na přídě plovoucí lodi, mine tato znamení na reelingu. Z těchto dob možno opět vypočísti rychlost lodi. — 3. Přístroji, zakládajícími se na rozličných principech. Na zádi lodi spustí se do vody přístroj, opatřený horizontálným hřídelíkem, na němž jest upev- něno několik křídel. Z tohoto hřídelíku pře- vádí se pohyb šnekem na vertikálný hřídelík a odtud ozubenými soukolími na ručky, uka- zující počet otáček. Pohybuje-li se totiž lodV koná voda relativný pohyb nazad, naráží na nakloněná křídla, otáčí jimi a nahoře ukáži ručičky počet otáček za určitou dobu. Ke každému přístroji náleží empiricky určená stupnice, z níŽ vyčísti lze rychlost, známe-li počet obrátek za jistou dobu. Všechny do- savadní způsoby mají vadu, že udávají rych- lost průměrnou za čas pokusu. Rychlost okamžitou lze však stanoviti přístrojem,, který založen jest na principu hydraulického vztlaku. Jest to vertikální rourka, dole za- hnutá v pravém úhlu, otvor obrácen jest proti pohybu lodi. Pluje-li loď, odtéká voda na zad a způsobuje tím hydraulický tlak, kte- rým stoupne voda v rource nad okolní hla- dinu. Čím větší rychlost, tím vyšší stav vody v rource; z něho možno souditi na okamži- tou rychlost lodi. — 4. Obyčejný způsob: Opatříme si na hladině pevný bod, od něhož se dráha lodi měří, a to tak, že do vody zapustí se trojhran dřevěný, jenž na jedné straně se zatíží; proto postaví se vždy do svislé ro- viny. Provazec měřicí rozplete se na konci na tři díly, z nichž každý připevněn jest k jednomu rohu trojhranu. Svou značnou plochou způsobuje ve vodě odpor daleko větší než šňůra měřicí, která se odvinuje s kotouče; nezmění tudy Shran svého místa. Z délky odvinuté šňůry za jistou dobu určí se rychlost lodi, jež udává se v uzlech {Kno- ten) zai hodinu. Nsmk. ILogaA: 1) L. John, básník skot. (* 1748 — t 1788 v Londýně), byl až do r. 1773 kaza- telem evang. církve, ale vzdal se úřadu a za- býval se výhradně literaturou. Vydal básně M. Bruceovy {1770), pak Hymny \ Ode to the- Cuckoo (1770); svazek básní Póems (1781, 2. vyd. 1805 s biografií). Nejlepší dílo jeho je tragoedie Runnamede, 2) L. William Edmond, geolog kanad- ský (* 1798 v Montrealu — f 1875). Vzdělal se na universitě edinburské, byl s počátku obchodníkem v Londýně, pak správcem dolů ve Walesu. R. 1841 prozkoumal uhelné doly v Sev. Americe a podal o tom zprávu geol. spol. londýnské, r. 1842 postaven v čelo geol. výzkumu Kanady, byl pak horlivě vědecky činným, podával o tom zprávy, vydal geol. mapu Kanady (1864 — 65) a založil stolici geo- logie na universitě v Montrealu. XiOS^nakl, hora ve vrchovišti řeky Kur- dŽipsu s nejlepšími horskými pastvisky v ce- lém kubánském kraji v rozloze přes 8300 ha. Nejvyšší vrcholky dosahují 2400 m n. m. Loganlaoeae, dopěrákovité, Čel. rost- lin 2děložných srostloplátečných, obsahující byliny, kře nebo stromy s listy vstřícnými, zřídka přesleněnými, nedělenými. Pravidelné, obojaké nebo pometáním 2(iomé květy jsou 5 — 4- nebo mnohočetné a skládají úžlabní n. konečné dichasie nebo vijany a strbouly. Kalich má buď zvonkovitou trubkoi nebo jest. 256 Loganovskij — Logarithmus. až ku zpodině rozdélený. Koruna jest v pu- penu buď střechovitá nebo chlopnitá nebo svinutá, obsahujíc v trubce nebo v jícnu ve- tknuté tyčinky s krátkými nitkami a do vnitř obrácenými prašníky. Semenník jest 2 — 5- pouzdrý s četnými vajíčky na přehrádkách. Plod jest buď 2chlopni tobolka nebo bobule a peckovice obyčejné s hojnými bílkem opa- třenými semeny, L. čítají asi 350 druhů skoro vesměs tropických; pouze některé jsou v mír- nějších končinách Ameriky, Austrálie a Afriky. Dle Benthama a Hookera rozdělují se v pod- čeledi Gelsemieaey Euloganieae (s pověstnými rody Strychnos a Spigelia) a Gaertnereae, Děd. Log^aAOTSklJ Aleksander Vasiljevič, znám. ruský sochař (♦ 1812 — f 1855 v Mo- skvě), vstoupil r. 1821 na petrohrad. uměl. akademii, kdež byl jeho učitelem V. Děmut- Malinovskij. Za své úspěchy tam obdržel malou a dvě velké stříbrné medaille i titul umělce s malou zlatou medaillí za reliéf: Hektor \astihl Parida v lofnici Helenině^ zů- stal však ještě 2 léta na akademii, načež vy- staviv sochu Ruský- jinoch hraje svajkou v fe- le^yiý kruh byl poctěn velikou zlatou me- daillí, jež dala mu právo na útraty akademie žíti v cizině. Zmíněná socha byla s jinou so- chou podobnou N. Pimenova (Jinoch hraje v kostky) uvítána nadšenými verši Puškino- vými jako slibnÝ a silný jev pravé ruské práce umělecké. L. žil pak nějaký čas v Římě, kde vytesal mramorovou sochu Abhadona pro careviče, později care Alexandra II. Nikolaje- viče, a skupinu: Kijevský- mladík a řeka Dněpr, za kteréž práce stal se r. 1844 členem Aka- demie. Navrátiv se r. 1845 do vlasti vytvořil v Petrohradě pro chrám sv. Isáka dva re- liéfy: Povra\děn{ mláďátek a Anděl \jevuje se pastýřům. Hlavní jeho práce jsou v Moskvě na vnějších stěnách chrámu Krista Spasitele. IiOgaiUiport [lógenspórtj, hlavni město hrabství casského v sev.-amer. státě Indiáne, 110 km sev. od Indianopole, nad řekou Wa- bashem, na křižovatce drah, má 13.328 ob.; soud, nemocnice, vyšší škola, výroba zboží dřevěného, veliké dílny železniční, obchod s obilím, vepřovým masem a s dřívím hl. topolovým a ořechovým. IiOg^aoed jest metrům smíšené (jhixtov), spojující v témž kolu stopy rozličných druhů (yevTy). Tak bývají spojeny trochaie s daktylv a iamby s anapaesty. Aby byl zachován jed- notný rhythmus, musí býti vyrovnány troj- dobé a čtyřdobé stopy tempem (áycoyr/) tak, že stopy sice zůstanou ve svých yíV/y, ale bud*to urychlí se tempo daktylů, nebo uvolní se tempo trochaiů. L. je nanejvýš hexapodií. Dle místa a počtu stop čtyřdobých nabývá I. rozmanitých forem; v témž kolu nejsou však nikdy stopy čtyřdobé odděleny trojdo- bými, ač mohou — vyjímajíc daktyl z posled- ního místa — býti na kterémkoliv místě kola. Lopaoedická kola o jedné stopě čtyřdobé slují l-y v užším smysle a mají též zvláštní názvy, jako glykoneie, ferekrateie atd. Sestupná kóIa logaoedická o více daktylech, jimi počínající, nazývají se logaoedické daktyly. V l-ech přicházejí všechny druhy katal(''xe. Rozvedeni a zvláště stažení vylou- čeno ze stop čtyřdobých. Irrationální délky na místě krátké (áXoyoff %q6vo^) v trojdobých stopách volně se užívá. Vlšk. Logarithmioká křivka (logistika), transcendentní křivka, jež má v soustavě pravoúhlé rovnici « Y = be N y ^ a > n AP==P Log 9 P * 9 a * p Pro čísla zvláštní tedy platí vztahy: 2^ = 2 3» = 3....10' = 10 2»=:4 3*«9.... 10^ = 100 2» = 8 3» = 27 . tudíž: atd. atd. Logí2 = l LogjS^l Log jj4 «= 2 Log j9 « 2 . . . Log ^olOO = 2 Log j8 = 3 Log j27 = 3 . . Log ,olOOO = 3 atd. atd. atd. Soustava všech Čísel spořádaných podle přirozené řady a jich I-mu (čísel 1, 2, 3... a Log 1, Log 2, Log 3 . . .) sestavených oby- čejně v přehledné tabulky a pro stálý, určitý základ ° čísla kladná od O do + oo. Z toho zároveň je zjevno, že l-my čísel kladných vyplňují celou řadu čísel reálných a že l-my čísel záporných v sou- stavě základu kladného a většího než 1 ne- mají místa v řadě Čísel reálných (jsou to pak čísla soujemná). Z nesčíslného množství možných soustav logaríthmických užívá se jen dvou, a to sou- stavy briggícké čili dekadické, jež ma- jíc základem Číslo 10, které je také základem číselné soustavy naší, hodí se nejlépe k vý- konům počtářským, a značíme l-my této sou- stavy prostě log\ pak (zvláště ve hvězdářství) soustavy l-mů hyperbolický ch, jichž zákla- dem je číslo nedopočetné e = 2*718281828 . . ., čili součet nekonečné řady 11, 1 , "^ 2 ■^2.3"^2.3.4'^"- Šlovou také přirozené l-my (l-mz nátura- les) a značí se písmenem /. Poněvadž, jak lze Ott&v Slovnik Naučný, sv. XVI. 2o 3 1900. dokázati, l-my rovných čísel ve dvou sou- stavách logarithraických jsou v poměru stá- lém, můžeme snadno I. soustavy dekadické pře- vésti na I. soustavy hyperbolické a naopak. Je-li iV=slO, rt =» 10, *=aď, pak jest: Log f>iV / 10 _ / 10 _ ^^ Log aN *" log 10 ■" 1 ~" 2-30258509 . . . = m, veličina stálá, míra č. modulus soustavy l.M přirozené, tedy obecně . .- /. A/=mlog.V; Lo g gN __ log 1 __ 1 Log~bN "" /. 10~ ~ =« m, a odtud *) /. 10 0-43429448 . . . = fi, míra č. modulus soustavy dekadické, tedy obecně —y-rr- = ř*i log M= ^l. \í. Jak vypočítati l-my dekadické? Methody k tomu cíli vedoucí jsou rozmanité, elemen- tární i vyšší, a dlužno především pamatovati, že 1. l-my úplných mocnin základu jsou čísla celá. Ježto 10««1, 10^ = 10, 10» = 100 atd., jest vždy log 1 = 0, log 10 = 1, log 100 = 2 atd. Také l-my čísel 0*1, 001 . . . Jsou čísla celá, sice záporná, a to logO-l«— 1, log 0-01 = —2, log0001 = — 3 atd., poněvadž 10-x = ~==0-l, 10-« = — ^ = 001 atd. 2. L-my čísel racionálních, která nejsou úpl- nými mocninami základu (čísla mezi 1 a 10, 10 a 100 atd.), jsou čísla irracionálná a sklá- dají se potom z čísla celého a zlomku (de- setinného). Číslo celé slově charakteristika (znak řádový), zlomek pak mantissa (dopl- něk). Rozeznávání toto zavedl J. Newton r. 1668. Mantissu vŽdy nutno vyhledati v ta- bulkách logarithmických, kdežto charakteri- stiku najdeme dle těchto pravidel: a) Pro všecka čísla, která jsou větší než l,jcst charakteristika o jednotku menší, než obnáší počet cifer čísla celého, tedy pro číslo jedno- ciferné O, pro dvouciferné 1, trojcifcrné 2 atd., na př. charakteristika l-mu čísla 23456 jest 4, čísla 23*456 však 1, stejně jako čísla 23. Rovná se tedy charakteristika ukazovateli řádu nej- vyšší platné číslice, ale mantissa závisí na obrazci číslicovém, a pokud nemění se se- stavení platných číslic, nemění se mantissa. Na př. log '3456 =- 3-53857 log ^345600 = 5-53857 (poněv. log 345600 « log 3456 + log 100, viz níže) log «3456000 = 6-53857 log 34-56 = 1-53857 atd. b) Charakteristika pravého zlomku je zá- porná, při čemž píšeme ji na rozdíl od kladné za mantissu, na př. log 0-3456 = 0-53857 — 1 —3 log 0-003456 = 0-53857 — 3 Lze tedy také říci, že záp. charaktcrislika 17 258 Logarithmus. udává počet null v levo od první platné Čí- slice pravého zlomku desetinného. Mantissa l-mu je vždy kladnou a všeobecně nesměr- nou. Často přidává se l-mům pravých zlomků charakteristika — 10 a při tom ovšem i pří- slušná charakteristika kladná, na př. log 0-259 = 9-41330 — 10, při čemž často — 10 se vynechává, jako při l-mech funkcí trigonometrických. Tabulek užíváme trojím způsobem: 1. k da- ným číslům vyhledáme l-my; 2. k daným l-mům vyhledáme číslo příslušné; 3. počí- táme s l-my. Číslo dané nebo číslo, jež k da- nému l-mu dlužno vyhledati, slově numerus logarithrni (num. log.; a je tedy num, log. 0-30103 « 2, poněvadž log 2 = 030103. Vyhledávání l-mů z daných čísel a čísel k daným l-mům zá- visí na zařízení příslušných tabulek a bývá z pravidla vysvětleno v jich úvodě nebo v knihách učebných, k nimž tabulky jakožto pomůcka byly sestaveny, a proto omezíme se jen na stručný výklad počítání s l-my. To zakládá se na pravidlech platících pro užívání l-mů vůbec, a platí tedy: 1. I. součinu rovná se součtu l-mů jednotli- vých činitelů. Když am=:3/, ťi« — N, oF^P, jest Log hí = m, Log iV«» m, Log P=/> odtud ^ Am^n^m^MNB', Log MNP=:m -4- w + ;? s=s Log M -f Log N -f Log P. Na př. uí = 345 X 7-65 X 43-21, pak log 345 = 2-53782 log 7-65 = 0-88366 log 43-21 = 1-63558 log a: « 5-05706 X = 1.14042. 2. L. zlomku (podílu) jest roven rozdílu l-mů čitatele a jmenovatele. Log — = Log M — Log N\ na př. ^ i^ ^ * * 11 log 42 log 11 - (log 2 + log 3 -f log 7). 3. L. mocniny jest roven součinu z moc- nitele a l-mu mocněnce. Log 3/* = Mog *V, na př. 576 , 2».3*.4» log = log 1225 "'^ 5».7» 2[log 2 + log 3 -f log 4] — 2[log5 + log7]. 4. L. odmocniny jest roven l-mu odmoc- něnce lomenému odmocnitelem (jest prav. 3. pro mocnitele lomeného). ^^ j^ -^ Log \.\/ = Log -^ = y Log M, Tím způsobem proměníme násobení ve sčí- tání, dclcní v odčítání, zmocnění v násobení, odmocnění v dělení. Počítajíce pak s l-my řídíme se pravidly o číslech dekadických vůbec platnými, jen dlužno pamatovati. Že mantissy jsou všeobecně neúplnými čísly de- setinnými, arci opravenými; abychom tedy nedošli výsledků nepravých, počítáme pokud možno a třeba skrácenč nezapomínajíce, že poslední číslice ve výsledku jest obyčejné kolísavá. Také dlužno dbáti, aby počítání nebylo prováděno s větším počtem míst de- setinných, než toho vyžaduje povaha úkolu. L-my pětimístné stačí v největším poČtu pří- padu, zhusta i čtyřmístné, aČ pro přesnější výpočty užívá se i sedmimístných. Zvláště pak dlužno pamatovati při počítání s l-my: 1. Spojíme -li několik l-mů, měj výsledek to- liko jedinou charakteristiku, na př. log x« 5-73459 + log v = 0-35947 — 3 6-09406 — 3 == 3-09406. 2. Je-H při odčítání l-mů menŠenec menší menšitcle, zvětšíme charakteristiku jeho tak, aby hodnotou převýšil menšitcle, ale zároveň odečteme tolikéž jednotek, kolik jich bylo přidáno, na př. místo 1^^ *. í 2-34567 '.^^^ 4-34567 — 2 log X = 0-88889 — 2 3. Hledáme-li I. zlomku obyčejného, pro- měníme jej často s prospěchem ve zlomek desetinný, zvláště není-li čitatel mnohocifcrný a je-li jmenovatel číslo 2, 4, 5, 8 . . . (obecné 2« . 5«). 4. L-my dělíme jako zlomky desetinné: má- me-li děliti číslem celistvým I. se záp. cha- rakteristikou, která není číslem daným děli- telná, zaměníme ji na číslo dělitelné, na př. , 0-34568 — 2 1-34568 — 3 log^ = 3 = ■ -3 = 0-44856 — 1. Zhusta vyhneme se odečítání l-mů tím, že užijeme t. zv. doplňku (contplemeutum), který doplňuje druhý I. na 10; proto slově také cologarithmus (clog). Platí tedy log a -j- clog a = 10. Dle toho lze počítati: log X = log a -\- log b — log m — log n — log p = log ^ + log * — (10 — clog m; — (10 — clog ří) — (10 — clog p = log a -[- log b -j- clog m + clog fi -\- clog ;? — 30 t. j, místo abychom odčítali l-my, přičítáme jejich doplňky, ale ve výsledku zmenšíme charakteristiku o tolikrát 10, kolik doplňků je v součtu. Veliký význam l-mů je tedy zřejmý, zvláště při počítání s čísly velikými a při počtech složitých, tak Že se Imy ušetří valně času i námahy, jen že užívání jich ještě daleko není tak rozšířeno, jak by toho l-my zasluhovaly. Zárodek objevu l-mů sluší hledati přede- vším v oboru řad geometrických, zejména v porovnávání exponentů představujících arithmetickou řadu s hodnotami příslušných členů, jakéž shledáváme již u Jindřicha Grammatea (1518), pak u Petra Apiana (1527) a Martina Stifela z Esslinku Logatec — Logeion. 259 (1544V, s druhé strany v upravování tabulek OTO funkce goniometrické, jakéž počátkem XVII. stol. ivláŠtě pro potřeby hvězdářské sestavoval John Napier, který stopoval ja- kost proměny sinusu 90® ubývajícího v geom. progressi, postupuje-li na poloměru v arithm. progressi, a nazýval napřed »Numerus arti- ficialis«, co později opatřil slovem »!.< z ře- ckého Xóyov dgid-fióg, (Viz jeho Mirifici Loga- rithmorum Canonis Descriptio, ejusque usus in utraque Trigonometria ut etiam in omni Logi' stica Mathematica, Amplissimi^ facillimt et ex^ peditissimi expUcatio. Autore ac Inventore Joanne Nepero^ Barone Marchistonii etc, Scoto^ Edinburk, 1614. V knize této je sice návod, jak tabulek používati, ale nejsou uvedeny důvody, proč se tak vypočítávají. Kdyby se jimi měl určiti I. celého čísla, musilo by se toto pokládati za sin nebo za tg nějakého úhlu. V 1. vyd. pořízeném od syna Napie- rova Roberta udán již návod, jak se tabulky ty vypočítaly; pak J. Kepler |1624| a Benj. Ur sin i (Trigonometria cum magno Logarith- morům Canone, Kolín n. R., 1625). Prvním směrem dopracoval se tabulek logarithmi- ckých Jost Bůrgi, počtářský pomocník Keplerův ve službě cis. Rudolfa II., který měl přímý úmysl vynalézti tabulky, jimiž usnadňuje se násobení, dělení a mocnění s odmocněním, a vydal Aríthmetische und geo- metrische Progress-Tabulen, sambf grúndlichen Unterrichtf wie solche niAt\Hch in allerley Rech" nungen \u gebrauchen und verstanden werden soli (Praha, 1620, u Pavla Lessena), v druhém pak J i n d ř i ch B r i g g s (v. t.), kteráž po smrti Napiera, dospěvšího taktéž k základu 10, uvedl Umy ve spojení s decimální soustavou. Me- zeru od 20.000—90.000 vyplnil pak r. 1628 Adrian Vlacq spisem Arithmetica logarith- mica sivé logarithmorum chWades centům . . . una cum canone triangulorum (Goudae). O upra- vení tabulek logarithmických získal si zvlášt- ních zásluh Slovinec Jiří V ega, který na základě spisu Vlacqova vydal r. 1794 v Lip- sku Thesaurus logarithmorum completus^ z je- hož přehojného materiálu již před tím r. 1783 byl vydal Logarithmisch-trigonometrische Ta- feln, jež později vydávali v Berlině Hiilsse a Brenicker a jež jsou dosud nejlepšími tabulkami log. sedmimístými. Nejúplnější ta- bulky log. byly sestaveny na rozkaz republi- kánské vlády francouzské. Vedením Pro- nyho pracovalo 7—8 mathematiků a 60 až 80 počtářů, aby sestavili l-my čísel 1 — 10.000 na 19 míst a od 10.000—200.000 na 14 míst desetinných, pak sinusy pro jednotlivé deseti- tisíciny kvadrantu na 25 míst a l-my sinusů pro jednotlivé stotisíciny kvadrantu na 14 míst. L-my tyto však nebyly uveřejněny a teprve r. 1824 věnoval jim Prony aspoň stručnou zprávu. Jakožto pozoruhodný podnik dlužno zde ještě uvésti spis Steinhauserův Hilfs- tafeln \ur práci sen Berechnung \wan\igstelliger Logarithmen :(u gegebenen Zahlen u. d. Zahlen \u 20stelligen Logarithmen (Vídeň, 1880) a Fi- lipa Kořalka Méthode nouvelle pour cal- culer rapidement les logarithmes des nombres et pour trouver les nombres corref^pondents aux logarithmes etc. (Paříž, 1851). L-my řečené Gaussovy čili l-my součtové a rozdí- lové jsou tabulky, jichž užívá se k pohodl- nějšímu výpočtu log (ti + b)^ jsou-li známy \oga a logi. První uveřejnil je Ital Leonelli r. 1803, ačkoli teprve Gauss (1812) uvedl je v širší známost. Rozmanitých tabulek vyšlo dosud skorém 600, 3- až 102místých. U nás nejrozšířenější jsou Kapesní tabulky logarith- mické, jakož i jiné důležité tabulky pomocné, jež upravil dr. F. J. Studnička, a tabulky Jelínkovy (obé 5místé). — Srv. Dr. F. J. Studnička, Výklady o funkcích monoperiodi- ckých (Praha, 1892); HejzUir, O prvních de- skách logarithmických (>Časopis pro pěst. mathem. a fys.€, Ilf., str. 49); Gúnther, Ver- mischte Untersuchungen zur Geschichte der mathem. Wissenschatt. Kap. 5. (Lip., 1876). IiOg^ateo ^něm. Loitsch): L. Gorenji a L. Do len ji {Ober- u. Unter- Loitsch), obce a sídlo okr. hejtmanství a okr. soudu logate- ckého v Krajině, na trati Lublaň-Terst; 1124 a 1709 ob. slovinských, pš., telegr. — Loga- tecké hejtmanství má plochu 1208'66 /cm* a 40.273 ob. slovin. (19.568 muž. a 20.705 žen.) v 17 obcích s 218 osadami a 3 soudní okresy: logatecký, idrijský a ložský. von Log^n Friedrich, svob. pán, epi- grammatik něm. (* 1604 ve Slezsku — f 1655 v Lehnici), vydal pod anagrammem Salo- mon von Golau: Zweihundert teutscher Reimsprúche (Vratisl., 1638) a Ueutscher Sinn- gedichte dreitausend (t., 1654), jež došly však ocenění až ve výběru, jejž obstarali Lessing a Ramler r. 1759. Stručnost, říznost vtipu, jadrná dikce, ostré pointování řadí L-ovy epigrammy k nejlepším. Nové úplné vydání pořídil G. Eitner (•Bibliothek des Stuttg. litterar. Vereins«, Stutg., 1872), jenž výběr vydal v » Deutsche Dichter des 17. Jahrh.« (Lipsko, 1870, 3. sv.). Log^book [-búk] viz Denník lodní. Loge [lóž], franc, viz Lóže. Log^ée [lože] Désiré Frangois, malíř franc. (* 1823), byl žákem Picotovým, malo- val s počátku výjevy ze starověkého života, pak obrazy náboženské a historické. Nejlepší díla jeho jsou: Smrt malíře Zurbarana (1850); Maliř Lesueur u kartusidnů (1855); Sv. Alž- běta francouzská umý-vd febrdkům nohy (1865) ; Anděl s kadidlem (1876); Svíčka obětovaná Ma- donně (výjev z XIII. st.; Luxcmbourg, 1877) a fresky na chrámech sv. Petra a Pavla v Saint- Quentině, sv. Klotildy a Nejsv. Trojice v Pa- říži. IcOgeion {Xoyťiov), u Řeků původně tri- buna řečnická, jaká při shromážděních lidu bývala zřizována na agoře nebo v divadle, pak jeviště maloasijských divadel a jeviště divadla římského. Řecké divadlo dob klassi- ckých a doby hellénistické nemělo dle pře- svědčivých vývodů Dórpfeldových a Rei- schových jeviště, nýbrž herci hráli s chorem zároveň v orchestře (v. Divadlo, str. 638). Někteří učenci (Robert a j.) uznávají však jeviště již pro dobu hellénistickou, jiní (Noack 260 Logtment — Logika. ve >Philologu«, 1899, str. 23) aspoň pro pozdní dobu hellénistickou. Vý. IiOg^ement [ložman], franc, byt, obydlí, příbytek; ve voj. iSkryt, příkop, strou- ha, ohrazení již nalezené nebo teprve učí- něné pro střelce buď při útoku na uhájení a opanování místa oblehatelem dobytého ve hradbě, tvrzi, pevnosti a pod., nebo při brá- nění jistého obvodu před opevněním, aby útočník byl zadržen v postupu svém již ze značnější vzdálenosti. FM. IiOgsriA [lodžal, ital., slově každá síň, která jest uzavřena obloukovým poslupím, af již jest se všech stran volná, nebo jednou neb až třemi stranami k nějaké budově nebo její části připojena, jako na př. L. de' Lanzi ve Florenci, chovající skvostné skulptury, ve- řejně na obdiv vystavené, nebo podle této napodobená I. vojevůdců v Mnichově, nebo I. v paláci Valdsteinském na Malé Straně v Praze, nebo I. Národního divadla v Praze, I. při letohrádku královny Anny (v. Archi- tektura tab. XII.) a j. L, slově též loubí poslupím polozavřené při stěně některého domu, nebo celého ochozu domů, která jest význačnou ozdobou přízemních ochozů středo- věkých, obvykle loubí nebo podloubí na- zývaných, jaké vídáme často na náměstích starších měst čcskéch, na př. v Praze, v Do- mažlicích, Jičíně, Litomyšli a j., které i v novo- dobém stavitelství zhusta se napodobí, na př. ve Vídni u t. zv. domů arkádových poblíže nové radnice. Srv. Arkáda. L. vyskytuje se též jako chodba polokrytá, nebo v poslu- pích skleněnými stěnami zapažená v někte- rém patru budovy (na př. l-ie Raffaelovy ve Vatikáne, l-ie Corneliovy, pinakotheky v Mnichově, v nádvoří zámku jindřicho- hradeckého nebo kacerovského, v nádvoří Týnského dvora v Praze a j.). Též okno bo- hatě vyvinuté, z několika dílů sestávající, jaká často bývala upravena na palácích ve význač- ném patře, slově I. Nejčastéji shledáváme se s podobnou úpravou l-ie v Benátkách (viz Architektura tab. XI.) a tento způsob na- podobí se též u význačných budov v novo- dobém stavitelství. Vzhledem ku pohodlí, po- něvadž místo za oknem nachází se v závětří, užívá se l-ií též zhusta u domů rodinných, u vili atd. Fka. van Log^hem jlochemj Martinus Gcsi- nus Lambert, básník nizoz. (♦ 1849 v Lejdě). Studoval v Lejdě literaturu, pak práva, byl v I. 1873—77 prof. na gymnasii v Goesu a usadil se po té v Amsterdame jako advokát. Od r. 1883 zabývá se výhradně žurnalistikou a literaturou. Od r. 1894 je režisérem am- sterdamského divadla. Vydal (pod pseud- onymem Fiore della Neve) výpravnou bá- seň Eene liefde in het Zuiden (Láska na jihu; Sneek, 1881), jež měla velký úspěch a do- čkala se několika vydání. Stejně oblíbeny jsou jeho básně: Liána (t., 1882); Van een Sultáne (t., 1884) a Walter (Amsterd., 1892). Prosou napsal román Viktor (t., 1888) a sbírky novcll Blond en Blauw (t, 1888) a Panaché (L, 1892), vynikající výtečnou charakteristi- kou osob. Rediguje časopis »Nederland< a přeložil »Meine Ruhc od Carmen Sylvy (Sneek, 1886); mimo to sepsal několik textu operních, dílem také německy. IiOgloký (řec), vyhovující požadavkům lo- giky (v. t.); soudný; pojmově správný. XaOgier [ložjé] Johann Bernhard, hu- debník něm. (* 1777 v Casselu — f 1846 v Londýně), přišed r. 1805 do Anglie usadil se v Dublině jako učitel hudby, r. 1822 k vy- zvání pruské vlády odebral se do Berlína, vycvičil několik učitelů ve své hud. methodě, afc po třech letech vrátil se do Londýna. L. iest vynálezcem ch i rop I as tu (v. t.) a zvláštní methody, podle které možno cvičiti ve hře na piano několik žáků současné. Se- psal System der Musikwissenschaft (Berl., 1827). IiOglka (z řec. Xoyt^Kfj, totiž téxvrj) jest nauka o poznáni lidském, t. j. o správném (pravdivém) myšlení. L. jest jednak uměni, jednak theorie či věda, jakž to obé v řeckém ponětí tf^i"? bylo shrnuto a neodlišeno. Přece však každé umění zakládá se na jistém vě- dění a věda jest jen zdokonalené, spraco- vané a spořádané vědění; protož i doved- nost či umění logicky mysliti vyžaduje jistého vědění logického a theorie l-ky (a v tom smysle rozumí se dnes obyčejně slovu I.) jest jen vědecky spořádané vědění o pod- mínkách a vlastnostech správného či pravdi- vého myšlení, vědění, které jest abstraho- váno z podmínek a vlastností: 1. skutečných správních myšlének; 2. z podmínek a vlast- ností skutečných véd; 3. z podmínek a vlast- nosti celku poznání lidského. Tím vším jest spolu řečeno, že, zná-li kdo theorii l-kv, nemusí proto ještě také vskutku a pokažaé logicky mysliti. Správné myšlení jest činnost umělecká, I. jakožto uměni jest věcí přiroze- ného nadání, pilného cviku v myšlení a jen nepřímo podporována jest theorii l-ky; na- opak, aby došlo vůbec k theorii l-ky, musí tu býti již jisté skutečné výtvory správného myšlení, a z těchto výtvorů jest theorie l-ky abstrahována (»jakožto obsažená v nich<). Jednajíc o myšlení I. má do jisté míry spo- lečný předmět s psychologií, avšak liší se od ní rozsahem svého předmětu i stanoviskem, s něhož jej spracovává. Kdežto psychologie nemá za předmět jen myšlení, nýbrž veškeré žití duševní, I. obírá se jen myšlením; avšak ani tento předmět, společný částečně, nespra- covávají obě nauky stejně: kdežto psycho- logie snaží se popsati a vývoj jeho vyložiti, I. zkoumá myšlení jen se zřetelem k jeho správnosti a pravdivosti (resp. nesprávnosti a nepravdivosti), zkoumá, kdy a jaké myšlení vyvolává v nás provázející je cit pravdivosti (resp. cit protivný). Toť tak řeč. »norma- tivní« ráz l-ky, kterým liší se od psychologie a který sdílí s aestnetikou a ethikou. Z po- měru k společnému předmětu patrno, že I. předpokládá znalost podmínek a vlastností jistých jevů psychických, které shrnujeme slovem >myšlcni€, ale nepřesno jest, pravi-li se, že 1. »zakládá se« na psychologii anebo že jest jakousi »spcciální psychologií*. Logika 261 Rozdělení l-ky jest obsaženo v poda- ném vymezení jejím. Lidské poznání jest ce lek skládající se z jednotlivých poznatků čili správných (pravdivých) soudů. Proto první a základní oddíl l-ky (prv osloví) obírá se poznatky, t. j. podmínkami a vlastnostmi správných (resp. nesprávných) soudů. Sou- bor poznatků, týkajících se společného před- mětu, soustavně spořádaných, slovo věda, a proto druhý oddíl l-ky (védo sloví, anebo a potiori zvan^ často naukou o methodě) jest obecná theorie vědy čili stanoví pod- mínky a vlastnosti vědy, vědeckého badání i pořádáni poznatků ve vědu. Konečně sou- bor všech věd a veškerých poznatků lidských skládá to, co zoveme »poznáním vůbec«, a proto třetí oddíl l-ky jest poznatkosloví (theo- rie poznání) čili no etika. Jednotlivé tyto od- díly člení se dále zase podle povahy speciál- nějšího předmětu svého. Analysa soudu vede kjeho (logickým) součástkám, pojmům, syn- thesa soudu (soudy o soudech) k úsudku (v širším slova smysle), a proto prvosloví lo- gické dělí se v nauku o soudech, pojmech, úsudcích. Při spracování prvosloví největší opatrnosti jest potřebí, aby ncmísilo se hle- disko a analyse logická s analysí a hlediskem grammatickým. Myšlénky své totiž člověk (aspoň člověk jistého věku a vzdělání) téměř napořád odívá rouchem mluvy a také v tomto rouchu slovním je pravidelně podrobuje úva- ze; i není snadno úplně vymaniti se z vnější této slupky myšlenkové, která brzy se sho- duje, brzy rozchází se více méně s vlastním myšlenkovým jádrem, a ne nadarmo bylo řečeno: > Logica, cave grammaticam!« — Znaky či vlastnosti vědy (proti vědění »ne- vědeckému«) jsou co možná největší přes- nost, úplnost a spořádanost poznatků. Prav- divost poznatků, které mají ve vědu býti pojaty, musí býti zajištěna — odtud partie vědosloví: kritika či apodeiktika neboli nauka o důkaze — , soubor dosavadních po- znatků musí býti co možná rozhojňován — heuristika či nauka o pozorování a ba- dání — , konečně soubor poznatků dotud na- bytých musí býti pořádán, jednak aby vy- svitl jejich vzájemný poměr a patrnými staly se dosavadní mezery v poznání vědeckém, jednak aby naukový obsah vědy mohl býti zapamatován, rcsp. s jinými lidmi (žáky, adepty védy) sdělován. Vede proto tento poslední znak vědy k stanovení dvou od- dílů vědosloví: systematiky (nauky logi- cké o spořádání poznatků dle vnitrné jich souvislosti bez zřetele k nějakému subjektu přijímajícímu poznatky vědy) a didaktiky (logické nauky o spořádání poznatků za úče- lem vštěpování jich >žáku«, t. j. člověku, který chce seznati jistou vědu), i vysvětluje se jen historickým vývojem a praktickými důvody, že didaktika bývá pravidelně spo- jována s paedagogikou. V těchto oddílech vědosloví přirozené probírá se také čtvero method postupně: methody apodeiktické (důkazové), heuristické, systematické a di- daktické. Druhy l-ky, jako každé vědy, jsou: I. praktická (návod, jak užívati jest logických pravidel) a I. theoretická. Theoretická I. (anebo správněji: theoretické vědosloví lo- gické) jest bud' obecná, týkající se vtdy vůbec, a zvláštní či speciální I., týkající se výhradně některé jednotlivé vědy. Vědo- sloví obírající se souborem všech nauk na- zval prof. Masaryk (Základové konkrétní l-ky ; Praha, 1885; něm. 1887) »konkretní l-kou< (což jindy zovou »naukou o methodě* nebo »užitou l-kou« a pod.) i ukázal, kterak kon- krétní I. pravidla, dle nichž si vedou jedno- tlivé vědy, uvádí v jednotnou sou.stavu; k tomu nutno nejprve celý obor vědní klas- sifikovati, stanoviti předmět každé jednotlivé vědy, její methody, její díly a vykázati každé vědě příslušné mislo v organisaci celku věd i vypátrati, jak odpovídá naukový obsah hi- storickému vývoji každé vědy a jaké místo dle filosof, hodnoty své má v hierarchii věd. Směrů v l-ice, v jejím pojímání a spra- cování jest hojně. Připomínáme jen důleži- tější. To, co ne gel a jeho stoupenci zvou l-kou (resp. »Vernunftlehre«), jest metafysika, nikoli I. v obvyklém smysle. »Formální* I. zove se onen směr, který s důrazem vytý- kaje, že l-ice přísluší hleděti jen k správnosti formy myšlení, nikoli k správnosti látky, kte- ráž jest předmětem rozhodování odborných věd, hlásá, že I. jest naukou o zákonech správ- nosti formy myšlení nehledíc k jeho obsahu (resp. látce). Stoupenci tohoto směru jsou hlavně v řadách Kantovců, zejména Herbar- tovci, v Anglii pak S. Bailey, Hamilton a jeho škola a j. Ve Francii a v Anglii ze- jména vyvinul se zvyk mluviti o protivě l-ky deduktivní a induktivní, kterýmiž ná- zvy však fakticky odlišují se obyčejně dva oddíly theoretické l-ky, totiž to, co označili jsme jako »prvosloví< a »vědosloví<. Konečně zmiňme se o pokusech o »mathematickou< l-ku, jež učinili na př. Heřman a Robert Grassmannové, Bohumil Frege, Arnošt Schró der, Jiří Boole, de Morgan, Stanley Jevons, C. S. Peirce, Jan Venn (u nás J. Ši měrka) a j. Mathematická I. snaží se lo- gické prvosloví (zejm. syllogistiku) vyjádřiti ve vzorcích mathematických, i vyplývají ta- kovéto snahy — pokud ne|sou pouhá a opráv- něná symbolisace logických operaci (tak zv. »algorithmus logický*) — z jisté theo- rie o podstatě soudu (pravidelně z theorie identitu í). Vývoj l-ky jako vědy dál se ruku v ruce s vývojem a pokrokem věd odborných. Po- čátky její nalézáme již v počátcích filosofie řecké, zejména pak základy k theorii l-ky kladl Sokrates a Platón; vlastní však usta- vitel a v pravém slova smysle zakladatel jest Aristoteles, jehožto logické spisy (sebrané v tak řečené »Organon*) měly vliv nejen na všecky řecké školy filosofické, ale i na ve- škeru středověkou scholastickou l-ku, jež jest pouze propracováním jeho učení logického. Odpor proti aristotelovsko-scholastické l-ice charakterisuje l-ku z počátku novověku. P. 262 Logirovati — Logismografie. Rámus, Descartes, Geulincx, Pascal a I. Port- Royalu, Bacon, Spínoza, Hobbes, Locke a j. více méně příkře staví se proti školské l-icc a snaží se založiti I -ku novou, a po nich opět a opět jako ve století předešlém i v na- šem usiluje se o »reformu l-kyc. Noétické otázky od počátků filosofie zajímaly hlavy všech větších myslitelů, ale napořád skoro bylo zvykem zařazovati úvahy noétické do metafysiky; ustavení noétiky jako zvláštního odboru vědního (ovšem rozličně vymezova- ného a zařazovaného) jest zásluhou vlastně druhé polovice tohoto století. K dějinám l-ky viz: C. Prantl, Gesch. d. Logik im Abendlande (až do výběžků schola- stiky v renaissanci; 1855—70, 4 sv.); Friedr. Harms, Philosophie in ihrer Geschichte (11. díl, Berl., 1881); Friedr. Oberweg, System d. Log. u. Gesch. d. log. Lehren (5. vyd. uspořádal I. B. Meyer; Bonn, 1882); Ad. Franck, Esquisse ďune hist. de lalogique (Pař., 1838); L. Liard, Les logiciens anglais contemporains (t., 1893), jakož i partie knihy na př. Erdmannovy anebo Kabusovy. Česky vzdělávali l-ku nebo některé partie její, resp. monografie anebo učebnice logické napsali: Ant. Marek, Ign. J. Hanuš, Fr. B. Květ, Jos. Dastich, G. A. Lindner, T. G. Ma- saryk, Simerka, G. Žába, Jos. Pospíšil, Vác. Jandečka, Eug. Kadeřávek, Fr. X. Procházka, Jos. Sedláček, Frant. Krejčí, Emil. Schulz; Jos. Durdík, Fr. J. Zámečník, E. Makovička, Antonín Krecar, Otakar Kádner a j. Viz též: Antonín Krecar, Česká literatura logická (>Progr. gymn.c v Slaném, 1892), a G. Žába v článku Čechy (lit. filos.) a v Památníku České Akad. 1898. ča. liOgirovati [ložír-], franc, bydliti. LogiS [loží I , franc, obydlí, byt. Logismografie (z řec.) slově účetní sou- stava Itala Cerboniho, vzešlá v letech 70tých dle španělské účetní praxe. L. posuzuje každý účin dle poměru k těmto hlavním osobnostem zastupujícím hospodářské funkce: 1. k vlast- níkovi; 2. k správci; 3. k jednateli (skladní- kovi, uschovateli a zodpovědnému dozorci majetku); 4. k osobám cizím Tkorresponden- tům). Pro každou osobnost daný jsou samo- statné účty, jichž schéma jest: 1. Pro účetnictví majetkové: I. Účet vlastníka: a) subkonta specifická, ^) subkonta statisticko-ockonomická; II. účet agentův a korrespondentů: á) subkonta právní, b) sub- konta statisticko-oekonomická. (Konto I. a) jest obdobné s \\.a)\ konto l.b) s II.*).) 2. Pro účetnictví finanční: I. účet mo- rální vlastníka pro příjmy a pro výdaje; II. účet morální správce pro příjmy a pro výdaje. (Konto I. jest obdobné s kontem II.) Doppická zásada o dlužníkovi a věřiteli platí též pro 1-ii s tím dodatkem, že v kaž- dém účinu prostředkuje konto vlast- níka; na př. při koupi obilí za hotové v ceně 1000 zl. bylo by v doppice účtovati: Sklad má dáti na účet pokladní; v l-ii však přibude ještě súčtování na kontě vlastníka, tak že logismografický článek by zněl: skladník má dáti vlastníku 1000 zl.; vlastník má dáti po- kladně 1000 zl. Celkem 2000 zl. Je tudíž ta- kovýtp článek vlastně dvojitý Článek doppi- cký. Účetní rovnováha platná v doppice zní pro l-ii tak, že v účetnictví majetkovém úhrn účtu vlastníka jest roven účtu osob třetích (agentů a korrespondentů); v účetnictví finanč- ním úhrn účtu vlastníka rovná se účtu správce. Na této rovnováze zakládá se spojem účtů v osobností v rozvahách, a to 1. v bilanci ma- jetkové; 2. v bilanci finanční. Prostředky účto- vací v l-ii jsou: 1. rozvrh (osnova, kádr); 2. denník; 3. náčrty položek (minuty); 4. sy- stematické rozbory. Denník je spojení více bilancí v jeden učet, v němŽ k usnadnění výkazu odděleny jsou od modifikací (změn v úhrnu ryzího majetku) zapisovaných do bi- lancí, permutace (obměny specifické bez vlivu na ryzí majetek) a kompensace (náhrady, salda) v samostatné kolonně. Kádr (ukazatel, in- dex, rozvrh) jest seznam úČtů, knih, rozborů a sloupců. Rozbory (zastupující hlavní knihy) jsou synoptické účty, systematicky rozvádě- jící látku hlavních kont (bilancí) denníku. Každý rozbor má svou značku, zapsanou do kádru a do hlavního konta v denníku. Roz- bory sdělané dle denníku jsou I. stupně; pod- ražené rozbory k rozborům I. stupně slují rozbory II. stupně atd. Schéma A = konto hlavní, subkonta (rozbory) I. stupně: AI, A2, i43...; U. stupeň: Ala, Alb,,,, A2a, A2b,..\ III. stupeň: Alal, A\a2,,,\ IV. stupeň: Alala, Alalb.,., Albla, Alblb,,. atd. Každý rozbor sestává 1. z výpisu konta hlavního (k němuž řadí se sloupec s příslušnými obnosy per- mutací); 2. ze subkont rozborových. Praktický příklad proveden v tabulce č. 1., 2., 3., 4., 5. a týká se těchto případů: 1. po- čáteční aktiva 2000, passiva 500, ryzí jmění 1500. (Celý logismogr. článek — 2500; z toho modifikace 1500 zl., permutace tedy 1000 zl.); 2. koupě obili za 1000 zl. hotově (permutace, dvojnásobný Článek 2000: pro kaŽdé konto 1000 zl.); 3. vybraná splatná činže 100 zl. = modifikace; 4. prodej obilí za hotové 1000 zl. a 200 zl. zisku •» modifikace 200 zl. a dvoj- násobný článek permutační 2000 zl.; 5. výnos roční a vyrovnání výdajů a zisků: 300 (=100 [činže] + 20.0 zl. [obilí]), permutace; 6. závěra účetní (salda) 2300 zl., z čehož při- padá na hlavní konta 1800 a na permutace 500 zl. Zásady verifikace (hrubé rozvahy) účetní jsou tyto: 1. shodnost a rovnost úhrnů mezi kreditem vlastníka a debitem osobnosti jiné nebo naopak; 2. rovnost číselná v denníku: součet obou sloupců konta vlastníka -|- sou- čet permutací = součtu obou sloupců konta osob třetích -\- permutace = součtu článků doppických; 3. rozvaha čísel v rozborech: součet sloupců téže strany (druhu), vyj mouč konto hlavní, — součet permutaci = součtu sloupec téže strany konta hlavního. Tak opíše se nahodilá chyba a obmezí na příslušný roz- bor, jenž se zreviduje obyčejným způsobem. Závěra je saldování účtů dle způsobu dop- pického. Pravidlo: saldo hlavního konta rovná se rozdílu positivních a negativních sald roz- Logísmografie. 263 borových. Kolonna permutací a kompcnsací doplní se při závcru menším obnosem ze součtu sald positivních a negativních. Menši saldo v rozboru + saldo hl. konta = většímu saldu rozboru čili, odcčte-li se od většího salda rozborových účtů saldo hlavního účtu, obdržíme vyrovnání permutací (= součet sald menších). Saldováním účtů obdržíme v den- ní k u po stejných bilancích. Do kolonny »per- mutace* v denníku zapíše se součet vyrovnání ! pcrmutačních z rozborů í. stupně. Do ko- lonny »doppické položky« zapíše se: obnos salda vlastníka (z obou sloupců) + permu- tační vyrovnání. Závěrou se vykazuje a) cel- kový majetek v účtu vlastníka anebo jako kontrepartie v účtu osob třetích; b) v roz- boru I.: součet součástek majetku a dluhů; v II. : součet podstaty začáteční -f výnos ztrát nebo zisků; v III.: právní poměr celkový mezi vlastníkem a osobami ostatními. Č. 1. Provedeni praktického příkUda v dcaaika a roiborech. •v > ' <* I m I 1 .1 (Dennik) Véc Po£et a obnos dop- píckých -3JL Roxvaha na majetek vlastnik A —A bis Md.») D**) osoby tfetf Md. I °- 8 Peimnlaco a kompensace obnosy snaCky 10 a I 3 4 S 6 Začátek : aktiva 2000 passiva 300 ryži jméni 1300 Koupe obtli sa 1000 zl. hotových . . Vybraná činže splatná Prodej » hotové . . { .„, "^ '^ Výnos ročni a vyrovnáni vydajfl a ziskft Závčra účetni Úhrnem •) Md. = Má dáti. — ♦•) D. = Dal. Č. i. Vzorec kádru: 3 z I X 3 asoo 2000 100 2200 300 2300 1800 X500 100 aoo ISOO 100 zoo 1800 1000 2000 200O 300 500 A-B A-B A-B A bit B I 9400 l| iBoo I x8oo Ij 1800 I 1800 II 5800 I — Č. 8. Přiklad minuty. I I' Sloupce Značky Oennlk* Počet a obnos Článkfi doppických : Rozvaha hlavni vlastnik osoby treti Permutace a kompensace . článkfi 4 Má dáti 3 1 Dal 6 1 Md. 7 1 1 D. 8 1 • • • ■ 9 1 A, Abis B Rozbor A : Sloupce z denníku Hotovost .... I Zboii I Má dáti Dal perm. a komp. Má dáti Dal Md. D. Ponlcdáv. a dluhyj ^' Poricfcuillc ••{ Md. D. Rozbor A bis: Sloupce z denniku atd. (Md. permutace • • • a 3 4 Koupě obili za xooo si. botové Súčtuje se Sloupce Obnosy Značky rozborQ v den- niku 9-4 4 5-8 2000 A— B A 1000 lOOO 1000 I003 — B 4 6-7 — C. 4. Přiklad rozboru: > •0 I Sloupec sa 6 s denniku Sloupec 9 z denniku Rozborové účty: Subkonta specifická tovost ^**°** Pohle- dávky a dluhy Porte- feuille Md. 3 D. 3 Md. _5_ D. Md. -6_IJ.7_J D. |Md. D. I0_ soo Md XX D. la 1 4 1 8 1 I^_ I 2 3 4 6 iSoo 1500 T00| 200, 1 1 500 lOOO* lOOO* 1 " 1 xooo 800 500 xoo I20o! ~ 1 1000 500 I 5001 1000 soo 500 500 — i;i8oo 1800 2500 ; 'i8oo|i8ool 1500 'moo 1 500 1 500 500 500 *) v denniku jsou sice 2000 zl. v kol. perm., ale pro oba rozbory A B dohromady. Č. 5. Rozbor účtu vlastníka: subkonta stailstscko-oekonomlcká: ■o o Sloupec S. a 6. z denniku Md. 2 I 1 - 3 . — ♦ — 5 — 6 i 1800 - '■ xSoo D. -3_ J Sloupec 9. z denniku Učet základní 1500 ' 100 r 2O0 , 1800 300 účet ztráty a zisku Md. ID. !l Md. ~5 ~ ~6 1500 D. Náklady na I na | Comrcpartie iivo- I Sal- byii , slvo 1 1 — 10 ] I 12 sisky Čin2e «3 zisk ze zboii M Contrepartie >5 16 1500 I — 300 300 300 100 aoo '7 300 1500 XSOO 300 300 I - — — i 00 100 200 — — — 264 Logistika — Logothet. Prameny: Bellini a Leffebvre. — Litera- tura. Původní práce Cerboniho otce a syna, Bonalumiho, Gagliardiho, V. Richieriho, G. Audiífreddiho, G. Caralliho, F. Fattoriniho, L. Paladina, É. Mondiniho, G. Marchesiniho, P. Tarchianiho, A. Sanguinettiho, G. Rossiho aťd. (vesměs v 1. 1877--81J; Časopisy: »L'Am- ministra2Íone« (Řím); >I1 íogismografoc (Reg- gio ďEmilia) a j. Josef Kneisl. Logiltlka viz Arithmetika a Loga- rithmická křivka. Logiftové (žloytatat), nejvyšší i^čtovní úřad ve státní správě v Athénách. Jako před nastoupením na úřad každý úředník musil podrobiti se dokimasii, tak zase každý od- stupující úředník byl povinen složiti úcty a, dokua byl účty povinen, nesměl nakládati volně se svým jměním ani opustiti zemi. Také ti úředníci, kterým nebylo s penězi činiti, musili před l-ty podati prohlášení, že peněz státních ani nepřijali, ani nevydali. Sbor l-tů skládal se před dobou archontátu Eukleidova ^403 př. Kr.) ze 30 členů, později byl počet jejich zredukován na 10, po jed- nom z každé fyly. K pomoci měli 10 syn- égorú (státních' zástupců). I I. i synégorové vybíráni byli losem. Podané účty prozkou- níali I. do 30 dnů po složení úřadu. Zkou- mání l-tů vztahovalo se však na veškeru činnost úřední, I. mohli podati žalobu nejen pro zpronevěření státních peněz, nýbrž také pro úplatnost a zneužiti úřední moci. V kaž- dém případě, i když proti úředníku nebylo námitky, přišla věc před soud porotní (né- liastů), skládající se z 501 člena, v němž I. předsedali; eventuální Žalobu zastávali syn- égorové. — Kromě těchto l-tů známe ještě účetní výbor desitičlenný z členů rady, rovněž vybraný losem, kteří též šlo- vou I. Tito měli za úkol zkoušeti v každé prytanii účty jednotlivých úředníků. Fk. Log^ofet viz Logothet. Log^onafové (žloyoypáqpoi). Prví histori- kové řečtí Hérodotos a Thukydidés zastali četné záznamy o věcech minulých v podobě knižné, jichž zvláště Hérodot hojně užíval, i nazývali původce záznamů těch l-fy. Za novějších dob Creuzer nazval l-fy všechnv spisovatele řecké o věcech minulých, kteří působili mezi koncem doby kyklické a Hé- rodotem. Označení to není sice věcně správno, udrželo se však z příčin technických. Širší obzor duševní, jehož Řekové nabyli v VIL a VI. stol. př. Kr. kolonisaci zámořskou, vzbudil přesvědčení v maloasijské Iónii, sídle lidu nejpokročilejšího, že báje Hésiodovy a kykliků jsou prosyceny smyšlenkami se stanoviska lidského rozumu nemožnými, i po- čali někteří mužové, bystrým duchem a chlad- ným úsudkem nadaní, vymaňovati se z četby básnické i volili prostou formu záznamů v prose, ve větách krátkých, bez umělých period, věcně pak přednost dávali geneálo- Í;iím, zprávám cestovatelským, anagrafám krá- ův a veleknězi, nezanedbávali však ani epi- ckých pověstí, pokud nebyly promíšcny živly s lidského stanoviska nepřípustnými. Rationa- lisující směr jest tudíž po jistou míru společ- ným znakem l-fů. Původ v Iónii jakožto vlasti epické poesie l:>yl příčinou, že psali I. náře- čím iónským. Za nejstaršího I -fa pokládán MiléCan Kadmos (kol r. 550 př. Kr.). /^*. Log^og^f (řec), slovní a písmenková há- danka, ve které nejmenované slovo přibírá- ním neb ubíráním písmen nabývá jiného vý- znamu. IcOg^oJfk, městečko v borisovském Újezdě minské gubernie na Rusi, s 1180 ob.; v jeho okolí mnoho kurhanů, z nichž vykopali Ty- Škevič a Kirkor památky z dob před XI. st. IcOg^one, krajina středního Súdánu v sev. Africe, poplatná vladaři bornujskému. Dle smlouvy ujednané r. 1894 s Německem pří- sluší jako pozadí osady kamerunské pod vliv německý. Má rozlohu 8000 km} a 250.000 ob. ; hl. místo jest Karnak-L. (12— 15.opo ob.), hlavní tržiště na slonovinu jest Džinna. ItOg^opathlo viz Dyslogie. IiOg^Of (řec. Xóyog), mnohoznačný termin řeckého slovníku, znamená slovo (jako Živý projev myšlénky, lat. vojt, nikoli vocabulum = řec. éz/fta, řjioff), řeč, výrok, vvpravo- vání, látku neb předmět, o kterém Jest ho- vor, důvod, rozvahu, rozum sám. Ve ňlosofii nabyl termin ten v t. zv. nauce o logu typi- ckého tvaru prvním a posledním z uvede- ných významů. L. jako rozum vesmír proni- kající a spravující vyškytá se na př. ve stoi- cké fílosofíi. V židovsko-alexandrijské fílo- sofíi znamená myšlénku či rozum boží, jenž v sobě chová idee, podle kterýchž stvo- řen svět, a poněvadž stvoření to' vyvoláno povelem tvůrčího slova, znamená i »slovo«. Ve >slově« vtělena jest vůle a rozum boží. »Slovo« jest ztělesněním myšlénky, svým zvukem náleží smyslnému světu, předměten- stvu, sv^m pomyslným významem rozumu. Jest tudíž na prostřed mezi tělesností a du- chem. »Slovoc, kteréž pro nás jest jen pou- hou známkou myšlénky, bylo bráno lakto za něco bytostného, jehož dualistická povaha ukazovala jednou svou složkou k bohu, dru- hou k stvoření. Živelná jeho moc byla jeho tvůrčí síla. Z tohoto myšlenkového zdroje vyvěrá také známý začátek evangelia sv. Jana (Na počátku bylo >Slovo<). Vznikající kře- sťanství chopilo se nauky té, a dogma o vtě- lení Syna Božího založeno jest na logu. Jme- novitě oné straně, jíž se vidělo příliš smělým tvrzení o bohorovnosti Kristové, byla vítána myšlénka, že Kristus jako vtělený I. pro- středkuje mezi bohem a smyslným světem. (Srv. Alexandrijské uČeni filosofické Filon, Křesťanství.) IiOgOthet (loyod^éxrig) slul od VII. stol. přednosta nejvyšších státních úřadů v říši Byzantské: XoyoQ-éxrig xov ěgó^íov byl vlastně ministr pošt (ípofioff, římský cursus publicus), ale i věcí zahraničních, přijímaje cizí vv- slance atd.; X. zov ysvinov byl pokladníky X. t(ův oÍK6ia%div správce císařských domin ií» X. xov (TT^axtflOTixov správce vojenské dvorské kanceláře atd. Název znamenal původně jen účetního (qui rationes ponit). Za pozdní doby I Logro&o — Lohelius. S6& byzantské 6 fiiyas XoYoůéxrjs byl říšský kan- cléř, osoba okolo císaře z nejdoleiitéjSích. — U dvora panovníkův jihosiovanských v Bul- harsku, Srbsku, Bosně (po prohlášení krá- lovství}, jakož i u Rumunu v Multanech a Va- lašsku byl logofet říšský kancléř. O Srbsku srv. Novakoviče: Služba logoteta (ili velikog logoteta) u staroj srpskoj državi (Bělehrad, 1886). V knížectví Valašském a Multanském trvala hodnost logo/etul maře až do úplné reformy administrace v XIX. stol. — I vý- chodní patriarcháty, v středověku také jedno- tliví metropolité měli svého l-a, který pře- chovával pečef, dohlížel na důchody a na jmění církevní atd. (viz Zhishman, Die Syn- oden und die Episkopalámter in der mor- genland. Kirche, Vídeň, 1867, str. 142). Pa- triarchát cařihradský má posud »velikého l-a«, obyčejně vznešeného světského Řeka z rodin fanariotských. KJk, IšOgtoňo, hl. město špan. provincie t. jm., jest starobylé; jeho chrám vystavěn prý na rozkaz Konstantinův, a pevnost jeho zdvihá se na pravém břehu Ebra, přes nějž vede starý kamenný most z r. 1138, na žel. dráze Tudcla-Bilbao; 15.567 oby v. (1887), kolleg. a 5 farních chrámů, 8 klášterů a dva Špitály, divadlo. Jirchárny, sedlářství, výroba svíček ; úrodné údolí s výbornými vinicemi. — Lo- grofiská provincie v sev. Španělsku, čásf bývalé Kastilie, hraničí na sev. s provinciemi afavskou a navarskou, na vých. s navař, a zaragozskou, na jihu se sorijskou, na vých. s burgoskou, má 5041 km* a 285.417 obyv. (1890); obsahuje 9 soudních okresů. LogrosaAy městečko v špan. provincii Caccres na již. svahu Sierry de Guadalupe, má 4153 obyv. ; značná ložiska fosforitu, vy- váženého nejvíce do Anglie. liOhaJa (Lohija, Loneia), nejsevernější přístavní opevněné město arab. Jemenu na ostrožné 100 km severně od Hodeidy, na 15'>41'20" s. š., má dle Munzingera 10.000 obyv., kteří vedou obchod s kávou. Přístav zanáší se ponenáhlu pískem. Lohde Max, malíř něm. (* 1845 v Berlíně, t 1868 v Neapoli). Studoval u Cornclia, je- hož byl posledním žákem, pak na berl. aka- demii. Na studijní cestě po Slezsku vzbudily jeho zájem staré malby sgraflfitové tak, že sám je pěstoval a nabyl v nich zvláštní obratnosti a dokonalosti technické. R. 1867 provedl čtyři veliké skladby sgraflfitové z troj- ské báje na schodišti berl. žofínského gym- nasia (vydány v Bcrlínč na 4 listech, 1868). Mimo to provedl v Berlíně ještě jiné práce sgraffitové a také několik menších dekorač- ních maleb. Také napsal : Gespráche mit Cor- nelius a Reiseberichte aus Italien (v Liitzo- wově »Zeitschr. f. bild. Kunstc, 1868 a 1869). Iitfhe, řeka, viz Sleza. Ii5he Johann Konrád W i Ihelm, luther. spisovatel (* 1808 v Brodě bavorském — t 1872 v bav. Ncudettelsau). Studoval boho- sloví v Erlankách, kde naň mocně působil J. K. S. Ludv. Krafft; pak v Berlíně, kde podléhal zejména vlivu Neandrovu a Heng- stenbergovu. Po několika letech vikařování usadil se r. 1836 jako farář ve vesnici Neu- dettelsau, kdež působil přes 30 let daleko přes hranice luther. bavorské církve, — Smě- rem bohoslovným náleží k nejposi ti vnější starolutheránské straně; pojmem o církvi stojí na samé hranici katolicismu; jeho ideá- lem byla biskupská bratrská církev luther. vyznání. AvŠak té neviděl v tehdejší bavor. církvi. Z toho mu vzešly mnohé konflikty s panujícími názory jeho doby a se správou církve, přes to však nevystoupil ze státní církve po způsobu starolutheránů slezských, s nimiž měl styky. — R. 1840 začala jeho činnost na půdě vnitřní missie. Od r. 1841 začal vzdě- lávati a vyzbrojovati posly do Sev. Ameriky mezi němec, lutherány, kde konstituovali se na synodech v Missouri a v lowě. R. 1849 založil společnost pro vnitřní missii, r. 1853 spolek pro Ženskou diakonii, r. 1854 dům diakonek, k němuž později přidružila se celá řada ústavů pro blbé. churavé, pokleslé, škola průmyslová atd. Zde působil osobním stykem i jako slavný kazatel a katecheta, u něhož se prof. Zezschwitz prakticky při- pravoval k sepsání svého spisu »Die Kate- chetik*. Vydal: Drei Búcher von d, Kirche (2. vyd. 1845); Vorschtag %ur Vereinigung luth, Christen fůr apoštol. Leben (1848); Unsere kirchL Lag^, Aphorismen úbeť die neutesta- mentlichen Ámter und ihr Verhdltniss ^ur G«- meinde (1849); Kirche und Amt. Neue Apho- rismen (1851); Die hayr, Generalsynode 1849 und das luther. Bekenntniss; Der ev, Geistliche (I., 1852; II., 1858) a mnoho kázání: Sieben Predigten (1836); Predigten uber d. Vater unser (5. vyd. 1890); Evangelienpostille (5. vyd. 1887); Epistelpostiile (2. vyd. 1878); Vortráge uber die 7 Worte Jesu am Kreui (2. vyd. 1868). Jiné spisy L-ovy jsou: Haus-, Schul' und Kirchenbuch f. Christen luther, Břfrtfwitř. (1845V, Agendě /. christl, Gemeinden (2. vyd. 1859); Samenkórner, Gebetbuch (přes 30 vyd.) ; Beichť u, Communionbúchiein (5. vyd. 1871); Aus d, Lebensiauf einer heiligen Magd Gottes (1843). Viz Deinzer, Wil. Lohes Leben aus seinem schriftl. Nachlass (1873—80, 2 sv.). B.V. IiOheliiui Jan, arcibiskup pražský (* 1549 v Chebe — f 2. list. 1622 v Praze), dostal se v 15. roce (1564) do kláštera tepelského, kde opat Jan Mauskónig (Murregius) oblíbil si hocha a vzal ho do své služby. Přízní opa- tovou mohl se vzdělávati literárně a hudebně, až stal se klášterním varhaníkem. R. 1573 vstoupil do noviciátu v Teplé a r. 1575 složil klášterní sliby, načež odešel do Prahy do- plnit svého vzdělání, r. 1576 byl vysvěcen na kněžství a zůstal i v 1. 1577 a 1578 v Praze, kde studoval theologii. Z r. 1578 zachoval se v knihovně strahovské kodex Casus con- scientiae, který si pořizoval sám L., nejspíše jako soupis nejdůležitějších pro něho vědo- mostí. Po studiích vrátil se do kláštera te- pelského, kde hned oddal se reformační čin- nosti, i podařilo se mu zastaviti pokrok protestantství v Teplé. Horlivost jeho po- znána byla asi již za prvního jeho pobytu 266 Loheiius. v Praze, a proto hned ke konci r. 1578 jme- nován byl převorem zpuštěného kláštera strahovského. Opat Jakub ze Šternovíc řádil tu tak nesmyslně rozhazuje klášterní jmění, že mniši se vystěhovali z kláštera. L. mé) napraviti stav ten, to však vedlo jen k větším sporům s opatem, i vymohl L. od arcibi- skupa i císaře Rudolfa II., že opat Jakub 4. ún. 1579 byl sesazen. Poněvadž však L. byl ještě mlád na místo opatské, jmenován opatem strahovským Matiáš Gdhl, též kněz kláštera tepelského. L zatím snažil se vrátiti klášteru důchody, nehodným opatem zby- tečně prohýřené. Brzy vŠak vrátil se do Te- plé, kde vedl správu kláštera. Opat strahov- ský Matiáš cítil se však asi slabým a žádal proto, aby L. vrátil se na své místo převor- ské, což stalo se 7. září 1583. Opat Matiáš odešel r. 1585 jako praelát do Teplé, na Strahově pak stal se opatem Ondřej Werner. Nástupcem tohoto v opatství stal se sám L., jenž od té doby prováděl reformaci katoli- ckou ve velkém, zejména jako rádce arci- biskupů pražských. Hned r. 1587 stal se gen. vikářem řádu praemonstrátského ve všech dědičných zemích císařových a v provincii polské. Počet mnichů rozmnožil se až na 14, r. 1594 L. založil knihovnu ve svém klášteře, o statky klášterní pečoval všemožně, zejména od cis. Rudolfa II. vymohl privilej.že ani císař nesmí odcizovati jmění klášterní. Dů- ležitější jest jeho reformační činnost po celé diécési. Za slabých arcibiskupů pražských Zbyňka Berky z Dube a Karla z Lamberka byl vlastně L. sám arcibiskupem, zejména v provádění práv nad kláštery. Bez obyčej- ných a zákonných voleb dosazoval za opaty a prevory, koho chtěl, a kdo se mu k účelům jeho hodil, usadil ho ihned za převora, třeba byl nedávným professera. Mladými těmi hor- iivci a svou krutou energií napravoval kázeň hojných klášterů praemonstratských, muž- ských i ženských. Zvláště přísnou visitaci vykonal r. 1593 v panenském klášteře cho- tcšovském. Kdo se mu opřel, toho dával v klatby i násilně z kláštera vyháněl. Tak učinil r. 1596 převorce kláštera v Nové Říši, již dal dovézti do Chotěšova a jejíž klášter chtěl proměniti v mužský, což se mu opravdu časem podařilo. Řádu svému pomáhal, jak mohl. Vymohl mu exempci z biskupské pra- vomoci, učinil pokus k zřízení semináře, v němž by chováni byli příští praemonstráti. Císař Rudolf II. dal mu na to r. 1589 dů- chody z kláštera želivského. Přes tu vši hor- livost dostal přece r. 1603 od císaře napo- menutí, aby byl ještě bedlivějším na kláštery. R. 1598 vypravil svého převora Jana Schis- Icra do Říma k papeži Klimentovi VIII. o stvrzení klášterních privilejí, r. 1601 do- konce vypravil se o totéž sám do Říma s Kašparem z Questenberka, při čemŽ účelu cesty opravdu dosáhl. Cesta ta však nebyla asi jcn pro to podniknuta. Hned r. 1602 byl jmenován L. biskupem v Scbastě a suffra- ganem arcibiskupství pražského. R. 1604 při- jal biskupské svěcení. Tím moc jeho nepo- měrně vzrostla, arcibiskup Karel z Lamberka byl chorý na těle i na duchu a L. ve všem rozhodoval. Oba mužové nesnášeli se, proto Lamberk sídlil raději v klášteře oseckém než na blízku svého nepříjemného pomocníka. V té době však bylo třeba katolíkům rázné hlavy církevní. Majestátem císaře Rudolfa II. protestanství aspoň na oko se sesílilo, proto veden boj proti němu na celé čáře. Vpád Passovských i výboj císaře Matiášc mají tento programm. Proto Matiáš hned r. 1611 jednal s papežem Pavlem V., aby dosazen byl L za opravdového arcibiskupa. Bullou papežskou 14. kv. 1612 stal se L. koadjuto- rem arcibiskupovým s plnou mocí. Nejvyšší úředníci přiměli nyní oba biskupy k smlouvě, v niž arcibiskup přenechal všecku správu církevní L-iovi za roční důchod 3000 kop míš. Císař Matiáš stvrdil smlouvu tu nařídiv, ^ aby nikdo arcibiskupa nepopouzel proti L-iovi. Arcibiskup odstěhoval se na Osek, kde ze- mřel jako ve vazbě 18. září r. 1612. L., je- muž nástupnictví zajištěno bylo již bullou ze 14. kv., stal se teciy opravdovým arcibi- skupem; 8. pros. odevzdal mu František z Dietrichšteina, biskup olomoucký, pallium. Horlivost reformační se nyní u L-ia ještě stupňuje. Hned r. 1612 psal do všech klá- šterů napomenutí; zvláště přísně varoval opata a bratří u sv. Ivana a opata zbraslav- ského (1613). R. 1613 zvláštním dekretem dle práva tridentského určil klášterům pražským pořádek pří průvodech. Hlavní jeho snaha po vydání majestátu r. 1609 byla získati co nejvíce kollaturního práva. Nejprve šlo o stat- ky císařské. Lamberk hned r. 1609 prosil o kollaturní právo, Rudolf II. však odepřel. Za to L. stíhá na všech stranách protestanty, zvláštč v Rokycanech, Žebráce, Pardubicích a j. Kam nemohl L. dosáhnouti skutkem, pů- sobil aspoň žalobami. Proti majestátu žaloval pro luthcrské bohoslužby r. 1610 Viléma Po- pela z Lobkovic, Bohuslava z Michalovic a j. Nejhůře mčli se obyvatelé na statcích arci- biskupských. V Hrobech hned r. 1609 ně- kteří pro své protestantství umořeni byli v žaláři na Oseku, jiní trýznéni vojskem. R. 1612 dostal L. kollaturní právo na pan- stvích císařských a Zdeňka Popela z Lobko- vic. Brzy vstoupil ve spojení i s biskupem vídeňským Kleslém, všemocným rádcem cí- sařovým, aby týž působil u císaře proti če- ským protestantům. Počátek krutého proná- sledování protestantů učiněn v Strašecím r. 1613, což trvalo dále v nejrůznějších mě- stech. Nejhůře bylo zase Hrobským, kteří dle rady defcnsorů počali si stavěti prote- stantský kostel. Společníka v tom nalezl L. v opatovi broumovském Selenderovi; oba dali kostel poddaným svým zavříti. Spor o tyto dva kostely stal se vzpruhou celého dalšího jítření mezi protestanty a katolíky. Tehdy již měl L. po panstvích královských věrné své faráře, kteří v jeho intencích po- stupovali až k nejostřejší katolické reformaci. Vhvem L-iovým byli protestantští konšelé v městech ssazováni (v Pardubicích, Kostelci \ Lohengrin — von Lóher. 267 n. L.). Přísné trestal L. faráře, kteří učinili svým osadníkům nějaký ústupek, aby s nimi mohli vyjíti. R. 1617 provedl přísnou a kru- tou visitaci po celém komorním panství kři- voklátském, dosazuje tu katolické knéží i do obcí, kde nebylo ani jediného katolíka (v Un- hošti). Téhož roku dal L. násilně zbořiti ko- stel protestantský v Hrobech, opat Selendcr dal kostel v Broumově zapečetiti. To po- bouřilo všechny protestanty v zemi v nej- vyšším stupni. Stavové odvolávali se na ma- jestát z r. 1609, ale L. nedbal. Dle ieho přikladu vedli si i katoličtí stavové, zvláště Slavata. Královská kancelář i dvár držel se též L-ia. Tisková censura vzata deíensorům a dána král. kanceláři. L., nedal se zastrašiti ani krvavou událostí v Ústí n. L., kde ka- tolický primátor od lidu byl zabit. Tak hnána reformace stále výše, až došlo 23. kv. 1618 k defenestraci. L. hned ovšem ujel ze země a napomínal jen kapitulu pražskou, aby vy- trvala a neprchala z Prahy. Po čas českého povstání bydlil ve Vídni, kde nemeškal po- puzovati příslušné osoby proti českým sta- vům. Po bitvě na Bílé Hoře vrátil se do Prahy v ún. r. 1621 s nejsmělejšími nadě- jemi. Hned 28. února 1621 znovu vysvětil slavné chrám sv. Víta, užívaný k obřadům vyznání kalvinského. Na poč. r. 1622 zakázal L. naprosto přijímati pod obojí způsobou v zemích českých. V této době všeobecných konfiskací snažil se uloviti něco i pro arci- biskupství. Tím vrátil arcibiskupství statky Rožmitál, Týn n. Vit., Červ. Řečici, klášteru svému statky klášte/*a želivskčho, Óuhonice, Horoměřice, Kněževes, i jiná zboží, vymohl kapitule praiské právo voliti probošta a p. Ovoce svých snah reformačních se nedočkal. Zemřel r. 1622 a pohřben jest v klášteře strahovském, kde mu opat Kašpar z Questen- berka dal zříditi r. 1626 nákladný náhrobek s obšírným nápisem o všech jeho zásluhách protireformačních. — Katoličtí spisovatelé vyličují L-ia jako muže zvlášté mírného a jemnocitného. V Českých dějinách však jeho působení znamená pravý opak. Chebský tento Němec, jenž neznal česky, počínal si velmi krutě v provádění svých plánů, ty však byly veliké. Reformace katolická vystupuje ke konci XVI. stol. velmi sympalhicky; je v ní vždy něco negativního proti protestantství, proto sluje protireformace, ale účel její jest positivní: náprava mravů katolického kněž- stva. L. dbal tohoto cíle, avšak více mu běželo o první, o vyhlazení protestantství. Tím mnoho uškodil katolické věci v Če- chách, zvláště postavení katolictví v na- iich dějinách. — Ze spisů L-iových zacho- vala se mimo svrchu zmíněný kodex, jenž však jest jen sebrán od něho, řada listů, jichž chovají se v knihovně strahovské i sbírky: Fasciculus litterarum abbatis L-ii -ad P, Časparum Questenbergium i6og — 1612. Jednotlivých listů zachovalo se nejvíce z 1. 1613 (53), 1614 (38) a 1615 (31), z nichž některé isou i tištěny. — Srv. Dlabač G. J., Lcben cles frommen Prager Erzbischoís Jo- hanu L, ehemaligen strahówer Abtcs (Praha, 1794). ZSjý. IiOheng^rin, vlastně L o h e r a n g r i n , j méno keltského původu, značí hrdinu, o němž nej- prve velmi krátce vypravuje Wolfram z Eschen- bachu ke konci svého »Parcivala«. L., syn Par- civalův, je vyslán z hradu Grálu na pomoc Else brabantské, musí ji však opustiti pro její otázku nedovolenou, jako otec jeho py- kal, že neučinil otázky od něho očekávané. Narážky Wolframový rozvedl mladší básník nejmenovaný a vsunul vypravování do básně o zápasu pěvců na Wartburku, klada je do úst Wolframoví. Báseň o L-ovi je vydána Růcker- tem r. 1858. Nové popularity došla pověst v na- šem století hlavně operou Wagnerovou. Ks, ZiOh«iiio«: 1) L., ves v Čechách, hejtm. N. Brod, okr. Humpolec, fara Kaliště, pš. Želivo; 25 d., 165 ob. č. (1890), mlýn a sa- mota Podolí. — 2) L., Lohynice, ves t. při Labi, hejtra. Pardubice, okr., fara a f)š. Pře- louč; 56 d., 478 ob. č. (1890). R. 1226 při- pomíná se mezi zbožím kláštera doksanského, později opatovického a r. 1436 náležela ke Kunětické Hoře. von iKlhensteln Daniel Kasper, spi- sovatel něm. (* 1635 v Němčí ve Slezsku — t 1683 ve Vratislavi). Studoval od r. 1652 práva na univ. v Lipsku a v Tubinkách, ce- stoval po Německu, Švýcarsku a Nizozemsku a po svém návrate stal se bohatou ženitbou majetníkem rozsáhlých panství. R. 1666 byl cis. radou a prvním syndikem ve Vratislavi. Zabýval se velmi horlivě literaturou a byl z vůdců t. řečené druhé slezské školy básni- cké. Napsal básně lyrické Bhtmen, dílem du- chovního, dílem světského obsahu, také básně příležitostné; pak Trauer- und Lustgedichte (Vratislav, 1680 a později), šest tragédií a veliký heroický román Grossmúthiger Feldherr ArminiuSf oder Herrmann nebst seiner durch' latichtigsten Thusnelda atd. (Lip., 1689—90), dílo obrovské, obsahující dva kvartové svazky o 3076 dvousloupcových stranách, jež pak dokončil Christian Wagner. Tento heroicko- galantní román byl pokládán za nejlepší svého druhu a Realien und Sententien z něho vy- ňaté byly dokonce vydány zvlášť (od M2lnn- linga v Stargardě, 1708). Po pravdě má vý- znam pouze jako předchůdce učeného, vla- stenecko-archaeologického románu, aČ je cel- kem nejlepším dílem L-ovým. V lyrických básních sháněl se L. dle vzoru Hoffmanns- waldauova a básníkův italských po všelikých zevních effektech užívaje především obra- zové řeči a nevkusných, rozrušujících, ba i hnusně špinavých a oplzlých látek; jeho tragédie {Ibrahim Bassa^ Agrippina, Ibrahim Sultán, Epicharius, Kleopatra, Sophonisbe) jsou sprosté divadelní umělůstky, plné bestiálních scén, při tom slohu nesnesitelně nabubřelého, těžkého, který jakožto »lohensteinianísmus< do dnes ie příslovečným. Výbor jeho děl vydal Bobertag v Kúrschnerově >Deutsche Nationallitteratur« (sv. 36.). Gh. von L0h«r Franz, něm. spisov. a cesto- vatel (* 1818 v Paderborně — f 1892 v Mni- 268 Lohháuser — Lohiťané. chove), studoval na několika universitách práva, historii a přírodní védy, v 1. 1846—47 procestoval Kanadu a Spoj. Obce sev.-ame- rické, r. 1847 vrátil se do Evropy a r. 1853 habilitoval se v Gotinkách jako soukr. docent státních a právních dějin, r. 1855 povolán byl jako řádný professor na universitu mni- chovskou a r. 1865 jmenován ředitelem říš. archivu bavorského. V letech 70tých vykonal několik cest po Dol. Itálii, Kanárských ostro- vech, Krétě, Cypru, r. 1888 vstoupil do ústraní. Práce jeho náležejí do oboru dějepisného, právního, politického a cestopisného. Důle- žitější spisy jsou: Des deutschen Volkes Be- deutung in der Weltgeschichte (1847); Ge- schichte u, Zustánde der Peutschen in Amerika (1848 a 2. vyd. 1855 v Gotinkách); System des preussischen Landrechts (1852); Land u. Leute in der Alten u. Neuen Welt (1854, 3 sv. v Gotink.); Aus Nátur und Geschichte von Elsass-Lothringen (Lipsko, 1871); Archivlehre (1890); Ktdturgeschichte d, Deutschen imMittel- alter (1891 — 94, 3 sv.); Mágy arén und andre Ungam (Lipsko, 1874); Nach den Glúcklichen Inseln. Kanarische Reisetage (1877); Griechi- sche Kůstenfahrten (1876); Cypern (1878 a 1880); Russlanďs Werden und Wollen, a. j. XiOhh&uer. ves v Čechách při bavor- ských hranicích, hejtm. Planá, okr. Kynžvart, fara a pš. Třisekcry; 18 d., 156 ob. n. (1890), Itř. šk. a mvslivna. Bývaly zde skelné huti. ILohlťané, divocí- kmenové v hornatých krajích Assamu při dolním poříčí ř. Brahma- putry a zemí sousedních, Barmy (Arakanu); jsou pojítkem mezi národy himalájskými a obyvateli Tibeta, Barmy a jún-nanu. Horalé severně od Brahmaputry sídlící, Akové, Do- flové, Mirijové, Aborové, Mišmiové, blízcí jsou východním Tibeťanům, kdežto kmenové jižní bližší jsou Barmanům. Hlavní kmeny jsou: 1. Akové viz Aka. — 2. U Doflů,'souse- dův Aků, panuje jako u Tibeťanů mnoho- mužství; vláda jest olígarchická, každému kmeni velí di[am (vůdce) z rodiny bohaté stády buvolími. — 3. Mirijové jsouce pod vlivem buddhistickým i brahmánským ctí ochranné bohy obou věr a vedle nich duchy lesní. Postavy jsou veliké a silné, pletí žlu- tavé; vlasy hladce střihané a k obličeji sče- sané zdobí kolem čela páskem zdobeným kovovými okrasami. Mirijové z větší časti sestupují s hor do nížin, kde po kolik mě- síců provozují rybolov a honbu na zvěř; zbý- vající kořist suší a dopravují teprve do hor. — 4. Aborové jeví jiŽ typ hrubé mongolský; zvláštní mají zvyk, že muži na čele, ženy pod nosem nosí v kůži vyryté znamení v podobě kříže. Věří v podání, že všichni lidé pochá- zejí z jedné matky, jež měla dva syny; z těch jeden prý byl dovedný řemeslník a miláček matčin. S tím matka, jak praví, byla se vy- dala na západ a od něho Angličané vyučili se různým dovednostem, kdežto L. zůstali na východě seděti. Záležitosti kmenové vy- řizuji se na shromážděních, při nichž většina rozhoduje; pro shromáždění obecná vydržují si zvláštní budovy (viz Aborové str. 75.). — 5. Mišmijové přijali tibetský buddhismus a podrobeni jsou ve všem tibetským kněžím ; jinak nemají s Tibeťany nic společného a jsou velice dbalí své samostatnosti, nedo- volujíce ani sousedům cestovati jejich územím. Ostatní kmenové dělí se v několik větších rodin, jako jsou Garové, Khasijové (viz Khasi and Jaintia Hills) a Nagové. K rodině prvých počítají se vedle vlastních Garů kmen Eíočů, který sídlí na severu Ben- galská mezi 25—21^ s. š. a 88--93<> v. d., dále východně sídlící Dímalové a Kačáríjové a jižněji usazení Tripurové. Garové postavy jsou sice sražené, ale pevné; obličej mají kulatý, čelo pak jen málo vyčnívá nad malé, tmavé oči, za to rty jsou tlusté a naduřelé. Ženy stárnou brzy, ještě více však muži, jednak nestřídmostí v pití, jednak rozkošnictvím přílišným. Duševní svou povahou jsou přímí a poctiví a starostliví otcové, pečliví o blaho svých dítek. Šat ob- mezuje se u obojího pohlaví na bavlněnou zástěru, kterou uvazují nad pasem ; za to uši zdobí těžkými kruhy mosaznými. Mravy mezi svobodnými jsou velmi volné; děvče volí si samo ženicha, děti též připočítávají se ke kmeni matčinu, rovněž dědictví po otci pře- chází na ženy, nikoliv na syny. Jinoši nebydlí v domě otcově, nýbrž ve zvláštních chýších (dekačang), jež skládají se ze síně a ložnic. Garové pěstují rýži, proso a bavlnu; na trzích směnným obchodem opatřují si potřebné náčiní domácí. Chrámů nemají, ale každý Garo> přechovává v chýši své bambusový kůl, který fábory a kvítím jest okrášlen a před ní o? i skládají se oběti bohům. Kněží nekonají obětí; jejich působnost obmezuje se na po- žehnání novomanželů a na zařikávání, jímž. hledí nebezpečí smrti odvrátiti od nemoc- ných. — S Gary sousedí Khasijové, půvo- dem svým příbuzní s prabydliteli Zadní Indie; odtud zvláštní jejich řeč a zvláštní mravy. Řečí mluví jednoslabičnou, zvláštní pak zachoval se u nich mrav stavěti obrov- ské sloupy kamenné, jež podobny jsou zbyt- kům mohyl kamenných (megalithů), kterd ještě z dob předhistorických v Evropě se zachovaly. Jsou bez nápisu a před nimi stojí na nízkých sloupech plotny kamenné,, jež jsou buď stoly obětními buď náhrobními kameny; bývají postaveny na pamět ujednané smlouvy neb na počest zemřelým. N agové, obývající hory jižního Assamu,. dělí se ve dva hlavní kmeny o rodech velmi četných. Prvý, vzrůstu hezkého a statného, pleti světlé, zabývá se hlavně pěstováním rýže na polích stupňovitě upravených; druhý, pleti temné, jest povahy málo hrdinské. Te- tují se po celém těle; ale operace ta pro- vésti se smí na hochu teprve tehdy, když. dospěje, t. j. když skolí některého muže neb^ některou ženu, což dosvědčiti musí tím, že přinese domů hlavu zabitého, jež odevzdá se náčelníku rodu za velikých obřadů v. Každý rod u Nagů pokládá se za nejmocnější; a co> Nagové dovedou, dosvědčuje kraj na jih od Brahmaputry skoro v poušť proměněný noč- Lohm — Loch. 269 nimi jejich vpády, jimiž také pověstní jsou všem okolním národům. Ač u Nagů nevěra manielská tresce se smrtí, přece mládež hoví zvykům v té příčině velice volným. Ze zvyku, že mrtvým dávají do hrobu jejich šaty, zbraně a kůže, lze souditi, že mají představu o ži- votě posmrtním; víra jejich, zdá se, obme- zuje se na bázeň před duchy zlými, jež hledí obětmi a zaříkáváním učiniti neškodnými. Nemají vlastních kněží, ale Jevry t. j. muže, jejichž povinností jest nemocné ošetřovati a mrtvé pochovávati. — Jižně od vlastních Nagů v horách na sever od kraje Čitagonž- ského bydlí kmen Kuků, v četné roay se dělící, který však často ještě k Nagům se připočítává, rovněž jako národ Kačinů, s Birmany blízko příbuzný. — Větší souvislý celek činí ještě kmeny K arénu (v. t.). — Viz W. Hunter, A statistical account of Assaro (Londýn, 1880); A. Bastian, Vólkerstamme am Brahmaputra (Berlín, 1883); £. Kuhn, Beitráge zur Sprachenkunde Hinterindiens (Mnichov, 1889). Vch, IiOhm, vsi v Čechách, viz Lom 2), 3) a Lomy. IiObnia, vsi v Cechách, viz Lom 4), 5). ZiOlmiaii Alexander de Savornin, nizozemský státník (* 1837 v Groninkách). Studoval v Groninkách a byl do r. 1884 soudcem v Appingedamu a Herzogenbuschu. Spolu pracoval o novém trestním zákonníku nizozemském, r. 1879 stal se členem druhé, r. 1894 první komory, od r. 1884 pak byl professorem na nově zřízené svobodné uni- versitě amsterodamské. Roku 1890—91 byl ministrem vnitra v antirevolucionářském a katolickém ministerstvu Mackayově. L ná- leží k čelným předákům strany antirevolu- cionářské a hnutí kalvinisti ckého v nizo- zemské církvi reformované. Vydal řeči a spisy právnicko-theologického a politického obsahu. Lolim«y«r: 1) L. Karl Heinrich, něm. dějepisec (* 1832 v Gombině), stal se r. 1873 professorem dějepisu na universitě králove- cké. Napsal některá díla týkající se dějin an- glických a Vých. i Západ. Pruska; mimo to vydal některé práce palaeografické. Důleži- tější z nich jsou: De Richardo Angliae rege (Králov., 1857); Geschichte v. Ost- u, Wesť preussen (Halle, 1886); Heriog Albrecht von Preussen (Gdaňsko, 1890) a j. 2) L. Julius, spisovatel německý (* 1835 v Nise), studoval ve Vratislavi a stal se lé- kárníkem v Elbl^u, kde počal zabývati se politikou a literaturou, přispívaje zejména kolem r. 1866 vřele psanými básněmi do »Kladderadatsche«. Od r. 1867—73 byl i čle- nem redakce téhož listu. Mnoho jeho váleč- ných básní z 1. 1870—71 bylo uvedeno v hudbu a vydáno v »Kriegsgedenkbuch des Kladde- radatschc od J. L-a a J. Trojana. R. 1870 za- ložil L. časopis »Deutsche Jugendc Zejména vynikl jako spisovatel pro děti, pro něž vy- dal přes 30 knih se zdařilými vyobrazeními, řadu pohádek a bajek a Gedichte eines Optimi- sten (Lips., 1885) a j. iKlhof, ves v Čechách, viz Lohov 3). IiOhov: 1) L., osada v Čechách u Slavě- tina, hejtm. a okr. Nové Město n. Met., fara Meziříčí, pš. Vel. Jesenice; 31 d., 159 ob. č. (1890). — 2) L., osada t. u Zvéstova, hejtm. Sedlčany, okr. Votice, fara Šlapánov, pošta Janko v, 15 d., 103 oby v. č. (1890]j, poplužní dvůr. — 3) L {Lohof\ ves t., hejtm. a okr. Žlutíce, f^ra Komárov, poŠta Toužím; 32 d., 1 č., 157 n. ob. (1890), mlýn. — 4) L., ves t., viz H lohov. IiOhOTÓloe viz Hlohovčice. lK>haT«0 (něm. Bischofswarth), vesnice soudního okr. valčického (Feldsberg) dolno- rak. okresního hejtmanství mistelbašského, má 981 oby v. (11 židů, 970 katol.; 953 Češi, 28 Němců). IiOhovloe i Hlohovice, far. ves v Če- chách, hejtm. Rokycany, okr. Zbiroh, pošta Radnice; 55 d., 384 obyv. č. (1890), kostel Nejsvět. Trojice, 2tř. šk., ložisko kamenného uhlí, cihelna. Za války 30leté zanikl zdejší kostel. Na bývalém kostelišti postaven opět r. 1734 kostelík, jenŽ r. 1787 prohlášen za filiální a r. 1857 za farní. V nejstarší době stávalo zde jakož i v sousednícn Lo ho vi- čkách služeb, manství, příslušné ke hrádku Křivoklátu, iež bývalo též robotným man- svim. (Srv. Polit, a škol. okres rokycanský; Rokycany, 1898, str. 322.) iKlhovldky, Hlohovičky, ves v Če- chách, hejtm. Rokycany, okres Zbiroh, fara Lohovice pš. Terešov; 51 d., 304 ob. č. (1890), ložisko kam. uhlí, cihelna, mlýn. Srv. Lohovice. Iiflbowa viz Hlohová a Luhov 2). Lohr, okr. město v bavorském vl. okrese dolnofranckém, na úpatí Spessartu, při vtoku potoku Lohrského do Mohanu; má 4318 ob. (1895). Pošta, tel., stanice dráhy Vircpurk- AschafTenburg a L.-Wertheim. Gymnasium; železárny, loděnice, obchod s dřívím. IiOhrmann Wilhelm Gotthelf, saský geodaet (* 1796 v Drážďanech — f 20. ún. 1840 t.), byl od r. 1828 přednostou nově zří- zeného ústavu technického v Drážďanech. Ve hvězdářství dobyl si zásluh obohativ obor selenotopografíe ; nakreslil výtečnou mapu měsíce, ze které vydal sám jen 6 listů jako 1. odděl, většího díla Topographie d. šicht- baren Mondoberfláche (Drážď. a Lips., 1824); celé dílo vydal teprve r. 1878 Schmidt v Lip- sku se svým textem pod názvem Aíondkarte in 2S Sectionen u. 2 Erláuterungstafeln von W. G. L. v měřítku 1 : 3,566.400. L. sám vy- dal jen menší generální mapu měsíční prů- měru 38-5 cm (Drážď, 1838). R. 1829 započal ř. pozorování meteorologických, v nichž bylo po jeho smrti pokračováno. Výsledky 50leté řady vydal A. Drechsler (Drážd., 1879). Mimo to vydal »Das Planeten-System d. Sonne* (t., 1822), uveřejnil pozorování létavic (Gilb. Ann. 1823) a zanechal v rukopisech mnoho pozorování a výkresů, VRý, Lohynioe viz Lohenice 2). Looh, ves v Čechách, hejtmanství a okr. Falknov, fara a pŠ. Kačerov; 40 d., 193 ob. 270 Loch — Lochotín. n. (1890), ložisko olověné rudy a krajkářství po domácku. Looh [lok], skotsky jezero. Iittpbail, ves v Čechách, viz L a chov. ZiOObail, starý název m. A n n a b u r k u (v. t.). iKlOhela viz Artemis, str. 802. IiOohem, město v nizozemské provincii geldernské, stanice dráhy Arnheim-Salzber- gen, má 3640 oby v.; jirchárny. IiOOhener Stephan viz Lochner. IiOOhenioe, Lochy nice, far. ves v Če- chách blíže vtoku Trotiny do Labe, hejtm. a okr. Kr. Hradec, pš. Předměřice; 129 d., 866 oh, č. (1890), kostel Narození P. Marie (ve XIV. stol. far.), 2tř. ák. Biskup pražský Jan I. měl zde v 1. 1134—39 nějaké dědictví, jež daroval klášteru strahovskému. Kolem r. 1228 náležely L. ke klášteru opatovickému, ve XIV. stol. seděli zde Dubánkové z Du- ban, v XV. století Jan Ples z Lochenic, v XVI. stol. připomínají se mezi zbožím města Kr. Hradce n. Lab., jemuž zabrány, ale později vráceny. Fara zaniklá r. 1623 obnovena teprve r. 1862. Loohes [loš], hl. město arrondissementu t. jm. ve franc. depart. Indre-et-Loire, na le- vém břehu řeky Indre, v úrodné krajině, na trati Tours-Cháteauroux dráhy Oríéanské, má 3804 obyv., jako obec 5132 obyv. (1891). Radnice ve slohu renaissančním, mnoho bu- dov středověkých, zříceniny býv. zámku krá- lovského. L. má koUej a normální školu ; prá- delny na přízi vlněnou, výroba suken, obchod s dřívím a obilím. ILooh-Fjrne viz Fy ne Loch. Xioohla (z řec), očistky, jsou odměšek z dělohy a z ostatních ran porodních v šesti- nedělí. Vnitřek dělohy totiž po odloučení lůžka tvoří jedinou rannou plochu, krytou zpodní potrhanou a výlevy krevními pro- stoupenou vrstvou blány padavé. Očistky isou první 3 dny po porodu čistá krev s ma- lými a většími sraženinkami (I. cruenta), od 4.-7. dne krev vodnatá, promíšená odvrže- nými povrchními cáry blány padavé. Tyto vrstvy odvrhují se totiž v prvních 2 týdnech po porodu a zbývá jen nejzpodnější vrstva, z níž vytvořuje se nová sliznice, která v dal- ších 4 nedělích je hotova. V 2. témdni jsou očistky syrovatečné (I. serosa), s větším nebo menším primíšením hnisu i s částkami blány padavé. V 3. témdni ubývá jich množství a jsou hustší, hlenovito-hnisavé (I. muco-puru- lenta), obsahují více hlen, ve 4. a 5. témdni ztrácejí hnis, jest jich méně, povahy hleno- vité (I. mucosa), v 6. témdni přestávají. Zatím je děloha redukována na svou původní ve- likost, její dutina je pokryta novou sliznicí, všechny rány porodní jsou zjízveny, a nekojí-li šestinedělka, dostává čmýru a ve vaječnících uzrávají nová vajíčka. Ra. Loohkov, ves v Čechách, rozložená na mírném svahu podél silnice z Radotína do Slivence, hejtm. Smíchov, okr. Zbraslav, fara Slivenec, pŠ. Radotín; 61 d., 503 obyv. č. (1890), živící se zemědělstvím, prací v blíz- kých mramorových lomech nebo v továrnách radotínských. Na Radotínském potoce o sa- motě mlýn »U drnuc. Alod. statek (230*44 ha) se zámečkem, dvorem, vápen, lomy, vápeni- cemi a cihelnou, jejž r. 1862 koupil po dědi- cích Jos. Brzoráda Karel Kirschner. R. 1399 připomíná se na zemanském dvoře Vavřinec z Lochkova, dvorský tesař krále Václava IV. Po r. 1620 seděl na Lochkově Václav Michna z Vacínova, od něhož jej koupil (1637) Ra- fael Misko vský ze Sebuzína, jehož dcera Lid- mila Eusebie, provd. za ryt. Pachtu, odká- zala L. (1654), ves i se dvorem, klášteru zbraslavskému. Klášter držel L. do r. 1686, kdy jej prodal manželům z Wendlingenu. Dcera Marie Julie prodala r. 1727 L. Josefu Scherzerovi z Kleinmůhlu, od jehož bratra koupil jej (1782) Filip Grenett. V 1. 1794—97 jmenují se tu měšťané pražští, potom Ferdi- nand Delorme, jenž tu zřídil továrnu na ci- chorii, r. 1804 následoval Alois Arioli a po něm rodina Brzorádů (1808—48). Loohkovské pásmo viz Čechy (Geo- logie, str. 31) a F (v geol.). £oolmer (Lochener) Stephan, malíř školy kolínské, pocházel z Kostnice a byl činným v 1. 1442—51, kdy zemřel jakožto člen rady cechu malířského. Maloval zejména pro- sluťý oltářni obraz v kapli sv. Michala dómu kolínského, triptychon, jehož střední čásC představuje sv. tři krále , obě křídla pak sv. voršilu v průvodu panen a sv. Gereona s legii thebskou. Jest to hlavní dílo kolínské školy malířské a vyniká velikolepou komposicí a sytou harmonií barev, zároveň však také jemném podáním. Z menších obrazů připi- suji jemu: Madonnu v museu kolínském , oltářni obraz Poslední soud tamže asp. z čá- sti, kdežto čásf druhá, Mučennictví apoštolu, je v Stadelově ústavě ve Frankfurtě n. M. IiOOhodloe (Lochtschit^, ves v Čechách, hejtm. Ústí n. Lab., okr. Čhabařovice, fara a pš. Trmice; 46 d., 313 ob. n. (1890), kaple Nalez. sv. Kříže a hnědouhel. doly. R. 1334 jsou mezi zbožím kláštera roudnického. IiOOhOft znamenalo a Řeků menší oddíl vojska pěšího. U SparCanů dělili se tčžko- oděnci (hoplité) v šest mor po pěti loších. Za války peloponnéské obsahoval I. čtyři pentékostye po čtyřech enómotiích, průměrně po 32 mužích čítajících. U Athén ňanů rozřazeno bylo hoplitstvo v 10 taxeis (dle desíti fyl), jichž čety zvaly se lochy (Ao- %oi). Náčelníci jednotlivých lochů sluli lo- chagy {loxayoi), jejich náměstkové 'bicoXo- Xayoi, V pozdějších řeckých vojích námezd- ných záležel I. ze 100 muŽů. Více lochů sdru- ženo bylo pod vrchním vedením zvláštního vojevůdce, stratéga. RNk. IiOOholin: 1) L., osada v Čechách u Bo- levce, hejtm., okres, fara a pš. Plzeň; 10 d., 100 ob. č. (1890). — 2) L., Lokotin, farní ves t., hejtm. Žlutíce, okr. Bochov, pš. Luky; 89 d., 539 ob. n. (1890), kostel Nanebevzetí P. Marie (ve XIV. stol. far.), 3tř. šk., mlýn, myslivna. Stával zde manský statek k Anděl- ské Hoře a Bečovu. V XV. stol. seděli zde Haugvicové, r. 1465 Mikuláš Kfelíř ze Za- Lochousice — Lochvickij. kšova, v XVI. stoi. Sparnekárové ze Špar- ncku a po r. 1603 prodán k panství valcč- skému. — 8) L. Horní, dvůr u mésta PLnĚ t, ; lázné S minerál, pramenem a park mĚstský. Loolioiuloft {Lochuljen), ves v Cechách, hejira. a okr. Stříbro, fara ToiiSkov (ves), pš. Hor. Sekyfany; 54 d., 333 ob. n. (1890). Sta- robylá tato ves náležela od r. 1186 z vétáí části ke kláit. kladrubskámu, ale po r. 1421 dostala se do světských rukou. IiOohov viz Annaburg. ItOobov: 1) L. Dolní, osada v Cechách u Hor. Lochova, hejtm., okr. a pš. Jiřin, fara Ostruino; 31 d., 156 ob. i. (1890). — a) L. Horní, ves t.; 24 d., 151 ob. č. (1890), sa- dařství. Obě osady leží v romantickti poloze u vchodu do Prachovských skal. Původně jmenuje se tu U Malí a Velký, jeí nále- žely ke hradu Bradé a v XV. stol, k Veliii. IiOobovle*: 1) L., mSsteřko v Cechách nad Litavkou, v hejtm. a okr, hořovickém. při stanici Rak. st. dráhy (Protiví n-Zdlce), má 219 d., 1458 obyv. č. (1890). děkanství a kostel sv. Ondřeje z r. 1648 (ve XIV. stol. far.), 5tř. ík., pš., telegraf, radnici z r. 1829, továrnu na lepenku a obálky, prádelnu na bavlnu, několik výroč. trhů a opodál klima- tické lázně. Alod. statek (811 ha) ne zám- kem, dvorem, pivo- varem, mlýnem, pi- lou a cihelnou drží dědicové Rennerovi. R. 1574 byly L. na " t.isn- Zn. 2594.) nadány; štít na přič polovičný, zpodní pole Červené, u zpodu pak 3 zele- né pahrbky, na nich mcii dvěma stříbr- nými věžemi brána otevřená. Vrchní polovice Itítu zlaté barvy. v nčm červená krokev, na ní stříbrní lvové oproti sobě; pod krokvi pak jedna a nad ni po stranách dvě pětilisté červ. růíe. R. 1318 příslušely L. ke hradu Valdeku, později bylv rodným sídlem ryt. z Lochovic, v XV. stol. drženy ke hradu Okoři. Ok. r. 1532 sídlil zde Jan 2íchovcc z Duban, po tom Oldřich z Prostiboře, po něm dědil (1552) syn Ladi- slav. Tento záhy zemřel a pozQstalá vdova prodala zboží lochovické Mikuláši Valterovi seděli na L-cích Vratislavové z Mitrovic, po nich Netoličtí z Elsenberka, po r. 1787 Jakub Ccrný rytíř z Edelmuthu, od jehož dědiců koupili je 1818 hr. Lůtzové z DreilCtzova. (Srv. .Para. Arch.«, dil XI.. str. 668; Sedlá- íťk A., Hrady a zámky, dil VI., str. 210.)- 3) L. {Lachenwiti), víska v Čechách u Ruckt-n- dorfu, hejtm. Kaplice, okr. a p5. Vyš. Brod, fara Rožmberk; 10 d,, 87 ob. n. (1890). Loohntzvn vii Lochousice. LoohvlOA, újezdné mésto poltavské gu- bernie v Rusku, na nízkých březích řek Loch- 271 více a Sulice, 13 km od želez, dráhy; má 11.013 obyv. (1894), mezi nimiž 4816 židů. Z domův jest pouze 14 zděných [5 pravosl. chrámů, synagoga). Průmysl jest nevalný, to- liko olej lisuje se ve větším množství. — Lochv. Újezd má na 2640 frm' 169.649 ob., pěstujících téměř vesměs orbu. Vedle obilin zasluhuje zmínky tabák, jemuí se dobře daři na tučné čemoierai, jež kryje střední úvodí jediné znaínějSí ř. Suly. V průmyslu má vý- znam pouze hrnčířstvi a pleteni výborných rybářských šití, (nejvíce ve Voronkách). Po- vrch Újezdu jest skoro plochý, rozrytý pouze hlubokými koryty drobných říček, jež v létě vysýchajíce zanechávají v údolích poule ba- žiny a drobná jezírka. Lonbvlokftja Marija Aleksandrovna, provdaná Ž i b er o v á. současná básnířka ruská, zahájila literární činnost koncem let 80tých a uveřejnila množství básní v předních časopisech ruských, jako v >Rus. Věstníku*, v íRus. Obozrěniji* a j. O sobě vydala sbírku básni (Petrohrad. 1896). v nichž jeví se pěvkyni čistého citu a silných erotických Iri>ohvli)klJ:l)L. Konrád Andrejevič, mystik a archaeolog rus. (• 1774 — "I" kol 1840), byl znám se všemi čelnějšími mystiky své doby a zůstavil Zapjski stimoiu iitinoju sovéslijn vnušajemyja díja pamjali (1798), ob- sahující zajímavý materiál pro dějiny mysti- cismu v Rusku. Ke konci života zabýval se archaeologií a učinil v Kijevě několik ná- lezů. — Srv. Materiály dlja istoriji misticiíma v Rossiji (>Trudy< kijev. duch. akademie. 1863) a Zakrevskij, Opisanije Kijeva. 3) L. Aleksandr Vladimirovič, právník ruský {• 1830 — t 1884). Vystudovav práva na moskevské universitě, stal se professorem dějin ruského práva na Richelieuovském lyceu a později professorem právní encyklopaedie na lyceu Alexandrovském. R. 1869 opustil státní službu, vstoupil do redakce listu >Su- débnyj Věstník* a stal se obhájcem ve vě- cech trestních; později byl advokátem v Mo- skvě. Hlavní spisy jeho jsou; O pllnnych po dřevnímu russkomu právu XV.~XVI1. vv. (Mo- skva, 1855; magisterská dissertace); Gubtrnija, jeja lemskija i piavitiljstvenityja učretdénija (čásf I., Petrohrad, 1864; doktorská disser- tace); Ob\or sovremennyck konstituci] {i., 1862 až 1863; 2. vyd. 1865); Kurs russkago ugolov- iiago pravá (t., 1868; 2. vyd. 1871). Dílo toto vydal L. hlavně proto, aby ukázal, že nové formy soudní organisace i soudního řízení nesouhlasí s normami trestního zákonnika. Z Časopiseckých Článků L-kého sluáí uvésti: Očerk cerkounoj adminiitraeiji v drevtiij Ros- siji (.Russkij Věstník., 1857); Značenije Bo- ijkh sudov po russ. právu (»Otěč. Zapiski*. 1857; kn. 6.); Politi Českoje, administrativ imje i íudibnoje ustrojitvo Franciji (iRuss. Slovo*, 1860; č. 10); Sudibiiyje slédovaíéli (t.); Vgo- lovnyje romány (za příčinou románu Dosio- jevského Prestuplenije i nakazanije, v 'Sud. Véstniku*. 1869; č. 1.. 4,, 14. a 83.). Jako advokát ziskal si U. veliké jméno. Pro jistou 272 Lochy — Loiře. věc měl býti vyloučen ze sboru advokátů, avšak vyšší soudní stolice vyloučení nepotvrdila. iKlohy i Mely, kdysi ves v Čechách u Třc- bešic, hejtm., okr. a pš. Kutná Hora, fara Církvice; fil. kostel sv. Bonifáce (1352 far.), popi. dvůr hr. Chotka z Chotkova a Vojnína. Ve vsi stával dvůr, jejž drželi měšťané čá- slavští a kutnohorští. R. 1492 koupila jej obec čáslavská, o něj r. 1621 přišla, načež byl při Tupadlech a potom přikoupen k No- vým Dvorům. Ves zašla asi za husit. válek. IiOOhjriié viz Vaccinium Myrtillus. lK>oh3rnioe viz Lochenrce. ' IiOlbl-Pass, Ljubelský průsmyk, viz Karavanky. IiOlg^y [loaňi], ves ve franc. depart. Eurc- et-Loir, arrond. Cháteaudun, má 508 obyv. Zde 1. a 2. pros. 1870 bojoval 16. armádní sbor francouzský a polovina 17. udatně, ale marně proti 9. sboru německému pod velko- vévodou meklenburským. Na památku této potyčky postaven ve vsi pěkný pomník v ro- mánském slohu. Lolng |loěhJ, řeka franc, přítok Seiny, vzniká v horském massivu Puisayeském ve výši 330 m (depart. Yonne, arrond. Auxerre), teče směrem sz. až k Rogny, kde připojuje se k ní průplav Briarský (Canal de Briaré), který provází tok její až k Montargisu, za nímž ústi se do ní průplav Orleánský. Od Montargisu k ústí L-u u Moiretu provází ji těsně průplav t. jm. {Loing Canal), Délka 160 km, hl. přítoky; Averon, Biez, Lunain, Orvanne. Loir [loár], řeka náležející k poříčí řeky Loiře, pramení se v depart. Eure-et-Loir, ve výši 200 m, 7 km jz. od města Courville, jest skoro 300 km dlouhá (na 114 km splavna), 50—60 m široká a vlévá se u Briollaye do ř. Sarthy. Z četných přítoků větší jsou: Thi- ronne, Foussard, Ozanne, Conie, Věres, Veuve a j. Hospodářsky velice jest důležitá, ježto poskytuje výbornou hybnou sílu značně vy- vinutému průmyslu mlynářskému (žene 103 mlýnů), strojnickému a papírnickému. Ve sta- rých historických pramenech připomíná se jako Ledus (VII. st.), Lidtts (XI. st.), Lairis (XV. st.), též Líger neb Ligur. EMa. Lolre [loárj: 1) L. (lat. Liger), nejdelší řeka ve trancii s nejrozsáhlejším poříčím, ale nikoliv nejbohatším vodou; jest velmi nebezpečna údolím, jimiž protéká, prospěšná jest jim zavodňováním a splavností. Tokem svým L. dělí Francii ve dvě části skoro rovné; vlévá se do okeánu Atlantského, kdežto prameny její nejsou daleky moře Stře- dozemního, od něhož ji dělí jediný depar- tement, totiž gardský. L. vyvčrá as 150 km sev. od středomořské zátoky Aigues-Mortes, a to nedaleko velikého úvalu Rhóneského (mezi Valencí a Montélimarem obnáší totiž přímá vzdálenost pouze 45 km). Pramen L-ry nalézá se v Cevennách, ve vysočině Velayské na úpatí hory Gerbier de Jonc, jež pne se do výše 1551 m; zřídlo jednoduchého pramene nalézá se ve výši 1375 m poblíž Mézence. Po toku bystrém v délce 2 km L. dospívá k pile Sartrcskc a sesiluje se u ní na pravém břehu přítokem Černé Vody {Eau-Noire nebo Ay^gue-Nére), s hojnou vodou; avšak L. zachovává přece Í*méno své, dostihuje záhy prvé vesnice Ste- Lulalie, rozložené uprostřed lučin, sesiluje se as po 12 km ř. Padellcou, načeŽ nucena jsouc obeplouti horu Suc de Bauzon dává se sprvu směrem sev.-záp., pak sev. Tu pro- téká údolím, jež na f)ravo ohraničují pásma horská: Monts du Vivarais, Mont Pilát. Monts du Lyonnais, du Charolais, du Morvan; na straně levé: Monts du Velay, du Forez, Mon- tagnes de la Madeleine. Od Neversu L. za- chovává přes Cosne a Gien směr sev.-záp. až po Orleans, od něhož přes Blois a Tours. před nímž protéká >zahradou Francie«, až po vtok Vienny má směr jihozáp., pak s mír- nými zátočinami tekouc kolem Sauraura .a Nant ústí se u St.-Nazairea širokým hrdlem do okeánu Atlantského. Délka L-ry páčí se na 1000—1035 km ; pro- střední šířka u pramene (v depart. arděche- ském) jest 30 m, v horním toku (depart. Haute-Loire) 60 m a (depart. Saóne et Loiře) 170 m, po vtoku Allieru střídavě 500 m a více, při ústí 2 — 4 km. Poříčí zabírá 121.092 km*, bez mála V* Fran- cie. L. sesiluje se 41 řekou, z nichž 13 jest pro lodi splavných. Hlavní přítoky L-ry jsou po straně levé: Allier, Cher, Indre, Vienne s Creuseou, Thonet a Sěvre-Nantaise; po straně pravé jen Arroux (v. t.) a Maine, která povstává soutokem řek Mayensu a Sarthy sesílené Loirem (v. t.). Pro plti L. splavna jest od Voreye (Haute- Loire) až po la Noirie v délce 37 km, pro lodi od Noirie až po ústí v délce 825 km. Lodi námořní (ponoru 3— 3V2 m) mohou proti řece plouti jen za přílivu až po Nantes (55 km); v této části řeka tekouc v šířce 300—2600 m má četné ostrovy a veliké pís- činy u Paimboeufa, Donges a Bilhoa, až mezi Paimboeufem a St.-Nazairem tvoří jedno hrdlo 2Vj— 4 km široké. R. 1892 po Loiře přímořské plulo 5846 lodí (2243 po vodě, 3603 proti vodé) s nákladem 642.862 t, kdežto všech lodí, které téhož roku po řece se pla- vily, bylo 9833 (5164 po vodě, 4669 proti vodě) s nákladem 848,514 t. Plavbě na závadu jest, že řece hloubky stále ubývá značným nánosem, jímž řečiště se zvyšuje a povstávají v řečišti četné ostrovy a mělčiny. Z té příčiny hlavně v době, kdjr sněhy tají, L. často se rozvodňuje a působí v okolí svém mnoho škody. Aby se zvýšila splavnost L-ry. založen byl r. 1822 pobočný průplav (Canal latéral á la L.), který veden jest od Digoina až po Briareu v délce 196 km čtyřmi departementy; průplav ten spojen jest průplavem Charolaisským se Saónou, průplavy Orléanským a Loinžským se Seinou, čímž umožněno jest spojení s řekami Rhónem a Rýnem. Též od Nant vede 360 km dlouhý průplav do Brestu. L. protéká 12 depart., z nichž 6 má jméno dle řeky; jsou to: Arděche, Haute-Loire, Loiře. 273 Loiře, Sadne-et-Loire, Allier, Niěvre, Cher, Loiret, Loir-et-Cher, Indre-et-Loire, Maine- et-Loire, Loire-Inférieure. Dále teče kolem neb poblíž 8 hlavních míst departementů (Le •Puy, Saint-Etienne, Nevers, Orleans, Blois, Tours, Angers, Nantes), dále kolem nebo po- blíž 8 předních míst arrond. a 33 hl. míst okresních. L. byla pohraniční řekou mezi Aquitanií aGallií Lugdunskou, potom mezi Franky a Visigoty až do r. 507; v dějinách vojenství byla důležitou za válek proti Ara- bům (bitva u Toursu 732) a proti Angličanům (obležení Orleansu 1429), za válek Napoleon- ských (1814) a za poslední války německo- francouzské po obležení Paříže r. 1871. Úval L-ry před Tourscm jest krajinou starých historických zámků; tam rozkládá se podivu- hodný zámek Chambord, starý zámek Blois, zámeíc Chauraont a starobylá pevnůstka se zámkem araboiseským. — Viz Touchard-La- fosse, La L. historique, pittoresque et bio- graphique; 5 sv. (Nantes, 1840—45); L. Barron, La L. (Pař., 1888); Dufrcsnes, Ětude géogr. sur les rives de la L. (»Le Globe«, 1888). Vch. 2) L., departement ve střední Francii, po- jmenovaný podle řeky Loiry, která jím pro- téká. Hraničí s ním departementy: na sev. Saóne-et-Loire, na v. Rhóne a Isére, na j. Ardčche a Hauté-Loire, na z. Puy-de-D6me, na sz. Allier. Povrch jeho obnáší 4759*62 km\ Čítá 625.336 obyvatel (1896) čili 131 na km\ Z 3452 cizinců je tu nejvíce Italů (1964\ nej- méně Rakušanů (49). Řeka Loiře tvoři od j. k s. údolí Montbnsonské a Roannské, na vých. omezuje departement větší Rhóne. Hor- stvo Forezské (1640 w), pak Bois-Noirs (1292 m) a hory Madeleinské vypínají se v různých vzdálenostech po 1. bř. Loiry, hory Vivarais (Mont Pilát 1434 m) a hory Lyonnaiské a Beaujolaiské po prav. bř. Na j. a na s. hor- stvo se sbližuje tak, že řeku propouští jen úzkými soutéskami; ve středu departementu je bažinatá pláň Forezská, bývalé to jezero, po němž dosud zbývá několik jezer menších. Na jv. dominuje massiv Pilátu údolí Rhón- skému. Největší výše jest 1640 m (Pierre-sur- Haute), nejmen.ší 138 m v místech, kde Rhóne opouští departement. Poříčí Loiry tvoří 415.761 ha, tedy asi Vio celého departementu, ostatek 60.201 ha náleží poříčí Rhóny. Po- něvadž rozdíl výšek (1502) je dosti značný, vykazuje dep. L. i značné rozdíly podnebí; kdežto na vrcholu Pierre-sur-Haute panuje skoro věčná zima, v údolí Rhónském je pod- nebí velmi mírné, ba teplé; v horách je stu- deno, ale zdrávo, v údolí Loiry panuje tem- peratura vlažná, v bažinatých částech pláně Forezské bývá nezdravo. Průměrně bývá tu ročně 145 dní deštivých neb sněži- vých, množství srážek 630 mm v Roanně, 730 v Saint-Etienně, 800 na pláni Forezské a v údolí Rhóny, 1000 na horách Forez- ských a v údolí Rhóny, dílem také v údolí Gieru. Půda úrodná jest jen v údolích, jinak je kraj hornatý a kamenitý. R. 1892 mel 453.232 ha orné půdy, z nichž 36.844 ha le- želo ladem. Lesů podléhajících lesní správě Ott&v Slovník Naučný, sv« XVI. 24'3 tgoo. bylo r. 1893 jen 2878 ha obecních a veřej- ných íL 4 ha velkostatkářských. Uhelná pánev loireská jest z nejbohatších ve Francii po pánvi severní a Pas de Calais. V pánvi Saint Etiennc a Rive-de-Gier dobylo se r. 1894 2,361.161 t uhlí na rozloze 22.000 ha, z níž dobývá jen na 12.000 ha uhlí 17.309 horníků. Minerální prameny máji: Saint-Galmier, Saint- Alban, Sail-lcs-Bains, Sail-sous-Couzan, Feurs, Duivon, Juré, Moingt, Montbrison, Renaizon a Cordclle. Průmyslné stojí dep. L. v popředí, neboť přes polovinu obyvatelstva zabývá se průmyslem neb obchodem. Spotřebuje ročně 1.318.500 t uhlí a odevzdává 31 milí. franků daní (1895). Nejdůležitější průmysl jest žele- zářský, výroba zbraní a průmysl textilní. Zá- vodů průmyslových je 1089 o 1652 strojích o 61.954 koň. silách. Největší závody jsou v Saint-Chamondu železárny a ocelárny ná- mořní, pak v Assailly, Saint-Paul-cn-Jarret, v Couzonu, kde vyrábějí se pancéře franc. lodí, železné peci v Terre-Noireu, továrny na zboží ocelové, hřebíky, zboží zámečnické v Chambon-Feugerollech, tov. na nástroje ve Firminy, tov. na parní stroje v Saint-Chau- mondě a Rive-de-Gier. Národní zbrojovka v Saint-Etienne zaměstnávala dříve až 12.000 dělníků, dnes jen 2000; po r. 1871 vyráběla denně 1000 chassepotek a velký počet re- volverů. Zbraně lovecké a přepychové dělají se v dílnách soukromých, ročně 90.000 kusů zbraní střelných v ceně 40.000 franků. Fabrí- kace drobného železného zboží zahrnuje 1500 rozličných kusů, zaměstnávajíc 7000 dělníků. V Saint-Etienně hotoví se týdně 12.000 kusů nožů obecně zvaných eustaches\ hřebíků sto rozličných druhů za 3 milí. franků ročně. — Stuh vyrábí se ročně za 70—80 milí. franků, hlavně v St.-Etienně a jeho okolí v 18.000 dílnách a spotřebuje se 5—600.000 kg hedvábí, zaměstnáno tím 40.000 dělníků. Prýmkářství bývalo dříve mnohem rozsáhlejší než dnes. Mimo to jsou v dep. L. velké sklárny (13 zá- vodů v Rive-de-Gier, Saint-Etienně a Saint- Just-sur-Loire), továrny na malovaná okna (Saint-Salmier), na samet (Bourg Argental), tov. na hedvábí, klobouky, jirchárny, pa- pírny a j. Celkem však průmysl vůbec v po- slední době v dep. L. poněkud klesl. Ob- chod živí 8'37o obyv. (průměr ve Francii 10'37o)- Vývozní obchod obsahuje uhlí, vody minerální, kaštany, víno, sýr, zbraně, drobné zboží Železné, zámečnické, nože, hřebíky, po- třeby ke stavbě lodí válečných, parní stroje, stuhy, šňůry hedvábné, černé i bílé krajky, tkaniva jemná i hrubá, mušelín, samety a stavební dříví. Dováží se zelenina, surová bavlna, hedvábí, železo, likéry, sukna, knihy atd. — Cest doprav, bylo r. 1898 5816 km, z nichž 407 km železnic, 339 silnic státních, 497 km cest departementálních. Splavné řeky jsou Rhóna a Loira 134 /rm, kanálů je 31 km. L. je rozdělen na 3 arrondissementy (Mont- brison, Roanne, St.-Etienne) , 30 ícantonů, 332 obce. Hl. m. St.-Etienne (dříve Mont- brison). Za časů římských v obvodu Loiry byli usazeni Segusíavové, prostírající se 18 274 Loiře. až k Lyonu; hlavní jejich města byla Medio- lanům (Moingt), Rodumna (Roanne) a Feurs, jež Římané jmenovali Forum Segusiavorum, ve středověku hl. město Forezu. Ze zvlášt- ních dějin departementu dlužno uvésti, že r. 1828 byla tu otevřena první železná dráha francouzská (Roanne-Andrézieux). — Srov. Gruner, Description géologique ct minéralo- gique du dép. de la L. (Pař., 1858); Tou- chard-Lafosse, La L. historique, pittoresque ct biographique (Nantes, 1840—45, 5 sv.'. 3) Haute-L. [ót loár), departement ve střední Francii, směrem jv., pojmenovaný podle horního toku Loiry pramenící v sou- sedním dep. Arděche a protékající jím od j. k s., pak k sv. Omezují jej departementy: na s. Loiře a Puy-de-Dóme. na z. Cantal, na jjz. Lozérc, na vjv. Arděche. Povrch jeho obnáší 4962-25 km*\ ob. čítá 316.699 (1896). Dep. H.-L. náleží střední vysočině francouz- ské, střednímu to massivu, který tvoří šestinu celého území franc. Kraj značně vysoký, prů- měrem 900 m, prorývaný četnými soutěskami, jlujemi a hlubokými údolími, z nichž nejširší se údolí řeky Allieru a Brioudu. Ve svém celku je vysočina departementu H.-L. skal- natá a její základ tvoři vrstvy žuly, ruly a břidlice s vrstvami čediče, lávy, popela a trusků. Nejvyšší jeho bod Mézenc (1754 m), starý to vrch vulkanický, nyní zalesňovaný, vypmající se na pomezí dep. Arděche; nejnižší bod 390 m, kde Allier odtéká do Puy de Dóme. Vedle toho: hory Velay, po pr. bř. řeky Allieru, průměrem 1000 m, jednotvárné, ale úrodné rozkladem skal vulkanických, v nichž nalézá se vulkanické jezero Du Bou- chet neobyčejně pravidelné, potom kratér de Bar (1167 m) s jícnem prázdným; nejvyšší kopce: Bois de rHópital (1423 m), Farnier (1329) a Durande (1300). Horstvo Boutiěres vypíná se do výše 1390 m vrchem Grand Fclletin, a údolím Lignonu je odděleno ad hřbetu Mégal či Meygal o ostrých kopcích, kontrastujících proti vlnitým horám Velay- ským. Mégal byl kdysi pokryt vrstvou lávy 150 m vysokou a nejvyšší jeho body jsou: Mégal čili Testoaire (1438 m), Lizieux (1391) a i. Na 1. bř. řeky Allieru hřbet Margeride táhne se mezi dep. H.-L.^ Lozěre a Cantal. Jen několik menších říček na svahu hor Brutiěres odtéká do Rhóny, všechny ostatní vody patří poříčí Loiry buď přímo, buď ř. Allier. Podnebí je zde celkem dosti studené, ale pro znamenitv rozdíl výšek (1364) také roz- manité. Jižní vftr zvaný vent blanc přináší bouře a pustoší pole. Na horách v zimě často sněhy a vánice, kdežto údolí mají te- plotu velmi mírnou. Srážek 0'6 mm Brioude, 1-80 mm na Mézencu. R. 1892 bylo orné půdy 475188 ha, z nichž 59163 ha půdy nevzdě- lané. Lesů podléhajících lesní správě 9299 ha obec. a veřejných, 3490 ha velkostatkářských. H.-L. vyniká chovem silných volů plemene t. zv. Mézenc, de Salers a plem. forézienne; v okolí Brioude pěstují krocany. Uhelné doly, tvořící část pánve Brassac a Langeanc, zaměstnávají kolem 1300 horníků a dávají 240.947 t ročně. Doly měděné jsou v Azératu a Agnátu, že- lezné v Bas-en-Basset a Valprivasu, zinek v Alleyrasu, olovo v Basseyre-Saint-Mary» Chanteugích a j. Mimo to lomy a důležité prameny minerální. Hotovení rozličných kra- jek zaměstnává zejména v horských vesnicích 100.000—130.000 osob. Počet závodů prů- myslových opatřených parními stroji (celkem 3600 koň. sil) je 132. Průmyslem, jímž živi se 177o» jest H.-L. 69. departementem fran- couzským. Obchodem živí se 4'87oi Oen v 5 dep. franc. ještě méně). Vyváži se ze- jména dobytek krmný, koně, mezci, len, li- kéry, krajky, stavební dříví a uhlí. Dováží se mouka, zboží módní, klenoty, knihy, zboží koloniální, nářadí hospod, a olej. Cesty do- pravní 6777 km, z nichž 264 km železnic. Z ostatních cest mimo jiné 357 km národních silnic; řeka Allier je splavnou zdélí 17 km. H.-L. je rozdělen ve 3 arrondissementy (Lc Puy prefect., Brioude a Yssingeaux), 28 kan- tonů, 264 obcí. Hl. m. Le Puy. Dějiny H.-L. splývají v jedno s languedockými a zejména se starou prov. Velay. — Srv. H. Malěgue, Statistique generále du departement de la H.-L. (Pař., 1872). _ 4) L.-Inférieure [loár enferjor], přímoř- ský departement ve východní Francii, po- jmenovaný podle ústí řeky Loiry, při němž leží. Omezen jest na západě okeánem Atlant- ským (v délce asi 125 km), pak departe- menty: na sz. Morbihan, na s. Ille-et-Vilaine, na v. Maine-et-Loirc, na j. Vendée. Povrch jeho obnáší 687456 km\ R. 1896 čítal 646.172 obyv. Povrch je celkem rovný a jen směrem k sz. vystupuje k nevysokým vrchům, z nichž nejvyšší La Brěche nedaleko Fercé na roz- hraní llle-et-Vilaine měří jen 115 m. Tento rozdíl výškový je příliš malý i nepůsobí roz- dílu v podnebí. Proto patří L,-I. k nejjedno- tvárnějším krajům Francie; atmosféra častými dešti a mlhami provlhčovaná je mírná, země, skoro všude Žulová nebo břidličnatá, je stu- dená. V Nantech jest průměrná teplota roční 12•6^ skoro o 2« více než v Paříži. Pobřeží mořské jest ploché, písčité, z části rašelinaté, a rozšiřuje se neustále naplaveninami tvoříc na s. od ústí Loiry rejdu Croisicskou a zá- toku Penbé, jižně zátoku Bourgneuf. Z ostat- ních vyvýšenin dlužno ještě uvésti Sillon de Bretagne' (91 m) po pr. břehu Loiry, po nichŽ následují valné močálovité' pláně. Mezi Sa- vcnay a Pont-Cháteau bažiny Briéres, často zaplavené, a rašeliniště Grandfe Briěre, bývalý les. Ani na 1. břehu Loiry nedosahuje terrain výšky větší než 100 m. Nehledíc k nepatrným říčkám pobřežním dep. L.-I. se dělí na úvodí řek Loiry a Vilainy. Loira protéká dep. v délce 100 km a šíří se od 400 do 1000 m, tvoříc četné ostrovy při ústí širokém až 4000 m, pak četné písčiny a naplaveniny na úkor Nant, které IcŽi 17 km od okeánu a kam dostanou se lodi nanejvýš o 3*5 m po- noru. Tento přístav, kdysi slavný, bude snad možno zachrániti kanálem podél řeky, o němž se pracuje. Průplav z Nant do Brestu, který užívá těchto dvou řek, protéká dep. L.-I. Loiret — Loir-et-Cher. 275 v délce 95 km. Půda je skoro veskrze úrodná; má orné pády 636.728 ha, z nichž 39.510 ha půdy nevzdělávané. Rolnictví prospívá škola hosp. v Grand-Jonassu a pastviny v nížině Loiry podporují valné chov dobytka. V dep. jsou doly cínové (v Poriacu), olovené (v Cror- sacu), železné (Rouge Meilleraye, Sión), uhelné (Montrelais a Monzeil), na pobřeží dobývá se mořská sůl. Minerální vody prýští ve Frossay, Campboně, Loroux Bottereau, Guérandě, Marsacu a j. Po stránce průmyslové je dep. 11. a výrobky průmyslové dosahují tu ročně ceny 161 miíl. fr. Závody průmyslové: žele- zárny v Indretu (2000 dělníků) dodávají stroje pro námořní loďstvo, v Basse Indre, Trignacu, Saint-Nazaireu (dílny společnosti transatlan- tické) a j. Vedle toho loděnice v Nantech a j. V Nantech je veliká továrna na zelinářské a rybářské konservy, továrna na tabák (1800 dělníků, roční spotřeba 1,800.000 kg tabáku kuřlavého, 350.000 kg tab. šňupavého, dout- níků a cigarett), raffinerie na cukr (ročně za 61 milí. ír. cukru), čelné pivo- a lihovary, tov. na svíčky a mýdlo, chemikálie, zboží skleněné a hliněné. Továrny na konserv. sardinky v Croisicu a j. na pobřeží. Vyváží se: víno, sůl, břidlice, koně, píce, solené maso, nakládané ryby, cerealie, mouka, cukr ratfinovaný, spracované železo, stroje, plachty, látky, kůže, ovoce, máslo,, rašelina a j. Do- váží se: uhlí, surová litina, zboží koloniální, olej, dříví na stavbu lodí, chemikálie, mýdlo, marseillské voňavky atd. Cesty dopravní: 7745 km, z nichž 466 km železnic. Dep. je roz- dělen na 5 arrondissementů: Ancenis, Chá- teaubriant, Nantes, Painboeuf a Saint-Nazaire, 45 kantonů a 217 obcí. Hl. m. Nantes. Po- mníky megalithické, dosud velmi četné v L.-I., svědčí o velikém stáři tohoto kraje jakožto bydliště národů předhistorických, zvi. na s. od Loiry. U Corbila, největšího přístavu Ve- netů, svedena r. 56 př. Kr. velká námořní bitva, v níž Brutus přemohl Venety. Pak se tam usadili Namnetovc. Ostatní dějiny L.-L spadají v jedno s dějinami Bretoňska a město Nantes hrálo tu úlohu nejvíce vynikající. Teď jeho význam upadá, protože přístav jeho, kdysi veliký, stále se zanáší, za to vesnice jindy neznámá, nyní město Saint-Nazaire, jsouc blíže okeánu při břehu Loiry, stalo se pří- stavem důležitým, který den ode dne roste. — Srv. Chevalier, Nantes et la Loire-Infé- rieure (1858, 2 sv.). Loiret [loarě]: 1) L., říčka ve franc. depart. t. jm., pramení se 6 km ssv. od Orleansu a po krátkém toku 12 km dl, vlévá se do Loiry. 2) L., departement střední Francie, pojme- novaný podle řeky Loiret, 1. přítoku Loiry. Omezují jej departementy: na s. Scine-et- Oise, na sv. Seine-et-Marne, na v. Yonne, na j. Niěvre, Cher, Loir-et-Cher, na z. a sz. Eure-et-Loire. Má 6771*19 km^ s 371.019 ob. Údolí Loiry dělí L. na dvě části. Údolí toto je proslulé úrodností, dobrým vínem, sma- vým krajem, krásnými zámky, villami a kve- toucími obcemi; ale nedostává se mu vyso- kých hor, tak že je více nebo méně jedno- tvárnou plání. Kopce, lesnaté a pokryté vi- nicemi, nedosahují výšky větší než 60 m nad Loirou. Více než čtvrtinu departementu za- ujímá úrodná rovina B e a u c e, »obilnice Fran- cie« (v. t), třetinu pak G át i n a i s (v.t.), kraj proti Beauce lesnatý a vlhký tak, že mnohé močálVf zvané gdtines, ubírají půdy zemědělství. Zde dosahují vrchy výše 221 m. Sologne na j. bývala krajem pustým a nezdravým, teď však jest odvodňováním a zalesňováním zúrodněna. Výška této vysočiny kolísá mezi 110—250 m, nejvyšší bod u Cernoy 275 w. Podnebí je v L-u sekvanské, t. j. mírné, stejnoměrné, zdravé, až na některé kraje v Gátinaisu a Sologni. V Orleansu průměrná roční teplota 11° C, o 04 více než v Paříži; množství srážek měrná min. 476 mm v Beaune-la-Rolande (Gátinais), max. 709 wm v Coullonsu (So- logne). K úvodí Loiry, která protéká depart. v délce 130 km, naleží zejména: Cheuille, Trézée, Notre-Heure,Tielle, Bec ďAble, Loue, Cens, Loiret, Mauve; k úvodí Seiny: Loing (s přít. Averon, Ouanne, Vernisson, Solin a Bézonde) a Essonne. Orné půdy (hlína, vět- šinou pak lehký písek) obsahoval depart. L. r. 1892 647.196 ha, z nichž 11.025 ha nevzdě- lávaných. Na severu depart. daří se šafrán, v okolí Orleansu roste výborný chřest. Hor- nin L. nemá, jen 260 kamenných lomů. Prů- myslem je L. 49. mezi 90 departementy franc. ; 534 závody mají 735 strojů parních o 8388 koň. .silách. Továrny jsou tu zejména: hrnčíř- ské (63) v okolí Orleansu, cihelny (123), peci vápenné (68), mlýny (1000), továrna na ma- joliku v Giersu (1500 dělníků), jejíž výrobky ročně mají cenu 3 milí. fr., slévárna v Orle- ansu, zvonařství v Saint-Jean-de-Brayc a j. Vedle toho továrny na látky hedvábné, plátno, kaučuk, cukrovary, papírny a sklárny; připra- vování octa jest hlavním průmyslem četných obcí. Vyvážejí se: plodiny polní, ocet, šafrán, víno, kůže, mouka, med, vosk, dřevěné uhlí, chřest, likéry, zboží hrnčířské a j.; dovoz obsahuje: zboží módní, knihy, zboží kolo- niální, břidlici a j. Cest dopravních r. 1898 bylo 5797 km, z nichž 584 km drah. Řeka Loira je splavnou 129 km, Seinu spojuje s Loirou průplav Orléanský (82 km) a prů- plav Briarský (60 km)\ oba spojují se u Mont- argisu, jdouce průplavem Loingským (57 km) do Seiny u Moritu. Pobočný průplav Loirský táhne se po celé délce jejího toku departe- mentem. L. dělí se na 4 arrondissementy (Or- leans, Giers, Montargis, Pithiviers), 31 kan- ton, 349 obcí. Hl. město Orleans. Za ne- odvislosti gallské byla zde města Cenabum, Magdunum (Meung), Gergovia (Jargeau), Vellaunodunum (Trigněres) a Brivodu- rum (Briarc). Caesar kraj vyplenil a dějiny pozdější spadají v jedno s dějinami Orleansu. V 1. 1870—71 za války prusko-franc. byl L. dějištěm mnoha bojů (Beaune-la-Rolande, La- don, Patay, Briey a Coulmiers). — Srv. E. PfeiíTer, Promenádě topographique dans le dep. du L. (1877). IiOlr-et-Cher [loár e šer], departement střední Francie pojmenovaný podle řek Loir 276 Lois. — Lojev. a Cher, jež jím protékají, prvá na s., druhá na j. Omezují jej departementy: Eure-et-Loir na s., Loiret na sv., Cher na v., Indre na j., Indre-et-Loire na jz., Sarthe na sz. Povrch jeho obnáší 6350*92 frm*, obyvatelstva čítá 278.163 duší (1896). Povahou půdy je plochý a nejvyšší jeho bod měří 256 w, nejnižší 56 w, tak že rozdíl výšek a tudíž také pod- nebí je nepatrný. Na j. mezi řekami Cher a Loiře prostírá se namnoze močálovitá pláň Solognc (v. t.) o nesčetných rybnících, na sz. mezi řekami Loiře a Loir planina Beauce (v. t.), »obilnice Francie*. Za řekou Loir pak Maine čili Pcrchc. Včtší kopce útvaru kří- dového vroubí jenom údoh' Chcru, tvoříce strmé skály, do nichž obyvatelé vyhloubili si obydlí. Beauce, která další svou částí sahá do sousedního dep. Loiretu, je zde jedno- tvárná, suchá, beze stromů a lučin, oproti Maine, kde je lesů hojné. Kraje severní jsou mnohem úrodnčjší než jižní a teprve nověji plai^ Sologne se odvodňuje a vysouší, tak že úrodnost její rok od roku stoupá. Geologi- cky přimyká se L.-et-Ch. ku pařížské pánvi třetihorni. Podnebí je zde mírné, ač v So- logni nezdravé; střední teplota v hl. městě depart. Blois 11*5 C, množství srážek prům. 770 mm. Úvodím náleží L.-et-Ch. cele Loiře, která protéká dep. v délce 60 km dělíc jej ve dvě skoro stejné části a jsouc veskrze splavnou. V dep. samém přibírá jen říčky menší. Půdy rolnické obsahoval dep. (1892") 610.234 ha, z nichž 17.453 ha nevzdělávané. Průmyslem živí se 168 osob z 1000 (průměr ve Francii 2607po). Bohatství minerální není v dep. valné, nejvíce kamenných lomů; kovů není tu Žádných, aniž uhlí. Lázně minerální v Saint-Mandé měly svůj význam, pokud dvůr sídlil v Blois. Závodů průmyslových je v dep. 273, iež užívají 363 parních strojů o 3473 koň. silách; jsou to především lomy nebo závody kovolijecké, továrny chemické a koželužny, továrny na látky, tiskárny, papírny, továrny na přístroje fysikální a j. Obchodem živí se 63 osob z 1000 (průměr ve Francii 1237oo)- Vyvážejí se plodiny, píce, dobytek, víno, liho- viny, ocet řečený orléanský, dříví, vosk, pi- javky z bažin a rybníků Solognc, sukno pro potřeby vojenské, obuv, kůže, zeleniny a ma- jolika (z továren v Blois); dováží se uhlí, koloniální zboží, zboží přepychové a módní, šaty, nábytek, knihy a j. Cest bylo r. 1898 celkem 6458 km, z těch 525 km železnic. Dep. je rozdělen na 3 arrondissementy: Blois, Romorantin a Vendóme, jež obsahují 24 kan- tony a 297 obcí. Hl. město Blois. Dějiny dep. L.-et-Ch. spadají v jedno s dějinami provincií Orléannais a Touraine. R. 1814 před abdikací Napoleonovou jeho dvůr se uchýlil do Blois a r. 1870 dep. L.-et-Ch. byl jevi- štěm bojů gen. Chanzyho s vítězícím vojskem něm. Srv. Ad. Joanne, Géographie du L.-et-Ch. Lols., botanický skratek, jímž jest ozna- čován J. Loiseleur-Deslongchamps. Loliaoh, přítok Isary (v. t). Lolielenr [loazlór] Jules, spisov. franc. (♦ 1816 v Orleansu). Věnoval se studiím hi- storickým a byl bibliotékářem svého rodného města, jehož dějiny psal. Jakožto člen měst- ské rady orléanské provedl r. 1855 zřízení velké jezdecké sochy Johanky Orléanské (od Foyatiera) na hl. náměstí orléanském. Mimo četné stati v >Tempsu*, v >Revue histori- que* a j. vydal: Résidences royales de la Loiře (Paříž, 1863); Les crimes et tes peťnes dans Vanťiquité et dans tes temps modernes (1863); Problémes historiques (1867), kde jedná o otázce sňatku Anny Rakouské a Mazarina, jakož i o otrávení Gabriely ďEstrées; La doctrine secréte des templiers (1871) ; Le masqiie de fer devant la critiqite modeme (ISOS); Ůn dernier mot sur le masque de fer (1869); Ravaillac et ses compUces (1873); La mort du se cond prince de Condé (1876); Les points obscurs de la vie de Moliere (1877), dílo pro Životopis básníka velmi cenné; Trois éuigmes historiques {1SS2), kde znova zabývá se otázkou muže s želez- nou maskou, pak nocí bartolomějskou a tra- vičstvím v dějinách; Les larcins de Libri a la bibliothéque ď Orleans (1884); Vuniversité d* Or- leans pendant sa periodě de décadence (1886); Les bibliotheques communales, histoire de leur formation (1891); La Jeanne d'Arc de Foyatier, histoire du monument (1892) a j. Gh. ^olielenr-DesIongohampi [loazl5r-de- lonšanJJ ean Louis Auguste, botanik franc. (* 1774 v Dreux — f 1849 v Paříži), byl lé- kařem v Paříži, zabýval se studiem květeny francouzské a studiem rostlin užitečných i pě- stovaných. Vydal: Flora gallica (Paříž, 1828, 2 sv.); Manuel des plantes usuelles indigénes (t., 1819); Herbier général de Vamateur (t., 1816 až 1827). Též pokračoval ve vydávání velikého Atlantu rostlinného Mordanta de Launay. Lolllrenth, Loi si -Geře uth,. osada v Če- chách u Hruštice, hejtm. Kaplice, okr. Vysní Brod, fara a pš. Frimburk; 18 d., 122 ob. n. (1890). Loltioh viz Logatec. Loltz (slovan. Losica), město v prus. vlád. obvodě stralsundském, na ř. Pěně (Peenc), má 3893 obyv. (1895) z největší Části evang. Sklářství, mlékařství, výroba obuvi, zeměděl- ství a obchod s obilím. Loja, Loxa [locha]: 1) L., město v špan. provincii granadské, na úpatí Sierry Tejedy, na želez, trati Granada- Cordova, má 19.072 obyv., vzniklo ze starověké osady Ilipnla Magna. Má špatná stavení, nečisté ulice. Utrpělo velmi zemětřesením r. 1885. Průmysl tkalcovský (výroba laciných suken, plátna a pod.), solivarna, slévárna mědi. L. jest ro- diště maršálka Narvaeza (t 1868). 2) L., město v republice Ecuadorské, v pro- vincii t. jm., na vysokém plateau And, na 4<>0'15" s. š., 79° 24' 6" z. d., 2075 m n. m., má na 10.000 obyv. Náleží k nejstarším evrop- ským osadám americkým (zal. r. 1546). Pro- vincie L. má 26.728 km"^, 60.880 obyv., leží celá vysoko (prům. 2000 m). Historicky dů- ležitá jest tím, že v ní poprvé sbírána chi- ninová kůra (v. Cinchona, str. 380). Loj0V, městečko v rěčickém Újezdě min- ské gubernie na Dněpru, má 1615 obyv., Lojko — Lokaonová kyselina. 277 2 pravosl. chrámy, 1 katoL, 4 synag., školu, přístav na Dnčpru. ijOjko Feliks, příjmím R^dzicjewski nebo Rydzewskí, dějepisec polský (* 1717 ve Velkopolsku — f 1779 ve Varšavě), vzdě- lal se ve vojen, akademii a sloužil při dvoře Augusta III., načež stal se šambelánem a sta- rostou szropským na Pomoří. Za Stanislava Augusta zastával diplomatické služby. Připo- jiv se ke konfederaci barské hledal pro ni podpory na dvoře vídeňském, ale přesvědčiv se o marnosti zápasu, shodl se opět s krá- lem (1772) a přijal dřívější hodnosti. Získal si též nemalých zásluh jako člen finanční kommisse. Zabývaje se horlivě dějepisnými studiemi vydal pozoruhodné dílo Zbiór de- klaracyji not i giówniejs^ych c\ynnosci^ które popr\ed\ify i \asity pod c\as sejmu pod wq\iem konftderacyi odprawujacego si^ od iyj2 — '/3 (Varšava, 1773) rozbjrající kriticky a věcně historické nároky tří sousedních říší na země polské. Ostatní rukopisy jeho staly se ma- jetkem T. Czackého, po jehož smrti chovány v Pulawách a později přeneseny částečně do Petrohradu. Srv. J. Bartoszewicz, Znakomici mQžowie polscy w XVIII. w. (Petrohr., 1853). IiOjko-TUovský Gustav Hostivít, básník sloven. (* 4. pros. 1843 v Tisovci — t 2. čna 1871 ve V. Reviici); studoval v Tě- šíně, v Přerově a na universitě vídeňské a stal se prof. na slovenském gymnasii ve Velké Revúci. Napsal několik novell, sebral Národ- nie hry v Tisovci (1868) a r. 1ÍB71 ,^yšly ve Skalici jeho Básně vybrané, k nimž přidány Ro^lprávUy, l^ojnloe, zool., viz Li pop ten a. IiOjOTloe, ves v Čechách, hejtm. Král. Vinohrady, okr. Jílové, fara Vel. Popovice, pš. Pyšely; 53 d., 322 ob. č. (1890), zámek s kaplí a popi. dvorem bratří sv. p. Ring- hoíferů. V prvotních dobách drželi L. vla- dykové z L-ic. R. 1423 zapsal měšťan praž- ský Mikeš z L-ic dvůr svůj v L-cích ještě s jiným zbožím Janu Rečkovi z Ledeč, ve stol. XVI. seděli zde Břízští z Břízy, od r. 1569 až 1589 Filip Mošauer z Valdova,'r. 1598 Hy- nek Hrzka ze Máena. Po tom dostaly se L. dědictvím Elišce Beřkovské, která odkázala (t 1622) statek svůj L. s tvrzí, dvorem, pivo- varem a jinými okolními všemi Mikuláši Beř- kovskému ze Šebiřova, jenž vše opět prodal (r. 1627) Krištofovi Vratislavovi z Mitrovic. Tento přikoupil ještě sousední Kostelec na Křížkách a odkázal celé své jmění Frebonii z* Pernšteina, po níž (f 1646) dědila rodina Lemairů z Grůnberka. Po tom následovala rodina Galhartů ze Šternfeldu a na Kamenici (1695), Lowové z Erlsfeldu (1710—88), Max. sv. p. z Ehrenberku, Frant. Heilberger, Jan hr. z Nostic-Rhieneků, Ant. Svoboda, Prokop Vratislav z Mitrovic, Josef Erben (1808), po něm vdova Eleonora prodala (1831) L. hra- běti Dejmovi ze Stříteže, po něm následovala (1833) Gabriela hr. Buquoiová, r. 1841 Ervín hr. Nostic-Rhienek, jenž je prodal (1869) Fr. Ringhofferovi. Srv. J. Sedlák, V. Popovice (Brno, 1885, str. 60). Lokaoe (z lat.): l. umístění, ustanovení pořadu (na př. žáků podle prospěchu, od r. 1886 v Rakousku odstraněná) ; 2. nájem, pronajmutí. Lokaln viz Lokaonová kyselina. IiOkaJ (z franc. laquais), služebník v pan- ském domě. iHikál (z lat. locuSf místo), místnost. IiOkál (též lokat i v, z lat. localis, locati- vus\ >místný pád«, pád sloužící k vyjadřo- vání, kde něco jest nebo kam se dostává. Jsou jazyky (na př. finské), které liší rozlič- nými pády rozličné poměry místní (na čem, v čem, u čeho a pod.). V jazycích indoevrop- ských I. původně sloužil k odpovědi na otázku kde? i kam? (stejný tvar na př. v sktě ve vě- tách: leží na \emi, lehá na \em), obyč. i o čase na otázku kdy?; jemnější rozdíly významové však ve všech jazycích vystihují se více méně pomocí předložek. Tvarem I. splývá často s pády jinými. V čís. jedn. znakem jeho jest obyč. -í, splývající po případě s předchozí samohl. v dvojhlásku (na př. u o-kmenů -oii YQC,'Oi v oínoi >doma« a pod.; lat. domJz do- moi, si. -é z -01 atd.); někdy bývá i bez pří- pony pádové, někdy mívá tvar stejný s da- tivem (tak v řečtině a v jazycích germ.), od něhož jej obyč. pak rozlišují předložky. V čís. dvojném měl I. ve všech jazycích mdoevr. stejný tvar s genitivem (tak posud na př. v č. rukou, 7iohou); koncovky zde však ne- jsou ve všech jazycích tytéž (ř. -oív, projaz. árijské a balt.-slov. asi páv. -ou, -ous). I v čís. mn. jazyky indoevr. se rozcházejí. Některé ukazují k pův. koncovce -su (si. -c/ts, -su nebo -šu v jaz. árijských), řečtina má -si; v někte- rých jaz. má I. tvar stejný s pády jinými (v řečt. s dat. a instr., v germ. s dat., v lat. s dat., abl.). — V jazycích slov. obyčejně užívá se l-u s rozl. předložkami. Jen výjim- kou v památkách starých objevují se i 1-y bez předložek; mimo to zachován druhdy í. prostý v ztrnulých ad ver biích (č. áole, slo- vensky hoře a pod.). L-y zdají se býti i slov. adverbia s koncovkou -é, pozd. e (č. krásné, chudé, dobře, rychle atd.). Ztý, IiOkálie (z lat.), místní správa duchovní, menší fara se skrovným obročím. Duchovní na takové l-ii ustanovený sluje lokali sta. IiOkallBOvati (z lat.), obmeziti na některé místo (na př. nemoc), na některou část země nebo území (na př. válka). FM. IiOkaliita viz Lokál i e. IiOkálka:!) L.,vnovinách místní zpráva. Odtud lokál kár, sběratel místních zpráv pro noviny. — 2) L., místní dráha. IiOkálni (latj, místní. iHI-kao viz Čínská zeleň. Lokaonová kysolina (1 o k a i n), C^tH^s ^ti t jest glykosid obsažený v zeleni čínské, zvané lok a o, kteráž barva jest hlinitou sloučeni- nou (lakem) výslazu kor několika čínských druhů rodu Rhamnus, L. k. se v žíravinach rozpouští barvou modrou, zředěnými kyse- linami odštěpuje cukr lokaosu C^H^^O^, krystallující v jehličkách a jevící oproti Fehlingovu roztoku asi poloviční mohutnost redukční jako glukosa. OŠc. 278 Lokaosa — Loket. ZiOlUkOMk viz Lokaonová kyselina. ZiOkatář (z lat.), nájemce. ZiOkatiT viz Lokál. l«okay Antonín, čes. dramatik a herec (♦ 18. říj. 1847 v Praze — f 10- led. 1897 na král. Vmohradech). Vystudovav reálku vě- noval se od r. 1866 divadlu a působil u spo- lečnosti Švandovy, Zóllnerovy a Pištékovy. Byl též plodným spisovatelem frašek a vese- loher, jež jsou založeny po většině na látkách příležitostných ze života. Jsou to: Brouček; Dádoušekf veselohra o 3 jedn. (Praha, 1884); Královna plesu, ves. o, 4 jedn. (t, 1884^; Vosi hniido, ves. o 3 jedn. (t., 1890); Ru{ova pouta, ves. o 3 jedn. (t., 1891); Archa Noemova, fraška o 3 jedn. (t., 1892); dále divadelní kusy netištěné, ale provozované: V^ornjr manfel; V pátek; Výlet do dvacátého století; Známost v divadle (jednoaktovka); dále příležitostné a časové hry: Výlet pana Cvočka na Jubilejní výstavu ; V)''let pana Broučka na Národopisnou výstavu; Milion tá na Nároáopisné výstavě; Bohatá holka a j. IiOkdlm, řeka vologodské gubernie, usfsy- soljského Újezdu na Rusi, levý přítok Vy- řegdy, okolo 450 km dl., 40—90 m šir., od osady Lopandinskoje 140 km splavná. ILoke viz Lok i. IiOkeren, město v belg. provincii Vých. Flandry {Flandre Orientale), kantonu St. Ni- colas, na ř. Duřme, na křižovatce želez, drah Gent-Antverpy, Termonde-Sas-de-Gent, má 19.816 obyv., znamenitý průmysl plátennický, bavlnický, kloboučnický, solivarský, obchod s obilím, konopím, Inem, olejem a p. L. při- pomíná se již v IX. stol. v dobách norman- ských, r. 1605 dobyli ho Španělé. IiOket (lat. cuhitus, ulna) je vlastně hrana, táhnoucí se od okovce loketní kosti až po její bodcovitý výčněl, jenž je pod kozí pa- trný jako vnitřní kotník; ježto je na povrchu předloktí stále dobře patrná i hmatna, tvoři základ míry loketní. Jindy zove se tak i lo- ketní ohyb {plica cubitt) nad kloubem loket- ním, nebo naznačuje se tak zkrátka i kost loketní {ulna), jež spolu s kostí vřetenní {rádius) skládá kostru předloketní. Horní, proximální, konec její je naduřelý a vyzna- čuje se polokruhovým výkrojkem polomésí- čitým {incísura semilunaris major), do něhož zapadá kladka kosti ramenní. Nad ním vy- čnívá silný, hákovitě zahnutý okovec (olecra- non), zapadající hrotem svým při vzpřímené paži do zadní jámy nadkladkové a vystupu- jící silně pod kůží, ohncme-li jen poněkud paží v kloubu loketním ; o tento okovec opí- ráme se především při opřených loktech. Z něho vybíhá dolů Sovitě zahnutá hrana loketní, iež tvoří rozhraní předního a zad- ního svalstva předloketního a končí se dole v uvedeném výčnělu bodcovitém. Pod vý- krojkem poloměsíčitým je menší výčněl vraní (processus coronoideus), zapadající při doko- naném schýlení paže v kloubu loketním v přední jamku nadkladkovou. Střídavým zapadáním okovce nebo výčnělu vraního do jamek nadkladkových zabezpečuje se pev- nost kloubu loketního. Po straně zevní na- lézá se u většího výkrojku poloměsíčitého výkrojek menší, o nějž se opírá hlavička kosti vřetenní, přidržována jsouc ke kosti loketní prstenovitým vazem. Střední čásť či tělo kosti loketní je tříhranné, přivracejíc se nejostřejší hranou ke kosti vřetenní, s níž je spojena blanou mezikostní, dole pak na- bíhá v malou hlavičku a bodcovitý výčněl. Kost loketní spojena je kloubem loketním (articulatio cubitt)' s kostí ramenní, a to tak, že zapadnutím kladky ramenní do většího výkrojku poloměsíčitého vzniká kloub páko- vitý, připouštějící toliko schylování a vzpři- mování paže. Hlavička kosti vřetenní se při tom o hlavičkovitou vyv^šeninu kosti ra- menní toliko opírá, otáčejíc se v prstenovi- tém vazu, jenž ji přidržuje ke kosti loketní. Ve shodě s pákovitými pohyby v kloubu loketním iest i pouzdro kloubní v předu a v zadu velmi chabé, po straně pak sesíleno tuhými vazy pobočnými. Zajímá vo je, že nej- zpodnějŠí vlákna svalstva schylujícího i vzpří- mujícího usazují se do přední i zadní chabé částky kloubního pouzdra vyzdvihujíce je sou- časně s pohybem předloktí tak, že při doko- naném vzpřimu nebo schýlení není vůbec možno, aby ostrými hroty okovce nebo vý- čnělu vraního bylo uskřinuto. Kolem kloubu loketního vynikají vždy patrně oba kůtky kosti ramenní, zvláště vnitřní, a pak okovec, stávajíce se. i na povrchu těla tak patrnými, že jich lze užiti jako zcela spolehlivých bodů orientačních při rozmanitých operativních vý- konech v tomto kloubu, v němž mimo roz- ličné choroby, nejčastěji rázu zánětlivého, též vymknutiny nebo zlomeniny kostí býyaií zjevy poměrně častými. — Tepna loketní (arteria uinaris) je větví tepny ramenní (a. brachialis), kteráž obyčejně v ohybu loketním před klou- bem se rozdělí v tepnu vřetenní a loketní; v pfípadech dosti častých shledáváme od- stup její i výše, ano též v podpaží. Mezi schylovačovým svalstvem předloketním pro- bíhá v celku podél směru kosti loketní ke kloubu zápěstnímu, vysílajíc zpětné větve před i za kloubem loketním, výživné větévky svalové i kožní a zvláště tepnu mezikostní (arteria interossea), vchází vedle kosti hra- chovité při malíkovém kraji do dlaně, kryta jsouc krátkým malíkem dlaňovým, a pod tu- hou dlaňovitou povázkou obrací se oblouko- vitě k palci. Obyčejně se tu spojuje se znač- nější dlaňovou větví tepny vřetenní, Čímž vzniká t. zv. svrchní oblouk dlaňový (arčus volaris sublimis), ze kterého vybíhají k prstům společné kmeny tepnové, rozvětvující se pak po stranách jednotlivých prstů. — Civ lo- ketní {nervus uinaris) je větví pleteně pažní, vycházeje z nejzpodnějšího jeho oddílu (8. Čiv krční a 1. hrudní), probíhá po vnitřní straně tepny ramenní a v hluboké rýze mezi vnitř- ním kůtkem ramenním a okovcem zahýbá se kolem kloubu loketního do předu. V tomto místě za kloubem loketním je nerv toliko kozí kryt, pročež snadno vydán je rozmani- tým úrazům, jmenovitě narazí me-li loktem Loket. 279 TI a hranu nebo roh. Úrazem vzniká všeobecně známá brňavka a bolest šíři se zejména do prstů, zvlášté do malíčku a prstence, kdež se citlivá vlákna čivu loketního rozvětvují. Čiv loketní obstarává spolu s čivem středo- vým schylovačové svalstvo předloktí, drobné svalíky bříška malíkového a mezikostni sva- líky ve hloubce dlaně, kožními větévkami pak celý malík, přivrácenou polovici prstence ve dlani a malík, prstenec a přivrácenou po- lovici středního prstu na hřbetní straně ruky spolu s příslušnými pásmy kůže dlaně a hřbetu ruky až nad kloub zápěstní. Dle tohoto roz- větvení a obdobného rozdělení čivu středo- vého i vřetenního řídí se i postup význač- ných příznaků při rozmanitých ncmocech nervových, projevující se především zacháze- ním určitých skupin svalových a v úchylkách citlivosti ohraničených poli kožních. — Lok- tem sluje též pásmo v okolí kloubu loket- ního vůbec a zvláště nejvýznačnější jeho čásť, totiž ohyb loketní {plica cubiti). Má podobu mělké, uhlovitě zahnuté prohlubiny, do níž shora zasahuje vyvýSenina způsobená dvoj- hlavým svalem, zdola pak a po stranách ohra- ničena je bočnými vyvýšeninami obou skupin svalstva předloketního, jež vychází jednak z vnitřního, jednak ze zevního kůtku ramen- ního. Kůže tu je tenká a snadno pošinutclna, pod ní probíhají značnější podkožní žíly před- loketní, prosvitajíce skrze kůži jako pruhy modravé. Zvláště pozorujeme tu v prostřed žílu středovou {véna mediána)^ jež v ohybu se vidlicovitě děli a po stranách se spojuje se žilami bočnými: žilou královskou {v. basi- lica) na vnitřní a hlavovou (v. cephalica) na zevní straně. Ze všech žil, zvláště pak ze žíly středové pouštívala se krev žilou. Podél žil probíhají též značnější cévy mízní a jednak v ohybu, jednak ve vnitřním jeho rameni shledáváme drobnější uzlík mízní, jenž se zaněcuje a nabíhá při znečištěném poranění prstů nebo rukou. Dále probíhají tu podél- ným směrem podkožní čivy (střední a zevní) a v hloubi větví se tepna ramenní, provázena jsouc dvěma žilama a čivem středovým. Při schylování paže v kloubu loketním lze i pod koŽí pozorovati zvláštní blánitý pruh (lacer- tus fibrosus), vybíhající ze svalu dvojhlavého přes ohbí loketní íc vnitřní vyvýšenině sva- lové, jenž při schylování paže pozdvihuje ne- jen kůži, nýbrž i cevstvo pod ním uložené a chrání je takto před násilným stisknutím, zlomením nebo ohnutím. Po zevní straně shledáváme nerv vřetenní, skrytý ve sval- stvu, a za vnitřním kůtkem čiv loketní. V zadu patrný jsou nejvíce hrany a výčnělky kostní (oba kůtky ramenní a okovec), ze svalů pak zvláště šlacha svalu trojhlavého. Kůže nad okovcem vyznačuje se zvláštní svraštělo- stí. Sr^. IiOket před zavedením míry metrické bý- -val obyčejnou měrou délky, šířky a výšky, na př. lati, prken, stavebních ploch, světnic a pod., zejména však byl základní měrou zboží střižného, dle něho loketní zvaného. Nejen každá země, nýbrž i každé větší ob- chodní město v ní mělo druhdy svůj I., který se svou délkou se žádným jiným nesrovná- val. Ano i I. téhož jména byl na jednom mí- stě kratší a na druhém delší, jako na př. I. brabantský, jenž v Lipsku měl 68*56 cm a ve Frankfurte n. M. 69*92 cm, Z toho všeho vzniklo přísloví: »měří na dvojí l.<. — Praž- ský č. český I. připomíná se výslovně za krále Přemysla II., jenž r. 1268 veškeré zem* ské míry délky, obilné, jakož i váhy kramář- ské, na stříbro a na zlato, pak míry sudů, pinet, žejdlíků nejen obnovil, nýbrž stanovil světlej!, nežli kdy před ním. O měrách délky nařízeno, aby širokost čtyř zrn ječmene ve- dle sebe položených slula prst, čtyři prsty vedle sebe položené — dlaň, deset prstu takto položených — píď a tři pídě — I. pražský č. český. Jak dlouho se u nás tímto nařízením spravovali, známo není, má se však za to, že král Karel I. (IV.) při za- vádění jiných důležitých řádů též mérám zemským pozornost svou věnoval a všechny na nich proměny do desk zemských zanésti a poznamenati aal. Když však tyto r. 1541 na hradě pražském shořely, dlouho se nikdo o obnovení zápisů o měrácn všeobecně v zemi užívaných nestaral. Teprve na praž. sněmu r. 1615 nařízeno tehdejšímu měřiči zemskému Šimonu Podolskému z Podolí (v. t), aby vše, čehokoli by se, nechť ze spisů, nechť z po- dání ústního, o měrách českých dopátral, pilně vyhledal a srozumitelně sepsal. Týž pak mimo jiné o tom poznamenal, že zem- ské míry základem jest I. pražský, jenž se dělí na 4 čtvrti a každá na dva díly; 24. díl lokte sluje palec; takového lokte míra že- lezná že jest upevněna a zazděna v Praze na dvou místech, totiž jedna na radnici staro- městské do kamenných veřejí za železnými dveřmi, když se do obecné světnice vchá- zelo, a druhá na rohu radnické věže novo- městské, na ulici pod radní světnicí, >tak aby každý maje k^omu přístup volný jistou míru toho lokte pražského sobě vzíti mohU. Na tomto druhém místě jest ona Železná míra dosud zachována (na východní straně věže). Český I. =59-389 cm\ často v Cechách uží- vaný I. krakovský = 59*6 cm a vídeňský =» 77*7558 cm. Srv. též Cubitus. Sm, IiOket: 1) L. (Elbogen), býv. kraj. město v Čechách nad Ohří, v hejtm. falknovském, má 334 d., 10 obyv. č., 3666 n. (1890), okr. soud, revír. hor. úřad, četn. stanici, pš., telegraf, stanici Rak- st. dráhy (L.-N. Sedlo), děkan, kostel sv. Václava s oltářním obrazem od Brandla vystavěný v XIII. stol. od kři- žovníků s červ. hvězdou, r. 1728 obnovený, starobylý hřbitovní kostel sv. Jana Křt., sta- rožitný hrad, radnici (v ní chová se několik povětrných kamenů), stát. reálku, 6tř. obec. šk. chlap, a dívčí (s párali.), pokračovací kurs pro dívky, měst. nemocnici, klášter milosrd- ných sester sv. Kříže s nemocnicí, spořitelnu, továrny na porculán, zboží majolikové a hli- něné, cihelnu, výrobu keramických barev, pivovar, olejnu, 3 mlýny (jeden s pilou) a několik Živých výroč. trhů. Obyvatelé živí 280 maloobchodem, drobrji pracuji při továrních závod L zaujimá 4668-87 ha půdy (i toho 3006-17 Ha lesů) s dvorem a zámkem idríijej obeclokctská. Přes Ohři železný moal z r. 1836. Scv.-záp, odtud veliká hnědouhel. loíiska. Opodál mÉsta rozvaliny kostela sv. Mikuláše připo- mínaného r. 1247. Mezi Taiovicemi a horou »Horn« nad Ohři náspy zv. »Starý L,«. Kdy a na Ěi přímluvu mčsto nadáno erbem, ne- známo. Erb městsky (vyobr. č. 2595.): v Čer- veném štítě spatřuje se stříbrná hradba se stínkami a červenou brankou; na prostřed- ních dvou stínkách po červené tt,i\\ nad hradbou brnéná ruka držící meč. Nad štítem vyniká stříbrný lev držící v pravici zlatý klič a levicí opírající se o Stit. — L. se připo- míná po prvé r. 1234, byv nedlouho před tím založen. Po založeni sem přeneseny úřady ze zrušeného hradu Sedlce. Král Vá- clav 1. přijímá^ v Lokti (1239) něm. krále Konráda IV. Pod hradem, jení byl sídlem kraj. úřednikQv (viz Loketsko), založil podliradí s farním kostelem, jehož podací udělil {124T) křižovDÍkQm s červ. hvězdou. Podhradí to buď tehda aneb nedlouho potom vysazeno mčstskými řády. Za rozbrojů, které v zemi vznikly r. 1317, uchýlila se sem králová Eliška s dětmi svými a r. 1319 uprchlá sem před hněvem královým. Týí, zajav ji, dal ji zavézti na Milník a syna Karla po dva měsíce vězil v tmavém sklípku hradu loketského. Král zastavil potom L, ale markrabé Karel jej po r. 1333 zase vyplatil. Karel IV. potvrdil (1352) svobody města a podhradí, které jim byly od krále Jana uděleny, avšak shořely, přidal dfllcžité milosti a obdařil město právem cheb- ským. V 1. 1370—76 býval dvorem na hradě. Král Václav IV. potvrdil r. 1382 svobody města a svěřil hrad a kraj správě Zdimíra z Sedlce (1382—97). R. 1398 b>;l tu král dvo- rem. Od r. 1405 spravoval kraj Albert z Ko- lovrat a od r. 1410 Jan Malefík, který sešlé části na hradě opravoval. Král Sigmund po- tvrdil (1420) svobody mé.sta a udělil mu spolu- působnost pří obsazováni míst zemského sudí a písaře kraje loketského. Týí král oddal L. v zástavu FQtovi z Ilburka, jenž hrad a město kaliiníkům ubránil. Když pak Loketští předměstí vypálili, aby se tu nepřítel usaditi nemohl, daroval král obci (1529) oboru při Ohři k vystavění nového předměstí. PQta byl na poddané krutý a měl r. 1434 s obcí válku. Proto zastavil cisař (1437) L. Kašparovi Silkoví a poručil mu, aby seSlý hrad opra- voval. O nároky Ilburků trvaly pak spory ž do polovice téhož století. Po smrtí Kašpa- krajcm a také utiskovali měštany a many. Král Jiří učiniv r. 1461 nález mezi nimi usta- novil, aby se z berní vyplatili a pak byli ode vší berně osvobozeni. Obce L. králi nili a, jsouce od nepřátel obmeiováni, pro- dali loketský kraj Arnoštovi a Albrech- tovi, knížatům saským. Albrecht osadil r. 1471 hrad a obléhal město, jež se mu ne- poddalo. Prozatím učiněno příměří mezi Sliky a městem a onino tlačeni pak k tomu, aby se poddali uherskému králi. Král Vladislav potvrdil L. (14T6) Mikuláši Jeronýmovi a Kašparovi, synům Matějovým, avšak tito usi- lujíce o větši upevnění své moci ztekli t. r. město po ohni a obyvatele donutili k člově- čenství. Král hned nemohl tohoto pychu tre- stati, r, 1486 ujal se obce soud zemský. Nové nepokoje vznikly na poč. XVI, stol., když šebestián a Albrecht Silkové, synové Jeronýmovi, méšianstvo krutostí svou po- pouzeli. Měšťané oblehli hrad (1504), ale Šli- kfim pomohl Jiří, kníže saský,jenž město vy- plenil (1505). Aby zpupnost Šliků byla po- trestána, vypravena zemská hotovost, která přes celé léto r. 1505 a ai do jara r. 1506 hrad obléhala. Následovala potom smlouva. Albert , potom samotný držitel , postoupil jej (1533) strýci Jeronýmovi, který L. (1547) otevřel Sasům. Proto mu kraj labráii a stal se královským statkem. R, 1551 zasUven L. se vším krajem Jindřichovi z Plavná, a když pak byl vyvážen, zastaven hrad obci na 50 let (1562). Po uplynutí jich postoupen hrad obci na nových 50 let (1593), ale kraj pak z velké části rozprodáván. R. 1598 vy- koupilo se město z poddanosti ke hradu a stalo se král. městem. Na hrade zůstal kráL hejtman a manský soud, R. 1604 byl tu uvěz- něn Jiří z Lobkovic (t 1606). Za povstání r. 1618 přidrželi se Loketští stavův a přijali sem jejich vojsko a po bělohorské bitvě při- jali sem posádku Mansfeldovu. Tato se tu r. 1621 proti císařským udatně bránila, ale přece podlehla a město vypleněno. Proto (1621) obci všecky statky zabrány a jen část jich navrácena. A protože r. 1631 nepřátele po druhé do města přijali, zase odsouzeni a teprve r. 1636 jim provinění odpuštěna a roku 1658 znova statky postoupenv. Dluhy obecni rostly. V I. 1645 a 1647 Švédové se pokouieU marně o L. Obec vybírala se po r. 1650 ze svých závad a v XVli. a XVlil. stol. Loketsko — Loko. 281 kupovala zase okolní statky. R. 1725 vyho- řela čásť zámku a města. R. 1740 přitáhli Francouzové (pod velitelem Armentiéresem) a osadili mčsto. Byli sice vypuzeni, ale zase město opanovali. Na památku u<:hránění města vystavěna r. 1744 kaple sv. Anny. R. 1751 stal se L. krajským městem. Starý hrad hy- nul, ale r. 1818 opraven a upraven na věz- nici. R. 1850 stal se L. sídlem státních úřa- dův, ale přestal býti krajským městem. (Dě- jiny vydal Próckl.J Sčk, — Okresní soud loketský zaujímá 194-56 fcm', čítá 3911 d., 72 oby v. č., 32.314 n.; z 33.236 přitom, ob. 32.714 katol., 369 evang., 150 žid., 3 jiného vyzn., z těch 16.221 muž., 17.015 žen. — 2) L, ves t., hejtm. Ledeč, okr., fara a pš. Dol. Královice; 30 d., 226 ob. č. (1890). L. jme- nuje se mezi vesnicemi, které tvořily Újezd Svatavin. IiOketsko neb loketský kraj, prvotně území Sedličanů, jejichž hradem byl Sedlec u Karlových Varů. Knížata na Sedlci sídlící vládli řídkému obyvatelstvu při řece Ohři, jež se připomíná (ovšem již jako čásť Čech) v základním listé pražského biskupství. V po- zdějších pamětech slově kraj ten Sedlecko. Asi za Vladislava I. (f 1125), jehož druhou manželkou byla Ryksa z Vohburka, dostalo se L. v držení markrabí z Vohburka a po nich císaři Bedřichovi I. Proto se mluví v zákl. listě vyšehradském o desátku téhož kostela, který vybírán po celých Če- chách i v Sedlcích, čímž znáti se dává, že L., áč drženo bylo k Chebsku, přece počí- táno bylo k Čechám. Ale nesnadno srovnati, že Vladislav II. rozdával les za krajem sedle- ckým a měl na Sedlci správce Záviši a že syn jeho Bedřich vyprosil klást, doksanskému od císaře Bedřicha Újezd vojkovský při mezích Žatecka. Až do r. 1226 nazývá se kraj ten Sedleckém. Odtud začíná název L-ka od no- vého hradu Lokte. Purkrabími na něm byli v 1. 1234—39 Sulislav, r. 1253 Jaroš, v letech 1253-62 Oldřich Zajíc, po r. 1262 Jaroš z Val- dembcrka, r. 1285 Bedřich Hoh^nzollernský, purkrabě norimberský, 1294 Hynek z Lich- temburka, vesměs osoby vyššího řádu, r. 1318 Oldřich Junged, r. 1330 Seje. Za těch dob vyšší části zalidňovány cizím lidem z Němec, který prvotní jazyk český v údolích udusil (tuším již ve XIV. stol.). Kromě toho do- stalo L. řády docela německé. Statky při Kynšperku dostaly se jako manství pod vrch- nost lantkr. Leuchtenberských, některé také Nothaftů v Bavořích. Ostatní statky zeman- ské vysazeny jako manství k loketskému hradu (Stehilehen) a zřízen pro ně manský soud na hradě ; práva a svobody manův nejednou potvrzovány. Duchovenství zne- náhla z moci purkrabí vynímána, čímž obvod kraje ztenčován. Prvotně totiž srovnával se s děkanstvím, ale vymaňováním z područí purkrabí stalo se, že mnohé části spojeny se Žateckem, a pak kromě několika větších statků manských dvorskému soudu podříze- ných srovnával se loketský kraj s územím, které podléhalo manskému soudu. Týž pak kraj, který v mnohých věcech měl podob- nou samostatnost jako Kladsko, v XVI. stol. ztenčován proměňováním manských panství ve zpupné (jež přitělovány k Plzeňsku a Ža- tečku), za to však přibyla leuchtenberská léna. V XVII. stol. králové výjimkou posta- vení kraje rušili, proměňujíce manství ve zpupné statky, čímž také manský soud sám sebou zašel. Zvláštní tento kraj přivtělen r. 1714 k Žatecku a r. 1751 zase oddělen v té rozsáhlosti, jak zůstával do r. 1850. SČk, IiOki nebo Loke, zlobůh severského baje- sloví, lstivý pomocník Ásů v bojích s obry, však zároveň škůdce jejich; zlý jazyk, který se nebojí leda prudkého a násilného Thora. Manželkou jeho je Angrbóda, s níž zplodil hrozné potomstvo: Midgardsorma, strašného hada mořského, který leŽí kolem celé země, Feurisulfa, vlka vychovaného u Ásů, kterého však ze strachu , upoutali, a Hel, bohyni smrti; ale když Asové konečně Loká v lo- sosí podobě jeho chytli a odsoudili k hroz- nému trestu, jest to choť Sigyn, která stojí věrně při spoutaném a drží nad ním misku, do níž zachycuje jed hada, na něj kapající, tak že ho zasáhne jen v okamžicích, kdy Si- gyn vylévá misku, a tu otřesy jeho působí zemětřesení. V soumrak bohu ovšem osvo- bodí se a jako děti jeho při vodě zhoubu na bohy sám zahyne. Jak obratně vymykal se nástrahám Ásů, tak nyní vymyká se výkla- dům. Nejrozmanitější pokusy činěny: byl jednou repraesentantem vody, jindy ohně, ale vyložiti pozdní patrně mythy o něm takto nelze; naproti tomu zase shledáván v Lokovi reflex křesťanského Lucifera a abstraktní po- jem uzavírání {lúka: ukončení doby zlaté, ale také světa: ukončeni léta, ale též zimy; proto spojenec brzy bohů, brzy obrů). L. znám byl jenom severu, a nevíme ovŠem, od které doby; dosud žije v několika pověrčivých rče- ních v Jutsku a v Norsku. O Lokovi mimo mythologie severské vůbec jednali zvláště Weinhold v >Zeitschr. f. deutsch. Alterth.c (VIL), pak Wislicenus, L (1867) a Wisén, Oděn och Loke (1873). Ks. IiOkkiim, Loccum, vesnice v prus. vlád. obvodu hannoverském, v příjemné poloze, důležitá velkým klášterem {Abbada Luccensis)^ má 1666 ob. evang. (1890). Při klášteře velký gotický kostel, vystavěný v letech 1240 — 77, v XIa. stol. restaurovaný, jakoŽ i knihovna rukopisná a evang.-lutheránský seminář. Klá- šter založen byl hrab. Wilbrandem z Haller- mundu v XII. století. IiOkmán, legendární osoba arabského sta- rověku, z níž pro její moudrost stal se typ moudrosti lidské. Považován za autora slav- ných bajek (L. el hekim^ t j. moudrý L), jež vsak náležejí nade vši pochybnost pozdní literatuře arabské. Bajky vydány Erpeniem (Lejda, 1615, s lat. překl.), Hélotem (Pař., 1847) a Derenbourgcm (t., 1850) s franc. pře- kladem. Pouhý text od Freytaga (Bonn, 1823), Raška (Kodaň, 1831) a j. Dk. IiOko, říční ostrůvek v rameni ř. Binue (Střední Súdán v Africe), důležitý tím, že Lokodža — Lokomobila. přes něj vede přechod přes ř. Binuc/takíc osada t. jm., založená na ostrůvku, stala se dflielitou stanicí pro karavanní obchod v záp. Africe. Ostrov je 4 Irm dlouhý, '/, km široký a zvedá se 200 m n. m. Osada ostrovní byla r. 18B1 zpustošena domorodými kmeny, po- idĚji však opět obnovena. Čítá nyní asi 5000 obyv. Obchod, hlavně se slonovinou (59 ( rořněl, jest inaíný. Lokodia, Lokoja, obcbodnf a missijní stanice a faktorie anglická v střed. Súdánu. na pr. břehu Nigíru, proti ilstl Binue, 480 km od pobřeil (Akassa) na s., má na 2000 ob. R. 1865 zřízena zde byla anglickou vládou stanice pro obchodní společnost západoafri- ckou, jakoí i missijní stanice. L. Icíí v ba- iinaté krajině a nemá tudií příliš zdravého podnebí. Poblíie zvedá se Mount L., zvaná chvbně téi Mount Patté. IiOkomobllft (franc. locomobile) nazývá se parní stroj upevněný přímo na parním kotlů, kteréhožto parního zařízení, ježto záro- vejí na kolech s místa jest pohyblivé, může se na rfiiných místech upotřebiti k pohonu strojů pracovních. Zvláště dŮ- leiitého místa dobyla si I. v hospodář- ství a nemalé důležitosti nabývá i tam, kde běii o pohon prozatímní, na pf. u pil. lisů na cihly, raSelinu, při zavod- ňování a vysoušení. Dle pohyblivosti ro- zeznávají se l-ljr potažně, jeí potahem zviřecim se s místa převážejí, a l-ly po- jízdné nebo silniční, jel přemístěni avé obstarávají si samy. Zřejrao jest, íe vyfaduje se, aby celé zařízeni bylo vždy lehké, jednoduché a převoz byl snadný. Třeba dále dbáti, aby pohybujících se částek bylo co nejméně, dále podmínkou velmi důležitou jest co nejmenší spotřeba ;. paliva, tim tedy veliká výhřevná plocha, — následkem čehož volíme kotly trubkové, které ovšem zase mají větší váhu. Ne- měně důležitý požadavek od My hlavně v ho- spodářství jest bezpečnost proti ohni. Při nízkém poměrně komínu, který l-lám nutno dáti, opatřuje se komín t. zv. lapačem ji- sker, a proti vypadáváni žhavých části í ohni- ště chráníme se popelníkem dobře přilehají- cím. Celkový pohled l-ly jest ve vyobr. č.2596. Při každé l-le možno rozeznávati parní ko- tel, parní stroj a vflz. Typ kotlů, jakého se uíívá u M, souhlasí s kotlem lokomotiv- nim. Sestává z topeniště, obyčejně čtyř- hranného prostoru v zadu kotlů. Stěny tope- niště jsou z rovných nebo vlnitých plechův a tvoří přímou výhřevnou plochu. Vnitřní tento plást topeniště obklopuje vnější část kollu — kotel stojatý — přinýtovaný u zpodu topeniště na spofeřný rám, kovaný ze iítyřhrannĚho nebo I údobnéno železa, který celé topeniště objímaje zároveň vnitřní pro- stor kotlů u zpodu vodotěsné ohraničuje. Aby vzájemná poloha vnějšího a vnitřního pláště topeniště vůbec se neměnila, jakož i aby rovné Ukřka tyto stěny dostatečně proti vybouicní tlakem páry byly pojištěny, vyztužují se navzájem rozpěracfmi svor- níky v malých vzdálenostech (asi 100 mm), počtům na 300—400. Z týchž důvodů rovný strop ohniště zavěšen silnými Šrouby na polo- kulatý strop stojatého kotlů, jehož stěny za- bezpečuji se kromě toho v rozích nýtova- nými výztuhami. Ke kotlů stojatému připojuje s^^ kotel válcový, jejž ohraničuje v předu rourová stěna, jejíž otvory souhlasí s otvory v přední slěně topeniště. V těchto otvorech utěsněny jsou ohňovétrub k y, jichž je 20— 40, dle účinnosti a výkonnosti l-ly. 1 průmf r bývá rozličný (45—80 mm). Palivo, které vkládá se na rošt vzadu kotlu otvorem, ohraniče- ným Železným kruhem a uzavíraným dvířky, hoří na roštu a odevzdává teplo jednak přímo stěnám kotlu, jednak horké plyny proudíce trubkami ohňovými odevzdávají těmto svoje trplo a tak snadno a rychle ohřívají vodu je obklopující. Trubky ohňové ústí se v předu do dymnice, válcovitého prostoru, který přístupen jest s předu zvláštními vzducho- C. isge. Lokonobtli I těsně uzavírajícími dvířky. Zde zachycuje se popel proudem plynů z ohniště sem stržený, plyny pak unikají do koiíiína nad dymnicí nasazeného, kteří mívá u l-ly průměr 230 aí 300 mm a délku 1800-2800 mm. Pro snadné převáženi l-ly bývá komín sklápivý. Bývá ze železného plechu nebo jest to litá roura. Aby tah plynů se podporoval, vypouští se spotře- bovaná pára z parního válce rourou do zvi, dmyšné trubice (dmychavky) právě pod ko- mínem nad nejvyšší řadou ohňových trubek. Pára tudy vyfukujíc strhuje s sebou i plyny, ponoukajíc je k liíinnějSímu prouděni, jicliž místo na roštu zaujímá pak vzduch. Lapač jisker, který na komín se umťšfuje, bývá siť ze drátu alespoň 3 mm tlustého, zařízená tak, aby součet plochy propustné byl stejný nebo větší nei prĎřez otvoru komínu. NÍnohdy vkládá se takováto síí do dymnici- nad ústí poslednlchohňovýchrour. Oapařovánim vody usazují se v kotlu všecky ve vodě obsažené ne- rostné součástky, jež tvoří časem t. zv. k o te i ní kámen, který jsa špatným vodičem tepla zdr- žuje vyvinování páry, po případč dopouštfjc rozžhaveni stěn kotlových bývá příčinou vý- buchu kotle. ! nutno kotci občas Čistiti, což děje se vymývacimi otvorv. Za palivo uíívá se nejčastéji kamenného utiH, méné uhlí hnédého, raáeliny, slámy, drtin a pod. Vy- iaduje se ovicm pak dle toho rozličné veliká ploctia roštová a účelné sestrojený roit. Pro uhlí kamenné při jeho veliké výhřevnosti stačí plocha roStová pomĚrně malá a brává se asi 005 m' pro 1 koňskou sílu výkonnosti My, obdobně určuje se pak velikost výhřevné plochy, která dle účinnosti bývá 1-75—2 m' i více na 1 koňskou sílti. Pro topeni slámou lafizuje se obyčejně samočinné podáváni do ohniště, vypadávající shořelé částicy se pak pod roštem vodou ihned postřikuji a hasí. jako při kaídém kotlu, vyžaduje lákon i při 1-le jistá zařízeni a přístroje, aby chod kotlu a stroje byl bezpečný. (Viz Ko- tel, str. 973., XIV.) Při dvou pojíitova* cích ventilech, jcí má I., dovoluje zá- kon, fe jeden na místě závažím můíe býti zatížen zpruli- nou, kdežto na l-lácb silničních oba venti- ly zpruíinou zatížiti dovoleno. Knapáje- níuiívásebtiďjedDO* duchých pump po- háněných excentrem od hnacího hřídele, buď, a to nyní nej- častěji, uiivá se i n- jektora(v.t.).Aby - ■ r-.. Čiitění a správa ko- ^ - ' tlu lehce a důkladné C. n^- Lokomoi kdykoli v předsevzíti se mohla, uspořádá se někdy ohniště váko-ljf vyuíitkuji vzadu náhle se rozSiřující v který jest umístěn ňa zádi l-ly. Celou rouru plamencovou 3 ohňovými trubkami moino vyjmouti i kotlu ven. Aby se zamezilo rychlé odvádění tepla z kotlu do okolního vzduchu, obkládá se kotel špatným vodičem aneb obloíí se slabiím plechem tak, aby zbyl mezi kotlem a obložením volný prostor vzdu- chový, který jest dobrým isolálorem. Parní stroj na l-le neliší se nijak od oby- čejného stroje parního. Třeba tu ováem dbáti té okolnosti, že kotel teplem zvětšuje roz- měry. Proto parní stroj zařizuje se obyčejně tak že jeho součásti jako pístové, šoupát- kové a ojnični tyče nabývají pravé délky až při normálním napjetl v kotlu kdy! ovlem Jinak o kompensaci není postaráno, Parní válec dává se do zadu nad ohniště poněkud mimo osu I 1y ale tak aby všecky částky jeho 1 kotlu byly přístupny Je h stroj dvoj- čitý nebo sdružený umísti se oba válce k ose souměrně. Pára přivádí se pak přímo z nej- vyššího prostoru kotlu stojatého parním ven- tilem nebo šoupátkem do parní komory aodtud rozváděcíro šoupátkem do parního válce. Od uspořádání válce v dymnici upouští se nyní pro nesnadnou jeho přístupnost a škodlivý vliv odcházeiiclcn horkých plynů. Důležitý, jako pří každém parním stroji, jest rozvod páry. Kejjcdnoduiši jest rozvod jediným šoupát- kem, který však při veliké spotřebě páry málo s trubkami žárovými i s přední stěnou k vynímání z kotlu, příslušné stěny na sebe doléhající se pak utěsní a sešroubují. Každá strojírna řešila illohu tu svým zpQ- sobero (vyobr, č. 2597.). Z četných jiných konstrukci kotlových imínky zasluhuje kotel se zpátečními tahy, který na místě ohniště obyčejného má podélnou konickou rouru pla- základnfm a vrchním čili expansním). Pro l-lu zvláště dobře hodí se samočinné ústroji expansni, kde regulátor h'dí plněni parního válce a tím velikost expanse. Zařízení pro pohyb ku předu a zpátky — čili 1. zv. rozvodu vratného — není zde obyčejně třeba, poněvadí požadavku opačného pohybu vyhoví se ča- 284 Lokoj sto jednoduie buď obrácením l-ly, skHžtnim řemene, otoíeníra cxcentru ku pohybu šou- pátka o pFisluáný úhel atd. Rozumí se však, že u l-l silničních, jež si pohyb svůj samy obstarávají, nesmí zařízení loto scházeti. Z dů- vodů jjí uvedených nemá na íádné l-li: schá- zeti regulátor. Tíí při rozběhu stroje ná- sledkem odstředivé sily stoupá do v^Sc a přivírá ventil, přivádĚjicí páru z kotlů do par- ního stroje a naopak, aneb řídí žoupátko expansní a s ním plnění parou ve válci. Od parního válce přenáší se pohyb pístní tyčí, křížovou hlavou a ojnicí na kliku hří- dele. Hřídel umčšfuje se ke komínu v předu, aby ojnice byla co moíno dlouhá, a uložen jest ve dvou ložiskách na kotlů připevně- ných, silných, aby nenastalo chvěni při po- hybu stroje. Aby se mohlo opotřebení na- C. «i9g. Polololioiiigb[li. hraditi, mivaji tato ložiska trojdílnou pánev, jejíž částky dle potřeby mohou se vyměňo- vati. Na témž hřídeli naklinovánv jsou e\- centry pro pohyb Soupátek rozvodových, ře- menový' kotouč pro pohyb regulátoru a se- trvačník, který nejčastčji také slouží jako kotouč řemenový k převodu síly na stroj pracovní. Někdy umístí se ovSem zvláSt: ' trvačnilc a zvláštní kotouč řemenový letmo kotel pumpou, bývá t po koncích hřidde. Nelze-li užiti kfiky, : •■ ■ ' "? hřídel. Napáji-li í va tato pod hřídelcm » konnost takového stroje jednoválcového u se obyčejným způsobem a vyjádřena v koň- ských silách obnáší: kde d jest průměr parního válce, / zdvih, n počet obrátek, ^'g střední indikovaný tlak páry, p, protitlak vyfukující páry v kg na cm' pístu. Výkonnost lato zmenšuje se ovšem ochlazováním páry. Škodlivým prostorem a třením. To vyjadřuje se jistým koeflicientem, který obnáší až C07o thcoreticky vypočte- nOho efffktu. Obyčejné bývají při l-lách asi tyto poměry: I, o 4 koňských silách mívá iměr válce 170 mm, počet otáček 160 za nin., zdvih 240 mm. Výhřevná plocha asi • a při své váze 3300 kg stojí asi 4200 kor.. kdežto na př. I. pro výkon 10 koň. sil mívá průměr válce 260 mm, počet obr. 130, zdvih 320 mm, výhř. plochu 16 m» a při váze 6000 kg stoji asi 6600 kor. Obyčejné k běžným úče- lům nesestrojují se l-íy silnĚjSi než asi do 20 koň, sil, avšak byly vystavěny a ve zvlášt- ních případech užívá se 1-1 s výkonnosti 120 až 200 koí^. sil. Vůz slouží k snadnějšímu převážení l-ly. Rozchod u vozu má býti jako u vozův oby- čejných {1360 mm), dále mají býti kola co nejvyšší a nejširší, předek vozů otáčivý a brzdy dobře účinné. Zadní náprava se oby- čejné umísti v prostředpod ohniště, přední ná- prava staví se pod dymnici nebo pod vál- cový kotel. Otáčivé zařízení přt^dků býyí pak jako u obyčejných vozů; někdy používá se i kulovitého čepu. Dělají se pak kols zadní 1-25— 1-40 m, přední 0'95— 100 m v prfl- měru, a to železná nebo dřevená. DfevĚni smrStují se a praskají, za to jsoti viak prui- nčíjí, nepřenášejíce rázQ nn stroj, a lze je kdekoliv í venku snadno opraviti. L-lu v práci ukazuje vyobr. 6. 2598. L-ly bez vozu, t. zv. pololokomobily (vyobr. č. 2599.) nejsou ovšem snadno způso- bilé ku přenášení, ale spojují v sobS vlastnosti l-ly s pevným zařízením strojním a hodí se zvlažte při malém prostoru, jaký zaujímají, pro výpomoc stálého motorického zařízení, pro pohon dílny maloiivnostnika atd. Malé l-ly asi do 4 koňských sil provádějí se i vertikálně, a to nejčaatěji jako l-ly poloviíní, poněvadž na voze jsou málo stabilní. Kotlů svislých uiívá se zde nejřastíji Ficldských aneb Gallowayských (viz Kotel)). L vertikální potažná vyobrazena pod i. 2600. Co do úspornosti a vyuíitkování páry nejlépe se osvědčuji vSak l-ly se sdruženým (compound) pamlm strojem. L. taková (vyobr. č. 2601. a 2602.] má dva válce parní neslijné velikosti: malý, kam vstupuje pára o vysokém tlaku, odkud po expansi přechází se značným jcšté napjetlm do nádržky mezi obima válci (re- ceivru) a odtud novým rozvodem dle potřeby do velikého válce se připouští k dalSi práci. UrČl-Ii se plocha pístu obou válců tak, aby při nestejném tlaku páry práce v obou válcích byla stejná, pracují stroje tyto velmi lehce a klidně, a poněkud větiSÍ cenu jejich vyváži aŽ o 20% menši spotřeba uhlí. Ku pohonu motoru lokomobilnlho bylo použito již také jiných látek kromě páry, jako benzinu, petroleje a pod. Výhoda jest v tom, ie přiváženi pahva a vody se ušetří, nebez- pečí ohně takřka jest vyloučeno a posluha menší. Ovšem motory takové nemají s l-lou již Itromé vozu nic podobného a společného. fiobila. 285 Neboť ide vlastní stroj jest umístěn docela ivláSt a tak i rozprašovač a tak zv. gene- rátor. Spotřebuje-li se však při l-lc o 4 koň. silách páry 18 kg za 1 hod, a při 12 koň. silách 30 kg a jsou-li výlohy zde 8, tam 14 hal. la 1 hod. a l koň. sílu, je při petro- leji obdobně cena 1 koň. sfly za 1 hod. při 4 koň. silách průměrné 12 hal., při 12 koň, silách 10 hal, L-ly, které samočinně mohou pojiídĚtt, t. zv, silniční, rozeznávají so dvojí: l-ly, které slouží jen k jisté práci, a l-ly, jichž uílvá se jen k pojiidéní po silnicích, ulicích atd. Pra- 'ly pojízdné osvédčily a osvědčují se lálo; opotřebuji se silně, jakož i cesty trpí a malý ličinek poměrně výdaji vzhle- ' Tak ntzc hospodářskými k mlácenf a řily I i veliké passivné odpory. Tak prvé pokusy se samohybným A tak zbyla dnes jedině I, parního pluhu, která se zařizuje na samočinný pohyb po sil- nicích (vyobr. č. 2503.). Proto bývá v tomto případe parní válec umístěn la komínem a hfidd poblíž zadních, hnacích kol. Převod sily s hřídele na nápravu dčie se buď řetězem nco ozubenými koly, a bývá nejčaatěji možno výsuvnýmispojkamiaditferencialním soukolím dosici pomalejšího nebo rychlejšího pohybu. Kola hnací nutno ovšem pojistiti proti klouzání a smekání, jakož i boření do půdy. Dělají se z té příčiny značně široká (0'5 m i více) a jejich povrch opatřuje se Šikmými vyvýSeni- nami. Některé l-ly silniční jsou na perácli a nedopouštějí tím přenášeni rázů na kotel a stroj, Důležité jest řízení předku vozového, nutné při jízdě po silnicích, které dopouští. C. 1(03. Lolianobili 1 Že I. i V poloměru 6—9 m otočiti se může. Náprava přední totiž uspořádána jest otáčivě a může se při jízdě se zadu šroubem a ozube- nými koly nebo řetězem nebo pákami či ji- nak říditi. L-ly silniční stavějí se buď jako l-ly dvojčité s dvěma válci a s klikami o 90° postavenými aneb nyní nejČastéji jako systém sdružený tak, že monou snadno v každé poloze klik odpory překonávati. Poněvadž tu 286 Lokomotiva. třeba dále pohybu ku předu i zpét, nutno tyto l-ly opatřiti vratnými rozvody kulisovými, jako jsou při lokomotivách (v. t.). L. silniční mívá obyčejné připojený vůz pro jisté, poměrné skrovné zásoby uhlí a vody. — L-ly silniční, jichž užívá se jen k pojíždění, k dopravě osob nebo skrovných břemen po silnicích, jsou vlastně také t. zv. motorové omni- busy, drožky atd., které v posledních letech právě došly znamenitého rozvoje jako vozy automobilní, ač se jich užívá stále ještě spíše k účelům sportu než k praktické potřebě. Pohon bývá buď parní nebo benzinový či petrolejový, ale též elektřinou. Poněvadž třeba právě při parním pohonu voziti zásobu uhlí a vody a výfuk páry a kouřových plynů značně obtěžuje cestující i okolí, bylo od něho skoro nadobro upuštěno. Pozoruhodné pokusy Scottcovy, Serpoletovy a Gail- lardetovy vynikaly značnými výkony. Tak Scotteův parovůz pro 8 osob byl 3*9 m dlouhý, 1*7 m široký a vážil 1680 kg; stojatý jeho kotel vytápěl se kam. uhlím nebo kokem. Dvoj vál- cový parní stroj opatřen byl Stephensono- vým rozvodem vratným a konal v minutě 300—500 obrátek, vyvinuje až 5 koň. sil. Nejvíce užívá se však dnes motorů benzi- nových, majících snadnou obsluhu. Nejstarší z r. 1886 a v letech pozdějších stále zdoko- nalovaný jest motor Benzův s největší rychlostí jízdy asi 16 km za 1 hodinu. Roz- prášený benzin nebo petrolej zapaluje se přímo buď plamenem nebo žhavící nějakou látkou, ale též elektřinou. Největší obtíže působí při těchto automobilních vozech bez- peční a trvalivé zřízení převodu od stroje na hnací kola. — O l-lách viz: Perels, Hand- buch des landwirtschaftlichen Maschinen- wesens(2. vyd. v Jeně r. 1880); Kosak: Ein- richtung und Betrieb der Lokomobile (4. vyd. ve Vídni r. 1895) ; Weber, Bau der Locomo- bilen (Lips., 1871); Táborský, Construction und Betrieb der Locomobilen atd. Rka. IiOkomotiva (franc. locomotive) sluje samočinné »s místa se pohybující« parní stroj o vysokém tlaku, který spolu s parním kotlem umístěn jsa na zvláštním voze, slouží k dopravě vozidel a nákladů po železnicích na rozdíl od lokomobil, pojíždějících bez kolejnic po silnicích. Původní tento pohon parní do- dnes se udržel a rozšířil a jen pro dráhy místní a jiné podružné užilo se v novější době i stla- čených plynů, svítiplynu, petroleje, benzinu anebo elektřiny k pohonu. — Pára z kotlů pracuje v parním válci a práce tato přenáší se na kliky upevněné na nápravě vozu. Byla-li by náprava volná, otáčela by se i s koly kol své osy; při dostatečném obtížení však a tím i při značném tření nastává valivý pohyb kol a tím pojíždění vozu po kolejnicích. Náprava tato sluje hnací. Poněvadž obtížení jedné osy nebývá dostatečné, bývá nutno hnací sílu páry přenésti na více náprav a kol l-vy, ba někdy i tendru, pomocí spojnic. To jsou pak nápravy spolčené (spřažené). Největší tedy výkonná síla l-vy vyrovná se veliko- sti tření, jež odpovídá součinu účinné či ad- haesní váhy l-vy a koefficientu tření vali- vého mezi kolem a kolejnicí. Tento koeffi- cient možno bráti za sucha na Vsi ^a vlhka Vil— průměrem V;* Aby I. mohla stále tuto sílu vyvíjeti, musí míti dostatečné napjetí v kotli (10—13—15 atra.), příslušné rozměry válců a hnacích kol, jakož i náležitý kotel s dostatečnou výhřevnou plochou. Při ve- likých stoupáních na drahách pohorských ani spolčení všech náprav obyčejně nedo- stačuje a užívá se pak místo 1-iv obyčejných (adhaesních) l-iv ozubnicových, při nichž se zvláštní kolejnicí ozubenou uprostřed dráhy zabírá ozubené kolo l-vy na nápravě hnací. L. Pel lov a za týmž účelem sestrojená potře- buje na železnici též zvláštní kolejnice střední, k níž přitlačují se proti sobě dvě vodorovná kola třecí. Poněvadž tlak na jednu nápravu nemá přesahovati 14 tun, často kromě hna- cích a spolčených náprav nutno užiti ku podpoře l-vy náprav zvláštních ještě, t. zv. podporných, jež ovšem k výkonnosti l-vy nepřispívají. Jinak rozdělují a označuji se l-vy dle účelu svého jako stroje rychlíkové, osobní, nákladní a posuvní, majíce určité typy pro dráhy hlavní, podružné, ozub- nicové, pouliční a dráhy těžné. L-vy rychlí- kové mají vyvinouti značnou rychlost; aby však rychlost pístu nebyla tuze veliká (max. asi 6 m v 1 vteř.), nutno voliti kola o značném průměru ^1*7— 2*2— 2*4 m); za to netřeba u nich spolcovati mnoho náprav. L-vy ná- kladní mívají kola malá (as 1 m v průměru), ale za to všechny nápravy spolčené, čímž veškeré váhy l-vy se k tahu užije. Pro dráhy místní a podružné udržuje se typ tak zv. tendrovek, které nemajíce ob- vyklého vozu zásobního Čili tendru přimě- řené zásoby vody a uhlí vezou přímo na stroji. Poněvadž v obou směrech se dají do vlaku zapřáhnouti, netřeba na konečných stanicích otáČidel pro l-vy. I menší rozdíly mají pak vliv na rozdělení a pojmenování l-iv. Rozhoduje tu poloha rámu a parních válců vně Či uvnitř, druh rozvodu, otáči- vých podvozků atd. Dle působnosti páry v parních válcích rozeznávají se konečně l-vy s dvoj čitým parním strojem a l-vy sdru- žené Icompound). Kdo prvý o sestrojení l-vy se přičinil, není najisto postaveno. Dopravu nákladů v obstarával od jakživa potah zvířecí, po- zději bylo užito i stálého parního stroje, který na kratší vzdálenosti do vrchu lanem dopravoval náklady, při čemž kola vozidel pojížděla ve zvláštních žlábcích jako po ko- lejnicích. Že se pomýšlelo již dávno na přímé využití síly parní k pohonu vozidel a k dopravě nákladů, svědči pokus Francouze Cugnota ke konci minulého století (1770), jenž sestrojil modell a později skutečný paro- vůz určený k dopravě děl. Zůstalo vsak při pokusu. R. 1799 dal si patentovati v Sev. Americe Oliver Evans rovněž parovůz, který r. 1801 dohotovil a ve Filadelfii zkou- šel. Skoro současně Angličan kapitán Tre- vithik pracoval o svém parovoze a spo- lečnč pak sOndfejcro Vlvianem r. 1802 dali sobĚ patentovati parní stroj o vysokém tlaku ve ipůsobĚ vozu, s kterím i ulicemi londýnskjmi pojiidéli. Do r. 1B08 Trevithik tento vynález podstatně zdokonalí), i zvláitni ielezníci pro svfij vůz zhotovil, ba i výfuku páry prý jii do komína uíil, aby hoi^ení pod- poroval. Stroj svflj nazval >c3tch me, who can* (chyt mne, kdo mQiei). Při tom pohvb na kola vozová převáděl ozubenými koly. Kolejnice této a jiných prvých ieleznic byly lité; 1 vyiadovaly se téz nutné lehké stroje, jimii ovsem větší břemena utáhnouti moino nebylo. I nastaly vůbec pak pochybnosti o tom, zda jediné třeni k tomu stačí, aby stroj větií náklady mohl utáhnouti i do vrchu. Podivné vynálezy mělo to za následek: hrbo- lovité loukotě (zárodek. nynějších drah ozub- nicových), zvláštní páky jako nohy nebo chůdy na konci stroje (Brunton r. 1813) atd. Pochybnosti tyto vyvrátil filackett, kterv sestrojiv r. 1815 l-vu O dvou parních válcích s hladkými koly s ozubeným převodem do- vodil, íe třeni jediné staíí, aby se mohla vyvinouti strojem dostatečná sila k pohybu břemen do vrchu. Po něm sestrojil Hendley l-vu podobnou, které dal osm hnacích kol, aby rozdělil tlak na vice kolejnic, které tehdy byly velmi krátké. Tato udriela se až do r. 1862. Tu však v 1. 1813—14 sestrojil Jíři Stephenson prvou svou l-vu a jel s ni dne 25. řna 1814 po želrznici killingworthské (u Newcastlu) na stoupáni 1.450, táhna ná- klad 30 tun rychlostí 4 angl. míle (6'4 km) za hodinu. Pozdéji sestrojil i jiné í-vy toho druhu (iron hories — íelezní koné zvané), které mely dva svislé válce nad nápravami, na ně! ojnici a klikou působily přímo. Vyrovnávání pohybu v mrtvých polohách dalo se jii klikami o 90° proti sobě postavenými. Dokonalejší jií byl Stephensonův stroj sestrojený po- zději pro železnici ze Stocktonu do IDarlíng- tonu, který utáhl vlak až 90 ( těžký, rych- losti 12 angl. rail (19'2 m) za hodinu. I sluší Stephensona pokládati tedy za vlastního za- kladatele vozby l-mí. Ke zdokonalení vozby přispěl Jiří se svým synem Robertem kromě toho zavedením kolejnic le železa váleného. Větší železnici, prvou to vlastně železnici ve smysle našem, v délce 35 angl. mil po- stavil Stephenson brzy na to z Manchestru do Liverpoolu, a kdy! ředitelství dráhy této vypsalo cCnu 500 lib. st. na nejlepší l-vu, přihlásily se celkem 4 stroje k závodům, jež se konaly r. 1829 u Rainhillu. Byla to: >The Rocket* od Stephensona z jeho továrny v Newcastlu, »The Novelty« od Braithwaita, >The SansparelU od Hackwortha a iThe Perseverancec od Burstalla, z nichž vítězně vyšla »Tbe Rockcu (vyobr. Ě. 2604.). Ta měla hnaci kola 1430 mm v pramíru, jež poháněna byla klikami o 90° proti sobě na ose postave- nými a ojnicemi od parních válen, jež byly umí- stěny Šikmo po stranách kotle. Žvlášlě bylo ji lze snadno ovládati — uvésti v chod a zasta- vovati. Měla též svou dmychavku — jii spo- třebovanou páru veváděla do komína pod- lotiva. 287 něcujic hoření — a pro rychlý vývoj páry nepostradatelné Žirové trubky v kotlů v počtu 25, kterých prý Stephenson na cizí radu byl užil. Výhřevná její plocha byla celkem asi 12-7 m', roštová asi 0'56 mK Topilo se na 3 atmosféry a stroj celý vážil něco přes 4-B t. Kotel měl 1-63 m délky a 1 n v průměru. Urazila místo žádaných 10 angl. mil (16 km) za hodinu až 21 km, s jedním vozem o 30 osobách až 40 km a na prázdno i 47 km za hodinu. Na základě zkušeností tu nabytých měnil Stephenson značně na svých l-vách pozdějších, jichž jeStě osm pro tuto dráhu t našim atrojím starším. I v Čechách kolem č 1604 Supheiuonavi IdIioiikkívii iThc Roclieti. r. 1814 Gcrstner. zakladatel a professor prvé techniky rakouské v Praze, počal usilovati o stavbu železnice spojující Dunaj s Vltavou, Patrně okolnost ta a zprávy z Anglie byly důvodem, že hodinář a mechanik na technice pražské, Josef Božek, sestrojil v té době též zvláštní parovůz, kterým v Bubenči a prý též na Smečně konal veřejné pokusy a kde i své povzbuzovatele, hrabata Kouníce, Nostice a Kolovrata, svezl. Svého vynálezu nezdokonalil, nemaje hmotné podpory, a ani jeho pokus použiti parního stroje k pohonu lodí neměl praktického výsledku. Poněvadž ani v jiných zemích v oboru tomto žádný podstatný ruch později se nejevil, byly všecky l-vy na pevninu evropskou s počátku kupovány v Anglii z továrny Stephetisonovy a později i v Americe, a Angličané ustanovo- váni za strojvůdce. Tak pro prvou německou dráhu Norimberk-Brod (1835) a i pro prvou dráhu rakouskou s pohonem parním, dráhu severní (prvá dráha v Rakousku vůbec, leč se zvířecím potahem, byla Ces. Budějovice- Linec a Praha-Lány). Z rozkazu Rothschildova konali studia l-vy v Anglii na dráze Liverpool-Man- chester inženýr Brettschneider, pak stavby- vedoucí SchĎnerer a mech. Kraft, kde také za- koupili prvou l-vu. Slula >Austria< a konaly se s ni prvé zkoušky na trati Floridsdorf-Wagram r, 1837; v době, kdy prý v Anglii I. Goochova tNorth Star* jezdila jii rychlostí až 90 km, ne- dovoleno v Rakousku jezditi větší rychlosti než 4 míle v hodině. Vedením angl. inženýra Bailliea postavila však Severní dráha též prvou l-vu samu. Slula >Patria< a užívalo se 288 Lokomotiva. jí v 1. 1841—62. — Druhá dráha rakouská, Vídeňsko- Rábská, prvý svůj stroj obstarala si z Ameriky r. 1838, avšak brzy pak sama pro vý- robu l-iv se zařídila a pod vedením angl. inže- nýra Johna Hasvella postavila r. 1841 prvou l-vu »Wien«. Rok na to zařídila se dále Giintherova továrna ve Vid. Novém Méstě. Anglické a americké l-vy byly stále vzorem.' Avšak již r. 1846 Hasvell svou l-vou »Fahra- feldc překonal veškery l-vy dosavadní zave- dením 3 spolčených naprav a kotlů se 130 w' výhřevné plochy! Takřka dodnes slouží jako normál prostředně silné l-vy nákladní. Větší obtíže ještě překonati bylo na dráze na Se- verník. Na vypsaný konkurs r. 1851 dosta- vily se dvě cizí a dvě domácí l-vy (»Wiener Neustadtc od Giinthera, >Vindobona€ od Has- vella), avšak z rozličných příčin nevyhověla žádná. Na základě zkušeností při zkouškách stěmitol-mi nabytých konstruoval Engerth pro Jižní dráhu svou l-vu, jejíž typ dlouho se udržel i na jiných drahách. — Možno říci, Že až do let sedmdesátých Rakousko velmi mnoho přispělo k vývoji a zdokonalení l-iv. Při úpadku pak nastalém udržely se továrny na l-vy ve Vid. Novém Městě (Giintherova, později Siglova, r. 1875 přeměněna v akcio- vou), dílny rak. uh. společ. st. drah (dříve Víd.-Rábské dráhy pod vedením Hasvella) a r. 1869 nově zřízená továrna vid. akc. spo- lečnosti lokomotivní ve Floridsdorfu, tak že i s filiálkou firmy Krauss v Mnichově, zřízenou r. 1880 v Linci, jsou v Předlitavsku 4 to- várny, jež celkem asi 600 l-iv ročně vyrobí. V Uhrách jest pak továrna uherských státních drah v Pešti. V Německu jest nyní asi 20 továren na l-vy, z nichž nejstarší Borsigova v Berlíně. R. 1899 ujal se stavby l-iv i prů- mysl český zařízením oddělení pro l-vy při Prvé českomorav. továrně na stroje v Libni. Počet l-iv r. 1896 byl následující: v Rakousku 5553, v Německu 15.839, ve Francii 10.366, v Anglii 18.328, v Belgii 2133, v Rusku 7333. Všeobecné potřeby a zkušenosti vozby l-mi způsobily, že pro jistou potřebu vyvinuly se časem určité typy souhlasné takřka ve všech zemích. Některé dráhy vstoupily i r. 1846 za účelem jednotnosti stavby vozidel i železnic ve spolek, kterému dnes patři skoro všechny pevninské dráhy v Evropě. Technická tato jednota týče se hlavně dodržování rozměrů vozidel hledě ku všeobecně platnému nor- málnímu průřezu volného prostoru železnice, tlaku na jednotlivou nápravu vozidla (ne přes 14 ř), vzdálenosti náprav při projíždění ji- stých oblouků, průřezů obručí atd. Další pravidla týkají se výšky a vzájemné vzdále- nosti nárazníků, úpravy hlavních spon vla- kových, konstrukce a výroby kol bržděných i nebrzděných, výstroje kotlů, jež ostatně též předepsána zákonem — pojištěni proti ohni od popela a jisker z komína a všeobec- ných prohlídek l-iv atd. ^Technická sjed- nán i c {^Technische Vereinbarungen) jsou v té příčině vodítkem. Každá I. dle povahy své skládá se z těchto podstatných částí: parního kotlů a par- ního stroje na jistém rámu uložených, což doplňují všecky přídavné části, t. zv. výstroj l-vy. Kotel typu Stephensonova se žárovými trub- kami udržel se stále jako nejzpůsobilejší k rychlému vývoji páry. Že však výkonnost l-vy závisí v prvé řadě na výhřevné a ro- štové ploše kotiu, dále na tlaku v kotlů, zvětšovaly se rozměry kotle stále, pokud rozchod kolejnic a normální profil vůbec do- voloval, neboť těžké vlaky a značné rychlosti v nové době vyžadují výkony l-vy do 1000 koň. sil i více, kromě toho však pro brzdy, parní topení, pískování, stravování kouře je třeba dosti velikého množství páry. A tak vý- konný tlak v kotlech bývá dnes 10—13 až 15 atm., a kolísá délka válcovitého kotlů kolem 4000 mm^ za to však počet Žárových trub dostu- puje u některých kotlů amerických výše až 354 s výhřevnou plochou 206 m*. Kotel lokomo- tivní (vyobr. č. 2605. a 2606.) skládá se z to- peniště, jež obsahuje uvnitř obyčejně čtyř- hrannou skříň, dole otevřenou, z měděného sil- ného plechu — vlastní ohniště -— , kde na roštu r spaluje se palivo. Ohniště toto skládá se z pláště tvaru obráceného u, k němuŽ vzadu připojuje se stěna dvířková d, v předu pak přinýtována stěna rourová by. Toto ohni- ště vnitřní obklopuje t. zv. stojatý kotci, jsa nanýtován dole spolu s vnitřním pláštěm měděným ke společnému rámu železnému /, který prostor kotlů u zpodu vzducho- těsně uzavírá. V zadu přinýtována jest vnější stěna dvířková d a prostor mezi stěnou vnitřní a touto vnější povstávající kolem otvoru dvířek utěsněn jest kruhem dvířkovým, při- nýtovaným k oběma stěnám; týž jsa silně vyhříván dostává ochranný věnec železný o, aby nepraskal. Také však často zakončuje se prostor kotlový zde snýtováním obou dveřních stěn zvláštním švem a všelijak jinak. Strop kotlů stojatého bývá obyčejně ve stejné výši a též stejným poloměrem zakřiven jako kotel válcový, který se bezprostředně v předu k němu připojuje. Od starého uspořádání převýšeného kotlů stojatého se upouští — suchá pára hromadí se v parních domech — a jen v Americe posud se udržuje. Tu pak konické přechodní stěny běží až do poloviny kotlů válcového. Válcový kotci skládá se oby- čejně ze tří válcovitých kruhů, sestávajících ze dvou silných plechů náležitě ohnutých a pevné snýtovaných. Jen pro menší kotly bývá kruh každý z jednoho kusu snýtovaný nebo svařený. Zakončen jest v předu přední stě- nou rourovou b^. V této stěně, jakož i ve zmíněné již zadní stěně rourové utěsněn jest značný počet trubek žárových t železných, tenkostěnných, o průměru asi 50 mw, které ústí v předu do dymnice, válcovitého pro- storu tvořícího pokračování kotlů, jenž nyní po amer. způsobu bývá až 1*5 m dl. Tento pro- stor opatřen jest svrchu otvorem R pro komín, v( zpod pak zvláštní nálcvkovitou nádobou T, kudy se vyhrabávají saze a popel v trubkách plyny sem stržené. Z příčin, o nichž bude jeltě řeč, uzavírá se dymnice v předu vzdu- Lokomotiva. Tendroví Lsligmotiva Muiiavy Hagmu (vihi yym- Jí í). OTTĎV SLOVNIk naučný. É * t Lokomotiva. 289 chotěsně dvířky a rovněž tak zpodni výpust jest zvláštním šoupátkem zvenčí hermeticky uzavřen. V přední třetině kotlů válcovi- tého přidělána jest svrchu válcovitá ná- doba svislá, t. zv. parní dóm, víkem na- hoře uzavřený D, který slouží k usbírání se suché páry, čemuž se i zvláštními zařízeními na odlučování vody napomáhá. Aby se po- žadavku tomu co možno vyhovělo, bývají nezřídka na válcovitém kotlů ddmy dva, spojené z věnčí rourou. Kotel naplněn jest vodou tak, aby vždy voda strop ohniště do výše alespoň 100 mm přikrývala. Aby při nepozornosti mužstva předešlo se nebezpečí rozžhavení stropu, bývají rozmanitá zařízení, jako olověné šrouby ve stropu ohniště, ven- tily s olověným sedlem atd. Olovo, při nedo- statku vody nejsouc chlazeno, roztaví se a voda bech tak snadno nepraskala, jak ostatně přece často se děje. I při stěně dveřní a při stěně rourové přední i zadní uspořádány jsou výztuhy f. Tím však hlavně zadní čásť kotlů náramně se stává těžkou a vzhledem na od- straňování kotlového kamene značně nepří- stupnou. Proto snahy nesly se vždy k tomu, aby ušetřilo se na vjrztužení. Taíc Polon- ceau složil strop ohniště ze segmentů prů- řezu u, jež v přírubách navzájem jsou spo- jeny. Has vel I zařídil strop ohniště z vlni- tého plechu s menším ukotvením. Zvláštní konstrukci celého kotlů podal Lentz, který ohništi dal tvar konické roury z vlnitého plechu, jíž netřeba ovšem vyztužení. Tento kotel dopouští též libovolné rozestavení ná- prav pod sebou, nemaje hlubokého ohniště. Rošt jest uvnitř a omezen v předu jízkem, jako C a6o5. A 3606. Kotel lokorootivnf : prSřes přifný a podélný (skráceoý). s parou vstřikujíc do ohniště uhasí oheň. — Palivo hoříc na roštu v ohništi vyvozuje teplo, které se stěnám měděným odevzdává. Plyny horké kromě toho pak vnikají do žárových trubek a odevzdávajíce jim teplo svoje platně přispívají k tvoření se páry. Na počtu trubek velikost výhřevné plochy a účinnost kotlů vůbec nejvíce závisí. — Aby jak ohniště tak kotel stojatý zabezpečeny byly proti defor- maci navzájem, je třeba při vysokém napjetí páry důkladného vyztužení kotlů, které děje se tak zv. rozpěracimi svorníky — rozpor- kami 5 — , jež do obou stěn se zavrtají a pak vně i uvnitř ohniště roznýtují. Bývají nejČastěji z mědi, která vysoký žár v ohništi lépe snáší než železo, jehož však v Americe se užívá. Z té příčiny i zadní konce žárových trubek žáru vystavené opatřují se měděnými nástavky. Rozpěrací svorníky dávají se se všech stran hustě u velikém množství a jsou opatřeny malým prů vrtem, kterým v pří- padě, že se přetrhnou, řine se z kotlů ven neb do topeniště voda, volajíc o nutnou ná- pravu, neboť při několika trhlých svornících nastává snadno i vyboulení plechu. Proto i rovný strop ohniště musí se vyztužiti ce- lými řadami dlouhých rozporek železných s, které v předu bývají kloubovitě uspořádány, aby zadní stěna rourová mohla se poněkud při otřesech podávati a aby ve svých záhy- Ottfiv Slovník Naufný, sv. XVI. 94 3 igoo. u kotlů stabilních. Strongovy americké l-vy mají kotel s dvojitým parallelním ohništěm ve způsobe rour z vlnitého plechu, jež spo- jují se v zadu před kotlem válcovitým ve spalovací komoru, sloužící částečně k spa- lování kouře. Střídavé topení pak v jednom a druhém ohništi jest ovšem velmi ratio- nálné. — Byla zřízena topeniště i mimo kotel, v kteréž příčině pozoruhodné jest topení B or- c k o v o, pak S o ch e r o v o, který užil kotlů vál- covitého s rourami a topeniště umístil samo- statně před kotel, vyzdiv je ohnivzdornými cihlami. Udržování zdiva a těsněni trubek dělá však obtíže. Dvířka do ohniště bývají kulatá a skládají se obyčejně z dvojitého plechu od- děleného isolační vrstvou vzduchu. Též bývají dvojdílná, vodorovně posuvná, vodorovně otá- čivá ve způsobe klapek atd. Četné otvory v ko- tlů víky uzavřené slouží k čištění, vymývání a prohlížení kotlů (výmyvky) V ^v. Vyboulení měděných stěn hlavně vždy svědčí o větších usazenmách kotelního kamene. Vyžírání kotlů — korrosi — na jistých místech zabraňuje se obklady z tenkých měděných nebo i železných plechů, po případě proti řezu chrání se kotel tmelem miniovým. — Rošt l-iv skládá sezrošt- nic litých neb kovaných. Pro snazší čištění bý- vají zadní řady roštnic sklonité a přední pak vodorovné, odkud struska se vyhrabává. Při l-vách, jež bez zastávky dlouhé trati pro- 19 290 Lokomotiva. jíždějí, bývají roštnice i se stojišté stroj- vůdcova pohyblivé a sklápivé. Struska pak, jakož i popel odpadávají roštem do popel- níku, který těsné pod ohništém na rámu to- peniště jest zavéšen a pro přivádění vzduchu v předu a v zadu klapkami se stojišté stroj- vůdcova otáčivými jest opatřen. Vypadávání žhavých částí na trať při otevřené klapce za- mezují husté sítě. Ostatně i před vyhrabává- ním popelníku kropí se popel z dírkované rou- ry po délce popelníku do vnitř vystřikující. Podstatnou součástkou každé l-vy pro účinné spalování paliva na roštu jest dmy- chavka. Při kotlech stabilních způsobuje se umělý tah vysokým komínem, kteréhož pro- středku zde není. Naopak komín u l-vy smí sotva výšky 4570 mm nad hranou kolejnic do- sáhnouti. K docílení tahu vede se tedy spo- třebovaná pára do zvláštní roury zúžené pod komín, kudy značnou rychlosti vyfukujíc a s plyny se míchajíc tyto s sebou strhuje, čímž v dymnici hermeticky uzavřené povstává zředění a kouřové plyny z roštu žárovými trubkami sem unikajíce způsobují, že vzduch se mocněji tlačí roštem ku palivu. Poněvadž potřeba ssání jeví se různá, ukončuje se ča- sto dmychavka dvěma klapkami^ které lze libovolně přivírati. Změny průřezu dosahuje se někdy též tím, že do konického otvoru dmychavky zasouvá se dle potřeby kuželo- vité šoupátko. Kordina výfuky obou válcův oddělil. Jiná dmychavka podobou upomíná na uspořádání injektoru atd. V Americe stejnoměrnému průtahu plynů rourami napo- máhají rozmanitými vodicími deskami v dlou- hé jejich dymnici. Stojí-li však I., nelze ovšem k ssání užiti výfuku spotřebované páry a tu zřizuje se dmychavka pomocná, která má tvar kruhovitě stočené roury, jež umístí se ve výši dmychavky obyčejné a jež jest na vrchu opatřena jemnými otvory, kterými se pára čerstvá zvláštním ventilem ve stojíšti vy- pouští. Od známého sykotu páry zovc se zaří- zení to krátce lidově syčák {Schnelldampfer). Úchvatem ohně dmychavkou strhují se i žhavé části do dymnice a byly by vyfuko- vány komínem. To zamezuje se lapači jisker. Ty záležejí jednak ze sít, jež zasunou se s přiměřenými otvory nad nejvyšší řadou žárových trubek do dymnice, odkud žhavé části spadají dolů a mohou se po uhašení zvláštní odbočkou z napájecího potrubí z dym- nice vyhrábnouti. Téhož účelu dosáhneme i rozličnými přiměřené sklonitými vodicími deskami anebo po způsobu Kobelově nebo Ressigové vloží se do rozšířeného konce komína zvláštní roseťa nebo čepec, na kterou jiskry dopadnouce odpadávají do rozšířené prostory mimo tah plynů, odkud občas se vyhrnou. Tohoto způsobu na př. u stát. drah rak. se užívá pro topení hnědým uhlím. Vypařování v kotlů vůbec závisí na dobrém spalování, dobrém prostupu tepla na výhřev- ných plochách, což venkoncem zase závisí na velikosti plochy roštové a jejím poměru k ploše výhřevné. Tento poměr bývá asi 1 : 55 (u osobních) až 1 : 90 (u nákladních l-iv). Ho- ření na roštu závisí na stupni teploty a přivá- dění vzduchu. Při hoření nedokonalém vŠak vy- vinují se těžko zápalné, nesnadno rozložitelné uhlovodíky, které pak tvoří kouř, který nejen obtěžuje, ale znamená čirou ztrátu paliva. Dů- kladné prohřátí a promíšení těchto plynů vzdu- chem odstraňuje tuto závadu, ovšem jen čá- stečně. Napomáháme tomu zřízením krátkého klenutí ÍN) v ohništi po způsobe Nepillyově, tak že plyny odcházející do trubek musí zpět znovu přes žhavé palivo. Místo klenutí bývá tu i napříč ohniště varník plný vody souvisící s vodním prostorem. Ztravování kouře má za účel i topeniště Dormusovo (Sev. dráha), které nemá zadní stěny , ale za to silně nakloněný rošt a krátké klenuti vratné po způsobu Ten ■Brinkově, s kterým má stejné výhody značné úspory paliva. V zadu nade dvířky níá varník příčný, jenž souvisí zvláštní rourou mimo kotel s parním prostorem. Spalování kouře od Langera založeno jest na tom, že mí- chají se plyny kouřové s parou, která s hor- ního zadního ohybu ohniště jemnými otvory z parní roury paprskovitě dolů nad hořící palivo vytryskuje. Kromě toho přivádí se samočinným Šoupátkem ve dvířkách tolik vzduchu, kolik třeba: po přiložení více, po- zději méně. Paprsky páry působí tu jako klenutí a nutí plyny stýkati se s přivádě- ným vzduchem nad roštem. Zařízení Mar- kovo, hojně u rakouských l-iv, dále pak Pallovo a Schleyderovo zvláštními kle- nutími nad roštem, po př. klapkou ve dvířkách, působí stejně, dosahujíce značné úspory pa- liva. Místo paliva pevného užívá se tam, kde je na snadě, jako v již. Rusku a v Penn- sylvanii, paliva tekutého — zbytků petro- leje. I v Anglii a také v Rakousku na l-vách projíždějících tunnelem arlberským petroleje užito, nebof nedává takřka kouře a výborné vyhřívá. Petrolej vede se z tendru, předhřívá se poněkud a za stálého přiváděni vzduchu přivádí se zvláštními injektory do topeniště, kde shořuje (zařízení Holdenovo). Parní stroj l-vy zužitkuje práci páry v kotlů vyrobené k pohonu vozu lokomo- tivního a vozidel s náklady. Bývá to ncj- častčji stroj dvoj čitý, skládající se vlastně ze dvou strojů samostatných, jež liší se jen postavením klik tak, že obyčejně klika stroje pravého o 90* předbíhá. Tím vyrovnávají a doplňuji se stroje na vzájem v polohách mrtvých. Při stejnoměrném pohybu l-vy parm stroj překonávati musí odpory^ jako tření strojních částí, odpory ve stoupání a zakřivení, odpor vzduchu, jež všecky možno vyjádřiti Clarkovou formulí: v* 065 1000 /? — 55* kde značí O odpor v /fg na 1 í tažné síly připa- dající, vrychlost v /fm za / hod.,S velikost stou- pání na 1 m délky trati v mm a R poloměr zakři- vení v m. Pak užitečný výkon l-vy v ks na obvo- du kola jest: £ = OXGXv 270 kde G váha celého vlaku. Pára přivádí se do Lokomotiva. 291 parních válců z parního dómu rourou, která rozvětvuje se v dyranici na obé strany. Přístup páry do roury řídí se se stojiště strojvůdcova šoupátkcm na zhlaví roury v parním dómu t. zv. regulátorem, jehož detailní zařízení jest roz- manité. V Anglii a v Rusku na místě šoupátek užívají ventilův odlehčených. Při I-vách, jež nemají parního dómu, bývají regulátory uspo- řádány přímo v kotlů nebo na rouře v dym- nici, při menších pak I-vách i na víku par- ního dómu. Pohyb tohoto ústrojí obstarává řidič pákou a hřídelem uvnitř kotlů aneb též pákou a táhlem mimo kotel. Pára žene píst parního válce a pohyb tento přenáší se pístní tyčí na křížovou hlavu a odtud ojnicí na hnací nápravu vozu l-vy. Jsou-li některé ještě nápravy s hnací nápravou spolčené, přenáší se pak pohyb spojnicí na ostatní nápravy v předu a v zadu. Veškeré části řídící přístup a výfuk páry slují parní rozvod. Do válce vpouští se pára po krátkou dobu plným tlakem, načež se jí přístup uzavře, aby pracovala dále ex- pansí; krátce před koncem zdvihu počíná vy- fukovati, aby na konci zpátečního zdvihu po- někud komprimovala. Každý rozvod u l-vy musí vyhověti kromě uvedeného řízení páry požadavku pohybu l-vy ku předu i zpátky. Rozvody zde užívané jsou t. zv. vratné, a to obyčejně kulisové. Při těch pohyb šoupátka závislý jest na dvou excentrech, z nichž každý sám pro sebe řídil by pohyb šoupátka a tím i pístu v opačném smysle než druhý. U nás nej- častěji užívá se rozvodu Stephensonova, Ha.landmaal«. Jeho četné náladové a jemné psychologické obrázky z venkovského života: Folkeliv (1891); Skuld\ Ungar (1892); Pcui SjÓlvstyr', Skatte- gravaren (1893); Kor var det av Jola; Bloď styng] Gamie Ungkarar (1895); Nervesliten\ Emne (1896); Hugtekne; Smaagutar (1897); Jordvend (1898) a j.; a divad. kusy: I klemma\ Aandelige Klenodier\ Trollspel/)so\i psány týmž nářečím; patříť L. vedle Garborga, Morten- sona, Selanda k předním jeho pěstitelům. HKa. ZiOliffO Lamarck, rod hlavonožců de- sítinohých s vnitřní skořápkou rohovitou (Chondrophora) a s rohovkou oka uzavřenou úplně {Myopsidd)] vyznačuje se podlouhlým tvarem těla s postranními ploutvemi a 4. le- vým ramenem hektokstylisovaným. Rohovité kruhy příssavek vyniklé, ostrohranné, vnitřní skořápka {gladius) úzká, dlouhá, ohebná, ni- koli vápnitá (jako u Sepie), páska jazyková dle formulky 3 — 1—3. Jsou to čilá zvířata, jež se neustále a hbitě pohybují; plovouce mají krátká ramena úplně natažena a obě chapadla v před protažena a rozšířenými konci k sobě těsně přimknuta. Pohyb děje se řadou nárazů z předu do zadu, zejména rychlé plování je vždy retrogradní. Nikdy nevydrží splývati vodorovně ve vodě bez pohybu, jak činívají Sepie. Jsou masožraví; vajíčka kladou v podobě sliznatých hroznů na předměty při břehu mořském. Známe 4 recentní rody s 60 druhy a několik fossilních od druhohor. Nejznámější L. {oUhen, calmar) znal již dobře Plinius, příbuzný Teuthis Gray popsal správně již Aristoteles. Žijí v mořích všech dílů světa. Bbr. IiOliom L., jilek i jílek, rostlinný rod z čel. trav, podčel. lipni co vitých (Poaei- deaé) a tribu ječmenovitých, obsahující byliny buď jednoleté nebo vytrvalé s klásky v jednoduchém klase v zubovitých výkroj - cích osy přisedlými a úzkou hranou k ose klasu obrácenými tak, že veškeré klásky sklá- dají sploštělý klas. Klásky jsou vícekvété, z pravidla jedinou a to vnější plevou pode- přené, pouze konečný klásek jest o 2 ple- vách. Pluchy jsou na hřbetě zaokrouhlené, z většiny bezosinné, bylinné neb jen u zpo- diny chruplavičné. Nažky jsou podlouhlé, ši- roce a mělce brázděné a pluchou i pluškou uzavřené. L. dělí se v podrody dva: a) Crae- palia Schrk., obsahující druhy lleté s plo- chami u zpodiny chruplavičnými. Sem ná- 300 LoUand — LoUing. leží L. temultntum L., j. mylný n. márnicí, matonoha, mýlek, opilka, vzteklice, ocáska, šmatouch, lilek (z lat. lolium) a jinak zvaný druh, známý jako plevel obilní, dle delších neb kratších osin znatelný, ob- sahující hořkou látku loliin, jíž, snad ne- právem, přičítá se omamující vlastnost mouky, porušené nepochybně námelem, b) Eulo- Uunty obsahující druhy vytrvalé s pluchami bylinnými a po kraji raázdřitými, rostoucí v hustých trsech, pročež se péstuií buď pro vydatnou píci nebo při zakládáni sadových pažitů. Sem náleží L. perenne L., j. ozimý n. anglický, metlice anglická, u nás vůbec rozšířeny na suchých lukách i u cest, a L. italicum AI. fir., j. vlaský, metlice vl., u nás řidčeji se objevující. Mezi Inem a obi- lím bývá v Čechách též L. remotum Schrank, j. oddálený. Déd. IfOUajid viz Laaland. IioUardl, přívrženci Wiklifovi v Anglii. Nejprve jméno to vyskytuje se v HoUand- sku na poč. XIV. stol. a znamená beghard- ské spolky pro ošetřování nemocných a po- hřbívaní mrtvých (loUen, luUen, tiše zpívati). Tehdy zváni též Alexiani nebo Cell i té. R. 1382 užito po prvé jména L. pro přívržence Wiklifovy. Wiklif utvořil zvláštní společnost, jež měla býti apoštolskou církví, chudou, jíž šlo zvláště o kázání slova božího. Proto hlavní úřad u L-dů byli potulní kazatelé. Z univer- sity oxfordské hlásili se k L-dům Hereford a Řepingdon. Dvůr královský sám nebyl jim nepřátelský, avšak ustavičným rozbíráním a hloubáním otázek sociálních rozhněvali si i dvůr i šlechtu. Žebraví mniši doráželi na ně všemožně. L. vystupují i oífensivně. R. 1395 podali parlamentu adressu proti dotaci bi- skupů, proti zkaženosti kněžstva, proti učení o transsubstanciaci, proti poutím, slibům či- stoty i umění. Pronásledování jich počalo r. 1399. Arcibiskup canterburský Arundel žá- dal na schůzi kněžstva 26. lea. 1401 potla- čení L-dů pomocí královských kommissařů. Oba domy parlamentu prohlásily se proti L-dům, pročež ještě r. 1401 obnoven statut o upalování kacířů. První z L-dův upálen Sawtrc. R. 1406 žádal dům obecných ještě přísnější kroky proti L-dům ; tehdy popraven John Badby. L měli tehdy mocného ochránce, ohna Oldcastla lorda Cobhama, jenž choval je na svých statcích a klonil se k jejich učení a zvláště k mravnému životu. Cobham za to pohnán před parlament, nedostavil se, proto 25. září 1413 byl odsouzen a uvězněn. Poda- řilo se mu však uprchnouti z Towru. Nepřá- telé jeho obžalovali ho zatím i z velezrády, čímž povstala pověst o chystaném vzbouření L-dů proti králi. Při schůzi své v St. Giles u Londýna byli L. přepadeni vojskem; vět- šina zachránila se útěkem (též Cobham), za- jatí byli odsouzeni a upáleni, zvláště Claydon a Turmyn. Cobham však přece r. 1417 byl zajat ve Walesu, jako zemézrádce byl obě- šen a jako kacíř upálen. Odtud L. ustupují do pozadí; r. 1431 účastnili se L. povstání Jacka Sharpa, jenž byl potom upálen s fiag- leyem. Za Jindřicha VIII. přešli L. k luthe- ránství. — L, mají totéž postavení v dějinách anglických jako Jednota bratrská u nás, ne- došli však k témuž rozkvětu. Učení jejich má v sobě živly protestantské, ač nejsou předchůdci protestantismu (není to učení o justiíikaci sóla fíde), v Anglii však měli vliv jakožto příprava k anglické reformaci. Obřady zamítali takřka úplně; hlavní jejich snahou bylo žíti dle zákona božího, proto kázati slovo boží bylo dle nich nejen dovo- leno každému, nýbrž byla to i povinnost každého, třeba laika. Kruhy vládnoucí uží- valy jich nejprve proti bohaté církvi římské, brzo však obrátily se i proti nim. — Srv. Lechler, Johann von Wiclif und die Vor- geschichtc der Reformation (II., 1873); S. Poole, Wycliffe and the movement for reform (Londýn, 1889). ZNJý. IfOlll Giambattista, šachista ital.(* v Mo- deně). Napsal Osserva^ioni teorico-pratiche so- pra ilgiuoco degli scacchi (Bologna, 1763), první klassické dílo o hře šachové. ZiOllin^ Habbo Gerhard, archaeolog, epigrafik a historik něm. (♦ 1848- ve vsi Ter- gastě blíž Emdenu — f 1894 v Athénách). Studoval od r. 1868 v Gotinkách. Jako gym- nasijní učitel působil pouze rok, načež ode- bral se do Athén, kdež přijal vychovatelské místo v domě německého konsula. Za svého dlouholetého pobytu nabyl neobyčejné zna- losti země Řecké a stal se jedním z nejpřed- nějších epigrafiku Hellady. Vzdav se místa vychovatel ského přijal nabídku nakladatelské firmy K. Baedekera sepsati cestopis, knížku pro Řecko. V 1. 1876 — 77 procestoval téměř celé Řecko, r. 1878 ostrovy. Navštívil též Pergamon, kdež účastnil se tehdejších vý- kopů konan]^ch na rozkaz berlínské Akade- mie. V díle Die Ergebnisse der Ausgrabungen ^u Pergamon (Berlin, 1880) pocházejí nápisy z gymnasia od něho. R. 1883 vyšla cesto- pisná kniha o Řecku (2. vyd. 1888, 3. vyd. 1893). Brzy potom L. vstoupil do služeb něm. archaeologického ústavu v Athénách a setrval tam až do r. 1888. V době té hlavně zrevi- doval nápisy megarské, boiótské a órópské. Svazek >Corpus inscriptionum Graecarum«, obsahující nápisy těchto krajin, jenž vyšel r. 1893, nehledě k nápisům na vasách, spo- čívá úplně na pracích L-ových. R. 1888 vy- dal v III. svazku Můllerovy klassické ency- klopaedie Hellenische Landeskunde und Topo- graphie, Mit einem Anhange : Abriss der Topo- graphie von Athén, Téhož roku přijal nabídku generálního efora starožitností řeckých Kav- vadia uspořádati a katalogisovati nápisy ře- ckého Národního musea v Athénách. L. stvořil prací svou athénské museum epigraňcké. Ve službách řeckých zůstal až do smrti. Kromě zmíněních spisů sepsal velké množství po- jednáni, vyšlých jednak samostatně, na př. Das Kuppelgrab bet Menidi (Athény, 1880), jednak uveřejněných v rozl. časopisech ně- meckých a řeckých. Srv. Biographisches Jahr- buch fůr Altertumskunde (svazek XIX., 1896, str. 10 a násl. od P. Woltersa). Pk, LóUingit — Lomazíce. 301 IfVUins^t náleží do soutvaré skupiny rhom- bických kyzů, jejichž hlavním repraesentantem jest markasit, bývá však jen zřídka krystal- iován, obyčejně jest zrnitý nebo stébelnatý a vtroušený, zvláště v hadci. Štěpný jest I. dokonale dle plochy zpodové, jest kruchý, bílý jako stříbro, někdy žlutě naběhlý, vryp jest černý. T=$—5'5, //= 7-1— 7*4. L. jest FeAs^ nebo v 7o ^^ 27-25, As 72*75. V baňce žíhán dává zrcadlo arsenové. Hmota l-u a markasitu skýtají soutvarou směs Fe{AsS)i, t. j. arsenopyrit. L. jest vzácnější než ar- senopyrit, hlavní naleziště jsou Lólling v Ko- rutanech a Reichenstein v Pruském Slezsku. U Příbramě objevující se arseníd železa s men- ším množstvím arsenu, než přísluší l-u, jest též krystallograficky odchylný a nazván leuko- pyritem. FSl-k. laOm zove se místo, kde jest něco zlomeno nebo kde se něco láme (l-y kamenné, mra- morové a j.). L. nerostů povstává, oddělí-li se částečky nerostu od sebe ve směru, který nespadá v jedno se směrem minimální soudržnosti, t. j. který není kolmý na plochu štěpnou. Na rozdíl od ploch štěpných neb od ploch miskovitého slohu nejsou plochy lomné orien- továny krystallografícky a jsou v nejobecněj- ším případě nerovné. Dle podoby ploch lom- ných rozeznáváme I. lasturový (měkký nebo hluboký), pozorujeme-li větší nebo menší za- křivené prohlubiny, podobné otiskům lastur. Takový I. jeví na př. křemen, opál, obsidian. Nerosty, nemající l-u lasturového, vyznačují se l-em nerovným: na ploše lomné vidíme nepravidelné vyvýšeniny a prohlubiny (pyrit a j.). L. více nebo méně rovný jest méně častý. Nejlépe jeví se plochy lomné na oněch minerálech, které postrádají štěpnosti (kře- men), neb u aggregátů celistvých (magnesit) ; u krystallů výborně štěpných (vápenec, sá- drovec) nárazem nastává oddělení částeček dle ploch štěpnosti, a plochy lomné řidčeji jest možno dobře vyvoditi. Dle povrchu, jaký jeví plocha lomná, rozeznáváme: I. tříšt- natý, je-li povrch plochy lomné (lasturové nebo nerovné) pokryt malými, napolo oddě- lenými tříštkami; třištky tyto lze pozorovati zvláště dobře tam, kde na krajích jeví svě- tlejší barvu a značnější průsvitnost nežli ostatní nerost; příkladem jest pazourek, gra- nát L. zemitý na nerostech bývá známkou větrání a jest vlastní měkkým, sypkým aggre- gátům ^aluminit, kaolin, křída). L. hákovitý jest vžay spojen s kujností a tudíž jsou jím vyznačeny ryzí kovy tažné a nemnoho ne- rostů kovových (na př. leštěnec stříbrný) ; na plochách lomných lze tu pozorovati drobné, ve směru lomu protáhlé hroty, jež jsou há- kovitě zakřiveny. FSl-k. IfOm: 1) L., ves v Čechách, hejtm. a okr. Blatná, fara a pš. Mirotice; 26 d., 142 ob. č. (1890), popi. dvůr a lihovar. — 2) L., ves t., hejtm. Duchcov, viz Bruch. — 3) L, také L. Český (Lohm), ves t., hejtm. a okr. Stříbro, fara a ps. Svojšín; 50 d., 272 ob. n. (1890), Itř. šk., popi. dvůr. Ves připomíná se již r. 1115. — 4) L. (Lohm), ves t., hejtm., okr. a pš. Tachov, fara Brod; 44 d., 244 ob. n. (1890), Itř. šk. a opodál mlýn. Kol. r. 1400 drželi L. měšťané tachovští, kteří tu měli tvrz, a z té doby ujalo se tu pojmenování L. Německý. Tvrz zpustla již r. 1454. — 5) L. i Lomy Dolní [Unter-Lohma), ves t., hejtm. a okr. Cheb, fara Hor. L., pš. Frant. Lázně; 29 d., 416 ob. č. (1890), mlýn. — 6) L. Horní, Lomy Horní {Ober-L.), far. ves t., hejtm. a okr. Cheb, fara Frant. Lázně; 71 d., 666 ob. n. (1890), kostel sv. Jakuba (ve XIV. stol. farní), 5tř. šk., cihelna, mlýn. Za letní doby bývá ves četně navštěvována hostmi z Frant. Lázní. Ves připomíná se r. 1300, kdy již tu stával fil. kostel, kter^ r. 1740 znovu vystavěn. R. 1611 založeny při faře matriky. — 7) L. Mokrý, osada t. u Selce, hejtm. České Budějovice, okr. Sviny Trhové, fara Svatojanské nory, pš. Velešín; 17 d., 92 ob. č. (1890). — 8) L, ves u Jindřichova Hradce, viz Lomy. IfOmadevsklJ Dmitrij Platonovič, spisovatel rus. (* ok. 1830 — f 1878), uve- řejnil povídky svědčící o bystrém duchu po- zorovatelském. ČásC jich přinesla >Dačnaja bibliot.c (Petrohrad, 1872); o sobě vyšly: 5 kvartiry na kvartiru (t., 1868) a Russkij mot (t, 1871). IiOmtail viz Kongo str. 685. IiOm&n Abraham Dirk, theolog holi. (♦ 1823 v Haagu — f 1897 v Amsterdame). Studoval v Amsterdame a v Heidelberce, byl r. 1846 farářem v Maastrichtu, r. 1849 v De- venteru, r. 1856 professorem luther. semináře v Amsterdame, r. 1877 na universitě tamže. Ačkoli později oslepl, napsal přece velikou řadu článků v časopisech ^Gids€ a ^Theolo- ffisch Tydschritt€, v nichž vystupoval jako hlavní repraesentant nové holi. školy kriti- cké. Zastupuje t. zv. symbolický názor na dějiny evangelické. Z jeho spisů dlužno uvé- sti : Verdediging en verduidelijking (Lejda, 1882); Symbol en werkelijkheid in de evange- lische geschiedenis (Amsterd., 1884); De ^oo- genaamde symbolische opvatting der evangeli- sche geschiedenis (t., 1884); De symbolische verklaring der evang. geschiedenis (Utrecht, 1884). Také v hudbě byl činným, zvláště tu vynikl vydáním písně Wilhelmus van Nassau- wen a jmých staronízoz. nár. písní (2. vyd. 1894 s Riemsdykem na popud Společnosti pro dějiny severonízoz. hudbv). Gh. IfOmany, popi. dvůr v Čechách (hejtm. Královice), viz Lomnická. IiOmalites viz Leucospermites. Iiomatophloios oraiiioanlls Corda, obrovský druh Lepidodendronů zradnické pánve kamenouhelné, s velikými, kratčej i rhombickými polštářky listovými a dlouhými, čárkovitými, tvrdými listy. E.Br. IiOmazioe {Lametiti), ves v Čechách při pr. bř. Ohře, hejtm. a okr. Kadaň, fara Do- lany, pš. Pětipsy; 19 d., 72 obyv. n. (1890), fil. kostel sv. Maří Magdaleny (ve XIV. stol. farní) s hrobkou ryt. Strojetických, hnědo- uhelné doly. Kostel vystavěn r. 1692. Ves 302 Lombardie. připomíná se r. 1088, a v 1. 1356—66 byl tu Hynek z Lomazic. Kostel býval osazován knězem. IfOmbaxdie, země v sev. Itálii, hraničí na s. se Švýcarskem fkantony Trssin a Grau- búnden), na j. s Emilií a Ligurií, na z. s Pie* montem, na v. s Tyrolskem a Benátském. Rozloha dle úředních údajů 24.367 fcm*, oby- vatel 3,680.615, 163*77 ob. na 1 /cm*. L. jest z části hornatá, z Části rovinatá; hornatá zvi. na s., kdež vybíhají do země odnože Alp, zvi. ve skupinách Alp Bergamských, táhnou- cích se rovnoběžně se severní skupinou mas- sivu Berninského, mezi nimiž táhne se roz- košné podélné údolí horské, Valtellina, tvo- řené horním, rovnoběžkovým tokem ř. Addy. Berninský massiv zasáhá do L. zvláště mo- hutnou horskou odnoží Montc delle Disgrazie (3680 m), v Alpách Bergamských zvedá se kedorta do 3035 m. Ve vých. části zvedá se na i. od Ortlesu rozsáhlý horský massiv Ada- mello (3557 m), od něhož rozbíhají se horská pásma průměrné výšky 3000 m (M. Predon 2743 m, Stelvio 2797 m). Vodo pi sně L. jest znamenitě vyvinuta, hl. dokonalým říčním sy- stémem Pádu, jehož střední čásC levého po- říčí zabírá. Z přítoků lombardského Pádu s leva důležitější jsou: Sesia, ohraničující přirozeně dolním svým tokem L-ii od Pie- montu, Ticino, Lambro s důležitým přítokem Olonou, Adda, Oglio s pobočkou Chiese, pra- menící se pod vrchem Adameliem, a Mincio. S pravá není přítoků (vyjmouc malou Treb- bii), ježto pravým svým břehem ohraničuje Pád L. proti Ligurii a Emilii. Z jezer jsou největší: Lago Maggiore (Jez. Větší), též L. Verbano zvané (210 /cm*), jímž protéká Ticino; Lago di Como (153 km*), t. Lario, jímž pro- téká Adda; Lago ďlseo (60 km*) a největší všech Lago di Garda (Jez. Gardské, v. t). Vodopisný systém rozmnožen jest vedle toho velikým množstvím umělých průplavů, veli- kých i malých, spojujících hl. toky větších i menších poboček pádských. Nejdůležitější z nich jsou: průplav Cavourův, spojující Ti- cino s Pádem turinským, průplav Muzza, Cre- monský (Naviglio di Cremona) a j. menší. Podnebí jest vlhké; v Miláně spadne do roka 983 mm deště, v rovinách přes blízkost moře udržuje se stále kontinentálný ráz podnebí. Rovinná čásf místy jest velmi bažinatá, tak že vyškytá se v některých distriktech zim- nice. Půda jest zvi. v nížinách pádských ve- lice úrodná a jsouc přirozeně i uměle zavod- ňována, dává znamenitou žeň. Vedle obilí pěstuje se hl. rýže. Z nerostného bohatství nejdůležitější jsou mramor, železná ruda (pro- vincie comská a bergamská), místy doluje se i na hnčdé uhlí. Průmysl i obchod je veliký, některé provincie lombardské náležejí k nej- průmyslnějším krajům italským vůbec. Prvé místo zaujímá výroba sýru t. zv. parmesan- ského. zvi. v okolí měst Lodi, Milánu, Pávic, Cremony a Mantovy. Vedle sýra ve velkém vyrábí se i máslo. Ž dalších odvětví průmy- slových kvete zvi. železářství v úvalu Trom- pijském, výroba oceli a zbraní v Brescii a v Miláně, hedvábnictví v celé zemi. Obchod zabývá se hl. vývozem těchto průmyslových tovarů. Obyvatelstvo nynější jest pestrou směsí několika národností: Ligurův, Iberů, Gotů, Vandalů, Herulů, Langobardů a j., dia- lekt čistě lombardský uchoval se nejlépe v hornatých Částech země, v celku podobá se však piemontskému. — Administrativně dělí se L. na 8 správních provincii: Bergamo, Brescia, Como, Cremona, Mantova, Milán, Pa- via a Sondrio. Hl. městem je Milán. (Srv. Itálie.) E\ía. Dějiny. L. v dobách římských byla části Gallie cisalpinské; dnešní jméno jest památka po Langobardech, kteří r, 568 vtrhli do se- verní Itálie a odtud šířili panství své dále k jihu. R. 774 Karel I. (Veliký) zvítěziv nad Langobardy připojil říši jejich ke své državě. Při dělení říše za vnuků Karlových tvořila L. ČásC království Italského. Po vymření ital- ských Karlovců vypukly o vladařství mezi do- mácími vévody a králi burgundskými spory, do nichž zasahali i Karlo vel němečtí. Za Otty I. obnoveno panství německé nad L-ií; ale tou dobou jiŽ nabývají stále většího vý- znamu města lombardská (Milán, Pavia, Cre- mona a j.), která pak ve stol. XI. a XII., spojivše se v jednotu, válčila s císaři (Be- dřichem I. a II.) za svou samostatnost. V cele měst stojí slavný Milán. Konečně po dlou- hých bojích uznána samostatnost a samo- správa měst. Tím ovšem zároveň rozdrobena L. na menší součásti; kromě toho na vý- chodě šířily během času moc svoji Benátky. Největšího významu nabyl Milán, v němž do- mohla se prvenství rodina Viscontů, z nichž r. 1395 Giovanni Galeazzo Visconti obdržel od Václava I. flV.) titul vévodský. Tou do- bou patřily k Milánsku nejhlavnější části L. Z jiných částí vznikla jednak samostatná pan- ství menší, jednak zmocnili se jich sousedé. R. 1447 vymřeli Viscontové; po tříletém bez- vládí stal se vévodou František Sforza. Brzy však nové zmatky zmítaly zemí. V nich po- dařilo se Francouzům, jichž králové vzhle- dem k příbuzenství s rodem Viscontů dělali sobě lepší právo na jejich dědictví, dobyti na některý čas Milánská přes odpor císaře Karla V. Po dlouhých válkách konečně do- stalo se Milánská rodu Habsburskému a vé- vodou stal se syn Karlův Filip II. Od té doby tím nejhlavnější čásC L. zůstala spo- jena se Španělskem až do r. 1714, kdy po válkách o dědictví španělské připadla Ra- kousku a nazývána rakouskou L-ií. R. 1735 a r. 1743 ustoupen jistý díl území Sardinsku. Roku 1797 zřízena z Milánská a valné části ostatní L. republika Cisalpinská, jež r. 1802 spojena s republikou Italskou proměněnou později v království. Po vídeňském kongressu vrácena L Rakousku a sloučena s územím bývalé republiky Benátské v království Lom- bardsko-Benátské. Po míru curišském 1859 připojeno Lombardsko ke král. Italskému, tehdy nově zřízenému, s nímž pak r. 1866 i Be- nátsko sloučeno. — Srv. Bethmann-Hollweg, Ursprung der lombard. St*Ldtefreiheit (1846); Lombardní list — Lombardní zápůjčky. 303 de Haulleville, Hístoire des communes lom- bardes (1858). Pp. Ziombardni list a IfOmbardováni viz Lombardní zápůjčky. IfOmbardni zápůjdky. Tímto názvem se v běžné mluvě bankovní a bursovní označují zápůjčky, poskytované od podniků úvér pro- střcdkujících na movité zástavy, jež jsou předmětem bursovních nebo jiných velkotrž- ních záznamů cenových. Tou povahou svého předmětu se I. z. liší od jiných způsobů zá- půjček zástavních, zejména téŽ zastaváren- ských. Jméno I. ukazuje na původ, totiž na někdejší provozování skrze bankéře lombard- ské. Zápůjčky ty náležejí mezi aktivní ob- chody podniků úvěr prostředkujících, a to, jak bude ještě odůvodněno, ke krátkodo- bým, t. j. na lhůty poměrně krátké posky- tovaným, pročež svědčí především takovým podnikům úvěr prostředkujícíra, jejichž pas- sivní obchod (skrze kterýž si peníze opatřují) rovněž jest krátkodobý. Z toho již pak zase vyplývá, že z pravidla nesloužívají I. z. oso- bám je hledajícím k účelům zařizovacím, nýbrž k provozovacím, jde-li o úvěr výrobní, anebo ke zpotřebním. I zároveň již z toho, co ře- čeno, plyne, že mezi živnostenskými provozo- vateli sprostředkování úvěrového budou tento způsob aktivních obchodů provozovati : banky přijímající vypověditclné vklady; spořitelny a záložny; bankéři (pomocí vlastních i svěře- ných pcněz^. Avšak i banky, jež obírají se poskytováním zápůjček dlouhodobých, třeba nevypověditelných (hypotečních, kommunál- ních atp.), k přechodnému zužitkování vol- ných hotovostí l-ch z-ček nevylučují. Obecně také banky cedulové, u kterýchž poskytování úvěru jest pouhým prostředkem k jinému cíli, nikoliv účelem, poskytují I. z. Konečně též pojišťovny k přechodnému zužitkování hotovostí. Arciť neprovozují všecky kategorie podniků právě dotčených všecky níže uve- dené druhy l-ch z-ček, nýbrž ze všech nej- hustěji zápůjčky na cenné papíry. Zástav- ním předmětem l-ch z-ček u podniků právě uvedených bývají z pravidla jen ty druhy zboží, ícteré se bez nebezpečí zkázy dají uchovati a jsou předmětem pravidel- ních záznamů v elko tržních (kursov- ních). Proto kromě cenných papírův a dra- hých kovů z ostatních druhů tržních před- mětů jen zboží hromadného obchodu tržního a tedy vždy snadno prodejné, jako: obilí, slad, rýže, cukr, líh, bavlna, vlna, dříví, víno atp., převahou spíše suroviny než tovary hotové. Dle toho dělí se obyčejně také I. z. na hlavní kategorie: lombard drahokovový (na cizí mince a ryzí drahokov), effektový (na ve- řejné dluhopisy, akcie, prioritní obligace, zá- stavní listy, KOmmunální obligace atd.) a lombard na zboží (v užším toho slova smysle), kterýž se sám zase objevuje ve dvojí formě podle toho, dává-li se v zástavu zboží přímo in nátura, nebo listina rcpraesentu- jící zboží ve veřejném skladišti uložené (lom- bard warrantový). Lombard drahokovový nabývá rozměrů značných z pravidla jen tam, kde se drahý kov těží nebo kde jsou stře- diska silného a pravidelného mezinárodního proudění drahých kovů, lombard na zboží jen tam, kde se nalézají skladiště veřejná. — Technika l-ch z-ček podle různosti před- mětů vykazuje jisté odchylky v podřízených podrobnostech, zejména tu panuje rozdíl mezi zápůjčkami na cenné papíry, jejichž uscho- vání jest snadné a prohlídka na jakost od- padá, a mezi zápůjčkami na ostatní druhy. Při posledních třeba jest zjistiti prve jakost předmětu neb zvláště se ujistiti o jeho množ- ství v zástavu podávaném v místě, kde jest uloženo ; pak ovšem padá i to na váhu, pře- jde-li zboží samo v přechování věřitele čili nic. Zjištění jakosti může zejména býti nutno i při lombardu drahokovovém, zvláště posky- tuje-li se na kov nerazeny, což pak se nej- hustěji děje na pruty {Barren, bars, lingots), t j. celé kusy v obvyklých podobách formo- vané, značkami o váze a ryzosti označené. Pruty od známých věrohodných velkých fireno přímo pocházející ovšem často ani se nepře- zkoumávají, ale jinak musí udělení zápůjčky předcházeti přezkoumání ryzosti a váhy. Při zboží ve skladištích veřejných uloženém zji- šťuje se po případě souhlasnost zboží se vzor- kem předloženým, ač není-H vypsáno v skla- dištních listech samých znaky kupeckému oby- čeji (usanci) přiměřenými a důvěře věřitele postačujícími. Při přímé zástavě zboží ve skladě dlužníkově chovaného, jde-li zejména o zastavení souhrnu (na př. celého skladu cukru, líhu a pod.), z něhož se zboží k ob- chodu musí uvolňovati, naproti čemuž zase nové do skladu odevzdávané v závazek zá- stavní spadá, jest třeba opatření dozorních, aby nebyla zástava zkrácena, čehož při zboží uloženém ve skladištích veř. netřeba, ježto se ze skladiště nevydá, neprokáže-li se ma- jetník skladištního listu vlastnictví zboží osvědčujícího stvrzením na listině lombardní ^ že pohledávka zapravena, nebo nezapraví-H ji při odebrání zboží. Ve všech případech^ kde se zástava sama u věřitele ukládá, třeba vždy dvou listin, jedné (depositní), jež se ode- vzdává jako doklad o zástavě dlužníkovi, a druhé (dluhopisu), jež se odevzdává věřiteli. Obě obsahují shodná udání zastavených před- mětů dle druhu a množství (u cenných pa- pírů tedy druhy, počet kusův a nominální hodnoty). Při splacení pohledávky listiny ty navzájem se navrátí. V jedné příčině však se všecky způsoby l-ch z-ček srovnávají, že se totiž 1. poskytuje zápůjčkou vždy jen určitá kvóta (taux) tržní ceny (kursu) zasta- veného zboží posledně znamenané, v čemž spočívá hlavní ochrana věřitelova proti mož- ným změnám v hodnotě zboží zastaveného, a jest tudíž přirozeno, že podle větší menší pravděpodobnosti takové změny připouští se i větší neb menší kvóta zápůjčková. U bank, jež podléhají veřejné regulaci, platívají tu předpisy pevnější i v příčině přípustných předmětů zástavy i v příčině kvóty zápůj- čkové. Tak na př. u Rakousko-uherské banky mohou I. z. býti poskytovány pouze na ty 304 Lombardo. druhy cenných papírů, které usnesením ge- nerální rady se připouštějí a jejichž seznam bývá vždy v pravidlech bankovních uveřej- ňován spolu s udáním, jaká kvóta kursovní hodnoty (summou 10 dělitelnou a nejméně 100 kor.) může na ně býti zapůjčena. Kvóta zápůjční činí v maximu u parciálních po- ukázek hypotečních (salinek) 907«, u zástav- ních listu Rak.-uherské banky 8670, u ostat- ních papírů 757o a jen u jistých druhů akcií óOVo kursovní hodnoty poslední. Zemská banka česká připouští jen papíry s jistotou sirotčí. Úvěr na zboží jiné objevuje se u Rak.- uherské banky pouze jako t. zv. eskont war- rantový, nejdéle tříměsíční, na druhy zboží určitě vyjmenované, pokud jest uloženo ve veřejných skladištích, kvótami tržní hod- noty, jež podle různosti těch druhů zboží jsou vyměřeny 60— 807o- 2. Poskytují se zá- půjčky jen na lhůty krátké (u velkých bank z pravidla nejvýše tříměsíčné), což zase sou- visí s nebezpečím kursovních změn. 3. Ukládá se zhusta dlužníku, zvláště při cenných pa- pírech, aby i před vypršením lhůty té buď přiměřenou Čásť uplatil nebo zástavu nále- -žitě doplnil, kdyby následkem nastalé změny kursovní nebyla více jistinou zápůjčkovou hrazena ta míra kursovní hodnoty, která tvo- řila maximum zápůjčky přípustné. Pro případ nevyhovění vyhrazují si banky v mezích zá- konné přípustnosti i právo bursovního pro- m. Asi 20 druhů, z nichž 7 evrop- ských. Nejdůležitější druh Lomentarxa ani- culata Lyngb., rostoucí ve Středozemním i Jaderském moři, jakož i v oceáně Atlant- ském, jest někdy součástkou mechu hlí- s t o v é h o. Ič. IiOmia, planetoida objevená 12. září r. 1871 Borellym. Střední jasnost v opposici 11*4, průměr v kilom. 76. Označení /^.. Gs, IiOmioe viz Lomnice. ^^-^ ZK>liiii6ka viz Lomnická. ZiOmlhnát viz Senec i o vulgaris L. IiOmlkam i Iiomikámen, viz S a x i f r a g a. ZK^mikamenovlté viz Saxifragaceae. ZiOmikovsklJ Vasilij Jakoví evič, spi- sovatel ruský (♦ 1778 — f kol. 1848), byl potomkem Ivana L-kého, stoupence Maze- pova, a dosáhl ve vojsku hodnosti štáb- ního kapitána. Usadiv se na vsi v mirgorod- ském új. poltavské gub., počal se zabývati maloruskými starožitnostmi a napsal Síapis v 180S—180S g. malorusskich dum^ nejstarší sborník maloruských zpěvů, zaznamenaných >z úst nejlepšího rhapsoda malorus. z počátku XIX. stol., slepce Ivanac, jak L. poznamenal na rukopise (srv. Žitěckij, Mysli o narodnych malorusskich dumách, Kijev, 1893, a Kotlja- revskij, Sočiněnija, IV.). R. 1808 sestavil slov- níček maloruských starožitností (>Kij. Sta- rina«, 1894). Mimo to sbíral látku k dějinám Malé Rusi, ale započaté práce nedokončil, neboC ke konci života unesl se mysticismem. Zajímavá jest v tom ohledu jeho rozsáhlá korrespondence s Martosem {*K\]gv. Sta- rina«, 1895), rovněž i jeho denník (t., 1895). Jeho kniha Ra^veděnije lésa v seljcé Trudo- Ijubé vyznamenána byla zlatou medaillí od společnosti k podpoře lesního hospodářství. IfOmltiohka viz Lomnická. IfOmltz viz Lomnice. Lommatzsoh, Lom ač, město v saském krajsk. hejtmanství drážďanském (Míšeňsko), na želez, trati Riesa-Nossen, má 2971 oby v. (1895) evang., obchod s obilím, zemáky, ovo- cem, výrobu zákusků v a vaječného zboží. L. vyvinulo se ze staré osady slovanské Lo- mače, jež bývala vedle jiných sídlem Glo- mačů (v. t.), větve polabských Srbův. von Xiommel Eu^en, fysik něm. (* 1837 v Edenkobenu ve Falci — f 1899 v Mni- chově). Studoval 1854—58 v Mnichově, byl v 1. 1860 — 65 učitelem fysiky a chemie na kantonální škole ve Schwyzu, 1865—67 uči- telem mathematiky na gymnasii v Curichu, kde habilitoval se na tamní universitě a Škole polytechnické jakožto soukr. docent. R. 1867 povolán za professora na zemědělskou a les- nickou akademii do Hohenheimu, r. 1868 za professora na universitu v Erlankách, od- kudž přesídlil r. 1886 jako prof. experim. fysiky na universitu v Mnichově; tam stal se zároveň konservátorem státních fysikálních a metronomických sbírek. R. 1893 propůj- čeno mu osobní šlechtictví. Pracoval nejvíce v optice, zvi. o fosforescenci a fluorescenci. Ze spisů jeho dlužno uvésti: Studien uber die Besselschen Funktionen (Lips., 1868); Wind u, Wetter (2. vyd. v Mnich., 1868); Das We- sen áes Lichts (Lips., 1874); Ober die Jnter- feren\ des gebeugten Lichts (Erlanky, 1875); Lexikon d. Physik und d. Meteorologie (Lips., 1889); />/« Beugungserscheinungen einer kreis' fórmigen óffnung (Mnich., 1884); Die Beu- gungserscheinungen geradlinig begren^ter Schir- me (t., 1886); Lehrbuch d, Experimentalphysik (t., 1893; 2. vyd. 1894); pak četná pojednání v Poggendorfových a Wiedemannových »An- nalech«. Ziomn4: 1) L. Krchova, ves v Čechách, hejtm. Tábor, okres, fara a pš. Ml. Vožice; 20 d., 110 ob. č. (1890), 2 mlýny, z nichž je- den zove se Nový. V XVII. a XVIII. stol. držela zde největší statek svobodnická ro- dina Krchů a odtud L. Krchova. — 2) L. Zadní, ves t, hejtm. Tábor, okr. Ml. Vo- žice, fara Zhoř, pŠ. Těchobuzy; 12 d., 87 ob. č. (1890), opodál mlýn a kdysi svobodný dvorec Lhotka. L. bývala zvláštním stat- kem, jejž prodal lindřich Tanovský z Janovic držitelům panství vožického. 3) L. (ífcomwj), ves ve Slezsku, hejtm. Tě- šín, okr., fara a pš. Jablunkov; 135 d., 1105 obyv. pol., 18 n. (1890), 4 mlýny a pila. Ves skládá se: z Lomné Dolní, kde je 2tř. šk., z Lomné Horní, kde je 2tř. šk., a Lomné Střední. — 4) L. Městská, osada u města jablunkova t.; 22 d., 214 ob. pol. (1890). ZlOm nerostů viz Lom. IiOmnioe: 1) L. Dlouhá (Langlamit^), ves v Čechách, hejtm. Žlutice, okres, fara a pš. Bochov; 100 d., 643 ob. n. (1890), kaple sv. Petra a Pavla, 2tř. šk., spořitel, a založ, spolek, hned. doly, 2 mlýny a samota Per- naté Domky. — 2) L. Dolní i Lomíce D. {Unter-Lomniti)^ ves t. na potoku t. jména, hejtm. a okr. Karl. Vary, fara Svatobor, pš. Kysibl-Puchštein; 50 d., 347 ob. n. (1890), Itř. šk. — 3) L. Dolní, ves t., hejtm. Král. Vinohrady, okr. Jílové, fara Mnichovice (část. ;i08 Lom Popovice V.), pš. Mnichovice; 30 d, 189 ob. č. (1890), mlýn a '/. hodiny odtud zámeček s popi. dvorem Chlumem. L. D. 3 Vidovl- cemi bávala samostatný statek, její koupili (1840) manželé Bríorádovi. — 4) L. Horní, ves t, hejlm,, okres a pošta jako předešlá, fara Popovice Vel., 11 d., 67 ob. č. (1890). ~ 5) L. Horní (Oíer-iomnřfT), ves t., hejtm. a okres Karl. Vary, fara Zakšov, pš. Kysibl- PuchŠtein; 38 d., 223 ob. n. (laoo). — 6) L. nad Lujnici, starobylé mésto [., na Zlaté stoce, v hejtmanstv třeboňském má 279 d„ 1921 ob. č., 13 n (1890) okres soud četti. stanici, poitu, telegr stan drahý cfs Fran- tiška Josefa (Praha Craunl) farní kostel sv, tana Křt., (ve XIV stol ) til kostel sv Vác- láva, 5tF. šk., lékárnu Sp tal laloínu méSt pivovar, dva mlýny popi dvůr balomoun a několik výroč. Irhfl. Obýváte. spatřuje se po zlaté hh Prvn mi majetn ky L. jmenujf se Vítkovci, z nich se tu připomíná Ol- dřich (1265), Ojif (1231), kteři se odtud psali z Lomnice. Za nich tu již stával hrad, při němi vystavěl (1359) Vilém kapli. R. 1359 seděl na hradě L-ci Jeíck z Kosovy Hory, r. 1378 Jindřich ze Stráíe, nástupce jeho Kunrát Krajíř z Krajku postoupil (I3S1) L-cÍ kráU Václavu IV., jeni dovolil město obe- hnati hradbami a kol. r. 1405 zastavil L-ci Lipokovi z Lichtemberka. R. 1412 držel mésto Jan z Vrcholtic. Král Sigmund za- stavil (1420) L-ci Janovi i Hradce. Ještě té- hož roku zmocnili se města Táboříte. Rok po té mamě obléhána L. od strany katoli- cké, ale r. 1435 vzdala se Oldřichovi z Rožm- berka, při černi hrad i s opevněním zbořen a L. připojena na vídy k panství třeboň- skému. V I. 1491 a 1513 dostalo se městu některých svobod od tehdejší vrchnosti. R. 1650 vyhořel farní kostel. V L-ci se na- rodil Simon Žebrák Lomnický z Budce. Okr. soud lomnick* zaujímá 206-07 /tm', čítá 1352 d., 9870 ob. č., 15 n.; z 9889 přít. ob. 9828 katol., 61 íidů; z těch 4839 muž., 5050 ien. — 7) L. nad Popelkou, mésto t., hejtm. semilské, býv. kraj Jičín (11 km sev. od Jičína), 484 m n. m., má 450 d. a 3507 ob. č, (1890). Fara zdejší byla r. 1899 povýšena na děkanství, náleží k vikariátu ji- čínskému a diéc. královéhradecké. Sídlo okr, soudu, pošta a telegraf, četn. stanicei má mést. a 5tř. obecnou školu chl., měšC. a 4tř. obec. šk. dívčí, odbornou školu tkalcovskou, lékárnu, mést. spořitelnu a obč, záložnu. — Mimo polní hospodářství jest hlavním zaměst- náním obyvatelstva tkalcovstvf. Až do konce min. stol. tkalo obyvatelstvo zdejší a okolní toliko domácí plátno na ručních sta- vech. Cech tkalcovský byl v L-ci již před r. 1578. R, 1808 založil Petr August Šlechta velký obchod plátcnnický a vyvážel plátna do celého Rakouska, Itálie, Ruska a Mexika. Míval aí 12.000 Akalcfl a pradlen. NynéjSí majetnlk firmy (Bedřich rytíř Šlechta z Hro- chova Váehrdský ze Váehrd) vyrábí dosud plátna od nejhrubší pytloviny do nejjemněj- ších batislových veb. Ok. r. 1800 přivezena byla do L po prvé bavlna surová, která se zde přadla a tkala rufné. Později kupovala se z Anglie bavlna předená a tím ikalcovsiví velice se rozšiřovalo. R. 1805 Jan Mastný za- ložil faktorství s látkami bavlněnými a míval až 400 tkalcii. Jeho syn míval až 'l500 tkalců po domácku a postavil v L-ci v I, 18B4— 55 továrnu s ručními stavy (regulátory), již pro- měnil r. 1858 v mechanickou, která r. 1871 měla již 550 stavů; nynější vlastnici firmy rozšířili ji na 850 stavů. Po r. 1866 zřídilo se několik faktorství rukodíiného zboží bavlné- ného. Tito dávají hotoviti stálobarevné vzor- kové iboíi, jež tÉáí se hojnému odbytu. R. 1874 zaloí. škola tkalcovská byla r. 1897 umistěna v nové účelné budově a rozšířena mechanickém oddělením. Vydatně přispívá k rozšířeni umělého tkalcovství, jež se po- číná ujímati. — Daleko známy jsou lomnické suchary. Počal je péci ok. r. 1800 Ant. Kynčl, později pak počali je vyráběti i jini. Nyní vyrábí a posílá se z L do celého Rakouska, Německa a Ruska asi za 60.000 zl. sucharů. V poslední době hotovi se také mnoho zá- kusků k čaji a j. cukrovinek. — Firma Jg. Horných a synové, továrna na brda, paprsky, třtinu a člunky, založena byla r. 1873. Před tím po 100 let hotovila tato rodina tkalcov- ské paprsky ručně. Toho roku postaven malý parní stroj a anglický stroj na brda. Od té doby závod stále se rozšiřuje (nyní stroj o 120 koň. silách a 200 dělníků), Uk Že dnes je závod největším v Rakousku a rozesílá výrobky také do Německa, Ruska a zemí í^alkánských. Josef Horák, továrna na stroje, slévárna železa a kovů, vznikla rovněž z ne- patrné dilny zámečnické, založené majetni- kem firmy r. 1865. R. 1880 postavena malá slévárna, r, 1SS3 malý parní stroj. Závod stále se rozšiřuje, má nyní 100 dělníků, parní stroj o 60 koň. silách a 50 obráběcích strojů. Dříve hotovily se ruční mlátičky, po- zději žcntoury a nyní jako specialita stroje textilní, které s výrobky anglickými a něme- ckými s úspěchem konkurruji a do celého Rak.-Uherska se vyvážeji, vedle toho jest zde výroba hospodářských strojů, parostrojní koželužsivi (založeno r. 1871), jež zpracovává tuzemské a indické kůže k účelQm obuvni- ckým a sedlářským, dále je zde výroba tělo- cvičného nářadí, panská pila a Sindelna, kní- iect pivovar (před r. 1462), týd. a 8 výroČ. trhfl na dobytek a rozličnÉ zhoií. Průmyslu a ob- chodu velice prospěje proji'ktovaná dráha I Ml. BoIeslavÉ do St. Paky, jfi bude míli u L. nádraii. — První zmínka o L-ci déjc se r. 1232, kdy lomničtí rytíři Kolíkové z Lom- nice chytili tatarského vyzvédače. L jako městečko uvádí se v listino cisafe Sigmunda r. 1437. Ve XIV. stol. nák-ícla s tvrii pánům z ValdSteina. Od r. 1397 drieli L. opět Ko- síkové z Lomnice. R. 141T obléhána tvrz L. a hrad Bradlec vojskem královským. Ve stol. XV. byl pánem na L-ci AleS le Šanova a Jan z Černína. R. 1524 Jan Bélský z Kařišova prodal L-ci s tvrzí, městečkem, dvorem po- plui. a některými vesnicemi Vilémovi z Vald- Steina. Jeho syn Václav Stěpanický z Vald- Steina (1557—79) vyíádal Lomnickým na králi Ferdinandovi 1. tři výr. trhy. 2á panování EliSky z Martinic roku 1580 zaloícn Špitál. R. 1590 vyhořela veliká íást L. se zámkem, kostelem a radnicí. Obyvatelstvo bylo zde tenkráte utrakvistické. Na poí. XVI. stol. spravovala L-ci dcera Apolena Šternbcrková z ValdSteina a Eliška Žerotínská i Vald- Steina, Adam z ValdSteina postoupil r. 1632 L-ci Albrechtovi z ValdSteina, ieni ji dal v léno Ottovi hr. z Harrachu. Po něm opÉt od Elí- Sky Žcrotlnské z ValdSteina dédil Jan Vik- torin I ValdSteina, od néhoí r. 1654 koupil ji Jan hr, z Morzinu. Za Karla hr. z Morzlnu postaven r. 1737 zámek v nynéjSí podobě a r. 1739 íKarlov*. R, 1796 Rudolf hr, i Mor- zinu prodal panství lomnické Ignáci Falgeovi, od jehoí syna koupil je r. 1S34 Karel kníže Rohan, jehoí bratrovec Kamil přikoupil Část panství miličeveského r. 1841. U L jest ve- liká obora, nyní již částečně iruSená. — L. má 2 náměstí; na Husové bude státi pomník M. J, Husa; na náměstí Karlovskčm jsou sady. Mimo vnitřni město má L tyto Části: Dolenl L-ci (Podměsti a Zamésti), jel spra- vovala se do nedávná jako zvláštní osada. Původně tvořila samostatnou obec, ale r, 1739 koupilo zde město L. n. P. jeden statek, kde postavena nová čásC města >Karlov< a tak rozdělena Dol, L ve dvě části: Podměsti a Záměstí; dále Nové Město, založené r. 1709, Karlov od r. 1739, Račany od r. 1780, Draha od r. 1782, Hrádka od r. 1787, Nouzov čili Hořeni L-ci (pfivodně .Vonkov.) od r. 1823 a samotu Kordovnu. Veliké ohně byly v L-ci v I. 1590, 1610, 1707, 1749, 1780, 1837, 1849 a 1862. Radnice bývala uprostřed náměstí dřevěná; vyhořela r, 1590 a postavena opět r. 1608; r. 1724 postavena nová na místě ny- néjSí radnice; ta vyhořela r. 1749 a r, 1862; nynéjSí postavena r. 1864 a jest v ni umí- stěno divadlo a městské museum. Děkanský kostel sv. MíkuláSe připomíná se již r. 1354, přestavěn byl r. 1505. vyhořel r. 1590; v ny- nějSi podobě vystavěn r. 1781—82; vyhořel r. 1849. Ve zdi jsou zasazeny mramorové ná- hrobní kameny Václava Stépanického z Vald- Steina (t 1579) a EliSky z Martinic (t 1605). Ve dřevené zvonici na hřbitově je 5 zvonů, největší je i r. 1591. Na blízké hoře Táboře (2Vi If"* k jihu) v katastru obce Chlumu je poutničky Kostel Proměnění Krista Pána ; po- staven byl v nynějSi podobě r. 1704. Na Tá- boře konaly se jií před válkou SOletou po- božnosti husitské. R, 1898 podle cesty od studánky tKříŽovkyc k Táboru postavena křížová cesta. Dřevěnou rozhlednu na Tá- boře postavil okraSlov. spolek. První zmínka o Škole v L-ci je z r, 1559. R. 1871 otevřena byla měSt Sk. chlapecká, r. 1896 měSt Sk, dívčí. R. 1871 postavena druhá budova pro Sk. měát, později tkalcovská, nyní mčSt. Sk. dívčí, r, 1874 třetí budova lěSf. Sko- u chlapeckou. Mimo to jest Škola pokračo- vací pro učně. Kdy L. na mě- sto povýiena a znakem nadá- na, neznámo. Znak městský (obr. č. 2613.): ve zl. Štítě odě- e. i6i3. Znik LomniM n.d PopeHoD. "*<= středově- ký, držici v le- vici kopí a v pravici sekeru. Vynikající rodáci jsou: Jan Civillus (MěStánek) Lomnickí, bás- ník, v 1. 1580-84 rektor školy mělnické; Jan N. Vávra Lomnický, spisovatel a docent čes. jazyka na technice v Praze; med. dr, Antonín Čeněk šlechta rytíř Sedm i horský, zakladatel lázal Sedmihorských u Turnova; Vád. Crha, spisovatel a j, — Srv. A. V, Maloch, O rodu lomnický má 125'12 fcm', čítá 2665 d., 17.677 ob. č., 24 n,; ze 17.601 přít. obyv. 17,142 katol,, 442 evang., 16 žid., 1 jiného vyzn., z těch 8460 muž,, 9151 žen (1890). — 8) L. Stará, ves t„ hcitm, Semily, okres.. fara a pS. L n, P.; 63 d., 430 ob, č. (1890), válcový mlýn a tkalcovství. Ves souvisí s mě- stem L-cí a připomíná se jií r, 1437, Zde na- rodil se spisov. Josef Ježek. J.J.FuČik. V) U [Lobnig). far. ves na Moravě při po- toce, hejtm. a okres Rymařov; 165 d., 1129 obyv. n. (1890), kostel sv, Jiří (r. 1300 far), 3tř. Sk., hospodář.-pokrač. běh, pS., zastávka Rak. stát. dráhy (Oloraouc^Opava). — 10) L, městys t., v hejtm. a okr. tiSnovském; má 163 d., 1218 ob. Č., 33 n. (1890), far. kostel Navštíveni P. Marie, starobylou radnicí, 5tř. Sk., četn. stanici, pS., telegraf, továrnu na vý- robu vlněného zboží. Alod. panství zaujímá 2490 ha; náleíl k němu prostranný zámek, dvůr, pivovar; drží jej Otto hr. Scrényi, je- hoí předkové tu vládli od r. 1662. V zámku je gotická kaple a ve skále vytesaná studně zhloubi 55 m. Až do XVI, stol, byla L, sí- dlem staročeského rodu pánů Lomnických, — 11) L., obec židovská, předměstí městyse Lomnice L, 38 d., 191 ob. č., 123 n, (1890), Itř. Sk. 310 z Lomnice — Lomnický. z Iiomnloe viz Meziřický. IsOnmioký z Budce Šimon, příjmím Žebrák (Ptochaeus), nejznámější z versovcfl Českých doby předbělohorské (♦ 1552 v Lom- nici u Třeboně — f asi 1622, snad v Praze), učil se nejprve na škole v Krumlově, kde došel přízně zakladatele jejího, p. Viléma z Rožmberka, později přijat * na jesuitskou školu v Jindř. Hradci, rovněž z přízně pana Adama z Hradce, vynikaje pěkným hlasem. Naučiv se latině a řecky stal se správcem školy v Kardašově Řečici. Žil tu asi 7 let, zabývaje se mimo jiné skládáním českých náboženských písní katolických, v nichž by obsaženy byly hlavní nauky z evangelií, ze žaimův a z modliteb; chtěl tím čeliti všeli- kým neslušným písním světským, jichž prý tehdy neobyčejně přibývalo. Vydal je v Praze u Jiř. Melantricha r. 1580 pod názvem Písně ' nové na evangelia nedělní přes celý" rok. Jsou to vlastně pouhé parafrase nedělních evan- gelií a žalmů, s rýmy přečasto planými a hle- danými; zajímavé jsou tu jen počátky lido- vých písní světských a některé nápěvy. Vě- nováním této knihy a epithalamií {Píseň o důstojenství sv. stavu manfelského) k sňatku L. upozornil na sebe opět p. Viléma z Rožm- berka, že, když opustil službu Školskou v Ře- čici na statcích p. Adama z Hradce a marné se pokoušel r. 1581 nalézti nějaké místo pohodlné v Praze, násl. r. přijat do služeb p. Vilémových za písaře v Lomnici. Z t. r. pocházejí také jeho tři zpěvohry obsahu du- chovního: Triumf neb komedie o vzkříšení Pdně] Marie (ženy u hrobu Kristova); Pro- cessí česka, české parafrase latinských veliko- nočních her, jaké byly obyčejně představo- vány na jesuitských školách (I. J. Hanuš v»ČČM.« 1864). Ani v Lomnici Šimon dlouho nepobyl, neboť již r. 1584 jest majetníkem výnosné rychty s hostincem v Ševětíně. Zí- skal ji asi sňatkem a těšil se i v tom. hospo- dářství podpoře páně Vilémově, aČ nebyl již v jeho službách. Žil pak tu přes 30 let, zabývaje se skládáním spisův a jako »latin- ský hospodáře {latinus hospes) častéji vítaje osoby vznešené. I dedikacemi svých dél pře- rozmanitým zámožným mužům hleděl si v Ži- vobytí polepšiti. Tak r. 1586 věnoval opět p. Vilémovi Knírku o sedmi hro\ných ďábel- ských řetě^íchf v níž výkladem náboženským i povídkami z různých sbírek středověkých čerpanými (také z Gesta Rom.) hledí ob- jasniti nepravosti, které člověka k ďáblu poutají. T. r. vydal též a služebníkům páně Vilémovým připsal Krátkou instrukci mladému hospodáři (vyd. opět rozšiř. 1597, v Olo- mouci 1688, od Krameriusa 1794 a 1796, od draj. A.Gabriele 1861.). Podle obsahu jaa vzat z t, zv. Řečí hlubokých mudrců, jež L. také zvláště později vydal jako Filosof ský (ivot (1591), podává spis tento verši osmislabič- nými, sdružené rýmovanými, poučení o vše- likých potřebách životních, pokud se týče rodiny a vedení domu. Leckterá sentence odtuci hojným užíváním nabyla rázu příslov- ného. Názory své o poměru majetku duchov- ního ke světskému L. vyjádřil spisem Há- dáni neb I odepře me^i knězem a ^emanem o moci a panování jak správcův církevních, tak i potentátův světských (Praha, 1588), v němž kloní se sám ke straně zemanové, jakož sám podobně menším zemanům žil, ponechávaje péči o hospodářství choti a přátelsky stý- kaje se s okolní Šlechtou, o níŽ i do básní svých lecco směšného vkládal. Násl. léta po- čal pracovati o dílech, jimiž bojovati chtél proti základním příčinám veškerého hříchu, jak o nich jiŽ apoštol promlouvá, jmenuje žádost těla, žádost očí a pýchu života. Proti žádosti očí L. již r. 1590 (opět 1606) vydal a p. Vilémovi z Rožmberka připsal Kupidovu střelu, v níž promlouvá proti hříchu smilství, uváděje z písma i z literatur starých mnoho příkladů básnických, jež pak do češtiny svým způsobem převádí, mimo to řadu prosai- ckých povídek k dokladům svým připojuje. Spisem tímto učiněn známým i císaři Ru- dolfovi n., jenž mu r. 1594 udělil přídomek »z Budčec a erb. Proti žádosti těla L. vydal spis podobný teprve r. 1615 pod názvem Tobolka \lata proti hříchu lakomství, téhož pak roku vydal i Pejchu {ivota aneb poboč- nou knírku proti všelijaké nádhernosti a pejŠe., Jako šlechtic a muž erbovní od r. 1594 L. vedle erbu přidával na konec spisů svých i podobiznu, nazývaje se poeta ciechicus, •če- ských písni skladatel* a pod. Již r. 1595 vy- dal též Kancionál aneb písně nové historické na dni obzvláštní svátečni, věnovaný arcib. Zbyňku Berkovi z Dube, jakýsi to doplněk ke dřívějším písním, obsahující rýmování legend. Také jiných písní obsahu nábožného vydal řadu, a to i jednotlivě, ba i výklady na modlitby a Části písma sv., jakož sestavil i z evangelií (dle káz. Biga salutis) přehled utrpení Kristových (Pohřeb Krista Pána, Praha, 1605). Vedle toho neopomíjel vŠak skládati ke všelikým radostným i smutným příhodám v životě šlechticův okolních písně příleži- tostné, jakož známa byla zvi. žalostná píseň jeho o smrti p. Petra Voka z Rožmberka, již prý L. sám za rakví přednášel a tím pří- tomné účastníky pohřbu až k slzám dojal (Fr. Dvorský v.»ČČM.«, 1884). Zmínky za- sluhuje také jeho List posélaci k tureckému císaři aneb traktát, v kterém se víra naše kře- sťanská proti Turku obhajuje, věnovaný panu Petru Vokovi (Praha, 1604), poněvadž jej lze postaviti proti >Antialkoránu« Budovcovu. Pohodlnému životu L-kého rázem učiněn konec r. 1618, neboť t. r. shořel mu statek, tak že pozbyl téměř všeho majetku. A že po smrti posledních Rožmberků dedikace a do- prošování k živobytí mnoho nepomáhaly, L. odebral se posléze opět do Prahy, aby těžil z politického neklidu. Ač byl katoukem, osla- voval písněmi příjezd krále zimního Bedřicha, že zpěvy jeho došly mezi lidem značného rozšíření. Avšak po bitvě bělohorské hned obrátil a odevzdal P. Michnovi potupnou píseň na popravené buřiče. Za odpadlictví své L. potrestán nebyl, protože bylo shle- dáno, že hana převyšuje chválu; vyvázl pou- Lomnický štrt — Lomonosov. 311 hou domluvou. Pobývaje pak v Novém ra. pražském u Jana Sferýna, marně dožadoval se néjakého domu po rebellantovi; zemřel asi brzo potom v bídě. Pověsti o jeho po- trestání a žebrání, vzniklé z příjmení, po- strádají rovněž podstaty, jako jeho básnické korunování. Oba synové jeho, Jan i Antonín Zbyhněv, došli výživy ve službě panské. Ač ve spisech L-kého není po nadšení básni- ckém ani stopy, tak že je to pouze rýmo- vaná prosa, v níž leckde pro množství slov nesnadno myšlénku postřehnouti, přece opě- tované vydání spisů jeho svědčí o jich oblibě, a hojně styků, jež vcršovec měl se šlechtou, neméně svědčí o tom, jak ho rádi vídali. Také v nové době literatury české L. došel hojné pozornosti nejen v povídkách histori- ckých, ale i v monografiích (»Lumír€, 1852, 1856, 1857; »ČČM.«, 1860, 1863, 1864, 1878, 1884; »Světozor«, 1867; »Kvřtyc, 1867; »Věst ník<, 1866 a j.; Jireček, I., 460). JNk. Iiomnioký itit, hora ve Vys. Tatrách, 2634 m n. m. ZiOmnldka: 1) L. i Lom íčka, ves v Če- chách, hejtm. Královice, okr. Manětín, fara Bělá Dolní, pš. Plasy; 26 d., 182 ob. č. (1890), popi. dvůr a myslivna Lomany, kdysi ves. L. patřívala ke klášteru plaskému. — 2) L. i Lom Íčka (Lomitschka), ves t., hejtm. a okr. Stříbro, fara Erpužice, pš. Čebív; 36 d., ^208 ob. n. (1890), popi. dvůr Rochlová. R. 1379 připomíná se, zde vlády čí seděni. 3) L , ves na Moravě, hejtm., okr., fara a pš. Tišnov; 45 d., 449 ob. č. (1890), 2'tř. šk., kaple a nadač. dvůr cisterciáckého kláštera v Marienthalu v Saské Lužici. IiOmond, jezero v Skotsku, v hrabství Stirling a Dumbarton, 38 km sev.-záp. od Glasgowa, 10 m n. mf, prostírá se směrem jihosev., má četné ostrůvky. Délka 33 /cm, š>řka největší 7 /cm, hloubka značně kolísá (30—200), bassln je skalnatý. Přibírá několik skalních bystřin, z nichž nejdůležitější jsou Luss, Douglas, Fruin. Pro svoji romantickou polohu horskou čítá se L. k nejkrásnějším jezerům skotským. IiOmonosov Michajil Vasiljevič, bás- ník a učenec ruský, zvaný >otcem nové li- teratury ruskéc (* 1711 [dle některých 1709, 1710, ano i 1715J ve vsi Denisovce cholmo- gorského új., archangelské gúb. — t ^ dub. 1765 v Petrohradě). Otec jeho byl prostým, ale zámožným rybářem s vlastními pozemky a námořními loďmi a mladý L. v mládí měl příležitost dokonale poznati přírodní zjevy nejvzdálenějšího severu. V pozdějších jeho pracích stále se vyskytují upomínky na Se- verní okeán, na Bílé moře, na severní záři a život pobřežní, který poznal na častých ce- stách, podnikaných s otcem. Čísti a psáti naučil se rovněž u prostého venkovana a záhj proslul jako nejlepší čtenář v obci. V ovzduší pomořských rozkolníků slýchal často o Petru Velikém a zde také odkojil se duchem starých církevně-slovanských knih. Matka brzo mu zemřela, a zlá mact-chapro- ráslcdovala L-a hlavně pro jeho zálibu v kni- hách, takže byl nucen uchylovati se do od- lehlých míst a často o hladu a chladu ho- věti své náruživé, ale nevinné náklonnosti. Vedle knih duchovních dostaly se mu nej- prve do rukou slovanská mluvnice Smotri- ckéhOi arithmetika Magnického a veršovaný překlad žaltáře od Simeona Polockého. Ty byly dle vlastních slov >branou jeho učeno- sti*. Opatřili mu je venkované, mající ob- chodní styky s Moskvou, a tito prostí lidé pomohli mu téŽ k útěku do Moskvy (1730), kam hnala ho touha po vzdělání i přání uniknouti pronásledování macešinu. Po mno- hých svízelích a útrapách (nějakou dobu sloužil jako psalomščik v Sijském klá- šteře) dostal se v lednu r. 1731 do Moskvy, kde krátkou dobu vyučoval počtům, až přijat bvl do slovansko-řecko-latinské akademie. V krajní nouzi prožil zde pět let, jsa proná- sledován výčitkami otcovými i posměchem > mnohem mladších spolužáků, a naučil se la- tině, rhetorice, poetice a částečně filosofii. Má se za to, že nějakou dobu ztrávil též v akademii kijevské, ač o tom není přes- ných zpráv. Zdá se tomu nasvědčovati popis dněprovských břehů v básni Idtllija Polidor (1750). Pobyt v moskevské akademii měl roz- hodně značný význam na rozvoj L-a, jenž již zde jal se psáti verše. R. 1835 náčelník petrohradské akademie nauk baron Korf obrátil se k akademii moskevské se žádosti, aby bylo posláno do Petrohradu 12 poslu- chačů, kteří by mohli s prospěchem navště- vovati přednášky professorů akademie. Způ- sobem tímto L. dostal se r. 1736 do Petro- hradu, odkud se dvěma soudruhy poslán ještě téhož roku do Německa. Zde studoval na universitě marburské u proslulého tehdy prof. Wolfa mathematiku, fysiku a filosofii a ve Freiberce chemii a metallurgii, v celku 5 let, oddávaje se při tom veselému a často nepořádnému životu německého studentstva, který ukončil sňatkem s dcerou marburského měšťana (r. 1740). Studia jeho byla velmi úspěšná. Tou dobou poslal do petrohradské akademie dvě básně {Oda Fenělona [1738J a Oda na v^jatije Chotina [1739)), jimiž vlastně počínají se dějiny nového básnictví ruského. K poslednější přiložil Pismo ojpravilach ros- sijskago stichoslo(enija, zasazuje se horlivě o uplatnění přízvuku jako jedině přiroze- ného činitele v ruské metrice proti dosud platnému verši časoměrnému, přejatému od Polákův, a klada již tehdy při básni hlavní důraz na volbu básnických slov a na bohatý poklad ruského jazyka. Těžké poměry hmotné přiměly L-a k útěku do Hollandska, avšak v Dússcldorfě padl do rukou pruských ver- bířů, kteří ho zpili a zavlekli na pevnost, od- kud vyvázl opět útěkem. Episody té použil Šachovskoj ke hře »L., ili rekrut-stichotvo- j rec*. Po návrate do Petrohradu r. 1741 po- měry jeho se valně nezlepšily. Teprve po- čátkem r. 1742 jmenován adjunktem fysiky. Tou dobou psal ódy, z nichž nejlepší jsou: Večerné je ra^myš enije o Bo^ijem veličestvé pri slučajé velika^o sěvemago sijanija a Utrennéje S 312 Lomonosov. raimyšlenije o Bo^ijem veličestvě, a překládal veršem žalmy. Když r. 1743 neuposlechl kon- ference akademie a pustil se do hádek s ně- meckými professory, působícími při aka- demii, byl chován přes 7 mésíců pod stráží a zbaven platu, načež teprve r. 1745 jmeno- ván professorem chemie. Poměry jeho zlep- .^ily se tak dalece, že mohl povolati do Pe- trohradu svoji choť i dceru a věnovati se nerušené činnosti vědecké a literární. Vedle ód a příležitostných veršů psal latinské dis- sertace, jež docházely pochvaly též u cizích učenců, přeložil Wolfovu fysiku a připojil k ní výklad o rozvoji věd v' XVII. a XVIII. stol., tím záslužnější, že byl nucen pro mnohé obory utvořiti teprve domácí terminologii, vymohl s přispěním Eulerovým zřízení aka- demické laboratoře chemické, vydal první ruskou rhetoriku, založenou na starých i no- vějších pramenech, psal tragédie {Tamira i Selim\ Děmofonť), pečoval o popularisování věd a vůbec o rozvoj ruské osvěty, podni- kaje neustálé boje s německými professory, kteří užívajíce rozličných výhod ruského po- hostinství chovali se lhostejně ku prospě- chům Ruska, pohrdali domácím obyvatel- stvem a dávali mu cítiti svoji povýšenost. Tak obořil se na dějepisce Můllera, jemuž vyčítal úmyslné ostouzení Slovanů na pro- spěch cizinců. Boje tyto docházely nejednou do osobních třenic, působily L-u mnoho nc- f)říjemností, ano uváděly jej Často do chou- ostivého postavení, ale tento do konce ži- vota svého neochaboval a zůstával konečně vítězem. Ještě r. 1756 hájil horlivě proti Miil- Icrovi práva nižších tříd ruské společnosti na gymnasijní a universitní vzdělání. Ale ne- scházelo ani domácích nepřátel, a L. byl nu- cen zejména s Tredjakovským a Sumaroko- vcm podnikati boje o literatuře, slohu a ja- zyku, jímž vládl ovšem mnohem obratnéji než jeho odpůrci. R. 1749 L. upozornil na sebe carevnu Alžbětu pochvalnou řečí Petru Velikému a brzo potom získal mocného ochránce v miláčku carevnině hraběti I. I. Suvalovu. Dopisy jeho k tomuto státníku mají značnou důležitost biografickou. Praco- vitost jeho byla ohromná. Vydav r. 1751 první díl svých spisů, obracel se ve svých >Slovech€ k různým oborům lidského vědění a všude projevil samostatnost vědecké práce {O javlénijach vo^dušnych^ ot elektnčeskoj sily proischoďaščich, 1753; Slovo o polj\ě chimiji, 1754; O proischofdéniji světa, 1756; O ro^dé- niji meialloVf 1757 ; O boljšej točnosti morskogo puti^ 1759; Javlenije Veněry na solncé nablju- děnnoje, 1761 a j.). R. 1753 dosáhl privileje k založení továrny na skleněné perly a mo- saiku a dán mu k tomu účelu pozemek se 211 dušemi v koporském új. Z té doby po- chází též jeho proslulá didaktická báseň O polj\é stekla^ zaslaná hr. Suvalovu. Otázka o elektřině sblížila ho s prof. Richmanem, který stal se obětí blesku při pokusech s elektrickým přístrojem a jehož rodině L. vymohl zaopatření. Svému maecenáši, hr. Su- valovu, L. byl osvíceným rádcem a jeho pro- střednictvím mohl uskutečniti vážné své plány, jako založení moskevské university (1755), pro niž vypracoval základní statut dle vzoru cizích universit. Populární jeho Rossijskaja grammaťtka (1755) dočkala se 14. vydání a, ač založena jest na knize Smotrického, pře- kvapuje samostatností názorů. L. odlišuje již hlásky od písmen, mluví o třech nářečích, moskevském, severním a ukrajinském, a uvádí hojně příkladů z vlastního života a činnosti. R. 1757 vyšlo péčí Šu valová nové vydání spisů L-a a zde po prvé objevilo se Rax- su^děnije o polj^é knig cerkovnych v rossijskom jaiyké. L. theoreticky objasnil zde svoji ži- votní snahu po vytvoření literárního jazyka ruského, usiluje o užší splynutí církevné- slovanského jazyka se živým nářečím mo- skevským. Jeho theorie o slohu, kterou řídil se při vlastních pracích vědeckých i literár- ních, rozeznává tři kategorie: sloh vysoký pro ódy, hrdinské básně a prosaické stati o vážných předmětech, založený na církevně- slovanském jazyku; sloh střední, směs cír- kevní slovanštiny s nářečím moskevským, pro veršované listy přátelské, pro satiry, eklogy a popisnou prosu, a sloh prostý, směs středního s mluvou prostonárodní, pro komedie, cpigrammy, písně atd. Tato stili- stická theorie ve spojení se syntaktickou stavbou řeči L-a položila základ k ruskému literárnímu jazyku XVIII. stol. R. 1757 jme- nován byl Členem akademické kanceláře a násl. roku svěřen mu dozor nad vědeckou i vychovatelskou činností akademie. V této hodnosti pracoval r. 1759 o statutě gymnasia a university při akademii, háje všemi silami práva nižších vrstev na vzdělání. Současné pracoval v zeměpisném departemente, sbí- raje zprávy o Rusku. R. 1760 vydal Kratkij rossijskij litopisec s vodoslovijem a r. 1763 počal s tiskem knihy Drevňaja rossijskaja istorija . . . (vyšla až 1766J, která přes svoji tendenčnost jest pozorunodným důkazem srovnávacího studia cizích pramenů. Do po- sledního období jeho činnosti spadá ještě nedokončená hrdinná báseň Petr Velikij (1760 až 1761), práce sice slabá, ale oplývající pěk- nými popisy severních krajů ruských, spis O sévemom chodu v Osťindiju Sibiř skim oke- anom, který dal podnět k výpravě sibiřské r. 1764, Pervyja osnovanija metallurgiji a ze- jména proslulý jeho list O sochranéniji i ra^- mnoieniji russkago národa (1761; neskráceně mohl býti otištěn teprve 1871). L. již dříve horlivě, ale marně domáhal se povolení vy- dávati časopis, v listě svém pak vystoupil jako znamenitý publicista, dotýkaje se mno- hých vážných otázek společenských a sociál- ních, jmenovitě opatření lékařské pomoci, vykořenění pověry, zbytečné horlivosti k po- stům a pod. Nastolení Kateřiny II. uvítal ně- kolika ódami, chvále její smysl pro rozvoj ruské osvěty. Ke konci života zvolen byl za čestného člena štokholmské a bolognské aka- demie a v červnu r. 1764 Kateřina II. na- vštívila jeho příbytek, aby prohlédla si jeho pracovnu. Význarn L-a v dějinách osvěty ru- Lomont — Lomža. 313 ské jest rozsáhlí^. Nevíže se ani tak k ně- kterému jednotlivému, význačnému dílu jeho, jako spíše k celkovému rázu a směru jeho činnosti. Byl na Rusi prvním zástupcem evropské vědy a přední evropští učenci vzdávali úctu a uznání jeho vědeckým pra- cím a jeho nadání. Podmínky tehdejší doby nedovolovaly mu věnovati se výhradně vědě, proto vynikl vlastně více jako popularisátor, především ved přírodních. Hlavní zásluha jeho spočívá v tom, že vzdělal literární ja- zyk ruský. Reformu jeho mnozí (BaCuškov, Bělinskij) přirovnávají k reformě Petra Ve- likého. Tento svojí graždankou odlišil svět- skou literaturu od církevní, L. svým jazy- kem literaturu ruskou od církevně-sfovanské. Nejen ie vzdělal vědeckou prosu, ale vy- tvořil, hlavně ve svých ódách, i jazyk bás- nický, ba ve své mluvnici a rhetorice vy- pracoval theorii jazyka a slovesnosti, která dominovala po celé století a pro niž Ka- ramzin a Šiškov sváděli boj. Teprve Puškin v podstatě zhostil se pout církevní slovan- štiny a latiny, ukovaných L-em. Co do ob- sahu svých prací L. byl pseudoklassikem. Práce jeho mají dnes význam pouze histo- rický. Jediné ódy, v nichž obráží se doba Alžbětina, zasluhují dosud plného uznání: básník vynikl v nich na svoji dobu silnou a výraznou mluvou, ano časem zazářil i pra- vým básnickým nadšením. Vrstevníci i po- tomci L-a velice si vážili jeho zásluh. Puškin vystihl případně jeho význam slovy: >Mezi Petrem a Kateřinou II. on jediný jeví se sa- mostatným spolubojovníkem za osvětu. On stvořil první ruskou universitu, ba, lépe ře- čeno, sám byl první naší universitou. c R. 1825 postaven mu byl pomník v Archangelsku dle návrhu I. P. Martosa, mimo to poprsí před moskevskou universitou a před budovou mi- nisterstva nár. osvěty v Petrohradě. R. 1865 oslavena okázale stoletá ročnice jeho úmrtí. Z vydání jeho spisů jsou hlavnějsí: Smirdi- novo (1847 a 1850) a akademie nauk Ti 768, 1776 a 1840). R. 1891 přistoupila petrolirad- ská akademie k novému úplnému a vzornému vydání, jež svěřila M. I. Suchomlinovu. Do- sud vyšly dva díly, obsahující práce básni- cké. — Literatura: S. I. Ponomarov, Ma- teriály dlja bibliografiji literatury o L-ě (>Sborník€ oddělení rus. jazyka a sloves- nosti akademie, 1872, díl VlII.h Biljarskij, Materiály dlja biografiji (Petronrad, 1865); V. I. Lamanskij, Stolětňaja pamjaf L-a (t., 1865); týž, L. i petěrburgskaja akaděmija nauk (Moskva, 1865); A. S. Budilovič, L. kak pisatel (Petrohr., 1871), a zejména spis Pe- kařského, Istorija Imp. akaděraiji nauk v Pe- těrburgě (t., 1873), kde podán nejpodrobnější a zcela přesný životopis L-a. Literaturu ostat- ní, jmenovitě jubilejní, viz u Mežova (Istorija rus. i vseobščej slovesnosti, 1872). Do češtiny bylo přel. několik ieho ód, jako >První ódac (>Luroír«, 1852), »Následování Joba* (»Slov. poesiec, přel. J. V. Kamarýt) a j. Suk. IiOmont [lomón], Lomont Montagnes [-taĎ], pásmaté ponoří ve francouzské Juře, na hranicích francouzsko-švýcarských, pro- stírá se na straně franc. v depart. Doubs, na straně švýc. v kantonu bernském, zvedá se v průměrné výši 700 m. • Nejvýše ční v pásmu švýcarském Mont Terrible (1000 m). Na straně francouzské největší výška jest 900 m. Isomovatoje, méstys kijevské gubernie na Rusi, v čerkaském Újezdě; 2844 oby v., zabývajících se zahradnictvím, 2 pravosl. chrámy, škola. Iiomovská Jezera (JIomobuh 03epa\ Velké a Malé, patří k řetězu Borových slaných jezer v tomské gubernii. Veliké L-ké J-ro má v obvodu 54 km a průměrnou hloubku 0*8 m, Malé má v obvodu 2*4 km. Sůl sbírá se od června do října. IiOmov VerohnlJ, město ' penzské gub. na Rusi (nižně-lomovský új.), založené r. 1636; 8132 ob. (1895), živících se hl. rolnictvím, 2 chrámy, školy farní chlap, a dívčí, továrna na sirky. IiOm-Palanka, turecky Lun, město v Bul- harsku na ř. Lomu, vlévající se pod městem do Dunaje, 155 km od Sofie, má 8199 oby v., značně vyvinutý obchod (hl. s Rakouskem; dovoz rak. 6,687.734 fr., vývoz 1,506.154 fr.), celnici, nový kostel, státní reální školy, zbytky starověké římské tvrze a tureckého »kalé€. V okolí vinice. Historicky důležitá jest několika šarvátkami v okolí, svedenými v rusko-turecké vojně r. ISll. R. 1877 obsa- dilo ji dne 30. list. rumunské vojsko, při čemž Turci bez boje opustili tvrz a posádka ustoupila k Vidinu. Iiom světla viz Refrakce. IiOmvia, zool., viz Alky. IiOmy: 1) L. {Lummeí), ves v Cechách, hejtm. Duba, okr. Štětí, fara RobeČ, pš. Su- korady; 25 d., 117 ob. n. (1890). 4- 2) L. {Tilberschlag\ ves t., hejtm. a okr. Jindř. Hra- dec, fara Clunek, pš. Kunžák; 73 d., 475 ob. n. (1890), Itř. Šk., mešní kaple sv. Floriana z r. 1830 a tkalcovství. — 3) L., obecně Na Lomech, ves t., hejtm. N. Město n. M., okr. Opočno, fara a pš. Dobré; 19 d., 109 ob. č., 33 n. (1890), Itř. šk., tkalcovství. — 4) L., ves t., nejtm. a okr. Tábor, fara a pš. Mal- šice; 33 d., 201 ob. č. (1890). — 5) L. (£o.'/m), ves t., hejtm. Teplá, okr. Bezdružice, fara Domoslav, pš. Leškov; 35 d., 192 ob. n. (1890). — 6) L. Dolní i Horní, vsi t, viz Lom Dolní a Horní 5), 6). 7) L., ves na Moravě, hejtm. Dačice, okr. Jemnice, fara a pš. Budeč; 58 d., 229 ob. č. (1890), kaple sv. Jana a Pavla, Itř. šk., mlýn. Lomia (pol. ž^m^a, rus. Jlomaca), gubern- ské a újezdné město na Rusi, na lev. břehu splavné Narvi, 128 km ssv. od Varšavy, při staré poštovní silnici z Varšavy do Kovna, na 53« 11' s. š. a 22® 6' v. d. R. 1895 měla 20.578 ob. (10.170 žen., 10.408 muž.), z nichž bylo 8932 katol., 1386 pravosl., 407 protest., 9822 židů, 29 j. vyzn.; do r. 1897 oby v. vzrostlo na 26.075 duší. Město jest pěkné upraveno, má sady, divadlo, veř. knihovnu, archiv s cennými písemnými památkami. 314 Lomža. 3 katol. chrámy, 1 pravosl., 1 evang., 2 klá- štery, 1 synagogu; poštu, telegr., 3 městské školy, muž. a zen. gymn. Z promyslových závodfiv uvésti jest továrnu na mýdlo, pi- vovar, továrny na plech, kartáče, zboží mě- děné a hliněné, krupárnu, 7 mlýnů větrných. L. vznikla jiŽ ve XII. stol.; starobylý zámek, jehož zříceniny spatřují se nedaleko města, založil Kazimír Veliký kol. r. 1340. V XV. st. náležela L. knížatům mazovským, jejichž byla sídlem. V těch časech velice se zvelebila, měla 2 zámky, 7 chrámův, 2 radnice, z nichž na jedné byl městský znak (běžící jelen), vykovaný z ryzího zlata, ve zbrojovné cho- valy se zásoby vojenské pro celé Mazovsko, město mělo vlastní vodovod a bylo celé vy- dlážděné; bývalá jeho předměstí ocitla se nyní od něho ve značné vzdálenosti. V XVI. st. bylo zde kolem 600 řemeslníků sdružených v 30 cechův a kvetl čilý obchod s Litvou, Královcem, Gdaňskem, Plockem a j. důleži- tými tržišti; několik set jednostěžcjních pla- chetních lodí, tak zv. berlinek, přijíždělo sem ročně. Vyvážel se hl. med, vosk, jan- tar, obilí, dříví, len, konopí, dobytek (zvláště mnoho koz), ryby. Železná ruda, jejíž dobý- vání městu bylo vyhrazeno, atd. L. měla tehdy bohaté statky, zvláště rozsáhlé lesy, a měla právo porážeti stromy i v lesích královských. Jako důležitá záštita Mazovska před nájezdy Německých rytířův byla obklíčena silnými valy, trpěla však často vpády litevskými, pru- skými, žmuďskými i tatarskými, morovými ranami v XVII. stol. a požáry (r. 1658 a j.). Po vymření knížat mazovských (1526) spo- jeno Mazovsko s Polskem a L. ztratila mnoho svých výsad, upadajíc stále více a strádajíc nátisky a vyděračstvím polské i domácí šlechty, jež ovšem žalob v příčině té ke králi nedopouštěla. R. 1595 zpustošil t.-žu hetman Nalivajko se svými kozáky, r. 1650 Bohdan Chmělnickij, r.' 1658 Švédové. Při rozdělení Polska r. 1795 připadla Prusku L. již valně ochuzená, Prusko však zničilo po- slední její bohatství a docela ji ožebračilo vyrubavši rozkošný Červený Bor. R. 1815 byla L, učiněna hl. městem nově zřízeného Augustovského vévodství v ruském Polsku, r. 1818 újezdním; od r. 1840 počala se opět vzmáhati a zvi. získala r. 1867 byvši pový- šena na město gubernské. Lomžská gubernie zabírá jižní čásC rozlehlé nížiny mezi Odrou ^ Záp. Dvinou; na sev. hraničí s Pruskem, na záp. s gub. plockou (rozhraní tvoří ř. Omulev), na jihu dělí ji Bug od gubernií varšavské a siedle- cké, na vých. řeky NuŽec, Liza, Narev a Bobr od gub. grodenské, na sev. přimyká se k ní gub. suwalecká. Rozloha 10.561 km^. Lomžská gub. tvoří mírnou pahorkatinu s roz- sáhlými roklemi a nížinami, jež jsou dnem předhistorických jezer a řek. Mezi řekami Narvi a Bugem prostírá se planina, dosahu- jící pouze Červeným Borem výšky 243 m n. m. Nížiny a blata zaujímají ohromné plochy a pokryty jsou hustjjmi lesy; mnohých blat nelze přejíti ani v nejprudších letních vedrech a dosavadní pokusy je vysušiti neměly vý- sledku. Z řek největší jsou Narev a Záp. Bug s četnými přítoky. Jezer jest mnoho, zvi. v sev. části szczuczynského új., jenž obsa- huje jich rozsáhlou síC střídající se s hlinitými vyvýseninami. Nerostné bohatství ome- zuje se téměř pouze na rašelinu a na jantar. Obyvatelstva měla r. 1895 lomžská gub. 626.582 (306.417 muž., 320.165 žen., 58 ob. na 1 frm*), z nichž 338.419 zabývalo se země- dělstvím; katolíků bylo 505.016, pravoslav. 3796, protestantův 6270, židův 111.026, ost. vyzn. 475. Národností žije v gubernii ně- kolik: 1. Mazurové, roztroušení po celé gubernii, zvi. v új. makowském a ostrowském; 2. Podlěšané č. Podljachové v mazow. úi.; 3. Kurpici v új. kolcnském, ostroJene- ckém a ostrowském; 4. Židé v městech a větších osadách; 5. Němci nejvíce jako osadníci v okolí jasenickém a v ostrovi^ském Újezdě. Ze všech těch národností nejméně známo jest o zajímavých Kurpicích, jichž počítá se asi 90.000 a již povstali smíšením Mazurů se zbytky Jatvěgů (v. t.) a byli po- jmenování po své obuvi (kurpia, lýkové stře- více). Osady jejich roztroušeny jsou na Bugu a na Čtyřhranu mezi osadami Brokem, Nago- szewem, Dlugosiedlem a Branszczikem. Mluví zkaženou polštinou se zvláštní výslovností; od pradávna zabývali se lesním včelařstvím a lovem zvěře v širokých roklích s hustými pralesy, jako dobří střelci proslavili se ne- jednou v polských válkách. Tak r. 1708, kdyl švéd. král Karel XII. vpadl do Ruska, učinili Kurpikové u vsi Myszenic záseky a obklí- čivše se valy zamezili mu další postup baži- natým krajem. Způsob života jest u Kurpi- kův podobný jako u Litvanů; mají čistá, pěkné upravená stavení, nosí malé, kulaté klobouky, bílé košile a kazajky, kabáty aŽ po kolena, úzké, přiléhavé kalhoty a charakte- ristické lýkové střevíce. Vedle chrabrosti vynikají srdečnou přímostí a poctivostí, jeŽ stala se příslovečnou. Podnebí je sice po- někud drsnější než v jižních polských kra- jích, ale dosti příjemné a zdravé. Půda jest dosti úrodná, tak že gubernie má ráz téměř výhradně zemědělský; neúrod nikdy není, obilí dává úrodu 5násobnou, brambory sedmi- násobnou. Z 824.881 ha půdy bylo vzdělá- váno 395.993 ha; 263.869 ha bylo majetkem 30.017 rolníků. Průměrem bylo v 1. 1883—92 ročně sklizeno 336.291 q žita, 162.986 q ječ- mene, 80.100 q pohanky, 13.268 q prosa, 104.016 q hrachu, 2,913.763 q bramborů, 81.025 q sena. Chov dobytka není na stupni tak vysokém, jak by mohl býti při hojnosti dobrých pastvisk a přebytku pice; r. 1895 bylo v lomžské gubernii: 76.000 koní, 210.000 kusů hov. dobytka, 190.000 ovcí, 80.000 pra- sat atd. V krajích, kde je hojně jezer a řek, provádí se rybářství průmyslové. R. 1895 bylo v lomž. gubernii 690 vel. závodův a to- váren zaměstnávajících 1928 děln. (výroba za 2,383.174 rublů); hlavně zastoupeny jsou pivovary, lihovary, výroba hliněného zboží a mydlářství. R. 1896 bylo 614 škol (1 muž. Lonačevskij — Londýn. 315 8tř. a 1 žen. 7tř. gymn.); na školu připadalo 870 obyv., na 40 obyv. 1 žák. PenéŽních ústavů jest 69. Lorožská gub. má několik dobrých silnic a procházejí jí žel. dráhy Břestsko-Grajewská,Petrohradsko-Varšavská a odbočka žel. dráhy Varšavsko-Terespol- ské. — tomžský Újezd má na 1809 km* 118.993 ob. I«ona6evsklJ Aleksandr Ivanovic, sběratel maloruských písni (* 1841), studoval na universitě kijevské a byl pak gymnasij- ním professorera. Velmi cenný národopisný materiár uložil ve sbírce Pisni pro kochanňa (Kijev, 1864), vydané Lavrenkou. V letech 70tých redigoval lidovou čásf »Zápisek« ki- jevského oddělení zeměpisné společnosti. IiOnatOy místo v italské provincii bre- scijské (Lombardie), na nízkém návrši ne- daleko jezera Gardského, má jako obec 5250 ob.; známo jest vítězstvím Francouzů nad Rakušany v 1. 1706 a 1796. £;dnbom Samuel, historik švéd. (* 1725 v Óstergotlandu — t 1776 ve Štokholmě), amanuensis král. knihovny (1759) a knihov- ník říš. historiografa. Za thesi Obsewationes philologicae in linguam Svtogothicam verstonis scripturae veteris testamenti stal se magistrem filos. Sbíral a vydával prameny švéd. hi- storie, jako: Hatidlingar til koti. Carl XV s historta (1763 — 74); Svenska archivům (1766 až 1772); Historiska archivům (1774—76) a věnoval se hlavně historii personální a se- psal několik zajímavých děl: Magni Stenbocks lefverne (1767—65; 4 sv.); Anecdoter om namn- kunniga och márkvardiga svenska m&n (1770 až 1775; 3 sv.) a j. HKa, Lon6 (něm. Deutsch- Landsberg), místo v átýrsku, v kraji štýrskohradeckém, má 1312 ob. (1890), pš., tclegr., pokračovací šk. řemesl. — Okres lončský má 18.216 obyv. (1890) národnosti německé. XiOn6ák, mládě černé zvěři (div. prasete), 1 rok staré. črn. IiOndon, město v kanadské provincii On- tario, 175 km od Torronta na křižovatce četných drah, má 31.977 obyv., rovné ulice, velké obchodní sklady, značný průmysl žele- zářský, chemický, čistírny oleje, velké mlýny a j. Obchod velmi čilý; vývoz r. 1893 ob- nášel 710.617, dovoz 2,741.962 dollarů. L, má ěetné školy obecné i střední, od r. 1881 též universitu. Sirné zřídlo v L-ě (zv. White Sulphur Springs) je četně navštěvováno. ^ondonderry, t. Derry: 1) L, pobřežní hrabství v irské prov. Ulsteru, ohraničeno jest na sev. Atlant, okeánem, na j. hrabstvím Tyronským, na vých. hr. Autrimským, na z. ř. Foyle, měří 2114 km^ a má 152.000 ob., v největší části jest hornaté, průměrně 400 m vysoké (Donalďs Hill 401 m, White Moun- tain 608 m), od z. k v. táhnou se Sperrin Moutains s nejvyšší horou Sawell 679 m. Z řek důležitější jsou vedle Foyle ř. Bann, Lough, Beg; jezera a bažiny zaujímají na 2510 ha. Podnebí studené a vlhké, půda proto úrodná toliko v úvalech říčních, hl. pěstuje se oves, len, konopí, zemáky, chov dobytka značný (1890: 21.397 koní, 105.854 hov. dobytka, 62.561 ovcí a 41.992 vepř. dobytka). Nepatrný jest rybolov, průmysl a obchod. Z nerostného bohatství jsou tu železná ruda, kamenné uhlí, měděná ruda a j., dosud vŠak málo se těŽí. Z měst vedle hl. m. t. jm. soustřeďuje se čilejší průmyslový a obchodní ruch v mě- stech Coleraine a Newton-Limavady. Na- zývalo se původně Derry a teprve r. 1609, kdy králem Jakubem darováno Londýnu, přezváno L. 2) L., město v irské prov. Ulsteru, hl. m. hrabství t. jm., 195 km sszáp. od Dublina, na ř. Foyle, 7 m n. m., má 33.200 ob. (1891), znamenitý průmysl železářský, plátentcký, soukenicKý, pivovarnický, loděnice, obchod hl. vývozní (dovoz 1894: 381.377, vývoz 531.159 lib. st.), jest sídlem soudních úřadů, má presbyteriánský seminář, četné školy, ne- mocnici, blázinec a j. dobročinné ústavy. Okolí města jest velmi půvabné. — Má velmi pěknou polohu, starou gotickou kathedrálu, biskupský palác, vystavěný r. 1716. Vzniklo z podhradí klášterního, bylo v 1. 1600 a 1618 opevněno. Nejdůležitějším dějinným bodem města jest bezvýsledné 105 dnů trvavší oblé* haní města Jakubem II. r. 1689. Obranu mě- sta řídil Jiří Walker, jemuž r. 1893 postaven pomník. Londonderry, markýzský titul rodu Ste- wart, který v XVII. stol. se přestěhoval ze Skotska do Irska. Nejznámější je viscount Castlereagh (v. t); jeho nevlastní bratr byl Charles William (Vane) lord Stewart, markýz L. (* 18. kv. 1778 — t 6. bř. 1854). Vstoupiv r. 1791 do armády vyznamenal se r. 1808 ve válce španělské, r. 1813 uzavřel jako anglický plnomocník konvenci v Rei- chenbachu, účastnil se kongressu v Chátillonu a r. 1814 byl mezi těmi, kteří podepsali mír pařížský. R. 1814 jmenován generál-lieute- nantem a povýšen na peera; r. 1822 přijal po Castlereaghovi titul markýze L. Byv na čas vyslancem ve Vídni, stal se r. 1837 ge- nerálem jízdy. Ve vnitřní politice hlásil se L. velmi rozhodně k torysmu. Psal spisy historicko- vojenské: Htstory of the war in Syain (Londýn, 1829); Narrative of the latě war in Germany and France (t., 1833) a ce- stopisy: Recollections of a tour in the North of Europe (t., 1838) a Steam voyage to Con- stantinople (t., 1842). Kromě toho vydal v 1. 1848—53 paměti Castlereaghovy (12 sv.). Jeho vnuk Charles Vane-Tempest-Ste- wart, markýz L. (nar. 16. čce 1852), r. 1878 byl zvolen do dolní sněmovny a r. 1884 stal se peerem. Za Salisburyho byl v 1. 1886—89 místokrálem v Irsku. Londres [londrj, franc. název Londýna; též druh doutníků a lihovin. Londýn, angl. London [lonďn], hl. m. Anglie a Britské říše, nejčetněji obydlené město světa vůbec, které dosud co den všemi směry roste (viz přiložený plán^. I. Poloha, velikost, podnebí. L. leží na půdě hlinité, zvané London clay^ po obou březích řeky Temže, široké jen 180—275 m, 316 Londýn. 97 km od jejího ústí do Severního moře, na Sl'^ 30' s. š. a O® 5' v. d. (kathedrála sv. Pavla). Severní, hlavní čásť města leží ve hrabstvích Míddlesex a Essex, část jižní v hrabstvích Surreyi a Kentě. V posledních 50ti letech L. se zdvojnásobil a je teď od vých. k záp. 22 km dlouhý, od j. k sev. 12 km široký, za- ujímaje prostor asi 310 km^, na němž prostírá se 7800 ulic v délce přes 3000 angl. mil. Celý policejní okres londýnský {Greater London), obsahující i nejvzdálenější před- městí, zaujímá prostor 1786-86 km^. Domy činžovní a pozemky měly r. 1897 ceny přes 36 milí. lib. sterl. Na sev. stoupá území L-a až k vrchům Highbury (46 m), Highgate (129 m) a Hampsteadu (134 m), kdežto jižní cásf, dříve nížina z části bažinatá, obklopena je širokým kruhem vrchů Surreyských, do- sahujících v Sydenhamu výše 112 m. Pod- nebí je sice vlhké, ale zdravé, zvláště od těch dob, co rozsáhlá podzemní kanalisace vy- čistila zemi. Teplota pro blízkost moře je mírná, roční průměr jest 10*25® C, v létě 16*6® C, v zimé 3*9® C. Trvalé mrazy jsou řídké a Temže bývá málokdy zamrzlá; i sníh je vzácný. Déšf rozděluje se rovnoměrně na čtyři roční doby; výška dešComěrná 610 mm. Vzduch však bývá znepříjemňován pověstnou mlhou londýnskou, špinavě žluté barvy, která vystupujíc z Temže obsahuje kouř a zapáchá plynem. Rozloha a ráz města. Vnitřní město, jádro L-a, Ize.rozděliti ve dvě veliké polovice: 1. City (Starém.) a East-End (čásť vých.), město práce, obchodní a peněžnické s pří- stavem, doky, celním úřadem, bankami a bursou, sídlo velkoobchodníků, penčžníků a makléřů, směnáren a pojišťoven a hlav. pošt. úřadu. Tam nalézají se i jiné hlavní úřady, jakož i kathedrála sv. Pavla, pak Mansíon House, úřední byt lord-mayora, na křižo- vatce 9 ulic, mezi nimiž Lombard-Street s bankami a Poultry, pokračováním Cheapside s krásnými krámy, Cornhill a King-William- Street, kde nabývá pouliční ruch největšího stupně, kdežto po úředních a obchodních hodinách jakož i v neděli je City liduprázdna. Odtud nedaleko bursa pozemková, Clearing- house, bursa obilní, nedaleko celního úřadu bursa uhelná. U kathedrály sv. Pavla je Pater noster-Row, ulice velikých knihkupectví, a vclikolepá tiskárna čas. >Times«. Na vých. konci při břehu Temže leží Tower. 2. Wcst- End (čásť záp.) jest rázu docela jiného, město požitků, bohatců, šlechticů, zákonodárců, s pa- láci královny a Šlechty, s parky, divadly, parlamentem a opatstvím Westminsterským. Zde je náměstí Trafalgar-Square, kde konají se politické meetingy, ulice s nádhernými krámy, některé (Regent Str.) až 25 km dl. Od- tud cesta do Hyde Parku. Na vých. od City táhne se Long Shore, skládající se většinou z nábřeží, loděnic, skladišť a strojíren, W h i t e- chapel, sídlo chudiny a mnoha něm. dělníků, zaměstnaných v cukrovarech, Houndsditch a j. Jednotnějším rázem vyniká pravý, jižní břeh Temže, Surrey-Side, který postrádá skoro naprosto historicky neb umělecky vy- nikajících budov. Zejména ve vých. části jsou velkoobchody a doky. Ulice jsou zde pravi- delnější a jednotlivé avenue protínají moře domů do velkých dálek. Jednotlivé vynikající části jsou: South wark a Lambeth s čet- nými závody hrnčířskými, sklárnami, továr- nami na stroje, pivovary a sklady chmele, Bermondsey s velikými jirchárnami, klihár- nami a sklady vlny, Rotherhite, kde bydlí většinou lodníci a tesaři lodní, Deptford, s vehkým dobytčím trhem u Temže, Green- wich s nemocnicí, parkem a proslulou hvězdár- nou, Woolwich s arsenálem a Brixton, Dalston, Limehouse, Finsbury aj. (viz tabulku a plán). Zákonem o novém rozdělení volebních okresů z r. 1885 dělí se L. úředně na City Proper, jež volí s ostatními metropolitan- boroughs dohromady 58 členů parlamentu. Také universita volí jednoho člena. City Proper tvoři vlastně hrabství pro sebe. Sta- vební místo v City prodává se za 20 — 70 1. st. čtver. sáh. Zvláštní zmínky zasluhuje čtvrť Westminster, na záp. od City. Ježto L. skládá se z tolika různých měst, která měla dlouho každé svoji zvláštní správu, není jednotného plánu stavebního a ulice rozbíhají se v naprostém neladů kolem City na všecky strany. V L-é není ulic širokých a přímých jako v Paříži, leda ve West-Endu. Kolem Regents Parku stavělo se počátkem tohoto věku mnoho ve slohu řecko-římském a jediné fasádě nebo kolonádě příslušelo ně- kolik domů. Potom přišel do mody sloh go- tický, pak t. zv. sloh královny Anny, jehož domy z Červených cihel, s vysokými, sbíha- vými střechami hemží se zejména v Kensing- toně. Velikou výhodou pro L. je možnost šířiti se po obou březích Temže tak, že možno hověti zvyku, dle kterého každá rodina hledí míti vlastní svůj domek; tím také veliká roz- lehlost L-a se vysvětluje. Všecky ulice jsou opatřeny dobrými chodníky a makadamiso- vány, některé jsou dlážděny Žulou, jiné dře- věnými kostkami, jiné jsou asfaltovány. Z ulic nejdůležitější je Kegent-Street, která patří k nejkrásnějším v L-ě. Byla r. 1813 jednotné provedena a spojuje Waterloo-Place, kde stojí pomník vévody z Yorku, s Regents Parkem. Hotovým uměleckým dílem jest Holborn-Viaduct, zbudovaný r. 1869, skoro celý ze železa, 430 m dl., 25 m šir. Mosty a nábřeží. Až do r. 1750 měl L. přes Temži most jediný, dnes spojuje obě části města 19 mostův a 3 tunnely. Z mostů 6 slouží účelům železničním, 4 jsou kamenné, 8 z Kamene a ze železa, 3 ze železa a 4 jsou mosty visuté. Nejdůležitější jest dosud Lon- don-Bridge (starý most lond.), poněvadž spojuje City s pravým břehem; zbudován v 1. 1825—31 nákl. 1 milí. 1. st., je 283 m dl. a 16 m šir. Denné přejde tudy 170.000 lidí a přejede 22.000 vozů. Aby pod londýnským mostem doprava říční nebyla rušena, zbu- dován v 1. 1825—43 tunnel, jehož však dnes užívá jen dráha. R. 1870 následovala Tower- f LONDÝN: VN __ -^^^ ^t3t^^^^^^^ ^^m'-' Ž^fe^^^^^S^^S ^^& ^^^^^w ^3 ^^^^H ^^m ^^^^^^ffl ^í^iffi^^ '^^aj^^l^^^^^^HÉMwBN cíSÉp^^^^^^Ji^ ^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^ts^j^p^s ^^S ^^^^^H^^^ f^^S ^^^^^^^^^^ ^& ^^^^H l^^g ^^^^^^^^Ř 3 ^^S ^^^^^^^y^^fc^/-í^^331 1^^^ ^^^7^^^^ ;trni město. Londýn. 317 Subway, železná roura (373 m dl., 2*2 m v průměru) pro pěší, a r. 1890 tunnel pro elektr. dráhu. V 1. 1886—94 zbudován však i zde obrovský most Tower-Bridge, opa- třený dvojím padacím mostem, jejž lze pro lodi otevříti v iVj min. — Ještě před r. 1860 nebylo v L-é žádných nábřeží; po obou stranách řeky hromadily se domy, vět- šinou skladiště zboží, stavěné na jehlách, k nimž vedly úzké a špinavé ulice. Dnes tvoří nábřeží (Embankments), sestrojená s ohrom- ným nákladem, nejkrásnější promenády lon- dýnské. Victoria-Embankment (z 1. 1864 az 1879) táhne se mezi mosty Blackfriars a Westminster v délce 2 km. Pod ním jsou tři tunnely: podél Temže hlavní kanál splaškový, nad tira tunnel pro vodovod, plynovod a telegraf, po straně města pak tunnel pod- zemni dráhy. Od nábřeží, chráněného 2*5 m širokou zdí, vedou sestupy k plovoucím pří- stavištím, jež s přílivem a odlivem stoupají a klesají. Zvláštní okrasou tohoto nábřeží je JehlaKleopatřina, egyptský obelisk z Alex- andrie, přivezený do L-a ť. 1878. Na pr. bř. nábřeží Albert-Embankment mezi West- minster-Bridge a Vauxhall-Bridge; dok.r. 1869, jest 1'3 km dl. Squares a parky. Kamenné moře lon- dýnské osvěžuji četné zelené ostrovy, squa- res, náměstí proměněná v sady a trávníková prostranství posázená stromovím, parky. Vět- šina squarů jsou majetkem soukromým, za- hrady uzavřené veřejnosti a reservované jen obyvatelstvu okolních domů. Některé vsak přece jsou veřejné, jako Lcicester-S., Soho- S. (na jih Oxford-Str), Parliament-S. (podél paláce Westminsterského). Nejkrásnější jsou: Belgrave-S., Eaton-S., Russel-S., nedal. British Museum, a zvláště Lincolns inn-fields, nád- herné zahrady, jež zřídil r. 1619 architekt Inigo Jones. Parky, zahrady a squares za- ujímají plochu 3684 akrů (asi 1490 ha). Ročně stojí jejich vydržování 100.932 1. st. a zaměst- návají 750 lidí. Na západě králové a velmo- žové kolem svých sídel zakládali parky, jež z větší části se zachovaly jakožto parky ná- ležející koruně, v hořejších výměrách zahr- nuty nejsouce. Jsou to: St. James Park (32 ha), kdež překrásné skupiny stromů vroubí podélné jezero; Green Park (28 /la), sady pro nižší třídy, proslulý Hyde Park (v. t), dále Regents Fark (191 ha) se zahradou botanickou a zoologickou, na sev. od něho Primrose hill (28 ha)^ na návrší 70 m vysokém, s něhož je pěkná vyhlídka na starý L, a j. K parkům řadí se Commons, obecné pa- stviny, jako Hampstead Heath na sev., Clap- ham Commons na jz. a Blackheath u Green- wiche. Kostely. Za časů reformace bylo v L-ě velmi mnoho kostelů a v City dvě třetiny areálu zaujímaly stavby chrámové, nehledíc k tomu, že všichni biskupové a četní opatové měli v L-ě svoje paláce. Za Jindřicha VIII. bylo zničeno mnoho klášterů a s nimi mnohá architektonicky zajímavá budova, a zůstaly většinou jen chrámy obecní, ničím nevynika- jící. Z 85 kostelů zničených r. 1666 požárem bylo znovu zbudováno 49 od Wrena, tak že starých kaplí jest v L-ě jen asi 25. Mimo Westminster-Abbey první místo zaujímá ka- thedrála sv. Pavla (v. příl.). Chrám ny- nější byl počat r. 1675 pod vedením sira Christ. Wrena a r. 1710 dokončen. Budova, podobná chrámu sv. Petra v Římě, ale menší, má tvar latinského kříže; podélná loď je 152 m dl., 36 m šir., loď příčná 76 m dl.; vnitřní kupole je 68 m, vnější až ke hrotu kříže 110 m vysoká. Kupole má 31 m v prů- měru (v Římě 42 m). Kathedrála je třetí nej- větší chrám křesťanský (po svatopetrském v Římě a dóme milánském), ale z úzkých ulic okolních nelze učiniti si náležitého pojmu o té velikosti, leda z větší vzdálenosti, jako s Blackfriars Bridge. Západní průčelí 55 m zšíří, k němuž vedou schody 22 m široké, má dvojnásobný sloupový portikus, dolejší dvanácti 15 m vysokých podvojných slou- pech slohu korinthského, hořejší s osmi 12 m vys. sloupy slohu smíšeného. Nad lomenicí obrovská, 4*5 m vys. socha sv. Petra. Po obou stranách průčelí dvě 67 m vys. zvonice, v sev, 12 krásných souladěných zvonů, v již. největší zvon anglický z r. 1882, vážící 360 q. Buben o dvou poschodích nese chrámovou kupoli, nad níž vznáší se koule průměru 1 8 m a kříž, vážící dohromady 4032 kg. Vnitřek činí svými krásnými a velikolepými rozměry značný dojem, ale je bez valných okras a dosti temný. Teprv r. 1860 sebrán fond k vnitřní výzdobě chrámu, a dekorace kupole dokončena v 1. 1863—94, choru v 1 1891 — 97. Četné pomníky slavných Angli- čanů (reků válečných), jež dodávají chrámu rázu Slavína, nemají velké ceny umělecké, některé z nich jsou dokonce nevkusný. V kryptě pod kostelem sarkofágy Welling- tonův, Pictonův, Nelsonův, stavitele kathe- drály Wrena a j. Z ostatních kostelů zaslu- hují zmínky St. Bartholomew the Great ve West-Smithfieldu, v normansko-got. slohu z 1. 1863—66, ač založen již r. 1123, tak že je vedle kaple Towerské nejstarším chrámem v City. Rovněž z nejstaršícn je St. Saviour's Church v Southwarku, zároveň nejčelnější stavební památka na pr. bř. Temže, ve slohu ranní gotiky z r. 1207, opraven v 1. 1830—96. Hollandský kostel (Dutch Church) Austina Friara ze XIV. stol. má mnoho náhrobků ze XIV. a XVI. stol. Celkem je v L-ě přes 1150 budov k účelům náboženským, z nichž přes 550 anglikánských, přes 500 dissidentských, přes 60 katolických a asi 20 židovských. Paláce. Přes to, že L. již od Viléma Do- byvatele, tedy od XI. stol., je městem sídel- ním, nemá královského paláce, který by byl důstojný tak veliké říše a města taíc obrov- ského. Původní residence Vilémova, Tower, změněna v kasárna a arsenál, palác Whitehall, který r. 1616 požárem z velké části byl zničen, zůstal nedokončen a pak ještě r. 1697 z části vyhořel. Královna Viktorie sídlí v pa- láci Buckinghamském, k němuž dala r. 1846 přistavěti 110 m dlouhé průčelí, později velký 318 Londýn. sál a jiné místnosti. Vedle St. James Paláce stoji Marlborough House, zbudovaný r. 1710 od Ch. Wrena pro vévodu z Marlboroughu, který zde vedl tak nádherný dům, že dvůr v paláci St. Jameském byalicího »souseda Jiřího€ tím docela byl zastíněn. R. 1817 kou- pil palác stát a od r. 1863 ie dům tento lon- dýnským sídlem prince Waleského. Paláce vysokých kruhů londýnských nevynikají pří- liš nádherou zevní, za to vsak nádhera vnitřní bohatstvím uméleckým a historickým a po- hodlným zařízením. Jedním z nejstarších je Lambeth Paláce na pr. bř. Temže, po 600 let londýnské sídlo arcibiskupů canterburských se vzácnou knihovnou. Státní a vojenské budovy. První místo mezi veřejnými budovami vůbec zaujímá bu- dova parlamentu (viz přil.), řečená TTie New Paláce of Westminster, zbudovaná po požáru budovy staré r. 18^4. Se stavbou po- čato r. 1840. Budova zaujímá 374 AInnŮ€ je Temple na j. od Fleet Street, pův. řádový dům templářů, potom majetek řádu johan- nitů, kteří budovu přenechali r. 1346 práv- níkům, a od těch dob je tato skupina domů právnickou školou. Pomnikyapamátky starobylé. Z po- mníků pod širým nebem, jichž v L-ě jest Londýn. 319 asi 90 » málokterý vyniká zvláštní hodno- tou uměleckou. Jsou mezi nimi 4 sloupy, 5 obelisků, 68 soch, 7 poprsí atd. Zvláštní zmínky zasluhuje Alb ert-Memor i al v Hyde- Parku, zřízený manželu královny Viktorie Al- bertovi (t 1861) od angl. nároaa dle návrhu Gilberta Scotta, dále sloup Nelsonův na Tra- falgar-Square, 59 m vys., těžkopádný sloup se sochou vév. z Yorku na Waterloo-Place a j. Z proslulých mužů mají v L-ě pomníky: bás- níci Shakespeare a Byron, učenci Newton, Hunter, Sloane a Jenner, spisovatelé Carlyle a Milí, malíři Hogarth a Reynolds, inženýři Stephenson a Brunel, státníci Canning, Pitt, Fox, Peel, Palmerston, Derby, Beaconsfield, Cobden a lord Lawrence, filanthrop Peabody, plavec Franklin, rekové Wellington, lord Clyde, Napier, Havelock a Outram. Starobylých památek ceny umělecké L. přes svoje stáři a ohromné bohatství nemá mnoho. Upomínky na minulost setřely po- třeby přítomnosti nebo byly ztráveny po- žáry. City byla sedmkrát stižena velikými ohni před katastrofou r. 1666, kdy ve dnech 2.-7. září bylo sežehnuto 460 ulic s 89 ko- stely a 13.200 domy. Nejdůležitější zbytky středověké jsou Tower a opatstvi westmin- sterské. Tower je stará citadella a bývalé státní vězeni londýnské, skupina ponurých, nepravidelných budov, obehnaná zubatou zdí a hlubokým, od r. 1843 vysušeným příkopem. Leží na vých. straně City mimo bývalé měst- ské hradby při 1. břehu Temže. Vznik dneš- ního Toweru nutno hledati v dobách Viléma Dobyvatele (1078). Původně byl královským palácem a tvrzí, později zvláště vězením; teď jest arsenálem a dosud pevností. Půdorys jeví nepravidelný pětiúhelník a veškery bu- dovy zaujímají plochu 5 ha jsouce obklopeny dvojnásobnou zdí, opatřenou věžemi, nad níž vysoko ční White-Tower (Bílá věž). Mezi hra- debním příkopem a Temží je teď nábřeží 35 — 40 m široké. Record Tower, v němž až do r. 1856 přechovávaly se veřejné listiny, chová teď korunní klenoty, jichž cena páčí se na 3,000.000 1. st. Bílá věž uprostřed vnitř- ního dvoru má zdi až 4 m silné a obsahuje sbírku starých zbraní. Zde zřekl se r. 1399 Richard II. trůnu ve prospěch Jindřicha z Bo- lingbroke, zde vězněni princ Jakub Skotský (1405) a Walter Raleigh (1605—17). Třinácti věži niterného opevnění bylo vesměs uží- váno jako vězení a byli zde vězněni: synové Edvarda IV., kteří v Ďloody Toweru (Krvavé věži) byli zavražděni, královna Alžběta, lady Jane Grey a její choť lord Guildford Dudley; v Bourger Toweru byl vév. z Clarence, bratr Edvarda IV., prý utopen v sudě malvazu, v Record Toweru zavražděn Jindřich VI. V sev.-záp. koutě pevnosti starobylá kaple sv. Petra ad Vincula, obnovená r. 1877, a vedle ní hřbitov. Zde jsou pohřbeni nesčetní popravenci, jako Th. Morus (1535), královna Anna Boleynovna (1536), Cromwell (1540), Kat. Howardova (1542), lord-admiral Seymour (1549), lady Jane Gray a její choť (1554) a mn. j. WestminsterAbbey, opatství west- minsterské (viz příl.), stojí na místě kostela, jejž zbudoval anglosas. král Sebert r. 616 a s nímž byl spojen klášter benediktinský. Ko- stel byl zničen od Dánů, načež r. 985 znovu zbudován od krále Edgara a od Edvarda Vyznavače rozšířen; ve XIII. stol. však od Jindřicha III. a jeho syna Edvarda I. byl pak přestavěn tak, jak aŽ do dnes se zachoval. Za reformace bohatý klášter oloupen a pře- měněn v biskupství. Titul arcibiskupa west- minsterského, papežem nedávno stanovený, nemá v Anglii státní platnosti. Opatství west- minsterské s hroby anglických rodů králov- ských a dlouhými řadami pomníků proslu- lých mužů pokládají Angličané nikoli neprá- vem za národní svatyni. Hrob ve Westmin- steru je poslední a nejvyšší česť, kterou národ prokazuje zásluhám svých synů, ačkoli (zvláště dříve) i děti a osoby té pocty nijak nezasluhujíci zde byly pochovávány. Kostel má tvar latinského kříže. Proslulá kaple na vých. konci {Henry VIV Chapeí) je ve slohu pozdní gotiky, ostatní části, mimo nevkusné věže záp. (od Wrena) a několik normanských zbytků, jsou ve slohu ranní gotiky. Vnitřek činí svými harmonickými poměry, bohatým koloritem, krásnými mramorovanými sloupy a triforiem značný dojem, jejž ruší některé nevhodné opravy a triviální pomníky. Zmínky zasluhuje mosaiková podlaha v chóru, přive- zená r. 1268 z Říma, a krásné dřevořezby z r. 1848, krásný oltář z červeného a bílého alabastru z r. 1867 a 20 malovaných oken. Kostel je 156 m dlouhý, v příční lodi 61 m široký; šířka podélné lodi 22 m. Vysoký jest 31 m, věže 68 m. Těch, kteří zde byli po- hřbeni nebo mají alespoň pomníky, jest řada nesčetná a odpočívají zde zejména všickni velcí státníci, jako ťitt. Fox, Canning, Pal- merston, Cobden, Beaconsfield; umělci, jako Garrick, Kneller, G. G. Scott; učenci, jako Newton, Macaulay, Herschel, Lyell, Grote, Darwin, pak Stephenson, Livingstone, Wil- berforce a j. V jižním zákoutí básniKŮ {the Poeťs Corner) jsou pohřbeni Thackeray, Haendel, Goldsmith, Shakespeare, R. Burns, Soutley, Ch. Dickens, Sheridan, Chaucer, Longfellow, Tennyson a j. Jen pomníku Byronova zde není. Na straně vých. v polokruhu leží 9 kaplí ob- sahujících pomníky a hroby angl. králů a královen až po Jiřího III. Nejkrásnější je kaple Jindřicha VII. (r. 1502—20) s fantastickým vě- jířovitým stropem a dubovými stolicemi ry- tířů bathského řádu a jich prapory, jakož i asi 100 soch. Na jihových. straně osmirohý dům kapitulní {Chapter House), který v 1. 1282 až 1547 sloužil parlamentu za síň zasedací. Na jihozáp. krásná křížová chodba se starými náhrobky a Jerusalem-Chamber s freskami, kde zemřel Jindřich IV. Hotely. Z hotelů největší a nejnádher- nější jsou ve West-Endu, jako obrovský Hotel Cecil, pravá karavanseraj světa, nový dům na Victoria-Embankment, blízko mostu Waterlooského, se 700 pokojů spacích, 200 soukromých salonů mimo velké sály pro plesy, koncerty a jiné. Tamže Savoy Hotel, ;520 Londýn. kdežto na Trafalgar-Square vynikají Hotel Metropole, Victoria a Grand Hotel. Zmínky zasluhují také Terminus Hotels, hotely že- lezniční, při stanicích ležící. Obyvatelstvo. L. jest nejvíce a nejčet- něji obydlené město světa, nečítaje v to zevní obvod náležející do správy policejní. Obyvatelstva přibývá co den a nťlze před- vídati, v jakých mezích se zastaví. Původ tohoto vzrůstu dlužno hledati v dobách nor- manských, kdy zavedeny styky s pevninou. Z těch dob, z XI. a XII. stol., není přesně znám počet obyvatel, zdá se však, že jich bylo as 60.000. R. 1349 za velkého moru bylo pochováno na hřbitově Spitalfieldském 50.000 lidí, z čehož lze souditi o počtu obyvatel asi dvojnásobném. Po moru r. 1361 a 1369 ztenčil se počet ještě více, ale již r. 1400 byl L. nejlidnatějším a nejbohatším městem západní Evropy. Od r. 1592 vedou se se- znamy úmrtí. Roku 1631 napočteno v City 130.200 duší, r. 1661 již 179.000, v celém ob- vodu města 460.000. Od konce XVII. stol. je L. co do lidnatosti prvním městem evrop- ským vůbec, které začíná růsti zvláště rychle po válce sedmileté. Sčítání z r. 1801 obsa- huje sice St. Pancras, Marylebone, Paddington, Kensington a Chelsea, ale Paddington a West- bourne jsou ještě vesnicí, Kensington malým předměstím, Chelsea osamělou vesnicí. Roku 1820 stavělo se již v okolí Regents Parku, pak utvořily se části Belgravia, Tyburnia a j. po obou stranách Hyde Parku. Tak znenáhla okolní vesnice stávají se předměstími, kteráž potom ztrácejí se jakožto části města v moři domů. Dnes již přes 100 předměstí, vesnic a sousedních měst tvoří části města v užším smysle a vznikají stále předměstí nová, zvi. na s., z. a j., splývajíce ponenáhlu s obrov- ským celkem. Kostlo pak obyvatelstvo L-a od r. 1350 po- měrem k oby v. Anglie vůbec takto: r. 1350: 100.000 ob. (47o obyvatelstva Anglie vůbec), r. 1600: 180.000 (3V47o), r. 1700: 550.000 (9Vo), r. 1750: 600.000 (97o). r- 1801: 958.863 (9-727o), r. 1821: 1,378.947 (10-237o). ^841: 1,948.417 (ll-787o), r- 1861: 2,803.989 (14-337o)» r- 1881: 3,814.771 (14.697o), 1891: 4,232.118 (14-527o), r. 1898: 4,504.766. Všecek policejní obvod londýnský {Metropolitan and City of London Police District) obnášel roku 1881: 4,766.660 (18-37o) a r. 1891: 5,633.332 (19'47o). V noci 29. března 1896 při prvním sčítání pětiletém: obvod vnitřní čítal 4,433.018, obvod vnější 6,117.913 obyv. R. 1896 obyvatelstvo bydlící i v noci v City kleslo na 31.563 (proti 37.705 r. 1891 a 50.652 r. 1881), kdežto obyvatelstva denního je přes 300.000 (proti 261.061 r. 1881). Po straně druhé obyvatelstvo obvodu roste. Béřeme-li v úvahu tři kruhy soustředné, jež tvoří čtvrti první ve středu města, čtvrti druhé v mezi- kruží vnitřním a posléze čtvrti obvodové, poznáme, že od r. 1871 do r. 1881 střed ztratil 4*67o, od r. 1881 do r. 1891 dokonce 7"27oi kdežto mczikruží vnitřní získalo od r. 1871 do r. 1881 29"37o, od r. 1881 do r. 1891 opět 17'57o ^ konečně obvod vnčjsí, doplňující Greater London, získal od r. 1871 do r. 1881 50'57o. od r. 1881 do r. 1891 49 57o- City ztratila za půl století V4 svého obyvatelstva. Obchodníci mají zde jenom své krámy a skladiště, tak že v noci více než 4000 domů nemá tu obyvatel a asi 800 stráž- níků je hlídá. R. 1891 byl učiněn pokus sta- noviti počet osob a vozů, které vejdou do City za 24 hodin, ke kterémuž účelu bylo 80 osob na různých místech rozestaveno, a výsledek počítám byl 1,121.708 osob a 92.488 povozů. Ve Westminstru obyvatelstva teď po- někud ubývá, v Southwarku přibývá; v někte- rých čtvrtích přibylo ho od počátku tohoto století trojnásobně, až šestinásobně, kdežto ty, jež L. přibral během tohoto věku, vzrostly desateronásobně. Přehled přibývání a ubý- vání obyvatelstva v 1. 1891 — 96 podává ná- sledující tabulka: Paddington Kensington ........ Fulham — Hammenmiih Fulham Chelsea St. George.HanoverSfluare — St. George, Hanover Square, St. Margaret a St. John the Evangelist, Weslminster Clo^e of Collegiate Church of St. Peter Westmínster St. Marylebone Hampstead , St. Pancras Islington Hackney — Stolce Newington Hackney St. Giles-in-the'Fielda a St. George, Bloomsbury . . . Strand Holbom — Clerkenwell St. Luke Rest of Holborn City of London Shoreditsh Bethnal Green Whitcchapel St. George-in-the £ast . . . Stepney Mile End Old Town .... Poplar St. Sa\'iour Southwark . . . St. Olave, Southwark .... Lambetb Wandsworth — Battersea Clapham Wandsworlb Putney Tooting Graver.ey .... Streaiham Caniberwell Greenwich Lewisham Woolwich Croydon (část) — Penge ... Nepříslušných do žádného obvodu Celkem . , . Počet 1 1 Vsrflst obyvatelstva neb v roce úbytek 1896 1891 j v pro- 1 centech z 24.506 ZI7.846 4- 2-5 170.465 X66.308 104.199 97.239 + 7a 1x3.781 91.639 4- 24"a 96.646 96.253 4- 04 79.967 78.364 4- 2-0 53.a34 55.539 — 4.1 355 235 + 5i-» 35.098 37.3a I Z ii t4M>8 X42.404 75.449 68.416 + 103 Í40.764 234.379 4- 2-7 336.764 3t9.<43 -f 55 33.485 30.936 4- 8-2 213.044 X98.606 + 7-i 38.237 39.78a - 3-9 24.81X 27.42X - 95 66.20a 66.2x6 — 00 41.527 42.440 — 9*1 30 759 32.957 - 6-7 31-563 37.705 - x6-3 122.358 124.009 — x-3 129.162 139.132 ■\- o-o 78.676 75.008 4- 4*9 47506 45.795 4- V7 58.305 57.376 -f 1-6 111.060 107.592 + 3-2 169.267 166.748 4- 1-5 206.582 202.693 4- 19 - 137.585 136.660 4- 07 295.033 275.203 4- 7-2 165.115 150.558 4- 9"7 46.953 43.698 -- 7*4 58.101 46.717 -- 24 4 ' 20.566 17.771 '+ «^ 7 ; 7.306 5.7ť4 ■ -f 26 i ; 54.338 42.972 ■ -H 26 4 253.076 335.344.+ 7*5 175-774 165.413!+ 6-3 ' 105 873 94.335 i 4- >a*2 , 116.494 X07.324 + 8-5 ! 21.308 30.375 4- 4-6 536 47« 1+ 138 '4,433.018 1,4.2321181' -f 47 ■ ■ ottCv DYN, Opatství WeilmlnsterEhé. Londýn. 321 Absolutní pfirůstek v př-ti letech 1891—1896 obnáii 200.000 duši. Nejhustěji jsou obydleny některé menši čáati na sz., s. a vsv. City, potom South- wark; 50—150 obyv. na 1 akru (40-S a) mají Greenwich, Eastend, Dťptford, Lambeth, Ber- mondsey, Cambtrwell atd.; méné než 50 ob. na 1 akru majf střed města, některé části Westminsteru a Westendu. Na lem* připadá 13.875 ob. Přelidnění ubývá a vyskytuje sě- jen v některých ítírtích. Ačkoli průměrem na jeden dflm nepřipadají dva byty, přece ještě r. 1891 z 937.606 bytů londýnských skládalo se 172.502 z jediného pokoje a z těch v 11.506 bytech bydlelo 5 až více osob. Těmto nedostatkům pomáhá se jií od r. )8íl byty dělnickými. -- Zdravotní stav je přes rozlehlost města dosti příznivý a úmrtnosti ubývá, ivláátě po dokončení kana- lisacei kdeito v 1. 1840—50 bylo úmrtí 24-87„, v 1. 1886-96 jii jen 209<'/„. Na 1000 mužň (Whitechapel) a Aldgate, Valnou zbožností většina anglilfánQ nevyniká, neboC do kostela chodí v neděli ráno asi 460.000 duŠi, odpol. 410.000. Duchovenstva je v L-Ě (1891) 2205 duchovních c/rkve státní (angl.l, 832 jiných církvi protestantských, 370 římsko -katoli- ckých, 2651 missionářa, předčitateli! biblí (1443 íen) atd. O zvláštním rázu obyvatelstva lon- dýnského nelze mnoho říci. Vedle aristo- kracie rodové, penčíni a duchové je v L-ě veliké množství zahaleíil a lidí zpustlých. Od r. 1851, t. j. od velké výstavy, stal se Lon- dýiian k cizincům přístupaéjšim, upouštěje od svých četných dzkoprsých názorů. Ba i cizí mrav řástečnÉ přijal za svůj. Smysl pro záležitosti obecní, který v jiných městech anglických tak tuze je vyvinut, Londýňanflm schází, což lze vysvětliti si ohromnostf města. Snahy reformátorské XIX. stol. nevyšly i L-a, jenj řídil se v té věci často příkladem rain- připadá 1123 icD a na 1000 osob 34°/,o na- rození. Na 1000 osob starších 15 let připadá 482Vo, mužů ženatých, 470%o vdaných žen. Porodů bylo r. 1893 132,965, z těch 3-6°/a nemanž.; sňatků bylo uzavřeno 36.971, úmrtí bylo 89.713. — Co do původu je v L, 655-2%o roz. LondýňanŮ, 282-6 naroz. jinde v Anglii a Walesu, 12-7 ve Skotsku, 158 v Irsku, 1'3 z okolních ostrovů, 7'2 v koloniích brit- ských, 25-2Vo„ v cizině. Ze 106.150 v cizině iných je však 11.097 dítek angl. rodičů. Poláků, 12.034 Rusů, 10.366 Francouzů, 5138 Italů, 4903 Američanů, 4289 Hollandknů, 3295 Svýcarů, 3041 Rakušanů, 2044 Belgičanů a j. Podle řeči a národnosti žije v Londýně asi 250.000 Irčanů. 150,000 Skotů, 75.000 Němců, 70.000 Polákův a Rusů (většinou Židů), 35.000 Francouzů atd. Čtvrí cizinecká je po výtce Soho, pak Ratciiffe. Nábožen- ství: přívrženců církve anglické 325 milí., kongregacionalistů 35,000, baptistů 4S.O0O, methodiBtů 42.000, katolíků 175.000, židů 67.500. Tito jsou soustředěni v Houndsditchi věcech politických. I ve Čtvrtích chudých převládá duch kouservativnf. Správa obecní. Od r. 1888, kdy byl vy- dán Local Government Acl. tvoří L. v ob- vodu dřívější Metropolitan Roard o/ Woiks zvláštní hrabství, Administralive County of London ; laujíniá City of London a části hrab- ství Middlesex,Esscx,Surrey a Kent. Správní úřad je County Couacil a skládá se z 19 star- ších \alílermen) a 118 radních [councitors), jimž předsedá chairmjn. Starší voleni jsou na 6 let, polovina (10 neb 9) do^líiuje se každý třetí rok. Raani volí poplatníci každý třetí rok a oni sami volí ze svého středu starší. City of London, která tvoří 110. část L-a, má v podstatě ještě svoje staré zřízeni. Dťli se na 27 wards, každý ward volí alder- mana, kteří ze svého středu voli na rok lord-mayora čili purkmistra. Lord-mayor má četné Čestné privileje, obývá Mansion-House v City, zaujímá po královně první místo, cx ofíicio je členem tajné rady, soudcem v ústř. trestním soudě, lora-iicutenantem City a pří- 21 S22 Londýn stavním admirálem londýnským. Služného má 10.000 1. st. Vynikající úlohu ve správé City mají cechy ještě ze středověku pošlé, t. zv. Oty Companies nebo Guilds, jichž dnes je dosud asi 80, ačkoli jen některé drŽí se svých starých výsad. Asi 40 z nich mají svoje domy cechovní Qialli), v nichž radí se o spo- lečn. záležitostech a konají slavnosti; ostatní vyřizují svoje záležitosti buď v najatých míst- nostech v uuildhallu nebo v úředních míst- nostech svého cechmistra. Všechny až na pět jsou tak zv. Livery Companies^ t. i. čle- nové mají právo nositi šat svých cechu (plá- ště, kožichy atd.). Mnohé z těch cechů mají velké pozemky a příjmy a z domů cechov- ních jsou mnohé londýnskými zvláštnostmi. Příjmy hrabství londýnsk. obnášely r. 1894 až 1895 2,273.591 lib. st. i se státní subvencí 548.020 1. st. Roční příjem City jest asi 750.000 1. st. Z těch 1,646.145 1. st. vynáší domovní daň z činže, která obnáší celkem 34,225.532 1. st. Vydání obsahuje: 909.085 1. st. úroky a úmor, 440.779 1. st. chudinství, 341.383 1. st. veřejné stavby, hasičství 149.750 1. st. Dluh dělal r. 1895: 34,558.352 1. st. Osm společností opatřuje L-u denně 18386 milí. gallonů f836 milí. litrů) vody, jež vede se hlavním potrubím v délce 3900 km do jednotlivých domů. Asi 102 míli. gall. bére se z horního toku Temže, ostatní z řek Lea a New-River. První vodovod byl založen r. 1606, kdežto v Xíll. věku ještě spokojoval se L. vodou pramenitou z Holywellu, Cler- kenwellu a St. Clcmentu. Osvětlovati ulice bylo přikázáno v City už v r. 1416; r. 1684 zavedeny lampy olejové. — Osvětlení plynové bylo zavedeno po r. 1810 a ze- všeobecnělo r. 1817. Tři největší ze 16 spo- lečností dodávají denně 28 milí. m* plynu pro 1 million plamenů, plynové roury mají délky 4000 km. Jakost plynu zkoušejí úřa- dové, a jakmile dividenda některé společnosti dosáhne lOVot musí cena plynu býti snížena. Průměrně docílí společnosti plynárenské di- videndy 8*77o- Elektrické světlo zavádí se od r. 1878 a je všude ve veřejných bu- dovách a museích, jakož i na nábřežích. Úplně provedeno je v St. Pancrasu (10.000 žárovek a S'5 km drátů). — O kanalisaci pokoušel se již Jindřich Vili. a jmenoval r. 1531 k tomu cíli kommissi. Nová kanali- sace provedena od sira J. Bazalgcttca r. 1859 až 1875 nákladem 6V._, milí. 1. st. a soustava odvodních kanálů obnáší 6380 km; odváděla výkaly denně z obvodu severního 300.000, z jižního 120.000 m^ do dvou pod londýn- ským mostem ležících reservoirů, odkudž parní pumpy při odlivu je pumpovaly do Temže, načež příliv je odplavil. Nejnověji odvádějí se výkaly velikými podzemními ka- nály, z v. Sewers, tekuté až do Barking Crecku a Črossnessu, 14 angl. mil pod Londýnem, kde při přílivu pouŠtčjí se silně desinfiko: váné do Temže, odkud odliv je odplavujc do moře, kdežto pevnější jich součástky od- vážejí zvláštní parníky do moře neb hospo- dářsky se využitkují. Sewers, na sev. straně 3 od sebe nezávislá vedení, jsou cihlové tun- nely 3*6 m šir., 3 m vys., venku poblíž ústí otevřené, celková jich délka jest 129*54 km. O rozšíření kanál isace pracuje se stále, zvi. v Paddingtonu, Balhamu a Streathamu. Z Temže vytěženo ročně 2 milí. t bahna a špíny. — Od r. 1845 pohřbívati na hřbitovech, jež jsou bližší 3 km od města, je zakázáno. Veliké hřbitovy jsou v Kensalgreenu, Bromptonu, Hampsteadu, Highgate, Abney parku, Nun- headu a Norwoodu, ač již také jsou obepjaty domy. — Vedle přečetných lázní vynikají lázně obecné pro třídy dělnické. Bývají zařízeny prostě sic, ale velmi čistě, a isoil většinou spojeny s plovárnami. Studena lá- zeň stojí 1 penny (asi 9 hal.). Rovněž do- sety veřejné {lavatories) vynikají čistotou a úpravnosti ; mnohé z nich umístěny jsou pod zemí. Dlažba ulic vyskytuje se ponejprv ve XIV. stol., kdy vydlážděn Strana, chodníky teprv od r. 1614. Dnes arci dlážděny jsou ulice všecky. — Sbor hasičský stojí pod správou County Councilu a čítá 960 mužů, maje 57 stříkaček parních a 95 ručních. Hl. jeho sídlo je Southwark Bridge road. R. 1891 vyjel 4228krát, denné 12krat. — Policie londýnská stojí od r. 1829 pod správou mini- sterstva vnitra, čítá 15.198 mužů a stojí ročnČ asi 1*3 milí. lib. st. Mimo to má City vlastni policii 1014 mužů. L. jest sídlem vrchních soudních dvo- rů v anglických. Ústřední trestní soud pro celý L. má svoje sídlo v Old Bailey u New- gate, pod předsednictvím král. soudce a dvou soudců městských. V soudnictví jest ostatek City od hrabství L-a oddělen ; v obou smírčí soudcové mají zvlášť svoje seděni (v hrabství L-ě čtvrtletní seděni a 17 menších schůzí). Dvanáct County Courts jakož i dva městské soudní dvory v Guildhallu mají jurisdikci ve věcech civilních. Nižší soudnictví provádí 16 policejních soudů, z nichž 2 jsou v City pod předsednictvím lord-mayora a jednoho radního, 14 jinde v L-ě, pod předsednictvím honorovaných soudců. — L. má 6 vězení, z nichž hlavní je Newgate Prison na západ, konci Ncwgate-Str., které r. 1858 bylo ob- noveno, takže jsou zde kobky pro 192 vězňů. Veřejné popraviště bylo ještě r. 1868 před Newgatem. Dopravní prostředky. Vzhledemkto- mu, Že v L-ě proudí denně více než 1 milí. lidí do vnitřních částí města a večer po práci zase vrací se do předměstí nebo částí vnějších, kde bydlí, jsou dopravní prostředky četnější, čilejší a hybnejší neŽ kdekoli jinde. Dopravě uvnitř města slouží cahs^ omnibusy a tramwaye, pak dráhy železné a dráhy elek- trické, dopravě širší coaches (kočáry) a dráhy vůbec, po Temži pak parníky. Cabs jsou drožky buď čtyřkolové pro 4 osoby nebo většinou dvojkolové napřed otevřené kabrio- lety, zvané podle svého vynálezce fíatisom, pro 2 osoby. Při těchto sedí kočí vysoko vzadu, řídě koně nad hlavou svého pasažéra, který příklopcm na střeše cabu umístěným dává mu svoje rozkazy. Celkem jest v L-ě Londýn 323 11.000 cabů se 20.000 koňmi. Objevily se po- prvé v L-é r. 1625 počtem asi 20, r. 1652 bylo jich stanoveno 200, r. 1799 již 1200, dnes počet jich není omezován. — Elegant- nější povozy jsou flys, jichž užívá se k vy- jíždkám do parků nebo za město. — Omni- busy (přes 1200) byly zavedeny r. 1829 a jezdi sice všemi směry, ale zejména v ulicích příliš Živých, kde by určitá a pevná trať tramwayová byla jen na překážku. Celkem 150 tratí, z nichž některé v neděli nejezdí. Tramwaye, v délce 210 /cm asi přes 1000 vozů, jsou většinou v zevních Částech města. Nejdůležitějším prostředkem dopravním jsou však městskédráhy {Metropolitan a Metro- politan District Railways). Vedou většinou pod zemí tunnely a pod kamenným mořem města, dílem také hlubokými zářezy mezi vy- sokými zdmi objímajíce celé vnitřní město veliKým kruhem {Inner Civile^, ze kterého rozvětvují se odbočky do zevních okresů L-a. Místní vlaky drah Midland, Great North- ern, Great Western a j. mají spojení s Me- tropolitan Lines. Tyto podzemní dráhy {Unterground Railways) dopravují ročně přes 110 millionů osob čili přes 2 milí. týdně. Na trati od Farringdon Streetu až k Moorgate Streetu, kde leží podle sebe čtyři koieje, projíždí denně 1400 vlaků, od rána od 6 ho- din až skorém do půl noci. Před 8. hod. ranní a po 8. hod. večerní jezdí vlaky kaž- dých 15 min., jinak každých 5—10 minut. v neděli v Čas bohoslužeb vlaky nejezdí vů- bec. Elektrické podzemní dráhy jsou: 1. City and South London Electric Railway (otevř. 1890) vede nad mostem Londýnským pod Temží dvěma oddělenými tunnely pro vlaky tam a sem. Na každé stanici mohutná hydraulická vytahovadla prostředkují dopravu osob z podzemí této dráhy do ulic a naopak. Náklad obnášel 200.000 1. st. na jednu míli (celá dráha, 4*85 km, projede se za V4 hod.) 2. Waterloo and City Railway, 25 km dl. 3. Central London Railway, 10*5 km dl., skládá se ze dvou rovnoběžn. tunnelů a má 14 stanic. — L. má 17 hlavních nádraží (Terminál Railway Stationu) a mimo to asi 300 menších stanic pro dopravu místní a předměstskou? U Temže mezi Hampton Cour- tem na záp. a Southendem a Shernessem na vých. je asi 45 přístavišť (Piers), většinou po břehu sev. či levém. Mezi nimi obstará- vají spojení parní čluny. Temžský tun- n e 1 , vedoucí ze čtvrti Wappingu 3 km pod mostem Londýnským na pr. břeh k Rother- hithe, byl počat r. 1824 za vedení sira Isam- barda Brunela, načež po mnohých obtížích, když několikráte voda tam vnikla, r. 1843 dokončen nákladem 168.000 1. st. Skládá se ze dvou rovnoběžných chodeb, 396 m dl., 42 m šir. a 4*8 m vys., a vynášel společnosti Thames Tunncl Co. tak máfo, že výnos ani na opravy nestačil, pročež byl prodán r. 1865 za 200.000 1. st. East London Railway Company a teď tamtudy projíždí přes 40 vlaků denně. L je rozdělen v osm okresů poštov- ních: Eastern, Northern, North Western, Western, South Western, South Eastern, East Central a West Central, ieŽ označují se počat, písmeny: E., N. W. atd. Hlavní pošt. úřad General Post Office je v ulici St. Mar- tins le Grand. Tamže veliké (90 m dl., 27 m Šir.) Telegraph Instrument Galleries, v nichž je 500 telegr. přístrojů; v podzemí pak čtyři parní stroje dohromady o 200 koň. silách, které expedují depeše po pneumatických rourách do jiných částí města. Počet te- legrammů ročně obnáší přes 70 millionů. Psaní roznášejí se 6— 12krát denně, mimo neděli, kdy se vůbec neroznášejí. Telefon jest v rukou společnosti National Telephone Co. — Posluhové (Commissionaires) tvoři sbor vysloužilých vojáků ; zvláštní Lady Guiei association z r. 1889 obstarává také dámám průvodkyně a vše, čeho cizí dáma v L-ě po- třebuje. Školství a ústavy vzdělávací. Od r. 1870 volí poplatníci zvi. školní kommissi {London School-BoaM) o 6—6 členech pro každý z 11 okresů (srv. Anglie, str. 343.). R. 1893 bylo v L-ě 1040 škol elementárních, do nichž chodilo přes 700.000 dítek a v nichž učilo 7800 učitelů a 1460 Pupil teachers. Ze škol těch jest 412 Board-Schools, 728 nábo- ženských Voluntary Schools. Vyučování je většinou bezplatné, jen ve 264 Školách platí se nepatrné školné. Polepšovaci ústavy, dí- lem městské, dílem náboženské, navštěvuje 18.178 dětí, 18.378 dětí chodí do škol večer- ních. Přes tyto školy 3*7% mužů a 57o žen nedovedlo r. 1891 pociepsati svatebních smluv. Střednímu školství vyhovuje 35 Grammar- Schools, 11 koUejí s večerním vyučováním, mezi tím také kollej pro dělníky {Working- Men^s College), Z těchto vyšších učilišť, vy- držovaných z fundací, vynikají nejvíce: St. Paul, zal. 1512 od Coleta, připravuje na kar- riéru vojenskou; St. Peter z 1. 1560; Chrisťs hospital {Blue coat school) z r. 1553 je školou obchodní; Merchant taylors school z r. 1561; Dulwich college z r. 1619 a konečně gymna- sia při Kings college (klerikální) a Univer- sity college (liberální). Universita londýnská v Burlington-Gardens byla do r. 1856 jenom sbor 52 zkoušejících, udílející hodnosti aka- demické i ženám a dívkám, pro něž jsou v L-é 4 koUeje a několik vyšších učilišť; onoho roku usnesením parlamentu změněna universita v učiliště. Zvlášť četně jsou navště- vovány na některých ústavech kursy večerní. Školy právnické jsou: Lincoln's Inn, Middle Inner-Temple a Gray's Inn (viz Inns of Court). Práce geologické obstarává vrchní horní Akademie a geolog, museum (Museum of Fractical Geology). Školy odborné jsou většinou v rukou spolkův a jednot, o nichž viz níže. Zejména četné jsou ústavy pro vzdě- lání knčží všech možných sekt. K zotavení a zábavě, k intellektuálnímu a hmotnému vývoji dělnického obyvatelstva East-Endu slouží velikolepý People'*s Paláce for East London, ohromný ústav, jehož zákl. kapitál činil odkaz 100.000 1. sterl. od J. F. Barbcr Beaumonta, ostatek doplněn dobro- 324 Londýn. volnými příspěvky. Celek, až bude úplně do- končen, bude obsahovati technické a ob- chodní školy, knihovnu, Čítárny, zahradu, plovárnu, tělocvičnu, školu kuchařskou i šk. pro práce ženské, z nichž od r. 1887 některé již jsou otevřeny. Školy večerní navštěvuje tu asi 3000 chovanců. Také koncerty, vý- stavy a zábavy se zde pořádají. Pro dělnické kruhy jsou. ještě důležitý ústavy polytechni- cké (Polytechnical InstitutesY dále GoldsmMs Institute v New-Crossu, Birbeck Institute pro chovance obého pohlaví a Toynl>ee Halí ve Whitechapelu z r. 1885 od oxfordských a cambridgeských studentů na pamét Arnolda Toynbee. Halí obsahuje salony, jídelny, po- sluchárny. Čítárny knihoven a byty pro 20 býv. oxf. neb cambr. studentů, kteří osobním stykem chtí nabyti názoru o životě chudých tříd East-Endu. Veliké množství spolků a jednot stará se o rozkvět a vývoj věd, umění, průmyslu a obchodu a některé z nich mají k účelům svým značné prostředky. Především jsou to společnosti soustředěné v Burlington-House (z 1. 1695—1743 od lorda Rich. Burlingtona, koupeno od státu r. 1854): Royal Society, Royal Academy, Society of Antiquaries, Geo- logical Society^ Royal Astronomical Society, Linnaean Society, Chemical Society a British Association for the Advencement of Science, O Royal Society viz Akademie, 582. Dále zmínky zasluhují: Royal Archaeological Institute, Royal Academy of Music, Royal College of Music (z r. 1894, zbudován od lond. konservatoře hudby, zal. 1883; 11 pro- fessorů a 30 učitelů, praesident princ Wa- leský); Rcyal College of Physicians, Rcyal Col- lege of Surgeons (zkušeb. ústav pro fékaře a přírodovědecké museum), Royal Geographi- cal Society, Royal Agricultural Soc., Royal Asiatic S., Royal S. of Literát., Royal College of Sciences, S. for the Encouragement of Arts, Manufactures and Commerce čili krátce S. of Arts (zal. 1754, společnost, která získala si zásluh zvi. o výstavy r. 1851 a 1862), Trinity College (hud. škola), Heraids College č. Col- lege of Arms (mající za účel stanoviti rodo- kmeny a znaky šlechtických a velikých rodin a rozhodující o všech otázkách heraldiky se týkajících) a j. Botan. zahrada v Kew (v. t.), pak v Regent Parku. O hvězdárně v Grecnwichi viz Greenwich. Zoolog, zahrada na se v. konci Regent Parku obsa- huje 2563 živých zvířat (669 ssavců, 1427 ptáků, 467 obojživelníků). R. 1897 navštívilo ji 717.755 osob. Z museí stojí v první řadě velikolepé British Museum (v. t.) a Kensington Museum (v. t). Z ostatních uvádíme: Anatomical Mu- seum v král. kolleji ranlékařské; mělo sbírku 13.000 kusů anat. praeparátů. Založil ji John Hunter r. 1787, pak koupila ji vláda a daro- vala kolleji. Royal Architectural Mus, obsa- huje sbírku politických, klassických a renais- sančních skulptur (větš. odlitky) ; Museum of Practical Geology se sbírkami geologickými a posluchárnou pro 500 osob; Natural Hi- story Museum, zbudováno 1873-— 80, s nej- krásnějšími a nejúplnějšími sbírkami přírodo- vědeckými celého světa a j. Z obrazáren první je National Galleiy na Trafalgar-Square, zbudovaná v 1. 1832—38 dle plánů Wilkinsových v klassickém slohu, r. 1860 podstatně byla změněna a rozšířena. Obrazů (pův. 38 ze sbírky Angerstcinské, po- zději zvětšena koupí, dary a odkazy, mezi ji- nými Rob. Vernona [18471, J. M. W. Turnéra [18561, Wynn Ellisa [1876] a sbírkou Rob. Peela) obsahuje 1500, z nichž 1100 ve 22 sí- ních, ostatní půjčeny museím venkovským. Zvláště starší školy italské jsou zde četné zastoupeny. R. 1897 navštívilo gallerii ve volné dni 423.421 osob, za vstupné (čtvrt a pát.) 39.358 osob, jakož i 20.215 umělcův. Obrazy jsou srovnány dle škol a v pořádku chronol. Mimo mistrovská díla umění angl., mezi nimž zastoupeni jsou Gainsborough, Reynolds, Turner, Hogarth, Lawrence, Land- seer, Wilkie a j., jsou zde práce Leonarda da Vinci, Fra Angclica da Fiesole, Botticei- liho, Lippiho, Ranaeía, Tiziana, Tintoretta a mn. j. Vedle gallerie vypíná se sev.- východ, nová budova ríational Portrait Gallery podle plánů Evana Christiana z 1. 1890—1896 ve slohu renaissančním. Čítá 1000 podobizen mužův a žen v životě angl. jakkoli zaslouži- lých. Užívání obecných knihoven {Public Libraries), jeŽ jsou v každém okrese (cel- kem 30), jest bezplatné a bývají knihovny ty otevřeny od 8, 9, 10 hod. dop. do 9, 10 neb 11 hodin večer, některé také v neděli od 3—9 hod. odp. Ve všech jsou čítárny pro knihy a časopisy, jakoŽ i knihovny příruční. Veliké knihovny mimo to mají British Mu- seum, Sión College (otevř. 1886, 66.000 sv., nejvzácnější knihovna theologická), Lambeth Paláce (zal. 1610 od arcib. Bancrofta, 30.000 sv. a 2000 rukopisů, mezi nimi ardb. akta z 1. 1274—1744), Guildhall (přes 112.000 sv., mnoho starých vzácných tisků a zejména úplná sbírka děl, map a plánů L.; v oddě- lení knihovny hollandské církve v Austin Friars vzácné rukopisy; r. 1897 navštívilo knihovnu a museum s ní spojené 414.977 osob) a j. Z půjčoven {Circuiating Libra^ ries) uvádíme: Mudie*s Select Library u New- Oxford-Streetu, obrovský ústav, s několika stotisíci svazky a několika filiálkami, London L. (150.000 svazků), London Institution L. (100.000 sv.), Rolandi (300.000 sv. z literatur cizích) a j. Vedle toho jsou i čítárny {Rea- ding Rooms) se vstupným nebo ročním před- platným, kde lze čísti denní noviny domácí í cizí. Novin (Newspapers) vychází v L-é a předměstích kolem 1500; denně tiskne se asi 150 čísel. Nejdůležitější z 35 denníků jsou »Times€, bez určitého strannického stanovi- ska, zal. r. 1788. Tiskne se jich za hodinu 20.000 exemplářů. Obrovské závity papírové »bez konce« mají délky 6 /cm a spotřebuje se jich denně 28—30; hotové složené číslo vypadává na druhém konci stroje. Dále nej- větší jsou »Daily Newsc (liberální), »Daify Londýn 325 Tclcgraph«, »Standard« (konserv.), »Morning Post« (orgán dvora a aristokracie), »Morning Advcrtiscr.€ a j. Nejstarší anglické noviny vfibcc jsou »London Gazette«, úřední orgán vládní z r. 1642 (2krát v témdni). Z týden- níků největší náklad má humorist. >Punch«. Ulustrované listy jsou: »llluslrated London Ncwsc, »Graphic«, »Blackand White*, »Spor- ting and Dramatic Newsc. »Queen« (pro dámy) aj.; literární a včdecké rcviews jsou: >Athenacum«, »Academy<, »Outlook€, »Spec- tator«, >Saturday Rcviewc, »Speaker« a tLi- tcraturec. Dobročinnéústavy. Dobročinné ústavy londýnské (Charities) odpovídají velikosti mě- sta i počtem i zařízením. Celkem jest v L-é asi 2000 ústavů toho druhu. Péče o chudin- ství jest v rukou otců chudých, řečených Guardians, kteří vydržují z prostředků obec- ních 38 chudobinců, 20 nemocnic, 11 chu- dinských škol, 24 útulny. Vedle toho je ve- liké množství ústavů i soukromých nemoc- nic, dispensaries (místa, kde chudým zdarma dávají se léky), ochranných stanic, útulen, ohříváren, stravoven, společností biblických, missionářských atd., a sotva je jakékoli od- větví dobročinnosti, jež v L-ě nebylo by za- stoupeno. Největší z nemocnic jsou: London Hospital (z r. 1710 o 800 postelích), Guy*s Hospital (1721, 710 post.), St. Bartholomew's (1123, 676 post.) a St. Thomas's (1563, 630* post.). Mnohé chorobince rovněž pocházejí ze středověku. Celkový obnos dobrovolných příspěvků, darův a odkazů v dělá ročně asi 5,000.000 1. st, tedy asi li. st. na jed- noho obyvatele. ^ Zábavní místnosti. Z místností zábav- ných vynikají tu především obrovský Kři- šťálový palác {Crystal Paláce, viz příl.) v Syndenhamu (v. t.) a Alexandra Paláce na výšině na s. L-a, ohromná zábavní místnost po způsobu paláce křišťálového, jako tento uprostřed krásných a rozsáhlých sadů. Ve městě samém z větších toho druhu budov dlužno uvésti Royal Aquarium ve Westmin- stcru, s klenutou skleněnou střechou 183 »i dl., nádržkou na ryby, divadlem, kde konají se také rozličná představení na způsob div. Varieté, pak Albert Paláce u Battersea Par- ku. — Divadel má L. přes 40, vesměs pod- niky soukromé, na něž stát ani subvencemi nepřispívá. Mnohá z nich v srpnu a v září isou zavřena, a také stálé opery v L-ě není. Vynikající divadla jsou: Royal ítalian Opera čili Covent Garden Theatve na z. straně Bow- Streetu, zbudované r. 1858, s krásnou ko- ří nthskou sloupovou síní s místem pro 3500 osob. Původně určeno bylo pro ital. operu; teď užívá se ho na podzim ke koncertům promenádním, v zimě k maškarním plesům. Druiy Lané Ťh, poblíž Covent-Gardenu, nej- starší, založ. 1663, nynější budova z r. 1812. Zde hráli Garrick, feean, Kemblesové a j.; v předsíni socha Keanova jako Hamleta od Carewa. Lyceum Th. pro kusy Shakespea- rovy, veselohry a j.; Haymarket Ih, (veselo- hry); Her Majesty's Th., kde r. 1705 byla provedena první italská opera v Anglii, teď pro kusy výprav, a drama, a pak divadla : St. Ja- mes (kusy výpravné), Savoy (angl. kom. opera a operetty), Princess (veselohry, operetty), Royal Adelphy (melodrama a frašky), Gaiety (veselohry, operetty, frašky) a posléze: Opera Comique, Vaudeville a j. Nověji také na před- městích vzniklo množství divadel dosti do- brých, v nichž hrávají společnosti londýn- ské. Koncerty konají se ve zvláštních sí- ních, zvaných Halls, Z těch nejdůležitější: Sř. James^s Halí v Regent-Streetu a Picadilly, také pro veřejná shromáždění a plesy. Zde pořádají se proslulé Monday and Saturday Popular Concerts, v nichž klassickou hudbu provozují umělci prvního řádu ; Queen^s Holi na Langham-Place, sál pro 3000 osob {Phil- harmonie Concerts v létě a Sunday Aftemoon C. v zimě); Royal Albert Halí of Arts and Sciences v South Kensingtonu, obrovská okružní stavba z 1. 1867—71 od Fowkea a Scotta pro 8000 osob, nákl. 200.000 1. steří., z velké části z veř. sbírek. Zevně zdobená barevnými kameny a terrakottou. Obsahuje arénu (1000 osob), amfítheatr (1360), balkon (1800), picture Gallery (2000). Kolem dokola gallerie. Varhany od Willisa jsou z největších světa a mají přes 9000 p튝al, měchy pohy- bují dva parní stroje. Pod kupolí je velarium z bavlny, 760 kg těžké, ke tlumení zvuku i světla. Kluby a sporty. Kluby londýnské (po- čtem ke 200) slouží nejvíce společenským zájmům a v životě společenském mají v L-é úlohu vynikající. Většina jich jest majetkem členů, jiné náležejí podnikatelům soukromým, kteří však volbu členů přenechávají klubov- nímu výboru. Paláce klubovní, většinou nád- herně zařízené a někdy nejkrásnější budovy londýnské (zvi. na Paíl Mali, Piccadilly aj.), poskytují členům všeho pohodlí, jakého si žádá nejchoulostivější vkus. Výběr a příjem členů, obyčejně z téže spol. třídy neb téhož povolání, jest velice přísný a zápisné stojí 5 až 40 lib. st., roční příspěvek 3 1. 3 s. ai 15 1. 16 s. Jsou kluby politické, vojenské, námořní a universitní kluby, kluby spisova- telů, hercův a umělců, sportovní, dámské. Dohromady čítají tyto kluby 100.000 členův. Asi 50 klubů dělnických má úlohu chrániti dělnictvo před zhoubným vlivem života hos- podského. Ze sportů a slavností sportovních, jimž v L-ě hoví se více než kdekoli jinde, nejdůležitější jsou koňské dostihy (^orsď- Races) v Derby a Oaks v Epsomu, prvé v květnu nebo v červnu, druhé v pátek před nebo po svatod. svátcích; Ascot Races pro vznešený svět v červnu, třetí čtvrtek po Derby, k dostihům v Derby pospíchá polo- vice L-a a parlament v ten den neodbývá schůzí. Z her nejoblíbenější jsou ty, při kte- rých se provozuje zároveň tělocvik: cricket, kopaná (football), golf. Zápasy jednotlivých klubů, zvláště v Křišťálovém paláci, hry athle- tické, jízda na velocipédu aj. Závody ve- slařské {Roat Races) působí rovněž značný 326 Londýn. rozruch v L-ě a počet diváků bývá skoro stejně ohromný, jako při dostizích v Derby. Závody universit oxfordské a cambridgeské odbývají se druhou sobotu před velikonocí na Temži. Průmysl a obchod. L. jest největším střediskem průmyslovým a obchodním ce- lého světa. Sice v některém odvětví prů- myslu mnohé jiné město anglické snad pře- vyšuje L., ale v celku, žádné nemůže soupe- řiti s tímto ohromným mraveništěm lidským. Průmyslem zabývá se v L-ě z 1000 osob 237. V okrouhlých číslicích zaměstnává se (1891) strojnictvím 20.000 osob, truhlářstvím (hl. ná- bytku) 25.000, loďařstvím 5000, hedvábnictvím 4000, krejčovstvím 70.000, švadlen ím 80.000, šitím košil 30.000, ševců je 40.000, klobouč- níků 5000, deštníkářů 4000, kožišníků 2000, tabáčních dělníků 9000, stavitelů vozů 13.000, zlatníků 8000, hodinářů 4300; v plynárnách a uhelnách je zaměstnáno 12.500 osob, stav- bou cest 7000, živnostníků je 75.000, majet- n&ů krámů 16.000, pouličních prodavačů 11.500, železničních zřízencův 22.500, kočích 90.500, služebných mužských 17.000, ženských 238.500. Pivovárů je skoro 200, největší Bar- clay, Perkins & Co. v Southwarku (platí daní 180.000 1. st.). V tiskárnách je zaměst- náno 26.000 osob, uměním grafickým vůbec 48.500. Továrny kupí se při břehu Temže, zejména arci loděnice a doky na Isle of Dogs a v Chelseu (stavějí se zejména yachty a bárky), strojnictví v Lambethu a MilKvallu, hrnčiřství a sklárny v Lambethu, White- friars, Southwarku, koželužny v Bermondsey, chemický průmysl podél Lea, cukrovary ve White Chapelu atd. L. jest však především metropolí obchodní a tohoto rázu byl již za dob římských. Pří- činou toho je příznivá poloha jeho na Temži, která ještě může zde býti přepažena mosty, ale již také se otvírá plavbě přímořské a má dobré poměry přílivné a odlivné. Ježto však L. jest obrácen k Evropě, jsou pro obchod s Amerikou důležitější Liverpool a GlasfTow. Hansa v XIII. stol. zde založila veliké závody, zejména pro vývoz vlny, který počal již v VIII. stol. Již r. 1566 cena vyve- zené vlny a látek obnášela 2 milí. lib. sterl. Založení Bursy obchodní {Royal exchauge) r. 1566 a zničení Antverp r. 1585 zajistilo definitivně L-u první místo obchodní a vy- puzením hanseatů r. 1597 přešel všecken obchod do rukou domácích. Pak v XVII. st. nastala doba velikých společností koloniál- ních a od těch dob obchod londýnský stále se vyvíjel. L. je prvním přístavem světa co do nosnosti lodí i co do ceny dovozu a vý- vozu a trhem regulujícím prodej zboží kolo- niálního, jako čaje, kávy a j., pak vlny z Ame- riky a Oceánie, a v té příčině jenom přístav liverpoolský může s L-em soutěžiti. L. má takořka monopol na britský obchod s Vý- chodem a s Indií a v té příčině přístavy Southampton, Folkestone, Newhaven, Dou- vres a Harwich tvoří jakési vchody do pří- stavu londýnského. Přístav londýnský jest z největších znamenitostí L-a. Sahá od Lon- dýnského mostu až k ústí Temže proti ostrovu Sheppey a skutečně, po celé té délce až k Tilbury docks plavba jej zaujímá. Hned pod Londýnským mostem počíná Púol, vlastní přístav londýnský, který končí u Limehouse- Reachi. Nejrozmanitější plodiny a výrobky světa svážejí sa sem loďmi všech národů v a skládají se až do svého zpeněžení do nepře- hledných skladišť doků. Tato, skladiště táh- nou se ve dlouhých budovách jako celá mě- sta na březích Temže, pod zemí s nekoneč- nými sklepy na víno, olej atd., nad zemí s obrovskými skladišti, bassiny, přístavišti, dvorci, jeřáby a vším, čeho třeba k vyklá- dáni a nakládání zboží a k jeho uschování. Doky jsou majetkem soukromých společno- stí. Při vých. straně Toweru jsou St. Katha- rine Docks, otevřené r. 1828 na prostoře skoro 10 ha (stálo tam kdysi 1250 domů s 11.300 obyv. a St. Katharine's Hospital). Vrata stavialová, vedoucí k bassinům, jsou tak hluboká, že jimi procházejí lodi 80 m dlouhé o 7*5 m ponoru. Skladiště obsáhnou 110.000 tun. U Temže jest St. Katharine's Steamboat Wharf, přístaviště pro většinu parníků od pevniny. Vých. od těchto doků leží London Docks^ zbudované r. 1805 nákla- dem 4 milí. lib. st. na ploše přes 48 ha. Mají tři vjezdy a místo pro 400 velkých lodí; ve- dle toho skladiště pro 260.000 tun zboží a sklepy pro 121.000 pipes (700.000 hl) vína. V době, kdy nepříznivé větry vhánějí lodi do Temže, je zde denně zaměstnáno 3000 lidí ze všech dílů světa a všech barev. Kupeckých krámů je všude, zvláště v oži- vených čtvrtích sotva lze nalézti jediného domu, jehož přízemek by nesloužil účelům kupeckým. Nejskvělejší krámy, v nichž všude jsou pevné ceny, jsou v Regent-Streetu, Ox- ford-Str., Piccadilly, Bond-Str., Strandu, Fleet- Str., Cheapside, Ludgate-Hillu a j. Velikolepý ruch na tržištích londýnských náleží k vy- nikajícím pamětihodnostem města, zvláště v hodinách ranních a dopoledních. Trh kvě- tinový, ovocný a zelinářský jest v Covent- Garden-Marketu, náležejícím vévodovi z Bed- fordu, asi největší toho druhu na světě, s ovo- cem zámořským a květinami hojnými, zvlášC před svátky velikonočními. Zajímavější je velký rybí trh Billingsgate v Lower-Thamcs- Str. u Londýnského mostu, již za Alžběty tržiště pro plodiny, od Viléma IIÍ. trh rybí. Tržnice od Horacc Jonesa z r. 1877. Ryby přinášejí se v košících na pevninu, tu se prodávají nejprve velkoobchodníkům, pak maloobchodníkům. Výborně je zařízena trž- nice Smithficld Markét, kterou pod zemí spo- juje dráha s Metropolitan-Raihvayí a s do- bytčím trhem Metropolitan-Cattle-Marketem mezi Islingtonem a Camdcn-Townem. Tento je největšmi dobytčím trhem světa, zaujímá plochu 30 akrů a má místo pro 8—10.000 kusů bravu, 35.000 ovcí, 1000 prasat. Ročně prodá se zde kol. 4,000.000 kusů dob. Stejně vzorně jako tento zařízen je i Foreign Catlle Markét v Deptfordu pro dobytek z ciziny. Londýn. 327 Ostatní trhy jsou: Leadenhall Markét (drů- bež a zvěřina), Boroui^h Markét (ovoce a zelenina), Spitalfíelďs Markét, hl. tržnice pro ▼ých. L, Great Eastern Railway Markét ve Stratfordu (ryby a zelenina), Columbia Markét v Bethnal Green, založen od baronky Burdett Coutts nákl. 2Q0.000 lib. sterl. pro nejchudší okres londýnský (maso, ryby, zelenina). Trh koňský ie Tattersall, Knightsbridge Green; v pondělí a z jara také ve čtvrtek se zde koně vystavují. Zde je střed všech záležitostí dostihových a sázek dostihů se týkajících. Kooperativní systém má za účel tak jako spolky konsumni opatřiti členům za ho- tové peníze dobré a laciné zboží. Prese vše- cku opposici málo- i velkoobchodníků učinila tato soustava v posledním desítiletí v L-ě znamenité pokroky a je zde teď asi 30 ko- operativnícn krámů, jež mají značný úspěch. Maloobchodu slouží také kočující povozy (costermofígers), zvláště s ústřicemi, jež tvoří důležitou potravinu pro lid. Obchod londýnský udržuje se celkem stále na stejné výši ; charakteristické je. Že dovozu stále přibývá, vývoz britských výrobků po nepříznivých letech 1892 — 95 zase poněkud se lepší a jen drahý vývoz cizích a koloniál- ních výrobků klesl značně v 1. 1896 a 1897. Dovoz měl r. 1897 ceny 151,209.683 lib. st. a přesahoval průměr posl. 10 let o 6*5 milí. lib. st Že zvláště dovoz potravin je značný, je přirozeno při městě tak obrovském, které čím dál, tím více stává se závislým svou vý- živou na venkově, ba na celém civilisovaném světě. Dle článku v »Quarterly Review« r. 1898 produkoval L. 884 čtvrtcí obilí, kdežto z venku doilo do něho 5,800.000 čtvrtcí obilí nebo mouky, z čehož pět šestin dodala cizina neb osady (Spoj. Óbcc sev.-amer., Rusko, Indie, Kanada, Austrálie). Ročně sní se v L-č dle odhadů šest míli. q masa; kdežto r 1853 do- dávka z ciziny činila tu jen sedminu, r. 1898 již dvě třetiny celé spotřeby masa v L-é (r. 1853 hlavně z HoUandska, Dánska, Belgie, nyní ze Spoj. Obcí sev.-amer., Kanady, Ar- gentiny a j. zemí amerických; dovoz evrop- sko skoro úplně zmizel). R. 1853 poměr ži- veno dobytka k mrtvému v dopravě do L-a činil 3:1, r. 1898 byl poměr opačný; ze 300.000 tun masa a dobytka docházejícího do L-a po lodích přes polovici jde z jiných částí říše, menší polovice z ciziny. Ze spo- třební číslice ryb uvésti sluší, že na každého obyvatele připadá v L-ě 75 lib. ročně; z roční dodávky 150.000 tun ryb jen asi 20.000 při- padá na rybářství anglické. Ovoce syrového spotřebuje se ročně skoro 6 milí. bušlů, krom 500.000 q nakládaného ovoce, nemluvě o su- šeném, jehož došlo do L-a přes 1 milí. q\ hodnota syrového ovoce dovezeného za rok do L-a činí přes 600.000 lib. st. Ovoce do- dávají většinou země jižnější (Řecko, Itálie, Španély a j.), jablka dovážejí z Kanady, švestky z Francie a Německa, hrušky z Francie. Pro některé zboží je L. vůbec branou do Velké Britannie vedoucí, jako na př. pro čaj, kte- rého bylo r. 1897 dovezeno v ceně 10"36 milí. lib. st., t. j. 99% všeho angl. dovozu čaje; rovněž pro následující zboží je L. hlavním přístavem (ceny z r. 1897 v millionech 1. st., vedle toho podíl na veškerém angl. dovozu dotyčného zboží v procentech): pro kávu (3-5, 977o), kakao (0*86, 937o), kakaové pro- dukty (0-34, 57Vo), korintky (0:55, 52%). rýži (1-1, 52%), brav (3-74, 33%), ovce (0-44, 487o). čerstvé maso skopové (324, 677o). sýr (2*26 38%), surový cukr (264, 427o), raffinovaný cukr (2-5, 25%), rum (0-24, 75%), kořalku (0-56, 41%), víno (2*88, skoro 45%). Z rud dováží se ve větším množství jen ruda stří- brná (0-41, 297o). z kovů cín (1-53, 947o), měď (105, 357o). olovo (0-97. 487o), rtuť (0-38, 967o), železné zboží (2-5, 4l7o). Ze surovin pro průmysl textilní zaujímá první místo vlna ovčí (18*67, 767o)» ve kterémž dovozu L. zaujímá první místo stejně jako Liverpool pro bavlnu, pak juta (141, 367o)» surové hed- vábí (0-52, 477o); zboží bavlněné (1-36, 347^), vlněné (2*18, 137o) a hedvábné (2*3, 147o). iMnohem větší dovoz dvojího posledního zboží do Doveru (vlněné zboží) a Folkestone (hedv. zboží) dlužno přičísti také na účet L-a. Z ostat- ního zboží dlužno uvésti: prkna (402, 247o). petrolej (1-39. 427o), papír (1-6, 467o), koži- šiny (2-86, 61 7o), kůže (4-62, 607o), posléze chemikálie (062, 4ó7o), indigo (1*29, 877^), gummu, lak a guttaperču, jež skoro výhradně dováží se do Anglie přes L Vývoz brit. výrobků měl r. 1897 ceny 49,851.251 lib. st. a přesahoval průměr po- sledních 10 let o 2 3 milí. 1. st Z četných druhů zboží, jichž obnos tento se týká, vy- nikají jako zvlášť charakteristické jen: odcv (311 mill., 627o brit. vývozu), látky bavlněné (5-03, ll7o), vlněné látky (1-07, 207^), železo a ocel a zboŽí Železné a ocelové (4'12, 177o)i stroje (2-69, 167p), chemikálie (1-1, 28%). Opětný vývoz britských a koloniálních vý- robků obnášel r. 1897: 32,800.648 1. st. Mezi- tím nejvíce: ovčí vlna (8*59 mill.), káva (1*88), čaj (1-52), kůže (1-48), juta (103;. Obchodní loďstvo obsahovalo roku 1897: 2735 lodí o 1,622.720 tunách, mezi tím 1617 parníků v o 1,355.785 /. Od r. 1891 rozmnožilo se o 50 lodí o 122.152 ř. Roku 1897 v plavbě mezi- národní veplulo do přístavu londýnského 10.939 lodí o 9,110.925 /, mezi nimiž 10.734 lodi o 8,957.104 t s nákladem, vyplulo 8166 lodí o 6,686.734 t, mezi nimiŽ 6818 lodí o 5,869.729 t s nákladem. V plavbě pobřežní veplulo 44.197 lodí o 6,906.455 /, mezi nimi 37.437 lodí o 6,230.157 t s nákladem; vyplulo s nákladem 16.226 lodí o 2,305.675 /. Velká čásť obchodu se zbožím v dokách složeným provádí se warranty (dockwanants). Termínový obchod vede se ve velkém roz- sahu; pro kamenné uhlí, obilí, kovy jsou mimo Stock Exchange a Royal fjcchangc zvláštní bursy. Také v obchode s drahými kameny je L. vedoucím na trhu světovém. — V čele bank stojí Bank of England (v. t). Celkem je v L-é 225 velkých bank a bankéřů Všecky banky venkovské a koloniální mají svoje agenty v L-ě. Jako bankovnictví i po- 328 Londýn. jišťovnictvi je nad míru vyvinuto. Všecky státy mají v L-ě svoje gen. konsuláty. Ra- kouský je 11 Queen-Victoria Str., E. C, kdežto rakouské vyslanectví 18 Belgrave Square. Okolí. Krajina na 1. břehu temžském pod L-em je většinou rovinatá plocha, kdežto na jihu a sev.-záp. je kraj pahrbkovitý, a tady zejména rozkládají se daleko široko domy a domky londýnských majetníků, kdežto na východě rostou stále továrny a s nimi město průmyslové a obchodní. Jen znenáhla pře- chází tu L. v kraj venkovský, a určitých vi- ditelných hranic mezi městem a venkovem není. Nikterak nekončí moře domů s offi- ciální hranicí města. ZvMšC rádi vyhledávají Londýftané na jihu Wimbledon Common a parky Kew (v. t.), Richmond a Hampton Court (v. t.), na sev. les Eppinžský (v. Epping). I lesík Burnham Beeches u Maiclenheadu da- leko od L-a patří městu a je oblíbeným mí- stem výletním. Zajímavé jsou hořejší břehy temžské, půvabné a příjemné: krásné lesy, svěží, zelená luka, rozkošné villy a vesnice neustále za sebou následují při četných zá- hybech řfeky, po níž parníky jezdí aspoň do Kew, ne-li dále. Mimo to viz St. Albans, Chesham, Windsor, Eton. Děiiny. Nelze s jistotou dokázati, kdy asi usídlili se Britové, větev to keltického kmene, na místě dnešního L-a. Rozličná jména města ve starých podáních zavdala příčinu k mno- hým pochybnostem; ale jest velmi pravdě podobno, ze >London« pochází od latinského Londinium (Tacitus) a to opět ze starobrit- ského Llyn nebo Lin, bažina, rybník nebo jezero, a din nebo dun, » opevněný vrch* nebo »vysoko položená tvrz*. Rybník, pool (nyní přistav pod Londýnským mostem), byl rozšíření Temže, která zde tvoří záhyb a plavbě poskytuje dosti místa. Románské jméno města bylo Llundain nebo také Caer-ludd, mésto Ludovo, t. j. britického krále, který dle pověsti vládl před římskou invasí a na nějž upomíná Ludgate, jedna z bran starého opevněného města. Když se Římané v Britannii usadili na počátku kře- sťanského věku, L. rychle nabýval významu a důležitosti. Za časů Neronových bylo Lon- dinium shromáždištěm kupců cizokrajných a střediskem značného obchodu námořního. Bo- hatství L-a lákalo Franky, Normany, Dány a Sasy, jichž loupeživ ^iz Lonže. IiOngemerské Jezero viz Gérardmer. IiOng^etjlonžč] Frangois Achille, fysio- log franc. (* 1811 v St. Germaině en Laye — t 1871 v Bordeaux). Lékařství vystudoval v Paříži, konal pak na École pratique med. fakulty pařížské po 10 let přednášky o po- kusné fysiologii, věnovav se úplně prozkou- mání úkonů soustavy nervové. Posléze pů- sobil jstko Méd. en chef des maisons de Saint Denis ďEcouen. Patří mezi přední mo- derní fysiology, jenž získal si trvalých zásluh O poznání soustavy nervové. Zvláště sluší uvésti jeho práce o potvrzení zákona Bellova, o roztříděni nervů mozkových, o nervech smíšených, o působení etherových výparů na nervstvo, pokusné studie o tvořeni hlasu a tónu a j. v. Mimo hojné práce drobnéjSÍ sluší z větších, mnohými cenami vyznáme* naných, uvésti aspoň: Recherches surlespro- priétés €t les fonctions des faisceaux de ia moélle épiniere et des racines des nerfs rha- chidiens (1841); Recherches sur les fonctions de Vépiglotte et sur les agents de Vocclusion de la glotte (1841); Traité ďanatomie et de physiologie du systéme nerveux de Vhomme et dei animaux vertébrés (1842); Traité de phy&iologie {1B60— 52)] Sur Virritabilité propre et directe de la fibre musculaire dépouillée du filet nerveux, IiOngfellow [longféllo] Henry Wada- worth, slavný básník anglický v Americe (♦ 27. ún. 1807 v Portlandě v státu Maine — t 24. bř. 1882 v Cambridgi Mass.), stu- doval na Bowdoin-kollbji, kdež stal se r. 1826 professorem moderních jazykův a literatur. Podnikl několik studijních cest do Evropy, byl r. 1835 jmenován nástupcem Tickno- rovým při Harvard-kolleji, kde setrval aŽ do r. 1854, načež se docela věnoval jen pracím literárním. Básnicky vystoupil po prvé r. 1835 parafrasemi španělské poesie, skizzami z cest \Outremer) a románem Hyperion (1839). TéhoŽ roku vydal též svazek původních básní, obsa- hujících elegický cyklus Voices of the night (Hlasy noční), v nichž zahrnuta jest i slavná báseň >Žalm životac, jedna z nejpopulárnějších didaktických jeho skladeb. Mimo to obsaho- vala sbírka i četné překlady ze španělštiny, něm- činy, italštiny a irančiny. V letech následu- jících vydal Ballads and other Poems (1841), Poems of slavery (Písně otroctví 1842) a roz- tomilou romantickou hru The spanish student (1842). R. 1845 vydal velikou anthologii poe- sie evropské, souhrn svých i cizích pře- kladů do angličiny ze všech čelných zjevů lite- ratur zámořských. R. 1846 následovala sbírka The belfry of Bruges (Zvonice v Brugea a jiné básně) a r. 1847 kanadská idylla Evan- geline, z nejpopulárnějších a nejslavnějších jeho skladeb, která mu dobyla jména světo- vého a překládána byla do celé řady jazyků cizích. Následovaly: Kavanagh (1849), novella ze života anglického v Americe, a sbírka básní Seaside and fireside^ obsahující celou řadu nejtklivějších jeho lyrických a balladických kusů. R. 1851 vydal spracování středověké legendy Hartmanna von der Aue s názvem The gulden legend (Zlatá legenda), načež ná- sledovalo největší jeho poetické dílo JTie song of Hiawatha, zpracování starých do- mácích indiánských legend na základě sbírky pověstí indiánských od Schoolcraíla, formou ve mnohém podobné čudské >K3leva)e<; 330 Longford — Longhena. 30 vvdání dodleno v jediném roce a hojné překíady do TŠech jazyku brzy se dostavily. Byl to wrchol básnicko činností L-ovy. Po tomto arcidíle ryzí poesie nemohla již dobře proniknouti cistě americká idylla The courtship of Miles Standish(0 ženitbě Milesa Standishe). ačkoliv jest mnohem svéráznější. Týž osud potkal i pozdější epický cyklus lalesofa wajr- $ide inn (1863), sbírku starých epických zvěstí ve stilu Chaucera a Boccaccia vypravovaných. Následovaly Plower de Luče and other poems, které jen potvrdily slávu výborného lyrika a krajináře, a r. 1869 Nfw England tragedies (No- voanglické tragédie), dramata knihová, ale plná barvy lokální, í při knižní formě dramatické síly. Mnohem slabší jest The divme tragédy (Božská tragédie, 1871), parafrase evangeli- ckého líčeni o utrpení a smrti Kristově. Uílo toto mělo se pojiti v trilogii k předešlým dramatickým skladbám jeho se společným názvem: »Kristus, mysteriumc. R. 1867 vydal výtečný, nerýmovaný překlad Dantovy •Bož- ské komediec, zvláště památný svým všeob- sáhlým a při tom stručným kommentářem, který jest z nejlepších dél pomocných v no- vověké literatuře Dantovské. Již toto dílo samo, výsledek veliké práce literární a inspi- race básnické, Je velikým jeho pomníkem. R. 1872 vydal Three books of song (Tři knihy zpěvů), kde jest uloženo mnoho vzácných perel jeho lyriky vedle věcí povrchnějších a příležitých, dále Aftermath (Otava, 1873), slabší The Masque of Pandora (Skříňka Pan- dořina, 1878), Keramoi a jiné básné, r. 1880 l/itima Thule, knížku malou, obsahující však nejlepší čísla jeho citové a kontemplativní Ijrriky. Po smrti jeho vyšla velká dialo- gická báseň Michel Angelo. Ačkoliv celá skladba nemá pevné dramatické spojitosti, ukazuje jeho hluboké studium doby renais- sanční i jeho zvláštní schopnost akklimatace do cizích světů a tvarů. Sborník světové poesie, jejž pořádal a rovnal pod názvem The poems of places, vyplňuje 31 svazek. — L. není veliký originál v říši poesie, ale v Americe zaujímá zvláštní úkol básníka, jenž domácí svět se starým spojuje a zpro- středkuje. Jistě jsou Bryant, Poe i \Valt- Whitman originálnější, pro Ameriku daleko typičtější básníci — o tom není pochyby. L. jest víc zprostředkovatel a tlumočník, až se někdy zdá, že tato jeho úloha zatlačuje dost silně jeho původní tvorbu. Tato není sice tak silná, ale je vždy svérázná a plna vřelosti, tepla a dýše pravou poesií. Smysl f)ro přírodu s jedné strany a smysl pro umč- ou formu s druhé vyrovnává u něho hladce nedostatek původní inspirace. L. jest poeta umělec především. Mnohé a snad nejslavnější a nejpopulárnější básně jeho (Žalm života, Excelsior, Prométheus, atd.) nejsou velké ideami, o sobě dost známými, jako spise uměle- ckým provedením. V lyrice přírodní, intimní a popisné má passáŽe nevystihlé jemnosti a krá- sy, jakož i v sonetech místu vysoké vyspělosti a kázně umělecké. Néktcré z jeho melancho- lických náladových básní platí za celou knihu a je docela pochopi tel no. že stal se tak po- pulárním doma i v Evropě, jsou básně v li- teratuře světové, žijící v ústech všech vzdě- lanců, a z těch patří velká část jemu. Právě proto, že vyslovuje v nich melodicky, hladce a všeobecně, co týká se všech. Větší jeho skladbv jiŽ v základech svých ovšem postrá- dají původnosti, jsou až na »Ženitbu Milesa Standishec a >£vangelinu< parafrasemi sta- rých zkazek a zvěstí — ale jsou vždy ducha- plně a obratně provedené. — L. záhy pro- nikl do světa. Němcům patři veliká zásluha o jeho popularitu; Freiligrath, Knortz, Si- mon, Neidhardt, Schuckardth, Boetger, Baum- gartner jej překládali. Roosevelt a Under- wood, Austin L. a Sam. L podali studie a ži- votopisy. Do češtiny uvedl L-a J. V. Sládek svým výtečným překladem Hiawathy (»Sbor- nik světové poesiec, Praha, 1872; 2. vyd. 1895), Primus Sobotka překladem Evange- liny (t., 1877; 2. vyd. 1895). Drobné básně překládali: J. Čejka r.ČČM.«, 1855), J. V. Sládek, Sobotka, Jar. Vrchlický (v knize »Ho- stem u básníků* asi 20 čísel), Ant. Klášter- ský. Dramatickou báseň posmrtní > Michel Angelo* př. ložil Fr. Krsek; vyjde co nejdřív ve Sborníku světové poesie, vydávaném Českou akademií. -cký. IiOng^ford: 1) L., hl. město hrabství t. jm., 105 km zsz. od Dublina na ř. Camlině, 48 m n. m., na želez, trati Dublin-Sligo, má 3827 ob. (1891), obchod s obilím a máslem, káznici, nemocnici, katolickou kathedrálu. Dříve nazývalo se Athfada. 2) L., hrabství v irské prov. Leinsteru, ve vnitrozemí, 1090 frm*, největší délka 45 km, největší šířka 32 km, 52.647 ob. (1891, ještě r. 1871 64.500). Je nepatrně zvrásněné v menší horské pahorkatiny, na nichž nejvýše ční Clanhugh Ilills (278 m). Z řek nejdůležitější Shannon, k jejímuž povodí celé hrabství ná- leží; jezera zaujímají 5110 /la. Jako obchodní a spojovací cesta vodní důležitý jest Royal Canal, protínající hrabství. Čtvrtina půdy je vzdělána, 7s j^ pastvin, zbytek lesy, bažiny a lada. — Obyvatelstva emigrací značně ubývá. — L. nazýval se dříve Anály, ná- ležel k provincii mealhské, za Alžběty pro- měněn v samostatné hrabství. IiOng^hena [longénaj Bal d as s are, italský sochař a stav. (♦ ok. r. 1604 v Benátkách — 1 1682t.). Pracoval podle Palladia a Scamozziho a pěstoval zejména benátský sloh barokový, jejž nejdříve uplatnil ve svém mausoleu do- lete Jana Pesara v kostele dc' Frari (165^) v Benátkách. Jako stavitel působil po dlou- hou dobu na benátský vkus, ačkoli se již valně uchyloval od přesnosti a vznešenosti slohu svých předchůdců. R. 1631—56 zbu- doval nejskvělejší chrám benátský Sta. Maria della Salute, osmihrannou budovu s dvěma kupolemi, pak kostel Sta. Giustina (1640), Ospedaletta (1674), kostel San Torná (1672), Sta. Maria a i Scal^i (1646), pak paláce Pesaro (1679) a Battaglia (Belloni) na Canale grande. Posléze zasluhují zmínky ještě palác Rei^o- nico (1680) a í^chodišté kláštera San Giorgio Longhi — Longinov. 331 Maggiffre (1644). Tím zirJáité L. vyniká, že jako architekt i pf i nedostatku čistoty pro- porcí dovedl způsobiti největší effekt, a zmí- něné schodiště a kostel Sta. Maria della Sa- lute v té příčině čítají kritikové k nejlepším toho druhu pracím XVII. stol. pro monu- mentální a malebnou působnost celku. ZiOng^U [longi] Giuseppe, ital. ryjec a uměl. spisov. (* 1766 v Monze — f 1831 v Mi- láně). R. 1790 vstoupil do ryjecké školy Vin- cenza Vangclistiho v Miláně a zároveň učil se malířství u Giul. Travallesiho. Posléze odebral se do Říma, kde zabýval se hlavně studiem anatomie a kopíroval Raťfaela. Vrátiv se do Milána r. 1797 stal se professorem na tamní umělecké akademii a působil tam s velikým úspěchem až do smrti. První jeho větší prad byl Genhts kmdbjr (1794) podle Guida Reniho, ač známým se stal teprve rytinou Fódo- biina Bonapartova podle Grosa. Po tč ná- sledovala řada prací vynikajících elegantní kresbou a přirozeným podáním zvláště lid- ského těla; uvádíme z nich: Madonna se zá- vojem (dle Raflfaela, dokončil Toschi 1808); Dva filosofové (dle Rembrandta); Madonna del Lago (podle Leon. da Vinci nebo Marca da Oggiana, 1825); Magdalena (podle Correg- gia, 1809); Galathea (podle Albaniho, 1813); Mater pulchrae dilectionis podle C. Dolciho; Triumf Napoleonův (šest komposic dle Andr. Appianiho); Enrico Dandolo (dle Matteiniho) a j. Všemi těmi pracemi staví se mezi první mědiryjce tohoto věku. Práce poslední, Po- slední soud dle Michela Angela, kterou počal r. 1827, zůstala nedokončena. Zmínky zaslu- hují také četné jeho podobizny, jako císaře Františka /., Washtngtonova, Ěug. Beauhar- tiais a j. Byl také se zdarem činným literárně a napsal : Discorsi accademici intorno alla pit- tura (v Mil., 1807 a 1814); Vita di Micliel- Angelo (t., 1816); Ora^ione panegirica di An- drea Appiani (t., 1826). O uměni mědiryje- ckém napsal klass. díío Teoria di calcograňa (v Mil., 1830). Z jeho žáků vynikli: P. Ánder- loni, Bisi, Garavaglia, Felsinír, Krůger, Gru- ner, Steinla. — Srv. Franc. Longhcna. Noti- zie biografichc di G. L. (Mil., 1831); D. Sacchi Biografia di G. L. (t, 1831). Long^champ I lonšan J , klášter klarisek v Paříži mezi lesíkem Boulognským a prav. břehem Seiny (tam, kde r. 1861 byl vystavěn hippodrom pro závody o »velikou cenu pa- řížskouc), založený r. 1260 Isabellou Fran- couzskou. Prvotní přísná kázeň uvolnila se značně v XVI. století, a ačkoli r. 1637 sám sv. Vincenc dc Paula naléhal důtklivě na re- formu kláštera, přece k tomu nedošlo, ano zesvětštění jeptišek vždy ještě rostlo. Ze- jména prosluly koncerty v kostele longchamp- ském, kde do r. 1780 zpívali dokonce i čle- nové pařížské opery a kde bylo dostaveníčko všeho vznešeného světa pařížského. To zů- stalo až do revoluce, kdy (po r. 1792) byl klášter zbořen. de Ziong^ohamps [lonšan) Gaston Al- bert Gohierre, íranc. mathematik (* 1842 v Alcngonu |Ornc|), jest od r. 1893 profes- sorem mathematiky na lyceu Saint-Loui« a rediguje dva časopisy matnematické: »5<'urn. de mathématiques élémentaires* a »Journ. de mathém. spéciales«, oba důležité pomůcky paedagogické. Hlavní jeho práce mathema- tické jsou: Transversales réciproques (1866); Etudě sur les nombres de Bernoulli (1878) a rozprava o Intégrales eulériennes de seconde espéce (»Annales de TEcole norm.«), mimo četné články v časopisech odborných. Vydal též řadu zajímavých učebnic. Zionsricomia, [-giko-], zool., viz Tesá- říci. Longimaniui (lat.), dlouhoniký; příjmí Artaxerxa I. T nii^lmrtiltt viz Délkoměrství. Lon^nOB Kassios, čestným příjmím Fi- lologos zvaný, žil v III. stol. po Kr., učil v Athénách a měl mezi svými žáky též novo- platónika Porfyria. Později stal se rádcem Zenobie, královny palmyrské, a když se vze- přela proti panství římskému, byl na rozkaz císaře Aureliána popraven. L. slynul velikou učeností a zjednal si jméno ve filosofii, zvlá- ště pak v rhétorice, gramm^tice a literární historii. Z filologických jeho spisů Suidas uvádí některé, jež se odnášely ke studiím homérským a lexikografii attické. Zvláště důležité byly jeho Rozmluvy filologické (*Uo- Xffyoi óiíiliai). Zachována jsou prolegomena k Hefaistionově rukověti metrické (R. West- phal, Script. metr. Graec, sv. L, str. 81 — 94) a zlomek rhétoriky (Rhet. gr., I., 299—320. Sp.). Avšak daleko zajímavější památkou, za- chovanou pod jménem jeho neb Dionysio- vým, jest knížka O vineŠ^íném (itfQL vipovř), kdež spisovatel se zřetelem k podobnému dílu rhétora Kekilia z Kalakty pojednává o pod- statě vznešenosti slohové a prostředcích k ní vedoucích, maje stále zření k velikým spiso- vatelům literatury klassické a uváděje z nich hojné citáty. Tak zachována nám ve spisku tom celá skoro jedna báseň Sapfina. Spisek ten projevuje rozsáhlou učenost a zdravy, vytříbený vkus, avšak skutečný jeho pů- vodce jest neznámý. Soudí se, že žil nejspíše v I. st. po Kr. O životě L-nově psali Ruhn- ken (1776), Buchenan (1849), Martens (1877). Vydání spisu O vznešeném od Weiske (Lips., 1809, a Oxon. 1820), Jahna- Vahlcna (Bonn, 1887). Sdk. Longinov Michajil Nikolajevič, spi- sovatel a bibliograf ruský (* 1823 — t ií^75). byl syn státního tajemníka a správce ústavů carevny Marie Feodorovny. Vzdélav se na universitě petrohradské sloužil v kanceláři moskevského gen. gubernátora, později byl činným jako vládni kommissař při uspořá- dání poměrů selského stavu v tulské gub., pak se stal gubernátorem orlovským a r. 1871 náčelníkem tiskové správy. V této hodnosti přičinil se o změnu tiskového zákona ze dne 6. dub. r. 1865 a byl hlavním původcem pra- videl ze dne 31. květ. r. 1872, kterými pra- vomoc ministerstva vnitř, záležitostí značně byla rozšířena. Správa jeho pokládá se za těžké období pro ruskou literaturu a sám 332 Longinus — Lony^non. hr. A. K. Tolstoj obrátil se k němu v té pří- čině s posláním žertovně-satirickým. Lite- rárně činným byl velmi záhy. Již jako Slety chlapjc napsal povídku Najeidniki, vydanou později v 50 výtiscích (Petrohr., 1831). V »So- vrcmenniku« a v jiných časopisech uveřej- ňoval básně s pseudonymem Skorbnyj poet. Značně populární byly zejména jeho pornografické verše, rozšířené v opisech a vydané v Karlsruhc, které L. později sku- poval a ničil. Mimo to napsal ještě povídku Širokaja nátura, Těžisko jeho literární Čin- nosti spočívá však v jeho historicko-literár- ních statích a monografiích, z nichž hlavní jsou: Bibliograflčeskija \cimétki (»Sovremen- nik«, 1856 — 57); Bibliografičeskija ra\yskanija (»Rus. Archiv*, 1863—1865); Biogvafiče^kija svédéníja o nčkotorych rus. pisatéljach XVI II v, (>Rus. Starina«, 1870). Náležeje ke kroužku Někrasova, Panajeva a Družinina, podal první zprávy o spisovatelích, o nichž před tím v ti- sku se nemluvilo {Radiščev i jeso kniga [>Rus. Archiv€, 1868]; Novyja podrobnosti dlja biografiji Njvikova i Svar ca \ Novikov i Švarc [tRus. Véstnik«, 1857—1859; též o sobě] ; J. P. Kňafnin i jego tragéd ija Va- dím [t., 1860)). Mimo to sdělil množství cen- ného materiálu k vydání spisá mnohých ru- ských spisovatelů, jako Krylova, Baratyn- ského, hrab. Rostopčina, kniž. Dolgorukova a j., zabýval se první studiem zednářství v Kusku a vydal vedle menších statí cennou a věcně psanou knihu Novikov i moskovskije martinisty (Moskva, 1867), důležitý příspěvek k dějinám rus. literatury z konce XVIII. stol. Z ostatních prací jeho uvádíme ještě: /. J. Bucharin (t., 1858); Néi^darmyje materiály dlja istoriji carstvovanija Jekatěriny Velikoj (t., 1858); Pokojnyj graf D, N. Bljudov (t., 1864); O petérburgskich dvoř cach XVIII v. (t., 1873); Russkij teatr v Petěrburgé i Moskvě (Petrohr., 1873, příl. k sZápiskám* Akademie). .^)i^. Long^nng Johannes vizDhigoszJan. IiOngipennes , dlouhokřídlici, tvoří řád vodních ptáků, podobajících se cel- kem buřňákům (v. t.), od těchto se však liší, že nemají oněch památných trubkovitých no- zder, pro které tyto oadélují do zvláštního řádu Tubinares. Hlavu mají L. štíhlejší a stojí více uprostřed těla, tak že se mohou obratně po zemi pohybovati. Křídla jsou dlouhá, zo- bák rovný neb jen lehce zakřivený a u ra- cků na konci hákovitě ohnutý. Nozdry jsou štcrbinovité a leží po stranách zobáku; prst střední není stejné délky s prstem vnějším. Barvy převládají u ptáků těchto bílé, hnědé a šedé. Všechna moře a většina vod slad- kých hostí dlouhokřídlíky; potravou jsou jim předem ryby a nižší živočichové, mnozí be- rou zavděk i zdechlinami. Na širé moře od- važují se jen výjimkou, z pravidla nevzdalují se nikdy daleko od pobřeží. Všechny druhy jsou společenské, hnízdí se v družinách a četných koloniích a stavějí při zemi neumělá hnízda. Vejce jsou rozličně zbarvená a oby- čejně pestře skvrnitá. Přechod od buřňáků k rackům tvoří čck;ď chaluh, u nichž ozobí skládá se ze dvou dílů, kdežto ostatní čeledi racků, rybáků či mořských vlaštovek a zobounů (v. Rhynchopidae) mají zobák jednoduchý. BŠe. Lon|^ Island fajlendj, ostrov na vých. pobřeží Sev. Ameriky, přináležející sev.-amer. státu New-York, v Atlantském okeánu, mezi 40<»34' — 4m0' s. š., 71«50'— 74*3' záp. d., je podélný, v sev. -vých. cípu značně rozčle- něný (Peconic Bai), má 3780 fcm* s 1,029.097 obyv. (1890), oddělen jest od pevniny po- dlouhlým sundem t. jm. (L. I. Sound), zužují- cím se nejvíce v nejzápadnější části ostrova. Délka 192 km, největší šířka 32 km. Ostrov jest celkem rovinatý, místy nepatrně zvlněný v nevysoké pahorkatiny. Provázen jest na svém pobřeží řadou menších ostrovů, z nichž největší je v sev.-vých. cípu Gardiner Island a na záp. nejdůležitější Staten Island, Coney Isl. a j. V celé délce proCat jest železniční hl. tratí Brooklyn-Greenport, k níž připojují se četné poboční trati, tvořící spojení s po- břežními městy a osadami, jež mají z největší části výborně chráněné přístavy. Hl. město je Brooklyn v nejzápadnějším konci ostrova, z četných vnitrozemských a pobřežních Long Island City (u Brooklyna, 30.000 obyv.), Ja- maica, Sag Harbor, Good Ground a jiná města. EMa. Ziong Island City viz Long Island. Iiong^tndo (lat.), délka; longitudi- nální, podélný, s osou rovnoběžný. Longjumean llonžymó], město ve franc. depart.^eine-et-Oise, na řece Yvettě, 50 m n. m., na želez, trati Paříž- Versailles a velké pař. okružní dráhy, má 2551 obyv.. kostel z XIII. a XV. stol.; koželužství, výroba mlýn- ských kamenů, lámání dlažebního kamene. ZiOngman |-menj, nakladatelská ňrma lon- dýnská, kterou založil Thomas L. (* 1699 v Bristolu — t 1*^55 v Londýně) společně s Johnem Osbornem. Firma tato vydala mnoho děl cenných a nákladných řspisy Macaulay- ovy, Th.' Moorea, Waltera Scotta, rozmno- žené vydání Chambersovy »Cyclopaedie« o 39 sv.) a trvá podnes pod jménem Long- mans, Green and Co. Lonnon |16nňonj Auguste Honoře, franc. historik a filolog (♦ 1844 v Paříži]. Byl až do r. 18Ó9 ševcem, ale železnou pílí i veli- kým svým nadáním dopracoval se toho, že vstoupil na École pratique des hautes études, kde studoval historii a filologii. Již r. 1871 stal se archivářem, r. 1879 repetitorem histo- rické geografie francouzské na téže škole, pak r. 1892 professorem dějin na Collčge de France. Mimo menší publikace přípravné jsou jeho nejdůležitější práce: Géographie de la Gaule au Vle siecle (1878), poctěná cenou Academie des ínscriptions; Paris pendant la domination anglaise 142O—S6 (1878); Docu- ments parisiens sur V iconographie desaint Louis (1882); Atlas historique de la France, depuis César jusqďá nos jours (1884—89); Polyptyque de Vabbaye de Saint-Germain-des-Prés (1886), pak mapy pro všeliká díla historická. Podle archivnícn pramenů vydal : Etudě biographique Longobardi — Lonicera 333 sur Francois ViUon (1877), jehož Oeuvres complětes vydal r. 1892. Od r. 1875 redigo- val »Bulletin de la Société de Thistoire de Paris et de Tile de F^rance*. Longobardi viz Langobardi. Longomontanas, vlastně Christian Se- verin, hvězdář dánský (♦ 1562 v Lontrbergu v Jutsku — t 1647 v KodanH. V 1. 1589 až 1600 byl hlav. pomocníkem Tychona Brahe, později (1605) stal se prof. mathem. v Ko- dani, kde založil hvězdárnu, na níž proslavil se Rómer. Mimo četná menší pojednání vy- dal záslužnou pro svou dobu učebnici hvě- zdářství: Astronomia danica .... (Amsterdam, 1622; 2. vyd. 1640, 3. vyd. 1663). Držel se soustavy Tychonovy, ale učil, ze se země denně od západu na východ točí. VRý. IiOii|fOS, řec. erotik IV. nebo V. stol. po Kr., spisovatel pastýřského románu /lotfis- vixét, za %aza dútpviv xal XXóriv, Román L-gův jest snad ze starého románopisectví nejlepší a může buditi i zájem moderního čtenáře. Obsahem románu jest láska mladého pastýře a pastýřky, kteří konečně po mnohých dobro- družných, ba i zázračných příhodách manžel- stvím se spojí. Oba jsou nalezenci a sama božství jim příznivá zasahují v jejich osudy. Děj odehrává se na Lesbu v zátiší prostého života pastýřského, jenž rušen jest pro roz- manitost nepřátelskými vpády. V líčeni naiv- ností jde spisovatel leckde příliš daleko. Kra- jiny, půvaby přírodní popisovány jen jako stafáž k jednajícím osobám, kterýmž schází život vnitřní, vývoj, vzrůst, síla vášně. Milu- jící jsou pouhou hříčkou příhod a náhod. Ale líčení tichého života venkovského jest zdařilé, lahodná řeč při všem umélkování příjemně dojímá, ba okouzluje. — Vydání Herchcrovo (Erotici scriptores graeci, díl I..) V-a. de Iiongpérier [lonpérjé] Hcnri Adrien Prévost, franc. archaeolog (* 1816 v Me- aux — t 1882 v Paříži). Působil několik let jako úředník při národní bibliotéce v Pa- říži, r. 1847 stal se konservátorem v oddě- leni antik při museu v Louvrů, v 1. 1867 a 1878 organisoval retrospektivní výstavy dě- iin práce na všeobecných výstavách v Paříži. L. byl učencem vědomostí neobyčejně hlu- bokých a rozsáhlých; studie jeho obíraly se nejen archacologií klassickou a orientální, archaeologií středověku a doby renaissančni, nýbrž i epigrafíkou, numismatikou, ano i pa- mátkami starověku amerického. Hojná jeho pojednání vědecká otištěna jsou v >Revue archéol.c, »Mémoires de la soc. des antiq. de France«, »Revue numism.«, »Journal asiat.«, »Gazette archéol.«, »Numismatic Chronicle«, »Journ. des savants«, »Annali dell' Istituto* atd. Spolu s de Wittem redigoval »Bulletin archéol. de TAthéneum frangais« a >Revue numismatique* (tuto od r. 1856—77). Ze sa- mostatných spisů jeho uvádíme: Essai sur les médailles des rois per ses de I a dynastie Sas- sanide (Pař., 1840), poctěno cenou akademie francouzské; Description des médailles du ca- binet de M. de Magnoncourt (t., 1840); Notice des monuments exposés dans la galerie ď^anti- quités assYriennet du musée du Louvre (t., 1848); Notice des monuments exposés dans la salle des antlquités grecques au Musée du Louvre (t., 1849); Mémoire sur la chronologie et riconograph*e des rois Parthes Arsacides ft., 1854), za kterýžto spis zvolen byl členem franc. akademie; Notice des bron^es antiques exposés dans les galér ies du Musée imperiál du Louvre (t., 1868); Musée Napoleon IIL Choix des monuments antiques pour servi r a Vhistoire de Vart en Orient et en Occident (t., 1869, vyšlo 29 sešitů). Vybrané spisy L-ovy vydal G. Schlumberger v 6 dílech (t., 1882—84). Srv.: J. de Witte, Notice sur A. de L. (Brussel, 1884); Biographischcs Jahr- buch, 1884, str. 82.-88. (E. Babelon). Vý. LongsUpB Books [longšipsj viz Lanďs End. Long^n, město v angl. hrabství staíford- ském, 20 km s. od Staffordu, má 34.327 ob. (1891); továrny ga porculán, hrnčířství, doly kamenouhelné. dc Longiieval Karel Bonaventura viz Buquoi 1). Icongttevllle [longvilj, místo ve franc. depart. Seine-Inférieure, na ř. Scie a na že- lez, trati Rouen-Dieppp, má 696 obyv., ro- mánský kostel s pěknými epitafy gotickými a renaissančními, zříceniny starého hradu (z XI. stol.). Z L. pochází vévodský rod de L. (od r. 1505). Prádelny bavlny, cihelny. Longuyon [16ngyj5n|, město ve franč. depart. Meurthe-et-Moseíle, v arrond. Briey, při stoku řek Chiersu a Crusne, 210 m n. m., na želez, trati Méziěres-Thionville, s místní odbočkou do Longwy a Conflansu a L.-Mont- médy, má 1618 ob., kostel z XII. stol. Pa- pírnv, železárny, výroba nožířského zboží, valcíiy. Poblíže na skalnatém ostrohu zříce- niny zámku a tvrze Mussy. Xíong^ood |longuud|, dvorec na ostrově sv. Heleny, kde bydlil a byl pochován Na- poleon I. Longwy, město ve franc. depart. Meurthe- et-Moselle, na širé planině, 378 m n. m., na želez, trati Longuyon Mont-St.-Martin- L., má 6978 ob., výnosné doly železné, dávající roč. na 400.000 1 železa, vysoké peci, výroba ma- jolikového zboží, klobouků a j., IiOnohoptera Mg., rod much rovnošev- ných, zastupující čeleď Lonchopteridae s hla- vou s hrudí stejně širokou, téměř vejčitou, tykadly krátkými s třetím článkem skoro oblým a 5člennou konečnou osinou. Sosák je krátký se 2 štětinami, makadla nečleněná. 3 očka jednoduchá jsou vyvinuta. Zadeček jest dlouhý, úzký, zploštělý, 6členný. Zdržují se při ostměných potocích, kde pobíhají na kamenech. Jest asi 16 druhův evropských, z nichž 3 jsou známy z Čech. Kpk. Lonloera L., zim olez, rostlinný rod 2dě- ložných z čel.zimolézovitých {Capri/olia' ceae) a podčeledi Lonicereae^ obsahující kře přímé nebo popínavé a oplétavé s listy buď řapíkatými nebo přisedlými, vstřícnými a z pravidla celokrajnými. Květy tvoří buď úžlabní 2kveté vrcholíčky nebo konečné zdán- 334 Lonicereae — Lonkay, livé přesleny a strbouly. Kalich je nepatrný, 5zubý, stálý neb opadavý; koruna trubko- vito-nálevkovitá nebo zvonkovitá má buď pra- videlný nebo souměrný, často 2pyský, 5la- ločný okraj, hořeního pysku 4laločného. Ty- činek jest 5 zdélí koruny. Na zpodním 2- až 3pouzarém semenníku jest poduškovitý terč a na dlouhé čnělce kulovatá blizna. Bobule je pometáním někdy jen Ipouzdrá. L. Čítá asi 80 druhů mírnějších a teplejších končin se- verní polokoule, rozdělovaných v podrodky tyto: a) Caprifolium, obsahující oplétavé kře 8 listy konečnými někdy srostlými a s květy v lichopřeslenech nebo stopkatých strbou- lech. Bobule jsou Ipouzdré, věnčené kalí- škem. Sem náleží v jižní Evropě, v Rakou- sku a Uhrách domácí, někdy zdivočelý L. Caprifolium^ z. nebo kozí list obecný, růže z Jericha, lilium lesní n. jasmín, pěstovaný hlavně k loubení zdí a besídek. Dále sem patří planý lesní druh L. Per idy- menum L., kozilist otáčivý n. německý, od prvního zvláště krátce řapíkatými, vůbec ncsrostlými listy znatelný, a asi 15 druhů ■Z různých končin Sev. Ameriky, Asie a jižní Evropy, z nichž pěstují se v Čechách mnohé pro ozdobu. Z těch nejvděčnější jest L. sem- pervirens L., z. vždy zelený, ve Virginii a Kanadě domácí a u nás aŽ do podzimu gra- nátově červenými květy se honosící. — b) Xy- ^osteum, obsahující kře přímé, s květy po 2 na společné stopce v paždí listů stojícími a 43C dotýkajícími tak, že často semenniícy obou více méně srůstají. Kalich opadává. Dle po- vahy plodů dělí se: a) ve druhy, jichž bo- bule jsou volné neb jen u zpodiny srostlé, jako to jest u L. Xylosteum L., z. obec- ného, v hájích českých rostoucího, a u L. tataňca L., z. tatarského, ze Sibiře k nám zavedeného; p) ve druhy s plody úplně srost- lými, jako u z. alpského (L. aipigena L.), pěstovaného v sadech. K podrodu Xylosteum náleží ještě asi 20 více méně často pěstova- ných druhů. Děd, Lonioereae, zimolézovité vlastní, podČeleď rostlin zimolézovitých {Capri- /oliaceae, v. t.), obsahující kře s listy vstříc- nými a s květy buď v paždí listů po 2 nebo na konci postavenými v listopřeslenech nebo strboulech. Koruna je trubkovitá nebo zvon- kovitá, často s nestejnými 5 laloky a více méně 2pyská. Zpodní scmenník má prodlou- ženou čnělku s hlavatou bliznou a jest 3- až 5pouzdrý o jednom až mnohých vajíčkách v každém pouzdru. Jcdnovaječná pouzdra má Triosteum L., troj pecka; jedno- i více- vaječná nebo jen vfcevaječná pouzdra mají: Symphoricarpus Juss., námel nik; Linnaea Gronov. (v. t.), zimo zel, a Lonicera L. (v. t.), zimoléz n. kozilist. Děd. Lonigo, hl. město ital. distriktu t. jm. (prov. Viccnza), na ř. Agně, na želez, trati Verona -Vicenza, má 7023 obyv. živících se rolnictvím. Má něktcrO starobylé památky stavební, hl. ze středověku. XiSning^: 1) L. Edgar, právník německý <♦ 1843 v Paříži), studoval v Bonnč, Heidel- berku a Lipsku, habilitoval se r. 1869 v Hei- delberku, byl od r. 1870 úředníkem v Elsa- sku, stal se r. 1872 řádným proíessorem v Derptě, r. 1883 v Roztoku, od r. 1886 jest professorem církevního, ústavního a správ- ního práva na universitě v Halle. Napsal: Erbverbrúderungen \wtschen den Háusern Šach' sen und Hessen und Sachsen^ Brandenburg v. Hessen (Frankf. n. M., 1867); Verwaltung des General gouvernements Elsass (Štrasb., 1874); Gesckichte des deutschen Kirchenrechts (t., 1878); Haftung des Staates aus rechtswidri^ gen Handlungen seiner Beamten (Frankf. n. M., 1879) ; Befreiung des Bauemstandes in Deutsch" land und Livland (Riga. 1880); Die fran\6s. Verwaltungsgerichtsbarkeit (Berl., 1880); Lehr* buch des deutschen Venvaltungsrechts (Lips., 1884); Die Gemeindeverfassung des Urchristen^ thums (Halle, 1888). S Conradem, Elsterem a Lexisem vydává L. >Handwórterbuch der Staatswissenschaften« (Jena, 1890 a násl.) a jest spoluvydavatelem časopisu >Jahrbúcher f. Nationaldkonomie u. Statistik* ; opatřil též 6. vyd. Bluntschlíova >Al]gem. Staatsrecht« a >Állgem. Staatslehre* rŠtutg., 1885 a 1886). 2) L. Richard, právník něm. (* 1846 ve Frankfurtě n. M.), bratr předešlého, studoval práva v Heidelberku a Berlíně, načež vstoupil do soudní služby, r. 1875 habilitoval se na universitě v Heidelberku, stal se tam r. 1878 mimořádným professorem. Od r. 1882 jest řádným professorem německého trestního Sráva a trest, řízení na universitě v Jené. íapsal: tyber Ursprung und rechtliche Bedeu- tung der iu den alt deutschen Urkunden enthal^ ienen Stra/klauseln (Strasb., 1879); Der Ver- tragsbruch und seine Rechtsfolgen (t, 1876, 1. sv.); Der Reinigungseid bei Ungerichtskla- gen im deutschen Kfittelalter (Heidelb., 1880); Die Widerklage im Reichscivilprocess (Berl., 1881); Uber geschichtliche und ungeschichtliche Behandlung des deutschen Strof rechts (t. 1883); Grundriss ýu Vorlesungcn Uber deutsches Strof" recht (Frankf. n. M., 1885); Dte strafrechtliche Haftung d. veranttvortlichen Redakteurs (Jcna, 1889); Ober dte Begrúndung des Strof rechts (t., 1889); Die HamleťTragódie Shakespeares (Štutg., 1893). IiOnJa, řeka, levý přítok Sávy, viz Chor- vatsko, str. 330. ZiOnkay Antonín, spisovatel maďarský (* 1827 v Bocsku u Maros-Szigetu v Uhrách). Studoval v Szigetu, Szathmaru a v Pešti li- teraturu a klassickou filologii a oddal se uči- telství. Sprvu přispíval do časopisů zábav- ných, r. 1852 vstoupil do redakce >Pesti Napló« a >Magyar Museum*. R. 1856 založil Školský časopis *Tanodai lapok<, první toho druhu v Uhrách, až do dnes vycházející a tě- šící se značné oblibě v učitelských kruzích maďarských. Za to pacdagogická ročnice •Tanférfiak, szulók s nevelók évkónyve«, kterou založil r. 1859, vycházela jen 2 léta. Mimo překlad >Dějin« od Césare Cantů, jejž napsal na podnět jagerského arcibiskupa Bely Rartakovicse, nejzáslužnější jeho dílo jest: A magrar irodalom tsmertetése a legrégibb Lonnr. — Lonže. 335 idóktól nafýaiukig (Maďarská literatura od nej- staráíchdob až na naáe časy; Budapešť, 1855), kteréž dílo vedle Toldyových dějin literát. maď. považuje se za nejlepší v tomto oboru. XiSimr., botanický skratek, jímž označen švédský botanik K. J. Lónnroth. Byl profes- sorem botaniky v Calmaru a vydal hlavně: Vdjcternas Metamorphpser (Štokh., 1859). IiSnarot El i as, jazykozpytec fín. (^1802 v Sammatti — f 1884 t.). Věnoval se lékár- nictví, ř. 1822 studoval na univ. v Abo lékař- ství. Nějakou dobu praktikoval jako lékař v Kajaně, odkudž byl r. 1853 po smrti Ca- strenově povolán za prof. literatury na univ. v Helsingforsu. Od r. 1854 byl též předsedou finské akad. véd. Cestoval po různých kra- jích Čuchonska za ethnograt. studiem a vý- sledkem těchto cest byly sbírky: Kalevala (1835, 2 sv.), národní epos; Kantele, národní zpěvy (1829—31, 4 sv.); Kanteletar, národní finská lyrika (1840); Suomen Kansan Sanala- skuja, sbírka přísloví (1842), a Arwoituksia, sbírka hádanek (1844). — L. byl zakladate- lem finské společnosti literární, měl velký vliv na literaturu finskou, vydávaje měsíčník >Mehilainen< a pozd. týdenník »Oulun Wiikko sanomia*. Též o vývoj a jednotnost spisov- ného jazyka finského získal si nemalé zásluhy svým slovníkem švédsko-fínským (1866—80; 2 sv.). Viz: Ahlquist, Elias L. (Hclsingf., 1885). HKa. liOnovio* f-vič] Josef, církev, spisovatel a politik maoárský (* 1793 v Misko vci — t 1867 v Koloči). Vysvěcen r. 1817 na kněž- ství, stal se r. 1829 kanovníkem v Jagru, r. 1834 biskupem v Csanádě a r. 1837 arci- biskupem v Jagru. V 1. 1832—36 a 1847—48 účastnil se sněmů v Prešpurcc a v Pešti. Po r. 1849 byl internován do Mólku, pak žil ve Vídni, kdež napsal své hlavní dílo Népsierů egyhá^l archaeologia (Církevní starožitnosti; 1857, 3 sv.). Vrátiv se r. 1860 do Uher, stal se r. 1866 arcibiskupem koločským. L. na- psal ještě spis Ai angol túrelem (O anglické toleranci; Vid., 1851) a přeložil Cobbetovy •Dějiny reformace v Anglii a Irskuc pod názv. A protestans reformatio historídja Angliá- ban és Irlandban. Od r. 1863 byl členem uherské akademie věd. LoiMlolmai, vulkán v chilských a argen- tinských Andách na 38® 18' j. š., 2952 m vys. Zions-Ie-Sannier [loH le sónjé], město ve franc. depart. Jura, 340 km jihových. od Pa- říže, na ř. Valliěre, v rozkošném údolí vrou- beném vinicemi, 258 m n. m., na železniční trati Vesoul-Lyon, má 12610 ob. (1891), je sídlem soudního tribunálu, obchod, soudu, departementních úřadů; má knihovnu (25.000 sv.), museum archaeologické a přírodověde- cké. Průmysl pivovarnický, vinopalnický, ob- chod s vínem a osadnim zbožím, slané pra- meny. Vzniklo ze st. osady zv. Ledo Salinarius. ZiOntar viz Borassus L. IiOntholr viz Bandské ostrovy. Iiónyay [lóňaj] Menhart, hrabě, státník uher. (♦ 6. led. 1822 — f 3. list. 1884). Po- cházel ze staré protestantské šlechtické ro- diny. Vystudovav práva věnoval se záhy po- volání politickému a byl již r. 1843 členem sněmu. Náležel sice k opposici, ale byl od- půrcem Kossuthovy celní politiky. R. 1848 stal se v uherském ministerstvě státním pod- sekretářem financí. Když r. 1849 vzniklo uherské povstání, uchýlil se do ciziny, ale vrátil se již r. 1850 do své vlasti, když pro- hlášena byla speciální amnestie. Zabýval se pak dlouhá léta záležitostmi národohospo- dářskými a finančními. Když v Rakousku opět zavedena konstituce, účastnil se L. hor- livě ruchu politického a byl členem oné kom- misse, která připravovala uherské vyrovnání. Po vyrovnání jmenován r. 1867 ministrem financí v kabinetě hr. Andrassyho, r. 1870 říšským financ, ministrem, r. 1871 po Andras- .sym předsedou uherského kabinetu, byv za- tím povýšen do stavu hraběcího. V tomto úřadě nesetrval však dlouho. Když mu totiž v listopadu r. 1871 ve sněmovně jistý po- slanec vytýkal. Že se dopustil některých finančních spekulací, složil svůj úřad. Od r. 1871 byl předsedou uherské akademie, od r. 1874 členem magnátské sněmovny. Jaké účastenství měl ve zmaru českého vyrovnání za Hohenwarta, dosud zjištěno není. Sepsal několik spisů národohospodářských, jako: Ha^drik anyagi érdekeivól (O hmotnýcn vý- hodách naší vlasti; Pešť, 1847); Finanční li- sty^ jež byly však vytištěny pouze jako ru- kopis pro sněmovní poslance r. 1848, a Kó- zúgyekról, nem\et ga\dď{'^:{ati újabb dolgo\atok (O 'veřejných záležitostech; t., 1863). Politi- cké vyznáni své vyložil v obšírné řeči r. 1861, jež vyšla s řeČí Pápovoupod názvem: ^.Meny- hért {i86i, mdj. r8) és Pdp Mór {i85r, mdj. ij) tartott Orsidggyůlési bes\édeik (t., 1861). -rb. IiOnza Antonio, malíř it. (* 1846 v Ter- ste), žije v Benátkách a maluje obrazy kro- jové: Japanští kejkliři {1SS9); Kašpárek a jeho obecenstvo \ Po oddavkdch\ U kvétindřky a j. ZiOnie (z franc. longeY oprať, ne jako u koní zapražených, nýbrž zvláštního druhu, totiž popruh bílý ze tkaniva velmi lehkého, ale pevného, 8—10 m dlouhý a 4—5 cm ši- roký, svým řemenovým koncem zapřezko- vaný do prostředního kroužku nánosku ka- bacounového a druhým koncem držený cvi- čitelem, mistrem jezdeckým a pod., užívaný na první výcvik remonty, mladého koně hl. jezdeckého, jcŠtě bez jezdce, na udržení v po- slušnosti koně již vycvičeného, když na něm nováček začíná se učiti jezdit, a konečně na krocení koně zpurného nebo zkaženého. Cvi- čitel, stoje pevně, nechá koně kolem sebe kroužiti kruhem, jehoŽ poloměr je I., a hma- tem více méně lehkým, spojeným s pobíd- kou hlasitou slovy, mlaskáním jazykem a pod., 1 nutno-li i bičem, jej upomíná na výkony a I vymáhá na něm pozornost. L. slouží též při předvádění hřebců, u kterých se zapřezkuje do podhradního řemínku u ohlávky, kan- tárku nebo kantáru. Lonžové otěže jsou popruhy podobné, jen že pouze 1 m až 1*5 m dlouhé, zapřezkované do postranních kroužků Zóú Loo — Lopašic. nánoska kabacounového , držené druhými konci v rukou a sloužící zkuáenému jezdci na koní nedocvičeném nebo zpurném a zka- ženém jíž sedídmu, aby jej přiváděl v po- slušnost; 1. o. též upotřebovány při cvičení konč bez jezdce mezi piláry ve vyšší škole jezdecké. FAÍ. IHHI9 zámek, v. Apeldoorn. van ZiOO, nízozcni. umělecká rodina, viz Vanloo. ZtOOtu Friedrich, protest, theol. (* 1858 ▼ Híldesheimu), jest professorem cirk. dějin v Halle a sepsal: Leontius von By^ani (Lips., 1887); Ltítfaden ^um Studium der Dogmen- geschichte (Halle, 1889; 3. vyd. 1893); 5ři#- dien uber ale dem Johannes von Damascus lu- geschviebenen Parallelen (t., 1892J a j. XiOOk-omt |lúk-aut], angl., hhdka, stráž. l^OOmifl [lúmisj Elias, meteorolog a hvě- zdář amer. (* 7. srp. 1811 ve Wellingtoně v Connecticutě — f 15. srp. 1889 v New- Havenu). Studoval v New-Havenu, stal se r. 1837 professorem přírodních věd v Hud- soné (Ohio), r. 1844 na universitě v New- Yorku a r. 1866 prof. astronom, na Yaleově kolleji v New-Havenu. Ustanovil v 1. 1845 až 1849 pomocí telegrafu délkové rozdíly mezi New-Yorkem a jinými městy, jakož i rychlost proudu elektrického. Nejdůležitější práce jeho jsou o bouřích, o periodě severní záře, o chování se barometrických maxim a minim, o srážkách zemských. Napsal: Recent progress 0/ astronomy especially in the United States (N. York, 1860); Introduction to practi- cal astronomy (t., 1855); Natural philosophy (t, 1858); Treatise on astronomy (1865); Trea- tise on meteorology (1868); Element s of astro- nomy (1869) a j. VRý. IiOOp [lup] Henry, malíř amer. (* 1831 v Hillsdalu v New- Yorku). Učil se malířství v N.-Yorku u Henry Petcrse Graye, načež r. 1856 odebral se do Paříže, kdež pracoval u Couturea. Navštívil ještě Itálii a r. 1867 vrátil se do vlasti. Jeho obrazy, vynikající ideálním obsahem a průzračným, jasným ko- loritem, představují většinou jednotlivé figury fantasticky pojaté, jako: Undina {l%tZ)\ Klytia (1865); Improvisdtorka] Italský pěvec. Bílá ru\e (1871); Afrodité (1876); ónone a j. IiOOB, město ve franc. departem. Nord, arrond. Lilie, na Želez, trati Lille-Béthunc, má 7924 ob., prádelny hedvábí, bavlny a lnu, barvírny, výrobu chemikálií, sodové vody a j., mramorové lomy, trestnici, bývalý klá- šter cisterciácký. Loos: 1) L. Daniel Friedrich, medail- Icur něm. (♦ 1735 v Altcnburce — f 1819 v Berlíně). Vzdělal se u dv. ryjce Stielera v Altcnburce a byl pak ryjcem v mincovně v Lipsku, od r. 1756 v Magdcburce a posléze v Berlíne. Pracemi svými přispěl značně k rozkvětu uměni medailleurského. 2) L Gottfried Bernhard (♦ 1774 v Berlíně — f 1843 t.), syn předcšl., byl mincmistrem, pak mincovním radou a zku- sebníkem. R. 1812 založil v Berlíně medail- 1» urský závod, ze kterého vyšlo množství krásných pamětních penízů a který dodnes prospívá. XiOOSdorfy ves v Č., viz Ludviko více. XiOOSohj ves v Čechách, viz Lahošt. IiOOStrom Carl Ludvig, spisovatel švéd. (♦ 1848). Studoval v Upsale, byl od r. 1880 amanuensem nár. musea a od r. 1891 tajem- níkem akademie krásných umění. Zabývá se historií literatury a umění a vydal cenné monografie: Olo/ Johan Sódermark, hans li/ och hans verk (1879;; Konstsamlingame pa Sá/staholm (1882); Literatur hist. studier rór, dtt gustaviaiiske tidehvar/vets dramatik till 1800 (1875) a historii švéd. akademie krás- ných umění od r. 1735 do r. 1835 (Štokh., 1887—89). HKa, XiOOtM, tolik co lodi vod. XiOpadliim Kbr., rod lišejníků korovi- tých z čeledi Biatorineae. Stélka v naších krajinách obyčejně slabě vyvinutá pokrývá kůru smrkovou, mechy i mokré skály. Plody zdvižené (pohárovitě) miskovité, hnědočerné. Výtrusy, po 1 nebo 8 ve vřecku, jsou světle hnědé, stanovitě mnohodílné. £Br. Loparev Chrisanf Mefodiievič, spi- sovatel ruský (♦ 1862 v tobolské gub.), byl tajemníkem společnosti přátel starého písem- nictví ruského a vydal v jejích publikacích několik jím nalezených památek. Nejdůleži- tější z nich jsou Slovo o pogibeli russkoj xenUi a Otraiitéljnoje pisanije protiv samoubijstveH' nych smertéj. Mimo to vydal Cho{dinija (ce- sty do Palestiny) Pozňakova, Korobejnikova a Zosimy (»Palestinskij Sbomik«, 1887—89); Zamětki po bolgarskoj istoriji i k peresmotru Trnovskoj nadpisi (>Zápiski« archaeol. spo- lečnosti, 1888); Vi^^antijskij poet Manujil Fil. K istoriji Bolgariji v XllL—XIV. v. (Petro- hrad, 1891); Samarovo, selo Toboljskoj gub. (t., l%93);''A7tavtaxá P^Q€oaúiya č. Šumma rerum Romaeorrossicarum (t,, 1898) a j. ZiOpaH či Laponci viz Laponsko. IiOpaiió Radoslav, vynikající historik chorv. (* 20. kv. 1835 v Karlovci — f 25. dub. 1893). Gymnasium studoval v Karlovci a od r. 1852 v Záhřebe. Dalších studií zanechal pro slabé zdraví a věnoval se po několik let hospod, správě otcovského statku v HrČiči. R. 1861 jmenován byl L. adjunktem (prista- vem) v sevt rinském okresu, kdež byl soud- cem dr. Josip Vranicani. Teprve v praxi se- známil se L. s právem. Po smrti Vranicaniho jmenován byl okresním soudcem (v květnu 1866). již na sklonku let 50tých počaly L. sbí- rati historické památky a v této své činnosti neustal ani v novém úředním povolání, ba pokoušel se o spracování sebrané již látky. Psáti počal již r. 1861. Práce své uveřejňoval v »Karlovac. Viestnikuc, v »Glasonoši< a v »Leptiru<. Prvý článek úplně samostatný uveřejnil v »Književniku« (Iil., 1866, 477 až 495) pod názvem Cetin. R. 1871 byl L jme- nován podbilježnikem záhřebské Županije. V Záhřebe nastal pro něho jiný život. Tam v kruhu literárního světa a na blízku aka- demie mohl pracovati účelněji a úspěšněji. Vzdělal se tam za spolehlivého vydavatele Lopata — Lopatin. 337 starých památek a svědomitého pracovníka na poli historickém. Celé čtyři roky trvalo i v Záhřebe, než se pustil do větších prací literárních. R. 1875 uveřejnil ve »Vienci« monografie BosHjevo (čís. 20 a 21) a Grád Karlovac (čís. 28—30). )sou to práce zalo- žené na pramenech. Ve »ViencÍ€, »Matici chorv.c a v publikacích Akademie jihoslov. vvšla celá řada jeho prací. »Vienac« přinesl kromě článků Nikola Jurišič u Kheku (1876, čís. 23 a 24), fírvatska garda u Drafdjanih (1876, čís. 50) a Dubovac (1876, čís. 52 a 53) tyto L-ovy monografie o městech: Ogulin (1877, čís. 23—25); Barilovič (1877, čís. 30); Lipa (1878, čís. 12); Kamensko (1878, čís. 42 a 43); Bihač (1879, čís. 18—24); Žumberak (1880, čís. 39—48); Jastrebarsko (1881); Kri- \anič Turanj (1882, čís. 37); Novigrad na Dobři (1882, čís. 43); Uspomena na put u slunj- skoj krajini (1883, čís. 20—28). Po menších statích ve >Vienci« odvážil se L. na větší práci. Napsal dílo Karlovac (»Mat. Hrv.«, 1879), obsahující historii Karlovce, města v politické historii chorvatské velmi důleži- tého. Stalof se město toto hlavním městem chorvatské Vojenské Hranice a za doby fran- couzského panství hlavním městem Chorvat- ska v Napoleonově Illyrii. Dílo toto je velmi cenné, založeno jsouc vesměs na pramenech archivních. V >Matici Hrv.c vyšly kromě uve- deného spisu L-ova ještě tyto jeho rozpravy: Dva hrvatska junáka: Marko Mesič i Luísa Ibrišimovič (1888, vydáno na oslavu dvousto- letého osvobození Liky a Slavonie); Bihač i Bihačka krajina (1890, s mapou; dílo věno- vané městům na řece Uně; podána tu historie měst Bihade, Biele Stieny, Brekovice, Kladuše, Krupy, Měniče, Mutnika, Obrovce, Ostrožce, Otoka, Peci atd.; k práci této použil L. mezi jinými pramenů v archive hrabat Blagajských v éoštajnu); Oko Kupe i Korané (1895; vyšlo po smrti L-ově). R. 1883 stal se L. dopisu- jícím členem jihoslov. Akademie a vydával od té doby některá díla svá v publikacích Akademie. Jsou to práce založené vesměs na pilných studiích v archivech chorvatských i cizích (jmenovité v Hradci, v Lublani a ve Vídni). První větší dílo L-ovo, znamenitý vý- sledek jeho cest za starými památkami, jsou Acta historiam confinii militaris croatici Ulu- strantia (sv. I. 1479—1610, z r. 1884; sv. II. 1610—1693, 2 r. 1885; sv. III. 1531—1790, z r. 1889; sv. III. jest doplněk obou prvých; povstal následkem L-ovy cesty do Vidné). Jest to dnes nejznamenitější sbírka pro hi- storii chorvatské Vojenské Hranice. Ve tSta- rinách Jihoslov. Akad.« uveřejnil L. mnoho prací týkajících se chorvatských dějin XVI. a XVII. stol., a to: Několiko příloha ^a po- viest Petra Zrinskoga i Franje Frankopana (kn. XV. »Starin«); Priloii ^a poviest Hrvat- sku XV í. a XVII. v teka i^ štajerskoga \emalj- skoga arkiva u Gradcu (jdou od r. 1529 do r. 1599; kn. XVII. a XIX.); Noví priloii xa poviest urote Petra Zrinskoga i kne^a Franje Krste Frankopana (kn. XXIV.); Hrvatski i-{vje- Štaj o velikom dubrovačkom potřesu (kn. XXVI.) ; OttSv Slovnik NauCoý, tv. XVI. 4 '5 xgoo Spomenici Trfačkih Frankopana (t.); Priloii ^a poviest protestanata u Hrvatskoj od g, iSS^ do ryt2 (t). V posledních čtyřech letech svého života byl L. neustále nemocen; r. 1891 dán byl do výslužby. Krátre před tím stal se tajemníkem zemské vlády. V době své nemocí připravil pro tisk sbírku Hrvatski urbari (urbáře psané chorvatským jazykem od r. 1436 do konce XVII. stol.), která vyšla teprve po jeho smrti r. 1894 jako 5. svazek publikace jihosl. Akad. >Monumenta histo- ricojuridica Slavorum Meridionaliumc. V ne- moci své odevzdal dále jihosl. Akademii pro »Stariny« (avšak nedočkal se již vydání) práce: Spomenici o Slavoniji XVII. vijeka a Hrvatske garde na dvorovima njemačkih kně- zova i\bornika u Dra{djrinih i u Pútsdamu (Star. 1895, sv. XXVII). Životopis L-ův uve- řejněn jest v »Ljetopise Jugoslav. Akad. za god. 1894c. 'dle. IiOpata, obec. Lopat ská nebo Starý Hrad, kdysi hrad v Čechách, nyní zřícenina asi Vs hod. vých. od Sťáhlav, v hejtm. plzeň- ském, okr. blovickém. Hrad založen v 2. pol. XIV. stol. od Heřmana z Potšteina, jenž se odtud psával z L-ty. Po tom dostal se do rukou krále Václava IV., který jej zapsal (1401) Maršíkovi z Hrádku. Syn jeho Habart celému okolí škodil. Proto oblehli (1431) L-tu Přibík z Klenového, Jan Zmrzlík ze Svojšína a Svojše ze Zahrádky, ale když hradu dobýti nemohli, chtěli jej vykžeti hladem. Tu Ha- bart nevida pomoci zapálil hrad (1433) a sám spasil se útěkem. Od té doby zůstal hrad ve zříceninách. R. 1457 dostal se pustý hrad Bedřichovi z Donína, později i jiným pánům a konečně od XVI. stol. držen ke Šťáhlavům. ZiOpatád, daněk s parohy lopatkovitými, jaké počne nasazovati teprve ve třetím roce věku svého. Parohy ty rozšířeny jsou v ho- řejší části lopatkovitě se zubovitým okrajem. V následujících letech nasazuje daněk mo- hutnější parohy víc a více lopatovitě roz- šířené a dle toho rozeznává se nejprve slabý I., později I. a konečně silný neb hlavni I. cm. Lopatin Lev Michajlovič, filosof rus. (♦ 1855 v Moskvě), vzdělal se na universitě moskevské, kde jest řádným professorem filosofie a zároveň spolureaaktorem časop. »Voprosy filosofiji i psichologijic, zastávaje při tom hodnost místopředsedy Psychologi- cké společnosti. Náleží k předním psycho- logickým spisovatelům na Rusi. Hlavní jeho práce jsou Polo^itěljnyja ^ci dači filosofiji (Mo- skva, 1886) a Vopros o svobodě voli (t., 1889). Z menších prací uvádíme: Opytnoje inanije i filosofija (»Rus. MysU, 1881); Věra i inanije (t., 1883); Nravstvenwje učenije Šopengauera (>Trudy« mosk. psyciiol. společnosti, 1889); Kritika empiriČeskich načal iirtivstvennosti{*Vo' prosy filosofiji i psichologiji«, 1890) a pod. L. snaží se dokázati nutnost metafysiky a určiti její pojem a rozsah na základě kritického rozboru empirismu a všech odstínů filosofie víry. Úkolem spekulativní filosofie jest po- znání skutečných věcí v počátcích i v ko- nečném jejich cíli. Obecné podmínky k ře- 338 Lopatinskij — Lophius Šení otázky o svobodě vAIe dány jsou ve ivfirčí síle všeho duševního a v účelnosti psychologických aktfl. XiOpatinskiJ viz Feofilakt. IiOpatka (lat. scapulá) je u člověka dc- skovitá, třístranná kost, jež tvoři spolu s klí- čkem věnec plecní, spojující paži s trupem. Přední, k hrudníku přivrácená plocha je. vy- hloubena (jáma podlopatková), zadní pak rozdělena hřebenem {spina scapulae) šikmo probíhajícím v menší jámu nadhřebenovou a větší jámu podhřebenovou. Hřeben lopatkový končí se nad kloubem ramenním dcskovitě rozšířeným nadpažkem {acromion)^ jenž je sklouben s klíčkem. Kraje horní a vnitřní jsou ostré, zevní pak jest naběhly a rozbrá- zdčný; z úhlů pak jest nejznačnější dolní, jenž se výhradně též nazývá úhlem lopatkovým {angulus scapulae) a na zádech jest vždy velmi patrný. Horní zevní úhel přeměněn jest v mírně vyhloubenou kloubní jamku vejči- tého obrysu pro vkloubení hlavice kosti ra- menní. Nad kloubní jamkou vyčnívá t. zv. výčněl havraní (processus coracoideus), po- dobný polozahnutému malíku. Veškery jámy, hrany, kraje a výčněly jsou východištěm nebo úponem rozmanitého svalstva, jež l-ku spo- juje buď s trupem anebo s paží, čímž muže býti I. v libovolné poloze na trupu zachy- cena, fixována, načež pak je možno pohyby paže vykonávati. L. je velice pohyblivá, sou- visí toliko nadpažkem s klíčkem a tím s kostí hrudní, pošinutelnost její pak má velmi značný vliv na útvary zád. Při pažích klidně svislých probíhá vnitřní její kraj s pateří rovnoběžně zabíraje 2.-8. zebro, při jakémkoli pohybu paže pošinujc se však I. s sebou a pošiny její jsou nejpatrnější při úhlu lopatkovém. Že poloha její je toliko na svalstvu závislá, jest vidno na př. i z toho, Že při ochrnutí některých svalů vznikají zvláštní úchylné po- lohy, tak na př. při ochrnutí velkého svalu pilovitého povstává t. zv. I. křídlovitá. U roz- manitých tříd obratlovců měnívá se základní podoba l-ky hlavně potud, že výčněl havraní a nadpažek bývají vyvinuty jako samostatné kosti. Sr^, Ziopatka n. Kamčatská L, mvs na již- ním cípu Kamčatského poloostrova (na 50^ 52' s. š. a 203* 16' v. d.) s nímž jej spojuje šíje zšíří 264 km. Jest pokryt pouze mechem, nemá ani pramenů ani řek, jen několik je- zírek. Často bývá zalit přívalem mořským. Lopatné, víska v Čechách u Wullachenu, hí jtm. Kaplice, okr. a pš. Vyš. Brod, fara Myšlany; 11 d., 45 ob. n. (1890). Iiope de Baeda, básník španělský, viz Rueda. Iiope de Ves^a viz Vega Carpio. ZiOpenik, ves na Moravě, hcjtm. a okr. Uher. Brod, fara Březová (část. Hrozenkov Starý), pš. Strání; 165 d., 844 ob. č. (1890), Itř. šk. Sem náležejí po horách roztroušené chalupy: Bosáčky, Škrátová a Uhlísko. von IiSper viz v. Locper. ZiOpez, mys na jihových. konci zálivu Gui- nejského ve franc. Kongu pod 0° 36* j. š.; ohraničuje zátoku Lopezskou, do níž se ústí řeka Ogove. ZiOpez:l)Don Carlos Antonio U, prae- sident Paraguayského státu (* 1790 v Asun- cioně — t 1862 t.), věnoval se advokacii. Po smrti strýce svého Francia (r. 1840) zvolen r. 1841 za druhého konsula a po 2 letech za praesidenta republiky Paraguay ské. Byl obratný státník, jenž dovedl využitkovati všech okolností k prospěchu své rodné země nejenom na poli politickém, ale i ho- spodářském a kulturním vůbec. Zjednal té- měř ode všech evropských i amerických států uznání neodvislosti republiky a při- vedl její železniční, obchodní, školský i vo- jenský rozvoj. 2) L. Narciso, generál a revolucionář (♦ 1799 v Carácasu — f 1851), sloužil s po- čátku v španělském vojsku, r. 1841 vyslán jako úředník na Kubu, kdež zbaven byv svého úřadu vstoupil do řad povstaleckých (v. Kuba 314"), jimž velel od r. 1848 až do své popravy, když padl do rukou Španělům. 3) L. Francisco Solano, praesident státu Paraguayského, syn L-a 1) (* 1827 v Asuncionu — t 1870), byl v 18 letech jmenován již brigádním generálem. R. 1853 vyslán byl k zdokonaleni svého vojenského výcviku clo Evropy, kde vstoupil do pruské armády. Vrátiv se organisoval vojsko a po smrti otcově r. 1862 nastoupil praesidentský úřad. Zdokonaliv neobyčejně domácí vojsko dle evropského vzoru počal r. 1864 válku s Brazílií, v niž však r. 1870 poražen a zabit. L. byl znamenitý voják, obratný diplomat, velmi energický, ctižádostivý a lakotný sice, osobně však bezúhonný. 4) L. Dominguez viz Dominguez 2). Lopezia Cav., poronck, rostlinný rod 2dčložných z čeledi pupalkovitých {Ona- graceae), vyznačený korunou nepravidelnou, jejíž 2 plátky jsou kopistovitc a 2 jazyko- vité, a pouze dvěma tyčinkami, z nichž 1 jest plodná. Listy jsou střídavé nebo hořejší z nich vstřícné, řapíkaté a zubaté. Květy tvoří hrozny barvy nachové nebo růžové. Plod jest tobolka zakulatělá 4pouzdrá a 4chlopní se středním 4křídlým sloupkem a drobnými semeny. L. obsahuje byliny nebo polokře mexické, z nichž pěstuje se pro ozdobu zvláště L. racemosa Cav., p. kopi- natý (dle listů) nebo hroznatý. Did, IiOphiodon jest hlavní zá.stupce čeledí Lophiodontidae, vymřelých to ssavců licho- prstců, pocházejících z cocénu evropského a sev.-amerického. Byli to kopytnatci primi- tivní, velikosti mezi nosorožcem a tapírcm. kteří vykazují blízké vztahy k tapírovitvm, ale zároveň také k nosorožcům a k čeledi Palaeotheridae. Tvoří větev, která původ svůj vzala v Čeledi Hyracotheridae a po eocénu vymřela. V chrupu mají třenáky primitivní, se 3 hrbouly na ploše žvýkací (trituberku- lární); stoličky čelisti svrchní rovnají se ta- pírovitým. Fa, ZiOpUaB Art., ďas mořský, rod ryb ostnoploutvých {Acanthopteri) z čeledi Lophobranchii — Lophura. 339 ramenoploutvých (Pediculati). Má hlavu převelikou, širokou a shora zploštělou, plnou kostěných trnů, ale tělo jinak lysé. Oči jsou na hlavě nahoře; v široké tlamě jsou drobné zuby v obou řelistech i na patře. Na hlavě jsou také tři isolované paprsky prvé hřbetní ploutve; ostatní jeií paprsky jsou spojeny blanou, druhá, měkká hřbetní i řitní ploutev jsou krátké a prsní ploutve, upevněné na statných násadcích, jsou dále nazad než břišní. Také trup jest v předu velmi široký a teprve před ocasní ploutví se stran smáčkly. Ze 4 druhů rodu L., vesměs ryb pásma po- břežního, nejznámější jest L. piscatovius L. (ďas mořský obecný}, žijící při evrop- ských březích. První z jmenovaných tří pa- prsků přední ploutve hřbetní nese na konci pohyblivý, dvojitý lalok masitý, jímž dravá a hltavá ryba tato, v houštinách mořských řas anebo v bahně ukryta, zvolna kývá a tak kořist přímo ku tlamě si láká. Těío její dorůstá délky až 1 m, zřídka ještě vCtŠi, a má nahoře barvu hnědou, na ploutvích tmavší, na ocase až skoro černou, vezpod bílou. V Itálii maso její jedí. Br, Lophobranohll. ryby chvostožábré, skupina (jindy řád) ryb kostnatých (Tfe- leostet). Mají tělo tvaru podivného, vždycky podlouhlé, někdy se stran smačklé, kryté ni- koli šupinami, nýbrž kostěnými destičkami, sestavenými v kruzích. Jméno jim dáno po zvláštní úpravě zaber; mají veliké, jedno- duché víčko žaberní {operculum\ ale malý otvor žaberní a žábry na obloucích žaber- ních nikoli hřeben ité, nýbrž na zdání v cho- máčích, t. j. lístečky žaberní jsou u kořene, při oblouku tenké a na koncích rozšířeny. Bezzubá ústa jsou prodloužena v rourku a mají hořejší čelisti pohyblivé. Ploutve břišní scházejí všem těmto rybám kromě rodů 5o- lenostoma, některé z ostatních ploutví, na př. ocasní, jen některým. Veliký vzdušní měchýř není spojen vývodem se zažívací rourou; také žeber není. Památná jest otcovská péče těchto ryb o jikry, které nosí sameček ně- jakou dobu po oplození buď jen na břiše (Nerophis)^ buď ve zvláštní rýze nebo vaku na zpodní straně ocasní části trupu (Syn- gnathus, Hippocampus, v. t.). Jsou to veskrze ryby mořské, ač někteří druhové i ve smí- šené vodě při pobřeží bývají pozorováni; ukrývají se v trsech řas mořských a živí se Červy, korýši a j. drobnými živočichy moř- skými. Známe posud 16 rodů asi se 120 druhy rvb chvostožábrých, jež řadíme do těchto ávou čeledí: 1. Soleno^tomidae^ se všemi ploutvemi, ano s dvěma ploutvemi hřbetními, prvou tvrdou a druhou měkkou; jediný rod Solenostoma I-,acép. se 3 druhy z Indického okeánu. 2. Syngnathidae ( hra- na tky), bez ploutví břišních a s jedinou ploutvi hřbetní; z 15 rodů nejznámější jsou: Hippocampus Leach (v. tam., koní- ček mořský), Syngnathus Gůnth. (jehla mořská, igla), Siphonostoma Kaup, Ne- rophis Kaup a Phyllopteryx Kaup (řasov- ník). Br, ZiOphooolea N. v. £., obhřebenka, rost- linný rod tajnosnubných z třídy mechů ja- trovkovitých a čeledi křižitkovitých {Jungermanníaceae\ vyznačený kalíškem 3la- ločným hřebenatě zubatým a listy vetknu- tými na lodyhách rozprostřených, tvořících někdy velmi rozsáhlé povlaky. L. obývá na rozmanitém podkladu celé Čechy, zvláště druhy L. hidentata N. v. £., o. dvojzubá, L. heterophylla Dmrt, o. různolistá, a L. minor N. v. E., o. menší. Děd, XiOphophanes, zool., viz Sýkory. IiOphophonu, zooL, viz B'ažantovití. IiOphopoda, zool., viz Mechovky. ZiOphoptersrx St jest rod mur s krát- kými makadly, hrudí hustě Šupinatou a se silným, do předu se tyčícím, uprostřed vtisU- lým chvostem. Křídla přední s ostrým rohem předním a zubatým lemem; zadní široká, okrouhlá. Housenky lónohé, s jednotlivými chloupky a hrbolky na předposledním krouž- ku; zakuklují se v zemi. Ze 2 evropských i našich druhů všady od dubna do června obecný L. camelina L. má přední křídla rzivě hnědě a rzivě žlutě barevná, s černými, ostře klikatými čarami příčnými, zadní sedoŽlutá, na kraji nahnědlá s modročernou skvrnou v zadním rohu. Rozpjetí 32—40 cm. Hou- senka jest zelená nebo červenavá, na hřbetě bělavá, po stranách se žlutou páskou s 2 čer- venými ostenci na 11. kroužku. Od června do října na listnatých stromech. Mívá hlavu zataženou a zadek vyzdvižený. Kpk. IiOpliortyz, rod křepelek chocholatých, které v Americe jakožto kury hajní (Odonto- pkorinaé) zastupují kury polní Starého světa. L. má tělo zavalité, ocas schodovitý; prostřed temene zdvihají se dvě až deset na zpodu silně zúžených, na konci rozšířených, srpo- vitě ku předu zahnutých per, u samečka sil- něji vyvinutých než u samičky. Nejznámější druh L. californtca žije v družinách, které shromažďují se na zimu do velkých houtů, při zemi hnízdo stavějí a po 10—20 mláďatech vyvádějí. Křepelky tyto žijí i ve vysokém lese i v hustém křoví. Mimo rostlinnou po- travou živí se i hmyzem, přelétají v zimě, zdržují se i u země i na stromech. Ve mno- hých krajinách konají se pokusy ptáky tyto velikosti koroptve akklimatovati. Bše, Lophospermiim Don., rostlinný rod z Če- ledi krtičníko vitých, tribu h ledíko vi- tých, vyznačený úžlabními jednotlivými dlouze stopkatými květy točivých stopek, kalichem 5dílným a korunou trubky zvonkovité. Z 5 dvoumocných uzavřených tyčinek jest pátá neplodná a velmi skrácená. Z 2pouzdrého semen niku vyvinuje se kulovatá tobolka s přečetnými, po kraji mázdrou objatými se- meny. L. obsahuje oddcnkem vytrvalé by- liny mexické popínavých větví a listů stří- davých, řapíkatých, srdčitých a často laloč- natých. Děd, IiOphnra amboinensis Gray, ploutvorep amboinský, ještěr z čeledi agam {Agami- dae) a z podčeledi agam pokřovních (Den- drobatae)^ jenž má jméno po pilovitém hře- 340 Lophyrus — Lopuchin. benu uprostřed hřbetu až na přední pólo- vinu ocasu rozšířeném a tu právě nejvyš- ším, podobném svislé ploutvi. Dorůstá délky úhrnem 1 m, z čehož přes polovinu (60 cm) připadá na ocas. Hlava jest krátká, silná; zuby mají tvar trojí: přední podobají se klům, prostřední jsou menší, kužclovité, a zadní skoro podobny jsou stoličkám ssavců. KrátkÝ a se stran smáčkly trup spočívá na nohách dosti silných o dlouhých prstech, bez pórů stehenních; jest pokryt šupinkami čtyřbokými, sestavenými v příčné řady. Télo má nahoře barvu olivové hnědou s tmavšími pruhy a skvrnami, vezpod zelenavě žlutavou; na hlavě a na krku jsou proužky, na bocích skvrnky barvy bělavé a po stranách ocasu veliké, čtyřhrané skvrny hnědé. Ploutvorep žije na Amboiné, na Filipínách a přebývá tu v lesích, u vod; pronásledován nebo jen polekán utíká se do vody. Masa jeho tam domorodci požívají. Br. IiOpliTnul Latr., hřeben ule, jest rod vos bylinnýcn těla zavalitého, se střední šíjí ve- likou, trojlaločnou; štítek jest rovněž veliký, širší než delší. Ve křídlech ústí políčko ko- pinaté do plece a opatřeno jest většinou příčnou žilkou; křídla zadní mají 2 políčka středová. Články chodidlové mají vezpod polštářky a rovněž mezi oběma uprostřed pilovitými drápky jest polštářek. Druhy sem patřící žijí jen na stromech jehličnatých, najmě na borovicích, a stávají se někdy velmi škodlivými. Larvy podobají se housenkám, ale mají 22 nohy a jsou veskrze lysé; za- kuklují se v soudečkovitých, kožovitých ko- konech. Všady obecné jsou 2 druhy: L. pini L., h. borová, obecně též pilatkou boro- vou zvaná: sameček jest černý, na břišní straně 1. kroužku bíle skvrnitý a konec zá- dečka jest červcnavý, nohy mimo stehna jsou žluté; zadní křidla jsou většinou na konci načernalá; délka 6 mm. Samička jest špinavě žlutá, hlava, 3 skvrny na hrudi a střed zadečku jsou načernalé. Délka 8-9 mm. U samečka jsou tykadla silně hřcbenitá a pilovitá. Dospělý hmyz objevuje se již záhy z jara v pokolení prvním, a to již v dubnu; pokolení druhé objevuje se v červenci a v srpnu; někdy však vyvíjí se v jednom roce ien pokolení jediné. Samička nařezává kladélkem jehličí na ostré jeho hraně až po žebro a vpouští do řezu toho hustě vajíčka jedno vedle druhého, někdy až 20 na jedi- nou jehlici. Celkem snáší 80—120 vajíček. Larvy jsou zelené, později do žlutá nebo do hnědá s šedou nebo černou kresbou nad předními nohami. Dorůstají asi v 8 nedělích po paterém svlékání. Živí se po tu dobu jehličím a sedávají hustě pohromadě, někdy v celých chomáčích. Dospělé zapřádají se v zámotek upevněný na větvičkách a jehličí, pro generaci jarní pak v mechu. Někdy stá- vají se velmi škodlivými. Trpí však hojně cizopasníky, hlavně lumky a mouchami. L. rufus Kl.; sameček jest černý, lesklý, velmi protáhlý, s nohami a prvými kroužky zade- čkovými na břišní straně červenými. Samička jest rovněž táhlá, bledě žlutohnědá bez kresby, nohy červené. Způsob života podobný jako u předešlého. Kpk. XaOp-nór viz Lob-nór. ZiOpori viz Kongo str. 687. IiOpOta, u Hájka tolik co župane. Slovo utvořeno patrně z logothet (v. t). ZiOpoad nebo Lopuc viz Kozadírky. IiOpad, ital. Me^o, ostrov dalmatský, sev.- záp. od Dubrovníku, mezi Žipanem a Kolo- čepcm, 4*6 /rm* s 349 ob. (1890). Ve vsi t. jm. (ital. Mei^ó) zbytky starého kláštera domini- kánského, zal. r. 1482. ZiOpttoli, zoolog., viz Lappa. ZiOpaohin: 1) L, jméno šlechtického a knížecího rodu ruského, z něhož mnozí jed- notlivci zastávali důležité úřady dvorské i státní, jmenovitě ve stol. XVII. Dcera Fe- dora L-a, zvaného Larionem (f 1713), Jev- dokija, byla první manželkou Petra Veli- kého (v. Eudoxia 3). Bratranec její Ště- pán VasiljeviČL. byl vychován v Londýně a stal se gubernátorem astrachaňskýro, po- zději vypověděn i s rodinou do Sibiře. Syno- vec carevny Jevdokije Vasilij Abramovič L. vynikl ve válkách s Tureckem, Švédskem a Pruskem a r. 1757 byl těžce raněn v bitvě u Velkého Krnova. Podobně Vladimír Ivanovic L. (♦ 1735 — t 1797) účastnil se válek s Polskem a Tureckem, retr III. po- slal ho na pomoc Bedřichovi II., ale Kate- řina II. jej odvolala a dala do výslužby. Syn jeho Ivan Vladimirovič L. (* 1756 — 1 1816) proslul jako mystik. Vstoupiv r. 1775 k vojsku postoupil na plukovníka a r. 1782 stal se radou moskevské trestní komory, načež r. 1785 šel do výslužby. Vynikal již ve svém úřadě humanností a připojiv se ke kroužku Novikova měl horlivé účastenství v jeho literárních a lidumilných snahách. Tak přeložil několik mystických spisův a vydal obranu ruských zednářů Nravoučitélj- nyj katécliiiis istimiych fran-masonov (1790 a několikráte). Spis má důležitý význam pro poznání svobodných zednářů vůbec, doka- zuje, že cíle politické ze snah jejich jsou vy- loučeny. K objasnění vnitřního ústrojí lóží zednářských směřuje jeho spis Duchovnyj ry- car ili iščúščijpremudrosti (1791). Za pronásledo- vání zednářů měl býti poslán do Sibiře (1792), ale k vůli starému otci ponechán v Moskvě, kde vydal ještě: I^obra^ettije mečty ravenstva i bujnoj svobody s pa^ubnymi jich plodami (1794); I:{lijanije serdca čtuščaf^o blagosť je- dinonačalíja (1795); Fodra^auije nikotorym pésňam Davydovym (1796, veršem) a j. Když dosedl na trůn Pavel I., L. náhle byl povo- lán do Petrohradu a jmenován státním ta- jemníkem, po roce pak přesazen do Moskvy jako senátor. V této hodnosti revidoval gu- bernii kazaňskou, vjatskou, orcnburskou a charkovskou, vynikaje při tom péčí o selský stav a humanností k sektářům, jmenovitě duchoborcům, tak že byl až nucen brániti se proti obviněním spiskem Glas iskrennosti^ otištěným teprve r. 1816. Alexandr I. svěřo- val mu mnohé vážné úkoly. R. 1812 Šel do Lopún — Lorca. 341 výslužby a usadil se na svém statku při ř. Oce. Z jeho ostatních prací uvádíme ještě: Zaměčanija na i^véstnuju kuigu Russo *Du contrat sociál € ; Otryvki dlja čteni ja véruju- ščim; Véra v Ijisusa ili kratčajšij puť k Bogu a pod. Ve všech vyniká vroucí zbožnosti a mysticismem. Zajímavé jsou též jeho Zapiski, otištěné ve »Čteních« mosk. společnosti dějin a starožitností rus. (1860), Hercenem (Lond., 1860) a konečné v >Rus. Archive* (1884). Srv. Longinov, Novikov i moskovskije marti- nisty (1869). — Z mladší větve rodu L-ých pochází Petr Vasiljevič L. (* 1753 — t 1827), jenž byl za Kateřiny II. gen, guber- nátorem jaroslavským a vologodským, za Pavla I. gen. prokurátorem, za Alexandra I. ministrem spravedlnosti (1803—10), předse- dou státní rady a komitétu ministru. R. 1799 povýšen byl do stavu knížecího. Dcera jeho Anna Pctrovna (* 1777 — t 1805) tčšila se trvalé přízni a náklonnosti Pavla I. a syn jeho Pavel Petrovič L. (*178&— 1 1873) účastnil se válek napoleonských, r. 1812 byl přidělen A. P. Jermolovu. Jím vymřel rod L-ých a titul přešel k rodu D e m i d o v ý ch. 2) L. Aleksandr Pavlovic, bohoslovec rus. (* 1852), vzdělal se v semináři saratov- ském a na ouch. akademii petrohradské, na- čež působil při missionářském chrámě v New- Yorce. R. 1882 na základě magisterské dis- sertace Rimskij katolici^m v Sév. Ameriké (Petrohr., 1881) povolán za professora petro- hradské duch. akademie. Od r. 1892 rediguje •Cerkovnyj Věstnik* a »Christianskoje čtě- nije*. K jeho návrhu vydává petrohradská duch. akademie od r. 1895 úplný překlad spisů Jana Zlatoústého. Z jeho spisů hlavní jsou: Zakonodaiéljstvo Mojiseja (t,, 1882); /ťWí- síija v Ameriké (t., 1884); Rukovodstvo k bi- blejskoj istoriji Novago Za veta (t., 1889) a Bi- blejskaja istorija pri světě novějších i\slědovanij i otkrytij (t., 1892—95). IiOpul. bot., viz Lappa. IiOpniloe viz Petasites aTussilago. IiO^luUl viz Houska Mart. IiOrag^o, Loragho, viz Luragho. IiOrangkiJ A po 1 1 o n M ichaj loví č, horní inženýr (* 1847), inspektor horního institutu, na němž je proiessorem horní statistiky. Uve- řejnil mnoho statí o horním průmyslu, zvi. v časopisech »Gornoj Žurn.« a v »Trudech«. K lOOletému jubileu horního ústavu napsal jeho dějiny: Istoričeskij očerk gornago insti- tuta (Petrohr., 1873) a r. 1895 vydal: Sbomik statistiČeskich svédénij o gorno^avodskoj pro- myslennosti Rossiji :(a t8g3 g. Loranthaoeae, o ch meto v i té n. jmé- l o v i t é, čeleď 2déložných rostlin opatřených zelení, obsahující buď kře na větvích a kme- nech jiných dřevin příživné nebo kře a stromy v zemi zakořenělé. Příživné druhy vysílají do hostitele v nedostatku kořenů zvláštní větve (haustoric, rhizoidy) za účelem vyssá- vání assimilované potravy. Listy jsou vstřícné, bez palistů, většinou kužovite a jen zřídka drobnými šupinami nahrazené. Kvčty jsou v rozličných kvétenstvích, pravidelné nebo souměrné, obojaké nebo dvojaké, obyčejně 4- až 6četné, se zvláštním kalíškem, na zpo- diné trubky okvětní se semenníkem srostlým. PraSníky otevírají se buď 2 podélnými štěr- binami nebo několika příčnými děrami. Zpodní Ipouzdrý semenník dorůstá v Isemennou bo- buli nebo peckovici. Semeno má z pravidla hojně dužnatého bílku, v jehož středu jest úplně uzavřen 1 (někdy 2—3) kel, někdy s kořínkem horem z bílku vyčnívajícím. L. obsahuji asi 500 druhů rozšířených zejména v tropických krajinách a pouze 3 druhy v Evropě. Z těchto rostou 2 druhy z rodu Loranthus L., ochmet, a Viscum L., jmélí, v Cechách a 1 druh Arceutobium Oxycedri Bieb. v jižní Evropě až v Dalmácií a Istrii. Většina L-ei obsahuje pryskyřici známou jako lep. Děd. Loranthus L., ochmet, rostlinný rod 2děložných z čel. ochmetovitých (Loran- thaceae), obsahující asi 330 druhů zelených křů, příživných na dřevinách s výjimkou ně- kolika druhů jihoamerických a australských, které v zemi jsou zakořenělé. Květy jsou obojaké nebo pometáním dvojaké, opatřené vyvinutým okrajem semenníku (kalíškem), 4—6- i 8listým okvětím a týmž počtem ty- činek. Čnělka jest nitkovitá, s hlavatou bliž- nou, plod bobule neb peckovice. V Čechách roste pouze L. europaeus L., o. evropský, ochmetí, jmélí dubové neb žluté neb hnědé, jako keř as 1 m vysoký, hustě vi- dličnatě rozvětvený, s 3 páry skoro vstříc- ných, opak vejčitých, až podlouhlých, koŽo- vitých a opadavých listů na každé větévce. Dvoudomé kvítky tvoří konečné chudokvěté klásky a mají 6listé nažloutlé okvětí. Bobule jsou kulovatohruškovité, světle žluté, zvící bohatého hrachu. Roste zejména na dubech po jižní Evropě aŽ do Čech a Moravy a byl kdysi velmi váženým lékem. Děd. IiOrarlUB (lat.), u Římanů otrok, jenž z rozkazu svého pána trestal druhy své ka- rabáčem nebo důtkami spletenými z řemenů {lorum). V^a. IiOrbeer P^erdinand, humorista Český (♦ 29. čco 1857 v Dol. Beřkovicích). V »drsné škole životac — jediné skoro, v níž tento spisovatel-samouk konal svá studia — ne- ztratil humoru, o čemž svědčí celá řada hu- moresek, výstupů komických a hlavně drob- ných veseloher, jež posud na našich ochot- nických divadlech těší se značné oblibě. Samostatně vydány aktovky: Samovrah\ Lá- ska i inserdtu; Hotel Bambula; Ženitba Jaro- limova; Za dveřmi; V redakci; Staří bldini, veselohra o 3 jedn. dle Štolbovy humoresky (vesměs v Karlině u Srpa); Mlsota; Pan bi- skupt dle Čechovy humoresky a j. IiOroa [lorka], stará Elicroca, okresní hl. město špan. provincie Murcie, 350 m n. m., v krásné krajině, hojné svlažované, nad ře- kou Sangonerou na svahu skalnatých pa- horků, na trati Murcia-L. a L.-Aguilas, má 58.327 obyv. Stará čásť města je na výšině, má úzké ulice, maurský zámek a zaniklé pa- láce, nová čásť rozkládá se na rovině. Z 8 342 Lord — Loreley. dirámň vyniká starý got. chrám Sta Maria; veliké továrny na výroba ledku a prachu ttftlného, továrny olova, výroba suken a oleje, mlýny. Foblíie doly na stříbro, olovo a síra. rřístavcm pro město jest Aga i las. R. 1S02 utrpéla L. velíce prOtrží ochranné hráze a r. 1879 povodní. JLord (z anglosas. hlaford, stráice chleba, t, j, pán domu;, ve Velíce Britanníi titul ná- ležející říáským pcerflm (= svétští l-ové) a arcibískupflm i biskupům, kteří zasedají r domě lordů («* lords spirituál, t. j. du- chovní l-ovř'), konečné nékterým vysokým úředníkům, jako jsou: L. Chancellor (kan- cléř), L.'Lieutenant of Ireland (místokrál n. generální jjuvcrnér Irska), L. High Ad- mirál (nejvyáií správní i soudní hodnostář v námořnictvu), L. ofadmiralty (náčelník ministerstva námořního). L. Chamberlain (komoří), L Stewart (hofmistr), L.-Lie ute- nant (náčelník milice v hrabství) atd. Viz Britannie. str. 693— 695. Titul 1. předkládá se před menií titul peerský nejstarších synů vévodů, markýzův a earlů (hrabat) a před křestní jméno a příjmení mladších synů vé- vodův a markýzův. Soudce předsedající soudu oslovuje se »My lord«. ZiOrd-Mayor J-mérJ, titul prvních purk- mistrů v Londýne, Duolinč a Yorku. Lord-Mayor'« Bay, den slavnostního průvodu nové zvoleného Lord-Mayora lon- dýnského z Wcstminsteru do Guildhallu (rad- nice), kde skládá přísahu. Připadá na 9. li- stopad. I«ordoMk (z řec), do předu vypouklé, ob- loukovité prohnutí páteře. Páteř lidská již za pomérů pravidelných, vyjímajíc nejútlejší détství, jest při stáni a chůzi ve svém šíjo- vém a bederním oddílu lordoticky prohnuta. Přirozená I. ta, zejména bederní, stupňuje se mnohdy nošením břemen na zádech (I. pro- fcssionální), tčhotenstvím, nádory v životě; dále při vrozeném vymknutí v kloubu kyčel- ním, při zánétu kloubu tohoto, při křečovi- tém stahu svalu ileopsoas. Dále děje se tak onemocněním svalstva kolem páteře; zejména obrnami, jindy onemocněním páteře samé, tak zánětem obratlů, křivicí, osteomalacií, spon- dylolisthcsí. Chorobná 1. může se zlepšiti neb odstraniti, je-li nemocnému na úkor, od- straněním nebo zlepšením základní choroby. Někdy mohou býti prospěšný vhodné pří- stroje, -c/i/. Lordship |lordšip|, angl., titul lordův, soudcův a vyšších úředníkův. Lord Warden viz Cinquc Ports. Loreo, bývalá tvrz v Čechách, viz Kutná Hora, str. 417. Loreoký z Elkouie, příjmení staročeské rodiny vladycké, která si obrala jméno buď podle skutečného neb vymyšleného Lkouše, příjmení pak si vzali po tvrzi Lorci u Kutné Hory (založené od nějakého Lorka, který s nimi nemá nic společného). Erb: štít po- lovičný, v pravé, nuKiré polovici půl bílé orlice, v levé, bílé, tri červené pruhy poko- srni, /;i kl' not zl. sloup mezi orličími křídly. V XVI- stoL chlubili se majestáty starými, avšak falšovanými. Předek jejich Jirek při- stěhoval se ok. r. 1472 do Kutné Hory a bo- hatl a asi ok. r. 1490 koupil Lorec a později i Libeň ice ťf 14. břez. 1502, manž. Alžbtta t 10 ún. 1502). Ze sedmi dítek jeho, tří synů a čtyř dcer, zemřel nejstarší syn Jan na- zejtří po smrti otce svého a zanechal vdovu Lidmilu; jejich syn Diviš narodil se po smrti otcové. Druzí synové byli Václav a Bo- huslav (t 1529). Tito dva drželi Libenice. davše Lorec Divišovi, který jej r. 1521 pro- dal a r. 1522 zemřel. Václav držel také Zde- chovice, ale dopustil se r. 1522 nějaké viny, pro kterou tohoto statku odsouzen. Václav měl manž. Annu Hatlákovnu z Újezdce a s ní zplodil 13 dětí, z nichž se jmenují r. 1543 Jan, Jiřík, Ludvík, Vojtěch, Petr, Mikuláš a Zikmund, kteří r. 1545 znova ve dskv vložili statek Dolany, otcem pro- daný. Jan měl manželku Braksidu Bradskou z Labounč (f 1555), z níž zůstavil syna Vá- clava. Statku pozemského neměl a zemřel před r. 1555. Jiří držel do r. 1558 statek v Dolanech a konal vojenské služby. Ludvík bojuje v Uhrách upadl v turecké zajetí, kdež prý 12 let (?) pobyl; r. 1554 seděl v Oselci, a r. 1561 atd. na dvoře v Šamonicích. Z manž. Kateřiny z Obytec měl syny Adama a Zdeňka, ale ti s otcem 24. srp. r. 1571 od rychtáře a vesničanů zavražděni. (Náhrobek v Čížové, příhoda vypsána v »ČCM.€, 1832, str. 314 a u Paprockého o st. ryt. 22—27.) Ostatní čtyři bratří bývali rotmistry a vodívali pěší i jezdce. Dotčený Václav, syn Janův, držel asi od r. 1560 statek ve Stražovicích a od r. 1580 držel také domy a grunty v Miroti- cích. Tam seděli i od roku 1585 Václav mladší a Petr nejmladší, snad jeho sy- nové. Dotčený Zikmund bydlil v kraji kou- řimském na dvoře Rubínovském s manžel- kou Anežkou z Chocemic a zůstavil syny Jana a Karla Bedřicha. Tento v 1. lf.90 až 1592 skoupil majetek Václava mladšího, strýce svého, v Miroticích, ale r. 1593 se z části (pak snad nadobro) vyprodal. Na po- čátku XVII. století ještě některý z té rodiny (snad na Moravě, kdež držel Václav r. 1569 Borotice) žil a od něho přejal Paprocký do Diadochu spoustu podvržených pamětí; nic- méně se po roce 1600 nikdo z té rodiny ne- připomíná. Sčk. IiOredano, šlechtická rodina benátská, z níž vyšli 3 dožové Benátské republiky: Leonardo L. (1501—21), Pietro L. (1567 až 1570) aFrancesco L.(l 752) ; kromě toho třeba ještě připomenouti Ondřeje L-na (t 1499), slavného válečníka benátského proti Turkům, a několik spisovatelů z téhož rodu. zejména básníka Giovanna Franc. L-na (1606 — 61), jehož hlavní spisy vyšly v Benát- kách v 6 sv. r. 1653. XiOrek, viz Krasonický Vavřinec. liOrelei viz Lurlei. IiOreley, planetoida objevená 10. srp. 1876 Peterscm. Střední jasnost v opposici 11- 1. průniér v km 96. Označení (p\. Gs. Lorenc — Lorenz. 343 Xioreno: 1) L. Fridrich Karlovic, dě- jepisec (* 1803 — t 1861), vystudovav na universitě berlínské stal se prolessorem hlav- ního paedagogického ústavu v Petrohradě a ředitelem ŠKoTy při lutheránském chrámě sv. Petra. Od r. 1857 přednášel ruské dějiny v Bonne. Vydal: Rukovodstvo ko vseobščej istoriji (Petrohr., 1841; 3. vyd. t., 1860), práce nyní zastaralá, ale svého času velmi cenná, 1'ež vytlačila suché učebnice Smaragdová a Cajdanova; Istorija novčjšago vremeni s i8rS do i8S6 (t., 1869; 2. vyd. t, 1871, překlad V. Markova); O tom^ s kakoju célju osnován glavnyj pedagogičeskij institut (t., 1856). 2) L. Feodor Karlovic, ornitholog ru- ský (* 1842), vzdělal se na domácích ústa- vech, podnikl výzkumné cesty po různých částech říše Ruské, zvi. na Kavkaz, do terské a kubánské oblasti, a přičinil se o obohacení sbírek ústavů ruských, zvláště moskevského zoolog, musea, začež dostalo se mu vyzna- menání od moskevské přírodovědecké spo- lečnosti. Psal o ruském ptactvu, zvi. podal zprávy o ruském ptactvu do cizích časopisů i do domácího časopisu odborného; v čas. »Priroda i ochota « uveřejnil pozorování ptactvu moskevské gubernie a stěhování ptactva. Z hlavních prací jeho dlužno jme- novati: Die La\urmetse (Cyanistes cyanus) (>Journ. f. Ornithologie*, 1871); Beitrag ^{ur Kenntniss der ornithologischen Fauna an der Nordseite des Kaukasus (Moskva, 1887). IiOrentz Paul Gúnther, botanik něm. (♦ 1836 — t 1881 v Concepcioně del Uru- guay), byl soukromým docentem botaniky v Mnichové a od r. 1870 prof. botaniky na universitě v Cordově v Argentině. Zabýval se studiem mechů, [Později studiem květeny argentinské a napsal zvláště: Beitráge ^ur Biologie und Geographie der Laubmoose (Mni- chov, 1860); Moosstudien (Lips., 1864; s 5 tab.); Bryologisches Notit^buch (Štutg., 1865); Studien \ur Anatomie des Querschnittes der Laubmoose (Berl., 1869; s 5 tab.); Vegetations- verháitni^se der Urgenti ni se hen Republik (Bue- nos-Ayres, 1876); La vegetacion del Nordeste de la provincia de Entve Rios (t., 1878). Ziorenz (z lat. L^Mren^/i/s), vavřinec. IiOrenz: 1) L. Otto Henri, bibliograf franc. (♦ 1831 v Lipsku — f 1895 v Paříži), původem Němec, přijal r. 1861 franc. občan- ství a založil v Paříži knihkupecké kommis- sionářstvi. Čestné místo zaujal ve franc. biblio- grafii svým důkladným dílem Catalogue ge- nerál de la librairie francaise (Pař., 1867— 88; 11 sv.), objímajícím dobu od r. 1840 do r. 1885; jest to důstojné pokračování analo- gických bibliografických prací od Quérarda a Louandrea s Bourquelotem. Dílo L-ovo rozděleno jest ve tři části se soustavnými tabulkami dle látky ; pokračování pro období 1. 1886—90 opatřil M. D. Jordell (Pař., 1891 až 1894). 2) L. Otokar, dějepisec něm. (♦ 7. břez. 1832 v Jihlavě), studoval ve Vídni práva a 01 r. 1850 filologii a dějepis a stal so r. 1860 mimořádným a r. 1862 řádným professorem na universitě vídeňské, odkudž r. 1885 přešel na universitu do Jeny. Vědeckou činnost svou počal prací z dějin římských Ober den Kousulartribunat (Vid., 1854), potom se však věnoval studiu německého středověku. Sem patří jeho znamenité, dosud velmi cenné dílo Deutsche Geschichte im i3. und 14. Jakrhun- dert (t., 1863—1867; 2 sv.), objímající dobu interregna aŽ do Adolfa Nassavskéh o; první tři >knihy< vydány pak ještě zvlášť pod ná- zvem Geschichte Kónig Ottokavs II. von Bóh- men und seiner Zeit (t., 1866). L. psal vždycky jako rozhodný Němec a někdy až příliš jako Němec; a právě tato ostře nacionální stránka jeho díla vyvolala na české straně nejen rázné odmítnutí samého Palackého, proti kterému L. v přední řadě se obracel, ale zejména důkladný a energický spis prof. J. Kalouska »Die Beíiandlung der Geschichte Kónig Přemysl Otakars II. in Prof. O. Lo- renz's Deutscher Geschichte im XIII. und XIV. Jahrhundert* (>Abhandlungen der kón. bóhm. Gcsellsch. d. Wissenschaften«, 1874). Druhé a co do významu ještě důležitější dílo L-ovo jest Deutschlands Geschichtsqueilen im Mittelalter seit der Mitte des drei\ehnten Jahr- hunderts (Bcrl., 1870, 2 sv.; 3. vyd. značně zlepšené a rozmnož, s pomocí dra A. Gold- manna t., 1886 a 1887). Dílo L-ovo připojuje se těsně k stejnojmennému dílu Wattenba- chovu, jehož jest pokračováním; jest nezbyt- nou pomůckou historického studia. R. 1872 vydal L. v Berlíně společně s W. Schererem Geschichte des Elsasses von den dltesten Zeiten bis auf die Gegenwarí (3. zlepšené vyd. t., 1886) a r. 1874 zajímavou studii Papstwahl und Kaiserthum (Berl.). R. 1876 uveřejnil Drei Búcher Geschichte und Politik (t., 2. vyd. 1879), řadu drobnějších rozprav, z nichž ně- které mají znamenitý význam: tak studie o poměru Bedřicha II. k řím. církvi, o Lud- víkovi I. Bavorském, o Josefovi II. a belgi- cké revoluci, o Leopoldovi III,, o volbě Adolfa Nassavského a j. Jiné pozoruhodné dílo L-ovo je Geschichtswissenschaft in Haupť richtnngen u. Aufgaben kritisch erórtert (Berl., 2 části, 1886 a 1891), jímž zjednal si L. vý- značné místo mezi theoretiky dějin. L. ve formě rozprav podává tu řadu duchaplných myšlének, z nichž nejznámější jest jeho »při- rozcný systém dějinných period « (t. zv. »zá- kon tří generací*); také politické dějiny hájí tu L. proti kulturním s velikou rozhodností. R: 1892 vydal L. Genealogischer Hanď und Schulatlas (Berl.), jehož druhé přepracování a rozmnožené vydání vyšlo r. 1895 pod ná- zvem Genealogisches Handbuch der europái- schen Staatengeschichte (s 72 tab.). Z drob- nějších jeho prací třeba připomenouti ještě studie o Valdšteinovi (»Deutsche Rundschau*, XXIII., 1880, >Hist. Zeitschr.*, XXXIX.), řeč Zum Gedáchtniss von Schillers historischem Lehramte in Jena (Berl., 1889) a přednášku Goethes polit. Lehrjahre s přídavkem Goethe als Historiker (Berl, 1893). Kromě toho opatřil L. nové vydání Pólitzova díla >Ó.sterreichi- sche Gesch.* (Vídeň, 1859, 3. vyd. 1877). Hfn, 344 LoreD7zakuj. Lékařství vystudoval ve Vídní, jsa zvíáité v chirurgií žákem a poidéjí ass;iitVosami«), dramaty Dumasa ml. a kresbami P. Gavarniho. IcOrey Karel Julius Tuisco, lesník něm. (* 1845 v Darmstadte). Byl úředníkem hes- senské lesní správy a r. 1873 jmenován pro- fessorem lesních věd v Giessech, pak r. 1878 v Hohenheimu, odkudž r. 1881 vysoká škola lesnická přeložena do Tubink. Je zároveň přednostou lesnické pokusné stanice pro království Virtemberské. Napsal: Ober Probe- síámme. Ein Bcitrag \^ur Theorie der Hol^- massenaufnahme (Frankf. n. M., 1877); Ober Stammanalysen (Štutgart, 1880); Ober Baum- masscntafeln (Tub., 1882); Ertragstafein fúr die Weisstámme (Frankf. n. M., 1884). S ji- nými odborníky vydal Handbuch der Forst- wiysenscha/t (Tub., 1887 a 1888, 2 sv.). Od r. 1878 vydává >Allaem. Forst- und Jagd- zeitungc (Frankf. n. \T., do r. 1894 s Lehrem). Iiorgnette llomět], franc, brejle s ruko- Í*etí, jež se hodí pouze těm, kdo jich jen na :rátko potřebují. IiOrg^on [lorňonj, franc, sklíčko pro jedno oko; jinak monokl. ZiOrgues [lorgj, město ve franc. depart. Var, arrond. Draj^uignan, 220 m n. m., má 2960 ob., mramorové lomy, továrnu na sukno a prádelnu, výrobu faiencí a j. IiOroh: 1) L, město ve Virtembcrsku v kraji jagstském, v okrese welzheimském, při řece Remse na žel. trati Stutgart-Nórd- linky, s 2512 obyv. evang. (1895); raáreálku, pokrač. školu průmyslovou, starý got. kostel a radnici. Vedle polního hospodářství a chovu dobytka značný průmysl. L. jest starobylá osada původu římského (šelf tudy známý hraniční val [P/ahlgraben]); v poslední době nalezeny tu mnohé stopy římské kultury. Ve středověku drželi L. Hohenštaufové (v ko- stele kláštera sv. od města ležícího, jejž za- ložil r. 1102 vévoda Bedřich Hohenštaufský, pochováno vedle zakladatele několik členů této rodiny). Poslední dobou v létě hojně se L. vyhledává pro zdravý vzduch a pří- jemné podnebí. Pp. Lorchingen — Loricnt. 9) L., město v rýnském kraji pruského; okresu wiesbadcnského {provincie Hessy- 1 Nassavsko) při ústi Vlspcry do Rýna; sta-. nice pruské státní dráhy. Má 2150 cvang., 89 katol. obyv. (1395), kostel z XII, stol., vi- nařství, chemické továrny. Nablízku několik malebných zřícenin. Pp. 3) L., vesnice v Hor. Rakousích v soud- ním okr. eníském, v hejtm. lincckúm, blízko ústi Enže do Dunaje, se 169 obyv. (1890), má kostel sv. Vavřinců z XIU. stol. Na mistč dneSni vsi bývala důležitá vojenská kolonie a tvra římska, původně Laurcacum naíý- vaná, založená nejspíše Markem Aureliem za válek markomanských v II. st. po Kr, Volmi časné vniklo sem křesťanství a nejeden vy- znavač (av. Florian a j.) vytrpěl tu smrt mu- Čcnnickou. Jii v III. stol, bylo zde biskup' štvi, kteří pak promtiiéno v arcibiskupství (k nčmuž patřila í dnešní Vídeň), ale r. 738 přeloženo do Pasová. Pp. IiitroUiigen ^franc. LorquUi). mčst^s a sídlo kantonu v části německého Lotrinska Francouzi obydlené v kraji saarburském bliíe řeky Saarv, na trati Saarburg-Alber- schweiler; má 799 obyv. (1890), průmysl (ko- ieluístvi, vyšíváni) a obchod s dřívím i s obi- lím. Pp. ZkitI, zooI., viz I.or.iové. Lortá A cti i 1 le, národohospodář ítalsl^ý (• 1857), professor v SienĚ a pozdfji v Pa- dOVĚ. Sepsal: La teoria economica delta lo- njtuyone politica (r. 1893 téí francj, kde do- kazuje, íe veškerč kuiiurtií a sociální jevy mají pflvod oekonomický; dále napsal: La reixdita fondiaría e la sua elisione naturale (Milán, 1879); La legge ái popolaiione ed U iisttma sociále (Siena. 1882); La teoria del valore netkli etoiiomhll italianl (Bologna, 1882J; Analisi della pioprietá capilalista (t., 1889); Studii 5Í.Í valore della moneta (Turín, 1891); La lerra ed il sislema sociále (Padova, 1892); 11 daiia sui cereali (t., 1892). Studie L-iovy o Marxovi byly otiltény v čas. >Nuova Anto- logia« (1883) a v »Journal des économistes« (1884). Srv. Grazlani, Appunti critici sulla Analisi della proprietá capitalista di A. L. (Boloena. 1890); AIcssio, La proprietá capi- talista. Studio suir opera del prof. L. (Řím. 1890). IiOrloa |-ika} fiat. z Inrnm, řemen), pancéř římského legionáře. Byla původnĚ z kůiíc, po- zději kožená kovem vice méně pobílá aneb ví)bec kovová. Lcgion^i zámožní mčli pan- céř řetizkový či kroužkový (I, liamatu). jcni byl původu gallského. Byly-li kroužky ko- vové pokryty deštičkami téí kovovými, byl to pancéř Supinový (I. squamata, viz vyobr. t. 2615.). Než jcšté jeden druh kovových pancéřQ lze u římského vojska dokázati, t. j. t. zv, pruhový pancéř (1. sesímentata). Tento pancéř záleží především le dvou dcsk kovo- vých, chránících hrudník a vrchní díl zad. v zadu jsou desky spojeny nýty, napřed přezkami. Pás těla kryt byl 4 — 7 kovovými pruhy, jež v zadu byly opět nýty spojeny. Posléze náležely k pancéři tomu 3—4 pruhy, pancéře byl velmi praktický. Zobrazují nám jej reliery'na sloupu Trajanově. RNk. Loriokrla Giinth., brnénec, rod měkko- ploutvých ryb z čeledi sumcovitých (5iVu- ridae), jemuí dáno jméno po tom, že má tĚlo — jako i jiní druhové této čeledi {Cal- Ikhthys, PlecQstomus) — pokryto krunýřem z kostěných desk, sestavených po každé straně trupu ve čtyřech řadách; na hrudi n na břiši; bývají jen drobné, nepravidelné štítky. Hlava jest shora sploštělá, přední ko- nec její do předu prodloužen a rovnĚí plo- ský ; ústa nalézají se již pod ním, mají zpodní pysk povyhrnutý, u koutků po krátkém, splo- štělém vousku a jsou ozbrojena drobnými, zakřivenými zuby s vroubkem před špičkou. Ocasní část trupu jest dlouhá a se stran splo- štělá. Ploutve jsou všecky krátké, břišní vc- tknuty pod hřbetními. Z 25 nevelikých druhQ rodu L., obývajících v řekách tropické Ame- riky, nejznámějším jest L. calaphracta L., brnénec hnědý, sumec zdéií jen 2S cm; má hořejší paprsek ocasní ploutve ve dlouhý bičík prodloužený a barvu nahoře všude hně- dou s příčnými pruhy tmavšími, nepříliš jas- nými; vezpod je bledší, 2ije v Surinamu a sev. Brazílii v horských potocích a řekách s kamenitým dnem; byi také již polapen i mimo vodu na bahuě. Br. Lorloata: 1) L, plazí obrnění nebo jcštéři obrnění, starší jméno podtřidy krokodilů. — 2) L. viz Langusta, Lorleat {lorian],, hl. město arrondisse- mentu ve franc. departementu Morbihanu, na pr. břehu Scorffu, při vtoku této feky do Blavetu a nedaleko ústí obou řek do Atlantského okeánu, jenž tvoří zde zátoku Lorientskou, na dráze Orléanské, je přístavem vojenským a stanici voj. loďstva; pevnost druhého řádu, sídlo námořní pracfektury, ústavu kartografického, chronometrického a meteorologického a školy hydrograiické ; pak soudního dvoru a soudu obchodního a ná- mořního, R, 1891 měl L. 42.116 obyv. Je to město zcela moderní, s ulicemi rovnými, ač nikoli pravoúhle se protínajícími, a mimo vo- jenský přistav a budovy s ním souvisící ne- poskytuje mnoho zajímavého. Kostel sv. Lud- vika, jehož vĚi je zároveň majákem, jez r.l709. Brizeux, Bisson a Victor Massé, rodáci zdejší, mají zde svoje pomníky. V predměsti Keran- 346 Loriiiicr — Loriové. trechu pékný moderní kostel z 1. 1849—54. V městském museu obrazy od Guida Reniho, Guercina, Solária, Caravaggia, Velasqueza, Poussina a j. Bezpečný a krásnými nábře- žími vroubený přistav lorientský délí se v přístav obchodní a vojenský, ke kterémuž náleží veliký arsenál pro stavbu vojenských lodí, největší to vojenská loděnice francouz- ská, rozkládající se na ploše skoro 16 ha po obou březích Scorffu a spojená plovoucím mostem; pak strojírna, železárny, kotlárny a provazárny, v nichž zaměstnáno je celkem 4250 lidí. Průmysl soukromý zabývá se stav- bou strojů, lodí, dále jsou zde továrny na konservy (sardinky, slanečky, humry), to- várny na plechové krabice konservové a parky ústřicové. Do přístavu veplulo r. 1893 569 lodí o 66.204 /, vyplulo 528 1. o 46.856 t. Vyváží se dříví, konservy, mouka, dobytek; dováží se uhlí, víno, dříví seveřanské, staveb- niny, železo a ocel, olivový olej a krabice na konservy, sůl a j. Již. od města v zátoce leží opevněný ostrov Št. Michcl, ještě jižněji na počátku zátoky Port Louis. Přístav a zátoku osvětluje osm velkých majákův a námořních světel. Vedle ústavů uvedených je v L-u ly- ceum se zvláštním oddělením námořnickém, městská knihovna (přes 11.000 sv.), divadlo, pokusná stanice zeměvědná, sídlo konsulátův a vicekonsulátů všech státův evropských, zcměvědné společnosti bretonské, filiálky franc. banky, komory obchodní a zeměděl- ské. L. byl založen r. 1664 společností zva- nou »Compagnie frangaise des Indes*, která zřídila zde stanici zvanou L'Orient, obsahu- jící nejprve přístav, rozsáhlá skladiště, širé dílny a loděnice, načež teprv za Ludvíka XV. vyrostlo tu město. Přístav vzbudil brzy žár- livost a obavy Angličanů, kteří obsadili r. 1746 město, dvě léta před tím obehnané zdmi. Když po dobytí Indie Angličany franc. spo- lečnost indická padla, převzal její závody stát koncem XVIIÍ. stol. Francouzští emi- granti 23. čna 1795 dobyli pod angl. kom- modorem Warrencm vítězství v nám. bitvě proti brestskému loďstvu, jemuž velel Villaret- Forgeuse. Přístav, který poncnáhlu stal se vo- jenským, byl zvětšen a zdokonalen zvláště za Napoleona I. ZiOrimer J a m e s, spisovatel angl. ('*' 1818 v Aberdalgie [Perthshire] — f 1890 v Edin- burku), studoval v Edinburku, v Berlíně, Bonne a v Genevě a od r. 1865 byl prořes- sorem na právnické fakultě v Edinburku. L. pracoval zejména ve filosofii práva a pro reformu anglických universit. Ze spisů jeho uvádíme: Polit ical progress not necessa^ily democratic (1857); Constitutionalism of the future (1S65); Institiites of the law (1872, 2. vyd. 1880) a Tnstitutes of the law of ua- tions (1883—1884). Roku 1873 byl mezi za- kladateli »Institutu pro mezinárodní právo«, v jehož prospěch také po Evropě konal mnoho přednášek. Po jeho smrti vyšla sbírka drobnějších článků v a rozprav pod názvem Studies natioujl aud interymtional (1890). Lorinier: 1) L. Karl Ignaz, lékař něm. (♦ 1796 v Mimoni ~ f 1853 v Páčkové v Prus. Slezsku), studoval v Praze a v Ber- líně, načež působil v státní službě ve Slez- sku a získal si zásluhy za rozličných moro- vých epidemií. Mimo jiné dokázal r. 1831 neúspěšnost vojenských kordonův a kontu- mačních stanic proti šíření cholery. Napsal: Die Lehre von den Lungenkrankheiteti (1823); Versuche und Beobachtungen uber die Wirkung des Mutterkorns aiif den menschlichen und thie- rischen Kórper (1824); Unterstichungen uber die Rinderpest (1831); Schuti und Gesundheit in den Schulen (1836); Die Pěst des Orients(lS37); Der Si eg uber die Br.mtweinpest in Oberschle- sien (1845) a j. 2) L. Friedrich Wilhelm, lékař něm., bratr před. (♦ 1817 v Mimoni), gymnasijní studia absolvoval v Ml. Boleslavi, filosofii a prvé 2 ročníky chirurgického studia v Praze, ostatní ve Víáni. Působil nejprve jako ne- mocniční chirurg ve vid. všeobecné nemoc- nici, pak jako primární chirurg okresní ne- mocnice na Vídcňce, kdež zvláště pozoroval vliv fosforových výparů na vznikání nekrosy dolní čelisti, stanovil mimo jiné pravý vý- znam kontraktur šlachových a svalových při zchromnuti. R. 1850 založil orthopaedický ústav, jejž po dvou letech přeložil do Do- blinku. V dobách těch zahájil též prudký boj proti zaměstnávání milosrdných sester jako opatrovnic v nemocnicích, jenž po mnohých polemikách posléze vedl k úplnému jich od- stranění z nemocnic. Z hojných jeho literár- ních prací a článků sluší uvésti: Necrose der Kieferknochen in Folge der Eimvirkung von Phosphordámpfen (1845); Die Bedeutung und Heilitng der Contracturen im Knie- und Húft- gelenk(lSA9)] Mercur und Syphilis (1858); Ober Knochenent-{úndung (1863); Die Krank- heiten der Wirbelsáule (1865); Die conserva- tive Chirurgie (1867); Der Aberglaube in der Medicin (1872); Die wichtigsten essbaren, ver- dáclítigen und giftigen Schwámme (1876). 3) L. Franz, něm. theolog katol. (♦ 1821 v Berlíně — f 1893 ve Vratislavi), vydal řadu spisů theologických a dějepisných. Důleži- tější jsou: Geist und Beruf des katholischen Priesterthums (Řezno, 1858); Die Lehre von der Verwaltung des' heiligen Busssakraments (Vratisl., 1860); Das Buch der Nátur. Entwurf einer kosmologischen Theodicee (Řezno, 1876 až 1880, 6 sv.); Aus mcinem Leben (t, 1891); mimo to přeložil některé španělské dramati- cké a filosofické klassiky. Loriové, outloni {Stenops Illig., Loris Geoffr.), rod poloopic z čeledi mun {Lťmn- ridae). Náležejí k němu nečtítní, drobní dru- hové poloopic těla štíhlého a útlého; hlavu mají velikou a okrouhlou, čenich špičatý, ale krátký, oči veliké a sblížené, ve chrupu ho- řejší přední zuby všecky rovné délky a po- slední stoličku hořejší o 4 hrbolech. Konče- tiny jsou také velmi štíhlé a zadní jsou jen málo delší předních; na předních jest 2. prst krátký, 4. velice prodloužen. Ocas schází. Váhavé tyto poloopicc žijí ve Vých. Indii a Loriové — Loris-Melikov. 347 na sousedních ostrovech; ve dne se ukrý- vají v dutých stromech a teprve na večer vylézají za potravou. Outloň ztepilý (St. gracilis v. d. Hoev.) z Ceylonu má tělo zdélí jen 25 cm, srsť hebkou jako aksamit, barvy nahoře narudle šedé i žlutavě hnědé, vezpod bledší, nažloutlé nebo našedivělé. Čenich jest světlejší, nahoře bílý a kolem očí jest srsf hnědá. Outloni příbuzného rodu Nycticebus Geoffr. se od I-iův liší především zavalitěj- ším tělem a kratším čenichem; oba vnější přední zuby hořejší jsou větší vnitřních a poslední stolička hořejší má jen tři hrbolky. Outloň váhavý {N. tardigradus Gray) do- r&stá délky 35 cm a má srsť nahoře hnědou nebo trochu do Šeda s podélným, širokým pruhem rzivohnědým uprostřed hřbetu, ve- zpod světlejší. Žije v Indii, Siamu, na javé, Borneu a na Sumatře. Br, jMOTÍO'vé\LoriiJae) tvoří dobře obmezenou čelcďpapouškA štětcojazykových {Trichoglos- sinae) se zobákem nízkým, dlouhým a zvlášt- ními vlákny na špičce jazyka. Domovem jsou vesměs jen v Austrálii a Polynesii. Všechny druhy jsou velmi čilé a živí se hmyzem i me- dem z květů. Zná se přes 70 druhů. L. klíno- ocasí rodu Trichoglossus mají ocas složený z per schodovitých, u kořene dosti širokých ; přes prsa mají pás barvy oranžové a hlavu obyčejně modrou. Druh nejznámější jest lori mnohobarevný {T. novaehollandiae) z vých. Austrálie. Jsou též jednobarevně zelené druhy, jako lori zelený (Neopsittacus) se záhlavím červeným nebo modrým, pak černozobý lori medový {Glossopsittacus) a stkvěly druh Char- mosyna z Nové Guinee. Ještě stkvéleji zbar- veny jsou širokoocasé rody Lorius, Chalco- psittacus a Eos\ význačné pro ně jest, že jest ocas kratší křídel a silně zakulacený. Jedno- tlivá péra jsou široká a ku konci nikdy za- špičatělá; 1—3 letky nejdelší; podoba jejich celkem jest zavalitější nežli u klínoocasých a hlava tlustší. Rody tyto zastoupeny jsou vždy jedním druhem na souostroví Moluckém a Papuanském, jakož i v různých okrscích Nové Guinee. Chalcopsittacus sciutillata obývá jihozápad Nové Guinee a ostrovy Aru; kdežto I. tohoto rodu mají zobák černý a nemají na peří barvy červené, vyznamenává se rod Eos hlavně barvou červenou a křídly černými, kdežto Lorius má křídla zelená. Éos i Lorius Žijí na všech skupinách ostrovů mezi Cele- besem a ostrovy Šalomounovými na východě, mezi Karolínami a N. Guineou na jihu. Z dva- nácti forem prvého a desíti forem druhého rodu jsou nejznámější £"05 riciniata a Lorius garrulus, oba na Halmahtře. Bše. Loril-Mellkov (^opHCb-Me.iifKOBi*), jmé- no hrabécího a šlechtického rodu ruského, arménského původu, připomínajícího se ve městě Lori již ve stol. XVI. R. 1602 perský šach potvrdil jeho práva, při čemž rod přijal islám a teprve později vrátil se ke křesťan- ství a stal se dědičným držitelem Lorijské stepi, části to říše Gruzínskc. Z těch dob náležel k vyšší šlechtě gruzínské a r. 1832 byl potvrzen též v Rusku. Proslul z něho hlavně L. Michajii Tarijelovič, vyni- kající státník a vojevůdce (* 1825 v Tiflise — t 24. pros. 1888 v Nizze). Otec jeho provo- zoval rozsáhlý obchod s Lipskem a jako muž zámožný dal syna do Lazarevského institutu vých. jazyků v Moskvě. Později navštěvoval L. petrohr. vojenskou školu a tou dobou se- známil se s Někrasovem, s nímž bydlil po nějakou dobu společné. R. 1843 vstoupil jako kornet ke gardovému husarskému pluku a r. 1847 přesazen na Kavkaz. Ůčastniv se ně- kolika výprav organisoval za války v 1. 1853 až 1856 četný oddíl Arménů, Gruzmů, Kurdů a j., s nímž odřízl spojení obleženého Karsu. R. 1861 jmenován byl vojenským náčelníkem již. Dagestána a velitelem posádky derbent- ské, r. 1863 pak náčelníkem oblasti těrské. Setrvav v léto hodnosti téměř 10 let osvěd- čil se jako výborný administrátor a organi- sátor, tak že již r. 1869 bylo možno i na toto území rozšířiti všeobecnou gubernskou správu a soudní řády Alexandra II. Vedle toho zvelebil a rozšířil značně národní škol- ství, ano na vlastní groš zřídil ve Vladivo- stoku řemeslnickou školu, nesoucí jeho jméno. Za poslední války rusko-turecké (1877—78) jako velitel zvláštního oddílu překročil dne 12. dub. 1877 asijsko-tureckou hranici, dobyl útokem Ardahanu a soustředí v své síly u Karsu vyslal gen. Těrgukasova na Erzerum. Když přesila turecká pod Muktarem pašou L-a ohrožovala, rozhodl se týž podniknouti útok na Turky u Zevina, byl však odražen a Ru- sové nuceni upustiti od obležení Karsu (27. čna). Avšak dostav nové posily porazil Muktara pašu na ř. Aladži, dobyl útokem Karsu, jenž pokládán za nedobytný, porazil spojené síly Muktara paše a Izmaila paše na Deve-Bojunu a zahájil za tuhé zimy v nepří- hodném terrainu blokádu Erzerumu. Za své úspěchy povýšen byl do stavu hrabécího. O důvěře místního obyvatelstva k němu svědčí ta okolnost, že i na nepřátelském území obešel se s bankovkami, čímž ušetřil vládě mnoho millionů. Když r. 1879 vypukl ve Vetljance mor, L. jmenován byl plno- mocným gen. gubernátorem astrachanským, saratovským a samařským i vynikl zde opět rozvahou a energií. NavŠtíviv osobně Vet- Ijanku a přesvědčiv se, že epidemie minula, požádal sám za své odvoláni. Z povolených mu 4 millionů vydal pouze kol 308.000 rublů. Navrátiv se do Petrohradu jmenován byl na místě zavražděného knížete Krapotkina gen. gubernátorem v Charkově s neobmezenou téměř mocí, vztahující se na 6 již. gubernií, a vynikl zde obezřelostí v boji s nihilismem, proti němuž hledal oporu v součinnosti spo- lečnosti s vládou. Činnost jeho byla tak úspěšná, že 12. ún. 1880 (po dynamitovém attentátě v zimním paláci) jmenován byl hlav- ním náčelníkem vrchní výkonné kommisse, a třeba že již 20. ún. podniknut byl na něho Mlodeckým vražedný útok, nezměnil svých zásad, hledaje ve společnosti hlavní oporu proti revolučnímu hnutí. Úspěchy jeho byly tak značné, že 6. srpna 1880 jmenován byl 348 Loriš — Lorkovič. íl ministrem vnitřm'ch záležitostí. Od té doby měl rozhodující vliv na vnitřní politiku Ru- ska. Rozsáhlé plány jeho k obnově státní organisace, ke kterým společnost hleděla s plnou důvěrou, mařil neustálý zápas s re- volučními živly. Přes to však uskutečnil k nim první kroky, zrušil nenáviděné třetí oddělení, obmczil administrativní řízení, roz- šířil zemskou a městskou samosprávu, usta- novil kommissi pro revisi tiskového zákon- níku, prováděl účelné reformy ve školství i na půdě národohospodářské, staraje se o zvelebení blahobytu ruského lidu. Mini- sterstvo vnitra vypracovalo pak zásadní úkoly, vyžadující neodkladného řešeni. Materiál se- braný z centrálních úřadů měl býti postou- pen přípravnám kommissím, složeným z od- borných úředníkův a znalců pozvaných vlá- dou. Zde měly býti vypracovány návrhy zákonů, o nichž měla se potom raditi vše- obecná kommisse, načtž návrhy měly se předložiti státní radě. Do všeobecné kom- misse měli býti povoláni členové kommissi přípravných, volení zástupci ze mstev (po jed- nom nebo dvou, dle lidnatosti) těch guber- nií, v nichž zemstva byla zavedena, volení zástupci čelnějších měst a určitým pořádkem jmenovaní zástupci gubernií, kde dosud ne- bylo zemstev. Pro činnost této všeobecné kommisse stanovena byla určitá lhůta. Práce její měly míti pouze poradný význam. Alex- andr 11. schválil tento postup 17. ún. 1881 a 4. bř. plán měl býti předložen ministerské radě. Tragická smrC carova 1. bř. zmařila všecky piany a naděje L-a. Mravné i fysi- cky zdrcen přesvědčil se záhy o své nemož- nosti a 7. kv. 1881 podal demissi. Konec ži- vota trávil pro porušené zdraví za hranicemi. Pohřben byl v Tiflisc. Některé z jeho snah došly uskutečnění teprve později. L. byl prvním a vynikajícím zástupcem politiky »smíření«, důvěry ke společnosti a lidu, činné součinnosti s jejich tvůrčími i ochran- nými silami. Neodmítaje směru, jevícího se již dávno v rus. intclligenci a literatuře, vy- cházel mu vstříc a snažil se obratně chopiti se kormidla těchto sil, zregulovati je a zí- skati v nich pevnou oporu pořádku, míru a pokroku. Odtud jehc snaha udčiiti voleným zástupcům poradní hlas při zákonodárných otázkách. Jako člověk vynikal nezištností, bystrým rozumem, znalostí jazykův a pří- stupností. Jsa výborným řečníkem vládl též dobře pérem. — Srv. N. A. Bělogolovyj, Vo- spominanija (»Rus. Starina«, 1899). Mnohé jeho názory uloženy jsou v brošuře »Kon- stitucija L-ac (Lond., 1893) a v díle R. A. Fadějeva, jenž sloužil s ním na Kavkaze (Pisma o sovremennom sostojuniji Rossiji). L. vymohl u cara dovolení, že kniha tato mohla býti tištěna za hranicemi a pozdťji též připuštěna do Ruska. Šnk. Lorii Jan, spisovatel čcs. (♦ 1860 v Mo- ravce ve Slezsku). Studoval na něm. gymn. v Těšíně, filosofii v Praze a ve Vídni (1880 až 1889), jmenován r. 1890 supplentem v Kr. Hradci a r. 1896 professorem na rcálce v Ra- kovníce. Vydnl: Světlušky, drobné básně (Vi 1. Meziříčí, 1887); Staročeská píseň * O Arnoštovi* (»Progr.€ reál. šk. v Hradci Král. na r. 1891 až 1892); O meta f oře v prostonárodni poesii české (»Progr.€ reálky v Rakovníce na r. 1897); Sbírka tliemat ke školským spisům (Praha, 1898, u Otty) ; Rozbor podřeČi hornoslezského ve Slez- sku (t., »Rozpr. čes. Akad.«, 1899); Česká mluv- nice pro iiifši školy střední a ústavy učitelské (t., 1900, u Otty). "Od r. 1898 jest stálým re- ferentem časop. »Zeitschrift fur das Real- schulwesenc ve Vídni, kam podává zprávy zejména o pracích uveřejňovaných v pro- grammech čes. středních škol. ZiOriti viz Glareanus Heinrich. Lorkovió Blaž, politický oekonom a pu- blicista chorv. (* 29. led. 1839 v Nov. Gradu u Karlovce [v selské zádruzej — f 17. ún. 1892). Gymnasium studoval ve Varaždiné a v Záhřebe. Ze š<*sté třídy gymnasijní vstou- pil na podzim r. 1857 do bohosloveckého semináře v Záhřebe, po několika letech však vystoupil. Dokončiv studia gymnasijní dal se r. 1863 zapsati na právní akademii v Zá- hřebe. Čtvrtý rok stuMje- sečnik« (na počátku sám, v 1. 1877—80 spo- lečně s prof. Hanělem a pak opět sám). Jako redaktor »Mjesečniku« získal si L. veliké zá- sluhy o chorvatskou právní literaturu. V le- tech 1875—78 zastupoval ludbrežský okres na chorvatském sněmu. V 1. 1881 — 85 byl členem městské rady záhřebské. Na poli pí- semnictví pokoušel se L. již jako bohoslovec. Psával do časopisu »Smilje«, jejž vydávali záhřebští theologové, později přispíval do »Pozora« a zejména do listu »Naše gore«, jehož byl vlastně redaktorem a kromě toho hlavním přispěvatelem. Když r. 1866 odešel L. do Hradce a nemohl tolik času pracím časopiseckým věnovati, přestal uvedený list vycházeti. V r. 1863 popsal v »Arkivu za povjestnicu jugoslav.c (VII. sv.) svatební, po- hřební, vánoční a jiné obyčeje svého rodišté a vylíčil život tamního lidu. Po absolvování university od r. 1867 až do jmenování pro- fessorem zabýval se pracemi belletristickými a rozmanitými články časopiseckými. Pro Dc- želičův časopis »Dragoljub« napsal mezi jiným Lorm — Lortzing. 349 povídku fíf-vatski grijesi (1867) a román Ispo- vjest (1868). Když r. 1869 místo »Dragoljuba€ počal vycházeti >Vicnac« pod redakcí Dež- mana, psal L. do »Vience«. Vyšly tam tyto jeho belletristické práce: r. 1869 Veslači, Pod Kruskom^ fytimke; r. 1870 Posredmk\ r. 1872 Mejdan na moru^ Pisanice, Prekasno^ Kafnjena t.ištiita. Jakmile se stal L. professorem, za- nechal belletrie a psal do »Vience€ občas rozličné články poučné. Kromě toho vydal v »Matici hrvatské« dvě populárně psané knihy: Ra\govori o narodnom gospodarstvu (r. 1880; jest to chorvatské spracování Ra- petova díla » Manuel de morale et ďécono- mie politique«) a Žena u kuči i u društvu (r. 1883; dosti volné spracování Steinových spisů »Die Frau auf dem Gebiete der ría- tionaldkonomie* a >Die Frau auf dem so- ciálen Gebiete*), a pak učebnici národního hospodářství pro universitní posluchače a pro žáky obchodní akademie Počela politické ekonomi je (1889). Velmi mnoho se zabýval též publicistikou a psal po léta do polit, listů »Pozor€ a »Obzor«. -dk. ZiOrm Hieronymus viz Landcsmann Heinrich. Lome, markýz, titul nejstaršího syna a dědice vévody z Argylu (v. t.). Nynější markýz z L, George Edward Henry Douglas Sutherland (* 6. srp. 1845), od r. 1871 zeť anglické královny Viktorie, byl r. 1866 zvolen do parlamentu za hrabství Argyle; v 1. 1878 — 83 byl gen. guvernérem Kanady. Markýz z L. byl i literárně činným: r., 1867 uveřejnil dílo cestopisné A trip to the trics, r. 1875 vydal dokonce verŠe Giddo and Lita a r. 1878 překlad žalmů. Lométa viz Lorgnette. Lomien Uwe Jens, hlava Šlesvicko-hol- štýnského hnutí (♦ 1793 v Keitumě na ostr. Syltě — t 1838 u Pressy na Genevském je- zeře). Vystudovav práva v Kielu a v Jeně v 1. 1816—20, stal se r. 1821 v Kodani ta- jemníkem šlesvicko-holštýnské kanceláře a r. 1830 správcem ostrova Syltu. Ve spise Ober das Verfassungswerk in Schleswig-Hol- stein (Kiel. 1830) žádal pro Šlesvik a Holšiýn samosprávu na základě zákonných jejich práv. Kniha tato rozšířena byla u velikém počtu výtisků a vzbudila ohromné vzrušení. L. byl jat a r. 1831 rozsudkem šlesvického vrch- ního soudu zbaven svého úřadu a odsouzen na rok do pevnostního vězení i k úhradě veškerých soudních útrat. Vláda však slíbila přece r. 1831 zavésti pro Šlesvik-Holštýn poradní stavovskou komoru, což se r. 1834 stalo skutkem. Propuštěn z vězení, jež trávil v Rendsburku a ve Fricdrichsorté, L. ode- bral se nejdříve na ostrov Sylt a později do Ria de Janeiro. R. 1837 vrátil se do Mar- seille a odtud do Švýcar, kde dohotovil své největší dílo: Die Unionsverfassung Dánemarks und Schleswig-Holsteins (Jena, 1841). Lorquin viz Lórchingen. Ldrraoh, krajské a okr. město ve velko- vévodství Badcnském (v starém »Markgráflcr- landu«), na lev. bř. ř. Wiese (asi 8 km sev.- vých. od Basileje) se rozkládající. Stanice badenské státní dráhy; sídlo polit, úřadu a soudu 1. stolice, okresního lesního a hlav- ního berního úřadu; má několik ústavů pe- něžních, gymnasium, reálné progymnasium, evang. a katol. kostel a synagogu. Značný průmysl textilní (též tiskárny látek) a ko- vový; pivovarství. Obchod s místními plodi- nami a výrobky; 9036 oby v. (3267 katol., 202 žid., r. 1895). L. stal se městem r. 1682. Na blízku (3 km sev.) Rótteln, bývalé sídlo mar- krabat z Hochberku-Sausenburku, r. 1678 od Francouzů zničené, r. 1867 restaurované. — Kraj lórrašský má na 96027 km* 97.618 oby v. (1895) a dělí se na čtyři okresy na- zvané podle měst (L, Múhlheim, Schonau, Schopíheim). /^. Lorrain |loren]:l)L. Claude viz Gellée. 2) L. Jean, moderní básník francouzský. Vydal knihy veršů: Le sang des dieux (Krev bohů, 1882); La forét bleue (Modrý les, 1883); Modeniités (Modernity, 1885); Les , griseries (Opojení, 1887) a Vombre ardente (Žhoucí stín, 1898). Mimo to i několik románů ze světa a polosvěta pařížského. Celým zjevem svým patří L. k pozdější generaci, která se těsně přimkla k »Parnassu« Leconta de Lisle jak korrektností formy, tak i ideově, ač v po- slednějších jeho básních je dosti stop mo- derního symbolismu a dekadence. V prose za to převládá element smyslný a módní pře- devším, -cký. Lorraine [lorén], franc, Lot řinky. Lorraine viz Au male. ZiOrril Guillaume de viz Guillaume de Lorris. Lorioh, městys v kraji bensheimském v hesské provincii starkenburské, nedaleko řeky Weschnitze; stanice hesské státní dráhy (trať Worms-Bensheim). Sídlo soudu I. sto- hce a lesního úřadu. Má 3805 obyv. (1895), většinou katolíků. Továrny na doutníky (ta- bák pěstuje se v okolí). Ze slavného kdysi opatství (zal. r. 774; lat. Laurissa), jež r. 1621 vyhořelo, viděti chudé zbytky. Zde zemřel vévoda bavorský Tassilo a pochován Ludvík Němec i j. Annály klášterní (Annales Lauris- senses majores et minores) jsou důležitým pra- menem zejména pro dějiny Karla I. (Veli- kého). — Srv. Falk, Geschichte des ehema- ligen Klosters Lorsch (1866). Pp. Lortzing^ Albert, vynikající operní skla- datel něm. (* 1803 v Berlíně — t 1851 t.). syn obchodníka se zbožím koželužským, jenž i s chotí svou později přešel k povolání he- reckému. Kočovný život rodičův jeho zavinil, že dostalo se mu pouze skrovného vzdělání hudebního u theoretika Rungenhagena. Přes to však obeznámil se autodidakticky s tech- nikou několika nástrojů a vzdělal se sám na herce i pěvce. Oženiv se r. 1823 s herečkou Reginou Ahlesovou, provedl po roce první operu Ali Pascha v. Janina v Kolíně n. R. V 1. 1826—33 engažován byl jako oblíbený herec u divadla v Detmoldě, odkud odešel do Lipska jako tenorista. V době té získal si jméno skladatelské malými hrami se zpěvy 3.ÍU Lorze — Los. De- Pole iinJ sein Ki«d a Scenr aus -Vot-tíí Leten. Řada hlavních díl jeho zahájena byla r. 1837 operou Die beiden Síhui^en, po nfž následovala dnes nejpopulárnéjši, ale sprvu idrielivé přijatá zpěvohra C^Jar u. Zimmer- mann {Lips., 1837), dále: neprovoiovaná Die Schal^kammer des Inka; Carama oder das Fi- tcherslecken (1839); Híi>is S.ichs (1840); Casa- nova (1841); konečně Der Witdschdti (1842), jeho nejwyirali.'jSÍ dílo. R. 1844 jmenován byl L, kapelníkem v Lipsko, ale neshoda s 'ře- ditelstvem připravila jej o toto tnfsto a uvrhla jej i 5 rodinou v dlouholetou bídu, V ti^Co periodě vznikly opery: Undiae (1845); Der WafenschmiedllUiy.ííumGrotsadmíraHiSil) a Rola>\dsknappe« (1849), i nichí prvé dvě vtělily se pevné v operní repertoire ní na dnešní dobu. Poslední práce jeho jsou fraška Die BeHIner G-i^elte a operetta Die Opemp' obr. V pozůstalosti jeho nalezena byla m, j. opera Regina (prov. r. 1899 v Berlíně), vaudeville Der Weíhnacktsabfad a oratoria Petrus a Die Himmel/ahrt Christi (1828). Novíjíí doba te- prve poííná L-a pO zásluze oceiSovati jako jednoho z nejvétSich místrQ něm. opery ko- mické, plné kypícího divadelního íivota a neodolatelného humoru hudebního. Od mládí I divadlem srostlý znal L. znamenité jeho požadavky a. jako R. Wagncr, spracovával si sám texty ku svým zpěvohrám drobného genru, jez vybaveny jsou originální prGhied- nou hudbou, sladce melodickou v lyrice a břitkou v charakteristice vSeho komického. Specialitou jeho bylo skvostné líčeni figur filistrovských a duševních obmezencflv; ve Bméru tom působil velmi na pozdějSi generace (ti-í na Smetanovu »Prodanou nevéstu<\ Bio- grafii L-ovu napsal C. F. Witlmann (v Recla- movĚ .Univ. Bibl.*) a G. R. Kruše (1898 v il. Reimannově sborníku >BerQhmte Mu- •ikc). 1; Zaorxe, pravý přítok ř. Kcussy (Svjcarský kanlon Zug); vychází z jezera Aegeri (728 w n. m.), protéká ai po Baar hlubokým údolím, vpadá do jez. Zužského (417 m n. m.i, které zase opouítí u Chámu a obrací se k Řeussc. L. jest 30 km dloubá, její vodní sily užívá se hl. v prádelnách na jejích březích v Dol. Agcri a Chámu. Xoi viz Hřebí a srv. Loterie. IiOa {Alces palmatui Gríy, Čemus a)e« L.), největší evropský ssavec parohatý (čeledi Cervidaé), jedmý druh svého rodu [Alees H. Srn.); 1-ův amerických {A. americatus Gray) pro nepatrné znaky rozdílné zajisté za zvláštní druh pokládati nelze. Samce má na rozdíl od ostatních ssavců této skupiny parohy mo- hutné o váze aí 20 kg. lopatovité, liroce trojhraně, s okrajem dlanitě vřczávaným, bez oddělených výsad očních, na krátkých bi- dlech a s krátkými raícmi; u l-ův ameri- ckých jsou zářezjr mezi jednotlivými hroty hlubSí a také oínice bývají zřetelněji vyvi- nuty. Čenich je na předu srstí porostlý, nos vyklenutý a široký, neforemný, horní pysk tlu- stý, ryhovaný a převislý; špičákfl vhorni čelisti i. Oči aslznljamky jsou malé, boltce dosti dlouhé a široké. Krk má 1. krátký a siln^; nemotorný trup jest pomérně krátký, sil- nější v předu nei v křiii, nahofc na plecích skoro jako hrbatý. Vysoké a statné nohy mají kartáčky, kopyta úzká a pašpárky skoro aí na zemi dosahující; ocas jest jen 10 an dlouhý. Tělo mívá délku 2-6-2-9 m, výiku v kohoutku 1'9 m. v křííi trochu menŠÍ, a do- rílstá váhy aí 400, zfidka 500 Ug. Samice bý- vají menši. Srst jest hustá, tuhá a dloiiHá. ncjdelii na šiji, krku a na prsou, barvy na- rudle hnědé (u 1-flv amerických tmavjf); hlava má na čele barvu červenavě šedou, na Čenichu šedou, po stranách černohnědou, hřívu na krku a na hrudi také černohnědou, v zimě trochu do Šeda, Běhy jsou světlejší, našedivĚlé. L. býval jindy po Evropé hoj- nějším; tou dobou íije jen v si;verní Evropé, v Němcích toliko ve východním Prusku. zejména u Tilíe (v hájemství ibenhorstském), pak v Pomořansku, kromě toho v sev. Rusi, ve Švédsku a Norsku, v severní Asii ai no Amur a v Sev. Americe, lejména v Kanadě. V Saších a Slezsku byl jii v minulém století vyhuben. Obývá v rozsáhlých, divokých a ba- žinatých lesícn ; v limé sdružují s:; l-ové v ne- veliká stáda, v lété jsou spíše samotáři. Jsou škodliví, živice se nejen býlím lesním a bah- ním, ale také listím, korou, pupen_y a leto- rosty stromQ. Jsou to ssavci klidni, ba tupí, málo plaší, ale mezi sebou svárliví. Běhají rychle, dobře plovou a po hlubokém bahné umějí obratně břichem klouzati. Lože si ne- upravují. Dobou říje jsou měsíce srpen, láří a říj.'n ; v dubnu nebo počátkem května roku příštího metá samice nejprve 1, pak 2 mláďata. Kolouši mají v prvém podzimku svého věku na místě parohů jen chomáče delších chlupů; z jara na to vyrůstají jim pučnice, ve 2. roce veku jejich bidla zdéll až 80 cm, ve 3. roce z pravidla vidle; lopa- tovité parohy mívají až od 5. roku svého veku, kdy slovc I. imalým lopatářem* (ve 4. roce jest jeStĚ »slabým l-em*). V 6. roce zovou jej >dobrým lopatářem*. v 7. »hlav- nfm lopatářemi. Parohy shazuje na zimn; nové mu příštího jara narůstají. Člověk i-y honí nebo do ok a jiných léček lapá pro zvěřinu, kůži a parohy; k nepřátelům l-ův náležejí i vlk, rys, medvěd a rosoraák. Fos- silní l-ové měli í v Evropě vlast rozsáh- lejší než recentní; diluviální Alces pulmatuš fouilis Nordm. nalezen i v Cechách a na Mo- ravě. Br, 741 v hrabském stavu, již vymřelá (1852), která bývala v Míšni, Lužici a Sasku. 2) Jíná rodina léhoi jména, ale jiného původu a erbu bývala ve Slezsku a Polsku. Rozvéi- vivŠi se vymřela v XVIII. st. 3) L. z Grad- kova, hrabécí rodina polská v Haliči a ru- ském Polsku usedlá, erbu Dombrova, lijící ve dvou větvích; starSí, jcjiž hrabský stav dostal se majestátem ze dne 17, kv. 1789 bratřím Michalovi, Mořici, Josefovi, Franti- škovi a Stastnému, a mladší, kterái téhoi íoá — Loserth. 351 důstojenství dosáhla 27. čna r. 1861 pro Karla L-a z Gradkova. 4) Rytíři z Losu ne- známého původu přistěhovali se do Čech v XV. stol. a přijavše křestné jméno za stálé příjmení sluli Otové z Losu (viz Ota). 5) L. z Losinfeldu (neb Losenfeldu), ro- dina šlechtická, která žije zde od XVII. st. ?, ni pocházelo mnoho ranlékařů. Sčk. íéOil 1) L. Wlodzimierz, malíř polský (♦ 1849 — t 1888 v Mnich.). Maloval: Pan- sky- i[ert] Kolaci na pochodu; Na vy^véddch; Závody po trhu, 2) Ž.. W i n c e n t y , h rabe, spisovatel polský (* 1857 v Krakove), jest autorem několika dramat a množství povídek, jež uveřejňoval v předních časopisech. Ač není obratným sti- listou, nepostrádá jisté vervy vypravovatel- ské, což ve spojení se zálibou jeho v dra- stických thematech získává mu značnou pří- zeň čtenářstva. K nejlepším jeho pracím po- čítají se obrázky z vojenského života Z rói- nych puHców (1893) a drobné povídky, sku- pené ve dvou sériích s názvem Wc^orajsi. Z ostatních uvádíme: Ostatní burgrabia] Lino- skoc^ka; Re\ydent mojej ciotki] J^dr^ak; Ak- tovka] Nera Polacca; Zieciowie domu Kohn et Cie\ Swat\ Hrabhta; fíighlife Doktor; Panna Starý ňska; Odr^bna istota a pod. Šnk. 3) *.. Jan, slavista polský (* 1860 v Kiel- cích). Vzdělav se na universitě petrohradské zabýval se studiem srovnávacího jazykozpytu v Paříži, v badenském Freiburce, v Lipsku a v Berlíně, načež stal se docentem slavistiky na petrohradské universitě. Hlavní jeho práce jsou: Gwara opoc^yňska i porównanie fone- tyčených wtasciwošci kilku gwar polskich (» Roz- pravy* akademie krakovské, sv. XI.); Berich- tigungen \um Reimser Evangelium (Jagičův >Archiv<, sv. IX.); O d/ugich samogioskach wjexyku polskim (»Prace filologiczne«, sv. II.); Obudvojeniji (»Rus. Filologiceskij Věstník*. 1890); Očerk istoriji pisma (»Véstnik*archaeol. institutu) a j. Loi Andei, stát republiky Venezuelské v Jižní Americe, má na 38.134 km^ 336.146 obyv. Je to kraj hornatý (Kordillerv), v němž nejvýše ční Pie Concha (4700 m\ Reky od- tékají dílem k Apuře, dílem do laguny Ma- racaibské. Hl. město Merida (v. ti). Loi Ang^elei viz Angeles. Losau viz Los o v. Lbseliui Johann viz Loeselius. ZiOSeoioe: 1) L, ves v Čechách (hejtm. Jindř. Hradec), viz Lasenice 1). — 2) L. Malá, ves t., hejtm. Chotěboř, okres Přiby- slav, fara, pš. Vel. Losenice; 79 d., 601 ob. č. (1890), 2tř. šk. — 3) L. Velká, far. ves t, nad Loseničkou; 128 d., 995 ob. č. (1890V kostel sv. Jakuba Vět. (ve XIV. stol. far.), 3tř. šk., pošta, mlýn. R. 1621 lehl kostel i s částí obce popelem. Za starých dob do- lováno u L. Vel. na hoře Peperku na stříbro. Doly držel klášter žďárský. Ve dnech 4. a 6. srp. 1328 bylo zde zemětřesení, při čemž zasupáno několik štol. lliOienkO Antonín Pavlovic, malíř ru- ský (♦ 1737 v duchově — f 1773). R. 1769 studoval na akademii petrohradské, kde uČil se malířství u Argumova, pak v Paříži u Vi- ena a posléze v Říme, kdež zdržoval se až do r. 1770, zabývaje se malbou obrazů histo- rických. Vrátiv se do Petrohradu stal se professorem a konečnč ředitelem Akademie. Museum Eremitáže a Akademie krásných umění mají dosud jeho hlavní díla, při nichž chválí se zejména určitost a jasnost v kresbě; jsou to po výtce: Sv. Petra ^d\račnjr lov na ryby; Madimír a Rognéda; Knéfna Potocká; Obit Abrahamova; Kupci vyhnaní \ chrámu; fíekto-ovo loučeni s Andromachoii atd. L. patří k zakladatelům starší školy ruské. Loierth Johann, historik rakouský. Ně- mec (* 1846 ve Fulncku na Moravě). Gym- nasium studoval v Opavě a částečné i v Kro- měříži. R. 1866 dal se zapsati na vídeňskou universitu, věnoval se studiím historicko- germanistickým, později výhr. historickým, a stal se r. 1869 členem Institutu pro rak. dě- jezpyt. R. 1871 obdržel učitelské místo na reálném gymnasium na Landstrasse ve Vídni, kdež setrval do r. 1875, byv zatím r. 1874 povýšen na doktora. Na podzim r. 1875 po- volán jako mimořádný professor všeobecných dějin na černovickou universitu. Jmenován byv po půldruhém roce professorem řádným, zůstal v Černovicích až do r. 1893, kdy po- volán na universitu ve Štýrském Hradci. Spisovatelská Činnost L-ova je velice plodná. Na počátku věnoval L. pozornost dějinným pramenům benediktinského kláštera krems- munsterského v Hor. Rakousích, od r. 1872 zabýval se kritickým studiem pramenů české historie, jakož i četnými thematy z českých dějin. Napsav spis Hus und Wyclif (Praha, 1884, přel. do angl., Londýn, 1884), v němž dokazoval úplnou závislost Husovu na Wi- klifovi, byl vyzván, aby účastnil se vydávání spisů anglického reformátora, jež chystala anglická společnost, nazv. Wyclif-Society. Od r. 1884 spočívá na L-ovi hlavni břímě edice děl Wiklifových. Jest známo, že při tom uve- řejněn byl mnohý cenný materiál, týkající se dějin husitství. Od té doby, co se L. pře- stěhoval do Hradce, zabývá se mnoho ději- nami reformace a protireformace v zemích vnitrorakouských TŠtýrsku, Korutanech a Kraňsku). Z četnýcn literárních prací L-ových buďtež uvedeny zvláště tyto: Krernsmůnsterer Geschichtsquellen (Vídeň, 1872); Die Kónig- saaler Geschichtsquellen (t., 1874); Kritische Untersuchung uher die Entstehung des Chro- nicon Auíae regiae (1874); Studien \u bóhmi- schen Geschichtsquellen (1875); Die Chronik des Benesch Krabice von Weitmůhl (1875); Die Kónigsaaler Geschichtsquellen mít den Zu- sát^en und der Fortset^ung des Domherm Fran\ von Prag (1875); Die Krónungsorď nung der Kónige v. Bóhmen fl876); Beitrdge ^wr Geschichte d. hussitischen Bewegung (Vid., 1878—94, seš. 1.-5.); Studien ^u Cosmas von Prag (1880); Dte Denkschrift des Breslauer Domherrn Nicolaus Tempelfeld von Brieg Uber die Wahl Georgs von Poděbrad (1880); Die geistlichen Schrifien Peters von Zittau (1881); / .'i 5: Lóscher — Losin. /las angebliche Seniaratsgesel^ dts Her^ogs Bíetiílav I. uttd die bohmische Sucasiion in ,itr Zeit dtí natioaalen fítrjogthumí (1882); Df Sluň dei Hauses Slavnik {lim); WycUfs ne Ecclesia (1886); Sermones (1887-89. 4 sv.); Waidshiil u. die vorderůsterr. Regieruttg iSsS b-s íj2ď(1891); Mydi/s De Eucharisíia ťac- latus maior (1892); Balthasai- Hubmaier un^ d:e Anfánge d. Wiedertaufe in Máhien (1893) ; l>er Anaiaptismus i.i Tirol (Vid.. 1892-93; 2 dilyl; Wycli/í Opus Euangelicum (1894); Df OimmunismiiS der máhr-ischen Wieder- i.iiifer (1894); Sigmar ii. Bernliard v. Krems- jjinjrííer(1894); Wyclifs Dt Ánliehrislo {1S95): Die steirische Reíigionspacification (Hradec, 1896); Dit Registratur des Maximilian II. (Vid., 1896); Der Si. Pauler Codex (1896); Sludien jar englischeii Kirchenpolitik im XIV, Jahrk. (Vid.. 1897); Die Reformarion u. Ge- genreformation in den inneiosterr. Lándern im XVI JjiAr/t. (1898); Der Huldigungsslreit nacli Jem Tode Erjheriog Karls U. im Jahre iS^O (1898); Die S^l^burger Provincialsynode von ' 54g (1898); Aclen vnd Correipondenjen jiir liescliichte der Gegenreformation in Inner- i.sferreicli (1898). -dle, I.llBOll«r Valentin Ernst, lutherský theoloE (■ 1673 v Sondershůzech — + 1749 v Drážďanech), studoval ve Vitemberce a v Jtné, r. 1698 stal se farářem a superinten- clcntem v JQterbogku. R. 1707 byl povolán ij professora theologie do Vitemberka a r. 1709 za superintendL-nta do Dráíďan. Na- psal řadu theologických spisů, kde horlil pro reformu nábož. života, pro »vnitřni» protcstanstvi, bližc se tak pietismu. V I. 1703 ■.il 1724 vedl theologický boj proti •reformo- vaným* a proti pokusOm o ^ednocení obou konicssí v Prusku; ze spisa sem pathcich nejdůlcžitějši jest Aiisfi.l"-liche Historia mo- .'uum (1707—24. 3 d.). Polemika ta zavedla L-a také do boje proti pietistům, dále proti lirkvi katolickí, proti nií napsal Der abge- •riesene Demas a Rómisch-lialhiiische Discwse 10111 evangelisclien Jubtijahr IJ17; také proti papežství L. mnoho psal. Bojem byla vyvo- lána i záslužná jinak sbírka ('ollstánďse Re- fm-mationsacta (1720—29, 3 d ). bMohitz viz LoStice. XifitcImeT J o s c f. lúkař nĚmecký (* 1809 v Kadani — t 1888 ve Valchoví u Kario- vých Vara). Lfkařstvi vystudoval v Priize L\'\. li vedeni prof. Krombholze, r. 1834 stal se doktorem a briy na to soukromým assi- ^lentem Krombholzovým, r. 1838 assistcntcm první lékařské klinikv. R, 1841 stal se do- centem dĚjin lékařství a baliieo!o|JÍe, jsa vil- bec prvý, jenž nauku o zřídlech uvedl na imiversitu, a převzal pu 2 letech ředitelství Tlétské nemocnice, kteráž tehdy živořila ve skrovných poměrech v místnostech u sv. La- řara ve Spálené ulici. Pfičiníním jeho poda- řilo se založiti fond udržovací v té výši. Že r. lBá4 bylo možno, aby dětská tiemocnice, iiaivaná pozdřji nemocnici cis. Františka Jo- sefa, mohla se přenésti do vlastního domu na Karlové námC-stí. Jeho snahou i neoby- čejnou přičinlivostí a spořivostí dra Neureut- tera založen tu byl tak dostatečný fond, ic nemocnice tato byla zabezpečena na vSccky íasy potomní. R. 1853 jmenován L. životním líkafem cis. Ferdinanda, r. 1854 mimoř. pro- fcssorem dětskího lékařství, r. 1862 byl před- sedou sjezdu něm. přírodozpytcflv a lékařů v Karl. Varech, téhož roku stal se místodržiť. radou a protomedikem v Praze, r. 1863 zvolen byl za rektora university, r. 1865 stal se zdra- votním referentem ve stát. ministerstvu ve Vídni, ncspouStĚje se zřetele nĚm. lileiitoatf v Čechách. Mimo hojné práce balneologické napsal zvláStě: Ober Ferityphiitis, Pancreatitii, Acule Exantheme. Mángel der Therapie, An- gína foUiciilaris (1840); Ober Elektromagnetis- mus (18441; Beridit uber die Masemepidemie in P<-ag 1843—44 (1844); Der Typhns der Kinder (1846); Dtr Scharlacb in Prag 1844 bií 184S (1846); Der Brand im Kindesaller (1847); Der Heudíhasten und seine Behandiung ',1848); Schluasberichl uber die vam si. Mat i84g bis Ende De^entber iSSi i» Prag beob- achteie Choleraepldemie (1854); Klinisehe Be ob.iclilungen im Franj- Josef - Kinderspitaie \u Prag (1856); Ober den Eínfluss der meteoro- logischen Verháltnisse aiif die Enlitehung der Kinderkrankkeiten (1856); Ober akute gelbe Atrophie unJ Cirrhote der Leber bei Kinderii (1856); Ober Variola haemarrhagica (1857); Ober die progressive Algídilal, das Skleróm u. die togenannte Greisenliajtigkeit der Kinder (1859); Die Leukámic d. Kinder (1860); Ober das Selbstslilkn d. Miiller (lito); Zur Impfintg (1860); Epideiniologische und klinische Studien aus dem Gebiele der Paediatrik (z dila »Aus dcmFranz-Joscf-Kinderspitalein Prag*, 1868); Winke uber Erjiehung d. Kinder »ioin pkysio- logische't Standpunkle (1861); Zur Diagnostik und Therapie functioneller Siórungcn des Her- \ens und der grossen Gefásse bí'i KIndern (1864); Cber Magenerweichung bei Kindern (1864); Organisc'' Veránderungen an der Cor- nea ivábrend des Verlaufes einiger Allgemein- erkrankungen der Kinder (1864); der di* Erblicliheit d. Kranklteiten (18651; Einige Ko- íijei jur Lelire i-ohi Croup 1IBÚ6); Erfahrvn- gen iiber die Anwe^tduns der SlineralwSssef bei Kindtrh ankhčiten .18681; Mein Leben und Wirlten (Autobiogralic. vyď. W. M. Fr. v, Mnasburg, Praha, 1897^. Lotohewltz viz Lowcčkovíce. X.M0liwlt£ (LoŠvicc), ves v král, &-i- ském na pravém břehu Labe proti Ulazevi- cím (lílasewitz). s kterými jest spojena želii- ným mostem, ;isi 5 km záp. od Drážďan, z nichž dojíždí sem tramway a parníky. Ti'Ž stanice parniků sasko-české paroplavební spo> lečnosti, L. j.sou oblílicné letní sídlo obyva- ielí\ saské stolice, kteří zde mají hojné vili a zámcíkú. Pěkné okoli. I'amátnik Schillerův a malíře L. Richtera. Pošta, telegraf, vinař- ství, ovocnářství; 4868 obyv. (1895). Jméno je původu slovanského, Pp. LoBla: 1) L. Hrubý či Velký i Lo- sina Velká [Gross-Uiíersdorf), far. ves na . MoravĚ při malém potoce, hejtm. Šumperk. ř Lososovité ríby. ':»■ \ 0-- OTTOv SLOVNIK NAťřNÝ. JHCrnl (Sulmo laautrit) i tiven duiujtlif iSalmo huclio). y ■■- 1 Konitki imcduin Oimina eperlan Losin — Losos. 353 okres Visenburk; 308 d., 2 oby v. č., 2181 n. (1890), kostel sv. Jana Křtit. (1350 far), 4tř. šk., pš., tel., továrny na papír všeho druhu a Inčné a damaškovc zboží, závod na bílení, barvení, potiskování a appretování lněného a bavln, přediva a opodál sklárna. Alod. pan- ství (6518*75 ha)\ náleží k němu starožitný zámek s kaplí, dvůr, pivovar, cihelna, pila, lázně a léčení syrovátkou Rudolfa kn. Liech- tcnšteina. red. — Nejstarší zpráva o L-u je z r. 1350; ves sluje tu Ulrici vili a. Fara přešla r. 1550 do rukou protestanta, v nichž zůstala do r. 1625. V 1. 1599—1603 byl ko- stel přestavěn, ze staré stavby zbyla jen věž. R. 1725 přibyla osmihranná kaple s kupolí, jež jest rodinnou hrobkou Žerotínů. Panství losínské patřilo dle zprávy z r. 1391 mark- raběti Joštovi, jenž je udělil téhož roku ry- tíři Vikherovi. R. 1496 přešlo s jinými zá- pisnými statky od Jiřího Tunklc z Brníčka na Jana staršího ze Žerotína. Odtud je L. majetkem žerotínským až do r. 1802, kdy Ludvík Antonín z Ž. prodal panství to Liech- tensteinům. Zámek, ležící na j. od L-a, po- chází z r. 1580, přestavěn v 1. 1731—1738. Z dob původní stavby zachovala se v něm kaple horní, kaple zpodní s freskami jest z r. 1750. Veliký park byl založen v letech třicátých XVIII. stol. Léčivé prameny losín- ské vyvírají na západ od vsi. Obsahují látky sirnaté a dostupují teploty 22° R. Byly pro slulé již v XVI. stol. a lázním věnovali Že- rotínové hlavně v XVIII. století velikou péči. Dii. — 2) L. Nový {Neu-U,), far. ves t., hejtm. Šumperk, okres St. Město; 123 d., 833 obyv. n. (1890), kostel sv. Isidora (od r. 1784 far.), 3tř. šk., pošta, stanice Rak. st. dráhy (Šternberk-Ziegenhals), pila. Ke vsi příslušejí samoty Františkov a Hellenberk. Loiiň viz Lošinj. Losina: 1) L., ves v Čechách, hejtm. Plzeň, okres Blovice, fara Chválenice, pošta Sťáhlavy; 85 d., 580 obyv. č. (1890), 2tř. šk., ložisko hrnčířské hlíny. Čásť obce Bambou- sek. — 2) L. Losiny {Lossina), ves t., hijtm. Stříbro, okres Stody, fara a pš. Chotěšov; 21 d., 183 ob. n. (1890), ložisko kamen, uhlí, samota Vrabina. R. 1272 připomíná se při klášteře chotěšovském. 3) L., ves na Moravě, viz Losin. laOSinJ, Losin, ostrov, viz Lošinj. laOliny: 1) L., ves v Čechách naNesperce, hejtm. Kut. Hora, okr. Uhlíř. Janovice, fara Kácov, pš. Češtin ; 34 d., 251 ob. č. (1890 , popi. dvůr a mlýn. Stávala zde tvrz, na níž seděl v XVL stol. Sigmund Skalka, jehož potomek KriŠtof odkázal L. Václ. Čejko vi z Olbramovic. — 2) L., ves t., viz Lo- sina 2). ZiOilau (pol. Wodiisfaw), město v okr. rybníčkem v kraji opolském, pruské prov. slezské; stanice pruské státní dráhy, sídlo obvodního soudu; má 2458 obyv. (175 evang., 259 židů); kostel katolický i evang., starý klášter minoritský; značné trhy; cihelny, pi- vovarství, továrna na šňupavý tabák. Pp. Losnloe viz Lóssnitz. OttOv Slovník Naučný, sv. XVI. 104 1900 Loinitz, ves v Čech., viz Lazec 1). Loiolanje triódkresoi C^HJj,{OH){CH^)^, látka vlastností antiseptických, navržená k úče- lům dermatotherapeutickým. OŠc. laOlonoz viz Lučenec. ZiOlOl obecný (Salmo salar L., Trutta sťi/ar Nilss, viz přílohu Lososovité ryby) jest nejznamenitější, nejdůležitější z našich ryb lososovitých (čeledi Salmonidae). Podlouhlé, na příčném průřezu vejčité jeho tělo dorůstá délky až i 1*5 m; hlava jest neveliká, délkou rovna asi výšce trupu, do předu prodloužená a tu také poněkud za- špičatělá. V širokých ústech jsou kuželo- vité zuby v čelistech, na kostech patro- vých, na kosti radličné {vomer) i na jazyce. Právě úpravou kosti radličné se I. od ostat- ních ryb své čeledi podstatně liší; u ryb dospělých jest přední ploška její pětihranná, bezzubá, jen někdy při zadní své straně třemi zuby ozbrojená, kdežto na zadním výběžku této kosti jest jediná, zřídka dvěma zuby se počínající podélná řada zoubků, zvolna od zadu do předu vypadávajících. Zadní konec hořejší čelisti dosahuje pod zadní okraj oka nebo i za něj. Hřbet jest málo vyklenutý. Tělo je pokryto drobnými šupinami. Ploutve jsou veskrze krátké; jestiť ve hřbetní ploutvi za 3 — 4 tvrdými jen nanejvýš 11 měkkých paprsků, v řitní za 3 tvrdými jen 7 nebo 8 měkkých paprsků, v prsních i břišních ploutvích po 1 tvrdém, v těchto po 8, v oněch po 13 paprscích. Ocasní ploutev složena z 19 paprsků. Tam, kde jest tělo nejvyšší, bývá nad postranní čarou 25 nebo 26 řad šupin, pod ní 18 řad; čára sama jest na 120—130 šupinách. Barvu má tělo nahoře světle še- dou, málo zamodralou, na lících, bocích a na břiše stříbrolesklou ; nahoře a po stranách těla jsou černé, křížovité skvrnky (na hlavě největší). Ploutvička tuková, pak ploutev hřbetní a ocasní jsou tmavé, našedivělé i na- hnédlé, ostatní ploutve bývají světlejší; také na hřbetní ploutvi bývají skvrnky černé. Trouce se mívají však I-i na hřbetě barvu tmavší, na bocích často rudé skvrny a také ploutve břišní, řitní a ocasní na okraji neb u kořene červené ; i na víčku žaberním jsou rudé skvrny a staří samci mívají břicho načervenalé. Zejména pak v listopadu jest po těle plno skvrn černých, červených a ze- lenavých. Všecky takové skvrny mají původ v trojím pigmentu kůže: černém řv buňkách rozvětvených), žlutém (skvrnky okrouhlé) a červeném (skvrny nepravid. hranaté). U samců vyčnívají tou dobou ze zduřelé kůže jen mo- dravě lesklé špičky Šupin; ale nejen kůže, i blány ploutví bývají tlustší než jindy. Z ana- tomických znakův uvedeme jen to, že má na př. náš I. labský 58 obratlů; svalstvo jest růžové, a ve sladkých vodách pozbývá bílko- vin, jichž potřeba jednak na zachování ži- vota, jednak na vydatnější výživu plemenidel. 1 maso l-ů rýnských, ubírajících se do vod sladkých proti proudu, bývá krásně růžové, ryb vracejících se do moře trochu bledší a zažloutlé (v prvém případě říkají l-u v Nem- *)\ 354 Lososovité rvbv. ( I cích »Lachs«, ve druhém »Salm€). U vrát- níku jsou četné slepé přívěsky (appendices pyloricaé), jež na cestách ve sladkých vodách ztrácejí tuk je obalující a také zažloutlý, I smetanovitý obsah. Jednoduchý, válcovitý měchýř vzdušní mívá u našich I-ů délku 40 cm^ průměr 4 cm. Varlata se vyvíjejí mladým l-ům (strdlicím) již před první poutí do moře, kdežto vaječníky takových jikrnáčů mívají sotva délku 3 cm. Dospělá samice mívá 500 g jiker, nezřídka však více, i nad 1 kg. Průměr jikry bývá až 6*25 mm. L. jest domovem v mořích studeného ze- mépásu a chladnějších mořích sever, pásma mírného. Snad se v moři ani přiliš nevzda- luje od řeky, kterou tam připlul; obývá tu ve hlubinách. Víme vůbec posud málo o tom, jak a kde v moři žije; živí se tam menšími rybami, zejména sleďovitými a mladými úhoři, pak také korýši. Moře mu poskytuje výživv, ale kolébkou plodu jeho jsou sladké vody vnitrozemí. Maje se tříti plove do řek, jež v Evropě tekou do Atlantského okcánu, k nám do Labe, odtud do Ohře, Vltavy a Otavy, počtem ještě větším do řek ruských, skandinávských a anglických. Ve francouz- ských vodách jest již hostem vzácnějším a ve Španělích bývá jen v těch řekách, jež te- kou do zálivu Viskay.ského. L-ům daří se však zcela dobře i pak, musí-li žíti stále ve vodách sladkých, arci hlubokých a náležitě chladných, jak v Americe dokázáno chovem těchto ryb. Stěhuje se do řek I. prodlí ně- kterou dobu v ústí jejím a pak teprve plovc dále; samice se tu objevují dříve než samci. Na těchto cestách proti proudu prolézá I. sítěmi, trhaje je a přeskakuje nižší vodo- pády nebo jezy tím způsobem, že tělo pro- hne hlavou a ocasem vzhůru, pak je náhle vzpřímí a tím o vodu odrazí. Pro snazší pře- konání takových překážek upravují se pro I-y ve větších jezech zvláštní průplavy. U nás I-i objevují se v ústí Labe již v lednu; v na- šich vodách bývá pozorován prvý tah od února do května, druhý tah od května do června, třetí proud ryb opozdivších se až v říjnu. Do hořejší Vltavy dostanou se asi v říjnu, do Otavy v červenci, do Orlice v září a v říjnu. Na této cestě proti proudu nepřijímá I. žádné potravy. Dopluvši hor- ských vod samice koncem října upraví »trdlo«; na místě, jež není hlubší Vs '"i oca- sem vyhrabe ovální prohlubinu zdélí až 2 m, zšíří 1 m, v niž jikry vypouští. Jikry oplo- zují hned na to nejen staří samci, ale také mladí samečkové, kteří ještě ani v moři ne- byli. L-i se takto trou od konce října, ze- jména však v druhé polovici listopadu. Po tření zůstávají v hlubinách a tůních až do dubna a pak se zase navracejí do moře; tou dobou také z hladu lapají hmyz. Samci (»tu- lácic) mívají pak dolejší čelist vzhůru zakři- venou. V ústích řek zase nějakou dobu vy- čkají, než .se vydají do moře. Mladí losůsci (zdéli 1 cm) se líhnou z jiker nejdříve po 4 měsících, u nás v květnu; v obšírném vá- čku žloutkovém mají pro prvou dobu svého života dosti potravy. Do srpna dorostou délky 4—5 cm, do příštího léta 15 cm. Do moře stěhují se od nás všickní, než dorostli délky 30 cm ; v kterém věku se to pravidlem děje, posud není vyzkoumáno. Živí se ko- rýši, hmyzem a jeho larvami. Barva těchto mladých I-ů, jež zoveme strdlicemi, takto se asi mění: Do délky 7 cm bývá tělo na hřbetě olivové s černými body a na bocích jest 9 tmavších, málo zřetelných skvrn. Při délce 13 cm objeví se podél postranní čáry červené skvrny. Po té mívají strdlice, pokud jsou u nás, na hřbetě barvu nažloutle hné' dou s drobnými skvrnami hnědými, na bo- cích světlejší, vezpod střibrobílou. Na víčku žaberním jsou 3 skvrny černé, v jedné čáře se zřítelnicí oka; na boku jest 9 velikých čtyřhranných skvrn namodrale šedých a u po- stranní čáry as 20 skvrn červených, ale bez bledší *obruby, jakou mají na př. pstruzi. Rozumí se, že právě na cestách do moře i pak z moře bývá mnoho I-ů polapeno i jinak zahubeno. JeC maso lososí z nejlep- ších; do obchodu přichází čerstvé, uzené a v konservách. Naši l-i mají prý maso nej- lepší v únoru a v březnu, plovouce do hor- ských vod, rýnští v listopadu a v prosinci. U nás přikázáno jich šetřiti od 15. srp. do konce prosince. Z cizopasníků l-a budtež uve- deni: Argulus Coregoni (na kůži), Lernaeo- podá Síilmonea (na žabrách), pak entoparasiti Bothriocephalus infundibuliformis, larva Scolex polymorphits, Ascaris clavata, Agamonema cap- sularia, Echinorhynchus pachysomus a tasem- nice Tetrarhynchus macrobothrius. Pro umělý chov I-ů zařízeny u nás četné ústavy, ze- jména v Sušici, v Záluží (u Kašperských Hor) a v Tussetu (u Českých Trub) na Šu- mavě, pak' v Nekoři (u Kysperka), vjablon- ném nad Orlicí, ve Hřensku a j. Srv. spis prof. dra Ant. Frice: L labský. Biologická a anatomická studie (Praha, 1893); Dr. C. Bruch: Vrrgleichende Osteologie d. Rhein- lachses (2. vyd. v Mohuči, 1875). Br. Losoiovité ryby {Salmonidae, viz přílohu), čeleď ryb měkkoploutvých (skupiny Physo- stomi), náležejí k rybám nejušlechtilejším a nejdůležitějším. Ode všech našich ryb liší se především malou, tukovou ploutvičkou před ploutví ocasní. Hlavu mají lysou; podlouhlý a poněkud se stran smáčkly, na hřbetě i na břiše oblý trup je pokryt šupinami drobnými neb alespoň nevelikými. Ústa nemají vousků. V čelistech, na kosti radličné, na jiných ko- stech patra i na jazyce jsou zuby různé délky; kdežto některým druhům zuby z části nebo zhusta i docela vypadávají, mají jiní chrup trvalý a důkladný. Žaberní otvor jest veliký a dosahuje až na hrdlo. Ploutve jsou krátké, jen výjimkou bývá hřbetní ploutev dlouhá; tato jest na hřbetě uprostřed, břišní jsou také uprostřed břicha, ocasní ploutev bývá vykrojena, jen u starších ryb někdy jako přímo ufata. Měchýř vzdušní jest jednodu- chý; u vrátníku mají I. r plno slepých stří- vek {appendices pyioricaé). L. r. nemají vejco- vodů; vajíčka padají z řásnatého vaječníku Losov — Loss. 355 přímo do dutiny břišní a odtud otvorem na papille urogenitálni ven do vody. Známe 15 rodů téchto ryb asi se 160 druhy; žijí kromě tři druhů veskrze na severní polo- kouli, počtem nejhojnějším v severním Le- dovém moři a ve chladnějších končinách Ti- chého okeánu. L. r. jsou však nejen ryby mořské, ale žijí i ve sladkých vodách stude- ného a ve chladnějších končinách mírného zeměpásu. Památno jest, že přečetní druhové, kteří jinak obývají v moři, nemnozí se v něm, nýbrž na čas tření plovou do řek proti proudu, aby uložili jikry až v horských vo- dách souše. Jen nečetní druhové trou se v moři, na mělčinách pobřežních. Jsou pře- vážnou většinou dravci, živící se rybami a drobnou faunou vodní; jen ty I. r, jimž zuby záhy vypadávají, musí přestati nejen na měkkých tělech menších vodních živočichův, ale i na vodním býlí. Všecky mají maso vý- borné. K nejznámějším rodům náležejí: Salmo L. {Salmo Val. a Trutta Nilss. ; l-i, pstruzi a sivěni), Thymallus Cuv. (v. Lipan), Coregonus Art. (síh, marény), Osmerus Art., MeUlotus Cuv. a Argentina Art. Fossilní I. r. nalezeny v útvaru křídovém, u nás zejména pěkně zachovalé exempláře druhů Osmeroides lewtsiensis a Osm, vinarensis, pak Aspidolepis a j. formy, jichž jména druhová stanovena jen pro isolované Supiny. Mallotus subfossilní bývá nalezen ve hlíně v Grónsku, na Islandě, na pobřeží Skandinávie a j. Br. Ik>0Ov: 1) L. Dolní, správné čes. La- žany {Unter-Losaú), ves v Čechách, hejtm., okr. a pš. Cheb, fara Palice; 21 d., 98 ob. n. (1890). — 2) L. Horní (Ober-L.), ves t, 18 d., 104 ob. n. (1890). Losováni brancův děje se před odvo- dem za účelem, aby mladíci povinní k službě vojenské po odvodu svém mohli býti zařa- zeni v ročníku svém buď jako nováčkové nebo jako náhradní záložníci do voiska (voj. námořnictva) nebo do zcměbrany. L. buďteŽ účastni všichni branci, kteří dovrší 21. rok věku svého, i ti, kteří jsou patrně neschopni na vojnu. Den I. okresní úřady oznámí obcím nejméně 8 dní před odvodem a řídí I. ve přítomnosti obecních představených. Všecka písmena abecedy, napsaná na svinutých ce- dulích, kladou se do neprůhledné nádoby. Nejletitější představený obce vytáhne ceduli a písmenko na ní napsané udává začátek vy- volání branců a pokračováno pak po pořadu abecedy do i^ a pak opět od Á do písmene prvně vytaženého. Na to kladou se do ná- doby svinuté cedule neb polokuličky s čísly od 1 počínajíc, a to tolik, kolik mladíku 1. ročníku má losovati; každý vyvolaný vy- táhne po čísle a nahlas je prohlásí. Výsle- dek I. zapisuje se do listiny losovací, kterou podepíšou veškeří představení obcí a úředník řídící I. Vytažený los platí bran- covi po celý čas povinnosti branné také ve vyšších ročnících. L. dodatečné koná se bez ohledu na dobu odvodu dle potřeby se všemi branci, pro něž z jakékoli příčiny ne- bylo vytaženo číslo již v ročníku 1., o onom sepíše se zápisník, a mimo to mladíci ti se připisují do původní listiny losovací roku jejich narození. FM, Loipitz viz Lovčovice. Ldll jest hlína stáří diluviálního, barvy obyčejně žlutavé, někdy šedé až hnědé, se- stávající většinou z jemného, křemičitého písku, k němuž se přiměšují malé Částice živců, slídy, rozličných jiných nerostův a produktů z nich, rozličných solí. Často v sobě chová i kusy vápence v podobě nepravidelných, chuchvalcovitých shluků, tak zv. cicvarů (něm. Lósspuppen, Lósskhideln, poněvadž mají často podobu panáčků), které, jak se zdá, vznikly tím, že voda vápnem bohatá a hlí- nou protékající ukládala svou nadbytečnou sloučeninu kolem cizích předmětů, kaménků, ulit, úlomků kostí atd. Jinak mohly ovšem cicvary vzniknouti i tím, že úlomky vápen- covýcn skal zapadly do hlínj. Mimo ty na- lézají se v hlíně zbytky zvířeny diluviálné, kostry ssavcův a ptákův i ulity sladko vod- ních měkkýšův. O původu I-u povstaly hlavně dvě theorie; starší z nich vidí v hlíně té zbytky bahna, které zbylo jednak po řekách a bažinách (původ íluviatilní). jednak i přímo po ledovcích (původ glaciálni). Tak vyklá- dají se některé menší uložen iny I-u ve stř. Evropě. Druhou jest theorie Wahnschaffe- nova o větrovém či vzduchovém původu I-u. Zvětráním a rozrušením hornin povstal jemný prach, který na konci diluvia za doby stepní větrem byl vyzdvihován a ve vzduchu nesen. Padl-li pak na místech od původního naleziště rozličně vzdálených na půdu travi- nami zarostlou, mohl býti zadržován, a trval-li pochod ten delší dobu, ve značné mohutnosti nahromaděn. Traviny hlinou takto zasypané odumírají a trouchnivějí, zanechávajíce v hlíně jemné rourky, jimiž povstává složení hlíny zvláštní kypré. Ukládání I-u dalo se dle ve- likosti zrna pískového; hrubozrná hlína ne- byla větrem daleko donášena a kupila se ne- daleko původního naleziště, kdežto nejjem- nější prach zalétal až do výše 400 m. Že hlína se ukládala ponejvíce v době stepní, toho důkazem jsou zbytky stepní zvířeny a časté hrance, valouny to, které po jedné aneb i po obou stranách ukazují 3 neb více obrou- šených ploch, které v ostrých hranách se stýkají tak, že valoun podobá se širokému jehlanci. Vznik těchto hranců vysvětlován bývá tím způsobem, že plochy byly vyhla- zeny ostrým, větrem hnaným křemenitým pískem. Jiný důvod pro tuto theorii jest, že ulity, jež v hlíně se vyskyjtují, pocházejí z místa, kde I. se ukládal, a nebyly zaneseny odjinud. Mocnost uloženin I-u jest velmi rozličná; v krajinách, které jsou na déšf chudé, jako některé planiny Sev. Ameriky, střední Asie, Persie a j., kae tudíž častými lijavci kyprá hlína tato odnášena nebývá, dosahuje značné mohutnosti. Potom déŠf uloženiny více neodnáší, nýbrž je rozbrazdúje ve vysoké, kolmé stěny, na jejichž patách proudí potoky. V takových krajinách voda vyluhuje často i soli v hlíně obsažené a sama f f t\ \ MM A 356 Losscn — Losy. nadržuje se v solných jezírkách. L. tvoří půdy pro hospodářství výhodné, což v přední řadě dlužno připočísti jeho jemnozrnosti a kyprému uložení; tyto vlastnosti činí hlínu způsobilou, aby náležité organickými látkami zlepšována stala se velmi úrodnou. Dále po- skytuje I. hmotu k vyrábění cihel, od čehož u nás nazývá se cihlářskou hlinou. Jest dále výtečným čistitelem vod, které spadnuvše deštěm v uloženinách jeho se filtrují a na zpodu tam, kde I. se klade na vrstvu mastné nějaké horniny, vyvěrají v podobě pramenů s výtečnou vodou. Pa. laOlsen Max, dějepisec něm. (♦ 1842 — 1 1898 v Mnichově). Vystudovav v Mnichově, Bonne a Heidelberce věnoval se obchodu a vykonal rozsáhlé cesty. R. 1881 stal se se- kretářem a záhy na to i členem mnichovské Akademie. L. studoval především dějiny ně- meckých měst z konce XWl. stol., hlavně po stránce církevně náboženské. Nejstarší jeho práce jest Die Reichstadt Donauwórth und Her\og Maximilian (Mnichov, 1866) a nej- větší Der Kóhiische Krieg {\. díl v Gothě, 1882, II. v Mnichově, 1897). Kromě toho na- psal: Briefe von Andrcas Masius und seinen Freunden rSSS—yS (Lips., 1886); Zur Ge- schichte der pápstlichen Nuntiatur ^n Kóln iSyS — gS (v »Zasedáních€ mnich. Akademie, 1888); Er\bischof Heinrich von Břemen u. das Haus Ósterreich im Múnsterschen Postulations- streit iSyg—So (t., 1890); Der Anfang des Strassburger Kapitelsstreites (v »Rozpravách« mnich. Akad., 1889); Der Magdeburger Ses- sionsstreit auf dem Augsburger Reichstag von 1SS2 (t., 1893). Pro »Allgem. Deutsche Bio- graphiec (VIII.) napsal článek Gebhard Truch- sess von Waldbuvg a pro »Zeitschr. d. Bergi- schen Geschichtsvereins« (XIX.) studii Zur Ge- schichte des Laienkelchs am Hofe des Her^ogs Wilhelm von Jidich-Cleve-Berg iSjo—iSyg. ZiOllins^ Benson John, kreslič a spiso- vatel amer. (* 1813 v Beekmanu |Ne\v-York]). Byl původně hodinářem, ale r. 1835 stal se žurnalistou, vydávaje »Poughkeepsie Te- legraphc s belletristickou příl. »The Pough- keepsie Casket«, jejíž illustrace, vyučiv se dřevoryjectví, sám obstarával. Podobně po- zději vydával v New-Yorku od r. 1838 »Fa- mily Magazinec Později zabýval se nejvíce dějinami své vlasti, o nichž vydal několik spisů, které také namnoze sám illustroval. Jsou to zejména: Outline history of the Jiné arts (1841); Lives of the signers of the decla- ration of independence (1848); Pictorial fielď book of the Revolution (1851, 2 sv.); Pictorial fieldbook of the' war of 1812 (1868), kteráž dvě díla učinila L-a velmi populárním ve Spoj. Obcích, rovněž jako Illustrated History 0/ the United States for schools and families (1854—56), také do němčiny přelož. (Štutg., 1877—79; 3 sv.). Mimo to ještě zmínky za- sluhují The Civil war in America (1865 --68, 3 sv.), několik biografií vynikajících Ameri- čanů a Cyclopaedia of United States History (1881, 2 sv.). Byl také spolupracovníkem čas. »Harper's Magazine« a jiných. Ldlinltz (Losnice): 1) L, průmyslové město v král. Saskem v okrese schwarzen- berském zvikovského kraje, ležící na stejno- jmenném přítoku řeky Muldy, stanice saské státní dráhy; má obvodní soud, poštu, te- legraf i telefon, prádelny, tkalcovny, výrobu klobouků, prádla a krajek; punčochářství, strojírny, průmysl dřevařský (též vyřezávání soch); na blízku velké lomy; 5903 ob. (1895), z nichž 68 katol. Pp. 2) L. sluje úrodná krajina v král. Saskem, asi 7 km sev.-záp. od Drážďan, vyznačující se příjemným podnebím. Obyvatelstvo v ně- kolika osadách (mezi nimiž i stejnojmenná vesnice) živí se hlavně zahradnictvím; kdysi značné vinařství utrpělo révokazem. Obé jména jsou původu slovanského. Pp. Loiiow: 1) L. Arnold Herrmann, so- chař německý (* 1805 v Brémách — f 1874 v Mnichově). Vyučiv se u svého otce byl po delším pobyte v Římě oblíbeným žákem Schwanthalerovým (od r. 1833). Pracoval nejvíce sochy podle návrhů jiných, jako Thorwaldsena {sochu téh.), Windmanna {Ca- nova), Bruggera (Schwanthalera a Gibsona, vesměs ve Glyptothece mnichovské). Vlastní práce jeho (ponejvíce na Walhalle u Řezná) vynikají pěkným vkusem a dovedným pro- vedením; jsou to většinou poprsí slavných mužů německých. 2) L. Heinrich, malíř něm., syn předešl. (♦ 1840 v Mnichové). Studoval na akademii v Mnichově a hojně cestoval. Je konservá- torem obrazárny v Schlcissheimě. Maluje obrazy doby rokokové s nádechem pikant- nosti: Sfinx a básník (dle Heinea); Hudební lábava\ Líbánky \ V parku (1890); Překvapená pastýřka; Nymfa v parku (1892) a j. Kreslil také illustrace k Shakespearovým » Veselým ženám windsorskýmc a k dílům Gocthov^m. laOiy z Losenau, jméno německé rocíiny rytířské, která se přistěhovala v XVII. stol. do Čech z Horních Rakous. V Praze zemřel r. 1689 Jan. Jeho snad synové byli Anto- nín Josef aéebestián Matěj, kteří na- byli r. 1695 v Starém městě městského práva. Tento (t 1738) byl radou komory a měl syny Šebestiána, Řehoře a Jana, z nichž onen stal se r. 1735 radou nad appellacemi a r. 1750 zemřel. R. 1786 žili Jan Libor, c. k. rada, a bratří jeho Jindřich, rada u zemského práva, a Sebestián, kommis- sař berounského kraje (tento byl pak hejt- manem kouřimského kraje). Jindřich měl syna Adama Jiřího. V XIX. stol. vyskytují se členové této rodiny ve vojenských služ- bách. Sčk. IiOiy z Losinthalu, jméno někdejší rodiny šlechtické, která přistěhovala se ok r. 1647 z jižního Tyrolska do Čech | a n Antonín (syn Tomášův) obdržel r 1647 inkolát v Čechách, potvrzení stavu rytíř- ského a nadání, aby se psal z Losmthalu. po čemž hned r. 1648 následovalo povýšení do panského stavu. V ty časy stal se radou komory a dcputovaným k vybírání důchodu vinného, pivního a solního. Získal si Štěken, Lošák — Lošťák • ) ó 7 k níž r. 1650 přikoupil Řepici. Sluhy, Ctě- nice, Vintířov a (1664) Tachov. Z většiny svého jméní zřídil svěřenství. Za neznámé doby dosáhl buď on nebo syn povýšení na říšské hrabství. Zemřel roku 1682, zťistaviv z manž. Anny Konstancie Kollerové z Grú- beka syny Antonína a Jana Bapt. Onen ujal Tachov a Vintířov a zdědil i ostatní statky otcovské po bratru svém, který r. 1683 zemřel. Z toho podržel Štěken. Všechna tři panství zůstala v držení jeho a jeho syna Adama Filipa, který přikoupil r. 1718 Cástkov, r. 1728 Pořejov a Ůšanu, r. 1777 Dlouhý Derflín a Šomprun. Když r. 1781 (21. dub.) bezdětek zemřel, nastaly spory mezi vdovou Arnoštkou, roz. hr. Fuchsov- nou z Bimbachu, a dědici, po jichž ukončení se dotčená tři panství dostala v držení kní- žecí rodiny WindischgrStzů. SČk. ZiOiák či jelenice, houba, v. Hydnum. Loiánky, ves v Čechách, hejtm., okr. a pš. Kolín, fara Lošany; 56 d., 336 obyv. č. (1890). — L. (České Lošany) mívaly ve XIV. stol. popluží, 2 dvory kmetcí a 2 cha- lupy. Na dvoře popi. seděli do r. 1436 vla- dykové z Lošan. Ves L. byla v 1. 1490—1577 v rukou Mírků ze Solopisk, potom patřila Jiříku Lošaneckému, Václavu z Čes. Brodu, Pencerinu z Mštětic, Tobiáši Podivínskému z Podivína, jcnŽ r. 1609 pustil ji rovněž J. K. Myškoví ze Žlunic. Scelený statek zabrán r. 1622 Myškům a prodán Václavu Vchyn- skému z Vchynic a Tetova. Syn jeho Jan Oktavián prodal jej Gerhardovi z Taxisu, týž ihned zase r. 1637 Janu Salazarovi de Monte Albano. Téhož syn Blažej Eugen pro- dal L. r. 1666 obci kutnohorské, kteráž uči- nila L. středem panství, k němuž patřily: Lošany, L, Mánčice Pol., Zibohlavy. Kutlíře, Blynka, Hradenín a Poboř. Dvůr zdejší r. 1778 familisován. — Srv. J. Tůma, L. s okolím. ZiOiany, tar. ves v Čechách, hejtm., okr. a pš. Kolín; 33 d., 251 ob. č. (1890), kostel sv. Jiří, 3tř. šk., popi. dvůr a lihovar obce kutnohorské. Ve statku Fr. Mašina č. 27 stá- vala starobylá tvrz. L. (prve Německé L.) připomínají se r. 1259 jako sídlo Ctiborovo a r. 1303 Ješkovo. Ve XIV. stol. byla tu tvrz a farní kostel. Ves drželi měšťané kutno- horští. Od r. 1410 patřily rodu Alderů z Lo- šan, koncem XV. stol. držel je Jan Čabelický ze Soutic (t 1513), jehož syn Prokop prodal L. obci kutnohorské. — Fara zašla za válek husitskýcli; teprve r. 1774 zřízena tu lokálie, kteráž r. 1856 povýšena na faru. V 1. 1894—96 zbudován nový got. chrám sv. Jiří dle ná- kresů inž. L. LábTera. V majetku chrámovém nachází se monstrance výborného díla kutno- horského z r. 1745. Srv. J. Tůma, L. s okolím. LoiinJ (Lošiň, též Losinj n. Losin, něm. a ital. Lussin): 1) L., ostrov v Jader- ském moři, v zálivu Kvarnerském, jz. od ostrova Čresu, s nímž snad kdysi býval spo- jen. Úzký průliv Ozerský, přes nčjž vede otáčivý most, dělí nyní oba ostrovy od sebe; stačí k proplutí malých lodí a jeví zvláštní úkaz, že jím proudí stále střídavý proud sem a tam (k vyrovnání hladiny mořské \ Ostrov L. v podobě kosti ramenné táhne se od sz. k jv., otvírá jednu stranu s vyhlídkou na Čres, sev. ostrovy dalmatské s mořem sou- sedním a na Velebit v pozadí. Eh-uhý břeh otvírá se k jz. k širému moři s výhledem na ostrůvky Unii a Sušák. Ostrov jest 30 km dlouhý a na nejširším místě 4 km široký; plocha jeho obnáší 75 km*. Po délce své prostoupen jest pásmem horským, z něhoŽ nejvýše pne se vrch Ožero (588 m) útvaru vápenco vitého; vrch ten, podobný Oetschru dolnorakouskému, jeví se od moře mohutným. Severní čásť ostrova pro hornatost icst málo vzdělána, dílem lesem zarostlá, dílem holá nebo křovinami porostlá. 1 jižní čásť ostrova, ač více jest vzdělána, dává málo plodin, tak Že ostrov L. svým výnosem zemědělským, jest z celého Přimoří na místě posledním. Úrodnosti vadí nedostatek vody, jeŽ shro- mažďuje se v cisternách. Vzduch jest zdravý a teplý; proto poslední dobou bývá ostrov vyhledáván k zotavení za doby zimní a město M. L. stalo se zimním místem lázeňským. Obyvatelstvo, počtem 8766 duší, jest většinou slovanské, ač v městech žijí četní Italové; čajkavští Chorvati zdejší zabývají se pěstě- ním výborné vinné révy a oliv, menší měrou obilí, luštěnin a zelenin. Ve starověku L. s Čresem zván Crepsa {Absyrtis)^ později o sobě Lossini. Osudy měl stejné s Čresem, s nímž náležel Benátčanům. Viz Gelcich, Die Insel Lussin (Vídeň, 1887); Haračié, Die Insel L. (D. R. f G. u. St.; Vídeň, 1892).— L. náleží k hejtmanství, jež vedle ostrova zabírá ještě ostrovy Čres, Krk a některé menší ostrovy kolem L-e rozložené. Sídlem hejtmanství jest město 2) L. Malý (Lussin piccolo), přední přístav ostrova L-é a přední obchodní místo ostrovů Kvarner- ských; má 4975 obyv. (1890). Leží na jv. konci veliké zátoky, jež rovnoběžně s hřbe- tem horským utvořena jest dvěma zářezy západního pobřeží v pusté krajině, o jejíž zalesnění se teprve pracuje. Přístavní kapi- tánství, hl. celní úřad, plavecká škola, hvě- zdárna, loděnice, značný obchod. As hodinu cesty od něho položeno na břehu jv. starší, ale nyní menší město. 3) L. Veliký {Lussin grande) s 1852 obyv. Má pěknou kathedrálu a starožitné paláce v benátském slohu stavěné; přístavu vadí, že není chráněn proti bóře. LoiOV, ves na Moravě, hejtm. a okr. Olo- múc, fara a pš. Sv. Kopeček; 69 d., 432 ob. č. (1890), Itř. šk. ZiOiiák: 1) L. Jan, čes. nár. hospodář (* 1. května 1845 ve Ždánicích na Moravě), r. 1865 absolvoval studia gymnasijní v Brně, r. 1869 studia právnická v Praze. Potom vstoupil do soudní služby u zemského soudu v Terstu. R. 1871 byl na universitě ve Št. Hradci promovován na doktora práv. Pak praktikoval v advokátních kancelářích v Tě- šíně a ve Vídni a od r. 1876 byl samostat- ným advokátem v Mnich. Hradišti. R. 1890 přijal místo úředníka při Zemské bance král. 3oř! Loštice — Lot. Českého a byl r. 1892 jmenován stálým ře- ditelem toho ústavu. L. obirá se s obzvláítni zálibou otázkami z oboru národohospodáf- skiího, I něhož uveřejnil některá pojednáni v časopisech, ivláíf v >Obioru národoho- spudáfském* (o mel i o racích zemédčlskýcb, o akciovém právu, o potfebé průmyslové banky v Cechách atd.), a vydal r. 1899 pře- klad íásti nového něm. zákona obchodního poii názvem: Akciová společnost. L. uvedl v iivot >Čeakou průmyslovou bankui v Praze a má lásluhy o rozvoj úvčru kommunáJního, melioračního a ielezničniho při Zemské bance. Vedle toho jest činným jakoito předseda •Núrodního podniku*. Význam jeho spočívá v bystrém postihováni a řeíení nai^ich potřeb a praktických otázt-k hospodářských; zejm. poiinikatclský lucb český děkuje mu za četné zdruvé podnĚty. 2) L. Ludvik, básník a hud. skladatel český (• 1862 v Mitrovicích), studoval na praiské konservatoři a na ákolc varhanické a zkoufel ae současně v poesii. R. 18SS ode- jel do Londýna, kde pobyl tři léta. Vrátiv se vydal; Basné (Praha, 1891); Tři noci u mrtvoty (t., 1894) a Pfstň nadšenou (t., 1895), lyrické meditace V epickém rámci. Ni:jh-pši jsou některá menái čísla lyrická medicativně zabarvená. V hudební skladbě vystoupil na veřejnost teprve r. 1896 sym- fonickou kiásní Piitň vitixnd, později jeátě ukázkami z Velrrnieh písni a Národních dum (vesměs pro orchestr). V Národním divadle provedena od ného r. 1899 opera Stiská bouře (na text Jar. Kvapila dle Subertova •Jana Výravy*). Tiskem vydal pouze sešit klavirnkn skladeb (op. 10.). Z>OÍtlO*: 1) L., město na Moravě, v hejtm. zábřciskéiu, okr. mohelnickém, má 316 d., 2031 ob. č., 108 n. (1890), far. kostel sv, Pro- kopa, Ďtř. obec. utrakvistickou, 2tř. průmysl, pokraí. a 3tř. měit £k. pro chl., četn. sta- nici, pi., tekgraf, spořitelnu, továrnu na pa- pír v^eho druhu, roln. sladovnu, továrnu na rukavice a jiné menši řemes!. závody. De- skový statek (344 ha) drží obec loštická. V L-cích za starodávna kvett průmysl hrnčíř- ský, r. 1839 uvádéjí se zde 23 rodiny a r. 1891 jen 10 rodin, zabývajících se hrnčířstvím. Výrobky loátické byl^ daleko široko hledány. L. leii na hranici národnosti českoněmecké a vedou několik desítiletí tuhý boj proti germanisaci, — L. byly kolem r. 1120 jako vesnice zakoupeny olomúckým biskupem Jindřichem Zdíkem a r. 1131 darovány tam- nímu vdechrámu. Listina t r. 1255 potvr- zuje darováni L-ic králem Přemyslem II. proboStu kroměříiskému. Od r. 1360 uvá- dějí SB L. jako městečko. Od pol. XIV. st, patřily k hradu Buzovu, r. 158S byly pro- dány městu Unčovu. Protestantstvi rozmohlo se tu značně na rozhraní atol. XVI. a XV!I. (připomíná se protestantský duchovní rodem Maďar k 1. 1597-1618). O faře děje se první zmíuka r. 1406, kdy byl zde také již panský dvůr. Farní kostel je podle slohu z XVL st. a má hrobku Podstatských z Prusmovic. V L-cích narodil se spisovatel Jan Havelka, Srv. Popis L-ic i r. 1891. — 3) V... obec íidovská, předměstí města L-ic, t.; 37 d., 134 ob. č.. 123 n. (1890), Itř. iid. Sk. IiOÍtIo* viz Losctiwitz. IiOt, váha, viz Hřivna a Libra, L., míra vinná, viz Gelte. Lot |lo n. lot]: 1) L., přítok Garonny v jihozáp. Franců; vyvěrá ve výši 1500 m v depart. Lozěrc, jmenuje se s počátku Olt, protéká směrem záp. depart. Lozěre, Aveyron, L. a Lot-et-Garonnc a přijav a pravá Co- lagne, Truyére a Celé, s leva Dourdou a DiĚ^e, vlévá se po toku 481 kut dlouhém u Aiguillonu do Garonny, Splavný jest od Entrayguesft (v délce 813 km). 3) L, departement v jihozáp. Francii po- jmenovaný podle řeky t. jm., byl zHzea r. 1790 z hrabstvi Quercy býv. provincie Guyenne-et-Gascogne. Omezuji jej departe- menty: CorrÉze na sev., Dordogne a Lot-et- Garonne na záp., Tam-et-Garonne ua jihu, Aveyron a Cantal na vých. Povrch jeho ob- náší 5211-74 a™', tak íejest 71. mezi departe- menty franc, a čítá (1896) 240.403 ob., z nichi jen 302 cizinci; na 1 km* připadá 4S'61 ob. Obyvatelstva stále ubývá a od r. 1876 ztratil depart. 36.109 duší. Délí se ve 3 arrondiasi:- menty: Cahors, Figeac a Goudron, o 29 kan- toncch a 32& obcích. Vých. část zaujímají výbčiky Cevcnn, sev.-záp. kraj vyplňuji vý- běžky hor Auvercnských tvoříce rozhraní mezi úvodím Dorc^gne a Lotu, jež jsou nej- větii řeky departementu, Nejvyšší bod je La Bastioe-du-Haut-Mont (781 m), nejnižší tam, kde ř. L opouští dep. (65 m). Podnebí je tu t zv. girondínské, mírné a příjemné. Výška dešfomérná SlO mm (ve franc. prům. 770 mm). PŮda většinou vápenitá rodí obili, ovoce, len. tabák, šafrán a lanýže, Z 501,931 ha píidy rolnické připadalo na pole 235,170 ha. na viníce 28,509, na louky 2t,742,na pastviny 5071, na lesy IIT.565, na kultury 6095. na sady 236, na zahrady 138; 87,399 ha jest suchopárů, půdy skalnaté, bažin a rašelínišL R. 1896 produkoval dep. 769,500 hl pšenice, 18,368 směaky, 159.120 íita, 18.000 ječmene, 233.100 pohanky, 203,500 ovsa. 227,000 kuku- lepší druhy jsou Cahors a Grand- Constant. Zvířat domácích nejvíce tu jest ovcí (454.856) na planinách causses (v. t.), mimo to: brava 80.140 kusů, koní 9306. vepřů 54.913, kox 16.052. Hcdvábnictví dalo 150 kg kokonů, k jeho účt:lůra po celém kraji pěstuje se strom morušový. V horách dobývá se že- lezo a kamenné uhlí (38.100 t). mramor, ala- bastr, vápenec. Průmyslně jest L. 73. departe- mentem franc. a vyrábějí se tu zejména sukna, látky vlněné a zboží pletené. Vedle toho jsou zde: papírny, železárny, jirchárny, továrny na plátno a přízí, hrncírny, cihelny a peci vápenné: pak veliké množství mlýnů. Drah bylo r, 1898 348 km. kcky Dordogne a L. jsou splavny po délce 225 kOrientální kompanii c. L. číslová byla zavedena za Marie Terezie r. 1751, k čemuž hlavní podnět dal conte Ottavio de Castaldi, jenž se stal prvním pachtýřem. Obávajíc se totiž vlastní správy státní dala Marie Terezie přednost soustavě pachtovní pod vládním dozorem. První ob- dobí pachtovní trvalo od r. 1753—62, roční pachtovné činilo 260.000 zl., druhé 1763—70 (opět Castaldi), třetí 1770—78 (společnost Barattova), čtvrté 1778—87 (opět Baratta). Podmínky pachtovní stále se lepšily, ve čtvrtém období činilo roční pachtovné 437.000 zl. a měla kromě toho státní po- kladna nárok na čtyři pětiny přebytku, jež činily v 1. 1778—79 73.823 zl., v 1. 1786-87 Loterie. 361 však již 466.618 zl. ByvŠi pak za Josefa II. převzata do vlastní režie státní, potrvala v ní 1. číslová až po naše časy. Rozličné nedo- statky byly příčinou, že patentem z 13. bř. 1813 vytvořeny nové základy pro regál lo- terní, kterýž v podstatě až podnes zůstává hlavním pramenem rak. práva loterního. Číslová rakouská I. jest hlavní, ne však jedinou formou l-ií státem provozovaných, ale jedinou, jejíž výnos plyne do všeobec- ných státních příjmu. Nakzá se pod správou zvláštního loterního ředitelství ve Vídni, podřízeného finančnímu ministeriu. S ředitel- stvem tím spojen i tamní úřad loterní; lo- terní úřady jsou pak ještě v Praze, Brně, Linci, Inšpruku, Št. Hradci, Terste a Lvové. Při těchto úřadech jest zaměstnáno úhrnem 148 úřadníkův a 14 sluhů (roční náklad osobní 200.000 zl .). Sběren (k o 1 1 e k t u r) za provisi činných bylo koncem r. 1897 úhrnem 1676. U každého z výše uvedených úřadů loterních koná se ročně 20 tahů (jindy 30); jednot- | livé koUektury smějí však konati současné sbírky nejvýš čtyři, t. j. sázkové vklady nepřijímati pro více než čtyři úřady loterní. Nejmenší vklad činí 10 h. Vedle výše uve- dených způsobů tahů a výhrových muitipel jsou zavedeny ještě kombinace jiné s vý- hrami podle míry pravděpodobnosti rozličně stupňovanými. Tak na př., hraje-li se na ambo sólo, t. j. vsadí-li se pouze dvě čísla, činí výhra dvěstěčtyřicetinásobný vklad, při sázce pouze tří čísel vyhrává se, vyjdou-li, 4800násobný vklad atd. Vesměs jsou arci tato výherní multipla pod normou pravdě- podobnosti. Finanční výsledek vysvitne z ná- sledujících čísel. V době od r. 1819 do konce 1897 činil hrubý příjem 945,229.376 zl., vy- dání na výhry a správu 597,591.341 zl., pře- bytky 347,638.035 zl. V pětiletí 1891—1895 činily přebytky I. státu jako čistý příjem při- padající v celém Předlitavsku průměrem 25 kr. na jednoho obyvatele (v Dol. Rakousích 95, v Čechách 22, na Moravě 13, ve Slezsku 15 kr.). Dříve byly značnější. V témž pětiletí při- padlo na každých 100 zl. příjmu ze vsázek 35*34 zl. čistého přebytku pro státní pokladnu. Snahy po zrušení I. číslové, nyní uŽ kromě Rakouska (předlitavského) jen v Itálii trvající, jsou v Rakousku dávného původu. Ponejprv zabýval se tou myšlénkou již Josef II., pak byly zvlášt živé r. 1848, od času zavedení ústavnosti bylo na znemravňující a zrovna nejchudší vrstvy ke hře svádějící a je vy- kořisťující ráz číslové I. v tisku i sněmov- nách (neúnavný navrhovatel dr. Roser) usta- vičně naléháno. Správa státní od r. 1871 obmezuje sice počet tahův a sběren, ale k odstranění dosud odhodlati se nemohla, nenašedši dosud náhrad za příjem, který činil r. 1897 15,172.561 zl. hrubě, 6,996.548 zl. čistě (r. 1888 22,896.504 zl. hrubě, 8,600.214 zl. čistě). Kromě I. číslové provádějí se ještě t. zv. dobročinné státní I. od r. 1853. Zavedeny byly pod tou záminkou, aby herní náklon- nost zámožnějšího obecenstva dostala ná- hradu za soukromé I., kteréž se od časů valutových zmatků na počátku tohoto sto- letí povolovaly zejména ve způsobe dávání nemovitostí (statků, domů) do výhry, při čemž vedle této hlavní výhry bývaly ještě vedlejší v penězích neb cenných předmětech a mnoho se při nich naskytlo nešvarů. Za- pověděny byly r. 1834 a poslední ještě před zapovědí povolená skoncovala se r. 1852. Státní dobročinné I., jejichž výnos obětuje se účelům dobročinným, občanským i vojen- ským, pořádaly se dó r. 1870 třikrát, od té doby dvakrát ročně. Skládaly se v posled- ních letech každá ze 300.000 losů po 2 zl., z nichž odbyto však někdy méně než polovic, někdy plné dvě třetiny. Vždy jest tah jediný. Čistý přebytek kolísal v posledních 11 případech mezi 25— 467o. Z 51 takových l-ií od 21. dub. r. 1855 do 10. čna 1897 pořádaných ode- vzdáno účelům dobročinným 7,007.620 zl. Jako nedovolený a úřadně proto stíhaný sou- peř číslové I. objevuje se zvláště v pohra- ničných krajinách Českých pokoutní I. známá pode jménem I. modré, jejíž podnikatelé upotřebují též agentův a přijímají vklady od 1 kr. počínající a třeba místo peněz i natu- ralie. Nedostatečnost důchodkového práva trestního, které ^ nedopouští trestati podni- katele větší pokutou než 200 zl., nepůsobí v této příčině dosti odstrašivě. Kromě svého bezprostředního zisku z I. číslové má stát ze všech l-ií příjem daňový. Platí se totiž při vyhrávání zboží, skvostů a cenných papírů »poplatek€ dle škály II. (VieVo) 2 ceny plného počtu losů pianem stanoveného, i když se plně neodbudou; z výher I. číslové 15% beze srážky sázkové summy, při všech jiných (i při výhrách u zá- půjček loterních) 20% z výhry. V ostatních státech, kromě Itálie již připomenuté, trvají — na kolik běží o I. státní — nyní pouze I. třídní. V Uhrách byla i. čí- slová článkem zákona VII. z r. 1897 zrušena a na místo ní zavedena třídní 1. kv. 1897. V Německu mají l-ii třídní v Prusku, v král. Saskem, Brunšvicku, Meklenburku-Zvěříně, Anhaltsku, Hamburku a Lubeku ; z ostatních států mají l-ii třídní Nizozemsko, Dánsko, Španěly a Srbsko. Jako příklad zaří- zení I. třídní budiž uvedena pruská. Od r. 1892 do 1893 pořádají se dvě I. o čtyřech tazích (třídách) ; pro každou vydává se 190.000 losů kmenových a 35.620 losů svobodných. Za každý los vytažený v prvých třech tří- dách (kde výhry jsou poměrně menší) ob- drží výherce kromě výhry ještě jeden svo- bodný los, ač-li zaň doplatí cenu (39 marek pro každou třídu), zápisné (1 m.) a říšský kolek (4 m.). Vydávají se však též polovi- nové, čtvrtkové a nověji též desetinové losy, kteréž tím poměrem mají též účast na even- tuální výhře. Kupuje-li se los teprve k 2. neb pozdějším tahům, musí se vždy cena, zá- pisné i kolek za předešlé třídy doplatiti. Po- čet výher činí v prvé třídě 8000, v druhé 10.000, v třetí 12.000, ve čtvrté 65.000 a činí výhra nejmenší a největší v 1. třídě 60 a 3fi2 Loterni zápůjčky. 30.000 marek, t druhé 106 a 45.0C0, v třetí 155 a 60.000, ve čtvrtí konečně 210 a 600.0UO. Svobodné losy hrají aí do jejich vydáni na účet loterni pokladny. V I. 1894—95 činil hrubý příjem 79,266.500 m. (v tom příjem i prodL'je losů 65,207.220 m.), vydání úhrnem 69.513.000, přebytek 9,822.866 marek. Obecné JBOu námilky proti třídní l-ii menSi nežli proti číslové. Uvádí se na prospěch prve dotčenu především, íe mnohem méně roz- ohúujc obrazotvornost neí číslová se svými libovolnými kombinacemi, povÉrečnými vý- střelky (snáře a pod.) a rozsáhlým vnikáním do vrstev nejchudších, v nichž na újmu spo- řivosti iiví lačnost po nahodilých bezpracných ziscích, K tomu dodává se, ic jest třeba nějakčho prostředku, aby hověl váini herní a odváděl od pokoutního i tedy horšího její ukájení. Leč jest to nejvýSe rozdíl atupiloví. I třídní I. zvla£tě při tříštění losQ vniká do Širokých vrstev a stupňováním naději výher- ních od třídy k třídě svádí k daliimu sazení. Ani 1. třídní se tedy nesrovnává s ethickým úkolem státu a znamená nemravný způsob Literatura: Síeghart, Die číTentl, Gliick- spielu (Vid. ,1899); nejlepší dějiny I. rakouské, přehled o vSech ostatních evropských. Tam uvcduiiv i mnohé spisy jiné. Bf. Loterni zfcp&Jiky jsou slosovatelné zá- |iůj('ky i prémiemi rozličně odstupíiovanými. js<;u to tedy zápQjčky zprostředkované po- mocí dílcích obligací čísly (sériovými a tiěí- nýmí) opatřených, na okrouhlé summy zně- jících a zpravidla majetníku svědčících, jojichž postupné splaceni během napřed sta- novené řady let provádí se tak, že se jednou neb vícekráte do roka určitý v plánu cmiss- nim vyznačený počet úpisů vylosuje, jistina nominální, na kterou znějí, plně vyplatí, ale K]>oJu v témie neb zvláštním (třeba í časové iidduleném) slosování všem neb Jedné části z tuch úpisQ po každé se přikáži různě od- prostě slosovatelné, při níž se neposkytuje více než plné splacení jistiny ve výši nomi- nální, slosováni tedy poule pořad postup- ného splaceni určuje (jako na př. u státních íeleznlčných zápůjčelc, u zástavních Uštů hypotečních bank, komniunálních úpisít Zem- ské banky Čeaké atd.), 2. od jednoduché zá- půjčky prémiové, při níi poskytuje se úpi- sům pořadem vylosovaným kromě kapitálu ještě jistý, pro všecky stejný procentuální příplatek. Záleieji tedy I. z. ve spojeni íivlu loierního se zápůjčkou slosovatelnou. (Rozdíl od vlasLQich peněžních loterií viz v či. Lo- terie.) Výhry řečené neposkytuje dlužník ze svého , nýbri poskytuji si je věřitelé (kupci a držitelé úpisů) sami takto: Dlužník, účtuje se zájmem, který vzbudí čáka výherní, buď vůbec nezaručuje a neposkytuje žádného béiného zúročení anebo aspoň nabízí a po- skytuje JLD běíné zúročeni menši, nežli by při uzavření prosté slosovatelné zápůjčky za poměrů trhu penčínibo v Čas emísse panu- jících musil zaručiti, aby dosáhl stejně přízni- vého kursu. Z úspory úrokové, jii takto získá, tvoři fond, z něhož výhry zapravuje, ano zpravidla mu i výnos z prodeje úpisů sám něco k tomu fondu poskytne, ježto dle zkušenosti nadějí výherní docílí se kursu vyššího, než je přiměřeno pravděpodobnosti výherní, zvláště je-li stanoveno několik svou výši lákajících, t. iv. hlavních výher, byť pak právě proto ostatní musely býti vyměřeny o tolik níže. Záleží dále na plánu slosovacím, do jaké míry i úroků z ušetřených úrokA bude lze k fondu výhrovému zužitkovati. Stanoví'li se na př. pro nC-kolik prvních slo- sování počet slosovatelných úpisů menši měrou, nei by na př. bylo při pravidelném umořování annuilním, tedy to jde k duhu rozmnožení fondu pro budoucí slosování. Z toho jií vyplývá, Že poskytuje osnováni si oso vacích plánů široké pole finančnické raffinovanosti. S výhodou právě řečenou pro dlužníka jest však zase spojena nevýhoda, že I, z., ježto plán slosovací je podstatnou částí smlouvy, nemohou býti při pozdějším poklesnutí panující míry úrokové podrobeny konvcrsi. Zápůjčky takto uzavírati může buď stát a jiné veřejně korporace nebo soukrom- níci, pokud jim to stát dovoluje, Prvni ta- kové zápůjčky státní povstaly koncem sto- letí XVIi. v Anelii, počátkem XVllI. stol. byla provedena první ve Francii. V obou státech vedly k volbě l-ch z-Ček tinanční ne- snáze. Z téíc příčiny zvláště četné případy l-ch z-ček vyskytly se v Rakousku. Tak již v 1. 1795, 1797, 1802, 1805 a 1809. Po pře- stávce desítileté následovaly za sebou nové v r. 1820 a 1821, na to zase v I. 1834 a 1839. Poslední ještě dosud slosováními splácené byly I. z. z 1. 1854 (4%ni), 1860 (S^ni) a 1864 (nezúročená). Prostředky výplaty ka- pitálu, jakož i výher těchto zápůjček ne- opatřují se arci z řádných příjmů státních, nýbrž prodejem (emissí) úpisů sjednoceného státního dluhu (t. zv. renta uroořovaci), takie jevily se býti zápůjčky ony jen prostřed- kem zjednati v nepříznivých pomě- rech finančnich formou loterni přízni- vější podmínky zápůjční, aby později v normálnfjšich poměrech dluh sám takto povstalý mohl se převésti na lormu obyčej- ného dluhu rentového, při němž slibuje se věřiteli pouze pevné zúročeni bez jakéhokoliv určitého závazku splacovaciho. Velmi četné byly však dříve i I. z. soukromé i tak ze- jména některé šlechtické (Valdštejnská, Sal- mova, Claryova, PálfTyova, St.-Gcnolsova) uzavřené v ten způsob, že bankéři je pro- středkující na základě hlavního dluhopisu jim svědčícího pohledávku celou sí na hy- potékách příslušných pojistili, pak na ka- pitál zápůjčkový vydali dlužní úpisy sloso- vatelné 3 výherní nadějí během delší řady let na základě úrokův a splátek od dlužníků konaných. Pro účely zápůjček k provedení velkých podniků dopravních byly vydány L zv. losy úvěrní {1858: 42 míli. il.), losy paroplavby dunajské (1858), k regulaci Du- Lot-et-Gai onne — Lothar. 363 naje ri871) a Tisy (1880). Z městských zá- půjček byly (pokud se na vídeňské burse znamenají) tím způsobem vydány vídeňské kommunáíní (1874), stanislavské, lublaňské, inšprucké> solnohradské, krakovské. Pro účely zápůjček kommunálnich a hypotečních obe emisse t. zv. 3procentních zástavních listů Rak. úvěrního ústavu pozemkového (1880 a 1889 po 40 milí. zL). Pro zvláštní účely vše- obecně prospěšné oboje losy červeného kfíže (rak. i uherské) a pešCské basiliky atd. Z cizo- zemskách na vídeňské burse prodávaných náležejí sem srbské a turecké. Zákonem z 28. bř. 1889 vyhradil si pro příště vydá- vání l-ch z-ček výlučně stát a smí se to vždy státi pouze na základě zvláštního zákona. S loterií jest l-ra z-kám společný nepříznivý mravní účinek oživováním tužeb po bez- pracném zisku, pobouzením ke spekulaci a ažiotáži. Kromě toho závazek k určitému splácení bez ohledu na přízeň poměrů finanč- m'ch má nevýhodu, že se nové zápůjčky, jež k tomu cíli se uzavírají, po případu za těžkých podmínek kontrahují, kdežto v do- bách klesající míry úrokové odpadá možnost konverse celého dluhu ve dluh mírněji zúro- čený, jak bývá u rentových dluhů obyčejných. Státové se spořádanými financemi proto k té formě zápůjček nesahají. — Srv. Koloušek, O obchodu s cennými papíry a jejich náro- dohosp. významu (Praha, 1897). Bf, Lot-et-Oaronne [lot e garón], departe- ment v jz. Francii, zřízený r. 1790 z části provincií Guyenne a Gascogne (Agénois a fiazadois, Condomois a Lemagne) a pojme- novaný dle řek Lotu a Garonny. Omezují jej departementy: Dordogne na s., Gironde na z., Landes na jz., Gers na j., Tarn-et- Garonne a Lot na vých. Plošným obsahem 5353*96 km^ je 66. mezi dep. franc, obyvatel- stvem 286.377 (1896) duší 65., relativně však (53'18 obyv. na /cm*) 56. Cizinců 6730, mezi nimiž 6267 Španělů. Od r. 1891 ubylcf oby- vatelstva o 8983 duše. Dělí se ve 4 arron- dissemcnty: Agen, Marmande, Villcneuve a Nérac, o 35 kantonech a 326 obcích. Kraj většinou je plochý a vlnitý a nejvyšší bod jest jen 273 m n. m. (Bel-Aire na sev.-vých. hranici], nejnižší místo 11 m, kde Garonna opouští departement. Proto také podnebí ne- jeví mnoho rozmanitostí; střední teplota roční v Agenu je 13*7® C, o 3'1" více než v Paříži. Množství srážek 700 mm. Řeka Garonna, která tu je již splavná, přijímá přítoky: Séoune, Gers, Auvignon, Bayse, Lot (s přítoky Lé- mance, Lede), Loubrise, Tolzat, Trec a TAvance. V údolích a pahorkatinách Ga- ronny a Lotu je půda neobyčejně úrodná, ale za to na jihu je železitá a na jz. jsou rozsáhlé suchopáry (landes). Půdy rolnické bylo 615.469 ha (1892), z nichž půdy orné 301.998 ha, vinic 55.409, luk 40.127, pastvin 2697, lesů 76.124, kultur 225, sadů 968, za- hrad 652; 37.269 ha jest suchopárů, skalin, bažin a rašeliništ R. 1896 sklizeno: 2,067.000 hl pšenice, 120.000 hl žita, 386.400 hl ovsa, 1,364.000 hl kukuřice, 1,674.000 q brambor. 701.350 q řepy picni, 2,096.800 q píce, 38.689 q tabáku (nejlepšího ve Francii), 492.000 hl vína (nejlepší červené La Rocal, fiuzet a j.; bílé Clairau a Aiguillon). Výtečné jsou i zdejší švestky (560.000 q roč.). Domácích zvířat jest: 19.515 koní a přes to, že pastvin není valně, přece 266.915 kusů skotu, 125.540 ovcí, 66.600 vepřů; 22.000 úlů dává 77.000 kg medu a 25.300 kg vosku. Krocani a husy vyvážejí se. Těžení hornin není valné; v nevelikém množ- ství vyskytuje se zde jen železo, hlína hrnčíř- ská, jil a sádra. Z průmyslových závodů jen 180 užívá parních strojů, není tedy průmysl valný ; zabývá se hotovením korkových zátek, plachtovin, tovarů železných, látek vlněných, majoliky a papíru. Mimo to lihovary a to- várny na tabák. Průmysl živí 15'47o ob. (ve Francii prům. 257o)i obchod 7*1 Vo (prům. ve Francii 10'37o)- Vyváží se zejména víno, ko- řalka, mouka, obilí, sušené švestky, smůla a dehet. R. 1898 bylo zde 372 km žel. drah, silnic státních 366 km. Pobočný kanál Ga- ronnský měří 92 km. Vedle Lotu a Garonny je splavna i Baysa. Hl. m. Agen (22.730 ob.). Vyšších učilišť je v departementu: 1 lyceum a 2 kolleje. — Srv. A. Joanne, Géographie du L.-et-G. (Pař:, 1881); Proriol, Departement L-et-G. (t., 1894). Lotii Tomáš, emigrant čes. (* 1816 v Nym- burce — f 2. dubna 1899 v Edinburce ve Skotsku). Studoval na universitě a polytech- nice v Praze a povýšen byv na doktora ve Freiburce vstoupil do rak. armády. R. 1848 bojoval jako důstojník v národní gardě, když Windischgrátz bombardoval Prahu. Po tom musil prchnouti do Anglie, kde učil cizím jazykům. R. 1863 jmenován professorem něm- činy na ústavě pro vzdělání žen v Edin- burce. Zaujímal též důležité postavení mezi svobodnými zednáři a vydal několik spisů, zejména konversační knihu ve 4 jazycích (angl., franc, ital. a něm.). — Srv. »Národní Listyc z 12. dub. 1899. Lothar: 1) L. I., císař římský, nejstarší syn Ludvíka Pobožného (♦ 795 — f 26. září 856 v Prumu), r. 817 byl v Cáchách koruno- ván a jmenován spoluvladařem svého otce, zároveň obdržel Itálii; r. 823 byl korunován v Římě od papeže Paschala. L. souhlasil pů- vodně s tím, aby i Karel (zv. později Holý v. t.) obdržel část říše, nechal se však strhnouti obecným hnutím a r. 830 postavil se v čelo odboje, jenž mu obnovil dle jména spolu- vladařství, v skutku však plnou vládu v říši; ale již r. 831 nastal obrat. L. zbaven spolu- vladařství a omezen na Itálii. R. 833 postavil se L. opět v čelo povstání a zajav císaře chopil se formálně vlády, jeho bratří však vzepřeli se tomuto útisku a r. 834 vypukla proti L-ovi válka. Císař osvobozen a L., po- kusiv se marně o odpor, poslán opět do Itálie. R. 837 sblížil se L. proti otci s Ludví- kem zv. Němcem, ale r. 839 císař ho opět získal. R. 840 zemřel císař, a tu L. činil si nároky na celou říši, což jej přivedlo do války s Ludvíkem Němcem i s Karlem, byl však 25. čna 841 u Fontaneta v Burgundsku 3ii4 Lotheissen — Lotřinkovice. Í;h! I"* (Fontenay) poražen a po delším jednání, za kterého stále hrozil návrat války, docíleno v srp. 843 smlouvy ve Vcrdunu, jíž L. ob- držel vedle Itálie Provence, Burgundsko, župy uzěskou, vivierskou a lyonskou, Elsasy, kraje na Moselle, Ripuarsko, župy nad Mo- sou až k ústí Šcldy a Frísko. R. 844 dal L. svého syna Ludvíka korunovati v Říme na krále, a protože v té době jako na severu Normani, tak na jihu ohrožovali jeho země Saraceni, vypravil ho r. 847 proti nim a r. 850 postoupil mu i vládu v Itálii, dav ho korunovati na císaře. Ale to nezadrželo Sa- racenů, jako L. sám Normanů nedovedl odra- zili. Ve své »rodové politice* byl L. velmi kolísavý: od r. 846 nepřízniv Karlovi, hledal (848) proti němu spojení s Ludvíkem; r. 852 však naopak spojil se s Karlem proti Lud- víkovi. L. zemřel v Prúmu, stav se krátce před tím mnichem. Manželka jeho byla od r. 821 Irmingarda (t 851), dcera hrab. Huga Tourského; kromě dcer (Berty, Gisly) mCl 8 ní L. tři syny: Ludvíka, Karla a Lothara; z milenky Dody měl syna Karlmana. 2) L. III. Sasík (* kol. 1060—1063 z otce Gebharda ze Supplinburku a Hedviky Form- bašské — 1 1137), král něm., byl protivníkem císaře Jindřicha IV., r. 1088 stal se fojtem arcibiskupství bremského a r. 1100 sňatkem s Richenzou nabyl polovice statků nord- hcimských a statky brunšvické; r. 1106 stal se vévodou saským, utužil tu moc vévodskou a podnikl čtyři výpravy proti Slovanům Po- labským. Od r. 1112 stál L. se střídavým štěstím v odboji proti cis. Jindřichovi V., čímž přirozeně byl v církevních věcech veden na stranu papežskou. Vlivem arcibisk. mo- hučského a papežských le^átů byl L. 30. srp. 1125 zvolen za něm. krále. (O jeho panování viz Německo a Itálie.) 3) L, král franc. (♦ 941 — f 986); man- želkou jeho byla Emma, dcera Adelaidy a krále ital. Lothara, z níž měl syna Ludvíka (V.); kromě toho měl levobočka Arnulía. L. byl korunován v Remeši 12. list. 954. (O jeho panování viz Francie.) Syn jeho Ludvík byl již od 8. čna 879 jeho spóluvladařem. 4) L, král ital., Lotario (946—950), syn a od r. 930 spoluvladař Huga, krále ital.; r. 945 za války Berengara Ivrejského {v. t.) proti Hugovi byl od ital. velmožů opět uznán za krále. Berengar mu však přidán za prvního rádce; Berengar byl pak faktickým vládcem, L. jen dle jména. L., od r. 937 zasnouben s Adelaidou Burgundskou, byl pro svou mír- nost a dobrotu v národě velmi oblíben ; zemřel v list. r. 950, prý od Berengara otráven. Hfn. Lotheissen Ferdinand, literární histo- rik něm. (♦ 1833 v Darmstadte — t 1887 ve Vídni), od r. 1859 byl proťessorem na gym- nasiu v Bíidingen a od r. 1863 spoluredite- lem vyučovacího ústavu v Žcnevé, r. 1870 byl povolán na reálku a r. 1881 na univer- situ do Vídně. L. věnoval se studiu fran- couzské literatury; ze spisů jeho uvádíme: L:tteratur und Gesellschaft in Frankreich \ur Zeit der Revolution rjÍÍQ-()4 (1872); Ge- schichte der fran\ós. Litteratur im ťj. Jhdt. (1878 — 83, 4 sv.); Moliére, seirt Leben und seine Werke (1880); Kónigin Margareta uon Navarra (1885); Zur Sittengeschichte Frank- reichs (1885). Z jeho pozůstalosti vydal Bet- telheim dílo Zur KuUur^eschichte Frankreichs im Xyil. und XVIII. Jhdt. (1889). LoiUan (lózienj, krajina ve Skotsku, ob- sahující hrabstvíEast-L, Mid- L. a West- L. ZiOti Pierre viz Viaud Julien. . Lotlohius Secundus Petrus, huma- nista něm. a básník lat. (* 1528 v Schlúch- ternu v Hanavsku — t 1560 v Heidelberce). Studoval v Marburku medicínu, ve Vitem- berku a Erfurtě filologii, pak účastnil se jako voják války šmalkaidské, potom provázel několik bohatých mladíků na cestách po Itálii a Francii, r. 1557 stal se prof. medi- cíny v Heidelberce. Latinskými básněmi (ze- jména elegiemi), jež vynikají obsahem i for- mou, řadí se L. k nejlepším lat. veršovcům středověkým vůbec. Ž básníků římských na- podoboval nejvíce Ovidia. Básně jeho vyšly pod názvem Elegiarum liber et carminum U- bellus po prvé v Paříži r. 1551. Nová vydání opatřili Hagen (1586), mladší Burmann (Am- sterdam, 1754, 2 d.), Kretschmar (Drážďany, 1775) a Friedemann (Lipsko, 1842). L. jest hrdinou románu O. MuUerova, Der Professor von Heidelberg. — Srv. A. Ebrard, P. L. der júngere, mit Auswahl seiner Gedichte (Gú- tersíoh, 1883). — Vnuk jeho L. Johann Peter (1598—1669), jenŽ zemřel ve Frank- furtě jako lékař a císařský historiograf, vy- nikl též jako lat. básník {Bibliotheca poetica, 1625-28, 3 d.). Mimo to vydal Petronia (Frank- furt, 1629). vy. Lotmerk viz Ljutomer. Lótofag^ové, dle Homérovy Odysseic báječný národ mírumilovný, jenž živil s • plodem lotosu působícím zapomnění. K(iy/. Odysscus zahnán byv severním větrem chtcl ploutf mimo Kythéru na jih, dostal se do země L-gů. kdež poslové od něho vyslaní byli by málem na návrat zapomněli, kdyby je Odysseus nebyl násilím dal odvléci, abv co nejrychleji ujel. Země L-gů již od starých kladena buď do Středozemního moře kol obou Syrt v Libyi, anebo dokonce za sloupy Héraklcovy na záp. pobřeží Afriky. klk. LotOidéae, ledencovité, skupina rost- lin motýl ok yětých, vyznačená lusky po většině pukavými a vícesemennými. Dělohy vynikají při klíčeni v podobě lupenů prů- duchy opatřených na povrch. L. obsahují sekce: Genisteáe (kruč i nko vité), Anthyl- lideae (úročn íko vité), Tri/olieae (j ete lo- vit é), Galegeae (štědřencovité) a Astra- galeae (kozi nco vité). Déd. liOtos, bot., viz Lotus. liOtouiy ves v Čechách, hejtm., okr. a pš. Slané, fara Tuřany, část. Kvílíce, 20 d.. 15ó ob. č. (1890), kamenouhelný důl Arnoštův a Libušin. liOtr (z lat. latro), loupežník, zbojník, vůbec zlosyn, padouch. Lotrinkovioe viz Lisůvky. Lotrinky — Lotyši. 365 liOtrinky viz Elsasko-Lotrinsko. LStsohentlial, poboční údolí ř. Rhóny ve Walliských Alpách, stoupá ponenáhlu z 600 m na 1200 m, má ledovec (Lotschcn- gletscher, 1882 m), z něhož vyvěrá ř. Lonza; 1200 obyv. Lotsohnau viz L ač no v. Lott Franz Karl, něm. filosof a paed- agog (* 1807 ve Vídni — f 1874 v Gorici), byl nejprve professorem filosofie v Gotinkách a od r. 1857 ve Vídni. Nákžel ke škole Hcr- bartově, z jehož atomismu hledal přechod k theismu tím, Že reály Herbartovy chtěl pojímati jako věčné činnosti osobního boha. Mimo některé drobnější práce paedagogické vydal: Herbarti de animi immortalitate doc- trina (1842); Zur Logik (1845); slavnostní řeč k jubileu Fichteovu (1862); posmrtně vydány jeho Kritik der Herbartischen Ethik (1874 ve Vídni) a Metaphysik (v Zillerové •Paedag. Jahrbuch«, 1880). liOtti Antonio, hud. skladatel ital. {* kol. 1667 — t 1740 v Benátkách). Otec jeho byl kapelníkem v Hannoveru, kdež se L. asi na- rodil, ač sám nazýval se Veneto (Benátský). Vyučiv se skladbě u Legrenziho, v 16. roce vystoupil v Benátkách s operou Giustino a přijat byl pak k chrámu sv. Marka, kde z choristy a později pomocného varhaníka postoupil až na kapelníka (1736). V 1. 1717 až 1719 byl ředitelem ital. společnosti diva- delní v Drážďanech a udržoval tu přátelské styky s D. Zelenkou, jejž před tím již v Be- nátkách byl seznal a ve skladbě cvičil. L. složil 17 oper pro Benátky, 3 pro Drážďany, 1 pro Vídeň (s Fuxem a Caldarou), pak 4 oratoria. Třeba díla tato dnes již zastarala, jeví se v nich přece vynikající umělecká individualita své doby. Po návratu z Drážďan věnoval se výhradně hudbě kostelní a v tom oboru povznesl se k nejpřednějším zjevům školy benátské. Jmenovitě motetta jeho: Miserere^ Crucifixus a Vere languores yiostros, pro technickou dokonalost a hluboký výraz při jednoduchých prostředcích stavěna jsou po bok dílům Palestrinovým. Většina děl jeho zůstala v rukopisech a roztrousila se po bibliotékách nebo přešla do majetku soukro- mého. Za života svého vydal pouze Duetti, ter\etti e madrigali (1705, věnov. cis. Josefu I.) ; v novější době vyšly od něho tiskem 4 nise a jednotlivé skladby, jež do svých sborníků církevně-hudebních vřadili Lůck, Commers, Proske, Schlesinger, Trautwein a j. i^ ZiOttO Lorenzo, mak'ř benátský {* ok. 1480 v Benátkách — f ok. 1556 v Loretě). Učil se u Jana Belliniho zároveň s Palmou Vecchiem, pak u Giorgiona, Tiziana a Cor- rcggia. Roku 1504 byl činným v Trevisu, v 1. 1506—12 v Anconě a v Římě, r. 1513 v Bergamu, r. 1514 v Benátkách, v 1. 1515 až 1524 opět v Bergamu, pak asi do r. 1550 v Benátkách. Ke konci svého života pracoval v Čase Santě v Loretě. Jako ménil svoje učitele, tak i způsob malby a jen volbě látky svých obrazů zůstával věren, maluje většinou obrazy církevní. Z hlavních jeho děl dlužno uvésti í Panna Maria me\i sv. Onufriem a biskupem (1508, v galerii Borghese v Římě); Zasnoubení sv, Kateřiny (v mnichov. Pinako- thece); Zbožňováni Panny Marie (1521, v ko- stele sv. Bernarda v Bcrgamě); Kristus louči se s P. Marii; Sv. Šebestidn a sv. Krist of (museum berl.); Sv. Mikuláš (Carmine, Be- nátky); Svatá Rodina (Uffizii ve Florencii); Madonna s dítětem (gal. drážď). Také por- traity maloval, jež roztroušeny jsou po obra- zárnách v Berlíně, Londýně, Madridě a j.; nejlepší z nich jsou v Breře milánské. L. snese nejlépe přirovnání s Correggiem, jehož smyslné plnosti se mu sice nedostává, ale jemuž nejvíce se přibližuje svým temnosvi- tem a perspektivním skrácením. Někdy bývá sice všelijak manýrovaným, ale za to ko- lorit jeho je rozkošný a komposice smělá. Srv. B. Berenson, Lorenzo L. (Lond., 1895). liOtus: 1) L. Linné, ledenec, štírov- nik, rostlinný rod 2děložných z čel. lušti- natých, podčel. motýlokvětých a sku- piny ledencovitých (Lotoideae) a sekce jetelovitých, obsahující byliny a polokfe s listy lichozpeřenými 2jařmými (zpeřené Sčetnými). Pravé palisty jsou vyvinuté v po- době zakrnělých zoubků neb žláz. Květy, tvořící úžlabní okolíky, mají 5zubý neb óklaný vytrvalý kalich a opadavou korunu se zobanitým člunkem a s křídly hořením krajem k sobě skloněnými. Tyčinky s ko- runou nesrostlé jsou 2bratré. Čnělka jest znenáhla ztenčená a lusk čárkovitý, příoblý, na obou švech nekřídlatý, otevírající se chlop- němi spirálně zkroucenými. L. čítá ke 100 druhů po celém světě roztroušených, z nichž rostou v Cechách 2 žlutokvěté vytrvalé druhy, totiž: L. corniculatus L., 1. neb š. obecný, s lodyhou hranatou a celistvou, hojný na lukách a pastvinách v odrůdě širolisté a vzácnější zejména na slaných místech v odrůdě úzkolisté, a L. uliginosus Schk., 1. neb š. ba- ží nný, s lodyhou oblou, rournatou, rostoucí tu a tam na mokrých místech. 2) L. i lotos značí rozličné potravní rost- liny v starověku i podnes důležité, jako: Celtis australis, Nymphaea L., Nelumbium spe- cio-ium a Zi\yphus L. Déd. liOtyii {Latviaši, rus. Latyši, něm. Letten) jsou národ kmene baltického, úzce příbuzní s Litvany. Počet jejich nestejně se udává; r. 1881—85 žilo jich v Rusku přes Vj^ milí. duší: v Kursku 479.978, v jižní polovině Li- vonska 490.745, v gub. vitebské asi 217.000, v gubernii kovenské asi 26.000, pskovské asi 11.000; v jiných krajích ruských je vy- stěhovalcův asi 7000. Mimo Rus žijí L. na Kurském poloostrově v Prusku (potomci rybářských vystěhovalců, asi 1000— 1500), něco vystěhovalců z nové doby jest i v Americe a j. Vyznání jsou většinou lutherského, jen v hýv. polských Inflantech (v gub. vitebské) jest asi 190.000 katolíků. V městech území lotyšského jsou L. celkem menší částí oby- vatelstva (v krajích pobaltských jsou města většinou německá), v krajích venkovských tvoří mimo kraje pohraničně souvislé oby- LotySi i! vatelstvo. Samostatný iivot vedli L. do ato- ItlL XII,; byli roidrobeni v řadu drobnjch kmenů navzájem neodvislých a mčli styky ae sousedními kmeny finskými. I s křes^n- stvím seznamovali se prostředím Rusfl. R. ll'>S viak bouří bylo zahnáno několik kupců brcmských k ústí Dviny, a brzy po- čali se Němci usazovati v nalezeném kraji. Klidní kmeny lotySské a finské podrobovány, icjmfna kdyi r. 1204 zaloíen k Síření kře- stanslvi v krajích ballických fid mečových rytířů (Schwertbrúdcr), L. ocitli se brzy v čirítn otroctví německjch pánův a knÉíi. Ki^csfanstvI jim bylo vnuceno, ale ve zvy- cích a niiorcch lidu driely ae zbytkv po- hanství po nčkolik století; podobné nárieljr se ve ivycích lidu podnes zbytky katolictví, ač nĚmeřlí dobyvatelé Kurska a Livonska a s nimi i lid podrobený přijali v XVI. st. uč:^ní Lutherovo, Poměry se nezměnily, kdyi r. 1721 Livonsko, r. 1795 Kursko staly se Částmi řiie Ruské; teprv zrušením nevolni- ctví r. 1B18 a 1819 L-šilm umoinčn počátek samostatného vývoje národního, který ovšem G počátku byl velmi povlovný. Snahy stále se mnoiícícn vlastencQ lolyáských vedly v. I8(iS k zaloiení velikího lit, spolku v Rize, který stal se východiStém národního obro- ZDvání L-SA. Dnea L. kurití a livští mají Uvi!domélé zástupce viech povolání a s úspě- chem snaíí se nahraditi, v čem u vývoji osvětdvím zdrieni byli v dobách minulých. L. jsou vzrůstu obyč. prostředního a silného, úměrného sloíeni tělesného. Plet jejich jest bílá, vlasy fněkdy lehce kučeravé) větiinou rusé, oči Šedomodré, tvář oválná, leb vy- soká (typu mesokefalického), nos rovný, obyč. dlouhý, zuby krásné. VétSinou žiji rolniclviin ; v méatech přímořských ode dávna se íivili i prodejem soli, stavbou a vodč- ním lodi a pod. Rolnici obírají ae obyčejně i Inářstvlm, sadařstvím a včekřatvini. Vý- značnými duševními vlastnostmi L-iů jsou skromnost, opatrnost a zboinost. Ve zvycích lidových ^při narození dítěte, si^atku a pohřbu] a v písních zachovalo se dosti zbytků po- hanských. Srv. J. Zubatý, L. {»C. Revue., I.). Jazyk lotySský jest úzce příbuzný s ja- zykem litevským, Liii se od tohoto hlavně po stránce hlaskoslovné a le:Magazině< (od r. 1828), r. 1823 zaloien i první posud vycházející list ■ Laiwiska Awifei, orgán něm. pastorů, k ně- mui r. 1856 přidruíil se světski^ list .Mahjaa wecsis* (Domácí host); mimo jiné pracovali tu literárné Treu, A. Li e ven t hal, A. Lei- tan, E. Důnaberg. AI asi do r. 1860 lot literatura je ivláStního rázu, jcii vtiskujc jí okolnost, ie vzdělávali ji naskrze Němd, hlavně duchovní. Jen tu a tam objevil se i LotyS skutečný mezi nimi, tak Wilh. Stei- neck (v 1. pol. XVIIl, atol.), vychovaný v duchu německém, a lidový pfaničkář >s1epý Jindřich€ (t 1828). Je přirozeno, Ie ciii duch jevil se při nejlepší snaze ve formě i obsahu děl cizích spisovatelů. Teprv ne- náhlese věc měnila. Jiří Neiken (1826—68) je první význačnější zjev skutečné lot. lite- ratury a jeho drobné, realistické povídky dýši jii lotySsky. Národní obrození lotySské přineslo i literatuře nové pracovníky, Jichi vystupování (asi od r. 1860) přirozené vedlo ke sporům mezí >Mladoloty3i< a zkostnaté- Lotz — Lotze. 367 lými >bizmanyc, k nimž mimo něm. pastory i něco starších L-šů patřilo. Na jedné straně mitavská Lit. spol. se svou »Awifec, na druhé horliví vlastenci lotyští se svými >Peterbur- gas Awifes* a pak jinými listy vedli prudký boj, v němž šlo pro literaturu o osvobození jazyka z copařských pout, v něŽ přirozené upadl, o uvedení ducha opravdu lotyšského i v obsah, o vymaněni z jednostranného na- podobení něm. vzorů (zejm. vliv ruské lite- ratury se objevuje mocným). Boj skončil ovšem vítězstvím »Mladolotys&c, kteří dnes Í'sou jedinými představiteli lot. literatury a : nimž i vynikající bývalí >bizmanové« (na př. Bielenstein) se dnes druží. Literatura pě- stována s horlivostí stále rostoucí, pilně se překládá z cizích jazyků (nejvíce ovšem po- dnes z němčiny), pěstuje se skutečná lot. poesie, v prose objevují se zejm. obrázky ze života lot. lidu; vzniká i literatura věde- cká, jevící se z nejv. části popularisováním véd. Z této generace spisov. vynikají: lyri- kové Jiří Allunan, Mik. Krogfem (pseud. Auseklis), dále Pumpurs, O. Kronwald, Treuland-Brihwfemniak, překladatel a balladista Mart. Lap a mn. j. Z dnešních spisovatelů nejznamenitější jsou asi básník J. Lautenbach-Juhsmiň (lyr. básně, pak básně epické na základě lidových podáni: >Hadí nevěstac, »Niadrischu Widwuds<), £. Rosenberg-Aspasia (básně lyrické i epické), povídkář J. Apsít, R. Blaumann a j. Hlavním orgánem literním je měsíčník Austrums (»^ra<) od r. 1884, přílohy k denníku Deenas Lapá, m. j. časopisy; vědeckým pracím slouží (mimo > Magazíne >Lit. spol.€, který nyní i lot. práce uveřej- ňuje) zejména zápisky Rižské lit. spolec. (>Rakstu krajumsc, od r. 1876). — Lite- ratura inflantská, katolickým obsahem, lat. písmem (protestante tisknou písmem něm.) i dialektem cizí většině L-šů, je skoro výhradně obsahu duchovního a i na počet spisů chudá (všeho něco přes 130 knih). Nejstarší je katechismus a zpěvník Erdmanna Tolgsdorfa (1604); mimo rozl. zpěvníky, modlitební knihy, slabikáře, evangelístáře, kalendáře a pod. zasluhuje zmínky Jiřího Elgera slovník pol.-lat.-lot. (1683). — Lite- ratura lidová jest velmi bohatá. Zvláště hojné je množství písní, pravidlem jen jedno- slokových, obsahu nejrozmanitějšího, které lid podnes rád zpívá. L. naší doby velmi hor- livě sbírají všeho druhu plody lidového umění: velikou sbírku písní vydává od r. 1894 Kr. Baron a H. Wissendorff (Laiwju dainas), po- hádky od r. 1891 A. Lerch-Puschkait (Lať weeschu tautas pasakas)^ jiné sbírky jsou ve sbornících (»Rakstu krahjumsc) Rižské a Mitavské lit. společnosti. Ztý, Lotz Karl, malíř uher. (♦ 1833 v Hessen- Homburku, odkudž záhy s rodiči dostal se do Uher). Vzdělal se u Kahla ve Vídni, pod jehož vedením provedl fresky v řeckém ko- stele, v arsenále, v Heinricnshofu a j. ve Vídni. V Pešti dekoroval několik soukro- mých paláců a s M. Thanero provedl fresky ve schodišti redutního sálu, sám pak malo- val fresky z kulturní historie maďarské ve schodišti nár. musea. Lotse Rudolf Hermann, filosof něm. (♦ 1817 v Budyšíně — f 1881 v Berlíně), stu- doval v Lipsku lékařství a filosofii, habilito- val se tam r. 1839 na fakultě lékařské a ne- dlouho potom na filosofické. R. 1844 povo- lán byl do Gotink jako nástupce Herbartův, kdež působil až do r. 1881, kdy jmenován professorem filosofie v Berlíně. Vzdělání pří- rodovědecké, vytříbené filosofickou kritikou, živé pochopeni pro otázky ethické, jež se u něho ukazuje skutečně vážným a hlubokým přesvědčením mravním, a odtud plynoucí způsob, jímž hoví potřebám lidského srdce, činí vábným a sympathickým jeho teleologi- cký idealismus, kterýmž jménem sám svou soustavu označuje. L. uznává bezvýjimečnon platnost zákonného dění, ale přece má zá- konnost ta, účelu sloužíc, v celku světovém úlohu podružnou. Pozoruhodno jest, jak vy- mezuje pojem »bytí<, udávaje. Že podstatným znakem jeho jest býti ve vztazích, totiž pů- sobiti a trpěti; jen tak možno jest vysvětliti vespolné působení bytostí. L. jest plurali- stou blízkým směru Herbartovu a Leibni- zovu. Bytosti ony určuje jako vnitrné, odu- ševnělé monady, jež jsou jen modifikacemi absolutna ^vliv Spínozův). Reálný základ všehomíra jest jediný, absolutní. Z tohoto absolutna vyvěrá však též mravní řád i cítění aesthetické, absolutno jest tedy nejen byt- ným kladem, ale též nejvyšším dobrem. Veden snahou, aby zjednal člověku plné uspokojení vnitřní, vyvádí L. dále pomysl absolutna ai k bohu osobnímu. Pojem duše jako bytosti osobité L. s důrazem vytýká. V podstatě není rozdílu mezi duší a hmotou, přece však jest naprostá nesrovnalost mezi děním ze- vnějším a duševním. Duše jest jen jedna je- diná monada, substance nehmotná, tělo celý konglomerát, není zde tedy identity, nýbri jsou zde styky mnohonásobně utvářené. Ži- vot vnitrný musí probíhati v něčem, díti se v nějaké bytosti a tou jest duše. Nejčelnější a nejznámější dílo L-ovo jest Aíikrokosmos, Ideen ^ur Saturgeschichte und Geschichte der Menschheit (Lipsko, 1856—64, 3 sv.; 4. vyd. 1885—88). jiné jeho spisy jsou: Metaphysik (1841); Logik (1843); Ober den Begriffd, Schán- heit (1846); Ober die Bedingungen der Kunst- schónheit (1848); Medi\inische Psychologie oder Physiologie der Seele (1852); Geschichte der Aesthetik in Deutschland (1868); System der Philosophie (sv. 1. Logik, 1874 Í2. vyd. 18801; sv. 2. Metaphysik, 1879 [2. vyd. 1884 J). Zá- hady biologické se dotýkají Ailgemeine Pa- thologie und Therapie als mechanische Nátur- wissenschaften (1842, 2. vyd. 1848) a Ailgemeine Physiologie des kórperlichen Lebens (1851). Ke kritickému vyšetření poměru svého k Her- bartovi, Weissemu a Leibnizovi přispěl nej- podstatněji L. sám ve svých Streitschriften (1. sv. v Lips. 1857). Po jeho smrti vydány diktáty jeho přednášek (Lipsko, 1881—84, 8 seš.) a Kleine Schrijten (t., 1885—91, 3 sv.). 368 Lótzen — Loubský Literaturu o L-ovi viz v (Jberweg-Heinze, Grundriss d. Gesch. d. Philosophie (III. díl, 2 sv ). Zb. lidtzen, okr. město na sev. břehu jezera Lówcntinského ve Východních Prusech, při Žel. dráze Královec-Prostken. Má obv. soud, poštu, telegraf, progymnasium, vyšší dívčí a jiné školy, sirotčinec. Značný obchod s dří- vím (v místě parní pily) a s obilím; r. 1895 mělo 5712 obyv. (s posádkou vojen., 81 kat., 137 židů). Okres lótzenský měl r. 1890 na 894-41 km^ 41.793 obyv. Západně od města pevnost Boyen. ^ Pp, ZiOubet llubéj Emile, praesident Fran- couzské republiky (* 31. pros, 1838 v Mar- sanně). Oddav se právnickému povplání stal se advokátem v Montélimaru. R. 1876 zvolen do komory poslanců, kdež připojil se k straně umírněných republikánů, jejichž vůdcem byl Gambetta. Tehdy byla republika v kritickém stavu. Praesidentem byl maršálek Mac-Mahon, jenž nikterak nebyl přítelem republikánského zřízení a stál rozhodně na straně politikův o existenci republiky nestojících. R. 1877 do- stala se sněmovna s praesidentem do sporu ; sněmovna rozpuštěna a povoláno k vládě ministerstvo vévody z Broglie, skládající se ze samých monarchistů. Hned v první schůzi sněmovny přijat denní pořádek navržený Gambettou a obsahující vyslovení nedůvěry vládě, načež následovalo opět rozpuštění sně- movny. V těchto bojích za republiku vynikl značnou měrou L., jenž si získal jméno ne- oblomného republikána a politika značného nadání. R. 1885 zvolen do senátu. R. 1887, v desátém roce své přičinlivosti, byl jmeno- ván ministrem veřejných prací v ministerstvě Tirardově, prvním za praesidentství Carno- tova. Za půl roku nucen Tirard ustoupiti radikálnímu ministerstvu Floquetovu, v němž ovšem pro umírněného L-a nebylo místa. Po čtyřech letech ocitl se L. opět v popředí po- litické situace; r. 1892 svěřeno mu totiž se- stavení kabmetu a on vzal na se ten úkol. Kabinet jeho zažil dvě významné události: velikou a krvavou stávku v Carmeaux a smutnou aíTéru panamskou. Kdežto sociální revoluci vyvolanou v Carmeaux šťastně zdo- lal svým rozhodčím výrokem, připravila mu Panama pád. Ministr jeho kabinetu Ricard zahájil bez jeho schváleni trestní vyšetřování proti členům sněmovním, kteří byli kompro- mittováni panamským skandálem, z toho pak povstala roztržka v kabinetě, kteráž povalila celý kabinet. L. podržel v kabinetě Ribotově portefeuille vnitra, ale odpor radikální proti němu byl tak mocný, že jej přiměl k odstou- peni*. L. žil nyní čtyři roky v ústraní, až r. 1896 zvolen praesidentem senátu. Dne 16. ún. 1899 zemřel náhle praesident repu- bliky Felix Faure. Národní shromáždění se- šlo se ve Versaillích 18. ún. k volbě jeho nástupce. Předsedou shromáždění byl L., jenž byl vedle Mélinea nejvážnějším kandidátem praesidentství. Před volbou pravil L. k svým přátelům: »Máte-li mne rádi, nepřejte si, aby se hlasovalo pro mne.« L. však zvolen 483 hlasy proti 270 Mélienovým. L. byl kandidá- tem strany radikální a socialistické; se strany nacionální staly se po jeho volbě proti němu hlučné demonstrace. L. jest sedmý praesident třetí Francouzské republiky. -rh. Loubi viz Lpggia a Arkáda. liOubi {^Lauben)^ ves v Čechách, hejtm., okr. a pš. Česká Lípa, fara Holany; 58 d., 248 ob. n. (1890), Itř. šk. a pěstování chmele. Loublneo, bot., viz Ampelopsis. liOubský z Lub, příjmení starožitné ro- diny vladycké, která se tak nazývala po tvrzi Lubech u Klatov. (Erb jejich viz XIII., 345.) Byli-li předky jejich starší držitelé Lub (r. 1316 Dětleb, syn Ctiborův, r. 1318 Milota, v letech 1367—79 Kunrát Syntro a Sudivoj, r. 1390 Petr), není známo. Ok. r. 1408 nabyl L. Oldřich, po němž ok. r. 1415 následo- val Vilém. Snad jeho synem byl Oldřich, jehož synové Petr a Mikuláš r. 1486 kou- pili Lomec. Ok. r. 1530 žili bratří Vilém a Vladislav, kteří drželi Luby a po strýcích zdědili Zalužany. Tento dostal za díl Luby a zemřel r. 1539 odkázav týž statek dceři Kristině, ale že pro ni nemohl býti udržen, prodán r. 1544 Klatovským. Vilém prodav r. 1537 Češtin držel Myslin a Zalužany. Ze- mřel před r. 1557 zůstaviv z manž. Kateřiny z Hořovic 5 synů, z nichž Jan nej.starší měl My slin a před r. 1563 zemřel zůstaviv dcery. Druhý syn Adam držel Zalužany a Horo- sedly a zemřel r. 1582. z manželky Lidraily z Hrádku dědicův nepozůstaviv. Ostatní sy- nové Chval, Krištof a Mikuláš měli po- tomstvo, d) Nejdříve vymřelo potomstvo Mi- kuláše (t 1593), jenž měl z manž. Barbo y ze Stropčic syny Viléma Adama, Ja a Jáchyma, Krištof a, Častolára a Brik- cího Ctibora, z nichž tito tři upadše v chudobu dočkali se r. 1623. b) Krištof na- byl Vodokrt a Řeneč z peněz, jež dostal za dli, a po Adamovi dědil Horosedly, jež r. 1592 prodal strýcům Zalužanským. Zemřel okolo r. 1596 zůstaviv z manž. Veroniky Markvar- tovny z Hrádku syna Jáchyma Ladislava, jenž bvl dobrý hospodář a přikoupil stát y Krasavce (1597). Snopoušov (1603), Vodo- krty (1603), Hořejší Lukavici (1614, 1615), Drahkov (1615) a Dol. Lukavici, ale kterou r. 1623 prodal. R. 1623 sice polovice svého jmění odsouzen, ale přece mu ponechány. Zemřel r. 1623—24. Syn jeho Adam faro- slav dostal r. 1623 od otce statek Řenče, který hned i s připojenými statky prodal. Protože otec jeho kr. fiskus v čas konfiskace ošidil, odsouzen r. 1635 k pokutě. R. 1628 držel Malešice, ale vystěhoval se potom do Hofu. Vrátiv se nabyl zase Řeneč a Okořan, jež r. 1657 rozdělil mezi své syny Petra Františkaa Kristo fa Bedřich a. R. 1658 povýšen do stavu panského a erb jeho po- lepšen, c) Chval dostav za díl peníze žil na- před v Holušicích a pak v Mirovicích, kdež zemřel r. 1570. Z manž. Anny z Bukovan zů- stavil syny Vladislava, Jana, Bedřicha a Hynka. Tito dědili po Adamovi statek zalužanský a myslínský. Vladislav dostav za Loucká — Loučka. 369 díl Myslín zemřel před r. 1595 bezdětek; My slin ujal po něm Bedřich, ale prodal jej r. 1595 bratru Hynkovi a sešel také bez- dětek. Jan skoupil Zalužany a pojal r. 1609 Zuzanu z Lokšan. R. 1623 byv odsouzen při- šel o všechno své jmění. Žil r. 1628. Hynek držel Horosedly a manželka jeho Anna ovd. Kavkova Řičanská roz. ze Stříteže v 1. 1610 až 1612 Štěken. Zemřel před r. 1614 zůstaviv syny Viléma Chvála, Bedřicha (na Horo- sedfích), Alše a Adama. Adam ujal Myslín a zdědil Horosedly; tyto zapsal r. 1641 man- želce své Alžbětě Ludmile Pešičce z Komá- rova, která prodala statek svůj Ždár. Zemřel r. 1649 odkázav Myslín svému synu Ada- movi Hynkovi. Tento zemřel r. 1666 zů- staviv z manž. Evy Lidmily roz. z Kalenic syny Frant. Adama a Bedřicha Václava, kterým statek myslínský zadlužený nemohl býti udržen a prodán r. 1668 jejich mateři. V tu dobu členové této rodiny upadali v ta- kovou chudobu, že nesnadné jest následující jich rozplození vystihnouti. V Markvarticích (u Velešína) žil r. 1680 Krištof František. Někteří žili také v Rakovnicku. Z těch snad pocházel Krištof Karel, který s manžel- kou Konstancií Heynerovnou z Rosselfeldu (t 1706) vyženil statek Lužec, avšak ten pro- dán a synové Leopold Antonín a Kri- štofBaltazar zase upadli v chudobu. Od r. 1690 vyskytuje se Jan Jiří (z panské po- šlosti), jenž se r. 1706 dělil s bratrem Al- brechtem Vojtěchem. Jan vyženil asi r. 1693 s manželkou Lidmilou Marií ovd. v. Schaaden roz. Újezdeckou z Červ. Újezdce statek Modřejovice a zemřel r. 1703. Synové jeho byli Jan Václav, Jan Rudolf, Diviš Alexander (žil r. 1786) a Jan Martin. Rudolf sloužil knížeti virtemberskému, stal se nejv. velitelem všeho vojska virtember- ského, kapitánem životní stráže a velitelem všech pevností. Zemřel bezdětek r. 1755 na zámku Ludwigsburku odkázav jmění své sy- novci Františkovi ^synu Divišovu), tehda ve Slezsku se zdržujícímu. Odtud se pamětí o tomto rodu nedostává. Sčk. IiOaoki: 1^ L., ves v Čechách (hejtm. Dě- čín), viz Loučky. — 2) L, osada t., hejtm. Roudnice, okr. Libochovice, fara Ječovice, pš. Ředhošt; 11 d., 60 ob. č. (1890). — 3) L, ves t., hejtm. a okr. Roudnice, fara Račině- ves, pš. Vel vary; 17 d., 99 ob. č. (1890). IfOadany: 1) L, ves v Čechách, hejtm. a okr. Klatovy, fara Týnec, pš. Janovice nad Úhl.; 10 d., 53 ob. č. (1890), myslivna. 2) L., ves na Moravě, hejtm. a okr. Olo- múc, fara Senice, pš. Náměšť u Olomúce; 120 d., 712 ob. č. (1890), kaple sv. Floriána, 2tř. šk. a alod. statek drží Emil ryt. Tersch. Dvůr loučanský je částí panství chudobín- ského, k němuž byl při vtělen r. 1717 koupí od dřívějších majitelů jeho, mnichů kartu- sianských v Dolanech u Olomúce. V majetek rytířů Terschů přešly L. s Chudobínem r. 1802. Loudej, ves v Čechách na úpatí Blanského lesa, hejtm. a okr. Krumlov, fara a pš. Kremžc ; 42 d., 291 ob. č. (1890). Ottav Slovník Naučný, iv. XVI. 20I4 zgoa Loadek Martin viz Lauček M. Loadeft, far. ves v Cechách, hejtm. Podě- brady, okr. Nymburk; 149 d., 942 ob. č., 12 n. fl890), kostel Nanebevzetí P. Marie z r. 1710 (pův. ve XIV. stol. farní), 3tř. šk., četn. sta- nice, pš., telegraf a zámek s popi. dvorem Alexandra kn. Thurna-Taxise. Sev. ode vsi velk^ park s rozsáhlou oborou. R. 1223 při- pomíná se Předslav z L-eně, r. 1376 Zdeněk z Nadslavě, jehož potomci psali se Loučen- skými z Kopidlna. V xVl. stol. drželi U Křinečtí z Ronova, poČ. XVII. stol. Alena Kolovratová z Dube, po ní Václav st. Berka z Dube a Lipého, jemuž pro účastenství jeho ve vzpouře stavovské tvrz L. s dvorem popi., ovčínem, pivovarem, chmelnicemi, mlýny, vi- nicemi a vším příslušenstvím, jak to r. 1612 koupil od své sestry Aleny, zabrány a pro- dánv Adamovi hr. z ValdŠteina a ten připojil L. ke zboží dobrovickému. Nynější zámek postaven (1710) na místě bývalé tvrze. Po r. 1620 zanikla zde fara, r. 1786 zřízena lo- kálie, r. 1853 povýšena na faru. Loadloe viz Lovčice. Loadim, far. ves v Čechách, hejtm. Do- mažlice, okr. a pš. Nová Kdyně; 56 d., 341 ob. č. (1890), kostel P. Marie (ve XIV. stol. far.), 2tř. šk., telegr. a stanice Rak. st. dráhy (Klatovy-Domažlice), popi. dvůr a mlýn. Na býv. zboží loučimském připomínají se ve XIV., XV. a XVI. stol. Příchovští z Přícho- vic, r. 1577 přešlo v držení Šebestiána Vla- satého z Domoslavě, jehož potomci tu seděli do XVIÍÍ. stol. IfOudka : 1) L., ves na Moravě (hejtm. Ho- lešov) viz Lučky. — 2) L., far. ves t., hejtm. Hranice, okr. a pš. Lipník; 88 d., 531 ob. č. (1890), kostel sv. Karla Bor. (od r. 1870 far.), Itř. šk. — 3) L, ves t., hejtm. Hustopeč, okr. Židlochovice, fara a pš. Rajhrad, 51 d., 337 ob. č. (1890). — 4) L. (Ehrenberg), ves t. v údolí potoka Jičinky, hejtm., okr. a pš. Nový Jičín, fara St. Jičín; 94 d., 730 ob. č., 24 n. (1890), kaple sv. apošt. Jana a Pavla, 2tř. šk., pivovar »Pocheta€ (za vsí), 3 vodní a 1 větrný mlýn. Obyvatelé jsou rolníci nebo pracují v továrnách v Nov. Jičíně. Kdy ves založena, neznámo. V listinách připomíná se r. 1374. Časem vznikla vedle L-ček něm. osada Ehrenberg, která později splynula s L-mi. — 5) L., ves t,, hejtm. a okr. Lito- vel, fara a pš. Cholina; 73 d., 435 ob. č. (1890); kaple, poplužní dvůr a opodál my- slivna. — 6) L., far. ves t., hejtm. a okr. Valašské Meziříčí, pš. Branky; 104 d., 627 ob. č., 10 n. (1890), kostel Dobrého Pastýře (od r. 1856 farní), 2tř. šk. Alodiální statek (702*07 ha) se zámečkem, dvorem a pivo- varem drží Otto Mesenský. — 7) L. {Wiesen\ ves t., hejtm. a okr. Šumperk, fara a pš. Frankštát (na Mor. pohraniční dráze); 83 d., 7 ob. č., 572 n. (1890), 2tř. škola. — 8) L. Dlouhá (Langenlutsch)^ ves t., hejtm. a okr. Mor. Třebová, fara a pš. Křenová; 198 d., 6 ob. č., 1721 n. (1890), 3tř. šk. — 9) L Dlouhá Dolní (C/nter-Langendorf), městys t. po obou stranách potoka Oslavy, hejtm. 24 370 Loučky — Louda. Litovel, okr. Unčov; 223 d., 6 ob. č., 1780 n. (1890), far. kostel sv. Bartoloméje (r. 1350 připomínaný), kaple Navštívení Panny Marie v konventu milosrdných sester, 4tř. šíc., četn. stanice, pš., továrny na papír vSech druhů a na lékárnické krabičky, pila. L. Dlouhá Dol. byla panstvím samostatným, z něhož Čásf dostala se ve XIV. stol. v majetek kapituly olomúcké, část pak byla přivtělcna panství sovineckému. Z r. 1510 datuje se úmluva mezi pány Sovineckými a kapitulou o patro- nát. Majetek kapituly byl postoupen pánům z Vrbna, jichž dědicové prodali i tento díl L-ky řádu Německých rytířů, ti pak r. 1623 pánům na Sovinci. — 10) L. Dlouhá Horní čili Vrchní (Ober-L.), ves t., fara a pš. L. Dlouhá Dolní; 65 d., 618 ob. n. (1890), Itř. šk., pila. Alod. panství (7099*68 hn) se zám- kem (při něm kaple sv. Alžběty), dvorcem, pivovarem, lihovarem a kamen, lomy drží řád Něm. rytířů. L. Dlouhá Dolní tvořila s L-kou Horní zprvu samostatný statek pod jménem Dlouhé L-ky. Brzy po r. 1612, kdy statek ten (díl olomúcké kapituly) přešel na pány z Vrbna, byla L. Dolní prodána panství janovickému, s nímž dostala se v majetek Marie Elišky Dietrichšteinské, jejímiž dě- dici byla r. 1707 prodána řádu Něm. rytířů. — U) L. Dlouhá Moravská, chybně Ves Dlouhá {Aíáhvisch-Wiesen)^ ves t. u Moze- lova, hejtm. Mor. Třebová, okr. Svitavy, fara a pš. Březová; 18 d., 3 ob. č., 111 n. (1890). — 12) L. Studená {Kaltenlautsch), far. ves t, hejtm. Zábřeh, okr. a pš. Mohelnice; 79 d., 13 ob. č.. 688 n. (1890), kostel sv. Maří Magd. (od r. 1857 far.), Stř. šk., popi. dvůr. IfOadky: 1) L., osada v Čechách blíže Vížky, hejtm. Chrudim, okr. Nasevrky, fara Žumberk, pš. Slatiftany ; 9 d., 66 ob, č. ( 1 890). — 2) L, ves t., hejtm. a okr. Vys. Mýto, fara Sv. Jiří, pš. Choceň; 24 d., 153 ob. č. (1890). R. 1292 připomínají se mezi zbožím kláštera zbraslavského. — 3) L., též Zadní, far. ves t., hejtm. Semily, okr. a pš. Železný Brod; 144 d., 755 ob, c., 8 n. (1890), kostel sv. An- tonína Pad. z r. 1792, 3tř. šk. R. 1793 zří- zena při kostele lokálic, r. 1856 povýšena na faru. — 4) L. Dolní a Horní, Loucká, chybné S ch ó n o v a {Nieder- a Ober-Schónau), hejtm. Děčín, okr. Benešov n. PÍ., fara a pš. Verneřice; 141 d., 755 ob. n. (1890), 2tř. šk., cihelna, 4 mlýny (2 s pilami) a tkalcovství. — 5) L. nad Jizerou, ves t. (hejtm. Turnov), viz Loužek. — 6) L, Sekerkový, ves t., hejtm., okr., fara a pš. Turnov; 29 d., 181 ob. č. (1890), broušení skla a skleněných perel a opodál popi. dvůr a samota Dola. Na býv. tvrzi seděl (1391) Albert Sekerka z Louček, po té jeho potomci, r. 1423 Vok z Valdšteina, skrze jeho manželku dostaly se do rodu pánů z Říčan, načež brzy dostaly se ke statku hruboskalskému. 7) L. {Lutschert)^ ves na Moravě, hejtm., okr. a pš. Jihlava, fara Vilámec; 29 d., 197 ob. n. (1890), továrna na stávkové zboží. — 8) L. Dolní, far. ves t., hejtm., okr. a pš. Tišnov ; 110 d., 780 ob. č. (1890), kostel sv. Martina, 3tř. škola, mlýii Chválsov a samota Chy- tálky. — 9) L. Horní, ves t., hejtm., okr. a pš. Tišnov, fara Dolní L.; 44 d., 321 ob. č. (1890). — 10) L. Kozí i Kozíloučky(Lfř- schel), ves t., hejtm. a okr. Hranice, fara Špičky, pš. Polom; 28 d., 22 ob. č., 144 n. (1890). U) L., též L, Kobylí {Schónwiesé)^ ves ve Slezsku, hejtm. Krnov, okr. Albrechtice, fara Linharticc, pŠ. Kolbachy; 49 d., 287 ob. n, (1890), 3 mlýny, pila. Alod. statek náleží dě- dicům Jana říš. hr. z Opperšdorfu. — 12) L. (Wiesé), ves t., hejtm. a okr. Krnov, fara Zá- tor; 102 d., 733 ob. n. (1890). Itř. šk,, pš., telegraf, prádelna na přízi, továrny na vlněné a bavln, zboží, výroba lihových nápojů, pila, 3 mlýny. — 13) L, {Lautsch), ves t, hejtm. Opava, okr. a fara Odry, pš. Jakubčovice; 68 d., 4 ob. č., 450 n. (1890), 2tř. obec., ho- spodářská pokrač. šk., výroba bramborového škrobu, parní pila. Loadná, řeka, viz Čechy (vodopis) str. 50. Loa6n& (Lautschney)^ osada v Cechách u Grúnwaldu, hejtm., okr. a fara Jablonec, pš. Johannesberk; 63 d., 441 ob. n. (1890), prádelna na bavlnu, mlýn. IfOudná H&ra viz tiora Loučná 29). L01160V&, ves v Čechách, hejtm. a okr. Sušice, fara a pš. Sušice u Hartmanic; 24 d., 141 ob. č., 4 n. (1890). Alod. statek (112 ha) se zámečkem a dvorem Jana Šjbesty. Při zá- mečku kaple z r. 1833. L. příslušela původně ke statku vilhartickému, r. 1608 seděl tu Zdeněk Boubínský z Oujezda, r. 1633 Václav Lev Klusák z Kostelce, r. 1644 Markéta Ře- pická roz. Čejková z Olbramovic, r. 1667 Ludmila Kočová z Dobršc, r. 1684 Ludmila z Říčan, r. 1697 Jan Jiří sv. p. Šaman, r. 1702 Fr. Mik. Rozhovský z Krucemburka, r. 1737 až 1789 rod Khunův z Belasy, r. 1789 rodina Gabrielova. Srv. Jos. Gabriel : Sušice, str. 190. iKludovloe (Kienberg), ves v Čechách při Vltavě, hejtm., okr. a fara Kaplicc; 47 d., 357 ob. n. (1890), pš., továrna na papír a cellulosu, mlýn. ría pr. břehu Vltavy kostel sv. Prokopa a na levém sv. Oldřicha r. 1361 založené. Sev.-záp. ode vsi v blízkém lese ^Čertova hrázc množství nakupených bal- vanů, majících podobu uměle vystavěné zdi. IiOad., skratek bot., jímž označen John Claudius Loudon. IfOuda zChlumČan Matiáš, válečník a diplomat český (f 1460 v Praze), pocházel z rodu zemanu Chlumčanských. Narodil se ke konci XIV. stol., na poč, XV. stol. byl již na universitě, ale učeného stupně nedo- sáhl, ač se znal v latině. R. 1420 nalézá se již mezi předními Tábory; účastnil se bitvy na Žižkově s takovým významem, že mu konšelé pražští darovali hned po bitvě dům »U červeného beránkac na rohu ulice Řetě- zové. L. však odstěhoval se do Písku, kde byl hejtmanem Táborův. Tehdy chována u něho společná pokladna Táboru. Brzo je- vil L. umírněnost a diplomatické schopnosti: r. 1423 účastnil se hádání na Konopišti se strany Táborův, 18. října 1425 byl jedním Loudavec — Loudun. 371 z rozhodčích při uzavření míru před Vo- zící mezi Tábory a Sirotky, 6. ún. 1426 účast- nil se sjezdu Táborů v Písku, v 1. 1426—28 byl hejtmanem polním obcí táborských. Když se počalo jednati o obeslání koncilu basilej- ského, L. stojí v čele poslů strany táborské. Hned v kv, r. 1431 byl v Chebe v poselství k cis. Sigmundovi. Když v dub. r. 1432 jed- nalo se o nový sjezd v Chebe, žaloval L. k sjezdu na stranu katolickou kraje plzeň- ského, že odpírá dáti poslům gleit. Překážka tato byla odstraněna a poslové přijeli 8. kv. do Chebu. Zde ujednáno veliké poselství do Basileje, do něhož zvolen též L. Vyjeli 6. pros. r. 1432 z Čech. L. na cestě ukazoval všude své radikální smýšlení. Když přijížděli po- slové do Norimberka, kde je čekalo množ- ství lidí, dal L. na svém voze vztyčiti tábor- skou korouhev s obrazem Krista na jedné straně a kalicha na druhé. Ale že to Norim- berské pohoršovalo, přiměli ho ostatní po- slové, aby korouhev schoval, což se stalo. V poselství zastával místo pokladníka. Když poselství 16. led. bylo uvedeno do koncilu, mluvil L. první jménem ostatních poslů. V dub. r. 1433 na zpáteční cesté L. opět vy- strkoval korouhve. V Praze zvolen 22. čna k jednání s posly basilejského koncilu, s ni- miž 11. čce vypravil se po druhé do Basi- leje, kde měl řeč 11. srp. 1433. Vrátil se zase s legáty koncilu 27. září do Chebu, odtud 22. říj. přijeli do Prahy. V době bitvy lipan- ské v kv. r. 1434 byl L. stále ještě hejtma- nem táborským a tu se stalo, neznámo jak, že byl zajat od Albrechta, vévody rakou- ského, ale na přímluvu Jana z Palomar, le- gáta koncilu, byl propuštěn. Tehdy asi od- dělil se L. od Táboruv a odstěhoval se do Prahy. Dům svůj v Řetězové ulici prodal již r. 1429, potom však r. 1433, kdy meškal s le- §áty koncilu v Praze, koupil si tu dům na tarém městě a r. 1434 ještě jako hejtman písecký druhý dům hned vedle kněžského domu při kapli Betlémské (v Husově třídě). Odtud počítal se za měšťana staroměstského, ač ještě 20. kv. 1435 byl zvolen za zástupce stavu rytířského k jednání s císařem Sig- mundem v Brně, v pros. t. r. byl při jednání v Král. Bělehradě. Z hejtmana táborského stal se zatím stranník císaře Sigmui^^da. Tento jmenoval ho r. 1436 při obsazení úřadů hoírychtéřem královských měst a 29. říj. 1436 zapsal mu 700 kop gr. na vsi Smolnici u Pa- nenského Týnce, náležející klášteru roudni- ckému. Po prvé konal úřad hofrychtéře 19. list. v Prachaticích a zastával jej až do r. 1446. R. 1437 vyslán byl znovu jako posel do Ba- sileje spolu s M. Janem Příbramem, M. Pro- kopem z Plzně, Petrem z Vartemberka, Při- bíkem z Klenového a Václavem Březkou jako zástupce stavu městského. R. 1443 účastnil se synody kutnohorské, kde přivedl do ne- snázi Klatovské, když vyzradil Rokycanovi a Ptáčkovi z Pirkšteina, ze mají závazné listy za kněží táborské. R. 1447 zastupoval stav městský v poselství k papeži Eugeniovi IV., v něž zvolen byl r. 1446 s Petrem z Mladenovic, Janem Malovcem a Martinem Kučkou z Kutné Hory. R. 1453 vystupoval v radě městské proti straně měšťana Sigmunda Slámy. Na konec života svého obrátil se zvláštní ná- klonností k universitě pražské. R. 1451 ustro- jil ve svém domě spolu s konšely všech tří měst pražských a úředníky desk zemských hody pro mistry. Hlavní zásluha jeho však jest založení »kollcje Loudovyc sv. apo- štolů, jíž daroval r. 1460 ves Smolnici. Určena byla pro chudé studenty, kteří se připravo- vali na kněžství pod obojí. Balbín připisuje L-dovi dějepisné dílo o současných událo- stech, to se však nezachovalo, ani nikdo z něho nečerpal, ani ne sám Balbín. Nejspíše údaj Balbínův vznikl nějakým nedopatře- ním. Z^jý' Loadaveo, meškanec, opozdilec (fr. trainenr, trainard^ é^ngl* maraudei% něm. Nach- lúgler^ Síarodeur), sluje při pochodech vojen- ských vojín, který vystoupiv z proudu po- chodového zůstává za ním z příčin většinou poctivých bez viny vlastní, tudíž pro tělesné potřeby, únavu, odřené nohy, nemoc a pod., a hledí, možno-li, zase dohoniti co nejdříve svůj oddíl. Hodnostové kráčející na konci zástupu mají povinnost .starati se o l-vce, sesláblé a nemocné odkázati na vozy sledu- jící proud s účelem pojímati lidi pochodu neschopné. Zadní voj pak má úkol ten jaksi jako poslední instance. Vojín, který se za- meŠkává za pochodem ze záměrů nekalých, aby uprchl od vojska nebo plenil, sluje ple- nic, drancovník, záškodník. FM. IfOudéao [ludeák], hl. město arrond. t. jm. ve franc. depart. Cótes-du-Nord, na trati St. Brieuc-Pontivy, má 2165, jako obec 5913 ob. Pěkný farní chrám, výroba plátna, obchod s jablky. — Arrond. L. má 1360*99 km} a 88.998 obyv. Loadllka, osada na Moravě u Kozlova, hejtm. a okr. Jihlava, fara Luky, pš. Vel. Be- ranov; 6 d., 56 ob. č. (1890). ZiOudon, vojevůdce, viz Laudon. Loudon [laudn] John Claudius, botanik angl. (* 1783 v Cambuslangu u Edinburku — 1 1843 v Bayswateru u Londýna), zabýval se studiem užitečných a pěstovaných rostlin, hlavně anglických, a vydal : An Encyclopaedia of Piants (Londýn, 1829, posl. vyd. t., 1866; něm. od Dietricha v Jeně, 1836—42); The Gardener's Magazíne (Lond., 1826 — 43); Hor- tus britannicus (t., 1830; 3. vydání t., 1839); Arboretum et Fruticetum britannicum (t., 1838, 8 sv. s 412 tab.). London [luden], hl. město arrond. t. jm., franc. depart. Vienne, na tratích Tours-Les Sables ďOlonne a Chátellerault-Saumur; má 3948 (jako obec 4652) obyv., 3 kostely, kollej, výrobu krajek a zboží prymkářského. — Lou- dunský arrond. má 899*22 /cm* a 35.129 ob. liOudun [ludén], vlast, jménem Eugěne Balleyguier, spisov. franc. (* 1818 v Lou- dunu — t 1898 v Paříži), byl nejprve pro- fessorem historie v provincii, pak licenciá- tem práv; r. 1843 odešel do Paříže, kde no- vinařil, naposledy jako ředitel »Revue du 372 Louěche — Louis. monde catholiquec; byl vedle katolíka i hor- livý imperialista. Z prací jeho stůjte zde: I A Vendet (1849) ; Les trois races^ ou les Alle- mands, les Anglais et les Fran^ais (1852); Les demiers orateurs (1855); Les victoires de t Em- pire (1859); Les pereš de VÉglise (1860); Les deux paganismes (1863); Les nouveaux Jaco- hins (1869); Journal ďun Parisien pendant la révolution de Septemhre et la Commune (1872 až 1873); Les précurseurs de la Révolution (1875); Le mol et le bien (1876); Le monde ehrétten (1876—1881); Les ignorances de la science modeme (1878); L Itálie modeme; Les suicides (1891) a j. Pod pseudonymem Fidus, jak^m podepsal množství článků ve >Figaruc, vydal: Journal de dix ans^ souvenirs ďun im- perialisté (1885—86, 2 sv.); Journal de Fidus souš la république opportuniste (1887) a j. IfOaéolM fluéšj viz Loéche. Lons^h [lok], gallský název pro zvi. fjor- dovitý i^tvar pobřežní, vyskytující se hlavně v Irsicu a ve Skotsku. Lons^h [I6ÍJ John Graham, sochař angl. (♦ kol. 1804 — 1 1876), vzdělával se v atelieru Haydonově a r. 1827 vystavil obrovského Mi- lána v sádře, jehož bronzové provedení u něho pak objednal Wellington. Po návštěvě Itálie vytvořil L množství děl, jejichž sbírka v od- litcích jest v londýnském KřišCálovém paláci ; z nich jmenovány budtež: Zapas koni] Sv. Mi- chael \abijí draka a půvabné fantasie shake- spearovské: Puk^ Oberon, Titanie a Ariel, V lond. bursovním paláci jest od L-a socha Královny. Louflfhborongh [Idíboro], město angl. hrabstvi Leicesterského, nad ř. Soarem a průplavem Leicesterským, má 18.196 oby v., got. kostel, školu latinskou, velikou slévárnu na zvony, výrobu krajek, látek bavlněných, punčoch. IiOnffh Ifeane [lok lín] viz Killarney. IfOím, původně vodnatý roztok rozpust- ných součástek popela dřevěného; býval a dosud někde je připravován pouhým nasy- páním popela do kádě naplněné vodou. Jeli- kož se často bral popel posud teplý a záro- veň rozpouštěním součástek popelu se uvol- ňuje něco tepla, býval čerstvě připravený I. poněkud vlažný (odtud pořekadlo »teplý jako l.c). Hlavní součástka l-u z dřevčného popelu je uhličitan draselnatý (vedle uhličitanu sod- natého, síranu a chloridu draselnatého), od toho má I. reakci alkalickou a užívá se ho po domácku ku praní. Přidáním hašeného vápna k l-u přemění se uhličitany v hydráty a dostane se žíravý I., kterého se dříve užívalo v mydlářství. Nyní však si mydláři pohodlněji a laciněji připravují žíravý I. pou- hým rozpuštěním prodejného hydrátu sodna- tého (po případě draselnatého) v přiměřeném množství vody (srv. Draslík a Sodík). V šir- ším slova smysle užívá se názvu I. pro každý roztok, který vznikne t. zv. » vyluhováním «, t. j. rozpuštěním rozpustných součástek ze suroviny obsahující vedle sebe látky roz- pustné i nerozpustné. Má-li se nabýti l-ů co možná koncentrovaných a zároveň dosici důkladného vyluhování, vyluhuje se surovina systematicky, t. j. čistá voda poušti se na surovinu již několikráte vylouženou a obsa- hující jen málo rozpustných součástek, slabý I. takto získaný pouští se na surovinu méně vylouženou a tak postupně, až čerstvá suro- vina se vyluhuje louhem již dosti nasyceným. Matečný I. je roztok, který zbývá po vy- krystal lo váni některé krystalhcké látky z roz- toku obsahujícího ještě i jiné součástky a obsahuje tudíž matečný I. zbytky hlavní sou- částky vedle jiných buď snáze rozpustných neb krystallováni neschopných součástek pů- vodního roztoku. Zi, L javellský viz Eau de Tavelle. L. normálný sluje v analyse chemické odměmé obvykle roztok 1 grammolekuly (t. j. 46-06 g) hydrátu sodnatého {NaOH) v 1000 cm* vody. Roztok desetkrát zředě- něiší sluje pak 1. Vipi^ormálný čili decinor- malný. L. normálný (u*aselnatý chová 56*16 g hydrátu draselnatého (KOH) v 1000 cm*. OSc. LonhaiUl [luanL hl. město arrond. t. jm. ve franc. depart. Saóne-et-Loire, nad Seil- leou a na tratích Dijon-St. Amour a Chálons- Lons-le-Saunier; má 3566 (jako obec 4548) oby v., kollej, obchodní soud, vězení. Výroba klobouků, látek lněných a polovlněných, hrn- Čířství, jirchářství, obchod s obilím a s do- bytkem. — Louhanský arrondissement má 1230-18 km* a 85.946 obyv. Louhová bylina viz Salsola. IfOUhový kamínek je pevný hydrát sod- natý v tvrdých kusech, užívá se ho v mydlář- ství a v domácnostech na jednoduchou vý- robu žíravého louhu ku praní. LŠ. IfOaohov {Lauchd)t farní ves v Cechách v Kruš. Horách, hcjtm. a okr. Kadaň, pošta Reichsdorf; 39 d., 217 ob. n. (1890), kostel sv. Jakuba Vět. (k. r. 1384 far.), 2tř. šk., po- pluz. dvůr a mlýn. R. 1623 zanikla fara; pří kostele pak r. 1794 zřízena lokálie, která po- výšena byla r. 1853 na faru. IfOOis [lujj, franc, Ludvík. Louis: 1) L. Antoine, znamen. chirurg franc. (* 1723 v Metách — f 1792 v Paříži). Vstoupil záhy jako chirurg do vojska, po- zději pak vzdělal se za vedení La Peyronica v Paříži a stal se členem chirurgické aka- demie, kterouž povznesl na nejvyšší stupeň slávy, konaje sám přes čtyřicet let předná- šky z fysiologie a soudního lékařství. Po r. 1774 žil většinou v ústraní, roztrpčen jsa neoprávněnými útoky, jež naň byly činěny. Nejlepší své síly věnoval zdokonalení chirur- gické akademie, jako operatér zavrhoval příliš složité nástroje a prohlašoval, že více než na methodách a nástrojích záleží na rozvaze a dovednosti chirurgově. Sám zdokonalil mnohé operace oční, zvi. na slzném vaku, vyjmutí oka, trepanaci, operaci zaječího py- SKu, kýl uskřinutých, kamene, zlomenin kosti ramenní a stehenní, mimo to pak zavedl di- gitální kompressi k stavení krvotoku při amputacích a zdokonalil podvazování tepen. V soudním lékařství zabýval se zvi. smrtí udušením a utopením. I zdokonalení guil- Louis ďor — Louisiana. 373 lotiny účastnil se potud, že na místé ostří rovného doporučil ostří konvexní. Spisy jeho vynikají dokonalostí formy a opírají se vždy o hluboké vědomosti historické a kritické zužitkování rozsáhlé zkušenosti. Většina jich uveřejněna je ve »Zprávách€ chirurgické aka- oemie Zvi buďtež uvedeny Oeuvres diverses de chirurgie (Pař., 1772; 2 sv.). Mimo to na- psal hojně fysiologických článků pro Ency- klopaedn Diderotovu, četné životopisy lé- Kařů. přeložil Boerhaaveovy Aforismy s kom- mentáři van Swietenovými a vydal spisy Pe- titový a Astrucovy. 2) L. Pierre Charles Alexandre, lé- Kar íranc. (* 1787 v Ay [Champagne] — r 1872 v Paříži). Stav se r. 1813 v Paříži doktorem lékařství působil po delší dobu iako lékař v Rusku, vrátiv se pak stal se r. 1820 lékařem nemocničním, zvláště v ne- mocnici Pitié a Hótel-Dieu, a vykonal přes 5000 pitev chorobozpytných. R. 1828 stal se členem lékařské akademie, téhož roku zkou- mal žlutou zimnici v Gibraltaru, r. 1854 vzdal se všech svých funkcí a žil pak jen v ústrani. Na základě přesných pozorování klinických a pathologických zvrátil na vždy zhoubné fy- siologické lékařství Broussaisovo a postavil zvláště nauky o fthise a tyfosních horečkách na bezpečný základ. L. je mimo jiné tvůrcem numerické či statistické methody v lékařství, a pokud se tkne aetiologie, diagnostiky, pa- thologické anatomie, prognostiky a therapie, mnoho se o ni ve svých spisech opíral. Napsal zvláště: Recherches anatomiques^ phy- siologiques et thérapeutiques sur la phthisie (Pař., 1829 a 1843; též angl. a něm.); Mém. etc. sur le ramoUissement de Vestomac etc. (t., 1826, též něm.); Recherches sur les ejfets de la salgnée etc. (t., 1835; též angl.); Recher- ehes anatomiqueSj pathologiques et thérapeuti- ques sur les maladies connues souš les noms de bevre typhoíde^ putride^ adynamique, ataxique^ Jilieuse, muqueusef entérite folliculeuse, gastro- entérite, dothiénentérite (t., 1829, 1841, 2 sv., též angl. a něm.); Mém. de la société ď^obser- vation I. obsahuje principy jeho methody statistické. Dle něho nazvána byla tupá hrana mezi rukojetí a tělem kosti nrudní úhlem L-ovým (an^ulus Ludovici, v. H rudní kost). IiOUls ďor [luidór], t. j. zlatý Ludvík, říkalo se zlaté minci, kterou zarazil r. 1640 Ludvík XIIL, král francouzský. Její hodnota u přirovnání k minci stříbrné měnila se ča- sto dle lepšího neb horšího zrna mince této. Původně se I. bral za 10 livres, později za 15 livres, též za 24 starých livres tournois a j. Podobné zlaté mince zavedl už Ludvík XII. (1498 — 1514), avšak neříkali jim I., nýbrž écu d^or, poněvadž na nich byl vyražen francouz- ský štít (écu). Když pak za krále Ludvíka XV. (1715—1774) a jeho nástupce Ludvika XVL (1774—1793) na l-ech vyražen rovněž štít s li- liemi, nazývány též écu ď'or. Zavedením no- vého rázu frankového r. 1795 vybíjeny zlaté 20tifranky, jimž se též říkalo a dosud tu a tam říká l-y. Kromě prostých l-ů už pů- vodně raženy byly l-y dvojnásobné, t. Doubles Louis^ skráceně Doublons, které později zave- dením čísla frankového měly hodnotu 40 fr, ve zlatě. Kromě l-u zavedl Ludvík XIII. do francouzského mincovnictví Louis ďargent nebo Louis blanc, t. minci stříbrnou č. franc. tolar, která původně se brala za tři livres, později za 3 livres a 12 sols. Sm. If oóise [luiz] , franc. Ludvika, oby č. Luisa. Loulsentlial, osada v Čechách u Jedlové, hejtm. Žamberk, okr. Rokytnice, fara Deštná, pš. Vel. Zdobnice; 16 d., 112 oby v. č. a n. (1890), škol. expositura a továrna na duté sklo. Loulsette [luizétj, přezdívka guillotiny. IiOalsiady, též ostrovy Massimské, britské souostroví a útesy korálové v jiho- vých. cípu Nové Guinee, obsahuje ostrovy: Jihovýchodní ostrov (990 frm*), Ros sel (770 /fm*), St. Aignan neb Misima (250 ^m*) a mnoho ostrůvkuv. Skládají se z břidlice, na pobřeží z útesů korálových. Obyvatelé jsou Papuové, podobní domorodcům na Nové Guinei. L. po prvé uzřel Torres r, 1606, dů- kladně je prozkoumal r. 1888 Mac Gregor. IfOUisiana, úř. skratka La., stát v již. části Spoj. obcí sev.-amer., na sev. pobř. zálivu Mexi- ckého, mezi 29^—33® s. š. a 89<' 20' — 94*' z. d. Ohraničují jej státy: na záp. Texas, na vých. Mississippi, na sev. Arkansas a na jihu záliv Mexický. Má 116.273 km* s 1,118.587 obyv. (1890 [1880: 939.946J). Půda jest z největší části alluviální, vytvořená hl. recentními ná- nosy úvodí mississippského. Tento veletok náleží dolním svým tokem i ústím tomuto státu. Celkový raz dává zemi velký, 170 km široký říční bassin ř. Mississippi, jež protíná L-nu poledníkovým směrem. Reliéf L-ny jest jednotvárný, jednoduchého geologického složení i zvrstvení. Vodopisnč jest L. da- leko bohatěji vyvinuta než horopisně. Hl. říčním systémem jest tu přirozená řeka Mis- sissippi, jež u osady Lake opouští půdu ar- kansaskou a vstupuje do L-ny, jejíž přiroze- nou hranici proti státu Mississippi (až po 31^ s. š., v délce 225 km) tvoří polovinou svého toku až k tvrzi Mississippského státu Fort Adams, odkudž hranice bére se podél 31** rovnoběžky až k ř. Peartu, jež dále dolním svým tokem tvoří přirozenou hranici na vý- chod. Řeka Mississippi náleží L-ně v prvé polovici svého toku toliko svým pravým bře- hem a od 31* s. š. zahýbajíc na jv. oběma břehy. Celý střed a sev., záp. i vých. části státu náležejí k povodí Red Riveru, nejmoc- nějšího přítoku ř. Mississippi v L-ně. Red River pramení se v Arkansasu, vstupuje sev. od osady Erwinu na půdu louisianskou a protíná v přímém toku L-nu směrem jiho- vých. až k osadě Red River Landy, kdež ústí se do Mississippi. Přímá délka jejího toku obnáší v L-ně 300 km. Hl. přítoky její jsou s leva: Dorcheat, protékající jezero Bisteneau, Salině, Dugdemana Riv. s pobo- čkou (Bayou) Castor, mohutná, rovněž v Ar- kansasu vyvěrající Black River, nazývající se v sev. svém toku Washita, rovněž s četnými 374 Louisine — Louka. přítoky. Do nejdolejSího toku ř. Mississippi ústí se: Četná jezera protékající Grand Riv. a j. m. Důležitým tokem jest na záp. pohra- niční ř. Sabině, oddělující středním a dolním tokem svým L-nu od Texasu a ústící se do zálivu Mexického; smér toku jetst polední- kový, přímá délka 245 km. Na východe tvoří hranici přirozenou dolní tok Pearl-Riveru s přítokem Bogue Chitto. Mimo tyto řeky ústí se do zálivu Mexického četně kratších řek pobřežních. Jezer jest veliký počet, zvi. po obou březích řeky Red R i věru, jakož i v deltě mississippské. Podnebí je tropi- cké, značně však vlhké. Průměrná teplota roční jest 19*5, v zimě 11*2, na jaře 19*4, v létě 26*5, na podzim 19*9® C. Dešťů spadne do roka průměrně 1500 mm. HI. plodiny jsou cukrová třtina a bavlník. Hospodářství pro- vozuje se farmářsky. Počet farem stále vzrů- stá; kdežto r. 1850 bylo jich 13.422, jest jich v 1. 1860: 17.328, 1870: 28.481, 1880: 48.292, 1890: 69.294 farem, jež držely v celku a osí- valy 3,865.725 ha půdy v okrouhlé ceně 100 milí. dollarů, s dobytkem v ceně asi 110 milí. doll. Do.)>tka čítalo se 104.428 koní, 76.674 volův a m«:zků, 470.400 kusů hovčz. do- bytka, 135.630 c vcí a 633.489 vepř. dobytka. Cukrové třtiny sklidilo se r. 1880: 171.706 t (526.000 hl mclíiss. surového cukru), v celku v době od r. 1870—94 sklidilo se 2,847.583 t cukrové třtiny (13,083.526 M surov. cukru). Bavlník pěstuje se v již. částech státu hojně a sklidilo se bavlny r. 1890 107.347 t (1850: 30.385 ř, 1886: 103.826 í). Z obilních plodin pěstuje se hl. kukuřice, jež dala roku 1890: 4,609.704 hl, rýže 34.311 t. Sklizeň zemáků r. 1894 obnášela 152.049 hl. Nerostné bo- hatství vedle mnohých drahokamů, naleze- ných hl. v některých otevřených třetihorních vrstvách (achát, křišťál, jaspis, onyx atd.), vykazuje mohutná ložiska kamenné soli hl. ve velikých solných dolech na ostrůvku Pe- tite Passe (t. Petite Anse); těží se již od r. 1861. V celku vytěženo od r. 1883—1895 v New-Iberii: 423.388 t kamenné soli v okr. ceně 2 milí. doll. Mimo to těží se v menší míře hnědé uhlí, síra, sádra, železo, nafta a j. — Průmysl a obchod. Průmyslových závodů r. 1880 bylo 1553 s kapitálem 13 milí. doll. (12.167 dělníkův) a zboží vyrobeno za 24 milí. doll. R. 1890 bylo již 2613 podniků průmyslových s kapitálem 40 milí. doll. a 31.901 děln., s výrobou za 65 milí. doll. Hl. velkoprůmysl repraesentuje: 38 cukrovarni- ckých rafňnerií s 2015 dělníky a roční vý- robou za 15 milí. doll., 120 prádelen bavlni- ckých s 2091 dělníky a j. Obchod zabývá se hl. vývozem cukrové suroviny, soli a pod. Kommunikace je hl. vodní; v celku bylo r. 1890 užíváno vod. drah v délce 3000 km. Železniční síť r. 1890 vykazovala 3207 km proti 539 km r. 1860 a 724 km r. 1870. — Obyvatelstva r. 1810 bylo 76.550 duší, pak 517.762 r. 1850, 939.946 r. 1880 a 1,118.587 d. r. 1890 (96 na 1 frm"), z něhož připadá na bílé plémě 554.712, na černé 562.893, na Indi- ány civilisované 628, na Číňany 315, na Ja- pance 39. Města s ob. přes 10.000 jsou 3: New Orleans (243.039; hl. m.), Shrevepost (11.979), Baton-Rouge. (10.478); mést pod 10.000 obyv. je 12. — Školy. R. 1793 bylo 401.200 žáků povinných školou, z nichž však toliko 107.370 navštěvovalo školy, v nichž učilo 3244 učit. sil (1945 učitelek). R. 1895 navštěvovalo obecné školy 109.426 dítek, šk. universitní (9 universitních kollcjí) 3100 po- sluchačů. — Administrativné dělí se L. na 59 hrabství. Hl. město jest New-Orleans na ř. Mississippi v jihových. části státu. — Dějiny. Prvn> kolonisovali L. Francouzové, kteří v 1. 1682 (Cavt llier dc la Sallc), 1699 (Iberville) a 1712 (Crozat) dali základ větším osadám louisianským. Od těchto prvých na- zvána země při ústí Mississippi (jež původně zaujímala i okolní oblasti) na počest krále franc. Ludvíka XIV. (Louis XIV) Louis la- nou. R. 1832 prohlášen v L-né svobodný obchod, r. 1760. po ztrátě Kanady, přestěho- vala se do L-ny značná čásť franc. osadníkův kanadských, r. 1762 však již postoupena Anglii, r. 1800 znova postoupena Francii,. jež však nechtíc, aby dostala se zase do rukou anglických, prodala ji r. 1803 za 50 milí. fr. Spoj. Obcím severoamerickým (s výhodnými podmínkami a výsadami obchodními i poli- tickými). Tehdy zaujímala L. také státy: Ar- kansas, lowa, Missouri, Minnesota, Colorado, Oregon, Nebraska, Kansas a i. ještě, v celku asi 3,512.000 km^. R. 1862 odtrhla se L. od Spoj. Obcí severoamerických a přidala se k Spoj. Obcím jihoamerickým, od nichž však opět r. 1868 přistoupila k Spoj. Obcím se- veroamer. Srv. Gayarre, History of L. (3. vyd. N. Orleans, 1885; 4 sv.). EAfa. IiOUisine [lujzínj, tkanina hedvábná s ví- ceniťovou vazbou taftovou, houšťky 20 až 25 nití vícenásobných na 1 cm. IiOQlsvllle [lúizvilj, hl. město okresu jef- fersonského v severoamer. státě Kentucky, největší město státu a důležitá křižovatka drah. Leží na jižním břehu Ohia, přímo pod peřeji (odtud Falls City), jež obchází průplav 4 km dlouhý. L. má 161.129 obyv., s proti- lehlými městy Jeffersonville (v. t.) a New- Albany ve státu Ohiu 192.854 ob. L. je před- ním obcnod. místem v státě Kentucky. hl. skla- dištěm pro whisky, konopí a tabák. Četné vi- nopalny, továrny tabákové, slévárna, pivovar, obchod s masem; kathedrála, museum, Court- House, City-Hall, farmers Tobacco Warehousc, celnice; polytechn. škola s knihovnou o 50.000 sv., theol. a právnický seminář, lékař, fakulta, učitel, seminář černošský. Škola pro slepce, námořn. nemocnice, sirotčinec atd. R. 1890 (27. břcz.) čásť města rozvrácena smrští. IiOuka viz Lukařstvi. IiOuka: 1) L., ves v Čechách, hejtm. Chru- dim, okr. Nasevrky, fara Kostelec, pš. Chrast u Chrudimě; 16 d., 87 ob. č. (1890). — 2) L. {Langenwiese^ Lange yMesé), ves t., hejtm. a okr. Duchcov, fara St. Osek, pš. Flájc; 50 d., 261 ob. n. (1890), Itř. šk. — 3) L. {Wiesa), ves t., hejtm. a okr. Most, fara a pš. Horní Litvínov; 68 d., 527 obyv. n. (1890), kaple. Loukohořany — Loulé. 375 Itř. ák., stanice Rak. st. dráhy (Most-Mol- dava), popi. dvůr, hnédouhel. doly. — 4) L., ves t. při Otavé, hejtm. a okrts Písek, fara Oslov. ps. Záhoří; 14 d., 126 ob. č. (1890).— 6) L. Dlouhá, osada t, hcjtm., okr. a fara Přeštice, pá. Lužany; 36 d , 193 ob. č. (18C0), popi. dvůr Jos. Hlávky. — 6) L., osada t. blíže Lípy, hejtm. Rychnov, okr. Kostelec n. Orl., fara a pá. Týniáté n. Orl.; 13 d., 68 ob. č (1890). — 7) L. Nová, osada t., hejtm. a okr. Ledeč, fara a pš. Bohdaneč; 24 d., 197 obyv. ^. (1890). 8) L, ves na Moravě, hcjtm. Boskovice, okres Kunštát, fara Prosetín, pá. Olešnice; 34 d., 280 ob. č. (1890), popi. dvůr, lihovar, mramorové lomy a vápenice sv. p. z Hon- richsu. — 9) L., ves t, hejtm. a okr. Dačicc, fara a pš. Jemnice; 32 d., 174 obyv. č., 2 n. (1890). mlýn a myslivna. — 10) L., ves t. při potoku Svodnici,' hejtm. Uher. Hradiště, okr. Uher. Ostroh, fara Lípov, pš. Hroz. Lhota; 171 d., 753 ob. č. (1890), 2tř. šk., Maňákův mlýn, zámek s popi. dvorem. R. 1625 stával zde ještě hrad. — 11) L. {Bruck nebo AT/o- stetbntck), far. ves t., hcjtm. a okr. Znojmo, pš. Šaldorf; 8 d., 650 ob. č., 346 n., 21 jiné národnosti; z těch 897 voj. (1890), kostel sv. Václava, 3tř. škola, mlýn. Alodiální statek (296-30 ha) drží Jan bar. Chlumecký. R. 1190 založil zde markrabí Ota klášter pracmon- strátský, jejž císař Josef zrušil (1784) a bu- dovy upraveny na kasárny a hřebčinec. — 12) L.. méstys t. (hejtm. Jihlava), viz Luky. Loukohořany a Loukořany viz Luko- h o ř a n y. Lonkotka František, klass. filolog če- ský (* 1857 v Praze). Studie gymnasijní i uni- vt rsitní konal v Praze, obíraje se vedle klas- sické filologie a fílosofic studiem řeči a li- teratury české a německé. Od r. 1882 působí jako professor na akademickém gymnasii v Praze. Uveřejnil v programmech akademi- ckého gymnasia zdařilé překlady těchto tra- gédií Aischylových : Prométhea spoutaného s pojednáním o Aischylově trilogii Pronié- theii (1883 a 1884), Peršanu (1890) a Sedmi proti Thcbám s pojednáním o Aischylově tri- logii Oidipodeii (1896 a 1897, nové vydáno v 67. svazku Světové poesie, Praha, 1900). IiOukotová Hermina viz Laukotová Herm. IiOukov: 1) L., farní ves v Čechách na pr. bř. Jizery, hejtm. a okr. Mnich. Hradiště, pš. Svijany-řodolí; 70 d., 509 obyv. č., 7 n. (1890); kostel Nejsvtt. Trojice z r. 1610 (ve XIV. stol. far.), 2tř. šk., obč. záložna a čásť obce Daře nice a myslivna Bažantník. V nej- starších dobách ves příslušela ke statkům kláštera mnichovohradišfského. R. 1820 při- stavěna ke kostelu hrobka. — 2) L. i Luké, víska t., hejtm. a okr. Ledeč, fara a pš. Lip- nice; 5 d., 35 ob. č. (1890), na hřbitově íil. kostel sv. Markéty (před r. 1354 far.); popi. dvůr, mlýn a skelné huti zan'kly. L. býval samostatné zboží, na němž seděl ve XIV. stol. Naček z Lukého a jeho potomci R. 1636 dostal se L. darem Jaroslavovi Sezimovi Ra- šínovi z Ryzemburka, r. 1764 koupil jej od rytíře Karia ze Stimsberka Karel říš. hrabě z Palmu, načež r. 1798 spojen s panstvím lipnickým. Po r. 1623 fara zanikla. — 3) L., Luková i Lo uková, farní ves t. nad Jize- rou, hejtm. a okr. Semily, pš. Háje; 47 d., 273 ob. č. (1890), kostel sv. Stanislava (ve XIV. stol. far.), 2tř. šk., mlýn. Nynější kostel jest z r. 1758. Po roce 1623 zanikla fara; v XVIII. stol. zřízena při kostele lokálie, která r. 1849 povýšena na faru. Ves příslu- šela k panství semilskému. 4) L , Luk o v, far. ves na Moravě pod Javor- níkem, hejtm. Holešov, okr. a pš. Bystřice pod Host; 132 d., 796 ob. č., 6 n. (1890). kostel sv. Václava, 3tř. šk., záložna, pila, myslivna. Továrna na majoliku zanikla. Fara přešla v XVI. stol. do rukou Českých Bratří. Ves připomíná se r. 1348, kdy příslušela k pan- ství bystřickému. IiOukoveo, též Louk o v Menší, far. ves v Čechách při Jizeře, hejtm. a okres Mnich. Hradiště, pš. Svijany-Podolí; 62 d., 381 ob. č. (1890), kost. Pozdvižení sv. Kříže z r. 1743, 2tř. šk., zámek, dvůr a cihelna Alaina kn. Ro- hana. Zámek vystavěl na místě vyhořelé tvrze Mořic hrab. Morzin. L. připomíná se (1225 až 1420) mezi zbožím kláštera křižovníků svatomářských v Praze. Kol. r. 1470 držel L. Krištof Šoí z Helfenberka, kol. r. 1490 Petr Zvířetický z Vartemberka, od r. 1504 Václav Litovský ze Svinař, později Berkové z Dube, v 1. 1624—36 Albrecht z Valdšteina, potom Jan Rud. z Bredova, od jehož po- tomků koupili (1700) L. hr. Morzinové, kteří jej prodali (1725) M. Markétě z Valdšteina ke zboží svijanskému. IiOUkovioe, ves na Moravě, hejtm. a okr. Třebíč, fara Babice, pš. Kojetice; 41 d., 257 obyv. č. (1890). íioukovidky, osada v Cechách poblíž Račan, hejtm. Turnov, okr., fara a pŠ. Čes. Dub; 20 d., 120 ob. č. il890). lK>iiky : 1) L., L u k a, ves v Čechách, hejtm. Kr. Vinohrady, okr., fara a pš. Jílové; 14 d., 107 obyv. č. (1890), samota Terezie. R. 1419 získal ves klášter ostrovský. 2) L., chybně Luky, ves na Moravě při řece Dřevnici, hejtm. Uher. Hradiště, okres Napajedla, fara a pš. Malenovice; 86 d., 486 obvv. č. (1890), Itř. šk. Připomíná se r. 1348. R.'l406 byl zde svob. dvůr a r. 1580 dvůr a tvrz, jež obé držel Václav Bahenský z Lu- ková. Tvrz později zanikla a r. 1691 se o ní nemluví a pozemky rozděleny (1783) mezi 7 osadníků. 3) L. (pol. L^kit Lqka, něm. Loukau), far. ves ve Slezsku, hejtm*., okres a pš. Frýštát; 147 d., 1081 .ob. pol., 3 č., 28 n. (1890), ko- stel sv. Barbory, Itř. šk., stanice Košicko- Bohumínské dráhy, pila, 3 mlýny. Alod. sta- tek se dvorem, parostr. lihovarem a mlýnem drží Jiří sv. pán Beess-Chrostin. IiOnlé |lolé|, starobylé a největší město v portugjalské provincii Algarve, v údolí Barracolském, s věžemi a zdmi z doby maur- ské, při želez, dráze Lisabon-Beja-Faro ; má Loulé — Louny. Irf>taé [lolél, markýi de L., státník portu- galský (• 1785 v Lisabone — t 1*24), Ač- koli byl vychován spoleínĚ s princem -vlada- řem, pozdĚjSim králem Janem VI., byl přece nadšeným stoupencem Napoleona I, a jsa od r. 1307 markýzem, účastnil se v čele 8000 Portugalců bitvy u Wagramu (1809) a vý- pravy do Ruska (1812). Když se pak Jan VI. (v. t.) ujat vlády, stal se L., jenž jej byl při- vedl z Brazílie, ^eho konnetablem. Svým pFe- svčdčením hlásil se L. k zásadám liberálním, kdyi se vjak rozhodně protivil iříienf iro- dinné rady, která měla krále kontrolovati, byl z návodu prince Doma Miguela za- vraídčn. z Lonn Beneš viz Benedikt 19). ]LoiiÍuivá viz Louisova. IiOunloc (Lúunír^, ves v Čechách, hejtm. a okr. Most, fara a pš. Hor. Litvínov; 13 d., 61 ob. n. (1890). XfOimlxi, pflv. Mlúnfn, ves v Čechách, hejtm. Hořovice, okres Beroun, fara Tmáň, pí. Zdice; 39 d., 249 obyv. č. (1890), popi. dvůr a vápenice, Heřman z Drahlina ves tuto inova vysadil (1324). Lonaky, vea v Čechách při Labi, hejtm,, okr. a p3. Roudnice, fara Vetlá; 70 d., 535 obyv XIV. stol. far.j, 2tf. ik.. chmelařství a 2 vál- cové mlýny. R. HIS připomíná se mezi statky kláštera kladrubského. I^nAová, Louúavá, ves v Cechách pfi potoce Přešmském, hejtm. Plzeň, okr., fara a pS. Blovice; 55 d., 294 obyv, č. (1890), sa- mota Krahulicc a mlýn. V okoli stávala ves VrtĚiice, r, 1435 připominaná. Na mlstÉ za- niklé vsi nyní les s pohanskými hroby. LooAovloc: 1) L. pod Blaníkem, m£- fllečko nad Blanici, hejtm. Benešov, okr. Vla- šim; 112 d., 7B9 ob. e. (1890). far. kostel Na- nebevzetí P. Marie ze XVll. stol., 4tř. šk., pš., pozoruhodná sýpka pro svou výstavnost a nčkolik výročních trhů. Deskový statek (930'63 ha) se zámkem, dvorem a pivovarům jesťmajetkem arcibiskupství pražského. Opo- dál ovčín Březina, dvůr O lesná a Podlouňo- vický mlýn. Na Mal. Blaníku zbytky bývalé kaple sv. Maří Magd., při nlí bývala pou- stevna. Na blízku vypíná se Vel. Blaník {v. t.). Kol. T. 1149 vystavěl zde knčz Jin- dřich, řeholník a lékař, muž učený, bezpo- chyby z Porýní, klášter, do něhož uvedl praemonstrátky z kláštera donewaldského (arcibisk. rýnské). Časem získal klášter znač- néjšiho jméni. vystavěl v klášteře kostel sv. Maří a před branou klášterní kostel sv. Vá- clava ua místč kostela nynějšího, jenž spra- vován kanovníky kláštera želivského, kteří sem dosazovali opaty. R. 1420 dobyli Tábo- říte kláštera a vypálili jej. Král Sigmund za- stavil klášterstvi louřiovické Janovi z Chotě- nic. Pozdiiji opanovala celé klášterstvi obec táborská, již r. 1547 zabráno a prodáno Ja- novi z PcrnSteina, jenž je po roce prodal Krištofovi Skuhcrskému ze Skuhrova. Po smrti jeho dědil L. s vesnicemi a pusté klá- šterstvi syn Oldřich a vystavěl tu tvrz. Po vy- mřeni rodu tohoto po meči držela L, Lud- mila Magd., provd. za Karla Adama z Ří- čan. Tento dědil po maniel. smrti L.,jež odkázal po své smrti (t 1672) arcibiskup- ství pražskému. Za- niklá fara (1623) ob- novena od Říčan, ských r. 1669. Kdy L. na městečko po- výšeny a erbem na- dány, neznámo. Erb mést.(obr.c.2616,): v modrém štítě spa- třuje se u spodu zelený důl, z něhož vyrostl strom lípa; před ní kráčí medvěd; v právo v rohu Štítek rodu Skuhrovských, Červený, se stříbrným pruhem příčným, L. jsou rodiště hudeb, skladatele Jana D. Zelenky, (Srv. A. Sedláček, Paměti kláštera v L-cích, »Výroč. zpráva vyššího reál. gymnasia v Táboře na r. ie9l«.) — 2) L, ves t., hejtm. Čes. Brod, okr. a pš. Kostelec nad Cer. L., fara Muka- řov; 32 d., 229 ob. Č. (1890). Iionny (Laun). král. město v Cechách na pr. bř. Ohře, 188 m n. m., při stanici Rak. stát. dráhy (Praha-Most a L. -Posto loprty), má 561 d., 8013 obyv. č. (1896), jest sídlem okr, hejtmanství a soudu, hl, berního úřadu, má poltu, telegraf, telefon, děkanství, při hlav, chrámu far. úřad, evang. reform. sta- nici, již obci propůjčen kostelík sv, Petra, a rabbinát ae synagogou. Jsou tu Iři parní mlýn^, dva cukrovary, továrna na kovové zboží, hospodářské stroje, hliněné výrobky a kamna, továrna na obuv, koielužna, jli su- rovinu dodávají velké ústřední jatky pro L. a okolí, 2 tiskárny a knihkupectví. Průmyslu a obchodu napomáhají peněžní ústavy: měst- ská spořitelna (z r. 1863), jež měla 3,871.284 zl. vkladů, 326.208 il. reserv, fondů, občanská záložna (z r. 1878) s vklady 1,785,613 zl., re- serv, fondem 131.355 zl., okres, hospodářská záložna (z r. 1882) se vklady 495.579 zl., se závod, a reserv, fondem 121.876 zl., a Severo- Čes. záložna (z r. 1894). L, mají 4 výroč. a 2 trhy týden, velmi živé, Mčsto leží v úrodné krajině a hlavním zdrojem blahobytu je země- dělství. Rozsáhlé kdysi vinařství zaniklo za. války 301eté; sladovnictví a pivovarství vzalo za své zakoupením budov měšC. pivovaru i s právem várečným obci lounskou (r, 1899). Příznivá poloha nádraží byla příčinou, že zde zařízeny velké strojnické dílny (600 dčl.) pro potřeby stát. drah. Během desíti let povstala mezi Pražským předměstím a nádražím, kde se zatím soustředil veškerý průmysl, ruch, nová čtvrf, takže město čitá nyní 660 domů (1899). Z Loun do Libochovic počne se sta- věti r. 1900 nová dráha, projektovaná až do Rakovníka. Mčsto hrazené založeno bylo vých. od původní osady, která pak stala se předměstím zv. »Velkým«, a před branou Louny. 377 Pražskou povstalo »Malé« či >PraŽské«. Na i místě starého dřevěného mostu přes Ohři staví se nový železný. Nyní je město úpravné, dobře dlážděné, vodovodem a kanalisací opa- třené. Ze 4 koutů pravidelného náměstí vy- cházejí široké ulice, na západ, náměstí stojí děkanský chrám sv. Mikuláše, svým třidílným věžovitým krytem a štíhlou věží daleko z kra- jiny viditelný, má pěkné okrasné cimbuří se znaky a fialami a se 4 nárožními vížkami (v. Čechy, str. 401 b). Na Velkém předměstí stojí pěkný gotický kostel sv. Petra z let 1456—63; oď něho k západu na měst. hřbi- tově kostelík Sv. 14 pomocníků z 1. 1714—18; na předměstí Pražském na zrušeném hřbitově gotický kostelík Matky Boží (z r. 1490) s věŽí (z r. 1612), nyní úplně sešlý. Nynější radnice postavena r. 1825 na místě staré (z r. 1520); v ní jsou úřady zeměpanské. Obecní úřad s. okresním výborem jsou v nové budově (z r. 1888). Z obytných domů starých zacho- val se v městě jen gotický arkýř domu z r. 1470 a renaissanční budova na náměstí č. 57. R. 1896 zřízena zde obec. reálka (nyní 5tř.); dále jest zde 5tř. obec. a 3tř. měšť. šk. chlap, a div. s 3tř. městskou Šk. mateřskou, 2tř. hospodářská, okr. hospodyňská, pokrač. průmyslová a obchodní škola, městská opa- trovna a městská Čítárna. Vedle toho jsou zde ústavy obecnému blahu sloužící, jako veřejná nemocnice, lékárna, okres, stravovna, nemocenská pokladna a úraz. pojišťovna. Dějiny. Nejstarší pamět písemná o osadé zdejší jest z r. 1088, uvádějící knížecí přívoz přes Ohři. Město vysazeno králem Přemy- slem II. s právem magdeburským. Stavěli je podnikatelé Němci, kteří osadníkům z pův. osady vykázali ulici podél jižní strany hra- deb, která zachovala si jméno >česká ulicec do dneška. Původně nevelký obvod pozemků městských již v XIV. stol. značně se rozšířil, když král Jan daroval k městu louky podél řeky a měšťané přikoupili se svolením krále Karla 8 lánů s městem sousedících. Osada Lužerady splynula také s pozemky Šosov- ními. Německé obyvatelstvo mizelo rychle a již koncem XIV. stol. byly L. českým mě- stem. S městem zároveň založen byl u Praž- ské brány klášter dominikánův. Královskou rychtu prodal (1321) král Jan měšťanu Bé- rovi, jenž, vynikaje bohatstvím, založil (1331) klášter panenský sv. Anny, nadav jej statky Dobroméřicemi, Ranou, říečichy, Trhlavou. Král Jan obnovil výsady městské i přidal nové (1325). Na pořízení dlažby udělil výsadu vybírání cla v branách (1335). Za Karla IV. obdržely L. výhradní sklad soli a zavázány k nim v tom Libochovice, Slavětín a Tře- benice (1352), později přenechána jim též Šrůtka. Václav IV. dal L-nům popravu v okolí, povolil clo z dobytka na zakoupení válečných potřeb a vysadil trh výroč. a týdenní. Lounští přijali záhy víru pod obojí a již r. 1418 zbo- řili oba kláštery a zmocnili se jich statků. Ve válkách husitských poddali se r. 1421 Pražanům a byli pak účastni se svou obcí v poli pracující ve všech taženích. Přidavše se později k Táborům bojovali vedle nich v bitvě u Lipan. Během válek byli zabrali všecky statky kláštera postoloprtského a jiné duchovní v okolí. Když pak Sigmund za krále do země byl přijat, spěchali poddati se mu se vším se žádostí, aby je při tom držení zachoval. Král byl však učinil již zá- pisy na Smolnici MatiáŠovi Loudovi z Chlum- can a panu Benešovi, řečenému Svině, na Brzvany a Skupice. Aby Lounské při tom zachoval, dosvědčil jim, že jim to dříve dal, než oněm zapsal! O Smolnici později učiněna smlouva ubrmanská, a když Louda odkázal právo své koUeji při universitě praž- ské, po něm jmenované, odváděli Lounští polovici příjmů do Prahy. Král Sigmund, vraceje se z Chebu od sjezdu s knížaty německými přes Zatec, dojel do Loun a tu 12 dní se zdržel. Před odchodem svým učinil zápis v 1300 kopách pražských na zboží kláštera postoloprtského, slevil polo- vici platu komorního a na zaplacení jeho zapsal jim Březno a Malnici. Statky kláštera sv. Anny u Loun dal jim, aby zařídili špitál pro chudé. Poněvadž kancléř Šlik nebyl pří- tomen, list pečetěn jen pečetí menši. Když pak Sigmund na cestě z Prahy ve Znojmě zastavil, nestihli ho poslové lounští již na živu, a tak stalo se, Že zápis kommissí sně- movní, za krále Ladislava ustanovenou, ne- byl uznán a Lounští museli vrátiti (1454) ve- škeré statky postoloprtské králi. Po smrti Sigmundově Lounští učinili jednotu se Žat- cem a Slaným až do volení nového krále a pomáhali od r. 1448 horlivě jednotě Podě- bradské, účastníce se všech Výprav i sjezdů. Král Jiří Poděbradský potvrdil Sigmundovo věnování statků někdy kláštera sv. Anny k zařízení špitálu, zapsal jim opět Březno a Malnici v 60 kopách. V době sporů vyšších stavů s městy L. vypudily několik svých mě- šťanů stavu rytířského, z čehož měly nemalé obtíže. Zvláště bohatí Sokolové z Mor. na sněmu i u krále všemožně se snažili dosáh- nouti nápravy křivdy a náhrady za škody jim způsobené. Po 10 letech prostředková; ním kn. Karla Minsterberského záležitost ta ukončena tím, že Lounští musili koupiti statky vypuzených za smluv. cenu. R. 1517 stihla město pohroma strašná. Založeným ohném vyhořelo uvnitř hradeb zcela a před- městí z větší částky. Kryty bran, zdí měst- ských a bašt, teprve r. 1500 dokončené, sho- řely též. Radnici znovu postavil do r. 1520 mistr Mikuláš z Prahy. Věž kostelní byla tak- též obnovena a novým krytem dle původ- ního vzoru opatřena. Kostel nynější založen dle plánů mistra Benedikta Rety z Pistova r. 1520 mistrem Pavlem z Pardubic a dokon- čen r. 1538. R. 1546 Lounští účastnivše se s ostatními stavy odboje byli pokutováni odnětím statků, jež byli od dob Vladi.slavo- vých zase získali. Jen statky kdysi klášterní ponechány jim k opatřování potřeb všech záduší, škol a chudých, a r. 1561 prodáno jim panství a vrchnost nad nimi za 800 kop ' gr. čes. R. 1577 postavena nová škol, bu- 378 dova. R. 1620 po vzdáiii se mésta Valdštei- novi zabaveny jsou městu všecky statky po- zemské a zasazena vývoji jeho rána smrtelná. Ačkoliv mésto přijato na milost a svobody mu potvrzeny jii r. 1627, přece nevráceny mn zabavené statky. R. 1623 přes zákaz ci- safQv a bez jeho svolení zastaveny vesnice louniké Volfovi z Víesovic v 50.000 kopách. Loupeník — Loupež. Po jeho smrti dány v užívání některjm jeho véřitelQm ai do vyplnéní jich poiadavkflv. Ti však podríeli je, i kdyí byli ae svými ni- C. afiiS. ZmlE lattu togn. roky úplné vyrovnáni. Lounští domáhali se 3 neslýchanými obřími ožebračených měštanů vráceni těch statků plných 60 let, až k tomu docházelo, ie nesprávní dríitelé chtfii jim penézi zaplatiti. Kdyí to by to odmítnuto, konečné r. 1684 statky záduiní Dobroméfice, Neřichy, Chrabčico a Raná vráceny méstu. Za těch 60 let po celou SOlelou válku za- kusili měŠCané nevýslovných bčd a Útrap: mésto vydrancováno nékolikráte, i oheň hu- bil majetek, a tak konečně došlo k tomu, íc v r. 1641, kdyí do kaídého domu 10 až i 20 vojákQ bylo ubytováno, přes 20 rodin, všechno opustivše, z města uilĎ, nemohouco nátisků soldatesky snáSeti; i ostatních mno7Í, jsouce sami hospodáři, pro nemožnost zdčlávaii pole svá po okolních vesnicích vyhledávali práci nádcnnickou. Později nčco málo let zpousta byla jii tak velká, že krajští kommissaři uznali pod přísahou celd můslo za 3 osedlé poplatným! Když Slané bylo zastaveno, usta- noveny L. r. 1663 za mustrplac a krajské místo pro slánský kraj, čímž přibylo jim zase jen nových svízeli. Po ukončení 30leté války byly L. sotva stínem bývalého lidna- tého města. R. 1667 napočítáno 700 obyvatel. Stav živnosti a řemesel v městě zvolna sice se lepšil, ale nebyl to jiŽ život pravý, čino- rodý, K tomu přicházely na město vždy nové pohromy. Zvláště za válek s Pruskem ná- rodní pouti«, shromažďují v L-dech až 30.000 poutníků najednou. V ty dny koná se nád- herné processí a večer pochodňový průvod. Cásť města po lev. břehu v okolí jeskyně je docela rozdílná od části staré, jsouc venkon- cem moderní, a jejím původem jest nehlu- boká jeskyně lourdská, v níž nalézá se socha P. Marie dle popisu, jak se dívce byla zjevila; sta a sta, ne-li tisíce berlí rozvěšeno je po skalních stěnách, začernalých kouřem voskovic, po celé dny i noci zde hořících. Mezi jeskyní a řekou na volném prostoru jsou lavice a klekátka, pak upravená zá- zračná studánka, z níž možno čerpati čistou pramenitou vodu. Vedle jsou lázně pro ne- mocné. Basilika P. Marie 20 m nad jeskyní jest nádherná, bohatá budova got. slohu dle plánů Hippol. Duranda, slavně vysvěcená r. 1876. Stěny její skoro vesměs vyložen j jsou malými mramorovými deskami s nápisy ex voto uzdravených. Pod basilikou jt: ko- stel du Rosairc, vystavěný v 1. 1884—87 slo- hem byzantským. K němu shora vedou scho- diště a rampy podkovovité s arkádami tak, že celek působí v hornatém údolí velmi pitto- reskně. Kolem chrámů i na protějším břehu různé dependence, kláštery, asyl pro starce, sirotčince a pod. Nejvíce z nich vyniká ho- spital St. Frai, kde shromažďují se nemocní přišedší s processím. Ve městě samém jest pak veliké množství kaplí, hotelů, krámův a pod. V okolí mnoho jiných jeskyň, v nichž byly nalezeny předměty předhistorické, a 2 km na záp. jezero Lourdské. — Srv. Boissairc, L., histoire médicale ÍPařiž, 1891); Lasserre, Notre Dáme de Louroes (vyšlo již v 300. vyd.); Mareš, L. et ses environs (Bor- deaux, 1894); Pélerinage national de Notre- Dame de Salut (Pař., 1894). Život lourdský líčí Zola ve svém románě L. (t., 1894). de Iionrelro [loréroj Juan. botanik por- tug. (* 1715 v Lisabone — t l^^ó t.), vstou- pil do řádu jesuitského, byl po 30 let missioná- řem v Kočinčíně a po 3 léta v Číně. Zabý- val se studiem květeny východní a navrátiv se do vlasti vydal: Flora cochincliineusis (Li- sab., 1790, 2 sv.; nové vyd. od Willdenowa, Berl., 1793). Cavanilles pojmenoval k poctě jeho rod rostlinný Loureira. IiOUPen^o Marqnez [lórensú markézj, Lorenzo M.: 1) L. M., provincie v portu- galské východní Africe, táhnoucí se na sev. podél pobřeží a až k hranicím Jihoafrické Republiky, na záp. kolem důležité zátoky Delagojské, měří s Mozambickem 768.740 km- s 800.000 ob., hraničí na s. s Mozambickem, na j. s britskou državou jihoafrickou Ton- gem, na z. s Jihoafr. Republ., na v. s Indi- ckým okeánem. Pobřeží jest nepatrně roz- členěné, nevhodné k zakládání přístavů, tak že kromě Delagojské zátoky není na pobřeží bezpečného přístavu. Z řek důležitější isou: Umbelosi, Tembe, Manhissa, Limpopo (Reka krokodilí), Sabi, Zambezi a j. Podnebí závisí značně na krajinném rázu země. Kdežto na pobřeží jest nesnesitelně horké, zmírňuje se podnebí směrem na záp. asi stejnou měrou, jako stoupá terassovitý útvar provincie. Vy- váží se slonovina, kaučuk, měď a j., obyva- telstvo ŽIVÍ .se hl. lovem zvěře a ryb. 2) L. M., přístav založený při Delagojské zátoce, obchodní středisko nejen portugal- ské, ale v posledních letech, hl. po dostavění transvaalské a oráňské železniční trati L. M.~ Pretoria, i má 3692 ob. (1896), z nichž Evro- panů a Američanů 1544 a 1384 Afričanů (hl. černochů), dle národnosti jest nejvíce Por- tugalcův (1060). V poslední době znač. čásť obyvatelstva jsou Boerové Jihoafrické Re- publiky a sv. státu Oráiiského. Obchod ovlá- dají Angličané, jejichž lodí přistálo r. 1897 v Delagojské zátoce 267 o 691.294 ř, pak 380 Louská — Loutna. Portugalci (18 lodí o 16.579 ř)» Američané (12 lodí o 38.785 ř), Hollanďané (3 1. ol0.902ř), Belgičané (2 lodi o 5318 t). V celku vyvezeno zboží za 946.400 fr., dovezeno (hl. do boer- ských států jihoafrických) za 18,680.000 fr., průvozní obchod páčil se na 66,448.125 fr. Hl. ohniskem průvozního obchodu jest že- lezniční trať Jihoafrické Republiky Pretoria- L. M., kteráž u Komati-Poortu opouští půdu portugalskoUk L. M. je sídlem místodržicího portugalského, četných konsulátův, v posled- ních letech rychle se rozvíjí, hl. vlivem Boer- ských republik jihoafrických, kteréž kloní se obchodně k L.-M-U, dávajíce mu přednost, hlavně pro blízkost, před ostatními přístavy britskými (Kapské Město, Durban, Port Eli- sabeth a j.). V posledních letech snaží se Anglie nabýti tohoto pro ni velmi důleži- tého přístavu. EMa, Loiulka (Lauska) Frant. Ignác, piani- sta a skladatel (♦ 1769 v Brně — f 1825 v Berlíně), vykonav uměleckou cestu po Ně- mecku usadil se ve Vídni jako učitel hudby, od r. 1803 žil v Berlíně. Složil pro klavír so- náty, ronda, variace a j. (celkem 45 Čísel) a vyoal společně s Bečvářovským Školu pro klavír (Berl., 1812). Mnohé jeho skladby vy- šly v Praze r. 1797. lK>astaiinaa [lustónó] Auguste Louis George, franc. malíř (♦ 12. září 1846 v Pa- říži), Mik Vibertův. Gérómeův a Barriasův. Maluje výtečně výjevy ze života a pohledy, na př.: Stromořadí ve Gros Bow (1870); Nitro stodoly; Nedopečený chléb (1874); Vyučováni Šermu (1885); Manželství j^ ro^umu\ Vétro- plavba vojenská] Vlk v ovčině \ Přeprava přes řeku] Vrcení válečného mostu; Pracovníci vo- JenŠti od hradebnictva u Versaillií a mnohé jiné. FM. IiOUth |laudz] : 1) L., hrabství v irské pro- vincii Leinsteru, 818 km*, táhne se podél pobřeží mezi hrabstvím meathským na jihu, monaghanským na z., hrab. armagheským a zál. Carlingfordským na s. a mořem Irským na vých. Největší délka 40 km, nejv. šířka 30 km, obyvatelstva r. 1890: 71.031 (1881: 77.685, 1860: 107.657), populace CO rok značně upadá velikou emigrací. Na s. pobřeží zve- dají se některá horská pásma, průměrně 450 m n. m., s nejv. vrcholem Mount Car- lingfordem (590 m), vedle něhož Belpatrick dosahuje 240 m. Z řek nejdůležitější jest Boync. V celku svém jest hrabství rovinaté, úrodná prsť a veliké, rozsáhlé pastviny daly vznik značně vyvinutému zemědělství a chovu dobytka. Nejvíce půdy zaujímají pastviny (44-3Vo, ornice 40'9Vo» zbytek lesy). Dobytka bylo r. 1890: 10.382 koni, 40.406 hověz. do- bytka, 55.119 ovcí, 18.410 vepř. Administra- tivně dělí se L. na 6 baronství se 64 obcemi. Hlav. města jsou Drogheda a Dundalk, v nichž soustředěn jest i veškerý průmysl hrabství. V dobách Ptolemaeových sídlil v L-u kmen zv. Voluntii, od poč. AlII. stol. počíná angl. kolonisacc, hl. duchovenská, za- kládající četné kláštery. Rozmanité praehisto- rické nálezy svědčí, že hrabství L. osazeno bylo kdysi i kmeny dánskými. Ve středověku náleželo hrabství k provincii Ulsteru (až do královny Alžběty). 2) L., město v angl. hrabství lincolnském, na ř. Ludderu, v úrodné rovině, na žel. trati Boston-Great-Grimsby, má 10.040 ob. (1891), průmysl železářský (hospodář, nářadí), vý- robu koberců, pěkný gotický kostel; v blíz- kém okolí zříceniny starého cisterc. kláštera, zal. 1139. Iioutherbourg^ jfacques Philippe, vl. Lutherburg, malíř a ryjec šk. franc. (* 1740 ve Štrasburce — f 1812 v Chiswicku u Lon- dýna). V 15. roce odebral se do Paříže, kde byl žákem Vanlooa a Casanovy, a již r. 1765 s velikým úspěchem vystavoval v Saloně, r. 1768 stal se členem akademie. R. 1771 ode- bral se do Anglie, kde byl horlivě činným- Maloval nejprve bitvy, pak krajiny, hony a karikatury, jež roztroušeny jsou po museích francouzských. Zejména uvádíme: Útok na ValencienneSy jehož sám se byl účastnil; Ví- tězství Howeovo nad franc, loďstvem r. tj^4\ Porái(ka špan. armády r. iS88; Po fár londýn- ský r. t66ó'] Vitě\5tvi admirála Duncassa naá holi. loďstvem r. lygj. L-ovy práce ryjecké vysoko se cení. Pro divadlo Drury Lané ma- loval L. dekorace. Mimo to bvl znám jako šarlatán a přívrženec Cagliostrív. IiOUti, osada v Čechách při prav. břehu Vltavy, hejtm. Benešov, okr. Neveklov, fara a pš. Netvoříce; 11 d., 94 ob. č. (1^80). IiOUtka, Lutka {Reith\ osada v Cechách, hejtm. Krumlov, okr. a pš. Planá Horní, fara Jablonec; 18 d., 134 ob. n. (1890), mlýn, po- blíž ložisko tuhy. Osada poněmčena teprve po válce 30leté. IiOUtkov, osada v Čechách, hejtm. Pel- hřimov, okr. Pacov, fara a pošta Hořepník; 20 d., 159 ob. č. (1890), mlýn. Alod. statek (574*16 ha^ se zámečkem, dvorem a cihelnou drží V. Pistorius. Ku konci XIV. stol. při- pomíná se L. jako samostatné zboží, jež po- zději připojeno k Hořepníku. V XV. století psali se odtud Vrcholtičti z Loutková. V XVI. stol. seděli na tvrzi a samostatném statku pánové z Potšteina, Černičtí z Ká- cova, Kekulové ze Stradonic, Španovští z Li- sova (od r. 1578), Humprecht z Račína (1639), od r. 1670 dostal se L. pánům z Martinic, z nichž Josef prodal (1757) Hořepník s L-em franc. kongregaci sv. Ludvíka v Praze, která r. 1777 spojena s vlašským špitálem. Po zru- šení tohoto ústavu koupil Hořepník s L-em (1791) Václav Bechyně z Lažan. Loutna (z arab.; fr. luth, ital. liuto), pra- starý, nyní neobvyklý drnkací nástroj hu- dební, podobný kytaře, od které lišil se ozvučnou skříní, prostou lubů a jako man- dolina na zpodní straně vyboulenou, pak krkem o něco delším na zad ohnutým v části, na níž umístěny jsou kolíčky. Struny byly vesměs ovčí. Nejvyšší, určená pro melodii, byla jednoduchá, aalších pět po párech na- taženo bylo jako ona přes hmatnik; nejzpod- nějŠích (posléze pěti), napjatých mimo hmat- nik, bylo používáno jen prázdných. Ladění Louvain — Louvois. 381 l-ny kolísalo; ve stoleti XVI. odpovídaly svrchní struny tónům G-c-f-a-d^ g" (nebo o Wn výše), pozd. A-d-g-ť-a'\ zpodni (bas- chordy) G-F-E-D-C. Notace pro l-nu nedala se v obvyklém notovém pfsraÉ mensu rnim, n^bri buď písmeny nebo čísly, jei označo- valy hmat, nikoli výšku tanu. Způsob lento nazýván byl tabulaturou loutnovou, jei byla v Itálii a ve Španělsku číselná, ve Francii a v Německu písmenová. V Itálii notováno bylo na systému o Šesti liniích — z nichi nejnižší pfedstavovala nejvyšší strunu atd. — tím způsobem, ie prázdná struna označována byla O, a 10 neb 12 dalších půHónŮ, na téie struně vylouditelných, číslicemi. Ve Francii uííváno bylo systému o pěti liniích, z nichí nejvyšší odpovídala naopak nejvyšší struně; pro prázdnou strunu užíváno tu písmeny a, pro další ^ůltóny téie struny dalších písmen v abecedním jich pofadu. V Německu ne- bylo notováno na liniích, nýbrž v pěti řád- cích, při řemi prázdné struny označovány byly číslicemi, skrácené pak napořád napfic písmeny; pro nejnijší strunu užíváno tu v růz- ných dobách různého označování. Loutnové tabulatury jsou důležitým pramenem k studiu hudby XVI,— XVII. stol., poněvadž v nich na rozdíl od hudby mensurní přesná notace značek ti a |7 nedopouští jako v této po- chybných výkladů. L. nalézác na staroegypt. památkách; největší oblibě těšila se u Arabů, kteří ji přes Špa- nělsko a dol. Itálii rozši- fill do střední Evropy, kde v XV.— XVtl. stol. došla nejhojnějšího užívání, asi jako nyn. klavír, pro svou schopnost ke hře mnoho- hlasé. Obtíže při laděni, jakož i vznik houslí jsou příčiny, proč I. vytlačena byla z praxe. V XVI. stol. stavěna byla I, v menším tvaru, tak zv. chiterna, jež v XVll. stol. promě- nila se v kytaru (v.t.). Aby se rozšířil rozsan tónový, přidány I -ně baschordy, jei z krku, ohnutého do výšky v tupém úhlu, bě- žely přímo na strun nik k re- sonančni desce připevně- ný, K dosažení větši délky baschordů byla pro ně pořízena zvláštní ozvučná skřínka, jei umístěna byla asi v polovině ozvučné skříně hlavní, což činí podstatnou vlastnost theorb, nebo byl na krku ami- stén zvláštní ještě krk pro basové struny při tak zv. arciloutně (ital, archiliuio, vy- obr, č. 2619.), při níž někdy i obě skřínky ozvučné byly rozděleny krkem několik stop dlouhým. Seznam virtuosů na l-nu a výčet odborné literatury podává Riemanův Musik- Lexikon (Lips., 1900, 5. vyd.) Xrfravaln [lúvaj viz Levná. iGig. ArcHoiKcu, La LoDTlirv riuvjér), průmyslové místo v belg. provincii henegavské v ar rond. Soi- Snies, na křižovatce drah Manaee-Mons a L.- ascoup, má 14.257 ob. (1890), jest sídlem horního průmyslu uhelného, íelezářského, sklářského a keramického (fayence). Zrfiuvlan [luvjé], m. ve franc. departem. Eure, arrond, L, na ř. Eure, 16 m n. m., na křižovatce drah odRouenu, Elbceufu, Evreuxu a Dreuxu, mi 9979 obyv. (1896), jest sídlem soudního tribunálu a obchodního soudu, má kollej, knihovnu (14.000 sv.), museum. Zname- nitý jest průmysl textilní (výroba koberců, módních látek a p.), chemický (barvírny), jir- chářský, strojnický a p. Velmi čilý jest ob- chod. Z budov vyniká hl, starobylý gotický chrám P. Marie z XIII. stol. I_ připomíná se již v IX, stol. jako Lovera. Obyvatelé zovou se Loviriens. V L. narodil se malíř (ean Hi- coUe (1610—1650), IiOUVoU lluvoál Frangois Michel Le Pellier, markýz, státník franc. (* 1639 v Pa- říži — t 1691 ve Versaillech). Jeho otec, statni, sekretář Lc Pellier, uvedl jej v službu státní a L. r, 1662 sám přejal jeho úřad, na- čež po 6 letech stal se ministrem vojenství. Dovedl se vllchotíti ve přízei^ Ludvíka XIV., jenž vážil si jeho bohatých vědomosti a ne- úmorné píle. Tím nabyl vlivu nikoli jen ve věcech vlastních, nýbrií i na pohtiku vůbec. Jakožto ministr vojenství učinil se velice ~~ sloužilým o zvelebení franc. vojenství, za děje mnohé reformy (1668 a 1679) ve zbroji, zásobování a disciplině vojska i vzdě- lání důstoinictva, takže franc. armáda tehda byla prvm na světě, Čítala 300.000 muiů, pro něž L. zřídil stálá skladiště, nemocnice a invalidovnu v Pařííi. L. zavedl takč bodák jakožto novou zbraň. Zejména však snažil ae povznésti ducha armády, kterou učinil stejně monarchickou jako národní. Jeho přičiněním byly zřizovány šlechtické akademie, čímž vy- chován byl vojsku pevný a vzdělaný sbor důstojnický. V četných vojnách byl úsilné činným, staraje se o doplňováni a stravování armády, pracuje plány válečné a zůstávaje stále ve spojení s vojevůdci. Vůbec jako správce vynikal zdravým úsudkem, střízlivým, praktickým rozmyslem, jsa energickým a do- vedným ve výběru prostředků. Dílem z ne- vážnosti k národům jiným, jeŽ pokládal jen za stupně slávy francouzské, dílem z osobní ctižádosti nabádal Ludvíka XIV., i tak dost bojechiivého, ke stálým vojnám, nedávaje se ničím v tom zdržovati. ByltČ bez srdce a bez citu, násilný a brutální, odporu nestrpěl, Mír byl mu jen přípravou k novým plánům do- byvačným. Proti hugenotům stejně bez- ohledně si počínal, zaváděje pověstné dra- gonády (v, 1.), ač později rád by byl huge- noty ve prospěch blahobytu národního po- volal zpět. Po smrti Colbertově, iemuí nilidy nebyl přátelsky nakloněn, ač jeno finančni- ctví poskytovalo prostředků jeho snahám, stal se L, r. 1683 všemohoucím ministrem, a moc jeho ještě vzrostla, když příbuznému svému Pelletierovi opatřil ministerstva financí. 382 Louvre. Zpustošení Falcká r. 1689 bylo jeho dílem, stejně jako r. 1681 ztečeni Štrasburku. Sám však již byl svědkem, kterak jeho radami i jeho počínáním a nepříznivým výsledkem vojen stát jest otřesen a tím i jeho vlastní postavení, kdyŽ náhle zemřel na rychlé sou- chotiny, nikoli otrávením, jak se povídalo. Postavení jeho, ještě více však jeho pano- vačnost a domýšlivost získaly mu mnoho nepřátel, zejména však paní de Maintenon Í'ej nenáviděla, chtíc vytlačiti jej z přízně :rálovy. Srv.: Rousset, Histoire de L. et de son administration politique et militaire (6. vyd. Pař., 1879; 4 sv.); Paul Lehugeur, L. ou Tarmée fran^aise souš Louis XIV (t., 1883). IiOUvrd [lúvr], veliký palác v Paříži, mezi ulicí Rivoli a Semou, ná pr. jejím břehu, nej- význačnější veřejná budova pařížská, památná nejen svým původem a svojí architekturou, ale zejména vzácnými sbírkami, jež dnes ob- sahuje (viz Architektura, tab. XI.). Jméno jeho pochodí prý od loveckého zámečku, stávavšího kdysi v těchto místech uprostřed lesa, zvaného Lupara (Loupara) Či Louverie. Ve věku XIII. postavena zde tvrz, která za Karla V. stala se královskou residencí. Fran- tišek I. založil r. 1541 palác nynější a sta- vitel Pierre Lescot pokračoval ve stavbě je- ště za Jindřicha II. Téhož vdova Kateřina de Medicis rozšířila palác o křídlo, na jehož místě stojí teď Galerie d*Apollon. Za Jin- dřicha IV. řl589— 1610) pracovali o dalších částech paláce stavitelé Thibauld a Louis Métézeau, pak Baptisté a Jacques Androuet du Cerceau. Ludvík XIII. teprve r. 1623 uložil Lemercierovi, aby dokončil některé partie počaté Lescotem, načež původní plán paláce značně byl rozšířen. V pracích pokra- čováno zase až za Ludvíka XIV. od r. 1660 pod vedením Levaua a zbudována východní fagada, ale práce ty přerušeny opět za Lud- víka XV., Ludvíka XVI. a za revoluce. Za Napoleona I. Percier a Fontaine vystavěli galerii rovnoběžnou s galerií protější podél Seiny z dob Jindřicha IV. a konečně po po- slední přestávce za Napoleona III. palác do- končen v 1. 1852—1857 od L. Viscontiho a Lefuela, a to křídly mezi Starým L-m a Tuile- ricmi. Ód těch dob, co Paříž skoro přestala býti residencí královskou, bydlili v L-ru, kde po 300 let sídlili králové, jen dvořané a úředníci, pak umělci a učenci. V tomto stol. pak až do požáru Tuilerií r. 1871, kdy také knihovna L-ru vzala za své, v obrovském tom komplexu budov, zaujímaj. asi 195.000 m', byly pokoje královské, byty dvorní, mini- steria, musea, jízdárna, konírny atd. Dnes jen v části Nového L-ru je ministerstvo financí, ostatek zaujímají sbírky. Všechen palác dělí se ve Starý a Nový L. a přes patrný nedo- statek jednotného plánu přece budovy L-ru poskytují celek harmonický a pokládány jsou za nejlepší dílo architektury francouzské. Starý L. má obrovskou fagadu sloupovou 2 r. 1674 od Perraulta a Nový L. s vyčníva- jícími pavillony Turgot, Richelieu, Colbert, Daru, Denon a Mollieu kolem vnitřních sa- dových prostorů bohatě je vyzdoben skulp- turami (86 soch vynikajících Francouzův a 63 skupin allegorických). Kolem starého L-ru jsou sady a i bývalý dvůr Tuilerií proměněn v krásné zahrady. Na Pláce du Carrousel mezi budovami z dob Jindřicha IV. a Napoleona III. po straně Seiny" a křídlem z dob Republiky a Napoleona I. na straně protější stojí ví- tězná brána, zbudovaná za Napoleona I. r. 1806 podle vzoru brány Septimia Severa od Perciera a Fontainea, s velikou čtyřspřeží. Původ rozsáhlých sbírek L-ru sahá do sto- letí XVI., do dob franc. králův milovných umění, v jejichž čele byl František I. Po té Ludvík XIV. koupil sbírky bankéře Jabacha a Karla I. angl., jež však zůstávaly soukro- mími sbírkami královskými, obecenstvu ne- přístupnými. Teprv za Revoluce r. 1793 ote- vřeno v L-ru veřejné museum, v němž slou- čena všecka umělecká a pozoruhodná dfla, roztroušená po zámcích královských, zruše- ných kostelích a klášterech. Když potom vojska francouzská přinášela z Itálie, Nizo- zemska a z Německa obrovské kořisti umě- lecké, palác L-ru stal se museem evropským, jímž je dosud, a jeho bohatství rozmnožuje se neustále nákupy i dary. Zákonem ze dne 5. září r. 1888 a 14. lecf. r. 1896 museum v L-ru dělí se na 7 oddělení (departement s): 1. starožitnosti egyptské; 2. stár. orientální a keramika ant.; 3. starož. řecké a římské; 4. malby, kresby a mědiryty; 5. skulptura středního věku, renaissance a doby nové; 6. uměl. předměty týchž dob; 7. námořni- ctví a ethnografie. Každý departement řídí vrchní konservátor. Ročně vyžaduje museum nákladu 450.000 fr. na personál a 300.000 na výlohy věcné. Ve přízemí nalézá se přede- vším museum antických soch (s Venuší Mi- loskou, Dianou Versailleskou, Šermířem bor- gheským), pak museum starožitností egypt- ských, nejúplnější toho druhu, museum sta- rožitností asijských s památkami foinickými a assyrskými, museum skulptur středověku a renaissance, pak museum skulptur moder- ních. V prvním poschodí jest obrazárna, jedna z nejznamenitějších světa (má nejvíce obrazů Raffaelových, nejcennější díla jeho, pak obrazy Correggiovy, Murillovy, Leon. da Vinci, Velasquezovy a j. v t. zv. Salon Carré); v Galerii ďApollon, pojmenované dle veli- kého obrazu Éug. Delacroixova, která je nej- skvostnější síní celého L-ru, jsou sbírky kle- notů, emailů a j., mezi nimi démant zvaný Regent (136 karátů, v ceně 12—15 milí. fr.) a klenoty korunní; pak sbírky antických bronzů, museum kreseb (počtem 37.000, z nichž však vystaveno jen 2300 nejzname- nitějších), museum uměleckých předmětů ze středověku, renaissance a doby nejnovější, pokračování museí egyptského a asijského a museum antické keramiky s překrásnou a bohatou kollekcí etruských a řeckých vas a nástěnných maleb pompejských. Druhé poschodí obsahuje museum námořní, obrazy, které nemají místa v 1. poschodí, museum r Louže — Lovec. 383 ethnografické a museum čínské. Sbírka Gran- didierova obsahuje porculány čínské a ja- panské. Srv. Bertin. Histoire topographíque de Paris (I. sv.). Literatura o sbírkách lou- vreských je velmi hojná; nejdůkladnější^ je Muséc du L., jež vydává Paul Gaultier (Pař., 1900; 3 sv.). Gh. IiOUŽe, něm. Lausche, čedičová kupa v hor- nolužickém pohoří, na hranicích čes., 971 m n. m. (sev.). pod 50« 51' 8'' s. š., 140 39' 12" v. d. S vrcholu rozhled do Čech a Lužice. IiOažek, též Loučky n. Jizerou, osada v Cechách u Bukoviny, hejtm., okr. a pošta Turnov, fara Jeníšovice; 12 d., 55 oby v. č. (1890). IiOUŽná, ves v Cechách, hcjtm. Klatovy, okr. Planice, fara Mysliv, pš. Olšany; 48 d., 277 ob. č. (1890), popi. dvůr a mlýn. IiOUinioe, ves v Čechách, hejtm. Semily, okres Žel. Brod, fara a pš. Držkov; 55 d., 444 ob. č. (1890), 3 mlýny a broušení skla. IiOV., zoologický skratek, jímž označován Sven Loven. IiOva, řeka, viz Kongo, str. 685 a. IiOvaniom viz Levná. IiOvas-Berény [lovaš beréň] viz Be- rény 2). Iióvať, řeka na Rusi ve vitebské gubernii, vznikající v jezeře Závěsně, 473 km dlouhá. Teče až do jezera Meze jihových., pak sev.- vých., protéká několika jezery a vpadá do jez. Ilmenskcho, kdež tvoří deltu. Pro par- níky je splavna 133 km, pro vory 256 /rm. Lovatelll-Caetani £ r s i 1 i a, spisovatelka italská (♦ 1840 v Římě), dcera Michelangela Caetaniho, vévody Sermonetského, od r. 1879 vdova po hraběti Lovatellim. Nadána jsouc vzácnou pamětí naučila se řecky i latinsky a věnovala se zvláště studiím archaeologi- ckým, jejichž výsledky podala v publikacích Academie dei Lincei, která ji jmenovala svým členem. Lovoov Sergej Pavlovic, ruský lékař a publicista (♦ 1823 — f 1877), vystudoval na mosk. universitě, načež povýšen byl na doktora, pobyl několik roků za hranicemi a navrátiv se redigoval do r. 1865 >Vojenno- medic. Žurn.c a pak aŽ do smrti »Archiv suděbnoj medicíny i obščestv. gigijeny«. L. napsal mnoho článkův, jež roztroušeny jsou kromě orgánů jeho ve >Věstniku Jevropyc (O vYsšem obra\ovaniji ^enščiny; Pi-edély po- \nanija přírody \ Professionaljnaja i promyšlen- naja fiigijena) a j. IiOvda viz Lovec. IiOvdi, kdo řídí hon, lov i myslivost vů- bec. Původně byl I. dozorcem nad králov- skými lesy, a vrchním úřadníkem nade všemi lesy v zemi byl nejvyšší I., vřazený mezi přední hodnostáře zemské. Mezi úředníky župními býval též I. Při dvorech panovníku dosud mezi nejpřednějšími hodnostáři jest nejvyšší I., který obstarává a řídí dvorní honby. črn. L. nejvyšší viz Arciúřady, str. 611. IiOvdioe : 1) L., L o u č i c e, far. ves v Če- chách, hejtm. N. Bydžov, okr. Chlumec n. C, pš. Slibovice; 155 d., 1100 ob. č. (1890), ko- stel sv. Bartoloměje (v XIV. stol. far.), 5tř. šk., popi. dvůr a jižně popi. dvůr Bludy. V XVII. stol. zanikla zde fara. — 2) L., Lou- číce, ves t., hejtm. a okr. Čáslav, fara Zbi- slav, pš. Podbořany; 50 d.. 404 ob. č. řl890), Itř. Sk., popi. dvůr. — 3) L., ves t., hejtm. Klatovy, okres a poŠta Planíce, fara Nicov; 26 d., 159 oby v. č. (1890), mlýn, lovecký zá- meček, dvůr a myslivna Arnošta hrab. Wal- lise. — 4) L., osada t. u Vysoké, hejtm. a okr. Sedlčany, fara Jesenice, pošta Kosova Hora; 27 d., 190 ob. č. (1890). Na někdejší tvrzi připomínají se Lovčičtí z Pohnání. 6) L, též L. Hrubé, far. ves na Moravě, hejtm. Kyjov, okr. a pošta Ždánice; 253 d., 1284 obyv. č., 3 n. (1890), kostel sv. apošt. Petra a Pavla, 2tř. šk. a myslivna. Iiovdidky, Lovčice Malé, ves na Mo- ravě, hejtm. Vyškov, okres Slavkov, fara Otmice, pš. Sokolnice; 132 d., 681 obyv. č., 2 n. (1890), fil. kostel sv. Václava, 2tř. šk. IiOvdovioe {Lospit^X ves na Mor., hejtm. Dačice, okr. Jemnice, fara a pš. Dešná; 23 d., 17 ob. č., 96 n. (1890). IiOveo, t. c. myslivec. Lovecké právo byl zvláštní soud, jenž lesní přestupky, zvláště pytláctví, krvavě tre- stal, na př. na Buchlové na Moravě. Roz- sudky zapisovaly se do >Černé knihy«. Soudu buchlovskému předsedal purkrabí buchlov- ský, jenž byl zároveň nejvyšším lovčím na Moravě a měl dohled nad lovčími. Odvoláni z rozsudku šlo do Prahy. Soudní moc s hra- dem přešla zároveň při jeho prodeji r. 1511 do rukou soukromých a udržela se u drži- telů až do r. 1748, kdy byla zrušena. Cht. IiOveckiJ Aleksěj Leontěvič, lékař a přírodozpytec ruský (♦ 1787 — f 1840), byl od r. 1826 na mosk. universitě professorem mineralogie a zoologie; r. 1833 přesazen byl na akademii jako professor fysiologie a patho- logie a r. 1834 zaujal na universitě stolici dějin přírodních a odevzdána mu zároveň správa musea. Z četných jeho prací jmenu- jeme: J^ratkoje načertanije jestéstvennoj isto- riji (Moskva, 1823—27, 2 díly; 2. vyd. 1838 až 1840J, dlouhý čas universitní a akadem. učebnice; Enthelmintognosia physico-medica corporis humani (t., 1834); O mikroskopičeskoj glisté Trichina spiralis (»Těrapevt. Žurn.c, 1837); O suščestvovaniji elektriČ, řo/rov, sosta- vljajuŠČich kislotnosti i Ščeločnosti v télach orga- ničeskich (>Uč. zapiski mosk. univ.c, 1835); O témperaturé organiČeskich tél (t.); O ra^vi- tiji světa v télacli organiČeskich (t, 1836); O choleře (t., 1832; s všeobecným výkladem o nákazách). IiOved, osada v Čechách, hcjtm. Jičín, okr. Sobotka, fara a pš. Mladějov; 17 d., 96 ob. č. (1890). ZiOve6, Lovce, Lovča, město v kraji t. jm. v Bulharsku na obou březích ř. Osmu, má 5978 obyv., sadařství. Přes Osem vede krytý most 60 m dlouhý, po stranách s ku- peckými kobkami. Okolo Lovce táhne se řada tureckých vesnic; v celku v lovčan- 384 Lovečkovice — Lovosice. ském kraji žije 8029 Turkův (9-47o vešk. obyvatelstva). Na 1. břehu vypíná se středo- věká tvrz. — L. osazen byl Rusy v říj. 1810 po bitvě u Batina a po druhé v ún. 1811. V rusko-turecké válce v 1. 1877—78, když Rifat pasa vytlačiv slabou rus. posádku pluk. Žerebkova opevnil řádně toto důležité stra- tegické místo na cestě z Plevna do Sofie, podařilo se ruským vojům 3. září 1877 za vedení kníž. Imeretinského se Skobelevem a Dobro voljským město ztéci dříve, než Osman paSa přikvapil s pomocným vojskem z Plevna. Iiovedkovioe (Loschowiti), ves v Čechách, hejtm. Litoměřice, okr. Úštěk, fara a pš. Le- vín; 34 d., 6 ob. č., 199 n. (1890), Itř, šk., stanice Rak, míst. dráhy (Vel, Březno-Úštěk a L.-Verneřice), mlýn. Iiovellnffová. Virginie, spisov. vlámská (♦ 1836 v Nevele, žije v Gentu). Psala básně a povídky ze života malých lidí svého národa s neobyčejnou vervou a porozuměním. Básně svoje, prosté, ale oduševněné a cituplné, vydala nejprve s básněmi své sestry Rosalie(*1834 v ífcvele — 1 1375 t.) pod názvem Gedichten (Groninky, 1870; 2. vyd. 1877); po té násle- dovaly společnou prací obou sester povídky lidové, psychologicky prohloubené Novellen (Gent, 1874) a Nieuwe Novellen (t., 1876) a Polydoor en Theodoor (1882; 2, vyd. 1886). L. sama napsala: Fideel en Fidelineken (1883); Het hoofd vařit huis (1883); román Sophie (1885), který měl velký úspěch; Een winter tn het Zuiderland (1889); Idiorica (1891) a mnoho povídek pro mládež. Do češtiny pře- ložil z L-vé V. Kuneš: Pan Daman a jeho dědicové (Praha, 1897). Loven S ven, zoolog švéd. (* 1809 v Štok- holmo — t 1895 tam.), studoval v Upsale a v Lundě vědy přírodní, r. 1830 stal se do- centem zoologie v Štokholmé, konal ještě studia v Berlmě, pak cesty výzkumné po Skandinávii, hlavně za výzkumy mořské zví- řeny, r. 1837 vedl první véd. výpravu na Špicberky. R. 1840 zvolen za člena švédské akademie, od r. 1841 byl prof. a ředitelem říšského musea zoolog, v Štokholmě, jehož sbírky značně zvelebil, r. 1872 zvolen za do- pisujícího člena franc. Akademie. L. byl mě- rou nevšední účasten též rozvoje srovnáva- cího vývoj ezpytu živočichů bezobratlých i poznání zvířeny mořské. Vynikl studiem vý- voje láčkovců (první ukázal na vznik medus z polypovitých slimýšů), červů mořských, korýšů a měkkýšů (hlavně rodu Chiton a mlžů), studiem ostnokoŽců (Etudes sur les Echinoidées, Štokholm, 1874), pak studiem o zeměpisném rozšíření ptákův a rozšíření iivočichů v severních krajinách. Práce své uveřejnil hlavně ve spisech švédské Aka- demie a pak v rozličných sbornících za- hraničních. IiOvere, místo v italské provincii Bergamě (Lombardsko) nad jezerem Iseo, má 2449 obyv. (1887), prýmkářství, výrobu záclon, gymnasium, 2 chrámy. Z budov vyniká palác Tadini s uměleckými sbírkami. IiOvdUoe: 1) L (Lobiesching)^ ves v Če- chách, hejtm., okr. a pš. Krumlov, fara Zá- toň (Otov); 20 d., 110 ob. n. (1890). 2) L., ves na Moravě, hejtm. a okr. Pře- rov, fara a pš. Hor. Moštěnice; 59 d., 327 ob. č. (1890), Itř. šk. Iiovdtiii: 1) L.y ves v Čechách, hejtm. a okr. Jindř. Hradec, fara a pš. Jarošov; 36 d., 250 ob. č. (1890), Itř. šk., myslivna. 2) L., ves na Moravě, hejtm. Dačice, okr. Telč, fara Růžená, pš. Batelov; 46 d., 289 ob. č. (1890). IiOVí6s]e& Johanna, kněžna, viz Lowicz. laOvin, Levín, chybně Sibov, Lipov (Lieben), ves v Čechách, hejtm., okr. a pš. Ústí n. L., fara Zezice; 17 d., 76 ob. n. (1890). Roku 1169 a r. 1184 darována křižovníkům sv. Jana. lioviSA, pobřežní místo v čuchonské pro- vincii Nyland, 90 km vsv. od Helsingforsu, v menším chobotu Čuchonského zálivu, má 1755 ob. (1890), přístav s ostrovní opevně- nou tvrzí. Zal. bylo r. 1745; ve dnech 5. a 6. čce 1855 bylo bombardováno loďstvem an- glickým. IiOvJag^ Jevgraf Ivanovic učil do r. 1895 po 45 let na pctrohr. duch. akademii mathematice a řeckému jazyku. Hlavní jeho práce jsou: O ^aslugach sv. Afanasija Veli- kago dlja cerkvi v borjbé s arianstvom (Petro- hrad, 1850); Ob otnošeniji pisatélej klassiče- skich k biblejskim, po voi^rénijam Christian- skich apologetov (t., 1872); Chrám sv, Sojíji v Konstant inopolé (>Duch. Bes.c, 1876), ob- sáhlá archaeol. práce na základě pův. řcc. pramenů; Ra\hor sti^dénij novějšich jestéstvo- ispytatčlej o Nojevom potopě (»Christ. Čte- nijec, 1861); Ha^bor sufděnij novějšich jestě- stvoispytatělej o :{emnom šarě, v sravnéniji s učenijem Sv. Pisanija o vidnom mirě (t., 1859). Redigoval též několik svazků úplného vydaní spisů sv. Jana Zlatoústého, starých liturgik a j. IiSvlandJórgen Gundersen, čelný po- litik norský (* 1848), volen byl v 1. 1886-88 a pak od r. 1892 nepřetržitě do storthingu, kdež byl Členem levého, umírněného středu, při vypuknutí roztržky mezi Norskem a Švéd- skem byl mezi t. z v. >nomády«, prostředku- jícími mezi umírněnou stranou Sverdrupo- vou a radikální Steenovou, po nových vol- bách přešel však do táboru ultraradikálního, v němž vynikl energickým postupem proti unii a záhy nabyl veliké váhy. V letech násl. stal se L. bankovním ředitelem a byl prae- sidentem odelsthingu; r. 1897 ujal se vrchní redakce hl. radikálního listu norského »Dag- bladet*, v 1. 1897—98 byl členem norsko- švédského unijního komitétu a po odstou- pení Hogerupova ministerstva v ún. r. 1898 stal se ministrem veřejných záležitostí v ka- binetě Steenově. IiOVOSioe, pův. Lovasice {Lobositi), mě- sto v Čechách na patě Lovoše (570 m n. m.), při lev. bř. Labe, při stanici Rak.-uher. stát. dráhy (Praha-Podmokly a L.- Libochovice), v hejtm. a diécési litoměřické, má 372 d.. Lovran — Lów. 385 ^iH&^ 501 ob. č., 3721 n. (1890), okr. soud, četn. stanici, pš., telegraf, telefon, stanici česko- saské paroplavby, chemickou pokusnou sta- nici, far. kostel z 1. 1733—43, 5tř. obec. a 3tř. měst šk. pro chl. a div., průmysl, po- kračovací šk., špitál, záložnu a spořitelnu, cukrovar, továrnu na kandity a kávové ná- hražky, výrobu železného zboží a knoflíků, vápenice a vápencové lomy, pivovar, parní mlýn, koželužnu, plynárnu a hojné navště- vované týdenní a výroč. trhy. Tu a v okolí pěstuje se víno (▼ městě dosud velké vinné sklepy), chmel a ovoce. L. jsou střediskem trhů na čerstvé a sušené ovoce pro vývoz. Alod. panství, jež drží Adolf kn. Schwarzen- berk, zaujímá 28684 ha; náleží k němu zá- mek, pivovar, dvůr, vinice, cihelna v L-cích. Na přímluvu Adama ml. z Valdšteina povýšil cis. Rudolf n. L. (1600) na město, při č( mž mu propůjčil erb městský (vyobr. č. 2620.): v modrém ští- tě spatřuje se měst. zeď s bra- nou otevřenou, v níž do polo- vice zdola vy- zdvižena mřiž, na ní pak vystu- f>uje až po kýty ev; za zdí 2 vě- že s červ. kro- vy. Leopold I. udělil městu 3 výr. trhy a 1 na dobytek. Vál- kami husitský- mi a válkou 30- letou utrpělo město mnoho škod a ve válce 71eté svedena tu (1756) první bitva mezi voj- sky rakouskými pod Brownem a pruskými (viz Čechy str. 239 a). Dne 19. ánora 3809 celé město lehlo popelem. L. připomínají se po prvé (1143) v darovací listině krále Vladi- slava II. jako zboží kláštera strahovského, kol. r. 1237 seděl zde Jindřich Žitavský, pře- dek pánů z Lichtemberka, jehož syn Smil Srodal (1251) L cisterciáckému klášteru ve t. Celle v Mišensku. Po r. 1415 drželi L. zá- stavně rozliční rodové, konečně koupil (1507) je Albrecht z Kolovrat a z Libšteina a po dvou letech zapsal je Jindřichovi ze Šlejnic. Po tom však nějaký čas seděla tu Anna z Ko- vaně a její synové Jan a Albrecht z Vald- šteina z prvního manželství. Kol. r. 1533 vy- platili Slejnicové všechna práva na L-cích klášteru ve St. Celle a drželi zboží lovosické do r. 1575, načež přešlo koupí v majetek pánů z Valdšteina, po nichž následovala (1653) Sylvie Kateřina Černínova, roz. hr. z Carretto- Millesimo. Tato provdala se po druhé za Leo- polda Viléma, markr. badenského, a L věnem mu přinesla (1660). R. 1783 koupil L. od po- tomků markr. badenských Jan říš. kníže ze Schwarzenbtrka. — Okr. soud lovosický zaujímá 185*49 km\ čítá 3238 d., 4805 ob. č., 14.401 n.; z 19.275 přít. obyv. je 18.722 kat, 101 evang., 443 žid., 10 jiných; z těch 9308 Ottftv SlovBik Naufeý, •▼. XVI. 94*3 1900. C. adto. Znak mCstJi Lovosic. muž., 9968 žen. (1890). Srv. J, Veselý, Gesch. der fůrstl. Schwarzenbcrg'schen Domaine Lo- bositz (Praha, 1894) a článek Litoměřice, str. 169*. IiOTran, Lovran a, místo v Istrii, na po- břeží, jihozáp. od Opatije, v okr. hejtm. a okr. soudu Volosko, má 513 obyv., malý pří- stav při zálivu Kvarnerském, čilý obchod hl. jižním ovocem Hil. jedlé kaštany a víno). Pokládá se za roaištč itaL sochaře Franc, de Laurana (v. t). Iiovrana, sochař Ital., viz Laurana l). Iiovrendió Jak o v, spisovatel chorvatský, viz Jihoslované 462. Iiovrló (Lourich) Jan, národopisec dal- matský ve stol. XVIII. Vydal Oss€rva\ioni di Gtovanni Lourich sopra diversi pe:^^^ de! Viaggio in Dfflma\ia del signor Abbate Alberto Fortis (Benátky. 1776), spis čelící proti Fortisu a doplňující jeho zprávy o životě a písních srbsko-chorvatských čili morláckých, jak For- tis je nazývá. L-ovi odpověděl jeho krajan Petr Sklamer a sám Fortis fl?77), což na- svědčuje, kterak živý byl tehay zájem o ná- rodní poesii iihoslovanskou. Iitfw: 1) L Jehúdá, rabbín, syn Bezale- lův (* ok. 1520 ve Vormsu — f 1609 v Praze). Stuaoval v Praze a v Poznani. Asi r. 1553 stal se zemském rabbíncm a dozorcem ži- dovských Škol na Moravě, kde setrval do r. 1574, kdy se přestěhoval do Prahy. Zde záhy založil talmúdskou školu (Klausovu), kterou od r. 1582 po 10 let sám spravoval a řídil. Jmenován byv r. 1592 zemským rab- bínem říše Polské odstěhoval se do Poznaně, odkud však navrátil se asi po třech letech jako vrchní zem. rabbín království Českého do Prahy a za.stával důstojnost tuto aŽ do smrti. Za své doby proslul daleko Široko jako největší a nejslavnější žid a znatcl tal- mudu, jak hlásá jeho hrobní kámen. Vynikl učeností, bystrostí, samostatností, nadáním řečnickým a přísností povahy. Hrobní ká- men na starém židovském pražském hřbi- tově s obrazem lva, jako byl na jeho domě, uvádí 15 spisů, jež vyšly za jeho života. Ve- dle několika řečí, konaných v Praze a v Po- znani, dále pohrobní řeči na frankfurtského rabbína Akibu Gúnzburga, jsou to: Výklad na Rdšiho Pentateuch (Praha, 1578) a jiný spis, obírající se přednostmi Tóry (Benátky, 1599), výklad na výroky otců {Dérek hajjim; Kra- kov, 1589) s pokračováním obsahu mravo- učné exegetického (Praha, 1596); Néaah Jisřdél Srítězstvílsráélovo; t., 1599); výklad knihy sther (Ór chódeš [Nové světlo]; t., 1600); výklady některé haggády talmúdské a j. L. uznávaje zvrácenost vyučováni mládeže své doby, proti níž opětně píše, věnoval se hor- livě činnosti učitelské. Pohřební bratrstvo židovské v Praze, založené r. 1564 rabbínem Eliézerem Askénázím, děkuje mu za svou organisaci; jeho zásluhou uveden v život i spolek MiŠnajoth-Chevroth pro studium Mišny. Zamilovaným pak studiem jeho byly astronomie a astrologie s mathematikou a fysikou. S Tychonem de Brahe žil v přátel- 25 386 Low — Lowe. ských stycích, r. 1692 přijat cis. Rudolfem II. v soukromém slyšení, po něm nazván i je- den útvar mčsíce Rabbi L., jak vyskytuje se po prvé na Riccioliové mapě měsíce z r. 1651. xajimaje se o otázky přírodovědecké pova- hován byl L. svými vrstevníky i za kouzel- níka (kabbálistu) a stal se středem bájí. Roz- ličné povésti dosud se zachovaly o jeho »go- lemuc, postavě z hlíny nebo ze dřeva, jenž Jako služebník jeho sam se pohyboval a ko- nal práce celý týden, načež obracel se zase v bezduchou hmotu. Když L-a kdysi císař Rudolf II. navštívil v jeho bytě, vykouzlil mu, prý, k jeho údivu protější Hradčany a citoval mu po jeho přání i patriarchy a syny Jakubovy, z čehož někteří soudí, že tak činil svou zlepšenou temnicí. Vrchlický uvedl L-a svou >Rabínskou moudrostí* na České jeviště. Srv. Koppelman Licben, Gal Ed; Adolf Ko- hut, Der alte Prager jůdische Friedhof; Sippurim (Pověsti o rabbínu L-ovi; Praha, 1888). ^ Dk, 2) L. Hermann viz Locw. 3) L.Jan František z Erlsfcldu, lékař pražský (* 26. bř. 1648 v Plané u Plzně — j 25. bř. 1725 v Praze). Studoval nejprve v Chebu u jesuitů, pak v Praze, kdež po- zději byli v lékařství jeho učiteli M. Fran- chimont, J. Dobřenský, Š. Zeidlern a J. For- berger. R. 1672 stal se doktorem lékařství, strávil pak dva roky jako wchovatel hrabat Zinzendorfových, načež podnikl s baronem Žakavcem cestu do Itálie a stal se r. 1675 v Římě doktorem obojích práv. Usadiv se r. 1676 v Praze proslul záhy lékařským umě- ním. R. 1682 prchl z Prahy před morem do Budějovic a do Lince, kdež poznal jej císař Leopold a učinil svým osobním iJkařem. Vrátiv se znovu do Prahy stal se tu profes- sorem lékařství. R. 1685 povýšen byl do stavu šlechtického a r. 1703 dó stavu rytíř- ského. Ze jmční, kterého nabyl nejenom praxí, nýbrž i půjčováním penčz tehdejší šlechtě, koupil si v Praze několik domů a pak i statky Lojovice a Modletice. Na fa- kultě lékařské byl v celku 22krát děkanem a mimo to čtyřikráte rektorem university. Ke sklonku svého života byl též členem lé- kařské kommisse, která vyšetřovala neporu- šenost jazyka sv. Jana Nepomuckého. Byl vůbec velmi pobožný muž a po smrti po- chován u Karmelitánů na Menším městě v Praze. Vedle Marka Marci je vůbec nej- slavnějším lékařem pražským z druhé oolo- vice XVIL a z poč. XVlll. stol. na fakultě lékařské, jež jenom ponenáhlu se probírala z těžkých pohrom prvé poloviny stol. XVII. Vedle rozsáhlé praxe byl L. i literárně činný a ve svých spisech jeví se jako nevšedně sečtělý muž a střízlivý eklektik. Napsal: Ana- tomia protomedici etc. in funere Franchimonti (pohřební řeč za Franchimonta); Partus tne- dicus miilto labore a Leoně in lucem editus seu tractatus noviss:mus de varioUs et morbil^ lis etc. Cul accedit apodixis medica de morbis infantům (Norimb., 1699); Nova et vetus apho- rismorum divi senis Hippocratis interpretatio etc. (Frankf. a Lips., 1711); Thermae Elba- ničen bojŮ za svo- bodu*, r. 1815 obsadil Marseille a Toulon, načež byl poslán na ostrov sv. Heleny za guvernéra a strážce Napoleonova. L. neblaze proslul — třeba že ve mnohém padá vina spíše na jeho instrukce nei na něho sa- mého — v tomto úřadě žalářníka (1816— 21j svou ledovou, pedantskou přísnosti i musil se v samé Anglii soudně hájiti; pro ostatní veřejnost určil jako svou obranu spis Mé- morial relatif a la captivité de Napoleon a Sainte-HéVene (Paříž, 1830; 2 sv.). R. 1821 byl guvernérem ostrovů Bermudských, v 1. 1825 Lówe. 387 zi 1828 velel na Ceyloné a r. 1830 stal se gen.-lieutenantem. Poslední svá léta strávil v chudobě a v prudké opposici proti vládě. Viz W. Forsyth, Captivity of Napoleon at Saint Helena, from the letters and journals of sir Hudson L. (Londýn, 1853;. 3 sv.). 2) L. Robert, vise. Sherbrooke, angl. státník (♦ 1811 v Binghamu — f 1892 ve Warlinghamu). Studoval ve Winchesteru a Oxforde práva, advokátní i první politickou praxi prodělal v Sydney i v Austrálii. Vrátiv se r. 1850 do Anglie, byl již r. 1852 zvolen do posl. sněmovny. V 1. 1852—55 byl v mi- nisterstvě Aberdeenově sekretářem ind. úřadu, pod Palmerstonem stal se místopředsedou obch. úřadu a byl povolán do tajné rady; v druhém kabinetě Palmerstonově (1859 až 1864) byl ministrem vyučování. Nakloniv se pak ke straně konservativní přispěl r. 1866 k zamítnutí reformního billu Gladstoneova, ale již r. 1868 vstoupil do liberálního mini- sterstva Gladstoneova, přijav ressort financí; {)rotože však jeho správa nebyla dost popu- ární, byl v 1. 1873 — 74 ministrem vnitra. R. 1880 byl jmenován viscountem of Sher- brooke a povolán do domu lordů. Viz Ho- gan, Robert L, viscount Sherbrooke (t., 1893). Iitfwe, herecká rodina německá, z níž nej- starší byli: Johann Karl (♦ 1731 v Drá- žďanech — t 1307 v Lubeku), znamenitý ko- mik u různých společností divadelních, pak ředitel dvoř. div. ve Schwedtu a v Lubeku, a jeho choť Katharina Magdalena Lin- gova (♦ 1745), vynikající soubretta. Jejich syn Johann Heinrich (♦ 1766 v Berlíně — t 1835 v Bromberku), skladatel a virtuos na housle, byl později hudeb, ředitelem v Brom- berku. Téhož bratr Friedrich August Leopold (* 1767 ve Schwedtu — f 1816 v Lubeku), dobrý operní zpěvák a herec, byl ředitelem div. v Lubeku. Jeho operetta Die Insei der Verfúhrung měla značný úspěch. Také sestra obou Dorothea Friederike Amalie (♦ 1778 ve Schwedtu) byla výteč- nou zpěvačkou. — Dcera Friedricha Aug. Leop., Julie Sophie (* 1786 v Drážďanech, t 1852 ve Vídni), hrála do r. 1809 v Petro- hradě, pak v Praze, r. 1812 v divadle na Vídeňce ve Vídni, v i. 1813—42 na dvoř. divadle ve veselohře a hrách konversačních. Příbuzný její Ferdinand (* 1787 v Mansfeldu, f 1832 ve Vídni), vystupoval jako tragéd v četných něm. městech se značným úspě- chem. Dcera tohoto JohannaSophia(* 1811 v Oldenburce — f 1866 v Pešti) byla z nej- znamenitějších něm. zpěvaček. Vzdělala se u své tety Julie Sophie a r. 1831 u Cicci- mary ve Vídni, načež vystoupila r. 1832 v Kárntnerthortheatru s takovým štěstím, že brzo byla tam trvale engažována. R. 1837 dostala se do Berlína, načež podnikla uměl. tournée po Anglii, Francii a Itálii. R. 1848 zasnoubila se s polním podmaršálkem kníž. Bedřichem z Liechtensteinu a odešla od divadla. S dokonalým uměním spojovala duchaplnou hru. Její sestra Lila (* 1817) debutovala 8 velikým úspěchem v Mann- heimu, ale záhy provdala se za bar. Kústcra. Bratr obou, Feodor Franz Ludwig (♦ 1816 v Kasselu — f 1890 v Štutgartě), působil nejprve na jevištích v Hamburce a ve Frank- furtě n. M., od r. 1841 byl regisseurem dvoř. div. ve Štutgartě. Byl z nejlepších tragédů svého času a k vynikajícím jeho úlohám náležely role: Hamlet, Leicester (v Marií Stuartovně), Faust, Bolingbrokc a Karel Moor. Napsal také formou i vzletem pozoru- hodné básně: Geiichte (Stutg., 1854; 2. vyd. 1860;; Neue Gedichte (t., 1875); básně svo* bodných zednářů Den Brúdern (3 v., Lipsko, 1887); An$ eigener \^^erkstait (Štutg., 1881); Zwischen den dreiSáulen^freimáurerischeArbei' ten (t., 1884) a j. — Bratr Ferdinandův (syn AugustaFriedrichaL.'*' 1756) Johann Daniel Ludwig (♦ 1795 v Rinteln — f 1871 ve Vídni) náleží k nejznamenitějším mužským potomkům rodiny L. a již r. 1808 vstoupil do dětské společnosti ředitele Mutha. V le- tech 1811—19 účinkoval v Praze nejprve v oboru nižší komiky, později vystupoval jako milovník a v úlohách hrdinských a šel r. 1821 ke dvoř. divadlu v Kasselu, r. 1826 ke dvoř. divadlu do Vídně. Tam byl regis- seurem, pak členem čestným. Pohostinsku hrál skoro na všech větších jevištích něm. a všude se skvělým úspěchem. Ve veselohře vynikal přes nedostatky zevní jemným, ne- nuceným tónem a roztomilým humorem. Dcera jeho Nina (* 1821 v Kasselu — f 1384 ve Lvově), velmi oblíbená milovnice a po- zději tragédka, debutovala r. 1833 na dvoř. divadle ve Vídni, od r. 1849 byla engažována ve Lvově, kdež zasnoubila se později s hrab. Potockim. Gh, IiSwe: 1) L. Karl, něm. hudební skla- datel (* 1796 v Lóbejuně u Halle — f 1869 v Kielu), vynikl zvláště jako balladista a skla- datel vokální vůbec; mnohé jeho skladby z oborů těchto znárodněly. >Der £rlkónig«, ballada z jeho nejlepších, vznikla již za studií jeho v Halle, kde byl Turek jeho učitelem hudebním. Theologie, již s počátku studoval, zanechal záhy věnuje se úplně hudbě a byl pak nějaký čas učitelem zpěvu na gymnasii, později ředitelem chrámové hudby u sv. Ja- kuba ve Štětině, r. 1866 odešel do výslužby. Z oratorií jeho, psaných lehkým slohem, postrádajících však pravé veleby a vzletu, jmenovati jest: Die Siebenschldfer, Gutenberg^ Johann Hus, Die Fest\eiten, Die Júnger in Philippi, Die eherne Schlange a j. Též o operu se pokusil {Die drei y^^únsche\ s nevalným však zdarem, psal žalmy, sonáty, ouverturu, smyčcová kvartetta, charakteristické skladby pro piano atd. Paedagogický spis L-ův: Ge- sanglehre f, Gymnasien, Seminář ien w. BUrger- schulen (2. vyd. ve Štětině, 1828) byl velmi vlídně přijat. — Srv. Runze, Karl L. (Lips., 1884); t., L redivivus (Berl., 1888; sebrané L-ovy roztroušené stati); Wossidlo, K. L. als Balladcnkomponist (t., 1894). 2) L. Heinrich Johann, iilosof něm. (♦ 1808 v Praze — f 1392 t.), stoupenec spekulativního theismu ve smyslu Gúnthe- 388 Lowell — Lówenberg. rove, byl nejprve professorem filosofie na lyceu v Salcpurku a po jeho zrušení jmeno- ván r. 1851 professorem filosofie na univ. pražské. Z jeho prací uvádíme: Ober den Be- griff der Logik {\ZA9)\ Das spekulative System d, René Descartes (1854); Die Philosophie Fichtes etc. Mit einem Anhange uber d. Gottes- begriff Spino\a$ (1862); Die spekulative Idee der Freiheit, ihre Widersjcher elc. (1890; ve »Zprávách« Král. uč. spol. České). 3) L. Gustav, klass. filolog něm. (* 1852 v Grimmé — ;f 1883 v Gotinkách). Studoval klass. filologii v Lipsku, r. 1875 konal vě- decká studia v Itálii, kde zejména znova dů- kladně ohledal Plaut&v palimpsest ambro- siánský, r. 1878 navštívil Spaněly a Portu- galsko, sbíraje materiál pro glossografíi latinskou a církevní otce. Od r. 1880 byl kustodem univ. knihovny v Gotinkách. Získal si veliké zásluhy o lat. glossografii, textovou kritiku Planta a církevních otc&. V novém kritickém zpracováni komedií Plantových, pořízeném Ritschlem za pomoci L-ovy, Goe- tzovy a SchdUovy, opatřil s GOtzem vydání: Asinarie (Lipsko, 1881); Amphitruona (1882) a linula (1883). Mimo to vydal: Prodromus corporis glossariorum Latinorum (t., 1876^; Exempla scripturae Vistgothicae (HeidelberK, 1883), spolu s Ewaldem. Z pozůstalosti L-ovy vydal Goetz: Glossae nominum. Accedunt eius- dem opuscula gíossographica (t., 1884) a Hartel Bibllotheca patrům Latinorum Hispaniensis, /. (Vídeň, 1887). Vjř, IiOwell [Idel], město v státě severoamer. Massachusetts, v hrabstvi Middlesex, 38 km sszáp. od Bostonu na ř. Merrimaku, 30 m n. m., jest uzlem mnohých železničních tratí a má 77.696 ob. (1890). Obyvatelstvo živí se z největší části průmyslem, jenž je neoby- čejně vyvinutý, takže L náleží k nejprůmy- slovějším a obchodně nejčilejším městům americkým vůbec. Hlavně kvete přádelnictví, tkalcovstvi (15.000 dčln.), plátennictví, pa- pírnictví; méně strojnictví (lokomotivy, hosp. stroje a pod.). Upotřebená hnací sila (do- dávaná řekou Merrimakem) obnášela r. 1890 27.000 koň. sil. L. má na 40 škol, z nichž většina jest odborných, hl. textilních. Oby- vatelstvo je z největší části irského původu jakož i francouzského (francouzští osadníci z Kanady). V celku obnášel počet zaměstna- ného dělnictva 13.000 děln. a 12.000 žen. IiOWell [lóel J JamesRussel, básn. amer. (♦ 1819 v Cambridgei. Mass. — f 1891 v Bo- stone), studoval pravá a r. 1841 stal se advo- kátem; avšak již po pěti letech věnoval se zcela spisovatelství, v němž vynikl skvěle i osobní, hluboko cítěnou lyrikou i satirou literární a politickou. Měrou nemalou při- spělo mu, že měl na svých cestách po Evropě i jako diplomat hojnou příležitost seznámiti se s evropskými literaturami a literáty^ tak že ve své působnosti na Har- vardové universitě, na níž stal se r. 1855 Longfellowovým nástupcem jako professor moderních literatur, mohl vylíčiti pravdivý jich obraz bezprostředně zachycený. V 1. 1850 až 1870 vydával L. též >Atlantic Monthly* (s Nortonem) a >North American Rcview«, r. 1877 byl amer. vyslancem ve Španělsku a v 1. 1880—86 v Anglii. První své lyrické básně vydal pod názvem Ayear^s /í/e(1841). r. 1848 vyšel další svazek (Póems) a báseň 77te vision of sir Laimfal, založená na le- gendě o sv. Graalu, r. 1864 řireside travels, r. 1868 Under the willows and other poems a r. 1869 The cathedral. Nejslavnější poetické dílo L-ovo jsou však jeho The Biglow papers (1. čásť r. 1849, 2. čásť r. 1864; nové vyd. v Bostone, 1885), v nichž Hosea Biglow představuje prototvp amerického Yankee; jsou to sbírky pofitických básní, psaních americkou angličtinou, jejichž hrot namířen jest proti krutému otrokářství v jižních stá- tech severoamerických, jež L. nemilosrdné šlehá a potírá. Obě povstaly ze srdce roz- hořčeného, kypícího lidským citem: první za války s Mexikem, druhá za severoameri- cké války občanské. Též kritická činnost L-ova byla obsáhlá a pronikavá; z podrob- ných studií starých angl. básníků vzešlo již r. 1845 jeho dílo Conversations on some of the old poems; souborně vyšly L-ovy kritiky v knihách: Among mybooks (1. č. 1870; 2. č. 1875) a My study windows (1871). Z politi- ckých spisův L-ových jmenovati jest: Demo- cracy and other adresses (1887; řeči, jež pro- mluvil L v Anglii) a Political essay s (1888). L-ova lyrická struna vyzněla na sklonu ži- vota jeno básněmi Heart sease and rue\ po jeho smrti vyšly ještě Latest literary essays and adresses (Boston, 1892) a Letters, jež uspořádal Norton. Sebrané spisy L-ovy vyšly v Bostone v 1. 1890—91 v 10 svazcích. — Srv. Underwood, Poet and the man, T. R. L. (1893) a Curtius, James Russell L. (N. York, 1892). IiOwen: 1) L., město belg., viz Levná. 2) L, město v prus. vlád. okrese vrati- slavském kraje břeŽského, na kladské Nise a na žel. dráze Břeh-Kozel-Kandřín, 152 km n. m., má 2621 obyv. (1895), z nichž 890 kat., 88 židů; sídlo soudu 1. stol., kostely evang. a katol., zámek s parkem, pošta, telegr., to- várna na hliněné zboží, cihelny, veliký mlýn, mlékárna se sýrárnou, jirchárna, barvírna. Iitfwenbalk von Hohenthal viz Jonas Emil 3). Iitfwenberg^, kraj. město ve vlád. obvodu lehnickém v pruské provincii slezské v pa- horkaté, několika zříceninami a zámky známé krajině při řece Bobře; stanice prus. státní dráhy; soudní a polit, úřad 1. stolice, pošta, telegr., reál. progymnasium, sirotčinec, ne- mocnice; 2 katol., 1 evang. kostel; zámek knížat z Hohenzollern-Hcchingen, zbytky zdi městských; 5010 obyv. (1895; 1135 katol., 53 židů). Průmysl textilní, mlýny na sádru (k hnojení), kamennictvi, trhy obilní. Na scv. od L-rku zámek Hohlstcin iHoUnstein) s parkem. L jest z nejstarších opevněných mést Slezska. Byl hlavním městem kníž<.ctvi, které r. 1286 dostalo se vévodovi Bolkovi I. Javorskému, jenŽ psal se pak pánem nu z Lowenbrucku — Lowenklau. 389 Lówenberku. — Kraj l6wenberský měl r. 1890 na 761-51 km* 61.665 obyv. Pp. z Xil^wenbmoku viz Zatočil Jau z L. Xittwenbrnffnr viz FlQe Nikolaus. XiŠwendalXnrich Friedr. Woldemar, hrabě, válečník dánský a generál francouzský Í* 1700 v Hamburku — f 1756 v Paříži). L 1713 vstoupil do cis. armády, r. 1714 do dánské, r., 1716 do saské a r. 1717 do ra- kouské. Učastniv se s úspěchem válek tu- recké a neapolské, vrátil se r. 1721 do služeb saských a byv r. 1728 od kurfiršta a krále polského Augusta II. jmenován pol. maršál- kem a gen. inspektorem pěchoty, hájil r. 1733 Krakova a v 1. 1734^35 velel sas. vojsku na Rýně. Ze saských služeb přešel L. do ru- ských, v nichž vyznamenal se na Krymu, v Ukrajině a ve Finsku a stal se gubernáto- rem Estonska; r. 1743 přestoupil na katol. viru a vstoupil jako gen.-lieutenant do franc. služeb. A bojoval od r. 1744 slavně v Nizo- zemí; po dobytí Bergenu .(1747) stal se mar- šálkem a po dobytí Maastrichtu (1748) svě- řena mu jeho správa. R. 1751 odebral se L. do Paříže, kdež byl členem Akademie. Xidwenfftld Raphael, spisovatel něm. (* 11. ún. 1854 v Poznani), byl na vratislav- ské universitě lektorem slovanských jazyků, nyní jest ředitelem Schillerova divadla v Ber- líně. Původní spisy jeho jsou: J. Kochanow- ski u. seine lateht, Dichtungen (1877); L, Gor- nicki (1884; pol. překl. ve Varšavě, 1886); Tolstoi-Biographie (1891); Die Dichterabende des Schillertheaters (1897); Volksbildung und Volksunterhaltung (1897). Nejvíce pozornosti L. věnoval Lvu N. Tolstému přeloživ ve- škeré jeho spisy až po r. 1891 uveřejněné {Leo Ň» Tol$toÍ*s gesammelte Werke; Berlín, 1891 a násl.; 8 sv.) a připojiv k nim důkladný životopis autorův {Leo N. Tolstoi; sein Leben, seine M'erke, setne Weltanschauung; t. 1892; rus. překl. v Petrohradě, 1895). Životopis tento jest první pokus vystihnouti všecky důležité životní momenty Tolstého pro jeho činnost spisovatelskou a význam filosofický, L. zajel si za tím cílem schválně do Jasné Poljany a o svých zkušenostech a podrob- nostech ze života Tolstého pilně sebraných sepsal: Gespráche uber u, mít Tolstoi (Berlín, 1891). O sobě vyšly tyto L-ovy překlady z Tolstého: Tagebuch eines úberflússigen Men- schen (1882); Gedichte in Prosa (3. vyd., 1884); Kreut\ersonate a Nachwort (1890); FrUchte der Biidung a Warum die Mentchen sich be- íáubsti (1891). L-ovy překlady z literatury polské jsou: Die neapolitanischen Summen xodroma (z řec. Xoióq, kosý, a Sqó\uo9, hěh), kosoběžka nebo kosmice, klinogo- nálná trajektorie poledníkQ plochy kulové nebo elliptického sphaeroidu, t. j. křivka, jež poledníky seče ve stálém úhlu kosém. Spirá- lovitě blíží se jednomu pólu, jehož však nikdy nedostihne, majíc v ném bod asympto- tický. Loď na moři, hnaná stále týmž směrem, od rovnoběžek i poledníků odchýleným, pro- bíhá I. Na mapách nautických, sdělaných na základě projekce Mcrcatorovy, dráha taková zobrazuje se přímkou. (Srv. Studnička, Všeob. zeměpis, str. 433.) L. lze stenograficky pro- mítnouti ve spirálu logarithmickou. Scha. XiOXOphvUam Duj., rod celobrvnatých n á 1 e v n í k u z čel. Tracheliidae^ význačný svým zjevem. Má tělo silně pravolevě splo- šené, .stažitelné a ohebné. Na přídě protažen jest v zoban ke hřbetu zahnutý. Okraj těla .cmován jest zcela neb částečně lemem prů- svitným, obsahujícím trichocysty. Hřbetní okraj mívá ještě bradavky s trichocystami. Ústa jsou štérbijiovitá, umístěná při základě zobanu na vypouklé jeho straně. Otvor řitní jest na zádní části tčla, v poloze hřbetní. Stažitelná vakuola bývá na konci těla, jádro jest pcntlicovité, růžencovité neb vícečetné. Rod tento zahrnuje několik druhů, žijících ve vodách sladkých a v moři. Nejznámější jest L. Meleagt is Duj., až 037 mm vel., obyč< jný v našich vodách stojatých. Se. IiOyálni |loaj-J, z franc, zákonitý; plnící 'érně občanské své povinnosti ; věriíý země- pánu. liOyalty [lajelti], frc. Loxauté, souostroví v Tichém ókeánu, viz Kaledonie Nová. z ]Loyoly Ignác viz Ignác 3). ]Loy80n Charles viz Hyacinthe Pere. ]Ldz Suchá, ves mor., viz Sucháloza. IiOZA, ves v Čechách, hejtm. Královice, okr. Manětín, fara Dol. Bělá, pš. Č. Neu- stadtl (Bělá); 43 d., 372 ob. č. (1890), ložisko kaolinové, hlíny. Původně byla ves sídlem rodu t. jm., jenž tu vykonával i podací ko- stelní zdejšího far. kostela. Poč. XV. stol. seděl tu Jan z Tlucné. IiOzanló M. Sima, vynikající srbský uče- nec (♦ 1847 v Bělehradu), r. 1878 dokončil práva na vys. škole bělehradské, kde studoval zároveň u Pančice přírodní vědy, načež byl vyslán srbskou vládou do ciziny, kde studoval lučbu. Po návratu stal se r. 1872 professorcm lučby a lučební technologie na vys. škole bělehradské do r. 1894, kdy povolán byl do ministerstva D. Simičo, později NikoUjeviéc a Christiče, s nímž odstoupil v čnu 1895. R. 1897 stal se znovu ministrem obchodu a orby v kabinetě Vládaná Ďorděviée, z něhoŽ vystoupil v čci 1899 a byl jmenován před- sedou Srb. král. akademie věd a umění. — Četné vědecké práce L-ovy o lučbě a lu- čební t chnologii přinesly časopisy: >Glasnik srpskog učenog društva«, »Bcrichte d. deul- schen chem. Gesellschaíl«, *G\^s srpske kralj. akademije«, >TeŽak<, »Geološki anali balkan. Poluostrova*, >Bull. de la socíété chim. de aris«, >Iourn. ofthe Society ofchim. Indu- stry« atd. V Českém »Časopisu pro průmysl chemický« vyšly od L-e články: O mineralni vodě i láini vranských v Srbsku a Tři ne- rosty: mi losin, alexandrit a a valit. Mimo to vydal L. zvláště: Neorganska hemija (3 vyd.); Organska hemija (2 vyd.); Upustvo \a kvalita- tivně hemiske anali\e\ Anali\e beogradskih i topčiderskih pijačih voda^ miueralnih voda po Srbiji i srpskog fosilnog uglja\ O vodi i ga- rivu,\ Osnovi metalurgije\ SiaklOy keramik, kreČ^ cement, gips] Hemiski pro':[vodi a j. JSjkvč, Lozano Isidoro, souč. Špan. maliř a illustrátor (* v Logroně). vzdělal se u Fede- rika de Madrazo a na akademii San Fer- nando. Roku 1852 dostalo se mu za konkur- rcnční práci stipendii! na cestu do Říma. Koku 1858 vystavil obraz: Seró překvapuje sv. Pavla chiéjiciho obrátiti n:i křesťanství Sa- binu Poppaeu, jejž zakoupil stát; kromě toho maloval: Praknvnik metá kámen; Jsabella ka'' íolická řídí vychoru svých dítek a j. Z jeho štětce pochází řada podobizen, Zvláště mnohá špan. králů; illustroval též hojné děl uméle^ ckých a archaeologických. XaOzére, departement v již/ části Francie mezi 44° t>' 29" — 44« 58' s. š. á' mezi 0« 38' 40", až 1^ 39' 48" v. d. Skládá se ze tří částí (Cevenny, La Montagne, Les' Caússes),' má 5170 km*, nejv. délku 105 km, nejv. šířku 8 km, obvod 400 km. V celku jest L. hornatý jsa z největší části prostoupen ' mohutným, horským systémem jihofranc. Cevénn, jichŽ horské jádro kotví v departem. L. Na vých^ táhnou se 4 horské řetězy, rovnoběžně ' ulo- žené v prům. vvšce 1500 m, k nimž připo- jují se na sey.-zap. žulové massivy Montagne dc la Margéride, na záp. horský systém Aubrac, na jihozáp. šíří se rozlehlé plateau Causse (v. t.). Cevenny (910 /cm*) zastou- peny jsou v depart. hl. Skalnatým a srázným massivem Aigualským, v němž nejvýše ční Hort Dieu (1567 m), de Bougěs (1424 m)| Saint-Maurice de Ventalon (1354 »i), Finills Mont Lozěre (1702 m), Malpértuis (1683 m), Laubies (1660 m). Cevenny dělí od druhého kraje lozěrského La Montagne na v. (zaujímá 2578 km*) mohutným žulovým plateau Palais| du Roi, zabírali střed departementu a hl.' jsou vyznačovaný planinným pásmem Mar- geride (Montagnes de La M.), s vrcholem Randon (1554 m). Na z. od horstva marge- ridského táhne se vulkanické horstvo Aubrac s vrcholem Mailhcbiau (1471 w), dobře za- lesněné. Pohoří Causse v již. části skládá se ;" 392 Lozice — Lozinski. hl. z vápence a značné jest denudováno, takže jest pestré horské skulptury. Skládá se z několika částí, z nichž nejjižnější, Causse Méjan, jest největší (160 km v obvodu), velmi skalnaté; od sev. Causse Sauvetcrre oddě- leno jest hlubokým crosním údolím řeky Tamy, jcŽ je v celé sev.-záp. hranici obtéká. Na sev.-vých. cípu od Méjanu táhne se po- hoří Ramponcnchcské (1100 m), prodlužující se na sev.-vých. v pohoří Montvertské (Pont de Montvert) a na vých. pohoří Bougésské Í136B m). V lihových, cípu prostírá se po- loří de Vieille Mořte (927 m). Vodopisně náleží L. k pomoří středozemskému a atlant- skému. V celku čítá na 427 toků více méně vodnatých, z nichž nejvíce náleží k poříčí řeky Girondy. Řeky i potoky lozérské jsou typu Čistě horského, takže žádná z nich není splavna. Jsou to: Truyěre, Lot, AUier, Tarn a j. Podnebí jest kontinentální, v hlubších úvalech říčních značně teplejší a příjemnější než v horských částech hl. planinných. L. náleží hl. pro svůj čistě hornatý ráz k nej- chudším a nejméně úrodným franc. departe- mentům. V celku jest půdy schopné kultury 147.196, vinic 1338, pastcvné půdy 85.790, lesů 55.807, neúrodných landů (suchoparů) 99.649, horstva 47.796'. bařin 122J, rašeliništ 14, různé jpůdy ostatní 3j.950 ha. Vzděla- vatclné půcfy departementu jest dosud 287o pusto, zemědělský systém dosud velmi jest primitivní. R. 1891 se urodilo: pšenice 112.323, směsky 65.900, žita 384.800, ječmene 157.850, ovsa 124.450, kukuřice 464, pohanky 2j24, prosa 497 hi, zemáků 302.840, ořechů 8380, švestek 1050 q, vína 2646 hl. Domácího do- bytka bylo: 5198 koní, 899 oslů, 734 mezci, 83.934 hov. dob., 331.280 ovcí, 31.250 vepřů, 9970 koz. Sýra vyrobilo se 4969 q, mléKa 356.160/1/. Průmysl a obchod není v.liký. Průmysl textilní rcpraes.ntován jest 25 to- várnami (569 děln.; 1 tov. hedvábnická). stroj- nictví provozuje 63 děln., dřevařství 102, zboží keramické 3, stavitelství 326, zboží chemické vyráběn' 4, přepychové 16 děln. Obchodu napomáhají 3 Železniční trati (1894: 156 km\ silnice mají v dcpart. 517 km délky. Vodních drah přirozených ani umělých není. Školství nepatrně vyvinuto. L. nemá žád- ného lycea, toliko 1 obec. koltcj (collěge communal) v Mende se 112 (1892> žákv. Obec- ných škol veřejných i obtcnýcn bylo 1892: 221 s 30.440 žáky, mateřských školek 11 8 1044 žáky. Administrativně dělí se L. na 3 arrondissementy (Mende, Florac a Mar- vejols), 24 kantonů a 197 obcí. Církevní správu vede bisk. suffragán v Mende, dů.e- žitější města jsou: Mende (hl. m.). Marvcjots, Florac, Grandricu. Obyvatelstvo. R. 1881 bylo v L. 143.565. r. 1891: 135.527. — Dě- ji n y. L. byla obydlena již v dobách římských, kdy dolovalo se na stříbro kolem starověkého vrchu Lcsury (nyní L.). V gallských dobách nazývala se tato část župou gabalitanskou ipafius Gabalitanus) , z čehož vznikl název Gévaudan, který zůstal tomuto kraji až do konce XVIII. stol. V depart. L. narodili se: papež Urban V. (t 1370), lékař Moulin (t 1775), národohospodářský politik Comte (f 1837) a j. — Srv. Dubois, Nouvelle topographie descriptive du départ. dc la L. (1840); Bou- ret, Dictionnaire géographique dc la L. (1852): Joanne, Géographie de la L. (1880) a i. f3fa. ]Lozloe, ves v Čechách nad Olšinkou, hejtm. a okr. V. Mýto, fara a pš. LuŽe u V. Mýta; 56 d., 407 ob. č. (1890), kostel a fara helv. vyznání, mlýn a popi. dvůr. Ves při- pomíná se r. 1167, kdy ji z části daroval král Vladislav klášteru litomvšlskému. iaOzlAsld: 1) L. Walery, spisovatel pol. (♦ 1838 ~ t 1861 ve Lvově poraněn byv v souboji), ukončiv gymn. studia v Samboru usadil se na vsi. Od 18. roku uveřejňoval články, povídky a verše v růz. Časopisech a r. 1856 stal se přispěním Szajnochy, jenž měl na něho nemalý vliv, spolupracovníkem časop. •Gazeta Lwowska«. Nejlepší z jeho povídek jsou: S\lachcic chodac\koívy (Lvov, 1857); S^a- rac\ek i karma\yn (t., 1859); C\arny SLitwij (t., 1860) a Zaklety dwór (t., 1864). Zachytil v nich výborně" a nejednou i vtipně typy z různých vrstev tehdejší společnosti polské, což získalo mu své doby značnou oblibu a popu. aritu. 2) L. Wladyslaw, spisovatel pol.. bratr předešl. (♦ 1843 v Oparech u Sambora), stu- doval na gymnasii v Samboru, pak na filo- sofické fakultě ve Lvově a prvotiny své otiskoval od r. 1862 v časop. »Dziennik Li- terackic, jejž v 1. 1867—69 redigoval. R. 1873 stal se redaktorem úředního listu »Gazeta Lwowska«, při kterém založil a redigoval měsíčník »Przcwodnik literacko-naukowy«. Po nějakou dobu byl zemským a říšským poslancem, jakož i Konservátorem starých památek. Vynikl hlavně v povídce značnou obratností vypravovatelskou a salonním vti- pem, ač první práce jeho psány jsou ve vkusu romantické školy francouzské se. zřete- lem na poutavost děje a zápletky, ale bez náležité péče o charaktery a vnitřní pravdi- vost. Spadají sem: Zď iwttf/^m (1866); C\arn€ god\iny (1869); Hazardy (1870) a Historya siívego wtosa (1871). Stejnou manýrou psány jsou první ieho povídky historické: Fieiwsi Galicyanie (1867) a Legionista (1870). Zahlou- bav se do studií dějepisných, věnoval se od let 70tých výhradně historické povídce a vy- líčil věrně a živě dobrodružný život polské šlechty z XVIII. stol. v díle Opowiadania Jmci Pana Wxta Nanvoja (1874), skládajícím se ze čtyř skizz. Skarb Wata^ki (1875) jest samostatným pokračováním tohoto díla a vy- niká při vší úryvkovitosti a nejednolitosti výbornou kresbou charakterů. Z pozdějších jeho prací zasluhují zmínky Pety hořec (1883> a Aí^idonna Busowiska. Cenný jsou též některé jeho studie literární a historicko-kulturní, jako: Z tstetyki i :{ycia; O toiifar^stwle Iwow- skiem pr^y schyAu XVIJL stuiecia .1872); Ztotnictwo Iwowskie w dawnych wiekach (1889); Patry cyat i mies\c\anstwo Iwowskie w XVI, I XVII. nieku (1892); Situka Iwowska X* í. a XV JI. wieka (Lvov, 1898; 3 díly) a j. Šnk. J Lozinskij — Ložisko. lAzlnsUJ (£.ozidBkÍ)Ioíir, spisovatel haličsko -ruský, jenf usiloval v 30tích letech zavésti u Rusinfl latinku spiskem Abtcadto i uivagi r.ad roipra0ř, Elstiboř, far, ves v Cech., hejtm., okr.api.C.Brod;50d„ 423ob.č. (1890). kostel Nanebevzetí P. Marie far), ! zde vladykové, jimi příslušela polovice podac při zdejším kostele., V I. 1448— SO sedOl na L- Martin ze Lstibofc, jehož potomci nebo je někteří odtud sepsali Kamýcki^m i ze Lsti boře. R. 1752 obnovena zaniklá fara. L. Pod hradem záhy založena osada která byla do XVII. stol méslf.ckcm Kdy hrad la- šel, neznámo. — 3) L,. Sv. Vojtěch (E/jc-i- (in, Set. Adalbert), farní osada t.. hejtm. Prachatice, okr. Vimperk, pš. Hostíce (Šu- mavské); 16 d., 114 ob. č, (1S90), kostel av. Vojtěcha I r. 1741 (před r. 1354 farni), 2tř. Sk, Fara zanikli v XVil. stol. obnovena r. 1718. — 3) l_, far. ves t., hejtm. a okr. Horáův Týn, pí. Bližejov; 77 d.. 436 ob. t.. 14 n. (1890). kostel »v. Jana Křt. (ve XIV. si. far.), 3tř, ik. Bývalé tvrze pouiito nyní za sýpku. R. 1196 darována ves klášteru ma- itovskému nově založenému. V XVI. stol. držel L. Bohuchval z Hrádku, Ci:rninové z Chudenic, Kočové 2 DobrSr, v XVII. stol. obec domažlická, hr. bubna a r. 1719 při- koupeno k Přivozci. Litin: 1) L, Litínuk (Alschi-in). osada v Cechách, hejtm. a okr. Krumlov, fara a pš. Svéráz; 18 d., 71 ob. n. ,1890;. mlýn. — 396 Lšťovice — Lubbock. 2) L (írresdorf), ves t., hejtm. Krumlov, okr. a p^. Planá, íara Polná; 22 d., 166 ob. n. (1890), zastávka Rak. místní dráhy (Budějo- vice-Zelnava). XiiťOTloe víz LČovice. Iitd., skratka angl. místo limited (obme- zený). Iiiialaba, přítok ř. Konga (v. t. str. 685). Xioama viz Kongo, str. 685. Xiuapula, přítok ř. Konga (v. t. str. 684). Lub, osada v Čechách, viz Luby. z IiUb. příjmení staročeské rodinVt která se rozdélila na dvě větve, totiž Jezovské z L. (viz d. XIII., str. 345) a Loubské z L. (y. Loubský). Sčk. ^uba Jan Faustin, domnělý samozvanec. Otec jeho doprovázel Liidimitrijc I. do Mo- skvy, kde zahynul, a matka jeho rovněž ze- mřela tam v Žaláři. Kol r. 1619 chlapec do- stal se do Polska na dvůr Sapichův a býval zde nazýván carevičem Dimitrovičem, patrně posměi^ně, neboť otec jeho slul Dimitrij a matka Marina. Ruská vláda dověděvši se o tom zakročila diplomaticky řl643) a král Vladislav IV. chtěje uzavříti Koalici proti Turkům a Tatarům poslal Lubu se svými posly do Moskvv, aby car Michajil osobně se přesvědčil o lichosti podobných domně- nek. Po dlouhém vyjednávání t..'byl propu- štěn zpět do Polska a 5. pros. 1646 vláda polská přijala za něj zodpovědnost. Padl nej- spíše u Pilavců v boji Poláků s Chmclnickým (1648). IiUbaosów, okr. město v Haliči, nad ře- kou Lubaczówkou, přítokem Sánu, stanice žel. dráhy Jarosbw-Sokal; má 4814 oby v., z nichž 1135 katol., 1951 sjednoc, 1721 žid., 7 j. vvzn ; národně 2850 Poláků, 1901 Rusín a 16 Němců; farní chrámy katol. a sjednoc, Cošta, telegraf, školy, pěkný zámek. — Lu- aczowský okres má v 37 obcích 40.648 obyv., z nichž je 10.888 katol., 24.475 sjednoc, 4535 žid., 750 j. vyzn.; národně 14.931 Polák, 24.768 Rusínův a 891 Němců. Lubáň (něm. Laubau), kraj. město prus. kraje t. jm., na ř. Kvize, uzel Žel. drah Zho- řelec-Hirschbcrg, Kohlfurt-L. a pobočky L.- Marklisa, sídlo soudu I. stol. a obch. komory (zem. soud Zhořelec); má 12.634 ob. (1895), z nich 2108 katol., 55ižidů; 2 evang., 1 katol. chrám, klášter magda enský z r. 1320 s ne- mocnicí, firymnasium, lyceum (již od r. 1688), vyšší dívci školu, městskou knihovnu, poštu, teU'grat, železniční díly, tkalcovny zboží lně- ného i bavlněného, továrnu na zboží hliněné, bělidla, tiskárnu kartounu, barvírny, čedičové lomy. U města vrch Steinberg s rozhled- nou. L., jenž připomíná se již v X. stol. a později byl ve spolku hornolužického Šcsti- městí, důležit jest pro nás také tím, Že se v něm ještě v 1. 1725—32, pak v 1. 1745—49 tiskly české spisy Jiřího Tranovského, Eliáše Mlynarových, Jana Liberdy, překlady Jana Moce, nová vydání českobratrských spisův a pod. — Lubáňský kraj v prus. vlád. okrese lehnlckém měl r. 1890 na 51884 km* 68.235 obyv. ve 4 městech a 77 osadách. IiUbartów (pův. Lewartów), újezdné město lublinské gubernie v Rusku nad Wie- przem tekoucím do Visly, má 5249 obyv. (1897), poštu, telegraf, 2 chrámy, synagogu, pivovary, mlýny, obchod s obilím. U L-a svedena ,10. čna 1831 bitka mezi Rusy a Po- láky. —Úiczd lubartowský má 1279*4 ^m* s 86.941 ODyv. (60 na 1 km*). Orba, vinopalny, mlýny, cukrovar. tfUbau, ves v Čechách, viz Hlubany. IiUbawo, Lubowo (něm. Lóbau), město v prus. vládním okrese kwidzvAském v záp. Prusku nad ř. Sandulou a na trati Zaj^cz- kowo-L., má 4404 obyv. (polov. Poláků), z těch 1512 evang. a 277 žid. (1895), kostel katol. a evang., zámek, soud, progymnasium, evang. ústav učitelský. L. připomíná se již r. 1269 jako město. ]Ltibbeok6, kraj. město v prus. vlád. ob- vodu mindcnskrm, má 3189 ob. (1895) z větší části evang., průmysl papírnický, taháčnický, kožclužny, výrobu' stávkového zboží a j. Při- pomíná se již ve XlIL stol. Xiiibben viz Lubín l). IiiibbenAii viz Lubňov. IiUbbook [ldbok| John sir, přírodovědec angl. (♦ 1834 v Londýně), syn učence a ban- kéře Johna Williaina ll-a. Dostalo se mu pečlivého vzdělání vědeckého, hlavně půso- bil naň Darwin. Pak byl činným v závodě otcově a vedl jej sám po jeho smrti. V le- tech 1870 a 1874 zvolen za Maidstone čle- nem parlamentu, kde náležel straně liberální a byl horlivě činným. Od r. 1878 zastupuje v parlamentě universitu londýnskou, jejímž byl dříve místokancléřem, a náleží ke straně unionistů. Jest též členem rady londýnské (London County Council)^ jejímž byl r. 1890 praesidentem, dále členem král. spol. lon- dýnské a jest nebo byl v čele různých vě- deckých společností, zvláště spol. entomo- logické a ethnologické, anthropologického institutu a britské associace {British Associa- tion). R. 1900 vyznamenán hodností peera. Jest typem vynikajícího angl. učence, rozvi- nu všího rozsáhlou činnost, od prací přesně vědeckých až k pracím populárně vědeckým a essay istickým, dosáhnuvším nevš.dniho úspěchu doma i v cizině. Ve vědě vynikl hlavně v oboru biologie a ethnologie. Z prv- ního oboru sluší vytknouti práce jeho o nejnižších hmyzech a stonožkách (objev rodu Pauropus), pozorování o životě hmyzů blanokřídlých, studie o původu hmyzův, o smyslech a instinktu zvířecím a o vztazich hmyzů k rostlinám. Z četných jeho spisů budtež uvedeny: Prehistorie iimes, as ilht- strated by ancient remains and the mannen and custom: of modern savages (Lond., 5. vyd. 1890; něm.Jena, 1873—74, 2 sv.); 77ie origin o/civHi\ation and the primitive condition ofman (t., 1870; 5. vyd. t., 1890; franc. od E. Bar- biera. 1872 a 1889; něm. v Jeně, 1875); Mono- graph of the Tliysanura and CoUembola (ve spisech král. společ. londýnské, 1871); The origin and metamorphoses of insects (t., 1874; něm. v Jeně, 1876); On British tvild flowers. Lubě — Lubek. 397 considered in their relation to intects (t., 1875; něm. v BerL, 1877); Addresses^ political and educational (t., 1879); Scientific lectures (t., 2. vyd. 1890); Fiftyytan of tcience, addresses to tht Brítish Association (t, 4. vyd. 1890); Ants, bees and wasps (t., 1882; něm. v Lip., 1883); The pleasures o/ lif* (t., 1887, opětovná vydání nová; něm. v BerL, 1891, 3. vy<3«; v čeStiné dva překlady s názvem: Radosti (ivota od J. Váni a J. Pelcla, Praha, 1897); On the senseSf instincts and intelligence of ani* mals (t., 1888; něm. v Lipsku, 1889); Contri- hutions to our knowUdgš ofseediings (t., 1892, 2 8V.); The beauties of nature and the won- den of the world (t, 1892; 5. vyd. t., 1893; do čďtiny přel. s názvem: Krásy přírody a divy svita P. Moudrá, Praha, 1897); The uu 0/ li/e (t., 1894). Xiabé| ves na Moravě, hejtm. Boskovice, okr. Blansko, fara Oujezd, pi. Černá Hora; 28 d., 159 ob. č. (1890). Xitibeok viz Lubek. Iiubecká zátoka (Lůbecker Bucht, téš Lů- hisches Fahrwasser) slově záliv moře Balti- ckého mezi starhradským krajem Holitýnska, knížectvím Lubeckým, územím svobod, města Lubeku, knížectvím Ratibořským a sev.-záp. ěásti Meklenburska Zvěřínského. Do jii. dásti L-ké z-ky ústí se řeka Travná (Travé). /)y. Xiiibeoké městské právo jest z nejstar- ších a nejdůležitějších práv německých. Uží- valo se ho v Dobřežních zemích Baltického moře, jako v Siesviku, Holátýnsku, Meklen- bursku, Pomořansku, v několika pruských městech, v Livonsku a v Estonsku. Zákla- dem jeho jest nedošlá nás listina Jindřicha Lva, kterou r. 1170 uděleno bylo městu Lu- beku právo města Soestu (jus Susatense). Nejstarší kniha tohoto práva (s lat. textem) {>ochází asi z 1. 1226—27. Kromě toho jsou at. texty pro města Tondern ve Šlesviku z r. 1243, Reval v Estonsku z r. 1257 a Gdaňsko z r. 1263. Od 2. pol. XIII. stol. ob- jevují se již texty německé, kterými starší texty latinské se vytlačují. Na konci středo- věku splynulo I. m. p. s hamburským z r. 1270. Velmi dlouho se užívalo l-ho m-ho p-va v pru- ských městech Elbl^gu, Brunsberku a Fraucn- burku. Potvrdilif je těmto městům ještě polští králové Vladislav IV. r. 1639 a Jan Kazimír r. 1649. V Polsku tištěno bylo pouze jeden- kráte (ve sbírce zákonů Laského). Poslední úředně publikovaná revise l-ho m-ho p-va pochází z r. 1586, další vydání jsou z r. 1728 a 1829. V 1. 1642—43 vydán byl obšírný kom- mentář k l*mu m-mu p-vu, sepsaný něm. právníkem Meviem (4 díly ; 3. vyd. ve Frank- furte, 1679). — Srv. Hach, Das alte lůbische Recht (Lubek. 1839); Michelsen, Der ehema- ligc Oberhof zu Lůbcck (Altona, 1839); Frcns- dorff, Das liibische Recht nach seinen alte- sten Formen (Lipsko, 1872); Kasso, Obzor ostzejskago graždanskago pravá. IiUbsčsk, bot. t. j. libeček, viz Leví- sticum. Lubek : 1) L., něm. Lúbeck, svobodné han- zovní město, jeden ze spolkových států ně- meckých, má na 298*7 km* 83.324 ob. (1895). Ohraničeno jest v hl. části Oldenburskem, Pruskem, Meklenburskem ( majíc v těchto ze- mích některé enklávy) a mořem Baltickým. Dělí se na pět okresů venkovských a dva městské (L. a Travemúnde)« majíc 49 samo- statných obcí. Půdu celkem plochou svlažuje Travná (Travé) a přítoky její Stekenice a Vakenice; Stekenickým průplavem spojena je Travná s Labem. Půda jest velmi úrodná (na zahrady a pole připadá 17.728, na luka 2787, na lesy 4008, na pastviny 700 ha). Značný jest chov dobytka (1892: 3438 kom, 8236 k. hov. dob., 4007 ovcí, 7606 prasat, 1691 koz, 1426 včelstev). Ústava původně aristokratická byla několikm pozměněna; dnešní pochází z r. 1875. Podle ní vede správu státu senát ze 14 doživotně volených členů (z nichž volí se vždy na dva roky předseda-purkmistr), a občanstvo, t. 120 na 6 let voleních občanů. Státní moc repraesentuje aenát, jenž jmenuje úředník v, bére je i občanstvo v přísahu, udě- luje milost a má spolu s občanstvem, jež volí ze sebe třicetičlenný výbor, moc zákono- dárnou. Aktivní i passivní právo má každý stále v území svob. státu bydlící příslušník. V říš. radě má L. 1 hlas a do říš. sněmu posílá 1 poslance. Vrchní instancí soudní jest vrchní hanzovní zem. soud v Hamburce, jemuž podřízeny jsou zemský a obvodní soud (oba sídlem v městě L-u). Vrchní moc vo- jenská postoupena r. 1867 Prusku. Státní rozpočet na r. 1897—98 vykazoval příjem 4,303.440 a vydání 4,473.427 marek. Státního dluhu r. 1897 bvlo 19,120.021 marek. Znakem země jest dvouhlavý orel na prsou se štítem vodorovně půleným, nahoře bílým, dole čer« veným. Barvv zemské jsou bílá a červená. 2) L. (též Bukovec, lat. Luheca n. Lubecum, něm. Lubeck), město 15 km od Baltického moře při stoku splavné Travný s Vakenicí (výtokem to jezera Ratibořského = Ratie- burger See) na 63'»52' s. S. a 10*41' v. d. ležící. Skládá se z vlastního města a ze 3 předměstí. Ve vnitřním městě mnoho středověkých sta- veb. Z kostelů (8) vyniká kostel P. Marie založený v XII. stol. s dvěma 124 m vys. věžema (uvnitř mnoho památek uměleckých; v jedné z kaplí známý >tanec mrtvých« \Todtevtanx] z XV. stol.). Dóm založen r. 1173. V Kateřinském chrámě, teď odsvěceném, jenž býval kdysi klášterním kostelem mino- ritu, pořádají se výstavy a schůze. V budo- vách bývalého kláštera umístěno Kathari- neum (gymnasium a reál. gymn.^ a bohatá městská knihovna. Z jiných buaov vyniká zejm. radnice, ohromná cihlová stavba v nej- starších částech z XIII. stol., špitál a dům plavecké společnosti; z bývalého opevnění zbyly brány (z XV. st.); mnoho tu též staro- bylých domů soukromých. V měst. museu (r. 1893 dokončeném) bohaté sbírky prae- historické, umělecké, průmyslové, obchodní a národopisné. Nová pošta, tělocvična, pěkné kašny a na místě starých valů sady. S pa- horku zvaného 9Čimboraso< rozhled na mě- sto s okolím. Obyvatelstva má L. 69.874 )•■. . r* ;i iFí !1 'i • ■ •■•i I !-^ r ^ ř > 1 .fit 1 ^ ,r • i.lí ■! ■ ! 1. 898 Lubelczyk — Lúben. (1184 kat., 688 židů; 1897), z nich připadá na vnitřní mésto asi 60%. Posádkou leží zde 3. prap. 2. hanzovního pěšího pluku čís. 76. L. má mnoho ústavů vzdělávacích a dobro- činných : kromc škol obecných a vzpomenu- tého' již Katharinea (od r. 1531) soukromé progymnasium, dvě reálkV} několik vyš. škol dívčích, prům. a plav. školy; chudobinec, ústav pro nemajetné měst. dcery (kdysi S anenský klášter sv. Jana), špitál sv. Ducna. [nohé spolky: od r. 1789 trvá »Společnost pro šíření všeobecně užitečné činnosti*; dějepisný a zeměpisný spolek. Velmi důle- žitý pro dějiny Hanzy archiv. Obchodní a průmyslová komora. Nejstarší pojišťovna na život v Německu (od r. 1828). Rozmanité ústavy peněžní. Přední živnosti jest ovšem obchod, hl. se Švédskem, Ruskem, Dánskem. Pravidelné parníkové spojení s důležitějšími městy těchto států i s něm. přístavy. Dří- vější přístav lubecký, Travemunde, pozbyl důležitosti, ježto teď, po regulaci Travný, i lodi s Smetrovým ponorem mohou připlouti až k městu. Celkem má L. (1896) 31 mořských korábů obchodních (28 parníků) o 10.500 r. t. R. 1895 kotvilo v přístavu 2312 lodí o 484.069 r. t. Důležitá stanice železniční. V posledních do- bách pozorovati jakési klesání obchodu. Za to vzmáhá se průmysl. L. má loděnice, to- várny na stroje, výrobky z Železného plechu; strojní truhlárny, továrny na doutníky, vý- robu konserv, značné pivovarstvi (r. 1897 navařeno v 24 pivovarech 110.764 hí) a vý- robu lihovin, uzení ryb, umělé a obchodní zahradnictví. — Na místě dnešního L-u stála tvrz obodrických Vagrů Bukovo (Bukov neb Bukovec zv.); když však Němci (Adolf II., hrabě holštýnský) opanovali zemi, vzniklo tu město, do kterého přestěhovali se oby- vatelé z nedalekého, od Vagrů r. 1139 zbo- řeného města Ljubice, jež leželo níže při ř. Travně, kde do ní ústí S varta va, a již v XI. st. vzpomíná se (Gottšalk založil zde klášter), a kvetlo hlavně na zač. XII. stol. jako sídlo obodrického krále Jindřicha. Jméno Bukovo, Bukovec, ustoupilo jménu L. R. 1158 dostalo se město Jindřichu Lvu, vévodovi saskému, jenž sem přeložil r. 1163 ze Starhradu bi- skupství. R. 1181 po pádu vév. Jindřicha, který město velice zvelebil, stal se L. (když před tím nějakou dobu byl v moci Dánů) říšským městem. Svobody městu dané a výhodná poloha způsobily, že L. stál brzy v popředí obchodních měst sev. Německa a konečně zaujal přední místo v obchodním spolku nově vzniklém, jenž nabyl pode jménem Hanza (v. t.) významu světového. Loďstvo lube- ckých měšťanův a ostatních měst hanzov- nich ovládalo moře Baltické a vedlo vítězné války s Dánskem. L. míval v době svéno rozkvětu až 90.000 obyv. Na poč. XV. stol. vypukly v městě rozbroje mezi stranou pa- triciů, v jichž moci byla správa města, a ostatním lidem; patriciové zůstali vítězi. Moc a vliv purkmistrů byly veliké. Gustav Vasa za pomoci Lubečanů stal se králem. Refor- mace ujala se ve městě r. 1531 a byla příči- nou sporů mezi katolíky a evangelíky. Kon- cem XVI. stol. počíná (s úpadkem Hanzy) úpadek L-u. Stálé spory občanské uklizeny konečné recessí z r. 1665 a 1669, jimiž do- stalo se lidu skutečného účastenství ve správě města, na něž tou dobou již dotírali mocni sousedé. Nové vzpružení datuje se z 1. pol. XVIII. stol. L., nepleta se v rozmanité spory a války, hleděl si obchodu. Zejména blokáda ústí labského r. 1803 přesunula těžiště ob- chodní z Hamburku do L-u. R. 1806 zmoc- nili se L-u Prusové, jež vypudili Francouzové zároveň město poplenivše. R. 1810 připojen L. k Napoleonské Francii ; r. 1813 na krátko osvobozen, ale znovu od Francouzů obsazen a těžkými kontribucemi stižen. Teprve 5. pros. téhož r. osvobodili jej Švédové a staré zřízení obnoveno. Nová správa věnovala všecku péči rozvoji města. R. 1848 zavedena svoboda tisku a pozměněna ústava (jiné změny uči- něny v 1. 1851 a 1876); r. 1866 připojilo se město k Severoněmeckému spolku, r. 1868 k celní jednotě. 3) L., knížectví patřící k velkovévodství Oldenburskému, ohraničené prus. vlád. okr šlesvickým, územím svob. města L-u a mo- řem Baltickým. Majíc rozlohy 541*23 km*. Živí 35.501 ob. kmene dolnosaského ^262 kat., 22 židů). Půda jest úrodná, lesnatá rovina, z níž na některých místech vystupují pa- horky. Mnoho jezer, největší Utinské (Eutiner^ See). Knížectví L. dělí se na 3 soud. okresy: utinský, svartavský a ahrensbScký^. Hl. město jest Utin neb Utina (nyní Eutin). Území dneš- ního L-u náleželo původně slovanské větvi Vagrů, kteří, jakožto přední stráž baltických Slovanů, dlouho statečně bránili se útokům německým. Později patřilo k biskupství lu- beckému;při saekularisaci jeho r. 1802 obdržel Lubecko vévoda oldenburský jakožto svět- ské knížectví, jeŽ pak r. 1866 rozšířilo se Ahrensbdckem , postoupeným od Pruska Oidenbursku. Pp. Lubelosyk J akób, básník polský za Sig- munda Augusta. Ovládaje dobře polštinu, vydal: Psatíerx Dawida (Krakov, 1558; s no- tami); Joba^ onego sprawiedliwčgo, cierpieliwosc i wiara (t., 1559) a první polský KancyjontU ewangeticki, tištěný rovněž v Krakově. Jedno- tlivě tištěné žalmy jeho jsou nyní velkou vzácností. Iiubelská unie viz Lublínská unie. Iiilben viz Lubin 2). Iiiiben: 1) L. August, paedagog něm. (♦ 1804 v Golcowě u Kostřína — f 1873 v Brémách), od r. 1850 ředitel měšť. škol v Meziboru a od r. 1858 ředitel semináře v Brémách, dobyl si o školství obecné ne- malých zásluh tím. Že v přírodních vědách vycházel od názorného srovnávání nových, neznámých typů se známými, nahradiv tím dřívější, pro stupeň obecných škol nevhodný postup od všeobecných soustav vědeckých. Sem patří zvi. spisy jeho: Anweisung \u einem methodischen Unterricht in der Pfianienkunde (Halle. 1832; 6. vyd. 1879) a Unterricht in der Tierkunde u, Anthropologie (4. vyd. v Lip- \A Lubenec — Lubij. aku, 1879); kromě toho vynikají: Eitifúhruag in die deulsehe Litttratur (s Nackcra; 30. v, t, 1892 a násl.; 3 dílv); Hie Hauptformtn Ja áusseren ffa*iilo*, lupcnice, vil Krunýř. Lnbéaloa i Liběnice, ves na Moravě, hejtm. a okr. Olomouc, fara a pS. TěSetice; 65 d., 360 ob. Č. (1890), samota Spálencc. I>ii1>«iilui, bot., viz Sicyos. IiUbtntllUi (Lubcntia, Lubia), bohynč římských indieitamcnt ^v. t.). pQsobíci roz- koíe (^libidineij; a ni láliy stotoíňována Ve- nus Libitina. klk. Lnbtns viz Lubenec. IiubéroB [lybcr€ii| č. Léberon, horské pásmo ve franc. depart. Vaucluse a Basscs- Alpes, dělí ac na Veliký L {Grand L.) na vích. a Ma!# (Petit L.J na »., jest pittoreak- Diho ráiu, bohatý sraznými skalami a ro- klemi. Největji výika 1125 m. C. (Gjs. ZuJf nitu Lubence. 399 I.nbl0 viz Leubus. Lnblaůikl, jméno starého i1echtÍck(3ho a hrabéciho rodu polského, z néhoí vySlo ně- kolik biskupův a arcibiskupův polských. Vy- nikli I něho hlavně: 1) t. Stanislaw, biskup plocký a historik (• 1B73 — t 1640), napsal dčjiny události, jich! sám byl svědkem. Práce jeho vyšly v posmrtně sbírce Opera posluma hittorica, polilica atd. (Antverpy, 1643; 2 části). Nej- důlcíitéjší z nich jsou Droga do S^wecy-i (cesta Sigmunda 111. r. 1598) a popsáni vipDury Zcbrzydowskčho íiox< uchr domotve. Do polštiny přeloíil je 1. Jocher a vydal ve Wolfových »Dziejopiaacn krajowjreh< (Petro- hrad, 18S5). Jako historik vystupuje na obranu politiky úřední, nicmiinÉ svojí znalostí lehdej- Sich poměrů přispěl nemáJo k osvětleni doby. 3) t. Wladystaw Aleksandcr, arci- biskup hnézdenský (• 1703 — f 1"^'). byl miláčkem králův Augusta II. i IH. a touto řřizní dosáhl hodnosti primasa království olskěho a rozhodujícího vlivu na veřejné záležitosti. Nebyl vlak pevným ve svém pře- svědčeni a za bezvládí podlehl vlivu Mlo- diiejowskěho. Ač byl přivríencem dynastie saské, korunoval za krále Stanislava Ponia- towského (1764). Napsal všeobecný zeměpis, první polským jazykem: Šwiat ive n,-s\ystkich íwoich ejf ic i ach «''fk!xych ^ mniejs{}rch (Vra- tislav, 1740), dílo vynikající čistolou mluvy a opatřené mapami. Obšírný životopis jeho podal J. Bartoszcwicz ve spise •Znakomici m^íowie polscy* (tlil II.). 3) t, Feliks Waleryjusi, státník pol. (• 1758 — t 1848), byl vojenském kommis- sařem Koáciuszkovým, později usiloval v Pru- sku o návrat politických zajatcův a dosáhl zde titulu hraběciho. Účastniv se r. 1806 poselství k Napoleonovi I., jmenován byl za knížectví VarSavského ministrem spra- vedlnosti a zahraničních zákžitostí, V té hodnosti založil právnickou školu, zavedl kodex Napoleonův, položil základ veřejné knihovně a pod. Zůstavil zajímavě Zápisky. 4) L. Tomasz, generál, bratr předcál. (t 1870), vstoupiv k vojsku vynikl r. 1808 ve Španělsku pfi dobyti rokle Somo-Sierra, coi popsal v týdenníku ^Wanda* (IV., 33). Měl též činné účastenství v povstání v 1. 1830 a 1831 a 17. srpna 1831 byl hlav. velitelem pol. armády. Jeho synovec Konstantin t.. byl biskupem a pro účastenství v povstání v I. 1863—64 poslán do vnitřních gubernii ruských i zemřel ve vyhnanství r. 1869. Labl«tOVá(maď. Libetbánya, uém.Libethe»), král. a horní město ve stolici zvolcňskě, na iel. dráze Nová Zvoleň-St. Zvoleťl-Brezová, se 1779 slov. obyv., kteří pěstují mnoho lnu a vedou obchod se zbožím dřevěným; doly měděné a železné, kdysi i zlaté. Obyvatelé jsou většinou vyznáni augšb., kteréž tam uvedli němečtí přistěhovalci, mezi nimiž byl vlastní bratr Lutherův. I.nblma Gross a L. Klein viz Hla- vákov Velký a Malý. Z>ablJ, město saské, viz L5bau. 400 Lubfn — Lublaň Iinbin: 1) L. (něm. lAbben), kraj. město v priis. prov. braniborské, vládnfin obvodě rrankfurtskím, pfi stoku Sprévy s BorStou v riolnolužickjch Blotách, Stanice icl, trati BcrlinZhofelec. Polit, a soud. iSřady I, inst.. hl. berní úfad, poSta, tclegr. L, má 6560 ob. (1895), nejvíce evang., voj. posádku, rcálku; výroba stávk. zboii, papíru a. lepenky, obuv- nictví. Ještě v XVIII. stol. živel luíicko- srbský na záp. i na sev. sahal ai za L., pů- vodně srb. osadu. — Kraj lublnaký má 103872 km* a 34.716 obyv. (1895), l nichi iračré procento Srbfl doínoluiickjch. Pp. 2) L (ném. Lúben), kraj. m. vlád. obvodu klinického v Prus. Slc-isku; stanice pruské stát. dráhy, sfdlo polit, i soud. ilfadů 1. inst.; mačné tkalcovstvl, obchod s obilím ; 60S2 obyv,, I nichí 884 kalol., 28 íidfl. — Okres lubínský raá 63t)03 hm' a 33.630 obyv. (1890). Pp. Iillbjenlkl Handrij, spisovattl horno- luíicltý (* 11. dubna 1790 v Rachlově — f 19. DÍczna 1840 jako pastor primarius při kostele sv, Petra v BudySinč). Jii na gym- nasii v BudySíně měl L. srbské uvědomení, vzdělával se soukromě v matcFStiné a pfl- sobil v té pfiřině til na jiné soudruhy, jei vyučoval srbštině. K tomu účelu sám si se- stavil malý srbský slovníček a počal psáti srbskou mluvnici, v níí pokračoval v Lipsku, kam se r. 1812 odebral studovat theologii. Kukcpisná mluvnice tato konala dobré sluiby nejen srbským studentům, kteři v Lipsku studovali současně s L-kým, ale i pozdějším, dokud nevydal Zcjleř svoji mluvnici r. 1830. Také avfij srbský slovníček l_ v Lipsku roz- šifil po vzoru Schellcrova latinského slov- níku, a dílo takto vzniklé stalo se potdějl základem srbsko -německého slovníku Pfulova. L. jii ve studentských letech sbíral srbské pisně a přísloví, shromažďoval staré srbské knihy a činil si záinainy literárně-historické, R. 1814 obnovil s Klínem >Luíickoa kazatel- skou společnost* (Lauíií^řr Predigergttell- schaft), založenou pflv. r. 1716, jejii srbský odbcr mnoho zásluh si dobyl o vychováni srbských evang. duchovních; L. byl po jejím obnovení prvním jejím •staršími, jimi zů- stal i po r. 1815, kdy skončil stutlia theolo- gická a stal se pomocným učitelem na méŠC. ékolc lipské. Teprve r. 1817 opustil Lipsko, byv povolán do Budyiina za diákona k srb. evang. kostelu s.v. Michala, při nčmi se stal r, 1827 farářem. Úřad tento zastával do r. 1831, kdy so Stal pastorem primariem kostela sv. Petra. L. opatřil r. 1820 a po druhé r. 1823 nové vydáni celé bible, iejií řeč i pravopis důkladnč opravil; kromě toho vydal řadu náboženských knížek pro lid, původních nebo pfHoienych, fadu náboi. a příležitostných pisni atci. Cnjř. Lfibka Wilhelm, něm. historik uménf [* 1826 v Dortmunde — -f- 1893 v Karlsruhe), odvrátil se záhy od lilologie k dějinám uměni a působil jako professor v Berlině, Curichu, Štutgarté a konečně na technice v Karls- ruhe, kde byl téí vrch. ředitelem velkovév. uměl. sbírek; tam postaven mu tiž r. 1895 pomník od Wcttringa. L. psal slohem jasným a plastickým mnoho prací, jež vynikají ve- směs prohloubcnosti a Širokým pojttim, luce namnoze základním kamenem nových ifrů. Nejdůležitější jsou: lorscřiuíe ^iir C.e- schicbtt der Kirchtnbaukiinst d. Mittelalleri (6. vyd. v Lipsku, 1873); Die millelaterliehe Kunst in Westphalen (t., 1853); Gtschichle der hilektur {6. vyd. t., 1884); GrundriíS der Kunitgeschichtt (11. vyd. v SlutgartĚ, 1892); Der Tbdlentani iii der MarUnkirehe (u Berlin (Berlín, 1861); Die Frauen tu Jer Kunstge- schkhte (Štutgart, 1862); Dit Gla'gemáUe im Kreuyíange ^u Klosier Wettingtn (2. vyd. v Curichu, 1863); Ober alte ůfeH in der Schvei^ (2. vyd. t., 1865); tber die allea Glai- frtmálde in der Schjvei^ (t., 18661; Atriu der Geschichte der Bauttile (4. vyd. v Lipsku, 1878); Getckichte der Ftastik (3. vyd. 1., 1880); Kunithislar. Sludien (Štutgart, 1869); Ce- schichte der Renaissance in Dtutschl^nd (2. v. S82); Gesebkkte der Ital. Malerei vom IV. 11 XVr Jhdrt. (t.. 1878; 2 SV.); Gtschiehte d. Renaitiance In Frnnkreicli (2. vyd. 1., 1886); Geich'chie d. deiiiscb. Kuntt (t., 1889). Drobné stati L'Ovy sebrány jsou v knihách: Sludien tur Kunstgesehichte (Štutgart, 1867); Bunie Blátler aus Schiii.iben (t., 1885); Alles u. Heuet (l., 1890); Kiinsliverke u. Kúnsller (Vratislav, {189l); Lebenjennnfíungen {Berlín, 1891). L vydal téí: Peter Viíche-i Ufc.te (Norimberk, 1878; 48 tab. 3 textem); Ragaelwerk ia Llckt- drucken (Dráždiny, 1880); Dúrers Kupfersticht in Faksimiles (t., 1882; 104 tab.) a obrazový atlas Denkmáler der Kunst (s Lútzowcm; 6. vyd. v Ětutgartě, 1892). Labktr Friedrich, filolog ném. (* 1811 v Husumu — t 1867 ve Flensburku), byl od r. 1864 rektorem ve Flensburku. Vydal: Koaimentar \u Hora^ Odrn (1841, 3 d.); Dit Sophokleiícht ThtolagSe u. Ethík (1851— 5S, 2 d.); Reallexikon dts elass. Alierthumi /ůr Gymnasien (Lipsko, 1851, 6. vyd. opatřil M. Erier, t. 1882); Beitráge (ur Theologie imd Ethik des Euripldes (1863). Mimo to účastnil se spracování Klotzova >HandwOrterbuch d. latein. Sprache*. L^ovy Gesammelle Schriflen jur Phiialogie u. Pedagogik vyšly ve 2 dílech v Halle (1852—68). Vjř. ZallblaA (slovinsky Ljubljana, st. Lubůcum, něm. Laibaeh), hl. město vévodstvi Krajin- ského, 287 m n. m., podle obou bř. splavné Lublanice v plochém údolí, vytvořeném Lub- laiíským močálem a písčitou rovinou Sáv- skou, na trati žel. drah Videň-Tcrst a Tcr- biž-L. L-Kamnik, L.-Nové Město-Straža, L.-Zidaiti most, rozkládá se v polokruhu kolem Zámeckého vrchu či >hradu< {Schloss- berg), odkud je překrásná vyhlídka po dale- kém okolí. Na jihu prostírá se veliký močál Grubrovým průplavem přes polovici vysu- šený a přetvořený v úrodnou půdu. Lubla- nice, přes niž vede pět mostů, zejména most Řeznický (í. 14), most Františkův (č. 17) a most Radcckého (č. 18), rozděluje město na dvě části, východni, starší, a tápadni, no- r ■ ■WM f::..-J .^^-..■. Étll lllIJiiiPliilnÉa m^^^HI )í-> -•>- "■ ■ ~7:"::>'-^^r!"°^ Lublaň. 401 vější díl. Ulice uvnitř města jsou úzké a většinou nepravidelné, ve předměstích, hlav. v nové části u nádraží, široké a pravidelné. L. má (1890) 30.505 oby v., většinou Slovinců (6127 Němců), vyznám řím.-kat. (204 evang., 76 žid. a 53 jin. v.), 1292 domů a rozdělena je nyní na 5 okresů. Ačkoli L. je z nejstar- ších měst našeho mocnářství, nehonosí se starožitnými stavbami. Skoro všecky důležité veř. budovy jsou původu novějšího (XVII. a XVIII. stol.). Z kostelů vyniká dóm ze sto- letí XVIII. s vysokou báni (38 m), ozdobný kostel sv. Jakuba (plán č. 24), sv. Františka (XVI. stol.), který vyzdobil Slovinec Langus krásnými malbami (mramorový oltář, lore- tánská kaple), kostel a klást voršilek (č. 12), dostavěný r. 1726, evang. kostel (č. 5) a ko- stel Srdce Ježíšova (č. 28), dokonč. r. 1883, kostel Florianský (č. 25) a j. Před nevyso- kou radnicí (č. 16) ve slohu renaiss. (1767) stojí kamenná studně s obeliskem a s alle- gorickými sochami (1750) od Frant. Robby, původem Itala. Z r. 1652 pochází veliký pa- lác V. Auersperka ve slohu vlaském (kní- žecí dvůr) s malbami a chodbami se sloupo- vím. Z ostatních budov vyniká biskupský dvůr (č. 26), starý hrad (č. 29), zemská sně- movna, reduta se zasedacím sálem sněmu zemského, kasino, zemské divadlo (č. 13), menší záhřebského, a j. — Z ústavů vzdělá- vacích sluší připomenouti 2 gymnasia, reálku, 2 paedagogia (muž. a žen.), theolog, ústav, bisk. chlapecký seminář (č. 15), učiliště a vychovatelnu voršilek, obchodní učiliště, prů- myslovou pokračovací školu, odbornou školu pro umělé vyšívání a krajkářství, odb. školu pro průmysl dřevařský, průmyslovou pokra- čovací školu, 2 prům. přípravky, školu pro okování koní, 2 hudební školy a j., studijní bibliotéku (54.032 sv., 6369 seš. a 2018 li- stův) a zemské museum (Rudolfinum, č. 53) s cennými sbírkami a) praehist. přes 10.000 čís., b) kult. hist., výrob, umělec, a ethnogr. sb. přes 3510 č., c) bot. a zool., d) minerál., e) na 178 maleb, /) bibliot. o 16.000 sv. a archiv 1865 sv., čitalnici (č. 23) a j. Mimo to má L. hospodářskou společnost se zvěro- lékařskou školou, filharmonickou spol, hi- storický spolek. Matici Slovenskou, Národní dům, spořitelnu (č. 11), filiálku Rak.-uherské banky, půjčovnu, nemocnici (č. 3) s ústavem pro choromyslné a porodnici, voj. nemoc- nici (č. 9), městský chorobinec řč. 6), donu- covací pracovnu a j. V L-ani síalí c. k. zem. a okres, soud (č. 21), okr. hejtmanství pro okolí (L. má vlastní statut), kníže-biskup, hl. celuí úřad, obchod, a živnost, komora, horní úřad, finanční ředitelství (č. 27), četn. a voi. velitelství, pošta (č. 10), telegr. úřad (č. 7), jsou zde voj. kasárny kollesijské (č. 4), voj. magacín (č. 8), stará střelnice (č. 19) a pra- chárna (č. 20). L. ode dávna byla důležitým střediskem obchodním. Již nejstarší pověst o Jasonovi, který prý veplul do Lublanice a založil na místě dnešního města osadu, po- ukazuje na prastaré styky mezi západem a východem. Také průmysl čile kvetl a pod- Ottftv Slovnik Naučný, sv. XVI. 2i\4 1900. pórován byl od vlády. Ze závodů průmyslo- vých sluší jmenovati prádelnu na bavlnu, tkalcovství bavlny, zvonárnu, slévárnu že- leza, továrnu na stroje, továrny na zápalky, náhražku kávovou, drátěné nýty, papír, hli- něné zboží, parní pilu (č. 1), pivovar, ply- nárnu, parní mlýn a c. k. továrnu na tabák, knihtisk, a lithogr. závody. Čile kvete také výroba hasič, nářadí, stavební zámečnictví, truhlářství nábytkové, výroba octa, cukrovi- nek a j. — Z veřejných sadů vynikají hlavně 9Hvězda< se sochou Radeckého od Fern- korna a stromořadí Latermannovo (při sever, části města), spojené s letohrádkem Ti vol i (kdysi majetek Radeckého, zde i po- mník jeho z litého Železa). Okolí L-aně jest vůbec velice malebné a jsou v něm četná venkovská sídla a zámečky, jako Jáma, Faj- farjev Grád, Kodeljev Grád a j. Pěkná vy- cházka je také do blízkého RůŽníka, který četně bývá navštěvován. Na Zámeckém vrchu (76 mV který skýtá nejlepší pohled na město, nalézá se kostel, od Francouzův r. 1813 Částečně zbořený (nyn. trestnice). Jsou to jediné zbytky opevnění z r. 1416 až 1510. R. 1815 byly na »hradu« založeny sady. — L. leží na místě starověké A e m o n y (v. t., Hemona, Hemuna, Hema), povýšené za Augusta na Colonia Julia a spojené s Itálií. Pak připojena byla zase k Pannonii. Ležíc na mocném a splavném přítoku sáv- ském a při silnici vedené pohořím Okra stala se důležitým střediskem obchodním a vojen- ským. Četné silnice rozbíhaly se z Emony na všecky strany. Aemona stála snad na místě dnešního předměstí Gradiša, kde vysky- tují se ještě zbytky zdí z doby římské, zv. •mirjec. Z téže doby pochází také starý vo- dovod »rimski studenc* zvaný, který podnes zásobuje vodou jižní čásť města. R. 364 sla- vil tu vjezd Valentinián I., r. 388 Theodosius a roku 400 položil se tu táborem Alarich. R. 452 zaplavili okolí Aemony Hunové, ale žádná zpráva nemluví o jejím bořeni. V le- tech 568—592 usadili se v Krajině Slované, kteří nazvali bývalou Aemonu L-aní. R. 900 zplenili L. Maďaři. R. 1270 po třídenním ob- léhání dobyl L-aně Přemysl II., který činil si nárok na Krajinu na základě poslední vůle Oldřicha III. R. 1416 povýšena byla L. na město a 6. pros. r. 1461 obnoveno bylo bi- skupství, které zaniklo v době stěhování ná- rodů; prvním biskupem byl Sigmund z Lam- berka. Za reformace působil v L-ani Primus Truber, který byl r. 1542 jmenován kanov- níkem při kathedrále. R. 1797, když Fran- couzi vtrhli do Krajiny, opustila skoro tře- tina obyvatelstva město. Po druhé vtrhlo franc. vojsko do L-aně 28. list. r. 1805 pod Massénou. R. 1809 (22. kv.) kapituloval ve- litel citadelly lublaňské před Macdonaldem. Téhož roku 17. list. přijel do L-ané Marmont, vévoda dubrovnický, jakožto gener. guvernér provincie Illyrské a zastával úřad ten do ún. r. 1811, od 29. čna t. r. do břez. r. 1813 Ber- trand. Téhož roku v říj. franc. posádka se vzdala vojsku císařskému. R. 1821 odbýval 2G 402 Lublana — Lublinská unie. h * '. t« I 1 ■ i! ,»-f; H <,;i ■< se v L-ani kongress (Sjezdové namésti) lu- blaňský. Roku 1895 dno 14. dubna postižena byla L. velikým zemětřesením. Vrhovec, Die fúrstl. Landeshauptstadt Laibach (t., 1886); Diraitz A., Geschichte Krains (t., 1874) a jiné. BPfd. Iiublana viz Lublaň. IiUblflAioa. řeka, viz Krajina, str. 5. ItUblaňsky moiál viz Krajina, str. 5. ItUblan (maď. Lublo) viz Lubovná. ItUblioe: 1) L., Liblice Nová {Neu- Lublit\)^ far. ves ve Slezsku* hejtm. a okr. Vítkov, pš. Deštné; 101 d., 542 ob. n. (1890), kostel Nejsvět. Trojice (od r. 1858 far.), Itř. šk. — 2) L. Stará (Alt-L.), far. ves t.; 87 d., 4 ob. č.. 512 n. (1890), kostel sv. Floriána (od r. 1858 far.), 2tř. šk. IiUblln (rus. JIio6jiiihi>), hl. město guber- nie a Újezdu t. jm., při stoku řek Čecnovky a Černějevky s Bvstřicí, na výšině 175 m n. m., 160 km od Varšavy, stanice žel. dráhy Kovel-Mlawa, po Varšavě a Lodži největší a nejúpravnější město Rus. Polska. Sídlo guvernéra, katol. biskupa, vojen, sborového velitelství; má 50.152 obyv. (1897), z nichž mnoho židů. Starobylé paláce slavných rodů šlechtických (Czartoryských, Potockých a j.), kathedrála z XIIL stol. a 11 jiných katol. chrámů, 2 pravosl. chrámy, 1 evang. kostel, 1 synagoga, kat. seminář, 2 gymnasia (chlap., dívčí). Škola technická, 5 škol obec, škola obch., 3 nemocnice (1 žid.), blázinec, choro- binec, 3 sirotčince, veliký vojenský špitál, palác soudní, krásná radnice, divadlo, pa- mátník spojení Polska s Litvou (železný sloup, 15 m vys., zřízený r. 1825), tiskárny, filiálka ruské banky, hospodářské a městské spolky úvěrní; tkalcovny na vlnu, továrny na tabák a stroje hospod., pivovary, obchod s obilím a vlnou. — L. byl sídlem polského korunního tribunálu, mnohých říšských sně- mů, hlavně z r. 1568 a 1569, na nichž došlo k spojení Polska s Litvou (t. zv. Lublinská unie). Dne 11. listop. 1831 dobyto L-a od Rusů pod Kreutzem. — Lublinský Újezd v severní části gub. lublinské má 1822-4 km^ a 155.892 obyv. (1897); orba, mlýny, vino- palny, pily a cihelny. Lublinská gubernie v jihových. části Ruš. Polska hraničí na jihu s Haliči, na záp. s gub. radomskou, na sev. se siedleckou, na vých. s Volyní a má 16.830*7 km^ a 1,159.463 obyv. (1897). Tvoří planinu zvýší 240—315 m n. m.. kterou hlubokými údolími pokrývají na vých. hranici Bug, na západní Visla, dále Wicprz a četné říčky. Jižní a záp. díl patří k miocénu, vých. a sev. k útvaru křídovému. Půda jest dosti úrodná, místy hlinitá, místy vápnitá, též černá prsť. Podnebí jest cel- kem mírné. Obyvatelé jsou většinou Po- láci, v jihových. části Malorusové; mnoho židů. Hlavním jejich zaměstnáním jest orba, chov dobytka hovězího a koní. Z průmyslo- vých závodů přes polovici jest mlýnů; vino- palny, pivovary, továrny na stroje hospodář- ské. Škol jest asi půl tisíce s více jak 20.000 žáků ; 7 škol středních, školy odborné, z nich I hospod, a lesnický ústav v Novo-Aleksandriji. Gubernie lublinská dělí se v 10 Újezdů, jež jsou: L., Bělgoraj, Cholm, Grubešov, Janov, Krasnostav, Lubartov,Novo-Aleksandrija, Za- mosty, Tomašov. IiUbliner Hugo, dram. spisovatel něm., známý pod pseudonymem Hugo Búrger (* 1846 ve Vratislavi). Začal již v 17. roce spisovati menší práce dramatické, z nichž jednoaktovka Nur nicht romantUch (1865) upoutala na se obecnou pozornost. Jako dra- matický spisovatel je moderním realistou a dobyl značných úspěchů nejprve trojaktov. veselohrou Der Frauenadvokat (1873) a čtyř- aktovou veselohrou Die ModeVe des Sheridan (1875). Po té následovala celá řada divadel- ních kusů, z nichž vyjímáme: Die Adoptierten (1877); Die Frau ohne Geist (1875); Auf der Brautfahrt (1880); Der Jourfix (1882); Die armen Reichen (1886); Frau Susanne (s Lin- dauem, 1885) a j. Mimo to vydal z románo- vého cyklu Berlin im Kaiserreich 2 díly: Die Gláubiger des Glúcks (1886) a Die Frau von rg Jahren (1886). Jeho dram. díla vyšla ve 4 svazcích v Berlíně v 1. 1881—82. Itablinioe (něm. Lubliniti), kraj. město v prus. vlád. obvodě opolském, 331 m n. m., má 3387 obyv. (1895), z největší části katol., okr. soud. Žal. bylo r. 1300 opolským vévo- dou Bolkem a nazývalo se Lubin. LabllnAá (čili Lubclská) unie. Dy- nastií Jagellovců spojeny byly země litcvskc se zeměmi polskými jiz od r. 1386, avšak přes některé úmluvy, uzavřené mezi oběma státy v 1. 1413 (unie v Horodle), 1457, 1492, 1506 a 1522, zachovala si Litva samostatnost, tak že mírnou cestou ani po celých téměř dvou stech letech nemohlo z Polska a Litvy vzniknouti jedno těleso státní. Za obou po- sledních Jagellovců, Sigmunda La Signiunda Augusta rozšířil se na Litvě protestantisnius a s ním počalo se vyvíjeti více než dříve vědomí politické svobody a nezávislosti. Ná- boženské spory (všech sekt bylo až k osm- desáti) způsobily však v zemi takové zmatky, že spojenému státu Litevsko-Polskému hro- zilo ode všech sousedů nebezpečí, jež hro- zilo tím více, že poslední Jagellovec nemel potomků. K odvrácení tohoto nebezpečí po- čalo se v Polsku od r. 1550 usilovati o tužŠf spojení s Litvou. U Litvínů narazili však Poláci na rozhodný odpor, v jehož čele stál Mikuláš RadziwiH Černý. LitevŠti magnáti nepřáli unii z několika důvodů. Jednak chtěli si udržeti dědičné právo zasedati v králov- ské radě, jednak nehodlali připustiti, aby na litevské zemany a bojary rozšířena byla práva polské šlechty (čímž by magnáti byli pozbyli svého předního postavení); jednak se obá- vali, že Poláci zaplaví Litvu a tím ji popolšti. Sigmund August hleděl všemožně získati Lit- víny, avšak marně. Polské sněmíkování roz- šířil i na Litvu, udělil Litvě obsáhlou zem- skou autonomii, ba zřekl se na sněme var- šavském 12. února 1564 i svého dědičného práva k Litvě a uznal litevský trůn^ voleb- ním. Přes to však protáhlo se jednání o unii Lublaň. OTXŮV SLOVNÍK NAUtNÝ. r Lublinský — Lubno. 403 na celých 10 let. Dílo dokonáno teprve na valném sněme lublinském, svolaném po čty- řech bezvýsledných sněmech. RadziwiH Černý, dávný nepřítel unie, sice zemřel již r. 1565, avšak odpor proti unii tím nepřestal. Poláci i Litvíni rozcházeli se podstatně ve svých cílech. Poláci opírajíce se o dřívější úmluvy, zvláště Alexandrovu, jakož i o Varšavský recess z r. 1564 žádali, aby Litva přivtělena byla k Polsku; panovník měl býti společně volen i korunován, a sice v Polsku, pro nový jednotný stát měl býti zřízen jediný valný sněm a směla býti jedna společná mince. Stín jakési samostatnosti měl zachován býti vlastní Litvě, t. j. Žmudi a Bílé Rusi (litěv- ský státní titul, úřady zvláštní a opravený Litevský statut), avšak za to měly od Litvy býti odtrženy a k Polsku připojeny t. zv. ruské fmaloruské) země. Jiné byly požadavky Litvínu, kteří přistupovali jen na unii osobni. Král zvolený v Polsku měl býti na Litvě vo- len za litevského knížete a po korunovaci v Polsku měl býti korunován na Litvě litev- skou velkoknížecí korunou. Sněmy (kromě mimořádných), mince, úřady a zákony měly v obou částech býti samostatné. Mimo to měly s Litevským velkoknížectvím nerozlučně býti spojeny země maloruské. Následkem od- chylného svého stanoviska zasedali Litvíni odděleně a konečně ujeli vůbec z Lublina, chtějíce tak jednání o unii zmařiti. Král umí- nil si nyní provésti unii bez účastenství Lit- vínů. Sněm, skládající se skoro výlučně z Po- láků, usnesl se odděliti od Litvy Podlaší a Volyň a spojiti je s Polskou. Nehledíc na protesty senátorů litevských a části obyva- telstva usnesení bylo provedeno, a brzo na to získáni i poslanci kijevští a braclavŠtí. linie s těmito zeměmi uzavřená potvrzena byla ve zvláštních privilegiích. Konečně vrá- tili se litevští poslanci znova na sněm. DoŠlo sice k bouřlivým scénám, avšak konečně přece docíleno dohody. Dne 1. čce 1569 uza- vřena unie s jedné strany korunou (spolu s Podlaším, Volyní a Kijevskem), s druhé strany zbytkem Litvy. Hlavní ustanovení unie jsou tato: 1. Polsko a Litva tvoří jedno nerozlučné státní těleso; 2. mají jed- noho krále, kterého volí na společném sněme a společně korunují v Krakově; 3. sněmy se konají společně; 4. mince jest společná; 5. Poláci i Litvíni mohou se volně usazovati v obou zemích; 6. Volyň, Kijevsko a Podlaší náležejí ke koruně; 7. velké knížectví Litev- ské podržuje zvláštní úřady, finance a voj- sko. — Zároveň vyřízen poměr Livonska (Inflant) a Pruska k Polskému státu; ujed- náno, že Livonsko má i na dále náležeti ke koruně i k Litvě, a konečné provedena také unie s královskými Prusy. Mésto Gdaňsko ob- drželo však (1570) zvláštní ústavu. -dle. IiUblinský Martin Ant., malíř český ze XVII. stol. (* v Lesnici ve Slezsku — t 1690 v Olomúci). Studoval v Praze theo- logii a učil se při tom malířství u Karla Škrety. Potom vstoupil r. 1665 do kláštera řádu augustiniánského u Všech Svatých v Olo- múci, kde stal se posléze kanovníkem. MalO' val oltářní obrazy a fresky ze života svatých^ nejvíce pro vlastní klášter v Olomúci, pak zejména pro kostely v Hradišti a v Kromě^ říži. Itubná: 1) L., Lubný, ves v Čechách na potoku t. jm., hejtm. a okr. Litomyšl, fara a pá. Sebranice; 246 d., 1497 ob. č. (1890), 3tř. šk., 3 cihelny, mlýn, výroba sýra a opodál >Lubenskဠmyshvna. Zdejší krajinu jako prostý Újezd daroval r. 1167 král Vladislav klášteru litomyšlskému. — 2) L., Lubno, ves t., hejtm., okr. a pš. Rakovník, fara Vel. Újezd; 95 d., 687 ob. č., 3 n. (1890), fil. ko- stel sv. Jiří (již r. 1357 fil.), 2tř. ák. a na >Krčeláku« kamenouh. doly. IiUbné: 1) Lubno, ves v Čechách, hejtm. Čáslav, okr. a pš. Habry, fara Smrdov; 16 d., 92 ob. č. (1890). 2) L., chybně Lubna, ves na Moravě, hejtm. a okr. Kroměříž, fara Zlámanka, pš. Jarohněvice; 145 d., 773 ob. č. (1890), 2tř. šk. IiUbnioe {Hafnerluden)^ far. ves na Mo- ravě, hejtm. Dačice, okr. Jemnice, pš. Police; 61 d., 270 ob. n. (1890), kostel sv. Jiří, Itř. šk., doly na tuhu. Itubnik: 1) L., osada v Čechách u Mistro- vic při Tiché Orlici, hdtm. a okr. Žamberk, fara a pš. Jablonec n. Orl., 13 d., 107 ob. č. (1890). 2) L (Lussdorf), far. ves na Moravě, hejtm. a okr. Zábřeh, ps.Tatenice; 91 d., 487 ob. n. (1890), kostel sv. apošt. Petra a Pavla (od r. 1857 far.), 2tř. šk. Itubno: 1) L., ves v Čechách, hejtm. Kr. Hradec, okr., fara a pš. Nechanice; 68 d., 384 ob. č. (1890). — 2) L., ves t., viz Lub- ná 2) aLubné 1). 3) L., ves ve Slezsku, hejtm. Těšín, okr. Frýdek, fara Borová, pš. Frýdlant u Místku; 120 d., 795 ob. č., 2 n. (1890). 4) L, Ljubina {ném, Leoben), okr. město ve vévodství Štýrském na pr. bř. ř. Múry, v úzkém horském údolí, 573 m n. m., na žel. trati Bruck-L, L.-St. Michael a L.-Vordern- berg, má 3107 obyv. (1890, jako obec 6513) národnosti německé; jest sídlem okr. hejtm., krajského soudu, okr. soudu a rozmanitých úřadů okresních a horních, má četná odborná učiliště, z nichž nejdůležitější jest akademie horní (Bergakademie^ dříve zvaná Montanlehr- anstalt)^ rozmanité odborné Školy řemeslni- cké, zvi. hornické a hutnické, vyšší gymna- sium, obchodní komoru a j. V okolí nalézají se mohutné pánve hnědouhelné, těžené již na poč. XVIII. stol., z nichž nejdůležitější a nejstarší jsou horní revíry Seegraben, Mún- zenberg, ToUinggraben. Horní výtěžek všech revírů obnášel r. 1891 303.577 t hned. uhlí. Dělníků zaměstnáno bylo na 3000. — L. ná- leží k nejstarším místům štýrským vůbec. Připomíná se již v IX. stol. jako Liubena, Liupinatale (X. stol.), z čehož vznikl podružný jeho název Ljubina. V XIII. stol. zmocnili se města Bavoři, r. 1784 zřídil zde cis. Josef II. samostatné biskupství, jež však ve skuteč- nosti později .neosazováno, nýbrž podřízeno 404 Lubňov — Lubomirski. vrchní správě biskupa sekavského. V L-ně uiavfen byl 18. dub. 1797 t. iv. mír praeli- mJDární mezi Rakouskem a Francií. — Okres lubcnský mfří 51690 fr«' a má 33.640 obyv., z nich 17.824 mul, 15.816 ien. Okresní hejtmanství lubenské zabírá 1094'82 km' se 47,570 obyv. (z nich 46.001 Néraců, 314 Slovincflv, 174 jin.) náboícnsivi I neiv. části řím.-katol. (770 evang., 93 žid., 13 ráz.). Zahrnuje 3 soudní okresy; Eiaeneri, Leobcn (L,) a Mautcrn. Obyvatelstvo bydlí y 22 obcích, 96 místech, 4813 obydl. domech. 6) L. vil Ljubno 2). XiUbftOV (luf.-srb. Lubiijotv. nám. Lůbbenau), město v prua. prov. braniborské v kalavském kraji vlád. obvodu frankfurtského, v dolno- luíických Btotách {Spreeivatd); tná stan. prus. -ítát. drah, obv. soud, zámek kníž. Lynara, znaOni; zahradnictví a 3753 obyv, (1895) ně- mcckvch a poněmčených. Pp. Lnbnjrt újezdní město v ruské gub, pol- iLivskó, na pr. bř. Suly, 24 km od Žel. dráhy Charkúv-Nikolajev; má 10.108 obyv. (1897), ."> pravosl. chrámů, synagogu, okružní soud, mui. a ien. gymnasium, nižší Skoiu hospo- dářskou, zvěrolékařský ústav. 3 knihtiskárny. ]ioštu, 6 továren a j. velké závody, obchod ^ ilulivtkem, hrnčířstvi. ZvláSté kvete zde la- hradnictíi; ovoce se suší a nakládá pro vj- voi. L_ připomínají se již r. 1107, kdy Po- lovci zde utrpěli poráiku od ruských knížat; později zažily L, íasft dobrých i zlých, těchto ívláítě věčnými potyčkami kozáků s Poláky; v posledních desítiletích město inačnĚ okřívá, ],-ik svědči 1 vzrůst obyvatelstva, jehož ještě r l.-í'.3 bylo sotva 3710 duSí. — Lubenský I r / . i rozkládá se ve středu poltivskě gu- I" !i ;■ a měi dle sčítáni r. 1897 na 2492 ítm' 1 .) l'.l obyv. (64 na 1 km*). R. 1895 bylo v újLzdi (kromě mést) 107,900 Malorusů, 25,87(1 Velkorusů, 2255 Židů, 220 cikánův a 291 iin. národu. Průmysl nevalný. Čásí oby- vatelstva odchází na léto za výdělkem hl. na Krym. Labný: 1) L, ves česká, víz Lubná 1). 2) L., ves na Moravě, hejtm. a okr. Ti5- nov, fara a pS. ŽdSrec; 23 d„ 165 ob, č. (lS90t. samota Kutiny. LabofinyJ {nyfmsmiW). týkový, od nyOi (lýčij, též hrubý, neumělý. U Rusův ujal se název ten na počátku tonoto století hlavně pro levné, hrubě malované obrázky (.lyĎoí- KUH KopTHHKR), jcí Z dávuých dob tě§ily se neobyčejně oblibě v ncjširSich vrstvách lido- vých a teprve v 50lých letech tohoto století zatlačeny byly dokonalejším barvotiskem. Ná- zev prý ujal se od lipových desk, na nichž obrázky se ryly, dle jiních od pletených ko- áiků, v nichž roznášcči (ofeňové) šířili je po vScch koncích. Obrázky ty po ikonách byly nejrozáífenějši ozdobou venkovských příbyl- kův a pro studium ruského lidu mají nemalý význam. Předmětem jejich byly nejen udá- losti biblické, apokryfické a ze života svatých vilhec, ale i výjevy z bylin, pohádek, kari- kntury ze současného života, vyobrazení klá- ■ ^■111, podobizny vynikajících mužů atd. Ně- které dostaly se na Rus ze zemí sousedních, jako z Německa (Jeidee na kohoulovi; Bnuil nosit atd,), ano i z Hollandska. Přece však jest dost i původních {Myii poliřbivajl kocoura; Zápas BabyJagy s krokodýlem. Čelící proti Petru Vel. a jeho reformám ; Vypravováni o Jerii-JerSoviii, tyait Sietinikovi; Semjakiiv toud ; karikatury na Francouze z r. 1812 a j.), vyznačujících se ovšem vtipem nezřídka pri- mitivním a hrubým i v obrázcích i v texte. Illustrace k nejpopulárnějším pohádkám ná- ležejí ke zvláštnímu oddílu této l-né litera- tury. K prvaim obrázkům počítají se výjevy biblické a apokalyptické, ryté r. 1696 Koro- něm dle kreseb jakéhosi mistra Gregorjje. Zřídka byly v oběhu rytiny nepomalované. Pomalováním jich zabývaly se hlavně íeny vesnické na blízku továren l-ných obrázků. Svého času proslula hlavně moskevská to- várna Achmefjeva. Při značné oblibě obrázků ustanovena nad ninii záhy duchovni i světská ccnsura, ale pravidla její většinou se neza- chovávala. Teprve r. 1850 vydána nová zvi, nařízení, )-né obrázky podrobeny všeobecné censuře a staré plotny důkladné revisi. Od té doby národní jejich ráz značně se změnil. Srv. D. A. Rovinskij, Russkija narodnyja kartinki (Petrohr., 1881, 5 dílův a 4 d. velmi zajímavého atlasu); Sněglrev, Rus. narod- naja gallereja ili l-a kartinki (lOtěč. Zapiski<, 1822); t., O prost onarodnycn izobraienijach v Moskovskom mirě (» Trudy* Společnosti přátel rus. slovesnosti, 1824). Suk. Iillbojatjr, Libojaty (Laní/ai), far. ves ve Slezsku, hejtm., okr. a pS. Bílovec; 67 d., 336 ob. č.. 65 n. (1390), kostel sv. Jiří, 2tř. šk.. mlýn, opodál hájovna, ovčín a popluínl dvůr Anna. XiUbok, ostrov v Indickém okcáně, viz Ba- I.aÍaokel, ves v Čechách, v. Hluboké 2). XiBbomiř: 1) L, ves na Moravě, hejtm. a okr. Hranice, fara a pi. Spálov; 101 d., 525 ob. č. (1890), fil. kostel sv. Vavřince, 2tř. šk. a opodál Nový Dvůr. — 9) L, LiptáŮ (Liebenthal), far. ves t,, hejtm. Šternberk, okr. Libavá, pS. Podstat; 68 d., 1 ob. č., 428 n. (18901, kostel P. Marie Sněžné (r. 1408 far.), Itř. šk., 2 mlýny. Fid. statek diií Arthur řil. hr. Deslours-Walderode, Iinbomlrskl, jméno polského kníž. rodu, odvozujícího původ svŮj z poč. XVI. stol. Vymkli z něho; 1) L, Seba8tyjan(«]536 — t J613),shro- máždiv značné statky, dosáhl r. 1595 titulu hrabČciho, Získal si zásluhy hlavně zásobo- váním polského vojska pod Smolenskein a ke konci života stal se kastelánem wojni- ckým a starostou s^domierzským. 2) L. S t a n i s I a w, vojvoda krakovský, syn předešl. (• 1583 — t 16*9), velel po smrti Chodkiewlczovč vojsku polskolitevskému pod Chocimcra (162)) a za své zásluhy dosáhl značných hodností. Ferdinand II. a III. po- výšil ho do knížecího stavu říše Římské a L. připojil se k pánům, kteří založili oligar- chii proti králi. Luboraz — Lubowski. 405 3) L. Jerzy Sebastyjan, maršálek ko- runní, hetman polní, syn předešl. (* 1616 — t 1667), válčil úspěšně se Švédy a kozáky. Pronásledován stranou, v jejímž čele stáli krá- lovna a Pražmowski, zvedl odboj proti králi jako obhájce svobod a práv šlechtických, začež r. 1664 povolán byl ua soud sněmovní a nedostaviv se odsouzen k smrti. Odboj přešel v domácí válku, v níž královská voj- ska poražena pod W^twami ve Velkopolsku (13. čce 1666), načež došlo ke smíru v L^go- gonicích 31. čce. Král slíbil rozsáhlou amne- stii a L odprosil krále i vystěhoval se do Slezska, kde zemřel nedočkav se usnesení sněmu, jenž měl ho povolati k dřívějším hodnostem. O významu odboje L-kého po mravní stránce soudí se rozdílně; zůstává však smutným dokladem politické rozhára- nosti Polské říše. Odyniec, Szajnocha a Szuj- ski založili na těchto událostech dramata, v nichž L. líčí se v příznivém světle. 4) L. Stanislaw Heraklijusz, spiso- vatel, syn předešl. (♦ 1640 — f 1702). smířiv se úplně se dvorem Mal se doživ, dvorním maršálkem a r. 1676 po Sobieském velkým maršálkem. Zůstavil 10 spisů polských a la- tinských obsahu náboženského, filosofického a historického, z nichž vydal Ro^mowy Arta- xerxesa i Ewandra polityc\ne (1683; 2. vyd. Cz^stochowa, 1718). Ostatní vyšly v 1. 1702 až 1723. 5) L. Hieronim Au gustyn, hetman ko- runní, kastelán krakovský, bratr předešlého (t 1760), byl dobrým vojevůdcem, ale člo- věkem egoistickým a kujícím pikle proti všem, ano snažícím se strhnouti na sebe i korunu královskou. Volbou Stanislava Lesz- czyňského plány jeho úplné se zhatily a L. nedosáhl již velitelství. V XVIII. stol. ještě několik knížat L-kých zaujímalo vysoké hodnosti a jmenovitě Sta- nislaw L., voj voda kijevský(* 1704 — f 1793 ve Varšavě), vystoupil r. 1764 jako kandidát na polský trůn. — Edward L. (* 1796 — 1 1823) byl literárně činir^m a přeložil s Klin- gemannera Goethova >fausta<. Z mladších členů tohoto rodu vynikli nejvíce: 6) L. Jerzy, kníže, politik a spisovatel pol. (♦ 1817 ve Vídni — f 1872). Od r. 1836 stu- doval na pražské universitě. V Praze měl na něho veliký vliv v duchu slovanském V. Hanka; zde seznámil se také L. s předními vlastenci a spisovateli českými, jmenovitě se Štulcem a bratřími Tirečky. Na to se zdržo- val nějaký čas v Římě. K. 1848 vystupoval jako jeden z nejhorlivějších hlasatelů my- šlénky všeslovanské a účastnil se sjezdů vra- tislavského a pražského. Na slovan. sjezde v Praze zvolen byl podstarostou a měl při zahájení sjezdu 2. čna znamenitou řeč, v níž hlásal národní rovnoprávnost. Byv v Lancutě zvolen do ústavodárného říšského sněmu ve Vídni, držel se střízlivého směru české pra- vice, nedávaje se unášeti bouřlivým proudem většiny polských poslanců. Myšlénky své slo- vanské vypsal v brošuře Siowa wiis\c\e, pa^ miatka pierws\ego \ja\du s-towiaňskiego {Frdh^t 1848). Následkem říjnové revoluce vzdal se poslanectví na říš. sněmu. Po smrti otcově stal se kurátorem Ivovského ústavu Osso- liňských a vydal r. 1851 ve Lvově Zbiór ustaw i dokumentów, tyc\qcych si^ ^ak'tadu imienia Ossoliňskich, Po krátkém čase zbaven byl z nařízeni vlády zmíněného kurátorstvf a počal z té příčiny několikaletý process. Oženiv se r. 1854 s Cecilií Zamojskou usadil se v Krakově. Zvolen byv r. 1861 za poslance^ hájil Rusiny a federalismus v Rakousku/ R. 1870 stal se nanovo kurátorem ústavu Ossoliúských a pracoval o jeho reformě. Po- čal vydávati Šarošpatackou bibli a Kodeks dy- plomatyc\ny Tyniecki. Jakožto člen Towarzy- stwa nauk. krak. působil mnoho pro přeměnu této společnosti v Akademii věd. Obšírný ži- votopis jeho napsal L. Dembicki (1872). 7) L. Tadeusz, kníže (* 1826 v Stani- slavově v új. oršanském, gub. mohylevské). Studoval na lyceu v Carském Sele u Petro- hradu, načež se usadil ve Varšavě a věnoval se tam literatuře. Zabýval se hlavně studiem poměrů finančních, obchodních, dějinami sel- ského lidu a jinými otázkami z polských dě- jin. Práce z těchto oborů uveřejňoval v > Bi- bliotéce warszawskéc. Separátně vydal: Pa- mi^tnik Teodora Jewias\ewskiego (Varš., 1860); Opowiadania dla d\ieci (1860); Jury\dykcyja patrymonijalna w Polsce (t., 1861); Rolnická ludnošč w Polsce od XVI do XVIII w. (t., 1862); Kodeks dyplomatyc\ny ksi^stwa Ma^o- wieckiego (1863) a j. Společně s Przystaňským a Stawiským redigoval dílo >£ncyklopedya rolnictwa i wiadomoáci zwi^zek z niem ma- j^cychc (5 sv. od 1873 do 1879; 2. vyd. od 1888) a měl mimo to rovněž veliké účasten- ství ve vydávání podobného slovníkového díla nazv. >£ncyklopedya wychowawczac (od r. 1881). IiUboraz (něm. Lieberose), město v kraji lubínském prus. vlád. okresu frankfurtského na panství hrab. Schulenburka, stanice žel. dráhy Frankfurt-Chotěbuz. Má 1507 oby v. (1895), z nichž pouze několik katol. a židů; 2 evang. kostely (městský z XVI. st. a ven- kovský lužický), soud, pošta, telegraf. Zámek hraběcí; škrobárna, sklárna, výroba dout- níků, obchod s dřívím a dobytkem. Město založeno bylo v XIII. stol. ItUbové viz Baluj3 0vé. IiUbovná (maď. O. Lubló, něm. Alt-Lub- lau), město v uher. stolici spišské, na ř. Popradu, má 2121 ob. národnosti slovácké (1890). Obyvatelstvo živí se hl. zemědělstvím. Průmysl jirchářský a plátennický (hl. po do- mácku). V překrásném před větry chráněném údolí, 3 km od L-né, leží Nová L, lázeňské místo s léčivými prameny minerálnými (ky- selka). Ve středověku náležela L. k 16 ko- runním městům králov. Polského v Uhrách, měla svůj zámek (nyní zříceniny) s tvrzí, v níž sídlíval polský místodrŽitel. laubowskl Edward, spisovatel polský (♦ 1839 v Krakově), literární činnost zahájil v Haliči, později usadil se trvale ve Varšavě a od r. 1865 byl spolupracovníkem mnohých 406 Lubszynski — Lucania. lista polských, mezi jiným delši dobu ttž spolurcdaktorem •Biblíoteki Warsiawskicji, Uplatnil své síly v rŮiních oborech, ve sjso- lečcnském feuilletoně í v románě, nejvíce vynikl vSak v komedii, liž prflní pokusy jeho: Karyery (1863); Pi-otegowany (1864); Ubad^y tvsalonie Í1867), prozrazovaly značný pozorovatelský talent, tfuba. ie pro slabost umÉleťké komposice, povrchnost a nedoko- nalost v kresbě charakterů j bezvýraznost mluvy neudržely se na rcpertoiru. Po ne- zdaf cnL-m pokusu vytvořiti společenské drama Žyd (1868) L. vrátil se do oviduSi svých prv- ních komedií a napsal nejlepší svou práci Nleioperi< (1875), v níž vylíčil galerii indivi- duálních, dohře odpozorovaných charakterfl prázdných a ničemných lidi, kteří nabyli s počátku prací a pak lehkou nečinnosti vy- nikajícího íabezpEičeni hmotného a na výii svého postavení dopouštějí se beztrestné všelikých přehmatů. Přirozený vývoj situací, důslednost v kresbě postav, vtipný a Živý dialog jsou vynikající přednosti komedie L-ktlio. V dalších jeho pracích Pogodieni T losfi; (1878) a Sad howiowy (1880) opa- kují -se s rozmanitými obměnami charaktery, vyličtné jím jii v komedii předešlé. Z ostat- ních jeho komedií, psaných stejnou metho- dou, a!c líčících jiné situace a lidi, jako: Go- nirivy (1876); JÝfetqdy; C^arnokivil (1879); Kieivi obiad; Osac\otvy (1886); Pr^yjaciótka ion '(1890); Bauiidetko (1892); Wycletika í pijesikodami (1893); Králetvic^ (1895) a j., vyniká živostí a veselostí Jacuš (1882), Z po- vídek a románů jeho nejlepší icst Nt^ pochy- ioSci (1374), zabývající se otázkou germani- sace Haliče. Obsahem přimyká so k této práci Krok daltj (1885, 3 díly). O sobě vy- dal jcšn- : Hleriare duíie (1864) ; Aktorka (1870); Čichy Janek i gtoiny Franěk (1879); Powiastki niemaraUie (1886); Kochanek Matgoii (1890); historickou kompilaci Rod^ina Borgióiv a pod. Srv. Chmielowski, Zarys najnowsiej li- teratury polskiej (1898). Snk. Lubáíymkljulíus. právník něm. (• 1869 v Poznani). Jest V Berlíne advokátem. Na- psal : /)as Eintritlsrecht d. Principals iii Eigen- geschú/ie des Gehilfen (1891); Welche Rechte hat die Minderheit der Aktiondrt gegenúber der Gesellschaft? (1992); Gesellscha/Unmit be- schránkter Haftung (1893); Báritnenquete ín Deutscklaxd (1893); Das iieue Handetsgtset\- biich (1896); Industrie u. Bauwesen im >ie.iien Biirg. Ge^ttlbUChe (Í897J. Liibndl viz Kongo, str. 683. Iinbtiiulé, slov. nárůdek, jenž sídlil na březícii Odry kolem města dnes Lebus (se- verně od Frankfurtu), druhdy Lubuš zva- ného. Někteří počítají Lubušany k Luticům, jini k luiiekým SrbŮm. Adam Bremský a Helmold uvadčji je pode jménem Leu- buzi. Pp. Lnby: 1) L., ves v Čechách na Drnovém potoce, hejtm., okr., íara a pošta Klatovy; 62 d., 447 ob. č., 3 n. (1890), íil. kostel sv. Mikuláše (r. 1384 far.), kam. lomy, cihelna, 2 mlýny a pletení punčoch. Někdejší tvrz, nyní sýpka, byla rodným sídlem Lo ubských a Ježovských z Lub, z nichž poslední tu seděl Vladislav (+ 1544), po jehoi smrti do- stala se tvrz obci města Klatov (do r. 1850). — 3) L. {Lub), osada t. u Čichořic, hejtm. a okr. Žlutíce, fara a pš. Chýše; 12 d., 60 obyv. n, (1890). laiio [lyk], název několika měst franc. Dů- ležitější jsou: 1) Le L., město ve franc. dt;- part. Var, 165 m n. m., na ř. Riotordč; má 2875 obyv., báně olověné, trosky chrámu ze XUr. stol. - a) L.-en-Diois,misto ve franc. depart. Drfime; 1124 ob., mramorové lomy. Má rozsáhlé lesy. Vzniklo ze staré římské osady Lacus Augusti. de Iiooa |luka| Ignác, právník rakouský (• 1746 ve Vídni — t 1799). Absolvovav r. 1768 práva na universitě vídeňské stal se r. 1771 professorem politických věd na lyceu v Linci, r. 1780 přeložen do Innsbruku, kdež právě universita přeměněna byla na lycenm. Zde stal se magistrem filosofie a doktorem práv. Po 4 letech vzdav se professury věno- val se výhradně spisovalelství. R. 1795 jme- nován řádným professorem •vSeob. evropské a speciální rakouské státní védy«. Z četných spisů jeho uvésti sluší zvláště: Dat gelehrtj Oetíeireich (beze jména; Vid., 1776 a 1778; I. svazku dvě části); Oesterr. Siaatenkiinde im Umrisse (t., 1786 a 1789; 2 sv.); Potiliícber Codex oder Darstellung sámmtUcher die k. k. Staateii betri]ffenden Geset^e u. Anordnunge i im polit, Fache praklisíh bearbeitet (t., 1789 až 1795; 14 sv.); Geogr. Handbuch von dem oesterr. Staaie (t, 1790-92, 6 sv.; vcsv.lli. jedná se o zemích české koruny); Vorletiin- gen fibtr d. oesterr. Staatsverfassung (t., 1792; 1 sv.); Oesterr. Specialstali-itik (t., 1792); Jii- stijtcodex, urelcher atU seil sieben Jahrhuudtr- ttn ergaugenen Vtrordnungen im Justixfitdie enthált (1., 1793—96; 3 sv.); Historiíchsl.itisti- sches Lesebuck \ur Kenntniu der oestcrrekh. Staaten (t., 1797 a 1798; 2 sv.) atd. ItOOM: 1) L, Johann Chr. Gustav, anthropolog ntm. í* 1814 v Marburku — + 1885 ve Krankfuriú n. M.), byl prof. na lé- kařském ústavě ve ťrankfurtÉ a sepsal: Zur Morphologie der Rassenschádel (Frankf., 1861 aí 1864); Zur Anatomie d. uieiM. Torío (Lips., 1868); Statik und Meclianik dei- Quadrupeden (Frankf., 1883) a j. a) L. Richard, architekt něm. (* 1829 v Berlíně — f 1877 t.). Vzdělal se na stav. akademii v Berlině u Schinkda, který měl naA značný vliv, a byl pak professorem a od r. 1872 ředit, téic akademie. Mimo to byl od r. 1869 radou v ministerstvu obchodu. Sta- věl sprvu jen vynikající budovy soukromé jemným slonem hellénské renaissance, potonr teprv budovy monumentální, jako divadlo ve Frankfurtě n. M. (1872—80), fagadu na novo- stavbě ministerstva obchodu a schodiště stav. akademie v Berlíně. Hlavního svého díla, technické školy v Charlotten burku, jii ne- dokončil. [lukánia], krajina ve starověké Itálii, mezi mořem Tyrrhenským a záhvem Lucanus — Lucca. 407 Tarentským. Nejstarší obyvatelé byli původu oskického, ale ztratili nejprve pobřeží, na nichž v VII.— V. stol. př. Kr. rozkvetly řecké osady Poseidonia, Hyélé, Metabus a Hé- raklca, v V. pak stol. pronikli do zemé od severu sabellští Lukanové, kteří záhy šiji podmanili a přezvali dle jména svého. Lu- kanové, pověstní lonpeživostí, byli za druhé války samnitské spolčcnci Římanů. Psk. Ituoanas, zool., viz Roháč. IsHoanns [luká-] Marcus Annaeus, básník římský (* v Cordubč v Hispanii r. 39 po Kr. — t 65). Otec jeho byl M. Annaeus Mela, bratr filosofa Seneky. Vzdělání nabyl v Římě, kde záhy svými schopnostmi básni- ckými a řečnickými na sebe obrátil pozor- nost. Studia dovršil v Athénách. Vlivem strýce svého Seneky došel za Nerona quae- stury ještě před věkem zákonitým (před ro- kem 25.), načež za nedlouho stal se augurem. Po nějakou dobu těšil se tu nemalé přízni a podpoře císařově. Avšak když úspěchu docházel básněmi svými u obecenstva řím- ského, vzbuzena žárlivost Neronova, a nevole ta dospěla až tam, že L-novi zapověděno ve- řejně básně deklamovati a řeči přednášeti. Nepřátelství takto vzniklé vedlo L-na po- sléze k účastenství ve spiknutí C. Calpurnia Pisona, jímž měl Nero života býti zbaven a Piso za vladaře prohlášen. Když spiknutí bylo vyzrazeno, hleděl se L., jak Tacitus v Letopisech (15, 56) vypravuje, zachrániti pokornými prosbami a udáváním spiklenců, ba prý i obviňováním vlastní své matky Acilie z onoho zločinu. Než nic mu nezpo- mohlo: i on byl k smrti odsouzen, naceŽ, dav si žily přeřezati, zmužile smrť podstou- pil. — Psal četné básně, z nichž však jen jedna se dochovala, nedokončené epos Phar- salta o 10 knihách. V básni té vyličuje se občanská válka mezi Caesarem a Pompejem až k dobytí Alexandrie. Látka je tu chrono- logicky sestavena a tak historicky věrně po- dána, Že v nejbližší době byl spor i o to, zda jest L-na vůbec mezi básníky počítati. Ve výkladu svém jeví se L. rozhodné stran- níkem Pompeja jakožto představitele repu- bliky a obhájce svobody; jej idealisuje a ve- lebí na úkor Caesara. L. má sice talent poe- tický, ale neumí přes to dáti látce své podoby v pravdě básnické; nad to hoví až příliš rhé- torice a nevystříhává se nemírného pathosu deklamatorského. Epos L-novo přece však ve starověku dosti se četlo, ano stalo se i knihou školní, jako Vergiliova Aeneis, rov- něž hojné bylo vykládáno. Z výkladů staro- věkých pocházejí dvě sbírky scholií, jeŽ nás došly. Vydání; Ed. Princcps, Řím, 1469; vyd. H. Grotiovo (Antverpy, 1614, Lejda, 1626); Cortovo (Lips., 1726); Oudendorpovo (Lejda, 1728); Burmannovo (t., 1740); Weberovo (Lip- sko, 1821—31); Hosiovo (t., 1892); Lejayovo (I. kn., Paříž, 1894) a Franckenovo (Lejda, 1896 nn.). RNk. IiUoarl viz Lukaric. IiUoas [lykás]: 1) L. Paul, cestovatel franc. (* 1664 v Rouenu — f 1737). Obcho- doval se šperky v Cařihradé, Sýrii a Egyptě a nasbíral na cestách hojně staroŽ. kamenů rytých, medaillí a rukopisů. O svých cestách vydal několik spisů. Kbn. 2) L. Hippolyte (* 1807 v Rennech ■— t 1878). Studoval práva v rodišti a v Pa- říži, kde se usadil jako advokát. Napsal asi 20 kusů divadelních, jež odnášejí se po výtce na látky starošpanělské a řecké, a vydal 2 svazky povídek a básni Le coeur et le monde (1834), mimo to mnoho textův oper- ních a vaudevillů. Neméně důležitá jest čin- nost jeho v oboru liter, historie, zejména o franc. divadle. V té příčině vydal : Histoire dtt Tliédtre franqais (1843—63; 3 sv.); Cuiio- sités dramatiques et littéraires (1855); Z>Oí://- ments relatifs á V histoire du Cid (1861) a j. Kniha essay í: Cavacteres et portraits des fem- mes (1836). Kbn. Iittoas [lukasj Karl Friedrich Eduard, pomolog něm. (♦ 1816 v Erfurtě — f 1882 v Reutlingách ve Virtembersku). Vyučil se zahradnictví, pracoval v Greifswaldě, Erfurtě, Mnichové, stal se r. 1841 ředitelem botan. zahrady v Řezně, r. 1843 řed. zahrad, školy v Hohenheimu a Štutgartu a učitelem na kr. zemědělské akademii tamže. R. 1860 vystou- piv ze stát. služeb založil vlastní pomologi- cký ústav v Reutlingách, který záhy nabyl svétové pověsti v kruzích odbornických. L stanovil nové methody k pěstění ovocných stromův a vynašel nebo zdokonalil k tomu cíli potřebné nástroje. Také pro zužitkování ovoce, jeho sušení atd. ukázal nové cesty. Již r. 1854 založil s Oberdieckem »Monats- schrift fúr Pomologie u. Obstbau* (teď pod titulem »Pomolog. Monatshefle* v Štutgartě). Z četných jeho spisů často vydávaných nej- důležitější jsou: Die Lehre vom Obstbau (spo- lupr. Medicus, Štutg., 6. vyd. 1877); Der Ge- mitsebau (4. vyd. 1882); Der Obstbau auf dem Lande (t, 5. vyd. 1875); Die Gemeindebaum- schitle (t., 3. vyd. 1861); Die Obstbenutiung (t., 1856; 2. vyd. Ravensburg, 1872); lilu- striertes Handbuch d. Obstbaumkiinde (s Ober- dieckem a Jahnem; t., 1858—79, 10 sv.); Kurie Ánleitung \ur Obstkultur (Ravensb., 1866; 8. vyd. Stutg., 1891); Die Bepflaniung d. Eisenbahndámme (Ravensb., 1870, 2. vyd.); Die Lehre vom Baumschnitt (t., 1867; 6. vyd. Štutg., 1891); Pomolog, Tafeln ^um Bestim- men der Obstsorten (Ravensb., 1867—1869; 3 sv.); Die Beschádigung unserer Obstbáume durch Schneedruck (t., 1869); Auswahl wertvol- ler Obstsorten (t., 1871; 4 sv.); Die Handge- ráte des Gártners (t., 1871); Wúrttembergs Obstbau (t, 1871); Taxation der hochstám- migen Obstbáume (Lips., 1872); Einleitung in d. Studium der Pomologie (Štutg., 1878); Voll- stándiges Handbuch der Obstkultur (t., 1881). Vydával též »Taschenbuch fúr Pomologen u. Gartenfreunde«. Iittoas von Leiden v. Lukáš zLejdy. ItQoayskó souostroví viz Bahamské ostrovy. Itucoa |luka], hlavní město prov. t. jm. v království Italském, na 43* 50' s. š. a 10<» 25' 408 Lucca — Luccari v. d., na ielei. tratích P i stoj a -L,- Pisa a Via- rctjgio-L-Ponte a Moriano, v úrodné roviné nad f. Serchiem. V krásném okolí jest hoj- nost vili a 25 km severně od mésta v lidoli řiřky Limy jsou proslulé láině Sii^'ii di Lima s horskými prameny. Na blízku mésta roz- kládá se Ponte a Moriano, jež počítá se jeSté k obci L. Obyvatelstvo města čítalo r. 1881 20.421 hlav (okres obecní 68.063). Město ob- klopeno jest hradbami, na nichž jsou zří- zeny procházky, Z námČsCí vyniká Flax^a Grande s mramor, pomníkem Marie Luisy, kterážto vé vodky ně založila městu veliký vodovod (1823—1832). Z pomníků památ- nější jest pomník Viktora Emanuela II. a Garibaldiho. Z církevních staveb vyniká dóm sv. Martina ve slohu románském (p3v. ze stol. XI.), bohatý uměleckými ozdobami, jenž chová v sobě osmihrannou mramorovou schránu •Ukřiíovaného' z Orientu; dále ba- silika 3tará sv. Tredíana a chrám sv. Michala s nádhernou sloupovou fagadou ze stol. XII. Jinak pozoruhodný jsou Palato Pubblico z r. 1578 se vzácnou obrazárnou (dvě díla Fra Bartolommeova), palác arcibiskupský, zbytky fiin. amlitheatru a divadla. Z ústavů městských jsou hlavni; seminář, král. lyceum, technika, ustav ufitelek, král. akad, umění, dvě vědecké akademie, knihovna (o 58.000 sv.), 5 bohatých archivů, 3 divadla a Četné ústavy dobročinné. Sídli tu praefekt a jiné Íirovinciální úřady, arcibiskup, soud appcl- a£ni a porotnl a komora obchodní a prů- myslová. Tkaní hedvábí bylo ve stol. XVI. daleko vyvinutější (3000 stavů), dnes však valně pokleslo. Výroba vlnovky, stužek, zboží prvnikářského, nití, cívek a tabáku je dosti rilá. Rovněž koíelužství je tu rozšířeno. Prů- nJ^'^l není omezen však jen na město, nýbrž lir.^.ikl do předměstí Ponte a Moriano, kdež JI -; rukodílna na jutu a prádelna na bavlnu. ( til liud rovněž je čilý. l'rovincie lucká hraničí na sev. s Car- r.;r.řu a Modenou, na vých. s Florencii, na i ■. Pisou a na z. s mořem Ligurským. Za- iij]-.id 1445 fen' s 289.053 ob. Země jest cel- i.i.ri] vysočina, zvláště na sev.-záp., kde táh- 11. 11 se Apcnniny (Omone 2167 mj. Z vodo- [1 -;i zmínky zasluhuje řeka Serchio a baži- natí jezero MassaciuccoU při pobř. mořřkém .-, jjidnebím vlhkým a nezdravým (malaria), kil. íto na hornatém severu jest podnebí drsiió, v rovinách pak horké. Jest tu hojně l,i;'.[ií mořských, jakož i míst s vodou minc- r:i',iLÍ. Po stránce zemědělské poskytuje L. hl.ivně pšenici, kukuřici, iuStěniny, len, ko- r.,.pi, víno, jehož se vytěžilo r. 1891 297.273 W. ■ 1.l!i olivy, itaštany, mandle a fíky. Chov hcd- v;ii;níků (389,280 ig kokonů) a hovězího do- bytka (r. 1881: 37.946 kusů) jest též důleii- ivin pramenem výživy. Průmysl zabývá se Johýváním a spracováním mramoru, pfádel- nictvira hedvábí, bavlny a Juty, výrobou niti, mouky, střelného prachu, manufakturou ta- liiil.u a tkalcovstvim, IKjiny, Za starověku byla íLucca-i řím- skou kolonií, za doby lan^obardské hlavním městem vévodstvi, za vlády francké a něme- cké patřila k markrabství Tuscinskému. Ve stol. XIII. stála L. při straně Guelfů, později přidala se na stranu GhibellinQ. Za hrozných zmatků r. 1328 zmocnila se města část ně- mecké soldateskv, jež postavila se proti cí- saři Ludvíkovi Iv. a na městě odškodnila se za svůj zadržený žold tím, ie je prodala hned roku násl. za 60.000 dukátů Erhartu Spino- loví z Janova. Tento však ohrožován jsa Florentany postoupil ji r. 1331 českému králi Janu Lucemburskému, kterýž ji po dvou le- tech prodal za 35.000 duk. Rossimu z Parmy. Nový majetník však postoupit panství své hned r. 1335 Martinovi della Seala z Verony, jeni r. 1341 předal je za 100.000 dukátů Flo- rencii. Dříve však, neí tato v koupi svoji uvázati se mohla, zmocnili se města Písanští, Konečně r. 1369 vvmanila se L. z těchto ne- důstojných prodejů a koupí tím. Že vymohla si na císaři Karlu IV. za 100.000 dukátů bý- valou svobodu a říšskou bezprostřednost. Zřízeni nové republiky bylo sprvu demo- kratické, ale časem stávalo se více a více aristokratickým, ai v čele obce stanula Šlechta r 1 gonfaloniere a 6 nejstarších aristokratů (nn- í/aní). V ún. r. 1799 zmocnili se Lukky Franr couzové, r. 1881 změněna ústava a r. 180^ dostala se věnem sestře Napoleonově Elise, provdané za knížete Pasquala Bacciochiho z Piombina. Po pádu Napoleonově přiřkl kanijress vídeňský r. 1815 knížectví Lucké Marii Luise, dceři krále Spán. Karla IV., s titulem vévodským, po jejiž smrti roku 1S24 nastoupil syn Karel II. Ludvík, za něhož vévodstvi s'ice rozkvétalo, ale despo- tismus ministra Warda, původem Angličana, dle stanoveni koneressového z r. 1815 Lukku Toskáně. R. 1860 na základě plebiscitu při- pojeno Toskánsko a tuiiíž i L. ku království Sardinskému. Vtc. Laooa Paulině, slav. dramat. pěvkvn£ něm. (* 1841 ve Vídni), vyučila se v roďišli svém u UlTmanna a Lewyho a vstoupila tam nejprve do sboru dvoř. opery, zároveři s če- ským pěvcem Josefem Lvem. Po příznivém úspěchu v malých partiích přijala r. 1859 engagement vOiomúci, později zpívala v Praze a r. 1361 zavázala se doživotně král. opeře v Berlíně. Provdavši se zde r. 1869 za sv. p. z Rhadenů, rozvázala po třech letech spojení toto a vystupovala pak jen pohostinsky ve Vídni, kde byla čestným členem dv. opery,, v Petrohradě, v Paříži, v Anglii a v Ame- rice, kde se provdala po druhé. Od r. 1890 privatisuje ve Vídni a působí jako učitelka zpCvu. L. byla přední intcrpretkou úloh subrettních a mladistvých dramatických, jimi pomáhala spíše temperamentní hrou neí pě- veckým uměním. Z repertoiru nejoblíbeněj- šími partiemi byly Carmen, Zerlina (v >Donu Juanu, a ve .Fra DiavoIu«} a Selika v »Afri- Čancc', již vytvořila v berlínské preroieFe r. 186Q, I? LasoiTl viz Lukarié. \ Luče — Lucemburk. 409 lěXLoe [lýs] Siméon, historik franc. (* 1833 v Bretteville-sur-Ay [Manche] — f 1892 v Pa- říži). Byl archivářem dep. Deux Sévres, od- borným přednostou Národních archivů a r. 1882 prof. na École des chartes; t. r. jme- nován členem Academie des Inscriptions. Vydal: Histoire de la Jacquerie (Pařil, 2. v. 1894); De Gaidone^ carmine gdlUco vetustiore^ disquisitio critica (t., 1860), kterouž báseň vydal také r. 1862 s Guessardem (»Anciens poétes de Francec, sv. 7.^; La chronique des quatre Valois (>Soc. de rhist. de France*, 1862) ; osm prvních svazků Kroniky Froissar' tovy (t., 1869—77), za kteréž hlavní jeho dílo dostalo se mu od akademie velké Gobertovy ceny; Bertrand du Guesclin et son époque (t., 2. vyd. 1883, jen jeden sv. La jeunesse de Bertrand)] Jeanne ď^Arc á Domrémy (t, 1886) a La France au temps de la guerre de cent ans (t., 1890—93, 2 sv.). Mimo to mnoho článků do listů odborných, jako do » Revue de rinstruction publique«. Jakožto historik byl L. velmi pilný a svědomitý a vynesl na světlo mnoho fakt dosud neznámých, jako zejména o Jeanně ďArc. Itaoemburk : 1) L. (něm. Luxemburg, franc. Luxembourg), hl. město velkovévod. Lucem- burského, v pěkném údolí ř. Alzetty; sestává z horního města a tří předměstí (Pfaífenthal, Klausen a Grund) majíc 18.187 obyv. (1890). Starobylá opevnění dílem ve skalách vyte- saná, jimiž učiněn L jednou z nejlepších pevností evropských, byla r. 1867 zrušena a proměněna částečně v sady. V L-u, jenž jest důležitou stanicí železniční, jest 6 kostelů katol., evang. a židovská modlitebna, zámek, Athenaeum (lyceum) s duch. seminářem, dvě normální školy (pro vzdělání učitelův a učite- lek), obch. a prum. šk., sbírka starožitností, knihovna, špitál a ústav hluchoněmých; roz- valiny zámku špan. místodržitclc Arnošta hr. Mansfelda. Továrny na stroje, zboží fayen- cové, kůže, rukavičky; obchod se zbožím železným, vlněným a koženým. — Na místě dnešního L-u stála iiž za časů cis. Galliena (v III, stol. po Kr.) římská osada. R. 738 daroval Karel Martell L., tehdy Lucilinburg (= malý hrad) zvaný, opatu trevírskému ; na počátku druhého tisíciletí vzniklo kol hradu město, jež pak stále opevňováno. R. 1443 dobyli města, iež sdílelo, pokud o vrchní pány běží, osudy země, Burgunďané, r. 1479 a po druhé r. 1684 po hrdinné obraně Fran- couzové. R. 1796 vydal je rakouský polní maršálek Bender Francouzům. Za dob fran- couzských (1797—1815) byl L. hlavním mě- stem dep. Foréts. 2) L neb Lucemburské velkovévod- ství r. 1867 prohlášeno za neutrální stát. Jest samostatné a konstituční. Sousedí na záp. s Belgií, na vých. (hranici přirozenou tvoří tu řeky Our, Sauer a Mosela) a jv. s Něme- ckem (s prus. prov. Porýnskem a s Lotrin- skem), na jz. s Francií. Má 2587*45 km* a 217.583 obyv., z nichž 1316 evang., 1054 židé (1896). Dle národnosti jest obyvatelstvo tako- řka napořád kmene německého (středoněme- cká řeč lidová jest promíšena mnoha vý- znamy francouzskými;, avšak obyvatelstvo, zejména v městech, užívá rádo frančtiny, jež jest v zemi s němčinou rovnoprávná a pře- vládá v zákonodárství, správě politické i v soudnictví (platí Code Napoleon). Vůbec sympathisují obyvatelé s Francouzi, dávajíce zejména za posledních let sympathie své k nim zřejmě na jevo. Půda lucemburská, zejména v severní části, jest mnohými údo- lími prorytá kopcovina (sahají sem Ardenny a Eiřel) dosahující největší výše 565 m; jižní čásC jest celkem nižší a úrocínější (odtud i jméno Gutland). Vodstvo takořka všech četných potoků a řek (velmi rybných) odvádí Sauer do Mosely. Obyvatelstvo zaměstnává se polním hospodářstvím (pěstuje se hlavně v části jižní) a chovem dobytka. Celkem připadá na pole a zahrady 49*7, na louky a pastviny 15*7, na lesy 29*8, na vinice 0*3 a neplodno jest 4*5Vo veškeré půdy. R. 1895 bylo napočteno 17.828 koní, 83.000 k. skotu, 20.627 ovcí, 96.355 vepřův a 11.829 koz. Z nerostů dobývá se železo na jihu země (mezi Rodingeny a Důdelingeny); ročně získá se 3 — 4 miU. t rudy. Kromě toho něco mědi, antimonu a j. Znamenité jsou lomy vápencové, pískovcové a břidlicové; dobr^ dlažební kámen; něco rašeliny. V průmyslu zaujímá železářství mí- sto nejpřednější, vedle toho značný průmysl textilní (soukennictví), zboží fa^encové, pa- pírnictví, sýrařství, vinopalnictvi. Zájmy prů- myslu a obchodu podporuje obch. komora a řada bank. Dráhy lucemburské, zemi od sev. k jihu a několikráte napříč probíhající (434 fcm), patří čtyřem společnostem; silnic jest kol 1000 km; telegraf (délky drátů asi 2000 km), telefon. Měr užívá se metrických, platidlem jsou mince francouzské, hollandské a německé. Od r. 1843 patří L. k celní jed- notě německé. Počátečné vzdělání poskytuje obyvatelstvu asi 800 škol obecných Tnávstěva školní jest povinná), vyšší vzděláni gymna- sium (v Diekirchu), progymnasium (v Echtern- achu), hospodářská škola (v Ettelbrůcku). V hl. městě, jež jest sídlem biskupa lucem- burského, jest průmysl, a obch. škola, ústav hluchoněmých, dvě školy normální (ústavy pro vzdělání učitelů a učitelek) a t. zv. Athe- naeum s kněžským seminářem. Vládu vciko- knížectví, dědičného v mužském pokolení rodu Nassavského, tvoří státní ministr, tři generální ředitelé (odbory: věci zahraniční, vnitřní záležitosti, práva a finance). Komora poslanců, jež po 3 letech s polovice se ob- novuje, čítá 45 přímo na 6 roků volených členů. Státní rada, která má poradný hlas při sdělávání zákonů, čítá 15 členů, jmeno- vaných velkovévodou. Administrativně dělí se země na 4 části: město L a venkovské okresy lucemburský, diekiršský a greven- macherský. Vedle vrch. a obv. soudu v mě- stě L-u jest 2. obvodní soud v Diekirchu. Příjmy a vydání státní činí průměrně kol 10 milí. franků. Dluh státní asi 15 milí. fr. Branná povinnost zrušena r. 1881. Dobro- volnická hotovost s četnictvem čítá asi 500 410 Lučena — Lucern. tnužfi. Znakem země jest dvouocasý, koru- novaný červený lev na právo hledící, na štítu rozděleném na 10 vodorovných, střídavé stříbr. a modrých pasů. Zemské barvy jsou červená, bílá a modrá. Lucembursko dostalo jméno dle hradu, kol něhož vyvinulo se dnešní hlavní město. R. 963 koupil starobylý hrad hrabě Siegfricd; po vymření jeho rodu do- stalo se Lucembursko hrabatům Namurským a Limburským. Z rodu Limbursko-Luccm- burského pocházel Jindřich IV., jenž, když zvolen byl králem německým (Jindřich VIL), postoupil r. 1310 Lucembursko synu svému Janovi, králi českému. Vnuk Jindřichův, císař Karel IV., povýšil Lucembursko, v němž po Janovi panoval Václav, bratr Karlův, na vé- vodství (1364). Bezdětný Václav odkázal je r. 1383 svému synovci Václavovi IV., králi českému a německému, jenž zastavil zemf neteři své Elišce Zhořelecké, proti níž však vzbouřili se vlastní poddaní; Eliška postou- pila práva svá Filipu Dobrému, čímž Lucem- bursko spojeno r. 1444 s Burgundskem. Za- snoubením Marie Burgundské s Maxmiliánem I. Habsburským dostalo se Lucembursko to- muto rodu (1477). R. 1659 bylo špan. Habs- burkům, kteří byli tu pány od r. 1555, vel- kou čásť vévodství postoupiti Francii. Mírem utrechtským (1713) dostali španělskou čásť Lucemburska opět rakouští Habsburkové, na kterých dobyli jí Francouzové, kterým mírem v Campu Formiu r. 1797 též postou- pena. Kongress vídeňský zřídil z Lucemburska zvláštní velkovévodství, jež jako spolková země německá odevzdáno Vilémovi I. hol- landskému v náhradu za ztracené země v Německu. R. 1830 po revoluci belgické připojeno Lucembursko ke království Belgi- ckému. Teprve r. 1839 došlo k nové úpravě, při čemž západní čásť Lucemburska zůstala Belgii, východní obdržel král hollandský. R. 1841 dostalo Lucembursko první ústavu, jež pak v 1. 1848 a 1856 pozměněna. Po válce r. 1866 smlouval se Napoleon lil. s králem hollandským, aby Lucembursko postoupeno bylo Francii, když však ozvalo se proti tomu Prusko, došlo k smlouvě londýnské, jíž pro- hlášeno Lucembursko za neutrální stát, po- sádka pruská, jež byla v městě L-u, odvolána a opevnění zrušena. Po smrti krále holland- ského Viléma IIL (23. list. 1890), jenž zůstavil pouze dceru, přestala osobní unie s Holland- skem a následoval dle smluv o nástupnictví, ženu vylučujících, velkovévoda Adolf, bývalý vévoda nassavský. — Srv. Pflips, Das Luxem- burger Land (1894); Glaesener, Le Grand- Duché de Luxembourg etc. (1885); Schotter, Geschichte d. Luxemburger Landcs (1882); Eltz, Aus Luxemburgs Vergangenheit und Gegenwart (1891). 3) L., jihových., Ardennami prostoupená provincie belgická, hraničící s velkovévod- stvím Lucemburským, k némuž až do r. 1839 také patřila, má 4418-36 km* s 212.171 (1892) oby v. (Valony; jen na j, Francouzové a na jv. Němci), živícími se hlavně rolnictvím; ilobývá se železo, lomy břidlicové, průmysl koželužský a soukennický, zboží uzenářské. Hl. město, v kraji Němci obydleném, Arlon. Řeky Semoy a Óurthe. Pp. IiUoena, město v špan. provincii cordov- ské (Andalusie), na žel. trati Puente Gcnil- Linares, má 21.008 oby v., výborné země- dělství, bohaté vinice, znamenitý chov koní. IiUoera (lučéraj, Nocera, město v ital. provincii Foggii, má 15.330 ob., jest sídlem biskupství, má pěknou kathedrálu gotickou. Starověké jméno její Lučena. Od cis. Kon- stantina II. bylo rozbořeno, později však znovu vystavěno. Ve středověku znamenité kvetlo zvi. za cis. něm. Bedřicha II., kterýž ubytoval v ní na 20.000 vystěhovalcův sicil- ských, kteří však odtud byli opět vypuzeni novým sicilským králem Karlem z Anjou r. 1269. — Poblíže L-ry jsou zříceniny středo- věké tvrze Castcl Fiorentino, památné tím, že zde zemřel řím. cis. Bedřich II. (1250), Iiuoeres viz Tri bus. Iiuoem (něm. Lu^em), hl. město kantonu švýcarského při výtoku řeky Reussy z jezera Čtyřkantonského v rozkošné poloze mezi dvěma velikány horskými: Pilátem na jihu a horou Rigi na vých., ve výši 439 m n. m. Spojení má výborná na vše strany, jsouť zde dráhy : Basilej-Olten-L., Lenzburg L, Curych- Rotkreuz-L., Gotthard-Schwyz-L., Brúnig- Sarnen-L., místní dráha Kriens-L. a Bern-L. Město čítá (1888) 20.570 oby v. (17.523 kat., 2857 evang., 190 žid.). Znakem města i kan- tonu jest úzký štít, dole goticky zaostřený a po délce ve dvě pole rozdělený. Z budov církevních vynikají: klášterní chrám sv. Leo- degara s dvěma štíhlými věžemi (vystavěn r. 1633, jedna z věží má letopočet 1406) a s varhanami o 90 rejstřících; jesuitský kostel (od r. 1667); »Mariahilf€, býv. klášter vorši- lek (nyní dívčí škola), a nový evang. chrám helv. vyzn. Jiné důležité stavby jsou: vládní palác, radnice, poštovní budova, sídlo správy dráhy svato-gotthardské, městská nemocnice, chudobinec, sirotčinec, divadlo, museum, biblioťéka, nová škola a zbrojnice se sta- rými trofejemi. Staré město na pravém břehu spojeno s nádražím a s již. části města novým nádherným mostem. Níže nad jezer- ním výtokem pne se starý dřevěnj^ most, asi 300 m dl., na jehlách spočívající. Vo- dárna mostní jest prý nejstarší stavební pa- mátkou městskou, a maják (lucerna), dle ně- hož vlastně město se nazývá, pochází prý docela z doby římské. (Vyobr. č. 2631.) K památnostem lucernským náleží monu- mentální pomník před branou vtreggisskou, postavený k popudu generála Pfyflfera r. 1820 na památku padlých hrdin švýcarských z krá- lovské stráže francouzské, jež 10. srp. 1792 vykrvácela při hájení Tuilerií proti rozzuře- nému hnutí revolučnímu. Pomník představuje lva vtesaného do skalní stěny dle modellu Thorwaldsenova v délce 9 m a ve výši 5*6 m. »Zahrada ledovcovác obsahuje zajímavé bal- vany bludné a .skály s ledovcovými trhlinami i plochami hladkými z doby ledové v rámci alpské flory zahradní. Krásný pohled otevírá se 9 míst: s Fluthmattu, Větrníku, od tfí lip na hoře Gizlisu, s Giitschu, kamž vede la- nová dráha, a s rozvalin hradu StoUberku. Kanton lucernský prostírá se skoro uprostřed Švýcarska, proťat jsa 47° s, S. a 8° v. d. Hraničí na sev. s kantonem Aargau, záp. s kant. bernským, jiínč s unterwalden- ským, vých. se schwyzkým a lužským a řá- stečnÉ téí 3 aargauským. Celkem zaujímá I500'8 km*. Převážnou íástí jest planinou, neboí přikrčí ráz lucernských Alp, charakte- risovaný na jiho-záp. Naprem (1408 m), ca jiho- vých. Pilátem (Ose! 2123 m), k severu mění se v ploSná a Široká údolí řeky Malé Emmy a jez. Scmpa£ského. Tam, kde tato údolí na ern. 4U i podnebí v kantonu lucernském podstatné dvojí. Na jezeře Ctyřkantonském však obje- vují se často jiíní vichřice a suché amrSté. jež ovšem nejsou přívodem svým ani z Afriky. ani od Atlantského okeánu. Obyvatelstva napočteno dne 1. pros. 1888 135,722 duši. po převážné vélšinÉ národnosti německé a řím.-katol. vyznáni (Némcfl 134.297, Italů 497, Francouzů 437, Románů 24; 127.336 katol., 7734 cvang. helv. vyznáni, 201 žid, 89 jino- vĚreů). Mezi 57.061 obyv. schopnými práce bylo zaměstnáno chovem dobytka, polním hospodářstvím a zahradnictvím 28.872, prů- myslem_ 16.327, obchodem 4070. —Politi- cké zřízeni kantonu založeno jest na ústavČ pravém břehu řeky Reussy k jez. Ctyřkan- tonskému se otviraji. vystupuji zase již pří- kré jižní srázy hory Rigi (180O m) nad městy Kůssnacht , Greppen , Weggis a Wiltnau , odkudž na vrchol hory do stanice Kulmu vede ozubená dráha. Z řek vyniká Reuss. jel prameni se u přesmyku 1? urky, napájí jez. Ctyfkantonské a vykročivši z něho při- jímá s leva Malou Emmu, načti po krátkém toku vstupuje do území aargauského. Naproti tomu řeky Wiger, Suren (tvoři jez. Sem- pašské), Vyna a Aa Qci. Baldegg a Hallvyll) protékají větši čásf kantonu, avšak vlévají se do Aary jako Reuss, tak íe zemé patři po vétilně k oblasti řeky Aary, t. k oblasti moře Severního. Horopisnč rozpadá se kanton na příkřejší časť jiini a na mírnfjši severní. Na jihu jsou položeny nejvýše Soeren- be:^ (1162 m). nejníže ves Enllebuch (722 m n. m.), na severu však kraj jest o mnoho nižší (Lucern 439 m). Dle toho jest ovš.m ze dne 28. února 187i}, jeŽ byla revidována 11. řij, 1882 a 26. listop. 1892. L. jest demo- kratický a svobodný stát. Ústava tato zaru- čuje základní zákony kantonálního zřízeni Švýcarského. Svrchovanost spočívá v národě jakožto celku a ve jménu jeho vládne velká rada, skládající se ze 135 členil, z nichž kaídý připadá ná 1000 obyv. Celkim volí se do vdké rady v 53 voleb, okresích. Zákony, státní smlouvy a důležitější finanční dekrety, jež kantonálni velká rada vydává, podléhají rozhodnutí národa, Žádá-h za to do 30 dnů nejméně 5000 občanů. Velká rada má vrchní dozor nad státní správou, jmenuje úředníky, ustanovuje ročni rozpočet, jakož i daně, uza- vírá státní smlouvy a půjčky, vykonává právo milosti a mn. j. Členovu její mají právo navrhovati zákony, exikutivy však neprovádí velká rada sama, nýbrž t. zv. vládni rada, jež se skládá jen ze 7 členů. Tito nesměji býti zároveři členy velké rady, jsou však « t J ■•*! h. m : í : * :i "I H : I ■V !•' ' -I i ;( i i I Il1 ! f 412 Lucern. zavázáni obcovati seděním jejím, majíce v ni poradné hlasy a právo k návrhům. Školství má na starosti tříčlenná rada paedagogi- cká (vychovávací). Nejvyšší instancí soudní jest vrchní soud (9 členů). Trestní rada 54členná rozhoduje v I. stolici veškeré záleži- tosti trestní. Trest smrti jest opět zaveden. Velká rada volí členy ostatních 4 rad na 4 léta a jejich praesidia. Praesident vládní rady zove se šultysem {Schultheiss), vice- praesident místodržícím (Statthalter), Prae- sidenta rady paedagogické volí veliká rada z rady vládnoucí. Celý kanton dělí se na 5 úředních okresů: Entlebuch, Hochdorf, Lucern, Sursee a Willisau. V každém vyko- nává exekutivu místodržící zvolený od velké rady na dobu 4 let, soudní moc pak okr. soud 7— 9členný, jejž si volí sám okr. úřad místodržitelský. Obcí čítá se celkem 109 a jsou v mezích ústavy a zřízení zúplna auto- nomní. Volí si na 4 léta obecní radu, kteréž předsedá obecní představený. Urovnávati spory v obci má na péči smírčí soudce. — Vojensky patří kanton L. k okresu 4. di- vise; církevně podřízen jest kanton luc. se solothurnským a zužským biskupovi basilej- skému. Kapucínské kláštery mužské mají: Wesemlin, Sursee a Schůpfheim; ženské: Sv. Anna ikapucinský) a Eschenbach (cisterciá- cký). Členů jest asi 110, a jmění všech pěti klášterů přesahuje 1*5 milí. franků. — Škol- ství v kantonu lucernském, byvši zdravě znovuzřízeno a obnoveno, patří k nejlepším, a to zvláště školy prvého a druhého stupně, t. j. t. zv. školy okresní. Progymnasium jest v Múnsteru, stř. Šk. mají Sursee a Willisau. Učitelský ústav, spojený se školou okresní a střední, nalézá se od r. 1868 v Hitzkirchu. Theologický seminář jest v L-ě, kdež jest zároveň škola kantonální (kanton. gymnasium humanisticko-realistické) spojená s theolog, učitel, ústavem. Kromě toho má L. i uměl.- průmysl. školu. V Sursee kromě střední šk. jest též zimní škola hospodářská. Ku vzdě- lávacím ústavům dlužno počítati také kanton. bibliotéku (80.000 sv.), občan, bibliotéku (15.000 Helvetica, 12.000 brošur) a knihovnu kapucínského kláštera ve Wesemlinu (12.000 svazků). Celkem čítají veřejné knihovny v kantonu přes 150.000 sv. R. 1859 založen byl od Švýcarské společnosti pro veřejné dobro na Sonnenberku u L-u záchranný ústav, v Hohenrainu pak jest již od r. 1834 ústav pro hluchoněmé. — Úrodné půdy má kanton L. na 136.900 ha, z čehož připadá 29.990 na les, 83 na vinice a 106.827 na ornou půdu, luka, pastviny a zahrady. Z obilí pě- stuje se hlavně špalda ř7*/o obilí a 47o ze- máků). Kdežto jižní čásC kantonu (Entlebuch) jest typem alpského hospodářství, se v. čásť (Gau) jest zemí ryze zemědělskou. R. 1886 napočítalo se v kantoně 85.807 kusů hov. dobytka, 38.183 k. vepř. dobytka, 19.536 koz, 9578 ovcí a 4581 koní. Úlů čítalo se 15.970. Číslo hov. dobytka jest překvapující, neboť poměrně k rozloze jest dvakráte tak velké jako kde jinde ve Švýcarsku. Dobytek jest ušlechtilého plemene bernského a schwyz- kého, z poloviny krávy, ze V* telata, což jest znamením, jak silný je chov a salaš- nictví, zejména v hornatých krajinách jižních. Dle výměru z r. 1881 obnášela produkce kravského a kozího mléka 1*2 milí. hl, z če- hož 607o bylo spracováno v mléčných kon- densárnách (sýrárny a j.). Ročně vyrábí se na 40.000 q sýra, kterýž skoupen byv ob- chodníky etlebušskými a překupníky z údolí řeky Emmy přichází k nám pod jménem sýra ementalského (Emmenthaí). Naproti torna sever, jejž od jihu oddělují podélná údolí řeky Emmy, dodává silné tažné a krmné voly a vyváží velmi mnoho kozí. Sever jest po- žehnanější než jih, vykazujef nad svou spo- třebu hojně obilí, bramborů, lnu, konopí a ovoce, zvláště hrušek. Lesy silně mizejí, neboť dříví více se vyváží než přiváží. Nej- větší spotřebu má ovšem město LVI. 1890 až 1891 bylo 7 ústavů pro chov ryb; zvláště byly nasazovány štiky, jezerní a říční pstruzi, sihy (Coregonus) a j. (celkem 3*6 milí.). — Po stránce průmyslové nepatří L. k nej- čilejším kantonům. V řekách Emmě a Lu- thernu ryžovalo se ještě v XIX. stol. zlato a razily se z něho v mincovně lucernské dukáty; dnes však již toto odvětví by se nevyplácelo. Nejrozšířenějším jest pletení rohožek a košíků slaměných, a to zvláště v krajích severních jakožto průmysl domácí. S výrobky těmito vedou obchod hlavně firmy aargauské. Velmi důležitým jest tu rovněž textilní průmysl (3 prádelny na ba- vlnu, 1 tkalcovna na stužky a tkaničky, tři prádelny na hedvábné odpadky, po jedné továrně na svíjení hedvábí, na niti a tkaní, továrna na vlnu, polovinu a na poloplátno). Ne méně zastoupen jest průmysl kovodělný (1 železárna, 1 továrna mědiryjecká a 2 stro- jírny, z nichž jedna opatřena je též slévár- nou, nejvíce v okolí L-u). Tolikéž výroba papíru, zboží papírového a továrny tabá- kové (5). Koncem r. 1891 podléhalo továr- nímu zákonu 80 závodů s 3185 dělníky. — Obchod jest značný. Vyváží se obilí, sýr, dobytek, višňovka; přiváží se sůl, olej, zboží koloniální a kovy. Od r. 1835 jest na jezeře Čtyřkantonském paroplavba. Z přístavu lu- cernského lze plouti trojím směrem: na sev.- záp. do Kůssnachtu, na jih do Alpnachu, odkudž vede dráha na Osel (2123 m), a na vých. do Flúelen. Město L i kanton sám ležíce při jez. Čtyřkantonském a v blízkosti hory Rigi stávají se tak pro Švýcary středi- skem ruchu turistického (v létě r. 1892 bylo 77.950 cestovatelů, r. 1893 80.227), tak že hótelierství tvoří v pobřežních městech živ- nost velmi výnosnou. — Finance kantonální vykazovaly r. 1894 tyto číslice: příjmy 1,830.291, výdaje 1,968.496, čisté jmění státu 6,572.898, dluh 7,970.919 franků. Dějiny. Dějiny města i kantonu úzce spolu jsou sloučeny. Koku 1291 bylo odprodáno město L. Rudolfovi Habsburskému, ale již r. 1332 utvořen spolek čtyř prakantonů čili lesních kantonu, jímž bylo panství Habsburků I Lucerna — Lucernaria. 413 nad L-em valně otřeseno, r. 1386 pak bitvou u Sempachu úplně vyvráceno. R. 1390 ob- drželo město od kr. Václava IV. potvrzení své říšské neodvislosti. Průběhem XIV. a XV. stol. nabylo město koupí, právem zá- stavním a výboji rozsáhlého okolí. V době hnutí reformačního stal se L. střediskem snah cílících k potlačení nového směru. Roku 1574 byli přibráni na pomoc členové řádu jesuitského k popudu válečníka a šultyse Gustava Pfyffera. ód r. 1586 sídlil ve mě- stě docela i trvale papežský nuntius. Dne 5. říj. t r. sestoupilo se 7 katol. míst v L-ě ve zvláštní jednotu borromejskou. Měst- ské zřízení vyvíjelo se v rázu patricijské oligarchie na základě práva kooptačního při doplňování rad a na základě rozšiřování je- jich kompetence, ovšem na úkor práv občan- stva, zvláště v XVI. a XVII. stol. A na ven- kově nebylo celkem o nic lépe. Práv písemně zaručených ani dbáno nebylo, daně byly libo- volně zvyšovány, mince zlehčována. Ž těchto a jiných příčin veliké selské povstání švýcarské vzplanulo r. 1653 právě v kan- toně Lucernském a to v hornatém jihu, v Entlebuchu. Vzpoura vŠak byla udolána a nastala neomezená vláda patriciátu. Ale r. 1798 pod vlivem franc. revoluce prohlásila velká rada vládu aristokratů za odklizenu, a město L. stalo se hlavou Helvetské republiky. Na sjezde plnomocníků švýcarských, odbývaném v Paříži r. 1803, obnovena v podstatě fede- rativni ústava t. zv. meditační listinou, tak že kanton lucernský stal se opět zvláštním státem, ale se zřízením repraesentativním. R. 1814 šultys Rúttimann přičinil se o reakční zavedení ústavy z let před r. 1798 toliko s tím rozdílem, že venkov nyní měl, aspoň polovinu mezi členy velké rady. Ústavní revise, provedená r. 1829, odňala malé radě právo kooptační a zároveň moc soudcov- skou. Po červencové revoluci ku přání ná- rodního shromáždění v Sursee byla zvolena rada ústavní. Dne 30. čna 1831 byl přijat elaborát, jímž venkovu zaručeno spravedli- vější zastoupení, prohlášena rovnost před zákonem, svoboda tisková a myšlenková, zakázány vojenské smlouvy s cizinou. Poně- vadž však účasf liberální vlády na konferen- cích badenských zdála se býti nebezpečnou zájmům katolické církve, usilovala strana lidovců klerikálních o revisi ústavy, t. j. o pád vlády svobodomyslné. V čele této strany opposiční stáli rolník Josef Leu z Ebersolu a Siegwart Múller. Dne 31. led. r. 1841 lid dokonale připravený agitacemi a missiemi jesuitův usnesl se na revisi ústavy a rada ústavní ocitla se v rukou strany Leuovy. Nový, základní zákon, vydaný ještě t. r. dne 1. kv., zbavil liberální město po- sledních výsad. Zastoupení zavedeno jest dle počtu obyvatelstva, lid dostal právo »veta« proti zákonům jemu se nezamlouvajícím, církev zbavena dohledu . státního, a školství ocitlo se v rukou klerikálů. Hlavou nové vlády stal se Siegwart Múller; politika kleri- kálni slavila vítězství. R. 1844 povoláni jsou jesuité na vyšší ústavy školní, r. 1845 od- souzen dr. Steiger, vůdce radikálů, t. r. za- vražděn Josef Leu a založen »Sonderbund« , jehož voje však byly poraženy od strany opravářské dne 23. list. 1847 u Gislikonu, načež městská rada lucernská ustavila se jako vláda prozatímní a vypsala volby, při nichž prošli do velké rady většinou liberá- lové a tím i definitivní vláda stala se liberální. V revolučním roce 1848 dne 13. ún. přijata byla změna ústavy odstraněním bodů ten- denčně klerikálních. R. 1863 provedla strana klerikální obratně své pojištění do budoucna, dosáhši při revisi ústavy toho, aby místo částečného obnovování míst provádělo se celkové. O tři léta později dobyla nových úspěchů tím, že žádaný počet hlasů pro platnost »veta« byl snížen a poČet členů ve velké radě rozmnožen. Tím stalo se, že při nových volbách dne 7. ledna 1871 zvítězili klerikálové. Velká rada jsouc jejich osadila též vládu z většiny lidmi stejného smýšlení. Naproti tomu vŠalc městská rada v L-ě zů- stala i na dále liberální. Když však r. 1872 chtěla starokatolíkům propůjčiti jeden z měst- ských kostelů, klerikální vláda to zapově- děla. R. 1875 konána byla revise ústavy, při čemž schválen lidem nový základní zákon, jenž však r. 1882 a r. 1890 byl opětně změ- něn: obnoveno zavedení trestu smrti, lidu dáno právo k iniciativě zákonů. — Litera- tura: Heer, Fůhrer f. Luzern ... (L, 1893, 2. v.); Pfyífer, Der Kanton Luzern (Sv. Havel, 1858—59, 2 d.); von Segesser, Rechtsgesch. der Stadt und Republik Luzern (L., 1851 až 1858, 4 sv.). Vbc, Iiuoema (z lat.), svítilna. Ve stavitelství slově I.: 1. otvor v klenbě, nejčastěji kupoli, kterým se báňová klenba svrchu osvětluje. U mnohých kleneb se I. ani nezakrývá, zůstá- vajíc volným otvorem, na př. Pantheon v Římě fsrv. Architektura, tab. IV.), v kte- rémž případu slouží vydatně jako větrací otvor. L. u báňových kleneb je nutností, neboť bez ní byly by klenby ty tmavé a tratily by na působivosti. — 2. Kolmý prostor mezi rameny schodů, kterým také má býti docíleno ostřejšího osvětlení ramen schodo- vých, hlavně tehdy, osvětlují-li se schody jen světlíkem, t. j. skleněnou střechou svrchu. — 3. Menší světlík. Fka. Iiuoema Aristotelova viz Ježovky str. 339 a. Iiaoemaria O. F. Múller, rod medus polypovitých {Scyphomedusae) z čeledi Lucernariidae, zástupce zvláštního oddě- lení (Stauromedusae, Calycoioa, Cylico^oa), Liší se některými znaky význačně od ostat- ních medus a blíži se nejvíce póly po vitému stadiu medus polypovitýcn {Scy-phistoma), Má tělo kalichovité, pol protiústni prodlužuje se ve stopku, jíž může se živočich připevniti na předměty vodní. Na rozdíl od ostatních medus není na okraji těla lalokův okraj nich a nosičův ústrojů smyslových {rhopalia), z okraje však vybíhá osmero ramen dutých, kratších či delších, někdy po dvou sblížených, 414 Lucchesini — Lucidář. * nesoucích na vrcholu svém chvost, sklád«7Jící se z včtšího počtu krátkých tykadel. Ústa jsou čtyřhranná i vedou do dutiny gastro- vaskulární, jež má střední dutinu, čtvero radiálních, vakovitých kanálů, oddělených čtverem úzkých přehrad ek, a kanál okružní. Střední dutma a někdy i kanály okružní prodlužují se do stopky. Pohlaví jest oddě- leno. Žlázy pohlavní zevné isou viditelný v podobé osmi řasnatých pásu rozbíhajících se paprskovitě od úst. Druhy tohoto rodu žijí hlavně v mořích mírného a studeného pásma, mají tělo několik cm veliké a živí se drobnými korýši a měkkýši. Zdržují se hl. mezi řasami, upevněny v poloze vodorovné neb ústy dolů, i mohou místo svého upev- nění měniti. Známější druhy jsou v okcánu Atlantském: L. quadricontis Múll., L. octo- radiata Lam., L. campanulata Lamour. (též v moři Středozem. a Cernťm) a L. Leuckarti Tasch. (hojný kolem Helgolandu). Šc, Itnoohesini [lukezíni]: 1) L. Girolamo, markýz, diplomat prus. (♦ 1751 v Lucce — t 1825 ve Florenci). Pocházel z patricij ské rodiny ital. a od r. 1778 sloužil Bedřichu II., králi pruskému, který mu ukládal poslání diplomatická. Bedřich Vilém II. vyslal jej r. 1790 do Varšavy, r. 1792 provázel L. krále tohoto na polním tažení do Champagně a r. 1793 jmenován pruským vyslancem ve Vídni. R. 1797 měl důvěrné jednání s Bona- partem, tehda v Itálii se zdržujícím, v 1. 1802 až 1806 byl mimořádným vyslancem v Paříži. Příměří, které tam ujednal mezi Napoleo- nem I. a Pruskem, král neschválil a L. zadal za propuštěnou. Napsal : Sitlle cause e gli effetti della confederaiione rheuana (Flor., 1819; do něm. přel. Haleni, Lipsko, 1821—25, 3 sv.). Rozmluvy L-ovy s Bedřichem II. vvdal něm. iiischoff (Lipsko, 1885). 2) L. Césare, bratr před., ital. jazyko- zpytec a historik (* 2. čce 1756 — t 17. kv. 1}:<32). Z jeho četných děl nejdůležitější je DeW illnstra\ione delle lingue antiche e modeme (Lucca, 1819; 2 sv.); sebraná díla {Opere ťdite ed inedite) vyšla t. o 22 sv. v 1. 1832 až 1834. IiUOia, planetoida objevená 9. ún. 1882 Palisou. Střední jasnost v opposici 129, prů- měr v km 42. Označení Oi. Gs. IiUOiae (ohnice), zoo!., viz Ascidic, str. 831 a. Iiuoian viz Lukianos. Iiuoian, kníže z Ca ni na, viz Bona- parte Lucian. Iiuoiani [lučáni] Sebastiano, malíř, viz Piombo. Iiuoibořioe viz Licibořice. IiUOiÓ: 1) L. llanibal, básník chorv., viz Ji heslované, str. 438. 2) L. Jan (ital. Lucio), slavný dějepisec dalmatský (* kol. r. 1509 v Trogiru ze staré šlechtické rodiny — f 1579 v Římě a pocho- ván jest tam v chrámě sv. Jeronýma). Stu- doval v Padově a v Říniě a stal se ve 20. roce doktorem práv. Již v Římě a pak po návratu do Dalmácie sbíral látku k dějinám své vlasti a získal si brzo jméno slavného učence i za hranicemi. Většinu života ztrávil v Římě. Přimel jej k tomu nepřátelský poměr k tro- girské rodině Andrcisů, jejíž člen Pavel Andreis obžaloval L-e u generálního prove- ditora benátského, že práce jeho směřují proti Benátské republice. L. zatčen a odsou- zen na galej, brzo však po vysvětlení neviny opět propuštěn, avšak nepřátelství mezi oběma rodinami již zůstalo. V Římě dokončil L. své slavné dílo De regno Dalmatiae et Croatiae (Amsterdam, 1666; se změn. názvem ve Frankfurtě a pak opět v Amsterdame; jiné vyd. u Schwandtnera ve III. sv. Scrip- tores rerum Ungaricarum, Dalmaticarum etc. 1748, pak opětně o sobě ve Vídni, 1758). Kromě toho napsal: Memorie della cittá di Traú (Benátky, 1574); Vita di S. Giovanni Ursino (Řím, 1657); Inscriptiones dalmaticae\ Addenda vel corrigenda in opere De regno Dalmatiae et Croatiae (t., 1673); Lucii Joannis Excerpta ex codice Vatťcano] Dissertatio de lUyrico et arbores familiarum; Supplementum in Cronica Hungarorum, Některé rukopisné práce L-ovy chovají se v knihovně u sv Jeronýma v Římě. IiUOlcUiř sluje ve starší literatuře české spisek obsahující ve formě dialogické prosto- národní rukověť naukovou, zvláště z oboru víry a vědomostí o světě. Patří ke skupině památek středověkých, kteréž pod obecným jménem Lucidarius^ Elucidarius^ Elucidarium (vysvětlovatel) v mnohých jazycích evrop- ských kolovaly a vrstvám lidovým skýtaly poučení všeho druhu. Za pravzor těchto učebnic pokládá se latinský traktát Honoria Autunského Elucidarium z počátku XII. stol.; odtud z části překladem, obyčejně vŠak vol- ným zpracováním a přibráním látek odjinud vznikaly útvary různojazyčné a měnily svůj obsah podle potřeb časových. V písemnictví německém vyskytuje se takové vzdělání na konci XII. stol. a jest obsaženo v četných rukopisech XIV. — XV. stol. s textem v pod- statě dosti jednotným. Starý tento text ně- mecký byl zase předlohou ke zpracování če- skému, které zachovalo se v rukopise asi z polovice XV. stol. v knížecí bibliotéce Fúrstenberské na Křivoklátě; rozsah proti originálu německému jest daleko skrovnější, neboť ze tří knih podává se pouze první úplně, z druhé pak a třetí vybráiio jen něco málo ukázek. Z téže recense jako Fúrsten- berský rukopis pochází český prvotisk z roku 1498 Počiinafe Lucidar:^ O ro\1ic\nych wiet\ech^ jen( fu na nebi na ^emi y v wodach (Plzeň, Mikul. Bakalář, 4 archy v mal. 8®), v^mikající nevšední jadrností v mluvě i svědčící o soud- ném názoru vzdělavatelově. Všude žák (mlazší, mladší) klade kratičké otázky a mistr odpo- vídá; výklad týká se Boha, stvoření světa, pekla ajeho částí, nebes, ráje, tří dílů země (Asie s Indií a ostrovy, Afriky, Evropy), živlů, moře, větrů, slunce, měsíce (skvrny na něm prý vykládají sprostní, že to tam David hude), planet, hvězd, létavic (>a ne- Lucidum intervallum — Lucilius. 415 kteří sú tak hlúpi lidé, Že se domnívají, ie by to drakové létali«), povétří, hromu (»tro- jaký jest, jeden tepe a boří, druhý bode a třetí zapaluje«), deště a pod., nemluvněte v lůně mateřském, mozku, vlasů, nehtů atd., očistce, zvonění hran, rouch mešních a kněž- ských, soudného dne a života věčného. O po- zdějších osudech této recense nedostává se určitých zpráv, Že však tiskem kolovala, do- kazuje vydání z r. 1783 {Lucydář, totif knífka osvěcující a otvivajicí Ismy si. . . Vytištěná v Ho- lomouci u Joz. Hírnlovy), v němž jest zacho- vána podstata prvotisku, ovšem v řeči valně proměněná a v obsahu rozmanitě doplněná, též v některých kusech skrácená (na př. vy- puštěn výklad o očistci a přímluvě svatých). Někdy neporozuměním vznikly hrubé omyly (na př. »kostnatá« místo »kosmatá«) a pře- krouceniny, zvláště u vlastních jmen. Vedle starší prvotní úpravy vyskytuje se v XVI. st. jiná, slovně i věcně značně odchylná (druhá recense), přikloňující se celkem k německému textu reformačnímu, ale namnoze i odjinud rozhojněná (na př. z legendy o smrti Ada- mově, o dřevu kříže, o lebce Adamově). Ob- sažena byla nejspíše již ve vydání z r. 1567 (Olom.), zcela vymizelého, odkudž přešla do výtisků z poč. XVII. stol. (Praha?) a z r. 1779 (v tomto některé doplňky). Třetí konečně text, od předešlých téměř zcela rozdílný a mnohem chudší, čte se v novodobých kníž- kách lidových tiskárny Hilgartnerovy v Jin- dřichově Hradci, Turečkovy v Litomyšli a zvláště Škarniclovy v Uherské Skalici (po- slední z r. 1877). Podle starších textů če- ských pořízen byl L. chorvatský, jak ukázal Ivan Milčetié vjagičově »Archivu« (XIX., 556). Vzornou studii bibliografickou o L-i na- psal Kar. Schorbach, Studien uber das deut- sche Volksbuch Lucidarius und seine Bear- beitungen in fremden Sprachen (Štrasburk, 1894). Zprávy jeho kriticky rozebral a samo- statným badáním o L-i Českém a ruském (z pol. XVI. stol.) doplnil A. Archangelskij v obšírné monografii (K istoriji německago i slavjanskich Lucidariusov) s pokračováním (K istoriji drevně-russkago Lucidariusa), obojí v »Zápiskách« car. university v Kazani (1897, seš. 4. až 1899, seS. 6.). Thř. Iiaoldnm intervalínm viz Intervallum lucidum. Laole sluje čásf hannover. kraje »Wend- land« zvaného; leží mezi dolní Jasnou (Jetie) a Labem. Ve jméně tomto skrývá se patrně slovanský název 1 u k a, lučiny, jako též v ná- zvu sousedního kraje »Drawehn« skryto slovo dřevo a odvozené od něho jméno kmene Dře- venu. Pp. Iiiioie sv., mučennice za Diokleciána, jejíž památka slaví se 13. prosince. Iinoientes, malíř a ryjec špan., viz Goya y Lucientes. Iinoifer (lat, světlonoš) v myth. viz Fósforos; v hvězdářství pojmenovaní hvě- zdy dennice (v. t.). V obecné mluvě pak znamená L. nebo Lu čiper tolik jako ďábol nebo satanáš. Laoifer, svatý, biskup cagliarský na Sar- dinii (t 371 v Cagliari). R. 354 vyslal jej pa- pež Liberius k císaři Konstantiovi, aby svo- lal církevní sjezd, na němž by se rozhodlo o žalobě ariány opět vznesené na Athanasia, biskupa alexandrijského. Na synodě milánské (355) zastával se L. horlivě Athanasia a ne- chtěje podepsati jeho odsouzení popudil na sebe tak Ariány, požívající přizně Konstan- tiovy, že byl sám vypověděn. Po nastolení Juliána Odpadlíka (361) bylo L-ovi dovoleno, aby se vrátil do svého biskupského sídla, když však na alexandrijské synodě f362) byl ariánům a scmiariánům dovolen návrat do církve a biskupům jejich slíbena opět jejich biskupství, L. protestoval proti této shoví- vavosti a vrátiv se do Cagliari odtrhl se od tehdejšího církevního celku a zemřel jako schismatik. Na Sardinii byl ctěn po smrti jako svatý a přívrženci jeho (luciferiáni) rozšířili se nejen po Sardinii, nýbrž i po Španělsku, Gallii, Itálii a v Africe. R. 1803 Pius II. L-a kanonisoval. L. sepsal: Pro sancto Athattasio ad Constantium imperatorem libri II \ De regibus apostaticis; De non conveniendo cum haereticis ; De non parcendo in Deum de- linquentibus] Moriendum pro Filio Dei (Paříž, 1568; Benátky, 1778). Spisy L-ovy vydal nově Hartel v » Corpus scrip torům ecclesiasticorum latinorum« (14. sv., Vídeň, 1886). Iiaolfoffa dentata Gúnth., rybka hrdlo- ploutvá (skupiny Anacanthini) z Čeledi hru- j o vitých (Ophidiidaé), v níž icst jediným druhem sladkovodním ; přcbýváf v podzem- ních vodách na ostrově Kubě. Nemá očí; ploutve sudé jsou nepatrné a liché všecky spojeny v souvislou ploutevnatou obrubu trupu vzadu zašpičatělého. Br. Iiaollia oaesar L., moucha zlatá, jest krásně leskle zlatozelená moucha, kterou v létě můžeme hojně nalézti na výmětcích lidských a zvířecích a v lesích, kde velmi rychle poletuje. Zpodní obličej má nanejvýše jen uprostřed a na kraji úst červenavě žlutý; líce bílé, makadla rzivožlutá. Vývoj podobný jako u ostatních much. V Čechách jsou ještě 2 příbuzné, L.silvarum Mg. a L.regina Mg. Kpk. Iiaoiliiui: 1) L. Gaius, vlastní zakladatel římské satiry, narozen ve Suesse Aurunské v Kampanii, jak se nyní soudí, r. 180 př. Kr. z latinského zámožného a dosti vznešeného rodu, požívajícího rytířské hodnosti. Život svůj ztrávil však ponejvíce v Římě, obcuje pro jemné své vzdělání a duchaplný vtip s prvními muži obce, jako se Scipionem mladším a přítelem jeho C. Laeliem. Je oba provázel r. 134 jakožto člen družiny praetor- ské {cohovs praetoria) do války numantijské, kde stýkal se s mnohými jinými vynikajícími muži doby té, jako se slavným řeckým histo- rikem Polybiem a stoikem Panaitiem. Po ná- vratu do Říma uveřejnil první své satiry, a sice pod názvem Sermones (hovory). Tento obor literární i dále pěstoval. Života veřej- ného jinak se vzdaloval a nezastával žádných úřadů. Také zůstal neženat. Zemřel v Nea- poli r. 103. Satiry, jež uveřejnil, obsahovaly 416 Lučina — Lucinus. 30 knih i slaveny byly a hojně čteny nejen za republiky, nýbrž i v době císařské, jako zejména za vlády Hadriánovy. Nám zacho- valy se jen úryvky z nich, činící celkem asi 1200 veršů. Avšak i tyto zlomky podávají dosti jasný obraz o směru a rázu satiry L-iovy. Vidíme z nich, že první čásť jich, totiž knihy 26—30, psána byla po způsobe satir Enniových metry různými, jako iambi- ckými senary, trochajskými septenary a dak- tylskými hexametry; v kusech druhých Že převládalo metrům poslední, kteréž pak se stalo metrem římské satiry vůbec. Velmi roz- manitý byl obsah satir L-iových: onf zajisté o všech otázkách života římského pojednával v nich, jak o otázkách politických, tak o otáz- kách sociálních, vědeckých a literárních, te- paje vady a nedostatky, kdekoliv bystrému íraku jeho se vyskytly, i označuje cestu k ná- pravě jich. Kritika jeho byla přísná a bez- ohledná; vynikající osobnosti, jeŽ tu byly napadány a kárány, bez ostychu byly jmény pravými označovány, jakož bývalo v staré komedii attické. Zkrátka, v satirách jeho ob- rážel se veškeren tehdejší život římský. Méně uspokojovala formální stránka plodů těchto: mluva v nich byla méně vybraná, nedosti uhlazená, namnoze nedbalá — skládalť L. na kvap satiry své — , promíšcná výrazy řeckými, tak že nemnoho se lišila od volného hovoru obyčejného. Též v metrické příčině pozoro- vati bylo drsnosti a nedokonalosti. Pro vady ty kárán L. v době pozdější (na př. Hora- tiem), dbající větší vytříbenosti a přesnosti formální. Přece však hojně i pak studován, napodoben i stal se vzorem mnohým satiri- kům, jako především za doby Augustovy sa- mému Horatiovi. — V nové době úryvky satir jeho byly pečlivě probírány, vykládány a opravovány. Nejdůležitější vydání iich jest vydání Luciana Můllera (Lips., 1872). Nové kritické vydání chystá Bedř. Marx. RNk. 2) L. lunior, básník římský, přítel filo- sofa Seneky, jenž v zachované sbírce listů k němu se obrací a dílo své Naturales quae- stiones jakož i první knihu dialogů jemu vě- nuje. Narodil se v Pompeiích nebo v Nea- poli a byl asi o 10 let mladší než Seneka. Byl úředně zaměstnán v Germanii, Illyrii, Africe, posléze delší dobu byl císařským pro- kurátorem na Sicilii. V studiích literárních docházel nemalé podpory se strany Sene- kovy. Dle mínění nynějšího jest tento L. skla- datelem didaktické básně pod jménem Ver- giliovým zachované Aetna, záležející z 645 hexametrů daktylských, v nichž jedná se o této sopce a jejích divech. Báseň ta slo- žena jest před soptěním Vesuvu r. 79 po Kr. Viz Aetna 2). RNk. Lnolna viz Diana a J u n o. Lnoina, planetoida objevená 8. čna 1875 Borellym. Střední jasnost v opposici 11'1, průměr v km 70. Označení <^. Gs. Laoinias Ondřej, humanista (* kol. 1530 v Litoměřicích — f 1591 t.), stal se na uni- versitě pražské r. 1552 bakalářem a r. 1556 magistrem. V téže asi době řídil školu u sv. Mi- kuláše na Starém městě, odkudž povolán byl na universitu a učiněn proboštem koUeje Karlovy. Koncem r. 1564 opustil vys. učení a přešel do Litoměřic ku správě tamní nové latinské školy. V Litoměřicích domohl se časem vynikajícího postavení, zasedaje v radě mezi předními konšely a jsa podporou na- ukového snažení. L. náležel k latinské dru- žině básnické Jana Hodějovského a s něko- lika delšími skladbami veřejně vystoupil. Pozoruhodná jest hlavně rozsáhlá jeho ele- gie De non metuenda mořte (1556), věnovaná administrátorovi strany pod obojí Janu Ko- línskému, v níž ukazuje z důvodů dílem filo- sofických, dílem theologických, že člověk ne- právem smrti se obává ; učení vrstevníci velmi si v ní libovali, ač obsahuje vlastně jen ver- šované rozjímání náboženské. Jiné pokusy L-iovy i sou příležitostné, zejména ve Farra- ginech (Eiodějovskému) a ve sbírkách gratu- lačních, iako na oslavu císaře Ferdinanda I. při vjezdu do Prahy r. 1558, při korunovaci Maxmiliána II. za krále českého r. 1562, ku svatbě Pavla Kristiána z Koldína r. 1563 a jiné. Tíiř. Iinolnka, bot, viz Medicago. Luoinns: 1) L. Daniel, syn Jiřího, mě- šťana v Sušici, bakalář university pražské (1595) a skladatel latinských básní příleži- tostných. R. 1596 byl na vysoké škole v Al- torfě u Norimberka, jako vychovatel synů Hertvíka Zeidlice z Schónfeldu, Jana a Hert- víka; při odchodu do vlasti vjrznamenali jej professoři universitní, zejména Konr. Ritters- husius, pochvalnými skladbami latinskými. 2) L. Jan, bratr předešlého, bakalář uni- versity pražské (1595), po r. 1610 přední písař radní a měšťan v Sušici. S Adamem Rosaciem, Viktorinem Rhakotomem a Jiřím Galiem náležel ve svém rodišti ku předním podporovatelům humanistické učenosti. 3) L. Pavel (Helikoniades z Heli- konu), syn Matiáše, radního písaře tábor- ského, stal se r. 1546 bakalářem v Praze a zabýval se vyučováním. Po delší dobu žil ve svém rodišti ; r. 1575 přestěhoval se do Jindř. Hradce, obdržev tam úřad písaře městského. Přímčtdc jeho jména, Helikoniades z Heli- konu, /est neznámého původu ; dostalo se mu ho nejspíše odměnou za skladby psané na oslavu pánů z Hradce. Zemřel r. 1595. L.již za svého pobytu v Praze r. 1546 počítán byl v družinu Jana Hodějovského z Hodějova, jak ukazuji jeho pokusy otištěné ve Farra- ginech. Ostatně jeho účasť při latinském ver- šování jevila se měrou dosti skrovnou, neboť vystoupil veřejně, pokud známo, jen s dvěma delšími skladbami, po prvé k uvítání Maxi- miliána II. v Táboře r. 1562 (/« adventům se- reniss. principis ac dá. Maximiliani, regis Boe^ miae etc^ in Thabor acclamatio gratulatoria\ a po druhé r. 1574 při sňatku Adama z Hradce s Kateřinou hraběnkou z Monsfortu. Roz- sáhleji působil v oboru písemnictví národního, vzdělávaje a překládaje spisky rázu poučného; nejzávažnější prací jeho jest Kniha o rozdílu Lucioperca sandra — de Luckner. 417 a povinnost i učení Starého i Nového Zákona (Praha, 1564), připsaná panu Burianovi Trč- kovi z Lipé a na Světlé nad Sázavou, v níž výňatky z písem svatých se dovozuje, jak Mojžíš a vůbec Starý Zákon přísností svou člověka až k zoufalství leká, naproti tomu však proroci a Nový Zákon mysl pozdvihují, těší a s Bohem spojují. Jiný spisek, věno- vaný panu Adamovi z Hradce, Kniika o ro^- ličné vrtkavém^ nestálém a rychle proméni- tedlném ítéstí i neštěstí všech věci v tomto světě (t., 1579), zobrazuje na starých příkladech, jak nestálost všeho bytu světského souvisí s radou a opatrováním božským. Na konci dodatkem připojen jest překlad latinského dílka Lupičova, Knírka druhá, obsahující v sobe některá léta říšského císařství opravo- váni slavné paměti císaře Karla, toho jména Čtvrtého, s přípisem panu Jindřichovi Vence- líkovi z Vrchovišť a na Včelnici (nově otiskl V. Hanka při vydání Lupáčovy Historie o cí- saři Karlovi toho jména Čtvrtém, r. 1848, str. 115—120). Mimo tyto spisky uvádějí se ještě: Rozmlouvání Boha s Evou z epištoly Fil. Melanchthona (1562), O i mrtvých vstání Krista i našem, M. Linharta Jakobi, faráře northuzského Přerozkošná \ahrádka a velmi libé lékařství lidem ve všelijakých zármutcích postaveným (1563) a j. Ze synů L-nových vy- skytuje se mezi veršovci latinskými Theofil, bakalář university pražské r. 1595. 4) Tobiáš, rodem z Pardubic, bakalář pražský (1607), po delší dobu učitel v Čáslavi (až do r. 1609) a posléze vicerektor v Lito- měřicích, kdež zemřel r. 1615. Mimo roz- ličné drobné básně vydal několik sbírek skládání příležitostných, zejména: Ápophoreta senatui Thaborensi (1607), Symbola gratitudinis et observantiae d. Joanni Gerstorph a Gers- torph (1609); £(ůtr]QÍa pro festo Joannis Bap- tistae (1611) a j. Thř. Laoioperoa sandra viz Candát. IiaoilUi, jméno tří papežů římských. L. I. vládl jen několik měsíců (252—253). — L. II., vlastně Gerardo de Caccianamici z Bo- Ipgně (1144—1145), zabit byl při dobývání Říma kamenem. — L. III., vl. Abaldo Al- lucingoli z Lukky (1181— 1185), byl přinu- cen opustiti Řím, načež se usadil ve Veroně, kam r. 1183 svolal církevní sněm, jenž za- tratil Valdenské. Luoins (Štika?) Lukáš Vodňanský (* 1580 ve Vodňanech — f 1660). R. 1606 usadil se v Písku jako varhaník, záhy však byl volen do městských úřadů, zejména na primasovství, a i když se tohoto místa pro stáří konečně vzdal, byl co rok volen do rady. Za Dona Huerty byl — změniv již dříve svou víru — správcem Písecka; jeho zásluhou Písek po katastrofě z 30. září 1620 opět se po- vznesl, L. však sám rozličnými nehodami — zejména i zajetím švédským — byl uvržen do chudoby. Srv. »Č. Čes. Mus.<, 1834, str. 420—429. IiUOk, új. město volyňské gub. na Rusi, na pr. břehu ř. Styře, stanice Jihozáp. Žel. dráhy, má 18.525 obyv. (1897), z nich kolem OttOv Slovník Naučný, sv. XVI. 22 4 1900. 70'/o Židů; 5 pravoslav. chrámů, kathedrála, 2 řec.-kat. chrámy, 2 žen. kláštery, synagoga a 18 modliteben se školami, též synagoga karaitská, zříceniny krásného zámku ze XVI. stol., kathedrála, dříve jesuitský chrám, v renaissančním slohu s obrazy Smuglew>- czovými, jest z nejkrásnějších a největších v gubernii. K luckému okružnímu soudu patří Újezdy lucký, rovenský, lubenský, ko- velský, vladimirsko-volyftský a kremenecký; pošta, telegraf, měšf. školy chlap, a dívčí (též industriální), nemocnice městská, vojenská a židovská, 2 lékárny, 2 knihkupectví, knih- tiskárna. V průmyslu vynikají 2 barvírny, mydlárny, tov. na svíčky, máslárny, vývoz miner. vod, pivovar — obrat dosud chabý; silný však jest obchod s obilím. L. bývalo největším městem volyňským, později však stále upadalo; r. 1791 připojeno trvale k Ru- sku. Po uzavření Lublinské unie zřízen byl v L-u pro Volyňské, Braclavské a Kijevské vojevodství zvláštní tribunál, který existoval však jen nemnoho let. Srv. M. Jasinského, Luckij tribunál (Kijev, 1899—1900). — Lucký Újezd, na severu mokřinatá nížina, na jihu s nevysokými výběžky horskými z Haliče, má na 7470 km^ 221.399 obyv. (1897), 71 na 1 km*, Z řek jest splavná pouze Štyrj. Půda jest na severu převahou písčitá, na jihu hlinitá a velmi úrodná. Hlavní zaměstnáni jest země- dělství; průmyslových velikých závodů r. 1893 bylo 128 (kůže, sukna, líh, pivo, mlýny, ci- helny, vápenice, sklárny atd.). Z nerostného bohatství jsou v Újezdě pouze rašelina, křída, hrnčířská hlína. Iiuokaa viz Lukov. Iiíioke Gottfried Christian, theolog protest. (♦ 1791 — t 1855), byl od r. 1827 professorem v Gotinkách, kdež zemřel. Hl. jeho dílo: Kommentar uber die Schriften des Evang. Johannes (Bonn, 1820 — 32; 3. vydání 1842-56, 4 sv.). IiUokenwalde, město v poznaň. pruském vlád. obvodu, na želez, trati Berlín-Hallc a Berlín-Falkenberg, má 19.511 obyv. (1895), průmysl soukennický, kloboučnický, strojni- cký, papirnický, výrobu destillovaného zboží, pivovarnictví, prádelny a j. Laokiewloz Henryk, lékař pol. (* 1826 v Pcrespu v Haliči), vzdělal se ve Vídni, v Praze a zvi. v Krakově na klinice Dicte- lově, působil pak jako prakt. lékař v Chelmě, načež se r. 1860 habilitoval ve Varšavě a stal se r. 1883 řád. prof. všeobecné patho- logie. Patří mezi čelné lékařské publicisty polské, jenž i jako redaktor lék. časopisů vynikl. Mimo četné drobnější práce napsal: Leptomeningitis, Afasie, Morbus Brightii (1874) \ O suchotách piucnych (Varš., 1865); Choroby uktadu uerwowego (t., 1869); Choroby nar^adu krqženia krwi (t., 1874) a j. Mimo to přeložil do* polštiny Aforismy Hippokratovy, Oester- lenovu Hygienu, Všeobec. pathologii Uhleovu a Wa^jnerovu a čásf Ziemssenovy Speciální pathologie a thcrapie. de Iiuokner Nicolas, hrabě, maršálek franc. (* 1722 v Chámu [Horní Falc] — f 1794 27 418 Lucko — LucuUus. pod gujllotlnou v Paříži). Pocházel z rodiny občanské a vstoupil nejprve do voj. služeb bavorských, pak hoUandských a posléze han- noverských, kde vynikl jako plukovník hu- sarský ve válce sedmileté. Po míru paříž- ském' r. 1763 přestoupil jako generallieute- nant do služeb francouzských a r. 1784 po- výšen do stavu hrabčcího. Sympathisoval s počátky revoluce a byl r. 1791 jmenován maršálkem, načež veda .severní armádu do- byl Mcninu a Courtraic. Po útčku Lafayet- tove stal se generalissimem a měl u Chálons- sur-Marnc organisovati záložní armádu. Po- čínal si však při tom tnk liknavé, že byl obžalován z velezrády, tím spíše, an už v Hollandsku náhlý jecien ústup (v čnu 1792), pak rozličné pletky jeho v Paříži vzbudily podezření. Byl odsouzen revolučním soudem k smrti a guillotinován. Srv. L. und seine Husaren (Vcrden, 1863). Iiaoko, sídlo Lučanů (v. t.). IinQOn [lyson], město ve franc. depart. Vendce, 6 m n. m., na poč. průplavu lugon- ského, má 6536 oby v., jest sídlem biskup, suííragána, má seminář, 3 kláštery, školy, pří- stav (vyváží se hl. obilí, len, dříví a j.), velké plodinové trhy, drobný průmysl kloboučni- cký, soukennický a p. Z budov krásná a staro- bylá kathedrála Notre Dáme z XII. stol. Při biskupství velká knihovna o 30.000 sv., hl. theologických. Vzniklo ze staré osady Lmcio, historicky důležito jest biskupováním kardi- nála Richelieu (1607—24). Iinoretia, planetoida objevená 31. říj. 1888 Palisou. Střední jasnost v opposici 13*6, prů- měr v km 12. Označení /O. Gs. Iiaoretia [lukrécia], dle starořím. pověsti dcera Spuria Lucretia Tricipitina a manželka Lucia Tarquinia Collatina; Livius obšírné vy- pravuje, kterak syn krále Tarquinia (Supcrba) Scxtus ji za obléhání Ardee v Collatii zná- silnil a kterak ona vyzývajíc otce i manžela k pomstě sama se zavraždila; nad její mrtvo- lou prÝ zapřísáhli se Collatinus, Junius Bru- tus a Valerius, což vedlo k vyhnání králov- ského rodu z Říma (509 či 510 př. Kr.). Luoretiiui [lukréciusj TitusCarus, bás- ník řím. (♦ ok. r. 97 př. Kr., jak se podobá, v Římě — t r. 65 sebevraždou). O jeho ži- votě víme jen málo, a co víme — jsou to zejména některé zprávy sv. Jeronýma — , jest dosti nespolehlivé. Zachována jest nám od něho důležitá báseň rázu didakticko-cpického o podstatě věcí {De rerum nátura) v 6 kni- hách, v nichž vyličuje se učení Epikurovo o světě a bozích, učení, jehož L. horlivým byl stoupencem. V básni své snaží se L. do- kázati, že v přírodě dle odvěkých zákonů vše povstává, trvá a zaniká, bohové po své vůli v běh světa že zasahovati nikterak ne- mohou a tím Že nemístný jest veškeren strach lidí před hněvem ncbešfanů. Ne bohové utvo- řili svět, nýbrž svět povstal, ani zvířat a lidí v něm nevyjímajíc, z nehynoucích atomů, tě- lísek nedělitelných, jež pohybuji se nekoneč- nou prostorou a rozličně se slučujíce roz- ličné věci a bytosti vytvořují. Z nich skládá se i duše {anima) a duch (anintus), jež zani- kají, jakmile atomy jejich se rozptýlí. Není tedy nesmrtelnosti, i není proto třeba báti se smrti anebo trestů v podsvětí. Bohové jsou v nebesích, ale nestarají se o svět, nýbrž žijí v nečinnosti a těší se z blaženého života svého, z bezstarostného klidu, jehož dosíci má býti cílem i smrtelníků. Tuto pro- saickou a střízlivou látku vzdělal L. způso- bem podivuhodným, namnoze v pravdě bás- nickým, tak že čtenář necítí únavy ani při delším výkladu předmětu o sobě suchopárného. Ano nejednou povznáší se výklad L-iův k veliko- lepé vznešenosti, jako při líčení zhoubné vichřice (I, 271) aneb athénského moru na počátku války peloponnéské (VI, 1136). Skvělé obrazy a názorná podobenství rozsety jsou po celé básni i poskytují čtenáři požitku ne- malého. Rovněž mile dotýká se ho opravdo- vost, s jakouž básník učení mistra svého vy- kládá za účelem, zbaviti lidstvo zbytečného strachu a pojistiti mu žádoucí klid a vnitřní spokojenost. Řeč jeho jest veskrze jadrná a jaksi slavnostní, upomínajicí silně na rázovi- tou mluvu Enniovu, s níž mnohé archaismy má společný. Skvělá tato stránka formální jest tím záslužnější, čím méně do té doby psáno bylo v jazyce latinském o thématech filosofických a čím tudy méně ještě vypěsto- vána byla latina pro výklad abstraktní. Po- hříchu nemá dílo zachované rázu hotovosti; básník patrně zahynul dříve, než poslední ruku k uhlazení své práce přiložil. Přes to náleží báseň jeho k nejskvělejším zjevům písemnictví římského a svědčí i v tomto ne- hotovém stavu o neobyčejném nadání básni- ckém svého původce. — Novější vydání: K. Lachmannovo (Berl., 1850), Bcrnaysovo (Lips., 1852), Munroovo (Cambridge, 1862), Briegerovo (Lipsko, 1894 a 1899), diussaniovo (Turin, 1896 nn.), Heinzovo (III. kn., Lips., 1897), Baileyovo (Oxford, 1900). RSk. Lnorezia Borgia viz Borgia 3). Luorlnské Jezero |lukr-], ital. Lago Lu- rr/Mo, jezérko v italské provincii neapolské, 4 km na v. od města Pozzuoli, poblíže zálivu Ncapolského, od něhož odděleno jest písči- tým náspem, pokrývá plochu 7*86 ha (obvod 1'4 km, největší hloubka 2'87 m, průměrná hl. 0*52 m) a místo ústříc chová v sobě ob- líbenou rybu Spigola (u st. Římanů Lupus). Iincnun (lat.), zisk; I. cessans^ ušlý zisk. Laosivna viz Lučivná. Laoski, láz. m. v Uhrách, viz LúČky. Iiaculliui [luk-] Lucius Licinius Pon- ticus, státník a vojevůdce římský {* kolem r. 110 př. Kr.). Otec jeho byl propraetorem v Sicílii, kdež vedl si tak vyděračsky, že byl po návratu svém odsouzen k vyhnanství. Mladý L. účastnil se horlivě války s ital- skými spolčenci a za prvé války občanské stal při straně Sullově. Jako quaestor účastnil se po Sullově boku prvé války s Mithrada- tem, za obléhání Athén s loďstvem římským zapudil loďstvo pontské, porazil je velikou bitvou u ostrova Teneda a tím přispěl nej- Lucuma — Lučice. 419 více k příznivému míru. Po odchodu SuUově do Itálie zůstal L. v Asii, kdež proslul sprá- vou spořádanou a zájmův obyvatelstva še- třící, ale popudil na sebe rytíře římské, jimž překážel ve vyssávání lidu. Roku 80 př. Kr. vrátil se do Říma, kdež zvolen za aedila ku- rulského a později za praetora. Jako pro- praetor spravoval Afriku vzorné, kteráž po- věst spolu s obrovským bohatstvím byly pří- činou, že již r. 74 př. Kr. stal se konsulem. Ve svém úřadě zadržel pokus strany demo- kratické o zvrácení řádů SuUových, když pak vypukla třetí válka s Mithradatem, vzneseno "na L-Ua velitelství vojska na zemi, kdežto sou- druh jeho v úřadě Aurelius Cotta stal se velitelem loďstva. L. přišel s 30.000 muži do Asie, kdež právě Mithradatés spálil římské loďstvo, kotvící před Kalchédonem, a při- nutil rychlými pochody Mithradata po mar- ném obléhání důležitého Kyzika k ústupu do vnitrozemí. Zničiv loďstvo pontské v Ar- chipclagu, L. přikročil k útoku. Mithradatés vvpuzen jsa z Pontu unikl k zeti svému Tigranovi, králi velkoarmenskému. L. nepro- následoval ho, dokud nebyla vzata pevná mě- sta přímořská. Teprve po dvou letech, když v Pontu zavedena římská správa, vtrhl r, 69 L., ač nebyl k tomu z Říma zmocněn, do Arménie s dvěma toliko legiony, překročil Tigris a před hradbami hl. města Tigrano- kerty dobyl skvělého vítězství nad králem arménským, následkem čehož král parthský učinil s Římany úmluvu. Jakkoli vojsko se jitřilo, podnikl přece L. obtížný pochod proti starému hl. městu Artaxatě, a teprve když ve vojště propukla zjevná vzpoura, podní- cená jednateli Pompeiovými, obrátil se k j. a přezimoval v pevné Nisibi. Mithradatés a Tigranés zatím znovu opanovali Pontos, čímž donucen L. vrátiti se r. 68 do Malé Asie. Místo žádaných z Říma posil byl r. 66 od- volán a závistníci zlehčovali jeho veliké činy, tak že teprve r. 63 povolen mu triumf. Od- tud žil L. v soukromí, užívaje okázale veli- kého bohatství svého, což dalo podnět k po- řekadlu o »hodech Lucullovských«. Jeho leto- hrádek a sad před městem zařízeny s nezná- mou potud nádherou. Konec jtho je neznám, zdá se však, že zemřel v polovičním Šílenství. Ovoce slavných činů L-lových v Asii při- svojil si Pompeius. F§k. Iiuouma Juss., si sol, rostlinný rod z čel. zapotovitých (SapotaceaeY obsahuj ící stat- né, někdy mléČnaté stromy s listy skoro vstříc- nými nebo přesleněnými, jednoduchými a celo* krajnými, značně dlouhými a s květy pod listy jednotlivými neb nahloučenými, jejichž kalich jest 4—8- (5—10) klaný, uŠtu vnitřních poně- kud větších. Srostloplátečná koruna jest vej- covitá, rovná, o 4— 5 uštech. Semenník do- růstá v lOpouzdrou, velikou a dužnatou bo- buli, obsahující buď v každém pouzdru 1 veliké nebo pometáním jen 1 semeno. L. roste dí- lem planě, dílem jako pěstovaný strom v tro- pické části Již. Ameriky a v Záp. Indii, kdeŽ prospívá nejen chutnou dužninou plodů, ale i jedlými semeny. L. mammosa Juss.^ s. obec- ný, od února do dubna plodný druh; dále L. obovata, s. kulovatý, v Peru a v Chile po celý rok ovoce dávající, a L. Caimito R. et Schult., s. vejcovitý, na chlumech and- ských v Peruvii samorostlý, ale jinak tam vůbec pěstovaný druh. Děd. Iiiioumo (Lau chrne), šlechtická rodina kněžská; z nich voleni byli v Etrurii králové a nejvyšší úředníci. Iinoiui (lat.), háj, zvi. háj zasvěcený ně- jakému božstvu. L. a non lucendo, přísloví, jež uvádí Quintilian (Instit. oratoriae I, 6, 34) na označeni etymologie převrácené, směšné: háj sluje prý »světTina« (/mcms), poněvadž v něm není »světla< {a non lucendó). Podobné příslovečné označení nejapné etymologie jest Varronovo canis a non canendo: pes sluje canis, poněvadž nezpívá {non caniť). Iindané, kmen slovanský, usedlý v Če- chách za doby pohanské při střední Ohři. Povést zmiňuje se o vojvodovi L-nů Vlasti- slavovi, jenž válčil s knížetem pražským Ne- klaném. Ladavka viz Dusík. Lnoavka královská (ve starých spisech též voda královská = aqua regia) slově směs kyseliny dusičné (1 č.) s kyselinou solnou (2 až 4 č.\ nazvaná tak proto, že rozpouští zlato (krále kovů) i platinu. Z roztoků kovů v lučavce královské po odpaření zbývají chlo- ridy, působíť I. k. uvolněným chlórem; sou- časně vznikají oxychlóridy dusíku. Jest to kapalina po přípravě jen zažloutlá, později sytě žlutá až oranžová, prudkého zápachu po chlóru. V kyselině dusičné, k níž přidáno jest soli kuchyňské nebo salmiaku, zlato též se rozpouští. OŠc. Iindba viz Chemie. Lučebné formule viz Formule che- mické. IiUdebnirozbor viz Analysa chemická. IiUdek, bot., viz Allium. IiUdeneo (maď. Losonc^^ město v uher. komit. novohradském nad potokem t. jm., na Želez, trati Hatvan-Zvoleň, má 7460 obyv. (1890), nejvíce Maďarů; obyvatelstvo živí se vedle zemědělství hlavně dřevařstvím (četné parní pily)i plátennictvím a průmyslem papír- nickým. Z památností vyniká starobylý ko- stelík gotický z XII. stol. (koncem XVI. st. proměněn v reformovaný). L. jest sídlem okr. soudu, má učitelskou přípravku a reformo- vané gymnasium. Historicky připomíná se jiŽ v XII. stol., kdy tu r. 1128 postaven uher. palatinem Lambertem chrám. V dějinách při- pomíná se zvi. r. 1849, kdy obležen byl ja- kožto revoluční město od Rusův a vypálen. IiUdeni viz Čeření. Ludenlce, Štifta {Luierier), ves v Če- chách, hejtm., okr. a pš. Prachatice, fara Chroboly; 19 d., 112 ob. n. (1890), výroba dřevěr^ dýmek. Lu-Ceu viz Liu-Kiu. IiUdioe: 1) L., ves v Čechách nad Cidli- nou, hejtm. Nový Bydžov, okr., fara a pš. Chlumec n. Cidl.; 45 d., 358 ob. č. (1890), fil. kostel sv. Benedikta (ve XIV. stol. far.), 420 Lučickij — Lučík. 2tř. šk. a samota Rakousy. Když r. 1110 vtrhli Polané do Čech, postavil se jim u L-ic kníže Břetislav na odpor a učinil přítrž dal- šímu pustošení. — 2) L, far. ves t., hejtm. Čáslav, okr. Habry, pš. Okrouhlice; 87 d., 632 ob. č. (1890), kostel sv. Markéty (před r. 1362 far.), Itř. Šk., cihelny, 4 mlýny, opo- dál popi. dvůr Chlum. — 3) L., ves t., hejtm. a okr. Klatovy, fara a pš. Chudenice; 20 d., 103 ob. č. (1890), popi. dvůr. Před r. 1351 sedel zde na tvrzi Otík Lučický z Krutěnic a po něm r. 1533 Petr Bozděch z Kamenice. LuMoklJ Ivan Vasiljevič, vynikající hi- storik a politický oekonom rusícý (♦ 1845). Vystudovav historickofilologickou fakultu ki- jevské university přednášel krátkou dobu ru- ský jazyk a zeměpis na jednom z kijevských gymnasií. Sepsav r. 1870 dissertaci pro venia legendi Bur^ua'{ija i feodaljnaja aristokratija na jugě Franciji v iS'/2 g., stal se soukro- mým docentem na kijevské universitě. Za dissertaci Kaljvimsty i feodaljnaja aristokra' tija vo Franciji jmenován byl magistrem vše- obecných dějin, načež studoval 2Va roku ve Francii, Itálii a Německu, sbíraje archivní materiál k historii Francie v XVI. stol. Vý- sledkem těchto studií byla doktorská disser- tace L-kého Katoličeskaja liga i kaljvinisty vo Franciji (1877). Od r. 1S77 jest L. pro- fessorem všeob. dějin na universitě v Kijevě; kromě toho působí i veřejně, jsa členem kijev. městské rady (dumy). Nějaký cas byl také členem zemstva v poltavské gubernii a čestným mírovým soudcem zolotonošského Újezdu. V 80tých a 90tých letech nejednou byl na delší dobu vyslán do Francie a Špa- nělska studovat v tamních archivech. Jako spisovatel má L. veliké jméno nejen doma, nýbrž i za hranicemi, jmenovitě ve Francii. Vydalť některé práce francouzsky, německy a španělsky. Od sklonku 70tých let zabývá se hlavně dějinami pozemkové držby s hle- diska polit, oekonomie, jakož i dějinami sel- ského stavu. Sem spadají práce: Istorija křest, reformy v Zap. Jevropě (»Izv.« kijev. univ., 1878); Sledy obščinnago \emlevladěnija vlevo- bereinoj Ukraině XVIII v. (tOtěč. Zap.€, 1882); Materiály dlja istoriji i^emlevladěnija v Polt. gub. v XVIII v. (oddíl I.: Ka:iačji vladéňija, Kijev, 1883); Sbornik matérialov dlja istoriji obščestvennych lemelj i ugodij v lévobere^noj Ukrajině XVIII v. (tlzv.« kij. univ., 1883; též separ. 1884); Maloross. seljskaja obščina i seij- skaje duchovenstvo v XVIII v. (Kijev, 1884); Rabstvo i russ. raby vo Florenciji v XIV i XV v. (t., 1886); Sjabry i sjabrinnoje ^emle- vladénije v Malorossiji (>Sev. Věstnikc, 1889; též franc. a něm.); Kresfjanskoje lemlevladé- nije vo Franciji nakanuné revoljuciji (Kijev, 1900). Jako doplněk k překladu Zevortových Dějin nové doby vydal L. r. 1883 Očerki ekon. otnoJenij v Zap. Jevropě s XVÍ v, Kromé pře- kladu spisu Zevortova vyšly redakcí L-kého ještě tyto ruské překlady: Dějiny zeměpisu Freemana, Dějiny Francie XIX. v. Gregoira, Dějiny duševního rozvoje Evropy Drapera, dále »Kijevskij sbornik v poljzu golodaju- šČich* (1892) a »Sbornik v poljzu nedostat, studěntov univ. sv. Vladimira«. Z franc. prací L-kého uvádíme: Documents inédits pour servir á Vhistoire de la reformě dans le Languedoc et dans la Rochelle (»Bull. de la Soc. de Thi- stoire du protestantisme frang.*, 1872; též separ. v Paříži, 1872); La liste des assemblées politiques de réformes de France (t., 1873); Documents inédits pour servir a Vhistoire de la Reformě (Kijev a Paříž, 1876); De la petite propriété en France avant la Révolution et de la vente des biens nationaux (»Revue historique«, 1895, sv. LIX.; též separ.); Études sur la propriété communale dans la Petite Russie (I. Siabry etc, v »Rcvue internationale de so- ciologie*, 1895; II. La prise de possession com- ynunaUt t., 1899). Německy vyšly tyto práce L-kého: Das báuerliche Eigenthum in Frank- reich vor der Révolution u. die National gúter- veráusserung (překlad hořejší práce, v >Zeit- schrift f. Sociál- u. Wirtschaftsgesch.«, 1896, 4. sv.); Zur Geschichte der Grundeigentkums- formen in Kleinrussland (rovněž překlady 2 ruských prací L-kého ; v >Jahrb. f. Gesetz- gebung, Verwaltung u. Volkswirtschaft*, vyd. od Schmollera, 1896 a 1897). Španělsky na- psal L.: La comunidad agricola en los Pirineos^ en la administración (»Revista internationaU, 1897, červenec a srpen). — Choť jeho L.-kaja Marija Viktorovna, roz. Trebinskaja (* 1852), uveřejnila od r. 1887 množství pře- kladů ze skandinávské literatury a vydává souborný překlad Bjornsona. >Sěv. Věstník* přinesl z jejího péra podrobný životopis S. Kovalcvskc (1892). -dle. Lu6i6 Vasilij Pantělejmonovič, he- rec ruský, známý pod divadelním jménem Dalmatov (♦ 1852), pochází z jihoslov. ro- diny a vzdělal se v Richelieuově lyceu v Oděssc. R. 1868 věnoval se divadlu, hrál po venkově i v Moskvě a v 1. 1884-94 byl členem stát- ních divadel petrohradských. Vyniká hlavně v pracích Gogola (Chlestakov), Ostrovského, Pisemského, Potěchina aGribojedova (Čackij). Z cizího repertoiru především v Hamletovi a Karlu Mooru. Z dramatických prací jeho zasluhují zmínky: drama Trud i kapitál; Běs korysti oputal a kom. Oblava^ sehraná na státní scéně petrohradské. Ladik čili li stec jest u ruční zbraně palné kování železné, ocelové nebo mosazné, které v podobě obloučku chrání spoušC, aby jednak se neulomila a jinak aby nemohla náhodou býti uvedena v pohyb a působiti výstřel. Aby I. pevně drŽel, ma na obou kon- cích rovné prodloužení, které několika vrtu- lemi je připevněno k zpodní ploŠe pažby pod zámkem zbraně. Při zbraních přepy- chových bohatých lovců nebo při zbraních věnovaných jako čestný dar 1. bývá praco- ván velmi ozdobně v souhlase s ostatními částmi zbraně. V Alpách, kde střelba do terče je zvláště vyvinuta, a též jinde lovci mívají při ručnicích k tomuto cviku l-y za- řízené co nejpohodlněji pro pravici střelcovu tím, že z oblouku hlavního čnějí dovnitř vedle sebe čtyři obloučky menší jako loži- Lučiště — Luden. 421 ska pro čtyři prsty, aby zbraň při přilícení ležela úplné klidně. Název listec pochází z toho, že při lepších zbraních původné byl tvaru listového. Srv. Bambitka, kde na obr. 435 a 436 I. zřejmé viděti. FM. Ladiitd, lučišfko, viz Kuše. Ladiité: 1) L., ves v Čechách, hejtman- ství Plzeň, okres Blovice, fara Těnovice, pš. Spál. Poříčí; 61 d., 376 ob. č. (1890), kaple P. Marie. Poblíž obce stávala ves Zárubín, při niž prý býval panenský klášter. Před lety našel se tu klenutý trativod. 2) L., Lučíce {Lutschitx)t ves na Moravě, hejtm. a okr. Hranice, fara a pošta Bělotín; 33 d., 7 ob. č., 175 n. (1890). Ladiitnik viz Kusovník. Iiadivná (maď. Lucsivna), vesnice v uher. stolici spišské pod Vys. Tatrou, na žel. dráze Košice-Bohumm, má 627 obyv., hl. Slováků, koupele. Ladkovloe, Loučkovice, ves v Čechách, hejtm. Písek, okr. Mirovice, fara a pš. Miro- tice; 49 d., 308 ob. č. (1890), popi. dvůr klá- štera drkolínského. R. 1228 připomíná se mezi zbožím klást. sv. Jiří, r. 1312 královny české a ve XIV. stol. vladyčí sídlo. Lučky: 1) L., Lúčka, Loučka, ves na Mor., hejtm. Holešov, okr. a pš. Vyzovice, fara Újezd; 78 d., 433 ob. č. (1890^, Itř. šk. Ves založená >na lučkách* připomíná se po prvé r. 1548, kdy náležela k panství vyzovickému. 2) L (maď. Lucski), lázeň, místo v uher. stolici liptovské, 599 m n. m., má 1213 obyv. (1890), ponejvíce Slovákův. Lázně leží v rozkošném, před větry krytém, úzkém údol- ním žlebu, mají léčivé prameny minerálné (prameny železité 32°). Léčí se v nich chudo- krevnost, nemoci nervové a rozmanité ne- moci ženské. Bývají četně navštěvovány. Iindná: 1) L., ves mor., viz Luzná. 2) L. Česká viz LaČnov 1). z Iiadska viz Pistorius. z IiUdanio. příjmení staropanské rodiny, která pocházela z Uher a v XV. stol. se na Moravu přestěhovala. Erb: na modrém štítě husa (maď. lúd) vyletující, stříb. barvy. Ví- tek župan {comes\ syn Soběslavův z rodu Ludanova, potřebován byl od krále Bély v poselstvích do Čech a na Rus a za vpádu Mongolů mužně se zachoval. Král Béla dal mu proto zemi Chatař, sousedící se zemí Lodan a z hradské popravy niterské vyňa- tou (1246). Potomci žili v Uhrách až do dob krále Sigmunda. Jan a Hynek, bratří, od- dělivše se od Petra, který podržel zboží ludanské, uchýlili se na Moravu, kdež ok. r. 1438 statku Rokytnice nabyli (odtud zvali se Rokyckýmiz L.). Onen nabyl r. 1453 od kláštera Velehradského půl vsi Bochoře zástavou a r. 1457 jakéhosi platu kl. vyzov- ského. Dotčený Petr učinil r. 1466 s Hyn- kem smlouvu o ludanské zboží, které po jeho bezdětné smrti mělo spadnouti na Hynka a syna jeho Václava, načež dostali r. 1466 královské potvrzení. Hvnek byl v 1. 1464 — 66 sudím Brněnského práva, ve kterém důsto- jenství (1480 atd.) ho následoval syn Václav. Na poč. XVI. stol. rod ten se rozvětvil. Jan držel r. 1519 Jemnici a později Veveří, po r. 1531 byl místosudím na Moravě. Jeho bližší příbuzní (bratří a synové) byli Hynek a Sigmund. Václav z L držel r. 1531 atd. Chropyni a byl velikým příznivcem Bratrské Jednoty, ku které se pak rod jeho přiznal. Býval 1541 — 56 hejtmanem zemským a r. 1547 král. kommissařem ke sněmu pražskému a t. r. zasedl s králem na mimořádném soudě k potrestání stavů odpořilých. R. 1543 ob- držel majestát na potvrzeni svobod svého rodu (t 1557; manželka Johanka z Lichtem- burka). Chropyni držel po něm Jan, jenž zemřel r. 1568. Na Kvasících seděli r. 1547 Jan a r. 1559 Hynek. Puta z L. držel r. 1531 Rokytnici a koupil r. 1553 Helfen- stein s Lipníkem; zemřel r. 1559. Helfenstein dědil po něm Václav, jenž r. 1571 zemřel, jsa tohoto vzácného rodu poslední po meči. Z manž. Johankou z Lomnice měl jedinou dceru Kateřinu, jež se provdala r. 1580 za Petra Voka z Rožmberka a tohoto také k tomu přiměla, aby přestoupil k víře bratr- ské. Zemřela r. 1601 dne 22. čna. S paní touto se bohaté listovny několika morav- ských rodin dostaly do Třeboně, když jmění její na Moravě r. 1593 prodáno. Sčk. Iiadd viz Diospolis. La Lade [lýdj, město ve franc. depart Sarthe, 45 m n. m., na ř. Loife, má 3772 ob., kostel z XIII. stol, starý zámek ze stol. XV., nemocnici z XVIII. stol. Iiiideoke Karljohann, architekt něm. ř* 1826 ve Štětině — f 1894 ve Vratislaví). Vzdělal se na stav. akad. v Berlíně u Stiera a Stíilera, byl několik let professorem na uměl. a průmyslové škole ve Vratislavi, od r. 1874 jejím ředitelem. Zbudoval mnoho kostelův a zámků slezské šlechty, ve Vrati- slavi pak: Novou bursu, divadlo a chrám sv. Maří Magdaleny a radnice v Strzyglově a v Hlubčicích v Pr. Slezsku. Iiaden Heinrich, dějepisec něm. (* 1780 v Loxstedtě — f 1847 v Jeně), byl od r. 1810 řádným professorem dějin v jeně. Díla jeho jsou dnes ovšem již zastaralá, ale ve své době znamenitě vynikala nejen svou odbor- nou cenou, ale i duchem, v jakém byla psána. L. patří k dějepiscům, kteří stáli pod vlivem svobodomyslných a humanitních ideí své doby, a ten ideální ráz dával i svým spi- sům; vynikaje kromě toho i slohově, působil značně na mladší pokolení; z našich zejména Palacký doznal jako historik jeho vlivu. L. byl velmi plodný spisovatel; z jeho děl uvá- díme: Životy Kr. Thomasia (1805); H. Grotia (1806) a S. W. Femple (1808); Kleine Auf- sát^e meist hist. Inhalts (1808; 2 sv.); Ánsich- ten d. Rheinbundes (1808); Einige Worte uber das Studium d. vaterlánd, Gesch. (1809, 1828); Handbuch der Staatsweisheitslehre oder der Politik (1811); Handbuch der allg, Geschichte der Vólker und Staaten des Altertums (1814); Allgem. Staatsver/assungsarchiv (1816, 3 sv.); Aligem, Geschichte der Vólker u, Staaten des Mittelalters (1821—22; 2 sv.), pak hlavní jeho 422 Ludenscheid — Ludi. dílo, které vyvolalo značné vzrušení a mnoho polemik: Geschichte d, deutschtn Volkes (1825 až 1837; 12 sv. [do r. 1237)), a konečně Gí- schichte der Teiitschen (1842—1843; 3 sv.). Z pozůstalosti vyšly ještě osobní vzpomínky: Rúckblicke in mein Leben (1847); v 1. 1814—18 vydával časopis pro politiku a dějepis »Nc- mesis«. Viz D. Schafer, Heinrich L., v »Prcus- sische Jahrbůcher*. 1881. Iiiidensoheid, město v prus. vlád. ob- vodu arnsberském, na želez, trati Brůgge L. a Altona-L., má 21.264 ob. (1895), evang. a katol. kostel, reálku, progymnasium a i. šk., filiálku Říš. banky, obchod, komoru, železář- ský průmysl, stroinictví, cihlářství, výrobu bronzového a měděného zboží a j. Liideritz: 1) L. Gustav, mčdiryjec něm. (* 1803 v Berlíně — f 1884 t.). Byl žákem Buchhornovým v Berlíně a Th. Richommea v Paříži. R. 1832 učil se v Londýně i ocelo- rytině, načež vrátil se do Berlína, kde stal se prof. na uměl. akad. Hlavní jeho rytiny jsou: Horské kákáni dle Bcgasa; Synové Ed- varda IV. dle Hildebrandta; z rytin mezzo- tintových : prince\na Markéta španělská jako děcko dle Velasqueza; Romeo a Julie dle Sohna; Hlava Kristova dle domněl. obrazu Correggiova v berlin, museu; Šicí škola dle Vautiera; Černošské prádlo dle Bcgasa a j. v. 2) L. Franz Adolf Eduard, velkoob- chodník něm. (* 1834 v Brémách — f 1886 na pobř. africkém). Převzav r. 1878 po svém otci tabáčnický obchod v Brémách zabýval se obchodem zámořským a r. 1881 založil faktorii v Lagosu, načež r. 1883 získal zátoku Angra Pequena (v. t.) a území sousední, zvané po něm Lúderitzland, jež Německo r. 1884 vzalo pod svoji ochranu. R. 1886 L. vydal se na cestu po ř. Oráni v malém pře- nosném člune, chtěje zkoumati splavnost té řeky, ale z výpravy té již se nevrátil; patrně zahynul. Lndeřov, Lideřov, ves na Mor., hejtm. a okres Olomúc, fara a pošta Drahanovice; 64 d., 423 obyv. č. (1890). Alod. statek drží Marie hr. Kinská ze Vchynic a Tetova. Iiiideni (.IiOAepcB) Alexandr Nikolaje- vič, ruský generál (* 1790 v Podolí z rodu pův, německého — f 1874 v Petrohradě); vstoupiv r. 1805 do armády účastnil se válek v Rakousku r. 1805, ve Finsku r. 1808, v Tu- recku r. 1810, válek franc. v 1. 1812—14, války turecké v 1. 1828—29 a polské r. 1831; pový- šen na generála bojoval v 1. 1844—1845 na Kavkaze, r. 1848 v Rumunsku, r. 1849 v Sed- mihradech a v 1. 1853—1856 na Krymu, od r. 1856 jako vrchní velitel. R. 1861 stal se místodržitelem v Polsce, byl však již r. 1862 odvolán a povýšen do hraběcího stavu; L. vystupoval velmi přísně proti Polákům, i byl na něho 17. čna r. 1862 spáchán attentat. Poslední léta dlel v Oděsse a na svých stat- cích v Podolí. IindewiflT Johann Peter, dějep. něm. (* 1668 v Hohenhardu — f 1743 v Halle); r. 1695 stal se professorem filosofie, r. 1703 prof. dějin a 1705 professorem práv v Halle, r. 1719 povýšen do stavu šlechtického, r. 1721 stal se kancléřem university. L. pracoval hl. o německém státním právu, theoretisoval však nezřídka na úkor historických fakt; mezi jeho protivníky nejdůležitější byl M. Gundling (v. t.). Hlavní díla a edice L-ovy jsou: Germania princeps (1702); Entwurf der Reichshistorie (1706); Kommentar uher d, Gal- dene Bulle (1716 — 19); Scriptores rerum ger- manicarum (1718, 2 sv.); Reliquiae manU' scriptae omnis aevi diplomatům (1740 — 1741, 14 sv.); Opuscula miscellanea (1720, 2 sv.) a Vita Justiniani (1831). L. byl také politicky činný, vystupuje publicist. pro moc a slávu pruskou. IiUdhiana, Ludiana, město v indobrit- ské provincii Ambála (Pandžáb, v scv.-vých. Přední Indii), 104 km sev.-vých. od Ambaly, na 300 54* 25" s. S. a 75» 52' v. d., 272 m n. m., na levém břehu ř. Satledže, na želez, trati Dclhi-Lahore, má 46.334 ob. (z nich 30.257 muhammed., 13.871 hindů, 328 křest Angli- čanův), nezdravé podnebí. Obyvatelstvo živí se hl. tkaním kašmírských látek, výrobou ko- berců, shawlů, turbanů, jakož i zemědělstvím. Obchod jest velmi čilý se zbožím textilním i s plodinami (hl. velíce trhy obilní). Upro- střed města tvrz. L. založena byla r. 1480 jedním princem z císařské rodiny Lodi. Di- strikt ludhianský jest čásC prov. ambal- ské, má 3543 km* s 583.245 ob. (165 na 1 km*). Obyvatelé zovou se DŽátové; živí se hlavně zemědělstvím. Půda je rovinatá, vel. úrodná, hojně zavlažovaná zvi. průplavem Sirhind- ským, protínajícím distrikt ve směru z.-v.-z. Ladi (lat., mn. č. od ludus, hra), u Římanů původně veškeré hry a zábavy, pak i místo, kde hry konány, nazváno ludus. Především však nazývali Římané I. veřejné slavnosti, konané na poctu božstev. Některé z nich byly stálé, pravidelné {stati\ některé při zvi. okolnostech slíbené {votivi\ jiné mimořádné {extraor dinár ií). Dle místa, kde se hry odbý- valy, byly: 1. Circenses (v. t.); 2. I. gla- diatorii (viz Gladiatoři); 3. I. sceiiici (v divadle, provozování divadelních předsta- vení). — Z nejdůležitějších slavnostních her římských byly : L. Romani, 1. plebei, I. Ca- pitolini (v. Juppitcr), I. Apollinares (v. Apollon, str. 523), I. sacculares slaveny pravidelně po 100 letech a trvávaly 3 dny a 3 noci; s počátku byly zasvěceny Plutonovi a Proserpině, později zvláště Apollinovi a Dianě. Obsahovaly slavnostní průvody, hry, oběti, tance, zpěvy, hostiny; ke konci zpíval choř 27 hochův a 27 dívek v chrámě ApoUi- nově na hoře Aventinské slavnostní píseň (carmen saeculare), L. fl oral es (v. Flora); I. M e g a 1 e n s e s na počest velké matky Rhey č. Kybely, již Římané zvali Magna mater a jejíž kult dostal se do Říma r. 204 př. Kr., konaly se počátkem dubna a byly s po- čátku I. circenses, později I. scenici. V době císařské, kdy úcta Isidy se rozšířila, vloudily se v slavnosti Kvbeliny též některé cizí ob- řady a mystérie. L. magni odbývány ve vel- kém cirku {circus maximus); zápasilo se při Ludikov — Ludovisi villa. 423 nich jízdou na voze, později přidány závody athletické a boje se Šelmami. Va, Iindikov, ves na Moravě, hejtm., okr. a pš. Boskovice, fara Žďárná; 53 d., 353 ob. č. (1890). Iiiidlns^haiisen, krajské město v prus. vládním obvodu Miinster, na Dortmundsko- Emžském průplavu a želez, trati Dortmund- Enschcder, má 2525 ob. řl895) z větší části katol., průmysl bavlnický (mcchan. prádelny), výrobu doutníků, dýmek a pod., parní pilu a jiné. — Kraj Itidinghausenský má 697-14 km} s 40.939 ob. Lilditz viz Žlutíce. Iiadki viz Lutki. Iiiidkovloo, ves na Moravě, hejtm. a okr. Uher. Brod, fara Pozlovice, pš. Luhačovice; 94 d., 535 ob. č. (1890), Itř. šk., mlýn s pi- lou a opodál mysli v na. Lndlow [lódfój : 1) L., město v anglickém hrabství Salop, 40 km j. od Shrewsbury na ř. Teme, 106 m n. m. na želez, trati Shrews- bury- Hereford, s 4460 ob., náleží k nejstar- ším městům angl.; zde konal se sňatek Ka- teřiny Arragonské se synem Jindřicha VII. v nádherném zámku Ludlow Castle, jehoŽ velkolepé zříceniny posud jsou zachovány. 2) L., West Covington, město amer. v státě Kentucky (vých. oblast Spoj. Obcí sev.-amer.), v okresu kentonském, na 1. bř. Ohia, na Želez, trati Louisville-Cincinnati, má 1525 ob. L jest důležité obchodní stře- disko a v posledních letech rychle vzrůstá. Iiadlow John Malcolm, spibov. angl. {* 1821 v Indii). Napsal: British India, its races and its history (ISbB)] The war of Ame- rican indepřndance (1874); The pnpular epics of the middle ages, o/ the Norse German and Carlovingian cycles (1865—68, 2 sv.); Concen- tric chart of history (1885) a novellu 71ie captain of the Janii^aries. Ladmila viz Li dm i 1 a. Iiadmirov, ves na Moravě, hejtm. Lito- vel, okr. Konice, fara a pš. Kladky; 74 d., 474 ob. č. (1890J, Itř. šk., kaple sv. Anny a myslivna Jalovci. Iilldolz: 1) L. Job, znamen. jazykozpytec něm. (♦ 1624 v Erfurté — f 1704 ve Frank- furtě n. M.). Po studiích v rodišti svém a v Lejdě cestoval od r. 1647 po Nizozemí, Francii, Anglii, Itálii, Švédsku a Dánsku, na- čež byl od r. 1654 vychovatelem gothského následníka, r. 1671 stal se vrchním komořím falckého kuríirštaar.1690 praesidentem sboru Collegium imperiále historicum. L. znal dů- kladné mnoho řečí, prý 25, nejvíce však obí- ral se aethiopštinou, do niž uvedl jej v Římě habešský kazatel Gregorius. S^isy jeho po- ložily kcfysi základ dalším studiím o acthiop- ském jazyce a literatuře (viz Aethiópie str. 310). Habešských řečí týkají se díla L-ova: Grammatica amharicae linguae (Frank* furt, 1698); Lexicon amharico-latinum (t., 1698). Srv. J. Flemming, L. (»Beitr. zur Assyriologie«, sv. 1. a 2., t, 1889 a 1891). 2) L., mathematik holi., viz Ceulen a Lu- dolfovo číslo. Iiadolíf M. viz Huyn Louise. Ludolfla Willd. viz Ar un dinár i a. Ludolfovo dislo čili Ludolfi na jest číslo udávající poměr mezi obvodem kruhu O a jeho průměrem d a jest veličina stálá, u všech kruhů táŽ. Obvody dvou kruhů mají se totiž k sobe jako jejich poloměry nebo průměry; neboť, vpíšeme-li dvěma kruhům pravidelné w-úhelníky obvodů On a 0'nt jsou tyto mnohoúhelníky sobě podobny a proto OniO'n = r:r* =zd\ d\ při čemž r, r', d 3l ď jsou poloměry a prů- měry dotyčných kruhů. Tento poměr zůstává stálým, měni-li se n, a vzroste-li toto do ne- konečna, blíží se On ku mezné hodnotě ob- vodu kruhu O, 0*n k obvodu kruhu O' a potom tedy: OiO^^zrir^^did* čili 0:d=0':ď, Udavatel tohoto poměru značí se od časů Kulérových it (pí, z řec. ffepiqpépeia »" obvod) a nazývá se L. č. k poctě holi. mathematika Ludolfa van Ceulen, který číslo to přesné vypočítal na 35 míst desetinných z prgsté úvahy, že, když 0n< 0<^ 0*n, jest 2r ^ 2r ^ 2r Zvolíme-Ii r = 1 a vypočítáme obvody 6-, 12-, 24- atd. úhelníků vepsaných do kružnice poloměru r = 1 a ji opisujících (O,, Oj„ 0,4... On; 0*e, 0\,. 0',4...0'«), blížíme se stále více hodnotě n = r^-. Touto cestou do- 2r spěl Archimedes aŽ k n = 96 a našel, že it leží mezi S^Vti a 3»V,o» je tedy Ptolemaeus užíval hodnoty n ,d= '"/im a In- dové (v IX. st.) kladli «=="*Vi«o- Melius asi r. 1550 ustanovil "Viw < "^ < V120 a položil přibližné 333 + 377 __ 355 ^ ~ 106 + 120 "^ I13 * Ludolf van Ceulen položil n = 10 až n « 10.2*« = 10485760 a vypočítal tak w = 3-14159 26535 89793 23846 26433 83279 50288 . . . Jinou analysi bylo číslo to nověji vypočí- táno ještě přesněji: Euler udal je na 127 míst. Ďase na 200, Th. Clausen na 250, professor Richter v Elbinkách na 500, Shanks (1873) až na 707 míst. Číslo n i všechny jeho moc- niny jsou irracionálné. — Srv. také Aug. Pánek, Experim. určení L-ského č-la (»Časop. pro pěst. mathem. a fysiky «, roč. A., 1881, str. 272). G/l. Ludovloa, planetoida objevená 25. dub. 1890 Palisou. Střední jasnost v opposici 12*5, průměr v km 30. Označení (^. Gs, Ludovisi villa, bývalá nádherná villa s parkem, galerií soch a kasinem v severní Části Říma na místě, kde stávaly ve staro- věku zahrady Sallustiovy (mezi Quirinalem a Pincicm). Zbudována byla r. 1622 z roz- kazu kardinála Lodovika Ludovisiho (odtud 424 Ludus — Ludvík. název její) Domén ichinem; park zařízen Le Nótrem, kasino ozdobeno freskami Guerci- novými (v. t.). Z majetku rodiny Ludovisi přešla pak villa v majetek rodu Piombino. Bohužel musila nádherná tato villa r. 1887 ustoupiti modernímu stavebnímu ruchu ; villa byla stržena, pozemky, na nichž stála, zasta- veny, zachováno toliko slavné casino dell* Aurora s freskami Guercinovými. Antiky, jež nalézaly se ve ville Ludovisijské, mezi nimi slavná Héra Ludovisi (viz Héra), Gall vraž- dící sebe a choť (viz Gallové), Hermes Lu- dovisi (viz Hermes), Arés Ludovisi (viz Arés), skupina umělce Menelaa, Medusa Lu- dovisi (viz Gorgóneion), přeneseny byly r. 1881 do palazza Piombina, kde tvoří sbírku známou jménem Museo Boncom- pagni-Ludovisi, tou dobou naprosto ne- přístupnou. Značná čásf antik bývalé sbírky Ludovisijské přešla v jiné sbírky, na př. barona Barracca v Římě, inženýra Somzéa v Brusselu, v majetek amerického vyslance atd. O dějinách sbírky Ludovisijské viz Schreibcr, Die antiken Bildwerke der V. L. (str. 3.-22.). Popis antik sbírky podal Schrei- ber (Die antiken Bildwerke der V. L., Lips., 1880). Vý. IiUdus (lat), hra; mn. č. ludí (v. t.). IiUdvik, jméno osobní z franc. CModvig, t. j. slavný bojovník (}2X. Ludovicus^ něm. Ludwigf angl. Lewis, franc. Loui^, špan. Lm/í, portug. Lu/^, ital. Luigi a Lodovico, maďarsky Lajos), Svatý: 1) L. IX., král franc, v. L. 16. Císařové. 2) L. I. Pobožný, císař římský (♦ 778 v Chasseneuili — f 840), syn Karla Velikého a Hildegardy, r. 794 či 795 oženil se s Irmengardou, dcerou hr. Ingrama. Účast- nil se bojů v sev. Hispanii, r. 791 proti Ava- rům, v 1. 791—792 v Itálii a v 1. 796. 799 a 804 v Sasku; r. 813 byl v Cáchách korunován na císaře. Již před tím maje správu Aquita- nie, ujal se r. 814 vlády v celé říši. L. tě- lesně byl mohutný a silný, byl bojovník a lovec, ale povahou byl nesamostatný a ma- licherný, neschopný činnosti rozhodné a sy- stematické; zvi. živý zájem měl o reformu a rozkvět klášterů (za něho r. 822 založen na Weseře klášter Korvciský). R. 819 oženil se L. podruhé s Jitkou (v. t.), s níž měl dceru Gislu a syna Karla (t. zv. Holého). Snahy L-ovy i Jitčiny, aby se také Karlovi dostalo podílu v říši, byly příčinou stálých bojů mezi otcem a syny (v. Lothar I. a L. Němec), za kterých L zvláště po pohromě na »Cer- veném Poli« (tak zv. >poli lži«) u Kolmaru r. 833 byl velmi ponížen a pokořen. L. ze- mřel na výpravě proti L. Němci 20. čna 840 na rýnském ostrově u Ingelheimu a pocho- ván v Metách. Z jeho válečných činů iřeba vzpomenouti v 1. 818 a 824 výpravy do Bre- tagne; za jeho vlády Dánové pustošili ze- jména pobřeží frízské. Viz Simson, Jahrbú- cher des ffclnkischen Reiches unter Ludwig dcm Frommcn (1874—1876, 2 sv.); Bohmer- Múhlbacher, Regesten des Kaiserreichs unter ! den Karolingern; Můhlbacher, Deutsche Ge- ! schichte unter den Karolingern (189 6); srv též ČI. Frankové, str. 630. 3) L II., cis. něm. (♦ 825 — f 875), syn Lothara I., obdržel již r. 839 od L-a zv. Po- božného Itálii, r. 842 byl od papeže Sergia II. korunován v Římě na krále langobardského a r. 859 od Lva IV. na císaře; r. 847 a 852 podnikl výpravu proti Saracénům. Po smrti Lothara I. (855) byl poměr L-a II. ke strýcům a bratřím velmi měnivý, r. 858 rozdělil se s Lotharem II. o podíl zemř. bratra Karla — L. obdržel čásf Burgundska při Juře a Pro- vence. V 1. 863—864 octl se ve sporu s pa- pežem Mikulášem I.; od r. 866 bojoval opét v dolní Itálii proti Saracénům. Po smrti Lothara II. (869) nastaly císaři spory s oběma strýci o dědictví Lotharovo; ve sporu tom papežové (Hadrián II. a Jan VIII.) jej pod- porovali. Pro válku se Saracény vyjednával L. od r. 869 s Cařihradem, jehož pomocí také 871 bylo Bari dobyto; L. oddával se již nejsmělejším nadějím, když byl r. 871 (ne bez řeckých vlivů) zajat od beneventského Adelcbisa. Tak přibyla L-ovi v dolní Itálii ještě válka proti Beneventu; obě však ve- deny bez patrného úspěchu. L. n)ěl za man- želku Angilbergu, ženu velmi energickou a duchovně vynikající, jež císaře plně ovládala a hrála hlavní úlohu v jeho politické činno- sti ; s ní měl jen dcery Irmengardu a Giselu. Osobně L. nebyl muž rázných a rozhodných činů, ale velikou zásluhou jeho vlády jest šetření práva a pořádku v Itálii. Viz Diimm- ler, Geschichte des ostfránkischen Reichs 1. a Bóhmer-Múhlbacher. 4) L. III., císař římský (♦ 880 — f 928), syn Irmengardy, dcery L-a II., a krále dolno- burgundského Bosá; Boso zemřel již r. 887, ale Irmengarda vymohla pomocí krále Ar- nulfa a papeže Štěpána, že nezletilý L. byl r. 890 zvolen za krále po svém otci ; po boku měli mu zatím státi matka a vévoda Richard Burgundský. R. 900 vypravil se L. do Itálie, kdež v Pavii zvolen za krále italského; r. 901 pak papež Benedikt IV. korunoval jej v Římě na císaře. Z toho vzešly L-ovi boje s králem Berengarem, který jej r. 905 ve Veroně zajal a oslepil. L. vrátil se do Burgundska a, ač se i dále nazýval králem a císařem, fakticky vládnouti již nemohl. 6) L. IV. Bavor, v 1. 1294—1347 vévoda bavorský, v 1. 1314—1347 řím. král a císař (* 1287 — t 1347), syn vév. Ludvika II. a Mechtildy, dcery krále Rudolfa; vychován ve Vídni, vystupoval rozhodné ve prospěch rodu Habsburského, nejen na př. proti Čechám — L. účastnil se výpravy r. 1304 — ale i pro i. vlastnímu bratru, a poručniku Rudolfovi. R. 1310 rozdělil se s Rudolfem o podíl po otci. čímž obdržel Ingolstadt, ale hned r. 1311 vypukla mezi bratry válka, která trvala do r. 1313; t. r. se oba dohodli o společnou vládu a L. odřekl se své habsburské poli- tiky. To jej přivedlo do války s Bedřichem Rakouským, která po vítězné bitvě u Gam- melsdorfú (9. list. 1313) skončila r. 1314 smí- rem. Ve dnech 19. a 20. říj. r. 1314 byl L. Ludvík. 425 ve Frankfurtě zvolen hlasy mohučským, tre- vírským, českým, braniborským a saským za. krále římského a 25. list. v Cáchách koru- nován; proti němu však byl stranou protiv- nou zvolen Bedřich Rakouský (v. t, 54; srv. také Leopold 15. O jeho panování a bojích v. Německo). Vnitřní politika L-ova byla šťastnější než vnější, a tu zejména Ba- vorsko mu za mnoho děkuje. L. moc svého rodu rozšířil znamenitě: r. 1323 získal Brani- bory, r. 1341 Dolní Bavorsko, r. 1342 Tyroly s Korutanskem a ještě r. 1346 některé kra- jiny nizozemské. Byl dvakráte ženat: s Bea- tricí Slezskou (f 1322) a od 1324 s Markétou Hollandskou; měl 7 synů a 10 dcer. Povaha povolná a těkavá, nebyl L. schopen jednati pevně a promyšleně; také nelze ho sprostiti výtky neupřímnosti a dvojakého diplomatiso- vání; v podstatě však byl veselý a dobro- myslný. — K. Můller, Der Kampf Ludwig's dcs Baycrn mit der róm. Kurie (1879 a 1880, 2 sv.); Weech, Kaiser Ludwig der Bayer u. Kónig Johann v.Bóhmen (1860). R. 1891 vyšly vlnšpruku »Vatican. Acten zurdeutsch.Gesch. in der Zeit Kaiser Ludwig's des Bayern«. Králové. Bavorští. 6) L. Karel August (* 1786 — t 29. ún. 1868 v Nizze), syn Max- miliána I., studoval na universitě v Lands- hutě a v Gotinkách, v 1. 1806—1807, ačkoli v duši Francouzů nenáviděl, účastnil se války proti Prusku a Rusku, r. 1809 bojoval proti Rakušanům a s otcem účastnil se kongressu vídeňského. Již za studijních let rozvinul se se v něm vzácný smysl pro vědy a zvi. pro umění; jako princ, ačkoli nezanedbával do- cela politiky, přece hlavní zřetel obracel ke sbírání uměleckých děl. Z činů politických třeba připomenouti jeho účasf v nové ústavě bavorské (1818), kterou svým vlivem uhájil i proti nátlaku Metternichovu. R. 1825 na- stoupil po svém otci na trůn; o jeho vládě viz Bavorsko, str. 523—524. L byl také literárně činný: jeho Gedichte vyšly v Mni- chově v 1. 1829—1847 ve 4 sv., další sbírku vydal Laubmann t, r. 1888; kromě toho na- psal Walhallas Genossen (t, 1843) a podle španěl. veselohru Recept gegen Schwieger- mútter (Berlín, 1866). — Viz K. Th. Heigel, Ludwig I., Kónig von Bayern (Lips., 2. vyd. 1880), a Riedl, Ludwig Augustus, Kónig von Bayern (Freib., 1888). 7) L. II. Otto Bedřich Vilém (♦25. srp. 1845 v Nymphcnburce -- f 13. čna 1886), syn krále Maxmiliána II., nastoupil panováni již r. 1864, zasahoval sice do veřejných věcí, ale ne systematicky a rovnoměrně; r. 1866 po propuštění R. Wagnera vystoupil poně- kud ze své uzavřenosti, r. 1867 se i oženil se Žofií Bavorskou (pozd. vévodkyní z Alen- gonu), ale ještě téhož roku po rozvedení sňatku stal se uzavřenějším, vyhýbaje se Mnichovu a vůbec lidem a žije v zátiší na svých nákladných zámcích. R. 1871 přispěl k povýšení krále pruského na císaře, ale pak nechoval k císaři sympathií, jsa velmi žárliv na svou souverenitu. — Viz Bavorsko, str. 525—526. red. Český a uherský. 8) L., syn Vladislava II., krále českého a uherského (* 1. čce 1501 v Budíne — f 29. srp. 1526). Již 24. února r. 1507 byl uznán předběžně za dědice trůnu na sněme českém, v Uhrách 18. srp. t. r. V kv. r. 1508 svolil uherský sněm k L-ově korunovaci, ale za podmínkou čistě uher- ského jeho vychování v Uhrách samých. Ko- runovace vykonána 4. čna r. 1508 a pro L-a zřízen zvláštní dvůr ve Stoličném Bělehradě; mezi vychovateli, vesměs uherskými, vynikal Jan Bornemisza z Březenic. R. 1509 (11. břez.) byl L korunován v Praze na krále českého. Korunovační revers je o zachování kompak- tát a uvedení arcibiskupa pod obojí doslov- ným opisem kapitulace Vladislavovy z r. 1471. L-ovi ustanovují se vychovatelé a dvořané čeští a uherští rovným počtem, aby naučil se i jazyku českému. Učitelem L-ovým stal se Jetřich z Tandorfu, probošt vyšehradský. Dne 16. břez. r. 1510 byl L. přijat za mark- raběte moravského v Olomouci, v zimě pak dlel s ním otec ve Vratislavi, ale k slibu věrnosti nedošlo pro neshody, má-li se díti jako králi českému i uherskému (důsledky politiky někdy Matiášovy). Vladislav hledaje v císaři Maxmiliánovi opory proti Janu Zd- polskému v Uhrách získal slib císařův, že L. bude jeho přičiněním zvolen za krále řím- ského. Dne 20. května r. 1515 zasnouben L. s Marii, dcerou Filipa Sličného, vnučkou Maxmiliánovou, a 20. čce vyhlásil jej ve Vídni císař za svého náměstka v říši (vica- rius generalis) a doporučoval jej kuríirštům za svého nástupce. Dne 22. cce byl L. od- dán s Marií, jež však zůstala ve Vídni. Před svou smrti (13. břez. 1516) ustanovil Vladi- slav L-ovi za poručniky se strany české Karla Múnsterberského a Lva i Břetislava Švihovské z Riesenburka, se strany uherské kardinála Bakáče, Jiříka Braniborského a Jana Bornemiszu; vrchní poručnictví svěřeno cí- saři a Sigmundovi Polskému. Vrchní poruč- níci byli v Čechách uznáni r. 1517, ne však poručníci za Cechy. V Uhrách po bouřlivém vystoupení Jana Zápolského až i proti osobní bezpečnosti L-ově došlo k utvoření vrchní rady říšské r. 1518 (viz Čechy, str. 222.). Z Čech žádáno důrazně, aby L. přijel do Čech a uvázal se ve vládu, ale L. přes své sliby i dobrou vůli nepřicházel do Čech pro překážky uherské šlechty. A když r. 1520 chystal se jiŽ na cestu, znemožnil ji mor v Praze vypuknuvší; teprve r. 1522 vypravil se L. do Cech. Vliv rádců jeho, hlavně Jiří Braniborského a biskupa Ladislava Salkana, pozdějšího arcibiskupa ostřihomského, Če- chům málo příznivých, objevil se hned v jed- nání o formuli královy přísahy; vlivu tomu podrobil se i sněm český, i vypuštěn z pří- sahy odstavec o kompaktátech a arcibiskupu pod obojí. Korunovace Mariiny 29. května r. 1522 neúčastnila se domácí šlechta, ne- mohouc se dohodnouti o přední místa. V prv- ním roce svého pobytu v Praze oddával se L. se svým dvorem radovánkám a zábavám a snášel mlčky výčitky Zdeňka Lva z Rož- 426 Ludvík. mitála v nejvyšším soudě. Až r. 1523 došlo k obratu na dvoře, vlivem sekretáře Sig- munda Polského, Procka Malého z Četně. Finanční poměry královy znamenitě zlepšeny vykoupením nebo prostým získáním zastave- ných statků, v zemi dosazena nová vláda. V břez. r. 1523 opustil král Prahu, ustanoviv správcem země Karla Minsterberského, pro- dlel něco v Hoře Kutné a na Moravě. V říj. r. 1523 dlel na schůzi s Ferdinandem Ra- kouským v Šoproni a Novém městě Vídeň- ském, již dlouho chystané; šlo o válku tu- reckou a o nápravu lehkých mravů L-ových. Ale nedosaženo ničeho. Vládu v Uhrách i do jisté míry v Čechách provozoval dále arci- biskup Salkan (reakce náboženská i politická v Praze, též vlivem Sigmunda Polského). V Uhrách pozbyl král úplné moci proti straně Zápolského. Rostoucí nebezpečenství turecké král sice poznával lépe než šlechta uherská, pečoval o pomoc vojenskou z Čech, neustával Žádati papeže o pomoc alespoň pe- něžitou a odhodlal se k osobnímu účasten- ství ve válce. Avšak o vlastní přípravy k válce staral se dost málo, a když konečně vytáhl s vojskem nepoměrné malým, nemístnou sta- tečností a odvážností, již projevil, urychlil katastrofu. Vrchního velení neměl král, nýbrŽ arcibiskup Tomory a Jiří Zápolský, oba z do- nucení, úplně neschopní. Tak došlo k bitvě u Moháče 29. srp. r. 1526, v níž zahynul král L. na útěku v močálovitém, rozvodněném potoku na březích Dunaje. Královna Marie uchýlila se ke Karlu V. a byla vladařkou nizozemskou v 1. 1530—55, jevíc větší schop- nosti státnické než její manžel. Zcmř. r. 1558 ve Španělsku. — L. přes některé dobré stránky své povahy, spravedlivost, dobroti- vost i moudrost, nebyl panovníkem schop- ným, jsa pro mladý věk (zemřel 20letý) v područí svých rádcův a oddávaje se ra- ději mladickým zábavám, jimiž ztrácel smysl pro náležité hospodářství finanční u dvora i pro širší povinnosti panovnické. Dfl. Francouzští. 9) L. II. Koktavý {le Begué) (» 846 — t v Compiégne 10. dub. 879), syn Karla Holého a Ermentrudy, byl r. 867 ko- runován na krále aquitánského, r. 877 pak ujal se vlády po svém otci, byl korunován arcibisk. Hinkmarem v Compiégne (8. pros.) a opět v Troyes (7. září 878) papežem Ja- nem VIII. Vláda jeho byla jen krátká, ale ne- blahá ztenčením král. statků; L. zemřel na vý- pravě proti hraběti v Septimanii, Bernardovi. 10) L. III. (,♦ 863 či 864 — t 5. srp. 882 v Saint-Denis), panoval od r. 879—882; viz Francie, str. 570. 11) L. IV., zv. Zámořský {ďOuťemer; * 920 — t 954), syn Karla Pitomého a Od- givy. Mládí ztrávil na dvoře svého strýce krále angl. Athelstana, odkudž byl r. 936 po- volán do vlasti a korunován v Laonu a opět v Remeši. Viz Francie, str. 571. L. měl za manželku Gerbergu, dceru císaře Otty I., kterou byl r. 939 z Lotrinska unesl. 12) L. V. (* ok. 967 — f 987), syn krále Lothara a Emmy, korunován v Remeši ještě za života otcova 8. čna r. 979; byl povahy rozmařilé, slabé a bez valného nadání. Viz Francie, str. 572. 13) L. VI. (» 1077 — t 1137), syn Fi- lipa [. a Berty Hoilandské, byl především bojovník a válečník, schopností politických však neměl v žádoucí míře. Viz Francie, str. 574. 14) L. VII., syn před. (* 1121 — f 1180), nastoupil vládu r. 1137 a byl korunován v Bourgech 25. pros. t. r. O jeho panování viz Francie, str. 575. S Innocencem II. při- šel L. záhy do sporu pro arcibiskupství v Bourgech a papež vyhlásil nad Francii interdikt: smír byl uzavřen r. 1144. R. 1160 L. uznal Alexandra III. a ve sporu Jindři- cha II. Anglického s Tomášem Becketem prostředkoval. L. byl panovník dosti vzdě- laný, ale slabý a příliš povolný, a rozvoj krá- lovské moci byl za jeho vlády zastaven; u svých přímých vasalů zabezpečil si však poslušnost. 16) L. VIÍI. (♦ 1187 — t 1226), syn Fi- lipa II. Augusta, v 1. 1215 — 1217 ucházel se o trůn anglický (viz Britannie Veliká, str. 702); na franc. krále byl pomazán 6. srp. r. 1223 (v. Francie, str. 575.). L. pokračo- val v politice svého otce, jakkoli mu byl ji- nak zcela nepodoben mírnou povahou i sla- bým zevnějškem. 16) L. IX. Svatý (* 25. dub. 1214 nejspíše v Poissy — t 25. srp. 1270 v Tunisu). Vy- chován byl od své matky Blanky Kastilské v duchu přísně náboženském; ačkoli koru- nován již 29. list. r. 1226, k vládě dostal se teprve po roce 1235. O jeho panování viz Francie, str. 575.-577., a Křižácké vý- pravy, str. 213. Povahou byl upřímný a ve- selý, ale zdrželivý a jeho úsilná zbožnost — L. byl kanonisován již r. 1297 — vedla ho až k askesi naproti sobě a k ukrutnosti proti »bezbožným«; rád poslouchával kázání a také sám kázal, k chudým a nemocným byl ne- obyčejné štědrý; z pokory pomýšlel i na rc- signaci a vstup do žebra vého řádu. 17) L. X., Svárlivý (le Hutin), syn Fi- lipa (Sličného) a Johanny Navarrské (* 4. říj. 1289 — t 5. čna 1316 ve Vinccnnech). Od r. 1305 nazýval se králem navarrským, r. 1314 ujal se vlády ve Francii a byl korunován v Remeši v srp. r. 1315. L. byl svému otci docela nepodoben a svůj čas mařil dětin- skými zábavami. Aby zažehnal bouři nespo- kojenosti, obětoval přední rádce svého otco (zejména i Engucrranda de Marigny) a slíbil návrat »k dobrým zvykům sv. L-a«, t. j. ke státu feudálnímu, proti byrokratické centra- lisaci Filipa Sličného (srv. Francie, str. 578.). R. 1315 podnikl L. neúspěšnou výpravu do Flanderska. Co L-a stále tísnilo, byl nedo- statek peněz, i sáhl (jako již jeho otec) k fa- lešné minci. red, 18)L.XI.(*3.čcel423vBourgech--t30.srp. 1483), syn Karla VIL a Marie z Anjou, na- stoupil po smrti otcově r. 1461. Za života otcova žil s ním od r. 1440 ve stálých roz- brojích a spojoval se proti němu s nepokoj- Ludvík. 427 nými velmoži. Od r. 1456 aŽ do r. 1461 Žil na dvoře Karla Burgundského. Vstoupiv oa trůn zřekl se dfívějšich spojcncft, postavil se proti nim a učinil v&bec přední snahou svého života zlomiti jejich moc a založiti neobme- zenou vládu královskou. Celá jeho vláda vy- plněna jest tímto zápasem, z něhož L. na ko- nec vysel celkem jako vítěz. L neštítil se tu Žádného prostředku, jen když vedl k cíli. Byl muž vzdělaný, neúnavně činný a houžev- natě vytrvalý, ale ukrutný, věrolomný a pod- zíravý. Nemaje důvěry k velmožům obklopil se rádci a služebníky stavu nejnižšího. Sou- hlasně s tím ujímal se také zájmů stavů niž- ších a přísně byl dbalý spravedlnosti, ale jen tam, kde neběželo o věc jeho vlastní. O vnitřní povznesení Francie získal si veliké zásluhy (viz Francie, str. 581.). Listy L-ovy vydali Vaesen a Charavay (Lettres de Louis XI \ Pař., 1887—87). 19) L. XII. (* 27. čna 1462 v Blois — t 1. led. 1515), syn prince Karla Orléan- ského a Marie z Cle ve, hy\ vychován po f)řání L-a XI. špatně, a mládí jeho bylo bouř- ivé. Po smrti L-a XI. domáhal se proti jeho sestře Anně z Beaujeau poručnictví nad ne- zletilým Karlem VIIL, ale byl poražen a tři léta vězněn. Po smrti Karla VIII. (1498), jímž vymřela starší linie rodu Valois, nastoupil na trůn. Z násil nického, marnotratného a zhý- ralého prince stal se panovník dobrÝ a pravý otec svých poddaných. V zahraniční politice, jež v první řadě obracela se k získání panství v Itálii, nebyl sice šfasten, ale uvnitř vláda jeho byla znamenitá (viz Francie, str. 581.). Byl muž povahy rytířské, velkomyslný, spra- vedlivý, přísný a dobrý hospodář. K. 1506 přiřkli mu gener. stavové v Tourech příjmí »otec národa* {le pere du peuple), 20) L XIII. (♦ 27. září 1601 ve Fontaine- bleau — t 14 kv. 1643), syn Jindřicha IV. a Marie de Medici (v. Francie, str. 585—586.). 21) L. XIV. {le Grand) (♦ 5. září 1638 — t 14. kv. 1715), syn před. Proniknut absolu- tistickým duchem Richelieuovým a Mazari- novým pracoval všemi prostředky za jedi- ným cílem, za povznesením státní autority a zosobňující ji moci královské až na stupeň nejvyšší. Myšlénce této podřizoval všechny své snahy, ji musily ustoupiti všechny ostatní zájmy, ji proniknuta byla také jeho zahra- niční politika. Francie měla se státi politicky i kulturně první mocí v Evropě, ale účelem při tom nebylo zvýšení blaha poddaných, n^brž zvelebeni královského L-ova majestátu. Touto myšlénkou řídil se také jeho soukromý život. L. ve všem svém jednání vystupoval s velikou nádherou a důstojnou obřadností, každé hnutí své měl podrobné vypočítáno, uměl se, ač povahy ohnivé, dobře ovládati, choval se ke každému přívětivě sice, ale při tom odměřeně. Hněvem nedal se unésti, ale potom byl nesmiřitelný. Neměl velikých schop- ností administrativních ani vojenských, ale uměl dobře voliti své ministry, v práci byl neúnavný, v úsudku střízlivý a v jednání rozvážlívý. Církvi katolické byl neobmezeně oddán, ovšem více jea sevné, věda dobře, ie v sd má wy djinou oporu pro své snahy. (Viz Francie, str. 586.) L. měl za manželku Marii Terezii (f 1683), dceru krále špan. Fi- lipa IV. Z jejich 6 dítek dožil se dospělého věku pouze dauphin L., ale zemřel ještě před otcem r. 1714, zůstaviv 3 syny, L-a, Filipa z Anjou, krále špan., a vévodu z Berry. Ve- dle řádné manželky měl L. celou řadu mi- lostnic, jimž však, aspoň v první době, nikdy nedopřával většího vlivu na záležitosti státní. Nejznámější z nich jsou Louise Valliěre, s níž měl 4 dítky, po ní Francoise Mon- tespan, jeŽ dala mu 6 dítek, Marie Fou- lagnes od r. 1680 a Francoise de Main- tenon, vdova po básníku Scarronovi, s níž r. 1686 vešel v tajný sňatek a která v po- zdějších letech měla velmi značný vliv na vládu L-ovu, ovšem jen ve vnitřních záleži- tostech. Všechny své nemanželské dítky L. dříve či později uznal a pečoval o ně s ta- kovou láskou, jako by pocházely z řádného lože. — L-ovy Mémoiry vydal r. 1859 Dreyss (Pař., 2 sv.); mimo to vydány jiŽ r. 1806 jeho Oeuvres, obsahující návod vychovací pro dauphina a listy. 22) L. XV. (♦ 1710 -- t 1774), pravnuk před., syn dauphina Ludvíka, vév. de Bourgo- gne, nazýval se s poč. vévodou z Anjou, po smrti bratra svého r. 1712 stal se dauphi- nem a nastoupil vládu r. 1715. Viz Francie str. 588—590. Z jeho milostnic, které nabyly velikého vlivu i v záležitostech státních, nej- pověstnější jsou paní de Pompadour a Dubarry (v. t). Literatura: Tocquevillc, Hist. philosophique du régne de Louis XV (2 sv., 2. vyd. 1847); Jobez, La France souš Louis XV (6 sv., 1864—73); Barbier, Chro- nique dc la régence et du régne de Louis XV (8 sv., 1866); Bonhomme, Louis XV et sa ramillc (1873) a Pajol, Les guerres souš Louis XV (7 sv., 1881-91). U nás populární spisek J. J. Stankovského Král bidák (1871). 23) L XVI. August (♦ 1764 — f 1793), vnuk před., třetí syn dauphina L-a a Marie Josefy Saské, nazýval se s počátku vévodou z Berry a od r. 1765 dauphinem; 16. kv. 1770 oženil se s Marií Antoinettou, dcerou císařovny Marie Terezie, vládu nastoupil 10. května 1774 a byl korunován v Remeši 11. čna 1775. Viz Francie, str. 590—593. L. zanechal dvě dítky: dauphina L-a (XVII.) a dceru Marii Terezii, pozdější vévodkyni z Angoulému. Literatura: Nicolardot, Journal de Louis XVI (1873); Jobez, La France souš Louis XVI (1893, 3 sv.) a Souriau, Louis XVI et la révolution (1893). 24) L. XVII. Karel, druhý syn před. (» 1785 — t 1795), slul nejprve vév. z Nor- mandie a od r. 1789 dauphinem. Po popravě L-a XVI. byl od svého strýce (pozdějšího L-a XVIII.) vyhlášen za krále. Uvězněn pů- vodně se svými rodiči, byl r. 1793 odevzdán ševci Šimonovi, který ho tak sužoval. Že mladý král těžce onemocněl ^ dlouho mu odpírána vůbec i lékařská pomoc — a ze- mřel již 8. čna 1795. O L-ovf XVIL bylo již 428 Ludvík. mnoho psáno, na př.: Beauchesne, Louis XVII (1875; 2 sv. 9. vyd.); Chantelauze, Louis XVI (1 883 a 1887) a Evans, The story of Louis XVII of France (1893). Jeho tragický osud dal vznik pověsti, jako bj' L. byl neumřel, i vy- skytla se celá řada dobrodružných Lží- L-u, z nichž největší váhy nabyl německý hodinář ze Špandavy KarlWilhelm Naun- dorff (t 1845). R. 1893 byla v Paříži zalo- žena zvláStní »Šociété ďétudes sur la qucstion Louis XVII«. Viz W. Gabler, Ludwig XVII. Eine historische Streitfrage und ihre Losung (Praha, 1897). Sr. »Osvěta« 1896. 26) L. XVIII. Stanislav Xaver (♦ 1755, t 1824), čtvrtý syn dauphina L-a a Marie Josefy Saské, bratr krále L-a XVI., hrabě Provencský. R. 1771 oženil se s Marií Jose- ňnou Luisou Savojskou a za revoluce r. 1791 uprchl z Paříže do Brussclu, kdež organiso- val emigrační vojsko, dovolávaje se spolu branného zakročení evropských států proti Francii. Vyhlásiv r. 1793 za krále L-a XVII.. od r. 1795 nazýval se králem sám, a bloudi v po nejrůznějších místech Evropy našel ko- nečně útočiště v Anglii (v HartweíluJ. R. 1814 ujal se vlády ve Francii; viz Francie, str. 595—596. L. byl povahy jinak dobro- srdečné, značně vzdělán a také liberálním snahám své doby nebyl docela nepřízniv — on mohl býti dobrým konstitučním králem a dáti Francii, čeho tolik potřebovala: zá- klad ke klidnému vývoji; ale jeho okolí a zejména hrabě z Artois (pozdější Karel X.) dávali jeho politice osudný ráz »starého re- gimu«. Viz Viel-Castel, Histoire de la Restau- ration (od 1860). 26) L. Filip (♦ 1773 — t 1850), syn Lud- víka Filipa Orleanského, původně vévoda z Valois, od r. 1785 vévoda ze Chartres. Jsa od r. 1790 členem jakobínského klubu účast- nil se válek francouzské revoluce s monar- chickou Evropou a zejména o vítězství u Je- mappes (6. list. 1792) získal si značné zá- sluhy. Po porážce u Ňeerwindenu (1793) byl však s Dumouriezem i on dán v obžalobu a od té doby žil v exilu, hlavně v Americe a v Anglii, nenazývaje se již Egalité, ale vévoda Orleanský. R. 1809 oženil se s Marií Amalií (t 1866), dcerou sicilského krále Ferdinanda I. Od r. 1817 dlel již trvale ve Francii, kdež jeho dvůr byl střediskem svo- bodomyslných kruhů politických. Co násle- dovalo po »červencové revoluci « (1830), viz Francie, str. 596—597. Po událostech r. 1848 L prchl do Anglie, kdež Žil nedaleko Wind- soru jako hrabě z Neuilly; L. měl 8 dětí, z nichž jmenujeme Ferdinanda (1810—1842), Ludvíka Filipa, známého »hraběte Pařížského* (1838—94), a Roberta (1840); dcera Luisa byla f provdána za krále belgického Leopolda I. eho řeči vyšly pod názvem Discours, allO' cutions, réponses v 17 sv. (1833—47); jeho denník {Mon Journal) vyšel ve 2 sv. r. 1848. Viz Billault de Gérainvilfe, Histoire dc Louis- Philippe (1870—76, 3 sv.) a Thureau-Dangin, Histoire de la monarchie de juillet (1884 až 1892, 7 sv.). Frančtí. 27) L. I. Němec (♦ ok. r. 804 — t 876), syn L-a Pobožného, r. 817 obdržel Bavory s přilehlými zeměmi slovanskými a avarskými, r. 826 účastnil se vÝpravy do Bretagne a r. 828 proti Bulharům, r. 827 oženil se s Hemmou (f 876), sestrou císa- řovny Jitky fv. t.). Zapleten do povstání r. 830 přešel L. záhy na stranu otcovu, ale již r. 832 vzbouřil se opět a teprve vojenskou výpravou byl donucen se vzdáti. R. 833 stál L. zase v poli proti otci a po dobytém ví- tězství obdržel Alamanii, Elsasy, Franky a snad i Sasko a Durynsko; ale r. 834 chopil se zbraně k vysvobození otce z rukou Lo- thara I. R. 838 ocitl se opět s otcem ve sporu, za kterého císař na výpravě proti němu ze- mřel (840). Hned po té vypuklo nepřátelství mezi L-em a Lotharem, při čemŽ L. byl spo- jen s bratrem Karlem (smlouva štrassburská 14. ún. 832); výsledkem bylo definitivní roz- dělení říše smlouvou ve Verdunu (srp. 843), viz Francie str. 570. R. 844 bojoval L. již jako »král německý* proti Bodrcům ; o jeho .stycích s Čechami a Moravou v. t.; r. 851 podnikl výpravu proti Srbům a r. 856 proti Glomačům. Pokus zmocniti se proti Karlovi Aquitanie (854) se nezdařil. Smrť Lothara I. (855) přivedla L-a do sporu s Lotharem li. a Karlem ; L. vytáhl r. 855 proti nim do pole a opanoval skoro celou západní říši Fran- ckou, byl však již r. 859 Karlem vytlačen; k smíru došlo r. 860 v Koblenci. Do r. 862 a 867 spadají výpravy proti Bodrcům; r. 869 a r. 874 proti Srbům. Po smrti Lothara IL (8. srp. 869) obdržel L. z jeho říše krajiny německé (smlouva mcrsenská 9. srp. 870). R. 872 dohodl se s císařovnou Angilbergou, že jeho syn Karloman nastoupí v Itálii po Ludvíkovi II., o čemž jednáno i r. 874 ve Veroně s císařem samým a s papežem Ja- nem VIII. Smrť císařova (875) vyvolala mezi L-em a jeho bratrem Karlem válku o Itálii a spor s papežem Janem VIII. 28) L. III., syn před. (f 882), připomíná se po prvé r. 848 v čele výpravy proti Ce- chům; r. 854 vedl výpravu do Aquitanie, r. 858 a r. 862 proti Bodrcům, r. 869 proti Srbům. R. 866 a v 1. 871—872 vzbouřil se proti otci (r. 866 spojil se za tou příčinou dokonce s moravským Rostislavem). R. 875 účastnil se výpravy do Západofrancké říše, a když otec r. 876 zemřel, vedl L. válku dále; 8. říj. 876 zvítězil nad Karlem (Holým) velmi rozhodně u Andernachu. Téhož roku roz- dělili se synové L. Němce o jeho říši tak, že L. obdržel východní Franky, Durynsko a Sasko; r. 877 rozděleno i Lotrinsko ar. 878 dědictví Karlomanovo. R. 878 přišlo ve Fou- ronu k dohodnutí s L-em, synem Karla (Ho- lého), když však ten již r. 879 zemřel, nabyl L. (879 a 880) Lotrinska: na zpátečním po- chodu porazil u Thuinu Normanny. Po smrti Karlomanově (880) stal se L. také jeho dě- dicem, Arnulfovi dána marka Korutanská. 29) L. IV. Dítě, syn Arnulfův (* ok. 893, t 911), korunován byl 4. ún. 900 a ještě t. r. uznán i v Lotrinsku. Na řízení věcí měli ncj- Ludvík. 429 větši vliv biskupové, zvi. biskup augsburský Adalbero a arcibiskup mohučský Hatto. V 1. 900—901 byla válka s říší Moravskou; hroznějšími pohromami však stíhaly (od r. 900) vládu L-ovu vpády madíarské ; vedle toho roz- rývaly říši spory velkých vasallů (ve Francích zejména spor Babenberkův a Konrádovců v 1. 902—903 a 906). R. 907 vpadli Maďaři opět do Bavor a L. účastnil se tehdy, zdá se, výpravy proti nim, vojsko bavorské bylo však poraženo (5. či 6. čce) a vůdcové hrabě Liutpold a arcib. solnohradský Theotmar padli. R. 910 postavil se L. sám v čelo voj- ska, plenu maďarskému však nezabránil. Jím vvmřela německá linie Karlovců. Neapoléti. 30) L (I.) z Tarentu, syn Filipa Tarentského; po zavraždění krále Ondřeje (1345), na kterém snad nebyl bez viny, oženil se r. 1346 s jeho vdovou Johan- nou; vypuzen r. 1348 z Neapolska od krále uherského L. I., zdržoval se v okolí Sieny; vrátiv se již po dvou letech (1350) dal se korunovati r. 1352. Pokus o dobytí Sicílie (1356) se nezdařil. 31) L. (II.), vév. z Anjou a Maine, hrabě Provencský (» 23. července 1339 — f 1384), účastnil se r. 1356 bitvy u Poitierů, r. 1360 byl poslán do Anglie jako rukojmí míru v Bretigny, uprchl však již r. 1363; jmenován místodržitelem vLanguedoku,vedl tu úspěšně válku s Angličany, oyl však zbaven svého úřadu pro krutost a bezohlednost. R. 1380 Johanna Neapolska přijala jej za syna a ná- stupce a t. r. stal se i regentem ve Francii. L. byl by se dohodl se svým soupeřem Karlem Dračským o Neapolsko, ale papež Kliment VII. naléhal na výpravu do Itálie; přijav tedy r. 1382 od něho v Avignonu neapolskou korunu, táhl L. do jižní Itálie, nepořídil však mnoho — Karel vyhýbal se bitvě a lid L-ův, kterému i peníze dochá- zely, hynul nemocmi. 32) L. (III.), syn před. (* 1377 — f 1417). R. 1389 byl papežem Klimentem VII. koru- nován a zmocnil se pak Neapolska (1390 až 1399); r. 1399 vypuzen Ladislavem, synem Karla Dračského, vrátil se do Francie a te- prve v 1. 1409—12 pokusil se opět o Nea- polsko; r. 1411 zvítězil sice (19. kv.) u Roc- casekky nad Ladislavem, ale ztrativ podporu papeže Jana XXIII. vrátil se do Francie, kdež, pak zasahal do vnitřních sporů jako spojenec a potom protivník rodu Burgundského. 33) L. (IV.), syn před. (♦ 1403 - f 1434), pokusil se r. 1424 o dobytí Neapolska proti Alfonsovi Aragonskému, ale zemřel před skončením boje. Manželkou jeho byla (od r. 1431) Markéta Savojská, L. však neměl s ní dětí a jeho nároky zdědil jeho bratr René Lotrinský, známý »dobrý král René* (le bon roi René). Portugalský. 34) L. I. (* 1838 — f 1889), syn prince Ferdinanda Koburského, jako princ vév. Oportský, nastoupil vládu r. 1861. Panování jeho v celku nebylo šťastné; po- kusil se sice zavésti některé opravy ve fi- nančnictví a v administrativě, r. 1868 také zrušil v državách portugalských otroctví, ale země byla za jeho vlády zmítána vnitřními bouřemi a zápasy stran, za nichž, vláda ne- vycházela z ministerských krisí. Ústavní re- forma z r. 1884 nestačila radikálům a od r. 1887 dostali se i republikáni do parla- mentu. L. sám oddával se více literatuře, umění a cestám neŽ politice. R. 1862 oženil se s Marií Piou, dcerou krále ital. Viktora Emanuela, s níž měl dva syny, Karla (*1863), dědice trůnu, a Alfonsa (* 1865). red. Uherský. 35) L. I. Veliký (* 5. bř. 1326, t 1382), syn Karla Roberta, prvního uher- ského krále z rodu Anjou, a Elišky polské, sestry Kazimíra Velikého. L. byl panovník rytířský, válečného ducha a velikých plánů. Veškerá jeho politika je dynastická, ve pro- spěch uherské linie rodu Anjou, aby stala se pánem evropského jihu a východu. Oblast L-ových zájmů prostírá se od Litvy po Nea- pol a Balkán. K záměrům těm nestačila jed- nak jeho moc, a často také vzdával se do- bytého již úspěchu z nedostatku vytrvalosti anebo z velikomyslnosti. I vnitřní politika jeho nese se k rozmnožení moci rodové. Značí ovšem jeho vláda pro král. Uherské dobu největšího rozkvětu, ale zároveň vzni- kaly zárodky budoucího úpadku moci krá- lovské i říše nadržováním šlechtě. V Polsku svěřil vládu nejdříve matce Elišce a pak ně- kterým šlechticům. Dynastické zájmy zahra- niční odvedly L-a od úkolu zemí uherských ve spojení s balkánskými mnohem důleži- tějšího: zastavit v Evropě postup moci tu- recké. Konečný výsledek jest ústup na jihu za cenu dočasného rozhojnění moci rodové o korunu polskou. Silné postavení L-ovo v Itálii nemělo trvalého významu. V prvních letech vlády docílil na venek, že vrchní pan- ství koruny uherské bylo uznáno vévodstvím Valašským (1343) a Multanským (1347), po té i nově utvořenou velkou říši Valašskou. Spolu obnovil r. 1345 poddanství šlechty chorvatské a dalmatské a ujal se válečně, r. 1346 i osobní přítomností Zadru proti Benátkám, chtěje tak Uhrám získati přístupu k moři. Zanechal však Zadru, obrátiv se do dolní Itálie proti Johanně Neapolské, když byl s jejím asi vědomím zavražděn manžel její, L-ův bratr Ondřej. L. dal r. 1348 stíti Karla Dračského, manžela Johanniny sestry Marie, a přijal titul krále sicilského. Válka o Neapol vlekla se do r. 1350 a skončila tím, že L. vzdal se Neapole ve prospěch Johannin bez válečné náhrady. R. 1351 vytáhl na po- moc Kazimírovi Polskému proti Litvanům, r. 1352 opětně. Vydobyv na nich Červené Rusi a Haliče postoupil země ty Kazimírovi za peníze, s výhradou, že spadnou na Uhry, nebude-li míti Kazimír mužských potomku. R. 1352 chystal se proti Benátkám ve spolku s Janovem, ale intervencí Karla IV. zrušil zase spolek. Následující léta věnoval zemím balkánském. Zasnoubil se s dcerou bosen- ského bána Štěpána Kotromanoviče, Eliškou (první manželka L-ova byla Markéta, dcera Karla IV.). R. 1355 vtrhl do Srbska, po smrti 430 Ludvik. cara Štěpána sebral k Záhřebu se svolením papežovým veliké vojsko k svaté válce proti »schismatikům a nevěřícím*. Ale s vojskem tím náhle obrátil se do horní Itálie proti Benátkám, tentokráte se souhlasem Karla IV. (pod titulem jeho vikáře). Konečný výsledek dvouleté války získal Uhrám volný přístup k moři: Benátky odstoupily ostrovy a pobřeží mezi Kvarnerem a Dračí. Po té teprve táhl do Srbska, na němž získal uznání svrchova- nosti, čehož docílil r. 1365 i na Tvrdkovi Bosenském. Téhož roku osadil bulharský Vidin s okolím (banát »bulharský«). Ale již r. 1369 po nešťastné válce s vévodou valaš- ským postoupil mu Sedmihradsko a v Bul- harsku nucen byl dosadit Sracimira, jen dle jména, pod svou vrchní mocí. R. 1376 vy- manil se rovněž Tvrdko z L-ova područí. Dále se L. o jih nestaral, tím méně o vý- pravu proti Turkům. Běželo mu více o Pol- sko, kdež již r. 1339 byl označen za nástupce Kazimírova, nebude-li týž míti mužských po- tomků, jak se i stalo. K. 1370 byl L. uznán i korunován za krále polského. Červená Rus a Halič připojeny k Uhrám. L stál v Itálii povždy na straně kurie, poslal třikrát pomoc papeži při restauraci církevního státu; kurie za to skýtala mu vítané pozadí k výbojům na Balkáně, záminku boje za sjednocení schismatiků. Mimo to měl L. spolek s Fran- tiškem Carrarským proti Benátkám. Po delší válce získal L. mírem turinským r. 1381 pouze roční poplatek od Benátek a vydání Terstu (jenž se podrobil Aquileji), sám pak vydal Benátkám Kotor. Překážely tu velmi L-ovy nové zápletky v dolní Itálii, johanna nemela mužských potomkův, i zasnoubil L. svou dceru Kateřinu, po případě jednu z mladších dcer (Marii a Hedviku) synu Karla V. Fran- couzského, jemuž se mělo dostati Neapole. Kateřina však brzy zemřela. Nastalé schisma papežské zvětšilo zmatky. Urban VI. zbavil johannu království, pomocí L-ovou vybojoval si pak korunu Karel Dračský, synovec Karla, popraveného L-em r. 1348. Tím odstraněn Karel z Uher, kde stával se asi nebezpečným pro posloupnost dcer L-ových, ač jinak byl u L-a oblíben. L. provedl uznání starší dcery Marie za dědičku v Uhrách i v Polsku ne- dlouho před svou smrtí. Dfl. Jiní panovníci. 36) L. I. Kelhcimský, vévoda bavorský (♦ 1174 — f 1231), rozšířil značně své území, což jej zaplétalo do stá- lých bojů; do jeho sporu s Albrechtem z Bo- genů (viz Bogen) zasáhl r. 1192 proti němu také Přemysl I. V I. 1193—94 táhl s Jindři- chem VI. ao Apulie, kolísal pak mezi Filipem a Ottou a přiznal se r. 1212 k Bedřichovi II., který ho r. 1226 jmenoval poručníkem svého syna Jindřicha a správcem říše; L. se však neosvědčil a r. 1227 postavil se s papežem proti císaři; smířiv se s tímto jiŽ r. 1229, měl účastenství při míru v San Gcrmaně. Man- želkou jeho slula Ludmila, dcera českého knížete Bedřicha. Roku 1221 podnikl L. křížovou výpravu do Egypta. (Bavorsko, str. 519.) 37) L. II., Přísný, vév. bavorský a falc- krabí rýnský (* 1228 — f 1294). Byl poruční- kem posledního Staufovce Konradina, jehož s počátku, ač ne bez váhání a výstrah, pro- vázel na jeho italské výpravě (1267); byl také mezi těmi, kteří Konradinovi chtěli získat královskou korunu v Němcích (viz Bavor- sko, str. 520). Byl povahy prudké, pln ener- gie, Šťastný vojevůdce a obratný politik. 38) L. Starší, markrabě braniborský (nar. asi 1315 — t 1361), syn L-a Bavora. R. 1323 udělil mu císař Ludvík Branibory, přidav mu k ruce (do r. 1330) Bertholda z Hennc- berku; r. 1324 pojal L. za manželku Markétu, dceru dánského krále Krištofa. L. nenašel v marce samé odporu, musil však bojovati s vévody pomořanskými (1330—38) a s Po- láky fl326 až 1339). R. 1340 získal Dolní Lu- žici. R. 1342 oženil se L. po vůli otcové s Mar- kétou zv. Maultasche, čímž nabyl Tyrolska, ale skutek ten vyvolal obecné pohoršení a L-ovi přivodil válku s Karlem IV. (1347). Po smrti otcově stál L. v čele jeho strany a pro- vedl (1349) zvolení Gůnthera ze Schwarzburka za krále římského, potom však nedovedl ho dosti podporovati a r. 1349 podrobil se Kar- lovi 3 bylo mu však ještě mnoho bojů pod- stoupiti, než dobyl opět Braniborska. R. 1351 odstoupil L. Braniborsko svým bratřím Lud- víkovi, zv. Říman, a Ottovi. V posledních letech své vlády žil L. v přátelském poměru s vévodou rakouským Albrechtem a jeho synem Rudolfem; jejjch pomocí smířil se také (1357 — 59) s papežem. Z jeho synů pře- žil ho Menhart (* 1343), manžel dcery Al- brechtovy Markéty. Srv. Bavorsko, str. 520. 39) L. Říman, syn L-a Bavora a Markéty Hollandské (♦ 1330 — 1 1365). R. 1352 oženil se po dlouhém vyjednávání s Kunhutou (t 1357), dcerou polského Kazimíra III. Smlouvou v Lukově r. 1351 nabyl s bratrem Ottou záměnou za Horní Bavorsko marky Braniborské, nedošel však hned pokojného uznáni a kromě toho byl v ustavičné tísni peněžní. Vnitřní boje skončily teprve r. 1355 smlouvami, které ho uvedly do dluhů jeŠtě povážlivějších; zastavením ztracena Dolní Lužice a r. 1354 postoupena Karlu IV. i Lu- žice Horní. Od vydání »Zlaté bully« (1356), která mu pojistila důstojnost kunirštskou, byl L. ve veliké závislosti na Karlovi IV., zvláště chytrostí arcibiskupa magdeburského Dětřicha z Portic; ocitnuv se ve sporu s bra- trem Štěpánem, učinil r. 1363 dědickou smlouvu s Karlem IV., která po smrti jeho a Ottově zjednala Lucemburkům Braniborsko. R. 1360 oženil se L. s Ingeborgou Meklen- burskou, neměl však s ní dědiců. Srvn. Ba- vorsko, str. 520, a Branibory, str. 574. 40) L. VIL, Vousatý (im Barť), vévoda ingolstadtský (♦ 1365— t 1447), byl skvělý zjev rytířský, ale zhýřilý, povaha násilná a až příslovečně svárlivá.' V 1. 1401 — 02 táhl s králem Ruprechtem do Itálie, a kdví r. 1403 šel na dvůr pařížský k sestře Isabelle, svěřil mu Ruprecht i politické poslání. Ve Francii L. velmi zbohatl i zasahoval tu důrazně do Ludvík. 431 vnitřních sporů, což mu r. 1413 přivodilo i uvěznění. R. 1413 ujal se vlády ve svém bavorském podílu i žil pak se svými pří- buznými ve stálých sporech, bojích a sou- dech; r. 1433 dán do klatby od koncilia basi- lejského i od papeže, a r. 1434 také Sigmund vyhlásil proti němu acht. L. nebezpečenství sice zažehnal, r. 1435 ocitl se však opět ve válce s příbuznými a r. 1439 i se svým sy- nem; od ného (1443) zajat, byl pak držen v zajetí ai do své smrti. 41) L. III. (* 1378 — t 1436), od r. 1410 kuríirŠt falcký, syn krále Ruprcchta, r. 1410 přispěl k volbě krále Sigmunda a od r. 1415 byl »protektorem« kostnického sněmu, maje 1*ako říšský soudce účastenství při upálení íusově. R. 1420 účastnil se tažení do Čech a ještě r. 1431 uzavřel s arcibiskupem mo- huČským a biskupem vircpurským spolek na obranu proti husitům. Záhy znepřátelen se Sigmundem, měl L. také na Rýně mnoho sporův a bojův. Získal si zásluhy o rozvoj university heidelberské. Na konec oslepl. Srv. Falcko, str. 1022 a Kostnický sněm. 42) L. IX., Bohatý, vévoda landshutský (♦ 1417 — 1 1479). Vlády ujal se r. 1450. Pe- čoval mnoho o vnitřní pořádek a rozvoj své země, židům však nepřál. Také se svými příbuznými hledal přátelské styky proti tra- dicím rodu Wittelsbašského. Ve své vnější politice neshodl se L. s markrabětem brani- borským Albrechtem a s cis. Bedřichem III.; s Jiřím Poděbradským však žil od r. 1459 v pevném přátelství. R. 1460 vypukla konečně válka mezi L-em a Albrechtem, v níž Jiří z Poděbrad prostředkoval ; mír uzavřen r. 1463 v Praze. Za sporu Jiřího s kurii prostřed- koval zase L. a po nezdaru svých pokusů zůstal v neutralitě; r. 1468 smířil se s cí- sařem a r. 1475 i s markrabětem Albrechtem. Srv. Bavorsko, str. 521. 43) L., vév. landshutský (♦ 1495 — f 1545). Vládl společně s bratrem Vilémem, přál s počátku reformaci a teprve po r. 1521 získal jej Karel V. pro svou náboženskou politiku, tak že dvůr bavorský byl pak stře- dem katolické agitace. Ve válce selské měl L. velení knížecích vojsk, nebyl však šťasten. Již r. 1524 pomýšlel na korunu královskou v říši, r. 1526 se ucházel o korunu českou. Po zvolení Ferdinandově navázal L. styky s Janem Zápolským, r. 1531 uzavřel spolek s jednotou Smalkaldskou a r. 1532 i s Fran- cii; Ferdinanda uznal L. teprve r. 1534, ale i potom zůstával v tajném spojeni s paříž- ským dvorem a s lutheránskými knížaty. L. byl kníže umění a nádhery velmi milovný. Srv. Bavorsko, str. 521. 44) L. Arnošt, vév. brunšvický a liine- burský, syn Ferdinanda Albrechta II. (♦ 1718, t 1788). Zprvu johannita, vstoupil L. r. 1737 do cis. armády, v 1. 1740—41 byl zvoleným vév. kuronským (srv. Kuronsko), r. 1743 vrátil se opět do služeb císařských a stal se pol. zbrojmistrem, r. 1750 vstoupil jako pol. maršálek do služeb hollandských. R. 1751 zvolen >generálnim kapitánemc a jsa v 1. 1759 až 1766 i poručníkem Viléma V., byl L. vlastně vrchním vladařem republiky. Získal si .tu veliké zásluhy o reorganisaci pozemského vojska hoUandského, ještě větŠí péči však věnoval míru a rozkvětu země. Přišed r. 1780 za války s Anglii do prudkého sporu se stra- nou >patriotickou«, která ho vinila z nedba- losti o brannou moc země, opustil L. r. 1784 Hollandsko. 45) L. X., lantkrabě hessko-darmstadtský, od r. 1806 jako L. I. velkovévoda hesský a rýnský (* 1753 — f 1830). Vychováván byl od své matky, studoval v Lejdě, cestoval po Evropě a vešel v přátelské styky s encyklo- paedisty ďAlembertem, Diderotem a Grim- mem, ve Výmaru pak s Herderem, Wielan- dem a Goethem. R. 1777 oženil se s Luisou Karolinou Jindřiškou (f 1829), dcerou darm- stadtského lantkraběte Jiřího, i žil pak 13 let jako v zátiší, oddávaje se hlavně umění. Vládu nastoupil r. 1790, další viz Hessy- Darmstadtsko. Členové panovnických rodfi. 46) L. Fer- dinand (♦ 1778 — t 1806), syn prince prus. Ferdinanda, vstoupil r. 1789 do pruského vojska, vyznamenal se v 1. 1793—94 ve válce francouzské, a ačkoli se jinak jen s nesná- zemi podroboval přísné kázni, stal se hned r. 1793 generál-majórem a r. 1799 generál- lieutenantem. Po r. 1800 se jeho prudkost poněkud uklidnila a L. oddal se pak- horli- vému studiu; politicky přál spolku Pruska s Rakouskem proti Francii a Rusku zároveň — myšlénka snad Gentzova (v. t. 1) — pracoval v tom směru na dvoře berlínském i ve Vídni, ale ještě bez úspěchu. R. 1805 vstoupil opět činně do služeb vojenských pod Hohenlohem, touže úsilné po boji s Francouzi; k válce však došlo — netrpělivý L. se byl zatím již nepohodl s králem pro její odkládání — te- prve r. 1806; L. pod Hohenlohem velel před- voji, byl však již 10. října 1806 u Saalfeldu poražen a padl na ústupu. 47) L. JosefAntonín, arcikníže rakouský, syn císaře Leopolda II. (♦ 1784 — f 1864). R. 1822 jmenován generálním ředitelem dělo- střelectva, získal si plnou důvěru svého bratra cis. Františka, jejž často zastupoval, a za cis. Ferdinanda stoje od r. 1835 v čele nově zřízené t. zv. >státní konference* byl vlast- ním jeho zástupcem a faktickým spoluvlada- řem; arcikníže vzpíral se velmi rozhodně všem liberálnějším snahám a proto r. 1848 musil ustoupiti do soukromí, i oddával se pak studiu přírodních véd. red. 48) L. Salvátor, velkovévoda toskánský a rakouský arcivévoda, vynikající cestovatel, zeměpisný a ethnografický spisovatel ně- mecký (* 4. srpna 1847 ve Florencii), jest druhorozený syn arciknížete Leopolda II., velkovévody toskánského, z jeho druhého manželství s Marií Antonií Neapolskou. Hned v mládí oddal se s láskou zvláště vážnému studiu přírodních věd, v jejichž veškerých oborech zcela zdomácněl, maje za učitele nejlepší odborníky v Praze i v čase, kdy od r. 1870 nějaký čas byl činným při českém 432 Ludvík. místodržitelství. Vedle toho studoval však též horlivě nejen jazyky klassické, nýbrž i téměř všecky moderní, jakož i arabštinu, a obíral se stale kresbou a malířstvím, pro něž jevil již záhy znamenité vlohy. Osvědčiv se též jako důkladný námořník, spojoval tak v sobě veškeré vlastnosti, jakých si může přáti intelligentní výzkumný cestovatel. Ne- jevě mnoho chuti k vojenství ani pro hlučné společenské zábavy vysokých dvorních kruhů věnoval se proto již v prvních mužných le- tech účelnému cestování téměř bez výjimky na vlastní parní yachtě >Nixe« (I. i II.), jejímž byl kapitánem navštěvuje po ní všecka moře světová, zvláště vŠak vyhledávaje krásné koutky na svém zamilovaném moři Středo- zemním. Nesčetné monografie arcivévodovy o něm jsou iako stvořeny, aby tvořily nej- krásnější drahokamy v koruně příštího vele- díla o tomto moři, mocné tepně kulturního života již v dobách nejstarších. V četných knihách arcivévodových zasluhuje podivu jeho jemné, vrozené i vybroušené poroz- umění, s jakým dovede vyhledávati půvab a na druhé straně i svéráznou drsnost kraje, lidu, zvířat i ostatní staffáže, jež zachycuje hned nedočkavou tužkou do kreslířské mapy, s níž nikdy se neloučívá; stejného obdivu zasluhuje však i jeho barvité, básnicky květ- naté slovo, jež nikdy zase přece nepřekypuje na úkor jadrné bohatosti myšlenkového ob- sahu, jsouc uváženo a na uzdě držáno doko- nalou erudicí a ušlechtilým smyslem, tak že sloh spisův jeho, veskrze ladně se upínající k předmětu, nazvati lze mistrným. Knihy arcivévodovy, vesměs nádherně illustrované, s hojnými mapami atd., jež však z valné části tištěny bývají pouze v omezeném poctě na Štědré dary, přicházejíce jen zřídka na veřejný trh literární, jsou v chronologickém postupu tyto: Die Serben an der Adria. Ihre Typen u, Trachten {Llps,, 1S10 — 78; aquarelly pro tuto arcivévodovu prvotinu na místě nahozené upravili pro tisk čeští umělci Emil LaufTer, Quido Mánes a Petr MaixnerJ ; Die Balearen in Wort und Bild (části díla o městě Palmě, nejčastějším sídle autorově, a o ostrově Mcnorce později též o sobě), skvostné a velkolepé dílo, jež bylo na paříž- ské výstavě korunováno zlatou medaillí (Lip- sko, 1869—91 ; původně o 7 velikých svazcích: I. Die alten Pity useň [Ibi\a, Formentera\\ II. — Vlí. Mallorca. Menorca. Die eigentlichen Balearen. Špan. vyd. u výtahu: Las Baleares vyšlo o 2 sv. v 1. 1887—95; stručné vyd. něm. ve 2 sv. s pův. titulem r. 1897); Der Golf von Buccarri- Porto Réy věnováno útul- nému mořskému koutku u rjecké zátoky (1871 ; s 31 tab. a 19 plány); Der Djebel Esdnum (1873); Levkosia, die Hauptstadt von Cypern (Praha, 1873; s 12 tab.); Eine Yachtreise in die Syrten (t., 1874 ; 2. vyd. pod názvem Eine Yachtreise an den KUsten von Tripoli- tanien u. Tunesien, 1890): Einige Worte uber die Kaymenen (1875); Eine Spa^ierfahrt im Golfe von Korinth (Praha, 1876; se 60 tab. a 2 plány); Los Angeles in SUdkalifornien, Eine Blume aus dem Goldenen Lande, výsledek pátrání po krásném, zdravém a úrodném mí- stě s věčným jarem (1876 a 1885, s 2 tab.; 2. vyd. ve Vircpurku, 1885); Die Katawanen- strasse von Agypten nach Syrten (Praha, 1879; též česky pod názvem: Karavanní cesta z Egypta do Sýrie, t., 1885); Bi^erta u, seine Zukunft (1881); Hobarttown, die Hauptstadt von Tasmanien^ oder eine Sommerfrische in den Antipoden (Praha, 1886; s plánem); Lose Bidtter aus Abbaiia (Vircpurk, 1886); Paxos w. Antipaxos (t., 2. vyd. 1889); Helgóland (1890; s map.); Die Liparischen Inseln: I. Vul- cano, II. Salina^ III. Lipariy IV. Panaria, V. Filicuri, VI. Alicuri, VIL— VIII. Stromboli (Praha, 1893—96; 88 tab., 9 map); Schiffbmch oder Ein Sommernachtstraum^ o ztroskotání yachty »Nixyc (I.) u mysu Caxinu nedaleko Alžíru (1894), načež hned stavěna druhá yacfita »Nixe< (II.); Die Balearen (7. čásť Woerlova díla >Spanien in Wort u. Bild«; Lipsko, 1894); Um die Welt, ohne lu rvollen (1.— 5. vyd. 1883—94; lodní denník o cesté na výstavu v Melbourně, kdež arcivévoda, nemaje právě příhodného spojení zpět na západ, rozhodl se pro směr přes Ameriku na východ a tak mimoděk obeplul celou zeměkouli); Columbretes (1895, s 26 tab. a 3 plány); Rondayes de Mallorca (1895; něm. vyd.: Márchen aus Mallorca^ 1896); Ben\ert (1897, s 35 tab. a 1 plánem); Cannosa (1897. s 10 tab.); Alboran (1898, s 18 tab., 2 plány a 2 map.); Ustica (1898, s 2 map.); Bougie , die Perle Nordafrikas (Praha, 1899). V tisku jest nové dílo o ostrově Gigliu v Tyrrhen- ském moři. Pro nás není nezajímavo, že pro četná díla arcivévodova pracovali a pracuji často kromě uvedených českých umělcův krajináři čeští Bedř. Havránek a K. Lieb- scher, ryjci J. Hrabě, J. Jass, J. Šimáně, V. Már^ a j. Arcivévoda L. Salvátor jest plu- kovníkem, majetníkem pěšího pluku č. 58., čestným členem cis. Akademie véd ve Vídni, rytířem rak. řádu zlatého rouna atd. liUdvik: 1) L. Josef Myslimír, kněz a spisovatel (* 22. dub. 1796 v Dolanech u Jaro- měře v Čechách — t 2. led. 1856 v Náchodě), studoval v Broumově, v Litomyšli a v Hradci Král., kde byl r. 1819 vysvěcen na kněze, Kaplanovav 11 let v Náchodě a rok tamtéž >na zámku « ustanoven r. 1833 lokalistou v Studnici, kde opravil kostel, školu a hřbi- tov, načež r. 1847 jmenován farářem na Bou^ šíné; ale již po roce jsa churav odebral se za fundatistu do Čes. Skalice, kde historické výpisky své vybrané z měst. i zám. archivu v Náchodě jal se pořádati v celek, ale vy- dání jich se nedočkal. Největší dílo jeho: Památky hradu ^ města a panství Ndchoda i vlastníků jeho, vyšlo tiskem r. 1857 v Hradci Král. péčí novoměstského děkana J. Rojka, který rukopis bedlivě pročetl, opravil i do- plnil. Druhá čásC díla toho, jež měla obsaho- vati dějiny místopisné panství náchodského, zůstala nedokončena v rukopise a nikdo neví, kam se poděla. Mimo to přispíval L. do »ČČM.«, do >Čas. pro katol. duchovenstvo* , Ludvíkov — Ludwig. 433 do Srůtkova >Skolníka«, Krameriova >Cecho- slovana*. »Poutníka slovanského*, »Kroka«, •Rozličností*, »Květů«, »Přítelc mládeže*, »Sborníku< atd. a přeložil Chimaniho Uté- ienky (1824), povídku Vérnd ry^ka (1825) a Lafontaineův román Romulus^ prvni král řim- ský (1827, 2 sv.); ipřeklady ty vyšly vesmés v Hradci Král. Pamětní farní kniha studnička založená L-em obsahuje drahně zpráv míst- ních i sousedních. J{. 2) L. František, herec a divad. ředitel (♦ 1842 v Praze), vyučil se kloboučnictvi, r. 1861 přidružil se k herecké společnosti Prokopové a putoval s ni po několik let na venkově, pobyl pak také u společnosti jiných a zjednal si pověst dobrého komika. Když r. 1870 ředitel Kullas v Libochovicích ze- mřel, převzal L. zAstalou společnost ve svou správu, vymohl si koncessi ředitelskou a vo- dil společnost svou po Čechách do března r. 1893, kdy smluvil se s krajany americkými, kteří mu v Chicagu opatřili divadelní míst- nosti, a odebral se tam s celou společností svou. Po pětiletém pobytu v Americe přibyl podnikavý L. z jara r. 1898 se svou společ- ností do vlasti na pohostinské hry a dával představení v letním divadle na Král. Vino- hradech a v Plzni, v záři r. 1898 vrátil se do Ameriky k dalšímu působení v Chicagu a v jiných severoamerických městech, v nichž nalézá se značnější počet Čechů. JLT, 3) L. Emil, spisov. národohospodářský (♦ 1859 v Benešové — t 1895). Po studiích na reálce v Plzni byl spolupracovníkem >Opav. týdenníku*, dopisuje při tom o vě- cech slezských do listů pražských. R. 1884 vstoupil do redakce »Nár. Politiky*, potom >Hlasu Národa*, kde psal články národo- hospodářské, zejména bursovni. Napsal dobré spisy: Bursa a jeji obchody {^v^\iz^ \%9Q)\ Ná- prava naši miny (t., 1892); Naše ntívé pem\e koruna a haléř (t., 1893) a do »Přítele dom.« roč. IX. Drobné črty (t.. 1893). liUdvikov : 1) L, osada na Moravě u Ko- škova, hcjtm. Třebíč, okr. Náměšť, fara Zbra- slav, pš. V. Byteš; 15 d., 87 ob. č. (1890). — 2) L. {Ludwigsdorf)^ ves t., hejtm. a okr. Mor. Třebová, fara a pš. Tmávka; 28 d., 171 ob. n. (1890). — 3) L, osada t (hejtm. Šumperk), viz Ludvíkova. liUdviková, Ludvíkov (Ludwigsthal), osada na Moravě u Rejpotína, hejtm. a okr. Šumperk, fara a poš. Hrubý Losin; 12 d., 72 ob. n. (1890). liUdvikovioe {Loosdorf), ves v Čechách, hejtm., okr., fara a pš. Déčín ; 116 d., 742 ob. n. (1890), 2tř. šk., továrna na knoflíky. liUdvikŮV průplav {Ludwigskanal) viz Dunajsko-Mohanský průplav. liUdwig^: 1) L. Otto, dram. spisovatel a kritik německý (* 1813 v Eisfeldé — f 1865 v Drážďanech). Jevil záhy veliké vlohy hu- dební, tak že sám vévoda sasko-meininský se ho ujal a poslal jej do Lipska do učení k Mcndi Issohn-Bartholdymu. Ale pro chura- vost a větší náklonnost ku pracím literárním vzdal se L. hudby a dílem ve své domovině, Ou-v Slovník Naiícny. sv. XVI. 23 4 igoo. dílem v malé vesničce u Míšně pracoval pilně a napsal několik dramat a tragédii Der Erb- fórster (Lips., 1853), která mela velký úspěch. S úspěchem ještě větším setkala se hist. tra- gédie Die Makkabáer (t., 1855), jejíž unáše- jící živost, vřelá dikce a realismus v podrob- nostech dovedly nahraditi některé nedostatky psychologické. Zatím se byl L. přestěhoval do Drážďan a pracoval o mnohých drama- tech, z nichž však některá zůstala nedokon- čena, jako Fráulein von Scudéry^ Agnes Ber- nauer, Marino Faliero a j. S větši vervou chopil se však prací novellistických a romá- nových, z nichž vynikají Zwischen Himmel und Erde (Frankf. n. M., 1856; 5. vyd. 1877; české překlady A. E. Mužíka ve »Svět. knih.c sv. 56—58, Praha. 1898 a dra J. Karáska t.. 1897), dílo mistrné, psychologicky prohlou- bené, pak Die Heitherethei und ihr Wieder- spiel (t., 1857). Další spisovatelské činnosti jeho byla valně na újmu těžká choroba a L. zabýval se na konec jen kritickými reflexemi a pracemi aesthetickými, jako Skakespear- Studien (Lipsko, 1871. z pozůstalosti, dosud velmi cenné). Jeho Gesammelte Schriften vy- dal Ad. Stern v 6 sv. v Lipsku r. 1892, Dra- matische Werke vyšly v Lipsku v 1. 1853—54 o 2 sv. Srv. A. Stern, O L, ein Dichterleben (Lips., 1891); A. Sauer, Otto L?(»Sammlung gemeinnutz. Vortráge*, Praha, 1893). Gh, 2) L. Karl Friedrich Wilhelm, íysiolog ném. (♦ 1816 ve Witzenhúzách v Hcssích — 1 1895 v Lipsku). Lékařství vystudoval v Ma- riboru a v Erlankách, kdež se r. 1842 i habili- toval. R. 1849 povolán byl za řád. profes- sora anatomie a fysiologie do Curichu, r. 1855 za prof. anatomie, fysiologie a zoologie do Vídně na Josefinum, kdež i VI. Tomsa byl jeho assistentem. Po deseti letech odešel L. za prof. fysiologie do Lipska, kdež založil fysiologický ústav, kterýž se stal hlavní ško- lou nové generace fysiofogů německých. Spi- sovatelská a zvláště učitelská činnost jeho byly velmi plodný. Buď sám anebo ve spolku s četnými žáky propracoval jmenovitě způ- sob vyměšování moči, odměšování slinných žláz, fysiologii proudění krve a činnosti srdeční vůbec, úkony zažívadel, čidel, nervů i svalů a j. v. Z mnoha jeho method pozoro- vacích sluší jmenovitě uvésti sestrojení zvlášt- ního kymografia (1847) a zkoumání ústrojů udržovaných po delší dobu při životě krev- ním proudem uměle zaváděným. Vedle spec. themat íysiologických sluší ještě uvésti hojné práce z oboru fysiologické lučby a morfo- logie všech významnějších ústrojů tělesných. Literární práce jeho rozšířeny jsou po všech významných sbornících odborných; ze sou- bornějších buďtež uvedeny: Lehrbuch der Physiologie des Menschen (Heidelb., 1852—56, 2 sv.; 2. vyd. Lips., 1857—61, 2 sv.); Arbeiten aus der physiologischen Anstalt \u Leipiig (od r. 1866). 3) L. Alfred, vynikající jazykozpytec a orientalista něm. (♦ 1S32 ve Vídni). Již na gymnasiu obíral se studiem cizích jazyků, ze- jména přiučil se i češtině. Univ. studia ko- 28 454 Ludwigh — Ludwigsburg. nal ve Vídni a pak podporou vlády v Ber- líně; obíral se klassickou a staroindickou filologií a srovn. jazykozpytem. Po návratu do Vidně stal se ředitelem prosemináře pro klass. ňl, r. 1858 složil zkoušky způsobilosti pro gymn. učitelství a* habilitoval se na uni- versitě. R. 1860 jmenován byl mimoř. pro- fessorem klass. filologie a srovn. jazykozpytu na univ. pražské, r. 1871 řád. professorera srovn. jazykozpytu. Při rozdělení pražské univ. zůstal na univ. německé, na níž posud působí, ač vážné se jednalo o to, aby povo- lán byl na univ. českou. L. byl vyznamenán členstvím rozl. vědeckých sdružení, mimo jiné jest od r. 1877 řádným členem Kr. čes. spol. nauk v Praze, od r. 1899 přespolním členem vídeňské Akademie. L. byl vždy i zůstal vzác- ným vzorem Némce, který s nestranností a sympathií pohlíží na český národ a jeho osvě- tové snahy a který i v osobním styku s če- skými učenci i v úředním postavení, zde zvláště vždy ochotnou podporou svých če- ských žáků, toto své smýšleni dokazuje. L. m. j. psal hojně i jazykem českým a jest dnes jediným professorem ném. univ. praž- ské, který činně a horlivě se účastní prací Král. čes. spol. nauk. Literární činnost L-ova je věnována hlavně srovnávacímu jazykozpytu indoevrop. a výkladu staroind. písemnictví, zvláště jeho nejstarších částí. Hlavní jazyko- zpytné práce L-ovy jsou: Ober die Entstenung der a-Deklination (ve »Zpráváchť. vid. Akad., 1867); Der Infinitiv im Veda mit einer Syste- matik des lit. und slav. Verbs řPraha, 1871); Agglutination oder Adaptation? (t., 1873); Die Genesis der gramm. Formen des Sanskrt und die x^it liché Reihenfolge in der Selbstándig- n-erdung der indoeur. Sprachen (»Pojednání« Král. č. spol. nauk, 1891); Ober den Begriff Lauígeseti (»Véstník« Král. č. spol. nauk, 1894); Ober die absoluten Verbalformen des Sanskrt u. den Praedicatsausdruck im Allgem. (t., 1897J; kromě toho napsal L. řadu jazyko zpytných prací menších, vydaných skoro ve- směs ve »Věstníku« Král. čes. spol. nauk. L. staví se zde na odpor zásadám školy Boppovy a Schlcicherovy; zásady jeho (viz Adaptace, str. 181), které sprvu vzbuzovaly příkrý odpor u jiných jazykozpytců, z veliké části stoji v souhlase se zásadami jazyko- zpytu dnešního, třeba v jednotlivostech, hlav- ně pro L-ovy názory o hláskovém vývoji ja- zykovém, výsledky badání jeho docházejí méně ohlasu. Z prací věnovaných ind. lite- ratuře je nejvýznamnější překlad a výklad hymnů Rgvédu s obšírným lit. úvodem (Der Rigveda oder die heiligen Hymnen der Brált- mana, Praha, 1876-— 88, 6 šv.); k němu se řadí mn.j. práce, hlavně: Ober die Kritik des Rigveda- Text es (>Pojednání« Král. č. spol. nauk, 1889); Ober Methode bei Interpretation des Rigveda (t., 1890); Uber die neuesten Ar- beiten auf dem Gebiete der Rigveda- Forschung (»Véstníkc Král. č. spol. nauk, 1893). I zde stál L. zprvu v příkrém odporu s jinými vy- kladači védské hteratury, zejm. se směrem Rothovým; proti methodě, vykládati hymny védské z nich samých jako poesii rázu spíše lidového, postavil a provedl, dle dnešního soudu vědy právem, požadavek, vykládati je jako poesii liturgickou na základě ostatní ind. literatury liturgické, s užitím výkladův ind. Též pozdější literatuře ind., zvi. epice, věnoval L. řadu spisův i menších pojednání, zvi.: Ober das Verháltnis des myth. Elsmentes ^u der histor, Grundlage des Mahábhdrata (»Věstn.«, 1884); Ober das Rdmdyana u. die Be\iehungen dess. \um Mahdbh. (»Jahresb. d. Ver. f. Volksk.«, Praha, 1894); Obei- die myth. Grundlage des Mahdbh. (»Věst.«, 1895); Das Mahdbh. als Epos u. als Rechtsbuch (t.. 1896). Mimo to vydal: Platónovu Apologii a Kritóna s komm. (Vídeň, 1854 a v.); Zur Kritik des Aeschylus (»Zprávy€ vid. Akad, 1860); v po- sledních letech (od r. 1895) několik menších prací o básních Homérových a j. Jazykem českým napsal: Néco o slovanském impera- tivu (>Krok«, 1865), úvahu o Meyerově Srovn. mluvnici (t, 1865—66); O Áiitjech (»ČČM.*, 1874); O etymologisovani {^Kvok^, 1889); O po- sloupnosti postupného odvětvováni indoevrop, kmenu od prandroda (t., 1893); Příspěvky k ře- šeni homérské otázky, Etymoiogické drobnosti (»Č. mus. filol.«, sv. V.); m. t v Ottově »Slovn. nauč.« řadu přisp, z oboru mluvnického. Ztjr. 4) L-ova Julie, spisovatelka něm. (* 1832 v Grafenthalu v Durynsku — f 1894 v Ber- líně). Napsala řadu povídek a románů, jako: Altes u. Neues (Dússeld., 1868); Mein Grosi- oheim (Štutg., 1884); Aus goldener Zeit (t., 1885); Im kúhlen Grund (t., 1830) a j. 5) L. Karl, malíř něm., bratr předešlé (* 1839 v Rómhildě v Sasko-Meininkách), Učil se nejprve sochařství, ale záhy přešel k malířství a stal se v 1. 1861—65 žákem Pilotyho. V 1. 1867—77 pracoval v Důssel- dorfé, pak byl 3 léta professorem ve Štut- frartě, načež r. 1880 usadil se v Berlíně. Ma- oval krajiny horské z Harcu a ještě více z Alp. Obrazy jeho vynikají přesnpu kres- bou majíce líbezný nádech poetický. Z prv- ních jeho prací uvádíme: Brdna parku (gal. Schackova v Mnich.); Podloudnickd stezka v hordch (mus. v Berl.); z pozdějších: Údoli Eisacku a Schleru (1880); Alpská krajina (1882, gal. drážď.) ; Piusmyk Albula v Grisonsku (1884) ; Ve starém parku (1886). Iiudwiffh Jánoš, politik a žurnalista maď. (* 1812 v Bélu v bíharské stolici v Uhrách — t 1869 v Brusselu). Byl již r. 1833 zvolen za poslance a od r. 1848 horlivým stoupencem Kossuthovým. Po revoluci prchl do Němec a odtud do Francie. Od vlády rakouské byl odsouzen k smrti a jeho obraz byl v Pešti pověšen na šibenici. L. zdržoval se na konec v Brusselu, kdež vydal: Nouvelle page de /*/»'- síoire des Habsbourgs (1859); La Hongrie et la germanisation autrichienne (1860); La liberta religieuse et le protestantisme en Hongrie (1S60) ; La Hongrie devant VEurope (1860) a četné články novinářské o Uhrách. liUdwig^sberg^ viz Hory 10). liUdwig^sburg^, město ve Virtembersku, 292 m n. m., na křižovatce Žel. trati Bretten- Ludwigsdorf r— Lueg. 435 Fricdríchaha£en a L.-Heutingsheim. Má s po- sádkou na 19.311 obyv. (1895), z nichž vét- éina evang. L. jest druhé rcsidenční město v království a hlavni v kraji neckarském. Má rozkošné okolí, nádherné procházky a stromořadí. Stavbami svými jest mocným ozvukem vkusu ze XVil. stol. Z krásných náměstí vyniká Vilémovo s pomníkem Schil- lerovým od Hofera. Ulice jsou přímočaré. Z veřej, budov zasluhují zmínky: 4 chrámy a kaple, synagoga, 8 bran, královský zámek obklopený sady, velkolepá stavba o 16 bu- dovách a 400 pokojích s obrazárnou. Vedle vlády a kraj. úřadu jest město sídlem soudu i gener. superintendenta. Z ústavů sluší uvé- sti: lyceum, reálku, asyl pro zanedbané děti, ústav nemocí očních, dětský chorobinec a mn. j, I průmyslově jest L. dosti čilý. Již v 1. 1758— 1824 byla zde továrna na zboží porculánové ve slohu rokokovém, jež dobylo si ve světe jména »ludwigsburského porcu- ]ánu«. Dnes však omezuje se průmysl hl. na /boží kovové, zvláště železné a drátěné (šně- rovačky), na tkalcovny vlny, bavlny a lnu, na výrobu cichorie a piva, na stavbu varhan, pian a j. — Dějiny dnešního L-rku nejsou staré. Ještě na počátku stol. XVIII. byly tu pouze dva poplužní dvory. R. 1704 dal si zde vystavěti vévoda Ludvík Eberhart lo- vecký zámeček, jejž později zvětšil o nád- hernou hlavní budovu. Z nepatrných těchto začátků vzrostlo brzy rozsáhlé město, když šlechtična z Graevenitz, milenka vévodova, pohnula Ludvíka Eberharta, že r. 1724 pře- ložil sem své sídlo. L. jest rodištěm spisova- tele Davida Strausse, básníků justina Ker- nera a Ed. Moerike, jakož i aesthetika Frant. Vischera. Vbc. liUdwig^sdorf viz Ludvík o v 2). IfUdwi^hafen, okresní město v rýnské Falci, na lev. bř. Rýna nad ústím Neckaru naproti Mannheimu, 90 m n. m. Jest uzlem železničních tratí Neunkirchen-Worms-L.- Grosskarlbach a L.-Schauernheim s připo- jením k badenské státní dráze v Mannheime, s nímž spojeno je pevným mostem železnič- ním a paroplavbou, koňskou drahou a telefo- nem. R. 1895 bylo 39.799 obyv. (18.922 kat., 401 žid., ostatek evang.). Jsou tu 2 evang. chrámy, 1 katol., synagoga, gymnasium a rjálka, soud, hl. celní úřad a veř. jatky. Za svůj veliký vzrůst od r. 1840 děkuje město hlavně čilému obchodu a průmyslu. Jsouť tu znamenité chemické továrny, mezi nimi zvi. na anilin a sodu (2500 dělníků), továrny na umělou vlnu, na waggony, stroje, strojené hnojivo, klíh, pletárna zboží trikotového, podnikatelství staveb místních, pivovar, uměl. mlýn, parní pila a j. Živost obchodu charak- terisuje hojnost peněžních ústavů, z nichž zejména vynikají vedle obch. a průmysl, ko- mory: Falcká banka, filiálka Říšské banky, filiálka Královské banky norimberské a Ba- vorské banky cedulové. Předmětem obchodu jest železo, dříví a kamenné uhlí. L. stal se r. 1853 samostatnou obcí a r. 1859 povýšen za město. Vbc. liUdwigshtthe viz Eden k obe n. IiUdwl^liuit, město v prus. vlád. obvodu meklcnbursko-zvěřínském, 36 m n. m., jest uzlem drah L.-Zvěřín-Wismar, Doemitz-L., L.-Nový Branibor a Wittenberge-L.-Fried- richsruhe-Hamburk. Okolí protkáno je prů- plavy řek Eldy a Sudy, ústících se do Labe. R. 1895 mělo město s posádkou 6660 obyv. z většiny evang. Z veřej, budov zasluhují zmínky: 2 chrámy evang., z nichž hlavní vy- stavěn jest ve slohu řeckého chrámu, katol. kostel, unitář. kaple, synagoga, velkovév. zá- mek s vědecko-uměl. sbírkami, s rodinnou hrobkou a rozkošným parkem, velkovév. pa- lác a villa vévody Pavla. Město má reálné gymnasium^ ústav pro hluchoněmé, útulnu béthléhemskou, t. j. nemocnici s ústavem dia- konek, lesní inspektorát, soud, veřej, jatky, prádelny na vlnu, barvírny, továrny na sukna, doutníky, na čokoládu a cukrovinky a na sla- měné klobouky. Hojně pěstuje se tu chřest. Krásné promenády a pomník velkovév. Be- dřicha Františka I. jsou neméně pozoruhodný. Město založil vév. Bedřich Zbožný (1756—85), jenž si tu vystavěl v 1. 1772 — 76 residenční zámek. Jména dostalo se mu dle otce vévo- dova Kristiána Ludvíka II. a na město bylo povýšeno r. 1876. Vbc. liUdwl^-Balliie viz Důrrheim. liUdwigflStadt, město v bavor. vlád. ob- vodě Hor. Franky, na želez, trati Lichtenfels- Probstzella, má 1676 obyv. (1895), břidlicové lomy, výrobu břidlicové krytiny a parní pilu. IiUdwioh A r t h u r, klass.filolog něm. (* 1840 v Lycku). Klass. filologii studoval v Královci pod Lehrsem, k jehož nejlepším žákům ná- leží. Od r. 1866 působil jako učitel na Col- legium Fridericianum v Královci, r. 1876 stal se mimoř. prof. ve Vratislavi, r. 1878 řád. prof. (nástupcem Lehrsovým) v Královci. Zí- skal si veliké zásluhy o kritiku, cxegesi a metriku řeckých básníků epických, zejména Homéra. Z publikací jeho uvádíme: Beitráge lur Kritik des Nonnos von Panopolis (Králo- vec, 1873); Maximi et Ammonis carminum de actionum auspiciis reliquiae (t., 1877); Ari' starch*s Homerische Textkritik nach den Frag- menten des Didymos dargestellt (t., 1884—85, 2 d.); kritické vydání Homérovy Odysseie (t., 1889 — 91, 2d.); Ausgewáhlte Briefe von u,an Ch. A. Lobeck u. K. Lehrs nebst Tagebuch- noti^en (t., 1894, 2 d.); AHegoriac Homericae ex codice Vindobonensi primům editae (t., 1895); Die homer. Batrachomachie des Karers Pigres nebst Scholien u. Paraphrase herausg. u. er- láutert (Lips., 1896); Die Homervulgata als voralexandrinisch erwiesen (t., 1898). Mimo to uveřejnil veliké množství článků a rozprav v časopisech odborných a v programmech university královecké. ly. Iiueg^, průsmyk ve vévodství Salcpurském, vytvořený údolím 9 km dlouhým řeky Salice (Salzach) mezi pohořím Hagenským a Tán- nenským, značně dlouhý, ale velmi úzký, dů- ležitý jako kommunikacní čára mezi horním a dolním Salcpurském. Průsmykem tímto vede železniční trať arcivévodkyně Gisely, 436 Lue^er — Lugai d. jejíž poslední stanice v jižní části při prá- smyku je Werfen, na severu Golling; v scv. části značně se zužuje, tak že železnice pro- chází tunnelem 930 m dlouhým. Xaueger Karl, dr. práv, politik německo- rakouský (* 23. říj. 1844 ve Vídni). Od r. 1874 jest advokátem ve Vídni a jest říšským a dolnorakouským zem. poslancem, od r. 1895 purkmistrem vídeňským. V říšsl<é radě jest vůdcem ném. strany křesCansko-sociální a v zem. dolnorak. sněme strany antisemitské. V dřívějších dobách ujímal se na říš. radt někdy Čechů, ale později zaujal stanovisko Cechům, zejména ve Vídni usedlým, nepřá- telské. Jest dobrý řečník, neúnavný agitátor a v polit, boji neústupný a bezohleaný, svého cíle všemi prostředky se domáhající, -rb. IiuSnr v Krajině viz Předjarná. IiUes viz Syphilis. Iillffa Tournef., tivuk, rostlinný rod 2dě- ložných z čel. tykvo vitých (Cucwbitaceae), obsahující lleté byliny s lodyhou dlouhou, otáčivou nebo prostřenou a listy srdčitými, laločnatými. Z dvojakých květů mají samčí v latu sestavené květy 5 plátků a 5 volných tyčinek. Plod vejcovitý, Špouzdrý otvírá se víčkem a obsahuje hojně semen. L. roste několika druhy v jihových. Asii, v Arábii a v Egyptě, kdež všude pro plody také se pě- stuje. V Indii a v Číně zvláště pěstuji L. acut- angtila Ser., t. ostrohranný, a L. Petola Ser., t. oblý. Zralé plody prvního mají duž- ninu vyschlou, proto požívají plodů nezra- lých buď pečených nebo s rýží a jinak upra- vených, kdežto se užívá plodů tivuku oblého, vyplněných černými semeny, jako u nás oku- rek a tykví. V Arábii a v Egyptě velmi hojně se vysazuje t. egyptský, L. aegyptica Milí., méně pro potravu, ale' více pro vláknivo plodů, jehož tam i u nás se užívá místo Ží- něnek při mytí pod jménem luffa. Déd. Iinfldil, Rufidži, řeka v Africe, viz Afri- ka (vodopis, str. 366). Iiiig^a: 1) L., řeka vytékající z Rittenského jezera v novgorodské gub. na Rusi a vpada- jící do Lužské zátoky Čuchonského zálivu; jest 309 km dl., splavná, ač některé prahy její, zvláště u Jamburga, činí plavbě obtíže; r. 1892 vyvezeno po ní (hl. dříví) 410.822 q a přivezeno 368.725 q zboží. 2) L., újezdní město na Rusi v petrohrad- ské gubernii, bývalá tvrz, stan. Petrohradsko- Varsavské žel. dráhy, na soutoku řek Vrevky a Lugy; má 5687 oby v. (1897), 2 pravoslavné chrámy, 3 obec. školy, žen. progymnasium, poštu, telegraf, lékárnu, divadlo, 2 továrny a mlýn s krupárnou a pilou, kasárny, mo- derně zařízenou nemocnici. — Lužský Újezd má na 10.192-3 km^ 104.865 obyv., jejichž hlav- ním zaměstnáním jest zemědělství. IiOg^ano, město ve švýc. kantonu tessin- ském, nad jez. Luganským, na 46^ O' 1" s. š., 8® 58' v. d., 270 w n. m., na železniční trati Sv. Gotthard-Luzern Milán, má 7169 obyv. (1 888), jest sídlem okr. soudu, má průmysl hed- vábnický, výrobu tabákového zboží, papírnu, železářství, znamenité trhy dobytčí. L. jest z mest Švýcarských rázu čistě italského, ja- kož i uzlem turistickým, z něhož podnikají se do rozkošného okolí alpského výlety, Z budov vyniká hl. starobylý chrám sv. Va- vřince z XV. stol., bohatě vyzdobený mra- morovou skulpturou, klášterní chrám P. Ma- rie degli Angioli se znamenitými freskami^ nádherná fontána se sochou Telia, monu- mentální fontána na náměstí del Grano {Pia^x^ del Grano); z učilišC zvi. lyceum (Liceo Tiď nese) a velká knihovna. — Okres luganský, ve švýc. kant. tessinském, zaujímá 327*1 frm* se 40.290 obyv. (1888), z nichž značná většina jest římskokatolická. EMa. IiUgaiuik, újezdné město slavjanoserb- ského Újezdu na Rusi, v jekat érinoslavské gub., stanice Jekatěrinské železné dráhy, má 20.419 obyv. (1897), progymnasium, donccké technické železniční učiliště ministerstva kom- munikací, měšf. školu, nemocnice zemskou^ vězeňskou a závodní, 2 lékárny, knihtiskárnu, poštu, telegraf; 2 výroční trhy s obratem 120.000 rublů. Z průmyslových závodů, nej- důležitější jest státní továrna na náboje a na železné i ocelové lité zboží. IiUganskaJa, stanice doneckého okruhu na Rusi, v oblasti donského vojska, u jezera Staničného, na 48<» 38' s. š. a 39® 30' v. d., stanice žel. dráhy Kriničnaja-L. ; má i s dvorci 20.400 obyv. (1897), pravoslav. chrám, poštu, školy staničnou i ženskou, železárny. Iioe^anské Jezero (ital. Lago di Lugawy, též Lagodi^ Ceresio), alpské jezero z části ve Švýcarsku, z části v Itálii, prostírá se mezi 45* 55' 50" až 46^ 4* 30" s. š. a mezi 8« 35' ai 9*7' v. d., 217 m n. m., měří 48 km^ (největší čásf z toho připadá na ital. provincii Como), přímá délka 35 km. Jest velmi rozčleněné, úzké, obloukovité podoby, jtižto jezemí bas- sin obejímá v oblouku S. Salvadore (909 m). Prům. hloubka jezera jest 150 m, největší hloubka 279 m. Do L-ho J-ra vlévá se množ- ství horských bystřin. L. J. jest značně ryb- naté, okolí čistě italského rázu, často navště- vované turisty. liOe^ansklJ Kazak viz Dal Vladimír Ivanovic. IiUSrard Frederick, cestovatel anglický (♦ 1858 v Madrasu). Byl důstojníkem indické armády a r. 1889 vstoupil do služeb anglické Východoafr. společnosti. R. 1890 nastoupil cestu z Mombasu k Victorii Njanze, s ugand- ským králem Mvangou uzavřel ochrannou smlouvu a r. 1891 podnikl výpravu proti králi Kabregovi Unjorskému. Přes Buddu šel k je- zeru Albert-Eduardovu, podél hor Ruvenzor- ských do Kavalli na Albert- Njanzu a přes Unjoro do Ugandy zpět. V občanské válce ugandské r. 1892 zahnal krále Mvangá*a ka- tolíky na ostrovy a do provincie Buddu, na- čež po uzavřeni míru vrátil se do Anglie. R. 1894 podnikl výpravu z Akassaru při ústí Nígiru do Borgu, kde v Nikki uzavřel ochran- nou smlouvu dříve jeŠte, než tam dorazil Francouz Decoeur. L. napsal : The rise of our East- Afričan Empire^ or early efforts in Ugandck and Nyassaland (Lond., 1893, 2 sv.). Lus^au — Lugos. 437 IcOS^n, Luggau, osada v Čechách, hejtm. Kaplicc, okr. N. Hrady, fara Hojná Voda, pš. Dobrá Voda; 15 d., 74 ob. n. (1890). IfUg^au, průmyslová ves v saském kraj. hejtm. cvikovském, v soud. hejtm. kameni- <:kcm, na želez, trati Wůstenbrand-Zwógnitz, má 6934 oby v. evang. (1895), poštu, telegr., prádelny na bavlnu a vlnénou přízi, továrny na hornické náčiní, kamenouh. doly (2000 dělníků), lomy břidličné a porfyr, pily, ob- chod s dřívím a j. Iiiigdiiniim : 1) L, staré jméno Lyonu. — S) L. Batavoium viz Lejda. IiiigS^a, městys mor.,. víz Lukov. Iiiigrflr^' (logger), malá lodice o dvou nebo třech stéŽních, s plachtami na každém stěžni. Iiiiggerbank viz Dogger Bank. IiOg^l viz Lugové. IiUgnezský Rýn viz Glcnncr. IiOg^o: 1) L, starověké (římské) Lucense nebo Lucus Augusti, hl. město špan. provin- cie t. jm., na 43® 1' s. š. a 1^ 52' v. d., na ř. Mifío, 462 m n. m., na želez, trati Madrid- Corofia, má 19.952 obyv. (1887), jest sídlem biskup, sufifragána, má kathcdrálu z XII. stol. (restaurovanou koncem XVIII. stol.). Oby- vatelstvo živí se drobným řemeslem. Továr- nickv vyrábějí se klobouky a plátěné zboží. Obcnod hl. s dobytkem. — L. jest původu starobylého; ze starověkých dob římských šachovaly se rozsáhlé hradby, na nichž zří- zeny v posledních letech procházky. Čtvrť hodiny od města u ř. Mifto jsou dobré te- plíce (38*^ C) sirné, četně navštěvované. 2) L., spán. provincie ve vých. části staro- věké Galicie, hraničí na s. s okeánem Atlanti- ckým, na z. 8 provinciemi Corofia a Pontc- vcdra, na j. s prov. Orense, na s.-v. prov. Leon a Oviédo, měří 9808 km* a má 432.165 obyv. (1887, 1877: 410.385). Pobřeží je zna- menitě rozčleněné, s četnými přístavy a hlu- bokými aestuarii říčními (Špan. ria)] po- břeží vybíhá do moře na mnohých místech skalnatými mysy. V celku jest provincie hor- natá. Z největší části vyplňuje ji horský sy- stém pyrcnaejský ve svých větvích kantabcr- sko-asturských. Hlavni řekou jest Mifío se svými přítoky. Podnebí je neobyčejně mírné, půda velmi úrodná, dobře zavlažovaná, tak že zemědělství daří se výborně hl. v hor- ských, před větrem krytých údolích. Toto omezuje se na rolnictví a chov dobytka. Minerální bohatství jest značné, dosud však z nevelké části těžené, lesy jsou veliké. Hl. zeměděl. plodinami jsou obili, konopí, ovoce, vlna, máslo, sýr. Průmysl je nepatrný; vyrábí se hl. plátěné zboží, keramické zboží a pod. Obyvatelstvo je velmi svérázné, nazývá se Paisanos, nosí zvi. svůj kroj, avšak v posled- ních letech, hl. velkou emigrací do hl. měst a do Portugalska, značně ho ubývá. Admi- nistrativ n ě dělí se L. na 11 souaních okresů zahrnujících 64 obce. V době bonapartského království r. 1809 přetvořena byla v depar- tement zv. Haut Mifio. 3) L, město v ital. provincii Ravenně, na íelez. trati Bologna-Ravenna, má 9198 obyv., lyceum, techn. školu, gymnasium, knihovnu o 15.000 sv., čilý obchod, velké trhy. Oby- vatelstvo hl. ženského pohlaví vyniká ztepí- lostí a spanilostí, tak že L. zváno bývá chlubně »městem krásných Římanek*. V Lugu naro- dil se kartograf Codazzí (f 1859). EMa. leOirol [lygól] J. G. A., lékař franc. (♦ 1786 — t 1851). Studoval v Paříží a působil tu zvlá- ště jako lékař v H6p. St. Louis. Významný jsou jeho práce týkající se skrofulosy, jakož i zavedení iódové therapie nejenom při této nemoci, nýbrž i v praxi lékařské vůbec. Z prací ieho buďtež uvedeny: Mém. sur Vemploi Je 1'iode dans les maladies scro/U' leuses etc. (Pař., 1829— 31; též něm.); Recher- ches et observations. sur les causes des maladies scroftileuses (t, 1844; též něm.). Dle něho na- zván byl i zvi. roztok iódu a iódkalia rozto- kem L-ovým. IiiigOllúoa, název staré srbské župy v po- říčí řeky t. jm. (přítoku Moravy). Připomíná se již v XII. stol. ILo^OS [lugošj, město se zřízeným magi- strátem na řece Temeši v krassó-szóréňské župě v lihových. Uhrách, s 1812 domy a 12.489 obyv. (1890), z nichž 5277 Rumunů, 5152 Němci, 1807 Maďarů, 67 Srbů a 55 ji- ných Slovanů (židů bylo 1303), jest od r. 1876 sídlem župních úřadu župy krassó-szčréňské a polit, úřadu okr. (stoličního) t. jm., škol. inspektorátu, stát. staveb, úřadu, kraj. i okr. soudu, finančního ředitelství, berního úřadu, ňnanč. vrch. kommlssařstvi, stát. poštov. a telegr. úřadu, vrch. správy stát. statků, stát lesního ředitelství, řec.-kat. rumunského bi- skupství, řec.-katol. děkanství, řec.-orthod. protopresbyterátu ; má státní vyšší gymn., hospodář., hudební, měšl a živnost, pokrač. školu, více obec. Škol, far. kostely římsko- i řec.-katol. a řec.-orthod., kostel a klášter minoritu z r. 1733, panenský klášter, syn- agogu, výstavnou radnici, rozlehlé kasárny, divadlo (pražským rodákem A. Žižkou r. 1834 vystavěné), úhledný Župni dům, bisk. resi- denci, parní lázně a veřej, nemocnici. Roz- kládá se v rovině na obou březích Temeše, jež jsou spoieny mostem kol 100 m dlou- hým ; na pr. břehu položená větši čásť města jmenuje se Román-L. (Rumunský L), menší čásť na lev. břehu Német-L. (Ně- mecký L.). Obyvatelé zabývají so značným obchodem s vínem, dřívím, obilím a jinými plodinami, drobným průmyslem a živnostmi; čásť předměstských obyvatelů zabývá se pol- ním hospodářstvím, zelinářstvím, ovocnář- stvím, hedvábnictvím a vinařstvím. Týdenní dva trhy i silně navštěvované trhy výroční podporují obchod a průmysl (zejm. koželuž- ský a obuvnický). V půvabném okolí pěstuje se kukuřice, pšenice a tabák, jihových. na blízkých malebných svazích Karpat, zde zva- ných Alpy Karanšebešské, hojně ušlechtilého ovoce a výtečného vína. L. je důležitá sta- nice trati Marchegg - Budapešť - Vercioróva uherských státnícn drah a dráhy VerŠec- Maroš lUye; na všechny strany je město velmi dobrými silnicemi spojeno. L. stojí na 438 Lugossy — Luchaíre. místech, kde na začátku II. stol. po Kr. řím- ské voje, proti dáckému králi Deccbalovi vyslané, měly opevnéné ležení; hojné nálezy římských minci a starožitností a zbytky dáv- ných staveb ukazují dosud na římský píkvod L-c. V XIII. stol. bylo město opevněno valy a hradbami, stalo se důležitou pevností a svědkem častých a dlouhověkých bojů s Tur- ky, Tatary a Valachy. Upadnuv r. 1552 v moc Turků zůstal v cizím jhu až do r. 1718, v které době byly zničeny také hradby pevnostní. Sdíleje osudy Temežského Banatu, k němuž od staletí náležel, byl L. útočištěm uherských insurgentů, kteří zde 19. srp. 1849 pod gen. Bemem utrpěli poslední porážku. Dici. IiVf^ssy [-šij József, učenec mad^rský (♦ 1812 — t 1884), kněz, professor, sprvu v Mármarosszigetu, později v Debrecíné. Při- spěl platně svými spisy k studiím o maďar- ské archaeologii a mythologii. Též jazyko- zpytná pojednání uveřejňoval a psal o litera- tuře perské. Patřil eklektivním směrem svým ještě k starším jazykozpytcům mad^ským, kteří předcházeli před Budenzem a zaháje* ným jím směrem srovnávacího jazykozpytu ugrofínského. Bbk. IiOerOTé (L y g o v é, L i g o v é, Lugii), kmen připomínaný starj^mi dějepisci a geografy v krajích při horní a střední Odře & k pra- menům Visly. Strabo, jenž k nim počítá Bu- tony, Mugilony, Sibiny a Zumy, praví, že pod- manil si je mrobod (Geogr., VII. 1, p. 290), Tacitus (Ann. XIL, 29—30; Germ. 43) zná je jako velmi četný kmen suevský {latissime patet Lygiorum nomen)\ i Ptolemaios je jme- nuje a na mapě Peutingerově sluji Sarmaty. O národnost Lugiů veden mnohý spor. Ně- mečtí spisovatele, stotožňující jméno Ger- mani, mezi něž ovšem patří dle Tacita, se jménem Němci, prohlašují je za východní skupinu kmenů německých, slovanští děje- pisci namnoze vzhledem k jménu snadno ze slovanštiny vyložitelnému a k povaze půdy jejich sídel ^obyvatelé /ugfi, luhů), vzhledem k názvosloví jejich kraje úplně slov. a ko- nečné i proto, že není žádného svědectví, že byli by vlasti své opustili (čety Lugů na jiných místech uvedené byly jisté jen dru- žiny válečné), vidí v nich předky Lužičanů (Šafařík, Sebr. spisy, I., str. 450 a n.) nebo Lechů-Poláků (W. K^trzyAski, Die Lygier, 1868). Pp, Iiiih: 1) L., osada v Čechách, hejtm. Písek, okr. Mirovice, íiara St. Sedlo, pš. Orlík; 10 d., 62 ob. č. (1890). — 2) L, osada t., hejtm. a okr. Příbram, fara a pš. Kamýk; 12 d., 65 ob. č. (1890). — 3) L. i Lucký, osada t. hejtm. Ra- kovník, okr. Křivoklát, fara Velíz, pš. Žebrák; 18 d., 129 ob. č. (1890). — 4) L., ves t., viz Luhov 1). IiOlutdovioe, far. ves na Moravě v hejtm. a okr. uher.-brodském, má 195 d., 1037 ob. č., 27 n. (1890), kostel, 2tř. šk., pš., telegraf, sta- nici Rak.-uher. st. dráhy (Brno-VIárský prů- smyk), četn. stanici, ňl. lékárnu. Alod. pan- ství (2043 ha^ se zámkem, pilou, mlýnem a cihelnou drží Otto hr. Serényi. Asi 1 km od- tud lázně luhačovické na mor. Slovácku^ ležící v údolí tvořeném lesnatými výbtzky Beskyd; zdejší 4 prameny léčebné spadají v řadu vod alkalicko-muriatických, jmeno- vité Aloiska zaujímá po stránce léčebné a chemické přední místo mezi vodami toho druhu, obsahujíc v 1 litru 4*5 gr soli ku- chyňské, 6*3 gr uhličitanu sodnatého, 34 gr kys. uhličité. K pití vod luhačovických do- poručuje se : vleklý katarrh žaludku bez zvláštního úbytku nebo nadbytku kyseliny solné, nervosní dyspepsie, vleklé průjmy» úplavice cukrová, dna a kaménky ledvinové. Nalézají se tam též koupele a léčba vodo- léČitclská. red. — Do r. 1668 byly léčivé vody luhačovické málo známy, až na ně upozornil lékař brněnský Jan Hertod z Todten- fcldu. Lázně zřízeny byly t, r. hr. Ondře- jem Serényi m (k jehož rodu panství luh. r. 1630 přešlo); již tehda byly dva prameny >slané vody« obezděny a dva domy pro ho- sty vystavěny. Hrabě Vincenc Serényi dal r. 1789 vedle obou pramenů vystavěli hosti- nec a vedle něho zřídil koupele. Od těch časů pak víc a více lázně se rozšiřovaly a pěkné procházky v okolí se zakládaly. Srv. A. Kučera, Slané vody u L-ic na Moravě; Mat. Václavek, Cesta do Trenč. Teplic a po mor. Slovácku. Vek. IillhOT: 1) L. {Luh, Luhé), ves v Čechách, hejtm. Čcs. Lípa, okr. Mimoň, fara a pš. Brni- ště; 43 d., 201 ob. n. (1890), Itř. šk. a Ikal- covství. — 2) L. {iMhowa), ves t., hejtm. Stříbro, okr. a pš. Touškov, fara Léštany; 34 d., 201 ob. n. (1880), Itř. šk., 2 mlýny. Alod. statek (289*55 ha) se zámkem a dvo- rem drží JUDr. Bedřich ryt. Jaksch. Zámek s kaplí P. Marie Bol. vystověl v XVIII. stol. hr. Bořek Dohalský. Kníže Soběslav II. da- roval zde r. 1175 knížecí dvorec klásti ru plaskému, v XV. stol. bylo zde vlády Či sídlo a vedle toho část L-a příslušela klášteru chotěšovskému. R. 1576 skoupil obě části L-a Oldřich z Říčan. Potomci jeho prodali pak L. (1638) Bartol. Stehlíkovi z Čeňkova. Od středu XVII. stol. (přes 100 let) seděla zde rodina Steinbachů z Kranichšteina, od r. 1779 hr. Bořek Dohalský z Dohalic a od r. 1824 Václav Pergler z Perglasu. IiUhowa viz Luhov 2). IiUhy: 1) L., samota v Cechách, viz Mlé- kosrby. — 2) L., ves t., hejtm. a okr. Pří- bram, řara a pš. Dol. Hbitý; 53 d., 378 ob. č. (1890), mlýn. — 3) L Radimovy, Radí- mův luh, ves t., hejtm. a okr. Sedlčany, fara a pš. Kosová Hora; 19 d., 119 ob. n. (1890). Iiuclutlrtt [lyšérj Denis Jean Achille* historik a iilolog franc. (* 1846 v Paříži), byl (od r. 1879) prof. na universitě v Bordeaux a (od r. 1885) v Paříži. R. 1895 stal se čle- nem Akademie. L. zabýval se dialektologii francouzskou a studiem jazyka baskického. Sem patří jeho práce : Noms de lieux du pays basque (1872); De lingua aquitanica (1877); Let origine$ linguistiques de PAguitaine (1877) a zvláště cenou poctěné dílo Études sur les Luchet — Luisa. 439 idiomes pyrénétns de la region franqaise (1879). V historii zabývá se L. nejvíce dějinami prv- ních Kapetovců ; z jeho prací v tomto oboru nejdfiležitější jsou: Histoire des institutions moiiarchiques de la France souš les premiers Capétiens (987—1180; Pař., 1884, 2 sv.); Étude> sur les actes de Louh VII (1885); Louis VI le Gros (1889); Les communes fran^. á Vépoque des Capétiens directs (1890) a Manuel des in- stitutiotts franqaises (1892). Do doby pozdější sahá práce Álain le Grandy sire ďAlbret (L'ad- ministration royale et la féodalité du Midi 1440—1522; 1877). Iiuchet I lyže I Auguste, spisovatel franc. (* 1806 v Paříži — f 1872 t.). Měl se věno- vati obchodu, ale záhy zabýval se soukromě studiemi a spisovatelstvím. Psal dosti ostré články do novin a r. 1830 stal se redakto- rem Tempsu. Pro článek L-ův, velebící atten- tát Alibaudův proti životu krále, byly r. 1836 stíhány mnohé časopisy, které jej otiskly. R. 1841 L. vydal román Le nom de famille (Pař., 2 sv.), pro nějž .byl odsouzen na dvě léta do vězení, tomu však unikl útěkem do Anglie r. 1842, odkudž vrátil se až po pěti letech. Po revoluci r. 1848 stal se správcem zámku ve Fontainebleau, potom správcem zámku v Compiěgne. Z četných jeho spisův ještě uvádíme: Paris (1829); Frére et soeur^ autobiogr. (1838); Souvenirs de Fontainebleau (1842); Le passe-partout (1846; 2 sv.); Léven- tail dUvoire (1846); La Cóte-d^Or a vol d^oiseau (1858); Les mauvais cótés delavie; Souvenirs ďexil (1860); Les moeurs ďaujourďhui (1854) a mnoho divad. kusů pracovaných ve spolku s Pyatem a Mich. Massonem, jako zejména: Le brigand et lephilosophe (1832); Ango (1835) ; Le cordonnier de Cricy (1855); La marchande du Temple (1856) a j. Iiuohetto da Genová viz Cambiaso. liUchmanoTaNaděžda Aleksandrov- na, rozená Bajková, spisovatelka ruská, je od r. 1890 spolupracovnicí předních denníků petrohradských, jmenovitě » Nového Vreme- ne«, a vynikla sbírkou povídek ze života v ústavě Dvadcat lét na^ad (Petrohrad, 1895) a sibiřských črt V gluchich méstach (t., 1896). Z frančiny přepracovala několik veseloher. Iiuobón viz Bagnéres-de-Luchon. Iiiiohow (Ljuchov), okr. město v prus. prov. hannover., ležící na ř. Jasné (Jeetze) pro- střed kraje dodnes podle původ, slovan. oby- vatelstva »Wendland€ zvaného. Stanice želez, dráhy Óbisfelde-L ; polit, i soudní úřady I. in- stance, čilý průmysl a obchod, 2750 obyv. (1895). Slovanský jazyk zanikl v krajině této teprve ve stol. X VlII. — Kraj lůchowskýmá 749-84 km* a 29.407 obyv. (1890). Pp. Xiuohtiiiaiui |lócht-J, knihkupectví a vy- davatelství v Lejdě, známé svými vydáními řeckých a latinských klassikův a děl ke klas- sické literatuře se vztahujících. Založil je r. 1683 Jordán L. (1652—1708) a v jeho ro- dině zůstalo až do r. 1812, kdy převzal je knihtiskař Brill. R. 1850 přešel obchod na firmu E. J. Brill, která vydává zvi. díla čín- ská, japanská a vůbec orientální. I-aigi |luidži|, ital. Ludvík. IiOini Bernardino, malíř italský, srv. Itálie, str. 913 b). Iiiiino (Luvino), místo v italské provincii comské na vých. břehu jezera Lago Mag- giore, na želez, tratích Novara-L, L.-Bellin- zona a L. -Ponte Třesa, 22 km s -s.-vých. od Varese, má 1861 ob. (1880). V údolí četné villy. Z budov vyniká hl. Palazzo Crivelli. Historicky důležito jest revolučními boji r. 1848 (Garibaldi) a jako rodiště malíře Bern. Luiniho (XVI. stol.). Iiiilsa (franc. Louise, t. j. Ludovika): 1) L. Ulrika (♦ v Berlíně — f ve Svarts- joe), královna švédská, dcera prus. krále Bedřicha Viléma í. a Žofie Doroty Hanno- verské; provdána r. 1744 za kor. prince a od r. 1751 Švéd. kr. Adolfa Bedřicha, nabyla nad ním záhy plného vlivu; oddána docela francouzské kultuře přivodila napjaté styky s Ruskem a naopak bližší s pařížským dvo- rem; nejosudněji však působila na krále ve smysle absolutistickém, proti ústavě a sněmu. Konflikt, který se z toho rozvinul, neskončil vítězstvím královniným, naopak přinesl jí nejen ponížení, ale i o její vliv ji připravil. Ovdověvši r. 1771 dostala se do prudkého sporu s vlastním synem Gustavem III. a byla pak vzdálena ode dvora na zámek Svartsjoe. L. značně přispěla k rozvoji literatury švéd- ské: podporujíc šíření se znalosti literatury francouzské, připravila literární »století« Gu- stava III., r. 1753 založila švédskou Akademii a i jinak byla umělcům štědrou příznivkyní. K jejímu kruhu patřili zejména Olof von Dá- lin a Linné. — V. Arnheim, Die Memoiren der Kónigín von Schweden Ulrike Louise (1888). 2) L. Augusta Wilhelmina Amalie, královna pruská, dcera vévody meklenbur- sko-střelického Karla Ludvíka Bedřicha a princezny hessko-darmstadtské Bedřišky Ka- roliny L-sy (♦ 10. bře?. 1776 v Hannoveru — 1 10. čce 1810 na zámku Hohenzieritzi u Nové Střelíce). R. 1793 byla provdána za prince a od r. 1794 prus. krále Bedřicha Viléma. Pro- žila útrapy francouzsko-pruské války r. 1806, 1807 (6. čce) podrobila se i ponižující roz- mluvě s Napoleonem I., aby vymohla výhod- nější podmínky míru; již před válkou činná ve směru protifrancouzském, po válce po- čala tím důrazněji zasahati do věcí politi- ckých, jsouc v blízkých politických stycích se Steincm, Scharnhorstem a Gneisenauem (v. t.), také Hardenbergovi (v. t.) vymohla opět vstup do ministerstva. Zemřela zlomena tíhou událostí po r. 1806. L. byla zjev nejen okouzlující krásou, ale i půvabem a dobro- tou povahy, tak že se o ní vypravují celé legendy. Pochována byla v Charlottenburce. Jméno její připomínají L-siny nadace a L-sin řád. — Srv. Nlartin, Brieře der Kónigin Luise (1887); pí von Btrg, Luise, Kónigin von Preusscn (1814); Engel, Kónigin Luise (1876); Kluckhohn, Luise, Kónigin von Preusscn (1876), a G. Horn, Das Buch von der Kó- nigin Luise. 440 Luis de Leon — Lúj. d) L. Marie Terezie (Karolina Isa- bella), královna belgická (♦ 1812 — f 1850), dcera krále Ludvíka Filipa a Marie Amalie Sicilské, byla od r. 1832 provdána za Leo- polda 1. Belgického a přispěla k udržení přá- ti Iských styků mezi Belgií a Francii (do r. 1848). 4) L. Savojská (* 1476 — f 1530), vla- dařka francouzská, dcera Filipa Savojského a Markéty Bourbonské. R. 1488 provdala se za Karla hrab. Angouléniského, s nimž měla (1492) dceru Markétu a (1494) syna Franti- ška, potom krále francouzského. Od r. 1496 ovdovělá snášela se dobře s Ludvíkem XII., ale ve stálých sporech žila s jeho manželkou Annou Bretaňskou. R. 1515 byla za nepří- tomnosti krále Františka vladařkou a svůj vliv podržela i po jeho návrate. Jako vla- dařka L. (přes to, ze nebyla daleko prosta inlrikářství) se osvědčila, zejména po bitvě u Pávic (1525V, r. 1529 přispěla k »dámskému míru« v Camorai. L. byla žena povahy hrdé a budila málo sympathií, v soukromém ži- votě však byla neprávem podezřívána. Její Journal byl otištěn v >Mémoires relatifs á ]'histoire de Francec. — Srv. Jacqueton, La politique extérieure de I^ouise de Savoic (1892); de Maulde la Claviére, Louise de Savoie et Francois I«' (1895) a A. Spont, Scmblangy (1895). Iiiils de IiOon ě. F^ay Luis Ponce dc Leon, básník špan. (♦ 1527 neb 1528 v Granadě neb v Madridě — f 1^91 v Ma- drigalu). Studoval v Salamance a v šestnácti letech vstoupil do řádu sv. Augustina. Byl promovován doktorem a stal se professorem theologie v Salamance r. 1560. Jakožto vy- kladatel bible nabyl veliké pověsti, ale jeho závistníci obžalovali i'ej pro překlad a výklad Písně písní do kastiflanštiny tak, že byl od inkvisice pět let vězněn ve Valladolidu. Byv propuštěn r. 1576 ujal se opět svého úřadu učitelského a počal první svou přednášku slovy od té doby historickými: »Jak minule jsme pravili . . .« Stal se také provinciálem svého řádu, ale zemřel dříve, než novou hod- nost nastoupil. V žaláři napsal svoje hlavní dílo De los Nombres de Cristo (Salamanca, 1583—85), dialog o různých jménech Krista, pak lat. kommentář k Písni písní, JLa perfecta casada (rozprava o dokonalé hospodyni; t., 1583) a Exposxcion de Job. Jeho básně, ne- valně četné, vynikají náboženským citem a dokonalou formou, náležejíce k nejlepší špa- nělské lyrice. Rovněž jeho překlady z latiny, řečtiny, hebrejštiny a italštiny nemají v špan. sobě rovných. Z básní uvésti dlužno: ódu na sv. Jakuba^ ódu na všecky svaté^ Nanebevstou- pení^ UkřUovanjr Kristus a j. Nejdříve vydal básně jeho Quevedo (Madr., 1631); nejlepší je vyd. Merinovo s ostatními spisy L-ovými, Las obras de Fray L. de L. (Madr., 1804—16; 6 sv.). Vydání nejnovější v 37. svazku Biblio- téky de autores espaňoles. Něm. překlad básní s textem špan. vydali Schlúter a Stork (Munster, 1853). — Srv. Wilkens, Fray L. de L. (Halle, 1866); Gonzalcs de Tejede, Vida dc Fray L. de L. (Madr., 1863). M. Gutierrcz, Fray L. de L. y la filosofia espaftola del siglo XVI (Madr., 1885). Gh. ImXáMVÚbxa^y dříve Luchsburg, žulový mas- siv blízko Alexandersbadu v bavor. Smrči- nách, s 3 vrcholy (Kreuz 985 m, Burgstein 869 m a Haberstein 849 m). Iiiiltpold Karel Josef Vilém Lud- vík, princ-regent bavorský, syn krále Lud- víka I. (♦ 12. břez. 1821), vstoupil do vojska, r. 1866 za války rakouskopruské byl divisio- nářem, potom stal se polním zbrojmistrem a gen. inspektorem bav. armády a v 1. 1870 až 1871 účastnil se války franc.-německé; veřej, záležitostí jinak se vzdaloval, ale za- stupování krále Ludvíka II. (v. t.) jej k němu opět a opět vedlo; L. vystupoval tu vŽdy (nezřídka i proti králi) jako rozhodný ka- tolík; 10. čna 1886 přejal po Ludvíkovi 11. správu Bavorska a podržel ji také za jeho nástupce Otty, který rovněž jest du- ševně nemocen. R. 1844 oženil se L. s prin- ceznou Augustou Toskánskou (f 1864), s níž měl tři syny (Ludvíka, Leopolda a Arnulfa) a dceru princeznu Terezii, která jako spiso- vatelka je známa pod jménem Terezie v. Bayer. — Srv. Reidelbach, L., Prinz-Regent von Bayern (Mnich., 1891). IiAj, tvrdý tuk živočišný, zejména- přeží- vavců, nalézá se v největším množství v du- tině břišní a mezi svaly, obalen a prostoupen pletivem tenkoblanným. Obsahuje jako hlavní součástky tripalmítin, tristearin a triolein, pevné tuky (tristearin a trípalmitin) převlá- dají — proto je I. za obyčejné teploty tuhý. Nejdůležitější jsou I. hovězí a skopový. Ho- vězí obsahuje 547o tristearínu a tripalmitinu, 467o trioleinu, má při 15<> C hutnotu 0-952. taje při 40 — 46® C, roztopený tuhne teprve, ochladí-li se na 27—35' C; I. skopový jest tvrdší a má poněkud (o 2—3' C) vjrŠší bod tání a tuhnutí; na vzduchu rychleji žluknc než hovězí. Na vlastnosti i na jakost loje mají vliv plemeno, stáří a pohlaví zvířete, pak krajina, v níž žije, i krmivo. Po suché píci je I. nejtvrdší, kdežto, krmí-li se dobytek mlátem a výpalky, dostává nejřidší I. Tvrdší I. je cennější měkkého. Čerstvý I, ze zvířete vyňatý dost brzo žlukne, zejména v teple; žluknutí je podporováno zbylými částicemi masitými a vlhkostí; proto je radno I., t. j. vlastni samotný tuk, co nejdříve zbaviti ostatních součástek, což děje se škvařením. Dle primitivního způsobu surový I. se roz- krájí a zahřívá pak v nádobách umístěných na plotně nebo nad ohněm. Teplem se I. v buňkách uzavřený roztahuje, stěny buněčné praskají a I. z nich vytéká. Při tom teplota snadno vystoupí tak vysoko, že masité sou- částky se připalují a rozkládají, takže I. do- stane nažloutlou barvu a nepříjemný zápach. Ve velkém čerstvý I. zbavený pokud možno masitých zbytků se rozmačká mezi rýhova- nými válci, aby se buňky roztrhaly a ote- vřely, pak se škvaří při teplotě co nejnižší a stejnoměrné, čehož se nejsnáze dosáhne, nezahřívá-li se přímo nad ohněm, nýbrž vodní Luk — Lukács. 441 parou, jejíž teplota nepřesahuje o mnoho te- ploty, při níž I. taje. L. dává se při tom do uzavřeného kotlů s dvojitými sténami a pára vede se do dutiny mezi stěnami nebo se vede přímo do loje uzavřeného v kotlů. Nepří- jemné páchnoucí páry, které se při škvaření vyvíjejí, vedou se rourou do komína nebo k topeništi. Někdy pro snazší rozrušení ple- tiva přidávají při škvaření k surovému loji slabý roztok sody nebo silně zředěnou ky- selinu sírovou. Poslední zbytky loje získají se ze škvarků lisováním. Škvarků, dálo-li se škvaření bez přísad, může se užiti za píci pro vepřový dobytek, jinak se jich užívá k výrobě krevní soli. Pouze I. vyškvařený za největší čistoty z tuku úplně čerstvého je čistý tak, že se ho může užiti k maštění pokrmů nebo na výrobu margarinu; oby- čejně však nebývá I. ve velkém získaný dosti čistý a mívá nepříjemný zápach; proto se někdy raffinuje tím, že 1. se přetápí, a neči- stoty z něho nechají se usaditi, nebo se I. zahřívá se zředěným roztokem sody nebo s kyselinou sírovou neb dusičnou úplně zře- děnou, kteréžto přísady se pak odstraní pro- mýváním vodou. Oboji může se několikráte opakovati. Čistý škvařený I. je bílý nebo slabě nažloutlý, má býti bez zápachu a bez příchuti. Stářím žloutne a žlukne, tak že mívá nepříjemný zápach a palčivou chuť. Loje užívá se hlavně na výrobu margarinu, stea- rinu (svíček) a mýdla, nejvýhodnější je spo- jiti v jediném závodě výrobai všech těchto tří tovarů. Též se ho užívá k napouštěni usní, vlny před spřádáním, za mazadlo a i. U nás kupují mydláři I. přímo od řezníku. Ze zemí, kde chovají veliká stáda hovězího neb skopového dobytka, vyváží se mnoho škvařeného loje do zemí průmyslových. Jindy mívalo Rusko veliký vývoz loje hovězího (ze Sibiře) i skopového (z již. Ruska); nyní jest v Rusku mnoho továren na výrobu stearinu a mýdla, tak že dřívější odběratelé Ruska (Anglie, Německo, Francie) uhrazují svoji spotřebu dovozem z Austrálie a z Argen- tiny. Z evropských zemí mají značnější vý- voz loje Polsko, Dánsko a Uhry. U. IiUk: 1) L. ve zbrojn. (rus. jiyR'B, franc. are, angl. bowy arch, ital. areo, balestra, něm. Bo- gen), prvobytná ruČní zbraň střelná, zajisté po praku nejprvnější, nejjednodušší přístroj k metání střel, šípů, p li tek a pod., oblouk ze hmoty pružné, jako houževné a tvrdé dřevo, kostice velrybí, ocel a pod., na jehož obou koncích je velmi silně připevněna tě- tiva, sloužící k napínání jeho. L v nejdáv- nějších dobách byl asi velmi dlouhý, iaký v užívání posud u divokých národů, stojících na nejnižším stupni vzdělanosti, ježto při značné délce mohla býti pružnost jak l-u, tak tětivy menší a napmáni bylo snazší. Čím pevnější hmoty brali na vyrábění obou těch součástí, tím kratší mohl býti I., až potom zlepšen a zdokonalen v kuši dosáhl krát- kosti nejvýhodnější a střelcovi k nošení nej- pohodlnější. V dávnověkosti slynuli obrat- ností s l-em Skythové, od nichŽ jej přijali Hellénové, dále Assyrové, Egypťané, Foini- čané, Thrákové, Krétští, Parthové a Numi- dové. Ve vojscích římských sloužívali luko- střelci najímaní od spojenců z osad nebo z ciziny. Od starých Germanův I. přešel do Anglie, kde ve středověku lukostřelba bývala horlivě pěstována. Přes to, že I. byl vypu- zen kuší, udržel se u mnohých národů dlouho, u divokých a polodivokých podnes. Tak v Anglii r. 1746, když praetendent Karel Edvard se domáhal trůnu, byla v jeho voj- sku čásť horalů skotských vyzbrojena l-y, a r. 1814 vtáhli ve vítězných vojscích spojenců do Paříže mezi voji ruskými jízdečtí luko- střelci baškírští. Mezi národy slovanskými vynikali lukostřelbou více Rusové a Poláci než Čechoslované. Ještě nedávno měli Ja- ponci a Číňané mezi svými zástupy pluky ozbrojené l-y. 2) L-y u sedla (rus. ap^aKH, franc. tfrcons, angl. saddle-hows, ital. arcioni, něm. Sattel- bogen) jsou částmi přední a zadní u kostry sedla, pocházející a řemeslně a uměle pře- tvořené z přirozených, samorostlých rozsoch prvobytného kozlíku sedla, a vyrábějí se jako u kozlíku zdokonaleného z ocelového plechu. U sedel středověkých, na př. kolcích (viz Kolčí sedlo), bývaly u nejednoho ná- roda jezdeckého, jako u Beduínů posud jsou, l-y nad sedelní plochu značně vyvýšeny, hlavně zadní, aby jezdec v nich seděl pevněji a pohodlněji, maje na i-u zadním vydatnou oporu. FM. IiUk, bot., viz Allium schoenoprasum. IiUk, městys v Čechách, viz Luky 1). IiUka, farní ves na Moravě, hejtm. Lito- vel, okr. a pS. Konice; 70 d., 544 obyv. č. (1890), kostel sv. Jana Křt. (r. 1350 far.), 2tř. šk. Před r. 1131 patřila L. dómu olomúckému, po mnohých majitelích přešla r. 1539 k pan- ství krakoveckému a s tímto r. 1712 k pan- ství Čechy, jehož maj etnikem od r. 1768 jest hr. Sylva-Taroucca. de Lulcáos [lukáčj : 1) L. B e 1 a, maď. státník a publicista (* 1847 v Zlatné). Studoval práva, od r. 1869 byl žurnalistou a v 1. 1870 až 1871 vynikal svými sympathiemi pro Fran- couze. R. 1872, kdy byl zvolen za poslance, redigoval politický denník >K6zvélemény«. R. 1886 jmenován ředitelem uher. státních drah, při nichž zavedl mnohé důležité re- formy, mezi jiným sazbu pásmovou. Jako stát. podsekretář byl od r. 1890 čilým spolu- pracovníkem Barossovým a po jeho smrti stal se r. 1892 sám ministrem obchodu v mi- nisterstvě Wekerlově. Napsal maďarsky: Fi- nance rakousko-uherské (1876); Náš finanční poměr k Chorvatsku a Slavonsku (1879); Vý- voj pošt a telegrafie v posledním desítiletí (1880); Rak.-uh banka (1882); Státní hospo- dářství rumunské (1882); Státní hospodářství a berní správa v Anglii (1884); Státní hospo- dářství a berní správa ve Francii (1884) a j. 2) L László, maďarský politik (* 1850 v Zlatné). Stal se r. 1874 professorem na právní akademii v Rábu, avšak již r. 1876 vzdal se professury a spravoval doly svého 442 Lukanie — Lukařství. otce. R. 1878 byl zvolen do snČmu a upou- tal na sebe pozornost min. Wekerle, který ho povolal do ministerstva financí jakožto ministerského radu. Od r. 1895 jest mini- strem financí uherských. R. 1898 a 1899 mél L. v Uhersku, podobné jako v t^ředlitavsku Katzl, vynikající účast při jednáních o ra- kouskouberské vyrovnání. K. 1879 uveřejnil v maďař, jazyku spis Přítomnost a budoucnost sedmihradského dolování uŠlechtUjrch kovů. IiUkanie viz Lucania. Iiiikaaové viz Lucania. Xtukarié nebo IivkareTló {Lucavi, Luc- caři), šlechtická rodina dubrovnická, která od XIV. stol. náležela k předním v mésté; vymřela v XVII. veku. 1) L. Fran Lukarevič Burina Čili la- tinsky Franciscus Francisci de Lucari, básník slovanský (♦ 1541 — f 1598). Spisy jeho jsou tištény v díle >Stari pisci « jihoslovan- ské akad. — Jihoslované, str. 441, KJk. 2) L. Jakub Petrův (* 1551 — t 1615) za obchodem mnoho cestoval po poloostrove Balkánském, pobýval v Cařihraaé, Silistrii, Plovdive, Sofii atd., jezdil i jako vyslanec republiky do Turecka a zastával ve vlasti rozmanité úřady. Byl muž veliké zečtelosti. Italsky sepsal dějiny Dubrovníka: Copioso rť- stretto degli annali di Ragmsa (do roku 1603; 1. vyd. v Benátkách, 1605, 2. vyd. v Dubrov- níku, 1790), spis zajímavý a důležitý, ale ne- kritický a zmatený, množstvím osobních a místních jmen naplněný chaos dějin všech zemí balkánských s Dubrovníkem v popředí. 3) Cyril L. neb L u k a r i s, patriarcha ca- řihradský ť* kolem 1572 na Krétě), studoval v Benátkácti a v Padově, pobyl nějakou dobu v Genevě, byl od r. 1602 patriarchou alex- andrijským, od r. 1612 cařihradském a za- sazoval se o sjednoceni církve řecké s pro- testantskou, což mu způsobilo mnoho nesnázi a pronásledování. Byl čtyřikráte svržen a opět dosazen, ale konečně r. 1638 z rozkazu sultánova jako zemčzrádce zardouŠen a jeho mrtvola hozena do moře. Viz Pichler, Der Patriarch C. L. u. seine Zeit (Mnich., 1862). IiUkařstvi jest důležité odvětví polního hospodářství, obzvláště v horách, kde chov dobytka převládá a svažitá poloha a drahota pracovní síly nepřipouští zpracování pozemků na role. Rozeznáváme pak louky přirozené a umělé. Obojí vvžadují zvláštního ošetřo- vání, aby nezchuuly a zůstaly stále výnos- nými. K tomu přispívá se jednak hnojením a zavodňováním luk (viz Hnojivo), jednak jich obnovováním. Začne-li louka, zvláště starší, dávati menší a špatnější úrodu a roz- máhá-li se na ní škodlivé bejlí a mech, nutno ii »obnoviti«, t. j. starý drn odstraniti a za- ložiti dm nový. Drn se sk ar i fikat ořem roz- řezá, mělce sloupne a za sucha, nejpříhod- něji hned po senoseči, řádné uvlečc. S tímto ničením obrozovaci síly dmu spojuje se sem a tam též jeho spalování, zvláště chová-li mnoho trouchu; popelem, který se po louce rozhodí, obohacuje se půda látkami minerál- ními. Na půdě řádně na podzim zpracované pěstuje se po 2 roky okopanina, aby se ze- mina náležitě prohloubila a vyčistila, pak se naseje obilí, k němuž se však louka pořádně pohnojí, a ve 4. roce naseje se směs vybra- ných trav a motýl ok větých rostlin. Sečení liík děje se buď kosou ruční nebo travním žacím strojem a to záhy z rána za rosy. Když rosa sešla, tráva z řad se rozhodí a rozho- zená se obrací buď ručně hráběmi anebo obracovadra strojem. Na noc složí se seno do kupek anebo při nejistém počasí ne- chává na řadech; druhého dne se rozhodí, několikráte obrací a na to do větších kup složí, v nich se zapaří, pak třetího dne po opětném sušení za pohody domů sveze a na loubi skládá, ve větším hospodářství podle hodnoty krmné (pro skot, brav, koně) roz- třídí a, bylo-li při svážení poněkud vlhké, solí kuchyňskou vrstvovitě prosype. Sem a tam suáí trávu též na kolových jehlancích, na něž se obloží tyčí a navěšuje povadlá tráva, která se na nicn ponechává, až se usuší. Větši opatrnosti neŽ sušení sena vyžaduje sušení Otavy, kteráž snáze se zapařuje. Je- likož seno při malé váze značnou prostoru zabírá (100 kg sena luč. průměrné I m') a tím převoz se znesnadňuje, lisuje se, čím se zmenšuje objem sena na polovici aŽ tře- tinu, a to silou ruční anebo potažitou, v Ame- rice i parní, kde vyrábějí balíky o 0*25 m', vážící 45 — 63 kg. K vázání otepí používají Američané ocelového drátu, k odříznutí po- třebného množství sena ze stohu zvláštního pilovitého nože. Z 1 ha louky sklidí se 10 až 95^ sena i Otavy průměrně 35— 45 9. Výborně povodňovaná 2- aŽ 3secná vynáší 40—60; dobrá a prostřední louka v nížině a údolí, hnojená louka na výšině 2scčná 30 až 40^; chatrná louka s nedostatečným povod- ňo váním, jednosečná až dvousečná, 20 — 25 q sena a otavy; špatná louka, suchá a Iscčná, pouze 10^16 q. Jelikož tráva obsahuje prů- měrně 25Vo ^ seno 86V0 sušiny, rovná se 100 kg sena neb otavy 343 kg trávy, a ze 100 kg trávy usušíme' průměrně 20*25 kg sena neb otavy. Luční seno obsahuje průměrně bez ohledu na ztravitelné živiny: b«zdusf« suitny bílkovin tuku kalých liUk 78^1 7 8-10 4 1*M0 30-8-4O-4 9Bf9*,; 86-8 91« 2*54 4ť9S — 1-6 t8^1-6 {?>/, t\ U-94 — Otava ol}uiboje . 86-7 9-5 t4 46-7 t4ř/. Botanické složení sena závisí na po- měru, v jakém nacházejí se na louce sladké trávy k jetelinám a k jiným motýlokvětým rostlinám, pak též ke kyselým trávám a ji- ným málocenným nebo Škodlivým rostlinám. Čím více obsaženo v seně rostlin motýlo- květých, jmenovitě jetelin a vikve, jílku vla- ského, angl. a francouzského, psárícy luční, sveřepu měkkého, bojínku, lipnice luční, ko- střavy luční, kluběnky uzlité, ovsíře lučního a žlutého, tím bohatší jest píce látkami pro- teinovými a tím živnějlí. dř*vo- viny z dobré loaky • Lukas van Leiden — Lukáš. 443 Cena zužitkovací 1 q lučního sena jest velmi rozličná a závisí na tom, jakým dobytkem je zkrmíme a k jakému užitkovaní, pak jakou cenu mají výrobky zvířecí. Tak na př. poskytneme-li dojnici do roka 60 q su- ché píce (sena a otavy) a dá-li kráva 2000 / mléka po 12 hal. a tele v ceně 24 kor., vy- počítáme hrubý příjem 240 + 24 = 264 koř. Odrazíme-li: úroky z kapitálu, pojistné Či ri- siko, úroky a amortizace z kapitálu budov a nářadí, náklad na chasu, světlo, léky, na vydržování býka a j., úhrnem asi 72 kor., zbývá 192 kor. 192:50 = 3 82 kor., t. j. zužit- kovací cena 1 q sena jest 3*82 kor. Vyššího zužitkování sena dosáhnouti lze při žíru roz- umně upraveném anebo při výchovu ušlech- tilého či plemenného dobytka, jímž zužitkuje se 1 9 o 4 kor. a výše. Za účelem stanovení kupní ceny anebo vyměření pozemkové dané děje se taxace louky vypočtením čistého jejího výnosu, správně podle methody J. B. Lam bia. Běží na př. o louku nížinnou dvoj- sečnou, která dává po 1 ha 48—50 q sena, jež se spotřebuje jako píce pro dobytek dojný a krmný; taxační výpočet jest tento: Příjem za 50 q sena po . K 4-— K 200'— Náklady: 1. ošetřováni louky > 10* — 2. sečení, sušeni, sváže- ní a skládání sena : 8 dní mužských po K 1*40 . > 11*20 35 žensk. po > —'80 . » 28-— 1 den potažitý . . . . » 4-— 5320 byl by t. čistý výnos katastr. K 146*80 Z toho činí: a) dané zeměp. 22*7% K 33*32 b) přirážky, celk. 50 7o » 16*66 4998 Zbývá tedy čistý výnos .... AT 96 82 a při 47o kapitál isováni byla by kupní cena louky K 2420-50. L.Zeithammer. IiOkas van Iielden viz Lukáš z Lcjdy. liUkaszewioz Józef, polský dějepisec (♦ 1797 v Kr^plewé v Poznaňsku ~ t 1873 v Targoszycích). Od r. 1829 byl bibliothe- kářem knihovny Raczyúských v Poznani a od r. 1852 žil na svých rozsáhlých statcích v Poznaňsku. Věnoval se hlavně studiu cirk. dějin a především protestantství v Polsku. Sem patří z jeho děl: Wiadomosč historyc\ua o dysydentach w miesde Poinaniu w XVI i XVI i witku (1832; něm. 1843); O košciofach Braci c^eskich w dawnej Polsce (1835; něm. 1877); D^ieje koiciotów wy\nania helweckiegó w Litwie (1841 a 1843, 2 sv.; něm. 1848—50); D\ieje koécioiów wy\nania helweckiegó w daw- nej Afafej Polsce (1853); připravil k tisku, ale již sám nevydal D^ieje roimaitych odcieni antytrynitariy polskich. Vlastně dějiny kato- lické církve v Poznaňsku obsahuje spis: Kroť ki opis historyc\ny košcioiów parochialnych, kaplicj kla:>ltorów , . , w dawnej dyjece^yi pO' ^ii^iis/f/W (1858— 63; 2sv.). Také vydal Ostrow- ského biieje košcio^a poiskiego s četnými po- známkami (1846, 3 sv.). Vedle těchto prací napsal L. ještě: Historya sikót w Koronie i w ks. Litewskientt od najdawniejs^ych c^asów do i']^4 r. (1849—51, 4 sv.), jež jest z nej- důležitějších dél L-ových vůbec, pak Obra^ htstoryc\nO'Statystyc\nymiasta Poxnania (1838» 2 sv.; něm. 1842 a 1878—81) a Krótki histo^ ryc^no-statystyc^ny opis miast i wsi w powiatu krotos^yňskim od najdawniejs^ch c\asáw a\ po r. / 794 (1869). S Janem Popliňským redi- goval od r. 1834 časopis >Przyjaciel ludu«^ od r. 1838 >Tygodnik literacki« a potom •Or^downik naukowy*. Přeložil Pliniovu Historia naturalis (1845, 10 sv.) a r. 1836 vydal svým nákladem Pamietniki polskie. Jako dějepisec L. stojí vysoko, nakládá však často se svými prameny tak, že nelze rozeznati, kde přestává pramen a začíná autorova kom- binace. IiUkái: 1) L. svatý, rodem z Antiochie, povoláním lékař, stal se v Antiochii učen- níkem sv. Pavla, k němuž se v Troadě jako průvodce na jeho druhé apoštolské cestě přidružil. Ve Filippech v Makedonii však sv. Pavel ho zanechal, nejspíše, aby nad nově založenými církvemi bděl. Když sv. Pavel skoro sedm let po tom do Filipp se vrátil, opět se k němu sv. L přidružil a od té doby až do jeho smrti od něho se ne- odloučil. Co po smrti sv. Pavla sv. L. dělal, o tom nemáme Žádných svěd<;ctví. Podobné nevíme, jakou smrtí zemřel; ale od IV. stoL na východě od sv. Řehoře Nazianského a na zápaáě od sv. Paulina Nolanského mezi sva- tými mučen niky se uvádí. Sv. L. napsal třetí v řadě evangelium a sice připisuje se naše třetí evangelium již od konce II. stol. ve všech církvích sv. L-i, soudruhu a pomocníku sv. Pavla, kterýž souhlas církví jinak vy- světliti nelze, leč že svatí Otcové své pře* svědčení o původci třetího evangelia čerpali z apoštolského podání. Sv. Otcové připisuji evangelium třetí sv. L-i tak, že, jako sv. Ma- rek napsal své evangelium dle sv. apoštola Petra, tak že sv. L. své evangelium napsal dle kázání sv. apoštola Pavla, poněvadž sám Pána neviděl a tedy od jiných čerpati musil. Podobně máme důkazy pro pravost třetího evangelia, že totiž ke konci I. st. a v celém II. stol. za Písmo sv. považováno a užíváno bylo, u Otců t zv^ apoštolských, u prvních apologetů, ba i u samých bludařů těch časů, tak že nutně za časů apoštolů bylo sepsáno; totéž platí i o celistvosti téhož sv. evangelia. Neb, ačkoliv někteří spisovatelé kdysi první dvě kapitoly třetího sv. evangelia a dnes někteří dosud vypravování o potu krvavém Páně (Luk. 22, 43. 44.) původci sv. evangelia nepřipisovali resp. nepřipisují a je z evan- gelia vylučují, nám o pravém opaku svědčí nejstarší sv. Otcové a nejstarší rukopisy téhož sv. evangelia. Třetí evang. podobné jako Skutky apoštolské jest věnováno Theo- filovi, bezpochyby příteli neb uČenníku sv. L-e, jinak neznámému, a napsáno čili určeno jest církvím od sv. Pavla založeným, které povstaly z obrácených pohanů a ze Židů, ale tak, že pohanokřesfané byli u většině. 2e sv. L. ve svém evangeliu ani obrácených 444 Lukáš židů ani obrácených pohanů výlučně na zřeteli neměl, ale že určil oběma evangelium, vy- svitá z obsahu samého evangelia. S jedné strany totiž všeho se vystříhá, čím by po- hany mohl uraziti, a pečlivě sbírá důkazy, Že i pohanům byla přinesena od Ježíše spása, s druhé strany pak mnohé ve svém evangelii uvádí, čím by Židy získal, mluvě o privile- giích Židů, o zvláštní lásce Boží k národu vyvolenému, čímž ovšem víra židokřesfanův má býti utvrzena. Dále podobně jako sv. Pa- vel dokazuje vykoupení všech lidí Messiá- šem, tak i L. si vytkl za svůj cíl dokázati, že Ježíš jest » spása, kterou připravil Bůh před tváří všech národů, světlo k zjevení národům a slávě svého lidu isráélského« ; ale jestliže větší čásC Židů slávu svého národa neuznala (Messiáše nepřijala), že tím jsou sami vinni, poněvadž svými předsudky se nechali oslepiti, tak že jim to nebylo ku vzkříšení, ale ke zkáze. Jako na počátku svého evangelia slíbil, vypravuje L. události evan- gelické v pořádku chronologickém, tak že jen asi jednou se od něho uchýlil (Luk. 9, 57—62). — Poněvadž L. sám výslovně praví, že o věcech, které vypravovati hodlá, přísné pátral a skutečně svědky věrohodné měl, od kterých vše s jistotou seznati mohl, zaslouží i ve věcech t. zv. profánních, jichž se dotýká, víry dějepisné, i nehledíc k inspiraci. Proto rationafisté beze vší příčiny zavrhují věci, o nichž L mluví, o nichž však světšti spiso- vatelé úplně mlčí, jako báchorky vymyšlené nebo bludy dějepisné. Sv. L. vypravuje ve velké části svého evangelia sice skoro totéž, co sv. Matouš a Marek, ale též mnoho při- dává a jiné vynechává, tak Že nijak na nich není závislým; spíše, aby svého účelu dosáhl, ty skutky a nauky Páně vybral, které po- kládal za způsobilé k dosažení účelu svého, a uvedl je do pořádku chronologického tak, že vypravováním jich čtenářům dává úplnou jistotu toho, čemu se z ústního kázání na- učili. V evangelii sv. L-e, obsahujícím 24 ka- pitol chronologicky sestavených, rozeznáváme čtyři periody života Pána Ježíše, a to: první, která se táhne až k počátku veřejného půso- beni v Galilei, a čtvrtá, která jedná o utrpení a oslavení Pána. Druhé dvě obírají se živo- tem yeřejným Pána Ježíše, a sice druhá ve- řejným působením v Galilei, třetí různými cestami, jež po té Pán vykonal nejvíce v Pe- raei a ludaei. V příčině místa a času, kdy evangelium jest psáno, jest jisto, že sv. L napsal evangelium před Skutky apoštolskými. Jelikož pak Skutky ap. ke konci prvního zajetí sv. Pavla v Římě, t. j. ke konci r. 63 neb na začátku r. 64 v Římě byly ukončeny, zdá se. že nejspíše evangelium naše kolem r. 63 v Římě bylo napsáno a ukončeno (viz Actus apoštol o rum). Kromě třetího evangelia na- psal sv. L též pátou knihu Nov. Zákona, totiž t. zv. Skutky apoštolské. Třetí evangelium vy- kládal Origenes, Eusebius Caesarejský, sv. Ambrož, sv. Augustin, ctihodný Běda, který první všecka 4 evangelia vyložil, sv.TomášAqu., sv. Bonaventura, Maldonatis, kard. Cajeta- nus, Alex. Natalis. V nejnovčjší době F. X. Patrizi, Bisping, prof. vídeňské university Poelzl a konečné Sušil, který rovněž všecka čtyři evangelia vyložil českým jazykem a jehož výklad sv. L-e vyšel nákladem Dědictví sv. Prokopa po prvé v Praze r. 1865, dk. 2) L Pražský, vynikající člen Jednoty Bratrské (* asi 1460 v Praze — t H- pros. 1528). Vyznáním byl kališník, sám pak hlásil se k levému křídlu husitství ve smysle asi Martina Lupáče. Vlastním učitelem jeho smý- šlení náboženského byl kněz Michal, rodem Polák, jenž ku konci života svého byl fará- řem u sv. Jiljí. L. mimo to čítal i spisy Bratr- ské, čímž záhy obrácen byl k nové Jednotě. R. 1480 byl Michal s jinými horlivými kališ- níky zajat a uvězněn na Karlšteinč, kdež ve vězení i zahynul. L. rozhorlen nad jednáním královým a pokládaje sebe za přívržence Mi- chalova opustil dobrovolně s přítelem svým Janem Sněhem Prahu. Tím dostal se ješté v užší styk s Jednotou. Vrátil se však přece do Prahy hned násl. roku, aby dokončil studia, a r. 1481 stal se bakalářem. Z disci- plin tehdy na universitě přednášených vy- znal se zvláště v dialektice a rhétorice. Sou- kromé však studoval více díla theologická, z nichž zvláště Augustin na něho mocně působil. Z novějších studoval zvláště scotisty a thomisty. V té době získal si přítele, jenž ho poukázal na spisy Chelčického. Byl to kollegiát Vojtěch, jiŽ tehdy přítel Bratří (t 1519 v Brandýse n. O.). Tím vším pohnut stal se L. hned s počátku let 80tých s tými Vojtěchem členem Jednoty. S ním asi vstoupil do Jednoty i starší bratr jeho Jan Černý slavný lékař. L. získal však Jednotě i jiiíi- přívržence mladší a učené, zvláště Vavřince Krasonického,ten zase mistra Havla, zakla- datele školství Bratrského. I Prokop z Jindři- chova Hradce stal se Bratrem přičměním L-ovým. Tím nastala v Jednotě veliká změna. Stará přísnost se umírftuje. ŠloC o učení o ospravedlnění. Dle učení bratra Řehoře ospravedlňují člověka vlastní skutky. Proti tomu jiní, mezi nimi i L, anticipovali sta- novisko Lutherovo a zakládali ospravedlnění na zásluhách Kristových. Tím úzká stezka k spasení se rozšiřovala, i světští páni na- bývali přístupu do Jednoty. Z toho nastal spor, jejž br. Prokop chtěl utišiti učením o dobré vůli, dle čehož je třeba i skutků člověka i milosti Boží. To však. nestačilo na jedné straně t. zv. »Malé stránée« konscrva- tivců, na druhé pokrokovým Bratřím jako L-ovi. Synoda v Brandýse n. O. r. 1490 schválila učení Prokopovo; dopouštěla i dů- sledky praktické o provozování, obchodu i o »moci svčta«, ač nařizovala užívati na př. světského práva jen v nejnutnějších přípa- dech. Strany po synodě chystaly se k boji. Zatím povést o knězi Janovi v Indii přiměla Bratří, aby vyslali některé ze sebe hledat náboženství podobného Bratrskému. Vybráni jsou na cestu L., Kašpar, áříve Valdenský, z Braniborska vystěhovalý, MareŠ * Kokovéc a Martin Kabátník. L procestoval Turecko Lukáš. 445 a Řecko, avšak kouzlo klassické půdy se ho i nedotklo. Nebylť humanista. Vrátiv se' domů, \ opřel se br. Prokopovi spisem Bárka, kde j allegoricky řeší spor o ospravedlnění. Z toho vznikla literární polemika s br. Prokopem, jež skončila se naprostým ústupem L-ovým k mínění Prokopovu. Když pak v téže době vznikl spor bosáka Vodňanského s M. Vá- clavem Korandou o přijímání pod obojí, ozval se L. r. 1493 spisem O večeři Páně. Pokroková strana v Jednotě zatím nabyla tolik půdy, že na synodě rychnovské r. 1494 dobyla plného vítězství. Klenovský, Prokop, L. i Krasonický stali se členy úzké rady, Prokop vlastní hlavou Jednoty. Snesení syn- ody brandýské bylo schváleno a tíra i roz- tržka v Jednotě ucelena. L. brzo vtiskl Jed- notě ráz, který chtěl. Ze sociální společnosti utvořil nejen pevné zorganisovanou sektu, nýbrž položil základy k vývoji opravdové církve. Proti novému směru ozvali se ze- jména Jakub Štékeňský a Amos na Práchen- sku, protož r. 1495 vypravil se tam br. Matěj, provázen L-em (L. po synodě rychnovské sídlil v Ml. Boleslavi). Ve Štěkni setkaly se obě strany, jednání však nevedlo k ničemu. L. zejména musil se hájiti pro své učení o přísaze, o čemž složil později malý spisek (O přísaze), Br. Matěj, jistě dle rady L-ovy, zbavil Jakuba účastenství Jednoty, načež ze Štěkně odešli. R. 1496 nastaly nové dohady v Chlumci n. C, kdež vedle br. Matěje vy- nikali nejvíce Prokop a L. S mírnějším Ja- kubem jednal L. ve svém sídle Mi. Boleslavi, a zdá se, že s výsledkem dosti dobrým. Vý- střední směr Amosův přestává aspoň býti součástkou Jednoty. Mravy Jednoty (v. t.) se uvolňují, ač L. nejde příliš daleko. Ze- jména nádheru šlechticů v oblecích trestá i vyloučením z Jednoty. R. 1498 vypraven L. a Tůma Landškrounský navázat styky s Valdenskými v sev. Itálii a v již. Francii. L. zůstal i nyní nedotknut dechem renais- sančního Říma, kde neviděl ničeho než So- domu, vrcholící v samém Alexandru VI. Na zpáteční cestě navštívili Florencii, kde byli přítomni upálení Savonaroly. Ani to nepů- sobilo na L-e. Rozmrzen na katolictví u větší míře než dosud vrátil se přes jiŽ. Francii domů se čtyřmi listy od Valdenských. Hned potom r. 1500 po smrti Matěje Kunvaldského zvolen byl za staršího, a sice v řadě jich byl třetí. Na něho připadlo hájiti novoty zavedené i nově zaváděné, tak r. 1501 o to psal Sautorovi do Brandýsa n. O. a r. 1502 Havlovi Žateckému, zakladateli školství Bratr- ského, do Ústí n. L. Z té doby pochází spis L-ův O podíváni těla a krve Pané^ psaný Mi- kulášovi Kavkovi z Říčan, pánu na Štěkni, kdež byli přívrženci br. Amosa. Jednota zmáhajíc se poukazovala na sebe víc a více krXihy panující. Sám papež skrze dra Jindři- cha Jnstitora počal boj, jejž se strany Bratr- ské vedl Krasonický (v. t.)^ L. účastnil se jednání s kr. Vladislavem II. a stavy. Dle usnesení stavů r. 1503 mělo se o Novém roce r. 1504 konati colloquium mistrů praž- ských se zástupci Bratří. Z těchto vybráni k tomu hlavně L. a Krasonický. L. poti ochranou Markvarta z Četně dojel 30. pros. 1503 do Prahy. Colloquium však pro některé neočekávané příhody, zvláště pro rozhořčení lidu, se nekonalo, a L. hned 1. ledna 1504 odpoledne pomoci Mikuláše Libáka z Rado- vesic ujel z Prahy do Boleslave. Odtud psal přátelsky Pražanům i mistrům a nabízel se k nové, menší disputaci. Mistři však odpo* věděli ostře, načež L. také nemlčel. Napsal Spis proti artikulům mistrů pra{ských příči- nou stáni i jiné listy. Aby však se utišila obecné rozčilení lidu proti Bratřím, ustoupila Jednota na čas z veřejnosti. Sám L. stavil i schůze Bratrské a nařizoval za to domácí pobožnosti. V té době množí se Bratrská literatura. Mimo časový Počet viry králi Vla- dislavovi (Norimberk, 1504) napsal L. r. 1505 jeden z hlavních a nejlepších spisů svých^ Otá\ky dětinské, jež jsou prvním Bratrským katechismem. Naproti tomu na spis katolický, tištěný v Plzni , odpověděl dvěma spisy » kratším a delším, ještě r. 1505. Beze vší polemické tendence psán spis O vtělení syna bo{iho z r. 1505 a Vyklad (altáře, psaný pro Johanku z Krajku. Již dříve psal L. Výklady na Zjevení a evangelium sv. Jana a na epi- štolu sv. Pavla ku Korintským. L. pečoval vždy o liturgii Bratrskou, tedy i o zpěv, a jeho zásluhou vyšel r. 1505 první bratrský Kancionál, kdež asi byly i jeho písně některé. Knihtiskárna boleslavská tiskla spisy L-ovy,. avšak nestačila, tiskl i v Norimberce, v Lito- myšli a v Bělé p. B. — R. 1507 kr. Vladi- slav II. žádal, aby konáno bylo nové collo- quium dle plánu z r. 1504. L. však a jiné hlavy Jednoty se nedostavili, pouze jen ně- kolik prostých lidí, kteří mistrům ovšem ani odpověděti neuměli. Král rozhněván docílil r. 1508 na sněme zemském, že vydán byl ostrý mandát proti Bratřím. R. 1509 pohnáni přímo L. , Krasonický a Černý do Prahy k nové disputaci, nedostavili se však. L. vy-^ slal tam opět několik nepatrných hdí, jimž dal příslušnou instrukci. Jednání ovšem ne- vedlo k ničemu. I 9Menší stránkac počala se hýbati proti Bratřím. V této nejvyšší nouzi^ kdy Erasmus Rotterdamský na žádost Bratři schválil r. 1511 jich konfessi, avšak nedovolil veřejně úsudek svůj prohlásiti, působil L. zase pérem. Mimo ^dřívější Přípravu k smrti (Litomyšl, 1507) psal r. 1509 O manželství {Ml Boleslav, 1523); r. 1510 O pokušení (Ml. Boleslav, 1521); O pokání proti »M. stráncec^ O spravedlnosti (Ml. Boleslav, 1523), r. 1513 O naději a Počet ^ naděje a j. Hlavní jeho spis té doby jest O obnovení církve sv, z r. 1510, kdež hledá v minulosti symboly příštího Bratrství. Církev byla pustá noc, až kohouti začali oznamovati jitro. První byl Chelčický^ po něm jiní, až v Jednotě se rozednilo. Te- prve r. 1514 nastala Bratřkn poněkud úleva. Na synodě přerovské r. 1515 předložil L, spis svůj O modlitbách při úřadu kné\ském^ jenž se stal liturgickou knihou Bratrskou. Na podzim r. 1515 konal visitační cestu pa 446 Lukáš. Práchcnsku. V Janovicích, kamž přišel 8. září, přijal ho i jeho dva průvodce Petr Suda z Řeneč nejprve přívétivé, potom víak, kdvž L. konal tu noční shromáždéní Bratří, dal ho i s průvodci jeho uvězniti. Kunrát z Krajku jako pán L-ův zasadil se o jeho propuštění, musil se však L. zavázati, že do 23^ dubna 1516 postaví se před konsistoř pod obojí pod zárukou 2000 kop, jež musit Sudovi vy- platiti. Nevíme, zdali se L. postavil v čas či propadla-li mu záruka. O vězení svém napsal zvláštní Pamét, ve vězení pak vznikl :spis Počet viry^ proč br, Lukáš Hei&stal při straně pod oboji. R. 1516 zemřel král Vladi- slav II., čímž se Bratřím značně ulevilo. L. po smrti br. Tůmy Přeloučského r. 1517 stal se prvním starším, jakž mu i dle stáří místo to náleželo. Téhož roku vystoupil Luther, čímž počíná poslední a nejslavnější doba života L-ova. V těchto letech pokračoval .pilně v literární své produkci. Z r. 1517 známe spisy: O šesti příčinách bludův obec- ných \ O naději a svědomí a odpověď na spis dra Zoubka ze Zdětina, kanovníka olomou- ckého, jejž týž odeslal Janovi z Žcrotína proti Bratřím. Proti kázáním kněze litoměřického .Korambusa polemisoval též zvláštním spisem. R. 1518 vydal v Boleslavi spis Zpráva člo- věku tfěrn/mUf pracujícímu k smrti a odpověď na traktát Jana, kněze lipenského. Tehdy staral se o liturgické knihy. R. 1518 pod jeho dozorem vydal Klaudian Nový zákon, r. 1519 vyšla v Litomyšli jeho Kniha ^pěvův a chval božských. Vydání nebylo správné, L Při tom dostal se do sporu s br. Janem oustevníkem, jenž tu chtěl míti všechny své písně. L. potom opravoval tento svůj kancionál, avšak nové redakce již nedokonal. R. 1520 vydal v Litomyšli Výklad na mo- dlitbu Páně. V té době učení Lutherovo vni- kalo již do Čech. L. sám kdysi postavil větu o justifikaci ve smysle jeho, proto pohlížel sympathicky na nové uccní. Mladí členové Jednoty počali se však viklati v kázni, což L-c učinilo ostražitějším. Vydal v Bělé r. 1520 Sepsání duvoduv o klanění a klekání před svá- tostí těla a krve bo\i (krátce O pokloně)^ kdež polemisuje sice proti katolickému učení o transsubstanciaci, ale též proti Lutherovu o impanaci. Spisy O opětování křtu (Bělá, 1521) a O pokání (z r. 1521, na Podolci, 1523) hájil též učení Bratrského proti Luthe- rovu. O původu církve svaté (Ml. Boleslav, 1522) je nejzajímavější spis L-ův, psaný s ten- dencí historickou. Doplňkem k němu je spis O původu i o pravdě kněfství trojího '{t., 1522). R. 1522 vyšla česky odpověď Lutherova na otázky, jež mu podal Beneš Optat. V odpo- vědi naráží se i na Bratří, proto L. vydal svou Odpověď. Tím donucen obrátiti se přímo na Luthera, protož poslal mu německý text »Otázek dětinskýchc a latinský překlad spisu >0 pravdě vítězné*, a sice po br, Janu Ro- bovi. Luther odpověděl velmi vlídně, avšak odsuzoval učení Bratrské o svátosti oltářní, i ' I o sedmi svátostech, opětování křtu a coelibát. ■ L. odpověděl spisem Odpověď Bratří (Lito-; myši, 1523) velmi ostře, zejména dotýkal se i učenf o justiíikaci sóla íide. Luther neodpo- věděl. L. za to vydával nyní spis za spisem, aby zabránil vlivu Lutherovu na Jednotu. Vydával staré i psal nové spisy. Z nových vyšly: r. 1523 O moci světa (Podolec), O pa- nenství (Litomyšl), r. 1524 O lásce (Ml. Bole- slav). Ze starších v^šly hlavně »Otázky dv- tinské«, »0 pokáni«, »0 manželstvíc a j. Cesta br. Roha a Michala Weisse do Witten- bcrka k Lutherovi rozdělila L-e a Luthera ještě více. R. 1525 vystoupil L. příkře proti učení Zwingliho, jež do Jednoty hleděl uvésti Jan Čížek. Proti tomuto vydal r. 1326 Odpis. S tím souvisí i boj proti » Menší stranc.« čili »odtržencům*, vedeným nožířem Kalen- cem. Proti němu vydal hned r. 1523 v Lito- myšli polemický spis. r. 1524 na Podolci Odpis proti Odtr^encum. Z téŽe doby pochází Trialog, odsuzující Rokycanu v boji jeho s Tábory r. 1444. Boje proti sektě habrovan- ské L. ncdobojoval. Po synodě boleslavské vydal r. 1527 nejdůležitější svůj spis Zprávy při službách úřadu kněžského (Boleslav), kde jsou sebrána dogmatická i liturgická pravidla Jednoty. Před tím vydal r. 1525 v Boleslav. Nový Zákon, Poslední spis jeho O skutcích Kristových z r. 1528 jest testament jeho, kde snaží se znovu odvrátiti nebezpečenství lu- therství od Jednoty. Dlouhý čas stonal Li na kámen, čemuž podlehl 11. pros. 1528 v Ml. Boleslavi. — L. je nejplodnější spiso- vatel český všech věků. Spisů jeho, z nichž třeba jmenovati ještě jeho Postillu^ jest přímo nesčíslný počet. L. však nemá významu jako literát, nýbrž jako organisátor arkve, L. byl velmi špatný stilista, temný, nejasný sloh stěží dává proniknouti smyslu. Pro Jednotu má význam nesmírný. On utvořil z rozptýlené sekty opravdovou církev, tak že až »anti- papežemc byl nazýván. Stejně velikým jeví se býti L theologem. Jeho dogmatické vý- vody, třeba nevynikají originálností, vyzna- čují se svou břitkostí pravého středověkého theologa a polemisátora. Jako člověk vynikal energii, jíž dovedl říditi Jednotu téměř po 40 let a potlačovati všechny nespokojenosti, proti němu se jevící. Všechno u L-e je logi- cké, jeho smýšlení i jednání, odtud jeho střízlivost a břitkost. L. náleží plně středo- věku. Reformace a humanismus nedotkly se jeho ducha. — Literatura. Články Gindeíyho a Golla v »ČČM.« obírají se vymezením spisů L-ových. O životě jeho GoU, Jednota Bratr- ská (^ČČM.«, 1886); Gindcly, Gesch. d. bóhm. Briider, díl I.; Jireček, Rukověť, I. ; Čihula, ^ČČH.«. ZNjv. 3) L. z Lejdy, Lucas van Leiden, v Itálii Luca ďOlanda, vl. Lucas Jacobsz, holi. malíř a ryjec (* 1484 v Lejdě — 1 1533 t.). Vyučil se u svého otce Huiga Jacobsze a Cornelisc Engelbrechtsena a vzbudil pozor- nost již ve svém dvanáctém roce aquarellou na plátně Legenda sv. Huberta, Dvě léta po té ryl s velikou dovedností Muhammed vraždí mnicha Sergeje, pak r. 1509 devět medaillonů Scény ^tf \ivota Kristova, r. 1510 Nahá fena Lukaševič. 447 •^. víská psa (rytina velice vzácná). Po té násle- dovaly velké obrazy: Ecce hovno (1510), Kal- várie (1517), největší jeho dílo, na němž je 80 figur. R. 1521 L. byl v Antverpách, kde setkal se s Důrerem a byl zapsán do tam- ního cechu. R. 1527 cestoval s Janem Ma- busem po Belgii, ale onemocněv již se ne- uzdravil. AvŠ£uc i na loži ještě kreslil a ryl. Také maloval obraz Je\is slepého uzdravuje (1531; petrohr. Eremitáž). Mimo tyto obrazy dlužno ještě uvésti: Lazarovo vstáni \ mrtyý-cn (1508); Pokušeni sv. Antonína (1509); Esther před Ahasverem (1518); Sv. Máři Magdalena (1519); Cisař Maxmilián (1520); Poslední soud, triptychon v radnici lejdské; genry Zubař, Chirurg, Enšpigl. Pak mu připisuji obrazy: Šachisté (ve Wiltonhouse) ; Sv. Jeroným (mus. v Berlíně); Mojžíš vodu \e skály yylu\ujici (1527, villa Borghesc); Svatí Tři králové (Buckingham Paláce v Londýně) a j. L. z L. jest předchůdcem holi. mistrů XVII. stol. a jest především dovedným genristou, který znamenitě líčil obecný život nizozemský; obrazy jeho vždy velmi výrazné slučují vhod- ným způsobem fantasii s realismem. Také jeho náboženské obrazy jsou rázu genrového. V posledních svých pracích podléhal vlivu malířů italských. Jeho rytin ve mědi nebo ve dřevě jest asi 200 a vliv Dúrerův v nich je patrný; jsou provedeny rukou lehkou a pečlivě. — Srv. Evrard, Lucas de Leyde et Alb. Důrer (Brussel, 1883); Volbehr, Lucas v. Leiden, Verzeichnis seiner Kupferstiche (Hamburk, 1888). Gh. 4) L. Karel, chemik český (* 21. února 1857 v Nov. Strašecí), studoval v Praze na obec. reál. gymnasii, načež vstoupil r. 1876 na českou techniku, kdež později se stal assistentem analytické chemie, potom mathe- matiky. Od r. 1882 jest na Ccskoslov. aka- demii obchodní v Praze professorem chemi- ckých nauk. R. 1889 uveřejnil v programmě ústavu stať O konservováni potravin) vedle toho napsal řadu článků populárních z oboru chemie do »Zlaté Prahyc a do »Lumíra€. Hlavním dílem L-ovým jest objemná Nauka o ^bo^í vyšlá r. 1890, jejíž druhé vydání se připravuje k tisku. Nemalé zásluhy získal si L. o šíření vědomostí chemických populár- ními přednáškami, pořádanými »]ednotou pro povzbuzení průmyslu v Čechách* pro Žirší obecenstvo, kteréžto výklady, vynikající jasností a zajímavostí, po čtrnácte let lákaly co neděli přečetné obecenstvo všech tříd. L. jest též členem c. k. zkus. kommisse pro šUoly obchodní a stálým spolupracovníkem »Ottova Slovníka naučného* v oboru nauky o zboží a chem. technologie. Pf. 6) L. Ludvík, bratr před. (* 10. listop. 1S59 v Nov. Strašecí), studoval na české technice chemii. Při tom zabýval se zooloorií a jsa zručným kreslířem kreslíval dle pří- rody na kámen zkameněliny pro palaeonto- logická díla prof. A. Frice. Po skončení studií povolán byl r. 1880 do Plovdiva v teh- dejší Vých. Rumelii za professora reálného gymnasia. Bylo to krátce po osvobození Bul- harska, kdy Bulhaři rychlým zakládáním a rozšiřováním středních škol chtěli co nej- dříve dohoniti v tom oboru jiné země; ne- bylo dostatek náležitě vzdělaných učitelů, nebylo učebních knih, nebylo vědeckého názvosloví. V těchto poměrech musil L , jenž teprve se učil bulharsky, vyučovati všem předmětům, pro něž nebylo způsobilých do- mácích učitelů, t. j. skoro všem. Neúmornou pílí a vytrvalostí dostál tomuto úkolu tak, že již první rok byl »ředitelem osvěty* vy- zván, aby sestavil pro učitele obecných škol návod k vyučování kreslení a nakreslil k tomu příslušné předložky. Dílo to vyznamenáno bylo cenou a vyšlo již v 2. vydání. V ná- sledujících letech počal L. spisovati učebnice pro střední Školy bulharské a to z oboru che- mie, fysiky a měřictví, v celku 10 knih. Když pořádána byla v Plovdivě r. 1892 zemská výstava, měl L. vedle V. Atanasova hlavní zásluhu o její zdar i vyznamenán za to řá- dem a za vystavené předměty zlatou me- daillí. HŠ. 6) L. Josef, právník a spisovatel český (* 1865 v Obecnici u Příbramě). Studoval na reálném gymnasii v Příbrami, práva na čes. universitě v Praze. R. 1891 stal se doktorem práv a soudním auskultantem, při čemž byl též zapisovatelem při rozhodčím soudě děl- nické úrazové pojišťovny, což vzbudilo v něm živý zájem pro novou instituci dělnického nuceného pojišťování. R. 1893 podnikl cestu do Drážďan studovat blíže praxi rozhodčích úrazových soudů odborných společenstev německých. Brzy po té uveřejnil v >Práv- níku* (1893) článek: Některé důlefitéjši \ásady pojišťováni délnikú na případ úra\n se zřete- lem, jak ufito jich v úrazovém ^ákoné rakou- ském a německém. R. 1894 ve » Zprávách Právnické jednoty moravské* vyšla před- náška jeho: O vlivu rakouského pojišťováni úrazového na platné právo', v >Právníku< r. 1895 článek O náhradě škody ^ dělného úya\u, v »Čes. listech hospod.* r. 1895 O po- jišťování dělníku na případ úraiu a nemoci v podnicích hospodářství polního a lesního. Gruberův »Obzor národohospodářský* při- nesl r. 1896 jeho: Jak hoví osnova \ákona ve příčině \měny a doplnění řádu živnostenského požadavkům sociální politiky, r. 1897 O nových soudech živnostenských', »Právník* pak r. 1896 O průkaze způsobilosti dle osnovy řádu živno- stenského. Menší články a zprávy uveřejnil v těchto časopisech a v národohospodářské části » Hlasu Národa*. R. 1897 podnikl pod- porou České akademie studijní cestu, o níž podal zprávu ve »Věstníku České Akad.* r. 1898 pod titulem Podstata a ipusob někte- rých laří^ení ku blahu dělnictva. Od r. 1895 jest koncipistou zem. výboru král. Českého, od r. 1897 soukromým docentem nauky o ochraně dělnictva na české technice a od téhož roku spolurcdaktorem »Právníka*. Lnkaievid (*lyKaineBH4i>): 1) L. Platon Akimovič, maloruský ethnograf (f 1887). R. 1836 vydán byl bez jeho jména jeho sbor- ník písní: Malorossijskija i červono-russkija 448 Lukaševka — Lukavecký z Lukavcc narodnyja dumy i pisni, první po sbírkách Sremévského a Maksimoviče. 2) L. Siljviuš Boleslavovič, inien^r roský C* 1850), od r. 1882 profcssor uéilišté městských inien^rů v Petrohradě, pracuje o zařízení topeni a větrání, o černi sepsal: Kurs otoplenija i vtntituciji; K-irs ílrojicéljnoj mechaniki (1889, 2. vyd.); Usťojstvo komnitl- jyi-A pečej (1883); Ustrojstvo chlébopekarjnych pečej (1883): Topka pečej drovami (Petrohrad, 1896, 2. vyd.) a j. Kromé toho vydal prakti- cký spis: Grafičtík-j sposob ra\íeta podpor- ných Sien. IiUlcaievka, město kijevské gub. na Rusí v iipovickém ilj.; 3818 ohyv. (1895), pravosl. chrám, synagoi^a, £kola, lihovar, cihelna, hra- diitě, kolem něhoí do r. 1768 byly palissády. Z.ttkaa, ves v Cechách, viz Hlavkgv a Luková 3). ZiOkavao, vca v fiosně na dráze Doboj- Siminhan s velikou továrnou na ammonia- kovou sodu a na dvojchroman sodnatý. Soda vyrábí se z rapy, která se vede do L-vce z D. Tuzly potrubím 15 km dl. RS. Lokavso: 1) L. dříve Brankovice, mě- stys v Cechách, hejtm. Pelhřimov, okr. Pa- cov; 154 d., 1128 ob. č. (1890), far. kostel sv. Václava, na hřbitově kaple sv. Anny, Stř. šk , pS., četn. stanice, 3 mlýny. Alod. statik L. (se Slavětíncm a Mezilesí-Týnem) laujimá 149ď'13 ha půdy, se zámkem, dvorem, řivovarcm a lihovarem, náleií Arnoštu kn, Ďwenšteinovi. Opodál popi. dvůr Bubeneč. Po vyhoření starého Mariánského kostela vystavěn (1658) nynější. Ve XIV. stol. při- pomíná se tu fara. Bývalý kostelíček Matky Boii za U-vcem r. 1765 vyhořel. Býv. tvrz byla rodným sídlem Lukaveckých z Lu- kavce, z nichž Mikuláš ml. účastnil se od- boje stavů českých , začež mu statek L.. i s tvrzi od král. komory zabrán a prodán (1623) Volfovi Jiřímu sv. p. z Póitingu. Po- tom se tu připomínají Alíbéia Konstancie, ovd, OprStorfo- vá,VilémzGerš- torfu (1659), Vác- lav Sylv. Smríka ze Mnichu (1662), JaniGrcifcnbcr- a (1664), polom rodma Dcvaldo- va (do r. 1707), Stockhamrova, Briffautova ze ' Slavětina (do r, I831), Thunova ad r. 1341 kni- d z LóvvcnStei- C lůi- Znit infii Luic.vcB "3. Na pfímluvu Mikuláše Luka- veckiiho zLukavctí povýšil (poč. XVII. stol.) císař Rudolf II. L. na mésiys, uděliv mu znak městský (vyobr. č. 2632.): štít modrý, s vrchu u pravého rohu polem vykroji^ný, v něm u zpodu na zelením trávníku dva hrady stříbrně barvy s branou otevřenou a dvěma věžemi, — 3) L, ves t., hejtm. Král. Hradec, okr. a pš. Hořice, fara Bilohrad u Jičína; 107 d., 632 ob. č. (18W), 2třidni škola, dvůr popi. a mlýn. Bývalá tvrz byla sídlem Lukaveckých z Lukavce, po nich tu sedel (1550) Adam Karlík z Ncíetic. Sta- řim§tí z Libšlcina, Ferd. Ant. Mladota ze Solopisk, jeni prodal (1692) L. k Bělohradu. — 3) l_, ves t. (hejtm. Klatovy), viz Luka- vice 1). — 4) L., Lukovce (Luko»iet\).\c& t., hejtm. Litoméřice, okr. a pš. Lovosice, fara Čiíkovicu; 69 d., 465 ob. n. (1890), Ur, šk,, veřej, kaple sv, Prokopa, dvůr popi., vinice. Bývalo tu prý panské sídlo s tvrzí. 5) L., ves ve Slezsku, hejtm. Opava, okr. Bílovec, fara a pš. Fulnek; 93 d., 509 ob. č., 48 n. (1890), lil. kostel sv. Jana Křt., Itř. Sk., 2mlýny, pila, pivovar. Alod. statek (329'07 ha půdy) se zámečkem a s dvorem dríí princ Filip hr. Flanderský. I>ttkav«o Jan, písař knih v XV. stol., syn Václava z Křivsoudova, stal se knězem pod- obojim a v I. 1462—71 byl farářem v Sebf- řově. Vydělával si těi řemeslným opisováním knih. Vzděláním mnoho nevynikal. Jan (_och- lacus pokládal jej omylem za autora >Chro- nicon Taboritarum* (u Hflflera, II.), ale Do- brovský a Palacký ukázali, ic autorem byl Mikuláš Biskupec z Pelhřimova, Srv. 'Věst- ník Č. Akademie. (1899. stř. 181). ZSif: Lak«T«Oký z LakaToe, příjmení sta- rožitné rodiny vladycké, která se psala po Lukavci (v. t. 1.). Erb: štít modrý a v něm pravé pole bílé, horní vykrojené, nad helmou černá trubka. První jejich známv předek byl Zdeněk (f 1409) a pak bratři Zdeněk a Petr. kteři obdrželi r. 1421 zápis na Lhotici. Onen dostal r. 1436 majestát na Lhotici, byl r. 1440 na sjezde vých. krajů v Čáslavi a žil ještě r. 1462. Syn jelio byl Petr. Tohoto bezpochyby synem byl Jan [1492 atd.), jenž by! r. 1495 hejtmanem na Lipnicí a před r. 1535 zemřel. Vrstevnici jeho byli Zdeněk (1509 purkr. na Lipnici, pak držitel Hůrky), Tristram (1519) a Slylfrýd (1524 na ChotýSanech, které pak t. Po Janovi lůstali synovC- Jindřich, Jan, Adam a Stylfrýd, Tento koupil (1543) s bratrem Adamem polovici Lu- kavce od Bedřicha L-kého a druhou polovici měli po otci. R. 1544 skoupil jej Slylfrýd celý a zemřel r. 1578 bczdětek, odkázav jměni své manželce Dorotě L-ké ze Solopisk. po níž mělo spadnouti na bratra Adama. Tento (řeč. starší) ujal z dědictví po Regině z Otradovic Kamberk a nemaje z manž. své Anny z Malovic dělí odkázal (f 1589) Kam- berk manželce a po smrli její potomkům Jctřichovťm a Onšov strýcům z pošlosti Hněvkovšké, Jindřich, bratr jeho. ujal pc> Rcíjinf Onšov a zemřel také bezděiek. táli že statek jeho spadl na Štylfrýda a Adamn. B. Hnévkovská pošlost: Bedřich pro- dav svůj díl Lukavce (1544) držel Hnévko- vice, k nimž přikoupil Všebofiee a Radiko- vice. Zemřel ok. r. 1572 (manž. Anna My- Lukaveček — Lukavice. 449 škovna ze Žlunic). Synové Trystram, Jan, Adam a Mikuláš podělili se r. 1574. Adam a Mikuláš dostali po polovici Hnévkovic, ale v 1. 1580—82 své díly prodali. R. 1589 zdědili všichni čtyři Onšov. Při dělení dostal Trystram Bílé Martinice a Horky, držel též Nové Martinice, jež r. 1596 prodal, a r. 1598 prodal také Bílé Martinice. Zemřel r. 1620, zůstaviv syna Albrechta, jenž r. 1622 zabit. Bratr jeho Adam (mladší) zemřel, tuším, před r. 1589. Mikuláš držel polovici Onšova, koupil r. 1605 Všebořice, prodav Onšov. Všebořice mu r. 1623 zabrány a jen skrovný díl r. 1638 dcerám pojištěn. Jan (později starší, pak nej- starší) držel od r. 1574 za díl Kounice a od r. 1589 polovici Onšova, ale prodal r. 1611 Kounice. Zemřel r. 1618 zůstaviv z manž. Anny Žofie z Tetova (kromě dcer) syna Ferdinanda Karla. Tento prodal ok. 1622 Onšov a seděl pak v Budči. R. 1624 pojal Elišku Šatnou z Olivetu, ale již r. 1625 zemřel. C Soutická pošlost: Zdeněk L. držel r. 1524 Hůrku a měl syny Petra, Pro- kopa ajetřicha, z nichž tento záhy zemřel. Bratři ti drželi Tupadly a onino dva prodali r. 1533 Vrbku a r. 1538 i Tupadiy. Petr zemřel před r. 1544 bezdétek. Bratří jeho měli potomstvo. Prokop měl syny Jana a Jetřicha. Onen (napřed starší, pak nejstarší) získal statek Paběnice a po Jetřichovf (f 1581) dědil Zbislav, r. 1584 koupil Kluky, prodal r. 1584 Bezděkov a r. 1586 Vesce. Zemřel r. 1599 (manž. prvá Mandaléna z Olbramo- vic t 1595, druhá Kateřina Hrabaňka z Pře- rubenic). Kluky a Paběnice dědil po něm Jetřich z druhé pošlosti. Dotčený Jetřich, bratr Petrův a Prokopův, držel statek Sou- tice a z manželky Johanky z Lípy měl syny Zdeňka a Jetřicha, kteří si r. 1544 vložili zase Soutice ve dsky zemské. Jetřich, jak se zdá, brzo zemřel, a Zdeněk přikoupiv k Sou- ticům něco drobných statků zemřel před r. 1581 zůstaviv z manž. Elišky z Nebovid 8 synů, z nichž dva záhy zemřeli. Soutice spravoval nejstarší Jetřich a koupil r. 1597 Nesmířice. Zdědiv Kluky a Paběnice, držel je jen několik měsíců (f 1599). Zůstavil Je- dinou dceru Žofii. Ostatní bratří prodali r. 1599 Třebešice. Petr koupil r. 1602 statky Kluky a Paběnice od neteře své Žofie, koupil r. 161 7 Třebešice, které prodal r. 1620 manž. Johance z Dobřenic, a též Kluky prodal. i. 1623 odsouzen k manství a po jeho bez- dětné smrti spadly Paběnice na krále. Jan (mladší), bratr jeho, držel statek Chlum, kte- rýž r. 1604 prodal. Soutice ujal bratr jeho Matěi, jenž je r. 1623 prodal a ok. r. 1630 zemřel. Ž osmi dotčených bratří žádný svnův neměl. D. Kamberská pošlost: Po Štyl- frýdovi Chotyšanském zůstal syn Jetřich, jenž zchudl, ale synové jeho: Štylfrýd, Krištof a Smil, dědili Kamberk po smrti Anny L-ké z Malovic a Lukavec po strýci Adamovi. Krištof držel statek Studený" a zemřel před r. 1600 bezdétek. Z bratří jeho držel onen Lukavec a Kamberk a tento Křesín. Smil žil ještě r. 1622. Po Štylfrýdovi vysky- OttĎv Slovník Naučný, «v. XVI. 35 1900 tuje se v držení Lukavce (1615) Mikuláš mladší (manž. Anna Benigna ze Skuhrova)» jemuž týž statek r. 1623 zabrán. R. 1628 se vystěhoval a r. 1640 žil v Lesně. Kamberk držel Jetřich Adam, jenž z manž. Lidmily Kristiny Dobřenské (f 1646) zůstavil syny Karla Lva a Václava Frant., z nichž tento s manž. Sabinou Kunou roz. Lukav- skou z Lukavice držel statek Zubří a Ka- menicky. — Poslední toho rodu byl Zdeněk Šťastný (f 1663), jenž s manž. Saloménou Studeneckou z Pašiněvsi (t 1663) prodal sta- tek Hrabéšín klášteru sedleckému. Sčk. IiUkavedek, víska v Čechách u Chrou- stova, hejtm. Kr. Hradec, okr. Hořice, fara a pš. Miletín; 5 d., 27 ob. č. (1890). Lukavioe: 1) L., Lukavec, ves v Če- chách, hejtm. a okr. Klatovy, fara a pš. Strá- žov; 17 d., 128 ob. č. (1890). — 2) L. {Ln- kaw\t%, Lukowit^O, ves t., hejtm. Litoměřice, okr. Uštěk, fara Touchořiny, pošta Lcvín; 36 d., 197 ob. n. (1890), lož. hnčd. uhlí. — 3) L., též Horní a Dolní, far. ves t. na po- toku, hejtm., okr. a pošta Rychnov n. Kn.; 179 d., 1115 obyv. č. (ISQO), kostel Nanebe- vzetí P. Marie z r. 1783 (ve XIV. stol. far.), 3tř. .šk., pila, soukennická valcha, 2 mlýny a pletení krajek. Dříve dolováno tu na želez, rudu. — 4) L., ves t., hejtm. a okres Žam- berk, fara a pš. Kyšperk; 231 d., 1168 ob. č. (1890), fil. kostel sv. Filipa a Jakuba (1350 far.), r. 1705 nové vystavěný, 3tř. šk. a popi. dvůr. Zaniklá v XVII. století fara neobno- vena. — 6) L. Dolní, far. ves nad Úhlavou, hejtm., okr. a pš. Přeštice; 134 d., 831 ob. č., 4 n. (1890), kostel sv. apošt. Petra a Pavla (1384 far.), 4tř. šk , špitál, mlýn. Alod. pan- ství (5532 /ía půdy) se zámkem, dvorem, pi- vovarem a cihelnou drží Karel hr. Schón- born. L. jest rodištěm starobylé vladycké rodiny z Lukavice, po níž tu následovala v XV. a XVI. stol. příbuzná rodina Lukav- ských z Řeneč, kteří prodali L-ci (1556) Jindřichovi Chlumčanskému z Přestavlk, po němž se tu připomíná Petr z Říčan (160o), Jáchym Loubský z Lub (1615), Kočové z Do- brše, načež rychle se vystřídal rod z Helver- senu, Harrachu, Millesima, Morzina (1666 až 1780), z Hatzřeldu (od r. 1780) a r. 1794 kou- pili L-ci hr. Schonbornové. R. 1708 stará tvrz zbořena a na jejím místě vystavěn ny- nější zámek. — 6) L Horní, vest., hejtm.. okr. a pš. Přeštice, fara Dol. L.; 83 d., 499 ob. č. (1890). Na býv. tvrzi seděl od r. 1395 až 1407 Jan Lukava z Lukavice, pak Ka- dovští z Lukavice, ke konci XV. stol. Lu- kavští z Hrádku, v XVI. stol. Lukavští z Re- neč, v XVII. stol. Loubští z Lub, načež brzy připojena k L-ci Dolní. — 7) L. Malá. Lu- kavička, ves t., hejtm. Chrudim, okr. Na- sevrky, fara Žumberk, pš. Slatiňany u Chru- dimě; 24 d., 204 obyv. č. (1890). — 8) L. Velká, ves t., hejtm. Chrudim, okres Nase- vrky, fara Žumberk, pš. Slatiňany; 52 d., 478 ob. č., 5 n. (1890), Itř. šk., továrna na umělá hnojiva, kyselinu sírovou a doly na sirník železitý, popi. dvůr. Sklen, huti za- 29 450 Lukavský z Lukavíce — Lukavský z Reneč. nikly; na někdejší tvrzi připomfnajf se v XIV. a XV. stol. Lukavšti z Lukavice, r. 1509 Jan Janovský ze Soutic, načež v XVI. stol. do- stala se L. Zumberku a s ním k Nasevrkám. Tvrz v XVI. stol. vypálena. 9) L., ves na Mor., hejtm. Zábřeh, okr. Mo- lielnice, fara a pá. Z vole; 46 d., 371 ob. č., 22 n. Í1890), Itř. šk., telegr.astan. Rak.-uher. st. dr. {Č. Třebová-Olomuc), ložisko Želez. rudy. Ztvkaviký z IiOkavloa, jméno staro- české rodiny vladycké, jejíž erb byl půl psa mořského s ocasem stříbrným na modrém Štítě. PAvodiště jich byla ves Lukavice u Na- sevrk. Předky jejich byli Jiří (t r. 1361) a synové jeho Heřman a Hašek. Stížný list r. 1415 spečetili Hašek, Jan starší, Jan ml. a PAta. Na sjezde čáslavském r. 1440 byli Jan, Jan Šilhavý a Hašek, z nichž tento s jedním Janem byl r. 1448 při dobyti Prahy. Lukavici držel ještě v 1. 1484 a 1494 jeden Jan, ale nedlouho potom ji prodal. Týž nebo jiný Jan seděl v 1. 1524—1532 na Žestocích a koupil r. 1533 Zámrsk, který po něm ok. r. 1541 dědili synové Heřman, Petr, Albrecht a Hynek. Heřman ujal Zámrsk, k němuž koupil r. 1567 Radhošť (t 1570, manž. Johanka z Gcrštorfu). Albrecht nabyl před r. 1560 Domoradic. Heřmanovi synové byli Tiří, Jan a Václav, kteří se r. 1574 oddělili. Jan ujal Zámrsk a Václav koupil si Boříce, jež r. 1588 prodal. Jiřík od- děliv se penězi koupil Postolov a zůstavil jej synům Heřmanovi a Danielovi, kteří však ho neudrželi (1589). Václav koupil r. 1590 Domoradice od Petra (tuším Albrechtova syna^ a přikoupil r. 1590 Domanice. Tyto držel r. 1615 Jan mladší s manž. Markétou z Ďobřenic. Zámrsk dědili po Janovi, jenŽ ještě r. 1607 Žil, synové Ladislav, Jin- dřich, Beneš, Albrecht, Šťastný a Ja- roslav, kteří jej r. 1613 prodali. Nejstarší z nich Ladislav získal Zaječice a Holíšovice a manž. ieho Kateřina Veronika z Ďobřenic koupila (1637) Valy a Zedrané Veselí. Ladi- slav zemřel r. 1648 a manželka jeho r. 1660. Statky jejich zdědily dcery Lid milá Jo- hanka, Sabina Kuna a Ni árie Františka, vd. Kapounova. Lidmila, obdrževši za díl Zaječice, zůstala svobodna (f 1681). Po Sa- bině, která měla Valy (f 1695), dostal se tento statek v držení Kapounů, jimž se do- stal také Mariin díl holíšovský. Beneš, bratr Ladislavův, zemřel r. 1651 v Praze, odkázav své jmění strýci Jiříkovi Lvovi. Albrecht He- lebrant bydlil napřed v Herm. Městci (1615) a r. 1628 získal statek Štěpánov, který po něm s Bezděkovem r. 1648 dědili synové Maximilián Albrecht a Šťastnjý Fer- dinand, ale pro dluhy r. 1650 procíán. Do- tčený Heřman (1589) bydlil ještě s jinými téhož rodu zchudlými ve Vys. Mýtě (ještě r. 1625) a koupil pak statek Bukovinku, který patřil r. 1636 synu jeho Janovi Bur- ianovi. Ve Vys. Mýtě bydlil pak po r. 1638 jiný Heřman, jehož syn Zikmund Ferdi- nand se tu r. 1663 ženil. Od té doby se v Mýtě nepřipomínají. Jiří Lev (1651 atd.) držel ok. r. 1660 statek Radonlce a bydlíval v Praze. O potomcích, jsou-li a kde žijí, pa- měti se nedostá^. Sčk, ZtUkaviký s Bena6, příjmení staročeské rodiny vladycké, která byla jednoho rodu se Sudami a Reneckými z Řeneč. £rb: Stří- brný štít a na něm pruh shora dolů, nad helmou 2 rohy a na každém tři pštrosí péra, v právo černá, v levo stříbrná, přikry vadla týchž barev. Na Dol. Lukavici seděl v 1. 1444 až 1452 Lvík a v 1. 1470—74 Jan z Ř. Ok. r. 1502 koupili bratří Lvík a Markvart z Ř. Horní Lukavici a rozdělili se r. 1505. Á) Lvík, který dostal Dolní L., zemřel ok. r. 1531 zůstaviv syny Petra, Václava, Jiří a Viléma, z nichž první dva přikoupili Lu- kavici a k tomu r. 1545 Vodokrty. Později (1554) držel Petr Vodokrty a Václav, jenž byl od r. 1545 hejtmanem na Jindř. Hradci, Lukavici a býval (1557) hejtmanem plzeň- ského kraje. Onen (f 1552) odkázal Vodo- krty manželce Žofce z Ksdenic, po tomto (manž. Lidmila z Příchovic) následoval na- před Jiřík (1570) a pak Vilém, který nedlouho Íío r. 1575 zemřel (manž. Žofíe z Buková), eho snad synové byli bratří Václav, Jan, *etr a Aaam, kteří prodali r. 1596 Dolní Lukavici. Petr koupil (1616) statek Nemíl- kov, který mu r. 1620 mocně vzat, a synové jeho Vilém, Jan Václav, Jiří a Přibík upadli v chudobu. Jan (staršíl seděl r. 1624 s manž. Alenou z Chudenic v Najmarce (f po r. 1686). Syn jeho Jiří Děpolt držel Kyd- liny (t 1641, manželka Anna z Příchovic). V držení téhož statku následoval po něm svn Bohusud Karel, jenž r. 1678 zemřel, zůstaviv z manž. Lidroily Evy z Dlouhévsi syny Jiří Jana, Sezimu Petra a Jindři- cha Šebestiána. — B) Po Markvartovi drželi Hor. Lukavici bratří Jan a Petr, z nichž tento se oddělil penězi, a onen, ujav Lukavici, ženil se s Eliškou z Buková. Nej- starší jeho syn Markvart zemřel r. 1572 od rány v pranici obdržené. Ostatní synové, tuším, byli Adam (f 1699), Václav (na Strkově), Jan (na Nemílkově) a Petr. Tento ujal Hor. Lukavici, a když ok. r. 1600 ze- mřel, ujal ji bratr jeho Václav a r. 1600 ji prodal. Na Hor. Lukavici vyskytuje se od r. 1607 jiný Petr (snad z pošlosti A), jenž ji r. 1614 prodal. Zase se vyskytuje v jejím držení Jiří Kunrát L. z Ř., jenž byl r. 1623 polovice odsouzen, ale polovici svou koupil. Statek ten zdědil po něm syn Jan Mark- vart, jenž s manželkou Dorotou z Malovic (t 1664) vyženil Tažovice. Tento statek pro- dán a Lukavici téŽ prodal (f 1688). Synové jeho Diviš Petr a Jiří Kryštof seděli v Mezholzich. Onen zemřel ok. r. 1719 bez- dětek v Kladrubech, tento byl ženat s Annou Kateřinou ovdov. Merklínskou, roz. z Vidrš- perka, a zůstavil syna Františka, jenž měl z manž. Anny Rogirky de Flori syna Jana Antonína a dceru Kateřinu a z dru- hého manželství dceru Marii Annu. Jan Anto- nín sloužil ve vojště a zemřel r. 1742, jsa, tuším, posledním toho rodu. Sčk, Luken — Lukianos. 451 Ztiikan v Čechách viz Luky 2). Ztokania viz Kongo, str. 168. S akat lan Ludvik, pěvec čes. (* 1824 8ti n. ó.)t syn tkatcAv. V útlém mládí již projeviv nadám hudební uČil se zpěvu a hou8h'm a přijat byl za sopranistu do augu- stiniánského kláštera v Bjně. V městě tomto studoval gymnasium a filosofii, požívaje pod- pory funoačního ústavu až do jeho zrušení r. 1848, současně neztrácel však se zřetele další své vzdělání hudební. Potom obrátil se do Vídně, aby navštěvoval právnickou fa- kultu, a z výdělku, jejž zjednal si tam jako vychovatel, oddal se cvičení ve zpěvu u ka- pelníka Procha a tenoristy Basadoniho. První divadelní debut odbyl si v Olomouci r. 1853 jako »Stradella« a nastudovav v krátkém čase značný repertoire, engažován byl rok na to k stavovskému divadlu pražskému, kde jmenovitě titulní úlohou ve Škroupově »Drá- teniku« uchvacoval mladé vlastenecké kruhy české. R. 1857 zřekl se divadla a usmysliv si oddati se pivovarnictví studoval chemii, načež k praktickému výcviku v průmyslu tomto procestoval Německo, Francii, Anglii, Švýcarsko a Rakousko. Po návratu svém do Prahy s iinými vlastenci spolupůsobil k zal. pěv. spolku »Hlaholu« (1860), jehož byl prv- ním sbormistrem. Činem tímto, jakož i odu- ševnělým přednesem národních písní L. zjed- nal si nemalých zásluh o český zpěv. R. 1864 zanechal zaměstnání pivovarského a dal se engažovati k divadlu v Brusselu, pak v No- rimberce a v Pešti, až r. 1866 zavázal se pro- zatímnému divadlu českému, na němž stvořil mnohé tenorové úlohy repertoiru původního, m. j. též titulní partii v »Daliboru« Smeta- nově. R. 1873 vstoupil do pense a věnoval se řízení svého pěveckého ústavu. Ze žáků jeho vynikli na českém jevišti: A. Vávra, K. Čech, V. Heš, B. Benoni, M. Lauschman- nová» M. Klánová-Panznerová, v cizině pak Fr. Broulík, T. Saaková, F. Burianová-Jelín- ková a mn. j. ? ZtOkei: 1) L Frant. Bohuslav, spiso- vatel (♦ 1809 v Jestřebí — f 1864 v Oubi- slavicích). Vysvěcen (1833) na knčzc byl ko- operátorem v Harrachově, zámeckým probo- štem v Saynu nad Rýnem a naposled fará- řem v Oubislavicích. Napsal: Den velký seblip\ Krátké poučeni o přísaze v Šesteru rozmlouvám (1844); Krátký ^ernépis pro dítky obecných škol (1846); Osmero kákání o svátosti stavu manželského (1847); Jak to vypadá s naŠi ví- rou katolickou? (1855); Sedmero káláni post- ních (1865) a j. 2) L Jan, publicista (♦ 1841 v Praze — f 1899 ve Vídni). Vystudovav v Praze vstou- pil k vojsku a jako důstojník účastnil se války r. 1866. Vystoupiv z vojska věnoval se žurnalistice, vydával v Praze týdenník »Die Nation« a psal pro »Politik« a jiné pražské listy. Z Prahy odebral se do Vídně, kde vstoupil do redakce »Tribune«. Za války srbskobulharské byl zpravodajem několika vídeňských listů, založil v Sarajevé úřední list »Bosnische Poste a tiskárnu. Po něko- lika letech povolán do tiskové kanceláře od- dělení ministerstva vnitra a v této působ- nosti provázel císaře na cestách, zejména k návštěvě Jubil, výstavy pražské r. 1891. R. 1892 rozvinul horlivou činnost pro obe- slání »První mezinárod. hudeb, a divadelní výstavy ve Vídni* Národ, divadlem. V pros. r. 1895 ^povolán do Prahy za chef-redaktora »Praž. Úředních Novin*, po dvou letech dán na odpočinek a žil pak v Praze a v Liboci, stále ještě jsa literárně činným, jmenovité zajímal se o zásobování Prahy pitnou vodou. Krátce před smrtí přestěhoval se do Vídně, zakoupiv tam vojenský list Danzerův »Neue Armee-Zeitung«. L. byl vynikajícím publici- stou a vydal několik brošur politických. Se- stavil také spis; Jeho Veličenstvo cisař a král František Josef /. cestou a pobytem v krá- lovství Českém léta Páni MDCCCXCI. (Praha, 1892; Otto). IiOklaiiOl, řecký rhétór a sofista (* 125 po Kr. v Samosaté v Komageně — f 190 v Egyptě). Byl původu semitského, ale na- učil se záhy řecky. Dán byl sprvu na sochař- ství, brzy však obrátil se k řečnictví, načeŽ procestoval Malou Asii, Řecko, Makedonii, Itálii i Gallii, přednášeje při rozličných pří- ležitostech řeči sofistické. Ač jako rhétór do- sáhl úspěchu, odvrátil se přece od tohoto zaměstnání, jakmile poznal v Římě platónika Nigrina. Přesídliv do Athén věnoval se řilo- soni, nikoli však filosofii pouhé; individuali- tou této jeho činnosti byl jakýsi kompromiss filosofie a satiry. To zračí se i ve slohu, v dialogu plném vtipu a žertu. Tento svůj originální genre spisovatelský hájí L. v za- jímavém dialogu dlg xatrjyogovtitvog (Dva- krát obžalovaný), v němž auktora žalují rhé- torika a platónsky vážný dialog, jako by jich byl opustil a zneužil. Touto činností L. vy- mkl zvláště v době M. Aurclia a Commoda. Na sklonku života vrátil se opět k řečnictví. Spisů L-nových dochováno 82, ne všechny jsou ovšem authentické. Mezi nimi jsou dva dramatické veršované žerty a 53 žertovné epigrammy, jež přijaty do Anthologie. Po- měrně nejmenší díl spisů jeho zaujímají dc- k lamače, proslovené na rozličná themata. Zcela jiný duch vane z jeho dialogů. Sem tam již v deklamacích ohlásil se L. jako sa- tirik, v dialozích však vystupuje s určitou tendencí vylíčiti tu humoristicky, tu zase sarkasticky slabosti své doby. V nich vy- smíval se víře v bohy, předváděje veselé scény z říše bohů; v tom vynikají dialogy Zeve xQaytůSog a Zevg ^its/x^^f^^''?* ^' vystu- poval též proti pokrytectví filosofů, ukazuje k jejich lakotě, svárlivosti, smyslnosti a zvi. parasitství. V té příčině vyniká dialog Her- motimos, v němž L. dospívá u porovnání s obvyklou u něho negací téŽ k positivnímu výsledku, doporučuje pravému filosofu kriti- cký eklekticismus, spojený s osobní bez- úhonností. Konečně brojil proti omezeným grammatikům a attikistům (srovn. dialogy Pseudosofistés a Lexifanés), Třetí druh jeho literární činnosti tvoří listy. TzV. v Apologii 452 Lukjanov — Luknov. se hájí, že proti svým dřívějším zásadám přijal úřad hofmistrovský; formou listu psán spisek Ttág 8h íóTogiav avyyQácpHV v době, kdy po skončení války s Parthy r. 165 mnoho nepovolaných historiků líčilo válku; dále Pe- regrinos, namířený proti kynikům a j. Z ji- ných příležitostných spisů L-nových důležitý jsou *£t«tpiKol diáJLoyoiy poskytující zajímavý obraz tehdejší mravnosti, a zvláště 'AJiríd^iig IcTogiai (2 knihy), satira na tehdejší romano- pisce. Konečné uvésti je humoresku Aovy.iog rj ovog, prozrazující tendenci vysmáti se po- věře. L, těšil se za starověku veliké oblibě; bylť duchaplný a veleobratný spisovatel doby císařské, vynikající širokým rozhledem po literatuře klassické. Zvláštní ozdobou jeho spisů jsou četné, ač nenápadné reminiscence na klassické spisovatele. V uměni projevuje všude bystrý úsudek (patrno to zejména z deklamace Elxóvig, jakéhosi enkómia na krásnou Smyrňanku Pantheu, milenku císaře Věra), tak že byl zvláště v době renaissance oblíben. Jádrem jeho činnosti bylo, jak dí Rohde, hájiti průhlednou krásu hellénstvi před tmářstvím, pokrytectvím a polobarbar- stvím. Důležitější vydání: Jakobitzovo (Lip- sko, 1836—41, s kritickým apparátem; vedle toho vydání textové a vybrané spisy s něm. pozn. u Teubnera) a Sommcrbrodtovo (Berl., 1888 a násl.; také vydání vybr. spisů s něm. poznámkami). — Srv. L. Hime, Lucian the Syrian satirist (Lond., 1900). Další bohatou literaturu L-novu snesl W. Christ v Múlle- rově Handbuchu, sv. VIL, str. 540 a násl. Do češtiny přeloženo: dialogy Charón a Pn- liniirus, a Terpsion a Pluto od Mik. Konáče (Praha, 1507); Kratochvilní spolu i užiteční li- stové a ^aloby chudých a bohatých před Sa- turnem, z latinského překladu Erasmova od Oldř. Velenského (Bělá, 1520); spisy O snu, Nigrin, Timón, ledňáček, Prométheus^ Roz- mlouváni bohův mořských od Ignáce Hájka (Praha, 1832 a 1846; částečně v rukopise) a Lodí aneb Radosti {Illoiov rj Bvxaí) od Jana Nejedlého (»HlasateU, 1807). Vlsk. Iiakjanov (AyKbJíHOBi), Sergej Michaj- lovič, ruský patholog (* 1855), byv vyslán na cesty pracoval u prof. Holtze a Hoppe- Seylera a j. Od r. 1885 působil na univer- sitě petrohradské v oboru všeobecné patho- logie, r. 1889 zřídil ve Varšavě jako řádný universitní professor vzornou laboratoř, od roku 1894 byl v Petrohradě ředitelem ústavu pro pokusné lékařství a jest nyní professo- rem soudního lékařství na carském vysokém učení právnickém. Neobyčejná jeho pracovi- tost a plodnost spisovatelská jeví se v čet- ných spisech, jichž jest přes 30; jmenujeme zvláště: K voprosu o funkcionaljnych ra^stroj- stvach serdca po otdéljnym polosfam (doktor- ská dissertace r. 1883); Beitráge lur Morpho- logie der Zelle (»Abhandl.«, I., 1887 v »Ar- chivu« Du Bois-Reymondovč a v ^Arch. f. mikroscop. Anatomie*); K učeniju ob i^mé- néniji sostava organov i tkanéj pri patologl- českich uslovijach (» Varšav, univ. izv.<, 1888); Osnovanija obščej patologii klétki (Varš., 1880; něm. překlad v Lips., 1891; franc. překlad v Pař., 1895); Osnovanija obščej patologii so- sudistoj sistěmy (t, 1893; něm. překl. v Lips., 1894). V 1. 1889—94 redigoval »Trudy rus- skago medic. obščestva pri varšav. univ.< a od r. 1893 vydával a redigoval sborník »Ar- chiv labor. obščej patologii pri varšav. univ.«. Lukmaňský průsmyk (němec. Lukma- nier, ital. Lucomagno), průsmyk v prahorních Alpách Lepontských, na v. od horské sku- piny Sv. Gottharda (1917 m), jest na hrani- cích švýcarských kantonů grisonského a tessinského; bylo ho užíváno již ve středo- věku, kdy zvi. při cestách německých císařů ke korunovaci do Říma byl dvakráte upra- ven. Do r. 1873 nebylo průsmyku užíváno k veřejné kommunikaci obchodní, v 1. 1873 až 1878 vystavěna zde nákladná silnice, po níž je pošt. spojeni silniční z údolí Blegna {Val Blegno) do údolí medelského. IiUknov (Lucknow, Lakhnau), hlav. město indobritské provincie Audh (v. t.).i leží na 26<' 51' 40" s. š. a 80® 38' v. d., 103 m n. m., sev.-vých. od Kalkutty, uzel železničních drah z Agry, Dehli a Benaresu, má 273.028 obyv- (1891; r. 1881 261.300), z nichž 161.896 Hindů, 104.198 muhammcdánů, 5715 křesťanů, dle lidnatosti 4. město v Indii. Prostírá se po obou březích ř. Gumti, jest pravidelně sta- věno, má příjemnou polohu, mnoho zahrad a veřejných parků v, hlavně na levém břehu řeky. Vedle moderního města historicky pa- mátné je město staré, nepříjemného vzhledu, špinavých ulic, nízkých hliněných a dřevě- ných budov. Z důležitějších budov vyniká zvi. Imámbara, velké muhammedánské mauso- leum (zvané též A^uf ud Daulas), vystavěné v nádherném maurském slohu ke konci XVIII. stol. velkým nákladem z bílého mra- moru, velmi rozsáhlé, skládající se ze dvou dvorů. Nyní proměněno jest v arsenál. Palác Perlový {Moti Mahall), nádherné museum, chovající zvi. sbírku orientálských rukopisů z nejcennějších, mimo to četné paláce a ve- řejné budovy, četné pomníky umělecké i vá- lečné a rozmanité památky hl. z doby pan- ství islámského. Z učilišť vyniká kollej zv. francouzsky Martiniěre, založená franc. gene- rálem Claudem Martinem a umístěná v samo- statné, velkolepé budově; mimoto jsou zde školy missionářské, hudební ústavy, divadla atd. — Obyvatelstvo L-a živí se vedle země- dělství hlavně rozmanitými druhy průmyslu, z nichž zvi. kvete sklářství, keramika, uměl. klenotnictví, vzácné zlaté a stříbr. náramky a nádoby, v menším též průmysl textilní a jiná odvětví zvi. jemnějšího průmyslu. L. je obchodním střediskem celé divise luknov- ské; zvi. velkolepé jsou trhy obilní, cukrové, na tabák, plodiny zemědělské, bavlnu, růže atd. — L. náleží k nejstarším městům indi- ckým. Založení jeho spadá do dob mythi- ckých. Přesnější historické zprávy datují .se z konce XVI. stol., kdy Akbár zbořil staré město a vystavěl nové. Pravého významu hi- storického nabylo, když zmocnili se ho r. 1732 Turci, již založivše zde samostatné panství Lukohořany — Lukovec. 453 Audh po ztroskotání říše Mugolské (1707) učinili je hlavním městem muslimského krá- lovství Audhu, v kteréžto době zvi. ozdo- beno nádhernými budovami maurského slohu. V rukou muhammedánských bylo až dor. 1857, kdy Britové, vzavše pod svůj protektorát ny- nější brit. provincii Audh, zmocnili se města. Avšak velká vzpoura muhammedánskčho oby- vatelstva ještě t. r. donutila Angličany po krvavém pouličním boji město na čas vy- prázdniti. Po druhé zmocnili se Angličané L-a r. 1858. — Provinciální divise L. prostírá se v indobritských provinciích Se- verozápadních a prov. Audh, mezi řekami Gangou a Ghagrou, má 31.184 frm* s 5,856.559 obyv., dělí se na tři distrikty: L., Unao, Ba- rabanti. Z těch má distr. luknovský 2504 km* 3 774.163 ob. (1891); rel. hustota 309 na 1 kmK IiOkohořany, Loukohořany, Louko- řany, ves v Čechách na Třebivlickém po- toce, hejtm. Roudnice, okr. Libochovice, tara Třebivlice, pš. Tříblice; 23 d., 124 obyv. č. (1890), popi. dvůr. V nejstarší dobé byla ves původistěm pansk. rodu t. jména. V XV. st. byla zde tvrz, na níž se připomíná Václav Farsa z Královic, jehož potomek Jan Čele- chovec z K. prodal L (1548) Albr. Kapliřovi ze Sulevic, za něho pak připojeny k Tře- bivlicům. IiOk^^Janov, újezdní město nižegorodské gub. na Rusi, s 2213 obyv. (1897). Obchod s obilím. — Lukojanovský Újezd, v již. cípu nižegorodské gub., má na 5836*2 km* 195.708 obyv., jichž hlavním zaměstnáním jest zemědělství. IiOkoitřeleo, harcíř (rus. jiyqHHRi», fr. archer, angl. archer^ bow-man, ital. arciere, arcierOt sagittario^ arcadore^ něm. Bogenschúti), bojovník vyzbrojený lukem (v. ^.). FM. Lvkov: 1) L. {Lucka, Lucké), ves v Če- chách, hejtm. Litoměřice, okr., fara a pošta Úštěk; 56 d., 300 ob. n. (1890), 1 tř. škola a opodál 2 mlýny a pila, chmelnice, popi. dvůr. — 2) L, ves t., hejtm. a okr. Slané, fara a pš. Vrané; 34 d., 190 ob. č. (1890), fil. kostel sv. Jiří (ve XIV. stol. far.), popi. dvůr. Bývalo tu vladyčí seděni s tvrzí, již r. 1545 držel Ruprecht z Haugvic, r. 1546 Oldřich Kekule ze Stradonic, r. 1553 — 1609 rod z Lob- kovic, Václav V. Ždárský ze Ždáru, jenž při- pojil L. ke Kladnu. — 3) L. {Lukow\, ves t., hejtm. Teplice, okr. a pošta Bílina, fara Ra- dovesice; 34 d., 157 ob. n. (1890), kaple, Itř. šk., popi. dvůr. Zdejší tvrz držel v XV. stol. Lukovský z Truzenic. 4) L., far. ves na Moravě, hejtm. Znojmo, okr. a pošta Mor. Budějovice; 76 d., 412 ob. č. (1890), kostel sv. Jana Křt., 1 tř. šk., mlýn, cihelna a vápenice. — 6) L. (Luggau), městys t., hejtm. Znojmo, okr. Vranov, pš. Lilien- dorf; 74 d., 366 ob. n. (1890), 1 tjř. šk., opodál zámek Hrádek s myslivnou. L. připomíná se r. 1244 jako far. ves pod panstvím klá- štera v Louce, r. 1358 však markrabím Joštem přikoupena k Novému Hrádku jím nově vy- stavěnému. R. 1406 byl L. ještě vsí, r. 1558 uvádí se již jako městečko se dvorem, pivo- varem a sladovnou. Ale v XVII. stol. zaniká zde fara pro nedostatek obyvatel; teprve r. 1706 obnovena zde opět duchovní správa a r. 1749 postaven kostel sv. Jiljí. 6) L. (luž.-srbsky íukow, něm. Luckau)^ okr. město v pruské Dolní Lužici na řece Borště (Berste) ležící; stanice dráhy, sídlo politických a soudních úřadů I. stolice; má gymnasium, ženskou trestnici, továrny na koberce a doutníky; pivovarství; 4514 obyv. (1890). R. 1813 svedli tu Prusové a Rusové vítěznou bitku s Francouzi. Srbský jazyk vymizel v Lukově již asi v XVI. stol., kdežto v okolních vesnicích mnohem déle se udržel. Okres lukovský (patřící k prus. vlád. obvodu frankfurtskému) má 1294*20 km* a 63.771 obyv. (r. 1890). Pp. IiOková: 1) L., Lukavá, ves v Čechách při Cidlině, hejtm. N. Bydžov, okr. a pošta Chlumec n. Cidl., fara Mlíkosrby; 18 d., 135 ob. č. (1890). Ve XIV. a v XV. stol. připo- míná se zde tvrz. — 2) L., Lukov {Lukowa), far. ves t., hejtm. Královice, okr. a pš. Ma- nětín; 22 d., 19 ob. č., 108 n. (1890), kostel sv. Jiří (ve XIV. stol. far.), Itř. šk., popi. dvůr s ovčínem, myslivna a mlýn. R. 1115 připomíná se mezi zbožím kláštera Kladrub- ského. Při faře zaniklé v XVII. stol. zřízená r. 1784 lokálie povýšena r. 1855 na faru. — 3) L. (Lukau), far. ves t., hejtm., okr., fara a pš. Lanškrouu; 151 d., 50 ob. č., 857 n. (1890), kostel sv. Markéty (ve XIV. stol. far.), 2tř. šk., popi. dvůr a 2 mlýny. Fara zaniklá v XVII. stol. obnovena teprve v našem stol. 4) L., ves na Moravě, hejtm. a okr. Přerov, fara a pš. Kokory; 50 d., 289 ob. č. (1890), Itř. škola. Lvkovanyi ves na Moravě, hejtm. Brno, okr. Ivančice, fara Popovice, pš. Rapotice; 72 d., 608 ob. č. (1890), fil. kostel sv. Václava, 2tř. škola. IiOkoveo, far. ves na Moravě, pod býv. hradem Lukovem, v hejtm. a okr. holešov- ském, má 125 d., 800 ob. č., 39 n. (1890), kostel sv. Josefa, ženský klášter řádu sv. Karla Bor. s útulnou, 2tř. chl. a 2tř. soukr. div. šk., pš., telegraf, četn. stanicí a při po- toce na Bílé vodě 2 mlýny. Fid. panství za- ujímá 6222 ha půdy; náleží k němu zámek, dvůr, parní pila, majetek Františka hr. ze Sei- lern-Aspangu. Pivovar a lihovar při panství je na ten čas bez výroby. Kostel s farou i školou vystavěn (1813) od vrchnosti panství lukovského. V XV. a XVI. stol. přilnul zdejší lid k učení Husovu a ještě r. 1625 připomíná se tu Bratrský sbor. L. připomíná se r. 1373 a náležel vždy pánům panství lukovského. Nade vsí v horách na vrchu 521 m vysokém zříceniny kdysi pevného hradu Lu ková, jenž se po prvé připomíná r. 1334; tehdy pří- slušel zeměpánům. Ke konci XIV. stol. se- děli na něm Šternberkové, v XVI. stol. pá- nové z Kunštátu a z Landeka, v XVII. stol. Albrecht z Valdšteina a Minkvic z Minkvic- burku, r. 1710 koupili Lukov pánové zRotálu, r. 1724 přešel na pány ze St^ilernů. Hradu dobyl (1469) uherský král Matiáš. Od dob 454 Lukoveček — Luky. 30leté války přestal hrad býti sídlem vrch- nosti a od r. 1780 zpustl na vždy. Srv. £d. Peck, Okr. hejtmanství holešovské, str. 54. Lakovedek, ves na Moravě, hejtm. a okr. Holešov, fara a pš. Fryšták; 64 d., 382 ob. č. (1890J, Itř. šk., 3 mysli vny. Nad L-čkem stávala ieště r. 1588 ves Malíková. V Dubové Hoře vapenitá skála, obsahující mnoho zka- menělin. Při zrušení obory V^pus^ našli dělníci mnoho rozličných zbrani z válečných dob. L. příslušel vždy k panství lukovskému a v XVI. stol. stával zde dvůr. IiOkovlité, Lukaviště, ves v Čechách, hejtm. Klatovy, okr. Planíce, fara Mlazov, pš. Kolinec; 37 d., 267 ob. č. (1890). IiOkovoň, bot., viz Petiveria. liOków (rus. JlyKowh)^ újezdní město síe- dlecké gub. v Ruském Polsku, na řece Křně {Krina)^ stanice žel. dráhy Varšavsko-Teres- polské, pošta, telegraf; 8317 oby v., katolický chrám, továrna na svíčky, výroba másla, ko- želužství. Připomíná se již v XIII. stol. jako důležité místo na rozhraní Polska a Litvy. — tukowský Újezd měl r. 1897 na 1767 fcm» 103.706 oby v. (58 na 1 km*) národnosti téměř vesměs polské. IiUkratlviii (lat.), výnosný. IiOksor (z arab.), ves na zříceninách dáv- ných Théb staroegyptských, na prav. břehu nilském jihozápadně od Karnaka (v. t.) a z části v okresu slavného chrámu faraóna Amenhotepa III., jenž odtud prostě slově chrámem luksorským fyyobr. viz příl. k či. Architektura, tab. II.). Za nejnovějších dob odstraňují se novožitné stavby z okresu chrámového, z nichž dnes jediné zbývá džami Abul Haggágova. Chrám tento jest z nejzna- menitějších památek egyptských, ač kyprý břeh řeky každoročně jest vlnami podrýván a tím i základy chrámu jsou ohroženy. Na místě starší svatyně zbudoval Amenhotep III. ke konci XV. stol. př. Kr. thébské božské trojici Amunu, Mutě a Chonsu veliký chrám se sloupovým nádvořím a hojnými vedlej- šími budovami, zdélí 190 m a zšíří 55 m. Dvoj řad síingů spojoval chrám s velikým chrámem kamackým. Reformace Amenho- tepa IV. zamezila dokončení stavby, které provedl teprve Ramsés II.. Později promě- něn ve chrám křesťanský. Zkáza jeho udala se teprve za dob mameluckých. Nyní jest L. hojně navštěvován cizinci, pročež zřízeny jsou v něm dva moderní hotely. L. jest i sídlem konsulárních zástupcův a dvou anglických lékařů. Srv. Daressy, Noticc explicative des ruines du Temple de Louxor. PŠk. IiUkie Jan, právník česko-morav. (* 1. čce 1756 v Opatové na Litomyšlsku — f 15. dub. 1824). Studoval gymnasium v Litomyšli a v Brně, filosofii a práva ve Vídni. R. 1788 stal se kancelistou při zem. úřadě stavitel- ském v Brně, r. 1791 při úřadě fiskálním. Povýšen byv r. 1793 na doktora práv byl r. 1796 jmenován adjunktem fiskálního úřaclu v Brně, r. 1808 radou tamního zem. soudu a r. 1816 radou soudu appellačního. Mimo úřad zabýval se L záhy studiem staršího práva původu domácího i cizího, pokud platilo na Moravě a ve Slezsku. Plodem těchto studii jsou spisy: Úbersicht der Stellen und Ámter in Máhren seit 1628 (Brno, 1804); Noti^en von der polit. u. Justi\verfassung Máhrens seit den áltesten Zeiten bis 1028 (t., 1806) ; Beson- dere Rechte der Personen Máhrens u, Schlesiens (t., 1814; 3. vyd 1844); Das alte u. neue Recht Máhrens u, Schlesiens (t, 1818). Díla posled- ního, obsahujícího 5 částí, vyšly jen části dvě. Z dalších tří částí uveřejnil tresť r. 1888 Chr. ďElvert ve spise »Weitere Beitr^e zu8 ósterr. Rechtsgeschichtec (11. oddíl, str. 2r až 88, Das alte Recht Máhrens u. ósterr, Schle- siens). Kromě toho zůstavil L. ještě několik děl v rukopise. IiQkabraoa (lat.), práce při světle za noci, noční bdění za příčinou studií vědeckých a výsledek jeho, uložený ve spisech; lukubro- váti (lucubrare\ za noci pracovati, studovati. Laknsra, přítok Konga (v. t., str. 684 až 685). IiOkulentni (lat.), jasný, znatelný. Loknlliká hoitlna viz Lucullus. IiOky: 1) L. {LMk\ městys v Čechách, hejtm.^lutice, okr. Bochov; 89 d., 654 ob. n. (1890), far. kostel sv. Vavřince z r. 1722 (ve AlV. stol. far.), 3tř. šk., pš., telegraf, Četn. stanice, spořitelní a záloŽ. spolek, rustikální statek se zámečkem a pivovarem, mlýn s pi> lou. V XV. století seděli na tvrzi Židové z Vetlé, v XVI. stol. pánové ze Štampachu, od r. 1588 Prolhoferové z Purkrštorfu, r. 1652 Libšteinští z Kolovrat, načež se tu vystřídala rychle celá řada majetníků Luk, z nichž jme- nujeme (1775) rodinu z Nostic-Rhineků a r. 1838 Antonii z Neuberka. — 2) L., Kluky {Luken)^ ves t., hejtm. a okr. Duba, fara Okna, pš. Doksy; 30 d., 152 ob. n. (1890). 3) L., kdysi »Na louce* (W^ese), městys na Moravě při obou březích Jihlavky, v hejtm. a okr. jihlavském; 180 d., 1263 ob. č., 56 n. (1890), far. kostel sv. Bartoloměje, 4tř. šk., četn. stanice, dešťoměrná stanice \z r. 1896), záložna, pš., telegraf, stanice Rak. sev.-záp. dráhy (Znojmo-Jihlava), prádelna, továrna na vatu a stávkové zboží, 2 mlýny (1 parní). Fid. panství zaujímá 1452*07 ha půdy; náleží k němu zámek, dvůr, Hhovar, cihelna a ba- žantnice, jest majetkem Ant. hr. Widmánna- Sedlnického. Nynější zámek na mírné vyvý- šenině vystavěn v 1. 1739—47 s kapli Panny Marie od Max. Oldřicha hrab. Kounice; pfí zámku krásný park v anglickém slohu. Ve XIV. a v XV. stol. stávala zde tvrz, rychta a vrchnostenský mlýn. R. 1109 připomínají se L mezi zbožím kláštera benediktinského v Třebíči, jež mu bylo darováno vévodou brněnským Spytihněvem. R. 1350 seděl zde Bohunek z Volfeřova, pak Filip z Police, r. 1446 Jan z Heršic, Václav Divoček z Po- čepic. R. 1556 daroval L. císař Ferdinand L Vratislavu z PernŠteina, po němž následoval Burian Osovský z Doubravice, r, 1559 Jan ze Zahrádek, jehož potomci prodali (1584) L. Matěji Grůnnovi ze Stúrzenberka. Potom- kům jeho po bitvě bělohorské odňaty a udé- ■> ■■< Lul — LuUy. 455 leny Václavu Jindř. hr. Thurnovi, od jehož Dotomků koupil panství lucké Jan Krištof Rikovský z Dobříše, po němž přešlo koupí (1721) na Antonína hr. z Gellhornu, hejtmana kjraje jihlavského. Tento prodal L. r. 1737 Maxm. Oldřichovi hr. z Kaunic, za jehož po- tomků kvetlo v Lukách soukennictvi. Od potomků Kaunicov^ch koupil (1768) zboží lucké Josef sv. p. z widmannů. V 1. 1755—63 vystaven, na místě starého, nynější kostel. R. 1775 povýšeny na městvs. Nedaleko Luk stával v XI V. a XV. stol. hrad pod jménem Hradiště. Srv. A. J. Pátek, Okr. hejtmanství jihlavské, str. lOL — 4) L., ves t. (hejtm. Uher. Hradiště^, viz Louka. Ztlil viz Lullus 2). ZtVlaiin, přítok ř. Konga (v. t., str. 687). Ztiild, rar. ves na Moravě, v hejtm. a okr. vyškovském, má 183 d., 964 ob. č., 2 n. (1890), kostel sv. Martina, 3tř. Sk., pš., zastávku Sev. dráhy cis. Ferdinanda (Brno-Přerov), mlýn, popi. dvůr a cihelnu panskou. Podle L-e (dříve též Lilčc) slul ve XIV. a XV. stol. rozvětvený rod rytířský, v jehož majetku byla L. až do r. 1476, odkud po rozličných změnách připojena r. 1523 k panství habro- vanskému. Počátkem XVl. stol. byla L. jed- ním z důležitých míst sekty habrovansk^ch (v. t^ či lulčských, k jejímž zakladatelům družil se také Václav z Lulce; v letech tři- cátých XVI. stol. zřídili si zde LulČtí knih- tiskárnu. R. 1377 byla v L-i fara, r. 1406 uvádí se hrad, jenž však r. 1523 byl již zpustlý. Kostel nynější pochází z 1. 1751—53. Pozemky panského dvora lulčského byly r. 1779 rozděleny mezi osadníky. Iiiila&: 1) L. neb L.-elf, řeka v severním Švédsku v linu Norrbotten, vyvěrá dvěma rameny, z nichž mocnější, Velká L (Stora-L.), tvoří řadu velkých jezer říčních; s tímto hl. ramenem spojuje se Malá L. (Ulla-L,) blíže Jockmocku, jež rovněž vytváří četně jezer. Od Jockmocku jest řeka L. splavna. Délka jest celkem 400 km, povodí 28.000 km*. Velká L. má ve svém horním toku četné vodopády, ježto půda se značně rychle od západu na východ k chobotu Botnickému sklání. Nej- větší vodopád Niaumelselkas [Njommel- saska) při výtoku z jezera Jauru jest 120 m vysoký a 1040 m široký; jiný znamenitý vodo- pád jest Adna-Muorki-Kortje, zv. též »Velk^ vodopád«, 46 m vysoký. 9) L., pobřežní město v švédském l&nu Norrbotten, 920 km ssvých. od Štokholmu, při ústí řeky Luleá-Elf do zálivu Botnického, má 6623 obyv. (1892), obchod s dřívím (vý- voz), rybami, máslem, sýrem, železářskými výrobky a zbožím osadním. Rozvoj města podmíněn byl hl. blízkými železnými báněmi Gellivarskými. Ruch lodní obnáší prům. na 1400 lodí s 200.000 t. Se Štokholmem má L. Siarníkové spojení. L. náleží k nejseverněj- ím městům evrop. Založena byla r. 1621 švéd. králem Gustavem Adolfem, r. 1887 vy- hořela. EMa. Ztolliiui Raimondus viz Lullus 2). Iiolliila, zool., viz S k ř i v a n. ZtOlllUi: 1) L., missionář anglosaský (f 786), spolupracovník sv. Bonifáce (v. t.) a jeho ná- stupce v arcibiskupství mohučském (754) ; pů- sobil v Durynsku, mezi Frísy a Hessy a za- ložil (ok. 770) klášter v Hersfcldě. R. 751 přinesl od papeže Zachariáše privilegium pro klášter fuldský. 2) L. či Lullius Raimondus, pravým jménem Raimon Lul, scholastik a alchymi- sta španěl. (* 1235 v Palmě na ostrově Mal- lorce — 1 1315), náleží i životem i myšlením mezi nejzajímavější zjevy středověkých my- stiků. Nejprve rytířský dobrodruh, pak my- stik a fanatik viry, viděními puzený, vyhle- dává přední kulturní místa své doby, aby hlásal vyhlazení islámu a šířil svou nauku. Tak pobyl v Paříži, Římě, Montpellieru, Tu- nisu, na Cypru, v Janově, Pise, Avignonu a na mnohých těch místech opětovně. Jeho literární činnost, úžasně plodná a vztahující se k nejrůznějším odvětvím, není nikterak výrazem původnosti myšlenkové, jako spíše dokladem chvatu jeho života a chtivosti provésti své názory. Toto jmenovitě se týká jeho methody (ars Lulliana\ jejíž myšlénky v přečetných spisech parafrasoval, mnohdy doslovně. Hledal totiž, jak by bylo možno a priori stanoviti formy všech možných kom- binací myšlenkových, k čemuž užil tak Čisté mechanického prostředku, jakým jsou sou- středné otáčecí desky. To jest obsahem jeho proslulého díla ^rs Magna, složeného kol r. 1275, jehož základní myšlénka došla po- zději povšimnutí G. Bruna i samého Leib- nize. Takovýmto schematisováním pojmuv jest nejpádněji doložen jeho scholastický realismus, jejž úplně postavil ve službu viry. Sloučiti průicaznost filosofickou s tajemným obsahem dogmat o Trojici, dědičném hříchu, o vtělení Kristově bylo jeho stanoviskem filosofickým. Obraz o jeho všestrannosti dlužno doplniti poukazem k básnické jeho činnosti (básně v katalanštině složené vydal Rossolló, Obras rimadas. Palma, 1859) a k činnosti alchymistické, kde jej dlužno označiti jako původce přírodnického mysti- cismu alchymistův. Přívrženci jeho nauky po jeho smrti organisovali se pod jménem fulli- stů v sektu, proti jejímž přílišnostem autority církevní viděly se nuceny vystoupiti. Kriti- cké vydání spisů LuUových podnikrRossolló (Palma, 1886). Opera omnia vydal Salzinger (Mohuč, 1721—42, 10 sv.). K logice LuUově viz Praútl, Gesch. d. Logik (1867). Z litera- tury srv. Brambach, Des R. L. Leben und Werke in Bildern des 14. Jhdt. (1893). Zb. Lnlly [lyli] Giovanni Battista, také Lul I i, skladatel franc. (♦ 1633 ve Florencii — t 1687 v Paříži). Jako třináctiletého chlapec zavezl jej šlechtic de Guise na cestách ital- ských náhodou jej poznavší do Francie, kde byl kuchtíkem u slečny de Montpensier, krá- lovniny sestry. V prázdných chvílích hrával na housle a upozornil na sebe hr. Nogenta, tak Že stal se členem dvorní kapely zvané Vingt-quatre violons. Tady získal si i přízně krále Ludvíka XIV. hrou i rozličnými sklad- 456 Lulongo — Lumci. bami i jako herec a stal se kapelníkem nové smyčcové kapely, schválné pro něho sesta- vené a řečené Petits violons, jež záhy zastí- nila slávu staré kapely Čtyřiadvacíti, ba na- byla i pověsti evropské. Pro kapelu tuto komponoval množství balletů, tanců s vlo- ženými verši, při nichž i král činně vystu- poval, jako zejména ballet Alcidione, Le ballet des artSy VAmour déguiséy La princesse d*Elide^ Vmour médecin, Le triomphe de Vamour a j. Slova- k mnohým z nich psal Moliěre. Zne- náhla stal se L. ředitelem vší dvorní hudby a r. 1762 dostal přivil ej původně určenou Perrinovi a Cambertovi k zařízení operního divadla, t. zv. Academie royale de musique, čímž se stal takořka pánem francouzské opery, kteréž věnoval se s neobyčejnou vervou a při které dosáhl takových úspě- chů, že mnohé z jeho oper, jako Thésée (1675), Phaéton (1683), Roland (1685) a Armide (1686), udržely se na repertoiru přes sto let. Jen opery Rameauovy s nimi závodily. Vedle vyjmenovaných dlužno uvésti: Les fétes de VAmour et de Bacchus (1672); Cadmus et Her^ mione (1673); Alceste (1674); Atys] Isis] Psýché (1678); Bellérophon, na text Corneillův (1679); Froserpine (1680) a j. Texty k nim. psal vět- šinou Quinault. L. byl tak plodný, že po 20 let skoro sám zásoboval operu pařížskou. Jeho operní hudba vyniká deklamací a ná- rodním francouz. rázem odpovídajíc trefné tehdejším uměleckým požadavkům francouz- ským, toužícím po antické tragédii v opeře. Mimo to 'dovedl L. využiti i prostředků scé- nických, jako tance, kostýmů a dekorací. Teprve Gluck svou Iphigenií (1778) dovedl vytlačiti opery L-ho s jeviště Velké opery pařížské. Ostatní jeho skladby nedosahují té výše, ač jeho skladby chrámové bývaly rovněž vysoko ceněny ve Francii. Jako člověk ne- vynikal L. pěkným charakterem, třeba že dovedl si získati důvěry krále, jehož byl ta- jemníkem a který zahrnoval jej tituly i od- měnami hmotnými. Se svou chotí, dcerou slavného zpěváka Lamberta, měl tři syny: Louise, Jeana Bapt. a Jeana Louise, vesměs skladatele. Většina L-ových oper vyšla v no- vém vydání: Cheřs-ďoeuvre classiqués de Topéra frangais (Lips., CoU. Michaelis). Srv. L. musicien (Pař., 1779, anonymně); Nuittcr- Thoinan, Les origines de Topéra frangais (t., 1886); Pougin, L'opéra souš le rěgne de L. (1885—86). IiUlongO, přítok ř. Konga (v. t., str. 687). Luloa, přítok ř. Konga (v. t., str. 687). IiOmba^O (z lat.), stříla, houser, nej- obvyklejší asi forma hostce svalového, má své sídlo v mohutném svalu dorsolum- bálním, který jest napínačem páteře. L. po- znána bývá z neobyčejné citlivosti krajiny bederní; bolest, která i při nejdokonalejším klidu nepřestává, v nápadné míře vzrůstá při schylování, zdvihání i obracení se a maří pohyby ty. Choroba ta u mužů časteji se vyskytuje nežli u žen a jeví některé osoby zvlášf velkou náchylnost k l-gu. Ostatně není vždy rheumatického původu, nýbrž povstává protržením vláken svalových i drobnými vý- levy krevními při zdvihání těžkých břemen a rychlém schylování. Mx. Lumbálni viz Ledví. Iiumbe Josef Thaddaeus, professor ho- spodářství na polytechnice pražské (♦ 1801 v Praze — f 1875 na Smíchové). Otec jeho Josef Daniel byl professorem na akad. gymn. v Praze, kde L. studoval, načež po odbytých I studiích ňlosofíckých stal se r. 1824 adjunk- tem fysicko-mathem. stolice na univ. pražské, při čemž často supploval za svého profes- sora. Po smrti otcově byl v 1. 1826 — 36 vy- chovatelem v domě sv. p. Lexy z Aehren- thalu a při tom častými návštěvami panského sídla a dvoru v Doksanech oblíbil sobě prak- tické hospodářství tou měrou, že, když byl dokončil zatím i studia právnická, byl jme- nován r. 1832 řádným professorem hospo- dářství na universitě a technice v Praze, kdež zdárně působil po dlouhá léta. R. 1850 dal podnět k zařizování hosp. škol v Čechách a společně s Horským a Komersem vypra- coval osnovu těchto ústavů. Jakožto jednatel pomologického spolku zavedl r. 1835 pro kan- didáty učitelství praktické vyučování ovocni- ctví v zahradě pomol. spolku a vyučování to řídil až do r. 1853. R. 1838—40 účastnil se sestavení průmyslové statistiky dle 16 krajů Čech, byl horlivým činitelem při sjezdech hospodářských a r. 1857 byl vyslán od Čes. zem. výboru na hosp. a prfimysi. výstava do Paříže. Sepsal četná odborná pojednání, ze- jména v časopisech, jež vydávala C. k. vlast, hosp. jednota. Srv. Dr. C. Jelínek, Das stándisch polytechnischc Institut zu Prag. Programm zur SOjahrigen Erinnerungsfeier an ďie Er- dffnung des Institutes (Praha, 1856). Lumbrioalls (lat.), žížal o vitý, totiž sva- lík, jenž ve dlani vybíhá z každé šlachy zpKxl- ního schylovače prstního a upíná se nad zpodinovým článkem každého tříčiánkového prstu v t. zv. hřbetní šlašině, čímž prsty v celku schyluje. Lumbrioldae a Lumbrtoiui, zooL, viz Žížaly. IiUmol, Ichneumonidae, čeleď vos cizopas- ných (Entomophaga) s dlouhými, mnohočlen- nými; rovnými tykadly, makadly Čelistními 5člennými. Křídla přední se zřetelnou plam- kou ; 2 zvratné žilky tvoří 3 políčka terčová, z nichž prvé však splynulo s prvým, před ním položeným políčkem loketním ; 2. políčko loketní, je-li vůbec vyvinuto, jest malé a na- zývá se též políčkem zrcadlovým. Zadeček jest stopkatý nebo skoro přisedlý, táhlý; 2. a 3. kroužek jsou pohyblivé spojeny. Samička má kladélko často velmi daleko čnějící, jimi vajíčka na hmyz nebo do něho snáší. Larvy žijí pak uvnitř hostitele vyžírajíce jej tak, že ústrojů k životu potřebných se nedotýkají až do své dospělosti; pak se obyčejně uvnitř prázdné kožky nebo vně zakuklí. Poněvadž cizopasí tímto způsobem ve mnohých druzích hmyzu škodlivého, jehož přílišné rozmnožení zamezují, jsou člověku užiteční. Jinak zají- maví jsou též značnou pohlavní dvojlvár- Lumčíci. 457 ností a hypermctamorphosou, která u někte- rých druhů byla zjištěna. Velmi četné druhy rozšířeny jsou po všech svéta dílech a roz- dělujeme je v 6 podčeledí : 1. Ophionini mají zadeček se stran smáčkly, až srpovitý, 5topkatý nebo skoro stopkatý. Z nejobyčej- nějších rodů sem patřících jest Anomalon ený archiv pro dějepis a vlastenecké vědomosti království Českého«, »rozšiřovati známost vlasti a dějin jejích, bez nichž postup politiky rozumí se pouze na poloc. O belletrii šlo mu teprve v druhé řadě, ač naopak veřeinosti byl L. repraesentantem původní produkce poetické. Každé číslo obsahovalo historické drobnosti, výtvarné umění (těmto dvěma rubrikám vě- noval Mikovec hlavní péči), literaturu, slo- vanskou hlídku, divadlo, zprávv z Prahv. Ze starších autorů přispívali verši ricek, Jablon- ský, Erben, Kalina, Nebeský, Staněk, Kou- bek, z mladších: Heyduk, Fric, Hálek, Ne- ruda (oba poslední r. 1854), povídkami ze starších Chocholoušek, Pravda, z mladších Arbes, Světlá, Sabina. Většina prosy byla přeložena, Filipek pracoval úplně v tra- dicích Mikovcových, kdyŽ pak Hálek pře- vzal L., akcentoval belletrii a ráz umělecký, oživil a občerstvil feuilleton a snažil se zí- skati nové síly, ale pro nedostatek význam- ných talentův ani jemu se nezdařil plán, který teprve v pozdějších »Květechc a v druhém L-u mohl býti realisován. — II. Roku 1873 v lednu vyšel 1. sešit nového L-a, redigova- ného Hálkem a Nerudou. Bylo to pokra- čování »Květů« Hálkových, jež v čci r. 1872 z hmotných příčin zanikly, ustoupivše po určité transakci > Světozoru c. Ale ani L-u, vy- cházejícímu tehdy týdenně, se nedařilo, a přes usilovnou péči Nerudovu o zdokonaleni Lumkové — Luňáci. 459 listu hrozil úpadek; tu 31. čna r. 1873 pře- vzalo konsorcium, skládající se ze Sv. Čecha, O. Hostinského, S. Hellera a Jos. V. Sládka, L. První dva prohlásili se redaktory, ale již r. 1877 ujal se redakce a vydávání L-a, jenž zatím (od r. 1875) vycházel třikráte měsíčně, J. V. Sládek. Ten řídil L. po 21 rok, od roč. XXVII. přešel L. v majetek J. Otty a redaktorem stal se V. Hladík. Neruda a Hálek pracovali se začátku nejen s nepře- konatelnými obtížemi finančními, nýbrž i s těž- kými překážkami uměleckými: opět chybělo spolupracovnictvo. Neruaa, přísný kritik a vynikající znalec cizích literatur, nevypomá- hal si ledabylými překlady a slabými pra- cemi původními, chtěje učiniti z L-a elitní list mladé generace umělecké, nutil neúprosně mladé talenty k vytrvalé práci. Když pak nové vydavatelstvo převzalo řízení listu, byla tu již řada vynikajících spolupracovníkův a L. skutečně přinesl prvotisky nejlepších prací uměleckých. Hlavně jména J. Vrchlického, J. Zeyera a T. V. Sládka charakter i sují celý směr L-a. virtuosni kult formy poetické, úplná volnost sujetů básnických, filosofický dilettantism a eklekticism vyznačují L. v pr- vém dvadtiletí jeho; nejen vlastní produkci básnickou, nýbrž i hojnou činnosti překla- datelskou a essay istickou, kritikami i pole- mikami vtiskují J. V. Sládek a J. Vrchlický L-u svérázný charakter. J. Vrchlický spíná v L-u českou poesii s francouzským »Par- nassem* a usiluje jeho nadvládu v Čechách udržeti i tehdy, kdy ve Francii »Parnasse€ podléhá novým směrům, hlavně symbolismu na jedné a naturalismu na druné straně. V devadesátých letech mizí víc a více kon- tinuita s literaturou francouzskou a angli- ckou, mizí snaha postaviti život na basi aesthetickou a ukazuje se úplná resignace, úplné podrobení se běhu českého života, proti jehož stísněnosti a maličkosti L. nej- prudčeji vystupoval. Zatím L, přechází v jiný majetek a redakci; nakladatel. J. Otto svě- řuje řízení listu V. Hladíkovi. Ten vidí úkol L-a v úplném provedení idee kooperační, s níž již ve »Volných Směrechc a ve »Zlaté Praze« bylo experimentováno: na poli umě- lecké tvorby a ve snaze zvýšiti kulturní úro- veň českého myšlení a cítění chce spojiti li- teráty mladší a starší. Prvé čís. XXVII. roč. již jmény spolupracovníků zřetelně illustruje tu ideu: J. V. Sládek, A. Heyduk, AI. a Vil. Mrštíkové, J. Zeyer, R. Svobodová, V. Dyk, O. Březina, K. Sezima, F. X. Salda zahajuji novou periodu L-a. RN, Iiumkové viz Lumci. Iiommel viz Lomy l). Iiima, římská bohyně měsíce (od lucere, svítiti), jejíž chrám na svahu Aventinu za cirkem založen prý od Servia Tullia, po po- žáru Neronoyě obnoven jako templům Solis et Lunae, Jiný chrám měla L. Noctiluca na Palatinu. Slavnost Luny konána 31. března. Při zatmění měsíce byl zvyk ohlušujícím hřmotem Luně napománat, by nabyla prvot- ního lesku; mělo se tak asi zaplašiti zvíře, které ji ohrožovalo. 5b/ a L jsou též bož- stva cirku, jimž vítězové obětovali; neboť oba užívali spřežení. Sol spřežení ořů, L. dvojspřeží mezků. Sol a L., onen vyjížděje z Okeánu na nebesa, tato sjíždějící k Okeánu (tak vyobrazeni na štítu kapitolského chrámu Domitiánova), jsou symbolem věčnosti a šlo- vou aetemu — L., jevíc vedle jádra latin- ského vliv sabinský i řecký, arcif záhy sto- tožňuje se s Dianou, k níž jest v témž po- měru jako Sol k Janovi n. k Martovi. klk, Iiuna, pohoří u Ptolemaia {Aovva vXt]), pod nímž bydlil veliký národ Bajmů. Vykla- dači hledají je v dnešním Manhartském po- hoří v Dol. Kakousích, považujíce (někteří) dokonce i řecké jméno za překlad slova Man- harz, totiž asi »Měsíční les«. i^. Iiuna, AI var o de L., hrabě Gormas, kastilský connétable (♦1388 — popraven 5. čce 1453). Za krále Jana nabyl velikého vlivu na správu státní, r. 1423 stal se conné- tablem a r. 1445 velitelem všeho vojska. L. nezískal si přízně v obyvatelstvu a zejména od kastilských velmožů byl nenáviděn; dva- kráte vypovězen (1427 a 1439), byl konečně intrikami královny Isabelly odsouzen k smrti a popraven. Snahy Lunovy vedle vlastního prospěchu směřovaly k utužení královské moci. Lnnaca znamená soubor všech změn osvět- lení měsíce od nového měsíce do úplňku, též dobu, za kterou změny ty nastávají, t. j. S3rn- odický měsíc (297, fazenda«, jíž uží- vají toliko muži, ženy chodívají zpravidla úplně nahé; toliko ženy bohatších náčelní- kův oblékají se a nosí také »fazendu«. Zdobí se rádi hl. měděnými a železnými kruhy, slo- novinou (ozdoby nosní); úprava hlavy vyniká rovněž onou pestrostí a nádherou, jakou po- zorujeme u všech příslušníkův černoš. větve Bantuů. Příbytky jsou 2— 3m vysoké; domy náčelníkův bývají značně vyšší, tak že vy- skytují se i stavby 8 — 10 m vysoké. Stavební materiál je dříví a banánové listí. ChýŽe mívá půdorys kruhový, kryt bývá podoby kuželo- vité, z trávy a banánového listí, jež splývá při nižších chýžích až na zem. Uvnitř roz- dělena bývá chýže na 3 části, v střední bydlí majitel chýže (náčelník), v předu jest síň po- radní, v zadu bydlí otroci. Čím bohatší jest náčelník, tím také větší má příbytek. Hlav- ním zaměstnáním Kaludů jest zemědělství a lov; pěstuje se zvi. maniok, boby, kukuřice, čočka, zemáky, jams, tabák, bavlnovnik, len, konopí, banány. Dobytek chová se jen pro nutnou domácí potřebu (hovězí dobytek, ovce, koza, vepř a pes; kůň není znám). Z divoké zvěře loví se antilopa, slon, v ře- kách krokodil. Sociální poměry jsou přiro- zeně dosud velmi primitivní. Postavení ženy podobně jako u jiných černošských kmenů v je velmi nízké; žena s otroky vzdělává pole, obstarává nejhrubší domácí práce, muž jen lenoši nebo chodí na lov. Hlavním pokrmem jsou maniokové plody, boby, kukuřice, čo- čka, z nápojů palmové vino, rozmanité druhy ovocných piv a j. Název L. znamená v řeči domorodcův tolik co říše, stát. Většího vý- zkumu v této zemi podjal se portugalský ce- stovatel kapitán Monteiro r. 1831, který na- vštívil hl. město Luandu. Později, hl. v do- bách Livingstonových výzkum, cest r. 1867, zvi. východní její čásť (Kazembe) často na- vštívena. V posledních letech větší výprava v těchto oblastech byla Giraudova r. 1883 a později mnohé jiné. — Literatura: Monteiro et Camitto, O Muata Cazembe e os povos Maraves (Lisabon, 1854); I^d. Magyar, Rei- sen in Súd-Afrika (Pešť, 1849—57); P. Pogge, Im Reiche der Muata Yamroo (Berl., 1880); zvi. důležitá práce Bůchnerova, Das Reich des Muatiamvo u. seine NachbarlSnder (t., 1883), a Giraudova, Voyages aux grands lacs de TAfrique équatoriale (Pař., 1885). EMa. Xaimdberg^ JohanTheodor, švédský so- chař (* 1852 ve Štokholmě). Vzdělav se na umělecké akademii ve svém rodišti obdržel římskou cenu a pak cestovní stipendium, pobyl dvě léta v Paříži, čtyři léta v Římě. Jeho skupina Vojenští dimhové (ÍSSI — 88) pro- vedena pak v bronzu, jest ve švéd. Národ, museu. Pro upsalskou kathedrálu provedl L. několik dekoračních reliefův a mramorovou sochu Švédský arcibiskup. Pro schodiště vé- vodského paláce v Štokholmě vytvořil r. 1895 dvě sochy: Jaro a Svatý Jiří ^abíji draka] pro Nár. museum sousoší (/méni y průmyslu. Choť L-ova El len, dcera upsalského pro- fessora Nybloma (* 1869), vydala dvě sbírky pěkných veršů : Ord och Bild a Lyriska Stám^ ningar (1895) i přeložila z italštiny několik novell. Xiimdbye Johan Thomas, dánský malíř (* 1818 — t 1848), maloval zvířata a krajiny, vyhledávaje se zálibou půvabné partie své rodné země, jež uměl zachytiti se vší poesií vzduchové nálady. V 1. 1845—46 cestoval po Německu, Itálii a Švýcarsku i přinesl si domů své nejlepší dílo: Stádo dobytka v nm. Cam- pagni (1846), vedle něhož přední misto za- ujímají ještě: Stáje a Voguserupské pastvišti. XaandefiT&rd Axel, švédský spisovatel (* 1861). Studoval v Lundu; žil od r. 1886 do 1889 v Kodani; cestoval po Německu, Francii a Itálii. První jeho prací byla sbírka novell: / Gvyningen (1885). S paní V. Bene- dictssonovou (pseud. Ernst Ahlgren) sepsal činohru Finál (1886); dokončil po její smrti společně psaný román Modem (1888) a vy- dal její autobiografii (1890) a společnou práci tragédii lásky Úen Bergtagna (t. r ). R. 1889 napsal sám román Róda Prinsen, pak násle- dovaly romány: La Mouche (1891), ze života J. Heineho; Titania (1892, 2 sv.; 2. vyd. 1895), román lásky; Prométheus, historie umělce; Stormfágeln (1893); Taňte Ulla och hennes brorsdóttrar (1894); Tannhaúser, moderní le- genda; Fnt Hedvigs dagbok (1894); idylla přítomnosti Asra a 1. díl románového cyklu Stritensee (1898). R. 1896 vydal svazek básní. Jeho práce, psané slohem vábné elegance, plné optimismu a sklonné k sentimentáTnosti, získaly mu mnoho čtenářů a vřadily ho mezi přední mladší spisovatele švédské. HKa. Xaimden, farní osada v prus. vlád. obvodu šlesvickém, v kraji norderdithmaršském, na Želez, trati Elmshorn-Tonder, má 3975 ob. (1890), jest sídlem pobočného celního úřadu, obyvatelstvo živí se hl. zemědělstvím, cho- vem dobytka. Velké jsou trhy hl. na hovězí dobytek. Ve středověku značně kvetlo, po- zději, hl. od XVI. stol., počalo klesati. Xiondenbiiw viz Břeclav a 1). Xiundgren Egron Sellif, švédský malíř (* 1815 ve Štokholmě — t 1875 t.). Studo- val na uměl. akademii ve Štokholmě, pak 1839—43 v Paříži u Cognieta a posl. v Římě, kde působil naň značnou měrou Thorwald- sen. Mnoho zdržoval se také v Neapoli, kde maloval aquarellové a euachové obrazy ze života neapolského. V 1. 1849—51 zdržoval se ve Španělsku, odkudž pozván byl do Lon- dýna. Královna Viktorie dala mu malovati rozličné scény z dramat Shakespearových a všeliké dvorní slavnosti a i události denní. R. 1858 odebral se na bojiště indické jako artistický korrespondent, kteráž činnost zí- skala mu mnoho přízně v kruzích anglických, nebof podával odtamtud i později dle skizz přinesených duchaplné studie ze života vá- lečného i lidového, jakož i obrazy indických krajin, většinou aquar-elly. Žil pak střídavě v Londýně, ve Švédsku, ve Španělsku a v Itálii. Bohatá sbírka jeho studií a skizz, vynikajících elegantní technikou a Živostí, jakož i poetickým nádechem a jemnými nu- 1 462 Lundquíst — Lúneburg. ancemi koloritů, jako vSecky jeho práce, na- lézá se ve Švéd. Nár. museu ve Štokholmě. Mnoho jeho ac^uarellů je majetkem královny Viktorie. Uvádíme zde zejména: Rodina nea- polský-ch venkovanů na cestě (1843); Neapolšti rybáři {1S44)\ Vnitřek knihovny sienské; Dante a Giotto] Choristé kathedrdly sevillské; Dvůr granadský; Vojáci indičtí; Jí\da na slonu; Ob- chodník s diamanty v Benaresu a j. L. byl také činným jako spisovatel a jeho ducha- plná a poetická líčení z cest po Itálii, Špa- nělsku a Indii vyšla pod titulem En malares anteckningar (Štokholm, 1871—1873, 3 sv.; 3. vyd. 1884). Xaundaiiist Ernst-Gustav, švédský spi- sovatel (* 1851 v Nykópingu). Studoval na universitě v Upsale. Od r. 1881 jest úřední- kem při král. divadle ve Štokholmě. Sepsal několik div. kusů, jež byly s úspěchem se- hrány, jako: Cornelius Nepos; Smáflickor a j. Hlavně však stal se populárním romány a po- vídkami z divad. a uměl. světa, psanými leh- kým a poutavým slohem: Sannsagor och fan^ tasier; Agnes (l881); Projiler (1884 a 1886); April (1885); Šmink (1887); Konstnársblod (1890); Vid aftonlampan (1891); Nisse (1894) a j. HKa, Xiundstedt Bernhard Wilhelm, švéd- ský bibliograf (* 1846 ve Štokholmě), je úřed- níkem štokholmské král. knihovny, v 1. 1875 až 1884 byl činným i v ministerstvě kultu. Jeho zásluhou stal se vatikánský archiv (od r. 1894) přístupný švédským, norským a dán- ským dějepiscům. L. vydal četné práce biblio- grafické, jako: Fórteckning pá de bócker, som vařit begagnade vid undervisningen i de sven- ska elementarlároverken i8y6-~i8yj (Štokh., 1881); Catalogue de la bibliothéque de Fins- pong, avec Précis historique (t., 1883), katalog největší švédské soukromé knihovny, čítající přes 30.000 sv., pak bibliogr. přehled Sven- ska Tidningar och Tidskrifter utgifna inom Nord Amerikas Fórenta Stater (t., 1886) ; Svenskt Portráttgalleri, Tidningsmán i8y2 — iSgj se vzácnými bibliograf, daty a posl. hlavní svoje dílo: Sveriges periodiska littera- tur (t., 1895 — 96, 2 sv. dosud), seznam peri- odických spisů švédských z 1. 1645—1812 a štokholmské spisy period, z 1. 1813—94. XaimdstrSm Anders Hermann, švéd- ský církevní historik (* 1858 ve Filipstadu). Studoval v Upsale dějiny a theologii a byl tam kazatelem (od r. 1889), docentem (1893) a profešsorem cirk. dějin. Je nejlepším zna- telem reformní a protireformní doby. Mimo četné články vydal práce: Bidrag t. kánne^ domén om Olaus Martinis episk. verksamhet; Laurentius Paulinus Gothus, hans li/ och verk- samhet, [565—1646 (Ups., 1883—98; 2 sv.); Laurentius Petři Oeconomia Christtania (1897) a Laurentius Petři Quaestiones aliquot circa magistrátům (1898); Magister de Hussinet^ Historia gestorům Christi (1898) a j. HKa. Xinndstrdmov&UlrikaHenrietta Ma- thilda, švédská spisovatelka (** 1846 v Bea- tcberku — f 1891). Otec její, A. Tengbom, byl učitelem. Sama též vyučovala až do r. 1867. R. 1861 vydala pod pseud. »MattÍ8c básně a povídky Dagslándor. Následovaly povídky Skal och kdma (1868—76), román Baronema Delvi (1869); feuilletony a čino- hry, z nichž Christina Gyllenstjerna (1871) a Griní Viking (1873) byly hrány na král. di- vadle v Štokholmě. R. 1873 provdala se za žurnalistu Georjga Lundstrdma a od r. 1883 byla spolu s pi O. Moeovou ředitelkou di- vadelní společnosti v Christianii. HKa, Xaimdy [lóndij, ostrůvek při 8« pobř. angL hrab. devonského, na 51<^ 10' s. š. a 9® O' 30" z. d., 5 km dlouhý, geolog, skládá se z útvarů prahorních (hl. žula). Na pobřeží obklíčen je na všech stranách skalnatými, z moře vyční- vajícími útesy, horopisně zvedá se četnými sráznými, skalnatými vrcholky, plnými sráz- ných stěn a roklí. Obyvatelstvo čítá 177 hlav. Na ostrově jsou zbytky starobylé tvrze Mo- risco Castle. Ve středověku i na poč. novo- věku byl často útočištěm námořních loupežní- kův. Od r. 1819 má maják (189 m n. m.). EMa. Xaimeburg, hl. město vlád. obvodu lúne- burského pruské prov. hannoverské, tvořící samostatný městský okres ; leží na levém bř. splavné Ilmenavy (13 m n. m.h důležitá kři- žovatka prus. stát drah, sídlo příslušných soudů (1. a 2. inst), politického a hlavního berního úřadu, filiálky Říšské banky, pošty, telegrafu, obchodní komory, horního a les- ního inspektorátu a značné posádky. Mnoho škol: Johanneum (gymnasium^, reál. gymna- sium, učit. seminář, vyšší škola dívčí; mčst. knihovna a archiv; trestnice. Dodnes zacho- val L. mnohou památku upomínající na mé- sto kvetoucí zejména v století XIV. — XVI. Kromě starobylých domů soukromých zaslu- hují zmínky pětilodní kostel sv. Jana a ko- stel sv. Michala ze XIV. stol., sv. Mikuláše (z poč. XV. stol.), radnice v nejstarších čá- stech ze XIII. stol. (několikráte obnovená), v níž chová se galvanoplastické napodobení známého, teď v Borlíně chovaného, stříbrného pokladu Lúneburského (namnoze stolní náčiní z XV. a XIV. stol.) a mnoho jiných památek uměleckých. Stará opevnění ponej- více zrušena a proměněna v sady a prome- nády aneb zastavěna; 22.309 obyvatelů (701 katol. a 169 židů r. 1895) živí se hlavně prů- myslem. Jsou zde slévárny, vápenice, cemen- tárny, továrny na umělá hnojiva, na tapety; starodávné solivamy (roČně 20.000 t soli), lomy vápenné a sádrovcové. Čilý obchod; velké trhy. Solné lázně. — L. jest osada pů- vodu slovanského. Dřevní její jméno bylo nejspíše Gliň. Heřman Billung založil tu hrad a klášter sv. Michala. Znamenité zásluhy o rozvoj osady dobyl si neblahý Jindřich Lev. Velkého významu nabyl L., obdrževši r. 1247 právo městské, jako člen Hansy. Ži- vel slovansko, třeba že již v XI. stol. ležel L. (dle Helmolaa) na rozhraní sídel saských a lutickÝch, udržel se zde velmi dlouho. R. 1409 usnesla se sice obec nepřijímati budoucné žádného Slovana mezi měšťany, ale ješté r. 1570 přiznáno zase Slovanům právo m£- štanské. Z cechů vylučují se Slované ješté Lúneburské vřesoviště — Lungern. 463 v XVII. století. Za to znám zvláštní cech slo- vanských pekařů (Grobbácker), Reformace za- vedena zde v 1. 1530—32. R. 1637, za vévody Íindřicha, učiněn konec samostatnosti města. Tou dobou počíná téi jeho úpadek, ze kte- rého teprve v tomto století se pozneslo. Roku 1813 svedli zde spojenci vítěz, bitvu 8 Francouzi. — Srv. Túrgens, Geschichte der Stadt L. (1891). — Vládní obvod lune- burský, zaujímající hlavně území bývalého knížectví LGneburského, jež vzniklo z dědič- ných statků Heřmana Billunga a od časů v Jindřicha Pyšného patřilo Velfům (z jichž rodu pochází i dynastie anglická a bývalá hannoverská), kromč městského okresu má ještě 16 okresův a na 11.342*62 km* 420.093 obyvatelů (1890). Pp. XiiinobiiTSké vřosovlitó (Lúnebur- ská step, Lůneburger Heidů) nazývá se kraj mezi dolním Labem a Allerou, dosahující v pahorku Wilseder Berg neiv. výše (171 m), hlavně stepnatý, místy i močálovitý, na straně k Labi však též část. lesem porostlý. Polní hospodářství, dříve velice zanedbané, v po- slední době počíná se poněkud zvelebovati. Hojně pěstovaná pohanka a rostliny stepní poskytují pastvu včelám, jichž chová se vel. mnoho. Také chov ovcí (stepnich) je velmi značný. Zvláštní ráz dodávají kraji četné mo- hyly, hroby dávného slovan. obyvatelstva, u lidu zvané hunské hroby {Húnengráber), Pp. Xaunel [lynél], město ve franc. departem. Hérault, 12 m n. m., v širé, poněkud baži- naté rovině, na počátku průplavu Lunel- ského, má 6795- obyv., v okolí znamenité vi- nice, zvi. v posledních letech rychle se roz- víjející, koUej, klášterv (sestry sv. Vincence de Faula, P. Marie ťomocné a \,\ chrám. Obchod hlav. s vínem, ovocnými liícéry, do- bytkem, obilím a jiný. Připomíná se již ve XII. stol. Xaiineiiy město v prus. vlád. obv. amsber- ském, kraji dortmundském, na železn. trati Dortmund-Gronau, má 5685 obyv. (1895), z nich 2420 evang. a 83 židů, železářský prů- mysl, strojnictví, parní pily a i. Xaunotta, z franc. lunette [lynét]: 1) L. v stavitelství slově vyklenutá klenba jakožto (bÁst klenby valené v oblouku segmentovitém, kde osa tvořícího válce stoji z pravidla kolmo ku stěně, na níž I. spočívá. L po- vstane také tehdy, když protínají se klenby nestejného rozponu a tedy také nestejné výšky. Tvar l-tty v půdoryse bývá pak po- doben více nebo méně trojúhelníku. Kon- struktivně bývají l-tty nejčastěji nade dveřmi nebo nad okny, kde zaklenutí nadpraŽi čili podvoje přechází v klenuti nad místností. Některé slohy libují si v používání lunett co ozdoby, ták na př. Česká renaissance ráda má římsy s l-mi (na př. Schwarzenberský palác na Hradčanech, v. Architektura, XII. tab.). Takové l-tty zdobí se malbami (palác Zem- ské banky v Praze) nebo sgrafnty; tvoří-li l-tty součást klenutého stropu nad nějakou význačnou místností, zdobí se i plastickými náplněmi. Fka. 2) L. v hradebnictví hradba tvaru jako f 1 é ch e (v. t. obr. 4.), s boky značně delšími než tato a většinou ne k sobě rovnoběžnými, nýbrž do zadu k hrdlu (viz Hrdlo hradby) se k sobě blížícími, a s hrdlem uzavřeným buď násypem (předprsní) nebo zdí. Název I., zdrobňující, povstal asi ze slova demi- lune (v. t.), nebo i I. bývala zřízena k tomu- též účelu jako demi-lune a pozdější ravelin. Srv. Hradba. FM, XaUnéTillo PynevilJ, město ve franc. dep. Meurthe-et-Moselle arrond. t. jm., 234 m n. m., v širé kotlině na křižovatce Želez, tratí L- Nancy, L-Avricourt, L.-Gerbeviller, L.-St. Dié, má 21.542 ob., jest sídlem četných úřa- dův, ředitelství, bankovních filiálek, země- dělské a zahradnické společnosti, vědeckého spolku {Allianee scieniifique universelle), má velkou věznici, četné školy, nemocnice, chu- dobinec, bibliotéku (6000 sv.) a j. Průmysl hedvábnický, stávkářský, prádelny lnu, to- várny na výrobu klobouků a fayengového zboží, mechan. strojírny, železářství a j. Ob- chod s vínem, obilím, ovocem, tabákem, Inem, dřívím, rozmanitými druhy plodin. Z budov vyniká chrám sv. Jakuba z poč. XIII. st. 8 Girardetovými a van Schuppeno- vými freskami, s náhrobkem markýzy Cháte- letové, chrám sv. Maura z r. 1850 v román, slohu s freskami Hessovými, starý zámek (nyní kasárna), pomník abbéa Grégoira, pa- mátník připomínající válku německo-franc. r. 1870—71, Tour Blánche (Bílá věž), zbytek starých opevnění. L. jest město velmi staré. Původně zvalo se LMnae Villa neb Lunaris VHla, kterýžto symbolický název vedl ně- které archaeology k domněnce, že zde stá- vala původně svatyně Dianina. Historicky připomíná se určitě již v X. st.; v XIV. st. dostalo se pod moc vévodů Lotrinských, kteří zde sídlívali až do XVIL stol. Histori- cky památno jest toto město mírem 1 u ne- vili s kým, jenž byl zde v starém zámku 9. ún. 1801 podepsán. — Arrondissement lunévillský obsahuje devět kantonů, má 144807 frm* s 96.524 ob. £Aía. IsUjajgUtUj Lungavsko, název starobylého kraje, dříve župy, v Salcpursku, prostírá se na úpatí Nízkých Taurů, vyplňuje jejich příčná údolí jižní, protékaná hlavně přítoky horní Múry. EAÍa. Xaung^óau, přístav v čínské prov. Kvangsi, na řece Likiangu, důležitý tím, že v posled- ních letech otevřen zde svobodný přístav evropským lodím. laun^o Georg, chemik něm. (* 1839 ve Vratislavi), jest od r. 1876 profess. technické chemie na pol3rtechnice curiSské. Sepsal : Die Industríe der Steinkohlenteer-Destillation und Ammoniakwasser-Verarbeitung (1867; 3. vyd., 1888); Handbuch der Soda- Industrie (1879 až 1880; 2. vyd. 1893—95); Taschenbuch fůr Soda-f Fottasche- und Ammoniakfabrikation (1883; 2. vyd. 1892); Chemisch-techn. Unter- suchungstnethoden (1899) a j. XaunS^m, lázeňské místo klimat, ve švýc. kantone Unterwalden, 755 m n. m., má 1756 464 Lungo — Lupáč. obyv. (1898) katol., salašnictví, novodobý 'gotický kostelík. Četné bývá navštévováno cizinci pro příjemné a zdravé podnebí. Po- blíže prostírá se Lungernské jezero na 2 km dlouhé a prům. 0'5 km sir., vyplňující údolní žleb horský. XiUng^O Isidoro viz Del Lungo. Xaiingn^O, městys v ital. prov. Cosenze, má 5348 ob.; dobývání kamenné soli. IiUng^O z Lungvic, jméno starožitné rodiny rytířské pocházející z Míšně nebo z Lužice. Erb jejich tři lupeny lipové na štíte posud se spatřuje na zdi kostela v Že- žicích. Za časů v krále Václava IV. vyskytují se v sév. Čechách Hildan, Vigand, Dé- polt a Rynolt, bratři, držíce Dobětice, Nakleřov, Žežice a Možíř. První z nich byl do r. 1375 farářem v Žežicích a v 1. 1388 až 1393 kanovníkem na Karlšteině. Všichni žili ještě r. 1393. V 1. 1405—1429 vyskytuje se zase jakýsi Rynolt jako pán na Doběticích a bylo to jméno tak oblíbeno, že se v 2. pol. XV. stol. zase sRynoltem setkáváme, jenž byl^ v r. 1473 mrtev, zůstaviv vdovu Markétu z Útechovic a syny Stanislava, Ješka a Jindřicha, a v XVI. stol. zase s Rynol- tem (t 1539), jenž z manž. Anny Horovny z Ocelovic zůstavil syny Jana, Bedřicha a Bern ar ta. Tito dědili po strýci Václa- vovi statek Dobětice, který si r. 1547 zase ve dsky zemské vložili. Později jej měl Jan sám a prodal jej r. 1568, tak že po 200 letech z držení rodiny vyšel. Jiná pošlost seděla na Všebořicích. Z této pocházel Jan, písař men- ších desk zemských, jenž přťd r. 1526 koupil Všebořice. Zemřel po r. 1543 a synové jeho Jetřich a Albrecht se o ně r. 1546 dělili tak, že onen dostal Všebořice, tento Chu- derov. Chuderov se pak dostal ok. r. 1569 skrze Markétu Štampachovou z L. v držení Štampachů, a Všebořice držel r. 1569 Jan (mladší), tuším Jetřichův syn, jenž je r. Í580 postoupil Volfovi Žoldanovi ze Štampachů a za ně si vyměnil Železnou. Arnošt držel r. 1592 statek Konobrž, k němuž r. 1615 při- koupil některé kmecí dvory. Ač se po r. 1618 provinil, přece mu r. 1622 odpuštěno a syn jeho Albrecht týž statek r.3 628 prodal. Sou- časně žil Jetřich L. úplně zchudlý. Hned po- tom rodina ta z Čech vymizela. SČk. IiUnoh, luncheon [lónč, lónčnj, v Anglii snídaně na vidličku, při níž se jedí krmě teplé i studené; bývá o polednách. Xaimikov viz Lunkov. Xaunkov, Luníkov, ves v Čechách, hejt., okr. a pš. Slané, fara HobŠovice; 15 d., 146 ob. č. (1890), mlýn. L. připomíná se po prvé r. 1185, v XV. stol. jmenuje se sídlem Lu- níkovských z Vraního a v XVÍ. stol. byl majetkem obce města Slaného. JLftno (lat. pudendum muliebre^ cunnus), zevní rodidla; klín. IiOnt viz Doutnák. Iiunala (latin.), měsíček nebo půlmě- síc, na monstranci půlměsícový podstavec pro hostii; vůbec ozdoba podoby půlměsí- cové. Xaunulae Hlppooratis viz Hippokra- tovy měsíčky. Xaiiniilarla Michel., lu natká, rostlinný rod tajnosnubných z třídy mechů jatrov- ko vitých a řádu porostnicových, po- dobný porostnici (Marchantia), od níž ná- padné se liší tím, že skupiny pelatek před konci laloků se nalézající zastřeny jsou v zadu půlměsícovitou ohradou. Roste jediným dru- hem L. vulgaris Mich., 1. iihoevrop ská, v jižní Evropě, odkud zavlečena i do skle- níků českých, kdež velmi zhusta květináče, jakož i vlnčí záhonky povléká. Děd. Iilinz, osada v okr. hejtmanství Schcibbs v Dol. Rakousích, 595 m n. m., má 1814 ob. (1890). Poblíže Lun z ské jezero, 1*6 frm dl.» 045 km šir., 94 m hluboké, v uzavřené údolní úžlabině horské. Xaimzonov (něm. Lunienau), město v ša- škem kraj. hejtmanství lipském, v soudním okr. rochlickém, na cvikavské Muldě, na žel. trati Hluchov-Wurzen, má 3641 ob. (1890), většinou evang., značně vyvinutý průmysl textilní (tkalcovství a stávkové zboží), vý- robu papíru, dřevěné vlny, obuvi, punčoch a doutníků. Připomíná se již v XIIL stol. Iiuosavara (Lososí pohoří), název magne- tovcové hory v lánu Norrbotten, ve švéd. horském hřbetě Kirunavara (v. t.), jako tento bohatá magnetovou rudou, jež vyváží se po žel. trati Lulea-Ofoten fjord. Xaupa (franc. loupé)^ zvětšovací sklo, viz Čočka, str. 805. XaUpÚ: 1) L. Martin, husitský theolog a biskup (* na konci XIV. stol. — f 20. dub. 1468 v Praze). Jako student účastnil se r. 1412 potupného průvodu, při nčmž spá- leny byly bully papežské. Brzy připojil se ke straně mírnějších Táborů, od r. 1427 stojí vedle Jana z Rokycan (v. t.), zvláště v jed- nání o kompaktáta. V dubnu 1432 byl na sjezdu chebském, 6. pros. 1432 odebral se jako člen poselstva do Basileje. Zde bydlil se třemi posly pražskými. KdyŽ se poselstvo vrátilo do Prahy, vypraven L. znovu s Pro- kopem z Plzně a MatiáSem Loudou (v. t.) z Čhlumčan s menším poselstvím do Basi- leje, kdež mluvil v srpnu poslední z tři poslů. Dne 27. září 1433 byl již v Chebu, odkud odejel do Prahy. Hlavní jeho jednáni v Basileji bylo v lednu 1434, kdy jménem celé země sám odebral se ke koncilu. Svou řečí 16. ún. pobouřil koncil žádostí, aby přt« měl všechny obyvatele království Českého a markrabství Moravského přijímati pod obojí způsobou. Hned po své řeči vrátil se do Prahy. Zde na sněmu o sv. laně zvolen byl s Rokycanou jako zástupce kněží v po- selství zemské, vypravené do Řezná k jed- náni s cis. Sigmundem. Podobně v čel 1435 účastnil se jednání se Sigmundem v Brně. Téhož roku 21. října zvolen byl za biskupa spolu s Václavem z Mýta. Jako biskup a suíTragán Rokycanův účastnil se slavného prohlášení kompaktát v Jihlavě. Při slavnosti 5. čce 1436 seděl vedle Rokycany a Václava z Mýta na tribuně na náměstí jihlavském « Lupáč 465 Po slavnosti však zpfisobil nevoli legátů koncilu, když nesl veřejně přes město svá- ' tost oltářni pod oboji zpAsobou k nemocnému. Potom vrátil se s Rokycanou do Prahy. Již delší dobu (neznámo od kdy) byl farářem v Chrudimi, kamž se i nyní uchýlil. V listop. 1436 byl ještě ubrmanem mezi cis. Sigmun- dem a Tábory, brzo však obrátil se císař proti Rokycanovi i L-ovi. Rokycana musil opustiti Prahu, L. odešel z Chrudimě. Odtud mizí stopa o něm po celých 10 let. Při dů- ležitém náboženském jednání v Kutné Hoře a v Praze r. 1443 a 1444 se nejmenuje. Te- prve r. 1452 jako farář v Klatovech vystoupil proti legátovi papežskému Mikulášovi Kusoví zvláštním traktátem. Téhož roku zvolen za prostředí mezi kněžími táborskými a Roky- canou o sjednáni se ve víře a obřadech cír- kevních. V té době přiklonil se L. k Jednotě Bratrské nově vznikající a jí přidržel se až do smrti, ač zůstal vždy knězem kališným. V postaveni tom mohl se pronásledovaných Bratří spíše ujmouti, coŽ činil všemožně. Když r. 1462 Pius II. zrušil platnost kom- paktát, vydal L. ostrý spis Contra papam^ kde dokazuje, že papeŽ tím škodil jen sobě a církvi, ne husitům, neboť tito drží se zá- kona božího i bez kompaktát, katolíci však měli jimi být přivedeni k pravé víře. Po- dobně r. 1465 hájil spisem Contra sex adver- sarios přijímání pod obojí způsobou proti útokům Hilaria z Litoměřic. V nejspornější otázce o přítomnosti těla Kristova v eucha- ristii ^ažil se odvrátiti lid i od pověreč- ného uctíváni svátosti i od rozumářského hloubáni a rouháni se jí. Jest nejtolerant- nější muž v XV. stol. u nás, pro náš názor ze všech husitských theologů nejmodernější, bohužel však ze všech nejméně známý. Mimo jeho Ká\áni zachovala se sbírka výpisů z jeho spisů v knihovně budyšínské. ZNjý. 2) L. z Hlaváčova Prokop, humanista a historik (• kol. 1530 v Praze — t 4. dub. 1587 v Domažlicích), pocházel z rodiny na Starém Městě usedlé. Otcem Janem (t 1558), jenž vynikal znalostí hudby a jako bakalář pražské university vyučoval na několika Ško- lách městských, později však do Prahy se vrátiv právním písařstvím se zanášel, pečlivě byl veden k naukám; z učitelů svých při- pomíná zvláště Jana Balbína z Vorličné, Ma- těje Dvorského z Hájku a s největší úctou Matouše CoUina, v němž byl nalezl nejen znamenitého vzdělavatele, ale i příznivce otcovsky dobrotivého. R. 1558 došel hodno- sti bakalářské a r. 1561 magisterské na uni- versitě Karlově; při školách latinských vy- učoval, pokud známo, v Nymburce (1562^63), odkudž povolán byl k professuře universitní. V téže době (1562) dostalo se mu erbovního přimětku z Hlaváčova, pospolu s Rakov- niČany Dav. Krinitem a Janem Malinovským. V 1. 1566—67 dvakrát po sobě řídil děkanát fakulty artistické a náležel k vynikajícím čle- nům koUejním; brzy potom začal vyjedná- vati s Domažlickými o místo radního písaře a obdržev je dal výhost 4iniversitě (1569). Ott&v Slovník Naučoý, sv. XVI. 65 xgoo. V Domažlicích záhy nabyl značného vlivu a sňatkem s Dorotou Budychiovou, jinak 2a- tečkou, i hojného majetku; od r. 1572 za- sedal v městské radě. Bohatou bibliotéku, v níž zejména bylo mnoho rukopisných pa- mátek, s ostatním jměním dědil po něm pastorek jeho Jakub Budychius. Spisy L-ovy jsou většinou latinské, namnoze veršované, jak o to vkus tehdejší doby stál. Prvotiny jejich, vzniklé (1554—55) vedením Kollino- vým, L-ovi pojistily hned od počátku místo v humanistické družině Jana Hódějovského z Hodějova. Otištěny byly ve »Farraginechc a svědčí všechny Hodéjovskému; v někte- rých, na př. v elegii Dt pravíš huius seculi moribus (o nepravostech století), přílišně se napodobují antické vzory, v jiných (na př. v listé o půvabu jarním na Řepici) květnatá mluva bývá hlavní ozdobou. Hodéjovskému L zavděčil se i za svého pobytu v Nym- burce (1563) sbírkou příležitostních básní, jednak smutečních {De obitu ... d. Ursulae ab Uge\d etc, . . . lugubría aliquot poema ta, na smrt \řetí manželky Hódějovského Vor- šily Jeníškovny z Újezda), jednak svatebních {De d, Joannis ab Hoddeiova etc, novis nup^ tiis . . . aliquot epíthalamia^ k čtvrtému sňatku Hod. s Magdalenou Záborskou z Brloha. a Epithalamia aliquot de nuptiis . . . Bernardi senioris ab Hoddeiova, k svatbě Bernarta Hod. s Johankou Přechovou z Čeatic), získav za tím účelem také příspěvky jiných čelných latiníků domácích. Při podobných projevech L. míval vůbec platné účastenství; složil na př. obšírné vítací a oslavné básně na příjezd do Prahy Maxmiliána II. (1557) a Ferdinanda f. (1558), ke korunovaci Maxmi- liána II. na království České (1562) a císař- ství Římské {Chorus Sfusarum, společně s Petrem Kodicillem, 1567), uveřejnil řadu epithalamií ke sňatkům přátel literárních, zejména Pavla Kristiána z Koldína (1563), Daniele Matiáše ze Sudetu (1565), Jana Strialia Žateckého (1569), Jiřího Filareta Hořického (1576) a Dan. Adama z Veleslavína (1576), truchlil nad úmrtím zasloužilých mužů, na př. Václ. Vodňanského z Radkova (1565), Jiřího Vavrouše z Limuz (1567) a j. Mnoho času a péče L. věnoval veršovanému zpracování věroučných zásad a vůbec zbožných pravd, obsažených v perikopách evangelií, čítaných a vykládaných nejen lidu v chrámě, ale i mládeži ve škole; věrným druhem po té stránce byl mu přítel Tomáš Mitis a vzorem jednak Kollin, jednak parafrase německých humanistů Jiř. Fabricia a J. Aemylia (Oemlera). Z oboru toho jsou: Brevia argumenta et loci praecipui evangeliářům^ quae diebus dominicis usitate proponuntur (stručný obsah a vynika- jící místa nedělních čtení evangelických; Praha, 1568); Precationes evangelicae, singulis dierum dominicorum lectionibus evangelicis sub- iungendae (modlitby a rozjímání na základě textů evangelických; Norimb., 1577); Flores evangelíci seu illustres ex D. Matthaei evan- gelica historia sententiae (výbor čelných nauk z evangelia sv. Matouše, věnovaný v upo- 30 466 Lupča — Lupenné. minku Nymburským; Praha, 1583) a Genethlia Christi Dei Vvginisque filii unigeniti et alia quaedam sacri argumenti meletemata atqut preces religiosae, rozjímáni o Narození Páně a jiné zbožné úvahy (Praha, 1586). Vedle prací tohoto zpfisobu L. liboval si nejvíce ve studiu historie a záhy pojal úmysl sesta- viti z dějin domácích chronologický přehled podle dní každého měsíce, t. j. kalendář historický, jaký z dějin obecných již byl vydal (1560) Pav. Eber, professor ve Vitem- břrce. Ze snúŠek dat, jel si během několika let byl nashromáždil, uveřejnil napřed ukázku Rerum Boetnicarum Ephemeridis historicae liber primus (Norimberk, 1578), obsahující měsíce leden až březen, položiv úvodem vy- zvání ke krajanům , památek historických milovným, by při další práci zápůjčkou pra- menů aneb výpisy jej podporovali. Žádost jeho v té míře byla sjplnéna, že jiŽ r. 1584 mohl odevzdati do rukou čtenářů dílo úplné, ve všech částech zdokonalené, Rerum Boemi- carům Ephemeris sivé Kalendárium historicum ex reconditis veterum annalium monumetttis erutum (Praha, Nigrin); věnováno jest nej- vyššímu purkrabímu Vilémovi z Rožmberka a opatřeno pěknou úvodní předmluvou přítele skladatelova Petra Kodicilla i řadou po- chvalných básní. Zároveň podává L. zprávu o pramenech použitých, jak rukopisných (Kosmas, Pulkava lat. i český, Marignola, František Pražský, Petr Zbraslavský, Neplach, Dalimil v několika exempl., spisy Karla IV., Tpan. de Porta, listy Václava IV., Martimiani, Sim. Slánský, codex Thomaeus, výpisy, zpěvy, snůšky, zlomky a pod.), tak tištěných, a dě- kuje za pomoc poskytnutou mu zejména z biblioték Jana Hodějovského, Václ. Vře- sovce z Vřesovic, Bohuslava Ojíře z Oče- dělic a Jiřího Dešenského, jinak jednorožce; mnoho jiných pomůcek připomíná v díle samém při jednotlivých událostech (na př. Passio Judaeorum 1389, listy Karla IV., Vavř. z Březové, nápisy náhrobní atd.). Hlavní vada celku, nespoj itost a roztříštění látky, vzešla z formy kalendářní; sestavení dat jest bez odporu svědomité a záslužné, stanovisko ča- stěji referentské nežli přísně kritické. Před- ností poměrně největší jsou zprávy literárně historické, důležité záznamy o humanistech a čelnějších mužích soudobých ; text bývá zhu- sta prokládán výňatky veršovanými.' Mnoho nových příspěvků L-e docházelo teprve při tisku; z těch, pokud nemohly se již zařaditi na příslušná místa, učiněn zvláštní dodatek Coronis Ephemeridum. Vítaný rejstřík ke knize sestavil Marek BydŽovský z řlorentina. Vyšlého díla rozsáhlou měrou upotřebil Da- niel Adam z Veleslavína při novém zpraco- vání svého Kalendáře historického (1590). O jiném historickém podniku L-ovč zmiňuje se Petr Kodicill v Minucí r. 1588, že »chtěli a začali spisovati kroniku českou a historii o rodech stavův této koruny České mistr Lupacius a Zyka Puchovský, oba učení a v kronikách zběhlí; ale nemajíce fedruňku, čas jim ušel a příhodnost psaní s ním. Oni pak v tom zemřeli, a tak kronika s nimi pohřbenac (»ČČM.€, 1862, 306). Stopy této práce L-ovy spatřují se na nejednom místě Ephemerid, kde přislibuje se obšírnější vý- klad o té neb oné věci na místě přííiodnéj- ším, jako na př. o Boleslavu II. a sv. Voj- těchu; zřejmým pak pozůstatkem jsou dvé dílka L-ova, jedno latinské, zachované pouze v českém překlade Pavla Lučina (1579), ob- sahující materiálie k životu cis. Karla IV.. shodné celkem s textem Ephemerid, a druhé původní, Historia o cis. Karlovi toho jme ta čtvrtém , králi Českém, s připojeným na konci seznamem panovníků českých od Přemysla Stadického do Rudolfa II. (Praha, 1584; nově vydal Václ. Hanka k 500leté slavnosti zalo- žení university pražské r. 1848). České toto dílko, opatřené delším přípisem rytíři Bu- rianovi Trčkovi z Lipé na Světlé nad Sá- zavou, jest nejvýznačnější památkou pilné snahy historické a spolu vroucího vlastene- ctví skladatelova. Na smrt L-ovu pěkné epi- tařium napsal Petr Kodicill. — Viz Balbin, Bohem, docta, vyd. Ungar II., 66.; Voigt, Acta litter. I., 3.; Kalina, Nachrichten uber bóhm. Schriftsteller u. Gelehrte (1827, 111., 30.); >Lumír€ (1869, str. 1242); >ČČM.« (1892, 521) ; Winter, O životě na vys. školách praž- ských knihy dvoje (1899; 424, 504); Jireček, Rukov. (I., 480). Thř. Xaupóa: 1) L. Německá (maď. Német- Lipcse), městečko v Uhrách, ve stolici lip- tovské; má 260 d., 2234 Slováků (1890), kat a evang. kostel, spořitelnu, poštu, koželuŽnu a doly na želez, rodu; kdysi měla téŽ bo- haté doly na zlato a stříbro. L. N. založena (kol. r. 1230) prý od Němců z Lipska. — 2) L. Slovenská či Česká (maď. Tót neb Zólyom- Lipase), městečko t., ve stolici zvolcň- ské, na pr. bř. Hronu ; má 205 d., 1359 Slováků (1890<, kat. a evang. kostel, spořitelnu, poštu, papírnu. V Lupče S. narodil se Daniel Li- chard (v. t.). Nad vchodem do městečka od severu strmí na vysokém skalnatém kopci starožitný hrad do nedávná obydlený. Kdy hrad založen, neznámo. První zmínka jest z r. 1340, kdy uděleny městečku některé svobody. Od r. 1670 naleží hrad ke statkům král. koruny Uherské. laupok, geolog., viz Břidlice a Hor- niny. XaUpeii, bot: 1. I., tolik co list (v. t., str. 110.); 2. I. viz Lappa, lopuch; 3. I. buvolí viz Urtica stimulans, kopřiva pobídná; 4. I. menší viz Xanthium, řc- peň; 5. I. sladký viz Rumex crispus, Šfovik kadeřavý. Děd. XaUpenUi, listnaté stromoví lesní na roz- díl od chvojnáčů, jehličanů. cm. Iiupenioo, ves v Čechách, hejtm. a okr. Rychnov, fara a pš. Vamberk; 66 d., 377 ob. č. (1890), sadařství. Samota Pohodlí. Ve XIV. stol. připomíná se zde vladyčí seděni. Xauponitka, zool., viz Phyllium. IiUpenka, nemoc kožní, viz Psoriasts. laUpeané, ves na Moravě, hejtm., okr., fara a pš. Zábřeh; 28 d., 185 ob. č. (1890). LupenonoŽci — Lupičství námořnt. 467 Lap«nonoiol, zool., vii Listonoíci. 1iIlpail0110Ík&(lupenonoh,ylj;usSchaír.), rod korýia listonohých (Phyltopoda), li.- stupce íel. Apuiidat, Má mnonočlánkové tělo kryté ai k rejzadnťjií ocaaovité čisti elllp- ticltým splošeným StitL-m. Tento jest pak stře- dem podélné okýlen, vzadu vykrojen, na přídě dolů ohrnut a tu opatten pyskem kryjícím kusadla. Na pfidě štítu vetknuto jest téz dvč velkých ová1ní<.h oři k sobě sblížených a lich^ očko. Tykadla jsou tu velmi malá, skrytá. První pár fest toliko dvoučlánkový, druhý pár u dospělých Jívočichů lakrňujé. První pár kusadei jest silný, druhé dva páry slabé. Noh jest vcilký počet, bývá jich 40 ikl 60 párQ, ladni Články téla m^ií po více párech noh, coi jest výjimkou meri korýši Ocasovitá íásC těla nemá noh, zakončen; jest pak dvěma dlouhými i; chylný první pár jsou typu listovitého, mají íest přívěsků vnitřních (enditŮl a zevně dva řFivésky: ploSku laberní a vaček dýchací, rvní pár noh má tři vnitřní přívěsky osi- novitě vyvinuté, viceílánkové, vynikající ty- kadlovitě ze zpodu itítu. U samiček má jedenáctý pár noh dvojchlopnou schránku na vajíčka, vznikající přeměnou obou ze- -vnčjéich přívěsků. L-ky mnoií se řadou generaci zpOsobiim parthen o pen etickým. Vy- skytují se převahou samičky, samečkově jsou velikou vzácností a byli po prvé obje- veni r. 1857 (Kozubowski u druhu A. cancri- /ormis). Jsou menší samiček, jedenáctý pár noh není u nich přetvořen a má při láKládé 'Otvory ilaz pohlavních. Vývoj děje se slo- žitou proměnou prostřednictvím larvy nau- pliové. L-ky vyskytují se u nás v kalužích, příkopech A }. s vodou nestálou, po sněhu, deStich, povodních objevuji se hromadnĚ, mnoíice se rychle, a zase zanikají. Pohyb děje se u nich plováním, při němi hřbet dolů jest obrácen. Vajíčka v bahně uložená vydrií dlouho po vyschnutí vody i mohou býti schopna vývoje i po letech, dá-li se do vody vyschlé bahno, obsahující vajíčka. Známe vétií počet druhů l-ky, rozifřených ve všech dílech světa. Z evropských druhů jsou nei- známějji dva: Apuí eancriformis ScháfT. (1. obecni) a A. {Lepidurus) productut Bose. (1. átítková, vil vyobr. č. 2633.). Druhý druh liSí se od prvního hlavně přítomností plout- viČky ocasní a kratšími osinovými přívěsky prvního páru noh. První druh má tělo 6—7-5 cm dl. (i s ocasními osinami), ilutavé a hně- davé, druhý 6 af 7 cm dl., namnoze tmavě zelenavé. Předchůdci l-ky objevuji s>- jii v třctihorich. Si. Iiiipsnx, ves v Cechách, vii Sloupenec. IiiipftOU jest polysacharid obsažený v se- mrni lupiny (Lupinus luieusy Beztvará bflá látka, ve vodé rozpustná, nikoli v alkoholu, rovinu světla po I ar iso váného v právo otá- čející.' Vzorec C^iH^^O,, nezabezpečen po- sud. Ošc. X.ap«rk&aa víz Faunus. latipanu Geofír., smuteČnlk, jest rod brouků mandelinkovitýchvyznačenýnápadně tykadly, která jaou u samičky idélí těla, u samečka delái. Hlava s očima jest zliří štítu, který jest silně příčný, štítek na konci zaokrouhlený. Krovky témčf dvakrát delší než širší. Drápky nesou na kořeně ostrý zoubek. Žiji na ícřovinách. Známo jest 36 druhů evropských, z nichž 8 českých. Z pod- rodu Calomicrus důležit L. pimcola Duff., celý černý, lesklý, lysý a nejjemněji tečko- vaný; pouze kořen tykadel, konec stehen, holeně a chodidla jsou čcrvenavě žlutohnědá. Škodívi na mladých borovicích. Na ovoc- ných a jiných stromech zvláštg v květnu proiírá iisti L, saxoaicus Gme!., který jest stěží tečkované. Kpk, IiOplAitvl námořní (piraterie) jest každé násilné, bez zmocněni některé souve- rcnní vlády podniknuté rušení námořního spojení a svobodného užívání moře jednotli- vými loďmi, jednotlivými lidmi nebo společ- nostmi. L. n. trvá zajisté tak dlouho, jako samo plavcctví námořní. TiŽ za dob Foiniků, Karthaginských, Řckfl a Římanů se objevo- valo. Spartané a Fókové měli povčst jako lupičové námořní ve starověku, jako Nor- mané, Gotové, Baskové, Uskoci a jiní ve středověku. Počátkem nového věku obživlo I. n. zt;jména na severním břehu Afriky, ve vodách západoindických a středoamcrických ; tam známými Barbaresky, zde pověstnými flibuaiýry. ' V nynější době vyskytuje se ve vétiich rozměrech pouze ve bludišti východo- 468 Lupínek — Lupus. asijského archipelu a ve vodách čínských. Třeba připomenouti, že největší podniky v oboru I. n-ho neměly p&vod jen v zisku a chtivosti, nýbrž i v národním a nábožen- ském fanatismu, jako zejména na severu africkém i u flibustýrů amerických. Ba i I. malajské jest podobného původu. Jest mylný náhled, že lupič námořní může při postižení beze všeho býti popraven. Lupič námořní nemůže býti potrestán bez soudu provede- ného podle zákona, který v rozličných stá- tech rozličně jest upraven. Rakouský vojen- ský trestní zákon vyslovuje se o I. n-m takto: »JestliŽe se s úmyslem, aby se někdo protizákonně zmocnil lodi nebo plavidla neb osoby na ní se nacházející, proti jedné neb více osobám na moři užije násilí, tedy I. n. páše, budiž každý, kdo k tomu spolupůsobil a válečným námořnictvím zajat byl, v době válečné nebo i v míru, potrestán smrtí pro- vazem, at loupež provedl nebo nc.c L. n. liší se značně od lodilapství, kapéřství (v. tO* Za I. n. považuje se dle smlouvy, uzavřené 20. pros. 1841 v Londýně mezi Anglií, Francií, Ruskem, Rakouskem a Pru- skem, také obchod s otroky. Ke smlouvě té přistoupily později tsúcé Spojené Obce Severoamerické. Sg. Xaupinek viz Fontanella. Xaupinin jest alkaloid C^^H^qN^O^, obsa- žený v semeni lupiny (Lupinus luteus). Jest to látka příjemně po ovoci páchnoucí, při 68» tající. OŠc. Xaupinky viz Fontanella. Xaupiniu L., škrkavičník, vlčí bob {Wolfsbohne), rostlinný rod 2děloŽných z čel. luštinatých, motýlokvětých, a skupiny ledencovitých (Lotoideae), obsahující by- liny a polokře, zřídka kře, s listy bua jedno- duchými nebo dlanítě 3~15četnými a s pa- listy srostlými se zpodinou řapiku. Květy, tvořící konečné hrozny, mají 2pyský kalich, zobanltý člunek a šídlovitou čnělku s hla- vatou bliznou. Kožovité lusky, z kalicha da- leko vyčnívající a obyčejně nedvábité chlu- paté, mají houbovité, příčné přehrádky. L. čítá asi 80 druhů zvláště domácích v Ame- rice a dílem i v jižní Evropě a pro píci a pokrm nebo i pro ozdobu často pěstovaných. V tomto směru znám jest L. albus L., š. bílý, hrách škrkavičný, vlčák, jehož hořkých semen druhdy i proti škrkavkám požívali; L. luteus L., š. žlutý, a L. angusii- folius L., Š. úzkolistý n. modrý. Všecky pocházejí z jižní Evropy, kde pěstují pro užitek i více jiných druhů. Déd, laupjané n. Lupoglavci, kmen lužicko- srbský, vzpomenutý u zeměpisce Bavorského, jenž uvadl je pode jm. Lupiglaas30 městy. Umisťováni bývají k říčce Lupě ústící se do Nisy Zhořelecké. Pp. XaUpkamen, bot, viz Saxifraga. Xaupluk Hdm. (Deutsch-Liptsch) viz Lup ča. XaUpodiiniiinL, město, viz Laděn burg. Xaupog^lavoi viz Lupjané. Xauppetsohing^ viz Slupečný. Xauppltz, ves v Čechách, viz H lupiče. XaUpty jsou zmrtvělé vrstvy pokožkové na hlavě a vlasatých částech těla. VizMazotok* Lupal Jan, rak. politik (* 1836 |V Černo- vících V Bukovině). Hájí zájmy Rumunů v Bukovině i na raíc. říš. radě. V 1. 1864 — 88 byl členem obecní rady a pak měst. rady v Černovicích, r. 1866 zvolen do zemského sněmu bukovinského. Po jeho rozpuštění a když bar. Vasilko byl zproštěn úřadu zem. hejtmana bukovinského, byl úřad tento svě- řen 30. srp. 1892 L-ovi. Od r. 1885 jest čle- nem poslanecké sněmovny řiŠ. rady. R. 1898 zvolen byl za druhého místopředsedu říš. rady a vzdal se této hodnosti v břez. 1900. XaUpuliil jsou žlázy z listenů souplodí chmelového {Humulus Lupulus)^ tvoří hrubý zelenožlutý prášek, zápachu zvláštního, pří- jemně aromatického, kořenité, hořké chuti. Mikroskopicky vyšetřován jeví se jako útvar pohárovitý, obsaiiující kapky žlutého oleje. Obsahuje hořkou látku, jejiŽ chemická po- vaha není ještě úplně zjištěna (lupulinová kyselina ?), a silici, která jest směs jednoho terpenu (C^qH^^) a látky borneolu isomérní. Oxydací poskytuje kyselinu valerovou a žlu- tou pryskyřici, což se též tvoří, když sj I. delší dobu přechovává, při Čemž barva mění se v červenohnědou a jeví se zápach po kyselině valerové. L-u užívá se jakožto pro- středku utišujícího (sedativa) při drážděni soustavy urogenitální. Jš. Xaupus (lat.), vlk. L in fabula (Terentius, Adelpnoe, verš 537.), »vlk v bajcec; srv. české: »my o vlku, a vlk za humny c. L. non curat numerům (ovium), »vlk nedbá počtu (ovcí)«, nýbrž rozsápe jich, kolik mu libo. laUpuSy souhvězdí, viz Vlk. Xaupus (lat.) nazývá se tuberkulosní affckce kožní, která se vyskytuje hlavně v obličeji, pak také na trupu a na končetinách a je- jímŽto základem jest infekce tuberkulos- ním bacillem Kochovým. V ohledu patholo- gicko-anatomickém jest to infekční granulom, chronické onemocnění kůže a někdy i sou- sedící sliznice, které se vyznamenává pev- nými, červenými anebo hnědými hluboce do škáry vetkanými uzlíčky, jež rozpadem svým a dalšími pochody vedou k atrofii, zjizvatČni a vředům kožním. Affekct- počíná obyčejně v útlém věku dětském počátečním uzlíčkem jako Špendlíková hlavička, proso nebo čočka, který b^vá viditelný jako hnědá skvrna a hmatný jako ohraničený infiltrát. Tento uzlí- ček zastává buď osamocen, anebo sdruží se se sousedními a propadne buď atrofii, čímž povstávají povrchní, lesklé, lehce vkleslé jizvy, anebo rozpadává se vředovitě, při čemž přicházívá k značnějším příznakům zá- nětlivým, kollaterálním oedemům, zduřeni^ vyrůstání brdečkaté hmoty kůže atd. L. může zachvátiti také sliznici nosu, dásní, jazyka, ano i hrtanu, na kterýchžto místech vysky- tuje se buď podružně plazi vým pochodem s kůže aneb prvotně jako lokalisace prvotní. Tak pozorujeme, že hlavně I. kůže nosní často bývá výsledkem luposní lokalisace na sliznici nosní, která předcházela, nežli se I. Lupus Rutilius — Lurago. 469 umístil na kůži. Co do umístěni pozorujeme nejčastěji I. nosu, který vede k úplné de- figuraci, zjízvatění a zničení nosu, pak na pysku, na tvářích, na spojivce oční, pak uvnitř v dutině ústní. Na končetinách vede 1. k značnému ztluštění, podobnému slono- vině, dále k ztvrdnutí, sklerose kůže a ke chronickému zánětu lymfatických cev a žláz. V příčinosloví l-u není dnes pochybnosti, ie jest onemocnění tuberkulosní; byloť to docela jasně dokázáno Kochem a jinými Tiutory, kteří našli u l-u vždy tuberkulosního bacilla, mohli jej kultivovati a z čistých vypěstovaných kultur z tohoto bacillu u zví- fat opět způsobiti typickou tubcrkulosu. Vedle toho jsou zaznamenány v literatuře posledních let četné případy, kde direktním vočkováním tuberkulosního materiálu do kůže lidské luposní onemocnění povstalo, tak že i po této stránce podstata tuberkulosní ce- lého procesu jest dokázána již také s ohle- dem na antecedencie skrofulosní u většiny lu- posních. Průběh jest obyčejné vleklý, zne- tvoření l-em povstalé většinou velmi značné. Léčíce I. hledíme výživu nemocných spraviti podáváním vnitřním arsenu, rybího tuku, železa. Zevnější léčení jest částečně chirur- gické, vyškrabování, vyříznutí l-u, upotřebení elektrolyse, galvanokaustíky anebo leptadel, které mají přivoditi zničení uzlíčků lupos- ních. Jý. Iiupus Butllliis viz Rutilius Lupus. Xiuqiié [lukéj: 1) L., město starobylého původu {A^la Minor u Římanů) ve špan. prov. cordovské, v údolí guadajozském, má 4445 ob. Dříve obydlena byla Maury, jak svědčí četné zbytky maurských staveb. 2) L., město v jihoamer. republice Para- guayské, 20 km severových. od Asuncionu, v říčním údolí ř. Paraguay, na želez, trati Asuncion-Paraguari, má 8880 ob., znamenitý obchod s tabákem a medem. XiQqasor viz Luksor. Iiorag^o (Luragho, Lorago, Loragho), stavitelská rodina italská, v XVII. a XVfll. st. v Praze usedlá. 1) L. Karel, stavitel a architekt v Praze na Novém Městě usazený, u Schallera a v le- xikonu umělců u Dlabače nazývá se chybně L. Karel á Fermo; psalC se na listinách, jak jeho podpis z listiny známe, Carlo L. a fermo come supra, což znamená: vlastní rukou podepsal. Týž dostal měst. právo a živnost nejprve na Malé Straně 5. kv. 1648, ale pak se přesídlil na Nové Město, kde se hlavně účastnil stavby fortifikačních měst- ských^hradeb, založených r. 1653, na kterých při straně Nového Města a na Vyšehradě ?racoval jako cis. stavitel až do své smrti, ro kníž. Piccolominiho přestavoval r. 1650 zámek v Náchodě, r. 1653 opravoval západní část mostecké věže staroměstské při dneš- ním Karlové mostě, při čemž odstraněno ka- menné sousoší na průčelí této věže, které bylo střelbou švédskou r. 1648 rozstříleno. R. 1654 provedl pro kollej jesuitů vnitřní štukovou výzdobu a porticus při chrámu sv. Klimenta na Starém Městě, pak r. 1658 stavěl pro obec staroměstskou špitální kapli sv. Pavla na Špitálsku (dneis v Karlině) a pak dle Schallerova udání stavěl v 1. 1662 až 1663 klášter křižovnický u Karlova mostu v Praze (tu jest chybně nazýván Karel L. a Fermo). Pro jesuity stavěl v Kladsku ve Slezsku kollej a vůbec zdá se, že pro tento řád mnoho pracoval. Na Novém Městě měl dva domy, které v 1. 1651 a 1660 koupil, a když r. 1651 koupil též bývalou míčovnu na Malé Straně (dnes č. 376), učinil r. 1669 se svým strýcem Františkem L-gem, stavitelem pražským, porovnání a pojistil mu peníze na tomto domě, z čehož viděti, že nějakou stavbu prováděli společně. Až do r. 1672 můžeme jei v Praze stopovat, ač jest možno, že, jak Dlabačův Lexikon umělců uvádí, žil v Praze od r. 1638 až do r. 1678. Že v Praze již dříve byl než od r. 1648, kdy měst. právo vzal, jest jisto; vímeť z archivu města Prahy, že r. 1646 měl velké vyšetřování pro zabití ka- men nika Zachariáše Campiona. Hn. 2) L. Martin, stavitel (f 1683 v Praze), usadil se na Novém Městě pražském, kde dostal 21. srp. 1654 měst. právo a Živnost, a dle vysvědčeni byl synem Jana Bapt. L-ga, měšfana v městysi Laňce v Itálii, a matky Laurencie. L. M. stavěl s Janem Dominikem Orsim (též Ursi) klášter sv. Havla na Starém Městě pražském, k němuž položen základ na den Obětování P. Marie r. 1671. Bydlil na právě P. Marie Sněžné, kde zemřel bezdětek. 3) L. Jan Antonín, též pouze Antonín L. (* 1667 v Praze — f 1727 t.), stavitel a měsfan na Malé Straně, kde si 24. říj. 1686 koupil dům, dnešní č. 370, a dle knihy ze- mřelých fary sv. Mikuláše zemřel tam An- tonín L. 2. čna 1727, měštan a architekt Malé Strany, v stáří 60 let a do hrobky ksv. Vá- clavu pochován. Někteří se domnívají, že stavěl palác hrab. Kolovrata, nyní Thunův, v Nerudově ulici č. 214, ač dle jiných zpráv se tato práce připisuje Bartoloměji Scottimu, staviteli z Malé Strany. 4) L. František, stavitel, strýc Karla L-ga, usadil se na Malé Straně, kde vzal městské právo a živnost 13. říj. 1678 a držel zde dům >U bílého Ivac č. 358. Dle archivu města Prahy ve sbírce listin zanesen při kommissích, kdy se jednalo o stoku r. 1688, pak o stavební čáru r. 1690 k další výstavbě jesuitské kolleje v Klementině na Starém Městě proti ulici Platnéřské a Mariánskému náměstí. Zdá se tudíž, že tento díl kolleje vystavěl, neboť asi po r. 1720 zemřel. Dne 20. dub. 1670 pojal v kostele sv. Václava, na Malé Straně pannu Kateřinu Polyxenu Gro- ferovou (Gropperovou) z Haaku(!) za man- želku a tu se dle knihy oddaných jmenuje měšťan a stavitel Starého Města pražského, ale v zápisech měšťanů ho zde nenalézáme. 5) L. An šelmo, totožný s Anselmem Mar- tinem ^* 1702 v Comě — f 1765 v Praze), vynikající architekt a stavitel, kterýž přijat za měšťana na Malé Straně v Praze 13. list. 1727 a dáno mu i právo živnostenské. Dle I 470 Lure — Lusatia. vysvědčeni byl z města Coma v Itálii, při čemž za něj ručili Bartoloměj Scotti, stavi- tel, a Ondřej Kraner, kamenník, oba měšťané malostranští. L. byl vedle Kiliána Ignáce Dinzcnhofera tehda nejznamenitějším sou- dobým stavitelem pražským, hlavním reprae- sentantem typického pražského baroka a ro- koka. Přestavoval Pražský hrad a ústav Šlech- tičen Terezián. ústavu č. 2 na Hradčanech od r. 1758 až do své smrti, načež po něm po- kračovali ve stavbě až do jejího ukončeni (1765) pražští stavitelé Autonm Kunz (Gunz) a po jeho smrti Ant. Hafenecker. Ze sta- veb Anselraových vyniká nejvíce průčelí pa- láce kníž. Kinského č. 606 na Staroměstském náměstí, dle plánů zemřelého Kiliána Ignáce Dinzenhofera. Po úmrtí K. Ig. Dinzennofe- rově dostavoval L. palác kníž. Piccolominiho, dnes Sylvy-Taroukky na Příkopě č. 852, ko- stel sv. Mikuláše na Malé Straně a kostel P. Marie v Přešticích, kterého však též ne- dostavěl. Průčelí paláce Piccolominiova jest asi taktéž více prací L-vou, jakož i horní část zvonice Tvěže) kostela sv. Mikuláše. Mimo to byl L as 10 let před svou smrtí dvoř. stavitelem u Klementa Františka vé- vodv bavorského, maj etnika dnešního paláce Toskánského č. 182 na Hradčanech, na jehož panstvích Buštéhradě, Zákupech a Ploško ví- cích provedl několik staveb, hlavně kostel- ních. Dne 16. říj. 1739 koupil si L. dům ve Vlaské ulici na Malé Straně »U černého slona« č. 331, kterýž ozdobil krásným roko- kovým průčelím a v němž zemřev na vodna- telnost pochován byl dle farní matriky ze- mřelých u sv. Mikuláše na Malé Straně dne 29. list. 1765 v stáří 63 let. B^l dvakráte ženat a první jeho manželka Mane Františka Dreschlerová zemřela záhy, 20 let stará, dne 8. října 1740, kdežto druhá jeho manželka Anna Františka a jedna nezletilá dcera jej přežily. Víme též o L-vi, že se pilně staral o Vlaský sirotčinec, kde byl r. 1757 rekto- rem; z jeho domovského listu jest zřejmo, že nebyl rodák pražský, jak uvádějí »Ď5h- misch-Máhrische Gelehrte«. Xaiiro [lýr], město ve franc. depart. Haute- Sadne, na železnic, uzlu tratí Paříž-Belfort a L.>Luxeuil, má 4838 ob. (1895), strojírnu, prádelny- a tkalcovny hedvábí a bavlny, knihovnu (5000 sv.). Historicky důležito jest Šarvátkami svedenými zde ve dnech- 15., 16. a 17. ledna 1871 mezi franc. armádou gen. Bourbakiho a něm. vojskem gen. Werdera. XaitrMn [Idrgen], město v irském hrabství Armagn, prov. Ulster, 3 km j. od jez. Neghu, na želez, trati Armagh- Belfast, 52 m n. m., má 11.447 ob. (1891), plátennictví, pivovarni- ctví a vinopalnictví. Iiurl, město ve franc. ostrov, depart. kor- sickém, v Širokém údolí, vroubeném mohut- nými hřbety horskými, v příjemné, proti vě- trům chráněné poloze, má 1886 ob. (1895), velké doly antimonové. L. pokládá se za by- dliště Senekovo za jeho vyhnanství. Xaorlst&a, t. j. země Lurů, hornatá pro- vincie západní Persie; dělí se ve Veliký L. {LurUBuiurg) a Malý L. {Luri-Kúčůk), Roz- kláda se na ploše 39.095 krn^ a má asi 400.000 oby v. Přední místo jest BurúdŽird. Oby- vatelé náležejí ke kmeni indoevropskému^ jsou z čeledi iránské a dělí se na dva kmen v: Veliké Lury (v. Ba ch ti arové) a Malé Lury č. Feiíy. Feilové obývají v horských krajích mezi Kir man šáhem na záp. a Širazem na východ. laorloi, Lorelei, kolmý skalní útes na pr. břehu rýnském, 122 m nad řekou, 200 m n. m., nedaleko Sv. Goarshúz a Oberweslu níže po Rýně, známá z básně Klem. Bren- tana (1800) a proslavená zvlášť melodickou písní Heineovou, jež s nápěvem Silcherovým znárodněla. L. dává krásnou ozvěnu; z toho a ze záhuby Četných plavců v nebezpečných peřejích pod ní vznikla asi legenda o víle L., iež vábí do lůna svého neopatrné jinochy. Podle středověkého básníka Konr. Marnera (XIII. st.) ukryt jest ve skále Lurle ohromný poklad Nibelungů. R. 1861 proražen skalou železn. tunnel 397 m dlouhý. Xaiirllbad viz Chur. Xaurové viz Luristán. Xaiirsson Ch r i s t i a n, botanik něm. (* 1843 v Brémách), vystudoval v Jeně, byl assisten- tem a soukromým docentem bot. v Lipsku^ od r. 1881 kustodem herbaria tamže, od r. 1884 prof. botaniky na lesnické akademii v Eberswaldě, od r. 1888 jest prof. botaniky v Královci. Zabýval se fysiologií a vývoje- zpytem rostlin, soustavou kapradin a podal téz zdařilé učebnice botaniky. Ze spisů jeho uvádíme: Uber den Einfluss des rothen und blauen Lichtes auf die Strómung des Froto- plasmas (Brémy, 1868); Zur Controverse uber die Ein^eUigkeit oder Mehr\eWgkeit des PoUens der Onagrarieen (Jena, 1868) ; Zur KeimungS" geschichte der Osmundaceen (Lipsko, 1871); Filices Graejfeanae, Zur Kenntnis der Faru- flora der Viti-, Samoa-, Tonga- und Ellices- Inseln (t., 1871, s 9 tab.); Beitráge lur Enť wickelungsgeschichte der Farnsporangien (t.» 1872 — 73, se 7 tab.); Aíedicinisch-pltarmaceu' tische Botanik (t., 1877—82, 2 sv.); Grund^úge der Botanik (5. vyd. t., 1893); Die Pflan-^en der Fharmacopoea germanica (t., 1883). Též zpracoval soustavně tajnosnubné cévnaté rost- liny v Rabenhorstoyě díle »Kryptogamenílora von Deutschland, Ósterreich u. der Schweiz« (Lips., 1884—89), botaniku lesnickou v Lo- reyově díle »Handbuch d. Forstwissenschaft« (Tubinky, 1887—88) a vydává s Frankem >Bi- bliotheca botanica* (Kassel, od r. 1886). Xaťui n. Lós (t. j. rovina^ nazjjvá se jiho- východní cíp Beludžistánu hraničící na výcb. s angl. provincií Sindhem (Indie Přední), na záp. s Mekranem, na jih s mořem Arabským ; má asi na 20.000 /cm« přibližné 60.000 obyv. Středem je město Bela, sídlo místodržíciho ve vnitrozemí; přístav Sunmiáni. Vodopisné velmi jest chudá, majíc toliko 2 větší řeky: ř. Hab a ř. Purálí, v jejichž údolích větší část obyvatelstva se usídlila. Xausadlng^ viz Sloužetín. laosatia, lat. jméno Lužice. Luscinia — Lusitanie. 471 Xausoinia, zool, viz Slavík. £«iui6anski J u r i j. spisovatel hornolužický (* 8. list. 1839 ve Wotrowé v saské Horní Lužici). Studoval v Praze (1856—66), r. 1866 vysvěcen na kněze, byl pak kaplanem v Ral- bicích, ve Wotrowé i v Budyšíné, později aŽ do r. 1894 předsedou lužického semináře na Malé Straně v Praze, načež po smrti Hórni- kové povolán do kapituly budyáínské v hod- nosti scholastika. Psal množství populárních článků, zejména obsahu náboženského, do ^Lužičanac, ^Srbských novinc a hlavně do •Katolického posla«, jejž také v 1. 1872—76 redigoval. Hlavním jeho dílem, podniknutým s Michalem Hórnikem, jest překrásný horno- lužický překlad Nového zákona (Nowy Zakoň, Budyšín, 1887—96), kromě toho pak vydal řadu knih obsahu náboženského, z nichž jme- nujeme: Katholski katechismus \ krótkimi sta- wi\nami nabofnistwa (1874); Ro^wučenja a mo- dlitwy la jubilejski čas (1875); Nowa Jé\usowa winica (1877); Marija Mačeř dobreje rady (s Hórnikem, 1883). Důležitý 'jest jeho spi- sek Das wendische Seminář St. Peter auf der Kleinseite in Prag (Vid. a Lips., 1893) a článek Serbski seminář s. Péiřa w Pra\y (>Casop. Mač. Serb.<, 1892). V národním životě lužických Srbů zaujímá důležité místo jako předseda Matice srbské v Bud vší ně. Čný. Xausdorf, ves v Čechách, hejtm. a okr. Fridland, fara a pš. Neustadtl; 206 d., 1072 ob. č. (1890), íil. kostel sv. apoštolů Petra a Pavla (ve XIV. stol. far.), 2tř. šk., broušení sklen, perel, tkalcovna bavlny, 3 mlýny s pi- lami a opodál myslivna. XiUSOii, ves v Čechách, viz Luzné. Xausema [luze-] San Giovanni, osada v ital. prov. turinské, na ř. Pellice, přítoku Pádu, na želez, trati Turin-Torre Pellice, má jako obec 4172 obyv., železné báně, hed- vábní ct ví. Xaiuietin viz Služetín. Xausohin von Ebengreuth Arnold, právní historik a politický oekonom rakou- sko (* 1841 ve Lvově). Gymnasium studoval v Ňov. Městě {Rudolf swórd) v Kraňsku, pak v Temešváru, Lublani a konečně opět v Te- mešváru, kde byl jeho otec praesidentem zem. soudu. Po absolvování právních studií na universitě vídeňské r. 1864 vstoupil do praxe soudní, avšak již r. 1866 přijal místo v štýrském museu J^anneu. Za sedmileté služby nejprve při sbírce mincí a antik a později v štýr. zem. archive připravoval se L. na dráhu akademickou a habilitoval se r. 1869 na hradecké universitě pro rakouské právní dějiny, na níž stal se r. 1873 mimoř. a r. 1881 řád. professorem. Napsal: Entste- hungs\eit des ósterr, Landrechts (1872); Vor- schláge u. Erfordermsse fUr eine' Geschichte der jPieise in Osterreich (1874); Geschichte des áltesten Gerichtswesens in Osterreich (1879) ; Vorláufige Mittheilungen uber die Geschichte deutscher Rechtshórer in Italien (1892); Das Wertverháitnis der Edelmetalle in Deutschland wáhrend des Mittelalters {\^92)\ Die Handels- politik der ósterr. fíerrscher im Mittelalter (1893); ósterr eichische Reichsgeschichte {hlzvni dílo L-ovo, 1895 a 1«96 v Bamberku). Tuto učebnici zpracoval pak L. a vydal pod názv. Grundriss der óiterr. Reich sgeschichte (Bam- berk, 1899). -dle. Xausohitz viz Lužice 1), 3). Iiasohka Hubert, anatom něm. (* 1820 v Kostnici — t 1875 v Tubinkách), r. 1849 stal se mimoř. a r. 1855 řád. prof. anatomie v Tubinkách. Vynikl jako znamenitý anatom, jenž dovedl výtěžky anatomie přizpůsobiti potřebám prakt. lékařství. Zvláštní zmínky zasluhují jeho fixační methody pomocí dlou- hých jehel a promrznuti. Spisy jeho jsou četné a vynikají zvláštní přehledností a ná- zorností. Buďtež z nich uvedeny: Die Nerven in der harten Himhaut (Tubinky, 1850); Die Struktur der serósen Háute des Menschen (t., 1851); Der Nervus phrenicus des Menschen (t., 1853) ; Die Adergeflechte des menschlichen Ge- hirns (t., 1855); Die Brustorgane des Menschen in ihrer Lage (t., 1857); Die Halbgelenke des menschlichen KÓrpers (Berlín, 1858); Die Hals- rippen und die Ossa suprasternalia (Vídeň, 1859); Der Hcr^beutel und die Fascia endO' thoracica (t, 1859); Der Hirnanhang und die Steissdrúse des Menschen (Berlín, 1860); Der Schlundkopf des Menschen (Tub., 1868); Der Kehlkopf des Menschen ft., 1871); Die Lage der Bauchorgane des Menschen (Karlsruhe, 1873) a četné drobnější práce monografické. Hlavní jeho práce je třídílná příruční kniha Anatomie des Menschen (Tub., 1862 až 1869). Iiosohnoe viz Lhota Luzná 150). Xiusolmitz viz Lužnice 1). XaUSOhwitz viz Lužec 3). XaUlladové, Os LusiadaSy viz Camoěns. lausis^nan (lyziňan), město ve franc. depart. Vienne, v arrond. Poitiers, 120 m n. m., v úvalu horském, na stát. dráze, má 2164 ob., značně vyvinutý průmysl textilní. Z budov vyniká starobylý chrám gotický z XL stol. (později přestavován) s kryptou, zbytky sta- rého zámku hrabat lusignanských. z Iiusiipnanii Guido viz Guido 5). lausing^ando [lužin-] (ital.), označení hu- debního přednesu: líbezně, lichotně, bez vy- rážení akcentů. Xausitaiilo, severozáp. čásf Hispanie ve starověku, zabíravší hlavní čásf nynějšího království Portugalského. Na jihu dotýkala se ústí řeky Guadiany, na sev. aŽ k dolnímu Dueru, na vých. vŠak obsahovala i záp. čásf království Staré Kastilie. Byla obývána ibér- skými kmeny, z nichž Lusitanové seděli mezi Duerem a Tajem, od nich na východ, mezi Duerem a Guadianou, byli Vettonové, na jih pak Turdulové, konečně v nynější Algarbii Celtici, patrně smíšení s některou haluzí keltskou, která pronikla z planin ka- stilských až k jihu. Nejpřednější města byla: Augusta Emerita (n. Mehda), Pax lulia (n. Beja), Scalabis (n. Santarem), Salman- tica (Salamanca), Ólisippo (n. Lisabon). Až do polovice II. stol. př. Kr. byli Lusita- nové samostatní; kol r. 150 př. Kr. římští prokonsulové v Zadní Hispanii Lucullus a 472 Lusk — tLuszczewska. Sulpicius Galba jali se je podmaňovati, uží- vajíce při tom neslýchané ukrutnosti. Galba vylákal 7000 LusitanA slibem, že jim vý- chodně řeky Tága vykáže lepáí bydlo, ale přepadl je zrádné a buď pobil, buď prodal do otroctvi. I chopili se zbraně a vedeni jsouce geniálním vojevůdcem Viriathem (v. t)i bojovali se zdarem proti Říman Am a na krátko dobyli si svobody. Konečně vSak byli přemoženi, načež území jejich za Augu- sta přeměněno v provincii. PSk. ImUmIl viz Plod. laOSkouni (Manis L.) jsou zcela bezzubí, hmyzožraví ssavci chůdo zubí (Edentata, viz Ch u d o z u b í), kteří mají podlouhlé tělo kromě hrdla a břicha i vnitřních stran končetin všude pokryto rohovitými šupinami kosočtvercč- nými, podobnými Šupinám šišek smrkových, barvy hnědé, buď trochu narudlé nebo na- žloutlé. Hlava jest na předu zašpičatělá, bol- tec nepatrný, ústa malá, jazyk dlouhý, oblý a vymrštit elný. Nízké nohy mají obojí po 5 prstech se silnÝmi, hrabavými drápy; na zadních chodí I. jako ploskochodci, ale přední opírají se o zemi hořejší stranou drápu dolů ohnutých. Někdy se I. i na zadních na chvíli vztyčí. Ocas mají dlouhý a silný. Žijí v Asii a v Africe; obývají v horských lesích, pak také ve stepech, a to v děrách, jež si byli sami vyhrabali. Za dne v nich schouleni spí a v noci vycházejí na mravence a termity. Pohybují se váhavé a jen zřídka hbitěji po- skočí. Hlasu nemají. Samice rodí jediné mládě zdélí 30 cm. Lidé je pronásledují pro jedlé maso a krunýře, jichž užívají ke všelikým čarám a kouzlům. Na záp. pobřeží střední Afriky žne l-un dlouhoocasý (M, longi- caudata Shaw.); má tělo zdélí úhrnem 1 až 1'3 m, ocas dvakráte delší trupu. Hlava jest pokryta šupinami jen nahoře, končetiny to- liko přední, a to jen nahoře a v předu. Šu- piny mají na povrchu rozbíhavé rýhy; nahoře na hlavě jest jich v prostřední řadě 9, na trupu 14, na ocase 22—24. V Kapsku žije l-unvelkošupinatý {M. Temminckii Smuts.), s tělem zdélí 80 cm, zřídka delším, pokrytým velikými šupinami, na nichž jsou rovnoběžné r^hy podélné. V řadě prostřední jest jich na hlavě 9, na hřbete 13, na ocase jen 6. Ocas nemívá ani délky trupu, jest na konci štíh- lejší a tu náhle zkomolen. Ocas zdélí trupu a u kořene rovné Šířky, jako tělo, má l-un krátkoocasý neboli pangolin {M. lati- caudata Illig.); délka všeho těla bývá 1*3 m. Šupiny jsou před Špičkou až do poloviny hladké a kryjí také líce a přední nohy všude na vněiší straně jejich; v prostřední řadě jest jicn na hlavě 11, na trupu a na ocase po 16. Pangolin žije v jihových. Asii. Br, Xausiln viz Lolinj. Iittssner Moric, archaeolog čes. {* 1813 v Broumově — t 3. list. 1891 v Praze). Vy- studovav ve svém rodišti vstoupil do služby politické. Pečoval o zachování českých pa- mátek a zanášel se též studiem místopisu čes. a dějin domácího umění výtvarného. Psal do Hebrových Hradů a zámků čes. a do Pamá- tek archaeologických. Vedle toho byl dlouho- letým Členem arcnaeologického sboru Musea král. Českého a c. k. konservátorem. XaiUMy Mat his, hud. spisovatel švýcarský (♦ 1828 ve Stansu ve Švýcarsku). Vzdělal se hudebně nejprve doma, pák od r. 1847 v Pa- říži, kam šel vlastně studovat lékařství, načež stal se učitelem hudby. Napsal: Exercices de mécanisme a composer, á écrire et a exécuter (1863); Traité de V expression musicale (p, vjá, 1885; něm. Lips., 1886), první to pokus pro hud. přednes stanoviti jisté normy; pak His- toire de la notation musicale (s Am. Davidem, 1882) a Le rythme musical (pouhý otisk ka- pitoly z »Traité«, 2. vyd. 1884). Xaust, osada v Čechách, viz Lužec 2). Xaiuitdorf viz Vočkovrch. Iiiuiteiuiu, vesnice ve Vorarlbersku v okr. hcjtm. Feldkirch, nad ř. Rýnem, má 5054 ob. (1890) živících se pletením a dobýváním ra- šeliny. Xaiuitr (z franc. lustre, lesk) nazývá se tka- nina z bavlněné osnovy a z vlněného outku, který jí dodává lesku skoro hedvábného. Outek i osnova u této tkaniny jsou rozlič- ných tónů barevných. Na osnovu fižívá se obyčejně barvy tmavší, na outek světlejší, čímž dosáhne se krásně měnivého lesku. Z této příčiny vhodně se jí používá na vrchní Šaty dámské, zvláště smuteční, jeli- kož po většině zbarvena bývá na čemo. Tkaniny tyto jsou obyčejně hladké, ve mno- hých případech květované nebo vzoru kost- kovaného. IiUStratio (lat), lustrace, očišťování, u Římanův očistná obět, na př. oběť, kterou zakončován census (v. Censor, 291). Obě- tovali svini (5«s), ovci (0W5) a býka {taurus) — odtud oběť sluje suovetaurilia, Xaiistrovati znamená dodávati nitím hlad- kého a lesklého povrchu a měkkosti. Děje se tak namáčením přediva do lepkavých roz- toků dextrinu, klovatiny arabské {gummi ara- bfcum) nebo škrobu, při čemž se niti nebo předivo vůbec za pozvolného a slabého su- šení kartáči stále přihlazují. Niti takto upra- vené vetkávají se ve mnohých případech do tkanin, avšak nejvíce upotí^ebuje se tohoto způsobu úpravy při nitích na šití a u mno- hých látek bavlněných, čímž se látce dostává vzhledu hedvál^ného. Hodí se nejvíce na pod- šívky. . Ppp. Xiustnun viz Censor, str. 290—291. Iiusus naturao O^^O* ^^^ přírody. liiuizoKewska Jad wiga, známější pseud- onymem Dcotyma, básnířka polská, proslulá svými improvisacemi (♦ 1830 ve Varšavě), na- byvši pečlivého vychování v domě otcov- ském, tehdejším středisku literárního světa varšavského, zabývala se hlavně studiem do- mácích dějin, filosofie a věd přírodních. Im- provisátorský talent projevil se v ní velmi záhy a od r. 1853 uváděla v podiv a nadšení společnost, jež scházela se poslechnout její I improvisace na themata jí ukládaná. Větší ; či menší improvisace tyto oslňovaly hlavné I pěknou mluvou a nezřídka i hloubkou my- Luszczewski — Luštěniny. 473 šlének, podávajídch z v£tSi části výsledky jejího studia z oboru dějin a véd pffrodních. Formální nedostatky, vyplývající z podstaty tvorby samé, bývaly vyváženy pěkným před- nesem. Vedle formálních vad vytýká se těmto veršům všeobecnost předmětu, abstrakce, roz- plývající se nejednou v mysticismu, a ch)ad- nost citu: jest to spíše filosofie či poesie nauky, ale ne poesie srdce a přírody. Přes to mnohé i po stránce umělecké lze poklá- dati za zdařilé. Vyšly o sobě s názvem /m- pramiiacjrje i poe^je (Varš., 1854—68, 2 d.). Později obrátila pozornost k národním my- thům a vydala básně Tomira (t., 1855) a Pol- ska w piešni (t., 1859 — 60, 2 d.), obsahující delší práce: Lec/i; Wojna olbr\ymów\ Wys^o- míra a Dwunastu wojetvodów. Pokračováním jejich jsou též Rapsody o Oirobrym królu (Krakov, 1881). Zatím L. podnikla několik cest po domácích krajích i do ciziny, které popsala v polských listech (>Gazeta Warsz.« a >Tygodnik Illustr.c, 1856—60), a r. 1863 Srovázela svého otce do vyhnanství na Sibiř, [avrátivši se po dvou letech do Varšavy snažila se oživiti tradice literárního salónu svých rodičů. V poslední době věnovala se povídce. Nejlepší prací její v tom oboru jest Panienka (1893). Branki v Jasyr^e (1890, 3 d.) vynikají krásným vylíčením okolí bajkalského. Jinak povídky její (Na ro^droiu, 1876 ; Kr\yf nad otchianiq, 1878; Zwierciadlana \agadka^ 1879) přes pečlivý, místy pěkný sloh a snahu po umělecké komposici trpí nedostatkem my- šlenkového fondu, rozmanitosti, přirozenosti a národní svéráznosti. Proto nepůsobí bez- prostředně, budíce dojem pečlivé kopie ci- zího obrazu. Za nejlepší z posledních prací jejich pokládá se historická báseň Sobieski pod Wiedniem (1894, 2 d.). Dramatické po- kusy její (Nar^ec^ona ^ Ogrod\ieňca\ Wanda) jsou slabé. O improvisátorském talentu H-ké svého času velmi mnoho se psalo Srv. Z. Kaczkowski, Deotyma w Krakowie (Varšava, 1854). Šnk. liászozewskl Jan Pawel, politik polský (♦ 1764 ve Skotnikách — t 1812 ve Varšavě), žil na dvoře Stanislava Augusta a r. 1788 byl zvolen za Sochaczewsko do >velkého sněmu«, jehož byl sekretářem; seznámiv se r. 1806 v Poznani s Napoleonem byl 5 let ministrem vnitra a kultu ve velkoknížectví Varšavském. L. byl také členem Společnosti varšavských přátel nauk a vydal Dyjaryus^ sejmu ordy- naryjnego pod ^icpkiem konfederacyi gene- ralnej obojga narodow w Wars^awie ro\poc\e' tego r. p. iy88 (1788—90, 2 sv.). £«iiszozkiewioz W lady si a w, professor malířství a archaeolog polský (* 1828 v Kra- kově), navštěvoval v Krakově universitu a zároveň malířskou akademii, od r. 1849 zdo- konaloval se na malířské akademii pařížské. R. 1851 vystavil několik historických obrazů a v 1. 1853—73 byl ředitelem malířské aka- demie v Krakově i tajemníkem odboru pro zachování uměleckých památek v tamní Spo- lečnosti nauk. Sepsal: Wskaiówka konserwa' torska do \achowania \abytków s\tuki po koscio- iach (Krak., 1866); Zabytki budownictwa w Kra- kowskiém\ Zabytki miasta Krakowa (od 1872). ZfOŠajové, národ divokých horalů, který ob^^vá na vých. Bengalska a v Assamu v kra- jích lesnatých, posud málo známých, mezi hranicemi Kačaru a vrchy Čittagonžskými. Rozptýleni jsou v mnoho kmenu, jimž po vojensku vládnou pohlaváři; kmenové žijící pod vrchní vládou anglickou známi jsou jmé- nem Kuki. Řeč jejich příbuzná jest řeči Ti- beťanů. L. jsou stateční lovci a povahy lou- peži vé; proto konali časté vpády do území britského, až výpravou proti nim v 1. 1871 až 1872 zamezeny další vpády a kraje jejich Anglii podrobeny. Srv. Lewin, Wild races of South Eastem India (Lond., 1870) ; Ríebeck, Die HiigelstcLmme v. Chittagong (Berl., 1885). Xattiinovluk, osada voroněžské gub. na pr. břehu Tiché Sosny; 5906 oby v., Malorusů; pra vosi. chrám, škola zemská, výroční trhy na obilí a dobytek. Xiiiikovloe viz Lužkovice. XaUitdiiioo, bot, viz Cleome. Xaiiitdiiioe, far. ves v Čechách, hejtm. a okr. Ml. Boleslav; 120 d., 824 ob. č. (1890), kostel sv. Martina z r. 1629 (ve XIV. stol. far.), 3tř. šk., četn. stanice, pš., telegr., sta- nice Rak. sev.>záp. dráhy (Nymburk-Ml. Bo- leslav) a popi. dvůr. V XVIII. stol. drželi L. Šercové z Malomlýnku, kteří zde zřídili za- niklou faru. R. 1774 přikoupeny k panství brodeckému. • Xaiiitdniny nebo luskoviňy v botanice viz Leguminosae. L. v hospodářství řadí se mezi lupenité, půdu dobře zastiňu- jící, kypřící a méně vyssávajíci plodiny, jeŽ se pěstují bud na úhoru anebo mezi dvěma stébelninami, sloužíce dílem za krmivo aneb hnojivo zelené, dílem pro zrno bohaté bíl- kovinami. Hodí se proto zelené i sušené za výtečné krmivo pro dobytek, zvláště ve směsi s ovsem, ječmenem neb žitem jarým, a pro své zrní za živnou potravu pro lidi, zejména pro třídu pracovní. Setba oziméhohrachu a ozimé vikve ve směsi s žitem, jehož se našívá na 1 ha 40—50 kg vedle 115 kg hrachu nebo 150 kg vikve, v Čechách dobře se osvěd- čila pro krmení skotu i koní. Veškery I. mi- lují půdu hlinitou více méně vazkou, chova- jící v sobě vápno, a podnebí mírně teplé a vlažné; nesnesou vlhka ve zpodině. Způso- bují svým hojeným lupením a hojnými ná- dorky při koření nejenom rozrušování zemi- tých látek, nýbrž zabraňují též vysýchání půdy a zmáhání se bejlí; slouží proto ve střídavém polařství za dobré předchůdce ozimého žita. Mimo to přijímají I. mnoho potravních látek ze vzduchu, jimiž oboha- cují půdu, pročež s prospěchem užívá se jich za zelené hnojivo. V Čechách pěstují se tyto I.: hrách, čočka, vikev, bob, fasol, vlči- nec n. vlčí bob (v. ty či.). Z rozličných odrůd v Čechách nejlépe se osvědčily co do vý- těžku i jakosti: 1. hrách zlatý pařížský či francouzský bohatý; 2. čočka žlutošedá penízková, malá či obyčejná a černá ozimá ; 3. vikev narbonnská a zimní; 4. bob 474 Luštinaté — Lutheo malý kaspický, velký žlutý lungav- ský a anglický (svinský); 5. fazole vy- soká či tyčková a nízká nebo keříčková, zejména soissonská. V sev. Čechách nyní, kdy ubývalo pěstování cukrovky, velmi dobře se vyplácí pěstování čočky, jež se vyváží do Německa a do Francie. Na 1 A^ nasfvá se 80—110 kf( a sklízí průměrně 10—15 q zrní: hrachu seje se 200—250 kg a sklidí 14 až 17*50 q zrní. Hrách, zvláště zelený, a čočka vydávají v zrní velmi živnou potravu, odstra- ňuje-li se šupina a hrách dobře se uvaří, čemu napomáhati lze přísadou sody. Zejména hrách poskytuje silnou stravu pro dělnictvo, pro lodníky, vězně i pro vojsko, a osvědčily se zvláště za poslední války Německa s Fran- cií tak zv. bachory hrachové, velmi chutné, jež se skládají ze smíšeniny mouky hrachové, připravené ohříváním na 100^ ze slaniny, cibule, soli, koření a nadívané do bčlpuchu rostlinného, jenŽ se před požíváním na krátko vaří ve vodě. Leop. Zeithammer. Luštinaté, bot, viz Leguminosae. Xaiiitinoo, bot, viz Rhinanthus. Xaiiitiiik, bot, viz Robin ia. XaUt, solná poušf v perské provincii Kir- mánu. XaUta Hsig^o viz Mu ta Nzige. XaUtatius viz Catulus. lauteolln jest barvivá součást žlutinky (ReseJa luteola). Jsou to Žluté jehličky, hed- vábově lesklé, ve vodě nad míru nesnadno rozpustné. Roztoky l-u v alkaliích mají barvu zlatožlutou. Vlna a hedvábí kamencem mo- řeny barví se l-cm barvou narcisků; bylo-li mořeno lázní Železitou, barví se olivově. OŠc. XaUtero Giovanni, ital. malíř, v. Dossi Dosso. Xiatetia Parlsiomm viz Paříž. XaUtitia, planetoida objevená 15. listop. r. 1852 Goldschmídtem. Střední jasnost v op- posici 10*1, průměr v kilometrech 80. Ozna- čení /O. Gs. .^ Xaiitg^ondortiiiiuid, průmysl, ves v prus. provincii vestfálské, vlád. okr. arnsbcrském, na uzlu žel. drah L.-Dortmund a Ruhrort- Holzwickede; chrámy katol. a evang., pošta, telegraf. L. měl r. 1890 7139 a r. 1895 již 8837 oby v., zaměstnaných dolováním kamen- ného uhlí, při parní pile a v cihelnách. XaUthardt Christoph Ernst, luth. theo- log něm. (* 1823 v Maroldsweisachu v Dol. Frankách), od r. 1856 řád. professor theologie v Lipsku, sepsal: Das Johanneische Evange- lium (Norimb., 2. vyd. 1875—76; 2 sv.); Die Lehre von den let\ten Dingen (Lips., 3. vyd. 1885); Die Lehre vom freien Willen (t., 1863); Kompendium der Dogmatik (t, 9. vyd. 1893); Apologetische Vortráge (t, 11. vyd. 1889); Die Ethik Luthers (t., 2. vyd. 1875); Der Johan- neische Ursprung des vierten EvangeUums (t., 1874); Gesammelte Vortráge (t., 1876); Die Ethik des Aristoteles (t., 1876); Die modernen Weltanschauungen u, ihre prakt. Konsequen\en (t., 3. vyd. 1891); Die antike Ethik (t,1887); System. Theologie (3. vyd. v Mnich., 1890); Geschichte der christl. Ethik (Lips., 1888—93, 2 sv.); Evangelium Johannis a Rómerbrief (1886—87 a 1894). Pro širší vrstvy wxxnj jsou spisy: Apologie des Chťigšenthums (t, 1864—90. 4 sv.); Die Ktrche nach ihrem Ur- sprumg^ iérer Geschichte^ ihrer Gegenwart (t, 3. vyd. 1888); autobiografie Erinnerungen aus vergangenen Tagen (t., 2. vyd. 1891) a j. Od r. 1868 vydává týdenník »Allgem. evang.- luth. Kirchcnzeitung« ; od r. 1880 »Theolog. Litteraturblattc. Xauther: 1) L. Martin, reformátor něm. (* 10. list 1483 v Eislebenu — 1 18- ún. 1546). Pocházel z rodiny durynské, přistěhovalé do Mansfeldska. VyŠel z lidu, znal lid, dovedl mluviti i psáti pro lid, není v něm nic ari- stokratického, dovedl být i hrubým. R. 1501 přišel na universitu erfurtskou, tehdy scmc- nisko humanismu v Německu. L. nestal se však nikdy humanistou. Jako mistr přednášel r. 1505 o fysice a éthicc Aristotelově. T. r. vstoupil do augustiniánského klást, v Erfurlě; stal se mnichem z vnitřního popudu, 7 »nouze spaseníc, smrť přítelova a vyváznutí z nebez- pečenství života byly jen zevní pohnutky. R. 1507 byl vysvěcen, r. 1508 počal předná- šet na nové universitě vitemberské dialek- tiku, později theologii. Cesta do Říma r. 1511 nemá toho významu, jak se myslí; stalf se L. roku 1512 doktorem theologie. Doba od r. 1505 jest vnitřní krise L-ova. Odvrátil se od scholastiky a hledal nové cesty, což ho vedlo k studiu listů Pavlových a spisův Augustinových. Hlavní problém theologie je spasení člověka jednotlivce. Kristus zemřel za všechny, ale všichni spaseni nebudou. Augustin vysvětloval to praedestinací, církev tehdejší synergismem milosti boŽí a skutků lidských, při čemž cena skutkův roste aŽ v extrémy {merita super rogationes). To L-a nemohlo uspokojiti; ani mystika, na níž po- ukazoval ho představený kláštera Johannes Staupitz. Upokojení našel L. v učení o ospra- vedlnění pouhou věrou {justificatio sóla fidé). Není to víra objektivní, nýbrž subjektivní, je to mystický akt, kde k vědomí malomocnosti přistupuje vira a naděje v spasení pro zá- sluhy Kristovy, ne své. S tím souvisí druhé hlavní učení L-ovo o všeobecném kněžství. Každý svou věrou se ospravedlňuje, nepo- třebuje tedy prostředníka; kdo není sám knězem, nemůže býti spasen. S tím padá celá viditelná církev, t. j. hierarchie, kult (obřady, chrámy, svátky atd.), ze svátostí zbyly jen křest, svátost oltářní a pokání. V praxi však kněžství v protestantství zů- stalo. Tak L. i jeho víra (protestantství) byla hotova, když r. 1517 vystoupil proti ocípust- kům, jež vypsal papež Lev X. na stavbu chrámu sv. Petra v Římě. Domin ikán Tc- tzel z Lipska byl virtuosem v hlásání od- pustků, užívaje celého theatrálního apparátu. Proti němu napsal L. 95 thesí k disputaci, jež přibil v předvečer svátku Všech Svatech (31. říj. 1517) na dvéře chrámu vitemberského. K disputaci nikdo se nepřihlásil, ale these rozhlásily se ještě do konce roku po celé Luthcr. 475 Evropě a vyvolaly velikou polemiku lite- rární. Nezavrhuji se v nich odpaStky« jen cena jejich se seslabuje. Tetzel odpovědět spisem učeného Konráda Wimpiny. profes- sora university ve Frankfurtě n. O. Polemika brzo dotkla se otázky o povaze a moci pa- pežské, což obrátilo k sporu pozornost sa- mého Říma. L popíral učení o nejvyšŽí moci papežské na zemi« poněvadž prý by papež nutně byl dle toho Antikrist. Hlavní L-ův protivník byl však dr. Johannes Eck, učený, filosoficky i theologicky vzdělaný muž. Na jeho spis »Obelisci« (z r. 1518) odpověděl L. spisem Atterisci Humanisté smáli se sporu, ač ie Hochstraten vinil, že oni jsou jeho pí]i- voGci. Sám Erasmus Rotterdamský prohlásil, že spor vyvolán byl jen tím. že L. sáhl pa- peži na korunu a mnichům na břicho. Te- prve později přimkli se někteří humanisté k L-ovi. R. 1518 byl L. pohnán do Říma, avšak na přímluvu Bedřicha Moudrého, kur- řiršta saského. dovoleno mu postaviti se jen před papežského legáta Tomáše Kajetána de Vio. To stalo se 12. říj. na říšském sněme v Augšpurce. Setkáni jejich bylo vlídné, ale bezúčelné. L. potom z Augšpurka tajně ujel. Vydal o tom Acta Augustana, kde odvozuje papežství jen z vývoje historického, ne z usta- novení božího. Papežský vyslanec Karel von Miltitz vymohl r. 1519 na L-ovi, že slíbil upu- stiti od polemiky a vydal spis, kde varuje všechny, aby neodstupovali od církve. Mimo to napsal omluvný list -k papeži. Že ho ne- chtěl zlehčovati. £ck vyzval L-a i jeho přítele dra Carlstadta k disputaci, k níž došlo v čnu a čci r. 1519 v Lipsku. Hlavní jednání po- čalo 4. čce. Eck osvědčil se jako výborný šermíř. Když L. dovolával se církve řecké proti papeži, odpověděl, Že Řekové jsou stejně kacíři jako Čechové. I dále potom obviňoval L-a, že je Čech, t. j. kacíř. L. se kkl, nepřihlásil se k Čechům, jen Wyklifa a Husa se ujal, vinil koncil kostnický, že se při odsouzení jich zmýlil. L. byl pak nespo- kojen, že se nepřihlásil k Čechům, i počal studovati spisy Husovy, načež přišel k pře- svědčení, že nejen on, nýbrž i sv. Pavel a Augustin byli husité. Po disputaci polemika se obnovila, vedle L-a stojí v čele Melanch- thon. Ze spisů L-ových té doby nejdůleži- tější jest An den christlichen Adel deutscher Nation von des geistlichen Standes Verbesse- rungy kde podává programm národní církve německé s primasem Germanie v čele. Eck vymohl v Římě bullu Exsurge Domine z 15. čce r. 1520, jíž byl L. exkommuniko- ván a spisy jeho odsouzeny k spálení. L. od- pověděl na bullu několika pamflety a 10. pros. spálil se studenty před branou vitembcrskou bullu papežskou s jinými spisy. Zatím přijel do Němec mladý císař Karel V., jenž na říš. sněme vormském r. 1521 poručil ediktem vykonati nařízení bully papežské. L. však našel mocného přítele v kurfirštovi Bedři- chovi Saskem, jenž tajně choval ho na hr. Vartburce u Eisenachu. Zde žil L. pode jmé- nem Junker Georg v přestrojení, zabývaje se nejvíce činností literární. Hlavní dílo jeho té doby jest překlad Nového zákona do něm- činy 2 originálu ťl522). Carlstadt zatím stál v čele stoopeacu L-ových ve Vitemberce. Šel však dále, repntcsentuje rationalistický extrém mladého protestantstvi. TakTT.L-ovtt ádiatpoQtt (střední směr) vyložil vždy ve smy- sle protikatolickém, čímž se dostal na stano- visko blízké někdy českým Táborům. V téže době v Cvikově Miinzer zakládal enthusia- stický anabaptismus s tendenci socialistickou a chiliastickou. Můnzer počal působiti na Carlstadta, jenž šel v novotách ve Vitem- berce ještě dále. Tu L. nedbaje osobního nebezpečenství opustil Vartburk a v bř. 1522 ve Vitemberce zarazil energicky celé hnutí. Íe to reakce v L-ovi samém, jest nyní úplně Lonscrvativní. Miinzer i Carlstadt musili opu- stiti Vitemberk« Sněm norimberský na konci r. 1522 jednal o provádění ediktu vormského, o němž usneseno, že nelze ho provésti, za to žádal papežského legáta, aby papež jiŽ přistoupil k opravdové reformě papežského dvora i celé církve. V té době povstali říšští rytíři, většinou klonící se k učení L-ovu, zvláště Franz von Sickingen a Ulrich von Hutten. Povstání bylo potlačeno, což hrozilo i protestantstvi. Druhý sněm norimberský však pro zájnw politické nevystoupil proti učeni L-ovu. ^a to katolická knížata učinila 24. čna r. 1524 v Řezně spolek k prováděni ediktu vormského. Tím začíná protirefor- mace. Sám král anglický Jindřich VIII. hájil proti L-ovi spisem sedm svátostí. L. odpo- věděl mu velice hrubě. Jinak polemisuje s Cochlaeem, Fabrem, nejšetrněji s Erasmem. Musil psáti i proti výstředním svým bývalým stoupencům, zvláště proti Múnzerovi, u ně- hož sociální theorie nabývaly převahy nad náboženskými. R. 1525 vypukla selská válka, jež má i svou náboženskou stránku. L. hájil vždy sedláka proti vrchnosti, za války však vydal spis Wider die ráuberischen und morde- rischen Rotten der Bauern. Povstání bylo po- tlačeno, což zase hrozilo protestantstvi. Proto na sjezdu v Torgavě 4. kv. r. 1526 uzavřela knížata protestantská obrannou jednotu. Sněm špýrský r. 1526 povolil císaři vojsko, za to byla stanovena platnost ediktu vormského Eroti L-ovi. V té době provedl L. svůj plán ierarchický v Sasku. Biskupům odňata moc jakožto nehodným jí a vznesena na panov- níka světského jako vynikajídLd člena církve (Nothbischófe). Visitationsbúchlehi L-ovo mělo zastaviti vnikání kacířství do luthPackovy pletky* je zachránily. Pack rozhlašoval, že stavové katoličtí spikli se proti protestantským. Tito zbrojili, avšak k válce nedošlo Reíchsabschied druhého špýrského sněmu r. 1529 vymezuje prote- stantstvi status quo až do budoucího kon- cilu Proti tomu lutheršti stavové podali pro^ test, odkudž jejich jméno protestanti. L. bál se násilí, bál se též Zwinglino. L. byl konser- 476 Lutheránská církev — Lutic. vativní, Zwingli rationalista, v učení o eucha- ristii byl mezi nimi největší rozdíl Konfe- rence v Marburce 1. říj. r. 1529 měla obé hlavv protestantské smířiti. Osobně došlo k jakémus dohodnutí, avšak ne věcně. L. zavrhl spolek s Zwingliány. Na říšský sněm do Au^i^špurku r. Iň30 L. nepřišel, zastupoval jej tu Mtlanchthon, jenž podal sněmu slavnou »Čonfessio augustana« (augšpurská konfesse). Katolíci odpověděli >confutacÍ€, Melanchthon zase svou slavnou > Apologii*. Císař zřídil velkou konferenci smírnou, avšak ke kom- paktátům nedošlo. L. napsal spisek proti reichsabschiedu augšpurskému, kde svoluje již k násilí. Proto ke konci r. 1530 založili stavové protestantští ve Šmalkaldech jednotu, jež časem stále rostla. Náboženský mír no- rimberský r. 1532 je edikt císařský, ne sne- sení sněmu. Jest to jen příměří (Anstand), jež mělo platiti jen pro členy Jednoty šmaí- kaldské. L. zatím smířil se s násilím tak. Že nezatratil ani války o Virtembersko, třeba jí přímo neschvaloval. Kurfiršt saský zatím schůzí v Kadani r. 1534 a ve Vídni r. 1535 s Ferdinandem I. snažil se posilniti a rozší- řiti mír norimberský. R. 1536 jednal L. s pa- pežským legátem Verggerira o obeslání kon- cilu. Jednal s ním zdvořile, ale bylo v tom mnoho ironie. Jako programm ke koncilu složeny »Články šmalkalaskě*, L. však od- mítl vůbec dostaviti se na koncil. Když r. 1538 katolíci učinili brannou jednotu v Norim- berce, uzavřen r. 1539 ve Frankfurtě mír mezi oběma jednotami, jenž jest základem interimu řezenského. Na snémě řezenském r. 1541 konáno velké colloquium něm. theo- logů. L. se však nedostavil, zavrhl celé jed- nání i >liber ratisponensis«, stejně jako s druhé strany zase £ck. R. 1540 svolil L. lantkraběti Filipovi Hesskému, aby pojal druhou manželku, avšak tajně. Sám L. oženil se 13. čna r. 1525 s Kateřinou de Bóra, býva- lou jeptiškou, když byl v pros. r. 1524 složil mnišskou kutnu. Na sněmu špýrském r. 1544 povoleno něco protestantům, proto papež vydal bullu proti sněmu i císaři. L. proti tomu složil jeden z posledních a nejvášni- vějších spisů Wlder das Papstthum in Rom vom Teufel gestiftet, V té době v programmu protestantských stavů nabývá převahy poli- tika, proto L. ustupuje. Zemřel potom 18. ůn. r. 1546 klidně ve svém rodišti (zprávy, jako by byl zemřel sebevraždou, jsou nepoctivé a ntjapné výmysly jeho protivníků). Nejno- vější (7-) vydání spisů L-ových vychází od r. 1883 ve Výmaru (6. v Erlankách v 1. 1826 až 1856 v 67 sv. neúplné). Známé Tischreden jest tradice o L-ovi, proto nekritická. L. roz- mlouval spřátelí svými při stole; ti činili si denníky, jež zase sbírány ve větší celky. L. jest geniální německý reformátor. Hluboká vroucnost náboženská, nezastřená formalitami a zevnějškem obřadů, vede ho k učení o ju- stiíikaci sóla fide. Dychtivost po vnitřním klidu, touha po poznaní účelu života a jeho smyslu činí nám jei tak blízkým. Na druhé straně prostota, jadrnost a zdravost povahy jeho vtiskla učení jeho ráz, jímž šířilo se do selských vrstev tak rychle. Při tom učenost jeho, vzdělanost filosofická i theologická pro- hledala k vyšším vrstvám, k vyšším požadav- kům vědění i věření. Nejnovější díla o L-ovi jsou: KOstlin, M. L. (1883) a Kolde, M. L. (1. sv. 1884, 2. sv. 1893). ZNjý; 2) L. Eduard, hvězdář německý (* 1816 v Hamburku — 1 1887 v Královci), od r. 1854 professor hvězdářství, převzal r. 1856 s Wich- mannem a po jeho smrti r. 1859 sám ředi- telství hvězdárny královecké. Práce jeho tý- kají se hlavně redukcí Besselových pozoro- vání pásmových a hvězd základních a jsou obsaženy v >K5nigsberger Beob.« (sv. 28. až 37.). Mathem. pojednání viz též v »Crellc's JournaU, pozorování v >Astr. Nachr.«. VRý-. 3) L. Karl Theodor Robert, hvězdář německý (* 1822 ve Svídnici — 1 15. ún. 1900 v Dússeldorfě), studoval od r. 1841 ve Vra- tislavi a v Berlíně účastně se dobrovolně prací na hvězdárnách těchto, později (1848 až 1851) ustanoven byl při hvězdárně berlín- ské, r. 1851 pak stal se ředitelem hvězdárny v Bílku v Dússeldorfě. Od r. 1852 objevil 23 asteroidy. Pozorování jeho a výpočty tý- kající se asteroid obsaženy jsou v >Astron. Nachr.«, v >Berliner astr. Jahrbuch« atd. Též zpracoval hodinu O (hora 0) hvězdných map vydaných akademií berlínskou. VRjr, IiUtiieránská oirkev viz Evangelická církev. IiUtherbuiy PhílippJakob, angl. malíř, viz Loutherbourg. IiUthmer Ferdinand, něm. architekt a spisovatel (♦ 1842 v Kolíně n. R.). Vzdélal se na akad. v Berlíně, cestoval po Francii a po Itálii a jest od r. 1879 ředitelem uměl. průmysl, školy a uměl. průmyslového musea ve Frankfurtě n. M. Vydal Četné spisy uměl. průmyslu se týkající, jako: Goldnchmuck der Renaissance (1880); Der Schat^ d. Freih, Karl v. Rothschild (1882—85); Wérkbuch des Tápe- lierers (1884); Malerische Innenráume moder- ner "^ohnungen (1884—86) a pokračování té- hož spisu: Malerische Innenráume aus d, Gegen^ wart und Vergangenheit (1888 — 92, nový díl 1896); Gold und Silber, Handbuch der Edel- schmiedekunst (1888); Plastische Dekorationen aus dem Palais lliurn-Taxis ^u Frankfurt a, M. (1890); Das Email {\%92)\ Fíachornamente (1887-95); Blútenformen als Motive f, Fíach-^ ornamente (1893); Romanische Ornamente und Baudenkmáier (1896); Wérkbuch des Dekora- teurs (1896—97); Zeichenvorlagen fur Kunst- schmiede (1897). IiUtlo z Lutic (druhdy i Lotic), jméno starožitné rodiny rytířské, prvotně osedlé v Lužici, kde drželi jiŽ ve XIV. stol. Šera- chov (Schirgiswalde). Erbovní znamení jejich bvla medvědí noha. Jan L. držel roku 1428 Markvartice v Čechách a po něm Zikmund (1434) a r. 1480 bratří Filip a Zikmund. Tento (t r. 1497) držel Gerštorf, jejž pak Barbora, dcera jeho, r. 1497 Zikmundovi a Jindřichovi, bratřím L-ovým, strýcům svým, prodala. Ok. r. 1530 drželi Markvar- Lutica — Lutich. 477 tice bratří Krištof, Zikmund, Hanuš, Bedřich a Václav, z nichž Krištoí pak držel Gerštorf a Freudenberg. Bedřich, ujav díl Markvartic, včnoyal na něm ( 1543) manž. Uršile Blcktovně z Útéchovic a Zikmund na druhém dílu (1549) Markétě z Mecerodu. Be- dřich zemřel před r. 1562, zůstaviv syny Jin- dřicha, Krištofa, Oldřicha a Jiříka; na druhém dílu Markvartic seděl r. 1572 Adam (t r. 1580) s manželkou Sibylou Blektovnou. Z dotčených čtyř bratři držel Jindřich Frcu- denberg a Kriátof díl Markvartic a spolu ves Rosendorf, kterou r. 1577 prodali sestře Ke- drutě Pecelsdorfové. Po Zikmundovi zůstal syn Jáchym (f 1598), jehož vdova Eustachie z Lobenšteina koupila díl Markvartic od Jin- dřicha a Jiříka. Dotčený Jiřík držel také Vol- fartice a zemřel r. 1603, odkázav díl svůj Markvartic manŽ. Markétě Blektovně a Vol- fartice synu J á ch y m o vi. Tento zdědil i Mark- vartíce, které r. 1612 prodal a sloužil pánům z Vartemberka, jimž půjčoval peníze. V 1. 1618 až 1620 účastnil se vzpoury a propadl proto Í1623) statek Volfartice. Týmž způsobem při- el vrstevník jeho Bedřich o statek Freu- denberg. Tím byl rodině té, která houževně podporovala lutneránství, konec v Cechách učiněn. Hlavni poálost zůstala však na Sera- chově, který držel r. 1556 Melichar a r. 1593 bratří Krištof, Melichar a Ha- nuš Z těch pocházeli ti, kteří v XVII. stol. v Sasku se připomínají. V XVIL století žil Jan Jindřich z L. a z Frydrštorfu (snad teprve z cizinjr přistěhovalý), jenž konal Ílatné služby vojenské a těm také syna svého ana Jiřího (1640 bydlil v Praze) oddal, 'ohoto syn Maximilián Duchoslav bo- joval r. 1683 v Uhrách proti Turkům a uher- ským povstalcům a za to r. 1692 dne 12. čce povýšen do stavu rytířského starožitných rodů v král. Českém a polepšen mu erb tak, 2e měl štít polovičný, v levo modrý, v právo stříbrný s medvědí nohou a za klenot dvě medvědí nohy. Měl-li potomky a které, není známo. Sčk. XsUtloa viz Jug Bohdan. ZsUtloi, Slovan, větev, viz Veleti. ZsUtldlny jsou zásady vzorce C^H^N, slo- žením svým dimethylpyridiny C^HACH^^N, obsažené v destillátu z kostí, v dehtu kameno- uhelném, rašelinném i břidličném. I v kouři tabákovém nalezeny. Obyčejný l-in jest ka- palina čirá, mírně aromatické vůně, silně světlo lámající, při 0^ hutná 0'947, kolem 164^ vroucí, asi v 4 č. vody rozpustná. OŠc. XsUtloh (vlám. LuťAr, franc. Liege^ něm. Lút- tichf starověké Legia, Leodium): 1) L., hlav. město provincie t jm. v Belgickém králov- ství, leží na 50<» 38' s. š. a 5^ 13' v. d., při stoku řek Mosy s Ourthou, 65 m n. m., 90 km vjv^ch. od Brusselu, křižovatka želez, drah do Namuru, Louvainu, Arlonu, Vervi- ersu, Maastrichtu a Hasseltu, mělo r. 1890 147.660 oby v. (1882: 129.200). Rameny řeky Ourthe a tokem ř. Mosy rozdělen jest L. v několik čtvrti městských, vynikajících pe- strou rozmanitostí. Přes říční ramena vysta- věno jest několik mostů, jeŽ spojují vých. prů- myslovou čtvrt městskou (na pr. bř. Mosy) s vých. čtvrtí, hlav. tepnou obchodní a du- ševní, vynikající nákladnými budovami ve- řejnými. Rychlý rozvoj města počíná rychlým rozvojem jeho průmyslu. Až do 1. polovice XIX. stol. byl L. z měst vlámských nejméně živých, teprve ve 2, polovici XIX. stol. po- číná se rychle vyvíjeti v moderní město evropské průmyslově, obchodně i architek- tonicky. Ž budov vyniká starobylá kathc- drála z konce XIII. stol., přestavená a bo« hatě vyzdobená cennými gotickými pracemi řezbářskými, něžná stavba chrámu sv. Ja- kuba ze XWi. stol. s bohatými skulpturami kamennými, chrám sv. Martina ze XVI. stol. Z veřejných budov nejznamenitější jest rad- nice lutišská (též la Violette zv.), původně z XI. stol., úplně přestavěná na počátku XVIII. stol., palác justiční (vznikl přeměnou a přestavbou starobylého paláce arcibiskup- ského na náměstí Sv. Lamberta); starobylou památkou je také kamenný most přes Mosu (pont des Arches), z moderních staveb zvláště most Val. Benoit. L. má četné procházky a valy městské, z nichž boulevard ďAvroy ie nejvíce navštěvován a nejelegantnější. Na něm postaven jest velký pommk Karla Veli- kého (jezdecká socha 5 m vysoká, obklo- Cená 6 postavami) x bronzu a j. Dříve byl ,. značně opevněn. Z bývalých hradeb a tvrzí zbyly dodnes toliko stará citadella 160 m n. m. a 2 menší íorty. L. jest sídlem vyšších provine, úřadův a vojenské moci. Město spra- vuje purkmistr s přísedícím magistrátem. Mě- sto má dobrý vodovod a kanalisaci, elektri- cké osvětleni, četné humanitní ústavy a pod. V L-u sídlí provinciální místodržící, biskup; isou v něm stát. universita s hornickou fa- kultou (hcole des mínes)^ polytechnika {Ecole des arts et manufacture a École de mécani- ciens), elektrotechnická škola {Institut Monte^ fiove) s 1511 žáky. Mimo to má malířskou akademii, konservatoř, theologické semináře,. rozmanité $koly střední, obecné a soukromé. L. jest sídlem vojenské carnisony, skládající se z 2 pěš. plukův, 1 dělostřeleckého pluku^ 2 e3ka(U'on jízdných. K zábavě obecenstva slouží četné ústavy, zvi. 3 divadla. Časopisů vychází v L-u několik; nejrozšířenější jsou: >La Gazette de Liége«, »L*£xpress<, >Le Journal de Liěgec a j. — L jest město ob- chodní a průmyslové. Hl. průmysl jest žele- zářský (tavírny), nejdůležitější však je prů- mysl ocelářský, zabývající se zvi. výrobou rozmanitých zbraní. K. 1860 vyrobilo se cel- kem Va °^ill- l^usů zbraní, r. 1878: 800.000, 1890: 1,233.234, 1893: 1,090.872 kusů (z nich 252.552 jednohlavňových ručnic, 190.652 dvou- hlavňových, 40.960 pistolí, 425.112 revolverů). Vedle toho v menší míře provádí se průmysl tabáčnický, tkalcovský, koželužský, zpraco- vává se cekanka, vyrábějí se rozm. elektro- technické přístroje, nábytek, rozmanité galan- terní zboží, hl. kožené a j. Obchodu napo- máhá plodinová bursa, obchodní komora, velké trhy koňské. Hl. předmětem obchodu 478 Lutik — Lutinov. je kamenné uhlí, železo, dřevo, rozmanité druhy stavebního kamene a pod. Kommu- nikace jest dosti vyvinuta. L. má 5 nádraží, koňskou tramway a j. Déjiny. L. vyvinul se z malé středověké osady církevní, založené r. 558 Monulfem, biskupem z Tongresů, v níž sv. Lambert r. 720 založil malou basiliku. V dobách Kar- lovou franckých nadán byl rozmanitými výsadami (zv. noble ctě), jež zveličeny zvi. cw&řem Karlem Velikým, jenž byl velkým příznivcem města. Za něho vlivem lutišského biskupa Francona stal se L. střediskem du- ševním celé říční oblasti řeky Mosy. R. 971 založil v oblasti nynější provincie lutišské biskup Notger mocné duchovní panství; on obklíčil město hradbami, spojil ramena Mosy a Ourthy Četnými průplavy. Duchovní jeho panství vztahovalo se i na četná jiná města a kraje: L., Huy, Fosses, Theux, Lobbes, Tongres, Saint-Trond, Malines, Vise a Maes- tricht. Moc tuto ještě zvýšili značně v XI. st. císaři němečtí Oto II. a Oto III. velikými donacemi ; tehdy kvetl L. také uměním a vě- dami tak, že nazýván byl chlubně zřídlem moudrosti (fons sapientiae). Velikých svobod dosáhlo město r. 1316 mírem ve Fexhe, tak ie vyvinula se z mésta jakási demokratická republika, která odbojně střetla se hl, s du- chovní mocí biskupskou, tak že došlo zvi. za hýřivého biskupa Ludvíka Bourbonského k velikým domácím bojům, za nichž město, nejsouc podporováno, pozbylo svých privi- legií. Nabylo jich opět r. 1467 (od vév. Karla Smělého). V XVII. stol. dobyto několikrát Francouzi (1675, 1684, 1691, 1702). R. 1794 znovu dobyto a osazeno Francouzi, jimž mí- rem lunévíílským r. 1801 v držení ponecháno. Roku 1815 přešlo na krále nizozemského a r. 1830 dostalo se Belgii. — V L-u se naro- dili: Jan Colin, slavný válečník X. stol., ka- novník Matiáš Laensberg (* 1600), hudební skladatel Grétry (t 1813) a j. — Srv. Gerla- che, Histoire de Liége (Brus.. 1859 . 2) L., provincie v království Belgickém, ohraničená na s. provincií limburskou, na v. Porýnským Pruskem, na j. provincií lucem- burskou, na z. provincií brabantskou a na- murskou. Rozloha 2894 km* s oby v. r. 1890: 756.734 (1870: 592.000, 1882: 683.769). Délka 50 km, šířka 50 km. Jest z části hornatá, hl. v části již. a jihových., a rovinatá v sev.-záp. části. Jihových. cíp náleží horopisně k Arden- nám (z v. Hohe Ven)^ v nichž nachází se i nej- vyšší vrchol belgický Baraque Michel (689 m). V se v. části této oblasti ční Herve do 350 m, na jihozáp. táhne se pahorkatý kraj zv. Cond- roz, dosahující prům. 200 m. Sev. čásf jest rovinatá. V jihových. části horské prostírají se veliké lesv, kdežto záp. čásť vyniká buj- nou vegetacf a velikou úrodností půdy. Vo- dopisně náleží L. k poříčí ř. Mosy, jež ji protéká směrem jihových. Z přítoku v jejích nejdůležitější jsou- z leva Mahaigne, ústící se u m. Huy, Ourthe, sbírající vody v jihových. hor. planině, s přítokem Ambleve, a Aisne, Vesdre. Mimo to důležitější přítoky jsou: Berwinne, Geer a Lienne, přítok ř. Ambléve. Povaha půdy působí mocným vlivem na způ- sob a zaměstnáni obyvatelstva; kdežto v se- vernějšich krajinách rovinatých a úrodných, hojně zavlažovaných vyvinulo se zeměděl- ství, v hornatých částech jihových. provincie došel velikého rozkvětu průmysl hornický, opírající se o četný a bohatý výskyt kamen- ného uhlí, železné rudy, mědi, olova, zinku a pod. V celku zaujímala ornice roku 1880: 2075 km*, lesy 574 km*. Chov dobytka ome- zoval se na 26.653 koní, 135.417 kusů hov. dob., 34.250 ovcí, 89.650 vepř. dob. HL plo- diny jsou: obilí, rozmanité ovoce, zeliny, víno (hlav. v okolí mest Huye a Hcrstalu). Chov dobytka poskytuje máslo a zvi. známý lim- burský sýr, ve značné míře vyvážený. — Hornictví. Kamenné uhlí vyškytá se v již. části provincie ve 2 mohutných pánvích; těžiti se počalo ve větším t. 1879. kdy 22.1.% dělníků dobylo 358.100 t uhlí. Odtud výnos rychle stoupal, tak že r. 1890 vytěžilo se již 5,056.431 t v ceně 71,200.000 franků; dolo- valo se v 93 jamách. Železné rudy, mědi, olova a zinku vytěž. r. 1893 za 8 milí. fr. — Vlivem velikého minerálného bohatství vy- vinul se záhy v L-u znamenitý průmysl, tak že L. náleží k nejprůmyslovějším provinciím belgickým vůbec. Prvé místo zaujímá průmysl železářský, pracující v 15 vysokých pecích (roční výroba 393 198 ř), 120 pudlovnách (127.213 t). Ve značném množství vyrábí se ocel, hl. kolejná a válená (170.943 t)\ olova vyrobeno 9617 ř, stříbra 33.083 kg, zinku 82.701 /, zinkového plechu 26.810 L Vedle toho je značně velký průmysl kloboučnický, sklářský, soukennický, strojnický, puškarský, výroba stávkového zboží, lokomotiv a j. Mi- nerální zřídla s lázněmi nalézají se v mésté Spa a Chaudfontaine. Velké jsou rovněž ka- menné lomy vápencové (hl. mramor). Admi- nistrativně dělí se provincie L. na 4 arron- dissementy (L., Huy, Verviers a Waremme). rozdělující se na 34 kantonů s 339 obcemi. Provincii spravuje biskup se sídlem v hlav. městě L-u, v hl. městě sídlí nejv. appellační soud. — Déjiny. Před Římany obývali oblasti nynější provincie lutišské někteří kmenové gallští, kteří zde vládli později i za doby římské. V době zřízení franckého krá- lovství spravován byl celý okolní kraj arci- biskupem lutišským, v X. stol. náležejícím pod vrchní panství cis. německého. V sto- letí XVI. tvořila čásť Vestfálska, v letech 1795—1814 tvořila spolu s Brabantskem, Lim- burském, Lucemburskem a Namuťskem sa- mostatný depart. franc. (Ourthe), r. 1815 však postoupena Prusku, 1830 Belgii. FMj. IiUtik, bot., viz Ranunculus. IiUtin, ves na Moravě, hejtm. a okr. Olo- mouc, fara a pš. Slatěnice; 66 d., 378 ob. č. (1890), kaple Nanebevzetí P. Marie, Itř. šk. IiUtlnov (Dos tál -L.) Karel, spisovatel český (♦ 22. září 1871 v Prostějově), chodil do gymnasia v Kroměříži, bohosloví studoval v Olomouci, kdež byl vysvěcen na kněze r. 1894. Kaplanoval v něm. vsi Wiesenberce Lútka — Lutotin. 479 pod Pradědem, od pros. 1895 je duchovním správcem polepŠovny v Nov. Jičíně. Je z pře- dáků modernějšího hnutí v mladším katoli- ckém kněžstvu českém, seskupeném hlavně kolem měsíční revue »Nový Zivot«, jejž L. založil r. 1896 a vede dotud; r. 1900 založil » Rozvoj*, nový orgán t. z v. > katolické mo- derny*, jak přezděno hnuti tomu. L. vydal veršem: Sedmikrásy (1895). libretto \dŠ Honia (>Nový Život«, 1898) a Království Bo{i na \emi (1899); k tisku připravil sbírku lyrických písní Vi^te liiije polní. Z posa vadní lyriky L-y je patrná často snaha pracovati na základě forem a tradice poesie lidové a přizpůsobiti je k vy- slovení autorova programmového cítění. Psal také kritické úvahy a referáty, hlavně do » Hlídky literární* a >Nového Života*. Z.ůtka lan O^^^-^^)* ^^^r (Pešek) a Oldřich, bratří a vynikající čeští stavitelé v 2. pol. XIV. stol. na Novém Městě praž- ském usazeni, kdež měli domy y 1. 1377—99. Pokud nám známo ze zachovaných staveb- ních smluv, stavěli v Praze i na venkově, a evláště vynikal P e š e k a bratr jeho 1 d ř i ch, který byl asi zručným stavitelem, když se uvádí jako constructor ecdesiarum. Bratři Petr a Jan Lútkové uzavřeli smlouvu s komon- dorem řádu rytířů 3v.-janských (maltezských) na Malé Straně, že za jistý plat zvýší o 10 loket věž kostela P. Marie tamže. Smlouvou ze dne 23. února 1391 zavázali se Římkovi z Medonos vystavěti kostel v Medonosech v té způsobe, jak od nich proveden byl ko- stel v Libiši; podle smlouvy ze dne 7. břcz. 1391 zavázali se panu Smilovi z Richenburku zbudovati kostel ve Skutči. Též se zdá, že stavěli kostely v Kočím u Chrudimě a kostel v Přelouči. V těchto smlouvách jmenují se, jak to tehdy i při jiných vynikajících sta- vitelích bylo zvykem, pouze buď jako zedníci, kamcnníci nebo parléři. — Srv. V. V. Tomek, Základy starého místopisu pražského (str. 84, 94, 98. 387); t. Dějepis města Prahy (II. d., str. 112); dr. Josef Neuwirth, Geschichte der bildenden Kunst in Bohmen (str. 588—589 a 596—598); Ottův Slovník naučný, VI. díl. str. 407. Hit. ZsUtki, lužki čili pal či ki jsou mythické bytosti lužických Srbů, o nichž se zejména v Dolní Lužici hojnost pověstí vypráví. Pů- vod jména jest sporný. Obyčejně vykládal se od »lud« (lid), i psali proto starší sbě- ratelé lidového podání (Smoleř, Pful, H. Jor- dán) ludki; M. Hórnik měl za to, že sluší psáti lutki, poněvadž tu máme nejspíše lu- žický tvar českého >loutky«. Podobné by- tosti u Slováků skutečně jmenují se >lútky«. L. byli prý totiž bytosti drobounké postavy, dle některých pověstí jako děti, dle jiných ještě menší. Výklad Hórnikův zdál se býti pravděpodobným A. Černému, který dle něho ve svém díle »Mythiske lužiskich Serbow< piŠG lutki. Někteří lutkové přebývají pod lidskými obydlími a blíží se tak duchům do- movým; jiní jsou jen strážci pokladů (hl. >palčiki«) i sbližují se s kubolčlkem a zmijem. Hlavně však líčí se v lidových bájích jako praobyvatelé Lužice, při čemž v povaze jejich vidíme směs rysů lidských a démonických, jako vůbec shledlavámc v po- věstech o divých lidech (divoženkách atd.). Přebývali prý v horách a lesích, a to pod zemí, kdež žili v manželství a vedli hospo- dářství jako lidé. Popelnice prý jsou vlastně nádobí lutků. Pekli také chléb i vypůjčovali si od lidí díži, při čemž mluvili podivnou srbštinou. tak že s nimi bylo těžké doroz- umění. Ale byli dobří a za služby prokázané lidem hojně se odměňovali. Často líčí se v lidových pověstech jejich strach před zvony a kterak usilovali zničiti ty »brum- baky*. jak zvonům říkali. Zvony je také ko- nečně prý zahnaly a zahubily. — V slovan- ské daemonologii mají nejbližší příbuzné jen v pověstech Slovanů severozápadních. Jsou to zejména krasnoludki v polských bá- jích, gorcony bývalých Slovanů Liinebur- ských, jmenované již slovenské lútki, ji- stými rysy diví lidé vůbec, pak kašubská krdsú^ta, polští karzelcy, krosnalcy, moravští lucko v é. Více příbuzných mají dále na západě evropském. Nejvíce blíží se jim, druhdy přímo 8 nimi se kryji německé bytosti: Zwerge, Querxe, Unterirdi- sche, Heinchen, Heinzelmánnchen atd. Sem náležejí též sicilští mercanti a go- mitini, angl. elves, dánští underjor di- sk e atd Čnjr. Iintmerk z něm. Luttenberg viz Lju- tomer. Ittttolf Alois, kat. dějepisec švýcarský (♦ 1824 — t 1879), byl od r. 1868 profess. cirk. dějin a patristiky na theolog, ústavu v Lucernu. V 1. 1862—65 vydal v Lucernu sbírku švýcarských pověstí lidových a sou- časně pomáhal J. Staubovi v práci o švý- carském slovníku. R. 1871 uveřejnil Forschun- gen und Quellen \ur Kirchengeschichte der Schweiif k čemuž se pojí menŠí rozpravy z církevních dějin Švýcarských. R. 1859 vydal Die Schweiiergarde tn Rom, r. 1868 biografii Joseph Eutych Kopp\ kromě četných rozprav a pojednání z politických dějiu švýcarských L. dokončil, doplnil a opravil poslední díl {. £. Koppa >Geschichte der eidgenóssischen mndc* (5 sv., 2. odd., 1882). Od r. 1874 byl spol u vy d. publikace Quellen lur Schwei^er- geschichte. Xatomlrioi viz Litoměřice. Ituton [Ijuťn], město v angl. hrabství Bed- fordč, na ř. Lea. 107 m n. m., na želez, trati Londýn-Bt dford a pobočce Leighton-Buz- zard, má jako obec 30.006 ob. (1891); v po- slední době rychle se vyvíjí rozvojem ple- tařství slámy. Antonína, Lutonin, ves na Moravě, hejtm. Holešov, okr. a pš. Vyzovice, fara Jásenná; 94 d., 408 ob. č. (1890). Ves tuto daroval r. 1261 Smil z Kunštátu klášteru smilheimskému ve Vyzovicích. ItUtopeony, ves na Moravě, hejtm., okr. a pš. Kroměříž, fara Hradišfko; 81 d., 400 ob. č. (1890), 2tř. šk. ItUtotin, ves na Moravě, hejtm. Prostě- \ 480 Lutová — Lútzen. jov, okr. Plumlov, fara a pš. Kostelec u Pro- stéjova; 50 d., 298 ob. č. (1890), kaple, mlýn. autová, far. ves v Čechách, hejtm. a okr. Třeboň, pš. Chlumec-Pilař; 63 d, 358 ob. č. (1890), kostel Všech Svatých (ve XIV. stol. farní), 2tř. ák., popi. dvfir, při němž stával (v XVIIL stol.) zámeček, myslivna a hájovna a na >haviřsk|Cch jamáchc zatopený dAl na želez. rudu. V okolí ložiska dobré cihlářské hlíny. Stávala tu již ve XIV. stol. tvrz pánů z Landšteina, pak pánů z Rožemberka. Po opuštění tvrze přikoupena L. k Třeboni. R. 1554 seděl zde opět na samostatném zboží Mikuláš Ruthar z Malešova. R. 1577 dostala se L. na vždy ke Chlumci. ZaUtra, zool., viz Vydra. ZsUtrln Jlytren], komické epos franc.* viz Boileau-Despréaux. Lutsohits viz Lučiště 2). liUttenberg viz LJutomer. ZiUtter am sarenDers^, městys v brunšv. kraji (^andersheimském, na želez, trati Holz- minden-Oschersleben, má 1282 ob. (1895), průmysl kamennický (velké pískovcové lomy). Památný jest vedle got. kostelíka evang. zvláště starobylý hrad t. jm. vystavěný na poč. XIV. stol. Historicky důležitý je mestys tento bitvou svedenou 27. srpna 1626 mezi Tillym a králem dánským Kristiánem IV., v niž tento poražen. ItUtterotn Ascan, něm. malíř (* 1842 v Hamburce). Vzdělal se u Calamea v Ge- nevě, pak u O. Achenbacha v Diísseldorfě v krajmomalbě, pak studijními cestami po Itálii. Od r. 1877 žije v Hamburce. Z veli- kého počtu jeho italských krajin, vyznačují- cích se nádhernou barvitostí, eífektním svě- tlem a poetickými náladami, vynikají: Jaro ve ville Albani u Říma; Čtyři ročni doby v Itálii; Jezero Nerni; Večer na moři Středo- zemním (v nár. gal. berl.); Římská villa (v praž. Rudolfině); vTUa Conti u Frascati (1891); Scirocco na Rivieře; Faraglioni u Capri a Rdno u Bordighery (1894). L. maloval také krajiny Švýcarské a nověji holštýnské. Luttl Francesca, ital. básnířka (* 1831 v Campe u Tridentu — f 1878 v Brescii), dcera býv. kapitána čestné gardy Napo- leona I. a žákyně i přítelkyně básníka Andrea MafTciho; náleží k nejlepším básnířkám ital- ským. Napsala povídky veršem: Giovanni, Rosa e Stella (1859) a .\fana, pak lyrické básně ve sbírce Novelle e liriche (1862). Nej- větších úspěchů dobyla svým románem ve stanzích o 26 zpěvích Alberto (1867), s před- mluvou Maffeiho. ItUtatoJioe viz Litultovice. IiUtyoh viz Lutich. ItUtynd: 1) L. Německá, Luteň, Lu- tynia Niemiecka {Deutschleuten), far. ves ve Slezsku, hejtm. Fryštát, okr. Bohumín; 310 d., 2412 ob. pol., 16 č., 36 n. (1890), kostel sv. Jana Křt., 4tř. šk., pš., fín. stráž. Alod. panství drží Jindř. hr. LaryŠ-Mónnich. K panství patří v L-ni zámek, dvůr, hřebči- nec, výroba tašek a odvodňovacích rour a v Bezdinách parostr. lihovar. Pův. tvořila L. s několika vesnicemi svobodné panství a byla rodným sídlem rytíř, rodu LyškůzNč- mccké, kteří se odtud později vystěhovali na sousední panství vladislavské (v nyn. Prus. Slezsku). Od 2. polovice XVI. až do XVII. stol. seděli zde Gieraltovští z Gieral- tovic, z nichž Jáchym odkázal L-ni své man- želce Anně roz. Kochtické z Kochtic. Po ní dědil (1639) Jan Jindř. Kr. Šlik, po něm ná- sledoval syn Jindřich Vilém, po němž (f 1660) spadla L. na jeho manželku Alžbětu roz. z Drahotuš. Tato provdala se po třetí za Františka hr. Taaffeho z Carlinfortu, zjehoi potomků Rudolf prodal (2. pol. XVIIl. stol.) L-ni Janu hr. Laryšovi-MOnnichovi. — 2) L. Polská (pol. Polska L., něm. Polnischleuten), ves t., hejtm. Fryštát, okr. Bohumín, fara Ném. Lutyně, pš. Orlová; 156 d., 1157 ob. pol., 14 č., 11 n. (1890), evang. kostel, Itř. šk., továrna na ohnivzdorné zboží. Alod. statek se dvorem jest majetek Jindřišky a Františky hr. Laryšové-Mónnichové. Ves leží již. od předešlé; náležela ode dávna k pan- ství ríchvaldskému. ItUtz Johann, svob. pán, bavorsko ministi (* 1826 v Míinnerstadtě — f 1^90 v řockingu na Starnberském jezeře); původně soudce, byl r. 1863 povolán do soukromého kabinetu kr. Maxmiliána a setrval tu i za Ludvíka II. R. 1867 stal se ministrem spravedlnosti a ke konci t. r. i ministrem vyučování. O dal- ším viz Bavorsko, str. 525. R. 1884 byl L. povýšen na dědičného svob. pána a r. 1880 povolán do říš. komory. Pro nemoc podal (21. kv.) r. 1890 demissi. V 1. 1863—66 vydal L. protokolly norimberské a hamburské kon- ference o obchodním a námořním právu. IiiltKelburg^r Hans, také Lcutzel- burger, zvaný Franck, něm. řezbář. Činný v první čtvrtině XVI. stol. (f 1526 v Basi- leji). Prováděl výtečné a jemné dřevořezby většinou dle Holbeina ml. {Zápas sedláků a loupežníku v lese a j.). Mimo to připisují mu: obraiy ke Starému Zákonu a Tanec smrti (Lyon, 1538), poáobi^nu Erasma Rotterdam- skehOf římské abecedy , tit, listy a j. L. je hlavní repraesentant jemné dřevořezby a v elegantní a při tom správné kresbě z vrstevníků žádný se mu nevyrovná. Iiiitzelstein, franc. La Petite Picrre n. Petite-Pierre, hl. místo kantonu t. jm. v německém okr. Unterelsass ve Vogcsách, má 894 obyv. (1895), kostel evang., drobný průmysl dřevařský. — V dějinách památno jest jako sídlo bývalých hrabat z Lutzcl- steinu, kteří připomínají se jako držitelé hradu v L-ě (nyní zříceniny) již na poč. XIII. stol. Po jejich vymření r. 1447 připadl L. falckrabím z Velduze a po jich vymření r. 1694 knížecímu rodu Birkenfeldskému. Hrad leží na návrší, v.c výhodné poloze, tak že byl ve středověku důležitém strategickým bodem pro celou okolní krajinu. — K anton latzelsteinský má 13.875 ob. Iiiitzen, město v prus. provincii saské, vládním obvodu a kraji meziborském (asi 20 km jz. od Lipska), má 3564 obyv. (1890), i Lůtzow — Lux. 481 obvod, soud, poito, telegraf, starý zámek a cukrovar; v okolí pěstuje se feňykl. L, pů- vodně slovanská osada (snad Licno), pa- mětihodný jest dvěma bitvami. V prvé zví- tězili 16. list. 1632 Švédové vedeni Gustavem Adolfem nad císařskými pod ValdŠteinem. Vítězství Švédské však draze bylo zaplaceno smrtí Gustava Adolfa. Druhá bitva svedena tu 2. kv. 1813 mezi spojenými Rusy a Prusy proti Napoleonovi. Vlastní bojiště leželo ovšem od L-u poněkud na jv. u vesnice Grossg&rschen, odtud bývá bitva tato jme- nována též »bitvou u Grossgdrschenu«. Boj byl v prvním dnu nerozhodnut. Ústupem spojenců vedených Wittgensteinem, jenž dru- hého dne proveden, zůstali vítězi Francou- xové, kteří tím stali se znova pány Saska. Pp. ZsiitKOW: 1) Adolf svob. pán L., prus. válečník (♦ 1782 v Berlíně), vstoupil r. 1795 do prus. armády a účastnil se válek napo- leonských. R. 1813 utvořil svobodný sbor dobrovolníků, v němž velel jízdě a jenž měl unavovati Francouze drobnou válkou a vy- volávati proti nim povstání. Pokus se však nezdařil, jak se myslilo, a L.-sám neprojevil k svému podniku dosti schopností; po úplné porážce u Kitzenu (blíže Lipska, 17. června r. 1813) byl »čemý sbor< (»Die schwarze Schaar«, viz známou báseň jednoho z členů sboru, Th. Kórnera) znovu zřízen, ale již pod nejvyšším velením hr. Wallmodena, čímž Ztratil svůj samostatný ráz; r. 1814 byl pak definitivně rozpuštěn. L. sám byv dva- kráte poraněn (u Kitzenu a G5hrde 16. září 1813) a dokonce zajat (v bř. 1814 za Remeší a v bitvě u Ligny 16. čna 1815^, stal se r. 1815 velitelem 6. pluku hulánů, r. 1817 velitelem 13. jezd. brigády a r. 1822 generál- majorem. Zemřel 6. pros. 1834 v Berlíně. Viz Jagwitz, Geschichte des Lůtzowschen Freikorps (Berlín, 1892). 2) Therese von L. víz Bacheracht. 3) Karl von L., něm. umělecký historik a kritik (♦ 1832 v Gotinkách — f 1897 ve Vídni), odebral se po vykonaných filosofi- ckých a archaeologických studiích do Ber- lína, kdež seznámiv se s Wilh. Lůbkem při- pravil s ním 2. a 3. a později i 7. vydání Denkmáler der Kunst (Štutgart, 1892, 6. vyd.). Ve Vídni, kdež od r. 1864 byl docentem historie umění, vydával od r. 1863 »Recen- sionen und Mittheilungen«. Od r. 1864 byl kustodem a knihovníkem sbírky mědirytecké a přednostou sádrových odlitků na uměl. akademii, od r. 1882 řád. prof. dějin archi- tektury na technice ve Vídni. Sepsal: Afún- chener Antiken (Mnichov, 1861—69; 7 sv.); Znr Geschichte der Ornamente an hemalten griechischen Thongefássen (t., 1858); Dás cho- rugische Denkmal des Lysikrates in Athén (Lipsko, 1868); Die Meisterwerke der Kirchen- baukunst, výsledek studijní cesty po Francii a Anglii (t, 2. vyd. 1871); Geschichte der k, k. Akademie der bildenden Kúnste (Vídeň, 1«77J; Die Kunstschátie Italiens (Štutgart, 1883); D/>Auf 15. Gemáldegalerie im Belvedere (s Ungrovýnái médiryty; Vid., 1886); Galerie- Ottftv Slovník Naueoý. ■▼. XVI. 8/5 igoa katalog der k. k. Akademie d. bildenden Kůnsté in Wien (t., 1889); Důrers Holxschnitt (No- rimberk); Die vervielfáltigende Kunst d. Gegen- wart (Vídeň, 1886 a násl.; 2 sv.): Geschichte des deutschen Kup/erstichs und Hol\schnitts (y Grottově »Gesch. der deutsch. Kunst<^ Berlín, 1891); Geschichte der Gesellschaft fůr vervieifáltig. Kunst (1871—1895) nebst einem Rúckblick auf den álieren Wiener Kunstverein (Vídeň, 1895). Od r. 1866 vydával v Lipsku »Zeitschrift fůr bild. Kunst«, s archit. Ludw. Tischlerem vydal Wiener Neubauten (s 96 ocelóryt. tab.; též franc. pod názvem »Archi- tecture modeme de Viennec; Vídeň, 1896), s A. Schmarsowem, A. Bayersdorferem vy- dával od r. 1895 »Kunsthistorische Gesell- schaft fůr photograph. Publikationenc a j. 4) L. František, hrabě, spisov. (* 21. bř. 1849 v Hamburku, kde oiec byl rak. vyslan- cem), navštěvoval r. 1867 — 71 university ve Vídni a v Inšpruku, r. 1873 vstoupil jako attaché do rak. vyslanectví v Brusselu, potom byl v diplomaticicých službách v Římě, Hol- landsku a konečně u velevyslanectví v Lon- dýně. R. 1881 oženiv se v Paříži s baronessou Bornemannovou, dcerou býv. ministra me- klenburského, opustil sbor diplomatický, ač ještě několik let (až do r. 1890) podržel čestnou hodnost sekretáře při rakousko- uherském velevyslanectví v Londýně. R. 1884 koupila hraběnka L-ová panství Žampach v Čechách a od té doby sídlívá L. střídavě půl roku na Žampachu a půl roku v Lon- dýně. R. 1885 zvolen byl od skupiny fidei- kommissní do říš. rady, ale r. 1889 vzdal se mandátu a věnoval se od té doby studiu historickému a literárnímu, obíraje se ob- zvláště horlivé historií a literaturou českou, s níž seznamuje čtenářstvo anglické. Již první jeho plod literární: Bohemia, an historical sketch, vyšlý r. 1886, přijat byl kritikou velmi pochvalně. Ve sbírce »Literatures of the world« vydal L. r. 1899 A history of Bohe- mian literatuře (Dějiny české literatury] a pro Dentovu sbírku »Medieval cities* slíbil napsati knihu Prague. Některé jeho práce drobnější vyšly v angl. časopisech, jako: Ancient Bohemian poetry (>New Review«, 1897); TTte Bohemian question (»Nineteenth Centuryc, 1898); Žampach and its ghosts (>Ladies Realm«, 1899). Do »Památníku Pa- lackého* napsal L Několik zmínek o Pala^ ckém ve spisech angl. spisovatelův a do »ČCM.« posudek o knize Trevelyanově, jednající o Wiklifovi (1899). XiUváfi viz Levná. liUvino (Luini) Bernardi no viz Itálie, str. 913 b. IiUZ (lat,), světlo. Z*iix: 1) L Antonín Ervín, rak. cesto- vatel (♦ 1847 v Benátkách), vstoupil do rak. vojska, v němž stal se poručíkem u dělo- střelectva. R. 1875 připojil se k velké ně- mecké výpravě do rovníkové Afriky, jejíž čásť popsal ve svém díle Vón Loanda nach Kimbundo. Ergebnisse derForschungsreisei^?^ bis 1876 (Vídeň. 1879). Mimo to vydal ně- 31 4í52 Luxace — Luxemburský palác. které drobnější studie zeměpisné i národo- pisné, z nichž cennější jest: BalkanhalbinseL Physikalische u, ethnographische Schilderungen (Froiburg, 1887). 2) L. Kristin, benediktin rajhradský Í* 15. led. 1865 v Rychnově n. Kn.); vj^stu- lovav ve svém rodišti gymnasium, vstoupil r. 1882 do řehole beneoiktinské v Rajhradě a r. 1888 posvěcen na kněze. Brzy potom převzal po F. Karlu Šťastném redakci >Obec- ných Novin c a »Dělníka« v Brně, již vedl do r. 1893, kdy ustanoven kaplanem a kate- chetou v Rajhradě. Nemoha z Rajhradu redi- govati novin zmíněných, přejal za to t. r. a řídí dosud redakci měsíčníku > Květy Ma- rianskéc a kalendáře » Moravana*, v nichž drahně prací svých již uveřejnil. J{. Xaozaoe viz vymknutí. XaUzAorf, ves v Čechách, hejtm. a okr. Jablonec, fara a pš. Rynovice; 81 d., 567 ob. n. (1890), 2 prádelny na vlnu, mlýn. ^ozemboiiTir [luxánbúr]: 1) L., palác y Paříži, viz Luxemburský palác. 2) L, provincie v král. Belgickém v jiho- vých. části, mělo r. 1899 4418 km^ s 218.436 oby v. (1867: 200.000, 1881: 211.165 oby v.), hraničí na sev. s provincií lutišskou, na záp. s prov. namurskou, na vých. s velkovévod- stvím Lucemburským, na j. s firanc. departe- menty Meuse a Ardennes, délka 100 Xrm, šířka nejv. 62 km. Provincii L. vyplňují z nej- větší části Ardenny, rozryté říční erosí v ně- kolik částí. Průměrná výška 350 m (vysočina Arlonská 465 m, Beho 571 m); nejvyšší vrchol ční ve vysočině Taillesské do 651 m. Vodo- pisné náleží téměř veškerá provincie k po- vodí Maasy a pak k pomoří Sev. moře; pouze čásf vých. naleží k povodí Mosely. Ž řek nejdůležitější jsou: Chiers, Ton, Lesse, Semoy Ourthe a j. Podnebí jest podobné flander- skému. Minerálm' bohatství je veliké; doluje se hl. železná ruda, leštěnec olověný, láme se mramor a rozmanité druhy stavebního kamene. Velké jest rovněž bohatství lesné. Zemědělství není vyvinuté, ježto největší čásC půdy je neplodný suchopar. Obilní žeň po- skytuje nepatrně pšenice, žito, oves. Prů- myslu rovněž není. Obyvatelstvo náleží k románské větvi Vallonců, mluví z největší části francouzsky, z menší části dolnoněme- cky, iest římskokatolické, málo civilisované, národopisně typické a individuální, ucho- vavši svoje staré zvyky a kulturní přežitky. Administrativně dělí se L. na 5 arron<>- disscmentů f Arlon, Bastogne, Marche, Neuf- cháteau, Virton), dělících se v 20 kantonů o 211 obcích. Justičně podřízeno jest appel- lačnímu dvoru v Lutíchu, církevně náleží k díécesi namurské. EMa. Xavxembeiirg: 1) L. Frangois Henri, vév. z Montmorency Bouteville, maršál franc. (* 1628 v Paříži — 1 1695 ve Versaillích). Do r. 1661 užíval jména svého otce Mont- morency Bouteville, pak teprve přijal jméno své choti Madeleiny de L.-Piney, dědičky rodu Luxem bourského. R. 1643 účastnil se bitvy u Rocroi a jako pobočník vévody Enghienského vyznamenal se r. 1648 v bitvé u Lewsu tak, že Anna Rakouská jmenovala jej polním maršálkem Za nepokojů frondy (v. t.) vstoupil 8 Condém do služeb španěl- ských. Když pak po míru pyrenaejském se vrátil do Francie r. 1659, (íostal od Lud- víka XIV. milost a stal se general-lieutenan- tem Condéov^m. Ve vojně s Nizozemskem měl L vrchní veleni a podnikl v zimě 1672 odvážný pochod s 8000 muži po ledě zUtrechtu do Woerdenu a odtud do Swammerdamu, jehož dobyl a zapálil, jakož vůbec nešetřil ničeho při svém tažení a i osobní hrabivostí velice tu proslul. R. 1673 podnikl znamenitý ústup do Maastrichtu, odkudž princ Oranien- ský nemohl jej vytlačiti. Šel pak s králem do Franche-Comté a po smrti Turenneově r. 1675 jmenován maršálkem Francie a do- stal vrcnní velení armády rýnské. Úspěchy jeho teď nebyly valné a teprv r. 1677 po- razil prince Oranienského u Mont-Casselu a přinutil jej upustiti od obléhání Charleroi. Po míru v Nimwegách r. 1678 Lomoir, který dlouho už nenáviděl L-a, zapletl jej do tra- vičské aífairy Voisinové, obviňuje jej, že zločinně odstraňuje osoby sobě nepohodlné. L. byl zatčen r. 1680 a přes rok vězněn v Bašti Ue, pak vypověděn z Paříže, ač ni- čeho mu nemohu dokázati, tak Že po roce opět dostal se ke dvoru, kde sloužil jako kapitán gardy. Ale teprve r. 1690 byl reha- bilitován tím, že mu svěřeno velitelství armády flanderské. L. porazil na hlavu v čnu 1690 knížete z Waldecku u Fleurus a r. 1692 krále Viléma III. anglického u Steenkerken a r. 1693 po druhé u Neerwinden. Polní ta- žení toto skončilo vítězně dob3rtím Charleroi. L. dobyl tolik praporů nepřátelských, jež pak byly pověšovány v chrámě Notre-Dame- ském, že byl zván » čalouníkem notre-dame- skýmc. Byl posledním velkým generálem Lud- víka XIV. a vynikal jako taktik rychlým rozhledem a smělými rozkazy a operacemi; jeho výstřednost, ba i nesprávné, neřku-li zločinně počínání nedopouštělo, by vítězství svých náležitě využil. Vojáci jeho jej zbož- ňovali. Jeho syn O) L. Chrétien Louis (1675—1746) vy- nikl ve válce španělské a r. 1734 jmenován maršálkem francouzským. — Srv. Beaurain, Mémoire pour servir á 1'histoire du maréchal de L. (Haag, 1758); Désormeaux, Histoire de la maison de Montmorency (Pař., 1764); Artoing, Le maréchal de L. (Limoges, 1853); De la Barre Duparcq, Le mař. de L. (»Spec- tateur militaire*, 1860); Rousset, Histoirrde Louvois (Pař., 1864 a násl., 4 sv.). Zauxembumký paláo^ palais de Luxem-- hourgy sídlo senátu v Paříži. Původně byl to zámek zbudovaný v 1. 1615 — 20 pro Marii Me- dicejskou, vdovu Jindřicha IV., od Tacquesa Debrosse ve slohu ílorencké rustiky a na pozemku vév. de Luxembourg-Piney, odkudž zachovalo se i jméno paláce. Obývalo jej několik princů a princezen aŽ po revoluci, načež byl přeměněn ve vězení, pak r. 1795 v sídlo direktoria, r. 1799 palác konsulátu. Luxeuil — Luynes 483 Podstatné změny dal zde provésti Napo- leon I. r. 1804 stavitelem Chalgrinem. Po konsulátu zasedal zde senát, v 1. 1831—44 přestavěn od A. de Gisorse na palác sně- movny pair& a za druhého císařství opět senát zde zasedal až do r. 1870. Po vyhoření radnice byla zde seineská praefektora a od r. 1879 znovu ujal se tu senát starého svého sídla. Fagada do ulice Tournon skládá se ze tří pavillonů spojených galeriemi. Uvnitř po- zoruhodná je jenom zasedací síň a bývalý trůnní sál, dekorovaný ve slohu Ludvíka XIV., z r. 1856. Vedlejší budova Petit Luxem- bourg, kde bydlí praesident senátu, byla zbudována asi také za Marie de Medicis. Na jv. nedaleko obou paláců ie Luxcmbour- ské museum, obsahující oorazy a skulptury žijících umělců. Podle obyčeje, ostatek ne vždy zachovávaného, díla vystavená v Luxem- bourském museu deset let po smrti uměl- cově mají býti přenesena do Louvrů (v. t.) neb do některého musea venkovského. Na jih od L-kého p-e prostírá se až k ulici Augusta Comtea Luxembourská zahrada, kdysi ještě větší než nyní, ale dosud jedna z nejkrásnějších v Paříži. Mezi velikými tráv- níky a skupinami stromů jsou rozesety so- chy, kamenné i bronzové, vesměs vynikající díla umělecká, pomníky (Watteau, Th. de Banville, Murger) a pěkná fontána medicej- ská od Dcbrosse. Gh. Itoxenil [luxčj], město ve franc. depart. Haute Sadně, v arrondis. a kantoně Lure, 18 km sev.-vých. od města Lure, na ř. Breu- chine, přítoku ř. Lanterne, 304 m n. m., na Vých. dráze, má 4811 ob. (1895), znamenitý průmysl měďařský, železářský a ocelářský, textilní (hl. hedvábnické a bavlnické prá- delny), rozmanité lučební továrny, barvírny, výrobu papíru. Z budov vyniká got. chrám ze XIV. stol. (Sv. Petra), zbytky starého opatství, rozmanité středověké domy mě- šťanské ze XIV., XV. a XVI. stol., dodávající městu pestrého a starobylého rázu. Zvláště starobylá jest radnice zv. Maison Carrée, vystavěná r. 1440, dům kardinála de Jouffroy, maison Fran90is 1««" a j. četné. L. má četná učiliště, z nichž zvláště vyniká kollej {coUege communal). Znamenité jsou také minerální prameny luxeuilské (15— 51'5® C), 6000 hl za 24 hodin. Při thermách zřízeny jsou lázně. Saisona trvá od 15. kv. do konce září. — L. je město velmi staré, připomíná se již Vtiobách římských jako Lixorium, V té době již kvetlo a četné bylo navštěvováno jako lázeňské místo. Za stěhování národů bylo r. 451 Attilou pobořeno; znovu počalo vzkvé- tati, když r. 590 zal. zde sv. Columbán klášter, v němž později usídlili se benediktini, kteří zal. zde klást, školu, jež zvláště v XIV. stol. byla velmi četně navštěvována, později poklesla. Zaiizor a Kamak viz Luksor. IiHziiriosiii (lat), nádherný, nákladný. Itiiziui, nádhera, přepych. XiUyk Hajk], vlámský název Lu tichu. de Xiuynes [lyínj Honoré Théodoric, vévoda, archaeolog tranc. (* 1802 v Paříži — 1 1867 v Římě). V klassické archaeologli byj vyučencem Panoíkovým. Veliké své jmění obracel velkodušně ve služby studií archaeo- logických, podporuje štědře přehojné pod- niky vědecké, výkopy atd. Na jeho útraty vvkopal Mariette r. 1853 sfingu v Gizehu a chrám, M. de Vogué prozkoumal východní a jižní hranice Palestiny, V. Guérin konal jeho podporou vědecké cesty v Tunisu, k jeho podnětu a jeho nákladem vydal Huillard Bréholles důležitá díla o památkách doby normanskc a Hohenstaufovců (1844 a 1855), na jeho útraty vytvořil Limart kopii Feidiovy Athény Parthenos atd. Vedle toho byl L. hor- livým sběratelem památek uměleckých (vás, gemm, bronzových soch, mincí, prací ze zlata a stříbra atd.), jež ukládal na zámku svém Dampierre; posléze daroval celou svou vzác- nou sbírku Národní bibliotéce. L. počítá se k zakladatelům Istituto di corrispondenza archeologica, ačkoliv mezi členy jeho vstou- pil několik let po jeho založení. L. konal roz- sáhlé studijní cesty vědecké po Itálii, Egyptě, Palestině atd. Z publikaci jeho uváaime: Métaponte, sepsáno spolu s J. Debacquem (Paříž, 1833); Descrlption de qtielques vases peinis étrusques, italiotes, sicUiens et grecs (t., 1840); Essai sur la numismatique des Satra- pies et de la Phénicie souš les Achéménides (t., 1846, 2 d.); Numismatique et inscriptipns cy- priotes (t., 1852). Z pozůstalosti jeho V5rdal hrabě de Vogué: Vqyage d*exploration á la Aíev Morte^ á Petra et sur la rive gauche du Jourdain (t, 1871—76, 3 d.). Srv. Vinet, L'art et archeologie, str. 468 nn. Vý-. Iiuynes [lyínJ, větev florenckého rodu Al- berti (v. t.), která přišla do Francie na konci XIV. stol. a usadila se ve hrabství Venaissin- ském; Lev (f 1544) oženil se r. 1535 s Jo- hannou de Ségur, která mu přinesla věnem Luynes a odtud nové jméno rodu. Z vévodů de L. nejznámější je Charles ďAlbert, slavný státník franc. (* 5. bř. 1578 v Pont- Saint-Esprit — f 15. pros. 1621). Získav si přízeň Ludvíka XIII. svrhl Conciniho (viz Ancre) a zahrnut milostmi, úřady a hod- nostmi stal se úplným pánem situace; jeho snahy směřovaly k utužení královské moci a v tom byl L. bezprostředním předchůdcem Richelieuovým. On povolal staré ministry Jindřicha iV., za povstání Epernonova (v. t.) dosáhl shody mezi králem a jeho matkou, by však měl proti této oporu, propustil z vězení prince Condé; jeho pomocí udusil r. 1620 povstání šlechty a v Béarnu zakročil proti hugenotům. V zahraniční politice od- vrátil se L. od španělské politiky svých před- chůdců, navázal opět styky s Anglií, uzavřel alllanci s Benátkami a Savojskem; za českého povstání r. 1618 snažil se prostředkovat. Ztrá- ceje již královu přízeň nabyl ji opět za hu- genotského odboje v Jižní Francií; jmenován konnetablem, dobyl Saint-Jean-ďÁngély, ne- pořídil však před Montaubanem a zemřel před Monheurem, neželen od krále a nená- viděn od veřejného mínění. Zlořády za vlády L-ovy neustaly a i slabý pokus reformy, jejž 484 Luys — Luzon. L. na počátku u<^mi], hned se roztříštil; L. pak tento smutný stav ještě zhoršil svým nemírným nepotismem a žízní po bohat- ství. — Srv. B. Zellcr, Le connétable de L. (1879). Hfn. XiUj^s [lyí] Jules Bern. lékař franc. (* 1828 v Paříži — 1 1897 1.). Působil mnoho v nemoc- nicích paříž., posléze stal se řídícím lékařem ne- mocnice v Ivry. Vynikl zvláště jako neurolog podrobnými pracemi o anatomii, fysiologii a pathologií soustavy nervové. Z nich sluší uvésti aspoň: Rechevches sur le systéme ner- veux cérébrospin.^l . . . (1864, s atlasem); IconO' graphie photo^raphique des centres nerveux (1872—74); Etudě de physiologíe et de patho- logie cérébrale. Des actions réflexes du cerveai dans les conditions normales et morbides de leurs manifestations (1874); Legons surla struc- ture et les maladies au systéme nerveux (1875^; Le cerveau et ses fonctions (1875, 3. vyd. 1878); Traité cHnique et pratique des maladies men- ťales (1881). Z ostatních prací: Des maladies héréditaires (1863); Recherches sur la mensu- ration de la téte (1887); Le^ons cliniques a thópital de la Charitě sur les principaux phénoménes de Vhypnotisme {\%%9)\ Hypnotisme expérimental (1890). Lnyten Henry, malíř (♦ 1859 v Roer- mondé), působí v Antverpách. Vymaloval: Slunce pod\imni (1889); Boj o íř^/í (1891); Rvačka na ihromáfdéni dělníku ] Schůze umé- leckého sdrufeni; Vy Siváčka (1894); Sirotci; V dunách; Snídané dělníku a j. Vyznamenán medaillí v Mnichově r. 1888. FM, Xiiu, město palestinské, viz Béthel. de XiUSUl Ignacio, básník Španělský (♦ 1702 v Zaragoze — f 1754 v Madridě). Študoval v Palermě práva, ale zabýval se záhy literaturou. R. 1733 vrátil se ao Špa- nělska, kde obrátil na sebe pozornost pře- klady řeckých básníků, zvi. Anakreonta, a zpracováním franc. a ital. kusů pro jeviště španělské. R. 1737 vydal knihu La poetica o reglas de la poesia en generál (vydána po- zději často), kterou zaváděl i zavedl franc. vkus do španělské literatury básnické, tehda v úpadku se nalézající. Byl ve službách di- plomatických, potom radou ve finančním mi- nisterstvě, ředitelem král. mincovny a po- sléze pokladníkem král. knihovny v Madridě; byl také ze zakladatelů akademie San Fer- nando. Mimo »Poetiku« L. napsal dvě ódy o dobytí Oránu, komedii La Virtud honrada, pak Las memorias literarias de Paris a ně- kolik básní (>Bibliot. de autores esp.«, 61. sv.). Zsozdl [lyzél] Francois Marie, spisov. franc. (♦ 1821 — f 1895), byl professorem na střed, školách na venkově, žurnalistou a konečně r. 1881 archivářem finistéreským. Po 39 roků cestoval po Bretonsku sbíraje písně, pohádky a povídky národní a vydal hojně spisů folkloristických, z nichž uvádíme: Les chants de Vépée (1856); Bepred Brei^ad (1866); Guer^iou Brei^-Isel (1869—74, 2 sv.); De Pauthenticité des chants du Bar\a\-Brei\^ (1872); VeVléesbretonnes^lfíl^); Ugendes chré- tiennes de Basse- Bretagne {\Z%1); Soniou Brei\- Tsel (1890, 2 sv.); Jean Ker glogor {1991); Deux bardes bretons: A. Bri^eux et P, Proux (1889). Iiuzerier viz Luče nice. Ituzem viz Lucern. Lozon (frc. Lu^on), největší ostrov v amer. souostroví Filipinském, mezi 12*^—17® 30' s. š. a 119<> 40'— 124* 40' vých. d., má 124.226 km* 3 3,442.941 ob. Přímá délka (od nejsev. mysu k ncjjiž.) 800, největší šířka v se v. polovici 225 km. Západní čásC ostrova oblévá Čínské moře, východní Tichý okeán. L. má výbor- nou zeměpisnou polohu, ježto spojuje japan- ská souostroví (Formosu) s archipelem Ma- lajským. HoropisnéL. neobyčejně jest vy- vinut, jsa složen hl. z hornin vyvřelých. Dvě mohutná horská pásma protínají ostrov ve směru poledníkovém od sev. k jihu, z nichž Cordillera del Nořte táhne se opodál záp. pobřeží v délce 290 km, Sierra Madre podél pobřeží záp. až k Monte Moises (1283 m), odkudž na jih pokračuje sice, avšak mění jméno v Cordillera de Este a Caraballo de Balér. Ve vých. pásmu horském rozeznáváme několik menších horských řetězů buď rovno- běžně položených s hl. pásmem neb z něho kolmo se rozvětvujících. Ve střední jihových. části táhnou se nejmohutnější horstva vulka- nická s vrcholy namnoze vulkanicky dosud živými. Ze sopek manillských nejmonutnější jest Taal s 3 krátery, vypínající se uprostřed vnitrozemské laguny bombonské. Vulkanicky byl činný v 1. 1707, 1731. 1749, 1754, kdy nadělal ohromných škod. Mnoho škod způ- sobila sopka Mayon (téŽ zv. volcan ďAlbay, 2374 m) blízko Nlanilly, jejíž účinky byly ze všech sopek luzonských nejškodlivější. Nej- větší výbuchy byly r. 1616 (po prvé), 1766, 1800, 1823, 1835, 1845, 1851. 1857. 1871, 1872. 1881. Vod opis ně ostrov jest dósti vyvinut, ježto u vnitra ostrova prostírá se mezi oběma pohraničními pásmy horskými široká rovina, jen některými kuželovit^mi vrcholy sopeč- nými přerušená, jež přirozeně napomáhala rozvoji mohutnějších poříčí. Největší řeka jest Cagayan (špan.) nebo Tajo (od domo- rodců zv.), t. Rio grande de Cagayan, vyvě- rající pod Monte tlaraballo na záp. pobřeží a přibírající četné pobočky hl. na lev. svém břehu. Délka 350 km. Na záp. pobřeží dále ústí se do Čínského moře Abra a R. Agno 1 záliv Lan^ayenský), při Manille důležitá říčka 'ásig, v již. části Cabíbijan, Vicol a j. Z je- zer ve střední části ostrova jez. Candavské kolem sopky Taal Laco de Bombon, ve středu ostrova Laguna de Maguinda a j. Podnebí jest ostrovní (tropické) s velkými extrémy tepelnými. Meteorologická stanice nalézá se v Manille; střední rooií teplota 27*9* C, nej- vyšší teplota 37-9^ C, nejnižší 19-4«C. Směr větrů je po celý rok pravidelný; v led. a ún. převládají sev. větry, v bř. a dub. jiho vých., v kv., čnu, ěci, srp. a září jihozápadní. De- štivých dni 168. Srážek ročních 3073 mnu Časté jsou bouře hlavně při změně monsunu (t. z v. vaguios). Vegetace jest rázu z části subtropického, z části tropického; květena je malajská, několik druhů jest australských. Luz-St.-Sauveur — Luzzara 485 Zvířena je rovnéŽ malajská. Obyvatelstvo. Počet obyvatelstva nelze přesně stanoviti; nenif přesných statistických dat úředních; v celku kolísají údaje mezi 3— 3*5 milí. oby- vatel. R. 1881 počítalo se celkem 3,475.130 ob. Nejstarší obj^vatelstvo jsou Negritové, roz- troušení nyní po celých Filipinách. Hl. Živel ctbnologicky tvoří Malajové, kteří přišedše na ostrov podrobili si několika výpravami Negrity hl. v částech sev.-záp. a sev.-v^chodní. Malajci sami dělí se v několik větvi. Malaj- ský živel proměněn byl značnou immigrací čín- skou, která od počátku novověku osazovala se na ostrově a obchodně potlačovala malaj- ský živel. Z plemene bílého vyskytli se na ostrově Španělové a Portugalci, též Arméni, z nichž prví s malajským obyvatelstvem se pomísili v t. zv. >mestizos espafioles«. Číňané rovněž s malajským obyvatelstvem se pomí- sili v »mestizos chinos*. Hlav. zaměstnáním obyvatelstva jest zemědělství a obchod a u sev. kmenů méně vzdělaných rybolov. Sází se rýže, pěstuje se cukrová třtina a abaka (zvi. druh konopí), hl. v okolí Manili^, pro- čež má také název manillského hedvábí. Plan- táŽnictví třtinové provozují cizinci. Tabák fili- pinský je jemný a kultura jeho spočívala do- posud z největší části v rukou vládních. KovněŽ sází se a nejnověji do obchodu čile zavádí t. z v. sesalské konopí. Kávovník v ně- kterých Částech rovněž se sází. Obilí se ne- zná. V celku nepostačí vŠak plodiny domácí spotřebě; proto hl. rýŽe dováží se z Japan- ska a z Číny. Chov dobytka je nepatrný; chová se hl. buvol, kfiň a vepř. Minerální bohatství je veliké, dosud však neprozkou- mané. Obchod jest již od starodávna v po- břežních městech jižních velmi čilý. Středi- &;kem jeho icst hl. město ostrova Manilla na jihozáp. pobřeží. Vedle Čiňanfi, kteří nejdéle obchodně na souostroví jsou interessování, obchodují zde nejvíce Spoj. Obce sev.-amer., Anglie, Německo, Francie, menší měrou Špa- nělsko. Domácí obchod vnitrozemský pro- vádějí Fagalové. Vyváží se hl. cukr, abaka, tabákové listí. Průmysl je nepatrný. Velko- průmysl repraesentují toliko cukrovary a ta- bákové továrny; kommunikační prostředky dosud nevyvinuté. Administrativně dělí se ostrov na provincie, ty na »pueblosc spra- vované govemadocily, volenými z domorod- cův. Celé souostroví s L-em spravuje arci- biskup sídlící v Manille. — Dějiny. L. ob- jeven byl později než ostatní Filipíny; kdežto Magellan již r. 1521 objevil jeden ostrov ze skupiny Filipínské, na L. po prvé vstoupil španělský conquistador Ludvík Henriquez de Guzman r. 1569 přistav před tím v zá- toce Albayské. Po něm r. 1570 Juan Salcedo s Goytim zkoumali nitro ostrova hledajíce zlata. Goyti objevil zátoku Manillskou, Sal- cedo pak vnitrozemskou lagunu Bombon- skou. R. 1571 Lopez de Lcgaspi založil Ma- nillu, v 1. 1572 a 1573 pokračoval v díle Lo- pezově slavný conquistador špan. Salcedo, který objevil velkou řadu okolních ostrovů. Lopez de Lcgaspi nazval ostrov L. Novou Kastilií .(Nueva Castilla), kterýž název však se neudržel, tak že zůstal starý čínský název Lusong, z čehož vzniklo nynější L. — Li? teraturu o L-u starší i novější (do r. 1885) podává J. Blumentritt, největší znatel filipín- ského souostroví, v díle »Biblioteca Filipínám (Litoměřice, 1885). Z novějších větších cesto- pisů: Semper, Reise durch die norddstlichen Provinzen der Insel L. (>Zeitschrift€ geogr. spol. v Berlíně, 1861); týŽ, Reisen in den Philippinen (1873); Montano, Voyage aux Phi- lippines (1885); Blumentritt, Die maritimen Entdeckungen der Spanier im Archipcl de Phil. (»Peterm. Mitth.c, 1882, Erganzh. 67.); týž j. m. v četných časopisech; Worcester, The Philippine Islands and their people (N.»York, 1898); Ábela y Casariega, Filipinas (Madrid, 1898). EMa, ItaK-8t.-8aaveiir [lýz-se-sovór J , lázeň, mě- sto ve franc. departementu Hautes-Pyrénées, v arrond. Argelés, skládá se ze dvou částí, z nichž vlastní L. leží 685 m, St.-Sauv-cur 739 m n. m. ; obě části leŽí v rozkošném hor- ském údolí na ř. Gave de Baréges a Gave de Pau, mají 1507 obyv. (1895), textilní prů- mysl (hl. t. zv. látky barěgeské), mramorové lomy, ložiska stříbrné, olověné a měděné rudy. L.-St-S. důležito jest zvi. jako lázeň- ské a klimatické místo. Tepelné prameny (hl. t. zv. source Barzun) mají teplotu 29*6^ C, vyvěrají ve výši 500 m v pohoří Barégeském a dávají 100.000 / za 24 hodiny. Slouží hl. proti nemocem nervovým. Lázeňská saisona od 1. Čce do 1. záři. Ze staveb vyniká vedle lázeňských budov hl. starobylý gotický ko- stelík z XII. a XIII. stol., vystavěný templář- ským řádem, s pěknými 2 portály vyzdobe- nými cennými tympanony; rovněž památná je radnice ze XVII. stol., jakož i zříceniny zámku St. Marie (ze XIV. a XVI. stol.), vy- pínající se u města v romantické poloze. liUSiila DC., bika, rostlinný rod Idělož- ných zrádu lilijokvětých a čeledí síti no vi- tých (Juncacejé), obsahující trávám podobné vytrvalé zeliny s listy spirálně rozestavenými, čárkovitými, v pupenu svinutými, jichž pochvy, jak dalece stonek obejímaji, jsou uzavřené. ICvěty, tvořící jednotlivé nebo svazčité nebo husté klasy, sestaveny jsou buď v kružele nebo v složité klasy, majíce neúhledné okvětí, po 6 tyčinkách a po 1 jednopouzdrém se- menníku, z něhož vyvinuje se 3semenná to- bolka. Semena mají někdv vakovitý přívěsek. V Čechách roste 8 druhu L-ly, z nichž nej- obecnější jest L. campestris DC, b. ladní, a v lesích L. ventalis DC, b. jarní n. vla- satá, L. albida DC, b. bělavá, L. pallescens Bess., b. drobounká, a L. multiflora Lej., b. mnohokvětá. Na vyšších pohořích daří se L. sudetica Presl, b. norská, L maxima DC, b. největší, a L. spicata DC, b. klas- natá. Na Alpách roste L. nivea Dl., b. bě- lostná. DiJ, Iinzzara, místo v ital. prov. Reggio, na pr. břehu Pádu, 19 m n. m. v úrodné rovině, na želez, trati Parma-Suzzara; má 2151 ob. (1888), jako obec 7617. Dne 15. srpna 1702 486 Luzzatti — Luze. svedena zde bitva mezi Rakušany, vedenými princem Eugcnem Savojským, a spojeným vojskem franc. -Španělským pod generálem Vendómem. lauzzattl Luigi, státnfk Ital. (* 1841 ze zámožné židovské rodiny v Benátkách). Vy- studovav práva učil nějaký čas na Istituto tecnico, načež r. 1867 jmenován professorem národního hospodářství a státního práva na universitě v Padově. R. 1869 byl za Minghet- tiho několik měsíců gener. sekretářem v mi- nisterstvě obchodu a orby. V 1. 1871—91 byl členem ital. poslanecké sněmovny a získal si velký vliv v hospodářských a finančních zá- ležitostech; několikráte byl předsedou bud- getní kommisse. Od r. 1891 do květ. r. 1892 byl ministrem pokladu v kabinetě Rudini- Ňicoterové. Po svém odchodě z ministerstva zastával opětně professuru národ, hospodář- ství na universitě v Perugii a vstoupil 14. čce 1896 znovu jako ministr pokladu do druhého a v pros. 1897 do třetího ministerstva Rudi- nova,,s nímž odstoupil v čnu r. 1898. V říj. r. 1898 vyslán do Paříže, aby dojednal ob- chodní smlouvu s Francií. Napsal: Le con- troversie monetarie e Pltalia (1881); / nuovi trattati di commercio della Francia ed il trať tato di commercio italo-francese (1882); Delle attinen\e dei biglietti di banca cel bimetallismo (1883); // sociál i srno e le questioni socialt di- nan\i ai pariamenti ďEuropa (1883); Emula- \ione e progressi delle banche di emissione in Italia (1886) ; Cronaca delle coopera\ioni (1888) ; Le diverse tendence sociali degli operai ttaliani (1888); VajDuso del credito e lafinan^a italiana (1889); La finan^a italiana alla camera e al senato (1889); La páce sociále aW esposi\ione di Parigi (1890); Spinoyx e i precursori della liberta di coscien\a<, II giudi^io sulle eleiiont politické contestate in Inghitterra e tn Italia; Vesposi\ione di Parigi e la poten^a produttiva delle na^ioni moderně; Lo stato e la chiesa nel Belgio\ La embriologia e la evolu\ione delle costitu\ioni politické, Ituzzatto Samuel David, židovský uče- nec, theolog a hebraista (* 1800 v Terste — t 1865 v Padově), od r. 1829 byl professo- rem rabbínského semináře v Padově. Sepsal mnoho děl i vydal s kritickými poznámkami židovské spisy cizí. Nejdůležitější spisy jeho jsou: Prolegomini ad una grammatica ragio- nata della lingua ebraica (Pad., 1836); Sbírka pisni divdnu Jekúdy ha-Lewyko \ Kastilie s úvodem a poznámkami (Praha. 1845); Výklad k Almaniiovjrm nápisům židovských ndkrobnich kamenu toledských (t., 1849); Giudaismo illu* strato I e II (Paříž, 1848—52); Calendario ebraico per 20 secoli (Pad., 1849); Dialogues sur la Kabbala (Gorice, 1852); Grammatica della lingua ebraica (Pad., 1863—57); // pro- feta Isaia (t., 1855—63); Discorsi morali (t., 1857); // Pentateuco colle Haftdrót vol^\ Le- \ioni di teologia morale israclitica (t., 1862); Katalog bibliotéky Alman^iovy (Paříž, 1846); Elementi grammaticali del caldeo biblico e del dialetto talmudico babilonese (Pad., 1865) a j. Autobiografii jeho přeložili do němčiny z ital. I. Busch a později M. GrGnwald (Verona, 1882); čásf jeho dopisů vydal syn L-ttův Isidore (hebrejsky 1882—84, 9 sv.; ital. 1890). Zsniané) bot., viz Sternbergia. Itui&nky, rozsáhlý sad města Brna se sirnými prameny (v, Brno. atr. 725 b), XiUiany: 1) L., ves v Cechách nad Tře- tinou, hcjtm. Král. Dvůr, okr. Jaroměř, fara Chotěborky, pš. Dubenec; 48 d., 314 ob. č. (1890). Itř. šk. Bývala tu kdysi tvrz. — 2) L., farní ves t., hejtm. a okr. Jičín, pS. Konec- chlum; 151 d., 1140 ob. č. (1890), kostel P. Marie (r. 1350 plebanie), popi. dvůr, mlýn. Deskový statek (37*44 ha a 48*88 ha nist. pozemků) drŽí Gustav Dressler. Za patrimo- niálního zřízení tvořily č. 4 »dvorec větší« a č. 6 »dvorec mensu. L. připomínají se r. 1143 mezi zbožím kláštera strahovského. Ve XIV. stol. byla ves rozdělena na několik čá.stí, z nichž na jedné s tvrzí seděli (1511 až 1554) Konecchlumští z Konecchlumě, Adam Kamenický z Vitiněvsi (1562—95), Jan Král z Dobrévody (od r. 1595), Kůlové z Chotče a r. 1613 přikoupeny L. ke Kumburku. — 3) L., ves t. na lev. břehu Ůhlavy, hejtm., okr. a fara Přeštice; 73 d., 562 ob. č. (1890). 2tř. šk., DŠ., telegr. a stanice Rak. stát. dráh^r (Plzeň -Eisenštein), mlýn. Alodiálni panství (1010*53 ha půdy) jest majetkem J. Hlávky; náleží k němu zámek s kostelem Jména Panny Marie a s parkem, dvůr v L-nech. L. připo- mínají se po prvé r. 1175; r. 1245 seděl zde Jimram z Lužan a po něm asi vladykové z rodu toho. Ve XIV. stol. bylo tu několik vladyčích seděni, před válkami husitskými příslušely L. k proboštstvi přeŠtickému, po jehož zrušení ujali je Švihovští z Risenberka na Skále a Mččíně, v 1. 1578—1721 seděli tu Přichovští z Přichovic a vedle nich A. E. Hasišteinová paní na L-nech (1674), hr. Štern- berk (1677) a hr. Desfours. Jan Vilém Při- chovský prodal (1721) L. Hynkovi svob. p. z Engelílusu, po něm se tu vystřídalo něko- lik majetníků rychle po sobě; konečně po r. 1818 drželi je hr. ze Schónbornu, Kinští ze Vchynic a od r. 1862 bar, Fr. Ringhoffer. ItUioe, ves česká, viz Lužec 1). ItUie, starobylé město v Čechách nad 01- šinkou, v hejtm. a okr. vysokomýtském; má 273 d., 1502 obyv. č. Í1890), na předměstí Ih 1 u m k u ( v. t) pout- ničky farní chrám P. Marie Pomoc, ve mě- stě fil. kostel sv. Bar- toloměje (ve XIV. st. farní) a do zrušení (1773) řádu jesuitské- ho far., starožit. rad- nici, synagogu, rabbi- nát, 5tř. obec. a Itř. C 2634. Znak mésta Luíc. soukr. žid. šk.. lékár- nu, poštu, telegraf, četn. stan., občan, záložnu, 2 továrny na obuv, 4 mlýny, lihovar, sýrárnu, týdenní a výroční trhy, ruční vyšívání po domácku a opodál opukové lomy. Erb měst. (vyobr. č. 2634.): Lužec — Lužice. 487 v červeném itit6 tři střibrné, na přič polo- iené pruh^ (erb Slavatovský). Již r. 1372 při- pomíná se jako městečko příslušné ode dávna ke hradu tCoSumberku. V XVI. a počátkem XVII. stol. bylo obyvatelstvo víry pod obojí. R. 1564 skoro celé mésto vyhořelo. Xsuieo: 1) L., Lu2ce, far. ves v Čechách, hejtm. N. Bydžov, okr. a pá. Chlumec n. C; 156 d., 1085 ob. č. (1890), kostel sv. Jiří (ve XIV. stol. farní), 4tř. šk. Stávala zde tvrz. V XVni. stol. připomíná se tu a v okolí sekta adamitů. — 2) L., far. ves t., na lev. břehu Vltavy, hejtm. a okr. Mělník; 116 d., 1088 ob. č., 3 n. (1890), kostel sv. jiljí (ve XIV. stol. far.), pš., telegraf a stanice místní dráhy (L^Jensovice), rolnický cukrovar (nej- atarti v Cechách), par. mlýn s výrobou »čes. 8nšenek«, cihelna, koiikářství. Ve XIV. stol. přísluSel L. do zboží kláitera svatojiřského, později tu byl vlad^čí statek, jejž držela do r. 1535 obec roudmcká, načeí brzy dostal se L. k panství roudnickému. R. 1760 vyhořel kostel i s celou osadou, načež r. 1763 po- staven nynějií kostel. — 3) L. {^**st), ves t., hejtm. a okr. Podbořany, fara Vidhostice, pš. Vroutek; 21 d., 139 ob. n. (1890), chmelař- stvi. Alod. panství (847*11 ha půdy) jest ma- jetkem JUDra Josefa Baerenreithera; náleží k němu zámek s kapli a s parkem, dvůr v Lužci. Zboží luiecké bývalo v XV. stol. při panství petrSpurském, po tom při mlý- Seckém. Poč. XVI. stol. držel L. Adam Ferd. fdrcký z Údrče. Ten účastnil se odboje stavů českých, začež mu mezi jiným L. od král. komory zabrán a prodán (1627) Janu Lud. Neslingerovi ze Selchengrabu. Po tom se tu připomíná Anna Konstancie Loubská (f 1706), která prodala L. sv. p. Boosovl z Waldeku. V XVIII. stol. seděli zde Kage- rové ze Stampachu, kteří vystavěli zdejší zá- mek. -- 4) L. {Luschwitx)f ves t., hejtm. a okr. Ústi n. Lab., fara Čes. Bukov, ps. Ne- štědice; 19 d., 92 ob. n. (1890), 2 mlýny. Xauieilio^, ves v Čechách, heitm., okr. a pi. Domažlice, fara Třebnice; 48 d., 242 ob. č. (1890), Itř. šk. Ve XIV. stol. bylo tu několik kmetcích statků. Zsotenidky, ves v Čechách, hejtm., okr. a pi. Domažlice, fara Třebnice; 34 d., 151 ob. č. (1890). X«iiii€#: 1) L. {Luschit^), ves v Čechách, hejtm. a okr. Kadaň, íara Tušimice, pš. Ča- chovice; 16 d., 107 ob. n. (1890^, hnědouh. doly. Alod. statek (582*76 ha půdy) jest ma- jetkem Bedř. hr.Westphalena; náleží kněmu zámek s parkem, dvůr. — 2) L., ves t., hejtm. Prachatice, okr., fara a ps, Netolice; 30 d., 165 ob. č.'(1890). — 3) L. (Luschifi), far. ves t., hejtm. Teplíce, okr. a pš. Bilina; 71 d., 346 ob. n. (1890), kostel sv. Augustina (ve XIV. stol. far.), 2tř. šk., 2 mlýny a poplužní dvůr. Ctvrf hodiny ode vsi kaple sv. Blažeje 8 léčivým zřídlem. Na místě nynější kaple stával kostel, jenž vzal za své za války 30leté. R. 1623 zaniklá fara r. 1740 obnovena. 4) L., ves na Moravě, hejtm. a okr. Ho- donín, fara Mikulčice; 246 d., 1558 ob. č.. 58 n. (1890), 4tř. šk., pš., telegr., stanice Sev. dr. cis. Ferdinanda (Břeclava-Přerov), hnědo- uhelné doly, tov. na tabulové a duté sklo. — 5) L {LuschitO, ves t., hejtm., okr., fara a pš. Šternberk; 61 d., 47 ob. č., 460 n. (1890), 2tř. šk., popi. dvůr. Xslliioe (lat. Lusatia, něm. Lausit^). Jméno L. jest formou deminutivum, vzniklé buď ze slova »}uh« ()ug) nebo »)uža« ; tedy země lu- hův neb »hizí« (bahnisk, jezer ata.). 1. Pů- vodně náleželo toto jméno pouze krajině nad střední Sprévou, obydlené kmenem Luži- čanů a kryiící se s celou pozdější Dolní L-cí až na západ k Černému Halštrovu. Při- pomíná se po prvé u »zeměpisce bavorského* (neznámého spisovatele latinského rukopisu z 1. asi 866—890, jenž se nachází v kr. ústř. knihovně v Mnichově) : Lunsizi , ci vitates XXX. V pozdějších kronikách a dokumentech při- chází jméno této župy ve formách: Lusizi, Lužici, Luizizi (u Dithmara^, Lunsinzani (u Re- gina) atd. 2. Později, a to Již velmi záhy, roz- šířeno toto jméno i na kraje sousedních kme- nův (na sousední župy), totiž: Nižovců neb Nižiců (jak lze vyložiti jména kronik a li- stin: Nice, Ničiti; u Šafaříka Nisa), Góle* šinců {Golensix()t Lubušanů, Slubjanů (Selpuli^ Selpoli), Lupjanů {Luviglaua\ Ža- rovanů {Zard\ a Třebovanů {Trebouana, jak stojí v zakládací listině biskupství praž- ského), máme-li je s Šafaříkem položiti do okolí města Tře bulí (luž. Trjebule, něm. Triebel) v Dolní L-ci. 3. Ještě později, v stol. XIV.— XVI., vztaženo jméno L i na Mil- čansko se župou Záhvozdem (luž. Zagóxd, v listinách Zagosť), i rozeznávána od té doby L. Dolní {ÍAisatia inferior, NiederlausitO, t. j. původní vlastní L. (s 8 župami), a L. Horní {Lusatia superior, Oberlausit^), t. j. Milčansko se Záhvozdem. Hranice obojí L. v tomto je- jím původním rozměru byly asi: na jihu hra- nice české, na vých. řeky Kvíza (něm. Queis) a Bobr, na severu Odra od ústí Bobru až skoro k ústí Varty, odtud čára až téměř k ústí Černého HalStrova do Lpabe, na záp. pak Halštrov (Elster) a přítok jeho Ploučnice (vlastně Fúlučnice, luž. Potčnica, něm. PulS' nit\)^ čili záp. hranice říše Boleslava Chra- brého dle míru budyšínského (1018). Rozhraní mezi oběma L-mi, které ovšem podléhalo rozličným změnám, jde ^směrem od západu k vých.) po HalŠtrově oa ústí Ploučnice pří- mou čarou přes soutok Malé a Velké Sprévy u Spreje (Spreewiti), a přes Nisu severně od Mužakova ke Kvize. Politicky náleží nyní L. Sasku a Prusku, mezi něž rozdělena od kongressu vídeňského r. 1815 tak, že Prusku patři celá Dolní L. a severní čásf L Horní, Sasku pak pouze Čásf bývalé Horní L. vnitř hranic saských. Celá L. rozpadá se tedy nyní na tři částí, kteréž od jihu k severu jsou: saská Horní L., pruská Horní L. a Dolní L Hor opis. Celá Dolní L a sev. polovina (prus. čásf) L. Horní náleží k nížině Se- veroněmecké, jižní pak polovina Horní L. k soustavě Sudetské, a to k horám Luži- ckým v nejširším smysle, k nimž se počítá vá 488 Lužice. vysočina Horní L. a v Čechách hornatá kra- jina mezi skalami Děčínskými, horní Jizerou a krkonošským pohořím Jizerským, ťři po- drobnějším rozvržení tohoto území připadne liomatá Část L. prahornt kopčině Kum- burské, v níž však se vyskytuje i útvar třetihorní *s bohatými ložisKv hnědého uhh' a Četné ojedinělé kužely čedičové. V jiŽ. části této hornatiny, jež se sklání k severových., tvoři pánev zitavská rozsáhlou kotlinu. Nej- vyšší hora jest na jihu Falkenberg (luž. 5b- kolníky 606 m), dále sluší jmenovati Kotmar gl3 m), Ojbín u Žitavy (519 m), čedičovou ndskrone u Zhořelct: (429 m). V sev. části této hornatiny vzniká polokruh Lužických hor ve smysle nejužším (o t. zv. horách Lu- žických v Čechách viz Čechy, str. 20); Lu- ^ičti Srbové nazývají tak polokruh hor, jenž -objímá nynější slovanskou Horní L-ci na jihu a na západě celkem asi od města Lubije až .skoro k Zlému Komorovu {Senftenberg) v Dol. Í.-CÍ. Tento polokruh lesnatých vrchů stal ^e nyní přirozenou hranicí živlu lužickosrb- ^kého. V něm vvnikaií: Lubijska hora <446 m), Běly Bbh, Corny Bóh (558) a přilehlá skupina, v níž jednotlivé vrcholy mají názvy Hromadní k, Prašica {Frage- ^erg\ Žmorc a j., dále Lubin {Thronberg, lužický Blaník), M n i Š o n c {Mónchswalde - berg\ Klóšterska hora (Klosterberg)^ Pa- lowska hora {Fohiaer Berg)^ Butrowa hora {Butterberg) — vesměs na jihu; na zá- padě pokračují nižší chlumy, z nichž nej- severnější, jímž celé pásmo se zakončuje, nazývá se KoŠynska hora (Koscheaberg^ Í82 m). Z nížiny dolnolužické vyniká na jihu pásmo nízkých chlumů, vlnící se podél roz- nraní obou L-ic od Halštrova až k Bobru (Lausit\er Gren\wall)^ z nichž dosahají: Braut- berg u Chlumce {Gollmit^) v okrese lukov- ském 176, Ochsenberge v západním okolí Zlého Komorová rovněž 176, Spitzberg mezi Spréyou a Nisou 183, Rúckenberg u Žarova 229 m; výška tedy stoupá od záp. k vých. V o dopis. L. má sklon od jihu k severu á pak k severozápadu, kterýmž směrem cel- kem tekou také hlavní řeky lužické, Černý Halštrov, Spréva, Nisa a Bobr. Halštrpvem a Sprévou náleží L. k úvodí Labe a tudíž k oblasti Severního moře, Nisou a Bobrem k úvodí Odry a tedy k oblasti moře Balti- ckého. Samým středem L protéká Spréva (luž. Sprewja)^ vznikající na pomezí česko- saském mezi Kotmarem a Gersdorfem ; hlav. pramen jest na farní louce u Starého Gers- dorfu v Čechách. V hornatější části L. vine se romantickými údolími, u Budyšína pro- ryla si hluboké koryto v žulových skalách, načež vstupujíc do nížin dělí se u Dolní Hůrky (Delnja Horka) ve dva proudy. Vel- kou (západní) a Malou Sprévu, které se u Spreje na rozhraní Horní a Dolní L. zase spojují. Severně od Chotěbuze obrací se Spréva náhle na záp. (až k Lubňovu) a u vsi Prjawozu počíná se děliti v nesčetná ramena, kteráž zejména mezi hlavním tokem a sever- ním ramenem Mutnicí tvoří sí( přehustou. Krajina tato nazývá se dolnolužicky Bh>tii (v. t. ; něm. SpreeweUd) a rozpadá se městem Lubňovem na divočejší horní a střizlivéjií dolní Blota. . Horní, vlastní Blota leží .témčit celá ještě v slovanském, dolní však jii v por němčeném území. Důležitější přítoky Sprévy jsou: Lubata, splývající s julalou Sprévou pod Huéinou (v saské H. L-ci), Černý á Bílý Š.epc (Schóps), vpadající do Malé Sprevy pod vsí Sprjowje, a Matksa (M<>!^éy, ústící se do Sprévy u Prjawozu — vesměs na pravém břehu. Černý Halštrov {Čomx ffalštrow, něm. Schwarze Elster) pramení na Sibyllensteinu (luž. Žiwirnr Kamjen) u Pole- nice {Puisnit^) v saské Horní L-ci, přijímá s pravá u Kočiny (v praské H. L-ci) Bílý Halštrov, u Wojerec Čornici, s leva pak PoluČnici (Pó^tčnica). Nisa (Zhořelecká, luž. Nysa) vzniká v hor. Jizerských u Fried- richswaldu v Čechách, dotýká se jen na dvou místech (u Mužakova a Rogowa) nynějšího území lužickosrbského a vpadá do Odrv pod Gubinem. Bobr i jeho levý přítok Kvíza HuŽ. Kwisa) má své vrchovtsko v Čechách (v Krkonoších u Žacléře), protéká nyní jii krajem úplně poněípčeným a ústí do 0(hry u Krosna. — V celé jižní části prus. Horní L. mezi Halštrovem a Nisou je hojnost ryb- níků, dále jsou větší rybníky v okolí Cho- těbuze v Dolní L-ci, u Picnč (největší je »Car- towy gat«) ; pod Lubinem u Storkova aBéskova počíná jezernatá krajina dolní Sprévy. Politické rozdělení, místopis, sta- tistika. Saska Horní L. rozdělena je admi- nistrativně na 4 hejtmanství {Amishauptmann^ schaften): 1. budyšínské s městy a měste- čky Budyšínem, Biskupicemi {Biskopicy, ném. Bischofswerda) a Šěrachovem (Schirgiswaldé); 2. lubijské s m. Lubijem (Lóbait), Bemar- dicemi {Bjenadiicyt Bjamaéicy, n. Bei'n$tadt\ Novosolcem {Notvosolc, něm. Neusalia) a Wó- sporkem ( Weissenberg) ; 3. kamenecké sm. Kamencem {Kamjenc, něm. Kamenx\. PoluČ- nici {Fofčnica, něm. Pulsniti) a Halštrovem (něm. Elster) a 4. žitavské s m. Žitavoa (něm. Zittau) a Ostroycem {Wástrowc^ ném. Ostrit\), — Pruská Horní L. přidělena jeat k provincii slezské a v ní k vládnímu ob- vodu {Regierungsbe\irk) lehnickému; rozdě- lena jest na čtyři okresy čili kraje (Kreise)i 1. vojerecký, v němž jsou města Wojerecy (Hoyerswerda), Kulow ( Wittichenau) á Kólany {Ruhland)] 2. rozburský s městv Rozbur- kem (1. Ro\bórk, něm. Rothenburg), MuŽakovena {Miiskau), Nízkou {Ni\ka, ném, Nieske) a Kinš- purkem (h.-srb. Kinspórk, ném. Kónigsbrúck)', 3. zhořelecký s m. Zhořelcem {Zhorjelc^ něm. Górliti) a Rychbachem (Reichenbach); 4. pak lubáňský s m. Lubáněm {Lubaň^ něm. Lauban) a Lesnou (Lesita, něm. Mark- lissa). — Dolní L. přidělena jest k provincii braniborské a v ní k vlád. obvodu frankfurt- skému; má 9 okresů čili krajů: 1. chotě- buzský s m. Chotěbuzí (hornosrb. Khode- bu^^ dolnosrb. Chóíebui^ n. Cottbus) a Picněm {Pic^, něm. Feiti)\ 2. kalavský s m. Kala- vou (něm. Kalau)^ Drjowkem (n. Drebkau)* Lužice. 439 Lubňovem (Lubnjow, n. Lúbbenau)^ Komoro- vém (Zh' Komorow^ n. Senftenberg) a Véto- $ovem (něm. Vetschau)\ 3. hrádecký s m. Hrádkem (hs. Hrádky ds. Gródk^ n, Sprem^ berg); 4. Žarovský s m. Žárovém (n. So' ran), Gasynem (ds. Ga^n^ n. Gassen), Brody (n. Pfórten) a Třebulemi {Trjebule, n. Trtebel)\ 5. gubinský s m. Gubinem (n. Guben) a Příbřehem (ds, Přibrjeg, něm. Fúrstenberg); ó. lubinský s m. í,úb\nem (Lúbbfn\ Bry- landem {Friedland) a Luborazem (Lieberose); 7. lukovský s m. Lukovem {ŽMkow^ něm. JLMckau\ Dobroluhem (Dobry Í»ug^ Dobrotug^ n. Dobrilugk), Grabinem {Finster-walde)^ Go- lyšfnem (GťJ/^iiw, něm. Golssen), Gostkovem {Góstkow^ téf Kóstkow^ n. Kirchhain) a Hra- dištěm (ds. Grofyščo, něm. Sonnenwalde); S, bezkovský s m. Bezkovem (ds. Beikow dle Muky, Biakow dle Horníka, n. Beskow) a ^. storkovský s m. Storkovem (ds. i něm. Storkon\ starosrbsky Barcow) a Srbským Bu- kovcem (Serbski Bukojc^ n. Wendisch Buch- Íiob{), Poslední 2 kraje, ač původně dolno- lužické, nepočítají se však nyní v politickém ohledu k Dolní L-ci (nenáležejí také k vlád- nímu obvodu frankfurtskému, jako ostatní okresy, nýbrš k postupimskému), i uvádívá se obyčejně v Dolní L-ci jen 7 okresů. — -Celá L. měří asi 12.780 km\ z čehož připadá na Horní L-ci 5940 km* a na Dolní (7 okr.) •6840 km*; saská Hor. L měří 2470 km\ pruská 3469 km*. Obyvatelstva má saská Horní L. 385.080, pruská 280.550 a Dolní L. 470.435 orsku samém zatím vládl valdemar, který po smrti bezdětného Jana, zvaného Illustris (1317), syna Hermanova, spojil pod svým panstvím obě L. Markrabí míšeňský Konrád I. odstoupil Dolní L-ci synu svému Dětřichovi, který se stal spojencem pánů německých proti Jin- dřichu Lvovi« Následkem toho byl (na po- pud Jindřicha Lva) vpád pohanských Luticův a Obotritův do Dolní L. r. 1180, kterou zpu- stošili až ke Gubinu. Dětřichovi podařilo se sice udržeti si vládu v Dolní L-ci, ale záhy povstalo vládě markrabí míšeňských nebez- pečí na východě, se strany knížat polsko- slezski^ch, kteří se nezříkali svých dávných nároku na L-ci. Za druhého nástupce Dětří- chova, Konráda II., vtrhl do Dolní L kníže velkopolský Vladislav Uzkonohý, začež Kon- rád odpověděl vtržením do Lubušska, nále- žejícího Polákům. Vladislav, který přichvátal na obranu Lubuše, byl sice poražen, ale Lu- bušsko si přece zachránil. V témž čase (1210 až 1235) mísil se do vlády v Dolní L-ci slez- ský kníže Jindřich Bradatý. Po jeho smrti markrabě míšeňský Jindřich Jasný dobyl zase zpět Dolní L-ci, která však dlouho již v držení rodu Wettinského nezůstala. Diez- mann, jenž se domohl vlády po Jindřichu Jasném (f 1288), prodal L-ci nejprve arci- biskupu magdeburskému Burchardovi (1301) a později (1304) markrabatům braniborským, Ottovi a Hermanovi, držitelům Horní L (na- před Gródk, Chotěbuz a Lubin, za půl roku pak i ostatek). Obě L nezůstaly dlouho spojeny pod pan- stvím braniborským. Hned po smrti Valdc- marově r. 1319 obsadil Jan Lucemburský Budyšínsko, kdežto východní část Horní L. se Zhořelcem, Lubáněm a Žitavou zastavil Jindřichovi, pánu na Javoru a Fúrsten- berku, jenž podržel i některé části Dolní L. Avšak ]iž r. 1329 vykoupil Zhořelec a slavil vjezd do Budyšína na znamení, že L. spojuje se s Čechy na věčné časy. R. 1337 uzavřel smlouvu s Jindřichem, že zbývající části L., které Jindřich ještě držel, v případě, že by zemřel bez dědiců, připadnou koruně České, což se stalo r. 1346. — Jan Lucembursky (vedle Rudolfa Saského, Boleslava Svídni- ckého, Jindřicha Javorského, vdovy po Be- dřichu Míšeňském a j.) ucházel se po smrti Valdemarové také o Dolní L-ci, ale císař Ludvík IV. Bavor dal ji r. 1324 s Branibor- skem synu svému Ludvíku Branibor- skému. Proti němu vystoupil r. 1348 samo- zvanec Valdemar neznámého původu, vy- dávající se za markraběte Valdemara, který ppý nezahynul, ale dle rozkazu papežova za pokání svých hříchů 28 let v dalekých kra- jinách přebýval. Získal si spojenství mnoha pánů, dobyl řady měst, mezi nimi i Berlína, a byl i Karlem IV. uznán za markraběte braniborského, když se odřekl Dolní L., kterou Karel přivtelil k Čechám (1348). Ale r. 1350 podařilo se Ludvíku Braniborskému odvrátiti Karla od Valdemara; Karel propůjčil Ludví- kovi Dolní L-ci, začež se Ludvík odřekl všech práv na L-ci Horní. Hned rok na to po- stoupil Ludvík Dolní L-ci svým bratrům, Ludvíkovi Římskému a Ottovi, kteří (a s nimi i Boleslav Svídnick^) r. 1363 za jistou náhradu uzavřeli s Karlem smlouvu, dle níž po jejich smrti měla marka Branibor- ská (a s ní tedy i I>olní L.) připadnouti synu Karlovu Václavovi. Když však Ludvík Řím- ský r. 1370 zemřel, zrušil Otto smlouvu a vy- stoupil zjevně proti Karlovi. Ale ten vytrhl do Braniborska a přinutil jej, že odstoupil České koruně Branibory i s L-cí za určitou výplatu. Tak spojena r. 1373 obojí L. trvale s korunou Českou. Do těchto dob po krátkém spojení s Pol- skem spadá počátek poněmčováni L., ač do XIII. stol. byl německý vliv na lužické Srby velmi nepatrný, o čemž lze souditi i ze za- kládání kostelů poměrně pozdního. Prvý ko- stel v L-ci byl prý vystavěn biskupem Ben- nem asi r. 1076 v Hodžiji; děkanský chrám sv. Petra v Budyšíně založen byl teprve r. 1213 sedmnáctým biskupem míšeňským Brunem II. Teprv ve XIII. stol. počíná sil- nější proud německých kolonistů z Míšně po »Královské cestě« do L., jímž poněmčena mě- sta a krajiny hornaté, dělící L-ci od Čech a do té doby jen velmi řídce zalidněné. Do konce Xllf. stol. odtrženi byli lužičtí Srbové od Čechů pruhem německým, jenž se od těch dob rozšiřoval do L i do Čech. Kromě toho počaly v té době přecházeti velké usedlosti 492 Lužice^ z rukou srbských v majetek německých pá- nův a srbští zemanšť' rodové se poněmčo- váli. Tak se od těch dob (z části ód XII., ale hlavně od XIII. století) připomíná již nmofao německých nebo zněmčených pan- ských rodů v L-ci, nazývaných dle sídel a statků von Kamenz, v. Kottwitz, v. Fanne- witz, v. Teichnitz, v. Nostitz, v. Kittlitz a j. I vyvinul se v XllI. stol. zvláštní stav luži- ckých zemanů, z nichž někteří soustředili ve svých rukou velké majetky, zvané >Herr- schaítenc; povstala tak panství Wojerccy, Kamjeúc, Njeswačidlo, MuŽakow a množství jiných, při nichž byly i zvláštní soudy patři- moniální. Zemské soudy byly německé, ale vedle nich byly t. • zv. »Landgcrichte« pro srbské vesničany, při nichž se jednalo srb- sky. Neustálými změnami různých vlád zí- skával stav panský, ale stav selský upadal v porobu stále větší. I na bývalé »wičaze« (nvní již po němečku Lehmann) rozšiřovali páni svou moc. d) Doba spojení obojí L. s korunou Českou 1373—1635 (v Horní L-ci od n 1319). Za krále Jana Lucemburského pro potlačení loupežného rytířstva založen byl svazek Šesti měst: Budyšína, Kamen- ce, Lubije, Zhořelce, Žitavy a Lubánč, jež král Jan obdařil rozličnými privilcgiemi, za- vedl v nich magdeburské právo a dal jim všeliké výhody tržní. Tím povstalo mocné Šestiměstí (hexapolis, Sechsstddte, 1346) na úkor srbského venkova; v zemi nevládli češfí úředníci na prospěch srbského lidu, ale němečtí páni a měšCané na prospěch svůj. Ani panování Karla IV. nemělo v té pří- čině pro L-ci významu. Ve Zlaté bulle sice se praví, že se mají synové králův českých, markrabí braniborských atd. od sedmého roku mimo latině a vlaštině učiti také »ja- zyku slovanskému «, aby se stali způsobilými vykonávati spravedlivou vládu nad svými poddanými; i jiné poddaným příznivé úkazy Karel vydal, ale to vše nemělo valného vtívu. Němci znevažovali a utiskovali dále své srb- ské poddané, ač byli nuceni, poněvadž srb- ská národnost byla stále ještě silná, pone- chati jim aspoň vesnické soudy (das wen- dische Landgericht), při nichž jednalo se ještě v XV. i XVI. století srbsky. — Ač r. 1356 na generálním sněmu stavů českých, moravských, slezských a lužických bylo ustanoveno, že mají všechny tyto země tvořiti pro vždy ne- rozlučný celek České koruny, přece Karel sám před svou smrtí tuto nerozdílnost po- rušil, rozděliv země koruny České mezi své syny (1377), Zhořelecko s vÝchodní Částí Dolní L dostal Jan, zvaný odtud vévodou Zhořeleckým (kdežto stavové Zhořelecká se od té doby nazývají Fúrstenthumilanď schaft), Budyšinsko s ostatní částí L. pak Václav IV. Tím zahájena řada nových po- litických změn a obratů v L-ct, které ovŠem nebyly zemi na prospěch. Po smrti Jana Zhořeleckého (1396) spojena zase celá L v rukou Václavových a tedy přímo s koru- nou Českou; chtěl ji sice Václav r. 1397 I odevzdati Joštovi Moravskému, ale po nové jeho zradě úmluvu již učiněnou zrušil. L-ci od té doby (jako Již před r. 1377 od počátku panování českého) spravoval úředník, zem- ský správce, řečený »fojt« {promatxhio, Land- vosft). Domácí starosti nedovolovaly Václa- vovi, aby se pevnou rukou ujal vlády v L-ci, i vzrostly v té zemi nepořádky valně; tak připomíná se v těch dobách násilník Hanuš Chotěbuzský, jenž r. 1401 přitáhl před Bu- dyšín, poplenil okolí, spálil 22 vsí a s bo- hatou kořistí beztrestně odtáhl. I v Budyšíně samém panovaly rozepře mezi měŠfany, tak že r. 1408 sám král Václav IV. přijel, aby zjednal pokoj. Zatím pomalu blížila se doba bouří husitských, jež zasáhly také do L. Lid srbský choval se k husitskému hnutí úplné nassivně. R. 1420 vyzval Sigmund lužické Šestiměstí, aby přispělo branným lidem k po- koření husitů; města sice uposlechla, ale po 14 nedělích zanechala dalšího zbrojení. Te- prve r. 1426 poslala vojsko pod vedením Hanuše Kol^ického na pomoc proti Čechům; v bitvě u Ústí byly však lužické voje do- čista potřeny a rozprášeny. Následujícího roku vtrhli husité do L., porazili Němce u Žita vy, dobyli Lubáně a zpustošivše okolí Zhořelce odtánli dále do Slezska. BudyŠínŠtí mčšfané na překot sesilovali opevnění svého města, poněvadž tušili, že husité přitáhnou ztrestat lužických měst za jejich spojenectví se Sigmundem. Ale husité byli jinde zaměst- náni, a tak teprve r. 1429 přitáhl Prokop Veliký před Budyšín, kde z toho nastalo velké zděšení; husité však se náhle obrátili proti Kamenci, jehož ve čtyřech dnech do- byli ; při té výpravě zničili i nedaleký klášter Mariinu Hvězdu, jehož abatyše pomáhala Bu- dyšínu poddaným lidem při opevňování mě- sta. Po dobyti Kamence vrátili se husité k Budyšín u a počali íej obléhati, avšak na prosbu měšfanů odtáhli a obrátili se do Dol. L, kdež si vynutili poddání měst Lukova, Kalavy a Drjovka, kdežto Gródk, od měšfanů opuštěný, spálili. Odtud se obrátili přes Cho- těbuz do Braniborska, dobyli Gubina a spá- lili jej, načež, proniknuvše až ke Krosnu, vrátili se přes ŽaháA, Lubáň a Žitavu do Čech. Po třetí přitáhli husité do L. r. 1431, ale v menším počtu; přitrhli zase k Budyšínu. avšak z neznámé příčiny obrátili se náhle proti Lubiji, jehož dobyli, potom zapálili Lu- báú a pokoušeli se marně o dobytí Zhořelce, načež se vrátili zpět k Lubiji, kdež se utábo- řili. Bázeň před husity a jejich dalšími nájezdy přinutila města Budyšín a Žitavu, že si od husitů vykoupili mír, za nějž Budyšín zaplatil 300 kop míšeňských grošů. Po celou dobu válek husitských vládl v L-ci Sigmund jako ve vlastní zemi, ba r. 1429 zastavil Dol. L-ci fojtu Hanuši Polenskému. V tu dobu spadají nové zájmy kurfirštů saských a bra- niborských o L-ci jež nezůstaly bez výsledku. R. 1445 prodal Hanuš Polenský kurfirštovi braniborskému Bedřichovi Lubin s částí Cho- těbuzska, ba synové jeho později dali mii v zástavu celou Dolní L-ci. Takovéto hospo- Lužice. 493 dářství zadalo těžkou ránu panováni Českému v Dolní L-ci. Jiří Poděbradský musil zbraní si vynutiti uznání v L-ci a hájiti práv koruny České k této zemi, coŽ se mu poda- řilo jen částečně. Mírem gubinským (1462) vrácena sice zase Dolní C k Čechám, ale ochuzená o Chotěbuz a Picň se 120 vesni- cemi, kteréž kraje potom navždy činily hlu- boký braniborský zářez do česKé Dolní L. Po vyrovnání sporu o Dolní Lei teprve dal si Jiří holdovati od stavů lužických v Budy- Šiné. Blahu země se však věnovati nemohl pro nepřátelství papežovo a Matiááe Kor- vína, jenž přijal, od papeže Pavla II. nabí- zenou korunu českou proti Jiřímu. Papežský Icgát ve Vratislavi, biskup Rudolf z Rúder- heímu, snažil se i L-ci příměti k odpadnutí od Jiřího, ale nedařilo se mu s počátku. Jen někteří páni se Zdeňkem ze Šternberka od- padli od krále. Kněží však šmahem hlásali i s kazatelen odboj proti Jiřímu. Konečně i města prohlásila se proti králi, i byl zvolen syn Zdeňkův Jaroslav ze Šternberka za ná- městka lužíckého, kdežto fojt BeneŠ z kolo- vrat, věrný králi, dobrovolné ustoupil a z L. se vzdálil. V září r. 1467 lužické Sestiměstí vystoupilo zjevně nepřátelsky, válečně proti Jiřímu. Štěstí přálo straně Matiááové, jenž v Čnu r. 1469 přijímal hold poslů lužických. Brzy potom (I47ť) zemřel Jiří Poděbradský a nástupce jeho Vladislav II. po několika- letém válčení uzavřel r. 1478 s Matiášem mír v Oloniouči, jímž zůstala L. s Moravou a Slezskem Matiášovi s podmínkou, že po jeho smrti připadnou zase koruně České. Socha Matiášova nad branou budyšínského hradu Ortenburku, jejž tento král znova vystavěl a opevnil, dosud svědčí o tomto vítězství jeho dlouholetých píklů proti Jiřímu a Vla- dislavovi. Němečtí páni a města lužická oče- kávali od něho značné milosti pro sebe, ale zmýlili se: snaha Matiášova směřovala na- opak ke stlačení moci panstva a měst příliš vzrostlé. Proto lužičtí stavové s radosti při- jali zprávu o smrti Matiášově (1490), obsa- dili hned hrad Ortenburg a chystali se k volbě fojta; leč Vladislav II. dal jim oznámiti, že fojta jmenovati jest právem če- ského krále, i ustanovil pro ten úřad Sig- munda z Wartenberka. Další panování Vladi- slavovo i syna jeho Ludvíka v L-ci bylo pokojné, ale ' slovanskému obyvatelstvu L nepřineslo valného prospěchu. Fojtové již od časů Matiášových sice krotili svévoli pá- nův a vypínavost měst, ale Žádný z nich ne- pomyslil na mravní a hospodářské povzne- sení srbského lidu. Když pak smrtí Ludví- kovou r. 1526 sestoupil s trůnu českého poslední král slovanského rodu, zmizela po- slední naděje, že by kdy slovanská národ- nost v L-cích ze spojení s Čechy mohla zí- skati. Poněmčování slovanského obyvatelstva L. dalo se od XVI. stol. čím dál uvědoméleji. Srbům bylo vstupování do cechů řemeslni- ckých a 'do měšfanátva takřka zamezeno. y Hstech uČennických byla po dlouhé časy formule, že dotyčný »učenník jest z dobrého německého rodu a nikoli národnosti srbské«. Pod vládou braniborskou na Chotěbuzsku nebylo lépe ; do cechu nesměl býti přijat syn Lužičana nebo Lužičanky, teprve r. 1525 přiřčeno bylo právo vstupování do cechů aspoň synům z manželství Lužičanky s Něm- cem. R. 1550 stěžovali si Srbové lukovští tehdejšímu fojtu (Šlikoví), že jich Němci ne- připouštějí k provozování řemesel, načež fojt vzal je v ochranu výrokem, jenž byl jen zostřením podobného rozkazu, vydaného již před 3 léty. Ještě hůře bylo na vsích, kde lid úpěl v nejhrubším poddanství německých pánů. Docházelo i k selským bouřím, jako r. 1548 v Dolní L-ci proti Frant. z Minkvic nebo r. 1566 na Zhořelecku, které však bý- valy surově potlačovány. Za Ludvíka počala do L. vnikati reformace, i byla do pol. Xyi. st. v celé L-ci hlavně nátlakem vrchno- stí provedena; ien malá část Horní L. zů- stala věrna katolictví. První, jenž v L-ci kázal v duchu Lutherově, byl františkán Pavel, řečený Bosák, r. 1520 v Budystecích, po něm vystoupil pro nové učení Michal Arnold (1525) v Budyšíně. Nejpozději přijata byla reformace v Hušce a Kotecích (1578). Vlivem prvního samostatného děkana .budyStnské kapitoly, Jana Lcisentritta (od 1559), rodem z Olomouce, šíření reformace zastaveno; církyi katolické zůstala však věrna jen malá Část okolí Budyšína (na záp.) a poddaných klášterů Mariiny Hvězdy, Mariina Dolu, v Nové Celi (říeuzelle) a Lubáni. Většinu zbylých katolíků tvořili lužičtí Srbové, což jistě sluší přičísti tomu. Že Leisentritt uměl česky a polsky. Lužičtí Srbové rozděleni od té doby vyzn^ím na dvě strany; >Iutherscy« tvořili od té doby většinu, >podjanscy.« (t. j. katolíci, pod jednou — podjadynscy) men- šinu národa. Reformace uškodila národnosti lužickosrbské tím. Že kostel stal se při ne- dostatku srbských kněží prostředkem germa-^ nisačním, kdežto na druhé straně vyvolala první počátky národní literatury. (O tom všem podrobněji bude jednáno v článku Srbové Lužičtí.) Ferdinand I. sesílil moc šlechty lužické proti městům, jimž odňal vyšší soudnictví; zejména moc Sestiměstí utrpěla za něho vel- kou pohromu. R. 1547 měla lužická města vyslati vojsko k sesílení císařských vojů proti kurfírštu saskému, ale města usnesla se podržeti svoje posádky doma k vlastni- obraně. Tím vyvolala proti sobě hněv císa- řův a nic nepomohlo, ani když Sestiměstí později přece vojsko své k císařským po- slalo. Zástupci měst povoláni do Prahy k zodpovídání a konečně jim přečteno sedm trestních článků, jimiž odňata, městům všecka privilegia, svobody i statky, přikázáno vy- dání zbraní a. všech potřeb, válečných, dále pokladů chrámových, konečně kromě pivní dané uložena jim vysoká pokuta. lía další, prosby měšťanů vracena sice městům ně- která privilegia za vysoké výkupné (Budyšín a Zhořelec na př. zaplatily pp 1500 duká- 494 Lužice. těch), ale bývalé moci jil města nenabyla. Za nástupců Ferdinandových Maximi liána II., Rudolfa II. a Matiáše, nestaly se v L-ci pronikavé změny kromě uznání svobody obou vyznání; mimo to dal Rudolf II. luži- cké šlechtě slib, 2e příště budou lužičti foj- tové z ní vybíráni. — Válka třicetiletá za- sáhla rozhodujícím způsobem i do osudů L. Jan Jiří I., kurfiršt saský, ač protestant, nepostavil se na stranu odbojných pánů če- ských proti Ferdinandu II., nýbrž přidržel se tohoto, očekávaje od něho za to náhrady v L^ci, na niž jako potomek bývalých mar- krabí míšeňských z rodu Wettinského činil si nároky. KdyŽ se v září r. 1620 odbýval sněm stavů lužických v Budyšíně, tázal se jich Jan Jiří, koho chtějí uznati za krále, zdali Bedřicha Falckého či Ferdinanda. Na zprávu o tom přichvátal oddíl vojska Bedřichova, jež leželo u Žitavy, pod hejt- manem Hanušem Karnickým, obsadil Budy- šín a hájil ho po celý měsíc proti Sasům; konečné však byl Karnický přinucen se svým vojskem město opustiti, vyjednav si prve svobodný odchod. Po porážce Čechů na Bílé Hoře vyslali stavové lužičti poselství k Janu Jiřímu s prosbou, aby je s Ferdinan- dem smířil. Jan Jiří rád to slíbil, poněvadž se mu tím sama nabízela příležitost k zasa- žení v záležitosti lužické. L-ci samu podržel si jako zástavu za vydáni válečná a 13. Čce 1621 přijal v Kamenci od lužických stavů přísahu poslušnosti. Když později žádal Šest millionů zl. válečné náhrady, obdržel L-ci v zástavu přímo od Ferdinanda r. 1624. Po vítězství Gustava Adolfa nad Tillym u Brei- tenfeldu r. 1631 donucen byl Jan liři ke spolku s Gustavem Adolfem i vyslal své vojsko do Čech. Po událostech následujících čtyř let, vylíčených ve či. Čechy, mírem Pražským dne 30. kv. 1635 odstoupena obojí L. (ovšem bez Chotěbuzska) jako dědičné léno koruny České Janu Jiřímu s podmín- kou, že po vymření panujícího rodu saského spadne zase ke koruně České. Tím odtržena L. od koruny České, s níž byla celá spojena 262 léta. Horní pak 326 let. é) Doba panování saského a pru- ského od r. 1635 až na naše dny. L. odevzdány byly r. 1636 kommissařům Jana Jiřího, který však teprve následujícího roku přijal hold stavů lužických. Až do konce války třicetileté vytrpěla země ještě mnoho od Švédů, s nimiž byl Jan Jiří, kdysi jejich spojenec, nyní v nepřátelství. Závětí (z r. 1652) Jan Jiří zase L-ci rozdělil, tak že po jeho smrti r. 1656 nastoupil v Horní L-ci syn jeho, kurfiršt saský Jan Jiří II. (1656—80), kdežto Dolní L. připadla mladšímu bratru jeho Kristiánu I., vévodovi meziborskému, jenž tu vládl pod svrchovaností kuríiršta sa- ského (1656—91). Po něm vládli v Dolní L-ci pod svrchovaností kurfirŠtů saských Kri- stián II. (1691—94), Moric Vilém (1694 až 1731) a Jindřich (1731—38). Po smrti Jindřichově spoiena opět obojí L. v rukou kurfírštů saských. ČásC Dolní L. ovšem ná- ležela k Braniborsku, a to (kromě drobněj- ších majetků) Chotěbuzsko od r. 1445, Picň od r. 1448 (trvale od r. 1462), Žemr a Bo- bersberg od r. 1482, panství Sosny (Zossen) od r. 1490, Bezkov a Storkov od r. 1575. V této braniborské části vládli od války třicetileté až do kongressu vídeňského kur- firštové Jiří Vilém (1618—40), Bedřich Vilém (Velký, 1640—88) a Bedřich llí., jako král I. (1688, resp. 1701—13), dále krá- lové Bedřich Vilém I. (1713—40), Be- dřich II. (1740—86), Bedřich Vilém 11. (1786—97) a Bedřich Vilém III. (1797 až 1840). Kurfirštové saští v témŽ období po Janu Jiřím II. byli: Jan Jiří HI. (1680—91). Jan Jiří IV. (1691—94), Bedřich August L (1694—1733, jako polský král August IL Silný), Bedřich August II. (1733—1763), Bedřich Kristián (1763), princ Xaver (administrátorem 1763—68) a král Bedřich August I. Spravedlivý (1768—1827). — Úpa- dek lidu byl po třicetileté válce veliký, i není divu, že opouštěl rodné vsi a hledal si no- vou vlasC; ves Chvalim v Poznaňsku založena byla v těch dobách vystěhovale! dolnoluŽi- cícými snad z okolí Žarova. Ale i mnozí ně- mečtí zemane zchudli a propouštěli pak jed- notlivé sedláky za výkupné z poddanství Tak přibyli od té doby k »wiéazům« (Lekn- leute), vší roboty prostým, poddaným aěkan- ství, klášterů i měst, a k poddaným zemanŮY a nižšího duchovenstva ještě t. zv. chrá- něnci (»škitancy«, Sckut^erwandté) , jichi předkové se z poddanstva vykoupili a dali se dobrovolně v ochranu některého pána. Jinak se stavové nestarali o lid zubožený dlouhými válkami ; místo aby pečovali o po- vznesení rolnictva a řemesel neb o zaopa- třeni duchovních pastýřů, znalých jazyka lidu — vydávali na svých sněmích nejmali- chernější zákazy a předpisy, týkající se lido- vého kroje, účesu, nošení holí, zábav lido- vých a pod., které směřovaly jen k tomu, aby z ochuzeného lidu vymačkán byl ještě nějaký groš pokutami za nedodržování mali- cherných těchto předpisů. V lidu utlačova- ném a v temnotách udržovaném šířila se germanisace při nedostatku srbských du- chovních měrou úžasnou; do pol. XVIII. sL poněmčilo se přes 50 farních osad v okolí Bezkova a Storkova v Dolní L-ci. Zde byly vůbec poměry horší neŽ v L-ci Horní. Be- dřich Vilém I. vydal -řadu ostrých naří- zení proti srbskému jazyku, jimiž vyháněn ze škol i z chrámů a vnucována za něj něm- čina, jež měla dle jednoho nařízení býti i podmínkou uzavírání sňatků. Za nástupce jeho, Bedřicha II., ulevilo se sice zase lidu srbskému v Dolní L-ci, poněvadž panovník tento pro svoji zahraniční politiku nemohl se věnovati pokračováni v germanisačních snahách svého předchůdce, ale tím nebylo f)oněmčování L. zastaveno. Do konce sto- etí XVIII. poněmčeno na severu, západě i východě dolnolužického okolí 11 měst, tak že na východě ztratil slovanský živel v L-ci spojení s Poláky. — V napoleonských vál- Lužice. 495 kách obdiiel král saský Bedřich Augusti. Spravedlivý mírem tylŽským (1807) Cho- tébuzsko s některými enklávami} celkem as 18 čtv. mil se 33.000 obyv., tak že celá L. byla zase spojena pod jedinou vládou. To vsak netrvalo dlouho, již r. 1813 prohlásil Blúcher zase Chotěbuzsko za majetek pruský a r. 1815 na kongresse vídeňském vzata Sasku celá Dolní L. a přes polovice Horní (celkem 125 čtv. mil) i přidělena Prusku, jež zase připojilo Dolní L-ci k Braniborsku a svoji část Horní L. k Slezsku. Sasku zbylo jen 39 čtv. mil z Horní L. Od té doby splý- vají dějiny L. úplně s dějinami Saska a ťru- ska. Uvedeme tu pouze postupné zrušení poddanství a udělení konstituce, což v Pru- sku provedeno do r. 1825, v Sasku do r. 1831. Od těch dob datuje se také národní pro- buzení lužických Srbů, o čemž bude na svém místě (viz Srbové Lužičtí). obSirněji pro- mluveno. V pohnutých dobách v 1. 1848 a 1849 zachovali Srbové v Sasku věrnost ro- dině královské, nepostavivše se na stranu německých liberálů; podobně bylo i v pruské L-ci. Tehdejší saský sněm stavěl se netoliko proti rodině královské, ale i proti zvláštním právům Horní L. Srbové postavili se tu na stranu lužických stavů, kteří se zastávali lužické ústavy. K upevnění samostatné luži- cké ústavy rozmnožen r. 1848 počet venkov- ských (a tedy i srbských) poslanců do luži- ckého sněmu, což bylo také později vládou (1849 a 1858) stvrzeno. Literatura. Nehledíce k pramenům hi- storie české, které se zároveň dotýkají L., uvádíme tyto cizí prameny k dějinám L.: S. Grosser, Lausitzische Merkwúrdigkeiten a 714); Scriptores rerum lusaticarum (vyd. offmannovo r, 1719, vyd. hornoluž. Učené společn. v 1. 1837—39); L. Gebhardi, Ge- schichte alter wendisch-slavischen Staaten (1790); Ch. G. Kauťfer, Abriss der ober- lausitzischen Geschichte (1806) ; }. G. Worbs, Geschichte der Niederlausitz (1824); týž, Ar- chiv fúr die Geschichte Schlesiens, der Lausitz und zum Theil von Mcissen (od 1798); L. Gie- sebrecht, Wendische Geschichte aus den Jahren 780 bis 1182 (1843); T. Scheltz, Ge- schichte der Ober- und Niederlausitz (1847, pokračování až do r. 1526 v »Lausitzer Ma- gazíne); K. A. Tenč, Stawizny serbskeje rčče a narodnosče (»Časopis Mačicy Serbskeje«, 1849 — 54), zejména však W. Bogusiawski, Rys dziejów serboiužyckich (1861) a W. fio- guslawski a M. Hórnik, Historija serbskeho národa (1884). — Jinak sem náleží i literatura o historii baltických Slovanů vůbec (v. t.). Právníprameny. Základní prameny práv Ljsou: l.Smlouva stavův hornoluži- ckých s králem Janem Lucembur- ským ze dne 30. srp. 1319, jíž se pro moc- nější ochranu práv svých jemu poddávají. Za to obdrželi stavové Budyšínska od krále Jana majestát ze dne 31. srpna 1319 a stavové Zhořelecká dne 19. května 1329, Že nemají nikdy již od koruny České býti odcizováni. Podobné majestáty stavům a mě- stům, spojené s potvrzením všech dosavad- ních práv a výsad, vydávány byly i od po- zdějších králů českých po jejich nastolení. — 2. Diplom při vtělení (Diploma incorpo- rationis), vydaný Karlem IV. z moci císařské 9. října 1355 a schválený na říŠ. sněme kurfirštů a knížat v Norimberce (potvrzený říš. kancléřem Gerlachem, arcibiskupem mo- hučským, dne 13. pros. 1355), jímŽ se kromě všech knížectví slezských i Budyšínsko a Zhořelecko při vtěl ují na věčné časy ke ko- runě České a všichni nástupci Karlovi na trůně českém se zavazují, že přivtělených zemi od koruny České nijakým způsobem odcizovati nebudou. Ustanovení o tom po- jata i do ČI. XXV. Zlaté bully císaře Karla IV. z r, 1356. —3. Diplom Vác- lava IV. z r. 1411, jímž se Dolní L. na věčné časy ke koruně České nerozlučně při- vtěluje. — 4. Odevzdací recess ze dne 30. kv. 1635, výsledek míru pražského, iímŽ se obojí L. postupuje kuríirštu saskému Janu Jiřímu a jeho potomkům jakožto děcfičné léno koruny České s podmínkou, že po vy- mření rodu saského z linie Albertovy po meči má koruna Česká právo výkupu těch zemí za 72 tuny zlata, kdežto (kdyby v tom případě tohoto práva neužila) mají po vy- mření téhož rodu po přeslici obé ty země bezplatně spadnouti nazpět ke koruně Če- ské. Kromě toho vyhradil si Ferdinand II. pro sebe a své potomky právo užívání ti- tulu a erbu markrabství Lužického a právo vrchního dozoru nad katolickým duchoven- stvem. Na druhé straně Jan Jiří za sebe i za své nástupce se zavázal uznávati krále české za vrchní lenní pány obou L-ic (pro supremis dominis directis). — 5. Akta vídeňská ze dne 18. května 1815 (či. 18.), jíž král saský Bedřich August odstoupil království Pruskému celou Dolní L-ci a z Horní L. celé Zhořele- cko a vetší část Budyšínska, vymíniv si pouze právo užívání titulu markraběte horno- lužického. Při. tom vzdal se císař František I. vrchního lenního panství v části odstoupené Prusku, kdežto v saské části Horní L. si je i na příště vyhradil. Ale právo návratu L. po vymření panujících rodů v Prusku i v Sa- sku zůstalo i na dále koruně České vyhra- zeno; po vymření saského rodu královského má koruna Česká právo výkupu saské části Horní L., po vymření pruského panovnického rodu má pruská Horní i Dolní L. připad- nouti bezplatně koruně České. — 6. Dekla- race ze dne 25. května 1845, v níž znova uznána platnost míra pražského (1635) o po- měru nynější saské Horní L. ke koruně Če- ské. Deklarace tato vydána byla na protest rakouské vlády proti některým článkům nové ústavy saské z r. 1831. Císař rakouský, ja- kožto král český, dosud užívá titulu markra- běte obou L-ic. — Stavové lužičtí i města, zejména Šestiměstí, požívali mnohých privi- legií, získaných během časů od markrabat a králů. Šlechta zejména byla osvobozena od nucené daně i od služby vojenské mimo L-ci a radila se i uzavírala o záležitostech zem- 496 Lužice. ských na snémích. Z městských privilejí jme- novati sluSí právo mčstského pokraji bann- meile, dle nčnož nikdo nesměl provozovati jistých řemesel v obvodu jedné mile od mě- sta bes povolení rady městské. Znak. L. měly nejprve v X. stol. spo- lečný znak: červeného býka v stříbrném poli. Viprecht z Grojče přijal dosavadní znak mě- sta Budyšína pro celé Budýšínsko; po při- pojení Zhořelecká užívalo se téhož znaku pro celou Horní L-ci. Odtud stal se původní znak lužický znakem dolnolužickým, kdežto Horní L. měla ve znaku zlatou zeď o trojím cimbuří a s černými zadními pruhy v mo- drém poli. V recessu z r. 1635 vymínila si koruna Česká podržení obou znaků, jichž dosud užívá (viz Ottfiv Slov. nauč., I., příl. Znaky zemí koruny České, l\X Od r. 1815 obojíno znaku užívá také Prusko, hornoluži- ckého pak Sasko pro svou čásf Horní L. ÍK. Haupt, Von den Wappen der Ober- und ^iederlausitz v »Neues Laús. Magazin«, XL.). Správa země. Správu L. vedli nejvyšší úředníci (zástupci) markraběte a stavové lu- ličtí, hlavně po usneseních sněmovních. Pro zástupce markraběte ustálil se v Horní L-ci od r. 1319 a v Dolní od r. 1373 titul zem- ský správce ^eb fojt (Landvogt, pro- marchio, hs. krajný hohot). Původně býval pro obojí L-ci společný správce a teprve od r. 1509 připomíná se zvláštní správce v Dolní (který r. 1666 dostal jméno Oberamtsprásidenť) a zvláštní v Horní L-ci (od r. 1777 Oberamts- verwalter). Tento nejvyšší úředník zemský býval jmenován od markraběte po návrhu stavů a měl nejvyšší administrativní i soudní moc v L-ci. Druhý, rovněž markrabětem jme- novaný úředník, zemský hejtman (Lan- deshauptmantif vicaríus perpetuus nebo prae- fectus camerae etfisci\ byl zástupcem správce, dozorcem markraběcích důchodů, církve, ústavů atd. Jemu k ruce přidán byl ko- morní prokurátor, dvorský sudí {Hof- richter\ jmenovaný správcem, kromě toho pak pro každý kraj (tedv pro Budyšín, ^ho- řelec, Lukov, Gubin, Lubin, Kalavu a někdy Chotěbuz) zvláštní hejtman (Amtshauptmann^ praeses), — Stavové pak volili sobě tyto zá- stupce a úředníky: 1. pro každý kraj dva starosty {Landesálteste , senatores curiae provincialis)t kteří mimo jiné s předsedy sněmův a hejtmanem tvořili manský souci, 2. zvláštního zřízence {Landesbestallter , internuncÍHS, zřídka oratoř)^ a 3. syndik a. — Ústava i sněmovní řád dotvořily se v XVI. st. Sněm vyřizoval zemské záležitosti, povolo- val a rozvrhoval daně, měl moc zákonodárnou i schvaloval neb zavrhoval zákony markra- bětem předložené. Sněmy, odbývané v jed- nom z krajských měst, byly a) velké (Be- willtgungslandtagé)t které se scházely vždy po pěti letech, na které panovník posílal dva kommissary s návrhy a Žádal za povolení dané na 5 let; b) obyčejné {wiUkůrlkhe), odbývané několikráte do roka, tak že v Horní l^-ci byly tři a vedle nich ještě zvláštní po- rady stavů kraje Zhořeleckého. Na sněmích zasedali stavové z kraje a měst {yon Land und Stádten), a to páni, praeláti, rytíři ázá« stupci určitých měst. Lužičtí páni byli: v Horní L-ci držitelé panství Kinspórku (Kónigsbruck), Vojerec, Mužakova a Židžina ISfidenberg), v Dolní L-ci pak Hradiště; Hrádku, Baršče, Žarova, Lubňova, Luboraze, Lutole {Leuthen\ Drjonova (Drehna), Dobro- luhu. Brodů, Brylaiidu {Friedland), Třupcc {Štraupit^) i Amplic {Amplit\), Praeláti byli: v Horní L-ci děkan budyšínský, kláštery Mariina Hvězda a Mariin Dol Msastoupené každý svým fojtem) a převor kláštera v Lu- bání ; v Dolní L-ci představený kláštera Nové Celi a heermistr johannitského řádu v Son- nenburce (jakožto majetník Brylandu a Šen- koje [Schenkendorf]). Rytíři byli držitelé dědičných' manství. V kurii měst zasedali zástupci hornolužického Šestiměstí (Budy- šína, Zhořelce, Žitavy, Lubáné, Kamence a Lubije) a dolnolužických měst Lukova, Gu- bina, Lubina a Kalavy. — Tato ústava a sně- movní řád podržely platnost do r. 1815, kdy nastaly veliké změny. Při rozdělení a při- vtělování L. po kongresse vídeňském (viz oddíl Politické rozdělení, místopis, statistika) počínalo si Prusko mnohem bezohledněji než Sasko, nedbajíc návrhů sta- vův o platnosti lužícké ústavy a o zřízení zvláštní provincie L. Dovoleno jen odbývati výroční sněmy, pro Dolní L-ci v Lubáni, pro Horní ve Zhořelci (zv. Provin^iallandtag der G6rlit\er Fúrstentumslandschaft), každý pod f)ředsednictvím zem. starosty (od stava v vo- eného a králem potvrzeného), i usnášeti se na nich o jmění, spravovaném stavy, o sta- vovských ústavech a nadacích, o umoření dluhů v atd. Jinak vysílají Horní a Dolní L. poslance jednak do pruského sněmu, jednak do říš. rady, volené dle platných řádů pro království rruské a pro celou říši. Saska L. uhájila si více starých ústavních práv. S po- čátku po kongresse vídeňském platily tu zá- kony saské teprve po schválení na sněme stavovském, který se konal jako dříve v Bu- dyšíně pod předsednictvím starostovým. Ale od r. 1821 voláni byli jiŽ zástupci stavův na saský poradní sněm do Drážďan. Když 4. záři 1831 dána konstituce, začala vláda se stavy lužickými vyjednávání, jichž výsledkem byl t. zv. Proviniiahtatut ze dne i 7. list. 1834, kterýž jest modifikací zvláštní ústavy lužické. jím na čas nezkrácené platnosti nové saské ústavy suspendována zvláštní ústava lužická až na vytčené v něm body. Důležitější usta- novení tohoto zákona, od stavů vypracova- ného, jsou: stavové lužičtí jsou opět z kraje a ze Čtyřměstí (zbytku bývalého Sestimésti). Ke stavům z kraje patří: majetníci staro- panství (Standeskerrscha/t) Kinspórku {Kóni^s- brúck) a Kybarjec (Reibersdorf); děkan exempt- ní kapitoly budyšínské, dva patronové (oba vyznání evangelického) klášterů Mariiny Hvě- zdy a Mariina Dolu, dále (čehož za staré ústavy luzické nebývalo) dva zástupcové venkov- ských měst (Polčnice, Kinspórku, Halštrova Wósporku, Bjenadžic a Ostrovce) a zástup- ■ Lužická — Lvouni. 497 cové rolnictva i průmyslnictva na saském sněme. Stavové ze Čtyřměstí jsou: po jed- nom městském radním z JBudyšína, Žita vy, Lubije a Kamence, po jednom měšfanu z obecních starších, zástupci rolnictva a prů- myslu na saském sněmu z těchto měst a Je- jich příslušenství. Tito stavové smějí odbý- vati bez povolení každoročně tři řádné sněmy (ve skutečnosti však se obyčejně odbývají jen dva: Walpurgis- a Elisabethlandtag) a vedle toho i mimořádné, ale s povolením vlády. Stavové volí si úředníky pro zemské vnitřní záležitosti, mají vliv na jmenování královského amtshauptmanna tím, že před- kládají králi 3 kandidáty ze svého středu, i podávají návrhy a svofují ke změnám luž. ústavy. Úředníci zemští jsou: starosta, předseda provincie i sněmu, hlava stavův z kraje i ^tířstva, a zřízenec, náměstek starostův, sekretář sněmu. V jmenovaném zákoně též výslovně potvrzen dosavadní stav církevních poměrů, tedy i další trvání obou klášterů, ač saská ústava kláštery a řády za- povídá. Zákon tento z r. 1834 zůstal v celku dosud nezměněn, ač v některých věcech s povolením stavův učiněny ústupky na pro- spěch centralisace. Zbytky samostatné luži- cké ústavy byly r. 1848 ohroženy útokem německých demokratů, ale tehdejší starosta v. Thielau je obhájil, poukazuje zejména také na poměr ke koruně České. Aby ústavu lu- žickou upevnil, navrhl na druhém sněme r. 1848 rozmnožení Živlů ústavě příznivých, totiž zástupců venkova. I přijat návrh na zavedení třetí kurie s 50 poslanci, volenými na 3, od r. 1858 pak na 6 let (z nich 8 jest voleno z 54 vesnic, které kdysi náležely pod vrchnost Čtyřměstí, 42 pak ze 409 vesnic, naleževších kdysi zemanstvu ; tím dostalo se do sněmu více poslanců srbského původu); kromě toho rozmnoženi zástupcové venkov- ských měst na 6, t. j. z každého po jednom. Tyto doplňky provinciálního statutu z r. 1834 potvrzeny byly vládou 16. čna 1849 a 16. úr. 1858. Pod správou rozšířeného sněmu jest důležitá Stavovská banka, jež povstala z Hy- poteční banky pro saskou Horní L-ci, zalo- žené r. 1844. K. 1848 usnesl se sněm, aby celé společné jmění lužické (té doby 542.600 tol., z čehož patřilo 310.600 zemanstvu, 132.000 venkovským obcím a 100.000 tol. všem sta- vům společně) zůstalo pohromadě a banka aby se rozšířila. Usnesení toto potvrzeno vládou r. 1850. Avšak již r. 1857 statuty banky opět změněny a celý ústav dostal jméno Stavovská banka saskéhomark- rabství Hornolužického. Povolením vlá- dy (1850 a 1861) dostala banka právo vy- dati za 1 milí. tol. bankovek. Ředitelství banky, která velmi vydatně působí na pro- spěch země, stoií pod dozorem lužického sněmu. (Dle či. M. Hórnika v Nauč. SI.) — Na saský sněm do Drážďan volí Saská L 12 poslanců (4 za města a 8 za venkov), a to dle saské ústavy z r. 1868 přímými volbami, od r. 1897 pak nepřímým prostřednictvím vo- litelů, volených dle pruské soustavy. Do říš. Ottfiv Slovník Naučný, tv. XVI. 18I5 1900. rady do Berlína vysílá saská L. od r. 1871 z přímj^ch voleb tři poslance. (Vše ostatní viz v cl. Srbové Lužic ti.) úiý, IiUiloká Věnc. viz Srbová Anna. Iinilokó hory viz Čechy, str. 20. Iinildanó viz Srbové Lužičtí. Iittilny, osada v Čechách u Stodůlek, hejtm., okr. a pš. Smíchov, fara Stodůlky; 34 d., 266 obyv. č. (1890). Iiůiko mateční viz Placenta. — L. zubů viz A|lveolus. — L. květní viz Květ. IiUŽkovloe, Luškovice, ves na Moravě, na pr. bř, Dřevnice, hejtm. Holešov, okr. Vy- zovice, fara Želechovice, pŠ. Zlín; 62 d., 382 obyv. č. (1890). Při č. p. 34 stávala nějaká tvrz. L. připomínají se r. 1437 mezi zbožím panství lukovského. Ještě r. 1493 stával zde kostel. Iittiná: 1) L., far. ves v Čechách, hejtm., okr. a pš. Rakovník; 184 d., 1276 obyv. č. (1890), kostel sv. Barbory (r. 1352 plebanie), 3tř. šk., telegr. a stan. L.-Lišany Buštěhrad. dráhy (Kladno-Žatec a L.-Rakovník), kameno- uhelné doly, ložisko želez, rudy, chmelařství, opodál myslivny: U sklenné hutě, U tří stolů, obora s vysokou a černou zvěří, Ryšlavý mlýn; pískovcový lom, továrna na šamotové zboží, dělnická osada Štýlovna a zbytky hradu Hlaváčova. Ves sama příslušela po většině ke Křivoklátu. V XVlí. stol. zanikla fara, r. 1867 obnovena. — 2) L. {Ebenwies)^ víska t. u Stodůlek, hejtm. Sušice, okr. Hartma- nice, fara a pŠ. Rejštýn; 4 d., 32 obyv. n, (1890). — 3) L., ves t. (hejtm. Tachov), viz Luzné. 4) L, Lučná, ves na Moravě, hejtm. Uher. Brod, okr. Val. Klobouky, fara Polanka, pš. Lideč Horní; 157 d., 822 obyv. č. (1890), 2tř. šk. Ke vsi patří několik samot. Ložné. Luzná i Lužany {Lusen), ves v Cechácn, hejtm. Tachov, okr. Přimda, fara a pš. Bor (Haid); 27 d., 148 obyv. n. (1890>, kaple a Itř. šk. R. 1115 připomíná se mezi zbožím kláštera kladrubského. IiUŽnloe: 1) L. (Luschnit^), ves v Čechách, hejtm. Kaplice, okr. Nové Hrady, fara Ves Terči, pš. Něm. Benešov; 44 d., 240 obyv. n. (1890), mlýn. — 2) L., ves t. na 1. bř. Luž- nice, hejtm. Třeboň, okr. a pš. Lomnice n. L., fara Třeboň (část. Hamry); 87 d., 690 ob. č. (1890), 2tř. šk., kaple sv. Jana Nep., popi. dvůr, mlýn a samota Rožmberské bašty. IiUinloe} řeka, viz Če ch y (vodopis), str. 60. Ii. v. H., botanický skratek, jimž označen Louis van Houtte (v. t). IiVOtmi neboli lachtani (Otaria Peron) jsou jediným rodem ploutvonožců z čeledi t. jm. (Otariidae s. Arrtocephalidae). Srovná- vají se s tuleni chrupem (i ?, c |, stol. ^3^) a tím, že v něm špičáky přespříliš nevyni- kají, jako na př. u mrožu; vnější zuby řezací jsou větší vnitřních a stoličky jsou homolo- vité. L. mají všickni malé boltce. Samci jsou vždy větší než samice. Tlapy jsou vezpod lysé, podél ryhovány; prsty předních noh jsou směrem od 1. ku 5. kratší a kratší, na zadních však všecky rovné téměř délky. Blány 32 498 Lvov. plovací jsou až před prsty prodlouženy. L. jsou domovem v arktických i antarktických mořích; majíce se pářiti, vyhledávají na jaře příhodných míst na souši, na ostrovech, kdež se u velikých hejnech shromažďují. Samice metá z pravidla jediné mládě. L. se živí po přednosti rybami. Lidé je loví a přepadají zejména na souši především, pro kožišinu, pak leckde i pro tuk a maso. V mořích ko- lem Již. Ameriky přebývá Ivoun hřívnatý (Otaria jubáta Desm.). Samec dorástá délky i 2'7 m (se zadními končetinami) a má na hrdle, na Šíji a přední části hřbetu hrubou hřívu. Srsf má barvu nahoře žlutavě šedou, vezpod uahnědlou, u samic tmavší; hlava jest nahoře žlutavě hnědá, na Čenichu Černavá a lysé části končetin jsou také černavé. V sev. končinách Tichého okeanu (od Japanu až da- leko na sever, u břehův asijských i ameri- ckých) žijí dva větší druhové. Lvoun med- vědí {Ot. ursina Peron) dorůstá délky 3 m (samice jen 1*5 m) a má na krku a na hrudi také srsC trochu delší. Barva těla bývá na- hoře šedohnědá, často tmavší, až i načernalá, vezpod světlejší, a přída trupu jest bíle kro- penatá. Staré samice mají srsť stříbrošedou. Pro obyvatele Aljašky i Aleut jest důležitým ssavccm druh největší, lvoun ušatý (Oř. Stelleri Less.); samec dorůstá délky až i 5 m a má srsf krátkou, tuhou a lesklou, barvy hnědé, tmavohnědé až i černé, a často světle, do bělá skvrnitou. Samice mívá délku jen 2*5 m a srsť světle hnědou. Br. IiVOV (pol. Lwów, malOrUS. J[bBMB'B, JlbBHR- ropo^^íx, JIbBll^opo;^'b, něm. Lemberg^ původně Lówenberg, lat. Leopolis, franc. Léopol\ Turci jmenovali L. //z, Ilibot), hl. město haličské, LŽÍ na říčce Pettvč (278 m n. m.) v kotlině obklíčené pahorky namnoze zalesněnými nebo stromovím vysázenými a pouze na sever otevřené. V ohledu geologickém stýká se tu útvar křídový s třetihornim, diluviem a allu- viem. Průměrná roční teplota +8'>C (max. r. 1867 +34-50C, min. r. 1870 — 30-5<>C). Dů- ležitá stanice železniční (trati Rak. státních drah: Krakov-L.-Podvotočiska, L.-Stryj-La- woczne, L.-Janów, L. Belzec [TomaševJ, L.- Černovice); sídlo místodržitele a vrch. zem. soudu, zem. financ, ředitelství, celního úřadu řplán č. 8), loterie, policcj. ředitelství (10), horního hejtmanství, okr. hejtmanství, ředi- telství lesů a statků zemských, ředitelství pošt a telegrafů (9), komory advok., notář- ské, inženýrské, lékařské, obch. a průmysl., zem. školní rady, rady zdravotní, zem. banky, konsulátu ruského a německého, vojen, ve- litelství, velitelství četn., ředitelství železnic, arcibiskupství řím.-katol. (r. 1416 z Haliče přeloženého do L-a), řcc.-katol. (původně bi- skupství přeloženého sem rovněž z Haliče r. 1569 a r. 1806 povýšeného na arcibiskup- ství) a arm -katol. arcibiskupství (jako bi- skupství již od r. 1367) s příslušnými kon- sistořemi; pravoslavná fara, evang. super- intendentství, vrchní zemský rabbinát. Ve L-ě zasedá sněm a výbor zemský. Posádka Ivov- ská je velmi četná (asi 9000 mužů rozličných pluků). L. tvoře samostatný mést. okres má vlastní magistrát od r. 1870. Katastr městský měří 32*02 km\ Obyvatelstva čítá se dnes 142.250; podle sčítání z r. 1890 mél L. 3322 domy a 127.943 obyv. (i s vojskem; a to 67.286 řim.-kat., 21.876 řec-kat., 36.130 žid., 2651 jin. vyzn. ; dle řeČi obcovací 103.999 polsky, 9067 rusky (malorusky [Malorusové ovšem vypočítali pro rok 1890 soukromě přísluš níků své národnost! okolo 17.000 duŠí bez vojska], 12.162 něm. a 459 jinými řečmi mlu- vících). Roku 1405 žilo ve Lvově 7000 lidí, v XVI. st. měl L. již asi 30.000, v XVIIL st jen 20.000, r. 1808 zase již 41.493 duší. L. skládá se z vnitřního města ^poměrně ma- lého), jež od čtyř předměstí (Haličského, Kra- kovského, Žólkicwského a tyczakowského) odděleno náměstími a sady. Vysoko nad raé- slem (400 m n. m.) vypíná se na temeni pahrbku Wisoki Zámek zvaného (teďtéž hora Fran- tiška Josefa) Kopec unie Lublínskó, nasypaný po návrhu dra Františka Smoiky, dlouholetého předsedy poslanecké sněmovny rady říšské, na třistoletou pamět unie Lub- línské (spojení Polsky, Litvy a Rusi) čá- stečně na rozvalinách zámku s horou stcj, jména, odkudž jest zajímavá vyhlídka. Spo- jení ve městě kromě fiakrů, drožek a omnibusů obstarává koňská a elektrická tramway, Z bu- dov vynikají hlavně kostely (celkem má L. s kostely řádovými přes 30 kostelů a kaplí katol. [z toho 8 >církví« obřadu řec.-katol., 1 arm.-katol-l, 1 pravosl., 1 evangel. chrám, 2 synagogy a 11 žid. modliteben). Kathedrála řím.-katol. Nanebevzetí P. Marie (14), založ, ve XIV. stol. pův. ve slohu gotickém, zdo- bená freskami, byla v předešl. stol. neladné obnovena; arm.-katol. kathedrála sv. Trojice ze XÍV. stol., ve slohu byzantském (ne zcela čistém), dokončena r. 1457, obnovena r. 1862; řec.-katol. kathedrála sv. Jiří z r. 1746 ve slohu rokokovém. K nejstarším chrámům patří církev sv. Mikuláše, ovšem nezacho- vaná v pův. podobě, kostel P. Marie Sněžné zal. r. 1340. Z klášterních chrámů (L. má cel- kem 16 klášterů, a to 12 řím.-kat., 3 řec-kat., 1 arm -kat.) jmenovati jest kostel dominikán- ský z r. 1749 s obrazem P. Marie, bernardinů z r. 1660, karmelitánů, basiliánů a jesuitský. Ve slohu renaiss. zbudována kaple Olivetská (Ogrójcowa), obyčejně podle zakladatele na- zývaná Dojmovou (Boimów), založ. r. 1609. Z jiných budov význačné jsou: na náměstí (svědku mnoha zajímavých scén) radnice (I) z r. 1827 — 34 (s archivem měst. i j. sbírkami) s vj^sokou věží (80 m); palác řím.-kat. arci- biskupa (3), palác sněmovny (16) s obrazem J. Matějky >Unia€, divadlo hrab. Skarbka (13), universita (2), technika (4), invalidovna (11), místodržitelství (5), justiční palác. Ná- rodní dům ruský, budovy některých škol, paláce šlechty (hrabat Potockých, kníž. Sa- piehy a j.), ústavů finančních, průmyslového musea (6) a budova národ, ústavu Ossolirt- ských, Dývalý klášter karmelitek upravený k novým účelům ^15). Stará opevnění od- straněna z větší časti již v předešl. stol. Na m \ I miste jejich a jinde jsou upraveny pékné proneiiády a sady. Ncjvf't£im jest mést. sad (zv. íPojesuickíí) v předměstí Krakovském. V sade KiliAského umfsténa byla r. 1894 zem. výstava. Kromě toho sad při méstsité střelnici a promenády zvané >Valy hetman- Ekť< a >gubernatorské» (na léchto letni di- vadlo). V nové době (185ft) zbudována na jiŽni straně na hoře Vronovsité citadelli, jíí uíivá 3V 499 553 Rusové, Při ní jest bohatá knihovnaj roi- manité ústavy, sbírky a botanická zahrada. Kromř university má L techniku (na ni r. 1899 bylo zapsáno 560 posluchačů); dále Školu zvěrolékaFskou, spojenou se školou podko- vářskou, zem, lesnickou íkolu, stát. prDmyil. školu, školu babickou, 5 gymnasii (i nich jedno maloruské, jedno něm,), vyS5Í reálku, ústavy učitelské (muiský a IcnskJ; jazykem C. vyobf . j6js se za kasárny pěchoty. Vedle jmenovaného již náměstí hlavního má L, řadujmych Svato jirské, Svatodušní, Mariánské Krakovské Ber nardinské a j. Z ulic ncjdůležilějš a nejz véjsi jsou ve středu města Krakovská Haličská Arménská, Ruská a Divadelní Předměstí vy značují se namnoze přímými dlouhými uli ccmi. čtvrti íidy obydlené (ěasf vn třniho města a předměstí Krakovskť) maji známý ráz židovských osad. Univers ta Ivovska za JoÍL-na byla původně r. 1784 r 1805 promě něíia v lyceum (bez práva udclovati hodnost doktorskou), avšak r. 1817 zase obnovena. Řeči vyučovací jest od r. 1871 polština (před tím němčina); má asi 1900 posluchačů, z nichž vyučovacím polština a maloruština), školu ob- chodní, řemeslnickou, zahradnickou a kon- servatoř hudební. Vedle škol obecných, opa- t roven a Školek mateřských několik škol sou- kromých (klášterních a p.). Z jiných ustavil vzdělávacích a lidumilných a p. jmenovati sluší: národní ústav Ossolii^ských {Zaktai narodomy imienia Ostoliňthich), založený šle- chetným Josefem Maxm, Ossolirtským v do- bách úpadku národního r. 1317, s velikou knihovnou (1897: 100,000 sv. a 5000 návštěv- níků], čítárnou a rozmanitými sbírkami (k ním přispěl hlavně kníže Jindřich Lubomlrski) a knihtiskárnou, která zdarma tiskne >Kwar- talnik historycznyc, orgán iTowarzystva hi- 500 Lvov. storyczného« a knížky pro školy národní; archiv zemský (v budově kláštera bcrnardin- ského) a archiv městský; archiv map kata- strálních; měst. uměl. a průmysl, museum, pří- rodopisné museum Dzieduszyckých (7), z nej- lepších v Evropě (vynikající sbírky ptactva, velmi zajímavé sbírky národopisné a archaeo- logické). Pro Malorusy velmi důležitý jest in- stitut stavropihiánský, jenž má svou knihti- skárnu, vydává lidové kalendáře, vydržuje bursu pro mládež a kostelní zpěváky. Insti- tut vznikl z bratrstva stavropihiánského zří- zeného v I. 1586 — 88 od kníŽ. Konstantina Ostrovského, jež vyňato bylo z moci místní vrchnosti církevní a podřízeno přímo patri- archům cařihradským. Bratrstvo, jehož úče- lem bylo hájiti pravoslaví, vydržovalo pro- slulou školu, jež dala první učitele podobné ikole v Kijevě a vůbec získala si velké zá- sluhy o rozvoj vzdělání ve východní Evropě. R. 1708 přistoupilo bratrstvo k unii s Římem a za cis. Josefa II. přijalo dnešní název. Při ústavě velmi pěkné sbírky a pro dějiny vých. Evropy XVI.— XVIII. stol. důležitý archiv, obsahující dokumenty ruské, polské i řecké. §tálá výstava obrazů společnosti přátel umění. Ústavy hluchoněmých a slepých, nemocnice, špitály, porodnice a několik sirotčinců. Mužská a ženská trestnice. Život spolkový jest velmi vyvinutý. Adressář města L-a na r. 1900 uvádí 200 rozmanitých spolků. Mezi nimi mnohá učená sdružení. (Viz Halič, Školství a osvěta, kde uvedeny nejdůl. spolky jak polské, tak ruské.) Časopisů vychází ve L-ě asi 90, z těch denníků polských 7 (»Dziennik Polskic, »Ga- zeta Narodowac, »Slowo Polskie*, »Ruch Katol.«, »Przegl%d€, úřední >Gazeta Lwow- skac, »Kurjer Lwowskic; dohromady asi s 28.000 odběrateli) a 3 ruské (>Galičaninc [orgán strany staroruské], »Dělo« [org- nár. demokr. strany rusko-ukrajinskéj, >Ruslanc (org. strany vládní]). Vzdělání lidu postupuje velmi pomalu; ještě dnes jest značná čásf analfabetů. V poslední době víc a více hlásí se ve L-ě k právům svým i ruská čásC oby- vatelstva, jehož všecky strany mají tu svá střediska. Utkávajice se často na poli politi- ckém a literárním s Poláky, na poli hospo- dářském postupují namnoze společně. Prů- mysl rovněž poslední dobou značně rozkvetl; podobně obchod. Napomáhat tomu výhodná poloha L-a jakožto důležité stanice obchodní cesty vých.-západní. L. má několik pivovarů, par. mlýnů a pekáren, strojíren a sléváren, mnoho cihelen, továrny na sirky, svíčky stea- rinové, čokoládu a cichorii, najalousie, rafH- nerie na líh a petrolej, výrobu likérů. Ob- chod a průmysl podporuje několik závodů peněžních ^filiálka Rak.-uher. banky, Halič- ská spořitelna, Úvěrní a hypoteční banka a j.); trh tříkrálový trvá čtyři neděle. Erb města, v původní podobě vyskytující se na listině z r. 1359, po pozdějších změnách před- stavuje hradbu městskou s třemi věžemi a otevřenou branou, v bráně pak lva na zad- ních nohách stojícího a v právo hledícího, jenž v pravé tlapě drŽí tři pahorky se zlatou hvězdou nad pahorkem prostředním, vše to na štítě modrém, ozdobeném korunou a pláštěm. Hejtmanství Ivovské má (bez L-a) 126358 km* a skládá se ze tří soud. okresů: Ivovského, jenž má 7032 domů, 48.456 ob., z těch 22.706 katol. řím., 21.302 řec, 3907 žid., 541 jiného vyzn., obcovací řeči 26-011 pol., 21.519 malorus., 702 něm., 32 jiných; szczc- rzeckého s 4878 d., 28.699 ob., z těch 6707 kat. řím., 16.735 řec, 2627 žid., 2630 jin. vyzn., obcov. řeči 6472 pol., 17.608 malorus., 4584 něm.,2jin.; winnického s 4927 d., 31.717 ob., z těch 14.135 kat. řím., 15.461 řec, 1245 žid., 876 jin. vyzn., obcov. řeči 14.966 pol., 15.562 malorus., 1157 něm., 8 jin- Dohromady 16.837 domů, 108.872 ob., z těch 43.548 kat řím.. 53.498 řec, 7779 žid., 4047 jin. vyznání, ob- covací řeči 47.449 pol., 54.689 malorus., 6443 něm., 42 jin. L. vznikl z podhradí hradu zv. »Wysoki Zamek«, jejž založil kníže haličský a vladi- měřský Lev Danilovič ok. r. 1250, a okolo nižšího zámku, jenŽ stával blíže kostela sv. Mikuláše v ulici »Pod brankou«, na mí- stě Haliče zničeného Tatary. Pod ochranou obou tvrzí rozvíjelo se město velmi rychle a postaveno i několik kostelů. Všechny bu- dovy byly ovšem asi dřevěné. První toto období dějin města jest čistě ruské. Polská doba počmá r. 1340, kdy Kazimír Veliký opanoval kraj a s ním město, o jehož roz- voj získal si veliké zásluhy. R. 1352 udělil mu magdeburské právo městské, dvojí hrad- bou je obklíčil a dal vystavěti oba zámky, v dobách válečných spálené, od kamene. Aby zvelebil obchod, poskytl Kazimír veliké svo- body všem cizincům, prohlásiv i svoboda náboženskou. Tou dobou nastěhovalo se sem množství Poláků a Němců. Na znamenitých jarmarcích Ivov. scházeli se kupci z Evropy i z Asie a republika Benátská mívala tu své jednatelství. L. stal se tak přirozeně středi- skem polské Rusi (r. 1379 odtržena sice Rua od Polska a spojena s Uherskem, ale to po- trvalo toliko do r. 1387) a hostíval často ve zdech svých krále polské. Vydržel nájezdy Tatarů (na př. r. 1438), mnohá obležení (ho- spodary multanskými, r. 1648 a 1655 Bob. Chmelnickým) a několik požárů i ránu mo- rovou. R. 1672 obléhali jej Turci, které pod samým městem potřel král Jan Sobitski. R. 1704 L-a dobyli Švédové pod vůdcovstvím Karla XII. a hrozně jej poplenili. Tím počíná úpadek města. R. 1773 připojena Halič a tu- díž i L. k Rakousku. Nečítal tehdy ani 20.000 obyv. Za nové vlády nahrnulo se do města znovu mnoho obyvatelstva německého. Za cis. Josefa II. vytlačena z úřadů latina a ze škol jazyk polský a nahrazeny němčinou. Touže dobou zrušeno a dílem rozbořeno, hlavně však k účelům světským užito 18 ko- stelů a klášterů katol.-lat. obřadu, 7 církvi řec-katol. a 3 arm. -katol. Vzbouření r. 1848 udušeno vojskem; při bombardování utrpělo město mnohou škodu. R. 1861 shromáždil se ve L-ě první sněm konstituční a L. v přízni- vějších dobách potomních opět se vzmáhá Lvov — Lvovický z Lvovic. 501 Srv. Ign. Chodyniecki, Historya Lwowa (1829); D. Zubrzycki, Kronika miasta Lwowa (1854 V, AI. Czotowski, Lwów za ruskich cza- sów (i 891) ; Fr. Papée, Historya Lwowa (1894) ; Illustrowany przewodnik po Lwowie, jejž vy- dalo Towarzystwo dla rozwoju i upi^kszenia miasta (1. vyd. 1894). IiVOV(J[[bBOB'B): 1)L Nikolaj Aleksan- drovič, spisovatel ruský (* 1751 — f 1803), sloužil ve vojsku a zabýval se též malířstvím a stavitelstvím. Ku přání dvora vypracoval nákres řádu sv. Vladimíra a několik plánů chrámových. Jako spisovatel náležel ke krouž- ku Děržavína, Kapnista, Chemnicera a j., psal veršem i prosou a vydal překlad i kommen- tovaný originál Anakreonta. O sobě vydal ješté:' Ra\su^dénije o perspektivě (Petrohrad, 1789, z italského); Pésň norvefskago vita\ja Caraljda Chrabrago (t., 1793, s franc. origi- nálem); Četyre knigi Palladijevoj architektury (t., 1798); Russkaja pirostatika (t., 1795—99); O polj^é i upotrebleniji rus. ^emljannago uglja (t., 1799) a j. Byl čestným členem rus. aka- demie a akademie umělecké. 2) L. Pavel Jurjevič, spisovatel ruský (* 1770 — t 1825), sloužil ve vojsku a po- zději byl gubernským prokurátorem. Psal hlavně sentimentální povídky, z nichž uvá- díme: Ro^a i Ljubim (Petrohr., 1790); Rossij- skaja Pamela (t., 1794); Aieksis (t., 1796, přel. z Leonarda) a p. Napsal též mnoho histori- ckých povídek a pojednání. 3) L. Aleksěj Fedorovič, houslista a hudební skladatel rus. (* 1799 v Revalu — t 1870 u Kovna), syn státníkův, vychován byl ke karrieře vojenské, v níž dosáhl po- sléze hodnosti generála a osobního adjutanta cara Mikuláše. Od mládí již zabývaje se hrou na housle povznesl se jmenovitě v kvartettní souhře na uměleckou výši. R. 1836 jmenován byl ředitelem carské dvorní pěvecké kapely kostelní a zdržoval se potom nejvíce v Pe- trohradě a na cestách po Německu, Francii a Itálii, až r. 1850 vehnala jej v ústraní uŠní choroba, iež skončila úplným jeho ohluch- nutím. Jako skladatele učinila L-a populár- ním ruská národní hymna >Bofe, carja chrani* (na text Žukovského); kromě toho došly ob- liby jeho koncert a jiné skladby sólové pro housle, sbory na církevní texty a opery Bianka (1844), Undina (1847), Russkij mužiček a Var- vara. L. upravil Pergolesiho »Stabat mateře pro sbor a velký orchestr, harmonisoval ru- ské zpěvy církevní a napsal pozoruhodnou studii O svobodnom tli nésimmetričnom ritmě (1858). V 4) L. Michajil Dmitrijevič, chemik ruský (* 1848), vzdělal se na universitách kazaňské a petrohradské hl. vedením A. M. Butlerova, a učí neorgan. lučbě na petrohr. technolog, ústavě. Z četných prací jeho jme- nujeme: K voprosu ob i\omeriji krotonovych kislot (1870); O predéljnych uglevorodach s pjaťju pajami uglja v sostavé (1870); Dan- nyje o fotosintě\ě, svojstvach i někotorych prevraščenijach polimemago bromistago vinila (1879 — 80); Zamétki o novom bromistom amilé (1880); Ob obSčich schemach reakcij dvojných ra\lo\enij i iiomemych prevrasčenij (1884); Gipotě\a processa okislenija organičeskich ve- ščestv v vodných rastvorach (1889). Redigoval též a doplnil spis Arm. óautiera »Chimie appliquée á la physiologie, a la pathologie et a rhygiěne« s názvem >Chimija v prilo- ženiji k gigijeně« a upravil k tisku posmrtnou práci A. M. Butlerova »Vvedčnije k polnomu izučeniju organičeskoj chimiji« (1887). 5) L. Dm i tri j Michajlovič, právničíc^ spisovatel ruský (* 1850), professor finanč- ního práva na universitě v Kázaní. Hlavní jeho spisy jsou: Promyslovyj nalog i metody ego ustanovlenija (1878); Kurs finansovago pravá (1888); Nalog s naslédstv (1893). 6) L. Aleksandr Dmitrijevič, kníže, organisátor rus. hasičství (* 1863), byl před- sedou petérhofského zemstva (1892 — 95) a zřídil na své útraty ve Střelně u Petrohradu vzorný hasičský sbor a Školu, kterou sám řídí. Vydal první ruskou rukojeť hasičství Gorodskija pofarnyja komandy (Petrohrad, 1890), dal podnět ku vŠeruské hasičské vý- stavě v Petrohradě r. 1892 a od r. 1894 jest předsedou výboru ústředního spolku rus. hasičstva a redaktorem jeho orgánu »Požar- noje Dělo«. 7) L. Jevgenij viz Kočetov 3). IiVOVloký z IiVOTlO {Leonitius č. Leovt- tius a Leonicid) psal se první lan starší Karásek, měšCan v Králové Hradci, jenl r. 1534 v úterý po sv. Matěji (3. bř.*) s mlad- ším svým bratrem Matiášem od Ferdinanda I. byl povýšen do stavu vladyckého a tímto ti- tulem i erbem nadán. Týž po léta zasedal v měst. radě, konal obci platné služby, při- pomíná se r. 1553 jako první konšel a rok na to jako primátor; když pak r. 1566 ze- mřel, pochován v královéhradeckém kostele sv. Ducha, kde se zachoval otřeny náhrobní kámen se znakem »dvě lvi hlavyc, který pravděpodobně tělo jeho kryl. Zůstali po něm čtyři synové, totiž Cyprián, Václav, Bohumil a Jan, z nichž pouze jméno prvního se proslavilo. Cyprián L. z L. narodil se v Hradci Král. r. 1514. Po nabyti základních vědomostí doma neobrátil se na vysoké učení pražské, aniž tam povýšen na bakaláře, nebof v Monum. univers. Pragen. ani jeho původní jméno Karásek, ani latinisované, fak za to máme, Cyprinus (karas, karásek ryba), se nenachází, nýbrž odebral se asi záhy na roz- ličné akademie cizí, z nichŽ se jmenují Vrati- slav, Lipsko a Vitemberk, kde měl za učitele Filipa Melanchthona. Jeho pilnost a vynikající vědomosti mathematické a hvězdářské získaly mu Časem vzácné přátelství Schonera, výbor- ného hvězdáře norimbersk., Jeronýma Wolfa, ředitele gymnasia, říšských hrabat Fuggerů v Augšpurce, ano sama Oty Jindřicha, pala- tina rýnského a v 1. 1556 — 59 kuríiršta ba- vorského, jenž jej jmenoval professorem ma- thematiky a hvězdářství na universitě v La- vinkách na Dunaji. V působeni tom zůstal Cyprián L. z L. též za Oty Jindřicha nástupce, Bedřicha 111. Nábožného, kurfiršta v 1. 1559 502 Lvovskij ^ Lyceum. až 1576, těše se veliké přízni též jeho syna, Jana Kazimíra z Lautern. V Lavinkách se neznámého roku oženil se zámožnou pannou nebo vdovou Dianou Kellerovou. Ačkoli po- voláním svým a úřadem vázán byl na cizinu, nezapomínal svého rodiště, které v 1. 1558 až 1568 několikráte navštívil. Při poslední takové příležitosti Žádal měst. radu králové- hradeckou, kdyby se s manželkou svou do vlasti navrátil, aby městských práv účasten býti mohl. Ku přání tomu rada svolila tím ochotněji, když Cyprián slíbil, že by přihlížel ke škole, veřejné přednášky konal a vymáhal u JMC, čeho by si obec slušně přála. Zůstalo však při pouhém přání, neboť zemřel (bez- dětek) v Lavinkách 25. květ. 1574. Cyprián L. z L byl znamenitý mathematik a hvězdář, učenec na slovo braný a pilný spisovatel. Známa jsou následující jeho díla: Tabulae positionum pro variis ac diversi s poli elevatio- nibus,,, (Augšp., 1551); Tabulae eccljrpsium (t., 1556; byly to zlepšené >tabulae Peuerba- chii Alphonsinae«, v nichž uvádí zatmění slunce a měsíce od r. 1556 po 50 let po sobě jdoucích); Ephemeridum novum atque insigne opus ab anno iS56 usque in a. i6o6. . . (t., 1657; jest to jeho nejslavnější dílo, hrubý foliant vytrvalé, namáhavé práce; bylo ně- kolikráte vydáno a téŽ na Jazyk francouzský převedeno; připsal je kuríírštu Otovi Jindři- chovi); Expedita ratio constituendi themaíis coelestis (t., 1557); De magis superiorům pla- netarum conjunctionibus, solis defectibus et co- metis in quarta monarchia . . . ; k tomu jest přidán Prognosticon ab a. i564 usque ad a, 1S84 (Lond., 1563 a Viterab., 1586). Dílo to sepsal k žádosti cis. Maxmiliána 11., jemuž je věnoval. V předmluvě praví, že práce ta byla velice namáhavá, poněvadž veškeré kon- junkce těles nebeských v minulých šesti sto- letích se sběhlé bylo mu pilně vyhledávati, což prý nikdo před ním nevykonal. V při- pojeném >prognostu:on€ předpovídal Maxmi- liánu II., že dosáhne vlády celého světa, ja- kož i že bude konec všehomira buď při se- jití se vyšších oběžnic v květnu r. 1583 ve znamení >ryb«, aneb při sejití se téměř všech oběžnic ve znamení »skopce« na konci břez. nebo počátkem dub. r, 1584. Tento •progno- sticon* vydán též v jazyku českém s titulem: Pranostika nová v^tahujici se na let 20 pořád nastávajicichy totif od r. iS6'4 do r. [S84 le spojeni a naproti sobě hořejších planet patřeni, íéil také \e \a tmění světel nebeských i jiných hvé\d paprskováni . . . Sebrána a na světlo vy- dána od Cypriana V,-kého z L. a yiyni ^ lat, jazyka do českého přelomena ... (v Praze u Še- bestiána Oksa z Kolovsi; srv. Jungm. Liter., IV., 755); De Stella nova sivé cometa visa mense Novembri ac Decembri a, i5y2 (Lavin., 1673). O této kometě psali t* č. mnozí hvě- zdáři, na př. Tycho de Brahe, Tadeáš Hájek z Hájku a Petr Codtcill. Jiné jeho práce vy- tištěny teprv po jeho smrti, totiž: Inventum astrologicum de latitudinibus planetáriím (1616) a De judictis nativitatum doctnna (1675) Srv. Fr. Švenda, Obrazy města Králové Hradce, lil. Železný obraz; St Vydra, Historia ma- theseos in Boh. et Mor. culta; Jos. Smolík v >Živě€, 1863. Sm. IiVOVSklJ Grigorij Fedorovič. ruský církevní skladatel hudební (* 1830 — f 1895). Původní skladby jeho proniknuty jsou du- chem starobylých církevních melodií; jest jich přes 80. IfWÓw, polský název města Lvova. IfXor-el-Kébir, město v Marokku, viz Kásr-ul-Kébír. IiZZ, skratek pro Septuaginta (v. t.). Ifyalos, epitheton řec. boha Dionysa (v. t.). sir Iiyall [lájel] Alfred Comyns, spiso- vatel angl. (* 1834 v Londýně), sloužil od r. 1855 v anglické správě v Indii, naposled (od r. 1882) jako guvernér Sev.-záp. provin- cií. Vrátiv se do Anglie stal se r. 1888 čle- nem indické rady. Spisy jeho týkají se ve- směs Indie a mají dosud svůj význam; uvá- díme z nich: Asiatic studies religious and .socw/(1882); Lifeof Warren Hastings (1889); Natural religion in India (1891) a Rise of the british dominion in India (1893). L. psal také verše, jež vydal r. 1889 pod názvem Verses written in India, Iiyoaenldae, čeleď drobných motýlů de nních s očima podlouhlýma, nahoře i dole v ostrý roh vybíhajícíma, na kraji bíle šupi- natýma. Přední nohy sameČka jsou málo menší než u samičky, makadla jsou krátká. Zadní křídla objímají tělo a žilka 6. a 7. jsou oddělené. Ukazují mnohdy nápadnou rozdíl- nost pohlaví. Housenky jsou téměř vejčité, vezpod ploché, s malou vtažitelnou hlavou a krátkými nohami, jemně a krátce pýříté. Kukly jsou vzadu krátké, tupé a opaskem zaklesnuté. U nás počítáme sem rody: Ly- caena F., Polyommatus Latr. a Thecla F. Ly- caena F., modrásek, jest v pohlaví muž- ském téměř vždy modrý; 7. žilka podélná ve křídlech předních ústí v roh vrcholový nebo kraj přední. Zadní křídla nejsou mezí žilkou 2. a 5. prodloužena. Rub aspoň na předních křídlech má malá oka nebo načer- nalé proužky příčné nebo bílé vlnité čáry. Larvy Žijí nejvíce na motýlokvětých. Z 52 druhů evropských 24 jsou české. Nejoby- čejnější jest L. argus L., jehož sameček jest červenavě modrý, s úzkým, černým lemem. Žije na komonici, janovci, kručince a j. Kpk. Ziyooa, ital. město, viz Lecce. Iiyoóe viz Lyceum. Ifyoeom znamená vyšší vzdělávací učili- ště, připravující obyčejně ke studiu univer- sitnímu. Ve Francii znamená I. {lycée) střední školu vydržovanou státem na rozdíl od col- lěge, vydržovanou obcí. Jsou osmitřídní a zavedení jich spadá do doby konsulátu (do r. 1802, viz ostatně Francie, str. 485). L-ea v Bavořích mají osnovu vyučovací, jež jest celkem shodná se studijním plánem thcoladné Halya položených. Součiníce čásť ve- iké čeledi thrácké, zabrali tito příchozí jmé- nem Mysů, Frygův a Maionů vedle veškerého vnitrozemí na západě Halya i L-ii. Mezi Tyr- sény osadili se Maionové, rozdělení v četné kmeny, z nichž Lydové zabrali území kolem města Tyrry nad Kaystriem. Kmenové tito byli vesměs mezi sebou a s Hellény příbuzní. Starobylé paměti tvrdí, že nejstarší krá- lové, kteří nad L-ií panovali, byli potomky Lyda, syna Atyova, odkudž i zváni byli Atyovci. Z četných jmen králův těchto sotva některé má ráz historický. Z doby Hérakle- ovců, kteří dle zprávy Hérodotem zachované vládli v L-ii po 505 let ve 22 pokoleních, pocházejí hojné památky způsobu hittitisují- cího. S velikým prospěchem byl Hérakleov- cům předstíraný původ od boha Héraklea. Maionský stát Hérakleovců v L-ii zakládal se na zřízení kmenovém. Král byl sice poli- tickým náčelníkem i nejvyšším soudcem, ve- dle něho však vládla v jednotlivých okresích mocná knížata, spřízněná s rodem králov- ským. Sídlem vedlejší větve Hérakleovské Mermnadů byla Tyrra nad Kaystriem, ji- ného rodu sídlem bylo Hermaion Thyessu. Prvého krále Hérakleovského Agrona klade pozdější chronografie do XIII. stol. př. Kr. Po něm po 400 let není paměti, ale svědectvím ži- vých styků s maloasijským východem důkazem byla slavná »královská cesta« ze Sard do Pte- rie. Dle lydského podání vládlo po Agronovi dvanáct králů, čtrnáctý Adyattés (Alyattés chronografů) měl dva syny, KadyaaÁrdya, kteří měli panovati společně, ale po smrti Kadyově vdova jeho Dammonó přinutila Ardya k útěku do Kymy a vládla za pomoci velmože Sperma po dvě léta. Povstáním v Sardech povolán na trůn Ardys (r. 766 př. Kr.), po němž vládli, vždy syn po otci, Mc- lés (též Adyattés, Alyattés, ano i Sa- dyattés, 730— 716 př. Kr.), MyrsosaKan- daulés (Sadyattés u Xantha), všichni za zřejmého soupcřství Mermnadů, až Gygés (v. t.) koruny nabyl (r. 687 př. Kr.). Nástupce jeho Ardys (651 — 615 př. Kr.) obnovil spo- lek s Assyry i přinutil vůdce Kimmeriů L y g - dam i a k odchodu do Kilikie. Sadyattés (614—599 př. Kr.) zapudil konečně Kimmerie ze země a jal se válčiti s Milétem, než boj tento ukončen teprve za syna a nástupce jeho Alvatta (v. t), jenž říši mocnou a bo- hatou zůstavil synu Kroisovi, který r. 546 př. Kr. podlehl Kýrovi perskému, čímž říše Lydská náhle zničena. Národnost Lydů ucho- vávala se sice až do dob císařských, ale před- nější vrstvy národa záhy se zhellénisovaly a již v V. stol. př. Kr. psal Xanthos ze Sard dějiny vlasti své jazykem řeckým. Lydové zjednali si význam dějinný mnohými vyná- lezy. Tak vznikly u nich ražené peníze zlaté i mnohé nástroje hudební. — Srv. Schubert, Geschichte der Kónige von Lydien (1884); Radet, La Lydie au temps des Mcrmnades (1893); Buresch, Aus Lydien (1898). FŠk. Iiydit, úplně černá odrůda buliŽníku. I«ydos lóannés Laurentios, řec. spi- sovatel (♦ kolem 490 po Kr. ve Filadelféii v Lydii). Zastával vysoké úřady za cis. Ana- stasia a Justiniána, upadl však v nemilost, načež se oddal spisovatelství. Zachovány tři spisy: Ilsgl fj^rjvoiv (De mensibus) ve fragmen- tech 3 excerptech, úplné IJegl ci^x<úv xijs *P(ůiiaí(ov TtohxHas (De magistralibus reipu- blicae Romanaé) a IÍzqI dtotf^fteiďv {De osten- tis). Všechny odnášejí se k římským pomě- rům a jsou proto důležitý. Že L. čerpal ze ztracených prací Nigidiových a Labeonových. Vadou však jest povčrcčnost a nekritičnost. Vydání souborná: J. Bekkerovo (Scriptores Byzantini, Bonn, 1837). Spis De ostentis vydal nejlépe C. Wachsmuth (Lips., 1863), De men- sibus R. Wuensch (t, 1898). Vlšk. I«ydové viz Lydie. Iiydská tónina viz Řecko (hudba). Iiydtin August, něm. zvěrolékař (* 1834 v Biihlu v Badensku), byl ve válce něraecko- francouzské v 1. 1870—71 vrch. zvěrolékařem, pak dvoř. zvěrolékařem v Karlsruhe, r. 1876 jmenován zem. zvěrolékařem a r. 1881 refe- rentem pro chov dobytka a mimoř. členem cis. zdravotního úřadu berlínského až do r. 1895. Jeho zásluhou bylo vzorné zřízeno ba- Lyell — Lygové. 507 denské veterinářství a dozor na maso. Se- stavil statistické Mitteilungen uber das badische Veterináiwesen (posl. z 1. 1874—1881) a na- psal řadu spisů z oboru zvérolékařství. Od r. 1872 rediguje L. »Tierárztl. Mitteilungenc a vydává s Ďammannem a Rócklem »Deutsche tierárztl. Wochenschriftc. I«yell [lajel| Charles, slavný geolog anglický (* 14. list. 1797 v Kinnerody ve For- shire — f 22. ún. 1875 v Londýne), studoval práva v Oxíordé, hledě si i přírodovědy, hlavně geologie. R. 1819 zahájil v Londýně praxi právnickou, jíž se záhy vzdal, stav se r. 1823 sekretářem lond. geologické společ- nosti a r. 1831 prof. geologie na Kings Col- lege. Svoji reformátorskou činnost zahájil bojem proti spekulativnému, na rozumovém základě nespočívajícímu směru tehdejších geologů dílem PrincipUs oj geology (Lond., 1830—33, 3 sv.; 12. vyd. 1876), v němž na základě hojných a velmi bystrých pozorování současných proměn povrchu zemského vy- světluje změny ve vrstvách kůry zemské všech epoch geologických. V tom i v násle- duj ícím spise Elements of geology (t., 1837 ; 6. vyd. 1865) i v jiných četných pracích svých určil a odůvodnil L. theorii o meta- morfismu hornin, mnohými příklady dokázal velikost rušivé i tvořivé činnosti vody. kle- sání a zvedání pevnin, vznik kuželů sopeč* ných a mn. j. Na základě specif. vlastností zvířeny a květeny různých stupňů útvaru třetihorního rozdělil útvar ten v eocén, mio- cén, pliocén a pleistocén. Tak řečená L-ova theorie dnftová, dle níž byla Evropa sev. v dobách ledových pokryta okeánem, na němž roznášen byl plujícím ledem, oddělu- jícím se od zaledněné Skandinávie, všechen materiál hlin a štěrků, pokrývajících skoro celé Německo střední a východní a j. kra- jiny, vládla dlouho, byvši zcela odložena te- prve po nálezu přímých důkazů bývalého za- ledněni těch krajin. Za studiemi geologickými, hlav. ovšem, aby nasbíral dokladů pro nová učení svá, podnikl L. cesty Německem, Fran- cií, Španělskem, Itálií, Švýcarskem, Skandi- návií a Sev. Amerikou. Výsledky cest po Americe uveřejnil ve znamenitých spisech Travels in North America in the years 1841 — 1842, with geolog. oBservations (1845, 2 sv. ; 2. vyd. 1855) a v ^4 secoud visit to the United States (1849, 2 sv.; 3. vyd. 1855). O geolo- gickém stáří člověka jedná spis Geological evidences of the antiquity of man (Loridýn, 4. vyd. 1863). L. byl několikrát předsedou londýnské Společnosti geologické; pro ve- liké zásluhy byl vyznamenán baronstvím a pohřben byl v opatství vi^estminsterskéra. Z četných spisů jmenujeme ještě: A manuál of elem. geology (t., 1855, 5. vyd.); On the tertiary strata of Belgium and French Flau- ders (t., 1852); TTie studenťs elements of geo- logy (t, 1871). Srv. životopis od mrs. Lyel- lovy, Life, letters and journals of Sir Charles L. (t, 1881, 2 sv.). Pé. I«yi^aeldae, úzkohřbetky, jest čeleď ploštic většinou menších s tykadly vklou- benými na stranách lícních pod čarou ze středu oka k rypáku směřující. Hřbet bývá krovkami úplné pokryt. Žijí na suchých strá- ních, mezích na pokraji lesa, pod kameny, pod mechem a spadlým listím. Živí se dílem šťávami rostlinnými, dílem i živočišnými. Z četných u nás žijících rodů patří sem Ly- gaeus F., úzkohřbetka, která má vždy 2 jednoduchá očka na temeně. L. equestns L., ú. pestrá, žije na výslunných místech na rozličných rostlinách. Má tělo asi 14 mm dlouhé, nahoře rumělkově červené, nelesklé, s černými skvrnami na hlavě a štítě šíjovém a se širokou černou páskou příčnou na kož- naté části krovek. Kpk. Iiyg^damis: 1) L., vůdce Kimmeriův (v. t.). 2) L, náčelník lidu na ostrově Naxu, byl se svými stoupenci od vládnoucích aristo- kratů vypuzen, přispěl Pcisistratovi k opět- nému nabytí tyrannidy v Athénách, načež Peisistratos vytrhl s vojskem a loďstvem proti Naxu, ostrov opanoval a L-ma učinil samovládcem. Odtud byl L. horlivým společ- níkem Peisistratovým, kterýž v ošetřování jemu dal rukojmí attických velmožů (537 př. Kr.). S pomocí L-movou učinil i Polykratés na Samu konec panství aristokratů, načež Peisistratos, Polykratés a L. ovládali spolu moře Aegejské. Teprve r. 524 př. Kr. byl L. svržen pomocí Sparfanův a Korinthských, načež athénští rukojmí nabyli svobody. Fšk, Iiyg^damns zove se římský básník kruhu Messallova doby Augustovy (* 43 př. Kr.), v pravdě však jest to jeho pseudonym. Po- chází od něho třetí kniha sbírky elegií pod jménem Tibullovým nám zachované. Elegie její mají za předmět milostný poměr skla- datelův k Neacřc. Básnické nadání, jež v plo- dech těch se jeví, jest jen prostřední; na největším díle Tibull jest v nich nápodoben. Srv. Lierse, Die Unechtheit vorí Tibulls Buch 3. (Brombcrg, 1875). RNIc. Iiygr^nm L , rostlinný rod z čeledi trav z tribu lesk ni co vitých (Phalarideae), ob- sahující druhy rostoucí v trsech, jejichž listy jsou šídlovité a stébla ukončena jediným 2kvétým kláskem, z něhož vyvinuje se po- dlouhlá obilka. L. roste v krajinách okolo Středozemního moře. Déd. Iiygr^ové viz Lugové. Iiyg^odiain Sw., pnulka (Presl), rod tro- pických kapradin z řádu Schizaeacei, vý- značný listy zpeřenými s řapíkem oplétavým. Asi 30 druhů, pocházejících z Vých. Indie, Nov. Hollandu a z tropické Ameriky. Z L. microphyllum R. Br. a L. circinnatum Sw., rostoucích na Molukkách, dobývá se syrup, sloužící v jižní Evropě k účelům lékařským, podobně jako syrup z netíku {Adiantum ca- pillus Veneris). Řapíky východoind. L. volu- bile Sw. ztlouští niti a zdélí 5 m slouží k se- šívání kosův a pod. Tato kapraď, jakož i L. flexuosum Sw. (též z Vých. Indie) a L. pal- matum Sw. hodí se ku pěstování v poko- jích, /c. Lygové viz Lugovc. 508 Lygus — Lykijský jazyk. I«yi»iui Hahn. jest rod ploštic z čeledi Capsidae těla podlouhlého měkkého, oby- čejně světle barevného. 1. článek tykadlový je kratší než hlava a hruď. Tykadla a zadní nohy jsou jen mírně dlouhé. Žijí na bylinách a na křoví. Ze 14 druhů českých nejob. jest L. pratensis L., bledě zelenavý, žlutavý, na- hnědlý, až červenohnědě lesklý. Tečkovaný, téměř lysý štítek jest bledě žlutavý, často Černě zdobený, přes krovky táhne se černo- hnědá nebo červen ohnědá zubatá příčná pá- ska; délka 6 — 7 mm. Všude na lukách. lípk. Ziyohen, město v prus. vlád. obvodě po- stupimském, v kraji templinském, na želez, trati Berlín-Stralsund; má 2400 oby v. (1895), z největší části evang., evangelický kostel ze XIV. stol., jest sídlem okr. soudu, má velký prfimysl dřevařský, parní pily, rybářství. L. připomíná se již v XIII. stol. Důležitý jest Lychenský průplav, 9 km dl., 1-50 m hlu- boký, spojující Havolu s okolními jezery. Iiyohnls L. z části, knotovka, rostlinný rod 2děložných z čeledi hvozdíkovitýcn a podčel. silénkovitých, obsahující byliny 8 kalichem lOžebrým a s korunou opatřenou přímou pakorunkou. Tobolka jest Ipouzdrá, 5 zuby se otvírající. Obecně známý druh L. chalcedonica L., k. plamenčice, plamen- čík, hastald, tu a tam i laskavec zvaný, pochází ze střední a severní Asie, kdež ho prý jako mydlice místo mýdla užívají, a pě- stuje se pro květy ohnivě červené v zahra- dách. Jiné druhy L. řadí se k jiným rodům, na př. i^ fios cuculi L., kohoutek luční, k rodu Coronaria^ L. vespertina a Jiwtta Sicbth. k rodu Melandrium. Děd, ZiykabÓttOS, hora u A t h é n (v. t., str. 954). ZiykalO0 slul Zeus ctěný na hoře Lykaiu v Arkadii, na jehož vrcholu byl oltář a dva sloupové s dvěma zlatými orly. V temenos boha, kde prý žádný předmět stínu ne vrhal, vejíti zakázáno bylo pod trestem smrti. Kult toho boha, zavedený Lykaonem, byl národ- ním kultem Arkadů, jakož hora Lykaion od- povídá Olympu. Jemu konána slavnost Ly- kaia\ oběti byly též lidské, při čemž obětu- jící na devět let musil z vlasti prchnouti, by došel očisty. klk. Iiykaathropie (řec). Již v bajeslovích lze shledati pověsti o vlkodlacích, o li- dech, kteří se cítili proměněny ve vlky a dle toho se chovali. Mezi choromyslnými nachá- zejí se jednotlivci ovládaní domněnkou, že jejich bytost lidská ve zvířecí se přetvořila (zóanthropie). U chorého mohou bezděčně líhnouti se snahy úplně se příčící jeho úmy- slům a přesvědčením a nabádajícíjej neodo- latelně k počínání nesmyslnému, ničivému, hnusnému, zvířecímu. Marně se snažíc po- tlačiti je může osoba podlehnouti bludnému úsudku, že cizorodé síly zahostily se v ni a přeiinačily celou jejich duševní a tělesnou podstatu. Za starých časův, kdy tací ne- mocní svému osudu byli ponecháni, těkali po lesích a nivách, odvykali způsobům lid- ským, nedbali nahoty a nečistoty, živili se jako zvěř, plašili se při setkání s člověkem a stali se předmětem hrůzy a pověrčivých domyslů. Ještě ve středověku v některých zemích pořádány na ně honby a bylo dovo- leno stříleti je jako škodné Šelmy. Kfr. Iiykaén, dle řeckého mythu král arkad- ský, syn Pelasgův, založil město Lykosuru a zavedl na Lykajské hoře kult Zeva Lykaia. Tomu prý L. obětoval dítě a potřísniv joho krví oltář nebo předloživ dokonce jeho maso Zevovi, byl proměněn ve vlka (Xvxog), pročež mimo jiné Zeus seslal potopu. Etymologický ráz báje vykládá sice dobře původní lidské oběti, jakož vlk jest obrazem prchajícího vraha; Avšak význam její hlubší jest asi ten, že L., původní bůh neb bohatýr pelasgický (srv. příbuzné etruské lucumo), zatlačen v kulte Zevem, jenž přijal od svého odpůrce příjmí Lykaios, L. pak sám poklesl v zlého dae- mona. klk. Ziykaonia, starověká krajina uprostřed Malé Asie mezi Frygií, Pisidií a Kappadokii, namnoze stepnatá a obývaná lidem loupež- ným, původně Lykiům příbuzným. Po vpádu Keltů z nejv části připadla ke Galatii. Pík, Iiykelon viz Athény, str. 962. Ziykelos, Lykios, příjmí řeckého boha Apollo na (v. t.). Ziykle {ÁvyLÍa), starověká krajina v Malé Asii, zabírala čásť jižní pobřežní hornatiny mezi mořem Aegejským a Pamfylským, od Telméssa po Korykos. Mohutná a vysoká odnoží západní hlavní větve Taurské dobí* hájí až k moři, do něhož srázně spadají, mezi sebou pak uzavírají vysoké a nepřístupné planinky, rozbrázděné četnými bystřinami Obyvatelé Lykiové ÍLukki desk amarn- ských, Ruka hieroglyfu) byli příbuzní Thrá- kůra a Frygům, i lze je pokládati za prvý indoevropský výstřelek, který z Balkánského polouostrova přišed, čásť jižní hornaté Malé Asie, L-ii a Lykaonii, osadil a starší oby- vatelstvo, Mifye a Sóly my, si podmanil. Žijíce v končinách jen stěží přístupných a k obraně velmi způsobilých, vyznamenávali se pokročilým životem politickým i kultur- ním. Tvořiliť až do císařských dob společen- stvo měst, původně 70, z nichž do doby Fla- viů dochovalo se ještě 23, měli zvláštní řády společenské, význačné matriarchátem, vlastní písmo, na nápisích zachované, pěstovali umění stavbami městských hradeb, hradův a umě- lých náhrobků (stéla z Xantha), měli podivu- hodně utvářené obřady pohřební. Nezávislosti své uhájili sice proti Kroisovi lydskému, ale podlehli Kýrovu vojevůdci Harpagovi. Za novějších dob horlivě všímá si badání ly- kijské minulosti. O prozkoumání země zjed- nala si hlavní zásluhu výprava r. 1892, řízená Benndorfem, hl. o rozřešeni písma lykijského. Srv. Deecke-Treuber, Geschichte v. Lykien (Štutg., 1887); Sayce, The ancient history of Lykia (Lond., 1889"); Petersen a Luschan, Reisen ixn sudwestl. Kleinasien, II. Sbírky lykijských nápisův uspořádali Savelsberg a M. Schmidt Pík, ZiykJJský Jasyk je znám jen velmi ne- dokonale; prameny jeho jsou jednak zacho- Lykios — Lýko. 509 váná jm. vlastní, jednak dosti hojné nápisy, posud nerozluštěné, z nichž jen několik, a to celkem bezvýznamných, je dvojjazyčných (řeckých a lykijských). Písmo těchto nápisů je z části řecké, při čem některé znaky mají platnost jinou neŽ v řečtině, z části má znaky neřecké, které však mají analogie v písmech předřeckých (v písmech mykénském, malo- asijském, kyperském a j.). Zdá se, že v ná- pisech lykijských jest lišiti dvojí jazyk nebo dialekt: vl. I. J. a jazyk pseudolykijský (Bug^e) či milyjský (ze sev. Lykic). O řešení nápisů pokoušeli se dosti četní učenci (první po- kusy čtení jsou odSaint-Martina, 1821); o vý- zname některých znakúv mínění se rozchá- zejí, rovněž o povaze a příbuzenství l-kého j-a. Někteří mají I. j. za indocvropský (v novější době Conder, Deecke, Ramsay, Bugge, Torp a j.), hledajíce užší jeho příbuznost s rozl. jazyky indoevr. (tak Bugge s armenštinou). Dle jmen vlastních a dle slov s jistotou vy- ložených (tak několika jmen příbuzenství) zdá se nejpodobnějším mínění jiných (Pauly, Imbert, Kretschmer a j.)p že I. j. nebyl jazy- kem indoevropským, nýbrž patřil k vymře- lému kmenu jazyků >maloasijských« (s ja- zyky karským, lydským, pisidským, lykaon- ským, isaurským, alarodským a j.). — Srv. M. Schmidt, Lycian Inscriptions (Jcna, 1868; vid. Akademie chystá Corpus inscriptionum Asiae Minoris, se souborem vŠech náp. ly- kijských, z veliké části roztroušených i ne- vydaných); W. Deecke, Lyk. Studien (v Bez- zenbergerových »BeitrSge€, XII.— XIV.); J. Imbert (v »Mémoires€ pařížské Jazykozpytné spol., VIII.— X.); S. Bugge, Lykische Studien (Christiania, 1898, »Indogerm. Forsch.c, X.); P. Kretschmer, Einleit. in die Geschichte d. griech. Spr. (Gotinky, 1896). Ztý, Ziyklos, Lykelos, epitheton řec. boha Apollóna (v. t.). Ziykiové viz Lykie. Ziyko. V úplných svazcích cevnich nalézá se vedle dřevní části ještě jiná, od této ostře se lišící součásf, t. zv. část lýková {Jloěm, leptom)^ lýko, které na rozdíl od ji- ného pletiva vzniklého činností kambiálního kruhu (t. zv. druhotného či sekundárního lýka) nazývá se lýkem prvotným či pri- márním (v. Cambium). L. (primární) skládá se ze 3Ítkovic {tubi cribrosi), pak z cambi- formu (kambi formových buněk), užších, pro- táhlých buněk o stěnách tenkých, celíulos- ních, s plasmatickým obsahem živým, po- dobných buňkám kambiovým (odtud název cambiform). Od cambia liší se cambiform hlavně tím, že není meristemem, nýbrž ple- tivem hotovým, neproměnným. V lýku na- lézají se u velmi mnohých rostlin t. zv. lý- kové buňky či vlákna (sklerenchymatická vlákna), t. j. silně do délky protažené, pro- senchymatické buňky o bláně více méně silně ztlustlé. Tato vlákna, sloužící v rostlině k úče- lům mechanického upevňování, jsou v druhé řadě také člověku prospěšná, neboť posky- tují mu materiál k hotovení rozmanitých přízí (len, konopí, kopřiva). Jako ve dřevní, tak i v lýkové části přítomny bývají ještě paren- chymatické, živým plasmatem vyplněné buňky o stěnách cellulosních, t. zv. lýkové paren- chyma. Na rozdíl od lýkových buněk nazý- vají se všechny ostatní tenkoblanné a měkké součásti lýka dohromady >mékké lýčíc. Toto jest typickou součástí lýka, neboC lýkové buňky mohou často chyběti. Svazky cévní, t. zv. neúplné, často nemají dřevní části a skládají se jenom ze sítkovic a lýkového parenchymatu, centrální svazek v lodyhách vodních rostlin: Najqs^ CeratopJi^llum, někdy téměř jen ze sítkovic (mimo trochu paren- chymatu). V posledním případě vznikají tak zvané sítkovicové svazky, jaké nalézáme ve dřeni některých Melastomaceí. Za neúplné svazky cevni mohly by se neprávem poklá- dati t. zv. lýkové svazky, t. j. svazky sklerenchymatických buněk, jaké nalézáme v mnohých listech a stoncích, zvi. u jedno- děložných rostlin, kdež leží pod pokožkou. Při tloustnoucích kmenech neb kořenech dvoudéložných a nahosemenných tvoří se z kambíového kruhu na zevnější straně sou- vislý válec sekundárního lýka. Toto lýko jest nejvnitrnější čásť kůry kmene neb kořene dřevnatých stromů a křů, kterouž lid nazývá lýkem, tedy lýko v užším smysle. Sekundární lýko má stejné nebo podobné složení jako primární. Je-li toto z měkkého lýčí složeno, sestává sekund, lýko též jen z měkkého lýčí (dříšCál, rybíz, kalina) a pod. Obyčejně v sekundárním lýku střídají se řady měkkého lýčí a lýkových vláken (nej- pravidelněji u cypřišovitých a tisovitých), oddělované jenom pruhy paprsků lýkových. U dvoudéložných mění se jednotlivé zóny lýkových vláken a měkkého lýčí co do tlouštky. V některých případech (modřín, moruše a j.) tvoří lýkové buňky roztroušená malá hnízda aneb jsou jednotlivě v měkkém lýčí rozptý- leny. U morušovitých, čekankovitých, mako- vitých a zvonkovitých prostoupeno jest sek. lýko mléčnými rourami, u okoličnatých, Te- rebinthaceí aj. kanálky mléčnými, u složno- květých {Compositaé) olejnými kanálky. Mimo to obsahují mnohé rostliny v lýku (sek.) roztroušené t. zv. kamenné buňky a paren- chymatické buňky s krystally neb druzami šCavelanu vápenatého (z části též v paprscích lýkových). Kruh sekundárního lýka podobně jako cambium musí sledovati tloustnutí kmene a stále se rozšiřovati, což platí také o paprscích lýkových. — K technickému zužitkování hodí se nejlépe takové sek. I., které obsahuje hojná a ohebná lýková vlákna. Hlavně užívá se lýka lipového. Oloupe se kůra kmenů na jaře a vloží na iVt — 2 měsíce do vody. Tím se měkké součásti macerují a 1. se pak snadno od ostatní kůry oddělí. Macerace způsobí také, že se stane I. hebkým a oheb- ným a může se lehce v pentlicovité pruhy rozděliti. Těchto užívají zahradníci k při- vazování bylin a stromků k tyčkám, k vá- zání kytic a pod. Též slouží I. k drhnuti a čištěni kovových a dřevěných nádob v do- mácnostech. Z lýka lze hotoviti též pevná 510 Lykofrón — Lýkožrouti. lana, rohože a střevíce. Rohožc vyrábéjí se ve značném množství na Rusi, zvi. v guber- niích novgorodské, kazaňské, kostromské a vjatecké. Používá se jich k balení rozličného zboží, k pokrývkám na vozy a podlahy, jako plachet a pod. I sítě a řešeta dělají na Ru- sku z lýka, kterým se též sedadla židlí pro- plétají. Značné rozšíření mají též ruské stře- více lýkové (jianTH), které jsou obyčejnou obuví selského lidu ve vých. a scv. Rusku i na Litvě (kurpia). Tak zv. lýkové klobouky, vyráběné v již. Evropě, zvi. v Itálii, neza- sluhují toho jména, poněvadž se hotoví 2 proužků dřeva vrbového a osikového. Ve Vých. Indii zpracují lýko některých stromů na jemnou přízi, z níž se tkají látky hedvábně lesklé a často vlákna hedvábí obsahující. Látky ty přicházejí do obchodu pod názvy: Biambonnes, ChcrquemoUes, Foulas, Fouta- longes, Nillas, Pinasses, Romales; jsou zá- kladu hnědého, červeného, žlutého neb oran- žového a potištěny bývají podélnými a příč- nými pruhy jiných barev. Tak zv. hedvábné I. jest látka polohedvábná, obsahující bavlnu. Lýkem nazývá se také jedna čistě bavlněná látka. Ič. I«ykof!rén z Chalkidy na Euboii, jediný z tak zv. plejády tragických básníkův doby alexandrijské, po němž zachovala se celá bá- seň Alexandra, již kolem r. 274 př. Kr. vydal v Alexandrii, kdež byl zaměstnán od Ptole- maia Filadelfa při bibliotéce. Alexandra, na- zvaná po dceři Priamově Alexandře (Kas- sandře), jest jakési epické monodrama, obsa- hující ve 1474 přesně pilovaných iambických trimetrech proroctví této věštkyně o zkáze Ilia a následujících osudech reků trojských a řeckých až na Alexandra Velikého. V plodu tomto přivedl L. alcxandrinismus v poesii na vrchol výstřednosti. Dikce jeho, nesouc se tónem věšteb, záhadnými narážkami na od- lehlé mythy, často v jediné slovo spřcŽcnými, nabyla rázu mysteriosního a barokního a stala se pro tuto svoji nesrozumitelnost již ve starověku oblíbeným předmětem učených kommentárů. Veškeré badání o L-ovi snesl naposled ve svém vydání K. v. Holzinger (Lips., 1895), opatřiv je rozsáhlým úvodem, prvním úplným něm překladem a obšírným výkladem. Kritické texty vydali Kinkcl (t., 1880) a Scheer (Birrl., 1881). AF, I«ykomédé0, dle řecké báje král Dolopů na ostrově Skyru, k němuž Thetis skryla Achillea v dívčím převlečení, by netáhl ke Tróji. klk. Iiykón: 1) L., řečník a demagog athénský, byl jeden ze tří žalobců Sokratových. — 2) L. (t kol. 226 př. Kr.), filosof školy pcripate- tické, pocházel z Frygic. Po 44 léta byl ná- čelníkem školy. Byl obratný stilista a řečník, účastnil se života politického a stál v blíz- kých stycích s králi pcrcramskými. O jeho učení málo je známo: zabýval se hlavně mra- vovčdou a vychovatelstvím. I«ykos v řecké báji syn Chthoniův a Klo- niin nebo Poseidonův a Kelainin, vladař v Thé- bách, otec Antiopy, jejíž ztrýznění chotí jeho Dírkou bylo od Amfióna a Zétha i na něm pomsténo. klk. ZiykostOmo, thessal. město, viz Gón nos. I«ykov, jméno Šlechtického a knížecího rodu ruského. Zakladatelem rodu knížecího byl Ivan Vladimirovič Obolenskij, potomek Rurikův v 18. koleně, jenž r. 1483 vykonal poselství ke krymskému chánovi a r. 1486 pokořil Vjatčany. Zástupci rodů těch zastá- vali důležité úřady dvorské a vojenské. Nej- více vynikl Boris Michajlovič L., kníže (t 1644), jenž úspěšně vystupoval proti Po- lákům a Kozákům v dobč bezvládí; r. 1607 s kníž. Golicynem a Prokopijem Ljapuno- vem porazil oddíl Těljatčvského u KaŠiry a zmocnil se jeho zásob, r. 1608 s kníž. Kara- kinem porazil Lisovského na březích řeky Moskvy a r. 1609 po krvavých bojích u Serpu- chova překazil Polákům obsazeni Moskvy. Choť jeho Anastasija Nikitična Romanova byla tetou cara Michajila Fedoroviče. Iiýkoveo, bot., viz Daphne. Iiykožrontl {Scolytidae či Bosttychidaé) je čeleď brouků vyznačených malým, válco- vitým tělem, krátkou, obyčejně značně ukry- tou tlustou hlavou s vysedlými čelistmi a lomenými, paličkovitě zakončenými tykadly. Břich složen jest ze 5 kroužků. Vnější kraj holení předních obyčejně zubatý; chodidla 4členná. Brouci tito žijí pospolitě a vrtají dospělí, zvláště však jejich larvy, v kůře nebo ve vrstvách lýkových chodbičky. DospěH brouci zavrtávají se do kůry nebo pod ni a vyhlodávají si obyčejně komůrku, v níž se páří: po té samička vrtá chodbu mateřskou, v níž snáší po obou stranách vajíčka. Larvy z nich vylíhlé zažírají se po stranách do kůry nebo lýka směrem zpravidla na mateřskou chodbu kolmým. Tyto postranní chodby jsou ovšem se vzrůstem larvy Čím dále tím širší, až na konci rozšiřují se v tak zv. kolébky, ve kterých se larvy zakuklují, aby dospělý brouk přímo ven se prokousal. Larvy jsou bílé, válcovité, beznohé, se zřetelnou chiti- novou hlavou. Uspořádání a směr chodeb jest pro jednotlivé druhy význačnj. Mnohé druhy jsouce zvláště ploSny mívají do roka i 2 generace, stávají se, objeví-li se ve vět- ším množství, neobyčejně škodlivými a způ- sobují veliké zpousty v lesích. Škodí nejvíce stromům jehličnatým, ač mnohé druhy téí ve stromech listnatých žijí. Známe asi 750 druhů, jež nejvíce žijí v Americe. Rozezná- váme 4 podčeledi: 1. Hylesinim, s hlavou více méně vpřed trčící. Z důležitějších rod Hylastes (v. t.), Hylurgus (v. t.) či Bla- stophagus, Hylesinus (v. t.), Dcndro- c tonus Er., má význačnější druhy A micans Kug., jenž vyniká velikostí (7 — 8 mfn) a škodí smrkům, D. minimus Fabr. (1 — 1*5 mm dl.). jenž škodí borovicím. — 2. Scolyťmi mají zadeček šikmo uťatý. Patří sem jediný rod Scolytus Geoífr. či Eccoptogaster Hbst. (v. t.), jenž jest největším škůdcem stromů listnatých a mezi nimi i stromů ovocných. — 3. Ipini, vlastní lýkožrouti, s tělem válco- vitým, vzadu šikmo neuťatým, hlavou krát- j Lýkožrouti. 511 kou, do štítu hluboce vtaženou, shora sCěif grapkus DuFi,) dosahuje 7 — S mm délky a má viditelnou. Z důleiitčjSich rodQ: Cryplurgus na okraji prolákliny po 6 lubcch, i nichl 4. Er., jehoí nejhojnéjSi druh C. pusUlus Gvll. jest nejvétSi. Pospolu s l-tem smrkovým žije u nás pod Korou smrkovou nékdy velmi velmi malý a silné lesklý l-t šeatizubý hojné se vyskytuje a velmi škodivá. Druhy (Pityogenes chaicagraphui L.). Velikou ror- rodu Ciyphalus žijí pod korou stromů list- dílnosti obou pohlaví vyznamenává se l-t natých i jehličnatých, C. tiliae Pani., koro- ovocný {Xyleborus dispar F.). jenž škodivi hlod lipový, rozežírá lýkové vrstvy větví stromQm zahradním a jehož obě pohlaví pod lipových. Ips Deg. (Bosirydíiis F.l žije buď rozličnými jmény byla popsána. — *. Platy- ' ve dřevě, buďpodTiorou stromů jehličnatých, pini mají 1. Článek chodidlový tak dlouhý řidčeji listnatých. Vyznačuje se tím, íe 1. člá- jako 3 následujici dohromady a pPedohrudí nck bičíku tykadlového jest kužclovitý, mno- má na každé straně r;íhu pro přední holeně. h. m delší než následující, které jsou husté ' řazené. Krovky jsou na zadní části téměř > vidy vtisklé a na okraji této prolákliny lu- baté, 3. článek chodidlový jest stejný jako ostatní. Nejroziiřenější a nejškodlivější jest' J- lypograpkus L., l-t smrkový {obr. č. 2636.), který jest Černý s hnědými krovkami nebo celý více méně tmavě hnědý. Palička tyka- dlová je krátce vejčitá, Štít v předu okrouhlý a vrásčitě, vzadu jemnĚ tečkovaný; prolák- lina hluboká, na krajích čtyřzuba. Rojí se v květnu a napadá smrky, v nouzi též mo- dříny a borovice, a to nejdříve stromy cho- robné. Strom jim nakažený počíná od vrcholu schnouti. V jedlích, které tímto druhem jsou ušetřeny, žije ieítě hojnější l-t křivozubý (7. curvidens Germ,), jehož sameček má na okraji prolákliny 6—7 loubkfl, -í nichí 2. a 5, jsou háčkovitě zakřiveny; samičký mají tamtéž toliko 3—4 zoubky. Nejvčtši naš drun l-t borový {/. nxdentatus Boern, n. sleno- Jediný náš druh jediného rodu Ptatypus iije v suchých kmenech dubových. — Literatura: Erichson, ve »Wiegmannově Archivu* (1836, sv. I., 45—65). Kpk. L., v lesnictví z nejškodlivějších hmyiů, stali se po vichřicích í t. 1868 a 1870 zvláště pověstnými způsobením ohromných zpoust v českých lesích, jmenovitě na Šumavě a v Brdském pohoří. L, libují si nejvíce ve stromoví vadnoueím, poškozeném, zakrně- lém a, nalézá-li se toto v hojnosti, rozmáhají se pak nebezpečně. — Proto musí lesní ho- spodáři bedlivě starati se o včasné odklizení všech těchto l-lům vfhodných hnizdiŠt a še- třiti jich hubitclů, jako jsou z ptactva lezci, datlíci, sýkory, lelek, králíčekij., pak brouk pestrokrovečník mravenčí [Clerus formicaihis) a lumek [Rhoptocerut xylophag.irum). Nebez- pečné rozmáhání se a zhoubné řádění l-tflv nejvydatněji překazí přiroda náhlými pře- chody povětrnosti, hojnými, chladnými dešti, 512 Lykurgos. krutou zimou, vedrem a prudkými větry. Lesnici pak musí včasně porážeti stromy, do kterých se I. zavrtali, kůru z nich oloupati a spáliti. Při tom porážejí se jednotí, zdravé stromy na vhodných místech, na výsluní, jako vábidla a ponechají se v kůře i neoklesténé ležeti. Vadnutím jich přivábení I. zavrtají se pod kůru a včasně pak se zničují. crn. I«yknrg^OS, dle řecké báje syn Dryantův, pronásledoval prý kdysi chůvy Dionysovy na hoře Nyseiu, začež byl od Zeva oslepen a brzy na to zemřel jako na výstrahu, že ne- radno s bohy bojovati. Báje tato zpracována Aischylem v trilogii, v níŽ jest L. králem thráckých Édónů, jenž Dionysa urážel, začež uzavřen do vezení. V pozdější tragédii ztre- stán L. tím, že stižen jsa zuřivým šílenstvím zabil vlastního syna Ďryanta, pokládaje jej za révu; kdyŽ pak na to země stiŽena nc- ůrodou, na radu věštírny L. zaveden na po- hoří Pangaion, kdež usmrcen koňmi. Anebo v zuřivosti zabil ženu svou i syna a byl na Rhodopě rozsápán od Dionysových pardalů. Dle pozdní verse (u Nonna) na jeho rozkaz též maenada Ambrosia jata byvši proměněna v révu, jež svými ůponky spoutala L ga tak, že pouze Herou vysvobozen z rukou ostat- ních maenad, avšak Zevem pak oslepen. Vý- jevy z mythu častěji vyskytují se na řeckých vasách, řeckořímských amforách (Corsiniově a vatikánské), báje o Ambrosii pak na bor- gheském sarkofágu. klk. Iiyknrgos: 1) L., původně dórský bůh, jejž pozdější abstrahuj ící pověst učinila zá- konodárcem a původcem státního zřízení spartského. Pověst tato vznikla v hlavních částech ve IV. stol. př. Kr., za doby rhéto- risující historiografie, a rozhojněna v III. st., když podstata oprav Agida III. a Klco- mena III. prohlašována byla za obnovu před- pokládaných řádů L-gových. Nejstarší a nej- jednodušší znění pověsti zachovali Hérodot a prameny Plutarchova L-ga. Hérodotova zpráva, čerpaná z logograíických zdrojů, klade činnost L-govu do doby bojů Sparty s Te- geou, kterýž se již chýlil na stranu Tegeatů. Tehdy SparCané měli prý nejšpatnější zákony a nesměli s cizinci obcovati. I šel vážený Spartan L. do Delf, kdež jej Pythia slavné uvítala a dle některých zpráv zřízení státní udala, jež trvalo do dob Hérodotových. Spar- Cané naproti tomu tvrdili, že L., jsa poruč- níkem bratrovce svého krále Leóbótaz rodu Agiovců, z Kréty zásady státního zřízení svého přmesl. Dle Hérodotova pramene změnil L. všechny staré zákony, tudíž i původní dórské řády, mythickému králi Aigimiovi připisované, a zavedl nové, které hleděly k opatřením vá- lečným, a sice enómotie, triékady a syssitie, konečné pak eforát a gerusii. Enómotiemi a triékadami rozuměti je některé stránky vnitř, organisace vojenské; také v syssitiích není lze spatřovati pozdější soudružný oběd Spar- fanů, (fidixia zvan^, nýbrž rovněž toliko ně- kterou čásC vnitřní vojenské organisace, která se později stala základem soudružného života SparCanů. Ani eforát není možno v těch roz- měrech, jaké trvaly až do polovice VIII. stol. př. Kr., L-gově činnosti připisovati, spíše za- mlouvá se pokládati i eforát původní i ge- rusii za instituce původně dórské. Povést Hérodotova jest odleskem názorů, které byly o L-govi ve Spartě běžný za dob Kroisových a L-ga pokládaly toliko za původce vojen- ských^ řádů. Průběhem doby podání toto roz- šiřováno a L-govi připisován původ všech ústavních řádů spartských, jakož se v histo- rickém postupu vyvíjely. Také změněny zprávy o osobních jeho poměrech a vypra- vováno, že byl poručníkem eurypontského krále Charilaa, před jehoŽ matkou uprchl, ale na prosby Sparfanův opět se vrátil a uspořádal veškery poměry ústavní. Tento vývoj podání opravi^uje k úsudku, Že i po- dání o L-govi, Hérodotovi známé, vzniklo pozdní spekulací, neboC přičítá L-govi usta- novení, jako zákaz obcovati s cizinci, která jsou bezpečně zbytkem nejstarších řádů dór- ských. Z té příčiny dlužno i původ tak zv. Lykurgské rhetry u ťlutarcha (Lyk., 6) klásti do pozdějších dob. Kritické zkoumání naŠí doby dospívá k přesvědčení (Wide, Lakon. Kulte, 57 ; E. Meyer, Gesch. d. Alterthums, II., 98), že L. je starodávné božství, původně v Thra- kii, Boiótii, Atticc a veliké části Pelopon- nésu vzývané, později ale Diem a Apolló- nem z části zatlačené, z části s nimi stotož- ňované. Ve Spartě mělo božství toto chrám i kult svůj a později na smyšleného jeho re- f>raesentanta přenášen původ ústavních, vá- ečných i vychovatelských řádů spartských. Srv. Gilbert, Studien zur altspart. Geschichte ; Stein, Kritik der Cberlieferung iiber Lykurg (Kladsko, progr. 1882) a Philol. Untersuchun- gen, VII.; Prášek, Čes. Mus. filol. IV. Psk, 2) L, žák Isokratův, jeden z deseti řeční- kův attických, syn Lykofronův ze starého rodu Eteobutoviců, byl o něco starší Démo- sthena, s nímž působil proti straně makc- donské. Hlavni zásluhy o vlasf dobyl si 121c- tým nezištným spravováním státních důchodů (r. 338—326) a přísným stíháním provinční proti povinnostem občanským. O dramatické umění dobyl si zásluh zákonem, aby pořízen byl authentický text tragédií Aischylových, Sofoklcových a Euripidových a aby herci se strany úřední byli přidržováni dle něho úlohy své na jevišti přednášeti. Za jeho správy po- staveno kamenné divadlo Dionysovo a ozdo- beno kovovými sochami tří největších tra- giků. Z 15 jeho řečí zachovala se nám je- diná, proti Leókratovi, z r. 331 př. Kr. — Vydání od Pinzgera (Lips.. 1834), Rhedantze (t., 1876), Talheima (Berlín, 1880), Blassc (2. vyd., t., 1900). Sdk, Zívkiirg^os Logothetis, novořecký vá- lečník a státník (* 1772 na Samu — f 1851). Byl nejprve sekretářem knížete valašského Konstantina Ypsilantiho a pak pokladníkem a kancléřem u jeho nástupce Alexandra Sut- sosa. Vrátiv se r. 1802 na Samos, byl uvěz- něn od turecké vlády, načež (1804) uprcht do Smyrny. Roku 1821 vyhlásil neodvislost Samu a účastnil se pak všech řeckých boj A Lyly — Lynar. 513 za svobodu od r. 1824. R 1824 jmenoval ho Čapo ďlstria občanským a vojenským gu- vernérem na Samu. Když r. 1830 byl Samos popuštěn opét Turkům, vymohl L. alespoň jeho autonomickou ústavu; zamítnuv důstoj- nost knížecí (1834) stal se v Řecku generá- Icm-lieutenantem a senátorem. I«yly John viz Lilly. I«y]Ban[lajmen]Chester Smith,prof. fys. a astronomie v New-Havenu, samouk (♦ 1814 v Manchesteru v Conn. — f 1890 v New- Havcnu), získal si zásluhy o opětné užíváni methody Horrebowsko-Talcottovy sestroje- ním příhodných nástrojů (>Amer. Journ. of Science*, 1860) a provedl s výsledkem pokus Foucaultův s kyvadlem v New-Yorku. VRý. Iiyme Heg^s [lajm ridžis|, město v angl. hrabství Dorset, při ústí ř. Lyme do prů- plavu La Manche, má 2365 ob., dobrý při- stav, rybářství. L. R. jest z nejstarších míst anglických; v XIII. stol.- mělo již městské právo; r. 1672 svedena zde mezi Angličany a Hollanďany námořní bitva, v níž loďstvo hollandské potopeno. Iiymexylon F., rod brouků z čeledi Cle- ridae (pestrokrovečníci), vyznačený tykadly nitko vitými, uprostřed poněkud ztlustlými, mírně pilovitými. Makadla jsou dle rodu roz- dílná. Štít jest delší než širší. Jediný druh evropský a český L. návale L. žije ve dřevě dubovém a stává se v loděnicích škodli- vým. Kpk. Iiymfa viz Míza. L. očkovací v. Chrá- ní čky. Iiymfadenltis (řec), zánět žláz míz- ních, provázívá zánět tkaní, v nichž mízní ccvstvo žlázy se sbírá. Z prvotného sídla zánětlivého vnikají škodliviny do mízního proudu, který je zanáší k nejbližší skupině žláz mízních, v nichž škodlivina bývá za- držena a vzbuzuje zánět rozličné intensity i povahy anatomické. Zánět může zůstati omezen na tuto první skupinu žláz aneb agens z těchto proudem mízním přenésti se může na sousední skupiny ve směru proudu mízního, ba mnohdy i proti proudu. Anato- micky možno rozeznávati jen několik málo tvarů, jako: a) L. hyperplastica n. simplex, prostý akutní zánét žlázy; počíná zduřením, překrvením a prosáknutím Žlázy. Veškeré cévy zejména ve íolliklech mízních jsou rozšířeny, krví na- plněny, trámce tkáně žlázové i prostorky mízní tekutinou serósní napojeny. Čím více zánět pokračuje, tím tužší a naduřelejší jest žláza a tím více se ztrácí překrvení a pro- sáknutí. Pomine-li příčina zánčtu, nastává zhojení, neb žláza zhnisá, aneb zatvrdne ná- sledkem bujení vaziva. b) L. purulenta^ hnisavý zánět žlázy mízní bývá způsoben bakteriemi pyogenními, které dostanou se do žláz míznicemi neb krví. Ne- bezpečí l-idy hnisavé vězí jednak v tom, že jedy otravné snadno roznášejí se do celého mízního proudu a odtud do krve, jednak tím, že zhnisalá mízní žláza provalí se někdy do vnitřních dutin serósních a zavádí pak smrtný OttQv Slovník Naučný, cv. XVI. 19 5 1900. zánět pohrudnice, pobřiŠnice, osrdečníku. L. pur. může se zhojiti jen, když hnis provalí se na venek, nebo do orgánu (plic, jícnu, střeva), z něhož vývodnými cestami může býti odstraněn. Z hnisavých l-id nejznáměj- ším jest bubo (v. t.). c) L. productiva {Jibrosa, hidurativa) jest zánět vleklý, způsobující, že nové a nové vazivo vytvořuje se ve tkáni žlázové. Tímto bujením tkáň mízní přichází na zmar a pro- storky mízní redukují se na uzounké štěr- binky, neb i docela zacházejí. Žlázy jsou velmi tvrdé, často přeměněny ve vazivový uzel. 1 vazivo okolní bývá zhusta účastno (perilymfadettitis) , čímž se stává, že celá skupina žláz pevné srůstá v uzlovitý konglo- merát vazivový. L. produktivní vídáme nej- častěji na žlázách tříselných neb podpažd- ních, pak na žlázách hrudních. Kml. Ziymfangloltis nebo angiole učiti s, zánět cev mízních, vzniká nejčastéji po nákaze nepatrné ranky na kterémkoliv mí- stě na povrchu těla. Nákaza děje se nejča- stěji streptokokky a staphylokokky pyogen- ními. Většinou postiženy bývají končetiny, především horní. Nákaza vniká do míznic zpravidla nepatrnými oděrky, záděrami, vříd- ky, píchnutím neb řezem nepovŠimnutým na rukou. L. provázívá zhusta též erysipél (růži) nebo vyvine se z furunkule (nežitu). Též uštknuti hadí neb píchnutí komáří, vosí, hlavně sršání, mívá v zápětí mocnou l-idu, která přejíti může i v úplné zhnisání kůže a hlavně podkožního vaziva. L. buď vyzní a vše se upraví, aneb stupňuje se dále a pře- chází ve hnisání, a to nejen cev mízních, ale i okolí, hlavně vaziva podkožního {phleg- moné) L-idou nejčastěji postiženi bývají lé- kaři, především chirurgové a anatomové. Ve vnitřních orgánech nalézáme l-idu nejčastěji při horečce omladnic. Při tuberkulose mízní cévy zpravidla bývají spolu postiženy a prou- dem mízním bacilly z vyšlých ložisek sýro- vitých přenášívají se do okolí bezprostřed- ního (regionárná erupce miliárná). Při syfilis míznice bývají postiženy zánětem vleklým. I«3riiifatioký systém viz Míznice. Iiymfom (řec.) jest hromadný název celé skupiny rozdílných afifekcí, které mají za společný znak zvětšení žlázy mízní. Dnes, kdy známe lépe podstatu affekcí sem spa- dajících, jest slovo I. zbytečné a nevhodné. KmL Iiymlng^on |limingtn{, přístavní místo lázeňské v angl. hr. Hampshire, 40 km jjzáp. od Winchesteru, na ř. Lvmingtonu, na želez, trati Southampton-Dorchester, má 4551 ob. (1891), mořské lázně. Lynar Rochus (* 1525 v Maradii — t 1596 ve Špandavě) hrabě z rodu Li n ar i, bojoval ve službách frane. pod králem Jindři- chem II., potom však přestoupil k prote- stantství a byl ve službách falckraběte Kazi- míra (1568), pak kurfiršta saského (1570) a na konec kurfiršta braniborského Jana Jiřího (1578). L. vynikl hlavně jako reformátor a reorganisátor dělostřelectva a vojenských staveb, ale také o pruský průmysl získal si 33 614 Lyndcsay — Lyon. značné zásluhy. Jeho rod je dosud usedlý v Horní Lužici ve dvou větvích: starší L.- Lúbbenau a mladší L.-Drehna. Iiyndesay [Hndsé] David, satirik anglický, viz Anglie, str. 358 a. ZiSrndharst John Singleton Copley, státník anglický (* 1772 v Bostone — f 1863 v Londýně). Vyniknuv jako advokát skvělým talentem řečnickým, byl zvolen r. 1818 do dolní sněmovny; r. 1819 vystoupil jako so- licitor generál v horní sněmovně proti krá- lovně Karolině. Za ministerstva Canningova stal se lord-kancléřem a povýšen na peera; po pádě Wellingtoaově (1830) odstoupil i on z úřadu, vrátil se však k němu opět za dvo- jího ministerstva Peelova (1834 — 35 a 1841 až 1846); ve sporech o parlamentní reformy stál rozhodně na straně toryů. Od r. 1846 vystupoval již jen v domě lordů, kde poží- val veliké autority; L. byl ve sněmovně z nejdůležitějších členů konservativního tá- bora. I«ynedooh [lajndok] Thomas Graham viz Graham 2) str. 401 a. Xi3mfi»by Kristen Jensen, jazykozpytcc dánský (* 1829 v Nibe — f 1871). R. 1863 jmenován docentem nordické ňlologie na universitě kodaňské, r. 1869 professorem. Vlivem němec, učence A. Schleichera vě- noval se studiu jazykozpytu a především zvukosloví, obrav si za úkol prozkoumati sev. a jižní jutská nářečí, která přesné sta- novil. Mimo četná pojednání ve vědeckých listech vydal: Om Nordfrisisk i BÓkking og Hvidding Herreder (1858); Bidrag til en són- derjysk Sproglaere (1858) ; Udsagnsordenes Boj- ning i jyske Lov og i denjyske Sprogai-t (1863); Deí nordiske Retskrívningmóde i Stockholm (1870) a j. HKa. Iiynoh [linč] John viz Lynchovati. Iiynolibarff |linčbórg], město v severo- amcr. státě Virginii, v hrabství Campbellu, 160 km z.-j.-z. od kichmondu, na pr. břehu ř. Jamesu a průplavu Kanawha na návrší, má 19.709 obyv. (9806 černochů), jest uzlem Četných železničních tratí a z nejdůležitějších míst státu Virginského. Má značný obchod (tabákové listí a tabákové výrobky), průmysl textilní, železářský, měďarský. V okolí jsou bohatá ložiska uhelná a železná. Iiynohovatl [linč-], potrestati bez řád- ného soudu provinilce, který byl přistižen při činu nebo jest z něho podezřelý. Děje se tak v zemích se správou dosud nevyvi- nutou, zvi. dosud v záp. státech Spoj. Obcí severoamer., v nových osadách a ve zlatých dolech s přívalem všeliké chátry a pod. Trest stíhá zloděje koní, lupiče, vilníky, podvod- níky, kuplíře, žháře a j. ničemy. Kdo propadl Lynchovu zákonu {Lynch law)^ bývá týrán, pomazán kolomazí a válen v peří až do za- dušení, nejčastěji však oběšen. Někteří od- vozují slovo I. od Johna Lynche, jenž prý koncem XVII. stol. vykonával kruté diktá- torskou moc, již naň vzneslo obyvatelstvo Scv. Karoliny, když zákony necťíránily ho před zločiny chátry a pomstou uprchlých otrokův; dle jiných první příklad přímého a náhlého soudu dal v Irsku soudce James F. Lynch, oběsiv r. 1493 vlastního syna, jenž dopustil se loupeží a vražd, nebyl však k smrti odsouzen. Iiynkeiui v řec. mythu: 1. Syn Aigyptflv (viz Aigyptos, Danaos a Hypermné- stra). 2. Jeden z Afarcovců, jenŽ podnikl zápas s D i os kury (v. t.). klk, Ziynn, průmyslové město v severoamer. státě Massachusetts, hrabství Essex, 14 km ssvých. od Bostonu, v rozkošné poloze při pobřeží mořském, na želez, trati Boston- Salem- Everett. má 55.727 ob. (1890), velko- lepý průmysl (hl. zpracování kůže) zaměst- nával s ostatními odvětvími průmyslovými 22.452 déln., kteří vyrobili za 44,223.845 doll. zboží (1890); z těch zvi. velké jsou továrny obuvnické (323) vyrábějící za 25.850.005 doll. zboží a jiné četné závody průmyslové (textilní, strojnické a pod.). Značné jsou trhy obilní. ILynn Re gis viz Kings Lynn. ILyns.^ astron. a zoolog., viz Rys. I«yon [li6nj, hl. m. franc. depart. Rh6ne a arrond. t. jm., druhé město franc. dle počtu obyvatelstva, leží při stoku řek Rhóny a Saóny po obou jejich březích, na 45* 45' 46" s. š. a na 4<* 29' 16" v. d., 310 m n. m., v roz- košném úvalu vroubeném na záp. nevysokou pahorkatinou lyonskou. Od Paříže vzdáleno jest 512 km jihových., na křižovatce četných železničních trati jako: Paříž- L. -Marseille, L.-Trévaux, L.-Bourg, L.-Ambérien, L.-St. André-le Gaz, L.-St. Rambcrt, L.-St. Etienne. L.-St. Arbresle, má osm nádražních budov (Vaissc, Brotteaux, Perrache, St. Clair, St. Paul, Dombes, Trion, Croix-Rousse). Cel'- město dělí se ve tři části oddělené od sebe Rhónou a Saónou. Hl. čtvrtí je čtvrť Belle- cour, ostatní městské čtvrti jsou: Les Brot- teaux a La Guillotiére na 1. bř. Rhóny, La Perrache v nejvých. cípu střední části na pr. bř. Rhóny a na 1. bř. Saóny, La Croix Roussc na sev., Serin na záp. od la Croix Rousse, na lev. bř. Saóny, St. Irénée na pr. břehu Saóny v hlubokém jejím oblouku, Téte-ďOr na vých. od Les Brotteaux s velkým měst- ským parkem. Veškerý ruch obchodní, umě- lecký, bankovní a p. soustřeďuje se ve střední části, hlavně kolem náměstí Bellecour, jež je obchodní tepnou města a sídlem aristo- kracie i bohatého měšfáctva, rovněž středi- skem obchodu jest čtvrt Terreaux, jež je nejvíce charakteristickou (hl. po stránce ob- chodní a průmyslové) čtvrtí lyonskou, za- chovavší si v některých ulicích starobylý ráz uchováním a restaurací staveb z XV., AVI. a XVII. stol. Čtvrť Croix Rousse je z nej- větší části obydlena dělnictvem, má jedno- duché domy, přímé ulice. S ní souvisí před- městí Saint Georges, Saint Just, Bresse, na jih.-vých. na pr. břehu Saóny předměstí Saint Irénée, Saint Foy, v nejjiž. cípu při stoku řek předměstí Mulatiére. Průmyslovým ohni- skem města je východní čásť, levý břeh ř. Rhóny a to zvi. rozsáhlá čtvrť Guillotiére, mo- derně stavěná, s širokými a dlouhými uli- ccmi, stejně jako čtvrC Brotteaux sev. kiíci, rám pramyalovjch mést amerických. K tímto oběma přiléhají na sev. a vých. velká, rov- néí promyslová předměstí Montplaisir, Mont- Chat, La Mouche, Les Charpennes, Villeur- Velký virOst mĚsta a velkou jeho obchodní dSIeíitost vysvětlíme si výbornou geografi- ckou jeho polohou. Prostírajíc se při stoku dvou mocných řek franc jež splavnosti svoji umoífiuji rychlý obchodní přiliv z oblasti vnitrofranc. a vnitroevropských, mělo město L. všechny potřebné podmínky rychlého roz- voje moderního města, jcí zvětáily se jeStě, když k městu vedeny ze vSech konfin Kran- cit; důležité žel einični trati. Podnebí jest mírné a zdravé. Ve městě jest na 400 ulic a náměstí, 22 mosty, z nichí 13 přes Saflnu s ostrovem Barbem, 9 přes Rhůnu; vět- šina jich vystavěna byla v tomto století. Středem města jest namésti Bclle- cour, prostranné, obdélní- kového tvaru, 310 m dl., 200 m Sir., se starobylými domy stavěnými hlavně ve slohu Ludvíka XIV a XV , promiSenými nákladnými paláci moderními, hl šlech- tickými a bankovními, má příjemné ka£tan. aleje, ele- gantní utice, ve středu po- stavena jest nádherná jez decká socha Ludvika XIV. od Lamotta. Z uhc,Jei v ná- městí toto se ústi neb se ho dotýkají, jest zvi, nejdQ- Icžitéjší Ulice Republiky ve středu svém tvořící vnější částnáměsti; ulice tato jest nejkrásnější a nejelegant. ulici lyonskou vS- bcc. Délka její jest 12 km; lal. byla r. 1852, kdy celá s velkým nákladem proražena od mostu Du Midi ai k mostu Morano. Přímo v náměstí Bellecour ústí se Rue de Joseph, spojující náměstí Carnotovo s Bellecourcm podobné jako Rue Victor Hugo. Ze sev. strany ústí se velká moderní tfida Rue de THůtel de Ville a R, Centrále, protínajíc! menší namé- sti Jakobínské, ozdobené pěknou fontánou. Na jihu od Bellecouru prostírá ^e náměstí Carnotovo, malé, však rozkošné náměstí £ velkým pomníkem Republiky, navrženým sochaři Blavettem a Peynotem, na jih od něho leii rozsáhlý, příjemný městský park >polední korso* (Cours du Midi), od néhož na jih velké nádraží perrašské, do něhož ústí ac vehké ulice, korso Karla Velikého, protaté korsem Suchiítovým, spojující břeh Rhftny se Sadnou, jakož i korsem a ulicí Bayardo- vou. Z příčných ulic ve vnitřní částí města zvi. velké jsou třídy spojující pravý břeh Rhflny s 1, bř. Sa6ny, jako Rue Sála, Rue St, Hélěne, de Condé, K, Platiére ďArgent a j. Jednou z nejdaiežitějšich a nejelegant- tonovo ve čtvrtí Brotteaux, vycháiejicí i ná- městí Morandova, zdobeného monumentální fontánou Desjardinovou (z r. 1865), na ná- břeží Rhfiny rychle se vyvíjející ulicí jeU Třída mostů (Avenue des pouti), vycbáiejid přes most du Midi z korsa du Midi do jii. cípu čtvrti Guillotiére a j. m. Z mostQ spo- jujících jednotlivé íásti dúleiitéjSi a vétjí jsou; nejstarší most Pont du Change přes SaAnu a Pont de la Guíllotifere přes Rhůnu, pocházející ie středovéku, vedle nich z no- véjái doby pocbáií P. St, Clair, P. Morand, P. du Collčge, P. de THůtel de Dieu, P. du _^J.,^ Ki^il říeiivillí Jjí Mřritko líMUlWO^ Sa^i^ís Č£p 'oWÍSSf^^^^^ ^ m ^^ aiHn^^Pp ^ntd ^^Tb^^^^^^Sfe i^^^ ^^« ^^^^J^^V, ^^ ^ ^^^ ^^M "O lte ^^^^j^ ^Ěk '^m }m •5r^ •ii,?™*' C, lyobr. 1*17, Midi přes Rhflnu, P. du Palaís, P. Tilsitt, P. St, Georges přes Saunu. Břehy obou řek vroubi široká, elegantní nábřeíi. zdobená palácovými budovami, z nichž Quai de la Charitě, de rHňpital, de Retz, de Brotteaux jest nejelegantnější. Památnosti. Z doby římské dochovalo se málo památek; nepatrné zbytky římských lázní, divadla, několik náhrobků a zbytky římského vodovodu jest vše, co zůstalo z této doby. Četnější památky jsou středověké. Prvé místo zaujímá chrám Sv, Martina ďAinay {též Aioay zv,) na namésti Carnotově ze ví. stol., klášterní chrám velikého benediktin- ského opatstvi, jež r. 1790 bylo saekulari- sováno. Mohutná arcibiskupská kathedrála sv. Jana z XIL stol. má 4 věže, nedostavě- nou elegantní fa^du gotickou, bohaté vnitřní i vnější rozčlenění. Na jihovýeh, od ného stojí arcibisk. palác (vyst. v XV. stol. a restaurovaný v XVIIl. stol.). Z novějších chrámů vyniká moderni basilika Notre-Dame de Fourviěre, vystavěná v 1. 1872 — 94 ve slohu slučujícím harmonicky slohy gotický, byzantský a románský. Z veřejných budov oltí Lyon. vynikají: radnice z pol. XVII. stol., restau- rovaná Mansartem r. 1702, zdobená zname- nitými skulpturami sochařů fionnaira, Cou- stona, Bonneta, Fabischc. Poblíže nalézá se palác umění a palác sv. Petra, zbudované benediktiny v XVIII. stol., sloužící nyní mu- sejním sbírkám. Palác obchodu a bursy jest z nejnádhernějších a nejnákladnějších staveb nejen lyonských, ale i franc. vůbec. Vystavěn byl dle plánů architekta Dardela v 1. 1854 až 1861, má 2 řagady, široký vestibul, zna- menitou výzdobu sochařskou (sochy Fabi- schovy, Roubaudovy) a j. Velkolepá stavba jest palác justiční z r. 1835, Velké divadlo z r. 1817, palác praefcktury ve čtvrti Guillo- tiěre z r. 1890, budova lékařské a právnické fakulty a j. Z musei vynikají museum ma- lířské, sochařské a museum starožitností, umístěné v paláci uměni. Vedle těchto jsou v L-ě musea přírodovědecké a historické textilního průmyslu v paláci obchodu. Z po- mníkův vynikají ještě socha Ampěrova na náměstí Ampérové, Bartholdiho fontána na náměstí des Terreaux, Desjardinova fontána (1865) na náměstí Morandově, socha mar- šálka Sucheta na náměstí Tholozan a j. Průmysl a obchod. L. jest město po přednosti průmyslové a obchodní. Průmysl a obchod jeho má již svoji historii. Tak zvi. historicky významná jest okolnost, že L. byl od r. 1472, kdy měšťan lyonský Barth. Kayer založil zde první dílnu na výrobu typografi- ckých znamének, střediskem tohoto důleži- tého průmyslového odvětví, jež tak se roz- máhalo, že za Karla VIII. čítalo se již na 50 knihtiskařů. Rovněž historii svoji má i nyní nejdůležitější průmysl lyonský, hedvábnictví. Již v XV. stol. obchodováno s hedvábím v L-ě, r. 1536 vyskytují se ve městě již prvé hedvábné prádelny, které tak se rozšířily. že již v XVII. stol. počítalo se úhrnně v mě- stě na 12.000 děln. tkalcovských. V XVIII. st. upadla výroba, avšak zvedla se opět hlavně v 2. pol." XIX. stol. V celku se r. 1894 po- čítalo 90.000 tkalcovských stavů hedvábni- ckých, z nichž 20.000 roztroušeno v okolí s 90.000 tkalců v městě i v okolí a 110.000 dělníků pomocných obojího pohlaví. Tkají se rozmanité hedvábné látky, prýmky, vojen- ské bordury a j. Hedvábné předivo dodávají z největší části východní země (hl. Čína a Japan), celkem 67-12Vo, pak Itálie 13-077o, Malá Asie 9-767o. Francie 9-6l7o a Španěl- sko 0-447fl. R. 1893 vyrobeno hedvábí za 372 milí. tr. Dle druhu tká se: hladké hed- vábné tkaniny z Čistého hedvábí za 165 milí. fr., vzorkované tkaniny z čistého hedvábí za 30 milí. fr., hladké polohedvábné tkaniny za 125 milí. fr., vzorkované polohedvábné tka- niny za 21 milí. fr., tkaniny pro vývoz orien- tálský (zlatem protkávané) 5*5 milí. fr., tka- niny rozmanitého druhu 30 milí. fr., hed- vábné prýmkářské zboží za 1*5 milí. fr. Továren hedvábnických jest na 300. S prů- myslem hedvábnickým úzce souvisí obchod hedvábnický, který jest ve Francii největší. Dříve byl v rukách anglických, v novější době však značně přechází do rukou fran- couzských (hl. po velkých vývozních clech do okolních zemí). Nejvíce vyváží se do Anglie, pak do Spoj. Obcí severoamer., do Německa, Švýcarska, Belgie, Španělska a Portugalska, Turecka, Itálie, Indie britské. Vedle hedvábnictví kvetou v L-ě i jiná od- větví průmyslu; tak zvi. továrny na výrobu stearinových svíček, mýdla, voňavek a pod., v ceně 80 milí. fr. Průmysl železářský a mé- ďařský vyrobí ročně za 45 milí. fr. zboží, zaměstnávaje na 12.000 dělníkův; klenotnictví a příbuzná odvětví průmyslová za 35 milí. fr., knihtiskařství provádí se v 25 vclkozávodcch a s výrobou 5 raill. fr., koželužny s výrobou 53 milí. fr. zaměstnávají 20.000 děln., par- ních mlýnů je 8 s výroDou za 35,525.000 fr. (obilní obchod vůbec 150 milí. fr.), pivovarů jest 5, továren na výrobu likérů 80 (12 milí.), pak důležité jsou továrny na čokoládu (10 milí,), na nábytek hl. přepychový (10 mill.j, nákrčníky (1 milí.), šněrovačky (7 milí.), na stávkové zboží (14 milí.), na plátěné zboží (8 milí.), záclony (16*5 milí.) atd. Obchod přirozeně při tak velikém průmyslu jest ve- liký, podporován jsa hl. výbornými kommu- nikačními prostředky vodními i železničními se všech stran do města ústícími, jakož i vel- kými bankovními závody v městě usídlenými. Hl. předmětem obchodu jest hedvábí, átřc- diskem obchodním je bursa lyonská, v nád- herném vlastním paláci. Vedle toho je zde filiálka Franc, banky (roční obrat 3500 milí, fr.), 24 soukromé bankovní domy s ročním obra- tem 7000 milí. fr. atd. Obchodu slouží četné obchodní školy, jako vyšší škola obchodní a textilní, škola chemického průmyslu spojená s fakultou věd, rozmanité školy odborné, obchodní komora a pod. L. jest sídlem arcibiskupa, jemuž podří- zeno jest 5 sufifragánův, velký a mal^ theo- logický seminář, rozmanité kolleje církevní; 34 městské fary. Vedle toho jest v L-ě cvang. reform. konsistoř (2 fary: L. a Ferney), kon- sistoř lutherská, isráélská obec. L. jest sí- dlem appellačního dvoru, soudního tribunálu I. inst. a jiných justičních úřadů, má fakultu právnickou, lékařskou, farmaceutickou, filo- sofickou, mathemat.-přírodovědeckou, školu zvěrolékařskou, fakultu theologickou, rozma- nitá a četná lycea, chlapecká i dívčí, 124 školy veřejné, 253 soukromých, vyŠší uči- liště obchodní a textilní, školu průmyslovou a obchodní, hodinářskou školu, ústav pro hluchoněmé, hudební konservatoř, akademii umění, městskou školu kreslířskou, uměle- ckou a řemeslnickou, municipální knihovnu (130.000 sv., 2400 rukopisů), knihovnu v pa- láci umění (70.000 sv. a 20.000 rytin), lido- vou knihovnu (12.000 sv.) a obchodní knihovnu. Vedle toho rozmanitá musea, malířské a so- chařské, starožitnické, epigrafické, numisma- tické, sbírky pečetí, průmyslové. Ve mésté nalézá se též botanická zahrada, astronomická a meteorologická observatoř. Mimo to jest L. sídlem velitelství 14. armádního sboru, velitelství génij ního, dělostřeleckého sboru. ' \ Lyon. 517 14. cskadr. vozatajstva, 14. pluku četnického a j., má 18 policej. koramissařství, jest sídlem mincovního ředitelství s mincovnou (D.), ře- ditelství poštovního a telegr., cejchovního, četných ředitelství laboratorních, má Akade- mii věd a umění, jest sídlem mnohých vě- deckých a odborných spolků, společností, sdružení a j., jako: spolek lyonských archi- tektů, zeměděfsko-přírodovědecký, geografi- cký, zahradnický, rozmanité literární společ- nosti, paedagogický spolek, rozmanitá od- borná hl. průmyslová, řemeslnická a živno- stenská a obchodní sdružení. L. jest sídlem četných konsulátův. Z veřejných ústavů má L. 7 nemocnic, chudobinec, útulnu veřejnou (Pasíle St. Eugénie); v celku mají nemoc- niční budovy 5000 lůžek; roční návštěva nemocnic, chudobince i útulny 35.000 ne- mocných. Mimo tyto městské jest zde velká nemocnice vojenská a četné soukromé lé- čebné ústavy. Sirotčincům a dětským útul- nám věnováno jest rovněž četně ústavů. Z časopisů jmenujeme: >Le Lyon Républi- cain*, »Le Salut public«, »Le Nouvellistec, »Le Progres* a j. Opevnění. L. jest franc. pevnost I. řádu a dle výbor nosti opevnění zaujímá vůbec ve Francii 2. místo. Důležitost jeho geografi- cké a strategické polohy, jakož i blízkost hranic způsobila, že věnována velká pozor- nost jeho opevnění. Stará opevněni pochá- zejí z r. 1830. Z té doby pochází fořt (pev- nůstka) Montessuy Caluire v úvalu Rhdny a Sauny, St. Jean, Vaisse, Loyasse, St. Foy, St. Irénée, Téte-ďOr (hradba), Brotteaux, Villeurbanne, Lamotte, Vitriolerie. Tyto hrad- by však a tvrze ukázaly se nedostatečnými r. 1870, a proto po válce německo-franc. město dále opevňováno hl. v části pahor- katé na záp., i vystavěny nové tvrze na Mont Verdun, fořt Paiílet, Brussin, Feyzin, Corbas, Bron, St. Priest, Bessičres, Meyzieu, Decines, Vancia a j. V celku obnáší celý pevnostní obvod v periferii 70 km. Obyvatelstva značně přibývá. R. 1881 měl L. 323.300 ob., jako obec 376.615, r. 1895 438.077. Vlivem podnebí, obchodu a prů- myslu vytvořil se z obyvatelstva lyonského zvláštní, rázovitý typ francouzský, vyznaču- jící se velkou (vedle velké pracovitosti a obchodní schopnosti) láskou k svému městu, k uměni a starobylému rázu města. Typi- ckým živlem jest stav dělnický, jejŽ dělník textilní představuje již od dob dávných. Dějiny. L. náleží k nejstarším městům francouzským. JiŽ v VI. stol. před Kr. při- pomíná se jako osada foinická Lugdunum^ založená v kraji Segusiavů. Římská osada založena zde teprve r. 43 př. Kr., kdy pro- consul Munatius Plancus z nařízení římského senátu zanechal zde vojenskou posádku, čímž dán vznik novému římskému městu osad- nímu. Neobyčejně vzrostlo za Agrippy, jenž vedl z něho na 4 strany nově založené silnice, zvi. však za Augusta, který vystavěl četné veřejné paláce a mnohé pomníky, z nichž dochovaly se zbytky pomníku ad Confluentes (při stoku Rhdny a Sadny) Romae et Augusto, jejichž podoba dochovala se na některých augustiánských mincích. V těch dobách bylo rovněž střeaiskem nejen římských živlův, ale i gallských, které zde měly svoji >radu gall- skou* — consilium Gallicorum. Později, když celá Gallie rozdělena byla na provincie, při- pojen L ke Gallii keltské, r. 59 po Kr. vj'- hořelo, avšak cis. Neronem restaurováno; od r. 177 počínají se v L-ě velká pronásle- dování křesťanská; t. r. založen sv. Pothinem ve městě prvý křesťanský chrám (pozdější St. Nigier). Zvi. velká pronásledování byla za císaře Marka Aurelia, Scptimia Severa (sv. Pothin, sv. Irenaeus). Po ztroskotání říše Západořímské (375) podléhá L pone- náhlé invasi germánské, s počátku stává se součástkou Burgundska, v době utvoření se samostatné Francké říše náleží franckým králům. V IX. stol. náležel ke království Provengalskému, r. 1032 k říši Německé, r. 1274 však pomocí franc. krále Filippa III. město z područí Německa vysvobozeno, ob- drželo právo shromažďovací, jež rozmnoženo Filipem Sličným r. 1312. V XIIÍ. stol. byl L. městem koncilův oekuménických (1245, 1274), r. 1305 korunován v L-u papež Kle- ment V. a jeho nástupce Jan XXII. (1316). V XVI. stol. zmítaly městem velké nábožen- ské války. Na poč. XVII. stol. počíná se vy- víjeti v L ě průmysl hedvábný, jenž však téměř zničen po odvolání ediktu nantského (1680), rovněž velké rozvodnění Rhóny a Sadny r. 1811 velmi ohrozily město. V sto- letí XVIII. mocněji neŽ kde jinde nalezlo v L-ě sluchu revoluční hnutí francouzské, r. 1793 došlo k velkým bojům mezi royalisty a demokratickou stranou vedenou Challicrem. Challier guillotinován a strana royalistická nabyla vrchu. T. r. bylo město obleženo spolkem franc. konvence, po delším odporu nuceno se vzdáti, odpor proti republice krvavě pomstěn. Nařízení ze dne 12. října stanovilo, že obyvatelstvo protirevolucionář- ské bude vojensky potrestáno, město že bude se zemí srovnáno. Vykonání tohoto dekretu svěřeno Collot-ďHerboisovi , Fouchéovi a Montautovi. Z veškerého obyvatelstva od- souzeno 3528, z nichž 1682 popraveno, ostatní drŽáni ve vězení nebo propuštěni na svobodu. Město obdrželo revolucionářsk^ název Com- mune affranchie a po vykonáni exekuce, jež však nevztahovala se pouze na royalistické obyvatelstvo, ale též provedena zevně, velká čásť nejnádhernějších budov z části docela vyvrácena, z části zkomolena. Tak vzaly za své hl. velké obchodní a průmyslové budovy, pomníky a pod. Dne 6. října 1794 vrátila Konvence městu dekretem zvláštním staré jeho jméno L. Po odchodu revolucionářských vůdců vzmohla se však ve městě k novému životu royalistická strana, jež setkala se znova v krvavém a krutém boji s domácí stranou republikánskou a revolucionářskou zastou- penou hl. chudinou, tak že došlo k velikým domácím bojům a svárům^ jež protáhly se až do zřízeni prvého konsulátu, kdy utichly. 516 Velkých zásluh získal si o L. Napoleon Bo- naparte, který jako kdysi Nero pečoval hl. O vnějSÍ restauraci mčsta restaurací veřej- ných a chrámových budov. Tak hl, namésti Bellecour obdrído novou fagadu, postaven nový most (Tilsitt), ialoíena kreslířská škola. Dne 21. ht. 1814 dobyli roésta Rakuiané po prvé, r. 1815 Napoleon uniknuv i Elby za- stavil se ve méstě, avSak po bitvé u Waterloo 17. íce opét zmocnili se mésta Rakušané. PozdĚji ustanoven městským místodríicím ([en. Mouton-Duvernet. K. 1831 zastihla mě- sto velká průmyslová krise vyvolaná délni- ctvem textilním proti velkoprůmyslníkům, ládajícim nové upravení mzdy, jeí r, 1831 zvrhla se ve skutečnou vipouru, kdyí Casi- mir Périer vyslovil se proti žádané sazbě. R. 1834 nová vipoura rázu nejen průmyslo- vého, ale i politického byla velmi krvavá (padlo na 300 dělníků). R. 1856 postiien L. velkou povodní. Za války franc.-německé vl. 1870—71 zmítáno bylo mfisto znovu vel- kými bouřemi vnitřními (socialisté), jimi městská rada, chtějic vyvarovati se krvavého boje, nucena sama vyvěsiti na radnici rudý prapor. V 1. 1872 a 1892 konala se v L-é velká výstava mezinárodní v parku Téte-ďOr. V r. 1894 zavraiděn byl v L-ě franc. prae- sident Carnot. Literatura. Histoire de L deputs la Ré- volutioD (1845); Monfalcon, Histoire dc la ville de L. (IBSi); Goigne, Cartulairc muni- cipal de la ville de C (1876): Niepce L., ArchéolOj^ie lyonnaise (1882). Četné články viech odborů vědeckých, týkající se L-u, uveřejněny jsou téí v >Revue du I.yonnaisi, vychazejici v L-é od r. 1836, jakoí i v zprá- vách Literární, historické a archaeologické společnosti lyonské. Lyonský arrondissement má v 19 kan- tonech na 92.662 Irm' 641.678 obyv. EMa. Lyímetla Hb., rod motýlů drobných, je- hož larvy vrtají v listech. Nejobyí. u nás druh L cUrckelta L. má přední křídla leskle bílá jako sníh nebo stFíbroledá, s hnědoílu- tou skvrnou podélnou a černou tečkou na konečku. Litá v čnu a čci a pak opět v září. Housenka jest Šedozelená, sklovitá s hlavou medové hnědou a černými nohami. Vyškytá se v listech stromQ ovocných, nejvíce jabloní, třeiniajvestek. Kukla jest na rubu listů. Kpk. I^omla: 1) L. Nutt.. rostlinný rod z čel. vřesovitých {Ericaceaé), obsahujici kříčky severoamerické s listy střídavými, buď vidy zelenými neb opadavými a s květy 5Četnými latěnými neb svaičitými. Tyčinek jest 10 a plod mnohosemenná tobolka. — 9) L Raňu. jest synon. od PoIyKOnum (P. Peiskaria). — 3) L Rcichenb. jest synon. s Andromeda (v. t.). Déd. Xiyoiuítájens]: 1) L Edmund lord, admi- rál angl. {• 1790 — t 1858). V 11. svém roce vstoupil jií do sluícb námořnických a r. 1813 jii velel korvettě, pak r. 1828 obléhal při- stav navarinský. R. 1832 jmenován vyslancem při dvoře řeckém, kdeí rázně působil proti vlivům ruským a francouzským. R. 1849 byl Lyoneiia — Lyra. v Štokholmé, kde r. 1850 byl jmenován contreadmirálem. Ve válce východni byl ve- litelem brit. loďstva středomořského. bom- bardoval Odéssu r. 1854. obsadil Redut- Kale a konal své vládě služby tak výtečné, íe byl po odvolaném Dundarovi jmenován vrchním velitelem britského loďstva černo- mofského; dne 24. kv. 1855 dobyl Kerfc a byl činným při obléháni Sevastopolu. Pový- ien pak na admirála a barona ofChristchurch. a) L. Richard Bickerton Pemell, syn před., anglický diplomat (• 1817 v Lyming- toně — t 1887 v Londýně), vstoupil r. 1839 do sluieb diplomatických jako vyslanecký attaché v Athénách, r. 185Z v Drážďanech a r. 1853 ve Florencii; zde od r. 1856 byl sekretářem vyslanectva a pak vyslancem, byl v I. 1858 — 65 vyslancem ve Washingtone, v 1. 1865—67 v Turecku a v I. 1867—1887 v Pařili. L. byl tu oblíbeným u císaře Napo- leona in. a snaiil se viemoíně, aby odvrátil válku francouzsko-německou. R. 1881 byl jmenován viscountem a r. 1887 earlem. Z>yT& (ivpa), hudební nástroj strunový u starých Rekův, podobný kithare [v. t.J, ale menií a s meníi půdou ozvučnou. Původ její připisován bohu Hermovi, jení prý ji vynalezl, potáhnuv skořápku želví strunami. Skořepina želví zůstala příhodnou i ozdob- nou půdou ozvučnou, jen ie upravení se zdokonalilo. Dva rohy kozy neb sajhy vetkly se do předních přirozených dvou otvorů skořepiny, tvoříce takto ramena lyry, spo- jily se svrchu příčkou, strunníkem, na němi se přivázaly struny, jei se dole připevnily na rovnou, plochou kobylku. Laděni dalo se klíčem. Při hraní užíváno nejen prstů, ale C. l6jS. Lyiy i tepátka (pléktron). Viz vyobr. f. 2638. L jakožto nástroj smyčcový v. Housle str. 701. I>yn, souhvézai na sev. nebi na pokraji Mlťčnú dráhy mezi 272-290* rcktascense a 26'/i— 47° sev. deklinace, v němí Heis udal 69 hvězd pouhým okem viditelných. Mezi nimi je a (Vega) I. vel., po Siriovi nejjas- nější hvězda u nás viditelná, modravě bílá; sev.-vých. od ni je i vel. 4. až 5., kterou iidé zvláště bystrého zraku vidi zdvojenou. Obi hvězdičky f, a c, (čili 4 a 5 Fl.) jsou viak opět podvojné, ř, sestává z hvězdičky zele- navé, velikosti 4.-5., a průvodce modravého, vel. 6.-7., ve vzdálenosti 3", obě složky _*, jsou bílé, vel. 5., vzdálené 2-3". Památná je Lyrické básnictví. 519 P, proménlivá, jejíž jasnost ustavičně se mění velmi pravidelně za prflměrnou dobu 12 ^ 2ih 48in. Ve hlavním minimu je vel. 4.-6., po 3<* dosáhne vel. 4.-6. prvního maxima, sklesne na druhé minimum, opět pak vy- stoupí na druhé maximum. Z pozorování spektroskopických je velmi pravdépodobno, že p je podvojná. Jiná měnivá je /?, s pe- riodou 46 e; i mělo se za to, že lyrika vyvinula se později než epika a dramatika. Jiní učí, že lyrika vyvinula se z epiky, jelikož v nejstarší lyrice patrný jsou stopy živlův epickýcn. Takovouto genesi nej- nověji dokazuje Eug: WolíT ve své poetice. Herbcrt Spencer ve svých »First principlesc tvrdil, že nejstarší poesie na nejnižším stupni kultury byla poesie nerozrůzněná (nedififeren- covaná), ale toto tvrzení theorie vývojové neodpovídá skutečnosti. Dle nových výzkumů na nejnižším stupni kulturním nalézají se hlavní druhy poesie již zrovna tak samo- statné a charakteristicky vytvořené jako na stupni nejvyšším (Ernst Grosse, Die Anfeinge der Kunst). Nelze tedy otázku o původu a prvenství lyriky rozhodnouti. V literárním období vidíme, že lyrika vyslovovala sprvu city všeobecné, typické. S rostoucí rozma- nitostí individuality rozrůzňují se také lyri- cké výlevy dle osobností, a přidá-li se k nej- rozmanitějšímu osobnímu citovému životu i rozmanité osobní zabarvení vniterného ži- vota, pochopíme, k jakým rozdílům, podrob- nostem, jemnostem a subtilnostem lyrika musila dostoupit!. Původně lyrika byla ve- směs určena pro zpév, jsouc nejdříve i spo- jena s průvodem hudebním a tancem, časem přešla až v nynější literární lyriku, jejíž útvary berou na se ráz přiměřený změně- nému způsobu přednesu. Druhy a formy l-ho b. jsou velmi rozmanitý. UrCitá a vědecky jednotná klassifikace l-ho b. dosud není podána. Co do původu rozeznává se lyrika lidová a umělá, mezi níŽ jest rozdíl pouze stup- ňový. Nejobyčejněji bývá uváděno rozdělení Moritze Carriera, který rozeznává lyriku ci- tovou, vyslovuj e-li se bezprostředně vnitřní život citový, lyriku názornou, když symbo- lisujc nálady duševní v obrazech přírodních a dějinných a tím, že se vyličují předměty, které básníka v jistou náladu přivedly, vzbu- zuje touž náladu v posluchači, a lyriku my- šlénkovou (reflexivní), když znázorňuje ideový svět ducha básníkova, pokud tento ideový svět zároveň jest majetkem a hybnou silou básníkovy mysli. Nei obyčejnějším dru- hem lyriky citové jest píseň, prostý výraz citu, která nabývá rozličných jmen dle dě- lidel nejrozmanitějších; dle původu: píseň lidová a umělá, dle stavů: písně stu- dentské, sokolské, vojenské, mysli- vecké; dle dob a okolnosti, kdy se zpívají: ranní, večerní, noční, jarní, zimní, svatební, pohřební; dle hlavní nálady: veselé a smutné; dle obsahu vůbec: mi- lostné, společenské, vlastenecké; dle jiných účelů: duchovní a světské. Dle těchto rozličných pojmenování písně rozdě- luje a jmenuje se i lyrika vůbec. Jakožto zvláštní formy lyrické uvádějí se dle obsahu a dikce: óda, elegie, hymna, dithy- ramb, nenie atd., ano i dle forem strof: sonet, šestina, ballada, ritornel atd. Německý filosof Hartmann pokusil se roz- děliti I. b. dle rozdílů komposičních. I roze- znává: 1. lyriku epickou: básník i tam, kde líčí vlastní zážitky, vystupuje ještě jako pouhý divák a zpravodaj (hlavně v poesii lidové, Baumgarten uvádí četné příklady i z literatury řecké); 2. čistě lyrickou lyriku (lyriku subjektivní), kterou dle mo- tivů, kterými city se vzbuzují, rozděluje v lyriku náladovou (city na pohled ne- motivované, t. j. takové, u nichž nositel je- jich není si vědom souvislosti s jejich pří- činami), lyriku situační (motivy citů jsou různé situace, ve kterých se člověk ocitne, tedy všechny osobní stavy, poměry, vztahy, zážitky, osudy atd.), lyriku kontempla- tivní (povstávající ze smyslové, intuitivní, ne abstraktní kontemplace o živote a o světě); 3. lyriku dramatickou čili lyriku vášně a motivace (vnější lyrika dramatická podává ve střídání pronášených citů vnitřní odraz dramatického průběhu dějového, ač se lyri- cký subjekt tohoto dramatického děje činné neúčastní, — vniterně dramatická lyrika před- stavuje dramaticky boj citů a vášní s moti- vačním processem, který končí dramatickým rozhodnutím vůle, nebo znázorňuje dramati- cký spor citův a zájmů několika lyrických subjektů; v naší literatuře pro obojí druh jsou 520 Lyridy — Lysá. příklady u Vrchlického). Ani rozdělení toto není jednotné a nedbá ovšem té skutečnosti, že vlastně veškerá technika básnická jest historická a že všeobecné techniky básnické není; tato je rozdílná dle národův a dob. Proto v novéjsí době rozděluje se I. b. dle jednotlivých Lcadií vývoje u rozličných ná- rodů. I rozeznává se lyrika: orientální, řecká, proven^alská, lyrika německých minnesán- í^ráv a mcistersángrů, lyrika moderní. Že ani loto rozdělení nevyhovuje přísnějším poža- davkům vědeckým, jest na bíledni. Vůbec I. b. a jeho theorie jest nejslabší stránkou poetiky. V době nejnovější lyrika převládá nad ostatními druhy básnickými. Příčinu toho vyslovil sice trochu správně, ale přece jen jednostranně, franc. učenec Raoul de la Grasscrie: » Všichni mladí básníci pokoušejí se o skladby lyrické, nejen proto, že jsou kratší, ale proto, že nevyžadují vnějšího po- zorování, které dosud nebylo vykonáno, ani ruchu životního ani vypravováni o minulosti, které nemají, a že postačí, že se cítilo, trpělo, milovalo, i tak říkajíc subjektivné.* (De la classiíication objective et subjective des arts, de la littératurc et des sciences; Paříž, 1893, str. 117.) — Přece však sám roz- voj věd duchovních, subjektivismus od konce minulého a počátku tohoto století, převlá- dající individualismus, rostoucí nespokoje- nost s řády sociálními a celý ráz moder- ního života vysvětluje snadno mohutný rozvoj nynější lyriky. Rozumí se, že i veškeré na- zíráni na úkol básnictví a veškerá filosofie, jevící se v různých směrech literárních, měly vliv i na lyriku podmiňujíce a stanovíce její obsah a formu, tak že právem se mluví o lyrice romantické, realistické, dekadentní, symbolistické, mystické atd. Čch. Iiyridy, jméno periodických létavic, ob- jevujících se 19.— 25. dub. a vycházejících ze souhvězdí Lyry (radiant 281®, -f 39°). VRý, Lyrika viz Lyrické básnictví. z IiSrry Mikuláš {Nicolas de Lyre), theo- log franc, nazývaný doctor planus et subtilis (♦ ok. 1270 v Lyře u Evrcux), vstoupil do řádu františkánského, jehož byl provinciálem, a zemřel jako professor theologie v Paříži r. 1340. Vynikaje znalostí hebrejštiny, napsal koramentář k bibli PóstiUae perpetuae sivé brevia commentaria in universa biblia (1471 až 1472, 5 sv. a č. později), který právě svým filologickým podkladem vymykal se z mezí tradice; na Luthera kommentář ten v mnohém ohledu působil iniciativně. Iiys [lísj, holi. Lijs (lajsj, přítok Šeldy, vyvěrá ve franc. depart. Pas de Calais, v hor- ské planině Artois, teče depart. Nord, tvoří částí svého toku (30 km) hranici mezi Francií a Belgií. Délka 209 km (30 km na hranicích, 115 km v Belgii a zbytek ve Francii). Šířka prům. 25 m, hloubka OSO— 215 m. Od Airu jest 159 km splavna a v některých částech Uanalisovaná. Z míst na L důležitější jsou: .Armentiěres, Warneton, Comines, Werwicq, M.nin ve Francii, Courtrai, Deynze v Belgii. \'ětší přítoky Douve a Mandel. Mimo to vy- cházejí z ní četné průplavy, jako Schipdoii- ský, Gentský a j. iiysá: 1) L. nad Labem, dříve L. Nová i Včtší, starožitné město v Čechách, při stanici Rak. sev.-záp. dráhy (Děčín- Něm. Brod a Praha -Král. Hradec) 192 m n. m., v hejtm. mladoboleslav., okr. novobcnát. ; má 557 d., 3603 ob. č., 120 n. (1890), děk. a zá- roveň far. chrám sv. Jana Křt., 5tř. obec. a 3tř. měšf. chl., 6tř. obec. dívčí, 3tř. průmysl, pokrač. šk., far. kostel a soukr. šk. cvang. církve reform., pš., telegraf, četn. stanici, eskadronu 7. pl. drag., lékárnu, obč. záložnu, cukrovar, strojnictví, zámečnictví, truhlářství, rukavičkařství, obchod, zahradnictví, několik výroč. a týdenní trhy. Hl. pramen výživy je zemědělství, zejména pěstování cukrovky, v novější době okurek a zeleniny vůbec. Alod. panství (3105 ha) jest majetkem Bedř. sv. p. z Leitenbergerů ; náleží k němu v Lysé zámek s parkem, dvůr, pivovar a cihelna. Ve zrušeném klášteře jsou nyní vrchnosten- ské kanceláře a úřednické byty. Budova zá- mecká byla ve starší době obehnána zdí, příkopem a opatřena zdvihacím mostem. Nynější hl. budova jest z dob hrabat Sporcků, s kaplí sv. Tří králů, vystavěnou F. A. hr. Sporckem před r. 1729 a obnovenou (1863) kněžnou Stefanií z Rohanů. Oltářní obraz jest od Brandla. Bývalá Sporckovská knihovna (obsahující 30.000 sv.) a obrazárna převezeny do Prahy, Kuksu a ostatek rozebrán a zni- čen. Ještě v před. století pěstována na svahu zámeckého vrchu a Viniček vinná réva. Ryb- níky, jež kdysi byly kolem Lysé, jsou vysu- šeny, v luka a role proměněny. Na sev.-záp. od města rašeliniště. — Starožitné nálezy ko- lem Lysé dokazují, že byla i s okolím od pradávna obydlena. L. sama ležela při klad- sko-polské stezce, později řečené Královské. L. jako tvrz připomíná se již v XI. stol. a byla majetkem knížat a králů čes. R. 1013 dal vězniti kníže Oldřich na tvrzi Lysé bratra svého Jaromíra. Po r. 1037 obdržel zboží Lysou výsluhou zeman Mutiš a ve XIII. st. uvádí se L. jako čásf jmění koruny, jehož důchodu požívaly české královny. R. 1291 vysadila tu královna Jitka rychtu, založila farní kostel, jejž hojně nadala, dosadila sem prvního faráře a nařídila jakémusi Rudlinovi, aby osadil vesnice patřící k Lysé právem zákupním. Za Jana Lucemburského držela Lysou jeho manželka a po ní syn Jan Jindřich, kníže korutanský. Ve XIV. st. připomíná se nedaleko města »Červený hrádckc, na ncmŽ seděli vladykové nebo rychtářové panství Lysé. Za Karla IV. držela Lysou jeho man- želka Anna Svídnická, která postoupila (1355) podací kostelní v Lysé klášteru řeholních kanovníků aucrustiniánů na Karlově v Praze. Tito založili zde konvent kláštera karlovského, do něhož uvedli 5 řeholníků, a při hradě vystavěli chrámek sv. Desideria. Za Vá- clava IV. byla L v manském držení Petra z Vartemberka a na Kosti, po némž dědila ji vdova Žofka, která prodala ji po r. 1410 Janovi z Hradce. Za válek husitských zničen tysa Góra. ó2l {1421} idejii klášter a Červený hrádek ibo- : řen. R, 1450 prodal Jan z H. panství Lysou Janu Smifickému ze SiníFic. Jeho syn Jmdfich zůstavil 4 syny, t nichi dédil Lysou po ko- nečném dĚleni Albrecht (t 1505). Tento od- kázal Lysou své raaleři Kateřině Smifické z Kolovrat, za nii L. propuilěna byla (1508) z manství. Tato udĚlila (1513) Lyským pri- vilej, že mohou pořizovati O svém majetku pro případ smrti, vystavila kostel Matky Boii (na místě kaple sv. Děsí der i a], byla k poddaném velmi milostiva a v poslední vůli (1528) doporučila panství Zdeňkovi Lvovi z Roímitálu a na Blatné, od něhož je koupil (1535) Jiřík Vachtl i Pantenova. jenž potvrdil (1535) městu vjsady dřivé jemu udělené. Král Ferdinand I. koupil (1548) Lysou od syn4 Vachtlových. Za doby té připojeno k Lysé panství kostomlatské. R. 1554 jat na hradě v Lysé a v Jaroměři zavražděn Dimitrii Sanguszko, knííe litcvský. Ferdinand 1. udělil (1561) městu dva trhy výroé., trh týdenní, tvrzení artikulů cechovních městským magi- strátem. V L 1567, 1580, 1608 potvrzeny mé- slu rOíliČné majestáty, zejména svobody na kSaftovánf. Za reformace katolické bouřili se zde sedláci i méítané a zapálivše své ma- jetky uchýlili se do Slezska a Sas. Kdyi pak větSi Část obyvatelstva vstoupila opět v cír- kev katolickou, potvrdil Ferdinand II. městu všechny privileje. Za války 301cté bylo město několikrát vydrancováno a zpustošeno, nej- hůře r. 1631. R. 1647 daroval Lysou císař Ferdinand III. známému válečníkovi Janu sv. p. Sporckovi. Tento vystavěl město za války 30leté zpustošené a založil špitál. Při velkém ohni (1666) vyhořel i farní kostel sv. Jana Kft. Po smrti Jana následoval osví- ci.-ný a uměnímilovný syn jeho František Antonín. Tento založil v Lysé velkolepou knihovnu, knihtiskárnu (na Ceřeně), v nii tiskly se rozmanité knihy, jako kalendáře, jež rozdával hr. Sporck mezí své poddané. Z jeho tiskárny vyšlo za SO.OOO tolarů tisko- pisů, většinou ovšem německých. Při knihovně v Lysé zřídil obrazárnu a velkou sbírku rytin, přestavěl zámek, v něm zřídil kapli BV. Tří králů, libosad, chorobinec, na jižním konci zámeckého vrchu kostelík P. Marie, r. 1713 residenci (později klášter) pro 6 bo- sých augustiniánů, vystavěl poustevnu s kaplí sv. Václava, špitál pro 40 chorých s kostelem Povýšení sv. Křiíe a j., ale s obcí míval časté spory o pozemky. R. 1722 prodal celé panství Františku Jos. Černinovi z Chudenic. Kdjri tento nemohl zaplatiti kupní ceny, uvázal se hr. Sporck (1734) opět v dríení Lysé. Nejmladší po něm pozůstalá dcera Anna Kateřina ujala po smrti svého otce (t 173S) statky a provdala se za Frant. Karla sv. p. ze Sweertsu a Reistu a tím dostalo Eanství nového pána. R. 1740 potvrdil týž ysé privileje a rozhojnil je ještě o obchod solní. Po přestávce 20[eté počato se stavbou far. kostela, jeni dokončen r. 1740. R. 1750 stihlo město i okolí velké krupobití a rok po té zničena polovina města požárem a za válkv 7leté utrpělo město rovněž mnoho škod. Syn Františka Karla ze Sweertsu a Rei- atu, František Kristián, rozmnoiil v Lysé knihovnu. R. 1813 zrušen v Lysé klášter augustiniánský a budovy užito za kontribu- Čenskou sýpku. R. 1832—33 zuřil zde mor. R. 1848 zemřel Jos. hr. Sweerts -Sporck. za- nechav panství Lysou dvěma dcerám, od nichž koupilaje (IS.il) Štěpánka knéž. z Ro- hanů, roz. princezna z Croy, za 82O.U00 zi. konv. m. R. 1849 vy- stavěl na Ceřeně ry- tíř Horský cukrovar. Panství Lysá prodá- no v exekuční dražbě (1882) velkoobchodní- ku V. Andrewsovi, od jehož manželky kou- C.2*».Zu.tLy.*«dL.bcr,, P''^ Í<^ (1889) Úvémi banka, kttra po roce je prodala za 1,750.000 zl. Bedř, Jos. sv, p. z Leitenbcrgerů, za jehož nástupce panství velice zvelebeno. Erb (vyobr. č. 2639.): v čer- veném štítě na zpodu trávník, na něm stř. věi a cimbuřím, branou otevřenou a mřeli vytaženou; nad branou spatřuje se štít Smi- města Lysé n. L.; t., 1898.) — 2) L, osada t., hejtm. a okr. Něm. Brod, fara a pí. Dol. Křupá; 12 d., 66 ob. č. (1890), Založena v no- vější době. - 3) L.. Lysé, ves t., hejtm. Sedlčany, okr,, fara a pš. Votice; 9 d., 72 ob. č. (18TO). — 4) L. (Leisien), ves t., hejtm. a okr. Ústí n. Lab., fara Čes. Bukov, pš. Ne- Slédice; 30 d., 195 ob. n. (1890). — 8) L. Stará, Starolysá, ves t., hejtm. Ml. Bole- slav, okr. N. Benátky, fara Lvsá Nová, pš. St Benátky; 84 d., 251 ob. Č. (1890), 2tř. Šk., popi. dvůr, mlýn, Pův. byl zde jen knížecí dvorec, dnešní >Ostrov<. na němí seděl (do r. 1037) oslepený knííe Jaromír. 6) L., městečko v Uhrách, v průsmyku t. jm., ve stolici trenčanské, má přes 1818 ob. slov., roczi nimiž 13 rodin židovských; pŠ,, spořitelna. Pět výročních trhů. Stavení mimo kostel, Školu a (aru jsou bídné chalupy. Prů- myslu a obchodu není. Ovocného stromoví hojnost. Lid zachází do úrodného Pováží, kdež dílem u statkářů, dílem v továrnách výživy si dobývá. Vek. Lyut QAtM, (Lysá Hora), horské lesnaté pásmo v Ruském Polsku, v radomské gub,, v němí jsou větší hory Chelm, Jeleniowska, Wotoslawska, £.ysica č. Hora sv, Kateřiny (nejvyšší, 611 m n. m.) a Lysá čilí Swí^to- krzyska; na této stojí slavný benediktinský klášter s kostelem sv. Kříže z XI. stol., je- hož poklady lákaly k sobě Tatary, kteří r. 1260 klášter vyplenili a mnichy pobili, pak r. 1370 Litvíny, kteří odnesli odtud i dřevo sv. Kříže, ale pak zase je vrátili- a r. 16.5ři Švédy. Požárem r. 1459 mnoho z 522 Lysá Hora — Lysias. zhoubný byl však požár r. 1777, po němž teprve r. 1806 chrám s klášterem znovu zbu- Neue Jalirb.< (1898, str. 400); •Bonner jahrbuchcr. (1898. str. 91 a n.). Vý-. I^rils (řec), rozluštění, rozhodnutí; v lék. obrat nemoci buď k uzdravení nebo Iiyslstrfttos sekydnský, bratr LysippSy, řec. sochař, činný v 2. pol. IV. stol. př. Kr. L-ovi přičítá se novota, že bral sádrové od- litky z lidí a portraity takto získané pak re- tušoval, aby docílil podoby co nejvěrnější Lysivost — Lyšajové. 525 Toto mechanické pořizování portraitů, jež L. uvedl na místo modellování dotud ob- vyklého, značí arci naprostý umělecký úpa- dek. — Overbeck, Gesch. d. griech. Plastik (4. vyd., II., 106 a n.); Benndorf, Antike Gesichtshelme u. Sepulcralmasken, str. 371. Iiyslvost, tolik co holohlavost, viz Alopecia. LyslzónOB, příjmí A rtem id v. Iiyska, název čeledi bahňáku {FuUcinae), vyznačujících se prsty vroubenými laločna- tými blanami. Zobák hlavy kratší jest smá- čknuté kuželovitý, s ostrými okraji. Na čele mají lysinu. Žiji družné na zpásob ptáků vodních, milují zvlášC rybníky hojně rákosem zarostlé a živi se hmyzem i látkami rostlin- nými. Na podzim shromažďují se na větších vodách v četné houfy, jež táhnou na jih. U nás jest všude hojná I. černá {FuUca atrá) s lysinou bílou, peří černošedého, vc- zpod světlejší. Je-li příliš četná, škodí na rybnících požíráním jiker. Domovem jest po vší FATopě, střední Asii i Africe, jižní Asii a Austrálii, kamž uchyluje se na zimu; maso její není chutné. Druhy příbuzné jsou: I. chocholatá (F. cristata) v Africe; I. smu- teční (F. lugubris) v jižní Asii; F. australis v Austrálii, F. americana v severní a F. armillata v Již. Americe. V Již. Americe žije mimo to I. peruánská, F. ardesiaca, vý- značná menší lysinou na hlavě, pak I. obrov- ská, F, Gipantea, vynikající neobyčejnou ve- likostí. — K l-kám čítá se tOž čeleď Helior- nithid, malých, podivných ptáků, kteří nemají sice rohovité lysiny na hlavě, prsty vrou- beny jsou všaíc jako u lysek laločnatými blanami. Od našich lysek liší se dlouhým ocasem, štíhlým, dosti dlouhým zobákem a dlouhými kříaly. Žijí na způsob lysek našich, jsou však obyvateli tropů. Z pěti známých druhů žije f. surinamská či »pikapcre* obyvatelů brazilských (Heliornis fulica) v Již. Americe, //. personata v již. Asii, 1. ethiop- ská ve třech druzích ve vých. Africe, v Horní Guinc a třetí druh v Dolní Guinei. BŠe. Lyskonoh [JPhalaropus), rod ptáků z bah- ňáku sluko vitých, se zobákem zdélí hlavy, noh nevysokých, na nichž 3 prsty spojeny jsou až po první' kloub blanami plovacími, jež se prodlužují po stranách prstů až po drápy v podobě laločnatých obrub. L. žije na břehu mořském, živí se malým hmyzem a měkkýši, druhdy i chaluhami a řasami. Jsou to malí ptáci vodoušům podobní, obý- vají daleký sever a plovou rádi, při čemž při každém úderu křídel hlavou kývají. Znají se tři druhy, z nichž dva jako vzácní hosté i u nás se objevují. Jsou to I. šedý či plo- skozobý (Ph. fulicarius), s peřím na těle černým, s rezavými okraji, a I. úzkozobý {Ph. cinereus) s peřím nahoře vesměs šedo- hnědým s okraji světlejšími. Bše. Lyskovloe : 1) L., L i s k o v i c e, ves v Ce- chách, hejtm. Něm. Brod, okres Humpolec, fara a pš. Želivo; 15 d., 69 oby v. č. (1890). "iž r. 1226 náležely ke statkům kláštera že- ivského. — 2) L. {Liskowit^, osada t., hejt- I manství Teplice, okr. Bílina, fara a pš. Svě- tec; 16 d., 115 ob. n. (1890), hnědouh. doly a váp. lomy. Lyskovo, farní osada nižegorodské gu- bernie makarjevského Újezdu na Rusi, při vtoku ř. Sundoviku do Volhy, důležité ob- chodní místo se 7800 oby v. (1897); výroba drobného zboží kramářského (náprstků, jehel a pod.), nožířského, zámečnického, obuvi a j., spořitelna, nemocnice. V přístave nakládá se nejvíce obih', sůl, dříví stavební atd. Lysolaje, Li s o 1 a j e, ves v Čechách u po- toka t. jména, hejtm. a okres Smíchov, fara Šárka (u sv. Matěje), pš. Podbaba; 48 d., 636 ob, č. (1890), vinice, 2 cihelny. V létě bývá údolí Lysolajské navštěvováno Pražany. L. po prvé připomínají se r. 1132, později pří- slušely do zboží kaple sv. Václava na hradě pražském a dvůr jeden drželo (do r. 1421) probo.stství litoměřické. R. 1421 všechny duchovní statky uchvátili Pražané. Později dostaly se L. opět kapitole pražské a v sto- letí XVI. z vetší části ke statkům nejvyššího purkrabství. Iiysoly šlovou vodné roztoky alkalických (sodnatých nebo vápenatých) fcnolátů nebo kresolátů, obsahující přebytečný fenol, kre- soly, kyselé pryskyřice neb olejová mýdla. L. jsou hnědé kapaliny olejovitého vzhledu, s vodou v každém poměru se mísící; roz- toky ty pění jako mýdla. Slouží k účelům medicinálním a k desinfekčním ve směrech nad míru různých. Již VaVo^vé roztoky pů- sobí v obvyklých případech účinně desin- fekčně. O Se, Iiyssa viz Vzteklina. £Žródla do dziejów polskich*, II. d.). Srv. C. F. Ammon, C. t... ein Beitrag zur Geschichte des idealischen Atheismus (Gotinky, 1802). Lyšajové, Sphingidae, jest čeleď motýlů večerních, vyznačená tykadly vřetenovi- tými nebo kyjovitými, vezpod trojhrannými. Očka jednoduchá scházejí. Přední křídla jsou silná, protáhlá, s ostrým rohem vrcholovým a jedinou Žilkou zadní. Křídla zadní jsou mnohem menší, mají 2 žilky zadní a v předu silnou štětinu, která je spojuje s křídly před- ními. Tělo jest silné, vřetenovité. Housenky jsou válcovité, lysé, povrchu obyčejně jemně zrnitého, na 11. kroužku s růžkem neb aspoň malou vyvýšeninou. Zakuklují se v zemi 526 Lytham — Lytkin. nebo me£i listy lehce dohromady spojenými. Dospělí motýlové zpravidla za dne tiše od- počívají na stinných, ukrytých místech, za soumraku pak velmi bystře létajíce ssají dlouhým sosákem z květu sladké šťávy. Jest známo asi 400 druhů, které nejčetněji žijí v Americe. Počítáme sem rody: Acherontia O., Sphinx O. a DeUephila O. (l-j), Smerinthus O. (zubokřídlec), Pterogon B. a Macroglossa O. (dlouhozobka). Vlastní I. mají zadeček ku- želovitý, hlavu a oči veliké, tykadla zdélí V4 nebo Ví křídel předních, která jsou dlouhá, ke konci ztížená, celokrajná, zelená, hnědá. Šedá a červená. Housenky mají hlavu vej- ci tou a hladký růžek na 11. kroužku. Kukly přezimuji v zemi. Patří sem 10 českých druhů, z nichž neivětší jest l-j svlačcový (Sphinx convolvuH L.), který má 11 — 13 cm v rozpietí, jest popelavě šecíý, na předních křídlech s hojn. klikatými čarami a černými proužky, na zadních se 4 příčnými páskami. Zelená nebo nahnědlá a temně pruhovaná housenka Žije na svlačci polním. V zahradách poletuje o něco menší l-j šeříkový (S. ligustri LX jenž má přední křídla šedohnědá, na přea- ním kraji bělavá, na zadním načernalá s ně- kolika černými čarami, zadní růžová se 3 černými páskami příčnými. Zadeček červeně a černě kroužkovaný má uprostfed hřbetu podélný černý pruh. Housenky jasně zelené a šikmými bílými a fíalov^mi páskami na stranách zdobené žijí na šeříku, ptačím zobu, zimolezu a j. zahradních keřích. Třetí druh rodu 5jp/iínjr jest l-j borový (S, ptnastri L.) s křídly šedými, s třásněmi bíle a černě kostkovanými, přední s 3 podélnými černými čárkami; zadeček jest bíle a černě kroužko- ván. Housenky jsou hnědozelené se žlutými, fialovými a bělavými pruhy; žijí na borovi- cích na vrcholech. Stává se škodlivým. — Z rodu DeUephila O. nejobecnější jest l-j pryšcový (D. euphorbiae L.), který má přední křidla narůžověle hnědá, s proužky a skvrnami olivově zelenými, zadní světleji a temněji růžová s černými páskami u ko- řene a při okraji. Velmi pestrá housenka Žije na pryšci. Zvláště v krajinách vlhčích jest v květnu a červnu hojný l-j kyprejový {D. porcellus L.) s křídly olivovými, přední se širokou příčnou našedlou páskou, růžo- vým okrajem a skvrnami při kraji předním, zadní na kořeně černá, na kraji růžová, za- deček na stranách a na kraji kroužků čer- vený. Zelená nebo hnědá housenka, opatřená na konci jen malým hrotem. Žije na kypřeji. Z jihu k nám zalétá krásně pestrý l-j ole- andrový (D. nerii L.). Kpk. Lytham [lajdzem], velmi navštěvované moř- ské lázeňské místo v Anglii (Lancashire), při ústí řeky Ribble do moře, má 4655 obyv. (1891). Ljrthraoeae, kyprcjovité, čeleď rostlin 2diložných prostoplátečných, obsahující byliny, kře n. stromy s listy buď vstřícnými n. přesleněnými n. střídavými a celými, buď bez palistů nebo s dvoj- až mnohými šídlo- vitými palisty. Pravidelné (zřídka souměrné) obojaké n. vzácně dvojdomé květy jsou buď jednotlivé ůžlabíčkové nebo tu v strbouly a vrcholíčky nahloučené nebo v konečné klasy a hrozny směstnané a 3 — lóčetné. Kalich, koruna a tyčinky jsou obplodní. Koruna, vždy prostoplátecná, jest v pupenu buď ote- vřená nebo střechovitá, ne-li řasnatě složená ; někdy zcela chybí. Tyčinky objevují se v nej- rozmanitějších poměrech jednak vzhledem k poloze oproti plátkům kališním a korunním, jednak k jejich počtu, jenŽ následkem roz- větvení stává se 2-, 4-, 6-, 10- i vícekráte větším, než iest počet plátků. Semennik vyniká ze dna lůžka, iest někdy stopkatý a z 1 — 6 plo- dolistů a dle toho i z tolika pouzder složený. Čnělka (nechybí-li) má malou, hlavatou, někdy 21aločnou bliznu. Tobolka otevírá se buď chlopněmi nebo víčkem, nebo zůstává uza- vřena, obsahujíc mnoho semen bez bílku. L. čítají asi 300 druhů převahou tropických, z nichž zastoupeny jsou v Čech. pouze druh v z rodu Lythrum a Peplis^ kuřinec. Z rodí tropických vynikají zejména: Cuphea, Heimia, Lawsonia, Lagerstroemia a Pemphis. Děd, Lythnun L., kyprej, vrbice, vrbina, rod rostlin dvouděfožných, prostoplátečných, z čel. kyprej ovitých, obsahující lleté n. vytrvalé byliny n. kře s lodyhou často hra- natou a 8 listy jedno- n. zpeřenožilnými, ce- lými, buď vstřícnými nebo zároveň přesle- něnými, ne-li roztroušenými. Květy jsou úžlabní buď jednotlivé nebo v lichopřeslenech a pak skládají často konečné klasy. Kalich 8 — 12žilný jest bylinný, trubkovitý n. zvon- kovitý, krátkocípý, opatřený obyčejně delším kalíškem. Koruna (zřídka žádná) má plátky nápadné, v pupenu vchnuté n. řasnatě slo- žené, v počtu 4—6. Tyčinky někdy nestejně dlouhé jsou v počtu plátků, s nimiž se stří- dají, nebo jest jich 2krát tolik, ne-li méně. Sedavý n. krátko- a tlustostopečný semennik jest 2 pouzdry, opatřený více méně prodlou- ženou čnělkou s hlavatou bliznou, dorůsta- jící v 2chlopní tobolku s chlopněmi někdy 2klanými a nazpět ohrnutými. Z 23 druhů ro- stou v Čechách: L. salicaria L,,^ k. obecný, vrbina brunátná, vrbice, krvavnice, rostlina až 1 m vysoká, vytrvalá, s nacho- vými hustokvětými klasy, v příkopech, vlh- kých křovinách a pod. hojná a jindy pod jm. radix et herha Salicariae n. Lysimachiae purpureae ofíicinální. L. hyssopifolia L., k. ysopolistý, jest nízká, lletá, od dolejška hustě rozvětvená, drobnokvětá bylina ně- kterých vlhkých poloh. L. virgatum L., k. prutnatý, podobný kypřeji obecnému, avšak lysý, rozvětvený a vzácné domněle v Polabí, hojněji v Rakousích a Štýrsku se vyskytující. Děd. Iiytkln Georgij Stěpanovič, spiso- vatel ruský, znalec jazyka a života Zyrjanův (* 1835), jsa původem rovněž Zyrjan, vzdělal se na petrohradské fakultě vých. jazyků a stal se gymn. professorem. Pracemi svými hledí povznésti osvětu svého lidu a k tomu cíli vydal církevně slovanský a zyrjanský překlad Mše sv. Jana Zlatoústého (Peirohr., Lýtko — Lyže. 527 1883), ruský a zyrjanský překlad Evangelií (t., 1885^, Skutkův apoštolských (l., 1885) a Žalmů (t., 1885). Cenná kniha jeho Zyrjanskij kraj pri jepiskopach permskich i zyrjanskij ia\yk (t., 1889) obsahuje mimo překlad ná- rodních pohádek, povésti a písni též mluvnici zyrjanského jazyka, příslušné slovníky a j. Vydal ještě učebnici všeobecného zeměpisu (t.. 2. vyd. I. dílu 1894 a 1890 II. dílu). Lýtko (l^t. sura^ je zadní oddíd bércový, vyklenutý pod kolenem mocně vyvinutým svalstvem a úžící se směrem ke kotníkům. L. skládají dva svaly: sval dvojčaty (m. ga- strocnemius\ jenž začíná se nad hrboly kosti stehenní, je rozdělen na dvě ovální tělesa a náhle přechází ve šlachu Achillovu; pod ním nalézá se širší sval platýžový (m. soleus), kterýž vychází ze zadních ploch kostí bér- cových a upíná se rovněž na šlachu Achil- lovu. Jmenovitě na něm a pak i na povázce lýtkové záleží rozmanitá podoba l-ka útlého, štíhlého, sloupovitého a pod. Svaly lýtkové zdvihají při chůzi, skoku, tanci u pod. nohy, stavíce je na přední konce chodidla, po pří- padě na špičky prstů, a vymršfují tak celé tělo. Jednak pro přílišné namáhání svalstva lýtkového, jednak i z rozmanitých jiných příčin vznikají bolestivé křeče lýtkové, při čemž I. nabývá kamenité tuhosti, cho- didlo násilné se vzpřimuje a pata vvtahuje vzhůru. Nejčastěji objevuje se křeč lýtková v noci po namáhavé chůzi, zvláště po stou- pání nebo tanci, jindy při koupání, zvláště jsou-li zpodni vody studené, někdy však i t>ez patrné příčiny. Obyčejně trvá jen krátkou dobu a klid stačí, aby brzo přestala. Zvláště významné jsou křeče lýtkové v těhotenství, vznikají tlakem hlavičky plodové na nervové a žilné pleteně v pánvi, a pak křeče, nastá- vající v choleře. Pod kozí lýtkovou probíhají značné sítě žilné, jež jmenovitě ve stáří na- bíhají, se zaněcují a tvořívají Často velmi rozsáhlé městky (varices). Sn[. liVtras Nikiforos, řecký malíř, ředitel umělecké školy v Athénách (* kolem r. 1833), učil se v Athénách a od r. 1860 v Mnichové. Z jeho maleb budtež uvedeny: Kanaris, An- tigona. Zápalná loď, Vzdorné vnouče^ Po mořské loupeni. Smrt patriarchy Gregoria^ Orientdlskd kuchyné, mnoho podobizen, FM. I«3rtta, zool., viz Puchýř nik. IiSrttelton, město novozeal., viz Chr i st- eh urch 2). Lyttelton [litltn], slavná rodina anglická, pocházející z XV. stol.; nejznámější členové její jsou: 1) George L. (* 1709 v Hagleyi, t 1773 t.); vstoupiv r. 1730 do parlamentu, byl v nejprudší opposici proti Walpoleovi; v 1. 1744 — 1754 byl v ministerstvu nnancí a v 1. 1755—1756 finančním ministrem. Od- stoupiv téhož roku věnoval se literatuře. L. požíval jako spisovatel zvučného jména pro přesnost a lahodu svého slohu; jeho hlavní dílo jest History of the life of Henry //. (Londýn, 1755—1771; 5 sv.), psal však také verše, na př. Dialogues of the dead <1760). R. 1845 vydal Phillimore jeho pa- měti: Memoirs and correspondance of lord L. (ve 2 sv.). Sebrané verše jeho vyŠly r. 1787 pod názvem Poetical works. Jeho syn 2) L. Tomáš (1744—1779) byl neprávem považován za autora slavných »Listů Junio- vých« a »Letters of Thomas lord L.< (1780 až 1782, 3 svA 3) L. George William, vnuk tohoto (* 1817 — 1 1876), byl od r. 1846 podsekretářem kolonií, později pracoval v anglickém školství. Jsa smýšlení přísně církevního, byl mezi za- kladateli theokratické osady Canterbury na Novém Zealandě. Ze spisů Jeho uvádíme Thoughts on national education (Londýn, 1855); drobnější práce vyšly ve 2 sbírkách Epke' mera it., 1865—1872). L. zakončil svůj život sebevraždou. Iiyttoii viz Bulwer. liSrxés viz H ér o do t os, str. 197. I«y xaadr (i^naaH^epi) Dmitrij Karlo- vic, básník ruský (♦ 1824 — f 1894), byl rodem šlechtic a v letech 40tých těšil se pozornosti jako oblíbený básník. Básně jeho přinášela »fiibliotěka dlja čtěnija« a r. 1845 vydal je o sobě. Později vydal ještě sbírku znělek Luči i téni (Moskva, 1859) a sborník Pered ^akatom (t., 1892). Náleží k básnické škole čistého umění a některé básně jeho nepostrádají umělecké ceny. V celku vadí jim však oblíbená jeho forma . znělková, pro ruštinu méně vhodná. layibloe, ves ve Slezsku, hejtm. Těšín, okr. Jablunkov, fara a pš. Vendryně; 107 d., 1092 ob. pol., 3 čes. (1890), Itř. evang. soukr. šk., pila, 2 mlýny. liýie (rus. jiu»ch, dán. a nor. Ski^ něm. Schneeschuhé), dřevěné desky 2 — 3 m dlouhé, 12 — 20 cm široké, uprostřed se sedlovitou vyvýšeninou pro chodidlo, jež se na ně při- pevňuje řeménky. V předu jsou I. sáňkovitě mírně do výše zahnuty, v zadu obyčejně rovně uťaty, někdy též zahnuty. Na lyžích chodí a klouzá se po sněhu tak, že se nohy střídavě pohybují v před nezdvihajíce se s povrchu sněhového, při čem dbáti jest toho, aby I. klouzaly rovnoběžně a co nejtěsněji při sobě. Na pomoc brává se k lyžím dlouhá tyč, jíž béžec, lyžník, se odstrkuje, při sjezdu s hor let svůj mírní a rovnováhu udržuje, obyčejně tím, že na tyč sedá obkročmo jako děti na prut, svého dřevěného koníka. Tyč bývá též opatřena na horním konci hákem, jímž lyžník při stoupání na hory stromů se zachycuje a k nim se přitahuje. Na zamrzlé pláni ledové lze na lyžirh stačiti téměř železničnímu osob- nímu vlaku, na měkkém sněhu urazí se asi o polovici více než dobrý chodec na obyčejné cestě; se srázu lze na lyžích snadno hluboko bez úrazu seskočiti. Také vojensky bylo již dávno na Rusi lyží užito a podniknuta na nich nejedná vojen, výprava (jiLisRíian paTb); tak r. 1499 Rusové dobyli na lyžích v zimo Jugorské země, již celou protáhli; r. 1534 ko- naly I. dobrou službu v ruských vojenských oddílech na Litvě a dosud užívá se lyží v ru- ských vojenských četách loveckých a stře- leckých i jinak zvláště v končinách čuchon- 528 Lži- — Lžovice. ských i ve Švédsku. Posledně i v Německu a v Rakousku ocenili vojenský význam lyží pro zpravodajství i náhradou za lehkou jízdu v zimě a konána již na nich polní cvičení zvláštních vojenských oddílů. V Norsku a na Rusi, posledně i u nás docházejí I. stále větší obliby i v kruzích sportovních; náš klub lyžníků jest v Jilemnici, odkud ovšem má nejhojněji příležitost jich užiti. Avšak i prakticky se zde I. osvědčily, jakož na př. úřednictvo hr. Harracha v Krkonoších ve- směs na nich umí jezditi. — L. kanadské a alpské (něm. Schneereifen^ nor. Truge) pro obyčejnou chůzi po sněhu mají tvar jiný; jcť tu na vejčitém oblouku napjato pletivo, na němž noha jest řeménky upevněna; mají délku asi 1'2 m a šířku 0'36 m. laii-, ve složeninách podobně jako řecké pse u do- tolik co lichý, nepravý, fa- lešný; na př. Iži-prorok, Iži-liberalismus, Lži-Dimitrij a pod. liiioe u sedla jest vodorovný do zadu vý- čnělek z temene zadního luku sedelniho tvaru Ižicovitého, utvořený u prvobytných sedel při- rozeně ze spojení větví čili ramen zadní roz- sochy (viz Kozlík, sedlo), s ní tedy z jed- noho kusu samorostlého, a u sedel zjemně- ných zvláštní součástka, která vrtulí se při- pevní, třeba-li k zadnímu luku, když má býti něco v zadu na sedlo nabaleno, aby břímě toto netlačilo na hřbet koně nebo soumara, nýbrž bylo podporováno l-cí. L. tato jest ze silného plechu a přetažena stejnou usní jako sedlo. FAf. ližldák {Anas n. Spatula clypeata), druh kachen se zobákem dlouhým, ku předu značně rozšířeným. Na hřbetě má peří černohnědé, poněkud nazelenalé se Šedými obrubami, na ramenou bélavé, s černými skvrnami a proužky. Hruď nahoře bílá, níže rudohnědá. Na křidle zelené zrcadlo s bílou obrubou v předu; délka těla 50 cm, křídla 24 cm, ocasu 8 cm. L. jest daleko široko rozšířen po severní polokoulí. Na podzim objevuje se ve větších společno- stech a jednotlivě hnízdí se i na větších silně zarostlých jezerech a rybnících (v Če- chách na př. v Budéjovicku). Bše. Lildnik, bot, viz Cochlearia. I.il-DlmltriJ viz Dimitrij 7). liži-Ludvik viz Ludvík 24). Iižin, ves v Čechách, hejtm. Tábor, okr. a pš. Soběslav, fara Dirné; 58 d., 319 ob. č. (1890), Itř. šk., zámeček, popi. dvůr, lihovar, mlýn. Na býv. statku připomínají se v XVI. stol. Přehořovští z Kvasejovic, od r. 1620 Vrcholtičtí z Loutková, později do r. 1780 klášter vyšebrodský, načež majetníci rychle se střídali. R. 1852 koupil L. Václav Fleissner sv. p. z Ostrovic. ližlverbiř, Ižinajímač, nepoctivý člověk, který najímá (verbuje) brance ze z^ěrů ne- kalých. Byl-li I. hlavně v čas války přistižen nebo usvědčen ze zločinného počínání si, býval náhlým soudem odsouzen a oběšen. Za- váděním pravidelného odvodu ovšem valně se obmezuje a hyne podvodná činnost l-řů. FM. lažovloe, ves v Čechách, hejtm. i okr. Kolín, fara i pš. Týnec n. L.; 41 d., 259 ob. č. (1890), sam. Cabicárna a Vinice. Lžovický ostroh býval hradištěm na hranici mezi Char- váty a Zličany. Učiněny tu hojné nálezy sta- rožitnické. L. uvádějí se pod jménem Jel- čovice ve XIV. stol. mezi statky klást, se- dleckého. Po zkáze kláštera r. 1421 nejspíše zastaveny. Od XVI. stol. byly příslušenstvím panství kolínského. r M. Č. 2641. Iniciálka M z »Ltber viaticusc, rukopisa bi- bliothéky Musea král. Českého (XIV. stol.). jest nosová souhláska rct- ná. Může býti rozličná dle to- ho, tvoří-li zá- věr dutiny úst- ní oba rty (mbi- labiální, na př. v lampa), nebo jeden ret se zu- by (m labio- dentální, na př. v /yw/íi), dle to- ho, jak nastro- jena jest ostat- ní čásfmluvidel (jiné m v můj, jiné v míVy, mékky-). Jsko retné souhlásky vů- bec, m patří k hláskám nejsnáze vyslovitelným a podléhá zřídka změnám. V jazycích indo- evrop. nejčastěji zůstává beze změn (na př. staroind. mata^ řec. mdtSr mStěr^ lat. m3ter, slov. máti); jen před souhláskami a na konci slova se měnívá. V jaz. praslovan. před souhl. (mimo J) změnilo se s předchozí samohláskou v samohlásku nosovou (na př. ddmq »dmu<, dqti z dimti »douti«); na konci slova dle roz- ličných okolností buď se podobně změnilo (na př. ta >tu« z tam) anebo zaniklo (na př. v gen. pl. fewí s původní koncovkou -om). V češtině zůstalo praslov. m bez podstat- nějších změn. — Písmeno M pochází řeckým prostředím z foin. mém; v řec. písmě fi'= 40, ,^ == 40.000, v řec. nápisech M časem = 10.000 (skrácené ^vgím); u Římanů M (též CID) = 1000 (mille), nebo skratkou jmen (obyč. Mar- cus, Manlius) a jiných slov (magister, muni- cipium a j.). Ztjr, m, skratka pro metr. fi (řec), skratka pro mikromillimetr (0-001 neboli V, 000 wm). M', skratka pro Manius, též Mac. M (někdy též M e), v chemických vzorcích značívá obecně kov (metallum), při čemž řím- ská číslice (nebo příslušný počet čárek) v právo nahoře psaná značí mocenství kovu. Na př. 3/JO značí obecně kysličník kovu jednomocného, M"SOj^ síran kovu dvojmoc- ného atd. OŠc. M. v českých spisech skratka pro mistr (na př. M. Jan Hus). Ott&v Slovnik Naučný, sv. XVI. 19/5 zgoo. A., skratka pro Magister artium, anrjl. Master of Arts (mistr svobodných umění). Ma {Ma) slula maloasijská bohyně ctěná obzvláště v obou městech Komana zvaných (v Kappadokii a v Pontu); totožná jsouc s maloasijskou Velkou Matkou bohů čili Ky- belou, byla bohyní přírodní síly plodistvé, jež oslavována jednak slavnostmi nezřízeně veselými, pojímajíc v kult svůj též prostituci, jednak obřady divokého žalu nad odumírající přírodou, spojenými s krvavými obětmi a sebctrýzněním. Řekové v ní viděli svoji Rheu nebo taurskou Artemidu, jejíž kult prý Ore- stes prchaje s Ifigenií v Romanech zavedl. Římané kult ten přejali za války Mithrada- tovy a zřídili jí chrám vně poraoeria na Va- tikáne; brzy pak totožněna s Bellonou. Zjištěny jsou obrazy její na mincích římských z dob císařských. klk. Maaokla Rupr. et Maxim., rod rostlin luštinatých z čel. sapanovitých {Caesal- pineae), pěstovaný druhem M. amurensis Rupr. et Maxim. ( Virgilia Maack., Cladrastis C. Koch) dosud pořídku v Evropě jako strom sadový až 12 m vys., podobný akátu. Má však lístky až 6*5 cm dl. a vztyčené hrozny barvy bílé. Kůra jeho slupuje se jako březová. Pochází z Amurska. Děd. Maádid, arab. kmen v alžír. prov. con- stantinské a arrond. setífském, dle něhož na- zvána smíšená obec M. s 38.085 ob. (1896), složená z několika dvorců a vísek roztrou- šených na 1934 km* (800—1800 m n. mX Z obyvatel jest 650 Franc, 1390 vlastnícn M-ů, ostatní jsou Berbeři silné pomíšení s Araby. Krajina M. vyniká zdravým, ač vý- středním podnebím, hodí se dobře k pěsto- vání obilí a chovu dobytka a jest proťata želez, tratí i silnicí z Alžíru do Constantiny. Zdejší hrobky megalithické na svahu hor Džebel-Maádid a Džebel-Nešar, dobře zacho- vané, jsou zcela podobny ostatním megalithi- ckýra hrobkám numídským. Maag^er Karl, národ, hospodář a politik (* 1813 v Brašově v Sedmihradech — f 1887 t.). Vyučil se kupectví a převzal kupecký obchod po otci, který znamenitě zvelebil. Vysloviv se r. 1848 veřejně pro sjednocení Sedmihradska s Uhry, byl od krajského za- stupitelstva v Brašově vyslán do sasícké ná- rodní university, jež byla k projednání teto 34 530 Maak — Maassen. záležitosti v mimoř. zasedání do Sibině svo- lána. R. 1849 zvolen předsedou brašovské obch. a prům. komory, vyvíjel prospěšnou činnost k zvelebení nárocíohospod. poměrů v Sedmihradsku, zejména provedl otevření četných uhelných a železných dolův. R. 1860 jmenován dočasným členem sesílené říšské rady, kde vystupoval pro říšské ústavní zří- zeni a hájil projekt skupiny velkofinančníků, jehož provedením měla býti zjednána rovno- váha v rak. státním hospodářství, měna upra- vena a státní dluh splacen. Nedošed zde úspěchu, oddal se studiu naléhavé tehda otázky zřízení železných drah v Sedmihrad- sku, kterou také publicisticky říš. radě spi- sem Offenes Schreiben (Vídeň, 1863, 1864) a brošurkou Zur Siebenburgischen Eisenbahn- frage (t., 1862) na přetřes vzal a tím ke ko- nečnému příznivému řešení platně přispěl. R. 1869 stal se správcem železničního od- dělení účetního v král. uh. ministerstvu, byl později poslancem na uher. říš. snemě a ná- ležel k oné malé skupině neohrožených sa- síckých poslancův, kteří statečně, ale marně bojovali o zachování celistvosti a politické individuality sasíckého národa. Mimo četné drobnější politické spisy příležitostní vydal: Bericht uber die Pariser Weltausstellung (Bra- šov. 1867) a redigoval ročníky 1865—1869 •Verhandlungen der Handels- u. Gewcrbe- Kammcr in Kronstadt*. DUL Maak (MaaKi) Richard Karlovic, rus. cestovatel po Sibiři (1825—86), studoval na universitě petrohradské, byl učitelem a po- zději ředitelem škol v gubernii irkutské, pak hlav. dozorcem škol ve vých. Sibiři a členem rady v rus. ministerstve osvěty. Vykonal několik důležitých výzkumných cest ve vých. Sibiři: v 1. 1854—1855 v okruh viljujský, v 1. 1855—56 v kraj amurský a v 1. 1859— 6o v údolí ř. Ussurije, hlavně za seznáním kvě- teny amurské a ussurijské. Hl. jeho práce jsou: Putéšestvije na Amur (1859); Putéšestvije v dolinu r. Ussuri (1861); Očerk flory Ussu- rijskoj strany (1862); VHjujskij okrug Jakut- skoj oblasti (1877 — 86) a Jenisejskaja gubernija (»Spiski nasel, měst Ross. Imp.«). — Srv. P. P. Semenov, Istorija poluvěkovoj dějatělj- nosti Imp. rus. geogr. obšč. (Petroh., 1896). Ma'&]i, město na sev.-vých. hranici Arábie v asij.-tur. vilájetu Suria na sev. svahu hor Džebcl-cs-Seira, na poutnické silnici z Da- mašku do Mekky, asi 350 km od Damašku a 1130 km od Mekky, jest obýváno dle Wallina asi 200 rodin, a má ode dávna význam pro výhodnou polohu na cestě ze Syne do Ará- bie, tak Že připomíná se již v bibli v Knize soudců pode jménem Máon. Od r. 1892 jest hl. městem tur. sandžaku t. jm., který zaujímá kraj mezi Vádí Zerka na sev. a sev. cípem zálivu 'Akába na j. van Maanen Cornelius Felix, nízozem. státník (♦ 1769 v Haagu — f 1849). Povolá- ním advokát, pak gen. prokurátor, byl za krále Ludvíka r. 1806 a za krále Viléma v 1. 1815 — 42 ministrem spravedlnosti a zí- skal si zásluhy o nízozem. zákonodárství, ale popularity iiěměi pro odpor ke všem libe- rálnějším opravám a snahám; příkrou ne- ústupností zavinil z velké části výbuch revo- luce belgické r. 1830. MaanselkS, viz Čuchonsko, str. 823. Maare, jezírko vulkanického území v něm. pohoří Eifel (v. t. str. 450). Maas (franc. Meuse): 1) M., řeka ve Fran- cii a Belgii, viz Mósa. 2) M., departement, viz Meuse. Maas, jméno malířů, viz Maes. Kaaibree, obec v nízozem. pro v. lim- burské v arrond. suremondeském, v krajině močálovité, má 5603 obyv. (1895), pivovar, lihovar, jirchárnu, syrobárny a čilý obchod. von Kaaibnrg^ Friedrich, vynikající rak. právní historik (♦ 1838 v Žampachu). Absolvovav v Praze právnická studia, byl tu povýšen r. 1863 na doktora práv, načež vstoupil do soudní praxe. Vynikaje důklad- nými vědomostmi právnickými i znalostí ja- zyků, jakož i služební horlivostí, rychle po- stupoval a konal platné služby zvláště r. 1873 při poradách konaných u vrchního zemského soudu v Praze o osnově zem. zákona o za- ložení pozemkových knih ze dne 5. pros. 1874. Jmenován byv dvorským tajemníkem sloužil pak u nejvyššího soudního dvoru, odkud přestoupil r. 1879—80 do c. k. dvor- ské kabinetní kanceláře, při níŽ jest dosud jako skutečný dvorský tajemník. Napsal ce- lou řadu cenných prací z oboru rakouských právních dějin, pokud souvisí s vývojem v zemích českých, a sice: Die Entwickelung des Institutes d. óffentlichen Búcher in BÓhmen (Praha, 1877); Geschichte der obersten Justiz- Stelle in Wien 17^4—1848 (t. 1879; 2. vyd. 1892); Zur Entstehungsgeschichte der there- sianischen Halsgerichtsordnung (t., 1880); GuN áchiliche Áusserung des ósterr. Staaisraths uber d, Codex Theres. crV/7řs (1881) ; Die Orga- nisierung der Lóhm. Hahgerichte im J, iy6S (t., 1884); Uber die Galeerenstrafe in den deutschen und bóhmischen Erblándern (1885); Die Processordnung fůr Bóhmen vom 23. Jáner ilSS (Vídeň, 1886 j; De Strafe des SchiJT. ^tehens in Oesterreich 1783—go (t., 1890). Kromě toho vydal M. autobiografii Jos. sv. p. Lóschnera {Mein Leben u. Wirken). Za vynikající své práce vědecké byl M. odmě- něn zlatou medaillí; r. 1887 zvolen byl za dopisujícího člena Král. české spol. nauk a r. 1891 za přespolního člena České akademie. Maaseyok viz Maeseyck. Maassen Friedrich, právník německý (♦ 1823 ve Wismaru — f 1900 v Inšpruku). Práva a filosofii studoval na universitách v Jeně, Berlíně, Kielu a Rostocku. R. 1851 jmenován byl syndikátním adjunktem meklen- burského rytířstva. Když však přestoupil od protestantského vyznání ke katolictví, musil se úřadu toho vzdáti. R. 1854 přestěhoval se do Vídně. Za Thuna byl r. 1855 jmenován mimoř. professorem římského práva v Pešti, odkud přeložen na universitu inšpruckou, r. 1860 na universitu hradeckou a r. 1873 na vídeňskou, kdež byl profess. římského a Maassluis — Mabea. 531 církevního práva. Od r. 1873 byl členem ví- deňské akademie, od r. 1885 doživotním čle- nem panské sněmovny; r. 1881 jmenován členem říš. soudu. V době římského koncilu náležel k odpůrcům dogmatu o papežské ne- omylnosti a vystupoval proti němu slovem i písmem. Později však dogma to uznal. Jako politik byl konservativcem a upřímným za- stancem rovnoprávnosti rakouských národů. Na dolnorakouském sněme, kde f. 1883 za- sedal jako rektor vídeňské university, vřele se ujal zřízení české obecné školy ve Vídni, což vedlo k bouřlivému odporu. V seděni sněmu 20. čna 1883 pravil, že Vídeň se de- graduje na pouhé hlavní město Dol. Rakous, když požadavek Čechů zamítá; národové rakouští nemohou býti nuceni, aby uznali němčinu jako státní jazyk. Prof. £d. Suess protestoval tehda proti řeči M-ově a dal tím podnět k výtržnostem německých studentů proti M-ovi. R. 1887 ujal se M. v panské sněmovně na novo rovného práva. Naproti Schmerlingovi, který usiloval o zrušení na- řízení min. Pražáka ze 23. září 1886, týkají- cího se práv českého jazyka u vrch. zem. soudu v Praze, hájil M. právo lidu, aby mu bylo souzeno jeho vlastním jazykem a nikoli jazykem cizím, z něhož by se rozhodnutí soudní teprve překládalo, ^e spisů M-ových sluší uvésti: Der Primát des Bischofs von Rom (Bonn, 1853); Zwei Synoden unter Childerich II. (Št. Hradec, 1867); Geschichte d. Quellen und der Litteratur des kanón. Rechtes (sv. I. t., 1870; hlavní dílo M-ovo); Neun Eapitel Uber freie Kirche und Gewissens/reiheit (t., 1876; přel. do ruštiny s předmluvou N. Suvorova, v Jaroslavi, 1882); Ciber die Grúnde d. Kamp f es \wischen dem heidnischróm. Staat und dem Christentum (Vídeň, 1882); Pseudoisidor-Stu- dien (t, 1885, 2 seš.); Concilia aevi Merovin- gici (»Monum. Germaniae historica<, Han- nover, 1893). KaaislniB [máslajs],t.j. stavidla Mósy, nesprávně Maaslandsluis, město v nizo- zemské prov. Jižním HoUandu v okr. rotter- damském na nejsev. rameni Mósy na trati Schiedam-Hoek van Holland, má 7122 ob. (1893), většinou rybářů, a silné navštěvovaný rybářský přístav s dobrou rejdou, avšak pří- stupný následkem písečných nánosů jen lo- dím menšího ponoru. M. má význam jako hl. sídlo nizozemského lovu sieďů, neboť s přístavem Vlaardingenem (jv. odtud) při- padají naň '/, lovu toho, i sídlí zde také sdružení nízozem. sleďařů. Zmínky zasluhují též zdejší loděnice a továrny na plachtovinu. Kaastrlolit, Mastricht, hl. m. nízozem. provincie limburské, kdysi tvrdá pevnost, nyní zrušená; položeno jest při vtoku říčky Gecry do Mósy, přes niž kamenný most, vy- stavěný r. 1683, vede do předměstí Wijka a k nádraží, v němž sbíhají se trati Cáchy- Antverpy, M.-Venlo a Lutich-M. Jest celkem pravidelně stavěno a má 2 náměstí, vojen- ské cvičiště (Vrijthof) a veliké tržiště. Na Vrijthofě nalézá se starý dóm sv. Serváce s bohatým pokladem kostelním (relikviář z XII. stol.), s mnohými cennými obrazy (Van Dyckovo Snětí s kříže) a Geefovou so- chou Karla Vel., na tržišti postavena jest pěkná radnice (z 1. 1659 — 65). Chrám P. Ma- rie, městská knihovna, Athenaeum se školou měšť., školy odborné (hudební, ryjccká, šk. modellovací), divadlo, veřejný sad. Obyvatelů jest 32.676 (1892), většinou katol. Výroba skla a zboží hliněného, značný obchod s obi- lím a průvozný po řece Móse. Veliké lomy pískovcové na hoře Petrově, která na sev. svahu opevněna byla citadellou, nyní zruše- nou. — M., doby římské Trajectum superius, ve středověku Tr. ad Mosam, stálo pod spo- lečnou správou vévod brabantských a biskupa lutišského. Za odboje Nizozemska proti Špa- nělům vév. Alex. z Parmy dobyl města po tuhém čtyřměsíčním obležení. Teprve r. 1632 princ Bedřich Oranienský dobyl města, načež mírem vestfálským přiřčeno trvale gener. státům Nizozemským. Maat (holi.), angl. mate, druh, pomocník; ve válečném námořnictví název poddůstoj- níků. MaatsohaippIJ [mátšapaj], holi., společ- nost obchodní; lodní mužstvo. Mab {Queen M.), u básníků anglických jméno víly (srv. Shakespeare, Romeo a Julie, děj. I. 4.). Maba Forst, trojel, rod rostlin 2dělož- ných z čel. ebeno vitých, obsahující stromy n. kře s listy střídavými n. vstřícnými, ča- stěji vejčitokopinatými, a s květy dvojdo- mými, 3četnými. Kalich jest zvonkovitý troj- klaný, koruna zvonkovitá nebo trubkovitá 3laločná a tyčinek jest 3, 9 až mnoho. Troj- pouzdrý semenník dorůstá v bobuli chudo- semennou. Ze 63 druhů v tropických krajinách porůznu rostoucích nejdůležitější jest M. Ebe- nus Spr., t. eben, na ostrovech Moluckých domácí ztepilý strom hranatého kmene, malé koruny, přcdrobných bílých květův a červe- ných jako lískový ořech velikých bobulí. Jeho tvrdé dřevo má běl černými žilkami prostoupenou a velmi tvrdé černé jádro, známé pod jménem černé ebenové dřevo (viz Eben). V tropické Africe roste M. bu- xifolia Pers., též na Madagaskaru a v Austrá- lii domácí, kdež i M. geminata R. Br. jest domovem ; na Přátelských ostrovech daří se M. major Forst., jejíchž až 5 cm tlustých bo- bulí tam požívají. Děd. Mabea Aubf., tryskovec, rod rostlin 2déložných z čel. pryšcovitých {Euphor- biaceae) a podčel. palnicovitých {Acaly- pheae), obsahující stromky mléčnaté, hustě větevnaté, s větvemi svislými a s listy stří- davými, celokrajnými n. vroubkovanými, na líci lesklými, s malými palisty. Květy jsou Idomé bezkorunné. Kalicha Sklaného a tyčinek 9 — 12, skládajíce husté konečné laty. Ze zralé tobolky, jejíž pokožka se slupuje, zbývají 3 jednosemenné tvrdky. M. rostě v Guayaně a v Brazilii zvláště druhem M. Piriri Aubl., t. obecný, podél řek guayanských domácím, kdež z větví jeho zhotovují trysky (trou- bele). DéJ. 532 Mábein — van Mabuse. M&bein, arab., to, co jest mezi. V tu- reckých domech jest m. (plné m. odasy [kapusuj, t. j. komnata [dvéře] mezil před- síň, jež odděluje od sebe komnaty žen (ha- rém) od komnat mužů (selámlyk). V paláci sultánové byla m-i húmáiún, t. j. císařský m., část paláce, do níž méli přístup jen t. zv. mábeindži, jak označováni úředníci a funk- cionáři vnitřního paláce ^náčelníci eunuchů, maršálkové paláce, almuŽmci sultánovi), mimo ně vojenští adjutanti (jáverán), důstojníci tě- lesné stráže a správcové pokladu a statků korunních. Nyní zove se tak velký přijímací sál sultánův. Dk. Mablllon [mabijon] Jean, franc. učenec (* 1632 v Saint-Picrremontě v Champagni — t 1707 v Paříži). R. 1654 vstoupil do řádu benediktinského a byl r. 1663 konservátorem památek v St.-Denisu, od r. 1664 žil v opat- ství St.-Germain-des-Prés, kam byl povolán spořádat materiál několika mnišských gene- rací pro dějiny řádu. Probadal již archivy četných klášterů benediktinských ve Francii a v zemích sousedních, když holi. jesuita Papebroeck (v předml. k Acta sanctorum) jal se popírati authentičnost archivů těchto a pravost listin řádových. M. pracoval nc- úmorně a vydal pak v odpověď hoUand- ským jesuitům klassické dílo vědy diploma- tické jím vlastně založené: De arte diploma- tka (Paříž, 1681, s dod. 1704; 1709 vydal Ruinart, 1789 Adimari v Neapoli), v níž hájil authentičnost většiny listin opatství st.-dcni- ského z dob Merovingů. Colbcrt poslal M-a v 1. 1682—83 do Burgundska a do Německa, kteréžto studijní cesty výsledek obsažen je ve 4. díle M-ových Vetera analecta (t., 1675 až 1685). Z Itálie, kam vyslal jej sám král, přinesl M. nejen četné studie, jež sebrány jsou v díle Musaeum italicum (t., 1687 — 89; nové vyd. 1724, 2 sv.), ale i 3000 knih pro král. knihovnu. Z ostatních jeho spisů dlužno uvésti zvláště: De Pane eucharistico (t., 1674); Animadversiones in vindicia^i Kcmpenses (1677); Sancti Bernardi opera omnia (1687, 11 sv.); Acta Sanctorum ordinis St. Bcnedicti (1668 až 1702, 9 sv.) a Annales ordinis St. Benedicti (1703—39, 6 sv.). Poslední dvě díla obsahují kritické dějiny řádové, jež dokončili Ruinart, Massent a Martěne. M-ovy Oeuvres posthumes vyšly v Paříži r. 1724 ve 3 sv. a obsahují mnoho jeho dopisů vedle drobnějších prací z jeho pozůstalostí. Correspondance de M. et de Montfaucon avec V Itálie vydal Valerv (Paříž. 1847, 3 sv.). — Srv. D. Thierry Ruin- art, Abrégé de la vie de D.Jean M. (t., 1709); H. Jadart, D. Jean M. (Remeš, 1879); E. de Broglie, M. et la Soc. de Saint-Germain- des-Prés (Paříž, 1888); Baumer, Johann M. (Augšp., 1892). de Mably Gabriel Bonnot, politik a národní hospodář franc. (* 1709 v Grenoblů — t 1785 v Paříži). Studoval u jesuitů v Lyoně, byl kanovníkem v Isle Barbe. Od r. 1746 v Paříži věnoval se zcela studiu histor. a politice. Jeho ujec kardinál de Tencin přijal ho za svého tajemníka. S vyslancem pru- ským sjednal r. 1743 smlouvu proti Rakou- sku a přiměl Ludvíka XV., že se postavil v čelo armády nizozemské. V prvním spise svém : La parallele des Romains et des Francais par rapport au gouveniement (1740, 2 sv.), straní současné vládě a domáhá se pro vla- daře autority na zákonech nezávislé. Spis přepracován r. 1751 v Observations sur les Romains. Ale brzo mínění jeho se mění, a M. jest nadšen pro soustavu republikánskou. Sepsal dále: Droit public de fEurope (1748, 2 sv.); Observations sur les Grecs (1749, po- zději upravené v Observations sur Vhistoire de la Gréce\ uvažuje tu o příčinách rozkvětu a úpadku kmenův hellénských); Principes des négociations (1757); F.ntretiens de Phocion sur les rapports de la morale avec la poiitlque (1763, jeho nejlepší dílo); £>u gouvernement et des lois de la Pologne (1781, spis pořízený na žádost Poláků jako návrh konstituce; k tomu cíli prodlel rok v Polsku); De la maniére d^écrire Vhistoire (1782; proti zása- dám současných historiků) a mn. j. M. byl v politice utopista zpátečnický, nadšený pro zřízení a mravy spartské. Překonávaje Rous- seaua, kterého v zásadách svých předešel, rozvíjí smělé theorie o společném vlastnictví (kommunismus). Slyne rozsáhlou učeností, slohem jasným a plným síly, než i mnohdy rozbředlým. Oeuvres compléťes v 15 sv. vydal abbé Arnoux v 1. 1794—95. Kbn. Mabové (Maba), panující kmen černošský ve Vadáji v Africe, k nimž se počítají: Ko- dojové čili Abu-Senunové, kteří si barví zuby na červeno, Aulad-Džemo vé, Ma- lankové, Abísahové a j., stojící vesměs na nízkém stupni vzdělanosti, suroví, neumělí, ukrutní a haštcřiví, přebývající v bídných slaměných chatrčích. Mabundové viz Maru co vé. van Mabuse |-býz] Jan, vl. J. Gossart (Gossaert). nízozem. malíř (♦ ok. 1470 v Maubeuge [Mabuse, odkudž jméno] — f 1541 v Antverpách). R. 1503 byl M. přijat do mal. cechu antverpského a r. 1508 odebral se pro další studia do Itálie, kde za jedenácti- letého pobytu ovšem mistři italští, jako Michel Angelo, Leonardo a Raífael, silně naň působili. Vrátiv se do vlasti, byl činným v Middelburce, Utrechtě, pak v Anglii a Antverpách, kdež zemřel. Z první periody jeho tvoření vynikají půvabné obrazy: ^i^. Tři králové v Howard Castle a Madonna, uprostřed bohaté gotické architektury v Pa- lermě; z periody druhé: Sv. Lukáš malujici Madonnu (pokládán dříve za dílo Holbeina ml, ; Praha, Rudolfinum »; Trpící Kristus (mus. antv.); Madonny (v Paříži, Louvrů, pinakoth. mnicn., madrid. mus.); Adam a Eva (Hamp- toncourt); Neptun a Amphitrite (mus. berl.) a Danaě (mnich, pinakoth.). Mythologické tyto obrazy jsou silně manýrovány, kdežto mno- hem přirozenější, ba skvěle a pečlivě prove- dené, jsou jeho obrazy: Jindřicha Vil. za- snoubení s Alžbětou \ Yorku\ Děti krále Kri- stiána Dánského v Hamptoncourtě, podobizna kancléře Carondeleta v Louvrů. Mac — Macarát. 533 Mao [mak], gallsky, syn, v Irsku a Skot- sku klade se před jméno rodinné buď zvlášť (Mac Clintock), nebo dohromady (Mac- clintockj, aneb skrácené (M'Clintock, t. j. syn Člintockův). Maoabre [makábr], franc, viz Umrlčí tance. Mao Adam [makédem] John London, inž. angl. (♦ 1756 ve Skotsku — f 1836 v Mof- fatě ve Skotsku). Byl inspektorem cest a r. 1816 vrchní dozorce silnic od Bristolu. Svoji soustavu silničních staveb (viz Mak- adamisování) popsal v díle: A practical essay on the scientijic repair and preservation of public roads (Londýn, 1819) a Remarks on the present statě of road making (t., 1820, přel. do něm. Darmst., 1825). MaoadamiBOvéuii v. Makadamisování. Maoahé [mak-], přímoř. město v brazil. pro v. Rio de Janeiro, při ústí ř. t. jm. na dráze a průplavu M.-Campos v krajině úrodné na cukrovou třtinu, kávu a rýži; 35.793 ob. (1890) a vývoz kávy, cukru, rýže a dříví. Maoalre [makérj Robert viz Aubry 1). Maoalik Basil, spisov. hospodář. (* 1861 v Ivanovicích na Hané). Vystudovav reálku v Prostějově a vys. šk. zeměděl. ve Vídni, byl činným v cukrovaru vyškovském a na velkostatku v Dol. Rakousích; od r. 1885 jest professorem střed. šk. hospod, v Pře- rově. Výsledky svých studijních cest uve- řejňoval v »Mor. Hospodaříc, v programmech hospod, škol v Přerově (1888: Určováni {ivé váhy IV třecí měřením] 1890: NynéjŠi stav otá\ky krmeni a stanovení krmných dávek \ 1892: Studijní cesta do alpských ^emí; 1893: Na studijní cestě v Tyrolích, Švýcarech a Ba- densku) a v »Archivu zeměděl.* {Pokus o tvo- ření se tuku u hus). O sobě vydal: Drůbe^- nictví (Přerov, 1888); O výživě a krmení zví- řectva hosp. (Chrudim, 1892); Roidélení Mo- ravy na odbory plemenné (Přerov, 1897); Hanácký ječmen (t., 1890; přel. do franč. a němčiny); Nástěnné tabulky typu hanáckého ječmene. Vedle toho napsal do spisu »Óster- reichische Rinderracen«, vydávaného mini- sterstvem orby, stať o morav. plemenech hovězího dobytka, do díla »Jubiláumswerk uber die ósterr. Land- und Forstwirtschaft* všeobecnou čásť o chovu zvířectva v Rakou- sku a speciální čásť o chovu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Maoan: 1) M. Jakub Rafael, český spisovatel theologický (♦ 25. říj. 1793 v Rad- nici — t 26. srp. 1849 v Slabci). Studoval v Plzni, theologii v Praze, kde byl 1819 vy- svěcen na kněžství. Jako kaplan dostal se do Mirošova, kde byl tehdy farářem Vojtěch Nejedlý. R. 1827 jmenován lokalistou v Ro- sinově (v Rakovnicku), od r. 1829 byl fará- řem v Slabci. Jeho spisy theologické nevy- nikají vědecky, jsou myšleny jen jako prakti- cké pomůcky pro lid. Hlavní a jediná zá- sluha jejich je v tom, že jsou psány česky, a to správně a obratně. Důležitější jsou: Příjemné večoy neboli pěkné pravdivé příběhy (Praha, 1823); J. Kristus v 14 nedělních ká- káních (t., 1827); Rukověť chrámových pobož- ností (t., 1840; 6. vyd. 1862); Výbor přikladli na veškeré učení katol. náboženství (t., 1850); mimo to dva spisy latinské a několik článků v časopisech. ZSjý. 2) M. Karel Em., hudebník čes. (* 1858 v Pardubicích), syn železničního úředníka, jenž přeložen byv do Liberce vstoupil do výslužby r. 1864, načež přesídlil se do Kar- lina. Zde a v Roudnici, kam rodina jeho se uchýlila za války pruské r. 1866, navštěvoval M. obecnou školu, pokračoval v Praze ve studiích na reálce a v 1. 1874 — 77 studoval na technice chemii jako slepec. Poraniv si totiž r. 1870 zápalkou pravé oko, jež mu musilo být vyňato, ochuravěl záhy sympa- thickým zánětem levého a přes pečlivé lé- kařské ošetřování zbaven byl po nezdařené operaci konečně zraku docela. V Žalostném stavu tomto umínil si věnovati se hudbě, již od mládí s láskou byl pěstoval a v níž jako samouk dospěl k prvním skladebním pokusům v oboru klavírním a písňovém. R. 1881 přijat byl řed. Skuherským do dru- hého ročníku varhanické školy, dosáhl po dvou letech způsobilosti k řeaitelství kůru a vynikl zde již jako skladatel mše a klavír- ního tria, r. 1884 s úspěchem veřejné pro- vedeného. V 1. 1886—1893 vzdělával se ve skladbě u Zd. Fibicha a prodělav r. 1890 vedle toho kurs pro učitele slepců ve Vídni působí od r. 1891 jako učitel literní a hu- dební na Klárově ústavě slepců v Praze. Skladby M-ovy vzbuzují svou hloubkou v po- lyfonii a vřelým citem nejvyšší úctu, která zvýšena jest ještě obtížemi, s nimiž autor musí zápasiti, nemoha sám myšlénky své za- chycovati písmem a odkázán jsa diktátem grafických značek přenášeti na papír předem do podrobná v hlavč vypracovaný plán kaž- dého díla. Tiskem vyšlo od něho celkem 20 písní ve 2 seš. (1887 a 1898), 5 žen. sborů čtyřhlasých (1898), dvě mazurky a několik drobnějších skladeb pro klavír, melodram Ama*-us (vesměs nákladem Fr. A. Urbánka), pak muž. sbor Koiácký pochod. V rukopise chová M. smyčcové kvartetto (1889) veřejně dosud neprovedené, ač autoritami hudebními za znamenité uznané, mši v tónině dorské a několik písní a sborů. '? Maoao [makaoj, hazardní hra v karty, při níž každý hráč dostane po jedné kartě a může přibírati; eso platil, panáci a desítky nic. Hraje se do 9 ok, kdo přebere, prohraje. Maoao !-káu|, zeměp., viz Makao. Maoapái |makapá{, město v brazil. prov. Para, na 1. bř. sev. ústí ř. Amazonské, téměř na rovníku, má 4060 obyv. (1890), výborný přístav, chráněný tvrzí, avšak málo navště- vovaný pro mohutný a prudký proud říční, a rozsáhlý obchod s dřívím stavebním i tru- hlářským. Maoar&t jeskynní {Próteus anguineus Laur.) jest známý mlok z čeledi t. jm. {Pio- teidae s. Phanerobranchiata), jejíž druhové všickni mají trvalé vnější žábry. M. jest je- diný druh svého rodu {Próteus Laur.). Štíhlé 534 Macarius z Marfelic — Macaulay. tělo jeho dorůstá délky 20—30 cm. Hlava jest dosti dlouhá, oči jsou kozí i svalstvtrn zakryty a vůbec redukovány, ježto m. žije v temnu, malá ústa mají veliký svrchní pysk; na obou stranách krku jest po 2 žaberních skulinách a po 3 chomáčích žabcr vnějších. Nožky jsou krátké a slabé; přední mají po 3, zadní jen po 2 vyvinutých prsttch. Ocas jest mnohem kratší trupu a má kolkolem ploutevnatou obrubu. Barvu má tělo bélavou, poněkud do růžová nebo do žlutá, ale barva ta se všelijak mění a zejména vlivem svčtla stává se tmavší. Také bývá kůže nékdy po- seta skvrnami žlutavými', šedými nebo na- rudlými. Žábry mají barvu červenou, ale na světle zblednou. Na lebce scházejí čelisti ho- řejší {maxillaria) a také vlastní kosti patrové (o. palatina)] na rozdíl od příbuzných surýnů (Sirén L.) má m. v mezičelisti a v čelisti do- lejší, pak také na vnějších okrajích kosti radličné četné zoubky kuželovité. Žaludek jest jen málo rozšířen, střevo téměř přímé; místo hrtanu má m. blánitý, pclomésíčitý vak se dvěma trubicemi, na nichž visí obe tcn- koblanná, uvnitř nečetnými ctvami proniklá křídla plic. Pamétihodno jest, že mají buňky některých pletiv značnou velikost; platí to především o krvinkách. M. žije v podzemních vodách Krasu, zejména v ji skyních kraiíských u Postojny, pak v mokřadách u Lublaně, v karpanských dolech v Istrii, u Sinjc v Dal- mácii a j. Původně obývá jen ve hlubinách vod podzemních, odkudž přívaly po deštích bývá také ven vynesen. Živí se asi jen drobnou faunou vodní. O jeho rozplozování není příliš zevrubných a spolehlivých zpráv. Samci se od samic liší nanejvýš jen tím, že má v čase páření jejich kloaka okraje zduřelé. Touže dobou mívají samci i samice ploutevnatý ocas ještě obroubený útlou, vlnitou blankou. Va- jíčka bývají oplozována beze vší pochybnosti uvnitř těla samiččina; tato je snáší v noci a každé bývá pak přilepeno na předmětech ponořených ve vodě, jakž bylo pozorováno u zajatých m-ů. Jasný žloutek vajíčka má průměr asi 4 mm a vězí s průhlednou svou blankou v rosolovitém obalu, tak že má vejce úhrnem průměr 11 mm. Po devadesáti dnech líhnou se larvy poněkud dokonalejší, než u jinoch obojživelníkův ocasatých (E. Zeller, 1888)' Mají tělo zdéli 22 mm, oko zřetelnější, ploutevnatou obrubu ocasu daleko na hřbet prodlouženou a zadní nohy jen v podobě pahýlků zatím bezprstých. Br. MaoariuB z Marfello Josef, theolog český (t 11. dub. 1635 v Praze). Vychován od jesuitů studoval v Římě, kde na přímluvu cis. Rudolfa II. přijat byl do germánské kol- lejc. Vrátiv se jako doktor theologie stal se kanovníkem a scholastikem u sv. Vita, r. 1612 děkanem u Všech Svatých. Před tím vydal Directorium juris canonici (Praha, 1611\ Jako kazatel dostal se do sporu s faráři prote- stantskými, zvláště s Havlem Žalanským a Skultétem. Proti nim vydal r. 1616 latinské kázání Contra moderní temporis híiereticos. Česky psal teprve po bitvě na Bílé Hoře: Pravdivé iddni proti spisu Havla Žalanského o protivenstvích církve (t., 1621) a Roimlou* váni o kostelních obracích aneb \prdva a od- poved na hanlivé kd\dní proti obratům, kosteť ním od nějakého Skultéta kalvina uČinéné (t., 1623). Kázání svá dedikoval Jaroslavovi Bo- řitovi z Martinic. Když Ferdinand II. přijel r. 1623 do Čech, uvítal ho M. slavnostní řečí (Panegyncus; u Skály, V., 287—306), začež 13. srpna r. 1623 obdržel titul »comes sacri palatii imperialis consistorii* a r. 1628 jme- nován tajným radou. R. 1629 stal se děka- nem kapituly, při čemž kardinál Harrach, je- hož M. oslavil r. 1626 chvalořečí, jmenoval ho svým generálním vikářem. M. byl pravý kněz protireformační, avšak ne z nejlep- ších. ZNiý. Maoartney [mekártnij George, angl. státník (* 1737 — t 1806), pocházel ze šlech- tické rodiny skotské, sídlící od XVII. stol. v Irsku; studoval v Dubhně, r. 1759 v Lon- dýně, r. 1764 jmenován mimořád. vyslancem v Rusku, v kterémžto úřadě vvznamenal se uzavřením výhodné obch. smlouvy rusko- anglické. Roku 1775 jmenován místodržícím v Granadě, r. 1780 v Madrasu, r. 1785 stal se gen. místodržícím v Bengalsku, však brzy resignoval a vrátil se do Anglie. Roku 1792 vstoupil opět do státních služeb, v nichž vy- konal důležitou diplomatickou cestu do Pe- kingu. R. 1795 vyznamenal se obratným di- plomatickým vyjednáváním s franc. ferálcm Ludvíkem XVIII. R. 1796 jmenován guver- nérem kapským. M. zanechal četné rukopisy a zvi. cennou diplomatickou korrespondcnci. Tiskem vydáno* An account of an embassy to Russia (1767); A political account of Ire- land, Maoas [makas], kantonální město v ecua- dorské pro v. Chimborasso na vých. straně Andu, na ř. Upaně, vynikalo dříve znameni- tým dolováním na zlato, tak že nazýváno Sevilla del Oro; dnes jest to chudá obec, jejíž obyvatelé živí se orbou a provozují ne- patrný obchod s tabákem, voskem, skořicí, vanilkou a kopálem. Maoanlay [mekólej Thomas Babin g- ton, lord of Rothley, proslulý dějepisec a básník angl. (♦ 25. říj. 1800 v Rothley- Templeu [Leicesterhire] — f 28. pros. 1859 v Kensingtoně), syn kupce skotského pů- vodu, studoval v Cambridgei, stal se tu r. 1824 fellowem, opustil však brzy Cambridge a odešel do Londýna, kdež studoval práva a stal se obhájcem, věnoval se však spisova- telství, hlavně spolupracovnictví v »Edin- burgh Review*. R. 1825 uveřejnil v tomto časopise první svoji essayi o Miltonovi, po níž následovaly jiné práce téhož způsobu, pólo úvahy, pólo podobizny, jež mu zjednaly světové jméno: essaye o Baconovi, Macchia- vellim, lordu Cliveovi, Chathamovi, obouWal- polech a j.; sebrány byly autorem jako Cri- tical and historical essays (Lond., 1843, 3 sv. ; 2. vyd. 1871, 4 sv.). Blízky jim jsou Biogra- phical essays (t., 1851). R. 1830 byl zvolen M. jako whig dó sněmovny, kdež vynikl jako Macbeth — Mač Carthý. 536^ výmluvný a přesvědčený řečník, r. 1832 byl jmenován členem indického úřadu kontrol- ního, v 1. 1834—38 žil v Kalkuttě jako člen vys. rady a pracoval mimo jiné o trestním zákon niku. R. 1839 byl zvolen znova do par- lamentu za Edinburíc a v 1. 1839—41 byl tajemníkem v ministerstvě války s hlasem v kabinetě, kterýž úřad ztratil, jakmile to- ryové došli vlády. R. 1846 při novém obrátě politiky zasedal zase v ministerstvě války jako »paymaster-general of the forces«, ale jen do r. 1847, kdy propadl v Edinburce, dobyl však r. 1852 znova mandátu, jeiž za- stával do r. 1856. Příštího roku jako baron of Rothley stal se peerem. R. 1848 zvolila ho universita glasgowská lordem-rektorem, r. 1849 nabízena mu profcssura v Cambridgei, již však odmítl. Kromě básní na universitě psaných (Pompejí, 1819; Evening, 1821) uve- řejnil r. 1842 starořímské ballady a legendy Lays of Ancient Róme, kdež snažil se re- konstruovati alespoň obsahově staré římské lidové písně, jaké mohly býti dle jeho ná- zoru; básnická cena jejich je značná, histo- rický kolorit a dramatická stručnost vý- znamný; rhythmicky zajímavý jsou také /vry, a song of the Huguenots a The armáda, a frag- ment. Hlavním dílem jeho, na němž spočívá jeho sláva spisovatele historika, je History of England from the accession of James JI, (1848—55, sv. 1.— 4., 1861 sv. 5.), již Angli- čané staví co do věcné přesnosti nad dě- jiny Humeovy, co do stilu nad práci Robcrt- sonovu. Dějiny M-ovy vynikají živou barvi- tostí dějů, scenerie i charakterů, množstvím podobizen, podrobně psychologicky propra- covaných, přesnou znalostí faktův a přede- vším ryzím, elegantním stilem, spíše však hladkým než výrazným; vadou jejich je po- litické stanovisko autorovo, jehož nikde ne- zapírá, a pak nedostatek hlubších dějinně- filosoííckých myšlének. Parlamentní řeči jeho byly uveřejněny r. 1854. Souborné vydání děl M-ových vyšlo v Londýně r. 1860 ve 25. sv.; novější jsou z r. 1866 v 8 sv. (uspo- řádala sestra M-ova, lady Trevelyan) a j. z r. 1880 v 18 sv. Srv. Trevelyan, Life and letters* of lord M. (Lond., 1876; nové vyd. 1881, 2 sv.); Arnold, The public life of lord M. (t., 1863); Morison, M. v >English men of letters (t, 1889); Kinkel, M., sein Leben u. sein Geschichtswerk (Basilej, 1879); Thura, Anmerkungcn zu M's Hist. of Engl. (Heil- bronn, 1882) a v Engl. Stud. IV., V. a VI. Z essay í M-ových překládali do češtiny J. Váňa (zejména Úvahy historické a literární, Praha, 1899) a A. Schulzova, z veršů Jar. Vrchlický (Moderní básníci angl., 1899). Dě- jiny anglické přeložil V. Zelený (Praha, 1860). Šld. Maobeth [mekbedz] nebo dle současných kronik Macbeathad, Mac Finlegh, král skotský. Po svém otci zdědil Moray a sňat- kem s Gruoch, vnučkou krále Kennetha, vešel v příbuzenství s rodem královským. R. 1039 učinil u Bothgouananu útok na život krále Duncana a po jeho smrti ujal se sám vlády ve Skotsku. Jeho vládu zaznamenávají kra* nikáři jako »dobu hojnosti*; ale netrvaku dlouho: již r. 1054 syn zabitého krále Maí' colm porazil M-a s pomoci anglickou a za- tlačil ho do hor Grampianských ; 5. pros. r. 1 056 byl M. opět poražen a zabit u Lump- hananu. K jmjénu M-ovu pojily se záhy četné pověsti, které na počátku XVI. stol. sebral H. Boece; z něho přešly do kroniky R. Ho- linsheda a odtud přejal je Shakespeare. Maobeth Robert William, skot. malíř a ryjec (♦ 1848 v Glasgowě). Otec jeho byl malířem podobizen a M. přes to, že byl žá- kem lond. akademie, zachoval si vždy cha- rakteristické vlastnosti školy skotské. Pracuje v Londýně. Obrátil na se pozornost obrazy Phyllis na seně a Lincolnshire gang, děti na polní práci, a po nich následovaly: V rdko^ sindch\ Na brambořišti; Povodeň v baifindch; Před honem a j. Ještě více vynikl rytinami a reprodukcemi dél Tizianových, Vclasquezo- vých, F. Walterových, Orchardsonových a j. Maooalubba {maka-], bahenní sopka sev.- východně od Girgenti na Sicílii, asi 100 m vysoká. Maooarl [makári] Césare, italský malíř (♦ 1840 v Sieně). Učil se v akademii svého rodiště nejdříve sochařství, pak malbě ve Florencii pod Mussinim, pak v Římě, v As- sisi a v Benátkách a pilně studoval arcidíla Tizianova, Pavla Vcroncse a j. Sídlí jakožto professor na akademii sv. Lukáše v Římě, kde maluje výjevy dějinné a svaté. Vyzdobil malbami na omítce dvorany v senátu králov- ství Ital., kupoli v basilice loretánské a j. Od něho je: Leonardo da Vinci maluje Monu Lisu (1865); Snětí s kři^e] Květiny na hrob Raffaeluv (1879); Kratochvíle aristokratická; Vykropeni při křtu a j. Na stěnu vymaloval (alla tempera) Triumf tři grácií v Quirinálu, strop v kapli del Sudario v Římě a j. Vy- znamenán medaillemi a velikou cenou v Tu-« rině, řádem ital. koruny a čestným členstvím několika akademií v Itálii. FM. Maooaroni (italsky macheroni), maka- róny, moučné jídlo na způsob nudlí, oblí- bené v Itálii; za nejlepší bývají považovány níi. neapolské, ostatně vyrábějí se na mnoha místech v Itálii a i v Rakousku a Německu. Dělají se z mouky rýžové nebo nejbělejší" mouky pšeničné obyčejně strojně a dává se jim tvar rozmanitý: zrnek, trubiček, hůlek^ destiček, šroubovitě stočených stužek a pod. Ls, Mao Carthy, MXarthy [mekkárti]: 1) Dennis Florence M, angl.-irský bás- ník (* kol. 1820 — t 1882 v Dubline), na- psal The book of irish bjillads (1846) a Ballads, poems and lyrics (1850), kde vedle lyriky ná- rodně zbarvené a vedle epiky jsou i pře- klady z cizích literatur; dále Shelley^s early life (18721. Též přeložil dramata Caldcronova (1853). Souborné >Poeras« vyšiv v Dublině r. 1882. 2) M. Justin, irský politik a spisovatel (♦ 1830 v Corku). Nastoupil dráhu žurnalisti- ckou a byl parlament, dopisovatelem »Mor- 536 Mac Clellan — Mac Clintock. ning Stáru*, jehož zahraničnou čásť řídil až do r. 1868. Spolu psal do četných rcvuí anglických a amerických. R. 1879 zvolen do sněmovny poslanců za Longford, později za Londonderry, a byl z vyniitajících členů irské strany národní a po odsouzení Parnellově r. 1890 byl vůdcem strany antiparncllistů, která r. 1893 hlasovala pro Gladstoneův home- rule-bill (v. Home-Rulersa Irsko, dějiny). Byl několikráte ve Spojených Obcích severo- amer., kde s úspěchem přednášíval o záleži- tostech irských. R. 1896 vzdal se vedení strany irské v parlamente. M. napsal ro- mány: The Waterdale neighbours (1867); My enemys daughter (1869); Lady Jud ith (1871); A fair Saxon (1873); Liuley Rochfordll^lA)\ Dear lady Disdain (1875); Miss Misanthope (1877); MaidofAthens (1883); Caniiola (1885); The dictator (1893); Red diamonds (1893); The riddle ring (1896), jež vynikají vesměs živou fantasií a skvostným slohem. Sbírkou kriti- ckých essayí jest Con amore (Lond., 1868), z rozprav historických nejdůležitější jest Hi- stoiy of our own times (1878--1897, 5 sv., přel. do némč. Katscher, 1886; do frančtiny Goirand, 1885), pak: History of the four Geor- ges (1884): The epoch of reform (1882); The čase for home-rule (1887) ; Life of Sir Robert Peel (1891); Life of Leo XIII (1896); Tlie story of Gladstone*s life (1898); Modern Eng- land before the Reform-Bill (1898-99, 2 sv.) a Reminiscences (1899). S paní Campbell- Praedovou vydal novelly: The right honou- rable (1886); The rebel rose (1887) a The la- dies' pallery (1888). 3) M. Justin-Huntly, syn před. (♦ 1860), cestoval po Americe a po Evropě a je také od r. 1884 členem parlamentu, zejména sku- piny unionistů. Vynikl svými básněmi a ro- mány, jako: Serapion (1883); Hafi^ in London (1886); Harlequinade (1889); Doom (1887); Dolly (1889); Lily Lass (1889); pak dramaty: The candidate] Vauity; Theredray, The wife of Socrates; The will and the way a j. Mimo to psal jako otec i spisy historické: Outline of irish history (1883) a zvláště The french revolution (1890 a násl.), pak politické: Eng- land under Gladstone (1884); Ireland since the Union (1887); TTte čase for home-rule a j. Nejznámějším se však stal překladem sbírky Ibna Omara Chajjama >Rubáijját« (1889) a perských povídek >The thousand and one days« (1892). BEao-Clellan [mekklelen] George Brin- ton, amer. generál (♦ 1826 ve Filadelfii — t 1885 v Grange [N. J.]). Byl žákem vojen- ské školy ve Westpointu, kde stal se pro- fcssorcm po mexickém vál. tažení, jehož se účastnil. R. 1852 byl členem výzkumné vý- pravy na Červené řece (Red River), pak inže- nýrem v Texasu a účastnil se horlivě pří- pravných prací pro dráhu Pacifickou. R. 1855 byl vyslán se zvláštní kommissí do Evropy studovat tam vojenská zařízení, načež vydal důležitý spis The armies of Europe (Fiíad., 1861); v Evropě stopoval krymskou vojnu ve hlav. stane anglickém. Vystoupiv potom z vojska stal se r. 1857 chef-ingenieurcni ústř. dráhy lllinoiské a r. 1860 praesidentem dráhy St. Louis-Cincinnati. Avšak když vy- pukla občanská válka, jmenoval jej pracsi- dent Lincoln r. 1861 gen.-majorem milice státu Ohio a brzo potom vrchním velitelem armády Spoj. Obcí, kterou rcorganisoval. Velitelství jeho bylo však r. 1862 omezeno na armádu potomackou, poněvadž nesplnil nadějí v něho kladených, v květnu přinutil separatisty k ústupu z York-Townu a Wil- liamsburghu, ale u hlavního jejich střediska Richmondu se mu to nepodařilo. Byl pora- žen u Chickahominy (v. t.), tak že musil ustoupiti za Rappahannock. Za to v září t. r. porazil nepřítele u Antietamu. Nedovedl však vítězství svého využiti a jednal tak neobratné, že musil ve vrcťiním velení ustoupiti Burn- sidovi. V New-Jerscyi vystoupil r. 1864 jako kandidát předsednictví dem. strany, ale podlehl Lincolnovi. R. 1878—1881 byl guvernérem státu New-Jersey, načež uchýlil se v sou- kromí a zemřel skoro zapomenut. Vydal také: Report of the organisation and čam- paigns of the army of the Potomac (N. York, 1864). Srv. Hilliard, Life and campaigns ot M. (Filad., 1864); Webb, The Peninsula. M's campaign of 1862 (N. York, 1881); M's own story of the war for the Union (t.. 1887). Maoolesfleld [meklsííld], město v angh hrab. chesterském na jjv. od Manchestru, při řece Rollinu, na trati Manchester-Tunstall ; 36.009 obyv. (1891), chrám sv. Michala ze XIII. st., krásná radnice, museum, knihovna, latin, a obch. škola a kvetoucí průmysl tex- tilní, zejména hcdvábnický. Mao Clintookl mckklintokjF r a n c i s L e o- p o 1 d (správněji M'C 1 i n t o c k), britský admirál a jeden z největších polárních cestovatelův (* 1819 v Dundalku v Irsku), vstoupil r. 1831 do námořnictva, provázel r. 1848—49 Jamesa C. Rossa na jeho výpravě k vyhledání Frank- lina a účastnil se r. 1850—51 za týmž úče- lem výpravy Austinovy na Ommaneyové lodi »Assistance«. Ze zamrzlé lodi podnikl na jaře r. 1851 velikou sáňkovou výpravu na západ 80 dní trvající, na níž dosáhl až místa, kde Parry v r. 1819 — 20 přezimoval. Byv povýšen na commandeura vydal se r. 1852 s výpra- vou Belcherovou znovu v tytéž končiny jako velitel lodi »lntrcpidc* v oddělení kapitána Kelletta. Lodi šťastně dopluly k již. pobřeží ostr. Mcllvilleova a přczimovaly zde. Ještě na podzim r. 1852 podnikl zde M. menší sáňkovou cestu, v dubnu r. 1853 velikou sáňkovou výpravu, kteráž jest z největších a nejúspěšnějších v dějinách polárního vý- zkumu. Seznáno na ní celé scv. pobřeží ostr. Mellvilleova, odkryt ostrov Emerald, ostrov Patrickův a scv. od něho několik menších ostrůvků, nazv. Polynia Islands. M. byl dosud jediným cestovatelem, jenž tyto kon- činy spatřil. Tato památná výprava trvala 105 dní a M. urazil na ní skoro 1900 km. Za- nechav svou loď na rozkaz kapitána Bel- chera v ledu, vrátil se r. 1854 do Anglie, kdež byl povýšen na kapitána. Sáňkové vý- Macclintockia — Mac CuUoch. 537 pravý M-ovy činí pravou epochu v technice arktického výzkumu a byly vzorem až do nejnovější doby. Když pátrání po Frankli- novi se strany admirality bylo zastaveno, vystrojila r. 1857 paní Franklinová sama parní jachtu »Fox« o 180 ř, jejíž velení bez- platně M. převzal. »Fox< vyplul v cci 1857, nemohl se však prodrati ledy zál. Bafíinova, jimiž byl nesen od 18. srp. 1857 do 17. dub. 1858 kolem záhvu na cestě 2650 km. Vypro- stiv se z ledu zásobil se znovu v Grónsku a veplul Lancaster-Sundem do Arktického archipelu, vnikl až do průlivu Bellotova a přezimoval v Portu Kennedy. Na jaře r. 1859 setkal se s Eskimáky a obdržev od nich zprávy o lodích Franklinových vydal se ihned k ohledání Země kr. Viléma, kdež na- lezl mnohé zbytky nešťastné výpravy a člen jeho výpravy Hobson 6. kv. na Pt Victory listinu, jež konečně odhalila tajemství vý- pravy Franklinovy. Na podzim r. 1859 vrátil se M. do Anglie, kdež byl přijat s velikými poctami. R. 1863 povýšen do stavu rytíř- ského, r. 1871 stal se contre-admirálem, po- bočníkem královny a vrchním intendantem loděnic v Portsmouthu, r. 1877 viceadmirá- lera a r. 1883 admirálem. Až do poslední doby horlivě se účastnil všech otázek polár- ních, v nichž je z největších žijících autorit. O své cestě na lodi »Fox« napsr.l: A narra- tive of the discovery of the fate o/ Sir John Franklin and his companions (Lond., 1859). Maoolintookla Heer, rod předvěkých rostlin, jejichž listy pouze se nalezly, roz- šířených od mladšího útvaru křídového až do třetihor (a to miocénu). Řadí se zatím k Urticineím, ale postavení systematické je dosud nejisté. EBr. Kao Cluere Inlet [mek kljúr-], u domo- rodců Telok Berau, hluboký záliv na sev.- záp. pobřeží ňízozem. Nové Guinee, oddě- lující téměř úplně obě části velikého polo- ostrova; táhne se od z. k v. zdélí asi 220 km, zšíří 110 km. Severní břeh jest hornatý, již. provázen jest ostrůvky a má četné zátoky a přístaviště, jest však močálovitý a nezdravý. Vých. konec zálivu oddělen od zátoky Geel- vinkovy šíjí jen 25 km šir., avšak až 1000 m vys., se ř. Jakati. M. byl objeven r. 1663 Vín- kem, prozkoumán Mac Cluerem a r. 1875 zří- zena tu nízozem. stanice. Blao Clure [mek kljúr] Robert John Le Mesurier, britský mořeplavec a polární cestovatel, objevitel t. zv. >severozápadního průplavu* (* 1807 ve Wexfordu v Irsku — t 1873 v Portsmouthu), vstoupil r. 1824 do loďstva, provázel r. 1836 sira G. Backa na plavbě lodi »Terror« do zálivu Hudsonova, sloužil v 1. 1838—39 na jezerech kanadských, v 1. 1839—46 ve vodách západoindických a provázel r. 1848 sira Jamesa Rossa na vý- pravě k hledání Franklina. Když r. 1849 vy- strojena za tím účelem nová výprava kapit. Collinsona s loděmi »Entreprise< a >Investi- gator*, stal se M. velitelem >Investigatoru«. V sev. Tichomoří byly lodi od sebe oddě- leny, M. proplul sám úžinou Beringovou a OttQv Slovník Naučný, sv. XVI. 25 5 igoo. nečekaje na Collinsona plul podél pobřeží Severní Ameriky dále k v. až za ústí řeky Mackenzie. Objevil Zemi prince Alberta a již. část Země Banksovy a mezi oběma průliv prince Waleského, v jehož sev. části r. 1850 až 1851 přezimoval. M. seznal sice ještě v říjnu r. 1850, že nalezl zde dlouho hledaný >prĚiliv severozápadní*, musil však konstato- vati, že pro ledy nelze jím proplouti. V létě r. 1851 pokusil se na hrozné plavbě oplouti Zemi Banksovu a pronikl až do zátoky Mercy, kdež přezimoval v 1. 1851—52 a 1852—53. Na sáňkové výpravě pronikl na jaře r. 1852 až k býv. zimní stanici Parryově, kde uložil zprávu o svých dosavadních výzkumech. Zpráva tato byla ještě t. r. nalezena výpra- vou Kcllettovou, jež na jaře r. 1853 mužstvo M-ovo zachránila. Zamrzlý »InvestÍCTator* musil býti ponechán svému osudu. M. pře- zimoval ještě s výpravou Kellettovou u ostr. Mellvilleova r. 1853—54 a vrátil se s ní na podzim r. 1854 do Anglie. Po návratu svém byl povýšen do stavu šlechtického, usnese- ním parlamentu obdržel čestnou cenu 10.000 lib. st. a od londýnské a pařížské zeměpisné společnosti zlaté medaille. R. 1856 byl ve službě v Tichém okeáně, r. 1857 velel ve vodách čínských, r. 1861 vrátil se do Anglie, činné služby však již nezastával. R. 1867 stal se contre-aámirálem, r. 1873 vice-admirálem. O jeho objevení severozápadního průlivu srv.: S. Osborn, The discovery of the North- West-Passage (Lond., 1856) a »Reise-Tage- buch d. Missionars J. A. Miertsching* (Gna- dau, 1855). Mao Cormlok Robert, angl. lékař a vý- zkumce polární C^ 1800 v Runhamě — f 1890), provodil jako lodní lékař polárního výzkumce Ed. Parryho na jeho cestě islandské (pro- zkoumám Hekly). Později vykonal několik samostatných cest hl. v Sev. a Již. Ledovém moři a podal podrobné zprávy o rozmanitých cestách námořských, jichž se při svém po- volání lékařském účastnil. Sepsal: Voyages of discovery in the Arctic and Antarcťic seas and round the world (Lond., 1884). Mao Cosh [mekošj jam es, fílosof angl. (* 1811 — t 1894), stoupenec skotské školy filosofické, působil v 1. 1868—1888 v New- Jerseyi v Americe na Princeton-CoUege. Z četných jeho spisů nejdůležitější jsou: The scottish phiiosophy (1874); Intuitions of the mind (1860); An examination of MilVs phiiosophy (1866) ; The realistic phiiosophy (1887). Mao Cullooh [mekkolok] John Ramsey, angl. národní hospodář polit, a spisovatel (♦ 1789 na ostrově Whithorně — t 1864 v Londýně), byl po studiích nejdříve spolu- pracovníkem časopisů »Scotsman« a »Edin- burgh Review«. R. 1820 přesídlil se do Lon- dýna, kdež v 1. 1828—1831 byl professorem národn. hospodářství na University College a od r. 1838 úředníkem při Stationery Office. M. psal mnoho slohem jasným a poutavě populárním, tak že téměř všecky jeho spisy i dočkaly se několika vydání. Napsal: Dictio- 35 538 Maccus — de Macedo. ■nary oj eommerce and commercial navigation (9. vyd. v Lond., 1880, 2 sv.); A treatise on taxation and the funding systém (3. vyd. t., 1863); The principles of political economy (7. vyd. v Edinb., 1885); Dictionary geogra- phical^ statistical and historical (Lond., 1841, 2 sv.; s doplňky Martinovými t. o 4 sv., 1866) ; The literatuře of political economy \ Sta- tistical account of the Briti sh Empire (4. vyd. t, 1854); On the succession to property vacant by death] On the rate of wages; Treatises and essays of money^ exchange^ interest, the letting of land, absenteeism (Edinb., 2. vyd. 1859) ; On metallic and páper money and banks (1858) a j. Maoonfl viz Atellany. Mao Dhui viz Ben Mac Dhui. Maodon., skratek zoolog., jímž označen anglický přírodovědec John Dennis Mac- donald, jenž zabýval se hlav. studiem měk- kýšů. Macdonald: 1) M. Jacques-Etienne, vévoda Tarentský, maršál franc. (* , 1765 v Sedaně — t 1840 v (lourcellech). Účast- nil se válek franc. revoluce s evropskou koalicí a zejména v Itálii, byl r. 1798 gu- vernérem v Římě, r. 1799 generálem en chef a slavně vynikl. R. 1800 velel na Rýně, ale r. 1804 upadl v nemilost Napoleonovu a teprve r. 1809 byl s princem Eugenem opět v poli; v den bitvy wagramské (6. čce 1809) byl jmenován maršálem a vévodou Tarent- ským. Pak velel ve Štýrsku i v Katalonii, účastnil se nešťastného tažení na Rus; po- ražen u Katzbachu (26. srp. 1813), kryl Na- poleonův ústup a vyznamenal se v bojích na půdč francouzské; císaři zůstal věren do poslední chvíle, ale k vládě »sta dníc se pak již nepřidal. Od Ludvíka XVIII. byl povolán do komory pairů, jmenován gcntrál-majorem král. gardy a vyznamenán velkým kancléř- stvím Čestné legie. — Viz Souvenirs du ma- réchal M. (2. vyd. 1892). 2) M. George, básník a novellista angl. (* 1824 v Huntly v Aberdeenshireu), studo- val bohosloví, byl pak duchovním, oddal se však pro chatrné zdraví literatuře v Lon- dýně. První práce jeho byly básnické, tak: svazek Póems (1857); Phantastes, afaerie ro- mance (1858); dále The hidden life, and other poems (1864); The disciple, and other poems (1867) a drama Within and without (1855); práce ty nezjednaly mu však přes mnohé přednosti jména, jehož dosáhl jako novellista a romanopisec. Sem náležejí: David Elgin- brod (1862); The Portant, a story of second sight (1864); Adela Cathcart (t. r.) ; Alec Forbes of Howglen (1865); Annals of a quiet neighbourhood (1866); Robert Falkoner {1S6S)\ The seabord parish (1868); Wilfrid Cumber- mede (1872); A/a/co/m (1874); Marquis of Los- sie (1877, 3 sv.); Michael and the dragon (1875); Mary Marston (1881); Castle Warlock (1882); The flight of the Shadow\ The vicar's daughter (1893) a j. Ve svých pracích má M. často skotský kolorit i dialog, běžný v se- verovýchodních hrabstvích, a náboženské hloubavé ovzduší. Některé novelly jsou do- hrým příkladem t. zv. novelly nedělní (Sun- day Novel). Napsal také bohoslovecké práce Unspoken sennons (1869) a The miracles of our Lord (1870). Mao Donough [mekdonóf], hrabstvi ve Spoj. Obcích sev.-amer., na z. státu IUídoís, ohraničené ř. Mississippi a hrabstvím Han- cock, Illinois a Fulton. Je to planina velmi úrodná, veliká asi 1550 i^m', zavlažená řekou Crooked Creek, má (1895) 27.467 obyv., za- bývajících se hlavně orbou (1*8 milí. hl obilí ročně) a chovem dobytka (180.000 k.); pro- ťato jest 6 tratěmi železničními, hlav. m. jest Macomb se 4052 ob. (1895). Mao Dowell [mekdauel] Patři ck, irský sochař (* 1799 v Belfaste — f 1870 v Lon- dýně). Jako sirotka ujal se ho franc. sochař Chenu, a po té vzdělal se na akademii londýn- ské. Obrátil na sebe pozornost několika so- chami, provedenými jemným slohem anti- ckým, jako: Čtoucí dívka; Modlitba; V lá^ni; Virginius a jeho dcera a j., načež stal se čle- nem Akademie r. 1846. Ještě více vynikl svými četnými podobiznami a poprsími i so- chami, jako: bronz, socha earla \ Belfastu v Belfastu, vise. Exmouth v Greenwichu, Fit:^ Gibbon v Limericku, mram. sochy Pitta a Chat hamá ve westminsterském opatství v Londýně, malíře Turnéra v lond. kath. chrámě sv. Pavla a j. Na pomníku Albertové v Londýně jest od něho socha Evropy, Maoedo viz Klovlo Jiří. de Maoedo [masédu]: 1) de M. José Ago- stinho, Padre, básník portug. (* 1761 — 1 1831), vstoupil r. 1778 do augustiniánského kláštera v Lisabone, odkud byl vyloučen pro nekázeň, ale zůstal dále knězem světským; r. 1802 byl jmenován dvoř. kazatelem, r. 1830 historiof^rafem královským. Byl za svého ži- vota nejvyšší instancí v literatuře portugal- ské, kteréhož postavení si dobyl bezohled- ností a tyrannií kritickou, ač byl duchem po- vrchním a snažením zpátečník. S Camo6nscm soupeřil epickou básní Gama (1811, později vydána pod názvem O Oriente^ 1814) a do- mníval se ho předstihnouti; napsal básně di- daktické a filosofické A medita^ao (1813), Nove Argonautica (1825), pak heroickokomi- cké epos Os burros (1812), vlastně hrubý pamfiet politický. Zkusil se také v dramatě, pak v prose satirické a pamfletové {Cartas a Manoel Mendes Fogaqa^ As pateadas) a v kri- tice skoro ryze polemické. 2) de M., Joaquim Manoel básník a spi- sovatel portug.-brazilský (♦ 1820 v Sáo Joao de Itaborahy v provincii Rio de Janeiro — t 1882 v Riu de Janeiro). studoval v Riu lékařství, oddal se však záhy literatuře; po- zději byl professorem národních dějin na kolleji doma Pedra v Riu, od r. 1854 byl také politický činný jako poslanec. M. psal hojně básní lyrických, románův i dramat a mnohé z nich jsou vysoko stavěny v sou- časné domácí literatuře, tak zvláště lyricko- epická báseň A nebulosa (1857) pro nádheru maleb přírodních i city vlastenecké. Jiné práce Macedoniáni — Macfarren. 539 jeho jsou: národní tragédie Cobé (1855); ve- selohry! O fantasma branco (1856), Luxo € vaidade (1859) a j.; dále romány: Á more- ninha (1844) ; O mo^o louro (1845) ; Rosa (1854); Vicentina; A carteira de meu tio; Fo- rasteiro (1855); Os dous amores (1848) a j., jež často byly nakládány. Maoedoniáni viz Makedoniáni. Macedonie viz Makedonie. Macedovlaši viz Rumuni. Maoeió nebo Ma^ayo, hl. město brazil. státu Alagoas, leží na 9* 40' j. š., v krásné poloze na špičce poloostrova oddělujícího lagunu do Nořte od okeánu Atlantského, je východiskem dráhy do Natalu s odbočkou do vnitrozemí {Imperatrii)^ má 31.498 obyv. (1890), krásnou kathedrálu, vládni palác, ly- ceum, archaeolog.-zeměp. spolek, tkalcovnu, strojírnu, železolijnu, loděnici a rozsáhlý ob- chod s cukrem a bavlnou. Přístavem města jest předměstí Jaragua, kde soustřeďuje se všechen jeho obchodní a lodní ruch (r. 1897 254 lodí s 270.649 /)» velkolepý maják pne se do výše 60 m n. m. Tšr, Maoek Václav, kněz cirk. (♦ 1849 v Dolu Sudkově), vysvěcen r. 1872 byl kaplanem ve Velharticích, katechetou při měšť. školách v Soběslavi, r. 1888 vydal se na cestu do Palestiny, r. 1889 jmenován farářem v Hu- sinci, později v Doudlebech a nyní jest se- kretářem biskupského vikariátu hlubockého na Hluboké. Sepsal; Krátké poučeni o katol, obřadech pro \áky mist. škol\ Krátký dějepis katol. církve pro fáky měšť, škol; Příprava k prvnímu sv. přijímáni; Příprava dítek ku sv. ipovědi; Řeči při prvém sv. přijímání. Maoeljské pohoři viz Chorvatsko, str. 326 b. Maoer Aemilius, římský básník doby Augustovy. Pocházel z Veronv a zemřel dle zprávy Jeronýmovy r. 16 př. Kr. v Asii. Byl přítelem Vergiliovým i stýkal se častěji, jzik se zdá, též s Ovidiem. Sepsal didaktické básně o ptácích {Ornithogonia) a o hadím uštknutí i prostředcích, jak vyléčiti ránu jím způsobenou ( Theriaka) \ báseň o bylinách {áe herbis) přikládala se mu od některých, jak se podobá, neprávem. Skládaje básně ty, užíval M. památek řeckých, zejména The- riak Nikandrových a asi Ornithogonie Boiovy. Dle Quintiliána byl vkusný napodobitel Ni- kandra. Z básní M-ových dochovaly se nám zlomky, jež sestaveny jsou v Baehrensových Fragg. poetarum lat. RNk. Maoer Florldus, jinak též De viribus (virtutibus) herbářům^ jméno velké latinské básně z XI. stol. o 2269 hcxametrech, po- jednávající o léčivých vlastnostech 77 rostlin a koření, za jejíhož spisovatele pokládá se Otto z Mendonu {Magáunensis). Udržela se ve velké oblibě přes čtyři století, o čemž svědčí též Četné rukopisy (i v Čechách) a 22 vydání. Z ní čerpali z velké části též lé- kařští spisovatelé čeští ve stol. XIV. a XV., čímž mnoho z ní přešlo do potomních prosto- národních lékařských jader, knížek a herbářů českých. 5;{. Maoeraoe, macerování (z lat.) y lékár- nictví, močení rozmanitých látek, skoro ve- směs rostlinných, za studena, aby změkly nebo se rozpustily, zvláště však aby se pak z nich vyloužily účinné šťávy (v. Extrakt). V anatomii znamená m. močení částek těles- ných, aby z nich vyhnily látky nejměkČí, tak že zbývají tužší, zvláště kosti, o nichž pak se názvu m. výhradně užívá. Za živa mohou též některé odměšky ranné nebo mokvavé naleptá váti nebo macerovati kůži nebo i jiné částky, na které stékají, tak že pak podléhají rozmanitým zánětům nebo vůbec odumírají. Před takovouto m-cí chrání přesná čistota. Maoerata [mačeráta]: 1) M., hl. město italské provincie a kraje t. jm. v Markách (Marche), ve výši 300 m n. m., mezi údolími řek Chienti a rotenzy, na trati Porto Civita- nova-Albacina; jest sídlem praefekta, biskupa, soud. dvoru a má jako obec 24.500 ob. (1892). Vedle stoličního chrámu ještě šest jiných a několik klášterů; z bývalé university zbyla pouze fakulta právnická. 2) M., provincie, hraničí na sev. s Anco- nou, na vých. s mořem Jaderským, na jihu s Ascolim-Picenem, na záp. s rerugií. Má 2737 fem* a 242.756 ob. (1892) a dělí se ve 2 kraje, Camerino a M., s 52 obcemi. Na záp. jest hornatá, k vých. kloní se k pobřeží moř- skému, kterým protékají říčky Musone, Po- tenza a Chienti. Přístavů není. Na záp. jest dosti lesů, na vých. hojně úrodných polí, na nichž daří se obilí a luštěniny; olivy a víno rovněž se zdarem se pěstuje. Značný chov bourců, ovcí; jirchářství, výroba papíru. Vch, Maoerone, bot., viz S my r ni um. Maoerov, Macourov, ves v Čechách, hejtm. a okr. Něm. Brod, fara Bělá (část. Po- hled), pš. Bělá u Něm. Brodu; 18 d., 120 ob. č., 3 n. (1890), popi. dvůr. Připomíná se po prvé r. 1265. Ve XIII. stol. dolovalo se u M-a na stříbro. Ves příslušela ke klášteru pohled- skému. Macerovati viz Macerace. Kaoes (macos) viz Azymon. Maceika, bot., viz Viola. Mac Ewen jmekjúinl Walter, souč. ma- líř severoamer. (* 13. ún. 1860 v Chicagu), maluje nejvíce interieury, výjevy dělnické a přímořské. Na světové výstavě v Paříži r. 1889 měl: Návrat i práce; Strašidlo; Městský hosti- nec a New Amsterdam. FM. . Mac Farlane [mekfarlén], cestovatel angl. (* 1837), procestoval jako missionář Novou Guinei v 1. 1875—76, kdež objevil některá nová poříčí, zvi. ř. Maikasu. Před tím půso- bil v Somersetu na austral. poloosirově Yor- ském (r. 1859) a vykonal některé menši vý- zkumné cesty v archipclu Murrayově. Vydal: The story of the Lifu mission (Lond., 1873). Maofarren [mckfamj George Alexan- der, hudební skladatel angl. (* 1813 v Lon- dýně — t 1887 t.). Studoval na Royal Aca- demy, na níž stal se r. 1834 učitelem skladby, r. 1875 ředitelem. Z oper jeho nejdůležitější jsou: Devils opera (1838); Don Quixote (1846); King Charles II. (1849); Lenore (1852); May- 540 Macgill. — Macias. ^ay (1856); Christmas (1860); Robin Hood (1860) a Helvellyn (1864). Vedle ouvertur, kvartett, písní a oratorií psal theoretické práce: Rudiments of harmony (1860, odtud hojně vydání); Lecťures on harmony (1867); Countevpoint^ a practical course of study a Musical history (1885). Vydal též několik sbí- rek písní národních. Mao^ll., přírodopisný skratek, jímŽ ozna- čen skotský zoolog Wi 11 iara Macgillivray (♦ 1796 — t 1852). Zabýval se hlavně sou- stavným studiem britských ptáků a měkkýšů a vydal hlavně: A history of bvitisk birds (Lond, 1839—41 a 1852); A manuál of bri- tish omithology (t., 1845, 2. vyd.); A history of the molluscous and cirripedal animafs of Šcotland (t., 1844, 2. vyd.). Mao Oreg^or John, cestovatel anglický (♦ 1825 v Gravcsendě — f 1892 v Boscombc), studoval v Cambridgei a Dubline, podnikl r. 1850 cestu po záp. Evropě a po oblasti Středozemního moře, r. 1859 cestoval po Americe. Od r. 1865 vydal se na dobro- družné cesty na malém člunu 4 m dlouhém zv. >Rob Roy«, jímž proplul Atlantský okeán, navštívil pobřežní místa záp.-evropská, pro- jel opět Střcdoz. mořem, na kteréžto cestě navštívil Alžír, Tunis, Egypt (plul dolním Ni- lem), Palestinu (proplul Jordán). Cesty svoje popsal v cestopise v:h poutavě psaných, v nichž snažil se posloužiti vědě i pobaviti širší obe- censtvo vypsáním rozmanitých dobrodružství cestovních na malém »Robu<. Z prací jeho důležitější jsou: Three days in the £íi5ř (1850); Our brothers and cousins, a summer touv in Canada and the States (1859); A thousand miles in the Rob Roy canoe on rivers and lakes in Europe (1866, četná vydání pozdější); The Rob Roy on the Baltic (1867 a často později); The voyage alone in the yawl Rob Roy (1867, 1880); The Rob Roy on the Jor- dán, Nile etc. (1869) a j. menší. Spisy jeho i cesty popsal Hodder, John M. O. (Lond., 1894). Maoohlavelli [makia-] Niccoló, slavný historik a politik ital. (* 3. kv. 1469 ve Floren- cii — 1 22. čna 1527 1.), pocházel ze staré rodiny florencké. Stal se brzy státním sekretářem a osvědčil se jako obratný diplomat. Pověřen důležitými posláními pobyl opttnó v Římě, ve Francii a cestoval do Tyrol ke dvcru Maxmiliána 1. Když r. 1512 Giulianem de Me- dici rod tento zpět z vyhnanství do Florencie uveden vlády se ujal, zavedeno proti M-mu vyšetřování, jako by se byl účastnil spiknutí; byl vězněn a mučen, ale propuštěn konečně na svobodu. Uchýliv se na svůj stateček u San-Cassiana nedaleko Florencie obíral se Platónem, Aristotelem, T. Livicm a Tacitem, jichž studium mělo podstatný vliv na jeho tvorbu. Spisovatelská sláva M-ho a myšlen- kový význam jeho rychle vzrůstaly. Jeho ná- zory o filosofii dějin a politice docházely uznání ve vládnoucích kruzích po celé Itálii ; ale dřívějšího svého významu a postavení ve veřejném životě státním M. již se nedomohl. Zemřel chůd, v padesátém osmém roce věku svého, po několika málo nedělích, co Medi- ceové jej povolali zpět do Florencie. M. jest výborný stilista, znatel povah a pozorovatel. Jeho nejčelnější spisy jsou Discorsi sopra la prima deca di Tito Livio, psané v 1. 1513 — 23 (Florencie, 1531). Velebě ústavu starého Říma zabíhá zde M. v časové reťiexe o politických poměrech, hlavně italských, své doby a, ač v zásadě republikán, vidí spásu proti roz- tříštěnosti Itálie jen v absolutní vládě, jci by dána byla v ruce jednoho knížete. Z týchž vlasteneckých tužeb vyšlé a tudíž v ideové souvislosti s tímto, jenže formou ostřejší, jest dílo // principe (kníže). Psáno je r. 1514 ve formě memoirové pro Lorenza Mediccj- ského ; po prvé tištěno až po smrti spisova- telově r. 1532. Líčí zde typ panovníka, který s plnou bezohledností k dosavadním řádům právním a mravním dovede uskokem a tím, že neodvratně trvá na zásadách panovnického egoismu, podmaniti stát své absolutní vůli, a jen v typu takového panovníka vidí M. spásu pro rozervané poměry italské. Vynášená zde bezcharaktcrnost jednání jako svrchovaná zá- sada státnického umění jest podle M-ho jen prostředkem v daných poměrech nezbytným a nikoliv radou panovníkům vůbec. (K cha- rakteristice díla toho viz ostatně, co bylo ře- čeno v ČI. Itálie, str. 885 a 889.) Na jménu macchtaveliismus utkvělá příhana značí poli- tiku založenou na uskoku a podvodu. Roz- ličné výklady díla vvvolaly celou literaturu. Přehledné sestavení její s případným ozna- čením názorů podal Rob. v. Mohl v Gesch. u. Litt. d. Staatswissensch. (Erlanky, 1856, sv. III.). Nejznámější protispis jest Bedřicha II. >Anti-Macchiavelli«, Voltairem r. 1740 uve- řejněný, jenž současně vyšel na několika mí- stech v Německu a ve Francii. Do češtiny přeložen jest *l\ principe* od B. Pacáka (»Sbírka proslulých politických spisů všech národů a časů*, Roudnice, 1873). Mimo to pochází od M-ho Arte della giierra, kde do- poroučí staré válečnictví Římanů k napodo- bení, a Historie florentine^ sahající až do r. 1497. Dílo sepsáno na vyzvání kardinála Julia de' Medici a dokonáno r. 1525. Pozoro- vatelské nadání M-ho proniká i v jeho ko- mediích Cliiia (podle Plantovy komedie »Ca- sina«) a Mandragola, jichž řízná charakteri- stika se chválí. Veškerá díla M-ho tištěna až po jeho smrti. První vydání vyšlo ve ■ Florencii v 1. ,1531—32; nejlepší vydání t. z 1. 1813—16. Úřední spisy vydal Canestrini (Flor., 1857), Pi'incipe, Discorsi, Opere minort (t., 1852) vydal Polidori, Letíere familiari, AI visi (t., 1883). K literatuře srv. Pasquale Villari, M. e i suoi tempi (Flor., 1877—82); Tommasini, La vita e gli scritti di N. M. nclía loro rclazione col Macchiavellismo (t., 1883); R. Mariano, Biograíic critici del M. (Neap., 1886). Maoias, zvaný el Enamorado (Zamilo- vaný), troubadoíir galicijský, byl pažetem u dvora dona Enriqua de Villena, kdež se ; zamiloval do dvorní dámy, a když jí nepře- I stal písněmi lásku svou hlásati, byl od žárli- Maciejowice — Macintosh. Ml vého manžela kopím probodnut. Látka tato zpracována často v písních (Uhland), drama- tech (viz de Lazza) i v románech. M-ovy písné galicijským nářečím psané uchovaly se jen ve zbytcích, jež vytiátény jsou v »Can- cionero de Baena* (Madr., 1851 ; Lips., 1860, 2 sv.) a v jiných sbornících. Maoiejowioe, osada v ruskopolské gu- bernii siedtecké a Újezde garwolinském na ř. Okrzejce, má 2965 ob. (1893) a jest pa- mátná bitvou, ve které úplně poražen a za- jat byl Koáciuszko (v. t.). Mlk^ejowski: 1) M. Waclaw Aleksan- der, proslulý slovan. právní a literární histo- rik (* 1793 v Kalwarji — f 10. ún. 1883 ve VarŠavé). Od r. 1812 studoval na akade- mii v Krakove, od r. 1814—18 na universi- tách ve Vratislavi, v Berlíne a v Gotinkách. V 1. 1819—31 a pak od r. 1838 byl profes- sorem řím. práva ve Varšavě a nějaký Čas též členem civil, tribunálu. Zabýval se na počátku právem římským, později výhradně slovanským. Jsa hlasatelem myšlénky slovan- ské vzájemnosti hleděl této idei cfáti silný podklad na poli právním a vytkl si za úkol podati obraz jednotné právní kultury všech slovanských národů. Plodem těchto snah jest dílo Historya prawodawstw slowiamkich (Var- šava, 1832—35, 4 sv.; přel. do něm. Buss a Nawrocki, Slav. Rechtsgeschichte, Štutgart, 1835—39; 2. oprav, a rozmn. vyd. o 6 sv. 1856—65; do rus. přel. I. sv. ve >Čten. Mosk. obšč. ist. i drevn.c, 1858 a 1860). Autor zidea- lisoval tu právní život starých Slovanů na nejvyšší míru. Dílo jeho přijato bylo na jedné straně s neobyčejným nadšením, avšak na straně druhé shledáno pochybeným. Tak již první obšírná kritika, uveřejněná v publi- kaci >Pismo zbiórowe Joz. Ohryzky* (Petro- hrad, 1859), činila autorovi mnoho výtek. Další přísnou kritiku podal prof. Dutkiewicz ve spise Spostrzeženia nad History^ prawo- dawstw slow. (Varšava, 1870). Další hlavní práce M-kého jsou: Pami^tniki o d^iejach, pismiennictwie i prawodawstwie Stowian (t., 1839, 2 sv. ; rus. překlad I. sv. od Jeveckého, Istorija pervobytnoj christ. cerkvi u Slavjan, t., 1840; II. sv. od Dubrovského, OČerk isto- riji pismennosti i prosvěščenija slav. narodov do XIV. v. ve >Čten. Mosk. obšč. ist. i drevn.«, 1846); Polska af do piér\vs\éj poiowy XVII w. pod wígl^dem obyc:{ajów i \\vyc\aj6\v (t., 1842, 4 sv.) ; Pienvotne d^leje Polski i Litivy{ t., 1846) ; Kronika polská pierws\ych dyesieciu wiekóiv po Chrystufiie (t., 1848); Rociniki i kroniki polskie i litewskie (1850); Pišmienniciwo polskie od c\asów najdawniejs^ch a{ do r. i83o (t., 1852, 3 sv.; dílo sahá jen do r. 1650). Chtěje Historii prawodawstw sh doplniti napsal M. ješté tyto práce: Pr\eglad najnow^\ych pra- wodawstw s^ow. (Varšava, 1871); Dopeřnienia Hystoryi prawodawstw s/. (t., 1872); Historya wiošcian (t., 1874); Antoni Zygmunt fíelcel jako prawnik-historyk (>Rozpr. krak. Akad.*, 1877, svazek VI.). Za doplněk hlavního díla M-kého pokládati sluší též spis Historya miaft i miesxc^an w krajach dawnego panstwa polskiego, vyd. po smrti M-kého od M. Wita- nowského (r. 1890 ; práce slabá). Delší úvahu věnoval M-kému F. RaČki v »Radu Jugosl. Akad.« (sv. LVIII.). Spisy jeho po r. 1852 vypočítává Ptašickij v »Žurn. Min. nar. prosv.< (1883, č. 3.). -dle. 2) M. Ignác y, současný spisovatel polský, známý téz pseudonymem Sewer, zahájil li< terární činnost v polovici let 70tých v růz- ných oborech a proslul zejména duchaplným cestopisem S\ktce ^ Anglii (>Tygodnik«, 1875 a Varšava, 1882). Později napsal drama Po- jedynek $\lachetnych^ vyznamenané na drama- tickém konkurse varšavském a prozrazující znalce lidského srdce i obratného stilistu. Méně zdařilé jsou jeho \iOTCiéá\Q'.Zahiegi, Mar- s\aiek powiatowy a drama Marci n £uba (se- hráno na Nár. divadle v překlade Ad. Čer- ného). Po několika pokusech v povídce, ja- kými jsou na př. melodramatická práce Wy- dyedxic:[one (1876) a Na pobojowisku fl877), dosáhl značné výše prací Bratnie dus^e (1881). Výborně umí líciti utrpení a bol tříd odstr- čených, jak svědčí jeho obrázky a novelly ze života lidu: Pn^bl^dy (1881); Wiejska ^a- lotnica ; O swietq \iemi^ ; Wiosna ; Franěk Walciak\ Dola*' (ie života Židovského) a j. Obsáhlejším jeho komposicím, věnovaným hlavně rozboru společenských otázek, nedo- stává se někdy psychologické prohloubeno- sti a umělecké míry. Tak probírá otázku za- chování větších statků v práci ^^'aika o byt^ haličskou otázku židovskou v práci Zy^ma (1884), otázku haličské samosprávy v díle Sfowa i cxyny, otázku samostatnosti uměl- covy řeší v povídce Diielna kobieta. Nej- větší jeho román Nafta (1894) jest pozoru- hodný obsahem i formou, ač všude nedosti- huje jadrnosti a důvtipu jeho črt z Anglie; f>odobně i novější jeho dílo U progu situki 1897). V celku M. jest rozhodným talentem s citem silně vyvinutým a se hřejícím hu- morem, vládnoucí znamenité mluvou. Srv. P. Chmielowski, Zarys najnowszej literaturv pol- skiej (1898, str. 291). 'Šnk. Maoies (lat.), hubenost (v. t). Maoig^o [mačíňo], viz Flysch. Maoln, M a č í n, též M e č i n u 1 u, městečko v rumunské Dobrudži v okr. tuldžském, na pr. bř. mačínského ramene dunajského ústí, 15 km na vjv. od Braily, má 3360 ob. (1895), poštu, telegraf a na blízku znamenité ka- menné lomy. M. býval pevností a měl důle- žitost ve všech válkách rusko-tureckých. Tsr. Mao Int., zoolog, skratek, jímž značí se Henry W. Mac Intosh, angl. přírodovědec, zabývavší se studiem nižších živočichů. BÉaointosh, vlastně Mac Intosh [měkin- toš) Charles, chemik angl. (* 1766 v Glas- gowě — t 1843 v Dunchattaně u Glasgowa). Zařídiv si chemickou továrnu v Crossbacketě u Glasgowa vyráběl v ní od r. 1820 první ve velkém octan olovnatý, od r. 1825 dle zlepšené methody berlínskou modř a od r. 1823 zavedl do obchodu (slepováním dvou tkanin kaučukovým roztokem) novou nepro- mokavou látku zv. macintosh. Též vyna- 542 Macis — Mac Kean. lezl přípravu oceli ze železa žíháním v uhlo- vodíku. MaoU a Maoizeň, bot, viz Myristica. Maoizeftovité, bot, viz Myristicaceae. Maok von Leiberich Karl, sv. pán, generál rak. (♦ 1752 — f 1828), vstoupil r. 1770 do služeb rakouských, kde postupo- val velmi rychle; r. 1789 byl již plukovní- kem, r. 1793 náčelníkem gen. štábu v Nizo- zemí, r. 1797 pol, podmaršálkem. R. 1791 povýšen na svob. pána. Vynikl již jako po- bočník Kinského a Lacyův, později jako cis. pobočník křídelní a po míru v Campe For- miu r. 1797 uděleno mu vrchní velení nea- polského vojska proti Francouzům, jez po- razil a obsadil pak s Angličany Řím a Ci- vitu Vecchiu; avšak vojsko franc. vytlačilo jej záhy odtud a přinutilo k ústupu. Když byl s Francouzi uzavřel příměří, vypuklo mezi lazzarony v Neapoli vzbouření a M. byl nucen hledati útočiště ve franc. táboře u gen. Championneta. Jako zajatec franc. byl dopraven do Dijonu, pak do Paříže, odkudž však r. 1800 unikl. R. 1805 stál opět v čele rak. vojska v Německu jakožto gener. uby- tovatel císařův, ale byl od Francouzů pře- kvapen, na Illeře poražen 14. a 15. říj. a za- hnán do Ulmu, nedávno na jeho vlastní na- léhání opevněného. Zde však vzdal se už 17. říj. i se svou posádkou 23.000 mužů. Byv propuštěn na čestné slovo vrátil se do Ra- kous, byl tu postaven před vojenský soud a odsouzen k smrti, kterýž trest však císař zmírnil na 20letý žalář. Na přímluvu arciv. Karla byl však již r. 1808 z vězeni propuštěn a r. 1819 docela na milost přijat, tak že byl dán na odpočinek jako polní podmaršálck. Kapitulaci Ulmu ospravedlňoval ve spise Die Kapitulation von Ulm (v Raumcrove >Histor. Taschenbuch*, sv. III., Lips., 1873). Maokay [mckéj: 1) M. Charles, spiso- vatel skotský (♦ 1814 v Perthu — f 1889 v Londýně), byl vychován v Londýně a v Belgii a uveřejnil již r. 1834 svazek veršů. Napsal dále: A history of London (1838); The Thames and tts tributaries (1840, 2 sv.); The hope of the world and othcr poems (1840); Longbeard (román historický, 1840); Memoirs of extraordinary populav delusions (1841 a část., 3 sv.); T^ie Salamandvine^ or love and immortality (veršovaná povídka, 1842; nové vyd. 1856); Legends of the isles (jemně lyri- cké, 1845; 2. vydání 1857); Voices from the crowi (1846); Voices from themountains (1847), vesměs dobrou, třeba ne hlubokou a nádher- nou lyriku; Town lyrics (1848); Egeria (1850); Under green leanes (1857); A man's heart (1860) a j. Souborně vydal své verše r. 1876. Jinému oboru náležejí: The scenery and poetry of the english lakes (1846) a The Monnons (1856). V 1. 1857 — 58 přednášel v Americe a uveřej- nil své dojmy v Life and liberty of America (1860), založil t r. > London Review« a byl dopisovatelem do »Times« s bojiště severo- amerického. Dále uveřejnil: The gouíy philo- sopher by John Wagstafe (1862); The book of scottish songs (nové vyd. 1866); The cava Her songs and bailads of England from 1642 to 1684 (1864); Studies from the antique and sketches from nature (t. r.); Under the blue sky (1871); Lost beauties of the english lan- guage (1874); Fořty years recollections i83o to iSjO (1876, 2 sv.); The Gaelic etymologies of the languages of Western Europe (1878); Les récréations gauloises et origines celtiques de la langue francaise\ Luck and what came of it (román, 1881, 3 sv.); Poetry and humour of the scottish language (1882); Glossary of obscure words and phrases in the writings of Shakespeare (1887); Through the long day (1887, 2 sv.); Gossamer and snowdrift (1890, pozů- stalé verše). V politice vystupoval jako libe- rál. Z lyriky něco zdomácnělo v Americe i v Evropě. 2) M. George Eric, básník angl. (♦ 1851 v Londýně — f 1898), byl vychován ve Skot- sku a v Itálii a již r. 1865 vydal sbírku básní Songs of love and death^ po té r. 1880 Jyg- malion in Cyprus and other poems a r. 1881 Ad reginam, pod pseud. G. E. La ne aster. Známějším stal se teprve r. 1885 básněmi Love letters of a violinist (9. vyd. 1894; něm. překlad Dobbertův v Halle r. 1895) obsahu velmi vášnivého a rhythmické formy Chaucc- rovy. Téhož druhu jsou :A lover^slitanies (1888) ; The lover*s missal a j., v nichž však již ocha- buje. Posledním dílem jeho je hist. truchlo- hra Nero and Actea (1891). 3) M. J o h n H e n r y, básník a romanopisec něm. (♦ 1864 v Greenocku), je přední z mla- dého moderního Německa; s počátku klonil se k socialismu, překonal jej však pozd. a hlásá veršem i prosou individualismus, jejž nazývá >anarchismem«; Proudhon a Stirntr měli tu na něho patrný vliv. Je básník spíše meditativní a ideově programmový neŽ pla- stik a umělec; přes to některé básně jeho jsou z nejlepších, jež byly napsány v po- slední době v Německu. Napsal: Kinder des Hochlands, básně (1885, 2. vyd. 1892); Amta Hermsdorf obč. truchlohra (1885); Im Thú- ringer Wald, básně (1886); Dichtungen (1886); Arma parata fero^ básně sociální (1886) ; Schať ten, novellistiche Studien (1887); 3/orftfni€ Stoffe, novelly (1888); Fortgang, básně (1888); Sturm^ básně (1888, 2. vydání 1889); Heleně, báseň (1888); Das Alte und das Junge, básnč (1888); Das starke Jahr, básně (1890); Die Anarchi- sten, kulturně hist. obraz z XIX. stol. (1891, lidové vydání 1893); Die Menschen der Ehe (1892); Die letíte Pflicht, novella (1893); AI- bert Schnells Untergang, Ďovella (1895); Der kleine Finger (1896); Wiedergebttrt, básně (1896) ; Gesammelte Dichtungen (1897); dále první kri- tický, neobyčejně svědomitý životopis Majc Stirner (1898), jehož Kleine Schriften (1898) také vydal. Překládá také verše z angličiny: Morrisovy >Chants for socialistsc (1888) a Jenseits des Wassers (1889, malá antholog.J. Do češtiny kromě některých básní jsou přel. •Anarchisté* (ve Vzdělávací bibl.) a »Lidé manželství* (přel. Jan Osten, v Táboře). Šld. Mao Kean (mek kin], hrabství ve Spoj. Obcích sev.-amer., na sz. Pennsylvanie; má Mac Keesport — Mackinaw. 543 2768 fem*, pokrytých hustými lesy 8 ř. Allc* ghany, 46.836 ob. (1895). Hl. jeho bohatství jsou ohromná ložiska petroleje, jehož dobývá se ročně 30 raill. barrelů, dále břidlice a dřiví. Prostoupeno jest hustou sítí železniční. Hl. m. Smethport. Tšr, Mao Keesport [mek kíspórt], město ve Spoj. Obcích sev.-amer. v pennsylv. hrabství alleghanském, uzel 3 železnic při stoku řek Monougabely a Youghiogheny; má 20.741 ob. (1890), 12 kostela, 7 veř. škol, 2 banky a mu- seum. Velice vzkvétá průmysl s roční výro- bou ok. 17Va nii^i- dolí- (za I6V4 milí, doU. výrobků želez, a ocelových). Maokenzle [mekénzíj, mohutná řeka v se- verozápadní Kanadě, vytéká ze severozáp. konce Vel. Otročího jezera na 61° 30' s. š. jako pokračování ř. Athapasky a Vel. Otročí v šířce přes 1 Um, teče celkem k sz. kromě menších záhybů, přerušena jsouc jen 6 pe- řeji. U Fort-Simpsonu přijímá s leva ř. Liard, břehy její tvořeny jsou výběžky Skalných Hor, dosahujících v levo výše 1500 w, údolí Í*est úplně pusté. U Fort-Normanu ústí ř. Te- ini Dié, široký výtok Vel. Medvědího je- zera, u tvrze New-Good-Hope vlévá se do M. ř. Raintsa, načež u Old-Good-Hope rozděluje se M. na přečetné říčky, ramena močálovité delty, splývající s ř. Peel {Plu- méé) a končící v Sev. Ledovém okeáné na 69<^s. š. (viz Delta, příl. č. VI.). Od výtoku z Vel. Otročího jezera až k ústí má délku 1700 km, počítáme-li k tomu ř. Otročí a Atha- pasku, 4600 km, splavna pak jest M. v celé délce, a na ř. Athapasce aŽ íc Fort-Murray v délce 4426 km. Počítáme-li i splavnost pří- toků a jezer, jest vodní cesta ř. M. 6400 km dlouhá. Avšak význam řeky trpí tím, že jest ledu prosta jen asi 3 — 4 měsíce v roce (od 10. čna do 20. říj.). Prům. šířka 1600 m, rych- lost 5— 6V1 km za hod., množství vody asi 16.000 m» za vteř., úvodí kolem 1,424.000 /rm*. M. objevena byla v celé délce r. 1789 Alex- andrem Mackenziem, ač břehy její osazeny byly již dříve franc. Kanaďany, r. 1825 na- vštívena Franklinem a v 1. 1862 — 73 prozkou- mána Petit Otem. 2) M., od r. 1895 kanadské sev.-záp. terri- torium, mezi Sev. Ledovým mořem na s., Skalnými horami na z., territoriem Athapa- skou na j. a Keewatinem na v., v rozloze asi 1,395.000 km*. Starší cestovatelé se domní- vali, Že toto území pro drsné podnebí pro kulturu úplně se nehodí ; v době novější shledána místa schopná kolonisace (zvi. na jihu) a jiná velmi bohatá nerosty (uhlí, pe- trolej, železo, zlato a j.). Srv. Kanada. TŠr. Maokenzle [mekěnzíl: 1) M. Henry, spi- sovatel angl. (♦ 1745 v Edinburce — f ^831 t.). Studoval práva, ale věnoval se literatuře. Vydával vtipné listy >The Mirrorc (1779—80) a >The Loungerc (1785—87), v nichž podpo- roval vládu tak, že byl za to jmenován gener. berním kontrolorem ve Skotsku. Velikého úspěchu dobyl románem sprvu anonymně vydaným The man of feeling (1771), přecitli- vělou historií lásky podle vzorů Rousseauo- vých. Mimo to vydal: The man of the world (1783); Julia de Roubigné, tři tragédie a j. M. zastával také authentičnost básní Ossiano- vých. Jeho díla vyšla v 8 svazcích r. 1808 v Edinburce, pak r. 1S22 úplněji. Jeho bio- grafii napsal Walter Scott v >Lives oř the novellists«. 2) M. Alexander, cestovatel kanadský (* 1755 v Invernessu ve Skotsku — f 1820 v Mulnairu), vystěhoval se záhy do Kanady a vstoupil do služeb Severozáp. společnosti, 8 let ztrávil ve tvrzi Chipewgan na jez. Atha- pasca, které prozkoumal a odkud plavil se r. 1780 až k ústí řeky Mackenzie. V 1. 1792 až 1793 pronikl neznámým sev.-západem Ka- nady až k Tichému okeánu. Cesty své po- psal ve spise: Voyages on the river St. Law- rence and through the continent of North Ame- rica to the Fro\en and Pacific Oceán in the Xears lySg and lygS (Lond., 1801), za který byl povýšen do stavu šlechtického. Tšr. 3) M. George Henry, šachista anglický (♦ 1837 v Aberdeeně — t 1891 v N.-Yorku). Byl důstojníkem v indické armádě anglické, později sloužil ve vojsku Spoj. Obcí severo- amerických ve válce odštěpenské. Ve hře šachové vynikl r. 1862, kdy zvítězil v Lon- dýne nad Andersscnem, a od r. 1865 za ne- činnosti šachisty R. Morphyho pokládán za nejlepšího šachistu ve Spoj. Obcích. Od r. 1878 také v Evropě častěji dobyl cen. M. hrál dle staré školy tak, že bystrému rozhodnutí a rychlému sestavení plánu dá- val přednost před volnou, rozmyslnou hrou a hájením drobných výhod. 4) M. More 11, lékař angl. (♦ 1837 v Ley- tonstoně — f 1892 v Londýně), studoval v Londýně, v Paříži, ve Vídni a v Pešti (u Czermaka), načež se usadil v Londýně, založil tu r. 1863 nemocnici pro nemoci krční a zavedl v Anglii nález Czermakův. Proslul vůbec jako odborník pro nemoci krční, zvi. hrtanové, a zejménajako hlavní lékař, ošetřující hrtanovou chorobu kor. prince, potomního císaře německého Bedřicha III., čímž si zne- přátelil německé kruhy lékařské. Napsal: On the pathology and treatment of diseases of the larynx (1863); Tlie use of lavyngoscope in diseases of the throat (1865, 3. vyd. 1871); Diphiheria, its nature and treatment (1879); Diseases of. the throat and nose (1881 — 84, 2 sv. ; též něm.); On specialismes in medecine (1885); The hygieně of the vocal organs (1886, 5. vyd. 1888; též ném.); The fatai illness of Frederic the noble (1888; též něm.); Essay s (1893). Srv. Die Krankheit des Kaisers Fried- rich III. nach amtlichen Quellen (1888). Maokinao [mekinekj, Mackinaw, dříve Michil-M., průliv ve Spoj. Obcích sev.- amer., spojující jezero Michiganské s Hurón- ským, 60 km dl., asi 6 km šir. a až 77 km hl., velmi rybnatý a silně opevněný (>sev.-amer. Gibraltar*), rozbíhá se na vých. v úžiny Channel, tvořící již. rameno průtoku z jez. Hořejšího do Hurónského, a South Chan- nel (jižní průliv). Maokinaw viz Mackinac. M4 Mac Kinlay — Mac-Laurin. Mao Kinlay [mekmléj John, britský ce- stovatel australský (* ř — t 28. pros. 1872 v Garwletowně v již. Austrálii), podnikl pr- vou svoji výzkumnou cestu po již. Austrálii a Nov. Již. Walesu r. 1840, kdy přistěhoval se z Evropy do Austrálie. Prvních cest svých nepodnikal vědecky, nýbrž, zařídiv si vehký chov dobytka a obchod s nim, procestoval za tím účelem mnohé dosud neznámé kraje, o nichž podával občasné zprávy. Tím upo- zornil na sebe britskou vládu australskou, která r. 1861 svěřila mu úkol, vyhledati výzkumce Burkea a Willsa. Podporován do- statečně vládou, přešel téměř celou Austrálii až k zál. Carpentarskému, odkudž vrátil se do Adelaidy. Obtížnou cestu svoji popsal v za- jímavém cestopise: Mac Kinlay' s Journal of exploration in the interior of Australia (Mel- bourne, 1863). Za svoji namáhavou cestu obdržel od vlády mimoř. odměnu 1000 lib. st. a r. 1866 poslán prozkoumat sev. oblasti australské při zátoce Adamově pro kolonisaci. Mao Kinley William, praesident Spoj. Obcí sev.-amer. (♦ 29. ledna 1843), pochází z rodiny skotsko-irské, jež v předešlém sto- letí v Americe se usadila. Když vypukla válka občanská, vstoupil M., který tehdy byl stu- dujícím práv, do armády a dosáhl hodnosti majora. Po válce dokončil právnická studia a stal se advokátem v Albany. Vedle advo- kátní praxe zabýval se horlivě politikou a vynikal hlavně v oboru národohospodářském. R. 1876 zvolen do sněmovny poslanecké jako přívrženec strany republikánské. R. 1888 kandidoval za předsedu sněmovny, ale pod- lehl v boji s demokratickým soupeřem. Zvo- len pak předsedou finančního výboru. V této hodnosti byl r. 1890 zpravodajem o novém tarifu ochranného cla. Poněvadž byl pokládán za skutečného původce vysokého ochran- ného cla (M. *///), vedli demokraté proti němu náruživý boj a koncem r. 1890 podařilo se jim jej v jeho volebním okrese poraziti. R. 1893 byl zvolen gouverneurem v Ohiu a od té doby považován již za kandidáta re- publikánského pro příští volbu praesident- skou. Když běželo o volbu gouverneura, vy- vinul M. obdivuhodnou činnost jako řečník agitační. Některý den mluvil na desíti mí- stech. Dne 3. list. 1896 zvolen jako kandidát strany zlaté měny značnou většjnou praesi- dentem proti demokratickému kandidátu Bryanovi a dne 4. bř. 1897 počal úřadovati. Do doby jeho praesidentství spadá válka se Španělskem o ostrov Kubu, jehož Ameri- čané již dávno byli žádostiví; válka ta byla z velké části dílem jeho. M. jest obratný diplomat a muž železné vůle; o poctivosti jeho svědčí, že jeho nepřátelé nemohli mu činiti nejmenší výtky, že by veřejného úřadu byl zneužil k svému obohacení. -rb. BIaokintosh [mekintoš] James, angl. po- litik, filosof, dějepisec a řečník (♦ 1765 — t 1832 v Londýně), studoval v Edinburcc lékařství a zabýval se dějinami, filosofií a politikou. První jeho spis vydaný na obranu francouzské revoluce: Vindiciae galicae or defence of the french revolution (Lond., 1791, hned za sebou 3 vydáni), způsobil veliký roz- ruch a získal mu titul franc. občana. Avšak po odpovědi Burkeově (Refiections on the french revolution) změnil M. své smýšlení v té příčině. R. 1799 způsobily M-ovy před- nášky na lond. Lincoln's Inně o přirozeném a mezinárodním právě velikou sensaci, zvi. roznesl se věhlas M-ův celou Evropou po jeho fulroinantní řeči, jíž 3. ún. 1803 obhajo- val Pclletiera, autora pamfletu proti Napo- leonovi Bonapartovi. Téhož roku povýšen byl M. do stavu rytířského a jmenován ře- ditelem trestního tribunálu v Bombayi, kdei působil zdárně až do r. 1811. Navrátiv se r. 1812 do vlasti, byl zvolen r. 1813 v Nairaě, pak r. 1817 v Knaresboroughu do dolní sně- movny, kdež zaujal hned vůdčí místo. Ze skvělých jeho zápasů v parlamentních vynikly zvi. řeči o nutnosti reformy vězeňského lá- kona, o náboženské snášehvosti, osadní samo- správě, řecké neodvislosti, nápravě volebního řádu atd. V 1. 1818—24 byl M. professorem práva a všeobecné politiky na kolleji hailey- buryské, r. 1827 stal se členem tajné rady a r. 1830 kommissařem indického dozorčího úřadu. Ze spisů v M-ových jmenovati jest zvláště : Dissertation on the progress of ethical philosophy (pro slovník >Encyclopaedia Bri- tannica«; Londýn, 1830; 10. vyd. 1872); //i- story of England {áo r. 1572; t., 1830, 3 sv.; 2. vyd. 1853, 2 sv.) ; History of the revolution in England in i688 (t., 1834; nedokončeno). M-ovy Miscellaneous works vyšly r. 1846 o 3 sv. (3. vyd. 1854). Životopis M-uv napsal jeho syn a vydal jeho Memoirs v Londýne r. 1835 (2 sv.). Maokintosh [mekintoš] , nepromokavá látka angl., viz Macintosh. IKaokov: 1) M., osada u Pihová v Ce- chách, hejtm. Jičín, okr. a pŠ. Sobotka, fara Mladějov; 14 d., 79 ob. č. (1890). —2) M.. ves t. (hejtm. Blatná), viz Mačko v. BEaokovioe, chybně Moskovice {Mosko- iviti), ves na Moravě, hejtm. Znojmo, okres Jaroslavice, fara a pš. Fryšava; 132 d.. 16 obyv. č., 625 n. (1890), 2tř. šk. a popi. dvůr. Mao Ii., skratek zoolog., jímž označen jest angl. přírodopisec William Mac -Lea y, jenž zabýval se soustavným studiem hmyzův a vydal hlavně: Horae entomologicae (Lond.. 1819—21). Mao-lLaurin fmeklórinj čili Colin, mathe- matik skotský (* 1698 v Kilmodaně ve Skot- sku — f 17^6 v Yorku). Záhy osiřev byl vy- chován od svého strýce Daniela Maclaurina. Studoval v Glasgowě a v devatenácti letech stal se učitelem mathematiky v Aberdeenu. R. 1719 vydal Geometria organica, kterou upozornil na sebe Newtona, a byl jmenován členem Royal Society. Jako vychovatel v ro- dině lorda Polhama cestoval po Francii a stal se r. 1726 profess. na univ. v Edin- burce, kde přednášel také fysiku, prakt. me- chaniku a astronomii. R. 1745 řídil obhajo- vání města, načež po dobytí jeho uchýlil s - do Anglie a tam zemřel. R. 1745 vydal Trea- Maclaurinova poučka — de Mac-Mahon. 545 tise offluxions (2 sv.) a po jeho smrti vyšly ještě Treatise of algebra (1748) a Account of Sir Isaac Newton* s philosophy, vyd. nékolikrát a přel. také do frančtiny. Ve »Philosophical Transactions« uveřejnil několik statí a fran- couzská Akademie véd poctila cenou jeho rozpravy: Sur le choc des corps (1724) a Sur Ja théohe des marées (1740). Po Newto- novi byl M. svého času největším mathema- tikem anglickým a díla jeho vynikají elegancí a přesností. MaolaurinoTa poadka vizTaylorova poučka. Maolear [meklír], sir Thomas, lékař a hvězdář angl. (♦ 1794 — f 1879 v Mowbrayi u Kapského Města), pozoroval na malé hvě- zdárně v Briggleswadeně a stal se r. 1834 král. hvězdářem na mysu Dobré naděje, kte- rýž úřad zastával do r. 1870. Po Lacailleovi opakoval měření stupňové v Kapsku, určil parallaxu /? Centauri a pozoroval stálice; z pozorování těch v 1. 1834—40 vykonaných na 2892 hvézdách vydal E. J. Stone » Hvězdní katalocrc (Kapské Město, 1878). VRý. Maoleod [meklódj Henry Dunning, polit, oekonom angl. (♦ 1821 v Edinburce). S počátku věnoval se právnictví a tcprv od r. 1854 následkem jednoho proccssu počal se podrobněji zabývati studiem úvéru. Pro- slul theorií, dle níž úvěr jest podobným ka- pitálem jako hotové peníze. Tomuto svému učení, jež se jeví jakousi reakcí proti klassi- cké politické oekonomii Smithové a Ricar- dově, děkoval M. za někdejší svou populárnost. Dnes však má učení jeho význam jen histo- rický. Napsal : The thcory and practice of ban- king (1855—56, 5. vyd' 1892—93); The cle- ments of poíitical ecohomy {1SÓS\ 2. vyd. pod názvem Principles of etonofnical phiiosophy, 1873; 1. vyd. přelož, do ruštiny s poznám- kami překladatele M. P. Vcselovskcho: Osno- ranija političe.Sovremennik«, 1864, kn. III.) a Smitovskoje napravlenije i pozitivizm v ekon. naukě (t., kn. IX.— XII.). Z něm. polit, oeko- nomů potírali učení M-ovo Bóhm-Bawerk (Kapitál u. Kapitalzins, Inšpr., 1884) a Knies (v díle Geld u. Kredit, Berlín, 1885). Srv. též magist. dissertaci Ivanjukova, Ekonomičeskaja těorija M-a (Petrohrad, 1870). Maollse [meklízj Daniel, malíř angl. (♦ 1811 [1806 řj v Corku — f 1870 v Lon- dýně). Byl již bankovním úředníkem, ale v šestnácti letech začal malovati a učil se na kreslířské Škole v Corku a po té na aka- demii v Londýně, pak v Paříži. R. 1855 byl v Itálii. Za obraz Herkules na rozcestí do- stalo se mu zlaté medaille; r. 1840 stal se Členem lond. Akademie. Přes četné zdařilé portraity (Dickens, dvaasedmdesát časových portraitu znamenitých mužů pod psedonym. Alfred Croquis) byl M. hlavně malířem historickým, velice pilným a svědomitým; obrazy jeho vynikají spise duchaplnou kom- posici nežli koloritem. Nejznámější jeho práce jsou dva obrazy v Royal Gallery londýn- ského parlamentu, malované stereochromií: Nelsonova smrť u Trafalgaru a Blúcher setkává se s Wellingtonem v bitvě u ^aterloo^ mimo četné práce v národní obrazárně dublinské a londýnské. Srv. 0*Driscoll, Memoir ofDa- ni.l M. (Londýn, 1871). Maolura Nutt., rod rostlin 2děložných z čel. morušo vitých, známý jako trnitý strom s listy jednoduchými, kožovitými a květy 2domými, z nichž samčí jsou v jehně- dách, samicí v strboulech. Čtyřlisté okvětí těchto posléze zdužnatí, čímŽ vzniká plod morušence podobný, M. roste dvěma druhy v Již. Americe, z nichž veleužitečný jest M. tinctoria Don {Morus L., Broussonetia Kunth.), banis barvířský (Presl), strom v Záp. Indii a v sev. krajinách Již. Ameriky domácí a tam ta ta i -i ba zvaný, 20 m vys. Dřevo jeho jest žluté a přižloutlým poněkud lepkavým mlékem prosáklé. Plody jsou žluto- zelené a sladké, oblíbené i jako potrava i jako žír ptactva. Pevného tvrdého dřeva užívá se ode dávna k barvení na žluto pode jmény: žluté dřevo brazilské, žluté dřevo, fustikové dřevo, žlutá brezalka n. pryzule. Dřevo toto obsahuje kyseliny zv. morin amaclurin. Listy níi-ry hodí se prý k chovu housenek bource morušového. M. aurantiaca Nutt. dává pomoranČové plody a péstuje se tu a tam v sadech, kdeŽ množí se snadno semenem i řízky, vyžaduje však v zimě po více let ochrany. Děd. de Mao-MaJlion [makmaóii] Edme, Pa- trice Maurice, vévoda Magentský, franc. maršálek, původem ze staré irské rodiny katolické (* 1807 v Autuně [Saóne et LoireJ, t 17. října 1893 na svém zámku La Forét ve Francii), vstoupil r. 1825 z vojenské školy do vojska, účastnil se výpravy do Alžírská, byl pobočníkem gen. Acharda při obléhání Antverp, stal se r. 1833 kapitánem a přelo- žen opět do Afriky, kde vyznamenal se ně- kolikráte, zejména při útoku na Konstantinu r. 1837. Velel praporu peších myslivců, po- tom jednomu pluku legie cizincův, postoupil r. 1845 na plukovníka, r. 1848 na generála brigády. Jakožto takový spravoval provincie Orán a Konstantinu a r. 1852 stal se gene- rálem divisijním. Z Alžírská dán r. 1855 do příkaznosti a žil v Paříži, ale jen velmi krátko, nebo záhy byl poslán na Krym do války 546 Mac Master — Macon proti Rusům. Při všeobecném útoku na Se- vastopol dobyl on se svojí pěchotní divisi silné tvrze Malakova, která byla považována za hlavní hradbu, jaksi za klíč pevnosti. Za toto hrdinství dostal velkokříž čestné legie a jmenován senátorem. R. 1857 M. bojoval v Africe proti Kabylům, r. 1859 ve válce proti Rakousku v Itálii velel 2. sboru armád- nímu a zvítězil v bitvě u Magenty 4. čna, začež na samém bojišti povýšen na maršála a vévodu Magentského. Též v bitvě u Sol fe- rina 24. června znamenitě přispěl k vítězství zbraní francouzských. Po válce spravoval svůj armádní sbor (2.) v Lilie, až r. 1864 ustanoven za gener. gouverneura Alžírská. Ve válce proti Německu r. 1870 M. byl ve- litelem 1. sboru armádního a pozbyv kor- rupčním duchem druhého císařství veškeru pružnost, statečnost a ráznost, byl poražen 6. srpna u Wórthu a ustoupil do Chálonsu. Odtud se vypravil na pomoc obklíčeným Metám, b^l však po 3denních bojích v tam- ním okolí, hrdinných, ale nešťastných, upro- střed srpna přinucen soustřediti síly své u Sedanu, kdež 1. září, byv poraněn, ode- vzdal velitelství generálu Wimpffenovi, který, Němci se všech stran sevřen, po nešťastné bitvě se jim musil vzdáti s celým vojskem tam bojujícím. Když Thiers, vytlačen bona- partistickým spiknutím proti mladé republice, zosnovaným a vedeným M-em, odstoupil v květnu r. 1873 s praesidentství republiky Francouzské, zvolen monarchistickými spik- lenci v nár. shromáždění za jeho nástupce klerikální M. a trvání předsednictví prodlou- ženo na 7 let. M. pak od té doby pracoval stále k obnoveni císařství, dosazuje všude úředníky, důstojníky a generály bonapartisti- cky smýšlející, a neštítil se ani pověstného pokusu státního převratu 16. kv. 1877. Vůle národa však zlomila toto spiknutí, vysílajíc stále silnější řady republikánův do parla- mentu, až M., nechtěje se podříditi slavnému výroku Gambettovu: II f aut se soumettre ou démettre, donucen byl odstoupiti 30. ledna 1879. Od té doby žil v ústrani a vděční Fran- couzové, zapomínajíce jeho nepěkných, ano osudných úkolů politických, pamatovali vždy raději na jeho vynikající vlastnosti jako vý- borného vojáka, chrabrého válečníka a vě- hlasného vojevůdce. Viz Francie (dějiny, str. 599), Francouzsko-německá válka 1870—71. Gambetta. FM. Mao Master John Bach, dějepisec amer. (♦ 29. června 1852 v Brooklynu), od r. 1883 prof. amer. dějin na universitě ve Filadelfii. Kromě populárního díla History of ihe people of the United States (1873) napsal totéž for- mou přísné vědeckou (od r. 1883), pak Ben- jamin Franklin as a man of letters (1887) a se Stonem Pennsylvania and the federal con- stitution (1888). Maornillan |mekmilen| Daniel, nakla- datel angl. (* 1813 na ostrově Arranu — t 1857), založil r. 1843 s bratrem Alex- andrem v Londýně nakladatelství, jež pře- nesl t. r. do Cambridge, r. 1863 však nazpět do Londýna. Firma rozšířila se později syny" Danielovými Frederickem(* 1851) a Mau- ři c e m (* 1855), synem Alexandrovým G e o r- gem Austinem {* 1855) a před nimi již^ ueorgem Lilliem Craikem (*.1837); od r. 1850 sluje firma >Macmillan & Čomp.« a je z předních nakladatelství angl. Kromě listů periodických, jako »Macmillan's Mága- zinec (od r. 1859) a *Naturec (od r. 1869), vydala klassiky řecké a římské, díla přírodo- vědná, zejm. Huxleye, Geikie, Fostera, Roscoe a j., pak dějepisná a literárně historická od Greena, Freemana, Morleye, Brycea, Blaickie a j., belletristická od Tennysona, Clougha» Kingsleye, Austina, Th. Hardyho, Oliphanta,. Th. Hughesa a j. Mao Neven 0'Kelly ab A^rhrlm Wil- helm, lékař něm., původem Irčan (* 1714 n. 1725 v Aghrimu v Irsku — f 1787 v Praze). Lékařství vystudoval v Praze, stal se tu r. 1749 prof. institucí a po čtyřech letech ředitelem lékařské fakulty s určením, aby tu provedl reorganisaci lékařských studií v du- chu van Swietenově. Postrádaje sám ducha organisátorského zkazil drsným a bezohled- ným chováním mnoho z dobrých intenci van Swietenových. R. 1784 stal se assessorem censurní, universitní a zdravotní kommisse. Literární činnost jeho je bezvýznamná, ob- sahujíc jen tři dissertace. Srv. Hasner, »Prag. med. Wochenschftc, 1884. Maoo viz Bavlna, str. 511. Maoooha, pověstná propast neboli zá- vrtek na Moravě na Drahanské vyso- čině, asi 2 hod. od Blanska, turisty zhusta navštěvovaná. Jest to propadlina v devon- ském vápenci, 95 m dl., 60 m Šir. a 137 m hl. (podle měření Wanklova největší délka 170 m, šířka 74 m a hloubka 137 m), na je- jímž dně jsou dvě jezírka (jedno 28 m dl., 10 m sir., 7 m hl., druhé 17 w dl. a 12 m šiř., 12 m hl.), jimiž protéká potok, který po dal- ším podzemním běhu vychází na světlo v t. zv. Suchém žlebu jakožto Punkva. Příkré, často převislé skalní stěny prorvány jsou několika slujemi a porostlé divokým křovím, obrov- skými kopřivami, plavuněmi a bujným me- chem; na jižní straně proráží převislou skalní stěnou »komínc 30 m dl., který vede kolmo vzhůru. Jezírka oživena jsou pstruhy. První, kdo do M-chy sestoupil, byl minorita P. La- zar Erker r. 1738, potom liechtenšteinský inž. Růžinský r. 1784, setník Peschke r. 1831, dr. Wankel spustil se dolů po provaze se starohrab. Erichem Salmem r. 1856, dr. Mar- tin Kříž r. 1864 a j. Viz: dr. Jindř. Wankel, Bilder aus der Máhrischen Schweiz (Vídeň, 1882). Maoomb viz Mac Donough. Mapon [mékn], město ve Spoj. Obcích sev.-amer., hl. ra. hrabství Bibb v Georgii na obou bř. ř. Ocmulgee, uzel 6 želez, tratí, má 22.746 ob. (1895), 15 kostelů, soudní dvůr, hudební akademii, baptist. universitu, dívčí a římsko-katol. kollej, park a četné továrny, zejm. strojírny, ocelárny, železolijny, prá- delny a j. Mácon — Macpherson. 547 Káoon [mákónj, hl. m. arrond. a depart. franc. Sa6ne-et-Loire. Položeno jest na vý- šině úrodné krajiny po pr. břehu Sadny a na tratích Paříž-Lyon-Marseille, M.-Geneva, Moulins-Paray-le Monial-M. dráhy Středo- mořské. Sídlo praefekta, soudního dvoru, filiálky Banky francouzské, velitelství 29. pěší brigády; má 16.104, jako obec 19.573 oby v. (1891). Ze staveb vynikají nový chrám sv. Pe- tra ve slohu románském a palác justiční; v tro- skách zachoval se římský oblouk vítězný, chrám římského boha Jana, kathedrála sv. Vin- cence; kovové pomníky rodáků Lamartina a Falguiéra. Museum, bibliotéka, lyceum, seminář učitelský, škola kreslířská, hodinář- ská, divadlo, 2 nemocnice, sirotčinec. Oby- vatelstvo živí se výrobou hodinek, přístrojů železných, mosazných a měděných, aksamitů ; proslulé jsou marmelády máconské, jež při- pravují z vinných hroznů (cotignac de M.). Značný obchod s vínem máconským, které daří se na jihozáp. pahorcích. Oblíbené jest červené víno stolní. Též vyváží se dobytek, obilí a uhlí. — Město M. s okolím tvořilo kdysi hrabství Máconnaisské, které poč. XIII. stol. připadlo Francii; r. 1435 stalo se části Burgundska, ale za Ludvíka XI. r. 1477 opětně přivtěleno k Francii. — Arrondisse- mentmáconský má 1198'34 ^m' se 108.834 ob., děli se na 9 kantonů a má 130 obcí. Vch. Maoos (maces) viz Azymon. Maooška, bot., viz Viola. Maoonrov viz Mace rov. Maophemon [mekfersnj James, spisov. skotský (• 1736 v Ruthvenu — f 1796 na statku Belleville ve Skotsku). Studoval theo- logii v Aberdeenu a v Edinburce, r. 1764 stal se sekretářem guvernéra Záp. Floridy, načež vrátiv se do Londýna sloužil vládě spisy politickými a v 1. 1780—90 byl členem parlamentu. M. sepsal několik menších básní, přeložil Homéra a vydal některé historické spisy — vesměs práce málo významné. Svě- tově pověstným stal se však jako původce mystifikace z největších v dějinách literatur. R. 1760 vydal totiŽ v Edinburce malou knížku básni, nadepsanou řragments of ancient poetry^ coUected in the Highlands and trans- lated /rom the Gaelic or Erse language, jež rozhlásila jméno jeho po celém Skotsku a brzo potom i po celé Evropě, zvláště když k prvním zlomkům přibyl Fingal, epos v šesti zpěvich, v němž Ossian, syn Fingalův, pěvec a hrdina zároveň (II. sto), po Rr.), opěval vítězství svého otce nad Swaranem, králem Lochlinským (vyd. 1762), epos Temora v osmi zpěvich, slavící jiné vítězství Fingalovo a zá- roveň hrdinskou smrt Oscara, syna Ossia- nova (vyd. 1763), a ještě další nálezy (sou- borně vše vydáno r. 1765). Dojem těchto •Ossianových zpěvů* byl ohromný. Jejich pěkné, citem provanuté obrazy horské, les- naté, nedotknuté přírody, idyllická nálada, stupňovaná kouzlem dávnověku, láska k svo- bodě, postavy národních hrdin, jichž kultura sotva se dotkía, drsné jako ta příroda a přece s citem rozvinujícím se každým nárazem, jenž dodává celku zvláStmlio nádechu tesklivě bolného, to vše uchvacovalo nejen krajany M-ovy, nýbrž všechen vzdělaný svět evrop- ský té doby. Nacházeli tu každý V cizím rouchu obraz vlastních tužeb a zálib, obraz vlastního nitra právě tak, jak jej nacházel v Rousseauovi, Gessnerovi, Thomsonovi^ Youngovi a j. Již r. 1763 nastoupil Ossian svou pouť po Evropě, Vedle četných drob- nějších článků a rozborů, vyznívajících skoro vesměs v obdiv a chválu — Ossian kladen někdy až nad Homéra! — objevily se všude překlady veršované i prosaické a záhy také hojná napodobení (jen Němci mají na 15 pře- kladů a sám Herder a Goethe přeložili ukázky). Ossian stal se heslem všech a zů- stal jím přes půl století, třeba že po různu ozývaly se hlasy nedůvěry hned po obje- vení. Někteří soudili, že vše je novým pa- dělkem, jiní, že snad jen několik zlomků je opravdu starých. M., vyzván, aby předvedl svědky, dokládal se originálu uloženého u nakladatele v Londýně. Nevraživostí mezi Angličany a Skoty stávala se diskusse vždy palčivější. Když M. r. 1796 zemřel, zvláštní komité sestaveno k prozkoumání zpěvů Ossia- nových. Jím po 8 letech zjištěno, že M. velmi volně vzdělal pověsti a zpěvy skotské, tudíž že jsou to nové umělé ohlasy lidové poesie skotské. Uveřejnění »originálu« z pozůstalosti M-ovy (1807) potvrdilo názor ten. Rukopisu opravdu starého nenalezeno, pouze M-ovy přepisy s množstvím chyb v ja- zyku i anachronismy v obsahu, o nichž sami Skotové Oreilly a Drummond dokázali, že nepocházejí ani od Ossiana ani vůbec ze staré doby; M. tudíž své anglické »přeloženÍ€ pouze převedl do gaelštiny. Posléze rozbor pí Talvj (Die Unáchtheit der Lieder Ossians, Lipsko, 1840) spor dokonal a vynesl nové podrobnosti k psychologickému processu této mystifikace. Při všech básních prvého dílu opíral se M. o vzory staré, psal pouze ohlasy. V těchto ohlasích průběh událostí, děj a jména celkem souhlasí, avšak kolorit, mluva, obrazy a pod. pocházejí od M-a. Pro básně druhého dílu není již takových opor. Patrně zdar padělku a sláva, jíž se mu dostávalo, dodaly padčlateli více odvahy, tak že se spo- kojil pouze tím. Že vedle hojných reminis- cencí z básníků starých (Homéra, Vergila, bible, Miltona) vetkal ve své básně rozma- nité zlomky a jmenovitě jisté stereotypní obraty a cpitheta z gaelské poesie, jež roz- poznání padělku činily velmi nesnadným. Nejnovější nálezy gaelských rukopisů ze XVI. a XVII. stol. rozbor tento v podstatě po- tvrzují, ale zároveň zvětšují počet motivů (v charakterech, událostech a ve slohu), jež M. volně rozpřádal a kombinoval. Zvláště od tohoto rozboru sláva písní Ossianových náhle klesá. Jako padělek upadá úplně v zapome- nutí až nezasloužené. U nás změnu tuto v oce- ňování Ossiana dobře charakterisuje soud Palackého (Radhošt, I., 436). R. 1817 byl přesvědčen, že >tyto básně, pokud jen vkusu pro krásu přírody stávati bude, pro svou 548 Macq. — Macrobiotus. jakousi lepotu hlubokých a vroucích citů, pro výtečnost myšlenek, představení dů- stojnosti pro přirozenou krásu a živost fan- tasie — summou, pro vtlačený na ně všude genia ráz — , vždy v té největší vážnosti zů- stanou*. A když r. 1871 v »Radhoštu< znovu otiskoval překlad > Písní Sclmských*, ukazuje pouze na ^chorobnou citlivost a něžnost, ba i uplakané hrdinství«, jež jen »krátce dove- dou poutati cit a obraznost*, a doznává, že >neni již pochybno. Že domnělé zpěvy Ossia- novy zrodily se z péra Jakuba M-a, spiso- vatele málo proslulého*. Svědčí-li již tato zmínka, že >Ossianovy zpěvy* také u nás v první třetině byly známy a oblíbeny (pře- ložil je Jos. Holman [Praha, 1827J, ukázky podal vedle Palackého také Čelakovský v >Poutníku«, 1826), máme jinde doklady, ie Ossian mocně také působil na českou literaturu (Lindova >Záře nad pohanstvem*). Viz Archibald Clarks, Poems of Ossian {Londýn, 1870; 2 sv.); Saunders, Life and letters of James M. (t., 1894); J. Hanuš, Český M. (»Listy filol.*, 1900). Hš. Maoq., zoolog, skratek, jímž označen J. Macquart (v, t.). Maoqoarle [mekvanl: 1) M., nejjiž. ostrov v Oceánii, na 54^39' j. š. a 158* 40' 35" v. d., jest 37 km dl., asi 11 km šir. a 440 km* veliký, hornatý (400—500 m n. m.), pokrytý travi- nami, avšak úplně prostý stromův a keřů; břehy jeho jsou těžko přistupny. Byl objeven r. 1811 Walkerem a není obydlen. 2) M., řeka v austral. osadě Nov. Jižním Walesu, vzniká stokem Fish-Riveru s Camp- bell-Rivcrem, které stékají s Modrých Hor, teče k načež tak že tagny Cr Im.eu po toku 1200 km dl. ^.„c franc. Maoquart fmakárj Jean, ^Tflditelem (* 1778 v Liliu - t 1855 t;j/f nabýval ge přírodopisného musea v J-" ^yiáště dvou- soustavným studiem ^9^:' Vvdal hlavně- 1834-35; 2 sv.;. g^g_48; 2 sv. a 2 dod.); ^^mÁorínohlnit^ Owen {Opistorhinus Bra- vard) jest vyhvnulý ssavec kopytnatý z če- ledi télioŽ jména (Macraucherudae)^ z řádu lichoprstců {Perissodactyla), Všichni veskrze i než neměl sympathií.' Vypuzená sestra matky fossilní, velicí, jihoameričtí ssavci této čeledi ' jeho, Julia Macsa, naklonila vojsko svému měli podlouhlou lebku, dlouhý krk a na no- j vnuku Bassianovi (viz Heliogabalus), od hách po 3 prstech. Chrup byl uzavřený; ] něhož M. poražen prchl a zabit se syny na přední zuby jsou dlátkovité, špičáky podobny i útěku v Kappadokii. krajním zubům řezacím a na poslední do- 1 Maoro- viz Makro-. iejSí stoličce jsou dva poloměsíčité záhyby, | Maorobiotns S, Schultze, zvířátka pa- uvnitř spojené sloupkcm ; vzorec chrupu : |VOukovitá, z řádu ž el v u Š ek (Tardigf^ada), 5, }, J: J. Na lebce jsou kosti nosní malé nebo zdOlí 0*5—1 mm. Tělo podlouhlé bez po- zakrněíé, důlky oční kolkolem uzavřeny, stranních přívěsků nitkovit^ch, nezřetelně nozdry daleko vzadu a vzhůru namířeny. | kroužkované, se 4 páry noŽck kratičkých. Jinak se Macrauchenidae kostrou příliš neliší ! Chodidla s 2—4 drápky. Oči jsou v podobě od koní neb tapírů; jen kosti zápěstní (car- 1 skvrn vyvinuté (M. Hufelandii S. Sch.) nebo palia) jsou ve dvou řadách nikoli střídavých, jakož vůbec zápěstí {carpus) i zánártí (tarsus) má podobnou úpravu, jako u ssavcu řádu Hyracoidea nebo Condylarthra. Obratle šíjové jsou u Macrauchenid podobné, jako u vel- bloudovitych. Rod M., odkrytý Darwinem r. 1834 a Owenem popsaný, měl lebku dlou- hou, štíhlou, na čenichu zúženou, ale v předu zase poněkud porozšířenou. Otvory nosové jsou nahoře na lebce až uprostřed; jeden i druhý jest ohraničen hořejší Čelistí a kostí radličnou, již viděti shora na lebce upro- střed i před nozdrami jako podélnou lištnu mezi oběma čelistmi. Přední končetiny byly trochu delší zadních, lopatka dlouhá, kosti klíční {clavicula) scházejí; pánev jest podobná, Í'ako u koně a tapíra. K nejdůležitějším dru- lům náležejí: M. patagonica Owen, M. bolí- viensts Huxley a M. antiqua Amegh. z útvaru pampového (diluvium) a třetihorniho v Argen- tině a Bolivii. Br. Maoready [mekrédy] Wi 11 i am Charles, herec angl. (* 1793 v Londýně — f 1873 v Cheltennamé), hrál nejprve ve společno- sti svého otce a vystoupil r. 1816 v Londýně na divadle Coventgarden, r. 1823 na Drury- lane; r. 1826 hrál v Americe, r. 1828 v Pa- říži, pozd. na divadle Haymarketském v Lon- dýně, kdež věnoval se hlavně očistě Shakc- spearea, tehdv velmi ledabyle hraného na jevištích angi:, a klassi^^^^-^^^^^^f^f" '--•í- iodnimu. \^ 1. IS^^a^na Lo?n!l H- ^^^ VnrW kdež vyst^f'"" i"? ^f^o^^ové divadle, / Kvio %^^''^" pouličních bitek vyvola- """"^uV^i' ^"^enckého herce Forresta. SL%' ^'■^^ . "^ divadle Drurylane, r. 1851 oJeš<:[ V soukromí. Ve své době byl z nej- předvěké rostliny, zachované v květních čá- stech (a snad i v listech), počítané k čeledi Ebenaceae\ v třetihorním útvaru u Kučlína v Čechách. EBr. Maorinas, cis. řím. (* 164— f 218 po Kr.), pocházel z Mauretanské Caesareje, byl pro- kurátorem v provinciích a pro znalosti právní stal se s Adventem praefectus praetorio za cis. Caracally. Ve válce parthské zosnoval zavraždění Caracallovo (v. t,) a prohlášen vojskem za císaře; přijal titul M. Opellius a uznán všeobecné, i v Africe. Válku parth- skou skončil nebojovný M. nečestně; ne- boj ovností neuspokojil vojsko a v Itálii rov- Macrobius — Macropodus víridiauratus. 54» chybějí (M. Schult^ei Greef.). Jícen ozbrojený. Celkem známo as 5 druhů, žijících buď na vlhkých místech v mechu, v prsti a v písku na zdech, ve žlabech střech, na výsluní. Jeden druh je vodní (M. macronya Duj.) a jeden jeskynní, popsaný Josephem, celkem po- chybný. Jsou velmi tuhého života. Srv. Greef (» Archiv f. m. Anat.«, 1865—66); Erlanger (»Morph. Jhb.«, 22 sv.). Nsk, Maorobias Ambrosius Theodosius, římský grammatik z konce IV. stol. a poč. V. stol. po Kr., původem asi Řek, podobně jako vrstevník jeho Ammianus Marcellinus; teprve později přiučil se latině. Účastnil se služby státní i dospěl tu k vysokým hodno- stem. Hlavní dílo jeho zove se Satumalia či úplněji Saturnalium conviviorum libri septem (Sedmero knih hostin o Saturnaliích), i slo- ženo jest v podobě dialogu. Jest to sice kom- pilace z rozličných autorů, jako Gellia, Servia (jeho kommentáře k Vergiliovi), Seneky filo- sofa, ale kompilace velmi cenná; ježto obsa- huje hojnost poznamenání historických, anti- guárních, mythologických i grammatických. >alší spis jest výklad Ciceronova Snu Sci- pionova o dvou knihách {Commentariorum in Somnium Scipionis libri duo)^ kde zachováno jest Somnium ono samo, poslední staC to ze spisu De re publica, jenŽ nás jen neúplně došel. M. psal také o různostech a podobno- stech řeckého a latinského slovesa; ale spis ten není nám, jako spisy předešlé, zachován. Známe jej jen z výtahu Jana Scota z IX. st. po Kr. — Spisy M-iovy vydal mimo jiné J. Gronov (1670, 1694), Zeune (1774), v naší době Eyssenhardt (Lipsko, Teubner, 1868; 2. vyd. 1893). RSk. wtoroonemom : 1) M. P. Br., rod rostlin 2dčložných z čel. chynníkovitých {On- ckonaceae), tribu Hedyotideae, obsahující stromky jamajské, lysé, s listy vstřícnými a podlouhlými s palisty a s květy buď koneč- nými n. úžlabními, s korunou trubkovitou. Se- mena jsou hojná. — 2) M. Velí. iest synon. s Remijia (-žija) DC, náležející k téže če- ledi. Déd, Maorooystis (bobu lák dle Presla), rod chaluh {Fucoideae) z řádu řemenatkovitých {Laminarieae\ význačných stélkou zrůznČnou v části dvojí: stonkové a listové. Stonek oblý, nesoucí sprvu ien po jedné straně listy, kte- réžto později clodatečným kroucením stonku na všechny strany odstávají. Listy veliké, ne- dělené; jejich stopkovitá čásť na zpodu na- duřuje ve veliký puchýř hruškovitý. Plodní kupky jsou na listech nepravidelné rozptý- leny. Listy tvoří se z vegetačního vrcholku tím, Že tento se vidličnaté rozvětvuje. Z jedné větve takto povstalé vzniká list, kdežto druhá proměňuje se v pokračování stonku. Obrov- ské chaluhy tyto rostou v Tichém okeáné, zvláště v jižní jeho části asi 10 druhy. M. pyrifera Ag. (b. hru skon osný) má stélku ťbO— 330 m dlouhou, jejížto čásť listy nesoucí vzplývá na hladině mořské. Tak povstávají plovoucí ostrovy, obtížné plavbě lodí. Stonek ztlouští husího brku opatřen listy zdélí Vs ^^ 1 m, zSíří 2—13 cm, s puchýři 2Vi až 5 cm: dlouhými. Ič, Maorodon M. Tr., rod měkkoploutvých ryb z čel, trnobřichů {Characinidae\ má na rozdíl od jiných ryb této skupiny na. patře kromě řady drobných zoubků ještě dvě řady větších zubů kuŽelovitých; také v čelistech jest po jednoduché řadě ostrých zubů podobného tvaru. Podlouhlé tělo jest pokryto šupinami dosti velikými; ploutve jsou krátké, břišní pod hřbetní, ploutev ocasní jest vzadu zaokrouhlena a ploutvička. tuková schází. Ze 4 druhů v tropické Ame- rice žijících buď tu uvedena ha i mora (M;. trahira M. Tr.), ryba zdélí až 1 m, jíŽ se tam lidé pro ostrý chrup její nemálo obávají. Br, BKaoroglossofl, zool., viz Kaloni. Kaorooheira, zool., viz Krabi. Maoroohloa Kunth., kavil, rod rostlin. z čel. trav tribu kavilovitých (Stipaceae)^ obsahující druhy vysoké, s listy dlouhými a následkem svinutí krajů oblými a s latami buď staženými n. rozloženými. Klásky jsou. Ikvěté, květu stopkatého o 3 tyčinkách a 2laločném semenníku s 2 Čnělkami a uvnitř chlupatými bliznami. Nejproslulejší druh jest M. tenacissima Kunth. (Stipa L. ; k. nej- tužší), rostoucí jako vytrvalá tráva v Řecku,. Španělsku a v se v. Africe a dosahující as 1 m výšky a v listech přízemních až 5 dm délky. Tuhých listů užívá se pod jménem es parto (v. t.) k hotovení provazů, rohoží. a košíků. Déd, IKaorolepidoptera viz Motýli. Maoropodidae, zool., viz Klokani. Maoropedias [makro-] Ge o rg (vlastně van Lankveld nebo Langveldt), nizo- zemský humanista (* ok r. 1475 v Gemer- tenu -- t 1558 v Hertogenboschu). Působil jako rektor v Hertogenboschu, Lutichu a Utrechtě. Sepsal po vzoru komedií Teren- tiových 15 latinských dramat, jež vkusným veršem, elegantní mluvou, úsečným dialogem,, obratnou stavbou a realistickým dějem ná- ležejí k nejzdařilejším plodům lat. veršovni- ctví za doby tehdejší. Dramata Rebelles a Petriscus líčí synáčky přepjatou láskou ma- teřskou zhýčkané, Asotus jest zpracování hi- storie o ztraceném synu, Andrisca^ Bassarus a Aluta (drama toto bylo přeloženo do franČ- tiny r. 1557 Rothem a ještě později bylo znova zpracováno Ayrerem) jsou rozpustilé,, bujné frašky. O dramatě Hekastus viz Eve- ryman, str. 850. Historii o ženě Putiíarovč zpracoval v Josephu, Konečně uvésti jest spis po smrti M-iově vydaný: Methodus con- ser i bendi epistolas, Epitome praeceptionum de- paranda copia verborum (Dillingen, 1567). Srv. Burmann, Traiectum eruditum, str. 200 nn.,. D. Jacoby, G. M. (Berlín, 1886). red. Maoropiper, bot., viz Piper. MaoropoUdae viz Klokani. Maoropodufl virldlanratus Lacép., rá- jovec dlouhoploutvý, jest rybka ostno- ploutvá z čeledi le zounů (Labyrinthici), kterou někteří (Giinther) pokládají jen za odrůdu příbuzného rodu Polyacanthus C. V.,. 550 Macroptcrygium — Macugnaga. domestikací pozměněnou. M. v. jest také je- diném druhem svého rodu. Má tělo podlouhlé, zdéíi nanejvýš 10 cm, se stran smaČklé, víčko žaberni bez trnů v a drobné zoubky jen v če- listech. Tvrdá čásť ploutve hřbetní i řitní jest delší měkké, ale zadní partie těchto ploutví jsou zejména u samců vzhůru, po případě dolů rozšířeny a prodlouženy v cípy. Ocasní ploutev jest veliká, vzadu vykrojená a poloměsíčitá; také prsní ploutve bývají prodlouženy. Barvu má tělo nahnédlou, ve- zpod šedozelenou, s leskem kovovým za doby tření, a jest zdobeno střídavými příč- nými pruhy rudými a nazelenalými nebo na- modralými; zelené víčko žaberni má vzadu žlutou obrubu. Samečkové mají barvy ohni- vější. Rájovec pochází z Číny, kdeŽ jej cho- vají doma jako my zlaté kapříky; také již v Evropě tyto ryby v zajetí zdomácněly. Živí se drobnou zvířenou vodní; krmíme je dešťovkami a j. červy, kousky masa a pod. Samci stavějí pro jikry hnízdo v podobě cho- máčku z bublinek vzduchových, slinami oba- lených, pod nějž samička vypouští z těla jikry. Činí to ležíc téměř na znak a sameček před tím plove přímo nad ní, při čemž se obě rybky ploutvemi ocasními objímají. Když byla samička několikráte za den něco po- těru snesla, sameček spořádá jikry pod ochrannou stříškou z pěny a i pak jich i mláďat brání a hlídá, pokud nevyrostou. Malé rybičky líhnou se z jiker již po dvou dnech. Rájovci se trou v zajetí až i šestkráte za léto. Br. Maoropterygtum Schimp., rod předvě- kých rostlin cykasovitých, s velikými, jednou zpeřenými listy a klínovit^mi nebo i páskovitými segmenty. Ve zpodnim kcupru v Korutanech. EBr. Maoropui, zool., viz Klokani. MaoroioeUdei, bércouni, jméno malé čeledi i rodu (M. Smith) ssavců hmyzo- žravců (Insectivora), jejíž nečetní druhové mají ženich velmi dlouhý a štíhlý, na konci lysý, uprostřed řídce chlupatý a u kořene obrostlý silnými chlupy, boltce dosti veliké a odstálé, oči také veliké, na horním pysku dlouhé kníry a chrup dle vzorce j, |, g; hořejší zubv řezací však v stáří vypadávají. Ode všech hmyzožravců se liší bércouni tím, že mají zadní končetiny v nártu a dílem i v bérci velice prodlouženy; nechodí tudíž, ale skáčou jako tarbíci. Kost holenní jest srostlá s kostí lýtkovou. Prvý (vnitřní) prst obojích končetin jest nazad posunut anebo schází. Ze 3 rodův a 10 druhův, obývajících ve vých. a již. Africe, jmenujeme jen bér- couna afrického (M. typicus Smith.). Tělo jeho dorůstá délky 25 cm, z čehož při- padají 2 cm na rypáček a 11 5 cm na tenký, krátkou srstí pokrytý ocas. Nohy jsou pčti- prsté. Hustá a hebká srsť má nahoře barvu hnědou nebo šedou, vezpod bílou; čenich jest rzivohnědý. Všickni bércouni obývají v pustých a vyprahlých končinách, jsou živo- čichy denními a živí se po přednosti hmyzem. O jejich rozplozování není určitých zpráv. Br. Maoroitaohya Schimp., veliké šiškovité květy předvékých rostlin kamenouhelných, z čeleoi Calamariaceae, představující klasy dlouze válcovité. EBr. Maorotaenlopteris Schimp., veliké listy předvěkých kapradin {Taeniopteridae), až 6 dm dl. a skoro 12 cm Šir., se silným středním nervem a daleko jemnějšími, hustě vedle sebe stojícími, souběžnými postranními nervy. V keupru, rhaetu a zpodním liasu. EBr. Maomra, dlouhorepí, oddíl r a k ů d e- s í t i n o h Ý ch (Decapoda), tím hlav. význačný (na rozdíl od druhého oddílu, zahrnujícího kraby), že zadek jejich (r ep) dobře a dlouze jest vyvinut a neskloněn pod hlavohruď neb jen částečně skloněn (přechodní čeleď Hip- pidaé). Hlavohruď jest táhlá, okrunýřena, opatřena hrotem čelním, na mnoze význačně vyvinutým. Tykadla vnější jsou pravidlem velmi dlouhá, bičíkatá, mají šupinu nebo jsou bez ní. Vnitřní jsou pravidlem dvou- bičíkatá. Nohy hrudní jsou dlouhé, kráčivé a chápavé, klepítkaté nebo drápkaté. Přední bývají mohutně vyvinuty, zadní někdy za- krnělé (čel. Hippidae^ Paguridae, Galateidaé). Zadek jest tvrdokožný, jen někdy měkko- kožný a pak chráněný (čel. Pagundae). Za- končen jest dobře vyvinutou ploutvicí ocasnL Nohy zadkové (5 párů) jsou malé, rozeklané, jen někdy zakrnělé (čel. Pagundae). Samičky nosí na nich vajíčka, u samečků jsou přední upraveny na ústroje pomocné při páření. Vývoj jest skrácen nebo děje se proměnou, prostřednictvím larev pokročilejší ústroj ností lioé.i, phyllosoma) neb primitivní (naupliová larva rodu Penaeus). Náležejí sem zástupci většinou mořští, menšinou sladkovodní. Ně- kteří přizpůsobeni jsou životu na suchu (rod Coenobita a Birgus). Vyhynuli zástupci obje- vují se již v prvohorách. Mnozí jsou jedlí (mořští i sladkovodní). Důležitější čeledi jsou: Hippidae, Paguridae (význační zástupci rak poustcvnický a rocí Birgus), Thalassini- dae, Galateidaé, Palinuridae (vyznač, zástupce lan gusta), ^5/ďciOesterr. Blatter fůr lit. Kunstc (1847: Osman von Gundulič); >Neven€ (1856: cestopis o Bochýni a Bledu)\ >Slovenski Glasnik* (1858, 1862, 1867, 1872: Slovenska terminologija v obce in posebno je\ikoslovna)\ >Ric^L,rův Naučný Slovníkc (1860— 1861: c7ťínitr o Jihoslovanech)\ »Novice€ (1862 — 1863: o ná- rodnosti slovanské^ o vlastenectví^ o pansla- vismu)) >Pozor< a >Danica€ (1862 — I^Ia-. pře- klady ^ ruské literatury)] >Kres« (1881: dějiny stolice slovinského ja\yka na štýrskohradeckém lyceu)] »Zora< (1872: {ivotopis Ondř. Šegy). Slohu M-ovu vytýkají se některé vady. Ná- rodním smýšlením náležel M. k oné straně slovinských národovců, kteří pracovali k tomu, aby se v literatuře přiblížila slovinština co nejvíce k chorvatštině, zvláště však na poli terminologie. Za svého působení v Lublani byl M. svým žákům milým učitelem a vla- steneckým pěstounem. Srv. Glaser, Zgodo- vina slovenskega slovstva a »Ljublj. Zvone, (1883). Lo. Mao Wirther John, skotsko malíř (* 1839 v Colintonu u Edinburghu). Vzdělal se na akademii v Edinburce, načež cestoval po severní Evropě, v Belgii, v Alpách a Itálii, r. 1877 také v Sev. Americe, odkudž přinesl si četné studie. Z jeho krajin půvabně kre- slených vynikají: Chrám Vesty v Řimě {IZt^Y, Měsíčná letní krajina; Královna lesu (1876;; Rašeliniště při yip. slunce a Tři grade (1877). Ma6a, osada v sibiřské oblasti jakutské a okruhu olekminském na pr. bř. Leny, sídlo pisáren, zásobáren a skladišť pro olekminské zlaté doly a důležitý přístav pro dopravu zboží (roč. 150.000—200.000 pudů). M&6aJ Alexander, slovenský pavlán a kazatel v klást, mariathalském u Prešpurka na poč. XVII I. stol. Pokusil se o první slo- venskou, t. j. katolickým Slovákům psanou postillu: Panes primitiarum aneb Chleby prvo- tin (Trnava, 1718), kde, jako ve vší tehdejší literatuře protireíormační na Slovensku ti- štěné, silně se již hlásí živly dialektické. Ji- nak objemná kniha ničím se neliší od sou- časných zázračnických postili jesuitův a ji- ných řeholníků českých, moravských a slez- ských. (Viz Vlčkovy Dějiny české literatury, II.; 1, 48—49.) Včk. MÚek Jan, filosofický spisovatel český (* 1770 v Novém Městě n. Medhují — t t. 1826), studoval v Praze pod Seibtem, Meiss- nerem, Vydrou a j., načež studoval práva ve Vídni. Obrátiv na sebe pozornost spisem Beweis vom Dasein Gottes aus Grůnden der theoretischen Vernunft (1799) byl povolán současné za profcssora na univ. pražskou a na Tereziánskou akademii do Vídně. Roz- hodnuv se pro tuto, vyučoval tam předmě- tům filosofickým v 1. 1799—1805. Když aka- demie odevzdána r. 1806 řádu piaristskému, ustoupil do soukromého života. Mimo uve- dený spis vydal ještě Entwurf der reinen Philosophie (1803). Maóioe, ves v Čechách, hejtm. a okres Sušice, fara Bukovník, pŠ. Žichovice; 52 d., 346 ob. č. (1890), kaple, 2 mlýny a pila při rybníku Ostrově. Alod. statek (341.25 ha) se zámkem, dvorem a pivovarem drží Josef Tašek. V M-cích stávala tvrz, na níž připo- mínají se Horčicové z Prostého (1415—1574), Březští z Ploskovic (1581—1629), Zdeněk Je- žovský z Lub, jehož potomci drželi M. ke Kalenicflm. V XVIII. stol. seděli zde Říčanští z Říčan, Malovcové z Unwerthu, Šiškové z Jamolice, r. 1804 Jáchym Zádubsícý ze Šon- talu, r. 1830 Bedř. hr. Rummerskirch, r. 1834 Bedř. chevalier Gramont a od r. 1845 rodina Tašková. Madin viz Macin. Máčka, bot., viz Eryngium. Mačkov, Macko v, ves v Čechách, hejtm., okr., fara a pš. Blatná; 47 d., 330 oby v. č. (1890). Madovloe, ves v Čechách, hejtm., okr. a 552 Mačtět — Madagaskar. pš. Benešov, fara Vranov; 15 d., 114 ob. č. (1890). R. 1434 připomíná se Václav z M-ic. Madtét (Ma^iieTi) G-rigorij Aleksan- drovič, spisovatel ruský (♦ 1852). Rodina jeho jest anglicko -polského původu a otec jeho byl členem okresního soudu v tučku. M. studoval v Němirové a Kamenci Podol- ském, ale oblíbiv si názory Černyševského byl vyloučen z gymnasia. Složiv zkoušku byl v 1. 1870 — 72 učitelem új. školy v Mohylevé a Kamenci Podolském, načež odjel do Ame- riky a pracoval zde po dvě léta na různých farmách. R. 1875 usadil se v Petrohrade a líčil v časopisech, jmenovité v >Nedéli<, své cestovní zkušenosti. Později skupil tyto črty v knize Pú bélu světu (Moskva, 1889). R. 1876 byl uvězněn a vypověděn do gub. archan- gelské a pak do Sibiře, odkud se vrátil r. 1884. Literární činnost jeho jest velmi rozsáhlá. O sobě vydal sbírky povídek: Po- věsti i ra\skaix (2. vyd. t., 1887— 89); Siluety (2. vyd. t., 1888—1895); Živyja kartiny (t., 1895); Novyje ra^ska^y (t., 1891); Na dosugé (1896) a romány: Bělaja panna (t., 1888); Žid (t, 1888);. Chronika odnogo dna (1892). K nej- lepším jeho pracím náležejí povídky ze sibiř- ského života {Dvě pravdy; Mirskoje dělo z i.)^ jež jsou prosty melodramatismu, jmenovitě tam, kde názorně a poutavě líčí častou kol- lisi mezi pravdou theoretickou a životní. Ji- nak M. unáší, se theoriemi ruských lidovců z let 60tých a 70tých, snaže se »buditi ná- ladu, neboC portraitů ruská literatura má již s dostatekc. Odtud postavy jeho bývají sche- matické, cizí rus. Životu, povídky jeho pak budí dojem allegorií a pohádek a docházejí značné obliby u mládeže a za hranicemi, kde nedovedou vycítiti jejich rozpor se skuteč- ností. Popularita jeho jest značná. Překládá se do írančtiny, angličiny, němčiny, dán- štiny, novořečtiny a do všech jazyků slo- vanských. ŠnJ^, Ma-6a viz Hoang-ho. Maóva, v listinách Ma^oua, Machow, Ma- cho jMačóJ, banát koruny Uherské na jih od Sávy v severozáp. končinách nynějšího krá- lovství Srbského. Středisko jeho byl hrad M., v listinách zmíněný, jehož poloha není známa. Král Štěpán Dragutin sídlil v místě řečeném Debrc, nyní vsi se zříceninami na srbském břehu Sávy naproti Kupinovu. Od polovice XV. stol. střediskem byl hrad Za- šlou, jinak Šabac řečený. Srbský biskup >ma- čevskýc, zmíněný od XIII. stol., sídlil za tu- reckých dob ve Valjevě, až sídlo jeho kon- cem XVIII. stol. přeneseno do Šabce. Roz- sah M-vy je znám hlavně ze dvou listin krále Sigmuncia Lucemburského řv. Mijatovič, Gju- ragj Brankovic I., články Tnallóczyho a Hof- fera v >Glasniku€ bosenském, 1893, a Nova- koviče v »GodišnjicÍ€, IX.). Náležely k ní doliny, v nichž tekou řeky Kolubara, Tam- nava, Ub, Ljig, tržiště Vafjcvo a Nepričava, hrad Bela Stená (u Valjeva), hrad Sokol atd. Na záp. k řece Dřině nalézaly se četné doly; hlavní hornická místa byla: Zajača, Krupanj (olovo se doluje tam doposud) a Crnča. Nyní je jméno M-vy obmezeno na bažinatou kra- jinu na z. od Šabce, naproti Mitrovici, která za středního věku slula Bitva. Banát ma- če vský založen ok. r. 1254 od kr. Bely IV. Nejdříve jej spravoval kníže Rostislav Mi- chajlovič z ruských knížat Černigovských^ otec královny Kunhuty, manželky krále Pře- mysla Otakara II., a synové jeho Michael a Bela. V 1. 1280—1282 kraj ten držela krá- lovna Alžběta Kumánská, matka krále Ladi- slava IV., v 1. 1282—1316 pak Štěpán Dra- gutin, bývalý král srbský, manžel Kateřiny, sestry Ladislava IV. V XIV. stol. střídali se v panství zde Srbové i Uhři. V 1. 1402—27 držel M-vu i s Bělehradem srbský despota Štěpán Lazarevič, po jehož smrti se v pan- ství zase uvázali Uhři. R. 1440 obsadili tyto krajiny Turci, ale r. 1444 zase vy puzeni, na- čež se v hornických místech zmiňují zase úředníci srbského despoty Jiřího Brankoviče. Po opětném pádu Srbska drželi Uhři Šabac do r. 1520. KJk. Mád, městys v uherské stolici zempliňské, má 3480 ob., miner. zřídla, výborné víno, obili. Madas^askar, franc. ostrov v Indickém okeánu, třeti dle velikosti na zeměkouli, pro- stírá se mezi 120 20' — 25<^ 39' již. š., 61<' — 68** 11' v. d. dle Gr. na vých. pobř. Afriky, od níž oddělen jest průlivem Mozambickým (nejmenší Šířka 520 km). Rozloha dle vý- počtův Marinelliových (1898) je 592.024 frmS největší délka 1670, největší š. 600 km. Ráz pobřeží jest jednoducný, nepatrně rozčle- něný. Vych. pobřeží, vyjímajíc širokou a rozlehlou zátoku Antongilskou v s. části a výborně chráněnou zátoku Diégo-Suarezovu» úplně jest téměř hladké, patrněji rozčleněna jest toliko sev.-záp. strana ostrova, rozrytá několika zálivy. Ostrov je většinou hornatý, pouze v již. části sklání se planina k pobřeží v nízkou rovinu, uvnitř ostrova nastupují namnoze mohutné planiny. Geologicky .skládá se ostrov z největší části z horstev prahorních ; v planinách pře- vládají třetihory. Hlavní horský massiv, ulo- žený mezi 2 hlavními horskými řetězy na v. a na z., složen jest ze žuly, ruly a svoru, na v. od něho prostírá se pásmo třetihorní, prorvané na několika místech vyvřelinami čedičovými. Záp. část ostrova skládá se na- mnoze z útvarův uvrstvených, na j. od Ta- nanarivy nalezen byl širý bassin silurový^ vniknuvší mocným proudem do útvaru pra- horního. Sev.-záp. část ostrova zaujímá roz- sáhlá pánev uhelná, rozšiřující se po západ, pobřeží až za Tubar. Zlatonosné vrstvy kře- mičité táhnou se rovnoběžně se záp. pobře- žím od Mahajamba na s. až na j. po nezná- mou dosud hranici. Dosud ve větší míře na- lezlo se v okolí Manambolo, Ankavandra a Tsihibirina, vedle toho nalezeny zlatonosné stopy v některých vrstvách vých. a na sev. ostrova. Půda v celku jest úrodná, ale trpí v některých částech nedostatkem deště, tak že zvi. ve vnitru a na záp. pobřeží táhnou se dlouhé pásy suchoparů. Nejúrodnější jest ostrov v jiho-záp. části, kde padají husté» Madagaskar. 553 pravidelné deŠtč, tak že půda dává několi- kerou žeň. Horopisně můžeme rozděliti M. na 2 části trojúhelníkového tvaru (dle Grandidiera), jež obdržíme, spojíme-lí mys Saint-André na záp. pobřeží (16® 18* j. S.) s Fort-Dauphinem na již. pobřeží (25® j. š,). Východní čásť jest nejhornatější f zaujimajíc vedle, pobřežních soustav horských ni. mohutný massiv vnitro- zemský. V této vých. části převládají mo- hutné řetězovité soustavy horské, zvedající se parallelně s hl. podélnou osou ostrova, sklánějící se k vých. boku ostrova řadou rovnoběžných menších horských pásem, stup- ňovitě klesajících k vých. pobřeží. Horopisný ráz ostrova nejvýznačněji charakterisuje mo- hutný stř. řetěz norský, počínající v s. před- hoří ďAmbre a pokračující poledníkovým směrem na jih téměř nepřetržitě až k 22® j. š. Délka jeho jest asi 1200 km. Prvá jeho čásť, rozdělující velmi patrně nejsev. cíp ostrova na 2 rovné části, nazývá se hor- stvem Antankaranským, kteréž od 15® jiŽ přechází v kratší pásmo Mangaraharské, od 16® j. š. pak na j. až k mohutnému Antral- nému massivu svojovému, horám Ankaratraj- ským, táhne se střední pás tohoto řetězu, zv. Antianaka. Průměrná výška tohoto řetězu a všech pobočních horských systémův kolísá mezi 800—1500 m. Nejmohutnější horskou soustavou ostrovní jest rozsáhlý horský mas- siv vnitrozemský, zvedající se na záp. od hl. pásma horského tam, kde hl. řetěz je pře- rušen, t. zv. Ankaratra, protínající se v nej- důležitější provincii ostrovní, Imerině, a zve- dající se nejvyššími vrcholy vůbec. Grandi- dier nazývá je ohniskem horopisu M-u, jeŽto z něho rozvětvují se věj ířo vité na všechny strany všechna hl. horstva ostrovní. Pobřeží toto jest rudonosné a má četná minerální zřídla. Nejvyšší vrcholy jsou: Tsijařajavona (2632 m) v samém středu, Jankiana (2130 m) v již. části, lankana (2260 m), Bity (2260 m). Sev.-záp. čásť ostrova až na 26® j. š. vyplněna jest širou planinou místy značně zvrásněnou o prům. výšce 500 m. Vodopisně náleží M. k pomoří Indického okeánu. Při horopisné jednoduchosti ostrova jsou řeky většinou pobřežní. Předěl říční tvoří přirozeně velká, poledníkovým směrem postupující horská pásma, jež děli vodopisně M. na 2 samostatné říční oblasti, rozsáhlou a rovinatější západní, úzkou a hornatou vý- chodní. K soustavě sev.-záp. náležejí vedle četných menších říček pobřežních Mananga- rivo (80 km dl.) a Ansitsomoron (100 km), V střední části záp. mohutnějším proudem jest ř. Betsiboka, říčního vývoje 600 km, nej- větší a hospodářsky nejdůležitější říční sou- stava ostrovní. Povodí její zabírá nejdůleži- tější oblasti vnitroostrovní, hl. nejdůležitější provincii Imerinu. Pramení se v sev. části Imeriny, proráží na několika místech cen- trální massivy horské, teče směrem sev.-záp., až u Amparinibé přibírá svůj největší přítok, ř. Ikopu, tekoucí rovnoběžně s celým jejím tokem horním a z části i středním. U Maro- OuQv Slovník Naučný, sv. XVI. 26 5 igoo vodv ústí se do zátoky Bombetocké. Z pří- toků ř. Ikopo důležitější jsou: Masjaka, Man- drati, Manavava a j. Betrit)oka v části svého hor. toku a v 140 km dl. části dol. toku je splavna. Celý tok její není dosud zjištěn, určitěji známe toliko její přítoky a její dolní tok. Dále na záp. ústi se do zátoky Maram- bitsijské ř. Mahavavy; dále na jih ústí se do Mozambického průlivu menší pobřežní toky. Větším tokem jest v dol. a z části v střed, rozvětveni známa Tsitsobohina, zaujímající bassin mezi části pohoří Bemaharajského a Bongo-Cavského. V již. konci ostrova ústí se pobřežní řeky dosud nepatrně prozkou- mané. Nejdůležitější z nich jest Onilaby (t. řeka Sv. Augustina). Na v. pobřeží pro vel- kou blízkost hl. horopisného předělu v po- délné ose k v. pobř. nemohly se vyvinouti mocnější řeky, tak že jsou mimo několiíc v jiho-vých. cípu čistě pobřežní. Jezer není na ostrově mnoho. Větší jest horské jezero Alaotra, 120 km s.-z. od Tamatave (20 km dl., 3 km šir.). Podnebí jest v hl. rysech tropické, mír- něné však a měněné rozmanitými klimati- ckými vlivy místními. Vých. pobřeží má celý roK hojně dešfů. Hann udává: Diego Suarez (12® 14' i. š.) v led. 29-3. v čci 230, střední tepl. roc. 26*7® C, srážek 68 cm; Tamatava (18® 11' j. š.) v led. 27-6, v čci 206, střední tepl. roč. 24*1® C. srážek 309 cm; Fort Dau- phin v již. cípu vých. pobřeží (25® 2' j. S.) v led. 26-8, v čci 200, stř. tepl. roč. 233® C, sráz. 113 cm. Roční extrémy obnášely v Am« bahy 34*4® a 10*0® C. Naproti tomu záp. po- břeží má podnebí daleko sušší, k jihu deště značně ubývá. Nejteplejší měsíce na záp. po- břeží jsou únor, březen a duben, nejstude- nější červenec. Planinová oblast vnitrozem- ská vykazuje stálé tropické deště od konce list. do břez., zvi. silné deště s častými bouř- kami vyskytují se v pros. a v únoru. Větry mají zde nejčastěji směr j.-v. a s.-v., též s.-z. a s.-v. Střed této oblasti, Tananariva na 18® 55' j. š., 1400 m n. m., má nejteplejší měsíc led. s 20-3® C, nejstudenější čec 14-5® C, stř. roč. tepl. 18'0® C, srážek 133 cm. Zimnice vyškytá se hl. v měsících letních pros., led. a ún., hl. za změny madagaskarských mon- sunů. EMa. Květena jest z nejbohatších a nejpůvod- nějších na světě. Nikde není tolik endemi- ckých, vlastních rodů (přes 150 nejméně, dle rozličných názorů spisovatelů) a druhů. Ze 5643 druhů cévnatých bylin jest skoro Vs endemických, zbytek je buď v tropické Atrice nebo vůbec tropický kosmopoUt. Mezi prv- ními badateli byl Čech Václav Bojer (v. t.). Katalog prof. Palackého přijala franc. vláda k tisku a Grandidier chystá o ní velké dílo. Nejlepší zprávy uveřejnil missionář Baron v časopise londýnské Linnean Soc. Roze- znal kraje trojí: vých. prales, horní stepi střední a suchý západ. S tím souvisí cizí živly, tak je v horách přes 40 rodů květeny evropské (na př. Sanicula europea, portulaka Typha), a v stepi tvary africké, jako baobab 36 554 Madagaskar. (několik variet). Nejčetnější rodiny jsou Le- gumittosae (přes 420), Compositae (360), rela- tivně Euphorbiaceae (170), Orchideae (160), Acanthaceae ^200), Rubiaceae (226), málo po- měr, trav (250), palem (tucet), ale všecky předčí kapradiny (snad přes 500). Málo cibulovitých (asi 200), asi tolik jako Cyperaceí. Jižních tvarů (t. antarktických) málo, 8 proteaceí, více pandanů, z konifer Widdringtoma (dle Barona jen Podocarpus\ i Cycas, Nertera, G«w- nera. Některá podobenství s mysem Dobré Naděje {Aloe) a horami habešskými {Viola^ Geranium, Rumex), ale nevalné příbuzenství s Maskarény (asi 300). V celku převládá ráz suché krajiny; jen močály tropické východ, břehu tvoří výjimku. Tak tu jediná vrba {Sa- iix hildebrandtii). Nejrozšířenější bylina dle Barona jest Gleichenia (kapradí), starý geo- logický úkaz. Neznáme dosud fossilních by- lin, ač M. má krásné uhlí, jež vystaveno bylo na pařížských výstavách. Baker, nejlepší znatel květeny madagaskarské, tvrdil, že je tu původní stará jednotná světová květena. Třeba že dosud je špatné spojení (za jeden ex. IJssochilus giganteus žádal krajan náš Sý- kora 2000 fr.) uvedeny některé byliny odsud do zahrad; tak krásná Ravenala maďag., zv. arbre du vqyageur, která dává cestovatelům vodu pitnou, krásnokvětá Foindana regia^ bezparenchymní vodní Ouvirandra fenestralis, dlouhokvětá orchidea Angraecum sesquipe- dále (průměr květů 19 cm, osten 28 cm dl.) atd. Staré spojení s Východem ukázalo cestu mnohem sázeným bylinám. Zvířena madagaskarská jest ještě zajíma- vější, majíc ráz zcela starosvětový, podobný zvířeně eocenní (Lemuridae, nedostatek vět- ších dravců a velkých Pachydermů). Vůbec poslední Troucssartův seznam ssavců má asi 102 druhy i s fossilními (není Allotherií, ani Edcntat, ani Marsupialií, ani Ungulat, vy- mřel hroch [Hippopotamus Bemerli a Lepto- rhynchus], ba ani antilop není; jen hlodavci, netopýři, několik broukožravých a nejčet- nější Lemuridae [41 J). Nápadný jest nedo- statek damanův, antilop, koňů, koz, volů, psů, jelenů, vůbec větších afrických tvarů; největší kanec (Pótamochaerus larvatus). Zvi. je skupina křečkovitých myší {Hypogeomys, Nesomys, BrachytarsomySy Brachy uromys. Hal- loiiiys a Eliurus [5]). Z evropských ssavců tu jen Minioptevus schreibersi i africký rufinus. Z netopýrů (8 endem.) 21, 3—5 Pteropů, 2 TriaenopSy 3 Vesperugo^ 1 Scotojilus, I Ve- spertilio. Z dravcův tu jen Galictideae (4), z kočkovitých malá Cryptoprocta ferox^ pak rejskové (2 Blanneae) výhradně Centetidae atd. Ptáků měl Hartlaub r. 1877 220 (295 s Maskarenami), Grandidier jen 205 a při- bylo něco fossilních (vymřelýchV Ráz hlavně africký, zvláštní rodiny není, ale ovšem ně- které zvláštnosti, jako černí papouškové {Co- racopsis |2]). Bohužel nevíme dost o stěho- vavém ptactvu, ač někteří tu zachyceni (2 dudci coll. Humblot, Cypselus apus, Orio- lus galbula fex. coll. Sganzin), křepelky, mi- mo vodní kosmopolity (sluky, jeřábi, mořští \ ptáci antarktičtO- Endemických ptákův jest tolik, že GeofiFroy, Blyth a Řeichenow udě- lali z M-u zvláštní oblast {Falculia, Crossleya, EuryceroSt Co^acopsis, Coua flO u Grandi- dier a], četné Arlamidy [7 rodůj, Hypherpes, Hartlaubia^ Leptosomus^ Philopitta, Dromocer- cus). Wallace měl end. 33 (zemní) rody s 50 a 56 end. druhy rodů neendemických, ale jen 12 druhův i cizích (mimo vodní), jako Strix fammea, Falco minor, 2 Milvus. Jsou tady typy africké {Sectanniae^ Coracias, Pte- rocles, Numida) vedle některých indických [CoUocalia, Zosterops, Copsychus). Rodu .*/e- sites (Grandidier má ho u Rallid) známo jen 6 kusů. Z afrických tvarů jmenujeme Oena capensis, Corvus scapulatus. Vyhynulý pták bajek »Tisíc a jedna nocc, Aepyomis maxi- muš, znám jen z vajec. Tuniix nigncollis slouží k zápasům, jako jinde kohouti. Černá barva hojná (Dicrurus fortificatus). Nejbo- hatší jsou plazi (přes 200, asi Vn všech na světě), želv je 12, jeŠtěrů nejvíce snad na celém světě — známe jiŽ přes 100 druhů (Bott- gcr 84; až na 10 všecky endem.), z nichž je 30 Chamaeleonů (endem. rod Brookesia 5), až na 3 veskrz endemických, 28 Geckonidů (25 endem.), dva rody amerických leguánů, Uro- platidy, Zonurus, 10 Gerrhósaurid, 21 Scino- idů. Hadů známe přes 50 druhů: 8 Typhlo- pid, 2 Boidy endem., ostatní Colubridy; vů- bec 13 rodův a 44 endemických. Žab známe teď již přes 60 druhů (Bottger měl 36). Mno- hem chudší jsou ryby, jež popsali Bleeker, Guichenot, Steindacher a Sauvage v díle Grandidierově. Týče se to zejména sladko- vodních pro nedostatek velkých řek a jezer. Mořských asi tolik jako v Indickém moři vů- bec. Sauvage má tam vůbec 1238 druhů (296 rodů), z nich 65 čítá sladkovodních, mezi nimi většina asi stěhovavých (27 Go- biidů, 9 Mugil, 4 ouhoři). Zcela sladkovodní jsou Chromidy (4 rody), Siluridae. (7) a 4 Cy- prinodontae. Zlatý kapr, uvedený roku 1861 (7 kusů), hubí teď Gobiidy a Chromidy. Pjř. Obyvatelstvo M-u páčí se v odhadech jen přibližných velmi nestejně, v průměru asi na 5,028.900, t. j. asi 8'4 na 1 km}, a skládá se z více než 20 kmenů úplně od sebe rozdílných, avšak od Evropanů jmenovaných souhrnem MalgaŠové, Malegasové nebo Madagasové. Základ k osídlení ostrova dali asi kmenové sousedního pobřeží afri- ckého, avšak velmi záhy přibyli k nim zajisté i plavci arabští, navštěvující od pradávna vý- chodní břehy africké. Než hlavní a panující čásC obyvatelstva jest původu malajského. Kmenové malajští obývají především střed, zvýšeninu, avšak jednotlivé i ich osady roztroušeny jsou také na někter^cn místech pobřeží, zejména východního. Ž nich a ze všech kmenů madagaskarských vůbec daleko nejdůležitější jsou Hovové (v. t.). K živlům malajským dlužno počítati také kmen Bet si- le o, který páčí se asi na 1,200.000 osob a jenž jest domovem na hornaté zvýšenině na j. provincie Imerina. Příslušníci jeho jsou dle všeho silně pomíšení cizí krví, pleť jejich je Madagaskar. 555 vesměs tmavší, nos plošší a rty odulejší než u Hovů, vousy jsou nepatrné, postava statná (6 angl. stop), éyli dříve roztříštěni v samo- statné kmeny s neobmezenými náčelníky, avšak později podrobeni přes statečný svůj odpor Hovům. Kmeny původu afri- ckého (negroidni) obývají ostrovní peri- ferii. Nejčistší ráz zachovali si Sakalavové ^v. t.). Zcela na s. v okolí zát. Diego Suarez :é.jí Antankaranové, úzce příbuzní se Sa- kalavy, ač pomíšení namnoze s Araby, Evro- panům naklonění a odkázaní pro neúrodnou půdu na rybářství. Dále k j., hlavně kolem jez. Alaotra v krajině velmi nezdravé, bydlí Kmen Sihanaka, bezpochyby vzniklý smí- sením negroidních kmenů na vých. pobřeží 5 Ho vy, provozující rybářství a ve velikém rozsahu i chov dobytka. Zcela na j. střední ívýšeniny žijí Barové, degenerovaní přísluš- níci kmene Sakalavů, velmi suroví a nemravní, avšak tak udatní, že ani Hovové nemohli si jich podrobiti. Na vých. pobřeží nejčetnější Jsou Betsimisarakové, jichž je asi 800.000. Jejich území prostírá se až k pásmu pralesů, na s. k zátoce Antongilské a na j. k 20^ j. š. Jsou rázu čistě černošského, ač pleti poně- kud světlejší; dříve vynikali mravní i tělesní udatností, dnes jsou v obou směrech silně skleslí. Na jv. obývají Tana love lesní území na v. od země Betsileů, jsou asi smišenci s Hovy, kdežto Antan osy o vé naj. uFort- Dauphinu v míře ještě větší s Araby. Vliv a počet Arabův na ostrově jest v úpadku a osady jejich omezují se na pobřeží Sakalavů. Za to mdičtí obchodníci žijí již nejen téměř ve všech pobřežních místech, nýbrž vnikají až do vnitrozemních osad. Nejnověji objevují se na M-u i Číňané. red. Náboženství z největší části je pohan- ské. Víra v osud (fetišismus), nošení zázrač- ných talismanů (sampů) všeobecně je rozší- řeno. Protestantství zastoupeno jest 2 skupi- nami: anglikánskou a lutheránskou. Zásluhu o rozšíření prvé má London missionary so- ciety, jež r. 1895 měla 68 mission. stanic, -6000 kazatelů domorod.. 92.000 žáků, 310.000 vyznavačů; má 1176 škol a 1300 kostelů. K výcviku a výchově dorostu slouží 2 boho- slovecké ústavy a několik škol. Lutheráni mají na ostrově 44 mission. stanic, 1130 pa- storů domorodých, 90.000 žáků. Pokřesťa- nění domorodců počíná ve větší míře od r. 1820, rozšiřování dalo se se značným od- porem, tak že teprve r. 1868 vyhlášeno pro- testantství za náboženství státní (král Rana- valo II.). Missie katolická měla 117 franc. missionářů, 18.000 žákův, 600 obecných škol, '9 škol norm., 1 kollej a 130.000 vyznavačů. Od r. 1844 spravuje je zvi. apoštolská prae- fcktura, nacházející se v rukou jesuitů. Školství v poslední době znamenitě se vyvíjí; školní návštěva jest povinná; školy jsou hl. missionářské, řízené londýnskou a íranc. missií. V celku navštěvovalo školu T. 1886 asi 300.000 žákův. Vyučovacím jazy- kem vedle jazyků domácích jest angličina a frančtina. Otroctví na ostrově jest zrušeno králov- ským ediktem z r. 1874 a zákonem z r. 1889. Vojenství. Povinná služba vojenská za- vedena iest již od r. 1817; každý ISletý svo- bodný domorodec povinen jest 5 let vojen- sky sloužiti; mimo to stát má právo v čas války povolati každého domorodce do války. Armáda jest od r. 1879 organisována po evrppsku, vojáci mají ručnice. Ústava spočívá na základě smlouvy franc- hovajské ze dne 17. pros. r. 1895, dle níž vedle domácí dynastie hovajské ke správě ostrova přihlíží gen. místodržící, stanovený republikou Francouzskou, sídlící v hlav. m. Tananarivě a řídící zahraniční politiku. Vnitřní ústava hovajská jest v celku rázu despotického a teprve v novější době vlivem Francie počíná se pomalu proměňovati v kon- stituční monarchii. Zákonodárství náleží pa- novníkovi; nepatrně je omezují »kabary<, t. j. shromáždění národní, skládající se ze všech vrstev obyvatelstva. Národní barva je bílá, vlajka bílá s červeným rohem nahoře a písmeny R. M. v dolejším rohu. Obchod v posledních letech, kdy franc. vláda věnuje vzornou péČi této své mladé kolonii, rychle se zvedá. Slouží tomu zvi. znamenitě železniční podniky, rozvětvující se v posledních letech velkým nákladem z hl. míst ostrova do vnitra. Obchod bére se na v. pobřeží hl. přes ostrov Mauritius, Réunion a Seychelly. Vyváží se kaučuk, kopal, rýže, hovězí kůže, dřevo ebenové a palissandrové. Dovážejí se hl. železné nástroje a nádoby, střel, prach, ručnice, látky, rum a j. R. 1880 páčil se obchod madagaskarský na 25 milí. fr., z čehož přes polovici připadalo na Francii, 74 na Spoj. Obce sev.-amer., zbytek na afri- cké pobřeží a okolní ostrovy. R. 1890 vyve- zeno za 3,741.355 fr., dovezeno za 5,597.260 franků, r. 1897 dovoz i vývoz 18,358.918 fr., z čehož Ví opět připadala na Francii, Ví na Anglii. Ve "2^ Spoj. Obce sev.-amer., Vi8 "^ Německo. Peněz užívá se nyní francouzských vedle mexických a špan. piastrů. Domácí peníze mizejí z oběhu stále více, nahrazo- vány jsouce drobnou mincí francouzskou. Administrativně dělí se M. v distrikty vojenské a v provincie občanské. Distrikty vojenské jsou 3; Ankarobé, Tananariva a VOJ. distrikt, zaujímající staré okresy Tsia- fahy, Marinonarivo, Betaío, Betriléos a území sakalavské. Kommunikace má silnice na pobřeží mezi Tamatavou a Tananarivou v délce 300 km a mezi Majungou a Maévatanou, 500 km dl.; ve vnitru ostrova zvi. důležitá jest silnice z Tananarivy do Fiaranantsoa (400 km). Železniční trati posavad není, však jest již projektována trať (r. 1898) 350 km od Tamatavy do Tananarivy, jejíž stavba počla. Mimo to jest nový projekt, jenž bezpochyby také bude proveden, totiž želez, trať z Ta- nanarivy do Majungy, čímž by byl železnicí spojen břeh vých. se západním. Poštovnictví teprve se vyvíjí, avšak již nyní mají všechna důLžitějši místa po- 556 Madagaskar. štovní spojení. Telegrafní síf spojuje Tama- tavě na v. pobřeží s Majungou na z. Soudnictví má jeden appellační soud, jemuž podřízeny jsou 3 tribunály soudní I. třídy, jakož i soudy smírčí. Mimo to trestní soudy v důležitějších místech ostrovních. Dějinyvýzkumu. Nejstarší zprávy o M-u vyskytují se jiŽ u starověkých spisovatelův řeckých, přesnější a cennější zprávy podávají nám teprve cestopisci arabští. Usilovnější výzkum ostrova počíná teprv XVII. stoletím. Jsou to zvi. franc. cestovatelé, již od r. 1639 objevují se na březích M-u: Cauche (1639), Lc Roy (1649), La Čase a Carpeau de Saus- sav (1661, 1664), Blanchard a Martin (1665); v XVIII. stol. pokračovali v objevech Lasale, Mayeur, Drury. Dumaine r. 1790 odvažuje se již poněkud clo vnitra země, podává zprávu o osadách a obyvatelstvu. V XIX. stol. již někteří vnikli do vnitra země; r. 1822 plu- kovník Hasting popsal Imerinu, Brady pro- cestoval kraj Manerinerina, Cameron r. 1834 popisuje pohoří Ankaratra, Nau r. 1860 vniká do vnitra jihu, r. 1857 navštívila Ida PfeifTe- rova Imerinu (Tananarive). Alfred Grandi- dicr r. 1865 zahajuje velké vědecké pro- zkumy ostrova ve vých. i v záp. Části. On prvý prošel na přič ostrov z Ambondra na z. přes Tananarive na Mahanoro a z Matse- roíca přes Fianarantsoa na Masindrano. Rov- něž po prvé prošel středem severní části ostrova na velkolepé svojí cestě z Tanana- rivy do zátoky Majunga na z. pobřeží. Z Ta- nanarivy vedle toho vykonal řadu pobočních cest h). do oblasti Betsimisaraka. Mnoho po- sloužily výzkumu ostrova velké c. sty někte- rých missionářův (zvláště Howard, Maynard, Pillans, Pearsc). Z nejnovějších cenný jsou cesty Hildebrandta (1880), M. Grégoira (1886) i cesty L. Favéa a Cauvcta (1887 a 1887). V 1. 1889—1890 podnikl velkou výzkumnou cestu do vnitra ostrova Catat, který přešel ostrov od sev. k jihu, z Majungy do Fort- Dauphinu, a namnoze doplnil a prohloubil cesty Grandidierovy. On prvý zjistil národo- pisnou nejednotnost ostrova a rozdělil ve- škeré obyvatelstvo na 3 skupiny, rozdílné svým původem. Důležitá jsou též v těchto dobách provedená triangulační měř. ostrova, prováděná soustavně od několika let R oble- tem. R. 1896 velkou cestu podnikl ve služ- bách franc. vlády generál Duchesne, jejíž vý- sledky popsal v obšírném díle, opatřeném četnými mapami. Dějiny. Pro vnitřní dějiny ostrova až do větší kolonisace evropské na poč. XIX. stol. máme řídké prameny. Víme toliko, že ve stol. XVII. založil na ostrově mocné králov- ství král Andrianjaka se středem v novém městě Tananarive, jež však se brzo rozpadlo v království Tananarivské a Ambohidatriro- ské. Obě spojil znovu král Andrianampoani- merina (1787—1810), jehož syn Radám a I. (1810—1828) organisoval armádu, zavedl po- vinnou službu vojenskou, upravil sněmovní zákon a dal svému panství pevnější podklad. Po něm vládla manželka Ranavalo I. (1828 až 1861) v celku ve směru politiky svého manžela. Francie v těchto dobách více než kdy jindy snažila se o ostrov, hlav. o vých. stranu. Avšak r. 1829 poražena. R. 1845 po- koušel se o město Tamatavu franc. admirál Romain-Desfossés, avšak opět s nezdarem. V celku jest Ranavalo I. reformám evrop- ským příznivá, r. 1852 již vyskytují se v Ta- nanarive evropské tovární podniky, hl. fran- couzské, jako továrna na výrobu třtinového cukru, výroba rumu, faiencového zboží, Fran- couzové Lambert, Ellis připravují půdu pro franc. společnost madagaskarskou, jež by vy- kořistila hlav. nerostné a lesní bohatství. Avšak snahy jejich podlomeny nedůvěrou domorodcův, i byli nuceni ostrov opustiti. Po smrti Ranavaly I. nastoupil syn její Ra- dama II. (1861—1863), nakloněný rovněž evropským reformám, podléhající vlivu fran- couzskému (Lambert), jehož výsledkem bylo r. 1862 schválení společnosti již dříve zamy- šlené (Compagnie de Madagascar), jíž v čelo postaven Dupré, a Lambert jmenován franc. konsulem v Tananarive. Tyto koncesse však vzbudily velký odpor u anglické strany, která organisovala vzpouru a donutila mladého krále k odvolání všech těchto koncessí. Ve směru tomto pokračovala i po brzké smrti Radamy II. vdova jeho Rasoherina (1863 — 1868), která byla pod mocným vlivem anglickým. Tak roku 1865 stvrdila všechny smlouvy s Anglií, r. 1866 se Spoj. Obcemi sev.-amcr. Správu země ve skutečnosti vedl Rainilajarivony. S Francií uzavřena rovněž nová smlouva r. 1868, jež stvrzena za ná- stupkyně Rasoherininy, Ranavaly II. (186{( až 1883). Francie přinucena přiznati jí titul královny a naopak obdržela právo rozšiřo- vati svoje náboženství, příslušníci francouzští nabyli práva nabývati statků v a dědičně jtt držeti. Vláda posledních dvou královen, ří- zená Rainilajarivonym, znamená reakci proti rozšiřování franc. vlivu, Labordem mistrné zastupovaného. Po smrti Labordové r. 1878 zastupoval Francii a šířil její zájmy na ostr. bratr jeho E. Laborde. Poměry však pro Fran- couze stále se horšily, tak že r. 1882 nucen konsul franc. Campan opustiti Tananarivu. R. 1883 vyslán byl na M. franc. admirál Pierre, kterýž v květnu bombardoval záp. pobřeží a konečně 16. květ. zmocnil se Ma- jungy, odkudž vrátil se do Tamatavy a za- slal královně ultimatum, v němž žádáno na prvém místě zadostiučinění za bezpráví, spá- chaná proti nástupcům Labordovým. Ulti- matum toto vyvolalo v národě velkou bouři, všichni Francouzové musili na rozkaz vlády opustiti ihned hl. město. Dne 9. čna odpo- věděla královna odmítavě k žádosti Pier- rově, a proto již pozítří bombardoval admi- rál město. V těchto zmatcích zemřela Rana- valo II. a vládu nastoupila mladičká příbuzná Radamy I., Ranavalo III. (1883), Jež pojala za chotě hovajského praesidenta. Toho roku zemřel také admirál Pierre a místo jeho za- ujal admirál Galiber, jenž však mnoho nepo- řídil. Teprve admirál Miot, jenž jej vystřídal I — Madách. 557 r. 1885, chopil se energičtěji díla, přeáed hned k offensivě. Ta však se nezdařila, ne- bof Hovové byli připraveni k odporu, tak ie admirál Miot nucen uzavříti 17. prosince r. 1885 smlouvu, dle níž připadla Francii zá- toka Diego-Suarezova, jakož přiznána Francii vrchnopanská práva v severo-záp. územích. K hájení zájmů republiky měl sídliti v hlav. městě samostatný vojenský franc. resident, opatřený voj. moci, který by kontroloval zahraniční politiku domácí. Prvým residen- tem jmenován Le Myre de Vilers, po něm nastoupil Bompard, který jako jeho před- chůdce měl v zemi těžké postaveni, ježto proti němu neobyčejné ostře vystupovala anglofilská strana domáci, snažící se vyma- niti M. úplně z moci francouzské a připra- viti jej pro anncxi britskou.* Bompardovi však podařilo se přece r. 1890 získati schvá- lení nové smlouvy ze dne 5. srp., dle níŽ místodržící britský přiznal Francii protekto- rátní právo nad ostrovem. Se smlouvou tou však nebyl spokojen ministr Rainalajarivony a jeho domácí strana, proti Bompardovi ne- ustále brojící, tak že tento po 2leté správě nucen ustoupiti (1892). Nový gen. resident Larouy zakoušel však nových příkoří, a když r. 1894 množily se stížnosti osedlých na M-u a hl. v hl. městě osadníkův franc. do jejich bezpečnosti a do násilností ministrpraesi- dentových, odvolán na rychlo Larouy a na ostrov vyslán po druhé Le Myre de Vilers, který předložil vládě hovajské ultimatum, čímž došlo ke konfliktu v 1. 1894 a 1895. De Vilers osadil vojensky Tamatavu a veškeré franc. obyvatelstvo dopravil bezpečně do Majungy. Brzy vyslán z Evropy gtn. Metzin- ger s vojskem alžírským a generál Duchesne; Metzinger zmocnil se nejprve Majungy, .pak dobyl Ambatu, později postupně padla Me- vatanana a Suberbieviíle, odkudž generál Du- chesne, soustřediv dříve všechny svoje síly, táhl na Tananarivu; na cestě setkal se v ně- kolika vítězných potvčkách s hovajským voj- skem. Dne 22. srp. dobyto Andriby a po na- máhavém pochodu 30. září vzdala se Tana- nariva a 1. říj. r. 1895 uzavřena smlouva mezi královnou a zástupci franc. vlády, dle niž přiznána Francii úplná práva protektorátu! se všemi důsledky. Generál Metzinger jme- nován místodržícím se sídlem v Tananarivě, hl. odpůrce franc. vlivu Rainalajarivony zba- ven úřadu a internován a na jeho místo do- sazen generálem Duchesnem Rainitsimbazafy. Smlouva tato doplněna a rektifikována 11. led. r. 1896, nemluvilo se však již pouze o franc. protektorátu, nýbrž o skutečném osazení ostrova M-u franc. vládou. Tak stal se M. novou, velikou franc. zámořskou kolonií. Zá- kon, týkající se úplné annexe ostrova, vydán 8. srpna 1896. Gener. residentem jmenován Laroche a po něm Gallieni jako generální místodržící, kterýž, když počaly se v zemi jeviti známky domácího odporu, dal býva- lého ministra dopraviti do Alžírská a krá- lovnu odstranil na Réunion. Od této doby počíná pro ostrov nová doba, neboť franc. vláda, uznávajíc velkou geografickou a ho- spodářskou a politickou důležitost ostrova proti Anglii, věnovala pečlivou pozornost jeho rozvoji hlav. po stránce hospodářské, průmyslové a obchodní, tak že M. slibuje býti z nejvýnosnějších a nejspořádanějších koloniálních franc. provincií vůbec. Literatura o M-u jest velmi bohatá a množí se hlav. v posledních letech velkými výzkumy francouzskými. Viz: Grandidier, No- tice sur les cdtes S. et S.-O. de M. (»Bull. d. 1. Soc. de Géogr.«, 1867); M. (t., 1871); Un voyage scientifique á M. (»Revue scient.«, 1872); Histoire physique, naturelle et poli- tique de M. (Paříž, 1876 a 1885 dopl.); J. Sibree, M. and its people (Lond., 1870); Lail- let, M. vPař., 1884); Ida PfeiťTrova, Voyage a M. (t., 1881); Little, M., its history and people (Lond., 1884); P. de Beaujeau, M. (t., 1884); L. Paulliat, M. (t., 1884); Lcroy, Les frangais a M. (t., 1884); Macquarie, Voyage á M. (t., 1884); G. A. Shaw, M. and France (t., 1885); P. C. de la Vaissiére, Histoire de M. (t., 1885); Portel, M. (Pař., 1886); Le Chartier et Pellerin, M. depuis sa premiére découverte jusqu'á nos jours (t., 1888); Du- chesne, Rapport sur Texpédition de M. (t., 1891); A. Martineau, M. (t., 1894); Foucart, M., commerce, colonisation (t., 1894); Piolct, M. et sa description, ses habitants ^t., 1895); Pavsan, M. (t., 1895); L. Brunet, La France á M. (t., 1895); mimo to mnoho v četných ^anc. geografiích (Reclus, Rambaud a j.). Česky psal o M-u Fr. Nerad (>Zeměp. Sbor- nikc, 1888). Z map uvádíme: Grandidierovu, Johnsonovu (1877), R. de Lannoy dc Bissy a i. EMa, MadiMh [madáč] Imre de Sztregova és Kiskelecsény, vynikající básník maď. (♦ 1823 v Alsó Sztregové — + 1864 v Buda- pešti). Studoval na universitě v Budapešti, zdokonalil své vzdělání cestováním a účast- nil se též života politického. Po revoluci byl rok vězněn a vrátiv se z vězení nalezl ná- sledkem zpronevěry manželčiny jen trosky svého zmařeného blaha rodinného. Poesie jeho vyniká hloubkou myšlének, vzletným jazykem a mohutnou koncepcí. Řada jeho prací dramatických, z nichž zvláštního po- všimnutí hodný jsou: Mó^es a CivHitator (v němž způsobem aristofanovským uvádí v posměch germanisační soustavu Bachovu), byly jen průpravou k veliké, proslavené básni dramatické A\ ember tragédidja (Tragédie člo- věka), v níž vjTtkl si M. smělý a obtížný úkol luštiti problém poslání lidstva. Ti, kdož dílo toto nazývají >dramatisovanou historií lid- stvac, mělce posuzují tvorbu M-ovu; jef ona skutečným dramatem, v němž postavil se člo- věk v boj proti svému tvůrci, v boj, v němž na konec ovšem podléhá, ne však zničen jako pod tíhou viny své podlehnuvší hrdina tragédie, nýbrž podléhá mravně, došed po- znání svého skutečného posláni a naleznuv upokojení v odvěkých úradách svého tvůrce. Lidstvo představuje Adam. Tragédie Člověka vydána tiskem Společnosti Kisfaludyovy roku 658 Madain Sáleh — Maďaři. 1862; do češtiny přeložil ji Frant. Brábck (22. sv. »S větové poesiec) a pro české jevi- šté upravil Jaroslav Vrchlický, tak že i v čes. Národ, divadle během dvou měsícá asi tři- cetkráte dávána. Sebrané spisy M-ovy obsa- huji vedle dramat též básně lyrické a vtipné epigrammy, jež vydal r. 1880 maď. aesthetik a kritik Pavel Gyulai. Maď. akademie a Spo- lečnost Kisfaludvova jmenovaly M-e svým členem. Dílo jeho v dějinách poesie a ze- jména dramatické literatury maď. zaujímati bude vždy místo z nejpřednějších. Nejnověji vydal životopis a ocenil poesii M-ovu Palá- gyi Mcnyhárt ve vcliliém díle, kteréž vy- dá 'o Athenacum 1899. Bbk, Madain Báleh viz el Hidžr. Matfal, bot., viz Aesculus. Madaliúski Antoni, generál pol. (* 1739, t 1804) ; vynikl již za konfederace barské, byl členem slavného sněmu z r. 1791 a r. 1794 účastnil se se ctí Košciuszkových bojů za svobodu Polska; zajat po bitvě u Maciejo- wic od Prusů, byl clo r. 1797 vězněn v Hlo- hově a v Magdeburce. Jako generál se ne- osvědčil, ale vyznamenával se vŽdy osobni chrabrostí a charakterem. Matfalokvété, bot, viz Aesculineae. Matfalovlté, bot., viz Hippocastaneae. Madame [madam] (skr. Mme, viz Dáma). V době feudální titul urozených pani, svo- bodných i vdaných. Na dvoře' bourbonském byl to titul dcer králov. a dauphinových, jež souborně nazýv. Afesdames de France. Od XVII. stol. jest M. choť Monsicura, t. j. nej- staršího bratra králova, a pak titul nejstarší dcery královy. Nyní oslovuje se ve Francii každá vdaná Žena m.; v Anglii oslovují krá- lovnu Madam. Madapolám, tkanina původu indického, bývá utkána z tlustých a hrubších niti ve vazbě keprové, křížové nebo hladké. Látka tato obyčejně rozličnými vzory se potiskuje nebo jen na modro barví. Slouží lidu ven- kovskému nejvíce na ženské obleky. Ppp. Madaras [-aš|: 1).M., velká obec v uher. stolici báčské, má 5442 ob. (1890), Maďarů a Němců, katol. kostel, synagogu, poštu, telegr. a pošt. spořitelnu. — 2) M., velká obec v uher. stolici szolnocké {Jási-Nagy-Kun-Siolnok), má 7673 ob. (1890) maď, evang.-rcf. a řec.-vých. kostel, synagogu, stanici poštovní a telef. a pošt. spořitelnu. Madarász Josef, šlechtip, politik uher. (* 1814 v Nemes-Kisfaludu). Účastnil se záhy života politického a v 1. 1832—36 byl t. zv. nunticm absentium na říš. sněme, pak čle- nem říš. rady r. 1848, smýšlení jsa rozhodné republikánského. Po bojích za svobodu Uher- ska byl jat a vězněn v Olomúci, avšak opět r. 1867 zvolen poslancem a ještě r. 1899 jako 85letý stařec byl v uher. parlamente pracsi- dentem dle staří, neobyčejně rázný. Vydal svoje řeči parlamentní z 1. 1865—67 (1868) a Paměti z 1. 1831—32 (1883). Maďaři, v byz. pramenech Turkoi (také Ungroi a Hunnoi), u Slovanů Uhři (Čes. Uher, pol. W^gier-^ srb.-chrv. u^ar-, Ugrin, slovinsky Ogrifi^ oger-, staroslov. AlrpilNV *rpKCK'L, rus. Ugrin, ugor-) a odtud řecky Owy>'apoff a lat. {H)Ungarus; kmen ugrofin- ský, příbuzný s Pečeněhy, Bulhary a Cha- zary; byli považováni za Huny nebo Mon- goly hned od středověku a ještě v novější době (M. Horváth), za Turky (Pray) nebo Parthy (Fessler, Fcjer) a dokonce za Pelasgy (St. Horváth), Hebrejce řToeppelt), Slovany a Indogermany (Benkó). Podle byz. pramenu bylo původně 7 kmenů, z nichž M. slul vlastně ien jeden, a sídla jejich byla (850—853 ?) mezí Volhou, jezerem Kaspickým, Dněprem a In- gulem v t. zv. Lebed i i; vrchní moc nad nimi měli Chazaři. Vytlačeni od Pečcněhú, usadili se M. v jižním Zakarpatí na Dněstru, Seretu, Prutu a dol. Dunaji (t. zv. Atelkuzu, maď. Etelkóz), kde — vždy ještě pod nad- vládou Chazarů — zvolili si Arpáda za kní- žete. V 1. 888—893 spojili se s Řeky proti bulh. Simeonovi (893—927), když však (893) spojenci Bulharů Pečenězi přepadli jejich sí- dla, usadili se M. — zbytky, které byly v »Atcl- kuzu«, vrátily se do jihových. Rusi — v ro vinách uherských, kde po prvé objevili se již r. 892. M. hned v Zakarpatí jeví se jako lou pežný národ jezdecký, žili z lovu, rybářství a kořisti a teprve v Ohrách od Slovanů učili se orbě a usedlému životu. Jazyk. V rozsáhlé oblasti jazykův altaj- ských vyznačují se jako zvláštní souvislá skupina jazykův ugro finských, jež má sedm větví: jazyk finský čili Suomi, lapský, mordvínský, čercmiský, zyrjansko-voÓcký, vogulsko-osCácký a maaarský. Názory a spory o kmenové a jazykové příbuznosti a tudií nepřímo téŽ o kmenovém původu M-arů, jak v posledních třech stoletích se jevily, nej- lépe lze přehlédnouti ve spisech Pavla Hun- falvyho a Josefa Bud en ze, největších ba- datelů jazykozpytu altajského v užší jeho skupině ugrofinské. Na ugroíinskou povahu jazyka maďarského upozornil již J. Amos Ko- menský, jenž seznal v Uhrách jazyk maďar- ský a ve Švédsku čuchonský a jehož bystrému duchu neušla příbuznost obou. Pokyn jeho zůstal však nepovšimnut, zvláště když v Ma- ďarech udržována byla lichotivá jim tradici-, žv* jsou potomky světoborných Hunů, v kte- réž domnčnce udržovali je historikové Bon- f i n i u s {Rerum hungaricarum decades)^ H e 1 1 a i (Kiouika a Magyaroknak dolgairól. Kolos. 1575), Székely, Matěj Be\ {Histor. Unguce hung., Berlín, 1713) a v novější době jcštc M i ch a 1 Horváth. Na správné cestě k cílu k němuž dospěli Hun fa lvy, Budenz a nejnovější jejich škola ugroíinská, nalézali se již švédský učenec Otaf Rudbeck (Upsala, 1717), Strahlenberg u Pultavy zajatý a na Sibiř vyvezený, kde seznal Voguly, Osfáky, Samojedy {Das norď und óstliche Theil von Ewopa und Asia, Štokholm, 1730 a dílo Gen- tium boreo-orientalium harmonia linguarum), Sajnovics {Demonstratio idioma ungarorunt et lapponum idem esse, 1770), Gyarmathi (1751—1830), žák Schlozerův {Afjinitas linguae hiingaricae cum linguis fennicae originis gram- Mad^ři. 559 matice demonstrata, Gotinky, 1799, dílo vě- nováno císaři Pavlu 1.), Nlikuláš Révai (1749—1807), vlastní zakladatel historického jazykozpytu maďarského a prvni autor maď. mluvnice v skutku védecké (Elaboratior gram- matka hungarka, 2 sv.; Pešť, 1803—06). Na počátku XIX. stol. počala se jeviti v uvědo- mělých kruzích maďarských zvláštní touha po seznání původního sídla M-arů v Asii a podniknuty četné cesty v různých směrech, které měly velice důležité výsledky mimo jiné i k rozvoji ugrofinského srovnávacího jazykozpytu. Z cestovatelů těchto, jichŽ řadu zahájil Kórosi Csoraa Sándor (1787 až 1824; Tibet, úpatí Himaláje, Lassa) a v níž pokračovaly Gegó Elek, Jerney Jánoš, Vám béry Ármin a k nimž dlužno počí- tati i v nejnovější době hraběte Zichy ho, zásluhy zvlášf neocenitelné získal si R e g u I y Antal (1819—58). Ztrávil 7 let mezi Lopary, Esty, Čuchonci, Voguly, Osfáky, Zyrjany, Ce- remisy a Mordviny sbíraje jejich pověsti a písně. Pozorování svá položil na nejširší zá- klady, konaje nejen studia jazykozpytná, nýbrž i národo- a zeměpisná. Přebohatou látku po tomto záhy zesnulém badateli zpracovali Hun- íalvy a Budenz i uložili ji v celé řadě děl (Hunfalvy, A vogul fóld és nép, 1864; Budenz, Cseremis\ Tanulmányok, 1862—63; t, Vocabu- latium čeremisskum utriusque dialecti tmprimis e coUectione Reguliana, 1866 a j.). Vedle těchto nalézal altajský srovnávací jazykozpyt hojných učených pěstitelů i v cizině, zejména Ahlquist, Boiler, Castrén,Donner,Eurén,Kcllgrén,Lónn- rot, Renvall, Schott, Sjógren, Weske, Wiede- mann v obšírnějších i monografických pracích snášeli látku k vybudování onoho vědeckého celku, jejž shrnouti lze pod názvem uralo- altajský srovnávací jazykozpyt. Mnoho věde- cké látky z oboru tohoto uloženo jest též v publikacích a v odborných časopisech Aka- demií a učen. společností petrohradské, bu- dapeštské, helsingforské a jurjevské. Na buda- peštské universitě zřízena byla stolice altaj- .ského, vlastně ugrofinského srovnávacího ja- zykozpytu a kolem nejhorlivějšího jeho pě- stitele, Budenze, vzrostla ve třech desítiletích celá generace mladých vědců, sledujících tyto cíle (Barna, Szinnyey, Halász, Munkácsy, Ku- nos). Důležitý orgán pro jazykozpytná studia » Nyel vtudományi kozlemények« (Jazykozp. zprávy) a měsíčník »Magyar Nyel vor < (Maď. strážce jazyka), vycházející péčí maď. Aka- demie věd, dopli^ují vydatné tuto činnost, JLŽ podporována byla též velikým slovníkem jazyka maďarského A magyar nyelv s^ótdra (Czuczor-Fogarasi, 1862—75) a Akademií vy- danými mluvnickými spisy, zejména A má- gy ar nyelv rends\ere (Systém jazyka maď., 1846). Jazyk maďarský přinesl do evropské své vlasti takovou zásobu původních kmenů i tvarů, že jimi úplně vystačuje k vyjadřo- vání všech pojmů pokrokem lidstva stále se tvořících i množících. Přibraných slov má zejména slovanských (těchto nejvíce; Miklo- s ich, Die slavischen Elemente im Magyarischen ; Asbóth, S\ldvsdg a mágy, keres\tény termi' nologidban), německých, tureckých, latinských a vlaských. V rozvoji jazyka maď. pozorovati tři rozaílná stadia: 1. jazyk staromaď. irský, jenž kvetl asi do vymření Arpádovců ; 2. ja- zyk střední, jehož užíváno až do časů Páz- mányových, a 3. odtud jazyk novomaďarský. Na důkaz toho, že M. přišedše do Evropy měli zvláštní jakési, runám podobné písmo, dovolávají se někteří literární historikové svědectví řeckého spisovatele Menandra. Kézai, Turóczi, Oláh Miklós, Székely István, Geleji Katona István dokazují, že Šikulové až do XVIII. stol. užívali mezi sebou vlast- ních písmen, původního prý to písma M-arů, proti čemuž s jiné strany se uvádívá, že tyto značky Šikulů nebyly ničím jiným než napo- dobením písma glagolského, přijatého od Ru- munů (Szabó Károly, A régi húnsiékely irdsról [O starém hunosikulském písmě], »Budapešt Szemlec, 1806; MoldovánGer- gely, Irdsjegyek kérdése a romdnokndl). Volf G6rgy (Kiktól tartult a Mágy ar inii olvasni [Od koho naučili se M. čísti a psáti ?|, »Aka- demiai Értcsíto«, 1885) dokazuje, že M. při- jali latinské písmo od benátských Italů, kdežto správným je stanovisko AsbóthaOszkára CS\ldv$dg a mágy. keresjtény terminologidban [Slovanství v maď. křesťanské terminologii), >Nyelvtudom. Kózleményekc, XVIII., 1884), že i křesťanství i znalost písma latinského přijali od Čechů, ač při této otázce nesmí zůstati nepovšimnuto, le za doby králů z rodu Anjou, taktéž za Hunyadovců, duševní styky Italů s M-ary byly veliké a následky jejich v kulturním Životě M-arů zůstaly patrný. Dějiny literatury maďarské rozdě- lují literární historikové (Toldy, A magyar nem\eti irodalom tórténete; Beóthy Zzolt, A mágy. nemreti irodal. tÓ>téneti ismertetésé) na sedm větších období: 1. doba pohan- ská od příchodu M-arů do utváření se kře- sťanského státu Uherského čili asi do r. 1000; 2. doba křesťanského středověku, sa- hající až do bitvy u Moháče r. 1526 (počátky stop záp. -evropské kultury, jevící se hlavně v plodech obsahu náboženského); 3. doba protestantská, trvavší až do míru vídeň- ského r. 1606 (protestantství nabývá převahy; knihtiskařství, školství; literatura má charak- ter protestantský a lidový); 4. doba kato- lické reakce až do míru szatmárskcho r. 1711 (katolická církev kromě v Sedmihra- dech nabývá opět převahy v celých Uhrách; rozkvět církevního řečnictví; ustavičné boje, zejména s Turky, jsou zřídlem lidové poesie); 5. doba nenárodní od míru szatmárského až k literárním počinům maďař, tělesné stráže ve Vídni r. 1772 (národ unavena vysílen; za Karla III. (VI.) a Marie Terezie cizí mravy ; úpa- dek literatury); 6. doba obnovy zahájená Bessenyeim a ostatními členy tělesné stráže a končící Karlem Kisfaludym v 1. 1772 aŽ 1820 (národ probouzí se k odporu proti no- votám Josefa II.; na poesii jest patrný vliv franc. a něm. klassicismu; otázka národního jazyka stává se hl. otázkou kruhů literárních; dvě strany: novotáři, staromilci); 7. doba 560 Maďaři. poesie národní zahájená Karlem Kisfalu- dym (idea národní stává se panující v poli- tice, ve společnosti i v literatuře. Vymože- nosti záp. kultury vnikají intensivněji do ná- roda a jazyk maď. se jim přizpůsobuje^. Z pohanské doby národa maď. nezůstala žádná písemní památka. Jen ústní podání, staré povésti a pozdější domácí i cizí dějepisci, zejména Priskos, anonymní písař krále Bély a něm. kronikář Ekkchard zachovali budou- cím, že měli staří M. náboženské, pohřební, satirické, slavnostní a zvi. historické zpěvy. Jejich původci a vykonavatelé tvořili zvláštní řád zpéváků, jichž zbytky sahají až do sto- letí XVII. V starých hstinách vyskytují se ncjčastěji pod jménem igric {igravec sceni- cus), což poukazuje na původ slovanský, hegedfis (huslař) a regés (Joculator^ tru/a- tor, combihator). Prvním předmětem poesie staromaďarské byl soubor pověstí o Hu- ne ch, v jejichž dědictví byli M. nastoupili (pověst o jelenu a únosu žen; původ poko- lení hunského a maď; volba Attilova; meč, poslán od boha války; bitva katalonská; za- vraždění Budy; záhuba Vugleje; Attilova po- slední svatba a smrť; pověst o třech rakvích; Krimhildina bitva; záhuba říše Hunské a j.); pak soubor pověstí staromaďarských (Álmošovo poslání; Álmošova volba; Álmoš v Kijevě; Almoš v Ungu; zmizení Álmoše; dobytí Sedmihrad Tuhutumem; útěk Zalá- nův; pověst o bílém koni t. j. zaujetí Panno- nie). Některé z těchto pověstí zpracovali no- vější maď. epikové; tak A raný, Buda halála (Budova smrť, překlad český od Brábka a Vrchlického); Vórósmarty, Zalán futdsa (Zalánův útěk). Viz o tom též A raný, Saiv epos^unk (Náš naivní epos, 1879). Doba křesťanského středověku dělí se na dobu králů z rodu Arpádova (XI.~XIII. st.) a na dobu králů z rodů různých, jichŽ řadu ukončil Ludvík II. Politické a náboženské reformy krále Štěpána Svatého způsobily, že Uhry se připojily jako nový článek k řadě trvalých státních útvarů evropských, duch křesťanské vzdělanosti počal znenáhla proni- kati národ, který již v XI. stol. proti vlast- ním, později se přistěhovavším krevním pří- buzným, Kumánum, jal se vykonávati smírné i krvavé dílo obraceni na křes&nství. V těchto bojích proti Kumánům a v pozdějších válkách proti Turkům (XIV. st.) vyvinula se zvláštní křesťansko-rytířská doba maďarská se svou vlastní poesií, jejíž hlavní hrdinové jsou král Ladislav Svatý a Jan Hunyadi. Král Ladislav, nejmohutnější hrdina středověké maď. epiky, jehož tělo odpočívá v kathedrále v Nagy-Váradu, obetkán jest podobnými po- věstmi jako naši rytíři blaničtí. Svatý král, když je nejhůř, vstává z hrobu, chápe se meče, sedlá koně, spěchá na pomoc zástu- pům bojujícím pro vlast a neviděn nezdol- nou mocí světce potírá nepřítele (srv. Ara- nyovu balladu Sient Lds\ló). Vedle pokračo- vání staré poesie národní, kterou pěstovali zvláštní dvorní básníci králů (na př. proslulý Mikó za krále Ondřeje III.), k jichž výživě sloužily zvlášť ustanovené statky (Rcgteiók a Igricze v župě zalánské), položen za Arpádů základ nové křesťanské literatury nábožen- ské, mnichy pěstovány též mystérie, kteréž i M-arům se staly zárodkem poesie drama- tické. Z celé této doby zachovaly se jen dva nepatrné úryvkv, nejstarší maď. psané pa- mátky: Haiotti (esiéd és kónyčrgés (Pohřební řeč a modlitba) a Kónigsbergi Tóredék (Zlo- mek královecký). První nalezena byla v ko- dexu asi 174 pergam. listů čítajícím (Prayův kodex) společně s missálem ze stol. XIII. a zdá se býti zbytkem jakési ještě starší knihy obřadné. Maď. jazykozpytci kladou počátek její do let 1171—1228. Pray Gyórgy první se jí povšiml r. 1770, Jan Sapovics ji vydal tiskem a Mikuláš Révai k ni učinil kritické poznámky a jazykozpytný výklad (Antiquita- tes literaturae hung., I., 1803). Kodex, v němž Pohřební řeč nalezena, patřil aŽ do r. 1813 kapitule prešpurské, v kterémž roce se do- stal do maď. národního musea. Zlomek krá- lovecký jest zakončením písně o Neposkvr- něné ranně Marii, napsaný na desce jednoho kodexu univ. knihovny královecké, pocháze- jícího ze XIV. stol., a jest znám teprv od r. 1864. Zlomek tento jsou nejstarší známé maď. verše. Ačkoliv obě tyto nejstarší pa- mátky obsahují pouze 274 a 70 slov, jsou přece velice cennou pomůckou k poznání nejstaršího jazyka maď. Po vymření Arpádů, v době panování králů z různých dynastií, dvakráte se povzneslo krá- lovství Uherské na značný stupeň moci a vý- znamu: za panování Lucivíka Velikého a za Matiáše. Křesťanství mezi tím již zcela pro- niklo společnost a za panování králů z rodu Anjou umění milovných nastala doba kultur- ního povznesení, rozmnožení školství a roz- květu i umění výtvarného. Ludvík I. Vel. za- ložil r. 1367 universitu v Pečuhách (trvala do r. 1543), Sigmund později starobudínskou, jejíž trvání bylo velice krátké. Za Ludvíka počala nabývati zejména v úřadech vyšších převahy latina, a maďarština zůstala jen u niž- ších úřadův a soudův. Za Sigmunda nastaly vpády turecké a též účinky hnutí husitského staly se tu a tam patrnými. Tomuto hnutí děkují M., že počal si zjednávati jazyk ma- ďarský i v církvi katolické platnosti, a že zachováno z oné doby několik nejstarších maď. překladů bible. Z nespokojenosti za posledních let panování Sigmunda vzniklá národní reakce postavila po smrti jeho v čelo země Hunyadovce. Matláš, do jehož doby panování spadá renaissance v Itálii, přičinil se více než kterýkoliv jeho předchůdce o kul- turní povzneseni země. Shromáždil kolem sebe učence a umělce i humanisty z ciziny i z do- mova Qanus Pannonius, básník novolatinský ff 147l], Bonfini, Galeotti, Budai Simon), za- ložil vysoké školy v Budíne a v Prešpurku a nákladem obrovským svou světoznámou knihovnu. R. 1472 povolal do Budína prvního knihtiskaře Němce Ondřeje Hessa, který vy- dal r. 1473 první v Uhrách tištěnou knihu: Budai kronika (srv. Rómer Floris, Mdtyds Madkři. 561 kirdlx hudai kónyvtdráról [O budín. knihovně krále Matiáše], >VýroČn{ zprávy maď. Akade- inie<, XV., 1877); dr. Ábel Jen<5, Adalékok humanismus tórténetéhex Áfagyarors^dgon Příspěvky k dějinám humanismu v Uhrách]). Latina i 7a MatiáŠe zůstávala vedle jazyka maďarského v popředí. Za panování Jagel- lovců nastal všeobecný úpadek, zmatky, chůd- nutí, nespokojenost a bitva moháčská pohřbila plány Matiášovy dříve, než mohly přinésti ovoce. Z dob oněch více zbylo literárních památek církevních než světských: nejstarší maď. překlad bible z XV. stol., proslulá bible františkánů (zbytky její ve vid. a mnich, knihovně), jiný překlad Bátoriův, legenda o sv. Markétě (vynikající obsahem, jenž věrné hčí charakter tehdejší doby), historie Barldm és Joiafdtf jakýsi to přechod ke krásné prose, S\ent Elek élete (Život sv. Alcxia, z nejdojem- nějších středověkých nábož. povídek). Z doby Jagellovců zůstaly: podle latinského originálu sepsaná veršovaná legenda o sv. Kateřině (Sient Katalin)\ S^ent Berndt-féle hymnus\\ Vdsdrhelyi Andrds éneke 5^m^ Mdndho\ (Píseň Ondřeje Vásárhelyiho k Panně Marii, 1508), která u katolíků až do nových dob se za- chovala a jejíž autor, františkán, zemřel smrtí hrdinnou u Moháče. Z poesie světské zacho- vala se historická báseň Pannónia megvéte- iéról (O dobytí Pannonie, z XV. stol.); S^a- bdcs megvétele (Dobytí hradu Szabácse); zpěvy Michala Szabadkaiho o činech Petra Bcriszlóá, biskupa vesprimského, proti Turkům; zlomek písně lkající nad úmrtím krále Matiáše; lidová píseň z doby Vladislava II.; káravá píseň Františka Apátiho, jenž dobrým veršem kára zkaž::né mravy velmožů a kněží doby jagel- lovské ; konečně píseň žáka Ladislava Geszt- hyho o zmatcích v zemi z r. 1525. Doba od r. 1526 až do r. 1608. Po bitvě u Moháče, po které vlastní království Uher- ské se rozdělilo znenáhla na državu pod žezlem Habsburků, na vých. čásf pod sprá- vou Zápolských a na část střední, obsazenou Turky, mohutně se začalo rozvíjeti prote- stantství. Protestanti všechny své síly napí- nali ve zřizováni Škol dle vzoru cizího a ve vydávání knih, čímž vzbudili ovšem téŽ zvý- šenou činnost strany katolické. Ostřihomský arcibiskup Mikuláš Oláh povolal r. 1561 do země jesuity a svěřil jim zřízení kolleje trnav- ské. Fraknoi vypočítává v XVI. stol. v Uhrách úhrnem 164 Školy, mezi nimi 121 protest., 34 katol. a 9 unitař- Jest přirozeno, Že v do- bách těchto největší činnost literární jevila se na poli náboženském. Překlady biblické v duchu zcela protestantském zahájil Sylve- ster Jánoš svým Novým zákonem {Ujs^iget, 1541). K němu se druží dalšími překlady Székely István, Heltai Gáspár, Károli Gáspár a j. Náboženskou literaturu polemickou pě- stovali z protestantů Ozorai Imre, Dévai Biró Mátyás (>maď, Lutherc), dcbrecínský super- intendent Petr Juhász (vlastní zakladatel kal- vinismu v Uhrách), Frant. David (zakladatel sekty davidovců) a Petr Bornemisza, z kato- líků kardinál Jiří Draskovics, prešpurský pro- bošt Mikuláš Telegdi, vlastní zakladatel lite- rárního boje katolicismu proti novým učením (srv. Salamon Ferenc, A reformátió tórténe- téhez Magyarországon, 1876). Vedle těchto ná- boženských plodů v prose i verších setká- váme se v době této také již s prvními po- kusy maď. pěkné prosy světské, v níž za- ujímá přední místo historie o Mikuldši Toldim řmythický hrdina lidový) od Petra Ilosvaie (1574). Mnohé z nich mají pramen v pově- stech, novellách a románech cizích (západo- evropských a, jak se zdá, téŽ jihoslovanských). V poesii (zpěvech histor.) veliké pověsti po- žíval Tinódi Sebestyén (f asi 1559), jehož Erdélyi historidja^ Dallamok, Egérvdr piadalja a j. vvnikají více historickou věrností než básnicky umělou formou, ale zabezpečily pů- vodci svému místo z nejpřednějších mezi maď. literáty oné doby. Didaktickou poesii Í pěstovali Petr Melius, Farkas András, Petki ános, Horvát András; lyrickou Székely István (církevní) a hlavně baron Balassa Bálint (světskou, 1551—94), jehož písně značí »první technickou reformu maďarské lyryc. Oblíbené písně jeho vydávány byly až do poč. XIX. stol. a naposled je vydala Historická společnost {Tórténelmi Tdrsulat) r. 1878. Kočující herci pěstovali v době této již umění dramatické; provozovány hry ponejvíce s tendencí ná- boženskou nebo politickou a hry školské. Zachovaly se Michala Sztáraye: A papok hd- \assdga (Manželství kněží, 1550); Iga^ papsdg túkóre (Zrcadlo pravého kněžství, 1559) ; známá a rozšířená hra neznámého autora: Komédia Balassi Menyhért Aruldsdról (hra o zradě Men- harta Balassiho, jenž odtrhl se od krále uh. Jana řádně zvoleného), ze školských dramat Petr Bornemisza : Elektra {\55S), Szcgedi Lo- rincz: Theophanla (1575). V XVI. stol. nalé- záme také již maďarsky psané práce děje- pisné naproti dřívějším pouze latinským. Jsou to kroniky a paměti (memoiry). Letopisy ostři- homského arcibiskupa Anton. Verancsicse (t 1573), bar. Šimona Forgácse (f 1598), denníky Františka Balogha (f 1576), Bor- sosc (t 1584), Samoskóziho, zvIášC pala- tina Štěpána Ulésháziho (f 1609) a voje- vůdce Bocskaiova, Homonnaie jsou veskrz cenné prameny historie XVI. stol., ale po- strádají ceny literární. Memoiry Fr. Zayho, soudruha Verancsicsova v poselství do Caři- hradu, jsou nejlepším historickým dílem oné doby. K nim druží se Bornemisza Tamás, Bán f fy Ger gely (o jízdě krále Jana k cí- saři tureckému), Gyulafi (Historie knížete Sigmunda Bátoriho), Székely István {Vildg- krouikj; kronika světa protestantsky zbarve- ná) a zvlášť Heltai Gáspár, jenž byl po- kračovatelem Bonfíniovy latinské historie ob- sáhlou maď. kronikou (Mágy, kronika), sahající až do bitvy u Moháče. V době této položen též základ k maď. právnické terminologii. Veres Balázs, později Heltai a na konec La- skai Tános přeložili Verbóciův latinský zá- konnik {Tripartltum), původně latinské ro- dinné listiny překládány do maďarštiny. — Mluvnice maď. psali Székely István (1538), 562 Maďaři. Gálszécsi, DévaiMátyás, Bornemisza Peter (^ mágy ar irds-olvasásnak módja, 1577), Erdosijános {Grammatica hungaroAatina), V mluvnici této vnikl Erdósi již dosti hlu- boko do ústrojí jazyka maď. a dlužno pova- žovati dílo jeho za první již dosti vážný po- kus maď. jazykozpytu. Ještě vřtší počátky učinilo slovníkářství: Pešti Gábor, Nomen- claiura sex iinguarum lat,, ital., galL, bohem., ung. et germ, (Vídeň, 1538, 1550, 1561, 1568), Szikszai, Verancsics; klassiky překlá- dali do maď. Laskal Jánoš (Acsopa), Décsi Jánoš (Horáce a Sallusta). Mathematika a pří- rodní vědy zastoupeny jsou Petrem Meliem (Melius, Herbarium, a\ fáknak fúveknek nevek- ról atd.. Kolos, 1578 », Ondřejem Beythem i FiveskÓny V' botanika Németujvdr, 1595), La- skaim (několik vydání překladů arithmetiky Frisia Gemmy). Doba od r. 1608 do r. 1711. Dobu tuto na- zývají někteří dobou prvního rozkvětu, jiní do- bou katolické reakce. Duch náboženský zůstal i v tomto věku v literatuře ještě dominují- cím, ale postavení obou církví v Uhrách se podstatně změnilo. V Sedmihradsku kvetlo protestantství pod ochranou knížat Štípána Bocskaye, Gabriela Bethlena a Rákóczyů dále a překonávalo sekty sabatistů, davidistů a j. Knížata tato měla svá dvorská zařízení zcela v duchu maďarském, v kterémž duchu také zemi spravovali, používajíce při této správě zemské jedině jazyka maďarského, zakládali vyšší školy (Debrecín, Sárospatak, Gyulafe- jérvár, Nagyvárad, Nagyenyed), povolávali na ně vynikající učitele z ciziny (Amos Komen- ský, Martin Opitz, Bisterřeld, Alsted). Naproti tomu v Uhrách se podařilo arcibiskupu ostři- homskému Petru Pázmányovi (jenž celé této době vtiskl pečet své individuality) a palatinu Mikuláši Eszterházymu za moc- né ochrany dvoru královského získati většinu vlivuplnýcn magnátů opět katolictví, čímž krajní nebezpečí, jež katol. církvi v Uhrách hrozilo, bylo nejen odvráceno, ale katolictví nabylo opět značné převahy nad protestant- stvím. Uhry byly po celou tuto dobu jevi- štěm stálých bojů. Pokusy o vypuzeni Turků korunovány byly dobytím Budína (1686), od které chvíle počíná rychlý úpadek a ústup panství tureckého v Uhrách. Na obranu svých práv národních a své nové víry i knížata sedmihradská několikráte zbraně pozdvihla proti císařům, jejichž protinárodní politika v dobách těchto přivodila též několik lido- vých vzpour. Ač doba velice byla pohnutá, nebyla na úkor kulturního rozvoje národa, zejména v Sedmihradech, a na úkor sílení národní uvědomélosti. Teprve po míru szat- márském (1711), jímž skončeny boje Rákó- czyovy a Sedmihradsko pozbylo samostat- nosti, nastal i nenáhlý úpadek národního ducha. V literatuře církevní stojí na straně katolické Petr Pázmány (1570—1637). Viz Frankl Vilmo s, Pázmány Peter és korá (Petr Pázmány a jeho doba), epochální lite- rárně historické dílo (Pešť, 1868—72, 3 sv.) a ostatní polemikové, bosenský biskup Ba- lásfi Tamás, jesuita Káldi Gyórgy, Vercsmarti Mihály, Sámbár Mátyás; na straně protestant- ské Szenczi Molnár Albert (1574—1634), Geleji Katona István (1589—1649). Vědeckou literaturu maď. zahájil třetí nej- větší muž této doby vedle Pázmánye a Zrin- ského, filosof Apácai Cserei Jánoš '1625 až 1660). Nové směry vědeckého badání Ba- conem a Descartesem zahájené našly si záhy i do Uher cestu. Prostředníkem mezi zápa- dem a M-ary stal se v tom Apácai, jenž strávil pět let studii na universitě utrechtské. Maď. literární historikové s chloubou připo- mínávají, že první maď. psaná vědecká práce filosofická vyšla r. 1655, tedy o 50 let dříve než německá (Thomasius, 1687). Význam jeho záleží hlavně v tom, že již tehdáž vyznačil intellcktuelní povznesení svého národa jaká jedinou podmínku jeho zachování. Názorné vyučování jazykem mateřským bylo mu nej- vydatnějším prostředkem k domáhání se opravdové vzdělanosti. Vedle četných spisů latinských vydal: Magyar Logikácska (Fejérv., 1854, vydáni akademie s úvodem Cyrilla Hor- vátha r. 1867) a Magyar Encydopaedia a\a\ minden iga\ és has^nos bóicseségnek sýép rendbe foglaldsa (Utrecht, 1655). Z historiků doby této vynikli: Petho Gergely {Magyar kro- nika, sahající do r. 1618), Szalárdi Jánoš (t 1666, Siralmas kronika, děie z doby Beth- lenovy a Rákóczyů, 9 svazku; první pokus systematického dějepisu jazykem maďar.)> sedmihradský panující kníže Jan Kemény {ónéletirds, autobiografie), kancléř Mikuláš Bethlen {Emlékiratok, paměti do r. 1704), Tokoli Imre { Naplójegy^etek , denník). K těmto autorům pamětí druží se ještě celá řada velmožů oné doby zanechavších sepsané své denníky a paměti, kteréž tvoří důležité prameny pro historii oné doby. V jazyko- zpytu doby oné vyznačují se Szenczi Molnár, Geleji Katona, Komáromi Csipkés, Otrokocsi Foris Ferenc (usiloval, ovšem bez výsledku, dokázati příbuznost jazyka máď. s jazyky se- mitskými), Tótfalusy Kis Miklós, Tsétsi Jánoš (škola etymologická) získali zásluhy o vytří- bení pravopisu. TéŽ maď. lexikografie uči- nila značný krok ku předu. Molnár Albert (slov., lat., maď., český, něm.), Deák Jánoš a j. Csaholsi a Bihari přeložili Komenského Index (1647), Kaposi téhož Lexicon Janualc (1652). Maď. překlad Komenského Orbis pictus vydán nejmenovaným překladatelem (1685). Vůbec vycházely spisy Komenského v Uhrách buď v maď. překladech, buď provázené maď. dodatky v nesčetných vydáních; aejm. maď. spisu Orbis se'isualium pictus užíváno na ně- kterých školách sedmihradských až do r. 1830. Překlady klassiků latinských a řeckých zůstaly v době této cenou za prvními pokusy sallu- stiovskými Jana Decsiho v období minulém. V poesii této doby uvedl se r. 1651 Mi- kuláš Zrinský (1618—1664) svou epickou básní: S^igeti ves^edelem (Záhuba Szigetu) jako první zakladatel umělého básnictví ma- ďarského. Veliký tento básník, státník i voje- vůdce, pocházející z rodu chorvatského, syn Maďaři. 663 chorvatského bána Jiřího a Majdalény Szé- csiovy, později sám bán chorvatský (1647), zaujal svou poJ vlivem Vergila a Tassa sbás- nénou křesťanskou epopei (po prvé vyšla ve Vídni pod názvem Adriai tengernek Sirendja [Siréna moře Jaderského, 1651|) místo v řade mad. klassikfi. Dílo vyniká zejména originální komposicí a mistrovskou kresbou povah. Slab- šími jeho stránkami jsou nedokonalý rhyth- mus a nedosti vybroušená mluva básnická. Vynikl též jako lyrik a prosaik {A tórók Aflum dlen orvossdg [Lék proti tureckému opiu], rady, jak by se zbavily Uhry a kře- sťanství tureckých vpádů a ťitisků). Zrinským povzbuzen vynikl druhý epik baron Liszti (Listius^ László, pocházející ze sedmihrad- ské sasické rodiny. Napsal epos ve 13 zpě- vích: Mohácsi vesxedelem. Mravné povznesení a vlastenecký smér jeho poesie byl v nej- příkřejším odporu s životem tohoto mravné nejzpustlejšího, psychologicky nejzáhadněj- šího zjevu v mad'. literatuře. Bylť Liszti lu- pičem, penězokazem ze řemesla i vrahem a sťat ve Vídni r. 1662. Spisy jeho vydány r. 1653 pod titulem Magyar Mdrs. Prvním pěstovatelem maď. veršovaného románu v této dobč byl Gyóngyósi István (1625—1704), nejpopulárnější maďarský básník XVII. věku. Z jeho spisů největší obliby došly: Mdrssal tdisalkodó Mwdnyi Venus (S Mart cm se ba- vící muráňská Venuše, 1664); Poraiból megé- ledett Poenix {jL prachu svého obživlý Fénix čili paměti Jana Keményc, 1693); Chariklia, Csaldrd Ciipido (Cupido podvodník). K němu druží se Haller Jánoš se svou Hdrmas htória (Trojdílná historie, 1695), psanou ja- zykem lahodným a přirozeným, jejíž jedno- tlivé románovité úryvky přtšly trvale jako pověsti a pohádky v ústa lidu. David Rozs- ny ai, turecký tlumočník knížete Apafiho, pře- ložil velikou sbírku tureckých bajek pod la- tinským názvem Horologium Turcicum. V ne- sčíslných zvířecích bajkách líčeny tu potíže a udíleny rady vladaření. Dílo Rosnyaiovo, celé propletené latinskými průpovidkami, obraty a slovy, jest památníkem počínajícího se latinisování až dosud čisté maď. mluvv. Duba tato vykazuje též řadu dobrých lyriku, vesměs to členů vyšší šlechty maď., kteří většinou v elegickém tónu popěvují o stra- stech svého národa i o svých vlastních. První z nich byl Rimai Jánoš (1564— 1631), vynikající diplomat Betťilena Gábora, přítel staršího Karla Žerotínského (státnické jeho spisy a korrespondenci vydal Ipolyi Arnold r. 1887); k němu druží se Petr Beniczki (1606—1664, Mágy ar Rytmusok), Kohári István (1649—1731), kfonící se více k di- daktické poesii, baronka Kateřina Sidonie Pctrócyova (+ 1708, elegie a epištoly), hrabě Balassa Báfint, toho jména druhý básník maď. (f 1684); písně erotické, drama a báseň Atok [Kletba]), Kazinczy András (1685), hrabě Petr Zichy (* 1674), generál baron Palocsay Gyórgy (1710). Vedle školských her dramatických (Felvinczi Gyórgy, Pluto és Jupiter^ 1693), provozovaných u větších mag- nátů a ve školách protestantů i jesuitů, f^é- stována kočujícími herci téŽ světská musa dramatická, jak svědčí jedna výsadní listina Leopolda I. z r. 1692, iíž uděluje se právo učenému měšťanovi koíošskému k provozo- váni her v městech i vesnicích, o trzích atd. s výhradou, aby byly slušné a »ne necudnými žerty promíchanéc. Listina tato jest zároveň nejstarší stopou úředního obmezování dosa- vadní staré svobody jeviště v Uhrách. Důle- žitější než tato poesie — výrony to citů jed- notlivců — byla politická poesie oné doby, známá v literatuře maď. pod jménem A kuruc kóltés^et^ kuruc dalok. (Viz A kuruc^ vildg kóltésiete, vydal Kardos Antal.) Bo- hatá tato poesie, jejímž zřídlem byly revo- luce Rákóczyho, vítězství, porážky, útrapy poražených, posměch vítězů, hlavně s proti- německou tendencí, vynikají jako všecky z lůna lidu vyšlé plody poetické jadrnou řečí a zdravým humorem. Autoři jejich jsou po většině neznámí. O sebrání jejich má zá- sluhy Thaly Kálmán. Viz též A raný László, A mágy ar polit ikai kóltés^eiról (O maď. polit, poesii, Budap., Szeml., 1874). Doba od r. 1711 do r. 1772. Po míru szatmárském nastala v Uhrách dlouhá řada klidných let. Vládní .systém vídeňský nabyl vůči M-arům vlídnější a mírnější tvářnosti, dobrá vůle a diplomatické umění královny Marie Terezie vdechla do šlechty před tím nebývalé nadšení pro dům panovnický; samo- statné knížecí dvory panovnické v Sedmi- hradsku přestaly a východní Uhry dostaly se též pod Žezlo rodu Habsburského. Kdežto v době předešlé poesie Zrinským a prosa Pázmányem na výši uměleckou povznesena byla a též v literatuře vědecké zejména v maď. jazykozpytu zdárné pokroky učiněny, uložily se po pádu samostatnosti sedmihradské ná- rodní maď. literatura a jazyk k dlouholetému spánku. V literatuře vědecké počal ustupo- vati maď. jazyk latinskému a z části též ně- meckému. Právem nazývají literární histori- kové dobu tuto dobou odnárodnění a úpadku literatury maďarské. V literatuře vědecké: memoiry a historii literární pracovali: Cse- rei Mi haly (1668—1756, Erdély historidja [Děj. sedmihr.]), Apor Peter (1676—1752. Metamorphosis Transsylvaniae^ maď. spis s lat. titulem), Czvittinger David (Historiae Hungariae literariae lineamenta [1745]), Bod Peter {Magyar Athends [1766], v némž uvádí 600 maď. spisovatelů v alfabetickém poradí s kritickými poznámkami o jejich spisech. Matěj Bél (1684—1749) získal si zásluhy pracemi jazykozpytnými jako jesuita Jan Saj- novics pracemi filosofickými, k němu řadí se Sartóri Bernát (Mágy ar nyelven Philo- sophia, lagcr, 1772). V mathematice vynikl Marótny Gyórgy {S\dmvetésnek mestersége^ 1743), v právnické literatuře zaznamenán z této doby jediný spis C sere i Far kase {Magyar és s^ékely as:^onyok tórvénye [Zákony i maď. a sedmihrad. ženj, tiskem tcprv 1800). Pěknou prosu zastupují Mikeš Kelemen (1690—1762), bývalý panoš Rákóczyho II., 564 Maďaři. svými proslulými Tófókois^ági Leveiek (Do- pisy z Turecka), kdež prožil ve vyhnanství většinu svého života. Dílo toto jest vzácným pramenem pro poznáni dějin rákóczyovské emigrace, jakož i dějin a mravů říše Osman- ské. Faludi Ferenc (1704— 79) patří k nej- zasloužilejším prosaistům této aoby; sepsal řadu povídek ze života {Semes ember, Nemes assiony, Semes urfi^ Vdvari ember, Bdlcs €mbei\ S\ent ember) jazykem vzorným, jímŽ stal se předchůdcem pozdějších moderních oprávců jazyka maďarského. Zanechal též básně lyri- cké vedle Ladislava Amadea (1703—64) aPavlaRádaie.V posl. čtvrti XVIII. st jali se již vystupovati mužové, kteří těžce nesli vytlačováni jazyka národního z úřadů a Škol, (íJessenyei 1772 a j.), a když dokonce císař Josef II. němčinu zaváděti se snažil, upozor- něn byl celý národ na poklad svého jazyka, který počal žárlivé stfežiti. Jazyk maďarský postaven pod ochranu zákonů a zaváděn do sněmu, úřadů i škol. Nová perioda maď. li- teratury, která zde počíná, a na jejíž vzpru- žení se též revoluce francouzská účinkovala, nese se od této chvíle po většině tendencemi politickými. R. 1781 založil Matěj Ráth v Preš- purce prvnf maď. časopis. Doba od r. 1772 do r. 1807. Jiří Besse- nyci (1747—1811), člen tělesné stráže maď. šlechticů zřízené r. 1760 Marií Terezií ve Vídni, zahájil novou dobu literatury. Slovem i písmem povzbuzoval soudruhy k pěstování literatury národní i vydal dlouhou řadu prací poetických, filosofických i historických {Agis, tragédie; Hunyady Lds\ló^ Buda\ Mátyás ki- rdly, epos pod vlivem Henriády; Hunyady Jdnos élete; A mágy, nemlet filosofiai torté- nete). On byl zakladatelem tak zv. školy francouzské; Moličre, Voltaíre, Montes- quieu byli mu vzory. Vliv jeho byl vůbec hluboký a trvalý; též naléhal na pěstování věd jazykem maď. a na založení maď. učené společnosti. V stejném duchu s ním půso- bili baron Ořezy Ldrincz (Kdlteményes fíolmí), členové šlecht těl. stráže Bar esa i Abrahám, Ráday Gedeon, Báróczy Sándor, mladý mnich paulián Ányos Páf, básník plný citu a nadšení pro lásku a vlasf (spisy jeho vydány ve Vídni r. 1798, v PeSti r. 1786 Étiekek kónyve [Kniha písní)). Péczeli József (Mesék, Ráb, 1788, Zaire 1784, pře- ložil Henriádu, Younga a j.), hrabě Adam Teleki přeložil Cida, Škola tato, ač z re- tiexivního ovzduší nevykročila, rozšířila poe- tický obzor, myšlenkový obsah a zušlechtila mluvu. K ní druží se t. zv. škola klassi- cistů, v jejímž čele stál jesuita Baróti Szabó David ( Ujmértekre vetett kú!ónb ver- sek). Vzory a částečné i zřídly jejich tvorby byly literatury antické. Ve skupině této nej- více vynikli Virág Benedek {Poetai mun- kdkf 1799) a později Berzsenyi Daniel (1776—1836), jehož óda a Magyarokho^ {Rom- lásnak indult . . . Do záhuby se řítíme atd.) učinila nejmocnější dojem. Třetí škola li- dová, již repraesentují Dugonics An- drás, Kónyi Jánoš, Horváth Ádám {Huniáda, 1787) a generál jízdy hrabě Gva- dányi József (satiricko-kritické romány), brala látku, zbarvení i tvar ze života lidu a z dějin národních, tvoříc jaksi pokračování populárního Gydngydsiho ze století minu- lého. S touto školou těsně souvisí tak zv. kroužek debrecinský (debreceni kor): Fdldi Jánoš, Fazekas Mihály, Kovács József. Pokoušeli se o sjednocení přede- šlých různících se směrů. Z pokusu tohoto literárního komprommissu vzniklo několik nadaných lyriků (Verse^hy, Dajka, Szent- jóbi, Bacsányi); avšak jednoty nedosaženo, spíše nastalo ještě další rozvětvování směrů. Jeden z těchto směrů (Kaz inczy. Verš eghy) přimkl se ke vzorům literatury německé, teh- dáž v největším rozkvětu se nalézavší. Největší tři básnici této doby: Kármán József, Cso- konai Vitéz Mihály a Kisfaludy Sán- dor nepatřili vlastně žádnému ze směru zhora vytčených, nýbrž kaŽdý kráčel svým samo- statným směrem dle vlastni individuality. Jo- sef Kármán (1769—97) proslavil se poeti- ckými pracemi vydávanými v Časopise »Ura- niac, jím založeném, a svým psychologickým románem Fanni HagyomdnyaL CsoKonai (1773—1805) vynikl v lyrice, epice i dramatě a jeho ódy a písně erotické zaujímají v poesii maďař, přední místo. Kisfaludy Sándor (1772— 1844) byl zástupcem romantickonárod- ního směru, vliv Petrarkův na všech jeho spisech jest patrný. Proslul sbírkou básní (asi 400) Himfy s\erelmei řHimfyovy lásky: Ke^ sergó s\erelem^ hořekující láska, a Boldog s\e- reUm, šťastná láska), dále vydal Regék a ma- gyar elóidókból (Povésti ze starých dob maď. Csobánc, Tdtika, Somló). Dramata jeho jsou méně cenná. Veškeré jeho spisy vydal Toldy r. 1871. K těmto třem druží se jako nejbližší soudruh na tehdejším Parnassc Kiss Jánoš (ódy, písně, elegie, epištoly). Pěstování vědy učinilo v době této dalái krok ku předu, zvlášf založením několika vědeckých časo- pisů: >Magyar Musac (1787—98), >Magyar Muzeumc (v Kosici 1788—92), »Orfeus, Ura- niac, »Magyar kónyvesházc (22 svazků 1783 až 1804). Literaturu theolo^ckou obohatili z katolíků Molnár Jánoš, Sztankovácsi Lipót, Golubics Zozim, Alexovics Vazul, Dóme Károly Tpřeklad Bossue- tův'), Kopácsyjózset řFlcuryova biblická arcnaeolog.) ; z protestantu Péczeli József, Hunyady Ferenc a Székely István; ňlosonckou Benyák Hcrnát, Szép Jánoš (aesthetiku), Sárvári Pál (stoupenec Kan- tův), Endródy Jánoš; terminologie ve spi- sech nepřekročila ještě prvních počátečních pokusů. Právnickou literaturu pěstovali jen Balia Samuel a Aranka Grórgy; děje- pis a zeměpis domácí: Szekér Joachim {Magyarok eredete, 1791), Svastics Ignác, Budai Ézsájás (první kriticky propraco- vaný dějepis domácí Magyarorsidg Histor, a mohdcsi ves^edelemig^ Debr., 1805), Huszti András (O ésúj Ddcia, Stará a nová Dacia, 1791). Budai Ferenc (sbírka biogr. Niígy vdrad, 1804; znovu Pešť, 1866); dějiny vše- Maďaří. 565 obecné: Verseghy Ferenc, Kis Jánoš, Mindszenti Samuel, Décsy Samuel (Oimanographia a tórok birodalom Itirása^ Vid., 1788—89); statistiku Német László, Vercs David, Vályi András; cestopis: hrabě Teleki Do m okos {Ha\ai utasá^oky Cesty po vlasti, 1796). Porušenost jazyka na konci XVIII. stol., neustálcnost pravopisu, přijeti do jazyka mnohých nových Špatných slov a terminů technických způsobily pravý jazykový zma- tek, témuž odpomocL s mnohých stran se snažili jednotlivci i společnosti buď vlast- ními pracemi (z velké části též polemickými), buď vypisováním cen (škola debrecínská), čímž mnoho nepovolaných do věci se mísilo a zmatek ještě větším se stával (výsledek byl tak zv. debrecínská velká grammatika: Bnjthi Antaly Verseghy^ Gyarmathi Samuel, Aranka Gyorgy^ Beregs\ás\i Pal). Pochodeň světla v těchto chaotických temnotách roz- žehl zakladatel historického maď. jazykozpytu Révay Miklós (1749—1807), nazvaný maď. lit. historiky jediný Velikým. Počátek re- formačního díla svého učinil kommentářem k nejstarší písemné památce M arů Halotti bes\éd (Pohřební řeČ) ve svých Antiquitates literaturae Hung, Hlavním dílem jeho byla veliká mluvnice jazyka maď. Elaboratior gram- matica, jeiíž dva díly vyšly r. 1806 a třetí zůstal neclokončen ; svou historickou metho- dou byl nejen prvním v Uhrách, nýbrž v tom předešel i Němce Boppa a Grimma. Ani on nebyl prost všech vad, ale jeho velikost záleží právě v tom, že tchdᎠjiž stanovil ony základy, na nichž maď. jazykověda spo- čívá. Svými stálými pokusy zříditi zvlášť za účelem studia národního jazyka akademii, která za nemnoho let po něm skutkem se stala, byl vlastně on duševním původcem maď. Akademie věd. S hnutím Révayem vy- volaným souvisí činnost důstojného jeho druha Františka Kazinczyho (1759 až 1831), jehož epochální působení spadá již do periody následující a jenž Činnost Révayovu podporoval tím, že počal vydávati sbírky starých jazykových památek maď. (Magyar Re- giségek, Maď. starožitnosti). Témuž účelu po- máhaly fraseologie Szeicz Leó (z Pázmá- nye), Georch Illés (z Dugonicse), Noszkó Alajos, Baróti, Szabó David aKovács Pál (sebral stará maď. přísloví a průpovídky). V slovníkářství vynikli Márton József, Ba- róti a Sándor István. Přečetné překlady řeckých a římských klassiků sloužily tehdᎠk obohacení a zušlechtěni jazyka. I literární historie pěstována již: U orány i Elek, Veszprémi István, Háner Jeremiáš, Seivert Jánoš, evang. kněží Klein Sa- muel a Tóth Ferenc (domácí); Budai Ezsajás (všeobecnou). Maď. bibliogpiíii po- ložil pevný základ hrabě Frant. Széchc- nyi vydáním vzorných katalogů své bohaté národní knihovny (1799—1807). Vědy přírodní pěstovali: Molnár Jánoš (r. 1777, fysiku), Nyuias Ferenc (1800, lučbu; o léčivých vodách sedmihradských), Kovács Mihály Hučbu), Benkd Ferenc a Zay Samuel (minerál.), Csapó József, Benkó József, Diószegi Samuel (botaniku), Fóldi Já- noš, Szentgydrgvi József (zool.); lékař- ství Rácz Samuel, jenž se pokusil o první maď. lékařskou terminologii (1776); litera- turu hospodářskou Nagyváti Tános, ře- ditel georgika v Keszthelyi, a Pethe Fe- renc; mathematiku Dugonics András (1784). Doba od r. 1808 do r. 1830. Dobu tuto nazvati lze dobou obnovy a zušlechtěni ja- zyka. V čele tohoto velikého díla stál Fr. K a z i n c z y. Díla jeho prosaická rozdělují se ve tři skupiny, z nichž první obsahuje po- jednání literární, kritiky, polemiky, druhá spisy historické, zejména biografie a me- moiry, a třetí jeho obsáhlou korrespondenci (s Kis Jánošem, Szentgyorgyim, Siposem, hr. DessewfTym, Berzsenyím, Karlem Kisfaludym a j.). K těm druží se jeho překlady z Goethea, Shakespearea , Moliéra, Klopstbcka, Her- dera, Lessinga, Webra, Wielanda a j. Poesie jeho: ódy, zpěvy, rhapsodie, elegie, epigram- my a j. Dlouhou dobu byl střediskem a duší literárního života maďarského; zásluh jeho o přechod literatury do doby moderní co do jazyka i do ducna nelze dosti doceniti. V prose stát mu důstojně po boku Kármán József, kdežto souvěkou básnickou družinu Kazinczyovu tvořili: Szemere Pál (1785 až 1861), vynikající Kólcsey Ferenc (1790 až 1838), Szentmiklóssy Alajos (1793 až 1849), Helmcczy Mihály (1788—1852), Fáy András (1786—1864, Bajky), Vítko- vi ch Mihály {Mesék és versek, 1817), Hor- váth Endre (Kisebb kóltemények, 1832), Tóth László (1788—1820), hrabě Josef Dessewffy (1771—1843), lyrik hrabě Te- leki Ferenc (1785—1831). Pravá doba reformní v Uhrách počíná ve dvacátých letech XIX. stol. a není snad v dě- jinách literatur příkladu (mimo literaturu če- skou, jejíž rozvoj rozvoji literatury madkrskě v mnohém se podobá) tak neobyčejného po- kroku v krátké době padesáti let, jaký vi- díme v rozvoji národní literatury maďarské. Proti antikonstitučnim záměrům a pokusům Metternichovým nastal v Uhrách opposiční ruch podporovaný také literaturou (poesií i prosou), hlavně Karlem Kisfaludym, Czu- czorera a VorÓsmartym. Do této dooy spadá též vystoupení hraběte Štěpána Széchenyiho, jenž nabídnutím svého jednoročního důchodu dal základ ke zřízeni maď. akademie věd. Od té chvíle počal ve svém díle ^HiteU (1830, Úvěr) buditi nezlomnou víru v šťastnou bu- doucnost své vlasti, zejména v oboru* národo- hospodářském (Magyarors\dg rtem volt Je les^, Uhry nebyly, ale budou). Opposice na sněmu říšském, jejímiž členy byly Deák, Kólcsey, Bcothy, Kossuth, podporována bra- trsky družinou literární, v jejíž čele stál Ka- rel Kisfaludy (Vórósmarty fszózat], Bajza, Kólcsey, Garay, Eótvós, Vajda Peter), způ- sobila nenáhlé dílo reformační, zrušení ro- boty, rozšířeni a uzákoněni práv jazyka ná- 566 Maďaři. rodního. Čím více mohutněla v národě touha po dosažení politické státní samostatnosti, tím více jala se přecházeti vůdčí úloha s umír- něného Széchenyiho na vášnivého, ale popu- lárnějšího Kossutha, a v národě zavládl zcela duch demokratický. Únorové povstání paříž- ské a bližší povstání vídeňské uchvátilo i Ma- ďary a 15. bř. 1848 osvobozen tisk revoluční básní Petofiovou Talpra magyar, prvním to tiskopisem vešlým bez censury. Pod nátla- kem události jmenováno první zodpovědné uherské ministerstvo, ústavní zastoupení do- sud stavovské stalo se lidovým, o veřejných i)řemenech vyslovena rovnost všech stavů a Sedmihrady sloučeny s Uherskem. Když po- tlačena byla vzpoura M-arů spojenými vojsky rakouskými a ruskými na podzim r. 1849, na- staly jim opět trudné časy: ústava jim vzata, jazyk národní zbaven práv svých a na místě něho zaváděna do správy i škol němčina; literatura, zejména poesie, která před revo- lucí bohaté rozkvetla, opět umlkla, pěstitelé její utichli, jedni doma se skrývajíce, jiní do světa se rozprchnuvše (maď. emigrace), jen znenáhla zde a tam opět počal se některý ozývati a i to pod pseudonymem, poesie brala na se roucho allegorické a vyzníval z ní buď veliký smutek národa nebo později tlumené naděje na lepší budoucnost. První nesmělý projev literární bylo po celém ná- rodě slavené výročí stoletých narozenin Ka- zinczyových na podzim r. 1859. Houževnatý trpný odpor Maru (Deák), podporovaný pří- znivými pro ně událostmi zahraničními, při- vodil konečně ono smíření mezi národem a králem (1867), od kterého datuje se v té míře v dějinách zřídka se opakující mohutný rozvoj národa maďarského, své samosprávy znovu nabyvšího, v oboru politickém, kultur- ním i hospodářském. Ústavy kulturní. R. 1830 počala svou činnost maďarskáAkademic věd a stala se střediskem i vůdkyní vědeckého života u M-arů, zejména v historii, jazykozpytu. ar- chacologii, přírodních, hospodářských vědách a statistice. Vůdčí úlohy, která ve vědecké literatuře Akademii náleží, podjala se v lite- ratuře krásné Společnost Kisfaludyova, založená r. 1836. K této přidružila se v době nejnovější Společnost Petofiova, véno- vaná na prvním jnístě kultuTct^íiovu a poesii vůbec. K těmto druží se Természettudo- mányi Társulat (Společnost přírodověde- cká), čítaiící tisíce členů po celé zemi, vlád- noucí velikými prostředky a vydávající díla, jichž účelem jest popularisování věd přírod- ních, Torténelmi Társulat (Společnost historická), dvě katolické společnosti Szcnt István a S z. László Társulat, Muzeu m- egylet (Musejní spolek sedmihrad.), spolky pro zeměpis, geologii, filologii, archaeologii, heraldiku, mathematiku {Matematikai és fiiikai Társitlat\ z nichž každý má svůj periodický list odboru sloužící, a j. Reformní hnutí v dvacátých letech tohoto století bylo též východištěm nové poesie, která je doplňovala, sama berouc též z něho posilu. Poesie tohoto století vykazuje tři doby různé: 1. tak zv. dobu Aurory a Athenaea; 2. dobu zvanou zlatý věk nár. poesie maď. a 3. dobu poesie nynější. Novomaďarské ro- mantice, poesii národnějšího směru klestil cestu Karel Kisfaludy dramaty (Tíiíarofr ^a- gyarorsyigon, llka, Kemény Šimon^ S\Udgyi S^abaduldsay Mdtyás Dedk, Stibor vajda^ IréneY veselohrami {Kérdk, Csalóddsok, Lednyór^d), povídkami, poesií lyrickou. V dramatu vedle něho vynikl Katona József (1792—1830) svou proslulou tragédil Bdnkbdn a četnými kusy původními i přeloženými. Stoupenci Kistaludyovi v dramatě a novelle byli: 6 o ro- bo s Imre (1791 — 1840, drama Eskúvés), Bo- lyai Farkas (1775—1850, tragéd. Pausanias), Fáy András (1786—1864), jehož povídky, bajky, paraboly a aforismy mu zjednaly v li- teratuře příjmení > veselého mudrce«, Gaal József (1811— 66, veselohry a frašky A ki- rdly Ludason^ Peleskei notaritts), vynikající zdravým humorem, KovácsPál (1808—86), Csató Pál (1804—41). Jakab István (1798 až 1876), autoři frašek Munkácsy Jánoš (Garaboncds diák\ Balogh István (Ludas Matyi). Tohoto Kisfaludyova kruhu básníkem největším a vůbec největším z doby před- petufiovsk^ byl Vorósmarty Mihály (1800 až 1855), slavný epik i lyrik, jehož dna ceny nepozbudou. Épickými básněmi svými {Za- Idn futdsa^ Magyarvdr^ S\éplak^ Túndervólgy, Cser kaloni, Egei\ Két s^omsiédvdr) vykonal velikou politickou missi, dramaty svědčícími o hlubokém studiu Shakespearea {Salamon, Bujdosók, Fdtyol titkai^ Kincskeresók, Vérndsi, Maróth, Aldo\at^ Cillei es a Hunyadiak, Csongor és Túnde) zušlechtil poetickou mluvu a ve svých lyrických {Sióiat) a menších výprav- ných básních zanechal poklady, kteréž po- trvají, dokud jazyk maďarský bude žíti. Ná- rod poctil v chudobě zemřelého básníka tím, že věnoval pozůstalé rodině jeho dar 100.000 zlatých. Nynější předseda ministerstva Kolo- man Széll ic Vórosmartyovým zetěm. Epiku ve formě klassické pěstovali Czuczor Ger- gely (1800—1866; Augsburgi ůtkó^et^ Aradi gyúles, Botond), který vynikl též sentimen- tální lyrikou aballadami, Debreczeni Mar- tou (1802—51, Kióvi csata) a zvlášC též bal- ladami svými prosluvší Garay Tános (1812 až 1853). Není význačnější udáiosti dějinné a není národní pověsti, které by nebyl Ga- ray zpracoval veršem, v lehké lidové, opravdu epické formě. Jako vynikající lyrik, zvláště ale jako kritik a acsthetik (Kritikai Lapok, Figyelmeió) druží se k těmto Haj za József (1804—1858). Po něm následovali Jambor Pál (pseudon. HiadorY Császar Ferenc (překlady ital. básníku, zejména Danteho), Vachott Sándor (1818—61), velice sym- pathický literární zjev tehdejší družiny básni- cké, Kerényi Frigyes (1822—1852), Sá- rosy Gyula (1816—1861), Szemere Mi- klós (1804—1880), Papp Éndre, Nagy Imrc, Kunoss Endre, Beóthy Zsigmond. Nábožen. lyru evangelíků repraesentoval Josef Szé- kács (1809—76), katolíků Tárkányi Béla Madlaři. 567 l; (1821—86), ienž přeložil též díl Klopstockovy Messiady. Úvod a přechod do zlaté doby poesie roaď. učinili romanopisci Vajda Pe- ter (180^—46, svými orientálními novellami Othman, Manahor^ Vajkoontola), baron Jó- sika Miklós (1794—1865), vlastní tvůrce maď. románu, nazývaný Walter Scott Ma- ďarů (Abafi^ Rdkocix Ferenc, Es^ter, Ai uiolsó Bátori, A csehek Magyarors\ágon), bar. Eot- V 6 s J ó z s e f (1813 — 71 \ muž proniknutý evrop- skou vzdělaností a bohatým básnickým na- dáním (Karthausi^ A falu jegy\óje [Vesnický notář, český překl. od Fr. Brábka], Magyar- ors^ág iSi4'ben^ Nóvérek), též vynikající po- litický spisovatel a řečník {A XIX siá^ad uralkodó es^méinek hefolyása a\ álladalomra Vliv ideí XIX. století na stát|), novellisté CuthyLajos, jenž tvořil zcela pod dojmem franc. romantiky (Eug. Sue), Kelmenfy László (1815— 1851), N agy Ignácz (1810 až 1856) vynikal živým líčením a humorem, Pákh Albert zastupoval živel satirický, Frankenburg Adolf (1811—1884; Buda- pešti levelek, humor, črty ze starších spole- čenských a uměleckých poměrův hlavního města). Opodál jich zcela svérázný stojí ba- ron Kemény Zsigmond (1815—75), kte- rého mnozí kritikové a literární histor. maď. cení jako největšího romanopisce maď. (ro- mány: Gyulai Pdl, A\ ó\vegy és ledny a, Ra- joitgók, Žord idó, Férj és nd, S\erelem és hiú- ságf Kódképek, S^iv óvvényei)\ vynikl téŽ jako Žurnalista a historik, vyznačuje se bo- hatým tvůrčím i pozorovacím talentem a vždy jistým úsudkem. Vedle tohoto rozkvětu maď. románu po- čali si nyní všímati též poesie lidové a při- činěním Společno.sti Kisfaludyovy a redakcí Jana Erdélyiho vydána sbírka písní lido- vých Magyar népdalok és monddk (1846 — 48, jíž účastnilo se 175 sběratelů); později (1871 až 1882) redakcí Pavla Gyulaie a Ladislava Aranye Népkóltési gyújtemének (Sbírky poesie lidové; 3 sv., kteréž doplnili Fogarasi Jánoš a Bartalus István sbírkou maď. lidových ná- pěvů), a Kriza Jánoš (1811—1875) vydal Vadrós^dk (sbírka to ohlasů lidové poesie sedmihradské). Tato čistá zřídla osvěžila ce- lou následující poesii, kteráž sloučivši směr lidový se směrem čistě národním dosáhla v troj hvězdí Tom p a Mihály, Petofi Sán- dor a Arany Jánoš svého vrcholku. Tompa Mihály (1817—1868) vynikl bás- němi výpravnými, ale hlavní jeho síla byla v poesii lyrické. Motivy básni jeho jsou vzpo- mínky z minulosti, radosti i žaly rodinné, přátelství, láska k vlasti, víra (byl reform. knězem) a hlavně příroda, kteráž celou jeho bytost pronikala a která v něm nalezla svého nejoddanějšího pěvce. Petofi (Pctrovič) Sándor (1823—1849), první mezi básníky maďarskými, dobyl si jména světového. Jeho básnická individualita je skrz na skrz původní, opravdová a vážná; nadšení, naivní vnímavost, mladistvý oheň, národní hrdost, bezuzdná láska k vlasti a svobodě, obětivost, ale i vzdorná ješitnost slučovaly se v něm v povahu veskrz origi- nální. Mocná fantasie, nádhera barev v líčení, úsudek na nikom nezávislý, duševní úroveň, jíž své současníky předstihoval, činí spisy i Život jeho, oba tak těsně se doplňující, nejvzácnějším zjevem v literatuře maďarské (lyrika: Versek [1844 — 1845J, Cyprus lombok, S^erelem gyóngyei [1845], Felhók [1846], Óss^es kólteméuyei [\^A1\\ dramata: Zóld Marc\i, Ti- gris és hyena [1846]; román Hohér kótele [1846]; básně výpravné: Helység kalapdcsa, Jánoš vité\, Bolond Istók; novelly: Fakó ledny és pej legény^ Nagyapa\ '\iOTrcsi^oT^á. s Ara- nyem). O životě a poesii jeho vznikla v Uhrách již celá literatura. Výbor básní jeho v pře- klade českém Fr. Brábka a Karla Tůmy vy- sol v >Poesii světovéc r. 1871 (viz též lite- rární studii Františka Brábka: Petofi v »Č. Revue«, 1899). Arany Jánoš (1817 — 82) jest nejen co do látky nejobsažnějším a co do formy umě- lecky nejdokonalejším, nýbrž i duchem nej- národnějším básníkem maďarským. Antický klid a naprostá dokonalost formy charakte- risují tohoto velikého epika a balladistu, který jen proto nepronikl do literatur svě- tových tak jako Petuíi, poněvadž má vtškerá jeho poesie své kořeny jedině v maďarské historii a v maď. životě. Nikdo nevnikl před ním tak hluboko do jazyka svého lidu a ne- vynesl z něho na povrch takové poklady užaslému národu, jako největší mistr jazyka maďař. Arany (epika: Elves^ett alkotmany, Toldi estéje, Toldi s^erelme^ Buda lialdla [do čest. přelož. Vrchlický a Brábek], satir, epos Niígridai ci;igdnyok a j.). Arany pěstoval všechny druhy výpravné a lyrické poesie a vytvořil ve všech díla klassická. (Viz Bráb- kovu studii: Arany Jdnos v >C. revuec, 1897). Vdramatě byli stoupenci Vorosmartyovvmi TóthLórinc (1814—92; tragédie Hunyady Lds\ló), Szigligeti Ede (1814—78), herec i dram. básník, zakladatel lidového dramatu maď., tak plodný, jako Kajetán Tyl, zásobo- val maď. jeviště po 40 let kusy, které se lí- bily, aniž v nich dosáhl onoho básnického vzletu, jako jeho nástupcové {A magyar népsxinmú tórténete, děj. maď. lidov. dramatu; S^iklay Jdnos, 1884), z nichž Czakó Zsig- mond svými kusy Kdlmdr és tengeiési (1844) a Végrendelet (1845) velikého úspěchu došel právě tak, jako Obernyik Károly (1816 až 1855), líagy Ignác, Vahott I ni re, hr. Teleki László (tragédie Kegyenc). Hugo Károly (vlastně Bernstein Hugo Károly; 1817 — 77^ psal maďař., franc. a něm. a oblí- beny byly jeho kusy Egy magyar kirdly, Bdňkdr és bdró, Vildg s^inpada. Viz veliké, s mravenčí pílí a kritickou soudnosti sebrané dílo o dějinách maď. dramatické poesie od Jos. Bayera (dosud do r. 1900 dva díly). Po smrtelné ráně, která národ maďarský stihla r. 1849, byla to opět poesie, která první se probudila. Z novějších, kteří se stali jaksi pokračovateli národní poesie předrevo- luční, byl první Gyulai Pál (♦ 1826), bás- ník, ale více kritik a liter, historik, Szász 568 Maďaři. Károly (♦ 1829), lyrik, vynikající překla- datel klassických spisů cizojazyčných, Lé- vay József (*1825), Mento vích Ferenc, Bozzai Pál (1829—1852); zcela pod vlivem Petofiovým básnili Tóth Kálmán (1831 až 1881; lyrik a drfimatik, dramata: A király hd\asodik^ A nók a\ alkotmdnyban\ Lisznay Kálmán (1823—63), Z alaíjózsef(* 1825), Székely József (♦ 1825). Vajda Jánoš (1827—99) vynikl silou a hloubkou poesie; formy byl méně dbalý. Následkem stálých kritických útoků Gyuíaiových počíná v le- tech šedesátých ochabovati přímý vliv Pe- toiiův a na místo něho nastupuje vliv Ara- nyův, jakož i některých básníku cizích. Tech- nice věnuje se více pozornosti. V tomto směru vystupují: Zilahy Károly (1838 až 1864), Szász Béla (* 1840), Dalmady Gyoz6(*1836),Komócsy József (♦1836), Arany László (* 1844) a zvlášť Tolnay Laj os (♦1837), Bcóthy Zsolt. Nejnovější družinu básnickou repraesentují A brány i Emil, Jánoši Gusztáv, Váradi Antal, Rado Antal (přeložil též Tassa, Petrarku, Leopardiho), Fiók Károly (překládá též indickou a perskou poesii), Szabolcska Mihály. Erdélyi Zoltán. Bartók La- jos, Szana Tamás, Kozma Andor, Somló. Sándor, JakobOdón, Endródi Sándor, Pap Zoltán a j. Jejich poesie je národní sice jazykem, méně duchem, a na- bývá, tříštíc se v různé směry, spíše rázu kosmopolitického. Básnická literatura maď. doby nejnovější obohacuje se četnými pře- klady z cizích literatur (angl., ruské, franc, ital., dánské, polské a j.). V románě a novelle v době porevoluční proslavil se doma i v cizině nejvíce Jókai Mór (♦ 1825), slavný povídkář, jehož mluva je jasná, lehounká jako pohádky lidu, a jenž čtenáře neodolatelně uchvacuje a unáší do říše své bohaté fantasie. Látku k většině svých románů bére z přítomnosti neb z nej- bližší minulosti. Tam, kde obrazotvornosti své dává příliš volného průchodu, zejména ve spisech, jichž látka není čerpána z doby blízké, nedbává pravděpodobnosti ani psycho- logických motivů. Jest téŽ politikem a žur- nalistou. Z děl jeho, která dosahují daleko přes dvě stě svazků, přeložena některá do češtiny (Fr. Brábek, G. N. Mayerhoffer, L. Kostolný a j.) i do jiných jazyků. Vliv jeho nejen na čtenářstvo, nýbrž i na literaturu byl veliký; povstalo mnoho následníků, mi- lujících bájný Orient a řečnický pathos, po- zději však dali se jinými směry, přesvědčivše se, že jeho individuálních vlastností, kteréž nejvíce působí, napodobovati nelze. Z ostat- ních novellistův již před revolucí činnými byli Vas Gereben (vlastně Radákovič József, 1823—67; líčil život lidu a dřívější patriarchální poměry v Uhrách), Pálffy Albert, Degré Alajos, Beóthy László (1825—1857); po revoluci Szathmáry Ká- roly (1834—91), Vadnai Károly (* 1832), Bérczy Károly (1821—67; vynikl též pře- klady z Puškina), Abonyi Laj os (♦ 1833), Gyóry Vilmos (1838—1885; překládal též »Pověst o Frithjofovic a špan. dramata a ro- mance), Baksay Sándor (♦ 1832). V no- vější době román i novella maď. počaly na- bývati stále reálnějšího směru, vliv angli- ckých románů (Dickens, Thackeray a j.), jakož i francouzských naturalistů počal býti zjev- ným. Hlavou nejnovější generace jest Mik- száth Kálmán (;♦ 1849), jenž má zvláštní smysl pro vycítění poesie v přírodě a v je- jích zjevech se skrývající a jenž svým hu- morem, soucitným s lidskými slabostmi, stal se miláčkem Čtoucího obecenstva. Mnoho z jeho prací přeložil do češtiny G. N. Mayer- hoffer. K němu významem nejblíže se druží Herczeg Ferenc, Ambrus Zoltán (no- velly moderní duše), BenedekElek, Brody Sándor, vynikající essayista, AlpáriLajos, Rákosi Viktor, Bársony István, Bak- say Sándor, Somaházy István, Sz. No- gáll Jánka {Bún6k\ Wohl Stefania, Se- bók Zsigmond, Malonyay Dezsd, Pc> kár Gyula, Tábori Robert, Eótvós Károly, Alexander Bernát, Vértesi Arnold, Heltaijenó. KázárEmil, Déri Laios a j. V dramatě doby porevoluční nejširší po- zornost na sebe obrátil Madách Imre (1829—64) svou proslulou dramatickou básni A^ ember tragediaja (Tragédie člověka; český překlad od Fr. Brábka ve sborníku >PoesÍL- světové*, roč. III.). Ostatní dramatičtí spiso- vatelé :SzigetiJózse f (^1822 ; Vén Bakancsos), Dobsa (♦1824; IV. László), Kóvér Lajos, Rákosi JenS (^1842; AÍsopus [čes. překl. od Fr. BrábkaJ), Dóczy Lajos (^1845; Csók, Hu- bička [čes. překl. od Fr. BrábkaJ), Csiky Ger gely (1842—95; Proletdrok [čes. překl. od Fr. Brábka]), Toldy István (1844--79), Tóth Edo (1844—76; A falu ross^a, Toloncj), Csepreghy Ferenc (1842—80), Berczik Arpád. Politika a řečnictví. Tvůrcem novější politické literatury maď. byl hrabě Štěpán Széchenyi (1791—1861), jenž byl nazván »nej větším Maďarem*. Spisy jeho Hitel (uvěr» 1830); Vildg (Svět, 1831); Stadium; proti- kossuthovské Kelet népe (1841, Lid východu) a Folitikai programm (1847) měly účinky epochální. Jeho soudruh bar. Wesselényi Miklós (1797—1850), vůdce maď. opposice v 1. 1830—32. vydal Balitéletek (Křivé úsudky. 1833 V, S7Ó\at a magyar és s\ldv nfmietise^ úgyeben (1843, Proslov v záležitosti maď. a slov. národnosti). K nim druží se Szalay László, bar. Eótvós József, hr. Des- sewffy Aurcl, později Kossuth Lajos, jenž počal svou činnost časopisem »Ország- gyůlési Tudosítások« (Zprávy z říš. sněmu), redigovaným v radikálním cfuchu a rozšiřo- vaným jako rukopis, a jenž založil později >Pesti Hirlapc; Deák Ferenc (1803— 76) nazývaný >a haza b6lcse« (mudrc vlasti), který neunášel, nýbrž logicky přesvědčoval. Soubor řečí a článků jeho (mezi nimi též proslulý t. zv. velikonoční článek v >Pesti Naplóc r. 1865, jenž se považuje za podklad J-^ Mad^ři. 569 pozdějšího dorozumění se mezi korunou a národem) vydal Kónyi Mano. K nim druží se v nejnov. době Bartha Miklos, Ugron Gábor, Falk Miksa, Zichy Antal, Bek- sics Gusztáv, Ferenczy József. Literaturu národohospodářskou pěstovali : hrabě Dessewffy Emil (1812 až 1866), Tréfort Agorton, hrabě Lónyay Menyhért (1822—84), finanční ministr a předseda Akademie; z novějších Kautz Gyula, Matlekovics Sándor, Karvasy Agost, GyÓrgy Endre. Základ literatuře právnické položil Szalay László; po něm následovali Cse- megi Károly (redaktor zákon nika trest- ního r. 1878), řavler Tivadar, Wenczel Gusztáv (uh. soukr. právo, historie práva), Récsy Emil (římské právo), Kornek Sándor (cirk. právo), Dózsa Elek, Haj- nik Imre (histor. práva), Kovátz Gyula a Kolozsvári Sándor (cirk. právo), Zilin- szky Imre, Hoffman Pál, Vécsey Ta- más, Beóthy Leo (sociologie), Pulszky Agost (filosof, právo), V las sic s Gyula (trest, právo), Eugen Abjcl a j. Statistiku pěstuje K e 1 e t i K ar o 1 y. Účelům práv. vědy slouží důležitý sborník A magyar tórvénytár (Corp. juris hung., red. Márkus Dezso). Vědu dějepisnou zahajuje v tomto stol. Fejér Gyorgy (1766—1851), jenž vydal od r. 1829 do 1844 čtyřicet svazků sbírek listin Codex diplomaticus, sebrav ohromnou látku bez přísnější kritiky. V jeho šlépějích, sbí- rajíce prameny, pokračovali Nagyajtai Ko- vács Istváu. Szilágyi Sándor (1830 až 1897; dějiny Sedmihradska), Fraknói Vil- mos (1843; Páimány Peter és Korá), hrabě Josef Kemény, Nagy Imre, Gévay Antal, jejichž práce po většině shrnuty jsou v Monumenta (Magyar tórlénelmi emlékek), vydávaných od r. 1857 Akademií. K nim druží se Jászay Pál (1809—52, A mágy. nemlet napjai a mohdcsi vés^ utdn a Mágy. nemiet napjai a legrégibb idótól ax arany hulldig), hrabě Teleki József (1790—1855; doba Hunyadovců), Horváth Mihály (1809 až 1878), Szalay László (1813—64), Csen- gery Antal (1822—80), Salamon Ferenc (1825; historiograf města Budapešti), Szabó Károly (1824—90), Pauler Gyula (1841), Thalv Kálmán (1839; doba Františka Ra- kóczyho II.), hrabě Szécsen Antal (1819; též literární studie o Shakespearu, Dantovi a Alex. Kisfaludym), Grůnwald Béla (1838—91). Károli Arpád, Thallóczy Lajos, Acsády Ignác (XVL a XVII. st), Marczali Henrik (doba Josefa II.). Me- moiry psali: Mészáros Lázár (1796 až 1858), ministr války z doby revoluce, auto- biografii a Emlékiratok, Pulszky Ferenc (1814—96; Életem és korom)\ historii vše- obecnou: Ballagi Aladár, Schwarcz Gyula, Lánczy Gyula; církevní hi- storii: katol. Cherrier Miklós, Pauer Jánoš, Lányi Károly, protest. Székely Sándor, Révészimre, Zsilinszky Mi- hály, Fabó András; maď. kulturní OttQv Slovník Nauiný. tv. XVI. 29' 5 sgoo. histori i: Kerékgyártó Arpád, Ballagi Aladár, bar. Radvánszky Béla, Cson- tossi Jánoš, Kiss Áron; monografie míst: Podhraczky József. Pešti Fri- gyes, Jakab Elek, Benko Károly, Hor- ný ikJános,ChernelKároly,Bor o vszky Samu(Čanádsko),OrtvayTivadar (Prešp.i; pomocné vědy historické: archaeologii RomerFloris, Torma Károly, Hampel József, Ipolyi Arnold, Érdy Jánoš, Czech Jánoš, Pulszky Ferenc, Fr6h- lich Isidor, Király Pál, Téglás Gábor (tito tři poslední hlavně starořímské památky v Uhrách), Myskovszki Viktor aCzo- bor Béla (křesf. středověk a doba renais- sance); numismatikuaheraldiku: Érdy Jánoš, Rupp Jakab, bar. Nyáry Albert; diplomatiku: Perger Jánoš, Horvát Arpád, Fehérpataky László. Zeměpis a statistiku pěstovali: Fé- nyes Elek, Palugyay Imre, Kóváry László, Orbán Balázs, hlavně Hun- falvy Jánoš (1820—88), Lóczy Lajos; národopis: Hunfalvy ^ á\ {Magyarorsidg Etnografidjá) a Réty László. Jazykozpyt. V díle započatém Révaim pokračováno vydáváním sbírky starých pí- semných památek maď. {Bégi magyar nyelv- emlékek, 1836—46), jež redigoval Do bren- te i Gábor; dále vynikli v pěstování do- mácí jazykovědy Toldy Ferenc, Jászay Pál, Wolf Gyórgy, Simony i Zsigmond, Szarvas Gabor (1832—1896), Czuczor Gergely, Fogarasi Jánoš (tito dva vy- dali veliký slovník A magyar rtyelv siótdra^ práci to 30 let), Lugossy József, Bras- sai Samuel, Riedl Szende, Ponori ThewrewkEmil. Lexikografové jsou: Ballagi Mór, Bugát Pál (přírodověd.), Bittnitz Lajos (hospodářský), Bugáta Schedel (lékařský). Srovnávací jazyko- zpyt ugr o finský počíná cestami a vý- zkumy Regulyovými. Zde vynikli : Hunfalvy Pál (1820—97, Vogul hagyomdnyok), B u- denzjózsef (1836-92 ; Magyar-ugor óssieha sonlitó siótdr, fin nyelvtan, mordvin nyelvtan), Barna Ferdinand (jaz. finský; přel. Kale- valu), Szinnyei József, Halász Ignácz, Munkácsi Bernát, Kunos Ignác (ture- čtina), Szilasi Móricz a j. Studie tyto podporovány byly cestami podnikanými na sever a na východ za vyhledáním kolébky Maďarů: Kórósi Csoma Sándor (1787 až 1842, Východní Indie, Tibet), Gegó Elek (Csángómaďaři ve Valašsku), Jerneyjános (okolí moře Azovského, poříčí Donu), Re- g u 1 y A n t a 1 (1819—58 ; trávil 7 let mezi Esty, Finy, Lapy, Voguly, Osťáky, Čeremisy, Mor- dviny, Zyrjany; hojnost sebraného jim ma- teriálu byla nejvydatnějším pramenem studií v tomto oboru), Vámbéry Armin (Stř. Asie, Buchárá), nejnověji konal hrabě Zichy Jenó trojí cestu do Asie a vydal tiskem její výsledky. O Rusku psal Falk Zsig- mond {Oros^ors^dg 1897). Klassickou filologii pěstují: Télfy Ivan, Ponori Thewrewk Emil, Ábel Jenó (dě- 37 570 Maďaróni — Maddalena. 1*iny humanismu v Uhrách), Szénási Sándor, *etz Vilmos, Bartal Antal, Fabián Gábor, Oromlay Gyula aj. Cizí jazyky pěstují: Ásbóth Oszkár (češtinu a jazyky slovan- ské), Heinrich Gusztáv (němčinu), Ballagi Mór, hrabě Kuún Géza, Goldziher Ignác (ja- zyky semitské), Fiók Károly, Mayer Aurel (sanskr.), arcikn. Josef jazyk cikánský a j. Filosofie, aesthetika a literární historie. Stoupenci Schellingovi jsou: Nyiri István (1775—1838), Pethe Ferenc, Rácz István, Schedius Laj os, Samuel a Pavel Almásy-Balogh ; Hegelovi: Tarczy Lajos, Vecsei JózseT. Horváth Cyril (1804—84) pokoušel se o utvoření samostatného filosof, systému zvaného konkretismem. Povšimnutí zasluhují ještě Hetényijános (1786—1853), Szontagh Gusztáv (1793—1858), z nověj- ších Alexander Bernát, Bóhm Károly, Med- veczky Frigyes, Pauer Imre. Paedagogi- ckou literaturu pěstují: Fáy András, Tovasy Lajos, Szónyi Pál, Varga jános, Lubrich Agost, Felméri Lajos, Kármán Mór. Jako aesthetik vynikl spisy do oboru tohoto zasahujícími hlavně Greguss Ágost (1825 až 1882; A s\épés\et áíapvonalax [Základy kraso- vědy], o balladě, o balladě Aranyovč, studia o Shakespearu atd.), vedle něho Brassai Sa- muel a Névy László (dramaturgie). Dějiny literatury maď. nejobsáhlejší napsal Toldy Ferenc (1805 — 75; původně jmenoval se Schcdel); k němu druží se Csa- plár Benedek, RiedlFrigyes, Ballagi Géza (dějiny polit, literatury do r. 1825), Ferenczy József (dějiny maď. žurnali- stiky), BaycrJózsef, Szinnyey Józset (vynikající bibliograf), Be5thyŽsolt(i4 ma- gyar irodalom tórténete, veliké illustrované dílo), Horváth Cyril {A magvar irodalom tórténete 1900). Szily Kálman (Děj. lit. jazyka mad., 1898). Dějinyumění pěstovali zvláště Henszl man n Imre (1813 až 1888), bisk. Ipolyi Arnold (1823 — 86), jenž pro- slul též svým dílem Magyar mythologia (1854), Romer Floris, Pulszky Ferenc, Keleti Gusztáv, Pastel ner Gyula {Római világ). Vědy přírodní a mathematika. Pe- tényi Salomon (1800—55), evang. kněz, jest ornitholog, Hanák János, zoolog, hr. LázárKálmán, ornitholog {Lég urai), Her- man Otto psal pozoruhodná díla o pa- voucích a o rybářství v Uhrách, Mada- rász Gyula (Magyarors^dg madarai^ Ptactvo uherské); dále jmenováni buďtcž: zoologové Reisinger János, Margó Tivadar, Frivaldszky János, Kriesch János ; botanikové Frivaldszky Imre, Haszlinszky Frigye, Jurányi Lajos, Ka- nitz Ágost; mineralogové a geologové: Szabó Jószcf, Krcnner József, Kast Antal, Kubinyi Ferenc, Hantken Miksa. Anthropologii pěstují Lenhossék József a Torok Aurel ; lučbu Than Károly, Nendtvich Károly, Lengyel Béla; fy- siku Stoczck Josef, Szily Kálmán, baron Eótvós Loránt, Jcdlik Ányos; lékařství Bene, Bugát, Kovács Mihály, Balassa János, Lenhossék, Poór Imre, Korányi Frigyes, Fodor József; mathematiku Gyóry Sándor, WeningcrVincze, Vész Armin, Hunyadv Jeno, Luther Nándor, Petzwal Otto; hvězdářství a meteorologii: Schenzl Quido, Kondor Gusztáv, Nagy Ká- roly, Koukoly Miklós. Též literatura sportu všech oborA v po- slední době velmi čile vzkvétá a z dél za- sluhuje zvláštní zmínky veliká příruční kniha o hře v šachy (Akantisz Victor és Rozs- nyai Károly, 1900). Bbk. Kaďaróni, v Uhrách ti, kdož pocházejíce z krve jiné zcela ji zapřeli a spíše jako nej- fanatičtější plnokrevní Maďaři proti ní vy- stupují. Mnozí z nich změnili též svá pAv. ro- dová jména, jak to v Uhrách zákonem velmi jest usnadněno. KadarosU (řec.) jest ztráta brv (řas) ví- ček očních, způsobená dlouhotrvajícími, hni- savými záněty, které tvoří na okrajích víček očních pustulky, z jejichž středu jednotlivé brvy vyčnívají; hnisání zasahuje do hloubi v míšky rasové, čímž porušuje se výživa brv, které jsou pak tenčí, křiví se, na zpodině se háčkovitě ohýbají, nevypadávají v čas, jsou tmavší a lomivé, až posléze míšky řasoplodné se zjízví a vzrůst řas vůbec přestává (srv. Blepharadenitis, Sykosis). D. Kaďarovoe (maď. Magyardd\ obec v uher. stolici hontské, má 332 ob. (1890), Maďaru a Slováků, a znamenité sirné lázně. KadatOV Valerian Grigorjevič, kní- že, znamenitý válečník rus. (* 1782 — f 1829), vynikl již ve válce s Tureckem v 1. 1807 — 12 a při vpádě Napoleonově na Rus vedl přední voj, s nímž bojoval šCastně u Kobrina, Goro- dečna a Borisova i při vzetí Vilny. R. 1813 byl u Lipska raněn. V 1. 1816 — 17 velel voj- sku v Karabagském chanátě a byl okružním náčelníkem v chanátcch Šekinském, Širvan- ském a Karabagském. R. 1818 byl hlavním pomocníkem Jermolova při pokoření Čečcn- cův, podrobiv povstalé obyvatelstvo tabasa- ranské oblasti, terekomenské Lezgince, ač operoval všude pouze s oddílem nepatrným. Po boku Jermolova bojuje pomohl mu k slav- nému vítězství nad Akuší a dobytí hlavní jejich pevnosti Akuše. R. 1820 porazil chána Surchaje a ve 14 dnech zabral celý jeho cha- nát, v němž pak zavedl řádnou správu sta- raje se tu o povznesení hospodářství, ob- chodu a průmyslu. R. 1826 porazil na hlavu Peršany a vedle Paskěviče přispěl hl. sám k tomu, že udolán byl princ perský Abbás Mírzá a pevnost ŠuŠa padla do rukou ru- ských. Roku 1828 bojoval M. proti Turkům v Evropě a dobyl skvělých vítězství pod Pravodem a u Šumly. — Choť jeho kněžna Sofija Aleksandro vna M-a, roz. Mucha- nova (* 1787 — f 1875), sestavila za pomoci M. R. Kocebua, A. S. Chomjakova a I. M. Bakunina životopis manželův Ž'{« gen,-lejtn, kn. M-a (Petrohr., 1837; 3. vyd. 1874). Vzpo- mínkv její uveřejněny byly v »Rus. Stariněc (1884'). KaddaleiLa, nej v. z Buccinarských ostrovů, má 19 61 km^ a 1785 obyv. (1881). Hl. m. M. na již. cípu ostrova má znamenitý přístav též pro lodi válečné a jest opevněno. Maddaloni — Madeíra. 571 Maddaloni, město v ital. prov. Casertě na úpati Apenninů, na žel. dráze Řím-Ncapol a Neapol-Foggia, má 19.301 ob. (1890), gym- nasium Giordana Bruna s 500 žáky, vojen, ^kolu, palác Caraffův, kamenné lomy (viz Ča- se r ta), textilní prAmysl. ICadden |mědn|: 1) M. Richard Robert, spisovatel irský (* 1798 v Dubline — f 1886 t.). Byl v 1. 1833—47 stát. úředníkem, od r. 1850 soukr. tajemníkem v Dublině a na- psal řadu spisů historických, cestopisných a literárně historických, zejména: Travels in Turkey, Egypt etc, 1824—27 (1829); The infirmities of genius (1833); A twelvemonths* residence in the West Indies (1835); The Uni- ied Irishmen of lygS, jeho hlavní dílo, ve 4 sv. (nové vyd. 1869); Memoirs of the coun- iess of Blessington (1855) ; Fhantasmata (1857) ; The Turkish empire (1860); Galileo and the inquisition (1863); The history of irish perio- dical literatuře (1867). 2) M. Frederic, literární historik a pa- laeograf angl. (♦ 1801 v Portsmouthu — f 1873 v Londýně), studoval v Oxforde filologii ro- mánskou a germánskou, vstoupil r. 1828 do rukopisného oddělení Britského musea a stal se r. 1837 jeho správcem. Vydal po prvé řadu středoangl. básni: >Havelok« (1828); •William and the Werewolf« (1832); »Syr Gawain and the green knight« (1839); Laya- monova >Brutac (1847) a s H. Forshallem Wicliffskv překlad biblí (Lond., 1850, 4 sv.). Mádeba (hebr. Médehd), město móábské vých. Jordánu, později v držení Amoritá, pak opět móábské. Připomíná se již v době, kdy Mojžíš s lidem svým přišel do Moábska <3 M. 21, 30; 5 M. 2, 36). Hlavně proslulo bitvou mezi Joábem a spojeným vojskem krále ammonského. V I. stol. po Kr. drželi ji Nabatejci, jak soudíme z nápisfi zde nale- zen5'ch; později převládal zde živel řecký. Když Arabové zmocnili se Palestiny, zpustlo, by ožilo teprve v době nejnovější. Nyní jest to vzkvétající osada křesťanská, ač kol islá- mem obklopená. Sultán turecký daroval ji r. 1880 katolíkům, jichž čítá se na 300; k nim přivoláni později missionáři i rozkolníci (po- čtem 700), by osada snáze odolávala útokům okolních Arabů. Trosky staré M-by spatřují se posud na skalním pahorku blíže Ches- bónu. Nejnověji proslula M. r. 1896, kdy na- lezena zde v podlaze staré basiliky řecká mo- saiková mapa Sýrie, Palestiny, Malé Asie a Egypta z doby Justinianovy (l. pol. VI. stol. po Kr.), z nejstarších, ne-li vůbec nejstarší, jež existují. Z celé mapy (280 m*) zachovány nyní jen části Palestiny a Egypta (18 m'). Mapa provedena velmi podrobně, znázorňu- jíc nejen terrain přirozenými barvami (ro- viny, pouště, oasy, hory, pahorky, řeky, sluje, lesy, prameny atd.), ale podávajíc i plány vět- ších mést a míst, s branami a vynikajícími budovami. O seznámení s mapou zasloužil se hlavně řecký bibliotékář Kleofáš Koikylidés *0 iv MadTjfici (Koaaixóg xal ytoiyQacpL^dg . . . jfíí^T/yff (1897). Srv. i Cléophas a Lagrange, Le mosaíque géographique de M. (1897). U nás psal o ní dr. Kyzlink, Cesta Moábskem v »Hlídce€ (1898), a Musil >Věstník české akad.«, 1898). Dk, Kade^asové, obyvatelé ostrova Mada- gaskaru. Kadeira, Maděra: 1) M., portug. ostrov v Atlantském okeáně, profatý rovnoběžkou 32<> 38' s. š. a poledníkem 16® 54' z. d., vzdá- lený od Lisabonu 1125 km a od Teneriífy 443 km, od pobřeží afric. 545 km, M. tvoří s ostrovy Porto Santo (55 km^) a Desertas i s úskahmi Salvados provincii portugalskou s jediným distriktem funchalským, měřící 815 km*. M. proCata jest v celé délce hor- ským pásem v hl. ose ostrova, z něhož vy- cházejí četné horské odnože k pobřeží. Prů- měrná výška 1200 m, nejvyšší vrchol Pico Ruivo (1860 m); od něho ční Torrinhas (1818 m), Ursa (1400 m). Na v. od Pico Ruivo táhne se širé horské plateau Paul de Serra. Reliéf horský je velmi pestrý, hluboce roze- klané vrcholy střídají se s hlubokými, sráz- nými skalnatými propastmi. Ostrovy madeir- ské skupiny skládají hlavně horniny vy vřelé: čedič, tufy, trachyt z doby miocenní. Ďle ně- kterých geologů jest M. s okolními ostrovy zbytkem mohutné třctihorní pevniny spojo- vavší Island s Afrikou a se záp. ostrovy afri- ckými. Pouze nepatrné pobřežní říčky pro- rážejí si cestu horskými odnoži. Ostrov Porto Santo vzdálený jest 46 km s.-z. ód M-ry, je 12 km dl., v prům. 5 km šir,, pro- stoupen rovněž vulkanickým horstvem, z ně- hož Pico de Facho je nejvyšší (490 m), ostrovy Desertas skládají se z mohutných skalna- tých útesů v prům. 500 m vys., největší je 12 km dl. Zvířena jest chudá, repraesentuje 30 dr. ptačích, z nichž Regulus madeirensis jest do- mácí, v celém archipelu napočítalo se 250 druhů, hmyzů 800 druhů. Řídce vyskytují se plazi. Domácí zvířata přivezena hl. z Portu- galska. Květena, známá hlavně nedokonče- nou Florou Loweovou a seznamem sbírky Man- donovy, jest středomořská a podobná nejvíce kanárské. Lehmann udával 672 dr., z nichž 480 evropských, 312 společných s Kanáry, 280 8 Azory. Podnebí jest velmi mírné, bez velkých extrémů, tak že ostrov je hledaným léčebným místem klimatickvm. Stř. roč. te- plota 18-800, maximum 32-38^ minim. 7-90® C. Nejteplejší měsíce jsou srpen a září, od října do března prší, sníh padá toliko ve větších výškách. Prům. teplota zimní 16*11®, jarní 17^ letní 21•15^ podzimní 20<'C. Deštivých dnů je okrouhle 80 (775 mm). Meteorologická obser- vatoř jest v pobřežním městě Funchalu, 24 m n. m. Minerálného bohatství není; význač- nější jsou jen čedičové lomy. Zemědělství přes velké obtíže hornaté ostrovní polohy jest při velké píli obyvatelstva znamenité, což působí hl. výbornost ornice, vzniklé zvě- tráním vy vřelých hornin. Agrární systém není malorolnictvu příznivý, jeho půda náleží z nej- větší části velkostatkářům, kteříž ji pronají- mají pachtýřům. Hl, plodinami jsou vinná réva a cukrová třtina. Víno jest odrůdy cy- pcrské a krétské, a kultura vinná zavedena 672 Madeirské víno. na ostrov teprve v XVI. stol. Cukrová třtina, přivezená r. 1452 ze Sicílie, pěstuje se na velikých rozlohách a surovina se zpracovává. Ovocnářství a sadařství zabývá se z největší části rostlinami tropickými (pomoranč, citron, kaštan, datlovník, smokvoň, broskve i jabloň, ba i banán). Zvi. hojně vyvážejí se výborná jablka. V některých okresech seje se také tabák, avšak nevalné jakosti. Průmysl ome- zuje se na cukrovarnictví, výrobu tabáku a domácí maloprůmysl tkalcovský a koŠikář- ský a pod. V celku vyvezeno r. 1881 za 3,350.000 fr. suroviny cukrové, tabákových výrobků atd., dovezeno bylo za 4,375.000 fr., z čehož 757o ^ Anglie. Hl. předmětem dovozu jest zboží osadní, obilí, dovoz solených ryb a soleného masa, petroleje, suken atd. Nejdů- ležitějším obchodním místem jest na již. po- břeží ležící Funchal (v. t). Ostrov má vý- borné parníkové spojení s Azory, Afrikou, Lisabonem, Antverpami a Londýnem. Oby- vatelstvo je původu portugalského, silně však promíšené Živly maurskými a neger- skými. Nejhustěji obydlena jest již. polovice ostrova, Porto Santo má 1750 ob., Desertas jsou úplně liduprázdny. Obyvatelstva rychle přibývá, ne však přirozeným vývojem, nýbrž přistěhovalci z Afriky {Cap Verde), Kapverd- ských ostrovů, Azoru, Brazilie, Guayany atd. Ženské pohlaví značně převládá. R. 1865 čí- talo veškeré obyvatelstvo 64.000, roku 1882 133.955 ob. Dle náboženství větší část jest římskokatolická; samostatný biskup sídli ve Funchalu. Školství poměrně dosti je vyvi- nuto, škola je povinná; ve Funchalu je bi- skupský seminář a 1 střední škola (lyceum). Administrativně tvoří madcirská skupina součástku portugalského království, volí svoje zástupce do portug. komory poslanecké, spra- vována jest místodržícím, jejž jmenuje král, jemuž podřízen jest velitel milice, sestávající z 1 pluku pěšího a z oddílu dělostřeleckého. Rozdělen jest ve 4 comarcas (soudní okrsky), jež dělí se v 9 concelhos (municipální obvody), spravovaných administrátory. Dějiny této skupiny jsou velmi chudé. Někteří starověcí spisovatelé řPlinius) a i novější vidí v M-iře jednu z osaa foinických, u Plinia shoduje se popis jeho Mauretanských ostrovů s M-rou. Na jedné mapě ílorencké z r. 1351 uvádí se rovněž M. jako Isola di legname. Jistější data o objevení ostrova sahají do konce středo- věku k r. 1419, kdy podali přesnější zprávy o této skupině Portugalci Jfan Gonzales a Martin Vaz, náhodou bouři sem zanesení. Z vděčnosti, že byli zachráněni, nazvali ostrov své spásy Přístav Svatý {Porto Santo). R..1420 zmocnili se skupiny této formálně Portugalci, v 1. 1580—1640 byla spolu s Portugalskem pod panstvím španělským, v 1. 1640—1801 opět v moci portugalské, r. 1801 zmocnili se ostrovů těchto Angličané po prvé a r. 1807 po druhé až do r. 1814. Od r. 1814 náleží opět království Portugalskému. Srv. Legras, Maděře, les iles Salvages et les iles Canarics (Pař., 1868); Hochstetter, M. (1861); Hartung, Geologischc Beschreibung der Insel M. (1864); Smyth, Lile de Maděře (1878); TavIor-EIIen, M. (1882); Langerhans, Handbuch f.'M. (18S4J; Brown, M. and the Canary Islands (1894) a jiné. ESfa. 2) M., t. j. řeka dříví (indián. Caiari), hL pravý přítok ř. Amazonské, vzniká spojením ř. M a more (Marmore) a Beni, dvou asi stejně mocných toků vodních pramenících na vých. svahu Andu v Bolivii. Prvý přichází s pravá a od jihu, přijímá ř. Guaporé, druhý přijímá s leva ř. Madre de Dios. Od stoku těchto svých pramenů urazí M. k ústí 1150 ^m směrem severových. brazilskými státy Mata Grosso a Amazonas, tvoříc řadu peřejí, pra- hův a vodopádů (nejmocnější Theotonio vy- soký 8 w) v délce 200 km, které bude možno obejíti projektovanou drahou M.-Mamoré, protéká alluviální rovinou pokrytou pralesy, přijímá s pravá několik řek (Rio Jamary, K. Canuraau a j.) a dělíc se pod 4* j. š. ve dvé nestejná ramena obtéká ostrov Tupinamba- rana a ústí pod Z^2A* j. š. a 58' 48' z. d. ve výši 24 m n. m. v šířce 2700 m do ř. Ama- zonské proudem za vteřinu 4400 m* za níz- kého stavu vody a 40.000 m' za vysoké vody. V době křídové, kdy moře pokrývalo n3rnéjŠí roviny ř. Amazonské a La Platy, vlévaly se řeky andské do úžiny spojující tato moře; poncnáhlu toto se zaneslo a Mamoré, Beni a Madre de Dios se počaly vlévati do koryta naznačeného Guaporéem. Splavna je M. po 9 měsíců pro lodi s 5 m ponoru od ústí a£ k S30 Antonio (850 km)^ pak na 200 km je splavnost přerušena zmíněnými již katarakt^ a pak zase až ku pramenům k úpatí Andu je M. splavna pro menší lodi a prámy. ÚvodL M-ry zaujímá plochu asi 1,000.000 km^ po- rostlou většinou pralesem a řídce obydlenou*. Obyvatelé břehů jsou skoro vesměs jen In- diáni, na dolním toku civilisovanější, na hor- ním necivilisovaní. Bohatství pralesů, hlavné- na březích ř. Beni, přilákalo hojně sběratelů: kaučuku (5íVín^wero5) a lovců želv. Srv.Schich- tel, Der Amazonen-Strom fŠtrasb., 1893). lladeirské vino. Na jihu ostrova Madeiry pěstí se vinná réva při prkenných stěnách^ anebo na rohatinách z rákosí; na severu roz- vádí se po stromoví. Hrozny nechávají se pře- zrávati, pečlivě se třídí a sbírají se na třikráte,, dle svého dozrávání. M. v. od pobřeží jest lepší než z vnitrozemí a nejlepší pochází z jihu ostrova; na severu jest jakosti podřízenější. Mladé m. v. dostává v značné míře přísadu líhu (též cognaku) při každém přetáčení a jmenovitě před vývozem. Obyčejné druhým dostanou až 10®/© líhu. Nejlepší m. v. sluje >malrasey« (angl. přetvoření slova malvaz- ské). Jest to sladké, silné víno likérové a zřídka přichází do obchodu pravé, patřit z největší části královské komoře portugal- ské. Tomuto podobné jest víno »boaU zvané. Též vyrábí se tu obyčejné víno >serciaU zvané, ne sladké, světlé a buketní. HlavnL typ m-ho vína v obchodě jest >dry madeira« {Verdelho), zlatá barva m-ho vína je dosti rozmanitých odstínů, často dosti temná, coi pochází od hroznů, modrých, lisovaných spa~ Madej — Madeyski. 573 léčně s bílými. Na Madeiře vyrábí se jen ne- patrné množství červeného vína »tinto« zva- ného; to podobá se v mládí burgundskému, jest velice tříslovaté a v stáří hnědne jako portské. K úplnému vyzrání potřebuje m. v. mnohdy několik roků. V dřívějších dobách voženo přes rovník, aby dosáhlo zralosti. Nyní nechává se za týmž účelem uležeti ve zvláštních skladištích výslunných, opatřených skleněnou střechou, anebo v místnostech zvlášf topených. Dobře uleželé m. v. jest jemné a plné chuti, zvláštní velejemné vfiné a velmi lihovaté. Jest vůbec z nejsilnějších a nejtěžších vín, mívajíc až 20Vo ^^^' Připo- jené analyse vysvětlují podstatu m-ho vína: 207o líhu dle objemu, 4-6Vo extraktu, 2-57o cukru, 0'47ó glycerinu, 47oo kyseliny; 18% líhu dle objemu, 5'57o extraktu, 3*7*^o kyse- liny, hutnoty 0*994, popelu 0-4287o- Pravé m. v. rozhodně posiluje sesláblé ústrojí lid- ského těla; jako desertního vína se ho zřídka užívá. Málo vín se v té míře falšuje jako m. v.; v již. Francii a v sever. Německu se vyrobí takového padělku mnoho. -mdč- KadeJ, v podání lidu polského znamenitý lupič, postrach celé země a jmenovitě pustých krajů, v nichž se svými soudruhy se zdržoval. Hrozné tresty, očekávající ho v pekle za jeho zločiny, daly podnět k rozmanitým pověstem o útrapách a loži M-ově, podobným naší po- věsti o loži Záhořově. Kadelelne [madlén], frc, Magdalena. La lladelelne. město ve franc. depart.^ Nord a arrond. Lilie na pr. bř. průplavď Deúleského, na trati Sev. dráhy, má 9689 oby v. (1895), poštu, telegraf, pěkný chrám, 5 Škol, chorobinec, továrny chemické, prádelny, my- dlárny, železolijny, olejny, výrobu zboží kle- notnického a j. Přístavní ruch na průplavu páčí se na 71.000 t ročně (výrobky průmysl, a zeměděl., uhlí atd,). Madelelnské pohoH (franc. Montagnes de Madeleine) viz Fóre z 2. Kadeley [medii], město v angl. hrabství Shropském na 1. bř. ř. Severny, přes niž vede krásný železný most o jediném oblouku, na dráze Shrewsbury-Londýn, má 8177 ob. (1895), čilý obchod se železem a v okolí železárny, uhelny a továrny na porculán. KademoUelle [madmoazěl], skr. Mile, (frc), slečna, panna. Bez křestního jména titulována tak od XVII. stol. nejstarší dcera nejstaršího bratra králova. Viz též Dáma a Damoiselle. Máden-BLhapťur, město v asijsko-tureckém vilájetě a sandžaku diarbekírském; na řece Eufratu, má asi 10.000 ob., kteří zabývají se zejm. výrobou zboží kovového, a na blízku bohaté měděné doly. Kadeř, víska na Šumavě v Čechách u Prášil, hejtm. Sušice, okr. Hartmanice, fara a pš. Kvilda; 6 d., 44 ob. n. (1890), financ, stráž, pila, Ahornságe a myslivna. Maděr Georg, malíř něm. (♦ 1824 v Stein- achu v Tyrolsku — f 1881). Vzdělal se v Mnichově, zvláště u F. Kaulbacha a u Dána Storcha, pracoval nějakou dobu u Schrau- dolfa ve Špýru a vrátiv se do vlasti založil v Inšpruku ústav pro malbu na skle. Z jeho obrazů vynikají: fresky ve far. chrámě v Brun- eckenu (1858—1866), mezi nimi zvi. 24 me- daillí prorokův a apoštolův, fresky v kostele kematenském (1872—1873) a v Išlu (1874), pak olt. obraz Smrt sv, Josefa v Inšpruku. Maděra viz Madeira. Kaderanské údoli, pravé údolí poboční řeky Reussy ve švýc. kantonu Uri; sahá v délce 12 km od Húfiského ledovce k Am- stcigu, kde ústí se Maderanská Reussa čili potok Kárstelský. Údolí bývá hojně turisty navštěvováno pro bohatost lesů, krásné past- viny a vodopády (Stáuber, potok LSmmer- ský). Na sev. dělí je od Schichenthalu zu- bovité pásmo Vel. Ruchena (3136 m) a Vel. a Malé Windgálle (3192 m a 2988 m); na jihu obklíčeno jest hl. hřebenem Glarnských Alp (Diisistock 3262 m, Oberalpstock 3330 m). Ze zadní části vedou přesmyky Claridský do Linththalu a Brunnijský (2736 m) do Disentisa. KaderUusel, víska na Šumavě v Čechách u Vchynice-Tetova, hejtm. Sušice, okr. Kašp. Hory, fara a pš. Renberk; 6 d., 36 ob. n. (1890), výroba ozvučných dřev. Mádema: 1) M. Carlo, architekt ital. (♦ 1556 v Bissoně v Lombardii — + 1629 v Římě), byl v Římě žákem svého strýce Dom. Fontány. Z jeho tamních staveb známy jsou paláce Šlechtických rodů Mattei, Ode- scalchi, Rospigliosi a Barberini (tento s Ber- ninim) a průčelí chrámův San Giacomo degli Incurabili a Santa Susanna, jehož nadřadné průčelně sloupořadí bylo pak vzorem oblí- ben]^m v XVII. stol. dvoj- i víceřadým slou- povím nad sebou; všecky práce tyto řadí se k největším výtvorům barokového slohu. Hlavní zásluhou M-novou zůstane však, že dokončil v 1. 1605—1613 vatikánský vele- chrám sv. Petra. 2) M. Stefano, sochař ital. (^1576 f 1571?], t 1636 v Římě), nejspíše z téhož roau jako předešlý. S počátku zabýval se restaurací a reprodukcí antických soch, a tyto práce jeho jsou nyní velmi vzácné. Z originálních jeho uměleckých děl v Římě zvi. vyniká mramorová socha Sv. Cecilie, vytesaná na rozkaz papeže Klementa VIII. prý v téže poloze, jak byla tato mladá mučennice mrtva nalezena, ležíc na zemi zahalena rouškou; tento skvost, jak o něm soudili i Correggio a Leonardo da Vinci, jest na hrobě této světice v chrámečku Santa Cecilia in Trastevere a pochází asi z r. 1600. M. pracoval velmi delikátně a sochy jeho žijí přirozeností; zvláště dařili se mu andílkové, děti a mladé postavy dívčí. Uadeyski (Poray) Stanislav, polský politik (* 1841 v Sieniawě v Haliči). Po stu- diích právnických vstoupil r. 1864 do státních služeb a r. 1870 za ministerstva Potockého povolán do haličského oddělení ministerstva spravedlnosti. Když se stal německý liberál dr. Glaser ministrem spravedlnosti, opustil M. státní službu a stal se notářem v Haliči. R. 1879 habilitoval se jako docent na univer- sitě ve Lvově a téhož roku zvolen poslancem 674 Madi — Madiové. do říš. rady za venkovské obce Bochnia- Brzesko. Později stal se professorem na uni- versitě v Krakově, Dne 11. list. r. 1893 vstoupil do koaličního ministerstva Windischgriitzova jako ministr vyučování; dne 19. června 1895 odstoupil s celým kabinetem. M. byl na po- čátku své politické dráhy rozhodným auto- nomistou a horlivém podporovatelem snah českého národa. Když němečtí poslanci na počátku let osmdesátých podali návrhy na zavedení německé státní řeči, byl M. z nej- rozhodnějších odpůrců tohoto požadavku, jemuž důrazně se opřel i ve sněmovně i ve spise, kterýž vydal pod názvem Die deutsche Staatssprache oder ósterreich ein deutscher Staat (Vídeň, 1884). Později jal se vyhle- dávati styky s německými liberály a náleží nyní k oněm německým členům polského klubu, kteří se snaží o docílení alliance polsko- německo-liberální. -r6. Hadi: 1) M., bot., viz Madia. 2) M., ethnograf., viz Madiové. Madla Mol., madie, rod rostlin 2dělož- ných z čel. úborovitých a podčel. záple- vákovitých (Helenieae), obsahující byliny lleté, přímé, žlaznaté n. chlupaté, s listy stří- davými, celokrajnými. Úbory stojí buď jed- notlivě na konci větví nebo jsou nakupeny ve svazky nebo řídké laty. Zákrov jest Iřadý, skoro kulatý, a nese za každým listenem po 1 květu paprskovém samicím, s korunou buď jazykovitou nebo Široce trubkovitou. V terči Í'sou květy oboiaké s korunami trubkovitými, ^a ploché ježli jsou posléze smáčknuté a jemně hranaté nažky bez chmýří. M. roste 12 druhy v Sev. Americe, z nichž jediný vy- skytuje se též v Chile. Jest to nejznámější druh M. sativa Mol., m. setá, též madi n. melosa zvaná. Tato i přes 1 m vysoká žlaznato- lepkavá bylina pěstuje se v Americe velmi hojnč pro olejnaté šedivé nažky, obsahující asi 397o oleje sotva vonného, ale příjemně chutnajícího, jehož nejen k maštění pokrmů, ale i k natíraní strojů potřebují, poněvadž tuhne teprve při 24^ C. Pokrutin zbývajících při lisování oleje užívají za píci. Z 1 ha role těží se až 1500 /rg" nažek. M. setá pěstuje se hojně i v zahradách. Déd. Kadldans (lat.) viz Mokvavý. Uadlera Antonín Karel, spisovatel čes. (* 2. led. 1831 v Mladé Boleslavi — f 12. záři 1899 v Praze). Gymn. vystudoval ve svém rodišti, klass. filologii v Praze, r. 1855 sup- ploval při gymn. v Báňské Bystřici na Slo- vensku, odkudž r. 1858 přešel do Prešpurku a r. 1860 přeložen do Písku; od r. 1875 byl škol. inspektorem v Karlíne, v 1. osmdesátých přeložen do Prahy, kde byl z nejhorlivějších členů >Umělecké Besedy*. M. byl již za svého pobytu v Písku literárně činný, psal aesthe- tické a filosofické články do »Z1. Klasůc, ale hlavní činnost svou literární věnoval zájmům školským, spisuje cvičebnice pro školy, jež byly tehdy velmi oblíbeny. O sobě vydal: Rukověť slovesnosti (Litomyšl, 1863); Citaci kniha německá (Praha, 1864); Konversačni kni{ka řeči české a německé (t. 1865, 4. vyd. 1876); Rukověť nauky o slohu (t. 1870); Ně- kolik slov o aesthetickém yý-^namu těles a jejich tvaru (Progr. gymn. v Písku, 1873—1875); Navedeni ku čteni a k písemnostem (Praha, 1879); Kviti od Otavy (Písek, 1881); Rozpravy X oboru aesthetiky (Praha, 1897); s prof. J. Zahradníkem vydal: Cvičebnou knihu ku překládáni ^ češtiny na ja\yk německý- díl I. a II. (t. 1870 a 1871); z Tacita přeložil Agrikolu (Bibl. klass. řec. a řím. ses. 39.). Mimo to psal do časopisů, zejména do »Ota- vana«, >Kritické přílohy*, >Dívčí školy«, a do »Ženského světa« napsal pojednání O slohu a prosodii. Některé jeho práce podepsány pseud. Boleslavský. Uadler de Montjau [madjé ďmonžó] Noel Francois Alfred, franc. politik (♦1814, t 1892 v Chatou u Paříže). R. 1838 usadil se jako advokát v Paříži a sám jsa radikál- ního smýšlení hájil r. 1848 veliký počet po- litických provinilců. Téhož r. i revoluce se účastnil a r. 1850 byl zvolen do zákonodár- ného sboru. Po státním převratu r. 1852 byv vypověděn, usadil se v Belgii, odkudž vrátil se až po amnestii r. 1859. Žil v ústraní až r. 1874 znova volen do národ, shromá- ždění, kde s nejkrajnější levicí hlasoval proti ústavě z r. 1875 a bojoval pak zvláště proti ultramontánům. Od r. 1877 byl členem par- lamentu a vynikajícím vůdcem radikální le- vice. Také r. 1889 energicky vystupoval proti boulangismu. Uauové {Madi, též Moru), černošský kmen ve vnitrozemí vj^chodní Afriky, v bývalé egyptské provincú Rovníkové po obou stra- nách Bílého Nilu a na vrchovisku řeky Uelle, asi od 4^ s. š. na jih k Vadeláji, mají za sou- sedy Njam-Njamy na záp., Šulie na vých., Lury na jihu, Šilúky na sev.-vých. a Barie na sev.-záp. Zevnějškem liŠí se podstatně, od sousedů svých, s Barii však mají mnoho oby- čejů souhlasných, jevíce podobnost jen se sousedními Šulii. Emin pasa tvrdí, 2e přistě- hovali se od sev.-záp. a vsunuli se mezi Lury a Šilúky. Postava jejich jest souměrná, ale zavalitá a svalnatá, plef značně světlejší než u sousedních kmenů, přecházejíc do čcrveno- hněda, hlava nejeví velkého prognathismu, lícní kosti jsou značně vysedlé. Také jazyk je zcela rozdílný od řečí sousedních. Přebý- vají v chýších se špičatými kuželovitými střechami a jednotlivé dvorce obklopují ploty buď tyčkovými nebo slaměnými; proti po- vodním za doby deštivé chrání je tím, že je zřizují na umělých vyvýšeninách. Za oděv slouží jim buď kůže přehozená přes pravé rameno a stažená kolem boků tak, že levá strana a prsa zůstávají nepokryty, nebo ko- žený pás se třepením, zdobený skleněnými perlami, mušlemi a pod. ; ženy nosívají krátkou zástěru s chvostovým přívěskem v zadu, nebo obojí pohlaví nenosí oděvu Žádného. Velmi rádi se zdobí, nosíce kolem krku Šňůry na- vlečených zubů lidských i zvířecích, nebo rozličných lastur, ruce i nohy bývají obtíženy hojnými náramky z drátu měděného nebo mosazného, svrchní ret a uši se provrtávají Madison — Madler. 575 a v nich upevňují kroužky kovové, mnohdy perlami zdobené. Čelo a tváře tetují; obřízka není u nich obvyklá, za to však při dospě- losti vylamují zpodní čtyři řezáky. Pozoru- hodný jsou též dolmenovité hroby, jež ze- jména pohlavárům zřizují. Za zbraň užívají malých luků, kopí, dlouhých nožů a válečné palice. Výživu poskytuje jim jednak orba, jednak značný chov dobytka; z řemesel pro- vozují poněkud kovářství a hrnčířstvi, ale nevyrovnají se v nich svým sousedům Ba- rium. Nejlépe byli nám vylíčeni od cesto- vatelů Schweinfurtha, Junkra a Emina paše. Kadlson: 1) M., hl. m. státu Wisconsin a hrabství Dane ve Spoj. Obcích sev.-amer., v překrásné poloze v t. zv. Čtyřjezeří {Four Lakes Region) na převlace dělící je- zera Mendosa a Monona v uzlu 8 tratí žel. na 43® 5' s. S. a 80*20' z. d., má 13.426 ob. (1895), nádhernou vládní budovu s parkem 6 ha vel. ve středu města, státní universitu s parkem o 16 ha z s hvězdárnou, knihovnu se 115.000 sv., soud. palác, 13 kostelů, tři banky, histor, společnost, uměl. sbírky, to- várny na hospod, stroje, doutníky atd. a jest středem velikého obchodu s Chicagem, Mil- waukee, Galenou (olovo) a j. s roč. obratem asi 13 milí. dol. — 2) M., hl. město hrabství JefTerson ve státě Indiána ve Spoj. Obcích sev.-amer., na pr. bř. ř. Ohia na trati M.- Indianopolis, má 8936 oby v. (1890), několik kostelův a škol, soud. palác, knihovnu, banku, ohromné sklady obilí, rozsáhlé jatky se so- límami, prádelny, strojírny a železolijny. Kadison James, čtvrtý praesident Spo- jených Obcí (♦ 1751 v Port-Conwayi — 1 1836 v Montpelieru). ÚČastniv se rozhodně všech politických kroků mladé americké republiky, stal SQ r. 1809 po Jeffersonovi praesidentem; r. 1812 vyhlásil Anglii válku, za které, ačkoli mnoho bylo mu snášet od veřejného mínění pro počáteční nehody, r. 1813 byl zvolen po druhé za praesidenta. M. pečoval pak o zmírnění následků války a podepsav na- vigační aktu odstoupil r. 1817 do soukromí. Viz jeho Papers, correspondence etc. (vyd. Gilpin, 1840; 3 sv.) a Letters and other mti- tings (vyd. Rives, 2. vyd. 1884; 4 sv.); H. Adams, History of the United States; Gay, James M. (1884). M. je z hlavních původců ústavy Spojených Obcí z r. 1787 (»Otec ústavy«). Kadlnn, vých. pro v. Jávy na již. břehu ostrova, má 5903 km* a 1,070.074 ob. fl276 Evropanů, 3904 Číňanů). Půda jest celkem nízká, pahorkatá, jen na vých. pne se sopka Willis (2551 m) a Láva (3236 m), hojně za- vlažená; podnebí jest dosti zdravé a od ostat- ního ostrova se valně neliší. Hl. plodinou jest káva, vedle toho i rýže, tabák, indigo, třtina cukrová a bavlna, značné jest rybář- ství; průmysl zastoupen jen tkaním bavlny. Hl. přístav jest Patžitan, hl. m. M. na pr. bř. řeky t. jm., 145 km na zjz. od Surabaye, na trati Surakarta-Surabaya. Mádl Karel B., spisovatel čes. (* 15. srp. 1869 v Novém Bydžově). Absolvovav vyšší reálku v Praze a tříleté studium dějin umění na universitě vídeňské, stal se r. 1886 do- centem a zároveň sekretářem při umělecko- průmyslové škole v Praze. R. 1891 jmenován učitelem, r. 1894 řádným professorem dějin umění, dějin textilního umění, nauky o pa- ramentech a zároveň knihovníkem ústavu. Již za svých studií vídeňských psal úvahy a posudky o výtvarném umění, především do Wiesnerova »Ruchu«. Od té doby vydal řadu monografií, m. j.: O českém skle (Praha, 1889 u Otty); Z Prahy a i Čech (1890); Antonín Chittussi {IB95); Démon láska (1S93); Mánesův Or/q; (1894); Dint{enhoferova Amerika fl897); Belvedere (1897) atd. Nejobsáhlejším jeno dí- lem dosavadním mimo Dějiny umění výtvar- ných, jež od r. 1891 vycházejí, jsou Umění výtvarná v národě českem 1848 — 18^8, vy- daná Českou Akademií. Od r. 1897 jest vý- tvarným a divadelním kritikem >Zlaté Prahyc, kamž napsal řadu obsažných článků, a píše četné úvahy i monografie do »Čes. Revuec a do »Volných Smérů« (o Mánesovi, Marol- dovi, Mařákovi, Schwaigrovi atd.). V řadě českých uměleckých kritiků náleží M-ovi místo přední pro bystrost posudku i pro formu jeho statí, v nichž použito hojného materiálu. WLdler J ohannHeinrich, hvězdář něm. (* 1794 v Berlíně — f 1874 v Hannovru). V 1. 1817—28 byl učitelem na měst. učitel, ústavě v Berlíně, od r. 1830 na král. semi- náři a r. 1836 stal se assistentem hvězdárny berlínské, při níž dříve již pracoval. R. 1824 seznámil se s bankéřem Vilémem Beerem, s nímž pozoroval od r. 1830 na jeho sou- kromé hvězdárně. Hlavně zabývali se měsí- cem a výsledky prací svých uložili v mapě •Mappa selenographicac (Berl., 1834) a v díle: Der Mond nach seinen kosmischen u. indivi- duellén Verháltnissen oder allgem. vergleichende Selenographie (t., 1837; 2 sv.). Též vydali: Physikalische Beob. d. Mars (t., 1830). Po Stru- veovi povolán byl M. za ředitele hvězdárny v Derpté (nyní Jurjevě) a za prof. hvězdář- ství (1840—65); zajímal se o astronomii stel- lární, hlavně o hvězdy podvojné. Když cho- roba oční zabraňovala mu konati pozorování, opustil své místo a vrátil se do Německa. Meškal ve Wiesbadenu, v Bonnu a konečné v Hannovru. M. dobyl si zásluh pracemi o vlastním pohybu hvězd Bradleyových a o vypočítání drah hvězd podvojných. Ve spisech: Untersuchungen uber die Fixstern- systéme (Mitava, 1847; Lipsko, 1848; 2 d.); Die Centralsonne (Derpt, 1846) a Die Eigen- bewegungen d. Fixsterne in ihrer Be^^iehung ^um Gesammtsystem (t., 1856), projevil ná- hledy o soustavě světové, které byly ostře kritisovány a úplně zavrženy. Cenné jsou výzkumy M-ovy o topografii planet (Beitráge \ur phys. Kenntnis d. himml. Kórper im Son- nensysteme] Výmar, 1841). Vědomosti astro- nomické velmi šířil svou populární astro- nomií (1. vyd. Berlín, 1841, 2 sv.; 8. vyd. r. 1885 opatřil H. J. Klein). Mimo to vydal M. : Leitfaden d. math. und phys. Geographie (Štutgart, 1843); Astron. Briefe (3 ses., Mi- 576 Madonia — Madonna. tava, 1844—46); Redtn u. Ahhandl, uber Gegen- stánde d, Himmehkunde (Berlín, 1870) a Ge- schichte der Himmelskunde (Brunšvik, 1873; 2. d.); poslední dva spisy nejsou valné oblí- beny, četná pozorování Marta, Urana, dvoj- hvězd atd. viz v »Beob. auf d. Universitats- Sternwarte zu Dorpat< (od r. 1842) a v >Astr. Nachr.€. Meteorol. pozorování konal v Berlíně v 1. 1822—38. VRý. Kadonia, nejvyšší horstvo na sov. po- břeží Sicilie, vys. do 1930 m {Pi\^o di Čase). Kadonna, ital., má paní, t. j. P. Maria. Slova toho užívá se ncjčastěji ve smysle obrazu P. Marie. Authentické podobizny P. Marie není; obrazy připisované sv. Lu- káši jsou konvencionální výtvory byzant- ského malířství z doby mnohem pozdější. Na t. zv. zlatých sklenicích {vetři d^oro), po- cházejících z 2. pol. III. a z 1. pol. IV. stol., nalézáme M-nu v postavě orantky, t. j. osoby modlící se s rukama vzhůru vztaženýma. Mnohé freskové malby v římských katakom- bách znázorňují M-nu ve výjevech z jejího života, a to jako matku sedící s dítkem na stolci nebo na trůně; nejstarší a nejzname- nitější z nich jest M. s prorokem Isaiá- šem z konce I. stol. (objev. r. 1851). Polo- vypukliny na křesťanských sarkoíagech z kon- ce IV. stol. a z poč. V. stol. znázorňují M-nu z pravidla sedící a přijímající hold mudrcův. Umění byzantské znázorňovalo M-nu v slavnostním ztrnulém klidu, jenž jevil se zvláště na božském dítku, sedícím v jejím klíně. Není zde stopy po něžnosti mateřské ani po dětské naivnosti : vŠe provanuto váž- ností důstojenství božského. Božské dítko, oděné v dlouhou, purpurovou a zlatem ole- movanou tuniku, sedí na klíně M-ny s váž- ným klidem panovnickým, jsouc podobno spíše muži než dítku, ježíš jest zde patrně osobou hlavní, M. osobou vedlejší. Tento ráz mají téměř nejen veškery staré obrazy mosaikové (na př. M. v kostele sv. Apolli- náře v Ravenné), nýbrž i mnohé pozdější obrazy středověké až do poč. XVI. stol. Giovanni Cimabue (* 1240) první poně- kud opouští ztrnulost umění byzantského, ač úplně ještě se jí nezbavil; rovněž tak i Giotto, Angelo Gaddi, Simoně Martini (ve- likolepá M. v radní síni sienské), Pietro Lo- renzo a j. přidržují se ještě do jisté míry tradice umění byzantského. Neskonalou něž- ností a lahodou prodchnouti dovedl dosa- vadní přísnou vážnost M-ny Fra A n g e 1 i c o da Fiesole (1387—1455); některými M-mi svými náleží již onomu směru zobrazování M-ny, jenž od poč. XV, stol. zavládá. Váž- nost celého pojetí se mírní: božskému dítku nedává se již výrazu ani oděvu panovnického, dřívější řasnaté, dlouhé roucho jeho mizí a zůstává konečně pouhá rouška nebo závoj; chladná dosud tvář M-ny oživuje se výrazem lásky a oddanosti k božskému dítku, jež nežehná vážně rukou svou, nýbrž drží v ní předmět, jímž si pohrává. V aV. a XVI. st. byla na obrazech M-ny dítku dávána úloha podřízená; všecka snaha nesla se k tomu. aby vyjádřena byla co nejdokonaleji panen- ská cudnost P. Marie. Ideál M-ny a ideál nevinné panny splývá v jedno. Tak pojímá M-nu na některých obrazech sv^ch již Fra Angelico; rovněž tak pojímali ji Masaccio, Mantegna, Pietro Perugino, Bernardino Pintu chio a j. Pojetí toto převládá v roz- ličných obměnách i u německých mistrů školy Eyckovy (HanuŠ Memling), jakož i škol kolmarské, ulmské, kolínské (mistři Vilém a Štěpán) a augšpurské, u nichž typ panenství trpí poněkud újmu tím, že zná- zorňují M-nu v dospělejším věku. Mistrov- ským dílem tohoto směru jest obraz M-ny v dóme kolínském. V XVL stol., v dobé Raffaelově, byl ideál M-ny s oblastí nadzem- ských snesen ve sféru obyčejných smrtelníků, ač ovšem vždy ještě do jisté míry zidealiso- vanou. Žena, jakožto nevinná panna a šťastná matka — toť M. R a f f a e 1 o v a. Přece však vždy ještě aspoň i v některých výtvorech Rafiaelových a jeho stoupenců zračí se sil- něji nebo slaběji vroucí cit náboženský. Po Raťfaelovi zavládl ve zobrazování M-ny úplný naturalismus, jak patrno na obrazech Cor- reggiovych, Tizianových, Tintoret- tových a j. Jsou to podobizny vznešených a hrdých krasavic, nic více. Tento natura- lismus, jenž vyhledával vzory své ve vrstvách čím dále nižších, opanoval i malířství mimo- italské; M-ny Důrcrovy, Cranachovy a Rubensovy jsou jasným toho dokladem. Malířství moderní hledí při znázorňování M-ny buď tvořiti dle vzorů všech minulých dob, anebo snaží se vytvořiti sobě nový ideál M-ny. Naturalismus, mysticismus, sym- bolismus a jiné směry moderní každý po svém způsobu jej pojaly a vyjádřily, v Če- chách lze sledovati bohatý vývoj ikono- grafie mariánské; hojně původních M-nn za- chovalo se z doby Karlovy (viz Čechy, str. 377.), jejichž charakteristická známka jest, že v půvabném, okrouhlém obličeji převládají veliké plochy klenutého čela a plných tváři, kdežto jednotlivé členy tváře, jemný, rovný nos, plné rty malých úst, velmi nepatrné místo zaujímají; oko sklání se jakoby v mi- lounké stydlivosti a jest víčky zpola zakryto; obočí jest naznačeno toliko jemnou linií. Tvář má líbezný výraz, plný nevinnosti a prostoty. Z poč. XVI. stol. pochází zajímavý obraz sepekovský: M. vypodobněna tu stojíc na srpu měsícovém. Typem svým upomínají živě na kolínskou školu Štěpána Lochncra M. obrazárny v Rudolfiné a M. z chrámu sv. Barbory v Hoře Kutné. Zmínky zasluhuje M. staroboleslavská, reliéf tepaný z bronzo- vého plechu, družící se k typu M-ny zlato- korunské. Mezí staročeskými skulpturami jest mnoho pozoruhodných soch marián- ských; nejkrásnější z nich jest M. plzeňská (XIV. stol.). Literatura: Adolf Fah, Das Ma- donnen-Ideal in d. áltcren deutschen Schulen ; H. Detzel, Christliche Ikonografie; dr. Chytil, Ober einige Madonnen-Bilder Bóhmens aus dem XIV. u. XV. Jahrh. (»Mitth, der k. k. Central-Comm.c, 1887); H. Ulrici, Ober die Madonna di S. Luca — Madras. 677 verschiedene Auífassung d. Madonnen-Ideals bei den álteren deutschen und italienischen Malern; Jameson, Legends of the Madonna; A. Venturi, La Madonna. ScogUmento artl- stico delle rappresentazioni della virgine {Milán, 1899); F. J. Lehner v časop. »Methodc (Vlil. a IX.). Dr. A. Podlaha, Uadonna dl 8. Luoa. krásný chrám asi 4 km od Bologně, na pahorku La Guardia, se starým obrazem Madonny, jehož původ připisuje se evang. sv. Lukáši. Chrám s mě- stem spojuje klenutá chodba o 640 obloucích téměř 3 it. míle dlouhá. Madotheoa [-ka] Dmrt., holoplodka, rod mechů jatrovkovitých z řádu kří- žitkovitých {Jungermanniaceae), vrcholoplo- dých, a čeledi plocholistých {Platyphrlleaé), obsahující druhy hustotrsé, na suchu i ve vodách rostoucí, vyznačené listy nestejně 21aločnými, jejichž zpodní lalok (ouško) se svrchním lalokem uzounce souvisí. V Če- chách roste na suchu hojně M. platyphylla Dmrt., h. plocholistá, a vzácnčji zvláště na vápenci M. laevigata Dmrt., h. zubatá. Na kamenech ručejů vyskytuje se tu velmi zřídka M. rivularis N.v. E.,holopiodkap^a- m e n n í. Ded. Kadou [madúj Jean Baptisté, malíř belg. (* 1796 v Brusselu — f 1877 t.). Sprvu jen kreslil a lithografoval a teprve od r. 1842 maloval s velikým úspěchem, zejména scény hospodské ze XVII. a XVIII. stol., plné ži- vota a vervy, duchaplnosti i vtipu. Jako lithograf vydal sbírky belg. krojů, pak Phy- siouomie de la societě en Europe de Louis IX á nosjours (1835 — 36); nejznámější jsou jeho Scénes de la vie des peintres de Vécole fla- mandě et hollandaise (1840). Srv. Stappaerts, Notice sur Jean-Baptiste M. (Bruss., 1879). Mádoz Pasquale, státník špan. (* 1806 v Pampeluné — 1 1870 v Janově). Záhy účast- nil se života politického a byl také literárně Činný. Od r. 1835 byl advokátem, pak soud- ním úřadníkem v Barceloně a r. 1836 zvolen do sněmu jako člen strany liberální. R. 1843 vstoupil do opposice proti Esparterovi, který jej dal zatknouti a uvězniti. Ale r. 1854 stal se opět guvernérem Barcelony a jako vůdce vládnoucí strany progressistů byl předsedou cortesů a r. 1855 ministrem financí. Pronikl pak se svým proslulým zákonem desamorti- sačním, t. j. zákonem o prodeji státních a církevních statků, načeŽ r. 1856 vrátil se do sněmovny a po revoluci r. 1856 odešel do ciziny. Teprve r. 1868 byl opět civ. guver- nérem madridským, pro svoje republikánské smýšlení však záhy odstoupil. Když Prim prohlásil vévodu z Aosty králem, provázel korunní deputaci do Florencie a zemřel na cestě zpáteční. Napsal : Diccionario geografico^ estadistico y historico de Espaňa y sus pose- sioues de ultramar (Madrid, 1848 — 50; 16 sv.) a Coleccion de causas celebres (t., 1840). Pře- ložil a doplnil >Statistiku Španělska* od Mo- reaua de Jouněs. Dokončil také Berguův Jjiccionario geografico universel (Barcelona, 1829—34). Mádras, hl. m. praesidentstvi t. jm. říše Indobritské, třetí město britské Indie, na 13® 4' s. š. a 80^17' v. d. Rozloženo jest na pobřeží Koromandelském, v krajině ploché a písčité, v délce 15 km a pokrývá s před- městími, zahradami a lukami 70 km^. Malá a nečistá řeka Kuvam dělí město ve dvě části skoro stejné: na sev. Fort St. George s pevnůstkou dnes málo cennou a Black Town (Černé město, Čanapatmanu), na jih Tiruallikene (angl. Triplicane) s před- městím západněji položeným Rajapetou. Široká esplanáda s majákem na 24 km vi- ditelným dělí Fort St. George od města Černého; k j. vede živá promenáda Beach. Ve Fort St. George jsou úřadovny civilní a vojeníiké správy ; Černé město má ulice úzké a špinavé, ale jest středištěm obchodu, zvi. podél břehu táhnou se budovy admirality, úřadu celního, soud. dvoru a obrovských skladišť. Na záp. Black-Towna rozkládají se čtvrti Vepery a Parsevakam s krásným chrá- mem sv. Ondřeje. V Triplicane nalézá se veliká budova domu vládního a palác naboba karnatackého, jakož četné villy Evropanův se zahradami. V Rojapetu postaven jest krásný chrám sv. Jiří. M. má 15 anglik., 11 protest., 15 katol. chrámů vedle četných modlitebnic a chrámů indických. Ověnčen jezery na záp. se zahradami a parky kolem města rozloženými, má ráz daleko venkov- štější než ostatní města indická. Jižně od města {b km) nalézá se Malajpur {St. Tho- mas Mount), osada kdysi portugalská, bydliště syrských křesťanů s osamělým Mount Tho- mas, místem poutnickým. — Podnebí svědči Evropanům pouze v zimě. Průměrná roční teplota jest 27*7^ C; nejchladnější měsíc jest leden (24'2<> C), nejteplejší květen (30-70 C); rozdíl pouze 6-5® C. Maxim, teploty v roce dosahuje 42'4® C, minim. 15*6' C. DeŠtě do roka napadá 125 cm. — Počet obyvatelstva M-u páčí se na 452.518 (1891); z těch na- počteno 358.997 Hindů, 53.184 muhammedánů, 39.742 křesťanů (24.420 katol.). M. jest sídlo vlády a nejv. soud. dvoru, 2 katol. biskupův a biskupa anglikánského; z ústavů vzdělá- vacích má universitu, která jest pouze úřa- dem zkušebním, školu polytechnickou (110 posluchačů), školu k výchově lékařů domo- rodých (s 210 studenty), oddělení Asijské společnosti, hvězdárnu, Presidency College s 26 docenty, 19 vyšších škol; zanradu bo- tanickou. Ve městě vydává se 26 novin, z nichž 9 anglických. — Průmysl celkem není valný. Důležitá jest pouze výroba mušelínů (šátků madraských), jíž r. 1894 sloužilo 11 prádelen na přízi bavlněnou v okolí města; dále jir- chářství, výroba skla, cukru a zboží hlině- ného. — Přístav jest položen při otevřené rejdě velmi nevýhodně; od říj. do led., kdy převládají sev.-vých. bouře, jest pobřeží lo- dím skoro nepřístupné. Po velikých nesná- zích vystavěn a r. 1880 otevřen byl umělý přístav Black-Townský. V přístavu r. 1893 přistálo 219 parolodí s nákladem 417.503 t a 3 plachetní s nákl. 5563 t. Nejvíce přiváží 578 Madras. se angl. bavlněných látek, příze, petroleje, rýže, nhovin a z kovů železa; vyváží se su- rová bavlna, vydělávané kůže volské, kozí, ovčí, rohy, tabák, čaj, káva, indigo a sůl kuchyňská. R. 1893 přivezeno zboží v ceně 143,820.695 K a vyvezeno v ceně 122,102.195 K. Obchod dvěma třetinami vede se s Anglií, dále s ostatní Indií a Birmou. Pravidelné spojení po lodích zjednávají British India Steam Navigation Company, Messageries ma- ritimes, rak.-uher. Lloyd a lodi hamburské Hansy. Četné banky domácí {Bank of Bengály Madras Bank a j.) napomáhají rozvoji ob- chodu. — M. jest první osadou anglickou ve Vých. Indii. Řadža bisnagarský dovolil totiž Angličanům r. 1639, aby si vystavěli pev- nůstku (St. George), kolem níž povstalo záhy město. Původní název zněl Mandráč, od sanskr. Mandaradža, t. j. říše Mandy čili indického boha podsvětí. Jednatelství Yýchodoind. spo- lečnosti povýšeno bylo jiŽ r. 1653 na prae- sidentství. Koncem jCVÍI. stol. počítalo se v osadě na 300.000 oby v.; v XVIII. stol. M. se nevzmáhal (škodil mu rozkvět Kalkutty), ale v nejnovější době znovu se povznesl. Vek. Madraské praesidentství (Presidency o/Fort St, Georgé) zaujímá nejjiž. část Přední Indie, rozkládajíc se od mysu Komorinu od 8^ 4' s. š. na pobřeží Koromandelském aŽ k 20<^ s. š. v délce 1930 km a na pobřeží Malabarském až k 14° s. š. v délce 870 km. Na třech stranách mořem obklopeno, jen na sev. hraničí s Majsúrem, Bombajským praesi- dentstvim, Hajdarábádem, Středními provin- ciemi as Bengálskem. Skládá se z bezprostřed- ního panství orit, s Lakkadivami (316.024 km*Y z a^rentur Gandžamu, Vizagapatámu a Godá- vari (49.651 Jhn*) a z pěti poplatních států: Banganapalli, Sundur, Pudukattai, Travankór a Kočin (24.886 fcm»); dohromady 390.561 km\ Pohoří Východní a Západní Gháty dělí je na 3 části: široké pobřeží vých., náhorní ro- vinu ve středu a úzký záp. břeh. Východní Gháty, prům. 500 m vys., některými vrcholky i 1500 m dosahující, proraženy jsou velikými řekami Godávari, Krišna a Káveri a ve vys. massivu Nilgiri (2670 m) spojují se se záp. Gháty, jež blízko pobřeží strmě se zdvihají v průměrné výši 1000 m tvoříce rozvodí. Vysoké plateau těmito hřbety ohraničené, 300—900 m vys., sklání se k východu. V nejjiŽ. části poloostrova vystupuje samostatná hor- natina končící mysem Komorinem, v níž vrchol Anamudi dostupuje 2698 m. Geolo- gicky skládá se střední plateau s okolními pohořími z archaických hornin, jež prora- ženy jsou čedičem (záp. Gháty) různého stáří. Ostatní útvary jsou většinou sladkovodní ná- plavy z různých period. — Hojné nerostné poklady dosud nevyužitkovány z velké čá- sti; Železo z výborného magnetitu od pra- dávna se dobývá; moderní dolování nedo- dělalo se dosud Žádoucích výsledků. Bohatá ložiska uhlí okresu Godávari jsou špatné jakosti. V archaických horninách Vajnádu, svahu massivu Nilgiri nalezeny zlaté žíly, jež v rozsáhlé míře zvláště u Devaly se vy- užitkují. Mangan vyskytuje se v Nilgiri a u Bellari, měď a olovo ve vých. Ghátecb» antimon a stříbro v Madúře, beryll v Koim- batúru a výborný pískovec velmi hojně. Ná- plavy řek přinášejí drahokamy, mezi nimi i diamanty. Všechny větší řeky vlévají se do zálivu Bengálského mohutnými deltami. Palikatské jezero sev. od M-u důležito pro kommunikaci. Malabarské pobřeží protéká jen několik bezvýznamných bystřin. V jižní části jeho jest mnoho velikých lagun. — Tro- pické podnebí nížin jest Evropanům ne* zdravé, výtečným podnebím vyniká Nilffiri (prům. roční temp. 17® C). Pravidelný vítr, monsún, vane v létě od jz., v zimě od sv. Přechodní měsíce, duben a říjen, vyznačují se častými bouřemi a zhoubnými smrštěmi. Množstvím srážek oplývá pobřeží malabarské, průměrem spadne tu 250 cm za rok. Střed má průměrně 80 — 100 cm^ východ více. na př. M. 123 cm. Prům. roční teplota v M-u je 27'9® C, v led. 24-7» C, v kv. 30-8» C. Nej- teplejší měsíc je květen, deštivé počasí trvá od června do října. V tropických lesích horských důležitostí vynikají: dřevo ebenové {Diospyvos ebenum\ teak (Tectona grandis), sál {Shorea robusta), mahágoni indické {Ce- drella tuna), dřevo santalové (Santalum album)y Dalbergia latifolia, bambus a j. K povznesení lesního hospodářství zavedeny australské Eucalypty a akacie ve vyšších polohách. Hou- štiny hostí množství zvěře, divoké slony, tygry, levharty, bisony a množství jedovatých hadů. — Obyvatelstvo páčí se na 39,331.062 (1891) a náleží převážnou většinou plemeni dravidskému (řečí tamilskou mluví 14,076.989, teluguskou 13,653.674, kanáraskou 1,445.650, malajálimskou 2,683.332, tuluskou 461.176\ horští obyvatelé sev. Nilgiri a vých. Ghát jsou Dravidům příbuzní. Arabů je 3083, Angli- čanů 36.951, Portugalců 2896; jiných Evro- panů 2475. Vystéhovalecký ruch jest silný, každoročně Tamilové i Telugové odcházejí za prací do čajových plantáží na Ceyloně a v Barmě. V Ceyloně zůstalo 260.000 Tamilfl, v Barmě 36.000 Tamilů a 34.000 Telugá. Na Mauritius, do Natalu a britské Guayany v 1. 1883—93 vystěhovalo se 30.893 osob. — Náboženstvím r.l891 bylo 34,757.530 Hindů rozdělených v několik sekt, 2,475.864 muham- medánů, nejvíce sunitů, 1,580.179 křesťanů (1,008.023 katolíků, 200.464 syr. křesťanů, 136.557 anglikánů a 39.013 lutheránů). Syrská církev malabarská bezdůvodně odvozuje pů- vod svůj od sv. Tomáše, jistě již v VII. až VIII. stol. zde se rozšířila. O katolictvy měl největší zásluhy sv. František Xav., prote- stantství šířeno úsilně teprve od poč. XIX. st. Zatlačení horští kmenové oddáni jsou primi- tivnímu pohanství. Vzdělání obyvatelstva stojí velmi nízko, r. 1891 bylo 32,406.059 analfabetů. Vyučování účastnilo se r. 1893 ve 24.316 školách 734.404 osob, s nichŽ bylo 58.867 ženských. Návštěva &ol stoupá utě- šeně, o vyšší vzdělání pečuje stále množící se počet kollejí, průmysl. Škol, seminářů, lékař, ústavů a pod. Nejvyšším zkušebním Madrazo y Agudo. 579 ústavem jest madraská universita. — Zaměst- nání většiny obyvatelstva jest rolnictví, ač podmínky přírodní nejsou mu mnoho pří- znivý. R. 1893 ve vlastním praesidentství bylo vzděláno 11,696.537 ha, z čeho2 2,291.896 ha nákladem 458.782 lib. st. uměle zavodňováno. Zavodňování možno jest jen při doi. toku velkých řek, ve vyšších polohách škodí úrodě nedostatek vláhy. Na pobřeží malabarském pěstuje se rýže, výše proso, bavlna, olejové rostliny, betel, indych, kávovník, ěajovník na svazích hor, chinové stromy hlavně v Nil* giri, obilí a zelenina, zejména též evropské druhy, pepř a jam. K vfili plodům pěstují se stromy tamarindové, mangové, arekové v záp. Ghatech, palma kokosová při lagunách malabarských. Lesy zaujímají 4,287.467 ha, hospodářství lesní jest od r. 1856 pod do- zorem vlády; prodej dříví výtečných druhů vynáší ročně 196.000 lib. st. Chov dobytka jest dosti značný, plemeno jest však špatné a zakrslé; v posledních letech dějí se zdárné pokusy o jeho ušlechtění. Roku 1894 bylo 42.838 koni, 124.695 mezků a oslů, 12,587.844 hov. dobytka, 2,377.401 buvolů, 13,727.372 ovci a koz a 9 velbloudů. Žně i dobytek trpěly opětovně suchem, z čehož po vstávší hlad často pohubil statisíce obyvatelstva, zejména naposledy v 1. 1876—78. Průmysl vynikal dříve krásnými a pevnými tkaninami bavlněnými, v Zadní Indii a Persii hledanými ; dnes evropské fabrikáty je zatlačily. Tričino- polské práce klenotnické, vizagapatámské z rohu a ze slonoviny a kanárské ze sandá- lového dřeva požívají dobré pověsti. V Nil- giri a Bellari Evropané vaří pivo, v Gan- džamu a již. Arkotu vyrábí se cukr, rum i arak, džuta zpracovává se ve Vizagapatámě. Dobývání i prodej soli jsou monopolem státním. Hlavním středištěm obchodu s ci- zinou jest M., důležité jsou dále přístavy Negapatam, Tutikorin a Kalikut, jež všechny drahou spolu jsou spojeny. Tři velké dráhy probíhají praesidentstvím a spojují M. s Bom- bayem, Goou a Bejpurem na z. a s Pondi- šerim, Negapatamem, Tutikorinem na vých., jakož i s Bangalórem i Majsúrem. Délka že- lezniční sítě r. 1893 dosáhla 5514 km. Též průplavy mezi dolním tokem Godávari, Krišny a Káveri podporují obchod. Nejdůležitějšími předměty vývozu jsou: káva, bavlna, kůže, ryže, kořeni, oleje, cukr, dříví stavební atd.; dováží se nejvíce bavlněné a kovové zboží. Přívoz po moři r. 1893 obnášel 6,364.929 1. st.; vývoz 11,263.254 lib. st. — V čele praesident- ství stojí guvernér, podřízený místokráli, sídlí v městě M-u, v horké době roční však v Nilgiri. Má poradní sbor sestávající ze tří nejvyšších úředníků a osmi osob jiných, jež sobč sám volí. Praesidentství rozděleno je v 22 distrikty, jeŽ sestávají z okresů (ta luk). Obce spravovány jsou domorodými náčel- níky. Města požívají dosti značné samosprávy. Péče o bezpečnost svěřena jest policii číta- jící 23.419 mužů. Vojsko praesidentství tvoří zvláštní samostatný sbor, 47.288 muŽů (1170 důstojníků) mající madraskou armádu; 15.186 vojáků jest angl. původu, ostatní domorodci. Zvláštní oddíly tvoří nairská brigáda (1434 mužů) a majsúrské sbory (2912 m.). Dějiny. Na pobřeží malabarském byly v době Kristově tři mocné dravidské říše, z nichž Chola udržela se až do XII. stol. Veden odtud čilý obchod s Přední Asií. Střed a východ vždy byl rozerván mezi množství malých státečků. V XIV. stol. pod- robena velká čásf území sultánům muham- medánským sídlícím v Delhi. Ale brzo domácí dynastie dostaly se opět na povrch a pak střídala se tu stále se svářící panství hindu- ských a muhammedánských knížat. V XVI. st. Portugalci a po nich Hollanďané zmocnili se obchodu námořského. V XVII. stol. Angli- čané a Francouzi počali se tu osazovati. R. 1616 Angličané obsadili Kalikut a Kran- ganor, r. 1620 Masulipatam a konečně r. 1639 založili M. Praesidentství zřízeno r. 1653. Století XVIII. vyznačuje se bojem Angličanů s Francouzi o nadvládu, v němž Angličané zvítězili a podrobili si též domorodé státy, Francií k odboji popuzované. Zaokrouhlení panství v tomto století dalo se mírnou cestou. Srv. Wheeler, M. in the olden time (1861 až 1862, 3 sv.). Madrazo y Ando: 1) Don José de M., malíř špan. (* 1781 v Santanderu — t 1859 v Madridě). Vzdělal se na akademii v Madridě, pak u Davida v Paříži, načež do- končil svoje studia v Římě. Tam maloval: Smrt Lucrecie; Pád Numantie a Smrf Vir ta" thovu (v museu Prado v Madr.), jakož i alle- gorii Láska božská a láska světská (tamže). Nedlouho byl v Římě i vězněn, když při vpádu vojsk francouzských nechtěl přisahati věrnost Napoleonovi. Ř. 1818 vrátil se do Madridu, kde byl jmenován professorem a brzo potom ředitelem akademie de San Fer- nando, zároveň také komorním malířem krá- lovským. Jako ředitel proslulého musea Prado působil účinně na jeho spořádání a utváření a jako malíř měl značný vliv na vývoj umě- lecký ve Španělsku. Zavedl ve Španělsku umění lithograíické a začal vydávati zajíma- vou sbírku Coleccion litografica de cuadros del R. Museo (Madr., 1826—37; 3 sv.). Vedle obrazů již zmíněných dlužno ještě uvésti jeho díla: Řekové \ápasi s Trojany o mrtvolu Pa- troklovu (v Quirinále); Svaté srdce Ježíšovo s anděly (v klášteře salesián. v Madridě). 2) Federico M., syn předešlého (♦ 1815 v Římě — t 1894 v Madridě), vyučil se pře- dem u svého otce, pak na akademii San Fernando, jakož i později u Winterhaltera v Paříži. Po smrti svého otce stal se před- sedou akademie San Fernando a ředitelem musea Prado v Madridě. Maloval obrazy hi- storické, světské a církevní, pak zejména znamenité podobizny členů král. rodiny a špan. aristokracie. Poslední dobou vynikl skvělou technikou obrazů genrových. Z prací jeho nejlepší jsou: Gottfned ^ Bouillonu prO' hlášen král.jerusalemským (1859, mus. ve Ver- saillích); Marie Kristina jako jeptiška u lofe Ferdinanda VII. (1843); Zeny u hrobu Kri- 680 Madrazo y Kuntz — Madrid. stova (v pal. madr.); Pohřeb sv. Cecilie v ka- takombách) Hudební maťtnée, M. založil také několik revui a illustr. publikací, jako »£1 Artistac, »£1 Renacimientoc, »£1 Semanario pintorescoc a i. Psal také stati historické a kritické. Jeho bratr 3) Don Raimundo M., syn před., malíř ápanělský (* 24. čce 1841 v feimé), žák svého otce, pak Co^nieta na École des beaux arts v Paříži, vyniká podobiznami a obrazy gen- rovými, z nichž uvádíme: Po odpoledni ^ho- slufbé] Konec maskarniho plesu (1878); Nitro kostela Santa Maria della Páce v Řimé; Můj model (1882) atd. Vyznamenán křížkem čestné legie a medaiUí. 4) Ricardo M., bratr před., je znám Ja- kožto dobrý vodomalíř. FAí, Madmzo y Kmitz Pedro, spisovatel špan. (♦ 1816 v Římě — f 1898 v Madride), byl advokátem v Tolcdé, však více se zabý- val literaturou a vynikl jako básník a spiso- vatel umělecký. Později stal se ředit, musea pro moderní uměni a akademie krás. umění v Madridě, pak senátorem. R. 1848 založil 8 J. J. de Moron revue »Revista hispano- americana< a napsal Catalogo de los cuadros del reál museo (Madr., 1843; s pomocí bratra Frederica), pozaěji rozmnožený, pak El reál museo de Madrid y las jóyas de la pintura en E^paňa {i.^\%hh\ s lithograíiemi); Cordoba (t., 1855; s illustracemi) a Manuál de moral cri- stiana (Pař., 1860). Bratr jeho Luis (f 1897) vynikl také jako malíř. Hadre: 1) Laguna de la M. austral, laguna na východ, pobřeží mexického státu Tamaulipas, táhne se od ssv. k jjz. v délce 175 /rm a v šířce 25 km^ oddělena jest níz- kými ostrovy a mělčinami od moře a dělí se 2 nánosy na 3 části. Při ní jest důležitá ry- bářská stanice Caravaial. 2) Sierra M. occidental a oriental, systémy horské, omezující Anahuackou pla- ninu v Mexiku. Madre de Dios, aymarsky Amaru-Mayu nebo Mayu-Tata^ řeka v Peru a v Bolivii, pramení se na vých. svahu And na sv. od Cuzka pode jménem Pilcopata, teče k sev., přijímajíc ř. Rocco, Cosňipata, Querus, Tóno, rifii-pifii a Inambari (dl. 300 /rm), obrací se k sv. pralesy montafiskými (Montafia), kde ústí do ní ř. Cuetraras, Muyana a Babasoti, pak vstupuje do £olivie a spojuje se s ř. Beni (v. t.) po toku dl. 1400 /cm. Hory úvodí ř. M. jsou bohatý zlatem, přítoky její jsou vesměs zlatonosné, zde leží báně Čaravaya a »zlatác hora Camanti, v lesích úvodí pak roste strom chinový, kakaovník, kávovník a zvláště strom kaučukový, avšak obýváno jest úvodí to úplně divokými kmeny indiánskými, které jsou na překážku důkladnému prozkou- mání řeky. — Srv. Markham, The basino of the Amaru-Mayu and the Beni (»Proc. of R. soc.«, 1883); Die erste Erforschung des M. (•Globuse, 1886). Hadrepora L., obecný rod polvpů ko- ral o vých {Antho^oa), zástupce čeledi Ma- dreporidae. Jedinci jeho tvoří trsy stromovité j neb křovité, mající kostru méně nebo více dírkovanou, vzhledu méně neb více celi- stvého, až síťnatého nebo houbovitého. Ka- lichy jedinců vynikají z trsu i mají dutinu hlubokou, v ní šest až dvanáct na mnoze ne- dirkovaných přehrádek, z nichž dvě protější jsou vyvinuty silněji než ostatní. Sloupek a příčky mezipřehrádkové kalichům scházejí. Konečný kalich větví trsu liší se velikostí i po- dobou od postranních kalichů. Vnitřní čí ho- ření stěna (k stěně větve přiléhající) postran- ních kalichů bývá nižší než stěna vnější, neb i úplně zakrň uje. Jedinci jsou rourkovité po- dobv, mají dvanáct tykadel i mohou se z ka- lichů značně vychlípiti. Rod tento zahrnuje asi 90 druhů žijících a vyhynulých (z třeti- hor). Nejobecnější druhy jsou: fA. corymbosa Lam. (s trsem 6 — 50 cm Šir.) z moře Rudého a okeánu Indického; M. cytherea Dana z m. Rudého, okeánu Indického a Tichého. Šc. Madreporarla, podřád polypů korá- lových šestičetných {Hexacorallia), tím hlavně význačný, že jedinci jeho, na mnoze v trsech žijící, vytvořují vápenitou kostru. Důležitější čeledi sera náležející jsou: Pori- tidae, Madreporidae, Eupsammidae^ Fungidae, AstraeidaCy Oculinidae, Astrangidae, Turbino- lidaCt Stylinidae. Šc. Madrid: 1) M., hl. město Španělska a hl. m. špan. provincie novokastilské téhož jm., leží na 3« 41' z. d. a 40* 24* 30'' s. š., 650 m n. m. a 80 m nad lev. břehem říčky Manza- naresu, ve středu Španělského království a na pusté vysočině pův. třetihorního. Obyv. čítá 506.723 duší (1. pros. 1899), 233.664 muž., 273.059 žen. R. 1860 bylo v M-ě 314.061 obyv., r. 1877 397.816, r. 1887 470.283. Ci- zinců bylo r. 1899 5873. M. je residencí krá- lovskou a jako hl. město sídlem všech cen- trálních úřadů, dipl. sborů, sídlo kongressu a senátu, guvernéra provincie madridské, vrch. soud. dvoru a biskupství. Podnebí pro vy- sokou polohu města není valně příznivé. Také blízkost Sierry de Guadaramy, která v létě zadržuje vlhký vítr sev.-záp. a svými sněhy vzduch náhle ochlazuje, v zimě však vysílá mrazivé bouře a deště, působí silné změny temperatury tak, že denní rozdíl te- ploty přesahuje nezřídka 20* C. Průměrná teplota roční jest 13/^ C (v lednu 4*5, v čci 24*9*); nejv. dosud pozorovaná zima — 11*9^ největší horko -|- 44'' C. Množství srážek roč. 390 mm, V létě skoro vůbec neprší. O ma- dridském vzduchu říká se, že je tak ostrý a jemný, že člověka porazí, ale světla neshasí, t. j. působí nebezpečné zápaly pHc. Proto úmrtnost madridská je značná, před několika léty obnášela 447oo> ^^^ od r. 1891 klesá, ač nedosáhla dosud tak příznivých čísel jako v jiných evrop. hlavních městech. Vlnitá vy- sočina z hlíny a písku, po níž se město roz- kládá, stoupá od Manzanaresu na jz. až k De- positu Lozoyského kanálu na sev. do výše 130 m. Hluboké zářezy, původně bystřiny {arroYos)^ prorývají toto diluviální plateau. Největší z nich je hlubina, kterou označují Paseo de la Castellana, de Recolétos a del Prado. Za silných de£fů ještě dosud tekou těmito cestami, aí kanalisovanými. proudy vod do Manzanaresu. Menších starých arro- yos jest jeSté nékolík. Ulice Calle de Jaco- meirezo táhne se po celé délce horského hřbetu. Starší části města tvoři čtverec 2 km od láp. k vých., 2'5 km od sev. k jihu, ome- zený na jt. Manzanaresem. Ulice jsou zde úzké a křivé, domy většinou nízké. Dřívější jeho brána, nyní náměstí Puerta del Sol, tvoři střed madridského ruchu. Nové čtvrti, založené pravidelné, a krásnými domy a uli- rid. 581 z r. 1856. Omezeno je vysokými a velkými domy, z nichí vyniká viak jen minisCerio de la gobernacion, uprostřed fontána; Pta\a Mayor se sady, loniánou a uprostřed ni zvedá se socha Filipa III. od Giov. da Bo- logna; zde byla odbývána auto-da-fé špan. inkvisice, před tim i turnaje, popravy, od r. 1846 pak býčí zápasy. Na balkonech okol- ních domflv mělo mista ai 50.000 divákův. Pla^a de Oriente jest největší a nejkrásnější náměstí madridské, na vých. straně král. pa- láce, s krásnými sady, jezd, sochou Filipa IV. cemi Širokými, dobře dláiděn^mi a zhusta stromořadím krášlenými, prostírají se na s., sv. a na j. Na v. překáží dalšímu šířeni mě- sta Buen Retiro {v. nííe). Celkem je M. z nej- krásnějších měst evropských, přes nevýhod- nou i nepěknou svoji polohu, a vzrostlo i okrášlilo se zejm. v 2. poL XIX. stol., od zavedeni íelezných drah. V obvodě 12 km čítá 600 ulic, 76 náměstí a 25 promenád. Nejkrásnější ulice jsou: Calle de .cicala, kde zvláStO večer je nejsilnější frekvence, Calle Mayor, C. de Carretas, C, de la Montéra, tyto dvě hlavní třídy obchodní, a C. de Fuencarral, pak C. de Atocha, C. de Horta- leza a C. de Toledo, Z náměstí nejdůležitější jsou: Puerla del Sol, které bývalo vždy vlast- ním politickým jeviStéra španělských dějin; často je rozšiřovali a nynějSÍ podobu má od Pietra Tacca (i 1640) a 44 sochami visi- gotských a špan. králů; na plazu de los Cor- tes je socha Cervantesova; na plazu de Mu- rillo socha Murillova a na plazu del Prin- cipe Alfonso pomník Calderonův. Kostely madridské (bezmála 100) nevynikají valně. Na jihu král. paláce stojt nová Catedral de Nuestra Seňora de Almudena, zbudovaná dle návrhu .Marquése de Cubas. Mimo to zmínky zasluhuje bývalá kathedrála San Isidco či Reál s obrazy od Coclia, Herrery, Mengse a skulpturami od Pereiry; gothický kosterSan Jeronimo el Real z r. 1503, obnov. 1879—82, do r. 1833 shromaždiště cortesů) San Fran- cisco el Grande, od r. 1869 národní pan- theon; má kupoli a představbu se dvěma věžemi dle vzoru Pantheonu římského, uvnitř fresky moderních malířů špan. a těl. ostatky 582 Madrid. Calderonovy, Garzilaga de la Vega a j. — Z budov světských uvádíme především Pa- lach reál, palác královský, zbudovaný na místě paláce starého, zničeného požárem r. 1734; tvoří mohutný Čtverec, vypínající se nad Manzanaresem tam, kde stával maurský Alcazar, tak že poskytuje se všech stran vel- kolepý pohled. Budova ze Žuly, vystavěná podle plánů turinského stavitele Giov. Batt. Sacchettiho v 1. 1738—64, je 150 m dl. i šir., v částech dostavěných s mohutnými pod- stavbami až 50 m vysoká a zaujímá plochu 22.500 m\ Uvnitř isou pozoruhodný nádherně zdobené sály: trůnní síň, veliká jídelna, ze tří místností arkádami spojených se skláda- jící, camara de Girardini, s porculánovým stropem a stěnami bílým hedvábím potaže- nými, a veliké schodiště. Na východ zahrad) palácové, zvané Campo del Moro, zřízení* od r. 1890. — Kongress zasedá v PaLiciu del Congreso, 1843—50 od Narcisa Pascuala zbu- dovaném, s mohutným portikem o šesti ko- rinthských sloupech. Budova senátu byla pů- vodně koUejí augustiniánskou; zasedací síň má obraz Pradilluv Dobytí Granady. Museum v Pradu vyniká lepými fagadami. Na Plaze Mayor jest Casa Panaderia, radnice, zvaná tak proto, že r. 1500 zde byla zřízena tržnice chleba; budova pochází z r. 1672 a zdobena je freskami od Martineza Cubellse. Calle de Alcala zakončuje po jedné straně palác mi- nisterstva vojenství, po druhé, jižní, Banco de Espafta s průčelím 267 m dl., na Salon de Prado obráceným, z 1. 1884—91, od Ed. de Adaro a Severina Sainz de la Lastra. Podél vých. strany vnitřního města táhne se v délce 3*5 km nejoblíbenější promenáda ma- dridská Prado (louka, lat. pratum), opěvaná od Lope de Vega a jiných básníků, s krás- nou fontánou Fuente de Apolo z r. 1780 od Ventury Rodrigueza, pak Fuente de Neptuno a de Cibeles a pomníkem padlých 2. květ. r. 1808 a sochou Kolumbovou. Pokračování její tvoří Paseo de Recoletos na sev., P. del Prado, P. de las Delicias a P. de Atocha na jih, vesměs s krás. stromořadími a sady. Na vých. od Prada krásná bot. zahrada králov- ská a nádherný Parque de Madrid čili Buen RetirOf sad 143 ha s velikým rybníkem upro- střed, stinnými stromořadími, cestami pro Í*ezdce, vozy i pěší, fontánami, sochami atd. e nejoblíbenější vycházkou Madridských tím spíše, poněvadž jest ve přímém sousedství města. Ze starých zdí uvnitř města zůstaly jen brány Puerta dc TAlcala z r. 1778 od Itala Sabatiniho, P. de Toledo a Portillo de S. Vicente. Z četných sbírek madridských jsou světoznámý: Museo del Prado, jehož bu- dova byla počata za Karla III. od stavitele Juana de Villanueva a dokončena teprve za Ferdinanda VIL Sbírka starých obrazů mu- sea toho jest z nejznamenitějších i nejstar- ších v Evropě a rozmnožena zvi. za Karla V., Filipa II. a IV.; obrazy Musea nacionál de la Trinidad a zrušených klášterův doplnily počet děl na 2200, z nichž vynikají zvláště obrazy Velasquezovy, Murillovy, Riberovy, pak z cizích Fra Angel ico vy, Raífaelovy, Corrcggiovy, A. del Sartovy, Rubensovy, Te- niersovy, van Dyckovy, Breughelovy, Jor- daensovy a mn. j. Při museu je sbírka skulp- tur a antických předmětů uměleckých. Reál Academia de Bellas Ar tes, zal. r. 1752 pro ma- lířství, stavitelství atd., má galerii s obrazy Murillovými, Riberovými aj. Armeria, založ, od Karla V., přebohatá sbírka zbraní histo- rických až po doby nejnovější, se sbírkou vzácných koberců. Vedle toho: Museo arqueo- logica nacionál s předměty praehistorickými a uměleckými předměty antickými ; Museo de Arte moderno pro moderní španělské malíř- ství a sochařství; Museo anthropologico; Mú- SCO de ciencias naturales, bohaté mus. přírodo- vědecké z r. 1771 se sbírkami zoologickými a mineralogickými; M. navály museum ná- mořní z r. 1843, s modelly lodí, zbraněmi, plány, praporci, obrazy slavných mužův aj.; M. y hihlioteca de Ultramar, sbírka předmětů z kolonií, zvi. z Filippin, s přísluš, knihov- nou; posléze M. de reproducciones artisticas, sbírka sádrových odlitkův a jiných napodo- benin starých i nových děl uměleckých. Knihovna národní {biblioteca nacionál) byla zal. 1711 od Filipa V. a r. 1886 valné rozšířena sbírkou rukopisů vévody de Osuna. Ve 35 síních obsahuje přes 1 million svazků, kol. 2000 inkunabulí a 800 vydání Don Qui- jota. Čítárna má místa pro 320 osob ; knihovna královská má asi 100.000 sv. a 3000 rukopisů z velké části vzácných. Vedle škol veřejných je v M-ě velké množ- ství škol soukromýcři, mezi nimiž valný po- čet protestantských. Universita, založená r. 1498 v Alcala de Henares, přelož, r. 1836 do M-u, obsahuje fakulty filosofickou, práv- nickou, mathem.-přírodovědeckou, lékařskou a farmaceutickou. V 1. 1897—98 čítala stu- dentů 5575. Fakulta theol. zrušena r. 1868, knihovna čítá 206.134 sv., 5470 rukop. Vedle toho jest v Mě vyšší škola pro architekturu z r. 1835, škola pro stavbu vodní a stavbu silnic, škola hospodářská, nově org. r. 1884, škola zvěrolékařská a vyšší Škola diplomati- cká z r. 1856; pak konservatoř hudby, škola umělecká, vyšší akademie vojenská, školy pro slepce a hluchoněmé atd. Ze společ- ností vědeckých dlužno uvésti: Král. špan. akademii z r. 1713, Král. historickou akademii z r. 1738, která od r. 1865 dbá také o zachování národních památek (v. Akademie, str. 588); pak kr. mathem.-fy- sikální a přírodopisnou akademii, kr. akad. véd morálních a politických, špan. mcdic- chirurgickou akad.; kr. lékařskou akad., kr. právnickou akad. a geograficko-statist, ústav, ústav astronomický a meteorologický a ústav mapovací. Všecky tyto akademie á ústavy mají odborné knihovny. Ze společností sou- kromích nejčinnější jest Ateneo. Novin vy- cházíš M-ě asi 30 politických, z nichž nej- hlavnější jsou: »Imparcial« a »Liberal< (dera.), »Epoca€ (konservat.), »Correspondencia de Espafia« (off.) a dem. »Don Quijote<, illustr. list »Junior«. Z ústavů dobročinných Madrid. 588 dlužno uvésti: 6 nemocnic, z nichž hl. ilo- špital de la Princesa. Úrazových stanic (ca- sas de socorso)Je 13. Mimo to nemocnice francouzská a německá. Lázně jsou větši- nou zařízeny nepohodlně a chudě i málo či- stě. Divadel je v M-ě asi 10 větších; hlav. z nich, v nichž hraje še jen od polov, října do konce března, jsou: Teatro Reál pro vel- kou operu (z r. 1850, pro 2400 osob, hraje se většinou italsky); Teatro Espaňol (z r. 1806, obnov. r. 1849; pro drama a veselohru) a Teatro de la Comedia, V létě otevřena jsou divadla, v nichž hrají se menší, hodinové kusy, jako: Teatro de Lara, T. de Apolo a j. Pla\a de Toros, aréna pro býčí zápasy, je mohutná budova z 1. 1873—74 od L; A. Capry a Rodr. Ayusa, mající 102-6 m v prů- měru, ve slohu maurském, pro 14.000 diváků. Zápasy kohoutů (combates de gallos) konají se co neděli a středu na různých místech; baskické hry míčové {juegos de pelota) v růz- ných t. zv. frontones. Slavnosti lidové jsou velmi četné, ale pozbývají znenáhla dří- vějšího lesku. Jsou to zvláště: Dia de Reyes, slavnost sv. Tří králů, las Vueltas de San Antonio 17. ledna, kdy nově ostřihaní koně, osli, mezci i voli předvádějí se k portálu ko- stela sv. Antonína, kde kněz jim Žehná; kar- neval, který však nedostupuje takové buj- nosti, jako v jiných jižních městech; el pinar de las de Gomez, »trh nevěst* na Velký pá- tek a velkonoční neděli, jako proslulý prů- vod o Božím Těle; v sobotu před prvním adventem hlasatel ve středověkém obleku předčítá veřejně na ulici bullu de santa Cruzada papeže Julia II., obnovenou pape- žem Piem IX. r. 1849, dle níž vŠem Španěíům udílejí se podobné odpustky jako při starých křižáckých bullách papežů Urbana II. a In no- cence III. Od r. 1859 má M. velkým nákla- dem (120 milí. peset) zřízený vodovod, kterým přivádí se voda od úpatí Pefialary do města na vzdálenost 70 km. Vodovod tento značně prospěl poměrům zdravotním i vege- taci. Budova vodovodu z r. 1859 je krášlena fontánou a třemi alleg. figurami, budova no- vější z r. 1883 má nádržku 207 m dl., 137 m Šiř., se zásobou 180.000 w' vody. Dopravu ve městě obstarávají vedle laciných drožek a fiakrů pouliční dráhy elektrické a tram- waye tažené mezky. Střediskem valné vět- šiny jejich tratí je Puerta del Sol. Průmysl a obchod hraje v M-ě úlohu podřízenou a nelze ho srovnati s ostatními hlav. evrop. městy. Potraviny vesměs se dovážejí z věnčí, rovněž oděv, tak že živobytí je v M-ě po- měrně drahé. Za to má M. velké král. to- várny na tabák a doutníky, tov. na koberce, porculán, zboží zlaté a stříbrné, vyrábějí se zde voňavky, mýdlo, čokoláda, nábytek, ru- kavičky, povozy, zboží sedlářské, stroje, pří- stroje fysikálni, chirurgické, nástroje hu- dební a j. M. je pro střední- provincie špa- nělské skladištěm zboží koloniálního, kávy, vína, oleje, předmětů přepychových (z Pa- říže). Mimo Španělskou banku je zde obch. bursa (z r. 1831), obch. komora, obch. soud, veliké společnosti pojišťovací, ústavy úvěrní atd. Pařížský Crédit Lyonnais a londýnská Union Bank of Spain and England mají zde své filiálky. M. je středem želez, sítě špan. a odtud vedou trati přes Zaragozu (341 km) do Aragonu a Catalonie, přes Irun (631 km\ do Francie, přes Alcazar-Alicante (455 km) do Andalusie, přes Badajoz (507 km) do Por- tugalska nebo přes Tála věru na hranice por- tugalské (401 km), do Argandy (28 km), Villy del Prado (65 km). Ná(h'aží má M. celkem pět, z nich největší Estacion del Nořte, E. de las Delicias a E. de Mediodia; mimo to mají dráhy ve městě svoje kanceláře, despa- chos centrales, kde možno koupiti lístek. Od Manzanaresu chtěli vésti průplav k Tajů, ale nedokončili ho. Přes Manzanares vede 12 větších i menších mostů. Všecky státy za- stoupeny jsou zde svými vyslanci nebo kon- suly. Vyslanectví rakousko-uherské je v Calle de Segovia, 11, konsulát v Calle San Ber- nardo, 54. Okolí M-u nemá zvláštního pů- vabu, jinak ovšem jest ve vzdálenějších mí- stech, jako Aranjuez (v. t.) a Escorial (v. t.). Zajímavějším jest jen na sz. král. lo- vecký zámek El Pardo z r. 1543 od Karla V., s krásnými freskami a nedalekým rozlehlým lesem. V létě dojíždějí madridští do Pú\uela, villového městečka v piniovém lese, 8 km od M-u. Na sv. leží vesnice Chamartin s pa- lácem vévody de Osuna. Dějiny. V X. stol. stála na místě nyněj- šího král. paláce maurská pevnost jménem Madžrít proti kastilským reconquistadorům a při pevnosti rozkládala se neveliká obec. Alfons VI. dobyl pevnosti r. 1083 a promě- nil maurskou mešitu v Iglesii de la Virgen de la Almudéna (nedaleko ní teď před pa- lácem král. nová kathedrála téhož jména). Kastilští vládcové propůjčili obci mnohé vý- sady (fuéros) a město stále více se šířilo. Znak jeho: medvěd stojící u stromu jahodo- vého {madroňo, lat. arbutus), na nějž leze člověk, odvozuje se od jakýchsi nesvárův s klérem, při čemž kléru byla přiřčena past- viska, městu pak okolní lesy. R. 1329 Fer- dinand IV. shromáždil v »Madrituc první cortesy; r. 1383 odevzdal král Jan I. vládu nad městem kr. Leonovi V., utekšímu z Armé- nie, po jeho smrti pak M. připadl opět Ka- stilii. Za nepokojů při nezletilosti Jindři- cha III. dvůr přesídlil do Segovie a nepokoje ty trvaly více méně až do vjezdu katol. králů Ferdinanda a Isabelly roku 1477. Za Karla V. stál M. r. 1520 na straně comu- nérů, protivníků centralismu. KdyŽ comuné- ros byli r. 1521 u Villalaru poraženi, Karel přišel r. 1524 do M-u, zároveň aby se tam zotavil po nemoci, neboť tehda byly kolem M-u ještě lesy a město pokládáno za zdravé. V 1. 1525—26 vězněn zde franc. král Fran- tišek I., zajatý v bitvě u Pavie. Tehda čítal M. 3000 obyv. Filip V. přeložil dvůr trvale do M-u, jejž prohlásil r. 1560 za »única cortec. Ale město, čítající tehda již 25 až 30.000 ob. a přes 2500 domů, nemělo z toho valného užitku. Dvůr ničeho pro ně nečinil a 584 Madridejos — Madscn. jeho potřebám padly za oběť i poslední lesy z okolí. Tak řeč. regalia de aposentos za- vazovala majitele velkých domů k ubytování šlechty a dvorské čeledi, tak že byly na dále stavěny jen domy malé a nízké a rozvoj města tím zaražen. Tak byl M. až do poč. XVIIL stol. městem úzkým, špinavým a ne- zdravým, s obyvatelstvem stále se měnícím a neklidným. Ale do toho času zase připadá rozkvět španělského umění a literatury. Mi- guel de Cervantes Saavedra bydlil záe od r. 1609 až do své smrti r. 1676 a psal zde druhý díl Dona Quijota, a mimo to působili tu malíř Velasquez, pak básníci Lope de Vega a Pedro Calderon de la Barca. V sto- letí XVin. vládli zde Bourbonové a zbudo- ván veliký palác královský. Z králů vyniká zejména Karel III., který v M-ě velmi blaho- dárně působil. Následoval Karel IV., který r. 1808 vzdal se trůnu, pak revoluce »dos de Mayoc (2. května), vjezd Josefa Bonaparta, řečeného Rey Pepe čili Pepe Botela. Snahy tohoto krále uvolniti M. pobořením klášteru a celých čtvrtí (pročež lid zval iej Rey Plazu- élas) skončily restaurací a návratem krále Ferdinanda Vil. Následující boje o ústavu z r. 1812, vojny mezi Karlisty a Kristinou, zápasy mezi stranou minulosti s velikými vzpomínkami a stranou budoucnosti s veli- kými nadějemi, neustálé revoluce a změny nepůsobily na M. nijak zhoubně, tak že mě- sto, o němž v XVIII. stol. se říkalo, že je nejšpinavějším hlav. městem Evropy {era la corte mas súcta que S€ conocia en Europa) a jež přirovnávalo se ku vnitroafrické vesnici, dnes je městem v každé příčině krásným. Srv.: Valverde y Alvarez, La capital de Espafía (Madrid, 1883); Madrid á la vista (t., 1892); Erazim Vlasák, Cesta do M-u (Praha, 1899). Hojnou literaturu najdeš v R. Foulché-Delbosc, Bibliographie des voyages en Espagne et Portugal (Pař., 1896). Gh. 2) M., španělská provincie, nejmenší z pěti novokastilských, mezi provinciemi Toledo a Cuenga na j., Guadalajara na v., Segovia na s., Avila na z.; má 7988'75 km* a 684.630 ob., kteréž množství dlužno přičísti na účet hl. města M-u. Na s. a záp. vypíná se sierra Guadarrama (nejvyšší vrch Pefia de Pefialara [2405 mp a její předhoří hojně zalesněné, ostatek je holá vysočina. Protékají ji řeky Jarama, Manzanares, Henares a j., většinou malé přítoky Taja. Podnebí ie zde drsné a pro časté a náhlé změny nezaravé ; v samém M-ě druhdy mezi dvěma ulicemi nestejně položenými bývá rozdíl teplotjr až 20<> C. Půda jest málo úrodná a pěstění vína, oleje a rolnictví nevalně se daří; pěstuje se zvi. cizrna {garban^os)^ ve Španělsku velmi oblí- bená; za to chov dobytka, zvláště skotu, ie značný. Mimo průmysl města M-u jsou zde továrny na majoliku a sklárny. Provincie dělí se v 17 partidos judiciales (soudních okresů), z nichž 10 připadá na město M.; vedle toho nejznačnější města jsou Alcala de Henares a Aranjuez. V provincii M-ě jsou trati Sev. dráhy španělské. Hadrldfjofl [-déchos], město ve španělské prov. toledské, má 6557 obyv. (1890), poštu, telegraf, výrobu vlněných látek, pěstování Šafránu a sýrárny. Madrigu : 1) M., báseň lyrická duchaplné myšlénky, vyjádřená uhlazeně, s pečlivou delikátností; neřídí se zvi. pravidly rhythmi- ckými ani určitým pořádkem veršů. Starší forma b^la 6—13 veršů jamb. se 3 rýmy vše- lijak střídanými. M. byl velmi oblíben v Itálii (Pctrarca, Tasso), ve Francii od Marota, až Voltaire nejvíce vynikl. U Němců psali m-y Hagedorn, Goethe, A. W. Schlegel a j. U nás hlavně Vrchlický (Život a smrt). 2) M., skladba hudební, zvláště v Itálii v XVI. a XVII. st. velmi oblíbená, na slova m-u básnického pro 4—6 hlasů. Přičítá se Arcadeltovi, který r. 1572 vydal sbírku m-ů. Pěstovali jej Luca Marenzio, Palcstrina, Pom- ponio Nenna, Scarlatti a j. Byl nahrazen v hudbě komorní kantátou. Také znám jest m. duchovní, na slova nábožná. Khn. Madrile&a, španělský tanec národní. MadsaMa (Majunga, Madjanga, Ma- zangaye, Mojanga), město na sev.-západ. pobřeží Madagaskaru, při vjezdu do zátoky Bambetocké, má asi 7000 ob., skládá se z mě- sta Hovů na vrchu a z obchodní čtvrti na pobřeží, kde vypíná se několik krásných ka- menných budov, náležejících Indům, kteří mají obchod města v rukou. Většina obyva- telstva jsou Sakalavové, Kafrové a Arabové* nejstaršími pány města byli Sakalavové, pak založili zde Arabové obchodní osadu, kve- toucí přes útoky Portugalcův a námořních lupičův až do r. 1825, kdy dobyli jí Hovové, v 1. 1883—85 drželi ji Francouzi, kteří ji de- finitivně opanovali r. 1895. Madsen: 1) M. Mogens, historik dánský (* 1527 v Helsingborgu — f 1611), učitel theologie a biskup v Lundu od r. 1589. Hi- storické jeho spisy byly vydány Episcoporum. ecclesiae Lundensis seriesTh. Bartholim r. 1710; Series regum Daniae (až po Kristiána III.) spolu s ostatními jeho spisy H. F. Rórda- mem v >Histor. Kildcskrifterc (1885—86). 2) M. Andreas Peter, dán. malíř (♦1822 v Kodani). Účastnil se dekor, prací při Thor- waldsenově museu a ozdobil vjšší rolnickou školu freskami, představujícími dánskou zví- řenu. Hlavně však věnoval se studiu dánské praehistorie, kterou vylíčil řadou slušných mědirytin Afbildn. af danske Oldsager fra Bronze og Jaemalder (3 sv.). 3) M. Karl Joh. Vilh., dánsky umělecký kritik (♦ 1855 v Kodani). Oddal se sprvu malířství; později stal se známým ducha- plnými uměleckými kritikami, uveřejňova- nými v »Tidsskrift for kunstindustri< a v »Tils- kueren«. Redigoval sám list »Kunstbladet« a vydal několik zajímavých monografií o umění: Japansk Malerkunst (1885); tíoUands Malér- kunst (1891^; Studier fra Svtrig (1892); Joh^ Th. Lundby (1895). 4) M. Os car, dán. básník (♦ 1866 v Ko- dani). Studoval román, filologii. Od r. 1887 je žurnalistou. R. 1896 dostal Anckcrské sti- Madura — Madvig. 585 pendium a cestoval do Itálie a Paříže. Na- psal četně novell a povídek: M)ve//cr (1887); En Vaage (1890); Lyseís Bórn (1897); Inga (1894); román Glade Ungdom (1892); sbírky básni: Den vilde Vin (1891); Decemberdrómme (1892.); dram.: Den fljrvende Holiánder {1S93); Graensefolk (1897) a j. HKa. Madnra: 1) M. (sanskr. Mathura), hlav. m. okresu t. jm. v indobrit. praesid. madra- ském, nad řekou Vaigajem, sídlo katol. a prot. missie, má 87.428 obyv. (1891). Mésto má široké a čisté ulice, veliká tržiště, domy dílem dvoupatrové; obyvatelstvo vede čilý obchod s bavlnou. Kdysi M. byla hl. městem král. Karnataku; doposud zachovaly se ve- likolepé zříceniny starého král. paláce a po- svátný chrám boha Šivy. Mezi útulky pro poutníky přední místo má skvostná síň ze šedé žuly, zdélí 106 m, zšíří 42 m. 2) M. (holi. MadoeraY hollandský ostrov v Malajském souostroví ve vých. Asii, leží u samého ostrova Jávy mezi 6® 51' — 7® 16' j. š. a 112« 45'-~114<> 8* v. d., jsa od ní od- dělen toliko úžinou Madurskou, která od vých. k záp. nálevkovitě se úží, tak že na nejužším místě, kde je skoro nesplavna a přijímá jméno úžiny Soerabajské, má toliko 3 im šířky. Ostrov 4570 km* veliký jest od záp. k východu 161 km dl., na 30 km šir. M. tvoři většinou nevysokou pahorkatinu, jenom sev. pobřeží lemováno jest řadoU" vá- pencových vrchův a hřbetů horských, ozna- čených samostatnými jmény, jež však dohro- maáy tvoří souvislé pásmo a zřetelně ukazují souvislost i se sousedními horami iavskými. Podnebí jest poměrně suché, jakkoli pobřeží vykazuje značné množství deště (do roka 1480 mm); následkem toho rozlehlé končiny zůstávají nevzdělány a vegetace madurská nápadně odráží se od bujného a bohatého rostlinstva javského. Jinak poskytuje půda tytéž plodiny jako Jáva, zejména kokosové ořechy, rýži, jež jest vezdejší potravou oby- vatelstva malajského a musí se ještě dová- žeti, třtinu cukrovou, kukuřici, bavlnu, ta- bák, kávu a j. Zvířena jest chudá; jenom hnízda salangan na pobřeží v distriktu M-uře poskytují tamnímu obyvatelstvu důležitý zdroj výživy. Z nerostů nejdůležitější jest sůl, jež v ohromném množství se těží. Obyvatelstvo jest většinou původu malajského, blízko pří- buzné Javanům, avšak Maduřané liší se od těchto silnější, statnější postavou i hrubšími rysy v tváři, jakož také povahou jsou vy- trvalejší, podnikavější i tvrdší než Javané; z té příčiny vláda hollandsko-indická velmi ráda je najímá do svého vojska osadního. Vedle orby zabývá se obyvatelstvo též cho- vem dobytka a suchoparné končiny ostrova živí četná stáda hovčzího dobytka. K tomu druží se lov ryb a salanganích hnizd. Ne- patrný průmysl zastoupen je toliko výrobou cukru, bavlněných tkanin a rohoží, obchod je namnoze jen místní; vyváží se olej pal- mový, pepř, tkaniny bavlněné a hnízda sa- langaní, za to pak přijímá se rýže, bambus, železné zboží, tabák a rozmanité výrobky Ottfiv Slovník Naučný, sv. XVI. 8 6 1900. evropské. Jako jest M. fysicky součástí Jávy, tak jest s ní sloučena politicky. S menšími souostrovími vých. od ní ležícími (Put^ran, Sapudi, Rahasicé souostroví, Kangeanské ostrovy a j.) tvoří zvláštní regentství javské, jež zaujímá 5286 km* s 1,439.965 ob. (1891; 441 Evrop., 4401 Čiň., 1262 Arabův, ostatek Malajci); hustota obyv. jest velmi značná, větší než na Jávě. Ostrov sám dělí se ve 4 distrikty (M., Pamekasan, Sampang, Sume- nap); největším městem jest Sumenap s dů- ležitým přístavem, hlav. městem Pamekasan. Domorodci mají ještě svá knížata (v Banka- lanč na západě, Pamckasaně ve středu a Sumenapu na východě), avšak tato nachá- zejí se pod přísným dozorem úředníků hol- landských. p. MadTi^ JohannNicoIai, klass. fílolog dánský (* 1804 ve Svanike v Bornholmu — t 1886 v Kodani). Studoval na gymnasii ve Frederiksborgu, pak na universitě v Kodani, kde r. 1826 se habilitoval, r. 1828 stal se lek- torem, r. 1829 prof. jazyka latinského a lite- ratury řím., r. 1848 též inspektorem střed, škol. V říj. t. r. zvolen byl do sněmu a byl od list. r. 1848 do pros. r. 1851 ministrem kultu a vyučování, r. .1851 ujal se opětné své professury a úřadu inspektorského, jsa vedle toho horlivě politicky činným. R. 1879 odešel na odpočinek. Rodiště jeho oslavilo jej r. 1874 postavivši mu bronzové poprsí, žáci jeho pak vydali u příležitosti jubilea SOletéjeho činnosti učitelské publikaci :Opus- cula philologica ad J. N. Madvigium per quin- quaginta annos universitatis Hauniensis decus a discipulis missa (Kodaň, 1876). Filologickými svými pracemi zjednal si M. místo mezi nej- přednějšími kritiky všech véků a národů, ze- jména o textovou kritiku prosaiků římsjcých a z těch zase hlavně o text Ciceronův a Li- viův zjednal si zásluhy nehynoucí. Vedle toho horlivé pracoval v oboru řec. a lat. gramma- tiky a římských starožitností státních. K Ci- ceronovi vztahují se tyto práce M-ovy: Emen- dationes in Ciceronis libros de legibus et Aca- demica (Kodaň, 1826); Ad OreUium epištola critica de orationum Vernnarum libris II ex' tremis (t, 1828): De Asconii Pediani et aliorum veteritm interpretům in Ciceronis orationes com- mentariis (t., 1828). Dále pořídil krit. vydání Ciceronova spisu De finibus bonorúm et ma- lorum s výborným kommentárem (t., 1839, 3. vvd. 1876), textové vydání téhož spiso- vatele Caro maior a Laelius (t., 1835, 2. vyd. 1869) a Orationes selectae XII (t., 1830, 6. vyd. 1886). K textové kritice Livia odnášejí se vý- tečné Emendationes Livianae (t., 1860,2. vyd. 1876); dále uvésti jest krit. vydání textu Li- viova, pořízené s Ussingem (t., 1861-— 66, 4 d., 3. vyd. 1879 nn.). Množství vskutku skvělých a evidentních emendací k spisovatelům ře- ckým a římským spolu s důkladným syste- matickým úvodem o základních principech kritiky konjekturální obsahují jeho Adversdria critica ad scriptores Graecos et Latinos (t., 1871 až 1884, 3 d.). V obor grammatický spadá vý- tečná jeho lat. grammatika: Latinsk Sprog- 38 58(5 Madžary — Maecenas. laere til Skolebrug (t, 1841, 8. vyd. 1889); riěm. překlad vyšel pod názvem Lateinische Sprachlehre fur Šchulen (Brunšvik, 1844, 4. vyd. 1867, franc. překlad opatřil N. Ttieil, Paříž, 1870); dále: Bemerkungen uber einige Punkte der griech. Wortf úgungslehre (Goťmky, 1847)); Graesk Ord/óiningslaere (Kodaň, 1846, 2. vyd. 1857), něm. pod názvem; Syntax der griech. Sprache, besonders der attischen Sprachfovm^ fur Schulen (Brunšvik, 1847. 2. vyd. 1884). V obor řím. starožitností náleží dílo: Die Ver/assung und Verwaltung des róm. Staates dargestellt (překlad pův. vydání dánského, Lips., 1881—82, 2 d.). Konečně uvésti jest jeho autobiografii: Livserindringer (Kodaň, 1887). Drobná pojednání M-ova vyšla ve dvou sbírkách: Opuscula academica (t., 1834 až 1842, 2 d., 2. vyd. 1887) a Kleine philolo- gische Schr i/ten, vom Verfasser deutjch bear- beitet (Lips., 1875). Srv. Biograph. Jahrbuch f. Alterthumskunde (1886, str. 202—221 |Hei- btírgl). Vjr. . Madiary (rus. MáA>Kapu), proslulé zříce- niny 2 měst v rus. gub. stavropolské a új. pjatigorském na 1. bř. řeky Kumy, o nichž panovalo dříve mínění, že bývaly sídlem Maďarů, kdežto dnes převládá náhled, že byly vystavěny Tatary kipčáckými, v jejichž jazyce M. znamená »kamenný d&m<. M při- pomínají se již v VIII. stol. u arabských zeměpisců jako kvetoucí dvojměstí, avšak v XV. stol. přestávají o nich v letopisech zmínky. Haeander, řeka, viz Men dereš. Maeander nebo maeandrina (z řec.) slově v architektuře pásková ozdoba, složená z pravoúhlých nebo vlnitých obrazců, které vytvořují jisté méřické tvary. M-drů užívalo se jako obrub hran nádob, krajů látek nebo oděvů; v architektuře vyznačuje se až do- dnes jimi tuhé spásání. M. vzal svůj původ v Řecku a s ohledem na tu skutečnost, že z pravidla složeii jest v podstatě z křižujících se částí a že zpodni plocha jest úplné vy- vážena s ornamentem na ní se nacházejícím, možno za to míti, že vzat byl do architek- tury, vůbec do práce kamenné ze vzorců tkanin. Své jméno obdržel dle stejnojmenné říčky v Malé Asii, která ve svém toku vy- kazuje podobné klikatiny, jaké má m. v nej- jednodušší formě. M. vrýsován bývá do čtver- cové sítě, tak že šířka maeandrové ozdoby bývá stejná se šířkou zpodního pole. Tvary m-drů jsou rozmanité, řídíce se šířkou pás- ky nebo tím, je-li m. vytvořen jednou nebo více nitkami spletenými v obrazec (vyobr. č. 2643.). Poněvadž jsou v m-dru jen vodo- rovné a svisle linie, které vytvořují pravi- delné, veskrze stejné široké, stejně se obra- cející a pravidelně se opakující obrazce, má každý takový ornament výraz uzavřené a klidné pravidelnosti, která vyplňuje celou plochu pásky a její směr ostře vyznačuje. M. provádí se z pravidla jen v barvách, beze stínů, z Čehož vyplývá, že jakožto ozdoba jest výhradně určen pro plochy. M. jest z nejstarších ozdob, která skorém ve všech slozích, našla mnohého použití, y žádném však z nich nevynikla v té jasnosti prove- dení a vytvoření, jako v slohu řeckém, jsouc 6.2643. Maeandry. V něm jediným měřickýiii ornamentem. Srv. A la grecque. Fka, Maeandrina v archit. viz Maeander. Maeandrina M. Edw. ct H., rod poIypA korálových (Anthoioa) z čel. Astraeidae, Je- dinci jeho tvoří více méně kulovité trsy, na nichž kalichy jedinců splývají v dlouhé, vi- nuté řady. Zahrnuje asi 20 druhů žijících i vyhynulých (z křídy a třetihor^. Nejzná- mější druh jest M. sinuosissima M, Edw. et H., žijící v záp. moři Indickém. Se. Maeandrospong^dae, čeleď hub křemc- nitÝch z řádu Hexactinellid (v, t.), Maeoen viz Maecenas. Maeoenas C. Cilnius, římský státník, spisovatel a štědrý příznivec literatury z doby Augustovy (♦ mezi 74—64 př. Kr. — t 8 př. Kr.). Pocházel ze vznešené rodiny etruské, mající již římskou hodnost rytířskou. Naro- dil-li se v Římě či jinde (na př. v Arretiu^, není jisto. Také o jeho studiích nevíme ni- čeho. V letech dalších náležel k nejdůvěr- nějším přátelům Oktaviánovým i byl mu, podobně jako M. Agťippa, přední podporou při zakládání monarchie, maje tuto pro obec za nejpotřebnější a Oktaviána za muže pro Maelstrom — van Maerlant. 587 ni nejschopnějáiho a jí nejhodnějšího. Služby, které M. vladaři svému prokázal, byly neoce- nitelné. Konciliantní povahou svou nodil se zajisté nemálo k prostředkování a vyjedná- vání mezi stranami nepřátelskými, ze kteréž příčiny užil ho Augustus nejednou k důleži- tým úkolům diplomatickým, a to obyčejně s patrným zdarem. Dále svěřoval mu zastu- pování sebe v Římě a v Itálii, když sám dlel v cizině, klada za své nepřítomnosti svrcho- vanou moc administrativní v ruce jeho; tak stalo se r. 36 a r. 31 př. Kr. Jinak vzdaloval se M. veřejných úřadů, netouže po hodno- stech, nýbrž přestávaje na zděděné hodnosti rytířské. Avšak, i když v život soukromý se uchýlil, vyhledával mnohdy císař rady jeho a nejednou řídil se jeho pokyny v důleži- tých věcech. — Ve své prázdni oddával se M., oplývaje bohatstvím, životu dosti změk- čilému a rozmařilému. O této zálibě jeho vy- pravují staří spisovatelé mnoho anekdot, vy- týkajíce jednomyslně jeho zženštilost co do oděvu, služebnictva, úpravy příbytku, zábav, chůze atd. Tato zženštilost jeho obrážela se jasně i v jeho slohu, jenž byl nepřirozený, strojený, nezáživný, na mnoze zcela nevkusný, jak sami z některých u filosofa Seneky (epist. 114, 4) dochovaných ukázek jeho můžeme souditi (srv. Fr. tíarder, uber die Fragmente d. M. [Berl., 1889 1; £. Norden, Kunstprosa, str. 292 a násl.). Bylť M. i v literatuře čin- ným, píše prosou i řečí vázanou. Ale v žád- ném z odvětví obou nepracoval s valným zdarem, jakkoliv měl jemné vzděláni i vy- znal se v písemnictví řeckém i římském. Proti tomu neskonalých zásluh dobyl si štědrou podporou snah literárních, zejména básnictví, čímž jméno jeho až v přísloví vešlo, značíc štědrého podporovatele sna- žení literárního a uměleckého. M. totiž shro- mažďoval kolem sebe vynikající talenty, jež nejen k práci povzbuzoval, nýbrž i hmotně podporoval. K jeho kroužku literárnímu ná- ležejí nejpřednější zástupcové básnictví teh- dejšího, jako L. Varius, Vergilius, Horatius, Propertius, Domitius Marsus. Že poesie řím- ská tou dobou tak mocně rozkvetla a k ta- kové uhlazenosti se povznesla, toho z ne- malé části příčinou je M. — Srv. Meibom, M. sivé de C. Cilnii M-atis vita, moribus et rébus gestis (Lejda, 1653); Frandsen, C. Cil- nius M. (Altona, 1843); Gardthausen, Augus- tus und seine Zeit (Lipsko, 1896, II., 1 p. 762—785). RNk. Maelfltróm nebo Malstr6m, t. j. »proud mlýnský*, vlastně Moskenstrfim, mořské prouděni Sev. Ledového okeánu při pobřeží norském mezi lofotskými ostr. Moskenó a Moskenoes, pověstné svými víry menším lo- dím rybářským velmi nebezpečnými, které vy volánv jsou stykem hlav. proudu mořského, s j. přicházejícího, s přílivem a odlivem v úži- nách mezi Lofotami. Zvláště hrozivým stává se M. při zimním sv. větru, kdy zovihají se vlny do velké výše a proudění mění s veli- kou prudkostí až i čtyřikráte za den svůj sraěr. Podobného druhu jsou v téže končině norského moře proudy Sundstróm, Salten- strom a j. méně nebezpečné. Haena Cuv., ital. m^no/a, jest rod ostno- ploutvých ryb z čeledi Pristipomatidae, Kterou klademe na rozhraní ryb okounovi- tých a šupinoploutvých (Squamipennes), Ryby tohoto rodu mohou ústa daleko do předu prodloužiti; trup mají podlouhlý, se stran smáčkly, šupiny drsné (ktenoidní), tvrdou čásf jediné hřbetní ploutve rovnou asi druhé, ale tvrdé paprsky její jen slabé. Ostatní liché ploutve jsou krátké. Čelisti i kosC radličná jsou ozbrojeny hustými, drobnými zoubky. Ze 3 druhů Středozemního moře, jejichž ne- valné maso staří měli za chutné, buď tu jme- nována malá M. vulgaris C. V. , dorůstá délky jen as 20 cm a má barvu šedou s 5 nebo 6 nezřetelnými pruhy podélnými a černou skvrnou pod postranní čarou. Br, Maenady viz Mainady a Dionysos. Maeonle, Maionia, starší název Lydie. Maeotifl Palaš viz Azovské moře. van Maerlant |mar-| Jacob, přední vlám- ský básník XIII. věku (* kol 1235 v Bruxam- bachtě ve vých. Flandrech — t kol 1300 v Dammě), byl s počátku kostelníkem v Maer- lantě (na ostrově Oostvoorne), později, asi od r. 1266, měst. písařem v Dammě u Brugg. kdež mu postaven r. 1860 pomník. S počátku překládal rytířské romány z latiny a frančiny, tak: Alexanders geesten (mezi 1257 — 60) z la- tiny Gauthiera de Chastillon (vydal Snellaert, 1860—62 v Gentě a J. Franck r. 1882 v Gro- ninkách); Historie van den Grále a Meslijns Boeck (kol 1261) z frančiny Roberta de Bor- ron (vyd. J. van Vloten, 1880—82 v Lejdě); Roman van Torec podle ztraceného franc. ori- ginálu, zachovaný jen v přepracování (vyd. I. te Vinkel, Lejda, 1875); Historie van Troyen kol 1264) z frančiny Bénoita de Sainte-More vyd. N. de Pauw a E. Gaillard, 1889—91, v Gentě). Tyto překlady M-ovy jsou velice volné; podroboval originály přísné kritice a vyloučil z nich, co se mu nezdálo pravdivým; živly didaktické nabývají v nich vrchu nad dobrodružnými. Záhy odvrátil se také úplně od těchto nemravných a lživých dějů, jak sám se vyslovuje, a přiklonil se k sujetům biblickým' a světským a ryze didaktickým. Tomuto druhému období náležejí: Heimeli- cheit der heimelicheden podle Pseudoaristote- lových »Secreta secretorumc, pojednání o po- litice a hygieně ve formě veršové (seps. kol 1266; vyd. Clarisse r. 1838 a Kausler v »Denk- máler áltniederlandischer Sprache und Litte- ratur«, Tubinky, 1844); Der naturen bloeme podle Tomáše de Cantimpréovy »De rerum nátura* (vyd. Bormans, 1857, Gent; Verwijs 1878 v Groninkách); Rijmbybel podle »Scola- stiky* Petra Comestora, kompilace všeho, co jest historického ve svatých knihách, s po- kračováním Die Wrake van Iherusalem (1271) podle Flavia Josepha (vyd. David, Brussel, 1858—69); St. Franciscus Leven podíle životo- pisu Bonaventurova (vyd. Tideman, Lejda, 1848); Spiegel historiaely {nejobjemnější dílo M-ovo, kde podává dějiny světa od počátku ■f 588 Maes — Maeterlinck. až do t. 1250, rozdělené v 31 knihu o více než 90.000 veršá, čerpané hlavně ze *Specu- lum historiale* Vincence de Beauvais. Práci tuto dovedl však M. pouze něco přes polo- vici; Filip Utenbroeke v ní pnokračoval, Lodewijk van Velthem ji r. 1316 do- končil a rozšířil; čásť M-ovu vydali de Vrics a Verwijs (Lejda, 1857 — 63), Utenbroekeovu týž a Ferd. von Hellwald (t., 1879), pokračo- váni Velthemovo vydal Le Long roku 1727 v Amsterdame. Kromě toho napsal M. roz- ličné básně strofické (vydal Verwijs, 1880, v Groninkách), z nichž nejvýše stoji tři dia- logy mezi Jakubem, jímž je sám básník, a Martinem, kde básník zlou satirou tepe mali- chernosti a ničemnosti své doby a zastává se chudých a utištěných, dále Disputacie van onser Vrouufen ende den h. Cťuce, Der Kerken clage a Van den lande van Oversee. M. byl duch vědomostí neobyčejně velikých ve své době, básník citu jemného i mohutného roz- hořčeni satirického. Pracemi svými měl zna- menitý vliv na nizozemskou literaturu, která po dvě století šla směrem didaktickým. Srv. C. A. Serrure, J. van M. en zyne werken (2. vyd. Gent, 1867); J. te Winkel, M-s werken als Spiegel der 13 eeuw (2. vyd. t. 1892); J. van Beers, M. it., 1860). Maes [mas I či Maafl, jméno několika nízozem. malířů, z nichž nejdůležitější jest M. Nicolaas (* 1632 v Dordrechtě — f 1693 v Amsterdame). Zdržoval se v 1. 1660—65 v Antverpách, od r. 1673 žil v Amsterdame. Učil se u Rembrandta, v jehož slohu maloval genry a interieury, vynikající zvláštním, pěk- ným a teplým osvětlením, prostotou a jem- ností, jako: Stará {ena u kolovratu (říš. mus. v Amsterd.); Lind slunka (nár. gal. v Lon- dýně); Zvědava slunka (Amst.); Vepřové hody (mus. v Berl.) a j. Později maloval zdařilé podobizny hladkým a chladným slohem Net- scherovým, podléhaje běžné mode. Množství jeho interieurů jest v Anglii (Buckingham Pa- láce, nár. gal. v Londýně) i jinde v Evropě. Blaesa Forsk., nákule. rod rostlin 2dě- ložných z čel. Mvrsinaceae, obsahující stromy s listy střídavými a s květy obojakými, 5čet- nými a pravidelnými. Kalich uzavírá trubkovi- tou korunu s 5 tyčinkami a semenníkem. Ve stálém kalichu jest Ipouzdrá bobule s mnohými hranatými semeny na kulaté semenici. V Ha- beši a v Arábii roste na vrších M. pieta Hochst. (M. lanceolata Forsk.), n. kopinatá, s květy bílými v hroznech úžlabičkových velmi slo- žitých, důležitá bobulemi, jichž tam užívají pod jm. Saoria proti tascmnicím. Lupenem nák. porušují Arabové listy zimokře [Cela- strus, v. t.), jichž používá se tam proti spaní. Děd, Maeseyok [másejk], též Maaseyck, hl. mčsto arrond. v belg. provincii limburské, na 1. bř. Mósy na trati Hasselt-M., má 4455 ob. (1896), ústav slepců a hluchoněmých, státní střední školu, čilé krajkářství, jirchářství a barvířství, pak krásný pomník narozených zde malířů Jana a Huberta van Eyck od Wie- nera (186 * . Maestá (ital.), majestátnost, veleb- nost, označení Krista sedícího na trůně. Haestec^, město v angl. hrab. Glamorgan- ském na trati M.-Bridgend, má 9417 oby v. (1890), uhelny a hutě železné. XaestOflO (ital.), v hudbě: velebně, slavně. Maestral (ital.) viz Mistral. Maestrlohi viz Maastricht. Maestro (ital.), mistr; m. di capella, ka- pelník. Maeterlinck [ma-| Maurice, básník a essayista belgicky (* 1862), byl dříve, než se přestěhoval do Paříže a oddal vÝlučně lite- ratuře, advokátem. Již v první sbírce veršft Serres chaudes (»Skleníky€, 1889) proniká zvláštní a krásná individualita M-ova. Ta zvláštní tesknota duševní, to křehké kouzlo nejjemnější sensitivnosti a předem opravdo- vost vnitřního posvěcení a výlučný kult Psychy jsou cizí francouzskému duchu a na- zírání a ukazují na severní germánské vlivy, na duševní školu M-ovu u Memlingá a Ruys- broccků. Básník není tu hladkým a elegant- ním virtuosem, malířem vnějška, plastikem formy; vnější svět ho nezajímá; je norcem do hlubin duševního podvědomí, potápěčem do podpovrchových krajin duše, kde kvete pohádková vegetace přeludů, snů a tuch, po- korným sluhou tajemství a knězem hrůzy a úžasu života. V knize je dosti beztvaréno, stínů, chaosu, jak jinak ani nemůže býti při prvních pohledech, jež tu vrhá básník do duševních slují a vírů, ale také již rysy du- ševní krásy a osudové vehkosti, jež se vy- hraňuií v knihách příštích. T. r. vydal M. pohádkové drama La Princesse Maleine, které se liší diametrálně i od běžných divadelních prací moderních i od Shakespeara, k němui byl mylně Mirbeauem řadón a z něhož má Jen vnějškovou dekoraci. M. stojí tu na sta- novisku docela svém ; neběží mu ani o kresbu charakterů ani o grandiosní konflikty vášní ani o psychologicky podrobné a popisné vy- stiženi duševních processů; M. je tu dra- matickým primitivistou, který chce dáti tušit pouze hloubku, hrůzu a temno ži- vota; je básníkem a mystikem v první řadě; nepopisuje a nevykládá život, dává cítit jen jeho hrůzu a osudnost. V podstaté stejného rázu jsou další dramatické práce M-ovy: Les Aveugles a UIntruse (>Vetřelky- ně«, 1890); Les sept Princesses (1891); Pelléar et Mélisande (1892); Alladine et Palomides, Intérieur a La Mort des Tinta^iles (tři dra- mata pro loutky, 1894). Tu všude je suggc- rován život ve své podstatě, v zhuštěné cs- senci nejvyšší hrůzy a osudné krásy; nej- prostší, ale také nejpodstatnější stavy života jsou tu podány uměním primitivním sice, ale poctivým a jímavým, které se nestaví ve virtuosní samoúčelnosti mezi ideu a po- sluchače, ale povolně a pokorné převádí ji v celé vnitřní hrůze a síle; prostředky M-ovy jsou tu chudé, šedé, monotónní, únavné, ale také poctivé a odpovídající té vnitřní ne- hmotné pravdě, jíž chce sloužiti. Psychologi- cky bohatší a podrobnější a při tom t>ásnicky- Mafeking — Mafia. 585) stejně vroucí a opravdové ie árzmsi A f^lavaine et Sélysette (1896), práce, která vedle Haupt- mannových »Osamělých duši< nejintimněji symbolisuje bolavost přechodné dnešní doby, marný zápas nového světlého intellektu proti temnému, nehybnému, osudnému řádu sta- rého světa. Vedle těchto básnických prací, k nimž je třeba přičísti ještě Dou^e chansons (1897, illustr. Doudeletem), napsal M. i řadu hlubokých filosofických essayí, doplňujících a vysvětlujících obdivuhodně jeho tvorbu básnickou. Jsou sebrány ve dvě sbírky Le Tresor des Humbles (1896) a Sagesse et dé- stinée (1898). Básník je v nich mystikem po- tud, že uznává samostatnost a neodvislost duševního života, jejž nelze vykládat prostě analogií zákonů fysických, který trvá a roste po svých samostatnýcn principech a ovládá den ode dne intensivněji svět hmoty a sle- post osudu. M. je přesvědčený hlasatel rů- stu duše a počítá s nijako s nezmařitelnou silou vesmíru, kterou nelze zničiti a která jako tíha působí stále intensivněji. Francouz- ský mystik Hello, starý vlámský Ruysbroeck, Němec Novalis, hlavně však americký ňlosof Emerson jsou tu v mnohém příbuzní jeho názorům, v lecčems jeho učiteli, ačkoliv samo- statnost M-ova je patrná všude. Původní my- stika temna, mystika fatalistická, jakou jsou napojena zvláště první dramata M-ova, ustu- pine tu mystice světla a intellektu. — M. pře- ložil také řadu prací, tak: »L'Ornement des Nous spirituelles< od Ruysbroecka Obdivu- hodného (s úvodem), »Annabellu€, drama Johna Forda, a >Les Disciples k Sais et les Fragments de Novalisc (s úvodem). U nás překl. z M-a Jar. Vrchlický, Arnošt Procházka, Sigismund Bouška a hlavně Marie Kalasová; psali o něm m. j. Bouška (»Lit. listy «, 1897), Vrchlický (Knihy a lidé, 1900), Kalasová (»Z1. Prahac, 1900, s podobiznou M. Švabinského) ; v cizině Mirbeau, Remy de Gourmont, Bahr, Ellen Keyová (Essay s), Miriam a j. Šid, Mafeldns^, n^^sto v britské jižní Africe v zemi Bečuanů, 1190 km na sv. od Kap- ského Města na rameni ř. Molopa, pr. přít. ř. Oranje, stanice dráhy z Kapského Města do Buluwayc, do r. 1894 její koncový bod, na 25® 51* j. š. a 25® 50' 45" v. d. ; sídlo ně- kolika missionář. společností a důležitý bod pro postup z Kapská do vnitra afrického, hrál M. v poslední válce anglo-boerské (1899 až 1900) vynikající úlohu, byv ze všech dů- ležitých míst (Ladysmith, Kimberley a j.) nejdéle Boery obléhán. Mafléi: 1) M. Giovanni Pietro, učený jesuita (* 1536 v Bergamu — f 1603 v Ti- voli); byl professorem rhétoriky v Janově a potom v Římě, jsa od r. 1565 členem jesuit- ského řádu; později věnoval se úplně děje- pisu. Napsal: Vita Ignatii Loyolae (1585, 3 sv.); Historiarum Jndicarum 11. XVI (1588, na zá- kladě pramenů hlavně portugalských) ; k to- mu se druží Selectarum epistolarum ex In- dia U, IV (1695); nedokončeno je dílo DegU annali di Gregorio XIII (vyŠlo až r. 1742, přepracováno). Kromě toho napsal M.: Le víte di XVII confessori (1595) a z portugal- štiny přeložil Rerum a Soc, Jesu in Oriente gestorům ad a. i568 commentarius (1571). 2) M. Alessandro, markýz (* 1662 ve Veroně — f 1730 v Mnichové). Roku 1683 vstoupil do bav. vojska, byl mistodržitelem v Namurua pro statečnost, již osvědčil r. 1717 u Bělehradu, byl jmenován cis. maršálkem. Jeho paměti vydal jeho bratr Scipione M. (Verona, 1737). 3)di M. Francesco Scipione, marchese, spisovatel a učenec ital. (* 1675 ve Veroně — t 1755 t.), účastnil se války o dědictví špa- nělské, načež se výhradně věnoval vědě a písemnictví, o něž si získal veliké zásluhy časopisem >Giornale dei letterati d*Italia«, kusem Merope (1714), v němž se však marně snažil dodati tragédii bývalé důstojnosti tím. Že odstranil z ni všeliké milostné pletky a hojné rozvláčnosti, a veselohrou La cere- monia. Jako badatel historicky- vydal o pa- mátkách veronských důležité dílo Verona illu- strata (1732, 4 sv.; nové vyd. 1825--1827). R. 1732 podnikl M. delší cestu po některých zemích evropských. Z ostatních spisů jeho, jež byly r. 1790 vydány souborně od Rubbia v Benátkách (21 sv.), jmenovati dlužno: Rtme e prose (Ben., 1719); Teatro italiano, Istoria diplomatica con ragionamento sopra gC Italiani primitiv! (Mant., 1727); Osserva\ioni letterarie (Verona, 1737 — 40, 4 sv.); Dei teatn antichi e moderní ^t., 1753) a j. 4) M. Giuseppe, rytíř, lit. historik ital. (♦ 1775 v Clesu u Tridentu — f 1859). R. 1798 byl posvěcen na kněze, stal se r. 1805 pro- fessorem ital. literatury na univ. v Salc- purku, r. 1826 v Mnichově. Hlavní jeho dílo jest Storia della letteratura italiana (3. vyd. 1853 ve Florencii, 2 sv.). 5) M. Andrea, cavaliere, básník italský {* 1798 v Moleně in Val di Ledro u jezera Gardského — f 1885 v Miláně). Byl z prvních spisovatelů italských, který překlady šířil po Itálii známost cizích literatur, naimě něme- cké a anglické. Nejprve vjrdal Gessnerovy Idylly (Milán, 1818 a častěji), pak dramata Schiílerova ^soub. jich vydání v Mil., 1844), jež pokládají se dosud v Itálii za překlad klassický. Mimo to přeložil Schillerovy básně, méně zdařile Goethova Fausta, Iphigenii a Hermanna a Dorotheu; z angličiny Milto- nův Ztracený ráj (Tur., 1857 a pozd.), pak některá díla Thom. Moora a četné básně Byronovy a ze Shakespeara Macbeth, Othello a Bouře (1869). Samostatně napsal lyr. básně Dal Benaco (Mil., 1854) a Liriche varie (t., 1869], jež jest jen výborem sbírky vydané ve Florencii v 1. 1858—60 o 3 sv., pak Árte^ affetti et fantasie (Flor., 1864). Maflérfldorf v Čechách viz Vratisla- vi ce. Malta, Maffia, tajný spolek na Sicilii, vzniklý v souvislosti s t. zv. Compagnie ďarmi^ četami, jež po r. 1800 vláda z banditů orga- nisovaía k udržení veřejného pořádku; Com- pagnie ďarmi byly zrušeny r. 1860, ale M-ii vláda do dneška se pokoušela marně potla- 590 Mafía — de MagalhSes. čiti. M. jest organisovaná moc, která se staví do příkré opposice proti úřadům, chtíc do- sáhnouti jejich moci a tak je docela zastou- piti; v poslední dobé M. zasahá také do so- ciálních pomérfi sicilských. M-ií ovšem i stará italská vendetta se organisuje. Že M. se sicil- ským banditstvím tésně souvisí, netřeba ani zvlášť připomínati. Členové M-ie (Maffiosi) nazývají se giovani ďonore; ti, kterým je svěřeno provádění násilných skutků, sluji Malandrini. Malla nebo Mufia, ostrov při pobřeží Něm. Východní Afriky proti deltě ř. Lufidži, rovný a lesnatý s podkladem korálovým, velký 434 km^, dl. 50 km a šir. 12—13 km\ jest oddělen od pevniny úžinou prostoupe- nou korálovými útesy a má asi 6000 oby v., kteří živí se chovem dobytka, rybolovem a obchodem. Ma foi |ma foá], franc, na mou věru! Mafra, město -v portug. prov. Estrcma- duře v okr. lisabonském na trati Lisabon- Figueira da Foz, blízko okeánu Atlantského, má 3021 oby v. (1895), na bh'zku veliké lomy na červený a žlutý mramor a na pláni nad městem ohromný bývalý král. zámek a klá- šter s 3 kostely, postavený v 1. 1717—30 dle plánů stavitele Ludoviciho králem Janem V., který dostal za tuto stavbu od papeže titul >nejvěrnějšíc, avŠak uvalil tak na Portugalsko finanční pohromu. Dnes jsou zde kasárny a vojenská škola, v loveckém parku pak vzorné hospodářství. Mafnra je máslo rostlinné ze semen rost- liny Mafura olelfera ; je nažloutlé, má zápach upomínající poněkud na máslo kakao v é, taje při 42*^ C, ve vroucím alkoholu se nepatrně rozpouští, za to snadno v aetheru. Vyváží se z Mozambiku a Madagaskaru a užívá se ho jako kokosového, zejména v mydlářství. LŠ. Mag viz Mágové. Mag^aoin (slovo původu arab., frc. magasin, angl. maga\hie^ warehouse), sklad, skladi- ště, zásobárna, místnost nebo budova na uschovávání věcí, zejména zboží, obilí, po- travin a pod. Ve vojenství rozeznáváme m-y setnin, škadron, batterií a pluků, kde se cho- vají obleky, obuv, výzbroj, výstroj, sedla, koňské náčiní atd.; dále m-y opatřovací {V€rpjlegsmaga\iné), kde uloženy potraviny, jako mouka, suchary, konservy masité, sví- tivo a palivo, pak oves, seno a sláma, atd.; u velitelství doplňovacích okresů m-y aug- mentační (viz Augmentační zásoby a Dép6t)i m-y na střelivo; m-y ložních potřeb a j. Rozumí se, že m-y musí býti v místnostech bezpečných, možno-li, ohni- vzdorných, v pevných budovách vojensky dobře střežených, zásoby držány ve vzorném pořádku a pod častým' dozorem, aby ne- podléhaly zkáze. ♦ FM. Mag^adino, obec v švýc. kantoně tessin- ském, okr. Locarno, má dvě části, Horní a Dolní M., na úpatí horském, při ústí Ticinu do jezera Lago Maggiore, má 768 oby v. (1888), spojení s gottnardskou linií železniční. de Mag^alhaes [magaljáená] (franc. a špan. Magellan) Fernao, slavný mořeplavec portu- galský (* kol. 1480 v Sabrose v prov. Trax os Montes z rodičů vznešených). R. 1505 vydal se pod Almeidou do Vých. Indie, kde pak léta sloužil. Vyznamenav se při dobytí Malaky r. 1510 pod velením Albuquerqua povolán byl od něho do válečné rady. Zde postavil se ještě t. r. svému veliteli před dobytím Goy na odpor. Vrátiv se t. r. do Portugalska, bojoval potom v Africe proti Marokku. Zchromen hyv na noze, opustil bojiště a dán do výslužby. Zabývaje se ně- jaký čas pilně studiemi nautickými a kosmo- grafickými odešel s přáteli svými R. Faleirem a Christ. de Haro do Španělska, kde uzavřel již r. 1518 s král. dvorem smlouvu, dle níž hlavně jemu a jeho druhům bylo dovoleno plaviti se v španělské sféře. R. 1519 (19. dub.) vyplul M. s 5 loďmi a 234 lidmi z přístavu San Lucar de Barrameda nejdříve přes Te- neriťfu a Kapverdské ostrovy do brazilského přístavu Ria de Janeiro. Podél pevniny jiho- americké plavil se stále k jihu, až 10. ledna r. 1520 dosáhl mysu Santa Maria při ústi La Platy. Vyzkoumav, že čirá tato plocha vodní jest ústím mohutného toku, dostal se 31. března do Puerta San Julianu, kde na 49® 15* j. š. přezimoval necelých pět měsíců. Potlačiv krvavě spiknutí svých pod vůdců, kteří proti němu jako proti Portugalci muž- stvo neustále bouřili, a prozkoumav okolí svého zimního bydliště, vydal se 24. srpna na další cestu k jihu. Po neskonalých bou- řích stanul konečně 21. říj. u mysu De las Virgines, u vchodu do průlivu, který podnes průlivem MagalhSesovým se nazývá. Po třínedělní cestě touto mořskou úžinou spatřil M. se svými průvodci moře, jež pro klidnou a tichou hladinu nazval Tichým okeánem. Se zbylými třemi loďmi (jedna utonula a druhá vrátila se do Španěl) objevil 4. února ostrůvky San Pablo a De los Tibu- roncs nynějšího souostroví Ladronského a po cestě plné strádání za nedostatku po- travy a nápoje přistál na archipelu Marián- ském 6. bř. 1521 a za devět dní na ostro- vech Surigajských souostroví Filipinského. Obraceje obyvatele těchto ostrovů na kře- sťanství zahynul M. v boji proti ostrovanům mactanským 27. dubna 1521. Ostatní lodi, vracejíce se přes Molukky, objevily Bornco a jen jediná z nich, »Victoria«, s 18 lidmi pod Sebastianem ďAlcana dostala se 6. bř. 1522 šfastně do přístavu San Lucarského. M. jest tedy prvním cestovatelem, který byl cestu kol světa vykonal. Zajímavé jest pro tehdejší dobu, že hrdinské cesty portuj»al- ského plavce ve španělských službách došly italského zpracování. Původní italský popis cesty od Ant. Pigafetty, historika této vý- pravy, uveřejnil Amoret ti: Prima viaggio intorno al Globo (Milán, 1800). Francouzský překlad vyšel v Paříži r. 1801 s názvem A*e- mier voyage autour du monde par le chevalier Pigafetta. Jiný popis cesty podal jiný účast- ník výpravy Maximilien de Transyl- Magalhaesův archipel — Magallanes. 591 vanie, jenž vydal zprávu svou po návrate Elcanové v Římě r. 1623 pod titulem Maxi- milianus Transylvanus de Moluccis insulis. Vý- tah z denníku M-ova průvodce Mestre Bau- tisty vydal Nufiez de Carvalho v Noticias para a historia e geographia das macčes ultra- marinas v Lisabone r. 1831 v 6 sv^ Německé vydání Búrckovo: M. oder die erste Reise um die Welt vyŠlo v Lipsku r. 1844. Nej- úplnější popis celé cesty podal lord Stan- ley: The first voyage round the world by J/a-. gellan (Londýn, 1875), kdež sestaveny jsou původní zprávy šesti současníků M-ových. Srv. Guillemard, The life of Ferdinand M. and the first circumnavigation of the globe, 1480—1521 (Londýn, 1890). 2) M. Domingo José GonzalVes de M. vicomte ďAraguya, básník brazilský (* 1811 v Riu de Janeiro — f 1882 v Římě). Byl doktorem lékařství, r. 1833 odebral se do Evropy, kde nastoupil dráhu diplomati- ckou. R. 1836 byl při brazilském vyslanectví v Paříži, ale dvě léta po té již zase profess. filosofie na univ. v Rio de Taneiro, načež opět stal se vyslancem brazilsKým v Neapoli a v Turině, v 1. 1859—67 ve Vídni, 1867—71 ve Washingtone a pak v Římě, kde zemřel. Již r. 1832 vydal Poesias, básně podle klassických vzorů portugalských, kdežto básně ve sbírce Suspiros poeticos e saudades (Paříž, 1 836 ; oprav, vyd. 1859) přimykají se romantickému směru školy novofranc. a jsou epochální v dějinách nové brazil. literatury; jimi postavil se v čelo básníků národních. Svými tragédiemi: Antonio José ou o poeta e a inquisacdo (1838), Olgiato (1839) a Amancia (1844) razil dráhu národ, divadlu, třeba že truchlohry ty neměly velké ceny umělecké. M-ova činnost úřední nijak mu nevadila v práci literární, neboť r. 1858 vydal elegický cyklus Os Mysterios (Paříž, 1858), v němž převládá duch filosofický, pak erotickou báseň Urania (Vídeň, 1862), epos A confederaqdo dos Tamoyos (Coimbra, 1864 nové vyd.), jež učinilo jej nejpopulárnějším, neboť líčí v něm boje Indiánů za svobodu; pak prosou: Memoria liistorica e documen- tada da revolucdo do Afaranhdo (1848); Ensaio sobre a historia litteraria do Bra^H (Paříž, 1834) a první brazilské dílo filosofické: Factos do espirito humano (t., 1858). Sebrané jeho spisy {Obras completas) vyšly v Paříži 1864 až 1865 v 10 sv. 3) M. Lima SebastiSo, politik portug. (* 1851), stojí v čele republikánské strany; založil časopis »Seculo« a vydal řadu politi- ckých Ictákův a brošur. Élag^alhšeflův arohlpel jest souborné jméno ostrovů v Oceánii, ležících na sv., s. a sz. od souostroví Ladron asi mezi 20® až 32® j. š. a 128<>— 168* v. d. a majících dohro- mady plochu jen 110 kni*. Obyvatelstvo páčí se sotva na 100 osob vesměs na ostrově Peel ve skupině ostrovů Boninských. Většina ostrovů není dosud polohou svojí přesně zjištěna, takŽe i novější mapy liší se v udání jejich jmen a polohy. Možno pak je rozděliti na 3 skupiny: východní, střední a západní. Ve skupině východní přesně zjištěn jest do- sud jen ostr. W eeks, ve skupině střední jsou nejdůležitější souostroví archipelu, ostrovy Boninské (v. t.) a Volcano a ostrov Ro- sario, kdežto skupina západní má jen 3 ne- patrné ostrůvky. Magalhfteflův pr&liv dělí jihoamerickou fievninu od skupiny ostrovů Ohňové zemé Tierra del Fuego) v celkové délce 530 aŽ 590 km, mezi 520 30' a 52«40' j. š. Skládá se ze tří jezerovitých kotlin spojených dvěma úžinami. Vznikl průlomem v patagonské pláni a také ráz břehů po obou stranách do výŠe 300—400 m se zvedajících shoduje se s rázem Patagonie. U velikého poloostrova Bruns- wicku přechází ráz atlantský v tichomořský, vyznačující celou západní polovinu průlivu. Výběžky Andu sahají tu až k průlivu s ho^ rami sněhem pokrytými; nebof zde počíná také kraj silných srážek dešťových. Od mysu Froward směřuje tato záp. čásť M-sova p-u téměř přímočárné na sev.-záp. v délce 270 km. Při východu do Tichého okeánu nalézají se ostrovy Clarence, Sta Ines a Desolacion. Fjordový ráz chilského pobřeží převládá v této záp. části M-sova p-u, kde divoce rozervané, strmé, nevlídné, ale velikolepé pobřeží vystupuje do výše až 1200 m, po- kryto jsouc vegetací mechů a křovin; le- dovce sahají až do moře. JiŽ Punta Arenas leží na úpatí zalesněného pohoří. Čím blíŽe Tichomoří, tím nepokojnější jest moře; hu- čící příboj, mračna dešťová a prudký vítr stěžují plavbu. Mezi mysem Pillarem a ostrovy Narboroughskými otvírá se M. p. do Tichého okeánu. Plného významu pro plavbu jako kratší cesta proti cestě dříve obvyklé kol mysu Hoornova nabyl průliv teprve s po- čátkem paroplavby, ježto lodím plachetním překážely stále vanoucí záp. větry. Jedná z prvých parolodí, která projela M-sovým p-em, byl anglický vládní parník >Virago« pod kapitánem Stewartem r. 1851. Oba břehy průlivu jsou majetkem chilským. K osazování zvolili si Chilané vých. pobřeží poloostrova Brunswicku, chráněného před bouřemi. Za- ložená zde kolonie trestanců po vojenské vzpouře zanikla, a tu r. 1853 nedaleko u Punta Arenas založena svobodná rolnická osada. J. G. Kohl, Geschichte der Entdeckungsreisen und Schiftahrten zur Magellan's Strasse etc. (Berlín, 1876). Největší popis pořídil kapitán Ramon Serrano a vydal hydrografický úřad chilský pod názvem: Derrotero del Estrecho de Magallanes (1891). Magallanes (Territorio Magallanes), territorium republiky Chile, prostírá se na záp. pobřeží Patagonie od 47^ j. š. a na záp. Ohňové země, jakož i na ostrovech až k mysu Hoornovu na ploše 195.000 fcm^ čítá však jen 5170 ob. (1895), t. j. 003 na 1 km^. Na hranicích argentinských vypínají se vulkány Chalten (2170 m), Stokes (1950 m), Payne (1770 m)\ na záp. pobřeží zdvihá se M, Sar- miento (2073 m) a M. Darwin (2134 m). Svahy horské jsou zalesněné, namnoze sněhem po- kryté, s ledovci až k moři dosahujícími. Se- 592 Maganik — Magdeburk. ver territoria mezi 52— 47*^ j. š. není vůbec obydlen. Jih, na němž rozkládají se lesy a pdstviny, osazován je hlavně vystěhovalci ze sev. Evropy (Skotska, Norska). Hl. město Punta Arenas na poloostr. Brunswicku, nejvíce obydlené to části celého territoria. Půda je úrodná, ale velké překážky klade podnebí. Vnitrozemské pruhy půciy Jsou úrodné, pobřeží má ráz suchých pamp. Pod- nebí ie velmi zdravé. Dešťů mnoho, ale stálý pohyb vzduchu urychluje vypařování a proto vlhko neškodí. Zima mírná, léto chladné s nočními mrazy stěžuje pěstování obilí, i daří se jen zahradní rostliny. Rozšířen jest též chov ovcí (1887 asi 140.000 ovcí) a ry- bářství, kdežto lesní hospodářství poskytuje hornost dříví k vývozu do Argentiny. Maganik. hora středního massivu černo- horského v kraji rovačském 2018 m vys. Mag^raievió Ďordě viz Jihoslované, str. 494. ^ Magasin |-zen], franc, ma^^acín. MardaU (hebr. Migdol, věž}: 1) M., místo v Gamei, sev. od jez. Tiberiaaského, dnešní el-Medždel, rodiště Maří Magdaleny. 2) M., kdysi horská pevnůstka v Habeši, sídlo negusa Theodora II., 190 km jv. od Gondaru ve výši 2730 m n. m. Vyvrácena byla dne 13. dub. 1868 od Angličanů pod Robertem Napierem, jemuž dostalo se pří- jmení of M. Mag^dala (červeň naftalinová, magenta) jest červené barvivo vzorce C^qH^^N^CI, pří- slušné do řady safraninů (v. t), vyráběné z derivátů naftalinových. Krystallky se zele- navým třpytem nebo prášek temně červený. Roztok vodný ^est syté červený, po přimě- řeném zředěni jeví krásnou fluorescenci oranžově zelenavou. Hedvábí barví růžově- fialově se skvostnou fluorescencí. OŠc. Magdalena; 1) M., hlavní řeka Colum- bie v jižní Americe, vyvěrá na Paramu del Buey z jezera pod 2<* 5' s. š. v těch místech, kde střední a vých. pásmo hor Columbij- ských se rozcházejí (75 km j. od Popayana). Řeka M. v hor. toku tvoří četné vodopády a peřeje; u Neivy počíná téci širokou stupňo- vinou směrem s., až pod Hondou (5® 11' s. š. ve výšce 200 m) překonavši poslední peřej vadící plavbě vtéká do veliké, lesnaté nížiny mezi oběma Kordillerami. Po toku 1570 km dlouhém vtéká do moře Karibského deltovým ústím s četnými bažinatými ostrovy na záp. od Sierry Nevady de Sta Marta. Přední pří- toky po pravé straně jsou Suaza, Bogata, Carare, Sogamose, Lebrija, César; s leva gřitékají Bache, Saldufia, Timana, Nare, S. artolomé a nejhl. přítok ř. M-ny vůbec, Cauca (v. t. 2), která sama přijímá přes 100 menších říček. Poříčí řeky M-ny zabírá 304.000 km^. Vch. 2) M., scv.-vých. depart. jihoamer. repu- bliky Columbie, ohraničený na záp. řekou M-nou, na vých. republ. Venezuelskou. Mimo Sierru Nevadu de Sta Marta, Sierru de Pe- rija a poloostrov Goajiru k sev.-vých. se táhnoucí skládá se celý kraj z nížin, pokry- tých pralesem a savannami. M. má na 69.800 km- 137.300 ob., z nichž vzdělanější zabývají se obchodem a plavectvím. Přední předměty vývozu jsou dřeva, kůže, dobytek a plodiny zemské, jeŽ po řece M-ně svážejí se k po- břeží. Hl.m. Santa Marta při zátoce t. jm. pěkně položené kvetlo dříve obchodem, po- slední dobou rozkvět města Baranquilly mu uškodil, že klesá. Sv. Magdalena, v Čech., viz Sv. Maj dá- len a. Magdalena, planetoida objevená 24. záři 1891 Charloisem v Nizze. Střední jasnost v opposici ]3'2. Průměr 38 km. Označení Magdalenló Matijaá viz Jihoslované str. 457. Magdalenky, kajicnice sv. Maří Magda- len v, dle oděvu též bílé paní zv., zavedeny v Německu v XIII. st. pro nápravu padlýcn děvčat a nadány výsadami Řehoře IX. a Innocence IV. Odtud rozšířily se do Francie (Madelonnettes)^ Itálie a jiných zemí; též v Če- chách měly několik klášterů. Magdalenské sonostroTi: i. Souostroví Bucinarské, na vých. straně průlivu Bo- nifackého (Bocche di Bonifacio), jenž dělí Sar- dinii od Korsiky, jsa na nejužším místě 11 km. šir.; jest obydleno hlavně Korsičany, kteří zabývají se plavbou, lovem ryb a korálů. Z ostrovů vynikají Caprera, Maddalena, největší ze všech. Sta Maria, Cavallo, La- vezzi a j. — 2. Skupina 11 ostrůvků v zálivu sv. Vavřince (Sev. Amerika), sev. od ostrova Cape Breton. Největší z nich je Magdalena s 1000 obyv. Magdalflká červeň viz Magd ala. Magdeburk (někdy zvaný i Děví n, něm. Magdeburgu latin. Magdeburgům, v prame- nech Magadaburch a pod.), hl. město pruské provincie saské; tvoří samostatný městský okres, jsouc spolu hl. městem vlád. obvodu t. jm.; leží 45 m n. m. z větší části na lev. břehu Labe Qež se zde dělí na tři ramena; pravé sluje Staré Labe, prostřední napájí zimní přístav); rozkládat se tu Staré město a tři předměstí: jz. Sudenburg, jv. Bu- cka u, sev. Nové město. Čásf města leží na ostrovech (Kleiner Werder, Grosser Wer- der, der Stadtmarsch) po levém a pravém břehu prostředního ramene; v již. části men- šího ostrova kromě toho zbudována citadella (M. jest pevnost I. třídy; má 13 tvrzí); na prav. břehu Starého Labe leží Bedřich o v (Friedrichstadt), Staré město s Malým Wer- derem spojeno jest mostem železným, Malý Werder s Velkým a tento s Bedřichovem mosty kamennými. M. má výborné železniční spojení na všecky strany (trati prus. stát. drah: M.-Berlín, M.-Hannover, M.-Halle- Lipsko, M.-Giisten, M.-Srbiště (Zerbstl-Lip- sko, M.-Halberstadt-Thale, M.-Stendal, M.- Obisfelde a M.-Biederitz-Loburg; 6 nádraží); čilá plavba po Labi; v létě denně parníky do Hamburku; tramway. Připojením bývalých předměstí a obcí, pak zrušením starého opev- Magdeburské centurie — Magdeburské právo. 593 není (při zřizování moderních opevňovacích prací r. 1866) vzrostl a vzrůstá M. ustavičně; kdežto ješté r. 1871 měl sotva 84.000 duší, čítá se tu dnes s četnou posádkou již 214.424 oby v. (většinou fívangeliků, 12.704 katolíků, 2006 židů) na 55 km^, v 7847 domech. Hlavni tepnou města jest stará »Široká cesta«, s domy o vysokých štítech, a nová, výstavná ulice Císařská, jež vinou se od sev. k jihu v délce takořka 2 km. Náměstí jest několik: Kostelní, Nový a Starý trh aj. Z promenád a sadů jmenovati jest: Fiirstenwall po lev. břehu Labe, zahradu Bedřicha Viléma na městiáti bývalého kláštera (Bergen zvaného, r. 1809 zrušeného) a dva městské parky: jeden na jihu (v části ostrova zvané »der rothe Hornc) a velkolepý park »Herrcnkrug« na sev. po pr. břehu labském. Z kostelů vy- niká gotický dóm (zasvěcený svatým Mori- covi a Kateřině, vyst. v 1. 1208—1363 na místě spáleného kláštera benediktinského). Ve vnitřku dómu, v kapli pod věžemi choru a jinde mnoho znamenitých památek starého umění; náhrobky Otty Velikého, manželky jeho Edity a arcibiskupa Arnošta. Nedaleko od dómu jest románský kostel P. Marie, zal. v XI. stol. Křížová chodba a jiné části přilehlého bývalého kláštera praemonstrát- ského upraveny jsou k účelům školským (paedagogium a alumnát). Celkem má M. 16 kostelů cvang., jeden katol. a jednu syn- agogu. Některé zrušené kostely slouží úče- lům světským. Z ostatních budov jmenovati jest radnici vystavěnou r. 1691; z nových staveb vynikají: nové městské divadlo, bursa, vládní budova, pošta a berní ředitelství; centrální nádraží. Mnoho památníků: jezde- cké sochy cis. Otty I. (z XIII. stol.) a Vi- léma I., pomník Bismarcka, Bascdowa ; památ- ník bojovníků a j. Úřady: vláda, vrchní prae- sídium, provine, rada, berní ředitelství, Šk. a lékař, kollcgium, zem. soud, vrchní pošt. a berní ředitelství, polic, praesidium, ňliálka Říš. banky, státní archiv, konsistoř (2 super- intendenti), ředitelství drah, voj. velitelství. Magistrát skládá se z vrchního purkmistra a puncmistra a z 24 členů, zastupitelstvo ze 72 členů (městský rozpočet r. 1898—1899 činil 13,853.308 marek příjmů, 15,351.331 marek vydání; dluhů měl M. r. 1897 kol 40 milí. marek). Ústavy vzdělávací a hu- mánní: paedagogický seminář. 3 gymnasia, progymnasium, rcálka, uměl.-průmyslová šk., řemeslnická, strojnická, stavitelská a babická škola; městská bibliotéka, museum a obra- zárna; nemocnice, orthopaedicko-chirurgický institut, sirotčinec. Velké jatky. Z časopisů zde vycházejicích známa jest hlavně »Magde- burgišche Zeitung*. Znamenitý průmysl: cu- krovarství (nejdůležitější cukerní tržiště v Ně- mecku), výroba Čokolády a cichorie, lihovar- ství a pivovarství, veliké slévárny a strojírny, knihtiskárny, tabákové továrny, loděnice, to- várny na chemikálie, zboží bavlněné a vlněné, rukavice; zahradnictví. Obchod s výrobky průmyslovými, vedle toho s dobytkem (hí. vepřovým). Hojně navštěvované trhy vý- roční (v srpnu 14denní); obch. zájmy pod- poruje obch. komora a řada peněž, ústavů. Vládni obvod magdeburský, sklá- dající se ze 16 krajů, má na 11.513 km* 1,122.635 ob. (1895: 56.163 katol., 4066 židů); do říš. sněmu vysílá 8 poslanců. M. vzpomíná se za Karla I. r. 805 jakožto hrad německý, ač možno se s jistotou do- mnívati, že již dávno před tím stávala zde osada slovanská jména neznámého. Většího významu nabyl jakožto sídlo císaře Otty I. (jenž tu založil klášter sv. Morice pozáěji proměněný v arcibiskupství pro podrobené kmeny slovanské), jakož i výhodnou svou polohou pro obchod. Arcibiskupové magde- burští nazývali se primasy Germanie a pro- sluli neblaze válkami se sousedními Slovany, jež všelijak utlačovali (z nepřátel Slovanů vyniká zejména Norbert r. 1126—34). Arci- diecése magdeburská měla asi 5400 km*. M jst- ské právo magdeburské (v. t.J rozšířeno po valné části sousedních zemi slovanských. Reformace ujala se v městě r. 1524. M., říš- skou klatbou stižený, obléhal v 1. 1550 a 1551 kuríirŠt Moric Sasky, jenž, když město se vzdalo, uznán purkrabím. Po přijetí reformace nazývají se arcibiskupové administrátory. Ve válce 30leté stál M. na straně evangelické a byl od císařských (pod Tillym) obléhán, 20. kv. 1630 ho dobyto, při čemž požárem nejspíše zúmyslně založeným takořka zničen. Ukrutnostmi zde páchanými císařští vojáci zapsali se ve zlou paměť. Ale město zase brzy povstalo z trosek. R. 1648 po smrti posledního administrátora, vévody Augusta, bylo arcibiskupství magdeburské saekulari- sováno a spojeno jako světské vévodství s Braniborskem. Ve válce Pruska s Francií dobyli r. 1806 M-u Francouzové. Následkem toho město s celým územím připojeno k Vest- fálsku a teprve r. 1814 vráceno Prusku. — HoíTmann, Chronik der Stadt Magdeburg (1843—50; nové vydání, jež pořídili Hertel a Hiils.se, r. 1885-86); Wolter, Geschichte der Stadt Magdeburg (1890); Uhlirz, Geschichte des Erzbistums Magdeburg . . . (1887); Volk- holz, Die Zerstórung Magdeburgs im Lichte der neuesten Forscnung (1892). />. Mas^deburské oentorie viz Centurie magdeburské. Magdeburské polokonle jsou dvě duté polokoule, které, když je přiložíme na sebe a vyčerpáme z vnitřku jejich vzduch, pevně drží pohromadě, jsouce k sobě tlačeny vněj- ším atmosférickým vzduchem. Jimi Otto z Guericke (v. t), starosta magdeburský, ukázal 8. kv. 1654 princip své vývěvy. Užil dvou měděných polokoulí o prům. 067 lokte magdebur., vyčerpal z nich vzduch, a 16 sil- ných koní nemohlo jich od sebe odtrhnouti ; když pak pustil do vnitřku vzduch, mohl je každý lehce odděliti. Při druhém pokusu užil polokoulí o průměru 095 dílu magdeb. lokte a 24 koňmi nemohl jich odtrhnouti. Magdeburské právo náleží k nejdůleži- tějším i nejzajímavějším městským právům německým, v nichž přišly k platnosti zásady 594 Máge. saského práva, jak je nalézáme vylíčené v t. £v. .Saskem zrcadle (v. t.), pokud pro po u iěiy mĚSĚbské l^ly -vhodný. Formální základ m-ho p-va tvoří výsada, kterouž udělil méstu magdeburský arcibiskup Wichmann r. 1188. Výsada tato byla pozdéji od císařů i od arcibiskupů magdeburských potvrzována i valné rozmnožována. Nejdůležitější z po- zdějších těchto výsad jsou výsady z 1. 1292, 1323, 1424 i 1431. Hlavně vlak vyvíjelo se m. p. svéprávní činností městského soudu magdeburského (šefní stolice), kterýž udílel jednak městům, na právu jeho osazeným, jodrobné zprávy o zásadách práva svého, ednak poskytoval jim právní naučení v dů- ežitějšich případech, kdykoli za ně byl požá- dán, jednak konečně nálezy svými rozhodoval rozepře, od soudů měst takových rozhodnuté, kdykoliv jedna ze sporných stran nálezem původně vyneseným spokojena nebyla a od- volala se k soudu magdeburskému jako k t. zv. vrchnímu dvoru soudnímu. M. p. rozšířilo se nejdříve ve Slezsku, kde již r. 1211 méstu Zl. Hoře (Goldberg) uděleno jest k žádosti vév. Jindřicha I. V 1. 1261 a 1295 uděleno bylo m. p. městu Vratislavi a odtud šířilo se rychle na východ i na západ (Chlum, 1388; Svídnice, 1363; Hally, 1364 a j.). Již v pol. XÍII. stol. sepisovány jsou též práce soukromé, vyličujíci zásady m-ho p-va a vykládající je zejména poukazy k praxi šefní stolice magdeburské, k t. zv. Saskému zrcadlu a příbuzným sbírkám; vedle toho pořizovány jsou i všelijak uspořádané sbírky nálezů (ortelů) magdeburských. Mezi těmito pracemi o m-m p-vě jsou nejdůležitější tak zv. Magdebursko-Vratislavské šefní právo ( Magdeburg- Breslauer Schóffenrecht ; vyd. Laband r. 1863), jež sepsáno as v pol. XIV. stol. ve Vratislavi a vyličuje v soustav- ném pořádku m. p., jakož tam bylo v plat- nosti, dálet. zv. Saské právo vikpildní (Sáchs. Weichbildrecht) sepsané koncem XIV. nebo poč. XV. stol. i překládané často na jazyk latinský, český i polský. — M. p. roz- šířilo se ve valné většině mést ostíálských, braniborských, míšeňských, lužických, slez- ských, v řádových zemích pruských, v král. Polském, v Cechách i na Moravě. Ano v XV. i XVI. stol. přijato m. p. i ve městech litev- ských a na Ukrajině. Mezi městy na m. p. osazenými stala se četná města opět vrchními soudními dvory pro menší města vůkolní i šířila v nich platnost práva svého mateř- ského. Takovými vrchními soudy byly zejm. Vratislav, Krakov, Toruň, Chlum, Lehnice, Ratiboř, Svídnice, Olomúc, Lvov aj., a i tu vznikaly rozmanité sbírky m-ho p-va spiso- vané i jazykem národním svého území, čímž nabylo m. p. začasté povahy jakéhos práva zemského. V Čechách i na Moravě šířilo se m. p. hlavně v sev. i sev.-vých. městech českých i sev. moravských; tak obdařil již ok. r. 1210 markrabě moravský Vladislav založené jím město Freudenthal (Bruntál) m-kým p-vem, záhy pak udělil totéž právo i městu Olomúci a do pol. XIII. stol. požíval m-ho p-va ji2 značný počet mést v Čediádh i jol Moravě. Hlavními podporovateli práva toho byli v Ce- chách král Přemysl II., na Moravě vrstevník jeho biskup Bruno Olomúcký. I na Malé Straně platilo v Praze již ve XIII. stol. m. p. Jako vrchní dvory soudní pro města, v nichž m-ho p-va užíváno, ustálil se v Cechách jednak soud m. Kr. Hradce, kterýž však vý- znam ten měl pouze do pol. XVI. stol., obzvláště však městský soud v Litoměři- cích, který jiŽ ve XlV. stol. uznával se obecně za vrchní dvůr soudní m-ho p-va. R. 1387 pak stanovil král Václav IV. vše- obecně, že veškerá města v král. Českém, kteráž se řídí m-kým p-vem, mají se na dále odvolávati i za naučením bráti výhradné k soudu kmetů v Litoměřicích. Na Moravé nabyl podobného významu jako vrchní soudní dvůr m-ho p-va městský soud v Olomúci, kamž dle nařízení markraběte Jana z r. 1352 veškerá místa moravská m-kým p-vem se spravující obraceti měla se za naučením. Olomúc sama pak až do pol. XVI. st. táhla se k soudu m. Vratislavi jako k svému ma- teřskému soudu. Když pak kr. Ferdinan- dem I. r, 1548 v Praze královská komora nad appellacími zřízena, přestala záhy odvo- lávání se k soudu litoměřickému i do Olo- múce, ač zřízení to nedotýkalo se platnosti m-ho p-va. Avšak za Maximiliána 11. naléhali stavové zemští vždy častěji, aby práva tato byla vyzdvižena, a na sněme obecném, kona- ném za přítomnosti kr. Rudolfa II. v 1. 1609 až 1610, ustanoveno konečně, aby veškeré užívání m-kých práv naprosto přestalo a na jeho místo vstoupilo právo pražské; pouze rozepře dle práv oněch zašlé mohly dle té- hož práva býti dovedenv ke konci. Na Mo- ravě pak působnost m-ho p-va v XVII. st. taktéž vždy více se zužovala, až konečné i tuto resolucí ze dne 30. kv. 1680 pražské právo městské prohlášeno za podpůrný pra- men moravského Obnoveného zřízení zem- ského a tím i zde platnost m-ho p-va na- prosto zrušena. — Z bohaté literatury o m-m p-vé srv.: Gaupp, Das alte Magdeburgische u. Hallische Recht (1826); Franklin, Magde- burger Weisthůmer fůr Breslau (1856); La- land, Das Magdeb.-Breslauer syst. SchófiFen- recht (1863); o rozšíření m-ho p-va v Ce- chách i na Moravě: Haněl, O vlivu práva německého v Cechách i na Moravě (1874; str. 23 a násl. a 58 a násl.); Prásek, Orga- nisace m-kých práv na sev. Moravě a v rak. Slezsku (1900). -/. Ma^e [máž] Eugéne, franc. výzkumný cestovatel (* 1837 — f 1869), studoval ná- mořní školu, jako plavčík poslán r. 1856 do Senegalu, kde svěřeno mu poselství ke kmeni Duáis (srv. Revue algérienne ct coloniale, 1869, sv. III.). R. 1863 přišel do Senegalu po druhé jako námořní poručík i svěřeno mu prozkoumání kraje mezi Senegalem a Nigí- rem, na to pak s lodním lékařem M. Qum- tinem výprava do Segu k Hadži Omarovi. V Scgu držán byl přes 2 roky v zajetí a Magellan — Magero. 595 propuštěn teprve 6. břez. 1866. Výprava tato neměla sice politického výsledku, avšak za to nashromážděn v Súdánu hojný niateriál, na němž založena mapa horniho Senegalu a končin mezi Senegalem a Nigíťem, až do r. 1881 jediná. Tuto výpravu popsal M. ve spise: Voyage dans le Soudan centrál (Pař., 1868). Zahynul v Brestu při ztroskotáni lodi »Gorgone«, které velel. Xas^ellán viz MagalhSes. lEagelona, Májo léna (frc. Maguelonne), hrdinka rytířského románu, skoro ve všech evrop. literaturách se vyskytující. Byla dcera krále neapolského, o niž ucházelo se mnoho nápadníků pro její vynikající krásu. Petr, syn hraběte provcnceského, vítězstvím v turnaji dobyl jejího srdce, a když měla se provdati za jmého, unesl ji na dvůr svého otce. Jed- noho dne, když M. v lese spala, černý ha- vran odnesl jí červený Šátek, v němž měla ukryty tři prsteny od Petra darované, a uletěl přes moře. Petr ptáka pronásleduje, vsedne do člunu, ale na moři stihne jej bouře a on sám padne do rukou tureckým mořským loupežníkům a stane se otrokem sultáno- vým. Probudivší se M. darmo hledá milence a založí po té kostelík a nemocnici na ostr. blíže pobřeží provenceského. Petr, vraceje se konečně ze zajetí, přistane churav a vše- cek zmořen u ostrůvku a v nemocnici do- stane se mu ošetření. Při tom pozná svoji milenku, s níž se konečně zasnoubí. Na ostrůvku, rovněž M. zvaném, oba jsou pak pochováni. Pověst tuto prý nejprve zazna- menal Bernard deTrevicrs r. 1178 v proven- galské básni, pak r. 1457 byla přepracována ve franc. prosaický román, vytištěný r. 1480, naposledy r. 1775 v >Bib1iothčque b]eue«. Román aošel obecné obliby zvláště jako četba nižších tříd a skoro do všech evrop. řečí byl přeložen. Česky tištěn jakožto Hi- storie o krásné knéfné lA-né a vdatném rytíři Petrovi r. 1565 v Hradci Kr. a pak častéji. R. 1685 vyšla v Praze též Pisen o krásné M-n/. Německé zpracování od Víta Warbecka vyllo nejprv v Augšpurce r. 1527; volně ly- ricky přepracoval pověst o M-ně Lud. Tieck r. 1797, dramaticky pak Hans Sachs, Seb. Wild a j. _ lEagendie [mažandí] Frangois, fysiolog franc. (♦ 1783 v Bordeaux — t 1855 v Pa- říži). Vzdělav se v Paříži v lékařství působil tu jako lékař nemocniční a hledaný praktik; záhy však se přiklonil k přísnému badání fysiologickému a hned prvními pracemi obrá- til se proti vitalismu, spoléhaje toliko na pokus, především vivisekce. R. 1821 stal se členem Akademie věd, r. 1831 pak prof. lé- kařství na Collěge de France, přeměniv tuto stolici na professuru fysiologie experimen- tální. Téhož roku studoval též povahu cho- lery v Anglii. Patří mezi první experimen- tální fysiology XIX. stol., jenž na základě positivních method bádal zvláště o teple ži- vočišném, střebání, proudění krevním, teku- tině mozkomíchové, především však o úko- nech soustavy nervové, ústřední i obvodní. Při tom zabýval se též problémy pathologi- ckými (pyaemie, metastasy) a farmakologi- ckými (alkaloidy); v h^kařství praktickém paic zůstal skeptikem. Z velké řady jeho spisů, skoro veskrze směrodatných, budtež uvedeny: Précis élémentaire de physiologie (1816 a část. též něm., ital. a angl.); Recher- ches physiologiques et médicales sur les causes, les symptómes et le traitement de la gravelle (1818, též něm.); Formulaire pour Pemploi et la préparation de plusieurs nouveaux médica- ments etc. (1821—26, 6 vyd., též něm. část., hl. práce farmakologická) ; Anatomie des sy- stémes nerveux des animaux etc. (1825); Le- ^ons sur le choléra-morbus (1832); Legons sur les phénomenes physiques de la vie (1835 — 38, 4 sv. ; též něm.); Le^ons sur les fonctions et les maladies du systéme nerveux (1839, vyd. James); Rechtrches physiologiques et cHniques sur le liquide céréhrorhachidien (1842); Le- qons fattes au Coilége de France i8Sr—i8S2 (1852 vyd. Fauconncau-Dufresne). Mimo to založil »Journal de physiologie expérimen- tale<, v němž mnoho jeho prací jest obsa- ženo. lEagenta slově buď červeň anilinová (fuchsin) neb naftalinová (magdala). OŠc, Mftffenta [madžéntaj, městys v ital. pro v.' milánské, na želez, trati Milán-Turin, má 5002 ob. (jako obec 6225), průmysl dřevař- ský (výroba zápalek), chov bourců, zeměděl- ství a 'malý průmysl. Historicky památno je bitvou u M-ty, svedenou 4. čna r. 1859 mezi Rakušany a spojenými vojsky francouzsko- sardinskými. Vojska rakouského bylo 62.000 mužů, franc-sard. 48.000. Z rána cíne 4. čna Rakušané obsadili terrain mezi M-tou, Vel- kým průplavem {Naviglio Grande), na němž Ponte Vecchio di M. osadili Francouzové. V čele Francouzů stál sám císař Napoleon III., pod nímž vyslal Mac Mahon k 9. hodině 2. divisi 2. sboru armádního (velel Espinasse). Učiněn útok na Rakušany u Ponte Nuovo di M , ale Rakušané s úspěchem odporovali. Císař však nařídil nový útok, v němŽ padl generál Cler. Mezi tím učiněn útok na Raku- šany i osazené místo Buífalora (generál La Motte-Rouge). Rakušané, jimž doposavad štěstí přálo, učinili k večeru útok na město, vnikli do vnitř, i vyvinul se krvavý pouliční boj, v němž a neobyč. vytrvalostí bojováno. K 8. hodině večerní přinuceni však Raku- šané ustoupiti a Francouzové opanovali pole. Francouzové ztratili v celku 4535 mužů, Raku- šané 10.213 mužů; Mac Mahon obdržel jako čestnou odměnu maršálskou hůl a později titul vévody Magentského. — Srv. Campagne de Tempereur Napoleon III en Itálie 1859 (Pař.. 1863). Magerle ze Sobíšku viz Magrle. lEag^erd, nejsevernější ostrov Evropy, od- dělený od sev. pobřeží Norska průlivem Mageroským (Magerósundet). Ostrov roz- sahu 390 km* má velmi rozervané pobřeží. Nejvyšší bod dosahuje výše 355 m n. m. Půda skládá se hlavně z nornin silurských a archaických. Do Polárního moře spadá 59G Maggia — Magie. velkolepými lysými skalami, z nichi nejpo- včstnějši jest Severní mys na 71* 11' 40" s. á. Podnebí není tak chladné, jak by se dle vys. sev. šíř. očekávalo. Střední teplota léta udává se na 3*6^ zimy na — 2*4, roku na O* C. V zimě časté a silné bouřky. Na M. nalézají se stanice parníkův Honnings- vaag a Kjelvik (s kostelem). Při sz. břehu ostrova M , od tohoto jen úzkým průlivem oddělena, leží ostrovní skupina Gjesvaer na 71* T s. i. a 23* 13' v. d.; zde nalézá se nejsevernější osada Evropy. V letních měsí- cích jest M. oblíbeným cílem turistů. lĚAigffiM, [madža], řeka ve švýcarském kan- toné tessinském, dlouhá sice jen 60 km, avšak následkem spoust sněhových na horách při prameni jejím velmi bohatá vodou, vvtéká z jezírka ve v^ši 2240 m, protéká u roňte Brolla propasti, ze které vytéká dvěma ra- meny do Lago Maggiore, do něhož zanáší mohutné nánosy. Přítoky v pr.: Bavona, Ro- pan a Nigczzo nebo Melezzo. Na řece leží město M. (428 ob.), hl. m. okr. Valle M. (něm. Mainthal), zaujímajícího údolí ř. M , které otevírá se k Lago Maggiore a táhne se směrem sz. až k massivu Sv. Gotharda. MasTfiT^Olata [madžoláta], ital., báseň na oslavu máje; vůbec píseň milostná. Kaffgior* [madžóre], ital. v ět š í, v hudbě naznačení, že tónina měkká (moll) přechází v tóninu tvrdou (dur), Ma^h nazývají Bengál ci Ar akány (v. t.). Xagioký čtverec viz Čtverec ma- gický. Magie (ars magica) jest v Širším smysle každé vědění, se stanoviska našeho ovsem jen domnělé, kterýmž činí si člověk síly pří- rodní služebnými tam, kde jiní jsou bez- mocní, a domnívá se míti vliv na osud lidí. Vědění takové předpokládá jistý názor svě- tový, který jeví možným ovládání sil přírod- ních a který může vyplývati z představ filo- sofických nebo náboženských, tak že i ta zvláštní moc divotvorná a prorocká, kterou se honosí kněží všech náboženstev, bývá za- hrnována pojmem m. Avšak m-ií v užším smysle, ve kterém jedině spočívá její význam ve vývoji vzdělanosti, jest umění ovládati přírodní síly, pokud vyplývajíc z názoru o světe, sporného s vládnoucím nábožen- stvím, považuje se za nedovolené, zapově- děné, po případě za hříšné, a tudíž uchyluje se v ústraní, kdeŽ se v tajnosti k němu utí- kají ti, jichž touhy neuspokojuje ani věda ani náboženství. Na všech stupních vývoje u všech národů setkáváme se s takovýmto tajným učením, jež dostalo jméno od mágů (v. t.). Všechna tajná učení, jak srovnávacím studiem ukázáno, mají i v theorii i v praxi společné rysy, které poukazují na společný původ. V theorii při vší rozmanitosti způ- sobené pokročilou vzdělaností shoduje se m. perská s m-ií řeckou u Pythagory, theur- gikou novoplatoniků, s m-ií kabbály židov- ské, se středověkou alchymií i s pověrami čarodéjnickými v základním principu zoso- bování sil přírodních v mocnosti nadpřiro- zené. V praxi jsou formule, jimiž ještě dnes zaŽehnává písmař na venkově ústřele nebo jinou nemoc, skoro tvtéž, jako formule zá- zračných doktorů středověku, kabbalistů, ale také JSOU podobny praktikám medicinmanů a kněží národů polodivých. Na základě těchto podobností jest pravděpodobný vznik laj- ných učení čili m. hledati v tioužcvnatém odporu, který klade původní názor nábožen- ský podrobeného národa náboženskému ná- zoru národa vítězného. V takovémto případě usilují vítězové všemi prostředky vnutiti pod- robeným bohy své, ale čím násilněji se to děje, tím zarputilejší jest odpor, a čím vět- šího napjetí vyžaduje uchránění starých bo- hův, tím jsou porobenému lidu dražší a tím větší vážnosti těší se ti, kdo učinili si chrá- nění starých obřadů životním účelem, kdežto přívrženci nových bohů se jich bojí domní- vajíce se, že skrze své bohy, rozhněvané urážkou a dychtící po pomstě, mohou Jim škoditi. Ačkoli vládnoucí kasta kněží hledí se jich zbaviti, přece nezřídka v dobách veliké nouze i sami vůdcové k nim o pomoc se utíkají, když umění a učenost vlastních kněží ukázaly se* nedostatečnými. A tak udržuje se tradice starého učení přes všecky překážky a všecek pokrok vzdělanosti. Můžeme o všecn tajných učeních dokázati, že vznikly z tako- výchto tradic, sahajících k původnímu nábo- ženskému názoru. Také mágové byli dle Hé- rodota kněží médští u Peršanů, teay náleželo učení a umění jejich národu porobenému. Židovská m. kabbály vznikla z tradic poly- theistických, které udržovaly se po celou dobu St. Zákona a jevily se někdy nepohodl- nými pokračujícímu názoru monotheistické- mu; řecká m. jest sprvu, na př. v Pythago- rově sektě, určena východ, vlivem, později v theurgii novoplatoniků hlásí se také vliv židovský, a křesťanská m. jest kabbálistická tradice, přenesená do jiného prostředí. Proto byl činěn rozdíl mezi touto m-ií a zbytky pohanských tradic jednotlivých národů, jimž dávána jména opovržlivější; ale spolek s ďá- blem a zlými duchy přičítán pěstitelům obo- jího učeni. Tomuto výkladu o vzniku tajných učení svědčí také to, že kmenové jiného ná- boženství bývali považováni za kouzelníky. Náš lid dosud bojí se cikánů, jako by uměli čarovati, ačkoliv si mnohý venkovan dá há- dati od nich z ruky. Podobně ve středověku fin znamenalo tolik jako kouzelník, kdežto Finové zase báli se kouzel Laponců. Indští Arijci pokládali staré obyvatele Indie za na- plněné kouzelnou mocí, kdežto západní ná- rodové přičítají týmž Indům kouzelnou moc hojiti nemoci. Snad s tím souvisí i význam, jaký má indská m. v nynějším hnuti theoso- ňckém u nás. Vysvětlujeme-li vznik tajných učení magických z tradic starých názorův náboženských, pochopíme, že jsou si všude tak podobna; neboť tradice ty vedou ke spo- lečnému zdroji, totiž k fetišismu (v. t.) a jeho kněžské instituci. Pochopíme také, že účinek jejich na člověka všech vrstev spo- lečnosti jest tak mocný; neboť princip ná- Magierka — Magistratus. 597 zoru fctišísmu, dle něhož příroda oživena je duchy, jež jsou vlastně duše lidské, a který je společný tajným učením, vyhovuje mysti- cké náladě, vznikající z touhy po nesmrtel- nosti, o čemž viz či. Okkuftismus. Ko- nečně poznáváme z toho. Že m. má ráz vážný a že není vypočtena na mámení lidí a vy- užitkování jejich dověřivosti; není v ní více klamu než v tak mnohých učeních kněž- ských, a nemáme práva všechno šálení, >e- hoi se dopouštěli kněží všech vyznání, po- kládati za podstatu m., čímž ovšem nemá býti popřeno, že jí bylo k podvodům zne- užíváno. V dobách náboženského úpadku a společenského rozkladu jsou tajná učení úto- čištěm tlumeného citu náboženského, šíří se v sekty a mají značný vliv na další vývoj krise. V té době i theologie sahá k nim, smiřuje se s nimi na čas, užívajíc jich jako protiléku vlastní slabosti. Tak to bylo ve středověku v dobách přechodních, z nichž se datuje rozdíl m. bílé a černé. Onou míní se přizpůsobení magických prostředků víře křesťanské, touto m., pokud jest ne- srovnatelná s křesťanstvím. — V nové době užívá se slova m. také o všelikých nevinných, umělých, překvapujících kouscích ; jsou i pro- fessoři m. a účel jejich jest ne čarovati, ale pobaviti a vydělávati. — Slovo magický pozbylo již významu, jaký mělo ve středo- věku, i příchuti tajeplnosti a opovržlivosti a užívá se ho přeneseně ve význ. »čarovný«. Zároveň nahrazuje se ve vědeckých spisech slovo m. slovem okkultismus, jakožto při- měřenějším pro shrnutí rozličných úkazů sem náležejících, kdežto při m-ii myslí se více na záhadný způsob či obřad, kterým se úkazy přivodí, zvláště na symbolické značky, jimiž duchové se citují a povolnými činí. O tom viz Čaroději. KČi. llaeierka, polský název maďarské čapky, jež byla v Polsku ve veliké oblibě v polov. XVII. stol. Bývala hotovena ze sametu nebo ze sukna a opatřena pérem. Později ujala se i mezi prostým lidem, ovšem že z látky prostší, z plsti, a rozšířila se i v Rusku (MMrepKa), ano běloruský lid nosí ji dosud, nazývaje ji mavgerka. magliidaiiao, ostrov, viz Mindanao. Magister (lat.), představený, náčel- ník, mistr. U Římanův titul rozmanitých úředníkův a funkcionářů státních, municipál- ních a rozličných korporací. Na př. m. po- pulif diktátor ; m. v/c/, náčelník družstva čtvrti městské, jejichž úkolem byl kult larů zvaných compitales, později též kult domu císařského ; m. pagi, podobný náčelník druž- stva v okrese venkovském ; m. societatis, ná- čelník společnosti celní; m. admissionum^ cí- sařský obřadník; m. scriniorum, ředitel cis. kanceláře; m. i^estis lineae {linteae), správce cis. prádla. M. sacri palatii, na papežském dvoře a v klášteřích titul rozličných úřed- níkův. Pk. M. bibendi viz Arbiter bibendi, M. caeremoniarum viz Ceremoniář. M. curiae viz Hofmistr. M. equitum zval se u Římanů stálý po- mocník diktátorův, po případě i jeho zá- stupce, jejž onen hned po svém jmenování z občanstva římského si zvolil. Jméno měl odtud, že v bitvě v čele stál jízdě, kdežta pěchota diktátoru byla podřízena. Složil-li diktátor svou hodnost, učinil tak bez od- kladu i m. •., jenž* vůbec ve všem byl ho- poslušen. Ostatně byl vysoké hodnosti; je> vyznačovala sella curulis a praetext.i a šest liktorů jej provázelo. První plebejský m. e. jmenuje se C. Licinius Calvus (r. 368 před Kr.). RSk. M. mi lit um (neb militiae. armorum) byl titul císařských velitelů vojenských a le- gátů {consulareSy legatt) v říši Římské. Císař Konstantin povýšil hodnost tu ve vojenství římském za nejvyšší, učiniv m. equitum a m. peditum náčelníky veškeré správy vojenské. Jim podřízeni byli comites a duces, velitelé menších oddělení vojska císařského. RNk.. M., hodnost akademická, zvi, m. artium liberalium (mistr svobodných umění), viz. Doktor, str. 714. — M. farmacie viz Lé- k á r n i c t v í. Maglsteriiim (lat.) v alch^rmii a lékárni- ctví mistrovské dílo nebo léčivo těžko při- pravitelné, na př. m. bismuthi (viz Viz- mut). Maglstrálka (franc. ligne magistrále [lifk mažistrálj čili llgne du cordon |liň dy kor- don]) jest zastaralý výraz pro celý sestroj ní obrys kterékoli hradby, vyznačený kordo- nem. Nyní říká se čára palby čili pa- lební. FM. Xas^strát jest v Rakousku název měst- ského úřadu onoho města, které má svů> vlastní statut, jako jest na př. Praha a Li- berec (srv. Čechy, str. 569). V Německu na- zývají se tak vůbec městské úřady. V Anglii označují se výrazem magistrates [mSldŽistréts] hlavně míroví soudci a vyšší policejní úřed- níci v městech. Ve Francii znamená slovo m. Imažistrá) úředníka vůbec, jmenov. soud- ního; od toho magistrature (mažistratýr j, soudcovský úřad, úřednictvo, zejm. soudní. O m-tcch ruských viz Gorod, str. 330—331. MiHg^stratus (lat.), úřad, úředník,, u Římanův úřad volbou celého národa udě- lený. Dle toho na př. tribunové lidu, poně- vacíž byli voleni pouze od části národa, totil od plebejů, úředníky v přísném slova smyslu původně nebyli. Na počátku republiky byl pouze jediný nn., t. konsulát. Časem však. jednotlivé funkce byly z úřadu pův. pouze jednoho vyloučeny a svěřeny samostatným úředníkům, mimo to pak vývojem státního života ukázala se potřeba ještě jiných úřed- níků, čímž způsobena byla mnohost úřadův a tím podnět k jich třídění. Dle rozličných, dělidel rozeznávaný byly: 1. úřady vyšší (nfi. maiores) a nižší {minores). K vyšším počítány byly: diktatura, konsulát, praetura, censura; k nižším: aedilita, quaestura, tribunát; 2. úř. řádné (nfi. ordinarii): konsulát, censura, prae- tura, aedilita, quaestura, tribunát, a mimo- řádné (extraordinarii) : diktátor, magister 598 Magistráty ruské — Magma. equitum, interrex, praefectus urbi; 3. úřady s největší mocí vojenskou a soudní (m. cum imperio): diktatura, konsulát, praetura, a bez ní: censura, aedilita, quaestura; 4. úřady ku- rulské (m. curules), jichž odznakem byla sto- lice kurulská, t. konsulát« praetura/ censura a kurulská acdilita, a nekurulské (non curu- ies)\ 5. v historických vzpomínkách má pů- vod rozdělení v úřady patricijské {m. patři- <:n*), na př. konsulát, a plebejské (plebeii). Když rozdíl stavovský vymizel, náležely k pa- tricijškým ty úřady, k jichž zastáváni nebyl nutný původ plebeiský, t. j. všecky, vyjma tribunát a aedilitu plebejskou. Úřady republi- kánské nebyly placené, propůjčovaly pouze čest {honor), Plebiscitem z r. 342 př. Kr. bylo nakázáno zastávati více než jeden úřad řádný v témž roce. R. 180 př. Kr. přijat byl návrh zákona, podaný od tribuna lidu Viília (lex Villia annalis), kterým bylo stanoveno, v kte- rém pořadí, věku a v jakých mezerách řádné ťiřady původně patricijské, t. quaestura. kur. acdilita, praetura a konsulát, mohou býti za- stávány {čert US ordo magistrátu um). V době Ciceronově normální hranicí pro zastávání konsulátu jest r. 43., pro praeturu 40,, pro aedilitu 37., pro quaesturu nejspíše rok 31. věku. V úplném ofíiciálním výpočtu úřadův zachováno bylo toto pořadí od nejvyššího -úřadu počínajíc: diktatura, konsulát, prae- tura, náčelnictví jízdy, censura, aedilita, tri- bunát, quaestura, dále úřady nižší, na př.: tribunát vojenský, triumviri capitales, trium- viri agris dandis adsignandis a j. Doba císař- :ská, zvláště pozdější (hlavně Diokletianóva), učinila v organisaci veškerého úřednictva velmi pronikavé změny. Tato organ isace správy z počátku V. stol. po Kr. zachována jest nám ve spise Notitia dignitatum. Pk, Xagistráty nuké viz Gorod. Mag^laJ, okres, město v Bosně, na želez, dráze Brod-Sarajevo, v kraji tulskcm, na pr. břehu Bosny, čítá 3521 obyv. (1895; z toho 2986 muhammed.), má imposantní kostel a pěknou mešitu. M-e dobyto r. 1528 Turky, kteří mu dali zvláštní výsady, r. 1697 prin- cem Eugenem Savojským a 3. srp. r. 1878 gener. Philippovičem. V okolí Me pěstuje se ještě lov se sokoly. RS. lEagliabeoohi [maljabekki | Antonio, bibliograf ital. (* 1633 ve Florencii — f 1714 t.). Byl zlatníkem, ale záhy již zabýval se stu- diemi, tak že osvojil si neobyčejné filologi- cké, literární a historické vědomosti, jimiž upozornil na. sebe Michala Erminiho, biblio- tekáře kardinála de' Medici, a pro něž Co- simo 111. dc' Medici učinil jej r. 1673 svým knihovníkem. Stejně jako svou učeností pro- slul podivínským a samotářským životem, ačkoli byl v korrespondcnci s velikým po- čtem učenců vrstevníků. Vzácnou vlastní knihovnu (30.000 sv.), obsahující velký počet rukopisů a starých tisků, odkázal vévodovi Toskánskému; od r. 1859 jest částí národní knihovny floreritinské. Přes svoji učenost psal poměrně málo a omezil se jen na vydá- vání starších spisů,' jako Hoďaeporicon od Ambrože Camaldula, dialog Bcnedetta Accol- tiho De praestantia virorum sut aevi a j. Vý- bor kbrrespondence jeho vydal Targioni (Flor., 1745); čásť jeho dopisuv jest v Cor- respondance de Mabillon et de Montfaucon avec Vltalie (Pař., 1847, 3 sv.). Spisek Vita del M. e del Cinelli, di lui amico (od Barto- liniho da Barba.^) je silnou satirou na M-ovy výstřednosti. Magltawa [maljána], bývalá papežská re- sidence, asi 10 km od Říma, v údolí Tibery při silnici do Fiumicina na počátku krajiny nezdravé a močálovité, avšak velmi bohaté zvěří. Byl to původně lovčí zámek, který rozšířen byl papežem Innocencem VIII. a velmi ozdoben Juliem II. zejména freskami Raífaelovými (Buh \ehnajici svét. Umučení sv. Cecilie a i.), avšak za Klementa VIII. opuštěn a odevzdán nejprve jeptiškám sv. Cecilie, později pachtýřům. Fresky byly odtud od- neseny, zastaveny nejprve V Římě a pak pro- dány do Paříže. — Srv. A. Gruver, Les fres- qucs de Raffael a la M. (Pař., 1873). Magii ani [máljánij Agostino, ital. poli- tik (» 1824 — t 1891 v Římě), byl sekčním chefem vrchní účtárny a v 1. 1877—88 mini- strem financí. M. četl také na universitě v Římě, byl členem senátu a ředitelem Mi- lánské banky. Napsal: Storia della filosofia del diritto (1848) a La questione monetarLi (1874). Magliano [maljáno| Sabino, obec v italské provincii Perugia na ř. Tibeře, má 3116 oby v. (1890), minerální prameny, krásnou kathe- drálu, nádherný most {Ponte Felice^ vysta- věný papežem Sixtem V., a jest sídlem bi- skupským. Maglló: 1) M., rozvaliny starého hradu v Srbsku na řece Ibru, v krásné, romantické krajině, na jednom výběžku hor příkře k řerc se táhnoucím, as 200 m vysokém. Kol do kola zdvihají se nebetyčné hory, vynikající divokou romantikou. JZRr. S) M., hora v pivské župě v sever, části Černé Hory, 2347 m n. m.; spolu s Ostrým Rukem (2300 m) a Orlím brdem (1954 m) tvoří sev. část oblasti Durmitoru. Magma (řec. těsto, mast), v petrografii hmota Žhavě tekutá, která z nitra zemského erupcí tlačí se vzhůru a tuhnouc buď v du- tinách kůry zemské nebo na povrchu po- skytuje horniny vyvřelé (viz Horniny, Láva). Tuhne-li m. na povrchu země, ne- působí na ně tlak jiný než atmosférický, a ztráta tepla do vzduchu jest velmi rychlá; obé tyto okolnosti podmii^ují rychlé tuhnuti a neaokonalou krystallisaci, tak že horniny na povrchu zemském utuhlé — horniny roz- lité, effusivní — namnoze obsahuji též větší nebo menší množství skla. Tuhne-li však v dutinách podzemních, chladne mno- hem pomaleji, ježto horniny nad ním ležící jsou velmi špatnými vodiči tepla, a nad to m. jest vydáno mocnému tlaku vrstev nad- ložhích ; jest tedy vykrystallování tuhnoucího m-tu v tomto případě úplné a horniny takto vzniklé, horniny hlubinné č. plutonické. Magnaeus — Magnalium. 599 postrádají úplné skla» vyznačujíce se struk- turou stejnoměrně zrnitou. Počátek tuhnutí m-tu nastává u hornin rozlitých naoinoze již před rozlitím lávy po povrchu zemském, a tu tvoři se krystally volně v m-tu se vznáše- jící; na krystally ty působí m. dosud žhavé tekuté, vyleptávajíc na plochách jejich pro- hlubiny více méné hluboké (korrose mag- matické). — Chemicky jest každé m. žhavým roztokem hmot silikátových a po případě též volné kyseliny křemičité, vedle toho obsahuje též plyny, zejména páry vodní, též plyn uhličitý, kysličník siřičitý, chloridy, fluoriay a j. látky těkavé, jež při erupci uni- kají do vzduchu, avšak při krystallisaci, zvi. hornin hlubinných, mají význam veliký (t. zv. agents minéralisateurs). Že silikáty a kyslič- níky kovů, obsažené v m-tu, nejsou prostě roztaveny, nýbrž rozpuštěny v sobě navzá- jem, ukazuje pořad, jakým se vylučují za se- bou jednotlivé součástky hornin vy vřelých; není to pořad podle roztopnosti, nýbrž mnohdy vylučují se součástky snáze tavi- telné dříve než součástky téměř neroztopné (amfiboly před křemenem a pod.). — Roz- manitá chemická povaha hornin vyvřelých dala podnět k otázce: je-li toliko jediné m. v nitru zemském, z něhož se odvozují všecka různá m-ta, Či je-li jich několikero? Theorie Bunsenova uznávala dvojí m. základní: >trachytové« s největším množstvím kyse- liny křemičité, jež odpovídalo složení křemi- tých trachytů č. liparitů (na př. islandských), a m. »pyroxenické« čili »čedičové< s nej- menším procentem SiO^ a největším množ- stvím kysličníků kovů bivalentních (A/^, Fe, Ca), ostatní všecka m-ta vykládala smíšením se těchto dvou m-at základních v různých poměrech. Theorie tato však, nemohouc vyložiti veškerých rozmanitostí chemického složení hornin eruptivních, byla opuštěna, a nyní uznává se vůbec za správný názor, sprvu Durochercm proslovený: m. uvnitř země jest jediné, avšak nastávají v něm che- mické pochody, jimiž toto původní m. se štěpí v m-ta druhotná složení nejrozmanitěj- šího, která vyrážejí do kůry zemské neb až nad povrch. Nauka o štěpeni m-t byla uči- něna velmi pravděpodobnou hojnými stu- diemi hornin vyvřelých a Lagoriem, Brógge- rem, Rosenbuschem a j. badateli podrobné propracována. — Dle složeni procentuálního rozeznává Rosenbusch m-ta foyaiticko- theralithická (typus: znělec) s vysokým procentem kysličnika hlinitého a alkalií, s nízkým procentem kysličníků horečnatého a železnatého ; m-ta o menším množství Al^Oj a alkalií dělí na granitodioriti- cká (mnoho 5i0„ málo Ca O, MgO, FeO) a na gabbro-peridotitická (málo SiO^, málo alkalií, mnoho kysličníků kovů biva- lentních). Fr.Slk. Hagpoaeiui A mas viz Magnusson Arni. Kaspa* Graeola viz Graecia. Xagna oharta (lat., Velká listina, angl. the Great Charter), též M. ch. libertatum (Veliká listina svobod), nazývá se angl. zá- kladní zákon státní ze dne 15. čna r. 1215, vynucený obyvatelstvem anglickým na králi Janu Bezzemkovi. Nechtěj íc snášeti utisko- vání královo spojila se normanská šlechta s anglosaským městským a selským stavem a vymohla na nenáviděném králi r. 1215 do- tčenou ústavní listinu, zv. M. ch., kterou se obyvatelstvu anglickému zaručovala nejen důležitá práva politická, nýbrž i základní práva individuální (občanská). M. ch. po- tvrzuje v 63 článcích anglosaské zákony, při- pisované Eduardovi Vyznavači, se změnami učiněnými Vilémem Dobyvatelem, dále t. z v. Chartu libertatum Jindřicha I. a doplňuje i re- formuje kromě toho tyto dřívější zákony. Normanské lenní poměry byly značně zmír- něny. Především upraveno bylo vybírání lenních poplatků, tak že libovůli králové byl učiněn konec. Mimořádné daně směl král vy- bírati jen se svolením šlechty a duchoven- stva, vůbec všech bezprostředních vasallův. Městu Londonu i ostatním městům potvrzeny byly dřívější výsady a přednosti. Soudy měly řádně býti konány. Bez soudního rozsudku nesměl žádný svobodný muž ani osobně býti stíhán a zatčen, ani jmění jeho nemohlo býti konfiskováno. V zemi měla platiti jednotná míra i váha atd. Cizí kupci zproštěni byli libovolných cel a poplatku. M. ch. jest zá- kladem anglické ústavy a byla v pozdějších dobách nejen neustále potvrzována, nýbrž přešla v ustanoveních svých i na pevninu evropskou. Král lan snažil se ji opět zrušiti, avšak marné; zvláštní sněmovní výbor bděl nad zachováváním tohoto zákona a tak zmařil plány královy. Janův nástupce Jindřich III. vydal r. 1217 jinou listinu, nazv. Charta de for es ta {Charter of the forest), kterou byla obmezena královská výsostní práva lesní. Po páté obnovena byla m. ch. 11. ún. r. 1225 a je pak základem všech pozdějších potvrzení, jichž bylo celkem 38. Původně sepsána byla M. ch. latinsky. Tiskem vydána po prvé r. 1507. Nejlepší vydání pořídili: Blackstone, The Great Charter and Charter of the forest (Oxford, 1753); Thompson, An historical es- say on the M. Ch. (Londýn, 1829); Stubbs, M. Ch-, a careful reprint (1868). Srv. Glas- son, Histoire du droit et des institutions po- litiques de TAngleterrc (1882); Gneist. Das engl. Parlament in tausendjahrigen Wandlun- gen (2. vyd. Berl., 1886); Lau, Die Entste- nungsgeschichte der M. Ch. (Hamb.. 1857); A.Jasinskij, Istorija Velikoj Chartiji v Xlil. st. (Kncv. 1888). Kasina oharta Island [ailendj, ostrůvek temžský v angl. hr. surreyském ; u něho pode- psal na pr. bř. Temže král Jan >Magnu chartu«. Magnalium nazvány £. Machem slitiny magnesia (asi 10—30 č.) s aluminiem (100 č.). Slitmy ty jsou bílé, lehké (hutnost 20 až 2*5), výborně se mohou zpracovati a vyhlazeny mají skvoucí stříbrolesklý povrch, výborné světlo reflektující. 0,Šc. Důležité jest upotřebeni m-ia na výrobu optických zrcadel. MůŽef se pěkně leštiti a 600 Magna mater — Magnesit. vyleštěná plocha odráží svétlo dokonale, ze- jména paprsky violové a ultraviolové. Při tom však mají zrcadla magnaliová proti zrcadlům vyrobeným ze slitiny mědi a cínu tu velikou přednost, že jsouce mnohem lehčí nepodlé- hají tak borcem' a prohýbání, jako kovová zrcadla, a poskytují tudíž obrazy mnohem správnější. Deformace obrazů je patrná již u velkých sklen, zrcadel, tím více u zrcadel z těžké kovové slitiny mědi a cínu. Tato vada kovových zrcadel byla právě příčinou, že vynálezce m-ia, Mach, pátral po nějaké vhodné a při tom lehké slitině kovové a na- lezl ji ve slitině čistého hliníku a hořčíku. Slitiny hliníku a hořčíku byly totiž již dříve známy, ale vlastnosti jejich neopravňovaly k důležitému jich upotřebení. Mach ukázal, že příčinou špatných vlastností (křehkosti, nestálosti) těchto starých slitin byly nečistoty hliníku, zejména sodík. M. připravuje se tím, že se ponořuje hořčík porculánovou tyčin- kou do roztopeného hliníku. LL Hagna mater viz K y b e 1 é. Magnan [maňanj Bernard Pierre, frc. generál (♦ 1791 — t 1865); bojoval pod Na- poleonem I., pak přešel k royalistům a r. 1835, ačkoli byl právě ve službách belgických, stal se polním maršálkem; r. 1851 byl jmenován vrchním velitelem v Paříži. M. vynikl ze- jména při potlačováni místních spiknutí a povstání. Jako horlivě činný přívrženec dru- hého císařství byl M. zahrnut od Napoleo- na III. poctami a úřady; jeho finanční admi- nistrace vojenská vyznačovala se dobrým hospodářstvím. Hafati nazývají se v Uhrách zástupci předních šlechtických rodů, kteří dle ústavy jsou již svým rodem představiteli země a tvoří vyšší sněmovnu, t. zv. tabuli mag- nátů. Až do nedávné doby náleželi k m-tům princové, nejvyšší říšští úředníci, jako pala- tin, říšský a dvorský sudí (judex curiae), ban chorvatský, slavonský a dalmatský, nejvyšší pokladník (tavernik), strážcové koruny, nej- vyšší dvorští úředníci, vrchní županové uher. komitátů a všichni uherští knížata, hrabata a svobodní páni. Duchovní m. byli kato- ličtí a řečtí arcibiskupové a biskupové, ka- tolický arciopat a dva převorové uherští. Po reformě, zavedené či. VII. zák. z r. 1885, ná- ležejí k tabuli m-tů: 1. zletilí princové panu- jícího rodu; 2. zletilí členové 273 šlechti- ckých rodin, kteří platí aspoň 3000 zl. po- zemkové a domovní daně třídní; uvedený počet může však býti rozmnožen královským udělením nebo (v příčině cizinců) zákonem; 3. mocí úřadu nejvyšší hodnostáři světští, a to judex curiae regiae, ban chorvatský, nej- vyšší pokladník, hrabě prešpurský, 2 strážci koruny, guvernér Rjeky, 2 praesidenti krá- lovské kurie a praesident královské tabule, katoličtí a řečtí arcibiskupové a biskupové a několik jiných praelátů, zástupce církve unitské a jistý počet hodnostářů obou církví evangelických; 4. doživotní členové, jmeno- vaní Králem až do 50; 5. tři poslanci snému chorvatského, kteří hlasují jen při věcech společných zemím Uherské koruny. — V Pol- sku nazývali se m. duchovní a světští sená- toři (členové státní rady) a vysoká Šlechta. Magnátská tabule, tabule magnátů, viz Magnáti. Xagnavaoea fmaňavaka) v. C o m a c ch i o. Vágně [maňj P i e r r e, franc. státník {* 1806 v Perigueux — f 1879 v Montaigne); zvolen r. 1843 do sněmovny, přilnul k Ludvíku Na- poleonovi, za něhož byl ministrem veřejných prací (1851), od r. 1860 ministrem bez porte- feuille a v 1. 1854—1860 a 1867—1870 mini- strem financí; za třetí republiky byl v 1. 1873 až 1874 opět v čele financí a r. 1876 zvolen do senátu. Mag^entias, císař římský, velitel cis. tě- lesné stráže, původem German, ale po římsku vzdělaný. R. 350 byl od vojska provolán za císaře proti Konstansovi (v. t.) a uznán v Gal- lii a v Itálii; císař Konstantius (v. t.) vŠak porazil jej r. 351 u Mursy a sklíčil jej i v ostat- ních jeho državách tak, že M. před tváří vlastního vojska, které od ncho odpadalo, sám se zavraždil (10. srp. 353). M. byl dobrý vá- lečník, ale povahy násilné. Mag^élia (Mayvrjoia): 1. M. polouostrov v Thessalii mezi zálivy Thermským a Pa- gaským, asi 90 km dlouhý a 15—20 km širokým jímž prostupuje pohoří, ve starověku zvané Pélion. Obyvatelé, Magnetové, zabíhali až na sever k dol. Péneiu a zabírali i úbočí hory Ossy. Obývali v malých osadách na svazích horských a středem jejich byla sva- tyně Dia Akraia. Lesnatá a chudá vlasť jejich měla v dějinách hellénských účastenství ne- patrné, ale za starších dob, zahalených mythy , proudil na odlehlém polouostrové život či- lejší, jehož odlesk podávají báje o Kentau- rech a Lapithech, zdomácnělé v M-ii. Magne- tové thessálští pokládáni byli za zakladatele dvou měst téhož jména v Malé Asii, z nichi 2. M. pod Sipylem (nyní Mánissa) na- byla světodějného významu velikou porážkou Antiocha III. Syrského r. 190 př. Kr. skrze římského vojevůdce L. Cornelia Scipiona. 3. M. nad Maiandrem byla původně polo- žena v rovině řeky Maiancíra v Kárii a v ob- vodu jejím; asi 4 km jižněji, na úpatí hory Thoraka, byla prastará svatyně Artemidy Leukofryény. Tato M. vykázána za sídlo The- mistokleovi, když přinucen prchnouti z vlasti, a tam také zemřel. Kol r. 400 př. Kr. z pří- činy neznámé, snad pro časté záplavy říčné, opustili obyvatelé město a založili v okolí Artemidiny svatyně nové pravidelné město, nyní v ssutinách ležící, jež r. 1891 Humann prozkoumal a zjistil základy agory i Arte- misia. PŠk. Magnesie víz Magnesium. Magnesiová lampa viz L a m p y , str. 59 >. Magnesit jest rhomboědrický uhličitan horečnatý ^/^COj , isomorfní skalcitem CaC(\^ sideritem FeCO^, dialogitem MnCO^, smith- sonitem ZnCO^. Obvyklý tvar krystallů m-u jest klenec; vzácné jsou tvary sloupcovité. Krystally bývají ojediněle zarostlé, zřídka na- rostlé, a jsou poměrně vzácný; častěji bývá Magnesium. 601 m. v aggregátech jemněji neb hruběji zrni- tých (sem náleží též t. zv. p i n o li t ze Štýr- ska), nejčastěji vŠak vyskytuje se celistvý. M. má jako ostatní soutvaré s ním uhličitany dokonalou Štěpnost dle ploch klence základ- ního; r=4— 47,, //=2-9-3'l. Obyčejně j st bílý nebo slabě nažloutlý a nasedly ; na- rostlé krystally bývají čiré. Chemické složení jeho MgCO^ odpovídá CO^ 52-38Vo, ^gO 47'627o; obsahuje však příměsi uvedených uhličitanův isomorfních. V přírodě vyskytuje se m. jako produkt přeměny hornin, boha- tých kysličníkem horečnatým, tedy především v hadcích, v mastkových břidlicích; kysličník křemičitý, uvolněný při proměně křemičitanu v m.. často se vylučuje jako opál. V Čechách nalézá se bílý celistvý m. na mnoha místech v hadcích, na př. u Zlaté Koruny a j. naKrum- lovsku, u Tachova, u Sedlic blíže Dolních Královic, na Moravě spolu s mořskou pěnou u Hrubšic nad Jihlavkou a j. v hadcích zá- padomoravských. M. krystallovaný vyskytuje se v hadci u Snarumu v Norsku a v mast- kových břidlicích alpských (Sv. Gotthard, Grcmcr atd.), ve značném množství v hadci u Kraubatu ve Štýrsku. Užívá se ho k výrobě kyseliny uhličité a praeparátá horečnatých, zejména síranu horečnatého (hořké soli) a' ko- voví' ho magnesia. Fr.Slk. BEag^esiiim (hořčík) jest dvojmocný lehký kov, přimykající se ke skupině kovů žíravých zemin. Značka Mg, atomová hmota 24-34, když = 16-00. Volné se v přírodě nenachází, za to sloučeniny jsou nad míru rozšířeny. Z nerostů jsou to hlavně uhličitan, chlorid a síran horečnatý i velmi četné kře- mičitany horečnaté (olivín, enstatit, serpentin, steatit, mořská pěna a j.). Vzácnější horeč- naté minerály jsou boran (boracit), fosforečnan (wagnerit, struvit), kysličník (periklas) a hy- drát horečnatý (brucit). V organismu živočiš- ném nalézá se m. v kostech, zubech i v moči jakožto fosforečnan. Síranu horečnatého uží- váno v lékařství od začátku XVIII. stol. Black první (1755) poznal individualitu sloučenin ho- rečnatých oproti iiným a Bussy (1828) vy- loučil po prvé volné nfi., Bunsen pak vyrobil je (1852) elektrolyticky z chloridu horečna- tého. K přípravě m-ia na veliko jsou na snadě tytéž mcthody, jako k úpravě alumi- nia (v. t.), totiž redukce chloridu sodíkem aneb elektrolyse roztaveného chloridu. Prvou cestou, užitím karnallitu, vyráběno m. v zá- vodech Magnesium Metal Company v Patri- croftu v Manchestru v Anglii a v American Magnesium Company v Bostonu U. S. s roční výrobou asi po 2500 kg, dále v jednom zá- vodě v Paříži s roční výrobou 1000 kg. V nej- novější době začíná způsob tento zatlačovati cesta elektrolytická. Roztavený ch I <5 r i d ho- rečnatý anebo lépe karnallit elektroly- suje se ve vhodných přístrojích při 700° proudem nejméně 10 amp. při napjetí 6 až 8 volt. Železný tygh'k jest při tom kathodou. anodou uhelný roubík. Zužitkuje se 90 až 957o elektrické energie. Získaný kov přeta- vuje se pod směsí chloridu sodnatého a dra- Otiáv Slovnik Naučný, &v. XVI. 8 6 igoo. selnatého. M. jest kov bílý, lesku skoro stří- brného, tvrdosti vápence, kujný i dosti tažný, ale nevalně pevný, na lomu krystallický (tvar krystallový m-ia jest osmistěn) neb jemno- zrný. Hustota jest 1'75, specifické teplo 0-25. Mezi 600« a 700<» m. taje a v bílém žáru může býti destillováno jako zinek. Na vzdu- chu, zejména vlhkém, zvolna nabíhá, okysli- čuje se, v kyslíku nebo na vzduchu nad bod tání zahřáto spaluje se oslňujícím světlem bílým, bohatým na paprsky chemicky půso- bivé, při nichž tudíž lze fotografovati v noci neb v Interieurech. Drát 0*297 mm v prů- měru vydá světlo 74 svíček stearových (10 kusů na 1 kg) ve vzduchu, neb 120 svíček, je-li spálen v kyslíku. Osvětlovací účely (fo- tografie, signály) jsou posud hlavním upotře- bením m-ia. Přichází do obchodu k tomu cíli jako plochý drát neb hrubý prach (na »bleskovéc prášky fotografům). K osvětlo- vání m-iem buď trvalému neb okamžitému po- řízena celá řada rozmanitých lamp. Slitiny m-ia s jinými kovy nelze snadno pořizovati, i jsou posud málo studovány (srv. Magnalium). Za varu m. vodu rozkládá, ve zředěních kv- selinách rychle se rozpouští, v obou přípa- dech vyvíjejíc vodík. V žáru slučuje se s du- síkem na nitrid horečnatý (l^gaA'',), kteréž okolnosti využito k isolaci argonu. M. má v žáru nad míru velkou příbuznost s kyslí- kem, pročež četné kovy (i bor a silicium) z jich kysličníků redukuje. Sloučeni nv horečnaté. Bílý prášek vzniklý spálením m-ia jest kysličník ho- rečnatý (\ígO), který lacině a snadno lze připraviti žíháním uhličitanu horečnatého, od- kudž název magnesie pálená {magnesia ústa), jíž se užívá v lékařství. Jest to kyprý, bílý prášek, ve vodě pranepatrně rozpustný (0*018 g v I /), neroztopný v žárech pecních, tající však v oblouku elektrickém. Pro svou ohnivzdornost slouží tudíž k vÝrobě tyglíků i stěn pícek. Příslušný jemu hydrát ho- rečnatý Mg{OřJ)^ sráží se z roztoků solí horečnatých jakožto bílá ssedlina klkatá, uží- vaná za protijed arsenu. Vlastností jest mírně zásaditých, s kyselinami dává soli horečnaté, vesměs bílé, většinou ve vodě rozpustné. Roztoky ty mají chuť hořkou (odtud jméno hořčík) a účinek prudce počistivý. Chemi- ckou charakteristikou stojí soli horečnaté uprostřed mezi solemi kovů žíravin a kovů žíravých zemin. Jiné analogie jsou mezi m-iem, zinkem a kadmiem. Nerozpustné ze soli ho- rečnatých jsou uhličitan, hydrát, fosforečnan. Ammoniakem za přítomnosti salmiaku se ne- srážcjí, teprv přídavkem fosforečnanu sod- natého ostavují krystallickou ssedlinu fosfo- rečnanu hořečnato-ammonatého {PO^MgNH^ . 6 H^0\ kteráž vyžíhána přechází v pyrofos- forečnan horečnatý {\íg^P^O^). Tato kvanti- tativná reakce slouží buď k vážkovému sta- novení m-ia neb fosforečné kyseliny. Soli horečnaté, navlhčeny roztokem dusičnanu ko- baltnatého a vyžíhány, barví se mdle růžově. Chlorid horečnatý {MgO^) jest roz- puštěn ve vodě mořské, v některých zřídlech .39 602 Magnet ■ nalézá se v ložiskách solných, jest dále od- padním produktem některých továren. Ve Stassfurté jest mimo jiné chlorid hořečnato- draselnatý (karnallit) (Mg Cl^.KCl.t H^O). Rozpuštěním magnesitu v kyselme solné a od- pařením získá se krystallický chlorid horeč- natý (MgCI^ . 6 //,0), Jenž snadno se rozplývá, vyšším teplem poušti vodu, ba i chlorovodík, a zůstavuje pálenou magnesii. Chloridu ho- rečnatého užívá se zejména pro appreturu tkanin. Smés kysličníku a chloridu horečna- tého tvrdne ve mramorovitou tvrdou hmotu, kteráž doporučena Sorelem jakožto cement, leč neosvědčila se. Bromid ^''' horečnatý {MgBr.^) a i ód id ho- rečnatý (Mgl^ zjištěny ve vodé / mořské a v některých pramenech j Síranhořečnatý nalézá se v pří- \ rodě jakožto kieserit (SO^Mg . //,C)) aneb rozpuštěn v hořkých pramenech (na př. v Zaječicích v Cechách) jakož- to sůl hořká či epsomit {SO^ .\/g . 7//, O). Sůl hořkou možno připraviti též rozpuštěním magnesitu v kys si- rové a odpařováním roztoku. Jsou to čiré orthorhombické krystallky neb drobné jehličky chuti odporné hořké, roz- pustné ve 4 č. vody ledové a ve ''/4 vody vřelé. Při teplotě 130® prchá 6 molekul vody krystallové, sedmá molekula teprv při 220^ Sůl hořká jest známý lék počistivý. Se sí- rany solí kovů alkalických vznikají slouče- niny podvojné, typického složeni, o 6 mole- kulách vody krystallové, na př. síran hořeč- nato-draselnatý (SO^\fg . SO^K^_,(i H.O). Uhličitan horečnatý (Mg CO^) přichází v přírodě buď o sobě (nerost magnesit) aneb spolu s uhličitanem vápenatým (dolo- mit). V kyselinách snadno se roz- pouští, pročež slouží za východisko úpravy soli horečnatých. Srážíme-li roztok soli horečnaté roztokem sody, nabýváme velmi objemné, bílé, kypív'; sseďliny. kteráž jest zásaditý uhli- čitan horečnatý sloučenství no zcela určitého, zpravidla však složení 4 MgCO^ . Mg (0H\ . 4 H^O, ve vodě téměř naprosto nerozpustný, známý ve farmacii pode jménem magnesie bílá {magnesia alba). Ze soli horeč- natých doporučovány v lékařství dále* ben- zoan, citronan, mléČnan, salicylan. OŠc, Mag^net. V přírodě nalézáme rudu želez- nou, zvanou magnetit (v. t.), která má vlast- nost, že vložena do pilin železných přitahuje je, zvláště na hranách a na rozích. Proto na- zýváme magnetit m-cm přirozeným na roz- díl od m-u umělého, kterému vlastnosti magnetické uměle byly uděleny. Název m. pochází od starověk, města Magnesie v Malé Asii, kde bezpochyby magnetit objeven. Mag- netit tvaru podlouhlého (neb magnetická tyč) a zavěšený staví se do určitého směru na povrchu zemském (srv. Kompas). Až do za- čátku XVII I. stol. bylo užíváno téměř vý- hradně m-ů přirozených, zvláště šlo-li o mo- hutnější účinky magnetické. Umělých m-ů, jako kompasu, Cíi^ané prý užívali již ve II. st. po Kr. Nejstarší způsob zhotoviti m. umělý, známý již W. Gilbertovi (1540—1603), záležel v na- tírání oceli m-em. V širší známost uveden Servingtonem Saverym r. 1730 a zdokonalen Knightem r. 1744. Dvojitý tah při magnc- tisaci (magnetování) vynalezli Canton a Michell r. 1750. Tah jednoduchý provádí se takto: K jednomu konci ocelové tyče, kterou chceme magnetovati, přiložíme m. na př. pólem severním. Táhneme potom C 2644 Magnetisace jednoduchém tahem oddélenym. m-em po celé délce tyče až ke konci dru- hému, od něhož se obloukem vracíme ke konci prvému. Tah několikráte se opakuje i po ostatních plochách tyče. Na prvém kom i ocelové tyče vzniká pól souhlasný s pókm přiloženého mu, tedy zde pól severní. Tah jednoduchý lze provésti účinněji od- děleně, položi-li se ocelová tyč konci na opačné póly dvou stejných m-ů (nebo na póly magnetické podkovy) a užije-li se jiných dvou m ů stejných, které položíme do str. ilu ocelové tyče opačnými póly tak, aby lyio C 264S MagnctiiBie lahem dvojiiyra. póly souhlasily s póly m-ů podložených. Druhé konce mů pozvedneme as pod úhlem 20° a táhneme pak oba m-y od středu tyče ocelové ke krajům vracejíce se obloukem do středu. Způsob magnetisace naznačen ve vyobr. č. 2644. Podobně uspořádá se magnetisace tahem dvojitým (vyobr, Č. 2645.). M-y pohyblivé oddělují se trojbokým špa- líčkem mosazným, tak upraveným, že m-y přitisknuty k němu svírají s tyčí úhel 15". M-y se nepozvcdají při tahu dvojitém s tyče, ale pošinují po jejím povrchu tak, jak to na- značeno šipkami ve vyobr, č. 2645. Jiný způsob magnetisace, velmi vydatného účinku, jest použiti magnetických vlastností elektrického proudu. Spirála drátu, kterým Magnetická deklinace — Magnetická jehla 603 prochází galvanický proud, chová se jako m. Vložíme-li do osy takové spirály čili sole- noidu ocelovou tyč a prochází-li solenoidem proud, stane se tyč m-em; jižní pól povstane na tom konci, na němŽ proud obíhá ve směru postupu ručiček hodinových. Měkké železo vložené do osy solenoidu proudem se mag- netuje, ale po přerušení proudu pozbývá magnetismu. Železo magnetuje se tedy jen dočasné (temporárně), kdvžto ocel trva- le (permanentně). Malé zbytky magneti- sace (magnetické residuum) zůstávají po dočasné magnttisaci železa vždy. — Uměle lze magnetovati tyč tak, aby opačné póly hýly na koncích (magnetisace longitudi- náíni), aneb aby póly jevily se po délce tyče (magnetisace transversální\ Ko- nečně lze magnetovati tak, aby na koncích byly póly sounlasné; dva póly opačné ob- jeví se pak ve středu tyče (póly konse- k ven tni, magnetisace anomální). Forma m-ů umělých jest tyč nebo pod- kova, tenký plíšek uprostřed širší a lůžkem achátovým opatřený, ke koncům v ostré hroty vybíhající — magnetka, magneti- cká jehla (aralka). Silné m-y dělají se spo- jováním magnetických podkov v t. zv. mag- netickébatterie. Srv. Dr. VI. Novák, O mag- netismu a elektřině (1900). uvk. Magnetieká deklinace viz Magnetis- mus zemský. Magnetická hystereie {hysteresis) jest zjev, který nastává při přemagnetování že- leza čili při magnetisaci železa jiŽ magneto- vaného, ve smysle opačném. Nanášejme inten- situ pole magnetisujícího (viz Magnetismus) na osu horizontální (J) magnetickou indukcí (fl, v. t.) na osu vertikální, (vyobr. č. 2646). č. 2646. Magnetická hysterese. Bylo-li železo úplně měkké, stoupá magnet, indukce dle tečkované čáry OCN. Zmenšuje-li se pak ./, neklesá B dle téže čáry, ale dle nové křivky NDEFG, tak že při intensitě magnetisujícího pole nullové zbývá magne- tická indukce OE, t. zv. magnetisace rema- nentní. Aby rem. magnetisace zmizela, nutno přejíti v magnetisaci k intensitám záporným, k hodnotě OF, kterou se remanentní mag- netisace odstraní. Proto OF měří sílu koér- citivní. Teprve další magnetisaci negativní stoupá magnetická indukce v hodnotách zá- porných. Při opětované magnetisaci smyslu opačného (k hodnotám kladným) děje se průběh magnetisace dle nové křivky GHKS. Obě křivky uzavírají plochu SEFGHKS, která značí práci potřebnou k přemagneto- vání železa positivně magnetického na že- lezo negativné magnetické. Práce tato sluje magnetisační a přechází v teplo, jímž se že- lezo zahřívá. Steinmetz uvádí pro tuto prácí vzorec ^ = ?/fí*', kde rj značí kon- stantu závislou na druhu železa. Je-li železo podrobeno za vteřinu n-násobnému přemag- netování, jest práce magnetisační: nA. Ta- bulky obyčejně udávají práci magnetisační ve Wattech, když se udá 100 přemagneto- vání za 1 sek. Srv. Holtzt, Die Schulc des Elektrotcchnikers. nvk. Magnetická indukce. Působení mag- netu není omezeno pouze na jeho povrch, nýbrž prostírá se kol do kola a může býti do určité vzdálenosti sledováno. Prostor ti n- to sluje magnetické pole. Vloží-li se kus železa (oceli, niklu, kobaltu a p.) do maj;- netického pole, stane se sám magnetem; ko- nec bližší k scv. pólu magnetu, jímž dané pole vzniklo, stane se pólem jižním a na- opak. Úkaz tento sluje m-kou l-cí. Prochází-li při nfi-ké l-ci průřezem p počet siločar N N sluje též poměr = B m-kou l-cí. Je-li in- tensita pole magnetického J a počet siločar (v. t.) z pólu magnetu (m-kou l-ci vzniklého) vycházejících Anm, jest N = pJ + 4nm a tu- díž 3^=7 4- 4jr— . Poměr — rovná se však ml P P — , kde / značí délku magnetu. Součin ml značí magnetický moment magnetu, pl ml jeho objem; proto nazývá se — := / in- tensitou magnetisace. Tato intensita magnetis. úměrná jest intensitě pole / = kJ, lze tedy m-kou l-ci vyjádřiti vzorcem B = y(l -h 4nk). Koéfficicnt l + 47r/f sluje magnetickou per- meabilitou, /r pak magnetickou suscepti- bi litou. Oviňme kruhový prsten železný n závity drátu isolovaného, jimž prochází proud intensity / Ampére; je-li střední obvod /, pak intensita pole 7 = — - — . M. i. jest B=:uJ, počet veškerých siločar N = pB = '> -í i/^ř'; Poslední vzorec má formu zákona Ohmová (v. t.) a proto so nazývá F magneto-moton- ckou silou, O magnetickým odporem. Odpor tento, jak patrno z výrazu — , jest podobně jako odpor galvanický přímo úměrný délce siločáry (střední) a převráceně úměrný prů- řezu, "vfe. Magnetická inklinace viz I n k 1 i n a c c. Magnetická Jehla viz Kompas, Mag- net a Střelka. — M. j. deklinační a inklinační viz Magnetické stroje a mi Mag> Magnetické léčení — Magnetismus. Magnclolhcrapiř. HftaroBtloM ailoAiry viz Magnetismus. Hayiietloké stroj* roidélujemc dle ilíelu na takové, jitnii stanoví se ně- která soufidoice iciiiskú- ho magnetismu nebo JL'jí imĚny, a na lakové, ji- mli mĚřlme magnetické veličiny magnetů, proudů calvanickýcn. magnetické konstanty roíličn^ch dru- hů iulcza a ocel) a pod. hla. schův. Na závésu kokonovém visí magnetka , k zrcátku připcvnĚná, které se otáči při po- hybech magnetky íároveň s ní. Pohyb tlumí se v dolejší části stroje, otáčením se rámeCku polepeného papírem ve sklenĚném válci, pře- hrazeném na dvě části. Odečítám' úhlG děje se dalekohledem, na zrcadélko tak namíře- ným, aby v něm mohla bjti spatřena Skála k dalekohledu kolmo k jeho ose připev- Magnetickou deklinaci určujeme busso- lou magnetickou nebo magnetickým iheodolitem. Bussoly takové sluji léí de- kl i n a I o r i a ( GambeyovQ deklinatorium ). Magnetický theodolit Lamontův ukazuje vy- ol>r. i. 2647. Ha silné desce mosazné mon- tován jest délený kruh horizontální, kte- rým prochází osa pevné spojená s deskou, opatřenou dvčma nonii, jii určuji jeji po- lohu. Na jedné strané desky připevněn jcat dalekohled míFici svou osou k ose celého přistroje, kolem niž můíc býti zároveň s de- skou otáčen. Dalekohled zařídí se tak, aby jeho osa splývala se směrem astronomického poledníku nebo i se smérem jiným, jehoi odchylku od sméru severojižního přesné známe. Pak vloii se na přístroj horní část, obsahující závčs a magnet, k nčmuí jest při- pevnéno zrcadélko, postavené co možná kol- mo k ose magnetu. Dalekohledem nyní oto- číme tak, aby osa jeho byla kolmá k zrca- délku. čehoi dosáhne se snadno uiitim oku- láru Gaussova (v. t.). Tím je méřcní ukončeno. Vyobr. č. 2648. ukazuje přístroj, kterým se méří ínklinace (inklinatorium). Horní dřletiý kruh lze postaviti buďto horizontálně nebo vertikálně. V prvém případě urči se smčr poledníku magnetického a v této ro- vině otočí se kruh do svislého postavení. Pak odečte se Ínklinace. K určení zmčn sou- řadnic magnetických užívá se varíometrQ. Horizontální složku H magnetismu zemského a zároveň moment nčjakéno magnetu -W mů- íeme stanoviti magnetometrem, Vyobr. <;. 2649. ukazuje magnetometr Ko h 1 r a u • lěná. Změřením úchylky e, způsobené i " lé z Gaussových pólo: . .) poměr mag- V zdá lenost: udá se (v n etického )vých poloh, poměr mag- daného magnetu k hO' nzontálni složce zemského magnetismu -z^- žlavěsime-li pak týž magnet a rozk4váme-li rovině vodorovné, jest jeho doba kyvu v souvislosti se součinem MH. Z obou pozorováni lze pak určiti M i H. Jiné přístroje pro měření magnetická jsou: Gaussův bifilární magnetometr, zemský induktor Weberův, KohlrauschBv va- rioraetr, MeycríSv báňský magnetometr, váhy magnetické (TĎplcr) a magnetické přístroje zapisující. — Srv, A.Winkcl- mann, Hand. d. Phyiik, lIJ. nvk. 3fa!g;ii«tioký poleAnik v. M a g n e- tismus zemský. Ma^sttoký rovník viz A k I i n a. Magnottienr viz Magnetismus zvířecí. těch úkazů, které pozorujeme hlavně na rozených a umělých magnetech (v. t.). Magnetismus. 605 C. 3649. Magnetometr Kohl- rauschúv. tahování želez, pilin Jest u magnetu noj účin- nější na dvou koncích, uprostřed magnetu jeví se netečný pás (indiíferentní zóna). Roz- lomírae-li magnet na dvé části, jsou tyto části pro sebe zase magnety — dle toho může se rozeznávati m. volný a vázaný, podobně jako je to- mu v cl<.'ktřinó. Slo- žité působení mag- netu zjednodušuje- me si představou magnet, pólů, dvou to bodů umístěných poblíž konců mag- netu, v nichž si mag- netické vlastnosti myslíme soustředě- ny. Poněvadž mag- net zavěšený nebo podepřený tak, aby se mohl volně otá- četi kol svislé osy, staví se do směru severojižního, jme- nujeme pól k se- veru směřující se- verním, pól druhý jižním. O mu pólů severního a jižního té- hož magnetu lze se přesvědčiti, že účinek jeho vnější je stejně veliký, ale opačného směru; jest tedy možno m. představiti si jako veličinu u opačných pólů téhož mag- netu rovnou, ale jiného znamení. Vnější úči- nek jeví se přitahováním nebo odpuzováním, proto se také pól severní nazývá klad- ným (positivním) a pól jižní záporným (negativním). Přitahují se pak póly opačné, souhlasné se odpuzují. Dle této zkušenosti nutno si představiti na severním magneti- ckém pólu naší země, k níž se stáčí severní (positivní) pól magnetu, m. jižní (negativní). M. soustředěný v magnetickém pólu nazý- váme magnetickým množstvím a mě- říme veličinu tuto vnějším jejím účinkem magnetickým zase na pól magnetický, tedy na množství jiné. Působení toto, jak Ch. A. Coulomb svými torsními vážkami dokázal, lze vyjádřiti vzorcem J — '^ ,.1 » kde / značí silu, jakou se dva magnetické póly, opatřené množstvími m^ a m,, přitahují řneb odpuzují), nalézají-li se ve vzdálenosti r; Ar značí číslo stálé (konstantu), platící pro určité ústředí obklopující magnetické póly. Zákona Coulombova lze použiti k definování magnetického množství, jako toho množství m-u, které působí ve vzduchu na stejné množství ve vzdálenosti 1 cm silou jedné dyny. {k pro vzduch volí se za jedničku.) Množství toto označuje se všeobecně nebo v jednotkách cm, g, sec (g cmhec"^). Ve skutečnosti vyskytuje se působení pólu na pól jen přibližné, poněvadž pól jediný o sobě neexistuje; působení magnetu na magnet možná však ze zákona Coulom- bova odvoditi. Při tom přichází v počtu součin vzdálenosti pólů (2/) a magnetického množství (m), který dle obdoby momentu v mechanice nazývá se magnetickým momentem magnetu {Aí = 2/m). Veličina tato má býti u dobrého magnetu stálou, podléhajíc jen dočasným změnám vlivem tem- peratury. Délíme-li moment magnetický hmo- tou magnetu, obdržíme číslo, které poučuje o stupni magnetisace. Zveme je m-mem specifickým. Nejjednodušší případ vzá- jemného působení magnetů nastává, půso- bí-li magnet na malou magnetku ve velké vzdálenosti umístěnou, a to ve dvou polo- hách, které se zovou Gaussovy. Magnet při tom jest osou kolmo k magn. poledníku, a to v prvé poloze Gaussově tak, že osou míří na střed magnetky (tedy od magnetky západně nebo východně), anebo v druhé po- loze Gaussově, kde magnetka míří do středu magnetu (od magnetky severně nebo jižně položeného). Je-li magnetický moment mag- netu Mf magnetky M\ jest otáčivý moment, vznikající působením magnetu na magnetku, v prvé poloze ^3 • a v druhé — oTi kde R značí vzdálenost středu obou magnetů. OtáčivÝ moment zemského m-mu (v. t.) jest A/'//, kde //"značí horizontální intensitu zemského m-mu — poměr obou otáčivých momentů dává tangentu úchylky jehly z po- ledníku magnetického; z čehož plyne: pro prvou a M=^H.R^tg(p pro druhou hlavní polohu. Vzorce tyto jsou jen přibližné. Rozložení m-u nejen na povrchu magnetu, ale i v prostoru kol do kola v magnetickém poli zkoumáme nejlépe magnetickými siločarami. Jsou to čáry, které určují směr magnetického působeni na kterémkoli místě magnetického pole. Obraz jejich zjed- náme si velmi jednoduše takto: Položme magnet (nebo magnety, má-li se spojiti více poli) na stůl a pokryjme jej deskou kartóno- vého papíru. Posypeme-li rovnoměrně po- vrch papíru železnými pilinami apoklcpává- me-li mírně na jeho okraji, seskupí se železné piliny, které magnetickou indukcí se staly malými magnetkami, ve zvláštní čáry, které pro případ jednoho magnetu (vyobr. č. 2650.) probíhají od pólu k pólu oblouky víc a více se rozpínajícími. U pólů vystu- pují siločáry nejhustěji. Kombinujeme-li dvě pole magnetická na př. položením dvou mag- netů blízko sebe do jedné roviny vodorovné, ukazují siločáry pěkně přitahování se pólů opačných a odpuzováni pólů souhlasných. Přitahování jeví se průběhem siločar z pólu do pólu, odpuzováni pak rozbíháním siločar. Siločáry ukazuji směrem svým směr in- tensity magnetického pole. Intensitu tuto -.^(M'iL-ÍT~') dtfinujcme jako si magnetického mnuzst Z definice plyne rozn inagn. mnoisť v jednotkách g, cm. tec (fí'cm—istc~'). Pojom intensity maen- pok- lze dovoditi též z po- jmu silořar. v poli majrnttiekťm můicme si ovšem představiti počet siločar nekonečně veliký, nebof v kaídém bodě pole tnagneti- ckého má Intensita určitý smér, jde tedy každým bodem siločára. Nekonečný tento počet siločar omezíme představou následu- jící. Opišme kolem pólu obsahujícího jed- notku magnetického ninoistvi kouli o polo- mřru 1 cm a ustanovme počet siločar tak, aby plochou 1 cf.i' procházela pouze jediná. Vychází tedy z onoho ptílu celkem Ait silo- čar; z půlu, Který obsahuje m jednotek mag- iiclickibo mnoístvi, ovái:m 4irni siločar. Iň- icnsita pole v bodu vzdáleném rem od jme- novaného pólu jest dle zákona Coulombova vycháíí tudíž týí vvraz pro počet siločar jako pro intensitu. Vroto mřřím uUcnsitu pok počtem siločar, což je velmi vjhodnc neboť rozděleni siločar a prQbéh jich po uíuje o rozdčkní intensity v maf;nctickím poli. Probíhaji-Ii siločáry rovnobĚini a \ stcj ných vzdálenostech, nazýváme [ oli ■" ckém všechny hmoty reaguji na pfisobetti magnetickú. ŽavĚšoval tyčinky z rozličných látek na tenkou nitku mezi půly silného elek- troraagnctu a pozo- roval, že někt.Té ty- svou do směru silo- čar, jiné zase kolmo k tomuto směru. Lá- tky prvého druhu nazval paramag- netickými, látky druhého druhu di a- magnetickými. Z técnto jsou na př. antimon,měď(čistá), viímut, zinek, olovo, cín, zlato, sira, sklo aid. Také u kapalin mohl býti podobní rozdíl konstatován. M-memzemskýi netických vlastnosti hlavné účinkem pókn 3 do s jeho i ■Jo v I kos nazýváme příčinu mag- aií země. Tyto jeví se ignetickou jehlu, která a \olne v našich krajinách mífí se- pókm k severu, zároveň ae tímto íikidnejic pod rovinu vodorovnou, ^emi pol láddme za veliký magnet ; póly iiiagncticki, nespljvaji se zeměpisnými póly. ncleíi ani na přmice jdoucí středem zorné. Fol t z\ scvtrni jest na 70» 5' 17'' a. í. a "'" 40 45 z d (zdp. od polooslr. Boothia htlix v t) pól .jiíníc na 73' 3<)' j. S. a 140° 15 v d niLzi Viktorii a Wilkeslandem. Podobni, jako rovinu jdoucí póly zeměpis- nými a místem na povrchu země nazýváme polcdi ikcm zeměpisným (meridiánem astronomickjm) tak také rovinu jdoucí póly inai^etickýmiamístempo- u \-^ ;:n zorovaeím nazýváme po- *"H ridiány svírají úhel, který "^ kli nací daného místa. 2 jLSt to ůncl, o který se i uchyluje magnetická osa j j hly kol osy svislé volné otáčivé od směru sev. -již- ního. Smér pftsobeni zem- ského m -mu není však horizontální, nýbri jeví na různých místech nestej- né odchylky od tohoto směru [obr. ř. 2651.). Tuto odchylku měřenou v rovi- ně magnet, meridiánu lo- 'vyí . a východní (positivní a negativní) dle vodné roidčlovány byly hmoty na magiicli- 1 toho, uchyluje-li se jehla deklinačni od směru cké a nemagnetlcké, t. j. takové, na něž mag- severojíž. na západ net>o na východ. Inkli- net působil a jeŽ samy o sobě mohly se státi nace sluje kladnou, když se sev. pói jehly magnetem, a na takové, které na působeni inklinačni (otáčivé v těíišti kol osy vodo- magnelu nezdály se reagovati. R. 1845 uká- rovné) kloní pod rovinu vodorovnou, nebo ■í.i] .M, Faraday, íe v silném poli ma^jiieti- 1 zápornou, když pól jižiii se sklání k zemi. Magnetismus Vu vyobr. i. 2652, a 2033. nakresleny jsou j pisné, dva magnet i ck Jak by mohla věděti, kterou z deseti uscho- vaných karet jsem si vybral ? Takovéto po- kusy, i když se zdařily, nelze pokládati za důkaz nadpřirozených schopností, dokud kon- trolujícímu nejsou známy předběžné znalosti producenta. Vyzvěděti je předpokládalo by ovšem daleko zevrubnějšího zkoumání, neifi pouhého rozboru produkce. Kdyby zdánlivé nadpřirozené podobné dovednosti byly oprav- dové, nepřestávali by představitelé na pou- hých kratochvilných hříčkách, nýbrž neopo- míjeli by zajisté rozšířiti jich užití i na směry důležité a užitečné. Fysiolog, který by chtél řešiti takovéto »problémy«, měl by vniknouti především v tajné spády a uskoky uměni kejkl irského. Kfr, Magnetit, ruda magnetová čili mag- netovec, náleží přirozené řadě spinellové, ieí se vyznačuje chemickým složením R^^R^'^^^0^ a souměrností krychlovou. Nejobecnějším tvarem krystallovým m-u jest osmistěn, řidší dvanáctistěn kosočtvereČný; krychle, triakis- oktaědry, ikositetraedry a hexakisoktaedry jsou vzácný a nevystupují na krystallech m-u samostatně, nýbrž jen ve spojkách s pře- vládajícím O nebo oo o. Jako v celé skupiné spinellové, i zde jest velmi častým srŮst dvojčatný dle plochy osmistěnové. Krystally m-u zarostlé i narostlé jsou dosti časté; vedle toho vyskytuje se m. též zrnitý až Magnetka — Magnificat. C09 skoro celistvý, vtroušený a v klamotvarech po haematitu, sideritu a j. nerostech. Štěp- nosti nemá, tvrdost = 5*5 — 6*5, hustota = 4-9— -5 2. Jest vidu kovového, barvy černé jak železo, vrypu černého (tím liši se již zevně od chromitu, jehož vryp je hnědý). Jeví magnetismus (viz Magnet) netoliko prostě attraktivní, nýbrž často i polární, Složení chemické jest Fe^^ Fe^^^^ O^ ^^ Fe^O^ se 72-41 Vo železa, 27-59°/o kyslíku; taví se velmi obtížně, v kyselinách jest rozpustný. M. činí mocná ložiska samostatná, která často bývají vázána na horniny složené z pyroxcnu a granátu (hora Blagodat a Bogoslovský okruh na Urale, menší podobná ložiska v Čechách u Malešova a u Přísečnice v Krušných Ho- rách, na Moravě západní u Rešic a j); jindy činívá m. lože a nepravidelné massy v bři- dlicích krystallických, zvláště v rule (Arendal, Dannemora a j. v Norsku). Krystally pěkné, zarostlé, všestranně vyvinuté nacházejí se v břidlicích chloritových a mastkových (So- botín na sev. Moravě, Oetzthal a Zcrmatt v Alpách); krystally narostlé na rudních ži- lách u Moravice v Uhrách, u Traversclly v Piemontě a j. M. jest akcessoricUou sou- částkou téměř všech hornin, jsa v nich vtrou- šen v mikroskopických oktaédrech nebo v zrnech nekrystallicky omezených, a v hor- ninách eruptivních z pravidla náleží k sou- částem nejdříve utuhlým. Ve větším množ- ství bývá obsažen v některých čedičích, tak že mnohdy celá hornina pak jest magneti- cká; u nás jest známým příkladem řipský Čedič. M. jest nejlepší rudou železnou, ježto obsahuje ze známých přirozených sloučenin železa největší množství kovu a bývá po- měrně velmi málo znečištěn, zvláště pak bývá železo z m-u prosto nevítaných příměsí fos- foru a síry. Proto doluje se na m. na větších jeho ložiskách (Ural, Skandinávie), a většina železné produkce ruské i skandinávské po- chází z něho. U nás však doly u Malešova, Přísečnice i na záp. Moravě již zanikly. FrSik. Magnetka neboli bussola viz Kompas a Magnet. ICagnetolndukoe viz Indukcemagne- tická. Magnetometr viz Magnetické stroje. M. biiiliárný viz Bifiliárný magneto- metr. Macpietotherapie, léčeni magnetem. Dle zajištěných zkušeností nevyvolá magnet na těle lidském žádných fysicky stopovatel- ných účinků. Bylo-li léčebným užíváním mag- netu dosaženo úspěchů, nestalo se tak silou magnetickou, nýbrž nepřímo nadějným oče- káváním a vůbec obrazností; svědčí tomu stejně úspěšné pokusy ať s kusem železa, af s kusem dřeva, jeŽ od léčeného za magnet byly pokládány. Viz také Magnetismus a n i m á 1 n í. Kfr, Magnetová hora viz Magnitnaja gora. Magnetová rnda a Magnetovec viz Magnetit. MagniokiJ: 1) M. Leontíj Filippo- vič, mathematik ruský (* 1669 — f 1739), vzdělal se v slovansko-řecko-latinské aka- demii moskevské a soukromě naučil se ja- zyku německému, italskému a hollandskému, načež stal se professorem na mathematicko- námořní škole moskevské, založené r. 1701. Znalost jazyků byla mu prostředkem k samo- statné činnosti badatelské, jejímž plodem byla Anfmetika (1703), jakási encyklopaedie z obo- ru věd mathematických, jež stala se učeb- nicí a přes 50 let udržela se v rus. školách, jsouc sestavena na základě tehdejších pra- menů cizích s použitim staroruských ruko- pisů, kniha tato stala se spojujícím článkem mezi fvsicko-mathematickou literaturou sto- letí XVlI. a novým směrem ve stol. XVIII. domácí nauky získal si M. zásluhy též ně- kolika překlady děl fysicko-mathematických, jakož i vydáním logarithmicko-trigonometri- ckých tabulek Adr. Vlacqa a tabulek z ná- mořní astronomie Tablicy gon\ontaljnyja sév. i ju\. Hroty... (1722). Zmínky zasluhuje též jeho Zapiika o kacířství lékaře Tveritinova, proti němuž vystoupil jako žalobce, vydaná v publikacích přátel starého písemnictví (1883, sv. 80.). Vláda Petrova nedoceňovala jeho zásluh a vědomosti, povolavši cizince na námořní akademii, založenou v Petrohradě r. 1715. 2) M. Michajil LeonťjeviČ, paedagog a spisovatel rus. (♦ 1778 — f 1855), vzdělal se na moskevské universitě a nějakou dobu sloužil ve vojsku, pak v ministerstvě zahra- ničných záležitostí a pobyl nějaký čas ve Vídni a v Paříži. Dovedl vlouditi se v dů- věru Speranského, jehož byl vydatným po- mocníkem. Po pádu tohoto byl vypověděn do Vologdy (1812—16), ale nabyv přízné Arakčejeva a A. N. Golicyna stal se vice- gubernátorem ve Voroněži, pak gubernáto- rem v Simbirsku a r. 1819 členem hlavní správy školské. V této hodnosti provedl revisi kazaňské university a když se stal kurátorem učebného okruhu kazaňskcho, za- sáhl účinně do organisace tamního školství v duchu zpátečnickém. hleděl zorganisovati universitu na způsob kláštera, při čemž r. 1823 zřídil »fakultu konstitucí« anglické, francouz- ské a polské za účelem vylíčení jejich špat- ných stránek. Výsledkem jeho učebného sy- stému byly neustálé žaloby a udání, tak že konečně r. 1826 sesazen s úřadu. V litera- tuře znám jest sentimentálními básněmi, zá- pisky a řečmi, jako: Dvě réči popečitélja ka- ^anskago učeb. okruga (Kazaň, 1827 — 28), Isto- ričeskij almanach (Moskva, 1832); Kratkoje rukovodsivo k délovoj i gosudarstvennoj sloves- nosti ... (t., 1835). V Revelu redigoval časop. »Raduga< (1832—33), vyznačující se pohrdá- ním západní kulturou. V některých jeho sta- tích probleskují myšlénky, jež hlásali pozd;}ji slavjanofílové. — Srv. Feoktistov, M. L. M. (Petrohrad, 1865); Čumikov, M. L. M. (»Rus. Starina*, 1875); P. Morozov, Moje znakomstvo s M-kim (Moskva, 1877) a bibliografii u Ikon- nikova (Opyt rus. istoriografiji). Magnlfióat, úvodní slovo , chvalozpěvu 1 Mariina v domě Zachariášově (M. anima mca GlO Magnificence — Maf^nus Dominům, t. j. »Vclebí duse má Pána«, Luk., 1, 45—56), jenž tvoří v literatuře katolické pevnou součástku nešpor, kde zpívá se každo- dcnnč po předepsaných žalmech za současné thurifikace (okuřováiíí oltáře kadidlem). Krás- ná slova hymnu tohoto byla podkladem starším mistrům k vokální skladbě, jež našla zvláště v Holandu Lassovi pilného vzděla- vatele. !? Mag^ifloenoe (z lat.), titul rektora uni- versity (rector magnijicus). Mag^in |maňéh| Joseph, franc. politik (♦ 1824 v Dijonuj. R. 1863 byl zvolen do sně- movny jako člen opposice a r. 1870 ve vládě •národní obrany* přejal ministerium obchodu ; r. 1876 stal se členem senátu, kdež se při- pojil k republikánské levici, a od r. 1879 za Freycmcta a Ferryho byl ministrem financí. Odstoupil r. 1881 byv jmenován guvernérem řranc. banky. Mag^itnaja g^ora (Magnetová hora), hora v Urale v ruské gubernii permskc a Újezdě vcrchoturském, asi 400 m vys., slo- žená z vrstev silurniho vápence prostoupe- ných dioritem. R. 1696 objeveno tu ložisko výborného magnetitu, při němž založen první žel zářský závod na Urale a které přes 200letou produkci (ročně do 126.000 pudů) dosud jest velmi bohaté. Magnolia: 1) M. L , magnolie, šácho- hin, rod rostlin 2déložných z čel. Magnolia- ce.ie a podčel. Ma^nolieae^ obsahující kře n. stromy s listy buď obvejčitými nebo elliptič- nymi až podlouhlými. Veliké květy vzty- čené na konci větví dosahují 1 dm délky a 1') dm šířky skládajíce se z 31istého kalicha, z 6— 12plátečné koruny, z mnohých tyčinek s prašníky dovnitř obrácenými a z mnohých pestíků na kuželovitcm lůžuu. Dvouchlopní tobolky skládají šištici a obsahují po j.-dnom semenu s bobulovitým jádrem visícím z to- bolky posléze na nitkovitéra poutku M-ie jsou 21 druhem domovem dílem ve Spoj. Obcích sev.-amer. (M. acuminata L., auriculata Lam., cordata Mchx., glauca L., macropkylla Mchx. a tripetjLi L.), dílem v Japanu (M. ffracilis Salisb., obovata Thunb. a stellata Maxim.) a v Číně, kde se daří M. Camprelíi Hook fil. ještě ve výši 3000 m n. m. Pro nádherný kvét jsou i v Čechách oblíbenými sadovými křovinami n. stromky; zvláště jjst to M. Yulan a M. obovata, jakož i míšenci a odrůdy obou. M. Yulan kvete bílým, libovonným kvettm dříve, než má lupeny, kdežto nejobecnější druh M. obovata, vnŽ purpurová a uvnitř bílá, až na odrůdu var. denudata současně s lupeny se rozvíjí. M-ie nevyžaduji polohy výslunné, ale spíše stinné, vlhčí a k severu chráněné, a v zimě, dokud nedorostly výše asi 2 m (choulostivé druhy i později), vždy ochrany. Rozmnožují se semenem, které na- mnoze i v Evropě zraje, i řízky; šlechtění děje se očkováním (obyčejně na M. obovata), kopulováním i j. Americké druhy acuminata, glauca a tripetala prospívají též hořkou ko- rou {covtex magnoluie), jíž se užívá proti zimnici. 2) M. Plum. jest synon. s Talauma Juss.. rodv-m příbuzným s M-ií. Dčd. Mag^oliaoeae, šácholanovité, čeleď rostlin prostoplátečných z řádu mnohoplo dych, obsahující stromy n. kře s listy stří- davými, nedělenými n. laločnatými, zhusta kožovitými, v pupenu stočenými, obyčejně s velikými toulcovitými palisty. Pravidelné, po většině obojaké a velikc květy stojí buď jednotlivě na konci větví nebo v paždí listů, nebo jsou svazcené a hrozněné a složené z Slistého kalicha 6- až mnoholisté koruny, mnohých tyčinek a pestíků. U některých schází obal květní. Plátky obalní jsou roz- loženy buďspirálné neb přeslenovité. Pestíky jsou narostlé na povrchu hlavatého n. ku- želovitého lůžka a jsou opatřeny přisedlou, někdy sbíhavou bliznou. Na břišním švu sc- menníka jsou 2četná vajíčka. Plody jsou ořiškovité, tobolkovité n. bobulovité, obsa- hujíce- semena s hladkým olejnatým bílkem a malým přímým zárodkem. M. čítají asi 80 druhů rostoucích hlavně v tropické Asii a v Sev. Americe, podřízeně pak v Nov. Hol- landu a na Nov. Zealandu, užitečných dráž- divymi léky a kořením a řazených k těmto podčeledím: a) Magnolieae: palisty jsou ve- liké, toulcovité, květy nádherné, nejčastěji konečné, obojaké, s kalichem a korunou o 3listých přeslenech nebo při velkém počtu plátků ve spirále. Hojné pestíky sedí na hlavatém n. kuželovitém lůžku a dorůstají buď v okřídlený nebo tobolkovitý 2chlopni plod {MagnoHa, v. t.; Liriodendron, v. t.); b) Ilicieae {\\lnteieae)\ palisty chybějí, květy mají obal a jsou malé, obojaké neb dvoj- domé (Uicium^ Drimys, v. t., Tasmannia a j. ; c) Trochodendreae: květy obojaké neb póly gamické jsou bez obalu'; ostatně jako u lli- cieí (Trochodendron, Euptelea); ď) Schi\an^ dreae: bez palistů, květy Ipohlavní, plody bobule {Schiiandra, Kadsura). — M. rostly již za doby křídového a třctihorního útvaru, což dokazují zvlášté otisky listů, z nichž 21 druhů křídových a třétihornich náleží Magnolii a 3 třetihorní rodu Lirioden- dron. Déd. MagnuB (lat.) veliký. Mag^nas (vlastně Karla magne): 1) M., král norský a dánský (* 1024 — f 1047), levoboček krále Olafa Sv. Po vítězství Ka- nutově (1030) prchl do Ruska, r. 1035 byl provolán za krále norského a ačkoli s po- čátku se mstil za pád a smrf svého otce, byl pak panovníkem vlídným a spravedlivým a získal si příjmí Dobrotivý. R. 1042 po smrti Hardeknutově stal se i králem dán- ským (viz Dánsko), r. 1043 zničil moc pi- rátského města Jomsburku (v. t.) a také se Slovany bojoval ve Šlesviku vítězně; ale již r. 1043 byl přinucen rozděliti se o vládu s Haraldem Hardradou (v. t.). Za něho byl napsán zákon nik Graugans. 2) M., Bosý, král norský (1093—1103), levoboček Olafa Kyrre (*1073); dobyl Orkad a Hebnd, bojoval se Švédskem a zahynul na výpravě v Irsku. Magnus — Magnusson. Gll 3) M., zv. Slepý, král norský (1130—39, * ok. 1115). Rozmařilý jeho život vyvolal vzpouru, v níž byl M. od Haralda Gille (v. t.) zajat, oslepen a uveznén v klášteře nidarholmském (1135); pokusiv so znova o získáni trůnu, byl u Holmenírrá sťat. 4) M. Erlingsson, král norský (1164 až 1184; ♦ 1156). Svržen r. 1180 od Svírra sebral v Dánsku vojsko, udeřil na Sverra, ale byl zabit v bitvě u Firnreite. 5) M., zv. Zákonodárce, král norský (1263-1280; » 1238), dal své zemi jednotné právo, které zrcformoval; Islandu dány zá- kony zvláštní. M. zakládal svobodná města a první nemocnice v Norsku. 6) M., zv. LaduUs (t. j. zámek u sto- doly). Urál švéd. (1275—90; * 1240), zmocnil se trůnu proti svému bratru Waldemarovi. Vedle péče o bezpečnost, zejména lidu, vé- noval mnoho práce zregulováni právních po- mčrů šlechty; k církvi byl velmi štědrý. 7) M. Eriksson, král švédský a norský (1319—74; ♦1316). Za jeho nezletilosti vládla jeho matka Ingeborga a od r. 1322 senát; válkou s Dánskem získal M. Skonen, Halland a Bleking (1343), r. 1348 však podnikl ne- šťastnou výpravu do Ruska. Oběma podniky, jakož i královou štědrostí k rázným milost- ní kům byly finanční síly země vyčerpány, a když M. sáhl i na jmění církve, byl dán do klatby. R. 1356 vypuklo ve Švédsku povstání, do néhož zasáhli i Dánové; M. vrátil jim za to výboje z r. 1343. M. byl zajat a dosazen jeho syn Hakan, již od r. 1343 král norský (viz Hakan 4); r. 1363 proti oběma zmocnil se trůnu švédského Albrecht Meklenburský; další viz Albrecht 3). 8) M., králevič dánský a král livonský (» 1540 — t 1583), syn krále Kristiána III. Oljdržev od svého bratra krále Bedřicha II. 0;sel a Kuronsko (1560), podrobil se po mnohých útrapách vrchnímu panství cara Ivana IV., od něhož přijal titul »krále livon- ského« (1570); ztrativ však (1577) Livonsko proti polskému králi Štěpánovi Báthorimu, zemřel v bídě na ostrově Oeselu. Mag^ns: 1) M. Ludvig Immanuel, mathematik něm. (* 1790 v Berlíně — f 1861 t.). Byl v I. 1825—34 učitelem, pak kassov- ním úředníkem, při čemž zabýval se horlivě studiemi mathematickými. Vvdal Sammlung v. Auf^aben u. Lehrsátien Jer analytischen Geometrie (Berlín, 1833—37, 2 sv.). 2) M. Eduard, malíř něm. (♦ 1799 v Ber- líně — 1 1872 t.). Vzdělal se předem na umě- lecké a stavit, akad. v Berlíně, pak v Paříži a v Itálii. R. 1844 stal se professorem na akad. bLTlínské. Maloval sprvu genry, pak proslul jako malíř podobizen, vynikaje při tom skvělým, průzračným koloritem a ele- gantní, poněkud romantisující koncepcí. Ž obrazů genrov<'ch nejlepší jsou: Divče \ Albana (1830); Šdvvat palikara (1836, bcrl. nár. galerie); Rybářský chlapec i ^i\\y n j.; 2 podobizen: Thonvaldsen-, hr. \\'ia.is:el\ Men- delssohn-Bartholdy; Jenny Lind)va\ Henrietta Suntagova (berl. nár. galerie) a j. Byl také činným literárně a napsal: Ober Eittrichtnng it. Beleuclititng von Ráumen \ur Aufstelluftg von Gemálden iind Skulpturen (Berlín, 18o4) a Die Polychomie vom kúnstlerischen Stand- pimkt (t.,'l872). 3) M. Heinrich Gustav, fysik něm. (* 2. kv. 1802 v Berlíně — t 5. dub. 1870 t.), studoval v Berlíně, v Stokholmě u Berzelia a konečně v Paříži. R. 1831 habilitoval se v Berlíně pro fysiku a technologii. R. 1834 stal se tamže professorem mimořádným, po- zději (1845) řádným. R. 1840 jmenován čle- nem akademie věd v Berlíně. M. náleží době, v níž chemie a fysika společné se vyvíjely, tak že mnoho pozorovatelů zabývalo se pra- cemi z obou oborů. V chemii objevil ně- které nové sloučeniny (na př. kys. iódistou, ethionovou a isethionovou), analysoval plyny v krvi obsažené, studoval polymorfismus síry, ve fysice sestrojil gcothermometr, přístroj na měření teploty pod zemí při vrtání šachet, a vykonal mnoho prací z různých odvětví fysiky, na př. o roztaživosti plynů a par, o napjetí par směsí, o tepelné vodivosti plynů, absorpci a průtcplivosti různých látek pro teplo sálavé, o koňdensaci plynů a par na povrchu těles tuhých, některé práce elektro- lytické atd. Mag^nsen, Finn, viz Magnusson 2). Mag^nssen Harro, sochař něm. (* iSol v Hamburcc). Vyučil se malířství u svého otce, malíře podobizen, ale později oddal se sochařství jsa v Berlíně žákem Begasovýra. Vynikl nejprve pracemi portraitními, poprsími neobyčejné živosti a částečně polychromo- vánými, pak pracoval několik soch Bismjir- ckových (v Kielu, Jeveru, a Knivsberku v scv. Šlesviku a j.), pomník Jana Hontera v Bra- šově v Sedmihradsku (1898), několik í-och Bsdřicha II. ^ z nichž vyniká socha v Sans- souci (1899) pravdivostí a hloubkou cha- rakteristiky. Mag^asson: 1) M. Arni (lat. Amas Mjgnaeus), učenec islandský (• 1663 — f 1730). Ze západoislandské domoviny odebral se na studil do Kodaně r. 1683, stal se žákem a spolupracovníkem Tom. Bartholina, u něhož bydlil až do jeho smrti (1690). Zabýval se odtud se zálibou archaeologií. R. 1701 stal se prof. archaeologie a filosofie v Kodani, r. 1702 král. kommissařcm pro sčítání oby- vatelstva a dobytka na Islandě, kdež do r. 1712 horlivě sbíral starožitnosti, zejména hojné kodexy, jež odvezl do Kodaně. R. 1723 shořelo jich asi '/a* ostatek odkázal M. ko- daňské knihovně univ. zároveň s dotací na vydávání staronord. památek a na podporu dvou island, studentů staronord. filologie. Tento ústav, pojmenovaný po zakladateli, vydal hojné památky starosevcrské (na př. Snorrovu Eddu) a díla k porozumění jejich. Srv. Samling of Bestemmelser ' vedkommende det Aniamagnaeanske Legat (Kodaň, 1892). 2) M. Finnur, též Finn Magnusen, starožitník nordický (♦ 27. srp. 1781 v Skal- holtu na Islandě — f 24. pros. 1847 v Ko- dani), V Kodani studoval práva a obíral se 612 Magnuszewski — Magrle. poesií, dějinami a starožitnostmi. Vrátil se do své domoviny jako advokát, od r. 1815 byl v Kodani univ. professorem. R. 1829 stal se tajným archivářem při říšském archivu. Byl 2 předních badatelův o starožitnostech severských, ne vždy dosti kritický. Proslu- lost jeho založilo dílo: Udsi^t over den kau- kasiske Menneskestammes aldste HjemsLed og Udvandvinger (Kodaň, 1818). 1821--23 vyšel 4sv. překlad Eddy s výklady Dansk Over- saettelse af Saemunds Edda. Se stanoviska srovnávací mythologie probírá Eddu Edda- laeven og dens Oprmdehe (1824—26). Dále psal: Piiscae veterum Borealium Mytliologiae Lexicon (1828); s Rafnem vydal Groenlands historiske Mindesmaerker (1838—42, 3 sv.). Vedle toho psal hojné článků časopiseckých. Srv. Peterscn, Finn Magnusons litcracre Pcr- sonlighed (Kodaň, 1873). Mag^niuizewski Dominik, spisovatel polský (♦ 1810 v Ustanowě — f 1847), stu- doval ve Varšavě práva, ale účastniv se po- vstání r. 1831 žil delší dobu v cizmé, načež usadil se ve vsi Zaluczu v Haliči a věnoval se vedle rolnictví horlivé činnosti literární. Z jeho četných prací, jimiž pokoušel se s ne- velikým zdarem vytvořiti historickou povídku a drama polské, uvádíme oblíbenou svého času povídku Zemsta pau>iy Ursiuli (1838) a Niewiasta polská w 3 wiekach (Poznaň, 1843; 3 části). Napodobil starý sloh, liboval si v archaismech a podléhal vlivu frane. roman- tiků, ač hájil stanovisko poesie národní. S. Koszowski vydal jeden díl jeho sebran<'ch prací Diieta (1857), obsahující i životopis. Šik. Mag^y jmaňij, jméno asi 50 větších nebo menších obcí francouzských, z nichž největší M.-en-Vexin, hl. m. kantonu t. jm., depart. Seinc-et-Oise, na řtxe Aubette. Má 2036 ob. a továrny na stolice, kočáry, pilu parní a vůbec čilý průmysl. V kostele stará křtitel- nice z r. 1534 a mram. sochy z náhrobku Nic. de Villeroy. Dráha do Chars. Ma^O, jméno rodiny karthaginské, viz Karthago. Mago, příjmím Veliký, vynikající Kartha- giňan, jenž obec svou mezi r. 550—500 př. Kr. velice povznesl, vojenskými činy se proslavil a v punském jazyku důležité dílo o rolnictví (28 knih) sepsal. Římský senát, uznávaje vy- sokou cenu jeho, dal je po dobytí Kartha- ííiny přeložiti na latinu kommissí, v jejímž čele b\l D. Silanus, výborný znalec punštiny (Plm. N. H. 18, 22). Vyznamenání to váží tím více, ježto nedostalo se podobné cti spisu jinému. Dílo M-vo došlo hojného rozšíření mezi rolníky římskými i bylo pramenem po- zději těm Římanům, .jiŽ psali o rolnictví, jako Columellovi, kterýž je po zásluze chválí. Některé zlomky jsou zachovány u Plinia a jiných. Sestaveny jsou v díle Reitzensteinové, De scriptorum rei růst. qui intercedunt inter Catonem et Columellam libris deperditis (Berlín, 1884—85). RNk. lla^oos [magoč] : 1) M., velká obec s pu- sztou v uherské stolici baranyské, stanice dráhy Báttaszék Dombovár, má 3711 oby v. (1890), Němců a Maďarů, kostel katol. a žid. modlitebnu, poštu, telegraf a poštovní spo- řitelnu. — 2) M., velká obec s pusztou v uher- ské stolicí csongrádské, má 3761 ob. (1890), Maďarů, katol. kostel, poštu. Mágóg viz Góg. Mag^ot, zool., viz Makakové. Magmové (fidyni, staropcrský sing. mágus), knéží iránští ve službách nauky Zoroastrovy, původně nepochybně kmen staromédský, je- hož vzpomíná liérodot, který však obíral se obétnictvím a výkladem snů. tJchvatitel trůnu proti Kambysovi Gaumáta byl mágem a dle nápisu behistúnského bořil chrámy a obé- tiště, byli tudíž m. původně obětníky božstev uctívaných v přírodě. Hérodot praví, že po pádu Gaumátove byli i m. vražděni, čehož paměť prý uchovávala náboženská slavnost fiofyoťpoWof, ale velice zamlouvá se nejnovější výklad Marquartův, že fioyotpovia neměla s mágy nic společného, nýbrž že značí oběti, jež přinášeli bohům Peršané v měsíci Bága- jádiši. Ježto slovo baga ve jménech osobních Řekové nahrazovali částicí jueyoř, jest výklad Marquartův vhodné doložen. Odpírá také Hérodotově zprávě okolnost, že m. byli kně- žími perskými i po Dareiově náboženské opravě ve smysle mazdeistickém. Velikého významu nabyli m. teprve za Sássánovců, když avestická nauka stala se státním nábo- ženstvím. Tehdy žili m. v určitém poČtc kněžských měst západoíránských a vykoná- vali úřad svůj dědičně a byli i jedinými vzdělanci v říši, obírajíce se písemnictvím, léčením a pěstováním právních zvyků. Jako knéží ohně a živlů měli ovšem i povinnosti obřadní, zejména čistotu, rovněž i roucho přiměřené. Z Iránu rozšířili se m. i do sou- sedních zemí, Arménie a Kappadokie, a stali se fanatickými protivníky křesťanství proni- kajícího do Iránu. Měli pevné hierarchické zřízení, podřízeni jsouce nejvyššímu m-vi (mobcdán mobed), mobedům a hírbadůni. Š pádem říše Sássánovců zaŠel i význam mágů, jichž nynější Parsovc neznají. Ptk. Mágfr Josef, sochař čes. (* 1861), usedlý v Lipsku, od něhož jsou práce: Ahasver (z r. 1888); Kain (popr.sí); Osud (velký mo- dcllovaný relicf v lipském městském museu); /'rometheus (vlys) a j. Ma^a, ital. řeka, vzniká na hoře Tavole (llo6 >w n. m ) v Etruském Apenninu, pro- téká v délce 65 km provinciemi Massou a Carrarou a vlévá se do moře Ligurského. Za dob římských M. čili Macra dělila Itahi od Gallie Cisalpinské. Mag^reb (arab.), západ. Jménem tím ozna- čují SL' země v sev. Africe, ležící na západ od .Mekky, obzvláště však Marokko (v. t.). Magrle ze Sobíšku Václav, pocházel z Přelouče, ve Starém Městě Pražském pů- sobil jako prokurátor, r. 1609 byl zvolen mezi defcnsory a r. 1610 do výboru pro re- formu university; od r, 1619 však stranil se veřejného života a proto r. 1620 unikl soudu. Zemřel někdy po r. 1623 jako muž velmi bohatý. Jeho manželka Barbora vystěhovala Maguntiacum — Mahábháratam 613 se do Perná (t 1633) a podporovala tam štědře české emigjranty. M. napsal velmi roz- sáhlý spis historický o pohnutých událostech z 1. 1600—11, protože se vŠak v něm neuctivě dotýkal památky císařů Rudolfa a Matiáác i kardinála Khlcsla, měl z toho vážné ople- táni, jakož i Henyk z Valdštejna, jenž spis r. 1615 dal vytisknouti. Spis byl zabaven a tak se ho dochovaly jen části v rukopisech. Srv. J. Jirečka, Rukověť, II., 1 3; >ČČM.« 1836 a 1873. Maguntiaoum, lat. jméno Mohuče. BKag^ra, také Mogura, jméno četných horských skupin, řetězův a jednotlivých vrcholů v uhersko-haličských i sedmihrad- ských Karpatech. Dkl. Mag^us aus Norden viz Hamann Joh. G f o r g. Magyar | maďař J, viz Maďaři. Magyar [maďař] László (Ladislav), cestovatel uher. po Africe (♦ 1817 v Subotici v Uhrách — f 9. list. 1864). Studoval v Rjece na námořnické škole, pak odešel do Ameriky, kde nejprve byl námořním poručíkem v Argen- tmé, načež účastnil se války proti republice Uruguayské. R. 1847 přišel na záp. pobřeží africké, r. 1848 cestoval po Kongu až ku kataraktům Faro Songo, odtud odebral se do portugalských držav v Benguele a poč. r. 1849 do Bihé, kde se oženil s dcerou čer- nošského pohlavára. V ún. r. 11850 vydal se na diilši cesty s četným průvodem, procesto- val území Muata Jamvo až k Jakilemu na ř. Kassabe (přítok Konga) a vrátil se říší Lobal r. 1851 do Bihé. R. 1852 navštívil území Kamba a střední tok ř. Kunene, r. 1855 po druhé říši Lobal. R. 1857 opustil po za- vraždění svého tchána Bihé a usadil se při zátoce Lueira mezi Benguelou a Mosamede- scm. O okolních končmách podal r. 1861 zprávu uherské akademii věd. Zemřel ve značné chudobě v Dombo Grande v okresu Benguclském. Čásť jeho cestopisných zpráv wdána byla nákladem uherské akademie Hunfalvym s titulem: Magy&r Lás\ló Dél- afrikát Utaidsat (1859, sv. L) a německy: Reisen in Súdafrika i84g—5y. Původní refe- ráty o jednotlivých jeho cestách uveřejňo- vány v »Petermanns Geogr. Mittheilungenc. Líčení jeho jsou prostá a věrná, při tom velmi srozumitelná, psaná slohem přístup- ným, cesty jeho na svou dobu vynikající, jeho znalost černošských jazyků a nářečí neobyčejná. Uag^ar&d |mada-|, město v uher. stol. aradské, stanice dráhy Muszka-M., má 2196 oby v. (1890), Rumunu, řecko vých. kostel a znamenité vinice. Magyar [maďař] Ig^en (něm. Chrapundorf, rum. I^yij), velkoobec v pol. okr. t. jm., dolno- bélehradské župy v Sedmihradech, má 1447 obyv. (1890; 1024 Rum., 350 Maď. a 64 Židů); má pošt. úřad, kostely řím.-kat., řec.-kat., řecko orth. a ref. farní. V okolí pěstuje se výtečné víno a nalt:zeno mnoho nápisných kamenů římských a starých mincí z doby dákorománské. M. I. byl založen něm. osad- níky, sem králem Gejzou IL povolanými, a velkými výsadami nadán, avšak záhy poma- ďarštěn. Ž doby první kolonisace pochází na strmém vrcholu nedalekého Kecskek6 (t. j. Kozí kámen) postavený pevný hrad, který stav se později útulkem loupeživé če- ládky r. 1512 na rozkaz krále Vladislava IL v ssutiny obrácen, které lze spatřiti do dnes i se zbytky mohutných hradeb. Blízko je sta- nice Sárd-M. I. soukromé dráhy Gyula Fcjérvár-Zalathna, na niž provozuje vozbu uher. státní dráha. Dki VB^gyBT&TUzéLg [maďarorság], maď., země m a ďa r s k á. Mag^ar-Ovár (něm. Uugavisch Altenburg) viz Staré Hrady Uherské. Kahábalešvar (//úto- čistě zdravíc, vysoké plateau v pohoří Ghat- ském, v britskoindickém praesidentství bora- bayském. Nejvyšší výše 1433 m, šířka 8 — 15, délka 17 mil angl. Střední tepl. roku 19-2«, v čnu 23*6^ v led. 17*3, srážky dosahují ve- liké průměrné výše 657 cm v 127 deštivých dnech v roce. Jest tu sanitarium, na jaře sídlí tu guvernér bombayský, důstojnictvo armády i úředníci praesidentství. Stálých obyvatel je 2759. Spojeni s Bombayem obsta- rává železnice až k Puni (192 km) a dobrá silnice 120 km dlouhá. Mahábalipnram (Mavelpuram, Mal- lapuri), ves v distriktu Čingelpat britsko- indického praesidentství madraského, na 12® 36' 55" s. š. a 80<> 3' 55" v. d., slavná jeskyn- ními chrámy, skvostně umělecky vyzdobe- nými, původem z největší části do poslední periody buddhistické spadajícími. Část pa- mátek již mořem jest pokryta. Mahábháratam (t. j. >Velká báseň o Bhá- ratech«\ jm. veliké ep. básně sanskrtské, ob- sahující s doplňkem svým Harivanáem asi 100.000 strof. Rozdělena jest v 18 knih velmi nestejného rozměru, z nichž větší dělí se zase v menší oddíly; jednotlivé knihy a od- díly i jednotlivé kapitoly mají své podrobné tituly. Mimo vlastní M. stojí báseň Hari- V a n š a, někdy s M-tem spojovaná i vydávaná, asi o 16.000 strofách: líčí se v ní osudy boha Višnu v rozličných jeho zjevech, zejména kdyŽ na zemi žil jakožto Kršna. Hlavním obsahem M-ta jsou příběhy, ne- šváry a boje dvou větví téhož rodu králov- ského. Na toto jádro navěšeno však nepře- hledné množství příběhův nejrozmanitějších o bozích i lidech, i výklady theogonické, kos- mogonické a zeměpisné, filosofické, mravo- učné a mn. j. (asi V4 básně), v nichž děj hlavní místy úplně zaniká a jež mnohdy tvoří celky velmi rozsáhlé, s hlavním dějem málo nebo nijak souvislé. Z těchto t. zv. episod M-ta největší a nejznámější jest vypravování o Nalovi a Damajantí, theosoficko-filoso- fická báseň Bhagavadgitá a děje Rámovy, zpracované jiným básníkem v Rámájaně (v. t.). Vypravování a výkladů drobných je nejvíce v kn. IIL (legendy o poutnických místech) a XIL i XIII. (zvi. výklady a vy- pravování mravoučného obsahu). Hlavní děj 614 Mahábháratam. M-ta stručné jest tento. Kn. I.: V mésté Há- stinapuře u Ganey panoval král Šántanu 2 rodu Bharatovců (Púruovců). Ten mél s bo- hyní řeky Gangy syna Bhíšma; později oženil se s královskou dcerkou Satjavatí, z níž se mu narodili synové Čitrángad a Vičitravírja. Po smrti otcově nastolil Bhíšma, který se byl vzdal nároků na trůn ve prospěch ne- víast. bratři a proto i slíbil věčné panictví, staršího Čitrángada, jenž brzy padl v boji proti daemonflm. I Vičitravírja, který se ože- nil se dvěma ženami, zemřel mlád bez po- tomstva. Bhíšma pro svůj slib se zdráhá bratru Vičitravírjovi z jeho vdov vzbuditi potomstvo; učiní to poustevník Vjás, jejž Satjavatí byla porodila před sňatkem bez Corušcní panenství jistému světci. Obé vdovy rozily se zjevu Vjásova, proto zrodili se z nich synové k vládě neschopní, slepý Dhrtaráštra a bledý Pandu; když Vjás m^l z jedné ze vdov vzbuditi syna jiného, pod- strčila mu otrokyni, z níž se narodil Vidur. Zatím vladaři Bhíšma, pak nastolí Pándua a oba synovce ožení. Pandu ze dvou žen měl 6 synu (vlastně byli syny rozličných bohů): moudrého a spravedlivéno Judhišthira, sil- ného Bhímaséna. bojovného Ardžuna a dvoj- čata Nakula i Sahadéva; Dhrtaráštrovi jediná žena porodila 100 synů (nejstaršího Durjód- hana) a dceru. Když Pandu zemřel, žili sy- nové jeho i Dhrtaráštrovi spolu na dvoře hástinapurském, ale ve stálých svárech, jež zejména se přiostří, když Judhišthir dle práva prohlášen za následníka, tak že Pánduovcům ukládáno i o život. Nalíčen na ně v Bena- resu dům z hořlavých látek, v němž však uhořeli nastrčení lidé. Pánduovci, domněle uhořelí, skrývají se v lesích; všech pět bratří společně se ožení s Kr.šnou, dcerou krále Paňčálského, a vyjeví při sňatku, kdo jsou.' ři zápasech, jež jim bylo o nevěstu podstou- piti, seznámili se a spřátelili Pánduovci se svým příbuzným Kršnem, bohatýrem z rodu Jaduů, který dle názorů i v M-té z veliké části uznávaných jest nejvyšším bohem Viš- nuem, vtěleným v podobě lidské. Nastalo i jakési smíření mezi Pánduovci a Dhrtará- Štrovci, tak že říše rozdělena mezi oboji a Pánduovci si založí nové město, Indrapra- stham (bl. dnešního Delhi). Kniha II.: Moc Pánduovců vzrostla časem tak, že budí no- vou žárlivost jejich příbuzných v Hástina- puře. Tito, aby Pánduovcc zničili, pozvou je ke hře v kostky. Podvodným způsobem obe- hrají je o vše, i o osobní svobodu, ale na domluvu starších vše jim vráceno. Novou sázkou a prohrou donuceni jsou Pánduovci žíti 12 let v lesích a třináctý rok tak, aby byli úplně neznámí; vyjdou se ženou Kršnou v kajícných rouchách, provázeni dosti hoj- nou družinou. III. kn. věnována lesnímu je- jich životu a rozlič. dobrodružstvím. IV. kn.: V 13. roce Pánduovci se ženou, bez družiny, přestrojeni a pod cizími jmény jsou ve služ- bách u V^iráta, krále Matsjů. Jejich přičiněním vítězné odražen útok nepřátel Virátových, mezi nimi i Dhrtaráštrovců; o slavnosti ví- tězství, po uplynutí 13. roku, dají se poznati. Kn. V.: Přes rady starších příbuzných zdráhá se Durjódhan vydati sebe menši část říše Judhišthirovi a jeho bratřím. Obě strany chy- stají se k boji a položí se proti sobě na svatém Kurukšétřc, rovině mezi Jamunou (Džumnou) a Gangou. Kn. VI. vyplněna jest posledními přípravami k boji a boji samými. 10. dne starý Bhíšma. který vedl posud voje Durpódhanovy, jest na smrť zraněn a marné radí zase ke smíru. Další boje s rozličnými příběhy vyplňují knihu VII. a VIII. V kn. IX. zničeny jsou již v 18. den boje voje Dur- jódhanovy a skoro všichni jeho přátelé po- biti. I Durjódhan sám zabit od Bhímaséna v souboji na kyje. Kn. X.: Někteří přátelé Durjódhanovi však v noci vplíží se do ne- přátelského leženi a pobijí skoro všechny vynikající příbuzné, syny a přátele Pándu- ovců; smrti ujdou jen bratří Pánduovcové sami a božský Kršna, kteří nebyli v ležení. Za to vrahům se dostane trestu v boji. v němž zejména Ardžun vynikl. Ve kn. XI. čteme nářky slepého Dhrtaráštra a jeho ženy nad záhubou synů. Dhrtaráštra shledá se i smíří s Pánduovci a vykoná s nimi po- smrtné obřady zapadlé. Kn. XII.: Judhišthir uváže se u vládu v Hástinapuře a dává se poučovati od Bhíšma na smrt zraněného, na bojišti ležícího o povinnostech a ctnostech lidských, zvi. královských. Kn. XIII. vyplněna jest skoro celá takovýmito radami. Konečně Bhíšma po dlouhé době zázračným způsobem zemře. V kn. XIV. shledáváme Judhišthira u cíle bojů, ale sklíčeného hroznými ztrá- tan:i, jež stihly jeho celý rod. Na radu Vjá- sovu koná velikolepou oběť vítěznou. Ve kn. XV. Dhrtaráštra, pobyv 15 let v míru s Judhišthirem, se ženou a ostatními starými příbuznými vydává se do lesů, v nichž za- hynul po tříletém kajíc, životě. V kn. XVI. dojde zpráva o smrti Kršnově, která dovrší stesky Pánduovců. Proto vydají se v XVIÍ. knize se ženou na pouť do hor Himalájských, na které všichni zahynou mimo Judhišthira, kterého Indra pozve do svého nebe. Kniha XVIII.: V nebi Indrově vidí Judhišthir svoje bývalé nepřátele v nebeských slastech, kdežto jeho drazí úpějí v pekelných útrapách; ale byly to jen přeludy na zkoušku jeho věr- nosti a na jakýsi očistec, jejž musil prožiti. Judhišthir ponoří se v nebeskou Gangu, v níž pozbude lidského těla i lidských, citů a vejde v nebe, kde se shledá se všemi, přáteli i ne- přáteli. Původ a vznik M-ta je v jednotlivostech záhadný. Indové sami mají za původce básně svatého Vjása, syna Satjavatí, který i v ději básně samé vystupuje; osobě této připisují se i jiné výkony literární (uspořádání védu, složení purán a j.), ač ovšem je bytostí úplné smyšlenou (jméno Vjás znamená asi >pořa- datcU). Dle jednohlasného skoro soudu evrop- ských učenců není ani M. dílem jediné osoby. M. je báseň ve mnohé příčině nejednotná. Po- stup básně přerušován je často nekonečnými episodami ; v těchto episodách (nezřídka i ve Mahádéva — iMahařfy. 615 hlavním déji) časem totéž se opakuje; jsou rozdíly v mluve i ve slohu, od slohu prostě vypravujícího aŽ k nechutnému bombastu; jsou dosti časté odpory, v déjích pobočných i v déji hlavním; jsou mezi rozliČ. částmi básně neshody v názorech náboženských i mravních; ráz celkový v rozličných částech básně rozličný ; jsou části rázu hrdinské (piky vedle částí čistě pohádkových s ne- mírným, v starší epice neslýchaným nadsa- zováním atd. S druhé strany hlav. děj básně v základních rysech zdá se býti promyšleným dílem jediné osoby. Pravdě nejpodobnější jest, že skutečně bylo M., mnohem menší než báseň nám zachovaná, jakožto dílo jedi- ného básníka, dílo znamenité básnické ceny, které snad aspoň z části z básně zachované bylo by lze restaurovati. Toto dílo opěvalo látku, která má základy v starých bojích, ve- dených rozličnými kmeny indickými o pri- mát v Indii, a jejíž části dle rozl. svědectví literárních ode dávna byly předmětem bás- nického tvoření pěvců lidových i dvorských ; dle Ludwiga tato látka historická jest skří- žena s látkou mythologickou, týkající se stří- dání (bojů) ročních počasí. Staré toto M. bylo později po celá století (snad až do stře- dověku) všelijak měněno a dopli^ováno: při- dávány kusy z jiných zpracování téhož děje, při čem čásť původní časem zanikla, hlavní děj rozmnožován novými přídavky (tak po- pis bojů, který na mnoze složen je z variací stejných motivů), zejména pak přidávány, na mnoze zcela povrchné, nejrozličnější vypra- vování a výklady pobočné, až ze starého M-ta 'vyrostla jakási cncyklopaedie indických pověstí a příběhů mravoučných. Proto jest nesnadno, ba nemožno, i říci, kdy a kde M. vzniklo. Víme, že asi kol. r. 500 po Kr. M. mělo celkem nynější podobu a rozsah a že již asi kol. r. 300 po Kr. bylo pokládáno za spis posvátný, za soubor naučení o povin- nostech lidských a královských. Ze které doby asi pocházelo první jádro básně, ne- víme; z dohadu a z rozličných příčin kladou je rozl. učenci asi do doby mezi VI. a II. st. před Kr. Kde první báseň vznikla, zůstane neznámo asi navždy, jako jméno jejího básníka. Cena básnická Mta je přirozeně v roz- ličných částech rozličná. Děj hlavní ^ půso- bivým vyvrcholením v oné době, kdy vítě- zové po dlouhých bojích přece necítí se šťastnými, jest složen poutavě a soustavně; nevíme ovšem, pokud složení to jest dílem jediného básníka a pokud dílem předchůdců, které jistě měl (jsouť i stopy vedoucí k po- znání, že děj M. původně rozhodné stranil nepřátelům Judhišthirovým). Také zpracování některých, asi nejstarších, částí děje hlavního je ceny znamenité; totéž platí o některých episodách, z nichž některé zajisté mohou býti i částmi básně původní. Vedle toho jsou části v komposici i v provedení méně cenné, ba i zdlouhavé a nechutné. U veliké míře, ale nestejné v jednotlivých částech básně, vystupuje fantastičnost a přehánění, da- leko přesahující míry lidské a pomyslné, které ovšem v Indii je stálým znakem vy- pravování o dějích jen poněkud vzdálených holé skutečnosti. Vypravování o nesmírných pokladech, obrovských zástupech vojska (Durjódhan dle jednoho místa měl daleko přes 100 milliard mužů) jsou ničím vůči roz- ličným zázrakům, zjevům bohův a daemonů, bojům ji jich a j., o jakých M. vypravuje. Osoby, které dožily se 'l 0.000, bá 100.000 let, nejsou v M té vzácností. Též názory náboženské, prostupující M. , dodávají básni zvláštního rázu. Náboženstvím M-ta je celkem višnuitský bráhmanismus (který ze- jména v některých částech v Kršnovi vidi nejvyšší božstvo) ; ale i nejvyšší božstvo samo, ještě více božstvo ostatní, klesají více méně na pouhé prostředky vyhověti touze po zjevech fantastických, ba na živly čisté pohádkové. Všemohoucí jest moc svatých bráhmanův a osob, které dovedly s vytrva- lostí oddati se velikým pokáním (která často po mnohá tisíciletí trvají):, dovedou i bohy (mimo božstvo nejvyšší) svrhnouti s jejich moci. I bůh Brahmá, místy v Mté vystupu- jící, jest spíše básnickým výtvorem než sku- tečným božstvem. Vlastni život náboženský jest obrácen ve vlastni nitro lidské, jeví se vědomím nicoty jednotlivce a touhou unik- nouti útrapám světa a splynouti s věčným, nezměnným božstvem k životu věčnému a prostému všech pocitů pozemských, která proniká skoro všechno myšlení nábožen«:kó v Indii vůbec. Tyto názory pronikají i M. a vykládají se častěji v něm i obšírně (tak ve slavné Bhagavadgítě). V Indii požívá M. neobyčejné vážnosti a v překladech rozlič. jazyky novoind. s Rámájanem stalo se ma^ jetkcm a zdrojem poučení i zábavy všeho lidu indického. Literatuře a uměni vůbec bylo po všechny časy nevyčerpatelným pra- menem látkovém. Vydání: kálkuttské z r. 1834—1839, bom- bajské z r. 1863 a č. j.; kálkuttské 1882—94 na rozdávání lidu. Překlady evropské: franc. Hipp. Fauche (1863 — 72, 10 sv., ne- dok. pokračování Ballinovo dospělo r. 1899 k XII. kn.); angl.: Manmatha Nath Duli (v Kal- kutté od 1895, posud do III. kn.). V čest. některé ukázky překlady Schleicherovým a Šohajovým (»ČCiM.«, 1851), Gebaucrovým (•Květyc, 1868—69). — Srv.: A. Holtzmann, Das M. u. seine Theile (Kiel, 1892—94; 4 sv.); J. Dahlmann. Das M. als Epos u. Rechtsbuch (Berlín, 1895); t, M. — Studien 1. (t., 1899); J. Zubatý, O M-tě (»ČČM.«, 1892). 7Aý, Kah&déva (Velebůh), jméno v Indii přikládané bohu, jak kterého která sekta uznává za nejvyšší božstvo, nejčastěji od Ši- vaitů áivovi. Podob. Mahádéví (Vele- bohyně), ob. Šivova Žena Pár vátí. Ztý. m&haflý [meheíi] John Pentland, filo- log a historik angl. \^ 1839 v Chapponnairu ve Švýcarsku). Studoval na Trinity Collecíe v Dublině, kde působí od r. 1871 jako prof. starovčk;^ch dějin. Patří k nejlepším graeci- stům anglickým. Z filolog, a historických jeho publikací uvádíme: Prolegomena to anciem 616 Mahaga — Mahdí histoty (Lond., 1871); Sociál life in Gteece front Honer to Menander (t., 1874; 6. vyd. 1889); Gteek antiquities (t., 1876; do frančiny přeloženo bylo toto dílo Gachem a Dume- nym, Pař., 1887, a Waidteufclovou, t., 1888); Rambles and studies in Greece (Lond., 1878, 4. vyd. 1892); History of classical Greek lite- ratuře (t., 1880, 2 d.; 3. vyd. 1891); Old Greek education (t., 1881); The story of Álex- mnJers empire (t., 1886) ; Greek life and thought from the age of Alexander to the Roman con- quest (t., 1887); The Greek world under Ro- man sway (t., 1890); Problems in Greek lii- story (t., 1892). Mimo to přeložil do angli- činy Duruyovy Římské dčjmy (t., 1883—86). V obor filosofie náležejí tyto spisy: Commen- fary of Kanťs Cntic (t., 1866), zpracováni díla Kuna Fischera; Kant^s critical philosophy for english readers (t., 1871); A sketch of the life and teaching of Descartes (t., 1880). Vy. Mahas^a, ostrov, viz Isabcl. Mahaffonová hněď jest pálená hlinka sienská. Viz Hnéď. Maharonový strom viz Swietenia. Mahák&la (»Velečas, Véčnostc), v ind. mythologii jméno a modifikace Šivova. Pod. Mahákálí = Durgá. Ztý. Mahaleb, bot., viz Prunus. Maliallasy viz Bojadži-kioj. Mahan jmehenj Alfred Thaycr, námoř- ník a námořní spisovatel sevcroamcT. Od r. 1854 byl ve službách námořních sevcro- amer. Spoj. Obcí, konal velké cesty a r. 1896 jmenován velitelem vlajkové lodi střodomoř- ekého lodstva amerického pod gener. Erbe- nem. Napsal: Jnfluence of sea-power upon hi- story 1660—1783 (Wash., 1890; něm. v Berl., 1898) a Influence of sea-power upon the FrenJi Revolution and Empire (t., 1893, 2 sv.; něm. v Berl., 1897—1898), ve kterýchž dílech kri- ticky dokazoval veliký význam námořní po- litiky a nám. moci na vývoj světových dějin, vykládaje dQ.xladně zásady námoř. strategie. Mimo to: The gulf and inland waters (Ncw- York, 1883); Admirál Farragut, biografie (t., 1892); The tnterest of the United-States in sea- power^ present and future (t, 1897) a The life of Xelson (Lond., 1897; 2 sv.). Mah&nadl (>velká řckac), jméno několika indických řek. Největší a nejvýznamnější pramení na 20® 10' s. š. a 80<* v. d. na jiho- západ, hranicích praesidentství Bengálského, teče k sv., pak obrací se k v. a konečně k i., protéká homatinou provincie Orissy a u Kattaku vlévá se rozsáhlou deltou do zá- livu Bengálského. Délka toku jest 836 km, poříčí má 113.400 km*, v době povodní při- náší moři 51.000 m* ve vteřině, při nízkém stavu vody však jen 315 m*. Aby vody po- užiti se mohlo k zavodňování, zřídili Angli- čané na počátku delty jezy a průplavy, čímž zavodňováno 1,600.000 akruv, a břs hy upev- nili silnými hrázemi. Pro čluny je ř. splavna od Kattaku 200 km nahoru až do Sambalpúru. Mahanoy-City |-sity , město ve Spoj. Obcích sev.-amer. v hrabství schuylkillském, na želez, trati Sunbury Mauch Chunk, má 11.286 ob. (1890) a jest střediskem důLžité skupiny anthracitových bání. Mahár&dia (skt. vele král) býval v Indii titul krále nepoddaného a nepoplatncho ji- ným panovníkům, zvi. byli-li mu jiní králové (rádžové) podřízeni. Dnes titul ten má ně- kolik panovníkův ind., podřízených Anglii; ze zdvořilosti se ho užívá i vůči jiným vzác- ným osobám světským i duchovním. Ztý. Maharatovó viz' Mahr a té. Maharbal, syn Himilkonův, vojevůdce Hannibalův ve druhé válce punské, náčelník jeho jízdy; vynikl zejména roku 216 př. Kr. v bitvě u Canen, kde velel pravému křidlu. Po canenské bitvě připisuje se mu známý výrok k Hannibalovi : Vincere scis, victoria uti nescis (Zvítěziti umíš, vítězství vŠak užiti ne- umíš); M. prý marně radil tehdy k útoku na Řím, jehož doufal do 5 dnů se zmocniti. Maharrak, ostrov skupiny Bahrcinské (v. t.) v zál. Perském při arab. břehu, má asi 0000 ob.; středisko lovu perel. Mahavelona, prov. na vých. pobř. ma- dagaskarském při Indickém okeáné, mezi 17—18* j. š., se 2 důležitými přístavy: Ma- hámbo a Marofolatra či Foulepointe. Mahawat, m a h a u t, ind.. průvodce slonů. Mahdi viz I mami té. V poslední době proslul jako m. Muhammed Ahmed el M. z Dongoiy (♦ 1844 — f 28. čna 1885 v Omdur- máné), náčelník odboje v Súdánu. Pocházej;; z rodiny ašráfů, t. j. potomků Muhammcdo- vých, vychován byl v Chartúmu, později v Berberu, kde studoval bohosloví. Vstoupiv potom do dcrvišského řádu S a m a r i j j a usa- dil se se svými učenníky na nilském ostrově Abba. Pro přísnost svých názorů nepohodl se se svým představeným i vyhledal si ji- ného, jehož stal se pale i nástupcem. Jako šeich měl mezi svými stoupenci i pozdCjšiho chalífa AbduUáha z arab. kmene Taaša. Ná- vodem jeho, jenž spatřoval v něm povolaného obnovitele nauky prorokovy, uchýlil se do Kordofánu, v němž panovala tenkráte velká nespokojenost s Angličany pro zákaz provo- zování obchodu s otroky. Zde uzrála v něm myšlénka státi se m-m, třeba prozatím ne- chtěl veřťjně vystoupiti. Myšlénka stačila Angličanům, aby poslali proti němu, když do Abby se vrátil, parník s vojskem, jehož útok však odražen. Teprve nyní vystoupil m. veřejně. Usadiv se se svými stoupenci v horách Gedvíských u Kordofánu zasazoval Angličanům ránu za ranou. Zničiv r. 1881 (v pros.) výpravu fašodského mudíra Rášida beje, proti němu vyslanou, počal hlásati sva- tou válku v Súdánu. Se všech stran hrnuli se k němu stoupenci, i přidal se k němu i zvláště celý Kordofán, když zdařilo sj mu v květ. r. 1882 zničiti i výpravu (6000 mužů) místodržitelc kordofánského. Roku následu- jícího (18. led.) vzdalo se mu i hlav. město E! Obeid po delším obléhání. Jižně el Obcidu u Birea porazil 7. list. t. r. i egyptské vojsko (10.000 mužů) Hicksa paše a donutil i dár- řúrského guvernéra Slatina beje, jehož v Dára oblehl, vzdáti se. R. 1884 (9. ún.) porazil vo- Mahé — Mahlmann. 617 jevůdce jeho Osmána Dignu Bákera paše, ze Suákinu táhnoucího, u El-Tebu. Nově usta- novený chartúmský guvernér Gordon uznal jej pánem Kordořánu a odvolal i zákaz pro- deje otroků. Ale ani to již nezpomohlo Pá- dem Berberu (v čnu 1884) od spojeni s Egyp- tem odloučený Gordon obležen v Chartúmu a po vzdáni se Omdurmánu (15. čna) vzat a zničen i Chartúm sám (25. čna) Posádka Gordonova i on sám povražděni. M usadil se v Omdurmánu, jenž stal se sídlem jeho říše. Jako náboženský reformátor spojil čtyři sekty islámu v jedinou, odstranil pouf me- ckou, zavedl některé modifikace v modlitbě a zakázal požíváni lihovin a kouření tabáku, dále tanec a hru. I věno (mahr), obvyklé u muslimů, značně redukoval. Sám jednal proti své nauce. Nástupce m-ho chalífa Abdullah dobyl Sennáru a Kasaly a vy- hladil tak panství egyptské v Súdánu na- dobro. O dalších osudech stoupenců m-ových (mahdistů) srv. H. Nutzel, Der Mahdiaufstand (Berl., 1894). Mahé [maé|, franc. osada na pobřeží malá- barském v Přední Indii sz. od Kalikatu, na 11* 42' sš., má na 59 km^ 9978 ob. (1891), mezi nimi 160 Evropanů. Skládá se z města M. a 4 osad domorodých, enkláv to v britském území. Město má velmi špatnou, zanesenou rejdu pro lodi do 70 ř, v okolí jeho pěstuji se hojně kokosové palmy. Vyvážejí se v ma- lém množství pepř, kardamomy, santalové dřevo, olejová semena, rýže, kokosové oře- chy, v nejnovější době vanilka. Francouzi do- byli M. r. 1725, v 1. 1761—1798 pak střídavě bylo v moci Angličanův a Francouzů. Mahóbom^ Imaébúr], město s 20.000 oby v. na jv. ostrova Mauritiu, na zátoce Grand-Port, chráněné útesem koralovým. Pojmenováno je po guvernérovi Mahé de La Bourdonnais, který úspěšně spravoval ostrov Mauritius od r. 1734. S Port-Louis spojeno je drahou. Mahédla (Mehedia. Mahdija), přístav na východním pobřeží tuniském, 175 km jižně od města Tunisu na úzkém poloostrove, s mo- hutnými, několikrát pobořenými hradbami, slavnou kdysi ze starých zřícenin vystavěnou mešitou, piskem zanesenou rejdou. Z 10.000 ob. jest 1200 Evropanů, již se lovem sardi- nek (200 bárek), přípravou olivového oleje, mýdla atd., obchodem s obilím, vlnou a hál- fou zabývají. Rakouská kons. agentura. Město na místě antické Zety as r. 912—920 prv- ním Fatimovcem Obeidem Alahem El Mahdim v nádhernou residenci zbudované bylor. 1145 Rogerem, králem sicilským, dobyto a r. 1551 Karlem V. rozbořeno. Maheng^e, území ve Vých. něm. Africe mezi řekami Ruahou a Lufidží, velmi úrodné, dobře zavlažené, částečně bahnitě a hustým křovím porostlé, částečné dobře obdělané, obydlené kmenem téhož jména. Obyvatelé jsou blízce příbuzni se Zuly, nad něž vyni- kají jasnější pletí, jemnějšími rysy v obličeji, urozenějším vzrůstem vlasů a vousů i větší intelligencí. Zvláštní jest, že nemají úcty před mrtvými. Ottův Slovník Naučný, sv. XVI. iz6 1900 Mahernia L., rod rostlin z řádu sloup- kokvětých čel. Búttnenaceae, obsahující byliny n. polokře kapské. Listy jsou střídavo, trojklané n. zpeřenodílné, a květy 5četné úžlabní, protilisté n. konečné, obyčejně rů* žové, na nitkovitých, převislých stopkách. Pčtipouzdrá tobolka obsahuje mnoho semen. V studených sklenících pěstují se v Cechách M. inctsa , fragrans a j. Děd. Mahl, řeka v britsko-indickém praesidentstvi Bombayském, pramení v Malvě z jez. Mehad- ského ve výši 564 m a ústi do zátoky Kam- bayské. Déíka 500 km, poříčí 40.000 km\ Mahler Gustav, proslulý dirigent a skla- datel hudební (* 1860 v Kališti u Humpolce), studoval ve Vídni na universitě a na kon- servatoří, kde byl mu v kontrapunktu učitelem Ant. Bruckner. Nabyv praxe dirigentské na menších divadlech, povolán byl r. 1885 k něm. divadlu pražskému, kde pod ředitelem A. Neu- mannem uvedl na jeviště první dvě části z Wau'- nerova »Prstenu Nibelungůvc. V I. 1886—88 engažován byl u měst. divadla v Lipsku, na- čež jmenován byl ředitel, opery v Budapešti, odkud, vyštván byv neutěšenými poměry umě- leckými, po třech letech přešel k měst. di- vadlu v Hamburku, kde působil do r. 1897, než povolán byl k dvoř. opeře ve Vídni, zprvu jako kapelník a po Jahnově demissijako artistický její ředitel. Prvním jeho činem bylo uvedení Smetanova »Dalibora« (4. říj. 1897). M. zjednal si velkých zásluh o první rakou- skou scénu operní, bezohledným postupem zreformovav ensemble a renaissanční činností přispěv k upevnění a prohloubeni repertoiru. Za to jako koncertní dirigent narazil na od- por kritiky smělým novotářstvím v instru- mentaci klassických skladeb. Z produktivní činnosti jeho sluší zmíniti se o třech široce založených symfoniích, z nichž první (D-dur) pohybuje se v mezích klassických forem, ale jako druhá se sborem (C-moll) činí nesmírné nároky na mnohost a techniku nástrojovou; třetí s názvem -^Was mir die Nátur eriáhlt* přidržuje se úplně programmnich tendencí mo- derní školy. Skladby M-ovy vycházejí pod- porou jednoty »Verein fůr deutsche Littc- ratur u. Kunst in Bohmen«; u soukromých nakladatelstev vyšly některé jeho písně. Mahlmann Siegfried August, básník něm. (♦ 1771 v Lipsku — 1 1826 t.), studoval práva, cestoval pak po se v. Německu jako společník Hvonského šlechtice, byl pak knih- kupcem a oddal se pracím literárním. Od ! r. 1805 redigoval »Zeitung íur die elegante ÍWelt« (1810—1816 s Met. Můllerein). od r. 1810 vydával »Leipzigcr Zeitung«, načež zabýval se vědami přírodními a hospodář- stvím. Vydal zejména Gedichte (Halíc, 1825), z nichž mnohé písně, vynikající lehkým rhyth- mcm a líbeznou dikcí, byly zpracovány hu- debně; pak: Er:[áhlungen u. Márchen (Lipsko, 1802), Herodes vor Bethlehem oder der triumphic- rende Viertelsmeister (Kol. n. R., 1803), par- odii na Kotzebuovy Husity před Naumbur- kem, Marionettentheater (Lips. 1806) a Neue Originalhistspielé (t., 1810). Jeho veškeré spisy 40 618 Máhly — Mahnič. (Sámmtliche Werke) vyšly v Lipsku (1839 až 1840, 8 sv.; 1859, 3 sv.). »Gedichte€ a »He- rodes€ v Rcclamove >Universal-Bibliothek«. Kiihly Jakob, klass. ňlolog. něm. (* 1828 v Basileji). Studoval na universitách v Basi- leji, Gotinkách a Berlíně, r. 1863 stal se mi- mořádným, r. 1875 řád. prof. klassické filo- logie na universitě basilejské. Z filolog, a li- terárně-historických prací jeho uvádíme: Die Frauen des klass. Alterthums (Basilej, 1853); Sebastian Casteilio (t. 1862); Wesen u. Gc- schichte des Lustspieh (Lips., 1862); Anf^elus Pólitianus, ein Kulturbild (t., 1864); Vavro- niana (t., 1865); vydání tak zv. Orestis tragoe- dia (t, 1866); Richard Bentley (t.. 1868); Der ódipus Coloneus d. Sopkokle^ {tídisút'], 1868) ; Ce- schichte d.antiken Literatur (Lips., 1880, 2 d.); Ober vergieichende Mythologie (Heidelberíc, 1885). Mimo to uveřejnil vkusné něm. pře- klady dramat Aischylových, Euripidových, Aristofanových, řec. a řím. lyriků a některých spisů Plutarchových. Konečně vydal několik svazků samostatných básní lyrických {Sáuger- fahrt]Rhigmurmel,Geá\chtGÍn Baseler Mund- art; Lied und Leid\ Aus d. Gcgenivart; Tvaiter- lieder)^ epických {Mathilde; Ďas Erdbeben \u tíasel] Frieden), dramatických {Die BeLigennig i'. Basel) a humoristických (Byrsopolias). Vý. Mahmůd, tur., tolik co arab. Muham- med, tur. jméno osobní: 1) M. I., sultán turecký v 1. 1730—1754, syn Mustafy II. (♦ 1696 — 1 1754). Na trůn vstoupil vzpourou janičárů po velikém krveprolití; v 1. 1730—1735 vedl válku s Peršany, kterou skončil odstoupením dobytých krajin; v 1. 1735—1739 válčil s Rusy (viz Anna Iva- novu a 13) a v 1. 1737—1739 s císařem Kar- lem VI. (v. t.); mír bělehradský zprostřed- kovala Francie. R. 1748 uzavřel M. s Rakou- skem a Ruskem » věčný mír«. Ani vnitřní politika M-ova nebyla Šťastna. 2) M. 11., sultán turecký v 1. 1808—1839, syn Abdula Hamida I. (* 1785). Nešťastnou válku s Rusy ukončil r. 1812 mírem v Buku- rešti (viz Alexander I. 37), otázka turecká však vyvolala mu válku druhou, rovněž ne- šťastnou (1828—1829), která byla ukončena mírem v Drinopol i. Do vlády M-ovy spadají také srbské a řecké boje za svobodu. Ve vnitřní politice M. pečoval především o se- sílení a centralisacl vládní moci; šťastně po- kořil janinského pašu Alího (v. t., 6) a také Vidin, Bagdád i Skutari připojil opět těsně k říši, avšak o místokrále egyptského Meh- meda Alího (v. t. a Ibrahim 2) jeho pokusy se ztroskotaly. M. snažil se upraviti svou říši co nejvíce po evropsku, zavedl svo- bodu vyznání, připravoval občanský zákonník a zejména ve vojenství provedl pronikavé reformy, užívaje cizích důstojníků (mezi nimi byl i Moltkc) k svým službám a zničiv r. 1826 krvavé janičáry. V provádění svých plánů byl M. velmi ukrutný. Srv. Bastelberger, Die milit. Reformen unter Mahmud II. (1874). 3) M. Dželál-cddin pasa Damad, státník turecký (f 1884). nabyl velikého vlivu iia dvoře cařihradském, pojav r. 1858 za man- želku dceru sultána Abdula Medžida; za Ab- dula Hamida II. byl několikráte ministrem války a řídil zejména dělostřelectvo. Neosvěd- čiv se však naprosto za války rusko-turecké v 1. 1877—1878 byl r. 1878 sesazen a r. 1881 odsouzen k smrti; amnestován musil se zříci své manželky a žil pak v Arábii. 4) M. N c d í m p aš a, turecký státník (* ok. r. 1810 — t 1883) byl r. 1856 ministrem ná- mořnictví, r. 1858 zatímním ministrem zahra- ničních věcí, r. 1871 velkým vezírem, v 1. 1872—74 ministrem obchodu a r. 1875 opět velkým vezírem. Vláda jeho byla násilná i li- bovolná, a když M. chtěl pro Abdula Azíze (v. t.) sáhnouti i k státnímu převratu s ruskou pomocí, byl nevolí lidu r. 1876 svržen a vy- pověděn do Mytileny ; v 1. 1879—1883 byl však opět ministrem vnitra. KahmůdiJský průplav, spojující Alex- andrii se záp. ramenem nilským v dolním Egyptě. V 1. 1819—20 zbudován Mehemedem Alim nákladem 1^1^ mil. fr. Při práci prý ze 300.000 fcláhů 20"000 zahynulo nemocemi a hladem. Průplavem tímto nabyla Alexandrie převahy nad sousední Rosettou. Mahn Karl Aug. Friedrich, filolog ro- mánský (* 1802 — t 1887). Napsal: Die Werke der Troubadours, otisk Raynouarda (1843—56, 4 sv.); Etymologische Untersuchungen auf dem Gebiet der rom. Sprachen (1854 — 76); Ge- dichte der Troubadours, dipl. otisk (1856 až 1868, 4 sv.); Denkmáler der baskischen Šprochů (1857); Ueber die epische Poeste der Froven" qalen (1874); Lautlehve der altproveng. Sprache (1885). Zpracoval též etyma angl. slovníku Websterova (1864). Mahomed viz M u h a m m e d. Mahomedáné viz Muhammedáné. Mahnič Anton, spis. slovinský (* 1850 v Kobdili u Sv. Daniela v Goricku). Vyko- nav studia gym našij ní a bohoslovecká v Go- rici byl r. 1874 na kněze vysvěcen a později na doktora bohosloví promovován, spravoval tamní přípravní seminář s počátku jako prae- fckt a pak jako ředitel bez mála 20 let. Roku 1880 stal se professorem bohosloví v tamním semináři. R. 1896 zvolen za biskupa na ostrově Krku. Jako spisovatel pracoval v 1. 1881 aŽ 1896 skoro výhradně na poli kat. církve s takovým úsilím, že na Slovinsku zaujímá mezi svými soudruhy první místo. O sobě vyšlo z jeho péra jen jedno dílo, t. Dvanajst večerov (1887), zvláštní to otisk filosofických a j. pojednáni s přísnou kritikou ze •Slo- vence* (1884); neboť M. psal jen samé články do časopisů, a aby mohl svou Činnost sou- střediti v jednom časopise, založil >Rimski Katolikc, jenž v 1. 1888—1896 vycházel a je- hož dvě třetiny obsahu M. sám plnil. — R. 1881 uveřejnil M. v »Kresu€ svůj první článek: Kako je Kobencelj na Dunaj sir nosil a ve >Slovenci< ostrou kritiku některých básní Šimona Gregorčiče (v 1. sv.), čímž M. veškerou intelligenci na Slovinsku proti sobě pobouřil. Spatřovalť M. v oněch básních protikřesťanské projevy, jakých Gregorčič dle své odpovědi v »Ljublj. Zvonu* v úmyslu Mahon — Mahratové. 619 neméL Od té doby trval literární boj nepře- tržité a dostoupil vrcholu v >Rimskem Ka- toliku«, kde M. proti všem slovin. liberálním časopisům a nejpřednějším spisovatelům a politikům slovinským co nejostřeji vystu- poval. Také Komenský, dr. Lindner a Tur- gcněv neušli jeho přísné kritice. Když pak r. 1891 začal M. vydávati přílohu k »Rims. Katolikuc pro studující mládež, zem. škol. rada zapověděla studentstvu tento list čisti. Annalech<, ve zprávách Akade- mie vídeňské a různých časopisech, na př. •Zeitschrift fiir d. physik. u. chem. Unter- richt«, kterého M. je stálým spolupracovní- kem. Některé stroje M-cm sestrojené nesou jeho jméno, na př. M-ovo kyvadlo, M-ův vlnostroj. nvk. Mácha. 621 2) M. Bedřich (* r. 1853 v Dol. Stépa- nicich), studoval gymnasium v Praze a v Hradci Králové a universitu v Praze. Supploval v Pardubicích, Soběslavi a v Plzni, načež byl jmenován učitelem dějepisu na reál. gymn. v Kolíně. Mimo menší pojednání v program- mech plzeňských vydal Přvučni knihu dějin uměni (Praha, 1899) a Ontamentiku (1900). 3) M. Adolf, math. spis. čes., bratr před. (* r. 1857 v Dol. Stépanicích u Jilemnice), studoval na rcálce v Hradci Králové a na polvtechnicc v Praze. Působil na reálce v Fi rádci Králové jako učitel tésnopisu, po- zději jako assistent a supplent. Od r. 1886 až 1895 byl supplentem v Kutné Hoře, načeŽ jmenován učitelem mathematiky a deskriptivy na reálce v Jičíně. Sepsal : Navedeni Jak l\e s vý- sledkem vyučovati měřictvt na školdcfi středních (Kutná Hora, 1889); Základy astronomie v piH- kladech (t., 1892); Sférická astronomie v VII. tř. reálni; Sbirka přikladu pro počítáni ^^ pa* měti (Praha, 1898); Astronomický \eměpis v příkladech^ řešených jednoduchou konstrukci {t., 1899). Jest vynálezcem přístroje »Astro- logium« (1896), zábavného ukazatele hvězdář- ského, jenž jest patentován ve všech evrop- ských státech. Dva jiné astronomické přístroje jsou k vydání připraveny. M. jest též spolu- pracovníkem velkého zeměpisného atlasu českého, jenž nákladem J. Otty začne vychá- zeti, kam přispěl novou origmální astrono- mickou mapou. 4) M. Josef, bratr před., stenograf český (* r. 1859 v Dolních Štěpanicích), studoval v Hradci Králové gymn., v Praze universitu. Supploval na dívčím gymn. Minervy, pak v Chrudimi, načež se stal učitelem klassické filologie na gymnasii v Králové Dvoře. Vynikl jako stenografický autograf Autogra- foval Pražákovu Těsnopisnou čítanku a Iblovu učebnici těsnopisnou. Byl komorním steno- grafem. Vydává stenografický časopis »Těsno- pisné Zábavy* (Kr. Dvůr, od r. 1893). Máoha Karel Hynek, geniální básník český (* 10. list. r. 1810 v Praze na Malé Straně, t v noci 5. list. 1836 v Litoměřicích). Má- chovo mládí spadá do krušných dob po po- sledních válkách Napoleonských, kdy finanč- ním patentem milliony rak. občanů přes noc ožebračeny. Přes to neprožil M. nejútlejšího věku v nedostatku; neboť otec jeho, ačkoli jen mlynářský chasník, nebyl z nejchudších. Teprve později, kdyŽ rodinné úspory z lep- ších dnu vyčerpány, rodina Máchova, majíc na nynějším Karlově náměstí najatý krupař- ský krámek, žila v poměrech dosti trudných. Odbyv farní školu u sv. Petra a hlavní školu u piaristů, měl jíti M. na řemeslo; ale k vlastní prosbě dán na studie a navštěvoval gymna- sium novoměstské. Dostalo se mu tedy ob- vyklého v době absolutismu předběžného vzdělání převahou německého, tak že v brzku ovládal němčinu nepoměrně obratněji nežli jazyk mateřský. Praha měla tehdy ráz nej- šosáčtějšího města německého. Toliko nepa- trný hlouček horlivých vlastenců českých, zasazujících se o probuzení národa k samo- statnému duševnímu životu, snažil se hlavně literaturou a divadlem, v obojím aměru pře« vahou pomocí dilettantů, rozehřáti led vše- obecné apathie k vyšším snahám. Na štěstí zalíbil si M. dosti záhy čtení knih. S počátku čítal vše, co se mu nahodilo. Tak seznámil se nejen s oblíbenými tehda v lidu dobrodruž- nými rytíř, a kouzelnými romány, ale i s mod- nimi,výstředně fantastickými povídkami Spies- sovými a takovými též anglick. romány Kad- cliÍK)vé. dále se spisy frivolního Klaurena, sen- timentálně mystického Novalisa, nábožensky mystického Zachariáše Wernera, pak se spisy Schellingovými, Van der Veldovými, Lafon- tainovými a konečně i s pošmurnými zpěvy Ossianovými a s poesii německých básni- ckých koryfeů Schillera a Goethea. V po- slednějším M. pro jeho ryze jasný názor na svět nepoměrně více sobe liboval, než v pa- thetické rhétoričnosti filosofujícího Schillera. Nad míru příznivý vliv spisu Goetheových na duševní rozvoj Máchův byl však později jinými vlivy paraíysován. V době, kdy počal se M. zajímati o básníky klassické, stal se s nim také důležitý obrat v příčině národní. Probouzející se národní vědomi nezůstalo totiž na Máchu bez vlivu, liž v prvních tří- dách gymnasijnich cítil se býti Čechem přes školní vychování ryze německé. M. nemlu- víval doma a jinde jinak než česky. JiŽ v chlapeckém věku seznámil se s Hájkovou kronikou, záhy zalíbil si čtení knih českých, a tak přilnul vlastně jen k češství vřeleji, uvědoměleji, a tím rozhodnut také směr dal- šího jeho vzdělání. Za nedlouho začal veršovati ; bezpochyby v jaz. německém. První pokus jeho veršem českým jest nadepsán Strabo; je to hy- pcrromantická rytířská romance z doby, kdy M. skoro ještě ani nevěděl, co je báseň. Jiné dva pokusy české. Na hřbitově a Pěvec, jeví již charakteristický základní tón: neobyčejnou zádumčivost a trpký bol, kterýmžto duchem provanuty jsou i všechny Máchovy pokusy veršem v jazyku německém z r. 1829 (vydané tiskem teprve r. 1892), v nichž vedle stili- stické dovednosti, nepoměrně větší než v po- kusech českých, jeví se týž vážný a zádum- čivě truchlivý základní tón jako v nejčelněj- ších básnických plodech Máchových z dob pozdějších, ^atím seznamoval se M. vždy pil- něji také s českou literaturou; zejména četl Puchmajerovy verše, KoUárovy básně, staré letopisy Trojanské, spisy Klicp^rovy, Polá- kovu » Vznešenost přírody «, Kamarytovy pís- ně a j. Velké, netušené politické převraty r. 1830, zejména revoluce polská, nezůstaly na Máchu bez vlivu. Vlastenectví a vzájem- nost slovanská vzpružovaly jeho ducha. Za- čal se učiti i polskému jazyku. Když roku toho po potlačení revoluce polské četní emi- granti polští zuboželí prchali přes Prahu do bvýcar a jinam, byl M. z prvních a nejhorli- vějších, kteří jim sháněli tajně výpomoc. Tehdy čítal M. vynikající plody básníků pol- ských a činil si z nich, jako z jiných autorů, výpisky. Zejména z Malczewského, Garczyú- sícého, Korsaka, Sewerina Goszczyúského, ^a- «22 Mácha. leského a především z Julia Slowackého, z je- hož dramatu »Maria Stuartc opsal si do den- níku svého nejčelnější scény, a z Mickiewicze, jenž taktéž nezůstal beze vlivu na ducha Má- chova. Než vliv ten nebyl tak mocný, iako vliv jiných dvou literárních koryfeů: Waltera Scotta a lorda Byrona. M. přilnul k přiroze- nému, rozvedenému a na historických zákla- dech pěstovanému románopisectvi Scottovu s veškerou příchylností vnímavé své duše. Nečetl jen těch románů, on je studoval, roz- bíraje osnovy děje a analysuje charaktery. Stopy vlivu toho zřejmé se jeví v románech Křivoklát a Cikáni a také v plánech k dalším historickým románům. Daleko více však než Scottovy romány líbily prý se Máchovi básně >Panna jezerníc a >Píscň posledního tíbrda<. Vliv Byronův — prostřednictvím překladů pol- ských a německých — nebyl ani tehda aniž později osamělý. Jeviť se i u největších bás- níků slovanských , jako u Mickiewicze, Puš- kina a Lermontova. Pochopiv ducha poesie Byronovy a shledav jej příbuzným s vlastním duchem svým. zamiloval si M. plody Byro- novy s veškerou vřelostí ohnivé své duše atak neubránil se (jak také v jeho tehdejším věku a při povaze tak vnímavé a charakteru Byronovu tak příbuzné ani jinak býti nemo- hlo) vlivu až přílišnému, vlivu, jenž vtisknul nejlepším pozdějším plodům Máchovým ráz Byronovský. Vliv Byronův na Máchu mož- no právem nazvati takřka démonickým. M. dovedl celá místa z paměti recitovati a v obrazy a charaktery tak hluboko se vmy- slil, že takměř s nimi a v nich žil a veškeré svoje náhledy o přírodě, o člověčenstvu a světě vůbec náhledům Byronovým připo- dobil. Z nejprvnějších plodů musý Máchovy pod vlivem ducha Byronova jest prosaický náčrtek Krkonošská pouť. Duch, kterýmž jest prodchnut, jest ryze byronovský; ale týmž právem možno jej nazvati téŽ duchem ryze Máchovským. M. mluví tu o sobě, o svých ci- tech, nadějích atd. v podstatě nejinak, než jak by byl mladík jeho minulosti a nadání o všem tom mluvil a psal, kdyby se byl s poesií By- ronovou vůbec ani neseznámil. Nepoměrné zřejměji jeví se vliv Byronův v pozdějších pracích Máchových, hlavně v Mnichu a .^fáji. \ Za takových poměrův a vlivů dostudoval M. gymnasium a nastoupil r. 1831 studia filoso- ncká. Ačkoli studoval na gymnasiu novo- městském, byl přece stále ve styku i se žáky akad. gymnasia staroměstského pod Jos. i Jungmannem a navštěvoval také nedělní { ungmannovy české přednášky, konané vždy po exhortě. O jedné takové přednášce (v li- stop. r. 1831) předčítal Jungmann také vcrŠe, jež mu byl jeden z posluchačů jako stili- stické pensum dodal, a autora veršů těch, K. H. Máchu, pochválil. Byla to báseň Svatý Ivan, kterouž pak tehdejší spoluredaktor Krameriova »Večcrního vyražení* v listě tom v č. 86. otiskl. Tak ocitla se první Máchova báseň ve veřejnosti. V únoru r. 1832 otištěna v témž listě ještě druhá báseň z pera Má- chova: Abelarda Heloisa, načež M, skoro po dva roky ničeho více neuveřejnil. Teprve nastoupením studií filosofických nabyl M. širšího rozhledu do světa. Obraznost jeho stala se živější, povaha se krystallovaia. Za- čal studovati soustavněji, zvláště logiku. Také vyšší mathematika jej vábila, ale nikoli jako věda, nýbrž jakožto prostředek k bystření soudnosti a ostrovtipu. Navštěvuje pilně přednášky prof. Lichtenfclsa, později prof. Exnera, zamiloval si také filosofická badání, čímž názor jeho na svět vždy určitěji se ustalo val — a nebylo vinou Máchovou, že nesrovnalosti světa a společnosti lidské ne- jevily se mu vždy ve světle růžovém, ba vždy více jej rozlaďovaly. Podobně nemohl se na- sytiti studií mctafysických. Nenalézaje záliby v rozkošnickém, nevázaném studentském ži- votě tehdejší doby, vyhledával vždy více sa- motu a vřele přilnul ke krásám přírodním. Žil v nich, pozoroval je a v dílech svých ohrožoval. V tu dobu podnikal buď sám nebo s některým přítelem vždy častěji kratší i delší výlety do kraje, navštěvuje hlavně staré hrady a přírodními krásami vynikající partie Čech. V čci r. 1832 podnikl s několika kol- legy výlet do romantického údolí sv. Ivana pod Skalou a na Karlštein. Skoro všichni byli proto vyšetřováni na policii; M. mimo to volán i ic direktorátu filosofické fakulty a přednosta její, velmistr řádu křižovnického Kóhler, kovaný Němec, potrestal Máchu kar- cerem. M. ztrávil tehdy také několik dní v Benešové, kde pokusíl se i jako ochotník v úloze studenta Javornického v » Čechu a Němci*. O prázdninách navštívil s přítelem Hindlem Bezděz, kam zavítal později něko- likrát, a nejspíše i Křivoklát; r. 1833 vydal se na cestu do Krkonošských hor a r. 1835 v srpnu s přítelem Ant. Strobachem do Itálie. Pod nadpisem H*ady spatřené zaznamenal si M. ve svých zápiskách 90 jmen hradů a zámků, z nichž některé navštívil několikrát, mnohé pak si i okreslil, ba kresby své i v bar- vách provedl. O těchto výletech a cestách ko- nal pilná studia, jak o tom svědčí četná místa v jeho spisech. Z Máchových notát a den- níku z 1. 1833—1834 vysvítá, Že neuspokojil se pouze výlety, jež mohl skutečně podni- kati, nýbrž že konal v duchu a s použitím cizích očí a zkušeností daleké cesty po ši- rém světě. Nesčetné výpisky z nejrozmani- tějších cestopisů a ještě více záznamy o ce- stopisných, země- i národopisných spisech, jež byl četl, nasvědčují, že pf^á duševním zrakem mladého poety, po znalosti světa a lidi horečné prahnoucího, rozvíjel se vždy více obraz světa, jenž by se byl v několika málo letech najisto stal přímo velkolepým celkovým panoramatem Mimo přípravná stu- dia povšechného rázu M. od otištění prvních svých dvou básní pilně produkoval, ačkoli ničeho nepublikoval. Tak na př. báseň Mnich, zařazenou ve Spisech jako »zlomek<, začal psáti již na sklonku r. 1832 a ukončil ji v prvních měsících násl. roku. Teprve r. 1834 otiskl ve »Květechc v č. 2. a 45. a r. 1835 v č. 22. další ukázku svých veršů, pak po- Mácha. 6'i3 kusy prosaické, jako Křivoklát a Márinku, a jinde ještě nékteré jiné verše; ale nezdá se, že by byl pracemi témi vzbudil v kruzích literárních zvláštní dojem. R. 1834 nalézal se té2 jako horlivý účastník v kroužku mladých patriotáv, kteří seskupeni kolem J. K. Tyla zarazili ochotnické divadlo >U Kajetánuc, a vystoupil také několikrát jako herec ne- toliko v divadle >U Kajetánů*, nýbrž i v di- vadle stavovském, kde debutoval 8. prosince r. 1834 v Klicperově »Blaníku€ v úloze Jindřicha Prachatického pod pseudonymem »Miloháj<. V 1. 1834—1835 vystoupil v celku v patnácti kusech, v šestnácti úlohách. Krátce před tim, když konány přípravy ku hrám v divadle »U Kajetánů*, seznámil se M. v kroužku tom s mladistvou dívkou Eleonorou Šimkovou, připomínající fysiognomií svou ráz Byronov- ských zádumčivých krásek, a náruživě si ji zamiloval. Nebyla to první láska Máchova; ale M. zůstal dívce té věren a střežil ji se žárlivostí skoro až chorobnou. A ona také byla, jak se zdá, hlavním impulsem psychi- ckého konfliktu Máchova >Máje«. Od té doby M. sice méně studoval, ale v produkci lite- rární neustal. Již r. 1834 začal psáti svůj Máj ; r. 1835 napsal román Cikáni, jehož cen- sura nepropustila. V prvních týdnech r. 1836 dopsal »MáJ€, jejž v dubnu vydal vlastním ná- kladem jako SpisU Karla Hynka Máchy áil první a — jediný. Souvěkou kritikou českou přijata báseň ta s naprostým neporozuměním a s bezpříkladnou příkrostí odsouzena. Tyl ve »Květech< sice básnický talent Máchův uznal, ale »byronism* jej z vlasteneckých ohledů do duše urážel. Podobně odmítavě vyslovil se o >Májic J.Chmelenský v >Musej- niku< a nejpříkřeji posoudil jej SI. Tomíček v »Č. Včele«. Nejtragičtější konflikt, jenž jest básni té podkladem, budil u souvěké kritiky ošklivost a hnus. Neviděno, nežli co jevilo se zraku fysickému: kolo, šibenice a kostlivec; nepojato, nežli co podáno ná- padně a s důrazem : padlý anděl, vrah a »strašný lesů pán«; nepochopeno, nežli co mělkost kritická maně vylovila a jakožto básníkův ideál na odiv stavěla: »to, co se nic na- zývá . . .€ Nejplastičtější scény, vyžadující přímo mistrovského ovládání jazykového fondu, scény neskonalé krásy, v nichž jazyk český, v oné době ještě tak neohebný, konal ve službě Máchově pravé zázraky, pokládány za školácká pensa. Nejpoetičtější dikce, nej- případnější přirovnání, nejduchaplnější kon- trasty, jimiž M. tak nevyrovnaně maloval, že nevzniká v čtenáři představa mlhavá, nýbrž obraz určitý, jasný, barvitý a takořka do nejjemnějších odstínů propracovaný, vŠe to pokládáno za pseudopoetický ballast, za ti- těrné ozdůbkářství. Nejdojemnější, nejele- gičtější stesk a žal nad nenahraditelnou ztrá- tou mladosti a bezradostným, svrchovaně nešťastným jinošstvím, jaký kdy básník ně- který snažil se vysloviti, — nejhlubší, nej- záhadnější myšlénky, jakýmiž se myslící a cí- tící člověk vůbec zabývati může, největší problém života lidského — vše to, ač věrně i formálně vysloveno tak mistrovsky, Že z vrstevníků ani jediný nemohl se Máchovi po bok postaviti, pokládáno za plané, bez- účelné, pravého básníka nedůstojné hříčky bídného, se svým žalem pouze kokettujíciho rýmotepce. Může-liž býti většího poníženi a pokoření, než jakého se dostalo Máchovi za to, že puzen vnitřním hlasem odvážil se něčeho, čeho se nebyl před ním nikdo od- vážil? A vše, co bylo o této básni křivého, nespravedlivého, podceňujícího a pokořujícího psáno, M. také četl. Není pochybnosti, že prese všechnu resignaci, jaká se jeví v dopi- sech Máchových, byl přece jen v hlubinách duše roztrpčen. Míjelť nyní společnost více než kdy jindy. Zatím byl se mezi ním a jeho milenkou utkal poměr nejintimnější; Máchova Lori cítila se matkou. Ježto pak r. 1836 M. právnická studia dokončil, poohlížel se po nějakém existenčním útulku. Po prázdninách, za kterýchž došlo mezi Máchou a otcem i příbuznými jeho milenky k různým spo- rům, opustil M. dne 27. září Prahu s nepa- trným výpomocným tří dvacetníků a odebral se do Litoměřic, kde byl ujusticiára Durasa přijal místo amanuense a zároveň právního praktikanta. V brzku na to, dne 3. října, při- nesl mu bratr jeho Michal do Litoměřic zprávu, že v noci ze dne 1. na 2. října na- rodil se mu hoch. M. pospíšil do Prahy a do- věděv se, za jak nelidských okolnosti se to stalo, vyprosil si pro milenku útulek u svých rodičů a zakázal ji stýkati se s příbuznými. Vrátiv se do Litoměřic, konal přípravy ku sňatku (8. list). Několik dni před tímto dnem zaslal milence své německý list, v němž nad jiné zřejmě zračí se jeho povaha: muže sebe- vědomého, neobyčejné duševní převahy a pevné vůle. Avšak dříve, než nadešel den sňatku, M. následkem nachlazeni, jež si byl při obětivém hašení požáru přivodil, ochu- ravěl a v mladistvém věku 26 roků v plném rozvoji faenomenálního talentu svého zemřel. Jako byl osud Máchův abnormální, byly i osudy jeho spisů a vliv jejich na čes. pí- semnictví zcela apartní. Devět roků po smrti Máchově (1845) učiněn první pokus vydati sebrané jeho spisy; ale pod titulem Spisy Karla Hynka Máchy — díl první: Bá$né — nevydán než jediný sešit, obsahující zajíma- vou biografii Máchovu od Karla Sabiny a za- čátek Máje. Od té doby činěny přípravy k vydání spisů těch několikrát, ale nedošlo k tomu pres sympathie, jež chovali k poesii Máchově Sabina, Nebeský, Koubek a j. básníci čeští. R. 1851 otiskl Mikovcův >Lumír« Má- chův román Cikáni, kterýž r. 1857 vydán také jako 7. sv. Bibliotéky českých původních ro- mánů. Teprve když byla nová generace lite- rární, tak zvaný »Kruh Májový* (Hálek, Ne- ruda, Heyduk, Jahn, Barák a j.), vstoupila r. 1858 v šlépěje Máchovy, odvážil se po dalších čtyřech letech I. L. Kober vydati (1862) Máchovy spisy, jež vyšly jako třetí čásť Spisů výtečných básníků novověkých ve dvou svazcích, z nichž prvý obsahuje básně, druhý prosu s připojeným životopisem 624 Mácha. Máchovým z pera Sabinova. Zatím byl však již r. 1844 Siegfrid Kappcr otiskl první ně- mecký překlad Máje v Klarovč almanachu Libussa, kterémuž předeslán sympathický literární úvod z péra Theodora z Gríinwaldu. R. 1862 vydal Alfred Waldau (Jaroš) pod ti- tulem K. H. M-'sAusgewáhlteGedichte nový překlad Máje a 50 jiných básní s při- měřeným úvodem. Později přeložili Máj do němčiny B. L. Rambousek (1881) a Karel Múiler (1882). Také v časopise »Dioscuren« otištěny byly úryvky překladu. R. 1894 pře- ložen Máj do švédštiny od Alfreda Jensena, prof. na universitě v Goteborgu. Od roku 1862—1900 vydán pak Máj v českém jazyku jedenáctkrát, namnoze illustrován, a to roku 1865 s illustr. B. Kroupy, r. 1872 s iniciálními illustracemi J. Scheiwla; r. 1881 vyšlo nové vydání illustrované, r. 1883 vytištěn jako V. vydáni v Ústřední knihovně ve sv. 111., r. 1886 v Bačkovského »Sbírce nejdůležitějších če- ských plodfl básnických* č. IV. (věrný otisk I. vydání z r. 1836). v 1. 1888 a 1894 s illu- stracemi V. Olivy (nejlepší vydání illustro- vané), dále r. 1893, pak téhož roku illustro- ván Fr. Slabým, r. 1896 v Lorencově Národní knihovně č. 1. vycházející v Třebíči na Mo- ravě a r. 1897 poznovu s illustracemi Fr. Slabého. Mimo to vydal r. 1892 J. A. Zelený v Chotěboři pod titulem Nové básně K. H. Máchy sbírku německých pokusů Má- chových veršem z r. 1829. R. 1896 pak vyšly Máchovy básně i s Májem v Světové knihovně č. 89. a r. 1898 vydán román Ci- ká n i v téže knihovně jako č. 38. a 39. Okolo r. 1886 zpracován Máj J. V. Fricem v libretto s názvem >Lesní pán*, k němuž český skla- datel V. Suk složil později hudbu. Opera ta však ředitelstvím Národního divadla českého odmítnuta a provedena s úspěchem teprve 7. března r. 1900 v ruském překlade pod ti- tulem Lěsnoj carj — v Charkově na Rusi. Máchův význam v literatuře české nezakládá se převahou na četných uměleckých dílech buď naprosto neb aspoň přibližné dokona- lých, nýbrž jednak v nepopiratelném faenome- nálním talentu, jak jeví se především v jeho Máji, hlavně však v duchu, kterýmž jest bá- seň ta provanuta, v duchu, jenž byl vrstev- níky stigmatisován jako básnický >směr« přímo >záhubný« a teprve čtvrť století po Máchově smrtí slavil v celé řadě literárních i pigonů vítězně své obrození vydáním alma- nachu >Máj* na r. 1858. V četných po- kusech svých a plánech k dalším pracím jeví se M. zároveň jako talent mnohostranný. Není pochybnosti, že by se byl rovněž tak jako ve verši osvědčil i jako romanopisec nejen historický, ale i sociální, ba i jako básník dramatický. Náběhy jeho v posledněj- ším směru jsou aspoň pozoruhodný, kdežto v pokusech svých prosou i veršem podal nezvratný důkaz své mnohostrannosti. Pří- činy toho, proč M. od vrstevníků byl nepo- chopen a odsuzován , jsou rŮzny. Jednou z hlavních, ne-li nejhlavnější, jest, že i vlastní Máchův názor na svět nebyl jednak vrstev- níkům znám a od názoru oněch, kteří jej aspoň tušili, diametrálně se rozcházel. Máchův názor na svět, tudíž nejvlastnější základ Máchova ducha, zračí se nad jiné případně a ostře v jedné poznámce jeho denníku z r. 1833, která zní: >Já miluju květinu, že uvadne, zvíře, poněvadž pojde; člověka, že zemře a nebude, poněvadž cítí, že zhyne na vždy; já miluju — ba více než miluju — já se kořím Hohu, poněvadž není.c A právě tímto duchem jest prodchnuto i Máchovo nejdokonalejší dílo, epochální Máj, čímž vy- světluje se především jiným nejen zásadní odpor jistých kruhů proti Máji. nýbrž i po- zdější uznání a oslava Máje v kruzích filo- soficky tolerantnějších. Uprostřed četných vynikajících básnických plodů pozdějších stojí Máj doposud jako daleko viditelný ma- ják básnického obrození. Svěžestí, silou i poetickou dikcí svou imponuje báseň ta i na začátku XX. století. StojíC doposud osaměle jako plod skutečného genia v celé své zádumčivě tklivé čarokráse, s veškerým leskem své divůplné poesie a tajemnou hloubkou svých myšlének jako výtvor nedo- stižitelný, poněvadž pro svou rázovitost ne- napodobitelný. Máchův »romantism« a »byro- nism< nezdá se padati hrubě na váhu. Obé bylo u Máchy jako u Puškina, Lermontova, Mickiewicze a j. zcela přirozeným následkem eruptivního tvoření, snažícího se vymknouti se z tradicionálních okovů. Jako jinde byl to i v Čechách rozhodný pokrok. Jinou příčinou odsuzování Máje byl Máchovi přisuzovaný byronism. Geniální Byron byl sice r. 183o v Čechách znám; ale pro poesii jeho nebylo pochopení. Důležitou příčinou nepochopení u vrstevníků i později byla také uzavřenost Máchovy povahy a nedostatek pramenů k je- jímu objasnění. Dle novějšího badání však byl M. muž nad jiné intelligentní, bystro- duchý a mnohostranně vzdělaný; snivý, ale přece hluboký myslitel; muž neúhonných mravů, poctivý, spravedlivý a pravdy mi- lovný — člověk beze lsti a šalby, k' sobě i k jiným přísný, konečných cílů svých úplně sobě vědomý, tudíž samostatný a nepodajný; věrný a obětivý přítel, a přes všechno opačné, ačkoli ničím nedoložené tvrzení vrstevníků — člověk v celku umírněný a roz- vážlivý. Hluboký jeho cit, široký rozhled, nepředpojatý názor v svět a jiné řídké vlast- nosti duševní byly příčinou, že pojímal život lidský vůbec a svůj vlastní zvlášf nad míru vážně a opravdové. Žije více světu, jak ob- rážel se v zrcadle jeho duše, nežli reální skutečnosti, nalézal potěšení a útěchy vý- hradně v duševní práci. Namáhavá, úmorná práce duševní byla mu skoro vSím. Hluč- ných, veselých nebo rozpustilých společností nemiloval; překážely mu. Samota, v níž mohl myšlénkám svým popustiti úplně uzdu, byla mu milejší rozptylujících a vzrušujících zá- bav. Nicotné titérnosti lidské neměly proň Žádné vnady. Všednost, planost a bezuzdnost nenáviděl; ale maje neobyčejně vyvinutý smysl pro charakteristiku, neod vracel se ani Machač — Macháček. 625 od výjov&v odporných, měly-U znak původ- nosti' a přirozenosti. Přítelem rozvláčných řeči nebyl. On sám zřídka kdy se rozhovořil ; a mluvil-li, vyjadřoval se přesné logicky, klidně a zřídka kdy se rozehříval; ale stalo-Ií se tak, býval i výmluvný nebo po případě i příkrý a drsný. Úsudku svého nikdy ne- balil v háv konvenienční mlhavosti. Vyšlo- vil-li někdy své mínění, soudil bystře, spra- vedlivě, nepředpojatě , tudíž Dczohledně. Nikdy a před nikým šíje své neskláněl ; jedi- nými autoritami byly mu ncpředpojatý rozum a nczkalený, ryze lidský cit. Jsa sobě vědom duševních i jiných předností svých, netvářil se nikdy licoměrně skromným nebo docela duševně mrzáckým. Nemaje potřebí žádných opor a nižádných pomocníků stál ve světě sám a sám, snaže se obrovský úkol života svého provésti bez cizí pomoci. Hluboký jeho cit byl snadno vzrušitelný, mnohdy sensitivní, začasté pak náhle vzkypěl. Jasný rozum však jej přece ovládal skoro souve- renně; i v nejprudším affektu prozrazoval svou nadvládu. Nechť podnikal M. cokoli, ve všem jevil se býti celým mužem s neoblomnou vůlí, bezpříkladně houževnatou vytrvalostí a železnou důsledností. Každý jeho krok jest důsledný; ale nikdy na prospěch výlučně in- dividuální, vždy buď zároveň nebo výhradně na prospěch všeobecný. Nechť však na zá- kladě svého názoru na svět přemítal o záha- dách světa a lidstva sebe střízlivěji, vždy vi- děl jasně před sebou konečnou metu každého tvora: nevystihlou propast smrti, do níž může býti i on každým okamžikem neviditelnou mocí uvržen. A přece stál hrdě vzpřímen a pracoval s úsilím, čekaje, až osudný okamžik ten nadejde. A když nadešel, zemřel smrtí zá- vidění hodnou — obětovalť se — Synek M-chův Ludvík zemřel v nejútlejším mládí, kdežto Máchova milenka, provdavši se po- zději, přečkala geniálního pěvce Máje skoro o 60 roků. O Máchovi a jeho poesii bylo u nás i v Německu psáno dosti často. Tak v »Lumíru« r. 1853 (č. 45. a 46.) a v •Praž- ských Novináchc r. 1854 od Fr. B. Kořínka. Kromě zmíněných již statí napsal Sabina také ještě Upomínku na K. H. Máchu do al- manachu Máje na r. 1858. Dále jsou zmínky v »Case€ r. 1860 (č. 39.) a r. 1861 (č. 106.), v >Boleslavanuc r. 1860 (č. 5.), v »Obrazech životac r. 1861 (č. 5), v »Rodinné kronice* r. 1862 (č. 5.) a r. 1863 (č. 81.). Mimo to otiskl Jan Šafránek aesthetický rozbor Máje v listě »Tábor« r. 1870 a Fr. Dlouhý bio- grafii v olomúcké >Koledě« r. 1881. Dále otištěny biografie v Sojkové spise Naši mužové, v Bartlově Slavíně a Baráko- vých přednáškách. J. L. Turnovský napsal také ještě stati Máchova podoba (»Hlas Národa*, 26. říj. r. 1886) a Máchova Lori (•Světozor*, 1886, č. 25 a >Zábavné Listy, 1886). Nejnověji napsal také Polák Maryan Zdziechowski obšírnou studii K. H. Mácha a byronism v Čechách, již J. Voborník přeložil do češtiny (1895), a Jar. Vlček, Drobné kapitoly z dějin čes. literatury nové. Nejča- stěji psal o Máchovi J. Arbes. R. 1886 vydal samostatně povahopisnou studii K. H. Má- cha. Mimo to otiskl po různu: Poslední okamžiky Máchovy (»Lumír«, 1877); Jak básnil K. H. Mácha (»Květyc, 1882); Portrait K. H. Máchy (»Domácí krb«, 1883); Máchův tMáj* (>Květy*, 1886); O významu Máchova »Máje< v litera- tuře české (»Svétozor*, 1886); Máchovo tajemství (^Rozhledy liter.*, 1886); Má- chova Lori (»Hlas Národa*, 2. květ. 1886); Máchovy satirické náběhy (>Paleček«, 1886, č. 18.); Ze života českého básníka (^Slovanský sborník «, 1887); Máchovi přá- telé a kollegové (*Světozor<, 1888); Český bohéme z dob Máchových (>Hlas Národa*, 17. led. r. 1897V, Doslov k Máchovu »Křivoklátu« (»Nár. Listv*, 24. led. r. 1897); Sen K. H. Máchy (.Čes. Politika*, 20. čna r. 1897); Několik črt z denníku K. H. Máchy (»Bcsedy Lidu*, 1897); K. H. Mácha jako tourista (>Čes. Politika*, 29. srp. 1897); Zur Charakte- ristik K. H. Mácha's (.Politik*, 11. září 1897); K. H. Mácha jako herec (>Květy*. 1898); Dopisy Máchovy (>Naše doba*, 1898); Z literárních plánů K. H. Máchy (»Hlas Národa*, 31. čce a 7. srp. 1898); Ku charakteristice K. H. Máchy (.Roz- hledy*, 1898); Studentský Parnas za dob Máchovýc h (Květy, 1900). Z německých pramenů k životopisu a charakteristice Má- chovy poesie kromě připomenutých uvádíme: »De Čarro-ův Karlsbader Almanach na rok 1837; pražský list .Ost und West*, 1840; .Augsburgcr Allg. Ztg., 1840; příl., str. 963.; spis .Osterreich im J. 1840* vydaný v Lipsku, díl IL, str. 329.; Franklovy .Sonntagsblátter*, Vídeň, roč. I. (1842j,str. 313., roč.lV. (1845), str. 454., roč. V. (1846), str. 1086.; Prutzovo »Deutsches Museum* (Lipsko 1862, č. 27. a 28.) a >Magazin fůr die Literatur des Aus- landis* (1864, str. 310). A. Kaolutd Antonín, paedagog. spisovatel český (♦ 1846 v Kelci na Moravě). Absolvo- vav reálku byl professorem, r. 1882 jmeno- ván okres. Škol. inspektorem na Moravě a nyní je professorem při paedagogiu učitelek v' Brně. Přispíval do paedagog. časopisův a vydal: Pohádky a povésti (Praha, 1876—77); s E. Schulzem Základové lof^iky a didaktiky (Brno, 1877); Učivo k náipniému vyučováni v prvních ročnicích školy obecné (Vid., 1891) a čítanky (čtyřdílné) pro školy obecné (Praha, 1894). Maohádek: 1) M. Šimon Karel, spiso- vat<.l český (* 10. prosince 1799 v Praze — t 2. říj. 1846 t.), chodil v rodišti svém do školy německé, avšak na staroměstském gym- nasii akad., do něhož r. 1812 vstoupil, vrátil se k vědomi národnímu hlavně působením Josefa Jungmanna. M. náležel vždy mezi žáky nejlepší a záhy jevilo se u něho nadání bás- nické. Vedle toho osvojil si nevšední theore- tickou znalost hudby; cvičil se pilně také v řečnictví a nabyl ch valné pověsti jako deklamátor r. 1821, kdy jakožto posluchač 626 Macháček. filosofie při akademii přednesl s pronikavým lispéchem Pindarův čtrnáctý vítézozpév olym- pijský jazykem řeckým. Vlastenecká horlivost spřátelila ho s Čelakovským, Karaarytem, Chmelenským, Tomsou, Vaftkera, Vinařickým a jinými druhy stejné smýšlejícími. Obrátiv pozornost svou k divadlu jal se M. překlá- dati jinojazyčná dramatická díla do češtiny a první práce toho druhu byla Goetheova tragédie Iphigenia v Taurii^ kterou vydal ti- skem r. 1822. T. r. napsal a v berl. časopise ^Gesellschafter* tisknouti dal článek o lite- rární činnosti v Čechách, nepředloživ ruko- pisu censuře, jakož bylo nařízeno. Kdosi udal spisovatele policii, která ho pak stíhala. Tre- stán sice nebyl, ale zůstal »podezřt.lým€. Vy- konav zkoušky pro gymnasijní professuru předepsané věnoval se literatuře i vydal r. 1823 výbor novčjších básní českých, nazvaný Krasořečnik, aby českému obecenstvu a zví. studentstvu poskytl zásobu vhodných básní k přednášeni. Pro divadlo přeložil mnohé texty operní, z nichž první byla Castelliova a Weiglova Rodina švýcarská, která se kon- cem r. 1823 dávala po česku s nevšedním úspěchem, dále přeložil Cherubínova >Vo- daře«, Da Ponteova (Mozartova) >Dona Jua- nac, >Lazebníka Sevillského^, >Othella« a řadu jiných textů v zpěvoherních, při čem jeho hudební vzděláni bylo mu vítanou po- můckou. Neušla mu žádná tvrdost, která by se byla hudebnímu účinku příčila, i byly tedy překlady jeho zpěvné. Práce tyto byly průpravou ke tvorbě původní, k níž dospěl M. r. 1826 veršovanou hrou Ženichové. Ná- mět ke hře této, která náleží k nejlepším plodům dramatické literatury české, nalezl spisovatel ve staré frašce německé původu španělského, roku 1794 ve Vídni vydané a >Schildwache, Tod u. TeufeU nazvané, avšak zpracování M-čkovo jest samostatné. >Ženi- chové« vyšli v několika vydáních. V době, kdy M. o svých »Ženiších€ pracoval, vydal také zvláštní sbírku hudební s titulem Zpěvy české pro jeden hlas při pianuforte. Do časo- pisů, zejména do »Čechoslava« psával tehdy kritiky divadelní, při čem nezřídka jazykové poklesky na jevišti kárával. V této činnosti pokračoval i v » Časopise musejním*. Když pak počátkem r. 1828 po pětiletém čekání povolán byl jako učitel na gymnasium do Ji- čína, odevzdal kritické péro divadelní Chme- lenskému. V Jičíně shledal se M. s horlivým soudruhem Šírém, s nímž po léta i v témž domě bydlil a mnohou společnou práci na poli vlasteneckém podnikl a s ním o zvele- bení společenského života ve směru vlaste- neckém se přičinil. Jinak věnoval všechen volný čas práci literární, psával do časopisů a přispíval pilně Jungmannovi do Slovníka. R. 1830 vydal svou chn stomathii českou, sestavenou ku potřebě Němcův (Bóhmische Chrestomathie fůr Deutsche. iMit Erláuterun- gen u. einem vollstándigcn hiezu gehorigen Wórterbuche. Von S. K. M.). Dále přeložil a vydal Ciceronovy Řeči proti Katilinovi a opatřil je vysvětlivkami. Obrátiv pak se znova k písemnictví dramatickému, které mu vždy bývalo nejmilejší, přeložil Raupa- chovu tragédii »Isidor a Olga* (1834), Schil- lerovu »Pannu Orleanskou* (1838) a jal se Eřekládati též trilogii »Va1dŠtýna*, z nížto yl již dříve ukázky uveřejnil, avšak díla toho v obavě před censurou neukončil. Za to napsal ještě tři hry původní, a sice hi- storickou smutnohru Závis (5 jedn.), veselo- hru Půjčka \a oplátku (4 jedn.) a smutnohru Bulhar (1 jedn.). Z her těchto jest nejlepší >Záviš*. Podnět k této tragédii dal Palacký článkem svým o Záviši z Rožmberka, jinaíc z Falkenštejna, uveřejněným r. 1831 v »Mu- sejniku«. »Záviš« psán pětistopým troche jem, místy rýmem. Tyto tři hry M-čkovy vyšly r. 1846 s titulem Nové divadelní hry, provo- zování však žádné z nich spisovatelse již nedočkal. Téhož roku vydal také svazek svých Drobnějších básni, z nichž mnohé písně s průvodem Vašákovým, Lablerovým a Ne- svadbovým téměř znárodněly. Chorý odebral se r. 1846 do Prahy na prázdniny, jeŽ tam obyčejně trávil, uchýlil se do všeobecné ne- mocnice a tam zemřel. >Záviš« pak dáván za mčsíc po autorově smrti dne 8. listopadu r. 1846 ve stavovském divadle, později pak hrán několikráte také v Prozatímném divadle zemském. Časttji dáváni byli »Ženichové«, kteří jsou na venkovských divadlech posud oblíbeni. Zaznamenati sluší také překl. Caesa- rových »Pamětí o válce občanské*, pořízený r. 1845, avšak vytištěný částečně teprv po- zději v >Bibliothéce klassikův řeckých a řím- ských«. — Povahu M-čkovu vyličují někdejší žáci jeho jičínští jakožto vážnou, přísnou, avšak i laskavou, ke všemu dobrému naklo- něnou. Spisy jeho vyšly r. 1884 v 9Národní bibliotéce* o 2 svazcích, z nichž prvý za- vírá v sobě původní, druhý přeložená dra- mata; lyrické a epické básně v nich obsa- ženy nejsou. Viz zevrubný článek Ant. Tru- hláře v »Kroku* (1887). JLT. 2) M. Václav, hudební spisovatel český (* 1839 v Sudomčřicích — t 1890 v Langenu v Tyrolích). Absolvovav učitelský ústav v Č. Budějovicích a varhanickou školu, učiteloval na rozličných místech po Čechách, r. 1872 jmenován říd. učitelem a ředitelem kůru v Trhové Kamenici a potom ve Slatinanech u Chrudimě. Vydal: Písně pro Školní mládci^ v pěti dílech (Karlín, 1877—1880); Píseň k uctění sv. Anežky (Praha, 1876); Píseň České mládeže (t., 1879) a mnoho menších skladeb tanečních a příležitostných. 3) M. Jan, spisovatel čes. (* 1850 v Olbra- movicich na Táborsku). Vystudovav gymn. v Ces. Budějovicích, universitu v Praze, stal se professorem na gymn. v Čes. Budějovi- cích. Napsal: Paměti c. k. Českého gymnasia v Ces, Budějovicích \a prvních 2S let jeho trvání (Budéjov., 1894); Zeměpisný ukaiovatel ku všeobecným dějinám pro fáky střed, škol (Praha, 1899; u Otty); zpracoval Jana Lepaře Všeobecný dějepis k potřebě fáku na vyšších gymnasiích českoslovanských, dílu III. vyd. 3. (t., 1894), a Fr. Šembery: Učebnou knihu děje- Machaeracanthus — Máchal. 627 pisu všeobecného, díl 11. (t., 1900), do »Kroku€ na r. 1891 napsal úvahu O zeměpise ve vyš- ších třídách gytKtt. a reál. škol. 4) M. Ladislav Zdenek, spisov. česk]^ (* 1858 v Král. Dvoře). Vystudovav ve svém rodišti nižši reálku a ústav učitelský v Král. Hradci působil 7 roků na obecných školách na Novoméstsku, pak ve Vranově, Oseku u Teplic, v Žatci a v Kounové. R. 1890 se vzdal učitelství a jest nyni administrátorem knihkupeckým v Praze Již r. 1878 psal do časopisů, přeložil některé práce Puškinovy do » Přítele domoviny* (roč. XV.) a o sobě vydal humor črty Úsměchy (Praha, 1900). Maohaeraoanthns Newb., rod ryb bez- pochyby žralokovitých ze skupiny Ichthyo- dorulitů, ve kterou klademe pouhé ostny z ploutví, hroty rozličné velikosti a úpravy. Tyto ostny rodu M. náležely asi ploutvím prsním; jsou mohutné, na zad zakřivené, v předu i vzadu smáčknuté v tenkou lištnu, na konci zašpičatělé, u kořene zúženy, drsný a vnitřní dutina dosahuje až ke špičce. Na povrchu" jsou pokryty emailem, podél ryho- vány nebo tečkovány. Známe je posud jen z útvaru devonského, u nás druh M. {Ctěn- acanthus) bohemicus Barr. -z vrstev G-g, od Bráníka, Hlubočtp a Tetina. jini druhové rodu M nalezeni na př. v ruském Polsku a v sev Americe (M major Newb). Br. Kaohaerlnm Pcrs., rod rostlin motýlo- květých z tribu Dalbergieae, obsahující asi 60 druhů stromů v tropické Americe domá- cích a tu namnoze tvořících neproniknutelné pralesni liány, jejich střídavé listy jsou licho- zpeřené s lístky kožovitými, bczpalistými n. s pahsty hrotitými, opadavými. Dvouřadé květy mají koruny, vaječniky i lusky často huňaté a tyčinky v počtu 10 z pravidla u zpo- diny Ibratré. Lusky jsou obyčejně sploštélé, nepukavé a protažené na konci v dlouhé, blánité křídlo. Mnohé druhy prospívají vý- borným dřevem, v obchodu všelijak jmeno- vaným, jako paoferro z M scievoxylon Tul.; jakaranda roxa a ;. preto z druhů M. firmum Bcnth. a M legale Benth., Utěrkové n. tigří dřevo z M. Schomburgkii Benth , která roste hojné v Guyané Déd. M palaeogaeum Ett., otisky předveké rost- liny pouze v listech nalezené v třetihor- n í m útv. u Kučlína v Čechách. EBr. Kaohaerodns viz M ach air odus. Maoliaira, řcc. nůž. Ve vojenství řec. značí druh meče, jakého užívali zvi. Spar- tané; byl jednosečný a na straně sečné mírně zkřivený. RNk. Maohairodns Kaup, fossilní šelma ko- čkovitá (čeledi Feliáae), druhdy kladená i ve zvláštní podčeleď Machairodinae. Tyto šelmy měly ve chrupu předních zubů ^, kly {, třenovních zubů —jr-i '» převeliké jsou ho- řejší kly zakřivené, se stran sploštélé, v předu i v zadu břitké, daleko pod čelist dolejší sá- hající, jež byly těmto šelmám zajisté zbraní strašlivou. Nalézáme je v Evropě v eocénu až i v pleistocénu, v jižní Asii v miocénu a pliocénu, v Již. Americe v pleistocénu. Rod M. měl na lebce lícní její čásť a zeJKiéna če- nich krátký, ale lbovou část protáhlou, se stran smačklou, s vysokým hřebenem sagittál- ním; vzorec chrupu jest J, j, jzrrTT' ho- řejší trhák (poslední zub raezerní) byl čtyř- hrotý a břitký, jediná stolička za ním malá» na přič prodloužena. Dolejší čelist má v předu hranu téměř svislou, Šprčáky její Jsou málo větši než sousední zuby řezací a trhák (první stolička) má jen 2 rozbíhavé hroty. Konče- tiny byly dosti vysoké, kosti vůbec silné, ale jinak má všecka kostra podobnou úpravu, jako u koček. Nejstarší zbytky rodu M. (M. lusi^nis Filhol) známe z eocénu (fosforitů) z Francie; miocénu náleží M. palmidens Blainv. (Německo, Pikermi, Samos a j.) ; pliocénu M. culiridens Cuv. (Auvcrgne, To- skánsko); nejmladší evropský druh M. lati- dens Owen jest z pleistocénu Anglie (fauna jeskynní). Také ve Vých. Indii, Pennsylvanii^ Texasu a ve Floridě, v Brazílii atd. nalezeny zbytky těchto šelem. Nejdříve byly v Itálii, Němcích a Francii známy obrovské jejich kly, jež byly s počátku pokládány za kly medvědi. . Br. Kiiohal |an (Hanuš), liter, historik čes. (♦ 25. říj. 1855 v Nov. Dvorech u Milevska). Studoval na reálném gymnasii v Táboře, po- tom na universitě ve Vídni a v Praze, po- slouchaje hlavně přednášky ze slavistiky a češtiny. R. 1882 jmenován byl supplentem, r. 1884 skutečným učitelem na r^ál. gymn. v Něm. Brodě R. 1887 povýšen byl na dok- tora filosofie, r. 1888 dostalo se mu učitel- ského místa při c. k. vyš. gymnasii v Žitné ulicí v Praze, kdež dosud působí. R. 1891 byl jmenován dopisujícím členem III. třídy České Akademie, r. 1894 připuštěn za sou- krom. docenta slovanských literatur na filo- sofické fakultě c. k. české university v Praze. Literárně činný jest od r. 1878. Jako poslu- chač universitní psal články belletristické a národopisné do místních časopisů »Českého Jihu«, »Tábora«, »Otavana«, >Ohlasu od Ne- žárkyc a překládal drobné povídky z ruštiny, lužičtiny a srbštiny. Zvoliv si předmětem svých studií filologii a literární historii slo- vanskou, jal se v oboru tomto záhy samo- statné pracovati, na př.- O inovnimiení ná- rodnosti a písemnictví Lu\ických Srbův (»Ko- leda«, 1880); Příspěvek k otázce svevské (Pro- gramm reál. gymn. v Něm. Brode, 1883); O nosovkách v ja\yce Drevanských Bodrcuv (t., 1885); Příspěvek k hláskosloví řeči polabské (t.,lF86); Ku kvantitě české (t.,1888). Zvláštní zřetel obracel hned na počátku své literární činnosti k tradicionální literatuře slovanské; z tohoto oboru napsal řadu drobných článků do časopisů: >Koleda«, >Světozor«, »Zora€, »Škola a život«, >Zlatá Praha*, »Vesna€^ >Slov. Sborník*, »Květy«. Byly to vesměs přípravné práce k objemnějšímu dilu Sákres slovanského bájesloví (Praha, 1891), v němž M. zahrnul výsledky nejnovějších badání, hledě na základě lidové tradice objasniti mytho- logii slovanskou. Předmětem dalšího studia 628 Machala — Machar. jeho byla prostonárodní poesie slovanská. Z tohoto oboru vydal pojednáni Úvod ve studium ruských bylin (Programm gymnasia v Žitné ulici v Praze, 1891); O bohatýrském epose slovanském (1894); K písni slovenské o Paromovi a Ratce (>Čcs. Lide, 1897). Jiné jeho práce týkají se umělé literatury slovan- ské a české. V stati Dějiny literatur slovan- ských (Památník na oslavu SOletého panov- nického jubilea cis. Františka Josefa, vydala Čes. Akademie, 1898) sestavil obraz literárně historick;^ch prací, jež v 1. 1848—98 napsány byly o literaturách slovanských. Patří sem dále články jeho: Mickiewic\ a Čechy (»Čos. čas. hist.c, 1898); O spisech L. N." Tolstého (»Čas«, 1898); /.. 5. Fušktn (»Slov. Přehlede, 1899); Novodobý romdn rushý r>Čes. Revuec, 190'0). Ze staršího písemnictví českého vy- bral si za předmět svých studií povídky a románky, jichž původ objasnil v rozpravách: O některých knírkách lidového čteni (»Náro- dop. sbor. českoslov.c, 1898); České pohádky o panně krásné a ošklivém \vireti (>Čcs. Lid«, 1898). V jiné řadě literárních prací obíral se předměty z moderní literatury české: A. J. Puchmajer (Praha, 1895); P. J. Šafařík a jeho nábory kritické a aesihetické (»Čes. čas. hist.<, 1895); Chocholouškuv Jih a národní písně srb- ské (»Rozpr. filolog.*, 1898); Haukovy Ohlasy písní ruských (»Listy filolog.*, 1899), důkaz, že lyr. písně Kralodvorského rukopisu jsou umělé Hankovy ohlasy rus. písní; O básnické činnosti F. L. Čelakovského (>Ces. Revue*, 1899); F. L. čelakovského Ohlas písni ruských (»Listy filolog.*, 1899); Snahy F. L. Čelakov- ského o obnovu Čes. literatury (»Čes. čas. hi- 8tor.<, 1899). M. patří mezi nejpilnější a zá- roveň nejsvědomitější pracovníky v naší li- terární historii. Četné jeho srovnávací mono- grafie jdou více do hloubky než do šířky, sledujíce podrobně původ a odvislost my- šlénky i formy našich liter, památek, zvláště vzhledem k literaturám slovanským, jichž M. jest uznaným znalcem. A ježto odvislost ta zvi. v prvním půlstoletí byla značná, jest patmo, jak velikou a stálou cenu mají M-ovy studie na př. o Puchmajerovi, Čelakovském, Hankovi, P. Šedivém a j. HŠ. MaQhala [mačala], hl. m. ecuadorské pro- vincie Oro na j. od Guayaquilu, na dráze M.-Cuenca při ř. Santa Rosa, má asi 5000 obyv., poštu, telegraf a proslulé plantáže ka- kaové. Haoháik Karel, professor při stát. ústavu učitelském v Silistrii v Bulharsku (* v Nov. Holicích), r. 1898 vyznamenán od srb. krále Alexandra řádem sv. Sávy IV. tř. Napsal pro bulharské školy: ^kola xpěvu pro ni\ší třídy středních škol (3 díly); Sko'a ipěvu pro uči- telské ústavy a vyšší třídy střed, škol (2 díly); Škola hry na housle pro uČit. ústavy (2 díly) ; 2S písní pro školy obecné (bulharské). Maohaón, v řcc. mythu syn Asklépia a Épiony, jehož sourozenci byli Podalcirios, lasó, Akcsó, Aiglé, Panakeia a Hygieia. Vládl s bratrem Podaíeiriem v thessalských městech Trikcc, Ithomě a Oichalii a účastnil se s tři- ceti loďmi výpravy do Troje. Sám se vyznal v léčení a užíval léků, jež kdysi Cheirón Asklé- piovi byl udělil; vyhojíl ránu Menelaa Pan- darem postřeleného, Filoktéta, téŽ Télefa, byl však též sám od Parida zraněn a od Ne- stora opatřen. Zabit byl od Eurypyla nebo od Penthcsileie. Kult M-ův kvetl v Gerénii, kamž Nestor kosti jeho přenesl a kde M. měl svatyni a sochu, a leckdes jinde vedle Asklépia, jako v Messéně, Athénách, klk. Maolutr J. S., básník čes. (* 29. ún. 1864 v Kolíně), pochází po matce ze staré patři- cijské rodiny kolínské Formánků. Otec byl stárkem a pracoval často na různých místech, naposledy v Brandýse n. L., který se stal druhým rodištěm básníkovým a tvoří sce- nerii nejednc básně Macharovy. Na počátku studií na akademickém gymnasii v Praze ze- mřel M-ovi otec a hoch prožíval tvrdá a zlá lota studentská, protloukaje se hlavně kon- dicemi; v šesté třídě dostal t. zv. consilium abcundi pro své náboženské názory a gym- nasium dokončil v Jindřišské ulici. Po matu- ritě byl zapsán na právnické fakultě, ale dal se aktivovati jako důstojník do armády, vy- konav jednoroční službu, když tu působením dvorn. rady prof. dra. Alberta dostalo se mu úřednického místa ve Vídni v 9Ustavu pro úvěr pozemkový* {Boden-Credit-Anstalt), kde dosud pracuje. První verše M-ovy přinesly na počátku r. 1882 současně »Světozor< a »Ruch*, první knihu básnickou vydal r. 1887 Con/iteor ... (2. vyd. 1899 s menšími změ- nami), která hned na počátku ostře vykro- jila básnickou hlavu M-ovu a přinesla tóny, jež zůstaly dlouho pro M-a charakteristi- ckými. Ve »Vstupnim dialogu* ohradil se M. ostře proti každé utilttaristické ob- čanské tendenci, proti paedagogické úloze, kterou žádá od poesie běžný český sosák, a dává jí právo vyslovit dobu a soudit ji, — programm nejen Confiteoru. ale i knih následujících. První cyklus Kapitoly i^ mého románu vyslovuje skutečně moderní lásku, bolestnou, zoufalou, skeptickou, hořkou a uraženou, jak nebyla posud traktována v če- ské poesii. A stejně nová je i forma: v dobČ pompósní, těžké, sknlpturální , rhétorické poesie Vrchlického a jeho epigonů přichází tu k slovu verš lehký, někde šedý a stří- zlivý snad, někde snad již prosy se dotj^^ka- jící, ale při tom podivné ostře a nově cítící, bolestné detaily všedního Života zachycující, někde snad až telegraficky stručný, ale vět- šinou nově suggerující nové stavy současné duše: nervósni chvat a nervósní lásku, prcha- jící chvíle požitku a nudu, hoře a lítost z uplynulého, touhu i skepsi, elcgii i ironii, vášeň i výsměch. Druhý cyklus Harmonie je většinou jen přechodem k třetímu, Dissonan' cim, kde zoufalý pessimismus z marně hle- daného smyslu života, přírody i dějin vylil se ve verších někdy drsných a šedých, ale také vášnivých, temně a dusně cítěných a přes leckterou theatrálnost a dutou roman- tickou dekoraci poctivé vyslovených. Ve způsobu, jak básník vyjadřuje marnou ironii de Machaut — Machek. 62^ svého bytí i svého věku, je leccos, co upo- míná na Lermontova, jinde bylo by snad lze nalézt analogii s Mussetcm a Heí- nera — ale jen vnější: způsob procítění i vyslovení jest vlastní M-ovi, a kniha nese jasně stopy úzkého, dusného českého pro- středí, v němž se bolestně rodila. Stejně v podstatě zabarvena je druhá kniha M-ovy lyriky Bei ná^vu (1889), až na to, že je klid- nější, resignovanější ; krajiny, genry, povídka veršem převládají, verš stal se melodičtěj- ším; sem tam probleskuje již skepse a ironie bojovnější a konkrétnější; úzký, povrchní, politikářsky marný český svět dusí básníka; proti jeho zlobě, podvodu a útisku brousí nůž, jenž se vyhrocuje a zaostřuje více v kni- hách následujících. V Třetí kniie lyriky (1892) není tento tón ještě patrný, poněvadž tu převládá poesie intimní, a v tomto způsobu obsahuje »Třetí kniha* nejdokonalejší čísla: čísla teskná, zešeřelá, bolestná a jiná, jež se stanoviska čistého umění budou vždy z nej- lepších prací M-ových. Totéž platí o knize Péle-Méle (1892). Daleko širší rámec mají Tri- stium Vindobona I^XX (1893, 2. vyd. 1900), kniha psychologie národní a kulturní, kniha, v niž básník od svého jd^ zahnaného v cizí zemi a cizí lid, dochází k osudům svého ná- roda, k jeho vnitřní i vnější tragice, a od ní dále k úzkostem dnešní přechodné hádanko- vité, soumračné doby,— kniha širokých ob- zorů myšlenkových, bolestná a hořká, ale přes to mužná. Některá Čísla historicky sym- bolická mají širou linii, u M-a dosud ne- zvyklou, jiná v malém rámci několika veršů nesou výsledky dlouhé psychologické ana- lysy a poctivé české hoře a český stesk. Čtyři knihy sonetu: Letní (1891), Zimní (1892), Jarní (1893) a Podzimní (1894), jsou nejroz- manitějšího obsahu, spádu i naladění: glossa literární i politická a kulturně psychologická střídá se s krajinou, satira s elegickým vzde- chem, intimní nota se sociální — ale všem je vlastní nervový chvat a nervová sensitiv- nost, které uvolnily také starou, těžkou formu sonetovou; sonet M*ův je daleko lehčí so- netu Vrchlického, místy blíží se až k písni. R. 1894 vydal M. povídku veršem Magda- lenu, která je spise studií sociální a kulturní než exemplářem běžného básnického genru; nemožnost společenské rehabilitace kleslé dívky, prostitutky, v dnešní měšíácké spo- lečnosti jest jejím thematem. a rámcem malé město české v době neplodného a prázd- ného politického kvasu. Následující kniha M-ova Zde by mely kvéat ru^e (t. r.) je vě- nována cele bídě a utrpení ženskému v nej- různějších variacích, tomu utrpení, jež stíhá ženu již proto, že je ženou. Je to řada tesk- ných, jemně nadechnutých psychických po- dobizen ženských, jest to kniha soucitu a měkkého pochopem, vystihující kořeny žen- ské bídy. Kniha rSgS—iSgó' (1897) přinesla nové tóny, které jsou docela patrně oddě- leny od předchozích, romanticko-subjektiv- ních; tóny objektivnější, slunnější, renais- sančnější; tóny lyričtější, plnější, klassičtější. než byla dosavadní často epigrammatická pointovanost a satirický spád i sentimen- tální dekorace. Platí to nejen o historických číslech knihy, v nichž jsou umělecké vrcholy díla M-ova, ale i o intimních. Téhož roku vydal M. nákladem *Času« satirické epos Bofí bojovníci. Do tisku připravil: Vý^ let na Krym (dojmy z cesty, již vykonal r. 1898), Golgathu a jiné bdsné a Feuilletome díl /., kde uveřejní své články polemické i literárně kritické, z nichž jeden o Vítěz- slavu Hálkovi, v >NaŠí době* 1895 otištěným byl původem dlouhých bojů litcrár., v kte- rých moderní české hnutí kritické i básnické se konsolidovalo v Českou Modernu, jejímž členem byl také M. Osoby ií tvořící rozešly se sice později, ale vůdčí idec a ná- zory jsou stále patrný v jedné části publici- stiky, kritiky i poesie české. Za knihu >Tri- stium Vindobona* dostalo se M-ovi členství Akademie, jež však složil po literárních bo- jích o Hálka. Sld. de Maohant fmašój Guillaume, básník a hudebník francouzský (* kolem 1300 — t 1377). Po 30 let byl sekretářem Jana Lu- cemburského až do jeho smrti. Byl několik let v Čechách a s králem v Polsku a v Ru- sku. Pak byl sekretářem dcery královy do r. 1349, načež vstoupil ke Karlu III., králi navarrskému. Tomuto svědčí první báseň M-ova: Le jusiemtnt du Ýqide Navarre^ v níi vylíčil živě mor r. 1348, povstání selská, pro- následování židův a objevení se flagellantů. Uvězněnému Karlu lil. napsal útěšnou báseň Confort ďami (1357). Vedle básní latinských jsou hojny jeho básně lyrické (ballada, chant royal, motet, virelai, lai, complainte, rondeau,. pastorela a sotte chanson), jimiž stává se M. po delším odmlčení francouzské lyriky otcem nového stilu. Jako hudebník skládal^ zpěvy světské i církevní, i čtyřhlasé, neob- vyklé tou dobou (srv. Francie, 515). Nej- originálnějším dílem jeho jest Livre du voir dit (kol. 1363), líčící poměr starého básníka k mladé paní, jenž je lyrickým rámcem pís- ním a prosaickým listům. NfyŠlénka a silné akcentování živlů psychických činí dílo blíz- kým modernímu člověku. Poslední spis M-ův ceny spíše historické jest báseň Prise ď Alex- andrie, jež líčí život Petra I. Lusignanského^ krále cyperského (1366). Sklonek života prožil M. v ústraní. Nevyšetřcno posud, působil-lř za svého pobytu v Čechách na současnou tvorbu literární. — Lit.: Oeuvres choisies vydal Tarbé (Pař., 1849); Le voir dit P. Pa- ris (t., 1875); La gucrre ďAlcxandrie Mas Latrie. O něm psali Lebeuf a Caylus v »Mé- moires de TAcadémie des inscriptions* (XIX.) a Magnin v »Journal dcs savants* (1851); u nás Konst. Jircček v »ČČM.* (1878). Maohek: 1) M. Matěj, malíř čes. (* kon- cem XVII. stol. v Mladých Bříštích na Žc- livsku). Vyučiv se malířství šel do Říma zdokonalit se ve svém umění. Vrátiv se- z Itálie maloval v Želivě mnoho pro kostel i pro budovy klášterní, zvláště vypodobil mnoho mnichů. Ve farním kostele v Mladých 630 Machendorf — Machias. Hříštích jest Machkův oltářní obraz Sv. Jan Křtitel. Srv. >Para. archacolog.< (III., 132 a IV., 34). 2) M. Antonín, malíř čes. (♦ 1775 v Po- dlažicích — t 1844 v Praze). Byl syn chu- dého krejčího a hudebníka, jenž stal se po- zději služebníkem biskupa královéhradeckého J. L. z Háje. Chlapec v 8. roce osiřelý vzbu- dil svým kreslířským nadáním sympathie ka- novníka Venuta, v Chrasti bydlícího, jenž na něho upozornil svého biskupa. Tento se ho ujal a dal ho do učení k svému malíři Zit- tovi. Když u něho začátky kreslířského a malířského umění si byl osvojil, dostal se M r. 1792 s ním do Prahy k bývalému mistru jeho, stařičkému Blumoví. Záhy však zemřel jeho maecenአa M., jenž po smrti Blumově vstoupil do dílny Tuvorovy, byl nucen podřízenými pracemi si vydělávati. Večerních hodin užíval k návštěvě školy malíře Kohla, jenž snaživého žáka si zalíbil. Udělal tu tak rychlé pokroky, že, kdyŽ nově založená Společnost vlasteneckých přátel umění vypsala konkurrenci, dobyl si v prv- ním roce druhé ceny a po roce ceny prvé za kopii bitevní fresky od Reinera v zahradě hr. Kolovrata. Pověst o neobvčejném nadání mladého Machka dostala se do Hradce Krá- lové. Byl novým biskupem povolán (kolem r. 1796) do Chrasti a svěřeno mu vymalo- vání dvou oltářnich obrazů, jakož i řady po- kojů v residenci. Však M. toužil po dalším vzdělání odborném ; i podařilo se mu dostati se do Vídně, kdež pobyl rok na akademii. Když skrovná zásoba peněz z domova při- nesených došla, viděl se nucen zase své dovednosti v malováni pokojů užiti ve služ- bách dvorního malíře, pracujícího právě v le- tohrádku Laxenburském. Pobyt ve Vídni se mu takto znechutil. R. 1800 podíval se na rok do Čech, načež několik let pobyl v Linci a ve Stýru, kde zabýval se hlavně malová- ním podobizen. Od r. 1813 žil M. nejvíce v Praze. Oženiv se byl nucen obmeziti se hlavně na obor portraitní a utvrdil si záhy pověst předního portraitísty pražského. M. při tom neustával ve zdokonalování a do- plňování svého vzdělání. Navštěvoval nově založenou akademii, doplňuje všemožně své kusé vědomosti. Tak dosáhl při svém znač- ném nadání obratnosti v nejrozmanitějších technikách a se stejnou všestranností po- koušel se též v rozličných oborech tvoření, maluje obrazy náboženské, divadelní deko- race, genry i motivy historické. Neuvědo- mělé cešství Machkovo uzrálo stykem s mno- hými z našich buditelů ve vědomí vlastene- cké, jehož výrazem se stal projekt díla, které mělo obsahovati soubor vyobrazení z českých dějin. M. odhodlal se sám na ně náklad vésti. Chtěje poznati lithografickou techniku odebral se do Vídně, kde pobyl několik neděl. První sešit díla obsahuje listy jím samým komponované i na kámen kre- slené. Později přibráni jiní umělci k účasten- ství a náklad přešel na dědice Bohmanovy. Dílo počalo vycházeti r. 1822 a bylo věno* váno hrab. Kolovratovi. Titul dokončeného díla zní: Dějiny české v obra\ich kamenopisné vyvedených, představenjrch od sjednocených umělcův akademie Piafské^ s objasněním od V. Hanky. Nabyté zručnosti v kresbě na ká- men, v níž později ještě u Letronnea z Fran- cie do Prahy zavítavšího se zdokonalil, snažil se M. i obchodně využiti, zařídiv si dílnu i obchod umělecký. Ž dílny jeho vyšla pak řada podniků v, jako soubor podobizen pro- fessorův a lékařů pražských, výtečných "her- cův, portraity slovanských spisovatelů (Beck- lovy) a j. v. Umělecká cena náboženských a historických komposici Machkových je ovšem daleko skrovnější nežli cena jeho podobizen. Kresby z české historie jsou docela naivní, ale zjevná snaha po správnosti detailu v kroji a jevišti výjevů, odpovídající podivným teh- dejším hypothesám našich archaeologů, do- dává jim časové zajímavosti. Jsou při tom nepokrytě vlasteneckým nadšením pronik- nuty, jakkoli ccnsura Machkovi mnohého předmětu nepropustila. Vedle kreseb známe též olejové obrazy historické z Machkovy ruky, z nichž jmenujeme Oldt-icha a Boženu, Portraity Machkovy jsou cenné dokumenty dobové. Z jeho podobizen v letech dvacá- tých a třicátých v Praze provedených jest zřejmo, že měl neobyčejný talent pro zachy- ceni podoby, že byl jistým a pevným kres- líčt-m, a barevný dojem jeho obrazu, po le- tech svěží a harmonický, je svědkem o so- lidní práci a správném barevném citu Mach- kově. Z podobizen jeho, jichž zejm. v majetku pražských rodin mnoho se nalézá, buďtcž uvedeny: Josef Jungmann^ Dobrovský^ hrabě Khuenbu-g a jeho choť, hr. Kolovrat, Chme- lenský, Jan Nejedlý, Held a jiní členové teh- dejšího kruhu vlastenců, A. Jelen v úlo^e Li- bor ina, rodina Frant. Palackého, rodiče Julia Zeyera, slečna { Rittersbergú^ Jindř. Fugner u věku jinošském Včely€, ^Přítele mlá« dcže«, »ŠkoIníka< a j. Machendorf, ves v Čechách při obou bř. Nisy, hejtm. Liberec, okr. a fara Chrastavá; 97 d., 16 ob. č., 1907 n. (1890), 2tř. šk.. pš., stanice Saské stát. dráhy (Liberec-Žitava- VarnsdorO, popi. dvůr, 3 prádelny na bavlnu, tkalcovna bavln, látek, bělidla, 2 mlýny, pila a výroba kostní moučky. Nedaleko zříceniny Hamršteina. M. příslušel ode dávna ke hradu Grabšteinu. Kaohetá | mačeta], město ve státě Cundi- namarca v Columbii, na ř. M , ve v. 2094 m n. m.; má 7661 ob. (1890). Kaohétika (řec), nauka o šermu Maohias [mečíesj, hl. m. hrab. washing- tonského ve státě Maine (Spoj. Obce sev.- amer.), při zátoce t. jm. Atlantského okeánu; má 1675 ob (1890), velké loděnice, čilé po- břežní rybářství a jest z nejoživenějších při- Machicoulis — Machytka. stavQ v krajním sv. atlantského pobí. Spoj. Obci. Mkobloonlls ImaSikuli] čili mouchara- bys |muiarabi], frc, asi pilvodu arabského, podsebiti. ve hradebnictvi hlavnč středo- vekfiti. M. u domů muhammcdánských, hlavně maursk$ch, sluji podob, pavlače Jako pod- aebjtí ve hradcbnictví, jen že mnohem slabil, mnohdy ani neidéné, nýbrí i pou- hého rákosí omitnutého, a s podlahou, pak 3 okénky ovScm velmi hustě zamřfícaými Eřed oddělením (komnatami) pro íeny (před aremlikem; viz Haram). ^^í. ■aoUuft (lat., z fec. liixavyi): l. stroj; 2. m. neb machinace, lest, pletichář- stvi. La Maohlii* |maám|, obec ve franc. dep. Niévre, arr. Nevers, kanton Deciie, v kraji vlnitém a lesnatém; má 4841 obyv. a velké doly uhelné (2,290.000 q ročné) a železárny. Ifaoluiotoo, L\nda(LiHden). viska vče- chách v katastr, obci Ces. Jilovice, hejtm. Kaplice, okr. VyáSÍ Brod, Fara a pS. Rožm- berk; 4 d., 39 ob. n, (1890). Maohov, starobylý mčstys v Čechách na potoku Trnce, hejtm. Broumov, -okr. Police n. M.; 100 d., 697 obyv. č., 5 n. (1890), far, kostel sv. Václava (př. r. 135^ tar.), 4tf. ík,. evang. modlitebna (kol. r. 1784 zřiiená). pé , 6 mlýnů, pila a po domácku tkalcovslvi. M ode dávna drželi vla- dykové z Abršpachu. Ke konci XV. stol. dostal se k panství náchodskému Fara, zaniklávl.pol.XVIJ. stol., obnovena roku 17S4, Od koho M. na městys povýšen a er- bem nadán, neznámo. Erb(vyobr. č.2654)t v modrém ícítě spa- třuje se stříbr. brána otevřená, s cihlovou c, iSj*. Zo,k střechou ; po obou stranách brány stfibrné věie s okny, cihlo- vými střechami a zlatými makovicemi. Kft(]li0v4, ves na Moravě, hejtm. a okr. Holešov, fara a pš. Myslošovice; 58 d.. 361 obyv. ř. (1890). Připomíná se po prvé r. 1397 a slula Machova Lhota. Mftohoveo František, mathcmatik čcs. <♦ 1855 ve Lnářích — t 8. říj. 1892 v Praze), studoval na reálce v Pisku a na řeské poly- technice v Praze, r. 1876 stal se assistentem při reálce kutnohorské, r. 1877 výpomocným učitelem na gymnasii v Klatovech, r. 1879 na reálce karlínské, kdei r. 1881 ustanoven de- finitivně. R. 1892 supploval na české poly- technice prof. Tilšra a chystal se k před- náškám i nar. 1S93. kdyijej zachvátila smrt Od r. 1876 byl M. literárné činný; napsal íetné práce geometrické do »Zpráv král. če- ské společnosti nauk", do >Čas. pro pěslov. mathem.* a do 'Archiv f. Math. u. Physiki. Samostatné vydal Zobia^ovaní tríen a středů křivosii kfivtk (1833) a učebnice algebry pro školy střední. R, 1890 jmenován byv dopis. členem tes. Akademie fříspčl do >Rozprav( jejich pracemi; O přímočarých plochách dru htha řada a o systémech paprskových, obía\e- ný-ch f kompletu tetratddtném a O normaliick ploch druhého stupni dle jejich křivek rovin- ných. 7. Maohovio viz KunaS z Machovic. MaohOTlM : I) M.. kdvsi tvrz u Cejkovic v Cechách, hejtm. C. Budčjovice, okr. Hlu- boká. M. byly pův. sídlem Kunašů z Ma- chovic. — 3) M., viska t. u Spoli, hejtm., okr. a pš, Krumlov, fara Přidoli; 7 d,, 49 ob. n, (1890). ~ 3) M., ves t., hejtm. a pl. Le- deč, okres Královice Dol,, fara PertolCice; 18 d., 107 ob. č. (1890). MMhrun, osada v sibiF. oblasti fergán- ské. na lev. bř. Syr-Darje, bývalá mohutná pevnost chokandská. památná skvělým vitéi- stvim rus. generála Kaufmanna dne 3. září r. 1875 nad 50,000 muíi chokandského voj- ska, soustředěného zde v postavení výborně opevněném. Vítězstvím tím rozhodnuta první válka rusko-chokandská (Chokand, 289). KAOlixÓr (hebr.), Židovská modlitební kniha. Maohaoa {mačuka] Pedro, stavitel a so- chař ípan. z konce XV, a poč. XV[. stol. Nakreslil plány velkolepého paláce ve slohu renaissančnim, jejž Karel V. začal stavěti na místě limní části Alhambry v Granadě. M. stavbu také po nějaký čas řídil, palác však ani za Filipa H. nebyl dostavěn a do dnes zbyly jen okruini zdi. Své doby požíval M. veliké vážnosti, jsa ve věcech stavebních na slovo vzatým znalcem a rozhodčím. Jemu připisuji také velikou mramorovou fontánu v nádvoří paláce Karlova v Granadě, zdobe- nou krásnými mythologickými basreiiefy. ■noliynllatb, město v'anel. hrab. mont- gomcryském při průlivu Sv. Jifí, který zde stává se splavným. stanice dráhy Cambrické, má 1826 ob. (1890), prádelny a bohaté báné olovené. Dle všcho leží M. na místě staro- věké Maglony, nejdůlelitéjši římské stanice ve Walesu. MftOhytka Jan, architekt íes, (• 16. břcz. 1844 v Nové Páce — t 28. čce 1887 v Praze). Studoval na nižšf reálce v Trutnově a na vyšší v Kutné Hoře, kdež spřátelil se se spolužákem Frant. Schmoraniem (v. t.), s nímž později řadu let společně pracoval až do svého duševního ochuravřní r. 1884. Technická studia konal M. v Praze, kdež byl žákem Zítkovým, potom dvě léta ztrávil na vídeí^ské akademii výtv. umění. Pak, obdržev státní (akademické) stipendium, prodlel dva roky v Itálii, odkudž jej Fr. Schmoranz po- volal do Egypta. R. 1873 vrátili se oba spo- lečné za příčinou světové výstavy do Vídně, kdež M. postavil několik pavíllonů (zejména pávi II on Vídeňské spořitelny). Když pak Schmoranz se odhodlal usaditi se ve Vídni. sdružil se a ním M., jenž zatím byl vystavěl budovu ři5. geolog, ústavu tamtéž, a od té doby provedli netw navrhli oba řadu staveb 632 Mai — Maicrhófen. ve Vídni, v Lodži v rus. Polsku, v TepHcích- Trenčíně v Uhrách a v Cechách (zde zejm. Akademii mah'ř6kou naproti Rudolfinu a sou- sedící s ní uměl.-prům. školu, jakož i dívčí paedagogium v Praze, Wiesncrův dům a hrobku v Chrudimi). M. byl umělec ryzí, který ovládal jmenovitě formy vlaské renais- sanco a keramickou dekoraci (hlavně slohu arabsko-maurského — v četných návrzích pro firmu Lobmayrovu) s vvbraným vkusem a neobyčejnou tvořivostí. Jeho skvostné orig. studie zakoupila knihovna umčl.-prům. školv v Praze. Vyznamenán byl zlatým zásluž. kři- žem s korunou a švédským řádem Vášovým. Skonal v pražském ústavu pro choromyslné a pohřben ve svém rodišti. Mal Angelo, klass. filolog ital. (* 1782 ve Schilpanu — f 1854 v Castelu Gandolfu). R. 1797 vstoupil do řádu jesuitského, r. 1804 stal se prof. v Neapoli, r. 1813 kustodem knihovny Ambrosiánské v Miláně, r. 1819 kustodem a později bibliotékářem knihovny vatikánské v Římě, r. 1825 apoštolským proto- notářem, r. 1838 kardinálem, sekretářem pro- pagandy, praefektem kongregace indexu, papežským maggiordomem atd. M. proslul zvláštním štěstím, objeviv velkou řadu vzác- ných palimpsestA, jež podařilo se mu za po- moci chemických reagencií rozluštiti a pře- čísti. V bibliotéce Ambrosiánské odkryl zlomky Ciceronových řečí pro Scauro, pro Tullio, pro Flacco atd. (vydány M-em: Sex orationum partes ineditae\ Milán, 1814 a 1817), listy a řeči Frontonovy, jakož i listy císařů M. Aurelia a L. Věra (vyd. t., 1815), slavný palimpsest Plautův, jejž M. vydal arci zběžné a neúplně (A/. Acci Plauti frafcmenta inedita item ad P, Terentium commentationes et picturae ineditae; t., 1815) a jejž teprve Ritschl ná- ležitě ocenil, Isaiovu řeč o dědictví Kleóny- mově (t., 1815^, jednu řeč Thcmistiovu (t., 1816), několik knih římské archaeologie Dio- nysia Halikarnasského (t., 1816), zlomky Fi- Idnovy, Eusebiovy a Porfyriovy (t., 1816). V bibliotéce vatikánské odkryl zbytky Cice- ronova spisu De republica (t., 1822 a 1846) a v kapitulní bibliotéce ve Veroně palimpsest, obsahující III.— VI. knihu dějepisného díla Liviova. Literární objevy své publikoval v několika sbírkách: Auctores classici e Váti- canis codicibus editi (Řím, 1828—38; 10 d.); Scriptorum veterwu nova coHectio e Vaticanis codd. edita (t., 1825—38, 10 d.); Spicilegium Romanům (t, 1839-44, 10 d.); Nova patrům bibliotheca (t., 1852—54, 7 d.\ Společně s J. Zohrabem pořídil lat. překlad arménského zpracování Eusebiovy Kroniky (xMilán, 1816). Srv. A. Pellegrini, A. M. e le sue principali scoperte letterarie (Bergamo, 1871); A. Gu- glielmotti, Elogio dcl card. A M. (Řím, 1877); rrina, Biografia dcl card. A. M. (Bergamo, 1882); Cozza-Luzi, Epistolario del card. A. M. (t.. 1883). O'- Mata: Ij M. {Mála nebo Muiág), dle ře- ckého mythu jedna z Pleiad, porodila Zevovi Herma na pohoří Kyllénskcm v Arkadii. Ježto o nějakém kultu se ničeho nedovídáme, zdá se, že M. jest vlastně matka země, kdežto Roscher ji pokládá za vílu oblak. Sh M. nebo Maiesta, staroitalská bohyně vzrůstu a množení (koř. mag-), chot Volka- nova ; jest vlastně bohyně země, s níŽ totožná Bona dea, jakož oběma bohyním obětována sus praegnans. Dne 15. máje v chrámě Mer- kuriově u cirku obětováno společné jí i Mcr- kuriovi zejména od kupců, patrné též vlivem řeckým. Mk. Xaiandros nebo Maeander, starověkÝ název maloasijské řeky M e n d e r e s u (v. t). Malba viz Tapíři. Maidenhead jmédnhed], město v angl. hrabství berkském na pr. břehu Temže nad Windsorem, stanice dráhy Reading-Londýn, má 10.607 ob. (1890), památný kamenný most z doby Eduarda lil., obchod se sladem, mou- kou a stavebním dřívím, v malebném okok' četná šlechtická sídla a ves Bray se staro- bylým got. chrámem. Áalden spaaoh [médn spíčj, angl., pa- nenská řeč, první řeč ve veřejném shro- máždění (na př. na sněme). Maidatone [médstón], hl. m. angl. hrab- ství kentského na stoku ř. Medway a Lea, stan. dráhy Rochester-Tunbridge a Lx>ndýD- Falkestoné, na jv. od Londýna, má 32.145 oby v. (1890), čilý obchod s obilím a chme- lem, který pěstuje se v okolní krajině z ce- lého Kentu nejúrodnější, nazvané »zahradou Angliec, 18 kostelů, z nichž vyniká staro- žitný chrám Všech Svatých ze XIV. stol, starý bisk. palác, několik starobvlých domů s malebnými fa^dami, uměl. škofu, museuin, divadlo, četné provazárny, pivovary, olejnu a několik továren na čalouny, které patři k nejdůležitějším v Anglii, kdežto dříve bylo město sídlem kvetoucího plátennictví. "Na blízku jsou zříceniny velkolepého benediktin- ského kláštera Mailing z r. 1090. M. jest město velmi staré, neboť nalezeny tu mnohé památky z doby římské. Maiditein, v Čech., viz Kámen Dívčí 4). Maianfeld: 1) M., kraj v okrese Unter- Landquart švýc. kantonu grisonského. 2) M. či Mayenfeld, hl. m. kraje t. jm. ve Švýcarsku, 2 ktn vých. od Ragaze po pr. straně rýnského údolí a na dráze Rorschach- Chur, 526 m n. m., s 1300 ob. většinou protest. V okolí (zvaném die alte Herrschaft) v obcích M., Jcnins, Malans a Fl&sch roste nejlepší Červ. víno východošvýcarské. Stará véž v M-u byla prý zbudována od Konstantina Vel.; veliký, pobořený zámi*k ToggenburskÝ býval až do r. 1795 sídlem spolkových landfojtů. Kaienwand či Mayenwand, obecně M c y e n w a n g, strmý vrch ve švýc. kantoné Wallisu, přes který vede krásná nová alpská silnice z Gletschu na ledovci rh6nském (1753 m n. m.) přes Hauseck ke Grimsel- skému hospici (2165 m), otevřená r. 1894 (viz Grimsel). Maierhof viz H u m e n i c e. Olaierhdf en : 1) M. Meierhófen, ves v Cechách, hcjtm. a okr. Falknov, fara a pš. Haberspirk; 26 d., 173 ob. n. (1890), hnědo- Maiersgrún — Mailáth. 633 uhelné doly. — 2) M. Klein- {Dvory Malé), ves t., hejtm. Tachov, okr. Přimda, fara Stráž, pš. Neustadtl; 26 d., 103 ob. n. (1890). — 3) M., ves t, viz Dvory 4), 9), 31). Malemg^rlm, Mayersgrún, farní ves v Čechách, heitm. Planá, okr. Kynžvart, pš. Žandov; 104 d., 629 oby v. n. (1890), kostel sv. Jana Křt. (z r. 1806), 2tř. šk. llalMta viz Maia. Xaleatika (řec. xéxvrj naLSvxtyrj), babi- c t v í. Sokrates označoval tímto jménem žer- tovné známý svůj způsob, obratnými otáz- kami z posluchačů svých vyvozovati pojmy (srv. Plat. Polit. 268 B, Diog., Laert. III, 49), způsob známý dotud pod jménem methody Sokratovy. Dle výkladu starých užíval prý Sokrates výrazu toho se zřetelem k zaměst- nání své matky Fainarety, jež byla prý po- rodní bábou (nala). Xaignan [méňan] Albert Pierre René, malíř franc. (♦ 1845 v Beaumontě), žák Noe- lův a Lurainaisův. V museu angerském jest od něho Ludvik IX. potěšuje malomocného (1878); v Luxembourgu Dante a hraběnka Matylda (1881); v museu newyorkském Útok na papeže Bonifáce VIII. u A^nani\ dále od nčho: Helena u studánky (1874); Bedřich Rudovous kleči před papežem (1876); Jeliš volá k sobě zarmoucené (1879); Vypluti nor- manského loďstva proti Anglii; Renaud Bur- gundskjr odevzdává občanům belfortským listinu osvobozovací (1880, na radnici belfortské); Admirál Carlo Zeno (1878, v museu v Lilie); Poslední chvíle Chlodoberta (1880); Zapuzená (1882); Vilém Dobyvatel (1885); Zvoněni na poplach (1888); Procitnutí Julietty (1886) na- lézá se v Lyoně. Na francouzské výstavě v Moskvě r. 1891 měl překrásnou allcgorii Zroseni perly. Jeho komposice dojímají mo- hutně, až úchvatně, a jsou provedeny ve slohu velikolepém. Vyznamenán 4 medaillemi a řádem čestné legie. FM. KalJeTSklJ (MaieBCKÍft) Nikolaj Vladi- míro vič, rus. ballistik (* 1823 — f 1892), v 1. 1858—90 byl professorem Michajlovské dělostřelecké akademie v Petrohradě, od r. 1889 generálem dělostřeleckým a členem dělostřeleckého komitétu. R. 1870 jmenovala jej moskevská universita čestným doktorem. Zásluhy jeho o ruské dělostřelectvo jsou veliké a mnohé otázky ballistické rozluštil důkladně první, položiv tak základ k dalším studiím v tom směru. Napsal: Ballističeskija formuly, i\vlečennyja i\ kursa ballistiki Oidiana i priménénnyja k našemu oru{iju (»Artill. Žurn.«, 1851 — 55); O davleniji porochovych ga^ov na stěny orudij i o priměněniji re{uljta- tov opytov, proi\vedénnych po etomu předmětu v Prussiji, k opredéleniju tolščiny stěn orudij (t., 1856 a »Revue de techn. milit.«, sv. II., 1857; poctěno michajlovskou cenou); Sur l^expression de la résistance de Vair au mouve- ment de projectiles sphériques (»Bull. de TAcad. impér. d. scienc. de St. Petersb.*, sv. III.); O narě^nych 4fn. puškách (»Artill. Žurn.«, 1860). V 1. 1858 - 59 řídil WÍ. první pokusy na Rusi s podlouhlými střelami a ryhovanými OttQv Slovník Naučný, tv. XVI. 30 6 1900. děly a sestavil o nich přesné tabulky. Sem dále patří: Oviijaniji vmŠčitěljnágo dvifenija na polet prodolgovatych snarjadov v vo^duché (>Artill. Žurn.«, 1865); Ob opytach proi^ve- děnnych v nojabrě měs, I86y g. na stalelitěj- nom \avodě Kruppa, nad opredělenijem davlenij porochovych ga\ov v kanalě orudij (t., 1869); Kurs vněŠněj ballistiki (1870; kniha i v cizině zavedená v překladech jako nejlepší učeb- nice); Sur les résultats des expériences con- cemant la résistance de Vair et leur application a la solution des problemes du tir (>Bull. ďAcad. imp. de sc.<, 1880). Odebrav se na odpočinek obíral se na svém statku Per vině u Toržku hvězdářstvím pozoruje hlavně po- dvojné hvězdy. Mai-Kasa viz Baxter. Mail [mél], angl., pošta; m.-coach [kóč], poštovní vůz, veliký cestovní vůz uzavřený pro 8—12 osob; m.-steamcr [stímr], po- štovní parník. Mailand viz Milán. Kail4th, Maj láth, šlechtická rodina uher- ská; větev M.-Szunyoszegh vymřela ke konci XVI. st, větev druhá, M.-Székhély i, kterou lze historicky stopovat do polovice XVII. stol. (od Mikuláše M-a, 1646—72), rozrostla se do dneška v několika liniích. Z jejích členů důležití jsou: 1) Josef (* 1737, t 1810), hrabě, byl místopředsedou uher. dvorní komory, nadžupanem boršodským (tehdy byl také povýšen do stavu hraběcího), nadžupanem peštským, nejv. komořím uher., uher. Magister Tavernicorum, dvoř. kancléřem v Haliči a pak v Benátkách; v 1. 1802—09 byl státním a konferenčním ministrem. — 2) Jan Josef, syn před. (* 1786, t 1855). Vystoupiv ze státní služby pro oční neduh, žil v soukromí ve Vídni a v Mni- chově, oddán literární činnosti; nouze při- měla jej i s jeho dcerou k sebevraždě v je- zeře Starnberském. M. psal velmi mnoho, zejména verše a historii; vyd.: Coloc^aer Co- de.v altdeutscher Geschichte (1817); Gedichte (1824) a r. 1829 něm. výběr z Kisfaludyho. Jako historik M. neměl dosti kritiky; sepsal: Magyarische Sagen und Márchen (1825); Ge- schichte der Magyaren 1823-30; 5 sv.); Ge- schichte der Stadt Wien (1832); Geschichte des ósterr. Kaiserstaates (1834, 5 sv. ve známé sbírce Hetrenově a Ukertově); Die Religions- wirren in Ungarn (1845 — 46; 2 sv.) a Ge- drángte Geschichte des ósterr. Kaiserstaates (1851). Kromě toho napsal: Praktische unga- riche Sprachlehre f. Deutsche (1832); Mnemonik (1842; M. sám vynikal překvapující paměti) a Der animalische Magnetismus als Heilkraft (1852). V 1. 1840—48 vydával almanach ^Iris«. Ve svém politickém smýšlení byl M. absolu- tista. Srv. Danielik J., Magyar irók IL (1858). — 3) Jiří (* 1786 — t 1861). Již r. 1817 byl vicežupancm prešpurským, r. 1825 král. per- sonálem a zároveň předsedou stavovské ta- bule, L 1839 z nadžupana hontského (1830) a stát. rady stal se judex curiae a všude se skvěle osvědčil; ještě r. 1848 řídil magnát- skou komoru uher. sněmu, ale pak odstoupil 41 «34 Maillart — Maimene. a žil v soukromí ve Vídni. — 4) Jiří, syn před. (♦ 1816 — t 1883). V 1. 1839 a 1843 byl zvolen do snému, r. 1847 stal se nadžupa- nem baraňským, r. 3860 byl povolán do rak. říš. rady, r. 1865 byl jmenován uher. dvoř. kancléřem, r. 1867 judex curiae a nako- nec předsedou hor. komory. M. byl v Buda- pešti loupežné zavražděn (29. bř. 1883). — 6) Antonín (* 1801 — f 1873), byl státním ministrem a prvním předsedou uher. delegace. Maillart [majár]: 1) M. Louis Aimé, hu- dební sklad, franc. (♦ 1817 v Montpellieru — t 1871 v Moulins [Allier]). Byl žákem paříž. konservatoře a tam zejm. Halévyho a dobyl r. 1841 římské ceny. Napsal několik oper slohem Verdiovským, z nichž i mimo hranice francouzské nejznámější jsou: Les dragons de Villars (1856) a Lara (1864). Mimo to zmínky zasluhují: Gastibel^a {IQ41); La croix de Marie (1852) a Les pécheurs de Catane (1860). Na Národ. div. v Praze dával se M-ův » Poustevníků v zvonek*. 2) M., Diogéne Ulysse Napoleon, franc. malíř (* 28. říj. 1840). Žák École des beaux arts, pak Cognietův, Cornuův a Lacmm- Icinův. R. 1864 obdržel velikou cenu římskou. Vymaloval obrazy: Kovový had (1870), Smrt sv. Moniky a křest sv. Augustina (1874) v ko- stele téhož světce, podobizny svých dcer, Ma- non Lescaut (1876), Amor pastýřem (1878), Pro- métheus spoután (1880), Étienne Marcel {\^^^), Smrt Korrea, hrdiny bellovackého (1885), Ma- donnu^ mnoho podobizen a j. Na mokré omítce vyobrazil: Zosobnění odvětví průmyslu quartieru du Temple, Město Paříf poučuje své děti, obé v mairii III. okresu pařížského. Maillebois [majboáj Jcan-Baptistc Francois Desmarets, markýz, maršálek franc. (* 1682 — f 1762). Jsa již r. 1703 plu- kovníkem, stal se r. 1718 pol. maršálkem, účastnil se slavně války o dědictví polské (1733—35), r. 1736 byl kommandantem v Dau- phine a pokořiv v 1. 1738—39 Korsiku stal se »maršálem francouzským* (1741). Ve válce o dědictví rakouské vynikl v Hannoversku, za to však r. 1742, maje vybaviti maršála Belleislea, sevřeného v Praze, pronikl jen k Chebu. R. 1745 bojoval vítězně v Itálii proti králi sardinskému, r. 1746 byl však po- ražen od Rakušanů u Piacenzy a byl odvolán. R. 1748 byl jmenován guvernérem Elsaska. Srv. Pezay, Histoire des campagnes du ma- réchal de M. en Itálie en 1745—46 (1773 až 1775, 3 sv.). MaUleohort [majšórj, franc, viz Nikl. Maillet [maje] Jacqucs Léonard, franc. sochař (* 1823 v Paříži - t 1894 t.). Byl žá- kem Feuchěresovým a Pradierovým a r. 1847 dobyl římské ceny, tak že mohl v Itálii vzdě- lávati se dále. Hned prvními svými pracemi yAgrippina a Caligula, dívčí poprsí, Vestálka 1853, Primavera della vita na výstavě r. 1855) obrátil na se pozornost. Pracoval pak ně- které dekorativní skulptury pro chrámy pa- řížské, pro Louvre, v jehož zahradách dosud stojí jeho socha: Agrippina nesoucí popel Ger- manikitv. Mimo to sluší uvésti: bronzovou skupinu Lovci (1864), skupinu mramorovou Věrný strdfce (1870); pak Leda (1870); Zu- zana v Id^ni (1872); Eurydika (1876); Satyr a Amor (výst. 1878) a j. MalUineer Josef, generál bavor. (* 1820), od r. 1869 oyl generál-majorem a účastnil se slavně války francouzsko-německé (1870—71); v 1. 1875 — 85 byl ministrem války a státním radou, v kterýchžto hodnosjtecn pracoval o splynutí vojska bav. s ostatní armádou německou. R. 1877 stal se generálem pěchoty. Maimadin viz Ma i máčen. Maimaktérlón, pátý měsíc attický, odpo- vídající druhé polovici našeho listopadu a první polovici prosince. V m-u, jak se zdá, konána slavnost Maimaktérií na počest Zeva příjmím jyiatfWfXT;?e (Zeva se horšícího, t. j. divoce pobouřeného, horšícího se boha nebe), poněvadž v tomto měsíci počínaly zimní bouře (srv. Preller-Robert, Griech. Mythologie, I, 131, 144, 167). M. byl prvním měsícem zimním; z té příčiny zobrazen jest jako ostatní zimní měsíce na vlysu t. zv. malé metropole (nebo sv. Eleutheria) v Athé- nách s teplým, tlustým oděvem a obuví na nohou. Srv. Svóronos, Journal international ďarchéologie numismatique, 1899, str. 44 nn., 46, tab. BT' čís. 7. Vý. Maimana viz Maimene. Maimanslng, Mymensing, brit. distrikt v Bengálsku, mezi 23^56' a 25«25' s. š. a 890 45'— 91° 18' v. d. v ploše 16.400 km\ Na sov. ohraničují jej svahy pohoří Gáro. Nej- větší čásť jest úrodná nížina, naplavená ře- kami Brahmáputrou, Meghnou a Džamunou, jež proměňuje se na v. a jv. v močál. Oby- vatelů je 3,472.186, většinou muhammedánů. Na půdě velmi úrodné pěstuje se rýže, džuta (v náplavech Brahmáputry), tabák, indych, obilí, semena olejová atd., v lesích jest velmi hojný sál (Shorea robusta), skýtající výborné dřevo. Stejnojmenné hl. m. distriktu s 10.068 obyv. vede dosti čilý obchod s plodinami zemědělskými. Malmbonrg [ménbúr] Louis, jesuita irc. (* 1610 v Nancy — f 1686). Vyučoval huma- nitním vědám v Rouenu, pak stal se kazate- lem. Byl však vyloučen ze řádu r, 1682, přidav se k církvi gallikánské. Obdržel pensi od krále a uchýlil se na opatství Sv. Viktora v Paříži. Jeho Sermons jsou ceny nevalné. Za to díla historická, ač slohu těžkopádného a ne vždy přesná, došla uznáni. Vztahují se hlavně k dějinám církevním. Psal o arianismu, ikonoklastech, o sv. Řehoři, o sv. Leonu. Vykládá děje velikého rozkolu církve záp., ligy, lutheránství a kalvinismu. K tomu pojí se vypsání válek křížových a úpadku císařství od dob Karla Vel. Souborná díla M ova vyšla v Paříži v 1. 1686—87 ve 14 sv. ; výbor vydal Migne r. 1846. Kbn. niaimene, Maimana: 1) M., provincie afgánského Turkistánu, hraničící na s. s ru- ským Turkistánem, má plochy 12.500 km}. Země jest velmi hornatá, k s. přechází v poušf. Zavodňována jest řekami Murghabem, San- gulakem a Kájssorem. Obyvatelstvo počtem Maimon — Maimonides. G35 na 1—300.000 hlav udávané, z části usedlé, 1 části kočovné, patří ke kmenům Uzbekův a Tadžikův. 2) M., hl. m, před., má asi 500 d. s 2500 ob.; ohraničeno jest vysokými zdmi a opa- třeno mohutnou citadelfou. Ležíc na obchodní cesté z Herátu do Bucháry, provozuje dosti 5ilný obchod s koňmi, hlavně do Indie, ko- berci a sušeným ovocem. Od r. 1874, kdy se ho zmocnili Afgánci a obyvatelstvo po- vraždili, město se již nezmohlo. Maimon, zool., viz Paviáni. Malmon Šalomoun, filosofický spisov. židovský (* 1754 na Litvě — t 1800). Přišed do Berhna navázal styky s Mojžíšem Mendels- sohnem, studoval Spinozu, Lockea a Kanta a ve smyslu filosofie Kantovy napsal Versuch uber d. Transcendental'Philosophie(Ber\., 1790) a jiné práce menšího významu. Údaji život- ními je zajímavá jeho autobiografie (vyd. Mo- ritz; Berlin, 1792—93), Srv. J. H. Witte, Sa- lomon M. (Berlín, 1876) a R. Zimmermann, Der Jude Kants (»Deutsche Revuec, 1878). Maimonides, latinisované z Rabbéná Móšé ben Maimún, u Arabů Abú Amram Músá ben Maimún ben Abdalláh, hebrejská skratka z počátečních písmen Rambam, nej- slavnější filosof a bohoslovec židovský (nar. 30. bř. 1135 v Cordovč — f 13. pros. 1204 ve Fostátě). Vzdělal se nejprve u otce, vy- nikajícího talmúdisty, potom ve školách arab- ských. Když r, 1148 povstalo náboženské hnutí Almohadovců proti křesťanům a židům, vyznával M. po 16 let zevnějškem islám, aby ušel osudu vystěhovaleckému. Ale konečné vystěhoval se n 1159 do Fcsu a když i zde hrozilo pronásledování náboženské, r. 1165 přes Palestinu do Ej^ypta. Zde stal se osob- ním lékařem sultána egyptského Saladdína, později i rabbínem káhirským. Vyučoval i veřejné filosofii, theologii a lékařství. Po způsobu své doby proslul M. jako polyhistor, obeznalý ve vědě židovské a arabské, v ře- cké filosofii, zvláště Aristotelovské, konečně a hlavně v lékařství. Vynikal při tom neví- danou pracovitostí, bystrostí rozumu a spo- řádaností úsudku, pevnou, neoblomnou po- vahou a čistotou mravů. Literární činnost M-dova je obrovská. Práce jeho týkají se exegese biblické a talmúdské, filosofie, mathe- matiky, astronomie a lékařství. Lékařské byly nejčetnější a snad i nejdůležitější, ač poměrně málo z nich známe. Zachovány: Aforismy lékařské (lat. překlad v Bologni r. 1489, v Benátkách r. 1500 a v Basileji r. 1570j a Životospráva (lat. v Augšpurce sr. 1518, hebr. v Benátkách r. 1519). Největší proslulosti požívaly ovšem dlouho spisy ná- božensko-filosofické: jasný a stručný výklad Mišny (arab. 1168), opětovně do hebr. pře- ložený a často vydaný. Osm prvých kapitol obsahu filosofického vydal M. Wolff (arab. s něm. překl., Lipsko, 1863). Mišné Tóra {Opětování Zákona), později haJ-Jad há-cha- ^áká (Ruka pevná) přezvaná, z r. 1180, 14 knih, největší práce M-dova, hebr., přesné vědecké a raethodické kompendium veške- rého zákonodárství židovského po stránce náboženské a právní. Dílo stalo se druhým talmudem a jest posud předmětem studia všech talmúdistů. V Arábii vytlačen jím tal- mud. Nové neúplné vyd. v Lipsku r. 1862. Jednotlivé části přeloženy do latiny, překlad u výtahu angl. od Bernarda (Cambridge, 1832) a Soloweyczika (Londýn, 1863). Průpravou k němu byla malá, ale důležitá Séfer ham- misvót (kniha přikázání, arabsky, dva překl. do hebrejštiny). Filosofické: Deldlaťul-hdirin t. j. Návod zděšeným, z r. 1190, přel. Sa- muelem ibn Tibbó.iem do hebrejštiny pod názvem Móre hannehúchim (Vůdce zbloudi- lých) ok. r. 1200, vyd. r. 1480 v Bologni, r. 1551 (Benátky^, r. 1591 (Berlín). Pozdější překlad od Charizího vyd. Schlossberg (Lon- dýn, 1851; pokrač. Vídeň, 1874 a 1879), vý- klad od Abravanela, lat. překlad od Jakuba Mantina (1520), Jana Buxtorfa (Basilej, 1629), nejnověji v Berlíně (s vykl. 1875; 3 sv.). Arabský text vydal s franc. překladem, úvo- dem a vysvětlivkami S. Munk (Paříž, 1856 až až 1866; 3 sv.); něm. zpracování Fůrstenthal (1839), Scheyer (1838) a Stern (1864 ^ Spis tento jest nejdůležitější, nejučenější a nej- zajímavější dílo M-dovo, jež cenili nejen Židé a Arabové, ale i vynikající myslitelé křesťan- ští (Albertus Magnus, Tomáš Aquinský) z něho čerpajíce. Je výsledkem hlubokého studia bible a její literatury u Židů právě tak, jako řecké filosofie Aristotelovské a ná- boženských systémů na ní založených. M. chtěl dílem tím sjednotiti židovskou theolo- gii s pohanskou filosofií. Trvalou zásluhou M-dovou je zde, že překladem svým dal pod- nět kť studiu filosofie Aristotelovy u Židů a tím je učinil schopnými býti nositeli nauky a vědy arabské do Evropy. Pokud obsahu se týče, jsou bloudícími v něm M-dovi ti. již marné pokoušeli se o sjednání náboženství s filosofií, slovního smyslu Písem s pravdami rationálními. M. sám považuje Zákon za zje- vení nejvyšších pravd, za kterýmž účelem uchyluje se zhusta od slovného k allegori- ckému výkladu Písem. Ve filosofii je mu vůdcem Aristoteles. Spojením obojího prvku stává se kniha jeho filosofickou apologií Ži- dovstva. Bůh M-dův jest absolutně neurčitelný attributy, vše působící — čisté konání — jednoduchý. Svět povstal tvarem i hmotou z ničeho, v Čase, ale do budoucnosti je věčný. Člověk má svobodnou vůli, stávaje se dobro- volně dobrým i zlým. Ctnosti rozeznává ethi- cké a dianoetické. Z mrtvých vstání těla považuje za článek víry. — O technických výrazech logiky (arabsky, hebr. překlad od Ibn Tibbóna vyšel v Benátkách r. 1550, po- zději s kommentářem Mendelssohnovým ve Frankf. na Odře r. 1761). Mathematice a astronomii náleží vedle jiných Afaamdr ha- ibbúr (Výpočty kalendáře z r. 1157). Výklad na traktát RóŠ haššdnd (počátek roku), hebr., jediný z výkladů M-dových z talmudu babyl., jenž zachován. Vliv M-dův na myšlení sou- věrcův a vývoj židovství, podporovaný kve- toucí školou, byl neobyčejný. Jedájá Pe- 636 Main — Maine. níní označil jej jako posledního z geóním, 1 1675 spravováni byli Komnénovci, již uchÝ- t. j. majestátu, jak zváni náčelníci škol tal- ! lili se k nim po pádu říše. Turkům nikdy múdických, časem, ale jako prvého mezi nimi v pravdě poddáni nebyli, odvádějíce jen ja- cenou. Móšé Mendelssohn stal se filosofem kýsi poplatek. Domy jejich byly opevněny jen na základě studia M-dova Móre hanne- | proti vnějšímu nepříteli, tak i pro krevní búchím. M-dovi přičítá se i hojně listův | mstu, jež tu s obzvláštní vášní prováděna a hebrejských a arabských, jež pak rovněž , dosud nevykořcněna. R. 18^1 pod Petrem do hebr.' přeloženy, konečně i krátká liturgi- Mavromichaliscm vzbouřili se a připojili se cká báseii, jež se recituje arabskými Židy pak k svobodnému království Řeckému. Do- o novém dni Novoročním. Je-li pravá, nesvědčí sud správu vedlo 8 dědičných kapitánů, jimž o nadání básnickém i vysvětlovala by opo- v Čele stál bej potvrzovaný kapudanem pa- vržení M-dovo pro básníky liturgické, o němž sou. Když země měla býti rozdělena mezi se dovídáme. I Responsa (Tešúbót Šeélót) dvě eparchie, Gythion a Itylos nomu lakon- M-dova jsou zachována. — Z literatury uvá- ského, vzbouřili se Mainoté opět r. 1834, byli díme: Leibniz, Observationes ad Rabbí Mos. , však pokořeni a musili se novému zřízení Maim. librum X. (vydal Fouchcr de Careil, i podrobiti. dš. Paříž, 1861); Sim. Scheyer, Das psycho). Sy- Mainady {MaiváSeg), Maenady, v řec. stem des M. (1845); A. Gcigcr, Moses b. mythu nymfy, jež chovaly boha Dionysa a Maimon(Rosenberg, 1850); Joél, Die Religions- když dorostl, ve službu jeho působily blaho- philosophie des M. (1859); týž, M. und SL*in dámě v rozkvět jarní vegetace, jásavě upro- Einfluss uber Albcrtus Magnus (t., 1863) a střed přírody slavíce boha svého, kterážto v Beitráge zur Gesch. d. Philosophie I. (Vra- j oslava přibráním orgiastických živlů z kultu tislav, 1876); A. Jaraczewski, Die Ethik des thráckého a frygickolydského (v. Dionysos, M. (»Zeitschr. fůr Philos. u. philos. Kritikc, str. 573) dosáhla svého vrcholu. M., tvoříce 1865); S. Rubin, Spinoza u. M. (Vídeň, 1868); jaksi mythickou parafrasi žen slavících Dio- Rosin, Die Ethik des M. (1876); J. H. Wciss, | nysa, plesají s břečtanem na skráni, thyrsy Biographicberůhmter jud. Gelehrtend.Mittel- ; v rukou třímajíce v tanci, jejž doprovázejí alters (t., 1881); týž, Philosophie v. Alex. u. zvukem nástrojů ekstatických, případnými M. M. (Halle, 1884); Můnz, Die Religions- výkřiky (fwoi) a pohvby těla, z nichž nejvý- philosophie des M. (Berlín, 1887); Guttmann, značnějším bylo pohazování hlavy prosto- Das Verhaltniss von Thomas von Aquino vlase v týl. Roucho jejich bývá často kůže zum Judenihum (t., 1891); Bardowicz, Die zvířecí: tygří nebo liščí (/íaWapa, odtud sluji ratioiiale Schriltauslcgung des M. (t., 1893); ! M. též Bassaridy). S přírodou jsou M. arciť Winter u. Wúnsche, Die júdische Litteratur stále ve styku nejužším, chráníce jednak zvěr (Trevír, 1894; II. díl). Dk. plachou i šelmy, jež se k nim utíkají, ale také Main, řeka, viz Mohan. ; pobíjejíce, ba i sápajíce je, by jejich masa Maln [ménj Robert, hvězdář anglický ; syrového pojedly k posílení svého nadšeni (* 1808 — t 1878 v Oxforde). Byl assisten- a kozí jejich se přioděly. Jako jejich bůh tem při hvězdárně v Greenwichi, pak pózo- Dionysos mají též moc konati zázraky a vě- rovatelem na Radcliffeově hvězdárně v Ox- \ štiti. Umění, zejména v památkách Dionysa forde. Vydal: Practical and spherical astro- se týkajících, často zobrazuje M. v rozmani- nomy (Cambridge, 1863); Results of meteorol. ■ tých typech, dílem v tanci se Seilény, dílem observations (Oxf., 1868); On the present statě \ zádumčivé nebo po tanci odpočívající; v pla- of our knowlegde of the parallax of the fixed stars (»Mem. Astr. Soc.«, XII., 1840) 2l Proper motions of the stars (t., XIX., 1851 a po- Mainate, maino, zool., viz Gracula štice zejména znám byl ty pus Skopovy M. Xni(XLQO(fóvog (viz Skopas). klk. zději). VRý. Malna (Máni), jižní, prostřední výběžek vytvořený pokračováním Taygetu (Pentcdak- BEalnan, ostrov v jezeře Bodamském spo- jený s pevninou pěkným železným mostem, má velkovévodský zámek, který dříve býval tylon), omývaný zálivy Korónským a Mara- sídlem komthurství M. řádu Německých ry thonisijským, končí mysem Matapanem na tířů, krásné sady a kostel. 36®22M5'' s. š. Poloostrov tento, 60 km dl. Malne [ménj: 1) M., řeka franc. 12 km a 8—25 km šir., jest hornatý, k moři příkře dlouhá, kterou tvoří dvě mohutné řeky spadající, chudý rostlinstvem a prameny. Oby- i Mayenne a Sarthe 3 km nad Angersem. Pro- vatelé jeho, Mainoté, odvozují původ svůj I těká Angers a vlévá se do Loiry 6 km na z. od potomků klassických Řeků z Messénie a od Ponts-de-Cé. Po celém toku je splavna. Sparty, utekších sem před návalem barbarů. 2) M. {Cenomanensis pa^^us), bývalá západní Nuzná výživa a stálý boj o svobodu vytvořil I provincie francouzská a jeden ze 33 okresů z nich bojovné, drsné, svobodymilovné a po- vojenských před revolucí. Obsahovala val- hostinné horaly, již teprve v poslední době , nou čásť nynějších departementů Sarthe a životu válečnému musí odvykati. Jsou větši- i Mayenne. Jest to území čistě historické ne- nou chudi, zaměstnávají se orbou, chovem vynikajíc žádným charakteristickým typem dobytka, obchodem a lovem křepelek, dříve ani fysicky ani geologicky Celkem půda je byli pověstnými námoř. lupiči. Jest jich asi zde příznivá rolnictví a na pastvinách kraje 41.000 duší. Dovedli si vždy udržeti jistou zvaného Perche daří se výtečný druh koní svobodu za Byzantinců i proti křižákům, od (percherons). Hl. město bylo Mans. M. utvo- nichž přijali feudální instituc>.\ V 1. 1472 až řila se za dob feudálních z území starých Maine. 637 Cenomanů, jichž hlavni město Mans záhy vyniklo, tak že dějiny kraje splývají v jedno s dějinami jeho. Maine [ménj, úř. skratka Me, stát v sev.- amer. Spoj. Obcích na krajním severovýchodě, ohraničený na v. a sv. Novým Brunšvickem, na s. a sz. Quebekem, na z. ]SIew-Hamp.shirem a na jv. Atlantským okeánem, měří 90.650 km*. Kromě pobřežní roviny z Části bažinaté jest povrch jeho nerovný, ne však hornatý, spíše planinovitý, jen na sz. táhne se horské pásmo jako výběžek White Mountains, v New-Hamp- shiru dosahující v MountKatahdiu 1750 m. Pobřeží atlantské jest silné rozervané, se všemi záhyby do 4000 km dlouhé, vysoké, příkré a má mnoho dobrých přístavu. Při pobřeží jsou četné ostrovy. Stát oplývá vo- dami, které zaujímají V12 j^^^o povrchu; z 5152 vodních toků jsou hlavní řeky: St. Johns, Pcnobscott, Kennebec, Androscoggin a St.- Croix; jezer jest 1620, největší jsou: Moose Head, Sebago, Itasca, Chamberlain a j. Pod- nebí jest celkem zdravé, avšak výstřední a proměnlivé, léto krátké a horké (do 36* C), zima dlouhá, ročních srážek 321 cm. Půda většinou úrodná, zejména v údolích daří se nejrozmanitější druhy obilí a ovoce. Zvířena vykazuje míšení se v. a jižních forem, řeky a jezera jsou velmi bohatá rybami. Obyvatel jest 661.086 (1890), t. j. 7'3 na 1 /fm^ přibývá jich velmi slabě, od r. 1880 jen l'877o, od r. 1840 pak sotva o V^Vo 21 to ještě děkuje stát za tento přírůstek silnému přistěhovale- ckému proudu franc. Kanaďanů, kteří usa- zují se jako dělníci v městech a rolníci po venkově. Jiných cizinců jest nepatrně, čer- nochů 1823, Indiánů 140 civilisovaných a usedlých při zátoce Penobscott. O školství jest dobře postaráno. Školy nižší se 7686 sil. učitel, navštěvovalo 95.840 dítek (1895), školy vyšší 6870 žáků a 3 universitní colléges 640 stud. Časopisů vychází ve státe 183. Hlav- ním zaměstnáním obyv. jest orba, vydatná zejména v alluviálních rovinách údolí říčních, hospodářství jest 64.309 se 2,635.794 ha po- zemků, z čehož (1894) bylo oseto ovsem 902.219 ha (sklizeno 1,184.978 t) a brambory 23.544 ha (3,011.247 hl), menší plochy pak ječmenem, prosem, žitem, kukuřicí, pšenicí, hrachem a boby. Dobytka bylo (1894): 314.840 ovcí (856.812 /f^ vlny), 306.932 skotu, 115.428 koní, oslů a mezků, 79.195 vepřů. Bohatý vý- těžek skýtá rybářství zaměstnávající 512 lodí s 10.122 ř, totiž 7yj milí. doll., z čehož při- padá přes polovici na lov tresek a makrel. Veliké jest nerostné bohatství země, neboť vyskytuje se zlato, stříbro, měď, olovo, zi- nek, mangan, železo, turmalín, granát, opál, avšak hlavním předmětem těžby jsou lomy žulové, které dodaly v 1. 1890—95 za více než 10 milí. doll. kamene dlažebního, vápe- nec (přes 7 milí. doll.), v jehož dobývání předčí M. všecky ostatní státy Spoj. Obcí, a břidlice (přes 1 milí. doll.), ačkoliv těžbě těchto nerostů citelné škodí cizí konkur- rence, zejména skotská žula a kanadský vá- penec. Ohromné lesy, jež^kryly dříve téměř celý stát, jsou dnes valně pokáceny, nic- méně dosud patří M. svým dřevařským prů- myslem, zejména svými pilami (1200 s výro- bou přes 12 milt. doll.), k prvním státům Spoj. Obcí. Všech závodů průmyslových jest (1896) 5010 s výrobou 95,689.500 doll., z če- hož připadá na 23 továrny na zboží bavlněné 1578 '"'íí- ^oll. a na 82 továren na zboží vlněné 8*8 milí. doll. Loděnic jest 41; dnes jsou v úpadku, dříve vynikal jimi M. nad všecky ostatní státy. Velmi čilý jest obchod státu podporovaný zejména rozsáhlou síti vodní i Železniční (r. 1896 2560 km) a do- brými přístavy, tak že lodním ruchem předčí jej jen New York (r. 1896 přes 6 milí. ř). Vyváží se zejména stavební dříví a kameny» tuky, jablka a cukr javorový. V čele státu stojí guvernér a státní rada, moc zákonodár- nou má senát a sněmovna poslanců, do se- nátu Spoj. Obcí vysílá stát 2 a do kongressu 4 poslance, při volbě praesidenta má 6 hlasů. Zvláštním zákonem (Liquor !aw) zakázáno jest pití lihovin a sňatky mezi bělochy a barev- ným obyvatelstvem. Finance státu jsou v do- brém pořádku. Hl. m. jest Augusta, nejdů- ležitější však Portland. — První evropská osada na území M-u založena r. 1607 u nyn. města Philippsburku; r. 1635 přišli sem osad- níci francouzští, r. 1652 připadly zdejší osady koupí k Massachusettsu, r. 1820 z nich utvo- řen samostatný stát, zv. Commonwealth of M. Kaine [ménj: 1) de M. Louis Auguste dc Bourbon, vévoda (* 31. března 1670 — t 14. kv. 1736), druhý ze sedmi dětí Lud- víka XIV. s markýzou de Montespan. Vy- chován paní Scarronovou, pozdější markýzou de Maintenon, prohlášen legitimním v pros. r. 1673 a dostal titul vévody de M. V 1. 1688 až 1702 účastnil se života válečného. R. 1714 přiznán mu rod královský s právem násled- nictví. Závětí Ludvíkovou jmenován velite- lem král. stráže a přiřčen mu dozor nad vý- chovou Ludvíka XV. Regent, vévoda Filip Orléanský, nepřiznal mu těchto práv, a tak sosnoval vévoda de M. se španělským vy- slancem Cellamarem spiknutí proti němu. Ale r. 1718 prozrazeny jeho záměry a on uvězněn 29. pros. t. r. na zámku Doullens. Smířiv se později s vévodou Filipem, iil v Sceaux stykům se vzdělanci. Poslední léta života stěžovala mu rakovina obličeje. Rod jeho vymřel r. 1755. 2) M. de Biran Frangois Pierre Gau- thier, filosof franc. (* 1766 — f 1824 v Pa- říži), sloužil nejprve v tělesné stráži Lud- víka XVI., r. 1795 nastoupil dráhu politickou stav se administrátorem departementu dor- dogneského. Jsa přesvědčení royalistického unikl za hrůzovlády tím pronásledování, žo se uchýlil na svůj statek v Bergeraku, kde se zabýval studiemi filosofickými a přírodo- vědeckými. Za Napoleona I. vrátil se k pů- sobnosti politické, r. 1812 byl volen do sboru zákonodárného a za restaurace r. 1820 do komory deputovaných. Svými začátky filoso- fickými tkví celkem na podloec Condillacova sensualismu. Té době náležejí jeho Mémoire ^38 Maine-et-Loire — Maintenon. sur Vinjluence de Vhabitude á la faculté de \ náleŽi všecken departement, pak Mayennc a penser (1803), kde jedná o rozdílu mezi či- , Sarthe a splavnou Maine protékají departe- tím a percepcí a jak dalece zvykem se ob- i mentem ř. Vienne, Thouet, Anthion, Aubance, měňuje intensita jednoho i druhého. V další Layon, Evre, Erdre, Sévre-Nantaise a jiné. periodě svého rozvoje vypěstil nauku sebe- ' Z četných rybníků největší St. Nicolas. Ze vědomí, dle níŽ já jest vlastně činnost. Sem vzdělávané půdy (478.058 ha) zaujímají louky náleži jeho Rapport du physique et dit moral 78.537, pastviny 2851, vinice 36.958 a lesy (1811, vyd. Cousin 1834) a Essai sur les fonde- 57.314, suchopáry 14.248 ha. Daří se tu ze- ments de la psychologie (1859, vyd. Naville). ' jména pšenice (1896: 2,560.000 /i/), směska V poslední době svého tvořeni schýlil se (40.300), žito (135.000), ječmen (300.000), oves k názorům křesťansko-mystickým. Osobnost, (900.000 /), brambory (4 milí. q), kaštany dříve proň bezprostřední výraz jistoty a čelný (3000 y), ořechy (16.000 q\ švestky (4500 q\ pojem badání psychologických, jest mu jen konopi (31.599^), len (2200^), vino (413.695 W), přechodem k vyšším stupňům dokonalosti, , melouny a j. Ze zvířat domácích čítá M.-et-L. jichž závěrem jest bůh (v Nouveaitx essais , koní 53.000, oslů 1200, bravu 284.500, ovcí d^anthropologie, nedokončeno). Jeho Oeuvres 57.600, vepřů 97.000, koz 2400. Brav a skot posthumes vydal Cousin (Paříž, 1841), Naville dává mléka ročně 500.000 /i/, vlny 1400 q^ vyd. Pensées (t, 1857) a Oeuvres inédites (t., 14.800 úlů 70.000 kg medu a 15.000 kg vosku. 1859, 3 sv.), Bertrand vyd. Science et psycho- M.-et-L. je tedy převahou departementem logie (1887). Srv. AI. Bertrand, La psycho- zemědělným a z nerostů dobývá se zde jen logie de reflfort (1889). Zb. břidlice (přes 3000 dělníků) zvi. v Trélazé 3) M. Henry James Sumner, proslulý u Angers a kamenné uhlí (asi 25.000 ř\ Pra- právník angl. (* 1822 v Cavershamu v Ox- měny minerální vjoannette u Epervier. Prů- ibrdsku — f 1888 v Cannech). Studoval mysl zastoupen je prádelnami a tkalcovnami v Cambridgei, stal se tam r. 1847 professo- bavlny, vlny, konopí a lnu (v Choletu), pak rem obč. práva, r. 1854 profes, v Middle- papírnami, octárnami a továrnami na šumi\'á Temple v Londýně, r. 1862 členem vlády vína. Vedle toho i železárny, strojovny, jir- v Indii, kdež provedl důležité zákonodárné chámy a barvírny. Železnic bylo roku 1898 reformy a byl jmenován vicekancléřem uni- , 629 km, silnic národních 563 km, cest kraj. či versity v Kalkuttě. Roku 1869 vrátil se do dcpartementních 831 km, obecních 2247 km. Evropy a stal se r. 1870 professorem práv Řek splavných je 8 po délce 380 km. M.-et-L. v Oxforde, r. 1871 členem státní rady pro dělí se na 5 arrondissementů (Angers, Cho- Indii. R. 1878 vzdal se professury a zvolen let, Saumur, Baugé, Legré), jež obsahují 34 za Mastera of Trinity Halí v Cambridgei. kantonů a 381 obec; hl. m. jest Angers. R. 1887 jmenován proícssorem mezinárod- Srv. Port, Dictionnaire historique, géogra- ního práva v Cambridgei. Prvé vědecké dílo ' phique et biographique de M. (Angers, 1869 M-ovo vyšlo dosti pozdě. Jest to Ancient až 1877, 3 sv.). law; its connection ivith the early history of Main Mnohe [men g(5š], franc, dýka zv. society, and its relation to modem' ideas (1861, levačka. Viz Dýka 305. 11. vyd. 1890; část tohoto díla vyšla r. 1856 ! Malnland [mén-|: 1) M., největší z ostrovů v Cambridgei pod tit.: Roman law and legal Shetlandských (v. t.). — 2) M., též Fo- education). Kromě toho napsal M.: Viilage mona, největší z ostr. Orkneyských (v. t.). communities in the East and Weit (1871, 5. vy- Mainoté viz Main a. dání 1890); Lectures on the early history of * Mainpnri: 1) M., britský distrikt v scv.- institutions (1875, 4. vyd. 1890); The e'ffects záp. provinciích, v divisi Agra, mezi 26*52' 30" of observation of India on modem European i až 27'' 30' s. š. a 78® 27' 45" až 79* 28' 30" v. d.. thought (1876); Early law and custom (1883, má na 4356 km^ 762.163 obyv., včtš. Hindů, nové vyd. 1890); Popular government (1885, Krajina je rovinatá, protékaná řekami Džam- 3. vyd. 1890; něm. Berlín, 1887); International nou. Káli Nadi a mnoha průplavy zavodAo- law (vyd. od Harrisona a Pollocka, 1888). , vacími i dopravními. Vzděláno 608.000 akrů Všechny ty spisy přeloženy jsou do něm., půdy, z nichž 270.000 zavodňováno. Hlavně franc. a s výjimkou dvou posledních prací pěstuje a vyváží se bavlna, obilí, indych; i do rus. jazyka. Několik statí věnovaných přivážejí se kovy, krátké zboží, cukr, tabák popisu indického života^ vydáno bylo po a rýže. — 2) M., hl. m. okresu s 21.877 ob. smrti M-ově pod názv. Études sur Chistoire • Značný obchod s obilím, bavlnou a třtinou du droit (Paříž, 1889). ' cukrovou jest velmi podporován šCastnou Maine-et-XcOlre [mén e loár], departe- polohou na průplave a železnicí. Domácím ment na záp. Francie, utvořený z valné části průmyslem jest tu vykládání dřeva kovo- ze staré provincie Anjou a pojmenovaný po- ; vými drátky. dle dvou hlavních řek, které jím protékají. ' Maintenon [mcntnonj, město ve franc. Má na 7120*93 km^ 527.680 obyv., z nicnž | depart. Eure-et-Loire, hl. m. kantonu t. jra. 1103 cizinců (56 Rak.). Kraj je valnou větši- na řece Eure, lev. přít. Seiny, 100 m n. m., nou plochý; podnebí mírné a zdravé; množ- ; na dráze Paříž-Brcst, s 2057 obyv. V M-u, ství srážek ročně 586 mm (průměr ve Francii zvi. v parku zámeckém, jsou největší oblouky 770 ynm), ač není tam nikterak sucho, neboť proslulého, ale nedokončeného vodovodu od deště bývají slabé, ale časté. Proto také půda | ř. Eury do Versaillů z r. 1684. Zámek main- je velmi úrodná. Mimo Loiru, do jejíhož úvodí . tenonšký daroval Ludvík XIV. r. 1675 paní de Maintenon — de Maison. 639 de M., později přešel na vcvodskou rodinu de Noailles; jsou v něm krásné sbírky umé- lecké a mnoho předmětů upomínajících na pobyt paní de M. V okolí M-u ložiska písku a cihelny; několik pomníků megalithických. de Buintenoii [menťnonj Frangoise d*Aubi gn é, markýzka (* 1635 — f 1719), ztra- tila otce r. 1645 a když jí r. 1652 i matka zemřela, ujal se jí básník Scarron a pojal ji za chot Tak přišla do domu, který byl dostave- níčkem nejvznešenější společnosti současné. Po smrti manžela (1660) ocitla se M. v bídě, až královna jí určila pcnsi; ale jejím úmrtím ji ztratila. Markýzka de Montcspan svěřila jí výchovu nelegitimních dětí svých s Lud- víkem XIV., a M. dostala se tak ke dvoru. Tam neodolatelné způsoby její i delikátnost ducha zcela opanovaly krále, který Montes- panovou zapudil a M-ovou pojal r. 1685 za choť. Jako družka králova měla pronikavý vliv na domácí vládu a ovšem i na osobní povahu panovníka, nakloněného životu skan- dálnímu. Po jeho smrti (1715) uchýlila se do opatství St.-Cyrského, kde již r. 1685 byla zřídila vychovatelnu pro dívky zchudlých šlechticů. Zde vzniklo její mistrovské dílo paedag. Lettres, ve kterém uložila výsledky svého umění vychovatelského. Vydal jé r. 1752 La Beaumelle porušeně. Posledně Ch. Laval- lée r. 1854 sled. v Paříži. Lettres inédites vy- šly v >Mém. de la Société archéol. de Gcně- ve«, sv. XIX. Kbn. Mainz viz MohuČ. Maionldés (řec), lat. Maeonides, Maio- novec. Tak sluje často Homéros jakožto domnělý syn nebo vnuk Maionův, jenž byl dle jednoho podání králem lydským a vládl též nad Smyrnou. Dle jiné tradice byl Maión pouze pěstounem nebo příbuzným Homéro- vým (poručníkem jeho matky). Maiorl oedo ílat.^, ustupuji většímu, mocnějšímu. Přísloví utvořené dle sentence ve sbírce distich Catonových (I., 11). MaipO (M a i p u), vyhaslá sopka v Andech chilských v provincii Santiago, na 34^* 11' j. š., 5416 m vys., jejíž kráter, mající v obvodu 3 km, jest sněhem naplněný, pod ním ve výši 3442 m leží jezero del Diamante, z něhož vytéká na území Argentiny Rio dcl Diamante. Na úpatí sopky vyvěrá řeka M., která po toku 210 km (provincií Santiaoo) vlévá se do Atlantského okeánu. Maíra viz I kari os. Kaira čili Mera, řeka ve švýc. kantonu grisonském a ital. prov. sondrijskc, vyvěrá několika prameny na Septimeru a průsmyku Murettě u Casaccia (1460 m), vtéká do údolí Bregaglia, pod Chiavennou přijímá s pravá Liro, tvoří jezero Lago di Mezzola a po toku 67 km dlouhém vtéká do jezera Comského. Maire [mér], franc, starosta, purk- mistr. Viz Francie, str. 495 a 498. Le Xalre (též Le maire) Jakob, cesto- vatel hollandský (* v Egmondč — f 1616). Otce jeho Isaac byl bohatý obchodník franc, jehož rodina nucena byla pro třenice nábo- ženské vlasť opustiti. S výpravou Hollan- ďana Willcma-Cornelisze Schoutena vyplu^ Le M. 14. čna 1615 vyhledat kratší cestu do Indie kol cípu Jižní Ameriky. Přepluvše At- lantský okeán dne 25. led. 1616 projeli úži- nou mezi zemí Ohnivou a ostrovem Státo- vým, jež nazvána Le M-ovou. Mys, který již dříve Drake byl objevil, nazván po rodišti van Schoutenové mysem Hoornským. Během roku pokračováno v cestě přes Indii a kol Afriky do vlasti, kdež na cestě zachvátila Le M-a smrť. Francouzský překlad jeho díla vyšel v VIII. svazku Recueil des voyages de la Comp. des Indes orientales néerlandaises. Malrena del Alcor, město ve špan. pro- vincii Seville, na dráze ze Sevilly do Carmony, s 4915 obyv. Velké trhy dobytčí, zvi. koňské. Maires, ves mor., viz Maříž. Malret [mérě]: 1) M. Jean, franc. básník tragický (* 1604 v Besangonu — f 1686). Jest považován za tvůrce franc. truchlohry. Jeho Chryséide et Arimand^ kus, s nímž vystoupil r. 1620, zastínil Hardyho. La Sylvie roku ná- sledujícího měla úspěch ještě větší. Potom složil ještě 10 kusů, z nichž nejlepší jsou: Sophoniiibé (1629), která je mezníkem v dram. dějinách franc, a Oéopdtre (1630). Sláva jeho brzy však ustoupila velkému Corneillovi, proti něráuž M. vedl po nějaký čas ze žárlivosti tuhý odpor. M. účastnil se také čile současné politiky své vlasti. Srv. G. Lanson, Hommes et livres (1895). Kbn. 2) M. Jean ne, spisov. jméno Mary Bi- gotové, spisov. franc, choti Charlesa Bi- gota (v. t.), roz. Healeyové (* 1843 v Pa- říži). Napsala řadu půvabných románův a novell, jako: Marca (1882, poct. cenou Akad. franc); Jean Maironde {ISS5); Une folie (1SS6) \ André May nard, peintre {1SS6) ; Fayanne (ISSl) ; La tdche du Petit Pierre (1887); Artisté (1890). Česky vyšly od ní: Nerozluční, román, přel. J. Svátek (Praha, 1895, s illustr.\ a Jaro, přel. Vlád. Wagner (»Knih. Besed lidu« čís. 106, Praha, 1898). Mairie [méri], franc, 1. starostenství (mí- sto i úřad); 2. radnice, obecní dům, úřadovna starosty ve Francii. Xalson [mézónj, franc, dům. Maison: 1) de M. [mézonJ Nicolas Jo- seph, markýz, maršálek fr. (* 1771 — f 1840 v Paříži). Jako syn selských rodičů vstoupil r. 1792 do služeb vojenských, vyznamenal se v armádě severní, rýnské a italské a byv r. 1799 gen. pobočníkem Bernadottovým stal se r. 1802 velitelem departementu Tanaro, pak generálem (1805), ale přes všecko svoje úsilí ve vojnách proti Prusku a ve Španěl- sku nemohl se domoci uznání u Napoleona, který teprve r. 1812 jej jmenoval generálem divise a na bojišti u Bereziny povýšil jej do stavu baronského. Vynikl pak u Budyšína na Katzbachu a u Lipska, kde byl těžce ra- něn, načež povýšen do stavu hraběcího. Jsa potom (1814) v čele armády severní hiljil Antverp a udržoval spojená vojska v šachu na pláních belgických až do pádu Napoleo- nova. M. sloužil dál i Ludvíku XVIII., který jmenoval jej pairem Francie (1814) a guver- 640 Maison du roi — de Maistre. nérem Paříže (1815), pak markýzem (1817). Za Karla X. r. 1828 velel franc. výpravě na Moreu vyslané ku podpoře Řeků přinutit Ibrahíma pašu k ústupu a byl jmenován roku 1829 maršálkem Francie. Při revoluci r. 1830 přidržel se dynastie orléanské, při- nutil Karla X., aby opustil Francii, a byl pak vyslancem ve Vídni (1831) a v Petrohradě (1833). Od r. 1835—36 byl ministrem války, načež uchýlil se v život soukromý. 2) M. R u d o 1 f, sochař něm. (* 1854 v Řezně). Vzdělal se v Mnichově a jest od r. 1890 král. bavorským professorem a členem akademie umění v Berlíně. První větší jeho prací byl návrh na monumentální fontánu, za nějž dostal v Norimberce první cenu; fontána po- stavena pak ve Fůrthě. Jiná jeho fontána je v Brémách (1899). Při výzdobě budovy říš- ského sněmu v Berlíně vytvořil několik soch a skupin (allegorii Zbrojné moci pozemské i nď mořnt; dva středověké hlasatele a Íro»i^. sochu cis. Ottr VeL) a pracoval i jemné, humoristi- cké genry, dílem bronzové, dílem polychro- mované odlitky sádrové, jako : Černoch na oslu ; Řimsk/- augur; Filosof; ííaljr Faun. Z dekor, jeho prací dlužno ještě uvésti allcgorie Zlo- čin a Nevinnost pro justiční palác v Mnichově. R. 1899 svěřeno mu provedení pomníku cí- saře Bedřicha v Berlíně. Napsal: Anleitung :^ur Bildhauerei fůr den kunstliebenden Laien (Lip- sko, 1894). ^ Maison dn rol [mézon dy roá] značilo ve Francii před revolucí čásť dvora přidělenou k osobní službě králově. Od r. 1671 rozštěpila se v čásť civilní a vojenskou. K civilní náležely některé úřady dvorské, jichž zastávání bylo velmi nákladné (proto přidělovány nejbohat- ším šlechticům), ale neopravňovalo k právům politickým. K oddílu vojenskému náležela tělesná stráž, mušketýři atd. (od r. 1775 10 setnin); r. 1792 zbývala jen švýcarská garda. Revoluce zavedla Garde constitutionndle na místo těchto zřízení. Ludvík XVIIl. zavedl r. 1814 znovu staré zřízení; Ludvík Filip zru- šil M. du r. a ponechal jen generální a kří- delní pobočníky. Za Napoleona III. změnilo se jméno v Maison de VEmperevr^ a čítáni k ní hodnostáři vojenští a Cent gardes. Mai- son militaire praesidenta republiky tvoří vrchní důstojník, pak 6 důstojníků z rozlič- ných sborů vojenských a důstojník zemské obrany. MaisoiineUTe [mézonnov] Jacques-Gil- l e s (♦ r. 1810 v Nantech — \ t. 1897 v Ro- che-Hervé), vynikl jako velmi smělý chirurg, jenž jmenovité proslul operacemi osteopla- stickými. R. 1879 opustil Paříž a žil v ústraní ve své rodné krajině. Literární činnost jeho je rozsáhlá, zvláště napsal: Lecons cliniques sur les affections cancéreuses (1854); Clinique chirurgicale (1863 — 64, 2 sv.); Mém. sur les intoxications chirurgicales (1867) a j. v. Malsons-Alfort [méz6nzalf6r], vesnice franc. v departementu seineském, okrese Sceaux, na 1. břehu Seiny, stanice dráhy Pa- říŽ-Ni2za. Má 7853 obyv., tkalcovnu, papírnu, cementárnu, slévárnu železa a obchod obilím. Je tu restaurovaný got. chrám z XIIL stol. a škola zvěrolékařska založ. r. 1766. Maisons-Isaffitte [mézónlafit] neb Mai- sonssur Seině, franc. město v dep. Seine- et-Oise, v arrond. Versailles a v kantoně St. Germain-en-Laye na 1. bř. Seiny, na dráze Záp. a velké dráze okružní (Grande- Ceinture). Má 4744 obyv.; moderní kostel, v létě velké do- stihy koňské, zejména však zámek z r. 1650 od Mansarta, zbudovaný pro Renéade Longueil, surintendanta ňnancí, markýze de Maisons. V XVIIL stol. byl zámek hledaným střediskem učencův a literátů a Voltairc zde psal čásf své Henriady. Později měnil zámek svoje majitele, až přešel v ruce bankéře Laffitfa, dle něhož také celá obec pojmenována. Laffitte však rozparceloval rozsáhlý a krásný park maisonský, v němž zbudováno mnoho vili, zvláště velkých finančníků pařížských. U M. most přes Seinu. de Maistre [méstr]: 1) dc M. Joseph. hrabě, politický a filosofický spisovatel franc. (♦ 1753 v Cbambéry — t 1821 v Turiné), po- cházel ze staré úřednické rodiny, v niž po- slušnost, pracovitost a úcta k tradici byly dědičný. Mládí jeho bylo přísné a pracovité; studoval práva v Turinč, stal se pak soudním úředníkem savojským, naposled senátorem (1788). R. 1792 byl nucen vystěhovati se ná- sledkem francouzského vpádu do Savojska; M. odešel nejprve do Aosty, pak do Lau- sanny, kdež napsal své prvé dílo: Considé- rations sur la France (1795), v němž snaŽí se odkrýti >cesty Prozřetelnosti v revoluci fran- couzské* a podává tak opravdu vysoké, apo- kalyptické hledisko na tento dějinný úkaz. Revoluce francouzská učinila z M-a .spiso- vatele: nemoha proti ní bojovat mečem, bo- joval pérem; celá činnost jeho je prudkou, úžasně útočnou a jednotnou, hluboce pro- myšlenou reakcí proti XVIIL stol., proti jeho liberalismu, demokratismu, rozumářství, v so- ciologii jmenovitě proti J. J. Rousseauovi. Přes to miluje hluboce Francii a pokládá ji za vyvolenou zemi boží Prozřetelnosti, při- kládaje jí i missi historickou katexochén. R. 1803 jmenoval jej Viktor Emanuel L vy- slancem v Petrohradě, kdež setrval do roku 1817; vrátiv se do Turína, byl jmenován představeným velké kanceláře královské s ti- tulem ministra. Hlavní jeho díla jsou: Essai sur le principe générateur des constitutions po- litiques (Petrohr., 1810), v níž ukazuje, že společnost lidská není dílem volné rozumové úmluvy, jak se domnívá Rousseau, nýbrž že má kořeny daleko hlubší: v podvědomém, v mystické nutnosti, ve vůli boŽí. Evropa zhřešila, že se uchýlila od této pravdy, a proto trpí. M. je aristokrat a spíše jeŠtě patricius, jemuž demokratická rovnost, počítání voleb- ních hlasů je nesmyslem, jemuŽ lid je dítě- tem a šílencem, který musí mít prokurátora, jenž žádá po organisaci státní jednotnost. Které lze docíliti jen monarchickým princi- pem. Z Plutarcha překládá Traite sur les dé- lais de la justice divine (1815), aby ukázal, že již před křesťanstvím vládne názor a vír Maitland. 641 v pAsobeni boŽí na zemi. V knize Du pape (Lvon, 1819, 2 sv.), kde provádí myšlénku jednotnosti a absolutnosti na poli nábožen- ském a ukazuje k nutnosti, aby se spojily pod Římem církve anglická, ruská i >národníc francouzská (gallikánská), a v jiné: De VégUse ^allicane (ParíŽ, 1821) dovozuje, že Francie se zahubuje a odporuje svému božskému poslání i národnímu charakteru, když se vzdaluje od papežství, a nalézá nejjedovatější útoky proti jansenismu. V Soirées de Saint Fétersbourg ou Entretiens sur le gouvernement temporel de la Providence (t., 1821; 2 sv.) roz- vinuje šíře svou filosofii déjinnou, která je prosta všech humanitních illusí a zoufale krvavá a bezútéšné pessimistická ve svém jádře. Jeho krutý absolutismus a theokratis- mus vystupuje tu s velikou polemickou silou a opravdovou důsledností, která se nebojí domysliti svých myšlének, třeba se zdály pa- radoxní a urážely průměrnost a prostřednost čtenáře. Zde nalézáme pověstnov apologii kata, inkvisice a války i středověky tvrdé a neúchylné dogma theologické a sociální. Z pozůstalosti byl vydán Examen de la phi- losophie de Bacon (t, 1836; 2 sv.), kde útočí v pravdě méně proti reálnému Baconovi, jako spíše proti předchůdci encyclopae- distů franc, proti upěračům konečných příčin (^causes finales*). Později ještě byly uveřejněny synem jeho Rudolfem Lettres et opuscules inédtts de Josepli de M. (Lyon, 1851 ; 2 sv.) a Albertem Blancem jeho Memoires po- litiques (Pař., 1858) a Correspondance diplo- matique (t, 1861). M. byl nejprve uznáván jako mohutný spisovatel, silný stilista para- doxní a ironický až k ostří nože a při tom plný mohutného pathosu prostého deklamace, vášnivé cítící všeckď, co říká, jako jeden z nejvzácnějších temperám entů spisovatel- ských; tak cenil ho Sainte-Beuve i jiní, kteří nepřijímali jeho myšlének. Ale záhy ukázalo se, že i jako myslitel působí M. silným vli- vem na XIX. stol. Jeho tvrdý realismus, jeho empiricky kruté nazírání na život, historii a politiku vymýtily z myslí současných roz- umářskou abstraktnost a optimistické illuse sociologie Rousseauovské ; proti povrchnímu log. rozumu, kterému se kořilo XVIII. stol., ukázal na hlubší, temné kořeny života. Cha- rakteristické je, že zvláště mocně působil na budovatele moderní sociologie, Comtea, který se také přiznával k »podstatným principům c de M-ovým a v jehož přepracování a pře- tvoření přešly hlavně v majetek našeho my- šlení a cítění^ I v posledních »dilettantních« a skeptických směrech franc. literatury (Paul Bourget a j.) působí ve formě jiné stejně pronikavě. — Soukromý život a cítění M-ovo odchyluje se nesmírně od jeho tónu pro foro externo; pohrobní práce "ukázaly ho jako člověka neobyčejně měkkého, roztomi- lého a vtipného. Souborně vyšla díla de M-ova ve 14 sv. v Lyoně v 1. 1884—86 a je sem pojato také asi 200 listů posud ncuveřejně- ných. Srv. Sainte-Beuve, Portraits littéraires, II. (1843); Causeries du lundi, IV., XV.; Barbey ďAurevilly, Les prophétes du passé (1851); Louis Woreau, Joseph de M. (1879); F. Descotes, J. de M. avant la Révolution (1893) a J. de M. pendant la Révolution (1895); M. de Lescurc, Le comte J. de M. (1893); G. Gogordan, J. de M. v >Grands écrívains fran^ais* (1894); E. Faguet, Politi- ques et moralistes du XIXe siécle, I. (1891). Šld, 2) de M. Xavier, spisovatel franc. (* 1763 v Chambéry — t 1852 v Petrohradě), bratr před., sloužil s počátku v armádě sardinské, pozd. po připojení Savojska k Francii přešel do služeb ruských, kde byl přidělen ke štábu Suvorova; upadnuv v nemilost žil v Petro- hradě nějaký čas jako miniaturista, později vlivem bratrovým sloužil zase ve štábě a stal se gen erál-maj ořem. Z prací jeho, z nichž mnohé vynikají zvláštním kouzlem humori- stickým nebo citovým, jmenujeme: Les pri- sonniers du Caucase, La jeinie Sibérienne^ Le lépreux de la čité ďAoste a předem nejpro- slulejší Vqyage autour de ma chambre (na- psána r. 1790, uvěř. r. 1794), k níž později napsal Expédition nocturne autour de ma chambre (1825). Sebrané práce jeho vyšly v Paříži r. 1825 ve 3 sv., pak r. 1876 (v>dal Réaume) ar. 1880 (u Didota); Réaume vydal také pod názvem >Oeuvres inédites« první pokusy, zlomky a listy Xavierovy (1877, 2 sv.). 3) M. Casimir Leon, franc. cestovatel po Africe (* 1867 ve Villeneuvette [Hé- raultj). R. 1889—90 podnikl s drem Catatem důležitou výpravu vědeckou na Madagaskar. R. 1891 vyslán byl do stř. Afriky, aby směrem, jímž se nešťastný Crampel pokusil, pronikl od Konga na ř. Šari a od této k ř. Benue. Jda od ústí Konga ocitl se v čnu r. 1892 na stanici Bangui na středním toku ř. Ubangi. Již koncem čna ocitl se v kraji dotud ne- známém. V Čci překročil rozvodí mezi Kon- gem a Šari a dostal se na ř. Gribingi, již sledoval dále k s., až 7. list. dospěl k onomu místu, kde se svého času Nachtigall od s. přicházející musil obrátiti. Výzkum súdánský byl tím spojen s výzkumem středního Konga. Další cesta směřovala k z., kdež teprve při stoku obou pramenů ř. Benuc dostal sl- M. zase na prozkoumanou půdu. Na jaře r. 1893 dosáhl ústí Nigíru. Celkem urazil M. v ne- známém kraji 5000 km a cesta jeho zname- nala i koloniálně politicky pro franc. Kongo veliký úspěch. Srov.: Maistre, A travers VAfri- que centrále (Paříž, 1895) ; Brunache (průvodce M-ův), Au centre de TAfrique (t, 1894). red. Maitland [métlendj, město vaustr. osadě Novém Jižním Walesu 25 km na sz. od New- castlu na pr. bř. ř. Hunter, má 10.220 obyv. (1890) a rozděluje se naWest-M. a East-M. Obě města mají značný průmysl (továrny na tabák, obuv, pivovary atd.), avšak hlavní vý- znam jejich jest v okolních bohatých dolech uhelných a úrodnosti okolí, kde daří se obilí, tabák, brambory, pomoranče a víno, jež zove se >zahrada N. J. Walesu*. M. jest z hlavních zásobovacích míst pro vnitrozemí i má ohromná skladiště zboží. 642 Maitland — Maixner. Maltland John, James a Fre der i ck ' s naším květnem. V kalendáři starořímském, Lewis viz Lauderdale. | počínajícím březnem, byl M. třetím mésícem. [aitre [metr], franc. pán, mistr. Skráceno M« v titulech advokátů, notářů, zemř. členů parlamentu. M. de conférences^ titul obdobný našemu soukromému docentu. M. es arts^ mistr svobodných umění. M. ďécole^ venkov- ský učitel. Maltres des reqnétes [metr dé rekétj 2. M. slul Jupiter v Tusculu od své veli- kosti a vznešenosti {a magnitudine et mate- State). klk. Maixner: 1) M. Petr, hist. malíř český (* 27. ůn. 1831 v Hořicích — f 22. říj. 1884 v Praze). Sprvu k povolání hudebníka byv určen, provedl přece svou vůli a dostal se nazývali se ve staré Francii úředníci rozlič- 1 ve věku 16 let na malířskou akademii praž- ného významu (srv. Francie, 495 a 496). , skou. Pod vedením ředitele Rubena nadání Původně zřízeni byli k tomu, aby přijímali ; jeho rychle se vyvíjelo tíhnouc k historické stížnosti adressovanč králi a podávali o nich I malbě, tehda na akademii horlivě pěstované, své zdání. Později byla působnost jejich změ- , První M-ův vystavený obraz byl Závis v ^a- něna. Vstoupili do užšího poměru k státní | /^'ri (1851); následovaly: Sv. Afethod obraci radě (conseil). Podávali v ní zprávy, měli ji- krále Borise na viru (1852); Kaj-el IV. jako stou působnost při kancléři, při parlamentu, ■ dité ve vězeni loketském (1854) , pak Vje\d soudili členy královského dvoru. Všichni Jana Lucemb. do Prahy a Šárka přelstivd Cti- vyšší úředníci XVII. a XVIII. stol. musili ' rada (1855). R. 1857 stal se M., který napo- býti dříve m. d. r., než nabyli vysokých \ řád trval ve stycích s akademií, korrektorem, úřadů. Všech těchto úředníků bylo 78, po- ' an jeho směr pojímání historických námětů zději 86. Úřad jejich byl prodaj ný. Nyní se I a jeho způsob práce, Rubeno vu návodu se působnost uvedených m. d. r. změnila; v státní , přimykající, se zamlouval správě akademie, radě jsou vedle vlastních členů státní rady I M. pokračoval v témž duchu dále, maluje zpravodaji. Všech jest jich 30. Jmenováni výjevy z české minulosti {Zajeti královny jsou od praesidenta republiky; musejí čítati j Kunhuty a j.) a sahaje někdy též k motivům aspoň 27 let. Referují o záležitostech méně i genrovým {Chlapci s motýli aj.). R. 1860 vy- důležitých, při nichž mají hlas rozhodující, , stavil stěžejné své dílo, zároveň nejrozmér- jinak (podobně jako auditoři přidělení státní i nější ze svých maleb, episodu z třicetileté radě) jcn hlas poradný. Ve správním soud- , války: Venkované na útěku (nyní v obrazárně nictví zastupují vládu podobně jako státní | Spolku vlast. přát. umění), načež se mu do- zástupce. Také generální sekretář státní rady ' stalo stipendia na cestu do Itálie. Pobyv rok má titul a hodnost m. d. r. I ve Vídni, kdež se vycvičil v technice frc- Maitresse [metres], franc. paní; milenka; skové, odjel do Itahe, kdež ztrávil hlavně nyní s příhanou t. jako kuběna. , v Římě téměř 4 roky. Studoval tam a kopi- Malttaire [metér] Michel, franc. filolog I roval staré mistry, což však nemělo valného a bibliograf (* 1668 ve Francii — 1747 v Lon- vlivu na vývoj jeho technické dovednosti, dýně). Pocházeje z rodiny hugenotské, jeŽ . Od r. 1865 octl se M. v Praze uprostřed ži- přestěhovala se r. 1685 do Anglie, studoval , vého národního ruchu, jehož se dle svých v Londýně na Westminster College, později ! sil účastnil. Komponoval kroje pro tvořící v Oxforde na Christ Church College. Potom se spolky a společenstva, dělal návrhy k slav- podnikl vědecké cesty po HoUandsku a Fran- ' nostním průvodům , maloval příležitostné cii, po návratu svém r. 1695 stal se učitelem obrazy (Selské páry jako dekor, starom. rad- ná Westminster College, avšak již r. 1699 nice), působil v Um. Besedě a při tom pc č- zřekl se tohoto místa, aby se mohl zcela vě- | livě studoval české starožitnosti a památky no váti pracím svým literárním. Vedle toho českého umění. Od prvních let šedesátých řídil vychování syna lorda Chestcrfielda. i do r. 1870 účastnil se pilně illustrování Za- Z publikací M-ových uvésti jest: Graecae lin- ^ povy Českomoravské kroniky a přispíval tcž guae dialecti TLond., 1706; dílo toto bylo po- do skrovných tehdejších illustrovaných listů, zději zpracováno J. F. Reitzem, Haag, 1738; Z té doby pochází též poprsi Slavie, objed- nové vydání spisu M-ova s hojnými do- nané firmou Lehmannovou pro reprodukci datky a opravami opatřil Sturz, Lipsko, 1807), barvotiskem. Jakkoli M. po sňatku svém byl dále vydání lat. auktorů (t., 1713—22; 27 sv.). , nucen si hleděti práce výdělkové, přece vždy Historia typographorum (t., 1717; 2 d.) a pře- ' občas vystoupil na veřejnost s některým devŠím hlavní jeho á\\o Annales typographici \ ohrdiiiím historickým; jsou to z posledních (Haag, 1719—25; 5 d.), obsahující tituly všech ; osmi let M-ova života: Oldřich a Božena, Bo- knih tištěných do r. 1664. Doplněk k tomuto Retech kři\ do Říma nesouci, Mastino verbo- dílu podal Denis (Vídeň, 1789; 2 d.), nové váni (1880). Z monumentálních maleb M-cm zpracování opatřil Panzer {AnnMes typogra- provedených budiž tu jmenován nástěnný phiciy Norimberk, 1793 — 1803; 11 d.), jež však obraz ze života sv. Václava v chrámě karlín- sahá pouze do r. 1536. Srovn. Chasles, Life , ském a fresky v ruském kostele sv. Mikuláše and works of M. M. (Lond., 1819). Vy. v Praze, Své zručnosti v malbě freskové užil Mallimaa, slavnost za staré doby s ne- M. s výborným prospěchem při pracích re- zřízeným veselím v Antiochii pořádaná a často stauračních. Jsou to v Praze malby ve věži zakazovaná. Preller se domnívá, že M. byla i mostecké a v staré síni radnice staroměst- jakási syrská bohyně, podobná Vencře. klk. i ské, četné restaurace maleb na Zvíkové, Maina, Majus: 1. řím. měsíc, shodný ■ v Slavětíně, v chrámě Sv. Barbory v Hoře Maixner. 643 Kutné a j. Po smrti M-ove ostal tento obor práce umělecké dlouho osiřelým; neboť se vedle M-a nikdo tak dobře nevpracoval a ne- vžil v ducha našeho starého uměni domá- cího. Četné obrazy oltářni z ruky M-ovy a některé portraity jím provedené nepadají pro ocenění jeho činnosti na váhu; spočíváť těžiště této činnosti v malbě historické, kte- rouž se stal po Čechách populární. Umělť se postaviti na stanovisko prostého diváka, kte- rému jde o zobrazení jímavé události způ- sobem prostě názorným, při čemž jistá míra konvencionálnosti v typech a posunu a také nedostatky svěžesti a harmonie v barevném podání mu nevadí. M-ovo pojímáni histori- ckých námětů připíná se přímo ke způsobu Lhotovu a Javůrkovu, ač koloristicky Javůrek ve své nejlepší periodě stál rozhodně výše. M. byl posledním repraesentantcm staro- pražských tradicí v generaci mladší; obsa- hem a látkou je umění jeho sice ryze če- ské, ba vlastenecké, ale M. neměl dost ori- ginální tvůrčí síly, aby české myšlénce do- vedl též dodati formy rázovitě české. Má- nesův vliv úplně ho minul; když M. zemřel, stálo zde již nové pokolení, repraesentující umění rázovitě české a technicky vyspělé, s jehož pracemi se M. v posledních letech svého života již bez výsledku měřil při sou- těžích na výzdobu Národního divadla. Tá. 2) M. Čeněk, čcs. dřevoryjec, bratr předeŠl. (* 1838 v Hořicích). R. 1854 vstoupil jako kreslíř do smíchovské továrny na kartouny, na vybídnutí svého bratra Petra vstoupil však r. 1860 do dřevorvjeckého ústavu K. Bell- manna, kdež vyučil se dřevoryjcctví, a pra- coval potom v ústavě M. Můllera a Řeháčka dle kreseb Q. Mánesa a K. Purkyně pro Kobrova »Dona Quijota* a dle kreseb svého bratra Petra pro Českomoravskou kroniku. Pak pracoval pro > Květy* od jich vycházení až do konce dle kreseb rozl. malířů, jako: J. Mánesa, K. Svobody, Petra M-a, Karla M-a, Melky, Zvěřiny, A. Gareisa, Fr. Ženíška, po- zději přestoupil k *Svčtozoru« a ryl též mnoho pro »Zlatou Prahu* a »Čechy« dle obrazův a kreseb Levého, Liebschera, prof. Kouly, Stibrala, Brechlcra a j. Když zinko- grafie zatlačovala dřevoryt, kreslil též čalou- nové vzorky, škrábal sgraffita a konečné vstoupil do technické kanceláře zemědělské rady. 3) M. Karel, bratr před., malíř a illustrá- tor (♦ 3. list. 1840 v Hořicích — t 2. led. 1881 v Praze). Vystudovav reálku vstoupil na malířskou akademii v Praze (1858), kde oblí- bil si malování zvířat. Illustroval Fricovo »Evropské ptactvo*, > Vesmír*, »Květy*, •Světozor*, prof. Starého »Veselé prázdniny*, lithografoval podobiznu Komenského a Ma- donnu od Levého jako praemii Uměl. Be- sedy. V malbě miniaturní a v pracích kalli- grafických provedl též zdařilé práce {adressa mést a Hořic císaři ^ adressa papeži). Samostatné práce jeho jsou: Akcie banky Slavie^ Křídová cesta v kostele milovickém, Obra\ růžencový a sv. Jana v hořickém kostele, Obraly na praporech cechu krupařského a ko{išnického v Hořicích ; s bratrem svým pracoval o mal- bách kostela karlínského a o křížové cestě v kostele hořickém. Nesčetné práce kreslil na kámen a ryl. 4) M. Franjo, vynikající klassický filolog chorvatský (* 1841 v Oseku ve Slavonii, kana se jeho děd po otci přistěhoval z Moravy). Po absolvováni gymnasia ve svém rodišti studoval po 4 léta na pražské universitě klassickou filologii, r. 1865 byl jmenován uči- telem na záhřebském gymnasii, na němž se- trval do r. 1874. Studoval jeden semestr na univ. lipské a byl tam povýšen na doktora filosofie, načež jmenován professorem klassi- cké filologie na záhřebské universitě právě nově zřízené. Od r. 1887 jest zem. škol. in- spektorem, při čemž mu však ponechána venia legendi na universitě, tak že v obou postaveních působí až dosud. Od r. 1885 jest předsedou zkušební kommisse pro kandidáty učitelství na gymnasiích a reálkách. R. 1894 vyznamenán byl řádem žel. koruny III. třídy. Jest řádným členem Jihoslov. Akaď., čestným členem Srbské Akad. a dopisujícím členem Čes. filol. spolku v Praze. Vydal chorv. kom- mentář k Sallustiovu lugurthovi (Záhřeb, 1873),. Q. Horatii Flacci Carmina s chorv. úvodem ^ (t. 1887, 2. vyd. 1898) a uveřejnil kromě toho- spisy: Latinská vje\benica \a vise ra^rede hrvatskih gimna^ija (I. díl pro V. a VI. třídu 1876, II. díl pro VII. a VIII. tř. 1882) ; //ísto- rija rimske knji^evuosti (t., 1884); Ďe infini- tivi usu Vergiliano (t., 1877); O himnu na del- ftjskoga ApoUona (t., 1896). Za redakce M-ovy vyšla sbírka rozličných spisovatelů Rimski i grčki pisci (školní texty s chorv. úvody). Velmi četné jsou časopisecké články M-ovy. V >Radu* Jihoslov. Akad. vyšly jmenovité tyto stati: Prilog tumačenju nekih lat. i grč- kih nadpisa u Zagreb, narodnom mu\eju (XXXVIII.); Pastirski ra^govori u Katančiče- vih Fructus auctumnales (LXV.); Prijevodi Ranjine Dinka i^ lat. i grčkih pisaca (LXX); Hrvatski prijevod Ovidijeve XVI. heroide od Hannibala Luciča fXCI); Život i rad Rajmunda Kuniča (vynikajícího chorv. latinisty; XCVI. a XCViil.); Znanstvene rasprave u i^vješčima hrv, gi}7ina^tja i realaka od god. i86'/—i886 (LXXXV.). V českých Listech filol. a paed. vyšly tyto M-ovy rozpravy: Příspěvky ke Ca- tullovi (III.); K výkladu slova iodes (VIL); Horatiana (IV.); Exeg. a krit. příspěvky k epo- dám Hor, (VIL); Příspěvky k Vergiliovi (IX.). Kromě toho psal M. do časopisů: >Zeit- schrift f. die osterr. Gymnasien*, »Vjestnik hrv. arheol. društva*, » Wiener Studien* a j. 6) M. Emerich, lékař český (* 5. listop. 1847 v Nižboru na Křivoklátsku). Gymnasijní studia absolvoval v 1. 1858 — 1866 v Praze na akad. gymnasii, lékařská studia pak rovněž v Praze a stal se tu r. 1871 doktorem lékař- ství. R. 1876 stal se assistentem na lék. kli- nice prof. Eiselta, r. 1879 habilitoval se pro vnitřní lékařství ještě na společné fakultě, po jejím rozděleni pak přešel na českou fa- kultu lékařskou, stal se tu přednostou ústavu 644 Maizena — Máj. poliklinického, r. 1884 jmenován byl raimoř. prof. a brzy pak přednostou české kliniky propaedeutické, kterouž ponenáhlu rozšířil a přeménil na druhou českou kliniku in- terní; r. 1888 stal se professorem řádným. Pro seznání nemocničních a klinických zaří- zení na cizích universitách, jakož i za vlast- ním odborným vzděláním podnikl několik vědeckých cest do ciziny a pobyl jmenovité delší dobu v Anglii, pak ve Francii, Něme- cku, Švýcarech a v Itálii. R. 1891 zvolen byl ZB. dopisujícího člena České Akademie, r. 1899 zz mim. člena Král. české společnosti nauk. Velmi záhy počal býti činným literárně, při- spívaje hojnými referáty do » Časopisu če- ských lékařůc, později pak četnými pracemi původními nejenom do časopisu tohoto, ný- brž i do Eiseltovy Odborné pathologie a the- rapie, do >Sborníku lékařského* a z něm. sborníků do »Prager Vierteljahrschrift fůr prakt. Heilkunde«, >Zeitschrift f. klinische Medizin* a j. Z prací uveřejněných v »Ča- sop. lék. českýchc buďtež uvedeny zejména: Samostatný i{ánét vaziva faiudkového — ga- stťitis phlegmonosa (1876); Počasný tuberku- Josní vřed jazyka (1877) ; Vrozené :{úi^eni srdeč- nice poblíže průvodu Botallova etc. (1878); fíaemařopneumoperikardium, Haematothorax \ poraněni (1878); Výdut vystupujici části ■aorty (1878); Příspěvek k léčeni prosté úpla- vice močové (1878); Připady \ú^eni průdusnice^ ;cf laviníla výditf srdečnice (1879); Vyskyto- vání se peptonú bílkových v moči (1880, též něm. v »Prager Vierteljahrschrift f. prakt. Heilkunde*, práce habilitační); Příčiny obrny respiratornf (1SS0)\ Vývoj uČení o oběhu krev- ním (1880); Dva případy hh\y retropharyn- geální (1881); Opar hrtanový (1882); Museum Hunterovo v Londýně (1882); Hlí\a jaterní (1883); O léčeni tyfu (1884); O chorobné tuč- nosti lidského těla (1884); Myxoedem (1884); Prudká otrava fosforem s klinického stanoviska (1884); Nová příčina peptonurie {1SS4)] Případ bloudivých jater (1885); Slavnostní řeČ při slavnosti Škodově v Plini (1889); O typických formách syringomyelie (1897); Poznámky k ana- tomicko-pathologickému nálepu při pseudohyper- trophia muscularis progressiva (1897). Obě posléze jmenované práce předneseny byly též na mezinárodním kongresse lékařském v Moskvě r. 1897. — Do Eiseltovy Odborné pathologie a therapie napsal : Nemoci bahenní (díl I., 1879); Pakostnice; Nemoci hostcové (d. 11., 1880); Otravy lihem (d. III., 1881); Lupus a lepra hrtanu; Novotvary hrtanové^ ro^po\nání a povšechná therapie nemoci hría- nnvých] ohledáni dutiny nosové a nosohltanové] nemoci pohrudnice (d. IV., 1883); do »Sbor- níku lékařského*: K významu umělé kopřiv- ky — urticaria facticia (1885) ; O podstatě hemi- systolie srdeční (1891); do »Prager Viertel- jahrschrift ř. prakt. Heilkunde* mimo zmíně- nou práci o peptonurii ještě zvláště Zwei Fdlle van paradoxem Puls. Complication des ersten Falles mít Láhmung des linken Vagus (1879); pak Ober eine neue Form der Pepton- urie (Zeitschrift f. klin. Med.*, 1879); O zá- nětu šlach chlopní srdečních (» Oznamovatel* II. sjezdu lékařů a přírodozpytců českých v Praze r. 1882) a Cholera indická (»Athc- naeum*, 1885). Nejdůležitější a největší spis jeho však jest Příruční kniha specielní patho- logie a therapie vnitřních nemoci (Praha, 1888 až 1897; 4 díly, z nichž první jsou již dávno rozebrány), první česká soutiorná učebnice o vnitřním lékařství, zpracovaná na základě bohatých zkušeností klinických. Vedle čin- nosti spisovatelské osvědčil se M. též jako organisátor odborné práce lékařské. Bylť v 1. 1878—1898 redaktorem Časopisu českých lékařův, pracoval v redakčním komitétu pro sestavení názvosloví lékařského, při spolku českých lékařův byl činný jako jednatel a starosta, byl redaktorem ^Památníku druhého sjezdu českých lékařův a přírodozpytcův* r. 1882 v Praze, pro nějž napsal obsáhlou stať Zdravotní ústavy pra\skéf v prvých třech ročnících » Athén aea* (1884—86) byl odbor- ným redaktorem pro lékařství, v >Ottově slovníku naučném* pak jest od jeho počátků vrchním redaktorem části lékařské a přispěl do něho přečetnými Články odbornými. Maizena jest mouka zkukuřice, jíž se používá v Itálii, v Uhrách a hlavně v Ame- rice na chléb. Hlavní její součástky chemi- cké jsou: 147o látek dusíkatých, 3-87o tuku, 70% uhlohydrátu. Buňky škrobu jsou pékně vyvinuté, větší než buňky škrobu rýžového, hranaté nebo zakulacené, obyčejné s paprsko- vitou dutinkou, ale bez vrstvení. šnk. Xalzeroy [mézroá], baron René -Jean Toussaint (v. t.). Miv], měsíc, viz Květen. KáJ, jm. několika almanachů čes. (v. t. a Čechy, str. 310). Máj, spolek českých spisovatelů bellc- tristův, jehož účelem jest vzájemná podpora hmotná, hlavně vŠak hájení zájmů literátů belletristů a společenského povznesení jejich vůbec, založen byl r. 1887. Členem může se státi každý český belletrista, jehož práce nej- méně po pět let byly uveřejňovány v před- ních listech českých, aneb který vydal aspoň dvě literárně cenné knihy. Vedle hájení zájmů belletristů vůbec vloženo do stanov za hlavní účel, aby bylo pečováno o zřízení pensij- ního fondu českých belletristů. Brzo při- hlásilo se tolik literátův, že koncem r. 1899 čítal M. 70 činných členů, v čemž zahrnuti téměř všichni čeští spisovatelé dramatičtí. M. horlivě se přičiňoval, aby mu byl zabez- pečen základ hmotný, a záhy bylo lze usku- tečniti pojištění členů na pravidelný, arci zcela skrovný důchod ve stáří, což se stalo složením značné základní jistiny (přes 20.000 zl.) do Zemského pojišťovacího fondu cis. Fran- tiška Josefa I. a dalším pravidelným připlá- cením za účastníky Fondu z prostředků M-c i vlastními příspěvky pojištěnců. Zřízení to- hoto pens. fondu M-e uskutečněno bylo roku 1898 a účastníky jeho stali se pošuci 34 čle- nové M-e. — Vedle toho pracoval M. i v ji- ných směrech. Tak ujal se hájení autorských práv dramatických spisovatelů, vymáhaje po- Mája — Maják. plátky za provozováni her jejich, kterážto akce vynesla autorům la pět let (1895—1899) skoro 6000 zl. M, působil dále k tomu, aby členovií lépe vyuíitkovávali svého literárního majetku vůbec, stanovil, íu za základ nákladu pfi vydáváni knih má b$ti pojato tisíc výtisků, že honorář v poméru k nákladu má se zvčtšo- vati, vypracoval pro členy své viorcc smlouvy s nakladateli, prost fedk oval, pokud byl o ~~ požádán a pokud bvlo lze, mezi autory a i kladateli a dosáhl toho, že v dCileiitých otázkách, týkajících se zájmů bellctristů, bývá slyšáno i jeho mínění a počítáno sjebo sta- noviskem. Vfdle toho M. stejné horlivě za- sahoval vždy a všady, kde běiclo o záleíi- tosti povahy mravni. M. ochotně všady při- spíval, kdykoli byl o pomoc požádán. Po strašliví pohromě v dolech příbramských uspořádal literární Část publikace Sirotám příbramským {po způsobu publikace >Národ Sobé«), jei pozůstalým po zahynulých hor- nicích vynesla značný příspěvek. V Prazt i ve mnohých mí-stcch venkovských členové M-e měli řadu přednášek literárních (o Ne- rudovi, Erbenovi, Čelakovském, Sv. Čechovi a j.). Z vlastní pohnutky vydal M. zajím; knihu vzpomínek členů svých, Černou dinku, a velikou, pětidílnou anthologii Česká poesie XIX. víku. Vliv svůj na prospůch lite- ratury dramatické a řízení divadla vílbcc snažil se M. uplatniti tim, že se stal členem • Družstva Národního divadla* a po zadáni Nár. divadla nové iSpolečnosti N. D.< také členem této společnosti (v květnu 1900). M-i jest zápasiti s mnohými překáíkami, avšak působení jeho setkalo se jií s mnohými úspěchy mravními a hmotnými a zajisté setká se s nimi í v budoucnosti. — Prvním před- sL-dou M-e byl Aug. Eug. Muiík (1887), po něm Ig. Hcrrmann (188S), za jehož před- sednictví byl M. zreorganisován, v I. 1889 ai 1890 byl předsedou Svatopluk Cech, od r. 189! až po dnes jest předsedou Ig. Hcrr- Majft, řeka v sibiř. oblasti a okruhu jakut- ském, nejvělií přit. ř. Aldanu (úvodí Leny), pramení na sev.-záp. svahu pohoří Jabloňo- vého, tečf ve veUké oklice k sv., jv., jz., sz. a ssz. v délce přes 1100 km ai k Us(-Majsku na pr. bř. Aldanu. V dolním i středním loku jsou břehy nízké, místy jehličnatými lesy po- kryté, údoh jest vitšinou neosídlené; kočuji v něm jen Tunguzové. Háji (-= klam, pMud), v rozličných ind. filosohckých soustavách, zejin. v pozdějším vývoji soustavy védántské označení všeho vnějšího světa ve smvsic idealistickém, ja- kožto neskutečného. Vše, co smysly kolem sebe pojímáme, jest m., neexistuje ve sku- tečnosti. Nic nemá skutečnosti nei božská praduše světa (átmá, Brahma). Vnější svét se všemi existencemi individuálnými, se všemi dojmy, rozkošemi i bolestmi jest jen m.. sen, který sní věčná, nezměnná praduše světa; a vše zaniká, jakmile Brahma ze sna se pro- bouzí. — M. časem byla i personifikována; mimo jiné objevuje se M. i jako jméno matky 6J& Boddhovy, u viSnuitů jako jm. LakSmí, ženy Višnuovy, u šivaítů jako jm. Párvatí (Durgy), ženv áivovy. Ztý. Mkja Lam., rod krabů hrotočelných {Oxyrhyncha). Vyznačuje se hlavně vejčitou hlavohrudí, otrněnou, bradavkatou a huria- tou. Hrot čelní jest dvojitý, okrají hlavohrudí ozbrojeno silnými trny, nohy hrudni všech párů jsou přibližně stejné, klepeta prvního páru noh nevynikající. Nejznámější druh, žijící v mořích evropských, zvláště ve Středo~ zemním, jest M. iquiaado Latr., krab pa- voukovy či mořský pavouk. Má červe- navé tělo 10—18 em dl. Jest jedlý a vysky- tuje se velmi hojně na trzích přímořských. Znám jest již od starodávna a mnoho o něnt bájeno, o jeho chytrosti, hudbymilovnosti a j. Obrazy jeho vyskytují se na mincích řeckých. Druhý evropský druii, méně hoj- nější, jest M. verrucosci M. Edw., s tělem hnědavým, 5—7 on dl., hojně bradavkatým a méně trnitým. Povrch těla obou druhů hustě- bývá pokryt rozličnými ústrojenci, mechovkami, slimýSi, řasami a j. Se. Xaja, planetoida ob- jevena 10 dubna 1861 Tuttlem v Cambridyei ve Spoj Obcích severo- amer btř jasnost v op- posicil2 2 PrůraÉr3SJí'ii. Označeni f^ Gs. H«Ja«k(l,méstovrus. gub poltavské a új, ko- beljdckém na ř. Oreli, má 3418 ob (1890), 2 kostely,, zem školu mlýny a zbyt- kv tvrze lUJik n světlárna {rus MiHKl něm.LeucAí- Ihurm angl ligltlhouse^ Irancouz pharej, zařízeni k osvětlovaní mořského pobřeží zvi míst úskali-^ mi neb písčinami lodím nebezpečných. Nejjedno- duš^ii m jcst žerď se svt- tilnou jaké bývají při vjeidu do přístavu. Té- muž účelu slouží lodi ia~ kotvené před přístavy nebo bóje naplněné ply- nem stlačeným, ie mohoui svítiti 1 5 měsiců. Kde nutno jest osvětlovati ř obřeži a moře do dál> . ..„„ ....... , ..... ,!. '™ «"'i' "»/".= bimi páliví, c Diieiio- (vlastni m-y zvané). Nej- vaei p""™J- '' '<>*'" Starší stavbou druhu to- ithodr. jnjjQ |,yi ^ „2 ostrově Faru v přístave alexandrijském, podle ně- hož zbudovali Římané někoUk m-ů. Z těch. jeden se zachoval vCordouanu při ústí Ga- ronny aŽ do XVI. stol., kdy byl obnoven. Ve středověku opět stavěny byly po prvé- 646 Maják. v Itálii; m. u Livorna r. 1158 vystavený jest I hranoly skleněnými (vyobr. ř. 2657.). jimií se asi první. Čím více se roivijefa plavba po ■ paprskyzachycujíauvádéjf dojcdnohosmém. moři, tím více zdokonalovalo au zaříienl j Ztráty na světle jsou pak skrovní'-. První ro-Q a způsob osvětlování pobřeží, tak že | pfístřoi takový zhotovil franc. fysik Kresnel. toto nyní v zťmich civilisovaných ozařováno jest za noci nepřetržitým řetězem světel, která jsou na důležitých místech tak posta- vena, by od jednoho bylo viděti k druhému. Majákově věze stavěny bývají buďi^římo na pobřeží, na ostrůvcích, neb vyĚnívají i z vody; vSude nutný jest velmi ' beipečný základ Konstrukce Železná hodí se zvláitč při pŮdě písčité, do níi hluboko (ai na 10 m) zapu- Štěnjj a v betonovém podkladě zakotveny bývají železně sloupy spolu spojené a vzpří- čené; na nich pak připevněna jest svrchní stavba (vyobr. ě. 2655.). Nahoře jsou dvě ko- mory (ipodní jako obydlí stráže, druhá pro pa- livo), nad nimi pak lest přístroj osvětlo- vací, ohrazený galerií, nejdůležitější Část m-u. Pi^i něm sluší rozesnávati: I. idroj svě- telný. 2, způsob osvětlování a 3. dosah jeho viditelnosti. 1. PiSvodně svítilo se dřívím, C 1S;7 Optckt lariui ie nfednl toCky, hh Iwml byla obklopena nahoře a dole několika sou- střednými prsteny, jejichž ohniska byla v ohni- sku prostřední íočky, col působilo jako je- diná, velká čočka. Paprsky, které neprochá- zejí prsteny, zachycovány Jsou hranoly. 2. Na dlouhých pobřežích má liaždý m. svůj zvláštní druh světla, by se lodníci za noci mohli orientovati. Upotřcbuje se a) světla stálého o stejné sile, b) stálého světla, jví bývá v pra- videlných obdobích krátce přerušeno, c) pře- rušovaného světla, kde tmavé přestávky jsou později uhlím dřevěným a kamennýi v3ak mdle a nehovélo svému úíelu; za větru plápolalo arci Živě, rychle však paUva ubý- 1 ■válo. Proto ohrazovalo se kolkolem stěnou i skleněnou a vzduch přiváděl se dolem. Po- zději došlo na svíčky lojové, aŽ pak Fresnel I lavedl ve Francii lampy petrolejové se Šesti j koncentrickými hořáky, které se osvědčily s. v hojnosti udrŽL-ly ai i na naše duby. ! Světlo plynové a pozdéji oblouková lampa | elektrická zvýšily značně intensitu osvětlo- váni; nyní se vesměs lavádi světlo elcktri-' íké. Světelné paprsky lampy jsou zvláSt- ■ nim zařízením optickým uvedeny v jeden | směr, čímž se jejich účinek velmi zvýší.. Přístroje ty jsou: a) katoplrické (viz vyobr. C. iSja. Fm č. 2656.), t. J. zrcadla obyčejně parabolická,' „„ ,. v jthoi ohnisku jest plamen; paprsky P^k , ■^■' '' "'^^^^^ ^.^ „.^ ^^,^^^,^1, p^^^^^^^. vycházejí rovnoběžně. ííevýhoda tohoto způ- , sobu jest v tom, Že as '/i všech paprsků po- delší a intensity světelné pomalu přibývá a hicena jest zrcadlem, a ty paprsky, které bez ubývá (obr. č, 2658.), á) světla stálého, přeru- odrazu ven vycházejí, jsou pro velkou dálku šovaného v nepravidelných přestávkách, To- ziraceny. Z toho důvoiiu bylo záhy od nich hoto přerušování dosahuje se vhodným uspo- Jipušiéno a nahrazeny jsou nyní *) 'čočkami a řádáním čoček, které se kolem plamenu otá- h CoCky, ircuIU. Majaki — Majebasi. 647 čejí strojem hodinovým. 3. Působnost světlali — 3)listá lodyha s listy řapíkatými srdčito- majákového závisí nejen na jeho intensitě, ale I vcjčitými. Drobné bílé kvítky skládají ko- zvláště na počasí. Na pobřeží bývá počasí jas- nečný hrozen, složený z 1 — Skvětých svazeč- né, prostřední (as 180 dní v roce) nebo mlhavé, kův, a dorůstají v kulovatou, posléze červe- Aby bylo světlo m-u viděti za obyčejného nou 2pouzdrou a 2— 4semennou bobuli. M. počasí na vzdálenost 22 mil námořských, musí míti sílu as 10.000 svíček, kdežto za mlhavého počasí na tuto vzdálenost bude spatřeno as při síle 20 milí. svíček. Intensitu světelnou tak značnou, které čilá doprava nynější vyžaduje, poskytuje obloukové světlo roste v stinných hájích a křovinách po celé se v. polokouli pásma mírného. Kdysi užívali nati v lékařství. Děd, Majar-Zlljski Matija v. Jihoslo váné, 416 h. Majas viz Majové. elektrické. V Anglii jest síla elektrického | Sv. Majdaléna, Sv. Maří Majdaléna, proudu, jenž napájí lampu, 470 amp. a zá- far. osada v Čechách, hejtm. a okr. Třeboň, blesky trvají 5 sekund s přestávkami tma- vými po Va minutě. Naproti tomu Francie užívá lamp o 100 amp., záblesk trvá jen 7io vteř. a tmavá přestávka 5 vteř. Nsmk. MlVjaki, město v rus. gub. chersonské a pš. Chlumec u Třeboně; 41 d., 384 ob. č. (1890), kostel sv. Maří Majd., Itř. šk., my- slivna. Asi čtvrt hodiny odtud uprostřed lesa kaplička sv. Barbory z r. 1834 vystavěná na místě dřívějšího kostela t. jm.,' r. 1816 új. oděsském na 1. bř. Dnepru, má 4411 ob. zbořeného. Nynější far. kostel byla původ. (1890), značný přístav pro dříví, čilé rybář- . kaple v lesích, při níž žil (1397) ještě s ne- štvi, vinařství a ovocnářství, par. pilu a mlýn. \ kolika poustevníky bratr Václav Čepele, da Majano: 1) M. Giuliano, stavitel a R. 1535 kaple rozšířena na kostel, jenž pře- sochař ital. (♦ 1432 ve Florencii — f 1490 i šel v držení obce třeboňské. R. 1853 zřízena v Neapoli), zbudoval mnoho kostelů, paláců, I při obnoveném kostele (1844) fara z peněz ba i tvrzí ve Florencii, kde řídil stavbu dómu, darovaných Vavřincem Kocmoudem Třeboň- V Arezzu, Sarzaně, Recanatě, kde pracoval ským. Od sv. M-ny vychází >Zlatá stoka*, pro kardinála Veniera, a v Neapoli, kde vy- zařízená v 1. 1513—1531 T. Krčínem z Jelčan. stavěl letní palác Poggio Reale^ později po- Majdán n. mejdan (arab.), prostran- bořený, tak že zachoval se jen jeho plán. ství, náměstí, zvláště tržiště; u Jihoslo- Porta Capuana v Neapoli z r. 1484, dosud existující, patří k nejkrásnějším renaissanč- ním pracím. Jako sochař vynikl pracemi deko- vánu, zvi. Srbů, znamená m. rudní dol, mej dán zápasiště, zápas, souboj. Majdanpek, městečko v scv. Srbsku pod račními (intarsiemi) v mramoru a dřevě. pohořím Staricou, v údolí říčky Mal. Peku, 2) da M. Benedctto, bratr před., stavitel , má 1256 oby v. Založen byl kol r. 1847. Okolí a sochař (* 1442 ve Florencii — f 1497), byl jeho slyne bohatostí rud olověných, Želez- s Ghibertim a Donatellem ze zakladatelů ných, stříbrných, měděných a tu a tam i zla- florencké plastiky. Zabýval se s počátku také | tých. S počátku pracovala zde vláda sama, intarsiemi (dvéře v Paíazzo Vecchio ve Flo- zařídivši hutě na výrobu mědi a železa kapi- rencii), později sochařstvím. Ze dvou jeho tálem 12 milí. dinárů. Později ustoupila právo dílen ve Florencii vyšlo množství pozoru- vyráběcí cizím společnostem, zvláště Angli- hodných děl, jako: náhrobek Fil. Stro^iiho čanům, kteří až do dnes zde pracují. JZRv, v Santa Maria Novella ve Florencii, medaiUony Máje ve zvykosloví prostonárodním jsou Oiottův a Squarcialupůp (1490) v domě flo- mladé stromky, nejčastěji smrkové, jedlové renckém, zvláště pak mramorová kazatelna ; nebo březové, které měly prvotně symbolický v Sta Croce ve Florencii; vedle toho mnohé vj^znam a byly výrazem přírodního mythu jiné náhrobky, oltáře a pod. Jako architekt . o boji zimy s vesnou, smrti s životem. M. zbudoval M. pěknou kapli dosud zachovanou ; takové byly symboly přírody z jara se obno- nedalcko svého statku u Prata s /z//né«oM vi vší a její píodivé síly; proto byio téměř Madonyiou ve výklenku (teď v domě prát- 1 u všech národů zvykem nositi m. na po- ském) a r. 1489 počal stavěti Palato Stroi^i I čátku jara nebo léta v slavnostním průvodě (dok. r. 1533 Ph. Strozzi ml.) ve Florencii , po vsi za zpěvu starodávných písní obřad- (viz Architektura, tab. XI. a str. 687), jenž | nich, v nichž se opěvovala" tvořivá síla pří- jest z nejkrásnějších děl toskánského sta- rody, a při plesu a tanci, čímž projevovala vitelství, jak detaily, tak harmonickým cel- se radost z vítězství jara nad zimou. Mnohdy kcm. S bratrem Giulianem provedl táfiování bývaly m. rozmanité ozdobovány, zvláště v dómč fiorcnckém {sagrestia nuova). pestrými stužkami, barevnými papíry a po- MíVjaiithemophyllam Hecr, listy někte- zlacenými výdumky z vajec; místy oblékali rých předvékých rostlin křídových a třeti- je také v ženské šaty nebo navěšovali na horních, srovnávaných s listy podobných ně malé loutky. Později prvotný význam máji rostlin z nynější čeledi Smilacineae. EBr, \ vešel v zapomenutí, ale zvyk stavěti m. trval Majanttiemnm Wigg., pstroček, rod nepřetržitě dále a zachovává se v mnohých rostlin lilijokvětých z podčel. chřesto- j krajinách dosud. V Čechách jest na př. oby- vitých {Asparagaceaé), známý jediným dru- | čej, že mladíci postaví m. na den 1, května hem M. bifolium DC. ConvaUaria L., Smila- pod okny nebo na dvoře domů, kdež bydlí cina Desf.), p. dvoulistý, přestupnice jejich milenka. Ml. 21 i stá, jednolístek. Má plazi vy, vláknitý Majebasl, město v stř. Japanu, v pro v. oddcnck, z něhož vybíhá krátká 2- (zřídka Kodzuke, 10 km sev. od Tabasaki, na přít. 648 Majelovice — Majer. Tonnegavy, na dráze Tokio-M.; čítá 32.000 Jíxyjogra/ii ^temi Polskiej (1862); Postač Ka- ob. (1890); jest proslulé výrobou nejlepšího íimi>r:[Živě€, vydaných obyčejně ano- krakovské, v 1. 1867—87 zem. sněmu a od nymné, a mnoho knih, najmě učebných. Uvá- r. 1880 panské sněmovny. Rozhodné národní díme tu: Ein Wort Uber die Physik an den sebevědomí projevil neohroženě zvi. v 1. 1853 Realschulen und uber die Lehrbůcher derselben až 1860, kdy absolutistickou vládou vídeň- (Progr. čes. reálky v Praze, 1855); Nauhr skou nařízena byla též na universitě krakov- technické: I. O spojivosti (t., 1855), II. O rovno- ské za vyučovací jazyk jenom němčina. Spolu vd\e (t., 1857); Technické tabulky (t., 1858 a s Kozubowským přednášel M. nadále jen 1861; 2 sv.). Společné s Řezáčem začal r. 1860 polsky a vytrval, i když professura jeho byla , vydávati >Obecné Listy«, které však již r. 1861 obsazena parallelně. Byl vůbec z prvých, staly se politickým týdenníkem s jinou re- kteří počali lékařské a přírodní vědy pěsto- dakcí. R. 1862 pořádal I. díl Kubcrtových váti jazykem polským, a získal si velikých Praktických zápisků. Zvlášť rozšíření došly zásluh o vědeckou terminologii polskou. Za jeho učebnice vydané vlastním nákladem: svoje národní smýšlení zvolen byl též za Fysika pro ni{ší školy (Praha, 1862 a pozd.); čestného člena Spolku čes. lékařů v Praze. Fysika Qakožto díl II. Řezáčovy Bibliotéky Literárních prací jeho čítá se 67; z nich sluší učitelské); Řemeslník česky \ rozjímání pro uvésti zvláště: De usu hydrargyri in syphilide učenníka, tovaryše a mistra k uvědomění (1833); Skutki ciénienia powictr:^a (1844); Fi- sebe samého (t., 1863); Úlohy ^ mathematiky lyjologija ukiadu iierwoivego {1S54)] Fi^yjolo- určené k přijímacím zkouškám na polytech. gija imyslóiv (1857); Uwagi nad niektótfemi ústavě zemském v Praze (t., 1864); Fysika wYra\ami lekarskiemi (1835); Slowuik anato- pfo vyšší školy [t., 1869 a později; dlouhá mic\nO'fiixjologiciny (1838); Niemiecko-polski léta učebnice na školách střednícn); Fysika s^ownik wyraiów I ekarskich {lS42)i Literatura pro měst. školy (t., 1872); Fysika pro obecné Majeranowski — Majewski. 640 školjr (t., 1875); Fysika pro Školy měšťanské (Wl.)\ Werunsky, Die M. C. (>Zeitschr. der a obecné, I. díl (t., 1880); posléze brožury: j Savigny-Stiftung f. Rechtsgí-sch.«, IX. sv., Návrh ku ^ři\e ni řádné deštní průmyslové školy 1887, str. 64 — 103). Vydání M. C. v > Archivu (t., 1864); i\ávrh k iritováni průmyslových Čes.c, III. (1844) a u H. Jircčka, Codex juris škol^ ve městech českých (t., 1869) a Některé j boh., II. sv., 2. čásť (1870). — Viz též Čechy, myšlénky o učeni němčině na českých školách 459 a 460. v Čechách (Plzeň, 1876). Majestát, majestátní list, byl název 4) M.Jan, klass. filolog český (* 22. kv. listin, kterými čeští králové udíleli zemím 1843 v Chrboníné — f 19. srp. 1878 v Lito- i stavům českým rozličná práva a svobody, mysli). Studoval na akad. gymnasii v Praze, Viz Čechy, str. 457 a 458. Podobné listy pak na fiíos. fakultě tamže, r. 1868 stal se vydávali svým poddaným i císařové římsko- suppl. na čes. gymnasii v Budějovicích, r. 1869 i němečtí a jiní panovnici, v Jičíně, r. 1870 v Hradci Králové, v 1. 1872 ' Majestátní list viz Majestát, až 1878 působil jako prof. gymn. v Lito- , Majestátní práva. Výrazu toho užívá mysli. V programmu gymn. litomyšlského na se v širším i užším významu. V širším (méně r. 1878 uveřejnil rozpravu O Aischyloyých dra- , správném) nazývá se tak soubor práv panov- matech, v níž pojednal hlavně o Sedmi proti i nika jakožto náčelníka státu; synonymum Thébám, podav z nich též ukázky metrického výrazu tohoto jest název práva výsostní překladu, V rukopise zanechal překlad Aischy- čili práva souverenity. V užším významu lových Peršanův a Hammerlingova Ahasvera. ' nazývají se m-mi p-vy všechna práva vy- Majeranowskl Konstanty, spisovatel ; plývající z nedotknutelnosti a svatosti osoby polský (* 1790 — t 1851), sloužil u vojska a \ panovníkovy, později byl úředníkem v Krakově, kde vy-; Majetek viz Jmění, dával několik časopisů, jako >Pszczólka kra- j Majetín, far. ves na Moravě, hejtm. a okr. kowska» (1819—23;, pak >Pszczóika polskac, Olomouc, pš. Brodek; 210 d., 1096 ob. č., >\iuza nadwišlartskac, »Flora polská* a den- 3 n. (1890), kostel sv. apošt. Cyrilla a Me- ník »Goniec krakowski«. Hlavní zásluhu zí- thoda, 3tř. šk. a popi. dvůr. skal si jako spisovatel dramatický, zásobuje Majev Nikolaj Aleksandrovič (nar. po 33 léta divadlo krakovské svými pracemi. 1835 — f 1896), ruský cestovatel po střední dnes ovšem zastaralými, ale svého času velmi Asii, sloužil v gardové pěchotě, účastnil se oblíbenými pro vlasteneckou tendenci a ne- výprav do Chivy a Chokandu a navštívil zřídka 1 effektní sestrojení. Činnost tu za- mnohá místa ruského Turkistánu a soused- hájil komedií Dia króla i ojc^y^ny ws^yscy nich krajin, tehdy málo známých. Zejména w mundurach (1810). Nejpopulárnějšími z jeho značný význam pro zeměpis střední Asie prací byly Urs^ula Mejerin a Dwory polskie. měla jeho cesta do Hisáru, dotud téměř . Tiskem vyšly : /^<2^řmiVrí[ Wielki i Brázda (Kra- úplně neznámého. Jeho krásné sbírky zoolo- kov, 1822); Rej jf Nagíowic\ Košciusiko nad frické a botanické zpracovali Štrauch, Zograf, Sekwanq (t., 1821) a j. Šiškěvič a j. VI. 1869—92 byl redaktorem Majestas (lat.): 1. velebnost, naznačení »Turkestanských Vědomostí*. Četné jeho nejvyšší moci státní; 2. Veličenství, titul práce o zeměpisu a národopisu stř. Asie panovníka. , uveřejněny ve sborníku »Russkij Turkestan«, Majestas Carolina nazývala se osnova »Turkestan. Ježegodnikc, »Žurn. Min. Národ, zem. zákonníka krále čes. Karla, sepsaná Prosvéšč.«, »Izvěst. J. Rus. Geogr. Obšč.«, po dubnovém suěmě r. 1348, na němž snad >Turkest. Vědom.* a j. zvolena byla redakční kommisse k sestavení Majevioa, pohoří v Bosně mezi řekami tohoto zákonodárného díla. Projekt nestal Bosnou a Dřinou, Savou a Sprcčou, směrem se však zákonem. Karel IV., vrátiv se z Říma, sev.-záp. se táhnoucí. Vyskytuje se v ní sůl, svolal r. 1355 k sv. Václavu do Prahy zem. hnědé uhlí a (u Rožanc) petrolej. RS. sněm, jemuž předložil k přijetí osnovu uve- j MajevsklJ (MaeBCKift) Karl Jakovle vič, děného zákonníka. Sněm osnovy té však inženýr-architekt ruský (* 1824), navštěvoval nepřijal. Přes to požívala M. C. v dobách po skončených studiích technických v Petro- pozdějších veliké vážnosti jako skutečný zem. | hradě uměleckou akademii, kdež byl hlavním zákon. Obsah týká se práva státního (ústav- jeho učitelem K. Ton. Titulu akademika do- ního i správního), trestního, processního byl si projektem vzorné poštovní budovy] od a soukromého. Uspořádání látky jest však r. 1860 jest architektem tiskárny státních nedokonalé, nesoustavné. Stil jest dosti ne- papírův, jejíž dům postavil. Vystavěl zvlášť: obratný. M. C. sepsána byla asi od nějakého chrám sv. archanděla Michaela v Petrohradě, notáře král. kanceláře, bezpochyby od po- carský dvorec s příslušnými budovami v Ki- tomního bisk. litomyšlského Jana ze Středy, jevě a mnohé moderní věznice. Též má zá- Na obsah a výbor látky měl však asi hlavní I sluhy o četné výzkumy rus. starožitností. vliv Karel IV. Osnova zákonníka Karlova I Majewski: 1) M. Skorochód Win- sepsána byla latinsky a zachovala se v ně- 1 centy, polský historik a archivista (* 1764 kolika rukopisech a v tištěném vydání Pavla ve vojevodství podlaském — t 1835). Byl Jcšína z r. 1617. Dochované překlady české i učitelem v kadctní škole, načež sloužil ve pocházejí z XV. stol. Literatura: Pelzlova ' vojsku. Po pádu říše polské byl od r, 1799 rozprava o M. C. v >Mittheilungen d, Vereins i hlavním archivistou korunních matrik, pak fůr Geschichte der Deutschen in Bóhmcnc 1 korunním matrikantem a korunním písařem Ottav Slovník Naučný, sv. XVI. 21 6 1900. 42 650 Majka — Majkop. království. Za účel svých badání vytkl si důkaz, že Slované pocházejí od Indů. Svědčí prý o tom shodnost slovanských jazyků se sanskrtem, totožnost starého náboženství, obyčcjův i práva Slovanův a Indův. Násled- kem toho jest prý možno vyplňovati mezery, naskýtající se v mythologii a právu starých Slovanů, pomocí dat čerpaných z indických památek. Badatelé starého slovanského práva mají prý obraceti pozornost na Jadžnavalkiju a zejména na zákonník Manu. Z prací M-kého jsou tištěny tyto: O Siowianach i ich pobra- tymcach (Varšava, 1816); Ro^k^fad i trcsč d-{ieia o yociqtku lic:inych sfowiaňskich itarodón\ tud\ic*y ka^dego w sic^ególnošci (t., 1818); ^iór ro^pt-aw podlug diia}ówy nauk i ii mi ej^t nosci, historyje wedrówek^ pr^esiedlen i pr\enosin iudów i narodów odr^hnych ras wyjašniaja- cych etc. (t., 1828); Gramatyka mowy staro- bytných Skythów c^yli Skalných Górali, Indo- SkythóiVf Indyków, Budhynów Herodota, Sam- skrytem c\yli dok'iadnq mowq \wanéj (t., 1828); Gramatyka j^iyka tureckiego (94 lithogr. str.) a j. Jako v literatuře, tak i v živote byl M. vzácným idealistou. Na literární své práce věnoval veliké své bohatství. Dvé léta před smrtí vydal ve Varšavě (1833) stať hieď mowa do drugiej c^^šci grammaíyki sam^kry- ckiego ji^iyka, v níž s hořkostí vzpomíná, jak oběti jeho byly marné. Krajané chovali se lhostejně k jeho pracím. Skoro nikdo ne- kupoval spisů M-kého, tak že autor byl nucen darmo je rozdávati. Učení M-kcho došlo ohlasu u Rakowieckého. Srv. Sobčstianskij, Učcnija o nacionaljnych osobennosťach cha- raktěra i jurid. byta dřevních Slavjan (Char- kov, 1892). 'dle. 2) M. Erazm, přírodopisec pol. (♦ 1858 v Lublině), vydal řadu zdařilých prací po- pulárně přírodovědeckých, zabývá se studiem přírodopisného názvosloví polského a sou- stavným studiem síťokřídlých hmyzů polských. Vydal mezi jiným: Potop, s^kic pr^yrodnicjy (Varšava, 1883); Insecta neuroptera Polonica (t., 1881); Síateryafy do fauny krajowej, owady ^y'tkoskr^ydte (t., 1886); O siowniku na^wiposláni« vyniká případnou ' organickým charakterem. Mnohé z jeho ná- charakteristJkou list k básníku Polonské- i zorů nabyly platnosti v době mnohem po- rnu a myšlénkou i formou poslání P. A. Plet- , zdejší, nicméně stať jeho jiŽ tehdy vzbudila nčvu. Těžisko jeho literární tvorby spočívá ' pozornost intelligentních kruhův a M. stal se však v historické tragédii Dva mira, jejíŽ pomocí Turgeněva hlavním kritikem »Otě- prvky nalézáme již v básni Drťyíi/;/?ím (184.*)). čcstvenných Zápisků* Krajevského. Z té Později zpracoval thema toto v básních Tri doby datuje se jeho rozpor s Bělinským, smerti (1852) a Smerf Lucija (1863), načež jemuž vytýkal nedostatek důvodů a náklon- tragédie objevila se v konečné své formě I nost k literárnímu diktátorství. Oba protiv- teprve r. 1881. Básník staví ideu nového níci později se shodli, a M. stal se spolu- Říma (Byzancie) proti Římu pohanskému, pracovníkem »Sovreraennika«, ale záhy kou- jenž pohříchu v jeho básni vylíčen j.st pla- paje se byl raněn mrtvicí. Kritické rozbory stičtěji a silněji. Z ostatních větších prací jeho (o Kolcovu, Ťutčcvu, Pleščejcvu a pod.) jeho jmenujeme ještě báseň Strannik, tlumo- zaujímají hlavně svým zá.sadním stanoviskem, čící výborně krajní názory a jazyk rus. sek- M. vystupuje na obranu » naturalistické* čili tářů; Kňa\na a Bringiljda, M. zasluhuje I Gogolovy školy umělecké, snaže se jako zvláštní zmínky i jako dovedný překladatel kritik-thcoretik zdůvodniti její oprávněnost Heineův. Náleží mu též krásný novoruský i hlavně s hlediska vědeckého. Jeho Kritiče- básnický překlad >Slova o polku Igorově*, skije opyty vydal A. N. Čudinov (1891) s úvo- Veškcrá tato bohatá činnost, jejíž vzpruhou dem a redakcí L. N. M-a. byla láska k antickému světu, ke Slovanstvu 6) M. Apollon Alcksandrovič, sla- a k přírodě, zabezpečila M-u přední místo vista, žák Boďanského, byl hofmistrem car- V dějinách ruské literatury. Srv. delší studii ského dvora a napsal cenné dílo Istorija serb- K. Kvapila, A. N. M. (»Zlatá Praha*, 1888), a skago jci^yka po pamjatmkam, pisannym kinl- nekrolog K. Štěpánka (»Světozor*, 1897). licej, v svjaii s isíorijej národa (Moskva, 18o7), Z rus. pramenů mimo sebrané spisy Bělin- ve kterém na záklatlě čistě grammaiickém ského srv. Zlatkovskij, A. N. M. (Petrohrad, přichází k zajímavým a důležitým závěrkům 1888). Sebrané spisy jeho vyšly po prvé pro jazykozpyt a dějiny slovanské. Uveřejnil r. 1884 a dočkaly se asi 6. vyd.; poslední též několik úvah v čašop., jako: O sudé pri- jest z r. 1893. sja{nych u jus[nych sinvjan (1861); O lemeljnoj 4) M. V a I e r i a n N i k o 1 a j e v i č, publ icista sobstvennosti v drevnčj Ser^yi (>Čtěnija< společ. a kritik, bratr předcšl. (* 28. srpna 1823 — dějin a starožitností rus., 1860); O slavjano- t 15. čce 1847 v petěrhofském lij.}, nabyv védéniji v Rossiji (»Besědy« Špolcč. přátel velmi pečlivého vychování (Gončarov učil rus. slovcsnosti, 1868) a j. vedle časových jej rus. slovesnosti), studoval práva na univ. polit, přehledů v »Rus. Mysli* (1882 až 1885). Petrohrad., načež vstoupil do služby klesni- 6) M. Leon id Nikolaje v ič, literární ckému departementu. Pro slabé zdraví šel historik, bratr M-a 3) a 4) (* 1839 — f 1900 však brzo do výslužby a ztrávil půldruhého v Petrohradě), byl vychován se svými bratry roku v Německu, Francii a Itálii. Již jako a studoval na historicko-filologické fakultě studující zabýval se kriticky názory Adama petrohradské, kde dosáhl hodnosti magistra Smitha, později překládal Liebigovy Chemi- rus. slovesnosti dissertací O bylinách Vladimi- sche Briefe a po svém návrate do Petro- rova cikla (1S63). Již zde obrátil na sebe po- hradu účastnil se redakce I. dílu »Karman- zornost zásadním stanoviskem, hledaje v oné nago slovarja* N. S. Kirillova. M. s Petra- době, kdy všeobecně panovaly mythologické ševským byli vlastně duší tohoto podniku a theorie při objasnění národního básnictví, slovník měl cíl Voltairova »Dictionnaire phi- podklad k ruským národním bylinám v udá- losophique«, při II. dílu byl však úředně za- lostech dějinných. Toto historické stanovi- staven. R. 1845 M. stal se redaktorem časop. sko M-o dosud není překonáno. Vstoupiv »Finskij Věstník*, kde uveřejnil nedokon- do služby k fínančnímu ředitelství (1864), čený traktát Obščestvennyja nauki, hlásající přešel záhy k centrálnímu statistickému ko- nutnost organického svazku vědy a umění ' mitétu, účastnil se mezinárodních sjezdů se životem, kardinální to zásadu veškeré statistických a r. 1882 stal se zástupcem činnosti M-a. Usiluje postaviti v čelo mravně- ředitele veř. knihovny petrohradské. Zvolen 1'olitických nauk ^filosofii společnosti*, po- byv za člena akademie pctrohr. (1889) stal tírá s tohoto stanoviska jednak politicko- se r. 1893 jejím místopředsedou a v 1. 1872 národohospodářskou školu Adama Smitha, až 1886 byl předsedou ethnografickcho od Majky — Major. 653 dělení Zeměpisného spolku. V té hodnosti redigoval »Zapiski po otdělu etnografijic (5 dílů). Mimo td byl zástupcem redaktora (1868—82), pak redaktorem »Žurnala€ mini- sterstva nár. osvěty (1882—90). Stati jeho vyšiv souborně s názvem Očerki ix istoriji russkoj literatury XVII i XVIII v. (Pctrohr., 1889 a 1893) a Materiály i i^slědovanija po starinnoj russkoj literatuře (t., 1890 — 91). Do- týkají se hlavně dějin rus. žurnalistiky, sta- rého románu rus., dějin pověry v Rusku, jakož i jednotlivých spisovatelů: Lomono- sova, Polockého, Vasilija M-a, Sumarokova, Krylova a j. R. 1889 vydal velmi pečlivě spisy BaCuškova s obsáhlou biografií, líčící celé literární období za Alexandra I. Podobně pořídil vydání spisů svého bratra Valeriana (t., 1891) a k žádosti Akademie vzorné vy- dání spisů Puškinových k oslavě jubilea stého výročí jeho narození (t, 1899, I. díl). Desetiletá přípravná práce k tomuto vydání poskytla mu tcž hojnou látku ke zvláštnímu dílu: Puškin, Biograflčeskije materiály i istoriko- literát umyje očerki (Petrohr., 1899). Šuk. Majky viz Mavky. Majláth viz Mailáth. Majmaden nebo Maimačin, povšechný název obchodních předměstí v Mongolsku, kde žijí kupci bez svých rodin, zejména ná- zev čínské osady obchodní při hranici sibiř- ské, ležící 160 m od Kjachty, 130 km na sz. od Pekingu, s 3000 ob., vesměs muži. Jest ohrazen čtvercovou hradbou kolovou, má asi 260 domů, 2 krásné chrámy a je rázu úplně čínského. Jediným zaměstnáním obyvatel je obchod, takže město naplněno jest' samými krámy a sklady, hlavně zboží hedvábného, porculánovťho a papírového. Význam M-u valně klesl po otevření smluvních přístavů čínských Evropanům, čímŽ pozbyl monopolu obchodu s čajem s Ruskem. Majnaoké Jezero v rus. gub. taurické, léčebné místo s vodou 16* — 30® C teplou, které doporučuje se pro rheumatismus, ne- moci pohlavní a j. R. 1886 zřízeny tu poho- dlné a vkusné lázně. MaJnOT VladimirNikolajevič, ruský národopisec (* 1845 — f 1888), studoval na Alexandrovském lyceu a vyučoval francouz- ské řeči na gymnasiu v Hefsingforsu, pak ve 2. kadetním sboru. R. 1877 provedl na roz- kaz ruské společnosti zeměpisné anthropo- logické měření na 500 Mordvinech, první toho druhu pokus v Rusku, a vydal pak o nich několik důležitých prací, zejména: Očerk juridičeskago byta Mordvy (Petrohrad, 1885; přeloženo do čuchonštiny a franc). Později pracoval (na mnoze pod pseudony- mem V. Kornijevskij') pro četné ruské časo- pisy, zejména pro >Novosti<, byl pak spolu- redaktorem »Živopisné Rusi .. Z četných jeho prací jsou důležitější: O subbotnikach (Izvěst. Jmp. Rus. Geogr. Obšč., 1871); Ophanije ru- kopisej učenago archiva Imp. Rus. Geogr. Obšč. (t., 1875); Jiiridičeskij byt bolgar (Pe- trohr., 1871); Ugorskije národy (Istorič. Věst- ník, 1884); Finljandskij Sťř;m"'(>Nov.<, 1885). Majober Matěj, dramat, spisovatel čes. (* 1763—1765 v Praze — t 13. dub. 1812 t.). R. 1776 studoval na akadcm. gymnasii, pak filosofii v Praze. Opustil studie filosofické, stal se hercem a v 1. 1786—87 meškal s di- vadelní společností, jejíž byl regisseurem, v Král. Hradci. R. 1786 byl v Praze mezi prvními, kdož zakládali »Bouduc, kdež od r. 1787 hrával největší úlohy. R. 1791 oženil se s vdovou po ballctním mistru Seweovi, s níž dostal i privilej na odbývání čes. her c. k. vlasti neckého divadla. R. 1795 hrál ve vlasteneckém divadle u »Hybernů« a násl. r. i se svou chotí za řcd. Fassbacha. Ještě t. r. opustil docela divadlo a připravoval se ku professuře, R. 1799 — 1802 vyučoval latině na gymnasiu malostranském, r. 1802 byl profos- sorem na akad. gymn. v třídách grammati- kálních až do své smrti. Vedle toho býval veřej, učitelem jazyka anglického, franc. a vlaského. Napsal: Chvaloípěv na slavného reka Suvorova atd. a udatné vojsko ve Vla- ších (Praha, 1799); Hamlet, princ Liliputu, Šprýmovná hra v neohrabaných (sic) ver- ších se zpěvami a kůrami (po prvé v čes. divadle u »Hybcrnů« 13. listop. 1796); Čaro- dějná citara aneb Fagotistct, opera ve 3 jedn. dle Jach. Perineta (hrála se v 1. 1790—1793 u » Hybernů*, naposled 8. led. 1826); 77a- chač, opera ve 3 jedn.; Picichy aneb druhý díl čarodějné citary, opera ve 3 jedn.; Der travestirte Hamlet, eine Bourleske. ♦ MaJO Kebbl, pravý přítok řeky B e n u e v záp, Africe, vzniká v bahnisku tuburském a vlévá se pak u Ribaga (278 m n. m.) do Benue. Majolika viz Faience, str. 1011 a Ke- ramika, str. 174—176. Majonéea viz Mayonnaise. Major, dle některých prapor nik, za dřívějších dob hlavně u jezdectva nejvyšší strážmistr, jest nejnižší důstojník štábní mezi setníkem a podplukovníkem, u generál- ního štábu obyčejně náčelník štábu armádní divise, ředitel mapovacího oddílu a jinak za- městnán; pak v plucích a zástupech u pě- choty, myslivců, bosensko-hercegovinské pě- choty, zákopníkův a pluku železnično-telegraf- ního velitel praporu, u jezdectva a dělostře- lectva divise, u hradebnictva správce ředi- telství hradebního, jinak ředitel voj. staveb. Srv. Důstojník. V námořnictvu má s ním stejný stupeň korvetní kapitán. Ve vojště franc. m. ve pluku má postavení čistě ho- spodářsko-správní a m-em se též nazývá skráceně i štábní lékař místo celého názvu chirurgien major [širyržién mažór]. M. v na- šem smyslu jako velitel sluje franc. pro pě- chotu a pod. chef de bataillon [šef do bata- jon], pro jízdu chef ďescadron. M.-général fmažór žénérál] slul ve vojště franc. na po- čátku XIX. stol. náčelník hlavního štábu ce- lého vojska a v anglické armádě [mědžr džě- nerel| znamená našeho generálmajora. Srv. Generál. FM. Major (vl. Meyer): 1) M. Georg, luther- ský theolog (* 1502 v Norimberce — f 1574 654 Major — Majorita. ve Vitomberce). V studiích ve Vitcrnbcrce | a 1878 — 79 byl ministrem obchodu a orby. seznámil se s Lutherem a Melanchthonem; R. 1877 uzavřel obchodní .smlouvy s Francií s Karlstadtem jej pojilo příbuzenství. R. 1536 | a s Řeckem a r. 1878 též s Rakousko-Uher- stal se professorera theologie a farářem ve Vitemberce a r. 1542 assessorem tamní kon- sistoře; od r. 1547 působil v Meziboru, v 1. 1550—51 byl superintendentem v Eislebenu a od r. 1551 opét professorem ve Vitem- skem. Napsal: Cenno delle le\ionl sulla teoría giurťdica (1856—58); Trattato di economia po- litica^ teorie fondamentali (1865 — 66); Le^ioni di flnania (1887—1888) a j. Starší jeho syn Giuseppe M. (* 1863 v Catanii) jest pro- berce. Jeho účast na t. zv. »Lipském inte- fessorem statistiky tamtéž; mladší, Angelo rim« dala podnět ko sporům, v nichž M proti lutherské orthodoxii hájil nutnost do- brých skutků. Z jeho protivníků nejznámější jsou Amsdorf a Flacius. Ke konci života byl M. (* 1865 v Catanii), professorem právních a finančních věd tamtéž. Majorano Gaětano, zpěvák, viz Caf- farclli. M. zavlečen i do sporů o kryptokalvinism. I Majorát (ze středolat.; špan. mayora:{go) První díl jeho spisů (O/^řrwm Z>. G. ^Viflf/om /.) byl původně u Špan. knížat název pro ná- vyšel r. 1569, projektované dva další, zdá stupnický řád dle zásady prvorozenství. Od se, vydány nebyly. Srv. také Script. Witteb., pol. XIV. stol. nazývaly se ve Španělsku m-y 3v. I. — VII. I ony statky, které dle ustanovení zakladate- 2) M. Izák, malíř a ryjec něm. (* okolo | lova přecházely na jednoho z jeho potomků, r. 1576 ve Frankfurtě n. M. — f 1630 ve a to dle zásady prvorozenství. M-y v tomto Vídni). Vzdělal se ve Vídni a pak u R. Sa- | smyslu rozšířily se v Německu i jinde pod veryho, který tou dobou pracoval v Praze názvem rodinných fideikommissů (svéřen- na dvoře Rudolfa II. Záhy však zanechal ma- , ství). Výraz m. nabyl pak jiného významu, lířství a oddal se ryjectví, pracuje u Jiřího I Jest to onen statek, který přechází na nej- Sadelera, který rovněž u Rudolfa II. byl za- staršího z nejbližších zákonných dědiců po- městnán. Listy M-ovy bývají pracovány velmi i sledního držitele. (Srovn. Fideikommiss, nestejně, některé jsou dokonce tak přesný a | str. 173, kdež vylož, též význam slov senio- čisty, že nesnadno rozeznati, dlužno-li je při- rát, primogenitura, minorát juniorát a ultimo- čitati jemu nebo Sadelcrovi. Později se M. | genitura.) Zásady m-u užívalo se nejen při odebral do Vídně, kde však nenalezl poroz- ■ svěřenstvích, nýbrž i při manstvích a statcích umění a zemřel v chudobě. Z jjho prací selských. uváděny jsou ve Dlabačově Allgem. histor. Majoroa viz Mallorca. Kúnsller-Lexicon fůr Bohmcn etc, (sv. II.. Majordomns (lat. major domus, překládá 247): Šest pohledúv na české krajiny, dle P. ise do franc. maire dit palais) byl ve francké Stephaniho; Sv. Jeroným, velká zSařilá ry- | říši první dvorský a státní úředník. Viz ti na; Devět jiných krajin českých; alleg. rv- Frankové, str. 629. tina, přestavující cis. Rudolfa II., a mn. j. Majoreimi (středolat), zletilý. 3) M.Jan Jiří, malíř rodilý z Furlanska, Majoreson, [-esku] Titus, spisovatel a který na svých cestách přišel do Jičína a státník rumun. (♦ 1840), syn učence Jana M. usadil se tam i zemřel r. 1744, prý ze zá- i (f 1840). Studoval ve Vídni, v Berlíně a v Pa- rmutku nad tím, že žák jeho Ignác Raab | říži práva a filosofii. Stal se universitním pro- vstoupil do řádu jesuitského, jak vypravuje fessorem v Jassech, pak v Bukurcšti. V 1. Dlabač. Obrazy M-ovy, z nichŽ zachoval se 1 1874—1876 byl ministrem vyučování, r. 1876 oltářní obraz Šv. Jan Nepomuclgr ve farním ; vyslancem v Berlíně, v 1. 1888 — 89 po druhé chrámě v Brandýse n. O., bývaly vysoko ce- ministrem. Jako spisovatel vedl mladé sdru- něny a srovnávány s Prantlóvými. žení »Junimea«, jimž položen v Rumunsku Major [médžr| Richard Henry, angli- základ novému intcllektuálnímu životu. Hlavní cký badatel v dějinách zeměpisu (* 1818 — dílo jsou Critice (1874, 37 sv.). Dále psal: t 1891), r. 1843 úředník britského musc:L, Einiges Philosophische in gemeinfasslicher Form v 1. 1849—1858 sekretář Hackluyt Society, (1862); ZbřN/^ ruwútnťi (1867); elementární Lo- v 1. 1866—1881 sekretář a v 1. 1881—1884 gici (1876); Patru novele (1882); Precedente místopředseda londýnské zeměpisné spolcč- consíitutionale (1886). nosti, vydal četné práce o dějinách zemO- Majorlanus, v 1. 457 — 461 římský císař pisu, zejména objevů, z nichž jsou hlavní: (t 7. srp. 461), získal si jméno vítězstvím nad The voj-age of the Venetian brothers Sicolo Alamanny u Bt^-llinzony, za císaře byl pro- and Antonio Zeno (Londýn, 1873) ; Early hlášen oď Ricimera (v. t). Jako císař se M. voyage to Terra Australis (1859); Tlie disco- osvědčil nejen ve vnitřním vladařeni (zmírnil veries of Piince Henry the Navigátor (1877). daňový útisk zejména provinciálů a měst). Majorán, bot., vizOriganum. ale i jako bojovník; jeho snahy směřovaly Majorána -Calatablano l-ka-J Salva- především k získání Afriky proti Vandalům, tore, it. právník a státník (♦ 1826 v Militellu pokus se však nezdařil a jen pirátství Van- u Catanic). Stal se professorem národního ho- dalů bylo na čas omezeno. C'htějc oslabit spodářství na univ. v Catanii, r. 1854 v .Mcs- i moc Ricimerovu byl M. vojskem sesazen a sině, r. 1800 opt t v Catanii. Téhož roku účast- záhy pak zemřel. nil se národního hnutí a byl zvolen do ital. BEaJorlsOTati (novolat.), přehlasovati; parlamentu, k němuž náležel až do svého jme- většinou hlasů překonati, nování s.nátorem r. 1879. V 1. 1876—1877 Majorita (středolat.), většina. Majorkiewicz — Majové. 655 Kajorkiewloz Jan, spisovatel polský l vlasy hladké a černé, vousy nepatrné. V dři- (* 1820 — t 1847), vzdělal se na université vějších dobách tetovali si horní neošacenou moskevské a byl soudním úředníkem ve čásť téla a znetvořovali umele lebku tím, že Varšavo, kdež pak sloužil při státní kom- í ji dětem vtesnávali mezi dvě prkénka (zdá missi spravedlnosti. Náleží mu cenné dílo ' se však, že zvyk ten panoval toliko u šlechty Literatura polská w ro^wini^ciu historyc^nem a knéží), zuby přibrušovali do špičky, ze- (Varšava, 1847), v němž methodou filosofie jména u žen. Šat obecného lidu skládal se hegelovské po prvé oceňuje literaturu pol- na mnoze jen z pasu kolem boků, kdežto skou s vědeckého stanoviska jakožto orga- šlechta nosívala pestré suknice a plášté z leh- nický celek. Práce ta byla částí zamýšlené kých látek bavlněných ; nyní užívá lid oděvu studie »Historyja, literatura i krytyka*. V ru- bavlněného, avšak v odlehlých pralesích zů- kopise zůstavil práci Hístoryja serca i ro^- stávají také aspoň bez oděvu svrciiního. umu. Drobnější jeho rozpravy literární a kri- tické vyšly s názv. Ptsma pomniejs\e (t., 1852, 2 díly). Kajotta viz Mayotte. Kájová ryba viz fcsen. Kajové (nom. Maja^ mn. čís. Majab), ná- rod indiánský ve Střední Americe, obývá na poloostrově Yucatanském, ve většině repu- Velmi oblíbeny byly šperky a ozdoby; uši, rty a nosní chrupavka bývaly provrtávány a zdobeny kroužky i trcty z drahých kovů, mědi, kosti a kamene. Jdouce do války ma- lovali se křiklavými barvami a zdobili hlavy pestrým peřím. Nářadí robili si většinou ze dřeva a z kamene, jejž výborně dovedli zpra- covati, dílem také z mědi; železa však ne- bliky Guatemalské do San Salvadoru a v čá- ; znali. Polního nářadí kromě motyk a rýčů stech mexických států Chiapasu a Tabaska, I nebylo. Za zbraň sloužily luk i šípy, oštěp a dříve však, před stěhováním Nahuů, zabíral mlat, hotovené největším dílem z kamene, celé pobřeží od Tabaska po Tamaulipas. Ve Příbytky byly svrchované jednoduché, totiž ve dcckém smyslu značí M. všecky národy, lehké, vzdušné chýžj; z tyčí a větvoví, kryté mluvící určitým jazykem, od nahujského slámou a listy palmovými, a zůstaly takými zřejmě rozdílným. Nářečími jich mluví se podnes. M. dovedli sice stavěti skvělí', ná- V celém území mezi Kordillerami a Atlantským kladné budovy kamenné, ale budovali je to- okeáncm od převlaky Tehuantepccké až do liko bohům, sami pak spokojovali se chatr- Nicarague; obyčejně však jménem M. ozna- čemi, jež snadno mohly býti opuštěny a zas:i c ují se domorodci poloostrova Yucatanského, jinde zřízeny. Orba byla hlavním zdrojem jejichž nářečí také ze všech jest nt.jčistší. výživy a provozována velmi intensivně. Půda Omezení toto trvá již od dob velikých ob- ' vzdělávána po zahradničku rýčem a moty- jevů zeměpisných, a následkem toho také j kou, poněvadž nedostatek domácích zvířat omylem Yucatan byl dlouho pokládán za , vylučoval užívání pluhu; pěstovány pak ku- kolébku majské vzdělanosti; nicméně dle nej- ' kuřice, kakao, zeleniny, ananas, tabák, ba- novějších výzkumů nutno asi mexický stát viník. Chovu dobytka' nebylo, za to v pra- ("hiapas a sousední kraje republik středo- , lesích a na pobřežích horlivě provozován amerických (zejména břehy řeky Usumacinty j lov. V průmyslové činnosti vynikali nade a údolí jejích přítoků) pokládati, ne-li za pra- všecky ostatní národy Sev. a Střední Ame- vlasť Majů, aspoň za místa, kde přivedli svou riky; hotovili tkaniny bavlněné, jež dovedli vzdělanost k nejvyššímu rozkvětu. Zde totiž ' krásně a trvalivě barviti, vyráběli nádoby jsou rozvaliny nejznamenitějších jejich měst, \ hliněné, vynikající jemným provedením i umě- odtud pocházejí nejdůležitější rukopisy je- \ leckým vkusem, a zdobili je obrazci i nápisy, jich. Na jihozápad odtud sahá území Majů , zpracovávali drahé kovy ve šperky, měď ve hluboko do Kordiller, blížíc se téměř Ti- ; hroty a rozmanité nářadí, dovcdh obráběti chému okeánu, ienom na jihu je hranice ne- a brousiti kameny, že podnes vzbuzují obdiv, určitá, poněvadž tu nelze stanoviti, co jest z lýka stromu guttaperčového {Castiloa ela- původu čistě majského, co jen převzato, stica) pořizovali si papír a uměli výborně V těchto hranicích území jejich zabírá na stavěti též lodi, jež opatřovali i plachtami. 385.000 km^. Mezi jednotlivými větvemi vy- Že se svými plodinami a tovary kupčili a na vinuly s( již dávno značné rozdíly v jazyce pobřeží i čilou plavbu provozovali, svědčí i obyčejích, tak že dělí se v různé skupiny, zprávy o velikých trzích v jednotlivých mě- Stoll rozděluje je ve 3 skupiny: 1. Maje stech a o lodi, jež vzbudila obdiv Columbův guatemalské, 2. Maje yucatanské.i jeho soudruhů jak stavbou, tak i hojností chiapaské a Tabasčany, 3. Huasieky svého zboží. Povahou byli M. lid velmi do- na sev. Hlavním kmenem ze všech jsou nyní bromyslný a mírumilovný, jenž ovládán jsa M. v Yucatanu a v sousedních končinách kněžskou aristokratií, užívající své neobme- Tabaska a Guatemaly, tvoříce tu venkovské zené moci toliko mírně a pěstující včdy obyvatelstvo vesměs, ve městech pak vět- i umění, vedl život pracovitý, ale bczsta- šinu. Zde dovedli si přizpůsobiti i obyvatel- rostný. Zbraně jsou sice na památkách a ru- stvo bělošské, tak že toto, ač jest potom- kopisích odznakem bohů, ale není tam zpráv stvem výbojců, přijalo z velkého dílu jazyk o zápasech a výbojích jako u Nahuů v. majský. Zevnějškem jsou lid pěkně urostlý. Náboženství ve všem životě veřejném mělo- postavy prostřední, štíhlé a velmi obratné, úlohu veledůležitou. Vedle fetišův a bůžkův iebka jest dolichokefální, obličej široký ná- domácích, z nichž každý dům mél svého, slcdkem vysedlých lícních kostí, oči černé, měli M. značný počet bohů. Jakkoli missio 656 Majové. Tiáři zachovali nám jméno nejvyššího boha Hunabku, přece pravděpodobně střediskem všeho uctívání božského bylo slunce. Mimo to objevuje se v mythologii i majské vyvi- nutý dualismus; proti slunci, rcpraesentantu světla i života, stojí noc, temnota a smrť; oba zápasí vespolek o panství nad světem i lidstvem, jsouce si mocí skoro rovni. Bohoslužba byla mnohem mírnější než u Na- huů. Nejobyčejnějšími obětmi byly prvo- tiny žní a lovu, nejrozšířenější však zapalo- vání vonné pryskyřice kopulové, ktt rýžto obyčej se na mnohých místech udržel po- dnes. Vedle toho občas objevovaly se i oběti lidské, ale byly vzácností a rozmohly se te- prve vlivem nahujským, jímž v bohoslužbu uvedeno na některých místech docela i lido- jedství. Veliká cena lidské krve jako oběti byla uznávána, ale dalo se to obyčejně tak, že obětující, poraniv si jazyk nebo jinou citli- vou čásť těla, obětoval něco krve. Dnes jsou M. vesměs katolíky, ale jen povrchními; mno- hem mocnější jest u nich víra v duchy, ča- rodv.je a pod. Vliv náboženství měl i v poli- tickém životě a státním zřízení význam tak důležitý, že o některých státech nutno sou- diti, že bylv ovládánv kastou kněžskou, ba ješté v době historické jest jisto, že někteří kmenové neměli pohlavárů vojenských, nýbrž náčelníky duchovní. Také rozvaliny chrá- mové, střediska to náboženská, leží příliš blízko u sebe, aby mezi nimi ještě byla vznikla střediska politická. M. byli rozdrobeni na ve- liký počet malých státu, z nichž před pří- chodem Španělů velkého významu nabyl Ma- japan již. od Meridy v Yucataně. Tamní dy- nastie Kokomů zřídila jakousi vládu feudální, připoutala aristokratii těsně k trůnu a za to rozdílela jí půdu i vydala lid v nevolnictví a k bezohlednému vyssávání; mimo to za- vedeno i otroctví dosud neznámé, nejspíše dle vzoru nahujského, a později zřízením osobní stráže cizinské i jakási vláda vojen- ská. Velkolepé věci vykonali M. ve stavitel- ství, v němž nepochybně byli učiteli ostat- ních národů středoamerických. Dokladem toho jest ohromné množství rozvalin chrá- mových i palácových, rozptýlených po celém území majském a vynikajících vesměs pro- vt děním v pravdě monumentálním. Mnohé z nich již za příchodu Španělů byly opuštěny a v rozvalinách. Nejznamenitější z nich jsou v (3hiapasu u Palenque a Ococinga, v Yuca- taně Uxmal, Kaba, Ake, Icamal, Čičen-Ica, v Guatemale Jaxčillan, Ouirigua, Peten a Ti- kal, v Hondurasu Copan. Tyto stavby maj- ské zdvihaly se skoro vždy na pahrbkovité vyvýšenině, zv. »Ku«, jež ukazuje na mnoze velikou podobnost s moundy severoameri- ckými. Kde svah tomu byl přízni v, přizpůso- bili si M. k tomu účelu 'i pahorky přirozené, většinou však zřizovali je uměle od základu z hlíny nebo štěrku; byly z pravidla stupňo- vité. Na mnohých místech, zejména v Yuca- taně, jen pouhé tyto »ku< jsou svědkem a zbytkem bývalých staveb. Ráz budov je cel- kem týž jako v Mexiku. Neznajíce klenby musili M. stavěti síně dlouhé, ale úzké, a po- máhali si tím, že balvany kladli na se tak, aby přečnívajíce vždy přes zpodní znenáhla k sobe se blížily, až posléze otvor už malý uzavřen jediným velkým balvanem. Není tedy divu, že vícepatrové budovy jsou velikou vzácností a vždy mají rozměry skrovné ; chtěli-li však rozsáhlé budovy stavěti do značné výšky, užívali pyramidy. Zevnéjšek budov ozdobován skulpturami, malbami i pře- hojnými nápisy. Nejmladšího původu jsou stavby yucatanské, jež nejsou již prosty živlů cizích a značí nenáhlý úpadek. Na místo vzne- šené jednoduchosti starých staveb, jež zdo- bily jen práce sochařské a hojné nápisy, na- stupuje zde přeplňování ornamentální a pře- hnaná symbolika schválně vyhledávaná, jež ovšem dobře se vysvětluje u národa stárnou- cího; nápisů jest poměrně málo a ve skulp- turách i malbách všude jíví se tvary a živly původu nahujského. Neméně důležitý jsoíi práce sochařské, zachované nejvíce v ozdo- bách chrámových. V nejstarších sídlech vzdě- lanosti převládá reliéf, jednak hliněný, jaký shledáváme na oltářních deskách v Palenque v celé řadě zajímavých příkladů, jednak ka- menný, jenž ovšem vyžaduje větší techniky, na př. skvostná deska z Menché-Tenamitu, představující oběť Kukulkanovi. Jazyk maj- ský jest ještě podnes značně rozšířen a tvoří zvláštní skupinu jazykův středoamerických. Dělí se v 5 nářečí: lakandonské (ve Guate- male, Chiapasu, Yukataně), petenské (v Gua- temale), karibejské (v Tabasku a Guatemale), čaniabaiské (v Chiapasu) i punktunské (v okolí Palenque), a vyniká jako ostatní jazyky ame- rické slovesem bohatě rozčleněným. Písmo majské náleží podnes k nejdůležitějším pro- blémům amerikanistů. Hylo obrázkové, ale během času pozměnilo se rozmanitými vlivy. Jsouce součástí výzdoby chrámové musily se mnohdy jednotlivé hieroglyfy pro omezenost místa příliš stěsnávati, bývaly následkem toho zkracovány a všelijak kombinovány, místo původních obrazův nastupovaly zne- náhla pouhé konvcncionální značky, téměř již písmena. Někteří kněží španělští obezná- mili se s ním od domorodců v Yucataně na tolik, že dovedli písmo to čísti a poněkud i psáti, a tvrdí na mnoze, že písmo mělo ráz hláskový. Biskup Landa docela sestavil i abe- cedu majskou z jednotlivých znaků, která sice postačovala katechetickým účelům mis- sionářův, ale ke čtení nápisův a rukopisův nelze jí užiti. Přední znalci těchto památek jsou podnes ve sporu, ke které soustavě nutno písmo majské počítati, zda k čistým hieroglyfům, či k písmu ideografickému, či přece k písmu hláskovému. Bezpečně známe podnes jen hieroglyfické znaky 20 dní, znaky 18 měsíců, několika větších období časovýcH, znaky několika barev a čtyř světových stran. Arithmetická soustava, která zachovává se v nápisech i v rukopisech, bN^la sice snahami některých učenců objasněna, zjištěn také vý- znam některého počtu hieroglyfů, avšak roz- řešiti celé nápisy dosud se nepodařilo. Z ru- Májové zákony — Majsúr, 657 Kopisů majských uchovány jsou Codex Dres- j 1884); Die Sprache der Ixilindianer (Vídeň, densis v Drážďanech, nejstarší a nejznamcni- ! 1887); Die Mayasprachen der Pokomgruppe tějŠí, Codejc Pereiianus v Paříži a Codex Tro- (t., 1888); Seler, Konjugationssystem d. Maya- Corte^iamis v Madridě; oba druhé mladší a sprachen (Berl., 1887); Sapper, Das nórdliche nejspíše původu yucatanského. Zato čísel- Mittelamcrika (Brunšvik, 1897); Rosný, Essai nou soustavu majskou podařilo se roz- i sur le déchiffrement de Técriture hiératique řešiti a ukázala se býti velmi důmyslnou. ! de rAmériquc centrále (Pař., 1876); Cyrus Bod a vodorovná čárka jsou základní znaky, Thomas, A study of thc Manuscript Troano ale obratným sestavováním, jež podobá se (Washington, 1882); Fórstemann, Erláuterun- úplné naší decimální soustavě u číslic arab- gen zur Alayahandschrift der kónigl. ófiFentl. ských, dovedli vyjadřovati i čísla mnoha Bibl. zu Drcsden (Drážď., 2. vyd. 1892; tu millionů. Kalendář Majů ve starší době , rozřešena číselná soustava majská); Entzif- měl 18 mčsíců po 20 dnech, jako u jiných ferung der Mayahandschriften (t., 1887—95, národův amerických, ale za příchodu Špa- i 5 sešj; Schellhas, Die Góttergestalten der nělu znali M. již sluneční rok a doplňovali Mayahandschriften (tícrl., 1892); Seler, Ent- svůj 5 dny, ba věděli též, že ani to nesho- ziflerung der Mayahandschriften (»Verliandl. duje se náležitě s délkou roku, a vkládali do d. Berl. Anthrop. Ges.«, 1887; dokazuje, že jednotlivých období opravy, jakých neměli písmo majské jest ideografické) ; Der Cha- ani ve starém světě před opravou gregorián- rakter der aztekischen und Mayahandschrif- skou. Nemenší význam měl rok rituální o 20 | ten (>Zcitschrift f. Ethnol.«, 1888, 1891). p. týdnech po 13 dnech, v němž postupně na' Kájové zákony viz Bismarck, 101. každé období připadalo zvláštní uctívání jed- , Kájový nápoj viz Asperula. notlivých bohů. Důležitou úlohu měly při Kájový sen viz z Poděbrad Hynek, tom také světové strany a symbolem jejich Majparové, skupina kmenů indiánských bvl kříž, který Španélé všude nacházeli ve na hor. Orinoku v Již. Americe, zvaná též cfirámech a který tu uctíván. Jednotlivým ' Nu- Aru ate. ttlesům nebeským, zvláště Večernici a Pie-, Majsa [majša], vlastně Kis-Kún-M., vel. jadám, přičítán vliv na beh světa. ■ obec v uherské stolici peštské (Pcst-Pilis- Dějiny Majův jsou velmi neurčitý. Ná- ; Solt-Kis-Kůn), má 12.221 obyv. (1890), Ma- rodní podání Kakčikvelův a Majův yucatan- 1 ďarů, řím.-kat. kostel, pošt. a telef. stanici, ských vypravují sice o říších Načanu a Xibal- Kajsůr (Mysore): 1) M., poplatný stát báji (první stotožňuje se s Palenque, druhá Britsko-Indického císařství v již. části Přední se zapoteckou Mitlou), ale zdá se, že říše ty Indie, mezi 11° 38' — \b^ 2' s. š. a 74* 42' — zabíraly snad jen čásf území majského, kdežto 78** 36' v. d., hraničící na sev. s praesident- většinou národ ten byl rozdroben na malé , stvím Bombajským, na ostatních stranách státy, mezi sebou zhusta nepřátelské. I není s Madraským, má rozlohu 72.351 kni*. Záp. divu, že, když ve stol. IX.— -XI. napadeni a vých. Gháty v jihu v Nilgiri se spojující byli od bojovných Nahuů v Chiapasu a Ta- | tvoří z něho trojúhelník, jenž sklání se k s. basku (o výbojích těchto vypravuje nám ru- a k vých. Západní, hornatá, lesnatá a málo kopis původu kuikateckého), donuceni jsou i obydlená čásť zove se Malnad, střed a stěhovati se dále na jih a jihozáp., a tehdy ' východ, rovinatý, silně zalidněný, sluje Maj- snád zabrali Yucatan, kdež vzdělanost jejich dan. Střední výše vlnité, skalnatými hřbety nabyla nového rozkvětu. Vedle vlády du- přerývané planiny jest 600—800 m, nejvyšší chovní vzniká znenáhla i vláda světská a Či- 1 hora Mulaina-Ghiri dosahuje 1925 m. Zvlášt- cen Ica objevuje se jako sídlo mocného rodu . ním zjevem jsou osamělé žulové kupy, často jménem Tutul Xius. Ale tento po 120 letech j velmi vysoké, s pevnými hrady a prameny podlehl mocnému rodu majapanských Ko- 1 vydatnými na vrcholcích. Geologickým slo- komů. Od XIV^. stol. nabývají ve státech žením největší čásC povrchu náleží archaické majských velkého významu žoldnéři nahujští, I periodě, vyvřeliny jsou nepříliš hojné, ná- jichž pomocí aspoň na čas ožila zase říše plavý říční rozsáhlé. Zlato nachází se hlavně Tutul-Xiusů. Také Kokomové opatřili se , v okresu bangalúrském a kolárském, dohro- osobní stráží nahujskou, ale ani ta jich I mady na ploše as 225 ^m^, a vytěženo ho nezachránila, neboť společnému úsilí všech v posledních 9 letech 381.773 uncí. Mimo to kmenů podařilo se po bojích asi dvacetile- 1 dobývá se měď a železo z magnetitu. Ze s. tých vyvrátiti tuto říši a s ní padla poslední ' odvádí vody Tungabhadra do Krišny, z v. jednota států majských. Stalo se to asi * Pennár, Palár, a Káveri z j. Všechny tyto řeky r. 1436; když pak Španélé přišli do země, ' slouží jen k zavodňování a napájejí rozvčt- byla rozdělena v 7 království, jež všecka pod- 1 vénou síť kanálů a 37.682 rybníku, z nichž robena, jenom Peten udržel se do r. 1671, největší u Sulekerehu má objem 64 frm. P od- kdy padl po tuhém boji. Dříve už (1524) nebí jest pro Evropana dosti snesitelné podmaněni byli Alvaradem také M. guate- (prům. tepl. Bangalúru 23*4— 25'8'), množství malští. — Srv. Kovář Em., Zříceniny yuca- srážek, na z. značné, k v. ubývá; v někte- tanské (»Květy«, 1888) ; Orozco y Berra, i rých letech přílišné sucho zavinuje hlad. — Geografia de las lenguas de Mexico (Me-'Lesy pokrývají 960 kmr, v nich hojně roste xico, 1864); Le Plongeon, Vestiges of the teak a santalové dřevo; lesy santalové jsou Mayas (N. York, 1882); Stolí, Zur Ethno- ! státním monopolem. Tygři, levharti vysky- graphie der Republik Guatemala (Curich, tují se dosti hojně; r. 1892 zadávili 891 658 Majuba — Mák. kusů dobytka. Honba na slony je vyhrazena státu. Obyvatelstva bylo roku 1891 4,943.604, z nichž 4,659.127 Hindů, 252.973 rauhamme- dánů, 38.135 křesťanů, ze dvou třetin kato- líků. Katolická missie má 56 kost. s 23 evrop. a 6 domorodými kněžími pod jedním bisku- pem, dvé protest, angl. missie mají 20 sta- nic. Divocí kmenové potulují se po lesích; kanárskou řečí mluví 747© obvvatclstva, pak rozšiř, jsou telugu, hindustání a tamil. Škol- ství, dříve úplně missiím svěřené, v posled- ních letech za podpory státu utěšeně se vzmáhá; r. 1893 bylo vyšší učiliště v hl. m. se 120 žáky, elementární školy navštěvovalo 68.366 (3636 ženských) žáků. Z dobročinných ústavů jmenovati jest tři nemocnice, blázi- nec, asyl pro malomocné a porodnici. Rol- nictví, jímž 1,712.270 ha půdy jest vzdělá- váno, je hlavním zaměstnáním obyvatelstva; produkuje se hlavně obili (rýže, pšenice), luštěniny, olejové rostliny, areícové a koko- sové ořechy, káva, bavlna, cukrová třtina, tabák a v menším množství brambory, va- nilka, kakao atd. Velký hlad v 1. 1876—1878 pohltil čtvrtinu obyvatelstva. Dobytka bylo r. 1898: 18.549 koní, 37.070 oslův a mulů, 2,297.560 hověz. dobytka a buvolů, 1,592.268 ovcí a koz a 32.329 prasat. — Průmysl ba- vlnický i hedvábnický dosti silně se provo- zuje, zvláště kvete slévání železa v Bangalúru a Koláru, v Mattodu vyrábějí se náušnice a náramky ze zlata, v Bangalúru krásné zlat- nické práce, v Harisaru červený maroquin, veliké obliby docházejí též měděné nádoby tu vyráběné. Obchod celkem slabý; hlavně vyvážejí se plodiny a santalové dřevo, jeŽ vynáší státu ročně 15.000 lib. sterl. — Sil- nice jsou dobře udržovány, drahou spojeny jsou Bangalúr, město M. aiunkur s Madra- sem. Maháradža majsúrský byl r. 1881 s mocí valně omezenou dosazen Angličany, již po- drželi ve své moci Bangalúr a zřídili tu vo- jenskou stanici. Vrchní soudce jest Angličan s dvěma domorodými přísedícími. Stát dělí se na 3 divise a 8 distriktů. Státních příjmů jest 1 milí. lib. sterl., ročního poplatku brit- ské správě na vojenskou moc ve státě bylo 'J45.000 lib. sterl. Sídlem správy jest Ban- galúr, kde maháradža sídlívá po několik měsíců ročně, avšak vlastní hlav. m. jest M., jež stalo se jím po dřívější residenci Se- ringapatamu. 2) M., hl. m. před. státu na 12° 18' s. š. a 76** 41' vých. d., 1250 m n. m., na odbočce Madrasko-Kalkuttské dráhy, má zdravé pod- nebí, 74.048 obyv. (1891), velkou tvrz s pa- lácem maháradže, krásný. Wellingtonem vy- stavěný palác, nyní obydlí prvního ministra, a obydlí residentův evropských, hlavně ve vých. části města. Majnba, Amaj uba, osamělá hora v Dra- čích Horách na sev.-záp. hranici angl. osady Natalu v již. Africe, strmící do výše 2000 m. Památná úplnou porážkou angl. vojska trans- vaalskými Boery 27. ún. 1881, v níž padl sám angl. velitel Cofley. Kajomba, přístav na pobřeží franc. Konga na 3°20'j. š. při řece t. jm., jež přitéká od jv. z laguny Mbani, s angl., něm. a portug. faktoriemi a špan. na protějším břehu. Kraj tento byl prozkoumán r. 1891 Pobeguinem a r. 1892 Bertonem. Kajun^a viz Madsanga. Kajanke Paul, kněz a publicista ném. (* 1842 — t 1899), studoval nejprve práva, pak theologii, kaplanoval nějakou dobu na různých místech v Pruském Slezsku a redi- goval v Berlíně v 1. 1871 — 78 ultramontanní orgán » Germania*. Dvakrát byl zvolen do říš. sněmu; svůj mandát složil r. 1884. kdy se stal farářem v Hochkirchu u Hlohová. M. náležel k nejprudším stranníkům ultra- montanním a projevoval své opposiční smý- šlení proti říš. vládě pruské i jako poslanec i jako publicista nejostřejším způsobem. Na- psal: Geschichte d. Kulturkampfes in Preussen (1886); Geschlchtslúgen (13. vyd. 1895); Luď wig Windthorst (1891); Luise Lateau (1875) a j. Srv. Lateau Luise. Kajiui viz Maius. Kajnsknle (lat.), velká písmena, na roz- díl od minuskulí, malých písmen. Je to nejstarší tvar latinky, písmo k a p i t á 1 n í, z ně- hož povstalo okrouhlejší písmo unciálni. obojí knižní. Z nich vzniklo pro potřebu denní ležaté písmo (kursiva), jež spojuje písmeno s písmenem. Knihtisk jmenuje m. versálkami. Kajwald, ves na Moravě, hejtm. Štern- berk, okr., fara a pš. Dvorce; 52 d., 295 ob. n. (1890\ Itř. šk. Kák, bot., viz Papaver. M. v hospodářství. Pěstování jeho hodí se zvláště pro malé hospodářství, jež ho svým lidem snadno obstará. Důležitější pro hospo- dářství odrůdy m-u jsou: 1. velký bílý, zavřený či nepukavý. jehož květ je bílý nebo červený a má semeno bílé; 2. oby- čejný pukavý či hledík, jehož květ jest červený anebo modroťialový a semeno barvy modré, jež vypadá ze zralých makovic. Na výrobu oleje (až 537o) pěstují raději šerý m.; jcť výnosnější a spokojí se i s půdou chudší. M. libuje si v podnebí teplém, nepříliš vlhkém, odolá však mnohdy i větším mrazům ; prudké větry jej snadno polámou. M. dobře se daří v píídč lehčí, písčité nebo písčito-hlinovaté, v úrodné půdě vápeníte či mrhlovité. V poli vazkém a pro zpodní mokro studeném se nedaří. M. jest třeba ranně síti, ba lie jej i na sníh v únoru našívati; obyčejně však sejí m. v březnu až do první polovice dubna. V některých krajích seji mezi m. mrkev a jinde po něm. Našívá se ho 1 kg na ha. Jak- mile m. vzrostl do čtvrtého lupenu, přikročí se k pletí a protahování tak, aby jednotlivé rostlinky od sebe byly vzdáleny na 8 — 10 cm. Na tomto včasném jednocení m-u a prvním očerpávání nejvíce záleží. Za 8 — 10 dní, když m. vzrostl do výše iVj — 2 cm^ okopává se po druhé, při čemž se znovu protrhává na 15—30 cm. Když počíná makovičkovati, oko- pává se po třetí. Makovice modrého m-u ne- Makadamisování — Makalakové. 659 cháváme úplně dozráti ; hledík sklízíme, když asi čtvrtý díl makovic se otvírá a stonky za- čínají osýchati. Je-li m-u malý kus, uřezávají se ponenáhlu zralé makovice; je-Ii ho větší kus, uřezají se anebo vytahují celé stonky najednou a pověšují či složí na provětravém místě, nebo se skládají na mlat. Zavřený Či nepukavý m. lze také jehlancovitě sestaviti a nahoře svázati povříslem, kdežto při puká- vém m-u jest třeba veliké opatrnosti, aby se semátko nevytrolilo, pročež se zralé ma- kovice ponenáhlu ořezávají a sklízejí, což trvá 2—3 týdny. M. obsahuje 40— 507o tuku, 157o proteinových látek a 20% klovatiny. Ze 100 kg m-u vytěží se 35—40 kg oleje a 407o Indie posvátná, v lesích u Gangy i na Hima- lájí žijící, s tělem zdélí až 65 cm, s ocasem jen 20 cm dlouhým, u samců dolů zakřive- ným, u samic přímým, se srstí nahoře barvy šedé i nazelenalé, vezpod bledší, našedivělé, a s lící i rukami tmavšími, načernalými, pak lapundr (/. nemestrinus GeolTr.;, jenž má tělo zdélí 60 cntf ocas zakřivený, 15 cm dlouhý, zadní okončiny poměrně vyšší druhův ostat- ních a srsť nahoře olivově hnědou, uprostřed hřbetu nejtmavší, vezpod žlutavě šedou, líce a okončiny barvy pleťové, poněkud do šcda. Tento m-ak jest domovem na Sumatře, Bor- ncu a na Malace; Malajové užívají ho k tomu, aby jim kokosové ořechy se stromů shazoval. pokrutin, jež poskytují dobytku velmi chutné K nejkrásnějším opicím náleží nilbandor a úživné krmivo. Toto má 31"8% dusíkatých neboli opice vousatá (/. silenus Geoffr.), a 33*7% bezdusík. živin, v oněch 7% tuku, jehož statné, až 70 cm dlouhé tělo (bez ocasu ; 13*77ft dřevo viny, 10-57o popelu a 10-27o vody tento mívá délku 25— 30 cm) jest pokryto (dle Karmrodta). Z m-u dobývá se olej a srstí černou, na okončinách přihnědle šedou; opium. Ceny m-u upravují se podle cen kolem čcrn^xh lící, hlavy a ramen má dlou- jcdlého oleje a výtěžku oliv, z nichŽ se vy- 1 hou hřívu téže barvy. Okončiny jsou černé, rábí dřevěný olej ; jsou brzy vyšší, brzy nižší Žije na Malabaru. Ocas kromé nepatrného než ceny řepky. Leop. Zeithammer. lalůčku kůže zcela zakrnělý má opice tu- Makadamisovémi, silniční stavba, za ve- rccká neboli magot bezocasý (/. ecau- děná r. 1820 Mac-Adamem (v. t.). Půda, datus GeoíTr.), jenž jediný všech m-ků pře- přes kterou měla vésti silnice, vyložila se bývá v sev.-záp. Africe, zejména v Marokku, kameny o straně as 8 cm a na ně navezl se Alžíru a Tunisu. Mívá ztepilé tělo zdélí 75 cm; Štěrk, tak že i s kamenným spodkem byla líce jsou svraštělé a jako ruce barvy pleťové, výška 25 cm. Později poznáno, že úplně do- husté licousy jsou světlé, zažloutlé a nad stačí výška 15 cm. Nyní provádí se bez ka- ' očima a ještě výše na čele jest po příčném menného zpodku; na půdu navezou se dvě pruhu načcrnalém. Srsť jest žlutavě hnědá vrstvy štěrku, zpodní z hrubšího (as 8 cm , nebo také narudlá i poněkud olivová. Obratná vys.) a svrchní z drobnějšího tvrdšího mate- 1 a silná, zchytralá i lstivá tato opice bývala do riálu (as 7 cm výšky), a celek dobře upěchuje nedávná a jest snad posud ještě domovem se za vlhka těžkými silničními válci. na skále Gibraltarské ; byla by tudíž jedinou Makakové (rod Inuus GeofTr.) jsou opice j evropskou opicí. Podle zprávy prof. Faita úzkonosé (čeledi Catarrhini) z podčelcdi opů (>Vesmír«, 1897) nemají však teď na Gibral- ploskochodců {Cynopithecini). Mají tělo dosti j taru již vědomosti o tom, že by tam magoti statné, pokryté vezpod srstí řidší než na- 1 žili na svobodě, ač bylo vždycky přikázáno hoře, končetiny také silnější než na př. pří- šetřiti jich a vésti pečlivé záznamy o jich buzní kočkodani, na obojích po 5 prstech, j počtu a sídlech. Tou dobou prý tam jen zá- palce na předních rukách kratší než na zad- ' jaté magoty chovají v zahradách. Všickni m. nich, veliké mozoly hýžďové a ocas buď dlouhý, buď naopak krátký nebo také zcela zakrnělý. Čenich jest do předu vyniklý vůbec náležejí k opicím, jež lidé nejčastěji ochočené po světě vodí a ve zvěřincích uka- zují. Br. Všickni m. mají veliké lícní torby a na po- . Kakala, m. v Habcši, v provincii Tigré, slední stoličce v dolejší čelisti vždy po 5 1 zbudované na vysokém vrchu s palácem hrbolech. Jsou domovem v Asii, jen jediný evrop.; časté sídlo krále Jana. Italové dobře druh žije také v severní Africe. Obývají po i je opevnili, avšak po jejich porážce u Amba- většině v lesích, zvláště u vod, a Živí se Aladže byla posádka ital. s velitelem majo- plody i šťavnatými částkami rostlin vůbec, rem Gallianem obklíčena vojskem Meneliko- Fossilni druhové nalezeni v pliocénu také vým a byvši úplně stísněna propuštěna za v Evropě, jakož vůbec i teď m. žijí na se- 1 náhradu prý 3 milí. fr. (1896). ver ze všech opic nejdále. Ocas zdélí trupu ' Kakalakové, černošský kmen v jižní mají: m-ak obecný (/nMř/5c^nomo/gi/s'Wagn.) Aťrice, obývá v britském Matabelsku (Rho- z východní Asie a Sundských ostrovů, zdélí | desii) od středního Zambezi, kdež dosahuje 1*15 m (i s ocasem), se srstí nahoře zelenavě 1 ke slapům Viktoriiným, až k řece Limpopu hnědou i načernalou, vezpod bělavě šedou, nejvíce na již. úbočí pohoří Matopského. s obličejem šedým a sokončinami černými, pak I Jsou smíšenci a zevnějškem značně se blíží malbruk (/. sinicus Wagn.) z Přední Indie, Bečuanům, s nimiž mají mnoho obyčejů spo- posvátná opice domorodců, se ztepilým tě- ' léčných. Ovládáni jsou od Matabelů a teprve lem zdélí úhrnem 90 cm, se srstí nahoře ze- pod panstvím britským poněkud se jim po- lenavě šedou, vezpod bělavou, okončinami levilo. Provozují velmi pilně orbu, pěstujíce černavými; vlasy na temeni jsou paprskovitě proso, konopí, tabák a ricinus, naproti tomu rozbíhavé. Kratší ocas mají: bundr (/. Rlie- z dobytka pro řádění mouchy tse-tse cho- sus Wagn.), opice rovněž u obyvatelů Vých. i vají jen něco koz a ovcí. Umějí dobře taviti 660 Makaluba — Makarij. a zpracovávati Železo a měď i dělají z nich oštěpy^ motyky i rozmanité ozdoby. Odívají se kožemi nebo látkami z lýka baobabového; ozdob v chrupavce nosní ani ve rtech ne- nosí, zuby též nechávají neporušeny. K ná- čelníkům a pánům svým jsou velmi poní- žení, ale při tom nčkdy lstiví i úskoční, lakotní, v boji zbabělí, na lovu však nad míru odvážní. Chválí se u nich pečlivá či- stota a poctivost (nakládá-li se s nimi dobře), potom to, že značnou čásC prací polních vy- konávají muži sami. Jako ostatní Bečuani uctívají zvířata a každý M-ak má nějaké zvíře posvátné; kočkodan požívá úcty vše- obecné. Makaluba viz Macaluba. Makámát, arab. besedy, dostavení- čka, oblíbený u Arabů druh zábavné prosy, jehož zakladatelem byl Hamadání a v němž obzvláště vynikl Harírí (v. t.). Kakao, vlastně Macao nebo Macau, portug. Cidade do Santo Nome de Dios de Macau, čínsky A-ma-n^ao nebo Ns^ao-men: 1) M., hl. m. portugalské osady t. jm. v ústí říčky Kantonu (Ču-kianfr) v čínské provincii Kvang-tungu, leží amfithcatrálně na horna- tém výběžku čínského ostrova Hiantr-šunu (portug. Ancam) v poloze velmi malebné, ob- klopené pahorky, na nichž vypínají se mo- hutné tvrze obsazené posádkami Sipahiů, avšak bez strategické důležitosti. Oby v. jest 59.950 (1896), z nichž asi 55.900 Číňanů, 3898 Portugalců a smíšenců. Město rozpadá se na 2 části: portugalskou a čínskou. Portugalská čásť téměř úplně postavena jest při velké rejdě, k níž obrácena jsou ozdobná průčelí čistých, evropských domů a veř. staveb, ze- jména kostelů, z nichž nejnádhernější, jesuit- ská kathedrála sv. Pavla, r. 1835 požárem zničena, senátu, nemocnice a rozsáhlých klá- šterů namnoze v kasárny změněných. Ulice jsou strmé a úzké, ale dobře dlážděné, nej- elegantnější z nich jsou však téměř úplně pusté. ČtvrC čínská má ulice nečisté, ale velmi oživené, a ohromnou tržnici. Rejda jest málo chráněna a omezena na s. pobřežím Hiang-šanu a 9 skalnatými ostrůvky, na j. skupinou 3 ostrůvků, které tvoři menší, více chráněný přístav vnitřní. U města jest rejda velmi mělká, tak že větší lodi kotví 9—10 km od něho. Malým ostrůvkem a výběžkem země oddělen jest od ni ještě jeden vnitřní pří- stav, rovněž zcela mělký a zanesený. Ob- chodní a lodní ruch města, které bývalo velkolepým emporiem obchodu Číny s cizi- nou, jest v úplném a rychlém úpadku a zcela v rukou čínských obchodníků. Ještě r. 1878 páčil se na 125 milí. fr., r. 1885 již jťn na 38-4 milí. fr. a r. 1896 sotva na 10 mil- lionů fr., z čehož přes 7 milí. fr. připadá na vývoz, hlavně opia, které dováží se do M-aa surové a vyváží odtud praeparované do San Franciska a Austrálie. Ve větší míře vyváží st: ješté čaj, hedvábí a indych, přiváží pak sůl z Kočinčíny, nitě a zboží bavlněn^^ pe- trob j a prach. Obchod obstarávají téměř vý- lučně loďKy čínské, jen nepatrné evropské (sůl), 2 čínské parníky udržují pravidelné spojení s Hongkongem, s nímž jest M. spo- jeno telegraficky, německé pak od r. 1890 s Mexikem. M. jest sídlem správy osadní, zejména guvernéra a ncjv. soudce, čínského mandarina, který jest soudcem čínských pod- daných, a jest střediskem francouzských mis- sií v Číně (Lazaristů), kdežto portugalské klá- štery byly r. 1834 zrušeny. Na jednom z pa- horků město obkličujících jest krásný park s »j esky ní Camoesovouc, v níž dle povésti tento největší portugalský básník dokončil své epos Lusiadas a kde postaveno jest jeho poprsí. Kromě toho jsou v okolí četné villy Angličanů z Hongkongu. 2) M., portugalská osada, zaujímá kromě poloostrovního výběžku ostrova Hiang-šanu s m. M-aem oba ostrůvky Taipa, ostrovy Joáo (Magariza) a Colowane a severní čásť ostrova Montanha (Wong-šan), v rozloze ir75 km* s 78.627 obyv. (1896), z nichž jest 74.568 Čí- ňanů, 3900 Portugalců a smíšenců. Kromě města M-aa jsou zde 3 vesnice, z nichž jedna určena jest za sídlo malomocných, mimo to táhne se řada čínských domů od města až k hranici čínského území. Tato hranice byla dříve opatřena zdí, jejíž bránu hlídali čínští vojáci, která však jest dnes rozbořena. Dějiny. Portugalci usadili se v nynějším M-au v 1. pol. XVI. stol. Již r. 1516 vyplul odtud Rafael Perestrello do Číny, r. 1537 dostali Portugalci od Číňanů za roční popla- tek 500 taelů právo, zdržovati se dočasné na ostrově Hiang-šanu, kde záhy počali stavěti město M., načež r. 1573 odděleno zdí území čínské od portugalského, R. 1580 zřízena tu zvláštní diécése, r. 1628 dosazen samostatný guvernér, r. 1689 zapověděno portugalským poddaným poslouchati rozkazů čínských man- darinů, avšak teprve r. 1849 guvernér Fer- reira do Amoral přestal platiti čínské vládě poplatek, dnes pak i čínští úředníci v M-au jsou jmenováni králem portugalským. V le- tech 1802 a 1808 obsadili M. Angličané, aby se ho Francouzi nezmocnili. Až do založení Hong-kongu bylo M. střediskem obchodu Číny s cizinou. Založením této angl. osady utrpělo první ránu, ze které se nevzpamato- valo, ani když r. 1845 prohlášeno za svobodný přístav. Otevření smluvních přístavů čínských cizině a zákaz obchodu s čínskými kuli úpa- dek jeho dokonaly. Makarij (M^KapiA), jméno několika světců, mučenníků a bohoslovců ruských. 1) M., metropolita všeruský (* 1528 — t 1563), byl archimandritou lužeckého klá- štera v Možajsku, r. 1526 stal se arcibisku- pem novgorodským a r. 1542 přičiněním strany Šujských metropolitou moskevským. Vynikající politické úlohy nehrál, ale vždy dovedl si zachovati postavení nejvyššího i ofticiálniho rádce carova, tak že sám Ivan Hrozný, ano i jeho nepřátelé chovali ho v úctě. Karamzin a novější škola dějepisců rus. připisuje mu hlavní součinnost při usná- šení stohlavého sněmu. M. přičinil se nemálo o opravu rus. knih církevních, o založení Makarij. 661 knihtiskárny rus., sestaveni sborníku Četiji- Mineji, o povýšení Moskvy za kulturní stře- disko říše a pod. Srv. N. Lebedév, M., mi- tropolit vserossijskij (Moskva, 1877). 2) M., kněz névského kláštera, rodem Malo- rus (t 1738), sblíživ se s Markellem Radyšev- ským a přijav jeho názory o neprav oslaví Kijevanů, odešel do Kijeva, aby seznámil se s místním duchovenstvem. Zde podroben byl hrozným mukám, přece však podařilo se mu napsati několik traktátů, líčících církevní zvyky kijevské a dokazujících jejich rozpor s pr.ívoslavím. Uprchnuv do Petrohradu byl vězněn a konečně vypověděn do jakutského Spasského kláštera, kde zemřel. Jeho spis O ra-{nostach malorossijskoj cerkvi s veliko- rossijskojíi se ztratil, obsah jeho vyčerpán jest však v listinách archivu sv. synodu. Srv. N. I. Barsov, Ijerodiakon M. (»Christianskoje Čtěnijec, 1882). 3) M., missionář a bohoslovec, světským jménem Michajil Jakovlevič Glucharcv (* 1792 ve Vjazniě — f 1847 v bokhovském- optinském klášteře), vzdélav se v duch. aka- demii petrohradské byl professorem a in- spektorem semináře v Jekaterinoslavi. R. i819 vstoupil do kláštera a r. 1821 stal se rekto- rem semináře v Koslromě, avšak r. 1823 uchýlil se do soukromí, aby žil dle příkladu zbožného starce Filareta. R. 1830 poslán jako missionář ke Kalmykům do bijského okruhu tomské gub., pak usadil se v Najmě a ko- nečně v Ulale, založiv tak tři missionářské stanice. Jeho činnosti vadila s počátku ne- znalost místních nářečí, ale za 14letého po- bytu zde osvojil si je důkladně, sestavil slov- ník těchto nářečí a přeložil do nich hlavní bohoslužebné knihy a části bible. Překlady ty byly jedinými missionářskými pomůckami do r. Í860. Činnost jeho nesměřovala k tomu, aby pokřtil co nejvíce osob, nýbrž staral se o duševní rozvoj nově obrácených, zakládaje pro ně školy a pečuje vštípiti jim živou viru v Krista. Okolnost ta, jakož i vysoký mravní jeho charakter získaly mu všeobecnou přízeň. Značné zásluhy dobyl si překladem Starého Zákona do novoruštiny (»Pravosl. Obozrě- nijc«, 1860 — 67) Třeba že uloženo mu tre- stem za tuto práci sloužiti během šesti neděl každodenně mši, překlad jeho stal se později výbornou pomůckou pro vydání novoruské bible petrohradskou synodou. Z jiných jeho prací uvádíme: Slova (Moskva, 1854); Sobra- ftije pisem (t., 1*. vyd. 1860). Některé zůstaly v rukopise, jiné otištěny v duch. časopisech. Srv. I. Jastrebov, Očcrk žizni i dějatéljnosti M-a (Bijsk, 1893). 4) M., bohoslovec, světským jménem Mi- chajil Petrovič Bulgakov (* 1816 — t 1882), byl synem selského kněze, vzdělal se v kurském semináři a v akademii kijev- ské, kde přednášel církevní i občanské dé- jiny. R. 1842 povolán byl na duch. akademii petrohradskou jako professor bohosloví a záhy proslul zde jako přední bohoslovec ru- ský. Monumentálním dílem jeho jest hlavně Vvedénije v boí;oslovije (5. vydání 1884) a DogmatiČeskoje Bogoslovije (4. vyd. 1883), kte- réžto práce jako systematický výklad boho- sloví dosud nepozbyly významu. JeŠtě větší důležitost má jeho ístorija russkoj cerkvi (13 dílů), rovnající se významem úplně dě- jinám Ruska z péra S. m, Solovéva. Z jiných prací jeho uvádíme: ístorija Kijevskoj Duch, Akaděmij i (Pctrohr. 1843); Sobranije matéria- lov dlja nauki kanoničeskago pravá pravoslav- noj cerkvi (t., 1850); Ístorija rus. raskoia staro- obrjadstva (1854); Monografija o sektě stran- nikov (v úplnosti dosud netištěná) a pod. R. 1850 M. stal se rektorem akademie a po- výšen za biskupa, později byl členem hlavni správy škol, redaktorem časop. »Christian- skoje Čtěnije«, členem petrohrad. akademie, členem vŠech čelnějších vědeckých společ- ností rus., arcibiskupem tambovským (1857), charkovským (1859), litevským (1868) a ko- nečně roku 1879 metropolitou moskevským. Zvláštní zmínky zasluhují též jeho kázáni, jichž zůstavil přes 200 a která dotýkají se i společenských otázek. M. vůbec jevil živý zájem pro rozvoj ruské společnosti a vědy, věnovav 120.000 rub. petrohr. akademii na odměny za nejlepší vědecké práce světské i duchovní (po 5000 rub. ročně), 25.000 rub. na odměny za nejlepší práce kijevské aka- demie a 2000 rub. na stipendium v litevském semináři. Srv. Y. Titov, M. Bulgakov, mitro- polit moskovskij (Kiji:v, 1895). 6) M , bohoslovec, světským jménem Ni- kolaj Miroljubov (* 1817 — f 1894), vzdě- lal se v duch. akademii moskevské a znám jest disscrtací Priméry blagočestija sredi so- bla^nov ili povédénije dvevnich Christian v otno- sewji k ja^yČnikam, jakož i archaeologickými pracemi: Avcheol. opisanije cerkovnych drevno- stéj v Novgorodé i jego okresnostach (Moskva, 18b0); Tsřoriko-statistiČeskoje opisanije rja^an- skoj duchov. seminář i ji ^ popisem mnohých měst, životopisy bohoslovců a sbírkou Slova i réči (2. vyd. Petrohrad, 1891). Vstoupiv do kláštera stal se rektorem semináře, bi- skupem a r. 1888 arcib. donským a novočer- kaským. 6) M., příjmím Suškin, archimandrita rus. Pantělcjmonova kláštera na hoře Athónské (* 1821 — t 1889), pocházel z tulské rodiny kupecké a pomáhal s počátku otci při ob- chodě. Podniknuv pouť na sv. místa zůstal na Athóně a za těžké nemoci stal se mni- chem (1851). Došed pro asketický život ve- liké obliby zvolen r. 1868 igumenem. Zásluhy jeho o zvelebení kláštera jsou veliké, mimo jiné přičinil se též o smír řeckých klášterů s ruskými, snažil se rozptýliti báchorky o pan- slavistických rejdech na Athóně, založil v klá- šteře knihtiskárnu a časopis »Dušepoleznyj Sobesědnik*, vycházející dosud ve 22.000 vý- tisků. Jméno jeho jest dosud v prostém lidu rus. velmi populární a jeho brošurky i po- učná slova nalezly v něm rozšíření v mnoha millionech výtisků. Srv. I. F. Krasovskij, M., archimandrit afonskij (Moskva, 1889); A. Dmi- trijevskij, Russkije na Afoně; K. N. Leonťjev, Panslavizm na Afoně (»Rus. Věstnik«, 1873). 662 Makarismy — Makarov. 7) M., černohorský mnich v 2. pol. XV. a na poč. XVI. stol. Tiskl kyrillicí první knihy na Černé Hoře, kd. ž byl jeho podpůrcem sám Jiří Crnojevič. V 1. 1493 — 94 vytištěny od něho Slédovannaja psaltir a Oktoich čili Osmoglasnik. Později vynořuje se v uherském Valašsku, tiskne nákladem vévody Jana Bas- saraby knihy, jako Evangelium (1512) a j. MaJcarismy (řcc), blahoslavenství na za- čátku kázání na hoře (Mat. 5, 1—10); byly zhusta předmětem výtvarného umění. Kakarins Tomáš, malíř český (* 1733 v Praze — t 1784 t.). Po studiích filosofi- ckých na universitě pražské vstoupil r. 1750 do řádu dominikánů a jako mnich zabýval se hojné kresbou a malířstvím. Ve své ccUc v klášteře u sv. Jiljí v Praze maloval fresky: Sv. František Serajinský, Sv. Vojtěch, Sv. Pro- kop j Sv. Terezie t Sv. Kateřina Sienská, a do- končil Reinerovy fresky v kostele sv. Jiljí. Některé j«:ho obrazy byly poslány domini- kánskému klášteru do Bologně. M. zemřel u Milosrdných bratří v Praze. Kakarjev: 1) M., újezdné město v ruské gubernii nižegorodské na 1. bř. Volhy, má 1944 ob. (1895), pravosl. chrám, ženský klá- šter, školu újczdnou a 2 šk. nižší, nepatrný průmysl, z^ jména výrobu dřevěných »makar- jevských* kufrů, a skrovný obchod. M. za- ložen byl při Želtovskéra klášteře sv. Maka- rija, při kterém pořádány i rozsáhlé trhy, ze kterých vytvořil se velkolepý makarjevský trh přenesený r. 1817 odtud do Nižního Novgorodu. Ód té doby M. klesá. — Ma- karjevský Újezd má na 7484-2 ^w* 108.680 oby v. — 2) M. na Unži, újezdné město ru- ské gubernie kostromské na pr. bř. Unžc, má 6273 ob. (1895), 2 pravosl. chrámy, školu újezdnou, 2 farní, 1 duchovní, 1 řemeslni- ckou, nemocnici, poštu, telegraf, mužský klá- šter, paroplavbu po Unži a nepatrný ob- chod. — Makarjevský Újezd leží na 1, bř. Volhy a má na 12.122 ^m" 142.565 obyv. Makaronésle, řec. »šťastné souostroví«, společné jméno ostrovů Kanárských, Kap- vcrdských, Madeiry a ostrovů Azorských, tvořících dle rozdělení Englerova zvláštní území rostlinopisné (přechodné území ma- karonéské). Makaroni viz Maccaroni. Makaronflké verie jsou ty, ve kterých slova několika jazyků se míchají, nebo kon- covky latinské domácím slovům připínají, nebo vůbec jazyk za účelem posměšným všelijak se plichtí. Název pochází od ital. jídla maccaroni. Původcem jeho jest Typhis Odaxius (t 1488 v Padově). M. v. zdoko- nalil ital. mnich Teofilo Folengo (v. t.), ve Francii slohem makaronským psali Antoine de La Sable, Remi Belleau, zvláště pak sa- tirikové; též Rabelais použil ho v románě Pantagruel, Moliére v komedii Le malade imaginaire. V něm. známa jest nejstarší toho druhu báseň Flohiade\ v Polsku první m. v. napsal Jan Kochanowskí, u nás proslul Flo- rian Hammerschmied (1652—1735) v básni Próteus felicitatis Čechiae. Také národní poe- sie libuje si mnohdy v tomto druhu veršů: »Adié, má milá, lebe wohU atd. Kbn. Makarov: 1) M. Míchají 1 Nikolaje- vič, spisovatel ruský (* 1789 — t 1847), se- bral hojně národních pohádek, povésti a písní a napsal mnoho historicko-literárnich studií. R. 1804 byl redaktorem zvláštního ča- sop. »Žurnal dlia milychc. Z jeho samostat- ných prací uvádíme: O polj\ach putéšestvij dlja ispytanija prirody . . . (Moskva, 1833); Púvěstki ii rus. predanij (t., 1834); Rus. pre- danija (t., 1838 — 40); Moskovskije ra\ska\Y o bedny ch ... (t., 1840) a pod. 2) PÍl. Nikolaj Petr o vič, spisovatel rus. (* 1810 — t 1890), sloužil u vojska a později usadil se v tulské gub., odkud dopisoval do »Golosu€ a j. časop. S pseudonymem Trech- zvězdočkin vydal tendenční romány: Bank tščeslavija (Petrohrad, 1861); Dvě sestrički ili novoje farisejstvo (t, 1861); Pobéda nad sa- modurami i stradaljčeskij křest {t„ 1861\ Z bel- letristických prací jeho, jež vesměs neušly posměchu vážné kritiky, uvádíme ještě: Tri bičujuščija satiry; Moji semidésjatilétnija vo- spominanija (1882) a Kalejdoskop (1883). Zá- sluŽQČjŠí jsou jeho slovníky: Pohiyj ru sko- francu^skij slovar (6. vyd., 1893) ; Polnyj franc- rus. slovar (6. vyd., 1890); Némecko-rus. slovar (1873). Vydal též sbírku sentenci Enciklore- dija uma (1878) a sbírku latm., ital. a angl. přísloví. 3) M. Ivan K uzmi č, ruský malíř (* 1822, t 1897), učil se malbě nejdříve u svého oicc, jenž měl v Penze malířskou školu, a pomá- hal mu malovat kostelní obrazy. R. 1844 při- šel z Petrohradu a vstoupiv na uměl. aka- demii vy.spěl brzy na umělce prvního řádu, jenž měkkým a delikátním štětcem zachyco- val s přesnou jistotou směle zvláště podo- bizny. Ke konečnému zdokonalení uměle- ckému přispěly M-u též cesty jeho do ciziny, kdež navštívil Berlín, Drážďany, Mnichov, Benátky a přes V /o roku pooyl v Římě. Z četných jeho obrazův jmenovati jest: po- dobizny carů Alexandra III. a Mikuláše II., carevny Marie Feodorovny, careviČe Mikuláše Alexandroviče, velkokni^at Vladimíra Alex- androviče a Alexeje Alexandroviče, Jiřího Alex- androviče, Michaela Alex., velkoknéfen Marie Alexand rovny, Xenie Alexandrovny. Chrámy v Petrohradě, v Penze a v Irkutsku mají od něho několik zdařilých obrazův. 4) M. Stěpan Osipovič, admirál ruský (* 1848), vstoupil r. 1865 do námořnictva, v 1. 1872—1876 byl pobočníkem admirála Popova, r. 1877 vyznamenal se ve válce tu- recké jako velitel válečného korábu >Velko- kníže Konstantine, r. 1881 prozkoumal moř- ské proudy Bosporu, o Čemž vydal spis Ob obměně vody černago i Sredi^emnago morej (Petrohrad, 1883), v 1. 1886—89 podnikl na korveté »Viťaz« cestu kolem světa, na které zejména prozkoumal severní Tichomoří, če- hož výsledky zpracoval ve spise Vifai i Tichij okean (Petrohr., 1893), v 1. 1891—94 byl hlav- ním inspektorem mořského dělostřefectva a r. 1895 za války čínsko-japanské velitelem Makařov — Makart. 663 ruského loďstva tichomořského. V posled- ních letech zabýval se konstrukcí zvláštních lodí ku prorážení ledu, z nichž nejznámější iest >Jermak«, konající službu v přístavech baltických, a s nimiž projektuje i výpravu k severní točně. Kakařov víz Mukařov. Kakarova Sotja Markovna, spisova- telka ruská (♦ 1834 — f 1887), byla učitel- kou petrohradských škol a napsala množství oblíbených povídek pro děti, jako: Ii dětskago byta (Petrohrad, 1869); Kak i čemu učil Petr Velikij národ svo (t., 3. vyd. 1883); Babuškinr skalky (t., 1881 a 1884); Otgoloski stariňy (Moskva, 1883) a mn. j. Od r. 1878 redigo- vala časop. pro mládež >Zaduševnoje Slovo*. Makarovo, osada v ruské gubernii voro- něžské a új. novochoperském, má 9126 ob., školu zemskou a farní, 4 výroč. trhy s obra- tem do 100.000 rublů. Makarska (ital. Macarsca), okr. m. v Dal- mácii u průplavu Bračského na úpatí Biokova, s 1791 ob. chorv. (1890), okr. hejtmanstvím, okr. soudem, přístavem, klášterem františkánů a pomníkem básníka Kačiče-Miošiče. V okolí pěstuje se znamenité víno. — Okr. hejt- manství makarské má 2 soudní okresy (M. a Nrgorec), 3 obce a 34 vesnic, měří 539 km^ a čítá 23.211 obyv. (1890). Kakart Hans, hist. malíř {* 1840 v Solno- hrade — 1 18^^ ve Vídni). Maje záhy příleži- tost vnímati dojmy umělecké, nastoupil vnitř- ním pudem veden dráhu uměleckou. Po ně- kolikaměsíčním pobytu na akademii vídeňské (1858) za vedeni Rubenova, kdež kožená me- thoda professorů brzy se mu znechutila a jeho zjevný talent koforistický zas učitelům se nezamlouval, odebral se do Mnichova maje v úmyslu vstoupiti do školy Pilotyovy. Přece však otevřela se mu škola tato, stojící tehdy právě na vrcholu své slávy, teprv r. 1861. Mt-zi tím byl se mladý M. již pilně obíral studiem italských a nizozemských koloristův a pře- kvapil hned prvními sv^mi většími pracemi provedenými pod vedením Pilotyho. Byly to zejména malby pro šlechtický dům v Petro- hradě, při nichž M. měl příležitost osvědčiti výsledky svého studia benátských mistrů. Téhož roku (1863) odebral se na cestu do Paříže a do Londýna, kdež obrazy Reynold- sovy na něj působily dojmem zvláště živým. Ukázav ve Veselých \endch windsorských a ji- ných menších obrazech na výstavách znova vzácné své nadání koloristické, vzbudil pak r. 1868 dekorativní trilogií, přezvanou Mo- derní Amoretty^ vzrušení, které o rok později velkým plátnem, pod názvem Afor ve Florencii známým, se stupňovalo v hlučné utkání mezi obdivovateli a odsuzujícími kritiky. Bezpro- střední následek bouřlivého úspěchu malby, svíticí barvami a směle zobrazující látku, kterou sám umělec původně nazval Sedmi smrtelnými hříchy, bylo vyzvání, aby se usí- dlil M. ve Vídni. Zde vybudován mu ště- drostí mocnářovou nádherný atelier, který umělcem byv uspořádán s nevídanou bo- hatostí, s vkusem a skvělostí v ničem ne- zadávajícím arrangementu jeho maleb stal se střediskem rodové i peněžní aristokracie a umělectva vídeňského. Čtrnáct let zde ztrá- vených vyplnil M. neustálou, nesmírně plod- nou činností, již přerušila jen výprava do Egypta a cesty do Itálie a do Španělska. Větších a menších obrazů z té doby počítá se ke stu. Vedle četných podobizen a ko- stumních studií, několika komposicí na zá- kladě podnětů čerpaných z básníků jsou to veliká plátna, jež mají za předmět historické události a osobnosti, a komposice vytrysklé z bohaté fantasie umělcovy, opírající se o ná- měty mythologické neb allegorické. Z prvých buďtež uvedeny: Catarina Comaro (1873), dvé scény \e ^ivota Kleopatřina, Vje^d Karla V. do Antverp (1878); z druhých: Čtyři období roční, Abundancie (dary země a moře). Slav- nost Bacchantu, Lov Dianin, Péi smyslu. Léto (renaissanční lázeň). Jaro. Některé z těchto maleb byly malovány k účelům dekorativ- ním. Z těch prací jeho, jež ocitly se na mí- stě svém i s omamentálnýra doprovodem, vynikala výzdoba salónu průmyslníka Dumby a stropní obrazy ve vlastním přijímacím sále umělcově. Ve veřejných budovách vídeňských není dekoračních maleb z ruky M-ovy; vý- jimkou jsou lunetty pro výzdobu schodiště v jťdnom z dvorních museí. Práce tato byla z jeho posledních. M. těšil se na krátké, ale skvělé dráze svého života slávě a neoby- čejné popularitě i úspěchům hmotným, v Ra- kousku docela mimořádným. Za svou pověst a svůj úspěch děkoval hlavně barvoskvoucí své paletě a technice úžasně hbité; kromě toho však též zámluvným podnětům, jež uměl poutati na plátno se svůdným půvabem. Ne- sveden plochým a planým realismem Pilo- tyovým, utvořil si záhy individuální tech- niku, založenou na studiu velkých koloristů. Svítivosti a harmonie svých maleb dosaho- val hojným užíváním lazur, což mělo ovšem za následek nápadně rychlé pokažení barev jeho maleb. O významu umění M-ova roz- cházely se za největšího rozmachu jeho nadání posudky kritiky velmi příkře. Na jedné straně vyčítána mu smyslnost veškerých téměř jeho námětů, jednostrannost fantasie ve tvorbě typů, mělkost charakteristiky, vyčítán mu nedostatek kresby (spoléhalC se M. namnoze jen na svoji arciť úžasnou paměť formovou zanedbávaje studium modellů i perspektivy vzduchové); na druhé straně vynášena ele- gance a půvab jeho postav, úžasná hotovost v ovládání velkých mass, veleben jeho kolo- rit, že jest roven koloritu velkých mistrů re- naissančních, a konstatováno, že smyslný vděk jeho ženských postav a bujná, hlučná nádhera jeho obrazů jsou výrazem doby a ducha střediska, v němž žil. I stíny i světla jsou v obojím posudku správně rozvrženy; dnes můžeme dodati, že M-ovo umění se smrtí jeho zapadlo beze stopy a že také technika jeho, ač působil pět let na akade- mii jako professor, nenašla následovníků, jsouc celá výlučně vázána na temperament a individuální vlohu svého tvůrce. Td. 664 Makartova kytice — Makedonie. Kakartova ksrtioe viz Kytice. ICakassar, Mangkassar, hl. město di- striktu t. jm. v nizozemské residenci cele- beské, na 5*» 8' j. š. a 119° 24' v. d. na záp. pobřeží již. poloostrova; nedaleko iistí řeka Gowa do úžiny Makassarské. Délí se na čtvrť domorodců, jež táhne se 1 km po břehu, se- stávajíc z kolových staveb, a na čtvrť evrop- skou Vlaardingen. Městojest chráněno tvrzemi Rotterdamem a Vredcnburkem. Roku 1892 bylo tu 18.987 obyv., z nichž 948 Evropanů a 2700 Číňanů, domorodci náležejí z nej vetší části kmenům Makassarů, Malajců vlastních a Bugiů. Jest zde seminář pro domorodé učitele malajské, makassarské a bugijské. Ti- skárna tiskne časopisy a knihy evropské i v řečech makassarské a bugijské. Průmysl celkem nepatrný (loďarství a výroba makas- sarského oleje). Přístav jest velmi dobrý, opatřený železnou hrází a majáky, od r. 1846 svobodný. Pravidelné spojení se Singapurem, Jávou a Molukky zprostředkuje nizozemská společnost Paketvaart Maatschappij. Vývoz jest velmi značný, hl. předměty jeho jsou: káva, gumma, kopal, trepang (hl. do Číny), muškátové ořechy, hřebíček, santalové dřevo, kůže a j. — Dějiny viz Celebes. — Ma- kassarská úžina odděluje Celebes od Bor- nea v délce 720 km při prům. šíři 200 km; jist východní hranicí ostrovního světa asij- ského a malajsko- australského, rozdílného květenou i zvířenou. — Srv. Wallace and Guillemard, Australasia (Londýn, 1 893-— 94, 2 sv.). Makassarové, kmen na již. poloostrově Celebesu, silně příbuzný s Bugii. Nábožen- ství jest muhammedánského, písma užívá vlastního nebo bugijského. Hl. sídelním mě- stim jest Goa nedaleko Makassarů. KaJcassarský olej dobývá se ze semene rostliny Schleicheria trijuga řádu Aesculinae a užívá se ho jakožto oleje na vlasy. Někdy nazývá se tak též obyčejný olej provenceský, napuštěný voňavkou. ICakdiin (Mogadoxo, Mogdišu, Mog- dušu), přístavní město na somálském po- břeží ve východní Africe, skládá se ze dvou částí, Hamarhuiny a Chingani, s 5000 obyv. (Somálců, Hindů, Arabů a potomků propu- štěných otroků). Výroba látek bavlněných (dříve pro celé pobřeží Rudého moře a Per- ského zálivu). M. založeno bylo na počátku X. stol. a zhusta navštěvováno Araby, zvi. v XIII. a XlV. stol. ; o slavné minulosti jeho svědčí zříceniny 100 mešit. R. 1501 obsazeno Portugalci, po jichž odchodu zabráno sultá- nem zanzibarským. Když tento uznal angl. protektorát, bylo r. 1893 M. s jinými pří- stavy pronajato Italům za ročních 160.000 ru- pií a připojeno k italské osadě Krythrejské. ICakedonláuii, antitrinitářská sekta vých. církve ve IV. stol., zvaná podle Makedo- ni a, patriarchy cařihradského, jenž zvolen byl od strany ariánské r. 342 a na synodě v Seleucii r. 359 a v Cařihradě r. 360 sesa- zen. M. tvrdili semiariánsky, že Logos není s Otcem 6iíoovau)g. Je-li Syn nižší Otce, je Duch sv. ještě nižší Otce i Syna, jest služeb- ník jejich, podobný andělům. Spor byl mezi M-ny, je-li Duch sv. osobní bytost nebo pouhá síla (vlastnost) dvou osob božských. Proti M-nům mimo Athanasia a Didyma bo- jovali Basilius Veliký a Řehoř Nazianský. Athanasius na synodě alexandrijské r. 362 odsoudil jejich učení, též římská synoda r. 375 pod biskupem Damasem. Hlavní jejich odsouzení stalo se na oekumenickém koncilu cařihradském r. 381. ^^Jý- Makedonie, země ležící na severozápad- ním pobřeží moře Aegejského kolem zálivu Solunského a odtud zasahující daleko do vnitrozemí. Jména M. úředně se neužívá; ju literární reminiscencí z antické doby, obno- venou v XIX. stol., hl. v době po krymské válce. Za byzantské doby jméno M. přene- seno do staré Thrakie, do okolí Adriano- pole a Plovdiva (srv. Tafel, Constantinus Porphyrog., str. XIII. a násl.); v XV.-XVI. st rozšířeno téměř na celý poloostrov, a do M. kladena nejen Sofia, ale i Děčanský klášter, Morača a Podgorica v Černé Hoře, ba do- konce i Sarajevo (Ruvarac v bělehr. >Kolu«. 1890). Nynější pojem blíží se rozsahu staro- věké M., ale počítá se sem i hořejší poříčí Strumy a Vardaru, které za řecké a římské doby náleželo z části k Thrakii (později k provincii Dacia mediterranea), z části k Dardanii. Dle tureckého rozdělení země ty náležejí do 3 vilájetův : solunského, bitolského a kosovského. Novinám cařihradským jest užívání jména M. tureckou censurou přísné zapověděno. -— Hranici M. tvoří na j. moře Aegcjské se zálivy Solunským, Kasanderským, Athénským a Oríanským čili Rendinským. Na vých. dolní tok Městy odděluje vilájet solunský od vilájetu odrinského. Od Tjuchalu postupuje hranice k pomezí knížectví Bul- harského směrem sev. a později západním. Na záp. od Strumy počíná se území vilájeiu kosovského, který hraničí s knížectvím Bul- harským, dále s královstvím Srbským. Za další pomezí M. klade se čára přes Černou Horu (tur. Karadag) a Šar planinu, podél Bystré planiny a sleduje pak záp. břeh Ochridského jezera a od něho k j. podél Pindu k uzlu Mecovskému, kde se zatáčí na v. přes hřbet Kambunský k vrcholu Olympu. — Horstvo: Na pomezí M. vypínají se nejvyšší hory polo- ostrova Balkánského: Musallá' (2930 m), Lju- botin v Šaru (2550), Olymp (2985). Setkávají se tu horská pásma rovnoběžková s pole- dníkovými, tak že svraštění země je tu velmi zajímavé. Mezi Soluní a Orfanem vsouvá se do moře Aegejského (u Jihoslovanů, Řekův a Turků >Bílého«) poloostrov ChaIkidike čili Mademochor, s třemi výběžky: Kasandrou, Longem a Sv. Horou Athénskou. Vnitřek toho poloostrova prostupují podružné hřbety, z nichž nejvýznačnější jest Cholomonda. Chortač, nad Solunem se vypínající, připíná chalkidickou dlaň k ostatním vnitrozemským hornatinám. Horská pásma na sever od Chal- kidiky jsou velmi rozmanitá a málo známá. Řídce zalesněný Bešik dag provází pravý Makedonie. 665 břeh Strumy a jez. Tachina. Chortač jest spo- 1 Ostrovskému smérem diagonálním zaměřuje jen pahorkovinou, jež se k sev. táhne a vy- Nerezka pl. — Nížiny. Nejúrodnější nížina plňuje nejbližší obvod města Kukuše, s krás- 1 jest Kampania u zál. Solunského. D&Iežité nou Krušou planinou, malebným to lemem je pole Sérské a Dramské. Širší kotliny dvojích jezerních plání, jezer Poleninského u vnitrozemí jsou Skopská, Bitolská s Frilěp- a Butkovského. Sev. obzor jejich zastírá rov- skou v jedno splývající, pole Tetovské i jiné noběžná hradba vrchů Bélasice, jež podává menší bassiny. — Řeky v M-ii jsou dosti svou levici Blaguše planině; za Belasicí na s. hojné, ale nemají významu, jakého by mohly leží dolina Strumice. Mezi Strumicí a Brě- úpravou dosíci. Plavba, velmi slabá, provo- galnicí činí rozvodí Plačkovica a Maleševská zuje se tohko na Vardaru; Bistrica (ant. planina. Ke zkamenělému, mírně zvlněnému Haliakmon) tokem svým naznačuje nápadné moři přirovnává se Ovce pole, jež v prů- posunutí vrstev ; od Pindu teče nejprve k j v., měrné výši 250 — 350 m vyživuje četná stáda níže však se zatáčí k sv. pod ostrým úhlem, bravu mezi Bregalnicí a Křivou řekou. K s. K poříčí jejímu patří jez. Kosturské, na úbočí táhnou se pásmité hradby vrchů Piavice Nerezkypl. malebné rozložené. Kára A zmak a Lišce (bohatého rozmanitými rudami). Pr. odvodňuje část Turly pl. a kotlinu Moglen- břeh Křivé řeky provázejí vrchy Slaviáte, skou. V ar dar (starý Axios) pramení se z nichž pod pravým úhlem k sz. se posunují u Vrutoku na s. sklonu Bystré pl., protéká Modra glava a Stracin planina. Trojmezí mezi Tetovskou kotlinu, v divokých těsninách Ze- Makedonií, Srbskem a Bulharskem tvoři Do- děnu si prodírá cestu na pole Skopské, jižně ganica planina s temeny Babinou poljanou od Vilcsu razí si cestu velkolepými skalami a Pataricí. Mezi Strumou a Mestou postupují Demirkapije (Železné brány), jež ovšem du- na j. výběžky hor Rylských (ant. Lnó^i-pQog), najské svými rozměry se nevyrovnává. Ještě jmenovitě vysoká Peřin čili Pirin planina jednou prodírá si volný chod mezi horami (ant. "Op/?/?Aoff ; 2681 m), jejíž zasněžená pyra- '. u Majadagu, aby pak volné proudil po ro- mida poskytuje pohled téměř alpský. Kolem vině Vardarii, jiŽ lze považovati za část mak. hor. toku Městy rozkládá se kotlina lesná- Kampanie. S pravá sesiluje se řekami: Teto v- tého Razlogu. Mezi dol. tokem Městy a Stru- skou, Lepencem, jenž otvírá cestu na Ko- rný napříč se táhne Boz dag se sVou stále sovo, Pšinjí a Bregalnicí; s pravá přijímá žíznivou lysinou na temeně, kde ani pro stáda Černou ř. (ant. Erigon), jež shromažďuje ve dostatek vláhy se nenashromažďuje ; někteří . svém korytě vláhu Bitolského a Prilěpského okolní vesničané jej zovou také Smijnica. pole. Řeka Gal i k sbírá své prameny na úbočí Zlatochtivé Foiničany a jejich dědice Hellény j Krušy pl., Struma (ant. Strymon) má své k sobe lákaly doly Pangaea, nyn. Kušnice I zřídlo na Vitoši v knížectví Bulharském ; do planiny nebo Prnar dagu; dnes označují zde M. přechází u H. Džumaje, probírá se krás- jen hromady strusek bývalou účinnou práci nými skalami Kresny a Karšijaku, kdež bujná kovkopů. Přední náspy Olympu na sz. na- réva často až do hladiny proudu se svažuje; hromadily se v Čapce a Kambunici. M-ii od od Kule čittliku po několikahodinovém od- Albanie odděluje Pindus, svým útvarem zde I dechu v rovince znovu stlačuje své vlny úplně se lišící od té části, která Thessalii I v chladném průsmyku Sengelovském čili Ru- odlučuje od Epiru. Na j. od Kosturského pelském ; u Derventu se rozlévá ve volnou jez. se táhne Kostenaria, na 1. straně Bistrice nížinu, již často zatopuje. V jez. Tachinu se zdvihá se Sněžník čili Sinik pl. a v okolí j uklidňuje ; vytékajíc z něho blízko ssutin Beru staví na odiv své přírodní krásy Doxa ant. AmfipoleuČajaz hanu padá do Acgej. moře. pl. K samému Vodenu od j. posouvá svou Z přítoků proslul svou krásou Paneg, jenž hruďTuzla nebo Něguš pl., nad Pazarem (Je- , u Jelešnicc (Lise) ztrácí se pod Boz dag, aby nidže Vardarem) rychle se vyvyšuje Pajak na již. straně jeho po několika hodinách pod- pl., jež vroubí úrodnou kotlinu Moglensko. zemní pouti opět se na povrch vynořil a spěl Proti sev. vichřicím chrání ji Kožuch a Bule | do Dramatice čili Andžisty. Města (ant. Ne- pl., záp. dešťům stěžuje přístup Nidže pl. se : štos) vzniká na Musa-čalu v horách Rho- svým zasmušilým vrcholem Kajmakčalanem t dopských, rychle plyne podál Nevrokopu, (2517). Od Nidže k sev. táhne se vábná, však I téměř nepřetržitě svírána horami, u Indžez- nyní zapustlá krajinka Morihovo. Od ní až : kóje vstupuje do roviny a rozlévá se v ba- k Skopji celá řada pohoří jest rozbrázděna žině Saryšabanské a u Saryšabanburnu splývá podélnými koryty říček; nejdůležitější z nich j s mořem. K Adrijskému umoří náleží Děvol, jsou Golešnica, Salkeva pl., Karadžica pl., | jenž na sev. sklonu Gramu shromažďuje své Sucha gora. Rovnoběžkové pásmo jest na- síly, a Černý Drim, jenž vytéká z jez. značeno řetězy Babuny pl., Kruševa pl., Baba I Ochridského. — Jezera. M. se honosí krás- a Turos pl. Ljubotin čili Ljubeten v Šaru, ■ nými jezery; zvlášť jezera v Pirinu a v po- dříve velice přeceňovaný, odhaduje se nyní na , mezní Ryle pl. vyznamenávají se alpskou své- 2550 m Západní obrubu Ochridského jez. i žestí a půvabem. Rozměry ostatní předčí zde tvoří dosti zalesněná Mokrcnska pl., mezi ! Popovo jez. na Pirin planině. V záp. M-ii Prespu a Ochrid se vsouvá Galičica pl. a Pe- nejznamenitější jest jez. Ochridské (antický trino, nad Bitoljí vznáší své témě do značné , lacus Lrchnitis, 269 km-), nejen lepými břehy, výše Peristeri čili Pelister pl. (2359 m). Jižní i ale i chutnými rybami (pstruhy a úhoři), hradbu jezera Ochridského činí Kamena pl., j Podzemním odtokem pod Galičicí souvisí jezera Prespanského Gorbec pl.; k jez. s ním, jak se zdá, jezero Prespanské, roz- Ott&v Slovnik Naučný, sv. XVI. 226 1900. 43 666 Makedonie. délené ve dvě jezera, úzkou šíjí za doby su- cha od sebe oddělená, Veliké a Malé Prcspan- ské jezero; v deštivých měsících splývají hla diny obě. Kosturské jez. jest uloženo mezi horami v podobě koňského kopyta, jehož střelka chová na svém povrchu ulice města Kosturu (řec. Kastoria). Značnějších rozměrů jest Ostrovské jez. (1. Begorrites, 76 frm*J, nemající patrného odtoku; k němu připojují se drobnější Sáry gól a Rudnické jezero, je- jichž břehy přecházejí močálem zvolna v pev- nou půdu. Ostrovské a Prespanské jez. mo- hou se podobně jako arménská.jezera pova- žovati za přírodní dešťoměry, neboť jejich hladinv ubývá nebo přibývá v určitých pe- riodách. Pazarské jez. (ant. Borborus), které očišťuje ve svých hlubinách vody Moglenice, Vodenky i Arabice, soustřeďuje svůj odtok v Kára Azmaku. Jez. Polcninské čili Doj- ranské podobně jako jižnější Amatovské ná- leží k poříčí Vardaru, kdežto mělko vodné Butkovské Cdle mínění některých Herodo- tovo jezero Prasias), hojně rákosinami za- stíněné, prohlašuje se za zbytek starého ře- čiště Strumy. Jez. Tachino (ant. Kerkinites), po němž za starověku se proháněly válečné koráby, zanáší se stále nánosem Strumy, Dramatice a Sěrice. Několikrát učiněny byly návrhy, aby bylo vysušeno jako j. Kopais v Řecku. Kolem se rozkládají mo- čály, jež za doby letní jsou pařeništěm vše- likých nemocí. J. Ltgadinské a Bešické (ant. Bolbe) jeví se jako zbytek bývalého mořského chobotu, jenž odděloval poloostrov Chalkidický od ostatní pevniny. Přebytečnou vláhu jejich vylévá Rachmon do zátoky Or- fanské. Na scv. od jez. Bcšického rozkládá se v horské odloučenosti jez. Mavrovo. Po- břežních limanovitých jezer v M-ii jest po- měrně málo. Močál Saryšabanský vytvořil jich několik, z nichž tři jsou větší u vesnic Kory, Kutludžaly a Jenikóje. Menší limany se nánosem zahradily při ústí ř. Vasilika na záp. břehu Chalkidiky a u mysuAferidy, při vchodu do Solunského zálivu, jemuž v bu- doucnosti vůbec hrozí zanesení Vardarem. Přírodovědecky dosud M. prozkoumána není; co uveřejněno, jest buď úryvkovité, nebo povrchní. Hlavní horniny jsou krystal- linická břidlice, vrstvy útvaru křidového a třetihorního. Žula vyvřela v Pirinu, Ryle, Karšijaku, na Akanthu v Chalkidice, na bře- zích pirinské Bistrice, v Rujanu sv. od Ku- manova, u Štipu, v Pelisteru i j. V Dospatu jsou prostoupeny ruly vyvřelou žulou. Bři- dlice a vápenec převládají na pomezí Thes- salie. Pindus skládá se téměř úplně z hadce; v pohoří vyskytují se rudy chromové a měď- naté. Ve Štěrku u Laie nalezl Hilber mnohé kosti předpotopní zvířeny fzvl. Elephas me- ridionalis), U Županište bhŽe Kosturu od- kryty nad hadcem uhelné vrstvy, jež obsa- hují Centhium pictum, Nerity a Cardia. Již- ně od Kavadarců jsou prolomeny značné vrchy trachytové. Ů Kratova vyskytuje se syenitový a augitický porfyr. Přírodní bo- hatství jest značné, ač mnohé žíly rudné jsou přebrány. Zlato zřídka se objevuje v Bystrici i jinde, stříbro (galenit) u Gjured- žiku u Dramy, dále u Nišanu, leštěnec stři- brnatý v Lišci u Kratova. Měď zároveň s ji- nými kovy vyskytuje se mezi struskami na Prnaru. Celý Pirin oplývá množstvím rudy železné, chróm dobývá se na poloostr. Ka- sandře a v káze skopské; granát jako bez- cenný kámen povaluje se u Tešova v Nevro- kopsku. Sádrovec láme se v Černé hoře u Kara-kóje, mramoru na jednotlivých místech užívá se k stavbám i k ozdobným pracím. Kamenné uhlí střední jakosti zjištěno u Boz- dagu, u Gevgelije, Virben, u Sirbinova. — V rostlinopisu pracovali Frivaldský, Eloy, Friedrichsthal, Grisebach (Flora Rumelica), Heldrcich, Orphanides, Francouz Charrel (Abder-Rahman Nadji effendi), A. Tošev, Dóríler, Formánek, náš krajan, i j. Zastou- pena tu květena alpinská, jihoevrop. {Asple- nium septentňonale^ Potygonatum vulgare^ Paris quadrifolia, Achillea millefolium). Země se přibližuje asijské květeně druhy: TrífO' lium balausae, Tr. smyrneum, Cephalaria sy- riaca, Eleusine indica a j. S řeckými ostrovy má společné; Hypochoeris cretica^ Seriola oethnensiSf Andropogon hirtum, Catanache iti- tea (srv. Charrel, Empire ottoman, Géogra- phie botanique; Soluň, 1892). Zvířena vy- kazuje ještě méně odborných pracovníků nei rostlinstvo. O ptácích všeobecné pojednal Finsch a Radakov, o rybách psal Stein- dachner (mezi jiným o jezeře Ochridském) a Heckel. Převládá zvířena střední Evropy, na pobřeží však a na jihu, kde značnější teplo podporuje větší rozmanitost tvarů, za- stoupena namnoze středomořská. Z ryb loví se pstruh (bulh. stsrv, pesUrva), zvláště oblí- bená jeho odrůda z jez. Ochridského, úhoř, bělice (bulh. bojnik)^ mřenka, tloušť, kapr (bulh. krap, šaran), sumec, štika i j. Národopis. M-ii obývají velmi rozmanití národové. Viz národopisnou mapu u Wei- ganda, Die Aromunen I. Počítá se na 60.000 km* 2,250.000 d. čili 37-5 na kmK Slované představují převážnou většinu v zemi, jme- novitě u vnitrozemí, odečteme-li Chalkidiku a jižní pobřeží Bistrice i s jejím klínem na levém břehu. Základní hmota slovanského lidu přervána jest mnohonásobnými ostrovy cizorodými. Počítá se ho na 1,000.000 d. Slo- vané sami sebe označují za Bulhary a také od Řekův jsou tak nazýváni. Jen malé sku- piny hlásí se v posledních desítiletích k Srbům. Jazyk makedonských Slovanův ohledáván byl od Četných filologův, počínaje od Grigoro- viče až do Oblaka (Macedonische Studien, Vídeň, 1896). Ve vokalismu památný jsou zbytky nosovek v Kostursku a v okolí So- lunu, zde hlavně ve vsi Sucho (zi»nib, zub; ďBmb, dub; m'Bnž, muž; rBnka, ruka; p'bDt cesta; pcntok, pátek; žentva, žatva; čendo, dítě; plur. prasenta, telenta, jagnenta atd.). V jiných krajinách památný jest silný hiatus (su*o dre*o ja'oro*o = suho dřevo javorovo). Staré t zní jako «, zřídka d. Srt>štioé se blíží místem užívané č m. i/, kteréž jinde xuí Makedonie. 667 jako šc. Z-, r bývají na východě vokální, na západe ij/, ar nebo dokonce ol, or (dorvo). Přízvuk je rozmanitý; na západě je nehybný na třetí slabice od konce; na jihu tkví na posledních dvou slabikách, na východě často i na poslední slabice. Starý trojí člen slyší se v Rhodopách a v Debře (glava-ta, gla- va-na, glava-sa, v Debrsku glava- va); na západě mužský člen je -ot (gradot). I ver- bální formy bývají staré, jako 3. osob. jedn. c. vidit, dávat (blh. a srb. vidi, dava). Le- xikální bohatství mluv makedonských liší se silně i od srbštiny i od bulharštiny. Neschá- zely pokusy psáti místními dialekty a zalo- žiti lokální literaturu, která by měla stejné oprávnění, jako písemnictví Slovákův a Malo- rusův: archimandrit Kyrill Pejčinovič (1816), Solunské tisky archimandrity Theodosija {1838), překlad evangelií od jcromonacha Pavla z Vodenu (1852), Spisy Neofyta Ryl- ského, biskupa Partenija, bratří Miladinovuv, básně Žinzifova a j. V poslední době vy- kládá se i stará církevní slovančina jako ma- kedonský dialekt IX. století v okolí Solunu (Jagič, Oblak a j.). Od Slovanův odloučili se poturčenci, kteří se na východě nazývají Po- rn ác i, na západě Torbeši (v Debrsku, Skop- sku). Mezi oběma stranami, křesťany a mu- hammedány, ač mluví jedním jazykem, jest přece nesmiřitelné nepřátelství. Poturčených Bulharů se odhaduje na 115.000 duši. Jsou roztrháni v několik skupin; skoro polovice soustřeďuje se v Rhodopách, oddělujíc ma- kodonské křesťany od thráckých ; druhá sku- pí na vyskytuje se při sev. východu Kresnen- ské těsniny. Na dol. toku Brěgalnice jsou Pomáci silně pomíšeni svými pravoslavnými kmenovci (Pijanečsko a Malešcvo). Stejný ťíkaz můžeme pozorovati v Tykveši na střed- ním Vardaru. V romantické kotlině Mogle- nice sousedí spolu rumunští Meglenci a Po- máci. Na j. od Skopje se zdvihající pohoří Kytka dopřává útulku rovněž několika dědi- nám pomáckým. Posléze k nim přiřadíme značný počet Debřanů a slovanských muham- medánů v okolí Prespy (u Rcsenu). Turci dosud vykazují 520.000 d. čili 25% všeho obyvatelstva. V hustším tlumu osady jejich jsou seskupeny na třech místech. Od ústí Městy, blata Saryšabanského až k zátoce or- fanské mezi nimi neudrželi se Řekové nikde mimo Kavalu. Od Orfani směrem diametrál- ním po temenech hor táhnou se prostá sídla poloícočovných Juruků, vedoucích namnoze ještě pastýřský život. Bělasica i Plačkovica skýtají výživy i útulku pro jejich stáda. Muži ani na cestách neodkládají z rukou punčoch, z jejichž pletem' zabezpečují si dosti značný výtěžek. Třetí oddíl zaujímá kopcovitou ní- žinu mezi jez. Ostrovem a oklikou Bistrice. Menší části výbojců rozdělily se po důleži- tých městech při horských přechodech a prů- smycích. Sesíleny v poslední době emigrací z Bulharska, SrbsKa a Bosny. Celkem Osmanů od XVIII. století nápadně ubývá; hlavně k to- mu přispívají války, jež nejvíce jejich krví se zpečeťují, mor, který jmenovitě počátkem XIX. století mezi obyvatelstvem městským krutě řádil, a malá plodnost. Řekové nabyli velikého vlivu svým pan- stvím v církvi cařihradské a do XVIII. stol. i v ochridské ; městská iutelligence původu i makedorumunského i slovanského podnes nejvíce umí a mluví řecky. Řecký živel sám jest zastoupen větším počtem toliko na jihu M. v sousedství Aegejského moře; úhrnem vykazuje 200.000 d. Osady Řeků jsou jinými příslušníky roztrženy na čtyři kusy. Nej vý- chodnější skupinu tvoří dědiny u jez. Ta- china. Úzký pruh přechází odtud do Dram- ska. Druhý oddíl jest Chalkidika, kdež Helle- nové mají většinu, vyj mouč menší dědiny turecké; na poloostrově sv. Hoře Athonu již dnes ruští a bulharští mniši s příměsí srbských představují většinu a podobá se, že slovanský příliv na dále řecké mnichy za- tlačí do pozadí. Tachinští Řekové odděleni jsou od chalkidických tureckými vesnicemi, jež sestupuji až k samému mořskému břehu. Třetí oddíl udržuje se při dol. toku Bistrice, celý okres jest poměrně malý a sluje Urum- luk (tur. Urům Řek). Od vých. svých kme- novců na poloostrově maderaochorském jsou odděleni bistričtí Hellenové bulharskými ob- cemi, které na ústí Vardaru dostihly moře. Poslední čásť zaujímá ohbí ř. Bistrice, kde souvisí s Řeky thessálskými. U Grebena ja- kož i o něco sz. mezi křesťany jsou usazeni řečtí poturčenci, kteří se chovají ke svým hellenským bratřím jako Pomáci k Bulharům. Odštěpenců těch počítá se na 20.000 d. V Seru (řec. Sereš), Beru ířec. Veria), Ko- sturu (řec. íCastoria), Soluni, Jenidže Var- daru, Něguši i Melniku snaží se Řekové vše- mi prostředky udolati menšiny bulharské, které se tam uchovaly prese všechnu nepří- zeň doby. Albánců čítá se na 100.000. Hu- stěji osídlili sz. končiny. V Kumanovsku se přiblížili ke dráze a částečně usazují se i na jih od ní. V Skopsku zabrali těsninu Zeden- skou, která otvírá bránu do kotliny Tetov- ské; i k Velesu tlačí se jejich drobné osady. V Tetovsku, Gostivarsku a Debrsku před- stavují rozhodnou většinu; v jednotlivých dědinách, jako ve Vrutoku, mluví lid divnou směsicí albánsko-slovanskou. Osady albánské zásahu i í sporadicky až do pole Bitolského, souvislé území jejich až blízko k Ochridu; hranice jejich jde přes jz. břeh Ochridského jezera, přistupujíc k jižnímu cípu jezera Pre- spanského a zasahuje od západu až do sou- sedství města Kosturu. Až na malé pravo- slavné osady v Debrsku a Lerinsku všichni ostatní jsou muhammedáni. — Kucovlaši, Cincaři neb Arumuni, jak sami se zovou, jsou rozptýleni v malých dědinách i jako ko- čovní pastevci po celé zemi. Počet jejich dle podrobných výpočtů Weigandových může se odhadovati na 75.000. JeŠtě před stoletím se jich mnohem více přidržovalo mateřské řeči, nyní se valem pořečťují nebo mizejí mezi Bulhary, což lze sledovati zvláště u Meglenců. V Soluni i v Seru bývaly celé čtvrti rumunské ; dnes se marně po nějaké z nich doptáváte. 668 Makedonie. O néco lépe přidržují se staré řeči své v Bi- tolji, ačkoliv i tu pozbývají půdy. Četnější družiny národních úlomků jejich lze vypá- trati v Bitolsku, Lerinsku, Kostursku, v Pindu, Meglensku (14.000 d.), na pl. Durle nad Bé- rem, na Olympu. Meglcnští Vlaši jsou vý- hradně rolníky, čímž lisí se ode všech svých rodáků, kdežto Durlaci neb Torlaci jsou ko- čovnými pastevci. Zvláštnost jsou muhamme- dánští Vlaši v Nontc v Meglensku. Ve vých. Makedonii čistě vlaskou jest pouze dědina Ramna; v Dolní Džumaji a v H. Poroji jsou pomíšeni s Bulhary. Španělských židů, přistěhovalých v XVÍ. století, odhaduje se přes 70.000 d.; hlavním jejich jádrem zůstává Solun, kde tvoří polo- vici městského obyvatelstva. Větší osadu mají i v Bitolji. Nepatrné číslo jejich obchodních domů shledáváme v Seru, Dramě, Skopji, Stipu, Strumici a Kosturu. Zvláštní sektu je- jich, hlavně v Soluni usazenou, tvoří Mamini (8000 d.. tur. dónmé). — Cikáni zdržují se nejhojněji v Sěrsku, kde od nich jsou osa- zeny celé rybářské dědiny. Dříve se zabývali ryžováním zlata v Bistrici. Všech není více než 35.000 d. V Bitolji většina jich přestou- pila ke křesťanství; jinde se na oko hlásí k islámu. — Čerkeských přestěhovalců z Kavkazu udává se na 3000 d.; ale valem se ztrácejí mezi ostatními národostmi, jme- novitě mezi Turky. V Zichnensku, zvláště v Ziljachově udržují se Gagauzi, křesťané mluvící jazykem tureckým, které někteří pro- hlašují za potomky Kumanů. Ve městech usa- zeni jsou dosti hojní Němci i Francouzové, rovněž Srbové. Církev a školy. Biskupové řeckého patri- archátu cařihradského sídlí ve všech městech i u vnitrozemí, kde počet »patriarchistův« je velmi malý. Počtem nejsilnější jsou »ex- archisté«, přívrženci bulharského exarchátu v Cařihradě. Bulhaři měli před r. 1877 biskupy v Ochridé, Velesu a Skopji, kteří za rusko- turecké války byli nuceni odejíti. Nové biskupy jim povolila Porta r. 1885 v Ochridě a v Skopji, r. 1894 ve Velesu a Nevrokopu, ti však jsou nuceni zdržovati se nejvíce v Caři- hradě. V ostatních eparchiích biskupskou moc zastupují »archijerejŠtí náměstnícic, mniši nebo popové. Katolických Bulharův je ně- kolik osad na sever od Solunu. Američtí niethodisté mají missionáře v Soluni, Bitolji, v Razlogu atd. Škol mají Bulhaři 726, Ře- kové 517, Srbové 79, Rumuni 49 (dle Macha). Z nich vynikají bulharské a srbské gymna- sium v Solunu. Hospodářské poměry. M. je země úrod- ná, ale velice zchudlá a zpustlá. Kommuni- kace: železnice ze Solunu do Mitrovice, r. 1888 spojená přes Vranji s drahami srb- skými a tím s železniční sítí evropskou; že- leznice ze Solunu do Bitole (1894) a nejno- vější železnice ze Solunu přes Sěr do De- deagačc, ke spojení s Cařihradem. Kromě toho vedou skrze zemi silnice, od Turkův stavěné k vojenským účelům. Vedle železnic vede se obchod jen karavanami soumarův. Východní polovice země je lesnatější nežli západní. V přímoří a v úrodných kotlinách provozuje se orba a sadařství, pěstování obilí, kukuřice, tabáku, bavlny, máku, vinař- ství atd. Sedláci zpravidla nemají vlastní půdy, ale jsou toliko polovinníci statkářův na či- flicích (statcích). Statkáři tito jsou nejvíce muhammedáni, zřídka křesťane nebo židé. Selský lid je proto velice chudý, vydírán jsa od statkářův a jejich agentův, od tureckých úředníkův a od loupežníkův vŠeho druhu, mezi něž patří i poljaci (strážci) statkářů, nejvíce muhammedánští Albánci. V horských kraji- nách převládá chov dobytka, ovcí a koz, skotu a koní; provozují jej Albánci, Makc- dorumuni, Bulhaři, Turci (Juruci) se stěho- vavým hospodářstvím; v létě se zdržují na horách, v zimě v dolinách. Veškeren život v zemi je tísněn loupežnictvím, jmenovité podél hranic a na západe. Množství Make- doncův jde na léto na práci do ciziny, hlavně u staveb, anebo k obchodu s ovocem, mlé- kem atd. do Cařihradu, Sofie, Plovdiva, Athén, Bukurešti, Bělehradu atd. Vývoz ob- sahuje hlavně obilí, tabák, bavlnu, opium, ovoce, stavební dříví, kůže a hedbáví; dovoz sůl, kovové zboží, soukenné látky, rýži. olej, líh, petrolej, uhlí atd. Sliby reforem administračních, dané evrop- ským provinciím na kongresse berlínském (ČI. 23.), nesplněny pro odpor Port}'; proto trvá jmenovitě v Bulharsku silná emigrace makedonská, zastoupená tam i mt zi vyšším duchovenstvem a úřednictvem. Zemi spra- vují Turci svým způsobem, štvouce proti sobě strany křesťanské a všecky stejné pro- tlačujíce. O vliv v zemi zápasí Bulhaři, Ře- kové a Srbové, hlavně v církvi a ve školách ; boj ten se vede i o historická práva, často s ničením archaeologických památek protivné strany. Řekové nyní trpí nedostatkem pod- pory z Řecka za nynějších financí jeho. Mnozí spisovatelé srbští prohlašují slovanské Make- donce za Srby. Vláda srbská se snaží zaklá- dati v jednotlivých městech a městečkách školy, což se jí podařilo zvláště v Tetovsku. Pravoslavné obce v Prešovsku mají srbské duchovenstvo. V Skopji nedávno správcem metropolie »patriarchistŮ€ byl jmenován Fir- milijan, rozhodný Srb. Literatura. Starší cestopisy: Boué,Grise- bach, Grigorovič, von Hahn, Barth, Lejean. Viz bibliografii k národopisu M. od D. Ma- tová v »Bulh. Pregledu« (1897, srp., str. 17S až 214); St. Verkovič, Makedonija (Petrohr., 1891). Rozmanité články topografické a dia- lektologické od KT>nčeva, Matová a j. v bulh. »Sborniku«, »Bulh. Pregledu« a »Per. Spisa- nii«. Dále Ktněev. Makedonija (Sofie); Spí- rid. Gopčevič, Makedonien und Altserbien (Vídeň, 1889; se strany srbské, srovn. úsudek Weigandův, I., str. 254). Důležité jsou práce srb. geologa a zeměpisce prof. Cvijice. Wei- gand, Die Aromunen I. (Lipsko, 1895, cesto- pis). Heuzey, Mission archéologique de Ma- cédoine (Pař., 1864—1876); Dr. Cleanthcs Nikoiaides, Makedonien, die geschichtliche Makedonie. 669 Entwickelung der makedonischen Frage im Alterthum, im Mittelalter und in der neueren Zeit (Berl , 1899; strannický spis řecký). Em. Fait, Z Mitrovice na Soluň (»Osvěta«, 1889); t, Makedonie, zemé i lid (t., 1891). Novější ar- chaeol. výzkumy v »Izvést.« rus. archaeol. ústavu v Cařihradě; Richard von Mach, Bei- tráge zur Ethnographie der Balkanhalbinsel (»Pťtermanns Mitth.«, 1899); veliké ruské dílo o M-ii chystá prof. Miljukov. Ft. Déjiny. Starý věk. Jméno měla M. od Makednů nebo Makedonů, kterýmž jmé- nem prý dle Hérodota (I., 53) vyznačováni Dóriovc, dokud přebývali v thessalské Per- rhaibii. Podle novějšího badání byli příbuzní Hellénům a zvláště Épeirótům, Aitólům a Akarnánům. Královský rod ArgeadA (v. t.) pokládal se za ryze hellénský. Řecké půso- bení pronikalo do M. záhy a v prvé řadě z Korinthu, jehož kalendář jest podkladem pozdějšího kalendáře makedonského. Záhy také vznikly přátelské styky Argeadů s hel- lénskými obcemi, zvláště s náčelníky šlech- tických rodů thessalských. Alexander I. byl již připuštěn ke hrám olympijským. On i jeho syn Perdikkas žili v přátelském po- měru k námořské říši Athénské až do r. 432 př. Kr., ale míšení se Athéňanů do nástup- nictví v M-ii mělo následkem, že Perdikkas přestoupil na stranu spartskou. Uměními- lovný Archelaos obnovil dřívější poměr k Athénám, budoval pevnosti na ochranu zemé a zdokonalil vojsko. Po jeho smrti (r. 400 nebo 399 př. Kr.) vznikly zmatky v rodině královské. Králové Orestes a A my n tas II. zápasili jednak o trůn s čet- nými sourozenci, jednak musili hájiti zemi tu proti bojovným sousedům, zejména lou- pcživým Thrákům, tu proti mocnému spolku olynthskému na Chalkidice, R. 359 zmocnil se vlády Filippos II. (v. Filip II.), který vytrhl zemi ze závislosti thébské a učinil z M. velmoc. Syn jeho Alexander III. Ve- liký (v. t.) vyvrátil říši Perskou a založil světové panství Makedonské. Po jeho smrti vládli dle jména syn Alexander IV. Aigos (v. t.) a bratr Filippos Arrhidaios, ve skutečnosti však byl panovníkem někdejší Alexandrův místodržitel Antipatros (v. t.), jv^muž náleží zásluha, že překazil po smrti Alexandra Vel. odpadnutí Řeků. R. 316 na- byl panství hrdý syn jeho Kassandros, který opanoval Peloponnés a založiv při Thermském zálivu dvě veliká přístavní mě- sta, Kassandreii a Thessaloniku, zbu- doval i námořskou převahu M. nad mořem Acgcjským. R. 314 přinutil k míru Aitóly, podrobil si lllyry v západním sousedství M. a učinil krále jejich spolčencem. Největší ne- bezpečenství hrozilo jemu od Antigona, který r. 306 vypravil syna svého Déme tri a Po- liorkéta (v. Démétrios 1.) do Řecka. Ale po odchodu Démétriově nabyl opět Kassan- dros ve spolku s Polysperchonem ztracených míst v Řecku a též druhá výprava Démétri- ova r. 304—303, jakkoli byla korunována ve- likými úspěchy v Peloponnésu, nezviklala moci Kassandrovy, neboť přehmaty Antigona a jeho syna vedly ke spolku ohrožených diadochů, mezi nimi i Kassandra, který Anti- gonovi způsobil u Ipsa r. 301 porážku a smrť a uznán králem v M-ii a vrchním pá- nem v Řecku. Panství nad M-ií a Řeckem zůstavil Kassandros třem synům, Filip poví, Antipatrovi a Alexandrovi, Filippos však již r. 296 zemřel, načež oba druzí bratři o panství se rozdělili. Tím povzbuzen byl Démétrios Poliorkétés r. 295 k nové výpravě proti M-ii a Řecku, tenkráte s lepším vý- sledkem, nebo za sváru mezi syny Kassan- drovými dal Alexandra r. 293 úkladně za- vražditi, načež vojsko jej provplalo za krále. Démétrios, jsa i pánem ostrovů v Aegejském moři, učinil z M. velmoc na souši i na moři a při Pagaském zálivu založil nové hl. město Déraétrias. Ale Řekové vystřízlivěli brzo z nadšeni, které dříve dávali na jevo Démé- triovi, a ve spolku s Pyrrhem épeirským po- stavili se na odpor Démétriovi, jenž r. 287 se všech stran napaden, z M. vypuzen a Pyr- rhos za krále provolán. Ale vláda dobro- družného Pyrrha neměla trvání, neboť jiŽ r. 285 př. Kr. vypuzen byl Lysimachem, kter^ M-ii spojil s Thrákií a dával na jevo, že míní obnoviti moc kdysi Antigonovu, ale ve válce se Seleukcm I., jenž snahami těmito byl zne- pokojen, ztratil r. 281 korunu i Život. Vítěz Seleukos chtěl se teď zmocniti i M., ale byl na pochodu Ptolemaiem Keraunem zavražděn, načež vrah dal se ještě r. 281 za krále sám prohlásiti. Než ani Ptolemaios netěšil se dlouho panstvím uchváceným, neboť zatím valili se již proti M-il ze severu Keltové, "sesílení sou- kmenovci z Itálie skrze Římany vypuzenými. R. 280 př. Kr. vpadli tito barbaři trojím prou- dem do M. a v bitvě s nimi Ptolemaios byl zajat a usmrcen. Celá země byla děsné zple- něna. Vojsko provolalo za krále vojevůdce Sósthena, který byl právě Kelty vypudil ze země. Sósthenés zamítl sice titul králov- ský, ale spravoval zemi moudře po dvě léta, při čemž r. 279 s největším napjetím sil za- držel nový vpád Keltů. Po smrti jeho zmoc- nil se panství r. 276 Antigonos Gona- tas (v. t.), který energickým a dle potřeby i vlídným jednáním dovedl utvrditi trůn svůj a založiti novou dynastii. Syn jeho Démé- trios (239—229) zápasil po celý život s Řeky a ztratil nadvládu nad Athénami, a teprve syn a nástupce jeho Antigonos Dósón (viz Antigonos 3.) obnovil svrchovanost make- donskou nad Spartou a Achaii, načež Fi- lippos III. (222—179 př. Kr.) pokusil se o obnovu makedonské hegemonie, utkal se však ve snaze své s Římany, kteří ve spolku s Aitóly, Athénami, Pergamem a Rhodem aspiracím jeho položili meze. Bitvou u Ky- noskefalí r. 197 př. Kr. M. přestala býti vel- mocí. Filippos sice hleděl těžiti z politických pomérův, ale Římané všechny pokusy o zno- vunabytí moci překazili. Posledním králem makedonským byl Filippův syn Perseus (179—168 př. Kr.), který ve spolku s lllyry a Épeirem a v tajné shodě s Achaii chtěl 670 Makedonie. obnoviti moc makedonskou, ale byl r. 168 př. Kr. u Pydny poražen, jat a panství zba- ven. M. rozdělena ve čtyři republiky bez kommercia, na Římu závislé, ale v národě paměť dřevní slávy a moci ncutuchla. R. 151 strhl Andriskos (v. t.) všechen národ k od- boji, ale římský vojevůdce Q. Caecilius Me- tellus vzpouru potlačil a r. 148 př. Kr. M-ii přeměnil v provincii římskou. — Srv. Flathe, Geschichte Macedoniens und der Rciche, welche von macedon. Konigen beherrscht wurdcn (Lips., 1832—34); Ábel, Makedonien u. Kónig Philipp (t., 1847); Niese, Geschichte der griech. und makedon. Staaten scit der Schlacht bel Chaeronea, I. a II. (Gotha, 1893 až 1899). Pšk. Střední věk. Za středního věku skládala se M. ze dvou částí, z přímoří se Solunem, které vždy náleželo k císařství Byzantskému, a z vnitrozemí, které bylo osazeno od Slo- vanův a s přestávkami náleželo k velikým celkům severní polovice poloostrova, k říši Bulharské a později Srbské. Samostatného významu tyto země za středověku neměly; tehdejší dějiny jejich jsou částí dějin byzan- tinských, bulharských a srbských. Efemérní útvary byly francké království Solunské a řecké císařství Řekův epirských. Veliký byl však kulturní vliv Svaté Hory Athonské na jednom poloostrově makedonského pomoří (viz Athos) u Řeků, Slovanů i jiných národův pravoslavných. — Slované konali vpády do M. a do sev. Řecka již v VI. století. Ztráta dunajské hranice za vojenských bouří po smrti císaře Mauricia (602) vedla za císaře Foky (602—610) k velikým nájezdům Slova- nův ve spolku s Avary a k častému obležení Solunu od plemen slovanských. Tato ple- mena usadila se po celé zemi až k samému pobřeží mořskému. Na pomoří již v VII. věku některá knížata slovanská byla pod vrchností byzantskou, ale za válek Byzantinců s Araby tito náčelníci často se vytrhli z područí cí- sařského. Vnitrozemí brzo bylo pro říši ztra- ceno, stará jména měst tamních mizejí z dě- jepisu a celý vnitrozemský kraj nazývá se u Řekův Slavinie {ZuLlctvivia nebo v plur. H-iiXaviviai). Slovanská plemena Druguvitův a Sagudatův seděla před branami solun- skými, Runchini a Strymonští na východ od Solunu u samého moře, provozujíce i moř- ské loupežnictví, Berzité u vnitroztmí. Zby- tek byzantské provincie M. obmezoval se na pomoří s městy tamními (Serrai, slov. Sér; Thessalonika, slov. Solun; Berrhoca, slov. Ber, a j.). Výpravy císařův do »Slavinie<, jako císaře Konstansa r. 658, Justiniána II. (za první jeho vlády v 1. 685—695), Konstan- tina Kopronyma r. 758, byly podniknuty ne tolik k dobytí vnitrozemí, ale k ochraně po- moří a k udržení cesty po suchu do Řecka. Od konce Vlil. stol. konali četné vpády do zemí slovanských plemen v staré M-ii Bul- haři podunajští, tehda ještě neposlovanění pohané. V IX. stol. celé vnitrozemí bylo pod panstvím knížat bulharských a jejich náměst- kův, jak víme ze životopisu sv. Klimcnta, z legendy mučedlníkův tiberiopolských, ze spisu Jana Kameniaty ze Solunu (904), ze zeměpisných zpráv Araba Ibn-Rosteh a z růz- ných zpráv byzantských. Byzantincům opět zbylo pomoří s dvěma provinciemi (thema)^ solunskou a strymonskou. Rozsah obou pro- vincií známe z církevního zeměpisu IX. a X. století. V území tom sídlili: 1. metropo- lita ve Filippech se 7 biskupstvími, která se nacházela z části v horách Rhodopských, 2. arcibiskup v Seru, 3. metropolita solun- ský, mající původně 5, později 11 biskup- ství, mezi nimi biskupství slovanského ple- mene jQovyov0izi(av před samým Solunem, biskupství »Vardariotův€, Turkův z přední Asie, osazených zde v IX. stol. (sídlo po- zději v Poljanině, tur. Dorjan), biskupství v pevném městě rá Zšg^ia v dolině Haliak- monu na cestě do Thessalie atd. Slované seděli i v byz. území všude až k moři, mezi řeckými hrady a městy. I na poloostrově Chalkidike podnes všude jsou patrný stopy jejich v topografické nomenklatuře : hory Cholomonda (Chlm), Stravenikos (Strranikí, osady Nizvoron (Izvor), Ravna, Rcvenikia (stslov. rbvenik, průplav, strouha), isthmus poloostrova Athonského Prevlaka atd. V nej- starších listinách athonských z X. stol. jme- nují se v sousedství klášterův četní Slované: Strojmir, Vladko, Dědko atd. Slovanský živel vnikal i do měst, hlavně obchodem, jmeno- vitě v Solunu se slavným jeho trhem na den sv. Demctria. Tvořila se tam asi podobná směs národopisná, jako ve městech dalmatských. Zprávy o tom jsou i v životopisech sv. apošt. slovanských. Cis. Michael III. poslal dva syny Lva, »drungaria€ (plukovníka) vojsk solun- ských, Konstantina a Mcthodia (863), do Moravy řka jim: >Vy jste Soluftané, a Solu- ňané všickni mluví čistě slovanskyc (Solun- jane vsi čisto slovensky beseduj ut, Vita Meth.). Method sám, prve nežli se uchýlil do kláštera, byl po mnoho let knížetem (archon- tem) jednoho kmene slovanského, poplatného Byzantským. Křesťanství se u Slovanův na půdě byzantské bylo rozšířilo od VII. stol. Některé případy obrácení ke křesťanství jsou zmíněny v legendě sv. Demetria již při ob- leženích Solunu od Slovanův. Slované, usa- zení na půdě byzantské, brzo byli pokřc- stěni. Již v IX. stol. připomínají se biskupové pro některé kmeny, jako biskup Smolěnův v Rhodopě a biskup Druguvitův u Solunu; jiní sídlili v místech se slovanskými jmény^ jako biskupové v Jezeru a v Radovišti fPa- do^iaiíiov) v Thessalii. Tito biskupové a'je* jich duchovní četli liturgii řecky, ale poučení lidu dalo se jistě jazykem slovanským. Mezi duchovenstvem byli zajisté jednotliví knězi a mniši Slované, synové byzantských vojínův a úředníkův. Při šíření křesťanství mezi Slo- vany na byz. půdě asi brzo utvořeny výrazy pro objasnění pojmuv nauky křesťanské. Tím bylo dílo sv. apoštolův solunských v IX. st. připraveno; oni zajisté provázeni na Moravu soudruhy a spolupracovníky z vlasti své; v textech prvotního překladu Sv. Písma na- Makedonie. 671 lézá se nemálo graecismův a také nedoroz- umění řeckých výrazův, což dává svědectví o takových spolupracovnících z řecké školy. V původních legendách o sv. Konstantinu (Kyrillu) a Methodiovi není zmínky o nějaké missionářské činnosti obou mužův v soused- ství jejich vlasti; v byz. provinciích bylo křesCanstvi již dávno utvrzeno. Vznik slovan- ských církevních knih pojí se k cestě ke knížeti Rastislavovi v se v. Moravě. Apošto- lově solunští nevrátili se již do vlasti; te- prve učedlníci jejich odebrali se do balkán- ských zemí, a sice do Bulharska. Jazyk slo- vanský, jak jej uměli bratří solunští, byl jazyk jejich okolí, jazyk Druguvitův, Sagu- datův, Strymonských Slovanův na Chalki- dice a v Thessalii. Proto má prozkoumání starých rukopisův, psaných v M-ii, jakož i ny- nějších nářečí makedonských velikou důleži- tost pro dějiny církevního jazyka slovan- ského. — V části M., ovládané od Bulharů, šířilo se křesťanství po pokřestění knížete MichailaBorisa (864). Duchovenstvo v Bul- harsku sprvu bylo řecké. Zařízena i biskup- ství, jako (dle legendy sv. mučedlníkův tibe- riopolských) jedno na řece Brěgalnici, ne- pochybně totožné s pozdějším biskupstvím v Morozvizdu (nyní ves Morodvis v okrese kočanském), a ještě pozdějším v Lěsnové. Když po smrti arcibiskupa Methodia (f 885) učedlníci jeho z Moravy utekli do Bulharska, nejlepší místa byla tam jiŽ obsazena od Ře- kův. Boris poslal nové příchozí, duchovní se slovanskými církevními knihami, na západ, hlavně Klimenta jako biskupa veličského do Ochridu, Děvolu a do krajin střední Albá- nie. Památka sv. Klimenta (f 916) se udržela v Ochridě, kde byly pochovány i ostatky jeho. Na Ochridském jezeře trvá i klášter sv. Na uma, založený (905) od jednoho ze soudruhův Klimentových. V těchto krajinách trvala pocta prvních učitelův slovanských jako svatýdh »sedmočislennikův« {z(ov áyiíov énzaQÍ&yk(ův). Staré církevní rukopisy slovanské, psané v X. stol. v M-ii, jsou psány hlaholicí, jako evangelium Assemanovo, ná- pisy však, jako na hrobě otce a bratra čáře Samuila z r. 992—993, kyrillsky (»Izvěstija« rus. arch. ústavu v Cařihradě IV.; srovn. •Archiv f. si. Ph.«, XXL). Borisův syn Sy- meon válčil v 1. 893—896 po prvé s Řeky v Thrakii i na západě u Dráče, snad i u So- lunu. Na březích řeky Galiku u Solunu v na- šich letech nalezen Symeonův pomezní sloup {oQos 'PoDjuaíov xai BovXyáQfov) z 1. 903 — 904, postavený po této válce (srv. » Viz.Vremennik«, VI., 215). R. 904 Solun přepaden od Arabů, kteří odvlekli 22.000 zajatých. Očitý svědek, solunský duchovni Jan Kameniates, popisuje kvetoucí stav města a okolí před touto ka- tastrofou a veliký obchod s vnitrozemím ; on viní Slovany byz. území a jejich náčelníky (archonty), že své lučištníky poslali k obrané města v nedostatečném počtu a Že během boje odešli. V listech Lva Choirosfakta čte se zpráva, že bulharský kníže Symeon chtěl Solun po arabském t>řepadení pro sebe ob- saditi a znova zalidniti, až jej byzantské po- selství od toho úmyslu odvrátilo. Druhá válka Symeona s Řeky v 1. 913—927 zasahovala i celý západ, jehož postoupení Symeon od císaře byzantského požadoval, ale v míru se synem Symeonovým Petrem Řekové po- drželi přimoří M. Brzo konali Uhři loupežné nájezdy skrz území bulharské až před Solun. Když pohanští Rusové za velikého knížete Svjatoslava (969—971) obsadili podunajské Bulharsko, západ říše Bulharské se odtrhl jako samostatný stát (v. Bulharsko). Patri- archa bulharský přenesl se do Vodenu, Mo- glenu, posléze do Ochridu. Nový cár Sa- muel (t 1014) a jeho rodina sídlili ve Vo- denu, Bitoli, Prcspě (na ostrovech jezera Prcspanského) a v Ochridě. Hlavní živel v zemi byla mocná Šlechta se jmény staro- bulharskými, slovanskými a někdy i řeckými, vzniklá z potomkův velitelův bulharských a starých místních knížat slovanských. Vý- boje sahaly až do staré Hellady, ale hlavní boje vedeny kolem Solunu. R. 1018 po smrti čáře Jana Vladislava, synovce Samuelova, boj ukončen více úmluvami a privilegiemi než válkou. Samostatné arcibiskupství v Ochridě od císaře Basilia II. (v. t.) po- necháno, ale za arcibiskupy dosazováni brzo jen Řekové. Již ve XII. stol. arcibiskupství bulharské stotožňováno s církví Justiniany Primy v Skopji, založenou od císaře Justi- niána 1. V XI.-XII. stol. vládli v celé M-ii opět Byzantinci. V XI. stol. byla zde veliká povstání, směřující k obnovení carství Bul- harského. První vedeno od cářův Deljana a Alusiana (1040 — 1041), s vpády do Řecka a nepodařeným útokem na Solun; druhé, ve spolku se Srby, vedl Bodin, syn krále srb- ského Michaila, s boji až ke Kosturu (1072). V Čas velikého vpádu Normanův za císaře Alcxia Komnena jevilo se jen v Ochridě malé hnutí. Jinak byla doba Komnenů v této zemi doba míru. Z vnitřních poměrův nej- lépe známe otázky církevní. Jména plemen se již nepřipomínají stopy starého rozdě- lení země jsou patrný v hranicích četných biskupství samostatné církve ochridské. Arci- biskupové ochridští byli často mužové vyni- kající, jako známý byzantský spisovatel Theo- fylakt ok. 1084—1118, bývalý vychovatel sy- nův císaře Michaila Duky. Od A. stol. rostla sláva klášterských obcí na poloostr. Athon- ském. Koncem XII. stol. nastaly nové bouře; Normané r. 1185 vzali po krátkém obležení Solun, srbský veliký župan Nemanja zne- pokojoval severní krajiny u Skopje a za cí- saře Alexia III. (1197 atd.) velmož Chrs ve Strumici a Proseku kladl statečný odpor voj- skům byzantským. Když křižáci čtvrté vý- pravy s Benátcany přitáhli před Cařihrad, nastala v M-ii doba rychlých převratů a pro- měn. Bulhaři, Lombardi, Řekové epirští a nikejští i Srbové rychle se střídali za sebou. Vnitrozemí i s Ochridem a Berrhoeou obsa- dil bulharský car Kalojan. Na pomor markrabě Bonifác Montferratský za 672 Makedonie. ložil r. 1204 království Solunské, útvar efemérní, trvající pouze 19 let, v němž po ném vládl jcšté syn jeho král Demetrius do r. 1223. Kalojan nalezl záhadnou srarťr. 1207 Sři obléhání Solunu. Náměstek jeho v střední [akedonii, příbuzný carské rodiny, Strěz, na hradě Proseku odtrhl se od usurpátora cara Bořila, vešel ve spolek se Srby a bo- joval s Italy solunskými, až i on (oíc. 1215) záhadně sahynul. Země jeho obsazeny od Řekův despot átu epirskcho. Despot Theodor vyhnal r. 1223 Italy ze Solunu a dal se od učeného arcibiskupa ochridského Demetria Chomatiana korunovati za císaře. Sídlil nejvíce v Solunu a razil mince s obra- zem sv. Demetria. O vnitřních poměrech v zemi, o církvi, o šlechtě, složené z Řekův, Slovanův a Albáncův, hojné zprávy se na- lézají v listech Demetria Chomatiana. Císař Theodor r. 1230 mezi Adrianopolí a Plovdi- vem poražen a zajat od cara bulharského lana Asěna II., který tím opanoval vnitřní M-ii se Skopjem, Ochridem a Děvolem. V Solunu a v pomoří zůstal Theodorův bratr císař Manuel (1230—40), až jej od- tud vypudil Theodor, zatím v zajetí bulhar- ském oslepený, jehož synové, císař Jan a De- metrios, drželi Solun do r. 1246, kdy se ho zmocnil Jan Dukas Vataces, císař Řekův maloasijských. Vataces současně (1246) po smrti Asěnova syna Kalimana obsadil také bulharskou čásC M. až po Vardar; krajiny odtud na západ vzal epirský dc-spota Mi- chail II., ale mírem v Larisse r. 1252 ob- držel je Vataces. Po smrti Vatacovč Bulhaři se za cara Michaila Asěna pokusili o restauraci svého panství v M-ii, ale císař Theodor La- skaris II. (1254—58) je vypudil. Avšak brzo mu krajiny až po Vardar odňal zase Mi- chail II. epirský ve spolku se srbským krá- lem Štěpánem Urošem I., který tehda do- časně zaujal Skopje. Panství byzantské v záp. M-ii obnoveno r. 1259 vítězstvím^ vojsk cí- saře Michaila Palaeologa nad Řeky cpir- skými, kterým panství Řekův východních rozšířeno až k pomoří Jaderskému u Valony. Jen Skopje dle jedné listiny cara Konstan- tina Asěna (1258—77) některý čas bylo v ru- kou bulharských, načež Byzantinci zabrali vše až k horám Šarským nad Prizrencm. Michail Palacolog potvrdil i stará privilegia církve ochridské. Král srbský Štěpán Dragutin (1276 až 1282) začal vpády až do okolí Seru. Ještě před smrtí cis. Michaila (f 1282) bratr Šté- pánův, král Štěpán Uros II. Milutin, obsadil Skopje a krajiny Polog, Ovčepolje, Zlatovo a Pijanec. ^ K tomu brzo připojil Kičavu i Debru. Řekové mu po delších marných bojích r. 1299 tyto výboje pone- chali. Král Uros III. za občanských válek mezi císaři Andronikcm II. a III. (1321—28) obsadil Prosek, obléhal Ochrid a porazil bul- harského cara Michaila, spolčeného s Andro- nikim III., v bitvě u Velbuždu (Kysten- dilu) r. 1330. Syn jeho Štěpán Dušan (1331 — 55) neúnavné kořist'1 z rozkladu říše Byzantské. Podporoval povstání vojevůdce Syrgianna, zasahující až do Kosturu, a mí- rem, uzavřeným před Solunem r. 1334 s cí- sařem Andronikcm III., obdržel Prilép i Stru- mici. Toto druhé místo na čas ztratil, když voj voda Chrelja, náměstek tamní, odpadl k Řekům. Za velikého boje mezi Palaeology a Kantakuzeny (od 1341) srbský král nejprve podporoval Kantakuzena, zaujav při tom Melnik a Voden, ale pak beze spolku sám obsazoval jedno město za druhým, bez bitev, hlavně obležením pevných míst, plenéním okolí jejich a získáním obyvatelstva po do- brém. Po pádu Séru r. 1345 dal se Štěpán Dušan o Velikonocích r. 1346 v Skopji ko- runovati za cara Srbův a Řekův, načei r. 1348 opanoval i Epir a Thessalii. Řekové udrželi toliko Solun, zmítaný rozbrojem stran, s částí Chalkidiky a pomoří od Christopole (Kavaly) na východ. Když byl Dušan zaměst- nán válkou s Bosňany, císař Jan Kantakuzen pokusil se o vypuzení Srbův (1350), opano- val Berrhoeu, Voden a Ostrov, ale rychlým příchodem Dušanovým vše zase ztratil. Car srbský sídlí val tehda ve Skopji, Prilěpu a Seru. V městech veleli srbští vojvodové a župani. Pevná místa blíže k hranicím měla srbské posádky, na př. Berrhoea 1500 jezd- cův pod 30 šlechtici. Řečtí archonti (šlech- tici) a stratioti (vojíni) vypuzeni a pozemky jejich odevzdány Srbům. Ve válce svoláván také válečný lid z vesnic k hlídání hradův. Všude v městech byly strany, srbská a řecká; řecká strana se připomíná r. 1350 i v samém Skopji. Listiny místní z těch dob jsou plny osobních jmen řeckých a dokonce i řeckých terminů v v slovanském texte (stas, statek; plisiast, soused; perivol, zahrada; technit, ře- meslník atd.). Země byla v rukou šlechty a církve; lid vesnický byl dosti zchudlý a uti- skovaný. Mnohé krajiny rychlými proměnami panství a dlouhými válkami silně zapustly. Car potvrzoval stará darování z doby pan- ství řeckého i bulharského různým klášte- rům, na př. klášteru Treskaveckému u Pri- lěpu, a dával privilegia jednotlivým městům a velmožům. Listiny v zemi psané mají ja- zykový ráz srbský, rukopisy však jsou dlouho ještě psány s jusy (jmenovitě v Lesnové r. 1330 Glasnik, 16', 35, a r. 1353 Florinskij, Pamjatniky 82). Samostatná církev ochrid- ská trvala dále. V ostatních částech zemé řečtí metropolitové vypuzeni a na jejich mí- sto, na př. v Seru, dosazeni srbští bisku- pové, závislí na patriarchovi »Srbův i Ř e k ů v « ; po předchozích klatbách teprve r. 1375 nastalo smíření mezi Srby a Řeky. Po smrti cara Štěpána Dušana srbské pan- ství v M-ii se rozpadlo. Nástupce jeho car Štěpán Uros (1355—1371) byl slabý pa- novník. Matka jeho carica Helena držela jako podíl vdovský Sér ještě r. 1364. Brzo na- staly proměny. Despot Vlkašin prohlásil se r. 1366 králem srbským, maje v drženi svém Skopje, Prilěp a Prizren; bratr jeho Úglj esa, nyní povýšeny za despota, byl pá- nem Séru. Bouří těch využil .syn byz. císaře Makedonie. 673 Jana Palaeoioga, Manuel Palaeolog, tehda ná- ' archáty v Pcči a v Ochridě, dle jména trva- méstek v Solunu ; vysvobodil prý četná mé- sta v M-ii a v Thessalii (ok. 1369—1370) od jící, byly ještě na čas oporou slovanské ná* rodnosti. Mě.sta za dob výbojného postupu ►jařma srbského*. V jednotlivých krajinách tureckého hospodářsky dosti prospívala. Když založili si velmoži srbští za obecného roz- za změněných poměrů Turecka útok měnil se kladu samostatné panství: Ch lapen v Ber rhoei a Vodenu, župan Ropa nebo Gropa v obranu, a Rakousko, Rusko, Polsko a Be- nátky jaly se napadati panství Osmanské, M. v Ochridu. Bogdan v území mezi Solunem, | zůstávala stranou. Bouřlivé děje válečné, jež Sěrem a Strumicí, despot Dragaš a bratr ; v končinách stykům s cizinou bližších v oby- jeho Konstantin, tchán Manuela Palaeo- 1 vatelstvu budily naději v osvobození a k od- loga, ve VelbuŽdu (Kystendilu), Kratově, boji je podněcovaly, M. se nedotýkaly. Jen Strumici a Štipu. Pobřeží naproti ostrovu sev. její část vysočina Kosovská, stala se za Thasu obsadili zase Řekové. Nájezdy turecké invase císařských do Turecka v 1. 1683 — 99 2 Thrakie anebo po moři silně zriepokojo- též dějištěm válečným. Porážka Turků u Vídně valy pomezní krajiny. Uglješa hledal proto od Jana Sobieského byla podnětem válce té, sbhžení s Řeky a spolek proti Turkům. t kterou císař vedl ve spolku s Polskem, Ru- Král Vlkašin a bratr jeho despot Uglieša , skem a posávskými a podunajskými Slovany, zahynuli na Marici u Črnoměnu blížo Adria- , Poslanec Leopolda I. u tureckého dvora obra ~ " " til se prostřednictvím patriarchy Maksima z Je- rusalema přes Cařihrad do Peče se vracejí- cího k Srbům a Slovanům makedonským se slibem, že císař bude pomáhati jejich osvo- nopole v bitvě proti Turkům r. 1371. Srbští velmoži v M-ii stali se po této pohromě po- platníky Turkův: král Marko (v. t.), syn Vlkašinův, v Prilěpu, soused jeho Konstan- tin, Bogdan atd. Turci opanovali Sěr, zne- 1 bození. Politickým vůdcem a hlavou hnutí pokojovali Solun a r. 1391 obsadili Skopje, toho stal se Jiří Brankovič, potomek srbských východiště cest do Srbska, Bosny a Albánie. Když r. 1394 Marko a Konstantin jako tu despotů, kterého Maksim pomazal na despotu srbského, bosenského a starosrbského. Ná- rečtí vasallové zahynuli při tažení sultána ' stupce Maksimův Arsenij lil. Černojevic po- Bájezída I. do Valachie v bitvě proti Rumu- nům, země jejich zabrány od Turkův, kteří bádán od Brankoviče a smluviv se s dvorem vídeňským vydal posléze z Peče vyzvání ke tím opanovali celé vnitro M. Jen Solun a po všem Slovanům tureckým, aby uznali moc r. 1403 pomoří thessalské a makedonské zů- , Habsburskou a stěhovali se do Uher se za- staly císařství Řeckému. Solun od r. 1423 rukami nedotknutelnosti církve a svobodné náležel Benátčanům, ale již r. 1430 útokem ! volby voj vody; 37.000 rodin opustilo s Arse- dobyt od Turkův; staroslavný chrám patrona nijem III. Kosovsko, a pečský patriarchát solunského, sv. Demctria, křesťanům odňat teprve v posledním desítiletí XV. stol. a pro- měněn v mečet. Na západě M. drželi Debru dlouho Jan a Jiří Kastriotové; s válkami přeložen do Karlovic v Srému. Národní, cír- kevní a politické středisko Srbů bylo přelo- ženo z M. do již. Uher. Turci obnovili patri- archát v Péči, Arsenij IV. zaujal místo svého tureckými proti Jiřímu Kastriotovi (Skander- , předchůdce, i ten však odebral se za svými begovi) souvisí odvedení arcibiskupa ochrid- do Srému. Rakousko nepoužilo této situace, ského Doroteja s »boljary« a kleriky měst- Jiří Brankovič byl jat a jako státní vězeň po- skými do Cařihradu r. 1466. Po dokončení nechán v Chebe až do své smrti. Pro sev. všech těchto bojův M., ležíc u vnitru veli- Mii měly události tyto neblahé následky, kého císařství Osmanského, požívala míru, , jak srbský historik Panta Srečkovid (v knize bez válek a proměn. Turecké starší rozdě- I »Sinan paŠa«, Bělehrad, 1865) uvádí, zpustly lení obsahovalo hlavně tyto provincie čili končiny ty a slovanské dříve Kosovsko značně »sandžaky«: 1. Solun s pomořím a Athónem, se poturčovalo. Toto vystěhování Srbů po- 2. Kystendil s Mělníkem, Štipem a Vele- važuje za větší národní neštěstí než bitvu sem, 3. Skopje s Prilěpem, Bitolem a Ko- kosovskou. Za klesající moci turecké ve sto- sturem, 4. Ochrid se severní Albánií, Debrou letí XVIII. zhoršovaly se poměry křesCan- i Krojou. KJk. I ského a jmenovitě slovanského obyvatelstva. Nový věk. Novověké dějiny M. spadají Vedle ústřední vlády přicházely k platnosti v jedno s dějinami říše Osmanské. Zabráním místní vlády a místní panství muhammedán- Bosny za Muhammeda II. r. 1463 odloučena ské. Řečtí duchovní snažili se vyhlazovati byla M. úplně od spojení se světem křesťan- i stopy všeho slovanského. Cařihradsky patri- sícým a tím i od pokroku novodobého. Jsouc archa Samuel dosáhl r. 1767 zrušeni patri- částí držav tureckých, přístupnější Asii a Caři- 1 archátu (dle jména, opravdu jen samostat- hradu, byla tím více vydána kolonisaci ture- ného arcibiskupství) v Ochridě, poněvadž cké, s válečnictvím tehdejším souvislé, a toli- připomínalo bulharské carstvo. Vyděračnost kéž poturčování obyvatelstva, v různých do bách více méně důrazně vystupujícího. Za dob světové moci turecké v XVI. a částečně a nevraživost řeckých duchovních proti Slo- vanům těžce dotýkala se zvláště lidu make- donského. Výbojné války Rakouska a Ruska i v XVII. stol. hynulo s národním životem v tom století M. se nedotkly. Dle dělby Bal- i národní vědomi a v církvi vždy více na- 1 kánského poloostrova mezi Kateřinou II. a bývali vrchu Řekové, jejichž patriarcha šířil Josefem II. smluvené měla M. připadnouti z Cařihradu žárlivě svou moc i na jiné ná- rodnosti pravoslavného vyznání. Jen patri- obnovenému Byzantskému císařství, k če- muž nedošlo. V M-ii neměl o tom nikdo po- 674 Makedonie. tuchy. Jako jiné končiny Balkánského polo- ostrova tak i M. považována tehda za řeckou. Koncem minulého a počátkem XIX. století těžce se dotkly M. nájezdy krdžalské, lou- pežné bojovné moci, icž svůj střed měla ve východních Rhodopách. Kvetoucí dědiny lehly popelem, města, jako Moschopolis a jiná, zmi- zela s povrchu. Století XIX. bylo i M-ii dobou národního probuzení, ač jen zvolna pokračujícího. Spolu však stala se země ta v posledních jeho de- sítiletích jevištěm nejtužších národnostních zápasů a agitací. Povstání srbské za Jiřího Karaďordě r. 1804 a Milošem Obrenovičem r. 1815 obnovená válka za svobodu měly i účinek na M-ii. Podobně povstání řecké v letech dvacátých; v řadách Srbů i Řeků bojovalo mnoho makedon. Bulharů. Opravní manifest sultána Abd-ul-Medžída, r. 1839 vy- hlášený, tak zvané tanzimaty, nevedl ani v M-ii k nápravě, přispěl jen vydatně k cen- tralisaci. Moc cařihradské vlády upevnila se a rozšířila, i na dále však opírala se jen o živel muhammedánský. Přece však staly se tanzimaty, v dvojím bulharském překlade z Bukurešti rozšířené, podnětem k sestavo- váni požadavků bulharských, hlavně za samo- statnost církevní. Válka krymská (1853—56) měla pro křesťanský lid jediný výsledek hatt-i humájún Abd-ul-Medžída, kterým znovu vy- hlášeny opravy o rovnosti a právech kře- sťanů s Turky, tanzimaty vyhlášené. Hnutí za církevní neodvislost od Řeků vedeno v M-ii se zvláštní houževnatostí. Jako z Plov- diva, Trnová, Sofie a Silistry, tak i ze Sko- pje vyhnán řecký biskup; národ žádal za biskupy bulharské. Přinucen od vlády svolal patriarcha smíšený poradní sbor, který však maje řeckou většinu zamítl r. 1858 požadavky bulharské. Následek toho v M-ii byl, že vzmá- hala se unie s Římem. Městečko Kukuš u Solunu, vidouc se zbaveno svého archije- reje Partenije, prohlásilo se pro unii, doklá- dajíc, že papež Pius IX. jim dovolí užívati jazyka slovanského v chrámě. Unii podporo- val Napoleon III., jenž viděl v ní prostředek k rozšíření svého vlivu na Balkánském polo- ostrově. Jeho prostředníkem byl kníže Czar- toryski; z Bulharů zasazoval se o ni nejvíce D. Cankov. M. čítá nyní dle Ofejkova (A. Šopova) katolických obcí v nahii avrat-hisar- ské 29 vesnic s 24 duchovními, 17 kostely a 18 školami, v nahii kara-dagské 14 vesnic s 10 duchovními, 7 kostely a 8 školami a v gevgelijské nahii 17 vesnic s 11 duchov- ními, 10 kostely a 12 školami. Jsou to nahie vesměs ve vilájctě solunském. Mnohé obce, jež z opposice proti Řekům přestoupily ke katolické církvi, později vrátily se k pravo- slaví. Církevní boj, při němž i dosti krve teklo a žaláře se plnily, ukončen fermánem sultána Abd-ul-Azísa ze dne 18. zilhidže 1. hedžry 1286, t. j. 11. bř. 1870. Bulharský exarchát znamenal církevní neodvislost od Řeků. V M-ii však vedeny boje znovu. Bulharští biskupové ustanoveni býti měli jen v eparchiích s nepochybnou většinou bul- harskou, ve značné části M. mělo se konati počítání rodin a dle zjevné většiny ustano- viti biskupství buď exarchátní nebo patri- archátní. Počítání to nezůstalo bez vlivu ře- ckého, jmenovitě tam, kde lid není dosti uvědomělý. Ustanovení bulharského biskupa platilo za národní vymoženost ; souviselo s ním školství a mimo to jest biskup dle tureckých ponětí zástupcem věřících oproti úřadům. Bulharští biskupové byli v Skopji, Ochridě, Niši a Velesu; eparcnie debrská, nevrokopská, strumická a poljaninská (ku- kuŠská) téměř jednomyslně se vyslovily proti patriarchovi a pro exarchát, měly tudíž dle fermánu obdržeti bulharské biskupy. Povstání bulharské a válka Černé Hory a Srbska proti Turecku r. 1876 měly neblahé účinky pro M-ii. Slovanská národnost pro- následována se vší krutostí, a nepřátelství turecké obráceno především proti školám,, učitelům a duchovním bulharským. Řekové na straně turecké stojící nabyli vrchu. Válka rusko-turecká v 1. 1877—78 skončila mírem svatoštěpánským 3. bř. 1878, který řídě se zásadou národnosti pojal v či. 6. téměř ce- lou M-ii v obvod Bulharského knížectví, které mělo býti zřízeno. Mír ten zmařen ve své pod- statě smlouvou berlínskou dne 13. čce 187S uzavřenou mezi šesti velmocemi a Tureckem^ M. ponechána Turecku, jediné či. 23. stanoví v 2., 3. a 4. odstavci, že podobné zřízení, jaké má ostrov Kréta, zavedQno bude i v ostat- ních částech evropského Turecka, že turecká vláda svěří zvláštním kommissím, v nichž do- mácí živel hojně bude zastoupen, vypraco- vati podrobné nové statuty pro každou pro- vincii a že vypracované osnovy předloženy budou turecké vládě, která dříve, než je v život uvede, otáže se o dobrozdání evrop- ské kommisse pro Východní Rumelii. Kret- ský statut ze dne 10. led. 1868 stanovil ve svých 14 Článcích úplnou místní samosprávu^ ponechávaje politickou moc Turecku. Ture- cká vláda ČI. 23. berlínské smlouvy nepro- vedla, jako neprovedla nikdy v úplnosti sta- tut kretský. Vých.-rumelská kommisse nedo- čkavši se svolání zvláštních kommissí pro- vinciálních sama se pokusila o osnovu samo- správy pro M-ii a Rumelii, ale též bez úspěchu. (Viz »Loi des vilayetsdelaTurquicd^Europc «, 1880.) V M-ii nejen že nenastala náprava ve- řejných poměrů, nýbrž ještě zhoršení. Turecká vláda považovala fermán z r. 1870 o exarchátu za propadlý, bulharští biskupové byli ze svých diécésí vypuzeni, školy zavírány a samo do- volávání se exarchátu stíháno, ač exarcha i na dále podržel své sídlo v Cařihradč. Bulharsko svatoštěpánskébo míru s M-ii zů- stalo národním ideálem bulharským, podní- tilo však tím více nejen Turky, aby upevĎo- vali v M-ii své panství, nýbrž i jiné národ- nosti proti sobě a jmenovitě proti Bulharům, aby nemohli se národně vyvíjeti. V největší výhodě byli Řekové, ježto jen řečtí bisku- pové dosazováni byli do M., která podrobo- vána vládě patriarchově. Kromě toho řecká agitace vydatně podporována z Athén. Te Makedoníus — Makkabejští. 675 prve když za Starabulova v Bulharsku nastal ' neznajíce za Řeky se pokládají, tak zvan^ obrat protiruský, povoleni vlivem Anglie a »grekomanÍ€. Srbové činí si k zemi té právo Rakouska od sultána bulharští biskupové , na základe dočasného jejího ovládnutí ve v Skopji a Ochridé (1890) a v Nevrekopu a středověku a důkazů o jazykové podobnosti. Vclcsu (1894); jiní méli následovat. Vedle KucovlaŠi přes nepatrný počet prohlašují ná- veřejné a v M-ii dopuštěné národně církevní rodnost rumunskou za vynikající v M-ii a organisace, jež má svůj střed pro Bulhary utkali se vášnivým bojem s Řeky, za které v cxarcháté, pro Řeky v patriarcháte, pro i dříve se pokládali; v Klisuře utloukly r. 1888 Srby v srbském biskupovi v Skopji a pro ma- 1 kucovlaské ženy řeckého biskupa, když za- kcdonské Rumuny či Kucovlachy od r. 1897 hranoval čísti evangelium v rumunském ja« v jejich metropolitovi v Cařihradé, vyvíjely zycc. Odpadnutí jejich od Řeků oslabuje se i jiné v zemích sousedních. V Srbsku jest řecký živel v M-ii. K těmto národnostem to »Svatosavský spolekc, jenž s podporou připojili se nejnověji i Albánci v sev. části vlády zřizuje srbské školy; v Athénách >Syl- M. Hnutí muhammedánsko-albánské počalo> logos ", agitační školský spolek řecký; v Bu- jiŽ po míru berlínském, namířeno byvši proti kurešti »Lumina< a »Macedonie«, jež podpo- Černé Hoře. Šířilo se pak na Kosovsku a. rují Kucovlachy, snaží se je získati rumunské nabylo pevné organisace po válce řecko- núrodnosti a tím i Rumunsku nárok na M-ii. turecké, v níž muhammedánští Albánci zři- Statistiky od spolků těch vydávané jsou směle zovali pomocné sbory Turecku. Po válce fantastické. Nejvýznamnější z jednot těch stala osobili si veřejnou moc v Debřo, Prizrcn- se makcdonská jednota bulharská, jež od roku sku, Prištinsku, Peésku a podnikli na po- 1895 nabyla pevné organisace a převzala po- čátku r. 1900 i výpravu do Skopje, aby vy- litickou vůdčí úlohu pro M-ii. Makcdonské nutili sesazení nenáviděného valije. Cařihrad- hnutí a makedonské spolky trvaly v Bulhar- ská vláda, vidouc v albánském hnutí spojence sku a Východní Rumelii již od r. 1879. Po proti Bulharům, nečiní opravdových pokusft sjednocení na čas ustoupily do pozadí a o jeho potlačení. Tky. organisovaly se později s horlivostí tím větší. Makedonius viz M a k e d o n i á n i. Na táboře sofijském v list. r. 1894 ukázala se Makedovlaii viz Rumuni, prvně změněná taktika. Tábor ten a po něm Haklové (rod Lemur Geofifr.) jsou polo- jinO- v různých městech prohlásily se pro opice {fáá Proshnii) z čel. mun (Lemur i dae)\ provedeni či. 23. berlínské smlouvy a vysí- jest to rod s nejčetnějšími druhy a nejhoj- laly v té příčině deputace k zástupcům vel- nějšími jedinci celého řádu. Mají hlavu do mocí. V tom smysle dohodl se také sjezd předu prodlouženou, jako liščí, nepříliš ve- spolků makedonských od 31. bř. do 8. dub. liké oči a boltce hustou srstí pokryté. Ve r. 1895 v Sofii se radivší. Ne připojení, ale chrupu mají » j, c j, /? J, m J; hořeiší zuby samospráva M-ii berlin, smlouvou přikázaná ( řezací jsou všecky stejné délky. Zadní kon- stala se programmem makedonských spolků, četiny jsou delší předních, ale nárt není příliš které ustanovily dvacítičlenný ústřední vý- prodloužen; ocas jest delší trupu a hustou bor v Sofii, který řídí záležitosti M. se týká- i hebkou srstí pokryt. Obratní m. žijí na jící, přijímá sbírky, vydává spisy, udržuje i Madagaskaru a na nedalekých ostrovech; spojení a jest ústředním orgánem makedon- ' za dne se ukrývají v houštinách lesních, ského hnutí. Telegrafickými pozdravy carovi, v noci vycházejí nahledat si ovoce i hmyzů, hraběti Ignatěvu, tvůrci míru svatoštěpán- K nejznámějším druhům náležejí: 1. Mak i ského, a Gladstonovi zahájil ústřední výbor] pestrý čili muna pestrá (L. varius L.), svou činnost. Roku 1896 vypracoval osnovu má tělo zdélí 90 cm (z čehoŽ více než po- oprav pro M-ii, kterou podal bulharské vládě, lovina jest délkou ocasu), pokryté hustou zástupcům velmocí a v Cařihradě. Po révo- : srstí bíle a černě skvrnitou. Líce, přední lučním hnutí r. 1895 v krajinách s Bulhar- končetiny a ocas bývají u těchto poloopic skem sousedících nastal příznivější obrat pro z pravidla černé. 2. Menší m. katta (L. Bulhary v M-ii, když kníže Ferdinand po catta L.; délka úhrnem 85 cm, v tom ocas svém uznání v únoru navštívil v dub. r. 1896 50 cm) má barvu nahoře šedou i někdy tro- sultána, a ještě více po válce řecké r. 1897, chu narudlou, čenich a skvrnu kolem oka která na čas úsilí řecké agitace v M-ii osla- barvy černé, obličej a zpodek bílý; ocas jest bila. Samosprávou M. snažila se makedonská zdoben kroužky bílými a černými. 3. Akum- jednota, jejíž snahy v Turecku samém jsou ba {L. macaco L.) bývá jen o málo větší; stíhány jako velezrádné, zjednati takový pro- samec jest skoro všecek černý, samice má gramm, s nímž by souhlasiti mohly všechny , srsť nahoře rezavě hnědou, na lících, konče- národnosti, ježto by takto svobodnými vol- ' tinách a na ocase bělavou. 4. Muna šedá bami v obci, okresu a zemi každá dle čet- (L. mongox L.) má touž asi velikost, jako nosti své došla platnosti. Nenalezla však ni- akumba, ale srst nahoře tmavošedou, na bo- kde žádoucího ohlasu. Z národů, kteří sekcích nahnědlou, na břiše bělavou; lice jsou hlásí k M-ii, jsou Turci panujícím, který ve- černé. Br. řejnou moc má v rukou, Bulhaři jsou nej- ; Maklstos (Kandili), pohoří na záp. pobř. četnějším, ale též nejvíce pronásledovaným i Euboee, dosahující vrcholem Kurublia 1209 m. od Turků i od jiných. Řekové opírají se Makkabejský taneo v. Umrlčí tanec, o svou starověkou minulost a k nim nále- Makkabejiti [Maccabaei, Mayíxapaioi), zejí mnozí, jmenovitě ve městech, kteří řecky bohatýrský a na krátkou dobu i panovnický 676 Makkaronské vtrše — .Maková. rod židovský, který vybojoval národu svému nezávislost, ale podlenl později přemoci řím- ské. Seleukovci syrští dohnali za Antio- cha IV. (v. t.) pravovérné Židy k zoufalému odboji, v jehož čelo postavil se knéz Mat- lat já, s péti syny, Janem, Šimone m, Jú- dou, Eleazarem ajonáthánem; po něm byl vůdcem Juda, zvaný Makkabi (= kla- divo), odkudž všechen rod zove se M. (viz Isráélité, str. 826). Po hrdinské smrti Ju- do ve pokračoval v boji bratr Jonáthán, jenž uznán za královského zeměsprávce. Po úklad- ném zavraždění Jonáthánové pátý bratr, Si- mon, vládl po 8 let nezávisle, ale byl za- vražděn r. 136 př. Kr. vlastním zetěm Pto- lemaiem, se Syrý spolčeným, načež svak Ptolemaiův, Jan Hyrkános, ujal velekněž- ství i panství světské. Nejstarší syn Hyrkánův, Aristobúlos, nazval se králem. Nástupcem jeho byl bratr Alexandros lannaios, za něhož vznikly v rodě královském a mezi Židy spory domácí, Živené ze Sýrie i z Egypta; přes to však král spojil pod žezlem svým téměř celou Palestinu. Zemřel r. 79 př. Kr., načež po krátké vládě vdovy jeho Alex- andry provolán r. 70 za krále syn jeho Hyrkános II. Spor s mladším bratrem Aristobúlem vyvolal římské zakročení, jímž Hyrkánovi zůstala toliko hodnost vele- kněžská. Odtud M. pozbyli významu v ději- nách, ustoupivše Antipatrovi Idumaejskému. Makkaronské verie viz M a k a r o n s k é verš e. Makléř (něm. Maklér) viz Dohodce. Maklurin (C„//joOg) obsažen jest vedle mor inu (v. t.) v »žlutém dřevě* moruše barvířské (Aforus tinctona, Maclura auran- tiacd). M. usazuje se z matečných vodných extraktů Žlutého dřeva po morinu (v. t.), když přiměřené odpaříme. Jest prášek kry- stallický, nažloutlý, při 200® tající. Po stránce chemické jest povahy kyselé, v alkaliích roz- pouští se barvou žlutou; ty roztoky na vzduchu rychle hnědnou, až černají. S roz- tokem kamence vzniká žlutý lak jen v roz- toku alkalickém. OŠc. Mako, bavlna z Gossypium barbadense, vy- nikající dlouhým, lesklým vláknem, pevností i čistotou. Mako, hl. m. uher. stolice csanádské, v pr. na ř. Maroši na trati Arád-Szegedin dráhy Aradsko-Csanádské, má 32.663 obyv. (1890), většinou Maďarů, kromě evang. 12.215 řím.- kat. a 1395 řec.-kat., 1277 židů, kostel řím.- kat., evang.-augšp. a evang.-helvet., synag., nádherný palác csanádského biskupa v Te- mešváru sídlícího, magistrát, solnici, nižší gymnasium, nemocnici, veliké kasárny, olejny, továrnu na hospodářské stroje, znamenité vinařství, orbu a chov dobytka, čilý obchod s výrobky zemědělskými, pošt. a telegrafní stanici. Makololové, též Makalolové, bečuan- ský kmen v již. Africe, větev Basutů. Obý- vali původně s ostatními soukmenovci již. od řeky Vaalu, avšak r. 1824 sesílivšc rozlič- nými živly cizími, zvi. kaíirskými, vytáhli pod náčelníkem svým Sebituanem nebo Čibitanem na sev. a podrobivše si Makalaky, Maruce, Mabundy i čásC Batoků založili po obou stra- nách středního Zambezi mocnou říši, jež se udržela do r. 1864. Syn a nástupce Sebitua- nův, Sekeletu, utlačoval poddané národy, k úřadům dosazoval toliko M-ly, kteří byli pro to nenáviděni po celé zemi. Když Se- keletu r. 1864 zemřel, vypukly spory o ná- stupnictvi, říše se rozpadla na několik ma- lých státův a poddaní národové za zmatku těch vzbouřili se a M-ly, jejíchž počet stálými válkami bez toho značně byl ztenčen, vyhla- dili skoro úplně, tak že jen nepatrné zbytky se zachránily dílem do bažinatých končin kolem ř. Čobe, dílem do krajin při jihozáp. břehu jez. Njasy, jež podle nich nějakou dobu sluly Makololskem (nyn. Njasko). Jinak M. byli lid intelligentní, zabývali se pilně orbou i chovem dobytka, dovedli vydělávati kůže, jimiž se odívali, tavili a zpracovávali kovy a stavěli si pevné, dřevěné chýše, jež ohrazo- vali silným, až trojnásobným plotem kolovým. Livingstone chválí M-ly jako lid ušlechtilý a statečný, neobyčejně pohostinný, jenž ochra- nu cizinců pokládal za svatou povinnost, učelivý a nadaný, jakkoli jinak dobře už r. 1854 poznal, že panství jejich dlouho se neudrží. 1 číst a psát se mnozí naučili, po- slouchávali ochotně missionářc, ale přes to křesťanství nikdy se mezi nimi neujalo. Makoliuiky, ves v Čechách, hejtm. Kut. Hora, okr. Uhlíř. Janovice, fara a pš. Hra- zené Rataje; 36 d., 224^ob. č. (1890). Makotřasy, ves v Čechách, hejtm. Smí- chov, okr. Unhošť, fara Lidice, pš. Buště- hrad; 49 d., 371 ob. č. (1890), 2 mlýny a popi. dvůr. Bývalou tvrz držel v XV. stol. Petr Meziřický, nejbohatší kupec pražský, husité jí však dobyli a spálili ji (1420). R. 1429 zapsali Pražané M. Jarošovi a Hynkovi br. z Chlumu, ok. r. 1439 seděl tu Pesík z Kun- valdu, potom Jindřich Céček z Pakomčřic, Anna Stemberská, po ní Zdeněk ze Štern- berka, r. 1487 Sigmund Strauch z Chlumku a počátkem XVI. stol. připojeny M. k pan.ství buštěhradskému. Makov: 1) M., ves v Čechách (hejtm. Klatovy), v. M a k o v y. — 2) M., ves t., hejtui., okr. a pš. Litomyšl, fara Morašice; 114 d., 628 ob. č. (1890), fil. kostel sv. Víta, v době předhusitské far., 2tř. šk. R. 1349 postou- pena ves i s far. kostelem biskupství lito- myšlskému, později se tu připomínají pánové z Potšteina, v XV. stol. držela část M-a obec litomyšlská a od r. 1493 obec. poličská. Po bitvě bělohorské zanikla tu fara. — 3) M., osada t., hejtm. a okr. Tábor, fara Dražíce, pošta Jistebnicc; 31 d., 210 obyv. č. (1890), 2tř. šk. 4) M., ves na Moravě, hejtm. Boskovice, okr. a pš. Kunštát, fara Sulikov; 34 d., 196 ob. č. (1890), kaple Nejsv. Trojice. Maková, fara s kostelem v katastr, a místní obci smolotelské v Čechách, hejtm. a okr. Příbram, pš. Milín; 1 d., 8 ob. č. (1890), na kopci u Smolotel kostel sv. Jana Křt Makovccký — Makovský z Makové. 677 MakoTeoký, virtuos na lesní roh (nar. technika vytříbenější, nežli bývá u ruských v Čechách ve 2. pol. XVIII. stol. — f po^- 1 malířův, ale schází mu prohloubení, a snaze XIX. stol.). Byl žákem proslulého virtuosa I po eťfektu často musí ustoupiti vnitřní pod- Sticha, který pode jménem Punto žil v Pa- 1 stata duševní. Tá, říži. O jeho živote a působení víme pouze, 2) M. Vladimír Jegorovič, malíř rus. že r. 1790 koncertoval s velikým úspěchem ' (♦ 1846 v Moskvč), působí v Petrohrade, v Hamburce a byl jmenován komorním hu- Odborného vzdělání nabyl na moskevské debníkem krále pruského a Že r. 1802 vyšlo j umělecké akademii. U věku 21 let dobyl si od něho Duo pro lesní roh a violu a Quatuor \ v Petrohradě stř. medaille, r. 1873 byl jme- pro roh, dvoje housle a cello. nován akademikem, pak professorem umel. Makovice viz Plod. Makovioký Jan Drahotín, vlastenec akademie petrohradské. M. je předním reprae- sentantem onoho směru ruského malířství slovenský (* 1818 v Lipt. sv. Mikuláši — genrového, které obravši si za úkol vylíčení 1 1884). Po bohosloveckých studiích v Halle i typického ruského života hledí si při tom stal se kaplanem v Oravě a spolu učitelem I více látkového interessu než stanoviska na- na vyšší dívčí škole. R. 1849 ještě s jinými i prosto uměleckého. Je naturalistou, který národovci přinucen vystěhovati se do Ha- v diváku zůstaví někdy dojem holé prosy a liče, odkudž po udušení revoluce navrátil se i nízkosti; jindy, když myšlénka obrazu ho do vlasti, kde zvolen za správce evang. školy i nesla, dovedl se povznésti k silnému účinku, vrbicko-svato-mikulášské. Psal články paed- Bezděky namanuje se při jeho obrazech srov- agogické do sloven, časop., zejména do »Pria- nání s líčením spisovatelů. Nocující pasdčkové tďa školy*, a pro dítky vydal Častitdr. jako by byli ztlumočením episody z Turge- Makovidka Emanuel, paedagog. a íilos. něvovych »Lovcových zápisků*; Odsouzen spisovatel český (♦ 1851 v Praze — f 1890 | připomíná Dostojevského a p. Velmi zhusta v Berouně), studoval na staromčst. gymnasii, bývá dojem obrazů M-kého v reprodukci vstoupil pak na filosof, fakultu, íue nedo- lepší než v originálu, který není prost tvrdo- statkem prostředků nucen přijal r. 1873 pod- stí a těžkosti koloritu. Z přečetných obrazů učitelské místo v Unhošti. Odbyv zkoušky ! M-kého (namnoze ve sbírkách ruských raaece- z odboru přírodovědeckého jmenován byl nášů) buďtež tu v pořadu časovém uvedeny: učitelem při měšťanské škole ve Vodňanech, Ďdček se svěceným chlebem; Pévci; Prochd\ka\ potom v Berouně. Mimo četná pojednání a Milovnici slavíku \ U mírového soudce \ Na Čtyři úvahy vydal: PoČdtkové kritického realismu ruce\ Ndvstéva u synka učenníka\ Vesnická (1873); Z říše představ a ciřM(1879); Sociolo- \ škola. V Praze byly r. 1900 vystaveny práce gické črty, po\ndmky a aforismy (1889); /ird]ouhý ostro v«), v staro- věku Heleně zvaný, ostrůvek úzký, dlouhý (12 km), od jihových. konce Attiky oddělený průlivem Mandi. 6 km Sir. Náleží k provincii Attika-Boeotia. Plochy má 20 km*, skály jeho dostupují 281 m; nemá obyvatel, jsa navště- vován jen pastýři, již sem převážejí svá stáda na pastvu. dš. Makropsie čili megalopsie (řec), opti- cký klam jakožto následek poruchu jistých funkcí akkommodačních svalův oka, kterou vidíme předměty zvětšené. Tím vzniká pak falešný závěr o velikosti viděného předmětu, která závisí na velikosti úhlu zorného, jakož i na vzdálenosti, do níž předmět promítáme. Předmět zdá se tím větším, čím pokládáme jej za vzdálenější, a naopak menším, pokládá- me- li jej za bližší. Vzdálenost samu pak od- hadujeme podle napjetí svalův očních vnitř- ních i zevních, jimiž oko upírá se na před- mět a vzdálenosti jeho se uzpůsobuje či akkommoduje. Tak pozorujeme, že pro před- měty blízké oko namáhá se více než pro přeáměty vzdálené, a dle toho soudíme pak bezděky o jejich vzdálenosti a velikosti. Když pak oko neobvykle snadno se upírá na před- mět blízký (při viděni jedním okem křečo- vitým stavem akkom. svalu užitím prostředků zornici zužujících, při vidění oběma očima slabostí zevních svalů očních), vznikne ne- známá představa o vzdálenosti větší a tudíž i o větších rozměrech předmětu, naopak nesnazŠí akkommodace (při vidění okem jed- ním znesnadňuje ji ochrnuti příslušného svalu, prostředky, rozšiřující zornici, presbyopie, při vidění oběma očima slabost vnitřních svalův očních) je příčinou nesprávné představy o vzdálenosti menší a menších rozměrech, což slově pak mikropsií. Makroskopioký, prostým okem viditelný, proti mikroskopickému, drobnohlednému. Maksičky, víska v Čechách u Lačnova, hejtm., ^kr. a pš. Polička, fara Korouhev; 8 d., 47 ob. č. (1890). 680 Maksimejko — Maksimov. Ifffciniímcjko Nikolaj Aleksějevič, právní historik rus. (♦ 1870 v poltavské guber- nii). Absolvovav kollej Pavla Galagana v Ki- jevě, vstoupil r. 1888 na právnickou fakultu vězněn a odloučen od veškerých styků se svými přátelí. R. 1531 následkem nových od- haleni povolán opět na soud a, aČ doznal své chyby, z osobního nepřátelství znova od- kijevské university. Za studentskou práci souzen a poslán v okovech do tverského Ugolovnoje právo Litovskago statuta v svja^i , kláštera. Marně žádali o jeho vydání patři- s ra^itijem russkago ugol. pravá voobŠče vy- ' archa cařihradský a antiochijský jménem pa- znamenán byl zlatou medaillí a ponechán I triarchy jerusalemského, jakož i správa klá- r. 1893 při universitě, aby se připravoval stera athénského; obava, že M. G. mohl by k professuře. Od r. 1897 jest soukromým do- kompromittovati před východní církvi starou centem dějin ruského práva na universitě Rus, přitěžovala osud jeho, tak že teprve v Charkově. Uveřejnil: htočniki ugolovnjrch v posledních letech dostalo se mu některých ^akonov Litovskago statuta (Kijev, 1894) úlev a r. 1553 převeden do Trojického klá- a Sravnitéljnoje i^učenije istoriji pravá (Char- kov, 1898). Napsal též (1900) obšírný rozbor dissertace Prutčenkovy »Sibirskija okrajiny: stera, kde navštívil ho též car. Jeho spisy zab^ají se dílem výkladem Písma sv., jednak čelí proti církvi latinské, protestantské, mu- oblastnyja ustanovlenija svjazannyja s Sibiř- hammedánské a židovské, dílem jsou obsahu skim UČreŽděnijem 1822 g., v stroje uprav- 1 mravně polemického. Tyto jsou téŽ nejdůle- lenija russkago gosudarstva«. žitější a ukazují, jaké vážnosti a jakému vlivu jfffclriilm Qrek (MaKCHU'L TpeK^), boho- těšil se i v tehdejší společnosti. Jeho žákem slovec a moralista ruský (* dle domněnky kol byl kníže Kurbskij, Zinovij Otěnskij, arci- 1480 v Artě v Albánii — f 1556 v Trojické , biskup kazaňský German a j. Mnohé jeho lavře u Moskvy), pocházeje z vynikající ro- myšlénky zjednaly si platnosti též na Sto- diny odebral se za vyšším vzděláním do hlavém sněmu. Osvojiv si způsoby filologické Itálie, kde sblížil se s předními zástupci doby ' kritiky, napsal několik prací grammatických, obrození, stal se žákem Laskarisovým a osvo- ale vnitřním duchem humanismu zůstal ni - jil si klassické jazyky i tehdejší literaturu dotčen. Přes to stal se živým prostředníkem církevně-filosofickou. Veliký vliv na jeho mezi staroruským písemnictvím a západní mravní rozvoj měla hlavně kázání Savona- vědou. Spisy jeho vydala duch. akademie rolová. Navrátiv se kol r. 1507 z Itálie vstou- kazaňská (1859—62). Srv. Ikonnikov, M. G. pil do Vatopedského kláštera na Athóně a (Kijev, 1865 — 66); Pypin, Voprosy drevněrus. odtud k žádosti velkokn. Vasilije Ivanovice, ! pismennosti (» Věstník Jcvropy* , 1894); Ne- přejícího si překladatele církevních knih, po- ' lidov, Děsjať čtěnij po literatuře (Moskva, slán r. 1515 do Moskvy a přijat zde s veli- ■ 1895). Šnk. kými poctami. Třeba že neznal ještě rus. ja- Vfkkflimov (MaKCHMOB^) : 1) M. Nikolaj zyka, pořídil si za součinnosti rus. překládá- Aleksandrovič, gen.-major, voj. právník telův a písařů nejprve překlad žaltáře, sesta- (* 1826 — f 1887), byl činný při voj. soudní vil katalog velkoknížecí knihovny a opravil j reformě r. 1867 a r. 1869 stal se voj. soudcem, boho.služcbné knihy — Triod, Časoslov, I Za poslední rusko-turecké války byl členem sváteční Mineji, Apoštol. Činnost jeho kassač. úřadu při činné armádě. Z jeho spisů záhy však překročila úzký obor mni.šských hlavní jsou: O mírových sucQach i jich sje^- prací a obrátila se proti mnohým nesrovná- dach (Petrohr., 1866); Francu\skij vojenno- lostem a neřestem veřejného života, k čemu ugolovnjrj kodéks o prestuplenijach i naka\a- dávalo mu právo nejen všeobecné vzdě- lání, ale i přísný charakter mravní. Potíral zejména prázdnou obřadnost,úplatnost,lichvu, nijach (t., 1866); Statističeskij oČerk vojenno- sudnoj časti vo vremja vojny íSjJ — 7^ ^' "^ Balkanskom poluostrové (t., 1879—80). hrubou prostopášnost, nevzdělanost a pověru, 2) M. Sergej Vasiljevič, cestovatel a podporovanou značným rozšířením knih apo- spisovatel rus. (* 1831 v Parfentévč, kolo- kryáckých. Srážka s officiální mocí světskou ! grivském új. kostromské gub.), vyššího vzde- i církevní byla nevyhnutelnou a propukla, ' láni nabyl na moskevské universitě a na petro- když M. G. sblížil se s nepřáteli metropolity hrad. vojensko-chirurgické akademii. Lite- Danijila Vassijanem a s bojarinem Berse- rární činnost zahájil r. 1853 črtami ze života nčm Beklemiševem, jenž upadl v nemilost, lidu a záhy vzbudil pozornost Turgeněva. jakož i se zjevným nepřítelem Ruska, ture- R. 1855 podnikl pěšky cestu po vladimirské ckým vyslancem Skinderem. Když pak ne- gub., navštívil Nižnij Novgorod a Vjatskou schválil úmyslu velkoknížete rozvésti se gub., učiniv takto první pokus bezprostřed- s manželkoui osud jeho byl rozhodnut. Ne- ního studia lidu. Plodem tohoto studia bylo přátelé jeho použili všech prostředků a v dub- množství črt, jež sestavily knihu Lésňaja giul nu i v květnu r. 1525 M. O. postaven před | (Petrohrad, 1871). Když k podnětu velkokní- synodu, na níž tvrzení jeho o nedostatečnosti žete Konstantina Nikolajeviče námořní sprá- slovanského překladu církevních knih pro- vou organisovány výzkumné výpravy do růz- hlášeno za kacířství a mimo to odsouzeny ' ných krajů Ruska, na M-a připadlo sev. po- nékteré odchylky v jeho překladech, vysvět- březí, i pobyl na Bílém moři, u Ledového litelné ostatně jeho nedostatečnou znalostí '■ okeánu a Pečory a dojmy své vylíčil sou- ruštiny. Když konečně doznal, že pochybuje borně v knize God na Sévérě (t., 1859, 3. vyd., o svrchovanosti ruské církve, byl odsouzen 1871). Touže správou poslán pak na daleký k vyhnanství do Volkolamského kláštera, kde východ a plodem cesty té byla kniha Sa Maksímovič. 681 Vostoky poje\dka na Amur v 1860—61 gg. (t., 1864, 2. vyd. 1871). Na zpáteční cesté revi- doval sibiřské žaláře a studoval život vypo- vězenců, zprávy jeho však nedostaly se do veřejnosti. Pozdéji užil jich v knize Sibiř I katorga (t., 1871). V 1. 1862—63 meškal v jiho-vých. Rusku, studoval poméry na bře- zích Kaspického moře a na Urale, kde vší- mal si hlavně života sektářů. Již dříve vydal Ríf[ska\y i\ istoriji staroobrjadcev (t., 1861), které nyní doplnil řadou nových črt, uveřej- něných v časop. »Délo«, »Semja i školac, »Otéč. zapiskic a j. R. 1868 zeměpisný spo- lek petrohradský poslal ho do sev.-záp. krajů ruských, a výsledkem cest jeho byla nová kniha Bvoďačaja Rus Christa-radi (t., 1877). Neobyčejně cenná jest jeho sbírka různých slov a obratů, běžných v obecné mluvě, je- jichž prvopočáteční význam během času za- nikl, Krylatyja slova (t., 1890). Množství jeho statí o různých stránkách národního života jest dosud rozptýleno po časopisech. Po- drobnosti o výpravách námoř. správy otiskla »Rus. Mysl« s názvem Litěratumaja ekspedi- cija (1890). M. redigoval a pořídil též mnohá populární vydání pro lid, jaká: Rus. stepi i gory; O rus. ljuďach\ O vus. \emlě\ Kresť janskij byt pre^dé i téper; Kulj chleba i jego pocho^dénija (t., 1873, záhy vyšlo ve 3. vyd.) a j. Srv. A. Pypin, Istorija rus. etnografiji. 3) M. Vasilij Maksimovič, ruský gen- rista (♦ 1844). R. 1865 obdržel na petrohr. uměl. akademii za svůj obraz Nemocné dité zlatou medailli a r. 1870 jmenován akademi- kem. Z prací jeho. Živě a realisticky naho- zených, vynikají: Čaroděj na svatbě (1875); Roidělent dědictví na vsi (1876; obé v mosíc. Treťjakovské galerii); Skrovná večeře a Kdo tam? (1878—79; majetek Golovinův); Na svém laně pole {1S92); Zchytralá švekruše ^1893) a j. Na první pražské výstavě »Tovarišcestva pe- redvižnych chudožestvcnnych vystavok« roku 1900 byl jeho obraz Opět řádí (opilec v do- mácnosti všecko rozbíjí). Realismus M-ův látkou i podáním byl nevšední jeho před- ností a sytým koloritem a správnou techni- kou byl tam z nejlepších toho směru. Makslmovid: 1) M. Michajil Aleksan- dro vič, badatel maloruský (♦ 1804 — f 1873), studoval dějiny a slovesnost, později pří- rodní vědy na universitě moskevské, načež stal se zde na základě dissertace O sistěmach rastitěljnago carstva adjunktem a r. 1833 pro- íessorem botaniky. Vyslán byv r. 1832 na Kavkaz, přivezl odtud bohaté sbírky. Záhy však pro churavost zatoužil usaditi se v Ki- jevě. Hr. Uvarov jmenoval ho rektorem tamní university, uloživ mu přednášeti rus. sloves- nost, neboť viděl v něm schopný nástroj opětné russifikace popolštěného kraje. M. vzdal se r. 1835 úřadu rektora a r. 1841 pro rostoucí churavost i hodnosti professorské. V 1. 1843 — 45 přednášel ještě jako soukromý docent, ale pak usadil se na svém statku v poltavské gub., odkud občas navštěvoval své moskevské přátele, jmenovitě Pogodina a Gogola. Literární činnost jeho byla velmi Ott&v Slovnik Naučný, sv. XVI. 236 igoo. obsáhlá a všestranná. Tak napsal několik odborných pojednání z přírodních věd a vy- dal populární dílo Kniga Nauma o velikom Bofijem mirě (1851), jež dočkalo se 6. vy- dání. Hlavní význam jeho spočívá však v pra- cích nesoucích se k dějinám, národopisu a literatuře Ukrajiny. Spadají sem v první řadě sborníky: Malorossijskija pěsni (Moskva, 1827); Ukrajinskija narodnyja pěsni (t., 1834) ; Golosa Ukrajin, pěsen řs A. A. Aljabjevem) a Sborník Ukrajin, pěsen (Kijev, 3849). Obliba národní poesie vedla ho ke studiu jazyka jihoruského (O^^načeniji i proischofděniji slova; Kritiko- istoričeskoje i^síědovanije o rus. ja\ykě\ Na- čatki rus. filologiji), načež stal se horlivým obhájcem osobitosti »jihoruského« jazyka, vystupuje polemicky i proti příteli svému Pogodinovi; Filologičeskija pisma k M. G, Pogodinu (>Rus. Beseda*, 1856); Otvětnyja pisma k témuž (t., 1857). Od té doby počíná spor, jenž dosud zajímá badatele a občas bouří i politické vášně. Ke staroruskému pí- semnictví vztahují se M-ovy práce: Istorija drevněj. rus. slovesnosti; O narodnoj isíori- českoj poesiji v drevněj Rusi] Pěsň o polku Igorevě; K objasněn iju i istoriji Slova o polku Jgorevě] O načalě knigopečatanija v Kijevě\. Kni{naja starina ju^norusskaja a pod. Jsou-li práce tyto důležitý po stránce filologické i literárně historické, ještě větší význam mají jeho výzkumy dějepisné, tak že právem bývá nazýván patriarchou jihoruské historiografie. Odvozuje jihoruský jazyk a slovesnost od staroruského, viděl i v jihorus. dějinách gene- tickou souvislost se starou dobou kijcvskou a odvozoval Malorusy od starých Rusičů. Velmi cenné a kritické jsou jeho studie o kozáctvu {Obo\rěnije gorodovych polkov i soien byvších na [/krajině so vremeni Bog- daná Chmelj nicka go\ O getmaně Sagajdačnom; O kolijivsčině a pod.), jakož i pojednání z to- pografie a archaeologie jižní Rusi. Větší čásC jeho prací vydána byla po jeho smrti sou- borně ve 3 dílech. M. byl velmi blízký star- šímu, romantickému ukrajinofilství, nevylu- čuje však Ukrajiny z ostatního Ruska. Sám psal maloruské básně, přeložil do maloru- štiny žalmy a »Slovo o pluku Igorevě« a vů- bec jevil zájem pro živý rozvoj literatury a vědy. Redigoval a vydával též sborníky »Kijevljanin«, >Ukrajinčc«, almanach »Den- nica« (1830—34, 3 sv.), v němž dovedl sku- piti přední spisovatele ruské, jako Puškina, Venevitinova, Vjazemského, Děljviga, Chom- jakova, Jazyková a j. Gogol upřímně si vážil M-e a byl s ním v přátelské korrespondenci. Srv. životopis a ocenění jeho činnosti od Ponomareva (»Žurnal min. nár. osvěty*, 1871); Jubilej M. A. M-a (Petrohrad, 1872); A. N. Pypin, Istor. rus. etnografiji. Šnk. 2) M. Karl Ivanovic, ruský botanik (* 1827 v Tule — t 1891 v Petrohradě). Vy- studovav na derptské universitě stal se r. 1852 konservátorem carské hotan. zahrady v Petro- hradě. R. 1853 byl vyslán na fregattě » Dianě* na cestu kolem země i stráviv první rok v Atlantském a Tichém okcáně se zastávkami 44 682 Maksut-Alichan — Malá Asie. v Riu de Janeiro, Valparaisu a Honolulu ve- plul r. 1854 do zál. de Castri v rus. východo- asijské přímořské oblasti a ježto vypukla zatím východní válka, byl přinucen prodleti déle na pevnině (do r. 1857), čehož použil k důkladnému prozkoumání amurského úvodí dosud takřka zcela neznámého s velikými nesnázemi a skrovnými prostředky hmotnými. Pořídiv bohatou sbírku tamního rostlinstva vydal po návrate v Petrohradě dílo : Primitiae florae amurensis (»Mém. de TAcad. Imp. de St.-Petersbourg<, 1859), jímž učený svět se- množství časopiseckých statí o poměrech jihó- slovanských. V 1. 1868 — 71 navštívil mnohé knihovny a archivy italské, odkud vynesl hojně zpráv důležitých pro dějiny jihoslo- vanské. Z části vydal je ve sborníku Istori- českije pamjatniki jufnych slavjan (t. a Běle- hrad, 2 díly). Po svém návrate z ciziny byl professorem slavistiky ve Varšavě. Z ostat- ních jeho prací, vyznačujících se vesměs přesností, jasností a kritičností, uvádíme jeáté: Italjanskije archivy i chraňaŠčijesja v nich ma- teriály dlja slavjanskoj istoriji (1870 — 71); Isto- známi) se svéráznou květenou Ámurska a I ričeskija ro^yskanija o slavjanach v Albaniji Ussurijska. R. 1859 vydal so M. opět na cestu v srednije veka (1871); Bolgaria v konce XII. Sibiří do Irkutska a Žabajkalska i dále do i v pervoj polovině XIII, v. (1873); Bolgaríja Japanu, kdež se zdržel až do r. 1864 Byv , pod turec. vladyčestvom, preimuščestvenno r. 1869 jmenován hlavním botanikem carské | v XV. a XV f. v. Úplný výčet jich podal A. botan. zahrady petrohradské studoval nejen ] Smirnov v nekrologu M-a (»Rus. Filologi- sbírky vlastní, nýbrž i jiných cestovatelův a českij Věstník*, 1883). sběratelův, jako Prževalského, Potaninovy a j., Makuiin, Mokošín, Mokušín, ves v Če- i stal se v krátce nejlepším evropským znal- chách, hejtm. Pardubice, okr., fara a pš. Pře- cem květeny japanské i mírného pásma nej- louč; 23 d., 147 ob. č. (1890). Ok. r. 1086 východnější Asie. Chystaje k tisku obšírnou příslušela ke klášteru opatovickému. práci o této látce, již téměř všechnu jiŽ zpra- Makušlii Petrlvanovič, vynikající pra- coval, překvapen byl smrtí, tak že vyšla i covník na poli národní osvěty v Sibiři, pů- vzácného toho díla pouze menší čásť. Z ji- 1 sobil nejdříve na různých školách, načež ných prací M-ových ještě uvádíme: Diagnoses ' usadiv se r. 1868 v Tomsku založil tam (1873) plantarum novarum Japoniae et Mandschuriae \ knihkupectví, jež jest nyní největším na Si- (»Mém. dc TAcad. Imp. de St.-Petersb.« 1866 biři a má poboční závody v jiných městech až 1871 a 1872—76); Diagnosis plantarum no- sibiřských. Časopisy jim založené (»Tomskij varům asiaticarum (t, 1877 — 78); Flora tan- Spravočnyj Listok* a »Tomskij Listok«) pů- gutica, sivé enumeratio plantarum regionis sobí zdárně ve smyslu pokroku a národní Tangut (Amdo) provinciae Kansu, nec non Ti- osvěty. M. přičinil se v Tomsku o zvelebení betiae praesertim orient, borealis atque Tsaidon školství, založil »Obščestvo popečenija o na- (t., díl I. Thalamiíiorae et Disciflorae, 1889). rodnom obrazovaniji«, jehož úkol jest odstra- Maksut-Allohan viz Alichanov. niti zcela analfabety, pak bezplatnou veřejnou Makiejev (MaKUieeB'b) AI eksěj Ivano- ; knihovnu, museum přírodní a praktických vič, rus. generál a zeměpisný spisovatel vědomostí a mn. j. (1822— 1892), byl professorem na škole gener. Mála či mandibula (lat.) viz Čelist, štábu a pak členem jeho učeného komitétu. MaUl Otilie, dram. umělkyně, viz SkU- Napsal : IstoriČeskij ob^or Turkestana (Petrohr., nářová-Malá. 1891); Opisanije Araljskago morja (»Zap. Rus. i MaUl Asie, ve starověku Asia mi nor. Geogr. Obšč.€, 1851); Geogi-afičeskije, etno- nyní Anatolie, Natolie, tur. Xw^iť/o/i (t. j. grafičeskije i statističeskije materiály o Turke- východ, ráno), v užším smyslu též Levant stanskom kraje (t., 1871); O vojennoj statistiké\ nejzápadnější poloostrov Asie, ohraničený na v Rossiji (»Věstn. Imp. Rus. Gcogr. Obšč.c, I vých. vysočinou Arménskou a Eufratem, na 1858); OČerk sovremennago sostojanija i4/f/- ' j. řekou Džíhánem a mořem Středozemním, riji (t., 1860) a j. cenné zeměpisné práce. | na záp. mořem Aegejským a na sev. Marma- Maktan (Mactan, Magtan), ostrůvek rou, Bosporem a Černám mořem. Rozloha v archipelu Filipínském, úžinou oddělený od páčí se na 497.850 fcm" s 9 milí. obyv. (18 ostrova Sebu. Rozkládá se v ploše 80 km^ obyv. na 1 frm-). Po stránce kulturní jest sev. od 10® s. š. Byl objeven r. 1521 Magal- M. A. toliko kusem Evropy, nebof panují haesem, jenž tu byl zavražděn. tam již od časů Priamových mravy a zvyky Maknlatnra (lat.), starý nebo pokaženy právě takové, jakými se vyznamenává oby- papír; pak knihy, jež pozbyly ceny a slouží ' vatelstvo na protějším břehu evropském jen k balení a pod. Obrazně znamená bez cennou knihu. Makaiev Vikentij Vasiljevič, sla- vista ruský (* 1837 - f 1883), ukončiv stu- (Curtius). Nejsevernější kraje přiléhají ke 42** s. š., nejjižnější téměř ke 36® s. š. Horopis a geologie. Půda představuje v celku pláň o průměrné výši lOOO m, místy dia na petrohrad. universitě byl v 1. 1862 až 400—1600 m. Nad ni vyvyšují se horské 1865 konsulátním tajemníkem v Dubrovníce, hřbety, zvláště na pobřežní straně jižní zná- kde zabýval se archivním studiem dubrov- mé jako Taurus. Pokračováním jeho jest nických dějin. Výsledkem těchto studií byla Antitaurus, mířící na sev.-vých. k Eufratu díla OČerk diplomatičeskich snošenij Rossiji ^ b, přimykající se k Tauru Arménskému. s dubrovnickoj republikoj (1865) a I^slédova- Četné rozsochy odštěpují se na jih i na se- nija ob istoričeskich pamjatnikach i bytopisa- ver. Ráz taurského horstva lze sledovati též téljach Dubrovnika (Petrohrad, 1867), vedle na některých ostrovech moře Aegejského Malá Asie. 683 a Středozemního, jako na Kypru a Rhodu. ■ váti lze v Malé Asii na mnohých místech, zvlá- Pravdě se podobá, že jsou tyto souše pouhé ště pak při Bosporu, Dardanellách, Aegejském útržky pevniny, jež souvisela kdysi s nynéj- moři, Černém moři, Antitauru, jakož i v ni- ším Taurera. Nejvyšší vrcholky maloasijského horstva jsou Varčembek (3700 m) na se- veru při hranicích Kavkazu, BulgharDagh (3500) vTauru, Bingiól v Antitauru (3200), trozemí. Ale sopečná činnost vulkánů, k nimž počítati jest klassického Argaea (Erdžas), Hassan Dagh a Kára Dagh, utichla již před mnoha věky. Argaeus soptil snad jeŠtě na Beg Dagh (3000) v Arménském Tauru, Ak. počátku našeho letopočtu. Eruptivní horniny Dagh (3000) v Lykii, Ak Dagh (2700) u Si- ; objevují se místy v rozsáhlých massivech, vasu, Ala Dagh (2500) v Bithynii, KešiŠa to buď jako trachyt, dojerit, porfyr, diorit Dagh č. Olymp (2500) u Brusy, Hasan " Dagh (2400) na již. straně jez. Tuz Čólů, vrcholky u Angory, 1800 m. Na nejzazším zá- padě strmí při Hellespontu hora Ida (1752 m), památná již z časů Homérových a slavná nebo jako čedič a láva. Shluky basaltových hranolů překonávají svou velikolepostí i nej- přednější naleziště evropská. Za doklad usí- najícího vulkanismu lze pokládati také četné horké prameny, z nichž některé byly pový- z trojské historie. Jeden vrcholek její slově seny na proslulé lázně již za starověku. Lé- nyni Kaz Dagh. Výšek ubývá planině i ho- čivá síla jejich byla příčinou, že vzniklo jméno ram od vých. k záp. Nápadný sklon pozoro- Galatia salutaris, Sirná a železitá vřídla váti lze také na vých. při přechodu do ní- v Bruse požívají posud slavné pověsti. Te- žiny Mesopotamské. Znamenité výšky dosa- plota anatolských vřídel měří 38— lOO^^C. hují i některé průsmyky, na př. na cestě Umělým ochlazením těchto vod dostává se mezi Trebizondou a Diarbekirem: Zighan- obývati Istvu znamenitého nápoje. Vápenných ský (2070 w), Jeničky (1910), Kop Dagh (2470), K a r a k a j a (2520), T u m a g i o 1 (2500), Guntar Kaj a (2100). Za nejvyšší vrcholek anatolský pokládati jest osamělou kupu u Kaisarie zvanou ErdŽas Dagh č. Ard- žiš (starověký Argaios). Vyhaslý ten vulkán tura usazených z horkých vřídel užiti lze místy jako výborného kamene stavebního. Travertinovými pyramidami proslula za po- slední doby zvláště krajina nedaleko Argaea. Hojně vyskytuje se v Malé Asii hadec, jenž jest jako přeměněná hmota rovněž původu (se dvěma jícny) má výši téměř 4000 m. Jed- cruptivního. Za zplodinu vulkanickou poklá- notlivé planiny zovou se podle osad, na př. , daly se tcž plameny památné Chiméry, chrlící Sivaská, Bauluská aj. Četná údolí a hlu- ' ze seb': nesmrtelný oheň již po několik tisíc boké rokle, vzniklé stavbou geologickou, pro- let. Tietzovým badáním v Lykii vyšlo na těkány jsou potoky a řekami. Divočiny skalní ; jevo, že plameny ty jsou hořlavé plyny uhlo- a strmé propasti propůjčují anatolským údo- ' vodíkové, vznikající rozkladem ústrojných lim malebného vzhledu. Zemézpytným badá- , zbytkův uložených v tamních vrstvách flyšo- ním zjištěny jsou v Malé Asii již mnohé vých. S geologickou stavbou souvisí v Ana- útvary. Veliké území složeno jest z kamení ' tolii výj e vy zemětřesné,pozorované často prahorního, zvláště z krystallických břidlic ; zvláště v záp. části. Na vých. trpívají země- doklady pro silur ještě scházejí. Za to jsou | třesením nejvíce krajiny kolem Araratu, je- četny zkameněliny, jež potvrzují existenci , žera Vanského, Erzerumu, Karsu. Hrozné maloasijského devonu při Bosporu, na po- otřesy při Bosporu udaly se posledně v roce březí Černomořském, v nitrozemí Antitauru 1894; o život přišlo té doby na sta lidí. a j. Kamenouhelný útvar na pobřeží Černo- Zmínky zasluhují přečetné jeskyně. Není mořském v Eregli ( Heraklei) tají v sobě flece snad druhé země, která by jich měla tolik, uhlí, jež má vlastnosti uhlí anglického. Doly , Pověstný vchod do podsvětí označuje podnes ty jsou otevřeny od r. 1844. Uhelné doly jsou nepochybné jeskyně u Amásry při pobř. černo- též v nedaleké Amasaře. Třetím místem kar- mořském.Mnohéjeskynésloužily v dávnověku bonu s flecemi uhelnými jest Ineboli (o něco i za obyt lidem. Památný jsou zvláště křesťan- dále na východ). Nejsilnější flec měří 4 m. , ské kobky na západě Argaea, královské hrobky Permský útvar nebyl posud zjištěn, trias ^ amasijské, skalní hrobky paťlagonské, fry- aŽ posud málo kde. Jurský útvar poznán , gické. a lykijské a j. Za obyt užívá se mno- byl v Paflagonii, v Bithynii, kolem Angory. ' hých jeskyň anatolských až podnes; většinou Křídový útvar prozrazuje se v Anatolii hoj- 1 jsou však útočištěm stád. V Paťlagonii byly nými Inoceramy, Hippurity a Exogyrami. | zjištěny také jeskyně ledové. V jeskyni Střední krajiny Malé Asie vyznamenávají i má svůj původ i rameno samého Tigridu. se třetihorami. Rozlehlost jejich věští všudy | Ncrostopis. Mezi nerosty, jimiž M. A. numuliti. Tu onde proráženy jsou třetihory • nad jiné země vyniká, počítati jest mořskou kolossy sopečnými. Takovými jsou kromě pěnu, potom pandermit a rudu chromovou. Erdžasu ještě Hassan Dagh (2400 m) , Proslulé doly pěnové loží asi 5 hodin cesty a Kára Dagh. Dle Čichačeva zaujímají { od Eski Sehru. Chuchvalce toho nerostu mladší vrstvy třetihorní třetinu celého pólo- jsou uloženy v hornině hadcové a upomínají ostrova maloasijského. Hnědouhelné vrstvy svým uložením na vrstvy slepencové; dolo- vyskytují se u Biledžiku a Malatie při Eufratu, j váním mořské pěny zabývá se několik tisíc jak již prozrazuje jméno tamější osady >Kó- ' lidí. Výnosné doly na pandermit, označovaný múrkhan« t. j. uhelný důl. Známky po době obyčejně jménem boracit, jsou v Sultančairu ledové nebyly posud v Anatolii pozorovány, při Marmoře. Bórový ten minerál uložen jest Doklady o někdejší činnosti plutonické sledo- , v podobě hliz a žil ve vrstvách sádrovcových. 684 Malá Asie. Chromovými rudami honosí se zvláště kra- jiny mezi Olympem a Eski Šehrem; nyní je známo asi 120 ložisek. Význačným jest také smirek, jenž byl znám dříve toliko z Naxu; nyní proslula i ložiska v okolí smyrenském a lze je sledovati mezi prahorním vápencem a svorem. Kamenné uhlí mají zvláště kraje černomořské; doly tamní má ve správě mi- nisterstvo námořnictví, kutací právo propůj- čují poslední dobou též společnostem sou- kromým. Mocnost všech ťlecí činí celkem asi 25 m. Dobýváním zaměstnávají se hlavně Chorvati. Mramorové lomy otevřeny jsou na mnohých místech; kamene toho užilo se tu onde ke zbudování železniční trati. To platí i o jiných odrůdách vápence a o sádrovci. Důležité místo mezi anatolskými nerosty za- ujímá kamenná sůl; lavicejejí mívají v moc- nosti přes 10 m. V osadě Tuzkiói zbudováno jest mnoho domů ve skalách solných. Po- dobná ložiska má okolí angorské. Úžasným bohatstvím kuchyňské soli vynikají krajiny středoanatolské; památné jest zvláště solné jezero Tuz Čólů. Voda jeho obsahuje v sobě přes 32% soli a jest tedy nejslanější ze všech známých jezer. Těžení soli pronajato jest jisté společnosti, jež střeží své právo zvláštními dozorci. Za suchého léta mívají solné vrstvy tlonštku až 2 m. Koncem mě- síce října vysýchá jezero úplně. Z mořské vody těží se sůl na pobřeží pergamském. Vydatná jsou též ložiska kamence, síry, rud železných a manganových, kyzů měděných, leštěncův olověných a j. Ale těžení je ne- dostatečné nebo zcela opuštěno a zane- dbáno. Zmínky zasluhují též prameny pe- trolejové (při perské hranici), kapalný bitu- mcn při Tigridu, asfalt, hlinka valchářská a jí podobná »hlinka mýdlová*, které uží- vají Anatolci v lázních a při praní na místě mýdla. V od opis. Největší řeky, majíce svůj vznik na pláni střední Anatolie, tekou směrem se- verozápadním a vylévají se do Černého moře. Kyzíl Irmák jest nejmohutnější v celé Malé Asii. Menší jest Ješíl Irmák (tur. j>s/7, zelený), za starověku Iris, potom Sakaria (Sangarios), Čorok. K oblasti moře Středozemního nále- žejí DŽíhán, Seihun, Gók-su, Ešcn-čáj, Da- laman-čáj. K Aegejskému moři pílí Mende- rcs honosící se malebným tokem a úrodným údolím, dále Gedíz-čáj (Hermos, v. t.) a j. Eufrat a Tigris opouštějí půdu vlastní Malé Asie po krátkém toku. Ža význačnou zvlášt- nost anatolských řek uvádí se, že mají málo vody, že jsou mélky a že po líném toku vrhají se náhle níže. Parolodi se nemohou plaviti po žádné. Voroplavbě a malým člu- nům jsou přístupny jenom málo kde. Jména anatolských řek podléhají častým změnám. Od prameniska k výtoku dostává se téže řece několika názvů. Jezer má M. A. hojnost. Největší jest Tuz Čólu (1700 fcm«). Od něho na jz. rozkládají se Egerdirgiol (tur. giól, je- zero), Kinligiól, Sógiidgiol, Burdugiol a m. j., vesmrs slanovodní. Takovým je též jezero Vanské o 3600 km^, obsahující jenom 2% soli. Sladkovodní jezera jsou: Sabandžské, Iznické, Abullonijské, Maniaské a j. Podnebí anatolské vyznačuje se nápad- ními extrémy zvláště na planině; místy pře- vládá podnebí kontinentální, místy přímořské. Za léta bývají teploty 36° C, za zimy až — 19"C. Vánice sněhové překážejí zhusta dopravě že- lezniční. Letní měsíce bývají velmi suchy. Vrcholek Olympu pozbývá sněhu mnohdy až v květnu, Ak Dagh v červnu, Argaeus v červenci. Zima a podzim vykazují počasí vlhké. Malarie ovládají mnohé kraje, zvláště při Sakarii a Pursaku, ale i v Angořc, městé vysoko položeném. Šíření malarie přičítá se větrům a špatné vodě. Veliká sucha přiná- šejí v zápětí hlad a nouzi (1. 1873 — 75 v okolí Angory, Kaisarie). Také sněhové vánice bý- vají příčinou, že hyne na tisíce lidí i dobytka (1874). Že zamrzl i sám Bosporus, známo jest z časů starých i novějších. Květena. Lesů ubylo v Anatolii již val- nou měrou. Na pustošení naříkali již Strabón a Livius. Požáry a stáda dobytka jsou hlav- ními škůdci lesního hospodářství anatolského. Na širokých pláních neviděti zhusta ani je- diného stromku. Obyvatelé topívají zhusta trusem dobytčím. Vnitřní kraje berou na se zhusta ráz stepní, okraje ráz květeny moře Středozemního. Vyšší pásma mají květenu alpskou. Stromy jehličnaté počínají obyčejné ve výši 1350 m. Ovocné stromy prospívají ještě ve výši 1200 m, ne však již réva vinná. Buky tvoři lesy ještě ve výši 1800 m; hra- nice jejich končí 2400 m. Kleč schází. Výše bují nízké Rhododendrony (/?. caucasium). Z ovocných stromů pěstuje Anatolec jabloně, hrušky, kdoule, marhaníky, mišpule, višně, švestky, meruňky, olivy, smokvoně, révu, nad to pak moruši, lísku, vlaský ořech, ka- štan, mandlovník, dřín. O zvelebení zahrad- nictví získali si mnoho zásluh muhammcdán- ští přistěhovalci (muhadžiři). Mimo druhy obvyklé i u nás pěstuje anatolský hospodář lilek jedlý (patlidfany) a melony, na polích pak kromě našich druhův obilných též cirok, rýži, tabák, mák, bavlnu, mořenu, řešetlák a šafrán. Nejlepší fíky rodí kraj smyrenský. Tamže daří se též oranže a citrony. Vyschlá pole a sady zavlažují se vodou rozváděnou čerpadly. Vinařství a polařcní čekají ještě na své povznesení, a půda na vydatnější vý- nos, ač jest Anatolie již nyní znamenitou obilnicí. Hospodářské stroje vídají se velmi vzácně; starodávného pluhu a smyku přidr- žují se anatolští sedláci podnes. Velmi hojně zastoupeny jsou v Anatolii rostliny slano- milné. V botanickém ohledu počítá se kvě- tena Malé Asie k nejbohatší v celém Orientě. Typickými na vysokých pláních jsou Astra- galus a Acanthits. Zvířena anatolská čítá mezi ssavci přes 50 druhů. Ze šelem dlužno vytknouti lev- harta, divokou kočku, rysa, karakala, hyenu žíhanou, promyku, vlka, šakala, medvědy {Ursus arctoSf U. synacus)^ z parohatých dvou- kopytníků jelena, daňka, srnce, z rohatých saj ku, divoké kozy a ovce {Ovis Gmelini^ M A 1^ ASIE. Malá Asie 685 Capra aegagrus), z hlodavců bobra (zvláště při Eufratu) a hojnost syslů (též druh (S^. xanthoprymnus). Divokých kanců vykazují houštiny a lesy též velmi mnoho. Z ptáků zasluhuje zmínky orlosup bradatý. Četně ob- jevují se supové bělohlaví a orlové. Obrat- lovci studenokrcvní nejsou ještě náležitě re- gistrováni. Z říše hmyzu vynikají zvláště četné druhy motýlů fen dera. Thaleropis) a zajímavé tvary brouku (Pt-ocerus modestus, Carabus Bonpíandi^ Ischnocarabuf termitarsis) a j. Množství pijavic lékařských zavdalo pod- nět k vývozu, zvláště z okolí smyrenského. Z domácích zvířat (kromě druhů u nás též obvyklých) uvádíme osla, mula, velblouda, buvola, kozu angorskou. Obyvatelstvo představuje pestrou smě- sici národů. Seldžukové, Osmani, Čcrkesové, Kurdové, Lazové, Abcházové, Tataři, Júrůci, Cikáni, Židé, Řekové, Arméni, Peršané, Ara- bové, Jihoslované, Francouzi, Němci aj. vy- stři dávají se na starobylé té půdě. Vrch mají posud Turci osmanští. Obchod ovládají v zá- padních městech a přístavech Řekové, Židé a Frankové, na západě Arméni. Hospodářství polního a pastýřství hledí si hlavně Turci, zahradnictví přistěhovalci bulharští. Osady muhammedánských Bulharů jsou dosti četné. Slovanskou řeč zaměnili však tito obyvatelé za jazyk turecký. Příslušníci téže národnosti obývají ve městech hromadně ve svých čtvr- tích. Protivy národnostní a náboženské bý- vají příčinou častých sporův a vzbouření. Za poslední doby bylo povážlivým zjevem hnutí arménské, a šeredný obraz společen- ského života anatolského vynikl v barvách tím černějších. Obraz tureckých osad není utěšený. Při stavbě obydlí hrají vepřovice a dříví hlavní úlohu. Hostince mají v držení hlavně Řekové a Arméni a dobývají si nad Turkem obchodní půdy víc a více, ale ne- přátelsky staví se naproti sobě všickni. Prostředky spojovací. K silnicím, jichž původ jest obyčejně starodávný a po nichž ubírávají se karavany velbloudů až do dnes, přibyly v posledním čase také želez- nice; ale jsou až posud obmezeny hlavně na záp. díl Malé Asie Konečným bodem na vých. jest Angora, na jihu Konia. Anatolské želez- nice jsou dílem nejvíce německým, a výhody, jichž Německo tam získalo, jsou významu dalekosáhlého. Prodloužení železné dráhy až k Perskému zálivu jest nyní na řadě. Finan- cování Anatolské železnice svěřeno bylo r. 1888 německé bance berlínské. O prová- dění staveb a dopravy pečuje společnost zvaná Société du chemin de fer Ottoman d^Ana- tolie. Kratší trati železniční vybíhají z po- břežních měst a náležejí společnostem fran- couzským. Nyní jest na Rusku, aby také ono zabezpečilo si vliv při stavbě železnic alespoň ve východní části Anatolie. Podrobný výčet literatury o Malé Asii zavírá v sobě spis dra. Naumanna: Vom Goldnen Horn zu den Quellen des Euphrat (Mnich, a Lips., 1893). Z novějších uvádíme: K. Kannenber, Kleinasiens Naturschatze (Berl. 1897); R. Herrmann, Anatolische Land- wirthschaft (Lips. 1900). Z Čechů, kteří po- dali cestopisné zprávy o Anatolii, jest jme- novati: Martina Kabátníka (XV. stol.), inž. Jos. Černíka, jenž konal v 1. 1872—73 pří- pravné práce železniční při Eufrate a Ti- gridu, Jos. Wůnsche a nejnověji Jos. Kořen- ského (Na Anatolské dráze, Eski Šehr v »Čcs. Revue«, 1899-1900). F^otografické snímky různých končin anatolských jakož i typů ze života Anatolců provedl a prodává fotograf Berggren v Pere (Caři hradě). Ky. Dejinj'. Politicky netvořila M. A. nikdy samostatného celku a i k pouhému sjednocení došlo po dlouhých událostech. Nejstarší dě jiný Malé Asie ztrácejí se úplné v mlhách a také pověstí je pouze málo. Z kmenů, kteří bydlili v Malé Asii, Trojane, Frygové a Bithynci jsou původu indoevropského, druhou, rozsáhlejší a vlastní skupinu tvoří: Lydové, Lýkové, Lykaonci, Karové, ' Mysové, Pisidové(Solymové jsou snad jen částí těchto), Isaurové, Kilikové a Kappadokové. Okolo r. 2000 př. Kr. po- čala řecká kolonisace usazovati se na ostro- vech a na záp. pobř. Malé Asie (Aiolis, Iónie a Dóris); v VIL stol. př. Kr. vpadli do Malé Asie Kimmeriové (v. t.) a ve III. stol. Kelti (Galatové, v. t.). Nejstarší a nejdůle- žitější říše byly Trojská a Frygická. Tato byla vyvrácena od Kimmeriů, načež se po- vznesla říše Lydská (v. t.), která časem sjed- notila celou Malou Asii až po řeku Halys; co bylo na vých. odtud, patřilo tehdy Me- dům. Pádem říše Lydské (546) přišla celá M. A. pod vládu perskou, za které Dareios I. ji rozdělil ve 4 satrapie. Řecké kolonie vy- bavily se sice r. 479 z perské nadvlády, ale již r. 387 byly Persji opět vráceny (mírem Antalkidovým, v. t.). Ve výbojích Alexandra Velikého byla M. A. zahrnuta C334— 323) a v bojích diadochů připadla nejprve Antigo- novi a pak Lysimachovi; od r, 282 vetší její čásť patřila k Sýrii, kdežto v části zbý- vající vznikly menší říše samostatné: tak v Bithynii, Galatii, Kappadokii, v Pontu, Pa- flagonii a Pergamu. Ve IL stol. př. Kr. říše Pergamská značně vzrostla zvi. na újmu Sý- rie, ale již r. 133 připadla celá dědictvím Římanům (v. As i a propria), kteří — říše Mithridata VI. Pontského se neudržela — i časem dobyli opět celé Malé Asie. Za vlády římské dělila se M. A. celkem na tyto pro- vincie: Asia (propria), Bithynia a Pontus, Galatia, Kappadokia, Lykia a Pamphylia, Ki- likia (a Cypr). Vláda římská znamenala pro Malou Asii dobu rozkvětu, zejména oekono- mického, později však trpěla země mnoho stálými válkami s Parthy a Peršany. R. 395 po Kr. připadla M. A. k říši Východní, s níž byla v VII. stol. rozdělena na themata, byla pak dlouhá léta cílem útoků v arabských a v XI. stol. Seldžuckých Turků, kteří zalo- žili zde zejména sultanát v Ikonii (v. Konia). Definitivně a úplně odtržena byla M. A. od upadávající říše Řecké v XIII. stol., kdy padla do rukou Turkův Osmanských (dobytí 686 Malabaila — Malacodermata. Brusy Muradem I.). Vpád Tatarů Timur- Lenkových přešel bez dalších stop. Do dnes jest M. A. z nejdůležitějších částí říše Tu- recké. Kalabaila Josef Enaanuel, hrabě Ca- nal, humanista (* 3. čna 1745 ve Vídni — t 20. ůn. 1826 v Praze). Vstoupil záhy do služeb vojenských, opustil je však jiŽ r. 1770 jako podplukovník, chtěje se úplně věnovati šíření védy a blahu trpícího lidstva. Účastnil se r. 1785 vídeňského sjezdu, na němž bylo v Rakousku zavedeno zednářství. Jako pro- vinciální velmistr svob. zednářův přičinil se o zřízení sirotčince u sv. Jana Křt. a chudo- bince. R. 1787 zakoupil rozsáhlé pozemky za bývalou Koňskou branou na Kr. Vinohradech a přeměnil je v nádhernou zahradu, jeŽ po něm nazvána Kanálkou a již učinil přístup- nou všemu obecenstvu pražskému. Vedle toho věnoval čásť zakoupených pozemků na zřízení botanické zahrady, kde vedle nádher- ných cizozemských rostlin pěstovány hospo- dářské i štěpařské novotiny. Při zahradě zřídil botanický ústav, kdo vynikající síly přednášely o hospodářsko-technické bota- nice pro posluchače, jejichž horlivost byla povzbuzována značnými odměnami. Posled- ním z učencův, kteří na ústavě tom předná- šeli,' byl Bořivoj Presl. R. 1811 zařídil hrabě M. ve dvorci zahrady malý pokusný cukrovar, kde prof. Schmidt vyučoval vý- robě cukru z řepy. Jeho povzbuzení dlužno přičísti i vydání dvou spisův botanických: první Květeny Čech z péra F. Schmidta (Praha, 1793—94; 4 sv.) a Tauschova Hortus Canalius. Za všecky tyto zásluhy jmenovala Vlastenecká hospodářská společnost M-lu r. 1789 skutečným členem a r. 1793 předse- dou, jímž pak zůstal do konce svého života. M. též napsal: Ábhandlung uber das JohanniS' kom und die deutsche Moorhirse, kteréhožto pojednání dal rozdati mnoho tisíc výtisků v jazyce německém i českém. Jako veliký milovník hudby měl hrabě M. svou vlastní hudební kapelu, jejímž členům poskytoval svou podporou možnosti, aby se ve svém oboru vzdělali na dokonalé umělce. Za svou lidumilnost byl M. jmenován čestným měšťa- nem pražským. Vai&bár : 1) M., jihozáp. pobřeží v Přední Indii, omezené mořem azáp. Gháty, prostírá se mezi mysy Dilli (12° 3' s. š.) a Komori- nem v délce 540 km. Průměrná šíře jest 65 km, plocha jest asi 43.000 /nn*. Politicky náleží k poplatným státům Travankúr a Ko- čin a k malabarskému distriktu madraského praesidentství. Pobřeží jest nízké, za ním rozkládají se vnitrozemské laguny, spojené mezi sebou úzkými průlivy s mořem a ka- nály a sloužící obchodu vnitrozemskému. Za nimi vystupuje země stupňovitě k hřebenu záp. Ghát a jejich již. pokračování. Z nero- stuv cenných vyskytuje se něco málo zlata. Přístavy jsou velmi špatné, hojné bystřiny způsobují v době velkých vod nesmírné škody. Podnebí dosti zdravé, deště padá průměrně na 300 cm ročně. Stupňovité pod- hoří Ghát vyniká příjemným podnebím i bo- hatstvím rostlinným. Obyvatelstvo, po- čtem asi 4 milí., jest dravidské a aŽ na Vs milí. Čanarů mluví řečí malajáliro. Vlád- noucí kmen jsou Nairové, nejzajímavější Moptaové, z části křesťané, z části muham- medáné. Křesťanství, k němuž asi lOVo ^^7" vatelstva se přiznává, založeno prý apošto- lem sv. Tomášem; syrští křesťané jsou tu najisto již z prvních století usedlí, katolíci rozšířili se hlavně úsilím missie, založené r. 1656 karmelity, mimo to působí tu prote- stantská basilejská společnost od r. 1839. Židé bílí i černi jsou též dosti hojni. 2) M., distrikt madraského praesidentství, mezi 10« 15' — 12* 18' s. š. a 75« 14' — 76*^ 52' v. d., má na 14.931 fcm* 2,652.565 ob. (1891), a to 1,884.298 Hindů, 769.357 muham- medánů a 47.631 křesťanů. Okres malabarský zove se zahradou Indie. R. 1883 vzděláno 379.525 ha půdy. z nichž 241.759 připadalo na rýži. Vyváží se káva (3 milí. liber ročné), pepř (ročně za 6 milí. kor.), kokosové oře- chy (za 3 milí. kor.), zázvor, arrowroot, are- kové ořechy, skořice a j. Průmysl domácí byl evropským přívozem skoro úplně zničen. Poslední dobou provádí se jen péčí basilej- ské missie výroba látek, cihlářstvi a j. v Ka- likutu a Kananoru. Rybářství má dosti značný význam. Roč. přívoz po moři obnáší 1*4 milí. lib. st. Dráha z Beípúru do Madrasu, vedená Palghátem či prusmykem koimbatúrským, slouží obchodu vnitrozemskému. HI. město K a 1 i k u t. dš. Val&barflká gumma viz Bombax. BEalabathmm, bot., viz Cinnamomuin. Kalaoia (lat.), v lék. měknutí ústrojů tělesných; obyčejně jen ve složkách, na př. osteomalacia. Kalaoká úiina (M a lak a), mezi polo- ostrovem Malakkou a ostrovem Sumatrou, spojuje v délce 778 km moře Indické s již- ním Čínským mořem. V sz. má šířku 297 Vw, zužuje se jv. až na 55 km a dělí se ostrovy Singapurskými na dvě ramena, vých. úžinu Singapurskou a západní Durianskou. Proudy silné a nestálé i časté bouře jsou plavbě nebezpečny. Na pobřežích jest hoj- nost majáků. Valaoo-, řec. malako-, ve složeninách tolik co měkko-. Valaoodermata [-ako-J (n. Cantharidae\ měkkokrovečníci, jest čeleď brouků ná- padných měkkým tělem a krovkami. Vyznačují se tykadly 10 — llčlenými, nitkovitými, pilovi- tými nebo hřebenitými, buď při vnitřním kraji očí nebo před nimi vkloubcnými. Makadla če- listní 4členná, pysková 3členná. Přední kyčle válcovitě čnějící, zadní při kořenu stehen rozšířené. Stehna vkloubcna jsou na postran- ním kraji příkyčlí. Chodidla vesměs Sčlcnná. Břich ze 6—7 volných kroužků. Brouci do- spělí zdržují se většinou na kvetoucích křo- vinách a bylinách, jsou však draví. Larvy většinou táhlého, plochého těla mají vždy 6 noh a živí se rovněž potravou živočišnou. Rozšířeni jsou po všech dílech země a jest Malacologie — Malaga. Gí37 přes 2100 druhů popsáno. Dělí se na něko- lik podčeledí: 1. Lycini, zářivky, mají ty- kadla blízko sebe vkloubená, střední kyčie oddálené a zadní stehna vkloubená na konci příkyčlí. 2. Lampyrini, světlušky, mají ty- kadla blízko sebe vkloubená, oči veliké, ho- řejší čelisti malé, bez zubů a hrotů. Kyčle střední se dotýkají. Stehna připojena k sa- mému kraji příkyčlí. Štít ploše rozšířený, za- krývající více méně hlavu. Většinou světél- kují. 3. Cantharhii s. Telephonni, páteříčci, mají tykadla více méně daleko od sebe vkloubená, hořejší pysk sotva viditelný, ho- řejší čelist silně zakřivenou. Kyčle střední se dotýkají. Stehna vkloubená na vnější straně příkyčlí. Břich ze 7 kroužků. 4. Dri- líni, larvci, mají tykadla vkloubená po stranách hlavy před kořeny horních čelistí, horní pysk patrný, horní čelisti zakřivené, ostře zahrocené. Štítek čelní není od čela zřetelným švem oddělen. Stehna na vnější straně příkyčlí vkloubená. 5. Malachiini^ bra- pronun- ciamentos«, jako r. 1843 pro Espartera, r. 1868 proti Isabelle II. a r. 1873 pro republiku. R. 1831 dali zde karlisté zastřeliti 50 pří- vrženců strany liberální. 2) M., špan. provincie v Andalusii, při moři Středozemním, mezi prov. Sevillou na z., Cordovou na s. a Granadou na v. Měří 7348-79 km^ a čítá 519.377 obyv. (71 na frwi»), z těch 424.204 analfabetů. Má 15 okresů soud- ních a 103 obce. Na s. a sv. jest hornatá, se značnými vysočinami (Sierra Tejeda 2135, El Torcal 1285, Tolox 1959 m n. m.), kdežto na j. táhne se krásná Vega čili Hoya (kot- lina) de M., pláň velice úrodná a snad nej- úrodnější kraj celého poloostrova. Je obklo- pena půlkruhem sierrami de Alhama, Abda- lajis, Tolox a Mijas, jež spadají strmými srázy na sta metrů vysokými k planině. Ždc jest vegetace subtropická a daří se pomo- rančc, tiky, zrající již v červnu, třtina cu- krová, bavlnik, melouny, mandle, jablka gra- nátová, bataty, olivy, banány a j., zejména však proslulé víno malaga. Průmysl zvlášť ve hlav. městě a jeho okolí velký. Řeky: Guadalhorce, Guadalmedina, Guadiaro a'j. Doly olověné a železné; prameny sirné jsou tu vel. četné. Provincií projíždí dráha z M-gy do Cordovy s odbočkou do Granady. 3) M., soudní okres v provinci t. jména (v. t.), čítající v 8 obcích 152.889 ob. 4) M., město v depart. Santanderu repu- bliky Kolumbijské, 212 m n. m., s 5805 ob. (1870). Má vyšší školu, továrny na vlněné látky a teplé železité prameny. Malahov: 1) M. Malý {Klein-Mallowa), ves v Čechách, hejtm. a okr. Horšův Týn, fara Bukovec, pš. Staňkov; 23 d., 120 ob. n. (1890). — 2) M. Velký i Bohatý ( Gro5s-ilf.). ves t., hejtm. a okr. Horš. Týn, fara Semné- vice, pš. Kladruby; 27 d., 157 ob. n. (1890). fil. kostel Navštívení P. Maric, Itř. šk. Obé vsi příslušely k panství horšovotýnskému. MalaohlÚI, hebr. Afaleáchí, poslední ^12) v řadě t. zv. Malých proroků starozákonních. O osobě prorokově nevíme ničeho. Jméno jeho v nadpise proroctví M-ova, jinak z bible neznámé, pojímá Septuaginta jako appel- lativum a nikoli vlastní jméno, stejně Tar- gúm, jenž jako vlastního pisatele jmenuje Ezru. Novější kritika považuje knihu jednak za dílo autora, jenž knihu 12 proroků jako celek kompiloval, jednak má za to, že kom- pilátor, knihu bezejmennou naleznuv, z ka- pitoly 3, 1 slovo Maleáchí na jméno autora vyložil. Proroctví M-ovo čítá 3 kapitoly a po- vstalo nade vši pochybnost po exilu, v dobé, kdy Judsko bylo perskou provincií a mělo svého místodržitele (1, 8), kdy chrám sice znovu byl vystavěn a bohoslužba konána, kdy však lid zklamaný v očekávání lepšího stavu po zajetí upadl v náboženskou lhostejnost a Maldchiáš — Malajové. 689 mravní ochabl ost. Tó nezůstali ušetřeni ani kněží, ač právě jen přesné plnění obřadních povinnosti a čistota kmenová, ohrožená sňatky s cizinkami, zabezpečovala Isráéli poslání ná- roda vyvoleného. Pojímáním situace blíží se M. velice Ezrovi a Nehemiášovi, jehož době pravděpodobně náleží (pol. V. stol. př. Kr., mezi 458 — 432). I sloh jeho je prosaičtéjší než u ostatních proroků, třeba duch knihy je čisté prorocký. Jazyk má stopy pozdější doby, třeba daleko obmezenější měrou než pozdní knihy biblické. Srv. Ed. Pocock, Comm. on Malachi (1677); A. Kóhlcr, Die nachcxil. Propheten IV. Malcachi (1865); Stade, Gesch. Isr., II., str. 28 a násl. Kalaohlái Imarus, arcibiskup armagh- ský a papežský legát irský (* 1148 v Clair- vaíix), byl r. 1189 prohlášen za svatého od papeže Klementa III. M-ovi připisují se pro- roctví o papežích Prophetia de futurh ponti- ficibus Romanis^ uveřejněná po prvé v knize Arnolda Viona Lignum vitae (Ben., 1595). Tendenční proroctví tato vznikla však asi teprve později, neboť životopisec a přítel M-ův, sv. Bernard, se o skládání tom ani slovem nezmiňuje. Malaohlt jest monosymmetrický basický uhličitan mčďnatý. Krystallky jeho jsou tence sloupkovité až jehličkovité, někdy dvojčatně srostlé. Štěpnost jest dokonalá dle plochy zpodové a podélné, r= 37;— 4, /f=3-7— 41. M. jest nerostem barevným, na povrchu i na vrypu zelený, smaragdově až měděnkově, na vrypu světlejší. Činí nejčastěji napodobovací tvary ledvinité až hroznovité, slohu vlákni- tého, bývá též celistvý a zrnitý. Chemické složení m-u jest Cu(20^.Cu\OH\^, čemuž odpovídá 71*90 CuO, 19*94 CO^, 816 H^O . Roztápí se v plameni dmuchavkovém, roz- pouští se v kyselinách šumě i v ammoniaku. M. vzniká přeměnou rud měďnatých (ku- pritu, redruthitu, ryzí mědi) a proto se vy- skytuje nejčastěji na výchozí ložisk těchto rud. V zemích našich není hojný, vyskytuje se zvláště v oblasti permu českobrodského a podkrkonošského (u Českého Brodu, Ro- ketnice, Hrabačova, Libštátu, Kalné a j.). Větší množství m-u se nachází u Moldavy v Banátě, u Chessy nedaleko Lyonu, v Ari- zoně, Austrálii, ale zvláště na Urale, u Niž- ního Tagilska, Mědnorudjanska a j., odkud byl dovezen do Petrohradu kus celistvého m-u, vážící 1500 k^. Větších celistvých kusů z Uralu dovážených užívá se jako kamene ozdobného a dělají se z nich sloupce, vásy a j. předměty ozdobné. FrSlk. Malaohitóvá zeleň (zeleň hořkoman- dlová, pravá, Viktoria a j.) jest chlorovodí- ková sul C^^H^^Nn . HCl leukozásady trifenyl- methanové C^Hj>\CH[QH^. N{CH^)t]^, vzni- kající působením benzaldehydu v dimethyl- anilin za přítomnosti chloridu zinečnatého. Do obchodu přichází m. z. jakožto podvojná sůl s tímto chloridem, nebo jakožto šfovan. Ve vodě, zejména horké, rozpouští se bar- vou zelenavě modrou, v alkoholu barvou ze- lenou. M. z. barví zeleně hedvábí i vlnu, jakož i bavlnu mořenou tanninem a dávi- vým kamenem. OŠc. Malaoblum Fries, křehkejš, rod rostlin 2děložných z čel. hvozdíkovitýcha podčel. ptačincovitých {Alsineae), rostoucí v Če- chách druhem M. aquaticum Fries (Cerastium L.), k. vodní, jenž jest bylina vytrvalá, chabá a lámavá, hustě žláznatochlupatá a na konci vidíičnaté vrcholičnatá. Vstřícné listy jsou srdčitovejčité a dlouze zakončíte. Bílé kvítky jsou 5četné, s korunou plátků hluboce 2dil- ných, s 10 tyčinkami a 5 (4—6) zakorunními čnělkami. Roste v bažinách a u vod. Déd. Malaohiiui F., bradavičník, jest rod brouků mékkokrovečných z podčeledi bradavičníků, s tykadly llčlennými, nit- kovitýrai, před a vnitř očí vkloubenými, jt - jichž prvé články bývají u samečka na zpodní straně rozmanitě rozšířeny nebo vo výrůstky prodlouženy. Makadla nitKOvitá, če- listní 4člcnná, pysková 3členná. Zadoprsí mezi zadními kyčlcmi okrouhle rozšířené. Chodidla vesměs 5členná. Zvláštností brada- vičníků jest, že byvše podrážděni vychlipují po stranách těla měkké, bradavkovité čer- vené výrůstky. Žijí na květinách a křoví a prospívají hubením larev hmyzích. Tvarem těla upomínají na zavalitého páteříčka. Larvy bradavičníkův mají po každé straně hlavy 1 oko, 6 noh a na zadním konci těla 2 ma- sité výrůstky; jsou dravé a žijí nejvíce pod korou. Jest známo 61 druhův evropských, z nichž asi 9 českých. Všude hojný m. aeneus L. jest asi 6V2 ^^ dlouhý, leskle ze- lený, v předu hlavy zlatožlutý, přední rohy štítu šíjového i zadní část krovek mimo ši- roký zelený pruh na švu jsou krvavě čer- vené; u samečka je 2. a 3. článek tykadlový prodloužen na zpodní straně v křivý, háčko- vitý výběžek. Hubí larvy blýskáčka řepko- vého. Kpk. Malaiflie, souborný název všech území obývaných Malajci, zvláště pak Malajského souostroví, k němuž někteří v té příčině počítají i poloostrov Mála ku. Malajállm, jazyk dravidský, viz Dra vi- dové. Malajové neb M ala jci v nejširším slova smysle, domácím názvem Orán Malaju, t. j. lidé bloudící, tvoří vlastní plemeno lidské (viz Člověk, .str. 793). Nalézáme je v Ma- laisii a na poloostrově Malace, dále ve valné části Okeanie až po Madagaskar. Původní jejich vlastí je jih Indočíny. Původní obyva- telstvo Malaisie bylo, zdá se, negritské. Stopy jeho možno rozpoznati dnes ve vnitru vel- kých ostrovů. Vytlačeno bylo obyvatelstvem pleti jasnější, M-ji, již počínajíc XII. stol. ze Sumatry rozšířili se po celém archipelu. Tře- tím prvkem ethnografickým byli konečně cizí přistěhovalci, nejvíce Číňané, dále Arabové, konečně Portugalci a Evropané vůbec. M. se rozpadají na M-je v užším slova smysle a Polynésany. M. v užším slova smysle či zá- padní M. jsou menší a blíží se více typu mongolskému. Vlasy mají dlouhé, rovné a hrubé, vousy řídké, pleť jde z jasnožluta do 690 Malajové. tmavohnědá, oči jsou šikmé. Lebka je meso- 1 může býti označen i rod, pokud toho třeba, kefalická, čelisti vyčnívají, ač nikoli přílišně, vlastními slovy (pro mužský, ženský). Z pádů K rozdělení M-jů po stránce ethnograíické označen genetiv kladením za slovo, na němž srovnej Člověk, str. 798, k charakteristice i jest závislý. Podobně kladou se i adjektiva jazykové Jazyk, str. 138. Vlastní M. mají { a dcmonstrativní zájmena za svoje substan- středisko své na Sumatře v říši Manangkabo tiva. Osobní zájmena opisují se substantivy (střed ostrova). R. 1160 dobyli vých. pobřeží žádanými zdvořilostí (já = pána otrok a pod.), a pak i Malaky, kde založili Singapur, po- rozličnými dle krajin. Při slovese možno zdéji Malaku. Rozšířivše se po celém ostrově pomocnými verby označiti i čas, částicemi ovládli plavbu a obchod, s nimiž rozšířil se způsob, ač děje se tak jen, je-li toho pro daleko široko i jazyk jejich. Nyní čítá se smysl nutně třeba. Pravidla syntaxe stanoví, jich 4 milliony. Jsou plavci a obchodníci, že podmět stojí na místě prvém, za ním vý- vynikají však i nadáním průmyslovým (tkaní rok a na třetím místě předmět. Slova, jimiŽ a barvení látek, zpracovávání kovů a dřeva); jiná se určují, stojí za těmito. Věty, jež takto nejsou však rolníci. Náboženstvím jsou mu- povstávají, jsou vždy krátké, neosobné a slimové, ale velmi snášeliví. Vláda jejich je elliptický způsob mluvy převládá. Slovník aristokratická. vykazuje neobyčejné rozlišování synonym a Jazyk a literatura. Jazykem malajským hojné rčení idiomatických. Obé tvoří hlavni mluví se na poloostrově Malackém a ostro- , obtíž při učení se jazyku. Slovník malajský věch sousedních, v pobřežních částech Su- : vykazuje hojně slov přejatých z jazyků, s ni- matry a Bornea, v přístavech Jávy a na ostro- ! miž M. od staletí se stýkali. Jsou to hlavně věch Sundských a Bandaských. Zprostředko- Hindu (od IV. stol. po Kr.\ od nichž přejali vacím jazykem jest v celém území indického j M. hojně kulturních slov sanskrtských (ná- archipelu od Sumatry po ostrovy Filipínské, boženství, administrace, společnost, rolnictví K úloze této hodila se malajština nad jiné a obchod), později Peršané a Arabové. Vliv svou jednoduchostí fonetickou, pravidelností těchto sice později převládl, ale slov san- stavby grammatické a bohatstvím slovníka, hlavně po stránce obchodní a námořní. Máť pět samohlásek (a, e, i, o, u), jež jsou buď krátké nebo dlouhé, poslední toliko ve sla- bikách otevřených, dvojhlásku au a 18 sou- hlásek: b,č,d,g,h (na konci slov nehlasné), j\ k (na konci slov nehlasné), /, m, n, ň, ng^ p, r, 5, ř, v, f. Tento domácí materiál roz- množen arabskými souhláskami v hojných slovech převzatých z arabštiny. M. měli snad svoje domácí písmo, příbuzné písmům jiných národů příbuzných (Rečang, Kavi, Lampong), s nimiž snad vyvinulo se ze starých znaků skrtských nevytlačil. Menší byl vliv čínský a evropský (Portugalci, Angličané, Hollan- ďané), jevící se jako výsledek stykův ob- chodně politických. Ze styků nižších tříd s Evropany neznalými jazyka vyvinul se zvláštní jargon jako směs slov malajských se slovy jiných jazyků. Liší se dle krajin. Nejčistší malajštinou mluví se v archipelu Rhio-Linggaském a na záp. pobřeží mala- ckém (Pcrak, Kedah). Z dialektů, lišících se výslovností i materiálem slovním jest nej- důležitější menangkabo (menangkarbau) v Pa- dangu a horním Džambi (střední Sumatra), kambodžských. ' Po písmě tom nezbylo však Domácí mluvničku vydal rádža Alí Hadždži žádné stopy ani památky. S rozšířením islámu z Rhia pod názvem Šad p iéi ci ch {Bustán^ po Indickém archipelu koncem XIII. stol. ul-kátibin ; lithogr. z r. 1857J. Z Evropanů přejali písmo persko-arabské se zvláštností sestavil A. Pigafeta, společník MagelhSesův neoznačovat krátkých vokálů, jehož užívají na jeho prvé cestě kolem světa, prvý slov- nyní v literatuře, náboženství i v obchodě, nik malajský (450 slov). Srv. F. Houtmanův vedle něho píše se v končinách, kde pře- Slovník a konversační knihu hoUandsko-ma- vládá javanština, i javansky, od doby nadvlády lajsko-malgašskou (Amsterd., 1603; anglicko- nízozemské užívá se hojně i latinky. Ve střední malajsky r. 1614); W. E. Maxwell, Manuál Sumatře (v Palcmbangu) užívá se písma, zva- of the malay language (Londýn, 1882) ; J. ného Rečang (Renčong). Malajský jazyk jest Peinappel, fffaleische Spraakkunst (Haag, v celku dvojslabičný, s přízvukem na před- 1866); t., Maleisch-Hollandsch Woordenboek poslední, není-li otevřená a krátká. Kořeny (3. vyd. Amsterdam, 1884); P. Favre, Gram- značí pojmy bez ohledu na kategorii slovní, maire dc la langue malaise (Vídeň a Paříž, tak že týž kořen může míti význam substan- 1876V, t.,Dictionnaire malais-fran^ais (t., 1875, tivní, adjektivní a verbální bez jakékoli změny. 2 sv.) a Dictionnaire frangais-malais (t., 1880, Další odvození z kořenů děje se buď zdvo- 2 sv.). Jiné grammatiky podali : Crawfurd (Lon- jením nebo přítvorky, jež vystupují jako prae- dýn, 1852), Roorda van Eysinga (Nieuwediep, fixy, infixy (nejřídčcji) a affixy. Bohatství ja- 1856), Hollander (6. vyd. Bréda, 1893), Klin- z\ka zakládá se pravé na množství odvoze- kcrt (Lejda, 1882); slovníky: de Wilde (Am- nin, k nimž dospívá se spojováním jednotil- sterdam, 1841), Roorda van Eysinga (Haag, vých přítvorků. Ostatní tvarosloví je nejvýš I 1869, 13. vyd.), Crawfurd (Londýn, 1852), jednoduché a ovšem i neurčité. Jazyk nezná de Wall (Batavia, 1872), nově Tunck (1877 v celku rodu, čísla ni pádu pro substanti- aŽ 1884), Klinkcrt (Lejda, 1885), Swettcnham vura, časů, způsobů, osoby ni čísla u časo- (Londýn, 1886—87, 2 sv.). slov. Číslo množné opisuje se adjektivy (mnozí, I M. mají domácí literaturu lidovou, pro- všickni, řidčeji opakováním slova), ale jen | saickou i poetickou. Předním repraesentan- tchdy, kdy žádá toho výslovně smysl. Stejně ' tem prosy jest bohatá literatura přísloví. Jest Malajské souostroví. 691 věrným obrazem života malajského v jeho rozmanitých zaměstnáních a stycich s pří- rodou. Sbírky jejich podali: W. E. Maxwell (Malay proverbs; Singapur, 1879), Klinkert (Haag, 1866) a Habbema ipro dialekt me- nangkabo). K této literatuře druží se vypra- vování historická a chroniky jednotlivých států zhusta i v básnické formě, v nichž na- mnoze pravda s fikcí tvoří jediný, nepronik- nutelný celek. Napodobením vzorů arabských a perských jest literatura theologická s díly lebes, Malé Sundské ostrovy a Molukky; Filipíny tvoří od ostatních dosti se lišící, zvláštní skupinu. Někteří počítají sem též Andamany a Nikobary. Plocha souostroví ob- náší přes 2,030.000 km*, z čehož připadá na Velké Sundské ostrovy 1,372.000 km\ na Ccle- bes 209.000 km*^ na Malé Sundské ostrovy 102.000 km\ na Molukky 52.936 km* a na Filipíny 296.182 km*. Indomalaisie a Filipíny nepochybně až do nedávných geologických period byly v úzkém styku s jihovýchodní o ethice a mysticismu a literatura právnická, částí asijského kontinentu, jak svědčí měl- Zákonník námořní vydal Dulaurier (Paříž, kost moře dělícího tyto ostrovy od pevniny. 1845), právo muslimské Keijzer (Haag, 1835) Hluboká úžina Makassarská a průliv mezi a Meursinge (Amsterd., 1844). Vlastním re- . Báli a Lombokem odděluje Austromalaisii praesen tan tem domácí poesie jest M-jům tak od západu. Květena i. zvířena této části zv. pantuYiy jak zní tato forma improvisované svědčí, Že krajiny ty stýkaly se po dlouhou poesie lidové. Má obyčejné čtyři řádky, z nichž > dobu úzce s Austrálií, když již styk s Asií prvý rýmuje se s třetím, druhý se Čtvrtým. \ byl přerušen. Krystallinické horniny, žula a Obsah jest většinou milostný. Recitační zá- | svor tvoří podklad skoro na všech větších pasy pantunů, z nichž prvý udává heslo ná- . ostrovech; palaeozoické břidlice, pískovce a sleaujícímu, jsou oblíbenou zábavou M-iů. | vápenec vyskytují se zvláště na Sumatře a Naproti tomu nemají M. velikých národních Timoru, mesozoické a třetihorní usazeniny zpěvů. Evropu seznámil poprvé s pantunem jsou řídké, za to čtvrtohorní náplavy zauji- Angličan Marsden, na základě jehož překladu mají velikou čásť plochy. Třctihory pokrý- podal ukázku i V. Hugo ve svých Orieutales. vají na Jávě někde přímo prahory, na Su- Vedle této domácí poesie napodobí M. i vzory matře vyskytují se v nich hojná ložiska hně- Arabů a Peršanů, od nichž přejali i celou je- dého uhlí. Ze starších vyvřelin diorit, syenit jich poetiku. Nejslavnějším dílem je báseň a zvláště žula jsou hojně rozšířeny, mladší Bidasari (vydal Favre, Vid., 1875; Klinkert,! nacházejí se hlavně na Sumatře, Jávě a Ma- Lejda, 1886). Po vnější stránce rozeznávají lých Sundských ostrovech. Velikými i Ma- se tu: říiA/i7 (jásání), mřswťvi (dvoj verši), ^r^^^^ ' lými Sundskými ostrovy. Molukkami a Fili- kytca (zlomky), na7[am (přiřazování) a rubái ' pinami prochází řada vulkánů většinou ještě (čtyřverší). Poesie tato vykazuje zjevy zají- , činných, jež vystupují buď ojediněle nebo mavé obsahem i formou, třeba v celku je jedno- ' ve skupinách z moře nebo přímo z roviny, tvárnou, postrádá souvislosti a ani po stránce i Ostrovy vulkanické jsou dlouhé a úzké, při obrazotvornosti nevyniká. Po stránce textové . ostatních šířka s délkou se vyrovnává. Ne- vykazují jednotlivé rukopisy nesmírné od- které malé ostrůvky jsou korálového pů- chylky, tak že nezřídka týž text v rozličné vodu. Podnebí v celém souostroví jest tro- podobě připisuje se rozličným autorům. Sídla pické, pravidelné, vlhké, a vykazuje v nízkých literárního tisku jsou Batavia a Singapur, polohách 25—27* prům. roční teploty. Ďle Přední moderní spisovatel malajský jest Ab- 1 pravidelných větrů rozlišují se doby roční: dalláh ibn Abdelkádir ze Singapuru (f 1854), ' na sev. od rovníku od dub. do říj. panuje překladatel Pančatantry a autor cestopisů, jež jsou vzory slohu malajského. Nejlepší sbírku malajské literatury (400 rukopisu) má Batavia (katalog od van den Berga, t., 1877). jz. monsún, doba dešfů, od listop. do břez. sv. passát; na j. od rovníku v létě vane sz. monsún a v zimě jv. passát. Teplota v sou- ostroví jest nejpravidelnější na zemi, rozdíl O literatuře psal mimo jiné: E. Dulaurier, I teploty jednotlivých měsíců jest 1—3°, roz- Mémoire, lettres et rapports (Paříž, 1843); díl teploty denní 4— 8^ Srážky jsou vesměs HoUander, Handleiding bij de bcoefening der velmi hojné, u rovníku rozděleny jsou dosti Maleische taal en letterkunde (Breda, 1882) ; rovnoměrně na celý rok, dále však lze již Niemann v Bijdragen (1866). Dk. i konstatovati doby s úplným nedostatkem Kalajflké flOUOltrOTi (Indický, Vý- ' deště. Květena souostroví' náleží pásmu in- chodoindický archipel, Indonesia, ' dickému, ač vykazuje též tvary australské, Insul india, Malaisia), souborné jméno i jichž k jihovýchodu přibývá. Význačné pro ohromného množství ostrovů prostírajících souostroví jsou palmy ságová (Saf(us), ge- se mezi Asií a Austrálií mezi 20° s. Š. a 11° bang (Corjrpha), pnoucí se rotang (Calamus) j. š. a mezi 95° a 132° v. d., v délce 4000 km \ a travina alang. Některé ostrovy, zvi. Borneo, od sz. konce Sumatry k Timor Lautu a [ Sumatra a Molukky, vyznačují se hojností v šířce 3300 km od Luzonu až k ostrovu ' druhů endemických. Horská květena Jávy Rotti. Souostroví dělívá se v někoHk veli- má ráz palaearktický. Zvířena jest po sou- kých skupin; nejpřiměřenější jest rozdělení ' ostroví dosti přesně rozdělena v oblast in- ve dvě části dosti se lišící fysikálními i bio- dickou a východní. Hranici u ssavců tvoří logickými poměry. Velké Sundské ostrovy | dle Wallacea průliv mezi ostrovy Báli a s ostrovem Báli, úzce pojící se přírodními | Lombokem a úžina Makassarská. Není dosud poměry k Indii, zovou se Indomalaisie'; dosti důkladně prozkoumána, zejména Bor- výcli. čásť, Austromalaisie, obsahuje Ce- neo skýtá doposud nové druhy. Dle Wallacea 692 Malajský poloostrov — Malaka. zo 170 druhů ssavců jest jen 48 společno* zá- padní i východní oblasti. Borneo jest samo- statnější než Jáva i Sumatra; Celebes, Mo- lukky a Timor jsou velmi chudé na ssavce, za to Celebes a ješté více Malé Molukky vy- nikají množstvím druhů ptactva, jichž mnoho endemických. Plazi a žáby jsou velmi hojně zastoupeni, podobně i hmyz ve velmi zají- mavých druzích. Obyvatelstvo původní, Negrité, jež zatlačeno do hor a částečně ab- sorbováno Malajci, vyskytuje se dosud hlavně na Filipínách pod jménem Aetas v malém množství; hojně smíšeno též i na ostatních větších ostrovech. Malajci, původně asi v Jávě a Sumatře sídlivší, opanovali v XII.— XVI. st. celé souostroví a mocné říŠe jejich teprve kolonisací evropskou ve vývoji zastaveny. Vliv krve papuanské znáti jest hlavně na Timoru a Floresu. Mimo domorodce jsou zastoupeni přistěhovalí sem Číňané (as dva milí.) a dosti četně též Evropané a Arabové. V XVI. stol. opanovali Portug^alci Molukky, ale musili ustoupiti Hollanďanům, kteří, po- loživše na Jávě pevné základy své moci, po- čali odtud na poč. XVII. stol. moc svou ší- řiti. Nyní náleží jim celé souostroví až na sever Bornea, stojící pod panstvím anglickým; Filipíny, do nedávná španělské, náležejí nyní Spoj. Obcím sev.-amer. a Portugalsko zacho- valo si vých. polovici Timoru. Generální gou- vernérství nizozemské zaujímá 1,518.260 km^ s 34,968.000 ob., panství Spoj. Obcí sev.-amer. 296.182 km^ se 6,985.124 ob., britské panství se závislými státy Saravakem a sultanátem Brunei 207.578 km^ s 496.83v3 ob. a portugal- ský Timor 16.300 km^ s 300.000 ob. Největší část obyvatelstva přiznává se k islámu; kře- sťanství, šířené missií katolickou, šesti společ- nostmi nizozemskými, rýnskou missií a brit- skou společností, nedodělalo se dosud vel- kých výsledků, až na Filipíny, kde velká většina obyvatelstva přiznává se ke kato- lictví. DŠ. Kalajflký poloostrov viz Malaka. Malaka (Malakka): 1) M., hl. m. území t. jm. v anglické osadě Straits Settlements na poloostrově Malace, 210 km na sz. od Singa- puru při ústí řič. Malaky do úžiny Malacké, na 2* 11' 24" s. š., má asi 20.000 ob. a roz- děleno jest řekou na 2 části: levá jest býv. holland. město a obydlena Evropany, pravá jest čtvrtí obchodní, obývanou Číňany a Ma- lajci. Obě části spojený jsou mostem. Pa- horky kolem města korunovány jsou zříce- ninami hoUandských tvrzí, domy obklopeny sady a zahradami s nejbujnější tropickou ve- getací. Památných staveb jest málo; bývalý jesuitský chrám P. Maric jest jen částečné obnoven a kolem něho rozkládá se starobylý (z poč. XVI. st.) katolický hřbitov. Oby- vatelstvo skládá se z Malajcuv, Číňanův, smí- šencův obou těchto plemen a z potomků portugalských, arabských a indických přistě- hovalcův. Domorodí Portugalci jsou sice silně smíšeni, avšak dosud mluví portugalštinou, zkomolenou přemnohými malajskými výrazy. Jsou to vťtšinou rybáři, sluhové a úředníci. Obchod jest v rukou Číňanů, orbu provozují Malajci. M. není již dávno prvním obchod, městem poloostrova; nepoměrně ji předčil Singapur a Pinang. Značnější jest pouze ob- chod s okolními krajinami, především se ze- mědělskými výrobky. Ani vědecky a literárné nemá dnes město Žádné váhy, ač až do na- šeho stol. bylo střediskem vzdělání v Malaisii. Jest to nejstarší město poloostrova, jehož pří- stav navštěvován byl již v Vlil. stol. po Kr. kupci arabskými a perskými. Pro příznivou polohu svou stalo se střediskem malaj. panství v Zadní Indii, jejímž bylo nejdůležitějším mě- stem obchodním, když r. 1511 zmocnili se ho Portugalci. Těmto odňato město r. 1641 Hollanďany a r. 1824 připadlo Angličanům. 2) M., angl. území na západ, břehu polo- ostrova Malaky mezi řič. Linggi na s. a Ke- sang na j. a horami Ophir, Remban a Tam- pin na v., šir. asi 50 km s plochou 1839 /rm* a 92.170 ob. (1891). Jest to kraj na pobřeží rovinatý, uvnitř prostoupený pahorky i ho- rami s ložisky cínovými, namnoze i zlatými. Jedinou řekou jest Malaka, splavná pro malé lodi; podnebí jest zdravé, ale horké (do 30® až 35° C prům.), půda jest dobře vzdělána a plodí hojně rýže, pepře, sága, muškátových ořechův a ovoce. Z ptáků loví se několik pro drahocenné peří. Z obyvatelstva jsou '/^ Malaj ců, ostatek skládá se z Číňanů, Indův, Angličanů, Portugalců, černochů, Arabův a j. Finanční poměry jsou dosti příznivé. 3) M., Malajský poloostrov (angl. .Va- lacca, Malayan Peninsula, franc. Malaise)^ dlouhý a úzký, vybíhající asi na 13Vs* s. š. z trupu Zad. Indie a sahající až k mysu Ro- mania u ostr. Singapuru, na 1° 22' s. š., roz- kládá se mezi Siamským zálivem moře Čín- ského na v. a Malackou úžinou a Pegujským zálivem okeánu Indického na záp., ploctíou 189.988 km\ Jeho délka převyšuje 14 zem. stupňů, obnášejíc 1577 km, v sev. své polo- vici směřuje přímo k j., v jižní, mnohem širší, kloní se k jv., tak že prostírá se od z. k v. mezi 98* a 104<> v. d. Nejužší jest polo- ostrov na převlace Krah asi na 10® sev. š. (70 km), kdežto nejširší (350 km) na 5° s. š. u Peraku. Někteří spisovatelé, zejm. angličtí, dávají jméno M. nebo Malajský polo- ostrov jen části poloostrova na j. od šíje Krah a říčky Pakčanu. Historicky jest toto omezení správnější, neboť celé území, ležící na s. od této hranice, bylo ode dávna sou- částkou Barmy (na z) nebo Siamu (na v.), kdežto na j. leží osady anglické nebo státy samostatné, dnes Anglii podřízené. Avšak hranice výše uvedené jsou přirozenější, ne- boť území na" j. od 13® s. š. jeví ve svém horopisu, zvířeně, květeně i obyvatelstvu jakousi jednotnost a podobu. Upomínajíc na poměry vlastní Indie Zadní blíží se již ostrov- nímu světu malajskému. Právě tento pře- chodní jeho ráz a poloha jeho přístavů v sa- mém úhlu kontinentu na úžině, kterou musí se bráti plavba mezi Indií a Čínou, dodaly poloostrovu důležitosti prvního řádu v ději- nách obchodu a objevů. — Pobřeží jest Malaka. 693 všude ploché a pokryté močály daleko do vnitrozemí, tak že jeho záhyby vypadají spíáe jako rozšířená acstuaria řek (zál. Tavoi, Pak- čan a j.). Záp. břeh jest na s. proti území Tenasserimu obklopen skupinou skalnatých ostrůvků, zvaných Mergui, kdežto jinak provázejí břehy malacké jen ostrovy ojedi- nělé, četné zejména na z. (Salanga, Lantar, Button, Trotto a j.); na j. leží Singapur, oddělený úžinou Salát Tambroh (55 km dl., 1000—1500 m šir.), na v. jest ostrovů méně než na záp., největší jest zde Tantalam. Horstvo, které tvoří kostru M-ky, neroz- vinuje se v souvislé pásmo, nýbrž rozděleno jsouc širokými údoly říčními na nestejné části, táhne se od s. k j. a od sz. k jv. buď v osamělých massivcch nebo v souběžných řetězech, kdežto mimo celý systém vypínají se z nízkých rovin jednotlivé vrchy, viditelné často s obou moří, Čínského i Indického. Největší výše dosahuje na s. Muengmolet Ka (2130 m), dále na j. Kao Luang (1319 m), Tula Bancrsa (1950 m) a blízko již. špičky Ophir (1275 m), kdežto převlaka Krah jest vysoká jen 25 m, Hory poloostrova složeny jsou ze žuly, ruly, břidlice prahorní, kře- mence, břidlice palaeozoické, pískovce a vá- pence, v údolích řek a na pobřeží jsou roz- sáhlé náplavy alluviální. Veliké je nerostné bohatství, v němž místo daleko nejpřed- nější zaujímají bohatá ložiska cínové rudy (kassiteritu), a to jak v náplavcch, tak i v prvotných uložen inách v žule, vyskytu- jící se po celém poloostrově v délce asi 1900—2000 km v malé hloubce pod po- vrchem. Dobýváním cínu zabývá se jen v Pcraku přes 20.000 .osob, i vytěženo ho r. 1888 asi 21.000 ř, tedy přes polovici ve- škeré tehdejší světové výroby, avšak r. 1895 dokonce 52.186 t, ačkoliv dobývání jeho je dosud zcela primitivní. Kromě toho vysky- tuje se i zlato (v Pahangu 800 — 900 kg roč.), stříbro, řidčeji železo, vodní toky polo- ostrova vyznačují se podivuhodnou svojí souběžností s horskými pásy, následkem če- hož dosahují značného rozvinutí, ačkoli pra- mení v malé vzdálenosti od moře. Tak na sev. ř. Tavoi teče od sev. k j. v délce přes 200 km, oddělujíc od ostatní Barmy úzký poloostrov, dále k j. ř. Tcnasserim dosahuje 500 km délky, vznikajíc jen 30 km od moře, delší jsou i ř. Linya a Pakčan, pak k j. ná- sleduje řada menších říček, na nejširším mí- stě M-ky jest hlavní ř. na z. Perak, splavná i pro parníky až k Durian Sebatangu, s úvo- dím 14.000 frm" a tvořící s přítoky vodní dráhu přes 300 km dl., rovněž na z. ústí ř. Bernaiii, splavná pro malajské loďky asi v délce 125 km, na v. pak má větší úvodí ř. Pahang. Podnebí M-ky jest teplé, vlhké a často nezdravé zejména na nízkém pobřeží, avšak namnoze i v horách líčí se jako Evro- panům velmi nebezpečné, ačkoliv následkem stálého větru s moře vanoucího jest tu da- leko mírnější než ve mnohých jiných kraji- nách stejné zeměpisné šířky. Teplota nepře- sahuje skoro 32^ C, kdežto ve výši nad 750 m sotva dosahuje 21° C. Zvláštní roční doby dešCové nebo studené není, neboť střídavé sv. a jz. monsúny přinášejí vláhu po celý rok. Deštivých dnů do roka jest 190, roční výše srážek převyšuje namnoze 3 m, v Kvala Lumpuru ve střed, pohoří dle dlouholetého pozorování obnáší 243 cm. Nejdeštivější mě- síc jest říjen (28 cm), nejsušší květen (7 cm). Zejména deštnatá jest strana záp., vystavená vlhkému monsúnu, kdežto strana vých. jest sušší, majíc jen deště podzimní a zimní. Na straně záp. zavane někdy náhle a na krátko prudký vítr, přicházející od Sumatry a zvaný dle tofio >sumatra« ; strana vých. bývá v dobo monsúnu navštěvována cyklony. Květena M-ky vyznačuje se velkým bohatstvím pa- lem, typické stromy jsou: Corypha Gebanga, Areca Catechu, Nipa a Cyrtostachys, hojné jsou i kaučukové stromy, tvořící lesy, pak pro celou oblast monsúnu charakteristické stromy: Shorea robusia a Tectona grandis. Pěstuje se jako všude v Indii rýže, cukrová třtina, bavlna, tabák, pepř. káva, čaj, mimo to gambir a kakao. — Zvířenou svojí patří M. k malajskému subregionu orien* tálního regionu a jest jediným pevninským územím tohoto subregionu, který ostatně zaujímá vesměs jen ostrovy. Speciálně při- myká se zvířena M-ky k íauně Bornea a Sumatry (v.t. a Malajské souostroví). Obyvatelstvo skládá se na s. od 7® s. š. ze Siamců neb Thaiů, na j. odtud ze 600.000 civilisovaných Malajců, kdežto v horách žijí divoké kmeny: Orán Binua, Orán Utan, Orán Bukit, něco Negritůaj. Nápadná je u všeho tohoto domorodého obyvatelstva vel. úmrt- nost proti malému počtu porodů, avŠak takto vzniklý úbytek populace je úplně vyrovnán, ba přésažen přistěhováním Číňanův a Indův. Oněch žije tu 272.500, těchto asi 60.000, kromě toho 4200 Evropanů, 8000 Eurasijců, 9000 Javanů, 2000 Arabův a j. Průmysl a obchod jsou většinou v rukou Číňanů. Pro- vozuje se tu výroba hedváb, látek, cukru, kokosového oleje a j. Silnice udržovány jsou v dobrém stavu, r. 1884 postavena železnice mezi Taipongem, hl. m. Peraku, a Port Wol- dem. Politicky náleží dnes M. ve skuteč- nosti úplně Anglii, neboť bývalé neodvislé státy Pahang a DŽohor, jakož i soustátí Ne- gri-Sembilan stojí pod protektorátem angli- ckým, jako již dříve Perak, Selangor a j. Býv. státy Siamu poplatné (Ligor, Keddach, Ře- man, Patani, Kelantan, Tringanu, se 100.000 km^ a 600.000 ob.) tvoří čásť zájmové sféry angli- cké dle anglofrancouzské smlouvy z 15. led, r. 1896. V čci r. 1896 ujednána byla mezi Anglií a státy pod jejím protektorátem fPe- rak, Selangor, Pahang, Negri-Sembilan a Sun- gei Udžong, s 86.000 km^ a 619.000 obyv.) smlouva, dle níž tyto tvoří soustátí, v jehož čele jest gener. resident anglický a které je povinno dodati určitý počet vojska pro pří- pad, že by Anglie byla ve válce s kterou- koliv moci. Pro stát Džohor zůstává v plat- nosti protektorát zřízený r. 1885. K vlastním anglickým državám malackým, tvořícím osadu 694 Malako- — Malaria. zv. Straits Settlement (3938 Jtm* s 512.342 ob.), počítají se i ostrovy Christmas a Keeling. Rozpočet celé politické državy anglické na M-ace vykazuje (1895) 31,323.150 fr. při- jmuv a 28,412.532 fr. vydání. Dějiny. M. známa byla obchodníkům ře- ckým a římským již v I. stol. po Kr., Ptole- maios pak označuje ji názvem Zlatý Cher- sonnes, který jest zřejmé původu indického, neboť knihy buddhistické nazývají vých. po- břeží zál. Bengálského »Zemí zlata*. Dle Vi- viena slavná námořní stanice Cattigara, poslední bod plavby řccko-římské na v. a obchodní emporium vých. Asie, ležela asi na místé nynějšího Singapuru. Ve XII. stol. za- ložili zde řadu pobřežních států Malajci ze Sumatry, kdežto ze s. rozšířili sem své pan- ství Siamci. První malajskou osadou z r. 1250 byl Singapur, r. 1253 pak založena M., celý již. výběžek Zadní Indie od převlaky Krah na j. nazván Tanah Malayu, t. j. země Malaj- ská, kteréžto pojmenování rozšířili ^eměpisci evropští z příčin fysikálně geografických až k 13^ s. š. Jméno M. samo ma pro domo- rodce jen význam místní, označujíc mésto Malaku a jeho obvod. Toto město, velice obchodem kvetoucí, opanovali r. 1511 Por- tugalci, jimž r. 1641 odňaH je Hollanďané, avšak tehdy bylo již ve značném úpadku. R. 1786 získala anglická Východoindická spo- lečnost ostrov Půlo Pinang, r. 1824 postou- pili Hollanďané M-ku výměnou za anglické stanice na Sumatře Anglii, která od sultána džohorského koupila Singapur, jenž stal se odtud místem obchodně a strategicky na světě z nejdůležitějších. První válkou s Bar- mou získala Anglie Tenasserim. Tyto mala- cké državy anglické patřily původně k brit- ské Východní Indii, později utvořena z Pi- nangu, Wellesleye, Dindingu, M-ky a Singa- puru samostat. osada Straits Settlements (v. t.). — Úplný seznam prací o M-ace po- dává M. Dennys ve článku: A contribution to Malayan bibliography v >Journal oř the Straits Branch of Royal Asiatic Society* (Singapur, 1880—1881], který vedle »Journal de Logan* přináší vůbec velmi cenné pří- spěvky k seznání země. Dálesrv.: Bird, The Golden Chersones (Lond., 1884; s mapou); F. Deloncle, Exploration á travers Tisthme de M. (>Compt. rend. de la Soc. de géogr.*, 1885); J. Montano, Voyage aux iles Philip- pines et en Malaisie (Pař., 1886) ; Kean, Geo- graphy of the Malay Peninsula (Lond., 1877); Tennison Woods, Physical geography of the Malayan Peninsula (^Nature«, 1884). Tsr. 4) M., úžina, viz Malacká úžina. Malako*, složenina, viz Malaco-. Kalakov, Malakovská věž, za války krymské jméno ji Žní části hradeb Sevasto- polských, ztečené dne 8. září 1856 Francouzi vedenými generálem Pélissierem, jemuŽ se za to dostalo názvu vévody Malakovského. Kalakovtký vévoda viz Pélissier. Kalálas Jan z Antiochie, hellénisovaný Syřan, duchovní nebo advokát (syr. maldl = rhétor), sepsal za císařů Justiniána a Ju- stina II. světovou kroniku (Apovoy^ccqpíce) v 18 knihách, sahající od starých EgypCanů do r. 563, původně snad do r. 573. Kronika ta je první křesťanský, mnišský letopis v řecké literatuře, vzniklý kromě vlivu pohanské li- teratury historické a složený jazykem prosto- národním, s cizoslovy latinskými a semit- skými. Byl-li spisovatel monofysita nebo stou- penec cařihradské orthodoxie, o tom posud je spor. Kronika v středním věku mnoho čtena. Dle jediného necelého rukopisu ox- fordského (XII. stol.) vydána je ve sbírce bonnské a u Migne, Patrologia graeca, díl 97. Novou edici připravuje C. E. Gleye. Dílo M-ovo přeloženo v Bulharsku za čáře Si- mcona do jazyka staroslovanského (výtahy zachovaly se v ruských kronikách), na Kav- kaze do gruzinského. Srv. Krumbacher, Ge- schichte der byz. Lit (2. vyd., str. 325 až 334). Nejnověji Haury dovozuje, že M. nebyl nikdo jin^, než rodilý z Antiochie patriarcha carihradsKý Jan Scholastikos (f 577); viz »Bv z. Zeitschr.« IX. (1900), str. 337 a sld. KJk. Malamlr, kníže pohanských Bulharův asi mezi 1. 831 a 837, syn Omortagův a vnuk Krumův. Za jeho panování křesťané v zemi pronásledováni. Křesťanství se bylo za Kruma rozšířilo z osad četných zajatců řeckých, jme- novitě mezi Slovany, jejichž knížata a vel- može Krum (dle mínění Zlatarského) byl pod- poroval proti vládnoucí potud šlechtě bul- harské. Za M-a nastala reakce boljarův bul- harských, ale ke stoupencům křesťanů náležel i jeden bratr M-ův, řečený Enravotas čili Vojin, na křesťanství obrácený od Řeka Kin- nama, zajatce odvlečeného za ÍCruma z Adria- nopole. M. dal bratra svého proto zabiti (le- gendy Theophylakta, arcibiskupa ochridské- ho). Zajímavá památka je řecky psaný nápis M-ův o zřízení fontánu nebo vodovodu, na- lezený r. 1831 v Sumně (viz Vasil N. Zlatar- ski, Studie z bulhar. dějin, ^Period. Spis.« sv. 54 a o dvou nápisech IX. věku ve >Sbor- níku€ bulh. min., XV.; pak Konst. Jirečka v > Archiv fíir slav. Philologie« [XXL, 607 a sld.l). KJk. Kalamoooo í-ko], úzký ostrov na jih od Benátek, dělící lagunu benátskou od moře Jaderského. Na něm osada t. jm. s 800 ob. M. je hl. přístav benátský pro velké lodi a jest chráněn několika pevnůstkami. Malandrlnfl [mal^drén], potulní vojáci francouzští na konci středověku, kteří byli postrachem lidu. Odtud ital. malandrino tolik jako zlosyn. Malang^e [malanž], důležité obch. mésto v portug. osadách v Již. Guinei (již. Afrika), v prov. Angole, východisko kupcův a cesto- vatelů do nitra Afriky, leží v úrodné, lidnaté krajině a skládá se z jediné, dlouhé ulice, opevněné na jihu příkopem a náspy. Mal-á-propofl |~P^]> franc, nevčas, ne- vhod. Malaptenmui eleotrioua Lacép. viz Su- mec elektrický. Malaria (ital. aria cattiva), zkažený, špatný vzduch, viz Bahen ní nemoci. Málarské jezero — Malát. 695 Málamké Jezero zove se sladko vodní jezero, rozložené mezi Štokholmem a ústím řeky Arbogy, majíc v délce od vých. k zip, 130 km, v šířce pak až 50 km. Jeho výška nad Baltem činí 0*6 m a veškerá rozloha po odečtení plochy ostrovní 1162 km*. Zátoky vnikají zhusta hluboko do země a vytvořují místy rozlehlé pláně vodní, zvané fjárdar. Nejdelší zátokou jest záliv vnikající na sev. a dosahující skoro až k samé Upsale. Jiným chobotem jest Bjórkfj ar d, Prestfjlrd, We- strásjárd a j. Průměrná hloubka jezerní 20 m; nejhlubší místa vykazuje Prestfjard (64 m). M. j. jest napájeno četnými řekami, jako jest Tyrisá (uměle splavná až do Upsaly), Órsundsá, Sagá, Svartá, Kolbácksá (uměle pro- hloubená a průplavem a splavy opatřená [StrSmsholmskanal]), Heda, Arbogaá (splavná až do Arbogy a spojená pomocí průplavu s jezerem Hjelmarským), Eskilstunaá (Hynde- vadsá), jakožto výtok jezera Hjelmarského, a j. Ostrovů počítá se v jezeře přes 1200 s rozlohou 489 km*. Některé z nich vyčnívají i 50 m nad jezerní hladinu a oživeny jsou chatami rybářskými i statky, letohrádky a zámky, založenými uprostřed chlumův a umě- lých sadů. Pro tyto půvaby opěvuje se M. j. jakožto perla království Švédského. Plavba jezerním tím krajem je v skutku idyllická. Nescházejí tam ani větrné mlýny, ani kapličky a kostelíky, ba ani hlahol zvonků s četných pastvisek. Parolodi brázdí si tam cestu brzy jako v ostrovním bludišti, brzy jako v prů- plavech uměle vytvořených, a klikatě spějí k nádherné vyhndce na Štokholm. Za té plavby, již podnikají turisté již v samém J6nkopinku (na jihu Wetternského jezera), lze zříti v Nlálaru buď jen skalnatá bradla nebo kamenité kupy, porostlé lišejníky a me- chy, nebo ostrovy a ostrůvky, zelenající se borem a smrčím a vroubené rákosím a ro- kytím. Dopravními prostředky mezi ostrovy jsou kocábky, bárky, koráby plachetní i par- níky. Mnohé z nich vyvážejí z jezera tvrdé valouny do základů štokholmských staveb a přivážejí z města mrvu na neúrodné lány ostrovní půdy. Z větších ostrovů jsou: Lofo s knížecím sídlem Drottningholm (t. j. ostrov králové), Munsfi, Adelsó, Selafin, Asp6, Ángsó a j. Jsou složeny z kamení prahorního. Žulové stěny pobřežní zapadají do jezera zhusta velmi příkře. Tak tomu jest i při některých částech samého Stokholmu; zvláště strmí vysoko nad Málarem čtvrť Soder- malmská. Ležiť Štokholm dílem při Málaru, dílem při březích moře Baltického. Vody je- zerní vylévají se do Baltu v samém městě, a to pod mostem, jehož jméno Norrbro. A ježto hladina Málaru leží o něco výše nežli hla- dina Baltu, vyrovnává se rozdíl slapem {Sluš- sen). Pod zmíněným mostem usadil příboj mořských vln tolik náplavní půdy, že mohlo býti na ní založeno zábavní místo Strumpar- terren, oživované ruchem společenským zvlá- ště za letních večerů. Nad hosty drnčí po- vozy, se strany jedné šplíchající vlny Baltu a o kus dále čeří se klidná hladina Málaru. Jméno Mál arén (při němž en značí člen) uvádí se ve XIV. st. jako Málir, v XV. st. Mel ar, v XVI. st. Máler, ve starších spi- sech Lfigrinn, ze staronord. logr, t. j. je- zero, voda. Až posud znamená novošvéd. Iflga koupati. Kjr. Malá Biu (Manopoccíji, Malorossija). Pod tímto jménem, které poprvé se vysky- tuje jako lUKifTJ 'Pmcoia jiŽ r. 1292 a jako Russia Minor r. 1335, rozumějí se dnes obyčejně nyn. gubernie poltavská a černi - govská; historická M. R. obsahovala však ještě nejen i nyn. gub. charkovskou, kijev- skou, podolskou a volyňskou, ale zasahovala časem také do Haliče, Bessarabie a gub. chersonsKé. Na poč. ruských dějin — od Olega — byla M. R. (Kijev) středem Ruské říše, v době údělné však rozdělila se na kní- žectví Černigovsko-Severské, Perejaslavské, Kijevské, Volyňské, Podolí; z části i kní- žectví Haličské a Turovské rozkládala se na její půdě. Po vpádu tatarském, k němuž se pojí (Pogodinova) theorie o úplném vylid- nění Malé Rusi, připadla jižní Rus Litvě (V XIII. a zvi. v první pol. XIV. st.) a s ní v 1. 1386 a 1569 k říši Polské. V době litev- ské vzniklo na Malé Rusi kozáctvo (v. t.). Když r. 1654 kozáci za B. Chmelnického pod- dali se moskevskému carovi Alexejovi, Malou Rusí bylo pojmenováno území, jeŽ tehdy za- ujímali přivtělení kozáci, naproti vlastnímu carství Moskevskému (^Veliké Rusi«). Po míru v Andrušové (1667, v. t.) slula Malou Rusí výhradně její ruská, t. j. zadněperská čásf. Rozdělením Polska připadla celá vlastni M. R. k říši Ruské, v níž byla rozdělena na gubernie; nějakého správního celku M. R. již netvořila a netvoří. Ostatní viz M a 1 o r u s o v é, Kozáci, Litva, Polsko a Rusko. Malá Skála viz Skála Malá. lEalaspina, vznešená rodina italská, přímo poddaná panovníkovi, jež měla od XII. stol. v držení markrabství Lunigianské, od XIV. st. též MassaCarraru. Stranila guelfům. Saba M. (t kol 1280), sekretář papeže Jana XXI., se- psal guelfsky zbarvenou Historia rerum sicu- larum (1250—76). Vydal ji Muratori v > Re- rum italicarum scriptores*, sv. 8. Malát Jan, hudební paedagog a skladatel český (♦ 1843 ve St. Bydžově), syn učitelův, Šel za povoláním po příkladě otce svého, pročež po přípravném studiu na reálce ro- diště svého navštěvoval do r. 1862 učitelský ústav v Praze. Zde po absolutoriu přijat byl do 2. ročníku varhanické školy a dosáhnuv tu vyznamenání učiteloval v Nov. Bydžově, v Hořicích a na Smíchově, kde posléze jme- nován byl ředitelem 1. obecné školy aívčí. V 1. 1878—93, podrobiv se prve s výtečným prospěchem státní zkoušce z vyučování hu- debního, byl cvičitelem zpěvu na reálném a vyšším gymnasiu na Novém Městě v Praze. Vydatněji než přímým osobním působením zasáhl M. literární činností svou záslužně do hudebního života českého. Vydalť společně se Zd. Fibichem Velkou theoreticko-praktlckou Školu pro klavír^ nejdůkladnější učebnici če- 696 Malatesta — Malborg. skou toho druhu, k níž pendant menšího rozměru tvoří jeho Theoreticko-praktickd škola klavírní, sepsaná společné s J. Maškem se zřetelem k ústavům učitelským. V podob- ném poměru jsou k sobě Theoreticko-prakti- cká škola na housle (vydaná, jako obé před- chozí, nákladem Fr. A. Urbánka) a Praktická škola hry na housle, nejrozšířenější a nejob- líbenější ze škol českých, vydávaná vlastním nákladem autorovým. K těmto publikacím druží se ještě Škola pro harmonium a pro flétnu, 9 seš. duett houslových a řada in- struktivních skladbiček, vydaných ve sbírce > Mladý houslista*, Hudební slovník (Praha, 1881, 2. vyd. 1891) a Stručná všeobecná nauka o hudbě. Velikých zásluh zjednal si M. jako sběratel a harmonisátor české národní písně, jíž též ve škole používal jako vhodného cvi- čiva. Hlavním dílem jeho v oboru tomto jest Česky- národní poklady 700 písní (v 7 knihách po 100 číslech) pro jeden hlas s průvodem, předehrami a dohrami klavírními, pak kla- vírní sbírky: Zlatá pokladnice (2 seŠ. po 100 písních na 4 ruce); Perly čes. \pěvu národ- ního a Ru^e stolistá (obě po 100 Číslech na 2 ruce) ; Blahé chvíle a Kvítí ^ luhů čes. fobé na 4 ruce, posléz zmíněná též pro orchestr); Slovanská lípa (100 lidových písní všech slo- vanských národů pro klavír a dvoje housle); Transkripce 20 písní pro harmonium; Ven- kovské obrátky (pro dvoje housle, violoncello, klavír a harmonium); Posvátný čas vánoční (čes. koledy s prův. harmonia); Česká kvar- tetta a Moravská kvartetta (pro smyčc. ná- stroje); Zpěvy liáu čes. (pro sbor muž., žen. i smíš. s průvodem klavírním i bez něho); konečně Národní písně českoslovanské, vydané Jednotou zpěváckých spolků českosl. (50 pro mužský, 25 pro smíš. sbor bez průvodu). Jako skladatel vyznamenává se M. hladkou faktu- rou, půvabnou melodičností, ladnou harmonií a dobrým smyslem pro zvuk. Jeho operní aktovka Stána (na text K. Kádnera) uvedena byla r. 1899 s úspěchem na Národní divadlo. Tvořivá činnost jeho uložena jest v 6 seš. písní a asi v 50 skladbách rozličného obsahu (klavírních, orchestrálních a vokálních) z čá- sti vytištěných, z části rukopisných. Jmeno- vitě těší se sbory M-ovy oblibě u pěveckých spolků. Vzpomenouti dlužno, že M. ze Sme- tanových oper upravil několik zdařilých směsí a pořídil klavírní výtahy bez zpěvu »Hubičky« a »Dalibora« téhož mistra. l> Malatesta, patricijská rodina italská, po- cházející od hrab. rodu Carpcgna, jejíž člen r. 1110 doložený zván M, Rodina sídlila v Ro- magni a proslula v XIII.— XV. stol. Ze členů proslavil se M. da Verrucchio (1212—1312), mocný a bojovný guelf; syn jeho, Paolo M., znám je jako milenec Francesky da Rimini (v. t.). Pandolfo M. (1370—1427) byl dobro- druh z oněch, jež vytvořila renaissánce, po- litik bez úzkostlivosti, nádhery milovný pod- porovatel umělců a literátů. Syn jeho Ghis- mondo M. (1417—68) stižen byl pro nevěru a útoky na stát církevní klatbou Pia II. (1460). Jeho vnuk Pandolfo prodal Rimini Benát- čanům (1503). Srv. Yriarte, Un condottiérc au XVe siěcle (Pař., 1882). Malatla (stará Meliténe, Milid v XIV. st. př. Kr.), hl. m. sandžaku asijskotureckého vilájetu Mamuret-ul-Azízu, 45 km západně od Eufratu, ve výši 800 m na již. okraji velké roviny, v nejkrásnější krajině staré Arménie, má 30.000 ob. (16.000 Turků, 6500 Kizil-baáů, 4400 Kurdů a 3100 Arménů). Čtvrtina oby- vatelstva hlásí se k sektám křesfanslj[ým. Na sev. odtud (15 km) rozkládají se zříceniny Eski-Šehru (Starého města), kde M. stála až do r. 1838. — Sandžak M. má 14.600 km^ s 216.280 obyv., z nichž jest 112.000 Turků, 66.000 Kizil-bašů, 22.000 Kurdů a 16.000 Ar- ménů. Více než polovina půdy jest vzdělána, 20% pokrývají lesy, něco málo pastviny. Pě- stuje se hlavně tabák, rýže, dříve i mák k vý- robě opia. Saliny dodávají 14.000 q soli ročně. Sjízdná silnice spojuje M. s Halebem. Dš. Kalatnm ferri, jablečnan železí tý, prac- parát lékárnický, připravuje se ze zralých rozmačkaných kyselých jablek přidáním pilin železných. Po delší době železo okysličeno spojuje se s kysel, jablečnou a uvolněný vo- dík prchá. Tekutina obsahující jablečnan Že- lezitý se ustáním a filtrací učistí a na parní lázni odpaří. Příprava musí se díti opatrně; jinak dostala by se do extraktu změnou ky- seliny jablečné kyselina jantarová. šnk, Malanoéne [malósén], hl. m. franc. kan- tonu v dep.*Vaucluse, na s. úpatí hory Ven- toux, při prameni řeky Groseau, má 2245 obyv., tov. na cigarettový papír, elektrárnu, jirchárnu, sádrovnu, továrnu na hedvábí, že- lezné doly. llalasds: 1) M. Swartz, měkkyně nebo měkčilka, rod rostlin z čeledi vstavačo- vitých, podČel. mčkkynovitých, rostoucí druhem iň.paludosa S\v., m. bahen ní nebo kopistitá, na rašelmných lukách severní a .střední Evropy. M. má bulvu zakulatělou, tenkým výhonkem od loňské bulvy odděle- nou, lodyhu 5hrannou, dole 4— 5listou, s li- sty podlouhle vejčitými a s květy zelenavé žlutými v prodlouženém hroznu. 2) M. Thuars. jest synon. příbuzného rodu Liparis L. Rich. (v. t.). I>čd. Malba viz Malířství. Malborg (něm. Marienburg, lat. Mariac- burgum), okr. m. kraje gdaňského, v úrodné krajině v Záp. Prusku, na pr. břehu ř. No- gatu, stanice drah k Berlínu, Schneidemůhlu, Eydtkuhnen, Allensteinu, Toruni, Mlawce. Sídlo polit, a soudních úřadů I. stolice; má gymnasium, seminář pro učitele a učitelky, hospodářskou školu, ústav hluchoněmých. M. měl r. 1895 10.738 obyv. (3986 katol., 197 židů), živících se průmyslem (cukrovar- ství, pivovarství, sladovnictví, stroj nictví, ci- hlářství) a obchodem (dříví, obilí, plátno, peří, koně). Z budov vyniká starožitný, nád- herný zámek, pěkně restaurovaný. Při něm kaple s hrobkou velmistrů; na náměstí, jež má podloubí, radnice, katol. kostel; mnoho starobylých domů soukromých. Na místě dnešního města stávala původně jen tvrz, za- Malborghet — Malczewski. 697 ložená r. 1274 rytíři Německými, jež stala se brzy sídlem velmistra řádu a časem vzrostla (hlavně přistavěním části zvané Mittelschloss s proslulým refektářem za velmistra Winricha z Kniprode (r. 1351—1382)) v nynější roz- sáhlý zámek, kol kterého vzniklo paíc i mě- sto. Po hrozné porážce u Tannenberku, kte- rou moc řádu zlomena, ubránil se sice M. Polákům, ale r. 1457 přece k Polsku připo- jen. Odtud sídlili na zámku vévodové polští. Ve válkách švédskopolských uzavřeli zde kuríirst Bedřich Vilém a král Karel X. Gu- stav Švédský smlouvu malborskou (r. 1656), jíž se zavázali vzájemně se podporovati proti Polákům. Za dob polských (r. 1708 sídlí zde po čtyři měsíce Stan. Leszczyňski) nabyl tu významu i jazyk polský, jenž ovšem zase vy- mizel, když r. 1772 dostal se M. Prusku. — Okr. malborský má na 811*44 ^fm* 58.552 obyv. (1890). Pp. iCalbor^het, městy s v Korutanech, viz Marberjét. Malbruk, opice, viz Makakové. Maloolm (melkómj, jméno několika králů skotských : 1) M. I. (942—954) dobyl Kumbrie na anglo- saském králi Edmundovi. Zemřel smrtí ná- silnou. 2) M. II. (1005—34), syn a nástupce Ken- netha III. V boji proti Dánům zvítězil u Cow- hamu (1018). Po četných sporech s Angličany podrobil se iako man Knutoví Vel. (1031). S) M. 111. (1057— -93), syn Duncana I., jenž zahynul rukou Macbethovou. R. 1057 porazil vraha otcova pomocí Angličanů a získal tak svoji říši; byl zapřísáhlým odpůrcem Nor- manů. Při delším pobytu v Anglii ve vyhnan- ství seznámil se s mravy anglickými, jež chtěl uváděti do země. Pomáhaje Angličanům proti Normanům, vpadl pětkrát do Northumber- landu, zahynul však v boji s Vilémem II. Ryšavým u Alawicku (13. list. 1093). O spo- rech po jeho pádu viz Donald Baně. 4) M. IV. (1153—1163) příjmím Panen- ský, vnuk a nástupce Davida I. Maloolm John, angl. stát. a histor. (* 1769 v Burnfootu ve Skotsku — -f 1833 ve Wind- soru). Vstoupil r. 1782 do indického pluku, vyznamenal se pak r. 1792 při obležení Se- ringapatamu, načež byla mu svěřována dů- ležitá poslání diplomatická. R. 1800 uzavřel spolek s Peršany proti Afgáncům, potom se stal tajemníkem gen. guvernéra mark. Wel- lesleye a plukovníkem. V diplomatických missiích při perském dvoře r. 1802, 1808 a 1810 pracoval proti vlivu francouzskému. R. 1812 vrátil sj do Anglie, povýšen na ry- tíře, ale r. 1816 opět su odebral do Indie, kde vyznamenal se v bojích proti Mahrattům a Pindaresům tak, že byl jmenován generál- majorem a r. 1818 civil, i voj. guvernérem dobytých krajů ve střední Indii. R. 1823 vrátil se znovu do Anglie, avšak r. 1827 byl zase jmenován guvernérem bombayským. Ve- liké zásluhy získal si tím, že dovolil Evro- panům zakládati v Indii továrny. Byl také literárně horlivé činný a již za prvních po- i OttQv Slovnik Nau£ný, sv. XVI. 25 6 igoo. bytů svých v Persii, kde zavedl také pěstění bramborů, sebral hojně látky ke své History of Persia (Lond., 1815 a 1829; 2 sv.; přelož, do něm. Lips., 1830) a Sketches of Persia (t., 1827 a pozd.; 2 sv.; něm. překl. Drážďany, 1828). Zprávu o svém řízení provincii indi- ckých vydal v Memoir of Central India (t., 1823 a pozd.; 2 sv.), jež svědčí o jeho dů- kladné znalosti Indie, rovněž jako pozdější Political history of India from iyS4 to i823 (t., 1826, 2 sv.) a Sketchofthe Sikhs (t., 1812). Při novém vyjednávání s Východoindickou společností na počátku let třicátých vydal The administration of British India (t., 1833), vylíčení správních poměrů indických dle pra- menů úředních. Napsal také Life of Lord Clive (t., 1856; 3 sv.). — Srv. Kaye, Life and correspondence of sir John M. (t., 1856; 2 sv.). Maloontent viz Malkontent. Maloov (Mhjjbi^obI)) Sergej Ivanovic, znamenitý ruský průmyslník (♦ 1810 — 1893). Sloužil u jezdectva, avšak maje zálibu v prů- myslu vstoupil do výslužby jako gen. -major a oddal se zcela spořádání a povznesení svých závodů. Cestami do ciziny získal si široký rozhled ve všech oborech národo- hospodářských a razil pak ve vlasti ruskému průmyslu nové dráhy, nalézaje pro ně též dobra odbytiště vývozní. Tak při svých sklárnách zařídil výrobu sody a svým vý- robkům z křišťálového skla dobyl průchodu hlavně do Rumunska, Bulharska a Turecka. Parníky M-y jezdily po všech ruských vo- dách. R. 3 839 založil v Ljudinově továrnu na kolejnice a r. 1841 dodal státu první do- mácí kolejnice ; z téhož závodu pocházely též první ruské parní kotly pro Tulu a petro- hradskou zbrojírnu i první šroubový hnací stroj pro korvetu »Vojin«. M. staral se též o své dčlnictvo: u těžkých prací zavedl osmi- hodinovou dobu pracovní, při svých závo- dech stavěl dělnické domky se zahrádkami a pod. Při všech závodních středištích zří- zeny byly školy a chrámy s pěveckými sbory, o děti, starce, sirotky, nemocné a neschopné k další práci bylo řádně postaráno. Malczewski: 1) M. Antoni, básník pol. (* 1793 ve Varšavě •— f 1826 t.), byl synem generála polských vojsk a nabyl vychování francouzského. Na lyceu krzemienieckém byl chráněncem T. Czackého. Vstoupiv k vojsku, účastnil se válek napoleonských, byl raněn do nohy a r. 1813 upadl do zajetí při dobytí Modlina (nyn. Novo-Georgijevska). R. 1815 šel do výslužby, procestoval Německo, Fran- cii, Anglii a Itálii, kde seznámil se s Byro- nem. Obapolný vliv příbuzných duchů byl značný. M. vnukl anglickému básníku my- šlénku k 3>Mazepovic a sám unesl se jeho světlým příkladem. Navrátiv se do vlasti usadil se na rodinném statku v gub. volyň- ské, ale nepříznivé poměry hmotné a ne- šťastná láska přiměly ho k návratu do Var- šavy, kde doufal v literární práci nalézti ob- živy a klidu. Zde záhy vydal báseň Maria, powiesč ukrajinská (1825) vúnovanou J. U. Nicmcewiczovi, jenž však v souhlase s ostat- 45 698 Malčanv — Malebranche. nimi kritiky tehdejšími nedovedl oceniti po- kladu, nesoucího na sobč stopy romantismu Byronova. Látkou báseň dotýká se nešťast- ného osudu G. Komorowské. Příznivého ocenění došla teprve po smrti básníkové, jenž zemřel zapomenut, chůd a zdrcen ne- úspěchem své práce, která později stala se nejpopulárnějším plodem polského písem- nictví a dočkala se mnoha vydání. M. jest duchem, stojícím velmi blízko k Byronovi. Vyznačuje se touže chorobnou nervosností a vyplývajícím odtud zklamáním, břitkou iro- nii jeho však zaměňuje beznadějnou teskno- tou a nekonečnou resignací. Neznal života prostého lidu, zachytil smělými a případnými rysy krásy ukrajinských stepí a typické po- stavy staré magnátské a šlechtické Ukrajiny z poč. XVIII, stol. — Srov. M. Mochnacki, O literaturze polskiéj v XIX. w. (1830); L. Sie- mieňski, Portréty litcrackie (d. IV.); Pypin a Spasovič, Historie lit. slovanských: Nitsch- raann, Poln. Parnass (Lips., 1875). Životopis jeho podal K. Wl. Wójcicki v díle »Cmentarz pow^zkowski* (1855, I. d.). Nejlepší vydání uspořádal A. Bielowski (Lvov. 1865) a Žu- paňski (Poznaň, 1865, s illustracemi). Do češtiny báseň jeho přeložena F. Vlasákem (Praha, 1852, se životopisem) a J. Nečasem (»Slov. poesiec Vymazalova a o sobě s illu- stracemi). 2) M. Jacek, polský malíř historický a frenrový (* 1855 v Radomi), vzdělal se v umě- ecké škole ve Varšavě pod Luszczkicwi- czem, pak v Krakově pod Matejkom a v le- tech 1877—1879 v Paříži pod Lehmannem. Později působil v Mnichově a v Krakově. Z jeho maleb budtež uvedeny: Podobiina dě- dečkova; Studie :( yý.chodu\ Krajina jarm\ Tři dívky s modry-mi plenami na hlavě \ Boginky\ se zvláštní zálibou líčí M. výjevy z utrpení národa polského v obrazech: Mdtohjr; Sen; Melancholie; Vidění v atelieru; Fantasie; Vzpo- mínky; Smrt exulantky; Odsouzenci na Sibiři a j. FM. Maldanj^, osada v Cechách u Čímu, hejt- manství Příbram, okr. Dobříš, fara Živohoušť, pš. Nový Knín; 12 d., 92 ob. č. (1890). Malde, osada v Čechách u Chlumu, hejt- manství Č. Budějovice, okr. Trhové Sviny, fara Soběnov, pš. Besednice; 24 d., 100 ob. č. (1890), mlýn. Maldloe : 1) M. {Maltschiti), ves v Čechách, hejtm., okr. a pošta Krumlov, pš. Přídolí; 24 d., 21 ob. č., 121 n. (1890), 2 mlýny s pi- lami. — 2) M., ves t., hejtm. a okres Písek, fara Rádoby tce, pš. Mirotice; 56 d., 342 ob. č. (1890), 4 mlýny. — 3) M., Malešice, ves t., hejtm. Turnov, okr. a pš. Čes. Dub, fara Hlavice; 25 d., 129 ob. č. (1890). Maldin, Malšín, ves v Čechách, hejtm. Čáslav, okr. Habry, fara Lučice, pš. Světlá n. Sáz.; 47 d., 414 ob. č. (1890), Itř. šk. Sa- moty: Dobrá Voda, Hejticc a Komárov. Malda, distrikt v Bengálsku v rozsahu 4926 km^. Ganges tvoří záp. hranici distriktu a přítok jeho Mahánandá protéká jej od s. k j. v širokém, velmi úrodném údoh, jež po- krývají mangové a morušové zahrady. Vých. čásť, výše položená, pokryta jest většinou džunglí. Obyvatelé (1891: 814.919) jsou vět- šinou náboženstvím Hindové, ostatní muham- medáni. Pěstuje se nejvíce rýže, moruáe, indych a mango. Průmysl hedvábnický, ba- vln ický, výroba měděného nádobí a papír- nictví zasluhují zmínky. Hlav. m^o M. má 12.800 oby v. Maldes^em [maldechemj, obec v belgické prov. Vých. Flandersko, arrond. Eecloo, na ř. Eedě a na trati Gcnt-Eecloo-Bruggc a dráze pobočné M.-Pont-Toumant. Má 9011 obyv. (1890) a továrny na přízi, kávové ná- hražky, krajky, olej a j. Malden: 1} M., město v hrabství Middlesex v sev.-amer. státě Massachusetts, na březích řeky Maldenu, 10 km sev. od Bostonu, má továrny na kůži, gummové střevíce, hadice, lučebné látky, barviva a 23.031 ob. 2) M., nejsevernější z ostr. Manihických, má 89 km^ se 168 obyv., silné ložisko guana. Mflkldive Islands viz Maledivy. Maldon [máldn], město v angl. hrabství Esscxském při stoku Chelmeru s Blackwa- terem-Ástuarem ; 5397 obyv. (1891), továrny na hospodář, stroje, solné doly, lov ústřic a ryb atd. Zříceniny praemonstrát. opatstvi Beleigh (1180) 2 km sev. odtud. Maldonado: 1) M., pobřežní departement v Uruguayi při Atlant, okeáně, má 4106 km* s 20.034 obyv. Daří se tu tabák, víno, datle; v horách mramorové lomy. 2) M. (San F eman do), hlav. město de- partementu M., mořské lázně s 2600 obyv. Malé i Malý, ves na Moravě u Panské Lhoty, hejtm. a okres Jihlava, fara a pošta Trhová Brtnicc; 23 d., 185 obyv. č. (1890), samota Doupkov, mlýn na lev. bř. Brtničky. Malea viz Mali a. Maleáohi viz Malachiáš. Kalebranohe [malbranšj Ni co las, ve- liký metafvsik frc. (♦ 1638 v Paříži — f 1715). Studoval filosoňi v kolleji de la Marche a theol. v Sorbonně. R. 1660 vstoupil do ře- hole oratoriánAv a oddal se badání filosofi- ckému. Spis Descartesův »De hominec tak ho zaujal, že zahloubal se do studia jeho filosof, zásad, a výsledek jeho bylo dílo De la recherche de la vérité (1674 — 1675, 2 sv.; nové vyd. Bouillierovo r. 1880). Po něm ná- sledovala řada spisů nevšední váhy, z nichž jmenujeme: Conversations chrétiennes (1676); Traité de la nátur e et de la grdce (1680); Méditations chrétiennes (1683); Traité de mo^ rale (1684) ; Entretiens sur la métaphysique et la religion (1688); Traité de Vamour de Dieu (1697); Réponses á M. Arnauld (4 sv. do r. 1709). Filosofie M-ova vyniká analysujicí bystrosti myšlení, jeho sloh slyne dokonalou jednoduchostí a lehkostí tím hodnější obdivu, čím vzdálenější je předmět jeho badání, tak že po této stránce nikdo s ním se nemůže měřiti. M. jest žákem Descartcsovýra a filo- sofická práce jeho jest pokus o vyrovnáni mezi křesťanstvím a cartesianismem. Přes- příliš důvěřuje v moc rozumu. Obírá se Malecki — Maledivy. 699 ideou Boha, ukazuje, jak málo různí se od I 409 ob. č. (1890), evang. kostel (z r. 1891), idce stoické filosofie. Všecky jeho theorie 2tř. šk., pŠ., telegraf a továrna na umělou směřovaly k tomu, dovoditi, že je »nábo- ; vlnu v bývalém cukrovaru. Alod. panství ženství přirozené* dostačitelné. Jeho Oeuvres má 118328 ha. NáU-.ží k nému zámek (ze vyšly r. 1712 v 11 sv. a Jules Simon vydal j 2. polov. XVII. stol.) s kaplí Nanebevzetí P. r. 1871 ve 4 sv. výbor. Victor Cousin uvc- j Marie, pivovar, dvůr v Malci; jest majetkem řcjnil rozsáhlou Correspondance M-ovu ve ' draFr. Lad. bar. Riegra. Vedlo toho příslušejí Fragments de philosophie moderno, sv. II. k panství dvory: Hranice (s mlékárnou), Lány, Viz Blampignon, Etudě sur M. (18ól); Ollé- i Předboř, Rušmov, Víska (s cihelnou), pak Laprune, La philosophie de M. (1870). Kbn, lihovar, mlýn a pila v Předboři a zámek a Maleoki Anton, vynikající pol. filolog, dvůr v Modlctíně. V panských rybnících cho- kritik a historik literární a kulturní (* 1821 vají se vyhlášené malečské ryby. M. připo- v Obiezicrzi blízko Poznaně). Po gymn. stu- | míná se r. 1278 jako sídlo vladyčí. Cásť zboží diích v Poznani byl v 1. 1841—1845 zapsán j malečského příslušela od nepaméti ke klást, jako filolog a historik na universitě v Ber- i benediktinů vilímovských. V XV. stol. při- línč, načež po vykonaných zkouškách byl ! pomínají se na zdejší tvrzi Příbkové z Oto- V 1. 1845—50 gymnasijním učitelem v Po- slavic, Otraarové z Holohlav, r. 1599 Barbora znáni. R. 1850 povolán byl na krakovskou Chuchelská z Ncstajova, od jejíchž potomků universitu jako professor íclassické filologie. ' koupil M. Václav Údrčský z Údrče. Po něm R. 1853 byl následkem postranních intrik tu seděl (od r. 1687) Aug. Norb. Voračický spolu s Polem, Hclclem a Ziclonackim zba- z Paběnic, po jehož smrti koupili zboží ma- ven professury; brzo však napravila vláda I lečské věi^itelé. R. 1715 koupil M. Frant.hr. křivdu M-kému učiněnou a nabídla mu sto- ; ze Šenfelda, po něm dědila jediná dcera Ka- liči filologie v Inšpruku (1854—56). Od r. 1856 ' teřina (f 1750) a ta jej odkázala Janovi Ada- do r. 1874 byl professorem jazyka a litera- 1 movi z Auersperka, od jehož potomka Fran- tury polské na universitě ve Lvově, načež ; tiška koupil (1862) M. nynější majetník za zanechal professury, aby se cele mohl věno- ; 300.000 zl. (Srv. J. V. Neúdórfl, Polit, okres váti pracím literárním. Jest členem krakov- chotěbořský, Čáslav, 1892, a »Světozorc ské Akademie a vicekurátorem ivovského z r. 1872). — 2) M., ves t., hejtm. Sušice, ústavu OssoliAských. Od r. 1881 je doživot- ' okr. a pš. Kašp. Hory, fara Strašín; 34 d., ním členem rakouské panské sněmovny. Vy- 254 ob. č. (1890), mešní kaple sv. Anny, vy- znamenán byl medaillí »litteris et artibus«. stavěná r. 1826 od obce, 2 mlýny. Mimo menši práce, počínající od let čtyřicá- 1 Maledov, Malešov {Malsdien)^ ves v Čc- tých a před několika léty souborně vydané, chách, hejtm., okr. a pš. Ústí n. Lab., fara uveřejnil M.: Encyklopedya Jilologii klasycinej Froboátov] 34 d., 197 ob. n. (1890). {Krakov, 1851); List {ela:{ny (tragédie o pěti i Maledetto (ital.), zlořečený, zpropadený. jcdn., Poznaň, 1854; 2. vyd. 1856; dramatické Maledivy (angl. Maldive Islands, domá- toto dílo, jehož předmětem jest nevolnictví cím jménem Malaja Diba, sanskr. Malaja selského lidu v XVII. stol., přeloženo bylo Dioipa), brit. souostroví v Indickém okeáně od Póla do němčiny s názv. »Der eiserne | mezi 7°6's. š. a 0° 45' j. š. a 72® 30' — 73* 30' Brief«, 1858); Elektra (překlad ze Sofokla, v. d., 800 /f/n záp. od Ceylonu, rozkládají se t., 1854); GrochowY wieniec \yúst. veselohra na podmořské vypnulině, jež táhne se v délce o 4 jedn., L, 1855; 2. přepracov. vyd. 1897, 2600 km od severu k jihu a nese také se- Lvov) ; Wybór mów staropolskich (Krakov, | věrnější souostroví Lakadivy a jižnější 1860); Gramatyka j^\yka polskiego wí^/fí^a ostrovy Č ago ské. Obyčejně počítá se 13 {Lvov, 1863, první vědecké zpracování přeď metu); Gramatyka j^^yka polskiego mniejs^a až 17 atolů, jež vesměs vykazují prstencovitý tvar ostrovů korálových s velkou lagunou (t., 1863; dosud již 8 vydáni); Zycie J. Sto- uprostřed; ačkoli některé vynikají rozměry wackiego (Lvov, 1867, 2 sv.; 2. vyd. o 3 sv. i dosti značnými (největší Mála měří 140 km t., 1881; 3. vyd. t., 1900); Biblia królowej \áé\ky a 30 km šíře), rozervány jsou přeČet- Žofii (t., 1871); Gramatyka h'storycino-po- \ nými průlivy na veliké množství drobných równawc^a J^iyka polskiego (t., 1879, 2 sv.; výsep a kromě toho ještě obklopeny ohrom - ■dílo neobyčejné důležitosti); Studya heral- dyc\ne (t., 1890, 2 sv.); Lechici w šwietle hi- ným počtem skalisek a bradel, tak že ne ne- právem dávají jim domorodci název »dva- stor. krytyki (t., 1897; vyšlo jako I. sv. Wy- ' nácti tisíc ostrovů*. Délka souostroví jest dawnictw ústavu Ossoíiňských) ; Z d^iejow 866 km, šířka 74— 88 /cm. Jsouce původu ko- i literatury (t., 1896) a Z pr^esiiošci d^iejowej rálového jsou vesměs nízké, tak že průměrná {t., 1897, 2 sv.). V posl. dvou publikacích se- i výška nad mořem nepřesahuje 6 w, a nižší brány jsou všechny menší práce M-kého | výspy i útesy za přílivu z pravidla bývají Album dla ' těchto ostrůvků jest obydleno a půda k osí- 2agrzebia«); Žyciorys Franc. Mickiewic^a (ve ' dlení způsobilá udává se toliko na 300 fcm', »Šwiatu<, příloha k č. 20. z r. 1889) a Unia ač celková rozloha M-iv jest 6773 km'^. Pod- Horodelska {i4i3) \ punktu ivid\€nia herald, nebí jest teplé (ve stínu 23 — 30' C) a velmi (v 3>Kwart. hist.«, 1898). -dle. nezdravé (časté zimnice, kolika, beriberi). Maled: 1) M., Malič, ves v Čechách, , Jinak oplývají M. hojností vláhy a mají rost- bejtm. a okr. Chotěboř, fara Heřman; 48 d., ' linstvo bujnější a bohatší neŽ Lakadivy. Oby- 700 Maleficium — Malenovice. vatelé, počtem 30—40.000 duší, jsou Čingá- loVé, ale silné pomíšcní živly arabskými i africkými, přes to však ráz čingálský nej- více vyniká a také jazyk domorodců pokládá s: za nářečí čingálské; vyznání jsou muham- raedánskcho. Hlavním zdrojem výživy je lov ryb, želv a lastur kauri, jež ve značném množství se vyvážejí. Vedle toho pěstuje se kokosovník, chlebovník, bavlník, rýže, proso, banány a j. rostliny tropické, ale výnos orby nepostačuje spotřebě obyvatelstva a potra- viny, jmenovité rýže, dovážejí se z Indie. Dále zabývají se obyvatelé zpracováním že- leza a tkalcovstvím a, jsouce znamenití plavci, provozují na svých lodicích o 100—200 t značný obchod s Cittatongem, Pointem dc Galle, pobřežím malabarským, Singapurem, Maskatem a dříve i s Ačínem na Sumatře, vyvážťjíce hlavně lastury kauriové, ryby, želví skořápky, kokosové ořechy, kokosový olej a j. Politicky tvoří M. zvi. stát, ovládaný panovníkem, jenž slově »sultán 13 provincií a 12.000 ostrovů*, ale podléhají protektorátu britskému a jsou podřízeny guvernéru cey- lonskému. Co rok přichází sultán do Colomba odvádět poplatku v darech, za něž na vzá- jem zase dostává dary. Sídlem jeho a hlav. městem jest Mála ntbo Mali na ostrove t. jm. s opevněným sultánským palácem, 2 mcšitami a 1500 obyv. M. už r. 1340 byly navštíveny arabským cestovatelem Ibn-Éa- tútou, r. 1602— 07 Pyrard de Lával, zachrá- niv se sem se své ztroskotané lodi, ztrávil tu pět let, ale zevrubněji byly prozkoumány teprve Youngem a Christopherem r. 1834, z nichž tento je popsal v »Journ. Asiat. « (sv. VI.). Pod panství britské dostaly se M. spolu s Ceylonem r. 1796. — Srv. Bell, The Maldive Islands (Colombo, 1883). Maleflolom (lat.), trestný čin, zločin. V minulých stoletích užívalo se slova toho velmi mnoho v Německu íve formě A/b/tf/ř^); fikalo se na př. Malejiigericht, malcfiční (t. j. kriminální, hrdelní) soud, Maleý^ordnuug, řád trestního práva atd. Maleflkant, vin nik, žalovaný; slova toho užívalo se kdysi velmi mnoho v inkvi- sičním řízení střídavě se slovy inkulpát, in- kvisit. Malé Hory (Adamstadtl) viz Adamov 1). Maleohov, ves v Čechách při Bradlavce, hcjtm. a okr. Klatovy, fara Dolany, pš. Švi- hov; 34 d., 253 ob. č. (1890), popi. dvůr, ci- helna, 2 mlýny, z nichž jeden o samotě jme- nuje se DrŠtcin. V 1. 1569—1670 seděli na M-ě Měsíčkové z Výšková, potom přikoupen ke Švihovu a s ním k Chuděnicům. Maleohovloe, ves v Čechách, hejtm. Ji- čín, okr. a pošta Sobotka, fara Libošovice; 23 d., 137 ob. č. (1890) a samota Písek. MalelnoT^ kyselina (C^Z/^O^) vzniká, když rychle dcstillujeme kys. jablečnou při 200^ Dlouhé bezbarvé sloupky, při 130^ ta- jící, trvalým záhřcvem nad 130° měnící se v isomerickou kys. fumarovou (v. t.). Pod- stata isomcrie obou těchto kyselin jest pro ihcoretickou chemii památně zajímavá. Ve vodě jest lépe rozpustná než kys. fumarová, mimo to sráží se vodou barytovou, čeho£ fumarová kys. nečiní. OŠc. MaleJOT, dvůr a mlýn Alberta kn. Thurna- Taxise u janovičck v Čechách, v hejtm. a okr; vysoícomýtském. V XV. stol. původní sídlo Uobřiko vských z M alejová. Kalejovloe, Majelovice, ves v Čcch.» hejtm. Kut. Hora, okr., fara a pš. Uhlíř. Ja- novice; 24 d., 164 ob. č. (1890\ fil. kostel sv. Jiří (1363 far.), 2tř. šk. (vyst. r. 1863). myslivna. M. připomínají se r. 1142 v prvot- ním nadání kláštera sedleckého. V XVII. st- přikoupeny ke Křeseticům. Málek, mélek n. mélech (hcbr.), t. j. král, příjmení mnoha panovníků východních i vladařův a jiných osob. Málek Otakar, pianista {* 20. pros. 1875 v Č. Budějovicích), vystudovav gymnasium poslán do konservatoře, načež jeho výchovy ujal se vídeňský virtuos Grůnleld. Koncerto- val s Kubelíkera. Malenioe: 1) M., far. ves v Čechách, při obou březích Volyňkv, hejtman. Strakonice, okr. a pš. Volyně; 92 d., 584 ob. č. (18Q0), kostel sv. Jakuba (před r. 1359 far.), 2tř. šk.. I 3 mlýny. Na blízkém kopci » Věnci* spatřuje se z kamene vytesaný val. R. 1544 připomí- nají se M. městečkem, avšak r. 1622 byly zase jen vsí. R. 1709 vystavěn nynější kostel. — 2) M., Malnice {MallnitO, ves t., poblíž Ohře, hejtm. Zatec, okr., fara a pš. Postolo- prty; 30 d., 33 ob. č., 211 n. (1890), Itř. šk.. opukové lomy, dvůr a chmelařství. Připomí- nají se r. 1238 mezi zbožím kláštera břevno v- ského, po r. 1420 dostaly se obci lounské a v XVI. stol. k Postoloprtům. Málenin, viska u Ratibořic v Čechách. hejtm. a okr. Tábor, fara a pš. Ratiboř. Hory; 7 d., 52 ob. č. (1890). Maleninský z Malenina, jméno staro- české rodiny erbovní, jejíž předkové Matouš i a Jan byli obdařeni erbem od krále Ludvíka. Potomek jejich Adam, řeč. Třeštík, seděl při městě Strakonicích, kdež oženil se s Evou. vdovou Kokštelovou. Přijal k erbu a jménu pastorka svého Zikmunda Kokštcla, je- muž potvrzeno majestátem z r. 1604 (4. bř.) a dovohmo, aby se psal Kokštel M. z Wl. Týž byl purkrabím na Stnikonicích a koupil r. 1606 ves Kosmo a r. 1607 Nedvídkov. -Po- tomek jeho Jan bydlel r. 1649 ve Volyni. R. 1710 zemřel Václav M., kr. rychtář v No- vém Bydžově, pocházející snad také z toho rodu. Sčk. Malenlsko, četné navštěvované poutničko místo na Moravě, viz Pro v od o v. Malenovioe: 1) M., ves v Čechách (hejtm. Sedlčany), viz Manělovice. — 2) M., ves t., hejtm. a okr. Kut. Hora, fara Solopisky. pš. Sukdol; 25 d., 163 ob. č. (1890). V sto- letí XVI. příslušely ke hradu kolínskému, r. 1648 přikoupeny k Malešovu. 3) M., městečko na Mor., v hejtm. uhersko- hradištském, okr. napajedlském, má 237 d.. 1474 ob. č., 73 n. (1890), far. kostel sv. Miku- láše s hrobkou majetníků panství malcnovi- Maleny — Malešický. 701 ckcho, 4tř. šk., pš., 2 mlýny, pilu. Alod. panství M. s Pohořelicemi zaujímá 2883*25 ha] náleží k němu zámek, dvůr, pivovar, cihelna v M-cích. Jest majetkem Leopolda hr. Štern- berka. M. jsou stará osada. Kol. r. 1321 při- pomíná se v listinách rodina z Malenovic, z nichž Viknán prodal M. i s tvrzí Čeňkovi z Bechyně. R. 1400 připomínají se měste- čkem, r. 1406 byl zde hrad a dvůr, r. 1427 byly husity vypáleny, r. 1605 kn. Bocskaiem úplně zpustošeny, r. 1832 obdržely k dosa- vadním dvěma trhům ještě dva. -- 4) M., ves t. (hcjtm. Šternberk), viz Chrastice. 5) M., ves ve Slezsku, hejtm. Těšín, okr. Frýdek, fara Borová, pš. Frýdlant u Místku; 65 d., 435 ob. č. (1890). Maleny viz Malinné. Male parta male dilabuntiir (lat.), zle nabytě zle se rozprchává, mizí. Latinské toto přísloví, jež cituje Cicero, Philipp., II, § 65 (srv. těž Plautus Poenulus, 834), pochází od staroříni. básníka Naevia (Vaulus Festi p. 222, Naevius frag. inc. I. u Ribbecka, Scaen. Ro- man, pocsis fragmenta, 3. vyd.) a odpovídá asi našemu: nepravé jmění požehnáno není, nebo: jak nabyl, tak pozbyl. Máler KoÚa, domorodý stát v Pandžábu mezi 30" 24'— 30° 41' s. š. a 75M2'— 75°59'15" v. d., má na 420 km* a 75.755 obyv. Hlavní produkty jsou: bavlna, cukr, opium, anýz, tabák, česnek, obilí. Naváb má úplnou pravo- moc a dostává od britské vlády za některé zrušené příjmy 250 lib. sterl. ročně. Rod jeho jest afgánskcho původu; r. 1809 rozšířen byl naň anglický protektorát. — Hl. město t. jm. čítá 21.754 obyv. Malesherbes [malzěrb),. město franc, hl. m. kantonu depart. Loiret, arr. Pithiviers, na levém břehu řtky Essone, se 2095 obyv. Leží na dráze Orléanské a provozuje čilý ob- chod s obilím a s dobytkem. Ve městě chrám z Xn. stol. s osmihranou věží a božím hro- bem z r. 1622, pomník kapitána Leliěvra, který se 123 muži čelil 12.000 Arabů u Ma- zagranu v Alžíru r. 1851, a krásný zámek 2 XV. stol., zbudovaný od admirála L. Ma- leta de Graville. Byl obnoven za Ludvíka XIII. a přešel v XVIII. stol. s rodiny ďEntragues na rodinu Lamoignon-Maleshcrbes. Nedaleko krásný got. zámek Rouville, zbudovaný za Ludvika XII. a nově zřízený. V M-u jsou továrny na svíčky, dřevénky, parní pila, tov. na železné nástroje a košikářství. de Malesherbes [malzěrbj Chrétien Guillaume deLamoignon, politik franc. (♦ 1721 v Paříži — t 1794 t.). Byl náhradní- kem vrch. stát. zástupce, soudním radou (1745^ a po otci praesidentem berního dvoru (1750), zároveň pak knihovníkem královským. Za všech úřadů těchto jevil vzácnou lásku k humanitě a spravedlnosti, pravou svobodo- myslnost a uznávání občanských práv. R. 1771 připsal Ludvíku XV, své Remontrances, kde navrhuje zavedení nových berní a nadpráví úřadu soudcovského (magistratury). Když t. r. dvůr berní i parlamenty byly zrušeny, M. vypuzen z Paříže a uchýlil se na své statky. Ludvík XVI. povolal ho zpět a na radu financ, ministra Turgota svěřil mu ministerství vnitra. I tu zastával u dvora ušlechtilé řády (zrušení tajných zatykačů, odpíral nesmyslné výdaje), ale bez výsledku. Proto r. 1776 odstoupil. Pak cestoval a oddal se pracím literárním. R, 1787 znovu volán do ministerstva, ale marně domáhav se oprav opět odstoupil. Po vypuknutí revoluce r. 1792 spěchal, aby byl králi po boku. Z uložení nár. konventu krále obhajoval, ale marně. Po 11 měsících sám byl zatčen, obviněn jsa ze spiknutí proti republice, a 22. dub. 1794 skonal na popravišti. J.sou od něho hojné spisy zemědělské, politické a j., z nichž jme- nujeme: Mémoires sur les mqyens ďaccelérer les progres de Véconomle rurale en France (1790); Idées ďun agriculteur patriote (1791); Mémoires pour Louis XVI (1792); Mémoires sur la librairie et *ur la Uberte de la presse (1809). Viz Gaillard, Vie ou éloge historiquc de M. (1805); Boissy ďAnglas, Essai sur l;i vie, les opinions et les écrits de M. (1818, 2 sv.). Kbn, Malešice (Maiesitx), far. ves v Čechách, v rozkošné krajině při březích Berounky, hejtm. Stříbro, okr. Touškov, pš. Plzeň; 64 d., 234 ob. č., 334 n. (1890), kostel sv. Jiří (ve XIV. stol. far.), 2tř. šk., ložisko kamen, uhlí, par. mlýn. Fid. panství M. s Kozolupy zaujímá 1070*82 ha půdy. K němu náleží zámek s parkem, dvůr a pivovar; jest ma- jetkem Karla hr. Schónborna. Na býv. tvrzi seděli v XVI. st. Malešičtí z Poutnova; skrze Polyxenu z rodu tohoto dostaly se M. (1553) do rodu Chlumčanských, po nich tu seděli (1623) Loubští z Lub, r. 1666 Morá- kové z Morenfelsu, v XVIII. stol. vystřídalo se zde několik majetníků, konečně r. 1808 koupil M. Hugo Dam. hr. Schónborn. Po- němčení M-ic počalo koncem minulého stol. R. 1840 vystavěn nynější kostel. Blízký ks Kyjov dochoval nám jméno bývalého hradu. Tam r. 1864 objeveno pohanské pohřebiště s 63 mohylami. Malešický z Poutnova, jméno staro- české rodiny vladycké, která prvotné pochá- zela ze vsi Poutnova u Teplé, ale po r. 1503 bratří Štěpán, Beneš a Jiřík usadili se v okolí Plzně, poněvadž jim Anna Šafránková z Poutnova odkázala Malešice a jiné statky. Jiřík r. 1522 zavražděn. Synové jednoho z nich byli bratří Jindřich, Bedřich, Jiří a Oldřich, kteří si r. 1544 statky své vložili v obnovené dsky. Po smrti Jindřichově roz- dělili se ostatní (1553): Bedřich dostal Scm- čice, jež r. 1581 syn jeho Jan a vnuk Karel ze syna Štěpána prodali obci plzeňské. Jiří (t 1594) dostal Červený Hrádek a Bochov; Oldřich obdržel pak statek malešický a ze- mřel asi r. 1590 bezdětek, jmění jeho pak do- stalo se potomstvu bratří jeho, totiž dotče- ným Janovi a Karlovi, Barboře, dceři Jiříkové, a Polyxeně, dceři Václava, bratra jejího. Barbora (manž. Václava ze Štampachu) a Po- lyxena (vd. Chlumčanská) převedly na sebe práva ostatních. Onano dostala pak Červ. Malespini — de RlaleL Hrádek a tato Malešice, jcí r. 1628 pro dluhy prodány. Síh. M&laBplBl Ricordano, domnělý autor cenéné kroniky híoria Florentina, sahající do r. 1282, jejíž pokračováni do r. 1286 připi- sováno Giacottovi M-mu. Dilo vydal Mu- ratori v .Scriplorcs rerum ital.*, sv. 8. P. Schtffer-Boichorst (1870—78) dokázal, že kro- nika ve rormf, jak ji máme, je pozdního původu. MaUiMWikl Piotr Pawct, publicista a historik polský {* 1767 v Lautenburku lápadopruském — t 1828 v Paříži), Bojoval v alpsk(^ armádě pod Moreauem, vrátil se do Polska a po pádu Napoleonové usadil se trvale v Pařííi. Vedle žurnalistických prací napsal : O portách nad mordem Baítyckiim i Ciainřm a Essai historíqiic et poHlique sui- ta Pologne depiiis son origine jiisqu^á lySS (2. vyd. Paříž, 1833). Malei (Molischen). ves v Čechách, hejtm. Kadaň. okr. Doupov, Tara a pS, Žďár; 26 d,. 121 ob. n. (1890). ■ftlailoe: 1) M.. ves v Čechách, hejtm. a okr. Týn n. Vil., fara Bílá Hůrka. pS. Dří- teň; 6 d., 52 ob. č. (1890), kaple sv. Jana Nep., mlýn. R. 1228 darována klášteru sv. Jiří v Praze. — 3) M., ves t.. hejtm.. okr. a pš. Žiíkov, fara Kyje; *» d., 455 ob. č. (1890), zámeček a nadační dvůr pražské university, jci jej koupila r. 1727. U vsi vrch Tábor, porostlý mladým lesím. Původně byly M. jměním kostvla vviehradskťho a prazskího, ke konci XV. a pÓč. XVI. stol. seděli zde na tvrzi Malešičtí i Cernožic, potom bvly majetkem Pražanů, od r. 1635 držela je delší dobu rodina Bcckova, pak Vratislavové. — 3) M. viz Malčice 3). Malsiloký z Cernožic, přijmuni staro- české rodiny vladycké (erbu: modrého hada na červ. štílé). Předek jejich Matčj obdržel s manž. Uarborou z Solopisk král. zápisem Libeň a Okruhlo a r. 1437 statek Libocho- vičky. Potomek jeho Zikmund drži-l Male- ilcc u Prahy a Kluk « Zbraslavě (1467), ale tento prodal r, 1488 s synem Jiříkem. To- hoto syn snad byl Ladislav, jenž Malešice prodal (po r. 1509) a r. 1528 koupil Rataje, Týž statek zdědili po něm asi r. 1537 svnové Vilťm, Václav a Puta. Václav drží:! po- zději Rataje sám a přikoupil r, 1552 statek Talmbtrský. Jan M. z C. třídil (1579) pohřeb v kostele řatajskiím a i manželství s Vero- nikou z ftířan měl děti Václava, Jana La- dislava, Majdaleni* a Kateřinu, Protože sy- nové záhy pomfeli, dostaly se Rataje Majda- ncné, manželce Jana Čejky z Olbramovic. Sčlt. 1 MaleMn: 1) M„ ves v Čechách, hejtm. Pelhřimov, okr. Pacov, fara a p5. Otoraz; 29 d., 277 ob. i. (1890), samota Blatinv a Kozlov. — a) M., ves t-. hejtm, Kr, Vino- hrady, okr. Jílové, fara a pí. Pyšely; 6 d., 35 ob. Č. (1890). MsleiOT: 1) M„ městečko v Cechách na Malešovce. hejtm. a okr. Kut. Hora, fara By- káii; 127 d., 935 ob. t. (1890), 5tř. šk., pš., synagoga, četn. stanice, slévárna železa, ci- helna, 5 mlýnů a několik výroč. trhů, Alod. panství M. ae Suchdolera (2467-68 ha) jest majetkem Bedř. sv, p. z Dalberku; náleži k němu zámek (ibytky býv. hradu) s fil. ko- stelem sv. Václava (zám, kaplanství). dvůr, pivovar, cihelna, pila a sindclna v M-ě. Opo- dál popi. dvůr Bilejov, samota Dubina a Rákos o v. Cukrovar, žťlezné hamry, vino- palna a olejna zanikly. M. povýíen na mě- stečko asi za krále ^ffX Vladislava II. Znak ■ méstský (vyobraz, č. 2660.): červený štít, v něm u zpodu na zeleném trávní- ku měst. zeďs cinti- buřim a branou ote- vřenou, v níž stříbr. hmoždíř; po obou stranách brán v stří- brné véie s ofcny a cimbuřím; mezi vě- žemi apatřojesečcr- né křidlo. Vypravu- je se, že kutnohor- iký méifan Kriátof Malcš založil zde ku konci I XIII. stol. osadu, jež po něm nazvána M-um. V nejstarší době držela M. král. komora, ve XIV. stol. seděl tu Zdeněk z LeStiny a jeho syn, pak Purkart z Maidbitrka, jenž M. pro- dal (13591 i s hradem klášteru sedleckému. R. 1421 M. Pražany dobyt. Dne 7. čna 1424 porazil Žižka záp' od hradu M-a Pražany spojené s Jednotou pražskou. Potom připo- mínají se na M-ě Beneš z Hustiřan a jehct potomci, HáSové I Újezda (1524— 39\ Salava z Lipv (do 1576), Jiřík Voděradský i Hru- šová (do 1580),, načež od král, komory po nfjakou dobu zastavován rozličným rodůni. R. 1631 dostal se M. v dríenf Berků z Dubě, r. 1666 hr. Sporcků, po r, 1699 vystřídali se tu rozliční rodové, načež r. 1809 koupili M. Dalberkové. R. 1702 dostalo městečko maje- stát na výr. trhy, — 2) M. {Maleschrn, Mol- sch,-n), ves t., hejtm. Duba, okr. Stčti, fara a pš. Hošťka; 98 d., 554 ob. n. (1890), fil. kostel sv. Jiři (ve XIV. stol. far.). 2tř. Sk.. mlýn a cihelna. Fara zanikla v XVII. stol. R. 1088 připomíná se M. majetkem kapituly vyšehradské. - 3) M., ves t., viz Malef ov. MiQeiOVlo* (Mahpii^), tar, ves na Mor., hejtm. HustopeĚ, okr. Židlochovicc; 103 d., 25 ob. ř., 559 n. (1890), kostel sv. Štěpána. 2iř. šk., pš dc Halet (také Mallct [male]) Claude Francois, generál franc. (• 1754 — f 1812 v Paříži). Již r. 1770 vstoupil do služeb vo- jenských k mušketýrům král. a s nadšením pak přijav zásady revoluce byl zvolen r. 1790 za velitele nir. gardy v Dftlu'; vyznamenal se v 1. 1792—97 v rýnské armádě a r. 1799 stal se brigádníkem armády alpské. Pro svoje nepřátelské chováni ke konsulátu a císařství byl povolán r. 1804 do Itálie, poněvadž však se svým republikánským smýšlením ani teď netajil, ba jakožto člen tajného spolku ■Phil- adelphia», v nčmí mil jméno Leonidas, i pikle kul proti Napoleonovi, byl zatčen a Maletice — Malhostovice. 703 držán ve vezení, kde smlouval v čnu 1809 s generály Lahoriem a Guidalem, rovněž státními vezni, státní převrat. Plán se však nezdařil. Teprv r. 1812, kdy Napoleon byl v Rusku, podařilo se M-ovi z vězeni unik- nouti v noci ze dne 22. na 23. říj. s jakýmsi abbéera Lafonem a pomocí falešné prokla- mace senátu, kterou byl ustanoven velitelem Paříže, zmocnil se dvou kasáren, získal tam dva pluky, obsadil radnici a osvobodil La- horiea a Guidala; tento zatkl polic, praefekta Savaryho a dosadil Lahoriea na jeho místo. Místnímu veliteli gen. HuUinovi chtěl M. na- mluviti, že Napoleon je mrtev, a oznámil mu zřízení prozatímně vlády, ale byl poznán od pobočníka HuUinova Laborda jakožto státní vězeň a opět zatčen. Ještě násl. dopoledne byli zatčeni i všichni jeho spoluvinníci, po- staveni před vojenský soud a po zběžném šetřeni odsouzeni k smrti. M. byl pak za- střelen 29. října t. r. na pláni Grenellské se 14 soudruhy, přes to, že sám na sebe všecku vinu svaloval. Zpráva o tomto spik- nutí, které bezmála by se bylo zdařilo, které dle M-a mělo za účel znovuzříditi republiku, rozčilila neobyčejně Napoleona, který opou- štěje zbytky své armády v Rusku spěchal do vlasti chránit své koruny. Srv. Lafon, Histoire de la conjuration de M. (Pař., 1814); Douville, Hist. de la conspiration de M. (t., .1840); Saulnier, Eclaircissements historiqucs sur la conspiration du général M. (t., 1844); Hamel, Histoire de deux conspirations du gťnéral M. (t., 1878). Máletloe: 1) M., ves v Čechách (hejtm. Kolín), viz M a 1 o t i c e. — 2) M., ves t., hejtm. Písek, okr. Vodňany, fara Myšenec, pš. Pro- tivín; 37 d., 323 ob. č. (1890). Opodál Klo- kočín, popi. dvůr, kdysi ryt. sídlo. Maletló Ďordě viz Jihoslované, 499. Kalevloe viz Malovice 2). Kalevolenoe (z lat.), zlomyslnost, škůd- nost; malcvolentní, zlomyslný, nepřátel- ský. Opak benevolence, benevolentní. MalevsldJ (MajiescKiJí) Konstantin Ignaťjevič, ruský geolog (* 1840), byl na Novo-Alexandrijském ústavě v Petrohradě v 1. 1875 — 95 profess. nerostopisu a země- znalství. Napsal : O silurijskoj formaciji Dně- strovskago bassejna (»Kijev. Univ. Izvěst.«, 1866); O russkom černočerné (»Cirk. po Varš. Uč. Okr.c, 1870); Mikroskop, i chimiČ. i^slé- dovanija cholmskago měla a O svojstvach i 5o- stavé muti i nanosov r. Visly (>Tr. V. Sjezda Jestěstvoisp.«, 1876), řadu statí polských do >Encyklop. Rolnictwa*, »Zap. Novo-Aleks. Inst.c: Anali\y počv opytn. polja (1877); I^sléd, prodolf. vyvétrivanija mélovago mergelja Ljii- blinskoj gub. (1878); Tablicy anal^ov počv i podpočv (1878); Isiorič. \apiska ob ustrojstvě opytn. počven. učastka pri Novo-Aleksandr. Instit. (1895). Málfagon (franc, [malfasonj), chyba, kaz na práci; podvod. Kalfl či Zaton, pobřežní ves okr. dubrov- nického v Dalmácii se 124 domy a 501 ob., na průlivu dělícím ostrov Kalamotu od pev- niny. Má malý přístav, z něhož vyváží se hlavně olivový olej. Mal^ai^e [malgéňj Joseph Francois, chirurg franc. (* 1806 — f 1865 v Paříži). Lékařství vystudoval v Nantech a v Paříži, působil jako voj. lékař v Polsku a stal se posléze professorem chirurgie v Paříži. Vy^ nikl jako lékařský spisovatel a učitel, jako chirurg pak zvláště svými pracemi o zlome- ninách a vymknutinách. Z jeho četných spisů bud^ež uvedeny: Traité ď anatomie chirurgi- cale et de chirurgie expérimentale (Pař., 1838 až 1858, 2 díly); Recherches statistiques sur la fréquence des hernies (t, 1839); Recherches historiques et pratiques sur les appureils em- ployés dani le traitement des frjctures . . . (t., 1841); Manuel de médecine opératoire (t., 1834; 8. vyd. 1874 a četné překlady, též do arab- štiny); Essai sur r histoire et la philosophie de la chirurgie (t., 1847); Histoire de la chirurgie au moyen dge (t., 1847), jakožto úvod ke spi- sům Arabr. Paréa, jež vydal; Traité desfractu- res et des luxations (1847—54, 2 sv. s atlasem). Mal^aiové viz Madagaskar (oby v.). Malh., zool. skratek, jimž označen franc. přírodopisec Alfred Malherbe, jenž se za-* býval soustavným studiem ptákův a vydal: Monographie des Picidés^ ou histoire natnrelle generále et particuliére de ces oiseaux Grim- peurs \ygodactyUs (Paříž, 1859, 4 sv.); Fa. ne ornithologique de VAlgérie (Mety, 1855). Malhao da Serra viz Estrella. Malherbe:!) M. [malérbj Fran 90 is, básník franc. (* 1555 v Caenu — f 1628). Studoval práva v Basileji a Heidclbcrce. Mládí prožil v Provenci, provázeje tam vévodu ďAngou- léme, syna Jindřicha II., jako tajemník. V 50. r. svém dostal se ke dvoru král. jako gentil- homme, a Richelieu udělal ho stát. poklad- níkem. M. jest náčelníkem nové školy franc. v poesii (viz Francie, str. 519). Jeho Odes a Stances jsou hlazeny velmi pracně, při tom však plny síly, harmonie a ušlechtilosti, my- šlénka, verš i sloh jejich mají spád mohutný, před ním nebývalý. Často jest ovšem nadšení jeho na krátce, je stísněno a zase vynuco- váno. Ale mužnou elegancí výrazu M. zů- stává předchůdcem Corneilleovým. Prvně se- brány jeho Poésies r. 1630. Oeuvres de M. vydali Lefěvre de St. Marc (1757) a Lalanne (Paříž, 1862—69, 5 sv.). Vedle poesie nejdůl. jsou jeho Lettres, velmi zajímavé pro dějiny vlády Marie de Médicis. Výbor jich vyddAi Lefbvre (1825) a Mancel, Lettres inédites (Caen, 1852). Srv. Sainte-Beuve, Poesie au XVI s. ; G. Allais, M. (Paříž, 1891); duc de Broglie, M. (t, 1897). Kbn. 2) M. Alfred viz Malh. Malhear [malór], franc, neštěstí, nehoda. MaJLbonnéte [malonět], franc, nepoctivý. Malhostice (Malhostiti), ves v Cechách na lev. bř. Bělé, hejtm., okr. a pš. Teplice, fara Bořislav; 32 d., 8 ob. č., 228 n. (1890), popi. dvůr, hnědouhel. doly, mlýn. V první pol. XVI. stol. připomíná se zde tvrz. Malhostovloe, chybně Malostovice ves na Moravě, hejtm. a okr. Tišnov, fara a 704 Malhotice — Málikovci. pš. Drásov; 99 d., 711 ob. č. (1890), kostel sv. Vavřince, 2tř. šk. Alod. statek drží obec brněnská. Malhotloe, ves na Moravě, hcjtra. a okr. Hranice, fara Všrchovice, pš. Kelč; 87 d., 483 ob. č. (1890). Itř. ák. Alod. statek (290 ha) drží Ferdinand sv. p. Bojakovský. Malohln, město v meklenbursko-zvěřín- ském vévodství Gústrowském, mezi jezerem Malchinským a Kummerovským, nad Pěnou, má 7355 obyv.. obnovený gotický chrám ze XIV. stol., cukrovar, rašelmišté a j. Pahor- kovitému kraji nad Malchinským jtzerem do- stalo se též názvu Meklenburského Švýcar- ska. M. se Sternbergem je střídavě sídlem meklenburských stavů. MalohOT, město v meklenbursko-zvěřín- ském kraji Mcklcnburku nad jezerem t. jm., má 3664 obyv., soukennictví, rybolov, loďař- ství a j. Kalohiui, dle evang. Janova XVIII 10. sluha nejvyššího kněze, jemuž Petr uťal ucho při zajímání Krista. von Malohns Karl August, svob. pán, státník a národohospodář německý (♦ 1770 v Mannheimu — f 1840 v Heidelberce), byl ve službách hrab. Westfálského, od r. 1791 tajemníkem rak. vyslanectví v Trevíru, r. 1803 jmenován stát. radou wcstfálským, r. 1817 odborným chefem financ, záležitostí králov- ství Virtembcrskcho. Psal národohospodářské a politické úvahy: Ueber die Verwaltung der Finan^en des Kónigreichs Westfalen (Stutg., 1814'! ; Politik der inneren Staatsverwaltung řHeiďclb., 1823); Statistik der Staat-kunde (Štutg., 1826); Handbuch der Finaniwisseit- schaft (t., 1830); Handb. der Militárgeographie von Europa (Heidelb., 1834); Die Sparcassen in Europa (t., 1838). Mail Christian Friedrich, malíř něm. (♦ 1832), učil se ve Štutgartě dřevoryjectví, po tom přestěhoval se do Mnichova, zabý- val se malbou krajin a po studijní cestě po Itálii také malbou architektury. R. 1865 šel do Důsseldorfu a odtud do Paříže, kdež za- čal malovati také zvířata. Žije nyní jako král. virtemberský professor v Mnichově. Z jeho obrazů nejlepší jsou: Večer ve Veroně^ Partie ^ Benátek^ Klášter maulbronnský^ Partie \e švábské Alby, Pastýřovo ráno, Dobytčí trh. Ovce v bouři. Table ďhóte v chlévě. Partie na Bo- damském je^eřet Ráno v Amalfi atd. Z obrazů též mnohé jsou v mnichovské pinakothecc a v štutgarské galerii. Kalia (Male a), j v. mys Peloponnésu, téměř svisle k moři spadající, pověstný bouřemi, proti nimž poskytuje ochranu na záp. straně záliv Vatika. Kalibran Marie Felicité, slavná pěv- kyně (* 1808 v Paříži — f 23. září 1836 v Manchesteru), dcera Manuela Garcie, učila se u otce a šla s ním do Itálie a do Lon- dýna, kde debutovala 17 létá bez příprav za ochuravělou pí. Pastovou v >Lazebníku se- villském* a hned cngažována. Z Londýna ode- brala se s otcem do N. Yorku, provdala se tu za franc. bankéře M a, ale po roce ho opustila a vrátila se do Paříže, kdež v Théátre Italien počíná triumfální její dráha (1828); vystupovala pak v Londýně a zvláště často v Itálii. R. 1835 dala se rozvésti s mužem a provdala se za Bériota (v. t.). Zemřela pá- dem s koně. M-ová byla z největších pévkyn evropských nejen objemem a barvitostí hlasu, nýbrž i úchvatnými výkony od vášnivé pathe- tických po rozpustile veselé. Zpívala s obli- bou Rossiniho. Malloe [malís], frc. zloba, zlomyslnost; m a 1 i c i o s n í, zlobný, zlomyslný, potměšilý. Malld 1) M. (Malitschen)f ves v Čcchácn, hejtm., okres, fara a pš. Litoměřice; 82 d., 327 ob. n. (1890), Itř. šk., vinice. R. 1413 bjrl M. statek s tvrzí Křišfana z Vinné. Později statek rozdělen několika majetníkům. — 2) M. viz Malec 1) Kalld Ferdinand, také M a 1 1 i t s ch, slo- vinský malíř (♦ 1820 ve Št. Hradci). Vzdělal se nejprve doma, potom u Cognieta v Paříži. Vrátiv se po roce domů žil na svém statku Willkommhofu u Mariboru, kde zabýval se výhradně malířstvím. V Paříži vystavoval obraz Naie\enec (v gal. Bclved. ve Vídni); při uměl. výstavách ve Vídni: Těfké rozhod- nutí (1852); Dětský pokoj (1854); Malý rekrutu (1856); Návrat selské mládeže od ^kousky (1S59) a j. Pro farní chrám v Pesnici ve btýrsku maloval oltářní obraz P. Marie. Obrazy M-ovy, nalézající se většinou v rukou jeho přátel a^ známých, líčí po výtce drobný domácí život a veselé jeho příhody. Jsou provedeny sice dobrou technikou, již si M. byl osvojil v Pa- říži, ale střiženy jsou dle stejné manýry. Mall|^ (z lat. malignus), zlý, zhoubný; malignita, zloba, zhoubnost, zlomyslnost. Mállk, zakladatel M á 1 i k o v c ů (v. t.). Mallkolo, ostrov ve středních Nových Hebridách, na 16® 15' j. š., původu korálo- vého ; má 2268 km^, půdu velmi úrodnou a bujnou vegetaci; daří se kokosové palmy a ebenové dřevo. Obyvatelstvo (6—10.000) tě- lesně stojí daleko za soukmcnovci okolních ostrovů, duševně však je předčí. Z přístavů vyniká rozsáhlostí Port Sandwich. Malikov: 1) M. (Stein-MoUkén), ves na Žirovnickém potoce, hejtm. a okr. Jindř. Hra- dec, fara a pš. Jarošov; 41 d.. 289 ob. č. (1890), Itř. šk., mlýn. — 2) M. Německý (Deutsch- Af.), ves t., hejtm., okr. a pš. Jindř. Hradec, fara Hor. Pěna; 75 d., 455 ob. n. (1890) Itř., šk. a mešní kaple. 3) M., Molí kov (Afolligsdorf), ves na Mo- ravě, hejtm., okr. a pš. Mor. Třebová, fara Nová Trnávka; 39 d., 2 ob. č., 2d9 n. (1890), Itř. šk. Mállkovol, jedna ze čtyř orthodoxních sekt islámu. Jméno své má po Anasu bnu M á I i k o v i (t 796 v Medíně), zv. doktor me- dínský, jenž svým výborem tradice AlAfu- vattá (Ušlapané) stal se náčelníkem ritu málikovského a hlavou M-ců. Malíková sbírka, jedna z nejstarších, obsahuje v přís- ném výboru tradice odnášející se k obřadům náboženským a otázkám právním s vjmechá- ním vš^ho, co týká se jen historie. Jest tedy Malikovice — Malinovský. 705 Spiše corpus iuris než vlastní tradicí, majíc Kalin, m^-sto v Belgii, viz M e ch c I n. předmětem svým zákon i právo, ritus i ná- Malina, plod malinníku, viz Rubus. boženskou praxi. Základem jest všude me- Malina J o s e f L., současný český sochař dínský usus et consensus. Pro přísnou kri- ze školy O. Kóniga. Debutoval při soutěžích tiku, s níž pořízena, těšila se velikému vý- s fontdnovými projekty, které vzbudily po- znamu, třeba po stránce textové nevyniká zornost dekorativní úměrností; provedl téŽ zvláštní přesností tradice, tak že vyskytuje allegorie Pravdy a Krásy pro průčelí Českého se v několika od sebe silně odchylných re- musea. ccnsích OfTic. text (Vulgáta) na př. vydán | Malindi, Melindi, přístav v angl. Vých. opětovně (Dehli 1801, Lahore 1889); výklad . Africe, na 3® 13' j. š., již. od ústí Sabaki. na ni napsal Zarkání (vyd. v Kaíru 1863,4 sv.\ , Dnes je to pouze skupina chýší na zříceni- Ritus M-ců platil ve Španělsku a sev. Africe nach města založeného Peršany a Araby po- iMagribu). Nyní panuje výhradně v Marokku vzneseného k velikému rozkvětu. Bylo první a převahou v Alžíru, zcela porůznu i v orientu, místo na vých. pobřeží africkém, o něž za- Zákonníkem M-ců je dílo Chalíla Sidi bna vadil Vasco de Gama po obeplutí mysu Isháka (Muchtasar). Nejslavnějším žákem a , Dobré naděje. stoupencem Málikovým byl Abderrahmán ben | Malineo: 1) M., ves v Čechách, hejtm. a Kásim (t v Kairu 806). Jemu náleží zásluha, okr. Přeštice, fara Kbely, pš. Měčín; 41 d., že ritus M-ců zakotvil se v Marokku. Dk. \ 200 ob. č. (1890\ Alod. statek se dvorem a Malikovioe viz Málkovi ce. zámečkem drží ryt. Wesselý. V XVII. stol. Malikovský z By sně, jméno staročeské | připomíná se zde vladyčí seděni, jež v XVIII. rodiny vladycké, která pocházela ze vsi Bysně stol. drželi hrabata z Harrachu samostatně 11 Slaného; předkové jejich Otík a Jan na- a měli tu zámeček, načež r. 1790 přikoupen byli r. 1420 vsi Libovice. Onen seděl r. 1437 M k Žinkovům. v Ledcích a zůstavil syna Petříka. Ok. r. 1457 , 2) M., maď. Malnapatak, ves ve stolici nabyli bratří Jan mladší a Albert tvrze novohradské v Uhrách, známá zvláště svými a vsi Malikovic, odkudž se psali. Jan M. z B. léčivými prameny a znamenitým sýrem, seděl r. 1501 na Malikovicích, jež zadluživ se Ma linea [mahn], franc. název belg. města po několika letech pustit věřitelům. Okolo Mecheln (v. L). r. 1508 žili synové jeho Jan, Albrecht a Malinin: 1) M. Aleksandr Fedorovič, Jindřich, z nichž Albrecht nabyl statku paedagog ruský (* 1834 — f 1888), od r. 1872 Vřesce u Tábora. TýŽ byl ženat s Kateřinou aŽ do smrti ředitel moskevského učitelského Malovkou z Chýnova a zůstavil syna Jana, semináře, působil jako předseda kommisse jenž r. 1554 držel Vřesce, a Mikuláše. Tito pro pořízení učebnic a vydal celou řadu dva ok. r. 1580 bez dědiců pomřeli a statek i učebnic mathem., geometr, a fysických pro jejich dostal se sestrám. Dotčena Jindřich školy gymn., reálné a j. vyženil s Majdalenou z Vispachu (l557) sta- j 2) M. Michail Ivanovic (♦ 1845 — tek KyŠice a prodav r. 1559 díl svůj na ; t 1885), právník ruský. Byl professorem ci- Chráštanech zemřel také bez dědicův. 5Roč- nících* Tovaryšstva přátel nauk v Poznani. Samostatně vyšla: Krytyc\nO'porównawc\a gramatyka j^\yka polskiego (Poznaň, 1869 až 1870; dodatky t., 1873) a j. 2) M. Lucyan, vynikající filolog polský (* 27. května 1839 v Jaroszewicích [v kraji lubelském], f 15. led. 1898). Po gvmnasijních studiích vstoupil na varšavskou »hlavni školu« (1862—66) a stal se tu magistrem. V 1. 1867 až 1868 poslouchal Schleichera v Jeně a We- bera v Berlíně, pak po 2 léta Srezněvského v Petrohradě, r. 1872 Lcskiena a Curtiusa v Lipsku, kde stal se doktorem filosofie. Na to učil na gymn. ve Varšavě a r. 1877 stal se mimoř. profess. na universitě krakovské, r. 1883 řádným. Byl členem krakov.ské Aka- demie a od r. 1885 spoluredaktorem varšav- ských »Prac filolog.c, kam uložil mnoho svých prací. R. 1881 pobyl v Praze. Vedle hojných vydání staropolských památek XV. a XVL věku (první r. 1875 Modlitwy Wacfawa) a studie O j^^ku komedyj Fr. Bohouiolca dů- ležitý jsou, i pro nás, jeho práce dialekto- log.-ethnografické, jež povzbudily četné ná- sledníky. Jsou to: Žnr Vol ksetymologie {1S69)\ Listy i podróiy po Šlqskit (1871); Beitráge ^ur slawischcn Dialectologie: L Ober die op^ pelnsche Mundart in Obevschlesien (dissert.; Lips., 1873); Zarysy iycia ludowego na Šlqsku (1877), o lidu v pruském a těšínském Slezsku, s národop. mapou ; Slady dyalektyc^ne w o^na- c\aniu samogiosck nosowych v kilku \abytkack myká polskiego wieku XV. i XVI. (1880); oioski nosowe v Kasin ie i niektóre inne wiašď wosci tej gwary (1880); Kilka uwag nad mó- wq ludowq v Zebr^ydowicach (1882); ncdokonč. Study a slq\skie (t. r.) ; Study a nad etymologiq ludowq a O niektórych wy radách ludowych pol- skich (J892). Čásť prací těchto vyšla v roz- pravách akademie krakovské. Dějinami tva- rův a významů slov lidových zabývají se: Drobia\gi je^ykowe; O pochod^eniu wyra^ów 5Kuryeru nicdziel- nem» (II., Varš., 1898). Malínský: 1) M. Josef, český řezbář (♦ 1756 v Brňanech u Doksan — f 1^^^ v Praze). Již jako chlapec vyřezával velmi dovrdně figurky ze dřeva a byl pak dán do Litoměřic na učení. Potom usadil se v Praze, kdež provozoval umění řezbářské ve dřev6 i slonové kosti a nabyl práva měšťanského. M. těšil se jako řezbář velké pověsti a jeho- práce, figurky, květiny a pod., byly velmi hledány. Mistrovským dílem jest jeho model k náhrobku sv. No^^berta s anděly na Strahove; vedle toho několik náhrobků, jako: náhro- bek Eras[ima Diviše i Kriegerů, biskupa i)raž., v kostele P. Marie ve St. Boleslavi, z r. 1793. Hrabě Frant. Šternberk koupil od M-kého krucifix krásně pracovaný, který později do- stal se do Mnichova. Mnoho menších řezcb ze slonoviny je majetkem pražských sou- kromníků, zvi. Em. Zdekauer měl od něho uměle řezanou lebku. Srv. Dlabač, Allgem. histor. Kúnstler-Lexikon (Praha, 1815, sv. IL, 250). 2) M. Pavel, řezbář, snad syn před. (♦ v Brňanech — f 1853 ve Varšavě). Od r. 1810 navštěvoval akademii drážďanskou, r. 1816 povolán hr. Stanislavem Zamojským do Varšavy, aby mu vyzdobil palác. R. 1820 odebral se k vyzvání Thorwaldsenovu do Itálie a pobyl tam 2 léta. Z Četných prací sluší jmenovati: triumf Bakchův v paláci hr. Zamojského, r. 1819 vystaveného Kupida a řadu výzdob budov zemských i soukromých domů. Vypracoval též četné náhrobky pro hřbitov pow^zkowski. Srv. Wójcicki, Cmen- tarz pow^zkowski. 3) M. Kolda viz Lacina J os. Maliny, Malinné, osada v Cechách, hejtm. Vys. Mýto, okr , fara a pš. Skuteč; 17 d., 92 ob. č. (1890), 2 mlýny. R. 1392 pří- slušely k Richenburku. Mailř (rus. iivopisec, pol. maiari, angl. painter, fr. peintre, it. pittore), výtvarný umě- lec, zabývající se malířstvím (v. t). Malířsko akademie viz Akademie, str. 597. Malířská škeble — Malířství. 707 Malířská ikeble, vlastně vele vrub m a- se na ni dívati přesně s hlediska žádaného. 1 irský, Unio pictorum L., viz Unio. Proto perspektiva musí činiti mnohé ústupky, Malířství, malba (franc. peinture, angl. I aby přizpůsobila se těmto poměrům, a ústupky pahiting, rusky ^ivopisj, pol. malarstwo), jest ty nám nevadí, poněvadž právě skutečným umční zobrazující viditelné předměty tělesné poměrům vyhovují. Žádá-li se však, aby roz- na ploše pomocí pouhých rozdílů barev. Tím sáhly obraz působil dokonalou i Husí, t. j. liší se od s o ch a ř s t v í čili plastiky, která svrchovanou pravdivostí perspektivní, ne- předraěty takové předvádí opět tělesnými zbývá, než neponechati divákům volbu sta- tvary. Plocha, na které obraz malířský se noviště, n^brž vykázati jim obmczené místo^ podává, obyčejně sice bývá rovina; ale ne- s něhož jedině dívati se mohou, jako při zřídka maluje se také na plochách zakřive- ' panoramatech, z nichž diorama málo* ných, v oboru m. monumentálního (na př. váno bývá na rovině, cyklorama na vnitřní na klenbách vŠeho druhu, na stěnách vý- stěně válce. Z toho je patrno, jak velice se klenků) právě tak, jako v uměleckém pru- rozcházejí podmínky dokonalé illuse s po- myslu (na př. v dekoraci keramické). K bar- žadavky monumentálního m. — Shoda mezi vám zde ovšem počítati sluší také čerň a skutečným předmětem a jeho obrazem co běl. Někdy stačí (kromě barvy půdy) jediná do barev a do světla arci nepřipouští tak barva, a to v jediném odstínu, jako při pouhé přesnou a spolehlivou kontrolu, jakou jest kresbě (pérové, rytině, sgrafíitu atd.); jindy mathematickákonstrukce perspektivní. Obraz,, užívá se sice také jen jediné barvy, ale v mno- jejž z pravidla vídáme v mírném, ale přece hých odstínech, jako při kresbě stínované j vydatném světle, buď denním rozptýleném (tužkové, křídové, rudkové atd.) nebo při | aneb umělém, znázorniti má celou stupnici jednobarevné Č. monochromní malbě (sepií, tuší, šedí, zelení atd.). UŽívá-li se pak více barev č. polychromie, umělec buď obmezuje světel přírodních, od zářivého jasu přímého osvětlení slunečního aŽ k nejhlubšímu stínu,, ačkoliv nejčistší běl obrazu příliš málo, nej- se nevelkým počtem určitých barev a jejich temnější čerň zase příliš mnoho světla od- odstínů — avšak ne snad jen z nedostatku ráží. Malíř vládne tudíž u porovnání s pří- technických prostředků, jako někdy v samot- rodou jen obmezenou stupnicí světel a může ných počátcích m., nýbrž také úmyslně, k do- proto sice podati charakteristické poměry sázení klidného dojmu harmonického, jako světel a stmů přírodních, nikoli však sku- často v m. dekorativním — , buď zachovává ' tečné, jednotlivé jejich intensity. A podobně si plnou volnost míšení a kombinování ba- má se to ovšem i s barvami, tak že ani rev všech, jako z pravidla při malbě aqua- i s této strany nelze napodobení pi^írody pro- rellovc, olejové atd. Někdy konečně obraz váděti až do nejkrajnějších důsledků. Pouze vlastně jest kreslený a barvy toliko lehce , užitím umělého osvětlení, jež se dle libosti jsou naneseny, tak ie obrysy silně vynikají: může nestejně vrhati na jednotlivé části ob- kolorovaná kresba. — Protože obraz malíř- rázu, přibližuje se světelná stupnice malířova ský podává se na ploše a přece působiti má > značnou měrou dojmům skutečnosti, jako při dojmem tělesnosti, musí především upraven dekorační malbě divadelní, která však býti tak, aby směr paprsků z jednotlivých ' podstatě umění monumentálního ještě je ci- bodů obrazu k oku divákovu běžících byl týž, jaký by byl při pohledu na tělesný před- mět samotný. Tato úprava obrazu, t. j. jeho zejší než panorama. — Starší m. namnoze chybovalo také tím, že i předměty (na př. lidské postavy), které měly býti zobrazeny kresby, nazývá se lineární perspektivou; I v plném světle pod širým nebem (v kra- nauka o ní jest jako promítání centrální jiné), malovaly se dle modellů v malířově (t. j. z oka divákova jakožto středu) čásf dílně obyčejně jen jednostranně osvětlených; dcskriptivní treometrie. Avšak tím ma- odtud pak záliba na silných, hnědých stí- lířská perspektiva vyčerpána ne ní; k per- nech (které arci zase poskytovaly příležitost spcktivní kresbě přistupuje jednak patřičná k osvědčení mistrovství v podrobné plastické úprava světla a stínu č. stínování, jednak mod_llaci tvarů jen slabými přísvity osvětle- odlišování barev, pokud dle vzdáleností před- ných — clair-obsciki\ v. t.) zavládla v největší metů a dle povahy ovzduší se mění, č. per- I části výkonů malířských. Nová doba — dle s pekt i va vzduchová. Zobrazuje-li se před- ! příkladu nemnohých předchůdců, zejména mět na rovině, jest jen za jistých podmínek — ' mezi krajináři — prohlásila to za nepřípustné při rozměrech menších a předmětech jedno- a snaží se podávati stíny tak, jak pod širým dušších — možná naprostá správnost lineární nebem se jeví, světlejší totiž, průhlednější a perspektivy; rozsáhlejší však a složitější ob- razy kladou jí nemalé překážky. Důsledně chladnější, někdy dokonce, při jasné obloze, značně do modra zbarvené: směr ten, v 70tých prováděná perspektiva totiž vypočtena jest letech XIX. stol. z Francie vyšlý, nazývá se na pohled z jediného toliko bodu, tak že • malbou plein-airu č. plného světla a sou- odjinud viděna podává tvary více méně chybné. Avšak ani malíř nemůže vždy se- trvati v onom jednom bodě, kdyŽ kreslí a maluje velký obraz, ani diváku nemůže býti zabráněno, aby na malbu nehleděl odjinud. visí s všeobecnějším požadavkem, aby malíř tlumočil především celkový dojem, jímž sku- tečný předmět za daných okolností právě na něho působí, s pominutím všech podrobností k tomuto celkovému dojmu subjektivnímu zejména, je-li současně přístupna velikému podstatně nepřispívajících — s impressio- počtu lidi, z nichž nanejvýš jeden mohl by nismem (v. Impressionisté). Názor ten 708 Malířství. opanoval hlavné velkou čásť moderních kra- jinářů. Ve velkém proudu dějin m., jako vůbec každého umění, jsou však dvě hlavní, zá- sadní stanoviska, která se neustále střídají a na vzájem doplňují a pronikají: realis- mus a idealismus. Jest patrno, že m. při látkách ze současného života nebo z pří- stupné přírody čerpaných, jež tudíž nejen umělec ve shodě s konkrétní skutečností podávati, ale také divák na základě vlastní zkušenosti kontrolovati může, tíhne přede- vším k pojímání realistickému, kdežto před- měty, jež přítomny jsou toliko ve fantasii umělcově, jako mythus, legenda, allegorie atd., přejí více pojímání idealistickému, t. i. zobrazuji se dle názorů, citů a tužeb uměl- cových. Dvojí směr v m. jeví se také v ne- stejné míře důležitosti, která se přikládá hlavním činitelům jeho, tvaru (kresbě) a barvě (malbě). Komponisté v první řadě -dbají ušlechtilosti a výraznosti linií, úměr- ného vyplnění prostoru a celkového sesku- pení obrazu, tak že jeho nejvyšší hodnota na barvě nezávislá k plné platnosti přichází i v reprodukci jednobarevné řrytině, foto- grafii i, kdežto kolor is té působiti hledí především půvabem a harmonií barev. Ovšem malebnost v pravém smysle toho slova, t. j. zvláštní, specifické krásno výhradně m. příslušející, spočívá na společném působení bar.v, světla a stínu ve prospěch dokonalé plastičnosti tvarův, ovšem ve shodě s jejich významem věcným. Roztřídění m. vzhledem k zobra- zeným předmětům zakládá se především na rozdílu dvou velikých oborů: malby figu- rální, jež předvádí nám živé postavy, lidské nebo zvířecí, a krajinářstvi, k němuž ovšem přičísti sluší netoliko obrazy ná- mořní (raariny) a architekt umí, ale i t. zv. zátiší zobrazující předměty neživé, ať umělé (starožitnosti, zbraně), ať přírodní {ovoce a jiné pokrmy, zabitou zvěř). Figu- rální m. zase, předvádí-li určité, jedinečné osoby nebo takové děje, o nichž nelze před- pokládati, že by se opakovaly na jiném místě a v jiné době, nazývá se historickým m-m — arci v širším toho slova smysle, jenž zahrnuje kromě vlastních dějinných událostí i předměty biblické a legen- dární, báje a pověsti, konečně i podo- biznu (portrait). Je-li však zobrazený děj toho druhu, že stejně může se opakovati a snad i přečasto se opakuje jinde a jindy, tudíž nepředstavuje nikterak výjev jedinečný, nýbrž rodový, tak že na jménech osob, na určitém místě nebo času nezáleží, nazývá se genrem. Genre historický pak znamená genrový obraz, jehož děj čerpán je ze života věků minulých, anebo má i jakési určité po- zadí opravdu dějepisné (genr. výjevy z doby třicetileté války, francouzské revoluce atd.). Pokud m. slouží výzdobě dél stavitelských {na stěnách, stropech, klenbách), jest deko- rativní v širším slova toho smysle; po výtce však sluje dekorativní malbou vyzdo- bení dané plochy především ornamentál- ními motivy, po případě však i za většího, menšího spolupůsobení tvarů, ba i celých výjevů figurálních a pohledů krajinářských. M. dekorační na jevišti divadelním před- vádí se snahou po největší illusi krajiny a architektury jakožto pozadí výkonů hereckých (v. Dekorace). Postup technické práce při menších obrazech, zejména takových, které přímo dle skutečnosti se malují, vede od kresby (tuž- kou, křidou, uhlem, také barvou) bezpro- středně k malbě. Větší obrazy malují se však podle menšího náčrtku čili skizzy, pi zachycena je malířova představa v hlavních rysech svých komposičně, po případě i ba- revně (barevná skizza); při malbách pak zvlá- ště rozměrných, na př. nástěnních, provádí malíř dle první skizzy nejdříve pečlivou kresbu čili karton v definitivní (někdy i o néco menší) velikosti, jehož kopie cestou mecha- nickou (pausováním, také pomocí sítí čtver- cové) vnáší se na plochu určenou pro obraz. Barvy, jichž m. užívá, jsou buď neprů- hledné c. krycí, které tudíž přes sebe klásti se mohou, buď průhledné č. lazurové, ji- miž prohledá půda malební (papír atd.\ po případě jiná podložená barva. Tekuté barvy nanášejí se obyčejně štětcem (vlasovým, štětinovým), suchými pastely kreslí se jako křidou, anebo konečné kladou se vedle set>c malé různobarevné částečky: při mosaice bývají to kaménky nebo skleněné tyčinky, při tkaní (gobelínů) a vyšívání pak niti. Te- kuté barvy, většinou průhledné, rozřeďují se pouhou vodou při aquarellu; krycí barvy gouachové a temperové, jichž většinou užívaly i staré miniatury, spojují se s pů- dou pomocí rozličných látek organických (pryskyřice, klihu, bílku atd.); olejovó barvy, mezi nimiž jsou i krycí i lazurové, mají mimo jiné přednosti i tu, že tón a hloubka barvy vlhké ncdoznává podstatné změny schnutím, tak že plný účinek koloritu může malíř posouditi již při práci. Těmito způsoby maluje se na papíře (jenž aquarellu a pastelu téměř výhradně slouží), pergamenu, dřevě, kosti, plátně a jiných tkaninách, kovu. omítce atd.; namnoze však půda musí býti připravena vhodným podkladem (na př. kří- dovou vrstvou při tempeře, nátěrem při ole- jové malbě). Malba na vlhké omítce, do níŽ barvy hluboko vnikají (al fresco\ jest mno- hem trvali věj ší než obyčejná malba na omítce suché {al secco). Náhradou za techniku fre- skovou bývá také steré ochromle, při níž barevnému nánosu dodává se pevnosti vod- ním sklem. Za starého věku oblíbená en- kaustika, t. j. malba voskovými barvami, jimiž se pomocí tepla dřevo napouštělo, svě- žestí svou byla olejovým barvám nejbližší. Vysokým žárem vpravuje se malba do skla, na hliněné zboží všeho druhu, na kovy (viz Smalt). Samostatné, přenosné obrazy (tabulové, deskové) mívají zapotřebí zvláštní ochrany fermeží, lakem nebo i sklem a ohraničují .«c im Malis — Malkontent. 70» proti okolí svému rámcem, jehož úprava pro celkový dojem malby nikterak není lho- stejná. Původ m. hledati jest ve snaze človéka, zaznamenávati a s jinými sdělovati určité pi^edstavy rozličnými znameními a pěsto- vati pak podobnost znamení těch s označe- nými předměty i nad onu míru, jíž nezbytně je třeba k srozumitelnosti. Má tedy m. ve zna- mení společný pramen s písmem. Na prahu dějin m. setkávám j se s kresbou obyčejně do dřeva, kosti, kamene vrytou, tak že hra- nice mezi m-m a rytbou, ba i mělkým relié- fem dlouho zůstávala nerozhodná, zejména tam, kde reliéfy z pravidla se polychromo- valy, na př. v starém Egyptě. Avšak i když Egypťané užívali skutečné techniky malířské, jako v nástěnných malbách hrobek, přece o m. v našem smysle mluviti jeŠtě nelze; neboť oni a ostatní starší národové starého věku nevládli perspektivou. M. Řeků s počátku v komposici také shodovalo se úplně s reliéfem, v V. stol. př. Kr. však po- kročilo nejen ke stínování (A po 11 od oros), ale i k lineární pespektivě, jejíž počátky uvádějí se ve spojení s potřebou malova- ných dekorací divadelních (Agatharchos), a tím ovšem i k možnosti zobrazování krajin jako souvislého pozadí výjevů figurálních. Umění řecko-římské znalo vůbec již všechny nynější obory m. a mělo i tech- niku namnoze velmi vyspělou: na dřevěné desky malovalo se barvami temperovými, později též enkausticky, na omítku pak ne- jen za sucha, ale i za vlhka; zvláště oblíbena byla po celý starověk mosaika, u Řekův a Etruskův došla též malba keramická (na va- sách) znamenitého rozkvětu. V době úpadku na začátku středověku v umění byzantském i západokřesťanském dlouho měla vrch mo- saika jakožto nádherná výzdoba stěn a kle- neb, zejména chrámů. Dále pak pěstována miniatura, jíž náleží vynikající místo v ději- nách pozdějšího uměni středověkého, přede- vším na severu; v Itálii pak převládala malba nástěnná, v níž zanedbaná před tím technika fresková od stol. XIV. nenáhle se zase zdo- konalovala (Giotto); zvláštností doby ro- mánské a gotické jest konečně i malba na skle. Zahájením renaissance na začátku XV. stol. nastává veliký obrat také v m. Studium lidského těla dle živého modellu č. aktu (Masaccio) a perspektivy dle zá- konů mathematiky (Brunellesco, Paolo di Dono, zv. Uccelli) v Itálii, užití barev olejových a snaha po nejvěrnějším zobrazení přírody (bratří Hubert a Jan van Eyck) ve Flandt rsku obohatilo m. o netušené umě- lecké prostředky, z nichž pak řada velkých mistrů těžila všemi směry. Především m., za středověku figurálními obrazy svými skoro výhradně církvi slouživší, šířilo se nenáhle i na světské látky všeho druhu, pěstovalo již od XV. stol. podobiznu, předměty mytholo- gické a dějepisné, později, zejm. v XVII. st., i genre, malbu zvířat, krajinu, zátiší atd.; zá- roveň obrazy své pronikalo hlubšími myšlén- kami, podmíněnými celým hnutím renaissanč- ním a z části i reformačním, a věnovalo také podrobnému provedení vážnou práci rozumo- vou. M., čím dále, tím více z vlivu monumen- tální architektury se vymaňovalo a tudíž samostatný obraz tabulový stavěl se do po- předí. Plný, všestranný tento rozvoj m. spadá do stol. XTVI. a XVII. Vrcholy a hlavní sta- nice jeho značí jména: v XVI. stol. Li o nard o da Vinci, Michelangelo, Raffael ve Florencii a v Římě, Tizian v Benátkách, Hans Holbein ml. a Důrer v Německu; v XVII. stol. Velasquez a Murillo ve Španělsku, Rubens, van Dyck, Rem- brandt, krajinář Ruisdael, genrista D. Teniers ml. v Nizozemsku, Nic. Pous- sin, Lcbrun, krajináři Gasp. Poussin a C.laude Lorrain ve Francii. V Itálii ve- dle tradicí starších a eklekticismu o sloučení jejich usilujícího vyvinul se ve stol. XVIL jakožto podstatný doplněk slohu barokového- zvláštní směr dekorativního m. figurálního^ k němuž první podnět dal již v XV. stol. Mantegna a jehož poslední cíle po více než celém století odhalil Correggio: po- mocí perspektivní illuse zničiti platnost po- malované plochy architektonické (stěny, klen- by) a na ní buď vykouzliti smělé pokračování a rozšíření architektury, buď rozevříti volný pohled do výšin oblačných (jako zejména v kupolích). Toť podstata malířské dekorace slohu t. zv. jesuitského (A. Po z z o). V sto- letí XVilí. m. celkem sestupovalo s výše své,, ale za to tlu.nočilo zjemnělého, namnoze však titěrného ducha doby rokokové s jeho tuž- bami a choutkimi idyllickými, hlavně ve francouzském ^^cnru (Watteau, Greuzc). Koncem XVlIl. a začátkem XIX. stol. jednak vracelo se k starým směrům uměleckým neb alespoň k látkám a tendencím minulých věků; z antiky vycházel klassicismus, ze .středověku a z prvních začátků renaissance romantismus, jehož zvláštním odstínem byl praeraffaclismus (nazarenismus), ale konečně hledány i nové dráhy. Romantis- mus francouzský (Delacroix) sám tíhl jil a vedl k modernímu realismu, jehož prvním zásadním a bezohledným hlasatelem byl pak Courbct. Podrobnější vylíčení dějin "m. na- lézá se pod hesiy jednotlivých národů, zemi a umělců. ^'Hý- Malis, ve starověku kraj v Řecku mi-zi Othrysem a Oitou při zálive Malijském. Malisorové viz Albánie, str. 698^. Malitsohen viz Malič. KaJJoov S. I. viz Malcov. Málka, řeka v rusko-kavkázské provincii Tereku, vzniká z ledovců na sev. svahu El- brusu vrhajíc se tu nedaleko svých pramenů nejkrásnějším vodopádem z celého Kavkazu do hlubiny přes 50 m a vlévá se pod Jeka- těrinogradcm do Tereku, jemuž se téměř rovná svou velikostí. MalkaroTé viz Balkarové. Malkau viz Malkov 1). Malkontent, franc, nespokojenec, jméno politických stran; tak francouzští m-i (též. 710 MalKov — Mallefille. politiques zv.), strana umírnéných katolíků a protestantů v době válek hugenotských, za Karla IX., zasazovala se o vyrovnáni nábo- ženských protiv. Po noci Bartolomějské vy- stoupila příkře proti vládě. M-i nizozemští, katolíci seskupivší se r. 1576 po pacifikaci gentské. M-y nazývány též nespokojené strany uherské za Leopolda I., Josefa I. a Karla VI. Malkov: 1) M. {Malkau\ ves v Čechách, hejtm. a okr. Chomutov, fara Krbice, pš. Nčm. Kralupy; 23 d., 129 ob. n. (1890), lo- žisko hned. uhlí a 2 mlýny. — 2) M. {Mol- gau), ves t., hejtm. Tachov, okr. a fara Přimda, pš. Béla u Horšova Týna; 30 d., 182 ob. n. (1890), Itř. šk., 3 mlýny. — 3) M. u Dra- hé nic, ves t., hejtm., okr. a pš. Blatná, fara Čcrnivsko; 61 d., 428 ob. č. (1890), poplužní dvůr zv. Nový dvůr a myslivna. — 4) M. M Lnář, ves t., hejtm., okr. a pš. Blatná, fara Kadov; 55 d., 296 ob. č. (1890), popi. dvůr na místě bývalé tvrze, kterou jakožto pustou koupil (r. 1551) Adam st. Byšický z Hyšic, po ném tu následoval (1563) Krištof Cliřastský, Čabužští z Prostého (1567), Jení- kové z Újezda (od r. 1628), za nichž M. roz- dělen na 2 díly, jež koupil Jiří V. Janovický z lanovic a připojil k Bezděkovu. — 6) M., ves t., viz Málkovy. Maikovloe: 1) M., ves v Čechách, hejtm. Sedlčany, okr. a pš. Sedlec, fara Sedlec (část. Jesenice); 20 d., 122 ob. č. (1890), popi. dvůr a myslivna. — 2) M., pův. Malikovice, far. ves t., hejtm. a pš. Slané, okr. N. Strašecí; 47 d., 309 ob. č. (1890), kostel Všech Svatých (1384 far.), 3tř. šk., kamenouh. doly, dvůr a myslivna. Na bývalé tvrzi seděli v XV. stol. -Málikovští z Bosyně, od nichž ji koupil (1508) Dépold z Lobkovic. R. 1599 přikoupeny M. ke Smečnu. — 3) M. (Malkowitx), ves t., hejtm. Tachov, okr. Přimda, fara Holostřevy, pš. Bor (Ilaida); 18 d., 91 ob. n. (1890), popi. dvůr, myslivna. — 4) M., ves t., hejtm. Teplá, okr. Bezdružice, fara Pcrnarcc, pš. Číhaná; 15 d., 90 ob. n. (1890), samota Ničová. 6) M. Moravské, ves na Moravě, hejtm., •okr. a pš. Vyškov, fára Orlovice; 90 d., 496 ob. c. (1890), Itř. šk. — 6) M. Německé Čili Bohaté, ves t., hejtm. Vyškov, okr. a pš. Budčovice, fara Bohdalice; 62 d., 386 ob. č. (1890), Itř. šk. a nadační dvůr augu- stiniánského kláštera u sv. Tomáše v Brně. Málkovy, Malkov, ves v Čechách, hejtm. Hořovice, okr. Beroun, fara Borck-Sucho- masty (část. Tmáň), pš. Zdice; 39 d., 249 ob. Č. (1890), vápcuice a vápenné lomy. Maliard ímalár] FrangoisErncst, pří- Todozpytec íranc. (♦ 1833 v Cháteauneuf — t 1894 v Paříži), vystudoval na škole polytcch. v Paříži, stal se horním inženýrem a učil od T. 1859 na hornické škole v Saint-Etienne. Konal četná studia geologická, hornická (zvi. o plynech třaskavých) a fysikální. Podnikl s Fuchsem cestu výzkumnou do Chili, ale r. 1870 vrátil se k obrané vlasti. Od r. 1872 učil mineralogii na vyšší škole hornické v Pa- říži, r. 1886 stal se gcner. inspektorem dolů, T. 1890 zvolen za člena Akademie věd. Hlavní práce vykonal na po)i i&ineralogickéni, v oboru krystallografie, z nichř sluší uvésti : Sur Var- rangement moléculaire de± $ubsta^tces cHstáLli- sées (1884); Traité de cristaO^raphie géomé- trique et physique (Pař., 1879— 84» 2 sv. s atla- sem). MaUarmé Stéphane, básník francouz- ský (* 18. břez. 1842 v Paříži z rodiny úřed- nické — t 9. září 1899 t.). Dvacítiletý ode- bral se do Anglie, kde věnoval se horlivé studiu jazyka a literatury anglické. Po ná- vratu do Paříže byl nějaký čas žurnalistou, později stal se učitelem angličiny na dívčím lyceu. M. vystoupil literárně mezi parnassisty několika kusy vzácné krásy a hloubky a for- mální vybroušeností. Později vytvořil si zvláštní rebusovitý, nejasný stil, plný utaje- ných narážek, skryté hudby, celkem však ne- záživný a obrazy přesycený. Vydal Póésies completes v několika výtiscích autograíickýcb, eklogu Odpoledne Faunovo (s illustracemi Manetovými, s Ropsovými »Ex libris«), které obě publikace patří dnes k typografickým raritám francouzské poesie. Výbor své poe- sie a prosy vydal s názvem Verš et prose u Perrina r. 1893. Mimo to přeložil prosou Básně Edgara A. Poea (zvi. vyd. » Havrana* s kresbami Manetovými). Prosa M-ova, básné v prose, náčrtky literární a aesthetické, v cel- kovém souborném vydání nevyšly; malý vý- bor všeho jest v edici Perrinově. V posledních letech svého života byl M. ctěn, ba v pravém slova smyslu zbožňován od malé skupiny žáků a napodobitelů, kteří dílo jeho pova- žovali za vrchol moderní poesie francouzské a jej za reformátora a velekněze, za tvůrce nového umění básnického atd. Zemřel, jak žil, v ústraní a tiše. Ukázku z básní jeho první ptTiody podal Vrchlický ve svých •Mo- derních básnících francouzských*. Výbor jeho básní přeložil prosou a vydal Em. šl. z Leáe- hradu r. 1899. -cký. Malleoo [-ljeko\ provincie v Chile mezi 3772*^ a 387,0 j. š., jež s prov. Cautin tvoří- vala territorium Angol (v. t.), má na 7400 fcm* 75.258 ob. Centrální dráha spojuje hl. město Angol s m. Temuco a Biobio i se Santia- gem. Mallefille [malfíj] Jean Picrre Fclicien, spisovatel franc. (* 1813 na ostr. Mauritiu — t 1868 v Bougivalu). Záhy obrátil na sebe pozornost několika dramaty, zejména: Gle- narvon (1835); Les sept enfants de Lara (1836); Le paysan des Alpes (1837); Randal (1838); Forte Spadá (1845) a j. R. 1848 byla mu svě- řena obrana Vcrsailles proti zdivočilým zá- stupům žhářů a rok byl franc. plnomocníkem v Lisabone. Později opět začal pracovati pro divadlo a napsal: Le coeur et la i/o/ (veselo- hra, 1852); Les méres repenties (drama, 1858); Les sceptiques (ves., 1867; český překlad J. J. Kolára v >Div. ochotníkuc, sv. 132). Se zda- rem psal také romány, jako: Le collier {ISAS^ 2 sv.); Le capitaine Laroge (1844, 2 sv.); Marcel (1845, 2 sv.); Les mémoires de don Juan (1852, 4 sv.). Dle M-a napsal V.J. No- votný librctto ke Smetanově opeře Dvé vdovy Malleolus — Mallotium. 711 (Urbánkova »Bibliot. operních a opercttních textův«, sv. 51). Totéž jako veselohru o jed- nom jedn. přeložil E. Z. (»Div. bibl.<, sv. 83). Malleolus (lat.), kotník u nohy, tvořen je na vnitřní straně výběžkem kosti holenní, na aevní pak ostřejším koncem kosti lýtkové, jenž sestupuje níže než kost holenní, tak že i kotník zevní sahá hloub než vnitřní a snáze podléhá úrazům, zvláště při pod vrtnutí. Malleson [málsn] Georgo Bruče C" 1825 v Londýne) sloužil od r. 1842 do r. 1877 v armádě indické, kdež postoupil na plu- kovníka. V 1. 1864—1869 vydával »Calcutta Revicwc. Z jeho četných děl dlužno uvésti: History of the French in India 1674— -lyÓT {1868, pak 1893); Studies from Genoese hi- story (1875); Sketch of the native states of India (1875); History of Afghánistán (1879); Heraty the granáty and garden of Central Asia (1880); History of the Indián mutiny <1878— 80, 3 sv.); The founders of the Indián €mp!re (1882); Decisive batíles of India 1746 —1849 (1883, pak 1888); Battlejields of Ger- mauy {ISS4)\ Princ Euge^e of Savoy (1888); Refounding of the German empire (1892). Hallet [male]: 1) dc M. Claude Fran- cois viz Malet. 2) M. Charles August, fílosof. spisova- tel franc. (* 1807 v Liliu — f 1875 v Paříži), byl professorem dějin a později filosofie na gymnasiích francouzských, posledně na lyceu sv. Ludvíka v Paříži. Státní službu opustil po převratu ze dne 2. prosince. Mimo pří- spěvky do »Revue de Tinstruction publique*, >Dictionnaire des sciences philosophiques«, vydal o sobě: Histoire de la philosophie ionienne (1842); Histoire des écoles de Mégare, ďElis et d^ Erétr i e (IS45)] přeložil Jamesa Beattieho Základy mravovědy (1842) a j. Mallet du Pan [malé dy pán] Jacques, publicista švýc. (* 1749 v Céligny u Genevy — f 1800 v Richraondu v Anglii). Byl synem pastora, ale záhy osiřel, načež ujal se ho Voltaire a zaopatřil mu místo professora franc. literatury v Kasselu r. 1772. M. však nezůstal tam dlouho a odebral se do Lon- dýna, kde vydával s Linguetem jeho >An- nales politiques«. Když Linguct byl r. 1779 vězněn, vydal jeden ročník sám, načež v Ge- nově založil periodický list »Mémoires histo- riques, politiques et littéraires sur Tétat pre- zent de l'Europe«, potom v Paříži r. 1783 ^Journal historique et politique«, kterýž roku 1788 splynul s listem >Mercure de Francec. R. 1789 postavil se M. na stranu royalistův SL bojoval vůbec neohroženě proti revoluci a demokratům. R. 1792 byl poslán od Lud- víka XVL do Frankfurtu n. M. žádat něme- ckých knížat o intervenci ve Francii. Zatím byl jeho list v Paříži zastaven a M. odebral se do Genevy, pak do Lausannu, Brusselu ii Bernu prchaje před zbraněmi francouzskými a posílaje zprávy na dvory vídeňský, berlín- ský a londýnský-i- vydávaje- panaflety proti revoluci jménem nejméně zpátečnické frakce emigrantů. Pro svoje nájezdy na direktorium a Bonaparta byl vypověděn z Bernu a' ode- bral se do Curichu, pak do Frciburku a po- sléze do Anglie, kde r. 1799 založil list >Mer- cure britannique*. Zemřel pak jako host hra- běte Lolly-ToUcndala u Richmondu a jeho vdova dostala pensi od vlády anglické. Spisy M-ovy jsou sice příliš strannické a vášnivé a nemohou proto býti pramenem pro dějiny revoluce, než jsou přece zajímavý pro dějiny franc. emigrantů a názory odpůrců Francie doby tehdejší. Hlavní ze spisů těch jsou: Discours sur Péloquence et les principes politi- ques (1775); Du principe des fractions (1791); Cnnsidérations sur la révolution de France (Londýn, 1791) a Correspondance politique (Hamb., 1796); Mémoires et correspondance vydal nově A. Sayous (Paříž, 1851, 2 sv.). Srv. Vallette, M. du Pan et la révolution fran^aise (Geneva, 1894). Malleufl (lat), v anat. kladívko, viz Kla- dívko 1). Malleufl Lom., mořský mlž z čeledi Avi- culid, tvaru kladivovitého. Žije ve vých. teplých mořích. Blallikolo viz Malikolo. von Mallinokrodt Hermann, politik něm. (* 1821 v Mindenu — f 1874 v Ber- líně), byl dlouhou dobu zástupcem katolicko- konservativních kruhů poslanecké sněmovny pruské, sevcroněmeckého a německého říš. sněmu, kde byl z předních zápasníků a vůdců katolické strany, pozdější strany středu. Ne- ohroženě hlásal odpor katolického lidu proti májovým zákonům, jsa pevně přesvědčen, že církev zvítězí. Významné jest, že bojoval s plným přesvědčením proti celému vývoji nového Německa, pokládaje je za dílo bez- práví a násilí, ve kteréžto příčině utkal se několikrát ve svých sněmovních řečech zvlá- ště s Bismarckem. Mailing, zříceniny kláštera, viz Maid- stone. Mailing: 1) M. O ve, historik dánský (* 1 746 u Viborgu — f 1829). Studoval theo'- logii, pak historii. Postupuje rychle v hod- nostech byl ředitelem Říš. banky, poslancem, král. historiografem, členem sboru university a chefcm král. knihovny. Napsal zpěvohru Belsor i Hytten (1776), básně a především práci Store og Gode Handlinger af Danske, Norské og Holstenere (1777, 7. vyd. 1885), dosti živě psanou, populární, používanou za čítanku a přeloženou do několika řečí. 2) M. Peter, syn před., architekt (* 1781 v Kodani — f 1865 t). Studoval pod vede- ním Chr. Fr. Hansena; podnikl studijní cestu a stal se po návratu členem uměl akademie. Vystavěl v ital. slohu soroeskou akademii (1828) a kodaňskou universitu (1835). Malliteoh F. viz Malič. Mallnitz viz Malenice 2). Mallophaga, zool., viz Čmeli. Malloroa [maljórkaj či Maj or ca (ve staro- věku Balearis major)^ největší z ostiovů Ba- Icarských (v. Baleáry). MaUorqainefl, obyvatelé ostr. Mallorky. Mallotium Fw., rod lišejníků rosolo- vitých z čeledi Collemaceae. Stélka chrásto- 12 Mallotus — Malmo. vitá, na líci s vrstvou korovou, na rubu hu- sté chlupatá. Plody plosce miskovité, hnědo- červenavé. Výtrusy po 8 ve vřecku, bezbarvé, ellipsoidní. EBr. Mallotas vilhsus C. V., huňáček se- verní, ryba lososovitá (z čeledi Salmo- nidaé) a jediný druh svého rodu (M. Cuv.), má télo štíhlé, zdélí toliko 15—25 cm, po- kryté šupinami drobounkými, jen podél po- stranní čáry a břicha trochu většími; samci mají tyto větší šupiny veskrz nazad prodlou- žené, tak že špičkv jejich činí na bocích po- délné chomáčky. Také bývají samci štíhlejší a mají hlavu v předu ostřejší než samičky. Ústa jsou široká, zoubky drobné a slabé, jen na jazyce trochu vetší. Ploutve prsní jsou veliké, okrouhlé; ploutev hřbetní jest nazad posunuta. Barvu má tělo nahoře nahnédlou i zelenavou, na bocích a vezpod stříbrobílou; na víčku i také jinde po tele bývá plno drob- ných skvrn hnědých. Šedé ploutve mají na- černalou obrubu. Drobné tyto rybky žijí ve hlubinách kolem břehů severního Norska, Islandu a Grónska; majíce se tříti, přichá- zejí v ohromných hejnech na pobřežní měl- činy. Jsou zejména obyvatelům Grónska dů- ležitou potravou; také tresky se téměř jen jimi živí. Památno jest, že bývá M. nalezen i subřossilní v pobřežních náplavech sever- ských těch končin. Br. nallOW fmalój, město v irském hrabství Corku na Blackwateru; 4439 oby v. (1891). Teplá vřídla, jirchářství, obchod s polními plodinami. Mallowltz viz Malovice 4). Malm viz Jurský útvar 695 a. La Malmáiflon [malmézonj, zámek s vel- kým parkem ve franc. depart. Seine-et-Oisc, v arrond. versailleském, 10 km na z. od Pa- říže, na lev. bř. Seiny. Patříval kdysi Riche- lieuovi, pak obýval jej Napoleon I. a zvláště císařovna Joseíina, která zakoupila jej r. 1798 a obývala též po rozvodu. Napoleon 1., uchý- liv SL' sem po porážce u Waterloo r. 1815, odjel odtud na ostrov sv. Heleny. Spojenci pak zámek znenáhla vyplenili. Nedaleko od- tud srážka Francouzů pod gen. Ducrotem s oddílem 5. něm. sboru 21. říj. 1870. Zámek byl prodán Marii Kristině, královně španěl- ské, od níž koupil jej Napoleon III. Teď je majetkem soukromým, avšak majetník, známý maecenáš Osiris, vyjednává právě s vládou republ. Franc, chtěje darovati zám^^k státu, který zde umístí památky na doby prvního císařství a učiní z něho museum. Panství bylo r. 1877 rozparcellováno. Malmedy, kraj. město v prus. Porýní, ve vlád. okr. cášském, nad Vargou, má 4447 ob., hlavně vallonských, a několik továren na zpra- cování kůže. V sousedství města silné pra- meny alkalicko-žclczité kyselky, z nichž nej- více se lékařsky doporučuje Pouhou des ilt- s. Malm^n, Maulmain, Moulmcin, pří- stavní město v distr. amherstském, divisi te- nasscrimské britsko-ind. provincie Barmy, na 16° 30' s. š. a 97° 38' v. d., na lev. bř. Saluinu, 45 km od ústí jeho do moře. Má velmi krásné okolí, pro něž zváno jest zahradou Barmy, rovné a široké ulice stromy posázené, mnoho studní, velké vládní budovy, nádherný měst- ský dům, mnoho škol a tiskáren, prot. a kat. kostel, celnici, nemocnici, trestnici a množ- ství obchodních domů. Roku 1826 bylo ne- patrným místem, roku 1857 mělo jiŽ 23.683 obyv. a r. 1891 55.785 obyv., z nichž 28.427 buddhistů (Barmanů a Číňanů), 15.094 Hindů, 9039 muhammedánů a 2305 křesťanů. Pro- slulý jest loďařský průmysl města. Přístav při přílivu též velkým lodím přístupný má dobrou půdu ke kotvení, rozsáhlé doky a loděnice. Vyváží se jmenovitě teakové dřevo, rýže, bavlna, kůže, rohy, olovo, měď, žlutá kamenka, lak; přivážejí se: bavlněné látky, vlněné zboží, vína a lihoviny, cukr a betel. JH. Xalméřloe, Maliměřice {Albeňti), far. ves v Čechách, hejtm. Podbořany, okr. Jese- nice, pš. Blatno; 41 d., 4 ob. č., 244 n. (1890), kostel sv. Anny, Itř. šk., popi. dvůr, chmel- nice, myslivna a hájovna. Připomíná se r. 1240 jako sídlo vladyčí. Malmesbury [mámsberyj, město v angl. hrabství Wiltu, nad ř. Avonem, má 3133 ob. (1891); zříceniny opat. kostela a průmysl hcd- vábnický. Rodiště filosofa Tom. Hobbesa. zMalmesboryJames Howard Harris, hrabě, diplomat angl. (♦ 1746 v Salisbury — t 1820), syn státníka a filologa Jamesa Har- risa, studoval v Oxforde a v Lejdě, načež vstoupil k diplomacii. R. 1767 byl vysl. ta- jemníkem, od r. 1769 plnomocnikem v Ma- dridě, pak r. 1772 vyslancem v Berlíně, r. 1777 v Petrohradě, kde však se mu nepodařilo zjednati shodu mezi Kateřinou II. a Angliím r. 1784 v Haagu a r. 1788 jmenován peerem s tilulem barona z M. V Berlíně, kam byl poslán znova r. 1793, ujednal sňatek prince Waleského s brunšvickou princeznou Karo- línou. Jeho vyjednávání s direktoriem franc. republiky o mír v Paříži a Lilie v 1. 1796 ai 1797 rozbilo se a M. byl pak pro hluchotu nucen uchýliti se do života soukromého, ač i tu často byl tázán o radu od Pitta, Can- ninga, vév. z Portlandu a j. R. 1800 povýšen do stavu hraběciho. Mimo vydání děl svého otce (1807) a Introduction of the Dutch re- public for the last ten years ij^y — Sj zane- chal korrespondenci a paměti, nanejvýš za- jímavé pro dějiny současné, zvláště pro illu- straci dvorských intrik. Jeho vnuk vydal je jakožto Diaries and correspondence of J. Hor- ris first earl of M. (Lond., 1844—45, 4 sv.). R. 1870 vvdány Letters of the first earl o/M. iy46—iŠ20 (t., 1870, 2 sv.). BEalmig^atte viz Latrodectus. Malmkrog^ (maď. Almakerék, rum. Afeien- krog), obec v keresdském pol. okr. velko- kokelské župy v Sedmihradech, čítá 1315 ob. (1890), z nichž 805 něm. Sasíků, 427 Rumunů a 83 Maďaři; má římsko-kat., řec.-ort, a lu- theránský farní kostel. Malmd: 1) M., hl. m. šréd. pro v. Shinc na Óresundé, na 55° 36' 28" s. š., 13^ 87" v. d. Východisko drah do Štokholmu.Ystadu.Trelle- borsu a Hillesholmu. R. 1893 mělo 50.970 ob. Malm óhus — Malmstróm. 713 Skládá se ze starého, kanálem obklopeného města a vých. a jíž. předměstí; mezi těmito leii nové město Rorsj6staden. Celkem 12*37o jest pokryto lesy. Obyvatelstvo živí se rolnictvím, chovem dobytka (r. 1890 na- počteno 60.003 koně, 166.699 kusfi hovězího jest výstavné a čisté, z budov veřejných vy- 1 dobytka, 75.103 ovce a 108.748 vepřů), rybo- niká krásná radnice z r. 1546 v nizozemském lovem a plavectvím. U Helsingborgu dobývá renaiss. slohu, v 1. 1864 — 69 obnovená. Nová se kamenné uhlí. tržnice je čilfm střediskem obchodu plodi- lEalnidhiui viz Malm A. nového a rybího. Na záp. konci města za | Xalmsey [mámsí] viz Malvaz. krásným parkem krále Oskara jest architek- 1 M ftlmgtfn ; 1) M. Per Henrik, lékař tonicky zajímavý zámek Malm A hus zbudo- ; ávéd. (* 1811 — t 1883), působil jako ne- vány r. 1434 od Ericha Pomořanského, od > mocniční lékař v Stokholmě, r. 1850 stal se r. 1806 trestnice. Dříve sídlívali zde dánští tu mimoř. a r. 1860 řádným prof. lékařství, následníci a zde byl také v 1. 1568—73 věz- r. 1872 pak osobním lékařem krále Oskara II. něn Bothwell, choť Marie Stuartovny. Got. , Patří mezi nejslavnější moderní lékaře švéd- kostel sv. Petra, obnovený v 1. 1847—53, jest ; ské, jenž jako klinický učitel měl velký vliv z největších a nejkrásnějších ve Švédsku vů- na moderní směry lékařské ve Švédsku. Byl bec. V M. je gymnasium pro chlapce a dívky, zvláště bystrým diagnostikem a jemu poda- technika a škola navigační, několik bank, po- , řilo se též při oparu lysivém objevení plísně jiŠCoven a cizích konsulátů; chorobinec a ne- 1 Trichophyton tonsurans. Odborné práce jeho, mocnice. Přístav na sev. města, r. 1775 uměle jež uveřejňoval vesměs jazykem Švédským, jsou velmi četné. 2) M. Karl Johan, mathematik švédský (♦ 1814 — t 1886). Od r. 1842 byl prof. ma- thematiky v Upsale, r. 1859 jmenován stát. radou, pak r. 1866 guvernérem provincie skaraborské ve Skaraborg-L&nu. Získal si ve- likých zásluh o pěstění mathematiky ve Švéd- vystavěný, je velikostí třetí ve Švédsku. Ku přístavu náleží 56 lodí o 19.409 t. Dovážejí se ryby, káva, kukuřice, pšenice, žito, tka- niny, olej, petrolej, cukr (5 milí. kg) a hno- jivo; vyváží se obilí (1893: oves 39, otruby 0'74 milí. kg), dobytek, slanina (23 milí. kg\ máslo (6*2), kořalka, prkna, latě, dřevina (2'5), sirky (36). O čilosti průmyslové svědčí 90 skú, zejména ó zavedení pojišťovnictví. M. továren vyrábějících zboží za 15 milí. korun | uvedl ve Švédsku ve známost Cauchyovu ročně. Jsou to slévárny, tov. tabákové, lodě- • theorii funkcí. Hlavní jeho práce mathema- nice, tkalcovny, prádelny (800 dělníků), jir- tické týkají se analyse mathcmatické. chámy, parní mlýny, tov. na zrcadla, mýdlo, | Malmfltr6iii : 1) M. Bernhard Elis, cukr, váhy a rukavičky. M. uvádí se již r. 1259 i básník a liter, historik švčd. (* 1816 v Tys- jakožto přístaviště pode jménem Malm- linge — f 1865 v Upsale). R. 1843 povolán hauge, později Malmoge nebo Malmey Atterbomem za docenta aesthetiky na univ. (lat. Mahnogia)^ a ve středověku, zvláště za ' upsalskou. R. 1846 cestoval do Itálie, Né- dob dánských, nabylo velkého významu po- mecka a Francie. R. 1849 zvolen za člena litického i obchodního. Základem toho byl švéd. Akademie. Básnickou činnost zahájil lov sleďů, kter^ lákal sem obchodníky a | epickou básní Ariadně (1838), po níž násle- kupce z ostatních pobřežních měst Sever- ' dovála básn. povídka Fiskerfiickan fran Tyn- ního moře. Hanseaté jmenovali je buď dle nelsč. Za elegii Angelica získal r. 1840 velkou jeho podoby nebo germanisací starého jména cenu Akademie ; účastnil se vydání básnického >£llenbogenc (loket). Dne 23. dubna r. 1523 I kalendáře Linnaea BorealiSj do něhož přispěl uzavřen zde mír mezi Dány a Hanseaty a několika básněmi, hlavně svou populární: ^v> příměří Dánů s králem švéd. Gust. Adolfem, suckav det sd tungt uti skogen. R. 1846 vyšla V bouřlivých dobách Kristiána II. bylo M. I 1. sbírka jeho básní a r. 1847 druhá. Básně hl. sídlem jeho přívrženců vedených purk- jeho vyznačují se dokonalou formou, přes- mistrem Jurgenem Kockem, jehož zajímavý ností myšlének, ryzostí řeči, jsou prosté, ja- dům {Kockumska huset v ulici PYanz Suells- 1 drne a mužné, kypící životem a opravdovostí, gata) dosud se ukazuje; po dlouhém oblé-' V pozdější době věnoval se M. více literár- nání města poddali se r. 1536 Kristiánu III. ním studiím. Jako docent vydal pojednáni M. klesalo stále více tím, že lov sleďů stále I Aristotelis lára om Foesien. Později napsal upadal a Kodaň rostla, a ztratilo na lesku ; četně bystře psaných studií o Shakespearovi, docela, kdyř vých. provincie dánské přešly j Swiftovi, Cervantesovi, Geijerovi, Atterbo- mírem v Roeskilde r. 1658 s celým krajem movi a hlavně o Franzénovi, uveřejněných schonenským na Švédsko. Probralo se ze v časopisech a ve spise Litteraturhistoriska svého úpadku teprve koncem XVIII. stol. i Studier (1860—61). Teprv po smrti M-ově hlavně snahou kupce Franze Suella, který 1 vyšly jeho Samlade Skrifter (Štokh., 1866 až přičiňoval se o zřízení lepšího přístavu. 1869, 8 sv.), v nichž jsou i jeho přednášky R. 1848 (26. srp.) bylo zde uzavřeno příměří | Grunddragen af svenska vitterhedens historia, mezi Dánskem a Pruskem. Gh. Srv. C. A. Kullberg, M.; Nyblom, B. E. M. 2) M., lán v nejjižnější části Švédska, za- (»Esthetiska Studier«, 1873). ujímá jihozáp. nejúrodnější a nejlidnatější čásť 2) M. Carl Gustav, historik švéd., bratr kraje Skanie, hraničí s lanem Kristianstadem, ' před. (* 1822), r. 1849 docent, r. 1877 prof. má 4795 km^ a 371.736 obyv. (1892), t. j. 78 historie na universitě v Upsale; r. 1878 stát. na km*. M. jest nyní téměř bezlesá rovina: rada v církevních záležitostech, r. 1882 říš. 71'27o půdy tvoří pole, 5'27o pastviny a jen i archivář. Byl též členem švédské Akademie. OttQv Slovnik Naučný, sv. XVI. 67 igoo 46 714 Malmyž — Malobratřice. Studoval hlavně novější švédskou historii; jeho nejdůležitějším dílem je Sveriges poli- tiska histoňa fr. Carl XlVs dód til stats- hválfHingen 1772 (Stokh., 1855—77, 6 dílů) podávající důkladné a duchaplné vyh'čení doby t. zv. Frihedstidu ve švédské historii. Jeho přehled statistiky švédské přeložen byl do němčiny. Mimo tyto práce uveřejnil řadu historických a vědeckých studií v časopisech. 3) M. Johan Aucrust, malíř švéd. (♦ 1829 v OstergÓtlandu). Navštěvoval uměl. akade- mii v Stokholmě a pokračoval ve studiích v Ďusseldorfé. Za obraz Král Heimer a Aslóg dostal cestovní stipendium a odjel do Paříže k mistru Couturovi, jenž měl naň značný vliv. Vrátiv se do Švédska stal se professo- rem a později ředitelem umel. akademie. M. vynikl hlavně jako kolorista, čerpaje přede- vším z nordické mythologie a historie látku k svým obrazům: Jngehorga přijímá \právu o smrti Hjalmarově (1859); Vikingové pohřbí- vají své padlé a j.; ale rovněž ze Života dět- ského. Vynikl též jako illustrátor knih Frith- iofssaga od Tegnéra, 1868, a od Kuncbcrga Fanrik Stáls sc^er, 1883 a j. HKa. Halmy i, új. m. vjatské gub. v Rusku nad ř. Šošmou, má 3690 obyv. řl895), 3 kostely ženské progymnasium a j. školy. Kalnapatak viz Malinec 2). Malnioa viz Malen i ce 2). Saint-Xalo |sěn maló], hl. m. arr. t. jm. franc. departementu Ille-et-Vilaine, má 11.896 obyv. (1891), se St.-Servanem pevnost 2. tř. a válečný přístav, při ústí řeky Rance proti městu Dinardu na 1. břehu protějším, prů- plavu La Mancheském, na pobřežní rozložité skále, jež kdysi tvořila ostrov, teď však sil- nou hrází, zvanou Sillon (200 m dl., 45 m Šir.), spojena je s pevninou; iVa ^^ v před- městí Kocabey je stanice St.-M.-St.-Servan dráhy Západní. Starý, velmi bezpečný, ale také nesnadno přístupný přístav v zátoce mezi St.-M. a St.-Servanem, přimykající se ke hrázi Anse dcs Sablons, jež dělí obě mě- sta, byl nově zřízen a dokončen teprve ne- dávno. Obsahuje především přístav zevní, pak přístav vnitřní pod hradbami města \port de fparéé), dva bassiny lodní a nádržku vnitřní. Přístavy tyto s nádržkami mají po- vrchu 42 ha s 4800 m nábřeží a hrází a 6*5 až 7*5 m vody za stavu normálního. Se strany mořské je město chráněno pcvnůstkami Fort National, Grand Bey, Petit Bcy, Fort Harbour a Fort Čité u St. S rvánu. Samo je pak obcpjato silnými hradbami ze XVI. st., Í*ež slouží z vetší části také za promenádu, ía ostrůvku Grand Bey jest prostý hrob Chateaubrlandův. Zámek na sv. konci města a při břehu mořském ze XIV. a XV. stol. je teď přeměněn v kasárny. Z ostatních bu- dov vynikají: farní kostel sv. Vincenta, býv. kathedrála v podstatě slohu got. a renais- sančniho z XV. stol, s krásnou věží, chónm, malovanými okny vzácné práce, sochami a skulpturami, pak radnice s malým museem a knihovnou, obsahující přes 12.000 svazků. Mram. pomník admirála Duguay-Trouina jest od Molknechta. Na scv. od hradu a na vých. od Fort de la Reine táhne se krásný písčitý lázeňský mořský břeh, 3 km dlouhý, zvaný La Grande Gréve, na počátku s krásnými sady s bronzovou sochou Chatcaubriando- vou od Milleta (1875) a nevelikým kasinem, sev.-záp. přes Rocabey do předměstí Pa- rám é (4488 obyv.) a lázní Paramé-lcs- Bains s velikým hotelem a lázeňskou bu- dovou, pak do Rochebonne, odkud 3 km na sev.-vých. leží moř, lázně Roténeuf. Na- proti na lev. břehu Rance, vroubeném čet- nými ostrůvky a skalisky, jest letní a lázeň- ské místo Dinard-St. Enogat (4435 ob.), Saint-Lunaire (1357 ob.) a St. Briac (2220 ob.) s velikými hotely a villami. S.-M. je sídlem soud. dvoru první instance, obch. soudu, obchodní a zemědělské komory, cel. inspektorátu, námořní kommisse a filiálky Banky francouzské. Tamže jest škola hydro- grafická, nemocnice, chorobinec, spořitelna, divadlo, při přístave četná a rozsáhlá skla- diště, loděnice, továrny na lodní potřeby, jako plachty, lana, řetězy, plátno, lodní su- chary a pod. Zvláště čilý je chov ústřic a rybářství. Obchod S.-M. klesá, rovněž lov tresek, na něž vyjíždělo dříve mnoho lodí ze S.-M., teď (1894) jen asi 38 o 4621 /, s vý- těžkem 765.000 kg ryb. R. 1894 vplulo do přístavu 964 lodí o 222.374 ř, vyplulo 1407 o 164.679 ř. Výměna zboží obnášela 307,455 t. Přiváželo se kamenné uhlí, stav. dříví, tresky, sůl, víno a kořalka; vyvážel se dobytek, drů- bež, vejce, máslo, obili, ovoce, tabák. Rybář- ství zabývalo (1891) 314 plavidel o 8246 t a 5232 osob; výtěžek rvbolovu obnáší 23 milí. franků. Ve městě jest několik konsulátů. Město St.-M. bylo založeno v VIII. stol. od obyvatel starého m. A léta {Aietum Vetus Rhedonum), nynějšího St. Servánu, proti ná- jezdům mořských loupežníků a pojmenováno dle prvního tamního biskupa St. Maclou. Význam města, sprvu značný, klesal, až teprv v dobách novějších odvážní jeho obyvatelé, plavci, objevitelé, rybolovci a piráti, učinili je znovu proslulým i pověstným, Jacqucs Cartier, který r. 1534 objevil Kanadu, byl zdejším rodákem. Rejdaři zdejší přispěli ku pomoci Ludvíkovi XIII. při obležení rochcll- ském a Ludvíkovi XIV. poskytli zdejší ob- chodníci při vojně o dědictví španělské 30 milí. franků. Angličané několikráte bom- bardovali město, ale marně, Gh. Maloarohang^lflk, ůj. město v rus. gu- bernii orlovské, na dráze Moskevsko-Kurské, má 4252 obyv. (1894), 2 kostely, továrny na škrob a j. Malobratřioe i Bratříce Malé. ves v Cechách, hejtm. a okr. Mnich, Hradišté, fara Bosen, pš. Kněžmost; 36 d., 231 ob. č. (1890), cihelna, popi. dvůr a ovčín. V XV. a XVI. stol. připomínají se na M-cích Málo- bratřičtí z Řehce, za nichž rozděleny M. na Dolní, kde bj^la tvrz, a Horní. Po nich na tvrzi seděli Ilaugvicovc z Biskupic, Dolní čásť přikoupena (1684) ke Zvířeticům. Na Hor. M-cích pak seděli Odkolkové z Ůjezdce (od Maloggia — Malomocenství. 715 r. 1676 do poč. XVII. stol.), pak Vlkové z Kvítková (1615), Zdenek Mladota ze Solo- pisk (1629), Strakové z Nedabylic (1661) a r. 1716 přikoupeny ke Zvířeticům. KalogKia l-lodža] čili Maloja: 1) M., alpský prusmyk (1811 m n. ra.) ve švýc. kan- toné grisonském, mezi skupinou Berninskou a Alpami Oberhallsteinskými, spojující údolí Dunaje a Pádu s údolími Engadinem a Ber- gellem. V 1. 1835 — 39 byla tudy zbudována silnice od Silvaplany (1816 m) po lev. břehu Íezera Silvaplanského a Silského až mezi Mzzo Lunghino (2780 nt) a P. della Margna Í3156 m) Kolem velkého hotelu »Kursaal Maloja«, zbudovaného belg. společností ná- kladem 4 milí. fr. jako zimní léčební místo, s promenádami a krásnými rozhledy, pak dolů ke Casaccii (1460 m) a údoh'm Bcrgell- ským do Chiavcnny. Kdežto však většina prusmykňv alpských tvoří příční hráz mezi dvéma údolími, M. tvoří jen jednostranný sráz bujnou vegetací vynikající, kterým konec Engadinu (1176 m) spadá do Bergcllu. 2) M., kraj ve švýc. kantoně grisonském, skládá se z údolí Bergellu (Bregaglia) a Hor- ního Engadinu, má 932*9 km- a 5931 obyv. ve 2 okr. a 17 obcích, většinou protestantů (4860) a co do národnosti Ladinů (2462) a Němců (hl. v Engadinu). Malooh Antonín Vánkomil (Zcfyrin), historik (♦ 30. srp. 1823 v Praze — t 3. dub. 1880 t.), konal v Praze studia gymnasijní (na Novém městě od r. 1834), filosofická a práv- nická; r. 1849 stal se výpomocným učitelem na akad. gymn. staroměstském, potom až do r. 1851 supploval v Jindř. Hradci, odkudž povolán byl za skutečného professora do Ji- čína a tam až do své smrti působil. M. již za doby studijní obliboval si vědy historické, zejména topografii českou, starší i novější. Za tou příčinou činil si hojné výpisy z desk zemských i rozl. jiných pramenů a zvi. také hleděl nabýti podrobným cestováním spo- lehlivého názoru. První výsledky této snahy objevují se v díle Fr. AI. Hebra »Bohmens Burgen, Vcsten und Bcrgschl6sser« (1844 až 1849), od svazku třetího; nejrozsáhlejší je pojednání o Smečně (v 5. sv.). Po smrti He- brově (1849) ujal se M. sám pokračování, avšak za kratičký čas pro neshodu s nakla- datelem odstoupil. Pozdější podobné výzku- my, svědčící vždy o zevrubném studiu a by- strém úsudku, M. uveřejřioval v program- mech gymn. jičínského; sera patří: Nesndie českého horopisu (1854), příspěvek k české terminologii horopisné; Slovo o předhistori- cký-ch náspech v Čechách (1855), rozprava pů- vodně určená pro závěrečný díl hradů He- brových; O ialo\ení hradu JPřimdy r. H2i (1856; s kritickým rozborem pověsti u Dali- mila; O rodu lytiřu Košíků i Lomnice {1S51)\ Chronik des Jxčiner k. k. Gymnasiums (1857), dějiny ústavu od jeho založení Valdšteincm až do r. 1807, a O někdejším statku Dřeveni- ckém blí(e Jičína (1858). Jedna z tehdejších jeho prací Wo ist Karl der Grosse geboren} Beantwortung der von der k. belgischen Aka- demie der Wissenschaften i8SS gestellten Preis- frage: Charlemagne est-il né dans la province de Liege?^ zaslaná jako odpověď na vypsanou otázku, došla při konkursu před jinými po- chvalného uznání, avšak tiskem vyšla až r. 1873 v pojednáních Král. české společno- sti nauk. I Řiegrův Slovník Naučný přinesl ve článku >Čechy« od M-a pilné tři roz- pravy historickostatistícké: V:^růst říše České \ Rozděleni \emi České a Děje poměrův národ- nosti v Čechách. Obšírný a svědomitý je také či. Dsky. Avšak hlavní, mnoholetá práce M-ova Dějiny města Jičína a jeho okolí, kte- ráž měla býti zároveň východištěm dalšího díla, monografie o Albrechtovi z Valdšteina, zůstala v rukopise neukončena. Rukopis díla i příslušný k němu materiál zároveň s nej- starší knihou městskou z r. 1361—1407, kte- rouž byl M. zachránil a přepsal (vyšla péčí Ferd. Menčíka r. 1898), zakoupila od dědiců rada města Jičína. — Široko daleko znám byl M. také jako nejpřednější znalec divo- krásných skal Prachovských u Jičína; sesta- vení podrobného plánu s popisem místním a výkladem starožitnickým smrť mu překa- zila; podobně nedospěl k detailnímu vypra- cování plánu a vylíčení bitvy u Jičína r. 1866, ač měl mnoho látky snesené, že býval Žádán o zprávy odborníky domácími i cizími. Až do smrti své působil jako konservátor kraje jičínského a připravoval i v té příčině ob- sáhlejší publikace, imenovitě o kostelíku v Nadslavi, o Hrádku Prachovských skal, o starém zvonu na Bradě a j.; tiskem vyšly pouze ukázky. V životě společenském byl po řadu let předním buditelem čilejšího ruchu, zvláště hudebního, o čem mimo jiné svědčí sborník písní s nápěvy České ^pěvy (1856), k jehož vydání byl se spojil s Janem Tobiá- škem, tehdáž kaplanem v Jičíně. V mladších ktech i spisováním dramat se zanášel. Thř. Maloohjrnd, Málo tchyně, víska v Če- chách, hejtra. a okr. Chotéboř, fara Sopoty, pš. Libice u Chotěboře; 8 d., 54 ob. č. (1890), popi. dvůr Křivý, kdysi ves. Maloja viz Maloggia. Maloméřloe, ves na Moravě, hejtm. a okr. Brno, fara Obrany, pš. Husovice; 179 d., 1595 ob. č., 2 n. (1890), 3tř. šk., samota Ca- covice se dvorem a mlýnem. Malomoottiifltvi, lat. lepra, jest celkové, konstitucionální onemocnění, které bývalo rozšířeno ve velikých epidemiích i v Evropě, dnes však ještě jest rozšířeno po veliké části Asie, Afriky i Ameriky, v Evropě pak se vyskytuje pouze v omezených okrscích. Jest to onemocnění nakažlivé, podmíněné zvláštním mikrobem, t. zv. bacillem Hanse- novým, které ve veškerých případech, arci po dlouholetém trvání, vede k smrti. Bližší známosti o tomto onemocnění podali nám lékařové norští, hlavně Bocck, Danielsen a Hansen, který odkryl bacilla leprosního, ko- nečně geniální Virchow. M. přichází ve dvou formách: buď jakožto lepra tuberosa ve formě uzlovitých infiltrátů, které se většinou roz- padávají, anebo jako lepra anaesthetica seu 716 Malonice — Malopolsko. nervorum, kde novotvar leprosní nalézá se v nervech a kolem nervů a kde hlavně pří- znaky nervové, ochrnutí svalův a poruchy citlivosti, vystupují do popředí. První druh, uzlovité m.j počíná po delších předzvěstných příznacích, zemdlenosti, nechuti k jídlu, prů- jmech, horečce, objevováním se puchýřiny na kůži se skvrnami nestejně velikými, barvy zarudlé, později hnědé, které bývají obyčejně roztroušeny v obličeji a na končetinách a které se později zvětšují v uzly, kdežto jed- notlivé z nich mizejí. Zvláštním seskupením těchto uzlů nabývá obličej zvláštního rázu lvímu obličeji podobného {facies leonina); podobně může přijíti i k vývoji uzlů na oku, čímž zrak hlavně v pozdější době bývá úplně zničen. Některé uzly se zavinují, některé se rozpadávají, a přichází k vývoji leprosních vředů, které mají pak za následek zničení Cťlých částí končetin a značné zmrzačení a porušení funkcí. Podobné uzly mohou vyvi- nouti se na nose, nebo v nose tak, že pak sekret takovéhoto nemocného chová v sobě množství bacillů, a později přidružují se k této formě obyčejně příznaky druhé formy, m. v podobě bezcitnosti na různých místech. Tak může trvati onemocnění 8, 10 až 20 let, kdež pak obyčejné nahodilými jinými nemo- cemi vnitřních orgánů, plic, pohrudnice, led- vin, následuje smrC — Při formě nervosní (lepra anaesthetica s. nei-vosa) přicházívá oby- čejně k vývoji hnědých, lividních skvrn, které se vyznamenávají zvláštní bezcitnosti, anebo na nichž se vyzvědají puchýře, t. zv. puchýřina leprosní. Tato místa monou vymizeti, oby- čejně však se rozšiřují a stávají se tak bez- citnými, že nemocný proti každé bolesti, proti každému zvýšení temperatury bývá úplné ne- citelným. Při tom pozorujeme, že hlavně po- vrchné ležící nervy, jako nerv loketný anebo hlavně také pleteň týlná, pak pleteň podpažní, zduří a stávají se citlivými. Na to následuje pak velice často úbyt kůže a hl. úbyt svalstva, ochrnutí svalův obličejových, ochrnutí svalů končetin, hlavně prstů, vypadávání vlasův a vývoj rozsáhlých vředů troííckým způsobem povstalých, načež podobná komplikace jako dříve uvedená končí útrapy nemocného. — Dle anatomického vyšetření běží o t. zv. gra- nulom, kde v granulosní tkáni nalézáme cha- rakteristické bacilly leprosní. Jest dnes skoro všeobecně přijato, že bacili Hansenův jest příčinou lepry; ostatní theorie, jako špatná strava, hlavně rybí, anebo dědičnost, jsou neudržitelný, ano z novější doby můžeme dokázati docela typické případy přenesení lepry a kontagiositu, která arci vyžaduje dlouhého stadia inkubačního. Známy jsou v té příčině zkušenosti Arningovy, kde byla dokázána i lepra očkováním na zločince k smrti odsouzeného. Pro to mluví také šíření lepry zanesením případů do krajin dříve netknutých, jako nejnověji opětné v Záp. Prusku a v pobaltických provinciích ruských. M. vyskytuje se v Evropě na málo místech, a to hlavně v Norsku, v sev. Švédsku, v Ču- chonsku, ve Španělsku, na pobř. Ligurského moře, v Sicilii, Řecku, Rumunsku, Bosně a Hercegovině, kdežto v Asii hlavně Indie, archipel Indický a sousedící ostrovy stížený jsou tímto onemocněním; v Americe hl. Již. Amerika. Onemocnění jest nevyhojitelné. Jjr. Kalonloe: 1) M., ves v Čechách, hejtm. a okr. Klatovy, fara Velhartice, pš. Kolinec; 44 d., 296 ob. č., 10 n. (1890), telegraf a stanice Rak. stát. dráhy (HoraŽďovice-Kla- tovy), mlýn. Alod. statek (349*19 ha) se zámkem, dvorem a pivovarem drží J. Lumbe šl. z Malovic. V XVI. stol. připomíná se tu rodina Škornů z Malonic, r. 1650 Eva Hájkovna z Robčic, r. 1662 Vilém Borynč ze Lhoty, Chřepičtí z ModliŠkovic, r. 1693 Jan V. K. ze Svarová, v našem stol. Žofie Fůrst- lová. — 2) M., ves t., hejtm. a okr. Horš. Týn, fara Lštění, pš. Blížejov; 31 d., 161 ob. č. (1890), kaple. Malonin: 1) M. (Pleschen), ves v Čechách, hejtm., okr. a pŠ. Prachatice, fara Frantoly; 15 d., 131 ob. n. (1890). 2) M., ves na Moravě, hejtm. Mor. Tře- bová, okr. a pš. Jevíčko, fara Opatovice; 26 d., 150 ob. č., 15 n. (1890). Malonová kys^liiut jest druhý člen z řady dvojmocných kyselin mastných (řada kys. oxalové) o vzorci CHJ^CO^H)^. Nalezena byla v odpařo vacích tělesech cukrovarů. Vzniká, okysiičíme-li kys. jablečnou (a ně- které jiné látky organické) dichrómanem draselnatým. Nejvýhodněji se připravuje okli- kou z kys. monochlóroctové. M. k. krystal- luje v lupenech při 132® tajících, nad 150* destilluje, částečné se rozkládajíc. Ve vodě, alkoholu i v etheru se rozpouští. Sůl vápe- natá' i barnatá ve vodě jsou nerozpustný. Sůl stříbrnatá C^H^O^Ag^ jest tak stálá, že ani varem s vodou netrpí. Pro synthetickou che- mii jest důležit malonan éthylnatý Cfí^{CO^ . C^Hi\, neboť v něm jeden neb oba vodíky ve skupině CH^ nahraditi lze sodíkem, čími vznikají nad míru reaktivně sloučeniny, při- pouštějící přepestré reakce výměnou sodíku za rozmanité shluky organické. Malonan éthyl- natý vzniká, když do alkoholu, v němž jest suspendován malonan vápenatý, vedeme chlo- rovodík. Jest to kapalina čirá, při 198® vroucí. Malonty {Meinetschlag), far. ves v Čech.» hejtm. a okr. Kaplice; 126 d., 768 ob. n. (1890), kostel sv. Bartoloměje (před r. 1364 far.), 5tř. šk., pš., mlýn. Příslušely ode dávna ke hradu Velešínu, s ním pak se dostaly k N. Hradům. MalOpe L., kuposemenka, rod rostlin slézovitých (Malvaceae), z podčeledi Malo^ peae, obsahující lleté byliny s listy 3klanými n. chobotnatými a protisečnými a se semen- níky četnými, volnými, v strboul nahlouče- nými. M. rostou v jihozáp. Evropě a v Sev. Africe druhy: M. malacoides L., k. obecná^ jejíchž kvetu jako slézových se užívá, a M. ř/*i- fida Cav., k. troj klaná, pěstovaná v zahra- dách. Děd, Malopolsko (polsky Ma(opolska) na- zývala se jižní a jihozáp. čásť Polska podle lat. Miuor Polonia, t. j. mladší Polsko, a von Malortie — Malorusové. 717 připomíná se tím jménem po prvé za Vladi- slava tokietka (1305—33) proti Maior Polonia^ t. j. staršímu Polsku (t. zv. Velkopolsku). Prvotně obsahovalo poříčí horní a částečně střední Visly, záp. Beskydy a Tatry, nížinu Viselskou, výšinu Sandoměřskou a Lubel- skou (na sev. po Pilici a na vých. po Vepř i Visi ok). Unh lubelskou (v. t.) bylo M. značně rozšířeno, tak že na sklonku »Rzeczy Pospolité« patřila k němu: 1. vojevodství Krakovské s knížectvími Osvětimským, Zá- torským i Severským a staroststvím Spiš- ským, 2. vojcv. Sandoměřské, 3. voje v. Ki- jevské, 4. ruské s Haliči a zemí Chehnískou, 5. Volyň, 6. Podolí, 7. vojevodství Lubelské, 8. vojev. Belské, 9. Podlasí, 10. vojev. Bra- ctavské a 11. na čas i vojev. Černigovské. vonKalortle Karl OttoUnico Ernst, spisov. ném. (* 1804 — f 1887 v Hannoveru). Studoval práva a stal se správcem dvora vév. Arnošta Aug. z Cumberlandu v Berlíně, pak tOhož vévody jakožto krále hannoverského r. 1837 cestovním maršálem a r. 1862 mini- strem král. domu. Důležitější jest jeho čin- nost spisovatelská, odnášející se většinou k dějinám jeho dvora; z Četných jeho spisů uvádíme: Der Hofmarschall (Hannover, 1842, 3. vyd. 1867); Der hannovcrsche Hof unter Kurfúrst Ernst August (t., 1847); Beitrdge lur Geschichte d, braunschwexg-lůneburgischen Hau- ses 14. Hof es (t., 1860—64, 7 sv.); Kóntg Ernst August (t., 1861); Hannuverscher Geschichts- kalender (t., 1878); Das Menu (3. vyd. 1887, 2 sv.); Feine Kůche (3. vyd. 1887). Kalomflové; větev velikého národa ru- ského, nazývající se v Rakousko-Uhersku Rusíny, Rusnaky, adj. ruskij^ rusnackij, v Rusku obyčejně křesťané (sedláci) nebo pravoslavní. Ale takového souborného názvu užívají venkované dosti zřídka. Nej- častěji a nejradéji jmenují se místními názvy, užívanými v blízkém nebo dalekém okolí. Těchto místních názvů u M-sů jest veliký počet; pro příklad podáme jich několik: Hunjanici, Bljachové, Verchovinci, DoliŠnjako vé, Lemkové, Sotakové, Boj kove, Huculové, Pokuťané, Po- dolané, Čornomorci, Kubánci atd. In- telligentní M. nazývají se v řeči i v litera- tuře v Rakousko-Uhersku Rusíni, ruský, v Rusku Ukrajinec, ukrajinský. Tyto názvy měly též všeobecný význam pro ozna- čení celé národnosti, ale obyčejně s přívlast- kem ^ukrajinský Rusínc (u rakouských M-sů), •rakouští Ukrajinci* (v Rusku). Názvy ty za- chovaly se dosud u rakousko-uherských Ru- sínů v řeči, ale v literatuře byl přijat názov Ukrajinec-Rusín, ukrajinsko-ruský k soubornému označení celého národa, což netrvalo však dlouho, sotva nčkolik let. V pravdě vyskytuje se dosud, avšak počíná jej vytlačovati nový název Ukrajinec, ukra- jinský, který nabývá práva občanského v celé literatuře. Nejbližší sousedé nazývají M-sy takto: 1. Vclkorusové: Maloróssy (Maiopoceu). Južnorossy (lOacHopoccH), v poslední době těž R u s i n y (PycHHBi), adj. vu- sinskij (pycHHCRÍft); 2. Poláci: Rusiny, Ukra- iňcy, adj. ruski a rusiúsM, ukraiňski; 3. Ma- ďaři: Ruthén, Kis-Orosz; 4. Němci: Ru- thenen, Kleinrussen. Některé z těchto názvů mají za sebou dosti starou historii. Počet všech M-sů není znám dosti přesně. Vysvětlují to mnohé příčiny, z nichž nejhlav- nější jest ta, že M. nemají své říše, a ti, kteří nad nimi vládnou, nestarají se příliš o přesné spočítání maloruského obyvatelstva. Naopak snaží se spíše co nejvíce stlačiti jejích počet na prospěch své panující národnosti. Druhou důležitou příčinou nepřesnosti číslic jest ta, že v říších, kde sídli M., neděje se sčítání obyvatelstva současně: číslice rakousko-uher- ské o M-sech jsou z r. 1890, ruské z r. 1897. Jest na bíle dni, že počet obyvatelstva mohl se mezitím značně změniti. Přibližně jeví se po- čet M-sů takto: r u » k o. Poltavská oblast .... 2,794.756 duší Podolí 3,031.040 » Volyň 2,999.546 » kijevská oblast .... 3,564.433 » chersonská oblast . . 2,728.508 » charkovská oblast . . . 2,510.378 » černigovská oblast . . 2,322.007 » jekatérinoslavská oblast . 2,112.651 » tavrická oblast .... 1,443.835 » černomořská oblast . . . 1,977.337 » úhrnemT25,482.231 dušíT" Takový jest počet obyvatelstva maloruských gubernií v Rusku. Rozumí se, Že v tomto počtu jest zahrnuto i pohyblivé obyvatelstvo, jme- novitě městské, ale uvážíme-li, Že M. žijí ještě v jiných guberniích, někde značným počtem, jehož však z nedostatku veškerých zpráv ne- lze stanoviti, jako na př. v gub. siedlecké, lublinské, grodenské (tak řečená »Cholmská Ruác), kurské, voroněžské, doněcké a bess- arabské, nabudeme přesvědčení, že sčítáním udaný počet M-sů není přehnán, nýbrž spíše stlačen. Přesného čísla však není. Předlltavsko. Halič 2,835.674 duší Bukovina 268.367 » jiné země 1.180 > úhrnem . 3,105.221 duši. ' Ani tento počet není přesný, nebof mnozí M. přiznávají se v Haliči k národnosti pol- ské, v Bukovině k rumunské. Na základě při- rovnání úředních dat s daty schematismů vydávaných rus. konsistořemi v Haliči jest v Rakousku 3,133.283 M-sů. Uhry. Bačsko-bodrožská župa .... 9.112 berežská župa 94.650 borsodská župa 350 zemplinská župa 34.610 marmarošská župa 147.474 szatmárská župa 1.332 spišská župa 17.930 ugočská župa ... 33.348 ungská župa 53.302 šaryšská župa 38.175 úhrn em . 43a282~ 718 Malorusové. Dle schematismův obou uhersko-ruských > nem není již mnoho celkového maloruského diécésí (inukačovské a prjativské) je v nich území, nýbrž pouze veliké osady mezi jinými Rusínů 488.889 duší. Z přirovnání úředních ' národy. Maloruské území jest tam za Pavlov- dat s církevními připadá na Rusíny 537.962 skem, Kalačem až do Novochoperska, kdežto duší. Kdo zná uhersko-ruské poměry, kdo veliké osady mezi iinými národy, nejvíce ví, jak tamní Rusíny počítají brzo k" Maďa- 1 mezi Velkorusy, pod ř. Tersou, Medvédicí, rům, brzo ke Slovákům, kdo nahlédne ko- ! Volhou. Levý břeh Volhy od ústí ř. Malého nečně do nejstarších statistických sborníků Irtyše jest obydlen nejvíce M-sy. Zabočila-li a přesvědčí se, že počet Rusmů v Uhrách hranice u Pavlovská na východ od Donu, téměř nevzrůstá, nebude zajisté pokládati tedy od Novochoperska, zatáčí se náhle na poslední číslici za přehnanou. jih, překročuje Don na vých. od Bogučaru, M-sů jest tedy dle úředních zpráv: v Rusku 25,482.231 v Předlitavsku 3,105.221 dotýká se vrchního toku ř. Kalitvy a jejích přítoků, stáčí se na západ a dostupuje k Donci před Slavjanoserbskem , jde podél Donce, v Uhrách .».,»,.. 430^282 I opouští jej při ústí ř. Luganky a obrací se .^i,\.»\ .,^ OQ n i nho:r~ přímo na jih k ústí Donu. U Roštová pře- úhrnera . 29,017.734 ^y^^^. ^^ ^^^^^ ^^^^^ ^^^^^ ^ ^^^ ^ p^{^^^. Uvážíme-li dodatečně, že není zde uveden kázském kraji se ztrácí, neboť M. a Velko- počet M-sů ve Spoj. Obcích sev.-amer. (kol rusové jsou zde tak pomíšeni, že žijí vedle 100.000), v Kanadě (kol 20.000), Brazílii (kol sebe téměř v každé vsi. Ale přece převlá- 30.000), Sibiři, Turkistáně, Korei, — usou- \ dají Velkorusové pod hoření Kubání, Tére- díme, že počet všech Msů přesahuje daleko k^m, Kumou a Kalausem. kdežto M. žijí pod 30,000.000 duší a že počtem vyrovnávají se dolní Kubání a Její a v přístavu Novorossij- druhým národům slovanským, třeba že vyji- . sku dosahují Černého moře. Dále jde hra- mečné poměry, v jakých žijí, nedopřály jim „ice mořem Černým, Azovským a Shnilým a dosud v kultuře postaviti se jim po bok. ! pfes Perekop přechází znova na Černé moře Národopisné hranice. Území osazené , k ústí Dněstru. Nad Dněstrem obyvatelstvo kompaktně M-sy, iest značně rozsáhlé. Pro- | jest velmi pomíšeno. Po obou březích limanu stírá se v jižní části vých. Evropy a zabírá dněsterského jsou maloruské obce, ale výše prostor kol 820.000 km*] jest tedy vétŠí Ra- na řece M. jsou pomíšeni s Rumuny, a to kousko-Uherského mocnářství. V délce táhne po obou březích tak, že u Bender a Dubo- se od Popradu až za Volhu (kol 180 km\ s3lt převládají Rumuni, u Sorok a Atak M. v Šíři od Mglina po Perekop (kol 80 km). U Usice a Chotinu žijí již M. sami po obou Národopisná hranice, jež odděluje M-sy od březích Dněstru, kdežto jednotlivých malo- sousedních národů, jest velmi neurčitá a ne- ruských obcí rozptýleno jest veliké množství snadno ji zjistiti; na neiednom místě M. jsou tak pomíšeni se sousedy, že nelze říci, kde přestávají jedni a začínají druzí. Nejdále na po celé Bessarabii. U Novoselice pokračuje hranice opět na půdu rakouskou, do Buko- viny. Tam zabírají M. severní a záp. čásf západ žijí M. v Karpatech za Popraďem ve Přes Kirlibabu přechází hranice do Uher. vsích: Bialawoda, Czarnawoda, Szlachtowa a , Nad ř. Visovou sousedí M. ještě s Rumuny, Jaworki. Odtud udávají hranice na východ mě- kdežto nad Tisou stýkají se s Maďary. Hra- stečka Grybów, Gorlice, Žmigród, Dukla a nice mezi M-sy a Maďary postupuje od Hu- Rymanów; všecka tato městečka na před- sztu za Munkáč na UŽhorod (Ungvár) k Ujhelu. hoří jsou polská, kdežto vesnice v horách Za Ujhelem u Košic a Prešova M. sousedí jsou maloruské. Od Rymanowa M. žijí již na již se Slováky, a hranice postupuje nejvíce přcdhoří, a to po obou březích Sánu až za ' po ř. Teplé až do toho místa za Popradem, Przcmyál ; v rovině dělí San M-sy od Poláků kde leží ves Szlachtowa. (Mazurů). V Rusku hranice mezi M sy a Po- láky dotýká se míst: Bělgoraj, Zamoácie, Nářečí. Maloruská dialektologie noní je- ště tak propracována, aby bylo možno do- Krasnostaw, Lubartów, Luków, Siedlce až ! spěti na jejím základě k závěrečným úsud po Nur na Bugu. Odtud postupuje hranice kům. Proto podávajíce orientační rozdělení poněkud proti Bugu do Drohičina, ale brzo malorus. nářečí nepokládáme je za přesné, opouští Bug, u Běláku obrací se k hoření neboť přesnější dialcktologické badání musí Narve, kde M. již stýkají se s Bělorusy. Od je změniti. Rozdělení toto opírá se hlavné zřídel Narvy postupuje hranice mezi M-sy a na výzkumech Ohonovského, Čubinského a Bělorusy podél PruŽan na ř. Jasioldu a dále Michalčuka. Dle nich rozeznávají se čtyři na ř. Pripet Od ústí Pripeti jde Dněstrem l^lavní maloruská nářečí: I. Jižní maloru- až k ústí Sože a dále podél hranice černi- ské nářečí. Zabírá malou čásf minské a govské gub. více méně na Novozybkov, Su- grodenské gub., velkou čásť Volyně a Po- raz a Mglin. Hranice zatáčí se odtud na jih dolí a prostranství v Bessarabii, téměř celou přes Poccp, Pogar, Scredinu Budu, zabočujic gub. kijevskou, již. čásť gub. černigovské, náhle na západ, vylučuje putivelský okruh ' celou jrub. poltavskou, charkovskou, jekatě- pro Velkorusy, ale od Konotopu obrací se rinoslavskou, kraje černomořských a azov- opCt na východ, přidržuje se Bělopole, Sudže, ských kozáků, tavrickou oblast s výjimkou Miropole,' Bělgorodu a Oskolu. Kol Valujek Krymu, vt Ikou čásť gub. chersonikt- a voro- vylučujc mnoho vclkoruských míst a přes něžské a jihozáp. čásť gub. kurské. Toto ná- Birjuči, Ostrogožsk dostihuje Donu. Za Do- , řečí dtlí se na tři podnářečí: 1. severoukra- J Malorusové. 719 jinské; 2. středoukrajinské a 3. jihoukrajin- ské Čili stepní. Severoukrajinské podnářeči jest nejdůležitější, neboť psali jím nejlepší spisovatelé a povznesli je na stupeň řeči literární. — II. Severomaloruské ná- řečí čili p o 1 e s k é. Toto nářečí zabírá sev.- záp. čásf černigovské gub. aŽ po ř. Desnu, sev. kout kijevského okruhu a okruh rado- myálsko-kijevské gub., záp. čásť Volyné a jiŽ. čásC grodenské a siedlecké gub. Rozpadá se na tři podnářeči: 1. černigovské podnářeči činí přechod k velikorus. a běloruskému; 2. vlastní severomaloruské, zabiravší kdysi oblasti starých Drevljanů; 3. poleské pod- nářeči a 4. cernoruské podnářeči, jež vysky- tuje se v sídlech starých Dregovičův a má mnoho příbuzného s nářečím běloruským. — III. Červeno-ruské nářečí. Zaujímá: a) v Rusku záp. část podolské a volyňské gub., záp. čásť chotinského okruhu v Bess- arabii, velikou čásť lublinské gub. a t. zv. Po- vislí; b) v Rakousko-Uhersku vých. čásť Ha- liče a sev.-záp. čásť Bukoviny. Dělí se na dvě podnářeči: 1. podolsko-volyňské; 2. ha- ličské nebo dněsterské. — IV. Horské čili karpatské nářečí. Zabírá jih.-záp.' čásť Bukoviny, horské okresy Haliče až k Po- pradu a Uherskou Rus. Možno v něm roze- znávati podnářeči: 1. Čistě maloruské neboli horácké, jakým mluví bukov. i halič. Hucu- lové a Bojkové a obyvatelé uherských žup: marmarošské, ugočské, berežské, ungské a zemplinské v sev.-záp. části; 2. pomíšené nebo krajové, vyznačující se tím, že. má ne- pohyblivý přízvuk a nevelikou příměs pol- ských a slováckých živlů. Mluví jim haličtí Lemkové, žijící v okresích: Liško, Sanok, Krosno, Gorlice, Grybów, Jaslo, Nowy S^cz a v několika místech okresů Turky a Ra- ševa, dále uherští Rusíni, žijící v sev.-záp. Zemplinsku, v sev. částech žup šaryšské a sev. spišské; 3. slovácko-maloruské, znač- ně poslovenčené; tohoto užívají obyvatelé jižní části žup zemplinské, šaryšské, spiš- ské, abaujské a kolonie v Bačce a v okolí Srěmu. V, Hn, Dějiny. Ukrajinský (maloruský) národ při- pomíná se v dějinách po prvé pod názvem Antů jako čásť veliké slovanské rodiny, která u Ptolemaea (II. stol.) nese název Venedů. V polovici VI. stol. zaujímají Antové pro- stranství mezi Dněstrem a Donem, zahájivše kolonisaci jiŽ ve IV. stol. Mezi jiným tísnili Slovany, kteří sídlili na západ od Dněstru, tlačí je do balkánských a středodunajských zemí a zároveň sami přicházejí k Dunaji (VII. až XIX. stol.). Současně osazují Antové země pokarpatské, opuštěné Chorvaty a Srby po jejich odchodu na jih (VII. stol.). Vedli časté války, obranné i loupežné, prvnější s Goty a Avary, druhé s císařstvím Byzantským. V pol. VI. stol. byli podmaněni Avary a tím zanikl jejich název. S úpadkem říše Avarské (2. čtvrť VII. stol.) plémě ukrajinské mohlo svobodně rozvíjeti svůj expansivní vzrůst a od 2. pol. IX. stol. (příchod Uhrů a Peče- něhů z krajů za Donem) dosahuje svého dří- vějšího rozvoje. V X.— XI. stol. můžeme již odděliti přesně vnitřní skupenství jednotli- vých ukrajinských kmenů: Poljané po pra- vém břehu Dněpru v okolí Kijeva, střediska kmene a jeho historického Života; Sěver- jané po lev. břehu Dněpru nad Děsnou; Drevljané na záp. od Poljanů, nad Tětěre- vem a Slučí do Pripetu a Dněpru; Uhliči po pr. břehu doleního Dněpru; Tiverci mezi Dněstrem a Dunajem; Ulučiči nad horním Bugem , Slučí a Horiní ; D u 1 ě b i nad Bugem. Poslední záp. hranicí byla řeka Wěpř a Tatry, ano i dále za ně, neboť po celých úvodích Tisy a Dunaje šířila se ukra- jinská kolonisace. Koncem 1. pol. IX. stol. ukrajinská kolonisace dosahovala aŽ k Donu, ale IJhři a Pečenězi zatlačili Ukrajince zpět k Dněpru. Kulturně stál ukrajinský národ v IX. st. dosti vysoko. Kovové a ozdobnické výrobky byly již domácí, všeobecně zabýval se rolni- ctvím, sadařstvím, chovem dobytka, včelař- stvím vedle honby a rybolovu a ve značné míře vnějším i domácím obchodem. Rozvoj v obchodu podporovaly hlavně Dněpr a Černé moře. Předmětem obchodu byly ne- jenom suroviny přírodní i vypěstované, ale i místní výrobky. Předkřesťanské nábo- ženství M-sů založeno bylo na kulte pří- rody, přesné mythologie té doby nelze však stanoviti. Hlavními bohy byli pán bromu a blesku Perun, Daždbbogi>, dárce pozemského života a dobra, rovněž bůh slunce, Veles, opatrovník dobytka, hospodářství. Ostatní jména jsou z větší části nejasná a nejistá, přece však bylo mnoho nižších božstev; chrámů snad vůbec nebylo. Kult nábožen- ský byl slabě rozvit. M. věřili v nesmrtel- nost duše. Základní formou společenské organi- sace byla rodina. Z nich skládal se rod, skupina rodů tvořila hromadu. V dalším roz- voji společenské zřízení přechází z rodin- ného principu v territoriální, počínajíc mě- stem, jež bylo ochranou v době nepřátel- ských útoků. Při dalším seskupení rozhodoval již ethnografický živel. Jak nejstarší historická svědectví ukazují, M. prvotně, jako jiní Slované, nevytvořili jednotné státní organisace, žili a spravovali se hromadami, které nežily mezi sebou vždy v přátelství. Byli jednotlivci, kteří dovedli domoci se širšího významu, jmenovitě ve válce (hlavně v VI. stol ), ale moc jejich ne- prostírala se na celý národ a byla v celku závislá na věci. Mimo to každý jednotlivý kmen měl celkovou organisaci a svého ná- čelníka — knížete, jenž však neměl příliš ve- liké moci a byl podřízen vůli staršin. V VIII. st. tlačí se do popředí kmen Poljanů v okolí Ki- jeva a buduje silný státní organismus (otázka, byl-li tento organismus dílem místního života nebo zanesen od severu Varjagy, jest dosud sporná), což vyznačuje se výpravami na Caři- hrad, pochody na Černé moře. Hlavní vojen- ský živel v těchto pochodech představovaly družiny skandinávských Varjagů, kteří vstu- 720 Malorusové. pováli do služeb kijevských knížat a hráli velmi důležitou úlohu v politice knížat i mezi- národní, zejména však domácí, podporujíce jednoho knížete proti druhému a pomáha- jíce zaměniti zřízení hromadové v knížecí administraci. usilování zakladatelů pozdější Moskevské říše Jako protiváha tomuto velkoruskému orga- nismu a jeho úsilí zmocniti se Ukrajiny vznikl na západě více méně jednolitý politi- cký organismus ve formě Haličsko-VolyĎské země s hlavním městem Haličem. V XII. st. Výpravy kijevských knížat pocítil Cařihrad , vidíme všeobecný odpor knížat tohoto území velmi nemile, jmenovitě pochod Olegův (poč. ' proti úsilí Suzdafu zavládnouti Kijevem. Sou- X. stol.), Igorův {2. čtvrť X. stol.) a Svato- , časně vyniká severní čásť s hlavním středi- slavův (3. čtvrť X. stol.). Po smrti tohoto I skem Novgorodem Vel., jenŽ zavádí repnbli- knížete (972) v zápase jeho synů nabyl pře- ' kánské formy a svými národohospodářskými váhy Vladimír Veliký (980—1015), jenž do- 1 zájmy připoutává se k baltickému pobřeží a vedl nejen podrobiti si své bratry, ale i značně j buduje nezávislý organismus až do XV. sL, rozšířiti říši a státi se zakladatelem silného i kdy přešel v držení Moskvy, státního organismu, řídě se příkladem vel i- 1 Během 2. pol. XII. st. a 1. pol. XIII. st. kých západních organisátorů státních toho do popředí vystupují haličsko- voly nští kní- času. Ve válkách se sousedy rozšířil hranice žata a nenarážejíce na odpor slabého Kijeva své říše na záp. za San a za Karpaty, na (pod nátlakem divokých plemen a suzdaiské sev. po Novgorod a Volhu, na vých. po | politiky) pokládají se za vládnoucí politicko- Don, na jih k Černému moři a ke Kubáni, i státní organismus Ukrajiny-Rusi, a jejich vlivu Péče jeho o rozšíření a upevnění říše při- podřízeni byli téměř všichni druhorození kní- měla ho přijmouti křesťanství z Cařihradu (988) 1 žata. Sousedství s Uhrami a Polskem bylo a zavésti je v celé říši (sama přijala novou , příčinou častých konfliktů, tak že i člen uher- víru již jeho bába kněžna Olga kol r. 958). i ské královské dynastie (Ondřej, 1188) sedel S křesťanstvím nastal též značnější kulturní na haličském trůně. Není pochyby, že mezí- rozvoj a šíření osvěty podle vzoru a za po- , národní postavení této země bylo tehdy dosti moci Cařihradu. Národní tradice zachovala vážné. K nejsvětlejším dobám Haličsko- Vo- dosud památku tohoto mocného knížete, lyňské zcmč třeba počítati panování Jaro- Smrtí Vladimíra Velikého počíná dlouhé ob- sláva Osmomysla a Danila, jenž se koruno- dobí, plné vnitřních i zevních konfliktů. Dle val za krále haličského (2. pol. XII. a 1. pol. tehdejších právních obyčejů celé ukrajinské XIII. stol.). Zde mohl vytvořiti se silný státní území rozděleno mezi všechny členy knížecí živel, úplně podobný Uhrám a Polsku, a přes rodiny. Pevná politická převaha zůstala kní- ; neutěšené poměry v ostatních ukrajinských Žeti kijevskému. Následkem takovéhoto rázu ' zemích mohl sjednotiti celou Ukrajinu, avšak kijevského knížecího stolu a následkem ne- 1 živelní překážkou toho, vyplývající ze samé dostatku JL»dnotné normy dědiční vedly se zeměpisné polohy, stal se mongolský vpád neustálé zápasy o Kijev a s každou téměř do Evropy. Několikrát pochody hord silné přeměnou na stolci knížecím nastávala dů- zpustošily ukrajinské země (1224, 1240) a sám kladná změna knížecích údělů. Takové po- Danilo nucen prohlásiti se za vasalla cnánova. móry podrývaly nejen ideu jednoty, ale či- Tím ukončeno období samostatnosti ukrajin- nily z knížat vykořisťovatele pozemkův a ské. V Haliči byli ještě (podobné jako v Sux- prohlubovaly propast mezi knížaty a lidem. . dále) knížata s většími zeměmi, avšak jejich Tu a tam podařilo se lidu vnutiti svoji vůli vasallská závislost byla celkovou překážkou knížeti a postaviti proti svrchované vůli kní- dalšího politického rozvoje, žecí usnesení věče, avšak knížata, opírajíce Od pol. XIII. do pol. XIV. stol. nastává se o družiny a najatá vojska, uměli dodati . nejčernější období v dějinách Ukrajinské Rusi. převahy své moci. Z těchto domácích bojů Z toho kořistilo sousední Polsko a nově vy- o úděly kořistili sousedé, jako Pečenězi, Po- ! rostlá Litva a při pádu tatarské moci zmoc- lovci, kteří svými nájezdy vrhali Ukrajinu do nily se téměř celého ukrajinského území, tak vetší či menší zkázy. Kořistili z těchto vnitř- že Halič, čásť Volyně a Podolí připadly Pol- ních poměrů i sousední Poláci a Veliko- sku, zbytek Litvě (1320—40). Další dějiny rusové. Tito zbudovali své politické středi- Ukrajiny víŽí se k dějinám obou těchto ří5i. sko v Suzdalc a ve Vladiměři Severském. Po připojení velké části Ukrajinské Rusi Ukrajina, pravda, ještě několikrát na krátko k Litvě opakoval se v dějinách též odjinud vystoupila na venek celou svou mohutností j známý zjev, že podmaněný národ dal kul- a kulturním rozvojem, jako za Jaroslava Vel. turní formu podmaniteli: litevští knížata a (1018 — 54), jenž zůstavil první kodifikaci slo- ; panstvo se poruštili, ukrajinsko-ruská řeč vanského práva (Ruská pravda), nebo za (s příměsí běloruské) zavládla na dvoře a Vladimíra Monomacha (1113—25), člověka ' v úřadech, stala se státní řečí Velikého Li- vysoce osvíceného, jenž dovedl sjednotiti , tevského knížectví a pravoslavná víra měla téměř celou Ukrajinu ve svých rukou; ale i celkovou převahu. V částech připojených drobení stále pokračovalo a vytvářila se k Polsku historický proces bral se směrem různá střediska, soupeřící mezi sebou. Na opačným. Převaha ukrajinského živlu v Litvě severu utvořený velkoruský státní organis- ' počala' klesati od XV. stol., a bezprostřední mus jal se intensivně kolonisovati čuchon- příčinou toho byla unie Litvy s Polskem, ské země a sáhl po svrchovanosti nad Kije- 1 počatá velkoknížetem litevským JageHem, vem, jenž nejednou velmi těžce ucítil toto jenž stal se r. 1386 chotěm polské princezny Malorusóvé. 721 jadwigy, opětovaná a doplňovaná jinými kní- žaty až do úplného téméř splynuti Litvy s Polskem (r. 1569) v lublinské unii (v. t), která vydala lltevsko-ruské země vlivu ka- tolickému a polskému. V tomto zápase dvou směrft nábožensko-kulturních převaha musila býti na straně Polska jakožto silné státní jednotky, která provedla unii se všemi vý- hodami pio sebe a měla ke svým službám veškerá administrační opatření a horlivost katolického duchovenstva. Nabyvši perso- nální unie s Litvou, Polsko hodlalo provésti ještě unii náboženskou, jež jest známa jmé- nem brestské (1596); avšak úmysl chystaného splynutí pravoslavných s katolíky způsobil ohromnou roztržku mezi Ukrajinci, která trvala aŽ do 2. pol. XIX. stol. a místy trvá dosud. Domněnka polských politiků aV. a XVI. stol., že po politické a náboženské unii ukrajinská otázka zmizí sama sebou, ukázala se v celku chybnou. Jakkoli při obou uniích tlumoČníkv národních a těsně s nimi slou- čených náboženských požadavků byli ukra- jinsko-ruští velmožové a boháči, přece po unii tyto vrchní vrstvy assimilovaly se v celku s Polskem, politicky, národně i nábožensky, ale za to zápas přešel na široké vrstvy lidu, maje nejprve ráz stavovský, i nastal dlouho- letý a krvavý boj, jakého sotva možno zříti v jiných dějinách. V tomto boji obě strany nalezly svoji politickou smrf. Oním živlem, jenž přijal na sebe neustálý zápas s Polskem, bylo kozáctvo, vtisknuvší význačný a origi- nální ráz veškerým dějinám ukrajinskoruského lidu. Stepní ráz východních hranic Ukrajiny, sousedství divokých hord, jako Pečeněhů, Polovců a později jmenovitě Tatarů, i jejich časté nájezdy do ukrajinských zemí působily během věků k tomu, že na dolním Dněpru vznikla kategorie lidí, kteří vedle zeměděl- ství, rybaření a obchodu musili stále býti pohotově hájiti svůj majetek a příbytky proti nepřátelům (v. Kozáci). Polské úřady po- dobné jako moskevské nečinily proti kozákům s počátku opatření, neboť byli se skupili na pohraničních zemích, hájili hranice a bojo* váli proti Tatarům. Naopak chránily je, a ně- kteří starostové učinili si prostě řemeslo z kozáckých pochodů, zavazujíce kozáky, abv jim dávali určitý díl z kořisti. Ano, tito úřed- níci a páni dávali si tituly kozáckých het- manův a osobně podnikali pochody na Černé moře do tureckých zemí, a tím kozáci od obrany přešli k výboji. Někteří takoví vel- možové opěvováni jsou v národních písních jako hrdinové, na př. Dmitro Vyšněveckij (Bajda), jenž na dlouhou dobu stal se ideá- lem kozáka, založiv první »Síč< na dněprov- ském ostrově Chortyci (pol. XVI. stol.). Zá- vislost kozáctva na rolsko-Litevské říši bvla spíše jen dle jména, a hetmani měli v celku svobodné styky se sousedními říšemi (s Mo- skvou, Tatary, Turky, Rakouskem a j.) bez prostřednictví polských úřadů. Záhy došlo k prvním konfliktům mezi kozáctvem a Pol- skem. Příčiny toho vězely v stavovských, po- litických a národních poměrech XVI. stol. Lublinskou unií téměř všecky ukrajinské země přešly od Litvy k Polsku a nastala je- jich assimiface: Ukrajina chvatně přizpůso- bována Polsku, obyvatelstvo rozděleno na dvě hlavní třídy, Šlechtu a sedláky, tito vy- dáni na milost i nemilost oněm, zaváděny právní a státní poměry, jaké panovaly již před tím v Polsku a záp. ukrajinských ze- mích, a rozsáhlá prostranství půdy na vý- chodě rozdělovaly polské úřady šlechtě, která zaváděla stále tužší řády všeobecného nevol- nictví. Současně počíná popolšfování ukra- jinské Šlechty, pak odpadl ictví od víry pro výhody, jichž poskytovalo katolictví proti pravoslaví. Náboženská unie v Brestě ještě podporovala tento rozklad. Rozumí se, že nové společenské a náboženské pořádky, do- tknuvše se zemí, v nichž Žili kozáci, musily vyvolati reakci. Úřady nyní počínaly klásti odpor vzrůstu kozáctva, a nejpřísnějším kro- kem k tomu bylo zavedení regestru neboli seznamu obmezeného počtu volných kozáků, jmenování jejich vŮdce z moci úřadu na mí- stě dosavadního volení staršiny a podřízení jurisdikci polského hetmana korunního. Vláda neodvážila se zrušiti kozáctvo vůbec, nebof poskytovalo státu značných výhod při obraně a mimo to od polov. XVl. stol. bylo již tak silné, Že pokus celkového zrušení byl by se nezdařil. Opatření proti kozákům počala s pol. XVI. stol. a zejména Štěpán Bathori (1578) směřoval k tomu, aby z kozáků učinil neve- likou výlučnou pohraniční stráž vojenskou. Konstituce z r. 1590 zrušovala všechny ko- záky mimo regestrové, zakazovala vzdalovati se z obcí, obchodovati, přechovávati zbraně a pod. To vedlo k prvnímu povstání kozáckému r. 1592 pod vedením Kosinského, které velmi těžce dolehlo na šlechtický majetek. Pak ná- sledovala i jiná povstání, rcpressalie Poláků však nemírnily všeobecného ruchu, ba naopak sesilovaly jej, neboť novými pořádky nebyli spokojeni ani sedláci ani měšCané, naopak tito přicházeli i z dalekých záp. zemí do Zá- poroží mezi kozáky, stojící mimo regestr a podnikající časté pochodv na turecké země, což působilo polské vládě jeŠtě více starostí. První klid mezi kozáctvem a Polskem i za- celení rozdílu mezi kozáky rcgestrovými a volnými počíná hetmanem Petrem Sahaj- dačným (1606 — 22), jenž svojí vážností do- vedl udržeti i vážnost Ukrajiny a svými vo- jenskými schopnostmi prospěl i Polsku. Rov- něž první soustředil ve svých rukou celko- vou správu kozáctva v příčině náboženské i národní, kteréžto principy nyní těsně sply- nuly. Roku 1625 předložili kozáci polskému sněmu své obsáhlé požadavky konstituční, avšak sněm je odmítl. Nastaly nové třenice, a třeba Že polským hctmanum podařilo se nejednou poraziti kozáky a obmeziti je na regestr (totiž na 6000), přece povstání rostla jedno za druhým, tak že do r. 1638 trvá je- diný neustálý zápas, jenž počal nabývati sym- pathií širokých vrstev venkovského obyvatel- stva, měšťanstva, ale pak i ukrajinské šlechty a duchovenstva. Po lOleté přestávce (1648) 722 Malostovice — Malou vzplanul boj do netušených dosud rozměrů pod vedením Bohdana Ch mělnického (v. tX Úmrtím jeho (1657) vzalo za své nej- skvělejší období kozáckých dějin. Za jeho nástupce, hetmana Ivana Vyhov- ského, nastala neshoda mezi kozačkou star- šinou, jež chtěla zabrati veškeru moc do svých rukou, a »černí< čili prostými kozáky a li- dem. Hetman postavil se na stranu staršiny, stal se nepopulárním a protivníci jeho sna- žili se podkopati jeho význam v Moskvě. Nastal hanebný obchod s ústupky na újmu samosprávy Ukrajiny, kdežto Moskva po* střehla správnou cestu pro svoji politiku, podporujíc všemožně tuto neshodu. Vyhov- ský v rozhodné chvíli obrátil se do Polska a uzavřel s ním smlouvu v Hadači, jíž hlavní čásť ukrajinských zemí oddělovala se od Pol- ska jako autonomní Veliké ruské knížectví, spojené Polskem unií personální. Královským místodržícím měl býti hetman kozáčky. Sně- movní konstituce odmítla, pravda, samý ná- zev, ale sama smlouva, ježto nejlepší ze všech dosavadních, líbila se kozácké staršině. Spo- lečnost kozácká, nevidouc v ní svých zájmů, odporovala ji, neboť samo jméno Polska vy- volávalo hořkost v srdcích lidu. Konflikt vedl k boji, jenž skončil pádem Vyhovského (1659). Roztržka mezi staršinou a »černí« neustala a později přešla do nové fasc až r. 1667, kdy na základě andrušovské smlouvy nastalo roz- dělení Ukrajiny mezi Moskvou a Polskem ; hra- nicí byl Dnépr. Hetman pravobřežní, Petro Dorošenko, aby zamezil úplnou annexi záp. části Polskem, stal se vasallem Turecka, je- hož pomocí doufal levobřežní Ukrajinu vy- rvati z moci ruské. V dlouholeté válce z této příčiny mezi Polskem, Moskvou a Tureckem ukrajinské země po pravém břehu Dněpru byly strašně zpustošeny a upadly v anarchii. Odtud období toto dostalo název »zříceninY€. Pravý břeh zůstal však přece v rukou Polska. Po levém břehu starŠina a »čerň< kupčily dále s Moskvou, obětujíce jí samosprávu. Na cestě ke zrušení ukrajinské samosprávy došel nejdále veliký reformátor Ruska, Petr Veliký, rovněž ve jménu reformace. Proti jeho centralisaci a assimilaci vznikl v kozá- ctvu silný odpor a v čelo jeho postavil se sám levobřežní hetman IvanMazepa. Za severní války dorozuměl se s králem švédským Karlem XII., jenž za zradu Petra Vel. slíbil mu ukrajinské země jako samostatnou říši. Plán tento skončil však nešťastně zároveň s plány Karla XII., jenž byl s Mazepou po- ražen pod Poltavou (1709). Po pádě Maze- povč Petr Vel. snažil se odstraniti nadobro samosprávu Ukrajiny a hetmany, kteří jakým- koliv způsobem chtěli jí hájiti, trestal vy- hnanstvím a žalářem, kdežto Ukrajinu spra- vovalo bez hetmana zvláštní collegium. Od- stranění samosprávy ukraj. provedla úplně Kateřina, která zrušila i nominální hctman- skou hodnost (1764), vzpírající se tomu snahy ukrajinského lidu zlomila silou a konečně (1775) přikázala se zemí srovnati poslední upomínku na kozačkou svobodu, záporožskou Síč, kdežto na veškerý lid uvalila nevolnictví (1783), jaké bylo v říši Moskevské. Západní čásť Ukrajiny pod Polskem zakou- šela rovněž těžký osud. Kolonisační snahy Poláků na zpustošených zemích přivodily vzrůst šlechtického živlu, velkopanských stat- ků, postup katolicismu a s tím vším rozmno- žení stavovské závislosti. Proti této prote- stoval lid ve formě »hajdamáckýchc povstání, nabývajících často rázu divokého vraždéní. Nejvíce vzrostlo podobné hnutí r. 1768 pod vedením Honty a Zalizňaka, původců pro- slulé humaňské řeže. Hajdamáctví Polsko učinilo přítrž teprve za pomoci Ruska (1768). S rozdělením Polska (1772) přešly haličské země s částí Volyně a Podolí k Kakousku, zbytek ukrajinských zemí k Rusku. Život lidu na základě historické tradice byl přerván na dlouhý čas a nová fase jeho nastává te- prve vlivem západoevropských politických, národních a společenských ideí s polovice XIX. stol. S. TomaŠevskij. Maloruský jazyk a literatura viz Rusko. Malofltovioe viz Malhostovicc. Kalot [maloj Hector Henri, romano- pisec franc. (* 1830), opustil studia právni- cká, aby se oddal literatuře. Zkusil se nej- prve v novinářství {La vie modeme en Angle- terre, 1862), později věnoval se výlučně románu. Pozornost na se obrátil nejprve sérií románů Victimes ďamoiir^ jež obsahuje: Les amantSf Les époux^ Les enfants (1859 — 66, 3 sv.). Následovaly: Les amours de Jacques ri869); Un beau-frere (1869); Une honne affaire (1870); Madame Obernin (1870); Un cure de province (1872); Un mariage souš le second Empire (1873); Lauberge du monde (1875—76, 4 sv.); Les batailles du mariage (1877; 3 sv.); Cara (1879); Les millions honieux (1882); Áíicheíine (1884) ; Le lieutenant Bonnet (1885); Zyte (1886); Séduction (1887); Sans famille (1888, 2 sv.); Justice (1889); i4»íwfV (1891); Complices (1892); En famille (1893) a j. Souborné vyšly v 1. 1892 až 1895. R. 1895 uchýlil se na odpočinek. Malotiott, Mal etice, far. ves v Čechách, hejtm. Kolín, okr. a pš. Kouřim; 59 d., 461 ob. č. (1890), kostel sv. Matouše (ve XIV. st. far.), 5tř. šk., fid. dvůr hr. Šternberka. — M. bývaly v XVI. stol. městečkem. V panském dvoře zachovala se pěkná tvrz věžovitá. R. 1295 seděl tu Sláva, později bylo tu ně- kolik statků vladyčích, jež sjednotili r. 1395 Frant. Gyser a Martin Puš Hornici. R. 1412 držel M.Jindřich Rohlík z Trhavě, jehož po- tomci zvali se Rohlíkové z Malotic. Kol r. 1498 náležely Oldřichu Popeloví z Vesce, r. 1519 Janu a Jakubovi z Vesce, záhy potom Říčanským z Říčan, kteříž je v prvé pol. XVI. stol. připojili k Zásmukám. Ve válce třicetileté tvrz zpustla a městečko kleslo na ves. — Ve věži kostelní pěkný zvon Brikcího z Cimperka z r. 1600. R. 1856 zřízena tu fara. Kalou [malú] Jules Edouard, politik belg. (* 1810 — t 1886). R. 1840 stal se řed. v ministerstvu spravedlnosti, r. 1841 zvolen za poslance strany ultramontánní a stal se Malovary — Malovec. 723 pak guvernérem antverpským a r. 1844 mi- nistrem financi. Po vítězství liberálů r. 1847 vzdal se svého úřadu, zabývaje se velikými finančními podniky, zvlášť jako ředitel Spo- lečnosti pro podporování národního prů- myslu. Teprv r. 1850 vstoupil znovu do parla- mentu, r. 1862 byl senátorem a byl aŽ do r. 1870 z vynikajících náčelníků strany kleri- kální a nejčinnějším protivníkem liberálů. R. 1871 stal se opět ministrem financí, jímž byl až do r. 1878. V té době sic nepředklá- dal nových zákonů své strany, ale obsazoval všecka vynikající místa a úřady rozhodnými stranníky klerikálními. KdyŽ pak sněmovna přijala zákon o tajnosti hlasování, aby zame- zila ohromné neplechy při volbách, padlo ministerstvo hned po volbách na to následu- jících a M. vstoupil do klerikální opposice a počínal si velmi vášnivě proti liberálům a jejich Školním zákonům. R. 1884 po pádu ministerstva liberálního stal se M. ministr- praesidentem a vystupoval tak ostře proti liberálům, zrušiv především lib. zákony škol- ské, že mnohá města proti němu se bouřila. Král byl nucen propustiti nejvíce neoblíbené ministry Jacobse a Woesteho, načež i M. za- dal za propuštěnou a žil po té v ústraní. M. nebyl sice státníkem širého rozhledu, ale rozuměl dobře národnímu charakteru belgi- ckému, vyhýbaje se politice dobrodružné a zabývaje se úsilné jen otázkami významu praktického. V parlamentě nebyl sice řeční- kem vynikajícím, ale za to dovedným deba- térem, klidným a umírněným i v největších bouřích sněmovních. Vydal četné brošury politické, psané svižně a jemným slohem; uvádíme z nich: Notices historlques sur les finances de la Belgique de i83i—6S (Paříž, 1867) a Lettres sur les chemins de fev de VEtat belge (Brussel, 1867—68). Malovary, kdysi tvrz a far. ves záp. od Velvar v Cechách. Jméno dochoval nám zby- tek nynějšího rybníka. Ves byla rozdělena na několik statků, jež všechny prodal (1526) Bohuslav Chrt ze Rtína obci veívarské. Tvrz i ves zašly bezpochyby za války 30leté. MalovttO, příjmí staročeské rodiny prvotně vladycké a nvní panské, jejíž erb byl na mo- drém štítě půl koně, u některých žluté, u ji- ných bílé barvy. Pocházejíce z tvrze Malovic u Nctolic záhy se rozrodili tak, že patřili k nejrozšířenějším rodům, majíce drahně statkův pozemských. Předek jejich Bohu- slav připomíná se v 1. 1313 — 41. Později žili Petr (1354, 1364), jenž měl Libějovice, a synové jeho Hynek, Petr a Vilém (1372), a bratří Jan (f 1384) a Diviš (1374—89), od kterýchž, tuším, jednotlivé pošlosti pochá- zely. A. Malovci z Pacova. Dotčený Jan (zemř. 1374) měl syna Jana Haníka (1374—89) a tento syny Petra (1404—20^ a Jana (tento předek Chýnovských). Tito získali ok. r. 1404 Pacov, který později Petr sám držel. Týž znám jest pro záští, které zdvihl proti Jindři- chovi z Dube. (Viz »Arch. č.«, II., 518.) Syn jeho Jan byl r. 1416 jiŽ urostlý a dostal r. 1423 zápis na Rokycany. R. 1434 držel s jednotou panskou a u Lipan jeden z prvních vskočil do vozové hradby bratrského vojska. V ná- sledujících letech účasten byl všelijakých jednání veřejných, jako r. 1446 při poselství k papeži Eugeniovi IV., r. 1448 pH dobytí mest Pražských a pak na straně Poděbrad- ské jednoty a r. 1452 sněmu, na němž pan Jiřík volen za správce. Držel též Borotín. Zemřel asi v ty časy zůstaviv syny Jana a Bohuslava. Onen sedal na zemském soudě a byl r. 1462 v slavném poselství k papeži, stál pak věrně ke králi Jiříkovi a nástupci jeho Vladislavovi, při čemž hubil statky zpronevěřilých. Držel Borotín a zemřel dne 10. ledna 1488. Bratr jeho Bohuslav přečkal jej a žil ještě několik let. Janovi synové byli Jan, Pavel, Mikuláš a dcera Kateřina. Jan (t 1515) držel za díl Borotín a zemřel bez muž. dědicův; statek jeho dostal se dceři Alžbětě mladší (manž. Arnošt Cernčický z Ká- cova) a sestře Kateřině (manž. Oldřich Ma- lovec z Malovic). Pavel držel Pacov a měl toliko dvě dcery: Alžbětu starší (manŽ. Jan Tunkl z Brníčka) a Markétu (manž. Adam ze Šternberka), které Pacov r. 1528 prodaly. Mikuláš držel v 1. 1513—32 statek Sedlec u Blatné. Tento dědil po něm syn (?) Jan, jenž jej prodal a r. 1543 Nihošovice koupil. Týž nemaje z manž. Kateřiny Řepické po- tomků, odkázal (1563) Nihošovice do rodu Vitanovských. B. Malovci z Chýnova. Jan (1404), bratr Petra Pacovského, měl tři syny, Jana, Di- više a Bohuslava, kteří r. 1448 prodali hrad Louzek. Jan dědil Dobronice, které r. 1443 prodal, a r. 1457 nabyl statku zápis- ného Chýnova. Zemřel po r. 1468. Synové jeho byli Zdeněk, Oldřich a Jan (tento 1486 až 1506). První dva založili dvě nové. po- šlosti: a) Pošlost vimberská. Zdeněíc starší dostal r. 1464 od otce Chýnov, jehoŽ však postoupil bratru, když r. 1494 po Pe- trovi Kaplíři zdědil Vimberk. R. 1506 koupil Březnici, od r. 1510 byl nejv. písařem (f 2. srp. 1512; manž. Kateřina z Řadiče). Synové jeho Jan a Petr rozdělili se r. 1531 o Vimberk, ale Petr ujal r. 1534 polovici Janovu a kromě toho držel Březnici. Účastniv se povstání r. 1547 propadl Vimberk a podržel Březnici jen jako manství, ale i tu propadl, když ujel ze země. Jan podržel z vimberského panství Čkyně s Vysokým dvorem. Z manŽ. Voršily Kořenské měl syny Jana, Zdeňka, Eze- chiela, Václava á Zpytihněva. Jan držel napřed Skalici a později i Velký Zvíkov, koupiv jej od bratra Zpytihněva, jemuž se dostal na díl r. 1569. Z obou zřídil nápadní statky pro potomstvo bratří, nemaje sám dětí (t k. 1589).- Potomstvo měli jen Ezechiel a Václav, aa) Ezechiel, pán na Čkyních, zů- stavil z manž. Markéty Řepické ze Sudoměře syny Ctibora, Jana, Václava, Mikuláše a Jiříka (1601). Ctibor koupil r. 1605 Jince a s první manž. Lidmilou Byšickou z Byšic, ovdovělou Cernínkou (f 1601), vyženil Svaté Pole; druhá jeho manž., Kateřina Pešička 724 Malovec. z Komárova, koupila r. 1631 Bezdědice. Zů- stavil (t 1614) kromé 6 dcer syna Kryštofa, o jehož pozdějších osudech nic známo není. Václava Arnošta Maximiliána, jenž držel statky po otci a od r. 1735 také Če- stice (t 1746, manž. Anna Viktorie z Fran- Jiří, jsa katolík, zůstal r. 1622 v držení Jinec kenfeldu, od r. 1747 na Česticích). Synové po bratru zděděných, koupil (1630) Cítov a jeho byli Frant. Václav, Mikuláš Anto- po manželce Mandaleně Belvičce z Nostvic'nín a Arnošt, z nichž prostřední přečkal (t 1644) zdědil Liběchov se Sukorady a Ujez- ; staršího bratra a držel nápadní statek (f 1756)- dem. Byl král. radou, soudcem zemským a \ Syn jeho Josef František povýšen 13. září purkrabím kraje hradeckého. Majestátem . 1760 do panského stavu starožitných rodů z 13. říj. 1638 povýšen do panského stavu í (f 1781). Syn jeho Jan, nemaje potomků. král. Českého a erb jeho rozhojněn tak, aby vymohl to, že statek Zdíkov byl r. 1799 pro- na polovičném štítě vedle zlatého koně v mo- měněn ve zpupný, a pak jej prodal. bW) Vi- drém měl černou orlici v zlatě a 2 helmice lém Arnošt držel Skalici a po smrti bratrové s týmiž znameními jako klenoty (f 1646). Zů- také Březí Hrádek. Zemřel ok. r. 1710, zů- stavil syna, Frant. Volfganga, jenž bez- staviv z manž. Marie Terezie, roz. Račinky dětek zemřel. Zbytek jmění otcovského, po- několik synů, z nichž jen Ferdinandignác kud nebyl uchvácen od věřitelů, dostal se a Arnošt Vilém dočkali se věku. Oba sestře Lidmile Františce vdané Vratislavce. r. 1760 dne 13. září do panského stavu staro- Jan (syn Ezechielův) držel Čkyně (f 1617) a i žitných rodů povýšeni a potvrzen jim staro - zůstavil z manž. Aleny Pešičky syna Petra dávný jejich erb fbílý kůň). Onen držel Hrá- Pavla, jenž držel napřed Čkyně a později dek a s bratrem Skalici, byl napřed ve služ- Březinu s Osekem. Protože za tehdejších bách vojenských a r. 1749 hejtmanem kraje válek, jsa ve vojště, císaři platně sloužil, prachenského'. Zemřel r, 1760, zůstaviv syna obdržel 30. dub. 1639 panský stav a týž erb, Max i mil i án a, jenž držel Skalici a od jako strýc jeho Jiřík. S manž. Lidmilou Eli- r. 1770 také Hrádek, a se synem Arnoštem škou Kokořinkou z Kok ořova vyženil Přivě- sešel bez dědiců mužského pohlaví. Arnošt tice a Radnici. Zemřel r. 1653. Synové jeho , Vilém stal se r. 1731 radou nad appellacími, Frant. Přibyslav a Ferdinand Antonín r. 1735 přísedícím zem. výboru, r. 1743 bej t- rozdélili se r. 1661 tak, že onen dostal Osek, i manem malostranským, v 1. 1751 — 1764 byl tento Přívětice a Radnici a Březina pone- i radou při kr. repraesentaci a komoře a poá- chána mateři. Ferdinand prodav statky s ma- j komořím. Zemřel r. 1770 dne 17. list. v Praze, teří r. 1673 koupil Skvořetice, ale z manž. : zůstaviv syna Václava, jenž po Maximiliá- M. Františky Vilánky dčdiců nepozůstavil, i novi držel Hrádek a Skalici a zemřel r. 1814 František (f 1681) zůstavil z manž. Polyxeny j dne 14. ún. Syn jeho František držel Ska- Vitinkv ze Rzavého (t 1698) syny Ferd. lici a Hrádek a sloužil ve vojště. Prodav Mikuláše a Frant. Ferdinanda Filipa, Hrádek (1825) zemřel r. 1842 13. čna jsa této kteří oba se oddali duchovnímu stavu, tak pošlosti poslední, b) Pošlost chýnovská. že jmění jejich přešlo na sestru Annu Anto- Oldřich (1505—1520) držel Chýnov (manž. ninu (t 1706), vdanou za Ferd. Leop. z No- Eliška z Vrabí) a měl několik synů. Statky Stic. bb) Václav držel od r. 1569 Vysoký dvůr po něm drželi napřed Jan (1510—34) a Petr a dědil nápadní statky Skalici a Zdíkov. (f r. 1521) a r. 1534 ujal je Zdenek. Týž Z manželky Anny z Dlouhé vsi zůstavil syny jest znám jako zbůjník a nepřítel městského Zdeňka, Oldřicha, Petra a Jindřicha, stavu (»Hist. sborn. «, 1883). Koupiv drobné Tito dva drželi Skalici a Oldřich Zdíkov, statky zemřel ok. r. 1574 (manŽ. Magdalena kteréž statky jim r. 1620 mocně vzaty, ale z Leskovce). Syn Jan (1549 — 1598) drŽel po r. 1623 zase navráceny, poněvadž všechnu matce Kamenici a po otci Chýnov. Jediný vinu se sebe odvedli. Potomstvo měl jen | jeho syn Michal došel r. 1604 let svých, Zdeněk, jenž držel Vysoký dvůr a po strý- ale zemřel nedlouho potom (snad neženat). cích zdědil nápadní statek Březí Hrádek. Chýnov a Kamenice dostaly se sestře jt-ho R. 1623 propadl Vysoký dvůr a držel pak Anně Mandaleně (f 1615, 15. ún.) a po ni Krašovice. Onen statek koupil syn jeho Bo- manželu Zikmundovi Vencelíkovi z Vrcho- h u ch v a 1 (t 1627), ale po jeho smrti (f 1627) viště. otci navrácen. Ostatní synové, Pavel ajan C. Malovci z Libějovic. Z těch se při- Oldřich, rozdělili se tak, že onen měl Ska- pomíná v 1. 1374-1389 Diviš, 1389—1410 lici a Hrádek, tento Vysoký dvůr a Zdíkov Dobeš. 1475—98 Diviš a od r. 1488 Leva (od smrti bratrovy také Hrádek). Jan ff 1679) (t po r. 1523). Tohoto synové byli Diviš, měl z manž. Anežky Markvartovy z Hrádku Zikmund Pavel, Bohuslav (f 1543\ M i- 4 dcery a syna Václava, jenž byl nejv. kulአa Vojtěch, z nichž tři poslední záhy Icjtenantem a ok. r. 1686 bezdětek zemřel, zemřeli. Ostatní se r. 1548 dělili. Zikmund Jmění jeho dostalo se synům Pavlovým, dostal Libéjice, k nimž něco přikoupil, r. 1357 Tento (t 19. srp. 1666) zůstavil z manž. M. koupil Rábí, ale prodal brzo potom vŠc jméní Majdaleny Hložkovny ze. Žampachu syny , své Vilémovi z RoŽemberka a zemřel r. 1562 Jana Bohuslava a Viléma Arnošta, bezdětek. Bratr jeho Zikmund měl za díl kteří založili nové pošlosti. aaa) Jan Bohu- 1 Újezd a Chvalešovice, z nichž onen prodal slav držel Zdíkov a Hrádek a po mateři i a koupil r. 1556 Březí Hrádek. Pavel dostal Hospozín a zemřel r. 1700. Z manŽ. Anny | za díl Malovice, jež Divišovi prodal, a koupil Markéty Hrobčické z Hrobčice zůstavil syna od příbuzných manželky své Anny z Říóan Malovec. T2Í^ statek Postup i ce, který před smrtí (f 1684) odkázal manželce (f 1586). Zikmund měl syny Václava, Lévu (zemř. záhy) a Pavla; tento mél po otci Hrádek, ale zemřel bcz- dětek. Václav (na posled nejstarší) držel Chvalešovice, jež prodal, a zdédiv Hrádek ustanovil jej za nápadní statek pro každého prvorozeného syna z pošlosti Vimberské (t 1617). Z>. Malovci z Březí. Na Březí seděli z toho rodu r. 1389 Petr, r. 1415 Vlach a v 1. 1468—72 Oldřich Vlach, jenž byl čin- ným v tehdejších náboženských válkách. Po- tomek jeho byl Jan Vlach (1502—17) a to- hoto Oldřich (t 1561), poslední této po- šlosti. Statek Březí Vlachovo dostal se po něm dceři Kateřině (manž.: 1. Jan Pouzar z Michnic t r. 1552, 2. Jan Bořita z Martinic t 1577). £". Malovci Bčlcčtí. První z nich bvl Mikuláš (1375—87) a naposled drželi Běléč Jan (1514 atd.) a syn jeho Zdeněk, jenž r. 1540 Běleč prodal. F. Dřítenští z Malovic, jinak Koso- řové. Předky jejich byli bratři Jan Kosoř (1424—1463), Petr a Bohuslav. Potomci jednoho z nich byli bratří Jan, Bohuslav, JindřichaMikuláš. Mikuláš vyženil s Kuň- kou Mitrovskou statek NemyŠl, který měl po něm syn Vilém. Prodav jej r. 1564 koupil Maršovice a později držel Butovice, Kolo- děje a od r. 1588 Valeěov. V 1. 1572—1577 byl místopísařem a později nejv. berníkem (t k. 1591). Dluhy se zavedl tak, že dceři Evě (vd. za Václava Homuta z Harasova) zanechal jen skrovné dědictví. Jan (1507, TTiladší) držel Dříteň, koupil r. 1548 Vlhlavy, ÚJLzdec a Ppdčhusy a zemřel r. 1522 (manž. Kateřina z Úšavy). Synové jeho byli Bohu- slav, Albrecht (f 1576), Václav a Zde- něk. Bohuslav, ujav Dříteň a Vlhlavy, vý- tečně hospodařil; r. 1598 koupil hlubocké panství, od něhož prodal r. 1601 Protivín, také získal Chvalešovice (f po 1608). O jeho statky se rozdělili synové tak, že Václav měl Dříteň, Vlhlavy a Chvalešovice, Jetřich Hlubokou, Jan Lisov a Hory (děd. Štěknou) a Petr Machovice. První tři účastnili se po- vstání, pročež statky jejich jiŽ r. 1619 mocně zabrány; r. 1622 odsouzeni dílu svých stat- kův, ale z dílů jim ponechaných také ničeho nedostali. Jetřich totiž, jsa hejtmanem kníž. Fridlandského, vyvezl ze země množství du- kátů, pročež pak dán do vězení a odsouzen k pokutě, která mu pak prominuta, když ustoupil od svých nároků na zabrané statky. R. 1638 koupil statek Mšený a zemřel r. 1651 (manž. Veronika Gryspckova). Synové jeho byli Maxim. Lev a Bohuslav Blažej, z nichž onen držel Kunratice (po mateři), tento (t 1666) Mšený. O potomstvu není nic známo. G. Borotínská a Zbraslavická po- š 1 o s t. 1 d ř i ch M. vyženil s Kateř. Malovkou yA) statek Borotín a sám mel Maiovice. Synové jeho byli Jan, Mikuláš, Pavel, Zikmund, Bohuslav a Oldřich, kteří s(; o Maiovice rozdělili a dílů svých nepodrželi. Zikmund (1530—1562) držel od r. 1558 statek Výrec. Oldřich (1530-1596) držel statek Borotín, který po něm dědil syn Pavel, ale ten ne- měl potomstva. Od tří těchto bratří byly nové pošlosti: a) pošlost kalenická; Mi- kuláš (1530 atd.) vyženil s Kateřinou z Če- štíc statek Kaleuice a měl syny Jana, Ol- dřicha, Václava a Kryštofa (1559), z nichž první r. 1559 ujal se Kalenice (f 1570). Po- něvadž sirotkům Humprechtovi, Ada- movi a Janovi nebylo možno Kalenice udr- žeti, prodány r. 1570. Humprecht seděl potom na Vrbici a zemřel ok. r. 1600 zůstaviv si- rotky Jana Viléma a Václava, jichž po- ručníkem byl strýc Petr Mikuláš. Jan Vilém koupil r. 1617 statek Lhotice na Čáslavsku, který mu r. 1622 zabrán, když ze země ujel. I Zemřel ok. r. 1628 bezdětek. Dotčený Petr ! Mikuláš (1599—1629), syn Kryštofův, vyže- nil s Cecilií Kocinkou z Dobrše díl Tažovic. Synové jeho byli Mikuláš (na Kladrubcích, Lhotě a Klokotech (f 19. pros. 1661; manž. Markéta Voračická t 1672]), Jan Dětleb (na Tažovicích) a Jan Kryštof (1620, t 1664). Mužské potomky měl jedině Mikuláš, totiž Jana Kryštofa a Jana Mikuláše. Onen prodal r. 1675 Kladruby a r. 1680 díl Tažo- vic po strýci zděděný, b) Pošlost zbrasla- vická. Pavel (1530—1557) napřed měl Maio- vice, r. 1548 koupil Zbraslavice a r. 1553 Dalkovice; také mél Štěpánov (f 1557, manž. Ofka Pouzarka z Michnic). Synové jeho byli Oldřich, Vilém, Jan mladší, Zdeněk (t 1574), Karel (f 1574). aa) Oldřich měl za díl Štěpánov, pak Zbraslavice a od r. 1574 držel Horky (f 1583; manž. 1. Aldegunda z Budova, 2. Maruše z Lastvic). Zůstali po něm synové Pavel a Mstidruh Václav; onen starší měl Horky a zabit r. 1595 (manž. Alena z Bubna f 1613), tento držel napřed Kamennou Lhotu a Nasevrky a r. 1596 Po- stupice. Prodav je neměl ^mění a zemřel ok. r. 1629 (manž. Anna Třidvorská z Otína). Pavlovi synové byli Zilfryd, Albrecht a Pavel (t 1614 naVoděradcch), ale neníznámo^ měli-li potomstvo, hb) Vilém (mladší) měl za díl Štípoklasy a r. 1591 dostal Bučice (t 1592). Měl syny Věnka a Bedřicha, z nichž onen držel po Bedřichovi (f 1595) Zbraslavice a r. 1616 zemřel (manž. 1. Alena, 2. Anna Tří- dvorská z Otína). cc) Jan (mladší) držel na- před Štěpánov a pak Dalkovice a Libanice (t 1590, manž. Anna z Říčan). Syn jeho Pa- vel Jindřich držel Dalkovice a po mateři až do r. 1598 statek Odlochovice. c) Pošlost kostelecká. Bohuslav (1530—1576), děle se s bratrem Oldřichem o mateřský statek Bo- rotín, dostal několik vesnic a vyzdvihl si nové sídlo v Podolském Kostelci. V 1. 1554 až 1568 držel také Chotoviny, a manž. jeho Kuňka Mitrovská držela Nemyšl. Syn jeho Oldřich (l.=^76 nejmladší, 1582 mladší) držel Kostelec a zemřel r. 1596 dne 9. dub., z manž. Žotky z Dohalic dědiců nepozůstaviv. Jmění jeho dostalo se sestře Markétě, vdané Ostro- měřské. 726 Malovec. H. KaiTicnská pošlost. Petr M. z Ma- j nacházím. Co mné dnes, zejtra tobé; vzdechni lovic (jehož bratr Heřman, 1539 ve Mnetéši, aspoň a řekni: Odpočinutí věčné dej mu, t již 1556) vyženil ok. r. 1523 s Kateřinou Pane. (Manž. 1. Anna Barbora z Kokořova z Vojslavic polovici hradu Kamene, k níŽ f 1662; 2. Maric Veronika Švihovská.) Sy- 1. 1542 druhou polovici přikoupil (f již 1557). nové jeho Jan Kryštof (f 17. září r. 1726), Synové jeho rozdélili se tak, že Jiřík (t již Václav František (f 4. dub. 1702), Anto- 1579) dostal za díl Dobrou Vodu, Václav nín Maxim. Bernart (f 19. list. 1706) a Jan (t 14. list. 1581) Proseč a Malovec Kámen. František (f 20. září 1730) všichni měli Potomci prvních dvou záhy vymřeli. Jiřík , potomstvo, aaá) Pošlost tučapská. Jan měl syna Jetřicha a Václav syny Bernartai Kryštof dostal při dělení Kámen, ale prodal (jenž držel Proseč a po r. 1585 prodal), | jej. Zemřel dne 27. září r 1726 (manž. Fran- Zdeňka (1614 na Skrýšově, f 1621) a Mark- tiška Voračická z Pabénic). Z détí jeho by'. nejstarší Jan Kryštof, jenž r. 1710 Magdalenou Obytcckou z Obytcc (f s 16. Maří • • • zan varta. Malovec koupil r. 1585 Proseč (f po 1612) a mel syny Adama (f po 1598), Petra, Viléma (nejmi, na Odlochovicích), Rudolfa 1735) statek Tuéapy vyženil a pozďť-ji Malou a Václava. Petr (starší, 1584—1634) držel i Chýšku držd. Měl několik dětí, z nichž jed- napřed Kámen a Proseč, v i. 1603— 1610 Ne- nomu il732) císařovna na Táboře byla kmo- Smiřice, r. 1610 Odlochovice. Z manž. Man- j trou (f 11. list. 1754; druhá manž. Anna Joh. dáleny Kekulky měl syna Heřmana Fran- i z Plobensteina). Synové jeho Frant. Arnošt tiška, jenž měl Šebířov a Vlčoves (f 1671). a Jan Tadeáš (rytíř malt. řádu). Onen ujal Rudolfa Václav měli potomstvo, a) Pošlost , Tučapy (f 1767, manž. Maximiliana Řikovská pošenská. Rudolf držel za díl Proseč ajz Dobřic). Tučapy po jeho smrti pro dluhy r. 1628 koupil PoSnu. Byl c. k. rytmistrem a y.emřel r. 1657 (manž. 1. Mandalena Maximi- liana ze Štanykeru f po 1632, 2. Eliška Sa- bina ze Šparu f 1684). Mčl 10 dětí, z nichž Václav František r. 1632 držel Pošnu a Klokoty (t 1657). Jiný syn byl Rudolf Got- hart (t 1726). Nejmladší syn Jan František prodány (1768). bbb) Pošlost zvěs to v ská. Antonín dostal r. 1690 za díl Zvěstov vt I7(k?). Z manž. Brygyty Miscronky z Lissanu měl syny Jana Kryštofa, Kryštofa Antonína a Františka. Jan Kryštof prodal r. 1719 Zvěstov a držel potom Křtenovice, naposledy byl ve Stoj slavičích (manž. Barbora Radeckáí. měl Proseč, později také Pošnu a byl hejt- ' František měl jen skrovný statek u Milčína manem bechyňského kraje. Týž zemřel dne j (manž. 1732 M. Anna Kropáčka z Krymlova- 13. dub. 1725 (manž. Marie Jozeíka Husonka). ^— -«--*• ^^-^ — •- '■«■ -"^"c^ — *i - -j — í-'^^ Starší jeho syn Jozef Vilém zemřel dne 28. květ. r. 1721 svoboden, druhý, Jan Vít, koupil r. 1726 Prčici a r. 1726 Ufiřice Pro- seč a Pošnu prodal r. 1759 (t H. břez. 1769, manž. 1. Maří Anna z Béšin f lO* dub. 1758). Jediný jeho syn Ignác zemřel před otcem zůstaviv vdovu Johanku roz. Malovcovou, jež se r. 1758 vdala po druhé za Jana Víta Vra Kryštof Antonín (f 1775) měl z dvojího man- želství (1. Johanka Karlovna ze Svarová 1725; 2. Konstance Bechynka f 1750) syny, z nichž Jan Kryštof a Josef Tadyáš ještě r. 1786 žili sloužíce v c. k. vojště. O potomstvu není po ruce pamětí, ccc) PoŠlost libouňská. Václav František dostal r. 1690 za díl Li- bouň (t 4. dub. 1702; manž. Markéta Mise- ronka f 1751). Syn jeho Ignác Gothart tislava z Mitrovic a od smrti tchánovy spra- 1 prodav r. 1720 Libouň usadil se v Tčcho- vovala Prčici pro Jana Ignáce, svého ne- j buzi, kdež dne 19. září r. 1734 svoboden ze- zletilého syna (f 1799). Tento došed r. 1781 I mřel. ddd) Pošlost valdheimská. Jan let svých oženil se s Johankou Olivovou, ; František držel v 1. 1698—1721 statek Kné- ale zemřel již 2. srp. r. 1785. Jediný syn Jan žice a později Zbudoyice (f 20. září 1730; poranil se r. 1803 tak nebezpečně, že z toho zemřel, maje teprve 21 rok svého věku. Jmění jeho zdědila matka. (Viz Vlasák, »Mí- manz. Renata Anežka Vratislavka). Mel ně> kolik détí. Syn Václav Jan Romedius (♦ 16991 jest předkem nynějších Malovcův (viz napo- stop. bibl.c, VIII., 86). b) Pošlost kamen- 1 sled). — Bratr jeho Arnošt byl thea- ská. Václav držel naposled Kámen a zemřel tinem a zemřel r. 1730 v Římě. bb) Mladší v 1. 1639—1640 (manž. 1. Anna Kateřina pošlost Kosořů. Rudolf Václav mladší. Vratislavka f 1629, 2. Anežka Albertina Kap. syn Václavův (1637 nezletilý), seděl napřed ve Smilových Horách a později koupil Jem- niště s manž. Evou Františkou roz. Špulí- ze Svojkova). Jeho dva synové založili dvě nové pošlosti. aa) Starší poŠlost Kosořů. Jan Kryštof, starší syn Václavův, měl po dědu Kozomín, který však záhy prodán, držel Kámen a koupil Zvěstov a Libouň. Zemřel rovnou z Jiter (f 13. říj. 1679, po druhé vda- nou za Kryštofa Karla VoraČického). Kromě několika dcer zůstavil syny Jáchyma Jana, dne 20. čce r. 1677, ustanovivši za náhrobní , Arnošta Františka a Jana Kryštofa, nápis: Ó čtenáři, co jsem já? Prach a popel. Co jsem byl ? Uroz. a st. ryt. Jan Kr. M. z M., pán na Kameně, Zvěstově a Libuni, a hle, nyní dědictví mé jsou červi! Byl jsem JMC. rada, než proti smrti radu jsem nenašel ; byl jscn^ soudce zemský, sám pak soudu Božího sem neušel; byl jsem Malostranský hejtman; Poslední z nich (f 14. list. 1734) vyženil s manželkou M. Cecllií z Kochu (f 1730) statek Hroby a byl kr. forštmistrem panství pardubského (1714). Syn jeho Frant. An- tonín byl ženat od r. 1731 s Františkou z Běšin, která měla statek Milhosticc (f 1773). Jáchym prodal r. 1677 svou polovici Jem- j6 jak malou stránku sem si zejskal! byl jsem j niště, ale po dědu Jáchymovi Špulířovi mél nejvyšší země berník, nyní v berni smrti se I statky Těmice a Vyšatice a později Přcray- Maloveska — Malpighi. 727 šlen. Pro své zásluhy a vzácnost rodu, který i (^faUowitl), ves t., hejtnjanství Tachov, okr. odvozoval původ svůj od pánův z Pardubic, | rřimda, fara Holostřevy, pš. Bor (Haida); povýšen jest (7. ún. 1684) do stavu panského ; 32 d., 175 ob. n. (1890). Ves připomíná se království Českého starožitných rodin (manž. již ve XII. stol. — 6) M. Malé, ves t., viz 1. Kateřina Radecká, 2. Barbora ze Solhauzu). i Málo vičky. Měl syny Frant. Rudolfa (f 1694), Jo-| Malovlóky, Malovice Malé, ves v Če- zefa a Václava Štěpána. Jozef (1683 atd.) chách, hejtm. Prachatice, okr. a pš. Nctolico, držel statek Vonoklasy a z manž. Elišky Michnovny měl syna Rudolfa Jana Jozefa, fara Lomec; 52 d., 231 ob. č. (1890). Halovldy: 1) M. i Mladovidy, ves který držel statek Petrovice (f Í760; manž. v Čechách, hejtm. Benešov, okr. Vlašim, fara 1. M. Terezie Voračická t 1745, 2. M. Jo- a pš Zdislavice; 23 d., 166 oby v. č. ^1890). zefa z Říčan f 1764). Václav Štěpán byl na- V XVI. stol. seděli tu na vladyčím statku před (1736) v Táboře a později v Bechyni Růžkové z Rovného. — 2) M., ves t., hejtm. (t 1768; manž. 1. Markéta Miseronka ovd. Malovcova f 1751, 2. Jozefka Malovcovna). Syny měl Raimunda Ignáce a Ferdi- nanda, z nichž onen se oddal službám vo- Kut. Hora, okr. Uhlíř. Janovice, fara a pš. Rataje; 30 d., 191 ob. č. (1890). Halp., přírodovědný skratek, jímž značí se Malpighi Marc. jcnským a r. 1789 v Bechyni u vysokém stáří Hal pěrforant du pied [-ran dy pjé], zemřel (manž. Karolina z Valdšteina). — Pra- franc. (lat. malum perforans plantae pedis), děd nynějších Malovcův jest Václav Jan nemoc Nelatonova, jest téměř bez vý- Romedius (f 1699), jenŽ byl ve službách vo- 1 jimky známkou těžkých nervových chorob, jenských (naposled OL) a ok. r. 1745 zemřel ' jako tabes, progressivní obrny, syringomyelie, (manž. Marie Barb. z Mukenberka). Syn jeho poliomyelitis, smítavé obrny, zánětu nervů, Jan Jozef (♦ 1742) koupil r. 1769 Zvěstov tu a tam pozorován bývá při artcriosklcrose a majestátem ze 14. ún. 1781 povýšen do i a u alkoholiků. Vřed vzniká na částech nohy, panského stavu, při čemž i erb jeho (zlatý I které při chůzi půdy se dotýkají, tedy po- kůň v modrém poli) potvrzen. Zemřel 13. čna blíže palce nebo malíku, a vytváří se z mohut- r. 1799, zůstaviv z manž. Jozefy Rafaely For- ného mozolu a pod mozolem se uhošťujícího gačové dva syny, kteří založili dvě pošlosti: tíhového vaku, který se byl zanítil a zhnisal. a) Arnošt Jozef, starší syn Jana Jozefa, I Hlíza se provalí a tak zjeví se do značné koupil r. 1813 statek Valdheim (f 28. čce. hloubky zasahující vřed nálevkový , který 1840; manž. Maria Anna sv. p. Myliusova t 1842). Synové jeho byli Arnošt Antonín Jozef (* 1807, držitel Valdheimu, f 29. list. 1867; manž. Elvira hr. Stommova), Leopold maje velkost halíře i vetší a okraje podryté i zatvrdlé proniká aŽ po chruplavku a periost. Okolí vředu bývá anaesthetické a hyper- aesthetické, časem sídlem prudkých neural- Karel Zdeněk (* 1812, c. k. komoří a FML., gických bolestí. Mx, t 27. února r. 1876; manž. Mathilda hr. ' Hldpig^hi Marcello, proslulý lékař ital- Attemsova f 1856) a Zdeněk Emanuel ! ský (* 1628 v Crevalcuore u Bononic — (* 1820, c. k. komoří a rada vrch. zem. soudu f 1694 v Římě), působil jako professor ve král. Českého — f 22. dub. 1889; manželka j svém rodišti, vyjímaje krátkou dobu, kterou Oktavie hr. Attemsova f 2. říj. 1889). Arno- 1 ztrávil v Pise, v Mcssině a v Římě jako stův syn Arnošt Michael (♦ 1853) odstě- osobní lékař papeže Innocence Xll. Geniální hoval se do Horních Rakous, kdež drží sta- 1 jeho duch obsáhl veškery obory badání při- tek Bůrgl. Po Zdeňkovi jsou synové Anto- rodovědeckého. Za přední jeho zásluhu sluší nín (* 1846) aOtakar (* 1858), oba v stát- 1 pokládati, že ke svým pracím s pravým po- ních službách, b) Emanuel Jozef (* 1779), ! rozuměním užíval drobnohledu, teprve ne- mladší syn Jana Jozefa, pěkné kreslil a vy- dávno před tím sestrojeného, a že takto zji- krcslil několik zámků, které ryl V. Berger, stil r. 1661 proudění krve ve vlasečnicích Byl c. k. komořím a majorem (f 29. pros, žabích plic a měchýře močového a r. 1665 1823; manž. Jozefa sv. p. Menshengen f 1877). I objevil krvinky, čímž Harveyův objev krev- Syn jeho Ludvík Emanuel (* 1822) byl c. k. ^ ního oběhu byl dokonán. Význam prací zá- kom. a kraj. hejtmanem v Hradci Králové a j kladních mají jeho studie o složení ústrojů naposled dvorským radou (f 1900, 20. dubna, žlaznatých, o nichž se do té doby tvrdilo, manž. Karolina sv. p. Menshengen). O příbuz- 1 že skládají se toliko ze zakončení nejjemněj- iiých rodinách viz či. Kůň, str. 363 a), Sčk. | šího rozvětvení ci v (pannchyma). M. přede- Haloveska viz Veska Malá. -vším objasnil podrobnější složení žláz sku- Malovloe: 1) M., též M. Velké, ves i tečných, ledvin (M-ova klubíčka), sleziny v Čechách, hejtm. Prachatice, okr. a pošta] (M-ova tělíska) a plic, při čemž ovšera Netolice, fara Lomec; 53 d., 363 ob. č. (1890), na základě tehdejších nedostatečných method opodál panská cihelna a popi. dvůr Rabyně. I vyšetřovacích, zvláště vaření, přičítal šedé Bývalá tvrz jest rodným sídlem Malovcův ' kuře mozkové povahu žlaznatou, domnívaje z Malovic. — 2) M., Malevice {Malowit^^ | se, že pro toto zrnité či Žlaznaté složení vy- věs t., hejtm., okr. a pš. Stříbro, fara ErpuŽice; niěšuje mozek duchy životní, již pak proudí 36 d., 218 ob. n. (1890), popi. dvůr, mlýn. — ' v nervech tělem. Chtěje náležitě objasniti 3) M., ves t, hejtm. Tábor, okr. Ml. Vožice, příliš složitou strukturu těla živočišného stu- fara N. Ves, pš. Milčín; 30 d., 195 oby v. č. I doval nejprve rozličné vývojové stupně roz- <1890), Itř. šk. a samota Skalice. — 4) M. i manitých druhů živočišných a pak i podrob- 796 Malpighia nou skladbu orjjaniamQ rostlinných a tak stal se stejní výmamnfm jako zakladatel mikroskopické anatomie živočišné i rostlinné. $pisy jeho jsou zvláité; De pulmanibus epi- itolae ad Ěorelllum; De visctrum slruetura exereitatio anatomica; De strvetura giandula- rum congtobalarum epillola; Anatome planta- lum cum appendice observationes de ovo incu- bato contineitte; Comultationet medieae; Optra (Londýn, 1686 a část.); Opera poslhuma (t., 1697 a část.). Si-j. JCalplghl*; 1) M. L., mamara, rod rost- lin Z čel. mamarovitých {Matpíghiaceae), obsahující stromky n. kfe jilioamerické a zá- padoindické s listy vstřícnými, budcelokraj- nými nebo oatnité zubatými, vezpod často pichlavými, a s malými opadavými palisty. Červené, rlliové n. bílé kvéty jsou íaatěji nakupeny v úilabníeh neb konečných okolí- kovitých n. chocholiko vitých svazcích. Tyči- nek jost 10. plody peekovice o 3 peckách. Z důležitějších druhů jest M. urens L.. m. palčivá, jejíž chlupy vnikajíce do kůže způ- sobují obtížnou palíivost a jejíí trpké, ky- selé plody buď se poíivaji nebo jako kůry její i v lťkai'stvi se jich užívá. Lahodnější ovoce dává M. glabra L., m. lysá, a velmi léčivou kůru, hlavně proti plicním a měchý- řovým chorobám užívanou, poskytuje M. pii- nkaefolia L., m. marhanolistá. 2) M. Plum. jest synon. od Valei "' ' ' í {v. t.). Děd. MalplEbUoCM, mamaroviti:', čeleď rostlin 2cItloíných. prostoplátečních. čitajici .')B0 tropických, hlavně brazilských a gnayan- ských druhá stromů, kfft neb polokřů často otáčivých a na větvích chlupy pichlavftni pfiUlik; obrostlých, Vslřicni; listy jsou buď ďlokrajně n. chobotnatO lubaté a laločnaté, lysí': nebo pfitisklými [lichlavými chlupy po- rosilo. Květy jsou Sčetné o 10 (5 n. nasta- vovaná* m. cementová připravuje se z 1 dílu dle objemu portlandského cementu, 0*5 až 1 dílu na kaši uhašeného vzdušného vápna (vápenatého hydrátu) a 6, 6 až 7 dílů písku. Této m-ty s výhodou bývá používáno při stavbě kleneb. 4. M. sádrová připravuje se z 2 dílů dle objemu sádrové moučky a 1 dílu vody; mou- čka sype se do vody a stále se jí pH tom míchá. Taková m. ztvrdne za Ví hodiny; ne- má-li příliš rychle tvrdnouti, rozdělá se sádra klihovou vodou. 5. Štuk (z it. stucco j sádra) sluje nejjem- nější m., jež se >natahuje< jakožto nejsvrch- nější vrstva na omítané stropy, klenby nebo zdi. Podložku pod štuk tvoři m. vápenná nej- prve na »ostro<, pak na hladko nahozená, po jejímž »zavadnutí«, t. j. částečném proschnutí, natahuje se štuk. Štuk jest ze 2 aŽ 3 dílů dle objemu uleželého mastného (bílého) vápna a 1 dílu dle objemu sádrové moučky, nebo ze 3 dílův uleželého mastného vápna, 3 až 4 dílů sádrové moučky a 3 až 4 dílů jemného (vátého) písku nebo prosévaného stavebního vápenného rumu. V době baroku a rokoka, kde plastické ozdoby modellovaly se na prů- čelí staveb přímo na místě, připravoval se štuk na reliéfy ze 2 dílů uleželého mastného vápna a 2 díluv alabastrového nebo mramo- rového prachu. Taková m. udrží se dlouho vláčná a dovolí pěkné propracování ozdob, jako mastná hlína, jíž se užívá k modello- vání. 6. Stucco lustro připravuje se z 1 dílu starého uleželého mastného vápna, a z 2 dílů drobného prosévaného alabastrového nebo mramorového prachu. Tato m. nahazuje se toliko uvnitř l^udov, ale barví se zemitými barvami a leŠti se jako umélý mramor. Je-li vápno několik roků v jámě uleželé a mramo- rový prášek jemný, vyniká taková omítka snadnou a obzvláštní leštitelností. 7. Marmorino č. napodobený mramor dělá se ze sádrové moučky, rozdělané kliho- vou vodou. Těsto z této m-ty se libovolně zbarví. Marmorino nahazuje se na ostro na zeď ovrženou prve m-tou z mastného vápna a provátého pisku. Zaschlá plocha se brousí, hladí a leští. 8. M. pro umělé výrobky cementové připravuje se z 1 dílu portlandského ce- mentu, 2 dílův ostrozrnného, křemičitého a prosetého písku a as 2 dílů vody. Z této m-ty vyrábějí se dlažice nebarvené, jednobarvé a vzorcované, jakoŽ i předměty stavebné. 9. M. šamottová jest těsto ze mleté sa- mottové moučky a vody neb octa. Této m-ty používá se ke zdivu, které je vystaveno ve- likému žáru. Aby se šamottová m. v žáru slila, přidává se k šamottové moučce ještě moučka z páleného šamottu a z boraxu. 10. M-ty hliněné užívá se ku stavbé ta- kových budov, které mají býti vystaveny co nejlevněji, nebo ku budování zdiva, které přichází s ohněm v přímý styk, jako jsou vyzdívky v topeních, pece pekařské, cukrář- ské a pod. Hliněná m. stavivo nespojí, nýbri vyplňuje jen dutiny v něm a vyrovnává ne- rovnosti mezi cihlami nebo kamenem. Upo- třebí-li se jí k omítání zdí, musí se mecha- nicky vázati na plochu, která se omítá; z té příčiny zazdívají se do zdí přes jejich jádro vyčnívající dřevěné kolíky, k m-té pak při- míchává se mechu, pazdeří, slámy nebo ho- vězích chlupů. Fka. Malta. 731 Malta: 1) M., ostrov v moři Středozem- ním, největší z malé skupiny ostrovní, obsa- hující mimoni Gozzo, Comino a ostrůvky Filfolu a Cominotto, rozkládá se mezi 350 491 __ 350 5/ s. š. a 140 12' — 14« 35' v. d., 90 km od již. břehu sicilského. Ostrov jest od jv. na sz. 27 km dl. a průměrné 10 km široký. M. má plochy 249 km* (celá skupina 322 km^) se 176.200 ob. (1896). Maltská sku- pina je zbytek pevniny, spojovavší v dobé čtvrtohorní Sicílii s Afrikou. Vápenitý, místy pískovcem prostoupený povrch svažuje se mírné k sv. a dostupuje až 258 m n. m. Voda 2 pěti malých potokův pečlivě se nadržuje v cisternách a vodovody přivádí do města. Pobřeží na záp. a j. jest nepřístupné, strmé, četnými jeskyněmi prostoupené, na v. a sev. však vel. členité, tvoříc krásné zátoky: Mel- lehu, zát. sv. Pavla, přístav valettský a méně bezpečnou pro nárazy scirocca zátoku Marsa Scirocco. Podnebí jest v létě velmi horké, v zimě mírné a zdravé, pročež mnohé rodiny anglické zde tráví zimu. Průměrná roční te- plota jest 19^ v zimě 140 (min. ll-75<^), v létě 25*^ (max. 40-5<>). Srážek jest ročně 608 mm (v zimě 72-57o. na jaře 17-6Vo). Sníh jest vů- bec neznámý, ob čas toliko krupobití. M. trpívá větrem s afrických pouští přicházejí- cím, scirocco zvaným, jenž nejčastěji panuje v srpnu a září, řidčeji na jaře, ale nemívá dlouhého trvání. Stálejší jest studený vítr sev.-vých., gregale zvaný, jenž prudce vane v zimě, někdy 2—3 dni, jsa lodím velmi ne- bezpečný. Květena má ráz více africký, kdežto zvířena evropský. Pro prudké větry nedostatek stromů; v údolích chlebovníky a oranŽovníky. Domácího ptactva jest asi 10 druhů, avšak zastavují se tu veliká hejna stéhovavých ptáků. Mořské rostlinstvo a zví- řena jsou dosti bohatý. Orné půdy jest na mále, ale za to je neobyčejně úrodná. Oby- vatelé ji pečlivé sbírají, roztloukáním kamenů rozmnožují a pole chrání terrassami proti prudkým větrům. Žně jsou dvakrát až třikrát do roka. Hlavní plodiny jsou pšenice, bram- bory, jetel, sulla zvaný, bavlna, již. ovoce a j. Hojný jest chov koz, oslové a mezkové jsou dobrého plemene. Dobytek pro porážku při- váží se z Afriky. Hojný jest i rybolov. M. pro svou výhodnou polohu ve středu moře Stře- dozemního, mezi Evropou a Afrikou, má ve- liký význam obchodní, tvoříc důležitý uzel všech téměř linií středomořských. Obchod je hlavně transitní. Do valettského přístavu, opatřeného ohromným skladištěm uhlí, do- vážejí lodi černomořské obilí z Rumunska a z Ruska, jež jest dopravováno dále do Apglie. R. 1896 činil dovoz 10,472.000 liber 5terl. a vývoz (hlavně brambory, již. ovoce a bavlna) 11,886.000 lib. sterl. Cittá Vecchia spojena je s Valettou drahou. Malťané mají tmavou pleť a silné tělo; muži jsou vysocí, silní a čiU', povahy prudké a vášnivé; ženy, počtem daleko převyšující počet mužů, jsou prostřední postavy a pravidelných rysů. Se zálibou nosí faldettu, černý svrchní šat. Řeč jejich jest sice italská, ale silně pokažená arabštinou (ze 100 slov 70 slov arab.). Mimo to hlavně ve vrstvách měšťanských měla ve- liký vliv četná nářečí středozemská, jako frančtina, španělština a j. V úřadech jedná se italsky; toliko řeč nejvyššího soudu jest anglická. Noviny píší se též italsky. Pro ve- likou lidnatost ostrova jsou Malťané nuceni hledati si výživy mimo svou vlast Jsou roz- troušeni na celém pobřeží Středozemního moře, hlavně na Sicílii, v Tunisu a nejvíce v Alžíru v prov. konstantinské, vynikajíce všude pracovitostí a skrovností svých po- třeb. — Ačkoliv patří M. k říši Britské, má přece svou zvláštní ústavu. Nejvyšší moc výkonnou má civilní a vojenský guvernér, jmenovaný Anglií; vedle něho stojí 20členná rada (legislativě council), do níž 6 členů jme- nuje koruna, 14 volí Malťané. Celá skupina maltská jest rozdělena na 45 okrcsův, casal zvaných; každému v čele stojí správce, jme- novaný vládou ze vznešených Malťanů. Ostrov má svůj rozpočet. Příjmů bvlo r. 1896 314.000 lib. st; výdajů 309 000 lib.'st.; koloniálního dluhu bylo 79.000 1. st. M. vydržuje místní milici; posádky anglické (z největších v drža- vách britských) jc*st 10.600 mužův (1898). Pro svou strategickou důležitost jest přístav valettský téměř nedobytně opevněn. O v z d ě8 láni jest postaráno universitou, již r. 176-, řádem svatojanským založenou, lyceem rov- něž ve Valettě vydržovaným, 2 vyššími, 118 veřejnými elementárními a 126 soukromými školami. Náboženství jest katolické, biskup valettský, jenž má titul arcibiskupa rhod- ského, jmenován jest papežem. Dějiny. M. byla známa od nepaměti. Sem klade se Homérova Ogygie a doposud uka- zuje se tu jeskyně víly Kalypso. Již kolem r. 1200 př. Kr. založili zde Foinikové osadu, z níž se zachovaly zříceniny a nápisy. Po nich přišli kol. r. 736 př. Kr. Řekové, kteří M-tu nazývali M elitě. Autochthonní obyva- telstvo bylo téměř úplně pořečtěno. Kolem r. 400 př. Kr. obsadili M-tu Karthagiňanč ale musili ji již r. 218 př. Kr. vydati Říma- nům. V této době slynula M. jemnými ba- vlněnými látkami, krásnými růžemi a zname- nitým medem. V 1. stol. př. Kr. byla útoči- štěm pirátů. Na ní se prý zachránil sv. Pavel po ztroskotání lodi r. 56 po Kr. R. 454 po Kr. dobyli jí Vandalové, kteří vŠak ustoupili již r. 494 Gotům. Na těchto dobyl jí voje- vůdce Belisar r. 534 pro říŠi Byzantskou. R. 870 obsadili ji Arabové po prvé a po druhé trvale r. 904. Panství jejich zanechalo vedle nynějšího jména M-ty trvalé stopy po sobě. V moci arabské zůstala až do r. 1090, kdy jí dobyl sicilský král Roger. U M-ty byli r. 1284 poraženi Francouzové aragonským loďstvem pod Loriou, tak že musili M-tu vy- kliditi. Po pádu Rhodu daroval cis. Karel V. r. 1525 M-tu Johannitům, kteří ihned počali opevňovati posici svoji proti útokům ture- ckým. Již r. 1565 šťastně odrazil velmistr řádu Jan de la Valette zuřivé útoky loďstva Solimanova. K dalšímu opevnění založil týž velmistr město, které bylo dle něho na- 732 Maltě — Malthus. zváno. Když pak r. 1798 plul Napoleon Bo- naparte do Egypta, obsadil na cestě M-tu a zanechal tam posádku pod gen. Vauboisem, jeho syna udržely se do r. 1870. Konečné po smrti jeho vydal Nachet sbírku jeho stati, roztroušených po časopisech pod jménem která se po dvouletém oblénání Angličanům Mélannes scientijiques et littéraires (t., 1828). vzdala. Ačkoli dle míru amienského r. 1802 | 2) M. Victor Adolphe, syn před., ze- měla být M. vráfcena řádu, Angličané ji ne- i m^pisec franc. (♦ 1816 v Paříži — f 1889 t.), opustili. Mírem pařížským (1814) byla jim působil do r. 1848 jako professor dějepisu definitivně přiřčena, čímž moc jejich nad a zeměpisu na kolleji v Pamiersu, potom na mořem Středozemním ještě více upevněna. CoUěge Stanislas v Paříži a zanechav r. 1860 Srv.: J. Daveau, Excursion á Maltě et en Cy- tohoto povolání věnoval se vůbec pracím rénaíque (Paříž, 1876); Maltesische Inseln literárním. Od r. 1855 redigoval >Nouv. an- (»Deut. Rundschau fůr Geographie«, 1878, 1.); nales de voy.« (v. před.) a jsa tajemníkem rrutz, Die Insel M. (»Unsere Zeit«, 1883); a později místopředsedou Žeměp. společ- Murray, The Maltese Islands (»Scott. Geogr. nosti pařížské řídil nějakou dobu také »Bul- Magaz.<, sv. VI., 1890) ; Rodenberg, Ein^: letinc jí vydávaný. Kromě četných článků Frůhlingsfahrt nach M. (Berl., 1893^ ; Adams, v časopisech, v nichž M. referoval o všech Nile valley and Maltese Islands (Edinburk, pozoruhodnějších věcech zeměpisných a po- 1870). Page: Guide to the laws and regula- i dal zevrubné zprávy zejména o cestách Bar- tions of M. (Lond., I892). thově, Livingstonových, Burtonových a Spe- 2) M., řeka v Korutanech, v. t., str. 874. , keových, Pereyových, Rohlfsových a j., vy- Halte Nicolo, hudební skladatel, viz dal o sobě: Géographie compléte et univer- Isouard. selle (Pař., 1851—55; 8 sv.), nové to vydání Maltebnm [-broi]: 1) M. Konrád, spr. Bruun Malthe Konrád, zeměpisec a pu- blic, franc. (♦ 1775 v Thystedu v Jutsku — t 1826 v Paříži\ byl již r. 1790 studentem díla otcova; kratší vydání pode jménem C^^o- gtaphie universelle (t., 1855-^57) vyšlo s illu- stracemi od Doréa a s atlantem Dufouro- vým; La France illustrée, s velkým atlantem ha universitě kodaňské, kde záhy přilnul , Dufouro vým (t, 1852 — 55, 2 sv.; nové vyd. k zásadám franc. revoluce a vystoupil v ně- 1 v 5 sv. 1880—1884); Itinéraire historique et kolika satirách: Vaekkeren et Blad for menige \ archéologique de Philippeville a Constantine Mand (1794); Aristokraternes katechismus \ etc. (t, 1858); Sur les différents projets de (1796); Ode ved Bemstorffs Dód (1797); Tria \ communication interocéanique par le grand Juncta in uno (1797), proti tehdejšímu směru ' isthme de VAmérique centrále (t., 1857); 2>5 vlády dánské. Jsa pronásledován utekl se États-Unis et le Mexique (t., 1862); La So- nejprve do Švédska, potom do Paříže, kdež byl nejprve horlivým republikánem, ale po vzniku císařství stal se imperialistou a byl nora et ses mineš (t., 1864); C/n coup iPoeil sur le Yucatan (t., 1864); Canal interocéaniqme du Darien (t., 1865); Les trois projets ePejc- od r. 1806 hlavním spolupracovníkem »Jour- . ploration au póle du Nord (t.. 1866); Géogra- nalu de TEmpirec Jakmile však vláda Napo- . phie pavticuliére de V Asie et l^Afrique (t., 1874); leonova počala se kolísati, M. obrátil se Géographie particuliere de VAmérique et de k Bourbonůra, jakož vůbec za pobytu ve Francii přiznával barvu podle toho, jak toho vyžadoval sobecký prospěch. Hned po pádu V Oceánie (t., 1874); VAllemagne illustrée (4 sv.. s atlantem; t., 1884). Maltem, obec ve Švýcarsku v kant. Napoleonově počal vydávati »Spectateur«, okrese lucernském na dráze Bern-Lucernskč. směru rozhodně royalistického, roku 1815 ' v údolí řeky Emmen, často rozvodnéné, vstoupil do redakce výstředně bourbonské | 509 m n. m., s 2939 obyv. V srpnu bývají »Quotidienne« a později byl spolupracovní- zde největší koňské trhy švýcarské, kem yjournalu dcs Débatsc. Vedle této čin- Maltezský iků. čili řáa Maltánů viz nosti žurnalistické zabýval se M. zeměpisem Johannité. a počíti se své doby k nejlepším znalcům to- ; Maltheaern, ves v Čechách, viz Záluží, hoto oboru nejen ve Francii, nýbrž v Evropě j Malthe vespertilio C. V., netopýr nik vůbec. S Mentellem a Herbinem vydal Géo- i americký, jest podivná ryba ostnopioutvá graphie mathématique, physique et politique de (skupiny Acanthopteri) z čel. ryb ramen o- toutes les parties du monde (Pař., 1703— 07; , ploutvých (Arficn/aři). Má také přídu trupu 16 sv.); Tableau historique et physique de la širokou a ploskou, jako ďas mořský {Lophius; Fologne ancienne et modeme (t., 1807) ; Précis ' v. t.), ale hlavu nad nevelikou tlamou v před de la géographie universelle ou description de prodlouženu ve hrot, pod nímž se ve zvláštní toutes les parties du monde sur un pian nou- jamku ukládá pohyblivé tykadlo. Přední plou- veau (t., 1810 — 29; 8 sv.), vydáno ve spolku tev hřbetní schází docela, druhá je kratinká: s četnými spolupracovníky, z nichž Huot násadce ploutví prsních mají značnou déíku. poslední dva svazky zpracoval a také 2. vy- Tvrdá kůže jest poseta ostrými hrboly. Télo dání (12 sv., 1831—37) obstaral. Toto dílo mívá úhrnem délku 25 — 50 cm a barvu na- bylo tak oblíbeno, že později opětovně vy- hoře šedohnědou, vezpod narudlou. Neto- dáváno a synem M-ovým znova přcpraco- pýrník žije v Atlantském okeánu kol. břehů váno. Kromě toho založil časopisy země- Sev. Ameriky, pokud náležejí pásmu mír- pisné »Annales de voyages, de la géographie, ; nému a horkému. Br. de rhistoirec (t, 1808— 15, 24 sv.) a >Nouvel- ' Malthus Thomas Robert, proslulý les annales de voyagesc atd., jeŽ za redakce politický oekonom anglický (* 1766 v Dor- Maltodextrin — Malt2áii. 783 kingu ve hrabství surreyském — f 1834 v Bathu). Studoval v Cambridgei a stal se r. 1797 duchovním. R. 1805 jmenován byl profťssorem dějin a politické ockonomie při kolleji Východoindické společnosti v Hailey- bury. Roku 1798 uveřejnil anonymně slavné své dílo o zákone vzrůstu obyvatelstva An essay on the principu of population^ v němž vystupoval proti názorům, vysloveným ve jspisech Godwinových. Godwin učil, že lid- stvo ve svém vývoji dospěje mravně někdy až tam, že nebude třeba vlády. Rozum zví- tězí prý nad chtíči, a společnost, jejíhož pří- lišného' vzrůstu není se obávati, skládati se bude z rozumných, zdravých, ideálních lidí. Naproti tomu dokazoval M. ve svém díle, že lidstvo má tendenci množiti se v poměru geometrickém (1, 2, 4, 8, 16 . . .), kdežto ži- votní prostředky mohou růsti jen v pro- gressi arithmetické (1, 2, 3, 4 . . .). Aby mezi oběma poměry nastala rovnováha, je třeba, aby se obmezil vzrůst obyvatelstva. Zároveň poukazoval M. k tomu, že přílišnému vzrůstu obyvatelstva vadí dvě překážky: nouze a zkáza mravů. Poněvadž tedy bída a nouze jsou jakýmsi korrektivem naproti přelidněni země, soudil z toho, že není vhodno pohá- dati lid veřej nýfni chudinskými podporami k rozmnožováni rodin a lidstva. Kniha M-ova způsobila veliký rozruch. Autor její podnikl v 1. 1799--1802 rozsáhlé cesty, aby sebral pro svou theorii statistický materiál. Na zá- klade číselných údajů vydal pak r. 1803 dílo své znova, tentokráte pod svým jménem. Učení své poněkud pozměnil a dokazoval jmenovitě, že jest ještě jedna překážka proti přelidnění lidstva: pohlavní zdrželivost, je- vící se zvláště v civilisované společnosti. Dílo M-ovo (v 9. vyd. vyšlo v Londýně, 1888) přeloženo bylo do cizích jazykův, na př. něm. od Hegewische (Altona, 1807; 2 sv.) a od Stópela (Berl., 1879), do rus. od P. Bi- bikova (Opyt o zákoně i)arodonaselenija; Pe- tr ohr., 1868) a ve zkrácené formě od Ver- nera (Moskva, 1895). Vliv spisu M-ova byl ohromný. Před M-em panoval ve vědě i mezi praktickými politiky názor, že stát má dle možnosti podporovati rozmnožování obyva- telstva. Po M-ovi ujal se náhled opačný. Reforma anglických zákonův o chudinství r. 1834 způsobena byla názory M-ovými. Anglická politická oekonomie uznala novou theorii za základní thesi vědy. Velmi ostře vystoupila však proti M-ovi většina sociali- stů. Z četných ostatních spisů M-ových uvésti sluší zvláště: Principles of political €conomy (Londýn, 1820; 2. vyd. 1826) a Definitions in political economy (t. , 1827; 3. vyd. 18.53). — Srv. Bonar, M. and his work (Londýn, 1885); Molinari, M. (»Petite biblio- thěque économ.«, Paříž, 1889); Stille, Be- volkerungsfrage (Berlín, 1879); Vodovozov, M., jego žizň 1 naučnaja déjatěljnosť (Petro- hrad, 1895). Haltodextrin viz Maltosa. Halton [máltnj, římské Camulodunum, město v angl. hrabství yorském nad ř. Dcr- wentem, má 8754 oby V., železárny, jiťchárny, obchod s obilím a koňmi. MaltOMk, cukr sladový, chem. značka C„/f„0,i, vzniká vlivem fermentů diastati- ckých v bylinstvě ze škrobů, ve zvířectvu z glykogenu. Vedle m-sy vznikají vždy dextriny ; některé jsou z nich m-se tak blízké, že je časem nazývají maltodextrin y. Po- měr vzniklých dextrinů i m-sy závisí na tem- peratuře, při níž enzymy pQsobí, a že ze vzniklých složek Škrobových m. sama snadno propaciá lihovému kvašení, volí různá od- větví průmyslová účelně temperaturu sobě vhodnou. Cukr sladký, velmi snadno roz- pustný, kvasící, vůbec od mikrobů čile vy- hledávaný. Redukuje roztoky měďnaté alka- lické, dle čehož jej určují. Vlivem kyselin, některých fermentů a mikrobů, fermenty ta- kové majících, rozpadá m. v glukosu (cukr škrobový). M. má přední důležitost fysiolo- gickou při vývoji rostliny a trávení u zvířat, v průmyslu pivovarském a lihovarském. V ně- kterých zemích daří se i průmysl maltosový, vyrábějící m-su ze všelijakého škrobu jakožto náhražku ječmene pivovarnického. Rn, Maltraitoirati [maltrét-J, franc, zle na- kládati s k^m. MaltsahnWendelin, svob. pán (* 1815 v Berlíně — f 1^89 t.), opustiv dráhu vo- jenskou věnoval se badání literárnímu. Uspo- řádal nové vydání Lachmannova Lessinga (1853—57), z pozůstalosti E. Boasovy vydal: Schillers Jugendjahre (1856) a SchiUers und Goethes Xenien- Manuskript (1856), rukopis Schillerova »Wallensteina« (1861), korrespon- denci Schillerovu se sestrou a švakrem Rein- waldem (1875). S Boxbergerem zpracoval Danzel-Guhrauerovu biografii Lessingovu (1880—81) a působil při Hemplově vydání Schillera. Maltzan Heinrich Karl Eck ar dHell- muth, svob. pán, cestovatel a orientalista něm. (* 1826 v Drážďanech — f 1874 v Pise), nabyl prvního vzdělání ve Wiesbadenu, Hei- delberce a Mannheime, studoval v 1. 1846 až 1850 práva ve Mnichově, Heidelberce a Erlankách, zabývaje se též horlivě jazyky východními, vstoupil pak do státní služby sáské, ale již r. 1851 po smrti otcově ji opu- stil. V 1. 1850—60 vykonal cesty po Anglii, Belgii, Francii, Itálii se Sicílií, avšak větši- nou v době té zdržoval se v Alžírsku, jež poznal na několika cestách, zejména v 1. 1853 až 1854 a 1856 — 57, zevrubně až do oás sa- harských, vedle toho pak pronikl r. 1853 přes Tunis a Tripolis až na pomezi území tuári- ckého a r. 1858 do Marokka (až do hl. mě- sta). Koncem r. 1853 proputoval Řecko, Ma- kedonii, M. Asii, r. 1854 prodléval v Egyptě a vrátil se odtud přes Sinajský poloostrov, Palestinu a Damašek do Evropy. Na těchto cestách nejenom výborně se naučil, arab- štině, nýbrž seznal také zvyky národův vý- chodních ve všech vrstvách tak dokonale, že právem byl pokládán za nejlepšího prak- tického znalce Orientu. Takto připraven vy- dal se r. 1860 ve společnosti několika egypt- 734 Malukang — Malva. ských poutníků na památnou pouť do Mekky, [nik krejčík (Orthotomus Bennettii) již. Asie^ Přes Káhiru, Kosejr a Janbó dostal se v pře- - jenž hnízdo své zahaluje do dvou listfi, jež strojení šfastně do Mekky, konal tam švédo- prošívá silnou nití; nif tuto pták sesouvá mité veškeré obřady poutnické, vykonal z hrubé bavlny, nitro hnízda vystýlá vlnou i pouť k hoře Araiátu, ale seznav, že přece a koňskými žínémi. Bše. jen proti němu pojato podezření, zachránil Halunui, zool., viz Maluridae. se útěkem do Džiddy. Po návratu žil dílem Halas [malý] Étienne Louis, fysik frc. v Evropě, dílem v Alžíru a zabýval se stu- (* 1775 v Paříži — f 1812 t.). Byl důstojní- diemi archaeologickými, orientalistickými a kem ve sboru inženýrském ve Francii a přírodovědeckými i zpracováváním svých v Egyptě, provedl vynikající stavby v Ant- cestopisů. Za účely archaeologickými vydal verpách a Štrasburce, načež r. 1809 byl jme- se v 1. 1867 a 1869 do Tunisu a Tripolska, ; nován examinátorem na paříž. polytechnice, r. 1868 na ostrov Sardinii, nějaký čas pobyl R. 1808 obdržel Institutem Francie vypsanou na Maltě, všude pak věnoval zvláštní pozor- cenu za výzkumy o dvojlomu světla a r. 1811 nost památkám íoinickým, zvláště nápisům, objevil důležitý úkaz polarisace světla od- z nichž nápisy maltské uveřejnil ve fotogra- rázem a lomem, kterýmž epochálným obje- fíckém snímku. Pořádaje zápisky Wredovy vem bylo možno teprve objasniti všecky o cestě po Hadramautě a jsa upozorněn tímto dříve jiŽ známé úkazy dvojlomu. DČ. dílem na on^ končiny, které již r. 1860 byl MeIiuiAt zákon. Polarisovaný paprsek zběžně navštívil, vydal se r. 1870 přes M a- 1 intensity / štěpí se, značí-1 i 9 = azimut hlav- sávu do Adenu, odkudž podnikal menší vý- j ního řezu s původní rovinou kmitů, ve dví: pravý do neznámých končin již. Arábie ai /(ff = /cos*qp a /o = /sin*qp, přinesl důležité výzkumy hlavně o tamních a tento rozklad polarisovaného paprsku na poměrech jazykových. V posl. letech týrán , dvě složky dle čtverců sin. a cos. slově zá- byl krutou chorobou nervovou a učinil sám | koněm M-sovým (Malus, »Mém. d. sav.«. v Pise konec svému Životu. Cestopisy M-ovy ' II., 303). Správnost zákona tohoto prozkou- neobsahují sice nových velikých objevů, ale { mal Wild (»Poggendorfs Ann.c, CXVIIL, podávají hojně zpráv o životě orientálův; ' 193) návodem fótometrickým. DČ, největší pozornost věnována v nich památ- i Halva L., sléz (sliz), rod rostlin 2dělož- kám archacologickým. Sepsal: Drei Jahreim] ných, srostloplátečných, z čel. siézovitých Nordtvesten von Afrika (Lipsko, 1863, 4. sv., (ífalvaceae)^ čítající 16 druhů lletých n. vy- 2. vyd. 1868) ; Metne Wallfahrt nach Mekka I trvalých bylin mírného pásma sev. polokoule, (t., 1865, 2 sv.); Reise auf der Insel Sardi- Jsou to rostliny lysé n. chlupaté s listy stří- nien (t., 1869); Sittenbilder aus Tunis i/«^ j davými dlanito-laločnatými n. dělenými a Algerien (t., 1869); Reise in den Regentschaf- \ s květy buď úžlabními, jednotlivými n. svaz- ten Tunis und Tripolis (t., 1870); Reise ni | čitými nebo v konečné hrozny uspořádá- Hadramaut (Brunšv., 1870), zredigované to nými. Pětiklaný stálý kalich jest podepřen dílo Wredovo, a Reisen in Arabien (t., 1873); Mimo to vydal ještě několik svazcčků básní: Piigermuscheln (Lips., 1863) a Das Grab der Christin (t., 1865) a psal hojně článků časo- piseckých. 31istým kalíškem. Plátky jsou u zpodiny na- krátce srostlé, růžové, lilákové n. bílé. Ty- činky jakož i semen niky jsou hojné, plod. >syreček€ okrouhlý, s hora smáčknutý, roz- padává se v ledvinovité Isemenné nažky. Po HalnkanjB^, máslo rostlinné, vyráběné ze Cechách roste 5- druhů planých, z nichž nej- semen rostliny rostoucí planě na horním obecněji M. rotundifoíia Huds., s. okrouhlá- Nigiru a pěstované v Sierře Leoně; má chuť listy, též syrečky zvaný, M. pusilla Sm.. jako jádra ořechová, taje při 52^ hustota s. nizounký, a M. silvestris L., s. planý. 0*94, obsahuje 31*57o oleinu, 57-57o palmi- Vzácnější jest M. alcea L., s. velkokvétý» tinu, 7-27o myristinu a 4*87o kyseliny palmi- a velmi řídký M. ťirfii/řmwťi Wallr., s. zvrhlý, tové. Lš. I Z pěstovaných druhů bývá zdivočelý: Malvirldao, čeleď cizozemských ptáků zpěvavých se zobákem tenkým, rovným, se stran smáčknutým. Křídla jsou krátká, ocas crispa L., s. kadeřavý, M. Mauritiana L., s. brunátný, a M. moschata L., s. pižmový. Listů slézu okrouhlolistého a lesního i květů prodloužený. Ž 200 druhů náleží většina téhož užívá se pro sliznatý obsah v lékař- oblasti východní aethiopské: Malurus mala-sXvi. Děd. churuSj rákosník emuový, vyniká skvělým Malira (Malava), krajina v brit. Přední peřím a černou kresbou na něm. Staví v mo- Indii, zaujímající poplatné státy Indor, Bho- čálových krajinách již. Austrahe umělá hnízda, pál, Dhar, Ratlam, DŽasra, Narsingarh a di- Délka těla 17 cm^ ocasu 9 cm. Ocas skládá strikt Nimač z Gvalioru, rozsáhlosti as 115.000 se ze šesti per s prapory rozčeslými. — C/- \ km*. Jest to planina průměrné 500 m vys.^ sticola schoenicoia, rákosník cistový, má pohořími Vindhija, Dungar, Salambhar a Ara- zobáček krátký, lehce zahnutý; jest barvy valli uzavřená a řekami Narbada, Mahi, Sind» olivové, vczpod bílé, délky 11 cm, ocasu Betra a Čambal protékaná. Podnebí jest mírné krátkého. Rozšířen jest po jižní Evropě a : a zdravé. Obyvatelé as 37, milí. duší, nále- sev. Africe. Hnízdo uměle sešívá, vypichuje zejí kmenům Bhílů, Gondů, Radžputů a Mah- do kraje každého listu dírky, jež spojuje ratů, mimo něž jsou tu smíšenci snad všech jednou neb několika nitmi. V tomto umění hindských kmcnův a praobyvatelů. Půda -*-- ^ičovském ještě proslulejší jest rákos- černá velmi úrodná, zvláště v údolích řek; hlavnč používá se ji k pěstováni máku. Z nřho připravuje se opium, jehož uyváži se roínč na 37.000 beden či 1*4 milí- kg. Vláda vybírá daň 70 iib, st. z jedné bedny. Mimo to pésCuje se cukrová třtina, tabák a bavlna, BE«Ivu>Me, slézovité, čeleď rostlin 2dé- loíných, srostl op lá tečných, která ve spo- ' i druhy čeledi Bombacei obsahuji lleté n. vytrvalá byliny, kři; a stromy dřeva ! bami, M. praániky. Semennik má v kaidéni pouzdru po 1 , 2 až mnohých vajíčkách a řnělku zřídka jednoduchou. Častějl tolikarami.nnou, kolik jest plodolistů. Plod jest buď mnohonaíka nebo tobolka pouzdrosečnč se pukající, zřídka bobulovitý. Ledvlnovitá, vejčitá n. kulovatá semena jsou skoro bezbilečná a mají buď zkřiveny nebo přímý kel se iirokýml dčlo- ■ ■■ - ■ ' •-.„ ....IpIJi-. ,i 700 druhy zvlaité i te- I podíJni* řet niiliDii. mékkého a lehkého a vétví Často i mládí střídavé, obyčejné dtanitožilaé n. dlanitodílné n laiočnaté, zřídka prstene s malými opadavými palisty. Kvéty. vétáinou obojaké, jsou buď jednotlivé neb svazdté, úilabní, n. v konečných hroznovitýcb n. cho- cholíkovitých kvělenstvich. Kalich 51istý, stálý, koruna podplodní se zpodinou tyčinek srostlá, 5plátečná, spolu s tyčinkami opadávající, zfídka žádná. Tyčinky z pravidla tvoří tru- bici ukončenou četnými nitkami s Ipoujdrými plejSích krajinách obou polokoulí a obsahují tyto podčeltídi s díllež;tými rody: 1. Malveae. jejichž semunník jest přeslenovitý, mnoho- pouzdrý a posléze v mnoho lseme'nných na- iek sil rozpadávající {Malva, Althaeá, Láva- tera). 2. Maloptae, s mnohými, Isemenými. v strboul nakupenými plodolisty (Maiope) 3. Ureneae. s 5 při uzráni se oddélujíclm plodolisty [Urenn. Ualvaniscus). 4, Hibisceae s 3, S n. 10 plodolisty srflstajlcimi v pouzdro- sečnou tobolku o 1-četných semenech v kaž- dém pouzdru (Hibiteiis, Cossypium; bavlni k 736 Malvaglia — Malý. 5. Bombaceae, s tobolkami buď pouzdrosečně pukajícími n. nepukavými, zhusta velmi ve- likými {Adansonia, Eriodendron). M. prospí- vají dílem léčivou povahou, dílem jedlými plody nebo lýkem a vlákny svých semen; mnohé jsou obtížnou buření. Některé nále- žejí k ozdobným zahradním bylinám a křo- ví nám. Děd, lEalvai^lia [malvalja], největší obec údolu řeky Blegno, přítoku Ticina, v kantoně tes- sinském v okr. Blegno. ve Švýcarsku. Leží 375 m n. m. a má 1752 ob3rv., vesměs Ita- lův. V okolí vinice a v M-ii velké dobytčí trhy. MaliraillBOlUl DilL, skornoutec, rod rost- lin slézovitých (Mahaceae) z podčeledi OreneaCt obsahující keře s květy podepře- nými mnoholistým kalíškem a s plátky pří- mými, vespolek svinutými. Semenníku jest 5 s 10 čnélkami, uzrávajících v 5 zbobule- ných Isemenných plodfi. V Záp. Indii a ve Střední Americe roste M. arboreus Cas., s. stromitý, jako velmi vétcvnatý, asi 4 m vys. keř s listy srdčitými, buď celými nebo 3— 5laločnými a se šarlatovými ojedinělými květy. Kořenů, listů i květů v užívají jako ibiŠkových. Děd. MalTMlia, Napol i di M. {Afonemvasia), město řeckého nomu Lakonie, na skalním poloostrově, dříve ostrůvku, jenž isthmem 150 m širokým spojen jest s pevninou. Má 520 ob. a jest sídlem arcibiskupa. Dříve pro- slulo vývozem vína dle něho nazvaného (v. Malvaz). Založeno r. 1205 po dobytí ostrova Franky a nazváno Malvoisie, naleželo pak Řekům, Benátčanům a Turkům, r. 1821 při- dalo se k povstalcům a r. 1822 zasedal tu první sněm povstalců řeckých. ds. MalTaz, malva^í (frc. malvoisie, angl. malmsey), sladké, ohnivé víno řecké, téŽ u nás ode dávna velmi oblíbené, poch^ející z Malvasie na Morei a pěstované také na Cypru, Kandii a j. ostrovech řeckého archi- pelu. Pod jménem m. prodávají se však i jiná vína, pocházející ze Sicilie, Sardinie, Madeiry i ze Španělska. Malvem (Grcat M.), město v angl. hrab- ství worcesterském, na úpatí Malvernských vrchů (426 m), má 5847 obyv. a léčebnu se studenou vodou. MalverBaoe (frc), zpronevěření. Malvíny {Islas Malvinas) viz Falklan- dovy ostrovy. Malý, ves mor., viz Malé. Malý: 1) M. Josef Karel, botanik (* 1797 v Praze — f 1B66 v Št. Hradci). Vy- studovav v Praze a stav se zde doktorem lékařství odstěhoval se r. 1824 do Štýrského Hradec, kde se usadil jako prakt. lékař a přednášel též v I. 1830—32 na Johanneu bo- taniku, kterou se s obzvláštní zálibou obíral. Z bot. jeho spisů důležitější jsou: Flora sty- riaca (1838); Enumeratio plantarum phanero- gamicarum imp. Austriad (1846); Flora von JDeutschland (1860) a Syst. Beschreibung der irt ósterreich wachsenden MedicinaťPflan^en (1860). 2) M. Jakub Josef, spisovatel český (♦ 4. srp. 1811 v Praze — t 7. břez. 1885 t). Studoval na gymnasiích staroměstském a do- voměstském, pak filosofii a práva v Praze. Probuzen národně již z domova, kde čítal starší i novější plody české literatury (Hájka, »Hlasatele« a j.), přilnul již na filosofii, zvlaíště když se seznámil s Frantou, Tomíčkem, Langrem, Tylem a j. studen ty- vlastenci, k literatuře a celému tomu vlasteneckému duchu, jenž v Praze se soustřeďoval. Za pří- kladem mnohých těchto druhů opustil M. dráhu právnickou a věnovav se zcela spiso- vatelství stal se zajímavým typem českého literáta. Literární prvotiny své, většinou ver- šované, ukládal ponejvíce pod pseud. Budi- slav v čas. »Čechoslavuc a v »Jindy a Nyníc, jež byly orgánem liter, kruhu výše zmíně- ného, pak ve »Včele€, redigované Čelakov- ským, příznivcem Malého, v Tylových »Kvě- tech«, v Šafaříkově >Světozoru€ a v >Musej- níkuc. Při tom studoval pilně cizí řeči (angl., franč.) a literatury a vyučoval v některých domech Šlechtických i soukromě češtině a cizím jazyjkům. Známost s přáteli Jungman- novými fČelakovským, Hankou, Palackým a j.) a jazyková správnost jeho spisov. pokusů svedla jej za této doby i s Jungmannem, jenž vzal si jej za pomocníka při pořádání a vy- dávání Slovníka, zvláště Doplňků. V L 1835 až 1844 vydával M. > Bibliotéku zábavného čteníc (22 svazků, od r. 1845—47 dalších 8 sv.). jež přinášela vedle původních prací výbor z nejnovějších cizích literatur. Současně (1840 až 1841) vydával v neurčitých lhůtách časopis >Dennici«, obsahující básně, povídky, články zeměpisné, národopisné, dějepisné a pod., kritiky, literární návěští atd. (do r. 1843 vyšly 3 díly v 16 sešitech). Očastniv se s ne- zdarem správy knihtiskárny Špinkovy redi- goval M. v 1. 1846—47 čas. »Květy€, r. 1848 obrázkový časopis pro každého »Poatn&«. R. 1848 strhl také Malého v tehdejší poli- tický vír a M. zvolen za člena »Národního výboru*. Když pak r. 1849 po událostech svatodušních všichni členové » Národního vý- boru* v Praze byli stíháni, ujel do Vídně, odkud dopisoval do německých pražských novin rConstitutionelles Blatt aus Bdhmen) a do Vídeň. »SlavÍ8che Zeitungc. Téhož roku vydal politickou brošuru Hraběte Lva Thuna Ůuahy o nynějších poměrech hledíc ^Idstě k Čechám, v níž hájil zásadu, že národnost jest podstatným živlem státu, a psal politické články proti vládě do »Nár. Novin* pod ši- frou k. (výbor jich vyšel r. 1862 v Litomyšlí a v Praze jako Polit idcé ilomí^), jež přivedly odpovědného redaktora Havlíčka do žaláře a vzbudily pozornost samého ministra Bacha, že počal s M-m vyjednávati, by převzal re- dakci úředních »Praž. Novin*, což však M. naprosto odmítl. Od r. 1850, pokusiv se s ne- zdarem o vzkříšení »Květů*,byl M. korrekto- rem > Matice České*, v 1. 1851—52 redigoval > Pražský prostonárodní list* a r. 1859 stal se spolupracovníkem při Riegrově Slovníku Naučném, při němž záhy vedl redakci, při- i Malybrok-Sticler. 737 spfvajc zároveň články z nejrůznéjších oborů. M. náleží k nejplodnějším čes. spisovatelům. ! Spisů jeho jest veliké množství, patří do nejrůznéjších oborův a jsouce vesměs kom- pilační mají také nestejnou cenu. Nejvýznam- nější jsou jeho práce vzpomínkové, hlavně Naše :;novuiro^ení. Vedle zmíněných vydány o sobě: Národní báchorky a povésti (Praha, 1838, 1845, 1865 a 1876); Spravedlivá kronika česká čili Prostonárodní dějepis České \emé (t, 1844 a si.; 7 sv.); Soustavni nástin slo- . vesnosti (t., 1844); Krátká mluvnice česká pro Čechy (t., 1845); Příkladové české mluvy (t, 1846); Napoleon Bonaparte, cis, Francouzsky" I. a II. (t., 1848—49); Dějiny národu českého (t., 1849); Thiers o majetnosti (t., 1849); Vy- močeni Rudolfova majestátu od stavů českách v I, i6og (otištěno v » Květech «, 1860, zaba- veno a opět vydáno v 1. 1862 a 1872); Svět a jeho divy (z něm. ; t., 1851) ; František Lad, Čelakovský-, stručný Životopisný nástin (t., 1853); yan Kepler (t, 1857, zvláštní otisk ze »Živy« na r. 1867); I^ák Newton (t., 1858; zvláštní otisk ze >Žtvyc na r. 1857;; Úvahy Čecha o novém ^řfxeni Rakouska (t., 1861); Me^i v\kříŠením. Kronika dvanáctiletá Ra- kouska. Dle Hellmutha vzdělal pod pseud. Václav Pravda (Praha, 1862— 63); Dijepis národu českého pro čtenáře ka{dého stavu (t., 1863, 1864, 1871); Amerika od času svého od- kryti af do nejnovéjsi áoby (t., 1853—55; I. a II. díl přeložil z W. Irvinga, in. a IV. z Prescotta, V. a VI. jest práce samostatná; vyšlo též ve » Výboru drobných spisů); Ukáxky fraseologie česko-némecke a německo- české (s dodatkem vzorů českého slohu star- šího a novějšího t., 1867-68); Rukovět an- glického jazyka (t., 1870); Anglická čítanka, co pokračování k Rukověti angl. jazyka (t., 1872); Zpominky a úvahy starého vlastence řt, 1872. 1876); Stručný- obra:( jazyka českého (t., 1872); Soustátí severo-americké a jeho soustava (t., 1872 v >Mat. Lidu«); Stručný všeobecný- slovník věcný, 8 dílů (t., 1873—85); Vlasten- sk^ slovník historický (t., 1876); Populární poučeni o pravopise českém (Žižkov, 1877, zvláštní otisk z » Listů Průmysl.c); Poklad, po- vídka (Praha, 1879); Život a působení Jiřího Melantricha ^ Aventina (t., 1880); Na Še znovu- zrozeni, 4 díly (t., uOtty, 1880—84); Vzorný dopisovatel, 2. vyd. poříail Karel Vorovka (t., 1890); Dr, Fr, Lad. Rieger, polit, vůdce ná- roda Českého (Žižkov, 1880) a j. Německy napsal: Worte eines čechen, veranlasst durch die Graf Jos, M. v. Tliunhche Broschúre: Der Slavismus in Bóhmen (Lips., 1845) ; Praktische bóhmische Sprachlehre fúr Deutsche (Praha, 1 851) ; Gedanken uber die Lósung der sociálen Frage (t., 1872), pak několik rozprav v pu- blikacích Učené společnosti, jejímž byl mi- moř. členem. Kromě toho překládal M. z roz- manitých jazyků: Bulwer-Lytton, Poslední dnové Pompejí (1877); Conscience J., Siska van Roseanal; Fouqué B., Undina; Goldsmith O., Vikář Wakefieldský; Hůbner A.. Pro- cházka kolem světa; frving W.: Povídky; Alhambra; Kraszewski J. 1., Záhuba pohanů na Litvě (Kunígas); Kvítí z polských luhů; Ludvík Bonaparte, Idey Napoleonské; Les- sing, Nathan Moudrý; Marryat B., Tři lodi; Mignet F. A., Historie revoluce francouzské; Morier J., Příhody Hadži Baby Ispahanského ; Povídky Nieritzovy; Shakespeare W.: Ham- let, princ Dánský, Jak se Vám to líbí. Ko- nec vše napraví, Král Jindřich VI., Makbeth, Marná lásky snažení, Mnoho povyku pro nic za nic, Othello, mouřenín benátský, Troilus a Kressiďa, Perikles, Veselé ženy Windsor- ské; Stanley H., Temnou pevninou a j. Všecky tyto zásluhy zatemnil si M. neporoz- uměním, s jakýmž pravidelně se stavěl proti novým mocným duchům v literatuře i ná- rodním životě našem : Máchovi a Nebeskému, Havlíčkovi a kruhu Májistů. Kritiky a pole- miky toho druhu působily své doby mnoho hluku a učinily jméno Malého neoblíbeným na př. u Frice, Nerudy. Vedle časopisů již uvedených přispíval do »Časopisu Č. Museac, »Národu«, »Národních Listů*, »Obzoru«, »Pa- mát. archaeolog.«, »Poutníka od Otavy*, »Svě- tozora* (starého i nového), »Zlaté Prahy*, »Živy* a jiných. Četné práce Malého roz- troušeny jsou po časopisech bez udání jména. Některé práce v české literatuře vyšly též přispěním Malého, jako: Patristická ency- klopedie Řehákova, Vocelovi Přemyslovci, Jičínského Vývin Českého právnictví. V mlad- ších letech psal téŽ básně příležitostné. Práce Malého zabíhají do oboru novellistiky, dramatického básnictví, krasovědy, vlaste- neckých memoirů, dějepisu a cestopisu, ja- zykovědy, slovníkářství, vychovatelství, po- litiky aj. Práce jeho vynikají znalostí jazyka, obsáhlými vědomostmi, a spisy původní vla- stenectvím. 3) M. Jindřich, spisovatel čes. (* 4. led. 1842 v Praze). Po studiích gymn. a právni- ckých v Praze vstoupil r. 1865 k magistrátu pražskému, při němž jest od r. 1888 radou. Napsal : O právním poměru obce Pražské k fondu c. k. vŠeobec. nemocnice v Praze (1893) a pře- ložil několik italských dramatických prací: Láska ber úcty; Slaměné srdce; Sebevrah a j. Také učil několik let italštině na Českoslo- vanské obchod, akademii. 4) M. Jan, klass. filolog český (* 13. list. 1855 v Nov. Městě u Chlumce n. C). Studo- val v 1. 1869 — 77 na gymnasii v Hradci Krá- I love, pak na filosofické fakultě v Praze, po- I tom působil jako suppl. učitel na gymnasii v Žitné ulici v Praze, od r. 1894 jest prof. českého gymnasia v Plzni. Pod pseudonymem J. V. Zahradník uveřejnil zdařilý překlad Osmi politických řečí Demosthenových a řeči o věnci (Praha, 1883, 3 svazečky). Mimo to přispíval do Ottova Slovníku Naučného a I upravil 2. a 3. vydání románu »Jindra« od I Ivana Klicpery (t., 1890 a 1898). V rukopise I chová překlad Čiceronových řečí proti Ver- I rovi. red, I Malybrok-Stieler Otilie, spisovatelka 1 něm. (* 2. říj. 1836 v Mnichově), dcera ma- I liře J o s e f a S t i e 1 e r a, provdaná za O. Klein- i schroda, žije v Tegemsee. Za krátkého po- 738 Malýpetr — Málzel. bytu v Praze naučila se jazyku českému, jejž universitu a sloužil až do r. 1895 v kodift- si oblíbila tak, že přijala i česk^ pseudonym kačnim oddělení, po jehož přeméné přesel (Malýbrok, překlad jména jejího manžela i do odděleni říš. kanceláře pro svod zákonů ; Kleinschroda). R. 1880 přeložila do něm. ; nyní jest členem konsultace pfi min. spra- 10 nár. písni českých pro 4hlasý zpěv, jež vedlnosti a kommisse sestavující občanský vydal £d. z Welzu v Lehnici, dále 30 nár. | zákonnik. Hlavní práce M-a jsou : Kurs gra^d. písní v Pivodově »Aus Bóhmcns Gauen« a sudoproi^vodsiva (Petrohr., 1874 — 79); /Curi konečně pořídila překlady k Lud. Procházky o^sVagro grafd. pravá Rossiji (sv. I. t, 1878); »Slavische Volksstimmen« (Berl., 1882) a ; a jako zvláštní příloha k tomuto dílu Gra^- »V5lkerstimmen€ (t., 1884). Potom jala se [ danskije lakony i obyčnoje právo Rossiji v ofr- překládati též z umělé poesie české a podala stem jich svodé^ so vključenijem \akonov Fin- ve svých Lyrische Gedichte u. tjbertragungen Ijandiji, carstva Polj$kagOj Ost^ejskago kraja nach bóhm. Kunsť u, Volkspoesie (Praha, u Otty i Bessarabiji, jevrejskich i musuljmanskich (sv. 1887) ukázky z Máchy, Jablonského, Heyduka, 1 1. 1., 1880); Običeje Ulo\enije i dopolnitéljnjrja Hálka, Hajniše, Pílegra, Nerudy a Krásno- [ k němu u\akoněnija Finljandiji (t., 18.91). M. horské; dále vydala Seerosen (1891) a Minne, náleží k praktické škole právníků, jej^ž hlav- ein LieJercyclus ^Berl., 1898). Z Julia Zeyera ním účelem jest uvésti v souhlas platné právo překládala nejvíce: Vyšehrad, ein Q-c/ms 1 se soudobým životem. epischer Dichtnngen (Praha, 1898); Aus den MalyieTSldJ (MMJi]iiffleBrKÍft)Ivan Ignat- Annalen der Liebe (Berl., 1899); GrMeWw, £r- 1 jevič, církevní dějepisec ruský (* 1828), do idhlung (1900) a j. Ir. 1897 professor ruských církevních dějin Malýpetr Jan (* 29. květ. 1815 v Klo na kijevské duchovní akademii, probádal bukách u Slaného — t 31. led. 1899 v Praze), z valné části počátky křesťanství u slovan- Studoval gymnasium v Litoměřicích, v Sla- ských národův, o čemž uveřejnil v »Trudech« ném a v Praze, absolval 2 ročníky filosof, kijev. duch. akademie: Svv. Kirill i Mefodij fakulty a v r. 1841 stal se učitelem přírod- (1885, též o sobě); Suďba slavjanskoj cerkvt nich věd na ústavě Vocelově. Jsa horlivým v Aíoraviji i Pannoniji pri učenikach Kirilla pěstitelem tělocviku navštěvoval zemský tě- / Mefodija (1886); Varjagi v načaljnoj istoriji locvičný ústav Stegmayerův a přijal r. 1847 christianstva v Kijevi (1887, dějiny ruské místo učitele tělocviku na ústave Stefaniově církve); Otnošenije Rusi k cerkvi rimskoj pri ve Vídni. Vrátiv se za rok do Prahy stal se sv. Vladimíre (1863); Jevreji v jupioj Rusi cvičitelem čes. cvičné školy v »Budči«, r. 1849 i v KijevČ v X—XII vv, (1878). Kronaě toho jmenován byl učitelem tělocviku na gymna- 1 napsal: IstoriČtskaja ^apiska o kijev. duch. siích a r. 1853 ředitelem tělocvičného ústavu ! akad, \a iSig—Óg gg.\ Rnsskaja cerkov v 23"/^- pro kandidáty tělocvičného učitelství. Zjed- tije Aieksandra II (1880) a mn. j. Populární nav si přízeň nejširších kruhů jal se slovem i spisky M-kého rozešly se po, veškeré Rusi i skutkem pracovati o vzbuzení zájmu a srny- v ohromných nákladech; tak: Žitije sv. ravno- slu pro výchovu tělesnou, zakládal tělocvičny, učil na různých ústavech i v rodinných kru- apost, ku. Vladimíra v 360.000 výt. (přel. též na jazyk kalmycký); Zapadnaja Rus v borjbé zích, tak Že se mu podařilo získati věci tě- > ^a svoju věru i národnost (Petrohrad, 1894); locvičné četných přátel. Společné s Čelakov- | Pravda ob uníji (6. vyd., přelož, do polštiny ským, Erbenem a drcm Půrky ní utvořil j a do češtiny). prvé české názvosloví tělocvičné. Z tělo-' MUzel: 1) M. Johan n^epom., známe- cvičný jeho vyšli i četní zakladatelé sokol- nitý mechanik (* 1772 v Řezně — f 1838 na ských jednot. M. sám účastnil se činně utvo- lodi v caracaském přístave La Guaira). Otec ření prvé jednoty sokolské v Praze. Později i jeho, též mechanik a dobrý varhanník, vzdélal jmenován byl zem. učitelem tělocviku, čle- oba své syny, Jana i Leonharda, řemeslné nem zkušební kommisse pro kandidáty tělo- ' i hudebně. Jan odešel r. 1792 do ciziny a žil cvičného učitelství a řídil cvičení na české | ve Vídni, Londýně, Paříži a j. R. 1805 do- reálce v Praze, načež po dlouholeté, mnoho- stranné činnosti dán byl na odpočinek. Ob sáhlou jeho knihovnu odbornou koupil So- kol pražský. Schnr, MklyiST Kronid Ivanovic, vynikající ruský právník (* 1841). Vzdělání nabyl v čel- jabinské duchovní škole, v ufimském semi- konal svůj mechanický orchestr panhartno- nicon, v němž spojil napodobené zvuky kři- dlovky, klarinetu, violy a violoncella a jenž mohl vyvinouti všecky stupně síly od piana až do mohutného fortissima. Ve Vídni a všude jinde vzbudil M. svým strojem nemalý údiv a v Paříži napsal proň sám Cherubíni náři a v kazaňské duchovní akademii, odkud skladbu >£choc. R. 1808 sestrojil M. ve přešel r. 1864 na petrohradskou universitu. , Vídni automatického trubače a r. 1810 byl Napsav magisterskou dissertaci Istoričeskij \ tam jmenován dvoř. mechanikem. Cestuje se očerk konkursnago processa byl jmenován do- 1 svým automatem po Německu, Anglii, rran- centem petrohr. university a vyslán na dvě cii a j. zabýval se marně zlepšením Stdck- léta do ciziny, aby tam prakticky studoval lova taktoměru. V Amsterdame svéřil se občanské a obchodní právo (zejména právní s nesnázemi svými mechanikovi Winklovi, poměry týkající se bank, burs, továren, ob- jenž problém teň štastně rozřešil; avšak M. chod. společnosti atd.). Po návrate do Ruska uchvátil jeho myšlénku pro sebe a přidav přednášel na petrohr. universitě obč. a obch. toliko svou stupnici k zdokonalenému pří- pravo a civ. soudní řád. R. 1882 opustil M. stroji dal si jej patentovati jako metronom Mamadyš — Mamestra. 739 (v. t.); přístroj tento udržel též dlouho ne- právem v paměti jméno M-ovo přes to, že Winkel, reklamovav prioritu své myšlénky, domohl se jejího uznání i od vědecké aka- demie nizozemské i od M-a samého, jenž však přece z další výroby přístroje bohatl a r. 1826 v Americe velikou mechanickou dílnu si založil. 2) M. Leonard, bratr před., mechanik (* 1783 v Řezně — f 1855 ve Vídni). Sestro- joval hrací automaty a stroje, zvlášť flétnové, vynikající čistotou zvuků. Pro svůj první ve- liký orchestrion vynalezl zvláštní mutace, na něž dostalo se mu patentu. R. 1825 postavil orchestrion s 50 rozličnými hlasy (lesní rohy, pozouny, trubky, klarinety, bubny). Když r. 1848 chystal se lid pobořiti jeho dílnu, za- chránil se M. postaviv do okna svého auto- matického kyrysníka, jenž zatroubením útoč- níky zaplašil. R. 1827 jmenován byl M. rak. dvoř. mechanikem. Mamadyi, újezdní město v rus. gubernii kazaňské na řece Vjatce, má 3. ř.-katol. ko- stely a 4213 obyv. (1897). llan&aea Julia, dcera Septimia Severa, byla provdána za Genesia (též Gessia) Mar- ciana, s nímž měla syna Alexandra Se- vera (v. t.); v 1. 222—235 byla vladařkou a pak rádkyni svého syna. M. byla křesťankou, v čemž jí byl učitelem sám Origenés (r. 218). HamaJ, tatarský vůdce, zmocnil se vlády po násilné smrti Chidyrově r. 1361. R. 1378 porazil čásť jeho vojska Dimitrij Ivanovic Donský (v. t.) a on sám po děsné porážce na Kuíikovském poli r. 1380 byl nucen dáti se na útěk a byl ubit v Kaffě, kde se skrý- val se svjmi poklady. Mamalyg^a, jídlo z mouky kukuřičné, po- lenta. Mamarovlté, bot., viz Malpighiaceae. Hambundové, M a b u n d o v é , důležitý kmen říše Marucké, dříve Marucko-Mam- bundské, v již. Africe (v. Marucká říše). Mama [mámj, rodina franc. knihtiskařů, jejíž zakladatelem byl Armand M. (1776 až 1848), který v Toursu zařídil knihtiskárnu. Obchod přešel r. 1833 na jeho syna Al- freda (1811—1893), jenž pak ve své tiskárně spojil všechna odvětví knihtiskařství a roz- šířil ji o nakladatelství a knihařstvi. Firma stala se z nejznamenitějších závodů grafi- ckých ve Francii, zaměstnávajíc stále přes tisíc' dělníků. Ročně vychází ze závodu šest millionů svazků, zvláště náboženských knih modlitebních, breviářů, dél pro vyučování elementární a děl vychovacích, po výtce jako odměny žákům, jež rozdávají se na francouz- ských školách, četné svazky »Bibliothěque de la jeunesse chrétiennec, církevní a vzdě- lávací knihy španělské, vedle toho však také publikace íllustrované umělecké ceny a ty- pograficky nádherná díla. Závod M-ův v Toursu vede syn Alfredův Paul M. (* 1833), spo- lečník od r. 1859, se svými syny Eamon- dem (spol. od r. 1887) a Armandem (od r- 1888). Dílny zaujímají 2 ha ?l dělníci obý- vají zvláštní čtvrť města s byty pro 62 ro- diny, se zahradami a sady. Od r. 1874 mají zvláštní pokladnu, do níž ukládá se jistý je- jich podíl na obchodu, od r. 1893 spojenou s fondem pensijním, společenskou pekárnu, neplatí školy ani lékaře a vůbec vyniká firma M-ova humanitou k dělnictvu, začež dostalo se jí r. 1867 zvláštní ceny 10.000 fr. mimo Četné ceny a vyznamenání za její tovary. Mam^, bot., viz Mammea. Hamali G o f f r e d o, básník a revolucionář italský (* 1827 v Janově — t 1849 v Římě), syn kontraadmirála sardinského, působil mocně na mládež janovskou ve směru revo- lučním. Bojoval v Lombardii a v Římě pod Garibaldim. Jest autorem národní hymny re- voluční Pratelli ď/talia (1847). Verše jeho s předmluvou Mazziniho vyšly v Janově roku 1850, nově v Tortoné r. 1859. Hamelaoi (z arab. mamlúk, otrok), pů- vodně 12.000 otrokův mingrelských, čerke- ských a tureckých, které egyptský sultán Nedžmud-dín byl od Džengizchána koupil a utvořiv si z nich tělesní stráž mezi ně vět- šinu půdy rozdělil. M. záhy nabyli v Egyptě takové moci, že si až zvláštní dynastii zalo- žili. Viz Egypt str. 429—430. MameroT, mor. ves, viz Manerov. Hamers viz Mars. Mamera [mamér], město ve franc. dep. Sarthe, hl. m. arrond., na řece Dive a na dráze Západní, s 6016 obyv., soud. dvorem, obch. soudem, kollejí, knihovnou a geolog, sbírkou; 2 kostely ze XIV. a XVI. stol. Starý klášter Navštívení P. M. je teď obecním do- mem. Ve městě a v okolí značný průmysl plátennický a mlynářský, továrna na kuleč- níky, kočáry, slévárna, tiskárny, barvírny a j. Mamertini {synové Mamertovi, Martovt)^ Žoldnéři kampanští, jež povolal Agathoklés na pomoc Syrakuským. Po jeho smrti (289 př. Kr.) utvořili loupežný stát, zmocnivše se Messany. Syrakuští zvolili r. 270 vůdcem vojska svého Hicrona, jenž zřídil pořádek v zemi zahnav žoldnéřské m-ny. V úzkých obrátili se ke Karthaginským o pomoc, ale obojetnost těchto měla za následek nedůvěru části M-nů, kteří se obrátili o pomoc k Ří- manům. Přes odpor senátu poskytl jim ji lid, což zavdalo podnět k I. válce punské, Mamertinas Claudius, latinský pane- gyrik z pol. IV. stol. po Kr. Zachována je od něho děkovací řeč, kterouž měl 1. ledna r. 362 po Kr. v Konstantinopoli k císaři Ju- liánovi, děkuje mu za udělení hodnosti kon- sulské. Řeč ta jest dosti obšírná i podává celkem spolehlivý obraz osobnosti císaře toho i jeho činnosti vladařské. — Starší řečník té- hož jména předpokládal se do poslední doby jako spisovatel dvou chvalořečí na Maximi- niána, spoluvladaře Diokleciánova , kteréž předneseny byly v Trevíru r. 289 a 291 po Kr., ale neprávem. Záchov, jsou všechny řeči ty ve sbírce panegyriků latin. (XI| pa- negyrici Latini), vydané posledně od Em. Baenrensa (Lips., 1874). RNk. Hames^a Tr., klikatočárnice, jest rod můr z čeledi Hadenidae, velikosti pro- 740 Mamiani — Mammea. střední, jehož přední kFídla mají zevnf kraj dosti stejnomĚrné zaokrouhlený, úhel vnitřní zřeteln;^, jsou iedá. hnfdá neboilutá, téměř vidy ířetelně kreslená, vlnitá čára tvoří oby- čejně ve středu a pod nim 2 zuby. skláda- jící více méně zři^telné W. Zadní křídla pod vrcholem vykrojená, a wětvf 3. a 4. nestop- katou. Zadeček je přečnívá a u samičky ne- má vynikajícího kladélka. Housenky jsou válcovité, v předu uiSi a lezou obyč. za dne na nižších rostlinách a keřích. Ze 22 českých druhů nejobyčejněji! jest M. brassicae L.. kl. zelná. Má přední křídla hnĚdoSedá, červe- navě prokvetalá, s tmavými, příčnými proužky a černě vroubenými skvrnami, tedvinovitou skvrnou aspoň dole bile lemovanou; vlno- vitá čára žlutavá se zřetelným W. Zadní křídla hnědošedá. Přední holeně zkrácené, na konci se silným, rohovicým drápkem; 46 mm. Velmi obecná v 5. a 6. a opět v 8. měsíci. Housenka jesE zelená nebo hnědo- zelená, ai načernalá, svétleji a tmavěji čár- kovaná; v ?. a 9. měsíci na rozmanitých ze- linách, Jimž ikodf Oilrajfc listy. Kukla lesklá, hnědočerná, na krovkách červenohnědá;přeii- mme v zemi. Ápk. Kuilul della Rovere, Terenzio, hrabě, politik, iilosof a básník italský (♦1799 v Pesaru v Romagni — + 1B85 v Římé), byl r. 1831 ministrem zatímně vládv v Bologni, unikl po překonání vzpoury Rakouskem do Francie, kdež se obíral literaturou a filosofií. Po amnestii Pia IX. žil v Piemontě, r. 1848 byt povolán papežem do ministerstva, v němí vedl vnitro; poněvadž viak jako umírněný liberál nebyl po chuti ani re akcionářskému okolí papežovu, ani radikálům v lidu, od- stoupil 3. srpna a odeSel do Turina, kdei založil s Gioliertim a j. konfederaci italskou. Po odchodě Piově vedl nějaký čas finance a zahraniční politiku, aí 21. pros. t. r. ustou- pil revolucionářům a po intervenci francouz- ské odeiel do Janova (1849). Zde byl zvolen r. 1S5Ď do parlamentu v Turíně, kdež také přednášel na universitě filosofii dějin (1857 aí 1860). R. 1860 svěřil mu Cavour portefeuille veřejného vyučo- váni, r. 1861 byl za diplomatickým po- sláním v Athénách, r. 1865 v Bernu; později byl místopředsedou senátu. M.. človĚk vřelého srdce a náboženského ducha, pěstoval současné filosofii a poe- sii ; byl duch spiác elegantní než hluboký a pŮvodni. Ve filos. pracích svých hle- -^^ děl stále k souladu s názory církevními a věřil v pokrokovější katolicism jako Rosmini a Gioberti; přes to dány dva jc;ho spisy na index. Před níprácejeho jsou: Rinnovameitto della filosofia antica ilaliana (1834; 2. vyd. 1S36); DelP onto- lPoesie e prose di T. M.< (1866) G úvodem vydal Mestica. Srv. Gaspari, Vita di T. M. (Ancona, 188T); Cassini v»Nuovaantologia« 1892—93; Banel- lotti. Studj etritratti (1893); Ferri, Essai sur l'histoire de la pbilosophie en Itálie (Pař, 1869). , bot.. z Ma LÍlla ij Narkisovič, spisova- tel rus. (• 1852 na Uralu ve Vyiimo-Sajtan- ském závadě), známější pseudonymem M.-Si- birjak, ukončil seminář v Perme a studoval na médi čínsko- chirurg, akademii, pak práva v Petrohradě. Upoutal pozornost mnoistvím povídek a románův z hornického Života na Urale, ve kterých zdařile líčí honbu za ila- tem, hrubé instinkty nízkých vrstev na do- lech a vojensky přísnou správu administraéni se zajím, pozadím národop., mnohdy vystu- pujícím na újmu psychologického živlu dějt íivé komponovaného. Druhým živlem jeho povídek jest dětský svět, jejž vvstihuje ci- tem upřímně srdečným s ncviednim poroi- uméním. Hlavnější z jeho četných prací jsou Privalovíkije mil'iony (1893); Gomoje ffnfido (1884); Na ulice (ze života drobného tisku'. Til konca (18Q0); Brarja (iardéjevr (1891Í Zoloto (1892); Détskija těni (1892); 'iMťwityj groix (1893); Vrag (1895); Sibirskije raiska^r a pod Většina vyšla o sobě a některé bvK též přeloženy do češtiny jako >Sibifské po' vidkyc (..Matice Udu«. přd. J-Wagncr). Xamlnka. liarr., silurský český rod mof- ských mliů z čeledi Praecardiid. lUmlůk viz .Mameluci. zool., viz Ssavci. Mummfl* L., mamej. rod rostlin 2délož- ných, prosloplátečných. z čel. perepovi- tých {Ousiaeeae n. Guttiferaé), zastoupeni v Záp. Indii stromem M. americana L., m" americký, více než 20 m vysokým, s roi- hami 4hrannými, s listy vstřícnými, koio- Mammillaria — Mamula. 741 vitými, průsvitně tečkovanými a s ojedině- lými kvéty. Tyto jsou bílé, libovonné, slo- íené í 21upennébo kožovitého kalicha, ze 4]isté koiovité koruny plátkfl Ižičkovitých, 1 četných, krátkých tyčinek a tu semenniku se stálou čnčlkou a hlavatou bliznou. Čtyř- pouzdré (2 — 4) a 4seinenné bobule jsou skoro kulovaté, 3— 4 boké, žlutohnědé, křiimo bráz- déné a dosahují až 18 cm délky. Tylo mají uvnitř žlutou, velmi lahodnou a kofennou duíninu, pro niž se plody tyto pod ji broskví jihoamerických čerstvé liják upravené s oblibou požívají. Destillát líhu s kvéty m-ce mám jest jako hledaný kreolský likér (íiíKeurflH^r CWo/eí). Vedle dobrého truhlářského dřeva poskytuje kmen i vydatné klovatiny i kflry se prýátici, již natírají tělo proti liiechám písečným ; ze šfávy plodflv a větví upravuji oblíbené mamejové (z lat. Dfd. ek) Haw., ceeuft. rod rostlin z čel. kakť tých [Caeteae], obsahující duínaté polokře stonku kulovatého, kyjovitého n. sloupoví- Duíin jeho stonku užívá se k obkladům zapálenin. M. pěstuje se jako muohé jiné druhy kaktovitých v květináčích. Déd, Máminolft, město v ital. provincii Cala- bria Ulteriore I., 12 km sev. od Gerace, £Ítá 7700 ob. (1895). Majtunotrckt (z řec.) slula ve středověká literaruře české sbírka latin, slov, vybraných z bible a rozličně spořádaných (na př. dle pořádku biblických knih), opatřených Českými překlady. Jest tudíž m. druh středověkých slovníků a účelem jeho bylo důkladné po- znání bible, jež ve středověku byla předním zdrojem vědění. V £es. literatuře zachováno m'A několik ; největáí jest Klementinský z konce XV. stol. (asi 13.000 slov), nejstarší a nejcennější jin^ Klementinský z počátku XV. stol., známý yil Dobrovskému, opis star- ších předloh, rozmnožený četnými vložkami. Popsán a vydán V. ťlaiShansem v »Listech filol.. (1893). Jiný m.. Vídeňský, asi z pol. XV. stol., zmíněný jií A.J. Beckem (.ČCM.«, 1843, str. 148J. roiebraj a vydal F. Menčík .Archiv tého, jednoduchého n. rozvětveného, porost- lého hrboulky ceckovitými, závitkovitč uspo- řádanými a na temeni označenými chumáčem Ivoři kruh na temeni stonkovém. Kalich srůstá s 5plátečnou korunou a s četnými tyčinkami i s vajťčnikem. Tento ukončin jest paprskovitou bliznou a dorůstá v hladkou malvici. M. roste hlavně v Již. Americe, v Me- xiku a v Záp. Indii, zejména druhem M. sim- plex Haw, c. jednoduchá, jenž má drobné zelenavě bílé květy a Šarlatové jedlé plody. fur siav. Philol.< (V., str. 95 : sli.]. M. Mikulovský popsal B. Dudík v • Dietrichstein'sche Bibliothek«, str. 47. Hi. Kanoa, mammon (ara- mej.: peníze, poklad); v No- vém Zákoně zosobi^uje se slo- vem m. pojem bohatství; od- tud přešlo pak slovo to vůbec v užíváni ve významu bohat- ství s přihanou pomíjej lenosti a marnosti. Mamonář zna- mená člověka bažícího nemírně po bohatství jakožto nejvyS- šim dobru. ■ampalon {Cynogalt Ben- netlii Gray) jesl Šelma pucho- lovitá (z čeledi Viverridae], jediný po tu chvíli známý druh svého rodu. Má tělo na rozdíl od ostatních pucholů dosti stat- né a zavalité, zdéli 60—65 cm, hlavu podlouhlou, čenich za- ipičatělý, na něm dlouhé kníry z bělavých štětin, u nichž jsou tenči chlupy hnědé, a druhý chvost bělavých knirČ takových na líci. M. jest ploskochodec, má krátké nohy o 5 prstech odpolu spojených a ozbroje- ných silnými, zakřivenými drá- I py. Ocas jest velmi krátký (15 cm). Srst roá barvu žlutavě hnědou, vezpod na hrdle černo- hnědou, na nohách černou; vezpod mají jed- notlivé chlupy tu a tam bílé konce. M. žije na Borneu a na Sumatře u vod; umí obratné po stromech šplhati. Živí se rybami, ptáky i plody stromů. Br. Xuosel vis Damoiselli;. Xajnulft Lazar, svob. pán, c. k. polní zbrojmistr (• 1795 v Gomirii v Chorvatsku, t 12. led. 1878 ve Vídni). Po odbytí inže- nýrské akademie ve Vídni vstoupil r. 1815 jako sborový kadet do sboru inženýrského 742 Mamut — Man. znéhoípak přeložen později do generálního štábu. K. 184S ustanoven za náčélnfka [icn. štábu u zemského velitelství chorvatského v Záhřebe, u baňa Jelačíče, r. 1849 velel ja- koito plukovník brigádé p£ši, s níi se vy- znamenal 29. bf. u Kamenice bliíe Petro- varadína. Za hrdinství to dostal rytířsky řád Maric Tereiic, Od 1. břez. do 7. záři t. r. ozdoben řádem Leopoldovým; 20. dub. 1850 povýšen na generál-majora, 9. led. 1851 stal se svob. pánem dle stanov řádu Marie Te- reiie, 19. bř, 18S1 postoupil na podmarSálka, v čnu. 1858 stal se majitelem 25. pl. péšího, 28. čce. 1859 ustanoven la voj. a civil, gu- vernéra Dalmácie a jmenován tajným radou a v září 1865 odebral se na odpodnck ja- kožto polni zbrojmistr do Vidné, PM. MMUnt {Elephat primifenijs Blumb,) jest fossiln! slon (z čeledi Elephantidae, řádu Pro- C. !666. M»mnt, Elephat primlgmiHi Bíumb. Rikonitruovlno eutsch- Haidl), osada t., hejtm. Krumlov, okr., fara a pš. Hor. Planá; 20 d., 236 obyv. n. (^1890), samota Skelné Huti. Kanavl viz Manabi. Káabhúm (Purulia), distrikt v Benfrál- sku mezi 22<» 37* — 24® 3' s. š. a 85* 51' — 87® 16' v. d., má na 10.741 Jbn* 1,193.328 ob. Plodinv jsou rýže, pšenice, ječmen, indické žito, cfžuta, luštěniny, olejová semena, len, konopí, cukrová třtina, indych, pan, tabák a zeleniny. Vyvážejí se olejová semena, luště- niny, lak, indych, dříví stavební, smůla, ohli a něco rýŽe; přiváží se sůl, výrobky z médi a surové železo. Uhlí nalézá se v Iharii, ně- kolik mil od Parasnathu. dL Manoando [-kan-] (z ital.), v hudbč, ubý- vačně. Káiioiliellay bot, viz Hipp omane. Káiioiiii [mančini], patricijský rod řím- ský, příbuzný s Mazarinem: 1) M. Maria (* 1639 v Římě — t 1715 v Madridě), asC kardinála Mazarina, milenka Ludvíka XtV., po jehož přání odebrala se se sestrami do Paříže. Mazarin a královna- matka Anna nepřáli zamýšlenému sňatku Ludvíkovu s ní. Kardinál dal ji do kláštera a provdal ji r. 1661 za knížete Colonnu, con- nétabla neapolského, od něhož však M. již r. 1672 uprchlá a zemřela zapomenuta. Pa- měti její {Apologie) vyšly r. 1678, novéji v Paříži r. 1882. 2) M. Olymp i a, sestra předešlé {* 1640 v Římě — t 1708). R. 1647 poslána do Pa- říže na vychování, r. 1657 provdala se za hraběte Eugena Morice ze Soissons, čímž dostala se jako dvorní dáma ke dvoru Lud- víka XIV., stala se pověstnou svými pleti- chami, zvi. však tajnými styky s travičkou Voisinovou. Když pikle byly prozrazeny, M. prchla tajně do Brusselu, později odebrala se do Madridu, kde se jí podařilo získati veliké přízně a mocného vlivu u manželky krále Karla II., kterou prý potom z příčiny neznámé otrávila. Rovněž přičítá se jí smrť jejího manžela, jenž zemřel za příznak A v otravy. R. 1708 vypověděna z Madridu i ode- brala se do Brusselu. Důležitá jest tím, ie byla matkou prince Eugena Savojského. — Srv. Renée, Les niéces de Mazarin (Paříž, 1856). Manoini: 1) M. Francesco, malíř ital. (* 1705 — t 1758). žák Cignaniho, maloval pro chrám sv. Petra v Římě Zd\rak sv. Petra (nyní v paláci Monte Cavallo), pro klášter filipinů v Cittá di Castello Je\ii se jevi Petrov Mancion — Mančun. 745 a mimo to mnoho obrazů v historických a náboženských. 2) M. Pasquale Stanislao, ital. státník (♦ 1817 v Castel Baronia v prov. avellin- ské — t 1888 v Capodimonte). Vystudovav v Neapoli práva byl tam advokátem a záro- vtň přednášel na universitě. Jsa stíhán (1848) jako člen neapolského parlamentu odešel do Piemontska a stal se v Turíně professorem mezinárodního práva a advokátem. Za Rat- tazziho byl r. 1862 ministrem vyučování, za Depretisa stal se ministrem spravedlnosti (1876—78) a později ministrem vnějších zá- ležitostí (v květ. 1881); pro útoky naň ko- nané následkem jeho koloniální politiky od- stoupil však v červnu 1885. Nějaký čas byl též professorem na universitě v Římě (od r. 1872). 8) M. Laura Beatrice, manželka před., roz. Oliva (* 1823 v Neapoli — f 1869 ve Florencii), debutovala tragédií Ines de Castro (Flor., 1845) a napsala básně: Colombo al convento della Rabida (Janov, 1846); Poesie vařit (t., 1848); Vltalia sulla tomba di Vin- cen\o Gioberti (Turín, 1853); Patria ed amore (Flor., 1874). — Srovn. Savini, Laura B. M. (Flor.. 1863). 4) M. Francesco Giovanni, ital. ma- líř krajin (* 23. led. 1829 v Neapoli). Vzdě- lal se na akademii svého rodiště pod Ga- brielem Smargiassim a na cestách po Itálii, ve Vídni, v Pařiži a v Londýně. Jeho Návrat \ pouti k Madonně je v museu neapolském, dále vymaloval: MonťCenis ve sněhu ^ Amalfl, Capa -yescara , Púbřefi jaderské, Hyde Park londýnský, San Marco, Ischia a j. Jest čest- ným professorem na učilišti uměl. v Neapoli a od r. 1868 rytířem ital. koruny. FM. 6) M. Grazia v. Pierantoni-Mancini. 6) M. Evelina viz Lara Contessa. Manolon viz Mančun. Maiioll^aoe (lat. mancipatio) jest právní jednání, kterým podle starého práva řím- ského občan převáděl svoje vlastnictví na jiného. Činěna byla před svědky ve formě obrazného trhu (venditio imaginaria). Před 5 dospělými mužskými občany římskými a občanem držícím váhy (libripens), k nimž bý- val přibírán Často ještě sedmý svědek {ante- status), uchopil se nabyvatel věci slovy: hanc ego rem ex iure Qutritium meam esse aio, eaque mihi empta esto hoc aere aeneaque libra, udeřil kouskem mědi o váhy a dal jej převodcovi jaksi jako trhovou cenu. M. bylo lze užiti nejen, když vlastnictví mělo býti převedeno z trhu, nýbrž i k uskutečnění ji- ného právního a hospodářského účelu, jako darování, zřízeni věna a pod., ba i poručení k věrné ruce (v. Fiducia). Předmětem m. mohly z věcí býti jen pozemky italské, otroci a domácí zvířata tažná. Věci tyto sluly proto res mancipii. Dále mohly býti m-cí zřízeny služebnosti polní, které se proto Čítají též mezi res mancipii. Konečně mohl majetník moci otcovské nebo manželské osobu jemu poddanou m-cí podrobiti moci jiného (viz Mancipium). M. jest vzpomenuto ještě Ottftv Slovník Naučný, >▼. XVI. io!7 zgoo. V zákonodárství IV. stol. po Kr., do práva Justiniánova však nepřešla. H/-. Xanolplvm (lat.), správněji in mancipio esse, byl u Římanů právní poměr po jistých stránkách otroctví se rovnající, ve který vstoupila svobodná osoba, kterou otec nebo manžel její byl mancipoval (v. t.) spoluob- čanu. Osoba in mancipio podržela osobní svo- bodu a právo občanské, byla však po stránce práva majetkového úplné podrobena tomu, komu byla mancipována, nejinak než otrok pánu svému. Všech práv majetkových, která jí připadala, nabývala nezbytné pro majitele moci. V nejstarší době bývalo dítě od otce mancipováno na základě opravdivého pro- deje, jímž otec chtěl získati peníze, kteréžto právo bylo Časem stále více omezováno. Dále se vyskytovala mancipatio ex noxali causa, kteroužto dítě spáchavší čin zapo- věděny bylo vydáno tomu, komu bylo uško- dilo, aby si dluh svůj odsloužilo. Konečné dala se mancipace dítěte nebo manželky též pouze k tomu konci, aby uměle byly rozvá- zány moc otcovská (za účelem adopce nebo emancipace, v. t.), nebo moc manželská (v. Manus). V nejnovějším právu římském vymizelo m. naprosto z řady platných práv- ních zřízení. Hy-. Xanoo [manko] ital., schodek, nedo- statek. Mandloe: 1) M., ves v Čechách, hejtm. Kutná Hora, okr. a fara Uhlíř. Janovice, pš. Jindice; 31 d., 194 ob. č. (1890). 2) M., ves t, hejtm. a okr. Kolín, fara Lo- šany, pS. Bečváry; 46 d., 302 ob. č. (1890). — Ves, dříve Polní M. zvaná, jeví po za- hradách kulturní vrstvy doby hradištné ; v nich r. 1890 bohatý nalez denárů Bolesla- vových. V 1. pol. XIV. stol. bylo tu vlády čí sídlo Bechovo, část patřila do r. 1420 klást, zbraslavskému a potom k zámku Kolínu. Asi do r. 1540 držel dvůr v M-cích Adam z Ří- čan, potom dostal se Smilu Myškoví ze Žlu- nic. K. 1564 odděleny M. a Pučery Zdisla- vovi Myškoví ze Žlunic. R. 1590 koupil je Jindřich Myška ze Žl., ale hned je prodal Bohuslavu Horňateckému, týž pak r. 1596 paní Dorotě z Petrovce. Jan Kryštof Myška ze 2l. přikoupil M. zase ke Hráaku nad Pa- ďousy, k němuž se držely až do r. 1664, kdy koupil je Rudolf z Risenburku. Po roce pro- dány Kutné Hoře a připojeny k Lošanům. Dvůr zdejší r. 1777 emfjrteuticky rozdělen. I[an6iui, ital. Mancion [mancón] Petr, ryjec dahnatský (♦ 1803 v Dubrovniku — t ?). Záhy ztratil otce, který byl r. 1806 od pirátů jat a do Alžíru odvezen, načež žil v nuzných poměrech, až matka jeho pře- sídlila r. 1811 do Říma. Tam byl M. přijat do papež, ústavu sv. Michala, kde učil se kresliti a rýti. Zatím nabyl otec jeho r. 1816 svobody, však již po dvou letech zemřel. R. 1823 vyryl M. velmi zdařile Mater ama^ bilis, madonnu dle Sassoferrata. Od té doby usadil se trvale v Římě a vynikl zvláště ry- tinami madonn podle nejlepších mistrův i "četných obrazův jiných. R. 1850 stal se 48 746 Mand — Mandátní řízení. pFof. ryjectví v Římě. Z jeho dětí syn Josef vynikl rovnéž jako ryjec. Kálld J. £., lit. pseudonym prince Karla Meklenbursko-Střelického; viz Karel 36). Xanda, ostrov na pobřeží Brit. Východ. Afriky, západ, od osady Vitu, oddělený od ostr. Lamu úzkým kanálem. Xandal, nejjižnější město Norska v okr. Lister og mandalském, vých. od mysu Lin- desnaes, při ústi ř. Mandalselvu, se 4000 ob. Skládá se vlastně ze tři míst, M., Malmď a Kle ven, a leží z části na skalních ostrůvcích. Přístav je v Kleven. Čilé rybářství a obchod s rybami a humry. Podél Mandalselvu táhne se 70 km dlouhý údol Aaserdal, pastýřský kraj, v němž nezřídka i medvědi se vysky- tují. Ka&dalaJ (Mandalch, Mandalay), hl. m. bývalého království Barmy, nyní britské Horní Barmy, leží na 2lo 60' s. š. a S9^ 8' v. d., 4 km vých. od Iravadi, v široké, vy- prahlé rovině. Jest stavěno dle vzoru čín- ského ve čtverci a ohrazeno příkopem a zdmi dosti primitivními. Široké třídy s domy z cihel, ze dřeva i z bambusu protínají se v pravých úhlech ; uprostřed leží čtvrť palis- sádami a zdmi obklopená s paláci dříve krá- lem, jeho ženami a ministry obývanými, s pa- lácem bílého slona, klenotnici, kasárnami vojenskými a tělesní stráže, arsenálem, pra- chárnou, audienční síní atd. Počet domův odhaduje se na 12—20.000. R. 1891 bylo 188.815 ob., z nich 160.574 buddhistů, 15.514 muhammedánŮ, 7892 Hindů a 2296 křesCanů. Mezi nimi jest mnoho cizinců (Číňanů, Fran- couzů, Arménů, Italů, Řeků), již obývají zvi. čtvrt Pět vesnic v okolí jest katolíky oby- dleno, již byli sem. uvedeni v XVIII. stol. z Pegu a nyní jiŽ nijak se neliší od okolí. Podnebí jest velmi zdravé, ač přechody roč- ních- počasí jsou náhlé. Pracovité obyvatel- stvo dělá hedvábné látky, zlatnické práce; kvete soustruhování dřeva a slonoviny, zvono* liiectví, mečířství atd. M. jest střediskem ob- cnodu mezi pomořím bengálským a Jůn-na- nem; přiváží se rýže, kusové zboží, arekové ořechv, sušené ryby, sůl, příze a hedvábí; vyváži se bavlna, obili, tabák, cukr, teakové dřevo, petrolej atd. Obchod s Ran^únem a Bassejnou podporován jest železnici z Ran- Írúnu r. 1885 dostavěnou. M. byl r. 1859 za- ožen a r. 1860 na král. sídlo povýšen, 16. li- stop. 1885 dobyli ho Angličané a po zabrání Barmy r. 1886 prohlášen hl. m. Hor. Barmy. Požáry v letech 1884 a 1892 město mnoho utrpělo. dš. Ka&damiui (lat., nařizujeme) nazývá se v angl. právu nařízení (injunction) vrch. dvoř. soudu. Ka&dané, matka Kýrova (v. t.). Mandant viz Mandátům. Xandara (Man dal a), krajina ve střed- ním Súdánu, již. od jez. Čadského, poplatná státu Bornujskému. Dle smlouvy z r. 1893 náleží vých. částí do německé, záp. částí do anOznáiiif-li některý veřejnj úřad r.ebo některá osoba v § 58. treat. zák. jmenovaná, ie dle toho. co u vy- konávánf své služby spatřily, dopustil se obvioéní, který není ve vazbě, nějakého pře- stoupeni zákona, na kteréí jest zákonem ulo- ženo vězení nanejvýš jednoho měsíce anebo jen nějaká pokuta peněžitá, tedy múíe aoudce, vidí-li se mu uloiiti vězení nanejvýš třídenní anebo pokutu nanejvýš 15 zlatých, k návrhu tiřetlnika vykonávajícího práce státního za- stupitelství vyměřiti trest pouhým trest- ním příkazem (mandátem) bez před- chozího řízení. Proti trestnímu příkazu při- pouitěji se jako právní prostředek námitky cil odpor ÍEinspruch) VlUndator viz Mandátům a Příkaz ■uidfttl, poukázky VIZ Assignáty sir 908 b) Xuidatiim (lat) příkaz jestvřím práv smlouva záleiejíci v tom íe jeden (man MuidelvreB NÍU Mftnsson. ivédskf maliř a archaeolog (• 1813 ve Viisby v Ska- nii). Studoval na uměl. akademii v Stok- hoíiné, pak v Kodani za vedení Hfiyenova, Cestoval po Itálii a Francii. Pobídnut konfer. radou Thomsenem, studoval pilné arcbaeo- logii, hlavně cirk. umění, a oddal se restau- rování starých obrazů. Šířil nár. průmysl švédský a vydal cenné archaeol. dílo Monu- ment! icandinauet du moyen-dge [1855 — 62; 6 dílů), za něž se stal ílenem uměl. akade- mií v Rimě, Florencii a Amsterdame. DalSí jeho práce Samlingar tUl svenska komt och odlingíhistorien (1866—68) a Ailas lili Sveriges odlingshisíoria fl878 — 84) nebyly ukončeny. ]EaLlid«ll0l(O>ri2cifnd«) tvoří podčcleďřádu kukačkovitých. Zobák mají havranovitý, íLJf v korunách stromů, íiví se hmyzem a malými obratlovci hnízdi se v dutinách stro mův a snáSeji bila vejce Z dvou rodů sem íitaných Coractas a hrystomus má onen ze bák břtký na předu se stran smáčknutý tento zobák á roky a krátký M rozšířeni JSOU po jednom druhu v mírném pásmu k Leptinolaria ú pn™, dant) vyzývá druhého (mandaláře) k ně- Í'aké činnosti, a tento uvoluje se ji provésti lez úplaty. Viz Příkaz. M. qualificatum zna- mená příkaz úvěrný (v. t.). Hý-. Muid&it, dajacká zbraň, viz Dajakové, str. 867 a). "" ■ 1 fstřlat. mandala), 15 kusft (na př. Mandel Eduard, mědiryjcc něm.C 1810 v Berlíně — t 1882 t.). VI. 1826—30 navště- voval akademii berlínskou, pracoval u Buch- horna, r. 1837 stal se členem Akademie bcr- ffnské. R. 1840 byl v Pařiíi a vzdělával 9e u Henríquel-Duponta, Forstera a Desnoyersa. Po návratu stal se r. 1856 přednostou ryje- cké školy berlínské. Jest z předních něm, ryjcfl XIÍÍ. stol. Proslulé jsou jeho rytiny: Bef^aíovy Lorelry (dokonč. 1839); Vlastni po- Jobi^ny van Byckovy {im) a Ti^ianovy {li*3)\ van Dyckova Karla I. (1850); Raffarlovy ma- ^nny di Colonna (1855); G. Reniha Ecce homo (1858); Raffaflovy Aíadonny deUa sedia (1865) a zejmitia krátce před smrti ukonč. rytina Sixtinské madonny. KandeUkOft, mandlové mléko ae íloutkem, cukrem, skořicí a vanilkou. Evropy i Asie. M-(k u náa na pokraji řid- ších tesá místy dost hojně se objevující [Co- raciat garrulá) jest na hlavě namodralý, na šíji modrý; na hřbete má peří barvy skoři- cové ; pírka ramenná tmavomodrá ; hrdlo světle modré, taktéí krycí péra křídel; letky načernalé. Délka těla 31 cm. K nám přichází koncem dubna nebo počátkem května, vy- hledává menií lesíky, kde jsou staré stromy, živí se hmyzem a íabkami a vyvrhuje chu- chvalce. Již v srpnu táhne na jih. — Rod Eurystomus má peří hlavně fialové a modré, Žije v hustých lesích. Slídí po hmyzu v su- chých větvích a chytají jej v letu. Před zá- padem slunce shromaiduji se ve velkých houfech, prohánějí se v mýtinách a vyhle- dávají společné noclehárny. Domovem jsou v Africe na západě E. gularis a E. afér. Jiné druh^ vyskytují se na Madagaskaru, v Indii, na Filtpinách, v Austrálii a na ostrovech Papujskýeh. MánaeUakft bramborová, bramborový brouk , bramborníček , coloradský brouk. Leptinotarsa (^Doryphora) decemtiníata L., po- dobá ae tvarem těla našim m-kám, jest na- hnědle nebo čc-rvcnavé Hutá, hlava, štít a 748. Mandelinky. zpod téla černě skvrnité, konec tykadel i ste- hen a chodidla jsou černá ; na každé krovce jest 5 černých proužků podéln^^ch, po kraji pak nepravidelná^ nejvíce dvojitá řada hlu- bokých teček. Tlustá larva podobá se též larvám našich m-nek, jest silně lesklá, špi- navě žlutá, na hlavě, na zadním kraji před- ního kroužku hrudního a na nohách černá; po stranách těla má 2 podélné řady okrouh- lých černých teček. Dospělý brouk přezi- muje v zemi až přes 60 cm hluboko. Na. jaře snáší na zpodní stranu listů bramborových hromádky po 35—40 žlutých podlouhlých vajíčkách. Larvy lupením se živicí dospívají již po 17 dnech a zavrtávají se do země, kde se zakukl ují. Tím způsobem vyvinou se tři fenerace za rok, velice se rozmnoží a mnoho kódy působí. Původně žila ve Skalních Ho- rách divoce na blínu, durmanu, potméchuti a j. rostlinách lilkovitých. Odtud šířila se rychle až ku břehům okeánu Atlantského. Objevila se porůznu i v Německu, Porýní, byla však vyhubena. Nejvydatnější prostře- dek jest postříkati pole roztokem jedovatých zelených barev. Chceme-li sbírati a hubiti m-ky rukou, třeba navléci rukavice, poně- vadž brouk i larva obsahují ostrou štávu. Podobná jí L, juncta liší se tím, že černé prouhy na krovkách ovroubeny jsou toliko jednoduchými řadami jamkovitých teček a nohy jsou z pravidla Žluté. Kpk, Xaiideliilky {Chrysomelidae) jest čeleď brouků těla obyčejně zavalitého, klenutého, elliptického, az skoro polokulovitého nebo válcovitého, zřídka štíhlého. Tykadla zpra- vidla nitkovitá, řidčeji kyjovitě ztlustlá, llčlenná, obyč. kratší než Ví těla, vklou- bená na čele nebo před očima. Nohy téměř vždy krátké, silné ; chodidla 4členná s houbo- vitými šlapadly. Dospělé m. vynikají barvami živými, někdy krásným kovovým leskem. Živí se bylinami a vyskytují se mnohdy ve velikém množství pohromadě a stávají se pak škodlivými, rovněž iako jejich larvy. Tyto jsou 6nohé, buď válcovité nebo pro- táhlé, ploché nebo zavalité, zhusta rozličně zbarvené, na povrchu s bradavkovitými vý- růstky nebo rozvětvenými trny. M. rozšířeny jsou po všem světě a zvláště tropické druhy vyznačují se skvělými barvami. Známo jest asi 10.500 druhů. Dělíme je v tyto podčeledi : 1. Sagrini, lištnici, podobají se rákosníč- kům, od nichž liší se tím, že 1. kroužek břišní jest normálně dlouhý a přední kyčle odděleny jsou vespolek úzkým lištovitým kýlem předoprsním. U nás zastoupeny jsou jen rodem Orsodacne Lat., ale v tropických krajinách asijských brouky 12—35 mm dlou- hými a nádherně kovově lesklými; nejzná- mější z nich jest rod Sagra, — 2. Donaciini, ráKOsničci, vyznačuji se tělem štíhlým, nápadně na tesaříky upomínajícím ; 1. krou- žek břišní jest zdélí 4 dalších dohromady. Válcovité ^ohé larvy žijí na kořenech a oddencídi vodních rostlin a zakuklují se v per- gamenovitém zámotku. Na vodních rostlinách hojně rod Donacia F. (v. t.). — 3. Oiocerini^ chřest o vníčci, mají tělo podlouhlé, štít mnohem užší než krovky, tykadla na čele vkloubená. Hlava jest vzadu krčkovité za- skrčena. Přední kyčle se dotýkají. Larvy jsou hnědé, protáhlé a pokrývají si hřbet vlastním trusem, ale nemají zvláštního ústroje, jimi by trus přidržovaly. Z důležitějších u nás Zeugophora Kunze, Lema F. (v. t.) a Críocerís Geoff. (v. t.). — 4. Clythrini, zavírací, vy- značují se tělem více méně dokonale válco- vitým, tykadly pilovitými, těsně před očima vkloubenými. Poslední 2 kroužky břišní srostlé. Hlava svisle skloněna. Přední kyčle silně čnějí, jsou obyčejně čepovité a na konci se dotý- kají; 3. článek chodidlový hluboce rozeklaný, 2laločný. Larvy jsou válcovité, mají čelo silné vyklenuté a slepují si z trusu vakovité pou- zdro, v němž se též zakuklují. Dospělí brouci Žiji na vrbách a kvetoucích bylinách i křo- vinách; larvy některých rodů, zejm. Clythra Laich. (v. t.), u mravenců. Některé rody vy- nikají značnou dvojtvárností pohlavní. Z dů- ležitějších patří sem: Labidostomis Chevr., Lachnaea Lac, Gynandrophthalma Lrac, Cop- tocephala Rdt. — 5. Cryptocephalini, kryto- hlavci, mají tělo zavalité, válcovité, s hla- vou svisle skloněnou, tykadla těsně pfed očima vkloubená, nitkovitá. Přední kyčle jsou kulovité, více méně širokou lištou předoprsní oddělené; 3. článek chodidlový jest hluboce rozeklaný, 2]aločný. Poslední dva kroužky jsou srostlé. Krovky nechávají konec těla nekrj^ý. Larvy jak u zavíráků s čelem plochým a pevným pouzdrem. Patří sem rod Crypto- cephalus Geoff. (v. t.) a Pachybrachis Sanr. — 6. Eumolpim, Šupci, mají tělo zavalité, štit užší krovek, tykadla vkloubená těsně před očima, čelo svisle skloněné. Přední kyčle kulovité, lištou od sebe oddělené; 3. článek chodidlový hluboce vykrojený, 2laločný. Všecky kroužky břišní jsou volné. Larvy jako u mandelinek. Nejdůležitější jest Eumoipvs Rdtb. (Adoxus Krby), který Škodí vá velice na révě. — 7. Chrysomelini, m., jsou obyč. těla ši- rokého s hlavou šikmo skloněnou a tykadly před očima vkloubenými. Přední kyčle jsou příčné nebo vykrojené, 3. článek chodidlový jest jen na konci vykrojený. Larvy jsou zava- lité a tlusté, rozličně zbarvené, jsou posázeny bradavkovitými výrůstky nebo vylučuji lepka- vou tekutinu. Žiji volně na rosthnách, a kdyŽ se chtí zakukliti, zavěšují se koncem těla na list nebo zalézají do země. Tato podČeled zastoupena jest četnými druhy a rody, jež většinou vázány jsou na určité rostliny a z nichž mnohé, zvi. horské, vynikají krás- nými barvami. K obecným náležejí: Gastra- idea Hope, Entomoscelis Chevr., Timarcha Latr., jejíž druh T. violaceonigra Deg., silná, zavalitá, bezkřídlá m-ka kožitá, u nás pod kameny se nachází. Chrysomela L., m-ka, má tělo více méně široce eíliptické, dole ploché, nahoře klenuté. Hlava jest až po oči ve štít vtažena, tykadla nitkovitá nebo jen na konci trochu ztlustlá. Štít silně příčný s předním krajem hluboce vykrojeným. Holeně nemají žlábku, 2. článek chodidlový jest menší než Mandement — de Mandeville. 749 1., drápky jednoduché. Dospěli brouci žijí na rostlinách nebo se ukrývají pod karaeny; larvy na nevysokých rostlinách, jejichž listy ožírají. Známo jest 126 druhův evropských, z nichž asi 2 české. Rozpadá se ve 2 pod- rody: Chrysomela má Štít u kořene nejširší nebo aspoň tak široký jako uprostřed a krovky vejčité nebo krátce vejČité, a Oreina se štítem ke kořenu zřetelné zúženým a krovkami podlouhlými ; tento obsahuje skvěle barevné druhy horské. Příkladem prvého je modře lesklá m-ka fialová {Chr. violacea Pnz.) na mátě, červeně, zlatě a modře pru- hovaná m-ka obilná (Chr, cerealis L.) pod kameny nebo na travinách, zlatozelená a modře lesklá m-ka nádherná (Ch.fastuosa Scop.) na konopici pestré, modrá, zlatozelená nebo bronzově lesklá m-ka proměnlivá (Chr, varians Schall.) na třezalkách. M-ka bramborová, Chrysomela neb Leptinotarsa neb Doryphora decemlineata L., viz Mande- linka bramborová. Na vrbách nacházíme hojně zástupce rodů: Phytodecta Krby, PhyUo- decta Krby a Lina Rdtb. {Melasoma St., v. t). Na rozlič., zvi. pobřež. rostlinách Hydrothassa Thms., Pi*asocurí$ Lat. a Phaedon Lat. — 8. Galerucini, hřbetoštítníci, mají tělo více méně široce vejčité, hlavu v před vy- pjatou, nitko vitá tykadla před očima vklou- bená. Přední kyčle neoddělený lištou předo- prsní, jejich pušky vzadu uzavřeny. Zadní stehna neztlustlá. Larvy jako u mnek. Žijí nejvíce na vrbách,- olších nebo vodních rost- linách. Patří sem: Agelastica, Pkyllobrotica, Lochmaea a Galeruca (v. t.). — 9. Haltidni^ d ř e p Č í c i, mají tělo malé, vejčité, hlavu sklo- něnou, více méně ve štít vtaženou, tykadla mezi očima blízko sebe vkloubená. Přední kyčle lištou oddělené s puškami vzadu vět- šinou uzavřenými. Zadní stehna jsou ztlustlá a nohy skáká vé. Larvy vřeteno vité vrtají v rostlinách a zakuklují se v nich nebo v zemi. Patři sem celá řada rodů kdysi v rodě Haltica Geoíf. (v. t) zahrnutých a někdy velmi škodlivých. — 10. Hispini, o s t- natci, mají tělo podlouhlé, hlavu dolů a do zadu skloněnou, čelo v předu s vyniklým hrboulkem, na němž tykadla těsně vedle sebe jsou vkloubená. Larvy žijí v listech a mají po stranách těla bradavko vité výrůstky. U nás jen rod Hispa L. (v. t.) — 11. Cassi- dini, štítonoši, jsou velmi nápadní brouci těla štítovitého, dole plochého, nahoře více méně klenutého. Hlava jest úplně štítem v předu okrouhle rozšířeným přikryta a do předoprsí vtažena. Tykadla mezi očima vklou- bená. Larvy ploché, široce vejčité přikrývají se trusem, který nesou na vidlicovitém pří- věsku posledního kroužku. Zakuklují se na listech. U nás rod Cassida L. (v. t.). Kpk, Mandement [mándmánj, franc. nařízení, ustanovení, výnos, mandát, pastýřský list biskupův. van Mander Karel, malíř a spisovatel nizozemský (♦ 1540 — f 1606 v Amsterdame). Kreslil nejprve u Lukáše de Heere, později (1573—77) v Itálii. Obrazy jeho -jsou v říš. museu amsterdamském. Navrátiv se do vlasti oženil se, ale pro víru svou nucen r. 1583 prchnouti do Haarlemu. Od r. 1604 bydlil v Amsterdame. Jako horlivý protestant psal I tragédie biblické, parafrasi Dat hooge Liedt \ Salomo (Haarlem. 1595); Olijfbtrgh ofte Poema van den laetsten Dagh (t., 1609); Bethlehem d, i. Broothuys inhoudende den Kersnacht en de Klaeglieden Jeremiae (t., 1627), zejména pak Schriftuerlijcke Uedekens (Lejda, 1595) a roz- množené své básně pod titulem De gulden Harpe (Haarl., 1597). Jako malíř napsal De Grondt der Schilderconst jako úvod ku Schil- derboeck (t., 1604). Je to poučná báseň a nej- důležitější pramen dějin vlámské školy ma- lířské v 1. 1366—1604. Do frančiny přeložena H. Hymansem (Pař., 1885). Jako humanista přeložil Vergila (Bucolíca a Georgica), prvých 12 knih Iliady (dle franc. překl.) a knihu Uutleggingh op den Metamorphosis Pub. Ovidii Nasonis (Haarl., 1604), z níž malíři a básníci seznamovali se dlouhou dobu se symbolikou mythologickou a užívali jí v době, kdy stře- dověká symbolika ustupuje allegorii mytho- logické, jako pomůcky při kresbě emblémů, allegorických ocelorytin s přípisky prosou a veršem. G. Az. Bredero, malíř a autor vese- loherní, připojil k Schilderboecku (1618) ob- šírnou biografii M-ovu. Srv. L. Plettmck, Stu- dien over Karel van M. (2. vyd. Gent, 1887). BEanderioheldy ves v Cechách, viz Do- břejovice 1). BunderstrSm Ch r i s t o p h R u t ge r L u d- vig, hrabě, švéd. státník (* 1806 v Štok- holmě — t 1873 v Kolíně n. R.). Sloužil v ministerstvě zahraň, záležitostí, byl legač- ním tajemníkem v Petrohradě a Londýně, r. 1855 vyslancem ve Vídni a potom v Pa- říži. R. 1858 byl stát. ministrem zahraň, zá- ležitostí, od r. 1852 členem sved. Akademie a jejím tajemníkem (1869 — 72). Sepsal fran- couzsky Recueil des documents inédits concer^ nant rhistoire de Suede souš Gustave III, (1847—49; 2 d.) a švédsky Gustav IIIs yttre politik under de tvenne sednaste regeringsáren (1859). Diplomatické listiny M-ovy o dánské otázce uveřejnil mimo jiné >Historisk Tids- krift* (1862—64). HKa. Kuideršeld, ves v Cechách, hejtm. a okr. C. Brod, fara a pš. Kounice; 62 d., 420 ob. č. (1890), popi. dvůr Horka. Ves zalo- žena (1799) AI. kn. Liechtensteinem a pojme- nována k poctě jeho manželky Karoliny roz. Šternberkové-Manderscheidové. de KandevUle fmándvilj: 1) M., latin. Magnovillanus (Níagdovillanus) John, středověký cestovatel angl. (♦ prý v St. Al- bansu kol. r. 1300 z rodu šlechtického — t 17. list. 1372 v Lutichu). Údaje o živptě jeho jsou velmi neurčité. Pečlivě vzdělán obíral prý se vedle mathematiky a theologie hlavně lékařstvím a opustiv r. 1327 Anglii přeplavil se do Francie a odebral se do Svaté země; zdržev se ve službách egyptského sultána Meleka Madarona následoval prý ve- likého chána chataiského do jeho říše, kde nejvíce dlel v hl. městě Kambalu (Pekingu). 750 Mandi — Mandingové. M. cestoval prý takto 32 léta po Starém světě, zažil rozmanitá dobrodružství a vrátiv se r. 1362 do vlasti ještě ve značném stáři projížděl Francií a Nizozemskem, kdež ho zachvátila smrt Původně latinský spis, vě- novaný králi Eduardu III., rozšířil se záhv po celé Evropě. Na spise uveden sice M. jako spisovatel, avšak novým badáním zji- štěno, že autorem jeho jest belgický lékař Jean deBourgogne, přezvaný á laBarbe, který nejspíš nějaký čas pobyl na dvoře egyptského sultána a podává vlastní zkuše- nosti, ale, aby kniha byla zajímavější, přidal též dobrodružné příhody dle údajů cestova- telův jiných. Nejstarší dvě tištěná vydání tohoto popisu jsou z Lyonu z r. 1480. Ž téže doby jsou též dvě latinská vydání v Itálii. Německé překlady vyšly r. 1481 v Augšpurce, jiný r. 1484 v Štrasburce. Hollandské vy- dání pořízeno r. 1494. Do Čech dostal se cestopis tento velmi záhy a Vavřinec z Březové jfj přeložil do češtiny. Překladu toho zachovalo se u nás několik rukopisů. Nejstarší ze zač. XV. stol. nalézá se v mu- seu král. Českého (III. E 42). Měl jej nej- spíše v Oseku po ruce Balbín, kde jej Do- brovský na zač. tohoto století marně hledal. Rukopis z r, 1445 nalézá se v bibliotéce ryt. Neuberka, jiný v kníž. bibliotéce mikulov- ské, v klášteře praemonstrátů na Strahove rukopis z r. 1449, jenž býval kdysi u mi- noritu, z r. 1484 v museu král. Českého (V. E 11), jenž býval kdysi majetkem pána z Říčan. Několik jiných rukopisů pochází z nov. doby. Jeden z nich z r. 1576 chová se u křižov- níků a jiný z r. 1687 měl po ruce Krame- rius. Václav Nemasta, kantor provodovský, přepsal r. 1783 cestopis tento znova (mus. král. Ces., V. E 12). Po prvé tištěn byl český překlad v Plzni r. 1510 u Mikuláše Bakaláře, kde i druhé vydání r. 1513 bylo pořízeno. R. 1576 pořídil Bur. Valda na Sta- rém městě Pražském jedno a r. 1600 opa- třeno Voldřichem Valdou jiné vydání (mus. král. Čes., 29 G 3). Dle Dobrovského (Gesch. d. bohm. Lit., 1818; str. 165—67) r. 1610 vyšlo jiné vydání a o vydání z r. 1687 máme toliko , zmínku. R. 1796 vydal jej Kramerius; vydání toto obnoveno r. 1811. V Anglii byl cesto- pis M-ův vydán často; v XIX. stol. ve sbírce Hakluytské, Kerrově, vydání Halliwellovo z r. 1839 a posléze Nicnolson, Byron and Yule, Tehan de M. (Edinburk, 1883). 2) de M. Bernard, angl. básník a spiso- vatel (* ok. r. 1670 v Dordrechtě — 1733 v Lond.). Studoval lékařství v Lejdě, načež v Londýně se usadil a provozoval praxi za- bývaje se při tom literaturou. Jeho spisy jsou většinou lascivní a prozrazují jeho ná- : klonnost ku společnostem nižšího druhu. Pověstným stal se svým spisem The grumb- ling hlve (1714) a jeho pokračováním Fable oj the betSf or private vices made public be- i nefits, v němž neřest pokládá za stejně nut- | nou pro rozkvět státu jako hlad pro dobré | zdraví Člověka, vykládaje vůbec cynické svoje 1 názory s realistickou bizarrností. Dílo, jehož i 2. sv. vyšel r. 1732, přel. Bertrandem do fran- činy, došlo velké obliby u encyklopaedistů. Mandl, stát RadŽputů v britsko-indické provincii Pand|ábu, má na 2929 km* (1891) 166.923 obyv. Údolí jsou úrodná, rodí obilí, jrýži, mák, kukuřici, cukrovou třtinu a tabák, v horách dobývá se kamenná sůl, je- jíž výnos patří státu. Poplatek Anglii obnáší 10.000 lib. st. ročně. Hl. m. M. na řece Biatu, s visutým mostem, 75 m dl., má 6889 obyv. Mandlbnla viz Čelist. BEandibnlae viz Členovci, str. 787 d. Mandingové, Mandinkové, Malin- kové, zv. též Vangarové a Vak ořové, černošský národ v sz. Africe, obývá v hor- ním Ponigří, v již. Senegambii až za řeku Faleme do okolí Bakelu, přes Fútá Džalón, Riviéres du Sud a ř. Gambii dosahuje až k Atlantskému okeánu a na j. dotýká se po- zadí Liberie i Horní Guinee, zabíraje tak území mezi 7—16® s. š. a od 9° z. d. po 1* v. d. BydlivSe dříve dále ve vnitrozemí roz- šířili se znenáhla výbojně na záp. a podro- bili si četné kmeny, s nimiž tak se snnísili, i že tito nyní pokládají se za haluze M-gů; I nejdůležitější z nich jsou: Bambárovév Ka- ártě a Segu, vlastní M. v poříčí Gambie a I mezi horním Nigirem a senegalskou pobo- čkou Faleme, Susuové ve franc. Riviéres du Sud, Sarakolové čili Soninkové v různých skupinách od horního Senegalu po Nigír, Džalonkové ve Fútá Džalóně a j. Barth odhaduje počet jejich na 6 — 8 milí. duší. Zevnějškem jsou M. lid mírného typu černošského s obličejem dosti širokýni, zplo- štělým nosem a odulými rty, ale postavy vysoké, štíhlé a pružné; vlasy jsou silné kudrnaté, ale dosahují někdy i 50 cm délky, vousy objevují se na bradě krátké a řídké; pleť kolísá od světlé hnědi až po barvu černohnědou. Zřídka kdy dosahují M. vyso- kého věku, neboť trpí zimnicemi a stárnou rychle. Muži odívají se v dlouhé roucho (bubu) barvy bílé nebo modré, dosáhající až ke kotníkům, a nosí špičaté čepice téže barvy, kdežto ženy nosí toliko kus látky kolem boků^ nicméně vedle toho libují si ve spoustě ozdob a šperků. Za zbraň slouží oštěp, luk a šípy, dlouhá šavle, v novější době však ustupují zbrani střelné; krátký meč v kožené pocnvé na levém rameni zavěšené nosí muži stále při sobě. Přebývají v chatrčích kolových, krytých slámou nebo palmovými listy; ženy mají vždy zvláštní příbytek pro sebe a také zvláštní zásobárnu. Každá osada jest obklo- pena silnou hradbou kolovou. Výživu opa- třují si orbou, kterou velmi horlivé provo- zují pomocí otrokův, chovem dobytka (pro- slulí jsou jako znamenití cvičitelé koní), na pobřeží a při řekách též rybařením, vedie toho vyznají se v tavení a v obrábění kovů, zvi. železa a zlata, jež zpracovávají v různé nástroje i šperky, ve tkaní i barvení bavlny a vydělávání kozí. Nicméně veliký díl M-g& živí se obchodem, a možno říci, že veškercn obchod v sev.-záp. Súdáne od Timbuktu po Vel. Basám a od Sierry Leoně k zálivu Bc- Mandíocca — Mandle. 751 ninskému test v jejich rukou. Povaha jejich líčí se rozličně; v Senegambii jsou mírní a pohostinští, ale úskočni a zlodějští, mezi Bambáry bojovní a násilní, při Gambii a Ca- saraanze svárliví a líní. Celkem vŠak všem jest jim společná jistá čilost, náklonnost k veselosti i značné nadání, zejména v učení se cizím jazykům, a veliká obliba v hudbě. Zpěv, hudbu a tanec milují tak náruživě, 2e celé noci bez přestávky při nich ztráví. Mají také značný počet nástrojů hudebních, nej- více kytary, cymbály, tam-tam. Pěvci ze ře- mesla, zv. gr i Otové, jsou velmi oblíbeni a chodí neustále po zemi, ba provázejí i vý- pravy válečné, aby svými písněmi povzbuzo- vali ke statečnosti. Vyznání jsou muhamme- dánského a ze všech černochů nejpřísnější muslimové i horliví šiřitelé islámu, ale jed- notlivé větve, na př. obyv. Bambúku a Bam- básové, Ipéjí houževnatě na svém pohanství. Sňatek uzavírá se pouhou koupí, ale žena jest u M-gů mnohem lépe na tom, než u ji- ných černochův, a bývá z pravidla velmi pečlivou a něžnou matkou. Dítky muslimské obojího pohlaví ve 14. — 16. roce podrobují se obřízce. Mrtvoly zabal ují se do tkanin ba- vlněných nebo rohoží a pochovávají ve hro- bech na 40 cm hlubokých. Každá osada spra- vuje se sama a celý národ rozdělen jest na značný počet malých států, mnohdy mezi se- bou se potírajících; jen časem podařilo se založiti státy mocnější. Všude však svrcho- vaná moc rozdělena jest mezi náčelníka du- chovního {almamy) a světského (soltike nebo alkaty), jenž velí bojovníkům a vykonává moc soudní. Ve státech muhammedánských zaujímají kněží jakožto znalci koránu nej- vyšší důstojenství po králi, potom následují teprve pohlaváři. Otroctví jest obecně roz- šířeno, je také trestem za dluhy, ale s otroky nakládají M. mírně a nikdy jich neprodávají. Jazyk M-gů tvoří s řečmi několika soused- ních národů, zejména Veiů, zvláštní skupinu jazykův černošských, zvaných mandě, jež byla Steinthalem zpracována grammaticky {Die Mandenegersprachen\ Berlín, 1867) a od Schóna lexikálně {Vocabulary of the mende ianguage] Lond., 1884). Řeč sama je jedno- duchá, ale harmonická, bohatá samohláskami a měkkými souhláskami, tak že měkkosti a výslovností velice připomíná italštinu. Ve stavbě své jeví mnoho podobnosti s jazyky malajskými, dle Lepsia pak jest ve vzdále- ném příbuzenství s bantskými jazyky jiho- africkými. — M. obývali prý původně ve vnitřní Africe, ale znenáhla sunuli se na zá- pad a tam před příchodem Felátů byli bez odporu nejen nejmocnějším, nýbrž i nejvzdě- lanějším národem. Přijavše již ve XII. stol. islám, počali veliké výboje a na počátku XIII. stol. založili na ohbí nigírském mohut- nou říši Měli nebo Mali, jež na záp. sahala ke Gambii a k moři, na vých. obsahovala Timbukťu, Ganatu a území Sonrhájů. S touto mocí politickou také jazyk M-gů došel v záp. Africe velikého rozšíření. Tato říše udržela se do sklonku XV. stol., ale již dříve byla otřesena odbojností jednotlivých místodrži- telů, nájezdy Tuáríků a povstáním Sonrhájů, tak že posléze se rozpadla. p. BEandloooa [-okaj, bot., vizManihot Mandiz Jakob, dánský státovedecký spi- sovatel (* 1758 — 1 1831), z jehož spisu nej- důležitější jsou: Forsóg til en systematisk Haandbog over den danske Landvaesensret (1800; 2. vyd. 1813, 2 sv.) a Om det danske Kammervaesen (1820). HKa. Ka&dl viz Kalandr. Mandl Josef, český malíř (* 1874 v Plzni), již za mlada jevil náklonnost k umění vý- tvarnému, a sotva mu bylo čtrnáct let, vstou- pil na akademii pražskou, kdež nejprve pod vedením rodáka plzeňského prof. Sequensa oddal se malbě fígurální. Později byl žákem Brožíkovým. Již první začátky jeho umění, jevící se ve studiích vystavovaných na škol- ních výstavách akademie, vzbuzovaly pozor- nost učitelův i obecenstva. Když pat po do- končených studiích M. jal se pracovati sa- mostatné, staly se obrazy jeho od r. 1898 na výstavách Krasoumné Jednoty v Praze (Palma míru, 1898; Duše; Jaro, 1899; Jidds, 1900) předmětem rostoucího zájmu odborné kri- tiky, která s uznáním vyslovuje se o zvlášt- ním směru i samostatném rázu jeho tvorby 1 o patrném pokroku jeho umělecké činnosti. Teď mešká M. v Paříži, kdež dokončuje pro obec plzeňskou obrazy patronův českých (sv. Václava^ sv. Ludmily, sv. Prokopa a sv. Aneiky)áo kaple nového ústředního hřbitova. Blandla, distrikt středních provincií v Brit- ské Indii mezi 22° 14' až 23^ 22' s. š. a 80° až 81<> 48' v. d., má na 13.095 km^ 339.373 obyv. Krajina jest hornatá, protékaná řekou Narbadou a jejími přítoky, v jejichž údolích jest dosti úrodného a vzdělaného náplavu. Podnebí nezdravé, jmenovitě zimnice často zuřívá. Plodiny jsou rýže, pšenice, cukrová třtina, v hornatině mnoho sálových lesů. Je- diným průmyslem většího významu jest vý- roba bavlněných látek. Hl. m. t. jm. má 4160 ob.; dříve kvetlo, nyní jest v úpadku. Mandle: 1) M., bot., viz Amygdalus. 2) M. v horninách vy vřelých jsou du- tiny tvaru kulovitého neb více méně sféroi- dálního; velké m. zovou se geody. Vznik m-lí jest nejčastěji ten, že při erupci hor- niny vyvřclé nemohly všecky plyny uniknouti, nýbrž částečně zůstaly uzavřeny v lávě, a tak povstaly dutiny, které později druhotně byly vyplněny látkou nerostnou, jež tudíž z pra- vidla se liší od složiva okolní horniny a od- dělena jest od ní stěnami hladkými. Horniny vyvřelé, mající hojně m-lí, nazývají se man- dl ovce a jsou to z pravidla basičtější hor- niny vulkanické (diabasy, melafyry atd.). Známy jsou na př. mandlovce melafyrů pod- krkonošských (Kozákov, Lomnice, Nová Páka) s m-mi a geodami achátovými a jaspi- sovými, jichž obal je složen z delessitu; tento mnohdy sám vyplňuje m.; téŽ v siluru če- ském jsou hojny mandlovce diabasové s vý- plní m-lí nejčastěji vápencovou. Ve znělcích českého Středohoří bývají m. menší, vypl- 752 Mandloň — Mandragora. něné zeolithy nebo aragonitem. Vyplňování m-lí dále se postupně od stěn do nitra, což jest naznačeno ve mnoha případech (acháty) velmi zřetelně koncentricky miskovitým slo- hem m-lí. FrSlk. M. (lat. tonsilla, též amygdala) v lékařství je párovité těleso na přechodu dutiny ústní v hltanovou, podoby mandlovité, průměrně 20 mm dl., 15 mm sir. a 10 mm tlusté. M. uložena jest ve zvláštní jámě, tvořené roze- stupem dvou řas, jež po pravé a levé straně vybíhají z měkkého patra jednak ke krajům kořene jazykového, jednak nazad do postran- ních stěn hltanových tak, že za normálních poměrů jen malá část jejího povrchu pře- čnívá do t. zv. těsniny hltanové. Volný po- vrch m-lí je nerovný, obsahuje 12—15 důlků či chobotků slizniČných {recessus folUculares) a jest u starších lidi, kteří přestáli již větší počet zánětů m-lí, zvláště rozrjrtý a vrásčitý. Složením podobají se m. mízním uzlům či tak zv. žlázám lymfatickým, liší se však od nich potud, Že mezi hrudkami hmoty konglo- bované nalézají se zmíněné Žlázkovité cho- boty. Z m-lí vychází se slizem stále množ- ství drobných buniček, leukocytů, jež tvoří t. zv. slizová nebo slinná tělíska; tento slizký odměšek m-lí usnadňuje mimo jiné prostup sousta těsninou hltanovou. Podobný, význam a podobné složení má i t. zv. m. hltanová, umístěná v mírném chobotu horního oddílu zadní stěny hltanové a vyvinutá zvi. u dětí. Pro stálé dráždění a snadně možné úrazy všelikého druhu, jež podmíněny jsou expo- novanou polohou m-lí, zaněcují se snadno a často zbytní. Záněty, zachvacující buď cel^ ústroj, nebo omezené jenom na jednot- livá hnisavá ložiska, projevuji se nesnadným polykáním, bolestivostí, a jsou-li jen poně- kud rozsáhlejší, též ztíženým dýcháním, těž- kostí a horkostí v hrdle, zaujatostí hlavy, těžkým sluchem, třesavkou nebo mírnou ho- rečkou a jinými příznaky, jež vyplývají ze zánětlivých změn okolních sliznic (srovn. Angína). V mírnějších případech stačí proti takovýmto zánětům vlhké obklady na krku těsně při úhlu saňovém, přiměřená kloktadla, zmrzlina, polykání kousků ledu a pod. Jsou-li m. příliš zvětšeny, hyperplastické nebo hy- pertrofické, bývá nutno, aby příliš zbujelé částky odstranily se způsobem operativním, buď zvláštním nožíkem, nebo přístrojkem, t. zv. t o n s i 1 1 o t o m e m. Podobně odstraňuje se i zbytnělá m. hltanová zvláštní ostrou lžící. Hlízy, utvářející se v m-lích nebo pod nimi, nutno jest přiměřeným způsobem naříznouti. V chobotcích m-lí mohou se vytvářeti též drobné konkrementy, t. zv. kaménky man- dlové, dosahující velikosti semence, jeŽ pak časem vypadávají. Mimo samostatné choroby zachvacovány bývají m. též při jiných celko- vých onemocněních krčních, zvláště však při mázdřivce či diftherii. Ka&dloii, bot., viz Amygdalus. Ka&dlo&ovlté viz Amygdalaceae. Mandlová kyselina chemickou pova- hou jest kyselina fcnylglykolová (Q^5 . CH ( OH) . CO^H), Byla nepřímo připravena z amygdalinu (v. t.). Vyrábíme ji obyčejné vaříce benzaldehyd s kyanovodíkem a kys. solnou. Krystallky při 118^ tající. Jest optiáy nečinná, lze ji však působením mikroorga- nismů neb krystallisací soli cínchoninové rozštěpiti v m-vé k-ny opticky činné, z nichi jedna otáčí v právo [a]D= -f- 156*. druhá v levo ra]D=— 156®. OSc. Maadloyoe viz Mandle (v horninách). Kandlovka, bot, viz Salix amygda- lina a S. pentandra. Xandlovnik viz Amygdalus. Handlovy ol€j (lat. oleum amjrgdalarum expressům, franc. huile ďamandes, ital. olio ii mandorle) dobývá se lisováním rozmělněných mandlí sladkých i hořkých; hořké poskytují sice menší výtěžek (367o) než sladké (46 ai 50% oleje), za to pokrutiny z hořkých mandlí mají dost velikou cenu, užívá se jich totii v kosmetice nebo na výrobu silice hořko- mandlové. Hořké mandle směji se lisovati jen za studena a bez navlhčení vodou, aby se dostal olej prostý silice hořkomandlové a kyanovodíku. M. o. jest čirý, slabě nažloutlý, jemné chuti, hutnoty 0'917 až 092, při — lót se zakalí a při — 20^C tuhne; rozpouští se za studena v 60 dílech absolutního alkoholu, za tepla mnohem snáze, s aetherem a ben- zinem se mísí v každém poměru; na vzduchu netuhne, obsahuje hlavně triolein, jen malé množství glyceridů pevných kyselin a kys. linolové. M. o. bývá často porušován olejem sesamovým, broskvovým, makovým, ořecho- vým a j., nefalšovaný promíchán s Vj ammo- niaku zbělá nebo zežloutne, ale nezhnědne. M. o. vyrábí se ve Francii, v Itálii a z mandlí odjinud přivezených i v Anglii; užívá se ho v lékařství a voiiavkářství. Li. Kandollna nebo mando la (ital.), slove malý, v Itálii dosud se vyskytující hudební nástroj loutnový, o pěti nebo šesti, také jen o čtyřech dvojnásobných strunách, jeŽ drhnou se buď prsty pravé ruky nebo brkem či plektrem ze želvoviny. Krk m-ny jest menií krku loutnového. Milánská m. má stninv laděny v g d a* ď* e" (nebo fc * «* «' ^" «"). m. neapolská vg d* a* e". Škola na m-nn vydal Fouchetti v Paříži r. 1770. Xandorla (ital. tolik co »mandle«}, ozá- řeni ve tvaru tupé ellipsy, později nahoře a dole zahrocené, kterou krášleny bývaly vt středověkých obrazích Kristus, Madonna a někteří svatí. U Francouzů šlové amande my stique (mystická mandle), u Němců Otíertí Tkraslice), u angl. archaeologů vesica pitds (rybí měchýř). Přikládal se ji jistý význam symbolický nebo mythický. Mandragora Tuss., pokřín, rod rostlin 2dčložných, srostlopláteČných, z čel. lilko- vitých {Solanaceae) a podčel. rul íko vi- tý ch (Atropeae), rostoucí 4 druhy vytrvalých bylin v krajinách Středozemního moře. oto- nek téměř chybí. Listy jsou přízemní, mnohé, veliké, čeřité n. chobotnatozubaté a květy též přízemní, více méně dlouze stopkaté, úhledné, fialové, blankytné nebo příŽloatlé, Mándrik — Mandžu. 753 5četné, s kalichem hluboce Sklaným jako zvonkovitá, mezi úkrojky řasnatá koruna. Bo- bule jsou koulovité, šťavnaté, s Iřadými, sou- střednými semeny. Nejdůležitější části rost- liny jest kořen nékdy aŽ 501 étý tvaru řepo- vitého, dužnatý a nejčastěji ve 2 nebo více silných větví rozeklaný. Nejproslulejší jest M. offlcinalis Milí. (M. officinarum L.), p. obecný, s kořenem svislým zdélí 1 m, s květy počátkem února se rozvinujícími a s bobulemi žlutými. Kořen i nať jsou zápachu silného, odporného a mámivého, chuti hořké a prudce jedovaté. Kořen (radix M-raé) bý- val ofřicinální hlavně proti padoucnici; nyní užívají prášku jeho do náplasti na ztvrdliny. jindy připisovali kořenu čarovnou moc, při- krajovali jej v podobě mužíka (»Alraunm£lnn- chen«) a doporučovali jej k nošení, aby chrá- nil proti čarám a poranění. Déd. Máadrlk, ves v Čechách, viz Mendrik. Mandril viz Paviáni. Ka&drlii (z řec.) v lék. je tuhá tyčinka, jež vyplňuje vnitřek pružných cévek či ka- thetru, dodávajíc jim žádoucí tuhosti, aby snadno mohly býti zavedeny* Jakmile je cévka zavedena, vytáhne se m., tak že pak se pružná cévka snadno a náležitě přizpůsobí ústrojím, v nichž je uložena. Mandrita (řec), mnich, von Ka&dxy Gustav, právník německý (* 1832 ve Waldsee ve Virtembersku). Stu- doval práva v Tubinkách a Heidelberku. Byv po několik let v soudní službě stal se roku 1861 řádným professorem řím. práva v Tu- binkách. V 1. 1884—89 účastnil se jako člen první kommisse k vypracování návrhu obč. zák. pro Něm. říši prací toho sboru a r. 1890 jmenován členem druhé kommisse pro revisi uvedeného návrhu. Od r. 1889 jest M. opět professorem na universitě v Tubinkách. — Z prací jeho sluší jmenovati: Das Geset^ vom 28, Juni i86S ^um Schut\ der Urheberrechte an litterarischen Er^eugnissen 11. Werken der Kunst (Erlanky, 1867); Ober Begrifu, Wesen des Peculium (Tubinky, 1869); Das gemeine Familiengúterrecht mit Ausschluss des eheltchen Gúterrechts (t., 1871—76, 2 sv.); Der civil- rechtliche Inhalt der Reichsgeset^e (t., 1878; 3. vyd. Freiburk, 1885) a j. Menší práce M-ovy vyšly v časopisech » Archiv f. die civil. Pra- xis«, »Zeitschrift f. Rechtsgeschichte« a » Wflrt- temb. Archiv, f. Recht u. Rechtsverwaltung«. Xandabiové, kmen v Gallii, severně od Haeduův, usedlý mezi horní Sekvanou a Yon- neou. V kraji jejich leželo město Alesia (v. t.), proslulé boji Gallů s Caesarem. Pp. Blandaoatlo (lat.), žvýkáni. Mandnrla, město v ital. prov. Lecce, 35 km vých. od Tarenta, o jejímž prastarém pů- vodu svědčí zbytky kyklopských zdí. Byla kolonií řeckou a zničena Římany a později Saracény ; pod jménem Casalnuova znova vystavěna, naČež po čase přijala původní svůj název. Má 9000 ob. živících se vinařstvím a výrobou oleje. Mandvl, město v britsko-indickém va- sallském státu Kači na zátoce Kači, má 38.155 obyv. (1891), starý palác králů kač- skÝch, krásný chrám a čilý pobřežní obdbod zvláště se Zanzibarem. Ka&diu, vymírajíci národ a jazyk tun- guzské větve jazykův uralsko-altajských ne- boli čínsko-tatarských, jediný z tunguzských jazyků, jenž vytvořil si literaturu. Ethno- graficky tvořili M-ové obyvatelstvo Man- džuska. Do r. 1643 byl M-ům zakázán vstup do Číny, Číňanům do Nlandžuska, za kterým úče- lem za předposlední dynastie čínské (Ming) známá čmská zeď co nejpečlivěji byla stře- žena. Od r. 1643, když Číny zmocnili se M-ové, kde od té doby jsou panující dynastií, pře- jali od nich Číňané svůj zevnějšek (cop, kroj, kouřeni tabáku a j.), jinak podmanitele sobě assi mil ovávše (mravy i jazyk). Dnes souvisí otázka existence M-ů jako pojmu ethnogra- fického s existencí Dan ující čmské dynastie. Assimilace M-ů s Číňany postupovala totiž tou měrou, že M-ové stali se časem úplnými Číňany ani řeči nevyjímajíc a cestující Man- džuskem domnívá se býti v Číně. I ve vo- jenských posádkách slovných výhradné z M-ů sotva lze ještě nalézti někoho, kdo by mluvil jazykem své vlasti. M-ovépovaŽuji se zaintelli- gentnéjši než Číňané, Číňané naproti tomu byli vzdělanější a jsou chytřejší. M-ové opa- novali Čínu silou, podlehli však duševně pod- robenému národu tak důkladně, že dnes i ve vlastním území M-ů na všech stranách Čí- ňany zaplaveném vše prosáknuto je duchem Čínským a kořeny mandžuské samostatnosti nadobro zničeny. Dnes není v Mandžusku snad města ni dědiny, jehož obyvatelstvo nebylo by téměř úplně původu čínského. Výjimku tvoří jen ojedinělé kmeny kočovné zachovavší nejen národnost, ale nedopou- štějící ani vzdělání půdy. Kmeny ty bydli posud ve stanech a vychovávají jen vojsko pro dynastii Tshinskou, ale i zde pobyt v po- sádkách mezi Číňany působí rozkladně. Jinak není po vlastní incfividualitě M-ů památky. V Číně samé bylo ještě hůře. Tam mandžuští dobyvatelé darovali krajanům svým rozsáhlá území, ale stihli ie i břemeny a povinnostmi. M-ové, vynikající jako lovci a stateční bo- jovníci, nedovedli tu ovšem soutěžiti s Čí- ňany jako rolníky, průmyslníky a obchod- níky. Tak stalo se ponenáhlu. Že Číňané ovládli ve skutečnosti zase veškeré území, kdežto M-ové, jako majitelé dle jména, za- pravovali daně a poplatky. K tomu konali službu vojenskou. Tím stalo se postavení M-ů velmi málo závidění hodným a vyvolalo snahu zbavením se jména M. zhostiti se i povinnosti z něho plvnoucich. M-ové jsou povahou svou kočovníci i zachovali si po- sud náklonnost k honbě a oblibu v koních, koňských dostizích a střílení do terče. Střelci jsou posud výbornými i tvoří hlavní pod- statu čínského vojska. Zevnějškem podobni jsou Číňanům, ač jsou pleti světlejší a těla mohutnějšího. Někteří mají modré oči, snědé vlasy a hustou bradu. V úřední Číně jeví se zajímavé provádění rovnoprávnosti jazykové v nejvyšších místech obsazováním vynikají- 754 Mandžuové — Mandžusko. cích mist přibližně stejným počtem Číňanů a M-ů. Jazyk mandžuský jest člen rodiny uralsko-altajské ; charakterisován jest harmo- nií vokálovou, jež dodává jazyku zvláštní leposti a libozvučnosti. Harmonie vokálová má zde význam pro tvoření kmenů: ďmďss otec, eme = matka ; chaha = muž, chehe =az žena; amila = kohout, emile «» slepice; va- simbi <= klesati, vesimbi = stoupati. Hlavně podléhají jí však sufBxv, jejichž vokalismus je většinou odvislý na slabice kmenové. Suf- fixy vykazují tu dvojí kategorii: a, o, e\ Oj 6 sl u. Schéma harmonie vokálové pro jazyk mandžuský zni: kmenová j i,a,egorie II. kategorie a^ 00 a ó o, to o o 6 ^ (O ^ u e {a) u e, co e u i a, e (5, u Přizvuk slovní spočívá (vyjmouc onomato- poiea, na př. kalang — kiling — zniti, řinčeti) na prvé slabice. Na poslední slabiku pošinuje se otázkou {xargjón=}c to pravda?) u verba ve tvarech imperativních, prohibitivních a optativických, na př. gene = jdi ; ume genere^=^ nejdi ; omikl = pil bych. Přizvuk mají i kon- covky pádové (na př. iurgan-i deribun = spra- vedlnosti počátek) a některé sufíixy (na př. sai^kan = krásný ; em-ken = jediný). Každé slovo počíná vokálem nebo jednoduchým konsonantem, třeba pro výslovnost jsou i sku- piny možný (na př. tu-va = nepřítel, ve vý- slovnosti tva\ hiya = měsíc, ve výslovnosti bja). Časté jsou skupiny souhlásek ve středo- sloví (aniya = rok, ve výslovnosti anja \ ir- gen = lid; amba = veliký); dosloví zná pouze vokál nebo n (na př. íácdun = pevný). Vý- jimku tvoří cizí slova a onomatopoica. Jazyk nezná rozdílu substantiva a adjektiva a z pra- vidla ani rozdílu singuláru a plurálu, vyjma ojedinělá substantiva, značící živoucí bytosti, jež připínají jako značky plurálu sa, se\ si (si); ta, te\ ri. Nominativ a vokativ nemají zevnějšího označení, ostatní pády mají své suííixv: gen.: -/, současně pro tvoření ad- verbii (jargjan =* pravda \jargjani = v pravdě, opravdu), po ng a / jako ni (na př. vang-ni = krále); dativ, lokativ a pro určení času: de\ akkusativ: be; ablativ, elativ cť (tvoři i při číslovkách ordinalia). Prastará pronomina (bi = já, ^tf = my; si (ty), suve (vy), i (on), ce Toni), ere (ten), ese (ti), tere (onen), tese (onino), uba (tenhle), tuba (onen), enteke (ta- kový), tenteke, tázací ve (kdo), ai (kdo, který) skloňuji se jako substantiva. Jiná pronomina nahrazena jsou přímo substantivy, Adverbia a postposicc jsou původem substantiva. Ver- bum, stojící syntakticky vždy na konci věty, má své sufíixy pro časy a způsoby, při čemž verba odvozená nahrazuji rod verba. Jinak nezná verbum rozdílu čísla ani osob. Parti- cipiální a gerundtálni vazby nahrazuji zhusta naše konjunkce. Jednoduchá syntax liší se od čínské (viz Čína 702) tím, že objekty přímé i nepřímé stojí před verbem. Celkem jest jazyk velmi jasný. Písmo mandžuské je zlep- šený útvar písma mongolského. Datuje se z r. 1641 a jest prací učence Tahaie. Vyniká jasností a úhledností. Písmena se spojují ve vertikální sloupce po způsobu písma čín- ského. Literatura mandžuská obsahuje jako do- mácí plody několik velikých plodů básnicicých a vypravování. Jinak skládá se z překladu nej- důležitějších děl čínských, obsahujíc vedle knih kanonických i náboženství, filosofii a ethika, dále zeměpis a dějiny, zákonodárství a smlou- vy, spisy o vojenství, zábavnou literátům, ovšem i grammatiky a slovníky. V Evropě vydáno z toho v transkripci Ssí-schu, Schu- kmg a Schi-king od Gabelentze (Lips., 1S64) vedle některých podřízenějších věci. Od do- byti Číny M-y (r. 1644, nynější dynastie čín- ská) těší se větši pozornosti. Zvláště byli to císařové Khanghi a Kien-lung, kteří péčí ja- zyk mandžuský ustálili, zvelebili, obohatili a tím i zachránili od zkázy hrozící. Khanghi za- ložil akademii učenců, icjíž členové musili býti znalými obou jazyků (čmskéhoi mandžuského). Akademii té děkujeme nejen za překlady vy- nikajících děl, hlavně dějepisných, do jazyka mandžuského, ale i za pečlivá díla slovní- ková. Vůbec je zásluhou prvých císařů nv- nější dynastie čínské, že veškerá vynikající dua čínské literatury převedena na jazyk mandžu- ský, a sice v překladech věcně i formálně správných. Vedle překladů z čínštiny vykazuje literatura mandžuská i převody nejlepších spisů buddhismu z tibetštiny a mongolštiny. Obsahem svým zůstane literatura mandžuská, třeba postrádala samostatnosti, vždy důleži- tou pomůckou pro studium jazyků a litera- tur nejzazší Asie, kdežto filologa bude zají- mati jako nejvýznačnější útvar jazyků tun- guzských. Jazyk, který ve starších faších pře- kladů z čínštiny vykazuje hojně čínských slov, časem se očistil nahradiv slova cizí domácími a Často nově tvořenými. Gramma- tiky podali: Angelo, Orlow, Hans v. Gabelentz, Éléments dc la gram. mkndchoue (Altenb., 1830); Kaulen, Linguae mandschuricae insti- tuiiones (Řezno, 1856); Adam, Gram. de la langue mandchoue (Paříž, 1856); Zacharov, Gramatika (Petrohrad, 1879) a Slovník man- džusko-ruský (t, 1875); Harlez, Manuel de la langue mandchoue iPař., 1887); V. Vasil- jev, Mandžuská chrestomatie pro začátečníky (t, 1863); téhož slovník lithografický (18^6); J. Klaproth, Chrestomathie Mandchou (Pař., 1828); Amyot, Dictionnaire tatare-mantchou- frangois (Pař , 1789—90, 3 d.). Srv. H. E. M. James, The long White mountain or a joumey in Manchuria (Lond , 1888); Móllendorf, Elssay on Manchu literatuře (Šanghai, 1889); De Har- lez, Niutchis et Mandchous (Pař., 1888). Dk, Mandinové viz Mandžu. Kandftiuiko neb Mandžujsko, nesprávně Mandžursko (rusky MaHbH»ypiii, anglicky Manchuria, u domorodců Šen-cxin), jedna z vedlejších zemí říše Čínské, politicky zvlášť Mandžusko. 755 důležitá poměrem svým k Rusku, mezi 38^ 40' až 53« 26' s. š. a 120® až ISS® 25' v. d. Hranice její jsou na jv. Korea, na j. Žluté moře svými zálivy Korejským a Liau-tung- ským, mezi nimiž vybíhá poloostrov Liau- příznivé. O teplotě jsou pozorování toliko na jz. v.Mukdenu (prům. teplota roč. + 6*9'C, v lednu — 15-8«C a v čci + 26.4«C) a v Niu- čuangu (+ 8•4^ — 12•0^ + 25-4*), kdežto o te- pelných poměrech M-ka vých. soudí se dle tung, na jz. a z. provincie Ci-li vlastní Číny l poměrů Kamnja - Řybolova v Ussurijsku a Mongolsko, na sz., s. a sv. sibiřské oblasti | (4- S^**, — 20-4®, + 21-6®), a M-ka sev. dle zabajkalská, amurská a přímořská. Povrch | Blagověščenska (— • 0'7®, — 25*5^ -f 21*4'*). její páčí se na 932.400 km\ někdy také na : Celkem jest léto v M-ku teplejší než v téže 942.000 km*, 936.000 km* a 725.000 km*. — | zeměpisné šířce v Ussurijsku, ježto jest vzdá- Největší zdvižení M-ka leží na jv. na hra- ! lenější od chladného moře Japanského a nici s Koreou. Jest to pohoří Gang- pai- I bližší horkým stepím Mongolská, avšak zimy šan nebo Šan-alin (Bílé hory), které dosa- jsou i na samém j. velmi studené, v horách buje v Peik-tu-sanu při pramenech řeky a na s. jest podnebí vůbec drsné. Všecky Sungari výše 2240 m. Odtud prostírá sé řeky M-ka jsou až do března zamrzlé, na j. Šan-alin k sv. k Amuru jako rozvodí mezi bývají hojné mlhy. — Květena azvířena ř. Tumenem a Ussurijem na v. a Sun- tvoří přechod mezi Čínou a Sibiří. Ze ssavců gari i přít. jeho Hulcha na z. Ve směru ji- vyskytuje se zejména tigr neobyčejné veli- hozáp. odděluje ř. Ja-lu nebo Ta-jang od kosti, černý medvěd, vlk, liška, jelen, anti- ř. Liau-ho. Jak již tok Sungari a Ussurije lopa a sobol, jehož kožišina jest důležitým naznačuje, jest M. skloněno k sv. Při ústí předmětem vývozu. Z četných ptáků pozo- Ussurije do Amuru leží také ien 70 m n. m. ' ruhodný jest mandžuský skřivan {Aíelano- Na rozhraní M-ka a Mongolská pne se po- | corypha mongolica)^ který vyváží se ve velikém hoří Chin-gan (Khin-gan), které prostírá se množství do sev. Číny, kde kupuje se pro na s. po vlnité mandžuské stepi při práme- | velikou svoji schopnost napodobovati cizí nech ř. Non-ni, vyplňujíc značnou čásťpro- ohlasy. Řeky jsou velmi bohatý rybami, jme- vincie Ho-lung-kiang. Ve východní části ! novitě lososy. — Obyvatelstvo M-ka od- této provincie vypíná se mezi horním tokem | haduje se velmi nestejně, od několika milli- ř. Non-ni, Sungari a Amuru nevelký řetěz , onů až do 23 milí. duší. V r. 1882 odhadoval malého Chin-ganu. — Sungari (Songari= je Matusovskij na 9 milí., r. 1896 Pozdnějev Mléčná řeka), který pramení v M-ku a ústí do ; dle Věrnova na 13 milí., i vysvětluje se toto Amuru, jest hlavní řekou země, jejíž 757© j zvětšení obyvatelstva ohromným přistěhovar patří k jeho úvodí. Prameny jeho leží v po- leckým proudem z Číny do provincie Kirinu. hoří Čang-pai-šan. Odtud teče pod jménem , Jisto jest, že lidnatost údolí hlavních řek jest Kirin-ula 400 km k s. a spojuje se na 40° | velmi značná, nejméně zalidněny jsou vých. 30' s. š. s ř. Non-ni-ula nebo Si-kiang hory a sev. stepi. Prof. Ivanovskij páčí však (Západní řeka). Takto vzniklý veletok na- počet obyvatel jen na 7Va milí. Obyvatelstvo zývá se Sungari, čínsky Ta-kiang (Velká i skládá se z Číňanů (hl. v prov. mukdenské), řeka), a obrací se sv. k Amuru. Nejdůleži- ' MandŽuů (po ř. Mutan-kiang a Sungari), Mon- tější přítok Sungari s pravá jest Hulcha, gólů (na hranici mongolské), Daurů (v prov. nebo Mutan-kiang, která ústí se u města I Ho-lung-kiang), Solonů a Birarů (tamže) a San-hsing. V dol. toku jest Sungari splavný právě tak jako druhá velká řeka M-ka, Us- suri, který prameni na sv. od zátoky Vla- divostocké a obrací se ve směru sev. k Amuru, přijímaje s leva odtok jezera Chanka a ř. Da-muren. Na hranicích sibiřské oblasti Orončonů (v létě mezi Mandžuy a v zimě při Amuru). — Nábožensky přiznávají se Číňané k buddhismu, konfucianismu ataoismu, Mongolové a Daurové jsou rovněž buddhisté, velmi rozšířen jest islám, zejména mezi vy- vezenými sem z Číny dunganskými povstalci, přímořské a Koreje ústí pobřežní řeka T u - i MandŽuové, Solonové a všecka tunguzská ple- men, vytékající z Čang-pai-šanu. Z téhož měna oddána jsou šamanismu. Katol.missionáři pohoří vytéká Ja-lu -kiang, který teče na jz. do zátoky Korejské a odděluje ve značné délce M. od Koreje. Větší důležitost má působí v M-ku ode dávna (od dob Mingské dynastie), ale teprve od r. 1838, kdy zahá- jila tu činnost francouzská Société des mis- V jihomandžuské provincii Seng-King (Muk- sions étrangěres, vykazují větší úspěchy. Po den) ř. Liau-ho, která ústí se do zátoky otevření Niu-čuangu Evropanům objevili se Liau-tungské, zove se v hor. toku Šara- I v M-ku i missioňáři angličtí. Katolické missie muren, odděluje ve směru sv. vlastní Čínu spravuje vikář, provikář, prokurátor, 22 mis- od Mongolská, v dol. toku obrací se k jz. a za- I sionáři a 11 jeptišek, katolické kostely jsou vlažuje nejúrodnější a nejlidnatější část M-ka. v Mukdeně, Niu-čuangu, Sa-lingu a Sao-hei- O podnebí není dosud pravidelného pózo- šanu, katolíků jest asi 15.000, missie angl. rování kromě města Niu-čuangu, jisto mají 6 missionářů a 2000 věřících. Missionaři však, že v celém M-ku jest oblačnost a dešt- | založili několik škol, sirotčinců, dílen, vzorné natost v zimě velmi nepatrná a silně se v létě hospodářství a v Mukdenu nemocnici. — zvětšuje. Nejdeštivější měsíc jest červenec a Hlavním zaměstnáním obyvatelstva jest ze- srpen, v Mukdenu padá ročně 69 cm srážek, jmědělství, a sama vláda v poslední době z toho 37 cm v létě a jen 5 cm v zimě. V létě ' podporuje vzdělávání dosud pustých krajin, při vysoké teplotě a hojné vláze jsou pod- zejména v prov. Kirinu a Ho-lung-kiangu. nebni poměry téměř tropické, vegetaci velmi ' Hl. plodiny polní jsou: proso v několika dru- 756 Mandžusko. zich, pšenice, kukuřice, ječmen a na í. i rýže. V Ho-Iung-kiangu seje se také pohanka a oves, vyvážené nlavně do Amurska do zla- tjřch bání. Rozšířen jest i olejnÝ bob (Sója hispida) sloužící k výrobě oblíbeného výtlaČku toYa^ mák k výrobe opia, jehož užívání vždy více se šíří, a tabák (Kirin). V hlubokých horských roklích sbírá se v čínském lékař- ství velmi oblíbený kořen gin-seng, na j. prov. mukdenské pěstuje se bavlna a divoce roste moruše, konopí a vinná réva. Z ovocných stromů jsou nej rozšířen ěiSí hrušně, zeleniny jsou méně hojné než v Číně, v horách jsou rozsáhlé lesy dodávající stavební dříví. — Dobytek nejvíce se chová vepřový, skotu a ovčí jest mnoho v provincii Ho-lung-ki- angu, skotu užívá se k polním pracím a do- pravě, mléčné výrobky nalézáme jen u Mon- golů, za to zásobuje se odtud jatečným do- bytkem celé Amursko, kamž vyváží se ho ročně přes 10.000 kusů. Nejlepší koně mají Mongolové, kteří chovají i velbloudy k do- pravě zboží i vozmo. Pro velbloudí karavany zřízeny jsou po celém M-ku zvláštní útulky s rozsáhlými dvory. — V celé Číně a Sibiři známo jest nerostné bohatství M-ka, ze- jména jeho bohatství zlata. Ježto vŠak do ne- dávná bylo těžení tohoto kovu úřady čín- skými trestáno jako vzpoura a loupež, věno- valo se mu jen málo lidí, kteří buď praco- vali v největší tajnosti nebo utvořili samo- správný celek vypočtený případně i na obranu proti úřadům čínským. Nejznamenitější z ta- kovýchto podniků jest Kia-pi-kou, založený Číňany, a Želtuga nebo Želtuginsk, založený Rusy. Kia-pi-kou leží 100—160 km na j. od Kirinu při ř. Sungari, čítá přes 7000 horníků, kteří stojí pod samostatným náčelníkem {han- jui-pao)^ který vybírá z celého zlatonosného území od horníků a zemědělců poplatek, vy- držuje setninu vojska a dodal Číně za války s Japanem 3 sctniny vojska zcela vystrojené. Želtuga vznikla r. 1883 na říčce Želte, 20 km od ruské pohraniční stanice Ignašino, měla až 15.000 zlatokopů, kteří seskupili se v ar- těly, zvolili si náčelníka (prý Slováka) a utvo- řili brannou moc 150 mužů s 2 děly. V le- tech 1883—85 vytěženo zlata asi 500 pudů, avšak v tomto roce vypraveno na celý pod- nik 3000 mužů čínského vojska a báně zni- čeny, R. 1881 založil Li-hung-čang akciovou společnost, která těží však ročně jen 400 až 500 kg a které svěřeny r. 1896 i báně v Ta- dokenu v úvodí ř. Sungari, kde r. 1895 vy- těžilo 5000 neodvislých horníků 780 kg zlata. Kromě toho jsou zlaté báně po celé čínsko- ruské hranici, ale nepatrného výtěžku, stříbro u Hunčunu, železo v prov. mukdenské, u Kirinu a San-sinu, uhlí u Mukdenu a v okolí zátoky Liau-tungské, dále měď, ledek, síra a j. — Průmysl M-ka vykazuje následkem hojnosti obilí mnoho lihovarů, pak i nemálo závodů hrnčířských, cihlářských i koželuž- ských, kdežto bohatství kožišinové zvěře vzbudilo čilé koŽišnictví; hojně jest i závodů na moučné výrobky na způsob makkaronů. V Kirinu jest továrna na psací papír a mnoho dílen na výrobu hliněných a kamenných dý- mek. Mnoho závodů barvířských, tesařských, truhlářských a zámečnických pracuje pro do- mácí potřebu. — Následkem řídkého a chu- dého obyvatelstva jest obchod M-ka celkem nepatrný. Obchod vnitřní omezuje se na ně- které krámy a sklady ve velkýcn městech a v několika městysích. Nejdůležitější z nich jsou blíže území obývaných kočovnými Mon- goly nebo Tunguzy, kteří přivádějí sem svůj dobytek a výtěžky lovu, zejména kožišiny. a zásobují se zde oděvem, nářadím, tabákem a potravinami. Jinak jsou předměteoi vnitř- ního obchodu polní plodiny (obilí, proso, rýže, boby, konopí), Čmská kořalka, opium, barviva, dobytek, ryby, dříví, olej, zlato atd. Zahraničný obchod rozděluje se na jednot- livé sousední země asi takto: vývoz přes hranice ruské (1895) IIV4 miH- franků (obi- li ny, dobytek, zeleniny, zlato a výrobky ru- kodělné angl. i amer. původu), přívoz 4^/4 milí. fr. řhl. kožišiny), vývoz do Číny 41*3 milí. fr. (boby, olej, léky, hlavně gin-seng, surové hedvábí, kůže), přívoz z Číny skládá se ze Vs ze zboží evropského, amerického, indického a japanského a z Vs ze zboží čín- ského (evrop. zboží bavlněné, tkaniny in- dické a japanské, vlněné zboží německé a italské, amer. petrolej, kovy, cukr a hedvábí čínské), obchod s Koreou jest nepatrný jako obchodní a lodní ruch přístavů mandžuských, jen Niu-čuang činí výjimku se 47» milí. fr. přívozu a 21 milí. fr. vývozu (1898). — Od té doby, co nabylo čínské stěhování do M-ka větších rozměrů, tedy asi od 15 let, zlepšily a rozmnožily se i mandŽuské dopravní ce- sty. Nei navštěvovanější jsou dnes tyto cesty: t. zv. císařská cesta z Pekingu do Mukdenn a odtud přes Petune do Cicicharu, Mergenu a Aigunu na Amuru; obchodní cesta zjin^- tsc do Mukdenu; cesta z Mukdenu do Ki- rinu, San-hsingu a ruské pohraniční stanice poltavské; cesta ze San-hsingu do Hulán- cenu a Cicicharu; cesta z Chailaru do Cici- charu (pro dopravu dobytka) ; konečné přímá, ale obtížná poštovní cesta z Cicicharu do Pekingu, vedoucí většinou Mongolském a slou- žící státní korrespondenci. Tato cesta nahra- zena jest z části železnicí, která vede z Peking do Ning-iuan-čeu a projektována jest až do Kin-čeu-fu a Mukdenu. Důležitější jest pro- jekt ruské mandŽuské železnice jako čá- sti veliké dráhy sibiřské, k níž Rusku pro- najato i veškeré území, kterým povede, a která chráněna bude ruským vojskem, jehož shromážděno na hranicích mandžuských k tomu cíli 37 praporů pěších, 38 škadron a 15 batterií. Délka dráhy v M-ku bude ob- nášeti 1200 km a jest již z Části hotova na trati Aigun-Chailar. Pravidelné poštovní spo- jení jest mezi Pekingem a Kirinem přes Šan- hai-kuan a Mukden a mezi Mukdenem a Port Arthurem přes Jing-tse. Veliká trať telegrafní, spojující M. s Evropou po suché zemi, jest v rukou dánské společnosti a jde z He-lam- po přes Cicichar, Petune, Kirin, Nin-gu-tu a Hun-čun jednak do In-kou a Pekingu, jednak Manége — Mánes. 767 do Koreje přes Port Arthur. Doprava děje se doposud po suché zemi činskými kárami, na řekách Liau-ho a Jalu čínskými džonkami a parníky po Sungari, Ussuri a Non-ni. — V ohledu správním M. tvoří jednu ze Čtyř vedlejších zemí říše Čínské a rozděleno jest na 3 provincie, dle čehož nazývá se také čínsky tung-san-seng, t. j. vých. 3 provincie, které opět dělí se na okresy (/i/), tyto na kraje (čou, čeu) a obvody (hsien), kdežto ne- odvislé okrsky zovou se ting. Provincie mandžuské jsou: Šeng-king nebo Liau- tung (provincie muk den ská), rozdělená na 6 f u a 1 ting na vých. hranici; Kirin, ma- jící 7 iu, z nichž jen jeden jest náležitě uspo- řádán, ty pak, které leží na ruské hranici, mají dosud zcela vojenskou, původní, man- džuskou organisaci, obvod Hu-ting-tsi leží jako enkláva mezi územím ruským a korej- ským, považuje se za příslušný k říši Ruské a jest v něm také kozácká stanice a ruská osada Saveljovka; Ho-lung-kiang se 6 fu. ~ Nejdůležitější města M-ka jsou v pro- vincii Šeng-king: Mukden nebo Šeng-king, hlav. město M-ka a sídelní město Čínské říše, 150—200.000 ob. ; Jing-tse nebo In-kou, jediný přístav otevřený cizincům, zvaný též často dle blízkého města Niu-čuangu, 60.000 ob.; Liau-jang-čeu, býv. hlav. město, 70.000 ob.; Niu-čuang, 50.000 oby v.; Liu-šun-keu nebo Port Arthur, válečný přístav pronajatý s částí poloostr. Liau-tung a obchod, přísta- vem Talien-nan Rusku, 6000 ob.; Sin-min- ting, důlež. obchod, místo, 30.000 ob. ; Čang- tu-fu, 150.000 ob. ; Ta-tung-keu při ústí řeky Jalu, 10.000 ob. v zimě a 100.000 ob. v lété za dopravy dříví; v provincii Kirin: Kirin nebo Čuan-čang, hl. město, 80—10.000 ob.; Kuan-čing-tse nebo Čang-čun, 70.000 ob.; Ninguta v úrodné krajině, 20.000 ob.; Petune nebo Bodune, středisko obchodu s Mongoly, 25.000 ob.; San-hsing nebo Ilan-chala 20.000 ob.; v prov. Ho-lung-kiang: Cicichar nebo Kiang-kiun-choto, hl. město, 30.000 ob.; Ai- gun nebo Ho-lung-kiang, 10.000 ob.; Chailar na hor. Amuru. Úhrnem má M. 2 města s více než 100.000 ob., 4 města s více než 50.000 ob. a 11 měst s více než 25.000 ob. Srov.: Pufata, Očerki Maňčžuriji (»Vojennyj Sbornikc, 1892—93); Vasiljev, Opisanije Maň- čžuriji (>Zap. Imp. rus. geogr. obšč.«, XII.); Venjukov, Vojenno-statističeskij očerk Maň- čžuriji (>Russkij Invalid«, 1861); Barabaš i MaCunin, Zapiski o Maňčžuriji (>Sbornik geografie., topografič. i statistič. materiál, po Aziji«,I.); t. Svěděnija o Maňčžuriji (t.,XXXlI); Putata, Pojezdka po Mongoliji i Maňčžuriji (t., XXXVIII.) ; Matjunin i Tarnovskij, Putě- šestvije v Hun-čun (t., VII.); Bernov, Pojezdka po Maňčžuriji (t, XIV.); Krapotkin, Dvěpo- jězdki v Maňčžuriji v 1864 g. (»Zap. Sib. otd. imp. rus. geogr. obšč.«, 1865, VIL); H. Fulford, Report of a journey in Manchuria (Lond., 1887) ; James, The long White moun- tain or a journey in Manchuria (t., 1888, s mapou, důležité dílo); nejlepší však dosud dílo o M-ku jest: D. Pozdnějev, Opisanije Maňčžuriji (Petrohrad, 1897; 2 svaz. s mapou 1 : 3,400.000). Tšr. KanÓM [manéž], fr., viz Jízdárna. Manélovioe, Malenovice, ves v Čech., hejtm. Sedlčany, okr, Votice, fara Maršovice, pš. Janovice; 12 d., 108 ob. č. (1890), mlýn. Kanerós. dle tradice egyptské jediný syn prvního krále egyptského, jehož předčasná smrt byla opěvována těžkomyslným žalozpr^- vem po způsobu řeckého linu (Hérodot, II., 79). Jako jméno li nos odvozováno bylo ze semitského ai lenu (běda nám, řec. a'(A(>vov), tak vykládají Brugsch a j. jméno M. z egypt- ského máá-ne-hra (vrať se zpět), což bylo re- frainem nářku Isidina o Osirida. Srv. Wiede- demann, Herodoťs 2. Buch, str. 333 a násl. Viz též Linos. red. Kanerov i Mamerov, ves na Moravě, heitm. Vyškov, okr. Bučovice, fara a pš. Boh- dalice; 40 d.. 182 ob. č., 8 n. (1890}. Kaneš, di M., Mánové, byli dle názoru starořím. usmíření a proto vůči svým pří- buzným příznivě smýšlející duchové zemře- lých jednotlivých rodů ; název odvozován od starolat. manus =: bonus, jiní shledávají původ etruský. Sluli též di parentes neb patřit, kdežto při nedávno zemřelých vytýkán jich Genius nebo J u n o (v. tX O jejich pobytu v podsvětí viz Inferi. rocta povinná Má- nům záležela v řádném opatrovaní hrobu, ji- nak hrozil žijícím trest ve způsobe nemocí, smrti, bolů, zlých snův a pod. Pocta tato původně soukromá obmezovala se na rodinu a záležela v obětech {inferiae\ při čemž uží- váno černých zvířat; téŽ pokládány na hroby krmě {escaé), jako boby, kaŠe, vejce, dále masti, kadidlo, kvítí, zejména růžové věnce. Tak oslavován den narození a úmrtí. Hro- madně Mánům obětováno o slavnosti růží {rosarid) dne 23. května, v den fialek {dies violae) dne 22. března; hlavní pak slavností jejich byly dies parentales 13. aŽ 20. února a zejména feralia (v. t.) dne 21. února. — M. přeneseně znamená téŽ mrtvolu, smrť, podsvětí. kik. Kaneš, Maní, Afavi^ato?, původce manichaeismu (♦ 218 po Kr. — f 276), vy- stoupil se svou naukou kol. r. 242 chtěje sloučiti křesťanství s parsismem a takto křesl učení dovršiti. Pokládal sebe za parakléta a divotvůrce. O jeho osudech životních znějí zprávy nesouhlasně a málo bezpečně; upírá se mu tolikéž i původnost ve vytvoření ma- nichaeismu (srv. J. Ch. Wolf, Manichaeismus ante Manichaeum; Hamb., 1707). Podle zpráv východních pocházel z kněžské rodiny perské a dav se pokřtíti osnoval sloučení věrouky křesťanské s názory Zoroastrovými, byl však i od křesťanův i mágů stejně za kacíře pro- hlášen. Za krále Bahrama byl umučen, buď ukřižován neb že kůže mu byla za živa sta- žena. Srv. Bcausobre, Histoire critique de Manichée et du Manichéism (Amsterdam, 1734—39); B^lůgel, Máni, seine Lehre u. seine Schriften (Lips., 1862). Kaneš, rodné jméno českých umělců ve- směs v Praze působivších. Otec obou stár* 758 Mánes. ších M-ů, Antonína a Václava, byl mlynářský od Nymburka rodilý, v Praze usazený. 1) M. Antonín r* 1782 — f 1843) nabyl svého vzdéláni uměleckého u prof. Postála, jenž řídil školu krajinářskou. Zde pracoval mladý umělec svědomité v konvencionální manýře jeho učitelem mu vštěpované, ne- maje příležitosti nabýti lepšího návodu. Tušil ar ciť při tom, obrazy své s přírodou srov- návaje, že není na pravé cestě, až konečně prý obrazy některých nizozemských mistrů, které náhodou poznal, naznačily mu, jafc má krajinář studovati přírodu. Záhy se oženiv byl M. nucen vedle malování snadno pro- dejných obrázkův živiti se též vyučováním. Trávě takto letní měsíce na sídlech svých šlechtických žákův nabyl příležitosti poznati velikou čásť Čech a přírodu intimněji studo- vati, což nezůstalo bez vlivu na vývoj jeho umělecké povahy. Od r. 1836 byl professo- rem na krajinářské škole. Tu měl mnoho nepříjemností, nenáležeje k oblíbencům kruhů na akademii rozhodujících. V letech třicátých' byl M. považován za předního z krajinářův domácích; teprv když samouk Piepenhagen vystoupil se svými krajinomalbami, bližšími tehdejší romantické náladě, začínala domácí kritika pracím M-ovým vyčítati příliš klidnou idylličnost a jednotvárnost. Učitelská činnost M-ova všeobecně uznávána; ze žáků jeho do- žili se Herold a Havránek do let našich. M. pracoval, ač churav, do posledních let svého života; ještě r. 1842 vystavil pohled na pod- hradí křivoklátské. Prací jeho jest mnoho v majetku soukromém rozptýleno, obrazárna v Rudolfině chová od něho vedle olejového obrazu horské krajiny z r. 1823 několik li- stův aquarellových a kreslených studií, z nichž je zřejmá jeho hotovost v zachycování zjevu přírody. Z takovýchto bezprostředně před objektem načrtnutých studií je také patrno skutečné nadání M-ovo a jeho jemný cit pro přírodu, kterýž jen nedostatkem zručnosti v ovládání barevném v hotových obrazech jeho k platnosti nepřicházel a konvencionál- ními zvyklostmi v mládí nabytými byl tlu- men. Vydal též vlastním nákladem sbírku reprodukcí k účelům vyučovacím (Baum- schlagstudien). 2) M. Václav, bratr předešlého (♦ 1793 v Praze — - f 1858 t.). Nastoupiv záhy umě- leckou dráhu stal se r. 1808 žákem Bergle- rovým. Postupuje klassicisujícím směrem svého učitele osvojil si snadno tu skrovnou míru technických zručností, kt( réž na aka- demii pražské bylo lze nabýti. V Itálii, kam se vypravil, přiblížil se námětům nábožen- ským a studiem starých mistrův aspoň po- někud koloristické a technické znalosti své povznesl. Po návratu svém těšil se, aČ ze všech členů rodiny nejskrovnější měrou byl nadán, přece povésti dosti značné, tak že po smrti Berglerově r. 1829 a pak zas později po smrti Kadlikově ustanoven prozatímním ředitelem akademie. Václav M. byl samotář- ská povaha a suchopárný duch. Žil dlouhá léta výhradné v Praze a zabýval se zpola řemeslnicky zakázkami — oltářními obrazy a portraity — o změny směrů v uměleckých a náladu doby málo se staraie. V letech dva- cátých podlehl také na chvíli vlasteneckému horování a přispěl dvěma komposicemi. Vol- bou Libuše {a knéfnu a Silným Bivojem, do souboru lithograíií z čes. dějin, Machkem vydá- vaného. Jinak osahuje Činnost V. M-a obvyklý tehda okruh předmětný. Sujetů klassicisují- cích nikdy se docela nezřekl; z mladších let náleží sem Alkibiadés se Sokratem, z posled- ních prací Dcera Kimónova u otce svého v faldři (1857). Z Itálie, kdež několik let po- byl, přinesl si hojně studií — také pohledy krajinářské a arcnitektonické — (ještě r. 1857 vystavil studii albánské dívky) a kopie dle RafTaela, Pinturicchia a jiných mistrů. Hlav- ním oborem jeho činnosti byly od let třicá- tých obrazy náboženské, z nichž jmenujeme: Josefův sen (1840); Kristus na hoře Olivetské (1847); Panna Maria s Ježíškem a s». Janem, Kristus ^evuje se sv. Magdaleně (1854). Mnohé .jsou v majetku soukromém, jiné byly objed- nány pro vesnické chrámy po Čechách. Nej- závažnějším a snad nejlepším obrazem M-ovým toho druhu jsou Prchající Neapolitané před jejich patronem Januariem z r. 1842. Portraity M-ovy, jichž několik známe, jsou pečhvě á hladce provedené, avšak málo individuální ve výrazu a v modellaci neživé. Jeho způsob práce zůstal napořád stejně konvencionálním a přírodu bral zřídka na radu. 3) M-ova Amalie, dcera Antonína M-a (* 1817 v Praze — f 1883 t.), byla žákyní svého otce, po jehož přání věnovala se kra- ji nářství, ač by ráda byla pěstovala malbu figurální. Spolu s otcem konala záhy výlety po Čechách a spolu s ním také pobývala na venkovských sídlech české šlechty, vypomá- há jíc otci vyučovati. Ač dostalo se jí vyučo- vání jen od otce a neměla příležitosti poznati rozvoj moderního krajinářství, osvojila si přece živější a eíTektnější kolorit, přimyka- jící se dobře k jejímu romantickému směru krajinářskému. Její práce z let padesátých, zvláště aquarelly, jsou syté, Často ovšem dost libovolné v barevném držení. Existenčními starostmi byla však nucena většinu svého času věnovati vyučování. Svým bratřím byla věrnou rádkyní a Josefovi ve dnech tě&é choroby oddanou ošetřovatelkou a živitelkou. Z jejích obrazův jest většina v rukou jejich žaček; v pozůstalosti její nalezeno 55 vybra- ných listů studií, svědčících o jejím svědo- mitém a bystrém nazírání na přírodu. 4) M. Josef, bratr před. (* 12. květ. 1820 v Praze na Starém městě, č. 799 — t ^- P^^- 1 871 t.). Umělecké prostředí, v němž vyrostl, přispělo k rychlému rozvití jeho nadání. Již ve škole u piaristů kreslil lépe a rad^i, nežli se učil, a vstoupiv v 15. roce >na zkoušku c do akademie ovládal již základy zručnosti malířské tak dobře, že sám sou- kromě vyučoval. Svou přípravu uměleckou odbyl si Josef M. pod řcd. Kadlíkem a jest ze zachovaných, přepečlivé kreslených jeho aktů zřejmo, jak přísně byl veden k stadiu Mánes. 759 lidského těla a jak již tehda vládl pevně tuž- kou. S otcem proputoval o prázdninách val- nou čásf Čech a naučil se tu míti zrak ote- vřený též pro charakter krajiny. Zevní úspě- chy mladého M-a na akademii byly rychlé: r. 1837 dobyl si již první ceny za akt, r. 1839 vyznamenán za komposici Libuše ro^su^uje da rozvaděné bratry, o rok později udělena mu cena za Setkáni Oldřicha s Boženou, První vystavenou prací jeho byla Pobofnost krále Davida (1839), před tím váak již kreslil a maloval podobizny a r. 1836 již odvážil se i na obraz 5v. Václava. Z jeho aquarellův a olejových maleb z 1. 1840—1842, pokud je známe {Orli hni\do, Modlici se divka, Obra^ na skle), je zřejmo, že již tehda M. se tech- nicky úplně zmocnil všeho, čemu se mohl přiučiti na akademii. Pod novým ředitelem Rubeném přiklonil se též M., nesen roman- tickým proudem doby, předmětům novelli- stické povahy, vyžadujícím pohnutého vý- razu. Poslední okamžiky Lukáše 3[ Lejdy a Hrobnik (1843) jsou pro tuto fasi ve vývoji umělecké povahy M-ovy charakteristické. Do posledních měsíců jeho pobytu na akademii náležejí také illustrace ke dvěma národním písním, které spolu s Havránkem provedl pro Svobodovo vydání. R. 1844 rozešel se M. s řed. Rubeném z příčin osobních a zá- sadních, a cítě zároveň nedostatečnost šablo- novitých návodův svého učitele, jenž nadá- ním mu nebyl roven, odebral se do Mni- chova. Tam zápasil těžce s nedostatkem, neuměje vyhověti svou prací běžné potřebě trhové. Tvořil zvolna, předělával a měnil tak, že obraz, jejž přinesl již rozvržený do Mni- chova, zase tam předělal a teprv r. 1847 vy- stavil. Bylo to Setkáni Petrarky s Laurou v Avignone, tedy podnět ještě z ovzduší ro- mantického a v tom duchu též řešený. M v Mnichově více vnímal a studoval, nežli tvořil. Ponořil se tam v studium Cornelio- vých monumentálních maleb, jejichž velká koncepce přes formální vady, kteréž ho tajný nebyly, učinila naň hluboký dojem a jehož snaha po slohu národně německém zajisté nezůstala bez vlivu na analofi[ické tužby M-ovy. Také Genelliho tam poznal a dlouho ' choval ve své duši reminiscence na jeho i komposice. Na sklonku r. 1847 vrátil se M. z Mnichova a ocitl se záhy v živém proudu I ruchu národního a politického. Prvním ze- 1 vDÍm odezvem ducha doby byl prapor s obra- tem sv. Václava, objednaný u něho pro krá- , lovéhradeckou Národní gardu. M. byl výbo- rem Slov. Lípy a mezi prvními zakladateli ' Jednoty výtvarných umělcův (r. 1849 ústa- 1 vené). kteráž jako demokratický spolek če- : lila prjoti spolku, v němž vládli hr. Thun a řed. Ruben. K této Jednotě výtv. umělcův ' připjal M. v letech následujících též valnou | ČásC své tvůrčí činnosti. Jednotou vyslán vy- pravil se v únoru r. 1849 do Kroměříže, aby tam portraitoval čelné zástaipce lidu (první ^| byla podobizna Riegrova)^ u té příležitosti — i ocitnuT se- na Moravě v prostředí úphrě za-^| chovalé -ryzosti národní — nesen náladou i doby přiklonil se k novému zdroji, jenž tu před ním náhle vytryskl. Bezprostředním výsledkem nových dojmů byl hanácký motiv Libánek, kreslený na kámen pro praemii Jed- noty r. 1849. Doba od r. 1849 do r. 1857 byla v M-ově tvoření dobou kvasu a hledání cíle. Spadají do ní několikeré cesty po če- ských zemích i za hranice, kde všude obíral se studiem krojů v a typův i památek stavi- telských a umělecko-průmyslových. Z této doby pochází většina skizz a studií, tužkou a aquarellem provedených (nyní ve veřejných sbírkách a v rukou soukromníků), jako vý- mluvný důkaz M'Ovy všestrannosti a vzácné síly jeho pozorovatelského umění. Hlavní kořist slovanských typův a krojův přinesl si M. z cesty vykonané r. 1854; na ní zrála a z ní vyšla jeho koncepce typického zosob- nění národní podstaty českosíovanské. K bez- prostřednímu využitkování těchto studií k pu- blikaci o krojích lidových nedošlo. V této době, osahující šest, sedm let, vyšlo z ruky M-ovy mnoho obrazův, ideových komposicí a kreseb rázu odlišného, ač známky indivi- duálnosti M-ovy všemi přece pronikají. Kom- ponoval a nakreslil na kámen Domov (1853), karton Oldřicha a Boi(eny, rázu zcela národ- ního, vedle toho pak návrhy k obrazům, v nichž reminiscence na Genelliho jsou ná- padně zjevné {Vé^ dlu^nik&v\ Sudičky) šero [1852]), zároveň aquarell Sv. Magdaleny (pů- vodně určený pro album anglické královny [1851]), v němž obráží se jeho mnichovské studium starých mistrův italských i Rubensa, a zase obrazy a obrázky povšechně hravého rázu s náměty rokokovými (//wW/fúí, Idylla), Pohled na Židovskou školu (1853), portraity {Kolářová, kardinál Rauch a j.), diplomy, pří- ležitostné dekorativní malby na slavnostní bránu u voršilek (1854), náčrtek fresk do Ull- mannova návrhu karlínského kostela. R. 1856 a nejspíše již i dřivé pobyl M. nějaký čas ve Vídni, navrátiv se maloval o objednaném obraze Madonny, načež několik let věnoval se po výtce pracím illustračním. Do r. 1857 a 1858 spadají: Illustrace k pověsti o Faustovi pro Schwabův >Volksbuch« a mnohé kresby (též dřevorytem reprodukované) v Bellman- nových »Erinnerungen<, mezi nimi kresby krojů lidových, Oldřich a Božena, Žákovo na- roiení, Žilková smrt, rozličné karikatury a humoristické skizzy. Mezi tím činil přípravy k dílu ze svých hlavních, k illustrování Ruko- pisu Kralodvorského, v němž jeho osobité, národně individuálně umění vyhraněno již zcela dokonale. Zde také po prvé setkáváme se s jeho ornamentikou osobitě vyspělou, již založil hlavně na hlubokém studiu našich nejstarších rukopisných maleb. První sešity Rukopisu Kralodvorského (ryli ryjci lipští) vyšly nákladem Bellmannovým r. 1860, načež podnik nedostatkem účastenství zaŠel. Uměl. Beseda pokusila se později dvakráte o vydání -některých illustrací, ale vždy bez valného vj^- sledku; soubor všech illustrací, dřevorytů v i skítž (varianty vyjímaje) vydal F. Šimáček r. 1888. Do 1. 1858—60 spadají z obdobných 760 Mánes. prad M-ových četné komposice obálek a titul- 1 proniknouti k samému jádru Českoslov. du& nich listův k publikacím Bellmannovým a ; národní. Nalezl výraz pro heroickou dobu naií Kobrovým a krásná yý\doba Písma Svatého minulosti a dovedl vystihnouti tanutí a cíténí (Praha, 1860, u Kobra) s iniciálkami cítěnými duše národní ve svém cyklu Hudby (obraz, výborně v duchu byzantsko-románském a při v Rudolíině) a v illustracich národních písnL tom zcela osobitými. Z jiných kreseb M-ových V desce Orloje dal ideální výraz vztahům če- z let 1855—60, jichŽ dosud určitě datovati si ského zemědělce k matce přírodě a k půdě netroufáme, buďtež uvedeny vedle několika Živitelce, ve svých komposicích náboženských krajinomaleb, návrhů k plastickým pracím a vystihl vnitřní podstatu naivní zbožnosti li- portraitů především půvabné komposice Ži- dové. Původnost jeho mluvy formové a jeho bavy na panském sídle, znázorněné dětskými | ideální koncepce českých látek měla hluboký postavami, původně navržené k dekoračnímu , vliv na generaci malířův a sochařů, která v le- úkolu a provedené v kartonech i v malých těch sedmdesátých na pražské akademii se vy- aquarellech (majetek měst. musea pražského a prof. Stupeckého), jakož i aquarelly Čtyi' ročních časuv (obraz. Kudolfínská) a r. 1859 konečně skládací oltářík malovaný na hed- vábí, dílo nevalně zdařilé, vedle řady rozma- víjela, a stopy tohoto posmrtného vlivu M-ova dodnes jsou zřejmý na výtvarné produkci če- ské monumentálním úkolům sloužící tam, kde na typičnost národní jest položen vědomý nebo bezděký důraz. K plnému ocenění jeho nitých aquarellův a příležitostných obrazův I umělecké osobnosti musíme vzíti v porada (kartony k slavnosti Schillerově a j. v.). Po- přečetné jeho studie a skizzy, v nichž stvo- hnutý ruch prvních let šedesátých také v čin- 1 řil ledacos, co provésti mu nepřízeň okol- nosti M-ově došel výrazu ; postavilť se v Uměl. I ností nedovolila. Pochopíme jejich prostřed- Besedě, tehdy nově založené, v čelo pracov- ! nictvim také způsob jeho tvoření, oceníme níků, pečoval o zachování památek domácího ' jeho lásku k pravdě, když poznáme, jak stu- umění (restaurace kaple sv. Kříže), ponoukal doval modell (prokreslená nahá těla zejména k studiu hdového stavitelství, k illustrování pro Orloj a práce karlínské) a jak každý de- písní národních (sám komponoval četně illu- tail zvláště propracoval, divíme se bohatostí Straci k nim, perokresbou i aquarellem, nyní jeho obraznosti, když sledujeme dvojí, třeba většinou v obrazárně Rudolfínské). Ruch , i čtverý pokus řešení, i k pracím illustrač- spolkový přivodil M-ovi mnohé objednávky, vzácného nadání jeho ne zcela důstojné {pra póry pro Sokol, Hlahol, spolek ÍMkes, Roud- ním často navržený. Ze zachovaných návrhů poznáváme také, že M. svým přátelům socha- řům vypomáhal skizzami, že neorganickou ittci, Blansko ; návrhy ke krojům, k adressdm ! přírodu s láskou studoval (známe též krajino- a diplomům, k předmétům umélecko-průmyslo- malby jeho v oleji provedené) v celku i v po- vým a j. pod.), jimŽ M. vždy s celou svědo- 1 drobnostech ji vystihuje, mitostí se věnoval, vkládaje v ně svůj origi- 5) M. Quido, mladší syn Antonína M-a nální formový cit a rozvíjeje na nich původní (♦ 1829 v Praze — t 5. srp. 1880 t), kreslil svou ornamentiku. Při dospívající stavbě takřka od chvíle, co naučil se tužku v ruce chrámu karlínského dostalo se M-ovi trojího držeti ; obdařen neobyčejným talentem pro účastenství: příleifitostnými obra{y k svěceni zobrazování viděného, byl Jakýmsi zázrač- jeho objednanými, kartony k plastické výzdobě ným dítětem. Kreslil nejradeji koně a vojáky vrat a postavami čtyř český-ch patronův na ; a již jako dvanáctiletý hoŠík vystavil bitevní oltář postranní. Na medaillonech vrat pra- . výjev s vervou kreslený. Sotva se ocitl na coval M. několik let, poslední z nich jeví akademii, tehda Rubeném řízené, provedl již stopy jeho rozrušeni duševního. Postavy (1844) karton Blůchera u Ligny, Od té doby, na oltář spadají asi do r. 1864 a jsou málo- až asi do r. 1850, věnoval se M. téméř vy- vány na zlaté půdě s podrobnou pečlivostí, hradně studiu koní a vojáků. Ubytováni, jeŽ Začátkem r. 1866 dokončil M. dílo ze svých i vystavil r. 1845, bylo co nejpříznivěji přijato stěžejných, desku staroměstského orloje (viz I a hr. Qam-Gallasem zakoupeno. Po roce přílohu), jejíž originál, nyní v Městském * odvážil se mladistvý umělec již na látku hi- museu uložený, kopií od Lišky je nahra- 1 storickou (z tirolského povstánQ. k níž po- žeň. Dvanáct allegorií měsícův, připínajících se ke středověkým kalendáriím, jest výsled- kem hlubokých studií M-ových, konaných zději ještě jednou se vrátil, z dalších maleb kom' obraz Konimy x třicetileté války (1850) zvláště se mu zdařil. Za prvních let padesá- na českém venkově. R. 1867 účastnil se M. tých ocitl se M. pod vlivem svého bratra a též pouti moskevské a tu byly již na něm ; jeho povzbuzením jal se téŽ studovati typy zřejmý stopy rozrušení nervového. Přes to ■ a kroje v Čechách a z části i na Moravě. však vrátiv se pracoval ještě a pečoval o re dakci obrázkové části >Kvétůc. Nemoc stupňo- vala se v Itálii, kdež marně úlevu hledal, aŽ po utrpení déle roku trvavším konečně pod- Ovocem těchto jeho studií byla komposice Pout svatojanská ^1853), která jako praemie jednoty výtvarnýcn umělců byla lithograíicky reprodukována. Také pracoval s bratrem Jo- íehl. — M-ovo umění, za živobytí jeho nedo- | sefem o přípravách k dílu o krojích lidových, ceněné, nalezlo teprv mnoho let po smrti ' Avšak směr jeho nadání nesl se jinam, neŠ jeho porozumění a uznání. M. byl tvůrcem , kam tíhlo umění jeho bratra. Vrátil se zase ideálního typu českoslovanského, k němuž | ke svým drobným obrazům, jen že nyní dospěl na základě studia nejryzejšího pro- ; s oblibou sahal po výjevech ze života pro- středí národního, a dovedl geniální koncepcí i stých, všedních lidí, neklada však důrazu na *%■ \ í 4 Josef Mánes : Orloj na S ičstské radnici v Praze. tl> ^• ( m -1 1 > •-* \ \ *^.' ^ 1 < V // Manesse — Manethon. 761 národopisný charakter. Hové vkusu doby a ; satcii v prvé půli XIV. stol., po dvou sloup- jda za vlastní zálibou dobírá si v těch svých cích na straně. Je v něm zastoupeno ^na 140 gcnrových obrázcích s dobromyslným humo- 1 básníků XII.— XIV. stol. Různí malíři zobra- rem všeliké slabosti a nehody lidské. Do ' žili básníky a jejich erby na 137 celostran- této skupiny jeho prací náleží: 5/ťirof/ř>»7f • ných vyobrazeních. Rukopis vznikl buď v Cu- (1856); Labužník 2. Zvědavý posel {\%hl)\ Hoch úlohu píšící; Hostinský ve straších (1859); A'ď- richu, nebo (dle F. X. Krause) v Kostnici. Bezpečné zprávy o něm jsou z rozhraní šťastný kuchtík (1860); Spící ponocný (1862) XVI. a XVII. stol. R. 1622 dostal se do Pa- a j. v. Kromě toho buďtež uvedeny: Dudák ^ říze, r. 1657 darován Pierrem ajacq. Dupuym (1858); Cvičení ve \pévu\ Vesnická hospoda ' národní knihovně, odtud získán směnou pro (1863); Pastucha (1864). R. 1865 udalo se nynější schrániště. Vydán dvakrát Bodmerem M-ovi provésti dílo illustrační na svou dobu | (1748, 1758 — 1759), kriticky v. d. Hagenem vynikající, 52 živě cítěné kresbičky k če- (1838). Miniatury vydal F. X. Kraus (1887), skému překladu »Dona Quijota«. V posled- , heraldickou stránku probral Zangenmeister ním desítiletí svého života přimkl se opět , (1892). Věrný otisk textu s reprodukcí obrazů úžeji k líčení života vesnického. Studie ca- 1 počal 1899 vydávati Fr. PfaíT (rozpočteno na steji v Pošumaví podnikané poskytly mu 5 oddílů). k tomu vděčný materiál. Vrcholným dílem Manešovioe, ves na Moravě, hejtm., okr., jeho toho druhu je Křesťanské cvičení na Do- fara a pš. Dačice; 17 d., 114 ob. č. (1890), mazlíčku, které r. 1870 na Žofíně vystavil a ' kaple Nejsv. Trojice. které o rok později co praemie Krasoumné ! Manet [manéj Eduard, malíř a ryjec jednotv rytinou bylo reprodukováno (r. 1899 \ franc. (* 1832 v Paříži — f 1883 t.). Proti znova v barevné reprodukci jako praemie Uměl. Besedy). Technické nadání M-ovo na studijní cestě do ciziny, zejména do Důssel- vůli své rodiny, která z něho chtěla míti úředníka a později námořníka, oddal se ma- lířství a byl po šest let žákem Couturovým. dorfu podniknuté, utěšeně se rozvinulo. Po té vzdělal se na cestách po Německu, Z Dússeldorfu, kdež meškal r. 1871, přinesl HoUandsku a Itálii, kde pilně studoval a ko- si též některé studie, které později v obrazy . píroval v museích a obrazárnách. První jeho zpracoval {Návštěva u dědečka; Selské děvce před ^rcadlem a j. v.); mezi tím sahal zase obrazy, jako Pijan absinthu (1860), připomí- nají manýru Couturovu, ale záhy jal se ma- k motivům z Pošumaví, z nichŽ Pradlena a lovati po způsobu mistrů španělských, Ve- Krajkdřka, poslední práce jeho, náležejí k nej- 1 lasqueza a Goye. Obrátil na sebe pozornost lepším, co provedl. Známe od něho celkem I r. 1861 v Saloně obrazem Španěl hrající na asi 40 grenrových obrazů, též některé podo- harfu, realismem tak silným, že dva jeho bizny, krajinářské studie a mnoho prací pří- ležitostných, mezi nimi aquarelly postav z car- další obrazy jako urážející stud ani nebyly přijaty, to zejména: Snídané v trávě, skupina rouselu z r. 1854. Píle M-ova rovnala se jeho šeredných nahých žen. Stejně vedlo se též bezpříkladné svědomitosti. Konal studie ke obrazu Olympia (1865) a odmítnutí toto vy- každé drobnosti, soubor listů kreslených a volalo živou polemiku, při níž M. shromáždil aquarellovaných ke ^ Křesťanskému cvičení« kolem sebe několik přívržencův, mezi nimiž (v majetku obrazárny Rudolfínské) je v té pří- , byli malíři Legros, Whistler, Desboutins, čině zjevným důkazt m jeho podrobného po- 1 i spisovatelé Zola, Babou, sochař Zacharie zorování. Nadání jeho bylo obmczenější než Astruc a j., kteří scházívali se v kavárně bratrovo, duch jeho nebyl schopen ideální »Des Batignolles* a z nichž vyvinula se po- koncepce, ale měl vzácné schopnosti technické I zději škola impressionistův (v, t.) s M-em a kromobyčejnou bystrost pozorovací. Již I v čele. M. po příkladu Courbetově otevřel starší obrazy jeho jsou u srovnání s chatr- 1 r. 1865 Salon odmítnutých, vlastní výstavu nou předpravou jeho na pražské akademii ' v avenue de TAlma a vystavil zde obrazy, jemně a správně cítěné v barevném držení. , jež většinou nalézají se v rukou soukromých Cesta do ciziny měla za následek další roz- amateurů. Jsou to zejména: Dítě s mečem. Nu voj jeho umění, tak že zejména poslední balkoně. Mladá ^ena, Snídaně, podobi:{na Zo- jeho obrázky jsou v barvě tak delikátně lova a j., pak Západ slunce na vodě. kterým zladěny atak jednotně drženy, že obstojí , byla založena škola plein-airistů. Kritika jinak vedle každého moderního drobnomistra. Ve- 1 začala pohlížeti na M-a, třeba že Salon ještě škeré téměř obrazy Quidonovy jsou v ma- , ani r. 1876 M-a nepřipustil k vystavování, jetku soukromém, obrazárna Rudolfínská má 1 zamítaje jeho obrazy; později (1877) přijat od něho mimo zmíněné studie a některé Hamlet, Ve skleníku, U otce Lathuilea a né- aquarellové a kreslené skizzy obrázek >Spí- ' které podobizny. M. zanechal mnoho pastelů čího ponocného«. Tá a rytin, illustroval >Le fieuvc«, báseň od Manesse Rudiger, radní pán curišský, I Ch. Crose, »Les chats* od Champiicuryho doložen k 1. 1252 — 1304, a M. Jan, syn jeho a j. Maloval také miniatury a aquarelly. Srv. (t 1297), pokládáni mylně dle svědectví Jana Em. Zola, Ed. M. (Paříž, 1867); Ed. Bazire, Hadlauba (v. t.) za držitele sborníku, jenž je . M. (t., 1884). nyní chován v knihovně heidelberské (vět- I Manethon, slavný dějepisec egyptský ve šího sborníku) a byl označován jakožto Ma- starověku, žil mezi r. 320 až asi 260 př. Kr., nessische Liederhandschrift. Rukopis o 426 i pocházel ze Scbennyta a byl knězem a chrá- li stech pergamenových psán je několika pi- 1 movým písařem v hl. sídle egyptské učenosti OttQv Slovnik Naufoý, sv. XVI. 20 7 igoo. 49 762 Manětín — Manévr. Héliopoli, ale obeznámil ae důkladné i s ja- íykem a viděla no stí řeckou, zeimiína s ději- nami HérodotOTÍmi, jichž omyly častÉji vy- týkal. Ho přáni Ptolemaia II. Filadelfa sepsal egyptské dějiny jazykt^m řeckým, ale s uii- tím hieroglyfských pramenů, zejména chrá' movébo archivu hél i o polského, jakoí vůbc-c zpravoval se stanoviskem dolnozemskjra a specificky héliopolsk^m. Novějším zkoumá- ním zjiSténo, le opíral se M. ve výpravné části spisu svého, pipíní nadepsané, převa- hou o papyry obsahu po výtce legendárného a ic méně dbal zpráv nápisných na stĚnách chrámových. Celkem však řídil se prameny spolehlivými, zvlásté ve druhé, chronologické íásti, idfioi zvaní, v níí řadil egyptské krále v dynastie bohův, polobohův (mkoís) a v 31. dynastii lidskou až po dobu Alexandra Ve- likého. Zprávy jeho v tomích obsažené jsou velmi cenné, jakkoli doily nás ve stavu ve- lice porujeném. Spis jebo záhy se ztratil. Z biblů zachoval zlomky losefos Flavios a Diodóros užil ho v 1. knize. Tomův užívali hojně chronofrrafové kfeaCanSti. zejména S. lúlios Afrikánoa, Eusebios, Panódoros, Syn- kellos a původce Excerpt Barbaři (v. i,). Záhy však vznikly padélky (>stará chronika', >Sóthiova kniha*), které M-ovi připisovány. Z novějších zpracování: Ungcr, Manetho (Ber- lín, 1S67); krall, >SitzuDgsbcr. d. Wiener Akad.., hist. tř„ CV. Zlomky jeho sebrali: Rosellini, Fruin a C. Mflller ve Fragm. hist. graec, II. Pík. Xuiétlii, Manětina i Mantína, město v Čechách na úpatí Chlumu a na potoku t, jm,, v hejtm. kralovickém, má 194 d., 977 ob. č,, 363 n. (1890), okr. soud, četn. stanici, poStu, telegraf, děk. kostel sv. Jana Křtit. (s oltář- ními obrazy od Brandla), 3tř. šk. ěes. a 3tf, něm., Špitál, lékárnu, obč. a okr. hospodář, záložnu. 3 mlýny, mčit pivovar, po domácku pletení košů a několik výroč. Irbů. Východ. od města pískovcové lomy s výrobou mlýn- ských kamenů, pak lomy břidlicové a Štěrkového kamene a kamen ouhel. dol' i. Znik M>n tcjl zámek (v něm sbírka iSrandlových obrazů v), dvůr, pivo- var v M-ě. Znak měst, (obr. e, 2668.): štít shoradolů pólo- vičný, v ném spatřu- je se v pravém poli Ěerv. zlatý kříí, v levém pak poli zlatém polovice cis. orla. — M. při- pomíná se r. 1169; Vladislav II. daroval k-j I s okolím křižovníkům sv. Jana, ktt-ří zalo- žili tu kommendu a far. kostel. Král Václav I. povýšil (1235) M. na trhovou ves, jež r, 1382 jmenuje se městem. Za válek husitských uchvátil město Hynek KruSina ze Švamberka. cmui je cis. Sigmund zapsal (1425), a od tě doby držen M. ke hradu Krasikovlf. VeStO- leti XV. připomíná se zde tvrz. Král Jiři a král Ferdinand udělili méstu po výroí. trlia. Švamberkové seděli na M-é do r, 1543, na- éež po nich následovali Krajířové z Krajku, král Ferdinand I., r. 1548 hr. Šlikové. r. 1560 Hrobřiftí z Hrobčic, r. 1617 Kriitof Karel z Roupova, jemuž M. po bítvé bělohorské od král, komory zabrán a prodán (1623) Elsteře Mitrovské roi, Laíanské z Bukoví, po ni dědil bratr její Ferd. Rudolt Lažansk4 z Bukové. Při velkém ohni r, 1712 shořely méstu všechny výsady jemu od panovnikŮT udílené; ale císař Karel VI. všechny opět městu r. 17IS obnovil. R. 1696 vystavěn ki j.jgj j ... . .,,. , . ,. Okres, soud zauj. 294-17 írm*, čitá 2331 d.. 9161 ob. e., 6710 n.; z 15.887 přitom, ob. je 15.707 katol., 2 evang,, 187 Židů; z téch 7S94 muž., 8293 žen. (1890). MuifltliuU viz Kolár 3). 1Eui4tliuAý Viktorín vil Adami Vík- Maňettl viz Man, ■uiévr (z frc. manoeuvre fem. [m. mase znaěi dělníka, nádennfka, podavaCc, poma- hafe]) ve vojenství: 1. Pohyb taktický vojen- ského tělesa jednoho neb několika, při válce námořní lodí nebo celých loi&tev, za uríi- tím liíelcm společným. Tak rozeznáváme m. na obejiti nebo obklíčení nepřítele, m. na překročení řeky, m, oa vypro- štěni obi éhanépevnost i. m. nalíčený na oklamání nepřítele atd. 2. V Čase mini napodobení válečných události, jako pocho dův, přeprav přes řeky, srážek, šarvátek, bi- tev, obléhání a bránění pevností (m. pev- nostní), pořádaná na výcvik a otuženi vo- jínů, hlavně důstojníků vyšších, aí i nejvíce velitelů značnéjšicri těles od brigády nahota, tudíž veliké cvičení, veliká cvičba, pabitva. Dřivé (až téměř do polovice sto- letí XIX.) m-y bývaly zcela schématické, se základní myšlenkou velitelům obou stran do- cela známou, napřed pro obě strany do po- drobná vypracované s určitými pohyby a postaveními, slovem veškerými úkoly, pro každý oddíl i sebe menší, s průběhem přesné ustanoveným, totiž který soupeř má postu- povati a vítěziti a který ustupovati a býlí přemožen; zkouŠivaly se třeba i několikrát, asi jako divadelní kus, než měly bfti pro- vedeny. Zvláštní odrůdou byly ve vojátě rak, m-y t. zv. revueovi čili přéhiidkové, na nictiž vystupovala a činnou byla strana potiie jedna bez odpůrce, K takovému m-u jen krátce trvajícímu a ješté bezúčclnějšimu nrf ostatní všecko bylo v největší parádě. Tj ovšem zanikly, když nastalo lepši pochopeni pro m-y vůbec. Tak m-y byly málo pouĚIi- vými a zejména nepřivykaly velicí osobnosti překvapením, událostem nepředvídaným, ji- miž skutečná válka bývá tak bohatá a' které v ni mívají úkol předŮleiitý. mnohdy směro- datný a rozhodující. Proto způsob m-ů na- prosto změněn. V Rakousku generál jízdy Manévřiště — Manfred, 763 hrabě R a d e c k ý jako velitel v Lombardsko- Benátsku byl první, jenž v letech čtyřicátých je postavil na základy zcela jiné, opravdivé válce pokud možná podobné, ne-li stejné; dal každému z obou velitelů stran bez vě- dění druhého pro jejich zástupy určitá shro- máždiště a pro taktické sobě počínání určité rozkazy, dle nichž v daný okamžik oba se řídili, jinak úplně samostatně vile vlastního poroz- umění, ^nadání a taktického vzdělání si ve- douce. Ustup odpůrce slabšího nebo méně dů- myslného určen na místě samém řidičem m-u a jeho pomocníky rozsudími, jejichž nařízení každý byl zavázán uposlechnouti bez odmluvv. Tím způsobem bylo a jest lze po- suzovati schopnosti, duchapřítomnost, od- hodlanost, zkrátka hodnotu velitelův, kteří tak skutečně se cvičí a zdokonalují. V le- tech padesátých pak teprve postup tento rozšířen na c. k. vojsko celé a my se stá- valy poučnějšími a účelnějšími. Nyní každý m. zahájen disposicemi obou velitelův stran, postavených na patřičnou od sebe vzdálenost, na základě řídící myšlénkv a roz- kazův, obdržených bez vědomí odp&rce se strany řídičství m-u, disposicemi to da- nými ústně podvelitelům ; potom v daný oka- mžik zástupy na pochod útočný se hnou nebo na obranu se sešikují, když jen i nej- přednější voje soupeřův se blíží k sobě, již jsou pohotově namístě rozsudí, kteří, be- dlivě pozorujíce každý děj do podrobná, v dalším průběhu urči, kdo má postoupiti ku předu a kdo ustoupiti. Uzná-li řidič m-u nutnost zastaviti na chvíli celý děj, dá za- troubiti >po hov«, přehlídne polohu, po pří- padě povolá oba velitele, podotkne a nařídí, čeho třeba dále, a pak znamením »v před« dá pokračovati. Když účelu m-u dosaženo, nebo čas přílišně pokročil, slovem dle okol- ností, řidič dá zatroubiti »pohov<, obešle k sobě veškeré velitele i podvelitele na po- hovor a posudek. Zatím »odtroubenim« zástupy poslány do svých bydlišť zpět. Doba m-ů bývá obyčejně po žních, kde na strni- štích je pohyb nejvolnější, a končívá se m-em vícedenním, spojeným ovšem s pochody a složeným z nepřátelských srážek každo- denních. Denní úkol v tomto případě ne- končí odtroubením, nýbrž jen pohovem, a zástupy se odeberou na svoje tábořiště nebo do bytů. Přes noc řídičstvo m-u musí dáti oběma stranám čáry demarkační, aby noční hlídky jejich se nesrážely, a na pokračování příštího rána nové rozkazy. Až na konec po- sledního dne se odtroubí nadobro. Pohovor může býti odbýván dle vůle řidičovy buď po každém úkolu denním nebo hromadně po úplném zakončení m-u poslední odpoledne. M. s protivníkem pouze naznačeným slabšími zástupy, představujícími větší, má účel čistě theoretický, školský, a velitel na- značeného odpůrce se spravuje přesně až dopodrobna dle rozkazů daných mu řidičem m-u. Tento po každém pohybu svolá velitele a podvelitele a poučuje je o výkonu právě odbytém i nejblíže nastávajícím. Aby mané- vrující strany se rozeznávaly a tím nahra- zovaly rozličné stejnokroje armád válčících do opravdy, bývaly dříve nařízeny rozdílné úbory, na př. jedna strana měla torby, druhá jich neměla, což ale bylo znát jen ze zadu a u pě- choty, pak jedna strana měla na hlavokry- tech polní ratolístky, druhá ne, což z daleka nepůsobilo, dále jedna strana měla oblečeny pláště, druhá ne, což ve velikých parnech byla trýzeň. Nyní asi od pozdějších let še- desátých jsou zavedeny pro jednu stranu na I čapkách, přílbách, čákách a pod. bílé pásky, které jsou viditelný z daleka. M. můŽe též býti odborný pouze pro jezdectvo, ale s přibráním děiostřclectva a praporů mysli- veckých, kteréžto zbraně vždy působívají I spolu ve vojnách. M. pochodový sluje m. I spojený s vydatnějšími pochody, obyčejně vícedenní. M. závěrečný, poslední v ob- dobí manévrovém, obyčejné rozvržený na ně- kolik dní, m. císařský, odbývaný za přítom- nosti, mnohdy pod vlastním řízením panov- níkovým, m. po horský, pořádaný v území hornatém. Pro m-y námořní platí celkem pra- vidla podobná, ovšem změněná a přizpůso- bená dle živlů živých a hmotných. Ačkoli k m-ům nařízeno, aby pole osetá, zelnice, štěpnice a pod. mí^ta úrodná byla šetřena vojskem, hl. jízdou a dělostřelectvem, přece někdy nelze se jim vyhnouti a škody pošla- páním rostlin vzniklé po m-u se vyšetřují kommissí, smíšenou z osob vojenských a ob- čanských, s přizváním poškozených a stěžu- jících sobě hospodářův, a dle uznání proto - kollárních se nahrazují vojen, erárem. FM. HanévHšté (franc. terrain de manoeuvre, angl. manoeuvre terňtory^ m.-field^ ital. řer- reno di manovra, něm. Aíanóverfeld), území, na němž se odbývají manévry (v. t.). FAf. Kanévrovatí, konati pohyby vojenské za účely strategickými a taktickými, na př. na spojení rozptýlených sborů, na dosažení výhodného postaveni, na obejití neb obklí- čení nepřítele, na vyproštění obléhané pev- nosti, na vylákání odpůrce z výhodné roz- polohy, což sluje odmanévrovati Čili vy- manévrovati, líčiti pohyby na oklamání nepřítele a pod. V čas míru prováděti větší cvičby, pabitvy. M. lodí značí říditi loď hl. při obratech, vyplutí z přístavu, přistání do něho, změně kursu a pod. M. plachtami, používati plachet rozvíjením, zkrácením, na- stavením, obraty a pod. tak, aby větru ský- taly působivost nejlepší. V žití obyčejném ve smyslu přeneseném podnikati nepřímé kroky, osnovati pletichy. FM. Hanfred, král sicilský, syn císaře Be- dřicha II. a Bianky Lancie. Byl-li, jak se tvrdí, císařem legitimován, není na jisto po- staveno. Závětí otcovou obdržel (1250) kní- žectví Tarentské a místodržitelství v Itálii, v kteréžto hodnosti stál v čele italských ghi- bellinů, ačkoli sám král a nevlastní bratr Konrád IV. mu nepřál. Po smrti Konrádově (1264) byl M. vyhlášen za vladaře obou Si- cílií a jednal s papežem o smír; to však ne- vedlo íc cíli, vypukla válka, v níž bylo pa- 764 Manfredo — Mangan. peŽské vojsko pomocí Saracenů poraženo u Foggie (4. pros. 1254). a M. dán do klatby. Když se však ghibellinská strana v Itálii po- čala štépiti — zprávu o Konradinove smrti šířil, zdá se, M. sám — dal se M. (10. srp. 1258) v Pakrmé korunovati na krále sicil- ského, domohl se značného vlivu na střední Itálii, kde po vítězství u Montaperta (4. září 1260) zejména Florencie byla mu hlav. opo- rou, a na krátko byl i v Říme zvolen za se- nátora. To bylo proti mysli papežům, a když se jim nezdařilo získati anglického prince Edmunda, nabídnuta koruna sicilská Karlovi z Aniou (v. t., 37). M. nadarmo opét vyji d- nával s kurií — od svých zrádné opuštěn 26. ún. r. 1266 u Beneventa s bitvou ztratil i život. M. byl muž skvělých schopností a nejen dobře a pevné vládl, ale i pro umění mél vzácný smysl: dvůr palermský byl za něho pln nádhery a lesku, o čemž ještě dnes svědčí písně troubadourů. M. byl dvakráte ženat: s Beatricí ze Saluzza a (od r. 1261) s kněžnou epirskou Helenou; z jeho dětí je důležitá Konstancie, r. 1263 provdaná za Petra Aragonského, čímž nároky Staufů pře- šly na rod aragonský. — Prameny: Nicolaus de Jamsilla, Historia Manfredi; Saba Malas- pina, Res Siculae (oba u Muratoriho, Script. rer. ital. VIJI.) a Giudice, Codice diploma- tice di Carlo I; z literatury: Schirrmacher, Geschichte der letzten Hohenstaufen (1871); Fahrenbruch, Zur Geschichte K. M. (1880) a Hampe, Geschichte Konradins von Hohen- staufen (1894). Hfn, Kanfoedo viz Baccinová. Kaní^edonia, pobřežní město v italské provincii Foggia, při úpatí hory Gargana, spojené drahou s Foggií, má 10.000 obyv., hrad z r. 1260, krásné chrámy, jmenovitě kathedrálu, a je sídlem arcibiskupa. Jižné leží zbytky řecké kolonie Siponta, odkudž sicilský král Manfred převedl r. 1256 oby- vatele do města po něm nazvaného. R. 1620 zpustošena M. Turky, od kteréžto doby se ntzotavila. Mang^abe, zool., viz Kočkodani. Vandala, ostrov, viz Hcrveyovy ostr. KangaSEba, bot., Hancornía. lEang^al (tur.), zahří vadlo nahrazující v Tu- recku a Malé Asii naše kamna a sestávající z podstavce asi metr vysokého a z mosazné, měděné neb i hliněné pánve, do níž se hází rozžhavené uhlí. Man^alia, město v rumunské Dobrudži, 40 km jjz. od Constanty při ústí říčky Man- galie do Černého moře. Má špatně chrá- něnou rejdu a 7888 obyv. (1889), většinou řeckých. Mangalpúr, vých.-ind. město, viz Man- grol. Mangalůr (Kandial), příst, město v di- striktu již. Kanára brit. ind. praesidentství Madras při ústí Nctravati, jeŽ přístupno je malým plavidlům .Arabů a domorodců, má prknou polohu, zdravé podnebí a 40.92'2 ob. (1891); jest sídlem 2 katol. biskupů, kláštera, kollcje a hlavní stanicí basilejské missie od r. 1834, jež ve svých ústavech provozuje přádelnictví, cihlářství, tiskařství a knihar- ství. Vývozný obchod zvláště s kávou, rýži, skořicí, šafránem, betelem atd. M. byl vždy důležitým tržištěm pro obchod s Arábií a Perským zálivem. V XVIII. stol. veden boj o ně mezi Angličany a Majsúrem a teprve roku 1799 připojeno definitivně k britské državě. dí. ManMn jest prvek kovový, Železu po- dobný, značka Afw, atomová hmota 55-0, když O = 1600. V přírodě není volný, sloučeniny jeho jsou však značně rozšířeny. Nejobvyk- lejší rudou jest burel (pyrolusit), jenž jest kysličník manganičitý {MnO^, dále jiné ky- sličníky m-u: braunit (^/mjOj). hausmannit iMn^O^), manganit {MnO^\OH\^)\ i uhličitan manganatý (.VwCOj) i sírník manganičitý {MnS^) přicházejí v přírodě. Mnohé z těch sloučenin zprovázejí rudy železa, četné kře- mičitany jsou též m-em zbarveny. Burel znám byl uí v době klassické jakožto prostředek sklo odbarvující, ale změten býval se slou- čeninami železa; teprv Pott (1740) ukázal. že neobsahuje železa, a Scheele a Berg- mann rozeznali v něm (1774) nový prvek kovový, který pak Gahn vyloučil. M. ko- vový se připravuje redukcí svých kysličníků uhlím, což vyžaduje nejprudšího žáru pec- ního. Kysličníky uhnětou se sazemi a olejem v koule, které se pálí v tyglíku dobře uza- vřeném. Přetavením s Vs uhličitanu manga- natého lze získati m. 99*9VoOvý. Pecí elektri- ckou usnadněna ovšem i výroba m-u. M. jest kov šedobílý, slabounce paramagnetický, upo- mínající vzhledem na litinu, křehký a nad míru tvrdý; lze jej sice leštiti, ale k rozsáh- lému zpracování nemá vlastností vhodných. Hutnoty jest bezmála 8, v bílém žáru taje, v elektrické peci těká. Na vzduchu, zejména vlhkém, není valně stálý, vroucí vodou se okysličuje. V kyselinách zředěných snadno se rozpouští. Slitiny m-u slouží posud jen tu a tam k účelům zvláštním. Slitiny m-u s mědí podobají se slitinám cínu s mědí a jsou do 87o '"■u tažné a kujné, při větším množství m-u však tvrdé a křehké. Slitiny mědi, zinku a m-u navrženy místo nového stříbra. Malá přísada m-u k bronzám dopo- ručována s četných stran (bronza manganová^ Jakožto výborně kujná slitina na př. se udává 15 č. mědi, 4 č. m-u, 1 č. zinku s malou pří- sadou cínu. Největší význam mají slitiny m-u se železem. M. železo v rudách zprovázejicí přechází vždy částečně do něho. Surové že- lezo mívá až nad 37o Tt\'\i. Nyní upravují se slitiny m-u s železem ve vysokých pecích též úmyslně. Zrcadlovina železná má 10 aŽ 25Vo ^'^ vedle 57o uhlíku, jevíc lom leskle lupenitý. Ferromangan má nad 257o n^-u (až i 807o)» jest bělavě šedý, na lomu jerano- zrny až hrubozrný. Slouží za přísadu při zpracování železa pro své vlnstnosti redukční. Co do chemické charakteristiky skládá m. s železem a chrómem přirozeně příbuznou skupinu prvků, rovněž význačné jsou ob- doby jeho sloučenin se sloučeninami prvků Mangan. 76^ halových, s nimiž v soustavě Mcndélejeva (v. A tóra) patří do téhož sloupce. Jako Že- lezo a chróm poskytuje nékolik řad slouče- nin, v nichž vyškytá se v rozmanitém mo- cenství, i jest též schopen svými kysličníky poskytovati soli jiídnaK s kyselinauii, na př. síran manganatý {MnSO^), jednak se zása- dami, na př. manganistan úras. lnutý (K.\fiiO^). Sloučeniny manganaté, v nichž m. vy- stupuje jakožto dvojinocný, vznikají rozpou- štěním m-u, kysličníku neb uhličitanu man ganatého v kyselinách a odpaření. n tčch roz- toků. Vodnaté, kryslallované jsou bledé rá- zové, bezvodé jsou bezbarvé. Chlorid tnan- ganatý {MnCl^.AH^O) dobývá se ze zbytků pD přípravě chlóru z burelu a kyseliny solné, síran manganatý {MnSO^ jest schopen dávati řadu krystallhydrátů, a to se 1H,0, břJ^O i s 3//, O, i jest ve tvaru MnSO^.lH^O is3morfný sj skalicí zelenou FeSO^.lH^O. Chlorid i síran manganatý jsou krystally světle růžové, i ve chladné vodě snadno rozpustné. Z r jztoků solí manganatých sráží hydrát dra- selnatý bílý hydrát manganatý {Mn[OH^^) na vzduchu hnědnoucí okysličením v hydrát manganity. Příslušný jemu kysličník man- ganatý (VnO) získá s;; nejlépe žíháním vyš- ších kysličníků m-u v proudu vodíku jakožto prášek šedozelený. Uhličitan manganatý {.\f>tCO^) jest nerost dialogit; roztokem sody sráží se z roztoků solí manganatých zása- ditý uhličitan manganatý. Z amraonia- kálného roztoku týchŽ solí sráží sirovodík nebo sirník ammonatý pleťově zbarvený sir- ník manganatý (.V«5, vodnatý), v kysehnách snadno rozpustný. Bezvodý sirník manganatý jest nerost alabandin. Hydrát, kysličník, uhli- čitan i sirník manganatý jsou ve vodě ne- rozpustný. Při elektrolysi roztoků solí man- ganatých vylučuje se m. částečně na kathodé jakožto kov, částečně na anodě jakožto super- oxyd (MnC\). Sloučeniny manganite. V těchto vy- stupuje zřetelu čj i obdoba m u s trojmocným hliníkem, železem, chrómem. Kysličník man- ganity (3/n,0,) jest v přírodě jakožto nerost braunit Tvoří se žíháním kteréhokoliv ky- sličníku m-u v proudu kyslíku jakožto prá- šek černý. Zahříváním burelu s kys. sírovou vzniká síran manganity .Vwj(50A jakožto prášek temně zelený, nevalně stálý, posky- tující se sírany alkalickými soli podvojné, obdobné kamencům, na př. síran manganito- draselnatý ( AT, Mn^ {S0^\ . 24 ^, O ; kamenec manganity). Sloučeniny manganičité(smem čtyř- mocným). Kysličník manganičitý (di- oxyd či superoxyd m-u; MnO^ jest nerost velmi hojný, burel či pyrolusit (v. t.), výcho- disko to přípravy sloučenin m-u. Žíháním trati burel Čásť svého kyslíku, rovněž varem s kys. Sírovou. Se studenou kyselinou solnou poskytuje nestálý chlorid manganičitý (J/mC/^), který sj bezpochyby přechodně tvoři, když burel s kys. solnou zahříváme, kteráž in.thoda slouží posud namnoze k přípravě chlóru na veliko. Chlorid MnCl^ rozpadá se v chlorid manganatý (MnCl^) a ve chlór (C/,), tak že jest výsledek reakce \f,iO. f 4 //a = MnCl^ + Cl^ + 2^,0. K louhům obsahujícím chlorid manganatý přidávají v továrnách nadbytek vápna (po- chod Weldonův), kterýmž se vytvoří man- ganičitan vápenatý CaO.MnO^, jenž rozklá- dán kys. solnou vedle chloridu vápenatého {CuCl^ znova poskytuje chlór, čímž se usta- vičně regeneruje cenný burel pro tovární kolobéh. Burel jakožto superoxyd pouští snadno čásť svého kyslíku, působí tudíž okysličivě. V článku Léclanchéově slouží za depolarisátor. Sloučeniny manganové a mangani- sté. V těchto zastoupený m. stojí na místé radikálu kyselého. Všechny kysličníky m-u taveny s ledkem a sodou poskytují taveninu zelenou (výborná reakce na m.), která se ve vodě rozpouští barvou zelenou, obsahujíc v sobě manganan draselnatý {\ínO^K^\ Kyselinami (po delší době i o sobě) roztok ten zabarvujc se purpurově, vzniká mangani- stan draselnatý (il/w O^^). I nazval Scheele pro tu zménu barvy manganan draselnatý chamaeleon minerále; nyní název chamaeleon zůstal manganistanu draselnatému. Mangani- stan draselnatý ftéž: nadmanganan, perman- ganát draselnatý) vyrábí se na veliko žíhá- ním burelu s ledkem ažíravým draslem, načež se zelený roztok taveniny rychle nasycuje chlórem. Manganistan draselnatý krystalluje v hranolech temně purpurových, neprůhled- ných, bez.nála černých, isomorfních s chlóri- stanem draselnatým. Ve vodě rozpouští se barvou syté purpurovou. Roztok ten jest výborné okysličovadlo, pouštěje čásť svého kyslíku látkám okysličitelným. V neutrálném roztoku vylučuje se hnědý hydroxyd m-u, v kyselém roztoku vzniká však bezbarvá sůl manganatá. Pročež odbarvení purpuro- vého roztoku manganistanu jest očividnou známkou kvantitativní spotřeby veškerého manganistanu k oxydaci. Odťua upotřebení manganistanu v analysi odměrné. Titrujíce chamaeleonem na př. kyselinu oxalovou {C^H^O^ za přítomnosti kyseliny sírové, při- dáváme k roztoku kyseliny roztoku chamae- leonu (o známé koncentraci), pokud se ještě odbarvuje (pracujeme as při 60®), a množství kyseliny oxalové, okysličené v kysličník uhli- čitý (COa), vypočteme z rovnice: 2 C.H^O^ -f 2 KMnO^ -f 3 H^SO^ = 10 CO^ + K,Sú^ + 2 yínSO^ + 8 /f,0. Podobně lze kvantitativně určovati chamae- leonem soli Ž.leznaté (okysličí se v soli že- lezitéj, dusaný (okysličí se v dusičnany), si- řičitany (okysličí se v sírany), ba stanoviti lze jím i kysličník vodičitý (H^O^), který za vývoje kyslíku přechází při tom ve vodu. V alkalickém roztoku chamaeleon též oky- sličivě působ , zejména účinně v látky orga- nické (stanovení látek organických ve vo- dách). Okysličivě té působnosti děkuje man- ganistan draselnatý též moc svou desinfekční a antiseptickou. Prášek manganistanu drasel- natého, přelit kyselinou sírovou, dává směs 7fi6 velmi prudce okysličující (látky organické mnohé se v ni zapalují neb vybuchuji), v nil předpokládají kysličník manganistý lMn,0,; heptoxyd m-u). Manganany chemicky upomínajl na cbró- many, manganistany na chldristany, v onéch m. vystupuje jako kov Šestimocný, v těchto jako sedm imocný. Společným pKinakem váech sloučenin m-u jest vmik zmíněné zelené ta- veniny s Icdkem a sodou. Perličku boraxo- vou barvi v oxydačnfm plameni fialové, kte- réž zbarvení v redukčním plameni zmizí. Všecky kysličníky m-u (mimo M'iO) s kys. solnou vyvíjejí chlór. KvaniJtativnií vyluču- jeme m. X roztoků bud jakožto uhličitan maiiganatý. neb jako sirník manganatý neb hydroxyd manganiíitý ((^.iO|0/?J,). vážíme pak buď jakoito kysličník manganato-man- Kanitý (.Vn.O,), neb jakožto sirnlk man- ganatý (MrtS). ~~ V továrním zužitko- váni ze sloučenin m-u má hlavní vý- znam burel: k výrobe chlóru, ostatních sloučenin m-u, k odbarvování skla v hu- tích, dále manganistany (draaelnatý, bar- natý, vápenatý) k okysličování i fc des- infekcí. OSc. KuifrMllll jest slitina 84% médi, 12°/, manganu a 4% niklu. Drátu z této sli- tiny užívá se k vinuti odporových cí- vek v rheostatech, poněvadž vodivost elektrická této slitiny, obnášející asi 2 2 (když rtuf při 0° zvolena za ro), jen pranepatrně se mění s teplotou. OSc. Dráty z m-u chrání se před oxydací na vzduchu vrstvou šelaku, do kterého se ponořují; při tom zahřívány bývají na 140° aby se odpor jich ustálil. Spt- dfický odpor m-u jest 043 Ohm (pro drát metr dlouhý, 1 mm v průřezu). Při hotovení odporá předpisuje se užiti ra- ději drátů slabších vedle sebe polože- ných než silných a ohýbati je nenáhle, na cívce o velkém prflrairu. M-ovť: od- pory vyhřáté a ustálené udržuji se pak po léta, měníce se pouze o OCH°.'o. Podoltné sli- tiny jsou konstantan a nikelin, ale m. ji- předčí, nebot jeho thermoelektrická mohut- nost vzhledem k mědi jest nepatrná; kon- stantan jest slitinou 60% mědi a 40% mklu, níkťlin 75% mědi a 25% niklu. nvk. Ibngaiiit jest nerost krystallujíci v suu- Ht:ivé koso čtverečné, vo tvarech sloupkovi- tých, mnohdy velmi bohatých plochami, nč- kdy zdvojčaťěných. Štěpnost jest velmi do- konalá dle plochy podélné, méně dokonalá din hranolu a plochy zpodové. 7'=i35 — 4, //= 4'2— 4*3. barvy jesi m. ocelově šedé aí černé nebo hnědočerné, lesku kovového, ne- průhledný. Chem. složeni m-u jiist MnO[OH\ čili 89'7()% Mn^O^. 10-24 řř,0; složení jest tudíž obdobno složení diasporu AIO\OH\ a pyrrhosideritu FeO'OH\. s nimií líe označiti m. jako isomorfní. M. jest nerozlopný, v ky- selině solné nerozpustný, při Čemž se vyvíjí clilúr, V Čechách vyskytuje se m. pořidku u ikrrnbcrka bliže Mariánských Lázní ne- krystallovaný, na Moravě u IVedniho Arno- Manganin — Mangifera. Stova a Chornic blíŽe Jevíčka, u GoldStýna a j. Nejznámější naleziště m-u krystallo váného i kusového jsou: llfeid na Harcu a Ilmcnaa a Ohrenstock » Durynském Lese, kde se tél hornicky těží, a upotřebí se ho k výrobe praeparátů manganových. FrSlk. KÍuigarsva, souostroví v Potynésii, vis lEJungart, Manhart. íiora vjulských Al- pLÍch na hranicích Krajiny a Gorice, má 2678 m n. m. výš. S temene překrásná vy- hlídka. ■angeral viz Flor es 6). Mftnglffirft L. , mangiva, rod rostlin 2dělož. z čel. ledvinovnikovitých {axb- cardiactae v, t. n, Terebinlhaeeae), vyzna.č:ený květy mnohomanželnými. Sčecnými, kalicha padavého a tyčinek 5, z nichl pouze přední f^S podtlnf pilfci I jest plodná. Žlainatý terČ vyvinut jest v po- době tlustých žláz u zpodiny tyčinek. Svrchní, Ivaji-čný pcstík má dlouhou čnélku a dorůstá v dužnatou,- poněkud smáčknutou peckovici, jejíž pecku jest obalena a dužnina vláknv prorostlá. Si-mcno má přímý kel s tlustými, dužnatými dělohami. M. roste asi 10 druhv dřevin, hlavně stromů, v tropické Asii, znatelných po celých kožovitých listech a drobných, konečné bohaté laty skládajících květech. Všech druhů nejdůležitější jest M. indica L., m. obecná, strom kmene na 2 ni v průměru, koruny husté a obšírné a kvétň červenavých. Plody jeho. zvané manga, mangas n. mao, dosahuji z pravidla veli- kosti husího vejce — někdy však i dětské hlavy — a mají žlutou, po jedné straně ryzí l>arvu. Tyto náležejí vůbec k nejchutněj- šímu tropickému ovoci zvláště svou pře- lahodnou, velmi šfavnatou dužnmou, pročež se v nejrozmanitější úpravě, i naložené, po- žívají. Jádro však jest hořké a tudíž proti hlíslům a kolice účinlivé. Klovatina prýštící Mangišlak — Mancha. 767 se z kůry slouží proti úplavici. Měkkým dře- vem spaluji pohané své nebožtíky, větvemi zdobí bramínové chatrče při slavnostech, lu- pením natírají zuby — a stopky žvýkají s pe- přem betlovým. Strom tento pěstuje se skoro ve všech tropických končinách. Na západním africkém pobřeží od Sierry Leoně až ke Ga- bunu v Horní Guinei pěstují M. gabonensis Aubr. také pro ovoce, jehož jako mandle chutné jádro jménem dika a přípravka z něho »gabunská čokolád a« jsou tu- zemcům nejhlavnější potravou. Děd, Mangišlak viz Mangyšlak. Mangkaaaar viz Makassar. Kangle a Kanglový strom viz Rhi- zophora. Kangold: 1) M. Wilhelm, hud. sklada- tel německý (* 1796 v Darmstadte — t 1875 t.). Pocházel z četné rodiny hudebnické a byl nejprve žákem Voglcrovým. R. 1815 odebral se do Paříže a vzdělával se na konservatoři u Méhula, pak u Cherubiniho. R. 1819 vrátil se do Darmstadtu, kdež byl jmenován kou- let rtním mistrem, pak r. 1825 kapelníkem, jímž zůstal do r. 1838, kdy odebral se na odpočinek. V úřadě svém vynikl neobyčej- nou vytrvalostí a vypravil od roku 1825 do roku 1830 množství klassických oper, kdežto později obíral se skoro výhradně hudbou klassickou, zvi. symfoniemi Beethovenovými, jichž provedení jeho řízením bývalo proslulé. Sám složil opery Merope^ GrafÓry, Vergebliche Vorsicht a hudbu k Macbethu a Kupci benátské- mu^ četná kvartetta, tria a skladby houslové. 2) M. Karl Amand, hud. skladatel nt-m., bratr před. (* 1813 v Darmstadte — f 1889 v Oberstdorfé). Vzdělal se v 1. 1836—39 na konservatoři v Paříži, načež stal se r. 1848 dvoř. ředitelem hudby v Darmstadte. Vydal množství melodických a originálních skladeb vokálních a instrumentálnícn, oratoria {Wit- tekinď) a opery {Das Kóhlerruádchen), pak koncertní dramata {Hermanns Tud, Herma ms- schlacht a Frithjof), ouvertury a symfonie. Mango-ma-XiOba u černochů viz Kam e- rún 2). Maogoatana, bot., viz Garcinia. Mangoatany, bot., plody stromu Gar- cinia Mangostana (v. t.). Mánesovy strom viz Mangifer a. . Maii^ol (Mangalpúr), město přímoř- ské na pobřeží gudžarátském v knížectví Džunagarhském s 16.500 oby v. (1892); velmi pěkná mešita z r. 1382, dobrý přístav, leč s úzkým vchodem a pro úskalí nebezpečným. Jest to asi Monoglosson Ptolemaiovo. Mangový strom v. Rhi zophora. Mangstrltt viz Fússen. Man^n^, střední tok A múru (v. t) a Ch a r a m u r. Manc^sta, zool., viz Promyky. Mang^ilaJc (Mangišlak), poloostrov na vých. bř. Kaspického moře s mysem Tjub- Karaganem; jest to vysočina se skalnatými břehy, rozrytými hlubokými roklemi. Na vý- chode táhnou se pohoří Ak-tan a Kara-tan. Půda jest neúrodná a bez pramenité vody. Mangy šlacký Újezd v sev.-západu ruské zakaspické oblasti má 216.749 km\ 58.961 oby v. (1895). Sídlo správy je ve tvrzi Aleks- androvsku na zátoce Tjub-Karaganské se 644 obyv, a poštou. ICaiiliartl, nábož. sekta tirolská, jejímž původcem byl katol. kněz Kašpar Haag- leitner, jenž se vzdal místa za Napoleona r. 1809 a kázal neposlouchati kněží Fran- couzi dosazených a papežem nepotvrzených. Hnutí bylo omezeno na dolnoinnské údolí v Tirolsku, kdež byl mu vůdcem sedlák Man z I přezvaný Manhart podle statku (od- tud jméno M.). Arcibiskup vídeňský snažil se hnutí potlačiti, ale M. dovolávali se pa- peže, neuposlechli však ani papež, legáta Aug. Grubera. Vláda zakročila r. 1825 a vy- pověděla Haagleitnera z Tyrol, ale M. s Manz- lem odebrah se k papeži, jemuž slíbili, že uposlechnou Grubera. Po r. 1826 vymizeli. Podrobnou zprávu o nich podal Alois Flir (Inšpruk, 1852). ICaiiliartsberg^, lesnaté pohoří táhnoucí se v Dolních Rakousích od českomorav. po- hraničních hor podél Dyje až k Dunaji a do- sahující ve Velkém M-u výšky 537 m. Manhattan: 1) M., město v hrabství Ri- leyském v sevcroam. státě Kansasu, na řece Kansasu, má 3004 obyv. (1890) a zeměděl- skou akademii. 2) M., úzký ostrov v již. části sev.-amer státu Nového Yorku, obklíčený na záp. HudS sonem, na sev. Harlem Riverem a na vých. East Riverem, jest 22 km dl. a nejvýše 3'5 km šir. a má 5660 km*. Na něm stojí Nový York. Manhelm viz Mannheim. Mancha [mančaj, správněji La M., špa- nělská krajina mezi Novou Kastilií, Valencii, Murcií a Mořenou, na rozvodí Taja a Gua- diany, sevřená Sierrou Mořenou a horami Toíedskými ^ jich pokračováním na vých. až k horám Serrania de Cuenga a Alcarazským. Jméno její odvozeno z arab. Manxa,t. j. suchá, pustá země. Celé území rozděleno jest mezi moderní provincie Albacete, Toledo, Cuengu a zejména Ciudad Reál. z části také Alcarr ria; medonosná čásť Guadalajary s Pastranou čítá se sem. Ve Španělsku rozeznává se Vy- soká M., od Villarubie de los Ojos na Gua- dianě až k Belmonte u Alcarazu, a Dolní M., od prvé na jz. s Campos de Calatrava a Montielnem. M. měří od s. k j. 186 km, od z. k v. 300 km. Jo to souš, svod rozlehlých planin beze všeho stromoví s nemnohými malými řekami, jako hlavně horní toky Gua- diany, Teja a řeka Zucar, kde střídají se končiny úrodné s množstvím solných pláni a holými výběžky sousedních, hor.. Podnebí je pevninové. Obydlena je řídce (14 obyv. na 1 km*) a neveliké obce bývají od sebe 20 aŽ 25 km vzdáleny; rozsáhlé pozemky jsou ma- jetkem nemnoha starošlechtických velkostatr kářů. Kolem Ciudad-Realú, Valdepenasu a Manzanaresu rostou dobrá vína, v okolí Ocafly obilí, v Albacete šafrán; mimo to daří se tu včelařství a značný je chov koní, mezkův a 768 La Maochc na votrých plánKh také ovcí. Rtuť dobfrá se na jz. a Alnnai-^^-j a AlrLAdej ,nos. M.' je viastí hrdir.y Cervaní^rsora romara Dona (jwyjU. Místa, o nichi Cervantes m utí. ne- jířoa »:c'i n:kdc vzata ze skotečsost:. ale vše- obecný popLS a lió.-ní kraje i l;dj dosad s*- bod:; do dnes v:ď>ti tu malé vétmé mlýny známé z Dona OuH^ta, La Ma«0ll» ^ani an^;]. t/k« Enslith nebo Briti fh Chamnei, ném. prosté Kanoi, u kímaná Fretum GaJitcum n^rbo J/j/y Britannicunt}, průliv ci spíie velký záliv Attantskéno oke- inu, souvisí cí úž.noií Pas de Calaís iStrait of Oover) % mořem Severním. Průlivem tímto konči La M. na v., kdežto na z. jest počátek jeho mezí ostrovem Oaessantem. posledním to bodem armorickýcb pfedhoH francoaz- skébo bfebu, a mysem Lands End v Anglii. Prostírá se tedy mezí 2* 55' až 10* 20- z. d. a 48* 30^ ai hV* s. i. v délce 550 ibn a s pio- cbou 60.000 Irm', osa jeho pak sméřuje od zjz. k vsv. Obrysy jeho json velmi ne- pravidelné, tak 2e mi velmi nestejnou iiřku: na poóitku svém 180 Irm, pak rozšiřuje se na 260 Irm mezí Exmouthem a Mont-Saint-.Michel a opét zužuje v Pas de Calais na 33* , Irm, mezí skalami Doverskýmí a Blanc-Nezcm dokonce jen na 3t Irm, Parníky, které obsta- rávají pravidelné spojení FVancie s Anglií přes La M., potřebují 5 hodin plavby z Cher- bourgu do Weymouthu, 9 hodin z Ha vru do Soutnamptonu, 4 hod. z Dieppe do Newha- vcnu, iVs hod. z Boulogne do Folkcstoneu a konečné z Dov^ru do Calais, již mimo vlastní La M., 1 V« hod. CcIV francouzský břeh semá jediného důležitčjiího přirozeného pří- Otavu. Příčinou toho jest jednak zvláštní mořské proudční v průlivu, které, obráceno jsouc v podstaté k v., naráží na francouzský břeh přímo a nanáží naft písek a bahno, jednak zvláitní zvčtrávání půdy. Naproti tomu jeví pobřeží anglické vesmés příkrý, skalnatý spád se záhvby ostře zaříznutými a šírými ústími řek, tak že vzniká řada přiro- zených přístavišC, chráněných výběžky a před- hořími. Co se týče tektoniky průlivu, jeví se v jeho záp., mnohem širší části asi od ostrova Wightu podobné přerušení starých a nejstarších hornin se v. -záp. Evropy jako v propadl iné Poitou ve Francii. Souvislost mezi krystallinickými massami Bretagne a ho- rami Cornwallisu byla již dávno přerušena, když ještč vých, od ostrova Wightu tvořil nízký pás zemé, složené z vrstev křídových a třetihorních, spojení s Anglií. Po dobé le- dové zmizel tento most, netřeba však toto zmizení vysvétlovati si náhlou néjakou kata- strofou, ťředevším pracovala na odstranění mostu toho mohutná vlna přílivová od z. přicházející, která vnikala do zálivu k v. se zužujícího právě tak bouřlivé jako dnes do zátoky Bristolské. Vedle toho působila tu i rozmanitá erose a skutečná změna niveau. Nejdříve asi oddělil oba břehy od sebe úzký průtok podobný řece, který rozšiřoval se vždy více rozpadáváním se břehů, které po- sud pokračuje. Dno průlivu jeví v četných svých mélčinich a písHnácii jesté accjé zbvtky zmizelé zemé. V óiioé EÍoverské pro- stírá i: se pisci ny véjířovíté k sv. do c"-ř« S:rvemfao , což způsob:! pf evládajici t .• větrů západních ve spojení s přiíiTcm. Mčs- činy ty jsoo vcImí proměniivy, čímž stáfá se La'il. jedním z nejacbezpjčiičŤižcb xoh svéta, zejména obávány jsoo go^J^^imsamJs ja sv. od Dovem. Mnohé z nsélčiii a pisč:: prozrazaií se pozorovateli zvláštním příbojem vln a zelenavým zt>arvi'Ottn toój nooř^é. Západně od Cotentína počíoajt mélčisT Ai\' naté. charakteristické f^ro širší západní čás< průlivu, jesté lonesbank na z. od ostr. Sc.r.; jest žulová. Z Francie viévá s • do průiir- celá řada menších řek. zejména však Sein?, která zabírá ' « firanc. jeho úvodí, kdežto anglické úvodí průlivu rovná se francoic skéma bez Seiny, zaujímá ' » všeho angl. úvodí a vykazuje zejména řeky Rother, Ousc. Fro- me, Way, Ex, Tamer. Fal a j. La M. jest celkem málo hluboký, dle Krii nmela 86 ■. na sz. od Aurigny dosahuje hloabky 132 ■. ostatně nikde nepřesahuje 100 m. Pas de Ca- lais má největší hloubku 65 m, však od ostrova Wightu a mysu HarHeoru aŽ k této úžině jest hloubka jen 36' , m. La M. není protékán žádným samostatným mořským proudem. neboC zde dlouho uváděný proud Rennelldv. který pokládán za větev proudu golfského, jest způsoben prouděním přílivovým. Pozo- ruhodná jest okolnost, že přiliv nastává sou- časné na obou koncích průlivu, u bfchů atlantských i v moři Severním, čími jeho výše neobyčejně stoupá. Srážka obou vln přílivových nastává u Jerseye a odtud řiti se na břehy bretaňské, kde zdvihá se přiliv také následkem rotace zemské mnohem silnéjl než jinde; tak v Saint Málo do 14 m, v Granville přes 14 m, nejvýše v Evropě, v zál. Mont- Saint-Michel pak obnáší rozdíl mezi přílivem a nejnižším stavem vody 12*30 m, v Chcrbonr^u však jen 5*64 m. Průměrná solnatost pra plavu jest 34^00 j^^o v okeánu Atlantském, ryb jest hojně, ústřice chovají se umele při březích bretaňských, někdy zabloudí sem i největší mořští živočichové, velryby, vor- vani a j. Průměrná teplota roční v Chcr- bourgu, uprostřed franc. břehu průplavu, jest + 11-29*C, zimní pak +6-5«C, rovněž pod- zim jest velmi teplý, za to léto jest stude- nější než ve vnitrozemí, průměrná amplituda roční jest 36'7'C. V létě isothermy na prů- plavu kloní se vypukle k j., v zimě však stoupají téměř podél poledníků k s. Průměrná výška ročních srážek jest 75—100 cm, pouze v Calais klesá na 50 cm, v Cornwallu (xak stoupá na 150 cm. Vítr záp. převládá více než dvakráte nad východním. Téměř všude na březích a ostrovech průlivu rostou ftkov- niky, vavříny a myrty pod širým nebem, na Scillách dokonce i palmy. La M. jest nejda- Icžitější a nejnavštěvovanější plavební dra- hou světa, avšak plavbu činí nebezpečnou četné mlhy, nepravidelná a silná prouděni a mělčiny, na jaře a na podzim i prudké l>ouře jihozápadní. Z té příčiny zřízeno zde také de la Manche — Manchester. 769 v^. -I přes 200 majáků, největší na mysu La Héve, nicméně za mlhy bývá třeba lodivoda. Nej- důležitější přístavy jsou na angl. břehu: Dover, Portsmouth (válečný), Southampton, Portland, Exmouth, Plymouth (váleč.\ a Fal- mouth, na franc: Dunkcrque, Calais, Bou- logne, Dieppe, Fécamp, Havre, Rouen, Hon- fleur, Trouville, Cherbourg (yáleč.), Saint-Malo, Morlaix a Brest (válec.). V letech osmde- sátých učiněn se strany francouzské návrh, prokopati pod průlivem do Anglie tunnel pod- mořský, 332 km dl., jehož možnost proká- zána a přípravné práce vykonány, avšak Anglie 2 příčin válečných postavila se proti tomu. Srov. The Channel Pilot (Lond., 1889; 2 sv.) ; Segelhandbuch des englischen Kanals, herausgegeb. von der Deutschen Seewartc (Hamb., 1893; 3 sv.)._ Tšr, de la Manohe [manšj, franc. departement na sev.-záp. pobřeží, nazvaný podle moře, které jej obklopuje na sv., s. a z. Na v. ome- zuje jej dep, Calvados a Orné, na j. a iz. Mayenne a lUe-et-Vilaine. Povrch jeho obnáší 5928*38 Arm* dle katastru, 6411 fcm* s pobře- žím mořským zaplavovaným a s ostrovy po- břežními; oby v. čítá 500.052 (1896) čili 78 na 1 km*. Pobřeží je plno písčitých dýn (na sv. a záp.) a úskalí (na s. a sz.), pak četných zá- tok; ale jediným bezpečným přístavem jest Cherbourg a poněkud i Granville. Vnitrozemí jest vlnité, dílem písčité, dílem bažinaté, a má jen dvě skupiny nízkých hor (nejvyšší bod 368 w), jež vybíhají na se v. v mys la Hague. Jinak úrodné roviny. Řeky jsou jen nepatrné, pobřežní. Podnebí po výtce pří- mořské, mírné a vlhké, sníh vzácný a nikdy dlouho nepotrvá, větry a silné bouřky jsou časté; celkem je tu zdrávo. Průměrná teplota v Cherbourgu 11'5®C, množství srážek tamže 897 mm při 143 deštivých dnech v roce, kdežto na jihu v Pontorsonu 585 mm při 149 dešt. dnech. Polí jest 257-087 ha, luk 92.606 ha, lesů 21.146 ha, suchopárů 135.990 ha. Hlavní plodiny jsou: pšenice (1893: 839.333 hl\ po- hanka (666.834), ječmen (557.732), oves (448.426), pak brambory (568.670 <7), řepa ^360.360), lu- štěniny, len, konopí a řepka. Velmi mnoho pěstuje se ovoce, zvi. hrušky, jablka, z nichž dělají mošt. Chov dobytka je značný, zvláště koní (1893: 81.138 kusů), bravu (312.151), skotu 078.905) a vepřů (119.139). Uhlí není, za to lomy břidlicové a žulové jsou četné a značné (na ostr. Chausey a při pobř. ska- lách ve Flamanville dobývá se Železo, olovo a stříbro). Průmysl není veliký, ježto obyva- telstvo zabývá se po většině rolnictvím a chovem dobytka, a hl. jeho odvětví jsou: stavba lodí, zpracování vlny, bavlny a lnu, železa, pak fabrikace papíru, krajek, plátna, kůže, mýdla a j. Poloha departementu, ob- klopenéno se tří stran mořem s Anglií na- proti, je nad míru příznivá obchodu, ač zmí- něný nedostatek přístavů je mu zase na zá- vadu. Vyvážejí se žula, obilí, drůbež, dobytek, koně, vejce, máslo, med, solené maso a ryby. Z moře dobývá se také v četných solivar- nách sůl, a rybářství a chov ústřic jsou oby- I vatelstvu pramenem značných příjmů. Z pro- I středků dopravních měl dep. r. 1894 497 km I žel. drah, 378 km silnic národ., 6662 km cest departementálních. Vodních cest je splav- ných přes neveliké řeky 203 km, z nichž 18 km kanálu. Vyšší učiliště jsou: dvě lycea a čtyři kolleje. Dep. M. tvoří diécési biskupa v Cou- tancu (suffragánství rouenské) a patří k 10. armád, sboru. Depart. jest rozdělen na šest arrond. a 48 kantonů, jež obsahují 643 obcí. Hl. m. jest St.-L6. — Srv. L'Eure et la M. (»Dictionnaires départementaux« ; Pař., 1894). Manohester (menčestrj: 1) M., město v Lancashiru v Anglii, největší tovární město anglické a střed průmyslu bavlněného, leŽí na 53^29' s. š. a 2» 14' 23" v. d. na 1. bř. Irvirellu, jež zde přijímá obě menší říčky, Medlock a a lek; obyčejně počítá se k němu Salford, ležící na bř. pr., neboť tvoří s ním ve sku- tečnosti jedno mésto, ač je pod zvláštní správou a má vlastní volební právo do par- lamentu (volí 3 poslance, M. 6 poslanců). Mimo to kupí se kolem Mu předměstí a obce, s ním rovněž docela úzce související a splývající v jediný komplex domů, s nimiž r. 1897 čítal 747.489 obyv. na 7310 Atf. Z toho připadá na vlastní M. s předměstími 534.299 obyv., na Salford s předměstími 213.190. M. jest tudíž po Londýně největší město anglické. Ulice staré části M-u jsou většinou úzké, ač nejnověji mnoho byly zlepšeny. Za to jsou předměstí velmi pěkná a výstavná, obsahujíce mnoho krásných budov a zahrad bohatých kupcův a továrníkův. V M-u sídlí biskup anglikánský, v Salfordé katolický. V čele M-u stojí Lord-mayor a 64 zástupci 25 okresů č. wardů. Podnebí jest velmi vlhké a srážek ročně 910 mm. Úmrtnost přes všecky snahy vykazuje dosud 24*97oo» dříve byl M. zdravotně nejhorším městem angli- ckým. Vodovod dokončený r. 1857 přivádí vodu z Longdendale, vzdáleného 25 km, a dává M-u denně 85*5 milí. / vody, množství to však dávno pro město, zvláště četným to- várnám, nestačí, pročež získalo jezírko Thirl- mere v Cumberlandě, jež proměněno r. 1895 v obrovský reservoir. Osvětlení plynem za- vedeno je všude, nověji zavádí se také světlo elektrické. Obchodu s potravinami slouží 10 velikých tržnic. Přes Irwell vede jeden železný a 7 jiných mostů. Z veřejných bu- dov, vynikajících vesměs bohatstvím a nád- herou, dlužno uvésti radnici {New Town Halí), imposantní got. budovu z 1. 1868 - 77 nákla- dem 1 milí. liber, sterl., jež patří k nejkrás- nějším toho druhu budovám v Anglii, dále soudní dvůr {Assi^e Courts) z r. 1864, kathe- drálu protestantskou a novou kath. katoli- ckou v Salfordě a j. Četné jsou pomníky, jako před nemocnicí bronzové socny: vév. z Wellingtonu, Daltonův, Wattův a Rob. Peela, socha Cobdenova, Cromwellova, po- mník prince Alberta a j. Salford, na pr. bř. Irwellu, skládá se většinou z jednotvárných, dělníky obývaných ulic; vyniká tam jedině katol. kathedrála. Parků má M. nékolik, zvi. na sz. na Irwellu ležící pěkný Peel Park 770 Manchester. se sochami král. Viktorie, prince Alberta, Cobdena a R. Pecla, museem, (galerii a knihovnou; rovněž tak divadel a koncertních síní. Největší nemocnice jťst Royal Iníir- Dějiny. M. stojí namístě řím. Mancnnium č. Mancenium {chester = sas. ceaster, castrum) a časem byli zde pány Piktové, Skoti, Sa- šové a Dánové. V X. stol. obsadil Edvard máry z roku 1753, v níž ošetřuje se ročně , Starší vesnici Manigceaster, odkudž nor- 20.000 nemocných; vedle toho ústavy pro manský rod baronský, sedící na hrade man- slepce a hluchoněmé, pak crematorium z roku chesterském, měl svoje příjmení; hrad ten 1893, blázinec, chorobinec a lidové lázně. přešel pak r. 1347 s rodiny Gredlcy či Gres- Školství. M. je sídlem university od roku I ley na rodinu Delawarc. R. 1301 dostal M. 1880, zkušebního to liřadu se třemi kolle- městská práva. Koncem XIV. stol. byl M. jemi: Owen's CoUege v M-u (1851), Univcr- j již dosti důležitým místem průmyslovým, šity C. v Liverpoolu a Yorkshire C. v Lecdsu. | když za Edvarda ÍI, bylo sem zavedeno vlám- Owen*s C. má (1899) 1065 posluchačů, z nichž skými přistěhovalci tkalcovství Za kr. Jindři- 426 mediků, 639 z fakult ostatních (mezi nimi cha VIII. bylo to nejznamenitější město v Lan- 111 Žen). Učí 29 proLssorů a 64 docentů, j cashiru, ačkoli nebylo asi příliš veliké, neboť Univ. knihovna má 60.000 sv. a 10.037 časo- jvště r. 1720 mělo méně než 10.000 oby v. pisů. Mimo to jsou v M-u dvě školy latin- ské (grammar schools), vyšší škola technická, theol. semináře katolický, kongregationalistů, baptistů a unitářů, Chatham CoUege čili Hospital, chlap, škola {blne coat school) založ. R. 1626 obdržel Henry Montagu titul hraběte. jeho pravnuk Charles Montagu titul vévody z Manchesteru. V 2. pol. XVIIÍ. stol. rostlo město rychleji: r. 1720 čítalo 10.000 a z 20.000 oby v. r. 1740 vzrostlo r. 1801 již skoro na r. 1651 s knihovnou o 40.000 sv., 185 obec. 90.000 (M. 75.275, Salford 15.417). Nejvýš dů škol (vo/Mwřťir^ fl»fí/ 6o<7ríť-5c/ioo/5) navštěvovalo ležito bylo pro vývoj zdejšího průmyslu ba- (1893) 78.340 dětí. ' vlněného zavedení parní síly pro stroje vpřá- Průmvsl a obchod. M. jest střediskem delnách r. 1789. Vývoj města podstatně byl angl. průmyslu bavlněného a jakožto hlavní podporován stavbou kanálu Bridgewaterskébb, skladiště tovarů bavlněných ve přímém obch. spojujícího M. s Liverpoolem. V tomto sto- spojx ní se všemi obch. středisky světa. Ba- letí rostlo mOsto neobyčejně a obyvatelstvo vlněná bursa manchesterská vládne světem jeho se více než zešestinásobilo, zvláště vzrů- a v továrnách zdejších (z nichž největší jsou stem obcí okolních, od r. 1850. — Srv. Bai- Birley*s Cotton Spinning Mills v Chorlton- nes, History of Lancashire (Lond., 1870, dva upon-Medlock a Dewhursťs Cotton Spinning ' sv.), Whittáker, The history of M. (t., 1873; Mills v Salfordě, s komínem 74 m vysokým) ! 2 sv.); Procter, Memorials of M. streets zaměstnáno je tímto průmyslem asi 33.000 (M., 1874); Memorials ofbyegone M. (t, 1879); osob, z nichž asi 25.000 Žen. Stejně velko- Mortimer, Mercantile M., past and present lepý je vývoj průmyslu soukennického (vlně- (t., 1896). Gk. ných látek [broad cloth], jemného širokého 2) M., město ve Spoj. Obcích sev.-amcr. sukna a česané příze), hedvábnictví, stroj- v jv. části Ncw-Hampshireu, nad ř. Merr.- nictví, stavby lokomotiv, železárv.n a oce- mak' m, má 44.126 ebyv. (1890), vyšší školu. láren, průmyslu papírnického, továren chem. dvě divadla, velikou knihovnu, továrny na a drobného železného zboží. Vedle toho pra- zboží bavlněné a vlněné, na lokomotivy, obuv cuje se i ve všech ostatních oborech prů- 1 a papír. Přes řeku, jejíž vodopády dodávají myslu, tak že celkem 13% obyvatel zabývá vodní sílu továrnám, vede 5 mostů. M je se průmyslem vůbec, 7% obchodem. Důleži- střediskem drah do Portsmouthu, North- tými pro rozvoj M-u byly průplav Bridgc- Wearenu a Lawrencc. watcrův (v. t.) a průplav Manchester-, Manohester, hrabécí, vévodský a pecrský ský, otevřený r. 1894. Od těch dob, co za- rod anglický, původu prý normanského: de hájena plavba v tomto průplavu, spojujícím .Vonřťtfcwío (angl. Montagu); první M. (Drogo 1 město přímo s mořem, přibývá stále lodí přišel prý do Anglie hned v druŽiné Roberta přijíždějících a odjíždějících; r. 1897 veplulo hr. Moretonskcho r. 1066, vlastní praotec M-ů sem lodí 2212 o 839.167 ř; z těch v dopravě je však Eduard Montagu (f 1557), za Jin- mezinárodní 666 lodí s nákl. o 515.904 ř. Vy- dřicha VIU. nejvyšší sudí král. soudu {King'i plulo 2249 lodí o 880.724 ř; z tich v dopr. bench) a pak jeden z poručníků Edvarda VI. mezinár. 433 lodí nákl. o 225.431 /. Doprava Jeho vnuk Henry Montagu, viscount v průplave obnášela r. 1898: 1,173.880 /, pří- Mandeville (♦ ok. 1563 — f 1642), znamc- jmy 240.000 lib. st. Dovoz stoupl od r. 1894 nitý řečník, zastupoval od r. 1604 v parla- Zf 2'8 milí. na 8,311.878 lib. st., vývoz brit- mentě Londýn a povýšen r. 1616 za ncjvyš- ského zboží ze 4 milí. na 7,408.430 lib. st., šího sudí král. soudu a r. 1620 za lorďa- ač r. 1895 a 1896 ještě o 1 milí. byl větší, pokladníka, byl jmenován peerera a r. 1626 Dovážely se r. 1897 bavlna (32 milí. lib. st.), hrabětem M-ským; r. 1628 byl strážcem pe- papírová hmota (0*5 milí.), řezané dříví (05 1 četi. Napsal Contemplatio mortis et immorta- milí.) a raffmovaný cukr (037 milí.); vyvá- litatis (1631). Jeho syn Eduard (1602 — 71) žclo se zboží bavlněné (4*3 milí.), příze bavln, přilnul k opposici proti Karlovi I. a vynikl (13 milí.) a stroje (0'8 milí. lib. st.). Hlav- jako generál parlamentního vojska zejména nich nádraží má M. pět, spojených mezi u Marston-Mooru (1644), pro popravu Karla 1. sebou drahou okružní; mimo to mnoho sta- , však odstoupil do soukromí a r. 1660 mezi nic předměstských, prvními v domě lordů vyslovil se pro »re- Manchester — Manichaeové. 771 stauraci Stuartův«. Jeho portrait máme od Van Dycka. Jeho vnuk Charles (♦ ok. 1660, t 1722) přihlásil se r. 1688 nadšeně k Vilé- movi III., bojoval r. 1690 na řece Boyné i před Limerickem a byl pak vyslancem v Be- nátkách, v Paříži a ve Vídni. R. 1719 stal se vévodou M-ským. Dnešním (9.) vév. M-ským jest William Angus Drogo (* 1877). Vedle této větve jest ještě vě*ev hrabat Sandwichských; větve hrabat Halitax- ských a vévodů Mon tágu vymřely již před koncem XVIII. stol. Manohester, látka, viz Manšestr. Kanohesterská ilnť v.Naftolová žlut Maiioll6tta[manČeta|,špan. národní tanec, podobný menuetu, původem z provincie Mancha? Provázen byl obyčejně zpěvem. Jinde znám jest jako bolero (v. t.). Xani viz Mánes a Maina. Manla: l. v řec. mythu bohyně šílenství; 2. v řím. mythu matka Larů (v. t.). O kulte jejím však skoro nic známo není. Dále m. 1 manině znamenalo v lidu, jako larvae^ by- tosti strašidelné, jimiž strašeny děti, konečně pak mauiae sluly loutky, jež o slavnosti Co mpi- tálií věšeny přede dvéře nebo na compitech (v. Co m pitu m). klk. Manlag^o, okr. m. v prov. udinské v Itálii, má 5665 obyv. (1881), průmysl železářský a ocelářský, hedvábnictvi. Okres t. jm. má v 11 obcích 26.174 obyv. Manle, jméno pochází asi z řec. názvu měsíce (jia/ív) i lze je vysvětliti domnělým vlivem měsíce na změny duš'.'vní. Také Ří- mané označovali šílence jménem lunatici [htna^ mésíc). Nepochybně i řec. ftatvo^«t (zuřím) má týž původ. Ještě počátkem XIX. stol. užíváno jména m. od psychiatrů pro ší- lenost v širším smyslo. Když pak vzniklo učení, Že choromyslnost může míti kořen v jediné bludné domněnce či v jediné nepře- konatelné snaze, nazývány takovéto chorobné odchylky monomaniemi; odtud asi do dnes udržely se vulgární pojmy, že každý choro- myíslný má svou zvláštní m-ii. Dnes užívá se jména m. v psychiatrii pouze pro úkazy cho- robné veselé aneb zpupné nálady. Úkazy ty mohou po celou chorobu převládati, i lze pak m-ii pokládati za chorobu samostatnou; mnohem častěji však přimíšena jest »manická nálada* do průběhu rozmanitých jiných psy- chosí jakožto zjev dočasný, prchavý, který může ustoupiti a přenechati místo obrazům zcela jinak vytvářeným. Kfr. Kanifest (lat.), veřejné prohlášení vlády, vydané k odůvodnění postupu v jisté zále- žitosti (na př. válečný níi. vydaný při zahá- jení války), nčkdy i všeliké jiné veřejné pro- nlášení (na př. volební m.). V námořním právu nazývá se m-cm seznam veškerého lodního nákladu, učiněný na základě connos- sí-mentů. Kanlfestaoe (lat.), projev, veřejné pro- hlášení. Manlg^hetta viz Amomum. Manihlki (iManahiki), souostroví v Ti- chem okeáně mezi 3® 30'— 4<> j. š. a 150° až 167^* z. d., skládá se z 11 větších ostrovů ve výměře 151 km*. Jsou to nízké, zalesněné atoly nebo lagunové ostrovy, porostlé celkem nuzně háji kokosovými a damanovými (Calo- phyUum). Mimo to vyskytují se stromy Pan- danus a Nangiia. Zvířena jest velmi chudá,. ze ssavců krvsa. pozemní pták žádný, z plazů jen želvy; n^co hmyzu; za to zvířena mořská jest velmi hojná. Na 8 obydlených ostrovech jest 13.380 obyv., kteří se živí rybářstvím, ořechy kokosovými i plody pandanu. Evro- pané zavedli sem vepřový dobytek a drůbež. Vyvážejí se perlorodky, perly, trepang, kopra a guano. Ostrovy tyto byly objeveny v le- tech 1788—1825 ruskými a anglickými plavci a v 1. 1866—1892 Angličany zabrány. d$. Wanlhot Plum, man i ok, rod rostlin 2dě- ložných z čel. pryšcovitých a podčel. //í>- pomaneae, čítající ke 40 druhům vytrvalých,, statných bylin n. polokřů, zřídka stromů té- měř veskrz jihoamerických a západoindických , často lysých a sivozelenýcb s listy jednodu- chými n. dlanitými a s květy Idomými bcz- obalnými v často konečných hroznech nebo vrcholících. Oboje květy mají žlaznatý, baň- kovitý, 5laločný terč a květy samčí po 10 tyčinkách, z nichž 5 vnitřních kratších. Plod se puká ve 3 dvouchlopní Isemenná pouzdra. M. pěstuje se pro kořeny oplývající škrobem skoro po všech tropických krajinách, zejména druhy M. utilissima Pohl {Jatropha M. L.; Ja- nipha M. Kth.), M. palmata a M. carthagi- nensis J. Múll. Škrob onen znám jest pod jménem cassave v podobě mouky nebo ta- pioca v podobě sága (t. zv. západoindicko ságo) jako velmi oblíbená potrava tuzemců. M. utilissima jest bylina as 3 m vys., s ko- řenem as 1 m dl. a až 25 cm tlustým, velmi mléČnatým a škrobovitým. Listy jeho jsou hluboce dlanité 3— 7dilné, a kopinaté úkrojky jejich až 15 cm dl. a 5 cm Šiř. Véd. Maniohaeismiui jest nábožen.- mystická nauka, vystavená Mánesem (v. t. a Mani- chaeové). ICaniohaeové slují přívrženci nauky, kterou vystavil Mánes (v. t.). Nauka ta slu- čujíc parsismus s křesťanstvím a majíc vedle toho i přímésky buddhismu, trvá na dvou věcných principech, dobra a zla, světla a tmy. Podle toho i v člověku pronikají tyto dva principy jako dvojí duše — dobrá a zlá; první z boha jest, druhá má původ ve hmotě. Tělo se svými smyslnými pudy, jakož princip hmotný, jest něco zlého. Manželství i plo- zení jest hřích. V boji mezi oběma říšemi, mezi bohem světla a Satanem, knížetem tem- nosti, světelná přirozenost lidská se brzy za- temňuje, brzy zjasňuje. Aby posílil vědomí božskostí v člověku, Ježíš sestoupil se slunce. Jeho umučení jest jen znázornění toho, co trpí Světlo jaté hmotou. Tělesného vzkříšení člověka není, ale za to jest metempsychosa, a duše, projdoucc všemi stupni tříbící se do- konalosti, vrátí se do říše světelné. M. měli cílem produševnéní člověka i všeho světa a zničení hmoty. K tomu všechny zápasy se vedou a boj ten bude tehdy dobojován, aŽ 772 Maníka — Manila. První Člověk, který stvořen byl na zdolání vzpoury Satanovy, když k Světlu se vzepjal, všechny své světlé prvky (individuální duše), jež v onom boji Hmota pohltila, znova v sobě soustředí. Důsledně se svým tvrzením, že hmota zlo jest, nemohli M. připustiti, že Kri- stus na sebe přijal hmotné télo, a proto tvrdili. Že tČlo to bylo pouhé zdání. Nauka M-acův, se smělou básnickou fantasií pojatá, stává se ovšem fantasticky mystickou, po- něvadž chce platiti za výraz skutečnosti. V příkazech mravních zůstává důslednou vě- rouce a mnohdy až způsobem výstředním; tak na př. bylo přikázáno hojné požíváni ovoce, bylin i zvířat, aby bylo vybavováno světlo v nich ztajené. Stoupenci se dělili na dokonalé zasvěcence {perfectt) a na poslu- chače (auditores). Prvním uložena byla nej- přísnější askése, nesměli požívati vína, masa, nesměli vcházeti v manželství; t. zv. poslu- chači byli tohoto i ostatních příkazů askése prosti a musili prací svou zasvěcence živiti. Bohoslužba byla prostá, neměli chrámů v, ani oltářův, ani obětí. Zřízení měli podobné pů- vodnímu křesťanskému: dvanáct apoštolů s třináctým v čele, který jako hlava sekty a nástupce jejího zakladatele slul paraklét, spravovali církev jejich. Starozákonní spisy biblické prohlásil Mánes vesměs za podvr- žené a za dílo knížete temnosti, spisy novo- zákonní z Části. V církvi M-aeův ' platilo vlastní evangelium Mánesovo a jeho spisy dogmatické. Manichacismus šířil se silně v Orientu, místy jsa trpěn, místy jsa proná- sledován. Od aI. stol. hojně byl zastoupen v Turkcstánu, v Číně, v Tibetu a v Indii. V Africe byl rozšířen v době sv. Augustina, odkudž přešel do Hispanie a Francie. V Římě vyskytují se M. již ve III. stol., kde císař- skými edikty Diokletiánovými a později Va- lentiniánovými a Theodosiovými kruté byli pronásledováni. Pod jmény Pauliciánů, Priscillianistů, Bogomilců, Albigen- ských uchovali se M. přes 1000 let. — Srv. Kcsslcr, Untersuchungen zur Genesis des manichaeischcn Rcligionsystems (1876). Maníka, území v fiž. Africe pod správou angl. Jihoafrické společnosti mezi 18^ a 21^ j. I. a 31* 30' a 33* v. d., na vých. od Ma- šonska a záp. od portug. kolonie Gazalandu, má 26.000 km*. Jest málo vzdělaná, ale na všechny tropické plodiny velmi úrodná; podél řeky Revue vvdatná ložiska zlatonosná, pro nH pokládali Portugalci M-ku za biblický ófír a již r. 1509 poslali první výpravu do tohoto území. R. 1856 navštívil M-ku Livingstone, r. 1881 prozkoumala ji důkladně výprava Paiva Andrady. Nyní probíhá M-kou želez- niční trať z Beiry na sofal. pobřeží do Salis- bury v angl. Matabelsku. Kanikovloe, Mankovice, ves v Čechách, hejtm., okr. a fara Mnich. Hradiště, pš. Klá- šter u Mnich. Hradiště; 19 d., 120 ob. č. (1890), poblíž lovecký zámeček a obora. Ná- ležela ode dávna ke klášteru hradišťskému. Manila, hl. město ostrova Luzonu ve vý> chodní Asii, leží na záp. pobřeží luzonském v pozadí krásného a prostranného zálivu Manilského, jenž jest přístupen největším lodím. Mésto skládá se z vnitřního starého města na již. břehu řeky Pasigu (vlastní to M-W) a četných předměstí; jméno M. pře- náší se také na celou osadu i s předměstími dohromady. Obě části scv. a jižní spojeny jsou dvěma mosty, kamenným 110 m dl. a visutým mostem železným. Vnitřní město ob- klopeno jest hradbami přes 300 let starými, ale chatrně vyzbrojenými, a chráněno moc- nou tvrzí {Fiterra de Santiago). Podnebí je teplé, vlhké a nezdravé (berri-berri, úplavicc. tuberkulosa, bronchitis, zimnice, neštovice i mor jsou tu velmi hojny); častá jsou země- třesení a cyklony (1645. 1796, 1824, 1852, 1860, 1863, 1880), z nichž poslední r. 1882 v půl hodině zničil veliký díl města. Staré město s četnými chrámy a kláštery a asi 20.000 obyv. má ulice křižující se vesměs v pravém úhlu, čtvercová náměstí, zdobená pomníky a sady, ale je velmi tiché, tak že nápadně odráží se od něho Živý ruch na ř. Pasigu, při jehož ústí stále stoji na kot- vách dlouhé řady lodí. Z veřejných budov vynikají kathedrála arcibiskupská, zbudovaná r. 1578, opětovně zemětřesením porouchaná, r. 1863 skoro znovu vystavěná, dále chrámy sv. Kříže, sv. Šebestiána, sv. Tomáše, sv. Mi- chala, sv. Alžběty, sv. Augustina, klástcry S. Domingo a S. Augustin, radnice, nemoc- nice, kasárny a i. Za hradbami města nachá- zejí se široké třídy se stinnými stromořadími a prostrannými náměstími. Nejpodstatnější částí M-ly jsou nyní předměstí na sev. bfcba Pasigu, zvláště B'inondo. Toto má vzezření úplně moderní, se širokými třídami; nejii- vější jsou La Escuelta a Calle del Rosario, s bohatými krámy, skladišti, hdtely, kavár- nami, dílnami, bursou, nábřežím a livýra ra- chem plavebním. Ta.n je sídlo evropského, amerického i čínského obchodu a bydlíitč konsulů, mezi nimi také rakousko- uherského. Ostatní předměstí vykazují tropické leto- hrady a domky uprostřed zahrad. M. jest si> dlem arcibiskupa, sev.-amer. cruvernéra, jenž na ten čas jest zároveň velitelem vojenským a j. úřadů. Z ústavů vzdělávacích a humanit- ních má universitu zal. r. 1619 a r. 1875 nove- organisovanou dle university madridské, ^yni> nasium, vyšší dívčí Školu řízenou milosrd- nými sestrami, plaveckou akademii, hospo- dářskou školu; »Atenco municipal« řízené jesuity poskytuje vzdělání všeobecné, alcr má zvláštní kurs obchodní a bohaté přírodově- decké museum Botanická zahrada nemá velké cjny, za to jesuitská observatoř meteorolo- gická má dobrou pověst vědeckou a koná důležitá pozorování o zemětřesení. Vedle toho jest tu sirotčinec, choro binec, 2 ne- mocnice. Obyvatelstvo, počtem 190.714 duši (1899, v M-le i v předměstích), skládá se ze Španělů, Tagalů, Igorotův a mcstizÚ, k nimž družíse na 50,000 cizinců, nejvíce ČíůanŮ. Prů- myslová činnost obyv. je dosti rozsáhlá. ale soustřeďuje se namnoze na výrobu dout- níků, zpracovávání manilského konopí v lana Manilius — Manilský kopal 773 i plachtovinu; vedle toho pozoruhodná jest ujatý a básnicky nadaný. Verše jeho jsou výroba nankinu, rohoží, koberců, výrobků i dovedné a obratné, mluva vyniká správností klenotnických a jiného zboží kovového, v nej- i upomíná v mnohém na dikci Lucretiovu, novější pak době založeny kapitálem angli- Vydání: Scali^(.'rovo (Pař., Í579), Bentlcyovo ckým raffinerie cukru, pivovar, lihovary, stro- (Lond., 1739), Jacobovo (Bcrl., 1846). Srv. též jírna a zavedena výroba étherických olejů. Woltjer.Dc M-io poeta (Groninky, 1881). ./íA/fe, Mnohem důležitéjší jest obchod, ačkoli od' M&nUlas Gajus, řim. tribun lidu r. 66 př. okkupacc americké roku 1898 jest nadobro i Kr., započals vůj úřad návrhem lex de liberti- ochromen a následkem nejistých poměrů norum suffragiis, dle něhož méli býti propu-r nemůže se zotaviti. Skoro vcškeren zahra- 1 šténci zařazeni do všech tribuí, ale návrh se niční obchod filipínský vede se přes M-lu, neuskutečnil. Druhý jeho návrh, lex Manilia^ avšak nachází se málo v rukou španělských, podporován byl Ciceroncm (v. t., str. 352) ^ nýbrž v rukou Angličanů, Němců, Francouzů zákon přijat přes odpor šlechty, ale M. po a Američanů; pokusy Američanů vytlačiti odstoupení z úřadu obžalován a odsouzen, ostatní národy ze soutěže nezdařily se. Roku ' Manilftké konopl (něm. Manilahanf, frc, 1892 udával se dovoz na 23,817.313 dollarů, a angl. abaca, chanvre de Manille) jsou vlákny vývoz na 27,976.569, jakkoli o dovozu není . (žilky) z listových pochev banánů, nejčastčji bezpečných zpráv statistických, neboť výkazy z banánu lanovťho {Masa textilis), který jest uvádějí vždy celé Filipíny. V dovozu zastou- domovem na ostrovech Filipínských a Molu- pcny jsou bavlněné látky ř7,135.271 doll.), ckých, pěstuje se však teď na mnoha místech bavlněná příze (1,463.227 doll.), železo a že- pásma tropického. Banán obecný (J/. para-. lezné zboží, petrolej, výrobky hedvábné, vl- disiaca) a banán blamatý {M. sapientum), které, něné a stávkové, uhlí, měď, rýže, víno, slu- 1 se pěstují v tropických krajinách pro chutné nečníky, slaměné i plstěné klobouky, náby- ovoce, poskytují sice také vlákno, ale jen tek, lučebniny, zápalky, zboží porculánové ' hrubé, kdežto M. textilis poskytuje bez^ i z kam(niny atd.; naproti tomu vyváží se í cenné ovoce a pěstuje se jen pro vlákna, cukr (11,341.014 doll.), většinou do Severní Aby se získala, odřízne se stvol dříve, neij Ameriky, konopí (10,053.322 doll.), tabák i rostlina vykvete. Tento stvol je složen ze (2,268.899 doll.), doutníky (1,432.811 doll.), kopra (1,086.011 doll.), dále káva, indych, kokosové ořechy, kokosový olej, stavební samých pochev a nevyvinutých listů těsn^ se objímajících ; vnější, vyvinutější jsou hrubší, a poskytují také hrubší předivo, ke středu dříví, buvolí kůže a rohy, perleť; vynikající i jsou stále jemnější. Stvoly se rozřežou na je též vývoz drahých kovů (zlata i stříbra). | pruhy podélné a máčením, mačkáním mezi Nejrozsáhlejší styícy má M. s Anglií, Španěl- j rýhovanými válci a oškrabáváním zbavují se skem, Francií a Čínou. V přístave jeiím r. 189 kotvily 273 parníky o 297.057 t a 58 lodí pla- chetnich o 71.196 t. Velké lodi musí kotviti daleko od města u Cavite, neboť o prohlou- pevné, dlouhé žilky ostatního kyprého ple- tiva. Usušená vlákna se naklepávají a roz- třiďují dle jemnosti na tři druhy: 1. bandata^ nejhrubší vlákna, pocházející z ncjzcvnější bení přístavu pracuje se sice již dlouho, ale vrstvy, 2. lupis ze střední a 3. tupoi z nej- velmi liknavě. Spojení zámořské udržuje pět I vnitrnější části stvolu. Hrubá vlákna bývají paroplavebních společností (1 špan., 1 amer., I až 7 m dlouhá, jemná 1—2 m, jsou barvy 2 angl., 1 franc). Železnice vede do vnitro- 1 bílé, poněkud nažloutlé, poněkud tuhá, žíním zemi na 192 km do Dagupanu, kabel do dosti podobná; jsou složena z cev a z bu- Hong-kongu. — M-lu založil Legaspi r. 1570 | něk lýkových, které převládají. Nejjemnějších na místě nynějšího Tonda, avšak r. 1590 za- vláken užívá se na výrobu tkanin, šňůr, sá- loŽil don Gomez Damarinas nynější staré čkův a rozmanitých pletiv, vedle bavlny na město, jež roku 1590 opevněno. V XVII. a 1 výrobu damašku k povlékání nábytku. Větší XVIIl. stol. musilo přestáti tuhé boje s Por- význam obchodní mají hrubá vlákna, kterých tugalci, HoUanďany a Angličany. Pro cizince , se získá asi 8kráte tolik jako jemných. Je to byla uzavřena r. 1785 vůbec a také styky se nejlepší surovina provaznická; jsouť nejen Španělskem byly nepatrný, až r. 1789 dovo- úhledná (bílá, lesklá), ohebná a lehká (u při- leno také cizincům provozovati tu obchod, na- rovnání ke konopí), ale i velmi pevná a čcž rychle se vzmohla. Ve válce španělsko- trvanlivá, avšak jen v teplém podnebí. V stu- americké dobyto jí bylo 1. kv. 1898 admirá- , děném a vlhkém podnebí ztrácí ohebnost a lem Deweyem, načež mírem v Paříži spolu v trvalém vlhku hnije dříve než lanoví ko- s celým souostrovím Filipovým dostala se ' nopné. Lano manilové plove ve vodě a ne- pod vládu Spoj. Obcí sev.-amerických. potopí se. Pěstování banánu rozšiřuje se na Manilius, domnělý skladatel latin, básně četná místa pásma tropického. Nyní vyváží didaktické o astronomii a astrologii v 5 kni- se m. k. hlavně z ostrovů Filipínských a hách {Astronomicon libri quinque). Z knih těch z Východní Indie; kromě toho z ostrovů In- složcna byla kniha první za cis. Augusta po , dických, Guyany, ostrovů Antilských, N. Již- římské porážce v Teutoburském lese —52* 50' s. š. a 95®— 101« 20* z. d., má 165.924 km\ Veliká čásť M-by byla dříve kryta velikým jezerem, které američtí geolo- gové nazývají Lake Agassiz a jehož plo- cha odhaduje se na 285.000 km*. Vyschlé jeho dno tvoří nynější manitobskou prairii, na jejímž již. konci zdvihá se bývalý břeh jezerní jako řada pahorků, zv. Pembina Mountains, vys. do 311 m n. m. Odtud k sz. vybíhají Riding Mountains, dosa- hující výše 512 m n. m., dále k sz. massiv Duck Mountains, od něhož na s. oddě- len je údolím Swan Rivcru massiv Por- cupine Mountains, v ncmž konči M. Je- zera zaujímají 25.641 km^, z nich M. náleží provincii úplně, největší a nejdůležitější, Winnipeg, zasahuje sem jen větši, jižní částí, rovněž tak i Winnipegosis, kdežto Lake ofthe Woods dotýká se jihových. hranice. Všecky důležitější vodní toky provincie, které neztrácejí se v močálech nebo některém jezírku bez odtoku v prairii, ústí se do jezera Winnipegu, jež také sou- visí odtoky s důlež. jezery ostatními. Jsou to zejména řeky: Red River s přít. Assini- boine, Dauphin, Winnipeg, Swan River a j. Nedostatek rozsáhlých souvislých lesů, které, pokud se ještě zachovaly, mýtí se velmi rychle, ba i vypalují, činí podnebí přes hojnost jezer výstředním, drsným a čistě pevnin- ským. Průměrná teplota léta jest 21—22** C, avšak letní počasí jest suché, ve dne vane svěží větřík, noci pak bývají chladné, tak že se horko snadno snáŠí. V zimě klesá teplota až na — 46® C, obyčejně však udržuje se na — 20" C, za to jest v zimě sucho a jasno, tak že i velké mrazy jsou snesitelné. Nepří- jemné jsou prudké větry a krupobití v létě, sněhové bouře {snowbU^\ards) v zimě a mra- zíky z jara a na podzim velmi kultuře ško- dící. Sněhu padá poměrně málo (40—50 cm), deště nejvíce z jara a počátkem léta, avšak voda srážková rychle se vypařuje; roční její výška obnáší v.' Winnipegu 33 cm, V době dešťů se vody v prairii silně rozlévají. V žádném kanadském území nevzrostlo obyvatelstvo tak rychle jako v M-bé. V r. 1871 obnášelo jen 12.228, r. 1881 již 65.964, r. 1891 pak 152.506 a r. 1896 sečteno 193.425, tedy 1-2 na 1 frm«. Dle původu bylo (1891) 108.017 ob. narozených v Kanadě (46.620 v Ontariu, 7555 v Quebeku a 50.648 v M-bě), 16.017 v Anglii, 7444 ve Skotsku, 4453 v Irsku, 6220 v Rusku (Mennonité), 3746 ve Skandinávii, 3063 ve Spoj. Obcích, 857 v Německu, 474 ve Francii atd., Číňanů bylo 31. Dle jazyka bylo 11.102 ob. franc, ostatní počítali se za obyv. anglické {english speaking). Počet Indiánů v M-bě zahrnut je v jediném čísle (24.047) s Indiány severozáp. territorií, v r. 1895 bylo zapsáno 1612 indián- ských škol. dčtí. Vzrůst obyvatelstva v le- tech 1881—91 obnášel 130%, z toho však na francouzskou jeho čásť připadalo jen 127o. což s francouzské strany vykládá se za ne- správnost úředního sčítání. V r. 1894 počí- talo se 5578 porodů, 2077 úmrtí a 2750 sňatků, nativita jest u franc. Kanaďanů nej- silnější. Dle náboženství je 20.571 katol., 38.977 presbyter., 38.852 anglik., 28.210 me- thodistů, 15.829 bapt. 6545 luther., 743 židů atd. Katolíci mají v Saint-Boniface arcibi- skupa. Škol nižších jest (1895) 982 s 1093 učiteli a 44.932 dětmi školou povinnými (5 — 16 let), z nichž však skutečně školu na- vštěvuje jen 19.516. Kromě toho jsou t. zv. >školy oddělené* (écoles séparées), které vy- držuji francouzští katolíci. Dříve vydržoval stát také školy francouzské vedle anglických, avšak anglická většina provincie toto rovné právo frančtiny ve škole zrušila přes odpor 776 Manitoulin — Mankějev. kanadské vlády, ano i tajné rady královniny, i chu, od jezera Winnipegú pak rozděleno jest a vymohla si ve véci té od vlády modus vi- nížinou, jejíí jedna čáeť obklopuje jez. Saint- vendi, zůstavený dohodnutí obou stran, tfdy Martin. Hloubka jezera jest nepatrná, teprve vlastné libovůli zdrcující anglické většiny daleko od břehů se zvětšuje, na březích jsou v M-bé. Největším bohatstvím provincie je vydatné solné prameny a na záp. ložiska neobyčejná úrodnost půdy, která v nejvyšší : lij/nitu. M. přijímá řadu říček a v době dešCů míře jest způsobilá k orbě, ba považuje se rozlévá se silně po březích. Jezero bylo ob- V té příčině za nejlepší půdu světa. Prsť do- 1 jeveno r. 1750 Gauthierem de Varennes de sáhuje místy až A^j^ m hloubky, i daří se tu la Vérendrye. KanitOlilJii [-túlin] Gr., ostrov v Hurón- ském jezeře (v. t.). KanitOWOO [-tóvok], přední místo hrab- ství t. jm. v sev.-amer. Spojených Obcích ve Wisconsinu, na jez. Michiganském, 120 km zejména pšenice, oves a žito. obrovské a znamenité brambory, všecka zelenina, chmel, len, nejrozmanitější středoevropské ovoce atd. V r. 1897 sklizeno 7V4 milí. hl pšenice, 473 milí. hl ovsa a IVa "^i^^* ^ ^ita; dále hojně ječmene, bramborů, lnu atd. Sena | sev. od Milwaukee; má 7710 obyv. (1890), klidí se ročně přes 300.000 ř, hlavně z trávy | přístav, četné mlýny, pily a obchod s dřívím prairií. Rovněž velmi způsobilá jest M. též k chovu dobytka, který od r. 1881 neoby čejně se zvětšil, tak že počítá se (r. 1891) 86.735 koní, 230.696 kusů skotu, 35.838 ovcí a 54.177 vepřů, proti r. 1881 až šestkráte Manlzales, město v depart. antíoquijském v Columbii (Již. Amerika), přirozená horská pevnost ve výši 2130 m, strategicky důležitá, založ. r. 1848; má 15—20.000 obyv. a jest střediskem obchodu mezi ř. Magdalenou a více. — - V r. 3 891 měla M. 1031 průmy- 1 přítokem jejím Caucou; vyváží hlavně kakao šlových závodů se 4403 dělníky a výrobou , Z obavy před zemětřesením stavějí se ne- přeš 10 milí. doU., avšak dosud tyto závody j vější domy ze dřeva. Podnebí velmi chladné,, jsou jen drobné a místního významu. Avšak . ale zdravé; obyvatelstvo, lid silný, přičinlivý velký průmysl záhy zde asi vznikne, neboť , a spořivý, liŠí se výhodně od ostatního oby- M. má ohromné ložisko lignitu (asi 40.000 km*) na jz. podél ř. Souris — Železnic bylo (1895) 2368 km a od té doby síť železniční neobyčejně zhoustla, zejména v prairii, kde dle vzoru Spoj. Obcí předchází kolonisaci. Naproti tomu dosud nedostává se dobrých vatelstva columbijského. Manjuemové čili Manjemové, kmen černošské Čeledi bantské ve vnitřní Africe, jenž sám se zove Uenja, sídlí při vých. hra- nici státu Konžského od řeky Luku^ na sev. po Ňangve a od Konga po jez. Tanga- silnic. — V ohledu správním stojí v čele | niku, v krajině velmi úrodné. Vesnice jejich provincie lieutenant-governor, jmenovaný ka- 1 jsou pravidelně založeny a obklopeny po- nadským general-governorem, státní sekretář zemky, na nichž pěstují kukuřici, banány, a 3 ministři, zákonodárnou moc ve vnitřních ' maniok a j. Zevnějškem jsou lid pěkné po- záležitostech má provinciální sněm o 40 čle- stavy s obličejem příjemným, ale nápadnou nech, do kanadského sněmu vysílá M. 4 a úpravou vlasů; ženy totiž nosí vlasy dlouhé do senátu 2 členy. — Rozpočet vykazuje ' splývající až na ramena (u černochův ijev (1895) asi 0*7 milí. dollarů příjmů a o něco vzácný), muži však holí si hlavu až na malf větší vydání, dluh jest asi 5 milí. doll., na- chochol na temeni a pruh vlasů nad šíjL proti tomu má M. přes 5Va milí. doll. ma- jetku. Zejména jsou jí kanadskou vládou při- dělena rozsáhlá území zv. Swamp lands. — Hlav. m. jest Winnipeg (31.649 ob.), větší Povahy jsou velmi divoké a krvežíznivé, od- dáni lidojedství u vysoké míře a stali se nej- horlivějšími pomahači Arabů v honbách na otroky. Jinak jsou velmi čilí a obratní a pro- jest i Portage-la-Prairie a Brandon, úhrnem | vozuji značný obchod, ale tořiko na neutrál- připadá již na města 22V2V0 všeho obyvatel- nich trzích. Jsou totiž rozdrobeni na množ^ štva. — Šrv. Alfred O. Legge, Sunny M., its peoples and its Industries (Lond., 1893); M., its infancy, growth and present condition (t, 1882); Christy, M. described (t., 1885; ství drobných kmenů, jejichž pohlaváři jsou navzájem úplně neodvisli, ale stále mezi se- bou Žijí v nepřátelství. Jakmile cizí muž pře- kročí hranici cizího kmene» bývá pravidelně s mapou); T. A. Bernier, Le M., champ ' zabit a sněden. Krevní msta vyžaduje však ďimmigration (Ottawa, 1887); z map: Carte odvety za to, a odtud vysvětluje se neko- des territoires du Nord-Ouest comprenant ncčné nepřátelství mezi kmeny. Jenom na la province de M. (Montreal, 1835; minist. tržišti jest každý chráněn, žádný pohlavár orby) ; Map of the province M. (Ottawa, 1891 ; nesmí si tam osobití nějakých práv nebo minist. vnitra); Map of M. (Winnipeg, 1897; vybírati poplatku. Pro tyto sváry jejich Li- vládní). Kromě toho vydána jest o M-bč vingstone na př. nemohj si zjednati nosičův spousta brošurek reklamních k přilákání při- z jedné vsi do druhé. Uzemí jejich prozkou^ stéhovalcův a j. a ohromné množství pojed- ■ mali Livingstone, Stanley, Cameron, Wiss- nání o zmínéné otázce školské. Tšr. 1 mann a j. 2) M., jezero v kanadské provincii t. jm., ' Mankéjev (Mankijev)- Alekséj Iljič, 228 m n. m., proťaté tóměř ve svém středu dť-jepisec ruský (f 1723), byl tajemníkem 51^ s. š. a 99° z. d., dl. 190 /cm, šir. 30—35 /fm, rus. vyslanectví ve Švédsku, kde 18 let trá- s plochou do 5000 /fw*, je odděleno od jez. vil v zajetí. Jeho Jadvo lossijskoj istorijt jest Winnipej^josis velmi úzkým pruhem země, tak ' na svoji dobu cenné vypsání rus. dějin, xa- že obě jezera tvoří téměř jedinou vodní plo- 1 ložené na domácích pramenech, a stalo se Mankell — Mann. 777 danou rukojetí. Vydáno bylo několikrát 784, 1791, 1799) a připisovalo se dlouho edstavenému M-ovu, kníž. A. J. Chilkovu. BKanlcell Julius, švédský spisov. (* 1828 Štokholniě), syn šlesvického hudeb, skla- Ltcle Carla Abrahama M-a. 6^1 důstojníkem mOl úkol sbírat akta, týkající se švédské storie válečnictví; v 1. 1866—70 redigoval správy* voj. věd. akademie. Později oddal ! žurnalistické činnosti a byl poslancem na lěmě. Cenné jsou jeho práce z vojenské istorie : Studitr ófver svenska skárgárds flot- ins historia (1855); Beráttelser om svenska rigshistoriens márkvárdigaste fáltslag (1857 1 1859); Uppgifter rórande svenska krigs- taktens stjrrka^ sammansáttning och fórdel- ing sedaji slutet af femtonhundratalet {1S65); ^álttáget i Norge ar t8i4 (1887) a j. HKa, Mankendorf viz Mankovice. Mankovloe ; 1) M., ves v Čechách, viz vlanikovice. 2) M. {Mankendorf)^ far. ves ve Slezsku yt\ Odře, hejtm. Opava, okr. a pŠ. Odry; L06 d., 6 ob. pol., 805 n. (1890), kostel Na- vštívení P. Marie, 2tř. šk., zastávka Severní iráhy císaře Ferdinanda (Suchdol-Budišov), I mlýny. Maúkowskl: 1) M. Konstanty,- malíř 3ol. (♦ 2. led. 1861 v Krakově), žák Matějkův v Krakově a na akademii ve Vídni Makartův; působí ve svém rodišti. Z jeho děl uvádíme; Dceruška Jairova\ Mandolinata; Sv. Petr kři- sici umrlou; poslední dva na krakovské vý- stavě r. 1890. FM. 2) M. Aleksander, současný spisovatel pol., obrátil na sebe pozornost hlavně čtyř- aktovou komedií Aíinowski (1886), vyzname- nanou na konkurse W. Boguslawského a vy- značující se vtipným dialogem i silnou dáv- kou komiky, hraničící s karikaturou. Kome- die Eh^iwiak (1887) je již slabší. Podobně povídky jeho: Pan Wojciech (1889); Hrabia August (1890) a Aíoja Helenka (1895), jsou zajímavými studiemi charakterů se značnými nedostatky v umělecké komposici. Maaley [měnlij Marie de la Riviéře, spisovatelka angl. (* kol 1672 na ostrově Jerseyi — f 1724 v Londýně). Jako součas- nice její Aphra Behnová (v. t.) sloužila ro- mány svými zdivočilému vkusu doby. Její politický skandální román The new Atlantis (1709, franc. 1713—1716) namířen byl proti whigům. Před tím napsala The secret history of CuUen Zarah a dramata The lost lover, or thejealous husband a Royal mischief. Po Swif- tovi vydávala čas. »Examiner<. Manlins, jméno patricijské rodiny řím- ské, z niž vynikli: 1) Marcus M. Capitolinus, konsul r. 392. Zvítězil nad Aequy a r. 390, upozorněn kři- kem posvátných hus, zachránil Kapitol ohro- žený v noci óally, vedenými Brennem. R. 387 jmenován mezikrálem, ale jiŽ r. 385, nakloniv si stranu lidu výkupem uvězněných dlužníků, obviněn z úmyslů samovládných, jat diktá- torem A. Corneliem Cossou, ale povstání lidu donutilo patricie, by ho propustili. Ná- Ottfiv Slovník Naučný, sv. XVI. 2Z 7 xgoo. sledujícího roku obžalován znovu, odsouzen k smrti a svržen se skály Tarpejské. 2) Titus M. Imperiosus, příjmím Tor- quatus odtud, že zvítěziv r. 361 nad Gal- iem, jenž ho vyzval na souboj, odňal mu zlatý řetěz {tovques). R. 353 byl diktátorem a bojoval s Caerity, r. 347 byl opětné diktá- torem a téhož roku konsulem, jímž se stal znovu r. 344 a 340. Za třetího konsulátu bo- joval proti Latinům a zvítězil nad nimi (viz Decius). V téže válce dal stí ti vlastního syna, jenž se pustil přes jeho rozkaz v boj s Latinem. Odtud příslovečné edicta (impe' ria) Manliana znamená přísné rozkazy. 3) Lucius M. Torquatus, konsul r. 65 př. Kr., prokonsul makedonský a přítel Ci- ceronův, jemuž pomáhal horlivě při potla- čení spiknutí Catilinova (r. 63). R. 58 marně se snažil odvrátiti vyhnanství Ciceronovo. Kanlivs Krištof, historik (* 26. ún. 1546 v Zhořelci — f 14- říj. 1575 v Praze), přešel od kupectví, k němuž původně byl určen, na dráhu studijní a vzdělav se jednak ve svém rodišti, jednak ve Vitemberce oddal se badání historickému, zejména v oboru dějin lužických. Několikrát po delší dobu prodléval v Praze, hlavně ke konci svého ži- vota, požívaje přízně u dvořanů císařských Rich. Streina a Krištofa z Karlovic. S huma- nisty českými, jako na př. s Mitisem, Krini- tem, Kašp. Kropáčem a j., důvěrně byl znám. V břez. r. 1575 stal se vychovatelem u Krist, z Fiktumu, avšak za nedlouho zemřel a po- chován byl v kostele Božího Těla na Novém Městě. Literární prvotiny M-iovy byly ver- šované; sbírka jich Epigrammatum liber vy- šla v Praze u Melantricha (1575), opatřena jsouc pěkným přípisem ryt. Václ. Vřesovcovi z Vřesovic. Jiné skladby podobné kolovaly po různu aneb zůstaly v rukopise. Hlavní dílo M-iovo Commentarii rerum Lusaticarum v sedmi knihách, obsahující bohatý materiál k dějinám obojí Lužice od nejstarších dob až do smrti krále Vladislava Jagellovce (1516) a mimo to řadu biografií čelnějších spisova- telů domácích ze AVI. stol., nevešlo za ži- vota autorova ve známost, nebyvší dokonáno zúplna. Teprve r. 1719 vydáno bylo s po- známkami a dodatky od professora univer- sity lipské Kristiána Hoffmanna v prvním díle sbírky >Scriptores rerum Lusaticarum antiqui et rccentes* (Lipsko a Budyšín); tam připojen též životopis M-iův, sestavený Abrah. Frencelem. V knihovně Milichově v Zhořelci chová se i česká rukopisná práce M-iova: Krátké a jisté paměti některé o jednáni s strany náboženství^ kteréf se dalo ode všech tři stav& království českého na sněme v Pra^e 1. iSjS. Srv. Goll, Zpráva o českých rukopisech ve Zhořelci (»ČČM.«, 1878, 281); Deliciae poe- tarum Germanorum (II., 244). Thř, Mann: 1) M. Mathias Georg, hud. sklad, něm. (♦ 1720 neb 1721 v Dol. Rakousích — t 1750 ve Vídni). Jako chlapec přišel do kláštera v Klosterneuburce a byl pak var- haníkem u sv. Karla ve Vídni. Tiskem sice nevyšlo z jeho skladeb nic, ale v rukopise 50 778 Mann. — Manners. Ív majetku hraběte Mik. Pálífyho) zanechal ;etné sonáty pro klavír, skladby kostelní, kvartetta a tria pro smyčcové nástroje. Ně- které jeho skladby má také c. a k. dvorní archiv hudební. Souvěké prameny chválí M-a jakožto zkušeného houslistu a mistra hry varhanové; uvádějí také jeho operu Diana e Amore. Srv. E. L. Gerber, Hist. biogr. Le- xikon der Tonkůnstler (Lips., 1790). 2) M. Horace, paedagog a spisov. amer. (♦ 1796 ve Franklině, Mass. — f 1859 v Yellow Springs), přišel po strastném mládí, chudo- bou a nemocemi mnoho vytrpěv, na univer- situ v Providenci, studoval práva v Litch- fieldě, Conn., r. 1833 volen byl do senátu za Massachusetts. Svou dvanáctiletou činnost v úřade tom věnoval školské reformě tohoto státu. Aby poznal školství evropské, podnikl studijní cestu a vydal Report of an educatio- nal iour in Germany^ France, Holland and parts of Great Britain and Ireland (Boston, 1843 a opět). Z jiných jeho spisů nejdůleži- tější jsou Lectures on education (1848 a opět). Úplně vyšly spisy jeho se životopisem v Cam- bridgei, Mass. (1867), a ve výtahu jako Tiioughts selected from the writings of H, M. (1869). BEann., zoologický zkratek, jímž označen hr. Karel Gustav Mannerheim, rus. státní rada a gubernátor čuchonského města Wi- borgu. obýval se soustavným studiem brou- kův a psal o nich v 1. 1824—27 do odbor- ných časopisů. Manna označuje mnoho sladkých výmě- šků rostlinných, které vytékají buď volně nebo nabodnutím z rosthnných částí a na vzduchu a slunci ztuhnou. M-ny našich lé- káren k potřebě lékařské dobývá se jedině z jasanu mannového (viz Fraxinus omus). V obchodě přichází m. žlábková {canellata), jež jest nejčistší, nejjemnější a nejdražší, uvnitř bílá, zevně nažloutlá, v žlábkovit^ch kusech asi 0*5 cm délky, chuti čistě slacíké. Dále M. in fragmentis a lacrymis skládá se z menších kousků m-ny žlábkové. Dobrá m. rozpouští se snadno ve vodě, obsahuje až 707o mannitu, 10% cukru a ViVo znečištěnin, trochu slizu, pryskyřici, fiuoreskující hmotu fraxin a vodu. V lékárnictví smí se upo- třebiti jen nfi-ny nejlepší a nejčistší k pří- pravě vídeňského nápoje a projímacího thé gastýnského. šnk Mnu poskytují ještě jiné rostliny. Tak vy- pocují na slunci všecky části keříku Alhagi Maurorum Tourn. sladkou šťávu, známou pode jménem nfi-ny perské. Z kůry a listí australských stromů v Eucalyptus mannifera a E. resinifera vypocují se kapky medové, které pak v podobě velkých šupin tuhnou a do obchodu přicházejí pode jménem m-ny novohollandské čili australské. Ve skalnatých krajích Arábie a na Sinal tvoří celé lesy strom Tamarix gnllica L. var. manni- fera Ehrbg., z jehož větví po píchnutí červ- cem mannovým prýští šťáva sladká, obsahu- jící mannit, jež tuhne za chladu nočního v kapky. Před východem slunce v červnu a červenci sbírají se tyto do kožených vakův a uchovávají na chladných místech. Ročné získá se asi 250 kg, jež beduíni jako po- kroutky výhradně pro sebe spotřebují a »man« nazývají. Mnichové na hoře Sioai požívají tutéž m-nu ve stavu mazlavém, po- dobném máslu, v nádobkách z bílého plechu, které poutníci sinaiští domů si přinášejí. Pode jménem polské nebo pruské m-ny známa jsou omletá zrna trávy Glyceria flui- tans R. Br., jichž používá se k úpravě po- krmů podobně jako rosičky neb jáhel pros- ných. Za nfi-nu, kterou se židé na poušti Ži- vili, někteří pokládali m-u perskou, kterouž také židovskou nazývali, jiní m-nu tama- ryškovou, také m. pouště nazvanou. Nyní jest nejvíce ustálený názor. Že m. Isráélitů po- cházela asi od lišejníku Sphaerothallia escu- lenta (v. t.). Ič. Mannata viz Guillotina. BEánnelfdorf, Mannelsdorf, ves v Če- chách, hejtm. a okr. Kadaň, fara Ouhošťany, pš. Radnice; 21 d., 114 ob. n. (1890). Mannequin [mankén], franc; angl. lay- figuře, ital. manuchino,]tst panák maliřslíý utvořený pokud možná přesně podle člověka, rozčleněný s údy pohyblivými na potřebu výtvarných Umělců ke studování toliko zá- hybův u rouch. Jest buď celý ze dřeva, nebo jen ze dřevěné kostry a vycpán podle svalstva, potažen trikem barvy plefové. jako Í*sou m-y v životní velikosti, aby vyhlížely lodně přirozeně. Volné roucho antické lze studovati i na m-ě malém, třeba však voliti vždy tenčí látky a vložiti je na panáka mokré, aby záhyby byly podrobnější. Obleky však více přiléhající kreslí a modelují se správné jen dle m-a v životní- velikosti, který té£ bývá vždy dokonalejší v pohybech, poně- vadž na menší by musily býti oděvy zvlásté ušity dle míry, a výběr tenčích látek by byl ještě nesnadnější. M-y v přirozené velikosti jsou značně drahé a nejlepší vyrábějí se ve Francii a v Anglii. — V Belgii nazývají m-y (vlámsky maenneken) sošky umístěné na kaš- nách. FM. Manneqolnag^e [mankináž], frc, sochař- ská výzdoba na budovách. Manners John James Robert, vévoda z Rutlandu, politik angl. (* 1818 v Belvoir- Castle v hrab. Leicesterském). Studoval na universitě cambridgské, vstoupil r. 1841 do dolní sněmovny za Newark s názorem krajné konservativním a hájil politiku Rob. Peela, později přidružil se k straně Disraeliovč a byl r. 1850, 1852 a 1857 volen městem Col- cílesterem. V kabinetě Derbyově byl r. 1852 vrchním kommissařem lesů a ministrem ve- řejných prací dvakráte, v kabinetě Disrae- liovč byl vrch. ředitelem pošt (od 1874 do dub. 1880), v ministerstvě Salisburyově niěl v 1. 1886—1892 hodnost kancléře vévodstvi Lancasterského. Po bratrovi nastoupil 2. bř. 1887 jakožto 7. vévoda z Rutlandu. V lite- rární škole Mladé Anglie, jež viděla ideál svůj v středověkém feudalismu a církevním aristokratismu, měl čelné místo. V tomto smysle vyznívá Plea for naťional holidars Mannersdorf — Mannheim. 779 (Lond., 1843). Vedle toho vydal: Englanďs Trust and other poems (t., 1841); Notes of an Irish tour (t., 1849) a nádherně illustr. ^w- gliih ballads and other poems (t., 1850). Xaiinendorf, městys v okr. hejtm. mo- steckém v Dpi. Rakousich, na úpatí hor Li' tavských a na trati Švechat-M.; je majetkem císař, rodiny, má 2614 obyv. (1890), sirný pramen, veliké lomy vápencové, zámek, to- várnu na leonské zboží a plst Jižně odtud zřícenina hradu Scharfencgg. Xaiinert Konrád M., historik a geograf něm. (* 1756 v Altdorfé — f 1834 v Mni- chově). R. 1788 vydal 1. svazek Geographie der Griechen u. Rómer^ již teprve r. 1825 za pomoci Ukertovy 10. svaz. dokončil. R. 1796 stal se univ. professorem v Altdorfé, r. 1805 povolán do Vircpurku, r. 1807 do Landshutu a při přenesení university do Mnichova r. 1826 též sem přesazen. Slynul jako výborný uči- tel. Pozdější léta svého Života věnoval se dějinám německým, zvláště bavorským, a se- psal mimo jiné: Die ál teste Geschichte Boja^ riens ttnd seiner Bewohner (Sulzbach, 1807); Kaiser Ludwig IV., der Báyer (Landshut, 1812); Geschichte Bayerns (Lips., 1826, 2 sv.); Geschichte der^ alten Dentschen, besonders der Franken (Štutgart, 1829—32, 2 sv.). R. 1825 obstaral vydání mapy zv. Tabula Peutinge- riana. dš. BEannesmanno-vy rovry viz Roury. Maimfeld Bernhard, ryjec něm. (* 1848 v Drážďanech). Byl žákem malíře Otty Geor- giho, ale nemaje prostředků k dalším studiím nechal umění a učil se tesařství. Při tom však nabyl včdomostí architektonických a provedl 24 perokreseb s pohledy na Míšeň. R. 1867 odebral se do Vratislavě, kde se hor- livé zabýval ryjectvím, a r. 1873 přesídlil do Berlína. Tam počal vydávati r. 1876 veliký cyklus rytin Durchs deutsche Land^ Malerische Státten aus Deutschland u. Oesterreich (60 li- stů). Studiem mistrů franc. a anglických zdo- konalil se valně ve své technice dosud po- někud suchoparné a provedl pak velké de- korativní listy, jako: Rheingrafenstein v údolí řeky Nahý, Radnice ve Vratislavi, Kolín n. R. a Heidelberk (1881—83). Zejména naň působily architektonické rytiny Švéda Axela Haiga, s nímž M. seznámil se ve Vídni r. 1883, tak že nabyl pak neobyčejné dovednosti v tomto oboru svého umění. Vynikající jeho práce ještě jsou: Albrechtsburg v Míšni (1884); Dóm v Limburce na Lahné (1886) ; Zdp. choř dómu erfurtského (1887); Dóm v Cáchách (1888); Pohled na Drážďany (1889); Gen^darmenmarkt v Berlíně] Radnice levenská (1891) a j. v. — Srv. Fuchs, Das Werk B. Mannfelds (Berl., 1893). Mannliardt Wilhelm, mytholog něm. (* 1831 ve Friedrichstadtě ve Šlesviku -— + 1880 v Gdaňsku). První jeho spisy, Ger- manische Mythen (1858) a Gótterwelt der deut- schen und nordischen Vólker (1860), jdou ještě úplně po stopách Grimmových a Kuhnových, stotožňujíce mythy indické se severskými a dokazujíce totožnost Indrovu s Thórem; Ben- feyem seznav Paňčatantram viděl, že báchorky nemají významu, jaký jim připisoval, a kráčel odtud svými vlastními cestami. Mravy a oby- čeje pokládal se Schwartzem teď za původ- nější, za vlastní kostru tradice. Rozeslal do- tazníky po agrárních obyčejích a zvycích, zakládaje takto jakási »Monumenta« germán- ských obyčejů lidových a pověstí. Ohromný materiál jím sebraný přechovává se nyní v král. knihovně berlin. M. rozeznával vrstvy tradice lidové, uznával mythy vzniklé v době křesťanské vlivem křesťanství samého a vzdal se Grimmových pokusův sledovati každý mythus až do dob pragermanských. Pod vli- vem Tylorovým hlásal novou srovnávací mythologii na základě anthropologie ; srov- náním s parallelními mythy nebudoval mythův indoevropských, ukazuje pouze jejich sho- dou, že ze stejného kořene mythy podobné se vyvinují, a to nejen u národuv indoevrop- ských. Na místo mythologie vyšŠí, božstev, předpokládá rozšířený kult daemonů. Vyložil své stanovisko ve spise Roggenwolf u, Rog- genhund (1865), kdež daemony pokládá za božstva větru, ve spise Die Korndámonen (1868) vystupuje vedle nich kult duší. Po- zději dospěl M. k názoru duše rostlinné, již připisoval původní člověk rostlinám. Hlavni jeho spis jest Wald- und Feídculie: i. Der Baumkult der Germanen und ihrer Nachbar- stámme (1875); 2. Antike Walď und Feldkulte aus nordeuropáischer C/berlieferung erláutert (1877). Z pozůstalosti M-ovy vydány Mytho* logische Forschungen (1884). Přes veliký po- krok, jaký M. znamená oproti stanovisku Kuhnovu a Schwartzovu, přece jeho názory se neujaly, protože kulturní stav jimi před- pokládaný neshoduje se s výsledky archaeo- logie a jazykovědy a že tvoření mythů před- pokládá abstraktní myšlení, sotva možné v primitivních dobách. — Srv. J. Král v »Li- stech filolog.*, XV., 417. Ks. Mannlieliii (lat. Manhemium), druhé hl. a sídelní město velkovévodství Badenského, leží v úrod. krajině při ústí Nekaru do Rýna (96 m n. m.). Se zarýnským Ludwigshafe- nem spojeno jest mostem. Větší čásť města (vnitřní město a dvě předměstí) rozkládá se na lev. bř. Neckaru (na pr. břehu leží před- městí Ncckarské). Důležitá stanice železniční (trati: M.-Neunkirchen, M.-Frankfurt, M.- Karlsruhe, M.-Heidelberk, M -Weinheim), je sídlem zem. soudu o 2 komorách, obvod, soudu, hl. úřadu celního, rýn. staveb, inspek- torátu, 23 konsulů, správy' zem. statků, ústř. kommisse pro plavbu po Rýně; má gymna- sium, reál. gymnasium, reálícu, průmyslovou školu, hudeb, konservatoř, vyšší div. školu; nemocnici, chudobinec, sirotčinec, asyl pro šesti nedělky, mnoho spolků. (Českoslov. sp. » Volnost*; Altbeir. Bierhalle 4, 11.) M. jest velmi pravidelně stavěn. Ulice vnitřního města protínají se v pravých úhlech a označeny jsou písmeny a číslicemi ; na místě starých opev- nění upraveny sady. Z budov vyniká velko- vévodský zámek r. 1720 vystavěný (v něm obrazárna, sbírky uměl., archaeol. a veřejná 780 Mannheim — Mannsfeld. knihovna; celkem 500 komnat); kostel dvorní (či jesuitský), radnice, býv. hvězdárna, syn- agoga, divadlo (z nejlep. v Německu); jatky. Náměstí krášlí kašny, památníky a sochy ne- stejné ceny umělecké (Schillera, Viléma I. a j.). Pět nádraží a rozsáhlé přístaviště. Oby- vatelstvo (r. 1895 i s posádkou 91.116; z toho 45.549 evang., 38.614 kat., 2166 jiných křest, 4787 židů; s obcí Káferthalem, připojenou r. 1897, má M. asi 97.780 ob.) provozuje čilý průmysl. Mnoho továren (na lučebniny, zpra- cování kovů, na tabák, na cellulosu, zboží gumové, vlněné, na tapety, laky, fcrmeže); strojírny; pivovary a cukrovary. Obchod, vel. živý (s výrobky průmyslnými, obilím, chme- lem, moukou, uhlím), podporován jest obch. komorou, bankou a j. ústavy peněžními, ze- jména ovšem lacinými dopravními prostředky (Rýn i Neckar jsou splavny). Vůbec možno počítati M. k nejdůležitějším střediskům něm. průmyslu a obchodu. — M. připomíná se po prvé v VIII. stol. jako ves patřící klášteru lorchskému. Město samo, jakož i pevnost Friedrichsburg (r. 1799 zrušenou) založil kur- firŠt Bedřich IV. Falcký na poč. XVII. stol. Mezi původními měšťany bylo mnoho Nizo- zemců. Mnoho zkusilo město, jako vůbec celá Falc, k níž patřilo, po pádu kuríiršta Bedřicha, krále českého. R. 1688 zpustošili M. Francouzové; v 1. 1720—1778 byl sídlem kurfirštů. R. 1802 dostal se Badensku. — Kraj mannheimský má 482 ^m* a 178.911 obyv., skládá se ze 3 okresů, z nichž mann- heimský má na 168-92 km^ 123.308 obyv. — Srv. Feder, Geschichte der Stadt M. (1877); Wórl, Fuhrer durch^M. (1896). Mannheim [manen j A m é d é e, mathematik franc. (* 1831). Oddal se voj. dráze, ale zabýval se vědami, zvi. mathematikou, tak, že jmeno- ván byl professorem deskriptivní geometrie na polytechnice. Žije v Paříži jakožto plu- kovník na odp. Napsal řadu důležitých roz- prav, nejvíce z geometrie, jež vyšly ve vě- deckých sbornících franc, jako v »Journ. de rÉcole polytechn.*, »Bulletin des sciences mathém.c, »Bull. de la Soc. mathématique de France« a j. Samostatně vydal: Transforma- tion des propriétés métriques des flgures á Vaide de la théorie des polaives réciproques (Paříž, 1,857); Cours de geometrie descriptive de VÉcole polytechnique (t., 2. vyd. 1886); Piincipes et développemenis de la geometrie chiématique (t., 1893). — Srv. Notice sur les travaux ma- thématiqucs de M. A. M. (t., 1885). Mftnnhelmské zlato (talmové zlato), sli- tina z 86*4 dílů mědi, 12*2 zinku, 1'1 cínu. 0*3 železa. Mannin, ostrov, viz Man. Mannlny Henry Edward, angl. kardi- nál (* 1808 v Totteridge v Hertfordshireu — t 1892 v Londýne), syn rodičův protestant- ských, studoval na universitě oxfordské, r. 1830 stal se bakalářem a knězem v High- Churchi v Oxforde jako kazatel; úspěchy jeho byly tu i jinde značné. R. 1840 stal se arcijáhnem v Chichcstru a přimykal se stále úže k hnutí, jež vedli Pusey a Newman od r. 1833; tento směr projevil ve spise Unity of the Church (1842). R. 1851 přestoupil ke katolictví. Byv vysvěcen na kněze^ kardiná- lem Wisemanem ztrávil 3 léta v Řimé stu- diem katoL bohosloví. Vrátiv se působil v Anglii s velikou horlivostí pro katolictví zcela ultramontanní. Stal se r. 1865 arcibi- skupem westminsterským a primasem angli- ckým a, osvědčiv se na vatikánském kondlu jako horlivý stoupenec neomylnosti papei- ské, r. 1875 kardinálem. Objevil se vášnivým polemistou; v této otázce napsal: The oecu- menical council and the infalUbility of the pope (1869); Petři privilegium — three pasto- rál letters to the clergy of Westminster (1871); The Vatican decrees, repliku Gladstonovi (1875); True story of the Vatican council (1877). R. 1874 založil M. katolickou univer- situ v Londýně. V poslední době obrátil zřetel svůj k otázkám sociálním, ke smíni mezi zaměstnavateli a dělníky; tak r. 1889 za stávky dělníků v dokách londýnskýdi nabídl své prostřednictví sporném stranám a docílil shody. Z jiných spisů jeho jmenu- jeme: On the temporal power of the popt (1866); Life of Saint Francis of Assisi (1868); Caesarism and ultramontanism (1874) a j. Jebo Sermons on ecclesiastical subjects vyšly ve 3 sv. (1863—73). Výňatky z dél jeho vydal Lilly pod názvem »Charačtenstics« (1885).- Srv. Hutton, Cardinal M. (Lond., 1892); Bel- lesheim, H. E. M. (Mohuč, 1892). Sil Mftnnlt viz Manit. Mannitio (středolat.) nazývalo se u sta- rých Němců vyzvání k voj. službě, jež činival po národním usnesení král; v soudním ří- zení nazývalo se tak vyzvání osoby, 'jež mela býti obžalována, aby se dostavila k soudu. M&nnllolieii, hora v s.-záp. části Malého Scheidecku v Bernských Alpách, má 2345 w výšky. Krásná vyhlídka. Mannlloher Ferdinand, civilní inženýr ve Vídni (* 1848 v Mohuči). Byl s počátku inženýrem sever, dráhy Ferdinandovy. Pra- coval o zdokonalení střelné zbraně. S.strojil pušku zv. »mannlichrovkou«, jež svou jednoduchostí a praktičnosti upoutala pozor- nost kruhů vojenských. Již r. 1886 zavedena byla v Rakousku, r. 1891 v Itálii, r. 1893 v Nizozemsku a v Rumunsku. R. 1894 se- strojil jednoduchou automatickou karabinu- opakovačku. Majinsbere viz Mansberk 2). MaAnsfel^ také Mansfeld nebMans- feldt, jméno četné rodiny umělecké, M ryjecké, která žila a pracovala v min. veku v Praze a ve Vídni. Nejvíce vynikli: 1) M. Jan Arnošt (♦ 1738 v Praze - t 1796 ve Vídni) navštěvoval akademii vý- tvarných umění ve Vídni a po té sám se cvičil v mědi ryj ectví. Později zdokonalil se u Jak. Schmutzera, dvoř. ryjce a ředitele akademie, a vyryl pak veliký počet lisiáv, z nichž nejlepší jest Dcera Tankredova dle obrazu Turiniho v cis. obrazárně, pak podo- bizny Aíetastasiova dle Steinera a hr. Hadíka dle Weikerta. Pro svoji dovednost v ryjectv z Mannsfeldu — Manometr. 781 byl jmenován Členem Akademie a. později c. k. ryjccm kolků. Jeho syn 9) M. Jan Jiří (• 1763 ve Vídni — f 1817 t.) vzdélal se nejprve u svého otce, pak na aítad. výtvarných uměni, kde se v ryjectvi náležitě zdokonalil. Vyznal se ve viedi dru- zích ryjectvf a pracoval nejvíce do almana- chíl a děl přírodopisných, pak takě podo- ■ bizny, jeí sice svčdíí o jeho dovednosti, jsou vSak tvrdý a chladny. Jan Jiří M. byl - také c. k. kabinetním ryjcem a ve Vídni la- řidil veliké písmolijcctvi. Vedle třchto zmínky zasluhuji; Antonín Jan M, který pracoval jako ryjec v Praze v 1. 1705 — 1748, Gerhard M., rovnSž ryjec v Praze, dle Ulabače (Allgem. hist. KQnstler- lexicon) v 1. 1740—56, a Marti n M. v 1. 1729 aí 1749, Jiní členové téže rodiny pracovali ve Vídni, dílem jako ryjci, dílem jako malíři. z Mumsftldn viz z Mansfcldu. HannstiLdt Wilhelm, spisovatel něm. {• 1837 v Bielefcldě), opustiv průmyslnickou dráhu věnoval se zcela divadlu a hudbě, pů- sobě na divadlech berlínských jako herec, regisseui- a kapelník. Později oddal se drama- tickiímu spisovatelstvi; psal frašky, z nichi hned první Alles mobil (1866) měla rozhodný úspěch. Z přečetných jeho prací uvádíme: So sind sie alle (1877); Der Wal^erkónig (1884); Der Sttibstrompeltr (1886); Madame Babylon (1892). MulO (ital.). ruka; m.destra. rukou pra- vou, m. sinistra, rukou levou, nebo skrá- ccnĚ .W, á., M. s., otnačcní hudebního písma, zvi. pro hru klavírní a varhanovou. XaAO*11vra |-něvrj. frc, viz Manévr. HanQjlo Prizrenac Gjorgjevíč víz Jihoslovanč, str. 502. ' r (z řec. (invóff = Hdký), přístroj Jsou-li obě ramena m-u těhoi průřezu, umísti se nulla ikály do směru obou bladín, kdyl s obou stran m-u je týž tlak, a nanese se děleni vjednotkách polovič- ních, ncboí o kolik klesá slou- ,^^, pec kapaliny na jedné straně, , ff o toUk vystupuje na straně [ I druhé. Pro raenáí tlaky plní se m-y otevřeně vodou, ibar- i vénou košenilou, k níž přida- ti aky méři se m-y nakloněný- mi, M. otevřený měří vlastně rozdíl tlaku plynového v uza- vřené nádobě a tlaku atmo- sférického, Běíí-li o tlaky menší než jedné atmosféry, nutno při m-n otevřeném uči- niti delším rameno, vedoucí ke zkoušenému prostoru. Ji- nak užívá se zkrácených tlako- mčril podoby u-lrubice na jed- nom konci zatavené. Rameno uzavřené naplní se docela rtutí, g^ ,5^, m.oo. rameno otevřené jen částeční, ňtt oievtenř, Připojíme-li otevřené rameno k prostoru zředěnému, klesne rtu( V rameně zavřeném a rozdíl obou hladin ukazuje žá- daný tlak. Takovéto m-y připojují se ke vzduchovým vývčvám. Pro tlaky s tórách. I. bývá '. Pro r tlaky Ot .'vřeného, založe- ného na spojitých nádobách. Takovým m-em jest Weltero- va ochranná trubi- ce (vyobr. č, 2670.), která se upevňuje do zátky banék. v nichž vyvíjíme na př. piyny. Má podo- bu u-trubicc s kuli- čkou na jedné a ná- levko vitou nádob- kou na druhé stra- ně; ohbí jest na- plněno kapalinou. Zvětši-li se tlak ply- nu uvnitř baňky, vy- stupuje kapalina do nálevícovitého kon- ce, po případě plyn bublá tudy ven. M-y otevřené, určené k mě- řeni tlaku, opatřeny jsou Skálou (vyobr. č. 2671.), mezi obéma rameny umistčnou. í ' objem plynu s tlakem ■ v poměru převráceném (při téže temp eratuře) ; ' lze tedy ze změny ob- i jemu posuzovati při- I slušný tlak. Při válco- vité trubičce je změna objemu pFi větších tla- cích menši a menší, tak [ íe dělení na jednotlivé 'atmosféry jest méně přehledné. Proto Dela- veye sestrojil m., kde trubice uzavřená ke C. J671. Minomelr imření. ' konci se zužuje, končíc nádobkou kulovitou. Dělení jest pak rovno- měrné. Pro tlaky aŽ 30 atm. sestrojil rtuťový I m. Regnault, tlaky aŽ 700 atm. měřil Cailletet přístrojem Desgoffeovým, založeným na zá- laadě hydraulického lisu. K zvláštním účelům ; sestrojili m-y differenciálni Achard a G. Reck- ■ nasel; pro velmi malé difíerence hodí se dobře sinusový m. od J. Thomsena. Velice rozšířeny jsou m-y kovové, založené na de- formaci kovových nádobek působením da- ného tlaku. Eícformace mčři se úchylkou ru- čk^ na Skále, která se empiricky stupi^uje. Užívá se jich při parních strojích, kompres- sorcch. \'ývěvách atd, (viz Kotel, str. 977; srv. též Dasymetr). nvk. 782 Manono — Le Mans. Manono, ostrůvek Samojského souostroví mezi Savai a Upolu, 150 m n. id., neobyčejně úrodný, velmi vzdělaný a více než 1000 ob. obývaný. Byl politickým střediskem celého archipelu a pevnosti staré aristokratie feu- dální. Manopau, hudební hrací stroj podobný ar i sto nu, má však tu výhodu, že jeho list notový není omezen uzavřeným kruhem, nýbrž tvoří pruh libovolné délky, který lze zase kon- cem připnouti k začátku, tak že na m-u hrají se libovolně dlouho hudební kusy jakékoli délky. lUAOr [mčnrj, angl. statek vrchnostenský, panství. Manor a Fort viz Karáči. Manosa, cukr, chem. složení QH^^O^, byla nejprve získána uměle, okysličen-li ma- nit, později nalezena v přírodě. Připravuje se vlivem kyseliny solné ve křemenáče, oře- chové skořápky, sloužící k výrobě napodo- benin parohových (knoflíků). Kvasí kvasni- cemi v líh. Jiti. Ma&osqné [manóskj, hl. m. kantonu frc. depart. Basses-Alpes, arrond. Forcalquier, na dráze Marseille-Grenoble, s 5572 obyv., v údolí ř. Durance, od níž je 3 km vzdáleno. Podnebí je zde již rázu jižního jako v Dolní Provenci a obchod s olejem, vínem, suro- vým hedvábím a ovocem je značný. Devět dolů dává ročně asi 30.000 ř hnědého uhlí, mimo to dobývá se zde živec a sádra. Prů- mysl zvláště kloboučnický. Město má kollej a obchod, soud. V okolí dva sirné prameny (Boumes a Petavines). Z bývalých hradeb zbyly některé zdi a dvě brány ze XIV. stol. Kaňová, osada na Moravě, hejtm. a okr. Tišnov, fara a pš, Doubravník; 17 d., 116 obyy. č. (1890). Mánové v myth. římské viz Mánes. Ma&oveo, bot., viz Alhagi. Manovloe: 1) M. i Maňovičky, ves v Čechách, hejtm. Přeštice, okr , fara a pš. Nepomuky; 44 d., 248 ob. č. (1890). — 2) M., ves t., hejtm. Strakonice, okr. Horažďovice, fara Kvasňovice, pŠ. Volšany; 36 d., 211 ob. č. (1890), hájovna. Blanresa [-résa], okr. město pro v. Bar- celony na 1. bř. Cardoneru, s úzkým, vysoko klenutým mostem původu starořímského a novým mostem železným na dráze Barcelona- Zaragoza a M.-Berga. Má 22.685 obyv. (1887). M. jest z nejmalebnějších měst katalonských a ze starých budov vyniká tu předem vysoko položený gotický kollcg. chrám Santa Maria de la Seo, počatý r. 1380, dokončený však teprv počátkem XV. stol. — Je trojlodní, ale bez lodi příční, po způsobu chrámů bar- celonských. Na j. a vých. straně kostela krásné promenády s rozkošným pohledem na Cardoner, na již. vinice a Montserrat. Ve městě jsou prádelny na vlnu a bavlnu, to- várna na sukna, pálenky a j. M. je sídlem biskupství. Nedaleko jest Cueva 5ťi«ř42, jeskyně, ve které žil sv. Ignác z Loyoly. M. je pů- vodu velmi starého, římské Munorisa, hlav. město Jacetanú; ve válkách franc. a občan- ských bylo vypáleno a odtud nynější jeho moderní vzhled. Kanrique [-rike]: 1) M. Gomcz. spán. básník (1415—1490). Jakožto šlechtic účastnil se současných politických událostí. Neros- vinul svého nadání., protože doba nepodá- vala podnětu. Skutečný význam mají svým utajeným hněvem rýmované průpovědi QÍí- rella de la governacion^ rázně tepající lehko- myslnou vládu Jana II., tak 2e král dal na ně odpověděti vtipným židovským parasitcm Montorcm (= El Ropero). Dálejsou důležitý politicko-morální Consejos d Diego Ariai, Dvorské básnictví dalo vznik četným sbír- kám písní, Cancioneros, Známe i M-ův Can- cionero o 115 básních, kde váak z jeho 19 nalézáme jich jen 11. Vedle Representach^ del nacimiento, náběhu k dramatu nábož., se- psal 2 maškarády {momos). Jeho l>ialogo n Ui muerte de Santillana je suchopárný hovor o otázkách životní pouti. 2) M. Jorge, synovec před., špan. básník (♦ asi 1440 — t 1479), žil na dvoře Jana VL a padl v boji proti povstalcům u Barcelonv. Ve svých Coplas (500 veršů) zpracoval théoú o pomijejícnosti vš.-ho pozemského. Jsoa plny mírného, ale hlubokého smutku, jeož ještě tepleji působí subjektivním vztahem na smrť otcovu. Po prvé otištěny r. 1492 a od- tud skoro v každé anthologii. Do angličinj přeložil je Lonjjfellow (1833). Le Haaji [man], hl. město franc. depan. Sarthe (záp. Francie), 184 km jz. od Paříže, na řece Sarthe, 50 m n. m., na želez, trati Paříž-Rennes-Brest a poboč. L.-Angers, L.- Tours, má 43.180 ob., jest sídlem biskupství, velitelství 4. armád, sboru jtkož i 4. legie Četnické, zemědělské společnosti, společnosti pro vědy a umění (la Sarthe), společnosti historické a archaeologické, má lyceum, bisk. seminář, museum archaeologické, přírodově- decké a sbírky umělecké, bibliothéku o 60.000 sv. Ze starobylých památek nejvzácnější a umělecky nejcennější jest kathedrála sv. Ju- lia, založená v XI. stol. a dostavěná v XIII. stol., později několikráte přestavěná, se zna- menitými skulpturami a architektonickými přístavky různých dob, chrám Navštíveni P. Marie, chrám Notre Dáme du Pré a mnoho starobylých, namnoze dobře zachovaných bu- dov veřejných. M. je rodištěm angl. krále Jindřicha II. a Jana Dobrého, lyrického bás- níka Rob. Garniera (t 1601), jesuity Bouvcta (t 1732;, generála Négriera, P. Guérangera (tl875), spisovatele církevního, aj. Průmysl a obchod jest značně vyvinutý; zvi. veliký jest průmysl strojnický, hodinářský, výroba železničních vozů, umělých květin, masitých konscrv, barev, prádelny lnu, chemické to- várny. Obchoduje se hl. drůbeží (znamenité trhy), zemědělskými plodinami; dováží se zvi. obilí. Le M. jest město starobylého pů- vodu, rozložené v půvabné poloze z ncj vetší části na ř. Sarthe. Vzniklo ze starého nil- ského Suindinum neb Vindunum. V V. století byl zde usazen franck|^ kníže Rigomer, po- zději dostalo se celé okolí krajiny v drieri Mansarda — z Mansfeldu. ^ 783 hrabatům Maineským. Již ke konci Ví. stol. | fantasii, kterou dovedl budovati stejně stavby bylo Le M. sídlem biskupství. V XVI. stol., ' jednoduché jako monumentální. Fasády jeho ve válkách náboženských, dostalo se město | bývají ve slohu přesně klassicistickém a na čas do rukou kalvinfl, avšak opět jim vy- vnitřek jeho budov je vždy nádherný, rváno a osazeno na dále katolíky. V novější' Mansberk: 1) M., osada na Moravě, hejtm. době bojovala tu ve válce v 1. 1870—1871 a okr. Tišnov, fara Doubravník, pS. Nedvé- franc. armáda gen. Chanzyho se střídavým dice; 9 d., 59 ob. č. (1890). — 2) M. (ifďnns- štéstím, ač s konečným neúspěchem proti \ berg\ vest., hejtm., okr., fara a pš. Znojmo; vítězným vojům německým 10., 11, a 12. led. , 27 d., 90 ob. č., 216 n. (1890). r. 1871. I HflbíMiel Henry Longueville, angl. filo- Kansarda (frc.) slově: 1. střecha, kde sof (* 1820 v Cosgroveu v Northampton- kaŽdá její plocha jest složena z dvou rovin | shireu — f 1871 t.), byl professorem církev- pod tupým úhlem se sbíhajících (srv. Stře- nich dějin na universitě oxfordské. Náleží cha); 2. pokojík v půdě, vyskytující se hlav- , k stoupencům Hamiltonovým. Jeho přední ně u dřívějších střech. Střechy mansardské zásluhou je poznání Kanta v Anglii. Z kri- byly s počátku velmi oblíbeny, zvláště u měst- tiky Kantovy plynoucí agnosticismus hledí ských stavení, jelikož na pudě tak velikého využitkovati ve prospěch křesťanství v Lee- místa poskytovaly, že se ho mohlo použiti | tures on the limits of religious thought (5. vyd. nejen jako rozsáhlé půdy, nýbrž i za sklady, 1867). Přesvědčen, Že filosofie Stuarta Milla komůrky, ano i byty, když se totiž dřevěné vede k materialismu a determinismu, napsal dělicí stěny orákosily a omítly. Tyto obytné polemicky The philosophy of the conditioned místnosti sluly též m-dy. Čím stojatější je I (1866^. V logice byl stoupencem směru for- zpodni čásť mansardy, tím pohodlnější jest málniho; svou theorii vyložil v Prolegomena místnost na půdě. Srv. Čechy, str. 411 — 412. i logica, an inquity into psychological character Ma&sart [mansárj, rodina architektů fran- of logical process {\%$\). Drobnější jeho práce couzských ze XVII. a XVIII. stol. Vynikající i vydal Chandler jako Letters, lectures and re- její členové jsou: views (1873). Byl téŽ vtipným satirikem, jak 1) M. Francois (♦ 1598 v Paříži -— f 1666 : dosvědčují jeho epigrammy a zlomek satiri- t.). Vystavěl četné domy, privátní hotely I ckého dramatu Phrontistenon, or Oxford in v Paříži i na venkově, zejména vŠak %dmek I the nineteenth century (4. vyd. 1852). Maisons-sur-Sehie (nyní Maisons-Laffitte, v. t.) Manser viz M a n i s s a. v 1. 1642^1650 pro Renéa de Longueil,! Ma&sfeld: 1) M., bývalé něm. hrabství tehda pokládaný za nejkrásnější budovu ve ; kraje hornosaského, nyní čásť prus. vlád. ob- Francii. Pro královnu Annu Rakouskou na- vodu meziborského, má 1100 km* a dělí se kreslil plány kláštera a kostela Val-de-Grdce, v kraje: mansfeldský horní, jezerní, se dvěma jež však později Le Mercier poněkud změnil. , jezery, od nichž kraj má své jméno, a san- M-ovi přičítá se neprávem vynález lomených ' gerhauský, jejichž přední města jsou: Mans- střech, zvaných mansardovými, sic často od ' feld, Eislcben a Sangerhausen. něho užívaných (v. Mansarda). Mnoho jeho ! 2) M., přední místo kraje t. jm. v prus. staveb v Paříži buď přístavbami znetvořeno I vlád. obvodu meziborském, na Thalbachu a nebo bylo pobořeno při regulaci. M. jest Berlínsko-Blankenheimské trati pruské státní půvabem a jemností svých staveb z nejlepších ' dráhy, má 2745 obyv. (1890), dům Lutherův, franc. architektův a umění jeho mělo půso- bením Hugenotů z Francie se vystěhovav- ších vliv i na stavitelství cizí, zvi. německé. který býval majetkem otce reformátorova, Luíherovu školu, jirchárny, značný obchod s dřívím a j. Na blízku na příkrém vrchu 2) M. Jules (♦ 1646 v Paříži — f 1708 rodinný zámek hrabat z M-u, kterÝ byl roku v Marly), synovec předešlého. Byl ředitelem ' 1674 z největší části zbourán, v 1. 1860—61 král. staveb za Ludvíka XIV., který jej po- , pak opět Částečně obnoven, zději jirenoval členem král. akademie a po- : z Kansfeldn, starobylý hraběcí a později výšil clo rtavu šlechtického. Prováděl téměř | i knížecí rod v Německu, jemuž dostalo se všecky vetší stavby královské, jako zámek tohoto jména dle starého zámku Mansfeldu Clagny u Versaillů pro pani de Montespan v hrabství t. jm. a o němž se děje zmínka (1672), přestavbu zámku v SamťGermain- v dějinách již v XI. st. Nového rozkvětu doŠel en-Laye (1674), zejména však celou část\ámku rod tento, když se dcera posledního hraběte versaillského, zbudovanou za Ludvíka XIV. , provdala za Burkharda z Querfurta, purkrabí (1678—1708). Ve Versaillech vystavěl také | magdeburského, který se takto stal zakla- obě křídla zámku Grand Trianon, oranžérii, datelem rodu mansfeldsko-querfurtského. Za kapli a j. Hlavni jeho dílo je však dom in- \ vnuků Burkhardových rozdělil se rod ve dvě validu v Paříži, dokončený teprve po jeho hlavní linie, mansfeldskou a querfurtskou. smrti r. 1735. Mimo to nakreslil plány pro Obé větve vymřely ve stol. XVlII.; prote- náměstí Vendómeské v Paříži a stavěl čásť| stantská r. 1710, katolická pak, která r. 1600 zámku Dampierre (1680), zámek Ermitage byla dosáhla důstojnosti knížat říšských, roku v Marly (1683), chrám Notre Dáme ve Ker- i 1780 hrabětem Josefem Václavem. Alodiální saillech, novou galerii Palais Royal v Paříži | statky jeho připadly sňatkem jeho dcery (1786 pobořenou), faqadii radnice lyonské a knížecímu rodu z Colloreda (v. t.), který četné hotely a zámky v Paříži i na venkově, se odtud nazývá »z Colloreda a M.«. Z hrabé- Všecky práce M-ovy vynikají živou a smělou čího rodu Mansfeldského vynikl zvláště: 784 Mansfield — Mansion Petr Arnošt, hrabě z M., známý válečník války třicetileté, levoboček Petra Arnošta z M. ř* v Lucemburku 1580 — f 1626 v Ura- kovicich či v Ratoně v Bosně). Tiž r. 1694 byl přidělen k cis. armádě v Uhrách, pak pod Spinolou účastnil se obleženi Ostende (1601—1604) a ve sporu o dědictví jůlišsko- clevské (1609) byl pod prapory arciknížete Leopolda. R. 1610 přestoupil k protestantské >unii€, ačkoli, jak se zdá, své katolické viry zřejmě se neodřekl, a vyznamenal se ve služ- bách savojských za války o Montferratsko. R. 1618 od kurňršta falckého byl poslán s vojskem do Čech, dobyl tu (21. list. 1618) Plzně, načež byl vypraven s diplomatickým posláním do Němec a do Turina. Po svém návratu byl (10. čna 1619) poražen od Buquoie u Záblatí, r. 1620 choval se — snad úmy- slně — zcela nečinně, a když (26. břez. 1621) Plzeň se vzdala císařským, couvl nejprve do Horní a pak před Tillym do Dolní Falce. Neúspěch t. zv. falcké války (1621—23) byl ze značné části a přes počátečné vítězství u Vieslocha (27. dub. 1622) zaviněn M-ovým diplomatisováním. Propuštěn ze služby falcké vyjednával M. s císařem a zároveň i s dvo- rem franc. a infantkou brusselskou, načež probil se — vítězství nad Španěly pod Gon- zalesem de Cordoba u Fleurus 29. srp. 1622 — do Nizozemí. Obsadiv pro Nizozemí s ne- smírnými útisky a zádavami vých. Frísko (1622—1623), vystoupil na základě smlouvy v St.-Germain-cn-Laye (6. září 1624) — M. za tou příčinou i osobně se odebral do Pa- říže a do Londýna — opět do pole, tcnto- kráts v žoldu angl., franc, benátském a sa- vojnkém. Podnik jeho pojí se s t. zv. válkou dá. skou (1625—29). M. hned r. 1625 měl s Kri- st Unem Halberstadtským (v. t.) udeřiti na Falc, ale to se nepovedlo proti obratným manévrům Valdšteinovým ; dle nového plánu vytrhl M. r. 1626 odvážné proti Valdšteinovi, jenž se byl opevnil na labském mostě u Des- savy a, ačkoli tu byl krvavě odražen (25. dub. 1626), vnikl přece přes Slezsko i Moravu do Uher. Spojení jeho s G. Bethlenem (v. t.) Valdštein nezabránil, ale zavřel mu zpáteční ce- stu, a když Bethlen, nespolehlivý jako vždycky, i nyní smířil se s císařem (v Levoči 28. pros. 1626), M., docela opuštěn a zpět nemoha, prodal svá děla i všecko vojenské nářadí Turkům — něco také odkázal Bcthlenovi — a zamířil jen v nepatrném průvodu přes Dal- mácii k Benátkám, chtěje odtud do Anglie. Již na pochodu do Uher nemocen, zemřel tu však náhle s myslí pevnou, pravý voják i v posledním okamžiku. M. ie typický před- stavitel žoldnéřského válečníka této periody: bylť především voják a ctižádostivý generál ; zač se bije a jak, bylo mu lhostejné; od něho právě pochází zásada, kterou i v praxi prováděl s ukrutnou důsledností, — zásada, že »válka živí válku«. Srv. Reuss, Graf E. von M. im bóhm. Kricg 1618—1621 (1865); Villermont, Ernest dc M. (1866, 2. sv.) a Ůtterodt zu Scharffenbcrg, Ernest Graf zu M. (1867). H/n, Mansfleld [mensfíld] : 1) M., město v angl hrabství nottinghamském, má 15.925 oby v. (1891), tkalcovny na hedvábí a bavlnu, slé- várny železa, trhy na dobytek a obilí, ka- menné lomy. Sev. odtud M. Woodhouse s 2819 obyv. 2) M., hl. m. hrabství Richlandského v sev.- amer. státě Ohiu, uzliště dráhy, má 13.473 obyv. (1890); slévárny, továrny na stroje mlátící a j. 3) M., město v hrabství Bristolském v sev.- amer. státě Massachusettsu, má 3432 obyv. (1890); továrny. Mansl Jan Dominik, spisovatel katol. (* 1692 v Lucce — f 27. září 1769 t.). Vstou- pil do kongregace Clerici regulares Matris Dei, v Neapoli vyučoval theologii a procestovav Itálii, Německo a Francii, kdež prohlédl vše- cky velké knihovny, založil v Lucce akade- mii pro cirk. dějiny a liturgii; r. 1765 stal se t. arcibiskupem. Napsal: Tractatus de cj- sibns et excommunicationibus episcopis reser- vatis (1724); De epochis conciliorum Sardicen- sis et Sirmiensium (1746) a Epitome doctrinae moralis ex operibus Benedicti XI W depromptat (1770). Důležitější jest jeho činnost vydava- telská. M. vydal znovu zejména Annaly Ba- roniovy i s pokračováním Raynaldovým a kritikou Paggiovou (1738—59), Cirk. déjiny Alex. Noěla (1750) a J. Gravesona, spis Tho- massinův Nova et vetus ecclesiae disciplina, morální theologii Reiífenstuelovu a Layman- novu, Jeronýmovo martyrologium, Baluzeova Miscellanea. Fabriciovu Bibliotheca mediae et infimae latinitatis (1754) a Oratťones politicae et ecclesiasticae Pii II, (1752). Vlastní jeho vý- znam tkví však ve velké sbírce Sacrorum conciliorum nova et amplissima collectio (1759 až 1798, 31 sv.), M. hned r. 1748 vydal do- plňky ke sbírce M. Coletiho (Supplementum ad coHectionem conciliorum Nic. Coleti, 6 sv.), pak se však rozhodl vydati všechen svůj bo- hatý materiál, ač díla svého ovšeoi sám jii nedokončil; sv. 16.— 31. (do 1439) obstarali jeho spolupracovníci. Je to dosud nejdůleži- tější publikace pro dějiny koncilií, dnes však již nedostačuje nejen pro svůj často velmi nepřesný text, ale i pro chaotické nakapKrní látky, velmi často chybně zařazené jak co do aat, tak i co do adress a nadpisů. Hfn, Mansion, frc, součást středověkého je- viště francouzského, jež označovala b^^dlilté nějaké osoby. Soubor m. tvořil vlastni je- viště, ncbyloť známo střídání sccn. Hrálo se jen u jedné, v ostatních prodlévaly jiné osoby. Bylo možno i m. uzavírati a tak odstraniti herce s očí divákových. Mansion Paul, mathematik belg. (* 1844 v Marchinlez-Huy). Je protessorem vyŠŠi ma- them. a dějin věd mathem. na přírodověd. fakultě university v Gentě a od r. 1887 čle- nem král. akademie belgické. Napsal řadu odborných rozprav v čelných sbornících vé- deckých francouzských i německých a vydal samostatně: Tnéorie de la multiplication et de la trausformation des fonctions elliptiquei (Gcnt, 1870); Éléments de la théorie des dé- Mansiones — Manšestr. 785 rminants (t., 1875); Histoire des mař/i^ififlři- j Flensburku). Vstoupil r. 1822 do voj. služeb tes dans Vantiquite €t au moyen áge {t.^\^1fi)\\z postoupil do r. 1863 až na gencrallieute- ter ques Notice sur ía vie et les travaux de R. F. A, | nanta a velitele 6. divise. R. 1864 vynikl při Clebsch (Řím, 1875); Théorie des ^'^Mťi/iows j útoku na diippelská opevnéní ve Šlcsviku a aux dérivées partielles du premiér ordre (Gent, ve válce prusko-rakouské r. 1866 vedl zálohu 1875) ; Tables de logarithrnes á I2 décimales první armády, která působila velmi podstatně (Bruss, a Pař., íSn)\ Mélanges mathématiques, k rozhodnutí bitvy u Králové Hradce. Ve 1874— 1S82 (Gent, 1882) a j. válce něm.-franc. v 1. 1870—71 vedl 9. armádní Mansiones, stanice řím. pošty, kde se | sbor zvi. u Gravelottu a Mansu. Od r. 1873 cestujícím poskytovalo občerstvení. Kanslon - Síoase [ménšn-hauz], název úřední budovy lord-mayorů londýnského, dublinského, novoyorkského a j. . Manské právo viz Lenní právo a Če- chy, str. 462, 463 a 472. žil na odpočinku. Manstvi viz Léno. Mansťir Abu Džafar, druhý chálíf z dy- nastie Abbásovců (754 — 775), zakladatel Bag- dádu (v. t.). Mansnra, město v dol. Egyptě, 53 km na manský viz Lenní. jjv. od Daraietty, na pr. rameni nilském, má Mansky sond č. lenní soud v. Čechy, 30.000 ob. (1894), rakouský místokonsulát, str. 463, Dvorský soud český str. 278 až : továrny na bavlnu a obchod s plodinami, 279 a Hejtmanství lén německých. 'plátnem, konopím a j. Založena r. 1221 na Mansojohann Kašpar Friedrich, něm. . památku vítězství Arabů nad křižáky (M. = básník, později filolog a překladatel (* 1760, Vítězná); r. 1250 byl zde uvězněn franc. král f 1826). gymn. professor, pak ředitel, ko- , Ludvík IX. Svatý. nečně bibliothékář ve Vratislavi. Svými bás- ' Mansvet Quido, pravým jménem Fran- němi napodobil Ovidia a míšením pedantství ti Šek Klement, Český spisovatel (* 1851 s frivolností ve své Kunst ^iť Ueben (1794) na Smíchově). Po odbytých reálných studiích pohněval Goethe a Schillera tak, že »Xenie€ , věnoval se praxi obchodní a stal se záhy jejich obraly si ho za hlavní terč. Pochopi- I potom úředníkem arcivévody Ludvíka Sal- telno, že nemlčel k ostrým útokům, ale forma, vatora (tajemníkem soukromé pokladny, po- kterou to učinil ve svých Gegengeschenke an \ zdej i inspektorem). S arcivévodou vykonal die Sudelkóche ^m Jena und "^eimar, učinila ' četné a dlouhé výzkumné cesty po evrop- ho na vždy smutně pověstným. Viz Tróger, I ských zemích (zejména po Španělsku, Francii, Rektor Manso im Xenicnkampfe; BresTau, Přimoří, Itálii, Řecku a Turecku), po Pale- 1893. Ks, I stíně, Sýrii, severní Africe, Balearských ostro- von Kanstein: 1) v. M. Christoph Her- ! věch a t. d. S těchto cest zasílal zajímavé mann, pruský generál (♦1711 v Petrohradě, ' dopisy do ^Národních Listů« (od r. 1871) a t 1757 u Velemína v Litoraěřicku). Sloužil | do »Lumíra« (1873—76) a usadiv se r. 1876 sprvu v armádě pruské, pak jako podplu- 1 trvale v Praze přispíval stále ještě cestopis- kovník a gen. pobočník polního maršálka , nými pracemi do »KvětŮ€ (od r. 1879). Tím Múnicha v armádě ruské do r. 1744. Ku přání časem věnoval se s velkou chutí a pili stu- Munichovu zmocnil se M. prince Birona diu starého umění a starožitností vůbec a (v. t.) a byl jmenován plukovníkem a obda- I uveřejnil z toho oboru řadu článků ve »Kvě- řen rozsáfilými statky v Ingrii. Přes to, že tech«. Zde vyšly také jeho dva pozoruhodné, vyznamenal se jeŠtě r. 1741 ve vojně proti | v belletristické formě zpracované obrazy ze Švédům (u Wilmansstrandu), byl jako všichni starořímského Života. R. 1892 vydal se sám přívrženci Ivana IIL od carevny Alžběty zba- ! na novou cestu do Palestiny, Sýrie a Hau- ven všech statků a vypověděn do Livonska ' ránu a vydal pak r. 1894 velké illustrované jako náčelník tamního pluku. Ze zrady byv ' dílo /ía/w/j^wA nákladem Ed. Beauforta v Praze. nařčen byl dlouho držán ve vazbě, a když I R. 1895 účastnil se vynikající měrou při po- konečně za nevinna byl uznán, přestoupil I řádání starožitnického oddílu Národopisné r. 1745 opět do vojska pruského, kde těšil výstavy českoslovanské. M. pěstoval řadu let se značné přízni králově. Účastnil se jako | za letních měsíců sport alpinistický a uve- generál v armádě vév. Brunšvického vojny řejnil také z tohoto odboru četné, poutavé sedmileté, dobyl zámku děčínského a v bitvě i črty. V rukopise chová objemné dílo o Sy- u Prahy (6. kv. 1757) se vyznamenal. V bitvě , rii a Hauránu, pro nčŽ dosud nenašel na- u Kolína podnikl na vlastní vrub útok na I kladatele. R. 1898 přesídlil se z rodinných levé křídlo rak. armády a zavinil tím porážku | ohledů do Inšpruku, odkudž stále ještě pod- Prusů. Byl při tom zraněn a poslán na léčení . nika touristické výpravy. do Drážďan, cestou však jeho oddělení pře- ' Maniestr (manch ester) či bavlněný padeno od Rakušanův u Velemína, kdež M. 1 aksamit (v^/our5cofon) jest tkanina s krátkým smrtelně byl raněn a zemřel. Napsal též . stojícím vlasem, který vznikne rozříznutím svrchovaně zajímavé a pro souvěké dějiny | útku vlasového. Základní tkanina vznikne Ruska důležité Mémoires historiques, /?o/i- z osnovy a útku základního, které vážou tiques et militaires sur la Russie (Lyon, i buď v plátně (hladký m.) n. v kepru (m. ke- 1772; 2 sv.), jež dočkaly se několika vydání pro v^). Vlasový útek vnáší se střídavě se zá- i v překladech angl., něm. a ruských. kladnim v poměru 2:1,3:1 atd. a váže s osno- 2) M. Albrecht Ehrenreich Gustav, vou tak, aby ležel na ^/^ až ®/io své délky prus. generál pěchoty (♦ 1805 — f 1877 ve na vrchu. Ve vyobr. č. 2673. a 2674. značeny 786 Man! jsou litkv základní vodorovnými prouiky x a útky vlasové proužky v vedle sebe. Ve tkaniné leii útky základní pod vlasovými, tak že na rubu viděti jeat pauze tkaninu zá- kladní (plámo nebo kepr). Roifíznutfm vla- sových útkQ v hotové tkanině v mistč m se na stroji poiehacim jednou nebo vícekiiie po sobe, aby vlas nabyl stejné délky. PoÍt- haný m. barví se obyčejné barvami ohDi- vými, na vzduchu stálými, nejřastéji hanami bcnzidinovýroi v jiggcru, osouší se na stroji vystřikovacím a si^f zavéiený ve volném '_ XlíWS^lí^Ói vyobr. ř. 2675.) jemným noíem asi 500 mm I vzduchu, ménS často stroji válcovými nfbe dl. a 6 mm tlustým (vyobr. £. 2676.) nebo rámovými. Po tom se m. kropí a napíni u strojemřeíadm vznikne vlas víobr. č. 2677. ).|stroji napínacím, voskuje na stroji voskoti- Roif iznou-li se viech- ny útky, vznikne m. sametovitý. Déje-li se řeiání s vynechá- ním pruhů n e rozřeza- ných, víniknem. pru- hovaný č. cord [ve- lourt a cóíís); cord viech útku vlasových, když aby nabyl hed- vábného lesku, kartá- čuje na stroji válco- vém, opčt voskují 1 pak ledtí na stroji Id- ticím buďsliítouKb válcem lešlieím. nfbo i rozfíznutim ! s válcem plstí potaŽL-ným. Lešténý m. karti- tyto uspořá- 1 čuje se na stroji stfidavétn a posltíhujf m _,.,. _i . ,. . ..__!■ ^i-i.__.-_ „ — .j.^..j_.-_ . posifili- C. i6;s. ftw pHIoř. ■ Aick C. 1676. NBt záfezy. — M-y lkají se obyčejné z osnovy č. 34. a úlku č. 62.; houStka útku jest při lehčích 96 niti na 1 cm, pH tčžSich více. — Rozřezaný m. vyváfí se asi 10 hodin v ká- dích o 4—6 m' zpod- nl plochy, aby se zba- vil klejoviny, kterou byl před fLzánim za účelem ztuíení opa- třen, a vypírá se ve studené vodě látkovými válei. Vypraný m. osouSi se na stroji vystřikovacím. kartáčuje se na stroji střídavém (2krát), pasovém (2krát) a válcovém (Ikrát), aby sť vlas zdvihl, a poíehá č. .677- ft" nim ztracený lesk obnovuje se na stroji Irifr cím. Aby se barva m-u stala hlublí a iivíjíi, zejména je-li temná, napájí se olejem, obj- čcjnéricinovýni.iIkJ- nina se pak dva dm suší zavéáena asi ph 20' R, aby olej vnikl do vláken co nejhlou- béji. Konečné ncchJ itkem vU«Tím. se m. projíti jeítí jednou strojem leíli- zbavujc se prachu na stroji plršo- - Výroba m-u barvy černé lili se oJ ;né výroby tím, že po barvew' a su- Scni následuje kartáčování, modření, opční Mant. — z Manteuffelu. 787 kartáčování, sušení (po 3—4 týdny), přebar- vení, sušení, potíráni mýdelným roztokem a napínání. Místo vyváření po rozřezání zave- deno bylo nejnověji kvašení. M. vkládá se v 50— 60 kusech do jam, napouští se naň voda 35" R a po 15—17 dnech, kdy kvašením na- stalým škrob se proměnil v rozpustné uhlo hydráty, vyjímá se a vypírá. Beroušek, Kant., skratek přírodopisný, jímž značí se Gideon Algernon Mantell (v. t.). Kantan, ves v Čechách, viz Man to v a. Mantegazza Paolo, anthropolog italský (* 1831 v Monze), vzdělal se v lékařství v Pise, Miláně a Pavii, pobyl některý čas jako lékař v Argentině, stal se r. 1860 prof. pathologie v Pavii, r. 1870 pak prof. anthro- pologie ve Florenci, kdež založil anthropo- logicko-ethnografické museum. Vykonal ně- kolik větších cest a napsal velmi mnoho prací, spadajídch téměř veskrze v obor leh- hého popularisování rozmanitých odvětví lé- kařských i psychologických a vyznačujících se jakémsi přídechem pikanterie, pročež byly také často vydávány a hojně do cizích jazyku překládány. Uvésti sluŠí aspoň : La fisiologia del piacere (1854); Della dipsomania (1858); Le estasi umane (1866—67) a j. Do češtiny byly přeloženy: Physiologie ^enjr; Physiologie :{áliby\ Phrsiologie lásky; Physiologie nená- visti; Physiologie krásna; O láskách lidských; Hyoiena lásky. Jako lit. výtěžky svých cest vydal M. též několik cestopisů. Manteg^a [manteňaj Andrea, ital. malíř a mědiryjec (♦ 1431 ve Vicenze — 1506 v Mantově). Učitel jeho, malíř Francesco Squarcione v Padově, přijal jej za vlastního a M. vzdělal se pak studiem antiky jakož i později studiem dél Donatellových a soupeře Squarcionova Jacopa Bclliniho, jehož dceru pojal za choť. Od těch dob choval se Squar- cione velmi nepřátelsky proti M-novi. Již v 17 letech maloval M. velký oltářní obraz pro kostel sv. Žoíie a r. 1452 fresky nad hl. portálem chrámu S. Antonio v Padově, pak zejména směle perspektivicky kreslené a roz- manitými antickými živly vynikající /rw/r^^e fivota sv. Jakuba a sv. Krištofa v kostele Erc- mitani. Z r. 1454 pocházejí oltář sv. Lukáše pro kostel Santa Giustina (teď v milánské Breře) a sv. Eu/emia v museu neapolském, z konce let padesátých olt. obraz Maria s dí- tětem, obklopená anděly a světci. Nová pe- rioda jeho činnosti nastala, když vybídnut jsa markrabětem Ludov. Gonzagou usadil se v Mantově, kde maloval mimo Svaté tři krále (ve florenckých Ufíiziích) a fresky v Castellu di Corte (1474) zejména veliký cyklus obrazů Triumf Caesarův (1485—88; ostatek po cestě do Říma 1490—1492). Je to devět kartonů aquarellových, napjatých na plátno, jež vév. Vincentio II. prodal Karlovi I. angl.; teď jsou v paláci Hamptoncourtském u Londýna. V téže době vznikly také obrazy: Parnassus a Zapuzená neřest (teď v Louvrů). Z nejzna- menitějších obrazů jeho je Aíadonna della Vittoria (z r. 1496), malovaná na paměť vítěz- ství vévody Giov. Francesca Gonzagy (jehož podobizna jest na obraze) nad Karlem VIIL, králem franc. V posledních letech svého žití maloval Triumf Scipionův (v nár. gal, tr Lon- dýně) a z ostatních jeho obrazů dlužno ještě uvésti: Pieta (Brera v Mil.), Kardinál Sca^ rampi (mus. v Berl.), Sv. Sebastian (cis. gal. ve Vídni), Zavedení kultu Kybelina v Římě a Madonna se sv. Janem Křt, a sv. Magdalenou Ínár. gal. v Lond.), Sv. rodina (Drážďany) a j. I četných fresek M-nových, jimiž vyzdobil zámky a paláce Gonzagův, zachovaly se jen některé v kastellu v Mantově. Jako ryjec byl z nejznamenitějších své doby a ryl zvláště svrchu zmíněný Triumf Caesarův, pak Snětí s křífCj Boj Tritonu, Bacchanale a j. Přes hru- bou techniku působí tyto listy silným pro- vedením a měly na umění italské i cizí značný vliv. (Viz také Itálie, str. 912.) Srv. Duples- sis, Oeuvre de M. (Paříž, 1878). lla&telet [-tlěj, frc, pláštík, v opevňováni zástěna. Mantell Gideon Algernon, geolog a palaeontolog angl. (♦ 1790 v Lcwesu [Sussex], t 1852 v Londýně), byl lékařem v Levvesu, Brightonu a Lonaýně. Byl literárně velmi plodný, vynikl výborným populansováním geologie a studiem předvěkých obratlovců, zvi. plazův, objeviv mezi jiným rod Iguano- don. Z četných spisův jeho uvádíme: ///«• strations of the geology of Sussex (Londýn, 1822); Tlie wonders of geology (t., 1838, četná nová vydání; něm. od Burkarta, 1839, 2 sv.); Medalsof creation, or first lessons in geology (t, 1844; něm. od Hartmanna, 1846, 2 sv.). MantelUa Brougn., kmeny některých před- věkých rostlin cykasovitých, objevených zejm. v útvaru jurském, ntkteré druhy také vewealdenských křídových vrstvách. EBr. Mantas [mantl č. Mantes-sur-Seine, město ve franc. dép. Seine-et-Oise, hl. m. arrond., na 1. bř. Seiny a na dráze Záp., která zde dělí se na trati Cnerbourgskou a Havre- skou. Má 7032 obyvatelů (1891), zeměděl. komoru, továrnu na hud. nástroje a velký ústav pro chov drůbeže. Z památností vy- niká nádherný got. kostel Notre-Dame se dvěma prolamovanými věžemi, podle vzoru kathedrály pařížské. Mezi radnicí a soudní budovou je renaissanční fontána z r. 1521, dílo La Ďrosse. Četné starožitnosti nale- zené v okolí i staré jméno Medunta poukazují na starý gallský původ. Srv. Grave et Durand, La chronique de M. (Mantes, 1883). z Manteuffelu: 1) z M. Otto Theodor, sv. pán, prus. státník (♦ 1805 v Lubíně dolno- lužickém — t 26. list. 1882 v Krosně t.). Po otcově smrti dán do Schulpforty, studoval práva v Halle a věnovav se službě úřednické dostal se r. 1845 do ministerstva vnitra. Na společném sněnič vystoupil ostře proti kon- stitučnímu zřízení a zůstal zastancem byro- kratického absolutismu tamže r. 1848 a ve vší své daláí činnosti. Nastoupiv 8. list. jako ministr vnitra v kabinetě Brandenburgově )v. t.), přejal v něm na čas zahraniční obor po Schleinitzovi a též po smrti Branden- burgově. V list. r. 1850 účastnil se olomú- 788 Mantika — Mantineia. ckých konferencí s kníž. Schwarzenberkem, 19. pros. t. r. stal se definitivné ministerským předsedou a ministrem zahraničních záleži- tostí, účastnil se r. 1856 paříž. kongressu a podal demissi 6. listop. r. 1858 pojmenování prince pruského regentem. Usadiv se na svém statku krosenském nevystupoval již významné, ač zvolen poslancem za Zhofelec, a r. 1864 se stal členem panské sněmovny. Výrokem Der Starke tritt einen Schritt ^urúck odůvod- ňoval sněmovnám svůj olomúcký ústup před Rakouskem. 2) z M. Edwin Hans Karl, svobod, pán, prus. pol. maršálek a místodržící elsasko-lo- trinský (♦ 1809 v Drážďanech — f 1885 v Kar- lových Varech). R. 1857 jmenován chefem vojenského kabinetu a podnikl reorganisaci vojska zmenšením sboru důstojnického, čímž mu vzešlo mnoho nepřátel (1860). Twestcn vystoupil proti němu brošurou IVas uns noch retten kann (Berl., 1861). M. vyzval autora na souboj, poranil jej a uvězněn na krátko v Magdeburce. Vystoupiv z voj. kabinetu (1865) pověřen v létě t. r. vrchním velením nad prus. vojskem v Šlesvicko-Holštýnsku a v září stal se gouvcrneurem tamže a vystu- poval tu příkře proti lidu i proti princi Bedřichovi. Při vypuknutí roztržky s Rakou- skem přešel 7. čna 1866 Eidoru a vypudil Gablenze z Holštýnska, vtrhl do Hannover- ská a uzavřel kapitulaci s Hannoveřany v Langensalze, načež přešel k již. armádě a přejal velení po gen. Vogelovi z Falcken- steina, kterýž jmenován gouverneurem v Če- chách. Vykonav tu svůj úkol, vyslán v srp. 1866 do Petrohradu a 20. září jmenován ve- litelem 9. sboru armádního. Po dovolené, již nastoupil pro osobní neshody, stal se r. 1868 velitelem 1. sboru, s nímž bojoval na poč. války franc.-německé, velel pak první armádě a pak jižní (v. Francouzsko-něm. válka, str. 612). Po válce velel okkupačnímu sboru, jenž zůstal ve Francii. R. 1873 jmenován nejvyšš. pol- ním maršálkem a r. 1879 místodržícím zabra- ného území. Ma&ttka, starořecké umění věštecké, měla za účel udíleti rady v důležitých do- bách rozhodných, vyzkoumati příčiny hněvu božského, jevícího se nemocí neb jiným ne- štěstím, konečně poučiti o neznámých okol- nostech (na př. o původu některé osoby). Již staří lišili umění věštecké dvojí, umělé a přirozené. Ono děje se výkladem znamení (tí'pata) vyproŠených nebo samozjevených. Jest to předem věštění z letu a skřeku ptáků řsrv. A uspi c i a), z vnitřností zvířat obětních (viz Hieroskopie), z rozličných znamení při výkonu obětním iempyromanteta), z ho- ření kadidla {libinomanteia)\ sem naleží vý- klad prodigií, jevících se ve zjevech přírod- ních (zemětřesení, zatmění, zjevení vlasatic), neb v abnormních jevech pozemských (jcdno- rohý beran, vousatá knéžka), v nehodách do- mácího života nebo na cestě, konečně ve fy- sických výkonech lidských (kýchání, znění v uších). Ňékdy bozi svou vůli nebo budouc- nost projevovali nahodilými výroky osob ' mimojdoucích neb nahodile přítomných. Ze- jména Démétér posílala prý taková znameni. Věštírny toho druhu byly ve Farách v Achaii. v Thébách u oltáře Apollóna Spodia a snad ve Smyrně. Dále věštěno kostkami (Wéroma*- řtfitf), což bývalo též zvykem v některých věštírnách, jako v Buře v Achaii, v DelfJch, v Dódóně. O zlodějích, lásce, nemoci do- bytka věštěno též sítem {koskinomanUia)\ téi házeno zrní do ohně {aleuromanteia), nebo vejce nad ohněm pozorováno, nebo drůbci puštěna k zrní, z něhož sestavena písmeni nebo slova (v. Alektryonomantie) a j. Přirozeným prostředkem ku věštění byli Snové, synové Noci, již sídlili na západe blízko vchodu do podsvětí. Bozi prý sami posílají sny, zvláště Zeus, někdy i sami sc zjevujíce. Ovšem jsou sny prý pravdiví i klamné. Sám Sokrates, Platón i Aristoteles přikládali víru některým snům. Tím vzniklo umění sny vykládati {oneirokntťké); první snář vyšel prý v Athénách za Alexandra W líkého od Antiíónta, zachován pak snář Arte- midórův z doby Hadriánovy. Konečně věštby dávány přirozeným nadšením (eksiasi) osob od boha Apollóna zvláště k tomu nadaných, jako byli Kalchas, Kassandra, Sibylly, Raku Od těchto kolovaly záhy celé sbírky vésteb, jako od Musaia, Lýka, Laia, Eukloa. Sbírky věšteb chovaly též obce, na př. Sparta w správě t. zv. Pythiů. Záhy se ovšem vysky- tovali Ižiproroci, již se neostýchali užíván k tomu i břichomluvy, by došli zisku. Véši- cové doprovázeli téŽ vojsko do boje. Veste- cké umění pokládáno za dědičné, čímž vznikly rody věštecké; tak rod Jamovců v Elei, rcw Melampodovců, Telmissovcův a j. .'\strologi' cký podklad dán m-ice teprve za Alexandra Vel. od kněze babylónského Bérósa. klk. Mantilla [mantilja], čásť ženského kroje španělského; veliký závoj, obyčejně černt, pokrývající hlavu a čásť obličeje a splývající na šiji; dle toho pojmenován také krátkf ženský pláštík letní, obyč. hedvábný, který od r. 1730 ve Francii býval v módě. Mantineia, město řec. ve vých. Arkadii, na hranicích Argolidy a na silnici z Arga do Korinthu, proslulé zvi. ve válkách ve spolku se Spartou a proti ní, povstalo brzo po per- ských válkách spojením několika venkov- ských obcí; bylo členem peloponnéského spolku a mělo správu demokratickou. Po- stavivši se proti Spartě bylo r. 385 zničeno Agcsipolem, který zavedl vody řeky Onsu pod hradby městské a tím je pobořil, byio však znova vystavěno po bitvě u Leuktcr. R. 362 postavila se M. ve spolku se Spartou proti spolku arkadskému; v bitvě mantinej- ské zvítězili pak sice Thébané nad Sparfaoy, ale jejich vůdce Epameinondas padl. Nová pohroma stihla město r. 222, kdy ho dobyl makedonský král Antigonos. Obyvatelé jeho byli prodáni do otroctví, město pak osaieno Achajci a přezváno Antigoneiou, kteréito jméno podrželo až do Hadriána. Ve zříceni- nách, které nyní slují Paleopoli, objevila franc. škola archaeoíosrická r. 1887 okruini Mantiqueira — Mantova. 789 hradby 3942 m dl. se 109 čtverhrannými a 13 kulatými věžemi a 10 branami, svatyně Dionysovu, Afrodity Melanské a Poseidona Hippijského, divadlo, agoru a j. Mantiqiielra {Serra da Mantiqueira), hor- ské pásmo na hranicích brazilských státův Minas Geraes s jedné, Ria de Janeiro a S3o Paulo s druhé strany. Toto lesnaté, místy lučinami kryté pásmo táhne se rovnoběžně s pobřežím ve vzdálenosti 100 km a dosa- huje horou Itatiaia (v. t.) největší výšky. M. dělí údolí řeky Parahiby od údolí R. Grande, vedlejšího přítoku Parany. Mautis, zool., viz Kudlanky. Mantispa, zool., viz Pakudlanka. MantUlsa viz Logarithmus, str. 257 b, Mantó {Mavzá), v řec. mythu dcera théb- ského věštce Teiresia, jež provázela věrně svého slepého otce. Když Théby padly, M. od vítězů věnována do Delf dle slibu, že Apollónovi připadne nejkrásněj.^í čásť ko- řisti. Cestou do Delf zemřel v Haliartu její otec. Bůh pak ji z Delf poslal do Iónie, kdež založila Klaros a porodila Apollónovi nebo Rhakiovi věštce Mopsa, sama jsouc věštkyní. klk. MaAtodea, zool., viz Kudlanky. Mantova, hlavní město provincie téhož jména v Lombardii, 130 km zjz. od Milána, čítající 30.000 obyv., při řece Minciu, jež na sev. tvoří laguny (Lago Superiore, Lago di Mezzo, Lago Inferiore), na j. veliké bažiny. M. jest důkladně opevněna. Na j. opevněný ostrov Cerese, tvrz Migliaretto, jeŽ s tvrzí Pietole hájí mocná stavidla, jichž otevřením může se celé bažinaté okolí za- plaviti; na vých. straně v předměstí Borgo San Giorgio, jež spojeno jest s městem kamenným mostem, hájeným 6 bastiony a 2 batteriemi, stojí tvrz San Giorgio, kdežto sev. předměstí Borgo di Fortezza, k němuž vede přes jezero silná hráz {Argine MolinoY hájeno jest citadellou di Porto. Na záp. rozkládá se reduta Pradella. Pro ba- žinaté okolí není M. příliš zdravá. Ulice jsou krásné a Široké. K rázu města přispěli mnoho slavní rodáci mantovští Andrea Mantegna a Giulio Romano. Z četných památek za- znamenati jest pčtilodní kathedrálu sv. Petra ze XIV. stol., chrám sv. Ondřeje (z nejzna- menitějších staveb renaissančních XV. stol. s krásnou fasádou z bílého mramoru, s got. věží a s četnými freskami), kostel Santa Ma- ria delle Grazie s památnými náhrobky ro- diny Gonzagů; vévod. palác {Palax^o ducale), založený r. 1302 Giuliem Romanem, ve sto- letí XVl. nádherně vyzdobený, s krásnými sály, četnými freskami, uměleckými stropy atd. V nejstarší části paláce {Castello di Corté) s věžemi proslulé nástěnné malby, provedené Mantegnou ze života Ludvíka Gonzagy; Pa- lazzo del Tc (zkrác. z Tajetto), G4uliem Ro- manem zbudovaný, s proslavenými freskami tohoto mistra. Mimo to ozdobeno jest čet- nými pomníky. Na piazze Sordello pomník politických mučenníků z r. 1851, na piazze dolle Erbe před chrámem sv. Ondřeje po- mník Danteův z r. 1871, na náměstí Vergi- Hově bronzová socha tohoto básníka, na je- hož oslavu založena též Akademie věd a uměni. Dále znamen. museum starožitností^ veř. knihovna s 80.000 sv. a 1200 rukopisy, hvězdárna, 2 botan. zahrady, technika, gym- nasium, lyceum, seminář, reálka, měst. ne- mocnice s blázincem a nalczincem, 2 sirot- čince a jiné ústavy veřejné. Židov. synagoga z r. 1843, neboť v městě značný počet židů (3000). M. jest sídlem biskupa, pevnostního velitelství, prov. úřadu. Zde křižují se trati Modena -Verona a Pavie - Monselice ; mimo to spojena jest parní tramwayí s Brescií, Ostíglii, Asolou a Viadanou. Městem pro- bíhá průplav s přístavem při ústí do Mincia. Dějiny. M. jest nejspíše původu etru- ského. Pod panstvím římským nabývala vět- šího významu; Cacsar udělil ji řím. právo občanské. Za barbarských vpádů mnoho trpěla; brzo byla v moci Gotů, pak v moci Langobardů a konečně Franků. V této době byla hl. m. hrabství, jež v X. stol. připadlo rodu Canosskému. Po smrti hrab. Mathildy (r. 1115) stala se M. svob. městem. R. 1236 dobyto jí Bedřichem IL, r. 1256 šťastně od- razila útok Ezzelina da Romana. V domácích sporech podařilo se rodu Bonacolsů upev- niti své panství v městě. Po vyhnáni Rinalda Bonacolsa dostal se k vládě Luigi Gonzaga r. 1328, který byl následujícího roku jme- nován od cis. Ludvíka IV. říš. vikářem. Stal se zakladatelem dynastie mantovské. Gonza- gové válčili mnono s milán. Visconty (vi£ Gonzaga). Když zemřel poslední Gonzaga, kard. Vincente, r. 1627, vypukla válka o dě- dictví mantovské, za níŽ r. 1630 bylo M-vy císařskými dobyto a 3 dny hrozně pustošena. Válka ta skončena byla mírem v Cherasku r. 1631, jímž císař a král španělský uznali vévodou mantovským Karla z Neversu, za- čež tento musil čásť Montferratska postou- piti Savojsku. Poslední z rodu tohoto, Fer- dinand Karel (1652—1708), byl císařskými zba- ven panství za to, že povolil Francouzům vlo- žiti posádku do Casaly a slíbil i do M-vy ji přijmouti. Cis. Josef n. r.l785 připojil vévodství Mantovské k habsburským zemím v Itálii. Od té doby M. stále klesala. R. 1796 byla Na- poleonem obležena a 2. ún. r. 1797 se vzdala. Připojena byla k republice Cisalpinské. Na to krátký čas byla v držení císařských, až mírem lunévillským připadla opět republice Cisalpinské, později republice Italské a pak království Italskému. R. 1814 znova obsazena Rakušany a tvořila od té doby čásť pověst- ného rak. čtverhranu. R. 1848 byla od bř. až do čce obléhána Piemontskými , kteří 18. čce pod hradbami byli poraženi. Mír ve Villafrance uzavřený ponechal sice M-vu Ra- kousku, avšak r. 1866 mírem vídeňským de- finitivně připojena s celým Benátském ke království Italskému. — Srv. Volta, Compen- dio della storia di Mantova (Mant., 1807— 38; 6 sv.); De Castro, I processi di Mant., notizie storiche (Milán, 1863); Areo, Storia di Man- tova (Mant., 1874). 790 Mantova — Manuel. Provincie mantovskámána 2363 km* 315.000 oby v. (1897) a dělí se na 11 circon- darií. Četnými řekami (Pád, Mincio, Oglio s Chicse, Secchia) a hustou sítí kanálovou jsouc zavlažována jest velmi úrodná. Hlav. produkty: rýŽe, obilí, konopí, víno, olej; čilé hedvábnictví a včelařství. Mantova [Mantau), ves v Čechách, hejt- manství Stříbro, okr. Stodv, fara a pš. Cho- téáov; 70 d., 151 oby v. č., 611 n. (1890), ka- menouhelné doly. R. 1272 připomíná se při klášteře chotěšovském. Mantova&o viz Ghisi. Ma&tovsldi nádoba sluje starořímská vása z prvních dob císařských, jež vyřezána jest ze sardonyxu a ozdobena na báni reliéfy, Eobrazujícími průvod obětní. Nádoba, cho- vaná nyní ve vévod. museu v Brunšviku, je 15Va cm vysoká a má v průměru 6Ví cm. Jméno své má odtud, žj chována byla pů- vodně ve sbírkách rodu Gonzaga v Mantově, kde při plenění města r. 1630 stala se ko- řistí jakéhosi vojína, jenŽ ji prodal za 17 du- kátů důstojníkovi von Sirot, ten pak daroval ji svému plukovníkovi. Františku Albertovi, vévodovi sasko-lauenburskému. Později pře- šla vása v majetek vévodů brunšvických, Karel I. pak odevzdal ji r. 1767 museu, jím v Brunšviku založenému. Při revoluci r. 1830 byl vév. Karel II. nucen uprchnouti z Brunšviku, při čemž vásu tuto vzal s sebou. Od té doby nebylo po nádobě ani památky, až po smrti Karla II, r. 1873 objevila se v pozůstalosti vévodové, jež připadla městu Genevě. Ge- neva navrátila však nádobu museu brunšvi- ckému. O pravosti vásy proneseny byly po- slední dobou vážné pochybnosti. — Srv. Ric- gel, Fúhrer durch d. herzogliche Museum in Braun schweig (Brunšv., 1883); W. Gebhard, Braunschweiger Antiken (t., 1876—77). Manina viz Mantova. Mantz Paul, uměl. kritik franc. (* 1821 v Bordeaux - f 1895 v Paříži), studoval práva v Paříži od r. 1839 a vystoupil po prve r. 1844 v > Artistovi* kritikami literár- ními. Leč záhy obrátil se k umění výtvar- nému kritikami v »Événement«, »Revue de Parise, druhé »Revue frang.« a od r. 1859 \ zcjm. v »Gazette des Beaux-Arts«. Zde uve- řejnil zejména: Recherches sur Vhistoire de Vorfevrerie fran<;aise. Vedle toho psal o Sa- lonu do »Tempsu«. Od r. 1880 b^l úřední- kem ministerským, r. 1882 vrchním ředite- lem správy uměl. v ministerstvě vyučování, složil však úřad ještě téhož roku. Napsal četné poznámky do Charles Blancovy »Hi- stoire des peintres*; text k »Les chefs- d*oeuvre dc la peinture italienne« (1869) a nád- herné illustr. Hans Holbein (1879); Francois Boucher, Lemoine et Natoire (1880); Histoire et description de Vé^lise Sainte Marguerite (1884); Salon de i88f)\ Antoine Watteau ^1891); La peinture francaise du IX<-' siécle á la fin dli XVIe (1897). ' Manu (>človčk«), v indické mythologii jméno praotce lidstva. Byl původu božského, syn Vivasvantúv (Sluncej, a po potopč svčta, z níž ho zachránila ohromná ryba z vděč- nosti, že on jí před tím život zachránil, zá- zračným způsobem oživil zemi lidstvem a zvířectvem. Dle pozdějších názorů má každá světová doba {manv-antaram^ od vzniku do skonání jednotlivých světů) svého M-a; dob takových (po 4,320.000 let) je 7, či 14, či ne- konečnV' počet. Naše doba (s M-em Vivasvan- tovccm) jest sedmá. M. dle ind. názorov je i původcem zákon nik a, t. z v. M-ova (.Vá- nava-dharma-š3stram^fA'Samhita.), který s po- zdějšími výklady, doplňky, někdy i obmeze- ními jest podnes základem právního života v Indii. Ve 12 knihách popisuje sociální zří- zení lidstva (t. j. bráhmanské Indie) a vy- kládá práva i povinnosti náboženské, sociál m' i rodinné jednotlivých stavů. Zákonník tento je veršovaném zpracováním nějakého star- šího zákonnika prosaického {dharmasastram, v. Dharma) s rozl. přídavky; po něm vznikla podobných zpracování celá řada. Doba, z niž zpracování to pochází, odhaduje se veimi různě; dle Bůhlera bylo to kdysi mezi II. st. př. Kr. a II. stol. pó Kr. Zákonník M-ův mnohokráte byl vydáván a překládán; srv. zvi. Bůhlerův překlad v XXV. sv. Mullero- vých Sacred Books. ^hř. Mannál, kniha příruční, do které se za- pisují příjmy a vydání podle svých prame- nův a účelů, nikoli v pořádku chronologi- ckém. M. v hudbě viz Klávesnice. Mannálnik viz Koranda 2). Kannblae, lat., p*níze získané z prodeje válečné kořisti, později kořist, zvi. válečná, podíl vojevůdcův na ní, též nezákonný zisk, lichvářský zisk. Mannorlnm, lat. rukojeC, zvi. při rej- střících varhanových, při nichž m. opatřeno jest knoflíkem s příslušným nápisem. Mannool [-učij viz Manutius. Mannel: 1) M. I. Kom ne nos viz Ema- nuel 1). 2) M. II. Palaeologus viz Emanuel 2\ 3) M. Veliký viz Emanuel 6). 4) M. Juan viz Juan Manuel. Mannel Ni klas, zvaný Deutsch, malíř a básník švýc. (♦ 1484 v Berně -— f 1530 t. '. Byl asi ok. r. 1511 žákem Tizianovým (pode jménem Emmanuelo Tcdeschí) v Be- nátkách a usadil se pak v Berně, kde již r. 1612 byl členem velké rady. účastnil se ve službách francouzských vojen italských, jakož i švýcarských bojů reformačních , ja- kož vůbec fedroval ve Švýcarsku reřormaci, zvláště básněmi a polemickými spisy, vtipné a řízně psanými satirickými fraškami, jako Die Totenfresser] Vom Papst und seiner Prie- sterschaft\ Der Ablasskrámer; Barbeli (kde dvanáctileté děvče svou znalosti bible vy- nikne nad celým zástupem knězi); Eis'i TraJ^- denknaben, provozovanými i tištěnými v 1. 1521 až 1530. Ještě silnější a demagogicky půso- bivější jest prosaický dialog Krankheit Jer Messe (1528), mistrný obraz bernských déjin reformačních. S obrazoborci umělecký smysl Mův se nesrovnával, čemuž dal M. výraz ve své Klagrede der armen GÓt^en. Z jeho prací Manuel — Manumissio. 791 malířských nejznamenitější byla freska Tanec smrti (1515—- 1521), malovaná na ohradní zdi domin, kláštera v Berné, teď již pobořené. Obraz dochoval se ve 24 lithograíiích : Nikl. M-s Totentani (Bern, 1829—1831). Také jen z kopie známa jest jeho Šalomounova modlo- služba z r. 1518. Z jeho olejomaleb a kreseb, vesměs fantastických, ale bez náležit. kráso- citu provedených, jest většina v Berné a v Basileji (zvi. Stéti Janovo a P. Marie s dé- tdtkenif sv, Annou a jinými svatými). Nově Vydali M-ovy práce básnické Tittmann (Lip- sko, 1868) a Bachtold (Frauenfeld, 1878). M-ův syn Hans Rudolf M. (* 1525 v Er- lachu — t 1571) byl rovněž básníkem, ma- lířem a ryjcem. Ok. r. 1544 učil se malířství u Maximina v Basileji a z jeho olejomaleb zachovaly se některé ještě v Berně, zvi. po- dobizny; vynikají lehkou kresbou a jadrným koloritem. Od něho jsou dřevoryty v Šebest. Múnstera Kosmografti a některé rytiny hor- nických strojů v knize »De re metallica« od Jiřího Agricoly. — Srv. Grůneisen, Nik. M., Leben u. Werke (Stutg., 1837), pak biografie M-ovy od Schaffrotha (Basilej, 1885) a Handtke (Frauenfeld, 1889). Manuel f-nyčlj: 1) M. Louis Pierre, spisov. a politik franc. (♦ 1751 v Montargisu fLoiret) — t guillotinou 14. list 1793 v Pa- říži). Přišed do Paříže učil syna bankéře Tourtona. Pro své Essais historíqueSy criti- ques, littéraires et philosophiques (1783) byl vězněn v Bastille. Po čci r. 1789 stal se čle- nem obec. rady pař., vydal t. r. La Bastille dévoilée a nasbíral v úřadě látku pro La po- lice de Paris dévoilée (1791, 2 sv.). Dne 2. pros. r. 1791 stal se prokurátorem kommuny, r. 1792 uveřejnil čtyřsvazkové Lettres de Mirabeau á Sophie. Řídil vzbouření 22. čna a 10. srp. r. 1792 a stal se 7. září r. 1792 členem kon- ventu. Téhož roku vyšly jeho Lettres sur la révolutiou. Po odsouzení Ludvíka XVL vy- stoupil z konventu (18. led. 1793) a uchýlil se do Montargisu. Guillotinován pro pode- zření royalismu. Srv. Bonnal, M. et son temps (Pař., 1877). 2) M. Jacques-Antoine, řečník a poli- tik franc. (* 1775 v Barcelonnette fBasses- Alpes] — 1 1827 v Maisons-Laffitte). Vstoupil r. 1792 do vojska a vystoupiv v r. 1801 jako setník stal se advokátem v Digne a později v Aix. Za stodenní vlády zvolen poslancem za Basses-Alpes a Barcelon nettu. Vyniknuv v Paříži usadil se tam r. 1815. R. 1818 jako poslanec za Vendée připojil se k levici a účastnil se všech důležitějších debat, řečně v zásadách revolučních. Znovu zvolen po- slancem r. 1822. Při jednání o zakročení ve Španělsku (27. ún. 1823) prohlásil je spíše za nebezpečné než prospěšné Ferdinandu VII. a odvolával se na zakročení německé ve pro- spěch Ludvíka XVI. Narážka na popravu královu roznítila royalistickou většinu a kom- missí sněmovní vyloučen M. 1. břez. ze za- sedání; návrh kommisse přijat 3. břez. Leč nazítří zasedl M. opětně s levicí ve sněmovně, byl však násilím vyveden a 62 členové le- vice vyšli za ním. Poslední 4 léta života ztrávil u přítele bankéře Laffitta. Tělo jeho převezeno do Paříže a pohřbeno na Pere- Lachaise. Pohřeb byl velkolepou manifestací národní. 3) M. Eugéne, básník a paedagog franc. (* 1823), stal se professorem lycea, později ředitelem. Veršem vydal : Pages intimes ; Poe- mes populaires ; vlastenecké Pendant la guerre a nejlepší svou sbírku lyriky intimní a po- pisné En voyage. Úspěchu čestného se do- dělal svými aktovkami zdravé sociální ten- dence, Les ouvriers a Vahsent, Sám vydal pěkný výbor ze své poesie Poésies du foyer et de récole (1888). M , příbuzný volbou látek Coppéeovi, výrazem Longfellowovi, je bás- ník vzletu prostředního, ale velké ušlechti- losti, mužného citu a myšlenky, které vy- jadřuje ve formě dokonalé. Zvlášť akcenty ze života rodinného aneb motivy s lehkým nádechem sociální a vlastenecké tendence výborně se mu podařily. Některé básně jeho přeložil do češtiny Vrchlický (Moderní bás- níci francouzští, str. 308—310). Mannfakt (lat., co je rukou vyrobeno) značí všeliký výrobek vzniklý rukou lidskou. Xaniifaktara (z lat.) znamená vlastně Živnost prováděnou rukama; mn. čísla m-ry čili zboží rukodělné užívá se hlavně o vý- robcích prflrayslu textilního. Mannlran (Onehunga Harbour), ve- liký záliv na západ, pobřeží sever, ostrova novozealandského na 37^ s. š. s Haurackým zjálivem svírající úzkou Šiji Aucklandskou. Úzkým vchodem pískem zaneseným vedou 3 splavné průplavy, jež dále se rozšiřují a v několika směrech sahají aŽ k pobřeží v hloubce 10—20 m. Plavba moŽna jest jen s velkou opatrností. K hlav. přístavu One- hunze vede úzký průplav Purakau. Hrabství manukauské v prov. auck- landské, na z. a v. mořem, na j. dol. tokem Waikata a čarou k j. konci Thameského zá- livu vedoucí, na s. zálivy Manukauským a a Haurackým a šíjí Aucklandskou ohraničené. Má na 2134 fcm« 12.185 ob. (6223 mužů a 6962 Žen). Dráha z Aucklandu do Newcastleu a tři silnice procházejí hrabstvím. dš. Manul, zool., viz Kočky. Manom de tabnla (lat.), ruku s obrazu! Výrok tento pochází dle Plinia staršího (Nat. hist. 35, 36) od malíře Apella, ienž vytýkal Prótogenovi přemrštěnou úzkostlivost, poně- vadž prý nemůže nikdy manum de tabula tol- lere, t. j. pozvednouti * ruku s obrazu (býti s obrazem hotov). ManomlMlo (lat.) jest právní jednání, kterým u Římanů pán propouštěl otroka svého ze své moci s tím účinkem, že pro- puštěný stal se po právu svobodným {liber- tinus, v. t.). Formy, ve kterých se dala m. byly rozmanité. VyskytovalyC se v starší době m. vindictay censu nebo testamento, k nimž přibyla za dob křesťanských m. in ecclesia. Bezforemné propuštění na svobodu, jmeno- vitě m. inter amicos jiebo per epištolám^ které dle starého práva bylo zcela neplatné, způ- 792 Manu propria — Manutius. sobuje později právní účinky třebas sesla- bené, jako že propuštěný stává se Latinus lunianus, o němž platilo, že žil jako svobodný, ale umíral jako otrok. Justiniánské právo ne- zná těchto Latinů, upravuje ale m. inter amicos a per epištolám^ jež dávají nyní plnou svobodu, foremnými předpisy. Hý. Manu propria, lat., zkráceno m. /?., vlast- noručně. Kanas (lat.) jest právní moc, kterou měl v starém Římě občan římský nad svou man- želkou. Žena podrobená této moci měla na- proti manželovi svému, v příčině osobní i majetkové, stejné právní postavení, jako dcera otci poddaná naproti tomuto. Manželka iw manu byla podrobena domácímu soudu svého manžela, byla nezpůsobilá míti vlastní jmění a nabývala práv majetkových, jež jí byla zřízena, nikoli pro sebe samu, nýbrž ne- zbytně a přímo manželu svému. Toto přísné manželství povstávalo trojím způsobem: coti' farreatione (v. tX usu (tím, že žena žila s mu- žem jako manželka po jeden rok) a coémptione (v. t.). Časem, a to již velmi záhy, bylo za platné manželství uznáváno téŽ takové, kde žena se nepodrobovala právě popsané moci manželově, nýbrž zůstala oproti němu právně samostatnou. Již na sklonku republiky jest manželství přísné méně obvyklým nežli man- želství bez m. a bylo tenkráte provedeno odloučení manželství a m. s jiné ještě stránky, ježto stala se možnou m. bez manželství (v. coémptio Jiduciaria). Spojena s manželstvím nebo bez něho vyskytuje se m. ještě v době císařské, vymizela vŠak úplně do dob Justi- niánových. Hý. Manuskript viz Rukopis. Manna manom lávat (lat.), ruka ruku myje. Manns mortiia viz Mrtvá ruka. Ma&oiloe (Manisch), ves v Čechách, hcjtm., okr. a pš. Č. Lípa, fara Horní Lib- chava; 36 d., 178 ob. n. (1890), mlýn, pila. Manatlua [-ciusj (ital. Manu^io, Manu^^i neb Manucci), ital. rodina knihtiskařská: 1) M. Aldus (Aido) starší (* 1450 v Sermo- netté u Říma, odtud zván také Romanu s — t 1515 v Benátkách). Studoval v Římě, po- zději ve Ferraře, kde byl učitelem jeho v řeč- tině Guarino. Potom stal se vychovatelem syna knížete de Carpi, uchýlil se později za ne- pokojů válečných k Picovi della Mirandola a s ním pak k příbuznému Mirandolovu, knížeti Albertovi Picovi, do města Carpi. Zde po prvé uzrál ve třech těchto mužích plán založiti tiskárnu k vydávání auktorů řeckých a latinských. Podporou knížete de Carpi za- řídil M. r. W89 v Benátkách tiskárnu, jež záhy utěšeně rozkvetla. První tisky z ní vyšlé, bez udání roku a vydavatele, byli Musaios, báseň Galeomyomachia a řecký Žal- tář. První kniha, opatřená datem, jež vyšla z jeho officiny, byla Laskariova řecká gram- matika, datovaná ze dne 28. ún. 1494. Roku 1495 vyšel 1. díl vydání Aristotelova (ed. princeps tohoto auktora), jež ukončeno bylo dílem pátým, vyšlým r. 1498. Počet prvních vydání (editiones principes) auktorů řeckýdi, jím vydaných, obnáší 28. vydáuí Aldinská (editiones Aldinae) vůbec dosahují počtu 130 svazků. Knihy z tiskárny Aldovy vyšlé vy- dávány byly v typografické úpravě stále do- konalejší, tištěny jsouce písmem vždy vkus- nějším. Písmo gotické (mnišské), dotud ob- vyklé, nahradil M. antiquou a kursivou, jim objevenou a dle jeho návrhu řezanou. Kom- mentáry, připojené k textům auktorů, byly stručné, lišíce se podstatné od rozvláčnosti obvyklé v pozdějších commentarii perpetui. K hojným vydáním psal M. sám učené před- mluvy. Dům M-iův byl vítaným útulkem a střediskem učencův a filheliénů; zde zalolO M. také učenou společnost, zvanou Neaa- demia, z níž vzešla pozdější Accademia della Fáma. Členové akademie té získali si veliké zásluhy o textovou úpravu auktorů, M-iem vydaných. Také v latinském veršovnictvi M. pokusil se s úspěchem, jak dokazuje bá- seň Musarum panegyris, vyšlá před r. 1489. Dále sepsal : Dictionaríum graecum (1497); Institutiones graeco-latinae (1501-1508); Gram- maticae institutiones graecae (1515); Demetris Horatianis (1509). Vedle auktorů řeckých vy- dal M. také řadu auktorů latinských a s^h* sovatelů italských. M. vydal také na svou dobu skvostně illustrovaný text PolifiloTy Hypnerotomachie; kartony krásných tědi dřevorytin přičítají se Mantegnovi a Belli- nimu. Knihtiskařský znak M-ův byl delfÍD a kotva. M. měl tři syny a dceru; nástupcem v řízení tiskárny benátské stal se syn jeho f) M. Paolo (* 1512 v Benátkách — f 1574 ímě). R. 1533 přejal správu officiny svého otce, jejíž řízení bylo do r. 1529 v rukon děda jeho Andrea ďAsola. V době od roku 1515—1574 vyšlo z tiskárny Aldinské asi 635 spisů. R. 1563 jal se k vyzvání papeže Pavla IV. vydávati v Římě texty Otců cír- kevních dle rukopisů vatikánských a pala- tinských. KdyŽ však později municipium říio* ské odepřelo dalŠí subvenci, vzdal se M. r. 1569 řízení tiskárny římské a zastavil oa nějakou dobu vydávání Otců, později vlak ujal se opět správy římské tiskárny. M- obíral se horlivě zejména studiem Cicerona. V té příčině důležitý jest jeho Kommentár k rř&« Ciceronovým (1578—79, 3 d.). Rozsáhlá jeho korrespondence latinská {Epistolaé) vvdána byla v 7 sbírkách (1558--1580), italská (W- Ure volgari) ve dvou sbírkách (1556 a 1560J' Výbor (Epistolaé selectae) vydal nejnověji Fickelscherer (Lips., 1892). — Syn jeho byl 3) M. A 1 d u s (Aido) mladší (* 1547 v Be- nátkách — t 1597 v Římě). Byl muž veliké učenosti a značného nadání filologického. Již jako chlapec uveřejnil spis: Elegance déU Iťngua toscana e latina (1556), jenž dočkal se více než 20 vydáni, a později Orthograpkia ratio (1561 a později ještě několikrát). V le- tech 1562—65 pobýval v Římě, pomáhaje svému otci při vydávání otců církevních; xď« vydal r. 1563 zloi. ky Sallustiovy s poznán:- kami. R. 1570 ujal se správy rodinné tiskárny v Benátkách. M. byl sice důkladným učencem Manuzio — Manžel. 793 (uvádíme jeho vydání spisů Ciceronových^ se mechanickou. Předmětem m-ry může státi 1583, 10 dílů, a kommentář k fíoratiovu Listu se vše, co jest jakýmkoli činitelem umel. kPisonum,1516), ale neměl praktického ducha , díla nebo co přispívá k jeho rázu, tak že svých předchůdcův, a tak se stalo, že závod , uměl. dílo stává se tím nepravdivým a bez- jeho ponenáhlu klesal, až úplně zašel. M. při- , rázovitým. Tak barva, tvar díla může býti jal potom r. 1585 stolici eloquence na uni- manýrovaným, rovněž jako zpracování látky, versitě v Bologni, r. 1586 působil na uni- i V hudbě slově m-rou ozdoba, versitě v Pise, r. 1588 na universitě v Římě, , Hanzanares: 1) M., řeka ve špan. pro- r. 1590 přejal správu tiskárny vatikánské. ' vincii Madride, prýští na již. svazích Sierry Manželství jeho s dcerou Bernarda Giunty de Guadarrama (Cerro dc los Siette Picos), zůstalo bezdětným a tak vymřel jím rod AI- teče kolem Madridu a ústí se po toku 85 km dův, editorův, »jakých neznal dotud svět« dl. s pravé strany do Jaramy. V létě má vody (Burckhardt). Z tiskárny Aldinské vyšlo za velmi málo, za to v čas desfů značně se roz- necelých 100 let jejího' trvání celkem asi vodňuje. Údolí jeho zvláště v okolí Madridu 900 áuktorů řeckých, římských a italských, i bývalo kdysi porostlo stinnými háji, kam Srv. A. Renouard, Annales de Timprimerie Madridští rádi vycházeli a kde pořádány bý- des Alde (Pař., 3. vyd.; 1834); Steinschneider, valy slavnosti opěvované od básníků sto- Gerson Soncino u. A. M. (Berl.,1858); Schuck, letí XVII.; teď od Puente verde až k Puente A. M. und seine Zeitgenossen (Berl., 1862); de Toledo v Madridě obsazeny bývají břehy Didot, A. M. et Thellénisme á Venise (Pař., M-u sty a sty pradlen. 1875); Frommann, Aufsátze zuř Geschichte d. I 2) M., levý přítok horního Duera, prýští Buchhandels im 16. Jahrh., sešit 2. (Jena, na sev. svazích Sierry de Atienza. 1881); Goldsmid, A bibliographical skctch I 3) M., okr. město špan. provincie Ciudad of the Aldine presse at Venice (Edinburk, Reál, na řece Azuelu, přítoku Guadiany, a 1887, 3. d.); Omont, Catalogues des livres i na dráze Madrid-Sevilla; příční trať spojuje grecs et latins, imprimés par A. M. á Ve- ' M. s městem Ciudad Reál a tudíž s Estre- nise (Paříž, 1892). V/-, i madurou a Portugalskem. Má 9687 ob., kteří Ma&nzlo viz Manuti us. I pěstují vino (červené víno valdepeňaské) a Mannzzl viz Manutius. vyrábějí sukno, plátno, mýdlo a kořalku. Manyd, sníženina půdv mezi Kaspickým V okolí daří se výborný šafrán. Město je a Černj^m mořem v jižní kuši, skládá se po zbudováno na místě, kde bývala Casa de M., větší cásť roku jednak ze souše, jednak i hrad postavený po bitvě u Las Navas de zeřady hořkosolných jezírek a táhne se v délce Tolosa (1212), a patří k vynikajícím městům 680 km od dolního toku ř. Donu jihových. ke i Manchy (v. t.) jsouc se svými zahradami a stepnímu jezeru Keke-Usunu v gubernii ' četnými okolními dvorci oasou v dálné pláni, astrachánské, 84 km od Kaspického moře. Ma&zanllla, t. j. Mancinella, bot., viz Z jezírek důležitá jsou Bolšoj Itman^ ManyČ- Hippomanes. koje oiero a Šara-Chulusun, které je nejvýš- | Manzanillo: 1) M. přístavní město státu ším bodem této sníženiny. Do něho vtékají | mexického Colima (odtud Puerto de Colima), od jihu řeka Kalaus, od sev. řeky Ilan-Zaucha na krásné a příznivě položené zátoce a na a Chara-Zaucha. Za jarních povodní roztěká ' poloostrově, který děli lagunu Cuytlanskou se voda jtzerní ve dvě ramena, z nichž se- od okeánu, s bujnou vegetací kolkolem, ale verozáp. slově Západní M., kttrý ústí u mí- v podnebí velmi nezdravém, se 4044 obyv. sta Stanica Staromanyčkaja do Donu, jiho- Drahou 50 km spojeno je s městem Colimou. vých. pak Východní M., který přechází ' Vyváží se stříbro z dolů Colimy, dřevo ce- raísty v jezírka, až se ztrácí sám v jez. Keke- 1 drové, kůže a drogy. Dovážejí se látky ba- Usun, z nčhož lze z jara pozorovati trojí vlněné a zboŽí krátké. Obchod jest skoro odtok do Kaspického moře. Obě ramena i výhradné v rukou několika firem hambur- řeky M-e jsou zbytky rozsáhlého moře, jež ských. prostíralo se kdysi v končinách nynějšího | 2) M., přístavní město na jižním pobřeží Kaspického, Azovského a Černého moře. ostrova Kuby v prov. Santiagu, při bezpečné Manýra (franc. man/^re), tolik co způsob, zátoce de Buena Esperanza na sev.-z. od zvláště způsob nějakého vypracování. V umění Sierry Maestry, ale v kraji nezdravém; 34.220 značí m. technický způsob provedení, na př, , obyv. (1887). Má značný vývoz dřeva cedro- aquatinta, m. liniová v ryjectví, neb také ne- , vého, mahagonového, medu, cukru, kozí a správně sloh, pak zejména ve smyslu nechval- tabáku. ném na označení, že uměl. dílo je provedeno , Manžel Ludwig, sochař něm. (* 1858 způsobem jenom autoru vlastním, buď návyk- v Kagendorfě u Anklamu). Vzdělal se v letech lým nebo přiučeným, kterým umělec pracuje 1875—81 na uměl. akademii v Berlíně u Scha- konvencionálně a mechanicky; proti tomu pera, pak pobyl 3 léta v Paříži. Vrátiv se do stojí svobodné a prosté podání přírody. Ma- Berlína byl činným jakožto dekorační plastik nýristé jsou malíři, kteří pracují na základě a raodelér, ač vedle toho pracoval i větší slohu velikého mistra, slepě a bez ducha práce sochařské, jako skupinu Mír chráněný i bez samostatného studia přírody jej napo- ' ^branémi (1889), pracovanou ještě pode vli- dobujíce; také ten umělec stává se manýro- vem francouzským, pak realistický genre váným, který pracuje stále týmž směrem a I Dělnice s pole se vracející. Pro Štětin vytvo- způsobem, tak že posléze jeho tvorba stává řil obrovskou fontánovou skupinu: Obchody OU&v Slovník Naučný, av. XVI. 237 igoo. 51 794 Manzoni. námořnictví a průmysl Štětina. Z ostatních jeho prací uvádíme: Socha bohyně Slávy s re- liéfovým obrazem cis. Viléma I., pomník cis. Viléma I. pro Anklam a sochu císaře Jin- dřicha Ilí. pro budovu říšské rady. Pro hum. časopis >Ulk« kreslil také polit, karikatury. M. je profess. na uměl. -průmyslovém museu v Berlíně. Manzoni Alessandro, slavný básník a romanopisec italský (* 7. břez. 1785 v Mi- láně — t 23. květ. 1873 t,), byl po matce vnukem filosofa Beccarie. R. 1799 vstoupil do šlechtické kolleje v Miláně, kde se sezná- mil s V. Montim ; překládal z Horáce a Vir- gila a přiznával se k revolučnímu liberalismu, jak viděti také z malé básně Ody na svobodu^ jež byla ostatně uveřejněna až po smrti bás- níkově. První uveřejněná báseň M-ho byl sonet na Danta (1802), dosti konvenční, ja- kož vůbec klassicismus Pariniho a Montino ovládá v té době budoucího vůdce roman- tismu, jak viděti také z básně na Smrť Karla Imbonatiho (tišt. 1806 v Paříži). R. 1805 ode- jel s matkou Julií do Paříže, kde se stýkal s kruhem filosofů seskupených kolem Caba- nise a hlavně s filosofem a liter, historikem Fauriclem, s nímž si dopisoval i pozděii a jenž měl značný vliv v jeho názory literární, obraceje je směrem k romantismu a studiu cizích literatur, zvláště německé. V únoru r. 1808 oženil se s protestantkou Jindř. Blon- delovou, která však záhy přestoupila ke ka- tolicismu a obrátila k positivnímu nábožen- ství i M-ho, oddaného dosud filosofickému deismu. Současně dovršuje se v M-m i úplný obrat názorů literárních; s Uranií fl809), v níž je patrný vliv Uga Foscola, je M. ne- spokojen a je to vůbec poslední jeho plod klassický. M. dochází k tomu, že jen poesie hluboce cítěná, z vnitra duše čerpaná, je pravá, a ve smyslu tom píše své Posvátné hymny (čtyři vyšly v Miláně, 1815; 5. 1. 1822, z ostatních projektovaných napsal M. pouze několik zlomků), v nichž poesie katolicismu je proniknuta hluboce vroucími lidskými city; ačkoliv »Posvátné hymny« jsou prvním plodem romantismu v Itálii, M. celkem zů- stal ze všech romantiků nejvěrnějším tra- dici italské prese všecky novoty, jimiž ji roz- šiřoval. R. 1820 uveřejnil historickou tragédii Conte di Carmagnola, věnovanou Faurielovi a obracející se v předmluvě proti konvencím klassickým, jednotě času a místa. Tragédie tato, třeba nebyla dramatem divadelním, má více historické šíře a koloritu než tragédie Alficriho a dosahuje zejména v chorech ve- liké básnické grandiosity. Zatím, co se básník připravoval k druhé své tragédii Adelchi^ dvě veliké události dějinné, revoluce piemontská a smrť Napoleona I. (5. květ. 1821), vynutily si od básníka zvěčnění dvěma ódami, z nichž zvláště druhá, Pátý květen^ je nejen z nej- větších plodů Manzoniho, ale vůbec z nej- mohutnějších básní italských; veliký rozhled dějinný, opravdu věčný zorný úhel, pod nímž pozoruje básník běh lidský, a veliká umt-- lecká ockonomie a plnost činí z ní vzácný pomník italské literatury (obšírnou studii o ní i její překlad viz ve Vrchlického ^Studiích a podobiznách*). V tragédii Adelchi (1822) chtěl M. na radu Goetheovu a Faurielovu dosíci skutečné síly dramatické a připravo- val se k ní dlouhými studiemi historickými i kritickými; francouzsky psaná Lettre a U. C. sur r unitě de temps et de lieu dans la tra- gédie, již uveřejnil Fauriel r. 1823 s překladem obou tragédií M-ových, hájí dramatickou aesthetiku romantickou, jiná studie věnována jest historii Lombardů v Itálii v VIIL stoL, z níž je čerpána právě tragédie >Adelchi«. M. obětoval mnoho veršů, jen aby byla zai- chována historická věrnost, ačkoliv i takto není figura jako Adelchi možná v VIII. stol; celkem jest tato tragédie dramatičtější prvé, I ačkoliv i v ní těžiště umělecké leží v lyrice ' chorův a dikci. Odtud odvrátil se M. od dra- matu (jen několik fragmentů Spartaka zbylo ještě po něm) a pracoval jii od r. 1«21 o historickém národním románě, »chtě po- dati něco přesněji historického než Walter Scottův Ivanhoec, jak psal Faurielori, přiblížil se však spíše Waverleyi, podav fiktivně osobnosti v historickém ústředí a rámci. Po dlouhých badáních historických, po mnohých opravách a skrupulích vydal r. 1827 své Zasnoubence (/ promessi spasi), 3 sv., intimní historii lásky dvou lidí z lida v rámci politických a veřejných události z po- čátku XVII. stol., kdy Lombardie úpěla pod španělským panstvím — a sloučil tak cíl umělecký s vlasteneckým i moralistním, nebof podal utrpení obou snoubenců a lásku jejich čistě, až zdrželivé, potlačiv několik smělej- ších a barvitějších stran již napsaných. Tento moralismus poškodil někde »Snoubence« jako dílo umělecké, jako jinde skrupule historické, které místy činí z románu historickou studil >Snoubencic jsou klassickým pomníkem vy- pravovatelské prosy italské, která před M-ín kolísala se mezi pedantickou učeností a li- dovou nedbalostí, a měli rozhodný vliv ve vytvoření se moderní prosy italské. M. po- zději opravil svůj román a vydal takto opra- vené druhé vydání, v němž si postavil dosh úzký ideál ryzí fiorentštiny, jejŽ hájil i v po- jednáních theoretických (O Jednotě Jazyka a prostředcích Jak ji rozšířiti y 1869). Vedle těchto hlavních děl napsal M. řadu úvah a zlomků filosofických, aesthetických, historických a filologických menšího významu. Po smrtí první své ženy (1857) oženil se s Terezii Borriovou, vdovou po hrab. Stampovi. Ač- koliv přísný katolík, byl M. také horlivý vla- stenec, jenž ctil Garibaldiho a odmítal ra- kouská vyznamenání; od italské vlády krá- lovské přijal pcnsi a senátorství a, aČ byl papista, i občanství římské. Romantismus M-ův, ostatně daleko bližší realismu a klas- sicismu, než byl mnohých romantiků fran- couzských a německých, ovládal literaturu italskou hluboko do let sedmdesátých i osm- desátých, ač se stal v rukou epigonův a na- podobitelů šablonou, proti níŽ zahájil boj jednak verismus v prose, jednak pohan- Manzové — Manželství. 795 ský a antický realismus Carducciův v poesii, a na konec zvítězil úplně; veliký historický a literární význam M-ho zůstává tím však nedotčen. O M-m psala velká řada kritiků italských i evropských ; tak F. ďOvi- dio, B. Zumbini, A. ďAncona, G. Mestica, B. Prina, A. Borgogni, F. Galanti, L. Ven- turi, F. F^errieri, G. Carducci, Artur Graf, M. Monnier, V. Waille, Sainte-Bcuve, F. de Sanctis a R. Bonghi. Srv. Vismara, Biblio- graíia Manzoniana (Milán, 1875) a A. Piumati, La vita e le opere di Aless. M. (Turin, 1886). U nás psal o něm Vrchlický (Studie a po- dobizny) a překládal z něho (Anthologie mod. poesie italské); Zasnoubence přeložil Prokop Ondrák (Praha, 1842— 44, 7 dílů). Šld. Manzové (rus. Mauau, MaHbuau), Číňané usedlí na území ussurijsícého kraje v sibiř- ské oblasti přímořské anebo dočasně tu pře- bývající za různými pracemi. Osady jejich roztroušeny jsou po celém kraji ussurijském, po pobřeží sever. Japanského moře, v údolí ř. Ussurije a ostatních větších řek. Někteří usadili se zde do zabrání kraje Ruskem, jiní později většinou z nouze nebo z obavy před stíháním v Číně i jsou to většinou tuláci, nádenníci nebo i zločinci z provincií Šan-tung, Šan-si, Či-li, Liau-tung a ze Sungarska. V roce 1890 počítalo se jich do 18.000, žijí bez ro- din a jsou většinou buddhisté, usedlí M. za- bývají se zemědělstvím, dočasně zde přebý- vající lovem zvěře a ryb, obchodem a řemesly. Do zabrání kraje Ruskem těšili se se strany čínských úřadů za bohaté úplatky úplné vol- nosti, teď ovšem podřízeni jsou ruským úřa- dům a platí roční poplatek 1*90 ruble z hlavy. Manželstvi (lat. matrimonium, něm. Ehe, rus. brak, angl. marriage, frc. mariage) jest spojení muže a ženy odpovídající právu. Vý- měr tento předpokládá, že právní řád, ať duchovní, ať světský, upravil poměr mezi mužem a ženou, že z přirozeného lidského poměru životního stal se poměr právní. Z dě- jin vývoje lidstva nemáme zaručených zpráv, že by některý národ vůbec neznal nijakého způsobu spolužití mužů se ženami, že by znal pouze pohlavní styky zcela nahodilé i pře- chodní, že by muži a- ženy jinak vedli stále život oddělený. Avšak ani dějiny trvalejších spojení mužů se ženami dnes ještě nejsou postaveny na základech pevných a neklam- ných, ačkoli v nových dobách ethnologie otázkám těmto věnuje nejbedlivější pozor- nost. Jisto jest, Že příslušné otázky mohly by s jistotou řešeny býti jen tenkráte, kdy- bychom pro každý národ dějiny vývoje m. stopovati mohli až ke kolébce jeho; beze sporu jest, že stejné podmínky životní při rázných národech vyvolaly stejné zjevy, Že přemnohé styky jednotlivých národů nezů- staly beze stop ani ve vývoji manželského poměru, že rostoucí kultura, zejména vliv náboženských učení měly v této příčině vý- znam dalekosáhlý. Při tomto stavu věcí není ovšem možno zde podati sebe jednodušší kostru vývoje m. při různých národech a v různých dobách; odtud přestati nutno na všeobecném vytčení základních forem m. v tisíciletém vývoji lidstva se vyskytujících hlavně co se tkne počtu osob žijících v man- želském spojení, 8 podotknutím ovšem, že i tyto formy jsou v theorii velmi sporné a že každá z nich vykazuje nejpestřejší odrůdy. Nejhlavnější tyto formy jsou: 1. m. skupi- nová, která se jeví buď a) jako en do- gám ní, t. j. všeobecné pohlavní spojování uvnitř rodiny, namnoze v jedné generaci. Při spojení takovém nelze mluviti o indivi- duálních poměrech příbuzenských, nýbrž jen o poměru jednotlivých generací, b) Jako exogamní m. skupinové, při němž muži z jedné rodiny se společně pojí se ženami rodiny jiné; i zde ovšem jsou muži, Ženy i děti společní (v. Exogamie). 2. Druhým druhem jsou m. individuální ťj) ve formě polygamie č. mnohomanžel- stva, které zase může býti a) mnohomuž- ství č. polyandrie, žije-li jedna žena v po- hlavním spojení s více muži, namnoze mezi sebou příbuznými. Poměr tento nebyl a není tak rozšířený, což asi více souvisí s poměrně menším počtem mužův oproti počtu žen nežli s éthickými ohledy. /?)Mnohoženství č. polygynie, žije-li jeden muŽ s více že- nami v stálejším pohlavním spojení, poměr, který namnoze hospodářskými ohledy byl ob- mezován, b) Individuální m. vystupuje ve formě jednomanželstva č. jednoženství č. monogamie, žije-li pouze jeden muŽ s je- dinou ženou; forma to všech civilisovaných národů, na niŽ evropská kultura a křesťan- ství jevily největší vliv. Není pochyby, že kterákoli forma mnohomanželství jest zna- mením nižší kultury příslušného národa, ač- koli nesmí se vždycky z tohoto zjevu odvo- zovati nezřízená prostopášnost pohlavní, která i při monogamii vyskytuje se měrou úžasnou ; tam namnoze rozhodovaly ohledy k dosažení velkého počtu potomstva, které rozšiřovalo majetek i blahobyt rodiny; působila přitom též okolnost, že vážnost obou rodů, muž- ského a ženského, nebyla všude stejná. Za to považuje se nyní monogamické spojení za vymoženost vyšší civilisace, odpovídající rovnosti obou rodů, možnosti zdárného vy- chování potomstva a vnitřní hodnotě man- želského spolužití. Monogamie vyvinula se ovšem v dávných dobách při mnohých ná- rodech sama sebou, již dříve, než v ostat- ních oborech o nějaké vyšší kultuře mohlo býti mluveno, vyvinula se bez positivních předpisů, beze zvláštního uspořádání; veřejný mrav byl tohoto spojení základem a štítem. Ovšem nesmí se zapomenouti na nejdůleži- tější okolnost: monogamie jest jen tenkráte známkou vyšší kultury, není-li pouze formál- nou, nýbrž je-li skutečnou; jen tenkráte spo- lečnost se vyšinula, když skutečně jeden muž žije v manželském svazku s jednou ženou a když mají jednotlivci také mravní sílu, by nežili vedle monogamického m. v nejrůzněj- ších formách pohlavního styku mimomanžel- ského. Ideálem lidské společnosti musí tedy býti čistota muže i Ženy před m-m a čistota 796 Manželství. v m. Tímto zpfisobem dají se národové za- chránit a převeliká zla zažehnati. Právní řády upravovaly teprve tenkráte m., když zvítě- zilo přesvědčení, že m. má význam politický, anof jest základem rodiny a i lidské společ- nosti, že má význam sociálně náboženský, anoť jest základem dobrého mravu a vycho- vání potomstva, tudíž lidského pokroku vů- bec. Kde toto právní upravení začíti má a kde končiti, nelze všeobecné stanoviti, neboť nutno řešiti mnoho otázek rozdílných dle stupně vývoje národního; jisto je, že úprava poměru manželského patří k nejtěžším bo- dům zákonodárné politiky. Nelze pochybo- vati, že při tomto upravení zákonodárce má hleděti k éthickým názorům, za nimiž ale právo svými prostředky bude vždy pokul- hávati, neboť éthika chce zajisté vždy ideál m., jehož právními předpisy nelze vystih- nouti. Vznešenost m. musí býti v manželech, právní pravidla sama nepomohou. Má-li lid- ská společnost řádné trvati, musí odmítnuta býti hesla v rouchu sebe lákavějším proná- šená, která mají za účel zlehčení m.; slou- žiti jen choutkám jednotlivců znamená po- hrbiti celek. Definice římského práva, že m. jest spojení muže a ženy k úplnému spole- čenství života, jest definicí více éthickou než právnickou, což rovnou měrou platí o stejné definici katolického práva manželského a o § 44. rak. obč. zákonníku. Vytýká-li kře- sťanská morálka jako účely m. zplození a vychování dětí (bonům prolis), manželskou věrnost co do ukájení pudu pohlavního (^o- num fidei) a vzájemnou lásku manželův a nerozlučnost svazku manželského {bonům sa- cramentí), tedy ideální spojení těl a duší, přece podle žádného (ani církevního) práva nezávisí platnost m. na splnění těchto úkolů, ježto m. za platné se považuje, jakmile přede- psané podmínce o uzavření jeho bylo plně vyhověno. A zase naopak éthika sama od- suzuje spojení muže a ženy, které nebylo uzavřeno v právní formě, třeba všechny předpisy éthické byly by zcela plněny. Od- tud pro právo zbývá jediné definice úvodem vyznačená. Podává-li se zde nástin vývoje církevního práva manželského, děje se to proto, že od veřejného vystoupení a sesílení křesťanství přibyl činitel, který až po naše dny v manželském právu má význam daleko- sáhlý, ať již (katolické) církevní právo man- želské platí výhradné, ať plau pro obor státní jen zákonodárství státní. Církev ujala se zne- náhla m. vycházejíc z toho, že jest jejím úče- lem chrániti životní podmínky lidské pospo- litosti, která bez řádného m. Žíti nemůže zdárně. Poměr mezi zákonodárstvím církev- ním a státním na poli práva manželského v době křesťanské odpovídá přirozeně vše- obecnému poměru mezi státem a církví. V říši Římské, pak za Merovcovců a Karlovců zůstalo m. upraveno celkem zákonodárstvím státním, ovšem že vliv církevní co do uplat- nění vyššího stanoviska éthického, zejména při překážkách manželských a při rozloučení m., jest patrný. Ale teprve když ve středo- věku církev začínala ovládati téméř veškerý život veřejný, upravovala i veškeré pomérý manželské jako res mere ecclesiasticas, t. y jako záležitosti ryze církevní, aniž státy od- por činily, které pravidelně se spokojily jen upravováním majetkových poměrů. V době této položeny byly základy manželského práva církevního, avšak vývoj jeho dokončen byl teprve na sboru tridentském (1563), jehožte ustanovení tvoří až podnes s některými změ- nami později provedenými platné právo cír- kevní. Dávno dříve se již vyskytující učeni o svátostné povaze m. bylo zde za dogma prohlášeno; toto nazírání na m. svědči pravé o tom, jak nezměrný význam připisovala ar- kev m. pro celé lidstvo, odtud lze také přís- nost církevního práva manželského vysvětliti Ale v týchž dobách největšího rozvoje cír- kevního práva manželského zrodila reformace a humanismus nové nazírání na m.; vzmáha- jící se pak vliv státní a vznik konfessí no- vých byly příčinou státního upravování m. Vývoj práva přirozeného razil pak proticir- kevnimu směru brzy cestu další, jakož i učen: od XVII. stol. se stále šířící (zejména Anto- nius de Dominis, f 1624), že odlišovati sluší manželskou smlouvu od svátosti, která prý jest pouze jakýmsi přídavkem k smlouvě, oď níž se může odděliti, kdežto prý svátost sama záleží jedině v požehnání sňatku. Tím také položen základ k dalšímu učení (zejm. Launoy, 1674), že státu přísluší výhradné právo sta- noviti překážky manželské a že oprávněno státní soudnictví ve věcech manželských. Učení toto hájil pak mimo jiné známý Nizo- zemec van Espen (f 1728), Justinus Fcbro- nius (Jan Mikuláš z Hontheimu, -f* 1790) a téměř všichni rak. spisovatelé z doby jose- fínské, i papežem neuznaná synoda pistojská z r. 1786. Franc, revoluce a život ji před- cházející otřásly též m-m a myslovč hnuti XIX. stol., odrážející se v romantismu a na- turalismu, v dekadenci i v moderně, nepři- spěly k jeho povznesení. V zemích rakouských platilo s někte- rými výjimkami církevní právo manželské až do doby cis. Josefa II., který patentem ze dne 16. led. 1783 upravil m. jako právn: poměr občanský, ačkoliv jeho ustanoveni ponejvíce kryjí se s právem církevním; no- vota jest v tom, že po prvé se strany státní m. samostatně v Rakousku bylo upraveno. Patent tento přešel pak podstatně do jose- fínského obč. zákonníku z r. 1786 a r. 179T do zák. haličského, r. 1808 do solnohrad- skcho práva manželského a tvoří téi hlavni základ ustanovení nynějšího zákonnika obč. z r. 1811 (§§ 44.— 136.). Dvoř. dekret z 23. srp- r. 1819 (č. 1596 sb. z. s.), jeŠtě nyní platný, upravil pak řízení ve věcech manželských před státními soudy. Avšak pozdější polit. přeměny v Rakousku měly opětně vliv na další vývoj práva manželského. Konkordit z r. 1855 ustanovil, že soudy církevní sou- diti mají ve věcech manželských dle přxti- pisů církevních a Že jen soukromoprávní účinky m. náležejí před forum státní. Dů- Manželství. 797 sledkem ustanovení tohoto byl 8. října 1856 I obsah právního poméru jest veřejným prá- (č. 185 ř. z.) pro katolíky vydán nový zákon ' vera donucovacím ustanoven; měniti na tomto o m-ch současně s instrukcí pro. církevní i obsahu není v moci jednotlivcově. Co do soudy, které nyní výhradně rozhodovaly o vě- | otázky, kdo m. uzavříti může, musí zákono- ccch manželských; i pozbyl l.led. 1857 obč. j dárce k tomu hleděti, by m. založeno bylo zákonník co do práva manž. platnosti pro I na základech pevných a zdravých, čehož ne- katolíky. Tento stav věcí trval pouze do i přímo a částečně možno dosici tím, že vy- r. 1868, kdy následkem státních základních loučí se všichni, kdož pravděpodobně nepo- zákonů z r. 1867 vydán zákon 25. května (č. 47 ! skytují dostatečné záruky, že by mohli žíti ř. z.), který zrušil patent z r. 1856, uvedl | ve zdárném m. Ovšem nemůže zákonodárce právo manželské zákonníka obč. pro kato- jíti v této snaze příliš daleko; i svobody líky v opětnou platnost, přikázal soudnictví > osobní má býti šetřeno, anof tu běží o při- civilním soudům a zavedl podpůrné civilní i rozený životní poměr; jinak hrozí nebezpečí, m. (viz dole). Zákon z 9. dubna 1870 (č. 51 'že by přílišné znesnadnění m. podporovalo ř. z.) upravil pak uzavíráni m. mezi osobami : mimomanželské souložení osob a že by dětí bezkon fessij nimi, t.j. nepříslušejícími k žádné nemanželských nebezpečně přibývalo. Dok- zákonně uznané náboženské společnosti. I v ji- trina nazývá pak všechny poměry a okolno- ných zemích koncem XVIil. a v XIX. stol. ! sti, které způsobilost osob vzhledem k uza- státové o své újmě upravovali m. (viz do- 1 vírání m. obmezují nebo vylučují, překáž- leji). Vývoj státního zákonodárství tíhne cel- .kami č. závadami m. (impedimenta matri- kem k osamostatnění m. jak co do formy < mánii) a dělí je 1. na překážky m. vylučující uzavírání, tak co do hmotných předpisů jeho. I {impedimenta dirimentia) a zakazující {prohi- Samostatnosti státního zákonodárství ve vě- 1 bentia čili impedientia), dle toho, nedají-li cech manželských a jeho nezávislosti na ná- > vzniknouti platnému m. (matrimonium ratum, zorech církevních katolická církev zásadné | validum) anebo nedají-li vzniknouti pouze do- ncuznává, což došlo svého výrazu v rozma- , volenému m. {matrimonium licitum); m. přes nitých projevech papežů, při čemž důraz kla- ' tyto překážky uzavřené jest v prvním pří- den na výhradnou příslušnost církevní vzhlc- | pádě neplatné (m. invalidům^ nullum, irritum), dem k m. věřících. Církev katol. od tohoto v druhém pouze nedovolené, ale platné (m. základního stanoviska ovšem nemůže odstou- ' ////VtVum); 2. na překážky absolutní a rela- piti, ano jest dogmaticky stanoveno; odtud | tivní ve smyslu tom, že některé překážky též se vysvětluje, proč všude tam, kde má i nejsou prominutelny, jiné však že cestou býti dán výhost církevnímu právu manžel- . dispensace mohou se odstraniti; což souvisí skému pro obor státní, s církevní strany od- 1 3. s přirozenými (impedimenta iuris divini sivé por se klade všemi prostředky církevně do- 1 naturalis) a positivními překážkami {imp. iuris volenými. Oproti tomu se strany zastanců humani), dle toho totiž, vyplývají-li z přiro- státníno zákonodárství manželského pouka- zuje se k tomu, že vzhledem k vylíčené po- vaze m. a ke známým účelům státu a církve jak stát pro obor státní, tak církev pro obor církevní povolány jsou k zákonnému uspo zené povahy m. anebo mají-li základ v usta- novení zákonním; v tomto případě se různí dle toho, zdali základ svůj mají v právu svět- ském, církevním nebo současně v obou prá- vech; 4. na absolutní a relativní dle toho. řádání poměrů manželských; jak si stát po- 1 překážejí-li vůbec každému uzavření m. neb měry tyto uspořádá, že jest otázkou zákono- dárné politiky jeho, která však k vůli zame- zení třenic a různic toho vyžaduje, by obě zákonodárství na sobě byla co možná nezá- vislá, ježto jen takto učiní se zadost všem náboženským společnostem v státním obvodu jen m. s osobou určitou; 5. na známé {imp. notoria č. mani/esta) nebo tajné {imp. occulta), jsou-li známy soudně nebo více než nějakému malému počtu osob, na př. 5 nebo 7, což v církevním právě má význam co do způ- sobu dispensace; 6. na veřejnoprávní a sou- uznaným ; ncbof kdyby stát zařídil upravení j kromoprávní č. veřejné a soukromé {imp. své vedle názorů jediné společnosti nábo- ' iuris publici a privati^ publica a privataj dle ženské, ukřivdil by ostatním, kdyby urovnal I toho, zdali uplatnění překážek přísluší cír- poměry jednotlivě dle názorů náboženských i kevnímu nebo státnímu soudu z úřední po- společností, zůstala by nerozluštěna otázka, vinnosti, aniž by vyčkati musil žaloby stra- jak se věc míti má při manželstvech smíše- I námi podané, pokud se tkne, je-li každý, n^ch, nehledě k tomu, že uspořádání takové I kdož má způsobilost státi k soudu, nečiní-li řídí se dle náboženského vyznání, jež dle tak z nekalých pohnutek, oprávněn přivésti moderních názorů nemá míti vlivu na po- měry občanské. Při tom se připouští, že je k platnosti, anebo je-li jen stranám súČasť něným nebo jedné z nich přiřknuto právo nemá stát činiti žádných překážek, aby ná- pro určité překážky neplatnosti m. žalobou boženské společnosti dle svých zásad si pro I se domáhati. Jako důvod různění toho uvádí obor svůj manželské poměry upravily a vě- | běžná theorie, že v onom případě rozhoduje říci svými prostředky k zachovávání' těchto zájem pro blaho celé církve, celého státu, předpisů přidržovaly. Dle povšechných zásad práva občanského tudíž zájem veřejnoprávní, kd*:žto v případě tomto jen na váhu padá zájem zdánlivých jtst m. právní poměr založený smlouvou | manželů samých; za soukromé překážky dvou osob různého pohlaví, ale smlouvou j uznává kanonická doktrína běžná překážku neboli smluvním poměrem m. není, neboť • omylu, bázně a donucení, nesplněné výminky 798 Manželství. a tajné nemožnosti vykonati soulož. Proti tomuto rozdílu na poli cirkevního práva na- mítáno, zejména v České literatuře^ ovšem ne bez odporu, že vznikl teprve v XVIII. stol. za vlivu práva přirozeného a protestantských názorů, že starší literatuře byl neznámý, která naopak rozeznávala překážky dle toho, zdali v příslušném případě manželé sami bez ně- jaké vnější pomoci nebo jen cestou dispen- sace mohou m. obnoviti nebo revalidovati ; stanovisko, které shoduje se také s tím, že pro církevní obor nelze mluviti o nějakém rozdílu mezi právem veřejným a soukromým (viz Kanonické právo). Rozdíl překážek na veřejné a soukromé jest ovšem praktický pro právo protestantské a práva moderní. (Srv. spis Hennerův, Různění překážek man- želských fl899J a óasop. »Právník€, 1899 a 1900.) Překážky vylučující církevnímu a rak. právu co do podstaty, ale ne co do rozsahu společné jsou : duševní choroby (impedimentum amentiaé), nedospělost (i. aetatts\ nemožnost vykonati soulož (i. impotentiae\ pokrevenství (/. consanguinitatis č. cognationis naturaiis sivé carnalis), švakrovství (i. afflnitatis), stávající svazek manželský (ť. ligaminis), vyšší svěcení (í. ordinis), slavné sliby řeholní (ř. professio- nis teligiosae č. voti solemnis), rozdílné nábo- ženství č. nedostatek společného křesťan- ského náboženství (t. cultus dísparťtčftis)^ únos (f. raptus), zločin podniknutý proti platnému m. (i. criminis), který záležeti může buď v cizo- ložství (i. adulterii) nebo v zavraždění man- žela (f. conjugicidii). Vedle toho zná církevní právo ještě jako překážky příbuzenství zá- konní (i. cognationis legalis), příbuzenství du- chovní (f. cogn. spiritualis), veřejnou mravo- počestnost (i. publicae honestatis s. quasi affi- nitatis)] oproti tomu zná zase rak. právo nedostatek svéprávnosti, katolicismus, jenž vlastně jest překážkou stávajícího svazku manželského, spoluvinu na rozloučení m. při akatolících a trestní odsouzení při stavu vo- jenském. Církevními překážkami zakazujícími jsou: zapovězený čas (tempus clausum), sliby jednoduché {votum simplex), které jen u je- suitů po dvouletém noviciáte jsou překážkou vylučující, zápovčď církevní (vetitum eccle- siaé), zasnoubení ($ponsale), různost v kře- sťanském vyznání {mixta religio), při níž mluví se o m-ch smíšených. Překážkami za- kazujícími dle rak. práva jsou: nedostatek povolení ke sňatku se strany politických iSřadů pro osoby neusedlé ze třídy služební, nádcnnické a tovaryšské v Tirolsku a ve Vorarlbersku ; nedostatek povolení vojen, úřadů ku sňatku důstojníků a vojínů, pokud se tkne četnictva; nedostatek povolení civil- ních úřadů ku siíatku některých tříd úřed- níků, doba smuteční pro vdovu nebo ženu rozloučenou, nedostatek průkazu o zániku nebo neplatnosti předchozího m., o plno- Ictosti, o způsobilosti cizincově k uzavření m. Co do zániku nezpůsobilosti k uzavírání m. sluší poukázati jednak k tomu, že pře- kážky mohou pominouti samy, když skut- ková povaha je zakládající sama od{)adla. na př. při nedospělosti, jednak k tomu, !e dispensí mohou býti odstraněny, pokud ovšem nezakládají se na nezměnitelných zá- sadách, od nicbz odstoupiti nelze (v. Dis- pense). Zvláštní zmínky zasluhuje co do práva církevního dispensio nebo sanatio in radice matrimonii, též convalidatio extraordi- naria nazvaná, která zakládajíc se na zákono- dárném právě papežově záleží v tom, že na- stalá neplatnost m. zákonním ustanovením se odstraňuje a uzavření m. považuje se v následcích tak, jako kdyby hned prvotné bylo platně se stalo; pročež není potřebí v tomto případě obnovení konsensu, které nutno jest při obyčejné dispensi in contraďts s prominutím ovšem méně závažných forma- lit; účinky m. začínají zde teprve doboa onoho obnovení čili konvalidace m. Déti z neplatného m. pocházející posuzují se v ptí- pádě m. putativného (viz dole^ za manželské, jinak se pravidelně legitimují napotomným m-m. Co se rak. práva tkne, jsou příslb^ nými k udělování di.spensí od překážek man- želských nezávisle na úřadech církevních pra- videlně politické zemské vlády dle řádného bydliště petcntů; výjimky stanovil zákonic 4. čce 1872 (č. 111 ř. z.); v poslední instand rozhoduje ministerstvo vnitra. ProminutcI- nost překážek řídí se celkem dle zásad h- nonických. Účinek dispcnsace in contradis v Rakousku jest ten, že manželé bez opět- ných ohlášek manželský konsens v přede- psané formě projeví a že k m. takovéno přihlíží se co do účinků tak, jako kdyby hned s počátku bylo platně uzavřeno (| 88. obč. z.). Právní skutečnost m. zakládající zá- leží v projevení souhlasné vůle muže a icny, že spolu m. uzavříti chtí {consensus fadt nup tias); při smlouvě manželské ovšem v první řadě třeba jest, aby strany mely náleíiion vůli a aby ji p.itřičnč projevily. Jakmile jedno nebo druhé schází, jest smlouva manželská neplatná. Nepravé projevení vůle státi se muže jednak tím, že prohlášení o uzavřeni m. není prohlašující osobě povědomým nebo má u ní jiný význam, jednak tím, že nastah mýlka v osobě (error personae), vždyť jesí m. svazkem dvou určitých osob. Tento orayl musil se státi vzhledem k individualitě osoby, což stává se i omylem ve vlastnosti indivi- dualitu osoby zcela měnící {error qualitstu in personam redundans). Omyl ve vlastao- stech individuality osoby sč netýkajidct nemá ani dle cirk. ani dle rak. práva na platnost m. vlivu. Výjimkou z toho pravidla ustanovilo právo cirk., vyhovujíc zejména názorům práva něm., že uznalo error condl- tionis liberae, t. j. omyl svobodné osobj. která manžela otroka pokládala za svobod- ného, kdežto rak. právo uznává error virgi- nitatis qualificatus: manžel může se totii d a pak na určitý nebo neurčitý čas (separatio temporaria). Trvalý rozvod dovoluje se soudem v případě cizoložství jednoho manžela, někdy v pří- padě nepřirozeného ukojení pudu pohlav- ního anebo zlomyslného opuštění manžela. Rozvod dočasný dovoluje se manželským soudem z důvodů sice jednotlivě neuvede- ných, avšak z takových, které manžely ohro- žují ve statcích ochrany hodných. Každému řízení o rozvedení manželů má předcházeti pokus o smíření před farářem. Dokáže-li pak rozvedený manžel rozvod zavinivší, že splnil podmínky, které mu b^ly uloženy za příči- nou obnovení spolužiti, rozkáže soud dru- hému manželu, by se opětně vrátil v man- želský život. Přerušení manželského spolužití lze dosáhnouti také tím, že manželé, shod- nuvše se na tom, vstoupí za účelem dosa- žení větší dokonalosti do nějakého řádu; vý- jimečně povoluje se jednomu z manželů vstoupiti do řádu a druhému zůstati ve svět- ském životě, netřeba-li se na př. pro stáří obávati, že by s jinými osobami tělesně ob- coval, a vykoná-li prostý slib čistoty. Též možno jest v případe nemožnosti vstoupení do řádu, že manželé zůstanou mimo klášter, ale že muž přijme svěcení kněžské, kdežto žena stane se tertiarií. Rakouské právo bez ohledu ke konfessi zná možnost dobrovol- ného a nedobrovolného rozvodu cestou soudní, což ovšem má největší praktický vý- znam pro katolíky, jejichž m. jest nerozluči- telné. Při dobrovolném a souhlasném roz- vodu povolí okresní soud manžela rozve- dení, když před tím manželé podrobili se trojímu pokusu o smíření, a to dle volby své buď u příslušného duchovního správce, buď u jmenovaného soudu v přestávkách osmidenních, a když se byli sjednotili o ma- jetku a o výživě manželčině a dětí; pokus o smíření před soudem jest jedině možný při osobách nepříslušných k Žádné nábožen- ské společnosti zákonem uznané (§§ 103 a 104 obč. z., zákon ze dne 31. pros. r. 1868 [č. 3 ř. zák. pro rok 1869] a zákon ze dne 9. dub. r. 1870 [č. 51 ř. z.]). O nedobrovol- ném rozvedení rozhoduje na základě podané žaloby jedné strany sborový soud 1. instance posledního společ. bydliště manžetu z váž- ných důvodů soudem posouzených, jakéž jen příkladem uvádí § 109 obČ. z. I nedobrovol- nému rozvodu musí předcházeti shora zmí- něný trojí pokus o smíření. Chtěj í-li manželé později spolu zase žíti, jest jim to dovoleno, ovšem musí o tom příslušný soud zpraviti (§ 110 obč. zák. a § 114 jurisdikční normy). Srovnati sluší vůbec §§ 2 — 6 nař. min. práv ze dne 9. pros. r. 1897 [č. 283 ř. z.]). O neplatnosti m. konečné mluvíme tenkráte, bylo-li uzavřeno v době, kdy snou- bencům vadila překážka vylučující; při tom nerozhoduje, věděli li snoubenci o pfekáice čili nic; ale bylo-li m. uzavřeno v důvéře (bona fide) obou manželův nebo jednoho z nich, že jim není žádná překážka sávadou, a bylo-li m. uzavřeno ve formě trídentské neb alespoň po ohláškách tam, kde tato forma není závaznou, mluví se o matrimo- nium pittativum; děti z takového spojení po- cházející pokládány jsou za manželské. Po- dobné ustanovení má § 160 obč. z. Neplat- nost m. prohlásiti může pouze soud, a nikdy nesmějí strany o své újmé bez soudního roz- sudku na vždy se rozejíti, nebo dokonce před rozsudkem jiné m. uzavírati. Dle cír- kevního práva rozhodují o neplatnosti m. pravidelné instance soudní, tedy soud bi- skupský, metropolitní a papežský. Běžná theorie různí zde dle toho, jde -li o pře- kážku soukromoprávní nebo veřejnoprávní, jak shora již bylo podotknuto. Hájí-li se proti dosavadní theorii názor, že různéní toto není kanonické, pak sluší co do zahá- jení processu o neplatnost m. vytknouti za zásadu, že církevní soud vystoupiti smí vŽdy, kdy toho nutnost vyžaduje, by svátostná po- vaha m. nebyla snižována (§ 132 rak. instrukce pro manželské soudy z r. 1856). V případech překážek běžnou theorii nazvaných soukromo- právních byla dle druhého názoru legitimace obmezena na manžely nebo jednoho z nich proto. Že při nich běží o okolnosti, které povahou svou vymykají se lehce seznání osob třetích a že v těchto případech zásadně možná je revalidace m., závisící na manže- lech samých. Kde taková revalidace m. možná není, tam též legitimace k podání žaloby je rozšířena na všechny, kdoŽ způsobilost mají státi k soudu, ovšem s vyloučením těch, kdož by byli vedeni nekalými pohnutkami. Při každém processu o neplatnost m. má býti v první řadě hleděno k tomu, by pře- kážka byla odstraněna a m. platně vzniklo. Za účelem obhajování platnosti m. byl Bene- diktem XIV. zaveden institut defensoru Manžura — Maorové. 803 trimonii (v. t.)- Byl-li rozsudek o neplatnosti m. vydán na základech mylných, nepozbylo tím m. omylem za neplatné prohlášené své platností a musí manželé k dřivéjšímu m. se vrátiti. Dle rak. práva rozhodují o platnosti m. řádní sboroví soudové: v 1. instanci soud posledního společného bydliště manželův zdánlivých (§ 76 jurisdikční normy); i rak. právo zná institut obhájců svazku manžel- ského. Rozdíl překážek na veřejné a sou- kromé jest zde dle zákona opodstatněn a řídí se dle něho též legitimace žalobců, po pří- padě odůvodněno ofíiciální řízení soudní. Veřejnými překážkami dle rak. práva jsou: únos, stávající svazek manželský, vyŠŠí svě- cení, řeholní sliby, různé náboženství, příbu- zenství a švakrovství, cizoložství, zavraždění manžela, spoluvina na příčině rozloučení m., nedostatek slavného prohlášení konsensu manželského a překážka katolicismu (§ 94 obč. zák. a dvoř. dekr. ze dne 26. srp. 1814 |č. 1099 sb. z. s.|). Ostatní překážky jsou soukromé. Překážky ony působí neplatnost bezvýminečnou, překážky tyto výminečnou, t. j., že v tomto případě uskutečňování ne- platnosti se strany oprávněných k tomu osob jest teprve hmotnou podmínkou neplatnosti m., o které dříve mluviti nelze. Podrobnosti ustanoveny jsou v §§ 94—96 obč. z., v cit. dvoř. dekr. z r. 1819 a v min. nař. ze dne 9. pros. r. 1897 (č. 283 ř. z. §§' 8—19). Literatura práva manželského, pokud pochází od Čechů z 1. 1848 — 98, vypsána jest v Památníku, vydaném r. 1898 Českou aka- demií, v oddělení pro vědy právní a státní, str. 43 a násl. Literaturu jinou udává téměř až do r. 1879 Schulte v 3. části 3. sv. své Geschichte der Quellen u. Literatur des ca- nonischen Rechts (1880) na str. 365—369; novější literaturu udává vedle starší po- drobně Scherer v 2. sv. svého Handbuch des Kirchenrechtes (1898) na str. 84 a ná- sledujících. Hnr. Manžura Ivan Ivanovic, básník malo- ruský (* 1851 — f 1893), studoval v Char- kově zvěrolékařství, ale byl vypověděn a usadil se později v jekatcrinoslavské gub., kde zabýval se horlivě národopisným studiem a sbíráním památek lidové tvorby. Jeho Sbor- ník malorus. predaníj vydal Dragomanov a otiskla jej též »Kijevskaja Starinac. Pozdější jeho zápisy pohádek otištěny ve >Sborníku« Charkov, historicko -filologické společnosti. Tamže otištěn cenný jeho Sborník ska^ok, kdežto rukopis sbírky nár. písní malorus. {Sborník malorus. pésen) společnost chová do- sud ve svém archivu. Značný počet písní velkoruských, jež sebral v krajích malorus., odevzdal P. V. Šejnovi. Původní básně jeho, vynikající pravdivým líčením ukrajinské pří- rody a života lidu, vydal A. A. Potěbňa s ná- zvem Stepoví spivy ta dumy (1889), jiné otiskl N. Sumcov v »Kijev. Starině* (1893). Srov. ještě N. Sumcov, Sovremennaja malorus. etno- grafija. K&O, hl. m. súdán. krajiny Kámen (v. t.). llaorOTéi domorodci souostroví Nového Zealandu v Austrálii, přebývají sev.-záp. od jezera Taupo aŽ k moři hl. v Kings Country (4050 fcm"), vedle toho však rozptýleni jsou v jiných končinách. Dle přesného sčítání r. 1886 bylo jich 41.969 (v tom též 2254 smí- šenci), a to na sev. ostrově 39.527, na již. ostrově 1895, na ostrovech Chathamových 159, na Stewartově ostrově 151, dále 201 žena provdaná za Evropanv a 36 na Varekauri, r. 1891 napočteno jich 41.993. Dle starého podání přibyli prý před 18 — 20 generacemi, tedy asi ve XIII. stol., na sev. ostrov novo- zealandský a rozšířili se odtud i na ostrov jižní. Původu jsou polynéského, ale dle mí- nění Shortlandova, Hochstettrova a Walla- ceova pomíŠeni jmenovitě s Malajci a Mela- nésany, kdežto Keane pokládá je za typ úplně čistý. Ve starších dobách byli M. mo- hutné, svalnaté postavy (180 — 200 cw), s ru- kama nápadně dlouhýma, ale krátkýma no- hama, zvláště v dolní části od kolena dolů; takoví muži vyskytují se ještě kolem jezera Taupo, kde M. zůstali nejméně porušeni, ale vysoký tento vzrůst byl vlastností toliko tříd vyšších, kdežto ostatní byli značně menší. Týž rozdíl jeví se v pleti; kdežto vznešení M. jsou ohvově hnědl v různých odstínech, jest obecný lid značně tmavší. Lebka jest mesokefální (index 76 — 77) s kapacitou 1440 až 1420 cffi', rysy obličeje hrubé, vlasy černé jsou dílem rovné, dílem zkadeřeny, oči tmavé, ohnivé, nos většinou široký, ale někdy ná- padně zahnutý. Vznešení M. strojí se úplně po evropsku, chudí šatí se evropskými ha- dry, neb halí se v pouhou houni a ve vnitro- zemí častým oděvem iest pouhá košile a pestrý, křiklavý šál. Vlasy dříve svazovány na temeni v chochol, jenž zdoben peřím, nyní muži se stříhají, v uších ještě podnes nosívají tu a tam zdobná dřívka, kosti, kou- sky lastur a pod., kolem krku pak nosívali pásky s rodinnými klenoty a ozdobami nefri- tovými (haitíkí\ jež byly vysoce váženy a děděny v rodině s pokolení na pokolení. Všeobecně rozšířeno bylo tetování, hlavně v obličeji, kdež modré arabesky mnohdy velmi umělé pokrývaly čelo, tváře, bradu, nos i víčka, ale taícé tento obyčej byl výsa- dou vyšších stavů. Nyní zvyk tento mizí a celá tvář tetovaná jest velkou vzácností. Za příbytek sloužily nízké, ale pohodlné chýše se stěnami pletenými, kryté rohoŽemi z rá- kosí a trávy; sloupy, zvi. u bohatých M-rů, zdobeny byly řezbami umělými a arabeskami. Uprostřed chýše na holé podlaze nachází se ohniště, jež však jest toliko pro vyhřívání příbytku, kdežto pokrm připravuje se venku v otevřené kolně (kauta), kde za deštivého počasí M. také jídají. Několik vyvýšených míst slouží za lůžka. Bohatí M. bydlí nyní zcela po evropsku. Každý příbytek s vedlej- šími budovami obklopen jest plotem kolo- vým. Tyto dvorce seskupeny jsou beze všeho pořádku ve větší osady {pa), jež čítá- valy 80—100 domů. Často založeny byly na výšinách přirozeně pevných a srázných, ně- €04 Maorové. kdy docela i na skalinách uprostřed vln moř- ských; opevněny byly mimo to dvěma kolo- vými hradbami, vnější 2—3 m a vnitřní "6—10 m vysokou. Za každou hradbou (nikdy před ní) nacházel se příkop, jenž sloužil ke krytí obhájců. Tvrze tyto, na nichž mnohdy pře- býval jen pohlavár s nejbližší rodinou, kdežto lid v podhradí, vzdorovaly mocně i zbraním anglickým, ale nyní již zmizely. Zbraní M-rů byly oštěpy a hroty z tvrdého dřeva a kostí, pak kamenné a dřevené sekery (vysoce ce- něny byly sekery nefritové), ale už za válek s Angličany nahrazeny jsou ručnicemi a se- kerami kovovými, čímž ovšem boje s nimi byly velice ztíženy. Nyní dlouhý oštěp jest toliko odznakem moci pohlavárovy K ná- mořním výpravám stavěli si velké čluny vá- lečné ze kmenů kauriových a totarových; byly mnohem větší (přes 20 m délky) a širší než polynéské, všude zdobeny hojnými řez- bami, na přídě pak velkými hlavami. Mívaly též dvě plachty a po 50 veslařích na každé straně, kteří musili loď poháněti dle pokynů zvláštního náčelníka. Také dvojité čluny se vyskytovaly. Výživu poskytují M-rům nejvíce orba, chov dobytka a rybolov. Role jejich plotem obehnaná byla velmi pečlivě vzdělá- vána dřevěným rýčem (/ro), za nějž nyní na- -stoupil pluh s branami, ale i upravování prsti mícháním jednotlivých hlin navzájem bylo jim dobře známo. Pěstovali bataty a taro, nyní také pšenici, kukuřici, tabák a zemčata, jež jsou skoro výhradní potravou chudiny maorské. Vedle toho milovali kořen kapradiny Pteris esculenta a dřeň z Cyathea australis. Vedle toho chovají hojně drůbeže i vepřů a vyjíždějí daleko do moře na lov ryb, v němž podobně jako v čižbě jsou pra- vými mistry sítí, udicí i oštěpem. Konečně požívali u velikém množství žlutohnědé bahno, vychrlené z četných sopek sever, ostrova; osadníci mu říkají native ponidge (domorodá jahelná kaše). O zručnosti jejich řemeslné svědčí zmíněné již řezby, jež prováděny jsou nástroji kamennými a kostěnými velmi ne- dokonalými, a stavba člunů; vedle toho uměli tkáti a barviti domácí konopí, z něhož nejen oděv si opatřovali, ale prováděli též jiné vý- robky (na př. krásné košíky, jimž Evropané Maori-baskets říkají). Nyní jsou také hledáni za dělníky polní, při stavbě silnic, drah, te- legrafů a p. Obchod mezi nimi byl vyvinut ode dávna a podnes ještě část pobřežního obchodu na sev. ostrově nachází se v rukou M-rů. Povahou jsou lid velmi dobromyslný a pohostinský, ve svém chování slušný, zdvo- řilý a laskavý, ale svrchovaně dráždi ví a prchlí, a potom dovedou býti strašlivě suroví a divocí. Pozdrav záležel v tom, že přátelé se navzájem dotýkali nosem, nyní však zvyk ten uchovává se toliko u starých lidí. Roz- sáhlou měrou rozšířeno bylo u nich lidoied- ství. Velice hledány bývaly hlavy ubitých nepřátel, jež vztyčovány na kolech jako tro- feje a talismany; za tím účelem hleděli je M. všelijak konservovati a praeparovati, což činívali později i s hlavami přátel, jež doma chovali. Když však od Evropanů byly hlavy takové kupovány pro sbírky musejní, vy- vinul se s nimi pravý obchod a podnikány honby na hlavy krásně tetované, jež prodá- vány do Sydneye. Státní zřízení melo základ v autoritě pohlavárové, jež však byla pod- míněna jeho osobními vlastnostmi, a vynikl-lí jiný nad něj, snadno mohl zaujíti jeho místo. Jednotného státu nebylo, jakkoli se často o to daly pokusy. Obyvatelstvo dělilo se ve dvě třídy: svobodníky a otroky. Mezi svo- bodníky vynikají Ariki, rodová to šlechta, jejíž výsady přecházely vždy jen na nejstar- šího syna v rodině, která však jinak neměla žádné moci; otroci byli zajatci váleční, kteří musili konati všecky těžké práce a poskyto- vati také těla svá k hostinám kanibalským. jinak však měli osud snesitelný. Postaveni ženy jest lepší než u ostatních Polvnésanů, nebof ženy účastní se i hostin mužův a pro- vázejí je ao boje. Bylo sice v obyčeji mnoho- žcnství, ale toliko u vznešených M-rů. Zají- mavo jest, že dle ženy řídila se příslušnost kmenová. Ruku ženy zadávali rodiče nehle- díce k souhlasu dcery, za to však velmi dů- ležito bylo svolení nejstaršího bratra. Dříve mohl muž ženil i násilím donutiti, aby se stala jeho manželkou. Duševní nadání M-rů jest skutečně vynikající. Většina jich dovede nyní dobře čísti a psáti, a mnozí vynikají vědomostmi zejména v dějepise, zemépise a botanice. Jako poslanci v dolní sněmovně novozealandské dávali na jevo pozoruhodnou intelligenci, řeči jejich vynikají samostatnosti i jasností a nejen o věcech .svého národa, nýbrž i o všech záležitostech kolonie dove- dou pronésti bystrý úsudek. Hluboký cit a básnické nadání jsou další ušlechtilou strán- kou povahy maorské. Básnictví vždy poží- valo u M-rů veliké vážnosti a vedle toho ve- likou důležitost mělo řečnictví, jež oylo přední úlohou u vychování budoucího pohlavára. Literatura maorská dochovala se toliko úst- ním podáním. Vedle hojných mythů, z nichž kosmogonické náK zejí k nejkrásnějším v my- thologii pohanských národů vůbec, mají ve- liké množství pohádek (o strašidlech, obrech, netvorech atd.), jimiž dlouhé večery zimní si krátivali, dále písně obřadní (karakia), za- říkadla, modlitby a j., písně při práci a při veslování {toto vaka a tuki-vaka), písně vá- lečné {ngerí)^ jež provázeny tancem a pohyby mimickými. Nejkrásnějšími plody jsou však písně milostné {vaiata aroha) a žalozpěvy {vaa tangi), hluboce procítěné a v pravdě poetické. Náboženské názory maorské byly již za příchodu Evropanů zmateny a nejasný, avšak přece možno zjistiti, že M. uctívali značný počet bohů, polobohů i duchů. Svět vyvinul se z původního chaosu {po) roztrže- ním nebes {rangi) a země {papá), čímž vzniklo světlo; roztržení to způsobili synové nebe a země. Veledůležité místo v mythologii maor- ské zaujímá Maui, národní hérós, po némž severní ostrov novozealandský slovc Te iká a Maui (= ryba Mauiho) a jemuž v přečet- ných bájích přičítají se rozličné skutky brdin* Map — Mapování. 805 ské jako řeckénaju Hérakleovi. Nebesa i zemČ roxdéleiiy jsoaa v 10 stupňů, v nichž jednot- liví bohové a dmchové mají sídla. Na nejvyš- ším stupni nebes ve chrámě Naherangi nebo Tuvarečí tr&ra mprostřed jiných bohů nejvyšší Rehua, bůh ohne, jenž s první manželkou Atatiahi íplodil měsíc, hvězdy, svítání a den, s druhou manželkou, jménem Věro Věro, slunce. Podobným způsobem rozdělena jest aemé, ale v hlubinách jejích obávají zlo- bohové a zlí duchové, kteří stíhají duše ze- mřelých v j>odsvětí sestupující, až v posled- ním stupni (A/€řo) vše napořád hyne a pře- chází v nic. Jen duše pohlavárů vystupují nejprve k neibesům, kdež nechávají levé oko za hvěedu a pak teprve klesají v podsvětí. Těla zemřelých otroků pohazována do vody nebo jeskyní, vanešení pochováváni do země nebo vystavováni v otevřených rakvích. Po několika měsících očistí se kosti a natřeny olejem dopravují se v rakvi krásně vyřezá- vané na posvátné místo ( Vahi tápu). Pohla- várům zřizovány památníky, sloupy zdobené fábory, na jejicáii nejvyšší části, představu- jící obličej, bylo přesně napodobeno teto- vání pohřbeného. Stav kněžský u M-rů byl, ale moc jeho omezena jen na některé pří- pady, poněvadž mnoho úkonů bohoslužeb- ných konávali náčelníci; důležitou úlohu mí- val však kněz na počátku války, dále určo- val, kdy se má počíti se setbou a pod. Nyní jsou M! z největšího dílu křesťany, ale jen povrchními, třeba velmi přísné zachovávali všecka nařízení církevní a tu i tam vynikají velikou znalostí Písma sv. Ještě r. 1876 M- u zálivu Natevského křesťanství veřejně se odřekli a jinde shledáváme pestrou směsici názorův křesťanských a židovských i maor- ských pověr. Jazyk maorský náleží mezi ja- zyky malajsko-polynéské a jest nejpříbuz- nější samojštinč a řeči Tonžanů. Angličiné učí se M. špatně, a umějí -li, mluví velmi ne- srozumitelně, poněvadž řeč jejich nemá sou- hlásky s. Dějiny M-rů souvisí úzce s dějinami Nového Zealandu vůbec. Po tuhých bojích podlehli osadníkům anglickým, avšak teprve r. 1892 nejvyšší náčelník jejich podrobil se naprosto a přijal od vlády roční plat. Nic- méně při svém vynikajícím nadáni i při čá- stečné civilisaci zvolna vymírají. Opilství, nemoci od Evropanů zavlečené, špatné ošacení a vznikající odtud choroby plicní i rheumatické, války, zahálka, lenost a jiné nešvary od Evropanů přijat éhubí je stále, a nápadně málo M-rů dosahuje stáří jen pro- středního. — Srv. Hochstetter, Neu-Seeland (Štutg., 1863); Meinickř*, Die Inseln des Stil- len Oceans (Lips., 1875); Shortland, Maori religion and mythology (Lond., 1882); Bastian, Inselgruppen in Oceanien (Berl., 1883); Fen- ton, Suggestion for a history of the origin and migrations of the Maori people (Auck- land, 1886); Annie Buttler, Glimpses of Maori Land (Lond., 1886); White, Ancient history of the Maori (t., 1889; 4 sv.); Wallace, Austral- asia (t., 1893); Vlach, M. (»Zcmépisný Sborn.*, 1886). p. Kap Walt her (* kol. 1Í40' v Hereford- shiru — - t 1209 v Herefordu). Brzy po roce 1154 studoval v Paříži a stal se důvěrným přítelem Jindřicha II. V Anglii měl četná ob- ročí a zastával úřad kočujícího soudce. S Jin^ dřichem II. byl několikrát ve Francii. R. 1179* účastnil se koncilu v Římě jako zplnomoc- něnec králův, kdež byl v kommissi, jež zkou- mala záležitosti Valdenekých. R. 1197 stal se arcijáhnem v Oxforde. Máme od něho latin- ský spis De nugis curialium, jenž jest anekdo- tické vylíčení poměrů dvorských a ostrá sa- tira proti cisterciákům. Mapa viz Mapy a Mapování. Kapia n. Freewillské ostrovy, sku- pina pěti ostrůvků sz. od Nové Guinci o ploše as 6 /fm*, se 7 domorodci a 65 smíšenci domorodců s dělníky, již r. 1875 byli senu uvedeni s ostrova Japu (Karoliny). Okv- chodní zájem vzbuzují ostrovy pro hojnost: kokosových palem, i zřízena tu angl. faktorie.. M. objevena byla r. 1537; domorodé obyva- telstvo v XVIII. stol., asi 1000 osob, bylo. skoro úplné vyhubeno nemocemi a otrokáři.. R. 1860 Hollanďané, upozorněni na přírodní bohatství ostrůvků, připojili je k svému pro- tektorátu. Na základě smlouvy s Německem fze 17. pros. 1885) počítalo si na ně právo Španělsko, a toto domnělé právo přešlo smlou- vou z čna 1899 na Německo. Otázka defini- tivně dosud nevyřízena, neboť Nizozemsko práv svých vzdáti se nehodlá. dš. Kapina: 1) M., m. v sv. Části mexického státu Durango, na jz. okraji velké poušti Bolson de M., nedaleko dráhy z Chihuahue do Mexika, ve výši 1046 m n. m. Čítá 3400 obyv., má továrnu na bavlnu, zlaté, stříbrné a olověné doly. 2) Bolson de M., pustina v mexickém státě Coahuila (v. t.). Kapováni slují veškeré práce za tím úče- lem, aby se zhotovila mapa, poskytující ze- vrubnou znalost celého území státního; proto mapa taková sloužiti může správě státní, k zjištění držení pozemností, k vyměřování daní, při čemž mají udání mapy úřední plat- nost, jakož i k účelům vědeckým a zvláště k potřebám vojenským. Výsledky m. jsou spolehlivé mapy, a to: katastrální v mě- řítku 500-3000; speciální topografické v Rakousko-Uherském mocnářství měřítka 1 : 75.000 a generální, u nás měřítka 1:200.000 a 1:300.000 (v. Mapy). M. zakládá se na jednotné, celé území ob- jímající triangulaci, kterou dělí se země na trojúhelníky; vrcholy těchto trojúhelníků určují se přesně dle zeměpisné délky a šířky. Podrobným nivellováním stanoví se pro- stá výška každého základního bodu, jehožto poloha se zjistí kamenem, nad kterým se upraví dřevený jehlan z dálky viditelný (tri- angulační znamení). Aby se vypočítati mohly trigonometricky veškeré strany těchto trojúhelníků, třeba velkou pečlivostí a přes- ností vyměřiti méřický základ, někdy i ně- kolik základů. Mezi tyto trojúhelníky řádu prvního o stranách delších vkládají se menší 806 Mapování. trojúhelníky řádu druhého a třetího, a vznikne tím počet přesně určených bodů, které se pře- nášejí na listy k dalšímu provedení a vypl- nění stolem měřickým. Po těchto méřických přípravách přistoupí se k provedení topo- grafického zobrazení celého území ve velkém počtu sekcí. Průmět mapy vyvolí se dle zá- sady, aby rovinná mapa, pokud možná, sho- dovala se ve všech rozměrech se skutečným územím na kouli zemské. Speciální mapa Rakousko-Uher- ského mocnářství měřítka 1 : 75.000 pro- vedena jest složitým průmětem kuželovým, t. zv. polyedrickým č. mnohostěnným, jehož stěny splývají skoro zcela s povrchem koule j sekce, kterých si přejeme, jest na prodej zvláštní přehlednýlist( Obersichtsbiatt) spe- ciálně mapy. Na listě tom jsou uvedeny téi veškeré mapy okolí (Umgebungskarten), ob- sahující několik sekcí — některé až čtyři — v jedinou mapu shrnuté. Na vyobr. č. 2678. sestaveny jsou veškeré sekce a mapy okolí, pokud padají do území českého (zmenšená kostra pro mapu Čech, Moravy, Slezska a Slovensko ze speciální mapy mocnářství Rakousko-Uherského). Na vojenský krok počítá se 75 cm; proto každý cm mapy speciální znaČí 1000 kroků vojenských aneb 10 minut cesty ve skuteč- nosti. Abychom náležitě ocenili velikost ta- vn i vin Xi* PC 1 X alt* XI I XII 3l3'Xili I xw ^]fxv Uvi y xvii I xyiil slTXiX Kostra pro mapu Cech, Moravy a Slezska \^ ze SpMiiBl mi^ DfiOL Baktodn-OhaiUhai \q 3 Č. vyobr. 2678. zemské. Každý list má podobu lichoběžníka, jehož severní kraj je pouze o 3 mm kratší než jižní; lichoběžník obsahuje 30 minut ze- měpisné délky (od Ferra počítané) a 15 mi- nut zeměp. šířky, postupujících po V4 stupně, tak Že jednostupňový čtyřúhelník na země- kouli se skládá z 8 listů. Rozměry takového listu mezi 46^ a 47^ zeměpisné šířky jsou od jihu k sev. 28 km, od záp. k vých. 38 km, plocha tedy asi 1060 frm*. Nejsevernější listy obsahují asi 1000 km*, nejjižnější 1160 km*. Všech listů pro mocnářství Rak.-Uherské i s Bosnou a Hercegovinou jest 770, z nichž připadá na Čechy 69 listů, na Moravu 34, na Slezsko 12; v obchodě stojí každý list 1 korunu. — Celé mocnářství jest od sev. k jihu rozděleno v pásma (Zonen) Výstupně široká, která jsou znamenána číslicemi arab- skými; od záp. k východu jest rozděleno ve sloupce (Columnen) 7s stupně široké, zname- nané číslicemi římskými. Aby se snadně určily kového měřítka, uvažme, že globus zemskt v měřítku 1 : 75.000 provedený měl by na rovníku 170 m průměru, osu pak 169*6 w dlouhou (svatoštěpánská věž ve Vídni má 137 m, svatovítská věŽ v Praze nyní 100 « výšky). Kdybychom všech 770 listů speciální mapy sestavili v jedno tableau, pokrývalo by plochu 252 m*. Pro polyedrický průmět mapy nepřiléhala by jednotlivá pásma k sobe po celé délce; jen uprostřed splývala by, na záp. a vých. kraji odstávala by až na 2 cm. Podrobné vysvětlení značek sestaveno jest na zvláštním listě: »Klíč ku speciální mapé* zvaném, v němž je vysvětleno přes 250 karto- grafických značek a 27 druhů písma uíitého v mapě speciální. Plastika půdy vytčena způsobem nej- dokonalejším : vrstevnicemi lOOmetrovýnu (v krajinách pahorkatých vloženy jsou čár- kované mezivrstvy 50 m), velkým počtem udání prosté výšky, vztahujících se k pro- Mappa — Mapy. 807 střední výšce hladiny moře Jaderského u Ter- j t ý ch a podčel. palnicovitých {Acalxpheae)^ stu, a šraffovánim, které je provedeno *^ *^ ' ' - ~ ** -'-^ *-•- - i--— - tak, jakoby mapa byla osvětlena s hora své- tlem kolmo dopadajícím, tak že vyvýšeniny nevrhají žádného stínu. Na kraji kaŽdé sekce udána jest výška vybíhajících vrstevnic v ma- obsahující stromy n. kře tropické Asie s listy velmi dlouze řapíkatými a na rubu nejčastěji pryskyřičnou moučkou poprášenými. Dvou- domé květy jsou hroznéné, tobolka nékdy dlouze štětmatá. M. tanaria A. Juss., u. po- lých cifrách. i moučený, po kraji lesů na Molukkách ro- Ůhel svahu lze oceniti dle hustoty a síly ' stoucí, vyniká hojnou dření a velikými, ští- šrafTů, k čemu slouží v «>», má srázná stráň 60*^ ' jeho kolmo stojí na krajině a jsou vespolek až 45° sklonu; k dostoupení svahů takových je třeba pomáhati si rukama. rovnoběžný. Dle předmětu zobrazení roze- znáváme m. nebes č. hvězdné (astrono- Vzdálenost vrstevnic IVa— 6 'w* značí 30®,mické), jimiž znázorňujeme soustavu slu- až 15° nakloněnou příkrou stráň, pro chůzi I neční, oběh a povrch oběžnic, oběh a zvlá- způsobilou. Vzdálenost vrstevnic přes 5 až I ště povrch našeho měsíce, kresleného právě 15 mm značí povlovný svah sjízdný 15° — 5° I tak, jak se jeví v astronomickém dalekohlede (ovšem již při 11° [vzdálenost vrstevnic 7 mm] , (nahoře jih, dole sever, v právo východ, v levo obtížný a nesnadný svah pro jízdu). Vzdále- západ); poledníky a kruhy rovnoběžné umí- nosti vrstevnic přes 15 — 19, 30, 40 mm — na- , sťujeme na mapě měsíce jako na zeměkouli značují úhly sklonu 4°, 2V3 a 2°, jak mívají a určujeme jimi selénografickou šířku a délku, ulice v městech. I Na hvězdný ch mapa ch označujeme jedno- Základní práce pro speciální mapu tvoří I tlivé hvězdy dle velikosti značkami rozlič- původní sekce mapy v měřítku 1 : 25.000 pro- 1 nými (viz M. severního nebe a jižního při vedené c. a k. voj. zeměpisným ústavem ve článku Hvězdoznalství) aneb označíme Vídni. Aby se jednotlivé sekcenapnouti mohly veškeré hvězdy kroužkem, jehožto velikost na měřický stůl, rozdělí se na 4 listy rozměru ] souhlasí přesně s určenou fotometrickou 36 cm délky a 27 cm výšky, tedy skoro 1 dm* světlosti stálic, aby dojem m. byl týŽ jako plochy, obsahující 250—290 kni*. Celé moc- pohled na skutečné nebe hvězdnaté. Hvězdy nářství Rakousko-Uherské i s Bosnou a Her- ' spojujeme v souhvězdí; polohu stálic urču- cegovinou skládá se tedy z více než 12.000 j jeme souřadnicemi, hlavně rektascensí a de- takových původních listů. Tyto základní listy I klinací. v měřítku 1 : 25.000 složí se po čtyřech v jednu j Vedle map v užším smysle, znázorňujících sekci a zmenšují se fotograficky na měřítko' části souše, jsou velmi četné m. námořní 1:60.000. Fotografická kopie přenáší se na ' (nautické), na kterých jsou pouze břehy papír, topograf vpíše písmo a kreslí mapu I pevné země se všemi majáky osobitě charak zevrubně, při čemž vynechává vedlejší po- drobnosti. Tak připravená mapa dodá se kreslíři terrainu, aby vkreslil dle fotografi- cké kopie vrstevnice 100 m (a po případě terisovanými pečlivě vytčený a moře a jeho zvláštnosti nejdůležitějším předmětem m. Kromě proudu a hloubek mořských (iso- bath, isorachií) vytknou se pečlivě mag- 50 w) a provedl šraffování dle zvláštní stup- nctické křivky (viz Isodynamy a Iso- nice; jeho úkolem jest mimo to vyvýšeniny ! kliny), pak veškeré úkazy vzdušné, zvláště půdy náležitě charakter iso váti (dle toho, je-li ' směr větrů stálých a proměnlivjých v různých krajina velehorská, středohorská, hornatina, I dobách ročních, údaje hyttogranckéč. dešfo- pahorkatina aneb rovina). Konečně naznačí ] pisné (v. t.), konečné dráhy lodí parních kreslíř lesy, skalní půdu a ledovce. Po ná- , plachetnich s udáním času a trvání plavby, ležitém prozkoumání a schválení dodává se ! Nežli pojednáme o rozdělení map dle zná- hotový list do skupiny technické. Tam upraví ' zorněného předmětu a dle úČelu, kterému se heliogravurou negativ na skle, redukovaný I mapa sloužiti má, vysvětliti sluší poměr současně z měřítka originálu (1:60.000) na 1 zmenšení č. redukci, měřítko mapy speciální (1 : 75.000). Negati- , Máme-li v půdorysu zobraziti jednotlivé vem tím pořídí se působením světla gelati- 1 předměty anebo celá stavení tak, aby každý nový reliéf, souhlasný co nejvěrněji s křes- ' cm na papíře značil aŽ 10 m = lOOO cm ve bou listu původního. Náležitě upravená tato 1 skutečnosti, říkáme takovému znázornění deska dá se do galvanoplastického přístroje, , plán. Zmenšení toho nákresu má se ke kde se asi ve 3 4 dnech na ní usadí 4 kg skutečnosti jako 1:1000, každý mm v plánu těžká deska měděná, na které je kresba mapy \ značí 1 m ve skutečnosti, a ježto půl mm jako vryta. Mčděná tato deska jest matricí ' lze přesně odměřiti, můžeme na takovém a slouží k upravení galvanoplastických de- ' plánu vše odměřiti, co ve skutečnosti má sek tiskových. Zd, ' rozměr půl metru. Máme-li znázorniti celé Mappa A. Juss., ubrusník, rod rostlin ' osady, zvláště města, nemůžeme z pravidla 2děložných, bezkorunných, z čel. pryšc o vi- ' zachovati ani toho zmenšení 1:1000, i se- 808 Mapy. stupujeme až na měřítko i : 5000 i k 10.000, čímž vznikají m. katastrální, sloužící k vy- měřování pozemků, jakoŽ i k účelům techni- ckým při stavbě železnic, zřizování silnic a upravování řek (v. Katastr, str. 66). Mě- řítko m. udává su číslem značícím pomčr ke skutečnosti, mimo to měřítkem pro dělky. Kde není poměr zmenšení udán, můžeme jej určiti dle měřítka dr^lkového. Je-li 100 km na mapě rovno 1 on, soudíme takto: 1 cm značí 100 km — 100.000 m zz 10,000.000 cm, tedy je poměr zmenšení 1 : 10 millionům. Nemá-li mapa žádného měřítka, ale je-li opa- třena zeměpisnou síti, pamatujme, že každý stupeň na rovníku a pro obyčejné m. dosti přesné i na každém poledníku jest 111 km, dle čeho měřítkem millimetrovým snadně vypočteme poměr zmenšení. Při zmenšení přes 10.000 až do 100.000 vznikají m. topo- grafické č. speciální, na kterých lze na- kresliti jenom části jednotlivých zemí, ale tak podrobně, že poskytují nejspolehlivější obraz povrchu zemského i plastiky půdy a vyznačují veškerá obydlí lidská, kterak vzdě- lána půda, pak všechny prostředky spojo- vací. Na takových mapách nelze již každý rozměr vytknouti dle měřítka, věc nahradí se znamením č. značkou. V Rakousku-Uher- ském mocnářství má starší topografická mapa poměrně malé měřítko 1 : 144.000, nová »spe- ciální« mapa 1:75.000; silnice a železnice mají proto na mapě nové přes půl mm šířky, což by znamenalo asi 37 m ve skutečnosti; nemáme tedy takové rozměry posuzovati dle měřítka. M. ty slouží zvláště účelům vojen- ským, správě země, výzkumům geologickým a cestování zejména turistickému (srv. Ma- pování). Jde-li zmenšení ještě dále — na 1 : 200.000, k 1,000.000 až k několika millio- nům, vznikají zeměpisné m., po případě také generální zvané, hledící více přehledu celkového nežli podrobností a znázorňující velké části povrchu zemského. Aby mapa takového měřítka zůstala zřetelnou a dobře čitelnou, omezuje se počet předmětů a ne- rovnost půdy jenom se charakterisuje; to- muto výkonu říkáme generalisování. Po- měr zmenšení čili měřítko jest tedy podstat- ným dělidlem map vůbec, které konečně při stále menším měřítku znázorňují i celý po- vrch země ve dvou kruzích, oddělených dle jistého základního poledníka na záp. a vých. polokouli (proto slují: m. polokoulí zem- ských č. planigloby). I celý povrch země bývá jako souvislý celek znázorněn na jediné mapě, zvané mapa celého světa. Dle hlavního účelu a obsahu rozezná- váme: M. vodopisné (hydrografické) znázorňující veškeré vodstvo stojaté i tekuté některé země nebo říše nebo dílu světa; udá- váme splavnost řek (pro vory, lodi, parníky), překážky plavby (peřeje, vodopády) a pro- středky k překročení řek (mosty, přívozy, brody); někdy se vyznačují i hloubky jezer a řek na různých místech. — M. horopisné č. orografické, na kterých se znázorňuje zvláště nerovnost půdy čili t. zv. kolmá čle- nitost, často s udáním prosté výšky vrcholii horských, sedel a průsmyků. Jsou-li nazna- čeny křivky, spojující místa rovné výšky nadmořské (vrstevnice č. isohypsy),s*.ují hypsometrické m. (viz .Mapa výšek s vrst- vami království Českého, VI., str. 16). M., na kterých vytčeny jsou poměry horopisné i vodopisné, nazýváme fysické č. přírodní (v. Evropa, str. 856). — Geologickém, udávají složení půdy z rozličných hornin (vii Geologické m.). — M. fysikální znázor- ňují úkazy vodní (dmutí mořské, proudy, te- plotu moře) neb úkazy ve vzduchu, jako roi- šíření tepla — což vytčeno čarami rovné prů- měrné teploty roční (isothermy), léta (iso- thery) aneb zimy (isochimeny) — směr a sf.u větrů, tlak vzduchu (v. Isobary) a rozděleni a množství deště (v. Dešfopis, str. 400).- M. přírodopisné naznačují rozšířeni rost- lin a zvířat. — M. národopisné č. ethno- grafické naznačují sídla národů (v. Maps národopisná, d. VI., str. 798, také roz- hraní národnostní na >Mapč ško1« při str. 192 téhož dílu; pak Afrika, Přehled národo- pisný, str. 398). — M. politické vyznačuji rozdělení na státy a těch zase na země, pro- vincie, kraje, hejtmanství (viz Církevní mapa král. Českého, d. VI., str. 184 a Politidý přehled [rozdělení na hejtmanství], d. YL str. 560, mimo to: Afrika, str. 392; Ame- rika, 106,145; Asie, 842; Austrálie, 1065;. Spojíme-li v jediné mapě moment fysikilm (horopis a vodopis) i politický, vzniknou n. povšechné (viz zvláště m. v XII., XIILa XIV. d. tohoto slovníku). — M. statistické hledí k veškerým odvětvím národního ho- spodářství, k lidnatosti (viz Mapa zalidněno- sti král. Českého, d. VI., str. 112 a kartocy [vedlejší mapkyj při mapě Se v. a Jižní Ame- riky v II. d.), k lesnictví, k hornictví, k prů- myslu (srv. Mapa sídel velkoprůmyslu v Ce- chách, d. VI., str. 152 a 168), pak ke škol- ství (Mapa škol král.Česk., d. VI., str. 192'. - Velmi důležitý jsou pro praktický život m dopravních prostředků č. m. dovoiu (železnic, silnic, telegrafů, pošt, m. pro cy- klisty). — Konečně znázorňujeme na zvlášt- ních mapách — i v celých atlantech — imenj v rozdělení zemí během století, čímž vznikají m. dějepisné č. historické (viz v d. VI.: Čechy r. 1175, str. 212; Země koruny České r. 1400, str. 218; Země koruny České r. 1751 str. 238 a j.). Mapami uvedenými nevyčer- pali jsme všecky momenty, které se znáior- ňují v mapách zvláštních; diagramm v pm. ploské«; tvárné; 2. aequi valentní č. stejno- prof. F. J. Studnička navrhuje jméno vhod- platné; 3. zprostředkující. i nější: »m. mřežovanéc. Právě vytčeného Dále třeba věděti, kam umístíme oko po- | průmětu válcového se neužívá; pozmění se zorovatelovo a rovinu průmětnou, je-li oko v ten způsob, že stupně šířky se nezvětšují, pozorovatelovo ve středu země a rovina tak že se síť skládá ze samých čtverců (m. průmětná dotýká-li se povrchu jejího, vzniká mřcžované kvadratické č. čtverco- průmět středozemský (centrální čili váné). Na takových mapách jsou vzdáleno- gnomonický); je-li oko na povrchu aneb na sti od rovníku správné, nezkracujíť se jako obvodě zemském, průmětna pak v protileh- na skutečné kouli ve směru rovnoběžek, tak lém bodě aneb ve středu země, povstává ! že nutno vzdálenosti redukovati počtem na průmět obvodozemský č. stereogra- ' míru pravou. Aby se odstranila tato pod- fický. Průmět orthografický dostává- 1 statná vada, nepřiložil Marinus z Tyru, me, když je oko ve vzdálenosti nekonečné; předchůdce Ptolemaiův, válcové plochy k rov- zorné paprsky jsou pak rovnoběžný (i sluje niku, nýbrŽ vsunul válec do zeměkoule podél průmět ten také páral lei ním), rovina prů- 36° sev. šířky, tak že tento rovnoběžný kruh metná položena kolmo na nich (proto sluje stal se základnou válce. Vzdálenost pole- též pravoúhlým čili orthogonálním). dníků rovná se délce stupňů na 36. rovno- PřenáŠíme-li čásť povrchu zemského s koule běžce, vzdálenost rovnoběžek délce stupně na oblinu kuželovou, vzniká průmět kůže- ^ rovníkového, čímž vzniká síť obdélníků vý- lovy: znázorníme-li čásť anebo celý povrch sokých. Marinus zvolil 36. rovnoběžku, pro- koulc na oblině válcové, povstanou rozma- tože dělila tenkráte známý svět ve dva rovné nité průměty válcové. Avšak snaha, zob- , díly. Portugalci objevše Mys Dobré Naděje raziti na rovině co nejdokonaleji povrch země vrátili se zase k rovníku jakožto základně a zvláště části jeho, vyvolala velmi rozličné válce a tím k síti čtvercové. Námořníci uží- průměty kartografické, jejichž postup bývá \ váli mřežovaných map obou průmětů neje- OttAv Slovník NauCný. iv.XVI. 337 1900. 52 810 Mapy. nom ve starověku. n$bri také od XIII. ai do XVI. stol. i déle přes dobu obk-vtní zpdsobu Mercatorova. Loď námofni orli st Íiři (jlavbé kfivky, která protíná viecky po- edníky v úhlu rovném a sluje kosobčž' kou f-. loxodromou. Na mapách čtverco- vaných značí tuto křivku dosti dobře čára přímá; proto se drícH plavci třchto map. Avíak časem poznali, íe přímka na jejich mapách nevede jich přesné k místu íáda- néniu, jiito nezachovává s polidniky téhoi úhlu. MarnĚ snažili se nejlepií mathemati- kove. aby odkryli a odstranili tuto chybu map čterco váných; teprve Mercatorovi, Dejznamenitějíimu kartografu XVJ. stol., po- dařilo se dokázati, ie chyba má původ svdj v sestrojení síti stupňové. V průmĚtC' tomto zůstávají stupně íifkové pořade rovné dlou' hými; na koulí zmeniuji se však v témie pomčru jako cosinus zeměpisné Sirky. Aby mapa s poledníky a rovnobéínými krub^ v podobĚ přiniek v pravém úhlu se protí- najících byla stcj notvári)á, přes to, ie stupně šířky jsou vSude rovně veliké, mu- síme stupně poledníkové v různých Sirkách zvětšiti dle secanty příslušné šířky. Tím přibývá stupilům délkových právě v témie poměru jako stupňům šířkovým. M. takto upraveně slují mapami s rostoucí šířkou anebo dle vynálezce mapami dle Mercato- rova průmětu (uveřejněn r. 1569). Ačko- liv Mercatorův vynález lodníkům všeho po- skytl, čeho si přáti mohli k usnadnění plavby, přece uplynulo jeStě 40 let, nežli byl v ná- é /---; 't~ 7 mořnictví zaveden. Ještě r. 1675 ve velikém, krásném atlante námořním od Pietra Goosa nemá ani jidiná mapa průmětu Mercatorova. Na vyobr. č. 2679. znázorněna je síť země- pisná dle Mercatora od rovníku a2 do TO' s. £.: pozorujeme jíž zde, fe rosic délki stupňů poledníkových {dle vlastnosti secanty) Výklid poUmlbo prtném uenoctafickctv. napřed velmi zvolna, čím dále od rovníko tím rychleji, tak ie m. tyto nikdy se neroz- šiřují přes 80° zeměp. SiFky. (Srv. M. v Mer- catorovč průmétě, VI., str. 798 a Vn., 400.' Přímka AB ve vyobr. č. 2679. jest kosol>£ika č. loxodroma. M. v Mcrcatorovč průmétě ncupomfnají nikterak na podobu koule; xa to lze sestrojiti celý povrch země v sou- vislosti — aí na polární krajiny asi za stupněm 80. — ; proto uíivá se tohoto prů- mětu při veškerých inázornéních poměrů fysikálně zeměpisných, kde podstatné ne- vadí rozšíření krajin ve značných zeměpis- ných šířkách. Pro toto rozífření přidává se k mapám v Mercalorově průmétu zvtájtiu mí-fítko pro rostoucí Sífky. — Pro krajiov polární aí po 40° sestrojil )ií Mcrcator prů"- mět zvláštní. Kolem pólujakoíto středu udě- lal v rovných vzdálenostech od sebe rovno- běíné kruhy, poledníky pak kreslil pfímo- čárně tak, aby se protínaly v rovných úhlech jako na kouli a sbíhaly se na toíně. Fr^nc- zemépisec Vilém Poste! uiíl r. 1581 téhoi průmétu pro znázorněni severní polokoule; Mapy. 811 proto sluje dle nžbo prQmčtem Poste' lovým. Pfes veškeré přednosCí Mercatoroia. prú- tnétu nelze ho uliti, kdykoli bčíi o to, aby tvary dilů světových na plochÉ mapě a na skutečném globu pokud moiná souhlasily, zvláitě pak aby plochy jejich zcela se srov- návaly, aby mapa byla stcjnopIoSná, K lobra- lení Cťlčho povrchu země na dvou kruzích, t. zv. planigiobech. uiivá se od nejstar- ších dob aí po dnes zhusta průmětu ste- reografického čili obvodozcmskčho. Oko pozorovatelovo umfstfno jest v obvodě ncjvéliího kruhu duté koule, a tu buď v rov- níku (stereogratický prilmčt rovní- kový), nebo v točně (točnový č. polární), nebo ve kterémkoli bodě některého pole- dníku (horizontální). Stcreografický průmět polární připisuji: se řeckému astronomovi Hipparcho vi {v. t.). Arabové zavedli uliváni horizontálního, dle kterého se nyní znázoriíuji polokoule nej- vitSí souše a nejvčtáího vodstva; středem oné polokoule je bod poblii Londýna (n; 50* severní šířky a na základním poledníku Greenwichském I . střed polokoule vodstva leíi jihovýchodně od ostrova Nového Zca- landu (na 50'j. S. a na 180. poledníku Green- wichském), při polárním průmětu ste- reografickém (vyobr. ř. 2680.) jest oko íb v jedné i točen, průmětná rovina AV do- týká se koule v bodě protilehlém. Poledníky jsou přímky, které se sbíhají ve středu; rovnoběžky jeví se jako kruhy soustředné; poloměry stanovíme graficky nebo dle vzorce : r = 2Rlí!•/,^90-<^). (2fi = taT, q>= 1 oCl, oC2 atd. = zeměp. íiřce). Dle tohoto prŮmOtu kreslivá se severní a jííní polokoule zemská, často také ty- té! polokoule hvězdného nebe. Rovníkový prilraét stereografický řřyobr. Č. 2681.) poskytuje kartografovi vý- odu, ie rovník a prostřední poledník jsou přímky v pravém úhlu se protínající; vcški ré ostatní rovnobéiky a poledníky jsou oblouky kruhové. Poloměry jednotlivých obloukQv určujeme zvláštní konstrukcí nebo je vypo- čítáváme. Přednosti průmětu stercograťickěho jest, ic veškeré pravé úhly na globu zůsta- nou také na mapě úhly pravými, čími za- chová se podoba zemí ; jest to průmět pravo- tvdroý Č. konformní, síť jeho snadno se rý- suje. Vadou tohoto průmětu jest nerovná velikost člyřůhelníků mezi poledníky a rovno- běikami, které na globu v každém pásu jsou rovné velikosti ; na planiglobu jest krajní ctyř- úhelník asi čtyřikrát tak veliký jako vnitřní středový, čími vzniká nejistota v ocenění Různě zprostředkující průměty hledi za- chovati co nejvíce pravotvárnost a při tom, pokud možno, dodělati se stejnopiatnosti. Tak globulární čili kulový průmět (vyobr. č. 2682.) děli i obvod kruhu i rov- ník i prostřední poledník v rovné díly a získá tak tři body. kterými klade kruhové oblouky, Pravotvárnost málo se mění, nebot dhly zůstanou skoro pravými; stejnopiatnosti velice přibývá, ncbot největší vnější čtyfilhel- ntky jsou o '/i větší než nejmenší čtyřúhel- níky vnitřní. Kombinováním průmětu stereo- grahckého s globulárním vznikne Nellův modifikovaný č. pozměněný průmět 55 M >í ^r^f \" ř \ % i ysQ C. 16S1, Rovníkový pcflinit iterragnHckf. globulární (od r, J852), skládající se také z kruhových oblouků; pravotvárnost! ještě méně ublíží nei globulární a podstatně od- straiíuje nepoměr ploch středních a krajních při stereoBrafickĚm průmětu nevyhnutelný. V novějších velkých atlantech setkáváme se s průměty, které jsou dokonalejší než vácchny předešlé, zachovávajíce přesně stej no platnost při velké míře právo tvárn ostí ; rovnoběžky jsou pak ovšem oblouky eiliptieké, síť tfdy mnohem složitější. Avšak i jednoduchých jinak zobrazení bývá užito někdy s prospě- chem, zvláště běii-li o kresbu celého povrchu země v souvislosti při zachování správnosti plošné. Rovnoběžky dčlaji se pak jako přímky rovnoběžné a vzdálenost jejich vypočítá sě tak, aby plochy mezi nimi měly touž poměr- nou velikost jako na skutečném globu; po- ledníky jsou v rovné vzdálenosti od sebe a mají podobu elliptíckých oblouků. Ač toto 812 Mapy. lobraiení je stejnoplatné, přece mění velice ' rovníku nebo bliíe pólu, volíme prftiatt pro obrysy jednotlivých aouJi, což tím více ijevno, kaidý případ nejvhodnéjší. Z nejsnadnějškli jestliie roiSíříme nákres přes obvod kruhový Jest kuželový, který jií Ptolemaios navrU na celý povrch země v ellipse zobrazený, je- a pozdéji také zdokonalil. Myslíme si obUnou jli osy mají se k sobĚ jako 1:2. Velkou ; kolmíího kuíele, jehoí vrchol jest na pro- osou le rovník. dloužené ose zemské, kouli tak ovinutou, k Jestíiie by někdo vykreslil mapu tak, jak by se jí dotýká v prostředním, rovnobéintiL lujevila, kdyby na globus pohlížel z velké kruhu m. žádané; na tuto oblinu promitneme body ze středu koule a rozvineme pal: ob- linu v rovinu. I shledáme, íe všecky kruliv rovnobéíné jsou kruhové oblouky soustfedoč, poledníky pak paprsky ve vrcholu kuiele se sbihajicl. Mercator íiepSil (1554) PlolenwiŮ! kuželový prámět tím, ie nenancsl stapaí dk zeměpisné fiířky vypočítané na prostředni rovnoběžný kruh, nýbrž na dvé od kraje i rovné vzdálené rovnoběžky (při zobraieoi Evr. 40. a 60. stupeň) a dělicími body poloia poledníky, čími vznikne mnohem spriniqi obraz zemé. Skoro o 200 let později (1"" užil tohoto průmčtu franc. kartograf a n akademik J. N. de l'lsle při kresbě v m. Ruska (rovnobéžky 47'/,° a 62'/,«), a p dle něho neprávem pojmenován tento láa- konalený průmět kuželový. Angličan ""' doch r. 1T5S snažil se kuželový průuii více zlepšiti lim, ie pro každý rovnotíiri kruh vypočítal zvláštní poloměr ("" " ~'' pisné Siřky toho kruhu. Nejdůležitější všech návrhů pro idokoni- lení kuželového průmČtu nese jméno Sm' kartografa Rigobcrta Bonnea_(l752l li č, i«S5. RovniVovf přímit onbofnGcli}. iřznikl by prĎ- V tomto případě ální, pH némi koli Mercator o 150 let před i 1 přímil vzdálenosti nad rovníkem, mět orthografický a t. rovníkový č, acquato: všechny prumétnice jsou rovnoběžný a stojí kolmo na rovině průmětné; proto jsou rovnoběžky kruhy. Poledníky podobající se poloellipsám, jimž společ- nou velkou osou jest osa zemská, sbližují se nejvíce na kraji globu (viz vyobr. Č. 2683. a 2684.). Takový průmét hodí se pouze pro mapu naštho měsíce, který k nám obra- ci pořade touž stranu ajevi se pozorovateli v průmětu o rtho grafickém. Mapa mě- síce dělá pak týž dojem jako měsíc sám. Až posud jednali jsme o průmětech, kterými se znázoriiuje alespoň polo- vina povrchu zemřkoulc; všecky tyto průměty přes důmyslné své sestrojeni nemohou nikdy podati věr' ného obraiu skutečného povrchu polokoule ten sestrojil. Dle způsobu Ptolemaiova itt- nebo celého povrchu zemé, Běži-li však je- slil kruhy šířkové s vrcholu kužele dalJU- nom o znázornění části povrchu země, jícího se koule v prostředním kruhu rovo'' zvláště jc-li to jenom malá část, ani tisícina běžném, vnášel však na každý rovnob*! celijho povrchu, pak není rozdíl mezi ro- kruh rovné částky, které vypočítal dle lenii; vinnou mapou a vypuklou části povrchu pisné Sifky; spojením souhlasných l>^° koule tak patrný a vznikají m., které jsou vznikly poledníkové křivky. Tím povsO- věrným obrazem zemi na skutečném globu průmět Bonneflv, který jest stejnopW ■;ných. — Dle toho, kži-li země pobliie a ve střední části m. také dosti stejnoti-ámť C. 1634, Onbofnfichf prBi II. pollnl. Mapy. ^ 813 Vyobr. č. 2685. a 2686. ukazuje sif dle Bonneov prflmĚtu k zobrazení AaiR s Evropou. A veškeré ftyfiihclniky co do plochy zcela s c e 'iVX/S<7yY -ií li. W k/tC/t-C -^^Wx ivtrH - '^'iMh " 'Vř.- '■" ^ C 266;. Sir dle FiBniíIu Bonneova pro Aiii • Evi srovnávají s plochou rovné položenou na ' povrchu kouk', trpí stejnotrárnost nejvíce! v jz. a jv. koutě m., kde místo pravoúhlých I čtyfúhclniků jsou kosoúhlé; avšak krajiny, které jsou na mapé .'Vsie nejdůležitější, za' chovávají i stejnotvárnoat tou mérou, že dle průmětu Bonneova jakožto nejlepšího bývá vĚtšina map v atlantech kreslena. Tak jeden I nejdokonalejších nových velkých atlantů, skládající se z 59 výborné provedených map (E. Debes, Neuer Handatlas uber aile Theile der Erde, Lipsko, 1895), má na 25 mapách průmět BonncOv. Jsou to zejména m. celých říší v raéřitku 1 : 2,750.000. pak části těchto říší v měř. 1:1,000.000. Pro vétii části po- vrchu zemského v měřítku menším, jako pro díly svéta, zvoleny jiné nejvhodnéjSí průměty. (Z map naicho slovníku srovnej Sev. Ame- riku, Asii, Austrálii, při niž jest ovšem střed rovnoběžek na jihu. pak ni. ve XII., XIII. a XIV. díle, na kterých jest síť dle Bonneova pr&mětu.) Pro m., kterými prochází rovník, pozmění se Bonneův prflmět v jiný, provedený Flám- steedcm (v. Flamsteedova projekce), dle něhož lze i kresliti stejnoplošnou mapu ce- lého povrchu země, v krajních částech ovšem značně znetvářenou. (Viz Politická mapa Afriky i Afriky přehled národopisný, pak Jiiní Amerika, kreslené dle Flam- steedova průmětu.) Podobný průmět slejno- plochý jest Mollwcideův nebo Babinetův homalografický, jímž lze celou země- kouli zobrazovati jeátě připadněji než před- chozím. Německý mathematik Lambert provedl analytické vyšetření kartogralických průmětů ; on první zkoumal atejnoplošrost č. aequiva- lenci map. Lambert sestrojil polární stejnoploSný azimu- tální průmět je£t£ dokona- lejší pro zobrazeni celých zemědilfl nežli průmět Bon- neŮv a FlamsteedŮv. Poznali jsme, jak kartogra- fové i mathemaiikové se sna- íili. aby zdokonalili co nej- více promítání map. Kde však běží o m. ještě správnějSí měřítka velkého, jako při přesném vyměřováni a mapo- vání celých států, nestačí žád- ný z uvedeních zde průmětů. V takových případech užívá se průmětu polyedr i ckého čili mnohosténného,jení navržen byl r.l790 od JSgra pro generálni štábnimapu f íie Německé v měřítku 1 : 100.000. Také nová Spec. mapa Rak.- Uherska v měř. 1:75,000 Jest ipracovánadletéhožprůmětu. Při promítání polyedrickém rozdělí se celé lizcmí v malé 'ichoběžníky o 30 minutách ■opou. ve směru zeměpisné délky a o 15 minutách ve směru ze- měpisné šířky. Tyto lichoběžníky jsou tak malých roimérů. Že spořádány v pásy ko- lem zeměkoule k ni skoro zcela přiléhají. M. takové zobrazují takto nejdokonaleji po- vrch zemský a slouží účelům vojenským a vědeckým. Ostatek o nich viz Mapováni, " ■ , i^^XI ^: '^ffjf, 3?w JS^- lMA' ^^+3^1 ííXM ^"^-4 ' ^^y^ O zobrazeni země pojednává prof. F.J. Stud- nička v Zeměpisu mathem.. str. 382—474. Znázorněni horstvač. kolmé členi- tosti půdy. Až posud hleděli jsme pří zobrazení země pouze k rozměrům rovin- ným; avšak povrch země jeví se nám skoro všude nerovný, prohybuje se mnohonásobné do výše a do hloubky, čťmu fikáme kolmá členitost půdy. IT přirovnání k ohromné kouli zeniské jsou oviem všecky tyto vy- výšeniny a prohlubiny velice nepatrné, jak 814 Mapy. nejlépe patrno na Linggově Průrysu země ocj 31® sev. šířky (na severu Afriky; až k 65° (Trondhjem v Norsku) v měř. 1 : 1,000.000, tak že každý millimetr na mapě značí kilo- metr ve skutečnosti. Ač tato úseč kruhová má délku 975 cm, přece naše Sněžka je pouze 1-6 mm zvýší, Montblanc ani S mm (4*8) a jedna z nejvyšších hor světových zde vy- obrazená, Dapsaug, 8*6 mm, jakož i největší hloubka mořská 9 mm, průměrná asi 4 mm, tak že ihned poznáváme, jak nepatrné jsou veškeré vyvýšeniny i na globu, který by měl dle daného měřítka 12'/^ fn průměru. Ža to v praktickém životě jeví se vyvýšeniny po- vrchu zemského jakožto velmi důležité a horstva staví se do cesty jako ohromné hráze, které překročiti aneb jich dokonce dostoupili jest pro nás někdy velice namá- havé. Pro tuto důležitost kolmé členitosti hledíme ii také vyznačiti na mapách. Již Ptolemaios načrtl velehorstva jako pi- lovité obrysy na mapách; později až do za- čátku XI A. st. kreslily se jako řada kopečků po jedné straně stínovaných, ještě později vyznačeny hory, ať nízké, ať vysoké, jako dlouhé čáry po obou stranách hustě Čárko- vané, velmi podobné housenkám. Nežli však pomýšleno býti mohlo na dokonalejší způsob znázornění, předcházelo určení, odkud mě- řiti se má vyvýšenina. Jakožto nejvhodnější uznána hladina moře vůbec a melo se pů- vodně za to, že tato hladina jest všude na povrchu země slejná. KdyŽ později se uká- zalo, že pro přesné určování tomu tak není, udávány výšky nad hladinou jistého moře Tak v Rakousko-Uherském mocnářství vy- chází se od prostřední výšky hladiny moře Jaderského u Terstu; v Německu vytčena výška 37 m nad hladinou moře při hvězdárně v Berlíně a na tento n o r m á 1 n í b o d (N. N. = normální nuUa) vztahují se na veškerá udání výšky. — R. 1737 dohotovil a r. 1752 uveřejnil Buache mapu průlivu La Manche, ve které rovné hloubky po 10 uzlech (a 1'85 m) byly spojeny v křivky (nyní jim říkáme vrstevnice hloubkové č. iso- bathy). R. 1771 vydal Genevan Du Carla pojednání, k němuž byla přiložena mapa ji- stého ostrova s vyznačením vrstevnic čili isohyps, vodorovných to křivek o rovné výšce nad hladinou mořskou. Výhody tako- vého vyznačení výšek (ovŠem jenom na ma- pách velkého měřítka) záhy byly správně oceněny. Tvar jejich ukazuje zřetelně, kde půda vystupuje zvolna, kde rychle. Kde vrstevnice se rozbíhají, klesá půda jen ne- patrně; kde se zahýbají a sbližují, je sklon sráznější, snad i rokle. Při rovné a určité výšce vrstevnic (je-li na př. každá vrstva 10 m aneb 100 m vysoká) můžeme přesně vykresliti anebo vypočítati sklon (výška vrstev dělena vzdáleností jejich dá tang. úhlu sklonu). Velmi husté vrstevnice nazna- čují strmé svahy; jsou-li vrstevnice v rov- ných vzdáleností ch, značí svah stále stejný sklon, mění-li se vzdálenost vrstevnic rychle, jsou svahy velmi různého sklonu. Přibývá-li vzdálenosti vrstev z dola nahoru, je vyvýicní vypuklé, v opačném případě vyduté. Na mapách malého měřítka (5O0.000 ai 1,000.000 a více) lze vytknouti toliko několik vrstevnic; tu s prospěchem polohují se vrstvy rovné výšky touž barvou, čím získá plastičnost m. Rak. generál Hauslab (v. t.) navrhl a provedl vrstevné m. rozličnými odstíny téže barvy dle zásady: čím vyšít vrstva, tím tem- nejsi barva. Takto zůstává tmavá barva jen pro malé plochy nejvyšších horstev; níže položené krajiny jsou světlé a tím pro značky i písmo zcela způsobilé. Zeměpisec a karto- graf Sydow zastával zásadu právě opačnou, protože paprsky kolmo dopadající osvětluji tím více, čím vyšší jest poloha osvětlené plochy; avšak návrh ten nejeví se býti prak- tickým, neboť tmavá barva nízkých krajin nejobydlcnějších překáží nad míru prove- dení a čitelnosti značek i písma. — Na ně- kterých vrstevných mapách naznačeny jedno- tlivé vrstvy rozličnými barvami tak, že není třeba užiti neprůzračných barev temných. Pro m. topografické sestrojil saský major Lfhmann (v. t.) r. 1796 soustavné označeni kolmé členitosti na základě kolmého osvě- tlení. Naznačil totiž sklon zvláštním čárko- váním (šraffo váním), zřídiv stupnici po 5 stupních postupující až do svahu 45*; šrafifý jsou kresleny ve směru tekoucí vody, stojí kolmo k vrstevnicím, které po provedení šraffování se odstraňují. Tlouštka čar a šířka bílťho prostoru mezi šraťfami mají poskyt- nouti možnost posouditi úhel sklonu až na 5 stupňů. Kdyby Lehmann vrstevnice byl ponechal, slul by zakladatelem map hypsó- metrických. V krajinách vclehorských setká- váme se někdy i s větším svahem nežli 45*; proto bylo třeba rozšířiti stupnici Lchman- novu až na 50® i přes to. Srázné skalní stěny značí se vůbec zvláštním způsobem. Současné stanoveno, aby poměr tlouštky černých čar k bílým prostorům řídil se dle svahu, a to: do 5*^ zůstává plocha bílá; při sklonu 5^ mají se černé čáry k bílým plochám jako 1:9: při 10® jako 2:8; při 15<> jako 3 : 7 ; při 20« , . . 4 : 6; při 25®. ..5:5 atd.; při 45® jako 9:1a teprve plocha 50° nakloněná jeví se černou. Zachování takových poměrů předpokládá u kartografa neobyčejnou dovednost a dlouho- letý cvik; posuzovatel zase má míti zvláště vycvičené oko, aby dovedl správné posou- diti poměr černých čar proti bílým prosto- rům. M. menšího měřítka — tedy celých zemí, říší, dílů světa — také se šrafTují; tu však je zásadou: čim vyšší, tím hustější šraffování; zřídka jenom je možno vytknouti čárková- ním také svah půdy. Aby se zvýšila plastičnost m., spojily se všecky tři způsoby, jimiž vyznačujeme kohnou členitost: vrstevnice, šraffování a šikmé osvě- tlení, jak toho zvláště dovedně užil generál Dufour (v. t.) ve velké své mapě Svýcar v měřítku 1 : 100.000. Ač takové m. působí na pozorovatele, jakoby hleděl na mapu sku- tečně vypuklou, a proto s mnohých stran Maquet — Mara 81& byly velebeny jakožto nejdokonalejší zobra- zení povrchu zemského v rovinné mapě: ne- lze přece zamlčeti, že pravé šikmé osvétlení v úhlu 45® od sev.-záp. klame velice při ji- stých směrech horstva, ježto veškeré svahy k sev.-záp. obrácené jsou nápadně světlé a proto dělají dojem, jakoby měly nepatrný svah, sklon k jihových. zase svým rázným stínováním zdá se bjti mnohem vyšší a pří- křejší, než skutečné jest. A kdyŽ někteří kartografové chtěli tu pomoci a' proto ne- drželi se osvětlení výhradně jediným smě- rem, ponechána tím kartografovi přílišná vol- nost, pro pozorovatele pak nastala neurčitost a nejistota při posuzování nerovnosti půdy. Jakožto znamenitý kartograř naší vlasti, který již r. 1855 zpracoval první mapu vrstevnou okolí brněnského a výtečnými svými pracemi došel uznání a vyznamenaní také daleko za hranicemi mocnářství Rakouského, vyniká professor Karel Frant. K oři stká (v. t). Jeho m. vrstevné, uveřejněné v »Archivu pro prozkoumání Čech«, náležejí k nejdokonalej- ším výkonům tohoto druhu vůbec. Vrstevné m. jsou také základem map vy- puklých Č. reliéfů. Vyřezáme-li z desek vrstvy v poměrné tlouštce a nalepíme-li je patřičným způsobem, vzniknou stupňovité m. vypuklé, na kterých poznáváme i prostou i poměrnou výšku. M. takové upravují se pak dle přírody vyplněním stupňů, aby se podobaly skutečné krajině. V novější době pořizují se velmi věrné m. vypuklé zvláště velkého měřítka, zpraco- vané na základě výborných map vrstevných a mimo to dl-; velkého počtu fotogrammů. Hotový model osvětluje se uměle tím způ- sobem, jako bývá skutečná krajina sluncem osvětlena, a pak fotografuje se model; srov- nání s fotografií dle skutečnosti s téhož místa pořízenou ukazuje zřejmě, pokud obě se srov- návají a kde opravy vykonati se mají. Takto pečlivě zpracované m. z pravidla nepřevý- šené mohou poskytnouti výborný prostředek k vědeckému studiu a bývají základem velko- lepých podniků železničních. Vypuklé m. celých zemí aneb říší, dokonce i dílů světa a coi teprve globy reHefní bý- vají několikanásobně převýšeny, čím se tak podstatně mění povaha celé krajiny a pohled na ni, že cena map takových stává se velmi záhadnou a nazírání na né vyvolává zcela nesprávné představy. M. takové zůstávají uži- tečnými jedině pro slepce, kteří učí se na nich zeměpisu hmatem. Rozmnožování map. Ve středověku rozmnožovaly se m. dřevorytinami. Ačkoli dřevoryjectví v novější době velice jest zdo- konaleno a galvanoplastika mu poskytuje možnost původní štoček dřevoryjecky zpra- covaný s největší přesností libovolně roz- množiti, aby při velkém náklade tiskopisu pořade nových štočků se užilo a přece pů- vodní štoček zůstal nedotčen, přece nehodí se dřevorytiny k účelům kartografickým a byla proto xylografie již dávno opuštěna. V XV. stol. vynalezená mědirytina a po- zdější ocelorytina koná kartografické re- produkci výtečné služby, mědirytina připouští také opravování a doplňováni desek tisko- vých, avšak oba způsoby jsou příliš pracné a proto drahé. V nejnovější době nahrazují se často zinkografií. Když na sklonku XVIII. stol. (1799) poda- řilo se Aloisiu Senefeldrovi (* 1771 — t 1834) vynalézti způsob, kterak se mohou i jemné kresby vypukle — pérem anebo kří- dou — nebo jako rytina na kámen přenésti a pro lis tiskařský připraviti, stala se litho- grafie výtečným prostředkem k reprodukci map a zaujímá první místo až podnes, pro- tože jednak připouští rozmnožování původ- ních kreseb inkoustem lithografickým prove- dených tak z v. autografii tak rychle, že možno za několik hodin udělati sta nejvěr- nějších výtisků, jednak nejjemnější uměleckou práci v rozmanitých barvách podivuhodným způsobem r cproduko váti (ch romolithogra- fie, srv. Barvotisk). Vynález fotografie opět znamená nové zdokonalení kartografické techniky. Fotografie umožňuje redukci map v libovolném měřítku a spojení fotografie s li- thografií - f o t o 1 i t h o g r a f i e (v. t.) - připouští kopii původní práce bezprostředně na kámen přenésti a k tisku upraviti. Konečně vstou- pila héliogravura (v. t.) ve službu karto- grafie a pořídí chemickou cestou reliéfní desky, ze kterých galvanoplastika vytvoří nej- jemnější desky pro tisk zcela upravené. Tato nejdokonalejší reprodukce vyžaduje ovšem dobu šesti neděl, nežli přistoupiti lze k tisku, kdežto fotografie již za dva dni vyrobí desky k tisku způsobilé. ^d. M. synoptické viz Meteorologie. M. větrní srv. Hornictví, 603 6. Maqaet [-kě| Auguste, spisov. fraac. (* 1813 v Paříži — t 9. led. 1888 v Sainte- Mesme). Působil od r. 1831—35 na Collége Charlemagne a oddal se pak cele literatuře. Psal pod pseudon. Mac-Queat. Od r. 1837 do 1851 byl spolupracovníkem Alex. Du- masa. Pracoval s ním společně zejména o ro- mánech: Troia Mousquetaires, Monte-Cristo, La dáme de Montsoreau, Le chevalier de Mai- son-Rouge. Samostatně sepsal romány: Le heau ďAngeunes (1843, 2 sv.); Deux trahhons (1844, 2 sv.); La belle Gabrielle (1853-54, 5 sv.); Le comte de Lavernie (1855); Venvers et Vendvoit (1858); La rose blanche (1859; čes. překlad A. F. Čtvrtečky: Bílá růže [Písek, 1863J). Zdramatisoval též romány Dumasovy a svoje. Z dramat dodělalo se úspěchu: La maison du Baigneur (1864). Maqaette | maket j, frc, v sochařství první plastická, nejzběžnější, nejpovrchnější skizza díla sochařského. Též ve stavitelství sluje m. první rozvrh fagady a vůbec pohledů a prů- řezů. FM, Mara (DoUchotis Patagonica Wagn.) j st hlodavec z čeledi morčat (Subungulata)/}C' diny druh svého rodu {DoUchotis Desm.). Od ostatních morčat liší se především většími boltci (zdélí poloviny hlavy) a tím, že mu ocas neschází. Trup také není tak zavalitý 816 La Mara — Mařák. jako u morčat; nohy jsou vysoké, přední čtyřprsté, kratší zadních tříprstých. Prsty jsou veskrze silnými nehty ozbrojeny. Tělo mívá délku 50 cm, krátký a vzhůru zakřivený ocásek délku 4c»n. Řezací zuby jsou krátké, vůbec malé a bez podélné rýhy; také sto- ličky jsou malé a mají velmi zřetelnou střední kličku skloviny. Krátká, hustá a přilehlá srsť má nahoře barvu šedou, trochu nahnédlou, s tmavými i naopak bílými skvrnkami, na bocích, na vnější straně končetin a vezpod na hrudi světle skořicovou, na hrdle a na břiše bílou. V kříži jest skvrna černá a za ní na ocase i na stehnech ostře ohrani- čený příčný pruh bílý. M. jest domovem ve stepích a vyprahlých, kamenitých pustinách Již. Ameriky mezi 33 — 38° j. š., zejména v Pa- tagonii, a obývá v podzemních norách. Jest býložravec. Samička mívá dvakrát do roka po 2 mláďatech. Domorodci horlivě loví tyto hlodavce pro pěknou kožišinu. Br. La Mara viz Lipsius 4). Mářa Václav, ryjec čes. (* 1842 v Praze). Navštěvoval reálku u sv. Jakuba, načež vstou- pil do xylogr. ústavu Bellmannova. Tam pra- coval několik roků a současně navštěvoval po tři roky praž. akademii výtvarných umění. V 1. 1865—66 zaměstnán byl v Brně při hu- mor, časopisu »Vosa«. R. 1867 povolal jej Dr. Frt. Skrejšovský k řízení xylogr. ústavu, zřízeného pro »Světozor«. Pro časopis ten ryl M. většinu podobizen a téměř všecky kresby a obrazy Mánesovy. V době, kdy »Světozor« patřil družstvu, redigoval M. ob- razovou čásť jeho. Po sloučení »Svčtozora€ se >Zlatou Prahou* přešel M. k tomuto ča- sopisu. Mimo to již 20 let ryje též pro cesto- pisná díla arcivévody Ludvíka Salvátora (v. t.). Rytiny jeho vynikají zvláštní přesností a veskri uměleckým provedením, tak že M. náleží k nejpřednějším naáim ryjcům. Maraboat [ buj, příze hedvábná, vzniklá zdvojením,^ barvením a silným zakrouccním 3 jasně bílých nití hedvábí surového; má zvláštní šňůrkovitý vzhled. Marabn, zool., viz Cápi. Marabat (arab. učitel, vychovatel), jméno sekty muhammedánské v sz. Africe, jež dala vznik dynastii Moravidů. Berbeři jme- nují tak muže proslulé ctnostným životem a dávají jim název m-a teprve po smrti. Při- sunují jim dar divotvornosti a věštby; hod- nost se dědí s otce na syna, a rodiny ta- kové žijí při meŠitách nebo při kaplích po- hřebních nebo v místech poutnických. J^iié- nem m. označují se též hroby světců. Maraoaibo [-kaiboj: 1) M., největší záliv na sev. pobřeží Jižní Ameriky, známý i jmé- nem Golfo dc Venezuela, prostírá se mezi poloostrovy Goajirou a Paraguanou a je spojen naj. s Lagunou de M., jezerem o 16.769 >&w', průplavem Barra de M., který má 1590 m šířky a je splavný i pro lodi moř- ské. 2) M., důležité obchodní místo státu Julia v republice Venezuelské, leží na záp. břehu Laguny de M., má pohodlný přístav, univer- situ, mathemat. a plaveckou školu, divadlo, nemocnice aj. Obyvatelstvo, počtem 35.000, vyváží kávu, kakao, barevné dříví, kůže, cukr, chinovou kůru, dividivi a j. Maravatos, potomci špan. Keltiberů, vix Leon ij. Marág^ha, město v perské prov. Aser- beidžánu, leží vých. od jezera Urmijského, při řece Saíi, v širokém údolí, pokrytém vi- nicemi a ovocnými sady. Jest velmi výstavné, má 13—15.000 obyv., 16 karavan seráj A, 80 mcšit, 4 vyšší školy, velký bazar a lázně. U města láme se výborný mramor. Bylo v XIII. stol. sídlem chána Húlákú, vnuka Džengizchánova, jehož domnělý hrob jest po- sud zachován. Mezi učenci, jež kolem sebe shromáždil, byl též Nasr-eddin, slavný filosof a astronom, jemuž postavil slavnou hvézdámu, jejíž zbytky se zachovaly nedaleko města. Obchodní význam M. v poslední dobé upadl Marag^hat, město v prov. Girgc (Horní Egypt), má 8600 obyv. Maraham či maragnan, druh bavlny brazilské, barvy žlutobílé, dosti čistý, ale tvrdého a křehkého vlasu a proto malé ceny. Marals [-réj, frc. bažina, jméno obch. Čtvrti pařížské, zvané též du Temple. Od roku 1600 stálo tu divadlo du M., na němž pro- vozovány prvé práce Corneillcovy. Společ- nost divadla tohoto zároveň s Moličrovoa splynula s troupe royale divadla v H6tel de Bourgogne (1673) a divadlo zbořeno brer potom. Jménem M. nebo Platné (= pláň) označován posměšné umírněný střed národ. shromáždění (protivou k la Montagne). Marais de Dol, úrodná rovina Iranc, viz Dol (dc Bretagne), str. 776, Mařák Julius £dv., český malíř krajin (* 29. bř. 1835 v Litomyšli — t 9. říj. 1899 v Praze). Odbyv studia gymnasijní ve svém rodišti, vstoupil na pražskou akademií, kdci učitelem jeho byl prof. Haushofer. Již r. 1853, jako žák akademie, vystavil dva obrazy ná- ladové. Brzy po té vypravil se na čas do Mnichova, cítě potřebu techniku svoji posta- viti na modernější základ. Od r 1858 žil li. nejvíce ve Vídni, kdež jeho první vystavený obraz {Krajina \e severních Čech) byl přijat velmi příznivě. Zvučné povésti nabylo jeho jméno oběma cykly, jež vydal začátkem let sedmdesátých (Čtyři období roční a ČtyH denní doby) reprodukované dle jeho krcsib uhlem. Mezi tím konal ovšem M. častěji ce- sty studijní do Čech, na Slovensko, do ra- kouských Alp a jinam, přinášeje si hojnou kořist studií a skizz. Zvláště poutaly jej na cestách těch krajiny lesnaté — ovocem těchto studií lesa byly pak dva cykly, kterťž jnaéno jeho učinily známým i za nranicemi. Byla to Lesní samota s průvodním textem od Scheffia, kteráž r. 1876 vyšla a j.ejíž originály jsou ma- jetkem závodu Kaesrova v Mnichové, pak Lesní charaktery Rakouska, jež byvše vyzna- menány r. 1879 Reichlovou cenou bvly za- řazeny do sbírek dvorních musei. Jakkoli takto činností svojí byl poután na Vídeů, kdež též pilně vystavoval a pro své obrazy Jul. Mařák: Z lesních charakterů. ottCv slovník naučný. Mařáková — Maranhao. \ 817 vždy četně kupců nalézal, nezapomínal přece M. své vlasti. R. 1878 vyšla od něho kompo- sice k JelenUy básni Rukopisu Kralodv., jako praemie Uměl. besedy, r. 1881 účastnil se pfi albu podaném českým umělectvem krale- viči Rudolfovi a r. 1880 počínajíc pravidelně v Praze vystavoval. Brzy potom svěřena mu dekorace předsíně královské lože v Nár. di- vadle ohrady českých hradu a památných míst. Od r. 1887, kdy "povolán na pražskou malíř- skou akademii, pobýval M. téměř výhradně v Praze. Věnoval se zde horlivě a obětivě svému úřadu učitelskému. Celá naše mladší generace krajinářská vyŠla z jeho školy, dě- kujíc mnoho jeho návodu ke studiu přírody a otecké přízni jeho jsouc zavázána za mnohý popud a oporu. Při tom nevnucoval M. nikdy svým žákům vlastní své nazírání, nechávaje jejich individualismu volný průchod. — Umě- lecké stanovisko M-ovo obráží se nejvýznač- něji v jeho cyklických komposicích, však též jeho olejové obrazy jeviljr již záhy ráz určitě osobitý. Již z názvů jejich (Pustina v lese, V čas večernice, Na jaře^ Večer, Ráno, Pod- zimní večer atd.) je zřejmo, že při nich umělci šlo především o tlumočení nálady určité chvíle denní neb období ročního jak v barvě, tak v základním rázu krajiny. K věrnému vysti- žení této nálady skutečností dané tíhl podrob- ným zachycováním barevného a světelného obrazu v přírodě postřehnutého. Když r. 1879 vystavil v Berlíně Samotu lesní a jiné práce, byly kritikou přijaty s obdivem a označeny jako »úchvatné hymny na krásu přírody, na les, vzduch, světlo a volnost*. Miloval zvlá- ště stromoví, uměje vystihnouti půvab a vý- raz lesních motivů lépe než kdokoli jiný. Vycházelť při tom z hlubokého porozumění pro rozmanité typy našeho stromoví lesního. Toto jeho speciální studium, při němž takřka přesnost přírodovědce se schopností uměle- cké interpretace v jedno se slučuje, vyvrcho- lilo v dílo svého způsobu monumentální v cyklu Lesní charakteiy Rakouska. Jen na základě dlouholetého studia rozmanitých celků přírodních mohl M. dospěti k tomu výsledku, že jednotlivé stromy našich hvozdů mohl v řadě listů takřka zosobiti jak v cha- rakteristickém zjevu jejich vzrůstu, rozvět- vení, tvaru listoví nebo jehličí, tak v tom okolí zvláštním, s tím podrostem v té půdě, v tom ovzduší, které pro ten který druh jest nejvíce a zvláště charakteristický. Toto hluboké porozumění pro zjevy přírody vy- zírá ostatně ze všeho, co M. vytvořil, a spolu ona teplá láska ku přírodě, jež z jeho maleb a kreseb se přenáší v duši divá- kovu. Obrazy M-ovy jsou roztroušeny v ma- jetku soukromém zde i v cizině; mnoho do- stalo se jich též do Londýna. Obrazárna v Rudolfině chová jednu z jeho náladových krajin. Posledním větším dílem M-ovým jsou malby v budově Zemského musea, z nichž 4 veliké obrazy českých hradů, široce po- jaté a dekorativně výborně cítěné, náležejí k nejlepšímu, co M. v tomto směru vytvořil. M. účastnil se též v dílech illustračních (Waldhcimův Fúhrer duch dás Riesengebirge, ósíerreich in Wort und Bild a j. v.), uměje vždy nalézti pravý druh podání kreslířského, vhodný pro rozmanité způsoby reprodukč- ního umění. Se zálibou obíral se též leptá- ním. Tá. Mařáková Pepa, malířka, dcera předeŠl. (* 1875 ve Vídni). Byla sprvu žákyní svého otce, později pracovala pod vedením prof. Brožíka. Hned první portraitní práce, které vystavila, jevily osobitý talent a značnou energii štětce. Maluje podobizny i obrazy náladové (Vůně, Prvosenfy, Resignace, Za sou- mraku) a obírá se téi úkoly dekorativními (návrhV na plakáty aj.). Poslední dobou též s úspěchem vyučuje. Tá. Maxaldt: 1) M. Giacomo Filippo, franc. hvězdář a akademik (* 1665 v Pcri- naldu u Nizzy — f 1729 v Paříži), synovec G. D. Cassiniho, od něhož povolán byl roku 1687 do Paříže, kdež byl až do smrti činným při hvězdárně. Vypočctl parallaxu a rotaci Marta, sestavil hvězdní katalog, účastnil se měření stupííového, jež konal Cassini, pozo- roval skvrny sluneční, zatmění slunce a mě- síce, vlasatice atd. V »Mém. Par.« je od M-ho počínajíc r. 1702 celkem 116 pojednání a zpráv většinou astronomických, ale i meteoro- logických. 2) M. Giovanni Domenico, hvězdář, synovec před. (*1709 v Perinaldu — tl788 t.), byl adjunktem hvězdářským, mimoř. čle- nem a pensistou Akad. v Paříži. Uveřejnil četná pozorování astron. (zatmění měsíců Ju- piterových), redigoval ^Connaiss. d. temps* v 1. 1735 — 59, pracoval s Cassinim o mapě Francie (1744) a vydal Lacailleovo Caelum australe (1763). VRý. Maranhao [-ňaung): 1) M., pobřežní stát brazilský, mezi 1° 5' až 8® 58' j. š. a 41« 55' až 48*' 53' z. d. Od soused, státu Para dělí jej ř. Gurupy, již. hranici proti státu Piauhy po celé délce tvoří ř. Parnahyba; ve vnitro- zemi hraničí M. se státem Goyazem. Má na 459.884 frm* 488.443 obyv. Atlantský okeán tvoří širý záliv de M., který rozdělen jest ostrovem de M. na dvé: na sev. záliv de S. Marcos, do něhož nálevkovitým ústím vlévá se ř. M. či Guaiahu, na j. ^1. Sao José, do něhož se ústi ř. Itapicuru. Řeky jsou bahnité, za dešCů od prosince do června vystupují z břehů dávajíce vznik bujné ze- leni; od čce do prosince následuje veliké sucho, řeky vysýchají, vegetace mizí a na vnitřních rovinách i zvířectvo hyne. V sev. a střed. Části provozuje se chov dobytka i orba, v jihu jen chov dobytka. Podnebí, ač horké, přece dosti zdravé. Na záp. pěstuje se kakao, káva, cukrová třtina, banány a již. ovoce. Dopravu prostředkují parníky; želez- nic vůbec není. V hornatých částech láme se mramor, pískovec a vyskytuje se i dosti mědi. Obyvatelé jsou běloši, óernoši, mulati a asi 20.000 Indiánů kmene Guajaras. Hl. m. Sáo Luis de M. 2) M., ind. název Amazonské řeky (v. t.). 818 Marano — Marasmus. Mftrano, městys v Itálii, viz Čupr a ma- řit i m a. Marafion viz Amazon ská řeka. Maránové viz M ar rán os. Haranta L., rod rostlin z 6ei. Maranta- ceae a podčel. Maramteae, obsahující vytrvalé byliny ■ lodyhou obyčejné rozvětvenou, uzlate kloubnatou a s listy u zpodiny často , srdčitými, podlouhlými n. vejčitýral, často ' obak pýřitými, řapiku na konci ztloustlého a kolenovité ohnutého. Kvétenství jest buď; rozložené n. klasovitě sevřené, složené z květů, jejichž vnější okvětí jest někdy značně ve- liké a vnitřní v rozličně dlouhou, rovnou n. ohnutou trubku srostlé. Pysk jest kápovitý, označený širokým, plochým a skoro vždy doíů ohnutým ouškem. Ze tří staminodií jest 1 žlá- zovité a 2 jsou křídlovitá. Prašník jest úplnc volný. Z Ipouzdrého a Ivaječného semen- niku vyrůstá tobolka na konci se pukající. M. roste asi 40 druhy hlavně v tropické části Ameriky a Záp. i Východní Indii a pěstuje se pro užitek i v jiných tropických konči- nách zvláště druhem M. arundinacea Plum, m. třtinovitá, a jeho odrůdou var, indica Kórn. i druhem M. nobilis Moore. Oba mají tlustý dužnatý oddenek, oplývající množstvím škrobu arrow-root (v. t.;. Čerstvého od- dcnku, pro ostrou chuť odporného, užívají proti otrávení ovocem nebo mlékem manci- nellovým (v. H i p p o m a n e). Pro ozdobu pě- stuje se v tcplÝch sklenících zvláště M. \ebrina Sims., znatelná dle listů, na rubu nachově a na líci tmavozeleně žíhaných. Děd, Marantaoeae, čeleď rostlin iděložných z řádu Scitamineae, příbuzná rostlin zá z vo- roví tých, obsahující vytrvalé bylinky s od- denkem buď hlízovitým nebo plazivým a duž- natým a s lodyhou obyčejně jednoduchou. Střídavé celokrajné listy mají pošvitý, na konci často ztloustlý a kolenovité ohnutý řapík a zpeřenožilnou čepel. Květy, skládající ; klasy n. laty, jsou obojaké a nesoumérné, ' složené z ólistého okvětí, jehož 3 vnější j plátky bývají malé, kalicho vité a volné, 3 vnitřní . však vetší, korunovité a v trubku srostlé. Tyčinka jest jediná; ostatních 5 tyčinek pře- , tvořeno v korunovitá staminodia rozmanité podoby, z nichž jedno často podobá se pysku dolů ohnutému, někdy kápovitému. Zpodní semenník jest 3 — 1 pouzdry, mnoho- až Iva- ječný, plod obyčejně tobolka, zřídka bobule se semeny bezbílečnými, avšak s rohovitým perispermatem a s velikým zárodkem. M. čítají asi 180 druhů tropických, převahou , amerických, rozdělených v podčeledi Maran- teae (Calathea v. t., Phrynium a Maranta v. t.) a Canneae {Canna v. t.) a prospívajících zvlášť škrobovitými oddenky anebo vysazo- vaných pro ozdobu. Některé M. rostly již za dobv třetihorní. Déd. Maraatový ikrob viz Arrow-root a Maranta. MarasklnO (it. rosoj^Uo maraschino) je čistý likér velmi jemné chuti, který se vy- rábí v Dalmácii, zejména v Zadru, z plodů malé kyselé třešně, zvané it. marasche. Plody neúplně uzrálé se vyloupou a rozmačkaná dužina nechá se v kádích několik dní kva- siti, k vykvašené tekutině přidají se rozma- čkané listy mahalebky a něco vina. načež se destilluje, destillát se silně osladí čistým cukrem a procedí. Podrobnosti výroby udr- žují továrníci v tajnosti. M. přichází do ob- chodu obyčejné v láhvích opletených ráko- sím. U. Marasmins Fr., špička, rod hub be- dlo vitých náležející do skupiny těch rodů, které mají plodnice nepomíjivé, koŽovité neb korkovité. Viz Agar i ci ni. Mnohé špičky, na př. špičku polní, vídáme často růsti v řa- dách do kruhu stočených (kouzelná kola, Hexenringé), To pochází odtud, že podhoubí na nějakém místě vzešlé v té míře, ve které na obvodu svém dále roste, novou výživu si hledajíc a tam též nové plodnice nasazujíc, odumírá uprostřed v půdě již vyčerpané. U. Maraamas (z řec), vysílení stářím, to jest samostatně se vyvíjející regressivní změny ústrojí lidského těla, jež vedou k atrofíi a ke klesání jejich funkcionální energ^ie. Jest to prostý involuční pochod, který má původ v přirozenosti organismu, chřadnutí neb vad- nutí těla. Definice tohoto pojmu předpokládá, že neběží o proměny zaviněné některým pa- thologickým processem ; aspoň nesprávné užívá se názvu m-mu tehdy, kdy atroňe byla způsobena onemocněním některého or- gánu, infekcí, otravou neb vysilující choro- bou; tehdy lépe mluviti o vysílení nelx) o prosté atrofii. Involuční jevy zřídka po- čínají před 50. rokem žití, v 60. roce bývají však vždy patrný a pak rok od roku se stup- ňují; u muže dostavují se poněkud později nežli u ženy. Sotva dojde k involuci té ve veškerém ústrojí zároveň a tehdy m. záhy Vťde k smrti; z pravidla počíná v jednom neb v druhém ústrojí: v soustavě krevní nebo v dychadlech neb močových orgánech, v mozku. Jakkolivěk chřadnutí organismu jest nutným přírodním zákonem, kterému žádný tvor se nevymkne, přece jisté vnitřní i vnější vlivy jej chystají. Jedním z těchto vnitřních vlivů jest výkon samého orgánu, jehož podnět hledati musíme v chemických processech; chemické rozštěpy nejsou však toliko základem vitální energie ústrojí, nýbri pozvolně chystají i vysílení ústrojí nenáhlým hromaděním se rozštěpových hmot, které mají toxické vlastnosti a zavinují regressivní změny v buněčnatých prvcích ústrojí. Jiným podnětem jsou i jemné nutritivní zmény, které trvají mimo zevní vlivy, a snad i dlouho trvající, nad fysiologickou míru se nesoucí činnost ústroji, které posléz se vysílí. Velká námaha duševní i tělesná, nečistý vzduch, nedostatečný a kvalitativně vadný pokrm. předchozí choroby mohou vznik m-mu uspí- šiti. V m-mu vyskytují se anatomické zmény v každém tkáni vu: v kostech (osteoporosi křehkost, atrofie a částečná hypcrostosa), ve chruplavkách, v pokožce (ztenčení, suchost, ztráta pružnosti, vráskovatém'), v zubech (vy- padávání), ve vlasech (řídnutí a šedivěni). Marasquino — Marat. 819 ve svalstvu (chabost a úbyt), v žaludku a střevě (atrofíe sliznice a svalstva), v srdci a cevstvu (tukové a sklerotickt^ změny), v plí- cích (prořídlost a suchost tkané) atd. Dříve nežli jmenované orgány r^ressivním změ- nám podléhá pohlavní ústroji, zvlááf u ženy. Nervstvo odporuje nejdéle — intellektuální výkony více neŽli funkce perceptivní a mo- torické. Pochod marantický připravuje se pozvolně: odkvět organismu hlásá šedivění vlasů, ztrácející se lesk a pružnost pokožky, vrásky na čele, umdlévání svalů, chabější držení těla, zahnuti páteře, tuhnutí a prota- žení arterií. Tep se zleňuje, kapacita plic klesá, trávení se ztěžuje, peristaltický pohyb střeva vázne; čilosti duševní a zájmu pro svět ubývá, pamět slábne, spánek neosvěžuje. Příznaky t^, proplétající se s prvými, stále se zhoršuji, až ve velké lhostejnosti a tu- posti nastane smrť za příznaků mozkových, nedostatečnou innervací plicni a srdeční. Jest známo, že pokročilý věk jest náchylný k roz- manitým chorobám: rozmanitým zánětům dý- chacích a zažívacích ústrojí. Mx, Marasquino viz Maraskino. Maraš (Mcraš), hl. město nejsev. sand- žáku ve vilájetu halebském v Sýrii, na jiŽ. úpatí Achir-Daghu, nad soutokem řek Dži- húnu a Aksu, ve výši 720 m. Má zdravé pod- nebí, hojnost vody a zahrad, 27 mešit, 25 medres, 12 kaplí křesťanských sekt, 11 lázni atd. Působí tu missie katolická a amer. pro- test, missijní společnost. Na výšině uprostřed města stojí rozpadávající se hrad, vystavěný v arabském slohu středověkém. Obyvatelé, jichž počet se udává na 10-52.000, zaměst- návají se sedlářstvím, tkalcovstvím a proší- váním látek zlatem a stříbrem. V okoh lomy dobrého červeného a černého mramoru. M., jinak Kermania, jest Germanica starého cí- sařství. Již v VIII. stol. př. Kr. stálo v mí- stech M-e hl. m. říše Gurgum, dobyté roku 711 od Sargona. — Sandžak maraŠský zaujímá sev. vilájetu halebského, horopisné náleží k Tauru, jehož několik hřbetů jím prochází, nejvyšší z nich jest DŽaur Dagh (3200 w). Vody sbírá odtud řeka Džihún s přítoky svými Ak-su a Khurman-su. Obyv. jest asi 75.900—179.853, valnou většinou mu- ham. R. 1890 sklizeno 473.228 hl obilí, luštěnin a rýže a 3378 t hroznů, ovoce, zeleniny, ta- báku, bavlny atd. Dobytka bylo 6690 koní, 19,170 oslův a mulů, 1247 velbloudů, 72.292 hověz. dobytka. 105.822 ovcí a 285.760 koz. Marat jmará] Jean Paul (vlast. Mara, z rodiny špan., která se vystěhovala do Sar- dinie), franc. revolucionář (* 24. kv. 1774 v Boudry v Ncufchátelsku — f 13. září 1793 v Paříži). Z rodičů byl protestantských a také národnosti se v něm křížily; mnoho ce- stoval a studoval, zejména přírodní védy a lékařství, ve kteréžto příčině zvláště desítiletý pobyt v Londýně na něho silně působil. R. 1773 vydal A philosophical essay on man (frc. De Vhomme ou des prhicipes et des lois de Cinfluence de I' dme sur le corps et du corps sur V dme) a r. 1774 politický pamflet The chains of slavery (frc. 1792). Usadiv se pak v Paříži stal se r, 1777 lékařem těles, stráže hr. Artois a svou praxí nabyl jisté popula- rity; vedle lékařské praxe věnoval se M. úsilně vědeckému studiu, čele svými vý- sledky hl. Newtonovi, ale i Lavoi.sierovi a Laplaceovi; tehdy napsal: Découvertes de M. M. sur le feu, Vélectricité et la lumiere (1779); Recherches physiques sur le feu (1780 V, Recherches sur Vélectricité médicaie (1783); Noiions élémentaires ďoptique (1784); r. 1787 přeložil optiku Newtonovu a r. 1788 vydal Mémoires académiques ou nouvelles découver- tes sur la lumiere. Vědecká činnost M-ova se tehdy těšila značné vážnosti; r. 1783 měl M. dokonce býti ředitelem madridské Aka- demie věd a většina jeho spisů přeložena od Weigela do němčiny (1782—84); ale již tu objevují se všecky vlastnosti, jež potom z M-a udělaly krvavého »Thersita revoluce*. Od r. 1789 věnoval se politice a journalismu; po nezdařeném pokuse o »Moniteur patriote* založil >Le publicisté parisien*, který se záhy přeměnil v pověstný denník >L'ami du peu- ple« (1789—92), od r. 1792 vydával »Le Jour- nal de la républ. frangaise* a od 14. bř. 1793 »Le publicisté de la républ. frangaise*; kromě toho napsal mnoho příležitostných letáků a proklamací. M. byl v revoluci krajní radikál, ale polit, zásad přesně ujasněných neměl; celý jeho směr byl rázu negativního: vyhle- dávati a trestati »zrádce a tyranny*. Odtud všecko jeho politické smýšlení soustředilo se v idei diktatury a ovšem diktatury přede- vším krvavé trestající; takovým diktátorem chtěl pak býti sám. Co ho ještě charakteri- suje, jest, že revoluci pojímal vždy a s veli- kým důrazem i po její sociální a socialisti- cké stránce; on sám (»přítel lidu«, jak se obecně nazýval) žil s nejnižšími vrstvami a dlj jejich způsobu. Na jakém ethickém prin- cipu stavěl svou politiku trestu a krve, uka- zují slova: »Z pouhých potřeb člověka vy- plývají všecka jeho práva . . . Nemá-li někdo ničeho, má právo vyrvati druhému přebytek, jímž se tento přecpává. Co pravím > On má právo vyrvati mu i věci potřebné, ano, aby neumřel hlady, má právo zardousiti ho a nasytiti se jeho ještě živým masem . . . Aby zachoval život, má člověk právo hřešiti proti vlastnictví, proti svobodě, proti samému ži- votu svých bližních. Aby se vyhnul utisko- vání, má právo utiskovati, spoutati a skláti. Aby pojistil své štěstí, smí se o všecko po- kusiti.* R. 1789 byl zatčen pro útoky na »Konstituantu* a ministry, r. 1790, vstoupiv do klubu tak zv. >CordclÍLTS«, dotíral drze zejm. na Lafayetta a stíhán zatykačem prchl na 4 měsíce do Anglie, r. 1791 musil prch- nouti opět (do Londýna) a r. 1792 dokonce i Národ, shromážděním byl dJn v obžalobu. Uveden od Dantona do pařížské »Kommuny* byl hl. původcem příšerného vraždéní záři- jového (1792) a pod dojmem toho byl za Paříž zvolen do konventu. Odtud hl. před- mětem jeho vášnivých útoků byli vedle Du- mouricza Girondisté (v. t.), z nichž Louvet 820 Marathón — Marattiaceae. marně se pokusil jej obžalovati v konvente (29. říj. 1792). R. 1793 pro štvavé útoky na čásť konventu (ve dnech zrady Dumouriezovy) byl skutečně dán v obžalobu, ne však v kon- vente, nýbrž před revolučním tribunálem (14. dub.). Osvobozen a v triumfu uveden od lidu zpět do konventu, přičinil se na prvním místě o pád Girondistů. Ale právě to i jemu přivodilo smrť; 14. čce r. 1793 byl M. ve svém bytě zavražděn od mstitelky Girondy, Charlotty Cordayové(v. t.). S ne- smírným vlivem jeho souvisí, že mrtvému dostalo se nejvyšších poct: tělo bylo bal- samováno i vystaveno a sám konvent účast- nil se pohřbu; v konventu postaveno poprsí, u Cordelierů zřízen oltář k srdci M-ovu a v 1. 1794 — 95 tělo M-ovo, zvěčněné i uměním Davidovým (v. t.), bylo dokonce místo Mira- beaua pochováno v Pantheone ... M. patří k pathologickým zjevům francouzské revo- luce; již současníci ho považovali za krva- vého blázna a v témž smysle snažil se ho pochopiti i H. Taine {Les ongines de la France contemporaine, La Révolution, III.; česky v »Athenaeu<, IV., 1887); Taine. který tu ostatně zachází příliš daleko, rozlišuje tři živly duševního stavu M-ova: slavomam, ší- lený strach z pronásledování a přímo mono- maniakální lidovražednost. Tomu odpovídal i M-úv zevnějšek: M. měl pleť olověné še- dou, by] pověstně nečistý a v poslední době byl na celém těle pokryt lišeji ; pohyby jeho byly prudké a konvulsivní, pohled neklidný a tekavý. O krvežíznivosti jeho svědčí, jak stále zvyšoval počet hlav, jichž je prý třeba ke spáse republiky: již v říj. 1792 jich odha- doval na 300.000. — Srv. A. Bougeart, M., Tami du peuple (1865); Chěvrcmont, Jcan- Paul-M. (1880); Cabaněs, M. inconnu, Thomme přivé, le médecin, le savant (1890). Hfn. Marathón, za starověku městečko v atti- ckém kraji Diakrii, na jihozáp. konci roviny Marathonské a na sev. úpatí Pentclika, asi v místech nynější vsi Vrané. Proslulo bitvou svedenou v kraji mezi M-em a mezi mořem dne 12. září r. 490 př. Kr., v níž Athéňané za vůdcovství Miltiadova zvítězili proti ne- sčetným vojům perským, vedeným Datisem a Artafernem. Dnešní Marathón a, ležící asi 4 km již. od Vrané, povstala teprve za panství tureckého a má 550 obyv. Marathonlsl viz Gythion. Marathns viz Amrit. Mařatloe, ves na Moravě, hejtm., okr. a pš. Uher. Hradiště, fara Deríle; 197 d., 1021 ob. č., 5 n. (1890), 2tř. šk., paro.str. cihelna s výrobou kamen. Mařatka: 1) M. František, kartograf čes. (* 1856 ve Vysokém n. Jiz.). Vystudo vav nižáí reálku a učitelský ústav v Jičíně působil na obec. školách ve Vysokém n.Jiz., v Branné, Roztokách, Pasekách a ve Staré Vsi; od r 1895 jest učitelem při měst škole ve svém rodišti. M. nakreslil a vydal několik map (Mapy škol král. Českého r. 1791 a 15^91, školní a církevní mapy pro Ottův Slovník Naučný); ale význam jeho spočívá hlavnC* v mapařství plastickém. Na výstavě jubilejní vzbudila pozornost první jeho plastická mapa Krkonoš; od té doby podal celou řadu ji- ných podobných prací (Okolí Strakonic, Lom- nice, Jičína, Prahy, Středohoří, Vídensky les, ledovce Vel. Zvonu; model Libice); ne větší prací byla mapa Ceskoslovanského území na výstavě národopisné (v měřítku 1: 75.000). při čemž zdokonalil výrobu a vynašel i hmotu, z níž vhodně zhotoviti možno odlitky, aby byly lehké a trvalivé. Tímto novým způso- bem rozmnožuje teď dle svého originálu Vy- soké Tatry. 2) M. Tosef, sochař čes. (♦ 1874 v PrazeJ, žák Myslbekův na c. k. umělecké akademii v Praze. Vystoupil po prvé na veřejnost r. 1892 a účastnil se též prací dekorativ- ních. Z Jeho prací buďtež uvedeny: Pieta (1897); Štěstí (1898); V úzkostech (1899). Na ten čas poslední prací jeho jsou Tahači leda (vyst. 1900 v Rudolíině a na pařížské výstavě svťtové). M-kovo nadání vyhranilo se záhy osobitě, tíhnouc ne tak ke kráse a vytříbe- nosti formy, jako k výraznosti a pravdě. Ovládaje zručně technické prostředky svého umění dovede M. svému způsobu obražení dodati náležité živosti a tvary i obrysy téla nepozbývají plastické přesnosti pod' moder- ním šatem, v nějž je často odívá. M. vkládá do svých prací hlubší obsah a umí výrazem tváře a více jeŠtě posunkem a pósou obsah ten důtklivě vyjádřiti a k duši promluvitL Nejnovější jeho práce (s podporou České akademie provedená), zmínění již >Tahači ledu* na Vltavě, vydávají svědectví o po- drobném studiu skutečnosti a o schopnosti M-kově vypozorovanou skutečnost s celou reálnou živostí podati, aniž při tom upadá do triviálního verismu. z Maratry Gonsalvo Hernandez de C o r d o v a, kníže, viz C o r d o v a 2), str. 626 b'\. Maratti (Maratta) Carlo, malíř itai. (* 1625 — t 1713 v Římě), žák bolognského malíře Sacchiho, vzdělával se podle Carrac- ciho, Raťfaela a Guida Reniho. Tčšií se přízni papežů Klimenta XI. a Innocence XL; Ludvík XIV. jmenoval ho dvorním malířem. Vedle restaurace vatikánských a farneských fresek Raffaelových namaloval řadu madonn a obrazů svatých (nyní v Římě, Sieně» Flo- rencii, Perugii, Drážďanech {Svatá noc), v pe- trohradské Eremitáži a v Louvrů), v jichž lib znosti, nezakrývající však nedostatek síly, obráží se úpadek tehdejšího malířství. Vedíe toho máme od něho řadu leptaných prací. Marattiaoeae, dčrňovité, Presl. čelcrď a řád kapradin {Filices), mají výtrusnicc tlustostěnné, o stěnách z několika vrstev bu- nččných složených, bez prsténce, vznikl^í ze substance listové a nikoli přeměnou chlupo- vitých výrostků pokožky. Výtrusnice budfto jednotlivě na nervech stojící, a pak více- pouzdře, na temeni skulinou se pukající, anebo ve větším počtu v hromádky shlou- čenO, jcdnopouzdré. Jsou to vesměs statné kapradiny s tlustým a krátkým hlízovitfm kmenem a velikými vějíři s řápiky dole róz- Marattiotheca — Marburk. 821 šířenými, s čepeli buď celými, nedělenými, j v 1. 1848—51 »Leipz. Zeitung«. Jeho obsáhlé bud dlanitě trojdílnými anebo jednou až tři- vzdělání jeví se tolikéž v literární jeho čin- kráte zpeřenými. Čtyři rody o 30 druzích nosti, kde vedle děl z oboru filosofie a fy- v tropických krajích Ameriky, Asie a na siky uveřejnil (pod pseudonymem Sil csius ostrovech Jižního okeánu. Rod Marattia Sw., děreň, má výtrusnice stojící jednotlivě na nervech listových blíže kraie, vícepouzdré, tvaru ledvinitého až podlouhlého, pukající na temeni chlopnitě ve dvě polovice, z nichž každá obsahuje řadu pouzder (4 — 10) oteví- rajících se na vnitřní straně chlopně podél- nou skulinou. Výtrusnice nemají ostěry a Mi nor) několik svazků básní, psal novelly, dramata, zpracoval tragédie Sofokleovy a Aischylovy, některé kusy Aristofanovy a Sha- kespearovy. 3) M. H a n s, syn před., básník (* 1841 v Lip- sku), studoval nlosoňi v Tubinkách, a pobyv nějakou dobu v různých městech německých redigoval v Lipsku vědeckou přílohu k >Leipz. sedí na lištnovité až hřebínkové vyzdviŽenině | Zeitung« v 1. 1880-84. Psal novelly, básně listu, t. zv. lůžku (receptaculum), které někdy , a dramata {Ttmoleon^ 1869; Loren^ v. Medici, se prodlužuje stopečkovitě. Asi 10 druhu ' 1873 a j.) a aesthetické dílo Aíysterium der s ozdobnými, velkými vějíři o čepeh'ch 2- až Kunst (1890). Skráte zpeřených. Rostou vesměs na výcho- 1 Marbean f-bój Jean Baptisté Fran- doindických a australských ostrovech a v JiŽ. , gois, filanthrop franc. (* 1798 T Brive [Cor- Americe. Ve sklenících nejčastěji se pěstují rfeze] — f ^875 v St.-Cloudu). Studoval v Pa- M. cicutaefolia Kaulf., d. rozpukolistá, říži práva a oddal se advokacii, zabývaje se z Brazílie a z Venezuely, a M. laxa Kze., d. ' sprvu také politikou, zvláště národním ho- ří dká. z Mexika. Ič. , spodářstvím. Vydal Réílexions d^un électeur Marattiotheca Schimp., rod předvěkých , sur la révolution de i8jO, čímž obrátil na se kapradin, z oddělení Pecopteňdeae, naleze- pozornost Chateaubriandovu, potom zajímavé ných Grand Eurym ve svrchním karbonu dílo Politique des intéréts ou essai sur les u St.-Etienne a zachovaných velmi doko- , moyens d^améliorev le sort des travaiUeurs sans nale i v plodných listech. EBr. | nuire aux proprtétaires (Pař., 1834; později Maraadenr [maródórj, frc, vlastně zlo- přepracováno v Etudes sur Véconomie sociále děj, ve vojen, loupežník, záškodník, t., 1844 a 1875), v němž zračí se již zřejmé drancovník, plen nik, t, j. voják, který jeho filanthropické snahy ve prospěch děl- naschvál se zameškává za pochodem, buď nictva. R. 1841 vzdav se advokacie vstoupil aby od vojska uprchl, neb aby plenil a drán- do služeb obecních a jakožto přiručí mairův coval. FM, měl uloženo dohlížeti na obecné útulny, při Maravedi, špan. mince zavedená Maury, čemž živě dojal jej nedostatek této instituce^ užívaná až do r. 1848. Byly to sprvu mince nedbající dítek méně než dvouletých. Ve knize zlaté, pozd. stříbrné a od r. 1474 měděné; Des creches ou le moxen de diminuer la mi- 1 m. platil 0*007 franku. sere en augmentant la population (Pař., 1845 Marbaoh, virtemberské město v úředním a pozd.) vyložil o tom svoje názory a stal se okresu t. jm. na Neckaru, přes nějž vede tak zakladatelem t. zv. jeslí (v. t.). M. vy- most 350 m dl., má 2296 oby v. (1895), leží dal ještě dva spisy filanthropické: Du pau^ 223 m n. m. v železničním uzlu trati Bietig- perisme en France et des moyens ďy remédier hcim-Backnang a M.-Beilstein. Krásný got. (Pař., 1847) a De Vindigence et des secours kostel z 1. 1451—80, soud, továrna na me- 1 (t., 1850). Srv. Th. Roussel, M. (Pař., 1875). chán. stavy, na cikorii, koželužny; v okolí | Marbes^ viz Marinbreg. vinice a sadařství. V M-u narodil se Schiller Marbeua f-beljaj, staré město, původu a astronom T. Mayer. V rodném domě Schil- maurského, s 8811 obyv., ve špan. prov. Ma- lérové sbírka památek po Schillerovi. M. za- laze, při moři Středozcmském, leží půvabně ložen byl již v římské době, o čemž svědčí uprostřed háj ův olivových, oranžových a fíko- četné památky v okolí. R. 1405 uzavřen zde vých a má čilý obchod, zvi. vývoz ovoce, mezi rýnskými knížaty a 17 švábskými městy cukru a železa z blízkých Želez. dolů. spolek marbašský, r. 1693 město od Marberjet, Malborghet, Malboret, Francouzův vypáleno. i městys v Korutanech, okr. hejtm. Bělák, se Marbaoh: 1) M. Jo han n, lutherský theo- 770 obyv. Na památku hrdinné obrany tvrze log (* 1521 v Lindavč — f 1^81 ve štras- Rakušany proti Francouzům r. 1809 postaven burku), studoval ve Vitemberce, kde byl tu pomník. v úzkých osobních stycích sLutherum; roku Mar Bermějo viz Kalifornský záliv. 1551 byl zástupcem Štrasburku na koncilu i Marblehead [márblhcd], příst m. v sev.- tridentském, r. 1552 stal se professorem a amcr. státě Massachusetts, má 8202 obyv. předsedou cirk. konventu v Štrasburce a pro- (1890), výborný přístav, továrny na obuv, vedl tam r. 1577 úplné potlačení reformo- rybolov, 2 majáky. váné liturgie. Napsal C/ir/sř/;c/íer M. M;a/ir/iťi//gr Marbles [márbls], angl., umělecká díla Unterricht von den Worten der Einset:{iing des . z mramoru. heil. Abendmahls (1565). Marbod n. Mar o bud viz Markoman i. 2) M. Oswald, spisov. něm. (* 1810 — Marbre [márbr], frc, mramor, t 1890 v Lipsku), studoval ve Vratislavi a, Marbud n. Mar o bud viz Markoman i. v Halle filosofii a védy přírodní, r. 1845 stal Marburk (-Var^M?-^, lat. 3/íirpi.rgMm): 1)IVI., se professorem filosofie v Lipsku a redigoval \ okr. m. v prus. vládním obvodu kassclském, , 822 Marcabrun — Marcello. při řece Lahně ležící; stanice žel. dr. Frank- Turt-Kassel. Sídlo polit, správy 1. instance, zem. soudu, hlav. bern. a okr. staveb, úřadu, pošty, telegrafu. Má nejstarší evang. univer- situ (zal. r. 1527 landkrab. hesským Filipem Velkomyslným; r. 1899 bylo zde 95 docentů a zapsáno bylo skoro 1200 posluchačů; uni- versitní knihovna má přes 150.000 sv.), gym- nasium, reálku, vyŠši dívčí školu. Školu ba- bickou, šk. pro ženské ruční práce, zimní šk. hospodářskou, pokračovací školu, několik vědeckých a mnoho jiných spolků; nemoc- nici a moderně zřízený provinciální blázinec. Město vyniká pěknou polohou; větší čásť, terrassovitě rozložená, rozkládá se na pra- vém, menší na lev. břehu Lahny; obě části spojují tři mosty. Okolí města jest lesnaté. Pěknou vyhlídku skýtá Spiegelslust s roz- hlednou (366 w), v blízkosti zříceniny něko- lika hradů. Z budov měst. jmenovati jest starobylý zámek z XIII. stol., vypínající se na příkré hoře (Schlossberg) ve středu města (rytířský sál jest vedle refektáře zámku mal- borského největší stavbou toho druhu v Ně- mecku; v zámku umístěn jest znamenitý ar- chiv s listinami hanavskými a opatstvi fuld- ského [asi 100.000 listin na pergamenu, nej- starší z r. 752] a sbírky archaeologické). Ze čtyř kostelů nejznamenitější jest gotický ko- stel sv. Alžběty z 1. 1235—83, v 1. 1854—64 obnovený, se sarkofágem světice, náhrobky hesských landkrabí a nádherným oltářem. Mnoho domů starobylých; radnice z XVI. st.; z nových budov vyniká pošta, universita a hvězdárna. M. má s posádkou 16.037 obyv. (1579 katol., 364 židů r. 1895). Z průmyslu nejznačnější jest hrnčířství a koželužství; slévárny, pivovarství, výroba chirurg, ná- strojů, hraček a doutníků; několik peněžních -ústavů. — Okr. marburský má na 566*9 /fm* -46.633 obyv. (1890). — Právem městským na- dán M. v XIII. stol. od landkraběte Ludvíka Svatého Durynského; v 1. 1229—1231 žila tu jako vdova sv. Alžběta, jeho manželka. Tehdy považován M. již za hl. město hesské. Ve stol. XV. a XVI. byl sídel, městem hesských knížat. R. 1529 na zámku konána známá bez- výsledná disputace evang. theologův, jejímž účelem bylo sjednotiti se na učení o po- slední večeři Páně; rozpravy účastnil se Lu- ther, Melanchthon, Zwingli a Oekolampadius. Válka třicetiletá a později sedmiletá způsobily městu mnoho škod. V 1. 1806 a 1809 válčili tu povstalci selští proti Francouzům. R. 1866 přivtěleny Hessy a tudíž i M. k Prusku. — Srovn. Hcnninger, M. (1852); E. Schneider, Fúhrer durch M. (1890). Pp. 2) M., město ve Štýrsku, viz Maribor. Maroabmn [-kabron] n. Marcabru, pro- veng. troubadour z 1. pol. XII. stol., z nej- starších dochovaných. Původem Gascoňan učil se pěveckému umění u krajana Cercal- mona. Z krátké poznámky životopisné v ruko- pisech dovídáme se, že byl usmrcen kaste- lánem iguianským. Máme od něho 42 básně, z nichž je jen jedna milostná. Od něho po- chází nejstarší piseň křižácká, proslulá až do XIII. stol. jako Verš del lavador, vztahujíd se k výpravě cis. Alfonsa proti špan. Ara- bům. — Srv. Suchier v >Jahrbuch f. román, und engl. Litter.*, XIV. a v >Geschichte der franz. Litter.c (1900) a P. Meyer v >Roma- nii«, VI. Maroantonio, ryjec, viz Raimondi. MaroatO |-kátoJ, zkrác. marc, (ital.), vý- razné, s důrazem, v hudbě označení přeíl- nesu,při pianě silnější úhoz. Ben m., hodně výrazně. Maroe, vzorkovaná jemná látka bavlDéná. Maroeaa-Desspraviers jmarsó dégravié] Frangois Severin, gen. tranc. (* 1769 — t 1796), vstoupiv r. 1785 do vojska přilnul k revoluci a vynikl zejm. ve Vendce (1792 až 1793), kde již r. 1793 postoupil na gene- rála. R. 1794 bojoval slavně na něm. hranici (u Fleury 26. čna) a r. 1795 zvítězil u Neu- wiedu a Sulzbachu, r. 1796 Vvdl správu ve Wiesbadenu, pak s neobyčejnou odvahou a chrabrostí kryl ústup hl. franc. armády, za- držev Rakušany u Limburku, Freilinku a Altenkirchenu. Zde smrtelné poraněn přijal krátce před smrtí čestnou návštěvu rak. ge- nerálů Hadíka a Kraye. Pochován původně v Koblenci, byl r. 1797 přenesen do Peters- berku a r. 1889 do pařížského Pantheonu, — Srv. N. Parfait, Lj général M. (1892). Marcel Etienne viz Francie str. 579. Srv. Perrens, E. M. et Ic gouvernemcnt de la bourgeoisie au XIV. siěcle (1860); Luče. La Jacquerie (1893) a Tessier, E. M. (1888). Maroellne [marslín], nejtěžší dýky ta dvojitá, jest hladká tkanina hedvábná a jednobarevná, z pravidla barvy černé, a hodi se pro svůj krásný vzhled zvláště dobře za svrchní šaty dámské. ^F- Maroelliniui sv. (zvolen papežem 30. čna 296 — t 25. říj. 304). Nejisté podání vypra- vuje, že se mučen odklonil od víry a obě- toval modlám, ale po několika dnech veřejně se kál a proto sfat. Památka jeho slaví se 2ó. Hubna. Maroelll&as Ammlaniui v. Ammianns Marcellinus. Maroello [-čelo] Benedetto, hud. skla- datel a básník ital. (* 1686 v Benátkách — 1 1739 v Brescii), studoval práva, od 25. roka provozoval advokacii, potom zastával různé úřady v rodném městě a byl soudcem v radé čtyřiceti a později provvcditorem v Pulji, kde podnebí tak otřáslo jeho zdravím, le marné hledal v Brescii úlevy, byv tam poslán jako camerlengo. M. byl v hudbě žákem Gaspariniho a Lottiho a učitelem prosí alé Faustiny Bordoni-Hasseové. Jako skladatel těšil se velikému věhlasu pro svá motctta. kantáty a žalmy, jež vyznamenávají se ve- směs ušlechtilou vznešeností a velikostí, dů- stojnou příslušníka benátské Školy. Největ- ším dílem jeho jest Estro pO€tico-armonico„ parafrase to prvních 50 Žalmů od Girolama Ascania Giustinianiho (Benátky, 1724 — 1727), jež dočkaly se v novější době několikerého vydání. Složeny jsou pro 1—4 hlasy s očíslo- vaným basem. Krom toho vydal tiskem kon- Marcellus. 823 ccrty a sonáty pro pét nástrojů, kiav. so- náty, madrigaly, serenady, árie, duetta a ko- stelní skladby. Pro divadlo napsal pětihlasné pastorále Calťsto in Orsa^ operu La fede ri- cono^ciuta {Dorinda) a intermezzo Psyche^ k nimž psal si sám texty, jako k oratoriím Oiudiita a Gioas a kantátám Tímoteo a Cas- sandra. Krom básnictví dramat, sonett&v a librett oddával se M. též odbornému spisov- nictví. Častéji vydaná (po prvé 1721 v Be- nátkách) satira na řemeslné vyráběné opery // teatro alla moda^ ossia metodo sicuro e facile per ben comporre ed eseguire le opere italiane in musica těšila se oblibé; v rukopise zůstaly: Lettera familiare etc, zdrcující kritika madri- galů Lottiových, a Teoria musicale ordinata alla moderna pratica. Pčknou sbírku manu- skriptů M-vých má dvorní bibliothéka ve Vídni. Monografie o M-vi napsali: Lconida Buši (1884), Oscar Chilesotti (1885, polemiky proti před.), Fr. Caffi (1830), Crevel de Char- lemagne (1841). '? Maroellas, jméno slavného plebejského rodu ve starém Římě, větev Claudiů. Nej- důležitější členové jsou: 1) íM. Claudius M. (f 208 u Venusie), je- den z nejlepších římských vojevůdcův a pa- teronásobný konsul (v 1. 222, 215, 214, 210 a 208); r. 222 ve válce s Insubry zvítězil u (riastidia (nyn. Casteggio j. od Pavie), za- biv vlastní rukou jejich náčelníka Virido- mara. Po bitvě u Canen (216) byl s Fabiem Ma- ximem duší zastrašeného senátu a vypraven jako praetor v Čele 25.000 m. do Apulie, od- razil útok Hannibalův u Noly a svou obrat- nou taktikou zastavil vítězný postup Kartha- ginců. R. 214 byl poslán na Sicilii, dobyl s velikou ukrutností města Leontini a obleni Syrakusy, kterých však dobyl teprve r. 212 s velikým krveprolitím a s obtížemi nesmír- nými (obrany se slavně účastnil Archimé- dés); město pak bylo strašně vypleněno. R. 210 bojoval opět v dolní Itálii proti Han- nibalovi, svedl s ním nerozhodnou bitvu u Numistra a zvítězil r. 209 u Canusia, ale padl při obhlídce v okolí Venusie ve věku 60 let. Co kalí slávu M-llovu, jest jeho pří- lišná tvrdo.st a krutost. Plutarch napsal jeho životopis. Jeho syn 2) M. Claudius M., r. 196 konsul a 189 censor, vymohl s Titem Flaminiem pkbiscit ve prospěch libertinů; proti Bojům bojoval nešťastně, Insubry však porazil. 3) M. Claudius M., konsul v I. 166, 155 a 152 (t 148). Účastnil se války numantinské, přišed s 8500 m. na pomoc stísněnému Ful- viovi Nobiliorovi; M. dal válce šťastný obrat, načež přes překážky z Říma uzavřel před Nu- mantií mír na základě t. zv. foedus Gracchi z r. 176. M. utonul při ztroskotání lodi. 4) M. M., legát G. Maria a L. Julia Cae- sara, vynikl r. 102 v bitvě u Aquac Sextiac, r. 90 však nechal se od Samnitů sevříti v Acsernii a musil kapitulovati. 5) M. Claudius M., konsul r. 51—50 (t 45), přísný a energický optimát, Pompe- jovec a odpůrce Caesarův; po bitvě u Far- salu (49) uprchl do Mytileny, dostal r. 46 ód Caesara milost — k tomu hledí Ciceronova řeč pro Marceli o — » na návratu však byl v Athénách zavražděn. 6) Jeho bratr G a j u s M., konsul v 1. 50—49 (t 40), byl sice rovněž s počátku protivní- kem Caesarovým, ale záhy se s ním smířil a požíval i přízně Octaviána Augusta, jehož sestru Octavii měl za manželku. 7) M. Claudius M., syn před. (* 43 — f 23), adoptovaný syn Augustův a manžel jeho dcery Julie, od Vergilia a Horacia mnoho oslavovaný; jeho jméno neslo Thcatrum Marceli i, založené r. 11 př. Kr. Zemřel v Bájích, prý otráven Livií. MaroeUas, jméno dvou papežů: 1) M. I. (308—309), rodem Říman, za pa- peže byl zvolen ještě jako presbyter; zřídil 25 farních kostelů pro křest, veřejná pokání a pohřby ; také nový hřbitov založil {cymite- rium Novellae na pravé straně silnice Salar- ské proti hřbitovu Priscillinu). Další čin- nost M-llovu přerušila nová persekuce kře- sťanů, k níž nemálo přispěly i krvavé spory křesťanů mezi sebou; M. byl vypověděn — kam, není známo. Pochován byl na hřbitově Priscillině. 2) M. II., dříve Marcello Cervini degli Spannocchi (* 1501 — t 1. led. 1555). R. 1539 stal se biskupem v Nicastru, jako kardinál-legát vyznamenal se na koncilu tri- dentském a r. 1555 (9. dub.) byl přes odpor strany cis. zvolen za papeže. Jako papež po- mýšlel na rozsáhlé reformy, ale zemřel iiŽ 22 dní po své volbě. Jeho nechuť k poíy- fonní církevní hudbě přemohl Palestrina svou Missa Papae Marcelli. P. Sarpi viní ho z astrologie. Maroellas: 1) M., biskup v Ancyře (v Ga- latii); po prvé připomíná se r. 314 jako před- seda ancyrské synody (f 372). Proslul jako energický odpůrce ariánství, proti němuž bojoval na koncíliu nicaejském a také lite- rárně. Od ariánů obviněn z kacířství Sabel- liova a Pavla Samosatského, byl na synodě cařihradské zbaven své hodnosti, a ačkoli společně s Athanasiem byl na synodě řím- ské rehabilitován (341), anathemisovali ho odpůrci jeho opět na synodách v Antiochii (341 a 344) a ve Filippopoli, tak že i své biskupství musil opustiti (347 či 349). M. psal mnoho, ale jen ze spisu proti ariánu Aste- riovi zachovaly se zlomky (a ovšem i ty zfalšované), což otázku o jeho pravovórnosti velmi znesnadňuje. — Srv. Willenborg, Ober die Orthodoxie des M. von Ancyra (1859); Zahn, M. von Ancyra (1867). 2) M. z Apameie, slavný opat (t před 484). Pocházeje z vážené rodiny vstoupil v Cařihradě do kláštera t. zv. akoimétův, jehož se stal třetím opatem ; za něho byl vy- stavěn nový veliký klášter a řád vůbec vnitřně i na venek slavně prospíval. M. účastnil se proticutychiánského koncilia ca- řihradského. Jako mnich býval viněn z ješit- nosti, jako opat však věnoval se zcela mo- dlitbě a účinné lásce k bližnímu. 824 ! Maicellus — Marcínkowski. Maroellus [marselys] Marie Louis De- martin du Tyrac, hrabě, franc. diplomat a hellériista (* 1795 v zámku Marcellus — f 1865 v Paříži). R. 1815 sial se sekretářem franc. vyslanectví v Cařihradě, r. 1820 objevil na ostrove Melu slavnou sochu Afrodity, cho- vanou nyní v Louvrů (v. Afrodité, 414), pak byl přidělen k vyslanectvím v Londýně a v Madridě, po revoluci červencové uchýlil se v život soukromý. Sepsal: Souvenirs de P Orient (Pař., 1839; 3. vyd. 1861); Vingt jour$ en Sicile (t., 1841); Oiants du peuple en Gréce (též novořecky, 1851; 2d.); Episodes littérai- re$ en Orient (1851, 2d.); Souvenirs diploma- tiques: correspondcmce intime de Aí, de Cha- teaubriand (1858) ; Chateauhriand et son temps (1859); Les Grecs anciens et les Grecs moder- nes (1861). Konečně opatřil vydání Nonnova eposu Dionysiaka s francouzským překladem (1855). Vjr. Maroellus Empirioas, vzdělaný laik a vysoký hodnostář za Theodosia L a IL, pů- vodem Gall, nejsp. z Bordeaux (bývá zván též M. Burdigalensis). Napsal na poč. V. st. spis o přípravě léků De medicamentis empi- ricis, physicis ac rationalibus liber (nejst. vyd. v Basileji r. 1536, poříz. T. Cornarem), jenž stal se ve středověku velmi oblíbenou kni- hou kkařskou. Spis jest téŽ kulturně histo- ricky pozoruhodný, ježto obsahuje vedle star- ších a soudobých pramenův odborných též mnoho dokladů o léčení a zaříkání lidovém v Gallii. Maroellas Xonlas viz Nonius Mar- cellus. de Maroére [-sér] £mile-Louis-Gu- stave Deshayes, státník franc. (* 1828 v Domfrontu), studoval práva na universitě caenské a r. 1848 přidělen k ministerstvu spravedlnosti. Anonymním spisem La poli- tique ď*un provincial, lettres dUm onde á son neveu (1869), útočícím proti císařství, upo- zornil na se a již r. 1871 zasedl v nár. shro- máždění (na lev. středu). R. 1874 hájil svo- body obecní proti vévodovi z Broglie. Při všeob. volbách r. 1876 zvolen opětné do sně- movny poslanecké, stal se státním podtajem- níkem v minist. Dufaureově a po smrti mini- stra Ricarda, svého nevlastního bratra, mini- strem vnitra. T. r. dal odhlasovati zákon municipální, jenž obnovoval svobody obecní. Ale již v pros. bylo mu ustoupiti po krisi kabinetní jul. Šimonovi. Od 13. pros. r. 1877 byl opět ministrem vnitra v druhém mini- sterstvé Dufaureově a po interpellaci Clé- menccauově v záležitostech jednání policejní praeřektury, udaných v časop. »Lanterne<, podal demissi (3. bř. 1879). Odtud význam jeho klesl. R. 1884 stal se senátorem. Maro Foumler viz Fournier Marc. Maronavia, bot., viz Opylení. Marolálni viz Martiální. Maroiana f-čána], obec na ostrově £lbě, k níž náleží na sz. pobřeží přístavní místo M. Marina a šest dědin horáckých se 7626 obyv. M. sama leží vysoko v pohoří mezi háji kaštanovými. Marolanlse [-čaníze], město v it. pro?, cascrtské, na trati Neapol-Foggia, sever, od Neapole, v bažinaté krajině, má 11.000 ob., živících se plátennictvím a provaznictvím. Maroiano [-čáno|, ves v it. prov. Arezzo, v údolí Chiany, památná vítězstvím vojsk Karla V. a vév. Cosima z Medici nad Fran- couzi (3. srp. 1554), na jehož památku zřidil vévoda řád svatoštěpánský. Marolanopolis, hl. město řím. provincie Moesia inferior v přímoří dnešního Bulhar- ska, založeno od císaře Trajana okolo sil- ných pramenův, tvořících ihned mocnou říčku. V II. a III. stok razilo mince (přes 260 typův) s nápisy řeckými. Za dob stehovati národův často bylo nuceno hradby své há- jiti proti Gotům a jiným nepřátelům. Zpráfy o něm přestávají po smrti císaře Maurida (r, 602). Za středověku místo to obydleBo nebylo. U zřícenin v krajině nyní následkca častých zátop nezdravé vznikla vesnice Dcvža s četnými mlýny u zmíněných pramenů, tvo- řících Devenskou řeku, 4 hod. na záp. od Varny. Stavivo antické rozvlečeno jmenoviíc na hradby Varny v XVIII. a XIX. stol. Vii Jirečkovy Cesty po Bulharsku, 624. Podrobný popis a plán zřícenin, velice rozsáhlých, k vy- dání připravuje archaeologická sekce balká> ské kommissc cis. akademie ve Vídni. KA. Marolaniui Fl a v i u s, císař byzantský, po- cházel z Thrakie nebo z Hlyrie (♦ kol 391 - t 26. čna 457). Již za cis. Theodosia II. bo- joval s Vandaly v Africe a po smrti jéa pojal, ač již šedesátiletý, jeho sestru Pni- cherii za choť a nastoupil vládu 25. srpsi r. 450. Proslul zejména odepřením poplaui Attilovi, proti němuž podporoval r. 452 He císaře Valentiniána III. Vládl energicky a spravedlivě. Marolanas A e 1 i u s, právník řím. z lil. sU psal poznámky k dílům Papinianovým, p přijaty byly do sbírky F^ndeKt. Marolg^y [marsiňi], město ve fraocdep. Saónc-et- Loiře, arrond. CharoUes, hl. mést] kantonální, se 2659 obyv., na pr.br. Loiryi při dráze Lyonské. Ve městě kostel ic sto- letí XIV., z části románský, a továrny m vozy, jirchárny, dílny hrnčířské a vfrobi slaměných klobouků. Opatství benediktin- ské, jež zal. r. 1054 sv. Hugo, opat z CaaT- a jeho bratr Guoffroy de Semur, bylo zře- šcno za revoluce; zbývá z něho jen véi, ře- čená Tour du Moulin. Maroinelle [-sinélj, město v Belgii, air Charleroi, prov. Hainaut (Hennegau), naf Sambre, s 12.000 ob. Dolj; uhelné a kamcnrc lomy, velké železárny a cihelny. Marolnkowskl Antoni, spisov. polsky, píšící s počátku pod pseud. Gryf Alť?:!. později A. Nowosielski, znám jest jako povídkář i kritik a vydal o sobě díla: SU^^ mor:{a i góry, S\kice i wspomienia i poi^ (Vilno, 1854; 2 díly); Lud Ukraiňski (t. I^m 2d.); Pami^tniki kurátora magaiynów {^9^" šava, 1858); Pogranic\e nadániepr^aňskie i^^' jev, 1863, 2 d.; z ukrajinského života « stol. XVIII.); Starý bióralista (t, 1860). Za- Marcinov — Marco Pólo. 825 býval se též mythologií slovanskou a pře- ložil z Lewesa studii o Goctheovi (Petro- hrad, 1860). Maroinov, MarČinov, osada v Čechách u Košová, hejtm. Semily, okr., fara a pošta Lomnice n. Pop.; 15 d., 91 ob. č. (1890). Maroion, gnostik z II. stol. po Kr., za- kladatel marcionistův, pocházel z Pontu, kde otec jeho v Sinope byl biskupem. I on stal se biskupem církve křesťanské. Na počátku vlády Antoniovy přišel do Říma, kde po- slouchal syrského gnostika Cerdona a sám svou vlastní nauku počal hlásati, tak že jako haeretik z církve byl vyobcován. Zemřel kol r. 170. Spekulativní stránka gnosticismu byla M-ovi lhostejnou a hledél význam nauky té přetvořiti ve smyslu praktické askése a lásky křesťanské v duchu nauky sv. Pavla. Ve svém Canonu uznával jen evangelium sv. Lukáše (a to ještě ne v plném znění jeho) a pak deset listův sv. Pavla. Podle nauky M-ovy měl slitováním božím na svět seslaný Kristus jen zdánlivé tělo a tolikéž i jeho smrť i ukři- žování bylo zdajem (srv. Dok é to v é). Jeho nauka rozšířila se rychle v Itálii, Egyptě, Arábii, Sýrii až do Persie a udržela se až do X. stol., splývajíc ponenáhlu s manichaeis- mem. Spisovatelé orthodoxní proti ní hor- livě bouřili. K literatuře viz Majboom, M. en de Marcionieten (Lejda, 1888). Maroipán (prý z lat. Marci paniSy Mar- kův chléb), druh perníku (v. t.). Maroiiui Gnaeus viz Coriolanus. Maroo Pólo [marko-], nejslav. středověký cestovatel a objevce Východní Asie (* 1254 v Benátkách ze vzácného rodu nobilského, původně v Šibeníku osedlého — f nejspíše koncem r. 1324). Děd jeho Andrea Pólo di San Felice měl syny Marka, Nicola a Maffea, kteří se oddali obchodu, a sice Marco v Cařihradě a v Soldaii na Kryme, odkudž kupčil s kraji jihoruskými a předo- asijskými. Za ním šli druzí bratří a pronikli kupecky do říše Kipčaku, odkudž pro běhy válečné uchýlili se do Bocháry. Naučivše se mongolsky dali se na cestu s jistým poslem mongolským ke dvoru velkochána Kublaje (r. 1265), kdež vlídně byvše přijati obdrželi listy k papeži a křesťanským králům západo- evropským, r. 1266 podjali se cesty zpáteční a v dub. r. 1269 dostihli Akkona. Papežský legát Theobald uložil jim, aby vyčkali volby nového papeže, načež Pólové přes Negro- ponte vrátili se do vlasti, kdež Nicoló zvěděl, že mezi tím zemřela choť jeho, zůstavivši syna Marka, narozeného po odchodě otcově. Poněvadž papežská volba se dlouho neko- nala, vrátili se Nicoló a Maffeo do Akkona, Marka s sebou majíce, a když legát Theo- bald zvolen za papeže se jménem Řehoře X., s jeho listy velkochánovi a s olejem z lampy nad božím hrobem jerusalemským nastoupili r. 1271 cestu do Mongolská z Ghiazzy kili- cké. Cesta vedla je velikým obloukem skrze Arménii a Kurdistán do Bagdádu a po Ti- gridu do Kiše při Perském zálivu. Pobyvše ve slavném Ormuzu, změnili z příčin nezná- OttSv Slovník NauCný, sv. XVI. 247 1900. mých směr cesty a dali se pustinami írán- skými skrze Kerman a Balch, přešli za hroz- ných útrap planinu Pam irskou. Chtěj íce Pa- mir obejíti brali se s počátku podle levého břehu řeky Amu, údolím řeky Kokče a jisté by.střiny s leva do ní stí vlévající, ale z kaš- míru vrátili se do Badachšánu, podél řeky Pcndže vystoupili na Pamir a sešli podle Járkandčaje do Kašgara a dále do Járkanda, odkudž podél Kynlyna skrze země Chotan a Čerčcn, dále skrze město Lop v poušti a po 30denním pochodu skrze poušť dostihli Gobi a skrze oasy Sačeu, Kamul a Sučeu přišli k vrchovisku řeky Hoangho. Z oasy Jetsiny bylo se jim bráti opět pouští, až ke konci jara r. 1275 stihli konečně Kublajova sídla Kaipingfu ve vých. Mongolsku. Vclko- chán radostně je uvítal a se zalíbením po- hlížel na mladého Marka, jenž záhy naučil se dokonale Čtyřem předním jazykům říše a s otcem i strýcem vstoupil do služeb Kubla- jových. Zkušeností jejich užíváno bylo jak ve správě vnitřní a v důležitých poselstvích, tak u věcech válečných, zejména při oblé- hání pevností nepřátelských. Záhy získali si Pólové plné důvěry Kublajovy, zejména M. osvojiv si zplna obyčeje a mravy mon- golské z úředních svých cest velkochánovi podával znamenité zprávy. Po sedmnácte let meškali Pólové ve službách Kublajových a v době té vykonal M. jednak rozsáhlé cesty po všech končinách Mongolské říše, jednak sbíral spolehlivé zprávy o krajích, jichž osobně seznati nemohl. Pokud jest lze ze spisu jeho usuzovati, vykonal M. ve službách velkochá- nových tyto veliké cesty: a) do Zadní a Přední Indie brzo po r. 1280, jež celkem trvala 6 měsíců. Na té cestě, po souši konané, přišel M. do země Miena, nynější Barmy, a do sousedních krajin obou poíouostrovů. Cí- lem cesty té byl nepochybné Annám, b) Po sev. a střed. Čmě s východištěm Pekingem, c) Cesta tangutská, na níŽ přišel až na horní tok Jang-tse-kianga. ď) Cesta mongolská do Karakorum a k pohoří Altaji. Již po dvou letech po příchodu svém jmenován byl M. kommissařem tajné rady velkochánovy, po- zději byl správcem krajiny Manzi ve střední Číně se sídlem v městě Kingcí. Na vŠech cestách bedlivě M. pozoroval vše, co bylo lze kolem spatřiti, ano jsou určité zprávy, že si činil i poznámky; také doptával se po krajích vzdálenějších, jako po ostrovské říši Cipangu, nynějším Japanu, i po Sibiři, o níž měl zprávy jdoucí aŽ téměř po břehy moře ledového. Konečně však zachtělo se Markovi a jeho příbuzným návratu do vlasti. Kublaj s počátku zdráhal se dáti svolení, aŽ se naskytla r. 1291 příležitost, když mongol- ský vládce v Persii Argon žádal o ruku ně- které dcery velkochánovy. Když byla jemu za choť ustanovena kněžna Ko^tin, žádali perští poslové, aby příčinou cRfeké cesty mořské kolem vší jiŽní Asie bylo uloženo Pólům říditi výpravu. Kublaj svolil a svěřil k tomu úkolu 14 lodí, načež při posledním slavném slyšení dal Markovi a jeho soudru- 53 826 Marcovice — Marcus. hům prAvodní list na dvou dskách zlatých, pak listy papeži a králi francouzskému. Ke konci r. 1291 anebo na počátku r. 1292 opu- stili M. a soudruzi Peking a ubírali se skrze Činu do přístavu Ciuanceu, kdež vstoupili na lodi. Po plavbě 1500 mil dlouhé dostihli Kočinčiny, odkud pak plavili se k Malace. Na Sumatře vyčkávali příhodného monsúnu od jara až asi do říj. r. 1292, při čemž M. ostrov zevrubně ohledal. Odtud podél Niko- bar a Andaman plavili se k Ceylonu, kdež nabyl M. hojných zpráv o' Koromandelu, na- čež Malabarem a Gudžarátem dostali se ku břehům íránským. V Malabaru snad obdržel M. vzácné zprávy o jižní Arábii, Sokotoře, Habťši a východní Africe až po Madagaskar a Zanzíbar. M. plavil se potom se svými sou- druhy do Ormuza, v Kiái pak vystoupili na břeh a odebrali se ke dvoru chána perského, kamž dostihli z jara r. 1294. Ježto mezitím Kublaj zemřel, rozhodli se M. a jeho přátelé k návratu do vlasti přes Trapezunt a Caři- hrad, načež r. 1295 konečně stihli do Benátek. Návrat jejich způsobil vel. vzrušení, zvi. po- klady, jež s sebou přinesli, odkudž dostalo se Markovi příjmení Mil lione. M. byl záhy zvolen do veliké rady a účastnil se války s Jano vany, byl ale ve srážce u ostr. Kur- čoly 8. list. r. 1298 raněn, zajat a odvlečen do Janova. V zajetí spřátelil se s Pisanem Rusticianem, jemuŽ vypravoval o svých zku- šenostech cestovních, později pak diktoval slavný svůj spis, Milion nazvaný, za kterouž příčinou dal si z Benátek poslati zápisky. R. 1299 propuštěn byl ze zajetí, načež oženil se se Šlechtičnou benátskou Donatou, s níŽ zplodil tři dcery. R. 1316 zemřel otec jeho Nicoló, M. pak hleděl si velkoobchodu až do své smrti. Závět jeho dán 9. k*d. r. 1324. Původní text Markova spisu psán byl jazy- kem francouzským a vydán byl tiskem r. 1824 francouzskou Société de géographie. R. 1307 Thiébaut de Cépoy upravil nové vydání starofrancouzské, jež učinil základem svých studií o Markovi Pauthier, Le livre de Marc- Pol (Pař., 1865). Asi r. 1315 způsobil mnich dominikánský Pipin z Bologně překlad latin- ský, jenž vydán kol r. 1490 v Antverpách a jest z největších vzácností bibliografických. Odtud častěji spis Markův překládán do la- tiny, italštiny, němčiny, portugalštiny i če- štiny. Český překlad vzdělán v dobč husit- ských válek kdesi na Moravě dle latinského textu Pipinova a zachoval se v přepise, dle písma z doby krále Jiřího z Poděbrad, na Letovicích pořízeném. Jediný tento rukopis z pozůstalosti Hankovy uchovává mus. knihov- na. Novější dobou četní učenci obírají se tex- tem i údaji Markova »Milionu<, jako Angličan Marsden, Ital Baldelli Boni, Francouz Pauthier. Srv. Yule, The book of Ser Marco Pólo (Lond., 1876); Schaller (»Programm« burghausenský, 1889); Prášek (»ČČM.«, 1897); Kahlík (»Progr. gymn. zábřežského*, 1897—1898). Pšk. Maroovloe, Marcovice, ves v Čechách, hejtm. Strakonice, okr. a pš. Předslavice; 16 d., 107 ob. č. (1890), kaple sv. Jana. Maronlf [markuUj, mnich kláštera v Res- bachu v říši Francké. Sestavil kol. r. 70O k roz- kazu Landericha, biskupa v Meaux, sbírku for- mulí, t. j. vzorců pro spisování listin. Dílo ob- sahuje 92 formule a rozděleno jest na 2 části (iinihy), z nichž prvá *praeceptiones regales< (40 formulí) týká se práva veřejného a druhá, *rartae pagenses* (52 formule), práva soukro- mého. Vyd. od Zeumera v Mon. Germ. hist. (Legum sectio V.; Hannov., 1886). — Srov. Seidensticker, De Marculfínis aliisque simi- libus formulis (Jena, 1818). Maroiui: 1) M. Antonius viz Anto- ni us 1). 2) M. Aurelius viz Antoninus 2). 3) M. Antoninius viz Commodus. 4) M. Marci (Marek, syn Markův) z Kron- landu, lékař a filosof čes. (* 1595 v Landš- krouně ■— f 1667 v Praze), studoval v Jin- dřichově Hradci a potom filosofii a theo- logii v Olomouci. Na studia lékařská odebral se do Prahy, k čemuž jej přiměla snad jeho povšechná churavost, jmenovitě neduiivost zraku. Povýšen byv na doktora lékařství stal se na fakultě lékařské professorem a jest jméno jeho odtud těsně spojeno s dři- nami university. Když tato rozdělena na ra- kultu theologickou a světskou (právnicdcou a lékařskou) a noví professoři císařem sa- mým jmenováni jsou, zůstal M. na svém miste, jakkoliv ustanovovací jeho dekret pocházel od jesuitů. R. 1642 jmenován kommissařem uni- versitním ve sporu mezi arcibiskupský'm se- minářem a universitou; jako senior světské fakulty jmenován r. 1649 cis. radou. Odpo- roval tolikéž úsilí jesuitů, domáhajících se opětného spojení fakult, a vypracoval v té příčině protest, který císaři byl podán. Nei Ferdinand III. povolil naléhání jesuitů a slou- čení obou universit provedeno r. 1654, právě kdy M. byl protektorem světských fakult Pro své značné vědomosti theoretické i prak- tické jmenován byl fysikem království Če- ského a r. 1658 stal se osobním lékařem Ferdinanda III. Známyjsou jeho blízké osobní styky s Bohuslavem Balbínem, jenž se ma zavázaným pokládal za vyléčení z nebezpečné nemoci a Markovo vědění básní oslavil, s Ca- ramuelem Lobkovicem a v cizině tehda jií dlícím dějepiscem Stránským. Ke sklonka svého života vstoupil do řádu jesuitského. M. byl muž učený i jako mathcmatik a při- rodozpytec a v názorech filosoíicko-přírodo- slovných jest stejnohodnotný s jinými my- sliteli trvající tehda lékařsko-prírodnické školy Paracelsovské. Obnovil pomysl idea- rum operatricium čili seminalium, v nichž shledával tvůrčí principie. V semeni uložená idea organického téla vytváří tělo. Sily ty bohem při stvoření světa do jednotlivců jsou uloženy, aby individua sama se mohla obra- zovati. Jeho filosofické přírodosloví jest v zá- kladě platónicko-stoické a stýká se ve mno- hých věcech s Paracelsem a van Helmontem, a jeho pomysl činných základův, jež v jednot- livci jsou uloženy, uvádí jej v blízkost i s Leib- nizem. Napsal: Idearum operatricium idea í Marcus Roy — Marek. 827 (Praha, 1635); Philosophia vetus t^estituta (t., vypravuje, byl to zejména on, který Xerxa 1662); De proportione motns flgurarum recti- k výpravě podněcoval. Po katastrofě sala- Hnearum et circuli quadratura ex motu (t., i minské nechal jej Xerxcs s 300.000 m. v Thes- 1648); Thaumantiae liber de areu coelesti \ s?A\\\ na jaře r. 479 ial se M. vyjednávati (t., 1548); De longitudine seu differentia inter s Athéňany prostřednictvím Alexandra Ma- rino* meridianos (t., 1650); Dissertatio de na- kcdonského, když to váak nevedlo k cílí, tura iridis (t., 1650); Othosophia seu philosophia obsadil Athény, ale před Pcloponnésany couvl impulsus universalis (t., 1683; vydal Jakub | do Boiótie a postavil se u Plataií. Jako již Dobřenský). K literatuře viz F. J. Studnička, ! r. 492, ani nyní se M. neosvědčil a s bitvou Joannes M. Marci a Cronland, sein Leben und i (26. září 479) ztratil i život, gelehrtes Wirken. (Slavnostní přednáška; Maře (lat), moře. »Výr. zpr.« Čes. spol. nauk; Praha, 1891) a ! Maré, nejjižnější ostrov v souostroví Loy- tamtéž r. 1875 Ober M. Marci u. seine Schrift ; alty, má na 768 km} 4—5000 obyv. De proportione motus a dále téhož M. Marci ; Marée, franc: 1. příliv a odliv; dmutí a jeho fysikální objevy (»Živa«, 1896). moře; haute m., přiliv, bas se m., odliv; maroiui Boy viz F i d cl i s. I 2. v obchodě čerstvé ryby mořské. Karozall f-ca-J Henrik, souvěký maď. i Maree [meríj, jezero v Skotsku v hrab- dějepisec (* 1856), professor dčjin na univ. i ství rosském, 20 km dl., 1 — 3Vj km šir., velmi v Budapešti. Vynikl zvláště spisem o císaři hluboké, tak že nikdy celé nezamrzá, obklo- Josefu II. a jeho době (//. Jó\sef csds\dr és pěno jest velkolepou scenerií horskou, jíž kora\ 1882 — 88, 3 svaz.). Též vydal; Prameny , se Žádná v Skotsku nevyrovná. Z něho vytéká uherský-ch déjin \a ArpdJovcú (1880); Uhry a{ ^ řeka Ewc. V jezeře jest 27 ostrůvků. do lalo^ení království SL Uhry yi Arpddovců, Do Maréohal fmaréšálj viz Maršál. M. dc /?e<5řA^oj;rc/i Dějin literatury maď. (1897) při- camp [de kan] byl ve franc. voišté až do spěl velice cennými pracemi o kronikách ' konce XVIII. stol. název nejnižšího stupně středověkých a o historické literatuře ma- ' generálského, nynějšího général de brigádě, ďarské v století XVIII. Bbk. I odpovídající generál -majoru ve vojštó Kardi Níkola vizjihoslované str. 451. i rak.-uh. a jiných. F\í. Mardi (frc), úterý; M. gras, masopustní i Karéohal Charles Laurent, malíř frc. literek. ! (♦ 1801 v Metách — f 1887 v Bar-le-Duc). Mardin, opevněné hl. m. sandžaku v asij- | UČil se sedlářství, ale později ujal se ho malif skotureckém vilájetu diarbekírském, na sev. , Regnault a vyučil jej svému umění. M. vynikl okraji velké Mesopotamské roviny, rozkládá , zvláště malbami na skle, v čemž docílil zna- se v poloze dosti nepřístupné ve výši 1190 m menitých úspěchů. Práce jeho jsou v kostě- ná terrassovitém svahu skály, jejíž vrchol lích pařížských (okna v chrámě Sv. Klotildy, (300 m) opatřen jest pevností. Má hojnost Sv. Vincence de Paula, S v. Trojice, St. Jacques dobré vody studniční. Obyvatelů 25.000 du Haut-Pas, Sv. Ambrože, sakristie notre- (r. 1891), z nichž 15.700 muham., 8720 kře- dámské), pak v kathedrálách mést Mety, Li- sťanů a 580 židů. Množství mešit, 9 kostelů, moges, Troyes, Cambrai. Jeho syn M. Čhar- innoho kaplí, nčkolik synagog a školy. Zpra- les Raphael (* 1825 v Metách) vynikl také cování hedvábí, vlny a kozí, dříve hlavní za- , jako malíř. Kreslil zejména velké kartony městnání obyvatelstva, v poslední době po- | černým uhlem, jako Večerní modlitba napouští kleslo. Město má pro svou polohu značný (v museu mctském) a Ztroskotání lodi. význam strategický. — Sandžak mardin-' Maréohaiuisée [maréšóséj, fr.; 1. zasta- fiký má 20.740 /rm* s 193.022 obyv. (1891), ' ralý název pro jízdnou policii ve Francii; z nichž 121.522 muh. a 67.920 křesť. rozma- I nyní sluje tak četnictvo, hlavně jízdné; nitých sekt. Spojen jest sjízdnými cestami i 2.maršálství, hodnost maršálská. F^. s Diarbekírem as Mosúlem. Vyvážejí se plo- , Marek, bot, viz Helo se i a di um. diny přírodní, obilí, sesam, víno, olivy, ta- ^ Marek sv. jmenoval se vlastně Jan, syn bák atd. v ceně 7,266.690 fr. (1891). dŠ. Marie, ženy jerusalemské, pocházel z rodu Mardisté viz Feuilleton, str. 153. levitů; přidružil se k sv. Pavlu a Barnabovi Mardoohéns viz Esther. na první iejich cestě apoštolské, ale brzy Mardonios, vojevůdce pers., syn Gobryův vrátil se do Jerusalema. Proto jej sv. Pavel a manžel dcery krále Dareia I. Artazostry; na své druhé ap. cestě za soudruha vzíti ne- byl jedním ze 7 velmožů, kteří zabili (521) chtěl a sv. M. odebral se s Barnabou na Lžismerdisa, a na dvoře perském požíval ostrov Cypr. Později přidružil se M. k sv- velkého vlivu. R. 492 byl postaven v čelo Petrovi, od něhož, jak se zdá, byl pokřtěn a vojska, jež mělo podrobiti Řeky (zejména , s nímž přišel do Babylona, t. j. do Říma, kde Athény a Spartu), ačkoli smýšleni byl dosud prokázal výtečné služby též sv. Pavlu. Kromě feckům přátelského. Obnoviv v řeckých osa- těchto údajů, jež jsou čerpány z Písma sv., dách maloasijských demokratické zřízení vy- , neví se nic jistého o sv. Markovi, leč že jest trhl do Thrakio, utrpěl však veliké ztráty od , spisovatelem druhého evangelia, které napsal Drygů a také loďstvo jeho ztroskotalo se dle kázání sv. Petra. Poznamenati sluší zde o Athos. Přes to učinil M. Thasos a Make- starou tradici, dle níŽ sv. M. založil církev donii poplatnými, vrátil se však záhy do , v Alexandrii a tam byl prvním biskupem. Asie, nahrazen Artafernem a Datiscm. Roku , Kdy se to stalo, nevíme, ani v kterém roce 480 táhl opět do Řecka s Xerxem a, jak se ; zemřel sv. M. smrtí mučennickou (dle jeď- 82 8 Marek. něch r. 62, dle jiných 68 nebo dokonce 98 až 117). Télo jeho bylo převezeno do Be- nátek, kde se stal patronem republiky a za- svécen mu chrám sv. Marka. Že sv. M. sepsal druhé evangelium, podle kázání sv. Petra, v tom shoduji se sv. Otcové; jisto jest, Že je sepsal v Říme a pro Římany, a to za tím účelem, aby dokázáno bylo z veřejného ži- vota Páně a zvláště z jeho zázraku, že jest Synem Božím. M. drží se celkem pořádku chronologického. Evangelium samo lze roz- děliti na části tři: v první (1—9,28) vypra- vuje se, jak se Pán Ježíš ukázal býti synem Božím svým působením v Galilei; v druhé (9, 29—13, 37) předkládá se jeho božské učení, jímž sv. apoštoly k úřadu připravil; ve třetí části (14, 1—16, 20) jest řeč o utrpení a osla- vení Kristově. Kdy sv. M. evangelium napsal, nelze určitého říci ; ale pravděpodobně stalo se tak po r. 52 a před r. 62. Zvláštní jest, Že evangelium sv. Marka na východě před V. stol. a na západě před Vlil. stol. nikdo nevyložil. Na západě vyložili je zvi. Bcda Vener. a sv. Tomáš Aq., později Maldonatus, Cajetanus a nejnověji Fr. Patrizi, A. Bisping, Sušil a j. dk. Marek, gnostik ze II. stol. po Kr., půso- bil hlavně v Gallii, v poříčí Řhony. Bližší data o jeho životě scházejí. Byl současníkem Irenaea, biskupa lyonského, který jeho bludy a mystickou nauku vyvracel. Eónové vychá- zejí z Prapodstaty nikoliv emanací, ta byla Markovi něčím přiliŠ hmotně smyslným, nýbrž ekfonesí, a tak podstata ona projevuje se nám v hláskách, slabikách a slovech, kteráž podle jakéhosi tajemného zákona se spojují a roz- pojuji. Přívrženci jeho sluli Marko siáné. Srov. Renan, Histoire des origines du chri- stianisme, sv. VII. Marek: 1) M. Antonín, spisovatel a bu- ditel čes. (♦ 5. září 1785 v Turnově, f 15. ún. 1877 na Smíchově). V Turnově narodil se v domě nazvaném »Na sbořt^c, v němž kdysi Čeští Bratří konávali své modlitby a cvičení náboženská. Odtud M. později volil si též spisovatelské jméno Bolcmír Izborský. Vychodiv českou Školu v Turnově a pobyv rok »v Němcíchc, aby si osvojil něm. jazyk, odebral se v 11. roce na studia gymnasijní do cisterc. kláštera Grůssau v prus. Slezsku, aby se snáze v tamním klášteře cisterciá- ckém mohl obživiti. R. 1801 přišel do Prahy, aby studoval filosofii. Pod vedením učitelů St. Vydry, A. G. Mcissnera a j. tam vnímal i svobodnější nauky filosofů franc, něm. i angl. .Ale nenabyl ještě uvědomění Českého, ač se k tomu podávalo již dosti příležitosti. Teprve když náhodou se mu dostal do ru- kou časopis »Čcský Poutník*, kterému úplně nerozuměl, probudila se v něm náklonnost k českému jazyku, kteráž sesílila se v něm pak za jeho bohosloveckých studií v Lito- měřicích od r. 1804, kdež seznámil se s Jung- mannem. Oba přilnuli k sobě upřímným přá- telstvím, které je pojilo po celý život. M. s jinými seminaristy pomáhal Jungmannovi sbírati slovníčky materiál, od Jungmanna do- stávalo se mu podnětů a povzbuzeni skoro ke každé práci literární. M. skoro vše uve- řejňoval prostřednictvím Jungmannovým. Dne 30. srp. r. 1808 M. byl vysvěcen na knéi- ství. Působil v kněžském úřadě v Roidalo- vicích, v Libuni, v Tatobitech, na Hrubé Skále, až se stal farářem na Týně u Rovcr- ska (r. 1820), od r. 1824 v Libuni, kdež se- trval až na konec své pastýřské působnosti (do 1. říj. 1876), načež přestěhoval se ni Smíchov, kdež brzy zemřel. Literárně činný byl nejhorlivěji v letech svého kaplanováni a administrování. Od té doby, co se stal fa- rářem, zabíralo skoro všechnu jeho činnost polní hospodářství. Z literární jeho činnosti vynikají nejvíce jeho pokusy básnické a spisy filosofické. Již jako seminarista uveřejnil v Ne- jedlého >Hlasateli« r. 1807 svou první l»sen Má vlast časoměrným hexametrem. Jako bás- ník nejvíce proslul oběma básnickými pcsU- nimi Jungmannovi. První z nich je Mirá Junsimannovi (uveřejněno v »Nových Básníct* Puchraajerových, V. d., str. 116 a si. z roh 1814, ale psáno již r. 1811). Vzpomínkou ni slavné doby historické utěšuje se v neutě- šených pro českou národnost poměrech pří- tomných a lepší budoucnost pro nás Čechy kresli si ze vzájemné lásky všeho Slovanstva: zejména opírá své naděje o nepřemozitebý ohromný kmen slovanský, o Rusy. >Tam od východní strany duch Slavie vějec. teší src bratry v Čechách. A naději tu podržel si M. po celý svůj život. M. stal se tak prvním od- vážnějším básníkem politickým. On dovědí sáhnouti v živý zdroj současných tuíeb i strastí všech srdcí buditelských. Žalost z uplynulé slavné minulosti české a nadcje v lepší budoucnost z neutěšených poměrů tehdejších jsou základní tóny mnohých jinýcii básní Markových; tak druhé R>$lám k Junt- mannovi v únont iSiy (v Jungmannově »Slo- vesnosti«, 1820, str. 47 a si.). V obou bá- ních M. ukazuje se předchůdcem Kolláro- vým. Příbuzného rázu jsou též obě ódy Mar- kovy, Na Trosky a Na VeliŠ, v okolí Jiči^s- Poměry politické daly mu podnět k básniccř Piseň k pokoji (Prvotiny, 1814). Z jiných původ- ních uvádíme ještě clegii, věnovanou Markova rodáku, U hrobu Fórtunata Durycha t.. 1^13- :Vti hřbitove (t.), U hrobu mateře (»Krok<, 1- 2. č.V, dále hymny: Prosba k Bohu vnoh^/s*'- néjši a Pisen ^a ourodu (»Rozmanitostic, 131' několik básní příležitostných, složených !^ jména ke cti biskupa litoměřického Jos. Fr. Hurdálka a j. S velikým zdarem překládal M. básně z cizích jazyků; zvláště mistra^ jsou převody některých ballad SchiUerov^-á- jako »Chod do železnicec, »Půtka s jcšté- rem<, »Potápěč«. Se stejným zdarem pře* kládal některé lyrické básně Schillerovy J heroldy Ovidiovy Filis Demoforovi a .Ar- adna Thezejovi, Leander Heře. R. 1823 vy* dal pod pseud. Bolemíra ízborskéhc překlad Shakespearovy veselohy »Omylovf' Pro »Sbírku povídek zábavnýchc Josefofic- Jungmanna přeložil v prose povídku van á^ Vcldeovu » Divadlo z ochoty c. M. propr*- Marek. 829 coval se k svému osobitému stilu; jeho dikce je přeplněna obrazy básnickými, mluva často až strojená, své básně proplétá rád všeobec- nými reflexemi a případnými sentencemi. Takovou mluvou vyznačují se i jeho přátel- ské dopisy i nejvšednější příběhy. Při sklá- dání básní vedla jej snaha obohatiti a po- vznésti co možná českou řeč básnickou, v čemž šel za příkladem svého učitele Jung- manna. Ve slovném materiálu zasáhl rozváž- nou volbou v bohatý fond staršího jazyka českého, k svému dialektu, jakož i k příbuz- ným jazykům slovanským, ale hojně utváří si slov nových. Z této zásoby slovné mladší básníci, jako Kollár a Čelakovský, hojně přejí- mali a pomáhali je takto zaváděti v obec. ži- votě. A podobně ve vývoj české vědecké řeči spisovné M. zasáhl velmi účinně, zpracovav pro encyklopaedii Jungmannem zamýšlenou podle německé Logiky Kiesewetterovy Logiku nebo Umnici, která je v naší literatuře paměti- hodná pokusem o první české názvosloví filosofické. Markovi šlo tu v první řadě o stránku jazykovou. Nová slova tvořil směle, až příliš držel se purismu ; proto ne vše bylo přijato ve spisovnou mluvu. Ale v celku po- zdější věda česká z nové té Markovy termi- nologie podržela tolik, že M. svou »Logikou€ podal pevný základ Českému názvosloví filo- sofickému. Po letech M. na popud Jungman- nův vrátil se znovu k filosofii a zpracoval Vil. Fr. Kruga »System der thcoretischen Philosophiec a Jaegrovu »Mctafysiku€. Na tomto základě vznikla pak Markova česká Metafysika. Zatím ukázala se potřeba nového vydání >Logiky€ a M. prohlédl ji znovu k tisku. Oba spisy pak vyšly spolu v >No- vočeské bibliothece« pod názvem Základní filosofie. Logika, Metafysika (1844). V literár- ním působení Markově velikou zásluhou stkví se jeho tichá, neviditelná práce, kterou vě- noval zejména Jungmannovu Slovníku. JiŽ od roku 1807 sbíral pro něho pilně ied- nak ze spisů starších i novějších, jednak z dialektu svého turnovského. Jungmann děkuje mu asi do dvacátých let skoro v každém listu za příspěvky a v předmluvě ke svému Slovníku připommá o práci Mar- kově, že by z jeho příspěvků samých ne- skrovný slovník složen býti mohl. M. rád obíral se studiemi jazykovými, zejména ja- zyka českého. Chystal se vydati český pra- vopis pro učitele, mluvnici pro české školy, ale nežli dospěl k činu, předešli ho v tom jiní. Aby se nehřešilo proti čistotě jazyka českého, napsal pokus českého brusu v době obrozenské první v článku Lovec anebo oprava pohřešku proti duchu mluvy českoslovauské (»Krok€, I. d.). Za příkladem Markovým po- zději podobné pokusy učinili též Palacký a Jungmann. Jinak M. pilné všímal si literatur slovanských, zejména ruské. Z ní tu i tam občas překládal do českého jazyka, zvláště články rázu ethnografického. Pro jeho smý- šlení slovanské je charakteristický jeho publi- cistický článek Slovan (»Jindy a nyníc, 1833). M. cítí se členem velikého kmene slovan- ského, sebe zapomcnutější větev slovanskou nechce mít pro Slovanstvo ztracenou. M. pěstoval též vzdělavatelskou litera- turu duchovní. V literatuře náboženské příčilo se mu theoretisování bohoslovecké. On pěstoval pouze kázání. Smýšlením nábo- ženským M. byl důsledným josefinistou: ne- přál zeloti srnu náboženskému, byl nábožensky tolerantní; povinnosti k národu stavěl před povinnosti k církvi; svůj život mravní řídil více podle základu vzdělanostního, než aby jej byl prohluboval na základě ideí nábožen- ských. To vše plynulo z tehdejšího osvícen- ského proudu a základu vzdělání, jakého se Markovi dostalo zejména za jeho studií filo- sofických. Všude ve svém okolí M. hleděl vyzískati hmotnou i mravní podporu české literatury a českých snah buditelských. Velmi záslužně působil téŽ v úřadě školdozorce vi- kariátu turnovského (1844—1858). Usiloval o povzbuzení vzdělanosti učitelstva, sám činně je přiučuje, seznamoval učitelstvo s moudrými zásadami pa^dagogickými i methodickými. Jeho vikariát patřil tou dobou k nejvzorněj- ším v Čechách. — Srv. J. Jakubec. Ant. M. (Praha, 1896). Jkc. 2) M. J a n J i n d ř i ch, spisov. čes., známéjš pod pseud. ían z Hvězdy (♦ 4. list. 1801 v Liblíně na Plzeňsku — t 3. list. 1853 v Krá- lovicích). Vystudovav gymnasium a filosofii v Praze oddal se theologii a r. 1826 vysvě- cen na kněze. Kaplanovav jen krátký čas, stal se farářem v Kozojedech, pak v Králo- vicích na panství kníŽ. Klem. Lothara Met- ternicha. Prvotiny liter, činnosti Markovy spadají již do r. 1820. Tři léta později vydal samostatný svazeček Básní a po nich r. Í824 sbírku novellistických prací Konvalinky aneb sbírka původních romantických povídek ze starobylých i novějších časů (Praha; sv. 1. 1824, sv. 2. 1826). Od té doby většina čes. časopisův a sbírek přinášela básně i prosu Jana z Hvězdy, tak zvi. »Časopis Musejní< (1829 a 1831), »Květy€ (1834, 1835, 1839, 1840, 1841, 1845), >Čechoslav€, »Věnec«, >Vlasti- mil«, »Čas. pro katol. duchovenstvo* (1836), »Dennice« a j. Roku 1843 bylo jméno Jan z Hvězdy již tak populární, že Pospíšil jal se vydávati sebrané Zábavné spisy Jana x Hvězdy, jichž do r. 1847 vyšlo 10 svazečků. Pojaty sem jeho ballady i romance, výpravné básně i legendy (sv. I.), drobné písně a básně (sv. II.), Jarohněv { Hrádku^ delší povídka z dob Jiřího z Poděbrad (sv. III. až V.), Mastičkář, povídka z dob Jindřicha Ko- rutanského (sv. VI. — VIL), a menší povídky: Známosti J[ průjezd Uf Harfenice^ Nocleh na Ka- čerové^ Čechové v Průších, Hrob milenců, Vol- šanský" ^ámek, Jiří ^ Doupova, Radomíra, Če- chové před Mediolánem (sv. VIII. — X.). Po r. 1846 musa Markova docela umlkla násled- kem ostré kritiky »Mastičkáře*, kterou téhoŽ roku otiskl Tyl v »Čas. Musejním*. Po smrti Markově mluvilo se o zamýšleném vydáni jeho pozůstalosti i ostatních spisů se živo- topisem sepsaným od přítele jeho profesora Smetany, ale úmysl zůstal nesplněn. Teprve 830 Maře liberum — Maremmy. •Národní bibliotéka« Kobrova vydala spisy jeho již dříve otiŠténé r. 1873. — M. jako básník i povídkář náležel své doby mezi nej- populárnější spisovatele a vřele vlastene- ckým duchem svých prací přispěl mnoho k národnímu proouzení a k oblibě české knihy. Jeho drobná lyrika, napodobící niísty tón lidové písně, veále vlastenectví tlumočí nejvíce milostné city, plné bolu, odříkání světa, touhy po klidu a smrti. Obsahem i for- mou upommá silně na milostnou lyriku Ja- blonského, jež vykvetla ovšem v témž ovzduší literárních i soukromých poměrů. Příbuznost tato zřejmý jest i v básních naučných, kde M. patrně se učil od Kollára a Čelakovského, s nímž, tuším, souvisí i básně humoristické, jako >Sedlák na billiáru* a j. svého času ob- líbené. Jinak Marka celkem málo vábila pří- tomnost; jmenovitě pro nejsvěžejší a nejno- vější proudy neměl záliby ani pochopení. Zůstávaje zcela věren tradicím prvního ro- mantismu (překládal z Fouquéa) zamítal i starší josefínské osvícenství i nejmladší literární a sociální snahy, repraesentované G. Sandem ve Francii (M. nazývá ji »zhÝra- lou mužatkou«), Gutzkowem, Herwegnem a j. v Německu, Máchou a Nebeským u nás. Proto také nejraději zabíral se do minulosti České a opíraje se hlavně o Hájkovu Kro- niku, nejoblíbenější pramen čes. i něm. ro- mantiků v prvé pol. XIX. stol., kreslil podle vzorů německých, v nejlepších pracích i pod vlivem W. Scotta, obrazy z čes. dávnověku, iednak v četných pěkných romancích a bal- ladách a hlavně v histor. povídkách, z nichž aspoň dvě nejdelší, >Jarohněv z Hrádkuc a »Mastičkář«, mají slušný význam básnický i literární. Poslední vydal J. Ótto r. 1889. Hš. 3) M.Jan, odborný spisov. čes. (* 18. čna 1834 v Janovicích u Polné — f H- ^ce 1900 na Král. Vinohradech). Původně měl vě- novati se učitelství. Když osvědčil se jako výpomocná síla při pracích kommisse vyva- žovači, která určiti měla náhrady za osvo- bození od roboty a desátku, vstoupil roku 1850 do přípravného ročníku vídeňské tech- niky a absolvoval jej s takovým prospěchem, Že přijat byl ihned do 2. ročníku vídeňské techniky. R. 1854 jmenován byl adjunktem katastrál. měření v Haliči; r. 1857 přidělen triangul. kancel. ve Vídni a poslouchal před- nášky o astronomii na universitě. Podřízen byl známému geodaetu Horskému, revidentu triangul. kanceláře měření katastrál ného, a účastnil se triangulace v sev. Uhrách, zejm. v Tatrách. V srp. r. 1867 převzat byl do služeb uherských a svěřeno mu r. 1868 ve- dení triangulační kanceláře uherské; r. 1870 jmenován přednostou triangul. kanceláře uher. ministerstva financí. V této době pro- vedl trigonometrickou síť města Budína a Pešti a pojednal zevrubně o práci této v ča- sopise »Zeitschrift fůr Vermessunjrsvvesen* (1874). Práce tato vystavena byla roku 1873 ve Vídni a r. 1889 v Paříži na světové vý- stavě a poctěna čestným diplomem. M. při- činil se o to. aby při katastrál. měření určeny byly současně koty výškové a sestrojeny plány vrstevnicové. R. 1874 stal se profes- sorem vyšŠí geodaesie a sférické astronoinie na voj. akademii ve Vid. Novém Městé, kdež přednášel tyto předměty až do r. 1876; po- tom přednášel jen o geodaesii nižší a vyšší mathematice, jelikož prvé přednaěty vylou- čeny byly z učebné osnovy ústavu. V uřadé tomto setrval až do r. 1889, kdy odebral se na odpočinek a žil na Královských Vinohra- dech. K vyzvání uher. ministerstva sepsal obsáhlou instrukci o triangulaci, která vy- dána byla r. 1874 v Pešti nákladem mini- sterstva v jazyku maďarském a něm. pod názvem: Technischť Anleitung fur Ausfúhrunsí der trigonometrischen Operationen des Kata- sters. Zde pojednáno též o tak zv. problému Markově. Další jeho práce uveřejněny jsoo v časopise »Zeitschrift f. Vermessungsvresen« (1876: Cber Stabilisintng trigonometr. Punkte durch Messungv. Visuret; 1880: Uher approxim, trigonometr, Berechnungen), v >Časopise a ar- chivu pro mathem. a fys.« (1875: Pú^námfy ke článku Em. Čuhra >0 ^emském eUipsoiJu*\ 1895: Fo\ndmky k Ar^toyý-m parabolám v troj- úhelníku), Nov, 4) M. Václav, gymn. professor v Čáslavi (* 1854 v Týnci n. L.), přeložil z italStiny: Edm. dc Amicis >Srdce« (1898, 4. vydánf'; O. Favv »Budulínek« (1889); Cordelie >Maii hrdinové* (1896), Maře llbemm tlat.), t. j. moře volné, základní věta mezinárodního práva námoř- ního, že moře nemůže býti vlastnictvím žád- ného národa, státu, jednotlivec nebo spoltrč- nosti. Že žádná vládnoucí moc nemá práva na moři jakkoliv panovati, že naopak obco- vání na moři každému jest volné, ze každý může plodiny moře zužitkovati a že užívání moře a jeho obsahu obmezeno jest jediné tou výminkou, že ti, kdo moře chtí užívati, podřizují se všeobecným požadavkům práva národního, které staví veškeré samostatné státy a národy na roven, že sami moře uží- vajíce jiným v tom nechtějí překážeti, když týchž výhod stejným způsobem budou nabý- vati. Aj-, Maremmy (ital. z lat. marítima, t. j. pří- mořní), močálovitý, nezdravý pruh zcmč v Itá- lii, táhnoucí se na pobřeží Tyrrhenského moře od ústí Magry až k ústí Volturna, jenž mimo toskánské pobřeží zaujímá Campagni fímskon a močály Pontinské. Zvláště však užívá se názvu M. pro pomořský pruh toskánský mezi Cecinou a Fiorou, zaujímající největší část prov. grossetské, 150 km dl. a 10 — 30 km áir. o ploše as 2600 km\ Povrch M m jest větši- nou pahorkovitý, roviny pokryty jsou mo- čály, jež pokrývají nepřístupné lesy a pastviny. Půda jest neobyčejně úrodná, ale nezdravé podnebí, zaviněné výpary z močálů, činí kra- jinu skoro neobydlitelnou. Řeky nemohouce volně odtékati rozlévají se po celé rovině. Obyvatelstvo sídlí většinou ve výši nad 300 ««» aby se uchránilo malarie. Město biskupské Sovana v této výši ležící trpí ještě mnoho zhoubným podnebím, kdežto městečka Piom- •j Mařena — Marengo. 831 bino a Orbetello, ač leží na samém okraji močálů, mají zdravé podnebí mořské. V dobé etruské pokryt byl kraj kvetoucími mésty» jichž zříceniny po rdznu dosud v lesích mo- čálových viděti. Za této doby bohatství a rozkvětu odvodňována byla krajina velmi bedlivě, tak že podnebí bylo patrně dosti snesitelné, ale jiŽ za vlády římské stěhovali se ob3rvatelé na léto prve, a konečně zpu- stošení celé Itálie, které bylo způsobeno ne- ustálými boji s barbary, postihlo v míře nej- horší nížiny toskánské, jež od té doby jsou krajinou pustou. K tomu přispělo též zni- čení lesů horských, jímž zaviněny zhoubné povodně. Od r. 1829 pracuje se soustavně zlepšení poměrů. Pečováno o to, aby ná- Í>lavy říční v močálech se usazovaly, a Kana- ísováním voda odváděna do moře. Trať že- lezniční, která spojuje Livorno s Civitou Vecchií, rovněž značně přispěla ke kultivo- vání krajiny. Na pobřeží podporováno jest dílo kolonisační zdárně podnebím mořským, prostým zhoubného vlivu na zdraví lidské. Srv. Vergers, L'Etrurie et les Etrusqucs, ou dix ans de fouilles dans les Maremmes tosca- nes (Paříž, 1864; 2 sv.); Valle, La Maremma toscana (Florencie, 1863); Grottanelli, La Ma- remma toscana (Sienna, 1873; 2 sv.). dš. Maréna (maraena), zool., v. Coregonus. Mařena, bot., viz Rub i a. Mařena, Mořena, Mařana, Smrt, Smrt- holka, loutka do ženských šatů přistrojená (obyčejně došek ověšený hadříky a stužkami a nastrčený na tyč), kterou dívky z jara na »smrtnou neděli* vynášejí ze vsi a tam ji házejí do vody, což nazývají >vynášení smrti«; potom uříznou mladý stromek (máj- ku, »líto«), jejž přinášejí do vsi prozpěvujíce: •Smrťjsmc vám zanesli, nové léto přinesli . .«; »Smrť plyne po vodě, nové léto k nám jede« a p. Starodávný obyčej tento jest rozšířen po všech zí mích českoslovanských, v Lužici (Smjerc), v Polsku (Marzana) i na Rusi 1 Maře na, kdež se vyskytuje zároveň s Ku- palem, v. t); jeho význam jest zřejmý. M. jest symbol zimy, která ustupuje vládě léta. Mařence [-koj: 1) M. Carlo, hrabě, dra- matik italský (♦ 1800 — t 1846 v Savoně). Studovpl práva v Turině a stal se radou gene- rální inundLiitury savonské; žil poesii vzdálen ruchu politického. Vystoupil r. 1828 nejlepší svou truchlohrou Bondelmonte e gli Amedei a přiklonil se jí k romantismu, rozvíjeje ši- roko dramatický děj, odhazuje pouta jednoty časové a místní. V zauzlení a rozuzlení sle- duje však Alfieriho. R. 1834 vznikl Arnaldo da Brescia zpracováním nevynikající. Látku tu pozd. zpracoval Niccolini. Z ostatních tra- gedií či spíše dramat rodinných těšila se po- pularitě Fia dé' Tolomei, založená na látce z Dantova >Očistce« ; z téhož pramene známe i hrdiny dramat: Corso Donati a Conte Ugo- lino. M. napsal 15 dramat, jež vyšly souborně ve 4 sv. v 1. 1835—40 v Turině; jeho Tra- gedie inedite vydány ve Florencii r. 1856. 2) M. Leopoldo, syn před. (* 1831 v Cévě, t 1899 v Miláně). Byl od r. 1851 v sardin- ském ňnanč. ministerstvu, zřekl se však záhy dráhy, k níž se nehodil, učil ital. literatuře na lyceích bolognském a milánském (1860 až 1871) a žil pak v Turině. Ve 20 letech vystou- pil tragrédií habella Orsini a započal dráhu literární ve stopách romantismu. Nejdůleži- tější činnost jeho spadá mezi 1. 1860—75. Dramata veršem, v nichž převládá lyrika, vy- znamenávají se elegancí a grácií. Z nich vy- nikají: CelestCf idUlo campestre; Tempeste al- píne] Marcellina; II falconiere di Pietra Ar- dena; Adelasia\ La famiglia; II ghiacciaio di Aíonte Bianco; Carmela atd. Souborně vy- cházejí v 20 sv. od r. 1884 v Turině. Marend (Maranda), město v perské pro- vincii Azerbeidžánu, sz. od Tebrízu, s pev- ností a s posvátnou mcšitou; má asi 3-4000 oby v., obchodně jest v jimi významné, ležíc na obchodní cestě z Erivané do Tebrízu. Město známo bylo již Ptolemaiovi pod jmé- nem Mandagarana. dš, Mareng^o, městečko v ital. prov. ales- sandrijské, 5 km jv. od Alessandrie, blíže stoku Tanara s Bormidou, památné bitvou mezi Rakušany a Francouzi dne 14. června r. 1800. Vrchní velitel rak. armády Melas zdržoval se obléháním franc. gen. Masseny, uzavřeného v Janově, zatím co ríapoleon pa- mátným přechodem Alp přes Lausanne a V. Sv. Bernard dostal se neočekávaně rak. armádě do týlu. Rakušané po čestné kapi- tulaci Janova obrátili se hned k Alessandrii, aby vynutili si na Napoleonovi cestu na vý- chod. Tento obávaje se, aby mu Melas ne- unikl, vvslal gen. Dcsaixa s 5000 muži k Novi, sám pak očekával nepřítele na v. od Ales- sandrie. Obě vojska byla si silami rovna, asi po 33.000 mužů; Francouzi však byli v ne- výhodě pro velikou roztroušenost jednotli- vých sborů na nastávajícím bojišti. Z rána, 14. června, zahájili Rakušané bitvu útokem na franc. střed pod gen. Victorem. Francouzi byli chráněni hlubokým, bahnitým potokem Fontanone. Ani první, ani druhý útok se ne- zdařil. Unavenému Victoru přispěl na pomoc gen. Lannes. Avšak Rakušané novou silou obnovili útok a překročivše Fontanonu na- proti M-gu prorazili střed, levé křídlo uvedli v nepořádek, tísnili i Lannesa na pravém křídle, jenž marně byl podporován Monierem a gardou konsulskou vyslanými od Napo- leona. M. obsazeno Rakušany. Gen. Desaix byl poslán na pomoc proti postupujícímu nepříteli. V 1 hod. po poledni bitva je však pro Francouze přece ztracena. Vítězný Me- las vyčerpán a poraněn vrátil se do Ales- sandrie a svěřiv další velení gen. Zachovi oznámil radostně vid. dvoru své vítězství. Teprve kol 4. hod. dorazil Desaix na bojiště. Dívaje se na hodinky pravil: »Bitva je ztra- cena, ale máme dosti času získati jinouc. V čele svého sboru vrhl se Desaix proti Ra- kušanům, které již Marmont uvítal prudkou palbou děl; ale při útoku kulí zasažen klesl. Postup Rakušanův zaražen, franc. jízda napadla levé křídlo rakouské tak prudce, že gen. Zach se 1600 muži byl obklíčen a zajat. \ 832 Marennes — Mareš. Rakušané ustupovali. Dragouni Liechten- steinovi prchali zpět, strhujíce s sebou i pěší sbory, a za nedlouho celá armáda zmizela v divokém úprku za M-gem přes Bormidu do Alessandrie hledajíc spásu v nastávající noci. Porážka Rakušanův byla úplná: ztratili 6400 mrtvých a raněných, 3000 zajatých a skoro celé dělostřelectvo ; Francouzové 7000 mužů. Zničený Melas přinucen byl uzavříti 8 Napoleonem smlouvu, dle níž vydal Fran- couzům Piemont, Janov a Lombardii za čestný průchod rak. vojska a ustoupil za Mincio. Marennes [marénl, hlav. město arrond. ve franc. dep. Charente-Inférieure, s 5415 obyv., nedaleko ústí řeky Seudre do Atlant, okeánu, v kraji prokopaném průplavy a prorytém zá- tokami, leží na státní dráze Rochefort-Lc Chapus a má neveliký sice, ale živý přístav. Nedaleko něho jsou solivarny a proslulý chov ústřic, který ročně vynáší 4 milí. fr. rři ko- stele ze XIV. a XVII. stol. je skvostná go- tická věž z XV. stol., 85 m vys.; ve městě pomník generála markýze de Chasseloup- Laubata. Průmysl značný, zvi. lučební, stavba lodí, zejm. menších rybářských. Ve středo- věku slulo M. Maritima {Maremnia) a v XIII. až XIV. stol. bylo vynikajícím přístavem ry- bářským. Jeho ústřicc byly známy již Auso- niovi ve IV. stol. po Kr. — Srv. Lételié, Ronce-les-Bains, M. ct la cóte saintongeoise (1890). Marenzio [-cio] Luca, hud. skladatel ital. (* kol 1550 v Brescii — t 1599 v Římě), vyniknuv v mládí krásným hlasem byl cvičen v hudbě kontrapunktistou Giov. Continuem, kapelníkem při dómu brescijském, a dosáhnuv skladební hotovosti působil jako kapelník u kard. Esteho, potom u Sigmunda III. v Pol- sku, až r. 1595 přijat byl do papežské kaple v Římě. M. byl nejvýznamnějším skladatelem ital. v 2. pol.XVI. stol. Věhlas svůj založil si komposicí madrigalovou, jejíž jemný a snivý výraz zjednal mu u současníků název »božského skladatele* a »nejsladši labuti«. Sloh jeho je pozoruhodný tím, Že blíží se v době diatoniky moderní tonalitě používá- ním posuvek, jimiž dociluje překvapující mo- dulace. Z jeho raadrigalů vyšlo tiskem: g knih pétihlasých (Benátky, 1580—99), 6 knih šesti- hlasý-ch (1581-95), po jedné kni\e čtyř- af šesti' hlasých (1588), čtyřhlasých (1585) a pétihlasých Madrioali spirituali (1584, roimno^ených 1610 devíti proianními o 5—10 hlasech). Také v církevní skladbě byl M. činným; vyšlyť od něho 2 knihy motet čtyřhlasých (1588, 1592) a po jedné dvanáctihlasých (1614) a pěti- až sedmihlasých Sacň concenti (1616), pak úplný ročník motet pro všechny svátky církevní (1588), šestihlasé kompletáře a antifony (1595), pak 5 knih tříhlas. Vilanele ed árie alía Napo- letana. Mnoho skladeb jeho roztroušeno jest též po současných sbornících. Novější dobou převedli do moderní notace některá díla jeho Martini, Proske, Chorou a j. 7 Mareog^raf (lat.-řcc), samočinný přistroj zaznamenávající výšku povrchu mořského. Klesání nebo stoupání moře přenáší se pla- vákem a zvláštním mechanismem na hrot, který píše na papíře otáčejícím se hodino- vým strojem. Mareotls, nyní Márijút, jez. v Egyptě (v. t., str. 408 fr). Marei: 1) M.Jan Antonín, český virtuos na roh (♦ 1719 v Chotéboři — f 1794 v Pe- trohradě), učil se zpěvu a hře na roh v klá- šteře svého rodiště a rozhodnuv se pro ná- stroj uvedený zdokonaloval se v Drážďanech u Hampela, vynálezce invenčního rohu, a studoval v Berlíně u Ziky hru na violoncello. Seznámiv se s hr. Bestuževem, synem ru- ského velkokancléře, odešel na jeho rada r. 1748 do Petrohradu, kde dvoř. maršálek Naryškin pověřil jej úlohou zdokonaliti jeho lovecký hudební sbor rohy. M. rozřešil ji tím způsobem, že ze 37 (později 38) hráčů hrál každý jeden tón chromatické škály na lesní roh, čímž ovšem nebylo možno hráti legato, avšak sbor M-ův měl přes to ohromný úspěch, ježto byl znamenitě vycvičen a hrál s pře- kvapující čistotou a jistotou i nesnadné ouver- tury, symfonie a fugy. Hlas lesních rohů rozmanitých velikosti (0"3 — 3*6 m) byl plný a zvučný. Záhy zřízen byl podobný orchestr i u carského dvora a M. stal se jeho kapel- níkem. M. vynalezl pro svůj sbor téŽ zvláštní notové písmo bez linek. ? 2) M. Václav, spisovatel český (♦ 1823 v Lomnici n. Pop. — f 1884). Absolvovat gymn. v Jičíně, filosofii v Praze, vyučoval na gymn. v Praze, na reálce v Kolíne a od roku 1875 byl ředitelem raěšt Školy v Koufimi. Sestavil: Zeměpis pro školy obecné, složil ně- kolik písní školních a přeložil asi 14 diva- del, her z němčiny. 3) M. František, historik čís. (♦ 28. pros. 1850 v Bavorově). Studoval ncm. gymnasiu.-n v Budějovicích, historii a pomocné védy na universitě vídeňské, načež vstoupil do ústavu pro rak. dějezpyt ve Vídni. Potom stal se schwarzenberským archivářem v Třeboni. Historické práce jeho týkají se dějin vše- obecných a českých, tu pak především rodu Rožmberského a dějin literatury a umční. Z djjin politických a kulturních napsal: Die maritime Politik der Habsbwger i6i8 bis i6jS (>Mittheil. d. k. k. Inst. f. osterr. Gesch.*, 1880—81); Aufstandsversuche der christlichen Vólker i.d. Turkei 162S—4Q (t., 1882); Hrabě K. Zd. Kaplíř svob. pán ^e Sulevic (»C. Č. M.«, 1883) a dodatky k jeho životopisu (Rezkův • Sborník*, 1884); Das Jdhr i683 (»Histor. Jahrb. d. Gorresges.c, 1884); Veliký mor v Ce- chách i6yg—8o (Rezkův »Sborník€, 1883) a Beitrdge lur Geschichte der Be^iehungen des Fúrsten Johann Ulrich v. Eggenberg fií Kaiser Ferdinand TI, und Waldstein (»Sitzungsber. d. k. bóhm. {Tcl. Gesell.*, 1892). K dějinám če- ským vydal prameny: Popravčí kniha pdn&v I Rožmberka (»Pojedn. kr. uč. spol.«, 1878); Václava Břežan. 1 ^ivot Petra Voka ^ Rožm- berka (»Staročes. bibl.«. V., 1880); Mikuláše pí- saře Znojemského píseň o porážce Čechu u Bej^ dova (»Zprávy uč. spol.*, 1882) a společné s Rezkem a Kalouskem: Dodavek k dopisům Mareš. 833 rodu Rosenberského (»Archiv český, XIV.) a ' děleních literárním a evangelickém. Od roku dopisy vodu Svamberského (t.); Českd ars d ic- 1S90 jest tajemníkem »Comenia, Matice Ko- tandi Prokopa písaře Nového města Pražského ' menského*, diplom, členem mezinárodní spo- X r. 1463 (»Rozpr.€ Čes. akad., 1900) a po- ' lečnosti Komenského v Berlíne a r. 1900 jednání: y/wť/řic/i /?omW/c^ ///ayťx/í'c(>Č. Č. M.«, jmenován evang. bohosloveckou fakultou ve 1881); Das Martiniďsche Geschichtswerk Í»M. Vídni licenciátem bohosloví. Mimo to jest od- I. Ó- G.€, 1885); Český hospic v Římě (»C. Č. borným redaktorem a spolupracovníkem »Ot- M.«, 1890); Padělané diplomy Rožmberské (t., tova Slovníku Naučnéhoc. 1895); Paměti Třeboňské a jich spisovatel (t, 6) M. František, professor fysiologie při 1896); Bratr Žifkův Jaroslav ^ Trocnova (t., české universitě v Praze (* 20. říj. 1857 v Opa- 1899); Chronicon Treboniense (t, 1899). Déjin tovicích u Hluboké). Gymnasijní studia ab- literárních se týkají M-ovy spisy: 5mz7ťi i solvoval r. 1876 v Budějovicích, lékařská Flašky { Pardubic Nová rada. Dosud neznámý v Praze, kdež stal se r. 1882 doktorem. Od \lomik (»Č. Č. M.€, 1877); Václav fířť^aw, | aktivování české fakulty lékařské byl assi- v^pominka životopisná (t., 1878); Ptfřr ^^if^r ■ stentem íysiologického ústavu prof. Vl.Tomsy, SvěteckÝ (t., 1879); Uterdrni působeni kláštera^ v. 1886 se habilitoval, r. 1890 podnikl větší Třeboňského (t., 1896); O prdcech Palackého ^ v éáeckou cestu do Německa, Švýcar a Fran- V archivu Třeboňském (»Památník Palackého*, ; cie, o níŽ vydal zvláštní spisek: Úvahy i cest 1898); Norbert Heerman a Václav Břežan (>Č. Č. M.c, 1899). V obor dějin umění a umě- leckého průmyslu spadají: Beitráge {. Kennt- (Praha, 1890); téhož roku stal se mimořád- ným a r. 1895 po prof. VI. Tomsovi řádným prof. fysiologie. Mimo to je mimořádným MÍJÍ der Kunstbestrebungen des Er^her^ogs j Členem České akademie a Král. české spol. Leopold WUhelm (>Jahrb. d. kunsthist. Samml. nauk, pro studijní rok 1899—1900 pak byl d. a.-h. Kaiserhaus.*, 1887); Epitaf Viléma děkanem české fakulty lékařské. Odborné ^ Rožmberka v Krumlově (>VdLm. 2irch.€^ XW.)\ ^'jcho práce literární týkají se především Katalog der Hamilton-AuŽivy€, oddílů pro nedělní školu; několik sešitů), kterouž založil a v těchto dobách redigoval, česky upravil, úvody a výklady opatřil Listy Uvádíme z nich jmenovitě: Evoluce a boj o fi- Husovy (»Comenium«, 1891) a přeložil Lcchle- vot (ročn. I.) ; Helmholtz fysiolog (I.) ; Živočišné rův spis »Jan Hus* (1891). M. měl vynikající světlo (II.); Umělá {iva hmota? (III.); O jeď účastenství v pořádání národopisné výstavky notě {ivota (IV.); O hlasu a mluvě (IV); Psy- v Přelouči jako tajemník jejího národopis. chofysika (V.); pysiologická účelnost (VI.); odboru a Národopis. výstavy v Praze v od- Lučebný děj fivotní (VL)\ Nové nábory o stavbě 834 Marešov — Marforio. I yý-konech mozku a míchy (VII.); Mechanism a mysticism (VIL); Harveyova nauka o oběhu krve a její moderní reformace (VII.) a j. v. Nejrozsáhlejší dosavadní jeho práce je Vše- obecná fysiologie (Praha, 1894). M. byl zároveň spolupracovníkem >Ottova Slovníku Nauč- néhoc, pro který napsal mnoho článků fysio- logických. BiareioT viz Marš o v. Biareiovioe viz Maršovlce l). Karet [maré| Hugues Bernard, vévoda de Bas sáno, franc. diplomat (* 1763 v Di- jonu — t 1839 v Paříži). Zanechav vojenské dráhy stal se r. 1783 advokátem při soude bourgoĎském. R. 1789 přišel do versaillů a redigoval >Bulletin< ústavodárného sboru. Tím dal vznik listu »Moniteur universeU, jenž první přinášel sněmovní řeči. Lebrun povolal ho v srp. r. 1792 do ministerstva věcí zahraň. Jako vyslanec pro Neapol byl zajat od Rakušanův a vězněn v Mantově a na Kufsteině. Napoleon získal ho pro své rny, a M. zastával mu četné úřady státní, pros. r. 1799 stal se gener. tajemníkem konsulátu, r. 1804 státním tajemníkem a svě- řena mu důležitá poslání. Provázel císaře na polních taženích, r. 1811 stal se senátorem, jmenován vévodou de Bassano a ministrem zahraň, věcí. R. 1813 selhala jeho vyjedná- vání se spojenci. Když po návratu Napole- onově přijal úřad státního tajemníka, padl u Bourbonů v nemilost a vypuzen z Francie. Uchýlil se do Rakouska, kde prodlel 4 léta. Pak žil v soukromí, až r. 1831 za dynastie Orleanské znovu povolán k vys. úřadům státním, a r. 1834 byl předsedou ministerstva středu. — Viz Ernouf, M. duc de Bassano ^Pař.. 1884). Biáretló Tom i slav, vynikající chorvat- ský filolog (* 13. pros. 1854 ve Virovi tici ve Slavonii). Absolvovav gymnasium v Záhřebe r. 1875 vstoupil na záhřebskou universitu. Po dokonaných studiích byl v 1. 1878—1885 gymnasijním učitelem (dvě léta v Požeze ve Slavonii a pak v Záhřebe). R. 1885 habilito- val se na záhřebské universitě jako soukr. docent slov. filologie, stal se r. 1886 mimoř. a r. 1889 řád. professorem téhož oboru. V le- tech 1892 — 1897 byl zemským poslancem na chorvat. snému. Jest řád. členem Jihoslov. Akademie v Záhřebe a Srb. akademie v Bě- lehradě. Počínajíc r. 1881 napsal M. značný počet článků ze slovanské a chorvat. filologie, nejvíce v »Radu< Jihoslov. akad. a v časo- pise pro střední školy »Nastavni Vjesnikc (je- hož byl v prvých čtyřech letech [1892—96] hlav. redaktorem). Kromě toho uveřejnil spisy: Lekcionarij Bernardina Splječanina (1885); Istorija hrvatskoga pravoptsa (1889); Slaveni u davnini (1889); Gramatika i stili- štika hrvatskoga ili srpskoga knJUevnog je\ika (1899; hl. dílo M-ovo); Gramatika hrvatskoga je\ika !{a nHe ra\rede srednjih škola (1899). Kromě toho přeložil (ve verších originálů) Homérovu Odysseu (1882) a Iliadu (1883), Mickiewiczova Pana Tadeuše (1893), Vergi- liovu Aeneidu (1896) a uspořádal pro dívčí lyceum čítanku í^ slavenske i mad^arske knji^ pevnosti (1896). Maretimo viz Aegatskč ostrovy. Mareuil [mardjj, jméno několika frc. obd» z nichž uvádíme: M.-sur-Ay, v dep. Marac^ na pr. bř. řeky Marné, v arrond. renoešském, s 1216 obyv., proslulé výrobou červeného vína champagneského (nejlepší vinice v Crois- scs). V obci pěkný kostel z XII. stoL a krásný moderní zámek. Nedaleko křidové lomy. Karey [maréj Etienne-Jules, fysiolpg franc. (* 1830 v Beauné), studoval v Paříži, vstoupil do služby nemocniční, záhy vénoval se samostatnému badání vědeckému a založil zvláštní ústav fysiologický. Od r. 1869 je prof. přírodopisu organ iso váných těles při Collěge de France, od r. 1878 členem Aka- demie. Ze snahy po přesném, mathematickém vystižení jevů životních sestrojil řadu regi- strujících přístrojů (sfygmograf, kardiograf a j.) pro grafické znázornění pohybu iivo- čisného, zejména tepu srdečního a cévního, pohybů dýchacích, činnosti svalové, letu ptá- kův a j. v. Z četných jeho prací budte2 uve- deny: Physiologie médicale de la circulatm du sang (l863); La machine animale, lacomuh tion terrestre et aérienne (1874); Physiologie expérimentale (1875—79, 4 sv.); La méthodt graphique dans les sciences expérimen ta/es (1 8S7J ; Physiologie du mouvement, le vol des oiseaux (1889); Le mouvement (1894) a j. v. IfarezoU Gustav Ludwig Theodor, právník německý, z přednějších stoupenců historické školy (* 1794 v Gotinkách — t 1873 v Lipsku). Habilitoval se v Gotinkách pro řím. právo, stal se r. 1817 mimořádným, r. 1818 řád. professorem v Giessech; v le- tech 1837 — 1864 byl professorem civil, a trest. práva na universitě v Lipsku. Hl. spisy jeho jsou: Lehrbuch der Institutionen (Lips., 1839; 11. vyd. od Schirmera 1881; přel. na franc, ital. a rus. jazyk); Lehrbuch des Saturrechts (Giessen, 1818); Uber die búrg. Ehre (t, 1824); Das gemeine deut Criminalrecht (Lips., 1841; 3. vyd. 1856). S Lindem založil r. 1827 »Zeit- schrift f. Civil-Recht u. -Prozessc. Marfa Borecká viz Borecká. Marforl Car los, milenec královny špan. Isabelly II. (♦ 1818 na ostr. San Fernando — t 1892 v Madridě), získav si přízeň gen. Nar- vaeza pojal jeho nef za manželku, potom stal se milencem královniným, která jej učinila místodrži tělem v Madridě a kterou r. 1868 provázel do vyhnanství. R. 1875 vrátil se do Spaněl, kdež byl zatčen a 1876 vypověxen. Poměr jeho ke královně vzbuzoval svého času veliké pohoršení. Marforio (ital.), název kolossální antické sochy mramorové, představující boha říčního, jíž užito jest v nádvoří musea kapitolského v Římě za dekoraci fontány, Klementem XIL r. 1734 dle náčrtku Giacoma della Porta zří- zené. Jméno M. obdržela socha v mluvě li- dové odtud, že stávala dříve naproti chrámu S. Pietro in Carccre na Salita di Marforio (Marforio zkráceno jest z Martis forum, forum Marto vo, jak místo to se za posledních dob Margadant — Marggraf. 83& císařských nazývalo od blízkosti chrámu Marta (Jltora). odkudž přenesl ji Sixtus V. do paláce konservátoru, Klement XIL do musea kapitolského. M. hrál v dějinách Říma zvláštní úlohu tím, že byly na něm upevňo- vány odpovědi na satiry nalezené na Pas- quinu. Dekorativní, ale při tom zdařilé pro- vedení sochy odkazuje M-ia do I. stol. po Kr. — Srv. Helbig, Fiihrer durch die Samm- lungen in Rom, I., čís. 408. (II. vyd.); M. La- fon, Pasquino ct M., les bouches de marbre de Róme (2. vyd. Pař., 1877). Vý, Marg^adant viz Lemnius. Marg^areta viz Markéta. Btargarethen, ves na Moravě, viz Mar- kéta. Margarethenbad viz Lázně 6). Marg^arin viz Máslo strojené. Kars^arlta, planetoida objevená 16. květ. r. 1891 Charloisí m v Nizze. Střed, jasnost v opposici 13*5. Prům. 23 km. Označ. /Ó. Gs, Karg^arltana, zool., viz Perlorodka. Hargarová kvsellna jest mastná kyse- lina Ci,//,4 05, isolovaná z vosku mrtvolného. Krystallky při 60^ tající. OŠc. Margaiy[márgeriJ AugustusRaymond, cestovatel angl. (* 1846 — f 1875). R. 1874 do- provázel jako tlumočník výpravu plukovníka Brownea z Birmy do Jůnnanu. Byl první Evro- pan, který ze Šanghajc podnikl cestu po pev- nině až do Birmy a v lednu 1875 st^tkal se s výpravou Browneovou v Bhamé na Iravadi. Chtěje výpravě raziti cestu postupoval na- před, byl však od domorodců zákeřnicky za- vražděn. Jeho denník vyšel v Šanghaji roku 1875: ^otes nf a journey from Hankow to Marg^ate f-gét], přístavní město v angl. hrabství kentském, na ostr. Thanetu v ústí ř. Temže, velmi oblíbené lázeňské místo Lon- dýňanů, jichž sem přijíždí v letní saisoně 50.000—100.000. M. má 21.367 obyv., několik kostelů v, ústav hluchoněmých, aivadlo, ma- ják; rybolov. Marganx [margój v. Ch a t e a u - M a r g a u x. Marg^e [marž] (íranc, od latin, margo, okraj), vzdálenost; v bursovní mluvě na- zývá se tak difFercnce denního a emissního kursu cenného papíru. Kawalán (Marghilan, Marghclan): 1) M. Starý, město v Újezdě t. jm. ve fcr- gánské oblasti, 239 km sv. od Taškendu, 65 km vjv. od Chokandu, na řece Sah-i-mar- dan, která nedaleko za městem v struhách zavodňovacích a v písku se ztrácí, ve výŠi 450 m. Má 36.592 ob. (1897), jest starými zdmi s 12 branami ohrazeno, leží krásně uprostřed bohatých, hojně zavodňovaných zahrad. Obyvatelé jsou většinou Sartové, provozující zahradnictví, hedvábnictví, tkal- covství a značný obchod. Původ města sahá až do starověku; dle pověsti jest tu pohřben Alexandr Veliký. 2) Nový M., asi 16 km od starého M-u, za- ložen r. 1876 na úpatí pohoří Alajského, jest sídlem správy provincie Fergány i kraje margelánského, má 8977 ob. (1897) většinou ruských kolonistů, ruskou kathedrálu, sady a široké ulice. Mezi oběma městy rozkládá se pevnost Jar-mazar ovládající celé okolí. Kraj margelánský má 16.011*2 km* s 326.149 ob. (1897). Bohatství přírodní, výhodné podmínky průmyslu a výhodná poloha pro obchod při- vádějí sem hojnou ruskou kolon isaci. ds. Biarsellk Karel, svob. pán (♦ 1812 — t ?), básník německý a překladatel z češtiny, pocházel z rodiny úřednické. Praděd jeho dosáhl r. 1766 šlechty jakožto rytíř svato- václavský dle starého práva university praž- ské, děd stal se za Josefa II. svobodným pá- nem, nabyv velkých zásluh o zrušení nevol- nictví, také otec byl vysokým úředníkem místodržitelství pražského. M. nastoupil touž dráhu, stal se. byv krajským úředníkem v různých krajích českých, místodržitelskýro tajemníkem a byl r. 1867 dán do výslužby. Svoje práce literární uveřejňoval hlavně v Klárově známém almanachu »Libussa« (no- vellu Des Friedlánders Vermáchtnis, 1850; Der Schwarze See, 1851; Prager Dombilde^, 1862), přeložil Douchovu sbírku pod názv. Schút^et die Bdume r. 1860 a chystal velkou antho- logii z básníků českých. Ks. Margellkov, ves na Moravě, hejtm. a okres Prostějov, fara Dubany, pš. Vrbátky; 54 d.. 281 ob. č. (1890). Margerlde [maržrid], Montagncs nebo Monts de la M., lesnaté horské pásmo ve franc. departementech Lozčre, Haute-Loire a Cantal, mezi ř. Allierem, Lotem, Truyěrem a Alagnonem, vysílá výběžky až do Auvergně, tvoří rozhraní vod mezi Garonnou a Loirou a dosahuje výše 1554 m v hoře Randonu. Margg^rabowo viz Margrabowo. MararST^af Andrcas Sigmund, chemik něm. (* 1709 v Berlíně — f 1782 t.), byl pův. farmaceutem, načež věnoval se chemii, později studoval v Halle lékařství, ve Freiberku mi- neralogii a hutnictví. R. 1738 jmenován čle- nem berl. akademie nauk a přednostou che-. raické laboratoře při král. dvoř. lékárně. M_ byl v Německu posledním vynikajícím stou' pencem nauky o flogistonu, objevil sůl šťa" velovou, cukr v buráku, připravil strojen^ kamenec, učil těžiti zinek z rud destillac^ a dokázal v něm arsenik, zlepšil přípravu fosforu a kyseliny fosforečné, znal sůl fosfo- rečnou (sal microcosmicum) a první užíval drobnohledu při zkouškách lučebních. M. první poznal a veřejně objasnil značnou cukrnatost mnohých domácích rostlin, ze- jména cvikly (1747), a vytěživ ze šťávy bu- ráku slezského 57o cukru, dokázal jeho to- tožnost s cukrem třtinovým, vypracoval návod ke kvantitativnému stanovení cukru v řepě na základě lihové digescc a doporučil pě- stování buráku k tovární výrobě cukru. Ve ♦Zprávách* berl. akademie nauk uveřejnil mnohá pojednání, zejména památnou úvahu: Expériences chimiques faites da^s íe dessetn de tirer un véritable sucre de diverses plantes qui naissent dans nos contrées, kterážto úvaha o 50 let později byla Achardovi základem 836 Margherita di Savoja — Margueritte. prvních pokusů tovární výroby cukru burá- kového. DČ. Margherita di Savoja, město v ital. prov. řoggijské při zálivu Manfredonském ; 4000 ob., stát. šaliny. Původné slulo Salině di Barletta, přezváno pak na počest krá- lovny italské. Marg^ana, za starověku krajina ve střední Asii na hor. Oxu (Amu Darja); hlav. město Antiochie Margiana (nyn. Merv). Mar^nalie (lat. margo, okraj), poznámky psané na okrajích rukopisů nebo knih tiště- ných, obsahující zejména vysvětlení jednot- livých slov nebo míst. Marjg^nellidae, čeleď mořských plžů rhachiglossních v užším slova smysle (t.j. 8 jednořadou páskou jazykovou), s ulitou hladkou, lesklou, obyčejně vejcovitou, s cív- kou opatřenou záhyby, a bez víčka. Noha je velmi široká, ale nepřehrnujc se přes ulitu (jako u Harp), částečně zaobalenou pláštěm. Jsou blízce příbuzný s Olividami, Harpidami a Volutidami, dále s Buccinidami, Muricidami a pod.; Coralliophilidae liší se jen nedostat- kem raduly od M. (žijí parasiticky v korá- lech). Dosti četné druhy Žijí většinou v te- plých mořích, několik v moři Středozemním; zkamenělé v třetihorách. Bab. Mar^ta, veliký ostrov dunajský v župě Baranya v Uhrách, naproti Moháči. Marg^tes (Ma^ycÍT/;?), v podání řeckém hlupák, kttrý >mnoho věcí zná, ale všecky ápatně«. Starořecké posměšné epos t. jm., připisované Homérovi, ztratilo se a zbyly z něho jen čtyři verše. Mar^tió Stjepan viz Jihoslované str. 464 fl). Marg^Otti Giacomo, spisovatel italský (* 1823 v San Reme), založil »Unitá cattolica« a zavedl vybírání Petrského halíře. Napsal: Le vittorie della chiesa nei primi anni del pon- ii/ícato di Pio IX, (4. vyd. 1859). Marg^abowo, přední místo kraje ole- ckého v prus. vlád. obvodě gombinském, 8 km od rus. hranic při výtoku řeky Legy z Velkého jezera Oleckého a na trati Inster- burg-Lyk, je sídlem soudu, má katol. a evan- gel. kostel a 4887 obyv. (1890). Marg^uay neboli kočka tigrovitá (Fe- Hs tigrina Schreb.) náleží v sekci pardálů {Pardina\ viz kočkovité šelmy). Mívá jen velikost naší kočky domácí a srsť nahoře plavě žlutou, vezpod bílou, na lících a za očima až do záhlaví 4 černé proužky, na hřbetě podélný pruh a vedle ného několik řad skvrn téže barvy, v nichž bývá uvnitř zase kolečko světlejší. Také vezpod a na no- hách jsou skvrny, na ocase kroužky barvy černé. M. jest domovem v Brazílii a Guayaně a žije v lesích. Živí se ptáky a drobnými ssavci. Br. Karg^nerite [ grlt], frc, Markéta. Marg^nerite, ostrov, viz Leriny. Kargueritte Paul a Victor, bratří spi- sovatelé franc. (Paul ♦ 1860, Victor ♦ 1867), synové chrabrého generála Augusta M-ta, který padl ve válce německo - francouzské r. 1870. Oba bratří narodili se v Africe, kde otec tehdy sloužil. Paul dříve, než oddal se výlučně literatuře, sloužil v ministerstvé ve- řejného vyučování (1881—87), Victor slou- žil od r. 1886 na vojně, kterou opustil rokt 1896 jako lieutenant, aby pracoval také lite- rárně. Paul vystoupil r. 1882 pantomimou o jednom akte Fierrot assassin de sa /emmč. která měla ryze uměl. úspěch, r. 1887 (s hud- bou Paul Vidalovou) ; podobnou prací je Co- lombine passionnée. Ale hlavní pole, na němž vynikl Paul a v němž je dnes z nejuměle- čtějších a nejlidštějších autorů francouzskýdi, dědicem Goncourtů a Daudeta, je román i novella. S počátku přidržoval se věrně přísné naturalistické formule a methody Zolovy, ale postupem svého rozvoje přerůstal tuto úzkon methodu, rozšiřoval se v umělce hloubej: cítícího, dále vidoucího, filosoficky objíma- vějšího i básnicky sensitivnějšího; po vydám . Zolovy »Země« byl mezi těmi žáky a ston- J penci, kteří protestovali proti jednostrau- nému jeho naturalismu a brutalismu (mani- íest »Pěti« r. 1887). Paul vydal: Afon pere, vzpomínky na otce (1883h Tbus quatre (18S4 . charakteristické dílo jeho prvního způsobu tvoření; Confessiou posthume (1885): Maism ouverte (1886); Pascal Géfosse (1887); Jonn ďépreuve (1888), v němž P. M. překonal jii naturalismus a jež má podtitul »mravy mé- šťáckéc, ale je ve skutečnosti dílem silného soucitu s malými, dílem vážné opravdovost:, která všednímu životu dává linie epicky ve- liké; Amanis (1889); Laforce des choses (139 '> zase z nejlepších moderních románů fran- couzských, ryze psychologický, ukazující po- drobný vliv života na individuum ; Atger tki- ver (1890); Sur le retoiir (1891); Le cuiras^er blanc; Ma Grande; La tourmente (1892), dí^ velikého životního dechu a opravdovosti; La Mouche\ Vavril\ Fors rhonneur (18<í3,; Ame d*enfant, Vessor (1894); Simple histoire, Le jar din du passé^ osobní vzpomínky (^lS9o ; Veau qui dort (1896). Vedle těchto novell a románů pracoval M. horlivé i novináfsky: psal do >Parti NationaU, >Gaulois« a >Écho de Paris«. Paul M. byl po smrti svého mistra a přítele, Edmonda Goncourta, označen jím jako jeden z osmi členů Akademie Goncour- tovy. — Mladší bratr Victor uveřejnil roka 1883 a 1884 dvě sbírky veršů: Brins de liias a Chanson de la mer^ později napsal veršcx komedii Im belle au bois dormant (1897 v »Thé- átre Blanc«), podle Calderona komedii ve 4 aktech La double méprise (přijato v »Odéo- nuc) a sbírku sensitivně rozvlněních vtršá Au fil de Vheure (1899, viz BLumfrc t. r.u v nichž jsou také přeloženy některé naše písně lidové. Od r. 1896 ie Victor spolu- pracovníkem Paulovým; dříve ješté, než se jali podpisovati společně, napsal Victor řadu novell podepsaných jménem Paulovým, který tehdy byl nemocen; nikdo nerozeznai jich od pravé práce Paulovy. R. 1886 vydali společně novelly La partétatre a r. 1897 ro- mán Le carneval de Nice^ pak román Amm, aventures ďun petiťgarqon, a r. 1898 veliký Marhan — Marchand 837 román historický z války francouzsko - ně- mecké, Le désastre^ dílo neobyčejně živé, hybné, historicky věrné, neskrývající nijak vad francouzských, alefpři všemjpessimismu přece pevné věrou v národní sílu; je první částí trilogie, jiŽ budou tvořiti Les tronqons du glaive (Národní obrana) a La commune. Vedle těchto románů historických pracují bratří o románech moderních, j' ž vycházejí v >Revue de deux Mondes«; tak Les femmes noiivelles (1899) obírají se ženskou otázkou. Paul M. je již dnes předním franc. románo- piscem-psychologem, dědicem poetů-realistů Goncourta a Daudeta. Je hlubší než tento, klidnější a širší než onen. Nervovou přesnost a správnou hotovost pozorovatelskou, spo- jenou s neklidem obraznosti, má od Gon- courta. Do češtiny přeložen kromě drobněj- ších povídek román »Dvou lásek spor« (s il- lustr. Maroldovými, 1899, J. Otto). — Srv. G. Pellissier, Nouveaux essais de littérature contemporaine; Doumic, Les jeunes; G. Des- champs, La vie et les livres. Sld, Marhan Michal, spisovatel čes. (* 1851 v Podolí u Mělníka). Vystudovav učitelský ústav v Praze vyučoval na obec. školách ve Slabcích, Vinařících, na Mělníku a od r. 1875 jest učitelem při obec. škole v Karlině. Při- spíval do paedagog. a místních listův a s Ant. Mojžíšem vydal: Praktické příklady a idbavY počtdřské (Praha, 1880—81); s Ja- nem Nagelem: Početnice pro školy obecné (t., 1884); s Frant. Kneidlem: Početnice pro mést. Školy divČi (t., 1894); samostatně Čtvero povídek pro dospěl, mládež (Karlín, 1883). Vedle toho redigoval s Ant. Mojžíšem časopis »Z1. Mládí« (do r. 1895). Marhaník, bot., viz Punica. Marhéfý, ves na Moravě, hejtm. Vyškov, okr., fara a pš. Bučovice; 82 d., 392 ob. č. (1890), Itř. šk. Marheineke Philípp Konrád, německý protest, thoolog (* 1780 v Hildesheimu — t 1846 v Berlíně), od r. 1811 professor theo- logie na univ. v Berlíně, byl původně stou- pencem Schellin^ovým , později pracoval v duchu filosofie Hegdovy, z níž chtěl vy- čerpati spekulativní základy pro theologii. Nejdůležitější z jeho prací jest System des Kat holili smus in seiner symbolischen Entwicke- lung (Heidelb.. 1810—1813; 3 sv.) a Grund- lehren d. christl. Dogmatik (v 1. vyd. z r. 1819 v duchu Schellingové, 2. vyd. z r. 1827 pře- pracováno ve smysle Hegelově). Z ostatních spisů uvádíme jesté: Institutiones symbolicae (1814; 3. vyd. 1830) a Die Reformation dem deutschen Volk eriáhlt (1846; 2. vyd. 1858). Posmrtně vyšly Vorlesungen Uber die theo- logische Moral, Dogmatiky Symbolik m. Dogmen- geschichte (Bcrl., 1847—49; 4 sv.). Marholmová Laura, pseud., v. Hans- 30 n 2). Maroh: 1) M., něm. název řeky Moravy, přítoku Dunaje. 2) M., okres ve švýc. kant. švyckém, hra- ničí s jez. Curišským a s kant. svatohavel- ským a glarským; má 173 km* a 11.500 ob.. živících se hl. rolnictvím a chovem ho věz, dobytka a koní, ježto půda okresu je velice úrodná. Přední z 9 obcí okresu, který při- padl r. 1415 ke Švýcarsku, jest Lachen s 1669 obyv. Maroh Auzias, slavný básník katalanský (t 4. list. 1458), pocházel ze staré vznešené rodiny; byl přítelem slavného a nešťastného dona Carlosa, prince z Viany, hraběte bar- celonského a krále navarrskébo. M. byl již za života vysoko stavěn, a ještě patrnější je vliv jeho po smrti, zejména v literatuře špa- nělské. M. byl básník vysoce nadaný, ienž vznešené pomysly a jemné, umělé cítění petrarkovské dovedl vyslovovati v katalan- štině, celým charakterem svým drsné a pro- sté; že se mu to nepodařilo vždy úplně, je přirozeno; temnost a nejasnost vytýká se mu leckdy. Ale přes to obsahují jeho Catits d^amor a Canřs de mort nejkrásnější verše, jež kdy byly napsány ve staré katalanštině. Všech cants je 116, složených v 5 — 10 stán- cích ; vysoká lyrika milostná převládá v díle M-ově, daleko méně je čísel morálních, di- daktických a rozjímá vých. Do kastilštiny pře- ložili básně M-ovy Baltasar de Romani a Jorge de Montemajor; první překlad je z r. 1539 a vyšel čtyři roky před vydá- ním originálu (ten v Barceloně, 1543 in 4®). M. působil tak na první kastil. lyriky XVI. st.; Boscan, Garcilaso de la V ega, Men- doza a Fernando de Herrera, nejzna- menitější Petrarkovcc sevillské školy, pod- lehli jeho vlivu. Moderní vydání děl M-ových v Barceloně r. 1864 (poř. Pelayo y Briz) a t. 1888 nejsou kritická. — Srv. Rubió y Ors, Ausias M. y su época (Bare, 1862); Amédée Pagěs, Documents inédits relatifs a la vie ďAuzias M. (»Romaniac, sv. 17.). Marohal [-šál] Charles Frangois, ma- líř franc. (* 1826 v Paříži — t 1877 t). Stu- doval u Drollinga a Duboisa a vystoupil, r. 1852 v Salonu, ale teprve elsaský pobyt u Abouta přivádí ho na dráhu úspěchu. Ne- byl ani vynikajícím kresličem ani Šťastným koloristou, za to hluboký cit a jemný humor oteplují jeho práce, zejména postavy Ženské. Ztráta zraku a nemožnost pracovati přiměla ho k sebevraždě. Práce jeho jsou: Omyl (Salon, 1852); Trh na slufky (1864); Luthe- r&v chorál (1864); Jaro (1866); Kateřinťt (1867); Tajemství (1870); populární Elsasko (1872); illustrace k Erckmann-Chatrianovu Vámi Fviti\ Jitro a večer (1873); Kořist (1875); První /frofcJ1875). Marohand [-šanj (franc), obchodník; m. tailleur [tajorj, krejčí, mající na skladě látky. Marohand [-šanj : 1) M. L o u i s-T o s e p h- N a r c i s s e, hrabě, komoří Napoleonův ("* 1791 v Paříži ~ t 1876 v Trouvillc). Jsa od 1812 ve službách Napoleonových provázel ho na Elbu a Sv. Helenu. Tu napsal Napoleonem diktovaný Précis des guerres de J, César (vy- dal jej s jinými úryvky r. 1836). Byl ze tří vykonavatelů závěti Napoleonovy a provázel mrtvolu jeho do Francie (1840). 838 Man 2) M.J. B., cestovatel franc. {• 1863 vThois- sey, dep. Ain). byl pŮ vodné zaměstnán v kan- celáři notářské, vstoupil r. 1883 do námořní pěchoty a dostal se do Atriky, přestoupil vjak léhy k vojsku pozemnímu, vzdélal se Da vojenské ikole St. Maixcnt, naíei r. 1889 na novo přiScl posádkou do táp. Afriky. Bojoval nejprve v Senegambii, potom účast- nil se výpravy Hoiirstovy při výzkumu řeky Nigiru, kdež výborné se osvědčil, a slav se r. 1890 poručíkem přiiií-len byl aúdánské vý- pravě Archinardově. Po dobytí města Segu ustanoven byl r. 1891 residentem v Sikassu u krále Tieby, ale za bojů se Zamorym mu- sil odtud ustoupiti na pobfeíf guinejské, po- něvadž jej domorodě vojsko opustilo. Roku 1893 pronikl od pobřeží Slonoviny do Ten g- roly v poříčí nigirskěm a účastnil se polom jmenovitě splavnost řek, zřidiv si pak v pol- ním arsenále v More malé loďstvo vydal se v červnu 1898 na dalái cestu a donjil po- sléze 10. čce 1898 po velkých nesnázích, působených bujnou vegetací na řekách, do FaSody na Nilu. kterou ihned silně opevni! a uhájil proti útokAoi derviSů mahdiovích. Zatím však bylí Angličané u Omdurmanu zni- čili moc dervijů a velitel angloegyptské vý- pravy Kitchener, přibyv rychle do FaSody, žádal na M-ovi rozhodně, aby místo toto opustil. M. odebral se do Káhiry, aby si vy- \ Žádal rozkazy i Paříže. Když pak meziticD ' Francie s Anglií dohodly se o hranice svých zájmCi v Súdáne, vyzván jest M.. abv Fašodu opustil a odvedl vojsko své přes flabeí do Džibuti na Rudém moři. Vydal se tedy vzhftm po Nilu, potofii po Sobatu a zřídclné řece pod Montcilera bojů proti Zamorymu. Po návratu do Francie (1895) svěřeno mu ří- zeni výpravy, jeí podle plánu M-em samým vypracovaného mčla vyjíti z Francouzského Pokoníi a směrem sev.-vých. skrze končiny dosud neznámě proniknouti na horní Nil a tamní krajiny zabrati pro Francii. V průvodu 6 důstojníku, 1 lékaře. 12 poddůstojníkův a 150 senrgalských střelců vydal se 21. března 1897 z Brazzavillu na Kongu po řece Ubandíi a pak po Mbomu, odkudž za nekonečných svizclů (řeka tolií jest jen na horním toku splavna a bylo nutno lodi přenášeti) stihl do Tambur) na řece Sué a t[m do souříči nil- ského. Na místě staré zcriby Kučuk-Aii ne- daleko vtoku řeky Vau do Sué založil tvrz Désaix a něco dále tvrz Hossinser. Menšími výpravami prozkoumal pak okolní krajinu, jeho Baru až k Itioku, kde řeka přestává býti splavnou. Odtud táhl po suchu ve sto- pách výpravy markýza Bon chám psa, která mu měla od výeh. přispěli na pomoc, ale čile svého nedosáhla, a setkal se v Bure, v prv- ním místě habelském, s pomocnou výpravon Couvallctovou a Chabaneixovou. Pfes Addis- Abcbu, sídlo negusa habeíského, dorazil po- sléze do Džibuti a odtud vrátil se do Pafiie. Cesta M-ova bez odporu náleží k uejvětfím výkonům výzkumným na půdé africké. Třeba nedosáhla politických cílů, za nimiž byla pod- niknuta, vykazuje za to po stránce íeměpisně skvělé výsledky. Nejen Že jest dosud jecdinou výpravou, jeí vedla celou pevninou arrickou od Atlantského okeánu k Rudému moři, nýbrž přináší podrobuj^ výzkum řek Bomu, Sué, dnem i Tondie a tím, ie sledovala řeku Marchandise — Marchesi. 839 Báro až po hranici její splavnosti, spojuje aároveň výzkumy hornonílské s habcšskými. Srv. Švambera, O Súdán a Saharu (>Česká Revuec, 1899). _^ Marohandise ímaršanclizj (frc). zboží. Marohantla [-san-j L.,porostnicc, rod mechů jatrovkovitýrh z řádu Marchan- ťtaceacj zastoupený v Cechách druhem M. jfolymorpha L., p. mnohotvará, jejíž kožo- vitÝ, vidličnaté rozvětvovaný chřást mívá po- dél středu misky s pupeny rozmnožovacími a na povrchu kosočtvcrcčná poh'čka s prů- duchy obroubenými 5 kruhy buněčnými. Terč p látkový jest krátce vroubkovaný, zá- rodečníkový však v 9—13 delších paprskův rozeklaný. Mezi paprsky leží v řadách pouzdra plodní kraje dřipatóho, z nichž posléze visí ilutozelené tobolky, vyplněné hladkými vý- trusy a dlouhými mrltníky. M. jest mech ^domý, vytrvalý, dle poměrů velmi různo- tvarý, obyčejně rozprostřený, v pramenech však i zpříma rostoucí, užívaný druhdy pod jménem Hepatica saxatilis^ jatrovka, proti jaterním neduhům. Děd. Marohantlaoeae [-šan-], porostnico- vité, řád mechů jatrovkovitých těla -chřástovitého , rozprostřeného, na svrchní straně s průduchy, na zpodní s 2 řadami šu- pin. Pelatky jsou buď v terčovitých skupi- nách na lícní straně chřástu nebo na po- vrchu zvláštních terčů, vztyčených na zten- čených větvích. Zárodečníky jsou v pouzdrech na zpodní straně podobných terčů, kdež po- sléze lía kratinkých štětech visí i tobolky objaté čepičkou a někdy i obalem a puka- jící se zpravidla zuby n. chlopněmi. Mezi výtrusy jsou hojné mrŠtníky. M. zastoupeny jsou ve všech podnebích, v Čechách zvláště čeledí Jecorarieae s rody Duvalia^ Fimbriaria, Fegatella^ Gvimcildia, Marchantia^ Preissia a RebouUa a čeledí Lunularieae s rodem Lu- nularla, a rostou dílem na prsti, dílem na skalách, zdech a kmenech stromů. Děd. Marohe [marš], frc, viz Pochod. Marohe [marš]: 1) M., bývalá provincie franc. s hlav. m. Guéretem, zaujímá nyní skoro celý depart. Creuse a velikou čásť dep. Haute-Vienne. K Francii byla M. při- pojena r. 1531. 2) M. neb M.-en-Faměne, město belg., hl. m. prov. luxemburské, na ř. Marchettě, s 3457 obyv., na dráze Liége-Marloie. Vede čilý obchod s obilím, má železné huti a ve- Jiké slévárny. Jest to největší město ve Fa- měne, krajině velmi úrodné na obilí, a exi- stovalo již v VII. st. Zde don Juan ďAustria vydal r. 1577 t. zv. » Věčný edikt*, který ob- novil moc Filipa II. v Nizozemí. R. 1688 Lrudvík XIV. strhl jeho opevnění a r. 1790 byli zde poraženi Rakušané od vzbouřencův. 3) M. [márke] viz Marky. Karohé [-šéj, frc. koupě, obchod; bur- sovní terminy: m. au comptant [- ó kontan], prodej za hotové, viz Effektivní obchod; fn. áforfait f-a forfe], prodej úhrnný, v celku. de la Marohe [marš] Olivier, básník a kronikář franc. (* 1425 ve Villegaudinu [Bur- gund] — t 1502 v Brusselu). Byl sprvu pa- letem Filipa Dobrého, dosáhl vyšších hod- ností a vstoupil do služeb Karla Smělého, než nastoupil na trůn. Stal se jeho komo- řím, velitelem stráží, diplomat, zástupcem v Anglii a Francii a s učitehm svým v děje- piscctví Chastellainem řídil divadelní hry dvora milovného nádhery. Po smrti vévo- dově byl ve službách Marie Burgundské a cis. Maxmiliána. V stáří dlel v Mecheln. Napsal Paměti o letech 1435—1488, jichž 2. díl (od r. 1467) zaznamenává kronikářsky události vévodování Karlova, ale není dosti věro- hoden. Paměti vyznačuje láska ke dvoru, formálně strojenost; jsou důležitým prame- nem k poznání burgundského válečnictví. Z básní M-ových vyniká stroňcká allegorie Chevalier déUhéré (1483), úvahy o staří a smrti, promíšené vzpomínkami na známé osoby a oba zemřelé vévody. Životopis jeho vydal H. Stein (Bruss., 1888). Maroheok, Marchegg, okr. m. v Dol. Rakousích, v okres, hejtm. Vel. Enzersdorf, je uzlištěm několika tratí, má 1849 ob. (1890), zámek knížete Palífyho a továrnu na trhací přípravky. Marone-les-Dames [marš lé dam], obec s 913 ob. v belg. prov. Namur, na ř. Mose, se zámkem vévody z Arenberku, Na blízku doly železné, zinkové a olověné. Zámek stojí na místě opatství, jež r. 1101 založ. 139 žen, jichž mužové táhli do vojny křižácké pod Gottfriedem z Bouillonu. Marohena [marčéna], okres, město špan. prov. Sevilly, na dráze Utrera-La Roda a M.-Cordova, má 14.752 obyv., palác vévodů ďArcos, zbytky starých hradeb, sirné pra- meny. Marohes [márčes], angl., hranice, po- mezí (srv. něm. Mavk). Nazývá se tak oby- čejně pomezí mezi Anglií, Skotskem a Wa- lesem. Ve skotském právnictví nazývají se tak meze statků. Karohesa Colombi, pseud., viz Colom- biová. Karoheae í-kéze], ital., marky z. Maroheal [-kezi]: 1) M. Pompě o, šlech- tic, sochař it. (* 1790 v Miláně — f 1858 t.), byl professorem na akad. milánské. Mytho- logické náměty zpracoval ve své Terp^ichoře a ve Venuši Uranii, zejm. však vytvořil řadu soch n. poprsí historických: Voltovo (v Co- mu, 1834), Beccariovoy Belliniho, sochu Goe- theovu pro městskou knihovnu frankfurtskou (1840), pomník zpěvačky Malibranové, sochy sv, Ambrofe, Františka I. (pro Št. Hradec), Karla Emanuela. Nejlepší jeho práce jsou sochy Emanuela Filiberta Savojského v domě turinském a mramorové sousoší Klid Velkého patku v kostele sv. Karla v Miláně. 2) M. Salvátore, vl. rytíř Salvátore de Castrone, zpěvák italský (* 1822 v Pa- lermě). Byl sprvu vojínem, pak studoval jyráva, ale také horlivě zpěv a hudbu. Jako politický provinilec prchl r. 1849 do Ame- riky, kde byl engaŽován jako barytonista při opeře, načež v Londýně pokračoval ve svých 840 Marchetti — Marialith. hud. studiích. Se svojí choti Mathildou, rov- něž zpěvačkou, konal velké cesty po Francii, Itálii, Německu, Belgii a Anglii a všude sla- vili oba triumfy jako pěvci koncertní. V le- tech 1854 — 61 byl M. professorem na kon- servatoři vídeňské a byl také činný jako skladatel písní, cvičení zpěvných atd., zvi. však dobyl sobě jména svojí školou ^pévu leho choť 3) M. Mathilde, roz. Graumannová (* 1828 ve Frankfurtě n. M.), vzdělala se ve Vídni u O. Nicolaie a Man. Garcie v Paříži, zpívala v 1. 1847 — 48 v Itálii a provdala se r. 1852 za Salvátora M-ho již jako slavená koncertní zpěvačka. V 1. 1854—61 byla uči- telkou zpěvu na konservatoři vídeňské, zří- dila pak soukromou pěveckou školu v Pa- říži, r. 1865 povolána na konservatoř do Ko- lína n. R. a r. 1868 vrátila se do Vídně, sprvu opět jako učitelka konservatoře. Pak znovu zřídila pěveckou školu v 1. 1878—81, v níž byla činná velmi úspěšně, vychovavši řadu znamenitých dramatických sil pěveckých. Od r. 1881 žije se svým chotěm v Paříži. Vy- dala také Praktische Gesangsntetho.ie a Erin- nerungen aus meinem Leben (Vid., 1877). Marohetti [-ké-] Filippo, hud. skladatel ital. (♦ 1831 v Bolognole [Camerino]), stu- doval na konservatoři neapol. u Lilia a Con- tiho a vystoupil v Turině operou Gentile da Varano {l%bt) na slova bratrova. Po nezda- rech v Římě odebral se do Milána a dosáhl tu úspěchův operami Romeo e Giulietta (1865) a nejlepší svou prací Ruy Blas (1869). Po nich následovaly práce slabší a posléze úplné odmlčení autorovo. Vedle oper psal M. ob- líbené písně jednohlasé a dvojhlasé. V 1. 1881 až 1886 byl předsedou akad. Sv.-Cecilské a potom ředitelem konservatoře v Římě. Marohetto de Padua v. Itálie 921 ^). Marohfeld viz Moravské pole. Marohl [-ki] Francesco, vojenský sta- vitel it. (* 1506 v Bologni — \ 1598 v Abruz- zách), s Cataneem zakladatel opevňování novoitalského. Byl ve službách vév. Alex. Mcdicijského ve Florencii, v 1. 1535—1541 u papeže Pavla III., na jehož rozkaz opevnil r. 1545 Řím, pak u Ottavia Farnesa, vévody parmského, jenž mu svěřil vedení dělostře- lectva a opevnění Piacenzy; s chotí tohoto, Markétou, sestrou Filipa II., odebral se do Brusselu. Zda se s ní vrátil do Itálie nebo zůstal ve službách španělských, není jisto. Proslul svým spisem Dtlla architettura m///- tare libri tre (Brescia, 1599; nádherný pře- tisk Mariniův v Římě, 1810; 3. vyd. o 4 sv. t., 1840). tfarohlenne-au-Pont [maršjěn ó pon], obec belj{., soudní a spr. okres Charleroi, prov. Hainault, na ř. Sambre a na průplave Brussclsko-Charleroiském. s 15.157 ob. Stře- disko drah Charleroi-Mons, La Sambre-M. a Charleroi-Montigny-le-Tilleul. Má zámek, železné huti a slévárny, doly uhelné, sklárny a továrny na lučebniny. Marohiennes [maršjěn], kant. město dep. Nord, arr. Douai, na řece Scarpč a na dráze více. 2) M., dříve předměstí, nyní Ví. okres ví- deňský. Mariahilfsberg, ves v Čechách, hejtm. a okr. Falknov, fara Mariánský Chlum, pš. Kynšperk; 20 d., 103 ob. n. (1890). Maria-Hiitte viz Marienhútte. Mariakiroh viz Markirch. Marlakron, ves mor., viz Koruna 3\ Maria-Kolm viz Chlum 29). Marialith, min., viz Skap o lit h. ••I Severní, s 3258 obyv. Bývalý klášter jepti- šek zal. v VII. stol. od sv. Rictrudy, jejiž náhrobek renaissanční je ve farníno kostele, později opatství benedikt., jest teď radnicí Za revoluce zmocnili se města Rakušané a měli je v držení po celý rok. Ve mésté json pivovary, továrna na stolice, cukrovary, slé- várna, továrny na lučebniny. Marohln [maršén], obec v belg. prov. Luttichu, správní a soudní okres Huy, nař. Hoyoux a na dráze Landen-Ciney, s 5204 ob. j Má kamenné lomy, slévárny a papírny. Máři viz Marie. k Maria, jméno ženské, viz Marie. Maria, planetoida objevená 10. led. 1877 Perrotinem v Toulouse. Stř. jasnost v oppo- sici 11"7. Prům. 44 /cm. Označení K^i^ Gs, Mariabrnnn viz HadersdorfT Mariaoela Malá, Marie Cely {Kleh- MaiiaxeU), ves na Moravě, hejtm. a okres Brno, fara a pš. Komárov; 97 d., 91 ob. č., 715 n. (1890). M. byla původně ulice, potom ves, založená v XVIII. stol. u samého Ko- márova; příslušela k panství podolskémo. R. 1722 vystavěna na místě řečeném >!ía louce* kaple s obrazem P. Marie, vymalova- ným dle obrazu v Mariazelli ve Štýrska. Od té doby konají se sem pouti. Maria-XSnzersdorf viz E n z e r s d o r f 2;<. Mariaifels viz Slavíce. Maria^^e [-až], frc, sňatek, též hra karet Mariager Peter, dánský spiso%'. (* 182: v Nyborgu). Studoval universitu v Kodani, věnuje se hlavně dánské a franc. řeči a zoo- logii. Již jako student přeložil řadu prad frc. belletristů (Souvestra, Balzaca, A. Karra a j.), později díla přírodovědecká (Flamma- rionovy »Obydlené světy* ; Pouchetovy ^Divj přírody*; Hartwigovu »Harmonie v přírodě*; Brehmův >Život zvířat* a j.). Založil dva ho- spodářské listy, >H6nsegaarden« a >Maaiieds- skrift for HSnseavU. R. 1855 oddal se studit řeckých klassikův, především studiu prosté řeči a soukromého života starých Ř.eku. Vý- sledkem toho studia byla řada antických po- vídek: Fra Hellas (1881); Den sidsie LamŠM (1884) a Magthaverůn paa Rhodos (1885), jes většinou přeloženy do švédštiny, němčiny, hoUandštiny a novořečtiny. Také složil ně- kolik básni (příležitostních), jež byly zařa- zeny do sbírky Fortaellinger og Digte aí danskc Forfattere, vydané Chr. WinthercnL Od r. 1859 byl Žurnalistou. R. 1885 cestoval po Řecku, Itálii a Švýcařích. HKa. Mariahilf: 1) M., ves mor., viz Leno- Mariamne — Mariastock. 84Í Mariamne, manželka Héródésa Veli- kého (v. t.). Marlampol viz Marjampol. Xarian S. Fl., folklorista rumun. {* kol 1846 v Bukovině). Jest prof. gymnasia v Su- ravě. Vydal: Baladě romine (1869); Doine §i Hoře (1873 a 1875); Tradiftuni poporale ro- máne (bukovinské; 1878); Cromatica popo- raná (1882); Omitologia poporaná (Černo- vice, 1883; 2 sv.); Descántece poporane Ro- mine fl886 a 1893); Inmorméntarea la Romani (1891); Na§terea la Romani (1892) a látkou blízké spisu z r. 1878 Tradifif poporane ro- máne din Bucovina (^Bukur., 1895). Mariana Juan, katol. theolog a dějepisec (♦ 1536 v Talaveře de la Reina v Kastilii — t 1624 v Toledu). R. 1554 vstoupil do řádu jesuitského, vyučoval theologii v Říme, v Pa- lermu (od r. 1567) a v Paříži (od r. 1569); r. 1574 vrátil se do Španělska ?> žil hl. v To- ledě. Hlavní jeho dílo jest Hisíoriae de rébus Hispaniae libri XXX (1592, 1595 a 1601; do r. 1516), ve špan. rozmnoženém zpracování Historia generál de Esvaňi (1601); pověst- ným však učinil M-nu spisjk De rege et re- gis institutione libri III (1599). Spisek ten je psán velmi učeně a formou uhlazenou a ze- jména počátek jeho připomíná až půvab Pla- tónových dialogů. Duch jeho jest rozhodně demokratický: M. uznává moc královskou, ale popírá její neomezenost a pramen ve- škeré moci vidí v národě. Odtud jeho učení o kralovraždě; ta jtst M-novi trestem ty- ranna a je neomezeným právem, které má platnost nejen proti uchvatiteli, ale i proti panovníkovi zákonitému a i když jen >hro- madný hlas< jej za tyranna prohlásil (v tom duchu M. pak i vraha Jindřicha III. J. Clé- menta bére v ochranu). Ve Španělsku kniha nenarazila na odpor — M. vlastně jen cel- kové shrnul, co se tehdy obecně myslilo; odpor vyŠL-l z Francie, kde parlamentem i Sorbonnou kniha r. 1610 odsouzena a t. r. (opět 1614) i generál řáduješ, učení o kralo- vraždě zakázal. Jiné spisy M-novy jsou: De ponderibus et mensuris (1599); Tractatus sep- tem titm theologici tum historici (1609 ; v tomto spise M. dotkl se vydéračnosti některých ministrů, pročež vévoda z Lermy nařídil proti němu process pro urážku veličenstva); Lucae Tudensis episcopi De altera vitafideique controversiis libri třes (1612) a Scholia in Ve- tus ac Novum Testamentům (1619). M. má také význam pro vnitřní dějiny svého řádu: k páté kongregaci (1593) byl při volbách delegátů kandidátem opposice proti vládě gen. Aquavivy, a to ve prospěch dccfíntra- íisace a omezení moci generálovy. M. na- psal při té příležitosti pamětní spis do Říma; co však r. 1625 pod jménem M-novým vy- šlo v Bordeaux {De erroribus, qni in forma gubernationis S. J. occurrunt)^ jest — ale- spoň v té podobě — sotva skutečně dílem M-novým. Hfn. Mariáni Pompeo, malíř italský {* 1857 v Monze), žije v Miláně. Z jeho maleb vyni- kají: Pozdrav slunci 3[apadajícimu; Noc v Ja- OttQv Slovník NauCný. 8V. XVI. 2,8 X900. novském přístave \ Večer \ Slaná voda; Jasná noc (1887); Viteklý polibek; Východ měsíce; V lesích ielatských\ Jaro (1889); Mladá tráva (1894); Rů^e; Arab modlící se; Moje matinka v jahradé a j. FM. Marianin, Mariano v. Ves Maří (Ma- riendorf), ves na Moravě, hejtm. Mor. Tře- bová, okr. Jevíčko, fara a pš. Křenová; 18 d., 126 ob. n. (1890). Mariannaberg, Annaberg, osada v Če- chách v údolí labském, hejtra., okr., fara a pš. Děčín; 13 d., 108 oby v. n. Í1890), popi. dvůr Mirabell-Slavíkov. Osada založ. r. 1785 a pojmenována n- počest Marie hr. Thunové, roz. Kolovratové. Marianne [-ánl. jméno tajné demokrati- cké společnosti franc. za Restaurace, též pře- zdíváno republice M. zejm. odpůrci. Na je- viště uvedena osoba Marie-Anny, ženy z lidu, jež za revoluce Červnové rozněcuje bojující a ošetřuje raněné, symbol oběti vé hrdinky v boji za svobodu. Mariano Raffaele, ital. fílosof (* 1840 v Capui), studoval práva a ňlosoíii v Nea- poli pod vlivem Hegeliána Věry. R. 1885 stal se professorem církevních dějin na uni- versitě v Neapoli; od r. 1886 jest členem Královské akademie pro vědy mravní a po- litické. M. jest předním zástupcem hegelia- nismu v Itálii a ukazuje hlavně k potřebě, aby katolicismus byl reformován ve smysle filosofie Hegelovy. Z jeho četných spisův uvádíme: iMssalle e il suo Eraclito, saggio di fllosofia Egheliana (1865); La philosophie contemporaint en Itálie (Pař., 1868); Intro- du\ione alia filosofia della storia^ le\ioni di A. Věra (Flor., 1869); II problemo religioso in Italia (Řím, 1872); Strauss e Věra (1874); Vindividuo e lo stato nel rapporto economico- sociale (1876); CristianismOj cattolicismo e ď viltá (1879) ; A, Věra, saggio biografico (1887) ; // ritorno a Kant e i Neokantiani (1887); La persona del Cristo (1889); Crisiianismo e bud- dismo. — K lit. viz Werner, Die ital. Philo- sophie des XIX. Jahrh. (Vid., 1885; sv. 3.). Marianov: 1) M., ves na Moravě, hejtm. Boskovice, okr. Blansko, fara Lipovec, pš. Krásensko; 28 d.. 176 ob. č. (1890). — 2) M., ves t. (hejtm. Mor. Třebová), viz Marianin. Marianovioe, kdysi ves Ondřej ovice, nyní popi. dvůr u Jirovic; hejtm., okr., fara a pš. Benešov. Mariánské evangelinm vizHlaholice, str. 334 b). Mariánské Uiznd viz Lázně 5). Mariánské léto viz Babí léto. Mariánské sklo, min., viz Sádrovec. Mariany viz Lad r ony. Maria-Ratsohitz viz Ř a d č i c e. Mariasohein viz Bohusudov. Mariasors»9 osada v Čechách, hejtm., okr., fara a pš. Jáchymov; 18 d., 130 ob. n. (1890), fil. poutničky kostel Nanebevzetí P. Marie s hospici kapucínskou, Itř. šk. a myslivna. Kostel nynější r. 1699 obnoven a klášter vy- stavěn r. 1754, obé od obce jáchymovské. Mariastock viz Skoky Mariánské. 54 842 Mariáš — Marie. Mariái, název dvoutolaru cis. iMarie Te- rezie^ na Slovensku a mor. Valašsku. Vek. Karla Saal viz Gospa Svcta. Maria Taferl, hojně navštěvované pout. místo v Dol. Rakousích, v okr. hejtm. am- stettském, nedaleko městysc Marbachu, s poutním kostelem z r. 1661, vj^staveným ve výši 443 m; 191 obyv. (1890). Maria Theresiopeí viz Sobot i ca. Mariazell: 1) M., městys ve Štýrsku. okr. hejtm. Most n. Můrou, nejznámější poutnické místo v Rakousku. Má 1263 obyv. (1890), jest sídlem okr. soudu a lesní hospodářské správy. Bývá navštíven četnými cestujícími a poutníky (ročně na 200.000). Kostel, založ, r. 1363 od kr. Ludvíka I. Uherského, jest největší ve Štýrsku. V nynější podobě jest od r. 1827, kdy po velikém požáru restau- rován; je 63 m dl., 21 m šir., věž má 80 m. Jmění kostelní je značné, v klenotnici mnoho cenných darfl. — Srv. Rabenlechner, M., Ósterreichs Loreto (Vid , 1891). 2) M., Klein-, viz Mariacela Malá. Maribo viz Laaland. Maribor, něm. Marburg, město ve Štýr- sku nad Dravou, 274 m n. m., na tratích Ví- deň-Tcrst a M. Franzcnsfcstc, má vlastní sta- tut, je sídlem biskupa levantského, okr. hejt- manství (pro okolí), kraj. financ, ředitelství a dvou okr. soudů, má 19.898 obyv. (1890), z nichž je 2653 Slovinců, vyš. gymnasium, re- álku, učitelský a bohoslovecký ústav, školy kadetní, vinařskou, štěpařskou a obchodní, kathedrálu, pomníky cis, Josefa II., arcivév. Jana a admirála TegethofTa. M. má mnoho továren, zvláště na zpracování kozí a na obuv, parní mlýny, továrny na likéry a champagn- ské, pivovary a vinopalny a provozuje čilý obchod vínem a dřívím. M. byl v 1. 1480 až 1481 marně obléhán lidem Matiáše Korvína. Marioa (stár. Hebrus) jest z největších a nejdůležitějších řek balkánských, protékajíc téměř celou jv. čásť poloostrova. Vody své sbírá ze 3 jezírek v pohoří Rilském neda- leko h. Musaly u vsi Banje. Horní jezero, nejmenší, leží ve výši 2474 m. V tomto hor- ním toku teče M. částečně pod zc^mí. F'o prudkém horském toku 19 km vtéká do ro- viny Plovdivské, kdež jest jen 300 m n. m. Dále teče neustále směrem vých., držíc se mezi záp. Rhodopy a Ichtimanskou planinou; asi 24 km za Plovdivem stávají se břehy její opět vysokými. Celý horní tok M-ce až k Trnovu (42° s. š.) má směr vých; nyní se mění v jv. U Čala-Kazaku vstupuje fA. na lizemí turecké. U Drinopole nalézá se hla- dina její pouze 31 m n. m. Zde přijímá dva velké přítoky, Tundžu a Ardu, a stává se splavnou pro malé parníky; až k tomuto městu teče sice rychle, ale jest mělká, tak že pouze vory po ní spouštějí; žene však četné mlýny. Od Drinopole bére se dále směrem jz. U Enesu vlévá se širokou, baži- natou deltou do m. Aegejského. Délka M-ce udává se na 440—490 km, úvodí její na více než 53.000 km^. Spád od Drinopole až k moři (při délce dol. toku 123 km) obnáší jen 025 m na 1 /cm; průměrný spád celého toku VSStm na 1 km. Podél údolí M-ce vede nyní ickz- nice do Cařihradu. Mařice, bot., viz Cladiuni. Marie, Maria, Maří, hebr. Mirjam, t. j. »Trpká«, jméno ženské. Osoby biblické: 1) M. Panna, Matka Boží, tíohorodička. Matka Ježíše Kri- sta, pocházela z rodu Davidova, zasnoubili se s Josefem v Nazarete a uzavřela s nin: řádnv sňatek manželský. V tu dobu oznáiLL jí archanděl Gabriel, že porodí Spasittv. světa, kterýž bude Syn BoŽí. Počavši pak r. svém životě, navštívila příbuznou svou Alžbětu v horách Judských, o níž byla zvéděla od anděla, že také stala se matkou, a byla oi ní pozdravena jako matka Páně. Nékolík rrc- sícu po svém návratu odebrala se sjosefen do Béthlehéma za příčinou sepsání lidu, kte- réž byl nařídil císař římský Au^stus. Tam v jeskyni, kteréž pastýři užívali jako chlcra porodila o půl noci Ježíše Krista (v. t. Podavši pak 40. dne po jeho narození v jv*- rusalemském chrámě oběti zákonem přt.<^^ psané, utekla se s Josefem i s dítkem do Egypta před nástrahami, které činil dítk^i král Héródés. Když pak Héródés zemM. vrátila se celá rodina do Palestiny a bydj.i v Nazarete. Z dalšího života P. M. nezmiňuj; se Písmo sv. o ničem, leč o tom, kterak ode- brala se na slavnost velikonoční do Jenisa- lema s Ježíšem, když mu bylo 12 roku; kte- rak pohnula jej přímluvou svou na svatbt v Kaně galilejské, že novomanželům zázraóic pomohl; kterak navštívila Pána Ježíše v Ka- iarnaum i s bratry, t. j. příbuznými jeho; kterak stojíc pod křížejm byla poručena sv- novské péči Janově a po nanebevstouperí Páně trvala ve večeřadle na modlitbách zá- roveň s apoštoly a jinými věřícími, kdyi tam očekávali seslání Ducha sv. Potom bydJi!^ v jednom domě se sv. Janem evang. až óc své smrti, která dle jednoho podám nasta:i r. 48 v Jerusalemě, dle jiného až pozdrn u Efesu, kamž prý se odebrala se sv. Janem Její tělo nezůstalo však v hrobe, ale vzato jest dle starobylého podání církevního d-> nebe. — Dle učení církve katolické ochrár.f Bůh M-ii P. od hříchu prvotního hned při jejím početí pro zásluhy Kristovy, ponévadi ji vyvolil za matku vtěleného Syna svého. Z téže příčiny obdařil ji zvláštní milosti a pomocí svou, aby mohla se uchrániti všccfc liříchův, i všedních, a to tak, že andOl san: nazval ji z rozkazu Božího milostí pinoa Mimo Ježíše Krista neměla M. žádných dítek jiných; popírali to sice a popírají dosud ně- kteří nekatolíci, poukazujíce zejména k tomu, že v Písmě sv. se mluví o bratřích Páné; ale neprávem. Neboť tak zvaní bratří a sestnr Páně nebyli dítky P. M., ani dítky Josefovy z nějakého manželství jiného, nýbrž dítkv Alféovy a jeho manželíty Marie," příbuzná P. M. Poněvadž M. porodila vtěleného Svra Božího, slově též a jest rodičkou či mat- kou Boží, jakož bylo prohlášeno za článek víry na cirk. sněmu v Efesu r. 431; net>oť Marie. 843 ačkoli M. nebyla matkou Ježíšovou podle zakládající se na apokryfním pseudoevan- božství, nýbrž podle človcčcňství jeho, přece igcliu; domněnlva Feifalikova (Studien zur s tím člověkem, kterého ve svém živote po- ' Sesch. d. altbohm. Lit., V., 74), zeje složena Čala, spojilo se božství, a to v osobě Syna , podle něm. skladby Wernherovy »Driu Liet Božího, a proto ten Ježíš, kteréhož porodila, von der Maget« a že pochází již z polovice nebyl člověk pouhý, nýbrž Bohočlověk éi Xíll. stol., není správná; shody jisté vysvětlí Bůh i člověk v jedné osobě. Pro mateřský se stejnorodou předlohou básně české i ne- poměr svůj ke Kristu, pro své ctnosti a pro '. mecké. Srv. J. Feifalik, Ober d. Bruchstťick tu obět, kterou v duchu přinesla na Kalvárii, , e. altbohm. Marienlebens (ve >Studiích< II., souhlasíc s obětí syna svého, nabyla M. , Vídeň, 1860). Jiného rázu jest stč. Nanebe- zvláštní moci u Boha, tak že přímluvou svou v^ťři P. Marie (Páterovo vydání Ruk. Sv.- může dosici u něho nejvíce. Církev katol. Vítského, 1880) a Svaté Marie s nebes chvála vzdává jí proto poctu zvláštní, větší než kte- (ČČM «, 1884, str. 511) čili píseň Levšténova rémukoli anděli neb světci jinému, poctu z druhé pol. XIV. stol. podle předloh lat.; totiž, jež slově hypcrdulie (nadpocta), ale na lat. skladbách zakládá se též Devatero ra- ovšem nevzdává jí pocty božské, neklaní se dosti P. Marie a Sedmero radostí P. Marie jí a proto ctíc ji poctou řečenou nedopouští (viz úvody k Páterovým vydáním Rkpů Sv.- se modlářství. Ze svátků, které církev sv. ústa- Vít. a Hradeckého), obsahující zajímavé re- novila k její poctě, zasvěceny jsou tyto: miniscence na Suchenwirtovu báseň »Siben Očišťování P. M. 2. ún.. zvěstovaní i frewd Marie« (srv. F. Menčík v »ČČM.«, 1881, 25. břez., navštívení první neděli v čci, str. 88 a si.) a jiné. Dramatický živel jeví nanebevzetí 15. srpna, narození 8. září, i se v Pláčích P. Marienebo-liplanktech^v nichž jména M. v neděli po narození, nepo- i matka Páně sama nebo s apošt. Janem naříká skvrněné početí 8. pros. Z jiných svátků ; nad svým synem. Jsou zachovány 3 ze stol. mariánských jmenujeme svátek sedmi bo- XIV. a mají zřetelné známky závislosti na po- lestí P. M. v pátek po smrtelné neděli, M. i dobných skladbách latinských. O jejich pů- Vítězné první neděli v říjnu, ustanovený | vodu, vývoji a rázu nejlépe pojednal J. Truhlář na památku vítězství nad Turky u Lepanta i v obšírné stati >0 stčes. dramatech veliko- r. 1571, M. Sněžné, stanovený jako výroční I nočníchc (v >ČČM.«, 1891), kteráž vyvrací památka posvěcení římského kostela, který | také domněnky o něm. podkladě her stče- slul kdysi basilikou Liberiovou, kostelem I ských, jež vyslovil J. Knieschek v >Archiv P. M. u jesliček, chrámem sv. Marie Větší, ' f. slav. Phil.c, IX., 36—58 (Die čechischen později pak chrámem Marie Sněžné, proto, Marienklagen). Čý: poněvadž byl vystavěn (iV. stol.) na místě,' 2) M. Magdaléna viz Maří Magdaléna, kteréž Bůh na prosbu jistého Římana, jenž' 3) M., sestra Lazarova z Bethanie, vizje- kostel ten svým nákladem vzdělal, označil žíš Kristus s^tr. 331a). v noci 5. srp. napadlým sněhem. Mimo to! 4) M. Egyptská sv., o níŽ legenda vy- jsou zavedeny pobožnosti (litanie, růženec) pravuje, kterak ve 12 letech oddala se v Alex- a konány pouti ku poctě P. M. zvláště na j andrii s vášní životu hříšnému, kterak po ta místa, na kterých dle podání udaly se ně- , 17 letech z pouhé zvědavosti jela s poutníky jaké zázraky na její přímluvu. Protestante do Jerusalema a zde zázračně vrácena byla nesrovnávají «e sice ve všem s učením katol. , ctnosti; i odebrala se pak do pouští za Jor- o P. M., přece však podrželi svátky jejího dánem a tu 17 let v nejpřísnější askesi zá- MŠťováni, zvěstování a navštívení. Umění > pasila se svou vášní, načež teprve došla klidu křesťanské pak představuje M-ii P. v nejroz- a ještě 30 let v poušti sloužila Bohu, pono- 1 ť:nrjších postavách s dítkem i bez něho (v. i řena v mystické rozjímání. V 77 letech při- Madonna). Srv. Lenz, Mariologie (1879); jala od starého poustevníka Zosimy svátosti Jos. Bolesl. Podstránský, Život M., ncjbla- 1 a zemřela ani ne celý rok potom. Zosimas hoslavenější Panny a Bohorodičky (1854); ji pohřbil na poušti a vypsal pak její život. Martin Říha, Poslední léta nejsv. Panny M. ' Památka její se světí na záp. 2., 4. nebo 30. (1885); Sýkora, Kterak byli spřízněni s Pánem dub., na vých. 1. břez. Spisovatele, kteří při- Ježíšem tak zvaní bratří Páně (»Čas. katol. ' pouštějí historičnost této legendy, rozcházejí duchov.«,1896); AI. SchUfer, Die Gottesmutter ' se v mínění, do které doby ji třeba klásti: in der hl. Schrift (1887); Scheeben, Handb. i vedle IV. stol. uvádí se i V. a dokonce i VI. der kathol. Dogmatik, III. (1882). Sa. I Srv. Bolland. Acta sanct., apr., I,, str. 67 a si. Starší literatura česká má hojně skladeb i Panovnice: 5) M., královna řím.-něm., týkajících se P. M. Z nich nejstarší epická ! viz Irena 3). Skladba jest legenda o P. Marii, jež náleží; 6) M., královna uherská, dcera Lud- k první skupině stč. legend (o Jiiláši, Pila- 1 víka I. (* ok. 1370 — f 1392 ve Vel. Varadíně); tovi atd.), vynikající dokonalostí dikce i formy | dle vůle svého otce měla býti jedinou jeho vvTŠové. Dva zlomky zdoby ok. r. 1300 (Ša- , dědičkou a jako taková byla zaslíbena Sigmun- dovi Lucemburskému (1375). R. 1382 vyhlá- sili ji stavové uherští za svého »krá!et, v Polsku však, ačkoli jí jeŠtě za života Lud- víkova bylo již holdováno, byla uznána její sestra Hedvika. Jménem Mariiným vládla pak v Uhrách královna-vdova Alžběta (v. t. 24 \ faříkův v >CČM.«, 1855, str. 529, a Páterův • kapitulní] t., 1879, str. 113) o událostech ze ž.vota sv. Anny a Joachima před narozením 1*. M.; konec (o návratu Joachimově s pouště a o narození i mládí P. M.) není dochován. r,áseň zpracována podle nějaké předlohy lat., 844 Marie. R. 1387 sešla se osvobozená M. se svým manželem Sigmundem v Záhřebu; M. byla vždy vládnoucím >králemc, kdežto Sigmund, ačkoli již sám korunován, byl jen spoluvla- dařem. M. zemřela bez potomků. S ní končí se rod Anjou na trůně uherském. 7) M., vé vodky nč burgundská (* 13. ún. 1457 v Brusselu — f 27. břcz. 1482), jediná dcera Karla Smělého a Isabelly z Bourbonu, byla z nejkrásnějších paní svého věku. Roku 1477 stala se po smrti otcově dědičkou jeho zemí, avšak Burgundska zmocnil se král frc. Ludvík XI. jako uprázdněného léna, tak že M-ii zbylo pouze Nizozemí a Franchc Comté. V srp. r. 1477 provdala se M. v Gentu za arciknížete rakouského Maxmiliána, jemuž od r. 1473 byla zasnoubena. Jelikož M. neuměla německv a Maxmilián francouzsky, mohli se manžele dorozumívati spolu pouze tlumoč- níkem. Manželství to, z něhož vzešly 2 dítky, Filip (Sličný) a Markéta, bylo šťastné, ale M. zemřela již r. 1482. Srv. Gaillard, Histoire de M. de Bourgogne (Pař., 1757); Delepierre, Vie de M. de Bourgogne (Bruss., 1843); Můnch., M. von Burgund (Lips., 1832). 8) M. Guise, královna skotská {* 22. list. 1515 — 1 10. čna 1560), dcera Klaudia Guise, vévody lotrinského, provdala se r. 1534 za Ludvíka Orléanského, vévodu z Longueville, a po jeho smrti (1535) po druhé (9. května 1538) za krále skotského Jakuba V., jenž ze- mřel r. 1542, krátce po narození dcery M. (viz M. 10). Po celé řadě vnitřních rozbrojů nabyla M. r. 1554 poručnické vlády. Její stále příkřejší vystupování proti straně protestant- ské dalo r. 1559 podnět k domácí válce, v níž protestante povolali na pomoc Anglii. Před skončením bojů těch M. zemřela. 9) M. zv. Krvavá, královna angl. (♦ 18. ún. 1516 v Greenwichi — t 17. list. 1558), dcera Jindřicha VIII. z první manželky Kateřiny Aragonské, byla, ač r. 1518 ustanovena dě- dičkou trůnu, při zrušení sňatku Jindřicha s Kateřinou r. 1533 prohlášena za nelegitimní, avšak ke konci vlády otcovy r. 1544 parla- mentem opět vráceno ji právo dědické pro případ, kdyby bratr její Eduard zemřel bez potomstva. Eduard vydčdil ji svou závětí ve prospěch Johanny Grayové, ale M-ii, která až do té doby žila v ústraní setrvávajíc ne- ústupně při víře katolické, podařilo se po- mocí katolických přívrženců nabýti vrchu nad stranou Johanny, již za královnu prohlášené, a necelý měsíc" po smrti Eduardově slavila slavný vjezd do Londýna. Vláda M-iina jest doba katolické reakce proti protestantskému směru doby dřívější (v. Britannie Vel.). S počátku postupovala M. v té příčině dosti mírně, řídíc se radou Karla V., ale později vždy krutěji a bezohlcdneji. Tím záhy odci- zila si většinu národa, a nelibost proti ní roz- šířila se i na katolické její poddané, když M. r. 1554 proti vůli národa pojala za manžela krále španělského Filipa 11. Manželství to ne- bylo šťastné. Filip neopětoval lásky své mno- hem starší manželky a přišel přes její prosby jen dvakrát na krátko do Anglie. Také v na- ději své, že se stane matkou, byla M. k ne> malé své žalosti zklamána. Rozervána ve sv^oi nitru vystupovala tím příkřeji a krutéji proti protestantům, aŽ tím budila nevoli i u sa- mých katolíků. Na 300 vynikajících prote- stantů bylo za posledních 3 let její vlády po- praveno; lid pro tuto ukrutnost nazval ji »krvavou<. Ke všemu tomu přidružil se i ne- zdar zahraniční politiky; spojeni se Špani.- skem ve válce proti Francii vedlo k.- ztráit Calais (poč. r. 1558). Ztráta tato dovršila M-iino neštěstí a urychlila její konec 17.1isi 1558. — M. byla postavy malé a útlé, aie pravidelné. V mládí nebyla nehezká, ale strá- dání za mládí zanechalo u ní stopy. M. zvod- nělá před časem a vyspěla v povahu chmur- nou a melancholickou. — Srv. Griffet, Koa veaux éclaircissements sur 1'histoire de IL (Amsterd. a Pař., 1766); Madden, Housebolč book of the Queen Mary (Lond., 1830: Tytler, England under Edward VI. and Mary (t.', 1839); Turner, History of the rcign « Edward VI., Mary and Elizabeth (t.; 2. vtd 1854). 10) M. [. Stuartovna, královna skotsi^i (* 8. pros. 1542 na zámku Linlithgowé u Edo- burku — t 8. ún. 1587), jediná dcera Ja- kuba V. a M. 8). Pozbyvši 6. dne po naro zení smrtí otce, stala se již v kolébce krz- lovnou. Za její nezletilosti zápasily v zem: strana anglická, přející novotám náboženskýi;: a sňatku M. s princem Eduardem (ke strasé té hlásil se i poručník M-iin Jakub Hamilton a strana francouzsko-katolická, k níŽ náležciS i královna-matka. Po mnohých rozbrojicb zvíttzila strana francouzská a M., vychová- vaná dosud pod dozorem matčiným, zasnou- bena r. 1548 franc. dauphinu Františkovi i poslána na vychování do Francie. Na dvoří franc. vychována M. velmi pečlivě a nadár* jsouc od přírody bohatými vlohami a vlád- nouc bystrým úsudkem nabyla značnéhů vzdělání. Znala dobře literaturu klassickuc a skládala také francouzské básně. V povaic její však vyvinula se nejedná vada, jako It-- komyslnost, rozmařilost a náchylnost ke ku- ketterii. R. 1558 došlo k jejímu sňatku sFrar; tiskem, který r. 1559 nastoupil na trůn. jišrč před tím vystoupila M., jakožto po otci pra- vnučka Jindřicha VII. Tudora, na popa- dvora franc. proti »nele{{itimní« AlžbétéTu- dorovně s nároky na trůn anglický a přn^J i s manželem titul králův anglických. Af František zemřel již r. 1560, a jelikož krátc: před tím zemřela také matka M-iina, nezbý- valo ISlcté královně nežli pomýšleti na ná- vrat do vlasti, jíž ani hrubě neznala a po r;>* netoužila. Ve Skotsku však zatím nabyli vrchu strana protestantská, opírající se o An- glii, a parlament vyhlásil v srp. 1560 vysnani kal v. za jodiné v zemi oprávněné. Za téchtó poměrů musila se M., ač horlivá katolička, od- hodlati k jednáni s parlamentem a s Alibciou Prostředníkem byl nemanželský bratr M-iin James Stuart, pozdější earl of Murray. Ač- koli nedosaženo úplné shody, vrátila se M. v srp. r. 1561 do Skotska. Počátek její vlaJy Marie. 845 nebyl špatný, nebot nehl< díc ani k tomu, že krása a přirozený půvab získávaly jí mnoho přízné, M. počínala si pod vlivem bratrovým mírně a politicky opatrné. Ačkoli odepřela potvrzeni zmíněnému snesení parlamentnímu a setrvávala v živém spojení s papv zem a svými franc. příbuznými (Guisy), přece po- nechávala stav náboženský, který na ten čas se změniti nemohl, jak byl, žádajíc pouze pro sebe právo katolické bohoslužby. Také s Alž- bětou hledala dohodnutí a složila titul krá- lovny anglické trvajíc pouze na právu ná- stupnictví po Alžbětě, ale pro rozličné pod- řízené otázky (hlavně náboženskou) nedošlo k úplnému smíru. Prvním nešťastným krokem mladé královny byl její druhý si^atek. Otázka sňatku M-iina měla přirozené v tehdejší po- litice nemalou důležitost; jcdnaloť se o to, zda nejen Skotsko, nýbrž i Anglie mají býti vráceny katolictví. Vyskytly se projekty sňatku s Carlosem Španělským, s arciknížetem Karlem Štýrským, Juanem dVXustria a j., ale protestantům skotským i král. AlžbCtč byl proti mysli sňatek s katoí. knížetem; přáli si, aby M pojala některého protestantského velmože britského. Za těchto poměrů poddala se M. své okamžité náklonnosti a pojala svého pod- daného katolíka Jindřicha Darnlcyv- (v. t.), který spřízněn byl se Stuariy i Tudory. Ale brzo se ukázalo, že volba ta byla nešťastná. Darnley byl mladík marnivý, bezcharakterní a neschopný, nechtěl se spokojiti s pouhým titulem královským, a tak brzo došlo mezi manžely k různicím. Nad to popud. la M. tím sňatkem svého bratra i celou stranu prote- stantskou, a nespokojenost rostla, když M. pod vlivem svého tajemníka (ne však milenc* ) Rizzia, placeniho agenta papežského, jala se přísněji vystupovati proti protestantství. Utvořilo se spiknutí, s nímž ze žárlivosti na Rizzia tajně srozumér^ byl i Darnky. Dne 9. břez. 1566 zavražděn Rizzio od spiklenců před očima královninýma a M. sama ocitla se na čas v jejich moci. Podařilo se jí sice brzy uniknouti a situaci opanovati, a naro- zeni syna Jakuba (19. čna 1566) posílilo její postavení, ale za to rozpor mezi manžely rostl den ode dne, a na konec M. vešla ve srozumění s nepřáteli Darnleyovými. Mezi nimi získal si zvláštní její přízeň James H( p- burn of Bothwell. Ten postavil se v č« io spiknutí proti králi, který od nich 9. února 1567 zavražděn (viz Darnley). Jaké účasten- ství na celé té věci měla královna, nesnadno říci. Důležitou úlohu měly v tťto otázce t. zv. kassetní dopisy, milostné dopisy, psané prý od M. liothwellovi, ktiré r. lóf.8 i s»í skříňkou sluhovi Botl.wellovu byly odňaty a které dokazovaly hříšný pointr M. k Koth- "wellovi i činné jvjí účastenství na spiknutí proti Darnleyovi. Avšak novrjší kritika vy- slovila silné pochybnosti o pravosti těchto dopisů. Zdá se však přece býti jisto, že M-ii nebylo neznámo, že nějaké úklady proti jejímu manželovi se strojily, a že jeho smrť nepřišla jí nevhod. Bothwell, jejž veřejné mí- nění hned označilo jako vraha, postaven sice před soud, ale osvobozen a M. pojala jej po 3 měsících (15. kv. 1567) k velikému pohor- šení lidu za manžela, davši se od něho na oko unésti a k sňatku donutiti. Nerozvážným tímto jednáním podryla velice své postavení a musila se nad to brzy přesvědčiti, že Both- well nemiloval v ní ženy, nýbrž královnu, a že sňatkem s ní chtěl dojíti panství. Čásť šlechty učinila spolek proti němu a vojsko král. od nich poraženo u Pinkie. Bothwell prchl, M. zajata, uvězněna na zámku Lochle- vinu a musila se vzdáti koruny ve prospéch svťho syna, jehož poručnictví převzal Murray. Podařilo se jí sice uniknouti a sehnati po- mocí svých přívrženců dosti četné vojsko, avšak to' poraženo u Langside (13^ kv. 1.568) a M., ač vtc její ještě nemusila býti ztra- cena, s velikým namáháním uprchlá do Anglie, doufajíc tam dojíti ochrany u Alžběty, jež se ji ujímala proti lordům. Alžběta sice byla sprvu náchylnou s ní vyjednávati, ale na ná- vrh Cecila, který poukazoval na nebezpečen- ství, jež by protestantismu mohlo vzejíti z ví- tězství M-iina, podržela ji v zajetí, až by se z podezření vraždy manželovy očistila. M. inlernována na různých zámcích (Boltonu, Tutbury, Sheffieldu, Chatsworthu a j.). Kom- misse k vyšetřování viny M-iiny sestavená, před níž ťaké Murray žalobu přednesl, ne- shledala sice na M-ii viny, Alžběta však ne- mínila přece ji propustiti, leč by vzdala se koruny skotské a nároků na korunu angli- ckou. ' Tomuto požadavku opírala se vsak M. se vší rozhodností a počínala si vůbec v neštěstí svi-m s takovou důstojností, že znovu získala si sympathie doma a i v cizině. R. ]5ř.9 vzniklo pro ni mezi katolíky severo- anglickými povstání, jtž však udušeno, a po- dobně skončil také r. 1572 pokus vév. Nor- folka, který chtěl M-ii pojmouti za manželku. I'řes to neustaly se kolem M. kupiti naděje katolíků domácích i cizích, a M. sama, poží- vajíc po celý čas svého zajetí značné volno- sti, byla stále ve spojení s papežem a svými přáteli na pevnině, jmenovité ve Francii, a byla zasvěcena do všech plánův a pokusůy o její osvobození. Avšak léta míjela a M-ii nepodařilo se ani dohodnutím s Alžbětou ani jinak vyprostiti se ze zajetí. Alžběta přitom n.ilézala se rovněž v postavení dosti ntpří- jcmnc*m, nemohouc pro vlastní bezpečnost dopustiti osvobození M., nemohouc však také bez slušné příčiny jí se zbaviti. Kom čně ob- jeveno r. 1586 nové spiknuti katolíků pod Babingtoncm, v němž běželo i o bezživotí .Alžběty, a tu postavena M , která tehdy držána na zámku Fotheringay (hr. Norlh- ampton), pro účastenství na spiknutí proti Alžbětě před mimořádný soud 40 peerů a 5 rozhodčích soudců. M. s počátku právem odepřela jakožto královna zodpovídati se před tímto soudem, ale potom přece dala se strachem k tomu pohnouti. Přiznávajíc vě- domost o plánech Babmgtonových, popřela rozhodně, že by byla věděla o podniku o bez- životí Alžbětino (ač, jak nyní zjištěno, i o tom věděla). Soud odsoudil ji na základě výpo- 846 Marie. vědí jejích tajemníků Naua a Curla 25. říj. 1586 k smrti. Parlament potvrdil rozsudek, ale Alžběta z příčin pochopitelných dlouho váhala s potvrzením, ano chápala se i pro- středků nekalých, aby vyhnula se nepříjem- nému rozhodnutí, davši strážci M-iinu Pau- letovi pokyn, aby zprovodil ji tajné se světa, čehož on však neučinil. Teprve když obje- veno nové spiknutí proti jejímu životu, po- depsala rozsudek 1. ún. 1587 a odevzdala jej tajemníkovi Davisonovi, načež Cecil a jeho stranníci v král. radě dali jej ihned provésti, netážíce se dále královny, jejíž nerozhod- nosti se obávali. fA. podstoupila smrť s dů- stojným klidem. Útěcha katol, kněze byla jí odepřena. Dne 8. února r. 1587 rozsudek vy- konán. Zpráva o tom způsobila v celé Anglii velikou radost, ale Alžběta přijala ji s ne- volí, více ovšem líčenou, a potrestala horli- vost Cecilovu svojí nemilostí. Davison od- souzen dokonce k pokutě 10.000 lib. sterl. Tím ovšem neočistila se Alžběta nijak před světem. Tělo M-iino pochováno v kathedráie Peterboroughské, Jakub I. dal je později pře- nésti do Westminsteru. — Tragický osud M. Stuartovnv byl několikrát zpracován drama- ticky (Alncri, Koster, Schmergans). Nejzná- mější jest drama Schillcrovo, jehož M. celko- vým dojmem dosti jest blízká pravdě histo- rické. Srv. Lcttrcs, instructions et mémoires de M. Stuart (vyd. AI. Labanoff v Londýně 1844; 7 sv,); Nau, History of Mary Stewart etc. (vyd. Stcvenson v Edinb., 1883); Mignet, Histoire de M. Stuart (1850; něm 3. vydání v Lips., 1869); Wicscncr, M. Stuart et le comte de Bothwell; Card, Mary Stuart, her guilt or innoccncc (Lond., 2. vyd. 1866); Hosack, Mary, quci n of Skots, and her accu- sers (Edinb., 1870); Gauthier, Histoire de M. St. (Pař., 2. vyd. 1875); Chantelauze, M. St., son proces et son exécution (t., 1876); Gaedeke, M. Stuart (Heidclb., 1879); Opitz, M. Stuart (Frýburk, 1879-83; 2 sv.); Btk- ker, M. Stuart, Darnley und Bothwell (Gics- sen, 1881); Phillippson, Histoire du rěgne de M. St. (Pař., 1891; 2 sv ). O »kassetních« do- pisech Brcslau (»Hist. Taschei)buch«, 1882, a »Hist. Zcitschr.*, sv. 52). Proti němu Sepp, Die Kassettcnbricfc (^Mnich., 1884). 11) M. Mcdiccjská, královna franc, dcera vclkovévodv toskánského Františka I. (* 1573, t 3. čcc 1642 v Kolíně n. R.). R. 1600 bvla s velikou slávou provdána zi Jindřicha iV.; ačkoli však vynikala vznešeným zevnějškem, nezískala si přízné svého manžela a přes svou žárlivost musila snášeti jeho maitressy. Poli- ticky kupila se k ní strana španělská a je- suitská a M. neušla podezření, že není bez viny na úkladné smrti králově (1610). Vynu- tivši si rcgentství ve jménu svého syna Ludvíka XÚI., podržela je i po r. 1614, kdy Ludvík byl vyhlášen za dospělého. O její vládě viz Francie str. 585—586. Z Brusselu byla stále ve spojení s franc. opposicí, pro- čež vlivem Richelicuovým musila r. 1638 Ni- zozemí vůbec opustiti; vypuzena r. 1641 i z Anglie, žila potom až do smrti v Kolíně n. R. V Paříži začala stavbu Luxemboargu, zřídila Cours-la-Reine a vodovod arcueilský; podporovala štědře Malherba, a Rubens ma- loval pro ni celou řadu allegorických obrazů. Viz J. Michelet, Henri IV et Richelieu ; Pcr- rens, Les mariages espagnols souš Henri IV et la régence de M. de Médicis (1869' a L'Eglise et TEtat en France souš le réjrnt de Henri IV et la régence de Marie de Mé- dicis (1872, 2 sv.) a Hanotaux, Histoire da Cardinal de Richelieu (1893). 12) M. Ludvika Gonzaga de Nevers, kněžna mantovská a neverská, královna pol- ská (♦ 1611 — 1 1667), vychována byla v Pa- říži, kde ucházel se o ni mimo vévodu Or- léanského také známý Cinq-Mars (v. t.), je- muž, jak se zdá, i M. byla nakloněna. Vlivem Richelieuovým provdána byla M. r. 1646 za krále polského Vladislava IV. a po jeho smrti za Jana Kazimíra (1649). M., žena povahy energické, ale ne prostá intrikánství, zasaho- vala rozhodně do veřejných věcí a zejména za války švédské se znamenitě osvědčila. Vu vnitřních dějinách pojí se k jejímu jménu pokus o vnitřní reformu volbou krále ještě za života předchůdcova. M., která vůbec na předním místě přispěla k sesílení franc. vlivu v Polsku, pracovala vší svou silou pro kan- didáta francouzského, vévodu z Enghienu. S nezdařeným tímto pokusem souvisí také odboj J. Lubomirského (v. t. 3.). Viz Fle- baňski, Jan Kazimierz i M. L. G. (1862). 13) M. Kazimiera Sobieská, královna polská, dcera markraběte Jindřicha de la Grange ďArquien (* v 1. 1635—39 — t 1716). Byla v družině královny M. Ludviky, jejími působením provdala se, ač milovala již Jana Sobieského, za Jana Zamojského (1658) a te- prve, když ovdověla, pojal ji za ženu Jan So- bieski (1665). Na muže svého mela M. vliv velmi rozhodný a ne, vždy šťastný; jí třeba přičísti zejména obrat v zahraniční politice králově od směru francouzského (M. měla osobní nechuť k Ludvíkovi XIV.) k allianci rakouské. Také jinak zasahala M. do veřej- ných věcí neblaze a zvláště budily pohoršení její spory s vlastním synem Jakubem ípo smrti Sobieského r. 169ó), jemuž mařila na- ději na trůn. R. 1699 odešla do Říma a ze- mřela ve Francii v Blois. 14) M. Terezie Rakouská, královna frc, (» 1638 v Madridě — f 30. čce 1683 ve Ver- saillech\ dcera Filipa IV. a Alžběty Fran- couzské, byla již od dětství zaslíbena Lud- víku XiV. Provdána byla za ného (sňatek souvisí s t. zv. mírem pyrenejským) 9. čna r. 1660. Jaké to mělo politické násUdky, viz ve či. Francie str. 587 a si. Manželsky ži- vot její při pověstném zálet nict ví Ludvíka 5C I V. a známé žárlivosti M-iině (ien s paní de Mam- tenon žila v důvěrné shodě) nebyl šťastný a M. hledala útěchy v přísné zbožnosti. "— Srov. Duclos, Mme de la Valliěre ct Maric Thérěse; J. Lair, Louis XIV et Louise de la Valliěre. 16) M. Luisa Orléan ská, královna špan. (* 1662 v Paříži — t 1689), provdána roku Marie. 847 1679 za Karla II., krále Špan., nemohouc déle ' dičných zemích habsburských. Vstupovala snášeti pletich a piklů dvorské kamarilly, : na trůn ve věku 24 let, záříc půvabem mla- sama prý se otrávila. dosti, plna důvěry v budoucnost Ale če- 16) M. II. Stuartovna, královna anglická, | kaly ji poměry neobyčejně obtížné. Objevilo dcera Jakuba II. a Anny Hydeové (* 1662 — se hned, jak slabá byla pragmatická sankce t 7. led. 1695). Vychována v církvi angli- , proti mocným a chtivým sousedům. Král kánské, byla r. 1677 zasnoubena princi oranž- pruský Bedřich II. vystoupil s nároky na skému Vilému III. Sňatek měl své politické některá knížectví slezská, a když M. Terezie pozadí; mělť Vilém býti získán, aby ustal od odepřela jich vydání, vtrhl do Slez (pros. svého nepřátelství k Stuartům, ale přes to 1740) a v krátké době zmocnil se země ne- spojil záhy oba manžely velmi něžný vzájemný dostatečně hájené; Karel Albert, vév. bavor- cit; zejm. M. byla ochotna ke každé oběti a ský, vystoupil s nároky (neoprávněnými) na nejen přijala Viléma vedle sebe jako krále , dědictví rakouské a došel podpory u Fran- (byla by se sama koruny i docela odřekla), cie, Španél a jiných států; řrancouzsko-bavor- ale postavila se s manželem také proti otci ské vojsko vtrhlo r. 1741 do Rakous a do a sestře Anně (1688). Správa říše ovšem při- Čech, zmocnilo se za krátko těchto zemí a padla Vilémovi, ale za jeho nepřítomnosti Karel Albert dal se v pros. 17-íl korunovati byla M. regentkou a osvědčila se. Jí na po- na krále českého. Také Španělsko, Neapol- čcst zřídil Vilém v Greenwichi invalidovnu , sko, Sardinie a něktc rá knížata německá vy- pro námořníky. Viz Krámer, Maria II. Stuart | stoupili nepřátelsky proti mladé panovnici. (1890) a Nippold, Die Regierung der Koni- Vnitřní stav zemí byl velmi bídný; finance gin Mary Stuart (1895). byly vyčerpány, vojsko v nepořádku, země 17)M. Le8zczyrtská(KateřinaŽofieFe- zchudlé, lid nespokojen, dobrých diplomatů li čita), královna franc, dcera krále Stáni- a vojevůdců nedostatek. Naproti všemu ne- slava Leszczyňského a Kateřiny Opaliňské ; bezpečenství zevnímu, jehož velikost s po- (♦ 1703 — t 24. čna 1768 ve Versaillech), čátku ani nedoceňovala, měla M. Terezie prožila pohnuté mládí za války švédské (na pouze své osobní vlastnosti; byla bohatě na- útěku z Varšavy do Poznaně byla by málem dána duševně i tělesně, vynikala bystrým přišla o život), žijíc s matkou buď ve Var- rozumem a soudností i silou duševní a vy- šavě nebo v Rydzyně. Od r. 1709 žila s ro- stupovala s neobmezenou důvěrou ve své dici ve Štokholmě, Štětině i Zweibrúckenu svaté právo, jež dodávala jí síly a impono- a od r. 1719 ve Wissenburce, často v pomě- vála na venek. Ačkoli otec zanechal ji v úplné rech velmi stísněných. Tu ucházeli se o její neznalosti politických poměrů vnitřních i vněj- ruku markrabě badenský (Vilém Jiří), hrabě ších, vpravila se M. Terezie neúmornou pílí ďEstrées , vév. Orléanský a vévoda Bouř- I brzy do stavu věcí. Štěstím pro ni bylo, že bonský buď pro sebe nebo pro Ludvíka XV. národové jejích zemí zůstali jí věrni a od- Vlivem kardinála Rohana došlo roku 1725 hodlané bránili její práva. Aby si uvolnila k sňatku M. s Ludvíkem XV. Ludvík s po- aspoň na jedné straně, musila ovšem M. Te- čátku miloval svou manželku, ale záhy režie s Bedřichem II. po nové porážce svého k ní chladl, hlavně ovšem pro své zálet- vojska (u Chotusic v květnu 1742) učiniti nictví, ne však i bez důvodů politických mir (ve Vratislavi r. 1742), v němž odstou- (aspoň Fleury byl M-ii vždy nepřítelem); pila mu tťměř celé Slezsko s Kladskem, za k rozporu přispělo i to, že M. měla jen dva to však vytištěno vojsko bav.-franc. během syny (druhý ostatně zemřel již r. 1733) a za to r. 1742 úplně ze zemí rakouských a M. Ter. osm dcer. Do r. 1735 musila M. snášeti do- mohla se r. 1743 dáti korunovati na českou konce na dvoře vládu milostnic, z nichž ze- královnu. Nad to podařilo se jí získati si jména Cháteauroux (1742—1744) ji svým cho- spojence (Anfjlie, Sardinie r. 1742), tak že váním urážela. Věrna radám svého otce, M. válka byla pak přenesena do Němec a do vzdalovala se politiky a žila tiše, ale blaho- Itálie a vedena celkem šťastně. Ani nová, dárně v zátiší, oddána skutkům lásky a milo- nešťastně vedená válka s Pruskem (1744—45) srdenství; proto byla u lidu velmi oblíbena, nezměnila příznivého pro Rakousko stavu Život jí ukrátila smrť 5 dětí, zvi. r. 1765 smrť věci. S Bavorskem učiněn v dub. 1745 mír daufina a r. 1767 smrť daufiny. — Srv. vév. de ve Fůssenu, s ostatními nepřáteli r. 1748 Luynes, Mémoires; V. desDisguiěres, Lettres mír v Cáchách, v němž M. Ter. uznána za inédites de la reine M. L. (1886). Z literatury: dědičku všech zemí otcovských, pozbyvši hraběnka ďArmaillé, La reine M. L. (1870) pouze Parmy, Piaccnzy a Guastally a něko- a des Réaux, Le roi Stanislas et M. L. lika menších území v Itálii. Průběh války (1895). poučil M-ii Terezii o potřebě důkladných IB) M. Terezie, císařovna římsko-něm., ' oprav vnitřních ve všech zemích rakouských, královna česká a uher.-chorv., (* 13. kv. 1717 , a s těmi počala M. Ter. částečně již za války, ve Vídni — t 29. list. 1780), nejstarší dcera jiiienovitě však v mírných letech, která po Karla VL a Alžběty Kristiny Brunšvické, byla roku 1748 následovala. Ve všech odvětvích dle ustanovení pragmatické sankce dědičkou vnitřní správy, ve vojenství, administraci, trůnu v zemích rakouských. R. 1736 žasnou- financích, Školství, v poměru poddaných bena Františkovi Štěpánovi Lotrinskému, od i k vrchnostem, podnikla M. Terezie důkladné r. 1745 císaři řím.-něm., a r. 1740 nastou- opravy, jimiž vývoj zemí rakouských posta- pila po náhlé smrti otcově na trůn v dě- ven na základy zcela nové (v. Rakousko 848 Marie. a Cechy). M. Terezie jest tvflrkyní moder- 1 M. Antoinettc, correspondencc secréte cntrc ního státu Rakouského. Po boku stáli jí M.-ThOrese et le comte de Mcrcy Argenteau, v této první době vedle manžela jejího, který ' avec les Icttris dj M.-Thérěse et de M. An- r. 1745 zvolen byl za císaře německého, jako toinette (ed. Arneth a Geffroy, Paříž, 1871, rádcové hr. Haugwitz a hr. Kounic; M. Te- 3 sv.); Duller, Maria Theresia u. ihre Zeit režie však, dbajíc sice návrhů svých rádců, (Wiesb., 1844, 2 sv.); Ramshorn, Maria Ther. jednala vždy úplně samostatně. V zevní poli- , u. ihre Zeit (Lips., 1859—60, 2 sv.); Arneth, tice odstoupila M. Ter. r. 1756 proti dosavad- Gcschichte Maria Theresias (Vid., 1863 — 79, ním tradicím od prospěchářské Anglie a 10 sv.); Wolf, Ósterreich unter Maria The- vstoupila na radu Kounicovu ve spolek resia (t., 1855); t, Aus dem Hofleben Maria s Francií. Spolek ten se strany rakouské Theresias (t., 1858). namířen byl hlavně proti Prusku, neboť M. 19) M. Antoinctte, královna frc, dcen Terezie nijak i emohla oželeti ztráty Slezska, císařovny Maric Terezie a císaře Františka I Ale válka »scdmilctá« (1756—63), jíž účast- (* 2. list. 1755 ve Vídni — f 16. Hj. 1793 nila se opét lémeř celá Evropa, neměla pro v Paříži). R. 1770 byla provdána za dauphina M-ii Terezii očekávaného výsledku. V míru a od r. 1774 franc. krále Ludvíka XVI. Pomtr r. 1763 musilo býti Slezsko prcce jen po- jejich s počátku nebyl srdečný. Ludvík bral necháno Prusku. M. Ter. zanechala pak ve- si M-ii A-tu proti své vůli a láska dostavib škcrých plánů v zahraniční politice a věno- se až později, a M. pak vůbec nemela k svémo vála se výhradně vnitřní správě svých zemí. manželovi ani úcty ani hlubšího citu, ona Po smrti manželově (1765) stál jí po boku hrála si s ním nezřídka velmi ironicky. Také syn Josef, zvolený r. 1764 za krále řím. a život její na dvoře pařížském nebyl sCastný. r. 1765 za císaře ném., jehož jmenovala spolu- M. A. byla povahy rozmarné a tekavé, ducha vládcem. Ve skutečnosti dopřávala mu vlivu břitkého a posměšného; přes formy ctiketty pouze ve věcech vojenských a zahraničních, přeŠinovala se s hravostí, která často přc- a tu ještě došlo leckdy k neshodám dosti cházela v lehkovážnost a vyzývavost; duše vážným mezi ní a jejím podnikavým a ne- její byla plna fantastických nápadů a vrtochá. trpělivým synem. Nerada svolila r. 1772 k dě- A král Ludvík nebyl naprosto muiem, jcol lení Polska a nerada a pouze na domluvy by ji dovedl pevně řídit. Proto M. A. na dr- synovy pustila se také r. 1777 do války moralisovaném a zk.iženém dvoře pařížskčiD s Pruskem o dědictví Bavorské a proti vůli bezděky stala se předmětem intrik, klepů a Josefově ujednala roku 1779 mír v Těšíně, pomluv, které zhusta vycházely z nejvyšších v němž země její došly nepatrného rozší- kruhů — i od samých bratří králových — ření (v Hor. Rakousích). Za to uvnitř vyko- a které, ačkoli bezdůvodný, docházely obeccé nala M. Terezie znamenitý kus práce a při j víry. K tomu přistoupila i nepopulárnost li jf jí smrti (1780) bylo Rakousko, jež r. 1740 ' A-ty; již její sňatek sám nebyl v národe ví- siálo na pokraji záhuby, státem uvnitř spo- 1 tán (jako doklad ncsympathicícéalliance firan- řádaným a na venek mocným. -— M. Terezie couzsko-rakouské) a M. A. sama ničím se d^ byla krásné, majestátní postavy a nadána přičinila, aby zmenšila obecnou nenávist všemi vlastnostmi dobré panovnice. Vyni- k >Rakušance«. M. A., ačkoli politice neroi- kala bystrým úsudkem, dobrou pamětí a uměla, zasahala přece do ní velmi často ve měla hluboce vyvinutý cit pro své povin- směru rozhodně rakouském (tak zejména nosti. Jednala vždy a s každým jemně a pří- r. 1778 a r. 1782) a absolutistickém, r. l/To vétivě a při tom vždy důstojně. Zbožná byla přispěla k pádu Turgotovu a Malesherbe- často až k bigotcrii, vášnivá v lásce a v fie- sovu, a Necker jen jako peněžnik docháxe] návisti. Na její shovívavost bylo lze mnoho u ní obliby; k tomu její marnotratnost, proti hřešiti, ale kdo jednou upadl u ní v nemi- níž remonstroval parlament i veřejné mínění lOSt, velmi těžko dobýval si zpět její přízně í pamflety na Madame Deficit). Proto jíž a důvěry. Domácnost M. Terezie měla ráz r. 1777 sám Josef II. na své cesté do Franc. r čistě občanský. Její manželství s Františkem byl se sestrou velmi nespokojen. Zatím roka Lotrinským bylo velmi šťastné a vz(?šlo z ného K89 vybuchla revoluce. M. A. zůstala vctta 16 dítek, z nichž 10 M-ii Terezii přvžilo. Byli svým absolutistickým náklonnostem, a prcto to: Josef II., Leopold II., Ferdinand, který nenávist vzrušených mass platila předcvšíni sňatkem nabyl vévodství iModenského, Max- , jí, jak se ukázalo hned ve dnech 5. a 6. ři\ milián, kurfifšt kolínský a biskup miinstcr- i 178'í. Pokus o útěk (1791) byl hl. jejím dileni. ský, Marie Anna, abatyšt* v Praze a v Ce- i a potom zase nepřestala jednati o prusko- lovci, Maria Kristina, manželka Alberta, vé- . rakouskou invasi, — v dobách neštěstí se je i: vody sasko-těšínského, syna krále polského enerjíie vůbec dobře osvědčovala, jak se prc- Augusta III., Alžbřta, abatyše v Inšpruku, jevilo zejména v bouřích 20. čna a 10. srpra M. Amalie, manželka vt-vodý parmskťho, M. 1792. Od 13. srp. 1792 počíná j.Jí věznéni Antoinotta (v. t.) a Karolina M., manželka v Templu, kdež v pros. odloučena od Lud- Ferdinanda, kráh: neapolsko-sicilského. Roku víka XVI. a v čnu 1793 zbavena i svých děl:. 1887 postaven M-ii Ter.zii ve Vídni nádherný V té době učiněno několik marných poku<á pomník. — Srv. Arneth, Maria Thirrsia unš o její vysvobozeni. Bourbotte navrhoval, at»\ Joscph II., ihre Corrrspondrnz (Vid., 1867, process její byl spojen s processcm l^udvíkc- 3 .sv.); t., Briefe der Kaiscrin Maria Ther. vým, 1. srp., přijat však starší již návrh Robia- an ihre Kinder u. Fr>.unde (t., 1884, 4 sv.j; pierrův (z bř.), aby byla odevzdána revoiucnirco Marie. 849 tribunálu a uvězněna v Conciergerie. Před tri- bunálem, jemuž předsedal Herman, objevila se 14. říj.; žalobu, která zněla, že M. A. pra- covala pro nepřátelskou invasi a občanskou válku v zemi, zastával Fouquicr-Tinville (tento a po něm svědek Hěbcrt obviňovali M-ii A-tu dokonce — z krvt smilství s jejím synem!), obhájci jejími byli Trongon-Ďu- coudray a Chauvan-Lagarde. Rozsudek pro- nesen 16. říj. v 4 Ví bod. ráno a poprava za jásotu lidu vykonána t. dne v \2^U ^oá.\ tělo pohřbeno na hřbitově Madeleine a teprve za restaurace uloženo v král. hrobce v Saint- Denis (1815). Literatura o M-ii A-tě, jak od povídá tragice jejího osudu, je velmi rozsáhlá; uvádíme: Mme de Campan, Mémoires sur la vie privée de M. A. (1823 si., nové vyd. 1891, 4 sv.); Goncourt, Histoire de M. A. (1863); Yonge, Life of M. A. (1878, 2 sv.); Maxime do la Rocheterie, Histoire de M. A. (1890) a Lettres de M. A.; viz také publikace A. Arnetha (v. t.); Imbtrt de St. Amand, M. A. et la fin de Tancien régime (1895). 20) M. Luisa Bourbonská, královna etrurská, pak vévodkyně lucká, dcera Karla IV. Španělského (* 1782 — f 13. bř. 1824). Se svým manželem Ludvíkem Bourbonským stala se r. 1801 královnou etrurskou a po smrti Lud- víkově (1803) byla regentkou ve jménu svého syna Karla Ludvíka. R. 1807 zabral Napoleon království Etrurské a M. žila pak jako ve franc. zajetí zejména v klášteře v Říme (do r. 1814). Na kongressu vídeňském obdržel její syn Lukku a nárok na Parmu. Její Mé- moires de la reine ďhtrurie (1814) vydal Le- mierre ď.^rgy. R. 1876 byla prohlášena za blahoslavenou. 21) M. Louise, arcikněžna rak. a císařovna franc, dcera cis. Františka I. a Marie Terezie Neapolské (♦ 1791 — f 18. pros. 1847 ve Vídni) ; vychována byla velmi nábožně a měla také dosti hudebního smyslu, ale vzdělání literár- ního se jí dostalo jen ve skrovné míře a trmperamentem vůbec byla chladná a bez půvabu. Oběť politiky, byla r. 1810 provdána za císaře Napoleona, manželství však nebylo šťastné: M. L. nejen nikdy Napoleona nemi- lovala, ale ani velikosti jeho nedovedla po- chopiti. Jejich vzájemný poměr nezlepšil se ani, když se jim r. 1811 narodil syn Na- poleon, potomní vévoda Zákupský. Proto M. L. nebyla Napoleonovi oporou ve dnech pádu; neschopná regentka (1813—14), ode- brala se M. L. r. 1814 do Vídně a také za vlády »Sta dní< odepřela vrátiti se k man- želovi (1815). Obdrževši pak vévodství Parm- ské, Piacenzské a Guastallské, byla M. L. věr- ným nástrojem politiky rakouské; proto re- voluce r. 1831 zbavila ji na čas vlády a r. 1847 jen smrť ji zachránila před novou bouří. Od r. 1821 žila v morganatickém manželství s hra- bětem Adamem Adalb. Neippergem, po jehož smrti provdala se r. 1830 za hrab. Karla R. Bombellesa. Srv. Helfert, M. L., Erzherzogin von Osterreich, Kaiserin der Franzostn (1873J a Imbert de Saint-Araand, M. L. (1885—86) a Correspondance de M. L. (1887). 22) M. Kristina, královna špan. (* 1806 v Neapoli — f '3. srp. 1878 v Sainte-Adresse u Havru). Byla dcera Františka I., krále obou Sicilií, a Maric Isabelly, dcery Karla IV., krále špan. Vlivem sestry své Marie Karoliny stala se 4 chotí Ferdinanda VIL, krále špan. (pros. 1829), a porodila mu 2 dcery: Isa- bellu (* 1830) a Luisu (» 1832). Ferdi- nand VII. zrušil ještě před narozením první z nich auto arrodado z května 1713 a přiřkl i dc(.ři právo následnické. Když zemřel, zvo- lili stavové M-ii Kristinu regentkou (1833), ta pak se zasnoubila jeŠté t. r. s gardistou tělesné stráže Fernandem Muňozem (* 1808), pozd. vévod. z Rianzarcsu, s nímž měla ně- kolik dítek. Za regentství bylo jí bojovati proti absolutistické, >apoštolské« straně Carlosa, jenž byl vyloučen z následnictví. Sama opírala se o stranu konstituční a ne- přímý vliv Francie a Anglie. Za války ob- čanské, jež tu vznikla a trvala po 6 let, M. Krist, stále politicky kolísala: ministerstvo konservativní střídalo se s liberálním, ústavy měněny a reakcionářský zákon o ayuntamien- tech přivodil, že bylo M-ii Krist, zříci se re- gentství a opustiti Španěly (1840), kam se po pádě Esparterově vrátila z Itálie (1843). R. 1844 dala se oddati církevně s Munozem a osnovala politické pikle domácí až do re- voluce r. 1854, kdy jí bvlo prchnouti. Vrá- tila se po 10 letech do Španěl, ale pobývala tu jen výjimkou: žila ve Francii, kde si za- koupila zámek Malmaison, a v Itálii. 23) M. Orléanská, vévodkyně virtem- berská, dcera krále franc. Ludvíka Filipa (* 1813 — t 6. led. 1839). S velikým talen- tem k výtvarnému umění stala se žačkou A. Scheffera a oddala se sochařství. Od ní po- chází zejm.* socha Johanny ďArc\ Anděl na prahu ráje; Peri; poprsí královny belgické Luisy a jejího syna\ dvé sochy jezdecké a skupina Ahasver a Ráchel. R. 1837 provdala se za vévodu virtemberského Bedřicha Vi- léma Alexandra. 24) M. II. da Gloria, královna portug., dcera cis. Pedra I. a Leopoldiny Rakouské (* 1819 — t 15. list. 1853). Pedro zřekl se r. 1826 v její prospěch koruny portugalské a r. 1827 jmenoval regentem svého bratra Miguela, zasnoubiv mu mladou královnu. R. 1828 vypravil Pedro M-ii na dvůr rakou- ský, ale pro bouře v Portugalsku vrátila se tato již r. 1829 do Brazilie; Pedro utišil pak Portugalsko (1833) a M. po jeho smrti pro- hlášena za dospělou (1834) i provdána (1835) za prince z Leuchtenberku (v. t.) a r. 1836 za Ferdinanda Koburského. Vláda M-iina byla velmi nepokojná a bouřlivá (v. Portugal- sko) a královna nebyla tu na pravém místě. V celku držela se v pozadí, ale zasáhla-li do sporů a bojů stran přece, nebýval vliv její nejšťastnější. Z 2. manželství měla 7 dětí, z nichž Pedro V. stal se jejím nástupcem. 26) M. Bedřiška Františka, královna bavorská, dcera prince prus. Viléma (* 1825 — 1 1889). Roku 1842 byla provdána za korun- ního prince a potomního bavorského krále 850 Marie — Marienburg. Maxmiliána II. Ovdovělá od r. 1864, přestou- pila r. 1874 ke katolictví. Její synové (krá- lové Ludvík II. i Otto) byli oba duševně choří. Srv. M. Schultze, M , Konigin v. Bayern (1892). 26) M. Žofie Amalie, královna neapolská, dcera vévody bav. Maxmiliána Josefa (♦ 1841). R. 1859 provdala se za korunního prince nea- polského, který ještě t. r. nastoupil jako Fran- tišek II. M. prožila vpád Garibaldiho i oble- žení Gaety (do 1861) a s tím konec králov- ství Neapolského; pak žila se svým manže- lem v Římě (od 1870), v Bavorsku a v Anglii. 27) M. Kristina, královna špan., dcera arciknížete rak. Karla Ferdinanda (* 21. čce 1858). R. 1879 byla provdána za krále špa- nělského Alfonsa XII., jemuž porodila dvě dcery, Mercedes (♦ 1880) a Marii Terezii ť* 1882), a syna (již pohrobka) Alfonsa XIIL Od smrti svého manžela (1885) je M. regent- kou španělskou. Viz či. Alfons XII. a XIII. Marie [maří 1 : 1) M. Adrien Emmanuel, malíř franc, hlavně výtečný ve vodomalbě (♦1848 v Neuilly sur Seině), žak Camina a Pilsa. Od něho jsou znamenité aquarelly: Malba dějinná] Malba genrová\ V Champs-Elysées ; Děti na balkoně) 2 výjevy v Benátkách] 2 stu- dje dítek] Temfe] Trh na Billvtg's Gate (1881); Žalář v Tangem ] Tržiště v Tangeru. Dále třeba uvésti: T' ^iw^ (1870); Dívka japonská (1875). FM. 2) M. P i e r r e, lékař franc. (* 1853 v Pa- říži), od r. 1892 prof. agrégé při lék. fakultě v Paříži, proslul četnými pracemi z oboru neurologického, zvláště pokud se tkne ne- moci Basedowovy, myopathie, progressivní atrofie svalové (1886) a jmenovitě akrome- galie (1886, 1888—89). Mimo mnohé jiné spisy vydal Lecons sur les maladies de la moelle épiniére (1892). Marie Antonie viz Pedálová Josefa. Marie de France í-fránsj, básnířka franc. z poč. XIII. stol. (* v Bretonsku), z nejlep- ších truvérfl své doby. Životem i osobou ne- známa. Vynikla sbírkou bajek: Dicts ď Yso- pet (Esop), ale mnohé mají původní invenci. Hlavní dílo její jsou lais, dojímavé povésti {aventures chevaieresques) z národní tradice bretonské. Mohou se pokládati za episody cyklu Artušova. Dle latinské lecícndy zpra- covala Furgatoire de Saint Patrice^ pověst o jeskyni irské, odkud vycházeli hříšníci oči- štěni od svých úhon. Proniká v poesii její vědomá snaha zlepšiti lidi. Její Poésies vydali Roquefort-Flamericour (Paříž, 1822, 2 sv.) a Karl Warnke (1885). Kbn. Marie de Saint-Oeorges [- sen žoržj Alexandre Pierre Thomas Amable, ad- vokát a politik franc. (* 1795 v Auxerre — t 1870 v Paříži). Působil jako advokát od r. 1819 v Paříži a proslul obhajováním poli- tických provinilců za restaurace a zejména za prvé poloviny vlády Ludv. Filipa. R. 1841 až 1842 byl předsedou stavu advokátského a v 1. 1842 — 48 zasedal v sněmovně, zastu- puje Paříž, na dynastické levici. V ún. 1848 podepsal pozvání k banketu reformnímu a postavil se po vypuknutí revoluce proti xH- zeni regentství a usiloval o okamžitou vládu provisorní, v níž se stal ministrem veřejných prací a zavedl národní dílny (v. Francie, str. 597 b). Od 10. kv. do 28. čna byl členem výkonné moci, 29. čna předsedou Národního shromáždění a 15. čce povolán Cavai^aceni za ministra spravedlnosti (byl jím do 20. pros. 1848). Náležel k umírněným republikánům. R. 1849 vrátil se k advokacii a teprve r. 1863 zvolen za Bouches-du-Rhóne do zákonodár- ného sboru, v němž náležel k opposici do r. 1869. Zemřel chůd a v ústraní. Srv. Chercst, La vie et les oeuvres d'A. P. M. (Auxerre, 1873). Marie Oalante [^láiit], ostrov v Malých Antillách, patfící k franc. Guadeloupé, má na 155 km* 16.300 oby v. Plodiny: cukr, káva, tabák, kakao. Hl. m. Grandbourg. Mariemont (Marimont), ves v král. Pol- ském pod Varšavou, nazvaná podle zámku, který zde vystavěla Marie Kazimíra Sobic^ká; r. 1720 koupil ho král August II., jeni jej dal opravit a rád zde přebýval. Poidéji lá- mek zpustl, až r. 1818 založen zde ústav hospodářský, který byl r. 1863 spojen s poly- technickou školou v Nové Aleksandrii a k ně- muž přidána škola lesnická. Marienbad viz Lázně 5). Uarienbers^ viz Hora Mariánská 31). Marienberg: 1) M., ves v Čechách, hejtni. Jablonec n. N., okr. Tannwald, fara a pš. Al- brechtice; 120 d., 12 ob. č., 632 n. (1890), 2tř. šk., broušení skla po domácku. 2) M., město v sas. kraj. hejtm. cvikov- ském, se 6574 obyv. (1895), má pěkný kostel, poddůstoj nickou školu, sirotčinec, hornické museum, soud, továrnu na hračky . 142 délnj. na mosaikové plotny (200 d.), menší továrav na zpracování dřeva, bavlny, lnu. Doluje se zde na stříbro. Cín, měď a železo. M. založen r. 1521 vév. Jindřichem Zbožným. Marienbom, lázeňské místo v sas. kraj. hejtm. budyšínském, 175 m n. m., má 3 simé prameny 12-5— 14®C. Mimo vanové lázné také sprchy a slatinné lázně. Marienburg: 1) M. (maď. Fóldvár^ rum. Mermbrigf také Feldiora), městečko na vtoku říčky Burzcnu do Alutv v brašovské župě v Sedmihradech, má 22Í2 ob. (1890), z nichž 1078 Rumunů, 983 Sasíkův a 146 Maďarův; sídlo pol. okres, úřadu, pošt. úřad, stanice trati Budapešť-Predeal, řecko-orth. a staro- bylý gotický luther. farní chrám, roln. škoU, záložna, hospodářská jednota a značné tý- denní a výroční trhy. Obyvatelé živí se pol« ním hospodářstvím, zclinářstvím, včelařením a chovem koní. V čnu r. 1529 a r. 1600 byl M. Sékely obléhán, dobvt a vypálen. Diie 16. říj. r. 1612 porazil tu Štěpán Torok, voje- vůdce sedmihrad. knížete Gabriela Báthoriho, voje brašovské s vojskem valašského vév. Radula spojené v krvavé bitvě, v níž vůdce brašovských, Michal Weiss, po hrdinném od- poru padl. Z bývalého pevného skalního hradu německých rytířů zůstaly dodnes jen rozvaliny. Dkl, Marienburg — Mariette. 851 2) M., město v Západ. Prusku, viz Mal-| 4) M., poutnické místo, víz Ha gen au. borg. Marienwerder viz Kwydzin. Marienburg: 1) M. Lukas Joseph, hi- 1 Mariestad, hl. m. jiholvéd. lánu Skara- storik (♦ 1770 — f 1821 v Marienburku | borgu, 165 km sv. od Gfiteborgu, 252 km v Sedmihradech). R. 1810 povolán za prot. , zjz. od Štokholmu, na jv. břehu jez. Vener- faráře do Rothbachu, r. 1812 do Weiden- 1 ského, při ústí řeky Tidaá, na dráze spoju- bachu, posléze r. 1813 do Marienburku. Byl | jící Moholm a KinnekuUe, se 3097 ob. (1890); pilným badatelem v oboru dějin sedmihrad- , továrny na papír a sirky, ských a vydal samostatně Uebersicht der po- . Marie Terezie řád, nejvyšší vojenský litischen Geschichte Siebenbúrgens (Lipsko a řád rakouský, založen byl 18. čna r. 1757 na Gera, 1796); od r. 1801 do r. 1810 redigoval | paraět bitvy kolínské. Řád uděluje se za ne- •Kronstadter Kalender*, v němž uveřejnil I obyčejné, samostatně provedené záslužné nesčetnou řadu historických prací, a pilné , činy vojenské bez ohledu na náboženství, přispíval do »Siebenburg. Quartalschrift* , hodnosti a rod. Velmistrem řádu jest císař, »Lúbeck's Ung. Miscellen* a >Annalen der I Jsou 3 třídy řádu: velkokříže, kommandéři a Lit. und Kunst in den ósterreich. Staaten«. I rytíři. Odznakem jest zlatý kříž, bíle smalto- V rukopise zanechal pro studium dějepisu váný, s porozšíř. konci. Na líci na štítku kol Burzenska důležité dílo Versuch eines diplo- matisch genauen Urkundenbitches fUv Bur^en- barev rak. je v kruhu nápis Fortitudini^ na rubu černě smaltovaná písmena M. T. F, land in Siebenbúrgen a mnohá jiná díla, z nichž j {Maria There^ia, Franciscus) ve vavřínovém většina získána pro říšskou knihovnu uher- , věnečku. Velkokříž má bílou hvězdu, ulože- skou. Dkl. : nou na zeleném vavřín, věnci. Stuha řádová 2) M. Georg Friedrich, germanista I jest bílá, vroubená nachovou červení. Majet- (* 1820 v Miihlbachu — f 1881 v Nádeši nik řádu má právo na baronství a doživotní v Sedmihradech). R. 1843 stal se gymn. učite- pensi; vdovy dostávají polovici lem v Šigišově, r. 1848 prot. farářem v Ná- Marióton Jean René Benoit Paul, deši, kde se plně oddal studiu germanisti- 1 spisovatel franc. (* i4. října 1862 v Lyoně), ckému, sleduje zejména dialekty sedmihrad- 1 Studoval práva v rodném městě a oddal se ských Sasíkův. Napsal: Ueber das Vier/iá//?í:5s , poesii; psal pod záštitou Joséphina Soula- der siebenbitr^isch-sáchsischen Spradie ^u den rybo. V » Revue lyonnaise« a v »Revue du niedersdchsischen und niederrheinischen Dia- ' monde latin « uložil četné studie o Félibrech. íecten (QvdiioVf\Mb)\ Siebenbitrgisch-sáchsische\'R. 1885 založil »Revue félibréenne«, boju- Familiennamen (Sibiň, 1856); Ueber die Aus- ']\c{ za decentralisaci literární. Od r. 1888 jest breitung des detttschen Volksstammes in Sieben- \ kancléřem liter, sdružení >FéIibrige«. Napsal búrgen{hv2iiov,\^b'J—b9)\ Ueber einige Eigen-hisné: Souvenance (1884); La viole ďamour thUmlichkeiten der siebenbůrgisch-sáchsischen i (1886); Hellas (Corfou^ AthéneSy Róme) (1888); Mundart (t., 1859), uveřejnil četná pojednání , Le livre de mélancolie (1896). Vedle mono- z dějin sedmihradských Sasíků v >Archiv des grafií o Bonap. Wysovi, Fourěsovi, Aubane- Vereins f. siebenbiirg. Landeskundec, »Der íovi, Mistralovi a Jos. Rouxovi psal: Vidée s£lchs. Hausfreund«, >Magaz. f. Geschichte latine'. Les Flamands; kritické studie Joséphin Siebenbúrgens* a zanechal v rukopise Ge- \ Soulary et la Pléiade lyonnaise (1884); histo- schichte des Bogeschdorfer Capitels. Dkl. , ricko-literární denník z cesty La terre pro- Mariendorf : 1) M., poutnické místo v Če- ven^ale a Voyage des félibres et des cigaliers chách, viz Kopeček S v. ' í« i8()i a en i8g4' 2) M, ves mor., viz Marianin. i Márietta: 1) M., hlav. m. hrab. washing- Marienhiitte {Kónigin Mariahútte), nej- rtonského sev.-amer. státu Ohio, při vtoku větší železárny v Sasku u Kainsdorfu. Jsou i Muskingumu do Ohia, má 8273 obyv. (1890), zde 4 vysoké peci, 2 slévárny, 2 válcovny, | jest střediskem drah do Clevelandu, Colum- strojírna, mostárna a pod. Dělníků 2078. i busu a Cincinnati a má význam pro vývoz pe- Marienlyst, býv. král. letohrad v Hel-, troleje a uhlí, značnou tovární výrobu sto- singoru (v. t.). I lic a kamen. Marienstem, bohatý ženský klášter ci- 2) M., město v hrabství cobbském v sev.- sterciácký v saském kraj. hejtm. budyšín- 1 amer. státě Georgii, 29 km ssz. od Atlanty, ském, zaí. r. 1264; 157 obyv. Jeptišky jsou | má 3384 ob., školu vojenskou a velký ob- většinou z Čech a vydržují ústav pro vzdě- 1 chod s bavlnou a máslem. ds. láni děvčat. ^ j Mariette [mariět]: 1) M. Pierre Jean Marienthal: 1) M., ves v Čechách, hejt- (♦ 1694 v Paříži ~ f 1774 t.), pocházel z pa- manství Most, okr. Hora sv. Kateřiny, fara ! říŽské rodiny knihkupecké, jež obchodovala a poš. Hor. Jiřetín; 6 d., 22 obyv. n. (1890), I rytinami. Zdědil po otci Janovi obchod a prádelna na bavlnu, obora a myslivna. | sbírky. Cestoval po Nizozemí, Německu a 2) M., ves v saském kraj. héjtm. cvikov- 1 Itálii. Po návratu zakoupil si kol. r. 1753 ském s 6247 obyv. (1895). Doluje se zde na i úřad vrchního dozorce kanceláře, prodav kam. uhlí. I r. 1750 zděděné knihkupectví, a věnoval se 3) M., klášter v prus. vlád. obvodě wies- , cele svým sbírkám. Nahromadil 1400 kreseb, badenském, navštěvovaný poutničky kostel. 1500 rytin mimo obrazy, bronzy a terracotty. Již v 1. 1468—74 byla od mnichů zde zřízena ' jcŽ však po smrti jeho se rozptýlily v pru- tiskárna. | dějích. Rukopisy jeho získala Nář. knihovna. 852 Marieves — Marignola. Vydal: Architecturefran^aise {P3,f.,l'72'7)\ No- iice sur Léonard de Vinci (1730); Le cabinet Cro^at (t., 1729); Description sommaire des dessins , . . du cabinet de feu M. Cro^at, avec dcs réflexíons sur Li maniere de desPojednáních« Král. čes. společ- nosti nauk Í1820; III. řada, 7. sv.); Palacký Frant. ve »Wůrdigung« (str. 164 — 72); Fricd- jung v díle »Kaiser Karl IV. « (str. 217— 25) a Emler v úvodě. Šebesta. Marijanovió Stipan vizjihoslované, .str. 475 a). Marijinsk, okružní město v toniské gu- bernii na hl. poštovní linii a nyní při sibiř- ské železnici, na levťm břehu řeky Kije, má 8300 obyv. (1897), dosti značný význam ob- chodní." — Marijinský okruh má na 81.304 km} 139.866 obyv. Hydrograficky ná- leží celý k úvodí Čulymu, má mnoho jezer a blat. Oplývá krásnými lesy a množstvím zvěře, v řekách hojností ryb. Z nerostů hl. jest zlato, objevené r. 1828, jehož dobyto přes 712.552 kg. Obyvatelstvo mimo ruské osadníky náleží plemt-nům čuchonskému a turko-mongolskému, jest silně poruštěno a přijalo z největší části pravoslaví. Hlav. za- městnáním jest orba; též včelařství značně rozšířeno. Mlynářství, jirchářství, kovářství a máselnictví hojně se provozuje. Vývozný obchod s plodinami krajiny dosti značný, dt, Marijinský průplav (MapíHHCKafl ch- CTewa), nejdu' ežitější z vodních cest, spoju- jících řeku Volhu s přístavem petrohrad- ským, dlouhý 1143 /cm, na počátku svém u Rybinska na Volze zšíří 44 m, u Petro- hradu 131 m. Od Rybinska k Bílému jezeru vede průplav po splavněné Seksné, obchází jz. díl jezera a stoupá pak po říčce Kovži aŽ ke Konstantinskému splavu, odtud jako ka- nál zcela umělý k řece Vytěgře přechází, jež nákladně splavněna. Od ústí řeky objímá jako Oněžský kanál jz. díl jezera, po zregulované Sviři a Přiladožských kanálech pak dále k Něvě postupuje. Plavba počíná v největší části v dubnu, končí v říjnu. Splavnost prů- plavu pro lodi dosti značné činí jej zvlášt důležitým, čehož nezměnila ani soutěž Ry- binsko-Volochovské dráhy. Roční průměr dopravy, který vykazoval v desítiletí 1821 až 1830 406 lodí s 33.000 í, stoupl v 1. 1841 až 1850 na 1906 lodí a 209.000 f a v 1. 1881 až 1890 na 2661 lodí s 622.000 t. Hlavním předmětem dopravy jest obilí a dříví. My- šlénku provésti tento průplav pojal již Petr Veliký, ale uskutečněn teprve za Pavla I. a Alexandra I. a dokončen r. 1808, plavba uči- něna pohodlnou teprve vystavěním kanálu při Bílém a Oněžském jezeře, což dokonáno r. 1852. U&rijút, jezero, viz Egypt, str. 408 b), Xařik: 1) M. Věnccslav Záboj, paedag. spisovatel česko-chorvatský (* 12. září 1831 v Záboří u Blatné — f 26. září 1895 v slavon. vesnici Krivaja). R. 1848 vstoupil do praž- ské >Budče«, načež byl (1850) podučitelem v Ouvalech, v Pelhřimově, r. 1853 stal se vychovatelem v Terste, Varaždínč, r. 1854 jmenován učitelem v Ludbrcgu, r. 1858 při vzorné škole v Záhřebe, r. 1860 účastnil se porad o reformách chorvatského školství^ r. 1861 zvolen členem nově zřízené školní rady v Chorvatsku. Při vzorné škole v Zá- hřebe působil s malými přestávkami do r. 1890, kdy dán byl do výslužby a žil v Zá- hřebe. M. svými spisy získal si velikých zásluh o školství ciriorvatské. Sestavil a vydal vo- smés v Záhřebe celou řadu cvičebnic pro zeměpis, dějepis, přírodopis, počty, jež se dočkaly několika vydání, dále sbírky národ- ních povídek pro mládež a jiné pomůcky pro obecné školy chorvatské. Vedle toho vydal svazek divadel pro děti: Mladi hráči (dle Weisse; Jindř. Hradec, 1852; 2. vydání 1864); Hrvatsko-české rozmluvy (Praha, 1893). Psal též do »Posla z Budče« o věcech chor- vatských a byl horlivým hlasatelem vzájem- nosti česko-chorvatské. — Srv. >Učitel. No- viny* (1895, str. 509). 2) M-ová Ljubica, choť před., spisova- telka chorvatská (* 1838 ve Sv. Roku ve Voj. Hranici), uveřejnila v časopisech chor- vatských několik novell a přeložila do chor- vatštiny »Babičku« Boženy Němcové, Lessin- govo drama >Emilia Galotti* a >TartůíTa« od. Gutzkowa. 854 von Marilaun — Marinelli von Marilaun, rytíř, něm. botanik, viz Kerner 5). Marllhat í-rijá] Pros per, malíř franc. (♦ 1811 ve Vertaizonu [Puy-de Dóme] — t 1847 v Paříži), uvedl s Dccarapscm do Francie krajinu východní. Od r. 1829 studo- val v Paříži u Roqucplana krajinářství a pro- vaz. 1 r. 1831 bar. Húgela na východ, odkud su vrátil r. 1833 se zárodkem choroby ner a u Lipska a vynikl za polského povstání r. 1831 při obrané pevnosti Ktjdary. Jeho Isiorija Jínljaudskago polka (1846) pokládá se za vzor spisů z tohoto oboru. Mimo to vy- dal spis Russkije bogatyri — Zavétnaja kni^a dija ratnych Ijudéj i národa rits., líčící prosto- národními verši události válek napoleon- ských. Marin [-rcnj Auguste-Marius, spisov. vové, jíž podlehl. Od ného pochází řada franc. (♦ 30. září 1864 v Gémenos, depan. krajin východních, vystavených v Salonech v 1. 1834—44, v museu manském, lyonském, montpellicrském, dijonském a v Lipsku. Z nejlepších jsou: Okraj lesa při řece; Pan Ivaje pastýřům a pastýřkám na flétnu ', Ves Bouches-du-Rhóne), od r. 1889 redaktor dů- ležitého listu »Armana Marsihésc, který la- ložil. Žije v Paříži jako žurnalista. Napsa. jednoaktovky: I7n amour de Musset (1879): La promise (1885) a Baiser mortel (1888); v Auvergni; Pohled na Tripolis; Namésti E^- drama Le capitaine Valabran (1890); verše bekije v Kdhiře (1834); Zříceniny mesity {\^A{))\ \ Les chansons di large (1889); román Vétoik Karavana v T^řiceninách baalbeckých (t. v')\ des Baujc (1892) a sbírku novell La Bdít Vipominka na břehy nilské (1844); Egyptské] d*aoůt (1897). město \a soumraku (1844); Kavárna u cesty v Sýrii (1844). Viz Ch. Blanc, Peintrcs fran^ais. Maří Mag^dalóna neb Marie Magda- Marina (z lat. maře, moře): 1. Námoř- nictvo (v. t.). — 2. V pobřežních méstedi italských, istrijských adalmatských nábřeíi, léna, podle svého rodiště Magdaly nazvaná, i kde obyčejně přistávají lodi a za chladu ve- byla prý hříšnice, která, když Ježíš seděl za černího se prochází obecenstvo. —3. Obraz stolem v domě Šimona farisea, přinesla ná- ! malba, představující moře v rozmanitých jeho dobu s alabastrovou mastí, počala slzami smá- obdobích a výjevy na ném. FM. čcti nohy jeho a vlasy svými vytírala a li- Marina barvířská v. Barvířské rošt- hala nohy jeho a mastí mazala. Když pakjliny a Rubia tinctorum. Šimon v duchu tomu se podivil, řekl Ježíš: Marinář (od marina\ námořník. >Odpuštčni jsou jí hříchové mnozí, neboť! Marinbre]^ (též Marbeg), městečko ve milovala mnoho.* (Luk. 7, 37— -50.) Odtud Štýrsku, kraji maribor., nad řekou Dravou, stala se M. M. typem kající hříšnice, velmi s 1037 obyv., klášterem dominikánek. Při- oblíbeným zvláště v malířství (Correggio, pomíná se již r. 1268 jako městys. Tizian, Rubens, van Dyck). M. M. byla též Marinelli Giovanni, zemépisec italsky mezi ženami, které přišly ku hrobu Ježíšovu (* 1846 ve Videmu — f 1900 ve Florencii), a kterým se Ježíš po svém z mrtvých vstání studoval na universitě padovské védy mathe- okázal. Památku její světí církev katol. 22. čce. matické a práva, obrátil se však poidéji Staročes. legenda o sv. Maří Magdaleně ^ k zeměpisu a stal se r. 1867 prof. dějepisu z 1. pol. XIV. stol., zachovaná v rukopise , a zeměpisu na reálném ústave {istituto /«- Hradeckém (vyd. Patt rovo, 1881), jest vcr- nico) ve svém rodišti. Odtud procestoval šované zpracování Origenovy >Homeliac | celé Furlansko velmi důkladně a počal sou- super evangelium sec. Joannem . . . de planetu i stavný prozkum Furlanských Alp zakládiníiD b. Mariae Magdalcnae* (odtud také PldČ M. ' alpských klubů (1874 v Ťolmezzu, 1880 vt M-ny), kde vedle míst doslovných jsou i volné Videmu, 1881 Societa Alpina Frinlana) iíři- vložky českého básníka. Asi v 1000 verších zováním četných meteorologických stanic a básník vypravuje poněkud rozvláčně příběhy observatoří v Alpách. Vedle publikací zrní- léto světice po vstání Páně z mrtvých. For- něných klubův alpských vznikl přičinéním mou i menší obratností veršovou náleží ke M-ho tcž ».Annuario statistice provinciale*, skupině legend mladších (Sv. Prokop, Ansel- vydávaný Akademií videmskou. V té dobé mus atd.). Čý. M. napsal též dílo ze svých hlavních: Mjte- Sv. Maří Majdalóna, osada v Čechách, ri^li per Paltimetria italiana, v němž na zá- viz Sv. ^lajdaléna. kládě pramenů líčí vertikální poměry vý- Mariminna tJnger, rod předvěkých rošt- chodoitalských Alp a kterého vyšlo 9 od- lin třetihorních, čítaný dříve k jednodě- dílů (dílem v »Annali dell' istituto tccnico ložným, nyní ke Casuarineím. EBr. di Udinc*, dílem v Corově »Cosrau< a Marimonda, zool., viz Chápani. v >Atti del r. istituto venetc). R. 187^ Marimont viz Mariemont. stal se professorem na universitě v Pado?é. Marin: 1) M. Sergej Nikiforovič, sa- r. 1886 zvolen za tajemníka tamní akademii tirik ruský (* 1775 — t 1813), proslul svými véd a r. 1892 povolán na stolici zeměpisu a parodiemi a sarkastickými verši na militaris- národopisu při vysoké škole ve Florencii. mus, které zůstaly z vetší části v rukopise, zároveň pak přednášel o zeměpise politickém Vydána byla pouze parodie na Lomonosova a obchodním na > Istituto di scienze sociál: Priinanije vojennago v Ijiibvi (»Rus. Starina«, , Césare Alfieri**. Od r. 1890 byl též člencn 1882). O sobě vydal: Stichi (Pctrohr , 1808); italského parlamentu. V Padově napsal Li Satiry, v^jatyja i\ Boalo (1808). geografia e i padri della Chiesa (Ř.im, 1882 2) M. Apollon Nikiforovič, gen. ru- náležející k nejdůležitějším spisům v oboru ský (* 1790 — t 1873), byl ranén u Borodina i historického zeměpisu vůbec a přcloicnédo Marinetta — Marini. 855 cizích jazykův, a od r. 1883 jal se za spolu- pracovnictví četných odborníků vydávati La Terra^ trattato popolare di geografia univer- sále (Milán, 1883—1900; 7 sv.). Dílo toto sice v jednotlivých částech jest nestejné ceny, přece však zůstává nejlepším soustavným spisem o všeobecném zeměpise v literatuře italské. Kromě toho vedle četných pojednání po časopisech napsal: Delía geografia scien- tifica e di alcuni siioi nessi . . , (Řím, 1879; zahajovací přednáška na universitě padov- ské); Saggio di cartografia della regione Ve- neta (Benátky, 1881); La superficie del regno ďltalia (3. vyd. Řím, 1883); Concetto del co- sidetto sviluppo di cos/e (Benát., 1884); Nuova valuta\ione areometrica del regno ďltalia (t., 1885); Saggio di orometria dell -Álpi Friu- lané (Videm, 3887); Le Alpi Carniche, nome^ limitif divisioni vella storia e nelia scien\a (Turin, 1888); Sui Colli Euganei (Padova, (1888); Vene{ia alla storia della geografia, cartografia ed esploratrice (Benátky, 1889); Guda del canal del Ferro (Videm, 1894); Commemora\ione di Eugenio Ruspoli (Flo- rencie, 1894). M. redigoval také »Rivista geografica italianac a byl i kartograficky Čin- ným. Plodem těchto prací jsou: Carta del Friuli fra il Liven\a e VIson\o v měřítku 1 : 200.000 (společně s geologem Taramellim) ; Carta topograflca del Canal del Ferro v měř. 1 : 100.000; Atlante geografico elementare a (společně s Garollem a Roggerem) Atlante geografico storico o 36 listech. Marinetta viz Kompas, str. 658 a). Marlng^oporella Park. (Larvaria Defr.), fossilní řasy z čeledi Siphoneae verticilatae, dosti hojné (asi 10 druhů) v třetihorním eocénovém vápně a pískovci. EBr. Marini: 1) M. Giovanni, stavitel pů- vodu italského z Milána, působil počátkem XVII. stol. v Čechách, kdeŽ vystavěl zejm. jesuitskou kollej v Jičíně a palác valdštejn- ský na Malé Straně v Praze. Srv. Čechy, str. 410. 2) M. Antonín z Grenoblů, franc. diplo- mat ve službách krále Jiřího. Kdy a jak se s králem sblížil, je neznámo, ale již v letech 1460—1464 rozvíjel pro krále Jiřího činnost velmi rozsáhlou. Palacký ho charakterisuje jako »člověka nad míru obratného a marno- mluvného, mnohovědu všetečného, pedanta s geniálními ducha bleskyc. R. 1461 vypravil ho Jiří do Říma s omluvami, proč mu ntbylo dosud lze záležitosti cirk. před se bráti; M. vymohl v Římě na 8 měsíců glejt pro české poselstvo a zvláštním (českým) listem radil králi, aby s poselstvem neotálel. M. přidružil se pak k hlavnímu poselstvu českému, které přišlo do Říma 10. břez. r. 1462. Hl. význam M«ho tkví však v plánu konfederace všech křesťanských států; její předsednictví — plán směřoval proti papežství — tvořilo by jakési evropské »direktorium« a spolkový soud rovnal by neshody mezi členy; prvním úče- lem konfederace byl boj s Turky. Král Jiří při- jal tuto smělou myšlénku a M. sjezdil v té věci jeho jménem přední evropské dvory: r. 1462 byl v Benátkách, r. 1463 na dvoře burgund- ském a v Paříži, r. 1464 u Matiáše Uherského a opět v Paříži; odtud se jiŽ do Čech nevrátil; také s polským králem zahájil v té věci vy- jednávání. Kromě toho Jiří užíval rad M-ho ve věcech státního hospodářství; M. zejména složil 7 traktátů na otázky královy v tomto směru, z nichž zachovala se Rada o ^lepšení kupectví] rady M-ho nejsou tu však nové a také ne právě šťastné. Viz Palacký v >ČČM.« (1828, III., 3-*24) a A. Denis, De Antonio M. (1878). 3) M. (Marino) Giambattista, básník ital. (♦ 18. říj. 1569 v Neapoli — f 25. břez. 1625 t.), žil život dobrodružný. Záhy byl vy- hnán z otcovského domu pro milostné pletky a stal se tajemníkem v domě knížete de Conca v Neapoli, odkud však byl vypuzen a také vězněn (1598); po delších potulkách dostal se do služeb kardinála Aldobrandi- niho, s nímž přišel do Turina a tu na dvůr Karla Emanuela L Savojského, kde měl po- věstný spor s básníkem Murtolou, jehož verše uváděl v posměch a který za to pod- nikl na něho vražedný útok (1609). R. 1612 upadl však v nemilost Karla Emanuela, po- něvadž prý ho uváděl v posměch v básni La Cuccagna, a uvržen do Žaláře. Volán Mar- kétou de Valois, ženou Jindřicha IV., odešel do Francie; zde ujal se ho na místě zemřevší zatím Markéty krajan jeho Concini, a M. zí- skal si záhy ohromnou pověst u dvora i v ho- telu Rambouillet. R. 1623 vrátil se do Itálie. M. byl neobyčejně básnicky nadaná hlava, hlava nekonečně více než srdce; z přílišnosti jeho obraznosti, vtipu a intellektu a z ne- dostatku citové spontánnosti plynou jeho vady, jimiž se stal typickým představitelem úpadkového stilu t. zv. marinismu. M. psal nesmírně mnoho. Přední jeho sbírkou lyri- ckou jest La Lira ve třech dílech (Benátky, 1602—1614), v níž obsaženy jsou sonety, ma- drigaly, písně i rozmanité jiné formy. Jiné práce jeho jsou: komická báseň La Murto- leide, Le Fischiate, též groteskního rázu, La Galleria (1619), básně k poctě různých osob- ností a popisy obrazů v a soch, Strage degli Innocenti, Sampogna (1620), idylly a eklogy, a předem mythologické epos Adone (po prvé v Paříži r. 1623 in folio) ve 20 zpěvích (asi 45.000 veršů), hlavní dílo života M-ho. Báseň tato, v níž skutečně jest soustředěna a zhu- štěna všecka snaha M ho, šířila hlavně ná- zory jeho o poesii a vliv jeho i do hovorů elegantní společnosti soudobé; byla jednu dobu zákonníkem dobrého vkusu v Životě i umění. V Paříži byla půda pro ni připra- vena již t. zv. gongor ismem (v. t.^ sinř- rem podstatně příbuzným marinismu. Klas- sicismus Racineův a Boileauův a satira Moliě- rova bojovaly proti tomuto poblouzení. Stil její je vyumělkovaný důvtipem; charakteri- sují ho uměle hledané antithesy, příliš abs- traktní metafory, dlouze zaplétané obrazy, snaha zvukomalby na úkor smyslu, temné concetti (v. t.). Vedle toho nelze však po- příti, že jsou v >AdonovÍ€ i v jiných pracích 856 Marinismus — MariottóVá láhev. M-ho místa opravdu uměleckého cítění a nazírání. M. byl duch obraznosti proteovské, žensky ohebné a měkké, s velikým smyslem pro harmonii a kolorit. S tím souvisel i celý jeho rozkošnický charakter, který proniká i »Adona«; smyslná láska jest tu wc všech možných variacích líčena; i v tom stal se M. vzorem celé této epigonské době; prvky její lze však nalézti již před M-m v Tassovi. V prose napsal M. Dicerie sacre (1614) a Leť tere (Benátky, 1647). — Srv. C. Corradino, L'Adone di G. B. M. (Turin. 1879); M. Men- ghini, La vita e le opere di G. M. (Řím, 1888); F. Mango, II Marini, poeta lirico (Cagliari, 1888) a Le řonti dcU' Adone (Turin, 1891). 4) M. Gaetano Luigi, ital. starožitník (♦ 1742 v Santo-Arcangelo — f 1815 v Pa- říži). R. 1782 byl vrchním archivářem papež- ským a r. 1810 odebral se do Paříže. Na- psal: Degli archiařri pontiflci (1784), přepra- cování knihy Mandoziovy; lscrj\ione antiche delle ville e palai^i Albani (17851); Git atti e monumenťi de' fratelli avvali (1795); Pa- piri diplomatici (1^05), a připravil sbírku lat. a řec. nápisův středověkých (na 9000), jež je ve Vatikáne. Marinismas viz Marini 2). Mařinka, bot., viz Asperula. Marlnkovló Konst. viz Jihoslované, str. 491 b). BEarin-Iaavis^e [-rén lavlň] Louis-Sta- n i si as, franc. malíř a lithograf (* 1797 v Pa- říži — t 1867). Byl žákem malíře Girodet-* Triosona a pak až do r. 1819 navštěvoval uměl. akademii. Jeho původní práce Fosledni pomazáni {Saílon, 1824) neměla úspěch a proto obrátil se k lithografii, jíž popularisoval ze- jména RaíTaela, Murilla a současné malíře francouzské. Marino: 1) M., město v it. prov. římské, 20 km již. od Říma, při sev. bř. jez. Albán- ského, stanice trati Řím-Neapol, 7000 obyv. Veliká továrna na mýdlo. Má několik kostelů s pozoruhodnými malbami. 2) San M., republika, viz San Marino. Marino Giambattista viz Marini 3). Mařinokvdté viz Rubiaceac. Marinováni (z franc), nakládání vaře- ného nebo pečeného masa, obzvláště ryb, do břečky z octa, oleje a Koření. Mařinovité viz Stel lat a e. Marinns, papeži, viz Martin. Mario Giuseppe, conte di Candia, operní pěvec ital. (♦ 1810 v Cagliari — f 1883 v Římě), byl důstojníkem v armádě piemont- ské, potom žil v Paříži a upozorniv na se krásným tenorovým hlasem věnoval se pě- vectví. R. 1838 debutoval v >Robertu ďábluc ve Velké opeře, přešel však brzy k italské opeře a v Paříži, v Londýně a v Petrohradě působil po 30 roků po boku Grisiové, s níž posléze se oženil. R. 1867 ustoupil do sou- kromí. Marionetti, čes. loutky či tatrmánky, ital. marionetti^ burattini, fantoccini, umělé kloubové loutky, divadelní figurky, jež me- chanickým přístrojím, na př. nitkami nebo drátky, se pohybují, napodobujíce pohybj lidské. Pohybuje-li se jimi zdola, zovou se burattinif možno-ii je změniti, metamorfutl Užívá-li se m-ett k představeni divadelnimn na malých jevištích k tomu zřízených, mluví za ně osoby za jevištěm. Podobné loutky měli již Řekové {vfogóanacxa) a Římané a také ve středověku byla loutková divadla velmi oblíbena (v. Hortus deliciararo od Herrada von Landsberg, kde je vyobraxim lout. divadla). Přenosné loutkové divadlo, jehož užívali potulní pěvci a hudci v Néme* cku, slulo Himmebeich^ a prováděly se di něm asi krátké výstupy hrubého, komického obsahu. Ve Francii po prvé r. 1614 byly psány kusy pro divadlo loutkové a r. 1674 byla v Paříži opera pro m. pro vzdélané obecenstvo (Théátre de la foire, Amsteri, 1829; 6 sv.). V Anglii byla zvi. v XVII. a XVIII. stol. loutková divadla zvi. oblíbena; v 1. 1830—1840 představoval jimi Brown di Theatre of arts činy Napoleonovy. Soubor německých kusů pro divadla loutková vydal: Engel (Deutsche Puppenkoraoedien; Oldcn- burg, 1874—92, 12 sv.); Kollmann (Deutsche Puppenspiele; Lips., 1891); Králík a Wintcr (Vídeň, 1885). U nás psal kusy původní i dii upravoval pro div. loutkové Matěj Kopc^ cký (v. t.) a jeho svn Antonín (viitaké Faust, str. 47 b), V Cíne a v Itálii loutko« divadlo patří dosud k oblíbeným zábaváa lidovým, kdežto jinde jest po výtce lábavoa dětskou. — Srv. Magnin, Histoire des ma- rionnettes (2. vyd. Pař., 1862), Marlotta Edme (* na zač. XVII. síol v Bourgogni — f 1684 v Paříži); byl pit- vorem v St. Martin I souš Beaune u Di- jonu, později (1660) členem Akademie věd v Paříži. Práce jeho jsou většinou z mechaniky, týka- jíce se rovnováhy a pohybu kapalin. Ro- ku 1679 vydal druhé pojednáni fysikální o přirozenosti vzdu- chu {De la iiature de rair), v němž uvádí zákon o stla- čování vzduchu při téže temperatuře (v. Boyle). Na tomto základě jest sestro- jen manometr u- zavřený (v. t.). M. ukázal , kterak lze jednoduchým zaří- zením regulovati výtok kapalin (vii Ma- riottova láhev), srovnával barometr tto- ťový s vodním, měřil specif. hmotu vidocfe*. pokusem dokázal existenci slepého míst* v oku (v. t.). Sebrané jeho spisy vyily «* dvou dílech v Lejdě r. 1717. >"* Mariottova láhev je láhev (obr. č.2t>81) se dvěma otvory; jeden jest po straně u daa, Č. 9688. Mtriottort UhCT. Mariottův zákon — Marius. 857 druhý ve vzduchotěsné zátce, již prochází trubice skleněná, kterou možno sešinouti do libovolné hladiny kapaliny v láhvi se nalé- zající. Vytéká-li otvorem O kapalina, zřeďuje se prostor v láhvi nad B vzduchem naplněný tak dlouho, aŽ se jeho tlak a tlak sloupce kapaliny AB s tlakem vnějšího sloupce vy- rovná. Při dalším vytékání bublá vzduch trubicí dovnitř a výtok děje se pouze tla- kem sloupce AC, Neměnime-li postavení trubice, vytéká kapalina otvorem O pod stá- lým tlakem a tudíž také stálou rychlo- stí, pokud hladina kapaliny neklesne pod A, Pošinováním trubice docílí se v jistých me- zích volnějšího neb rychlejšího výtoku. itvk. MArlottŮT zákon viz Boyleůvzákon. BEarlposa, hrabstvi a ves v sev.-amer. státě Kalifornii, na vjv. od San-Francisca, na západním svahu Sierry Nevady, o ploše 3730 km\ s 4340 ob. (1880). Krajina z nej- větší části pokryta jest pralesy, jež málo rozlohy ponechávají pastvinám a půdě vzdě- lané. HI. bohatství M-sy jest zlato. Na cestě k údolí Yosemite rozkládá se státní reservní půda M. Grove of Big Trees o ploše 10*4 km^, na níž prostírá se Dolní háj se 100 stromy obrovské Sequoia gigantea, z nichž jeden má objem 29 m, průměr 9*4 m a 99 m výše, a Horní háj se 365 obry téhož druhu. Marls: 1) M. Matthijs, holi. malíř (* 1835 v Haagu). Vzdělal se na akademii v Haagu a v Antverpách, pak od r. 1869 v Paříži, na- čež se usadil v Londýně. Vynikl jako malíř genrový svým koloritem a poetickou kon- cepcí. Z jeho obrazův nejlepší jsou: Děvče s holuby \ Vlámská kuchařka; Domoci i(4lei(ito- sti. Mladší jeho bratr: 2) M.Jakob, holi. malíř (* 1837 v Haagu), začal se záhy vzdělávati na akademii v Haagu na krajináře a byl Žákem Str5belovým a Huib van Hoveovým, s nímž přestěhoval se do Antverp, kde studoval dále u Keysera a van Leriusa. R. 1866 navštěvoval v Paříži atelier Hébertův a studoval vůbec krajináře franc. s velikým úspěchem. R. 1871 vrátil se do Haagu. Z jeho velice četných prací vy- nikají: Pletoucí děvče; Pohled na Amsterdam: Pohled na Schiedam; Děvče čističi :{elemnu; Na břehu mořském; Mlýn; Most a kanál v Rot- terdamu, Maloval také aquarelly a ryl. Způ- sob malbv M-ovy jest naprosto moderní a M. dovedl se emancipovati od vlivu všech starých mistrů nizozemských. Od Francouzů naučil se Široce ovládati štětec a vhodně rozdělovati světlo a stín. Karislua, lord, viz Keith 3). Marltas^mn (středolat., něm. Frauen^ins, Busengeldf Hemdschilling^ Schúr^en^ns atd.) nazývala se v dobách selského poddanství dávka, která musila býti odváděna pánovi za vdávající se ženštinu. Karlupol, újezdni město jekatěrinoslav- ské gubernie, při ttsti řeky Kaljmiusu do Azovského moře, s 30.922 ob. (1895), 247^ Židů, 52% Řeků. Má 6 prayosl. kostelů, řím- sko-katolický, synagogu, mužské i ženské gymnasium s ústavem pro vzdělání ducho- OttQv Slovnik Naučný, sv. XVI. 6,8 igoo venstva, 2 nemocnice. Hlavní průmysl jest mljmářství, koželužství a cihlářstvi. Hlavním předmětem vývozu jest obilí, řepkové se- meno a lněné semeno. M. byl založ. r. 1779 Řeky z Kryrnu a r. 1784 stal se újezdným městem. — Újezd mariupolský zaujímá jv. díl jekatčrinoslavské gub., má na 8427 km^ 215.422 obyv. (118.378 Rusů, 62.214 Řeků, 23.366 Němců, 616 Bulharů, 10.488 Židů). BEaxiiui: 1) M. Gaius, vojevůdce a de- mokrat, státník řím., syn nádenníkův z Cereat blíže Arpina, kdež narodil se r. 157 př. Kr. Nadán jsa obrovskou postavou a duchem bystrým, postoupil ve vojště přes nízký rod přízni optimáta Q. Caecilia Metclla záhy k vyšším hodnostem. R. 119 př. Kr. zvolen byl za tribuna plebejského a postavil se v čelo lidu, zastrašeného pádem mladšího Graccha. Zákon proti podplácení při volbách úřednických, jejž M. navrhl, přijat jeho zá- sluhou přes veškeren odpor mocné tehdy no- bility, když M. v senátě pohrozil konsulu Cottovi a Q. Caeciliu Metellovi přes veškeru přízeň, již tento dosud byl jemu prokazoval, že dá je odvésti do vězení. Ač homo novus, dosáhl i praetury, a když r. 109 Metellus se- nátem vypraven v čele vojska do Numidie proti lugurthovi, stal se M. jeho legátem. M. ve válce numidské se vyznamenal, ale hleděl lidu se vlichotiti a zásluh Metel lových uskrovniti, aby dosáhl konsulátu. Když při volbách na r. 107 př. Kr. Žádal za tou pří- činou od Metella dovolenou, namítl sice tento, že má dosti času k ucházení až s Me- tellovým synem, teprve 20letým, ale konečně dovolenou mu udělil. M. zvolen a zůstávaje v Římě až do nastolení úřadu získal si lid, že udělil mu velení proti lugurthovi na mí- stě Metellově. V jedné řeči své vystoupil již tehdy zřejmě proti optimátům, klada váhu proti urozeRství na osobni přičiněni. Spo- lečenské poměry a zvláště mizení středního stavu byly příčinou, že přijal M. do vojska proletarie, čímž ctižádosti vůdců vojsk dvéře do kořán otevřeny. lugurtha poražen a za- puzen do Mauretanie (v. t.), načež M. vy- pravil svého quaestora, optimáta L. Cornena Sullu, ke králi mauretanskému, aby lugurthu vydal, což se také stalo. Lid přisuzoval zá- sluhu vítězství M-iovi, optimáte však Sullovi, a proto povolen triumf 1. led. 104 př. Kr. oběma. Zatím však vpád Cimbrův a spoje- ných s nimi Teutonův do Gallie zjednal M-iovi nové pole Činnosti. Ještě za pobytu svého v Africe byl M. proti zákonu na r. 105 a 104 zvolen za konsula, načež položil se táborem opodál Rhdny a Iséry, aby chránil alpské průsmyky. Byv zvolen na r. 103 i 102 za konsula, setrval na místě svém a zvykal vojíny válečnému způsobu germánskému, až se mu podařilo r. 102 Teutony u Aquae Sextiae (nyní Aix) a r. 101 Cimbry u Ver- cell na hlavu poraziti. Za to zvolen. r. 101 po páté za konsula, začež dostalo se mu nádherného triumfu, názvu, třetího zakla- datele města a na r. 100 šestého konsulátu. Po skončené válce byl M. méně šťasten ve 55 858 de Marivaux — Marjampol. vnitřní správě, ježto dal se pohnouti, že proti z nichž nejznáméjší jsou La vie de Mariannt vůdcům lidu Saturninovi a Glauciovi užil v 11 dílech (1731 — 41) a Le paysan parvenu moci úřadní a zavinil zkázu jejich. Tím po- v 5 dílech (1735 — 36), oba neukonČcDé a oba zbyl důvěry lidu a stal se neškodným opti- s literárního hlediska velice pozoruhodné; matům, načež odešel do Asie a vrátil se te- jsou to romány realistické a psychologické prve, když moc římská válkou s italskými již v moderním smysle slova; děj jejich jest spolčenci v základech byla ohrožena. Svorně svrchovaně prostý, těžiště leží v malbě vše- sc SuUou účastnil se M. války spojenecké, a | dního života a v rozboru citů, reky jsou osoby sice na bojišti severním, čímž jméno své I z nejnižších vrstev a v >Sedláku povýšenci* u lidu opět proslavil a nové naděje v sobě , právem vidí se již embryo Maupassantova vzbudil. Když P. Sulpicius Rufus navrhoval, 9Bel-ami«; M-ovy látky jsou již také často aby novooDČané do všech tribuí byli vřa- naturalisticky brutální. Divadelních kusů na- , zeni, stál M. opodál, ano poskytl i útulku ve psal M. celkem 34; hlavní jsou: /Ir/e^itrn^/? * svém domě SuUovi, stíhanému Sulpiciem. par Vamour (1720); La premiére surprise de Když však senát opověděl válku Mithra- Oamour (1722); La double inconstance (1723>; datu VI., králi pontskému, a oddal SuUovi Le prince travesti (1724); La seconde surprise velení, M. spojil se se Sulpiciem a dal si de Vamour (1727); Le jeu de Pamour et du sám v komitiích velení přisouditi. Sulla zvě- hasard (1730), vedle Fausses confidences (173T děl v táboře u Noly o událostech těchto, jeho veledílo; Les sermeuts indiscrets (1732 ; bez meškání táhl k Římu a porazil na Esqui- Vheureux stratageme (1733); La měře cový- linu zbrojnou moc M-iovu, jenž s 12 hlav- dente (1735); Le legs (1736); Vépreuve (iziv nimi svými stoupenci senátem prohlášen za a Le préjugé vaincn (1746). Komedie M-ovv psance. Prchal tudíž do Ostie a odtud chtěl ' jsou velice originální; nesleduje Moliérea. do Afriky, ale bouří byl přinucen přistáti nýbrž je reakci proti němu. Hlavní látkou v jižním Latii, kdež v bažinách se skrývaje jeho divadla je láska, ovšem docela nic senti- dostižen a do Minturn dopravrn. Místní úřad | mentální, a problémem, jak se láska tato vy- ustanovil cimberského otroka, aby jej zbavil vine přes vnitřní i vnější společenské pK- Života, ale tento ulekl se jiskrných očí stár- kážky; M. je neobyčejné jemným psychol»>- cových a prchl. Po té byl M. propuštěn a gem ženské duše a jeho jemnost zachází často ukrýval se v troskách karthaginských, a až v přebroušenost a »préciosité«, proti ni když i tam byl pronásledován, skrýval se se bojoval Moliěre; jest neobyčejně bystrým a synem na pobř. numidském, až po odchodě rozkošnickým analytikem a je jako nikdo Sullově konsulem L. Cornelicm Činnou po- druhý zrcadlem elegantního života XVIII. sl. volán do Říma. Shromáždiv malý oddíl voj- literárním výrazem stilu za Ludvíka XV. ska spojil se s Činnou, zvítězil před městem Jeho komedie jsou také rozmarné poetické, nad vojskem senátu, dobyl Ostie a odňal mísí ironii s citovostí a blíži se již v lecceiBs městu dovoz potravin. Mezi vyjednáváním tomu dramatickému »capricciu€, na jaké ude- s posly senátu vniklo M-iovo vojsko do mě- řil v XIX. stol. ve svých básnických hrách sta, kdež nastalo bohopusté vraždění opti- Mussct. M. byl také publicistou a je ▼ nem mátA. Když nasytili pomstu, dali se M. a tcž reformátor společenský; byl moralistoa Cinna prohlásiti za konsuly, čímž dosáhl M. ve smysle XVIII. stol. Jeho Spectateur fran- sedmého konsulátu, v mládí předpověděného, ^ais (1722—23), Vindigent philosophe (172S a zemřel však několik dní po nastoupení úřadu, CMnet du philosophe (1734) obsahuje pěkné prý rozčilením a následkem nemírného pití. partie a hojnost ideí, z nichž čerpali nástupe V dějinách římských M. zůstavil pamět zlou. Movi Rousseau, Diderot a Bcaumarchais, ale Jeho oprava vojenství a demagogické jednání ] není v nich soustavy. Nejúplnější, ač nevalné s nezřízenou samolibostí spojené bylo hlavní kritické vydání děl M-ových jest z r. 1781 příčinou následujících hrozných událostí, ma- v Paříži ve 12 sv. Ze studií literárně hísto- jících v zápětí zkázu republiky. rických o M-ovi jmenujeme: Sainte-Beuvc 2) M. Gaius mladší, syn nebo bratro- ! v »Čauseries du lundi« (IX, 1854); Ědouai^ vec předešlého, zvolen r. 82 př. Kr. za kon- ! Fournier, Étude sur Marivaux v Čele vydáni sula, ač měl teprve 27 let věku, účastnil se »Théátre complet« (Paříž, 1878); Lescure. občan.ské války proti Sullovi z Asie se vra- Éloge de M. (t., 1880); G. Larroumet, M., sa cejícímu, byl však u Sacriportu poražen, při- vie et ses oeuvres (t., 1882); F. Brunetiěrc. nucen v Praenestě se zavříti, když však ne- Études critiques, I., III. (1881 a 1883) a Les dočekal se pomoci, skončil život sebevraž- Époques du théátre frangais (1892); G. Dcs- dou. Pík. champs, M. v »Grands écrivains fran9ais< de Marivaux f-vó] Pierre Carlet de (1897h Emile Faguet, Le dix-huitiéme siéck Chám blain, romanopisec a slavný dramatik (1895). Sld. franc. (♦ 1688 v Paříži — f 1763 t), žil pro- Xařii viz Marýž. stý Život literáta, navštěvoval salony pí de . MarJampol, Mariampol, pol. Maryja Lambert, pí de Tcncin a Helvetiovy a byl členem Akademie; přidružil se k >moder- nímc a parodoval Homcra {VUiade travestie, 1716) i Fénelonova »Telemachac. R. 1712 uveřejnil první román Pharsamon ou les fo- lies romanesques a po něm ještě pět jiných. polt kraj. město gub. suvalské v nis. Polstni s 6797 ob. (1890), velkou většinou židů. Má kostel a klášter katol., kostel evang., synago- gu, vápenné peci, pivovary, jirchárny, mlýny, gymnasium a nemocnice. R. 1792 povýšeno Stanislavem Augustem na město královské. Marjánka — Marka. 859 BEax;Jáii]ut, bot., viz Origanum. BEarJáako Ferdinand, český žurnalista a spisovatel (* 1845 v Kosmonosích). Po stu- diích filosofických ujal se r. 1873 redakce týdenníku >Krakonoš« v Jičíně, vstoupil roku 1874 po založení »Brouska« J. S. Skrejšov- ského do redakce téhož listu, r. 1875 založil v Slaném konservativní týdenník »Svornost€, jejž redigoval do r. 1890. Nyní jest tajem- níkem »Hosp. společnosti pro král. Českéc a redaktorem »Českých hospodářských listů*. M. byl horlivě činným jako překladatel hlavně ruských románů a humoresek a převedl do češtiny písně Anakreontovy {Písně Anakreon- tinské. Slané, 1884). -rb. Marjánov, Marie ves, ves v Čechách, hejtm., okr., fara a pŠ. Chotěboř; 24 d., 144 obyv. Č. (1890). Ves založena r. 1824 na past- vině naleževší obci počátecké. Marjanovló Luka, právník chorv. a sbě- ratel národ, písní (♦ 1844 v Zavalji v bývalé Horní čili Karlovacké Vojenské Hranici). Gymnasium studoval v Senji a v Záhřebe, práva na akademii v Záhřebe a na vídeňské universitě, kdež povýšen na doktora r. 1872. R. 1873—74 přednášel pak rak. civ. právo na právní akademii v Záhřebe, r. 1874 jmenován byl mimořádném a r. 1876 řádným profes- sórem církevního práva na universitě v Zá- hřebe, kdež působí až podnes. Kromě ně- kolika rozprav a kritik z oboru cirk. práva, tištěných v >Mjesečniku* právn. spolku zá- hřebského, M. zabývá se hlavně sbíráním chorv. národ, písni a proslul v té příčině neobyčejně. Již r. 1864 vydal v Záhřebe (ná- kladem Jakiče) sbírku chorv. nár. písní. Větší díl své rukopisné sbírky odevzdal však Ma- tici Hrvatské, která ji nyní vydává. R. 1898 vyšla I. a r. 1899 II. kniha písní muhamme- dánských (lil, a IV. kniha chorv. nár. písník sebraných od M-c. Jest to práce veliké dů- ležitosti a ceny. K prvé knize (III.) své sbírky napsal redaktor pěknou předmluvu. Význam redakční práce M-ovy oceněn byl nejpovo- lanější kritikou (srv. Jagid, »Archiv fůr slav. Phil.c, sv. XXL, »Nada« v Sarajevu atd.). Mezi sběrateli tradiční národní literatury ná- leží M-ovi místo z předních. Mark, bývalé hrabství v kraji vestfálském, jež hraničilo na sev. s kníž. Múnsterským, na v. s vévod. Vestfálským a na j. a západu s vév. Bergským, řekou Ruhrou rozděleno jsouc na dva díly: severní, rovný a úrodný, Hellweg, jižní, hornatý a drsný, Sauer- land. Od konce XII. stol. patřilo toto hrab- ství hrabatům z Marky, ve XIV. stol. připo- jeno ke Cleve, r. 1666 přešlo na základě dě- dičné smlouvy v držení rodu Braniborského. Mírem v Tylži (1807) postoupeno Napoleo- novi, ale již r. 1813 vráceno Prusku. Mark Quirin, mědiryjec (♦ 1753 v Litovli na Moravě — f 1811 ve Vídni). Přišel záhy do Vídně, kde studoval na akademii v^tv. umění a zvláště pod návodem prof. Jak. Schmutzera záhy začal pracovati samostatně. Rytiny jeho velmi dobré a silné setkaly se s úspěchem, tak že r. 1796 byl jmenován členem Akademie. Z obrazů jeho zasluhují zmínky: skupina 23 podobizen členův císařské rodiny kolem císaře Leopolda \ Spící Venuše \ Zamilovaný lakomec (tyto 2 velini hledané a vzácné); rytiny dle Ruben$a, Thuldena, Gior- daná, Branda, Contiho a j. Marka: 1) M. (lat. marca) v mincovnictví viz Hřivna. Nynější m. něm. má 100 fenyků. 2) M. (staroněm. marcha, z toho lat. mar- chia, jinak limes), hranice, pomezí, po- hraničně území. Odpovídající tomu vý- razy slov. jsou: Krajina, Ukrajina, Hra- nice. M-mi nazývána byla území organiso- vaná hlavně na vých. a sev.-vých. hranicích říše Francké a později Římsko-Německé na obranu před nájezdy sousedních plemen (jmenovitě Avarův, Maďarův a Slovanův) a pak i k Šíření německého panství. V čele správy takového území stál úředník zv. Mčirk^ íf iťi/ (hraničný hrabě, markrabě, comes mar^ chae, marchioy marchisus), jenž nabyl později v jednotlivých m-kách říšské knížecí hod- nosti. Podle názvu markrabě utvořen byl pak pro m-ku nový název Markgrafschaft (markrabství). Prvé dvě nejstarší m-ky jsou A v ar ská čili Panno n ská {limes Ava- ricus^ /. Pannonictts) , zvaná později m-kou Východní (marchia Orientalis^ Ostmark, Osť arrichi, z čehož Oesterreich a Austria) čili Rakouskou, a m. Furlánská (Friulská). Obě tyto m-ky založil Karel Veliký asi r. 803. Prvá, podřízená vojenskému praefektovi ba- vorskému, nazývá se s počátku někdy také m-kou Bavorskou. Krátké trvání měla m. Furlánská, jež zrušena byla již r. 828, a území j.íjí rozděleno na 4 hrabství. Záhy vznikly také m-ky Saska, Srbská a Španělská. Na ochranu Duryi^ska a Saska zřídili saští císařové m-ku severní (iVor<ťmtfr/c), zvanou později Braniborskou, dále Míšeňskou (Aíeissen) a Šlesvickou. Několik marek zřízeno bylo v alpském území nynějšího Ra- kouska. Kromě vlastni m-ky Rakouské měli Babenberkové ještě t. zv. R i e d m a r k, zvláštní markrabství sev. od Dunaje, přiléhající k Ra- kousům. Uzemí to splynulo však brzo s m-kou Rakouskou, jeŽ povýšena r. 1156 na vévod- ství. Kolem r. 970 vznikla m. Korutanská \^nynější střední Štýrsko), nazývaná již v 2. pol. XII. stol. m-kou Štýrskou nebo Štýr- ském {Mark von Steier^ Steitrmark), proto, že hl. sídlem korutanských markrabat bylo město Steier. R. 1180 povýšena byla tato m. na vévodství. Také Krajina (cásť Koru- tanská) stala se markrabstvím. ICe Korutan- sku náležela dále t. zv. m. nad Sa vinou čili Celjská, připojená r. 1311 ke Štýrsku. R. 1229 koupil Leopold VI. Babenberský v již. Krajině značnou část území zv. feudum in Marchia čili m. V indická. Po vymření Babenberků r. 1246 připojili Sponheimové korutanští m-ku tuto ke Korutansku. Pouhou reminiscencí na neuskutečněné snahy ně- mecké jest titul Moravy >markrabství«. Dávaje Moravě r. 1182 tento titul, zamýšlel Bedřich I. Rudovous vymaniti Moravu z přímé moci panovníka českého a uvésti ji pod vrchní 860 Markalous — Markasit. panství Římsko -Německé říše. Snaha tato se však nezdařila; markrabí moravští opětovně uznávali vrchní panství českých králův. -.V/c. 3) M. ve smyslu hospodářském a správním (něm. Mark, Markung^ Gemarkung). M kou nazýval se u starých Němců ve smyslu ho- spodářskťira především ch o t á r (k o t a r, něm. Dorfmark),t. j. veSkera půda náležející k jedné osadě anebo i k několika osadám; m-kou, a sice polní, lesní atd., nazývaly se také jed- notlivé části celého dotčeného uzemí, určené buď za role (Fšldmark^ p 1 u ž i n a) nebo k jiné kultuře, jmenovitě lesní {Hol\mark)\ m-kou kat* exochén Čili obecní m-kou {gemeine Mark, Állmende^ čes. občiny) rozuměla se dále ona čásf chotáru, která byla určena ke společnému užívání všech členův osady, která byla tudíž vlastnictvím celku, celé osady; m-kou čili markovním společenstvem, markovní obcí (Aíarkgenossenschaft, Már- kerschaft), byla konečně jednota všech hospo- dářův usazených v obvodu chotáru. Markovní obce bývaly svazky nejen hospodářskými, nýbrž i správními (samosprávnými). Původně byly to asi svazky krevní, příbuzenské, z nichž teprve v dobách pozdějších se vyvinuly svazky territoriální, a sice jednak tím, že při rozvět- vení příbuzenstva vědomí pokrcvenství čím dále, tím více mizelo, jednak i tím, že jed- notliví členové m-ky se vystěhovali a na je- jich místě usazovali se v m-rce noví přistě- hovalci. Dokud markovní obec měla málo členů a markovní půda byla tak rozsáhlá. Že sebe libovolnějším jejím užíváním se strany jednotlivých členů nerušilo se právo rovněž libovolného užívání členův ostatních, nevy- vinulo se individuální vlastnictví jednotlivých členů m-ky, resp. vlastnictví jednotlivých ro- din, nýbrž pouhé užívání půdy. Každý člen m-ky, resp. každá rodina mohla orati, kositi, pásti dobytek, sekati dříví atd., kde se komu líbilo. Teprve když se obyvatelstvo na území m-ky rozmnožilo, a půaa počala nabývati ceny, vyvinulo se vlastnictví jednotlivých Členů m-ky, resp. vlastnictví jednotlivých rodin, z nichž se m. skládala. Vlastnictví to vztahovalo se k obytným a hospodářským stavením, k zahradám a k rolím, někde i k lu- kám. Vedle soukromého vlastnictví jednotli- vých rodin zůstala vŠak značná čásf markovní půdy nevzdělána a sloužila i na dále společ- ným potřebám všech jednotlivých rodin celé obce. Touto obecní m-kou byly hlavně lesy a pastviny, někde i louky. IC obecní m-rce měli původně všichni členové obce práva stejná. Když však se vzrůstem obyvatelstva počaly vznikati obavy, že občin bude pro všechny členy m-ky málo, projevovala se mezi starousedlíky snaha vylučovati nově při- stěhovalé osadníky z užívání obČin aneb aspoň obmeziti jejich právo užíváni. Kromě toho osobili si někteří členové m-ky pro své ro- diny větší práva k občinám než členové ostatní. Byli to hlavně šlechtici velkostatkáři. Tato nerovnost mezi členy m-ky, která se čím dále tím více vyvíjela, jakož i množící se případy dělení obecní půdy mezi jedno- tlivé rodiny m-ky byly příčinami hospodář- ského rozkladu mareíc. M-ky nebyly vlak jen svazky hospodářskými, nýbrž i správními. Měly své zvláštní autonomní orgány. Dokud se m-ky nerozkládaly v příčině hospodářské, podržely hospodářskou samospráva. Za roz- kladem hospodářským následoval však v zá- pětí úpadek marek jakožto svazků samospráv- ných. Autonomii marek počaly obmezovati nejprve pozemkové vrchnosti a pak i stát. Po dnešní dobu zachovaly se jen nepatrné zbytky někdejšího markovního zřízení, a sice hlavně v jižním a jihozápadním Německu. Literatura: Maurer, Einleitung zuř Ge- schichte der Mark-, Hof-, Dorf- und Stadt- verfassung (1854); t., Geschichte der Marken- verfassung in Deutschland (1856); ThudichQx, Die Gau- u. Markverfassung in Deutschland (1860). 4) M. Nová, M. Stará a M. Střední viz Braniborsko str. 5746) a Kurmarka. Markalous Václav, filolog čes. {* 19. záři 1847 v JesenČanech). Obecnou školu navšté- voval v Třebosicícb, gymnasium v Hradd Králové (1861 — 69), paSc věnoval se studia klass. ňlologie a češtiny na universitě praž- ské, v 1. 1873—74 vyučoval jako suppl. uatd na gymnasii v Hradci Králové, \- i. 1874 ai 1883 jako gymn. prof^ssor v Klatovech, od r. 1883 působí na gymnasii chnidimskénL V programmech tohoto gymnasia vydal četná pojednání z oboru klass. filologie, české li- teratury a paedagogiky : Z Přírodopisu K. Fli- nta Sekunda. Kniha 35. o malířství a ěar- vdch (1884); Příspěvky k úpravě učebné osnorr ja^ka českého na gymnasiích (18S5}; Obrana Karla staršího \e Žerotína k panu Jiřikjiň ^ Hodíc, úplné vydání spisu Žer otí nova spoh s jeho životopisem (1891). Účelům praktickýir. zejména potřebě žáků škol středních, sloni: jeho spisy: Řečnictvi t. j. pravidla, o řeči st vhodny-mi příklady (Chrudim, 1893); I^jmnéakr mldde{\ na cestu do {ivota (t., 1897); Sams o slohu k potřebě f^actva Škol středních a ústs- vův učitelských (t., 1900). Vedle toho jest M velmi horlivě činný v oboru hospodářství i hospodářské literatury. Složil několik čítane^^ jichž většinou se užívá na školách hospodář. v Čechách, na Moravě a v Rakousích ; jsou to: Hospoddřskd čítanka (t, 1888; 2. vyd. 1892 Německá čítanka (actvu českých škol hospodář- ský-ch (t, 1891; 2 d.); Landivirthscha/tíkkes Lesebuch (t., 1891); řiospoddřské písemností {U 1894; 2 d.). O včelařství uveřejnil několik pojednání v >Českém Včelaři* (1893: O vě- domostech včelařských u Římanů v f. stol. p Kr. dle Plinia staršího) a spisek Včelařství »■ jeho důležitost v hospodářství (»Bibl. čes. bi> spodyň a dívek*, seš. 4.). Markantai (frc), vynikající, význačný. Markanton, ryjec, viz Rainiondi. Markasit jest kosočtverečná modiíikacr sirníku železitého (krychlová jest pyrit) a čkr četné isomorfní řady kyzů kosočtver. o obtcnr formuli R^^Qt. Bývá velmi často krystalk?- váný; krystally jsou typu buď tabu1kovitéfe>* aneb sloupcovitého, dle osy vertikální i dle j Mark Aurel — Markéta. 861 osy předozadní. Velmi častý jest srŮst dvoj- čatný, jímž vynikají komplexy krystallů cha- rakteristické podoby pro m.j jedinci srůstají dle ploch hranolu a vznikají tak komplexv čtyř jedinců, srostlých cyklicky dle různých ploch hranolových. Takové skupiny dvojcaté opětně seskupují se rovnoběžně za sebou, poskytujíce formy t. zv. kyzu kopinatého; anebo opětuje se srůst mnohonásobně dle téže plochy hranolové, a povstává t. zv. kyz hřebenitý. Vzácněji pozoruje se jako plocha dvoičatá doma (střechan) příčné. Kromě kry- stallů bývá m. častý v aggregátech kusových, paprskovitě vláknitých (kyz paprsčitý) anebo celistvých, povrchu ledvinitého, hlad- kého (kyz jater ní). Štěpnost jest nezřetelná dle hranolu. r= 6—6-5, //== 4-65— 488, tudíž o něco menší než u pyritu. Barva m-u jest kovově, spěŽově žlutá, bledSí než u pyritu, se zřetelným odstínem do šedozelenava. Často bývá ro. na povrchu pestře naběhlý. Složení FeS^ rovná se v 7o Fe 46*63, 5 53'37. M. pá- len v baňce vydává síru, se sodou na uhlí dává hepar; i ostatními reakcemi shoduje se s pyritem; v přírodě podléhá zvětrání v sí- ran železnatý (skalici zelenou) mnohem snáze než pyrit. M. vyskytuje se na rudních žílách (Příbram, Šfávnice), v uhlí, zvláště v hnědém (znamenitý kyz kopinatý nachází se u Litnic a u Star. Sedla blízko Duchcova), i ve vápen- cích a slínech (Folkestone v Anglii). Kde vy- skytuje se ve větším množství, užívá se ho jako pyritu k výrobě kyseliny sírové. F.Sl-k. BEark Anrel viz Antonius 2). BEarkel, ves v Čechách, viz Markl. Markeliniin viz Marklesgriin. Markér (z frc. marqueur), v kavárnách a hostincích zřízenec, který přisluhuje u kuleč- níku; pak vůbec číšník. Karkersdorf: 1) M., ves v Čechách (hejtm. Děčín a Jablonec), viz Mark v ar ti ce. 2) M., ves na Moravě, viz Hradečná 2). 3) M., ves ve Slezsku (hejtm. Bruntál), viz Marklovice. — 4) M., ves t. (hejtm. Opava), viz Lcskovec 6 — 7). BEarkéta, chybně Margareta {Marga- ret hen), ves na Moravě, hejtm. Dačice, okr. Jemnice, fara Novosady, ps. Písečná; 46 d., 21 ob. č., 189 n. (1890). Markéta (lat. Margarita, t. j. »Perlac), jméno ženské. 1) M. sv., panna a mučennice, pocházela prý z Antiochie v Pisidii, osiřela brzo po naroz.ni a dána na vychování k venkovance, jež ji obrátila na křesťanství. Římský prae- tcKt Oiibrlus zamiloval se do ní, a kdvž ho nechtěla za muže, uvrhl ji do vězení. Ďábel v podobě dračí chtěl ji příměti k povolnosti, ale sv. M. znamením kříže ho pokořila (scénu tuto zobrazil Raflfael). Když se nepodařilo ji utopiti, stali ji. Památka její se světí dne 13. čce. Jelikož u nás v tu dobu začínají se žně, odtud pořekadlo: »Sv. M. vodí žence do žita.c 2) M. Skotská sv. (♦ 1046 — f 16. list. 1093). Pocházela z Uher a dostala se r. 1057 do Anglie, odkud se utekla po vpádu včv. Viléma Normanského do Skotska a provdala se tu r. 1070 za Malcolma III. Žila dobrodéní a šíření víry. Kanonisována Innocenciem IV. (1251). Svátek její slaví se 10. čna. 8) M. zv. Maultasch. vévodkyně koru- tanská a hraběnka tirolská (♦ 1318 — f 1369 ve Vídni). Jako jediná dědička svého otce, vévody korutanského a kdysi českého krále Jindřicha, l^la r. 1330 prováána za Jindřicha, syna Jana Lucemburského. Co následovalo (do r. 1336), viz ve či. Korutany (str. 895 až 896). M. nebyla spokojena se svým man- želem, jenž tělesně dospíval velmi pomalu, při tom však byl povahy drsné a násilné, a protože v Tiroísku vůbec česká vláda byla neoblíbena, byl Jindřich r. 1341 ze země vy- puzen a M. ve shodě s velmoži provdala se r. 1342 za syna císařova Ludvíka Branibor- ského (v. t. 38). Manželství její s Jindřichem prohlášeno od císaře za neplatné a překážka blízké příbuznosti prostě pominuta. Za vpádu Karla IV. do Tirol osvědčila M. statečnou mysl, hájíc sama zámek Tirol y až do pří- chodu manželova. Papežské klatby (pro svůj sňatek) byla M. zbavena prostřednictvím ra- kouským až r. 1359, a druhé manželství její i od papeže uznáno za legitimní. M. měla s Ludvíkem několik dětí, na živu však zů- stal jen Menhart, od r. 1352 zasnoubený s M-tou Rakouskou; tj^ž zemřel již r. 1363 a M. uznána opět za vládkyni Tirolská. Ne- osvědčila se však a ocitla se ihned v úplné odvislosti na šlechtě; i podařilo se Rudol- fovi Rakouskému ji příměti, že (26. led. 1363) odstoupila Tiroly vévodům rakouským a ze- mřela v zátiší ve Vídni. V lidové pověsti korutanskč nezanechala »b5se GretU sym- pathické vzpomínky. — Viz A. Huber, Ge- schichte der Vereinigung Tirols mit Oester- reich (1864). 4) M., královna dánská, norská a švédská (♦ 1353 v Kodani — f 1^12 ve Flensburku). O jejím panování viz Dánsko, str. 22. 5) M. z Anjou, královna anglická (♦ 1425 či 1429 — 1 1482), dcera krále Renéa a Isa- belly Lotrinské. R. 1445 byla piovdána za Jindřicha VI. Anglického, jehož ducha docela ovládla, tak že byla vlastní vládkyní. Jejím přičiněním r. 1447 padl vévoda z Gloucestru (v. t. 4), načež k vládě přišel její milostník vévoda ze Suffolku. Ve válce mezi červenou a bílou růží rozvinula překvapující energii a činnost (vítězství u Wakefieldu r. 1460 a u St. Albans r. 1461). Po porážce u Towtonu (1461) prchla přes Skotsko do Francie, ale její po- kus o vpád pomocí francouzskou se ne- zdařil a M. r. 1463 musila opět prchnouti. Nový vpád učinila r. 1471, dorozuměna s War- wickem, byla však od Edvarda IV. na hlavu poražena u Tewkesbury a padla v zajetí. Propuštěna r. 1476, odebrala se opět do Francie. Srv. Eduard IV. (7), Jindřich VI. (6) a Britannie Velká, str. 703. 6) M. Navarrská, dle rodiště též z An- goulemu (♦ 1492 — f 1549), sestra krále Františka I. Vychována na dvoře Lud- víka XII. velmi pečlivé, učila se italštině. 862 Markéta. španělštině, klassickým iazykům i hebrej- i stavů a proti reformaci hájiti co nejdárainíji štině. Po smrti prvního chotě, Karla, vévody i katolictví. Proti vyslání Albovu do Nizozemí alenc^onského (1525), odebrala se do Madridu ' M. rozhodně protestovala, když však Alba k uvězněnému bratrovi. R. 1527 provdala se skutečně přišel, M. r. 1567 resignovala a odc- po druhé za krále navarrského, Jindřicha ' brala se do Itálie. R. 1577 a opět r. 1579 d'Albret, jemuž porodila dceru Johannu, Filip II. nabízel jí zase nizozemské vladař- matku Jindřicha IV. Na svém malém dvoře ství a M. je r. 1580 se svým synein Ales- V Ncraku, na své universitě v Bourgech sandrem Farnesem přijala; nemohouc se však (Berry) a na dvoře bratrově podporovala s Alessandrem dohodnouti, M. r. 1583 od- nové snahy osvětové. Smýšlením klonila se stoupila. — Viz Reiffenberg, Correspondana^ k reformě náboženské, ale nepřestoupila de Marguerite ďAutriche avec Philippc n přímo. Její knihu Miroir de Váme pécheresse ' (1842) a Gachard, Corresp. de Philippe II (1531) zavrhla Sorbonna jako lutherskou. M. sur les affaires des Pays-Bas (1848) a Cor- skládala sice též básně milostné, ale v tvorbě respondance de Tarchiduchesse Marguerite její převládá stránka nábožensko-mravní, kře- de Pařme avec Philippe II (1867 — 81; 3 sv.l sfanství chápané spíše citem než rozumem. 8) M. Rakouská, dcera císaře Maxmi- R. 1547 vyšly její básně Marguerites de la liána I. a Marie Burgundské (^1480 — i* ISSC'. Marguerite des Prirtcesses. Jeví se v nich snahy Již r. 1482 zasnoubena s franc. daupbinem .-)řejmě reformační a snaha poučiti své okolí; Karlem (VIII.), r. 1491 potupně byla vrácera j cna básnická není veliká. Stránka mystická císaři. R. 1497 byla provdána za syna Fer- eví se i v Derniéres poésies. Nejdůležitější dinanda Aragonského Jana, který však ze- spis její vyšel teprve r. 1558 v Paříži pod mřel ještě t. r. V 1. 1501—1504 byla manžel- názvem Histoires des amans fortune\ a te- kou Filiberta Savojského. R. 1507 byla jme- prve r. 1559 docelen na vypravování sedmi- nována od otce vladařkou Nizozemí. EHpk)- denní Vheptameron. Vzorem byl M-tě Boc- matické nadání osvědčila při jednáni v Cam- caccio, jejž na její podnět přeložil do fran- bray v 1. 1508 a 1529 (tak zv. dámský mír. činy Le Magon (1545). Platónské idee, vážné vladařské za válek Karla V. s Františkem I. náboženské protestantské smýšlení a světská Proti reformaci v Nizozemí vystupovala, ale radost střídá se v těchto živě a duchaplně jako Marie Burgundská byla i ona stoupeis- dialogiso váných kázáních světských, vy pra- kyní reform v katol. církvi. M. zaméstnávala vovaných hladkým a lehkým slohem. Též se také malířstvím i básněním a napsala o drama pokusila se M. svým Životem Jefi- Discours de ses infortunes et de sa vie (vydal Šovýniy ale ukončila jen 4 oddíly v traditio- vše Jean le Maire, »Couronne Margueritique«, nálním stilu mystérii; dramatičnost ztrácí se 1549). Srv. Altmeyer, Marguerite ďAutriche v lyrice. »Marguerites« vyd. F. Frank (Pař., (1841) a Guinsonas, Matériaux pour servir 1873; 4 sv.); »Les derniěrespoésiesc Lefranc á Thistoire de Marguerite ďAutriche (186. (t., 1896); »Heptameron€ Leroux de Liney 3 sv.). Její korrespondenci vydal Bergh (Cor- (t., 1853; 3 av.), Fred. Dilaye (t., 1879), F. , respondance de M. ďA., 1845—47. 2 sv.). Frank (t., 1879; 3 sv.). Psali o ní: Durand 9) M. Valoiská, též Francouzska. (t., 1848), Sainte-Beuve (1843) a pak v »Cau- »královna Margot*, královna navarrská a series du lundic, VIL, Lotheissen (Berlín, francouzská (♦ 14. kv. 1553 v St. Germahi- 1885) a de la Ferriěre (Pař., 1891), angl. Mary en-Laye — f 27. bř. 1616 v Paříži). Byla James Darmesteterová (1866; franc. překl. P. dcera Jindřicha II. a Kateřiny Medici jské a Mercieuxa, 1900), J. Vrchlický, »Č. č. hist.«, II. vychována se sestrami a Marií Stuaitkoa 7) M. z Parmy, dcera Karla V. a holland- v rodišti. Dospěvši vynikala krásou, šatil* ské řemeslnické dcerky (♦ 1522 — f 1586 se nádherně a měla veliký vliv u dvora tc v Ortově). Karel V. uznal ji za svou (1529) směru nepříznivém reformaci. Byla maitrc-- a dal ji vychovati v Brusselu. R. 1536 pro- sou vévody de Guise, ale provdána za kra.t vdal ji za Florenckého Alessandra Medici Jindř. Navarrského, pozdějšího Jindřicha IV. (t 1537) a r. 1538 za Ottavia Farnese. M. Po sňatku jejím (18. srp. 1572) následovala však nenašla štěstí ani tu ani tam a zejména za 5 dni noc bartolomějská. Manželské st^ky život s Ottaviem byl jí zdrojem bolestných Jindřichovy s M-tou nebyly valné, raii&j útrap. Z toho ji vysvobodil Filip II., jméno- čtyřletý společný pobyt v říéraku (od srp. vav ji r. 1559 místodržitelkou Nizozemí. Tu I 1578). Odtud odebrala se M. do Paříže, méa spadá její Život dohromady s dějinami Nízo- účast v intrikách osobních i politickÝch, ale zemí a zvi. nizozemského odboje proti Špa- pro svůj nevázaný život pokárána veřeje^ nělsku (v. t.); M. osvědčila tu politický sniysl Jindřichem III. a internována i néjaký častá i rozum — jako vůbec celý její zjev měl zámku ussonském v Auvergni, kde vxníkly v sobě něco mužského, i jeji tělesná sou- kol. r. 1597 nebo 1598 její Mémoires, v době. stava byla více mužská než ženská — , ale kdy šlo již o rozvod s Jindřichem. Paměti právě v kritickém okamžiku chybívaly jí tyto jsou cennou památkou historickou i li- důraz, pevnost a důslednost jednání; pod- terární; účelem jich jest obhájeni živcca léhalať M. nezřídka příliš snadno vlivu okolí. M-tina. Slohem instinktivně přiléhajícím k věd Ostatně M. neměla se strany madridského rozvíjí tu M. zajímavý obraz své duše, stale dvora dosti volné ruky a zejména Granvella analysující a pronikavě psychologicky zkoo- (v. t.) ji značně omezoval. Úkol M-tin byl mající své okolí. >Mémoiry« končí r. 15S2, správu a vládu, pokud lze, vybaviti z vlivu K rozvodu došlo r. 1599 a po 6 letech ode- Markct-Drayton — Markham. 863 brala se M. do Paříže, kdež byl jejím tajem- dobé činnosti své docházel až do pamfletu níkem Maynard a almužníkem Vincenc de na osobnosti, nepohodlné konservat. straně, Paula. Jí vymřel rod Valoiský. Vedle >Pa- a jmenovité Katko vu. R. 1873 došlo ke kon- mětí« máme od ní i cenné listy a bdsné. R. 1648 vydáno vše Augerem dé Mauléon; nejlépe (mimo básně) Guessardem (1842) pro »Société de Thist. de Francec. fliktu s Turgeněvem, jemuž vyčetl podléza- vost před mládeží, načež tento odpověděl mu listem k redaktoru »Věstniku Jcvropy« (»Sočiněnijac, sv. X.), vrhaje mu zpět vý- Market-Drayton, městys anglický, viz čitku podlézavosti k oflficiálním kruhům. — Drayton. i Srv. K. Arseňjev, Kritičcskije eťudy a >Rus. Marketerie (frc. marqueterie), práce vy- Věstnik« (1866). Snk. kládaná, viz íntarsie. 3) M. Aleksěj Ivanovic, historik ru- Markétin ostrov viz Budapešť, str. 834 a). ský (♦ 1847). Studoval na ústavě kn. Bezbo- rodka a na hist.-fílolog. fakultě oděsské uni- Harkevld (MapReBHl3torija Rusov«» tehdy ještě jako: O vojnách s Ka\aňju v XVI. v. (»Trudy netiŠtěném, a nemající hlubšího významu IV. arch. sjezdac, s v. II.); /^a^^r^d^it^/a Ar»/ga vědeckého; Narodnyje nkrajinskije nápěvy v pari fskoj nacionaljnoj bibliotéké ^1492 — 1579 g. (Moskva, 1840); Oby čaji, pověr ja, kuchňa i na- (>Žur. min. nar. prosv.*, 90, 2); Ob i^braniji pitki maiorossijan (Kijev, 1860) a j. Sbírka na prestol Micliajila Feodoroviča {t,, 91, 9 a, 10); jeho rukopisů, vztahujících se k dějinám , Kačibej ili Gadfibej, predšesívennik Oděssy Malé Rusi, chová se v Rumjancevském mu- (»Zap. imper. Od. obšč. ist. i drevn. Ross.c, seu. — Srv. N. J. Makarov, Vospominanija sv. XVII.) a j. Novější větší práce M-ovy (>Osnova«, 1861). jsou: Dvadcatipjatilětije Imp. Novorossijskago 2) M. Boleslav Michajlovič, spisovatel univers. (Oděssa, 1890) a Grigorij Karpovič ruský (* 1822 — f 1884), pocházeje z polské Kotosichin i jego sočiněnije o Mosk. gosudar- rodiny trávil mládí na Volyni a nabyl pečli- stvě XVII v. (1895), kde se poprvé podává ^cho vychování vedením íranc. vychovatele, podrobnější a přesnější životopis Kotošichina načež ukončiv Richelieuské lyceum v Oděsse a kritisuje se zapsaný od něho historický vstoupil do státní služby k ministerstvu stát. materiál. statků. V 1. 1848—1853 byl úředníkem pro Markgraf Hermann, dějepisec slezský zvláštní služby při mosk. gen. gubernátoru, > (* 30. kv. 1838 v Chotěbuzi), jest ředitelem pak sloužil ve státní kanceláři, v minister- , městské knihovny a archivu vratislavského, stvě vnitř, záležitostí, od r. 1866 v minister- Vydal: Saiptores rerum Stlesiacarum, 7. — 10. stvě nár. osvěty; později byl členem mini- sv. (1872—77); Codex diplom. Silesiae, sv. 11., sterské rady. R. 1875 propuštěn okamžitě 14. (1882—89); Schlesische Lehns- und Besit\- ze služby, přijav 5000 rub. za spolupůsobení i Mrfe«wť/ď»t (1881—1883); Mitteilungen aus dům při převodu »S. Petěrburgských Vědomostí* Stadtarchiv ^u Breslau (1894—96). z rukou V. F. Korše na jméno majitele. Byl ' BEarkgrafenland, krajina v jihozáp. díle horlivým spolupracovníkem »Moskev. Vé- 1 Černého lesa v Badensku, známá pěstováním domostí*, >Golosu« a >Rus. Věstnikuc. V mě- 1 výtečné vinné révy. síčníku tomto uveřejnil: rozsáhlou trilogii Markgrónln^en, město ve virtemb. kraji Četvei-t veka na^ad (1878); Perelom (1880) a' Nekaru, má 2845 oby v. (1895), pěkný kostel, Be^dna (1883 — 84). Značné pozornosti těšila I sirotčinec v býv. zámku, ústav pro učitelkjr, se práce Marina 17 Alago Roga (1873, do { pracovnu, parní cihelnu, starožitnou radnici, češtiny přel. Věra Čalounová 1894), načež ^ Zde koná se každého roku dne 24. srp. pa- M. věnoval se téměř výhradně belletrii. Dle štýrská slavnost s během o závod, románu >Perelomc napsal divad. práci Čad^ Markham [markem]: 1) M. Clements f/^ni (Olga Ranceva), která těšila se v 80. le- 1 Robert, zemépisec a cestov. angl. (♦ 1830 těch úspěchu a sehrána byla též na Nár. di- v Stillingfleetě u Yorku). Vstoupiv r. 1844 vadle pod názvem ^Dým života*. Sebrané do námořnictva, účastnil se v 1. 1850-51 vý- spisy (Sočiněnija) vyšly v Petrohradě (1885). pravý pátrající po Franklinovi, v 1. 1852—53 Jeho belletristické nadání nebylo veliké, ale ; a 1860—61 cestoval po Peru. R. 1860 stal se ostrým tendenčním zbarvením proti výstřel- ' tajemníkem v ministerstvě pro indic. zálež., kům liberalismu dovedl dodávati svým pra- 1 r. 1863 tajemníkem král. zeměp. společnosti, cím nemalého zájmu a poutati čtenáře prů- , v 1. 1865—66 cestoval po Ceyloně a v Indii blednou allegorií ze života vyššího úřed- a účastnil se v 1. 1867 — 68 výpravy do Ha- nického světa petrohradského. V poslední ' beše. Již r. 1858 stal se tajemníkem lond. 864 Markhausen — Marklosung. společnosti Hakluytovy, r. 1890 jejím před- sedou a vydal pro ni řadu stará, cestopisů. R. 1893 jmenován předsedou zeměp. společ- nosti londýn. V I. 1872—78 redigov. Geogra- phical Maga\ine, Ze spisů jeho uvádíme: Franklin's footsteps (1852); Cuico and Lima (1856); Travřls in Ptru and India (1862); The arctic navy list^ or a ctntury of arctic and anť arctic officěrs lyyS—iSjS (1875); Á life of John Davis (1889). Vedle toho napsal: Con- tributions towards a grammar and dictionary of Quichua (1864) a přeložil staroperujské drama Ollanta (1871). 2) M. Albert Hastings, námořní dů- stojník a polár. cestov. angl. R. 1873 plul na »Arctiku« s kapit. Adamsem k Boothii Felix, pak jako kapit. >Alertu< súčastnil se pol. výpravy Naresovy a dospěl na saních k 83® 20' 26" s. á. Zamýšlená výprava jeho s Henrym Gorn-Boothem do Země Frant Josefa (r. 1879) nezdařila se pro spousty le- dové. R. 1880 byl na ostr. Galapagos. Napsal: Cruise of the Rosario amongst the New fíe- brides (1873) ; A whaling cruise to BaffirCs Bay and the Gulf of Boothia (1874); The great fro\en sea o výpravě na >Alertu« (1878); A visit to the Galapagos Jslands in H, M, S Tří líin/ř?! (1880); Fúlar reconnaissance: Voyage of the Isbjórn to Novaya Žemly a in i8jg (1881). Pro společ. Hakluytovu vydal cesty J. Davisa. Markhaiuien ; 1) M., ves v Čechách při Ohři, hejtm. a okr. Cheb, fara Múhlbach, pš. Liebcnstein; 22 d., 113 ob. n. (1890), mlýn. Stávala zde tvrz. V XVII. stol. koupila větší čásf vsi obec chebská a popi. dvůr rozpro- dala. — 2) M., ves t. na hranicích česko- saských, hejtm., okr., fara a pošta Kraslice; 68 d.. 1 č., 936 n. ob. (1890), nižší cel. úřad, 2tř. šk., krajkářství. BEarkhor viz Koza, str. 1026 b). M&rU Sándor, histor. maďař. (* 1853 v Kétegyháze), jest od r. 1892 professorem středověkého dějepisu na universitě kološ- várské. Sepsal jazykem maďař.: Jiří Dó^sa a jeho VT^poura (1883); Marie, královna uher- ská (1885); Dějiny ^upy a města Aradu (1892 až 1895, 2 sv.) a j. Marklewioz Jan, duchovni spisovatel polský (t mezi 1. 1674— 80J, sloužil ve voj- sku, později vstoupil v Římě do stavu du- chovního a vrátiv se do vlasti stal se spolu- pracovníkem biskupa poznaňského, kanov- níkem krakovským, warmiňským, poznaň- ským a proboštem tarnovským. Spisem De alienatione sex villarum a capitulo Posna- niensi (1641) zahájil výpravu proti činnosti jesuitů v Polsku a neustával v boji {Repli- catío canonica ad responsum theologicum Soc. Jesu prov, Poloniae in materia Decimarum, 1650; Scandalum expugnatum in laudem inst. Soc, Jesu, 1654, a j.), až byl zbaven hodnosti, načež odebral se do Říma se stížností, ale zde r. 1655 uvězněn a propuštěn teprve k žádosti kapitoly krakovské na revers, že nebude již psáti proti jesuitům. Nicméně po několika letech vystoupil s novými stížnostmi proti jesuitům: Veritas bonae vitae.., (Kra- kov, 1671) ; Summus Poniifex ... (t, 1672). Slrv. jeho spis Carcer Romanus (Pař., 1666) a Lukaszewicz, Obraz histor.-stat. Poznaná (II díl). MarMreh, Mariakirch (franc Saintt Marie-aux-Mines), hl. město kaotODU t jm. v něm. okr. horno-elsaském, má 11.584 ob. (1895), 2 evang. a 2 katol. kosteljf, reálku, soud, vyšší dívčí školu, 2 nemocnice. Tex- tilní průmysl je značný: prádelny, tkalcovny, barvírny, appretury. Bavlněné tkaniny, které pod jménem articles de Sainte Marie-eiuc- Mineš nabyly světové pověsti, počal zde vy- ráběti v polov. X VIII. stol. J. Reber. V ctíte má M. 42 továren se 3000 dělníky. V okol: ložiska stříbrné rudy, na niž ve středovéks dolováno, což poč. AlX. stol. přistálo. Miirkisoh-RledlAiid, město v západo- pruském vládním okrese kwydzinském; mi 2265 obyv. (1890), evang. kostel, synagogi]. soud a starý zámek. Harkl, M ar kel, ves v Cechách, hejtx. íindř. Hradec, okr. Nová Bystřice, fara a pí St. Město; 22 d., 181 obyv. n. (1890), mlýn. Ves založena ve XI ÍI. stol. na podhnái hradu Landšteina. Záhy při ní vznikl kostd. z něhož zbylo nyní jen presbyterium. Markland [marklend] Jeremiah, klas filolog angl. (* 1693 v Childwallu — f 1^^ v Miltonu). Studoval v Londýně a Cambridge, později byl vychovatelem, od r. 1743 S v soukromí vědeckým svým studiím. M. patfi k nejlepším kritikům anglickým, ačkoliv unati jest, že častokrát emenduje i tam, kde nerj dokonce nutno uznati korruptelu. Ncjdůlcii- tější jeho publikací jest vydání Statiwju Silvae, o jejichž kritiku a exegesi získal s největší zásluhy (Lond., 1728, nové vydári opatřil Sillig, Drážď., 1827). Krit. a exeseí- cké příspěvky k auktorům latinským (Hon- tiovi atd.) obsahuje dále Epištola critica (Lot- dýn, 1723). Dále získal si platné áslohj okritiku řec. tragiků, zejm. Euripida, hlavcé tím, že vyloučil značný počet veršů inter- polovaných, a o kritiku Lysia a Maxima Tyrského. Práce jeho v tomto oboru jsoa: vyd. Euripidových Ifigeneii (t., 1771); Hmff- dationes in Euripidis Hippolytum (otištěné ve vydání Musgraveově, Oxford, 1757); Coniear rae in Lysiam (otištěné ve vydáních Tayo- rově, t., 1739, Reiskeově, Lips., 1774); ^^ notationes in Maximum Tyrium (ve vydáníc Daviesově, Lond., 1740, a Reiskeově, Lips. 1774). V obor tak zv. vyšší kritiky osát rozhodně neštastně, prohlásiv Ciceronoiy čtyři řeči post reditum a Ciceronovy liií! ad Brutum za podvržené {Remarks on tk Epistles of Cicero to Brutus, Londýn, 17*5. Poznámky M-ovy k Ciccronovým řečem pos reditum otištěny jsou ve Wolfové vydá^' těchto řečí (Berl., 1801). ^^ Marklesgnim, Markelsgrůn, vesvO chách, hejtm. a okr. Falknov, tara Guus Mariánský, pš. Gossengrůn (Kačerov); 35 d- 165 ob. n. (1890). Marklosung nazývalo se v něm. pn^^ Marklovice — Markolt. 865 předkupní čili retraktní právo, které náleželo členům noarky. Harklovloe {Markersdorf), ves ve Slez- sku, hejtm. a okres Bruntál, fara a pš. Brat- Tiovice; ^9 d., 16 ob. č., 624 n; (1^90), spo- řitelní spolek, raffíneríe železa a oceli, vý- roba železného zboží, pila, mlýn. Harklowioe: 1) M., ves ve Slezsku, hejt- manství, okr. a ps. Těšín, fora Pohvizdov; 18 d., 140 obyv. i>ol., 2 n. (1890). — 2) M. Dolně, ves t., hejtm. a okres Frýátát, fara Žibřidovice, pS. Petrovice u FrýStátu; 110 d., 726 ob. pol., 9 č. (1890), fil. kostel Nanebe- vzetí P., 2tř. ák. Alod. statek se dvorem a parostroj. pivovarem drží Jindř. hr. Laryš- Mdnnich. Popi. dvory: Pastuszyniec, Sowi- niec a Zimný. — 8) M. Górne, ves t.; 61 d., 406 ob.. pol., 2 č.,.ll n. (1890). Alod. statek se dvorem náleží Jindř. hr. Laryšovi-Mdnni- cbovi. Popi. dvory: Kempka a Zad^bina. Harknenklroheii, město v saském kraj. hejtmanství cvikovském, 4 km od čes. hra- nic, 504 m n. m., s 7270 obyv. (1895). Má soud, mést ikolu, odbornou školu hudeb- ních nástrojů, jichž výroba a strun zde velmi značná (ročně za 10 míli. mar.), spořitelnu, vodovod, průmysl, museum s cennou sbír- kou hudeb, nástrojů. Marko, král (1371—1394), syn srbského krále Vukašina, opěvaný v epických zpěvech srbských, ale z dějepisných památek málo známý. Král Vukašin, který se byl r. 1366 panství zmocnil proti Dušanovu synu caři Uroáovi, držel Skopje, Prilěp a Prizren a r. 1370 DubrovČanům vydal obchodní privilej spolu se synem svým Markem. Dle zpráv archivu dubrovnického stál král Vukašin v čnu r. 1371 se synem Markem a s vojsky svými u Skadru, aby odtud táhl na župana Nikolu Altomanoviče v dnešní Hercegovině, ale již v září t. r. zahynul na tažení proti Turkům v bitvě u Črnoměnu (dn. Čirmen) blízko Adrianopole. M. pak v 1. 1371—1394 jako král, poplatný Turkům, se držel v Pri- lěpu, jeden Čas i v Skopji. Spolu s bratry svými, Ondřejem a Dimitrem, založil klášter sv. Demetria na ^ Markově řecec u Skopje, který trvá doposud i s hrobem M-vým (po- pisy od Srečkoviče v »Glasniku«, sv. 46, a od Jastrebova v >Glasniku€, sv. 57). Vy- obrazen jest král M. na freskách starého chrámu sv. Michaila v Prilépu, jmenován na současných nápisech v Zerzevě a v Ochridě. Jeden rukopis sbírky Chludova psán je v kra- jině Poreči, když se >zbožný (blagověrný) král M.< ženil s Jelenou, dcerou mocného voj vody Chlapena, pána Beru (Berrhoea) a Vodenu. U Musachiho a Orbiniho se čte po- dání, že M. následkem této svadby držel město Kostur, ale že je vinou své ženy ztratil. Listin od Mka není, ale je známa jeho stříbrná mince s nápisem: >V Christa boga blagověrni kralj M.«. Jako vasall turecký byl nucen s vojsky svými účastniti se na po- chodech Murada 1. a Bajezida I. Byl-li ve -vojsku tureckém v bitvě na Kosově poli (1389), jisto není. Na podzim r. 1394 táhl s Bajezidem I. do Valach i e proti voj vodo vi Mirčovi a padl tam v krvavé bitvě »Na Ro- vinách* 10. říj. t. r. Dle vypravování Kon- stantina Filosofa v životopise Štěpána Laza- revide >b1ažený M,€ nerad šel na ten po- chod a před bitvou pravil sousedu svému Konstantinovi, rovněž jednomu ze srbských pánův Makedonie: »Prosím boha, aby kře- sťanům byl pomocníkem, já pak abych byl prvním z mrtvých v této bitvě.* Turci ieho území obrátili ve svou provincii, obsadivše již r. 1391 důležité Skopje. Bratří M-ovi utekli do Uher. Dimitraš (Dmitar, Mitar) Kraljevič nalezl útočiště u krále Sigmunda, který ho učinil županem stolice zarandské a kastellánem na hradě Világoši. Žil do r. 1407. bratr jeho Ondřej jistě do r. 1403 (srv. »ČČM.*, 1886, str. 258 atd.). — V národ- ních zpěvech a pověstech stal se >M. Kral- jevič* (M., králův syn) hlavní osobou. Po ce- lém poloostrově ukazují se jeho hrady, skály jeho mečem rozsekané, stopy jeho koně atd.; rovněž i v národní písni soustředěno na M ka všelicos, co se dříve zpívalo o jiných junácích. Srv. Chalanský, Južnoslavjanskija skazanija o Kralevičě Markě (Varš., 1895, 800 str.). KJk. Marko Karel, uher. malíř (* 1793 v Le- voči v Uhrách — f 1860 ve ville Apeggi u Florencie). Byl sprvu inženýrem, ale r. 1818 podporován jsa některými uherskými šlech- tici v Pešti a ve Vídni, oddal se malířství, načež odebral se do Říma, kde se vzdělal na krajináře. Po vzoru Poussinově maloval krajiny s biblickou nebo mythologickou stat- fáží, jako: Krajina kolem Tlvoli; Abraham vitá anděly; Diana na honbě] Křest Kristův; Zapui^eni Hagary; Jakub a Laban; Diana a Kallisto, Později žil v Pise a ve Florencii, posléze ve ville Apeggi u Antelly. M. vy- nikl také jako linguista (mluvil plynně 7 řečí), jako virtuos na flétnu a jako zručný Sermíř. ťokud byl nucen malířstvím vydělávati na živobytí, maloval (zvi. ve Vídni) podobizny a miniatury. Jeho krajinám pro pečlivé pro- vedení detailů nedostává se vyššího pojetí. Markobnuin (Markbrunnen, Marco- brunnen), studně v pruském vládním ob- vodu wiesbadenském mezi Erbachem a Hat- tenheimem, jest památná okolními vinicemi, kde daří se proslulé, znamenité rýnské víno >markobrunnské«. Markolt (Markold) zcZbraslavic, kněz táborský radikálního odstínu Korandova, od r. 1410 bakalář svob. umění. R. 1420 s Ko- randou a se Žižkou opustil Plzeň a byl pří- tomen bitvě u Sudoměře. Jako táborský theolog účastnil se hádání v domě Zmrzlí- kově (10. pros. 1420) a v kolleji Karlově (v říjnu 1424), kde zvi. M. Příbram mu vy- týkal učení (jehož ostatně M. nezapřel), že zlí kněží nepůsobí svátostí. R. 1431 byl v če- ském poselstvě u Sigmunda v Chebu a pak účastnil se jednání s konciliem basilejským. R. 1432 byl v Chebu, r. 1433 v Basileji a při- pomíná se zejména v důležitých dnech ke sklonku listopadu r. 1433. Padl v bitvé u Li- pan 30. květ. 1434. 860 Markolt — Markomani. Markolt zTedražic, příjmení vladycké rodiny, jejíž předkové byli r. 1401 Jan a Petr (t po r. 1520), řečení Mař kol to vé, sestřenci Jana Mutrplasa, od něhož, tu- ším, k erbu přijati. Po ném dědili statek Te- dražice u Sušice. Synové jednoho z nich byli bratří Brykcí a Diviš (1532), kteří se r. 1535 rozdělili o Tedražice. Tento zemřel, tuším, před r. 1544, prodav před tím svou polovici Tedražic. V držení druhé polovice byli bratři Petr, Adam, Jiřík, Jakub(snad i Kliment) a jejich sestry, kteří skrovný statek ten rozdéhli před r. 1553 a pak po kouscích prodávali. Petr seděl pak (1556) v Libři a Jakub (1659) v Holkovicích, ale prodal dvůr tudíž (1562) obci neporaucké. Diviš, syn jednoho z nich, zdědil peníze po Bohunce Švihovské, mateři (1580), a kou- pil si dvůr v Letově. Jeho, tuším, synové byli Jan (f 1619) a Diviš Bohuslav, z nichž tento dědil po mateři dvůr Dolanky. Jsa ka- tolík a ničím se neproviniv v 1. 1622 a 1623 nebyl trestán. Po něm se nikdo z té rodiny nepřipomíná. Sčk. Markoltovy rozar^vky neboli Krato- chvilná roimlauváni krále Salomauna nejmau- dřejšího s Markoltem, obličeje velmi škaredého a mr^kého^ kterjrf^ jako^ se čte ^ velmi vjrsokau výmluvnosti byl obdařen, jest název starší če- ské knížky lidové, jež asi v první polovici XV. stol. vznikla překladem z latiny. Patří v obor četby mezinárodní právě tak jako Ezop a Enšpigl, jichž osoby a skutky s Mar- koltem jsou na rovni. Původní jádro, s nímž jako vzdálená odnož souvisí obsahová pod- stata, tkví ve starých tradicích hebrejských, kteréž předvádějí Šalomouna v zápasech proti zlým mocnostem a lstivým odpůrcům. Z ná- zoru toho vznikly mnohé pověsti jednak ver- šem, jednak prosou; k nim řadí se také M. r. Jméno Markolt (lat. Marcolphus) u^i.- děno bývá ve spojení s hebr. slovy Markolis (Merkurius) a Malcol (Moloch) i tají v sobě podle všeho vybledlou představu dávné dae- monské bytosti, jakŽ ostatně ukazuji také parallelní jeho záměny, Asmodeus, Kitovras a Saturn. V písemnictví M. r. záhy vešly prostřednictvím latiny, avšak ustálené po- doby nabyly teprve knihotiskem po r. 1480 {Coliationes, quas dicuntur feci$se miituo rtx Salomon sapientissimus et Marcolphus^ facie deformis et turpissimus, tamen, ut fertur, elo- qtientissimus). Překlad český jest zdařilý, vět- ším dílem obratný ; starší jeho vydání z r. 1567 (v Olom.) a r. 1586 (v soupise knih po mlad- ším Melantrichovi) zcela se vytratila; teprve z r. 1608 zachován jest výtisk v kníž. biblio- thece roudnické. Patiskem z některého ne- známého vydání obnoven byl s mnohými změnami a mezerami někdejší text r. 1877 ve sbírce lidového čtení u dědiců Škarniclo- vých v Uh. Skalici (^Rozmlouvání krále Ša- lomouna s výmluvným Markoltem, obličeje velmi mrzkého*). Rozbor spisku podal Ant. Truhlář v >ČČM.« (1890, str, 53 až 65). Vý- voj rozličných versí na široké postáti litc- rárnč-historické podrobně vykládá Alex. Ve- selovský v rozpravách Slavjanskija skazanija o Solomoně i Kitovrasě (Petrohr, 1872), No- vyja dannyja k istoriji Solomonskich skaa- nij (»Sbor. imp. akad.< v Petrohr.; odlling., sv. 28, r. 1881) a Neue Beitráge zuř Gescb. der Salomonssage (>Arch. fůr slav. PhiU, VI., 393); podobně Friedr. Vogt, Die deutsd Dichtungen v. Salomon u. Markolí (Halle, 1880). Srovn. také Hagen-Búsching. Deutsche Gedichte d. Mittelalters, I. (1808); Hagin, Narrcnbuch. (1811); Hoffmann, OberJourdiiD de Blaivies etc. (»Zasedací zprávyc bavor. akad. tř. fil.-hist., 1871); Schaumberg, Unter- suchungen řPaul-Braune, Beitrage, IL, 1876); Jagié, Die cnristlich-myth. Schidit in d. russ. Volksepik (>Arch. ř. slav. Phil.«, I.); Bober- tag, Narrenbuch (1884) a j. Thř. Markoman!, kmen germánský od starich spisovatelů spolu s Kvády připojovaný k vel- kému kmeni Suevů, důležit je pro dějiny cř ské tím, že byl po odchodu gallských Bojů druhým obyvatelem našich zemí. M. ze svýdi původních sídel kdesi na Labi byli z pnraid kmenů německých, kteří prorazivše na jiho- západě pás lesa Hercynského pronikli k R}bq a hornímu Dunaji, vytlačivše odsud súíši gallské osídlení, a zde po jistou doba sedčl; tvoříce předvoj a čelo jibozáp. výbcjfl? ot- meckých (odtud vykládá se i jméno jqid tolik co Mark-mánner). Když na konci I. st př. Kr. vojska římská Drusem vedená počala i končinj' za Rýnem pokořovati a uváděti vod- vislost na Římě, vytáhl podle zprávy Tadtofj a Paterculovy Marobud, kníže markomanské, s národem svým na východ a usadil se ko^ nečně uvnitř hor Hercynských v zemi, v nix seděli dříve gallští Bojové (tito odešli jii před r. 60 př. Kr. k jihu) a na níž ristalo tkvíti i potom jméno země bojské Boiokit mum. Touto zemí byly beze vŠí pochybt naše Čechy, jak vedle jiného dokazuje i jméoc latinské Bohemia. V Čechách založil Maro- bud pomocí svého lidu mohutnou říši, jejs moc neprostirala se pouze nad zemí Ccskoc a kmeny staršími zde zbylými, raeri niná pravděpodobně v severovýchodní části byi již kmenové slovanští, ale i daleko na serer za hranice země České a na jih až k Di* naji. Velleius Paterculus praví výslovné jH 108), že po vítězných válkách Římanů v (f\ mánii nezbývalo jim nic jiného k pokořtti než tato velká říše Markomanská. Skutečné také Augustus chystal se k velké válce př* Marobudovi, jehož říše napadena bfti mea r. 6 se dvou stran : od Rýna pod G. ScntiK Saturn inem a od Dunaje pod vedením T> beria. K válce však nedošlo, když propoi-f nové kruté boje v Pannonii a Daln«c- Avšak domácí boje mezi Gcrmány postarast se brzy o zničení říše Markomanské. ^b"^ bud po porážce, již utrpěl od Arminiar.l' po Kr., vyhnán byl Katualdou ze své ř* r. 18 nebo 19, rok na to vyhnán i Katu^ a následek toho byl, že císař Tibcrius dru- žinu obou králův přesadil kamsi k dolnu"" toku řeky Moravy a založil tam nové. » Římě závislé panství pod králem VannicB- Markousch — Markovati. 867 Kmen markomanský sám zůstal však seděti ' Slovanův a domáhati se významu všeslovan- V Cechách, ale dle váeho asi tlačen jsa ne- ského státu. Jenom tehdy může nastoupiti ustále od severu sem vnikajícími jinými ná- cestu skutečného pokroku a normálního roz- rody a pak tím, že se nové středisko suev- voje. V kritických úvahách stál na stano- ské utvořilo v říši Vanniové, posunul sám visku >narodníků<. Vydal o sobe: Novéjšij svá sídla více k jihu, k Dunaji. Aspoň z kru- ; spiriti^m, jego fenomény i uČenija (Petrohrad, tých válek t. zv. markomanských, které 1877); Na vsřiéču (t., 1878), obsahující básné M., Kvádi a jiní ještě kmenové zadunajští , a vynikající úvahy o Někrasovu a K. Tol- podnikali v 1. 166 — 180 proti Římanům a stém {Poety idealisty)^ J. L. Markovu (Téorija v nichž tito ien energií samého cis. Msitk^. obščestvennoj dremoty) a j.; Ilja Muromec Aurelia docílili převahy a vítězství, je vidno, (t., 1880); Trilistnik (t., 1881, básně). — Srv. že M. a Kvadové měli svá sídla a středisko I >Nědělja«, 1883, č. 51. na Dunaji. Zdali v tom čase sahali sídly je-; 2) M. Jevgenij Lvovič, spisovatel rus. stě do Cech a ještě i v následující době až (* 1835 v ščigrovském új. kurské gub.), po po r. 451, kdy se M. naposledy jmenují v dě- matce byl blízkým příbuzným spis. Ganové, jinách mezi kmeny, kteří se připojili k vý- ' Blatavské, Želichovské a gen. Fadějeva. Stu- pravě Attilově do Gallie, jest alespoň velmi doval v Kursku a v Charkově přírod, vědy, pochybno. Obyčejně se tak soudí, ba Bach- , pak cestoval v cizině, r. 1859 stal se gymn. mann a j. na př. domnívali se. Že i z této professorem v Tule a záhy jmenován inspek- výpravy se ještě vrátili na čas do Čech, od- ' torem. Obrátiv na sebe pozornost statí kudž odešli na dobro teprve r. 563. Do- 1 o jasnopoljanské škole hr. L. N. Tolstého, mněnky tyto postrádají však positivního pod- \ povolán r. 1862 do ministerstva a v brzku kladu; za to se dosud hojně a oprávněné | jmenován ředitelem gymnasia v Simferopole soudí, Že zbytky M-nův utvořily na Dunaji a národních škol na Krymu, ale nesouhlase jádro historických Bavorův a Němcův ra- se směrem hr. A. D. Tolstého šel r. 1870 do koňských. Mezi některými historiky a archaeo- výslužby a věnoval se činnosti v zemstvé. logy slovansk5[mi zakotvilo se mméní, že M. ' Hr. Ignatěv povolal ho r. 1881 do kommisse nebyli Germáni, ale Slované, že jsou to před- 1 znalců, která měla vypracovati návrhy reform chůdci pozdějších historických Moravanův, , pro státní radu. Koncem let 80. stal se správ- i jméno že jest totožné (Wankel, Šembera, | cem voroněžského oddělení šlechtické a sel- PapáČek, Boguslavvski, K^trzyňski a j.) Mí- ^ ské banky. Mezi tím podnikal četné cesty po není to však před jasnými a určitými zprá- Itálii, Řecku, Turecku, Egyptě, Asii a po vámi historickými neobstojí. V literatuře byly ' Kavkaze. Literární činnost zahájil r. 1858, pé- dějiny M-nův projednávány nejvíce se zřete- stoval belletrii, kritiku, paedagogiku a publi- lem k válkám t. zv. markomanským. Z no- 1 cistiku. Nejcennějšími jsou jeho cestopisy, vějších prací vyčerpávají zde látku: Řežá- psané začasté s živým citem a poutavým bek F., Markomannskija vojny (Oděssa, 1896); I slohem. Spadají sem hlavně: Očerki Kryma Petersen E. a A. Domaszewski, Die Marc- (1873; 2. vyd. 1884); Očerki Kavka^a (Petro- Aurel Saule auf Piazza Colonna in Rom (Mni- » hrad, 1887); Putěšestvije na Vostok. Cargrad chov, lfe96). Pěkný přehled celku podává!/ Archipelag. V straně Faraonov (t, 1890); v tomto díle Th. Mommsen. Jinak o M-nech \ Putěšestvije po Svjatoj Zemlě (t., 1891). Ro- V Čechách srv. Palacký, Dějiny n. č., vyd. | many a povídky jeho projevují náklonnost Rieger I., str. 28 a násl., R. Dvořák jT^Čas. k rhétorice a sentimentální nasíádlosti. Živel Mat. mor.€, 1898, str. 4) a Niedcrle (»C. čas. autobiografický vystupuje v nich nejednou histor.c, 1900, seš. 2.) a j. Nle, ' na újmu umělecké formy. Nejdůležitějším Markoasoh viz Markoušovice. I z nich je román čeruo\emnyja polja (t., 1877). Markoaft, chybně, viz Markoušovice. i Z ostatních uvádíme: Barčuki (t., 1875, z upo- Markouiovloe, chybně Marko uš (^ar- mínek dětství) ; Učebnyje gody barčuka{>^ov*, kousch), far. ves v Čech. v hejtm. a okr. trut- [ 1880, pokračování předešlého); Beieg morja novském, má 112 d., 606 ob. n. (1890), kostel (Petrohr., 1880; z krymského života). Jako sv. Jana Křt.,r. 1787 vystav, nákl. nábož. fondu, ' kritik psal o Turgeněvu, Někrasovu, Do- 3tř. šk., pš., spořit, a záloŽ. spolek, sklárnu, broljubovu, Ostrovském a j. Jmenovité při- kamenouhelné doly, kamenné lomy a značnou I spěl k ocenění »KozákŮ€ L. N. Tolstého, ač výrobu plitenc^ho zboží, zvláště košů. | jeho paedagogické zásady, založené na cizích Karkov, Marky (M^irkus), ves v Čechách I vzorech, důsledně potíral. Rovněž nemohl se na úpatí Chlumu, hejtm. Krumlov, okr. Chval- spřáteliti s tendenčností Nékrasova. V publi- šiny, fara KřišCánovicc, pš. Velký Smědeč; čističe obrátil na sebe pozornost statí o advo- 14 d., 105 ob. n. (1890). j katech v >Golose€: Sofisty XÍX veka (1875) Markov: 1) M. Vasilij Vasiljevič, spi- , a od té doby byl spolupracovníkem před- sovatel rus. (* 1834 — f 1883), byl spolupra- nich listů rus., jmenovitě >Otěčest. Zapisek«, covníkem ^Sovremennikac a »Istorič. biblio- »Včstnika Jevropy«, »Rus. Rěči«, >Rus. Obo- téky« Černyševského, od r. 1863 >Rus. Inva- 1 zrěnija«, »Rus. Věstniku« a v poslední době lida , pak >Petrohr. Vědomostí*, kde v le- 1 >Nového Vremene*. — Srv. Sobranije soči- tech 1875—1877 redigoval feuilleton. Jako i něnij (t., 1877, I. díl: Publicistika i kritika; publicista byl činným hbvně za rusko-turc- 1 II.: Putěšestvija i pedagogija>. Šnk. cké války, tlumoče v »Ncděli* myšlénku, že | Markovati, markírovati, naznačiti, na- Rusko jest povinno postaviti se v čelo všech ' značovati, líčiti. Ve voj. m. krok, pohybo- 868 Markovic — Markovič. váti nohami jako při skutečné chůzi buď ma- lými krůčky nebo i často jen na místě sa- mém, aby četa nepozbyla stejného kroku. M. nepřítele při manévrech, kde běží o po^ učování skoro více theoretické, rozestaviti na postavení odpůrcova místo skutečných sil pouze slabé oddíly, které ukazují, kde by měly státi zástupy značně větší. Obyčejně markuje setnina celý prapor, četa celou set- i pš. Chrudim; 19 d., 140 ob^ č. (1890). Za vsi ninu jízdní, 2 děla celou batterii. Dělá se to na vršíČku íil. kostel sv. Marka. 2) M. Franjo viz Jihoslo váné, str. 445a). 8) M. Paja Adam viz Jihoslované,str. 502 a), Hárkovloe : 1) M., víska v Čechách uŽleb, hejtm. a okr. Čáslav, fara a pš. Žleby; 4 d, 126 ob. č. (1890), kostel sv. Marka (r. 1350 pleb.) a sv. Anny z r. 1692, popi. dvůr a ci- helna. — 2) M., ves t., hejtm. okr., hn i de MarkovlOS Matěj Ant, právník uh. (* 1751 v Pešti — t 1832 t.). Byl ncjdřÍTc na šetření vojů, aby vojsko pro své cvičení manévrující mohlo býti silnější. M. střelbu u dělostřelectva, při manévru po prvním vý- professorem přirozeného mezinári práva, ja- střelu vztyčiti praporečky daleko viditelné a | kož i státního práva uher. na právní aka- různobarvé dle toho, platí-li střelba nepřátel- 1 demii v Rábu, od r. 1780 po 26 let profes- ské pěchotě, jízdě nebo dělostřelectvu, uka- ^ sorem cirk. práva na univ. v Pešti, tío roki zující, jako by palba trvala dále, což se děje 1 1830 byl ředitelem univ. tiskárny. Napsal le- na šetření střeliva. FM. jména: Dissertatio inauguredis de fontibu j^ Markovlo: 1) M. Matěj starší, kazatel ris hungarici (Trnava, 1776); Principia )vn^ ecclesiastici regni Hungariae (Budín, 1/8) Syn jeho Jan Nep. de M. (♦ 1785, 1 1834 nejdříve ředitel statků, pak mimoř. assesscr evang. (♦ 1707 v Dobronivě — f 1762 v Sar- vaši na Slovensku). Po studiích v B. Šťáv- nici, B. Bystřici a v Prešpurku odebral se (1731) na universitu v Jeně. Navrátiv se do král. okresní tabule v Kyscku, r. 1830 před vlasti ustanoven kazatelem a evang. správcem sedá právnické fakulty, r. 1833 král. rada^ duchovním v Sarvaši. M. byl velmi plodným napsal: Epitomeinstitutionumjurísprívatih» veršovccm naučným; biblické příběhy, děje- garici (Budín, 1819; 2. vyd.. 1822), kteréi díio pis a zeměpis Uher, chvála selského stavu, ustanoveno za návod k přednáškám na vscd vlastní životopis — toť hlavní obsah jeho ústavech právnických; Adumbratio histom rýmů, jež většinou zůstaly v rukopisech: juris privati hungarici a j. Jelen dychtící po tekoucích vodách^ aneb sv. Markovld: 1) M., jméno malorus. rcKii: otčenáš s přídavkem písní iX1At)\ Píseň o chvdle ^i\tchX\c^é\iOy jehož někteří členové paviL stavu sedldckéko (1762); O potřebě navStěvo se též popolšténou formou Markevic. Za- vání domu (1747); Sloup ohnivým modlitby a kladatelem jeho byl prilucký kupec Mars písničky duchovní (1766); Historia církevní St. Avramovič (f 1712), dle podání žid, jebci í iV. Zákona^ summovné v rytmdch obsazená dcera Nastasja provdala se za hetmar.^ (Vratislav, 1766) a j. Viz J. Vlček, Dějiny Skoropadského a takovou měrou naň póso- čcs. literatury, ÍI., str. 115 a si. bila, že vzniklo pořekadlo: > Ivan nosit plachta^ 2) M. Matěj mladší, syn před. (♦ 25, břcz. a NasCa bulavu*. Její starší bratr Ondřej lA 1725 v Sarvaši — f 27. srp. 1793 v Praze), (f 1747) vynikl za Mazepovy vzpoury, sulsf Jako evang. kněz vedl po 6 roků duchovní setníkem gluchovským a plukovníkem iubct- správu v osadě Puszta-Fodimes, načež roku ským, ale pro násilnosti a hrabivost zbaws 1782 poslán do Prahy ke správě nově utvo- r. 1727 k rozkazu knížete Menšíkova bod- řené české církve augšp. vyznání, ^ ' .- t^ ,,. ^ , j ,_..?_, /_..-is-*, lemické spisy: Nevinný odpadlec i{ebné proukdyiní nevinnosti těch, kteří( se k nď f 1770), oblíbený bofenství V. A. připojuji (Praha, 1783); Notae | v duch. akademii kijevské, zůstavil otóirD? aainnocentem apostatam^ t. j proukdyini míst, denník za léta 1717 — 67, vydaný ve strucuéij na které^ se odvolává »Nevinný odpadlec« (t., výtahu s názvem Dnévnyja \apiski (Mosku 1783); Dekret sněmu kostnického o přijímáni 1859) a v původní formě v » Kijevské S3- pod jedním způsobem, přel. z Kašp. Royka (t, i riněc. Vnuk jeho Jako v Michajlovič H 1783); Kákání na nedčli druhou po Třech krď (* 1776 — f 1804) vydal pozoruhodný ^^ lích (t., 1785). — Srov. J. Jireček, Rukovět, I., Zapiski o Malorossiji, jeja fitěljach i prw^^ str- 9 a 10. děnijach (Pctrohr., 1798), základ to historidc- BEarkovió: 1) M. Bartoloměj, kreslič ' zeměpis, výzkumu a popisu Malé Ru^. Bra:^ a ryjec, původu dalmatského (* 1813 v Be- 1 jeho Aleksandr Michajlovič M.(* 1/90- nátkách). Záhy osiřel a ocitl se u veliké bídě, f 1865) otiskl historické listiny z rodinnét^í než přes to vlastní píli a vytrvalosti vzdělal archivu (»Ukrajinskij Žurnál c, 1824) a /s^o''* se na akademii benátské jako ryjec a litho- | českaja \api$ka o dvorjanskom sosloviji i^' graf. Vydal velké množství rytin, zvláště: janskich imuščestvach v čemigovskQJ ^ub. {^wi' Sv, Annu s malou Marií (dle Grigolettiho), těrialy dlja statist. Rossijskoj imperiji* í Podobiznu Marina Falieriho (dle Lipariniho), o sobě, Černigov, 1824). Byl po šest Kt mař- podobizny slavných Bcnátčanů pro Mutinel- šálkem Černigov. šlechty a na svých siatdrt liovo dílo: ^Anna]i urbani di Venczia«; rov- hodlal osvoboditi sedláky již před zrušeoLU něž ryl pro dílo Paolcttiho ^ll Fiorc di Ve- ; nevolnictví; návrh jeho nebyl však vládci nezia* několik listů. Nejlepší jeho prací jest schválen. mědirytina zv. Pj/3 íforo na hl. oltáři kostela I 2) M. Afanasij Vasiljevič, ethnogrjí sv. Marka v Benátkách. i malorus., muž spisovatelky známé psea°' Markovičova — Markrab. 869 onymem Marko Vovčok (v. t.), vzdělal se v kijevské universitě a byl Členem Cyrillo- Methodějského spolku, pročež r. 1847 vy- pověděn do Orlu, kde se oženil a svoji choť nadchl pro zájmy maloruské. Pomáhal ji též při práci o proslulých povídkách z ma- loruského života. Později se rozešel s chotí a v Nemírově, kde sloužil, připravil k tisku cenný sborník malorus. přísloví Ukrainski prika^ki^ vydaný M. Simonovem s pseudon. Nomis (Petrohr.. 1864); účelem sborníku bylo ukázati v příslovích světový názor a ži- vot malorus. lidu od Kavkazu do Karpat. Hlavni účastenství M ovo v tomto díle do- svědčeno jest mnohými autoritami. M. f 1867. Srv. Ohonovskij, Istorija lit. rus. (III. d., str. 225 až 229); »Pravda€ (1889, XI. d., str, 157); A. N. Pypin, Istorija rus. etnogra- fijiJIII. d., str. 368). Markovidova viz Marko Vovčok. Marko- VoTÓok (MapKo-BoB^iomb), pseud- onym proslulé malorus. spisovatelky Marie Aleksandrovny Markovičové, roz. Ve- lí nské. Vzdělavsi se v institute, žila u pří- buzných v Orle, kde provdala se za spiso- vatele A. V. Markoviče. R. 1857 zaslala dvě povídky z malorus. života KuliŠovi, jenž byl jimi tak nadšen, že Žádal od ní nových prací a r. 1858 vydal je o sobě s názvem Narod- ntji opovidanňa Marko-Vovčka (2. sv.). Úspěch knihy byl neočekávaný a sám Turgeněv pře- ložil ji do velkoruštiny ít., 1859^. Stejně příznivě uvítány byly její povídKy psané velkorusky Rai^ska^y {^ narodnago rus, byta (1859), načež spisovatelce otevřely se sloupce předních časopisů ruských. Úspěch ten při- měl ji přestěhovati se do Petrohradu, kde se spřátelila se Ševčenkem, prohlásivším ji za svého nástupce a svoji literární dceru. Záhy potom rozešla se s mužem a odjela se svým synem za hranice. V polovici 60tých let usadila se opět v Petrohradě a byla s Písa- ře vem spolupracovnicí »Otěčestvenných Zá- pisekc Někrasova. Otiskla zde hlavně ro- mány: Živaja duša (1868); Zapiski pričetnika (1869). a povídky: Těploje gnéxdyško (1873); V gluši (1876) Tou dobou též hojně překlá- dala, jmenovitě z Vernea, Andersena a j. Roku 1871 vycházel její redakcí illustrov. časopis Perevody lučšich inostrannych pisatélej. Pro- vdavši se po druhé vystěhovala se koncem let 70tých na venek a zanechala literární čin- nosti. Sebrané spisy její vyšly v Petrohradě (1868—74). Co jímalo a okouzlovalo v jejích povídkách z malorus. života, byl poetický kolorit a jakýsi něžný, měkký ráz, kteréžto vlastnosti sbližovaly její pfáce s plody ná- rodní ukrajinské tvorby. Úspěchu napomá- hala i stručnost a jemná povahokresba, vzni- kající zřejmě z celkové nálady sentimenta- lismu. Úkaz, že rozená Velkoruska dostihla mistrovství v líčení malorus. života, že dle slov Kulisových > vypila jako včela boží nej- lepší rosu z kvítků malorus. řcči«, býval dlouho předmětem úvah, a mnozí připisovali její malorus. povídky jejímu muži (M. K. Čalyj). Domněnku potvrzovala i okolnost, že pozdější její práce ze Života velkorus. intel- ligence trpí přílišnou mlhavostí, suchým a drsným slohem. Není ^pochybností, že muž byl jejím spolupracovníkem, že poskytl jí jmenovitě národopisný materiál. Autorství její nelze však bráti v pochybnost, neboť ně- které z nejlepších povídek napsala v cizině, kdy nežila s mužem. Mimo to bližší roz- bor jich ukazuje. Že povídky nejsou čerpány ze skutečného života a že hrdinové jejich mají ráz divadelní. Jsou to z větší části pa- rafrase národních legend, psané slohem ná- rodních písní maloruských. V tomto Živlu daří se jí nejlépe. Jakmile chápe se úkolů vyšších a chce psáti společenský román, úsilí její se rozbíjí. K tomu její malorus. po- vídky objevily se právě v době oživeného zájmu k prostému lidu, v dobách boje proti nevolnictví, a nadšená, procítěná, andělsky něžná mluva jejich, vystihující psychologii lidi pošlapaných a potlačených, nalezla úrod- nou půdu. ríanejvýš humánní tendence a zdravý humor, jímž tu a tam vládne, pod- maňovaly si srdce při zjevném rozporu líčení se skutečností, a v tom právě jest její veliký význam v literatuře maloruské i velkoruské. Ostatně práce její převedeny byly i do ji- ných evropských literatur, jmenovitě do slo- vanských. Srv. O. Ohonovskij, Istorija lite- ratury rus. (Lvov, 1891; sv. III., str. 224 až 280, kde uvedena ostatní literatura a pře- klady). Z pozdějších úvah viz Čalyj, >Kijev- skaia Starina* (1894). Snk. Markovský Václav, čes. malíř (* 1789 v Praze — f 1846 1.). Prvního vzdělání v kresbě a v malířství dostalo se mu od Ludv. Kohla, učitele na norm. hl. škole malostranské v Praze, později navštěvoval akademii a maloval při tom četné podobizny a výjevy z českých dějin, jimiž brzo stal se chvalně známým. R. 1820 vydával s Machkem, Fůhrichem a Václ. Má- nesem obrázkové dílo Geschichte Bóhmens^ k němuž Hanka napsal německý i český text. Z obrazů M-kého jsou v díle tom: Zalofeni Prahy; Pohřeb Přemyslův; Smrf sv, Ludmily; Milada v Řimě; Korunování krále Vratislava I. \ Husitské kákáni a j., jež později maloval také v oleji. Obecnou 'pozornost vzbudil velkým svým obrazem: Karel IV, a jeho choť Blanka louči se s kardinály římskými, malovaným r. 1820. Stejného úspěchu dobyly si obrazy: ŽHka před Prahou; Žákova smrt; Karel IV, udili \ajatým šlechticům lehnickým svobodu. Některé jeho práce byly reprodukovány ry- tinami Dóblerovými (Sv. Jan Nep.) a Drdo- vými (Husitské kázání). R. 1838 svěřena M-kému oprava 136 malovaných tabulek dře- věných, chovaných v Křížové kapli karlštejn- ské, kterouž práci M. velmi dovedně vyko- nal. V posledních letech svého působení maloval hlavně pro kostely. Markrab Kliment, spisovatel čes. (* 1842 v Horažďovicích). Vystudovav gymn. v Jindh Hradci, bohosloví v Praze, kde r. 1867 vy- svěcen, kaplanoval v různých místech, až se stal farářem v Hobšovicích, pak v Družci, posléze děkanem na SmeČné. Od r. 1895 žije 870 Markrabí — Markvart. na odpočinku v Trpíně u Poličky. Napsal: Nedělní káianí (Praha, 1878); Křest. -katolický katechismus (t., 1880); Sváteční kákaní {i,, 1888); Kříiovd cesta (Slaný, 3. vyd. 1900) ; Cyklická kákaní (Praha, cyklus I. 1892; cykly II. a VIL 1896); Kákaní na nejznámější menší aneb ne- zasvěcené svátky (Olom., 1897). Mimo to na- psal mnoho článků z apologetíky, kateche- tiky, vychovatelství a kazatelstvi do katol. časopisů, některé povídky a životopisy. Markrabí a Markrabstvi vi% Marka. Markranst&dt, město v saském kraj. hejtm. lipském, s 5881 ob. (1895), má soud, cukrovar, elektrotechnický závod, z celého pak Německa největší továrnu na upravo- vání a barvení kožišin (přes 1000 dělníků). Marksohla^^: 1) M. Dolní {Unter-IA), ves v Cechách, hejtm. Kaplice, okr. Vyš. Brod, fara a pš. Něm. Rychnov; 15 d., 133 ob. n. (1890). — 2) M. Horní (O^er-M.), ves t; 25 d., 151 ob. n. (1890). Karktheidenfeld, město v Dolních Fran- kách nad Mohanem, přes nějž vede kamenný most, má 1985 ob. (1895), soud, lesní úřad, nemocnici a 6 pivovarů. Provádí se zde umělý chov pstruhů v největším rozsahu z celého Německa. Marktsohelken (maď. Ságy Selyk, rum. Seica maře), velkoobec v bolya-berethalom- ském pol. okr. vclkokokelské župv v Sedmi- hradech, má v 345 domech 1604 ošyv. (1890) (z nich 897 Rumunů, 612 něm. Sasíků, 95 Ma- ďarů), pošt. a telegr. úřad, řecko-kat., řecko- or. a luther. farní kostel, hlavní školu prot. a je stanicí trati Kis Kapus-Nagy Szeben-Fo- garaš. Obyvatelé zabývají se polním hospo- dářstvím, vinařstvím a chovem dobytka. Dkl. Hark Twain, vlastně Samuel Lang- horne Clemens, spisov. amer. (♦ 30. list. 1835 ve Floridě v státě Missouri), 13letý stal se sazečem, později lodivodem na řece Mis- sissippi, pak tajemníkem bratrovým v Nevadě, dále zlatokopem a později Žurnalistou. Tu počíná psáti své humoristické práce, jež mu získaly pověst světovou, pod pseudonymem M. T. (tak volají lodníci mississippští místo mark two, vyzývajíce k zaměření). O svých cestách evropských napsal drasticky komické The innocents ahroad (1869) a A tramp abroaá (1880), z nichž prvá doŠla neobyč. rozšíření. Práce M. T-ovy charakterisuje bezstarostný humor, zabíhající nezřídka za meze logické, ale oteplovaný jemným vystihováním dušev- ních jevů a přírody. Napsal: Hie celebrated jumpinf frog of Calaveras and other sketches (1867); The new pilgrim^s progress; The inno- cents at home (1872); novelly: Roughing it (1872); The gilded age (1873); Sketches old and new (1875); Adventures of Tom Sawyer (1876 až 1877, přel. K. Kohlman, Praha, 1900 u Otty); román The prince and the pauper (1882; do čest. přel. Ad. Wolfová 1899 až 1900); The stolen white elephant (1882); Life on the Mississippi (1883); Adventures of Huckle- berry Fin (1884); A Yankee at the court of King Arthur (1889) a The American claimant (1892; čes. překl. J. J. Benešovsk.-Veselého, Nápadník z Ameriky, Praha 1899, u Otty). Humoresky jeho překl. J. Vokác, R. jihia J. Schulz. Marknll Friedrich Wilhelm. hudebo: skladatel něm. (♦ 1816 v ReichenbachuuE- bingu — f 1883 v Gdaňsku), syn varhaníkův. vzdělal se v hudbě u svého otce, u varha- níka Klossa a posléze u Fr. Schneidera v Des- savě, načež dostalo se mu (1826) varhani- ckého místa v Gdaňsku. Zde působil pilné jako paedago^ a dirigent a jako sicladaU dobyl úspěchů operami : Mája u.Alpino (lg43 . Der Kónig von Zion (1848), Das W^ai/řwgff- /esř (1855), pak oratorii: Johannes derTáuftr a Das Gedáchtnis des Entschlafenen, symfo- niemi a 58. žalmem. Markas, ves v Čechách, viz Marko?. Markus viz Marcus. Karkns Josef Vítězslav, dramat, spi- sovatel čes. (* 1877 v Praze). Vystudovav akac. gymnasium v Praze, vstoupil k bance »Uniofl* kde dosud působí. Napsal : Bída, drama o 1 jedn. (Karlín, 1898); Život, hra o 2 děj (t.. 1899); Za štěstím, nálada o 1 déj. (t.,1899 ; Tereza, drama (Praha, 1899); Trest, dnm (hráno 24. břez. 1900 po prvé v cyklu mode: dramat na Smíchově) a přeložil z A. Schnin- Icra » Odkaze. Markusgríin, ves v Čechách, hejtm. Plaú okr. Kynžvart, fara Žandov, pš. Miltikor; 43 d., 230 ob. n. (1890), Itř. šk. a samoe Kneifelbachmúhle. Karkův problém neb Markova úlohi (geod.). Jest určiti polohu dvou nových boce trigonometrických, jsou-li dány pravoúhelft souřadnice Čtyř daných bodů trigonomem- ckých a jsou-li měřeny úhly horiiontální z, bodů nových na dané body trigonomctriáé Úlohu tuto řeáil po prvé Jan Marek (v. L Karkvareo: 1) M.. ves v Čechách nad Hřivickým potokem, hejtm. a okr. Lofflw fara Hřivice, pš. Opočno u Loun; 33 i 177 ob. č. (1890), mysli vna. — 2) M., ves'- hejtm. Pelhřimov, okr. Kamenice n. L, í^ a pš. Nová Cerekvice; 42 d., 274 ob. č. (189Ct mlýn a mysli vna. M. býval samostatnjti zbožím. 3) M., ves na Moravě, hejtm. a okr. Ds- čice, fara Český Rudolec, pš. Lipolec; 63i 326 ob. č., 24 n. (1890), Itř. šk., mlýn a sta- tek svob. p. Bedř. z Dalberku. Markvart z Hrádku, příjmení staročesko vladycké rodiny, jejíŽ erb byl štít červen} J na něm napříč zlatý pruh, nad helmou |^ koule se zlatými plameny, Pdvodišté jejič byl hrad Hrádek Sviňomazský za Slřibrcft Z rodu toho žili ke konci XIV. stol. btatij Sezema, Jan, Martin a Sulek, i Dif Lopata a j.). Jeden z nich byl Markvart ',1452^ a jeho jméno stalo se u potomkůp*!" jmenim. Potomci jeho se také roniti ^) Jan M z H. držel Hrádek, kterýipf»ii a koupil statek Řenče (asi 1520). Syo jd* Humprecht přikoupil r. 1526 Vodokrty* Markvartice — Markvartici. 871 r. 1542 Snopouáov a Předenice (f 1558; manž. i přeložen k deskám zemským za úředníka pod- Anna z Drahenic). Starší jeho syn Jiří držel I komořího, r. 1700 stal se místopísařem, čtvrt napřed Snopoušov a později Renče, které ! léta potom místosudíra, r. 1705 purkrabím prodal r. 1571 Marjané Muchícovně z Buková, | hradeckého kraje, r. 1707 podkomořím a ko- raanž. své. Bratr jeho Jáchym držel Sno- nečnč r. 1737 nejvýš, písařem a král. místo- poušov a zemřel r. 1573 bezdětek. B) Drz- 1 držícím. Majestátem ze dne 26. čce 1723 udé- déřové. Ku konci XV. stol. žili bratří Vá-, len mu úřad nejv. dědičného korouhevníka clav a Linhart, z nichž tento před r. 1515 vladyckého stavu. Zemřel dne 1. ún. 1739 zemřel. Václav měl syna Jana (1529 atd.), (manž. 1. M. Karola Odkolkovna z Ujezdce jenž držel statek Cebivo (f 1572) a z manž. ' f 1720; 2. Karolina Isabella z Malcánu). Ludmily z Šontálu měl syny Václava a Ji- j Kromě čtyř dcer měl dva syny. Mladší, Vá- říka, z nichž Václav asi r. 1575 zemřel, zů- 1 clav Jozef, oddal se vojenství a zemřel staviv sirotky, zejm. syna Jiříka; ten byl i r. 1736 před otcem. Starší, Frant. Václav, napřed pod poručenstvím strýců Nekmíř- , stal se r. 1719 radou nad appellacími, r. 1724 ských a později tety Evy (sestry Václavovy). | radou komorního soudu a r. 1739 hejtmanem Protože tito dědici záhy pomřeli, dostalo se pražského hradu. Zemřel r. 1743 neženat, a Cebivo do rodu Stroj etických, potomků Evi- ' tak zahynul tento vzácný rod, který svého ných. C) Linhart M. z H. držel Trpísty a českého původu nezapřel. Ze sester přečkala koupil Hrádek. Synové jeho byli Sebes ti án, posledního, tuším, jen Jozefa Sylvia, vdaná Jiří a Jan. Šebestián držel Nekmíř, koupil od r. 1712 Chanovská, od r. 1720 Vratisla- r. 1549 Herštein se statkem Úftovským a vova. Sčk. statek Klenovice a r. 1555 koupil Bělou. Markvartloe : 1) M. (Markersdorf), far. V 1. 1538 byl purkrabím na Karlštejně a ze- ves v Čechách, hejtm. Děčín, okr. Čes. Ka- mřel ke konci říj. 1562 (manž. Anna z Ebr- menice; 336 d., 11 ob. č., 1747 n, (1890), ko- nic). Bratr jeho Jiřík držel Trpísty a koupil stel sv. Martina (z r. 1701—03), 5tř. šk., pš , (1544) Malevice. Žil ještě r. 1573. Jan (napo- telegraf, stanice Čes. sev. dráhy Ebersdorf- slcd nejstarší) byl němý a držel statek, který i M. (Benešov-Tannenberk), 3 mlýny, pila a zapsal strýcům. Jiří měl potomky; neb po tkalcovství. Opodál Červený Dvůr se zá- něm se připomínají r. 1591 Jiří, r. 1602 Lin- 1 mečkem, dvorem, pivovarem. Ve XIV. stol. hart jako držitel Trpíst. Ze synův Šebestíá- i připomíná se tu far. kostel a tvrz. — 2) M., nových zahynuli nejdříve Linhart (f již i osada t. u Sobínova, hejtm. a okr. Chotěboř, 1568) a Jiřík (f v Uhrách proti Turku). Vi- fara Sopoty, pš. Ždírec; 7 d., 47 ob. č. lém, nejstarší z ostatních tří, měl Ůňovice (1890). — 3) M. {Afarkersdorf), ves t, hejtm., a zemřel r. 1569 z manž, Apoleny z Leskpvce okr., fara a pš. Jablonné; 128 d., 712 ob. n. dědicův ncmaie. Tan držel Nekmíř, pak Úňo- ; (1890), tov. na hedv. stuhy, mlýn a tkalcov- vice a dostal Blahousy. Zemřel ke konci ství. — 4) M., far. ves t, hejtm. Jičín, okr. XVI. stol. ^manž. Kateřina Pokovn a z Herm- , Sobotka, pš. Dol. Bousov; 72 d., 426 ob. č. žtorfu). Kryštof, bratr jeho a pán na Bělé, (1890), kostel sv. Jiljí (r. 1334 far.), 2tř. šk. byl dobrý vojín a pán práv znalý, pročež : Ve XIV. stol. připomíná se zde tvrz, na níŽ v rozličných kommissích potřebován (f kol. ' seděl Příbck z Markvartic. Fara, zaniklá 1590, manž. M. Voršila z Račína). Syn jeho v XVII. stol., obnovena r. 1753. — 5) M., Diviš měl po něm Bělou a po strýci Nekmíř ' ves t., hejtm. a okr. Krumlov, fara a pš. a kromě toho dědil čásť panství vrchlab- Velešín ; 31 d., 230 ob. č. (1890), zámeček a ského, které r. 1602 prodal, a Trpísty, které kaple. Roku 1398 připomíná se zde Racek prodal r. 1614. Procestoval cizí země, úča- z Markvartic. sten byl rozličných jednání veřejných, býval 6) M., ves na Moravě, hejtm. Dačice, okr. hejtmanem kraje plzeňského a zůstavil psané Telč, fara a pš. Stará Říše; 73 d., 411 ob. č. paměti svého rodu, které se však ztratily. (1890), Itř. Sk., kaple a samota Kasárny. — Konfiskací r. 1622 přišel o jmění a zemřel 7) M., ves t., hejtm. a okr. Třebíč, fara Ro- prý v cizině ok. r. 1625. Druhá jeho manž. ketnice, pš. Starč; 29 d., 203 ob. č. (1890). Anna z Říčan obdržela něco peněz ze statků Harkvartiol, jméno slavného rodu staro- zabraných, z nichž koupila r. 1636 Běleč. českého, z něhož zbyli jediní hrabata z Vald- Také držela Dub. Statek její zdědil syn Mi- 1 šteina, téŽ jediného, o jehož prvotním roz- r oslav, jenž zemřel 20. břez. 1665, zůstaví v >odu se nám dostalo podrobných zpráv z manž. Doroty VorSily Vřtanovské syna (1. u Paprockého o stavu panském str. 251, Jana Pavla, jenž držel Dub a dne 24. led. 2. v rukopise Gersdorfském v Budyšínč, 1669 zemřel. Z první manž., Anny Záborské, i 3. v sepsání V. fiřezana v třeboňském ar- měl syna Miroslava, z druhé, Zuzany Ma- chivu). Jméno rodu tomu dal Palacký po ximiliány Častolarky (t 1717), syna Václava pradědu jich Markvartovi, jenž žil asi Arnošta. Onen oddav se vojenství a stav uprostřed XII. stol. Synové jeho byli Heř- se nejv. strážmistrem padl 14. května 1692 man (1175—97; 1175 maršálek, 1177 komor- u Velkého Varadína. Polovici Dubu prodal nik, 1195 purkrabí kladský), jenž uvedl ci- bratrovi, ale ten r. 1689 týž statek prodal, i sterské řeholníky do Hradiště, Havel a Za- Drželpak rozličné drobné statky okolo Prahy, vise (1174—1189, 1184 purkr. boleslavský). r)otčený Václav byl pán práv znalý a v jed- , Heřman měl tři synv, Beneše (1197—1222), Tiání svém obezřetný. Stal se r. 1689 (jsa ; Markvarta (1197—1228) a Zaviše (1222). 22 léta stár) radou nad appellacími, r. 1693 ' Beneš byl purkrabím v Budyšíně (1222) a 872 Markvartovice — Marlborough. měl syna Beneše řeč. Okrouhlého neb Okrouženého, od néhož pošli páni z Micha- lovic a z Velešina. Bratr jeho Markvart z Března byl r. 1220 purkrabím na Děčíně a měl rozsáhlé statky v Boleslavská, jichž nabyl vydržením nějakého královského úřadu. Měl z manželky Hostilky čtyři syny, Havla, Chvála, Jaroslava a Markvarta. Havel (1233—53, t 1255) držel Jablonný, u něhož založil hrad Lemberk, a držel i Kladskou zemi. Z ného a z manželky nábožné Zdislavy (t 1282) pocházeli páni z Lemberk a a ze Zvířetic, kteří se později psali Zvířetickými z Vartemberka. Od Chvála, bratra jeho, který založil klášter ve Světlé, odvozují se páni z Polné. Jaroslav (1234—69) seděl na Hru- štici, pod níž, tuším, město Turnov založil, a byl r. 1239 purkrabím na Kameni u Perná. Měl syny Beneše z Dětenic, Havla z Rohožce, Voka zRotšteina a Zdeň- ka z Valdšteina. Od prvního pošli Dě- tenští z Valdšteina, od posledního nynější hrabata z Valdšteina. Potomci Jarkovi vyhy- nuli záhy a páni z Rotšteina na poč. XV. st., Markvart z Března (1255—1268), čtvrtý syn Markvartův, držel po otci dědičně děčínský úřad, na němž založil hrad Ostrý neb Šarf- štein. Syn jeho Beneš (1281— 1293?) založil hrad Stráž neb Vartemberk a měl čtvři syny, totiž Jana (f 1316), předka Děčínských neb Déckých z Vartemberka, Beneše (t 1332), předka Veselských, Markvarta, předka Kumburských, a Beneše, předka Kostských z Vartemberka. Prvotní erb, kráčející lvice, darováním císařským promě- něn v polovičný štít (asi 1246), který některé větve přijaly. Páni z Velešina podrželi prvotní erb do vymření a Valdšteinové neodřekli se ho nikdy. SČk, Karkvartovloe, ves v Prus. Slezsku, ve vlád. obvodu opolském, soud. okrese a far- nosti hulčínské, má 935 ob. č. (1894), 2tř. šk. M. byly původním sídlem ryt. rodu B ženců z Markvartovic, z nichž Jiří prodal je (1551) Jakubovi Volskému z Vole. Syn icho Daniel musil však M. prodati (1568). pro dluhy pánům z Vrbna a na Hulčíně. Tak M. sply- nuly s Hulčínem. Karky, ves v Cechách, viz Marko v. Mar^ (ital. Afarché) nazývá se kraj na vých. pobřeží sev. Střední Itálie, zaujímajíci provincie Pesaro-Urbino. Ancona, Macerata a Ascoli-Piceno. M. prostírají se od moře Jaderského až k Apenninu v rozloze 9748 km* s 966.408 obyv. (1892). O kraj tento byly dlouhé spory; r. 1523 připadl státu Církev- nímu, od r. 1860 náleží ke království Ital- skému. Karkytán (z ital. mercatante, prodavač), člověk, který vojákům na pochodech, v le- ženích, při manévrech, za válečných operací prodává potraviny a nápoje. Ač bývá sou- kromník, jen smlouvou vázán pluku nebo zá- stupu, stojí pod vojenskými zákony. Odzna- kem jest mu vojenská čepice polní a ve vojště c. a k. čcrnožlutá páska na levém paži. — Markyténka, ženština téhož zaměst- náni nejvíce ve vojště francouzském, kde mají k sukním krátkým i jakýsi stejnokroj, podobný braneckému. FM. Karkýz, angl. a franc. marquis, ital. mar- chesčf pův. tolik jako markrabí, šleditidÝ titul uprostřed mezi vévodou a hrabětem. Markýsa (frc. marquise), kryt, ochranni střecha před domy, na nádražích. Aby ne- bránila přístupu světla, bývá skleněná, ak- též plátěná. Se stanoviska uměleckého pů- sobí zhusta rušivě na vzhled průčelí. M-109 jmenují též nápoj z vína, minerální vody, cukru a citronu. Karlborovcrh rmálbórój: 1) M., mčsto v Anglii v hrab. wiltském nad ř. Kenneten, má 3343 obyv., kolh^j, obchod s obilim, sf- rem a sladem. 2) M., sev.-vých. provincie jižního ostron Novozealandského, hornatá, s několika ře- kami, má na 12.150 km* 12.483 obyv. (1896;. Moře na sev. tvoří fjordy, dále k jv. ai na velký záliv Cloudy-Bay jest pobřeží málo roř- členěné. Na půdě vzdělávatekié, jež zaujmi Vs veškeré půdy, pěstují se obilí, brambon a len novozcalandský. Pastviny, zaujímajic skoro polovinu půdy, živí 842.670 ovd, 9^- kusy hovězího dobytka, 5362 koní a m prasat. Hl. m. B 1 e n n e i m spojeno jest dn- hou 28 km dlouhou s Pictonem, hl. přiso- vem provincie. Odbočky vedou k ústí Aw- tere a do Renwicku. Zlata dobylo se r. 1893 za 216.000 fr. ^' Karlboroul^: 1) M. John Cburdili, vévoda, vojevůdce a státník angl. (* 1650- t 1722). Byl syn zchudlého royalisty za- stoná Churchilla a dostal se za páže k ré- vodovi z Yorku, pozdějšímu kráU Jakuba H zároveň se sestrou Arabellou, jci se ^ dvorní pannou vévodkyně a později officiáls. maitressou vévodovou. Vlivem jejím stal » M. r. 1677 gardovým poručíkem a získal s přízeň spíše smělým vystupováním nei ndř- laním. R. 1672 vyslán do Flander s6000«; jíny, poslanými Anglií Ludvíku XIV., pobj* 5 let ve franc. službách a nabyl tu vojen- ských zkušeností pod Turennem. Do An^' vrátil se r. 1677 a oženil se po roce sc^ rou Jenningsovou, jež byla družkou m-^ královny Anny; vlivu jejímu děkoval b mnohý svůj úspěch. Za Jakuba II. stal se generálem, peerem a baronem ze Sandrklge. R. 1685 potlačil odboj vévody z Monrooulíia. ale rozešel se s králem a vstoapil od r. 16^ ve styky s Vilémem Oranienským, k néofl přešel s oddílem vojska 25. list. 16S8. Viiéa jmenoval jej hrabětem z M., král. kooK^ a členem tajné rady. M. zvítězil nad h^' kem XIV. u Walcourtu v Belgii (1689' a p roce potlačil jakobitské povstání v Irsku, » uvaleno naň podezření ze 3tvků s Jakote? a uvězněn v kv. 1692 v Toweni pro ^ zrádu. Byv propuštěn neúčastnil se 5 let *?■ řejného života, ale navazoval styky s AmJ když pak se opětně dostal na dvár Viito*^ stal se vychovatelem dědice trůnu ?éw z Gloucestru a členem tajné rady. Do** plnou moc ke zprostředkování koalice pn* Marie — Mariin. 87^ Ludvíku XIV., odebral se r. 1700 jako vrchní velitel do Nizozemí. Nastoupením královny Anny na trůn (1702) počíná vrcholení jeho úspěchů. Se zetěm Godolphinem (v. tX jenž spravoval záležitosti vnitřní, působil M. 8 let. R. 1702 vypudil Francouze z Geldern a dobyl Lutichu a jmenován vévodou z M., markýzem z Blandfordu. R. 1704 táhl na po- moc císaři a s princem Eugenem zvítězil nad Bavory u Donauwórthu a pak nad Fran- couzi pod Tallardem u Blenheimu (blíže Hochstfldtu). Císař jmenoval ho říšským kní- žetem a daroval mu Mindelhcim (ve Šváb- sku) a parlament anglický dal mu dědičný titul a panství Woodstock, kdež proň počala stavěti královna zámek (Blenheimhouse). Roku 1705 byl za posláním diplomat, ve Vídni a v Berlíně, t/ r. v čci zatlačil maršála Villeroi z jeho postavení a 23. kv. 1706 porazil ho u Ramillies a přiměl Karla XII. v Altran- stčldtu k neutraíitě vůči koalici. R. 1708 po- razil Francouze u Audenardu, dobyl Liliu, Gentu a Brugg a r. 1709 porazil Villarsa u Malplaquetu. M. opíral se o whigy, ale v této době počíná v Anglii nabývat meči strana torystická, nepříznivá válce, a tím pod- tíná se M-ovi opora v Anglii. Zejména pů- sobil proti němu Harley a královnina ko- morná Mashamová. Harley utvořil se St. Johnem (Bolingbrokem) ministerstvo torysti- cké, M. zůstal sice vojevůdcem, ale proti jeho vůli projednány předchozí úmluvy míru s Ludvíkem (8. říj. 1711), M. obžalován ze zpronevěry a zbaven r. 1712 všech hodností. Odebral se do Hollandska, Belgie a navštívil v Německu své knížectví Mincklheimské. Po smrti Annině vrátil se triumfálně do Lon- dýna a Jiřím I., opírajícím se o whigy, do- stal opětně bývalé hodnosti, ale neúčastnil se již veřejného působení. Raněn mrtvicí v čnu 1716 odebral se do lázní Bathských a uchýliv se na venek zemřel po 6 letech. Pohřben v opatství westminsterském a po- zději na svém zámku blenheimském. M-ovy úspěchy diplomatické a vojevůdcovské kalí nízká zištnost a bezmezná ctižádost. Srv. W. Coxe, Memoirs of john, duke of M., with his correspondencé (Londýn, 1819, nové vy- dání 1847); Murray, Despatches of the duke of M. (t., 1845—1846); Alison, Military life of J., duke of M. (t., 3. vyd. 1855); Wol- seley, The life of John Churchill, duke of M., to the acce^sion of Queen Anně (t., 1894). 2) M. Sarahjennings, vévodkyně, chof předešl. (* 1660 — f 1744 v Londýně). Dva- náctiletá přišla na dvůr vévodkyně z Yorku a stala se přítelkyní král. Anny. R. 1678 pro- vdala se za M-a a r. 1683 stala se první čest- nou dámou provdané královny Anny a po jejím nastoupení na trůn vrchní hofmistryní a správkyní šatny královské (viz Anna 18). Hodnosti zbavena byla 6. dub. 1710. Odtud pfestává její veřejná Činnost. Nespolehlivé íejí paměti redigoval Hopke. Opak možno shledati v Histotre secréte de la reine Zarah et déB Zaraiiens (Haag, 1708—12, 2 sv.). Listy Ottflv StavDik NanCn^, av. XVI. >8 1900. její {Letters of Sarah, duchess 0/ M.) vydány v Londýně r. 1875. 3) M. John Winston Spencer Chur- chill, 7. vévoda z M. (* 1822 — f 1883). Zastával v parlamentě zájmy episkopální, r. 1857 vstoupil do horní sněmovny, r. 1866 dostal při utvoření torystického ministerstva hodnost lorda stewarda a po roce stal se předsedou tajné rady. R. 1876 jmenován mistokrálem irským a byl jím až po duben r. 1880, kdy ministerstvo Ďisraeliho padlo. 4) M.George Charles Spencer-Chur- chill, syn předeál. (♦ 1844 — f 1892), 8. vé- voda z M-u. Za života otcova slul markýz B lan d ford. R. 1869 vzal si za chof lady Albertu Hamiltonovu, dceru vévody z Aber- cornu, ale vedl život nespořádaný a rozve- den s ni r. 1883. Aby zaplatil dluhy, dal roz- prodati rodinné klenoty a vzácné obrazy sbírky blenheimské (1884) a oženil se r. 1888 s Američankou Lilian W. Price. Devátým vé- vodou z M. jest syn jeho Charles Richard Spencer-Churchill (* 13. list. 1871 v Šimle), jenž se oženil s dcerou millionáře Vandcr- bilta. Marie [marl], město ve franc. departem. Aisne, arrond. Laonu, na ř. Serre, při žel. trati Paříž- Anor, s kostelem z XII. a se zám- kem z XV. stol., má 2509 ob. Hedvábnictví, plátennictví, soukennictví, jirchářství, cukro- varnictví, olcjárny a obilní obchod; chov merinových ovcí. MarlétSEgriin, ves v Čechách, hejtm. a okr. Jáchymov, fara Ostrov, pš. Schonwald; 22 d., 113 ob. n. (1890), samota Eibischmuhle. Karlin Josef M., básník a romanopisec (♦ 1824 v Můhlbachu v Sedmihradech — f 1849 v Prešpurce). R. 1845 odebral se do Vídně na studium prot. theologie, byl krátkou dobu domácím učitelem, načež se zcela oddal spi- sovatelství. Stav se druhým redaktorem »Pe- ster Zeit.c přiklonil se revolučnímu hnuti uherskému a vyzval národ sedmihradských Sasíkův, jehož příslušníkem byl, ohnivým provoláním, by se účastnil povstání, a vstou- pil r. 1848 do uher. národní gardy. Přišed jednáním svým v rozpor s otcem i se svými soukmenovci, věrnými rakouské státní my- šlénce, brzo od povstalců odpadl a odebral se do Vídně, aby tu sloužil císařské věci. Vstoupiv do redakce listu >Wanderer€ psal nadšené články a zprávy o průběhu občan- ské války v Uhrách do >Augsb. Allg. Zei- tiing«. Jako tajemník generála Weldena ode- bral se k cis. armádě, postoupivší do Uher k potlačení revoluce, kde 31. kv. 1849 v Preš- purce padl náhle za obět choleře. Napsal: básně Folitische Krtui^úge im Sachsenlande (Sibiň, 1847); romány Attila (Pešť, 1847, 3 sv.) a Sulamith (t., 1848, 2 sv.). Brzo po jeho smrti vyšly: Siebenbúrgische Er\áhlungen (t., 1848); Jenseits der Wdlder (t., 1850); Magister Jeremiáš Zwieblein (Brašov, 1869); sebrané spisy jeho vydány pod názvem Geschiehten des Ostens (Pešť, 1847—50, I.— Vil. díl). Tak jako byl M. předním politickým básníkem Sasíků, tak byl také prviv'm jejich moderním 56 874 Marlinskij. — Marmara. spisovatelem, který bohatou látku z dávno- věkých dějin sedmihradských zpracoval v no- vell-e, dramatě a románě. — Srovn. Oskar Wittstock, Josef M. (> Archiv des Ver- pins fúr siebenbůrgische Landeskunde € , XXVI.). Dkl. Marlinskij Kozák viz Bestuževi 6). Marlittová viz J ohňová 4). Marlotte [marlót], čásť ženského kroje francouzského z 1. pol. XVI. stol. Byl to pláštík v předu otevřený, kratší nežli Šaty, s límcem stojatým. Karlow [márló], Great-M., městys v an- glickém hrabství buckinghamském nad řekou Temží, má 5283 obyv. (1891), čilý obchod s dřívím a obilím, koňské trhy. Oblíbené vý- letní místo Londýňanů. Karlowe [márló] Christopher (či Kit), básník angl. (♦ 1564 v Canterbury — ti. čna 1593 v Deptřordč zavražděn v hospodě), syn ševcův, chodil do King's school v rodném městě, později v 1. 1580—1587 studoval na Corpus Christi CoUedgi v Cambridgei, vedl život nespořádaný jako herec a literát vy- znávaje epikureismus a atheismus. Napsal tragédie: Tamburlaine the Grait (2 díly po 5 aktech), napsaný před r. 1587, poprvé ti- štěn r. 1590, sepsaný v pětistopých iambech (blancversích), první hru tohoto rozměru ve- řejně provozovanou (krit vydání Wagne- rovo, Heilbronn, 1885); The tragical history o/ Doctor Faustus (staré tisky z 1. 1604, 1616, 1624, 1631; mod. vyd. Breymann-Wagner, Heilb., 1889), jejímž pramenem byl anglický překlad německé lidové knížky Spicssovy; The Jew of Malta^ seps. asi r. 1589 nebo r. 1590, obsahově podobná Shakespearovu >Kupci benátskému* (starý tisk 1633, mod. Wagnerův, Heilb., 1889); Edward the Second, hist. tragédii vypisující pikle cizoložné krá- lovny a jejího milce proti králi-slabochu, slož.''kol r. 1590 (1. tisk 1598; nové vydání Wagnerovo, Hamb., 1871); The massacre at Parts, tragédie noci bartolomějské (prov. 1593); Dido, Queen of Carthage, M-em zapo- čatou, Th. Nashem dokončenou (tišt. 1594). Dále psal, ale nedokončil epos Hero a Le- ander, vlastně jen dvě >sestiady*, čtyři dalŠí dodal Chapman (1. tisk zlomku 1598, celku 1606), přeložil Ovidovy Amores a první knihu Lucanovu (tišt. 1600). M. je z největších před- chůdců Shakespearových; jeho dramata jsou výrazem divokého, nezkrotného tcmpera- mentu, krvavá, hrůzná a bezuzdná, při tom, přes uměleckou nekázeň a mnoho naivností, básnicky významná. Souborně jeho díla vy- dali : Dýce (Lond., 1850, 1862 a 1876, s úvo- dem), Čunningham (1870, s úvodem), Have- lock EUis (1887 s úvodem Symonasovým) ; >Selected Dramatic Works« vydal Percy E. Pinkerton (1885). Srv. Ulrici, M. und Shake- speaťs Verhaltnis zu ihm (»Shak. Jahrb.«, I.); Hertzberg, Shakesp. und seine VorlSufer (t., XV.); Faligan, De Marlowianis fabulis (Pař., 1888); E. Schraidt o »FaustU€ (»Jahrb. fůr rom. u. engl. Spr. u. Litt.«, XIV.); Th. De- lius, Faust u. seine Quelle (Bielefeld, 1881) a Zarncke v »Anglia«, IX. a tamže o jiných otázkách III. a VIL Marly, mřížkovaná látka z příze bavlDéoé nebo lněné zcela řídké tkanině se podoba- jící. Bére se na podšívky do dámských iúo* boukův a pod., kdyŽ byla appreturou, škTob^ ním potřebné tuhosti dosáhla. Dámy mnohdy vvšívají rozličné vzory do téchto látek vra- liJiné menší záclony je upravujíce. Ppp. Karly [marll], vlastně Ptiilippe deMor- nay, seigneur du Plessis méti, jež vyšly v L 1624—52 a zabírají 1.15^ až 1623; nověji řPaříž, 1824—26, 12 sv.)t\- dán La Fontenellem a Auguisem oddíl sála- jící po r. 1614, ale vydáni je nedostatecct Život jeho do r. 1606 vypsala chot ]é^ Charlotte Arbaleste. Marly-le-Boi |marli-le-roá], městečko v; franc. depart. Seine-et-Oise, arrond. ycrsaij- les v půvabné poloze na lev. břehu Seiny. p^ trati Paříž-Saint Germain, čítá 1491 obyv.Zir mek, oblíbené sídlo Ludvíka XIV.,bylvrei«- luci rozbořen. Četné villy Pařížanů (Sardo:- ova, Dumasova a j.), továrny nalučebniay* vlněnou přízi. Karmande [-mand], hl. m. arrond. ve fraac depart. Lot-et-Garonne, na pr. bř. Garonc! má 7000 ob. (jako obec 10.300 ob.), krássf got. kostel z XII. stol., kollej, obch. sod vinopalny, parní pily, obchod s ovocem i vínem. Tvoří uzel arah Bordcaux-Cettc « Mont-de-Marsan-Bergerac. Marmar viz M a r s. Marmara, Marmarské moře (tor. i^ mer denyji, ital. mar di Marmara, ^^-^ of Marmora, starověká Propontis, L j. Iw moří Pontu), zove se nitrozeraní moře oce průlivem Dardanellským (Hellésponlcm) * .1 Marmaros-Szigeth — Marmarošská župa. 875 Bosporem. Obrysy břehů evropských a malo- asijských propůjčují M-aře podobu elliptič- nou. Ž hlubších zálivů dlužno uvésti Ismid- ský^ vroubený, na sev. pobřeží malebnou tratí železné dráhy anatolské, potom záliv Mudanijskýs přístavem Mudania (někdejší Apamea) jakožto východiskem k turistickým výletům z Cařihradu do Brusy a na blízký Olymp. Největší délka M-ry jest asi 200 km a šířka 75 km. Míry ty shodují se poněkud s těmi, jaké udává již Hérodot (1400 a 500 stadií). Nejhlubší je M. uprostřed a v zálivu Ismidském (asi 1000 m); při počátku obou průlivů naměřilo se toliko asi 50 m. Evrop- ské břehy zapadají do M-ry příkře, jakkoli nejsou vysoký; břehy maloasijské zvedají se povlovně, ale jsou nialebnějši. Nápadně trčí z nich do výše Kapudagh, na poloostrově, kde rozkládalo se za milétských časů pro- slulé obchodní město Kyzikos. Ale také ze samé M-ry vypíná se několik souší, z nichŽ jest největší ostrov M. (150 km*), řec. JTpo- nóvvrjcog, proslulý jiŽ za dob antických zna- menitými lomy mramorovými a dnes také požehnanými vinicemi. Jméno toho ostrova přeneseno bylo i na okolní moře. Z větších obydlených souší jsou ostrovy Prinkipské, tur. Kizil A dal ar (t. j. Červené ostrovy), a to Proti, Antigoni, Chalki aPrinkipo, potom pět neobydlených : Pyti, Antirobito, Niandro, Platy a Oxy. Prve jmenované ostrovy byly za dávných dob bydlištěm a exilem takových osob z knížecího dvora, jimž bylo uloženo vyměniti purpur vladařský za závoj a kobku klášterní. Nyní jsou Prinkip- ské ostrovy předním místem výletním. Zvlá- ště jich vyhledávají zámožní Řekové. Spo- jení mezi ostrovy a Cařihradem udržuje se denně paroplavbou. Jiné z marmar. ostrovů jsou Kutali, Afzia a Aloni. Ký. Marmaros-SaElgr^th (t. j. Marmarošský ostrov ; rusín. Syhof), město se zřízeným ma- gistrátem na vtoku Izy do Tisy v marmaroš- ské župě v sev.-vých. Uhrách, má 14.758 ob. (1890), z nichž napočteno 9988 Maďarů, 2533 Němců. 1455 Rumunů, 643 Rusínů a 26 Slo- váků. Značný je počet židů (4960). Je sídlem všech ústředních úřadů župy marmarošské, státního staveb, úřadu, škol. inspektorátu, kraj. a okr. soudu, stát. návladnictví, polit. okr. (stoličného) úřadu okresu szigethského, advokátní komory pro obvody kraj. soudů marmaros-szigethský a beregszászský, stát. pošt. a telegr. úřadu, financ, ředitelství, vrch. kommissařství fínanč. stráže, berního úřadu, hl. solního skladu, stát. lesního ředitelství, král. lesního inspektorátu, okr. lesní správy, doplňov. velitelství a štábu 2. praporu c. a k. pčš. pluku č. 85; má ev.-helv. vyšší gymna- sium, nižší gymnasium piaristské, stát. uči- telskou průpravnu, stát. vyšší dívčí školu, méšť. a Živn. pokrač. školu a několik obec- ných škol, řim.-kat, řec.-kat. a ev.-helv. farní koster, synagogu, kollej piaristskou a župní nemocnici. Je hlavní stanicí trati M.-Szerencs a M.-Kórósmezo uh. stát. drah, solných a hor- ních drah M.-Akna Szlatina, M.-Kis Bocskó, M.-S(5kamara>Sugatag a M.-Sókamara-Rdná- szék. Veliké jsou solní doly v blízkém okolí a značné výroční i týdenní trhy. Čilý obchod s dřívím a minerálními produkty; veliké parní pily, lihovar, pivovar, octárny. Z drobných Živností ve městě hojně zastoupených jsou zvlášť vyvinuty řezbářství a řemesla dře- vařská. DkL Marmaroiskli im^ v bývalém zátiském kraji v sev.-vých. Uhrách, má na 10.354*9 frm* 268.281 obyv. (1890), z nichž je 122.528 Ru- sínů, 64.927 Rum., 45.679 Něm., 33.610 Maď. a 492 Slováků, dle nábóž. 194.040 řec.-kat., 20.879 řím.-kat., 7763 helv., 392 lut, 124 řec- orth. a 45.073 židé. Obyvatelé žijí v jednom (hlav.) městě se zřízeným magistrátem (Mar- maros-Szigeth) a 159 obcích venkovských, rozdělených na 9 polit. (stoliČných) okresů. Na říš. sněm uherský vysílá župa 6 poslanců. Župu protékají Bílá a Černá Tisa a Četné jejich přítoky, které vesměs chovají hojně ryb. Celé území jest obklíčeno a prostou- peno Lesními Karpaty a jejich výběžky Mar- marošské pohoří zvanými, jen údolí Tisy tvoří v něm úzký, rovný pruh. Hory jsou dobře zalesněny, místy chovají ještě zbytky pralesů; rozlehlé alpské pastviny a lučiny v četných horských údolích umožňují chov koní, fiovězího dobytka a ovcí, kterým se zabývá valná čásť horalů. Hornatost, vysoká poloha a drsné, ač velmi zdravé a klidné podnebí nejsou polnímu hospodářství ani ovocnářství příznivý; v nížinách a na jižních svazích širších údolí rodí se kukuřice i pše- nice. V Husztu rodí se dobrá vína, kdežto ve vyšších polohách daří se jen ovsu a lnu. V lesích žije vysoká zvěř a v nedostupných horských zátiších vyskytují se medvědi, vlci, lišky a divocí kanci. Lesy dávají značné množství dubového, bukového a jedlového dříví, které se vyváží do středních Uher a Německa a také na místě v lesích řeže am- bulantními pilami na prkna, fošny, latě a trámky, z části na šindel a resonanční de- stičky zpracuje a v mnohých milířích na uhlí se pálí. Horstvo jest bohato na ložiska ka- menné soli, která v rozsáhlých dolech poblíž Akna-Szlatiny, Rónaszéku, Šófalvy a Suga- tagu dávají ročně přes million centů. Ale i jiné užitečné kovy a rudy (zlato, stříbro, měď, železo, olovo a jiné) se tu dobývají u Boršy, Budfalu, Kabola-Polyany a na dvou místech doluje se na kamenné uhlí. Známy jsou krásné křišťály zv. marmarošské dia- manty. Blíže Dragomíru objeveny dosti vy- datné prameny petrolejové, kdežto z přečet- ných jiných vod minerálních dlužno řaditi na první místo alkalicko-muriatickou kyselku od Šuliguli (blíže Felsó Viso). Živnosti a prů- mj^sl jsou na nízkém stupni. Výroba hrubých látek vlněných (halin). Jako domácí průmysl provozuje se výroba plstěných hrubých klo- bouků, vlněných houní, rukavic a lněného hrubého plátna. Při hornictví je zaměstnáno 1500 osob. Obchod s dřívím, dobytkem, sol a jinými minerály jest podporován železným drahami a dobrými silnicemi. Trať Szerencs- 876 Marmarošské pohoří — de Marmont. Marm.-Szigeth uh. stát. drah prochází v délce 71 km župou, kdežto trat Marm.-Szigeth-K6- r5smezd uh. st. drah (73 km), dále solné a horní dráhy Marm.-Szigeth - Akna Szlatina (7 km), Mařm.-Szigeth-lSis Bocskó (13 km\ Marm.-Szigeth-Sókamara-Sugatag (20 km), Marm.-Sziget-Sókamara-Rónaszék (22 km) a Taraczkoz-Tereselpatak (29 km) náležejí celou svou délkou župě. Horalské obyvatel- stvo je z nejvétší části na nízké úrovni vzdě- lání; obecné školy ani počtem nedostačují, ani zařízením nevyhovuji. Střední školy jsou jen v Marm.-Szigethu, v němŽ vůbec veškerý téměř kulturní Život župy se soustřeďuje. Dkl. Karmaroiské pohoři zove se část Les- ních Karpat v sev.-vých. Uhrách, která se táhne od Vereczke v mohutném oblouku až k sedmihradsko-bukovinským horám Roden- ským a k Tise a k jejím přítokům hojně ra- men vysílajíc vyplňuje téměř celou župu marmarošskou. Hl. pásmo tvoři rozvodí mezi Haliči a sev.-vých. Uhry. Táhne se jako ne- přetržitý, jen na jednom místě koroŠmez5- jablonickou silnicí přeťatý hřbet v délce as 260 km podél sev. a sev.-vých. hranice mar- marošské župy proti Haliči a Bukovině, kde pak přechází v Rodenský řetěz. Nejvyšší horské skupiny jsou: mohutný uzel černá Gora s vrcholem Hoverla (2058 m) mezi prameništěm Bílé Tisy a Čeremože, Pie- trosz (2022 m), Pop Ivan (1924 m), Svi- dovec s vrcholem Bliznica (1839 w) mezi Í>rameny Černé Tisy a Taracze, dále Bisztra 1811 m), Popadje (1782 m^ , Negrovec 1712 m) a j. Náležejíce nejvíce neogenním vrstvám třetihorním, uzavírají v sobě ohromná ložiska kamenné soli a skládají se z pískov- cův a slinuv. Dkl. Marmeláida (z portug. marmelo, gdoule), zavařenina z rozličného ovoce s cukrem na způsob povidel. Marmier [-miéj Xavier, spisovatel franc. (* 1809 v Pontarlieru — f 1B92 v Paříži). Cestoval po Evropě, Orientě, Africe a Ame- rice, vrátil se do Paříže, byl knihovníkem v ministerstvu vyučov. (1840-^46) a pak kon- servátorem při knihovně sv. Genovefy. Roku 1870 stal se členem Akademie. Řídil první >Revue germanique« (1829 — 36) a z prvních ve Francii poukazoval k liter, severským. Napsal zejména: Histoire de V Islande (1838); Histoire de la Uttérature en Danemark et en Suede (1839); řadu listů o Severu, Alžíru, Rusku, Čuchonsku, Polsku, Americe, Adrii, Černé Hoře a březích Baltu (1845—56); ro- mány a novelly: Les fiancés du Spit^berg (1858) a Gaiida (1860), poctěné cenpu Aka- demie; Vývare et son tresor (1863); Histoire ďun pauvre musicien ^1866); Les hasards de la vie (1868); Les drames du coeur ri868); Contes russes (1889); Prose et verš iSŠó—Só (1890X V^dle toho překládal dramata Goe- theova a Schillerova, Uoffmanna, Holbdrga a OehlenscMaegera a z jiných jazvků, též z ruštiny, na př. >Nouv. du Nord« (l882). — Srv. A. Estignard: Xavier M. (Pař., 1893). Marmoda viz Bataty. Karmol: 1) del M. Luys Carvajal, ce- stovatel a historik Špan. Jak v úvode svého popisu Afriky sám píše, účastnil se r. 153ó výpravy Karla V. proti Tunisu, byl zajat a ztrávil v zajetí v Mauretanii Tingintaoe (Ha- rokku a Fezu) 8 let. V průvode šerí& Me- hemeta procestoval celou sev. Afriko, na- vštívil i Egypt a pronikl až do pustin Sa- 1 hary. Po svém návratu do vlasti jal se na ' základě svých znalostí arabských spisovatele a vlastních pozorování spisovati dílo, jeiioi I. čásf vyšla pod titulem Descripdon generé de Africa v Granadě 1573, 2 sv.; II. ásť vy- šla v Malaze 1573 a 1599. Franc, překlad po- řídil Perrot ď Ableucourt, L'Afrique deLouys de M. (Pař., 1667; 3 sv.). Prvá kniha M-op díla obsahuje celkový popis Afriky ai k Ki- giru; druhá líčí války křesCanů s muhamID^ dány až do r. 1571. Obsah ostatních devíti knih jest zeměpisný. M. účastniv se ještén- pravý Filipa II. proti vzbouřivším se Maurk popsal ji v 3. díle: Historia de rebelion y a- stigo de los Moi-iscos del reyno de Granaa; (Malaga, 1600; 2. vyd. 1797 ve 2 sv.). Dii M-ova podávají nám nejlepší zprávy o Africt v XVI. stol. 2) M. José, básník argent. (♦ 1818 vBucdíb Ayres — f 1871 t.), studoval práva a bojo- val v novinách proti diktátoru Rósas, ]td ho dal uvěznit (1838); unikl však do Br.- zilie. Vrátil se r. 1852 po pádu tyrannoTt Proti němu bojuje M. a zároveň oslavuješ- mostatnost argentinskou v ódě *2S. kvétá* (1843), proslulé v celé španělské Americt Byl poslancem a na konec ředitelem Narodí knihovny v Buenos Ayres. Vydal Po^ j (1854) a popisnou báseň El peregrim {1^'- Vedle toho napsal dramata {Poeta, Bet- lado) a historický román z doby Rósasoíy , diktatury Amalia, jenž měl ohromný úspíá I a mnohokráte byl vydán, tak v Lipsku ro^^ 1862 a v Paříži 1896 (15. vyd.). Xarinolata, nejvyšší hora v již. Tirolslni •královna Dolomitů*, 3494 m vysoká. Xa t jest nejvétší ledovec již. vápencovýcb .^ (5 km^). de Marmont [-m6n] Auguste Frédé- ric Louis Viesse, vévoda Dubrovnitfy. polní maršálek franc. (* 1774 — f 1852 t Be- nátkách). Pocházel ze staré nizozemské ro- diny, usedlé ve Francii od XVI. stol. N^ vštěvoval dělostřeleckou školu cbálonskosi vstoupil do vojska. Při obléháni Toaiocs r. 1793 seznámil se s Napoleonem, kterÝ bc vzal r. 1795 do Paříže a r. 1796 do Miej^fc' pobočníka a vychoval ho na válečníka o^ pouštěje mu chyby a nevšímaje si idlcii^ jeho slabých stránek. Po bojích italskfc stal se brigádníkem a po výpravě do Egyp^ kdež vynikl u pyramid a obhájením Altx- I andrie, vrátil se s Napoleonem do Evropí ! (1799), podporoval ho 9. listop. t. r. přiij^* \ cení vlády direktoria a stal se státním radoa. ' Po přechodu přas Sv. Bernard veld M.J^ I lostřelectvu u Marenga a stal se za ů^ vrchním dozorcem d€Ío5třeleekým. Poslán dť Hollandska přešel s armádou tamní r. IS^ Marmontcl — Marné. 877 do Nčmec a účastnil se (v říjnu) válečných operací u Ulmu a pak okkupace Štýrska. Po míru preSpurském poslán do Dalmácie, stříci jí proti Černohorcům a Rusům (s tě- mito bojoval vítězně u Erce^u Nového). Za dobrou správu země, v níž zřídil mnoho silnic (do 1809), jmenoval ho Napoleon vévodou Dubrovnickým. Na to účastnil se bojů protira- kouských (u Wagramu, zvítězil u Znojma) a stal se maršálkem. Spravoval pak Illyrii s ne- omezenou mocí a převzal velení v Portugal- sku za Massenu (1811). Měl tu s počátku úspěch, ale poražen u Salamanky Welling- tonem (22. čce 1812) a raněn těžce v bitvě. Sotva že se vyléčil, svěřeno mu velení nad 6. sbo- rem, 8 nímž bojoval 2. kv. 1813 u Lútzena, 21. kv. u Budysína, 27. srp. u Dráždan a 16. až 18. říj. u Lipska (Mčckern). R. 1814 bo- joval ve Francii, a když po úmluvě ve Fon- tainebleau bylo se zříci Napoleonovi vlády pro sebe a svůj rod, přešel k Ludvíkovi XVIII. Dostalo se mu pairství a velení tělesné stráže, ale hodnosti tv neodpovídaly nadějím M-ovým. R. 1817 poslán do Lyonu potlačit nepokoje, r. 1826 zastupoval Francii při korunovaci Mi- kuláše I. v Moskvě. Vedle toho oddával se za zábavou podnikům průmyslovým a země- dělským, ale neměl při nich úspěchu. Roku 1830 nepodařilo se mu potlačiti povstání pa- řížské a po třech dnech (26.-29. čce) bylo rau ustoupiti k Saint-Cloudu, kde rozhořčeny dauphin v rozhovoru vyčetl mu nevěru vůči zájmům královským, ale starý Karel X. vzal ho s sebou do Anglie, kdež .se rozešli. M. marně pokoušel se o návrat do služeb Lud- vika Filipa; pobýval pak v Rakousku a na Východě. Své cesty vypsal ve 4svazkovém díle (Pař., 1837). Zemřel v Itálii a pochován v rodišti. Sepsal též Esprit des institutíohs militaires (1845) a za pobytu vídeňského své Mémoires o letech 1792—1814, jež vyšly v Pa- říži r. 1856 v 8 sv. a vzbudily živý odpor. Srv. P. M. Laurent, Réfutation (t., 1858). Marmontcl [-móntél]: 1) M.Jean Frang., spisovatel franc. (♦ 1723 vBortu — f 1799). Studoval v Toulouse, pak u jesuitů v Mauri- acu, a v 16. roce přijal střižení. Po 2 letech odešel do Paříže, kam ho Voltaire volal, a do- stal 2 ceny za poesii v Akad. franc, která i roku 1760 korunovala jeho Les charmes de rétude, épitre aux poétes a jmenovala ho roku 1763 svým členem, r. 1783 pak tajemníkem. Od r. 1771 stal se historiografem Francie. Veda život dobrodružný dovedl při hrubé pro- střednosti své práce, ač nebyl bez znalosti i vkusu, domoci se značného úspěchu mezi současníky. ZaČal skládati tragédie, z nichž Denys le tyran a Aristomene, pak některé texty operkom., pro skladatele Grétryho ne- málo se líbilv. Účastnil se při Encyklopedii^ kam psal o franc. literatuře, a souborně vy- dal Eiéments de littérature (1787). V >Mer- curuc, jejž řídil v 1. 1758—60, vydal Contes morauXf značně nemorální, ale veliké oblibě se těšící. Podobně o vkusu doby svědčí 24'— 5« 2' v. d., hra- ničí v s. s depart. Ardennes, na v. s Meuse, pa i. s Haute-M. a Aube, na z. s Seine- et-M. a Aisne a měří 8204 km*. Roviny, které většinou povrch tvoří, nejeví značných roz- dílů výškových, podobné ani pahorkatiny je prostupující. V severozápadě oep. Montagne- de^^Reims zabírá prostor mezi M-nou a ve- šlou, nejvyšší vrchol Montagne-de-Verzy do- sahuje tu 280 m. Mezi Vešlou a Aisnou roz- kládá se Montagne-de-St. Thierry, na j. M-ny k Seině táhne se pahorkatina v sev. zvaná Montagne-de -Vertus, v j. Montagne-de-Sé- zanne. Na sv. svažuje se do dep. hvozd Ar- goneský. Největší čásť dep., totiž severový- chod, náleží vápencům křídového útvaru, západ tertiérnímu útvaru bassinu pařížského. Vodstvo dep. náleží vesměs k úvodí Seiny, jež na j. v délce 21 km jeho územím pro- téká a mohutný přítok Aube přijímá. Větší čásť území odvodňuje ř. M., která v délce 169 km jím protéká a značné přítoky (Saulx, Fion, Coole a Somme) přijímá. Sev. Částí de- partementu protékají mocné přítoky ř. Aisny Suippe a Vesle. — Podnebí jest nestejné; ha jz. blíží se velmi pařížskému, na sv« má značnou podobnost s drsněl Šim lothrinským. Střední roční teplota v Chálonsu jest 10*6**C. Srážkami jest departement tento z nejchud- ších ve Francii, nejvíce stanic meteorologi- ckých má roční prŮmér 500 — 650 mm, kdežto průměr Francie celé jest 770 mm. — Oby- vatel r. 1896 bylo 439.577 '(53'52 na 1 kw*; 1881: 304.651 ob.), mezi nimi 16.534 císídcú; městské obyvatelstvo tvoří 43%. — Z vyš- ších ústavů vzdělávacích badtel jmt- no vány lyceum v Remeši, učitel, ústavy a škola uměl. -prům vsi. v Chálonsu, průpnvoá Škola lékařská a lékárnická v Remeši. Pole zabírají 5567 km*, louky a pastviny 383 km', vinice 149 km*, zahrady užitečné 28 km}, za- hrady okrasné 17 km* a lesy 1585 km\ Rokc 1896 sklizeno: 1,864.^82 hl pšenice, l,186.4Q6i: žita, 550.943 hl ječmene, 2,472.595 W ovsa; 865.997 q bramborů, 4,595.738 q krmnjcb rostlin, 667.288 q cukrovky, 720.142 hl vina, 1065 q ořechů, 35.267 q jablek, dále zelenioa. ólejnaté rostliny, luštěniny, konopí a b v neznačném množství. R. 1896 napočteno 48.780 koní, 119.895 hov. dob., 295.668 oro. 64.084 prasat a 3275 koz. Z 29.820 úlů vytc- ženo 238.560 kg medu a 49.640 kg vosku. - Z nerostů dobývá se vápenec, stavební ki< men, křída i rašelina. Z pramenů minerál- ních největší důležitost mají sermaizské 33 Saulxu. — Průmysl provozuje se xnačnoo měrou ; v 658 továrnách pracováno s 852 pai; nimi stroji o 12.703 koň. silách. Velmi sibi jest výroba šumivých vín; přádelnictvi 2 tkalcovství vlny jest v značném roikvéli Zpracování kovů provozuje se ve vysoM pecích sermaizských, zvonařství ve Vitry. nářadí polní a jiné v různých místech. Mo- dlářství, sklenářství, cukrovarnictvi, papír- nictví, pivovarství, knihtiskařství a mlyaář- ství rovněž dosti hojně se provoiuji. - Kommunikační prostředky měiyr.lS^ délku 7.443 km, Z toho bylo 683i!rm ieleznx, 195 km splavných řek, 70 km řek splavnýct pro vory, 183 km průplavů. — Obchod tý- vozný velmi čilý vede se Šumivými vícy, obilím, dobytkem, ovocem, výrobky tkalcov- ského, sklářského a kovového průmyslu, při; váží se hlavně surová příze, kaolin, sto koloniální, módní a uhlí. Dep. M. děli se na 5 arrondisseoientů, 33 kantony a 661 obci Arcibiskup sídli v Remeši a má suf&agpa tamtéž i v Chálonsu, seminář kněžskv^j^;^ v Remeši. Appell. soud. dv&r jest v hřSi porotní soud v Remeši, tribunálů drkevmc^ jest 6, obchodní tři. — Remi, ncjmocncjs. kmen Belgů, držel v době Kristově toto území; tito z velké části již latinisofaE v V. stol. zatlačeni úplně Gcrmany do po; zádí. Dlouhý episkopát sv. Remigia (450*1 533) získal nemalou moc a vážnost biskup&^ později arcibiskupům remešským, kteřiv 41' s. š. a 4« 3ř — 5® 62' v. d. v ploáe 6258 km* a hranici na sv. s dep. Meuse, na v. s dep. Vosges, na jv. s Haute-Sa6ne, na j. a jz. s Cdte ďOr, na z. s dep. Aube, na sz. s M. V již. části departementu zdvíhá se aŽ nad 500 m planina Langreská, ieŽ s vých. pokračováním svým, Monts Fauciíles, které v dep. Vosges ; se rozvíjejí, tvoří předěl vod mezi Seinou, Mósou a Sadnou. Se v. nad Mósou vypíná se osamělostí svou imposantní Montagne de la Mothe. Planina Langreská spadá k Saóně velmi příkře, na y. a z. klesá velmi povlovné a jest porostlá krásnými . lesy. Planina Lan- greská náleží geologicky vápencům, liasu a oolithu, vápence triasové a křídové skládají Monts Fauciíles. Největší (^ásC plochy dep. náleží povodí Seiny ; jen velmi . malá čásf od- vádí vodu do Mósy a do Sadny. Jz. část území protékají Ource a Aube, kterým ná- leží asi V4 depart ; skoro polovinu depart. (2934 km*) odvodňuje Marné, která tu pra- mení a v délčc 176/rm tej^e, s přítoky svými Suize, Rognon a Blaise. Uvodí Rh6ny náleží 1200 ^m', jež protékají přítoky Saóny Apance, Amance, Salon, Vingeanne a Tille; úvodí Mósy zaujímá jen 620 km*. Klimaticky náleží třem oblastem, vlastně území přechodnímu; přímořské podnebí sekvanské stýká se tu s drsnějším kontinentálním lothrinským a s teplejším rh6nským. Střed. prům. teplota roční jest v Chaumont-en-Bassigny 10'5*C, což jest asi. průměrná teplota celého dep. Roční množství srážek na různých stanicích meteorolog, pohybuje se mezi 600 — 1000 mw, R. 1896 bylo v dep. 232.057 ob., tedy 34*08 na 1 km* (n 1801 jen o 5402 ob. méně), ci- zinců 3514^ venkovského obyvatelstva byly skoro Vs všeho obyvatelstva. O vyšší vzdě- lání má péči akademie dijonská, lyceum chaumontské, koUeje v Langrech a veVassy a ústav učitelský v Chaumonté. Hl. zaměst- náním obyvatelstva jest zemědělství, které však jest dosti pozadu za většinou depar- tementů. Role zaujímají 3361 km*, vinice 135 km*, louky, a pastviny 455 km*, zahrady užitečné 23 km*, sady veřejné a okrasné za- hrady 14 km* a bohaté, krásné lesy 1897 km*. Celková produkce zemědělství je^vila se roku 1896 takto: 1,365.562 hl pšenice, 42.232 hl žita, 59.903 hl ječmene, 1,835.670/1/ ovsa; 1,188.512 q bramborů, 2,027.531 í bylin krm- ných; 19.278 q cukrovky, 328.780 hl vína, 636 q ořechů, 515 q jablek a malé množství olejových rosthn, luštěnin, hořčice a rozlič- ných druhů ovoce. R. 1896 napočteno 39.444 koní, 94.957 hoy. dobytka, 115.626 ovd, 54.136 prasat a 4686 koz, z 15.615 úlů vytěženo 61.250 kg medu a 10.165 kg vosku. Železných rud r. 1893 dobyto 145.158 ř, asi v 600 lo- mech dobýván kámen stavební, křcsací a mlýnský. Z minerálních vod zasluhují zmínky prameny lázni Bourbonne-Les-Bains, Attain- court a Lariviěre. — Závodů průmyslo- vých jest v. celém departem. 1904, s 15.800 dělníky, z nich 271 používá parních strojů v síle 8579 koňských sil. Ruda železná taví se ve vysokých pecích hlav. v okolí Saint- Dizieru ; ocel doma vyrobená stává se před- mětem rozmanitého průmyslu, hlavně však nožířství, jímž zaměstnává se asi 10.000 osob. Předení vlny, rukavičkářství, košikářství, mly- nářství, pivovarnictví, dřevařství, jirchářství a hrnčířství jsou mimo to nejdůležitější od- větví průmyslu. — Železnice r. 1898 měřily 609 km, spíavná M. 12 km, průplavy 74 km, všechny kommunikační prostředky 5567 km. Hlavní předměty vývozního ob- chodu jsou: železo, výrobky nožířské, že- lezné drobnosti, rukavice, výrobky košikář- ské, kvádrový kámen, brusy, dříví stavební a obilí. Přiváží se zboží módní, koloniální, lihoviny, výrobky truhlářské a 363.50Ó t uhlí, hlavně z Valenciennů, Saint- Etienňu, Crensotu, Ronchampu, z Německa a z Belgie. Departement rozdělen jest administra- tivně na tři arrondissementy (Chaumont, Langres, Vassy), 28 kantonů a 550 obcí. Dié- cése langreská, suffraganní Lyonu, má se* mináře v Langrech a koUeje církevní v Saint- Dizieru, Pierrefaitu a Aizanvillu. Appellační soudní dvůr jest v Dijonu, poratní scud v Chaumonté, tribunály I. instance jsou 3, obch. soudy též 3. Území departementu bylo obydleno v době římské kcltickými Lingony, ve středověku stálo pod značnou mocí svět- skou biskupa langreského, v 30leté válce strašně zpustošeno. — Srv. Champion, Lc dép. de la Haute-M. (Pař., 1889). dš, de Mames, hrabě, viz ďAngoulémé 3). Mami Jean ne, vlast. Jeannc Frang. Marnic re, současná spiáov. frc. (* v Tou- louse). Matka její, pí. Manoel de Grandfort, byla rovněž spisovatelkou. U dcery proje- vilo se nadání spisovatelské - velmi záhy; osmiletá napsala dětskou povídku La pluie. V 17. roce se provdala, ovdověla však záhy a za obživou oddala se divadlu; istudovala u Regniera a hrála na divadlech »Gymnase< a >Vaudeville«. Od r. 1887 věnovala se zcela literatuře. Knihy její se zálibou- obírají se ženou a tkví látkové i jazykově v Paříži. Zejména mistrovské jsou její dialogisované scény ze soudobé společnosti. Spisy její jsou: La femme deSilva; Amour coupable\ La princesse Sablitia; Dialogue des courtisa- nes\ Comment elies se donnenť, Comment elles s^babtllenť, Comment elles nous Idchent; Les enfantš qvi* elles ont\ Fiacres; Celtes qu^on ignore] A table. Vyšly většinou u Ollendorffa v Paříži. U nás o ni psal a překládal z ni v časopisech dr. Boř. Prusík. van Hamiz Filip van Saint-Alde-» gonde, státník nizozemský (♦ 1538 ~ 1 1598 v Lejdě), konal studia bohoslovecká pod Gal- vinem a Bezou v Genevě a osvojil si vše- stranné vzdělání. Vrátil se r. 1560 do vlasti pln nenávisti k vládě španělské a v povstání, které brzo vypuklo, zasazoval se pérem i me- čem stejně horlivě o osvobozeni: svého . ná- 880 Marno — Marod. roda. Jemu přičítá se sepsání t. z. kompro- missni akty, která dne 5. dub. r. 1566 místo- držící Markétě Parmské byla slavnostně před- ložena. Když přišel Alba do Nizozemska, uprchl M. se stranníky Viléma Oranien- ského do Německa, konaje mu platné dlužby. Vilém děkoval hlavně jeho obratnosti diplo- matické a řečnické, že byl r. 1572 (18. cce) uznán místodržitelem Hollandska, Seelandu a Utrechtu. M. vedl nejdůležitější jednání mladé republiky r. 1576 při (^^entském míru, r. 1578 na říšském sněme ve Wormsu, r. 1590 v Anglicku^ R. 1573 dostal se do zajetí špa- nělského a teprv po roce vyměněn; jsa purk- mistrem antverpským hájil toto město (1584 až 1585) proti Alexandrovi Parmskému, ale neuhájil ho, a obléhání skončilo vydáním města. Okolnost ta zjednala M-ovi mnoho nepřátel, tak Že rozmrzen veřejné činnosti se zcela zřekl a poslední léta života svého trávil na zámku svém Westsonburgu u Vis- sing, kde bavil se překládáním bible. Jemu připisuje se slavná píseň hoUandská Uj/- helmus van Nassouwen. Ve svých spisech napadá prudce a bezohledně církev katoli- ckou, což platí zejména o jeho pověstné sa- tiře Byenkorf der h. romische Kerke, kterou sám přeložil do němčiny, od jiných pak byla přeložena do jazyka franc. a angl. Sebrané spisy jeho vyd. Lacroix pod titulem >Oeuvres de Ph. de M.c (Brussel, 1855— 59; 7 dílů). — Srv. JuíJte, Vie de M. de St.-A. (Haag, 1858); Lacrobc a van. Meenen, Notices biograph. et bibliograph. sur Ph. de M. (Brussel, 1858); Frédéricq, M. en zijne nederlandsche ge- schriflen (Gent, 1882). Mamo Ernst, cestovatel afr. (* 1844 ve Vídni — t 1883 v Chartúmu). Studoval zoo- logii a vydal se r. 1866 s Casanovou, obchod- níkem se zvířaty, na cestu do Habeše. R. 1869 dospěl z Chartúmu přes Sennár první do Fa- dasi a po roce procestoval některé části Fa- zoglu. Po dvouleté cestě v území na Serafu a horním Bílém Nilu (1871—1872) sešel se v Gondokoró se Sam. Bakerem a vrátil se do Vídně, kdež uveřejnil: Reisen im Gtbiete d. Blauen u. Wehsen Sil (1874). R. 1874 byl u Gordona v Lado« pak s Langem v území kmenů Mundo a Makaraka, později cestoval v Kordofané a vrátil se r. 1876 do Vídně, kde vydal: Reisen in der ágypt. Aquatorial" proviní und in Kordofan in d. Jahren l8j4 bis 1876 (1878). R. 1877 odebral se na vý- pravu s Crespelem, ale onemocněv vrátil se do Evropy. R. 1879 svěřil mu Gordon správu provine. Galabatu, kdež se přičiňoval o po- tlačení otrokářství. Mamotratnik jest dle rak. obč. zákona (§ 273) ten, kdo své jmění nerozumným způ- sobem mrhá tak, že sebe nebo svou rodinu svévolnými nebo za zhoubných podmínek uzavřenými úvěrními smlouvami vydává bu- doucí nouzi. Aby rodina m-ova chráněna byla před lehkomyslnými právními disposi- cemi m-a, obmezuje se v právě jednotlivých národů způsobilost m-ova k právním jedná* ním. Za tím účelem prohlašován bývá m. za takového veřejně od soudu. Dle rak. občan, zákona (§ 273) musí soud prohlásiti za m a toho, o kom jest učiněno oznámení, že mrhá své jmění způsobem právě naznačeným. Dříre však musí soud celou záležitost vyšetřiti. Die p 184 cis. pat. z 9. srp. r. 1854, č. 208 ř. l, jest soud povinen zpraviti o tom, že někdo byl prohlášen m-em, notáře, v jehož okrsku se případ přihodil. M-ovi ustanoví soud opa- trovníka (kurátora). Podobně jako všechny osoby, jež stojí pod mocí poničenskou od opatrovnickou, nemůže m. vzíti na se žádoé břemeno, ani něco slíbiti, nesvolí-li k toten opatrovník (§ 865 obč. zák.). Dle § 568 obč zák. může soudem prohlášený m. pořizorab poslední vůlí jen o polovici svého jméoí; druhá polovice připadá zákonným dědic&in. Káro viz Vergilius. Xarobud nebo Marbod viz Narko- mani. Marobadum, město vzpomenuté a Pto- lemaia (Geogr., II., 1. XI., 29: Ma^fiovhfll Podle shody se jménem krále markoaua* ského Marobuda pokládá se obyčejné n sídlo tohoto vladaře, při čemž poloha jeho různě se udává. Klade se na místo Pnby, Budějovic, Chebu; v posl. době (»Pamáíky arch.«, XVII., 532 a n.) spojuje dr. Fič IÍ se znamenitým hradištěm stradonickÝm. Po- něvadž žádný současný pramen, ani Velleios Paterculus, ani Strabo, ani bližší než Ptole- maios době Marobudově Tacitus, nezná mě- sta M., jest možno, že Ptolemaios ze jméia osobního omylem učinil jméno místní (Kie- pert, Lehrbuch der a. Geographie, IS^. str. 537). Pp- Marooohetti [-kěti] Caři o, baron, so- chař ital. (♦ 1805 v Turíně — f 4, led. 1868 v Passy u Paříže), studoval v Paříži a vxdé- lával se u sochaře fiosia. Nedostav ceny fiat* ské odebral se do Itálie a vrátil se odtud r. 1827 do Paříže. R. 1831 dosáhl úspécfac. vystaviv v Saloně Dívku se psem a /WWa anděla. Pro Turin vytvořil jezdeckou sodiB vévody savojského Emanuela Filiberta, a niž se mu dostalo titulu baronského. Za vlády Ludvíka Filipa pracoval zejména bitvu tJt- tnappes na Are de TEtoile a hlavní oltář pro pařížský chrám sv. Magdaleny. Dále vytTořii pomník Belliniho pro Pěre-Lachaise a tfi sochy vévody Orléanského. V Anglii, kam se uchýlil r. 1848, vznikl Richard Uisrdct obelisk na památku angl. vojínů padtyCbia KrymM^jiidni socha WeUingtona pro GlasgOT, socha Thackerajrova pro opatství westminstcr- ské, ji\dní socha královny Viktorie a j. Maxóczy [-cij Géza, vynikající mistr &- chu (♦ 1870 v Szegedíně), nyní inžcnjr mé- sta Budapešti. R. 1895 obdržel první ceno hastingskou, r. 1896 druhou cenu v NorííD- berce, r. 1899 v Londýně druhou cenu a v led. r. 1900 ve Vídni cenu první » i stal * následkem toho mistrem šachu v Rakonsko- Uherském mocnářství. Marod, maroda, z fr. marauJ, v!astD< darebák, taškář, říká se o příslušnikn voj- ska, který je pouze lehce nemocen, íe oe* •ffrr Maroditz — Marokko. 881 třeba odevzdati jej do nemocnice, a na pod- chodu o vojínu, který pro jakýkoli neduh, nejčastěji pro únavu neb odřeninu na nohou, není schopen sledovati svůj oddíl a zůstává po zadu, tudíž jest loudavcem (v. t.). Že mnozí pod zástěrou neduhu se loudají za vojskem s účely nekalými, dalo asi podnčt, ie potupný výraz francouzský se přenesl i na vojáky poctivé a jen pochodu ne- schopné. Srv. Maraudeur. FM, Xaroditz viz Marti ce. Kairodnioe, dům pro marody, viz La- zaret, str. 741. Karoióió di Madonna del Monte, Jo- zo f, svobod, pán, c. a k. polní zbroj mistr (♦ 6. dub. 1812 ve Svidníku na Slovensku — t 17. říj. 1882 ve Vídni). R. 1825 vstoupil jako kadet do pěš. pluku č. 60., r. 1830 po- výšen na praporčíka, r. 1831 na poručíka, r. 1834 přidělen ke gener. Štábu do Milána a povýšen na nadporučíka, jako taký ma- poval na Moravě, ve Slezsku a v Itálii, r. 1843 postoupil na setníka v gener. št. a působil do r. 1847 u zem. velitelství ve Vídni. R. 1848 bojoval záhy již jakožto major v Lom- bardsko-Benátsku ve mnohých bitech a vy- znamenal se hlavně u Vicenzy 10. čna, zač odměněn křížkem Marie Terezie a povýšen na svob. pána s přídomkem z místnosti na tamním bitvišti. Při operaci z Verony na Mi- lán M. byl náčelníkem štábu u 4. sboru arm., v ún. r. 1849 přesazen ve stejném postavení ke sboru srbsiso-banátskému pod generálem Thodorovičem proti vzbouřeným Unrům, ale hned se stejným posláním do Sedmihradska ke sboru podmaršálka bar. Puchnera. Tam po několika bitkách proti povstaleckému vůdci Bemovi sbor byl nucen uchýliti se do knížectví Valašského. V čci r. 1849 stal se náčelníkem štábu 1. sboru hraběte Schlika a účastnil se jako podplukovník bitev při Tise a Maroši na začiátku srpna. V t. roce M. stal se plukovníkem a velitelem ogulinského pluku hraničářského č. 3. R. 1854 povýšen na generálmajora a brigádníka v srbsko- banátském sboru pod hr. Coroninim v Zc- muni, odkud tento sbor vytrhl v létě do kní- žectví Valašského a Multanského. V 1. 1856 až 1859 M. velel brigádě v Košicích a r. 1859 působil při ústí řeky Pádu. Po válce byl bri- ^rádníkem v Komuně, pak divisionářem v Lublani a později velitelem v Rjece. Ke konci r. 1860 povýšen na podmaršálka a r. 1861 přidělen ke 3. sboru armádnímu. R. 1862 stal se majitelem 7. pl. pěš., r. 1863 velel cvičebnímu táboru u Asola blíže Tre- visa. R. 1866 v bitvě u Custozzy 24. června velel 7. sboru armád, tak výtečně, že dostal křížek kommandérský řádu Marie Terezie. 3 týmž sborem porazil část vojska italského u Versy blíže Palmy Nuovy. V říj. r. 1866 přidělen zem. velitelství v Budíne, r. 1867 stal se velitelem cvičebního táboru u Mostu nad Lítavou, r. 1868 velícím generálem ve Štýrském Hradci a polním zbrojmistrem a r. 1869 zemským velitelem ve Vídni. 1. kv. 1881 odebral se na odpočinek a zůstal ve Vídni, kdež i zemřel. M. byl z nejvýtečněj- ších stratégů rakouských, znamenitý voje- vůdce, muz jasného rozumu, statečná a od- hodlaný bojovník, upřímný a neonroženě otevřený vůči představeným, vlídný k pod- řízeným, zapřisáiilý protivník veškerého licho- metnictví. FM. Karoim, městečko v prov. Sergipe v sev.- východní Brazílii, s 5000 obyv., v krajině pa- horkovité, příznivé pěstování cukrové třtiny; má důležitost obchodní a proto zřízeny zde cizí konsulátv. H^k. Karokáni viz Adamité. Marokko: 1) M. (arab. el Magreb, t. j. Západ, neb ei Magreh-el dksa, ncjzazsí Západ), císařství v severo-záp. Africe mezi I 28® 2* — 36*> s. š. a asi 0<> 40' — 11® 5' z. d., I ohraničené na z. okeánem Atlantským, na s. mořem Středozemním, na v. Alžírském a na j. Saharou, má rozlohu asi 812.300 ^m*, z čehož připadá 439.240 km^ na oblast sku- tečně spravovanou a ovládanou (bez oas ; Tuatských a oblasti pustinné), zbytek hl. na zájmovou oblast jižní (v. Afrika, str. 393 h^. Státního sčítání lidu posud není a proto při- bližné odhady obyvatelstva značně se liŠí, kolísajíce mezi 6 — 12 milí. Nejsprávnější jest asi odhad Lenzův na 8 milí. Pobřeží jest jednotvárné, místy skalnaté, místy značně mělké a písčité, bez zátok a chobotů moc- něji vyvinutých; z lagunovitých jezer větší jsou jen Merdža Rasel Důra v sev.-záp. cípu pobřežním. Odčleněným poloostrovem mohl by se nazvati jedině poloostrov Andžírský, vybíhající nejsevernějším bodem (mys Ceutaj do úžiny Gibraltarské. Z mysův cíůležitější jsou: mys Ceuta (nejsever.), mys Negr o, fiabazún. Třes For c as v Středozemním moři, mys Asemmur, DŽerř eš Šefúr, Cantin, Sim, Ghír a Nun v okeánu Atlant- ském. Podnebí jest velmi zdravé; patrně od sebe dělí se na pobřežní, značně vlhké, a vnitrozemské, t. j. podnebí západní Sahary, daleko sušší. Pobřežní podnebí stojí pod bez- prostředním vlivem barometrického maxima Atlantského okeánu, ležícího v směru zsz. Větry s.-v. převládají celý rok, hl. v létě; v zimě vyskytují se častěji dle Hanna bez- větří a větry s.-z. V jednotlivostech mají mí- sta v čáře pobřežního podnebí střední te- ploty: Mogador (27® 58' s. š., 15 m n. m.) le^í^C; Tangei-(aeM5', ^e-m-«;m.) 17-8«C; Marokko (3P 45' s. š., 530 m n. m) 21-7® C. Střední extrémy byly 37'2<> a 9*2^ Měsíční klesáni a kolísání teploty jest zvi. veliké v zimě, v létě nepatrné. Deštoměrťlá měření udávají 182 mm\ prší hl. v zimě, od září do dubna, léto jest úplně suché, bezdeštné. Te- plota v stínu největší 27*0'* C. V zimní době někdy vane hl. v již. částech horký, pouštní vítr harmatan (mezi říj. a ún.). Zaoblačnění jest řídké; rovněž bouře. Déšť přicházívá hl. z j.-z. Vnitrozemské podnebí je suché, úplně bezoblačné, rázu západosaharského. Bývá 293 dni jasné, 61 oblačný, 11 mračných, 43 dešťové. Celý rok panuje vítr s.-v., hlav. 882 Marokko. od květ. do září, v zimě .vanou často větry }.-v. a j., velice teplé. Hor opis M-ka jest jednotný, ježto vinut jest v jediném systému horském, Atlasu (v. t. a Afrika, str. 350). O geologii marocké v. Afrika, str, 360. Vodopis. M. náleží vodopisně k nej- vyvinutější části vysočiny Berberské. Okol- nost tuto přičiňuji hl. mohutné horské sou* stavy Atlasové, zachycující vláhu a napájející četné řeky, z největá části typy řek periodi- ckých. V celku náleží M. k úvodí okeánu Atlantského a moře Středozemského. Mimo to můžeme rozeznávati třetí vodopisný bas- sin saharský, pustinný, v nějž ústí se některé řeky vých. dpu Vysokého Atlasu. K oblasti středomořské patří nejmocnější řeka maro- cká vůbec, Muluja ÍMluja, starověká Mulu- cha)^ dříve pohraniční. Vzniká na úpatí moc- ného horského massivu vnitrozemského Aja- šinu, protéká hlubokou, dokonale vyvinutou údolní soustavou Ulad el Hadž, oddělující od sebe vých. cípy Středního a Vysokého Atlasu. Dolním tokem vytváří místy úzká, erosní údolí, jimiž odděluje sev. pobřežní massiv horský er Rív od východ. Malého Atlasu (Telí). Místy rozlévá se až do šířky 32 km. Má četné přítoky, z nichž s leva Vádí Msum, V. Serina, s pravá V. Sá. Úvodí Atlantského okeánu jest bohatší, zabírajíc celou záp. a vnitrozemskou čásf. Největším tokem jest Sebú (starověká Sebus), vyvěrající pod me« gaderským průsmykem v Středním Atlasu. Vytváří mnohá erosní údolí, tak Že skýtá pestrou scenerii krajinnou (z v. Sebú, u sta- rých 5. magnificus). Délka na 460 /rm, prům. hloubka 3 m, šířka Vi f^^' Má četné přítoky S/. Vergha, Řdem, V. el Leben, V. Fas a j.). íže než Sebú ústí se V. Bú Regreg (staro- věká Sála fluvius)^ známá již starým Říma- nům, vyvěrající v oblasti massivu Ajašin- ského, a menší pobřežní toky: V. Serrat, V. Melláh, zvi. však vyvinutá říční soustava V. Tensift, vyvěrající v bohatých vodna- tých pramenech v západní části Vysokého Atlasu (Dž. Tidilli). S jiŽ. svahu Vys. Atlasu a sev. svahu Antiatlasu sbírá přítoky Vádí Sús, pramenící se pod průsmykem Taghe- ratským. S jižního svahu záp. Atlasu a sev. svahu Džebel Bani sbírá vody V. Nún, zjiŽ. úpatí Dž. Bani stékají Četné prameny do nej- jižnější, pohraniční V. Drá. K bassinu sahar- skému náleží hlav. říční soustava V. Saura, ztrácející se v oasové kotlině Tuatské, V. Togha, vtékající do oasy Tafileltské, V. Idermi, spojující se v jezerní pánvi el De- bažat s V. Drá. Jezera, vyjímaje laguny Mer- dža Rasel Důra na záp. pobřeží, jsou říční, oasová, ale vždy periodická. Květena nejvíce blíží se španělské (cha- rakteristické Drotophylum, Pterospartum a Cleonia), V hornatých krajích jsou rozsáhlé lesy, v nichž ve vyšších polohách rostou ve- dle vždy zelených dubů cedry, smrky a jedle. Ve Vysokém a Malém Atlasu vyskytuje se čtvero zvláštních stromů : Callitns quadrivah vis, Fraxinus dimorpha, Pistacia atlantica a Pirus longipes. Mezi oběma těmito horstvy leží kraj stepní, význačný vysokými a tvrdými trávami. N^, jihu palmy, datle a jiné jiini ovoce. Zvířena podobá se alžírské. Veliké šelmy, lvi, pardalové, vyskytují se již zřídka, divod kanci, opice, hyeny dosti zhusta; na jihu jsou antilopy, pštrosové a j. Kobylky objevují se často hromadně. Národopisně vykazuje M. pestrou smě- sici. Dobré Vs obyvatelstva jsou Maurové, ostatek .Berbeři a jejich soukmenovci (na sev. Amazirghové n. Imazirghové, na jtha Šihíkové zvaní), přistěhovalí Arabové, Turci, Židé a černoši (tito jako otroci), ko- nečně něco málo Evropanů. Panujícím jazy- kem jest arabština, náboženstvím státním islám. Zemědělství je v plenkách, čímž vinna známá netečnost Hámitův i Arabův ke klid- nému rolnickému způsobu života. Podmínky přirozené, půda, podnebí i zavodnění, jsou neobyčejně příznivé, tak že při pilnosti a větší pracovitosti mohlo by býti M. země- dělskou zemí prvého řádu. Žně nestačí po- třebě domácí, tak že obilí musí se dovážeti Dobytka bylo r. 1890 dle přibližného od- hadu 600.000 koní, 4'5 milí. mezkův a oslů, 500.000 velbloudů, 7 milí. hověz. dobytka, na 60 milí. ovcí a koz. Vyniká hl. chov koně, který jest dobré jakosti, pevného složení, tak že se v značné míře vyváží. VétSí péči věnují sadařství, zahradnictví a místy umě- lému zavlažování; zvláště zahrady marocké vynikají velkou spořádaností. Ze zeměděl- ských plodin hlavně obilí, oves, sorgho (důra), kukuřice, rýže, rozmanité luštěniny (hl. hrách), len, konopí, šafrán, sezam, anýz; dále stromy agrumové, datle, mandle, ba- nány, strom granátový, fíky, hrušky, jablka, třešně, ořechv a j. Minerální bohatství test značné, hl. drahých kovů jest sice ve- liké, avšak dosud nedostatečně se těží; tak zlato nalezeno v četných křemitých i Žulo- vých vrstvách i v mnohých náplavech; na stříbro je bohato pásmo Vys. Atlasu mezi M-kem a Tarudantem a na jiných místech, rovněž železo, měď hl. v Antiatlasu daly zá- klad i drobnému průmyslu železářskému a měďařskému, omezujícímu se hl. na domácí výrobu některých nástrojů a zbraní. Vedk těchto zjištěna jsou také ložiska kamenné soli, uhlí, mramoru, olova, síry, bohatá jsou ložiska hrnčířské hlíny, na četných místech nalézá se rozmanité drahé kamení; v posled- ních letech zjištěny také minerálně prameny, hl. petrolejové. Obchod jest značný, ale mohl by býti čilejší, ježto jej podporuje příznivá zemé^ pisná poloha na důležitých obchodních ce- stách atlantských a středomořských. R. 1896 vyvezlo se: vlny za 2,714.000 fr^ vajec za 32,228.400 fr., bobův za 2,155.350 fr., papud orient, za 1,947.250 ír., cizmy za 1,825.675 fir^ kozí koňských za 1,655.425 fr., mandlí za 945.600 fr. Dováženo hl. zboží textilní v ceně 13,582.625 franků, cukr (8,629.725 fr.), čaj Mskrokko. 883 (2,605.475), mouka (902.65aX železo (555.075), vino a opojné nápoje (417.625), lodenové sukno (939.830), svíčky (881.375), podlážkové dříví (465.025y a j. Největší účast v obchodu má Anglie (7,475.700 frankdv), Španělsko (5,011.200), Francie (4,655.405), Německo (3,076,440), Egypt (1,371.900), ItaUe (383.625), Portugalsko (174.830). Dovoz téměř všechen prostředkuje Anglie (19,638.765 fr.). Ruch lodní soustřeďuje se hl. v 8 větších přísta- vech, jež jsou: Tanger, Tétuan, El Araich, Rabat, Mogadpr, £)ar el Baida, Mazagan, Saflíi, z nichž nejvíce počet lodí vystřídal se v pří- stave tangerském (1210 lodí o 324.185 t), nejméně v Safli (114 lodí o 68.286 ř). v celku obnášel ruch lodní: 2316 lodí o 914.469 ř v ceně 32,884.400 fr. (dovoz) a 23,146.175 fr. (vývoz). Kommunikační prostředky jsou ne- patrné; není tu dosud železnic, cesty sil- niční jsou špatné a zanedbané. Poštu obsta- rávají hl. cizinci; nejdůležitější pošt. spojení je z M-ka do Fésu. Telegrafní siC spojuje některá důležitější města. Míry, váhy a mince jsou sice samo- statné, ale užívá se často mincí cizích, hlav. španělských, íranc, rak. tolarů Marie-Tere- zie. Domácí mince, nejmenší jest drahma (okeát), dělící se ve 4 muzuná (uďžúh). Ústava. M. je absolutní monarchie; v čele státu stojí despoticky vládnoucí císař (sul- tán) s titulem emir el mumenín, to jest kníže věřících. Administrativní správa spočívá na rozdělení provinciálním. Roze- znávají se dvě hl. části: Blad el Makhzen, t. j. s.-z. čásf až po hl.. hřbet Vys. Atlasu, pevně organisovaná, a Blad eš Šiba, čásf od již. úpatí Vys. Atlasu až na jih, osazená hl. kmeny popíatnými. Obě tyto části dělí se v další drobné provincie poplatné, v je- jichž čele stojí vládou jmenovaný úředník, kaid zv., dohlížející nad správnýui odvádě- ním daní, jakož i vykonávající určitou pravo- moc nad knaenovými šeiky. V celku jest 44 distriktů správnícn, zv. amalát. Hl. m. Fés a Marokko. Finance státní nejsou skvělé, System budgetový není zaveden ; v celku ko- lísají státní příjmy mezi 6—20 milliony K (r. 1894 obnášel 2,018.000 K). Organ isace vojenská není dokonalá; vojenský sbor sultánův má 10.000 vojska pěšího (arkári) a 400 jízdy pravidelné, 2000 nepravid., 1 dělo. V čas válkv dosahuje válečná hotovost 40.000 mužův. Námořního loďstva není. V poslední době přikročilo M k úplné reformě, vojen- ství na základě evropském. Reformu prová- dějí franc. a italští důstojníci. Dějiny. Po úpadku Karthaginy vyvinula se v nyn. M-kú sanK>statná říše Maureta- nia (v. t.). R. 790 zmocnili se jí Arabové a založili zde samostatnou říši islámskou, dě- dičnou v rodě Idrfsovcův (v. t.). Potom zmocnili se žezla Fátimo.vci a po nich Mo- ra vide, kteří byli nuceni ustoupiti Mohá- dovcům (1147—1269). V polovici XIII. st. počínal nabývati velké moci an^bský rod Merinidovcův, sídlíc! v území od ř. Mu- luje y nejšever. cípu až ku Kasr el Kebíru (nyn.). R. 1269 emír Merinidovců zmocnil se M-ka bez boje a dynastie Mohádovcův uprchlá před ním. Prvým vladařem této dynastie byl Abú-Jakúb-Jusef, jehož rod panoval v M-ku až do r. 1554. í tato dynastie pokračovala ve vel- kých bojích španélsko-inaurských na polo- ostrově ryrenejském, v nichž několikráte vŠak krvavě poražena. V XV. století upadla, ježto se rozštěpila na 3 neodvislá království: Fés, M., Sidžilmasa. R. 1471 přenesena válka maur* ská na břehy africké, tak že t. r. podařilo se Alfonsovi V. Portugalskému zmocniti se po- břežní části staré Tingitanie. Rovněž tak ve výbojích pokračováno r. 1516 a 1517, tak že moc dynastie Merinidovců klesala stále hlou- běji. Poslední z nich, Abu Hasan, padl v boji sé svými syny r. 1554 a vlády zmocnil se Mu? hammed el Mehdi, šerif tarudanský, poď pórovaný Portugalskem a spřízněný sňatkem s portugalským místodržícím Guttierezem de Monroy. Rod jeho (Saadiovci) vládl od ť. 1654 až do r. 1659. Tento provedl milohé vnitřní opravy, znovu vystavěl město M. a pečoval všemolně o povznesení říše. R. 1578 nastoupil Abú AbbasAhmed, jenž orga- nisoval mocnou armádu 100.000 mužů, s níž provedl částečné scelení říše a porazil v krvavé bitvě t. zv. Tří králův 4. srp. r. 1578 portu-: galské vojsko. R. 1588 osvobodil Ceutu, vyr tlačiv odtud Spaněly. Panovník tento nákíí k nejlepším marockým panovníkům vůbec, ježto uspořádal říši nejen politicky, ale i hor spodářsky. Za něho hl. město M. ozdobeno nádhernými stavbami. Po smrti jeho nastaly zmatky a říše Marocká rozpadla se v někor lik částí. Na trůně vystřídalo se v krátkých přestávkách 12 panovníktl v, sídlících bua ve Fezu nebo v M-ku. Po vymření Saadiovcův trvalo v 1. 1654—64 mezivládí, r. 1665 dostala se k žezlu nová dynastie šerifů Tafilalet- ských, jichž prvý byl Mulej Šerif, potomek Ali-el-Hasana, dle kterého nazývá se dyna- stie tato též Hasanovci. Tato větev panuje v M-ku až dodnes. Za panovníků této dy- nastie okřívá M. hmotně i kulturně; první sultán, který projevil snahu připojiti se kul- turně k Evropě a na základě západoevrop- ském zemi zreformovati, byl Mulej Jezid Mu- hammed (1748—89), za něhož také založeno město Mogador; od jeho panování počíná již také mocněji uchy co váti se v zemi fran- couzský vliv. Po smrti jeho říše upadla, Evropané vyhnáni. Teprve Mulej Abderra- man Sidi Muhammed (1822—59) znova sna- žil se zemi povznésti ; za .něho vznikl prvý velký rozpor mezi Francií a M-kem v srpnu r. 1844. Dne 14. srp. r. 1844 poražen Mulej Abderraman od maršálka franc. Bugeauda v bitvě na řece Isly. Před tím franc. lod^tvo pod priucem de joinville bombardovalo pří- stavní města, zvi. Tanger a Mogador. Po těchto velkých úspěších francouzských uzar vřen mír vTangeru v liJti r. 1844, pímž při- znány Francii starobylé hranice alžírské na- proti M-ku. Později vedeny boje ještě s Abd-ul Kádirem, který skrývaje se v horách roz- 884 Marold. dmychoval neustále nová povstání protifran- couzská. Konečně vŠak donucen r. 1847 vzdáti se. Nové roztržky s Francií nastaly r. 1851, po jichi brzkém odstranění vznikly opět nové se Španělskem, iež r. 1859 pro- hlásilo M-ku válku, ježto sultán zpěčoval se zaplatiti určité povinné náhrady. Španělské vojsko, vedené 0'Donnelem, porazilo dva- kráte vojsko marocké u Tetuánu; uzavřen mír, dle něhož nucen sultán zaplatiti váleč- nou náhradu 20 milí. Špan. piastrd. Po smrti Sidi Muhammeda (1873) nastoupil syn jeho Mulej-el-Hasan (1873—94), za něhož počíná velký rozvoj M-ka ve směru hospodářském, obchodním i kulturním. Mulej-el-Hasan byl výborný státník, dobře vědoucí, že M. může býti zachráněno jen, bude-li na základě evrop- ském reformováno. Proto navázány nové styky s evropskými mocnostmi nejen blíz- kými a sousedními, ale i se vzdálenějšími. V tom směru historicky důležitá jest zvláátě tak zv. marocká konference z r. 1880 v Madridě, na níŽ rokováno o vzájemných poměrech a vztazích M-ka k ostatním evrop- ským mocnostem. V 1. 1893 a 1894 způsobili velké roztržky mezi M-kem a Španělskem bojovní kmenové kabylátí, kteří o své ujmě napadli ápanělské posádky v některých pří- stavních místech, tak že sultán nucen byl zaplatiti novou náhradu, jakož i mocí vojen- skou zakročiti ku zkrocení Kabylů. R. 1894 zemřel Mulei-el-Hasan a po něm nastoupil syn jeho Muíej-Abd-el-Azíz, který panuje až dodnes. Hned na počátku jeho vlády došlo k roztržce a diplomatickým jednáním mezi Německem a M-kcm, ježto zavražděni byli na půdě marocké někteří obchodníci ně- mečtí. V nejnovější době (1900) počíná se schylovati k novému velkému konfliktu ma- rocko-francouzskému, ježto Francie zabrala v zájmovou svoji oblast důležitou, dosud k M-ku počítanou skupinu oás Tuatských. Spor, vedený dosud diplomaticky, není roz- hodnut. Literatura. Ze starších tisků důležitější jsou četné, z větší části však povšechné spisy portugalské, španělské, hollandské a j. ; z novějších viz; Rohlfs, Tagebuch einer Reise durch die sůdlichen Provinzen von M. (»Pet- termann^s Mitt.<, 1863); Afrikanische Reise durch M. nach Tripoli (1868) ; Die Reise nach M. (1873); Mein erster Aufenthalt im M. (t., 1872); Hooker a Balí, Journal of a tour in Marocco and the Great Atlas (Lond., 1878); £d. de Amicis, Marocco (Milán, 1876); Tis- sot, Recherches sur la géographie comparée de la Mauritanie Tingitane (Pař., 1877); von Fritsch, Reisebilder aus M. (1877); Llana y Rodrigaftez, £1 imperio de Marruecos (Ma- drid, 1879); Oscar Lcnz, Timbuktu. Reise durch M., die Sahara u. den Sudan (Lips., 1884); Castonnet de Fosses, Le Maroc, sa situation actuelle (Bruss., 1884 V, Erckmann, Le Maroc modeme (Pař, 1885); Marcet, Le Maroc (t., 1886); Schnell, Das marokkanische Atlasgebirge (»Peterm. Mitt.«, dopl, XXII.); Thomson, Travels in the Atlas and southem Marocco (Lond., 1889); Leared, Marocco and the Moors (t, 1891); Wolfrom, Le Maroc (Pař., 1893); Keer, Pioneering in Morocco (Lond., 1894) a j. Dobrou bibliografii litera- tury marocké podává Playfair, Biblíographie of Morocco (Lond., 1892). Z map franc. spe- ciální: Carte speciále du Maroc avec notice géographique (Pař., 1888; 1:3,000.000); Bian- coni, Carte commerciale du Maroc (t., 1891; 1:500.000); Flotte de Boquevaire, Carte da Maroc (t., 1897; 1:1,000.000) a j. E3ia. 2) M., Marrakéš, Mrakéš, berbersky TemrakeSf druhé sídelní město sultanáto Ma- rockého, v se v. výběžku Atlasu, 430 m n. m., v širé úrodné rovině; má 50 — 65.000 obyv. (r. 1811 počítal Jackson 270.000, 1830 počí- táno 80.000, 1834 50.000, 1868 60.000)- Bývalo silně hrazeno Šir. a hlubokými příkopy i vy- sokými (10 m) hliněnými hradbami, opevně- nými četnými tvrzemi (100). Do města vcházi se 7 velkými branami ; z hradeb a městských zdí zůstaly v některých částech toliko ssu- tiny, místy úplně s zemí srovnané, ježto vy- zdviženy bvlv z hlíny a písku. M. má pří- jemnou poíonu, hojně zahrad, zdravé pod- nebí, v zimě velmi mírné; sníh nikdy nepadá. Střediskem města jest velké náměstí, na némž jsou divadla, bazary, lázně a j. Budov náklad- ných není mnoho, obyčejné domy jsou hli- něné; stavbou vynikají jen mešity (19), ně- které vládní bucíovy a zvi. palác sultánův. Velké jsou bazary, z nichž zvi. bazar textil- ního zboží Kaiseria a Suk-el-Atarin. Židé ob- chodují v uzavřené čtvrti el-Melah, v rukou jich spočívá také hl. obchod s textilními a železářskými výrobkv i se sbožím osadním, obilními plodinami. Hl. zaměstnáním obyva- telstva jest zemědělství a v menši míře te- prve průmysl. Průmysl omezuje se na zpra- cováni kůže, výrobu textilního zboží, prým- kářského zboží, kobercův a jemných tkaíiin. M. má dobré staré vodovody a nádržky vodní, z nichž uměle voda se rozvádí do města i do okolí. Z vodních nádržek nej- větší a nejstarší je el Muezim, v nejnovější době opravená. — M. založeno a vystavěno bylo r. 1062 emírem Jusefem ben Ťašffnem z dynast. Moravidské poblíže starobylého mí- sta Aghmát, jehož obyvatelstvo bylo do nové osady převedeno. V XII. stol. bylo mocně opevněno, za emíra Abú-Jusef Jakub el Man- zura (1184—1198) velice se povzneslo, tak že stalo se hlav. městem dynastie Mohádské; za Merinidovců přenesena vláda do Fésu a od té doby jsou Fés a M. střídavé sídelnira městem. Později velikými revolucemi domá- cími, pohromami živelními (vel. mor r. 1678' počalo město klesati. — Lit. Lambert. Ko- tíce sur la ville Maroc (Pař., 1868). Četné zprávy o městě podává též Lcnz ve svém cestopise saharském. EMa, Marold Luděk, malíř a illustrátor čes. (♦ 7. srp. 1865 v Praze — t !• pros. 1898 t.\ Otec jeho, major v cis. vojště, padl ve válce r. 1866. Po Šesti letech pak ztratil malý Mi i matku a vyrůstal pod péčí své tety. Učená ve škole nebylo mu po chuti a jeliícoi kře* Lud. Márold: V atelieru. ottOv slovnIk naučný. Marolist — Maroncelli. 885 slil, kde co viděl, třeba domácího králíka, když nebylo jiného modelu, dán u věku 15 let na akademii malířskou. Tam — bylo to v době hlubokého úpadku ústavu — upřen mu ta- lent a za půl roku dokonce vyloučen, snad proto, že si troufal již malovat a kreslil do- cela jinak, nežli se zdálo proíessorům správ- ným. Odebral se tedy do Mnichova, kdež hlavně pod Gysisem a Ldftzem pilně praco- val a v obrazárně i ve sbírce rytin studoval. Však ani tam nebral se pravidelnou cestou, ale Šel takřka za vlastním pudem uměleckým, a záhy obrátil na sebe pozornost nejen če- ských soudruhů v Mnichově, kdež dostalo se mu záhy objednávek. Do pražských listů >Zlaté ťrahy« a »Světozora« posílal z Mni- chova kresby, které nápadný byly osobitou manýrou a zvláštmm chicem mezi ostatními domácími illustracemi. V Mnichově přispíval též do »Fliegende Blátter*. R. 1886 pokusil se první illustrování románu, Hellet^va Pana marký^a. Když se vrátil M. na sklonku roku 1887 do Prahy, ocitl se na čas na akademii pod vedením prof. Pirnera. Ač již z Mnichova si přinesl značnou míru hotovosti technické, byl přece obraz, s nímž r. 1888 na výstavě vystoupil (Z trhu), pro každého překvapením životem v něm kypícím a obdivuhodně prav- divě zachyceným ovzduším barevným. Že z tohoto obrazu, v němž mladý M. se okázal jako výborný pozorovatel a malíř aktualit, vyvodil se důsledek, že M. vypraven do Pa- říže, aby se tam vzdělal za professora deko- rativního malířství, okázalo se ovšem záhy pochybeným. Přece však mladý M. dostal se takto aspoň do Paříže. Vybavil se brzy z ate- lieru Gallandova, kdež se měl učiti, i pozbyl tak árciť stipendia státního, ale nabyl svo- body vnímati a pozorovati život ruéné Pa- říže, jehož elegantní formy, rozmanitost, hyb- nost a chic lákaly a vábily jeho skrz na skrze malířsky založenou povahu. Tvůrčí pud a do- léhající potřeba naučily ho záhy to reprodu- kovati, co lačnou du^í a bystrýma očima vnímal, a tak vyvíjel se M. jako ličitel mo- derní Paříže a Pařížanky. Již r. 1890 bylo M-ovo jméno tak známo v Paříži, že mu svě- řeno firmou Hachette illustrování Theurietova 1 omanu Le ntari de Jacqueline, lllustrace se líbily a následovaly zakázky jiné, jež se záhy tak množily a vršily, že jim M. sotva stačil, přes obdivuhodnou lehkost tvoření a příklad- nou vytrvalost pracovní. Žádány na něm téŽ návrhy k plakátům (pro »The Graphic* a j.), k prospektům a pod. Svůj pobyt pařížský přerušil M. několikrát, aby si zajel do Čech. Později dlel střídavě v Paříži a v Praze, kdež, ukončiy práci na panoramaté bitvy lipanské, zamýšlel trvale se usaditi. Úmysl ten překa- zila časná smrť jeho. Jak by byl dovedl v žilo- bití svého národa zasáhnouti, kdyby Praze byl zůstal zachován, ukazuje scéna ^ praž- ských bouří prosincových r. i8g8 v »L'Illu- stration<^ a ve »Světozoru< zároveň reprodu- kovaná. Poslední měsíce svého života věno- val M. p/áci dekorativní, výzdobě záložny poděbradské. Životní dílo M-ovo je podivu- hodně bohaté. Olejových obrasů je v něm ovšem poskrovnu, nedostávaloC se mu k nim vhodného času. Jak i tu vyspěla jeho tech- nika, svědčí zejména krásny portrait jeho ^- náčka z r. 1896. K historickým podnětům bylo M-ovi zřídka sáhnouti. Při panoramatě bitvy lipanské učinil tak po prvé ve velikých rozměrech ; nemaloval tu obrazu historického v obvyklém smyslu slova, ale skupiny plné rušného života a postavy životně pravdivé, modernímu cítění přiblížené. Nebylo také věcí M-ovou tvořiti ideálně koncipované po- stavy ; šlo-li o allegorisování pojmu, vyjadřo- val se M. postavami, jež kolem sebe viděl, jen sv^m delikátním citem formálným je po- vznášeje nad všednost. M. byl cele a doko- nale malířem přítomnosti. Jeho bystrý smysl pro formální chic, vnitřní pud vystihnouti ele- ganci zjevu, porozumění pro svůdnost stroj- ných půvabů velkoměstských krasavic a pro nervosní výraznost chabých mužských typů z konce století nalezly v Paříži ústředí, v němž nejlépe se mohly vyvíjeti. M. líčil svoji Paříž a své Pařížany v životě intimním, v zábavě, při práci, ve chvílích všedních a v slavnost- ním ruchu ve sterých listech, určených za illustrace k románům a novellám, k publi- kacím příležitostným. Způsob, jakým je líčil, byl skrz na skrze originální a jemu vlastní, stejně působivý a mistrný, aC pracoval kres- bou, aquarellem nebo guaši. Podrobný v jed- notlivostech, v hlavičkách neb jiném detailu, na kterém mu záleželo, jen povšechné na- značující v partiích vedlejších, dovedl vždy dodati šťávy a života každé své črtě. Listy jeho jsou barvité, i kdyŽ šedě v šedém pra- cuje neb dvěma třemi tóny sotva je nade- chuje, a stejně zase doveál M. dosáhnouti delikátní nehlučné harmonie, i když barvami sálá, jako na návrzích k plakátům. Z illustrač- ních prací M-ových náležejí k nejčelnějším: Margueritte: Ma Grande (český překlad Jos. Pachmayera vydal J. Otto); Sur le retour\ ťer- ret. Les fiUes Mauvoisin\ Ch. Yriarte, Amour et amitié] Rosný, Le miracle; De Lys, L*énigme\ Louys, Une volupté nouveUe\ Erck- mann-Chatrian , Vámi Frit^. Z české litera- tury mimo uvedené illustroval M. některé básně Nerudovy, Erbenova Vodníka, Červen- kovy Pisné Závišovy a Herrmannovy Pražské figurky. Soubor M-ových prací vyšel v nád- herném díle r. 1899 Jednotou výtvarných umělců vydaném a v »AIbu« Zlaté Prahy. Ta. BEftrollst, bot, viz Ta načet um. Maronoelll f-čeli] Pietro, vlastenec ital- ský (* 1795 ve Forli — t 1846 v N. Yorku). Studoval hudbu na konservatoři neapolské, pak v Bologni. Vrátiv se domů byl uvězněn pro hymnu na sv. Jakuba, pak v Římě na hradě Andělském a byv propuštěn odebral se do Milána, kdež pracoval v tiskárně a se- známil se se Silviom Pellikem. Oba zajati jako členové tajného sdružení (M. 7. říj. 1820), odvedeni do Benátek a odsouzeni k smrti, kterýžto trest změněn M-mu na 20letý těžký .žalář, jejž sdílel na Spilberce s Pellikein. Propuštěa byv z vězení 1. srp. 1830 vypo- 886 Maronea — Maros. věděn vládou papežskou z Forli; i odebral se do Paříže a pak do Spoíených Obcí sev.- -amer., kdež oslepl a zšílel. Napsal: Addiiioni alle •Mie prigionU di Silvio /V///co f Pař., 1834). Maronea Mass., rod lišejníku korovi- tých z čeledi Lecanoreae, Plody jsou vyvstale přisedlé, plosce miskovité, vřecka dlouze ky- jovitá; obsahují veliké množství výtrusů vej- čitých až kulovitých, bezbarvých a jednobu- něčných. Maroni, řeka v Již. Americe, tvořící hra- nici mezi franc. a nizozemskou Guayanou, vzniká na hranici brazilské v pohoří Tumuc- Humac, má asi 625 km dél. a úvodí 50.000 km}. Důležitý jest přítok Tapanahoni či Jucas. Spor mezi Francií a Nizozemskem, zda Tapa- nahoni či horní tok M., zvaný Awa, má býti hranicí, rozhodnut carem r. 1891 na prospěch Nizozemska, Awa stala se totiž definitivní hranicí. dš, Maroni vk Marroni. Maronité, křesťanský kmen syrský, sí- dlící celistvě na svazích Libanonu a Anti- libanonu, zvláště v okresu kesravánském (počtem asi 280.000), jako obyvatelstvo měst- ské od Halebu k Nazaretu, na Kypru (1400), rozptýleně i v Egyptě, v Řecku a v Římě, úhrnem kolem 300.000 2n- tiošský«, sídlí v klášteře Bkurka (dříve v K2- nóbín), volen jest arcibiskupy a biskupy, po- tvrzován papežskou stolicí, jíž každých des«ft let povinen vydati počet o stavu maronitské církve. Arcibiskupství (metropolita, mutrao je pouze čestným titulem; biskupství ma;: sídla v Beirutu, Tripoli, Tyru, Sidonu, Bybla BaMbeku, Damašku, Kypru, Halebu. Dékaci slují bardutové, far je přes 350, klášterů ko- lem 800 s řeholí sv. Antonína kongregace sv. Elizea (aleppini a baladiti čili libanští} z sv. Izaiáše. Světská správa přešla doboa s patriarchátu na rodiny šlechtické, volící s: emíra, který pak ustanovoval šejchy. Usta- vičné spory s Drúzy vedly r. 1842 k rozdě- lení správy Libanonu mezi emíra M-tů a emíra Drúzů, až následkem nových krvepro- liti r. 1860, jež přiměla evropskou diplo- macii k zakročení a vvvolala franc. výprava do Sýrie, došlo ke zřízení křesťanského pa- šaliku libanonského, jehož správce vždy na pět let tureckou vládou jmenován. Správa je úplně autonomní, provedena rovnoprávnost národů a náboženství, za to platí se dač z mužské hlavyr, jíž však duchovenstvo osvo- bozeno. V Syni vnitřní ovšem M. jsou podro- beni turecké vládě přímo. Mezi M-ty nechybí na ruchu osvětovém a mají své knihtiskárna, tak v Már Karma od r. 1735. Novější dobou (sr. Sedláček Jar., Z cesty Palestýnou, Praha. 1880") usiluje mezi M-ty vniknouti propa- ganda protestantismu německého i anglikán- ského. — Literatura: Faustus Naironus, Diss, de orig., nom. et relig. Maron. (Řím, 1679", Richard Simon, Voyage au mont Libanon. traduit de Titalien du R. P. J. Dandini (Pař. 1685) ; De la Croix, État présent des nations et églises en Turquie (t.', 1695); Assemaci. Bibliotheca Orientalis Clementino - Vaticana 1719—28; Le Quien, Oriens Christianus (Pař., 1740); Schnurer, De ecclesia Maronitica^Tu- binky, 1810); Murad, Notice hist. sur Fori- gine de la nation maronité (t., 1844); Lau- fent, Relation hist. des affaires de Sýrie 1840 á 1842 (t., 1846); Gry, Relation ďun séjocr de plusieurs années á Beirout et dans Liba- non (t, 1847); Gugot, Les Maronites ďapres le ms. ďAzar, Cambrai 1852; Urquhart, Tbe Lebanon (Lond., 1860); Socin, ťalSstina a Syrien (Lips., 1880). Maronové viz Marroni. Maroquln [-kéil], frc, tolik co Korduan. Maros [maroš], řeka, viz MáruŠe. Maros Akna-Ujvár — Maros-Vásárhely. 887 Kaxos Akna-UjTár viz M^ros-Ujvár. Haro0-Bog^t [maroš-] (rum. Bogata de Muresiú), obec na řece Máruši v maroš-lu- dašském pol. okrese župy torda-aranyosské v Sedmihradech, má 2486 obyv. (1890), z nichž 1530 Maď., 798 Rum. a 75 Židů; má řecko- kat. a evang. reform. farní kostel, pošt. úřad a je stanicí trati Székely KocsárdSzász Ré- gen. V okolí pěstují se dobrá vína. Nedaleko nalezeno mnoho praehistorických zbraní bronzových, jež uloženy v museu koloávár- ském. Na poloostrůvku, blíže M.-B*u utvo- řeném ostrou zátočkou Máruše, zřetelný jsou stopy římského leženi, k němuž a odtud přes řeku vedla římská silnice. Dkl. Xaros-IiUdas [maroš ludaš] (rum. Ludo- siulu de Aíuresiu), velkoobec na řece Máruši v stejnojmenném pol. okresu tordaaranyošské župy v Sedmihradech, má 2393 obyv. (1890), z nichž jest 1198 Rum., 1076 Maď. (307 Židů) a 29 Němců. Je sídlem pol. okresního (sto- ličného) úřadu, okr. soudu, řec-kat. okres, děkanství, bern., pošt. a telegr. úřadu, má řec.-kat., řec.-orth. a evang. -reform. farní kostel a synagogu. Je stanici trati Kološvár- Predeal a hlavni stanicí a východištěm M.-L.- Bystřička dráhy. Dkl. Karos-tordská iapa [maroš-l, ve středu Sedmihradska na hoř. toku ř. Máruše; má na 4324-03 km^ 163.648 obyv. (1890), z nichž je 89.787 Maď., 61.510 Rum., 5996 Něm., 121 Slovák a 14 jiných Slovanů, dle vyznání 64.310 evang.-reform., 39.494 řec.-kat, 26.615 řec.-orient., 18.205 řím.-kat, 6866 unitárů, 5435 evang.- luth., 9 arm.-kat. a 2711 židů. Obyvatelé žijí v jednom městě se zřízeným magistrátem (Szász-Régen), 6 městysích a 203 obcích venkovských, rozdělených na 5 po- litických (stoličných) okresů. Sídlem všech ústředních úřadů župních je Maros-Vásár- hely. Župa prostírá se od úrodné pahorka- tiny mezoségské na záp. až téměř k vých. po- hraničním horám sedmihradským. Celá župa náleží poříčí horní Máruše a jejích přítoků; sev. a vých. čásť župy je hornatá, hory jsou z větší části dobře zalesněny a dávají hojně dříví stavebního, palivového a užitkového, jež se upravuje v horách na četných pilách na prkna a trámy a dopravuje se po Máruši na vorech do Uher neb také na místě se zužitkuje, z části pálí se v milířích na uhlí. Rozsáhlé lesy chovají dosud dosti zvěře vy- soké a dravé, jakož velké horské lučiny ský- tají potravu skotu a hovězímu dobytku, tam od jara do podzimku v stádech chovanému. Známa jsou solná zřídla a rybníky u Zsabe- nicza a teplé sirné prameny v Oláh-Tophca. Ložiska soli jsou na několika místech, v Me- sterháza a Sárpataku dobré kyselky a v 21 obcích přes 250 solných pramenů; pěkná hlína u Gdrgény Szent-Imre dobývaná zpra- cuje se, v tamní továrně na zboží kameni- nové. Úrodná je rovina údoli Máruše níŽe Szász - Régenu, rovněž jihových. čásť pahor- katiny mezdségské, k župě náležející, kde se dobře daří vínu, tabáku, pšenici, kukuřici i žitu a pěstují chutné melouny a v nižších polohách roste ovocné stromoví všeho druhu. Máruše a četné rybníky mezdségské dávají hojně chutných ryb; v celé- župě pěstuje se dobytek, čemuž napomáhají dosti vyvinuté polní hospodářství . a lukařství. Obchod je soustředěn v městech Maros-Vásárhely a Szász-Régen a vede se, podporován čilou márušskou voroplavebni společností, hlavně s dřívím, dobytkem, ovocem a plodinami polními a kyselkou. Sít dobře stavěných sil- nic, jakož sev.-vých. část trati Székely Ko- csárd-Szász Régen uherských státních drah v délce 33 km a dráhy Kůkůlloszdg-Sóvárad (12 km) podporují kommunikací. Podnebí je v nižších polohách mírné, v horských kraji- nách drsné, veskrz však zdravé. Do říšského sněmu vysílá župa pět poslanců. DkL Vftros-UjTár, také Maros-Akna-Ujvár (rum. Ujora), městys a lázeňské místo na 1. bř. ř. Máruše v pol. okrese t. jm. dolnobě- lehradské župy v Sedmihradech, má 3418 ob. (1890), z nichž 1653 Maď., 1691 Rum. a 83 Němci; je sídlem pol. okresn. (stoličného) úřadu, okr. soudu, pošt. a telegr. úřadu, vrch. hor. úřadu a řecko-kat. okr. děkan- ství, má řec.-kat. a evang.-reform. farní kostel a synagogu a je stanici trati Budapešt-Ko- lošvár-Predeal. V místě úhledný zámek hra- bat Mikó s hřebčincem, papírna a továrna na sodu ammoniakovou. V rozsáhlých sol- ných dolech zdejších, po Věličce největších v Rakousko-Uhersku, dobývá přes 600 horníků ročně na 800.000 q kamenné soli, která nejen veškeru spotřebu v Sedmihradsku kryje, ný- brž i na vorech a lodích po Máruši do již. Uher v značném množství se vyváží. Solné doly jsou drahou přes Máruši vedenou spo- jeny se stanicí M.-U. Ložisko kamenné soli je tu 200 m mohutné a pokryto třetihornim jílem a štěrkem, jakož slabou vrstvou alluvia. V sousedství dolů jsou solné lázně, slušně zařízené; užívá se jich hlavně proti nemocem rheumatickým. V okolí ryžovalo se před léty na zlato. — Četné nálezy mramorových skulptur, mincí a nápisních desk kamenných dokazují, že na místech nynějšího M.-U-u bývala římská kolonie; také solné doly do- sud jeví mnohé zřetelné stopy dávného do- bývání římskými osadníky. DkL Maros-VáMrhely [maroš vášárhelj] (něm. Neumarkt, rum. Osorhely), král. svob. město a samostatné municipium na 1. bř. ř. Máruše v střed. Sedmihradsku, má 14.212 ob. (1890), z nichž je 12.785 Maď. (nejvíce Sékelů), 669 Rum., 442 Něm. a 24 Slované (19 Slováků); dle náboženství 7530 evang.-reform., 4002 řím.- kat., 741 řec.-kat., 391 evang.-luth., 346 unit., 172 řec-orient. a 1024 židů. Dříve hl. městem území sékelského, je dosud sídlem šlechty Sékelů, župních úřadů městského municipia a Župy maros-tordaské, král. soud. tabule (vrch. soudu), polit, (stolic.) úřadův okresů alsó- i felsó-marošského, krajského a okres soudu, vrchního státního návladnictví, advok komory, správy prodeje tabáku, stát. pošt a telegr. úřadu, nn. ředitelství, ber. úřadu, in- spektorátu fin. stráže, stát. staveb, úřadu 888 Marot — Maroti. lesního inspektorátu, řírosko-kat. archidiako- nátu, řecko-or. protopresbvterátu a seniorátu církve unitárské, dále štábu a doplňovacího velitelství c. a k. pěš. pluku č. 62, dopl- ňovacího kádru c. a k. 23. praporu pol- ních myslivců, štábu 22. pluku péš. hon- védů, jehož 1. a 3. prapor tu leží, konečně štábu a divise 9. honvéd. pluku husarů. Má řím.-kat., řecko -kat., řec.-or., evang.-luth., evang.-refomi. a unit. farní kostel a syn-> agogu, řím.-kat. a evang.-reform. vyšŠi |^mn., kostel a konvent františkánů, residenci a ko- stel minoritu, zemskou nemocnici a jiné hu- mánní ústavy, velké barákové ležení (tábor) pro pěší honvédy a je stanicí trati Székely Kocsárd-Szász Régen. Město má hezkou po- lohu dílem v úrodné rovině Máruše, dílem na nízkých pahorcích, lemovaných ovocnými sady, vinohrady, melounovými poli a za- hradami; jest úhledně a pravidelně stavěno s širokými ulicemi a výstavnými budovami. Na hl. náměstí Szechényíovč jsou stinné sady s pomníkem gen. Jos. Bema; z veřejných bu- dov dlužno uvésti velký opevněný zámek, dnes účelům vojenským sloužící, se staro- bylým got. chrámem ev.-reformov. z r. 1446 uprostřed zámeckých budov, velký řím.-kat. kostel, nemocnici a divadlo, budovu Telekiovy knihovny (75.000 sv.), mnohé domy šlechtické a budovy školní. Na záp. konci města říční ostrov E 1 b a a na něm rozlehlé krásné sady. Obchod, hlavně s dřívím a všelikými plodi- nami, je značný. Ze závodů velkoprůmyslo- vých nalézají se zde cukrovar, velké liho- vary, pivovar, parní pila, cihelny, strojní mlýn. Předměstské obyvatelstvo zabývá se polním hospodářstvím, pěstováním vína, me- lounů, tabáku, ovoce a zeleniny, z části také chovem dobytka a rybolovem. Z drobných živností hrnčířství, hračkářství, řemenářství a sedlářství, zámečnictví, truhlářství a obuv- nictví (čižmářství). Ke zvelebení průmyslu pracují živnostenská pokračovací škola, státní odborná škola ku zpracování kovu a dřeica a sékelské průmysl, museum. Na říš. sněm vysílá město dva poslance. M. V. byl založen ? maďarským kmenem Sékelů a hřál v dějinách zemé Sedmihradské vždy velkou úlohu. Zem. sněmy konány zde často, tak v 1. 1528, 1536, 1556. Koku posled. uznán zde Jan Sigmund Zápolya opětně knížetem sedmihradským; když se Ščkelové proti němu vzbouřili, byli blíže' města poraieni. R. 1571 přiznal tu sněm vyznavačům tehdy se v zemi ujavší víry unitárské (sociniánům) plnou rov- noprávnost s vyznáními řím.-katol., luthe- ránským a kalvínským. R. 1659 byl zde Jiří Rákoczy II. a r. 1661 Michal Apaflfy I. zvoleni knížaty sedmihradskými; konečně tu r. 1707 zem. stavové Františku Rákoczymu II. po druhé holdovali. V bojích povstaleckých r. 1848 a 1849 měl M. V. značnou účast. V okolí nalezeno hojně mincí z doby před- římské. DkL Vftrot [-ról: 1) M. Jean (* v pol. XV st., t kol 1523). Pravé jeho jméno, dle dohadu, jest Desmarets. Mnohé plody půvabné učinily ho známým u dvora. Anna Breton- ská přijala ho za tajemníka; následoval krále Ludvíka XII. do Itálie a opěval hrdinné činy jeho ve dvou allcg. básních. Vstoupil dosln- žeb Františka Lak poctě jeho rovněž slo- žil několik básní. Hlavně vynikl dílem Dri cesty, básněmi promíchanými prosou. Jebo Oeuiřres ve vydání spisů jeho syna vyHj v Haagu r. 1731. 2) M. Clément, slavný básník frc, syn před. (* 1495 v Cahorsu — f 15^^)- Záhy přišel do Paříže, maje se věnovati studio práv. Ale zanechal toho a vstoupil jako páie k pánu de Villeroy. Ten ho představil Fran- tišku I., který přijal M-a za komorníka. - V básni Le temple de Cuptdo (1515), jemu vě- nované, dovedl M. dáti výraz půvabné i naivní galanterii dvorní a získal si mladého krále, nadšeného pro umění a slávu. Teo uvedl ho do služeb sestry své, Markéty z An- jou. R. 1820 následoval krále do Itálie a byl s nim u Pavie zajat. Po návrate uvězněn pro náklonnost k lutheranismu. Tu složil sadní na své vězení Venfer. Když i král se vrátil, udělil svému miláčkovi svobodu r. 1526. Styky se stranníky oprav církevních přinesly ma nová stíháni, i odešel do Béarnu, pak do Itálie, až mu dovolen návrat r. 1536. Ale pro pře- klad žalmů (Psaumes) r. 1542, když Sorboosa uznala mnohá místa za kacířská, stíhán opét, utekl do Genevy, kde se nepohodl s dalfi- nem, a odtud do Turína, kde zemřel. M. byl knížetem básníků své doby, jím otvíri se franc. poesie XVI. stol. Jest první opravdort typ ducha franc. v jeho pojetí nejomezen^- ším a nejrozlišenějším. Žádný básník neph^ konal ho do té doby v genru domáckém 3 naivním, v nenuceném a kousavém epigrammu, v břitkosti ducha. Ač nezaložil vlastm' škoiy. připravoval reformu Školy Ronsardovy. Psal allegorie, zpěvy královské, ballady, ronda, elegie, epištoly, epigrammy a věci phlcó- tostné. Jeho díla vyšla: 1544 v Lvoné, od něho samého, P. Lacroix, Paříž, 1842, Pcrric de Lyon, 1869, G. Guiflfrey. 1876 a Y fl« Marótliy Daniel, spisovatel slovenskr (* 14. dub. 1825 v Maškové uNovohradua Slovensku — f 18. dub. 1878 ve VcL LV boreči). Od r. 1850 působil v Závadé a Kn- pině a od r, 1855 až do své smrti byl tr«si farářem v L*uboreči na Slovensku. Jeho ci^ nost literární spadá do 1. 1860—78. Psal ^^^ moristické verše pod pseud. Danka pa- skovského do Lichartovy »Domové P> kladnicec, >Orla tatr.«, »Sokola« a jinýc: sloven, časopisů. Proslul též jakošiřite*^ horlivý ochránce utlačované národnosti sl> venské. Maróthy-SoltéMOTá Elena, spison- telka slovenská, viz Soltészová. Maroti František, řezbář chorv. (♦ \f, v Istrii). Oddal se původně obchodu, WvJ se mu však nedařilo, odebral se ^^J^^ a tam se začal učiti truhlářství. Po čase ocs; šel do Zadru, učti se tu kresliti a vyřenvai pak ve dřevě tak dovedné, Že záhy stai « známým a dostával objednávky zvi. na př^' I Marotte — iMarquart. 889 mety kostelní, jako oltáře, tabTnakule, dře- ; dokončenu v rukopise. Jako skladatel vy- věné sochy, kazatelny a pod., až i z Terstu ; stoupil M. se šesti sonátami a jinými kusy pro a z Benátek. Mnohé kostely v Istrii a v Choř- 1 klavír a varhany, světskými i duchovními vatsku dosud chovají pěkné jeho práce, , písněmi a nedokončenou čtyřhlasou mší z nichž nejznamenitější jsou dva oltáře, jeden , s varhanami a smyčc. nástroji. ? z r. 1856 v novém kostele zvonečskčm, druhý, MarquardMn Heinrich, právník a po- z r. 1857, v novém kostele sv. Rocha na slanec německý (♦ 1826 ve Slesviku). Stu- hřbitově v Rukávci u Častny. ; doval v Kielu a Heidelberce , habilitoval se Marotte h6t|, frc, Šaškovské žezlo, jež ' v Heidelberce, stal se tam r. 1857 řádným mělo na konci hlavu pokrytou strakatou če- ' professorem a r. 1861 professorem něm. stát. pičkou s rolničkami, odznak Bláznovství, ' práva v Erlankách. Do r. 1893 byl členem šašků královských a středověkých herců fran- 1 bav. posl. sněmovny. R. 1868 byl zvolen do couzských, sot zvaných; odtud marotty t. i celního parlamentu a od r. 1871 jest členem jako podivínstvi, vrtochy. něm. říš. sněmu. Byl také členem justiční Karozla (Marozzia, Mariuccia), pro- kommisse, zřízené k poradě o soudním zří- slulá frejířka jako její matka Theodora (f 932). , zení, trestním a civilním soudním řádu. Na- Byla třikrát provdána (za markrabí Albericha | psal : Uber Haft u. Búrgschaft bei den Angel- [v. t.], svého nevlastn, syna Gu idon a a r. 932 ' sacAscn (Erlanky, 1852); Der TrenťFall, ^ur za ital. krále Hugona). Byla milenkou papeže ' Lť/irtf von der Krieg^iconterbande (t., 1862); Sergia III. a matkou a babičkou papežů Jana XI. a XII. a Lva VII. Mela velký vliv na poměry v státě Církevním a v Itálii. Ze- Das Reichspressgeset\ vom 7. Mat 1874 mit Einleitung u. Kommentar (Berl. 1875\ jakož i četné rozpravy v listě »Kritische Zeitschrift mřela ve vězení, kam ji dal uvrhnouti syn | fúr die gesammte Rechtswissenschaft«, od její Alberich. ^ něho spolu založeném. Vydal společný s ji- Marpéssa viz Idas. I nými obsáhlý sborník Handbuch des óffentl. Karpiň^On^ ves v kraji st.-wendelském Rechts der Gegenwart in Monographien (Frei- V prus. vlád. okrese trevírském, má 1725 ob. burg i. Br., 1883 a násl.). a jest od r. 1876 oblíbeným poutním místem. ' Marqaardt Joachira, klass. filolog něm. BEarparg Friedrich Wilhelm, hudební , (* 1812 v Gdaňsku — f 1882 v Gothé). Stu- theoretik ném. (♦ 1718 v Seebausech — f 1795 1 doval na universitách berlínské a lipské, roku v Berlíně), posléze (od r. 1763) král. ředitel 1 1834 stal se učitelem při gymnasii Bedřicha loterie v Berlíně, prvotně byl sekretářem ge- ! Viléma v Berlíně, roku 1836 při gymnasii nerála, s nímž r. 1746 přišel do Paříže, kde i v Gdaňsku, roku 1850 ředitelem gymnasia seznámil se s Rameauem a jeho soustavou. 1 v Poznani, roku 1859 v Gothě. — Byl Zjednav si takto základ theoretického vě- 1 neúnavně činný v oboru starožitností řím- dění, oddal se samostatnému hloubání, jehož . ských. Po smrti W. A. Beckerově dokon- výsledky uložil v celé řadě knih hojně pře- 1 čif dílo tímto započaté: Handbuch d. róm. AI- kládaných do jiných jazyků, jimiž povznesl 1 terthůmer nach d. Quellen bearbeitet (Lipsko, se na hudebního spisovatele z nejplodnějších 1843—67, 5 dílů), zpracovav 3. oddělení dílu a nejbystřejších vůbec. Nejvýznamnějším dí- II. a díly III., IV. a V. (toliko stať o řím- lem jeho jest Abhandlung von der Fuge (1753 ' ských hrách v díle IV. jest od L. Friedlan- až 1756, 2 díly). V theorctickém oboru vydal j dra). Dílo toto nahradili později M. a Momm- áé\Q'. Handbuch beim Generalbasse u. der Čom- \ sen svým: Handbuch d, róm, Alterthůmer (t., />05iYí0w (1757— 58, 3 díly); Der krittische Mu- 1871—82, 7 dílůj, v němž zpracoval M. díly SZC//S a « ť/řr 5;7retf (Berl, 1750; obšírná nauka IV., V. a VI. (Rom. Staatsverfassung, 1873 o harmonii s 50 polemickými články proti aŽ 1878, 2. vyd. dílu V. opatřili Dcssau a Do- J. F. Agricolovi); Systematische Einleitung in maszewski, 2. vyd. dílu VI. Wissowa, 1881 až die musik. Set^kunst nach den Lehrsát^en des 1885) a díl VII. (Das Privatleben der Romer, Hon. Rameau (1757), překlad ďAlemberto- 1879—82, 2. vyd. opatřil A. Mau, 1886\ Srv. vých >Éléments demusique*; Einleitung \ur R. Ehví^ald, GedSchtnissrede auf J. M. (Progr. Singcomposition (Berl., 1758; nedokonč.); Ein- ' gyma. v Gothě, 1883). Vý, leitung :{ur Musik ůberhaupt u. ^ur Singkunst ^ Marqaart Josef, historik a orientalista insbesondere (1763); Die Kunst^ das Clavier \ německý (^* 1864 v Reichenbachu ve Vir- ^u spielen (1750—51, 2 díly); Einleitung ^wm tembersku), studoval na katol. gymnasii v Ro- Clavierspieien (1755); Anfangsgrúnde der theo retischen Musik (Lips., 1757); Versuch uber die musik, Temperatur (Vratislav, 1776); Neue thcnburce, později v Tubinkách theologii, filosofii a jazyky východní, kdež zejména historik Gutschmid a iránista Roth i semi- Methode, allerley Arten von Temperaturen dem ' tista Socin ve vzdělání jeho působili, načež Ciavier aufs Bequemste mit\utheilen (1790). I r. 1888 vstoupil do semináře rothenburského, Z kritických a historických spisů zasluhují i ale již r. 1889 opét z něho vystoupil a ode- zmínky: Kritische Einleitung in die Geschichte bral se do Bonnu, kdež stal se amanucnsem M. Lehrsát:{e der alten u. neuen Musik (1759); prof. Pryma. R. 1897 habilitoval se vTubin- Kritische Briefe uber die Tonkunst (1759—63); kách pro dějiny starověké spisem Assyriaka Herm A. G. Sorgens Anleitung :{um General- ! des Ktesias (Lips., 1897). Tímto a následují- bass (1760, polemicky); Legenden einiger Mu- cimi spisy (Chronologie der alttúrkischen In- AÍAr/řeiV/g^řw (1786), sbírka hudebních anekdot; I sc/ír//řen; Lipsko 1898; Untersuchungen ^ur konečně Geschichte der Orgel, již zůstavil ne- • Geschichte von Erdn; Lips. 1898 a Čhronolo- OttSv Slovník Naučný, iv. XVI. xB8 1900 57 890 Marquenterre — Marradas. tíische Utitersuchungen, 1900) dal Da jevo ši- roký rozhled v jazycích i v dějinných pra- menech staroorientálských. V tisku jsou nové jeho spisy : Untersuchungen ^ur Geschichte von Erdn 11.^ Osteuropáische und ostasiatische Streifyúge a Eran šakr nach der Geographie des Ps, Moses Choj-eaci, příspěvkem k terri- toriálním dějinám říše Sássánovské. PŠk. Marquenterre [raarkántěr] {Martsquina terra), název úrodného území alluviálního ve franc. depart. Somme, mezi ř. Sommou a Authie, mořem a tratí PařiŽ-Boulogne, v roz- sahu 200 /rm', s hl. městem Rue. BEarqaeey iép. Marquesa\ fr. Marquhes, Iles de Mendaňa\ franc. souostroví v Tichém okeánu, sv. od Tahiti, mezi 8'— 11' j. š. a 138' 40'— 140* 46' z. d., skládá se z ostrovů: Nukahiva (482 km}), Rosa (Uapu, 83 km*), Nauka (65^*), Hiaou (65 km*), Tauhata (70 km*\ Hivaoa (400 fcm»). Fatuhiva (77 Xrm*) a několika ostrůvků. Souostroví skládá se ze skupiny jihovýchodní a severo- západní. Prvou objevil r. 1596 Alvaro Men- da!fia vyslaný z Peru a pojmenoval ji jménem místokrále péruj ského (Marquesasde Men- doza). Sev.-záp. skupinu odkryl Američan Ingraham, který jí dal název ostrovů Wa- shingtonových. M. postrádají korálových útesů, jsou sopečného původu (čedič, trachyt, láva, tuf, podružně rula a j.) a zvedají se do 1900 m. K pobřeží vybíhají hřbety horské, uzavírající četná obydlená údolí. Podnebí je sice horké a vlhké, ale zdravé. Za dešCů bývá teplota 29®— 33^ za sucha 26*— 30»C. Potoky a řeky jsou hojné, zemětřesení řídká. — V údolích daří se znamenitě chlebovník, hlavní výživa domorodců, kokosová palma (1890: 2784 ha, 334.503 kg kopry), fíky, ba- vlník (304 ha, 253.402 kg), tabák, káva, cu- krová třtina, papírovník, moruše, dřevo san- talové a j. — R. 1889 bylo koní 580, hově- zího dobytka 5964, bravu 4131, koz 4500, pra- sat 6730 a drůbeže 39.803. Z ostatní zvířeny, která jest celkem chudá, uvésti dlužno pa- poušky, salangany, holuba kurukuru, druh slavíků zvaný Tcamoko a i. (celkem 16 rodů), stonožky, ryby a j. Ellis odhadoval počet všeho obyvatelstva r. 1804 na 30.000, při čem bylo cizinců s úředníky a 12 vojíny jen 230, z nich 107 Francouzů. R. 1889 měly M. 5504 ob., z nich 113 Francouzů a 115 jiných při- stěhovalců. Domorodci, lišící se stavbou těla od ostatních Polynésanů, jsou divocí, ukrutní a přes všeliké úsilí missionářů oddáni lido- jedství. Zabývají se hlavně obchoden^s do- mácími výrobky, skrovnou měrou rolnictvím a lovem ryb. Do našeho století žili pod do- mácími náčelníky svobodně, ale v ustavič- ných mezi sebou rozepřích a bojích. V čnu r. 1842 získal contreadmirál Dupetit-Thouars (Abel-Aubcrt) Francii protektorát nad M., které staly se potom kolonií franc. (1274 km*). Domorodci pokoušeli se marně svrhnouti vládu cizinců. BJFfd. Marqaeterle [-ketrí], frc, viz Intarsie. Varqaez [-kěz] Esteban, špan. malíř (♦ v Estreraaduře — f 1720 v Seville). Pra- coval u svého strýce Joya M-a a po jebo smrti z nedostatku svaté obrázky pro dovoz do špan. Ameriky, ale záhy přestal, uchýlil se do Estremadury a věnoval se vážnéj^ f)ráci, v níž podařilo se mu vystihnouti ko- orit Murillův, jejž si obral za 'vzor. Po pří- chodu do Sevilly dostával hojné zakizky. zvláště od řádů, po jichž sekvestraci |>řen^ seny obrazy jeho do musea sevillského. Jsoo to zejm.: Svatý Řehoř, Sv. Josef s Jffzstn, Svatý- Augustin a Jefíiek, Sv. Augustin a 9 Panna s défdtkem a Nanebevstoupení, Xarqvie [marki] viz Markýz. Vftrquiee [markiz], frc, viz Markýxa. WUxqvlM^, hl. m. ve franc. depart Pzs* de-Calais> arrond. Boulo(;ne, při Sevcriii dráze, má 3200 ob. (1891). Železárny, loo), pivovary, uhelné doly. Xarr Karl, něm.*amer. malíř (^ 183S v Milwaukee, Wisc, z rodičů něm,). Vidélar se umělecky ve Vfmani, v Berlíně a v Mni- chově, maloval velké obrazy historické, jakc Episodu :( nim. bojů \a svobodu r. iSi3. pai obraz kolossálnich rozměrů: PlagékA Zvláště silným koloritem vjrniká druhá Eri- soda :[ vdlek napoleonských r. rSo6, pak dc- které genry {Letnf odpoledne^ Kadu^ a j.) 2 nástropní obraz Pdd Ikarův (1895). M.jes! od r. 1895 členem berl. Akademie uméiii 2 žije v Mnichově. FM. Karra (Džebel-Marra), pohoří vulka- nického původu v Dár-Fůru (v. t). KarradMl don Baltasar, ds. geoerá: v 30leté válce (* ok. 1560 ve Valendi - t 1638 v Praze). Jako člen řádu johanni:- ského žil na dvoře cis. Rudolfa II. a Matiák, účastnil se r. 1617 války s Bcnátčany a roka 1618 vynikl pod Buquoiem v nešťastné bitft^ u Lomnice (9. list.). R. 1619 byl postawt v čelo pluků, jež císaři platilo Španeláo, vedl pak drobnou, ale neúspěšnoa ni3 v jižních Čechách proti Mansfeldovi a abic^ na Bílé Hoře dlel v Budějovicích; odtud »• hájil potom tak přísné a důsledné trestíE^ >rebellů«, že sám kníže z Liecfatenstdaa [? t.) si ve Vídni naň stěžoval. R. 1621 byl H povýšen do stavu hrabécího a r. 1622 jBl^ nován generálem jízdy; při tom askal i^ roven Mladou Vozící a Šeliit>erk, Cerrenca Lhotu, Doubravice, Suchou, Chřenovice, »• mek v Rudolfově a zejm. panství Hhibokoc; i město Vodňany dostal v zástava. V I ičS až 1624 bojoval v Uhrách proti Bcthtenor- načež r. 1625 byl vypraven s diplontttifkfc posláním do Mnichova; podřízen ValdS^ novi sprvu jako pouhý plukovník (čdioii* Valdštejnovi nikdy nezapomněl), roku Ib^ stal se polním maršálkem a roku ^^^^ JT neral-lieutenantem. Postaven r. 1631 v řdo obrany proti saskému vpádu do Cech, U-st naprosto neosvědčil. Od Valdšteina potfnes za velitele v Čechách, měl proti Sasum Mt Slezsko a Lužici, nedovedl však ani tu odo- lati a s celou řadou bitc^ ztratil i Slesko Na přáni Valdšteinovo odvolán, iil od té doby ve Vídni a v Hluboké a napoč,r.l63* přispěl k pádu Valdšteinovu, jcnŽ mo ^' Marradi — Marroni. 891 nesl 124.000 zl. odměny. Jisté účastenství mél ještě při jednáni o mír pražský (1635), jinak ustupuje do pozadí. Od Ferdinanda III. byl jmenován tajným radou a mistodržitelem českým. M. byl osobně dobrý voják, ale pro samostatné velení schopností neměl a rovněž nebyl diplomatem; případně jej charakteri- soval Valdštein: >Der Don Balthasar ist ein guter Cavaliero, aber die Sachen seind zu hoch fúr ihn.c Pro jeho konňskaČní činnost v Čechách viz T. Bílka Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618. Hfn. Karradl Giovanni, básník ital. (* 1852 v Livorně). Studoval v Pise, pak ve Florencii a založil tu literární list »I nuovi Goliardi<. Oddal se dráze učitelské a jest pro vvedi tore agli studii v prov. Massa Carrara. Je svěží a dovedný krajinář, zejména ve sbírkách: Rx- cordi lirici (Řím, 1884) a Nuovi canti (Milán, 1891). Vedle toho vydal: Fantasie marine (Pistoja, 1881); Canioni e fantasie (Řím, 1883); Poesie (Turin, 1887, 3. vyd.); Ballate modeme (Řím, 1895). V bologn. listu »Lettere ed arti« (1889) stopoval současnou poesii italskou. Marránové (M ar rán os), ve Španělsku potupná přezdívka židů, kteří se dali po- křtíti jen na oko. Marrajlt [maráj Marie-Frangois Pascal Ar mand, publicista a politik franc. (* 1801 v Saint-Gaudensu — f 1852 v Paříži). Na- stoupil dráhu učitelskou jsa professorem na kolleji Orthezské, ale opustil ji brzo a od r. 1827 byl v Paříži Žurnalistou vynikaje tu zejména skvělým slohem. Jako hl. redaktor •Tribuny*, nejvášnivějšího orgánu republi- kánské stranv, byl pronásledován za Ludvíka Filipa tak, 2e byl nucen r. 1835 prchnouti do Anglie, kdeŽ pojal za choť miss Fitz-Cla- rence, vnučku krále Jiřího IV. z levého boku. Vrátiv se po amnestii r. 1838 do Paříže pře- šel do redakce >NationaIu«, jehož se stal vrchním redaktorem r. 1841. List tento značně přispěl k pádu království, a po únorové re- voluci M. byl členem prozatímní vlády a r. 1848 mairem pařížským. Energicky dovedl udržovati pořáaek a vynikl stejně ducha- plností jako pevností jakožto praesident Assemblée constituante. Měl největší podíl na ústavě nové republiky. R. 1849 uchýlil se v soukromí a zemřel chůd, jak byl Živ. S Du- pontem vydal Fastes de la révolution /ran- caise (Paříž, 1835). XMre [mař] Éugčne Aristide, orien- talista a mathematik franc. (* 1823 v Ma- mersu). Odebrav se do Paříže r. 1840 oddal se studiu jazyků východních a mathematiky a byl korrepetitorem na kolleji Jindřicha Iv. Od r. 1886 přednáší malajštinu a javajštinu na École speciále des langues orientales vi- vantes. Vydal mnoho cenných spisů o litera- turách orientálních a o historii mathematiky arabské dílem v odborných listech francouz- ských a italských, dílem zvlášť, jako: Bio- graphie ďlhn Albannd (Řím, 1865); Petit vo- cabulaire des mots malays (t., 1866); Code des successions et du manage, en usage á Jáva (Pař., 1874); Histoire des rois malais de Ma- Idka (t., 1874); Sumatra, histoire des rois de Pasey (t, 1875); Kata-Kaha malay ou Re- cueil explicatif des mots malays francisés (t., 1875); Grammaire maigache (t., 1876); /Vo- bVemes numériques faisant suitt et servant d*application au *Triparty en la science des nombres* de N, Chuquet (t., 1882); Notes de philologie malaise (t., 1883) ; Vocabulaire systé- matique comparatíf des principales racines des langues maigache et malayopolynésiennes (t., 1884); Code malais des successions et du ma- riage (t., 1889); Le livre des proverbes malais (t., 1889). Srv. Notice sur les travaux scientif. et littér. de M. A. M. (Pař., 1889). Marr««hU [-rékjaj, říčka v střední Itálii vznikající v etruském Apenninu a vlévající se blíže Rimini do moře Jaderského. Marr^né Walerya, spisovatelka polská, viz Morzkowska. Marroni viz Castanea. BEarroni, Marunové (angl. Maroon), též, MarronŠtí černoši (špan. Cimarron^ t. j. zdivočilí černoši), nazývají se v evropských državách v Západní Indii a Guaianě uprchlí otroci černošští a jejich potomci žijící v ho- rách a lesích. Jakkoli pocházeli z různých kmenů, přece sdružili se v jednotlivé ooce a kmeny. Nejdůležitější z nich jsou Bonniové a Paramakkové při Avě, .kteří uznávají nad sebou vrchní panství francouzské, Aukanové nebo Jukové mezi Surinamem a Maronim, pak Saramakkové, Bekoové a Matuariové na hor- ním Surinamu. Podle osadníků evropských za- vedli si jakési zřízení republikánské, ve kte- rém však je mnoho příměskův afrických. Každá ves má náčelníka zvaného kapitánem a několik obcí, ieŽ utvořily jakousi jednotu, mají vrchního pohlavára zvaného >Grand Man< nebo »Groote Man«. Hodnost náčelníků je dě- dičná. Tito vykonávají jakousi moc policejní a soudní, o těžších zločinech rozhoduje soud složený z kapitánů. Živí se dílem orbou pě- stujíce hlavně maniok a rýži, dílem lovem a pracemi v lesích. V poslední době jsou v do- brých stycích s evropskými osadníky, jimž do- dávají skoro všecko stavební dříví^ plavíce je dolů po řekách, vedle toho pak pracují také na plantážích. Vzdělanost jejich není veliká, jenom mezi Saramakky založili Ochranovští bratří několik škol. Mnohoženstvi jest dovo- leno, ale vyskytuje se jen u pohlavárů. Ná- boženské názory založeny jsou na křesťan- ství, jež však pomíšeno jest velikým množ- stvím pověr. Věří v dobrého Boha (Gadu), tvůrce světa, jehož manželka slově »Maria« a syn >íest-Kisti«. Vedle toho uctívají zví- řata, každá rodina své zvláštní. Duše dobrých odcházejí ke »Gadovi«, duŠe zlých k ďáblu {Didibó). U mrtvol po 8 dní provádějí smu- teční tance a teprve, když tlejí, je pochová- vají. Jazyk jejich jest smíšeninou slov hol- landských a černošských, k nimŽ přibráno také něco z angličiny, franČtiny, španělštiny a jazykův indiánských. M. vedli v XVII. a poČ. aVIII. stol. kruté boje s bělochy. Na Jamajce po krvavé válce dosáhli roku 1739 zvláštní úmluvou amnestie a postoupena jim 892 Marrua — Mars. čásť území. Když pak r. 1760—65 nepřátel- ství' obnovili, byl jich velký počet dopraven do Sierry Leoně a po nové vzpouře r. 1795 vyvezeni namnoze do Nového Skotska. Také v Guaianě usadily se od r. 1712 za nájezdu francouzského davy sběhlých otroků na ne- dostupných místech nad vodopády a vedly odtud od r. 1762 krvavou válku s bělochy, až svoboda jejich musila býti uznána. Srv. Dallas, Geschichte der Marronneger auf Ja- maika (Výmar, 1805). p, Marnui, území na j. jez. Cadském, po- platné Bornú v Súdánu; od r. 1894 patří do něm. sféry zájmů (Kamerun). Tato planina jest velmi úrodná, obydlená as od 300.000 Fulbeův a Hausů, kteří zabývají se zeměděl- stvím, sbíráním kaučuku a chovem koní. Hl. město t. jm. jest důležité středisko obchodní v Súdánu. Po prvé ji navštívili cestovatelé Uechtritz a Passarge r. 1893. Marmbliim(L.)Tourn., jablečník, rod rostlin 2děložných z čeledi pyskatých a podčel. čistcovitých (Stachydeaé), čítající 30 druhů obývajících Evropu, sev. Afriku a zejména mírně teplou Asii. Jsou to byliny vytrvalé, plstí nebo vlnou porostlé, s listy svraskalýrai, vroubkovanými nebo vykrajo- vaně zuoatými, a s hustokvětými úžlabnimi lichopřesleny. Kalich jest 5— lOzubý, tyčinky v trubce zavřené mají přímé, společnou Štěr- binou se pukající prašníky. Tvrdky jsou vej- čité, až téměř 3hranné, tupé. V stř. Evropě roste na návsích, suchoparech a pod. M. vul- gare L., j. obecný n. b urin a bílá, až 5 dm vysoká bélo- a drobnokvětá bylina vy- dávající třením pižmový zápach a obsahující hořkou látku marrubiin; proto se jí pod jménem herba M-iť jako posilňujícího a roz- pouštějícího léku leckdes užívá. Děd, Manmolnl, kmen staroitalský, jenž seděl na pobřeží moře Jaderského, maje největší město Teate (dnešní Chieti); sousedy jejich byli na sz. Vestini, na jv. Frentani, na jz. Paeligni. Uzemí jejich spojeno s říší Římskou r. 308 př. Kr. Fp. Marryat fmériet] Frederick, romano- pisec angl. (* 1792 v Londýně — t 1848 v Langhanié, Norfolk), sloužil jako důstojník v námořnictvu angl., isčastnil se válek proti Francii, sev. Americe (1812) a Barmě (1824 až 1825) a oddal se zvláště po svém vystoupení ze služby vojenské (1830) literatuře. Romány jeho, jež jsou dnes hlavně četbou mládeže, sle- dovaly mnohde snahy reformní; chtěl jimi M. upozorniti na nedostatky v loďstvě anglickém. Přední z nich jsou: The naval officer (1829, 3 sv.); Newton Forster (1832); Peter Simple (nejlepší, 1834); The piráte (1836); The king's own (1840); The privateersman (1846) a j. Uveřejnil také cestopisy: Diary in America (1839, 3 sv.); Travels 'in Califomia, Sonora and western Texas (1843); a spisy pro děti, jako: The settlers in Canada. Do čest. přel.: Tři lodi (J. Malý v >Bibl. záb. čt.c, 1842); PHšernd loď (J. WagncT, 1897). — Dcera jeho Florence, provd. Řosschurchová(* 1837 Brightonť) napsala řadu románů, jako: Lo- ve* s conflict (1865, 3 sv.); Too good for him (1865); Confessions of Gerald Estcourt (1867); Girls of Feversham; Crown of ihame (1886'. a nékoíik her dramatických. Vydala také Lijt and letters of captain Marryat (1872, 2 sv.i. Srv. také Hannay, Life of Fr. M. (Londvr (1889). Ham, též Marspiter, Maspiter, Ma- vors, oskicky Mamers (z koř. wwir «= zá- řiti), v písni bratří arvalských M ar mař, starořímský bůh slunce a světlé části roku. jehož totožnost s Apo lionem dokázal Ro- scher. M. jest především bohem jara, jak dokazují jeho slavnosti v té době; jsou to slavnost jeho narození z Junony dne 1. br. kdy konána současné Matronalia Junoně La- ciné a knéží provozovali tance válečné st štíty {y, Ancile); dále slavnost Mamura- lií (14. bř.), při níž božský kovář Mamurio^ Veturius, jejž znázorňoval starý, kožemi při- odéný muž, vyháněn od Saliů holemi k Oskum. téhož dne konány jízdné závody equiris (v. t.). Dne 15. bř. konána slavnost Anny Perenny (v. t.) aj. M. je dále bohem létá, jemuž 12. kv. konány hry v cirku, 29. kr. ambarvalia (v. Arvalstí bratří), 15. h\ konán v na poli Marto ve závody jízdné, 19. ři . ar m i íu stři um Cv. t.) na označení, že vzimc odpočívá rolník i válečník. M. jest tudíž též bohem římského roku, jenž původně zadna! 1. březnem. A jako ApoIIón stává se bohem válečným, ježto překonává dacmony tmy a zimy, tak sestál M. u Římanů bohem války. tak že ve staré dobé v něm spíše viděn ře- cký Arés; odtud válečné tance Saliů. Ostator působnost Marta jako starého boha úrodja jako boha války padá do téže roční doby. funkce vŠak prvá přechází záhy na Cercr^ a Libera. Jako bůh války zobrazován s ko- pím, přilbou, mečem a štítem; symbolcn jeho vedle ancilií byla posvátná kopl v regi-. jichž pohnutí bývalo obětí usmiřováno, \\ válce vystupuje pěškj (M. Gradivus) nebe na voze; jemu po vítězství vzdána ot}ét - věnována spolia secunda. Tak se stal M ochráncem vojáků, gladiatorů a imperatort a ctěn velikou řadou epithet, jako: Comseí- vator, CustoSf Victor^ Invictus, Fropusptmcr, Pacijer (s olivovou ratolestí), Ultor. M. cíéc i jaíco ochranný bůh kolonisace a osat jemu zasvěceno ver sacrum. Z rostlin by.T Martu zasvěceny dub, vavřín, bob. snadWi fík, dřín, tráva a myrta, ze zvířat vlk, jestřa:^ a datel. M. jest syn Jova a Junony; chořjťhj sluje Nerio (= Bellona), synové jeho j>o- Romulus, Remus a Faunus. Kuh jcbo byl rozšířen po celé Itálii, v Sabinsku s cis totožný byl Quirinus. Vedle nejstaršíd míst Martova kultu, regie. kdež byla sva- tyně s kopími Martovými, a kurie Salioma s ancilicmi, byl starožitný oltář na poli M2r- tově, dále chrám Martu v před branou Ca- pcnskou na silnici Appiově se sochou Mal- tovou s vlky; později vystavěn Martovi chián u cirku Flaminiova v 2. pol. IL stol. př. Kr. se sochou Skopovou, dále Martovi U I tó- ro vi od Augusta věnován chrám na fora Martově se sousoším Mana a Vcnery. Knfz Martův. flanien Mariialis, patřil vedle Diova a Quiririova k Jlamwes maiorts. ktk. MaMÍSmrtonoí.inamenirf.Slítaoštép, u Reků Tivgóng, ohnivý) je horní oběínice, jejíž dráha dráhu zemskou nejbliie obkličuje. Po zemi a měsíci známe z tčles nebeských nejlépe Marta. Stfedni jeho vzdálenost od slunce (ve které se nalézá téí ve stfedni vzdálenosti od zeraĚ) je 1*52369 polomérĎ drábv zemské = 227'S mil). Irm; nejmenái vzdálenost od slunce v pfisluní je 206 mil- lionů km. největii V odsluní 248 milí. km. PFisluní Mariovo má toui délku jako zemé 27. srpna; nahodí-li se opposice v té dobé, pak je M. jen 55 mlll. km od země vzdálen, JIH :. Itig. Mj pfjpadne-li vlak do února nebo března, kdy M. je blízko odsluní, pak obnájí jeho vzdá- lenost od zemč 100 milí. lem; kolísá tedy vzdálenost Martova od zemé mezi 55 milí. kňi v nejbliiii opposici a 400 milí. km v ncjvzdá- lenřjií konjunkci. Proto se jasnost jeho tak méní i zdánlivý jeho průmér kolísá mezi 3Vi" a 25Vi"; ve střední vzdálenosti země od slunce obnáSí 9'35" (vyobr. ě. 2689. a 2690. ; toto O o C. 169a. Mul f koqjuDkci DcpH- ukazuje, íe M. je v kvadratuře ze '/t osvéi- len). Skutefný průmĚr je 0'528 průméru zemského ^ 6740 km. Zploáténi nalezli theo- reticky Adams a Tissandier '/im. H. Struve V,H, kierúmulto éfstu blili se výsledek méření Lowcllovfch; nejnovéjii a nejlepší méření vykonal Scbur v Gotinkách a nalezl pro prílmér rovníkový ve stfedni vzdálenosti od slunce 6-256". pro polární (osu) 6-120", z če- hož plyne zploSténí '/«■ Z pohybu pcricentra irs. 893 měsíce Deimosa odvozeno bylo zploálěaí '/„, Je tedy zploJténí mnohem vetší než u země, coí překvapuje, ponévadí M. je menSí neí země a přece má delší dobu rotační, Cotii 241' 37"- 22-56» střed, času slunečního, kterou určili ze skvrn na povrchu souhlasně Back- huyzen a Wislicenus, ponejprv pak přibližné ustanovil Dom. Cassini. M. otáčí se od zá- padu na východ. Po Merkuru je M. ncjmenSí z velikých planet; povrch jeho obnáší 0-29 povrchu zemského, obsah 015 obsahu zem- ského. Poněvadž hmota Martova dle určení Hallova z družic obnáší '/lontin hmoty slu- neční čili asi Ví hmoty zemské, bude prů- měrná hutnost jen 07 hutnosti zemské čilí asi 4krát vetší nei hutnost vody (3-9). Zrych- leni tiže je na Martu 0'38 zrychlení tiže zem- ské, tedy obnáší asi 3'7 m za vteřinu a výše volného pádu v první vteřině jen 1-85 m. Tíže na povrchu Martově rovná se tedy asi 0'4 tíže zemské, 100 tg na zemi vážilo by na Martu 40 kft. Doba oběhu kolem slunce {siderický rok Martův) obnáší 686-98 dne = 686 dni 23 h. 30 min. 41 vteřin =^ 2 roky juliánské méně 43Vi dne. Synodický rok obnáSí asi 780 dni, poněvadž M. pohybuje se poněkud rychleji neí země a tato potřebuje 49 dnů přes dva roky, aby Marta dohonila. Dráha Martova je ellipticka, coi první poznal Kepler, a. proto je M. pro déjinv hvézdářství zvláště důlelit. (Viz Kepler, sťr. 167—168 a Hvěidářství. str. 956.) Výstřednost dráhy Martovy obnáší .0-0934, t. j. asi '/n. ke dráze zemské naklo- j něna je dráha Martova jen o 1° 51' 2", rovník Martův pak nakloněn je k jeho dráze o 24* 52*, I skoro jako u zemf-, tak íe bychom snadno I soudili, že průběh počasí ročních na Martu I je asi podobný jako na zemi, jen že poma- I leiSi, poněvadž doba rotační je skoro stejná. [Ale třeba je tu uvážiti ještě některé jiné okolnosti, především různou vzdálenost od slunce a výstřednost dráhy. Ze všeho plyne tato délka počasí ročních na Martu, vyjádřf- mc-li ji průměrnými dny slunečními nají Jaro na polokouli jižní (podzim na severní) 145-6 dne, léto na polok. již. (zima na sev.) 160-1 dne, podzim na polok. již. (jaro na acv.j 199-6 dne, zima na polok. jIŽ. (léto na sev.) 181-7 dne. Pouhému oku jeví se M. jako hvězda ná- padně červená, jejíž jasnost v opposicích předčí jasnost stálic 1. velikostí. V příznivé opposici (v srpnu nebo září) v přísluni jako r. 1877 jeví se Jasnějším neí jupiter, který jinak po Venuši je nejjasnější hvězdou, a. 4krát jasnější neí v opposici nepříznivé v od- sluní (v ún. nebo bř.)jako r. 1884. Dle Zóllnera vysílá M. v průměrné opposici Skrát více světla neí Capella a téméř 7000millionkrát méně neí slunce. Světlo jeho je klidné. Ko- lorimetrem přesvědčil se ZOlIner, íe plamen obyčejné svíčky je červenější neí Martovo světlo. Albedo povrchu Martova je dle Zůll- nera 0-27, spektrální rozbor poučuje nás, že světlo Mariovo je odralené světlo sluneční; 894 fotografické vidino Martovo ůpinč se shoduje (viďraem alurečnim. Že M. má oviduSi, do- kasují fotomctrícká pozorováni G. Můlkra v Postupimi, ale toto ovidujl ic nejméní 4krót řidif našeho. (Víz též Fotometrie, str. 425.) Posud viak nelie rozhodnouti, jaou-li ve Tidmu Mariové jiné čáry atmosféricfeií nei v ovzduší zemákem. Jíi menším dalekohk- dem uzíime na Martu svéclé a. jasné skvrny, jeí míst svých celkem tieménf, tedy povrchu obéinice nálcf ejí. Nejnápadnéjši jsou 2 jasné bílé zakulacené skvrny na kraji kotouče, které sice podobu svou ménf, nikoli viak polohu jako ostatní skvrny viditelné. Mátne tedy za to, ie jsou blfzky rotačních póifi, a pomocí I je jjiní skvrna polární ke slunci a a oppo- sice též k zemi; proto vidíme za pfítaic^ opposic v pfísluní (IS77, 1892) jiint sknut polární a v nepříznivých opposicich t od- sluní (jako r. 18S4, 1886) severní, které po- méry se po 16 letech opakují. Nékdylie obé , skvrny polární na poio vídéti, i mdleme pik odvrácenou vidčti aspoň Částečné, kddu druhou úplné. Ze všech starých a novích poioroTÍDÍ tj- plývá, že tmavé skvrny Marta mají penKu vzájemnou polohu a neměnitelné víeobww obrysy. Tyto skvrny nejsou však atuolimié neménitclné jako u našeho mésice; niopik mnohé části povrchu ménf barvu i jasnot. těchto bílých skvrn polárních lze určiti po- lohu osy, okolo níž se M. otáčí, jak to učinil již starší Herschel, po něm mnozí jiní, nej- nověji Schiaparelli a Lohse. Skvrny ty povaíují se za útvary ledové a sněhové jako na naší zemi, a náhled ten po- tvrzen jest ubýváním skvrn těch v létě a přibýváním v zimé, jak to souhlasí s táním sněhu a opětným jeho mrznutím. W. Herschel dokázal r. 1T84, ie polární skvrny, pozoro- vané již Huyícnscm a Maraldim, méní se s počasím ročním na Martu, že jsou to bei pochyby skupiny sněhu a ledu. Potvrzeno to bylo pozorováním v době nejnovějíí, tak v I. 1882, 1884, 1886 sledováno bylo táni snčhu na pólu severním, r. 1892 a 1894 na pólu jižním, ve kterýchž dobách nastalo léto na polokouli Martové severní, pak jižní. Jižní skvrna polární, která nepřipadá pravé na pól, níbrž od něho asi 30O km je vzdá!i:na, ob- klopena jest velikou tmavou skvrnou, zaují- majicf asi '/> celého povrchu Martova. Se- verní skvrna polární jest uprostřed oblasti barvy ilutavé a skoro ilplně připadá na se- verní pól. Poněvadž slunovrat letní na polo- kouli jižní nastává kolem přísluní, obrácena ale v přesných metich. Obrysy tmavýchiln' se mění, mnohé podrobnosti jsou f ut&m dobu lépe viditelný než jindy, ale přece !i< je vidy bez pochybnosti poznati a iMU|- niti. M. má ovzdu.4í, které jeví mnoho dboi jež můžeme snad označiti jako úkan IK- teorologické, ač se asi velmi li5í od íkW na zemi. Pro velikou rozmanitost ůkaiitíd lze jen důkladným studiem vystihnouti a- kóny a s jakousi pra v děpodolín osli soudí; o příčinách jejích a fysické povaze obéicin Dle obyčejného minční větáiny hvéidiHii zkušených pozorovatelQ Marta (Scbiipjnl- liho a j.) jsou temné skvrny místa, kde * nahromadila voda, která světlo sluneční mÍK odrážejí než jasné pevniny aneb kde po »■ vodněni vzmáhá se vegetace; hvězdáři M li'*' zdárné Lickově (Schlberle) jsou vSík minfa opačného. Ostatně jsou názvy ty ponbť p" můcky pro pamět jako názvy na mřsicii™" se i jiných, na př. ostrovy, jezera, ůiinyníj^- ské a zemské, pFedhoři, poloostrot, prípl" atd., ien ku pohodlnému označeni, jasní to jiný JSOU obyčejně tmavožluté neb oranioff. ale mění se časem a mfstem mezi bartoa fin- tou a čisté bílou nebo rudooraoioTOn i tmavočervenou ; kdežto se dříve červenavé la- barveni pevnin vykládalo pohlcováním svčtla slunečního prochiiejlcího ovzduiiiii Marta, I sdílí Schjaparelli náhled Tysloven^ J. Her- 1 schelem, Že hmota pevnin sama je červe- ' nava. Krajiny tmavé jsou barvy ielezoiedé, popelavé. Nápadné jest rozdĚleni vod a pev- ; nin na Martě, které není podobná rozdělení I na zemi. Jíini skvrna polární jest obklopena I hlavním okeánem jako jižní pól země, na- 1 proti tomu je severní skvrna polámi na pev- , nině (vyobr. č. 2691.). Následkem toho nastává : v létě, když taje sníh nashromážděný za dlouhé ' noci polární (10 mísicfi), vSeobecnS zátopa j pevniny okolní, kdežto bílé skvrny polární , rs. 895 hl<Ži jako více méně znatelná skvrna, která se mčnf nčkdj^ v jezero barvy černé a ostrých obrysů. Častěji rozjifuje se kanál pfi dsti do moře nálevkovitě a tvoři zátoku- NejvĚtií taková zátoka je Syrtis major, utvořená vy- iSstěníra kanálu Niloayrtis; itře zátoky té je 1800 km. Povaíujeme-íi temné skvrny na Martu za místa pokrytá vodou, jest nám míti tyto pruhy (čáry) za skutečné kanály, přivá- dějící vodu žlutým pevninám. Tomu by na- svědčovalo, ie při tání severní skvrny po- lární kanály více ztemní a se rozjiří, tak je pevnina rozdělena je na samé ostrovy, a stav ten pomine teprv, až sníh přestane táti. Ve- lice podivná změna kanálů jest jejich zdvo- ubývá, jako r. 1884, Pak povstanou i rozsáhlá jezera, též sousední Maře AcidaUum ztemní, tak Že lze hlavní změny na povrchu Marta přičísti odtoku vody, povstalé táním snéhu. Také pozorují se malé bílé skvrny často na ostrovech velikého jii. moře (Maře australe), jež připisují se pomíjející vánici sněhové. Ale veškeré pevniny pokryty jsou složitou sítí daleko rozvětvených, jemných, temnýrh čar, které celkem jsou přímé a které ozna- čují se dle Schiaparelliho (nejlepšího znalec Marta) názvem průplavů íkanálů). Táhnou se v délce 800 km až několika tísic km. někdv dosahuji i '/, obvodu planety. Většinu jich viděti jest jen za poměrů velice příznivých, jiné pak (na př. Nilosyrtis, známou jiŽ před 100 léty) velmi snadno. Šiřka jejich obnáší 30—300 km. Každý takový kanál končí buď v některém moři nebo v jiném kanále, oby- čejně ústi jich více v jezeře, na př. v Tre- viiim CharonCis 8. Na Martě je totiž množství uzlů, t. j. míst, ke kterým směřuje několik kanálů. Jako vzhled kanálů mění se i vzhled uzlů; jsou-li kanály neviditelny, je neviditel- ný téi uzel. Okolo uzlu viděti jest často dosti značný, neurčitý stín. tak že uzel vy- jování, které zpozoroval nejprve Schiaparelli r. 1882 a jež nastává zvláště v měsících před severní povodní neb po ní. Neznámou aám dosud změnou, která trvá jen několik dní (někdy jen 24 hod,), rozdělí se některý kanál ve dva blízké rovnoběžné pruhy (jako kolej- nice), mající původní směr a končící tam, kde původní kanál končil. Vzdálenost obou je 50—600 írm. Šířka 30— 100 Am. Barva bývá mezi černou a jasně červenou, prostor mezi oběma bývá žlutavý, často i bílý. Zdvojování nenastává u všech kanálů touž dobou, u ně- kterých vůbec nenastane. Též mění se šířka, jasnost, ano i směr téhož zdvojeného kanálu pří různých opposicich planety, z čehož se soudí, že tyto zdvojené kanály nejsou pevné útvary na povrchu Martově jako ony, které vždy na témž místě se jeví, týž směr zacho- vávají a mají tedy zeměpisný ráz, Pravdě- podobnoje. Že ráz úkazů těch je periodický, že se řídí ročními časy na Martu; nejvíce ka- nálů bývá zdvojeno po jarní a před podzimní rovnodennoatí na Martu, Zdvojen' zaniká za severního a mizí vesměs za jižního sluno- vratu. Zdá se, že příčina zdvojování působí I na tmavém povrchu všech útvarů, nejen 896 Mars. kanálů, ale že pro tmavý povrch směr zdvo- jování se méní od epochy k epoše. Tyto zdvo- jené kanály (vyobr. č. 2692.) je neobyčejné obtížno spatřiti, tak že s počátku pochybo- valo se o skutečnosti ádajů Schiaparelliho, ale za posledních opposic byla udání jeho potvrzena. Vysvětliti zdvojování kanálu se dosud úplně nepodařilo, ač k tomu konci vymyšleny byly mnohé výklady (optické kla- my, dvojlom a j.). Snad nejpřiměřenější vý- klad je ten, že tmavé kanály jsou skutečné na- plněny vodou, která v zimě na Martě zmrzne a že na jaře led taje pak dříve na okrajích pevnin než uprostřed; avšak i ten výklad neuspokojuje všestranně. Podobně mají i jiné výklady (Schmidtův, Meiselův, dra Kleina) podstatné vady. Cerutti myslí, že průplavy Martovy zaTcládají se-Tia zrakovém klamu, neboť v nejsilnějších dalekohledech naŠí doby jeví se povrch Martův skoro v tom zorném úhlu jako měsíc, hledíme-li naň kukátkem. Kdybychom měli dalekohledy dosti silné, rozpadly prý by se průplavy na skvrny a pruhy, ale v našich poměrně malých daleko- hledech jeví se blízké řady jednotlivých útvarů iako jediná temná čára. Také zdvo- jení průplavu vykládá jako oddělenou sou- stavu dalších temných skvrn, jež oko bez- děčně doplňuje na nepřetržitou Čáru. Tomu náhledu zdá se nasvědčovati, že šířka prů- plavů nezdá se větší, přiblíži-li se planeta značně naší zemi. Stanislav Meunier podal výklad zdvojování kanálů, jenž opírá se o po- kus. Na leštěné kouli kovové nakreslil řadu čar a skvrn, několik millimetrů před ní po- stavil jemnou, dobře průhlednou látku mu- šelinovou. Jakmile dopadne paprsek slu- neční na kouli, jeví se všecky skvrny a čáry zdvojené; vedle každé čáry a skvrny objeví se totiž její stín, jenŽ se na mušvlínu kreslí světlem odra- ženým od kovu. Podobně odráží se světlo sluneční od Marta, od zemi více, od moři méně. Pokud je ovzduší Mar- v tovo jasné, vidíme vše jednoduché, jak- mile se v ovzduší utvoří průhledná mračna řasovitá {cirri), nastane zdvo- jení. Ale i tu jsou některé vážné ná- mitky. Nelze popříti, že na Martu dějí se dosud velkolepé převraty. Části po- vrchu Martova jako střední Evropa ve- liké zatopí se za krátkou dobu, ohromné vánice zasněží celé pevniny, ledový pás sahá až k 50°, ano i 40° šířky; na jaře Mar- tově nastane pak rychlé tání, jež má v zápětí povodně. To jsou poměry, které nejsou pří- znivý bytostem podobným lidem, proto se dle dosavadních zkušeností nemá za to, že by se M. hodil za bydliště tvorů lidem po- dobných. Flammarion, Proctor a Green jsou sice náhledu, že kanály jsou výsledky inže- nýrské práce průmyslové, že je lze srov- nati s velkolepou soustavou ke stejnoměr- nému rozvádění vody. Míněni své opírají tím, Že by síly přírodní nebyly s to, aby utvořily tak skoro mathcmaticícy vypočtenou rovnoměrnou síť vodovodů. Schiaparclli však soudí, že je možný výklad soustavy kanálů čistě geologický. Síf ta vzniknouti mohla po- dobně, jako na zemi povstal za staletí kanál La Manche a Mozambický. Geometrická po- vaha kanálů není tak příliš podivuhodDOU, vždyť příroda jeví podobné i vetší pravi- delnosti, na př. u kulových tvarů téles ne- beských, kruhů Saturnových atd.; jsou to nutné výsledky zákonů přírodních, — Za opposice v čnu a čci 1894 pozorovány byly na okraji Marta bílé vyvýšeniny, jež pozdéii opět zmizely; úkazy ty vysvětlují se světel- nými nočními mračny. První výkres Marta zhotovil Fontána r. 1636. Později dobyli si zásluh o poznání povrchu Martova zvláště Huygcns, W. Herschel, Schróter (1785 — 1803 nakreshl 217 obrazů Mart ových, jež bodla! vydati s textem a s názvem »Areograpbische Fragment&c, což učinil van de Sande Bak- huyzen), Beer, Madler, J. Herscbel, Galk, Lasell, Secchi, Lockyer, Tcrby, Dawes, Proc- tor, Kaiser, Lohse, Holden, Schiaparelii a j. Pro opposici r. 1894 zřídil Američan LoweH zvláštní hvězdárnu v Arizoně ve výši 2300 m. Také Brenner na ostrově M. Losin ji v Istrii jest 'pilný pozorovatel. Kdežto Schiaparelii zvolil pro označení předmětů na povrchu Martově nejvíce jména zeměpisná a báje- slovná, užil Proctor pojmenování dle hvě- zdářů. Měsíce Martovy. M. má 2 měsíce. Jix Kepler pomýšlel na jejich existenci, ale od té doby marně mnozí po nich pátrali, meš nimi i Madler r. 1830 a ďArrest r. 1864 da- lekohledem lOVípalcovým. Teprve Asaphovi Hallovi ve Washingtone podařilo se za nej- č. 2693. Mars a drahý obou mésictt. ' příznivější opposice tohoto století r. 1877 objeviti 26palcovým dalekohledem Clarko- vým dne 11. srp. první družici a dne 17. srp. druhou. Prvnímu dal jméno D e i m o s (Třas s druhému, vnějšímu, na popud prof. Madenu v Anglii, Phobos (ĎcsJ, kterážto jména prů- vodců Areových upommají na některá místa Homérovy Uiady (4, 440; 15, 119; 13, 299 a j.}. Družice ty je velmi obtížno spatřiti (jen á velkého přiblížení se Marta k zemi a největ- šími dalekohledy), mají jasnost stálic 12. veL a jsou Martu velmi blízké. Vyobr. č. 2693. podává správně poměr drah jejich k MartiL Od středu oběžnice jsou vzdáleny 9300 a Mars — Marsberg. 897 23.000 km. Z jasnosti měsíců určiti lze jejich průměr za tou podmínkou, Že odrážejí svéllo tak jako povrch Martův ; tak vypočte se prů- měr Phobův 9*4 km, Deimův 8*1 km; povrch jejich obnáší sotva 300 km*. Kolem Marta krouží v 7 h. 39 m. a 30 h. 18 m. stř. času slunečního. Vnější měsíc obíhá tedy kolem Marta v době skoro 4krát delší než vnitřní. Phobos obíhá mnohem rychleji kolem Marta než tento se otáčí kolem své osy; pozoro> vatel na Martu viděl by tedy tuto družici obíhati za 11 hodin, za den tedy více. než dvakrát, a sice proti dennímu zdánlivému pohybu nebe; vycházel by dvakrát na zá- padě a zapadal dvakrát na východě. Dráhy měsíců splývají téměř s rovníkovou rovinou planety. S povrchu Phoba jevil by se M. po- zorovateli jako světlý kotouč o průměru SOkrát větším než průměr úplňku našeho měsíce. Pomocí 3. zákona Keplerova bylo lze určiti z pohybu měsíců přesně hmotu Martovu. Camillc Flammarion sestavil v díle »La planete M. et ses conditions ďhabitabilité* (Pař., 1892) veškery studia uveřejněná o Martu od vynalezení dalekohledu. Srv. Schiaparelli, Ober die beobachteten Erscheinungtn auf der Oberíiáche des Planeten M. (»Himmel u. Erde«, I.); t., Osservazione astron. e fisiche suir asse di rota e sulla topograíia del pla- neta Martě (Řím, 1878—86, 3 sv.); t., II pia- neta Martě (>Natura ed Artec, 1892); W. Meyer, Die physische Beschreibung des Pla- neten M. und die Frage seiner Bewohnbar- keit (Berlín, 1894). Viz též Gruss, Z říše hvězd. VRý-. Mara Mile, vl. jménem Anně Frang. Hippol. Salvetatova, slav. herečka fran- couzská (* 1779 v Paříži — f 1847 t.), po- cházela z herecké krve a hrála na divadle od malička. R. 1790 přišla do Paříže se starší sestrou a r. 1798 náležela s ní ke >Comédie frangaise« od jejího znovuzrízcní, kdež se rozvila záhy v nejznamenitější představitelku skoro všech .hlavních ženských úloh klassi- ckého repertoiru, Moliérovýcb, Marivauxo- vých i Beaumarchaisových; později stvořila i řadu úloh ve všech skoro význačnějších hrách soudobých, tak AI. Duvalových, Dela- vigncových, Andrieuxových, AI. Dumasových, V. Hugových atd. Teprve v 62. roce odstou- pila s jeviště. Mars., zoologický skratek, jímž označen franc. zoolog S. A. de Marseul, jenž za- býval se soustavným studiem broukův a vy- dal: Catalogue des coléoptéres ďEurope (Pař., 1857). Marsal, město v Lotrinsku, kraj Cháteau- Salins, leží v bažinaté a nepřístupné krajině na ř. Seille, bylo pevnůstkou do r. 1871 a má 624 obyv. (1890). V okolí zbytky z řím- ských dob. Marsala, příst, město v ital. prov. Tra- pani, na západ, výběžku Sicilie, blíže mysu Boeo, stanice trati Palermo -Trapani, má 19.700 obyv. Zbytky starých městských zdí, dóm, radnice s krásnou antickou mramoro- vou skupinou, pomník Garibaldiho. Z ústavů jmenovati sluší vědeckou akademii, biblio- théku (14.000 sv.), techniku a gymnasium. Čilý obchod s proslulým vínem, obilím, solí, sodou a j. R. 1897 navštíven přístav 1553 loďmi, vyvezeno za 9,738.425 fr., z čehož za 9,576.325 fr. vína, 76.350 fr. sýra atd., dove- zeno za 1,183.425 fr. — M. stojí na místě starého LUybaea, Ve středověku dobyto jí Saracény, kteří jí dali jméno Mars-eí-Al- lah (přistav Boží). R. 1547 dal Karel V. zru- šiti přístav, který byl teprve r. 1816 obno- ven. R. 1860 (11, květ.) přistál tu Garibaldi s 1000 m. před vítězným tažením proti Fran- tiškovi II. Marsalskó vino, pěstěné v okolí města Marsaly a v celé jihozáp. části ostr. Sicilie, jako zejména také v okolí Trapani a Maz- zara dcl Vallo, připravuje se i z vín vzdále- nějších, až u zálivu Castellamare, ba i z vín východosicilských; však nejlepší vína toho druhu jsou z okolí Marsaly, z Mazzary a Cam- pobella. Réva vine se kolem rákosí a dává jasně žluté, suché a silné přírodní víno s 13—16 i více procenty líhu, ale bez zvlášt- ního květu. Vlastní m. v. (v/no conciato) připravuje se mícháním několika druhů vín přírodních, k nimž přidává se tak zv. vino cottOy zaručený vinný mošt, jejž přidávají v Sicílii vůbec do všech vín obyčejných je- ště před kvašením, a vino sfor\ato čili surdo, starší, nevykvašený vinný mošt (druhdy také čistý cukr), tak že víno hotové nabude 17 až 21, nejobyčejněji 18 objemových procent líhu. Jest to pak víno dessertní. Rozličné druhy vína toho vzniknou dílem stářím, dí- lem rozmanitými poměry smíšenin. M. v. za- vedl do obchodu počátkem tohoto století Angličan Woodhouse, jenŽ usídlil se v Mar- sale r. 1772; zvlášť nabylo důležitosti, když víno madeirské, hubené révokazem, skoro zmizelo s trhu. M-ho vína vyváží se roČně 20.000 pip. V okolí Marsaly padělají také jiná vína dessertní, jako Oporto, Madeira, Malaga a j., ba i šampaňské, ale s nevalným úspěchem. Příprava koňaku je teprve v po- čátcích, de Marsan Arnaut-Guilhem, básník proven^. XII. stol., autor básně Eusenhamen de Vescudier, důležité kulturně historicky, ježto nám líčí požadavky skvělého života rytířského. Marsand Antonio, abbé, spisov. italský (* 1765 v Benátkách — f 1842 v Miláně). Byl kazatelem a později professorem národ, ho- spodářství a statistiky v Padově. Pořídil dů- ležité vydání Petrarky v Padově r. 1820, na- hromadiv celou bibliotéku spisů Petrarko- vých a děl k němu se vztahujících. Katalog její {Biblioteca petrarchesca) vyŠel r. 1826. Napsal: II fiore delV arte delV intaglio nelle stampe (1823); Delle donne piit illustri del regno Lombardo veneto a katalog ital. ruko- pisů v bibl. pařížských (Pař., 1835—38). Marsberg: 1) Óber-M., m. v pruském vlád. okresu Arnsbcrg na žel. dr. Schwerte- Cassel, má 1295 obyv. — 2) Nieder-M. 898 Marsciano — Marseille. (dříve Stadtfoerge), m. tamže, má 3555 ob., ústav pro choromyslné a pro idioty, papírnu, doly na mčdnou rudu, mědnou huť a čilý obchod obih'm a dřívím. U mésta stávala pevnost Eresburg. Karsolano [maršáno], města v ital. pro v. perugijské, má 11.600 ob. Marsdenla R. Br., baňura, rod rostlin 2děloŽ. z čel. tolitovitýeh {Ascleptadeaé), příbuzný t, zv. voskovky nebo perluchy {Hoya, v. r.), v domácnostech Často pěsto- vané, a obsahující polokře s větvemi oby- čejně otáčivými a ve Vých. Indii, v Austrálii a řidčeji v Již. Americe domácími. Na Su- matře roste otáčivá M. tinctoria R. Br., b. barvířská, a v Sýrii M. erecta R, Br., b. přímá. Obě obsahují v listech hojné mléko, způsobující požitím dávení, a proto bývaly otficinální (herba Apocyní). Děd, Maradlef, mořská úžina v Hollandsku, viz Hel der. Maraelllalaa f-sejéza], nár. hymna franc. Složil ji r. 1792 Rouget de Plsle i s ná- pěvem ve chvíli, kdy Francie vyhlásila válku Rakousku. Byla to původně válečná píseň pro armádu rýnskou, v níž Rouget byl dů- stojníkem. Při útoku na Tuik-rie 10. srpna zanotoval ji marseiílský bataillon a odtud nazvána m-souj Za revoluce m. byla písní po výtce revoluční, a zákazy za císařství byly mamy. Ozvala se vždy hlučněji znovu, až nejmladší republika posvětila ji za hymnu národní. Výraz její jest velmi energický, slovo i melodie vytryskly z nadšení opravdu šťastného, a tak slyne všemi vlastnostmi nár. zpěvu jako málokterá jiná. Viz A. Dietrich, Rouget de l'Isle et la m. (Paříž, 1882); V. Gablcr, M. a její skladatel (»Osvčta<, 1882). Kbn. Marseille [marséj], česky také Marši lie, město a přístav v již. Francii, na 43^ 17' s. š. a 5® 23' v. d., hlav. město dep. Bouches du Rhóne, první přístaviště francouzské a při moři Střcdozemském vůbec a třetí město ve Francii po Paříži a Lyonu. Jest také z nej- krásnějších a nejzajímavějších měst francouz- ských, stavěno jsouc amíitheatrálně po skal- natých svazích a kopcích Proveng. Alp, jež svírají starý přístav, vnikající hluboko do pevniny, a z nichž jeden korunuje kaple Notre Dáme de la Garde, jež vznáší se vy- soko (150 m) nad přístavem. Roč. teplota jest 14-3* C, v lednu 6•4^ v čci 22•l^ množ- ství srážek 514 mm. Náhlé a silné změny po- větrnosti a teploty způsobuje ostrý sev.-záp. vítr, zvaný mistral. Obvvatelstva račí a M. r. 1896 (29. března) 447.344 (1801: 90.500; 1835: 148.597; 1861: 260.910; 1881: 360.099; 1886: 376.143) v 36.352 domech. Značný vzrůst obyvatelstva lze vysvětliti velikou ímmigrací, neboť počet úmrtí (31 %p^ jest větší než počet porodů (28*87oo)- Žije zde velké množství cizinců, zvi. Italův (70.328, většinou dělníků); dle náboženství asi 15.000 protest, a jen 3000 židů, ostatní katolíci. M. jest sídlem praefekta, biskupa, velitelství 15. armád, sboru a několika jiných vyšších I úřadů vojenských a těch oddílů vojska, jež v M-! jsou posádkou, soud. dvoru I. inst, soudu obch., obchodní komory (nejsCarií ve Francii, z r. 1599), soudu průmyslového a U. celního úřadu. Vedle katol. biskupa je zde archimandrita řec.-orth. a spoj. ritu, reform. konsistoř a rabbinát. M. je rozdělena yt Čtyři hlavní Části dvěma velkými, rovnými sledy vynikajících ulic, jež křižují se ▼ pra- vém úhlu v Cours St Louis. Na východní a sev. straně přístavu rozkládá se Staré mě- sto, teď sídlo průmyslu, obyvatelstva pří- mořského, dělníkův italských a chudátch tříd. čtvrf vlastních Marsilianův; má úzké, kfivo- laké ulice, přímé a strmé, jakož t ncúhledné domy. Na sev. odtud Ville marítime, již spojuje Rue de la République se starým pří- stavem. Na j. od tohoto rozkládá se Biskup- ské město, jež vzniklo ve středověku ko- lem opatství Sv. Viktora. Nové město, na východ se rozkládající, má krásné ulice, nád- herné budovy veřejné i soukromé, dodávajíc tak celé M-i moderního rázu. Nejkrásnější a nejživější ulice jest La Cannebiére, záro- veň promenáda, bazar, místo nejvétŠích ho- telů v a kaváren. Z chrámů vynikají pfedeiB kathedrála, basilika, zbudovaná na mtsté starého biskupského kostela v 1. 1852 — 189? v románsko -byzantském slohu, poutničky chrám Notrc Dáme de la Garde na holétó vrchu, 150 m vysoko nad městem, a před ním vysoká véŽ s velkou sochou P. Marie. odkudž je velkolepý pohled na město í na moře, dále kostel sv. Michala, got. budova pro 4000 osob, prastarý kostel sv. Vikton nejstarší budova marseilleská a j. K vynika- jícím budovám veřejným náležejí radnic^. na nábřeží, justiční palác z 1. 1858 — 62, velko- lepá moderní stavba s velikým perronem & portikem a s krásným sálem; nový biskup- ský palác; praefektura z 1. 1861 — 67 v slohc modernisované renaissance; bursa z 1. 1853 až 1860 ve slohu staroř. chrámu s korincb- ským portikem, pod nímž obrovské sochv Francie a Marsilie, nehledíc k ostatní vý- zdobě skulpturu í, důstojné bohatého kupe- ckého města, jež vynaložilo na stavbu tu 9 milí. franků. Uvnitř jest velký, stejně bo- hatě zdobený sál o ploše 1 120 m^. Nejskvost- nější veřejnou budovou jest však palác Longchampský, zbudovaný v 1. 1862 — t^ slohem renaissančním a vynikající nejen svou polohou, aJe i originálností architektury. Po obou stranách stojí palácová křídla a upro- střed je vítězná brána, spojená s paláci pokh kruhovitou kolonnádou. Křidla zaujímají obra- zárna a museum přírodovědecké. Ža paláces zool. zahrada z r. 1855 v rozloze 6 ha. Z pfo- menád největší jest Pra do, dvojnásobeé .stromořadí platanové, táhnoucí se v dékr 4 /rm k moři; na ieho konci jest uprostřed parku zámek Borelli s archaeol. museem. Po obou stranách Prada jsou Četné villy a za- hrady. Vodovod, zvaný Qinď/ifeM., dloohj 92 km, přivádí z řeky Durance u Pertuis 9000 / vod v za vteřinu. U Roquefavoum pře- píná údolí Arey aquaeduktem 382 m <^. 2 Marseille. 899 82*65 m vysokým. Stavba jeho, oblouky ve třech řadách nad sebou, patí^í k nejkrásněj- ším toho druhu. Vodovod má ješté mnoho jiných umělých staveb, zejména mnoho tun- nefů (16 ibfi), z nichž jeden měří 3700 m. Vody čistí se ve ^vláátních" umělých rybní- cích před městem. Kanaiisacá města, počatou r. 1891, zdravotní stav značně se zlepšil. Za svoji velikost děkuje M. především svému přístavu, který podmiňuje dalekosáhlý a velkolepý obchod marseilleskf . Přístav dlou- hou dobu skládal se jen z nynějšího starého přístavu (Vieujc Fort) asi pro 600 lodí, který však jevil se tak nedostatečným, že na sev. od něho bylo od r. 1853 zřízeno osm umě- lých bassinfi, dohromady více než pětkrát tak velikých přístavů. Te to především bassin de la Joliette (22 ha), který se starým pří- stavem spojen je průplavem; za ním násle- duje bassin du Lazaret (16 ha)y vedle něhož jest přístavní nádraží, pak doky v rozloze 18 ha, potom bassin dfArenc, de la Gare Ma- rittme (18 ha, pro dovoz obilí) a National (47 ha, pro uhlí a dobytek a franc. válečné lodi). Všecky tyřo přístavy spolu souvisí ka- nály s mosty otáčivými. Ale i tyto rozsáhlé stavby ukázal v se záhy nedostatečnými a od r. 1863 pracufe se o novém nákladném pod- niku, o založení bassinu 64 ha povrchu mezi bass. National a mysem Pinédcm a bassinu druhého, ješté většího, mezi mysy Pinfede- Janct; oba bassiny budou děliti hráze 300 až 520 m dlouhé. Mimo to prodlouží se hráz od přístavu Joliette až k novým bassinům a zřídí se předpřístav, tvořený hrází bassinu v a lamačem vln 2800 m dl, pak suché doky s 12 loděnicemi a doky mokré; nová skla- diště a koleje na všech přístavních hrázích. Po dokončení všech těchto prací bude mar- seilleský přístav ng větším z přístavů přímo při moři ležících. Celkový náklad jest dosud asi 120 milí. fr. Do dnes celková plocha 9 hotových bassinu v zaujímá 154*42 ha, ná- břeží táhnou se v délce 18.280 m, z nich 13.167 m uvnitř bassinu, ke kterým lodi mo- hou přistáti. Před přístavem, jenž chráněn jest několika batteriemi a tvrzemi, rozkládá se zátoka se čtyřmi majáky. Do přístavu zdejšího veplulo v 1. 1897 — 98 v plavbě mezi- národní: r. 1897 3827 lodí o 3,715.571 tunách a r. 1898 4063 lodí o 4,291.664 tunách. Zboží ve plavbě mezinárodní mělo r. 1897 v do- vozu 2,847.862 t hodnoty 1.194,910.000 fr., ve vývozu 1,899.654 ř hodnoty 955,603.400 fr. Při plavbě mezi přístavy francouzskými veplulo r. 1896 3756 lodí o 1,1660.036 t, jež přivezly zboží 398.716 1, odvezly 378.949 t. Plavba par- níková byla skoro 12krát silnější neŽ plachetní. M. má 4 nádraží. Čilé spojení železn. ie zvi. s Paříží, Nizzou a Itálií. Celkem se obchod dovozní, vývozní i transitní, zečtvernásobil v posledním půlstoletí; přece však M. nej- nověji poněkud utrpěla, zvláště drahou sv.- gotthardskou, jíž se stal Janov o 70 km bliž- ším Antverpám než M., a novými celními tarify. Veškerý obchod marseilleský reprae- sentuje třetinu celkového přímořského ob- chodu francouzského. Veliké naděje skládá obchod marseilleský ve spojení s francouz- skými koloniemi východními, jako s Mada- gaskarem, Tonkinem, s Čínou a se Západní Afrikou. Projekt, který by pro M. a její ob- Qhod byl dalekosáhlý, týká se stavby lodního kanálu od ústí Rhdnu k přístavu marseilfe- skému. Nejznačnější odvětví průmyslová jsou: mydlářství, jež bylo sem zavedeno v XVI. st. ze Savony a Janova, mlynářství, rafiinerie a výroba olejů; 85 továren na mý- dlo zaměstnává 5000 dělníkův a produkuje 160 milí. kf: mýdla (z nich 20 milí. pro vý- voz) v ceně 85 míli. fr. (výroba marseillesíá je polovina francouzské výroby vůbec). Mimo to jest v M-i 25koželužen ri700 dělníků, vý- robky mají ceny přes 3 milí. fr.) ; 86 továren na paštiky a konservy (400 děl. vyrábí roČ. 8 milí. kg zboží); 3 tov. na svíčky (500 děl., 110.000 q svíček); 102 cihelny (2000 dělníků, vyr. 255.000 t zboží). Dílny loďařské společ- nosti Messageríes maritimes zaměstnávají 250 dělníků (vlastního lodního stavitelství v M-i není) a továrna na sirky je z největších ve Francii. Mimo to jsou zde: pivovary, žele- zárny, slévárny, provazárny a kladkárny, strojovny a vůbec závody průmyslové, vy- ráběním lodních potřeb se zabývající, to- várny na klobouky, sklárny, tiskárny a to- várny na tabák vyrábějí 1*5 milí. kg rozma- nitého zl>oží. Významné jest také rybaření. V čele vzdělávacích ústavů stoji mathe- mat i cko-přírodo vědecká fakulta (30 docentů), náležející k akademii aixské, medicinsko- farmaceutická škola (30 doc), škola inženýr- ská (z r. 1891), svobodná iakulta právnická. Mimo to je zde velký a malý seminář, vyšší obchodní škola, lyceum, škola umělecká, hu- dební konservatoř, vyšší dívčí Škola, odborná škola pro jazyky orientální, škola hydrogra- fícká, škola námořnická, ústavy pro hlucho- němé, slepce, école Belzunce, hvězdárna a zahrada botan., nová observatoř pro faunu a floru mořskou, 21 svob. škol středních a mnoho škol primárních. Městská knihovna čítá 102.000 sv. a 1656 rukopisů a jest spo- jena s kabinetem mincí (přes 10.000 mcdaillí) a s bohatým archivem obecním. V paláci Longchamp museum a obrazárna. Arcnaeol. museum v zámku Borelli obsahuje starožit- ní cké nálezy z okolí a sbírku foinických, ře- ckých a římských, jakož i starokřesfanských starožitností. Z divadel dlužno uvésti Grand- Théátre z roku 1784, uvnitř obnovené, pro opery a ballety, Gymnasc pro tragédie a ve- selohry, Th. Valctto čili dcs Nations, pak zábavní místnosti Alcazar a Folies Marscil- laises. Dějiny. M., řec. Massalía, lat. Massilia, zal. ok. 600 př. Kr., záhy zmocnila se pan- ství nad mořem Středozemským, soupeříc tu s Karthaginou, a stala se městem kvetoucím, jež vynikalo nejen svým obchodem, ale také pěstěním věd a uměn. Řecky mluvilo se tu ještě ve IV. stol. po Kristu. Za válek pan- ských M. stála po boku Říma, který za to pomáhal jí r. 154 proti Ligurům a r. 123 900 Marsh — Marshall. př. Kr. proti Salluviům; území téchto bylo pak Massilským darováno. Ti pak založili kolonie, jako Nizzu, Antibes, Ciotat, Agde a j. Město zachovalo svoji neodvislost až do těch dob, kdy prohlásivši se pro Pompeja bylo obléháno od Caesara, který po tvrdo- šíjném odporu M. dobyl a zmocnil se pak větší části jejího území r. 49 př. Kr. Však i ve své odvislosti M. zůstávala vynikajícím městem gallským, najmě svými Školami. Kře- sťanství bylo tu zavedeno ve III. stol. od sv. Viktora, či podle povésti již v I. stol. od sv. Lazara, z mrtvých vzkříšeného. Za dob stěhováni národů M. několikrát byla vyple- něna od národů Francie dobývajících, jako od Burgundů, Visigotův a Ostrogotův. Pak náležela k Francké říši Mereovců a Kar- lovců, později přešla pod panství burgund- ské a arelatské, za Ludvíka Slepého (889 až 903) byla však vypleněna od Saracénů. Za Konráda Mírumilovného dostalo se M-i zvláštních místodržitelů, kteří koncem X. st. stali se samostatnými hrabaty Marscilleskými (vicomtes de M.). Když pak vicomté tato opět upadala, kupovali občané jednotlivé části území marseilleského, až r. 1214 stala se M. republikou, kterou si podmanil po té Karel z Anjou, hrabě provenceský (bratr Ludvíka IX., krále franc). R. 1423 Alfons V Aragonský M-i zpustošil, načež René Pro- venceský opět ji vystavěl a r. 1481 byla i s Pro- vencí přivtělena Francii. R. 1524 hájila se udatně proti connétablovi Karlu Bourbon- skému a r. 1536 proti císaři Karlu V. M. je- ště několikráte projevila lásku ke svobodě a nezávislosti, jako za Jindřicha IV. a za války frondy. Proto Ludvík XIV. odňal mě- stu jeho výsady a svobody, načež M. po- klesla na obyčejné město přímořské, tím spíše, an v 1. 1720 — 21 zuřil tam veliký mor, zavlečený sem indickou lodí, jemuž padlo za oběť asi 50.000 lidí. Za revoluce stála M. na straně republikánské a luza marseilleská s propuštěnými otroky galejními natropila r. 1792 mnoho ohavnosti v Paříži. R. 1793 prohlásila se M. pro ^irondisty, ale násilím byla podrobena hrůzovládě. R. 1814 čásC oby- vatelstva vrhla se na bonapartisty a kolonii mameluků přivedených z Egypta. Dobytím Alžíru povznesl se značně pokleslý obchod marseilleský a v novější době získal zejména otevřením průplavu Suezského. Dne 23. břez. 1871 zřízena v M-i kommuna, která prohlá- sila Francii za Spojené státy, ale již 4. dub. byla svržena. M. je rodištěm Pythea a Pc- tronia, jakož i A. Thiersa. — Srv. Mathieu, M., statistique et histoire (Mars., 1879); Sau- rel, M. et ses environs (Pař., 1884); Ivanne, M. et ses environs (t., 1888); Castanier, Les origines historiques de M. et de la Provence (t., 1896). BE&rsh [marš]: 1) M. James, chemik, viz Marshova zkouška. 2) M. Anně, rozená Caldwellová, angl. spisovatelka (* 1799 — 1874). od r. 1834 vy- dala řadu románů, jako: Two old mans* tales (1834); Mount Sorrel (1843); Emilia X^^uJ- ham (1846), nejznámější ze všech; Ravensežiff (1851); Aubrey (1854); The hetress qf Haugh- ton (1855); The roně of Ashurst (1857>; .&ď- line Marston (1861) a j. 3) M. George Perkins, státDÍk a spi- sovatel amer. (* 1801 — f 1882\ Studoval práva, účastnil se v 1. 1842—49 kongressa a byl potom diplomatem v Cařihradě a r. 1852 v Řecku ; vrátil se domů a poslán r. 1861 do Itálie, kdež byl vyslancem až do smrtL Lite- rární práce jeho jest především filologická. Vedle překladu Raškovy Islandské mluvnice (1838) napsal : Lectures on the english language (New- York, 1861); The origin and history of the english language (t., 1862); Man and ná- tuře (t., 1864), v novém vyd. s názvem The earth, as modified by human action (t., 1874}. Listy a životopis jeho vydala jeho choC Cá- rolina Grane M-ová (t., 1888). Soabonaě vyšly jeho spisy r. 1882 ve 3 sv. 4) M. Othniel Charles, přírodozpytec amer. (♦ 1831 v Lockportu N. Y. — f 1899 v New-Havenu). studoval vědy přír. v New- Havenu, později v Berlíně, v Heidclbcrku a ve Vratislavi, od r. 1866 byl prof. palaeonto- logie v New-Havenu (Yalc university). Vy- nikl v palaeontologii, studoval vyhynulé obratlovce severo americké, nalezl a popsal mnoho nových tvarů, mezi nimi skupinu ozubených ptáků (rody Hespetomis a Icktky- ornis) a skupinu obrovských podivuhodnýdi ssavců (Dinoceratidae), Z prací jeho jmeno- vati sluší hlavně: Description of a new Ett- aliosaurian^ Eosaurus Acadianus (1862); Ab- tice of new Mosasauroid reptiles front Sem- Jeney (1869); Notice of new fossil birdsfrom the Cretaceous and Tertiary of the United States (1870); Principal characters of Ameri- can jurassic Dinosaurs (1878); Odontomitkes, or birds with teeth (1880); Dinocerata, a mo- nograph of the extinct order of gigant ic Mam- mals (»U. St. Geol. Surv.c, X. sv., 1886;. M&rsliall [máršel|, jméno několika míst ve Spoj. Obcích sev.-amer., z nichž nejdůle- žitější jsou: 1) M., hl. m. hrabství t. jm. v státě low^, na ř. lowě, obch. středisko obilního ůzemi, uzel Želez, drah; má 8914 oby v. 2) M., hl. m. hrabství Calhounu ve státě Michigane, na ř. Kalamazoo, v úrodné kra- jině, s 3968 oby v. (1890). 3) M., m. v hrabství Salině ve státě Mts- souri, má solná vřídla a 4297 ob. (1890}. 4) M., hl. m. hrabství Harrisonu ve státě Texaském, uzel želez, drah, má 7207 obyv., továrny, zvi. strojírny, prádelny na bavlcu, 10 kostelů, ženské střední školy. MarfldiaU [máršel|: 1) M. V/illiam Cal- der. sochař angl. (♦ 1813 v Edinburce — t 1894 v Londýně). Vzdělal se v Londýne u Chantreye a Bailyho, pak byl dva roky v Římě na stipendium Akademie a od r. 1S3^ se tam trvale usadil. Vytvořil tam množství půvab, soch, z nichž vynikají: Ro^bitv- d^hi^ (1842); Rebekka (1843); Pnmi šepot tískr (1845); Odpočívající tanečnice (1846); Zefyra Aurora (1849); Pavel a Virginie; Ztracevř Marshallovy ostrovy. 901 syn (1877); Síib Panovi (1878). V budové ; 174<* v. d. Souostroví skládá se ze dvou pa- parlamentní jsou od M-a sochy lorda Claren- dona a lorda Somera^ v Kensiagtongardeně socha Jennerova (1857), ve Westminstcru so- cha Tom. Campbella, v kathedrále sv. Pavla socha vév. i Wellingtonu a j. Na Albert-Me- morialu je mram. skupina \emédělstvi (1870). Mimo to uvádíme bronz, sochu Cromptonovu rallelně se táhnoucích řad korálových ostrovů a útesů; záp., Ratak zvaný, má 15 ostrovů ve výměře 133 fcm^ vých., Ralik, 18 ostrovů o 278 /fw*, s osamělým ostrůvkem Nauru (Nawodo) má celé souostr. 415 frm*. Ostrovy skoro vesměs vyčnívají z moře jen 1 — 4 m při vysokém stavu voay; jen Nauru vypíná v Boltonu a mramor, sochu guvernéra Jižní ' se asi o 60 m výše. Laguny uvnitř útesů Austrálie S. George Gveye. Na výstavě v Pa- průlivy s mořem spojené bývají 30—50 m říži r. 1878 měl sochu Nausikaa. Od r. 1852 hluboký; na straně vnější stěny ostrovů spa- byl členem lond. akademie. 1 dají velmi příkře do značné hloubky. Ostrovy 2) M. James, malíř (♦ 1838 v Amster- 1 pokryty jsou buď úlomky korálovými nebo damé). Vzdělal se ve Výmaru, kam jeho ro- bílým pískem; na mnoze též dosti hustá ve- diče z Nizozemí se odstěhovali, pak na aka- getace udržuje vrstvu černohnědé prsti. Tro- demii v Antverpách a posléze v Paříži. Za- čal malovati po způsobu starých mistrův nizozemských (Ei*ťismw5 Rotterdamsky- ve Fro pické a mořské podnebí ostrovů vyznačuje se velmi pravidelnou teplotou, jejíž roční průměr je 27*^ C, a značnou vlhkostí. Denní benové tiskárně v Basileji), kdežto pozdější , teplota kolísá jen o 6*8*, za tříletého pozoro- jeho práce mají ráz moderních mistrův, zvi. vání neklesla nikdy pod 21* a nestoupla nad francouzských, jako obrazy: Tartiniova í5a- ' 34° C. Neobyčejně hojné srážky (4500 mm) belskd sonáta (gal. Schackova v Mnichově); i jsou celkem rozděleny stejnoměrně na jed- Ahasver vyhdni Spasitele; Krajina s průvodem I notlivé doby roční, jen v lednu a v únoru Bacchoyým a Básnická spravedlnost^ freska 1 prší velmi málo. Malarie schází úplně, neboť v nov. dvoř. divadle v Drážďanech. i není močálů, Evropané trpívají srdeční va- 3) M. Alfred, angl.nár. hospodář (♦ 1842). dou, plicními a ledvinovými nemocemi a Jest professorem politické oekonomie v Cam- , rheumatismem. — Květena vykazuje asi bridgei. Napsal: The economics of industry 100 druhů, charakteristické jsou kokosová (Lond., 1879; 2. vyd. 1881 — společně se svou palma, chlebovník (Artocarpus), pandang {Pan- choií); The present position of economics (t, danus odoratissimus) a několik druhů trav, 1885); Principles of economics (sv. I. t., 1890 J jež tvoří hojné houštiny. — Zvířena jest 2. vydání 1891); Elements of economics of ^ velmi chudá, ssavci jsou tu jen přivezení industry (t., 1892, tresť z předešlé práce) i vepři, psi, kočky, myši a krysy, z ptáků po- a jiné. I zemních druh holubu (Carpophaga oceanica) 4) M. William, zoolog něm. (* 1845 ve i a kukačka (Endynamis taitiensis); v dosti Výmaru), vystudoval v Gotinkách a v Jcně, hojném množství hnízdí tu několik druhův byl pak assist. mus. v Lejdé, později tajem- ptactva mořského. Z rcptilií jest jen 6 druhů níkem velkové vod kyne ve Výmaru, r. 1880 ještěrek. Hmyz zastoupen jest 14 druhy mo- stal se docentem zoologie a srovnávací ana- týlů, 30 brouky, několika dvoukřídlými, množ- tomie v Lipsku, r. 1885 jmenován tam mimoř. stvím mravenců, jedním druhem kobylek a professorem. Vynikl studiem nižších zvířat ' dvěma libellami. Dále vyskytují se štíři a sto- (hub) a ptáků. Ze spisů jeho jmenujeme: nožky. Laguny bohatý jsou rybami a korýši. Agilardiella radiata^ eine neue Tetraktinelliden- Domorodců jest asi 16.000 duší, Evropanův form (Berl., 1884); Die Entdeckunssgeschichte r. 1899 bylo 79 (z nichž 50 Němců). Domo- ve/- Susswasserpolypen (Lips., 1885); Deutsch- ; rodců, zdá se, přibývá; Evropanů od r. 1890 lands Vogelwelt im Wechsel der Zeiten (Hamb., ubylo o 16 osob. Obyvatelstvo domorodé 1886); Die Tiefsee u. ihr Leben (Lips., 1888); , jest mikronéské prostředního, štíhlého vzrů- Spa^iergánge eines Naturforschers (t., 2. vyd. stu a silného svalstva, barva pleti jest žluto- 1890, 3. vyd. 1898); Spongiologische Beitráge , hnědá až černohnědá; vousy mají řídké, silné (t., 1892); Der Bán der Vógel (t., 1895); Die vlasy, původně tmavohnědé, barví si koko- deutschen Meere und ihre Bewohner (t., 1897). sovým olejem na černo. Výraz obličeje jest S pseudonymem Philopsyllus vydal literárné | dosti intelligentní. Živí se hlavně rybami a přírodopisnou monografii: Der Fíoh (Výmar, plody kokosovými; alkoholických nápojů ne- 1880), pro nové vyd. Berghausova Atlasu ' pijí, tabák kouří vášnivě. Tetování vlivem zpracoval rozšíření zvířat (bez ptáků), pro ! missionářů mizí a přijímá se šat evropský. 3. vyd. Brehmova Života zvířat zpracoval i Jsou výborní plavci, odvažují se i na širé desátý svazek; pak napsal texty k atlasům , moře, řídíce se dle map, sestavených z hůlek živočichopisným: Bilder- Atlas \ur Zoologie \ a kamení. Dělí se na čtyři stavy: lid vázán d, Sáugetiere (t., 1897); Bilder-Atlas ^Kr Zoo- ' jest k monogamii, vyšší stavové, náčelníci logie der Fische, Lurche und Kriechtiere (t., místní, pohlaváři a králové, mohou žíti v poly- 1898); Bilder-Atlas ^ur Zoologie der niederen gamii. Jen nejvyšší dva stavové jsou majiteli Tiere (t., 1899). půdy, nižší povinni jsou jim platy a závazky. Marshallovy ostrovy [marš-], souostroví Orba v našem smyslu se neprovozuje, pě- V Mikronésii, od r. 1885 pod panstvím Ně- 1 stuje se však kokosová palma, chlebovník, macka, rozkládá se vých. od ostrovů Káro- ' pandang a taro pro jedlý kořen, mimo to linských, sev. od Gilbertových, ve směru od | připravuje se arrow-root, banány, plody me- sz. k jv., mezi 4<* 20' — 14® 45' s. š. a 171® 5' ' lounového stromu a některé druhy tykví. 902 Marshova zkouška — Marschner. Domácími zvířaty jsou prasata, psi a kočky; pokus o zavedení hovězího dobytka a ovci se nezdařil pro nedostatek pastvin. Z drů- beže chovají se kachny a slepice. Domorodci vyrábějí primitivní domácí nářadí nyní že- leznými nástroji, dříve kamennými a z lastur. Znamenitou zručnost jeví při pletení rohoŽí a při stavbě lodic. Na plantáži Ligiebské za- ložena malá loděnice, odkudž výrobky, téŽ 20 — 60 t nesoucí, až na Karoliny a Gilber- tovy ostrovy se prodávají. Missijní společ- nost americká ustanovila na 12 ostrovech domorodé missionáře. Prodej lihovin mimo pivo, prodej střelných zbrani, nábojů a dy- namitu zakázán nařízením ze dne 3. cna 1886. Obchod jest z největší části v rukou bohatě privilegované Jaluitské společnosti, jež zalo- žena r. 1887 se sídlem v Hamburku, která má mnoho pozemků na 18 ostrovech a na ostrově Nauru založila obchodní stanice, jež s hlavni stanicí na ostrově Jaluitu mají spo- jení 4 loďmi. Obchod s domorodci děje se výměnou, vvvážejí se hi. kopra, ploutve a kůže žraloku, želvovina a perlet Práva k do- bývání guana společnost dosud nepoužila. R. 1897—98 přívoz ceněn byl na 560 tisíc a vývoz na 870 tisíc marek. Kommunikaci pra- videlnou šestkrát do roka s Karolínami a Manillou obstarávají plachetní lodi, podobně spojení mezi jednotlivými ostrovy. Ze Syd- neye přijíždí šestkrát do roka parník fírmy Henderson a Macfarlane. V čele správy stojí císařský zem. hejtman s tajemníkem a jme- nuje místní představené. Náklady správy hradí Jaluitská společnost. Ostrov Taongi byl Španělem Salazarem objeven r. 1526, ale objevení souostroví dokonali teprve Mar-> shall a Gilbert r. 1788 a Kotzebue r. 1816--17. R. 1878 uzavřelo Německo smlouvu s náčel- níky ostrova Jaluitu, r. 1885 annektovalo celé souostroví a r. 1886 zřídilo správní úřad. — Srv. Hager, Die Marshallinseln (2. vyd. Lips., 1889); Fitzner, Kolonial-Handbuch (Berlín, 1896); Guillemard, Australasia (Lond., 1894; II. sv.); Meinicke, Die Inseln des Stillen Oceans (Lips., 1876; II. sv.); P. Langhans, Deutscher Koloniál- Atlas (Gotha, 1897). Pe- riod. Mittheilungen aus deutschen Schutzge- bieten. ds, Marshova zkouška [marš-] na arsen, nazvaná podle svého vynálezce Jamesa Marshe (♦ 1790 — f 1848 v Londýně), za- kládá se na vzniku arsénovodiku {AsH^) půso- bením vodíku ve stavu zrodu v sloučeniny arsenu (kyslíkaté neb halové), i má proto dů- ležitost v praxi chemie soudní. Látku, v níž pá- tráme po arsenu (ovšem případně předem chemicky upravenou), vpravíme do strojku, v němž vyvíjí se vodík účinkem kyseliny sí- rové v zinek (obé ty látky ovšem musí býti zaručeně arsenu prosté). Zahřej eme-li trubici (zejména na místě zúženém), kterou ze strojku uniká vodík smíšený s arséno vodíkem, roz- kládá se tento v arsen a ve vodík. Arsen vyloučí se na vnitřní stěně trubice jakožto černý lesklý kroužek, zvaný zrcadlo arse- nové. (Srv. Arsénovodík.) M-ovou z-kou lze ještě zlomky milligrammu arsenu bezpečné zjistiti. Zrcadlo arsenové podobá se vře- dem zrcadlu antimonovému, vznikajícíma & obdobných okolností ze sloučenin antimono- vých, leč liší se od něho chemicky význačnč: zrcadlo arsenové na př. rozpouští se v chlór* natanu sodnatém, antimonové nikoliv. OSc Xamohall vonBiebersteinFriedrid August, botanik a cestovatel (* 1768 ve Štutgartě — t 1866 v Merefé u Charkon; nabyl vzděláni vojenského v rodném méstt, avšak studoval též védy přírodní, společné s Cuvierem. Žil pak na Krymu, jsa to tajemníkem hraběte Kachovského, poniéji byl důstojníkem v ruském vojšté, po éasc odešel do výslužby i věnoval se horlivé studiu jižních krajin říše Ruské, hlavně po stránce botanické. Za účelem tím konal ce- sty výzkumné a zejména účastnil se výpravy perské za vedení Zubová. Měl též zasiuhv o zavedení hedvábnictví v Rusku i bjln to jmenován inspektorem hedvábnictví pro jižní Rus. Za jeho vědecké výzkumy dosulo se mu od cara značné odměny hmotné. Po- sléze žil v Merefě u Charkova, věnuje se výhradně zpracování výzkumů svých, cehoí vsak částečně nedokončil. Hlavní práce jebo jsou: Tableau děs provinces situées sur la cóti oceidentale de la mer Caspienne, entre lesfn- ves Těrek et Cour (Petrohr., 1798; něm. Frank- furt, 1800); Flora Taurico-Caucasica (Char- kov, 1808, 2 díly ; doplněk jakožto 3. d£ 1819); Centuria plantantm rariorum Rosiit meridionalis (Charkov a Petrohr., 1810-43; 2 díly s 80 Ub.). Maxsohen viz MarSov 9). Xamoheiidorf viz Marlov a Marií* kov, Karsoluier: 1) M. Heinrich Angnst, proslulý operní skladatel něm. (* 1795 v h- tavě — t 1861 v Hannoveru), od r. 1M3 studoval práva na lipské universitě, p^ však záhy k hudbě, zejména pod vlins styků s Tomáškem v Praze, kamž zahoair jej na čas válečné události té doby. Se& miv se na koncertní cestě v Karl. Varccu s hrab. Th. Amadeem navštívil Víde6. íěc obcoval 8 Beethovenem a r. 1817 jeho p^ činěním obdržel místo učitele hudby v Pres- půrku. Zde napsal zpěvohry Der Ky-fli^' berg, Saidor a Heinridi IV, u. Aiibipii,iwú& posléz uvedená prostřednictvím Weberovjn přešla r. 1820 přes jeviště v Drážd^edj vymohla M-ovi od r. 1824 místo ředitoc hudby tamže. Po smrti Weberově (l«2o odebral se M. jako divadelní kapelnik oo Lipska. Složené zde zpévohrv, Der Vaařf (1828) a Der Templer und die' Júdin (lfí9i. došly v brzku obliby na vSech ném. ^ dlech; po pronikavém úspěchu tomto |o^ nován byl M. (r. 1831) dvorním kapeln^a v Hannoveru, kde působil, těše se vštobeOJÉ oblibě, do r. 1859, kdy pensionováo byl* ti- tulem gen. hud. ředitele, pozbyv P^^*"^^!?! nepokrytými proj e vy svobodomyslnou ' ^ reakce. V Hannoveru provedl M. i24.kv^ 1833) nejproslulejší svou operu /íí« ^^ Marschowitz — Marsiliaceae. 903 (text £d. Devrienta), za niž lipská universita jmenovala jej čestným doktorem. Znamenitá práce tato s oběma předchozími charakteri- suje nejlépe význam M-ův pro vývoj ném. opery: jevit se v nich náklonnost k líčení daemoničnosti, která v pozdním Weberové ^Kouzelném střelcic a »£uryantč« počala a nejmodernějšího výrazu došla ve Wagnerově >Zakletém HoUanďanuc a částečně až i v >Lo- hengrinu«. Mezi oběma těmito mistry M., ač nebyl jako oni vyhraněnou individualitou hudební prvního řádu, má v historii ideovou příbuzností s nimi pojištěno místo důležitého spojovacího článku. Velmi šťastným byl též M. v postihování lidového tónu. Kromě tro- jice nejlepších oper zmizely M-ovy ostatní práce ze současného repertoiru. Jsou to: Der Hol^dieb (Drážď., 1825); Lucretia (Gdaň- sko, 1826); Des Falkners Braut (Lips., 1832); Das Schloss am Aetna (BerL, 1838) ; Der Bábu (Hannover, 1837); Adolf v. Nassau (t., 1843); Áustin (t., 1351) a posléze Hjame (Frank!., 1863). Kromě toho napsal M. na 300 písní a sborů, z nichž zvláště mužský Zigeunerlében jest oblíben, hudbu k činohrám >Der Prinz v. Homburgc od Kleista, »Schón Eilac od Kinda, »Ali Baba« od Halla, »Der Goldschroidt v. Ulm« od Mosenthala a »Waldmůllers Mar- gretc od Rodenberga. V oboru komorním zmínky zasluhují tria z A-moll a G-moIl (op. 29 a 111), klavírní kvartett z B-dur (op. 36), která upadla neprávem v zapomenutí jako jeho sonáty a jiné kusy pro klavír. M. byl třikráte ženat, druhou a třetí chotí jeho byly pěvkyně Marianna Wohlbrucková (od r. 1826) a Tereza Jandová (od r. 1854). — Biografii M-ovu vydal M. E. Wittman v Reclamově »Univ. Bibl.c (Lips., 1897). ^ 2) M. Franz, hud. acsthetik a pianista (* 1855 v Litoměřicích), za studií universit- ních navštěvoval v Praze varhanickou školu pod Skuherským, načež jako vládní stipen- diát byl žákem Brucknerovým ve Vídni, kde od r. 1886 jest professorera na ústavě ke vzdělávání učitelek. M. slyne jako řádný pianista, improvisátor a skladatel a upozor- nil na se jako aesthetik spisem Dit Grund fragen der Aesthetik im Lichte der immanen- ten Philosophie (1899). Napsal též Entwurf einer Neugestaitung der Theorie u. Praxis des kunstgemássen Anschlags (Vídeň, 1888) a za- jímavé stati o theoretických otázkách v oboru harmonie. Xaniohowits viz Maršovice 2). Marsohwits viz Maršovice 3). Xanilok MartinPierreJoseph, slavný houslista franc. (* 1848 v Jupille u Lutichu), vzdělával se na konservatoři v Lutichu a později v Brusselu, kde mu byli učiteli Léo- nard v houslích a Kuíferath v komposici. R. 1868 obrátil se do Paříže, studoval rok na tamní konservatoři u Massarta a navrátiv se potom do Brusselu došel vládního stipen- dia, jehož použil ke zdokonalení se u Joa- chima v Berlíně. Od r. 1873 cestami po Fran- cii, ficigii, Anglii a Německu postavil se M. v popředí stoupenců houslové školy belgi- cko-francouzské neobyčejnou technikou a energickou a temperamentní hrou, jež jme- novité v allegru vyznačuje se vzletem a bra- vurou. R. 1892 jmenován po Massartovi pro- fessorem na pařížské konservatoři. Složil tři koncerty a jiné vděčné sólové kusy pro housle. Manloo f-ko] N u o v o, město v ital. pro- vincii Potenze či Basilicatě (jižní Itálie), se 4000 ob., sídlo biskupa, výroba oleje. Odtud 7 km sev.-vých. M. Vetere se starým ka- stellem, čítající 2500 ob. z KftWtgll [-siljij Luiffi Fernando, hrabě, generál a učenec ital. (* 1658 v Bo- logni — t 1730 t.). Oddal se studiím věde- ckým, ale r. 1681 vstoupil do služeb rakou- ských jako prostý vojín a účastnil se války proti Turkům, v níŽ zajat u Rábu; po roce vyplacen. Za války o dědictví špan. stal se generálem a byl podvelitelem pevností Alt- breisachu, ale vzdav se téměř bez obrany zbaven hodností a ač hájil své jednání v bro- šuře, nedosáhl revise processu. Uchýliv se r. 1708 do Bologně oddal se pracím věde- ckým. Za zkoumáním zeměpisným a přírodo- vědeckým cestoval po Švýcarsku, Anglii a Francii. V rodném městě zřídil r. 1714 aka- demii. Napsal : Osserva^ioni intomo al Bosporo Tracio (Řím, 1681) ; Breve ristretto del saggio flsico del maře (Benátky, 1711; franc. v Am- sterdame 1725); Danubius Pannonico-Mysicus, cum observationibus geographicis atd. (Haag, 1726, 6 sv. s 288 rytinami); Stato militaie delV imperio Ottomano (Haag a Amsterdam, 1732, 2 sv.). Manili Emilio, cavaliere, sochař itdl. C" 9. ún. 1842 v Benátkách^ žák akademií benátské, pařížské a brusselské, tu pod Cha- puem, Duboisem, Van der Stappenem a De Vignem. Žije v rodišti svém, kde vysta- voval r. 1887 Smutné mateřství (v nár. galerii v Římě), r. 1896 Náhrobek rodiny Ceresa a poprsí a r. 1899 První vzruchy. Od něho vy- nikají: První pokusy ^ Povolaní^ Be^košildček, roztomilé výjevy ze žití dětského, polovy - pukliny v paláci Franchetti : Básnictví, Hudba, Stavitelství a Sochařství, pomník fra Paolu Scarpimu v Benátkách, poprsí Garibaldiho a Vittoría Emmanuela a mn. j. FM. Vanllla, bot., viz Marsiliaceae. MarsillAoeae, různosemenkovité (dle Presla), čeleď a řád kapradin kořenoplodých {Rhi^ocarpeae). Od příbuzných Salviniaceí liší se listy z mládí péro ví tě do předu svinutými, plody výtrusnými (sporokarpyX vícepouzdrý- mi, v každém pouzdře s hromádkou {sorus) málo- i velkovýtrusnic (mikro- a makrospo- rangií), pukajícími za zralosti na způsob to- bolky 2 až 4 chlopněmi. Kdežto Salviniaceae jsou rostliny vzplývající na povrchu vod, M. rostou na bahništích, majíce plazi vý oddenek a z něho přímo vzhůru rostoucí listy šídlo- vité, bezčepelné nebo dlouhořapične, a če- pelí složenou ze 4 lístků. M. obsahují dva rody: MarsUia L. a Pilularia Vaill., celkem o 56 druzích, které jsou rozšířeny po vší zemi, zvláště v teplejších pásmech. Pilnlaria. 904 Marsilidium — Maršové. mííovka, má listy nifovité, zašpiíatčlé. bez I řepele, plody kulaté, krátce nebo déle stop- kate, zdánlivě v paždl listŮ jednotlivč vzni- kaiici, o 2—^ podélných pouzdrech, z nichí kaldé tvoři jeden sorus se svým obalem (in- dusium). Při zralosti puká plod 2 — 4 podél- nými skulinami v toliké! cnlopni. při íemž pouzdra vnitřní {indusía} i stčny výtrusnic mění se v rosol obsahující posléz toliko vý- trusy. Marsilia, různoscme nka, má listy 3 čepelí 2jařnič zpeřenou, plody bilaterální, namnoze tvaru fa zoto vitého, vznikající na břišní strané řapíku, buď na jeho ipodu nebo výSe, jednotlivč nebo ve včtáim počtu (ai 20), a pak na stopce roivĚtvené 3i'dici. Plody obsahují uunitf na obou stranách po 2 — 12 nad sebou vodorovně ležících pouzdrech, každé pouzdro x hromádky výlrusnic a pfí- Štýrsku, v Korutant-ch, v Krajině, v Uhricli kdežto severnéjáfm zemím, na př. Čechám, chybí. Jedlé plody mají australské dnifcv M. Nardu A. Br., M. Drummoniil \. Br., A salvatrix Hanat. a j. Ze ákrobnalého a slii- natého obsahu plodů zvaných »narduí při- pravují Australci mouku a z této chléb, li KaraiUdiani Schcnk, rod před včkých ma- lin z křid, útvaru (wealden). řazený k tajnosnob- ným cévnatým kořenoplodým (íthiioearfiii ačkoliv se zdá, Že více příbuznosti shledáváme u rodu Tri^fíia Royle, tedy v přibuienstn rodu Sphenophxllum u C * Kuillls VIZ Marsei I KATBlllai nolnu v slušného obalu se skládající. Pouzdra v po- dobé váfků jsou připevněna k botnajfcimu rosolovitému provazci, s nímž se provalují skulinou na bříŠní strané plodu otvirajiciho se rnuálovitě dvěma chlopněmi. Rod MaraUia obsahuje 51 druh, z nichž 1 evropský: M. quadrifolia L. {r. řtyřlistá). Tento má stonek oblý, plazivý, z néhož vznikají listy střídavě ve dvou řadách postavené, asi 10 cm vysoké nebo jednotlivě delší, s lístky široce klíno- ví tými, zpředu zaoblenými, lysými, barvy mdle zelené nvho nahnědlé. Plody (sporo- karpy) namnoze po dvou (též po Irech) nad zpodem řa piku listového vznikající, se svými stopkami do jedné čtvrtiny al poloviny výšky pludu srostlé, stopky 2- aŽ 3krát delii než 2zubý, la zralostí hladký plod. Hromádek vý- trusných po každé straně plodu 7 až 9. Roste v močálech a v příkopech, po kraji jezer v mírném pásmě Evropy, Asie a Sev, Ame- liky. V Rakousku vyskytuje se na pf. ve Frouard-Longuyon, má 681 obyv. francouzsko-něm. zvítězilo ide vojsko ^^ 16, srp. 1870 nad ftanc, armádou porýnit« bitva la zvána též u Vion ville. HaraolUsr |-lié] Jacques, historik ftMt (» 1647 — t 1724), byl kanovníkem fA* sv, Genovefy. Napsal: Hhtoire dn mnisir' ^11 earJlnal de Ximénri (1693); Hiilvrt n Henri Vit {lb<)l); Hhlohe de Hmrí dtliT'^ ďAuvergne (1718) a j. IbrMvé: 1) M, (Marsi), starověkř tómí ital. kmene sabellského, obýval v soosms'^ jez. Kucinského v místech nyn. AbruiM ■■■ t<:riore. Hlavní m. jejich bylo Marrunoa Zprávy o nich máme od r. 340 př. Kr^ ^' spojenectví s Paeligny, Vestiny a H^ cmy a spolu se Samníty protivníky »■" Za války spojenecké i vah bohyni Angit Marspitcr — Maršál. 905 2) M., národ german. v Porýnsku; bydlili sprvu na stř. Rýnu, pak mezi řekami Lippi- a Ruhrou. Po útocích Germanikových (14 až 16 DO Kr.) mizejí o nich zprávy. Mamplter viz Mars. Kantal, městečko na dánském ostrově Aeroe (v. t.). Mamton [marstn]: 1) M. John, dramatik angl. (* kol 1575 — f 1^34), studoval v Ox- forde a psal satiry, z nichž dvě byly spáleny z rozkazu arcibiskupa canterbursícého ; o ži- votě jeho není ostatně spolehlivých dat, po- něvadž se vyskytují v téže době tři osoby téhož jména. Z prací M-ových uvádíme: An- tonio and Aíellida (tišt. 1601), dvojdílná ko- medie, jíž se posmívá Ben Jonson v »Poeta- stru«; tragédii 77ie wonder of woman or So- phonisba (1606); veselohry: The malcontent (1604); Parasitaster (1606); The Dutch courie- Xan (1606) a nejlepší práci M-ovu, What you will (1607), proti Hallovi namířenou; pak znamenitou komedii Eastward hoe společně s Chapmanem. Dramata M-ova jsou psána v řeči nepřesné, Spatně komponována, často po vzoru Senekově. První souborné vydání jich opatřil M. sám (1633); nejlepší je Bulle- novo (Lond., 1886, 3 sv.) s předmluvou. 2) M. John West lana, dramatik anglický (* 1819 — 1 1890 v Londýně). Studoval práva II oddal se literatuře. Napsal dramata: The patrician's daughter (1841); Gerald (1842); The heart and the world (1847); Strathmore (1849); Fhiliv of France and Marie de Me- rianie (1850); Ánne Blake (1852); A hard struggle (1858) ; The favottrite of fortuně (1866) ; Life for life (1868). Vedle veseloher {Borough politics, Donna Diana^ Lamed for life) psal též lyrické básně a novelly a biografické: Our recent actors (1888, 2 sv.). Vydal své dram. spisy r. 1876. 3) M. Philip Bouř ke, básník anglický (* 1850 v Londýně — f 1887 t.), syn před. StiŽen byv slepotou básnil: Song tide (1S71)] AU in all (1875); Wind voices (1883). Soubor ieho básnx vyšel r. 1892. Márstrand, přístavní m. ve švéd. lánu Goteborg a Bohuš na ostrově v Kattegatu naproti mysu Skagen Horn, má 1495 oby v., výborný přístav, chráněný dvěma tvrzemi, maják a hojně navštěvované mořské lázně. Marstrand Vilhelm Nikolai, malíř dánský (* 1810 v Kodani — f 1873). Studo- val v Kodani pod vlivem Eckersberga. V le- tech 1836—41 a 1845—48 ztrávil v Itálii. Vrá- tiv se domů stal se professorem (1848) a ře- ditelem (1853—59) akademie. M. patří k před- ním umělcům dánským; sprvu pěstoval hu- moristický genre, vyznačující se lehkou a prostou komposicí a hloubkou barev, před- stavující buď výjevy z domácího nebo z ital- ského Života. Jsou to obrazy: Slavnost sv. An- tonína', Říjnová veselost; Vý^ev \ italské osterie. Pozornost na sebe obrátil illustracemi k Cer- vantesovu Donu Quixotu a většími obrazy k Holbergovým komediím: Erasmus Monta- nus (1843); Svétnice šestinedělky (1845); Poli- tikář (1852); Šťastné ^troskotaní lodi (1859) Ottttv Slovník Naufný, sv. XVI. 20;8 igoo. mimo menši skizzy. Později věnoval se s men- ším úspěchem historické malbě, ozdobiv třemi nástěnnými obrazy hrobní kapli Kristiána IV. v chrámě roeskildském a slavnostní síň uni- versity kodaňské {Zaloient university). Prvním jeho větším obrazem jest oltářní obraz pro kostel ve Faaborgu Kristus v Emau\ich. Vy- znamenal se též jako malíř portraitů {N. Hoyena a j.). HKa, Marsuplalia, zool., viz Vačnatci. Marsupltes viz Lilijice, str. 22a. Marsapplni Carlo, humanista ital., zván po rodišti též Carlo Aretino (* kol 1399 v Arezze — f 1453). Učil klassickým jazy- kům ve Florencii a dostal se tu do sporu s Filelfem, který najal proti němu i zákeř- níkv. Papež Eugen IV. nabízel mu tajemni- ctvi', ale on odmítl a stal se kancléřem ílo- renckým po Leonardu Brunim. Literární jeho činnost není veliká; pochází od něho lat. překlad Batrachomyomachie (Parma, 1492) a metrický překlad Iliady (pouze 1. zpěv). Marsy (iaspar (* 1625 — f 1681) a Balthazar (* 1628 — f 1674), sochaři fran- couzští, učili se u otce a vystoupili pracemi ve dřevě. Od nich pochází mnoho prací ve Versaillích, zejména: sousoší Tritoni napá- její koně Slunce^ fontány Bakchus, EnkeladoSy v chrámě St. (jermain des Pres mausoleum krále Ka\imira^ v Sceaux oltářní bas-reliefy : Duše spravedlivých vycházejí :( předpeklí a j. Tuilerijskou skupinu Boreas unáší Oreithyi zůstavil M. nedokončenu; ukončil ji Fláme n. Pracovali společně a nelze rozpoznati účasti toho či onoho. BEarsyas, vlastně maloasijský Se i lén, tedy bůh pramenu, dle něhož zváno několik řek, a vynálezce hry na flétnu a proto věrný druh Kybelin, jenŽ též miláčka svého Olympa té hře učil. Dostav se v kruh řeckých bájí asi uprostřed V. století vystupuje jako sok Athénin a Apollónův. Athéně prý sama flétny vynalezla, zpozorovavši však na svém obraze v řece, že hra na ně tváře její zohyzďuje, zahodila je, klnouc již předem tomu, kdo by flétny zvedl, což učinil M. (výjev ten zobra- zil skupinou Myrón). M. na to zpupně vyzve Apollóna k zápasu ve hře, ale podlehne, na- čež jej Apollón pověsí na strom a stáhne jeho kůži. Ze slz naříkajících nymf, satyrů a pastýřů vznikla prý řeka M. V Kelainách, kde M. ctěn jako ochránce města, na tržišti pod akropolí byl jeho posvátný pramen a vedle v sluji ukazován »měch Marsyův*, zdě- laný prý z jeho kůže, patrně symbol Seiléna. Též báje o zápasu M-yově s ApoUóncm hojné v umění zobrazena, tak na Praxitelově basi mantinejské, na ruvské amfoře a j. klk, BEari, z franc, viz Pochod. Maria, zool., viz Acridiidac. Mari&l polní, maršálek p. (rus. »ejib;(- Mapinajii>, frc. maréchal de France, angl. /ielď marshal, ital. maresciallo di campo, něm. Felď marschalí), muž nejvyšší hodnosti vojenské, jenž ve vojště rak.-uh. nosí na kabátci vše- obecně generálském prýmy zvláštního vzoru na límci bez hvězdiček. Velí celému vojsku. 58 t)06 Maršálek. Slovo m., jehožto starší útvar jest Marschalk, přikládalo se s počátku vrchnímu dozorci nad veškerým koňstvem panovníkovým a později vojenskému vůdci nejvíce tenkráte, byl-li na pochodu. FM, Mariálek (slovo něm. původu; ve střední latině marescalcus, ze starohornoněm. marah, kůň, a scalCf sluha, Marschalk) byl původně dvorský sluha, který mél na starosti koně. podkoní, Štolba. V jazyku francouzském zna- mená marcchal ještě dnes podkoního (a také podkováře). Z podřízeného dvorského sluhy vyvinul se později vysoký dvorský hodnostář comes stabuli (z toho franc. connétable a angl. constablé), který se objevuje u Franků již za Meroveovců. V říši Římskoněmecké sjtal se od doby saské dynastie m. nejpřednějším dvorským úředníkem. Hodnost jeho náležela k tak zv. arci úřadům {Er^ámter) a byla za- váděna i na dvorech zeměpánů. Říšským arci- raaršálkem byl již za doby Saského zrcadla vévoda saský, a odtud náležela hodnost říš. arcimaršálství neustále saským kurfírštům. Říš. arcimaršálek měl bdíti nad pořádkem při říš. sněmech a při říš. slavnostech, při slavnost- ních průvodech měl nositi před císařem meč a při korunovaci císařské vjížděti do hro- mady ovsa a nabírati tam do stříbrné nádoby oves (symbol prvotních funkcí maršálkov- ských). Tím stala se někdejší funkce maršál- kovská jen úřadem titulním, a bylo potřebí zříditi úřad skutečného dvorského m-lka. Hodnost ta stala se rovněž dědičnou v rodě i. rabat z Pappenheimu. — V zemích rakou- ských zřízen byl úřad dvorského m-lka dle vzoru německého. Na počátku jmenovali kní- žata rakouští dvorské m-lky (podobně jako jiné úředníky) zcela svobodně. Teprve ve XIII. stol. přecházely dvorské úřady jakožto dědičná léna do rukou zástupců jistých před- nějších rodů. Od té doby stávaly se úřady ty pouze titulními. M-lkové nekonali jiŽ sku- tečných služeb při knížeti a vystupovali jen při důležitějších slavnostech dvorských. Kromě toho změnili m-lkové (i jiní dvorští úředníci) dosavadní úřední povahu; z úředníků dvor- ských proměnili se v úředníky zemské {Erb- landsámter), jež možno pokládati za před- stavitele zájmů vyšších stavů. Jakmile se pro- měnily prvotní úřady dvorské v zemské, bylo potřebí zříditi nové úředníky dvorské, kteří by vykonávali funkce někdejších dvorských úředníků. Naproti zemským m-lkům jmeno- váni byli dvorští m-lkové po každé od kní- žete, od něhož také každou chvíli mohli býti úřadu zbaveni. — V Dol. Rakousích byl zem- ský m. (Landmarschall) náčelníkem zemské vlády; v jiných zemích rakouských odpoví- dal této hodnosti úřad zem. hejtmana {Landes- hauptmann). Oba tyto úřady měly dvojí po- vahu; hájilyf jednak zájmy panovníkovy, jed- nak i zájmyvyšších stavů. Představitelé těchto nejvyšších zem. úřadů předsedali po r. 1412 zároveň u zem. soudů jednotlivých rakou- ských zemí, pročež zem. soudy vedle svého pravidelného názvu (Landrecht, Landgericht) nazývány byly též soudy maršálkov- skými, resp. soudy zemských hejt- manů. Tribunály tyto staly se pravidelnými soudy vyšší šlectty a, pokud běželo o důle- žitější civilní záležitosti, i řádnými soudy ry- tířstva. Také duchovenstvo a měšťanstvo ú sporech o zemské statky náleželo pod jejich jurisdikci. Později náležely před tyto soudy i věci trestní. Panovníkovi náleželo právo jnienovati m-lka, resp. zem. hejtmana, i pří- sedící soudu, avšak jen z osob navrienýcii mu od sněmu, a to ze středu šlechty a rytíř- stva. Ferdinand I. odňal sněmům právo na vrhovati kandidáty. Podle privileje z r. 1444 mělo býti vedle m-lka šest přísedících (3 pár a 3 rytíři). Jako nejvyšší zem. úředník před- sedal zem. m., resp. zem. ' hejtman, Da sné- mích (rakouských zemí). V Čechách byl prae- sidentem sněmu nejvyšší zem. purkrabí. Po- dobné jako dosavadní zem. úřady v jedno- tlivých zemích rakouských, zrušeno bylo v Dolních Rakousích zem. maršálkovstvi od Marie Terezie r. 1749. Místo toho iřiiea v každé zemi nový úřad zv. repraesentace í komora, který však r. 1763 rovněž zrušcD, a místo něho zřízen úřad nový: gubernium (v zemích větších), zem. hejtmanství (v I^ mích menších) a zem. vláda (v Dol. Rakou- sích). Náčelník tohoto zem. úřadu nazfri se v Čechách nejv. zem. purkrabím, v t)o. Rakousích zem. m-lkem, v jiných zemíá rakouských zem. hejtmanem. Také v Čechách vyvinuly se dva ářady m-lků: úřad zemského m-lka a dvorskcln Onen nazýval se nejvyšším m-lkemkrs- lovs tví Českého. Na Moravě, do '"'"^* záležitostí také zasahoval, říkali mu zkrátia královský nebo český m. Nejvyšší zfc. m. král. Českého byl soudcem ve sporert král. úředníků, dvořanů a cizinců při drořr se zdržujících. Rozhodoval také pře týkajíD se šlechtické cti. Od počátku XIV. stol. by úřad nejvvš. m-lka zemského dědičný? ro- dině pánu z Lipé. Jako maj etnik pozcmkí a statků na Moravě byl český m. členec sněmu moravského a ve sněmovné scdéi hned za zemským hejtmanem moravsk^a Soud konal buď v Praze nebo na místě, kictr sám určil. Statkem svým moravským br podroben zemskému soudu, ač jinak byl poc- řízen králi a koruně. Obnovené zřízení id> ravské nezná již úřadu zem. m-lka. V U chách zrušeny byly sice všechny zcra. úřad) pokud byly uprázdněny, r. 1848(nebylyřznon osazeny), avšak v zem. zřízení českém z ůaor. 1861 hodnost maršálko vská jest obnoreíé Nazýváť se v Čechách praesident zcraskchv sněmu nejvyšším zem. m-lkera králor- ství Českého ( Oberxtlandmarschall). \^ ]'•' ných větších zemích rak. (také v Haliči) u- zývá se praesident zem, sněmu zcmsktn: m-lkem;' naproti tomu v zemích mcDŠc.*^ (také na Moravě a ve Slezsku) má titul zem- ský hejtman (Landeshaupimann) nebo pT^^' sident sněmu zem. {Laudtagspraes'tit»i' M. stojí zároveň v čele zem. samosprávy - jest předsedou zem. výboru. Jmenován jest císařem ze členů sněmu na volební období Maršálek — Maršov. 907 Velikou roli hráli m-lkové ve státe Pol- ském. Prvé stopy tohoto úřadu nalézáme za potomkA Boleslava Krivoústého ve XIII. st. M-lkové byli vrchními sprývci kníž. dvoru; hlavním jejich úkolem bylo bdíti nad bezpeč- ností osoby knížete, udržovati na dvoře po- řádek a kázeň a říditi slavnosti, jichž se účastnil kníže se dvorem. M-lkové veleli také pobočné družině knížecí. I v Polsku rozdělila se hodnost m-lka ve dva úřady. Již za Kazi- míra Velkého jsou m-lkové dva: jeden se nazývá velkým m-lkem království Pol- ského, druhý m-lkem dvorském. Tento jest skutečným dvorským úředníkem, onen úředníkem zemským (státním). Za Vladislava Jagella zavedeny úřady m-lků s obdobnou působností i na Litvě, ač tam osazovány te- prv od Vitolda a jeho nástupců. Na rozdíl od m-lků litevských počali se pak m-lkové polští nazývati m-Iky korunními. Posobnost těchto hodnostářů byla v různých dobách různá. Ponejprv upravena byla králem Alex- andrem r. 1504 na sněme piotrkovském, kde vůbec upravena práva a povinnosti nejvyš- ších úředníků. V dobách pozdějších možno působnost m-lků určiti asi takto: M. velký (korunní v Polsku, litevský na Litvě) jest především správcem královského domu a dvoru; v této funkci i v některých jiných záležitostech jest představeným m-lka dvor- ského. M. velký vydává dále rozkazy týkající se dvorského ceremoniálu, přijímá hosti krále a státu, řídí slavnosti dvorské, má vliv na složení dvora králova, bdí nad pořádkem ve hlavním městě nebo místě králova pobytu, za kterýmž účelem má k ruce stráž maršál- kovskou, koná v residenci soudnictví (od r. 1678 mohly soudy maršálkovské trestati vinníky i smrtí), bdí též nad obchodem, jme- novitě nad jakostí zboží prodávaného, a sta- noví jeho ceny. Zkrátka velký m. jest jaksi ministrem policie a tudíž jedním z prvých hodnostářů státních. Mezi 7 korunními a 7 litevskými ministry byl prvým velký m. ko- runní a druhem velký m. litevský. Proto měl m. vynikající postavení v senátě, kdež mlu- vil jménem krále, stanovil pořádek jednání, uděloval senátorům slovo a volal je k po- řádku. Funkce tyto konal i tenkráte, když se senát radil společně s poslanci. Odznakem moci maršálkovské byla veliká hůl {laská jvielka) maršálkovská, jež při slavnostech bý- vala před m-lkem nošena. Velké i dvorské maršálství bylo úřadem doživotním. M. dvor- ský měl na starosti jenom záležitosti dvor- ské; m-lka velkého zastupoval pouze, když byl nepřítomen. M-lky měly i králové polské a královští synové; dále vysocí hodnostáři, jako primas, hejtmani, kancléři a vojevodové. Od m-lků jmenovaných králem i m-lků sou- kromých rozeznávati sluší m-lky volené. Prvé místo mezi nimi zaujímal m. poslanecký, ivaný též m-lkem sněmovním, který byl prae- sidentem poslanecké sněmovny polské. M. jsněmovní ustanovoval pořad jednání sněmov- ního, uděloval poslancům slovo, řídil sně- xnovni jednání, bděl nad protokolováním sně- movních usnesení a potvrzoval je svým pod- pisem. Bylo obyčejem, Že voleni byli sně- movní m-fkové jednou z poslanců korunních (polských), podruhé z litevských. — M-lky volily ši též k o n f e d e r a c e (v. t.), a poněvadž při konfederacích suspendovány byly všechny státní úřady a moc jejich přecházela na kon- federaci, resp. na m-lka, stával se m. kon- federace výhradným pánem ve státě, jestliže konfederace zahrnovala celý stát. Jeho jmé- nem vydávány byly výroky a rozkazy, vybí- rány byly daně, sbíráno vojsko. Kromě to- hoto generálního m-1 k a konfederace byli m-kové konfederací uzavíraných ve voj e vod - stvích a okresech (powiatech). Tito místní m-lkové podřízeni byli generálnímu m-lku konfederace a jeho radě (generál itě). S pádem říáe Polské zanikly úřady velkých m-ků ko- runních a litevských i hodnost m-lků dvor- ských. Obnovena byla hodnost m-lka sně- movnílio ve knížectví Varšavském a podržena byla po kongressu vídeňském i v Polském království. Po povstání r. 1831 ztratilo krá- lovství Polské posledního m-lka sněmovního. Mezi nejvyšší dvorské hodnostáře panov- níka rakouského náleží též nejvyšší dvorský m. (Obersthofmarschall). (Sr. či. Dvůr nejvyšší.) Nejvyšší dvorský m. jest praesidentem zvláštního privilegovaného soudu s kompetencí personální. Vykonávat nejv. maršálský úřad soudnictví: 1. nad členy císařského rodu, 2. nad osobami exterriton- álními, 3. nad těmi, kterým povolena byla exterritorialita zvláštním nařízením (jako princi Gustavu Vasovi a jeho rodině, členům starší linie rodu Bourbonského, bydlícím v Rakou- sku, atd.). Pokud běží o provedení soudních aktů proti osobám podřízeným řádným sou- dům a bydlícím v císařských budovách ve Vídni a okolí, jakož i v budovách členů cis. rodu nebo v budovách exterritoriálnich, mají řádné soudy za toto provedení požádati nejv. maršálský úřad. Civilní záležitosti vyřizuje tento úřad ve sboru 4 soudců, kteří se po- volávají ad hoc od vídeňského zem. soudu. Tou dobou jest nejv. dvorským m-lkem rak. panovníka Béla hr. Cziráky z Cziráku a Dé- nesfalvy. ^dlc. Maršálek (úřad dvorní) viz Dvorní mar- šálek. Marian Robert, historik čes. (* 12. pros. 1875 v Praze). Studoval v Písku, na pražské universitě práva a dějiny a stal se doktorem filosofie. Jest úředníkem univers, knihovny vídeňské. Sepsal: Čechové a Němci r. 1848 a boj o Frankfurt (Praha, 1898) a články v »Květech€ (1897) a v »Zlaté Pražec (1898), rovněž z dějin r. 1848. V »Květechc (1898) vydal paměti Emanuela Arnolda. MariikOT {Marschendorf)^ ves na Moravě, hejtm. Šumperk, okr. Viesenberk, fara Hrubý Losin, pš. Sobotín; 106 d., 1 ob. č., 653 n. (1890), fil. kostel sv. Michala, Itř. .šk. ' Mariov: 1) M., díl L, Mareš o v {Mar- schendorf), ves a městys v Cechách, 525 m n. m., hejtm. Trutnov, fara M., díl 111., okr. a pš. M., díl IV., 79 d., 44 ob. č., 1114 ob. n. .908 Mar (1.890), 5tř. šk,, papírna, a továrna na kvéti- iiio"^ a cÍRarettovy papír (přes 400 dél.), opo- ,.'ciáU „vápencové lómy, — 3) M., díl II., t., 53Ó' m n. m.; 56 d., 572 ob. n. (189U), mlýn. — 3) M., dil ni., 540 ni n. m.; 54 d., 356 ob. n. . (1890), far. kostel P. Marie, Škola. — 4) M., díl IV., t. 563 m n. m., 88 d., 2 ob. č.. 737 ob, n. (1890), okr, soud, pS., telegraf, Četu. stanice, kommissařství finanční stráie, 5tf. $k., lákárna, spořitelní a láloíenský spolek, sídlo pojiStoff. spolku proti Škodám z ohnS, prádelna na len (5000 vřeten, přes 300 děl.), broušeni dřeva, mlýa, výroba lihovin. Alod. panství (8420-58 ha) dril Aloisie hr. Černí- nova, roz. hr. Morzinová; náleií k nému zá- mek s kaplí a s krásným parkem, pila a iin- delna v M ě, dil IV. Pqblií ložisko ielezoé rudy. Snílka s t. zv. >Ceskou Uoudouc jr na území tohoto panství, M. je konečnťm bodem, plavby polenového dřiví po Velké a Malé UpÉ z panství marsovského. Všechny čtyři díly M-a leží v údoli úpském na lipati Snéiky, souvisí spolu, ale ,kaídý díl tvoři pro sebe politickou obce. Údoli marsovské jest romantické i bývá za letni doby hojné turisty navStévováno. M. dekuje za své za- loženi vyzdviieni hor tu a v okoli. Celá krajina lipská náležela za nejstarSi doby jako zboíí královské ké hradu trutnovskému, V XV. stol., ne-li dfive, byl M. dílem pan- ství iacléřského, jehož lenni pán, Jan z Varns* dorfu, udělil (1466) Matéji Behmerovi jeden hamr v Kalné Vodě a lioly na želez, rudu v M-ě. Do pol. XVI. stol. kvetl v M-Ě prů. kostel a David Finger ii prvním protestantským farářem. Křtitelnice v nynějším kostele má letopočet z r. 1572. V I. 1740 a 1868 shořel kostel byv zapálen bleskem. Na místě zaniklého průmyslu íele- kalí, káceli a odplavovali dříví, jež dodáváno bylo po vĚtSině dolům kutnohorským. K. 15T5 napočítáno ide 370 dřevorubců a později je- Sté více. R. 1622 vyhnán odtud i se svými společníky poslední protestantský farář, na- čež íara obsazena katol. faráfem. R. 1623 pro- dala komora královská M. Marii Magdaleně Trékové, roz. z Lobkovic, která podržela si právo patronátni. vysoké lesy s dorosteni dopravovati na Hory Kutné. Po smrti Jana Rudolfa Trčky z Lípy (t 1634) koupil (1636) zboží marSovské Jan Jakub dc Wagglii sv. p. z Adelsbergu. Po r. 1623 vystěhovalo se od- tud mnoho protestantů za hraníce, nechtě- jíce se obrátiti na víru katolickou, R. 1701 Íirodán M. v draibC, koupil jej Berthold Vi- ém z Valdátelna; skrze jeho dceru Marii Alžbětu přeSel na Jana Arnošta SchafTgotschc. Syn jeho Viliibald zvelebil a zvětšil panství, přikoupiv velký díl zadržených lesů od ko- mory královské, a syn tohoto vystavél r. 1792 nynější zámek. Potom seděla tu rodina hra- bat z Aichflburku. z níž Alfons prodal M. ír. ]883t Aloisii Černínové z Chudenic za 1,050.000 zl. R. 1897 v měsíci čci byla v M-0, ' jakož i v celém Podkrkonoší veliká povodec, při níž v M-é dílu IV. zniíeno 14 docDŮ, v M-Ě dílu III. 7 domů se zřítilo, v M-é dílu 1. jeden dřevěný dům odplaval a všech 17 oby- vatelů utonulo. Soudní budova poškoteu: tak, že i soudní akta s pozemkovými knihan odplavala, Škoda v celém okresu maršovskrc na soukromém majetku způsobená odhadnn:; na 2 milí. zl. a na silnicích a na cestácb n. 423.000 zl. — Okr. soud zaujímá 136-84 ta '. má 1706 d., 58 ob. č., 10.562 n, z 10.672 přii obyv., 10,591 katol,, 50 evang., 30 iid., 1 jmi; z těch 5208 muž., 5464 žen. Srv. E. R, Pt- trak, Riescngebirge (Vídeň, 1891); »Teíhii-- cký obzor., 1900, čís. 6 a 7. 5) M„ též M, Menší, vus t. při Mcdhu. hejtm. Broumov, okr, fara a pš. Police n, M. 31 d., 228 ob. e. (1890), Itř. Sk. a lastáf^ i Rak. stát. dr. (Choceň- Mezi místi). — 6) IL ' víska t. u Blat, hejtm, Jičín, okr. a pš. Sc- ^ botka, fara Mladéjov; 5 d., 23 ob. č. (ISÍH)'.- '■ 7) M., ves t., hejtm. a okr. Tábor, fara a p. MalSovice; 32 d., 241 ob. é. (1890). — 8)11 ves t. při potoku, hejtm. Trutnov, okr., fjr. a pš. Úpice; 76 d., 374 ob. č. (1890\ ;l-. . škola. — 9) M„ také M. Dolni a Hoi= íMarschen, Unttr- a Ober-), ves t. na pctott hejtm. Ústí n. L., okr, Chabafovice, tan : pš. Bohusudov; 46 d., 404 ob. d. (1890), t^ ple, mlýn. 10) M., ve^ ua Moravě, hejtm. a okr. U Brod, fara Ujeid, pS. Vtl. Ořechov; 36 i. 106 ob. č. (1890). — 11) M., ves t., hejtm. í okr. Dačice, fara Olšany, pš. Vel. Lboc 35 d., 236 ob. Č. (1890), alod. siatek tti Bedř. sv, p. z Dalberku. — U) M.. ves '- hejtm.' a okr. Tišnov, fara a pš. Vipeic: Laiánky; 92 d., 637 ob. č. (1890), 2tř. št mlýn, myslivna, Kuiovloe: 1) M., městečko v ďcháč v hejtm. beneSovském, okr. nevtklovstec má 107 d,, 795 ob, č. (1890), far. kostel Ztr- stování P. Marie, 5If. Sk., četn. stanici, fi- popl. dvůr, ovčin a sýrárnu. PodmafŠL- vice, nyní čís. 2., bývaly svobodnickýia di.- rem. R. 1350 připomíná se zde far. ktBtr. vystavený ve vlastním slohu r. 1774 od k- nošta hr. Pachty z Rájová. Blíie koste^i sá- vala tvra, jejii dw",- ky bylo viděti '-■ nedávná. Tvn ty- pův. sídlem (do S^' st.) rodu I Mai.- vic, poč, XVI. sto seděli zde Vojsliri:. zVojslavicTanift- čan (1534), Vid Et- nedazNečIin(l3JJ. Vilém Kosof t )L lovic (15o4:, ta j-- bož přímluvu tň'' č. ibgi. Znik intii. Uitioiric. pov\'ieny M. na iir- stecko.Lrbméstsl. (vyobr. č. 2695.): v modrém štítě na ic:. pa- hrbku dvě stříbr. věže s cihlovými stfectiiT. a dvěma zlat. makovicemi; meii věžemi upro- střed zlatá koule s bílými plameny. Potooi s( Maršový Hory — Martello. 909 tu připomíná Bohuchval Dvorecký z Olbra- . M&rtel, m. ve franc. depart. Lot, arrond. movic, po něm dědila (1684) M. cfcera Lud- Gourdon, nedaleko Dordogné, při dráze or- mila, provd. za Krištofa Karla z Roupova, léanské, s kostelem z XV. st., radnicí ze XIV. Bernard Hodějovský z Hodějova připojil až XVI. st., má 1341 ob. (jako obec 2397). (1589) M. na vždy k panství tloskovskému. , Vinařství, obchod s lanýži. Fara r. 1624 zaniklá obnovena r. 1730. Smě-. Martel Karel viz Karel 20) a 75). rem odtud k Neveklovu stával v lese hrad M&rtel Louis Joseph, politik franc. Stajice nebo Stejce, okolo r. 1518 již ^ (♦ 1813 — f 1892), byl advokátem a soud- pustý. — 2) M. (Aíarschowit^), ves t., hejtm. cem. Ve sboru zákonodárném náležel k oppo- a okr. Jablonec, fara Šumburk, pá. Kokonín ; sici vedené Thiersem a hlasoval proti vypo- 38 d., 269 ob. n. a 39 d., 241 ob. n. (1890) vědění války Prusku. Od 13. pros. 1876 do náleží do katastrální obce Dalešic. Sekání a 16. kv. 1877 byl ministrem kultu v kabinetě broušení skla. — 3) M. {Marschwit\)^ ves t., Julesa Simona, r. 1879 stal se předsedou se- hejtm. a okr. Čes. Lípa, fara Pavlovice, pš. nátu a od května 1880 žil churav v ústraní. Jestřebí; 17 d., 96 ob. n. (1890), chmelnice. — Kartel de Jaavllle [žánvilj, hraběnka, 4) M., ves t., hejtm., okr. a pš. Sušice, fara roz. Riquetti de Mirabeau, známá pod Svojšice; 9 d., 66 ob. č. (1890). ' pseudonymem Gyp, spisovatelka franc. (♦kol. 6) M.,Marešovice, ves na Moravě, hejtm. 1850 v zámku KoetraluJMorbihan), vynikla ne- a okr. Mor. Krumlov, fara a pš. Loděnice; obyčejně jemnými a ostrými silhouettami, 73 d., 412 ob. ě. (1890), Itř. ák. Alod. statek jimiž zachycovala zkažený život vyšší společ- (53*93 ha) drŽí J. Weiner. — 6) M., ves t., nosti pařížské, nejprve ve »Vie parisiennec. hejtm., okr., fara a pŠ. Nové Město; 58 d., Práce její při vší lehkosti mají často hlubší vý- 343 ob. č. (1890). znám psychologický a sociální a nejedná z nich Mariovy Hory n. Hříběcí Hory viz je ve svém způsobu plným uměleckým dílem. Morava (horopis). Z množství knih jejích stůjte zde: Petit Bob Marirata, ze slova franc.-něm., výkaz (1882); La vertu de la baronne (t. r.); Autouv k pochodu, viz Pochod. , du mťirwge (1883); Ce que femme veut {1S83); Vart., botanický zkratek, jímž označen Plume et poil (1884); Un homme délicat (1884); jest Karl Friedrich Philipp v. Martius. Elles et Lui (1885); Le plus heureux de touš Marta (aram. Martha, t. j. >PanÍ€), jméno (1885); Sans voiles (1885); Dans letrain (1886); ženské. V Písmé sv. Nov. zák. sestra Lazara Autow du dívorce {ISS6); S^ic á papier (ISSó) ; a Marie z Bethanie, pečlivá hospodyně. Pa- Joies conjugales (1887); Les séducteurs (1888); matka její světí se 29. čce. Mademotselie Loulou {ISSS)] Ohéí ...les psycho - Martaban, město v britské Barmě mlogues (1889); Mademoiselle Ev^ (1889); Édu- 16« 32' 34" s. š. a 95<> 22' 51" v. d., při ústí ' cation ďun prince (1890); Cest nous qui sout řeky Saluinu do zálivu Martabanského, i'histoire (1890); O province! (1890); Cue élec- dříve mocné a veliké, pozbylo svého významu tion á Tigre-sur- Mer {1B90)] Un ra/é^ (1891); úplné. Dle tradice založeno r. 576; r. 1824 a Passionetie {lS9'i)\ Taňte Joujou (1892); Mon- opět r. 1854 Angličany obléháno a dobyto, sieur le Duc (1893); Madame la Duchesfe Záliv Martabanský v Indickém okeánu (1893); Pas jaloux {1%9Z)\ Journal ďun philo- na záp. pobřeží Zadní Indie, mezi 15^15' až i so;7/itf (1894) ; Leurs ames (1S95)) /sraé/ (1897); 17^ s. š. a 95® 35' až 98® 5' v. d., vytvořen Journal ďun grinchu (1898); Luně de miel; jest pobřežími Pcgu aTenasserim; ao něho Miquette a j. Zkusila se také na divadle a vlévají se obrovskou deltou veletoky Iravadi, kreslí znamenité karikatury. V poslední době Sittang a Saluin, při jichž ústí leŽí velmi dů- zvláště antisemitské její satiry jsou rozkošné. ležité přístavy Ran gún, Maulmain aAm-Srv. Anat. France, La vie littcraire II. Šld. herst. dš. Martellato (ital.), buši v č; na klavíru Mariana, ostrov, viz Bol sena. zvláštní způsob úhozu staccatového, prová- Martapúra (Búmi-Kentyana), město děný nikoli prsty, ale dopadem ramene. v již. Borneu, na řece t. jm., 45 km od je- Martello (též Martelli) Pietro Gia- jího ústí, jest sídlem holland. subresidenta, como, dramatik ital. (* 1665 v Bologni — domorodého knížete a čínského zástupce a f 1727), byl professorera rhétoriky v rod- vládní školy pro domorodce. — Okres ném městě, pak tajemníkem kardinála Filipa martapúrský má 8250 km s 50.000 obyv., Aldobrandiniho, s nímž cestoval do Španěl většinou muhammedány. Jest špatně vzdělán, a do Francie. V Paříži poznal franc. litcra- hojné poklady minerální leží netknuty, dš. turu a metriku, zejm. verše zvané alexan- Mairteaa [-tó| Henri, houslista franc. dřiny. M. přenesl je do italštiny (verš 14ti- (* 1874 v Remeši), byl v Paříži žákem Léo- slabičný) a zovou se tu po něm mařte 1- nardovým, po jehož smrti vstoupil tam r. 1891 I i ani; úspěch jich nebyl však valný. M. na- na konservatoř, odkud po roce odnesl si jako ' psal 25 tragédil, z nichž 12 v martellianech, vyučenec Garcinťiv první cenu. První úspěchy , pak tragikomédii (Smrt Neronova), komedie. mél ve Vídni a v Londýně pod Hansem Rich- frašky, satiry literární, dialogy, rozpravy a tercm, načež procestoval Ameriku a Skandi- posvátnou báseň. D^g/i occ/ii rfi firsw. Sebraná navii. M. počítán jest s Ach. Rivardem k nej- díla jeho vyšla v Bologni v 1. 1733—36 v 7 sv.; pronikavějším talentům virtuosního dorostu některé jeho tragédie jsou znova otištěny moderní franc. školy. , v >Teatro italiano« (Řím, 1715), v >Teatro MarteJ, bot, viz Eugenia. ; sceltoc (Milán, 1822) a v »Raccolta di tra- 910 Marten — Martensen. gedie scritte ncl secolo XVII I. « • (t, 1825). Srv. Klein, Geschichte des Dramas VI., 2 .(Lips., 1868); A. Saviotti, L'iinitazione fran- cese nel teatro di P. G. M. (Bologna, 1887). Marten, vesnice v prus. okrese arnsber- ském, stanice žel. trati Hernc-Dortmund, má vydatné doly uhelné, továrny na stroje pro doly a huti, výrobu koksu a cihelny; 5048 ob. (1895). Harténe [-tén] Edmond, učený benedik- tin franc. (* 1654 — f 1739). Vynikl jako ba- datel historický. Se soudruhem řádovým, Du- randem, prozkoumal knihovny mnohých klá- šterů ve Francii, v Nizozemí a v líemecku a shledal tak hojně dokumentů dějinných i literárních, jichž užil hlavně v díle Gallia Christiana. Z četných jeho spisů jmenujeme: De antiquis monachorum ritibus (Lyon, 1690, 2 sv.); De antiquis ecclesiae ritibus (Rouen, 1700 — 02, 3 sv.); Voyages Vttéraives de lieux Bénédictins (1724, 2 sv.); Veterum scriptorum et monumentorum historicorur% dogmat i cor um et moralium amplissima coUectio (Pař., od 1724, 9 sv.). Kbn. Maxténioe viz Martinice 4), 10) a U). von Martens Georg Friedrich, diplo- mat a publicista něm. (♦ 1756 v Hamburce — t 1821 ve Frankfurtě n. M.). Studoval práva a stal se r. 1783 prof. práva na univ. v Go- tinkách, r. 1789 povýšen do stavu Šlechti- ckého. V 1. 1808—13 bvl státním radou, od r. 1810 i praesidentem nn. sekce státní rady král. Vestfálského, po restauraci král. hanno- verským kabinetním radou a r. 1816 spolko- vým vyslancem ve Frankfurtě. M. vynikl jako pilný pracovník v několika oborech právních, zejména však v právě mezinárodním, v němž dodnes jeho spisy jsou autoritativními. Hlavní jeho dílo jest Recueil des traiiés ďalliauce, de paix , . , (Gotinky, 1791 — 1801, 7 sv., pak 1802—08, 4 sv.), počínající rokem 1761, a po- kračováním téhož Nouveau recueil (t., 1817 až 1842, 16 sv.) a Nouveaux suppléments (t., 1839—43, 3 sv.) od Karla von M-e, Saalfelda a Murharda. Z ostatních jeho děl dlužno uvésti: Précis du droit des gens modernes dc VEurope (1789 a později několikrát; nově zpracoval Pucheiro-Ferreira 1858, 2 sv,, 1864); Er^áhlungen merkivúrdiger Fálle des neueren europáischen Vólkerrechts (1800—02, 2 sv.); Cours diplomatique ou Tableau des relations extérieures des puissances de VEurope (Berl., 1801); Geset\e der europáischen Aíáchte uber Mandel, Schiffahrt und Assekuran^en (1802); Grundriss einer diplomat i scheu Geschichte der europáischen Staatshándel u. Friedensschlússe seit dem Ende des iS. Jahrhunderts (1807). Martens: 1) v. M. Eduard, zoolog něm. (♦ 1831 ve Štutgartě), vystudoval vědy lék. u přírodní v Tubinkách, v Mnichově a v Ber- líně a jest nyní mimoř. professorem zoologie a druhým ředitelem zool. musea v Berlíne. Vyniká soustavným studiem měkkýšů. Účast- nil se pruské výpravy do vých. Asie v le- tech 1860—62 a v díle o tom zpracoval zoo- logickou čásť (Berl., 1865—76, 2 sv.). Dále vydal hlavně: Cber vorderasiatische Konchy- lien (Kass., 1874); Die HWcA- und Schaltiere (Praha, 1883); Konchologische Mitteilun^eu (t 1880—89, 3 sv.); MoUusken aus Australien mni dem malayischen Archipel (»Denkschrift. der medicin.-naturw. Gesellsch. in Jeaa«, 1894 ; Ostafrikanische MoUusken (9Mittcil. aus dca naturhist. Museum in Hamburg«, 1^(98). 2) M. Friedrich Fr o mm ho Id (rusky Fedor FedoroviČ), proslulý právník m- ský (♦ 1845 v Pernově, v livonskt^ gubemi: Studoval na právnické fakulté petrohradské university. Napsav magist. dissertaci O pravé častnoj sobstvennosti vo vremja vojny (Petro- hrad, 1869; 2. vyd. 1880), stal se r. 1871 do- centem a r. 1873 řád. professorem mczinár práva na petrohradské université, r. \^T: professorem stát. práva na cis. učilišti práv- ních věd a prof. mezinár. práva na Alexais- drovském lyceu. Jsa od r. 1868 zaměstniz v ministerstvě vnějších záležitostí, byl r. 1^74 přidělen knížeti Gorčakovu, byl tťhoi rokis delegátem ruské vládv na brusselské konfe- renci v příčině kodifikace voj. práva, r, 1884 a r. 1887 na konferencích červeného křtír, r. 1889 na brusselském kongresse v priaiié obch. a nám. práva, v 1. 1889 — 90 drabýn: rus. zástupcem na brussel. konferenci prou otrokářství; r. 1891 byl zvolen za rozhodčího ve sporu mezi Francií a Anglií v otázce noTo fundlandské; r. 1893 a 1894 byl prvním dele- gátem na konferenci pro mezinárodni soc- kromé právo v Haagu; od r. 1894 jest vicc- praesidentem institutu mezinárodnmo práTa, jehož jest členem od r. 1874. Napsal: Okm- sulach i konsuljskoj jurisdikciji na Vost^ (Petrohr., 1873; do ném. přel. Skerst, Berl. 1874); Vostočnaja vojna i Brjusseijskaja ko^- ferencija iSjS ff. (Petrohr., 1879); La Russit et VAngleterre dans V Asie Centrále (Brussei. 1879; přel. do rus., angl. a něm. jaz.); Leem- flit entre la Russie et la Chině (t., 1881); U question égyptienne (L, 1881); La conféreact africaine de Berlin (t, 1885). Hlavní díla jeho jsou: Sovremennoje mei^duuarodnoje právo d- vili^ovannych narodov (Petrohrad, 1882 — 83. sv. I. ve 3. vyd. 1895; přel. do něm., frauc. a špan. jazyka) a sbírka Sobranije trakt jhr i konvenci] ^aključennych Rossijeju s inostra^ nymi dér\avami (Petrohr., od r. 1S74, s čet- nými historickými výklady; sv. I. — IV^ obsa- huje smlouvy s Rakouskem z 1. 1675— 1S7?. sv. V. — VIII. smlouvy s Německem z 1. 165© až 1888, sv. IX.— XI. smlouvy s Anglií od r. 1710). Martensen Hans Lasscn, slavný theo- log dánský (♦ 1808 ve Flensborgu — f 1^^ v Kodani). Studoval v Kodani theologii (1^2 a Žil po tč dvě léta v cizině navštěvuje ox- versity v Berlíně, Heidelberce a v Mnichové. Současně seznámil se s předními té dobr mysliteli: Steffcnem, Schellingem, Baadenrm, Daubem a Marhcinekem a básníkem Lcnauem, který mu dedikoval báseň >SavonaroU< xa recensi >Fausta<. M. vrátiv se domů rydal latinský spis De autonomia conscientJae' shi M humanae (Kodať^, 1837), dokazuje podle rř- slcdká Kantových a Schlciermachcrových, íe Martetschiag — Martialis. 911 sebevědomí člověka nestačí k poznání nábo- ženské pravdy bez božského osvícení. Za tuto práci dostal titul licenciáta theolog, a universita kielská jmenovala ho svým čest- ným doktorem theologie. Roku 1838 stal se lektorem theologie, později professorem dog- matiky a morálky na kodaňské universitě a měl značný vliv na theol. studium dánské. Byl přívržencem filosofie Hegelovy, tenkrát v Dánsku šířené Heibergem, avšak jeho spe- kulativní směr zabíhal v niysticism a theo- sofii. O jeho hluboké znalosti středověké německé mystiky svědčí jeho dílo Mester Eckart (1840) a o studiu theosofie práce o něm. theosofu Jakubu Bóhmovi (1881). Jeho dílo Den chvistelige Dogmatik (Kodaň, 1883, 4. vyd.) patří mezi přední díla protestantské theologie svou plností a harmonickou ucele- ností a bylo též přeloženo do angličiny, němčiny a švédštiny. Následkem vzniklé po- lemiky s S. Kierkegaardem a K. Nielsenem vydal odpověď Dogmatiske Oplysninger (1850) a Om Tro og Viděn (1867). M., ač sprvu pří- tel Grundtvigův, s nimž společně upravoval nový Žaltář, odchýlil se později od něho a polemisoval s ním spisy: Et Gjensvar i Stri- den om Alterbogsdaaben (1857); 77/ For svar mod den saakaldte Gvundtvigianisme (1863); • Om den danske Kirkes Forfaitningsspórgsmaal (1851 a 1867). Výsledkem několikaleté práce bylo třísvazkové dílo Ethik (1871—78, 5. vyd. 1884). Jiné jeho práce jsou: Grundrids til Moralphilosophiens System (3. vyd. 1879) ; den- ník Af mit Levned (1882—83, 3 sv.) a četná, pilně čtená kázání (v 5 sbírkách 1847—59). M. byl po smrti Mynstcrovč (1854) biskupem na Sjaellandu. HKa, Xartetflolilac^, víska v Čechách, v. Mar- tinkov 1). Marth Albert, hvězdář anglicky (* 1828 v Kolobřehu), studoval v Berlině bohosloví a v Královci hvězdářství, byl v 1. 1853—65 assistentem na hvězdárně Bishopově v Re- gents-Parku u Londýna, pak observátorem při hvězdárně v Durhamu a konečně astro- nomem v Londýně. Objevil 1. bř. 1854 pla- netoidu Amphitritu, uveřejnil četná pozoro- vání a výpočty týkající se malých planet a vlasatic. Dále uveřejňoval výtečné efemeridy pro fysická pozorování měsíce, Marta, Jupi- tera, Saturna, Urana, Neptuna a družic těchto velkých planet. Četná pojednání jeho obsa- žena jsou hlavně v »Monthly Noticesc a tý- kají su nejvíce výpočtů drah oběžnic a družic. VHý. Maxtha viz Marta. Martha, planetoida objevená 13. říj. 1879 Palisou v Pulji. Střední jasnost v opposici 12'7, průměr 35 frm, označení ^. Gs, Mftrthft'^ Vineyard [mártses vinjárd] (vi- nice Martina), ostrov na již. pobřeží sev.-am. státu Massachusetts, v. od N. Yorku, v roz- loze 260 km^ Stí 4369 ob. Četně navštěvován jest lázeňskými hosty, hlavně Cottage City a Edgartown. V srpnu bývají tu hojně navští- vené methodistické meetingy. M«rtial ďAuvergne [marsial dóvčrňj. básník franc. (♦ kol 1430 v Paříži — f 1508 t), byl prokurátorem parlamentu. Napsal Les Fi- giiies de la mort du Roy Charles VII (tištěny 1490), historickou báseň, jež kronikářsky líčí vládu Karlovu rok za rokem. S živým citem vlasteneckým vypsány války protianglické a činy Panny Orléanské. Důležitější jsou Ar- rests ďamour, prosou, rozsudky v otázkách lásky, psané stilem právnickým. Napodobil je Lafontaine. Připisují mu slohem jim po- dobnou báseň Amant rendu cordelier á rob- servance ďAmours. Srv. Goujet, Bibliothéque frangaise, sv. X. Iburtlalls [-rci-] M. Valerius, slavný epi- grammatik římský. Narodil se mezi 1. 40—43 po Kristu v Bilbile, městě tarrakonské Hispa- nie (dnešní Aragonie). Otec jeho slul Valerius Fronto, matka Flaccilla. Vychován byv ve svém rodišti v ^rammatice a rhétorice, při- šel za dokončením svých studií za vlády Ne- r ono vy (r. 64) do Říma. Tam měl se pak oddati právnictví a soudnímu obhajování, neŽ neučinil toho, nýbrž věnoval se podobně, jako před ním Ovidius, básnictví. Básněmi svými, jež svou řízností a duchaplností ihned docházely zvláštní pozornosti a obliby, zjed- nal si přízeň i samých vladařů, jako Tita a Doraitiana, rovněž mnohých Čelných velmožů římských, kteří pak jej i hmotně podporo- vali, ač ne vždy dosti vydatně; neb M. častěji stýská si na nedostatek. Ale též s vynikají- cími spisovateli a básníky vešel tu ve styk, jak vidíme z epigrammů jeho, v nichž ze- jména vzpomíná Juvenala, Silia Italika, Vale- ria Flakka, Quintiliana a mladšího Plinia. Celkem prožil tu 34 léta; za Tratána r. 98 vrátil se do své otčiny, jak se zdá, ne do- brovolně, snad proto, že za nové vlády ne- docházel přízně u obecenstva, jeŽ snad jej i stíhalo pro někdejší lichocení nehodnému Domitianovi. Vraceje se z Říma byl v tak nuz- ných poměrech, že mladší Plinius musil jej opatřiti penězi na cestu. Ve své vlasti po- mohl si zase k blahobytu. Obdarovávaliť jej ctitelé jeho musy, zvláště však vzdělaná paní, zámožná Marceíla, jež mu i skvělý statek uštědřila, čehož vděčně vzpomíná XII., 21, 9 — 10. Tu došel žádoucího klidu, jehoŽ v Římě musil postrádati; nemusil tu jako klient ko- nati ranních návštěv a jiných služeb vzne- šeným osobám, nýbrž zbaven starostí o život vezdejší mohl se plně radovati z kras pří- rodních. Radost tu dává také opětovně na jevo, na př. 12, 31. Než idyllický život ten měl i své stinné stránky. Neboť zbaven byl M. obcování s duchaplnými muži, zbaven látky a podnětu k básnění, postrádal knihoven, divadel, společností, pohřešoval život velko- městský, jemuž po tak dlouhou dobu byl uvykl. K tomu přistoupila maloměstská zá- vist některých občanů, jež mu nemálo pobyt tamní ztrpčovala. Ostatně život jeho v Hispa- nii netrval dlouho; zemřelť již kolem r. 102. Od M-la zachovalo se 14 knih epigrammů; kniha 13. má název Xenia, 14. pak Apopho- réta. Před těmito knihami jest ještě jedna 1 912 Martiální — Martignac. kniha, jež obsahuje 33 epigrammy a dle ob- sahu svého od dob Gruterových sluje Uber spectaculorum či de spectaculís; neboť různé hry a podívané za vlády Titovy a Domitia- novy se tu líčí. Básničky knihy 13. a 14. jsou malé pouze epigrammy v původním slova smyslu, t. j. nadpisy na různé předměty, iež o Saturnaliich přátelé na vzájem si posílali ^Xenia) aneb o něŽ při hostinách se losovalo (Apophoreta = Odnesitelné). Básně ostatních knih jsou epigrammy v pozdějším významu čili básně příležitostné. Jednotlivé knihy mají z pravidla krátkou předmluvu, částečně v prose (I., II., VIIL, IX., XII.), jako Sta- tiovy Silvae. Průměrně obsahuje kniha po 100 epigrammech. Jednotlivé knihy, vyjmouc 13. a 14., jež napsány jsou mezi r. 88 a 93, se- staveny jsou a vydány v pořádku chronolo- gickém, a to v mezerách jednoho roku. Prv- ních deset knih napsáno za Domitiana, 11. za Nervy, 12. v hispánské vlasti. (Srovn. L. FriedlSLnder, De temporibus librorum Martialis Domitiano imperante editorům; Královec, 1862.) Forma metrická jest v básních M-lových rozmanitá; nejčastěji vyskytuje se elegické distichon, řidčeji hendckasylij.by, choliamby, zřídka jiná metra, jako sotadeus nebo sdružení choliambu s dimetrcm iambi- ckým. Verše M-lovy jsou plynné, hladké, vkusné, tak že v té věci dostihuje i samého Ovidia. Látku k plodům svým bére M. ze ži- vota, avšak tak, že namnoze se neŠtítí ani nej- ohyzdnějších a nejhnusnějších stránek jeho, čímž některé básně jeho čtenáře nemálo urá- žejí. M. jeví jako žádný básník druhý, ani před ním, ani po něm, dar uchopiti při každé příležitosti, co jest směšné a pikantní, avšak i co jest ohyzdné, sprosté a šeredné, i vy- jádřiti to s nevyčerpatelným vtipem a pře- kvapující pointou v krátké básni. V těchto překvapujících závěrech spočívá síla tohoto básníka, v nich jeví nejvíce svůj nedostižný talent. Před M-lem již od mnohých byl epi- gramm pěstován, avšak od nikoho výlučně a v takovém rozsahu a s takovým zdarem jako od něho. M. náleží k těm několika ori- ginálním básníkům, jež vykazuje římské pí- semnictví. Přejme-li kde přece co od star- ších, zejména od řeckých epigrammatiků, umí věc přejatou šťastným vzděláním takméř vlast- nictvím svým učiniti aneb svůj vzor elegancí formy nebo vtipu předstihnouti. Podivuhodná jest lehkost, s jakouž myšlénky své přednáší, pro kterou vlastnost k improvisaci zvláště byl způsobilý; v té příčině jen Ovidius může se mu po bok postaviti. K výzdobě plodů svých nepotřebuje ani rhétoricícého živlu, jenž roz- sáhlou měrou ovládá básně souvěké. M. chová odpor k nadutému slohu, bombastu, zejména k bombastu epů Statiových (srv. IV., 49, 7), i miluje výklad nestrojený a přirozený. Žádný básník tehdejší není tak prost rhé- torického pathosu, deklamace a prázdné frase, jako právě M. Jakkoliv básně M-lovy vynikají mnohými přednostmi, přece v lec- které příčině zase vzbuzují odpor, zejména nemírným lichocením nehodnému císaři Do- mitianovi, jakož i nešlechetným osobám okoú jeho, což marně mnozí hleděli ospravedlniti M-lovo pochlebenství jest hnusné, převyšuj;: daleko to, co básníci doby Augustovy v too: směru dokázali. Dále protivný jsou stílé jeb. stesky na chudobu, jeho věčné žebroDéni u boháčů o nějakou podporu, upozorňováni že básník potřebuje bezstarostného života, jemu však že nedostává se togy, pláště a ji- ných věcí. Konečně urážejí mnohé básně jebc líčením věcí hnusných, obscénních, v úphé nahotě a otevřenosti, ve kteréž příčině zvláště básně 11. knihy smutně prosluly. To jii vrstevníci mu z části vytýkali a M. proti jt- jich výtkám nucen byl se' hájili. Nelze upřin že i tu daleko překročil • míru dovolenko ; M. přes stinné stránky tyto došel již n soo- věkovců epigrammy svými velkého uznáni Již r. 86 sahalo obecenstvo dychtivé po všem co psal, již tehdy byl po říši Římské znám a hojně čítán. Sláva jeho stále více vzrůstali až r. 93 dospěla vrcholu. Chlubíť se tehdy básník, že jméno jeho nemůže ani vět£bo lesku dojíti. I po smrti těšily se básně jek> veliké oblibě, neboť M. náležel i tehdy k bás- níkům nejvíce čteným a napodobeným. Téi ve středověku byl živý zájem pro jeho básné, jak vychází na jevo z četných rukopisů. Že v době nové těší se nemalé oblibě a hoj- nému čtenářstvu, vidíme z hojných vydáDÍ v nichž jeho epigrammy vyšly. Mezi obdir-^ vateli nacházíme i první aesthetiky a básaik\. jako Lessinga, Schillera a Goetha. Poslcdš vydání jeho jsou Schneidewinovo (Lipsko, 1853 a 1866), Gilbertovo (t. 1886), Friedláa- drovo (t., 1886). Do češtiny přeložil nřktenj epigrammy jeho zdařile řrant. Lad. Čes- ko vský. RS. MartláJni [marci*], z lat, voj enský, vá- lečný, válecnický. M. právo (angl. martial law), t.j. vojen- ské právo, nazývá se v Anglii výjimeóif vojenské právo, zavedené při vzboafeni i povstání obyvatelstva- Platí sice v Angi. pravidlo, že výjimečné právo nemůíc Bv^ děno býti tak jako na evropské pevnině pře- hlášením stavu obležení, avšak je-Ii veřep bezpečnost ohrožena, má vláda právo vystoa- piti proti násilí rovněž násilím. V pHpadí vzbouření obyvatelstva smí zbrojná moc o- kročiti teprve po prohlášení t. zv. Riot ^ (zákona o vzbouření). Martianufl Capella viz Capella i} Xartló Grga viz Jihoslované str.4T^ Martloe {Afaroditý, ves v Čechách, hcjtn a okres Žlutice, fara Mariánské Skoky, p Buchov; 24 d., 110 ob. n. (1890). Vnejstar^ době bylo zde vladyčí sídlo s tvrzí, po ^ ! se psali Martičtí z Rabšteina. Martignao [-tiňákl Jean B. Gage. Tr comte, státník franc. (* 1776 v Bordeaux - t 1832). Studoval práva a usadil se jako ad- vokát v rodišti. Vystoupil proti Napoleonnl brošurou. Za druhé restaurace stal se vrch- ním prokurátorem v Limogech. R. 1821 xjc* len za poslance; jsa smýšlení royalistickébo dal na jevo bohatý a skvělý talent řecnidy Martigny — 'Martin. 913 R. 1823 jmenován civil, kommissařem za vý- pravy do Španěl, r. 1824 stal se tajemníkem státním a r. 1828 po pádu de Villěleové mi- 4NMC8B1 imitra. - V '^Utadč tom hledčJuAi xe- formy státní správy a uzdravení jejího roz- voje. Ale příslušný návrh zákona r. 1829, ač M. skvěle ho obhájil, byl zamítnut, a M., ne- těše se valné přízni Karla X., odstoupil. Pak držel 8 opposicí. Když poslední ministři Karlovi pohnáni před soud dvora pairů za propuklé revoluce r. 1830, M. odhodlal se ochotně hájiti Karla X. a zejména i Poli- gnaca, bývalého svého odpůrce politického. Jest od něho: Essai historique sur la révolution ďEspagne et sur Vintervention de 1828 (Pař., 1832, 3 sv.; dílo posmrtné). Roku 1801 vy- dal pěkný vaudeville Esope chei Xanthus. Viz E. Daudet, Le ministére de M., sa vie poli- tique et les derniéres années de la Restau- ration (Pař. 1875). íOm. Kartifniy [-tiňij: 1) M., okres ve švýc. kant. vvalliském, ma 263 km* s 11.535 obyv. a 12 obcemi. 2) M. la Ville, hl. m. okresu před., v baži- naté krajině, při vtoku ř. Drance do Rhónu, při Siraplonské dráze (trať Bouveret-Brieg), má 1542 ob. 3) M. le Bourg, 1*5 km jiho-záp. od předešl., v úrodné krajině, s 1242 ob. Znamenitá vína Coquempey a Lamarque. 4. M.-Combe, obec t. na 1. břehu Drance, z několika vsí se skládající, s 1520 ob. Zde jest přechod do údolí Chamonix přes Fo- relaz a Col de Balme (2204 m). Ve IV.— VI. stol. byla sídlem biskupským. M Artls^ny J o s e p h Alexandre, kněz a archaeolog Franc. (* 1808 — f 1880). Práce jeho zabývají se zejména památkami křesťan- skými; jsou to: Notice historique sur le culte de sainte Agnes dans les premiers siecles (1847) ; De la représentation ď^Orphér sur les monn- ments chrétiens primitifs (ISS'?); Desanneaux che^ les premiers chrétiens (1858); Étude ar- chéologique sur Vagneau et le bon pasteur (1860) a Dictionnaire des antiquités chrétiennes (1865; 2 vyd. 1877). Les Martisuefl fmartlg], přístavní město ve franc. départ. Bouches-du-Rhóne, arrond. Aix, stanice trati Marseille - Lyon, má 4350 ijako obec 5900) obyv. (1891). Rozkládá se na několika malých ostrovech, jimiž prochází kanál z pobřežního jezera Berre do moře Středozemního {Golfe de Fos). Rybolov, do- bývání soli, loděnice, příprava konserv. Martimianl nebo Martinlani slula ve .středověku obecné rozšířená kronika Mar- tina Polona (v. t.); vedle toho užívalo se také jména Chronica Martiniana. Česky (psáno Martymiany) r. 1488 od Beneše z Hořovic. Sv. Martin, jméno místní: 1) Sv. M. Tur- • č a n sk ý {Turóc^-S^enťMdrton), městys v tur- i čanské župě, kdysi svob. a král. město (roku 1359 se jmenuje civitas regalis)^ sídlo žup. I okresu s 300 domy a 2860 ob. (2223 Slo- váků, 386 Něm., 223 Maď.; 1286 ev. augsb., 1167 katol. a 383 židů), hl. řemeslníky, ob- chodníky a rolníky, se starobylým chrámem katol. a žup. domem. Zde 6. a 7. čna 1861 konáno národní shromáždění Slováků, na němž složen známý pamětní spis národa slo- vMMlróho; později sídlo tu měla Matice Slo- venská, sloven, evang. nižší gymnasium až do zrušení jich r. 1875. Sv. M. jest středem ná- rodního života slovenského; jsouť zde Čelné slov. spolky, spořitelna, knihtiskárna, z níž vychází většina spisův a časopisů sloven- ských. Na hřbitově zdejším odpočívá mnoho buditelů Slovenska: Kuzmány, Kalinčák, Pau- liny-Tót, M. Št. Ferjenčík, Kadavý. 2) Sv. M., obec v rak. Přímoří, okr. hejtm. gorickém, 23'59 km* s 4257 katol. ob., skoro vesměs Slovinci. 3) Sv. M. (Smartno), obec v Krajině, okr. hejtm. litijském; 2478 kat Siovinců. 4) Sv. M., obec v Korutanech, okr. hejtm. běláckém; 3790 obyv., většinou katol. a Sio- vinců. Blartln: 1) M. sv., biskup tourský (* 316 v Sabarii Pannonské — f H* l^st. 400). Myslí se, že byl Slovan. Otec jeho byl římským voj. tribunem, a také M. 15letý vstoupil do jízdy a byl vojákem pět let. V Amiensu v kruté zimě nemaje peněz rozdělil se se žebrákem o svůj plášť. Dostav propuštění z vojny připojil se v Poitiersu k sv. Hila- riovi, potom odebral se do Pannonie, kde zastávaje božství Kristovo byl mrskán a vy- hnán. R. 360 odešel za Hilaricm do Poitiersu a dostav od něho kousek půdy zbudoval na něm klášter Ligugé {Locociagense), dvě ho- diny cesty od Poitiersu. Byl to první klášter ve Francii a z nejstarších klášterů v na Zá- padě. R. 371 M., byv zvolen za biskupa mě- sta Toursu, vystavěl si za obydlí nedaleko města klášter Marmontier, kde brzo s ním žilo 80 mnichův. Jako biskup obrátil celé zástupy pohanů, platil mnoho u cis. Maxima, na němž vyprosil mnoha vězňům svobodu. Pochován byl v Toursu a nad jeho hrobem vystavěna krásná basilika. Sv. Eligius, zlat- ník, zhotovil na jeho kosti schránku tlustým zlatem potaženou a drahým kamením pose- tou. Památka jeho koná se 11. list.; v ten den jest u lidu zvykem péci martinskou husu a prorokovati z jejích kostí, jaká bude zima. Jindy o sv. M-ě čeleď měnívala službu; odtud >martinkovati«, tolik co >býti na zahálce*. Dr.ATr. Papežové: 2) M. I. (649—655) sv., rodem z Tuderta (Todi), zvolen byl za papeže r. 647 a snad bez potvrzení císařova posvě- cen, poněvadž Řekové o něm tvrdili, že irregulárně a proti zákonu zmocnil se pa- pežského stolce. Slavil r. 649 lateránskou synodu se 105 biskupy, která blud monothe- letský s ekthesí císaře Heraklia a typos cí- saře Konstanta II. zavrhla. Z rozkazu Kon- stantová byl M. r. 654 odvezen do Konstan- tinopole, vržen do žaláře, potom nemocen byl postaven před soud, jakoby se byl do- pustil velezrády. Byl sesazen a poslán do vyhnanství do Chersonésu, kde zemřel 16. září 655. Záp. církev ctí jej za mučenníka 12. list., východní za vyznavače 11. dubna. 914 Martin. 3) M. II., vlast. Marin US I., rodilý z mě- stečka Faliska (Monte Fiasconé)^ byl bisku- pem v Kárách v Etrurii a zasedal na stolici papežské v 1. 882—884. 4) M. III. (M a r i n u s II. ; 943—946), rozený Říman, byl otcem chudých a dbal o kázeň duchovenstva a klášterů v. 5) M. IV. (1281—85), vl. Simon de Brion, rodem Francouz, pocházel z vážené rodinv. Vlivem a nátlakem sicilského krále Karla z Aniou byv 22. ún. 1281 zvolen za papeže, přijal jméno Martin a zůstal povolným ve všem králi Karlovi a choval se vždycky jako Francouz. 6) M. V. (1417—1431), původně Otto Co- lonna (* 1368 v Římě ze šlechtické rodiny velmi staré a vážené), studoval v Bologni, bvl od Innocencc VII. jmenován kardinálem- jáhnem. R. 1410 byl vyšetřujícím kommis- sařem ve při Husově a vyslovil se proti němu. Stál věrně k papeži římskému Ře- hoři ?ni. až do sněmu v Pise, byl v Kost- nici 11. list. 1417 jednohlasně zvolen za pa- peže a přijal jméno M-a V. Doslovně ovšem ani v Kostnici jednota církve docela obno- vena nebyla: Benedikt XIII. setrval i po r. 1417, a když r. 1424 zemřel, byl zvolen od jeho kardinálův Pietro de Corvara {Cor- varia) za papeže; ten však nemaje věřících složil záhy hodnost a tak teprve pak byla církev dehnitivné sjednocena. Na sněme kost- nickém učinil M. 3 konkordáty: 1. s národem německým, k němuž též Čochové, Poláci, Uhři a Skandinávci se počítali; 2. s národy románskými: Francouzi, Španěly a Vlachy; oba na pět let, a 3- s Angličany na vždycky. On potvrdil sněm kostnický v jeho seděni 45. dne 22. dub. 1418, ale jenom to, oč sněm ve věcech víry (m materia fidei) po způsobu sněmů {conciiialiter) se usnesl, a vyloučil, co se dalo jinak nebo jiným způsobem. Z Kost- nice odebral se M. 16. kv. do Milána, sídlil potom od 19. ún. 1419 ve Florencii, nebof Řím byl v rukou Neapolitánů. Však obrat- ným vyjednáváním s neapolskou královnou Johannou a šťastnými zbraněmi stal se opět pánem větší části Církevního státu a vjel slavně 28. září 1419 do Říma. M. zavedl v Církevním státě moudré opravy a stal se takřka jeho obnovitelem. Nový v Kostnici slíbený sněm rozepsal papež do Pavie, který byl 23. dub. 1423 započat, při velmi slabém účastenství pro mor do Sieny přeložen a po mnohých neplodných řečech 26. břez. 1424 rozpuštěn. R. 1425 vydal svůj reformační dekret pro opravu církve. Dne 1. ún. 1431 jmenoval papež kardinála Juliána legátem na sněm basilejský, kterému by předsedal, a ze- mřel brzo potom 20. ún. 1431 byv raněn mrtvicí. Dr.^r. Martin: 1) M. z Dražova viz Marti- nius z Dražova. 2) M. z Krčina, kněz známý z počátků Jednoty Bratrské. O jeho živote jest známo velmi málo. Jsa ducha bystrého a vroucí po- božnosti vzal jako jiní podnět z Rokycano- vých kázání v Týně a zejm. to nesl těžce, že jako kněz musil posluhovat svátostmi i ne- hodným. Žil pak v Králové Hradci — ne- známo však, v jakém postaveni — , odkndi (ještě v mladém věku) připojil se k Bratřún a usadil se v Krčině nedaleko Litická. Od Bratří byl přijat za duchovního správce, a tak vedle Kunvaldu stal se Krčin hl. sídlea a středem Bratří. Za M-em přicházeli pak do Krčina jeho přívrženci až z Králové Hradce-. Za prvního pronásledování r. 1461 byl i II uvězněn na novoměstské radnici v Praze i dvakrát vyslýchán, k čemuž hledí jeho ét- tklivý list Kokycanovi a vypsáni dnifaťb-3 výslechu (jak se zdá, rovněž od M-a napsané t. z v. » Hádka M. Rokycana a jeho pomoc- níků s knězem Martinem c. Jak dlouho bri M. vězněn, není známo; vrátil se pak opčt mezi Bratří, tu však jeho jméno a pamět za- niká docela. Naposledy vyskytuje se jex jméno r. 1468 v Rokycanově listě »proD P- kartůmc mezi >učiteli€ Bratří. Srv. J. GoH v »ČČM.€, 1884. 3) M. z Olkuše viz z Olkuše Martic 4) M. z Opavy viz Martinus Polonas. 5) M. Gallus viz Gallus 1). 6) M. Polák viz Martinus Polonas. Blartln: 1) M. Benjamin, optik aovl (* 1704 — t 1782). Z oráče stal se optikec i učitelem mathematiky. Proslul zejm. jako optik a napsal řadu spisů z tohoto obora: Description and use of the armillary sphetř and orrery (1736) ; The theory of cowísis fl757); New elements of optics (1759); fhlh- sophia britannica (1759); Institutions of astrth nomical calculation (1766); Lives of philoK- phers (1764, 8 sv.); jeho Philosophical grsm- mar přel. do franč. Puisieux (1749 — 77). M. vydával též »Philosophical magazine« (14 sv.i 2) M. [-ěn] Jean Blaise, proslulý baryto- nista franc. (* 1768 — t 1837 v Paříži , i^- val na různých pařížských divadlech, až pc sléze stal se členem iwomické opery. zak». r. 1801, jejímž členem byl do r. 1823. B\i špatným hercem, ale majetníkem unááejídh-^ hlasu, iímž odškodňoval za chabé dramaticko podáni partie. 3) M. Christoph Reinhard Dictrich (* 1772 v Bovendech u Gotink — f 185:;. Byl r. 1790 docentem, r 1802 professorem práv v Gotinkách, v 1. 1815—42 v Jeně. Na- psal: Lehrbuch d. deutschen gemeinen bur^rt Pro^esses (Gotinky, 1800; 13. vyd. od syna M-ova Theodora Lips., 1862); 'Lehrback' ia deutschen gemeinen Kriminalproiessts \t. 1812; 5. vyd. od Temme t., 1857); Lehrbuch des deutschen gemeinen Kriminalrtchts (E^Ietdeib.. 1820—25; 2. vyd. 1829) a j. Společné se sy- nem vydal M. své Vorlesungen uber die Ttsěú- rie des deutschen gemeinen bůrgerl. Fro^esses (Lips., 1855—57, 2 sv.). 4) M. John, malíř a ryjec angl. (♦ 1789 — t 1854). Byl sprvu zaméstnán kreslením ře- meslným, ale oddal se studiu umění a na- dán vzácnou obrazotvorností záhy dobyl si známosti svými obrazy. Jsou to: Záhuba Ba- bylonu (1813J; Kvas Baltazarův; Josua stan slunce (1816; ; Zká^a Herkulana a PompQi Martin. 915 (1822); Hořící Trop; Potopa (1828); Před- večer potopy (1840); Poslední člouék (1849); Poslední soud (1850) a j. Charakterisuje je smélá fantasie, uchvacující prese všechny ne- dostatky techniky, pozorování a vkusu. Ve- dle toho illustroval Bibli a Ztracený ráj; v technice ryjccké má zálibu v aquatintě. 6) M. [-en] Bon-Louis-Henri, hist. franc. (* 1810 — t 13. pros. 1883 v Paříži). Studo- val práva a psal histor. romány (nejznám. je Tancrěde de Rohan z doby frondy). Na vy- zvání nakladatelovo započal s řadou spolu- pracovníků roku 1833 vydávati Histoire de France depuis les temps les plus reculésjusqu^en iuillet i830j par les principaux historiens. Měla to být illustr. sbírka výňatků z kronik, ale uvázla u 1. svazku. M. stal se samostat- ným zpracovatelem díla a ve 3 letech (do 1836) vyšlo 1. vyd. o 15 sv., 3. vydání melo 19 sv. a definitivní 4. o 16 sv. dokončeno r. 1860. Dílo není jednolité a snaha M-ova, by odpovídalo stavu vědy, vedla k doplňo- vání, jehož neorganičnost místy vadí. Celek jest prodchnut vlastenectvím a upřímností, akcentuje vřele živel keltský a jeho blaho- dárnosť sociální, ale upadá v mistrování, jež suchostí unavuje. M. dostal za svou práci r. 1869 velkou cenu Akademie. K dílu to- muto druží se 6 sv. Histoire de France po- pulaire, již doceluje Histoire contemporaine de la France (1789-1875). Veřejné působení M-ovo spadá do r. 1848, kdy mu svěřeny ministrem Hip. Carnotem přednášky hist. na Sorbonně; potrvaly jen několik měsíců a M. věnoval se pak činnosti publicistické v žur- nálech a v propagačních spisech. Sem patří: Daniel Manin (1859); Vunité italienne et la France (1861); Jean Reynaud (1863); Púlogne et Moscovie (t. r.); La Russie et VEurope (1866). Politicky vystoupil M. r. 1870, kdy se stal maircm AVI. okr. pařížského. R. 1871 vyslán za 2. depart. do národ, shromáždění, t. r. stal se členem Akademie des inscriptions, v led. r. 1876 senátorem aisneským a 13. Čna 1878 členem Akademie po Thiersovi. Mimo uvedené spisy napsal M.: De la France^ de son génie et de ses destinées (1847); Jeanne d*Arc (1856) ; Etud es ď archeologie celtique (1871); Les Napoléons et les frontiéres de la France (1874). V rodné obci postavili mu pomník r. 1887. — Srv. Hanotaux, H. M., sa vie et ses oeuvres; son temps (1885) a Ju- les Simon, Mignet, Michclct, H. M. (1889). 6) M. Konrád, biskup paderbornský (* 18. kv. 1812 v Gcismaru v Eichsfeldu — t 16. čce 1879 v Mont-St.-Guibcrté v Belgii), studoval od r. 1830 na universitách v Mni- chově, v Halle a ve Vircpurku theologii a orientální řeči, načež byl r. 1834 v Můnsteru povýšen na doktora theologie a r. 1836 vy- svěcen v Kolíně na kněze. Potom působil několik let na gymnasiích, r. 1844 stal se professorem theologie na universitě v Bonnu. Roku 1856 zvolen byl biskupem v Pader- bornč. Jako biskup vyznamenával se hor- livou činností o povznesení a rozšíření kato- licismu a moci biskupské ve své diécési i vy- stupoval ostře proti tamním protestantům. Jako přívrženec hierarchického absolutismu povolán r. 1ÍÍ69 do Říma k přípravným pra- cím pro koncil vatikánský. Na koncilu slovem i písmem horlivě obhajoval neomylnost pa- pežskou V kulturním boji byl z nejvytrva- lejších protivníků vlády pruské, a proto byl, když nic nepomáhaly pokuty peněžité, r. 1874 uvězněn a r. 1875 sesazen s biskupství. Opu- stiv Německo, zemřel po 4 letech v Belgii. Literární činnost M-ova byla velmi rozsáhlá. Zmínky zasluhují: Lehrbuch der kathol. Reli- gion fůr hóhere Lehranstalten (15. vyd. v Mo- huči, 1873), přeložená do někohka jazyků (čes. od Hakla); Lehrbuch der kath. Aíoral (5. vyd. t., 1865); Die Wissenschaft von den góttlichen Dingen (5. vyd. t., 1866); Die Ar- beiten des vatik, Kon^Hs (3. vyd. v Paderb., 1873); Drei Jahre aus meinem Leben (3. vyd. v Mohuči, 1878); Blicke ins Jenseits (t, ISIS). Jeho Kan^elvortráge vydány v 1. 1882—90 (Paderb., 7 sv.). — Srv. Stamm, Dr. Konrád M. (Paderb^, 1892). 7) M. [-enl Thomas Henri, filosof franc. (♦ 1813 v Bellérau — f 1884 v Rennech). Působil v 1. 1836—80 jako prof. klassických literatur na Faculté des lettres v Rennech. M. byl učenec úžasné všestrannosti a pík*. Pracoval v oboru jazykozpytu, filosofie, staro- věké chronologie, hudby, mythologie, astro- nomie, fysiky a mathematiky. Z velikého počtu jeho publikací uvádíme: Études sur le rimée de Platon (Pař., 1841, 2 d.); Philoso- phie spiritualiste de la nature, introduction á Vhistoire des sciences physiques dans Vanti- quité (t., 1849, 2 d.), prolegomena k velkému dílu o dějinách přírodních věd ve staro- věku; La vie futwe (t., 1855, 3. vyd. 1870); Mémoire oii se trou ve restitué pour la premiére fois le calendrier lunisolaire chaldéo-macé- donien, dans lequel sont datées trois observa- tious planétaires citées par Ptolémée (>Revue archéol.c, roč. X.; viz důležité poznámky Bockhovy v >Encyklop. u. Methodologie der philolog. Wissenschaften«; 2. vyd., str. 326); Recherches nouvelles concernant /es origines de notre systéme de numération écrite (Pař., 1857, >Revue arch.c, XIII.); Sur la persistance et la transposition des aspirations dans la langue grecque ancienne (>Journ. gén. de Tinstruct. publ.«, 1860); Les signes numéraux et Varith- métique che[ les peuples de Vantiquité et du moyen dge^ examen de V ouvrage allemand intitulé: Mathem. BeitrSge von M. Cantor Í»Annali di matematica pura et applicata«, lim, 1863); Lafoudre, Vélectricité et le magne- tisme che^ les anciens (Pař., 1866); Les scien- ces et la philosophie (t., 1869); Sur la signi- flcation cosmographique du mythe ďHestia dans la croyance antique des Grecs (t., 1875, původně v 28. svazku >Mémoires de TAcad. des inscr. et belles lettres«) ; Mémoire sur la cosmographie grecque á Vépoque d^Homére et ďHésiode (t., 1874); La Prométhei de {t.,lS7 5)] Astronomie grecque et romaine (t., 1875); Mé- moire sur Its hypothéses astronomiques des plus anciens philosophes de la Grece etrangers 916 Martin — Martineau. á la notion de la sphéricité de la terre (t., 1878); Histoire des hypotheses astronomiques f^ecques qui admettent la sphéricité de la terre (t., 1878); Mémoire sur Vhistoire des hypothe- ses astronomiques che\ les Grecs et les Ro- mains (t., 1878 nn.); Comment Homere s^orien- tait (t., 1878). — Srv. >Mémoires de TAcad. des inscript. el belles lettrcs«, díl XXXIII., 1. čásť, str. 401—440. vy-. 8} M. Theodore, spisov. angl. (* 1816 v Ldinburce). Usadil se v Londýne jako advokát a psal sprvu pod pseudon. Bon Gaultier. S Aytounem vydal The book of ballads (Lond., 1845, od té doby četná vyd.) a překládal z dánštiny (Hertz, OehlenschlSl- ger), němč. (Goethe, Schiller, Uhland, Heine). latiny a italštiny (Dantes Sepsal officiální životopis manžela král. Viktorie: Life of his Royal Highness the Prince Consort (1874—80, 5 sv.), životopis přítele Aytouna (1867), dále Life of lord Lyndhurst (1883) a Sketch of the life of Princess Alice (1885). 9) M. Ernst, filolog něm. (* 1841 v Jeně), habilitoval se r. 1866 v Heidelbercc, r. 1874 stal sn professorem na univ. pražské a od r. 1877 působí ve Strasburce. Napsal zejm.: Mittclhochdeutsche Grammatik (1865, 12. vyd. 189o); Bemerkungen ^u Kudrun (1867); Exa- men critique des manuscrits du Rom. de Re- nard (1872); Zur Gralsage (1880); překlad a vykl. Wimpfelingovy Gernoanie (1885); Neue Fragmente aer Gedichte v. d. Vos Reinaerde u. d. Bruchstúck van bere Wisselauwe (1889) a Wórterb. der elsás^. Mundarten (1897). Vydal: Kudrun (1872); Reinaerta (1874); Rom. de Re- nart (1882; s dodat. 1887); 2. vyd. Wackcrna- gelových Dějin liter. (1879, 1894) a sbírky: Bibliothek d. mittelhochdeutsch. Litter. in Bóh- men (Praha, 1876—80, 2 sv.); Elsás^ische Lit- teraturdenkm, d. XIV.— XVII. Jhdrts (1878 až 1887, 5 sv.) a s Wiegandera Stras^burger Studien (1882—88, 3 sv.). 10) M. Alexandre viz Albert 22). 11) M. [-enj Hcnri G., současný malíř franc. (* v Toulouse), žák Laurensův. Z obrazův jeho buďtež uvedeny: Paolo di Malatesta a Francesca di Rimini v podsvéti (1883) v mu- seu carcassonneském; Kain (1884); Sněni\ Studie při lampě (1887), vyznamenán me- daillí; Troubadouři (1893); Ceres a Bolest (1894); Dekorativní vlys pro paříf. radnici (1895); Podobizna (1896); Do propasti (1897); Clémence Tsaure zjevuje se troubadowum (pro radnici v Toulouse, 1898); Jasnost (1899). FM. Martin Josef, pseud. Jaroslav Marti- ne c, humorista a básník český (♦ 20. srpna 1842 v Holešovicích). Vystudoval na reálce v Kutné Hoře a v Praze, kde po dokončení studií polytechnických věnoval se stavitel- ství. V literatuře po prvé vystoupil s říznými vtipy v > Humor. Listech* na r. 1861. Brzy pak vydal samostatně báseň April (Praha, 1862), v níž drastickou satirou líčí tehdejší politický a literární život v Praze. Báscí^ tato způsobila své doby sensaci a nadčlala auto- rovi v životě mnoho nepříjemností. R. 1865 byl divadelním referentem časop. >Národ« a r. 1866 redigoval Časopis >Lumír«. Mimo to napsal ješté dve sbírky drobných básní, 3ila- dému pokolení (Praha, 1865) a Básně (t., 1872 . načež musa jeho umlkla. Nyní jest méstským stavitelem na Kr. Vinohradech. Martina Fraaoa [-ka], m. v ital. pror. Lecce, 30 km sev.-vých. od Tarentu, s krás- ným palácem rodiny Caraccioli, kamennými lomy, výrobou oleje, čítá 14.450 (jako obce 19.250) obyv. Xartlnaoh viz Martigny. Xartlňák František, paedag. spisov. český (* 1839 v Nedakonicích na Moravé — t 1878 v Prostéjové). Po studiích gymn. 7t Strážnici a v Kroměříži věnoval se theologii, avšak dosáhnuv ve Vídni způsobilosti nčite!- ské vyučoval na reálkách v Bmé, v Opav-. a v Pardubicích, odkudž povolán za ředite.c na reálku, občanskou záložnou v Prostějovř nově zřízenou. Když pak záložna po rocr rozpuštěna a reálka zbavena vší podpory, zařídil M. na její záchranu v Prostějove Ma- tici školskou a tím zachránil mladý český ústav. R. 1880 zasazena mu na budově pro- stějovské reálky pamětní deska. Mimo četní články po časopisech roztroušené napsa : Mluvnice jas^yka německého (Olomúc, 1867); Ci- tací a cvičebna kniha jazyka německého a če- ského (I. díl t., 1869; II. díl v Praze, 1871); Českj čítanka pro nHší střední školy (díl I. v Praž, . 1871 ; II. díl t., 1872) ; Přehledné tabulky ofn- bdní německý-ch jmen (I. vyd. 1867, II- 1S7<"» Martindió Jer o, básník chorvatsky", v.: Jihoslované, str. 438 a). Maxtineaa í-nó]: 1) M. Harriet, spiso- vatelka angl. (♦ 1802 v Norwichi — f 1^' v Amblesidě [Westmoreland]), cestovala p-.' Americe a po Východě a uveřejnila radí: prací z nejrůznějších oborův, cestopisnýcb paedagogických, filosofických, sociologických atd., jež vynikají opravdovostí a mužnýx duchem. Přední z nich jsou: Illustrations of political economy (Lond., 1832—1834, 9 st... kde v parabolách vykládá názory JBenth^ movy a Malthusovy; Fastem life past a^J presint (1846); Histoty of England durins:ťm tilirty years* peace (2 sv.); House-hold eJs- cation (1849); England and her soldiers (185^ Health, husbandry and handicraft (1861); Bx- graphical sketches (1869). Šířila v Anglii filo- sofii Comteovu, podavši po anglicku jek • Positivní filosofii (1853) a napsavši v jejir duchu Letters on the laws of man^s nath^- and development (1851) a Letters from Ireísni (1853), při nichž byl jejím spolupracovníktrtr. .^tkinson. Autobiografie r. 1876 ve 3 sv.. Miller, H. M. (1884). 2) M. James, theolog angl. (* 1805 — t 1900 v Londýně). Byl unitarist. kazateles u professorem lond. Manchestcr-New-Co- lege. Vliv jeho essayí byl značný. Napsa! Rational of religious inquiry (183Ó); Endea- vours after the Christian life (1843) ; A stuJt} of Spino^a (1882 V, Types of ethical theoň (1885, 2 sv.); A study of religion (1888); Té: seat nf authority in religion (1890); Essaj^s, reviews and adresses (1891, 4 sv.). Martinec — Martingal. 917 Martineo Jaroslav viz Martin Josef. Martinek, táborský scktář, viz Housku Martin. Martineitl, Martinestje, vesnice v ru- munském kraji Rimnicu-Sarat na ř. Rimniku, známá vítězstvím Rusů pod Suvorovem a Rakušanů pod princ. Koburským nad Turky dne 22. září r. 1789. llartinet [-nč| Achille Louis » ryjcc franc. (* 1806 v Paříži — f 1877 t). Byl žá- kem Forstcra, Pauqueta a Heima. Ryl dle Gallaita, Dclaroche, Cognieta, Milleta {An- g€lus\ Horace Verneta a Murilla a podo- bizny pí. Viardotové, vév. Pasquiera, Napo- leona III. na koni, K. Robina, Devincka. Bratr jeho Charles Alphonse M. (♦ 1821 v Pa- říži) byl rovněž ryjcem. Martinéves: 1) M., Ves Martinova {Már^dorf, Mer\dorf)^ ves v Cechách na Jí- lovském potoce, hejtm. a okr. Děčín, fara Jílové, pŠ. Bůnaburg; 104 d., 713 oby v. n. (1890), popi. dvůr, výroba jehel, dva mlýny a pila. — 2) M. i Martinoves, ves t., hejt- manství Roudnice, okr. Libochovice, fara Charvalce, pS. Budyně n. O.; 33 d., 347 ob. Č. (1890), zámeček a popi. dvůr Ferd. hrab. Kinského, mlýn a hájovna. M. připomíná se r. 1226; sre AlV. a poč. XV. stol. byla zbo- žím duchovním, cis. Sigmund zapsal ji z části fl420) bratřím z Račinévsi, v XVI. st. drželi M. jako samostatné zboží Šlikové, Rausen- dorfové ze Spremberka, r. 1585 Lobkovicové, v XVII. stol. pánové z Liechtensteina a p. z Klebelsberka a od r. 1723 Kinštl ze Vchy- nic. V M-vsi narodil se Dr. Ot. Hostinský. Kartinez: 1) M. Jusepc, malíř špan. (♦ 1612 v Zaragoze — f 1682 \X Otec malíř poslal ho za zdokonalením do Říma. Po ná- vratu stal se na podnět Velazquezův dvoř. malířem Filipa IV. Obrazy jeho jsou zacho- vány v chrámech a museu zaragozském. Dů- ležitost má jeho spis Discursos practicables del nobilisimo arte de la pintura (tišt. r. 1866 s poznámk. Cardererovými), ježto poskytl biografícký materiál o špan. malířích. Použil ho Cean Éermudez pro svůj Diccionario. 2) M. de la Rosa Francisco, státníka spisovatel špan. (♦ 1789 v Granadě — f 1862 v Madridě). Již 19letý byl professorem filo- sofie a činné vystupoval za vpádu Napoleo nova; poslán stavy do Londýna oslavil tu hájení Zaragozy básní (1811) a po návratu sepsal v obleženém Cadixu příležitostnou tragédii La viuda de Padilla (1812) a komedii Lo que puede un empleo. R. 1813 zasedl mezi kortesy, ale po nastoupení Ferdinanda VII. deportován do Afriky, protože hájil ústavu z r. 1812 (kv. 1814). Teprve r. 1820 za po- vstání vrátil se do vlasti, stal se r. 1822 v břez. ministrem zahranič., ale po vpádu franc. (1823) odešel z vlasti a dlel hl. v Pa- říži. Do vlasti vrátil se r. 1831 a v led. 1834 stal se ministrem zahranič., vydal 10. dubna r. 1834 Estatuto reál, ústavu méně radikální než byla ústava z r. 1812. Způsobila zklamání a M. odstoupil r. 1835, patřil po nějaký čas k umírněné straně komory, načež odebral se do Paříže, byl tu r. 1840 vyslancem a pobyl pak v Římě. R. 1843—46 byl ministrem v ka- binetě Narvaezově, v 1. 1847—51 vyslancem v Paříži. R. 1851 zasedl opětně mezi stavy, r. 1857 stal se místopředsedou a rok na to předsedou státní rady. Za deportace africké napsal tragédii Morayma. R. 1829 napsal tra- gédii EdipOy jež s dramat. La conjuracion de Venecia a s veselohrou La hija en casay la madre en la mascara (1821) náleží k nejlep- ším jeho dílům. Z prací dramatických uvésti dlužno: Aben Humeya a koméd. Los Zelos infundados (1833). Lyrika M-ova (Poestas) vyšla r. 1833 v Madridě a vyniká formální dokonalostí. M. přeložil téŽ Horatiovu Ars poetica a napsal sám didakt. báseň Poetica. Prosou napsal histor. essay Heman Pere^ del Fulgar (1834), román Isabel de Solis (1837 až 1840, 3 sv.) a zpracov. Thiersovu Historii revoluce franc. v 10 sv. Espiritu del siglo (1835—51). Spisy jeho vyšly souborně v Pa- říži v 1. 1844—46 (5 sv.) a dramata v Madride r. 1884. M. Menendez y Pelayo vydal v Ma- dridě r. 1891 jeho životopis. 3) M. Campos Arsenio, gen. španělský (♦ 1831 v Segovii). Pocházel z rodiny vojen- ské a dán do madridské štábní školy, z níž vyšel jako poručík. Ve štábu Primově účast- nil se tažení marockého (1859—60) a pokra- čoval rychle v hodnostech vojen. R. 1869 vyslán jako podplukovník na Kubu; vrátil sj odtud r. 1873 jako brigádník a pověřen ve- lením v provincii Gerona. Postavení jeho bylo dost obtížné, ale vystoupení jeho po- dařilo se staviti nekázeň ve vojště, s nímž několikrát porazil karlisty, a ještě t. r. jme- nován polním maršálkem. Vliv jeho ve vojštč stoupl tou měrou, Že už 29. pros. 1874 mohl prohlásiti králem špan. Alfonsa XII., který se mu odvděčil vysokými hodnostmi vojen- skými. V násled. útočném boii protikarlisti- ckém měl M. rovněž účast a koncem r. 1876 poslán iako vrch. velitel na Kubu, do r. 1878 provedl pacifikaci ostrova, jež skonč. úmlu- vou Zanjonskou. R. 1879 vrátil se M. do Španěl, a ježto Canovas del Castillo odsuzo- val ústupky, jež byl učinil Kubáncům, při- vodil jeho pád a ujal se předsednictva mi- nisterstva, ale stavové neschválili jeho jed- nání. Proto se spojil se Sagastou a zasedl v jeho ministerstvě, po opětném pádu Cano- vasově, jako ministr války (1881). Setrval tu 2 léta. R. 1886 a 1891 byl předsedou senátu, 1887—1888 vrchním velitelem madridským, 24. září 1893 podnikl naň attentát anarchista Pallas za vojenské přehlídky v Barceloně, při čemž M. raněn. Za roztržky špančlsko- marocké (1893-94) byl velitelem proti Ka- bylům v Mclille severoafrické, ale za jeho přítomnosti nedošlo k boji; r. 1894 poslán vyjednávat se sultánem marockým a sjednal s ním smír. R. 1895 vystoupil proti minist. Sagastovu a přivodil jeho pád. Brzy na to poslán na Kubu, ale uŽ r. 1896 povolán zpět pro neúspéchy. Martinral [-t^-], fr., řemen podpružní, pro jízdného koně jest řemen končící nahoře 918 Martin Garcia — Martini. vidlicovitě (rozsochatč^ dvěma kruhy, jimiž se provlekou otéže Stíhlové, a dole kličkou, kterou se protáhne pod břichem koňským podpěna (popruh) sedelní. Střed délky m-u volné probíhá napřed na hrudi koňské kli- čkou v náprsníku. U koní vojenských rak.- uherských od roku 1868 zaveden m. zcela krátký, pouze hořejší konec dvojitý, jenž dolejším koncem se zapřezkuje do kruhu v náprsníku. Jezdec, používaje m-u výhradně u koní, kteří silně házejí hlavou nebo ji nosí stále příliš vysoko, že otěže nemohou dobře působiti, neopomeň opatřiti otěže stíhlové příčními šoupátky, aby přezky otěží se ne- zapletly do kruhu stíhlových, po čemž kůň vel. snadno se kácí na přední kolena. FM, Martin Oarola, ostrůvek rcpubl. Argen- tinské, v nejzazšim sev.-západ. cípu ústí la- p1atského« má důležitost pro obch. dopravu po této řece. Mezi ním a pobřežím u Bucnos- Aires je úžina, jediná to cesta pro nákladní lodi, které chtějí veplouti na řeky Parana nebo Uruguay. Jest 3700 m dl., skalnatý, 40 m nad hladinou vodní. Martliii: 1) M. Giambattista, zvaný Padre M., největší učenec hud. XVlIl. st. (* 1706 v Bologni — f 1784 t.), osvojil si první základy v hudbě od svého otce, hou- slisty, vzdělával se potom ve zpěvu a ve hře na klavír u Angela Prodieriho a v kontra- punktu u kastráta Ant. Riccieriho. Nabyv všeobecného vzdělání u mnichů oratoria San Filippo Neri r. 1721 vstoupil do řádu fran- tiškánského, prodělával noviciát v Lugu. Na- vrátiv se do rodiště r. 1725 jmenován byl kapelníkem františkánského kostela, r. 1729 pak posvěcen na kněžství. Vzdělání hudební prohloubil dále u kapelníka Giac. Pertiho a vrhl se u Janottiho na studium mathematiky. Získá v si takto velikých vědomostí odbor- ných, byl po c^'lé Itálii pokládán za autoritu prvního řádu ve sporných otázkách hudebně- ihcorctických i historických a vyhledáván byl jako učitel a rádce hudebníky celého světa, kteří vedle učence ctili v něm i člo- věka vzorné povahy a příslovně ušlechtilého srdce. Byl členem aKademii >deiFilarmonici« v Bologni a »dei Arcadjc v Římě, kde dáno mu jméno >Aristoxenos Amphionc. Světo- vou pověst měla jeho ohromná knihovna, o niž rozdělily se dvoř. bibliotéka ve Vídni a >Liceo filarmonico* v Bologni. Výsledky badání svého uložil M. do dvou hlavních dcl svých; jsou to: Storia della musica (Bologna, 1757, 1770, 1781; 3 sv.), pojednávající jen o hudbě starovčké (4. sv. o hudbě středo věké nedokončen); Esemplare ossia sas^gio fondamentale pratico di contrapunto (1774 až 1775; 2 sv.), pojednání o kontrapunkte, doložené vzornými příklady ze starých mi- strů. Dále napsal: Onomasttcum seu synopsis musicariim graecarum atque obscuriorum vo- cum cum earum inteipretatione ex operihus J. B. Doni; Dissertatio de usu progressionis geometricae in musica (1766); Compendio della teoria de' numer i pef uso del musico (1769); Řehole pe>- gli organisti per accompagnare il canto fermo (kol 1756); Série a-ono!ogica de* principj delV Academia dei Filarmonici ř'1777. a mn. kratší pojednání kritická. Ze skladeb svých vydal M. tiskem čtyřhlasé litanie a antifony mariánské (1734), po knize obtíž- ných klavírních a varhanních sonát (1742t a komorních duett (1763); v rukopise zů- stala oratoria San Pietro, Vassun^ione di Salomone al trono ďlsraellOf intermezza La Dirindina^ Vimpresario delle Canarie^ II dom Chisciotto a // maestro di musica, pak mše a motetta, jeŽ nad nehybný koncertní sloh své doby vynikají jen větší učeností. — Srovn. Valle, Slemorie storíche del P. Giov. Battista M. (1785); Fed. Parisini, Della vita e delle opere del Padre M. (1887); Leon. Buši. I padre G. B. M. (Bologna, 1891; 2 sv.). > 2) M. Karel Antonín, svob. pán, práv- ník rakouský (* 1726 v Revó v jiŽ. T]^©!- sku — t 1800). Studoval v Tridentě a Ins- pruku a od r. 1747 na vídeňské universitě, kde povýšen na doktora práv. R. 1752 vstoa- pil k rak. vyslanectví v Madride a setrval při něm 13 měsíců. Vrátiv se r. 1754 do Vídně jmenován byl professorem přiroze- ného práva, institucí a dějin řim. práva na vid. universitě. Kromě toho přednášel prára též na Theresianu a byl r. 1758 přideien dvoř. censům í kommissi a r. 1760 studijní dvoř. kommissi. Od r. 1761 vzdélával v prá- vech po 13 let korunního prince Josefa. arciknížete Leopolda a jiné členy cis. ro- diny. R. 1764 byl jmenován dvoř. radou při nejv. justič. úřadě, r. 1774 přidělen k česko- rakouské dvorní kanceláři, r. 1779 přeložen však opět k nejv. justičnímu úřadu. R. 1782 povýšen od císaře za státního radu. R. 17S» jmenován vicepraesidentem a r. 1792 dmbýir praesidentem nejv. just úřadu, a kdyi pak tento úřad spojen byl s českorak. dvom: kanceláří, byl od r. 1797 až do své smni (r. 1800) nejvyšším ředitelem justiční správy M. měl též vynikající účastenství na zákono- dárných pracích rakouských ve druhé polot. X Vlil. st. ; bylť od r. 1771 členem kompílačci dvorní kommisse a bylo mu zvi, od cis. Jo- sefa II. uloženo, aby zavedl nové soudní ztí- žení v Milánsku a v Nizozemí. Od LreopoldalL jmenován byl r. 1790 praesidentem nové zá- konodárné kommisse a převzal redakci nové osnovy občanského zákonníka. Funkce s?é vzdal se však r. 1797. Sepsal z valné část osnovu obč. zák. pro západní Halič, kten tam 1. led. 1798 a současně i ve vých. Hi- liči nabyla moci zákona. Z četných jeho la- tinských, francouzských a německých spise uvésti sluší zvláště: Ordo historiae jttris ď vilis (Vid., 1755); Méditation impartiale s**- fa conformité des lois naturelles avec les ar^ ticles du traité de Vannée 1746 entre la com^ de Vienne et celte de Pétersbourg (1757); De lege naturali posiťtones (1767 a 1772); Allgem. Recht der Staaten, Zuni Gehrauche d. óffentL Vorlesungen in den k. k. Staaten (1797). 3) M. Friedrich Wilhelm Heinrich. něm. přírodopisec (* 1729 v Ohrdrufu — t 1778 v B.rlíné), byl lékařem v Berlíně a z Martinic. 919 zabýval se soustavným studiem mékkýšův. Přeložil do němčiny některé cizí soustavné spisy přírodopisné a vydal hlavně: Sy sterna- thches Conchylien-Cabinet (s Chemnitzem, ve- liké soustavné dílo, pokračování od Schu- berta a Wagnera, rejstřík od Pfeifera; nově vyd. od Kústera, pokračování od Kobelta a spolupracovníků, Norimb., 1837 a násl.); AU- gemeine Geschichte der Nátur in alphab, Ord- nung (1774—94, 11 sv.). 4) M. F., vynálezce ručnice zvané po něm martiniovka (* 1833 — f 29. led. 1897), byl chefem strojovny ve Frauenfeldu ve Švýcarsku. Jeho ručnici zdokonalil Američan Henry (viz Henryovka 2). 6) M. Ferdinando, básník a politik ital. (* 30. čce 1841 v Monsummaně). Otec jeho , Vin cen z o M. byl též spisovatelem, zejména udržují se od něho veselohry: La donna di quaranť anni a // cavaliere ďindustria. Syn po krátké dráze učitelské zvolen poslancem a byl podsekretářem státním a do r. 1894 ministrem vyučování. R. 1898 jmenován civ. guvernérem Eritreje. Žurnalisti ky činným byl od r. 1872 v Časop. »Fanfulle€, jejíž ne- dělní přílohu řídil; později založil samostatný list >La Domenica letteraria«. Jest z nejele- gantnějších spisovatelův současné Itálie, žák Goldoniho, odpůrce thesové komedie; jím uveden do Itálie v 1. 1871—73 proverb Mus- setovský. Z nejlepších jsou martellianským veršem psané: Chi sa il gioco non Vinsegni (1871); La strada piti corta (t. r.) a nejpěk- nější // peggior passo é quello delV uscio (1873). Z prosy jeho sluŠí uvésti realist ro- mán La marchesa (1876); Racconti (Milán, 1889); názorný a vkusný popis ital. Afriky LAfrica italiana (Milán, 1891) a výběr časo- piseckých essayí Fra un sigaro e Paltro (1877). z Martinio, příjmení slavné někdy panské rodiny, jeŽ pocházela z rodu Kouniců a s nimi měla společný erb, totiž stříbrné lekno na červeném štítě. Původ svůj sami odvo- zovali z tvrze a vsi Martinic u Ótic a držitele téhož statku v 1. 1322 a 1340 (viz Zbytky dcsk L, 402, 409) pokládali za své předky. Zdá se, že jsou větví pánů z Újezdce. Štěpán Poduška z tJ. (1366—1393) býval hejtmanem na Kladsku a držel statky ve Vltavsku. Na Martinicích seděli bratři Jan, Štěpán a Ar- nošt (1412, 1416). Současně vyskytuje se na Rakovnicku Markvart z M (1413 a t. d.), jenž v 1. 1416 — 1418 Smečno skoupil a ještě r. 1448 žil (manž. Markéta z (Jjezdce). Syn jeho B oři ta byl v 1. 1453—1461 dvorským maršálkem krále Ladislava, od něhož vyslán r. 1454 do Francouz, a krále Jiřího, v 1. 1463 až 1465 hofmistrem králové, také sedal na komor, soudě a byl purkrabím mostského hradu. S manž. Annou Dražickou z Kunvaldu vystavěl r. 1460 zámek ve Smečně (f 1479). Jméno jeho stalo se později dědičným pří- jmením a nazývali se proto páni Bořitami z M. Synové jeho byli Markvart, Vilém a Jan (t 1483). První z nich (f 1486) zůsta- vil syna Hynka, jenž nařízen 1. 1470 ke zří- zení pole ve Vltavsku a r. 1488 se k něja- kému dědictví v Martinicích připovídaU druhý (t 1496) měl z manž. Elišky Hezdružické z Ko- lovrat syny Jana, Jiříka, Volfa a Jin- dřicha (t 1525). Hynek sedal na dvorském soudě, býval hejtmanem slánského kraje, dvorským maršálkem (1510 — 1522), místopur- krabím pražským (1519) a nejv. sudím (1522 až 1523), držel drahně zápisných vesnic a dě- dictvím po bábě Dražíce s Benátkami, jež pro- dal, a r. 1518 koupil Okoř. Nemaje z manž. Johany Lickovny z Ryzemburka dědicův, vše jmění své převedl na bratrance; Jan, nej- starší z nich, vymohl r. 1510 povýšení vsi pod Smcčnem na městečko Muncifaj, jež s bratřími nedílné držel. Zemřel r. 1527, z manž. Aleny z Rychnova muž. dědicův ne- zůstaviv. Dva bratří jeho založili pošlosti. A) Okořská pošlost. Volf držel až do r. 1536 všechny statky nedílně se strýcem Janem, r. 1536 obdržel za díl hrad Okoří, Vchynice s hradem Oparnem a některé vsi na Slansku, k tomu koupil Kladno a po £u- frozinč vd. Sestřínkové ze Slavic, sestře své, zdědil Telce (f po r. 1552, manž. 1. Ludmila z Kunštatu, 2. Eliška z Vartemberka). Kromč dcer přečkal jej syn Jan. Týž neměl synů a proto zapsal Okoř (1585; manž. Anně z Vartemberka, což způsobilo po jeho smrti (t 24. ún. 1590) velké odpory strýce Jiříka, nicméně Anna Okoř do smrti (t 1595) po- držela 5) Smečan ská pošlost. Jiří (tok. 1530) mél z manž. Doroty z Vartemberka syna Jana, jenž obdržel r. 1536 za díl zámek Smečno. Týž dědil několik vesnic po tetě Eufrozině, v 1. 1550 — 1551 skoupil Kačici a kromě toho získal několik vesnic na Slansku. V 1. 1555 — 1577 byl purkrabím na Karlšteině. Zemřel r. 1577 (manž. Ižalda Berkovna z Dube). Synové jeho byli Zdi slav, Jiří a Jaro- slav. Zdislav oženil se r. 1570 s Kateřinou Supovnou z Fulšteina, byl radou č. komory a od r. 1572 nejv. mincniíistrem, zemřel dne 22. dub. 1575, dětí nezůstaviv. Jiří převzal r. 1571 od otce Smečno a v 1. 1578 a 1579 dostal Řisutské zboží od Lidmily Žďárské ^ M. R. 1581 koupil Lány, jež r. 1589 císaři Rudolfovi prodal, a r. 1595 zdědil Okoř. Byl od r. 1584 dvorským, od r. 1585 zem. sudím a od r. 1597 nejv. kancléřem. Zemřel 22. led. 1598 bezdětek (manŽ. Eliška z Vrbna). Jaro- slav, bratr jeho, vyženil s Johankou Dašickou z Barchova Běrunice a Veltruby, ale zemřel již r. 1582. Syn jeho Jaroslav (nar. 1582, pohrobek) stal se nejznamenitějším mužem této rodiny. Jako dítě dědil Smečno a Okoř 8 přísluš, statky a k tomu poručníci koupili Malikovice a asi r. 1611 Bílý Ujezdec. Roku 1601 oženil se s Marií Eusebií ze Šternberka, r. 1603 byl král. radou, v 1. 1609—1618 dvor- ským maršálkem, v 1. 1617—1618 purkrabím na Karlšteině a v posledních letech král. místodržícím. Obdržev vzdělání od jesuitů, veden jest od nich k nesnášelivosti a bojov- nosti, kterou se jen málo katolických rodin vyznamenávalo. Proto od katolíků byi vele- 920 z Martínic. ben, od podobojích tupen. Byl sice muž vzdě- laný a měl mnohé pěkné stránky při své po- vaze, ale svému vrstevníkovi Slavatovi se nevyrovnával. Proti podobojím pracoval již od r. 1603, ale do r. 1617 hlavně cítili ne- snášelivost jeho poddaní. Od r. 1617 do- stávaje posily z Vídně stal se útočným tak, že i všechna krutost následující r. 1621 mu nedostačovala. Zaviniv smutné události dne 23. kv. 1618 sám třetí smeten jest s okna místo- držitelské kanceláře, ale divotvorně byv při živobytí zachován uprchl do Mnichova a do Pasová nikoliv bez nebezpečí. Statky jeho od stavův zabrány a on sám za nepřítele vlasti vyhlášen. Vrátiv se r. 1621 ujal zase purkrabství karlštejnské, stal se r. 1623 dvor- ským maršálkem, r. 1624 nejv. sudím, r. 1625 nejv. komorníkem, r. 1628 nejv. hofmistrem, r. 1638 nejv. purkrabím. Majestáty z 10. dub. 1621 a ze 6. led. 1622 povýšen do stavu říš- ských hrabat a erb jeho polepšen na štítě hvězdou manželčinou a klenotem štítu domu Habsburského s písmeny FMR tří císařův, kterým sloužíval. Majestáty ze 7. srp. 1625 a ze 6. led. 1634 obdržel pro sebe a nejstarší z potomků důstojenství vladaře domu Sme- čanského a místo po nejv. úřednících na sněmu. Majestátem ze dne 26. září 1633 ob- držel palatinát, odkudž pak několik osob erbem nadal. Konfiskace dovedl lépe využit- kovati než Slavata. Koupil r. 1622 Ahníkov a Prunéřov a manželka jeho Hořovice a Ko- márov, r. 1623 mnoho statků v okolí Smečna a Slaného, t. r. zastaveno mu město Slaný, jež mu r. 1638 dědičně ponecháno. Také zí- skal čásC panství zelenohorského a z něho výměnami si utvořil nové panství plánické. Ze Smečna (1633) a ze Slaného (1647J zřídil statky nápadní. Dočkav se konce války, již zaviniti pomáhal, r. 1648 při vzetí Hradčan poraněn a od Švédů zajat. Zemřel dne 21. list. 1649 (manž. 1. Marie Eusebie f 1634; 2. Eli- ška M. M. z Vrtby f 1643; 3. Kateřina Lid- milá Talackovna z Ještétic f 1649; 4. Alena Barbora Kostomlatská ze Vřcsovic f 1682). Kromě dcer vdaných za přední pány měl ně- kolik synů, z nichž jej přečkali Čtyři. Jeden z nich Ferdinand Leopold Benno, od- dal se duchovnímu stavu, byl proboštem vy- šehradským a kanovníkem 6 kostelů. Panství cerekvické, jež koupil od bratra, odkázal do rodu hr. z Khuenburka (f 12. říj. 1691). Nej- starší syn Jiří Adam ujal již r. 1626 Hořo- vice, r. 1636 koupil Opálku, získal pak i Kle- nový a jiné statky na Plzeňsku a po otci ujal (1649) Smečno se Slaným. Byl rytířem zl. rouna, vicepraesidentem nad appellacími (1627 — 1628), praesidentem komory (1628 až 1632), tajným radou, komořím a od r. 1644 kancléřem (k výpomoci starému Slavatovi). R. 1636 byl poslem království ve Frankfurtě při voleni císaře. Zemřel r. 1651 odkázav zpupné své jmění manželce Johance de Gon- zaga, ale ta r. 1652 ty statky postoupila bra- třím zemřelého. Druhý syn Jaroslavův, Ber- nart Ignác, mčl po otci Ahníkov a Kra- lupy, r. 1651 ujal po bratru nápadní statky. r. 1652 získal Hořovice, ale pustil zpopot své jmění mladšímu bratrovi. Byl c. k. ra- dou, komořím, od r. 1638 radou nad appel- lacími, od r. 1643 tudíž praesidentem, oc r. 1644 nejv. sudím, od r. 1648 nejv. komor- níkem, od r. 1650 nejv. hofinistrcm a ko- nečně (1651—1685) nejv. purkrabím, kr. b stodržícim a rytířem zlatého rouna. Byl pán velice vzdělaný a studovaný. Založil nékoiik klášterů a jiným při zakládání penězi pooi- hal. Zemřel dne 7. led. 1685 (mani 1. Vero- nika Polyxena Holická ze Šternberka f 1639; 2. Zuzana Polyxena z Dietrichšteina). Skn: dcery jeho dostaly se Hořovice v driecik z Vrbna; Maxm. Valentin, třetí syn Jaro- slavův, měl po otci Prunéřov, r. 1652 zist Opálku, Klenový a Bystrý, později i AhiuktT a Hořovice, jichž mu bratr Bernart postoop- Od bratra Ferdinanda koupil dil jeho pt nicky (1649) a za to mu postoupil Cerekricc po Leskovcích zděděné. Kromě toho koop^ drahně drobných statků^ z nichž zase mnok- prodal, zeiména prodal i Opálku (1656) z Hc- řovice vrátil bratrovi. Zemřel 20. pros. lór (manž. Anna Kateřina z Bukůvky t l^ Kromě dcer přečkali jej synové Jaroslaí Bernart, Jiří Adam a Maxm. Gaido bald, kteří se r. 1678 tak rozdělili, iepnr dostal Prunéřov, druhý Planici a třetí .te kov. Jaroslav byl c. k. komořím a radou wí appellacími a zdědil r. 1685 Smečno, ale c- mřel již téhož léta dne 12. srpna. Protot. z manž. Kláry Rozalie z Kounic dětí neoé spadly Smečno, Slaný a Prunéřov najiHL a Loutkov na Maxm. Guidobalda. Od bc£r. jeho založeny dvě pošlosti. a) Smečaosk: pošlost. Jiří Adam, rytíř zl. rouna, c.^ taj. rada a od r. 1703 nejv. dvoř. maršála ze všeho rodu Bořitovského nejvíce se £• plomatickou zručností vyznamenával. By! ci- před vyslán do Anglie a do Portugalst v list. 1682 ku vlaským dvorům a k papé- aby vyhledával pomoci proti Turku. Rl*^ po druhé vyslán k papeži a po celý rok é stával v Římě. Prospěch pána svého zastán s českou vytrvalosti, tak že si kurie poko* let Čecha za vyslance nepřála. V kf^ r. 1707 vyslán jako splnomocněnec áaiť s hodností místokrále do Neapolska aopt noval hlavní město, avšak Že byl nečaáé- zdraví, sám prosil, aby byl domů odfftf Vrátivše koncem r. 1707, zemřel dne 24. ó:- 1714 (manž. 1. Maria Felicitas hrab. Spsaf- rova; 2. M. Josefa ze Šternberka ti'** V držení nápadních statků Plánice a j. »" sledoval po něm Adolf Bernart, nejiWí' syn, ostatní synové byli Fraot. MichaU Jozef Antonín Zikmund, z nichi lea^- (t 1739) ujal Budenice od otce koupené, i* nemaje dědicův je mateři odkázal. Adolf p' koupil r. 1726 Zelenou horu. Byl kr. mis:*^ držícím (1712), c. k. taj. radou (1718^ C3 sař s císařovnou (1732) a t. r. i prosk)'kri. Zemřel dne 27. čce 1735, zůstaviv z man- Martinice — Martinique. 921 M. Elišky Jorgerovny z Toletu jedinou dceru M. Dominiku, která po něm dědila Zelenou horu. Frant. Michal, před tím pán na Hluš- cich a Humburcich, následoval r. 1736 v držení nápadních statků. Byl v 1. 1727—1729 radou nad appellacími, potom radou kom. soudu, hofmistrem arcikněžny M. Majdaleay* taj. ra- dou, kom. a od r. 1737 místodrŽícím. R. 1736 vyslán do Portugalska a pak do Brussclu k arcikn. M. Majdaleně. Zemř. 27. led. 1773 (manž. 1. M. Zuzana hr. z Nostic f 1758; 2; M. Anna ze Šternberka + 1818). Ačkoliv zplodil několik dítek, přečkala ho jediná dcera M. Anna, vdaná Althanova, a proto tato poálost vymřela. ^)Ahníkovskápošlost: Maxm. Guidobald, pán na Ahnikově, Byši- cích, Boleboři, Hořepníce a Loutkově, c. k. taj. rada, kom., rytíř zl. rouna a nejv. hof- mistr císařové Eleonory Majdalény, zemřel 30. čna 1733 (manŽ. 1. M. Bonaventura hr. z Althanu f 1709; 2. M. Kateřina hr. z Traut- sonu 1 1769). Měl syny Jana Józe fa Karla a Karla Józe fa, z nichž tento se oddal duchovnímu stavu, byl od r. 1734 proboštem vyšehradským a též kanovníkem v Olomouci (t 1769). Jan, c. k. taj. rada, kom., koupil r. 1725 Chanovice a po otci převzal Ahní- kov r. 1733. Zemřel 23. říj. 1738, zflstaviv z manž. Filipíny hrab. z Kláry a Aldringen (t 1758) syna Frant. Karla. Tento došed let ujal r. 1758 statky po otci a po vymření starší pošlosti (1773) nápadní statky. Zemřel dne 29. list. 1789, jsa této vzácné rodiny po- slední po meči. Z dvojího manželství (1. Val- burga hr. Buquoi f 1762; 2. M. Jozefa ze Šternberka f 1823) měl čtyři děti, z nichž ho jediná dcera M. Anna přečkala. Kromě této žily z této rodiny ještě M. Anna hrab. Althanova (dcera Fr. Míchala) a Johanka Terezie vd. hr. Mirbachova (dcera Jana Joz. Karla). Podle zřízení nápadů r. 1633 učiněného rozdělily se tyto tři dědičky tak, že první dostala Smečno a Slaný, druhá Ahníkov a Prunéřov a třetí peníze. M. Anna, dcera posledního pána, vdala se r. 1791 za Karla Jozefa hr. z Klamu, kterému ma- jestátem z 2. list. 1792 povoleno, aby se psal hrab. z Klamu a z Martinic (něm. von Clam-Martinic) a starodávný erb Bořitň při- pojil ke svému. Srv. Miltner, Privatmůnzen ; >>Pam. arch.c, I., 359. Sčk. Martinioe: 1) M., ves v Čechách, hejtm. Blatná, okr., fara a pš. Březnice; 20 d., 128 ob. č. (1890), Simínský mlýn. Asi před r. 1570 držel M. Pavel Kristián z Koldína (v. t.), je- hož dcera Ludmila prodala je Ferd. Loksa- novi z Lokšan a na Březnici. — 2) M., ves t., hejtm., okr. a pš. Jilemnice, fara Roztoky ; 102 d., 841 ob. č., 11 n. (1890), 2tř. šk., mlýn a výroba bavln, a Iněn. zboží. — 3) M., osada t. při Olšince, hejtm. a okr. Vys. Mýto, fara Jenšovice, pš. Luze u Vys. Mýta; 13 d., 75 ob. č. (1890). — 4) M., Martě nice, ves t., hejtm. Vys. Mýto, okr. Skuteč.. fara a pošta Proseč; 54 d., 297 ob. č. (1890), Itř. šk. — 5) M., osada t., hejtm. a okr. Sedlčany, fara a pš. Jesenice u Sedlčan; 13 d., 90 obyv. č. Ott&v Slovník Naučný, sv. XVI. 21 8 tgoo. (1890). - 6) M , ves t., hejtm. Sedlčany, okr., fara a pš. Votice; 22 d., 169 ob. č. (1890), fil. kostel Nanebevzetí P. Marie (ve XIV. st. far.), Itř. šk., mlýn Mastník a hájovna. Sevc- rových. od kostela stávala tvrz, rodné sídlo pánů z Martinic. Z tvrze, která byla roku 1548 pustou a příslušela k Janovicům, zůstal hluboký příkop a zeď. — 7) M., popi. dvůr u Drnku t., hejtm., okr. a pš. Slaný, fara Mal- kovice. Dvůr jest majetkem Richarda Clama- Martinice, vystavěn jest na starém tvrzišti zv. >Humništé«. — 8} M. Nové nebo u Dol. Královic, ves t., hejtm. Ledeč, okr. Dolní Královice, fara a pš. Zahrádka; 36 d., 285 ob. č. (1890), zámeček s popi. dvorem kn. Auers- perka, škrobárna. Ves vystavěna ve století XV. v Újezdě Svatavině kapituly vyšehrad- ské. Hašové z Ujezda vystavěli zde v století XVL tvrz, již pojmenovali M. Nové. Potom celé XVII. stol. drželi M. Vraždové z Kun- valdu. R. 1695 koupil zboží martinické J. Leop. Trautsohn hr. z Falkenšteina a připojil je ke Křivsoudovu. — 9) M. Onšovské, Bílé nebo Rubášový, ves t., hejtm. Ledeč, okr. Dol. Královice, fara OnSov, pš. Košetice; 18 d., 115 ob. č. (1870), mlýn »Koutno€ s pi- lou a škrobárna. V XV. stol. seděl na jedné části M-ic rod ze Chřenovic, jehož potomci psali se odtud Martiničtí z Chřenovic, a jinou část držel Rubáš z Martinic. V stol. XVI. připomínají se zde Lukavečtí z Lu- kavce, r. 1598 Mikuláš Beřkovský ze Šebí- řova, za něhož M. drženy ke Košeticům a naposled k Onšovu. 10) M., Martěnice, ves na Moravě na potoku Muřině, hejtm., okr., fara a pš. Ho- lešov; 77 d., 513 ob. č. (1890), 3tř. obec. a hospodář, pokrač. šk., dvůr popi. M. byly vždy lenním statkem biskupův olomúckých. R. 1687 seděl na svobod, dvoře v M-cich Jan Krištof Vichrovský z Vichrová. — 11) M., Martěnice, ves t., hejtm., okr., fara a pš. Vel. Meziříčí; 41 d., 242 ob, č. (1890), samota Nové Dvory. Martlniovka viz Martini F. 5). Martinique [-tinik] (původní karibský ná- zev Matinina neb Madiana), ostrov ve sku- pině Malých Antill v Záp. Indii, mezi ostrovy Sta. Lucia a Dominica, mezi 14® 22'— 14<> 52' s. š. a 63^ 9'— 63® 31' z. d., majetek Francie. Stře- dem ostrova táhne se vysoké skalnaté po- hoří, z něhož vyčnívají trachytové sopky, jako sopka Pelée (1350 m vys.) s jezírkem v bývalém kráteru. Již. čásť M-u, St. Anně, jest nižší, složená z třctihorního vápence. Předhoří tvoří bezpečné přístavy a zálivy, k nimž však znesnadněn jest přistup útesy koralo vým i. Četné potoky horské (asi 75) za dešťů se rozvodňují ve zhoubné bystřiny. Ně- které jsou splavné pro menší lodi, na oř. ř. Roxelana, pramenící na hoře Pelée. četné jsou též horké minerální prameny. — Pod- nebí jest teplé a vlhké, Evropanům nepří- znivé pro množství výparů a proto, že jsou velmi nepatrné rozdíly mezi nocí a dnem i mezi zimní a letní dobou. Za 230 deštivých dní spadne ročně na 2170 mm deště. Nej- 59 922 Martinius. krásnější doba jest od prosince do března, • stvím nečetných plantážníkfl. Hl. m. Fort kdy stálé větry, vanoucí ze sev. a z vých., mírní de France, přístav, a S t.-P i erre, stře- disko obchodu, leží na záp. břehu ostrova. - Ostrov M. byl objeven Kolumbem roku 14'í?» V již. části usadilo se r. 1635 asi 150 fraac osadníků, od nichž Colbcrt r. 1664 ostror koupil zaJso.OOO livrů. Usilovali o něj Hollan ďané f admirál Ruyter) i Angličané; tit) zmocnili se na čas ostrova, ale r. 1814 pařii mírem definitivně připadl Francii. — Stot denní vedro; střední teplota 24^ 4' C. Horká a suchá doba (léto) panuje od dub. do čcc. Na M-u jsou též klimatické stanice pro zo- tavení chudokrevných a Evropanů nemoc- ných horečkou. Celková střed, teplota 26*^0. Prudké cyklony způsobují tu velké spousty; na štěstí jsou řídké, vždy za 6 let. Někdy bývají spojeny se zemětřesením. Nejtěžší po- hroma cyklonem způsobená stihla ostrov ! Pardon, La M. depuis sa découverte jusqa^ r. 1891. V přístavu Fort de France klesl tla- 1 nos jours (Pař., 1877); H. Rey, Étadcs se: koměr na 710 mm, mnoho domů bylo zbo- la colonie de la M. (t.. 1881); Siemirac& řeno; uvnitř ostrova celé vsi a lesy téměř Geologische Verhaltnisse von M. (>Sitz.-Bc zmizely. — Půda ostrova jest velmi úrodná. ' der naturforsch. Ges.«, Derpt, 1885); Moik: Povrch ostrova zaujímá 988 /cm*, z toho 34Vo La Martinique (Pař., 1892); Carte génén. půdy vzdělané, 197o pastvin, 18% lesa. Hojně de la Martini(^ue(Dép6tde la Marinc). Kaiár lesů ve vnitru ostrova poskytuje dříví ke ročně vychází úřední »Annuaire de la Har stavbě i k topení; dřevo kampeáové se vy- tinique«. W(t váží. Chov dobytka, hl. skotu a ovcí (1883: lEartilliU zDražovaSamuel, lotber- 21.210 kusů skotu, 21.290 ovcí), rozšířen, ský theolog a odpůrce Bratří (* 31. led. lE Nejdůležitější jest cukrová třtina, která pě- , jako syn Petra M-ia Slavětínskcho, fawe stuje se na 40.000 ha, t. j. as na Vs ostrova, v Hořovicích — t ?• ^n- 1639 v Perné). Vy- Vedle toho pěstují se: tabák, káva, kakao, učiv se latině v Lounech a Žatci, obrári$r bavlna, maniok, oranžovník a jižní ovoce, do Prahy a stal se tu na universitě bakii- V krajinách hornatých daří se i evropské řem a mistrem (1614). Správu školy vedlw druhy obilí. Průmysl omezuje se na hrnčíř- Vodňanech, r. 1615 zřízen na kněze adosa ství a pálení vápna. Rybolov jest nepatrný, se záhy za faráře do Litně, kdei se i ozql Obchod hlavně s Francií: r. 1883 vyvezeno | S akademií pražskou zůstával ve spojfx za 36Ví milí. fr. zboží (plodin) a dovezeno neboť ještě 9. pros. 1616 přednášel latinskot za 33ya naill. fr. (průmysl, výrobků). Délka Řeč o svornosti v církvi. Brzy ffOto: železnic 194 km — M. patří k těm frc. osa- (1618) provedl ve zvi. spise přirovnáni Husí dám, v nichž vládne guvernér dle zákonův k Lutherovi {fíussus et Lutherus, sen ca ustanovených ve státní radě, která čítá 36 htio hUtorica duorum J. Christi ndUtun členů (conseil générai)] voličů jest poměrně Upozorniv tím na sebe dostal se t. r. :- málo. Vojenský velitel podléhá guvernérovi, faru u sv. Haštala v Praze. Tu pečoval os V pařížském parlamentu jest M. zastoupen ležitou obnovu sešlé Školy farní a osh^- jedním senátorem a dvěma poslanci. Ostrov opravu tuto i latinskou básni (J. Fl. Har rozdělen jest na 2 arrond.: Fort de France mcrschmied v Prodromu). Již r. 1619 byl P; a Saint-Picrre, obsahující 9 kantonů a sedícím konsistoře podobojí, násl. roku očí 29 obci. Každá obec má starostu i obecní vzdal králi Bedřichovi Falckému latiasi zastupitelstvo. — M. patří k nejlidnatějším ■ vydání Konfessí české z r. 1608, již tu tne zemím vůbec, ač obyvatelstvo jest soustře- lO ní, Že je totožná s augšpurskou. Snadtr: děno jen na úzkém pruhu kolem pohoří a | tehdy dostalo se mu přídomku »z Draiota* nitro, lesy porostlé, jest až na zbytky pů- ' Do té doby připadá jeho vydání Zpérh :í vodního obyvatelstva pusté. V krajích žerně- ventnich příruČné a latinskočeský otisk Vr dčlských se obyvatelstvo tísní jako v nej- benského Konfessí na otázky rozložené. V;*- průmyslovějších částech Belgie. Obyvatel- puzen byv z Čech odešel do Míšně a odr-c štva jest celkem 180.863 (1890), z toho asi do Vitemberka, kde byl velmi laskavě ptíó^ 10.000 bělochů, as 15.000 Číňanů; ostatní. Tu se účastnil akademických disputací a ř negři, mulati a kreolové, jsou úplně akklima- slouchal čtení, zvi. lékařská. Mnoho péče tc tovaní. Nyní jde dosti silný vystěhovalecký noval důkladnému naučení se němčiné, ; proud do Francie, Haiti a Spoj. Obcí. Ma- nedosáhl v tom zručnosti jako v če§tiw lých vlastníků a statkářů jest po řídku; vý proto oddal se na lékařství a míval řea- robu cukru zmonopolisovali plantážníci. Čer- tinské, z nichž i pět vydal {De religw»t * noši hospodářsky mnoho neznamenají od hemiae] De miraculosa conservatione eccUsu^ r. 1848, kdy byli osvobozeni od otroctví. Protestatio contra Bohemos apostatas; hts V poslední dobé byly nepokoje mezi tet- , equiis Bohémi studiosi ; Parentatio antiqiiitšm^ nochy, kteří chtí si dobýti vlády nad ostro- I Academiae Carolinae, Vitemb., 1623—24). Abf vem proti bělochům, plantážníkum. M. trpí ' získal si samostatné postavení, M. zřídil s* hospodářskou krisí již od válek napoleon- ! jakýsi ústav pro chování českých studnjíoó evangelických, své spisy pak chystal se tisk- nouti ve zvi. české vlastní tiskárně. S osad- ských, kdy začala výroba cukru z řepy a tím hlavní pramen blahobytu, třtina, stala se méně výnosnou. Nového významu nabyl ostrov po cukerní krisi zřizováním průlivu jení, zvi. s' malířem' Janem Živnůstkou Daó- Panamského. Půda zázračně plodná, jež mohla i ckým, požívaje od nich i hmotné podpaž- by živiti tisíce: malých rolníků, stala se pan- 1 R. 1623 po smrti své choti vydal se na «Ky niky své bývalé fary zůstával i tehdy ve spo- Martinka — Martin Le Franc. 923 po městech a universitách německých. Z Ham- Durka přeplavil se do Hollandska, kde setkal se s hrab. Jindřichem Mat. Thurnem a přijat od ného za latinského kazatele. Že v.^ak uprázdnilo se odstoupením Pavla Jeáína vy- Chovatelské místo u synů Pavla Kapliře, při- jal je M. a s chovanci pobýval ve Franekře a v Lejdě, později v Londýně, ve Francii a v Genevě. A když se Kapliřové oddali stavu vojenskému, M. odebral se k Thurnovi do Benátek a prošed s ním záp. Evropu vrátil se do Hollandska. Zvěděv o úplném vyhnání nekatolíkftv z Čech, mínil je všecky shro- mážditi v HoUandsku, ale sám uvázl v Míšni a r. 1628 stal se správcem české církve v Perné. Násl. roku, hledaje po cizích zemích pomoci pro zchudlé příslušníky své obce, kteří tu byli již od r. 1622, po prvé dostal se ve spor s Jednotou bratrskou o rozdávání sebraných almužen. I o víru měl tehdy spory, vydávaje ve vlastní tiskárně své spisy, zvi. modlitební knihy a kázání, jakož i Vy:{ndn{ víry křesťanské, cizí pak díla přepracovávajc neb otiskuje. Když r. 1631 Sašové vtrhli do Čech a obsadili Prahu, Perenští vydali se za nimi a počátkem adventu t. r. sňali s mo- stecké věže staroměstské hlavy sťatých pánů, iež pohřbili v Týně. M. konal nad nimi po- hřební řeč a nastoupil pak úřad sváj v Týně. Hned potom přes odpor stavů zvolen jest i administrátorem pod oboji. Když evange- h'ci jali se znovu zřizovati universitu, M. zvo- len proboštem kollejc Karlovy; počal také s některými jinými čísti. Ale když vůdce saský Arnheim opustil Prahu, ustupuje před Valdšteinem, brzo po něm následovali též exulanti, ba M. ujel až do Vitemberka. Vrá- tiv se do Perná ujal se opět správy své církve, za pomocníka maje svého otce, jenž v Hořovicích vedl správu duchovní až do všeobecného vypuzení nekatolíků, po smrti jeho pak (od 1635) Matěje Georgina. Ve spo- rech s Bratřími ani tehdy neustal, čímž se dostal do polemiky s J, A. Komenským (v. t., str. 625). Z jeho spisů vydala Fit a iřidceti důvodů Česká Akademie (s úvodem a výkladem dra Jos. Múllera r. 1898, ostatní připravují se k vydání). M. chystal také hi- storii církví evangelických v Čechách, ale než ji dokončil, zemřel v Perně, kdež mu náhrobní nápis zřízun v chrámě Mikulášském. Potomstvo jeho posud žije v Sasku; druhá jeho choC pozbyvši všeho majetku s dítkami uchýlila se do Žitavy, když česká osada pe- renská byla rozptýlena, bohoslužba česká pak po smrti správce církevního ustala. Ze spisů obsahu duchovního, jež M. vydal, největšího rozšíření došla Kni\ka ruční i^pěvův a modli- íeb (vyd. 1629 v Perně a opét v násl. dvou letech dvakrát), jakož i Modlitby pro pohlaví ienské (1630 a 1669). Viz J. Jireček v »ČČM.€, 1874, a v»RukovétÍ€ (II., 12—17). JNk. Kartiiikft Josef, český nástrojář (* 1831 ■v Praze — f 1886 v Chuchlech), vyučil se u V. Horáka, od r. 1857 pracoval společné jsc svým tchánem Fr. Ludvíkem a od r. 1882 samostatně dřevěné dechové nástroje, jcŽ měly dobrou pověst i za hranicemi a najmě do Petrohradu byly hojně zasílány. Martinkov: 1) M. {Martebďtlag), víska v Čechách, hejtm. Kaplice, okr., fara a pš. Vyš. Brod; 9 d., 62 ob. n. (1890), mlýn a •nyslivna. Víska založena před r. 1379 a pří- slušela po r. 1400 ke klášteru vyáňobrod- skému. 2) M. Český, far. ves na Moravě, hejtm. Znojmo, okr. Mor. Budějovice, pš. Domamil; 107 d., 714 ob. č. (1890), kostel Navštíveni P. M., 2tř. šk., popi. dvůr. Martlakovioe , Martino vice (J/ár^- dorf), far. ves v Čechách při potoce stejno- jmenném, hejtm., okr. a pš. Broumov; 246 d., o ob. č., 1425 n. (1890), kostel sv. Jiří a sv. Martina (v. 1350 pleb.}, 3tř. šk., vápencové lomy, pálení vápna, mechanická tkalcovna, barvírna, 5 mlýnů, popi. dvůr, myslivna a tkalcovství po domácku. Ves vysazena roku 1255 Martinem, opatem kláštera broomov- ského, rozšířením staré české dřívější vsi 13 ř e z n i c e. Zůstala po vždy při panství broa- movském. Martinko vflký z Roseče, starolUná vladycká rodina moravská, pocházející ze vsi Roseče na Brněnsku; měla verbu půlměsíc, nad ním a pod ním osmi paprskovou hvězdu; nad helmem pak pávi ocas, v něm rovněž půlměsíc se dvěma hvězdami. V XVI. stol. drželi M-vští z R. některé statky na Moravé« jako Litenčice, Zástřízly, Zborovice, Zdounky, a čteme je jako' svědky na rozličných listi- nách. Ku konci XVI. stol. (kol r. 1590) byl rod tento velice zámožný, četný. Na počátku války 30leté stáli M-všti z R. na stranč od- bojných stavů; byl to zejména Jiří sedéním na Hluchově, Krištof na Troubkách, ko- morník menšího práva kraje olomůckého, Sigmund na Šardicích a Vícemilicich, Adam, Jetřich a Hendrich, začei jim jejich statky z trestu od král. komory za- Drány a jen Adam, když zaplatil 4460 zUm. pokuty, dostal své statky Střílky a Zástfízly tiúzpět. Ostatní členové rodu toho zchudli, ale kvetli ještČ ke konci XVIII. stol., zejména Antonín M. z R. učinil sUb dědičné věr- nosti. V našem století nikdo se více z rodu toho nepřipomíná. Martin Le Fraao [marten le fran], básník franc. (♦ kol 1410 — f 1461 v Římě). Studoval v Paříži, cestoval a seznámiv se s vév. Sa voj- ským (papežem Felixem V.) účastnil se kon- cilu basilej. a stal se r. 1442 prév6t (sudím) ka- pituly lausanneské, později papežským proto- notářem. Napsal báseň Champion des dames (24.000 v. v 8řádk. slohách) a věnoval ji roku 1442 burg. vévod. Filipu Dobrému. Je to al- legor. střídání obrany a hany žen, v nčŠ se vplétají reminiscence histor. a povésti, ale báseň stává se živou a plnou zájmu, jakmile se dotkne zjevu soudobého. Neobává se la- stati Panny Orleanské, kterou Burgnndití nenávidějí, ani říci, že nevěří v čarodějnice, věštbu z hvězd a předpovědi konce světa; mluví pravdu vznešeným a horlí pro refonnii církevní, vznášeje se ve verších, jeŽ mají 924 di Martino — Martinus Polonus. osobitý stil, na stanovisko světoobčanské. Báseň nedošla uznáni a M. vydal verš. obranu Complainte du livre du Champ. d. d. á maistre Martin L. Mimo to napsal: Estrif de Fortune et de Vertu (prosou a veršem) a přel. prolog knihy Jeremiášovy. Srv. Goujet, Biblifethéque frang., IX; G.Paris, Romania (1887); A. Pia- get, M. L. (Lausanne, 1888 \ di Martino Simoně, malíř it. (* kol 1284 v Sieně ■— 1344 v Avignone). Od r. 1336 žil v Avignone u dvora papežsk. a znal se s Pe- trarkou. Zastupuje v Sieně (jako Giotto ve Florencii) snahu odchýliti se od tradicí by- zantských. Práce jeho jsou v Sieně, v Pise (fragmenty oltářního obrazu z r. 1320), Or- viete, Assisi, Florencii, v museu neapolském, mnichov. a berl. Zvěstováni Panny Marie v Ufřiziích florenckých (1333) pracoval s Lip- pem Memmim, prý svakem svým. Dle něho bývá zván M. ncspr. Simoně Memmi, lEartinon (Martino, Martini), městys řeckého nomu Fthiotis a Fókis, má 2920 ob. Nedaleko při moři zříceniny hradeb, akro- pole a přístavu starověké Larymny. Martinov: 1) M. čili Drnovka, ves v Cechách, na lev. bř. Labe, hcjtm. Karlín, okr., fara a pš. Brandýs n. Lab.; 34 d., 143 ob. č. (1890). Ves založena (dle místní pa- mětní knihy) r. 1790 od městského lesního Martina, jenž držel tehdy dvůr v Brandýse n. L., zv. >Valdšteinský«, jako kolonie hlavně dělnická (hospodářská) a obyvatelům nové této osady dána neplodná půda, čili »dniy< ke zděláni a k užívání za určitou robotu, kte- réž pak vyvážením roboty staly se základem majetku obecního i soukromého majetku oby- vatelů. — 2) M. (Martnau), ves t.. hejtm. Teplá, okr. a pš. Frant. Lázně, fara Pistov; 21 d., 121 ob. n. (1890), kyselka a dva mlýny. 3) M., ves ve Slezsku, hcjtm. Opava, okr. Klimkovicc, fara Stará Plesna, pš. Svinov; 69 d., 515 ob. č. (1890), Itř. šk. a Martinov- ský dvůr. Xartinovefl viz Marti ně ves 2). MartinoTrloe. osada v Čechách, hejtm. Jičín, okr. Sobotka, fara Všeborsko, pš. Dol. Bousov; 14 d., 84 ob. č. (1890). Kairtinovflký Jan Pavel, hudebník čes. (* 1808 v Mělníce — f 1873 v Praze), syn zed- níka, měl za první učitele hudby učitele Šim. Hoeplera a varhaníka Kmocha. V Praze, kde měl původně navštěvovati učitelský ústav, studoval gymnasium a fílosohi, naČeŽ vstou- pil do řádu praemonstrátského a od roku 1868 dlel na odpočinku v klášteře stra- hovském, působiv prve jako ředitel reál- ných škol v Rakovníce. V městě tomto za své působnosti pečoval o zvelebení zpěvu chrámového, avšak od r. 1842 veliké své vzdělání hudební a literární vynaložil na stu- dium české národní písně. Umělecké těženi z tohoto pokladu vyhrazeno bylo ovšem te- prve dobám příštím, avšak zásluha M-kého jest, že po Rittcrsberkových 300 Českých nápěvů lidových první vydal na popud Er- benův čásť proslavené jeho sbírky (na 600 písníj s průvodem klavíru v 6 sešitech, z nichž první vyšel r. 1844 — 1845 v Pnie nákladem J. Hofímanna. Harmonisace jeho vyznačuje se prostotou, avšak přiléhá šfastné k rázovité povaze a duchu lidové mel- odie. Ze samostatných skladeb jeho vyšly: Patero ^pévu čtyřhlasých (1831), Setíero pini řl836J, Desatero pisni (1858), Sedmero písni (1860) a Patero písni (1869), vesměs s klarj- ním průvodem ; dále zmíniti se dlužno krom řady písní a sborů o mši pro čtyři mužské hlasy, motcttu Zdrávas Maria, Ave maris steVa. 7 Martina [tén]' Charles Frédéricpn- rodovédec franc. (♦ 1806 v Paříži — f 188^ t.), vystudoval v Paříži vědy lékařské a pří- rodní, působil pak na lék. fakultě, potoč na Sorbonně v Paříži, od r. 1846 byl prot botaniky a ředitelem bot. zahrady v Mooi- pellieru. Zabýval se různými odvětvími véd přírodních, hlavně zeměpisem botanickým, 2 podnikal četné cesty výzkumné, zvlášté do Laponska, Alžíru a na Saharu, jež též p> psal. Vydal hlavně: Meteorologie etbotanhst de la France (Pař., 1845); De la tératclc^t végétale (t., 1861) ; Terrains superfideU it ia vallée du Pó (t. 1851); Jardin des Flattesa Montpellier (t., 1854); Promenádě botamqHk long des cótes de V Asie Mineure (t., 185S]; í^ Spitiberg au Sahara (t., 1865; něm. od Bl'- telsa, 2 vyd., Jena, 1871); Aigues-Můrtes, w passé (s Collembem; L 1875). Hartliuiberg, obec v Uhrách, viz Már- ton 3). Marttnjibiirg, hl. m. . hrabství Berkele^ v záp. Virginii v Sev. Americe na nula přítoku Pot omaku, důležitá stanice dvoa áú se železničními dílnami i jinými továnuzL a 7226 ob. (1890). di Martinjdcá sténá (Marti$uwand),yyxkL strmá skála pískovcová (1113 m), náležejíc k massivu Solsteinskému, nedaleko Zúri: v tirolském okr. inšpruckém, s velkon j.^ skyní , v níŽ poprsí císaře Maxmiliána I z r. 1884 od Klotze; kříž a dvě kleatípc- stavy naznačují místo, kam císař tento ^ lovu kamzíků sestoupiv nemohl zpáteční cesty najíti a teprve úsilím muže jakéhos bjl 2^ chráněn. Příběh tento líčen později jako s- zračný. Nablízku vrch MartinsbiiheU^ něm lovecký dům, z něhož Maxmilián I. ár- ií val kamzíky. ^ Martinus Oallas viz Gallus l). Martiniui Poloniui, jinak Bobcmos- Martin Polák, středověký kronikář, f-; cházel z Opavy. V Praze vstoupil do ři:- dominikánského, načež odebral se do Kiic^ kdež se stal papežským kaplanem a pocr-* tenciářem ; r. 1278 jmenoval ho papcx Miko- láš III. arcibiskupem hnčzdenským, ale M- zerařel r. 1279 na cesté do Polska v Bologa:- M. napsal sbírku kázání (Sermones detemp^ et de sanctis) a sestavil abecední přehled de- kretu Gratianova i dekretálů (t. zv. Mv^^- rita Decretí); hl. jeho dílo však je AVoajw svita, napsaná na podnět papeže KlimcntaM Kronika ta, složená s tím úmyslem, aby bu příručkou pro theology a kanovníky, dou Martinuzzi — Martos. 925 neobyčejně velikého rozšíření i vážnosti a 2) M. Szent Kún, svobodné mésto v sto- bylo v ní často pokračováno. M. vypravuje líci jazygské, 45 km od Szolnoku, s 2360 do- tu souběžné letopisy papežův i císařův, hi- my a 12.554 ob. na K5r6si. Má pěkný kostel. storicky zdůvodňuje všude nároky hierarchie ;; 3) Gy5r-Szent-M. , něm. Martinsberg, ni. j. jím bajka o papežcejohanně byla uvedena ' velká obec a hl sídlo stolic, okresu a okres- definitivně do dějin; vědecké ceny kompi- ; ního soudu v uher. stolici rábské s 594 domy lace M-nova ovšem vůbec nemá. Jsou dvě i a 3059 ob. maď., většinou katolíky. Poštovní redakce: první do r. 1268, druhá do r. 1277. a telegrafní stanice. Proslavena blízkým be- Vyd. od L. Weilanda v Mon. Germ. hist, ! nediktinským opatstvím na vrchu sv. Martina Scriptores (XXII., 377 si.). Sr. či. fAíLTti- \ {mdiď, Pannonhalom,\3Lt. SacermonsPannoniae), niiani. i jehož opat má práva biskupská, s lyceem, Kartlnuzad viz Utieši novic. i bibliotékou o 80.000 svazcích a cennou sbír- von Kartitz Ferdinand, právník něm. , kou mincí. Opatství jest nejstarší v Uhrách, (* 1839 v Insterburgu). Stal se r. 1872 pro- byloť Gejzou v X. stol. založeno. Stoličúí lessorem v Tubinkách, r. 1898 radou při | okres má 29.992 ob., skoro vesměs madkrské prus. vrch. správním soudě a professorem i národnosti. dŠ. v Berlíně; r. 1898 účastnil se jako něm. de- Martorell, m. ve špan. prov. barcelonské, legát anarchistické konference v Římě. Na- stanice dráhy z Barcelony do Valencie, má psal : Dos eheliche Gúterrecht des Sachsenspie- 4200 ob. Továrny na vlněné a bavlněné látky, gels (Lips., 1867); Betrachtungen uber die Ver- : papírny. Zajímavý most, »ďáblův« zvaný, Han- fassuug des Norddeutschen Bundes (t, 1868); , nibalem zřízený a římským obloukem na konci Das Řecht der Staatsangehórigkeit im inter' \ ozdobený. nationalen Verkehr (v Hirthových >Annalen Xartorell J o h a n o t , katal. spis. XV. st. des Deutschen Reichsc, 1875); Internationale I (♦ ve Valencii), J€ autorem proslulého rytíř- Rechtshilfe in Strafsachen (Lips., 1888 — 1897; i ského románu Libře del valeros e střenu ca- 2 sv.). valler Tirant lo Blanch, jehož rek může se von Martliui Karl Friedrich Philipp, ' postavit právem vedle kastilského Amadisa. přírodovědec a cestovatel něm. (* 1794 v Er- lankách — f 1868 v Mnichově), vystudoval v rodném městě vědy lékařské a přírodní, v 1. 1817—20 vykonal pak spolu s Joh. v. M. napsal této knihy tři dlouhé díly; čtvrtý je od Joh. de Gal ba. Spisovatel vydává román svůj, jejž věnuje s datem 2. února 1460 donu Ferdinandovi Portugalskému, bratru Spixem nákladem vlád rakouské a bavorské I Alfonsa V., za překlad z angličiny a porta- výzkumnou cestu po Brazílii. Od r. 1828 byl { galštiny, což bývalo zvykem skladatelů do- prof. botaniky v Mnichově, od r. 1832 ředite- ! brodružných románů, aby jim dodali větší lem bot. zahrady tamŽe, od r. 1840 sekreta- | vážnosti. >Tirant« je vedle dobrodružného řem mnichovské akademie věd. Cestu svou | románu i zrcadlem rytířstva. Tištěn byl po popsal se společníkem svým výborně po i prvé ve Valencii r. 1490 řvydání neobyčejné stránce přírodní i kulturní, získaný přebohatý I vzácné); nové bylo pořízeno v Barceloně materiál botanický zpracoval pak v řade vy- , r. 1497 a přel. do více jazyků (kastilský pře- nikajících, obsáhlých spisů. Též uveřejnil ně- ' klad 1511). Moderní vyd. Aguiló v »Biblio- které ethnografické výsledky cesty své. Z prací ' teca catalanac. jeho jsou nejdůležitější: Flora cryptogamica ' MartOfl, m. ve špan. prov. Jaěn (Andala- Erlangensis (Norimb., 1817); Historia wťiřM- | sie), na svahu hory Jabalcuz, stanice trati ra lis palmárům (Mnich., 1823 — 53, s 245 tab.J; i Madrid-Malaga, má 16.400 ob. Znamenité víno. Retse nach Brasilien (t., 1824—31, 3 sv.); | V blízkosti ově sirná zřidla. Bylo majetkem Nova genera et species plantarum, quas in iti- ' řádu rytířů kalatravských. R. 1854 poraženo nere per Brasiliam annis i8rj — 1820 suscepto tu král. vojsko povstalci pod velením CDon- collegit et descripsit (t., 1824—32, 3 sv. s 300 i nela. tab.); Tcones plantarum cryptogamicarum, qua^ Martofl Ivan Petrovič, znamenitý ras. in itinere annis 1817-^20 per Brasiliam insti- sochař (* ok. 1750 — f 1^35 v Petrohradě). tuto collegit et descripsit (t., 1828—34, s 76 ' Dokončiv r. 1773 studia na uměl. akademii tab.); Hortus regius Monacensis (t. a Lipsko, ; petrohradské obdržel zlatou medailli a byl 1829); Die Pflan\en u. Tiere des tropischen vyslán do Itálie jako pensista akademie. Amerika (Mnich., 1831); Von dem /?ec/iř5fw- 1 V Římě zabýval se horlivě nejen sochařstvím, stande unter den Ureinwohnern Brasiliens (t., | nýbrž i kreslením dle přírody a dle antik. 1832); Herbarium Florae brasiliensis (t., 1837 až 1840); Das Naturell, die Krankheiten, das Ar:(ttum und die fíeilmittel der Urbewohner v čemž byli mu vůdci P. Battoni a R. Mengs. Navrátiv se r. 1779 do Petrohradu byl jme- nován professorem sochařství na uměl. aka- Brasiliens {\..,1ZAZ)\ Beitrdge^ur Ethnographie \áemu, na níŽ se stal r. 1814 ředitelem. Ca- und SprachenkundeAmenkas^\ps.y\%tl,2á.)\\T0'vé Pavel I., Alexandr I. i Mikuláš I, uklá- í^lora brasiliensis (hlavní dílo autorovo; Lips. I dali mu sochařské práce, jimiž založil si M. od r. 1840, pokračování od Eichlera a po | slávu nejen na Rusi, nýbrž i po celém vzdě- téhož smrti r. 1887 od Urbana). Životopis ! laném světě a stojí po boku největších jeho vydal Schramm (Lips., 1869, 2 sv.) a pa- umělcův XVIII. a XIX. stol. Prostota a metní spis o něm Meissner (Mnich., 1869). I ušlechtilost linií, správnost kresby, znamenité MartnAU viz Martin o v 2). 1 vytváření forem lidského těla, vkusné uklá- BE&rton: l)Kis-M. [kiš-J v. Eisenstadt. dáni draperie a svědomité provedeni neto- 926 Martovo pole — Martynov. liko části hlavních, nýbrž i detailů charakte- risnji tohoto umělce, jenž v mnohém připo- iníná na Canovu, ač tolik neidealisuje ; v kom- posici bas-reliefů, zvláště složitých, stojí M. na rovni s prvními sochaři nového věku. Z prací jeho jsou nejhlavnější: kolossálná bronzová socha Jana Křtitele a veliký bas-relief Mí^^iš dobýifd pramen ^e skály v Kazaňském chrámě v Petrohradě; pomník velkokné^ny Alexandry Pavlovny v sadech Pavlovských; pomník iíininův a Fofarevského v Moskvě, nejkrásnější jeho dílo (1804—18); kolossálná mramorová socha Kateřiny II. v sále moskev- ského Šlechtického domu; poprsí Alexandra /., vytesané pro petrohradský kupecký sál; po- mníky Alexandra I. v Taganrogu^ vévody Riche- titu v Oděsse, knížete Potemkina v Chersoně, LomoHosova v Cholmogorách, náhrobky Turča- ninopa a knéfny Gagannové v Aleksandro- Nčvském klášteře a socha Akteona^ provedená T bronzu pro petěrhofský sad a několikrát jeátě umělcem jinde opakovaná. Kartovo pole: l. Lat Campus Mar- ti US viz Řím. — 2. Franc. Champ de Mars viz Champ 4). Xartitooi [-učij Giuseppe, hud. skladatel ital. (* 1856 v Capui), studoval u B. Cesiho na konservatoři neapolské a jsa nyní ředi- telem konservatoře bolognské ma pověst výtečného dirigenta, jenž uvedl do svého působiště r. 1888 Wagnerova »Tristana«, a skladatele, blízkého snahám moderní něm. školy. Z děl jeho dlužno jmenovati: sym- fonii D-mollj klav. koncert \ B-moll (op. 68), Mav, kvintett, trio ^ Es-dur (op. 62\ violon- cellovou sonátu ^ Fis-moll a hojnost skladeb pro klavír, pro nějž upravil též Bachov}* suitv orchestrální. I? Marty Anton, filosof německý (* 1847 ve Schwytzu), studoval na universitě ve Virc- purku, nyní jest professorem filosofie v Praze, podal jmenovité v oboru psychologickém cenné příspěvky, jako: Ober subjectlose Sát\c u, das Verhdltnis der Grammatik zur Logik u, Fisychoiogie (»Viertcljahrschrift f. wissen- schaftl. Philosophiec ; 1884, 1894, 1895); Ober SprachrefleXj Nativismus und absichtl. Sprach- iňldung (t., 1884), pak Ursprung der Sprache (1875) a j. Sártynov: 1) M. Andrej Jefimovič, ruský krajinář (* 1768 — f, 1826 v Římě). Obdržev při ukončení studií na uměl. aka- demii v Petrohradě zlatou medailli, byl vy- slán za zdokonalením do ciziny a žil delší čas v Římě. Navrátiv se r. 1794 byl jmeno- ván akademikem a r. 1802 radou akademie. S ruským poselstvem vypravil se na Východ a došel s ním až do Pekingu, pilně maluje krajiny sibiřské a čínské. Později navštívil Krym a Volhu, odkudž přinesl si rovněž bo- hatou kořist. Posléze odjel zase do Itálie. Byl umělcem velmi váženým a plodným. Z prací jeho nejznámější jsou: dvě krymské krapny v petr. Er mi táži. Okolí římské (mus. uměl. akad.), krajina saská (mosk. veřej. mu.s.). Kromě barvami olejov. namaloval M. mnoho též aquarcllův a gouachí. 2) M., Ivan Ivanovic, filolog rus, (* 1771. 1 1833), byl professorem klass. jazykfi, z nicfcí ovládal jmenovitě řečtinu. R. 1796 vydávai časop. »Muzy«, do něhož přispívali Déríavia, Speranskij, ano i velkokněžna Aleksandn Pavlo vna. R. 1803 stal se ředitelem minister- stva nár. osvěty a působil při založení paed- agog. institutu, kde přednášel acstfaetikc V 1. 1804—05 vydával »Sěvernyj Věstnik* i v 1. 1823—29 vydal 26 dílů překladů ze So- foklea, Homéra, Hérodota, Pindara a j. klas- sikůs kommentáři historicko-filologickými. Li- terární hodnota jeho překladů není všajc veliká. 3) M. Aleksandr Jevstafjevič, mí- menitý ruský herec (♦ 1816 — t 1860 v Char- kově). Byv přijat r. 1827 do divadelní školj v Petrohradě učil se nejdříve umČní tanec nímu, pak dekorační malbě, aŽ náhodou ře- ditel ústavu toho na domácím divadle pc- střehl jeho veliké vlohy dramatické a prijai jej do dramatické třídy. Veden P. A. Kara- tyginem pustil se M. horlivě do studia ko- mických úloh, s počátku však nebyl připa- štěn k větším úlohám a bídně živořil. RokL 1840 sehrál se skvělým úspěchem hlav. úloho ve vaudevillu Lensítého »Lev Gurjič SimiC- kinc a došed vřelého uznání kritikou Bélin- ského chvatem vystupoval do popředí veli- kými komickými úlohami. Silné dramatické akcenty a veselý humor nejjemnějších od- stínů vyznačovaly hru M-a, jež vyvinouti se mohla ovšem nejlépe v letech padesátých, kdy ruské jeviště silnými pracemi svými' zá- sobovali Ostrovskij, Pisemskij, Potěchin a j. M. stal se miláčkem obecenstva, avSak trudac poměry prvních jeho let hereckých byly jii podryly jeho zdraví, jehoŽ mu nenavrátil an pobyt v zahraničních lázních. Vrátiv se hrzi zase a vytvořil jmenovitě výborné typy: Ti- chona Kahanová (Ostrovskij, Groza) a Tm- bina (Černyšev, ótěc semejstva). Na jaře r. 1860 jel s Ostrovským na Krym, neusti- vaje však ani po cestě hráti vyčerpal po- slední své sily a zemřel na zpáteční cesič; byl s velikými poctami pohřben v Pctrohracé na Smolenském hřbitově. 4) M. Nikolaj Solomonovič, důstoj- ník, soupeř Lermontova (♦ 1816 v Nii. Noi- gorodě — t 1876), nabyl pečlivého vycho- vání a jevil z mládí zálibu pro literaturu. S Lcrmontovem vzdělával se v junkerské Škck- a byl jeho soudruhem v šermu, později stoo- žil v jezdeckém gardovém pluku, načei ode- bral se jako dobrovolník na Kavkaz a účast- nil se výpravy za Kubáň. Sestry jeho iily tou dobou v Pjatigorsku a jedna z nich, Na- talja Sjlomonovna, byla zamilována do Ler- montova. Tento odjížděje z Pjatígorska na výpravu měl odevzdati M-u balíček od sester s j jich denníkem. V balíčku nalézalo se téi 300 rublů. Jedni tvrdí, ie Lermontov nemťJ práva otevříti balíčku, druzí omlouvají ho tím, že denník byl mu odevzdán s nará^oc. aby si jej přečetl. Lermontov otevřel baličH. a naleznuv v něm peníze odevzdal je M-a s poznámkou, že byl na cestě oloupen, zá- Martynowski — Marucko-Mambundská říše. 927 silka mu odňata a Že peníze nahrazuje ze s\tuki] Z d\\ej6w pal, malarstva AT/ w,\ Za- svého. Tímto způsobem vyšlo později najevo, nrsy d^íejóiv s\tnki w Polsce a j. 20 Lermontov otevřel zásilku a přečetl lisí Martyr Petrus viz ďAnghiera. sestry k M-u, neboť jinak nemohl by védéti Hartyrlon (řcc), svědectví; v křesl o vložených penězích. Dle listin M-a (»Rus. mučennictví, potom kaple nebo kostel Archiv*, 1893) tato okolnost byla hlavní nad hrobem mučenníkovým. příčinou nešťastného souboje a hádka na ve- . Martyrologium (z řcc), též m e n o 1 o- čírku u Vcrziliných byla patrně jen zámin-'gium, analogium, calendariam šanc- kou k němu. K tomu žerty Lermontova, k nimž s počátku choval se prostosrdečně, konečně ho omrzely. Zjištěno téŽ, že M. ne torům, seznam mučenníků křesťanských s vypsáním jejich života i umučení. Tako- véto seznamy byly spisovány již ve středo- byl vynikajícím střelcem a že při souboji věku od IX. st, počínajíc, ale teprve r. 1586 nemířil, tak že osudná kule zasáhla Lermon- : vydal Caesar Baron i us (v. t.) z uložení pa- tová náhodou. M. byl po souboji odsouzen , pežc Sixta V. veliké M. románům, Srv. tóž ke tříměsíčnímu žaláři a k církevnímu po- ' Acta Sanctorum. kání. Toto konal po několik let v Kijevě. Mamoko-MajnbandsU řiše, černošský 5) M. Aleksěj Alcksandrovič, mo- stát ve vnitrozemí již. Afriky, náležející nyní skevský archaeolog (♦ 1820 — f 1895). Vy- i k britskému Pozambezí, mezi 13030'— 18°j. š. dal: Russkaja starina v pamjai nikách cerkov- a 24° 20* — 28° 50' v. d., ohraničena jest na jihu nago a gra^danskago \odČ€stva (Moskva, 1851 a jihových. řekou Zambczim, na záp. šífí se až 1857); Russkija dostopamjatnosti (t, 1862 nápravy břeh této řeky, na sev. sahá asi po až 1865; popsáni ruských klášterův a chrá- řeku Kabompo a na scv.-vých. k ř. Luenga mův); Znamenskij monastýr 1 palata bojar Ro- , a zabírá na 270.000 km* s 900.000 oby v. Jest manových (t., 1861); Moskva^ podrobnoje isto- to z největší části rovná planina 1000-1250 m riČ, i archeologie, opisanije goroda (t., 1865; ' n. m. a jenom hluboká koryta říční a pahor- 2. vyd. 1875); díla tato provázel slovem Sně- katiny na jihových. a na sev. dodávají jí mí- girev. Dále M. vydal: Na^vanije mosk. ulic sty vzezření hornatého. Někde jest sklon půdy i pereulkovy s istoríč. objasnénijami \2, vyd. t., tak nepatrný, že řeky (zvláště Zambezi) ši- 1881); Podmoskovnaja starina; opisanije rai- roko se rozlévají a tvoří obrovské močály. ličnych podmoskovskich sel, monastýre] i cerk- , Půda pokryta jest vysokou travou a jenom vej (t., 1889); Anciens monuments des ^nyi- 1 na březích řek objevují se bujné lesy. Zam- rons de Mosccu (t, 1889) a j. Kresby sebrané bezi a přítoky jeho zavlažují celý kraj. Pod- M-em uloženy jsou v knihovně moskevského : nebí je tropické, velmi teplé (43° ve stínu) archaeolog. spolku. a pro Evropany nezdravé; malaria jest tu 6) M. Ivan Michajlovič, archaeolog, domovem a i domorodci ji podléhají. Celé rodem rus. šlechtic, vystěhoval se v óOtých území vyniká znamenitou úrodností a hodí letech do Francie, kde přijal katolictví a : se k orbé i k chovu dobytka. Lovné zvěře žijí vstoupil do řádu jesuitského, usadiv se ve ^ četná stáda na savannach a v řekách vedle Vcrsaillích. S počátku zahájil živou polemiku hojnosti ryb také krokodilové a hrochové, proti církvi pravoslavné {La Russie se'-a-t'elle Nejúrodnější částí jest Baroce, vlasť panují- catholique? a mn. j ), později věnoval se ar- • čího kmene Marucu. Obyvatelstvo se skládá chaeolog. a historickým studiím v zájmu ka- z velkého počtu kmenů bantských, jichž tolictví. Cennou prací v tomto směru jest ' Holub vypočítává 84. Vedle dvou kmenů pa- jeho spis Les manuscrits slaves de la biblio- nujících, Maruců a Mambundů, nejdůležitější théque Imperiále de Paris avec un calque (Píiť,, jsou Masupiové,Matongové, Mankojové, Mam- 1858). Mnoho statí jeho přinesly »£tudes boové, Manansové, Batokové a Čásť Makalaků. littér., critiq., histor.«, >Rus. Revuec, »Athe- Kromě Batoků a Makalaků jsou váickni kme- neumc a j.; z těch zasluhuje hlavně pozor- nové v krutém poddanství a pokládají se za nosti Iconographie de S. Jean Evangeliste, otroky. Marucové jsou lid pěkně urostlý, Ve franc. listech uveřejňoval též stálý obzor postavy silné, svalnaté, pleti troavohněaé vědeckého a literár. života ruského pod zá- s hustými, vlnatými vlasy a řídkými vousy; hlavím »Courrier Russe«. Zvláštní zmmky za- obývají v Baroce. Mambundové zabírají sluhuje jeho spis Annus ccclesiasticus Graeco- území vých. a sev.-vých. od Maruců v po- Slavicus (1863), svého času nejlepší a nejúpl- ; řičí řek Ňoko, Lombe a Loi. Zevnějškem nější kritické vypsání životů svatých, ctě- rovnají se Marucům. U ostatních kmenů vy- ných vých. církví, jež předstihl teprve spis > skytují se nejrozmanitější odstíny pleti aŽ archimandrity Ser^ija »Pravoslavnyj měsja- do úplné černi (Mankojové). Za oděv nosí ceslov«. M. měl účastenství při založení pa- muži pravidelně v předu i vzadu po zástěře říž. spolku cyrillo-methodějského, zrušeného kožené nebo kartounové, jež kolem boku vládou franc. s jinými ústavy jesuitskými, jsou spjaty pasem; k tomu druží se kožený Mimo to vydával >Kirillo-roefodijťvskij sbor- pláštík, sahající po pás. Ženy šatí se v krát- nikc (Lips. a Pař., 1863, I. d. a 1867, II. d.). kou koženou suknici zbarvenou červenohnědé Martynowski Franciszek, spisovatel a dosahující po kolena. Při nepohodě obě polský {* 1848 — t 1896), znám jest hlavně pohlaví nosí dlouhý plášť dosahující po kot* četnými studiemi z oboru umění Jako: Z ďomi/ niky a pod krkem spjatý. Někteří kmenové i šwiatyui; Sa pí'\eiomie s^tuki polskiej\ Uy- na vých. pořizují si látky z bavlny domácí. kopaliska w Sieniaws\c\yinie\ Lwóiv w oíec 1 Panovník a náčelníci mívají často ocfěv evrop- 928 Marucko-Mambundská říše. ský. Marucové i Marobundové velmi rádi se ' dávají poučení a zejména v hudbě si libuji zdobí. Prsteny, náramky, kruhy na paže a nohy i náušnice ze železa, mědi a mosazného drátu, rozmanité ozdoby ze slonoviny, z ba- revných kožišin, ze skleněných perel, zdobné (hrají na bubny, cimbály, jakési loutny, zvonky. rolničky a j.), avšak písně jejich mají nápěvy jednotvárné. Mimo to jsou námživi tanečnic a při tanci oddávají se nemírnému pití. Ko- hřebeny dřevěné i kostěné, pestré peří i cho- nečně vášnivě kouří tabák i konopí. Svazky choly jsou zjevem zcela obvyklým; drápy a I rodinné jsou velmi volné; mnohoženství je^ zuby zvířecí nosí se na šňůrách kolem krku ' všeobecně rozšířeno, ale muž mftie iecc i na rukou. Tetováni vvskytuje se obecně, { prodati nebo darovati jinému. Sňatky slaví ale bývá jen skrovné, hlavně v obličeji (nej- ' se orgiemi za velkého pití a tance, kterého více u žen). Za zbraň slouží kopí (asagaj) vŠak jen muži se účastni. Poměr rodiči rozličných tvarů, dýky s rukojetmi krásné k dítkám bývá velmi něžný, ale nebývá tomn pracovanými, sekery a metací palice (kiri), ', naopak mezi dětmi a rodiči. Při dospélost štíty z kůže hovězí, jen z hrubá vydělané ; I hochů vylamují jim někde přední řezáky mečů se neužívá. Příbytky upraveny jsou Státní zřízení jest veskrze despotické, Pi- velmi pečlivě. Bývá to chýše buď válcovitá i no vnik, jímž můŽe býti i žena, je neobmcie- s kuželovitou střechou z rákosí i slámy, ným pánem nad životem i majetkem svýdi nebo chatrč boudovitá, aneb konečně v po- poddaných a ustanovuje za svého živobytí době peci, vesměs s nízkým vchodem. Ně- • nástupce, který vŠak musí pocházeti z na- kdy malá chýše bývá vestavěna do jiné roz- rucké . matky. Vládce pokládá se u lidu u. sáhlejŠí. Mambundové stavějí si dlouhé chýše I největšího oiroděje a lékaře a odtud vysvé- boudovité obyčejně 2 aŽ 4 pohromadě, jež ' tluje se bázeň, kterou lid před ním mi pak ohrazeny jsou plotem rákosovým. Všude i První královna požívá velké vážnosti a na- vyskytují se rozsáhlá nádvoří. Kožišiny a ro- ' zývá se » matkou řiše«. Král vládne ohrom- bože slaměné i trávené slouží za lůžka. Oby- ným jměním. Vedle velkých pozenaků, jež vatelstvo živí se orbou, chovem dobytka a lo- ! mu vzdělávají ženy a otroci, plynou mu vcm. Na rolích, vzdělávaných jen motykou, pér- ohromné důchody z poplatků poddaDýdi stují se kafirské proso, kukuřice, tykve, pod- 1 kmenů a z obchodu s bělochy; mimo to vfe- zemnice olejna, tabák a konopě, vedle toho , cka slonovina, med a guttaperča jsou vlast- však plody četných rostlin lesních poskytují i nictvím korunním. Vládci po boku stojí velká hojně potravy. Vzdělávání rolí a stavba domů i rada, skládající se z dvorských hodnostářův jest povinností žen, pohlaváři a boháči uží- 1 a náčelníkův i z podnáčelniků, bydlícidi na vají k polním pracím také otroků. Ze sorgha blízku sídla královského, potom užší rada vyrábějí si jakési pivo a mimo to medovinu. ; několika důvěrníků panovníkových, v niž kat Chovu dobytka daří se ve dvou třetinách a dva čarodějové vždy mívali vynikající mí- země velmi dobře, jenom na některých mi- sto. Země rozdělena jest na provincie, jejichž stech jedovatá moucha »tse-tse< činí jej ne- místodržitelé mají nejvyšší moc občanskou možným. Lov provozuje se též horlivě, v ře- 1 i vojenskou a podřízeni jsou jakémusi kan- kách pilně se rybaří. V průmyslu jeví oby- ' cléři, jenž jest zároveň místodržitelem v Ba- vatelstvo znamenitou zručnost. Vyrábí nádobí i roce. Marucové a Mambundové jsou prosti dřevěné i hliněné a krášlí je vpalovanými všech prací otrockých, nejsou-li k tomu pa- ozdobarai, obrábí kovy ve zbraně, polní ná- , novníkem odsouzeni. Otroctví je hojně roi- řadí i rozmanité ozdoby, vydělává kůže, jež I Šířeno, ale poměr mezi otrokem a pánem je dovede sešívati v pestré pláště, pořizuje si mnohem přátelštější než jižné od Zambcs. trvalivé čluny, hudební nástroje, hračky a | Soudní moc při menších neshodách vyko- pod.; všecky tyto výrobky z rohu, kosti, návají místodržitelé, těžší proviněni přisltzsi kovu, kůže i dřeva svědčí o značné zručnosti | rozsuzovati králi a velké radě. Na tato usta- řemeslné. Obchod jest směnný. Ze země vy- ; noveny jsou kruté tresty (smrC stětím, upá- vážejí se otroci, slonovina, jež jest vlastni- lením, otrávením), menší přečiny trestají se ctvím panovníkovým, kůže, guttaperča, pštrosí těžkou prací v královských polích neb otro- péra a rozličné výrobky domácí. Naproti ' ctvím. Obvyklé jsou též boží soudy. Hl. mě- tomu evropští obchodníci přivážejí zbraně, stem jsou Lialui na ř. Zambezi a Lukanga střelivo, evropské tkaniny, pokrývky, skle- na ř. Luenge (sídlo vladaře). Obyvatelstvo něné perly, kožené výrobky, měděný a mo- ; jest pohanské. Uznávají život posmrtný a sazný drát a j. Prvním obchodníkem celé proto mrtvoly pečlivě pochovávají. Úendai říše je panovník, ienž od Evropanů zboží král. rodu zřizuje se v Baroce jakési maoso- kupuje a svým poddaným dále prodává. Ma- leum. Obrátiti je na křesťanství pokouší st rucové, jakkoli nejsou bez zmužilosti, přece cvangel. missie pařížská, jež r. 1884 zřídila statečností nevyrovnají se kmenům jižně od v Seseke a Sefule stanice, ale velkého vý- Zambezi žijícím. Vynikají sice čistotou i po- sledku se nedodělala. Jazyky náležejí do sku- hostinstvím a na severu docela i dobromysl- piny jazyků bantských, přece však jaktmsi ností, ale jsou pyŠní, domýŠliví, vůči cizin- ' prostředkovací řečí zůstala řeč vyhlazených cům vypínaví, nakloněni ke zlodějství, mstiví, Makololů, ovšem promíšená silně iivly ma- ješitní, žárliví, necitelní a ukrutní, tak že ruckými a jinými. V poslední době po smrti i staré a choré příbuzné vrhají do vod kro- despotickéíío krále Sepopa nástupce jeho kodilům na pospasy. Jinak nejsou bez na- 1 N'Vana-Vena přuměml říši M.-M-kou na poa- dání, chápají velmi snadno a horlivě vyhle- • hou říši Maruckou, ale záhy byl svržen od Marule — Marx. 929 svého příbuzného Leboše. Srv. Holub, Eine Kulturskizze des Marutse-Mambundareiches (Vídeň, 1879); Depelchin, Trois ans dans l'Afríque australe ^Brussel, 1882). p. Marule. bot., viz Melissa. Hftmllé Marko viz Jih os lo váné 438. Mamlka, bot., viz Calamintha a Me- lissa. Kaninek, bot, t. j. Anthemis Cotula, viz Anthemis. viz Marroni. bot., viz Chrysanthemum. ■ámie (maď. Áíaros, něm. Mieresch, lat. Maris nebo Marisus), přítok Tisy v Sedmi- hradech a v Uhrách, pramení se na již. sva- zích Feketerészkého pásma nad Vaslabem v Csíckých horách, nedaleko vých. pohra- ničních Karpat v Sedmihradech , protéká v oblouku k sev.-záp. se táhnoucím vyso- činu Gyergyóskou, načež na záp. se obra- cejíc proráží v trachytické 42 km dlouhé, hluboce roklinaté úžiné výbéžky pohoří Ke- lemenského mezi Toplicou a Dédou, s níž pak, měníc směr svůj k jz., protéká třeti- homí pánev středního Sedmihradska. Tento směr v dvojitém oblouku až k Piski udržu- jíc, teče pak stále proti západu, vine se prů- smykem Dobrá, opouští blíže Zámu Sedmi- hradsko, vstupuje u Aradu do velké nížiny uherské a vlévá se po toku 876 km dlouhém u Szegcdina do Tisy, nabyvši při ústí šíře přes 200 m. Na lev. břehu pojímá řeky Gór- gény, Nyárad, spojený tok obou Kokel, Miihl- bach, Strélu a Černou, na pravém Ompoly a zlatonosný Aranyos. U Aradu tvoří rozsáhlé bažiny, z nichž cásť svých vod jižněji svého vlastního ústí ramenem Aranky do Tisy od- vádí. Od Szász-Régenu je splavná pro vory, od Karlova Bělehradu pro lodi, tvoříc přes měnivou hloubku vody a neupravenost břehfi důležitou kommunikaci pro dopravu soli, obilí, staviva a dříví ze Sedmihradska do jihových. Uher. DkL Mamtové, v ind. mythol. bohové bou- řek, tvoří ve védech družinu Indrovu (ně- kdy Rudrovu) a licí se jako bojovníci, kteří na zlatých vozech v lesklém odéní projíždějí vzduchem, přinášejíce světu hrůzy i požeh- nání bouře. V pozdější mythol., v níž jeví se spíše bohy větrů, celkem jsou bez vý- znamu, zty-. viz Marucká říše. r, stát v Přední Indii, viz Džód- pur 1). lEarv^jols [marvž&l], hl. m. arrond. t. jm. ve franc. depart. Lozěre, sev.-záp. od Mende, v úrodném údolí řeky Colagne, stanice tratí le Monastier-Neussargues a M.-Mende, má 3697 ob., jako obec 4200 ob. (1896); kollej, sbírka předhistorická, soukennictví, doly na olovo a měď. Xarvin Charles, cestovatel a spisov. angl. (* 1854 — f 1890 v Londýně). Z Ru- ska, kde ztrávil mladá léta, vrátil se do Anglie a dostal tu místo u úřadu zahranič- ného, ale propuštěn prozradiv úřední tajem- ství listu >GIobe« (1878), o čemž možno se dočísti v jeho spise Our public offices (1879). M. věnoval se žurnalistice; znalost ruštiny byla mu tu velmi prospěšná. R. 1882 cesto* val po Rusku, vyzván byv J. Cowenem, čle- nem parlamentu a majetníkem »The Newca- stle Chronicle*. Rok na to provázel poselstvo angl. ke korunovaci Alexandra III. a odbočil za prozkoumáním pramenů naftových na jih, navštívil Kavkaz a Kaspické moře. Sepsal: GrodekoJTs ride from Samareand to Řerat (1880); Aferv (1881); The Russians at Merv and Herat (1883); Reconnoitring CentráťAsia (1884); Region of eternal flrei Petroleum re- gion of the Caspian (1884); The Russians at the gate of Herat řl885). Xarx: 1) M. Aaolf Bernhard, hudební theoretik, spisovatel a skladatel něm. (* 1799 v Halle — t 1866 v Berlíně), syn lékařův, určen byl k dráze právnické, s níž přešel k hudbě, dosáhnuv místa referendáře vrch. soudu v Naumburku. Nabyv v rodišti svém u Turka vzdělání hudebního, složil ještě jako úředník dvě opery, v Berlíně pak studoval u Zeltera opatřuje si soukromým vyučová- ním existenci. R. 1824 založil a do r. 1830 redigoval vzorně >Berl. Allg. Musikzeitungc, učiniv list tento propagační tribunou veli- kých mistrů. R. 1827 povýšen byl v Mar- burku na doktora filosofie a přednášel pak o hudbě na universitě v Berlíně, na níž jme- nován byl r. 1830 professorem a r. 1832 ře- ditelem hudby. S Kullakem a Sternem zalo- žil tu pak r. 1850 t. zv. Sternovu konserva- toř, na níž přednášel do r. 1856, kdy, o rok později než Kullak, odstoupil z jejího svazku, omeziv se na dále na činnost paedagogickou na universitě a v soukromí. Skladby M-ovy upadly v zapomenutí. Nalézáme mezi nimi: operu Jery u, Bátely (Berl., 1827); melodram Die Rache wartet (1829); oratoria Johannes der Táufer a Moses, cyklus písní Nahid und Omar] pak symfonii^ klav. sonátu a j. Za to nepozbyly časem na ceně M-ovy spisy theo- reticky a aestheticky hudební, v nichž patr- ným jest vliv Logierův. jsou to: Die Lehre von der musik. Composition (1837—47, 4 sv., nové zpracování od H. Riemanna: 1. sv. 9. vyd. 1887, 2. sv. 7. vyd. 1890, 4. sv. 5. vyd. 1888); Allgemeine Musiklehre (1839, 10. vyd. 1884); Ober Malerei in der Tonkunst (1828); Ober die Geltung Hándelscher Sologesánge fur unsre Zeit (1829); Die alte Musiklehre im Streit mit unsrer Zeit (1842); Die Musik des tg, Jahrhunderts u, ihre Pflege (1855); Ludwig van Beethovens Leben u. Schaffen (1858, 4. vyd. 1884); Gluck u. die Oper; Anleitung ^um Vor- trag Beethovenscher Oavierwerke (1863) a ^ri»i- nerungen aus meinem Leben (1865, 2 sv.). Kromě toho vydal M. chorál ní a varhanní knihu, Školu zpěvu sborového a Die Kunst des Gesangs (1826) a přeložil Logierovu školu generálního basu. 9 2) M. Heinrich Karl (* 5. květ. 1818 v Treviru v Porýnsku — f 14. břez. 1883 v Londýně). Studoval na univers, v Bonnu a v Berlíně filosofii a práva, byl r. 1841 pro- movován na doktora filosofie a pomýšlel na 1 930 Marx. dráhu akademického učitele. Myšlénky této | vědeckým a uspořádati jej v určitou sou- vzdal se vsak z důvodů politických a stal stavu íilosofíckou a národohospodářskoL se r. 1842 redaktorem liberálního listu »Rhei- Odtud mluviti lze o marxismu, jakožto arai: nische Zeitungc v Kolíně n. R. R. 1843 opu- škole socialistické a filosofické, jež jest pod- stil redakci tohoto listu, jenž se mu zdál | kladem samostatného, uceleného názoru s?č- býti málo radikálním, oženil se s Jenny hra- tového. M. odchován zejména po slráDa bčnkou Westfalcnovou, sestrou potomního methodologické německou filosofií Hegcx prus. ministra, s kterou žil pak dlouho ve vou vychází z t. zv. materialistického náiorj šťastném manželství, a odebral se do Paříže, dějinného. On pokládá totií rozčleněni sptr kde společně s Arnoldem Rugem redigoval lečnosti v každém dějinném období za n- časopis >Deutsch-franz5sÍ8cbe Jahrbůcher«, sledek dočasných poměrů výrobních. Sot- v němž vydal mezi jiným pojednání svá Zw doba hospodářská struktura společnosti troř; Kritik der Hegelschen Rechtsphilosophie a Zur \ podklad, z něhož celé ústroji právních ap Judenfrage. Pro útoky na krále pruského byl litických zřízení, jakož i náboženských, fii> nátlakem diplomatickým z Paříže vypovědtn sofických a jiných představ každého d^i:- a odebral se r. 1845 do Brussclu. Žde vydal ného období na konec lze vysvětliti. Deii:^ r. 1847 spis: Misere de ia philosophie. Répons: společnosti od vývoje soukromého vlasís á la philosophie de la misere de M. Proudhon, ctví k půdě jsou dějinami třídních bojů me: jenž jest vědeckou polemikou s anarchismem vrstvami vládnoucími a ovládanými, vykori- Proudhonovým. M. vstoupil v Brusselu v or- I sfujícími a vykořisCovanými. Třídy ty jsoc ganisaci tajného mezinárodního spolku »Spra- dnes bourgeoisie a proletářstvo a odtud dé- vedli vých« a společné s Bedřichem Engelsem, jinná nutnost dnešního boje třídního. Ptí k němuž jej pojilo od doby té trvalé literární menem hodnoty hospodářských statků, \c i osobní přátelství, vydal r. 1847 Kommuni- na dnešním stupni vývoje hospodářství ía- stický manifest, v němŽ stručně obsažen a pitalistického jsou zbožím, jest lidská prác: zdůvodněn tehdejší kommunistřckýprogramm Hodnota každého zboŽi řídi se prací v née a který končí významným heslem »Proletáři ztělesněnou a lze hodnotu měřiti jediué pa všech zemí, spojte se!< Po vypuknutí tranc. covní dobou k výrobě tohoto zboží *si)«í' únorové revoluce uchýlil se M. opět do Pa- čensky« (t. j. za normálních společeuskŤc říze, ale nesetrval zde dlouho, nýbrž vrátil podmmck výrobních a při průměrném stiqs se do Německa, kam jej táhlo nastalé révo- ! schopnosti a píle) nutnou. Také lidská pn- luční kvašení. V čnu 1848 založil v Kolíně ' covní sila na trhu pracovním za platnosti sv: n. R. demokratický list »Neue Rheinische bodné smlouvy námezdní jest zbožím. J^j. Zeitungc, v jehož redakci soustředil vyniká- j cena, to jest mzda, určuje se tedy rovnéi pře- jící německé živly radikální. Byv pro politi- covní dobou společensky nutnou k jdi repr cké zločiny pohnán před soud, byl porotou dukci, t. i. k reprodukci prostředků t^v. zproštěn, ale po potlačení revolučního hnutí, k zachování lidské pracovní síly nezbyln^^ v němž měl čilé účastenství, r. 1849 opět | Kdyby zaměstnatel přijímající dělníka do r. z Německa vypověděn, obrátil se zase do služby za pevnou mzdu, jemuž za to pfipa^ Paříže, ale byv i odtud vyhoštěn uchýlil se celý výsledek výrobní Činnosti dělníkovy. :c- koncem r. 1849 do Londýna, kde došel ko- muto dával pracovati jen tak dlouho, ká^ nečného klidu až do smrti, M. oddal se | třeba k vyrobení nutných prostředků výžn v Londýně činnosti jednak literární, jednak tedy mzdy, neměl by sám z práce délnikV' agitační. Měl zde příležitost prohloubiti vt - žádného prospěchu. Poněvadž však jest sár domosti své národohospodářské důkladným vlastníkem prostředků výrobních, bíci nid^ studiem vynikajících spisovatelů klassické dnešní výroba není možná, nutí dělníka praco- politické oekonomie a osvojiti si znalost an- váti déle. Touto absolutně — co dočasn-;^^ glických poměrů hospodářských, průmyslo- nebo relativně — co do intensivnosti - dci vých a dělnických. R. 1859 vydal M. spis prací vyrábí dělník více, on vyrábí nadhoi- Zur Kritik der politischen Oekonomie, který notu, již si zaměstnatel přisvojuje. V process sloužil za podklad a východisko nejdůleži- výrobním na základě dnešních právníchtói: téjšímu dílu jeho Das Kapitál. Prvý svazek vytvořuje se tedy nadhodnota pomocí c: » Kapitálu « , přeloženého skoro do všech práce, v něm jest také původní pramen fstdi evropských jazyků, vyšel r. 1867, ostatní dva odvozených forem různých důchodů bcipráff péči Engelsovou teprve po M-ové smrti. Ve- Důsledky tohoto kapitalistického proccssun- dle těchto větších prací jest M. autorem ještě robního jsou anarchie výrobní, stálá xálobi četných drobnějších článků a úvah, roztrou- nezaměstnaného dělnictva, obchodní knst šených v různých časopisech obsahu hospo- pauperism. Ježto však určení pravého výtíxks dářského, filosofického a politického. Vedle práce, který by v dnešním proccssu xp^ činnosti literární zabýval se M. ve svém vy- ním připadnouti měl dělníku, jest ncmrfao hnanství horlivě téŽ praktickou agitací v oboru a bylo by utopické, nelze vznik a trvání n»- hnutí dělnického. On byl zakladatelem i duší hodnoty odstraniti leč sespolečněoím "tkC t. zv. mezinárodního dělnického sdružení (viz prostředků výrobních. K tomu dle M-a túf Internacionála). — Význam M-ův nespo- celý hospodářský vývoj směruje. Stále ostfejsi čivá však v působení jeho agitačním, nýbrž protivy majetkové a soustřeďování výroby ks- v literárním. M. snažil se dosavadní fantastický pitalistické vedou nutně ke konečné cxpro- a utopický ráz socialismu přiodíti rouchem priaci a »vyvlastňovatelé sami budou vyflasí- Marxburg — Maryland. 931 nénit. M. v důsledcích svťho dějinně mate- 1 cukrovarů, železárny, pily, loděnice, značný rialistického názoru střeže se uinéle konstruo- ; lov dugongů, ústřic a ryb a 17.000 ob. (1891), váti obraz příští socialistické společnosti, | mezi nimiž mnoho Němcův a Dánů. Je velmi čímž se vyvaroval utopismu svých sociali- , důležitým střediskem obchodu pro distrikty stických předchůdců. Kdežto marxism pro , Wide Bay a Burnett, pro zlaté pole gym- přísné stoupence M-ovy nabyl rázu dojímá- pieské, uhelny kurrumské a měděné doly na tického a přímo neomylného vyznání národo- Mount Perry; má 17 obchod, lodí o 1515 t, hospodářského a filosofického, stal se s druhé i 3) M., důležité střediště kommunikační, stréyiy předmětem útoků nejen protivných j hornické a rolnické v hrabství talbotském stran politických, nýbrž i pronikavé kritiky , brit. kolonie Victorie, s 5200 ob. (1893), to- védecké. Jak filosofický a historický podklad \ várnami, železničními dílnami, průmyslovou marxismu, zejména dějinný matcrialism, třídní školou, mnohými sady veřejnými a krásnou boj, tak i národohospodářský výklad jeho botanickou zahradou. Nedaleko zlaté pole. o nadhodnotě, zejména pak nekriticky pře- Mazyoki Szymon, humanista polský vzaté axióma pracovní thcorie hodnoty byly (♦ 1515), dosáhnuv doktorátu na akademii novějším vědeckým badáním značně otře- krakovské dovršil pomocí vojvody krakov- seny a také v lůně samé sociální demokracie ského P. Kmity své vzdělání v Itálii, kde za- povstal mocný proud, který usiluje o revisi ' býval se hlavně studiemi humanitními, práv- nékterých skutečností nepotvrzených před- ' nickými a bohosloveckými. Po svém návrate pokladů marxismu, jako pokračující prolétá- ' byl profcssorem na krakov. universitě a ve risace společnosti, soustřeďování kapitálu, stáří žil u biskupa chelmiáského Jana Lubo- blížící se hospodářské a sociální katastrofy i dziejského. Byl na sněme lubelském r. 1569 d j. Jakožto vážný pokus o vědecké zdůvod- , horlivým protivníkem unie Polska s Litvou néni socialismu a ideový podklad mocného ; a zeměmi ruskými. Ve svém díle De scholis hnutí sociálního a politického má přes to seu academiis libri JI (Krakov, 1551) želí marxism důležitý význam literárně historický úpadku školství, jmenovitě akademie kra- i praktický. — Z literatury vedle soustavných kovské, a spatřuje ve vychování nejlepší dějin národního hospodářství a socialismu ; vzpruhu národa, vyslovuje se na prospěch lze zejména uvésti: G. Gross, Karl M. (1885); : školství veřejného proti soukromému. Ve K. Kautzky, Karl M., oekonomische Lehrcn ' druhé části vypisuje povinnosti učitelův i žá- (1894); V. Liebknecht, Karl M. zum Gedácht- 1 kův, podávaje zajímavé zprávy o tehdejším niss (1896); A. Wcnckstern, M. (1896); T. G. ^ školství polském. Přeložil též dvě řeči Dé- Masaryk, Otázka sociální (1899). CH. mosthcnovy do latiny a podal vysvětlivky 3) M. Friedrich, spisov. něm. (♦ 1830 i k některým listům Ciceronovým. v Steinfeldu v Korutanech), byl od r. 1849 Hary-Ziaf on [marllafon] Jean -Bernard, důstojníkem, účastnil se bitvy u Hradce Krá spisovatel franc. (* 1812 — f 1884), byl love. Žije v Št. Hradci. Napsal: básně Ge- i bibliotékářem v Montaubanu. Napsal: básně múth u. Welt (1862); trag. Olympias (1863); 5WWa (1835); román Btfr/ranrf rfe Bo.-^ (1838). Alessandro Poerio (1868); drama Jacobda von | V Odeonu hráno od něho drama Montluc Ba^ern (1869); román Clarisse (1878). (1842), veselohry Le chevalier de Pomponne 4) M. Friedrich, klass. filolog německý (1845), Voncle de Normandie (1846); na (* 1859 v Bessungen u Darmstadtu), profes. , Théátre-Frangais : Le román ďun méridional klassické filologie v Roztokách, pak ve Vrati- (1879). Vedle toho psal: Histoire politique, slavi, ve Vídni a od r. 1899 v Lipsku. Vy- ; religieuse et littéraire du Midi de la France dal: Auctovis incerli de ratione dicendi ad C. ■ (1841 — 1844, 4 sv.); Moeiirs et coutumes de la Herennium lib. /l^ (Lips., 1894); Filastrii sancti , vieille France (1859) a jiné. episcopi Brixiensis diversorum hereseon libri (ve Maryland [mérilendj, úřed. skratka Md., vídeňském »Corpus script. ecclesiast. Latino- ' stát ve Spojených obcích sev.-amer., roz- rum«; díl XXXVIII. (Vídeň, 1898) a chystá , kláda se při Atlantském okeánu mezi 37*53' nové krit. vydání Lucilia. Mimo to uveřejnil j až 39® 44' s. š. a 75® 4' — 79® 33' z. d.; na hojné rozpravy filologické a archaeologické , vých. dotýká se M-u Delaware, na s. Penn- V »Jalirb. d. Instituts«, >Róm. Mittheilungenc, sylvanie, na z. Záp. Virginie a Virginie. Má »Neue Jahrbůcher*, »Wiener Studien*, •rest- 31.620 km* rozlohy. Kol. zátoky Chesapcake, schríft fůr O. Benndorf« atd. ^y^. jež vlévá se hluboko do země, jest málo nad Btarxbnx^ viz Braubach. , moře zdvižená rovina původu alluviálniho, Marxism viz Marx 2). l velmi úrodná; sev. a záp. část jest původu Xaryboroug^h [mériboró]: 1) M., hl. m. i palaeozoického; zde táhnou se Blue Ridge a irského hrabství Queen's County, má sond, ' AUeghany s úrodnými údolími, tučnými past- blázinec, zříceniny zámku, založeného r. 1560, vinami a krásnými lesy. V nejzápadnějším a 2809 ob., plátennictví. Nazváno po královně i cípu M-u jest hojnost kamenného uhlí. Zá- Marii, zakladatelkyni hrabství. ' toká Chesapeake, do níž se vlévá pět řek, 8) M., místo v brit. kolonii Queenslandu, pro svou hloubku jest i velikým lodím pří- při řece Mary, jež 40 Ictn odtud do moře se ' stupna. V moři jest hojnost ústřic, krabů a vlévá, stanice dráhy Brisbane-Mount Perry. želv. Podnebí jest mírné; jen někdy za- Lcží ve středu kraje velmi úrodného, jenž i inrzává přístav baltimorský; průměr, teplota produkuje mnoho cukru, má značnou biblio- j roční +13*i ^^tni 23^ zimní O® C. Srážek teku, plynárnu, vodovoJ, něk. bank, mnoho i 1100 mm. Oby vatelstvo M-u rychle stoupalo ; 932 Maryport — Masájové. r. 1671 měl 20.000 ob. (1800: 341.500, 1890: dvorem, škrobárnou, mlýnem a pilou árii 1,042.400, z nich 218.000 barev, pleti). V po- L. ryt. Stangler. slední době všechen přírůstek absorbuje Bal- i IKarKarla Zigno, rod přcdvěkýcb rostlin timore. Obyvatelstvo zabývá se zemědělstvím, ; z jurského útvaru, v jedinčm druhu v Itálii obchodem a rybolovem. R. 1890 urodilo se ' nalezeném a k předvěkým kapradinám Peco- okolo 6 milí. hl kukuřice, 2 milí. pšenice, pteridae čítaném. EBr. 0'8 milí. ovsa, 1 milí. bramborů, 3 milí. q M&rzdorf viz Bohdíkov 1), 2), Marti- scna. Silně se pěstuje tabák. Rybářstvím za- ně ves i Martinkovice. naší se 30.000 lidí; z celk. výtěžku 3,813.000 Marzolam, jemná sláma na kloboukr. dollarů činily hlavně ústřicc 2,889.000 doll., ! pocházející ze zvláštního druha pšenice, pé- vyvážené nejvíce do severních státův. Dále i stované v Itálii. Li. bohaté doly uhelné. Železná ruda, zinek, měď Masa viz Massa. a j. Průmysl vyrobil r. 1890 za 171,842.543 Bbuiá, večerní doba, určená u muhanuDe- doll. zboží, hlav. soukenné a bavlněné látky, ' dánu k modlitbě, viz Islám, str. 779 b. stroje, konservy, nakládané ovoce a zeleniny, ; Hasaooio [mazáčo] Tom maso di Gio- ocel, Železo, litinu a j. Obchod soustředí se vanniGuidi, malíř ital. (* 1402 v Castcln v Baltimore. Drah bylo r. 1899 1966 km, ka- Giovanni v údolí Ar na — f 1429 v Římě nálů 310 km. Ústava byla často měněna, Činnost jeho počíná velmi záhy, kdy se oč^ posledně r. 1867. Guvernér volen iest lidem i u Masolina da Panicale; 19letý byl zapsác na 4 roky. Zákonodárný sbor skládá se ze i do cechu zv. Speziali (7. led. 1421j a r. 1424 26 senátorů (volených na 4 roky) a 90 po- přijat ve sdružení malířů ílorenckých. Ptd slanců (na 2 léta). V kongressu zastoupen ; léta mezi daty uvedenými nemáme o nčn je M 2 senátory a 6 repraesentanty. K volbě praesidenta náleží M-u 8 hlasů. R. 1890 bylo zpráv. Má se za to, že byl v Říme a praa>- val tu o freskách v kapli chrámu sv. Kj- státních přijmuv 10,008.371 dollarů, výdejův ( menta (Ukřifovaný- me^i lotry a na protč^ 10,091.521 doll., dluhů 8,434.368 doll. Celý ' zdi Život sv. Kateřiny), ale někteří přičitaii stát jest rozdělen na 24 hrabství. Hl. město je Masolinovi. Už v nich nalézáme šlem k Sigmundovi při jednáni o volbéVj- dislavově na rus. stolec. Masampo, Mas um po, přístav na jv. po- břeží Korec nedahko města Fusanu, dk smlouvy z 30. břez, 1900 mezi Ruskem 1 Koreou Rusku postoupený s pozemkem ka zřízení uhel. skladiště a nemocnice. Ostron protější nemají nikomu býti pronajimáDy se, postupovány. Tak Rusko získalo pro stc východoasijské loďstvo nezamrzajicí při- stav. ^ Maianlello [maza-] (vlast. Tom maso Aniello, ♦ kol. r. 1622 v Amalfech - t 16. čce 1647 v Neapoli). R. 1647 lednoTO- vyhláškou španěl. místokr. de Arcos (v.t}m- seny daně z plodin. Nevole lidu nad tím pro- pukla v květnu v Palermu a počátkem cce i v Neapoli. M-va Žena byla potrestána, íe se vyhnula dani, a tu se postavil M., rybini ovocnář ncapolský, v čelo lidu. Proveden útok na berní úřady, místokrál jat a donucs k slibu, že daň zruší, v noci však uchýlil se do hradu. M. prohlášen lidem za capitano ge- nerále, ten pak odstranil daň a soudil přisut na náměstí toledském. Tu se jal s nim vyjed- návati arcibiskup Filomarino; dohodli k 13. Čce a narovnání stvrzeno přísahou v ko- stele del Carmine. Známek šílenství, jci sc objevily u M-lla, vy užitkoval místokrál. is^. vzbudil proti němu nedůvěru lidu, a dal t zastřeliti úkladně v klášteře u chrámu dcl Ca:- mine, kdež pochován za velké raanifestac: lidu. O povstání neapolském {Insurtcdo^ it Napolien 164^) napsal spis Rivas de Saavedn (Madrid, 1848, 2 sv.). Francouzský překlad n- šel r. 1849 v Paříži a Florenceův výtab z něho t. 1860. M. jest hrdinou nékolíu oper, z nichž nejznámější jest Aubcrova ^Němá z Portici«. Mawifka, sool., viz Sarcophaga. Masaryk Tomáš (Garrigue), český filo; sof (♦ 7. břez. 1850 v Hodoníně), stndoa nejprve na reálce v Hustopečí, pak na gy©; nasii v Strážnici, pozdřji na něm. gyranssJ brněnském a vyšší třídy (od Ví.) na ákadern. gymn. ve Vídni, kdež níaturoval 1872. NajT- deňské universitě dosáhl doktorátu (lí7í>« načež po 2 letech, ztrávených především oa universitě v Lipsku a j., habilitoval se^ šk. r. 1878—79 na vid. universitě pro filo- sofii. R. 1882 povolán byl za mimořádného professora na universitu českou v Praxe, řádným prof.ssorem jmenován byl r. 18*?. i působí tu jako professor filosofie, ředitel filosofického semináře a člen zkušební kon- Masaryk. 935 missc pro středoškolské učitelství. — Půso- beni M-ovo neomezuje se však jen na ka- thedni universitní, nýbrž činnost jeho lite- rární, publicistická a politická zasahuje i do jiných oborů. M. založil a redigoval od r. 1883 kritický časopis »Athenacumc (nakl. Otto, později Vilímek), r. 1884 stál v čele re- dakce nové české encyklopaedie, »Ottova Slovníku Naučného«, účinný vliv měl na směr časopisu »Čas«, rediguje (od r. 1893) »Naši Dobu<, přispěl hojnými a obsahem bohatými články do těchto časopisův, ale i do jiných (na př. »Květů«, »ZeitU€, lond. »Athenea« a j.), jeho podnětem došlo k překladům dů- ležitých děl cizích, na př. ze Sullyho, Taneta, Taylora, Dostojevského a j. M. byl hlavou »rea}istů«, r. 1891 zvolen za poslance na říš. radu, kteréhožto mandátu však dlouho ne- podržel; v nejnovější době postavil se v čelo •České strany lidové*; měl přední účasten- ství ve sporech o RK a RZ a neohroženě za- sahuje do nejrozmanitějších aktuálních otázek a událostí. Literární činnost M-ova v oboru filosofie icst velice hojná a neobyčejně ob- sažná. Velká čásť pojednání týká se dějin filosofie; tak zejména studie vyšlé ve Sbírce přednášek a rozprav, redigované prof. Hostinským a Gollem: Blaise Pascai, jeho fi- vot a filosofie (1883), ve které — mimo jiné •— upozorňuje na zásluhy Pascalovy o logiku; A>čet pravděpodobnosti a Humeova skepse (1 883 ; také v něm. překl. ve Vídni, r. 1884), v níž rozebírají se pokusy jednotlivých mathema- tikův a filosofů přemoci skepsi Humeovu principem počtu pravděpodobnosti; Theorie dějin dle T. H. Bucklea (1884), kde podává kritiku dějin ňlosofíe tohoto auktora, jak je obsažena v prvních 5 kapitolách jeho díla »History of civilisation in England*. Sem náležejí dále: Slovance studie: I. Slavjanofil- ství Iv. V. Kirějevského (původně přednáška ve Filosofické jednotě, pak v »Athenaeu«, 1889, i o sobě; 2. vyd. 1893); O nynější evo- luční filosofii (^Zprávy společ. pro vědy státní a sociální*, v Praze, 1896) a Jak se staví v nejnovější době socialisté k ethice (t., 1896). K těmto studiím na poli historie filosofie přidružiti můžeme hojné novější historicko- politické práce M-ovy, které kladou si za úkol vystihnouti povahu a vývoj národa če- ského k dnešnímu stavu a zejména jeho »obrození«. Sem vztahují se: Jan Hus, Naše obrobení a reformace (1896); Česká otázka (1895); Naše nynější krise (1895^; Karel Ha- vlíček, Snahy a tufby politického probuzení (1896); Fr. Palacký'* s Idee des bóhmischen Vol- kes (1898), jakož i některé objemné články v »Naší Době< (zvi. 1897). Psychologie a aesthetiky týkají se rozpravy: O hypno- tismu (1880) a O studiu děl básnických (I. 1884; II. 1886); logiky dílo: Základové konkrétní logiky (1885; něm.: Versuch einer concreten Logik, překl. H. G. Schauera, Vídeň, 1887); sociologie: Der Selbstmord als sociále Mas- senerscheinung d. modernen Civilisation (Vid., 1881) a Otázka sociální. Základy marxismu iaciologické a filosofické (1898; něm. s titulem: Die philos. u. soziolog. Grundlagen d. Marxis- mus. Studien zur sozialcn Frage; Vid., 1899). Mimo to přeložil do němčiny z Humeových spisů pojednání o základech mravnosti {Ěine Untersuchung uber die Principien der Moral; Vid., 1883). — Nechávajíce stranou posuzo- vání historicko-politických názorů M-ových, chceme aspoň filosofický vývoj jeho dosavadní charakterisovati jmény těch myslitelův, kteří na filosofické myšlení M-ovo cíle našeho mí- nění měli vliv včtší menší. Na prvním místě jest to, tuším, Platón, z něhož (z jeho »diaire- seis«) temeni základní idea konkrétní logiky i snad aesthetické názory, vyslovené v uved. dílku o studiu děl uměleckých (I.). Vlivem Hu- mea (kromě Humea méně Spencera, spíše Brentana) dospěl v thcoretické filosofii k posi- tivismu J. St. Milla a Aug. Comtea, jehož filo- sofii pokládá přes četné a veliké nedostatky za pokus řešeni otázek filosofických a speciálně sociologických v moderní době z nejskvělej- ších, třebas ovšem ani positivismus tento ne- podává mu konečného a dokonalého rozhod- nuti problémů filosofických. — V éthické filo- sofii jest rovněž patrný vliv studia Humea, ale vliv ten kříží se později vlivy jinými: Pascal, Tolstoj a především asi Oostojevskij positivně, socialismus svou naukou positivně I negativně zanechal znatelné stopy v názo- rech M-ových. Co však nejvíce charakterisuje všecky spisy jeho, větší i menší, a co záro- veň charakterisuje i M-ovo vystupováni ve- řejné, překvapující svou nebojácností, ne- ústupností a otevřeností všecky jeho ať stou- pence, ať protivníky, kterýmkoli tato >čer- vená niť«, vinoucí se jeho literární i veřejnou činnosti, není dosti patrná, a získávající mu ty, kterým jest patrná, buď za přátele anebo odpůrce, jest základní stanovisko jeho, sta- novisko náboženského přesvědčeni a vyznání, z něhožto vyplývá mu nejen opravdové a vážné pojímání dnešní otázky sociální a spe- ciálně i otázky české jakožto nezbytnosti zumravnění jednotlivce i společnosti, ale vy- plývá i jeho theorctické vysvětlování a na- zírání na doby dřívější a dějiny národa če- ského vůbec i zvi. na probuzení naše a na smřr, kterým má se dle M-a ubírati dnešní politika česká. Tato, smíme-li tak říci, reso- nanční půda nábožensko-éthická ozývá se nejen v menších spisech a studiích, ale zcela zřetelně jiŽ v prvním spise M-ově »0 sebevraždě jakožto hromadném zjevu v moderní civilisacic, v němžto dokazuje na /základě rozsáhlé statistiky, že hlavní příčina sklonnosti k sebevraždě tkví v beznábožen- ství, v nábožensko- mravním indiffcrcntismu moderní společnosti, a v tomto smyslu pak přičiňuje několik návrhů k léčeni této straš- livé choroby společenské; tato půda ozývá se na neiednom místě (zvi. ke konci) v jeho » Sociální otázce c, ve které neváhal jíti íc zá- kladům socialismu, zatnouti ostří kritiky do filosofických kořenů Marxovy theorie, uká- zati, kterak nelze udržeti základů tohoto učení, kterak nezbytně dochází k yědecké krisi v marxismu, krisi to, jež neohrožuje 936 Mas a tierra — Mascov. oprávněných tendencí a požadavků socia- lismu v&bec, nýbrž nutká k odstranění chybného, jednostranného základu filosofi- ckého přední dnes theorie socialistické (srv. k celé knize zvi. kritiku prof. Golla v »Čes. čas. histor.c, VI., str. 142—156); avšak tato půda resonanční ozývá se i v M-ově hlav- ním díle, v Konkrétní logice; neboť, ačkoliv spis jest theoretický a snaží se zpracovati onu partii vědoslovi logického, kterou oby- čejně zvou logikové »methodolo^í«, a po- dává třídění, soustavu i oceněni významu věd jednotlivých a poměru jich k filosofii i k celku vědnímu vůbec, přece stanoviskem, tendencí i jednotlivými partiemi má také onen ráz éthický, ježto chce čeliti dnešní roztříštěnosti a nespořádanosti vědění a na- bádati k ucelení a prohloubení vědomostí harmonickému a vědeckému, tak že nejen poskytuje začátečníku vodítko, jak metho- dicky a spořádaně má si počínati při nabý- vání vědomostí odborných i filosofických, ale i pokročilejšího nutí k uvědomění si hodnoty a k revisi dosavadní činnosti vědecké a otázek vědy vůbec se týkajících (srovn. recensi prof. Seydlera v »Atnenaeu«, III. roč.). Ča. mas a tierra, hl. ostrov skup. ostrovní Juan Fernandez (v. t.). Xasáva n. Massava, hl. město italské kolonie erythrejské, na jihozáp. pobřeží Ru- dého moře, na s. od Habeše, rozkládá se na dvou ostrovech (M. a Taulud) a na dvou poloostrovech. Ostrovy jsou spojeny s pev- ninou hrází 1500 m dlouhou. Obyvatelstvo (16.000) skládá se nejvíce z Núbů, Danakilů, Habešanů, Gallů, Hindův a j., náboženství většinou muhammedánského. Pro svou důle- žitost obchodní i vojenskou jest obklopena četnými pevnůstkami. Podnebí pro Evropana následkem velikého horka a vlhkosti je té- měř nesnesitelné. Dováží se hlavně pro po- sádku obilí, mouka, olej a j. ; vyváží se per- leť, káva, slonovina, tabák. M. spojena jest drahou (269 km) se Saati. Pravidelnou plavbu prostředkují Navigazione Generále Italiana, rak.-uher. Lloyd a lodi egyptské. — M. ná- ležela kdysi říši Habcšské, r. 1557 dobyli jí Turci, kteří sem vysílali nespokojence bo- senské za posádku. Roku 1865 odstoupena Egyptu a 8. ún. r. 1885 obsazena Itálií. Masaya, město v Nicaragui mezi jezery Nicaragua a Managua, ve výši 238 m, v kraji velmi úrodném, jehož půda skládá se ze so- pečného popelu a ze zbytků lávy, obklopené zahradami. V okolí pěstuje se tabák, který daleko se vyváží. Čítá 22.000 ob. a jest nej- průmyslovějším místem státu. Blíže města je sopka Masaya nebo Popogatepec s krá- terem 150 m hlub. o průměru 500—600 m (dle měření z r. 1866), v němž nachází se jezero Masaya, zásobující celé město vo- dou. Obyvatelstvo jest téměř všecko indián- ské. fí:(k, Kasoagni [maskáňi]: 1) M. Paolo, ana- tom italský (* 1752 — f 1815 ve Florencii). Záhy věnoval se anatomickým studiím s ta- kou horlivostí, že již v 22. roce stal se prof. anatomie v Sieně, r. 1801 pak professorem ve Florencii. Proslul nejvíce svými epochál- ními pracemi o soustavě mízních cev a nej- rozmanitějších zvířat. Hlavní jeho díla,?e směs nádherně illustrovaná, jsou: Vasonm lymphaticorum corporis humani kistoría et iconographia (Pisa, 1787) ; Anatomia per iso degli studiosi di scuUura e pittura^ opera po- stuma (Florencie, 1816); Anatomia mnVerM juxta archetypum hominis adulti etc. (Pisa, 1823—32, s 90 tab. mědiryt). 2) M. Pietro, s Ruggierem Leoncavalleoi zakladatel naturalistického, tak zv. veristi- ckého směru v moderní opeře italsk: (♦ 7. pros. 1863 v Livorně). V komposic: jest žákem Ponchielliovým a Saladioov^ na konservatoři milánské. Působil jako ka- pelník při menších italských divadlech, br ředitelem hudebního spolku v Cerignole t r. 1895 po velikém, ale velice prchavés úspěchu prvých dvou oper svých pofdá za ředitele konservatoře Rossiniovy t Pí- saře. M. obrátil k sobě pozornost celébo světa úžasnou reklamou, když jeho open Cavalleria rusticana dostala první cenu v koo- kursu vypsaném nakladatelem Sonzognem c^ nejlepší aktovou operu. V opeře té, prott děné po prvé 17. kv. 1890, vystupuji vý- značně všechny vlastnosti veristuv italských odpor proti německému hudebnímu drainin: Wagnerovu a hlavně proti jeho psychiď anaWsi, hloubce a ve formě souvislé s r. značné šíři. Pravým opakem je tu snaha M-bc po největší spádnosti dějové. Scénicky dac- luje M. značných účinů, ale působě na ott jen hrubou pravdou skutečnosti a násilír uráží záhy umělecky jemné cítící duši. Vzbc^ dil veliké naděje nepopiratelnou vynaléx: vostí melodickou, ale při chudých uméleckÝrř prostředcích hudebního výrazu vysílil se?, prvém hlučném zevním úspěchu přiližcvr •tále povrchnějším tvořením. Dalšími dí! zklamal úplně všechny naděje a záhy přci svoji slávu. Další opery jeho jsou: Vawk Frit^ (1891), Rantiauové (1892). Ratclif ^^ a Le maschere (1900); dvě aktovky ztA^ Zanetto a SHvano, a konečně Iris (18981 Magoalaola |-skalúča], městečko t ia prov. Catanii na Sicílii, na již. svahu Ets) má 3220 ob. R. 1818 bylo částečné iúh% zemětřesením. Bbuioara, m. alžírské, viz Maska ra. Kasoarenlias [maskaréňás] vis Maskř rény. Buuioarillo [maskariljo], špan., polomast domino, ve staré veselohře sluha, přestror« jící se za markýza, pak obrazně méštin, n dávající se za Šlechtice. Bbuioaron [maskarónj, frc, z ital. Mátí' rone^ označení reliéfní šklebivé tváře, hlai*^ v ornamentech architektonických n. piaať ckých. lEasooT (Mascou) Joh. Jak., historik 3 právník něm. (♦ 1689 ve Gdaňsku — t Kt^ v Lipsku). Byl od r. 1719 professorem práv v Lipsku, později stal se prokonsulem a dva', radou sas. kuríiršta. Jeho FrincipU iuris p^ j ■■ Masculinum — Maschka. 937 blici imperii Romano- Gei^manici (Lips., 1729; 5. vyd. 1769) byla po dlouhý čas učebnicí na universitách. Kromě toho napsal: Geschichte der Deutschen bis auf den Abgang der mero' wing. Kónige (2 sv., t., 1726-37); Commen- tarii de rébus imperii Romano- Germanici (t.» 1741—53; 3 sv.); Abriss einer vollstdndigen Historie des Deutschen Reichs (t., 1722—30); Einleitung :{u der Geschichte des Rómisch- Deutschen Reichs (t., 1752\ KaBOullniim viz Rod (gramroatický). Maiedin, Masu čin, Maso čin, ves v Če- chách ua levém bř. Vltavy, hejtm. Smíchov, okr. Zbraslav, fara u Sv. Kiliána, pŠ. Štěcho- vice; 39 d., 251 oby v. č. (1890), popi. dvůr a blíže obce dvůr »Majorka«, kdysi majetek kláštera strahovského, nyní majetek sou- kromý. Ves náležela od nepaměti klášteru ostrovskému, po jehož zboření uchvácena světskými majetníky. R. 1657 přikoupena ke klášteru sv. Jana pod Skalou, po jehož zru- šení připadl dvůr i ves náboženskému fondu. R. 1825 spojen M. s panstvím slapským. K&selxié kvaieni jest chemický rozklad sloučenin organických, způsobený rozmani- tými mikroby i vykazující mezi produkty rozkladnými kyselinu máselnou (C^H^O^), kteráž jest normálnou složkou kravského másla. Kyselina ta ve žluklém másle jest volna; jí páchne pot, výkaly a někteří brouci. Vzniká rozkladem cukrů, mléčnanů, i násle- duje časem po kvašení mléčném, což v prů- myslu neradi vidí. Bacillus subtilis (a jiní mikrobi ze sena) dovedou i škrob máselně zkvasiti (technická výroba máselné kyseliny). I při assimilaci dusíku mikroby vzniká má- sclná kyselina (Winogradski); B. amylobac- ter a ovthobutylicus ji též produkují, v sýrař- ství (viz Sýr) hraje roli m. k., pocházejíc z rozkladu bílkovin. Ač sama kyselina še- redně zapáchá, jsou její esthery (sloučeniny s alkoholy) velmi libovonné. V továrnách je připravuji k parfumování cukrovinek i za- vádějí za tím účelem m. k. k výrobě kyse- liny. Mnohé kyseliny voní esthery kyseliny máselné. Rn. lUuielnloe viz Máslo, str. 942. M&selnik či podmáselník neb klou- zek obecný viz Boletus. Kasliam [méŠem], lady, manželka lorda Mashama, původně Ábigail Hill; vévodkyní z Marlborough byla uvedena ke dvoru krá- lovny Anny, kdež stala se záhy soupeřkou vévodkyně. O jejím politickém významu viz či. Anna 18). Masohakotten i Maschakoten, ves v Čechách, hejtm. a okr. Tachov, fara a pš. St. Sedliště; 40 d., 203 ob. n. (1890), Itř. škola. Masohan viz Maštov. M&soher Heinrich Anton, právník ně- mecký (* 1824 v Kónnern — f 1898 v Hórde). Byl do r. 1868 kraj. tajemníkem v Naum- burce, pak starostou města Kosen, r. 1871 v Hordě. R. 1862 udělila mu jenská univer- sita doktorský titul honoris causa. Z četných jeho prací sluší uvésti: Die stádtische Kom- munalverfassung (2. vyd. Postupim, 1860); Das OttQv Slovník NauCný, 8V. XVI. 31Í8 xgoo. deutsche Gewerbewesen von der frúhesten Zeit bis lur Gegenwart (t., 1866); Das Geset\ vom 27. Már^ ^^^7i betreffend die privatrechtUche Stellung der Erwerbs- u. Wirtschaftsgenossen- schaften in Preussen (t., 1868); Das deutsche Grundbuch' u. Hypothekenwesen (Berl., 1869); Das Institut der Landrdte in Preussen (t., 1868); Die Stadt- u. Amtsverwaltung Westfa- lens (Eisenach, 1874) ; Handbuch der Kreis- u. Amtsordnung (2. vyd. t., 1874); Handbuch der Poliieivenvaltung (5. vyd. pod názvem: Die preussisch-deutsche Foliiei, Berlín, 1885); Das deutsche Schulwesen (Vídeň, 1876); Das Ver- sammlungs- u. Vereinsrecht Deutschlands (2. vy- dání Berl., 1892). Kasolieroili [-skeróni] Lorenzo, mathe- matik a básník ital. (♦ 1750 u Bergama — t 1801 v Paříži), učil v časném mládí na obecných školách bergamských, stal se pak knězem a oddal se horlivě studiím mathe- matickým. R. 1 786 na základě své publikace Nuove ricerche suW equilibrio delle volte stal se professorem algebry a geometrie v Pavii. Jiné vědecké práce M-ho jsou: Adnotationes ad calcnlum integrálem Euleri (1790 — 92); Pro- blemi per gli agrimensori (1793, s veršovanou dedikací Napoleonovi); Geometria del com- passo (1797). Po zřízení republiky Cisalpin- ské byl M. z nejhorlivějších stoupenců libe- ralismu a horlivým ctitelem Napoleonovým. R. 1798 byl vyslán do Paříže, aby se účast- nil v pracích kommisse pro stanovení měr a vah, a nevrátil se již do vlasti, obsazené za- tím Rakušany a Rusy. Básník Monti, tehdy také právě v Paříži přítomný, oslavil M-ho ódou, jež je z nejlepších jeho básní. S vě- deckou prací spojoval M. i pěkný, ovšem více elegantní než Živelný talent básnický. Nejlepší básnické dílo jeho jest Vinvito di Dafni Orobiano a Lesbia Cidonia, báseň filo- sofícko- popisná, v níž vyzývá autor pod pseudonymem hraběnku Pavlínu Grismondi Secco-Suardo k návštěvě přírodnických sbí- rek university pavijské. Veršová díla jeho vydal A. Sacchi v Pavii r. 1823 a kritičtěji A. Fantoni (Florencie, 1863). — Srv. G. Ra- velli, Bibliograíia Mascheroniana (Bergamo, 1881); G. B. Marchesi, Mascheroni ed i suoi scritti poetici (t., 1893). Masohka Josef, rytíř, lékař něm. (* 1820 v Praze — f 1899 t). Po lékařských studiích, jež absolvoval v Praze, působil tu po něko- lik let jako sekundární lékař ve všeobecné nemocnici a v ústavě pro choromyslné, po- zději pak jako assistent soudního lékařství. R. 1862 stal se tu prof. soudního lékařství a později povýšen do stavu rytířského. Byl činným až do své smrti jako soudní lékař zem. soudu v Praze. Uveřejnil mnoho kasui- stických prací z oboru soudního lékařství, vynikaje jako bystrý a kritický pozorovatel, jenž mnohé záhady soudního lékařství řešil zdárně i cestou experimentální. Hlavní jeho dílo je Sammlung gerichtárjtlicher Gutachten (Praha a Lips., 1853—73; 4 sv.) a souborné dílo Handbuch der gerichtlichen Medi:(in (Tu- binky, 1881—82; 4 sv.), jehož vrchní redakci 60 938 Maschnitz — Maska vedl a pro něž zvláště napsal stati: smrt uto- pením, známky panenství a nezákonné ukájení pudu pohlavního, jevy posmrtné. V prvých letech uveřejnil též česky tyto kasuistické články: Bodné rány na přední a \adni straně kochu hrudního (»Časop. čes. lék.«. I., 1862); Poraněni hlavy (t., I.) a Pohyby a kvíleni novo- roieňátka (t., 1867). Masohnitz viz M os nice. Mašina (Massina), území nálež, k franc. Súdánu, rozkládá se na obou březích hor- ního toku řeky Nigiru v podobě trojúhelníku v záp. části rovinatého a často zaplavova- ného, na vých. hornatého. Roviny rodí ku- kuřici, rýži a bavlnu; na tučných pastvinách hojně koní a dobytka. Obyvatelstvo páčí se na 4Vi niill. hlav. Panujícím kmenem tu byli muhammedánští Fulbeové, jimž poddáni po- hanští Bambarové, Sonraiovc, Tombové a j. R. 1770 odtrhli M-nu Fulbeové od říše Man- dingův a učinili ji samostatnou. R. 1862 jí dobyl hadží Omar, panovník Segu, ale ná- stupce jeho poražen r. 1893 Francouzi, na- čež r. 1898 byla celá M. Francií zabrána. Bývalá obchodní střediska Bandžagara a Džennc po ukončení válečných převratfiv opět vzkvétají. Masinlsia n. Massinissa, král Mas- sylů v Numidii, žil v 1. 238—149 př. Kr. Prvotně spojence Karthagiňanů přešel r. 206 k Římanům a osvědčil se jako spojenec mocný a činný. R. 204 byl sice od Syfaka odražen, ale již r. 203 Syfaka sám vypudil a r. 202 bojoval u Zamy. Od Římanů po- staven v čelo celé Numidie věnoval se M. jejímu rozkvětu; on pořečtil punskou kul- turu numidskou, Numiďany učil orbč a used- losti, organisoval vojenskou moc a založil silný numidský stát, který ponenáhlu sahal od hranic mauretanských ke kyrenejským. S Karthaginou žil po r. 202 ve shodé a te- prve po válce makedonské nastal obrat: nej- prve obsadil M. Emporii (Římané mu ji při- řkli r. 161), podobných přehmatů dopustil se za války iberské (153) a konečně r. 150 vy- pukla zřejmá válka mezi ním a Karthaginou, v níž však M. zvítězil. Římskou výpravu na Karthaginu r. 149 viděl M. nerad (chtčlť ji míti místo Cirty hlav. městem své říše), ale přece k ní přispěl pomocí. Po M-ssovi zů- stali 3 synové: Micipsa, Gulussa a Mastana- bal. O tragickém osudu jeho manželky Sofo- nisby v. t. M. byl muž skvělých schopností vladařských i osobních, až do nejpozdnčj- ších let života vždy v plných silách, stejně výborný voják jako velitel, panovník a po- litik; jak praví Mommscn, málo kdy volba či náhoda postavila tak pravého muže na tak pravé místo. Hfn. Maiii viz Ararat. Maiim Hermann, paedagog německý (* 1818 — t 1893 v Lipsku), studoval theo- logii, učil na rozličných vyšších ústavech v Německu, byl gymnas. ředitelem v Halber- stadtě a v Drážďanech a stal se r. 1862 pro- fcssorem paedagogiky a ředitelem paedagog. semináře v Lipsku. Hlavně popularisoval přírodní vědy. Napsal : Naturstudien (Xipsko. 9. vyd. 1880); Luftreisen von Glaisher^ Flám- marion, FonvielU und Tíssandier (t., 1872); Geographisches Lesebuch (t., 1874, I. d.) 2 j. Od r. 1863 redigoval »Neue Jahrbůcher fur Philologie u. Paedagogikc. Maska (ve středověké latině masca, frc masquCy ital. maschera, špan. mascara, odtud čes. maškara). Slovo m. zdá se původo arabského: mascharah, t. j. posměch, před- mět pošklebku. M. jest plastické napodobcoi lidského n. zvířecího obličeje, formy dmř. jehož používáno od dob nejstarších až podnis k účelům nejrozmanitějším. Masce, zejméaj masce groteskní, přičítán již od dob ncjsur- ších význam ochranný: zlí daemonové a do- chove mohou jí býti zaplašeni a škodný v! t jejich odvrácen. Objcví-li se mor neb ti- stane-li neúroda, jest na ostrovech Tichéb okeánu na př. dosud obyčejem, že ubírá se krajem člověk, nesoucí na obličeji pestře na- lovanou m-ku, v průvodu lidí podobně kosti- movaných, kteří tančí a hledí tak daemonazř puditi.' V Číně sloužil průvod masek o Sy.vř strovském večeru k tomu, aby zapudil da^ mona neštovic, jenž prý posledního dne v roct vybírá si oběti své na rok příští. Podobx obyčeje shledány byly též u národů stvero- a jihoamerických, australských a africkýdii jsou dokázány téŽ v Evropě (u Řeků mti: tento apotropaiský význam Gorgóncio: v. t.). Všechny tyto zvyky zakládají se :í dětinské víře, že zlému daemonu může m-kos. zejména příšernou, býti nahnán strach a i: muže tak býti zapuzen. Prastaré jest ptó vání masek k účelům sepulkrálním. Dc^ mněnka, že domovem m-ky sepulkrální jf?: Východ, nezdá se správnou, poněvadim-^^ používáno a používá se dosud k tona" účelu u nejrůznějších, i divokých, národčí V Egyptě bylo obyčejem již od pradáT:i klásti na obličej mumií masky tlačené e zlata; víko rakvi bývalo pořizováno ze dřcc nebo z lepenky v podobě mumie, při čep často m., zhotovená někdy ze zvláltní- kusu, bývala pozlacována. Takovéto vo" m-ky portraitní ze dřeva nebo zUpenkvri- lézají se hojně v museích; masek ziatrct přímo na obličej položených, zachován skrče- nější počet. Zlaté m-ky sepulkrální objeter byly v pozdních hrobech v Assyrii, v i • vodu kultury foinické (naproti ostr. Ar*.^ ve hrobě v Karthagině) a j. Také u Řekr bylo za dob praehistorických používáno s2 sek k účelům sepulkrálním, jak dosvédr- m-ky ze zlatého plechu tepané, jež byly o^ jeveny Schliemannem v 1., 3. a 4. hroWcí- kénském. Zejména rozšířeny bj^ly u Říroa:^ voskové m-ky portraitní, jež mají p^^^ I v slavnostním vystavováni mrtvol patrici jež trvalo i 7 dní a kdy arci v jižním pod- nebí bylo nutno obličej mrtvoly m-kou chn* niti. (Viz Imagines 1). U Aleutův a Mix- čanů kladena byla mrtvému na obličej »- (u Mexičanů m. malovaná, s níž mrtvý brl pochováván, rcsp. spalován). Účel m-ky sf^ pulkrální jest patrně náboženský: do**! Maska. 939 I mrtvý jest vystaven, má m. vzbuzovati clo- herců byli též statisté, choreuti a snad i hu- I jem, jako by dosud žil, a jsou-li tahy obličeje , debníci maskováni. Podrobný seznam mask, jeho smrtí ztrhány nebo byl-li obličej jeho užívaných v řecké tragédii, komedii a dra- ranou zohaven, má býti m-kou pohled ten mate satyrském, podává PoUux (Onomasti- odstraněn. Zejména platilo to též o mrtvých i kon IV., 133 — 154) a hojné zmínky o nich sťatých (na př. u starých Římanů), kde m. \ nalézáme i jinde v literatuře řecké a římské, nahrazovala scházející hlavu. Obyčej pokrý- ' Monumentálně zachovány jsou hojné m-ky váti obličej mrtvoly vystavené voskovou, terrakottové a několik mramorových, dále malovanou m-kou byl ve Francii u mrtvol j uvésti jest m-ky na sochách a soškách, na králův, a dosud bývá u některých dvorů i nástěnných malbách pompejských a herku- zvykem obličej mrtvých knížat po balsamo- ' lánských, na reliéfech, mosaikách, gemmách, vání potáhnouti voskem, jenž bývá pak peč- ' miniaturách. Později užíváno mask dekora- livé malován. Když tělo mrtvého pochováno tivné v stavitelství (zejména mask silén- jest v zemi, má m. patrně účel profylaktický, ^ ských, tragické m-ky ženské), což udrželo se ochranný, majíc chrániti mrtvého od moci dosud. M-ky řecké pokrývaly zpravidla ne- zlých daemonův a pojistiti mu blahý klid. 1 jen obličej, nýbrž i přední a zadní čásť hlavy, Z té příčiny bývá m. ozdobována zobrazením i byly tudíž noáeny jako přílby s hledím; pod předmětů, majících jistě význam apotropai- bradou byly uvazovány stužkami. Nahoře ský (srv. tetované m-ky terrakottové z Chiusi). I opatřovány byly m-ky držadlem, za něž byly Ochranný význam m-ky má opět základ svůj | neseny nebo pověšovány. Pro tragédii uvádí v názoru o děsivé a zároveň odvracující moci Pollux 6 mask starcův, 8 mask mladíkův, m-ky, jež masce přičítána nejen proto, že 3 m-ky sluhův a 11 mask ženských. Tragi- jsouc částí vzatou z lidského organismu a ' cké m-ky mají na monumentech vzezření často podivně a pitvorně upravena vzbuzuje ; důstojné, některé možno nazvati přímo krás- podivení a úzkost, nýbrž proto, že vůbec nými. Výraz obličeje jest bolestný, pathos chrání a uzavírá. To platí zejména o masce zračí se zejména ústy široce otevřenými, zlaté, ježto zlatu přičítána byla zvláštní moc Vyžadoval-li rozvoj dramata změny výrazu proti kouzlu a zlé moci. Odtud vysvětluje obličeje, měnil herec m-ku Pro drama sa- se hojný počet zlatých masek sepulkrálních, tyrské uvádí Pollux tři m-ky Satyrů různého dotud objevených, z nichž některé vynikají věku a 1 m-ku silénskou (Papposilén). M-ky mistrovským vystižením individuálních tahů , staré komedie attické byly jednak skutečně zemřelého nebo zemřelé. Vedle toho zacho- podobny osobám persinovaným nebo byly valy se m-ky bronzové, železné, terrakottové, ' silně karikovány. Nová komedie měla 9 mask voskové. — Srv. O. Benndorf, Antike Ge- ; starců, 11 mask mladíků, 7 mask otroků, sichtshelme u. Sepulcralmasken (>Denkschr. 3 m-ky žen a 14 mask dívčích. M-ky komi- d. Wiener Akad., phil.-hist. Cl.«, díl XXVIII., ' cké mají často ústa k smíchu široce roz- str. 301—375); Baumeister, Denkmaler dcs ! šklebená. Některé komické m-ky (starcův, klass. Altertums, str. 28, 240, 309, 310. otroků, parasitů, bohatých hlupáků) vynikají M. divadelní nebo škraboška (řec. neobyčejnou drastičností a komikou výrazu. nQÓaconov, ^gnaconBlov, lat. larvj, persona) byla ' M-ky tragické poznávají se často již vysokým podstatnou částí kostumu starořeckého herce. I účesem (dyxoff). Barva vlasův a barva obli- Původ její hledati jest v zabarvení a zakuklení čeje sloužila k označení věku a povahy nebo obličeje, o slavnostech Dionysových od pra- [ duševní nálady hercovy. M. přešla z divadla dávna obvyklém. Thespis prý při hře barvil řeckého také na jeviště římské, kde s po- si obličej nejprve bělobou (ipijnuí^ťo)), potom čátku užívalo se pouze paruk. Zavedení m-ky šruchou (ávSgáxvri), konečně používal prý na jevišti římském spadá v dobu Terentiovu. mask z neomalovaného plátna. Choirilos prý M-ky tragické udržely se na římském jevišti m-ky zdokonalil, Frynichos byl prý první, dlouho, m-ky komické však byly později od- jenž uvedl na jeviště m-ky ženské. Konečně straněny. — Srv. Alb. Můller, Lehrbuch d. Aischylos zavedl malované m. lněné, jež pak I griech. Bůhnenalterthiimer, str. 270 — 289; zůstaly trvale v užívání. Užívání mask z kůry Baumeister, Denkmaler d. klass. Altertums, stromové nebo ze dřeva bylo pouze ojedi- ' str. 1849 a násl. — Ze starověku římského nélé. Se stanoviska moderního zdá se nám i přešla m. také do středověku a renaissance, arci používáni mask podivným, ježto zbavuje zejména nalézáme ji v italské commedii dell* herce možnosti působiti mimikou obličeje, arte, kde m-ky rcpraesentují známé typy staří však nepocifovali íiedostatku toho jed- dottora, Pantalona, harlekýna, Brighella, Co- lak proto, že osoby v dramatě vystupující lombiny, Spavienta, Pulcinelly (srovn. Dietc- •epraesentovaly již o sobě určitý typ, jenž rich, Pulcinella, Lips., 1897). — M-kou her- Do celou hru podržoval určitou svou náladu | covou rozumíme nyní v širším smysle ze- Jul. Lange, Darstellung d. Menschen in d. | vnější podání osoby, hercem představované, ilteren orriech. Kunst, str. 189), jednak při i v užším smysle zejména úpravu obličeje ozsáhlosti řeckých divadel bylo by jen málo | hercova. — Srovn. Altmann, Die Maskc des liváků mohlo sledovati výraz obličeje her- Schauspiclers (2. vyd. Berl., 1875). Vjr. rova, kdyby nebyl měl m-ky; kukátek arci' M. železná (/e masque de fer), muž se taří neměli. S užíváním m-ky souviselo to, |železnou maskou, slově záhadná osob- e jeden herec hrál i několik úloh v dra- 1 nost, státní vězeň franc. za doby Lud- laté a že úlohy ženské hráli muži. Vedle , víka XIV., a který v letech 80tých a 90tých 940 Maskara — Maskovati. veku XVII. držán a přísně střežen byl nejprve v Pignerole, pak na ostrově St. Marguerite, ko- nečně od r. 1698 až do své smrti r. 1703 v ba- stille, a všude musil nositi obličej svůj pokrytý m-kou, ne však železnou (což teprve později bylo přibájeno), nýbrž z černého sametu. v seznamu vězňů v bastille zanesen byl pode jménem Marchioli. Záhada, kdo byl tento muž, jehož osobnost s takovou úzkost- livosti byla tajena, dala později podnět k mno- hým dohadům a smyšlenkám a časem vznikla o této otázce dosti četná literatura. První dílo, v němž se děje o železné masce zmínka ÍMéraoires secrets pour servir á. Thistoire de *erse, Amsterd., 1745—46), pokládá jej za nemanž, syna Ludvíka XIV., vévodu z Ver- mandois, který prý doživotně byl vězněn pro urážku dauphina. V předešlém stol. po- kládali jej někteří spisovatelé za cizího šlech- tice, komorníka a milostníka královny Anny (manž. Ludvíka XIII.) a pravého otce Lud- víka XIV., jiní za nemanžel. bratra Lud- víka XIV., opět jiní za Ludvíkova blížence, jemu v tváři velmi podobného. Posledního mínění použil Zschokke v kuse »Der Mann mit der eisernen Maske*. Vyskytlo se také mínění, že železná m. byl vévoda Beaufort (v. t., 551), zvaný »král tržnic*, a mnoho ji- ných domyslů více méně fantastických. V no- vější době nabyla nejvíce půdy domněnka, kterou zastával jiŽ Senac de Meilhan (Oeuvres philosophiques et littéraires, Hamb., 1795\ že železná m. byl Mattioli, ministr vévody mantovského, který dopustil se zrady proti svému pánu a Francii. Mínění toto přijali mnozí učenci němečtí i francouzští (srovn. Revue historique, 1894^ ale přes to není úplně dokázáno a stále nové domněnky vzni- kají. Tak mimo jiné Jung (La vérité sur le raasque de fer, Pař., 1874; něm. od Riese, 1876) ztotožňuje záhadného vězně s lotrin- ským šlechticem ďHarmoises, který v Nizo- zemí osnoval spiknutí proti Ludvíkovi XIV., a nejnověji Loquin (Le prisonnier masqué dc la Bastille, 1900) myslí dokonce na Mo- liéra. Srv. V. Gabler v »Osvětě< 1879. Maskara, hlav. m. arrond. v alžír. prov. oranské, na 35° 26' s. š. a O*' 8' z. d., na od- bočce dráhy do Ain-Sefry, ve výši 585 m. Rozkládá se na dvou kopcích, mezi nimiž v údolí protéká bystřina Ued Tuman. Jest ohrazeno, má 5 bran, 5 čtvrtí, franc. město s pravidelnými, rovnými ulicemi, arab. město s uličkami křivolakými i slepými, 3 mešity, z nichž jedna proměněna v kostel, pěknou veřejnou zahradu, silnou posádku a 20.482 obyv., z nichž 4873 Evropanů. Výroba bur- nusů, obchod s plodinami veleúrodného okolí (s vínem, hrozinkami, vlnou, ovocem, tabá- kem a olivovým olejem). — Arrond. ma- skarský má na 10.226 km* 150.450 obyv., z nichž 11.680 Francouzův a 9027 cizincův, kteří bydlí jednak ve městě M-aře, jednak v několika koloniích v krajině velmi úrodné a zdravé. dš. Maikarény. skupina několika ostrovů v jihozáp. č. Indického okeánu, prostírajících se při 20® již. š. Nejzáp. z nich leží franc Ré union, dříve Ile Bouř bon, uprostřed sv. od předešlého brit. Mauritius, dřifc Ile de France, největší z nich« a dále k vých. malý Rodriguez, rovnéi britský. Ostrovy objevil r. 1505 portug. plavec Ma- scarenhas, po němž pojmenovány. OSÁ. Maakat, hlav. m. sultanátu Omanskéfao v Arábii, při krásné zátoce i největším lo- dím přístupné, vedle sousedního Mattraln jediné přístaviště vých. Arábie, má asi 30.006 obyv., směsici asijských a afrických národů, v níž převahu mají Beludžové a Hindové; tito zabývají se hlavně obchodem s kávm a perlami. Pro Evropany jest podnebí m- snesitelné (max. 75—80* C). Za panství por- tugalského (1508—1658) obehnáno bylo mě- sto mohutnou zdí a čilý pfístav dobře oper- něn. V 1. 1897—1898 vyvezeno za 1,834-500 doll. datlí (Vs celého vývozu), perel, hrot- nek, soli, oslů, koní a j., dovez, za 3,537ÍNař tic. alm.« založil r. 1766 po způsobu LacaiCe- ových »£femerid« a redigoval až do smíti: An aceount of the going of Mr, HarnpMi watch (t., 1768); Tables for computing tk apparent places of the fixed stars (t, 17741 Vedle toho psal v 1. 1760—1808 do >?)i^ sophical transactions*. Maikiewioz: 1) M. Samuel, válecdk polský ze XVII. stol., jenž zůstavil velmi » jímavé Pami^tniki do historyi Rossyi i Ať* w, XVI i XVII, vydané Zakrzewským (Víoo. 1838) a přeložené Ustrjalovem do rnslin (Petrohr., 1834). Srv. A. Darowski, Sam» M. (Pař., 1852). 2) M. (též Maszkiewicz) Bogaslav K a z i m i é r z, patrně příbuzný předeál.. bri dvořanem na růz. dvorech šlechtickýd i zůstavil Dyjaryjus^, počínající r. 1642 a ob- sáhující důležité zprávy o povstání Chmdiii- ckého. Vydal jej Niemcewicz (>Zbiór parnicí- ników historycz, o dawnéj Polsce«, sv. 5.). Kaflkovati, franc. masquer [maské], n* stírati se maskou čili škraboškou ; ve voje& krýti, ukrýti, zastříti: a) V taktice po- staviti voje, pluky, zástupy, děla, souvoá obvaziště a pod. za Části území, jako vyrý- šeniny, lesy a pod., nebo za předměty « I I I ■ Maskovice — Máslo. 941 něm, jako stavby, hráze a pod., tak, aby od- j udržela se slavnostní vyjíždka, houpačky a půrcera nebyly spatřeny a byly kryty proti ježdění s ledových kopců {leďanyja gory), přímé střelbě nepřátelské a aby mohly pře- i Podrobnější vypsání viz u V. Millera, Rus- kvapně vyraziti z úkrytu ; postaviti batterie { skaja M. i zap.-jevropejskij karnaval (Moskva, nebo pěchotu k palbě připravené za jiné zá- 1884) aul. Božerjanova, Kak prazdnoval stupy, které pak v pravém okamžiku ustoupí, ' i prazdnujet národ russkij RoŽděstvo Chri- aby zadní síly se dostaly k činnosti; prová- : stovo, Kreščenije, Novyj god i M-cu (Petro- děti za jmenovanými předměty krycími se- hrad, 1894). áiky k útoku, jiné pohyby a přesuny, ústup MaslJannlkovKonstantin Ivanovic, bojovných sil, aby zůstaly protivníkovi, po- národohospodář rus., byl státním úředníkem, kud možno, dlouho tajný, b) Ve hradeb- ale r. 1888 usadil se na svých statcích v rja- nictví obdati hradby, zápraží, batterie, hlav. zaňské gub. a věnoval se praktickému ho- oblehací, obyčejně vykopané a navezené i spodářství. Koncem r. 1885 založil odborný v noci, ke straně nepřátelské roštím a pod., časop. »Seljskij chozjajinc, jejž dosud redi- přesahujícím přes obé křídla (oba konce) guje. Vydal též hojně brošurek, jako: Ele- tak, aby odtamtud nebyly poznány jejich , vatory, jich konstruíccija i \yiačenije dlja Ros- přesná poloha, rozsah, rozměry a pod. Srv. syi; Déševyja krovli; Tipy ambarov atd. Dem as kovati voj. FM. \ BUlSlo jest přípravka, která se obdrží Maikovioe, ves v Čechách, hejtm. Be- I z mléčného tuku kravského tlučením, t. j. nešov, okr. Neveklov, fara a pš. Netvoříce; ! účinkem intensivního třepáni. Tuk mléčný 11 d., 120 ob. č. (1890). Ves darována před k tlučení másla používaný, t. j. smetana, r. 1205 klášteru ostrovskému. i zjednává se ustáním n. odstřeďováním mléka de MAS-IiAtrie [-tri] Louis, hrabě, histo- kravského. Tlučením nedosáhne se úplného rik franc. (♦ 1815 v Castelnaudary — f 1897 oddělení tuku od ostatních součástek mléč- v Paříži). Studoval na École des chartes ' ných, ve smetaně obsažených. Následkem do r. 1839 a stal se na ní r. 1868 professo- | toho obsahuje m. kromě součástek tukových rem diplomatiky. R. 1885 jmenován členem 'ještě vodu, bílkoviny, cukr (mléčný) a soli. akademie des inscriptions et belles-lettres. Dle přípravy kolísá množství jednotlivých Činnost jeho počíná vyzváním minist. války, i součástí v m-le řádně připraveném (nesole- by studoval vztahy Francie s Východem, ném), a to voda mezi 8 — 18Vo» sloučeniny du- Mnoho čerpal na svých cestách po Itálii, síkaté (casein) 0*4 — 0*9, látky bezdusíkaté Alžíru, po Východě a zejm. na Cypru. Hlav. (netuky) 0*3— 0-9, sloučeniny popelové 0*1 spisy jeho jsou: nedokonč. Histoire de filé až 02; ostatek jest tuk. — Při nedostateč- de Chypre souš le regne des princes de la mai- , ném vypracování m-la Tzejména voda a ca- son de Lusignan (1852—61, 3sv.); Traités de SQin) mohou býti ostatní součástky na úkor paix^ de commerce et documents divers concer- tuků značně percentuálně zvýšeny, což jest nant les relations des chrétiens avec les Ara- ' na škodu konsumentům i trvanlivosti. Čistý bes de fÁfrique septentrionale au moyen dge \ tuk máselný sestává z glyceridft kyselin mast- (1865 — 73); Tresor de chronol., d^histoire et íťe | ných pravých (kyseliny palmitové, stearové, géographie {1SS9); vydal kroniku Machautovu, j olejové) a z glyceridů kyselin mastných tě- Érnoulovu a Bernarda s příjmím le Tréso- kavých (kyseliny máselné, kopronové, kapry- rier. Vedle spolupracování o Historiens occi- \ love a kaprinové). Množství prvých tří 91 dentaux a Historiens arméniens des croisades až 927oi těchto 8 — 97o (v první skupině pře- psal hojně do čelnějších histor. listů fran- vládá palmitin a olein, ve druhé butyrin). couzských. Čisté dobré m. má obyčejně žlutou barvu, MafllJaniOA (MacjiflHHua) , obyčejně s li- chuť jeho a vůně je příjemná. V době zimní, dovýra názv. širokaja, čestnaja, u Rusů kdy dobytek se krmí pící suchou, bývá m. tolik co masopust, kterýžto název udržel bledé, téměř bílé. Při 10—20® C jest m. dosti se na Rusi toliko asi do XVI. stol. Význam ' tuhé, při 20—25° C velmi měkké a při 36® C a účel národní oslavy m-ce jest v podstatě I tekuté. M. tak, jak se obdrží po stlučení, stejný jako na Západě. Také původ těchto i nemá velké trvanlivosti, nýbrž počne se asi slavností jest pohanský, dle Sněgireva za- , za týden kaziti (žluknouti). Podstata žluk- svéceny byly původně pohan, bohu Volosu a pohnutkou jejich byla jednak pocta zesnu- lým, jednak byl to svátek nového života, svátek novomanželů, oslava nově založené rodiny. Každý den posledního téhodne před velikonočním postem má u Rusů zvláštní název: pondělí sluje vstréča (uvítání), úterý nutí spočívá v tom, že se v m-le uvolňují kyseliny mastné, z nichž právě kyselina má- sel ná prozrazuje se svým ostrým zápachem a nepříjemnou chutí. Štěpení cukru a s tím spojené uvolňování kys. mastných dlužno hledati v působení paprsků slunečních a niž- ších organismů (s vyššími teplotami žluknutí laigryši (počátky zábav), středa — lakomka rychleji kráčí ku předu). Aby bylo m. trvan- pamlsekV čtvrtek — ra\gul, perelom ívrchol livější, přidávají k němu asi 37o kuchyňské •ozjaření), pátek — téščiny večerni (tcnyniny i soli, která se hnětením se hmotou máselnou ^ečeřinky), sobota — ^{plovkiny posidélki (šve- , úplně stejnoměrně mísí. Dále se za týmže rrušiny tácky), neděle — provody, céiovaljnik, účelem máslo přepouští. Teplota m-la se frosčenyj déň (loučení). Význačným pokrmem ponenáhlu zvyšuje k hranici kolem 100^ C, > m-ci jsou bliny a ze zábav pěstovaly se , při které se pak delší dobu udržuje, čímž Iři ve pěstní zápasy {kulačnyje boji). Dosud odstraní se voda a vyloučí se jiné přimíše- n), kteří' buď ke dnu kles- ; Dřevený hřídtl volné prostupuje víko sudo "'" " "'" " PHmíSeniny ' i dubového dříví, dole rozšířeného. Přistrčí ■ ■ ■ vrtécí jednoduchý skládá se ze dvou títísi 942 niny (zejm. nou nebo na povrchu pli s povrchu se sbírají, aí se konečně dostai tekutina naprosto čirá, která se pozorné od- lejc, aby zbyly na dné nádoby usazeniny, jeí se tam vyloučily. M. tak připravené je velmi trvanlivé a zove se přepouštén ým. V ně- ktcrích krajinách přidává se před pFepou- StĚnlm niJco soli kuchyňské, čchojt však při tomto způsobu k docílení trvanlivostí není nevyhnutelně třeba. V příĚinč zdravot, dlulno vytknouti. íe m. může nékdy obsahovati mi- kroby pathogenní. Tak zejmína jsouc při- praveno z mléka krav stížených pcrlovinou (tuberkutosa hovézího dobytka), jak bylo v novĚjši době zjiStěno, chová v sobě bacilly tuberkulosní. O vyuzitkování m la v rouře zažívací bylo dokázáno, Že vstřebání tuku másclného k potravě přimíieného jest téměř úplné (98%); za okolností jinak stejných je tedy lepší nci na př. u slaniny. Falšování m-la se děje nejčastéji přísadou kuchyňské soh, použitím barviv, přísadou jiných lad- néjSích tuků, a to loje hovězího nebo tuku vepřového, nebo přimíšcnim másla margari- fého. ^V. -^^í Ittyukl. Výroba. M. stlouká se v které jsou buď stojaté (tlukaéky n. vrtě- čky) nebo hybné (otáčivé aneb houpavé či kohijavé). Tlukaéky jsou dřevěné, ple- chové nebo kameninové; vikem prostupuje i tlukadlo či moutev, jež se pohybuje rukou jež smeWnu přihazuji ke dvěma reho w anebo pákou, anebo šlapacím kolem i ien- ■ liJtám na dužinách soudku a za3ú-f5ítir tourem. Vrléčky mají buď ležatý neb sto- vyvrcuji. Ruční vrtěčkou holštýnskou Iki jatý hřídel a jsou opatřeny otvorem, jimž hodinu 15 aŽ 50/, vrtéčkou pro pohon srn' sn.elano líc nalévati a m. vyndávati. Uvnitř jový 62'/'j— 250 / smetany vyvrceti. Hvbr: soudku jest hřidclik s 2 křidly dírkovanými, éi otáčivé mase lnice s hřidelem pLt:í která se otáči^jí a smetanu k lištám při du- žinách soudl;u upevněným vrhají. Podmáslí vj-pouŠti se dolejším otvorem (obr. č. 2690.). Způsobilejší jest vrtěčkaDiirkoopova se soudkem hruškovitým, nahoře otevřeným, smaltdvanfm, zlitého železa, jenž obklopen jest pláStčm, mezi nímŽ a soudkem jest praid- ný prostor, který se při vrcení naplní v létě " c. 5698. MiMlnie* .vicioni-. studenou a v zimě teplou vodou. Slouží k stlou- káni 20— 6ti / smetany neb čerstvého mléka, spojené a s ním se otáčející jsou vcsintí'' 2 máselnic se stojatým hřídelem doporučují dřeva; otvor, jimi se smetana naplňuje. "'*■ ae dánské a holštýnské (vyobr.Č.2697.). dobfe býti uzavřen. Uvnitř jsou připctnrni buď na hHdcIi anebo na sténé soudku tlu- kadla. jímií se otářcjici se smetana odráií. Tyto otáčivé másclnice jdou při vflkéni prů- měru sudu ztéžka, pfi malém zlehka. Nej- oblíbcnéjší I houpav. máselnic jest •Victo- ři a< {víz vyobr. č. 2698.}. Kolmo postavení soudek spoíívá na čepech nebo na klikovýcti osách v íelcz. podstavci. Viko hornf skládá se ze 2 desek; vnitfni, menši, obložena jest pryicem. aby viko tésné přiléhalo, v ném pak umístěno jest sklíčko, které zjasňujic se prozrazuje, ie jest stlučeno. Soudek této má- sclnice naplňuje se pouze po '/, a otiČi se rufni klikou podle množství smetany poma- leji nebo ěerstvéji. Dle zkoušek dobýváme touto máselnici 95— 96-77o m-la v době 30 ai 40 minut. Lefeldtova houpává má- selnice, jež se zřizuje pro pohon strojový, opatřena jest uvnitř 3 křidly, a to 2 laCko- vaními a jedním dírkovaným. Touto másel- nici lze vyvrccti 15, 30, 50, 73, 100 aí 500 í. Jest výhodou, mQíc-lÍ se ve víku máselnice umístiti teploměr, jimi pozorovati lze po celou dobu vnitřní teplotu, a mQže-li se ze soudku snadno vypouStÉti mezi vrcením ohří- vaný vzduch. V novější době jsou 3 stroje, kterými se bezprostředné před lim odstře- děná smetana ihned a nepřetržitĚ zpracuje na m.; jsou to: scparátor a extractor m-la, pak tak zv. radiátor švédský. Tě- mito stroji silou odstředivou odlučuje se smetana od mléka a ihned se vyvrcuje (viz vyobr. č. 2699.), Při Lavalovč separátoru jest odstředivka mla k odstředivce smetany přišroubována, a touto vyloučená smetana stéká přímo po chladiči do máselnice, jei pomoci ústroje tloukacího smetanu rázně zpracuje a co nejrychleji vyvrtí. Tímto stro- jem lze zcela sladkou smetanu zpracovati, což vyžaduje ovšem též 2 hodin jako pFí obyčejné máselnici. Smetanu po nějakou dobu uschovávanou nebo z více nádob se- branou máme před vrcením jiŽ pro vyšetření příslušné teploty dobře promíchati a ještě před naléváním do máselnice upraviti, totií buďohřÍvati,buďschlazovati.Teplota v soudku nemá při nakyslé smetaně stou- pati výše neí o 2". pfi sladké o 3°, nejlépe jest. vrtime-li v místnosti, jejií teplo se rovná teplotě, jaká má býti v soudku. V létě, kdy se smetana určená pro vrcení více zahřívá než v zimě, jest třeba teplotu její s po- čátku o 1—2° snížiti; dále třeba pamatovati, ío při zeleném krmeni anebo pastvě m, jest měkčí, při hnětení se více maže a při niíší teplotě se roztavuje neŽ pří krmení suchou picí a bochnicemi lněnými, palmovými a j.; konečné nesmí se zapomínati na tvar a vnitřní zařízení soudku, jeí mi následkem nárazů či otřesů, kterým vydány jsou sme- tana Či mléko, vliv na zvýšeni tepla při vrceni. Při všech tvarech máselnic jest důleíito, aby množství nalévané či přitékatící smetany byli v pravém poměru ke krychlovému prostori soudku, Čim vyšší jest teplota, tím déle trvá vrcení ; čím rychleji se pohybuje tloukaci přistroj a čím stejnoměrnější jest vrcení, tim 94» spiíe a dokonaleji vytěžíme m-la. Zpracuje- me-li však smetanu příliš rychle, utrpí tím jakost m-la a v podmáslí zůstává více tuku, m, pak vyžaduje i více práce pfi hnětení. Z kyselé smetany dobýváme m, za 20—60 vteřin, ze sladké asi za 40 minut. Ze 100 *(? mléka s 3'57o tuku vyrábíme při vystáváni 35 kg a odstfeďováním průmérně 3*8 kg la. Stlučené a prané m. zpracuje se hně- dlem, skládajícím se z rovné bukové neb javorové desky, as 80 cm dlouhé a 28 cm Ši- roké, liStkami obroubené, uprostřed rýhou lou pohybuje se váleček rýhovaný. Tímto přejede se m, tolikrát, až jest zcela zbaveno podmáslí. Za hodinu lze tímto hnětidlem 10—12 kg m-la zpracovati. Pro větší mlé- kárny hodí se otáčivé hnětidl o Kotheovo a Ahlbornovo, jež se skládá z kulatého, klikou hnaného kotouče, pod nímž se záro- veň koly otáčí rýhovaný kužel, který lze zvláštním přístrojem ke kotouči více nebo méně přiblížiti. Váleček leží volně a kotouč hnětivý jest k prostředku vyvýšen tak, aby podmáslí k obrubě kotouče odtékalo, zde se v žlábku nahromadilo a odtud rourou do ná- 944 Máslo — Máslo margarínové. doby stékalo. Hnětení děje se nejvýhodněji při teple 10—15® C. Tam, kde si toho přejí konsumenti a obchodníci, aby máslo mělo stále barvu stejnoměrnou, lze upotřebiti k bar- vení neškodného výtažku šafránu a saíloru, kurkumy (rostliny zázvorovité), zvláště bar- viva orleanového a šťávy z mrkve. Z roztoků barevných bére se pravidelně V» ^^ 1 g^ ^^ 1 kg m-la aneb na 100 / 5 cm* jich přisadíme ke smetaně před vrcením. V sever. Něme- cku, v Hollandsku, v Anglii a j. se m., zvi. vývozní, solí, aby pozbylo podmáslí, po hně- tení v něm zbylého, a před zkázou se uchrá- nilo. Užívá se zcela čisté soli, jejíž zrní není ani příliš hrubé, ani příliš jemné, a dá- vají se jí dle chuti odběratelů 2— 107o. nej- více 3Vt, váhy m-la hněteného, anebo na 1 kg m-la 3—4 dg. Sůl přimísí se k m-lu zbavenému podmáslí krátkým hnětením a v kusy několika kilogr. rozkrájenému, mezi které se sůl nasype, důkladně prohněte, ne- chává se 6 — 12 hodin státi, naČež se m. opět hněte, aby zbytečná voda solná odtékala. Na to se do nádob kamenných neb dřevěných^ dříve solí dobře vytřených, ztuha vtlouká, trochu solí posype a pevně uzavře. Oblíbe- ného zevnějšku, různých obrázků i jmen do- dáváme m-lu dřevěnými kadluby, z nichž jsou pro zásilky m-la nejlepší takové, jež vytvářejí m. podlouhlé a mohou se rozklá- dati. Před upotřebením kadluby se namáčejí nejdříve v horké, pak v studené vodě; pro obchod určené m. balí se do pergameno- vého papíru, po jedné straně navlhčeného, a vkládá se do bedniček dřevěných, plecho- vých neb lepenkových. Tam, kde běží o ve- liké množství m-la, v obchod vcházející, uží- vají též zvláštního lisu. L. Zeithammer, Aáslo sluly starým pracovníkům chemi- ckým chloridy kovů (antimonu, cínu, vis- mutu, zinku), poněvadž zhruba jevily (zejména bezvodé) vzhled másla, jsouce měkké, v ten- kých vrstvách prosvítavé, často poněkud do žlutá zbarvené. Viz Antimon, Cín, Vis- mut, Zinek. Srvn. též Butyrum. OŠc. Máslo kakAOvé, bot., viz Kakao. Máslo mannheimské viz Kokosové máslo. Máslo marMrinové , máslo umělé, vyrobil první iranc. chemik Měge-Mouriěs dospěv k tomuto vynálezu po důmyslných pokusech, k nimž vládou Ludvíka Napo- leona III. byl podnícen a k nimž mu byly poskytnuty potřebné prostředky. Intence, které při tom vláda francouzská sledovala, byly v přední řadě hospodářské (aby se od- pomohlo stále rostoucímu zdražování másla), ve druhé řade, aby se opatřila pro námoř- nictvo náhražka, která by se lépe mohla kon- ' servovati než máslo přirozené. — Methoda ' výroby másla umělého od Měge-Mouričsa vynalezená jest tato: Lůj čerstvý z volů té- hož dne zabitých rozmačká se mezi dvěma válci ryhovanými, odkudž padá do nádržky vodou naplněné. Aby blány tukových buněk co možná dobře se zrušily, podrobuje Mčge-Mou- riěs tuk takto rozdrobený umělému zažívání. I čehož dosahuje tím, že do vody, do níž byl I dán rozdrcený lůj, přidává rozsekanou sliz- ni ci z ovčího žaludku a asi 0*2% kyseliny I solné, načež se vše zahřívá asi hodinu pH -40 — 50** C. — Za vlivu pepsinu (z rozseka- \ ného žaludku), kyseliny solné, vody a teploty naznačené rozpustí se blány tukových bunic tak, že se tuk snadno vyloučí na povrchn kapaniny jako žlutavá tekutina. Vrstva ta- ková se spustí, načež se do tuku takto zí- skaného přidají k vůli vyčištění 2^'o soli ku- chyňské a teplota udržuje se ještě asi po 2 hodiny při 45^ C. Pak se vyčištěný tuk vy- pustí do Železných nádob pocmovaných, které se přenesou do prostory na 22 — 25^ C tem- perované, kde zůstanou do druhého dne. roněvadž pak tuk máselný jest smíŠeninoa jednak z tuků při obyčejné teplotě tekutých (glycerid kyseliny olejové), jednak z tuků při vyšších teplotách tajících (glycerid kyse- liny palmitové a stearové), nastane při uve- dené teplotě krystallování (vyloučení) tuků při vyšší než při 25° C tajících. Pak se tuk lisuje v plátěných plachetkách při teplotě 25°C hydraulickým lisem. V plachetkách zbude hlavně stcarin, kterého se užívá ka výrobě svíček. Tuk lisováním zjednanv', kon- sistence máselné, nazývá se pak cle o mar- garin, který se ještě vypírá vodou, načti se tlačí do kadlubů. Oleomargarin má barvu slabě žlutou, v ústech se rozplývá podobné jako máslo a chutná příjemně. Oleomarv^rína lze užiti již v této způsobe k potřebě do- mácí, aneb se zpracuje na máslo umělé. Zpracování tuku na máslo provádí se dle Mčge-Mouriěsa takto: Tekutý oleomargarin smísí se v má.selnici s 12 — 20% smetany a taný přidá se ještě VioooVo uhličitanu sodnatého, I Vioo Vo vemene kravského a něco orleanového I barviva. Směs ta tluče se asi půl hodiny, ! načež po ztuhnutí tuku se lisuje mezi dvěma ' dirkovanými válci. Aby vynález Mege-Moa- ričsův prakticky se zužitkoval, sestoupila se ve Francii společnost {Societě anonyme ďaH- mentation), jíž Měge-Mouriěs výzkum sinij odevzdal a která počala s výrobou umčiéfao ' másla na veliko. Pro Ameriku a Anglii vy- mohl si Měge-Mouriěs patent. R. 1874 pro- dal svůj americký patent společnosti >United ( States Dairy Company«, kterážto svěřila pa- i tent k provádění firmě Mott. Tento odborník ' pak způsob výroby zlepšil a zjednoduš! ! Tak především vynechal Mott umele zal- I vání. Lůj přejemné rozsekaný strojem seki- I cím parou hnaným jednoduše taví v koti^ který se ohřívá vodní lázní, do m'ž se poa-, ští pára. Při tavení, jež trvá asi 2 — 3 hodiny* jest teplota 47'*C. Při tom usazuji se tuk n» ' povrchu, tkáně vezpod. Krystallisaci tukc 'provádí Mott při 2I'1'*C. Lisování děje se I v prostoře, v níž udržuje se teplota mcii ' 29*4— 32*2® C. Při zpracování oleomargaricu I na máslo umělé nepřidává také kravského I vřímene. Dobrý výsledek vynálezu Megc-Mou- riěsova v praxi měl za následek, že óetn: jiní chemikové se pokusili o výrobu umělého másla a že si dali patentovati své vynáJexy» Másloměr — Maslov. 945 jež se však z největší části neujaly. Jen jeden způsob výroby, jak se zdá, dochází v novější době velkého rozšíření a vytiskuje způsob Měge-Mouriěsův. K seznám jeho podstaty budiž připomenuto, že způsob Mége-Mou- riésův, jak vyloženo, záleží v získání tuku při nízké teplotě tajícího z loje tím způso- bem, že rozpuštěný lůj mezi 22— 25®C se krystallujr, načež se při 25* C lisuje. — Zí- skání tuku konsistence máslovité z tuků při vyšších temperaturách tajících je však možné též tak, že se přičiní k nim určité množství tuků olejovitých, jako olej olivový, sesamový a pod. Methoda, která nyní hl. v Čechách, Německu a ve Vídni se provádí, jest vlastně kombinací principu právě vyloženého s prin- cipem Mouriésovým. Olejovitá tekutina z loje získaná se nenechává totiž při 25* C kry- stallovati. Rovněž lisování děje se při vyšší teplotě. Jest patrno, že se dosáhne většího množství oleomargarinu, který má však tužší konsistenci. Tento nedostatek od- straňuje se přísadou olejů rostlinných. Přísady této užívá se pak při posledním ději výroby umělého másla, totiž tlučení. Význam zdravotní másla umělého. V otázce této dlužno míti dvě věci na zře- teli: 1. Může-li máslo umělé vzhledem k as- similačním pochodům těla máslo přirozené úplně aneb alespoň z části nahraditi; 2. ne- obsahuj e-li máslo umělé za některých okol- ností součástky, které by mohly býti zdraví lidskému na újmu.^ V příčině první dlužno vytknouti, že hodnota másla umělého vzhle- dem k využitkování v těle lidském jest o něco (avšak ne o mnoho) menší než hodnota másla kravského. V příčině druhé lze odpo- věděti, že máslo umělé skutečně za jistých okolností zdraví lidské by mohlo poškoditi. Případ takový by nastal tehdy, když by k pří- pravě jeho bylo užito loje neb sádla (v Ame- rice užívá se též sádla vepřového) ze zvířat, která byla zachvácena infekčními neb para- sitickými nemocemi (sněť slczinná, tuberku- losa, trichiny a j.). Možnost upotřebení loje ze zvířat takových jest úplné pravděpodobná, poněvadž továrny kupují surovinu svými agenty i po venkově, kde kontrola jest velmi nedostatečná, Čemuž napomáhá ještě okol- nost, že na loji samém nelze poznati tak snadno, bylo-li zvíře zdravé či nemocné. Po- něvadž pak při výrobě se neužívá celkem vyšších teplot neŽ 50* C, při kteréž mikroby a živočišní cizopasníci se nehubí, lze se do- mnívati vším právem, že máslo z takovéto suroviny upravené by mohlo býti pro člo- věka nebezpečné. Další povážlivá stránka jest, že při některých způsobech výroby ne- užívá se tuků úplně čerstvých a jakosti ne- úhonné, nýbrž i tuků v rozkladu. Dokladem toho jest zpráva zdravotní kommisse v New- Yorku, které bylo senátem new-vorským ulo- ženo prozkoumati všestranně otázku umělého másla. Tato kommisse zjistila, že skutečně v některých amerických výrobnách bylo po- užíváno surovin přímo hanebných. Aby se odstranil zápach, užívaly podlé nrmy roztoku kyselin dusičné a sírové velmi sehnané, které v tuky nechaly působiti. Kommisse tato na- vrhla, aby výroba umělého másla z marga- rinu byla prostě zakázána. Z uvedeného jest zřejmo, že výrobny oleomargarinu a másla umělého musí podléhati přísnému dozoru, ne- maji-Ii vzniknouti zdravotní závady. Záko- nem rakouským ze dne 16. led. 1896 (falšo- vání potravin; jsou k takovému dozoru opráv- něny dozorčí orgány a v jiídnotlivých pří- padech ústavy pro zkoumání potravin. Kl. KáJdomér, laktoskop, butyrometr, laktokrit neb i laktobutyrometr, na- zývá se přístroj k stanovení tučnosti mléka. Přístrojů takových vynalezeno mnoho, ale .úplné spolehlivý není žádný. Ještě nejlépe osvědčil se m. Soxhletů v, který se zakládá na tom, že roztok tuku způsobený aetherera má tím větší měrnou váhu. Čím více tuku mléko obsahuje. Tuk stanoví se areometricky a výsledek zkoušky rovná se skoro analyti- ckému rozboru. Maslov: 1) M. Stě pan Aleksějevič, národohospodář rus. (* 1793 v Moskvě — t 1879 t.), dosáhl doktorátu na moskevské universitě a nepřijav professury ani vynika- jících hodností, nabízených mu ministerstvem stát. statků, byl stálým tajemníkem císař, společnosti zemědělské v Moskvě. Zde zalo- žil ^Zemleděljčeskij žurnál < a po 50 let byl hlavním jeho redaktorem a spolupracov- níkem. Mnohé z jeho překladů odborných spisů měly svého času důležitý význam. Tak vydal překlady: Osnovanija racionaljnago selj- skago choijajstva ; O plodopereménnom cho^jaj- stvé (z Fischera) a j. Hlavní zásluhu získal si však o rus. řepařství, jež vymanil z rukou hamburských a hoUandských cukrovarníků. Jeho péčí zřízen komitét rus. cukrovarníků a M. stal se jeho předsedou, redaktorem a vydavatelem jeho publikací. Dbal též o vzdě- lání lidu a z jeho podnětu založen při spo- lečnosti ^komitét gramotnostic, aby šířil mezi lidem nábožensko-mravní zásady. Získal si zásluh též o rus. hedvábnictví i jako lidumil. 2) M. Nikolaj Dmitrijevič, spisovatel rus. (* 1833 — t 1892), sloužil ve vojsku a jest znám jako obratný vypravovatcl ze ži- vota vyšších tříd. Hlavní jeho práce jsou: Anna Alekséjevna (Astrachaň, 1866); Zatrata junych s//(Petrohr., 1877); I^jany voli (knížky »Nivy€, 1891); Drug druga ně poňali (t., 1892); Odin i:( mnogich (t., 1893) a j. 3) M. AleksějNikolajevič, spisovatel rus. (* 1853), vzdělal se v Nikolajevské aka- demii petrohrad., kde přednáší nauku o opev- ňování. Účastnil se pochodu na Chivu a války rusko-turecké r. 1877. Zprávy jeho, uveřej- ňované v »Nov. Vremenic, vyšly pifi 3. díle korrespondencí V. I. Němiroviče-Dančenka s názvem God vojny v Aíaloj A^iji, Náleží mu též kniha Zavojevanije Achal-Teke (2 vydání s materiálem pro životopis Skobeleva, Petro- hrad, 1887). U Geok-tepe řídil práce oblé- hací. Belletristické práce uveřejňoval s pseud. Běžeckij. K nejlepším náležejí hlavně jeho vojenské povídky, psané pravdivě a živě. 946 Máslovědy — Maso. O sobě vydal: Putévyje nabroski. V straně mantilji i kastaňjet (t., 1884); Vojennyje na vojně (t., 1885); Mi puti (t., 1888); Dětskaja Ijubov (t., 1889); Medvěfji ugly (t., 1892). Jeho drama Seviljskij obyvatélj (1887) a překlady Lopť de Vegy (Sobaka sa iovnika a Seti Fe- ni^X) sehrány byly na státních divadlech ruských. Některé povídky jeho přel. též do češtiny. BEáslovédy, M a s 1 o j e d y, ves v Čechách, hejtm. Král. Dvůr, okr. Jaroměř, fara a pš. Hoříněves; 56 d., 345 ob. č. (1890), Itř. šk., samota Sviby. R. 1241 připomíná se majetkem křižo vniků pruských, potom kláštera opato- vického a r. 1468 dostala se zápisně od krále Jiřího Petru Kduliricovi z Ostroměře. Maslovloe, ves v Čechách poblíž Vltavy, hejtm. a okr. Karlín, fara Vodolka, pš. Lib- šice n. Vit.; 35 d., 240 ob. č. (1890 , popluž. dvůr, myslivna a mlýn. Kníže Břetislav da- roval M. (1052) kapitole boleslavské. Albert z Podéhus, založiv oltář sv. Václava v ko- stele sv. Víta na hradě pražském, daroval M. oltáři tomuto. Máslovka viz Hrušeň. MASlovskiJ: 1) M. Aleksčj France- vič, ruský přírodozpytec (* 1831), zabýval se hlavně studiem mořské zvířeny v Osten- de. R. 1855 byl docentem zoologie na char- kóvské universitě, kdež se stal r. 1863 řád- ným profcssorem přírodních věd. Sepsal: Éinige Beobachtungen uber dat Knochengeritste der Fische Cypr inu s vimba Pall. und Cyprinus carinatus Gúldemtt. (1855); Microscopische Un- tersuchujtgen uber die Structur der Insecten- haut (1857); (Zeber den Fischembryo in den Kiemen von Anodonta (1863). O sobě vydal: I^slědovanije ryby ovsjanki (Charkov, 1854); Kurs istoriji ra'{vitija životných a Jstorija ra\' vitija po\vonočnych fivotnych i jich organov (t., 1855—66). 2) M. Dmitrij Fedorovič, rus. vojen- ský dějepisec (* 1848 — f 1894), byl profcs- sorem dějin ruského válečnictví v Petro- hradě a vydal: Katalog vojenno-učenago ar- chiva glavnago štába (Pctrohr., od r. 1886; 3 sv.) ; Katalog mosk. otdělenija archiva glav- nago štába (Moskva, od r. 1890; 4 sv.); Stra- jevaja i poleva j a služba russkich vojsk vremen imperatora Petra Velikago i imperatricy Je- lisavety (t., 1883); Russko-avstrijskij ' sojui 17SS g, (t., 1887); Materiály dlja istoriji vo- jennago iskusstva v Rossiji {{., 1889—92; 3 sv.); Sbornik vojenno-istoričeskich matěrialov. Nej- závažnější práce jeho jsou: Russkaja armija v semilětňuju vojnu (t, 1886—91; 3 sv.) a Za- piski po istoriji vojen na go iskusstva v Rossiji i683—ijg4 gg. (Petrohr., 1891—94; 2 sv.). Veškerá vydání M-kého jsou pečlivě spořá- dána a opatřena obsáhlými úvody, v nichž ukazuje na důležitost uveřejněných originálů; jest v nich sneseno hojně cenné látky i pro všeobecné ruské dějiny zvláště pro dobu Alžběty a Kateřiny II. MasSowski Ludwik, současný publi- cista polský, náležel s počátku k horlivým stoupencům liberalismu a k šiřitelům přírod- ních nauk, byl spolupracovníkem prvního po- krokového listu pol. »Kraj<, při némi vydá- val ^Bibliotéku umieJQtnoáci przyrodniaych* překládal Darwina, Tyndalla (Geph jat rod^aj ruchu; Krakov, 1873) a napsal /Vjips postepu (1872). R. 1883 založil denník »Kuryer Iwowskic. v němž domáhal se obrozeni m- liče na základě pokroku a vymanéní prostéiio lidu z područí vládnoucích třid. Tou dobos byl též stoupencem shody s Rusíny, v nicbi viděl vítanou posilu v boji o pokrok. Avšak po roce z mírného radikála stal se oteTřat hlasatel čirého obskurantismu, prohlašuic bankrot liberalismu v celé Evropě, vyluct jící vliv lidu ze všech otázek veřejného í- vota a prohlašující šlechtu a duchovenstrí za jediné zdravé činitele k obnovení síáí bez forem parlamentních. Když následksc této změny byl nucen opustiti redakci i:ss jím založeného, snažil se zdůvodniti zmčst svého stanoviska v pověstné brošuře Jjct do pr\yjaciela (Lvov, 1884). Jeho orgása stal se pak »Przegl^d<, známý svým nepfi telským stanoviskem proti našim snabin M. jediný z polských žurnalistů měl odnh. schvalovati r. 1885 kroky pruské vlády proč poznaňským Polákům jakožto živlu aoa^d^ stickému. á». MasmfLnflter , franc. Síassevau:',)ii.^ kantonu v něm. Horním Elsasku na Dolleh stan. žel. trati Sennheim-M., má 3600 obn (1895). Leží v krásném údolí vogcském, bí důležité prádelny na bavlnu, tkalcovny, ář várnu, tov. výrobu kozí a cihelny. Povsti. založením ženského kláštera (Masonis moří sterium) v VIIL stol. llaJiiiloe, bot, viz Bulliarda. MJvnik (Masnicius) Tobiáš, syn U;- Daniela, slovenského kněze a skladatele is- bož. písní (♦ ok. 1650 v Kostolné naSloTEs sku — t ok. 1700 v Háji). Vyšed z koUc-- prešovské stal se rektorem školy scn:c£t načež spravoval (do 1671) školu ilankot Za krutých pronásledování církve ti^ v Uhrách odsouzen ještě s jinými na gz-^ neapolské, odkudž prchl i žil ve vyhnaas^ v Saších a Lužici. Po utišení bouří náboie' ských vrátil se do své vlasti, byl kantclff v Blatnici, Zagových Uhrovicích a Háji. Vř dle latinských spisů napsal: Vyvolení i- vinice obnovená^ t. j. pravdivá historie, kír* církev Bo^i slovem Páně \kr\e Dr. Luten ' novena byla (Drážď., 1662); Zpráva pisma^ venského, jak se má dobře psáti, čisti a íjš nouti (Levoč, 1696). Srv. J. Jireček. >R3Í^' vét« (I., str. 17). Maso (lat. caro) dle povšechného nix^r. jsou měkké hmoty podkožní na roidii fií kostí, chrustavek, šlach, vaiŮ a pod ' v tomto smyslu shledáváme se s tímto ?«• jmem již v nejstarších spisech lékařských V přesnějším smysle nazývá se tak staíitc^^ hmota svalů, totiž čásf mimo šlachy a pc- vázky (maso libové); vědecké názvoslov: sí*" tomické však nezná tohoto terminu, rti M. po stránce fysiologicko-hyg:^' nické. Se stanoviska výžix^y bcře se po;?^ ci Maso. 947 masa často ve smysle širším než pojem ana- trichinosa, invase cysticerková (zárodky ta- toraický; čítajíc se sem nejen kosterní svaly semnic). Jest však ješté značná řada jiných příčně pruhované s tukem, vazivem, cévami : chorob na člověka nepřenosných, při nichž a čivy v nich uloženými, nýbrž i vnitřnosti:', za některých okolností (není-li choroba pří- plíce, játra, slczina, ledviny, srdce, žaludek liš rozšířena ve všech orgánech, nezpůsobila-li (drštky). Lučebné složení hovězího masa li- 1 značnou všeobecnou sešlost zvířete a nena- bového: bílkoviny 185, klihovité látky 1*5, , staly-li takové změny, které vzbuzují oškli- tuk 1, extrakt 2, popel 1*5, voda 75*57o- vost) nevylučuje se m. z požívání — aspoň Maso jiných zvířat má složení podobné; slo- části chorobou nezachvácené. Tu rozhoduje Žení některých vnitřností odchyluje se více, odborně vzdělaný zvěrolékař, ale přece ne v míře příliš značné. U nás po- 1 Úprava masa. M. možno požívati, jak žívá se hlavně m. bylinožravců domácích známo, s prospěchem i ve stavu syrovém, i divokých (zvěřina), z tlustokožců vepř (po ! ale bezpečnější a všeobecně vzato jedině hovězím mase nejvíce), z jednokopytníků káň, ' správné je požívati masa jen dobře provařc- pak mnozí ptáci, ryby; z nižších zvířat dlužno I ného nebo propečeného, ježto se vysokou uvésti ješté raky, měkkýše některé. Význam teplotou zahubí choroboplodné zárodky (bak- masa pro výživu spočívá v tom, že posky- 1 terie, trichiny, boubele tasemnic) případně tuje bílkoviny ve tvaru velmi koncentrova- v mase obsažené. Obyčejně si je člověk upra- ném, jež za normálných poměrů se v zaží- ; vuje účinkem vyšších teplot, které jednak vacim ústrojí až na nepatrný zbytek skoro i ulehčují zpracování masa zažívacím ústrojům úplně zužitkují, a pak též tuk. Ovšem jsou ' (vazivo měkne: klihorodé látky přecházejí ve bílkoviny ve formě masa poměrně drahé: klih, jenž je snadno rozpustný), jednak dá- 60 g bílk. ve formě libovJho masa stojí 60 /i, vají vznik novým aromatickým a chutným ve formě hrachu jen 8 /i a při tom ještě je | látkám. Dle způsobu, jak se teplo nechává 180 g uhlohydrátu nádavkem. Jen ve formě na m. působiti, zda pomocí vroucí vody (va- masa rybího, zejm. z mořských ryb, jsou bil- 1 ření), či hlavně pomocí suchého, horkého koviny značně lacinější. Chutnost masa zá- vzduchu teplot (pečení), či pomocí horkých visí: 1. na měkkosti a jemnosti podmíněné ! par vlastní vody (dušení), či pomocí vrou- množstvím a jakostí vaziva (mladá, tučná zví- čího tuku (smažení) a j. v., vznikají rozličné řata mají málo a jemného vaziva), 2. na t. zv- 1 takovéto aromatické a chutné látky a m. na- extraktu (zvěřina má více extraktu než m. bývá zvláštní vůně a chuti pro každý uve- zvířat domácích, odtud částečně její větší | děný způsob charakteristické. Mnoho »masa€ pikantnost). , v širším smysle slova zpracovává se dále na Konservování masa na delší doby je i jaternice, uzenice, uzenky, tučnice a pod. velmi důležitou otázkou zejména národoho- , zboží, ke kterému se používá nejrozmanitěj- .spodářskou (zužitkování levného i. asa z da- ších odpadků, což ovšem, pokud pocházejí lekých krajin pro výživu hustě obydlených odpadky ty z masa čerstvého a vůbec nezá- kulturních zemí), pak také vojenskou a j. ' vadného, je zcela vhodný způsob zužitkování. Konservování se děje: 1. chladem (m. roz- [ Ale tato povaha tohoto zboží nese právě věsí se v prostoru, jehož teplota udržuje se s sebou, že poměrně snadno může tu nesvě- asi na 2^C; chlad a oschnutí masa na po- domitý obchodník použiti i podezřelého ma- vrchu zabraňují rozmnožování mikrobů); teriálu. V tom leží právě příčina, že t. zv. 2. nasolením (přítomnost soli kuchyňské za- ' otravy masem skoro výlučně právě spadají braňuje rozmnožování mikrobů, po případě | na vrub tohoto zboží. Dále nutno uvésti je hubí, mimo to sůl odnímá masu část vody); ještě uzení, rosolování, různé způsoby t. zv. 3. sušením (mikrobům se zabraňuje rozmno- nakládání masa (zejména u ryb). Mezi pří- žování odnětím vody; m. rozkrájí se na tenko \ pravkami masovými nutno uvésti dále ještě listy, jež se pak rychle usuší a po případě t. zv. výtažek či extrakt masný (v. t.), pak rozemelou na prášek); 4. uzením (vyšší I jejž však nutno počítati mnohem spíše mezi teplotou se mikroby hubí, antiseptickými lát- pochutiny nežli mezi živiny. kami v kouři obsaženými a pak vysýcháními Falšování masa zakládá se na lestném se zabraňuje jejich rozmnožování); 5. varem prodávání masa druhu levnějšího za druh v plechových pouzdrech, v. Appertovame-; dražší (koňské za hovězí), nebo na lestném thoda. — »Antiscptické« prostředky (kysel, prodávání hmot zcela j ných za m. Tento borová, salicylová a j.) ke konservování pří- ' druhý způsob je ovšem možný vlastně jen pustny nejsou. Požívatelno je čerstvé nebo , při rozsekaném mase a zboží z něho hoto- dobře konservované m. uvedených zvířat ' veném (uzenky a pod.), do něhož podvodně zdravých. Těžší je definovati, které m. je ne- , se někdy dává místo části masa rozsekaná požívatelno. V hrubých obrysech platí zá- houska, krupice, špek a pod. ; aby se pak sada, že m. zvířat nemocných nějakou na- , přítomnost těchto jinorodých látek zakryla, kažlivou chorobou celkovou na člověka pře- barví se celá směs barvivem nějakým masové nosnou je nepožívatelno. Sem patří: sepsis I barvy ; obyčejně se k tomu používá neškod- apyaemie, maligní oedem, tetanus, uhlák, těžší ných sice barviv, ale zkrácení zboží na jakosti případy neštovic, vzteklina, ozhřivka, aktino- ' tu zůstává přece. Mimo to barví se také mykosa, všeobecná tuberkulosa (při ohrani- 1 masa méně čerstvá, aby nabyla opět svěží čené tuberkulose nutno vyloučiti jen zachvá- [ barvy, zejména opět masa sekaná. Veškeré cné části s okolími), dále parasitární invase: i takovéto barvení je zakázáno, c 948 Masočin — Masórá. Otravy masem dle nynějších názorů mo- ' Indií a dílem na stanici v Tavoji, dílem hou vznikati hlavně dvojím způsobem: 1. M. v Taungu ztrávil 24 léta. Po dvouletém po- pocházejíc od zvířete nemocného (obyčejné | bytu v Americe (1854—1856) ujal se opét tu běží o sepsis, » otravu krve <) obsahujte již missií a mimo Ičta 1865—1871 zůstal povo- původně mikroby, které mohou u člověka láni tomuto věren až do smrti. Kromě pře- způsobiti — samy nebo jejich produkty — kladů z bible do dvou karenských nářečí a po požití masa »otravu€. 2. M., pocházející několika menších karenských spisů vydal Tí- ze zvířete zdravého, může se státi až po pora- nasserim or notes on the fauna ^ flora^ mini- žení zvířete sídlem mikrobů, schopných způ- rals and nations of British Burmah and Pegu sobiti po požití takového masa otravu. Otravy (1852) a Burmah, itf people and natwal pm- masové probíhají obyčejné pod obrazem ductions (1860', kterčŽto dílo po drahná Icu Í větší počet hodin po požití masa) prudkého bylo ncjdůlcžit. zdrojem vědomostí o Barmé Latarrhu žaludku a střev, k němuž se druží a podnes nepozbylo ceny. často značná skleslost s rozmanitými příznaky MASOpust, frc. carnaval, ^i^gl- camaval n Čivovými (rozšíření zorniček, porušení akkom- cjrnival, it. carnovale n. camevale (t. j. maso modace, suchost v krku, bezhlasí). | s Bohem! mej se dobře), T\is,masljanica{^X\ Ochrana veřejná proti šíření pře- něm. Fasching, nazývá se v roce církevním nosných chorob masem spočívá v pro- 1 doba od Tří králů do popeleční středy; jest hlídce masa řádně organisované, která je nej- ' to doba svateb, plesů, zábav a bujného veseli, lépe možná centralisováním porážek: tu možno jež vrcholí zvláště v posledních třech dnech, levné prováděti soustavnou prohlídku masa ; tak zv. ostatcích, t. j. v masopustní nedéi, spolehlivými silami. Jednotlivec mimo to pondělí a úterý. Původ m-u hledají mnozi chrání so vydatně proti mikrobům a parasi- v pohanstvo, poukazujíce k římským Satuma- tům v mase sídlícím vůbec tím, že požívá liím a Luperkaliím, s nimiž má náš m. ronobo výhradně masa důkladně provařeného a pro- podobného, zfjména přestrojování se v ma- pečeného; při tom nutno míti na pamčti, že škary a provozování všelijakého ^bláznov- pronikání teploty do větších kusů masa trvá ství«. U nás o m-ě vodívají medvěda,tj. několik hodin. — Ochrana proti falšování člověka ovinutého hrLchovinou, strojivaji masa děje se nejlépe libovolnými neočeká- maškarády, na ostatky pak pochovávají vánými dohlídkami na místech výroby apak Bakchusa nebo basu, jídají koblihy a jj vyšetřováním odebraných vzorku zboží ho- šišky a zakončují m. tancem. Mnohem aká- tového. Dr. Stan. Rulička. zaleji a bujněji slavívá se m. čili karneval lEasodin viz Masečín. i v Itálii a Francii, kdež na ulicích a námé- Masojed: 1) M., bot., viz Fistulina. — | stích prohánějí se v divoké vřavě maškary, 2) M., zool., viz Ťuhýk. házejíce po obecenstvu confetti (původné Masojedy, ves v Čechách, hejtm. a okr. cukrové, nyní však sádrové) a tropíce kralo- Čes. Brod, fara Hrade šín, pš. Škvorec; 35 d ,' chvíli nejrozmanitější. Ve Francii vozívá 254 ob. č. (1890). cech řeznický v masopustní neděli po u.icich Masojidek, zool., viz Ťuhýk. tučného vola (boeuf gros) s pozlacenýnia Masollno da Panioale [mazo- -kale], ma- rohama, ověnčeného pestrými fábory ve shv- líř ital, (♦ 1384 ve Florencii — f kol. 1440 t.). nostním průvodu na porážku. Pochopitt Ino. R. 1423 přijat do malířského cechu ve Flo- že přísní mravokárci proti rozpustilým ú- rencii; po r. 1426 povolal ho Pippo Spáno bávám masopustním často horlívali. Sror do Uher, ale z prací jeho nic se nám tu ne- Zíbrt, Staročeské výroční obyčeje, str. 17 a si dochovalo. Nejjistěji lze přičísti M-vi fresky Masórá čili masóreth (hebr.), tradice, v chrámě v Castíglionc ďOlona (Lombardie), znamená speciálně podání o psaném texte bi- jež zobrazují Život F. Marie, legendu o sv. blickém, pak soubor kriticko-cxegetickýd: Vavřinci a Siépánu, fivot sv. Jana Křtitele a poznámek a pravidel ke správnému čteni jeho evangelistů. První z nich vznikl kol. r. 1425, Týkáse jednak textu konsonantického, jednak ostatní po 10 letech, a možno pozorovati na vokalisování a akcentování. V prvním smén nich zřejmý krok k realističtějšímu nazírání, luští hlavně pochyby o správnosti přijatého jež charakterisuje činnost M-vu (srv. Itálie, čtení, označené zvláštními znaménky nadné- str. 911). O výzdobě kaple Brancacciů pra- kttrými slovy (zvláště v Pentatcuchu) nctio coval s Masacciem. Vasari přičítá mu na začátku a na konci některých veršův, a 3 fresky: Kákání sv. Petra; Uióraveni chro- poučuje o slovech, jež se čtou a nepíší neb mého 2i Vikřišeni Tabity. O autorovi fresek která se čtou jinak, nežli se píŠí (^* re »čteno<. u sv. Klimenta v Římě není shody. Srovn. k'thib »psáno«, při čemž ve většině ruko- Masaccio. pisů souhlásky čteného slova kladeny na lEaion [měznj, m. v hrab. Cerro Gordo okraj, samohlásky pod slovo v texte a toto v severoamer. státě lowa; 4007 ob. (1890). označováno kroužkem [c/rce//ii5mťi*sorřřAiW]. Mason ímězn] Francis, missionář amer. častěji se vyskytující slova nechávána pak (* 1799 v Yorku — f 1874 v Ranguně), vy- vůbec bez poznámky, q'ré perpetuum). Ve učil se pův. obuvnictví, ale vedle toho vzdě- druhém směru zaznamenává rozdíly v ozna- lával se a r. 1818 odebral se do Spoj. Obcí cení samohlásek a přízvuků mezi školou ba- sev.-amer., kdež r. 1827 stal se baptistickým bylónskou a palestinskou. K ochraně tcxta kazatelem. Od r. 1829 byl činným na mis- dbali též masortti (ba*«lé haramasóreth) bc- siích. K. 1830 vydal se do Mulmeinu v Zadní dlivě o počítání odstavců, veršů, slov, ba Masožravé rostliny — Maspero. 949 i písmen, sestavovali parallely slov lišících se jedinou hláskou a pod. Dle rozsahu roze- znává se m. parva, stručné glossy na okraji textu, a m. magna, obSírněji a souvisle zpracovaný apparát kritický. řC nim přistu- puje m. finalis, jakýsi masoretický slovník. Původem sáhá m. do časův Esrových, hor- livě pěstována v obou posl. stoletích př. Kr. a v době Mišny (učenci Nakkai a Hamnuna), rozkvět její ztělesňují vůdce školv babylón- ské Ben Naftali a hlava směru palestinského Ben AŠer (X. stol.) v Tiberiadě, předním to sídle hnutí masoretského. Část m-ry obsažena již v Maséchet sófertm (VII. stol.)» skoro celá m. v díle Ochla v • ochla (XII. stol.), znovu na- lezeném J. Derembourgem v národní knihovně pařížské a vydaném Frensdorffem (Hannover, 1864). Stoletím XVI. začíná obrod studia raasorétického. Jakob ben Chajim z Tunisu uvádí v pořádek sbírku pro vydání bible Dan. Bomberga (Benátky, 1625), kterou oti- skuje Buxtorf ve svém vydání z r. 1627. Týž vydává úvod do m-ry pod názvem Ti- ber i as (1620). — Nejúplnější sbírku vydal v naší době Ginsburg, The Massorah com- piled from manuscripts (Lond., 1880—1885; 3 sv.). — Srv. Elias Levita, Masoret hamma- soreth (přel. C. E. Meyer; Halle, 1772); Kue- nen, Les origines du texte masorétique (Pař., 1875); Frensdorff, Massora magna I. (Hannov., 1876); Berliner, Die Massora zum Targum Onk. (Lips., 1877); S. Baer a H. L. Straek, Die Dikduke &a-t^amim des Ahron ben Mo- scheh ben Ascher u. andere alte gramm.-mas- sor. Lehrstucke řLips., 1879); Biau, Massor. Untersuchungen (Štrasb., 1891); Bacher, Die Massora (Trevir, 1892). -q. Masožravé rostliny, též hmyzožravé. Některé vyšší rostliny zelené, chlorofyllem opatřené, nespokojují se s pouhou anorga- nickou stravou, která by jim k výživě jinak úplně postačila, nýbrž mohou, kdekoli příle- žitost k tomu se jim udá, vyživovati se též hotovými již látkami ústroj nými. Jsou to rost- liny tak zv. m. čili hmyzožravé, mající zvláštní ústroje zařízené k lapání drobných živočichů, zvláště hmyzu. Účelem tohoto zařízení jest zmocniti se ztravitelných dusíkatých, hlavně masitých součástek lapeného zvířete i po- užiti jich k výživě. Nejznámější z m-vých jest rosnatka (Drosera, v. t.), jejíž listy na hořejší straně nesou četné odstávající stop- katé žlázky, vylučující na konci kapku lep- kavé tekutiny. Drobnější hmyz, který přilétne, uvízne na žlázkách, i nastane pak podrážděni, jehož výsledek jest ten, že nejprve bližší a pak postupem i vzdálenější žlaznaté chlupy nad hmyzem se skloní, k němu se pevně přitisknou a tělo jeho lepkavou vyloučeninou obalí. Současně hořejší plocha listu se po- někud vpoulí, t. j. miskovitě prohloubí, čímž nastane ještě dokonalejší obemknutí vězně. Lepkavé listy, plné drobných žlázek, na něž drobný hmyz se přichycuje, má také tučnice (^Pinguicula). Podrážděním takto způsobeným kraje listův nad zajatcem se ohrnují a zame- zují, aby se z léčky vyprostil. Mucholapka (Dionaea, v. t ) a Aldrovanda vesiculosa mají listy k chytání hmyzu jinak zařízené, t. j. obé půlky čepele mechanickým podrážděním (na př. dotknutím se štětinových tří chloupků stojících na hořejší straně každé z půlek li- stových u mucholapky) mžikem se sklopí a hořejšími plochami k sobě přiloží, čímž hmyz chytá se jako do nějaké lapačky. Když to se stalo, počnou teprve drobounké žlázky na hořejší ploše listu rozestavené zažívací šťávu vylučovati. U Nepenthes a Sarracenia tvoří listy zvláštní konévkovité neb vakovité nádržky s vyloučenou vodou na dně. Ná- držky zařízeny jsou tak, aby hmyz, hledající při okraji jejich medovou šťávu (prýštící ze zvláštních tam rozestavených žlázek), spadl do hlubiny nádržky a v tekutině se utopil. Po usmrcení hmyzu u všech m-vých r-in počíná teprv činnost trávicí čili trávení {dt- gestioftf Verdauung), při níž působí po- dobná látka, jaká se nalézá na šťávě žalu- dečné, t. zv. pepsin. Nezdráždéné chloupky rosnatky nemají pepsinu v kapkách konečnou žlázku obalujících; ten se vylučuje teprv po zdráždění ^polu s kyselinami ústroj nými, jeŽ podporují trávení, ba teprv umožňují. Masité (bílkovinné) části hmyzu při tom mění se v rozpustný a snadno prolínající pepton. Tento vstřebává se žlázkami rosnatky a slouží k výživě rostliny. Darwin ukázal, že exem- pláře masitou stravou krmené statněji rostly, hojněji květy nasazovaly a více semen méíy než rostliny' odkázané na stravu výhradné minerální. Také u tučnice a mucholapky vy- lučuje se pepsin a kyseliny teprve po na- stalém podráždění, jenže zde také větší čásť moku anebo všechen (u mucholapky} vylévá se teprve s těmito látkami z drobných žlá- zek na hořejší straně listu. Žlázky m-vých vylučují pepsin i kyseliny obyčejně, jen kdyí byly chemicky podrážděny, na př. když z chy- ceného hmyzu nějaké látky do vůkolí uni- kající se žlázkami ve styk přišly. Dotyk s pev- nými tělesy, jakkoli stačí k tomu. aby obě chlopně čepele listové mucholapky se se- vřely neb aby okraj listu od tučnice se ohrnul, nestačí k sekreci zažívacích látek. Jenom u Drosery způsobují dotek i chemické látky pohyb a zároveň sekreci pepsinu. Kdežto však ztravitelná tělesa u rosnatky, tučnice i mucholapky potud v zajetí zůstávají, po- kud nebylo ztrávení dokonáno, zrnka písku aneb jiné chemicky neúčinné látky pevné záhy přestávají účinkovati a listy se opět rozevřou. Vůbec působí mechanické dráždéni slaběji nežli chemické, kdež často minimální množství látky způsobuje již ohýbání chloupků rosnatky atd. U Nepenthes a Sarracenie te- kutina listových nádržek obsahuje pepsin dávno dříve, nežli hmyz nějaký do vnitř padl. Ič. Maspero Gaston Camille Charles, egyptolog a staroorientalistický historik fran- couzský (♦ 23. čna 1846 v Paříži z rodičů původu italského). Již ve 14. roce oddal se studiu hieroglyfů, v němž pokračoval, vstou- piv na pařížskou École normále supérieure 950 Maspiter — Massa. Současně vzdělal se M. důkladně v jdLzycich \ égYptienue, 1887 |do němč. přel. Steindorffj; klassických, staro- i novosemitských a ve ! Catalogue du musée égyptien de Marseille, světových jazycích moderních, zahloubal se 1889; Lectures historiques, 1S90). R. 1883vrá- i do studia jazykův a hieroglyfův amerických ; til se M. do PaHŽe a oddal se opět profes- a r. 1867 vydal k popudu Mariettovu prvý suře v CoUěge de France, při čeml konal svůj spis o nápisích Ramsa II. (»Rev. arch.<, j přípravy k největšímu svému dílu Histoire 1867), který vzbudil pozornost obecnou. Té- ancienne des peuples de T Orient classique (Pa- hož roku vykonal M. za linguistickým badá- říž, 1894—1900, 3 díly), kteréž jest spolu nej- ním o amerických nářečích quichua, aymara, větším spisem o dějinách staroorientálských, guarani a chiliduga i velikou cestu po Jižní vynikajíc spisovatelovým samostatným názo- Americe. Rychle za sebou následovaly M-ovy rem, obdivuhodnou sečtělostí a četnými vér- práce: Lhymne au Nil des papyrus du Bri- nýnii facsimily. R. 1890 přejal M. opět úřad tish Museum (1868); Une enquéte judiciaire gencr. ředitele výkopův a starožitnosti. Psk. a Thebet au temps de ia XXe dynastie {y^t^). Maspiter, mvth., viz Mars. R. 1869 stal se M. repetitorem jazyka a staro- Masquelier f-skelié] Louis Joseph, řc- žitností egyptských na École des hautes čený Starší, ryjec franc. (* 1741 v Cysoingu études, načež uveřejnil důležitou grammati- — f 1811 v Paříži), vynikl zejména v krajinách. ckou práci (Des formesí de la conjugaison en S učitelem Le-Basem ryl krajiny RuysdaéloTy, égyptien ancien, en démotique et en copte s N(*em krajiny švýcarské dle de la-Bordca (1871 v >Bibliothěque de TÉ. d. haut. Ét.*). (216 rytin ve fol.), samostatně podle Verneta. Dissertační prací jest prvé dílo jeho histo- Lemayc a j. Rytiny pro sbírku Galeňe de ricko kritické De Carchemis oppidi šitu et , Florence (dle Albaniho, Bronzina, Caravaiggia, historia antiquissima a Du genre épistolaire L. Giordana a j.) jsou nejlepší jeho práce. chei les anciens Égyptiens (obé 1873). Když Pro sbírku tu pracoval též jeho syn a 2ák úmrtím E. dc Rouge r. 1873 uprázdnila se Claude Louis M. (1781—1852). Jich při- stolice egyptologie na pařížském Collěgc de buzný Nicol. Frang. Jos. M. (1760—1809; France, povolán na ni M. teprve 27lftý, tak sluje Mladší. že ministr váhal ztvrditi volbu. V novém Masráta, Mi srátá, město v Tripolisu při svém úřadě oddal se M. horlivě badání zálive Syrtském blíže mysu t. jm., kdysi ob- o skloňování a o náměstkách egyptských, chodem s Benátkami slavné, východišté ka- ale vedle toho věnoval se cele i studiu assy- ravan do Fezánu a do nitra Afriky. Obyva- riologic, které tehdy počalo právě rozkvétati, telstvo živí se výrobou koberců a pokrývek Již r. 1875 vydal M. L histoire ancienne des ' z kozí a velbloudí srsti. peuples de VOrient, prvý to soustavný spis Masfl.: 1) M., zeměpisný zkratek zastat o dějinách staroorientálských, který do r. 1892 Massachusetts v sev.-amer. Spojeních došel paterého vydání a R. Pietschmannem Obcích. — 2) M., botanický zkratek, jimi (1877) přeložen byl i do němčiny; později označuje se ital. botanik Abramo Barto- vydán i anglicky a chorvatsky. Přípravou : lomme o Massa I ongo (* 1824 v Tregnagu k tomuto spisu byla četná egyptologická po- u Verony — f 1860 ve Veroně); byl profts- jednání, vydaná v M-vč sborníku Mélanges | sorem ve Veroně a zabýval se hlavné sta- ď archeologie égyptienne (1871—78) a v po- diem lišejníků a předvěkých rostlin, kračování jeho Recueil de travaux relatifs Massa: 1) M., hl. m. italské prov. Massv á la philologie et archeologie égyptiennes et Carrary na sev. od Pisy, stanice trati Panna- assyriennes, pak v »Revue archéologique*, Pisa, nedaleko zálivu janovského, na ř. Fn- v »Zcitschrift fúr aegypt. Sprache«, v >Rc- C[idu, v příjemném podnebí a půvabné po- vue critique*, v »Proceedings of thc Society loze, má 25.300 ob. (1896), jest sídlo biskup- for Biblical Archaeology« a v ^Institute Vic- ské a praefektury, s kastellem nyní véznid. toria«. Když založena byla v Káhiře Écolc malířská a sochařská akademie. Znamenitý frangaise du Caire, jmenován r. 1880 M. je- obchod zvi. s bílým mramorem z blíikýcíi jím ředitelem, po smrti Mariettovč pak stal lomů, olejem, ovocem, hedvábím atd. se r. 1881 generálním ředitelem výkopův a ' 2) M., ostrov v holland. souostroví Ban: starožitností. V obojím úřadě rozvinul M. (v. t.). činnost všestrannou a zdarem provázenou, ' Massa (lat.), hmota, podstata; spousta ano z École frangaise stal se péčí jeho prvý neb hromada něčeho. M. neb podstata seminář staroorientalistický, v němž přemnozí konkursní viz Konkurs, str. 713. mladí učenci osvojili si odborné své vzdělání. M. ve voj. taktice sražené seŠ i kováni OriTáncm vědeckým tohoto ústavu je sbírka , aby zástup zaujal místo pokud možno mak. Mission archéolo»ique du Caire, vydávaná za ; Tvořívala se dříve z celých praporů, jejidii patronance vlády francouzské. M. obrátil setniny stály v rozvinutém šiku na poabé zření i k zachování předních staroegyptských 3 kroky za sebou. Nyní, poněvadž teoto památek dotud zachovaných i k soustavnému útvar byl příliš těžkopádným a nehybnýa zkoumání, sám pak publikoval hojné důležité tvoří se m. v každé setniné, jejíž čety vrcx- spisy (Contes populaires de fhgypte ancienne, i vinutém šiku stojí na 3 kroky za sebo» 1884; Guide du visiteur au musée de Boulaq, ! Prapor, jehož setniny stojí v takovém átvarn 1884; Irois années de fouilles, Les momies vedle sebe na 3 kroky intervallu, se nadiás royales de l^cir-el-Bahari, Les pyramides de včářemassové. Hustý tento sesikdofo- Saqqarah [vše v »Miss. arch.«|, Archeologie \\cn pouze mimo dosah nepřátelské palby ^ Massacre — Massachusetts. 951 na bitvišti tedy toliko za krycím pahrbkem I Sound. Povrch státu jest celkem rovina nebo za podobným předmětem v postaveni | dosahující asi 250 m, s několika nízkými zálohovém a vyčkávacím. FM. hřbety, táhnoucími se od s. k j., jež nabý- MassAOre [masakr], frc, pobití, póru- vají jen na z. horského charakteru. Tu sou* bání, po vraž dění, krveprolití. — Mas- běžné táhnou se k jihu výběžky pohoří Grecn sakrovati, pobiti, porubati, povražditi,' Mountains, hřbety Taconický a Hoosacký, rozsekati. FM, jež od sebe dělí úzké údolí řeky Housato- Massa • Oarrara [- karára], ital. provin- nicu. Tu dostupuje Greylock Mount výše cie v Toskánsku, utvořená ze starých prov. 1100 m a Washington Mount 955 m. Vých. Garfagnany a Massy ve vév. Modenském a vypíná se nízká hornatina (Tom Mount 303 m), Lunigianyve vév. Parmském. Na j. dotýká kterou proráží řeka Connccticut. V pahorka- se jí prov. Lucca a moře Středozemní, na . tině Bluc Hills aŽ k Bostonu se táhnoucí má z. prov. janovská, na s. parmská a reggijská, Wachusett Mount 914 m. —- Složením geo- na v. modenská; má 1780 km^ s 183 200 ob. logickým náleží největší čásť plochy for- (1896). Rozdělena jest na 3 circond.: Castel- mači archaické, k jejíž žule a rule na jv. nuovo di Garfagnana, M. e C. a Pontremoli, přímo se pojí alluviální násypy pobřežní, s 35 obcemi. Jest velmi hornatá jmenovitě spojující Cape Cod s pevninou. Na jz. od v severní své části; svlažována ř. Magrou a Bostonu táhnou se v šířce 15 — 20 fcm palaeo* Serchiem. V jižní části daří se hojně obilí, zoické vrstvy až do Rhode-Islandu. Údolí víno, oliva, konopé; čilé htdvábnictví; v sev. Connecticutu vykazuje triasové pískovce, chov dobytka a hlavně lámání a zpracování Doba ledová zanechala velmi značné stopy, mramoru. Hl. m. jest Massa (v. t. 1). Býv. Hlavní řekou státu jest Connecticut pro vév. M. e C. patřilo dlouho k Lucce, od čluny uměle splavněný, jenž jím protéká od r. 1434 rodu Malaspina. R. 1790 panovala tu s. k j.; stejným směrem teče Housatonic Marie Terezie, provdaná za rak. arcivévodu na z. a Blackstone na v. Severovýchod pro- Ferdinanda. R 1796 bylo vév. obsazeno Fran- téká nedaleko hranic z New-Hampshiru při- couzi. Tcprv r. 1814 vrátila se Marie Terezie těkající Merrimac a tvoří při svém ústí pří- k vládě, po ní pak nastoupil r. 1829 její syn stav newburyportský. Jezera velmi četná, roz- František IV., vév. modenský. Od té doby sáhem nepatrná, jsou z části původu ledov- patřila Massa k vév. Modenskému, až r. 1860 cového, z části jen rozšířením toku řek. — připojena ke král. Italskému a s jinými částmi Podnebí M-u podléhá mnoho vlivu polár- Parmy a Modeny na záp. svahu Apennin le- ního proudu, kttrý tu k j. podle pobřeží po- žícímj utvořila nyn, provincii. stupujc a proud golfový již j. Code Capu MassaAra [-áfra], město v ital. provincii , odvrací směrem sv. od pobřeží amerického. Lecce (jižní Itálie), 18 km sev. -záp. od Ta- Zimy jsou velmi tuhé a trvají dlouho do renta, stanice trati Bari-Tarent, má 10.149 ob. jara, řeky jsou dva až tři měsíce zamrzlé. Pěstování olivy, vína a ovoce. Prům. střed, teplota roku jest 10*3^ C (leden Massag^e viz Massáž. — 37®, červenec -(- 21-9'*); extrémy jsou velmi Massag^eti, kočovnický národ starověký, značné, v Bostonu v zimě až 22*2^ v létě bydlivší na stepích sev. jez. Aralského a řeky 36*7° s denní variaci 22^ Léto jest zdraví Jaxartu (Syr-Darje). Dle Hérodota byl to ná- lidskému nepříznivé pro velikou střídavost rod divoký a bojovný. Uctívali slunce a při- temperatury. Průměrné naprší v Bostonu do nášeli mu koňské žertvy. Ženy měli společné, roka 1358 mm. Přes 20^0 půdy pokryto jest starce zabíjeli. Země jejich byla bohatá na lesy listnatými a jehličnatými. R. 1890 bylo zlato a měď. Kyros válčil r. 530 s jejich krá- 2,238.943 ob. (1750: 200.000 ob.; 1880: 422.843 lovnou Tomyris a nalezl prý v boji s ní smrť ob.; 1860: 1,231.066 ob.), 1,087.709 muŽů a • pravděpodobnější však je jmá zpráva o smrti 1,151.234 žen, 23.570 barevných, 657.137 v ci- Kyrově; srv. Kyros). V pozdějším staro- zině narozených a 145 Indiánů. Lidnatost věku M. se jen velmi zřídka připomínají. Byl ; prům. jest 104 obyv. na 1 km^, největší po to, jak se podobá, národ plemene mongol- i distriktu Columbii a Rhode-Islandu; 10 měst ského, náležející ke kmeni turanskému ^ má nad 40.000 ob. Dle odhadu z r. 1893 Kasflaohusetts [mesečúzits], úř. skratka bylo celkem 2'/, milí. obyv. — Školství Mass., stát z 13 původních v severoamer. i massachusettské má v Americe výbornou po- Spojených Obcí, patřící ke skupině Nové , věsL R. 1890 bylo 7147 veřejných a 511 sou- Anglie," mezi 41<> 15' až 42® 53' s. š. a 69*55' až \ kromých škol elementárních, 70 středních a 73*32' z. d., hraničí na s. se státy Vermon- 13 vysokých učilišť. Na element, školy bylo tem a New-Hampshirem, na v. s Atlantským r. 1893 nákladu 48,319.536 fr., r. 1895 313.693 okcánem, na j. s Rhode-Islandem a Connecti- dětí navštěvovalo školy elementární, 27.053 cutem, na z. se státem New- Yorským, má žáci Školy střední a 4556 posluchačů školy i s ostrovy 21.540 km^. Pobřeží bohatě roz- vysoké. Z vys. škol vynikají: Boston Um- členěné, ploché a písčité má 450 km délky, versity s fakultou hospodářskou v Amherstu mezi zálivy vyniká Massachusettský s výbor- (1898—99: 1376 posl.); Harvard university ným přístavem bostonským. Na jv. vybíhá v Cambrid^ei (411 učit a 3901 posl.), M. in- do moře srpovitý poloostrov Cape Cod a stitute of technology v Bostone (1897—98: uzavírá na s. zátoku Cape Cod Bai, na jihu 1171 posl.), kolleje v Amherstu (380 posl.) a se sdruženými ostrovy Martha's Vineyard a ve Williamstownu (385 posl.), theol. ústavy Nantucket tvoří Buzzard Bai a Nantucket v Andoveru, Cambridgei a Newtonu. — Ca- 952 Massai — Massaja. s opisů vychází 657. Katolický arcibiskup sídlí v Bostone, suflfragáni jeho v Bostone a ve Springfieldé, biskup protest, v Bostone. — Ze státní ch ústavů připomínáme 5 ústavů pro choromyslné, 1 pro slepé, 1 pro hlucho- němé, 3 káznice a 2 trestnice. — Prostřední jakost půdy vzdélávatclné a nepříznivé podnebí nezabránily značný rozkvět země- dělství, v němž M. může se měřiti s nejpřed- nějšími státy sev.-amer. R. 1890 mělo 34.374 řarm 1,199.313 ha, počet slabší nežli v r. 1880 vysvětlitelný jest obrovským vzrůstem prů- myslu a vystěhovalectvím na západ. R. 1896 vytěženo: 1*02 milí. hl bramborů, 0*63 milí. hl kukuřice, 0*18 milí. hl ovsa a 0*6 milí. t sena. Roku 1894 sklizeno 1,587.339 kg tabáku na 960 ha, javorového cukru v 1. 1892—94 vy- robeno 50.164 kg. R. 1890 bylo v M-u 63.700 koní a mulů, 261.100 k. hov. dobytka, 63.256 prasat a 50.618 ovcí, jež daly 137.753 kg vlny. — Kybářství má velmi značný význam. Velry- bářství provozují výhradně města New Bed- ford, Provin četo vírn, Edgartown a Boston; r. 1889 se 70 loďmi 14.807 ř, s 1910 muži posádky ukořistěno tuku a kostic celkem za 988.487 doll. Pobřežním rybářstvím zaměst- nává se přes 20.000 osob s 1052 lodicemi a 6749 čluny. Ústřic vyloveno r. 1890 za 257.587 doll., korýšů za 173.386, tresek, ma- krel a j. za 5,242.064 doll. — Železářský průmysl značné důležitosti má základ v pro- dukci výborného haematitu v distr. salisbu- ryském, jež r. 1895 obnášela 39.768 t v ceně 480.185 ír. Bassin anthracitový společný s Rhode Islandem r. 1891 vydal 454 t. — Lomy žulové v letech 1890—95 vynesly 64,242.155 fr., vápencové 4,217.440 fr., hlína hrnčířská 11,107.950 fr. r. 1895 a barevné hlinky v 1. 1889—92 32.805 fr. — Průmy- slem vyniká M. nade všechny ostatní státy severoamerické. Roku 1895 obnášel kapitál 1879,375.850 fr., počet zaměstnaných 313.902 a produkce 2558,986.975 fr. R. 1890 vyrobilo 187 továren na zpracování bavlny pomocí 76.213 dělníků na 5,824.518 vřetenech a na 133.227 stavech zboží za 100,202.882 doll., 336 továren na zpracování vlny se 43.038 dělníky na 780.774 vřetenech, 16.354 stavech a 3360 plet. strojích zboží za 72,681.408 doll., rovněž značného významu požívá výroba obuvi, kovolijectví, výroba strojů, oděvni- ctví, chemický průmysl, papírnictví, jirchář- ství, železářství a barvířství. R. 1893 bylo 3413 železnic. R. 1891 měl stát 2011 lodí s 435.969 ř. R. 1896 obchod pomořský do- sáhl ceny 837,285.525 fr. (329,954.475 milí. přívoz a 507,331.050 fr. vývoz); připlulo 2088 lodí o 1,843.134 ř, odplulo 2032 1. o 1,614.629 ř. Stát dělí se na 14 hrabství, hl. město je Boston. Dle ústavy z r. 1780, zrevidované r. 1821, volí se guvernér, viceguvernér a všichni úředníci každoročně absolutní ma- joritou hlasů. Zákonodárnou moc tvoří 40členný senát a komora repraesentantů o 240 členech na 1 rok volených. Do kon- gressu odesílá M. 2 senátory a 13 reprae- sentantů a má při volbě praesidenta 15 hlasů. Nejnižší soudní instancí jsou smírci soudy, dále jest 14 soudů hrabskýcb, vrchsi soud a nejvyšší soudní dvůr. Všichni soud- cové jsou jmenováni guvernérem. Příjmů státních roku 1890 bylo 10,008.124, vydáni 10,091.521, státního dluhu 7,267.349, hrabstvi 4,051.830 a obcí 70,230.848 doll. Milice oá 406 důstojníků a 6042 mužů. Dějiny. M. má jméno po kmenu abenaidj> ském. Objeven r. 1495 Janem Cabotem. R.1620 založena puritány pronásledovanými osada Plymouth na půdě massachuscttské, jei žils v dobré shodě s Indiány. Brzy založili polí- táni též jiné osady, mezi nimi Boston, a r.l629 M. vyzdvižen za provincii a úřady sídlily v Plymouthu a v Bostone. Stálé utlařofán: se strany koruny přimělo kolonii k povstaň: r. 1689, počátku to vlastně stoletého boje n svobodu. R. 1692 obě kolonie spojeny v jedou, jež čítala tehdy 72 osady s 47.000 objfýatdi R. 1774 zasedal v Bostone provinciální koc- gress, r. 1776 opuštěn Angličany, otroctví zre- seno r. 1780 a 6. února 1788 přijata ústara Spoj. Obcí. R. 1820 Maine jako zvláštní stá: oddělen. Znamenité účastenství měl Ai n válce za svobodu otroků, postaviv na zam i na moři 159.165 mužů do boje. — Srr Austin, History of M. (Boston, 1876); Hale. Story of M. (t., 1892); C. F. Adams, Three episodes in M. histoiý (t., 1892, 2 sv.). dL Massai viz Masájové. Massaja Lorenzo Guglielmo, cesto- vatel ital. (♦ 1809 v Piově v Montferratě- t 1889 v Neapoli), nabyl prvního vzdéláL ▼ Asti, vstoupil r. 1825 do řádu kapuds- ského a dokonal pak v Turíně studia theo- logická, při čemž však též horlivě se zabý- val přírodními vědami a lékařstvím. Kdyi pak r. 1846 zřízena italská missie v jíl m- beši a papežem Řehořem XVI. vznesena na řád kapucínský, ustanoven M. jejím vikářn a téhož roku jmenován biskupem cassijskýo- Z první výpravy do Habeše, kde pronikl dc Agamienu, musil se r. 1847 vrátiti do AdesL nicméně v přestrojení na novo vnikl do lear a dostal se až do Gondaru a Godžamo. Po- byv r. 1860—51 v Evropě vydal se r. 18S: přes Palestinu a Egypt na novo do Afriky Z Chartúma bral se podél Modrého Nilu pfó Rozejres, Famaku, Fazogl do Fadasí, aIeo^ moha se dostati do Habeše obrátil se pře Gedaref a Matammu do Galabatu. Po Dovéc marném pokusu vnikl konečné přes Gudabie Gondar a Ifag do Godžamu a do území ga^ ského (1852), kdež zřídil si missijní stanic prozkoumal na menších výpravách okoii krajiny, r. 1858 pronikl do Énaree a Ghcn a t. r. stihl do Bongy v Kafé. R. 1861 br. odtud vypuzen a nemoha dlouho od šojskél^ krále Menileka dosíci povolení, aby jeho ůit mim na své působiště se dostal, odebral st do Evropy, kdež vydal Lectiones gramK^- cales pro missionaríis, qui addiscere volunt 0^- guam amaricam seu vulgarem Ahyssiniat. ^ non linguam oromonicam seu populorum Gii>< nuncupatorum (Paříž, 1867), dílo velmi diV žité pro národopis i jazykozpyt severovýcb Massakrovati — Massáž. 953 Afriky, jakkoli větší díl sebraného materiálu cestou přišel na zmar. Roku 1868 vydal se z Tádžury Danákilskem opět do Šoe, ale když Menilek šojský byl od Habešanů pře- možen, musil missionářům zakázati pobyt v zemi, načež M. za velikých svízelů přes Gondar a Taku do Suákinu se navrátil a odtud přes Egypt, Palestinu, Smyrnu a Caři- hrad do Říma přibyl. Tam jmenován byl ře- ditelem > Propadán dyc a ozdoben purpurem kardinálským. V Římě napsal pak hlavní své dílo / miei trentacinque anni di missione neW alta Etiopia (Řím a Milán, 1886—95), náleže- jící k nejdůležitějším zdrojům vědomostí o Ha- beši. Z něho vydán také populární výtah In Abyssinia e fra i Galia (t, 1895). Massakrovati viz Massacrc. Massalia, planetoida objevená 19. září 1852 de Gasparisem v Neapoli. Střední jas- nost v opposici 9*2, průměr 121 km, ozna- čení /J7). Gs. Massalia, řecký název Marseille (v. t.). Massalijuil (té,ž messaliáni, eufemité, eucheté, lampetiáni), členové nábožen- ských společností, které ve IV. a V. stol. po Kr. vyskytly se v Malé Asii, v Sýrii a v Ar- ménii a vyznačovaly se blouznivou zbožností a chorobnou náklonností k mystice a askési, na něž výhradně a jedině kladly váhu jako na potřebné ke spasení. Mimo to přijaly tu a tam některé názory gnostické, ale formálně se od církve neodtrhly. — V X. a XI. stol. slovem m. označují se odrůdy paulikiánů v Thrakii. Massaloneia Kbr., rod lišejníků ko- rovitých z čeledi Pannarieae, Plody plosce miskovité, ale vyvstale přisedlé. Výtrusy jsou vřetenovité, dvoudílné (zdánlivě někdy více- dílné), bezbarvé, po 8 v kyjovitém vřecku. Massa Marlitima, m. v ital. prov. gros- setské, na pahorku v Maremmách ležící, má kathedrálu, zámek, seminář, biskupa, gymna- sium, bibliotéku o 12.000 sv , doly na uhlí, měď, železo a olovo stříbronosné, teplé lázně, produkci bórové kyseliny, výrobu polního nářadí, olejny a 6447 ob. (obec 13.343 ob.) (1881). d$, Massaranl [-áni] Tullo, ital. spisovatel (♦ 1826 v Mantové). Pocházel ze židovské ro- diny a oddal se spisov. a malířství. Z obrazů jeho nejproslulejší jsou Thermy Alexandrijské vytápěné knihami slavné knihovny. Po revoluci r. 1848 odebral se do Paříže a tam se oddal činnosti publicistické. Tu vznikla Videa ita- Hana al traverso i tempi (1851). Po krátkém pobytu ve Švýcarsku usídlil se v Miláně, v 1. 1860—67 byl členem parlamentu, zastá- val hodnosti městské v Miláně a stal se se- nátorem. Svými spisy osvětluje poměr Itálie k Francii a k Německu. Jsou to zejm.: Stu- dii di politica e di storia (1873); Studii di letteratura e ďarte (1873); Vartě a Parigi {1S19) ySaggi critici (2. vyd. 1883); Sermoni e rime (2. vyd. 1884); Carlo Tenca ed il pen- siero civile (1886) ; Come la pensava il Dr Lo- rengi (1894) a j. Ottfiv Slovník Nauený. sv. XVI. 3I9 zgoo. Massarl [-áriJ^Giuseppe, ital. spisov. a politik (* 1821 v Bari — f 12. kv. 1884 t.). Sú- častnil se hnutí r. 1848 a vvpuzen z Neapole uchýlil se do Toscany, psal tu do listu >Pa- tria€, později žil v Piemontě, kde řídil >Mondo illustrato«, pak ^Rivista contemporaneac a >Gazetta ufnziale Piemontese«. R. 1860 zvo- len poslancem a byl z nejčinnějších konser- vativců a spolupracov. římské >Faníully€. Napsal: Lettere politiche (Turín, 1849); // conte di Cavour (t., 1873); La vita ed il regno di Vittorio Emmanuele II di Savoia, primo re ďltalia (Milán, 1878; 2 sv.); // generále La Marmora (Flor., 1880). Vedle toho vydal po- zůstalé spisy přítele svého Giobertiho (Turín, 1856 — 57), jeho korrespond. a životopis (t, 1860 — 63; 3 sv.) a parlamentní řeči Cavou- rovy. ma s sart [masárj Lambert Joseph, slav. houslista franc. (* 1811 v Lutichu — f 1892 v Paříži), vzdělal se přičiněním amateura De- laveua, jenž vymohl mu u kr. Viléma I. sti- pendium, aby jako soukromý žák Kreutzerův dotvrdil se v Paříži, když nemohl býti přijat na konservatoř tamní, nejsa rodilým Fran- couzem. M. vzdal se záhy dráhy virtuosní, již zahájil 8 velikým úspěchem, a věnoval se po- volání učitelskému. R. 1843 jmenován byl professorem na konservatoři pařížské a vy- cvičil tam mnoho žáků, z nichž nejvíce pro- sluli: Wieniawski, Lotto, Marsick, Teresina Tua a Fr. Ondříček. Massat [masáj, město ve franc. depart. Ariěge, arrond. St.-Girons, na Araku, čítá 1471 (jako obec 3704) ob. (1891). V okolí dvě jeskyně proslulé nálezy z doby praehi- storické. Massava viz Masa v a. Massay [méséj] Gerald, básník anglický (♦ 1828 v Tringu, Hertford), řadívá se mezi nejlepší z básníků druhého řádu. Napsal: Poems and songs (1846); Voices of freedom and lyric of love (1849); proslulou Ballad of baby Christabel (1854); A tale of eternity (1869). Souborně vydal své verše pod ná- zvem My lyrical life (1889, 2 sv.). Prosou napsal The secret drama of Shakespeare' s Son- nets (1886, 3. rozmn. vyd. 1888). Massái (frc. massage), hnětení, výkon, při kterém třením, tlakem, otřásáním a pod. jed- notlivých údů neb i celého těla povzbuzuje se oběh krevní, svalová činnost, výměna látek a vypuzování látek chorobných. Tím jednak do- sáhne se vzpruženi sil tělesných, jednak pů- sobí se vhodné na odstranění a vyléčení rozmanitých chorob. M. jest vlastně součástí tělocviku, a to tělocviku léčebného, coŽ obé známo bylo lidstvu od nepamétných dob; tak konáno bylo to od Číňanův, Indův a Egypťanův, od těchto seznámili se s výko- nem tím Řekové a později také Římané. Z lékařů řeckých zastancem m-e byl Hippo- kratés, z římských Asklépiadés, Celsus, Ga- lénus, Caelius, Aurelianus a Aetius. Ve stře- dověku lékaři se nestarali o léčení mechani- cké, ač zajisté m. i tu konána byla jako v starověku od laiků ve spojení s lázněmi. 61 954 Mobsé. Zkušenosti nabyté o úspěchu m-e přenášely se s generace na generaci, a m. provádí se dosud mezi lidem bez návodu lékařského, mnohdy ke škodě nemocného. V nové době obrácen byl zřetel znovu k mechanickému tomu léčeni, však lékaři nespokojili se pou- hým pěstováním m-e, nýbrž snažili se stu- diemi fysiologickými a pokusnými účelnost a účinnost m-e opodstatniti, krátce dáti m-i podklad vědecký. Vletech padesátých a še- desátých obšírněji počali se m-í obírati lé- kaři francouzští, hollandští a skandinávští, v letech 70tých lékaři rakouští a němečtí. Tu m. stala se předmětem přednášek klini- ckých, vykládána studujícím, konána na kli- nikách a poliklinikách a stala se tak údělem všech lékařů při chorobách chirurgických, vnitřních a ženských. Sprvu vkládány někde v m. příliš růžové naděje, které se osvědčiti nemohly, později — nabytou zkušeností — indikace omezovány , ba udány případy, v nichž m. by byla naprosto škodlivá aneb v nichž jen za určitých podmínek konána býti smí. Mnoho k rozšíření m-e přispěli Mosengeil, pak dr. Metzger v Amsterdame a jeho škola, jelikož u něho vyhledávaly pomoci v chorobách svých i korunované hlavy; o gynaekologickou m. největších zásluh zí- skal si Thure Brand. Počínání při m-i jest rozličné dle účelu, jehož docíleno býti má. Lze rozlišovati 4 n. 5 počínání typických, kteráž obyčejně bývají označována názvy francouzskými; jsou to: 1. Effieurage [efiorážj, tření dlaní neb okra- jem ruky ve směru k srdci, výjimečně od- středivé. 2. Massage á friction | masáž a frik- sj6n], roztírání usilovnější výpotkův cho- robných ve směru příčném a podélném nebo kruhovém a podélném prsty neb dlaní. 3. Pétrissage [petrisážj, hnětení vlastní, kde masseur mezi prsty stlačuje nebo stiskuje jednotlivé svaly neb jich skupiny. 4. Tapote- ment [tapotmářij, oklepávání, otleskávání, nasekávání jednotlivých Částí prsty neb okra- jem ruky a dlaně. 5. Vibration |vibrasjón), otřásání vhodnými údery, na jednotlivé části tčla konanými. Nejlépe jest, koná-li m. lékař sám, neboť jemu znám jest účel toho, jemu povědomo jest, kde jen šetrně dotýkati nebo kde s vět- ším úsilím působiti nutno; rovněž po zralé úvaze může si dovoliti odchylky od obvyk- lého jednání, vždyf mnohdy ne místo one- mocnělé, nýbrž okolí jeho hněteno býti smí. Musí-li již m. svěřena býti nelékaři, musí lé- kař osobě té — pokud moŽno intcUigentní — dáti přesný návod a musí míti dozor, že sku- tečně tak a ne jinak se děje. M. nesmí býti surová, nesmí míti v zápětí podlitiny krevní, nesmí býti nemocnému odpornou, nýbrž pří- jemnou. Výkon jeden trvává 3 — 5 i 20 minut a déle a opakuje se buď ještě téhož dne, nebo v jistých mezidobách. Nemocný musí býti vhodné uložen, aby svalstvo nekladlo odporu, a často musí býti poloha jeho mě- něna; i masseur umístí se vhodně, aby ne- došlo u něho k brzké únavě. Je-li úd pokryt hojně chloupky, jest prospěšno místo to oho- liti a očistiti ; také ruce masseura musí b^ úplně čisté. Tření nebo hnětení koná se boď na sucho, neb, a to častěji, potírá si mas- seur ruce vhodnou hmotou tukovou. Nejlépe se hodí k tomu bílá vaselina, méoé vaselina žlutá, lanolin, créme céleste, olej, máslo. Po m-i očistí se hnětené místo. K m-i hodí se nejlépe ruka, však udány jsou různé přístroje ze dřeva, pružce nebo z rozličnýdí kovů k její náhradě. Zhusta spojuje se m. s lázněmi, se vtíráním léčebných látek, s vý- konem činných i trpných pohybů, s Lingo- vou Švédskou gymnastikou, s elektrisováním a tělocvikem viibec. K m-i hotoveny byly také rozmanité přístroje pohonem, moto- rem, parou neb elektřinou hnané, známé nejvíce jménem Zandrových přístrojům jimiž současně možno konati účinně mime m. i rozmanité pohyby. Přístroje ty zhust mají nemocnice, zejména v místech průmy- slových, kde často úrazy se přihodí; téi existují s přístroji takými ústavy zvláštci I v Praze máme takový ústav m ech ano - therapeutický. Vypočítati choroby, při nichž m. jest pro- spěšná, na místě tomto nelze; budá podař, jenom nástin. M. koná se při mnohých úra- zech v měkkých částech s podlitinami kre?- ními, při podvrtnutí, vymknuti a zlomenicád v dobách pozdějších, dále při úrazu, ztuhlo- stech kloubů, obrnách, při mnohých zánctli- vých onemocněních kloubů, svalů, iad i nervů, drah lymfatických, krevních a př. onemocnění vaíců tíhových. Povšechná n osvědčuje se mnohdy při celkové slabost;, chudokrevnosti, slabosti srdeční, porušeaé:. trávení a zácpě, úspěšná jest k odstraner. výpotků i pevných a dále při ochablosti stě i závěsů jednotlivých útrob. M. nesmí bít I konána při zánětech náhlých, hnisavých ce: nákazou nějakou vzniklých, při zánětu t- při náhlém zánčtu míznic, při onemoccc:- tuberkulosním, při zhoubných novotvareď zvláště měkkých ; tu by mohla působiti i re. Šíření choroby. -cW. Mftftsé: 1) M.Jean Baptisté, ryjecam niaturista frc. (* 1687 v Paříži — f 1767). Ywk lal se u Jouvcneta a Chatillona a oddaJ seo niatuře, v níž měl úspěch, jak se dovídicc z Voltaira. Důležitější je jeho ryjecká repro- dukce stropů galerie vcrsaillcské a dvou fi- lonů sousedících. R. 1760 stal se dozoroes obrazů králových a byl členem Akademie. 2) M. Victor (vlastně Felix Marie operní skladatel franc. (♦ 1822 v Loncct. [Morbihan] — f 1884 v Paříži). V 1. 1834-^ byl v pariž. konservatoři žákem Zimmc- mannovým ve hře klavírní. U Halévyho stř doval komposici. R. 1844 dostal státní ko!^ posiční, t. zv. římskou cenu za kantátu ^' renégat de Tanger, Dle předpisu studoa dále tři léta v Římě a cestoval pak Itali. . , Německem. V Římě složil ital. operu I^ /-" vorita e la schiava. Po návrate do Franc složil řadu oblíbených romanci a jako skb- datel debutoval v »Opéra comiquc* v Pzří*' Masseňa — Massikot 955 -t» komickou operou La chamhre gothique. Pak následovaly: La chanteuse voilée (1852), Ga- latée (1854), Les noces de Jeanette (1853), La ftancée du diable (1854), Miss Fauvette (1855), Les saisons řl855), La reine Topase (1856), Le cousin de Marivaux ( 1857), Les chaises á por- teurs (1858), La fée Carabosse {1S69), Mariette la promise (1862), Le mulet de Pe^iro (1863), Fior ďAlixa (1866), Lejils du brigadier (1867). Paul et Virginie (1876), neprovedená, ale r. 1879 vytištěná operetta Une loi somptuaire a ko- nečně pozůstalá opera La nuit de Qéopátre. R. 1860 byl M. sbormistrem Velké opery pa- řížské, od r. 1866 professorem komposice při konservatoři. R. 1871 zvolen členem Akade- mie po Auberovi. V komposici stojí M. na přechodu od směru staršího k novějšímu. Masseňa, býv. hl. m. státu Bagirmi ve stř. Súdánu, 170 km j. od jezera Cadského v úrodné krajině, s velikým, mohutnou zdí obehnaným palácem sultána. R. 1893, když madhisté dobyli Bagirmi, byla úplně zničena. Hasséna André, generál napoleonský (* 1756 v Levenu u Nizzy — f 1817 v Paříži); záhy osiřev vykonal jako plavčík mnoho cest, r. 1775 vstoupil do armády, z níž byl pro- puštěn r. 1789, ale již r. 1791 se do ní vrá- til jako dobrovolník a bojoval se ctí v Itálii (od 1793 již jako brigádník) pod Du Mer- bionem a Kellermannem. Od r. 1796 byl mezi předními důstojníky Bonapartovými a vynikl zejm. u Lodi a Rivoli, tak že vláda dvakrát mu blahopřála. R. 1798 byl jmeno- ván vrchním velitelem v Římě, pro intriky Berthierovy musil však odstoupiti a bojoval pak pod Jourdanem ve Švýcarsku. R. 1799 zaujal místo Jourdanovo, a to je nejslavnější doba v životě M-nově. M. bojoval tehdy ne- jen proti arciknížeti rak. Karlovi, ale i proti moci ruské pod Korsakovem (vítězství u Cu- richu 25. a 26. září) a Suvorovem. Jmenován vrchním velitelem v Itálii, byl rak. a angl. pře- silou pod Melasem a Keithem sevřen v Ja- nově a (4. čna 1800) kapituloval. R. 1803 byl zvolen do Zákonodárného sboru a r. 1804 stal se > maršálem císařství «. R. 1805 byl již opět v poli jako vrchní velitel v Itálii; roku 1807 velel v Polsku proti Rusům; od r. 1808 vévoda z Rivoli a slep najedno oko, účast- nil se války r. 1809 a obdržel (1810) titul kní- žete z Essling. R. 1810 poslán v čele vojska do Portugalska, ale výprava neměla — proti M-novi stál Wellington — valného úspěchu; r. 1811 M. z Portugalska couvl a teprve roku 1813 byla mu opět svěřena správa Toulonu. Za vlády ^Sta dní< stál M. v ústraní a proto za restaurace těšil se přízni Ludvíka X VIII. : r. 1815 byl jmenován pairem a na čas i gu- vernérem v Paříži. Jeho Mémoires vydal Koch (1849—1850, 7 sv.). Srv. Toselli, Notice bio- graphique sur M. (1869). Massenet [masné] Jul es Emile Frédé- ric, vynikající novodobý skladatel franc. novoromantického směru (♦ 1842 v Montaudu u St. Etienne, Loiře), vzdělával se v konserva- toři. Klavíru učil ho Laurent, harmonii Reber a komposici Ambroise Thomas. R. 1863 dostal římskou cenu za kantátu David Ri^xio a od té doby vyznamenal se řadou znamenitých skla- deb. Z nich zvláště vyniká: Maria Magdalena, bibl. drama o 4 dějstvích ri873); třídílné my- stérium Eva (1875); bibl. legenda Panna o 4 scénách (1879) a velké opery: Krdi lahorskÝ (1877) ; Herodias (1881) ; Cid (1885) ; Mag (1891) ; Thaís (1894); komické opery: Don César de Bat^an (1872); Manon (1884); Esclarmonda (1889); r. 1886 ukončený, ale teprve r. 1892 ve Vídni po prvé provedený Werther, pak aktovka Podobizna Manony s balletem (1894); La Navarraise (po prvé v Londýně a v Brus- selu r. 1894, v Paříži r. 1895) a konečně Sappho dle Daudeta (1897); dále ballet Le carillon, provedený r. 1892 ve Vídni, kantáta Paix et Uberte r. 1867, idylla Narcisse (1878), jedno- aktovka Ma granď taňte (1867) a žert Bé- rangére et Anatole (1876), hudba k de Lislo- vým Erinnyim (1873), k Déroulědovu Het- manu, Sardouovu Krokodilu a Theodore (1884), šest orchestrálních suit (z nich jedna uherská a Scénes pittoresques) , ouvertury Pompeia (předehra, svatební hymna, pohřební zpěv a bacchanale), symfonická báseň Visions, smyč- cový kvartett, mnoho písní (4 sv. Mélodies), sbory a capella, klavírní skladby a j. M. ukončil a instrumentoval také Délibesovu operu Kassya (1893). M. ie členem Akademie a byl v 1. 1878—96 professorem komposice při pařížské konservatoři jako nástupce Ba- zinův. — Srv. E. de Soleniére, M. (Pař., 1897). Kasserano [-áno], městečko v it. prov. Novaře, 15 km vých. od Bielly, má 1100 ob. (jako obec 4000 ob.). Lomy na žulu i křemen a na želez, rudu, vysoké peci, továrna na sukno. Massear viz Massáž. Ifassevaux [masvó], frc. jméno Masmún- steru. Massey [máséj WilliamNathaniel, angl. státník a dějepisec (♦ 1809 — f 1881), byl v le- tech 1855 — 58 stát. podsekretářem u mini- sterstva vnitra a v 1. 1865 — 68 fin. ministrem pro Indii. Hl. dílo jeho je: History of Eng- land during the veign of George III (1855 až 1860, 4 sv.; 2. vyd. 1865—66). Massioum, úplné vinum Massicum (lat.), víno massické, jež rostlo v Itálii na hoře Massické [Mons Massicus, nyní Monte Masso nebo Massico), ležící mezi Latiem a Kam- panií. Víno toto náleželo za dob starých k nejlepším vínům italským. Martialis (XIII. 111) počítá víno massické k vínu falern- skému, od kterého však Plinius starší (Nat. hist. III, § 60, XIV, § 64) právem je rozli- šuje (v. Falernské víno). Vy-, Masslkesse, město v krajině Manika v portug. vých. Africe, na 18® 53' j. š., 700 m n. m., na lev. bř. řeky Revue, dříve značné město s pevnůstkou, jež bylo r. 1833 zni- čeno, teprve nyní opět ze ssutin se zdvihá. Od r. 1898 dráha z Beiry až sem otevřena, jež brzy spojí se s drahou Rhodesijskou. Celé území okolní, v němž též zlato nalezeno, postoupeno společnosti Companhia de Mo- gambique k hospodářskému zužitkování, dš. Kassikot viz Olovo. 956 Massilia — Massow. Massllia, staré jméno mésta Marseille. XaMlilloil J-ijonJ Jean Baptisté, kazatel franc. (♦ 24. cha 1663 v Hyěres [Provence], t 18. záři 1742). R. 1681 vstoupil do řehole Oratoriánské a přišel r. 1696 do Paříže jako ředitel semináře St.-Magloire. Kázal u dvora nebo v Paříži (1699—1717). Tohoto roku stal se biskupem v Clermont-Ferrandu a dostalo se mu úkolu kázati před devítiletým Ludví- kem XV. Kázáni tato jmenují se Petit Caréme, Jsou s ieho rozhovory synodálními nejlepším jeho dílem. Vytýkají M-ovi nedokonalou zna- lost theologicKOU a současně nedostatek du- ševní svěžesti, jež dovede vyrovnati neúplnost vědění, a odtud jeho kolísavost v jednotli- vostech; celé dílo jeho však smiřuje nás 8 nim, byt časem upadalo v mpnotonnost. Cítíme vady jeho jen při čtení. Úspěch jeho kázání býval veliký, a M. zasloužil si zejména úctu, požaduje pro národ ne-li právo, aby se sám řídil, aspoň právo, aby byl řízen dobře. Díla jeho vydal Joseph M., synovec jeho (1745—48). Nověji abbé Blampignon (Pa- říž, 1865—68 a 1886, 4 sv.). Od téhož vyšla biografie M., ďaprés des documents inédits (Paříž, 1879, dodatek 1891) a L'épiscopat de M. . . . sa correspondance (t. 1884). Srv. Bru- netiére L'éloquencť de M. (t., 1882); Ingold, L'Oratoire et le jansenisme au temps de M. (1880). Maiiiliniké ostrovy viz Louisiady. Kassina viz Mašina. Maijglnger [mesindžr] Philip, dramatik angl., viz Anglie, str. 357a. . MMUdnlssa viz Masinissa. Maasiv horský viz Hory, str. 6456. Massivni (z frc), hmotný, plný (nedutý), zhotovený z jedné a téže látky; hrubý. MaiffTnann Hans Ferdinand, něm. ger- manista a organisátor tělocviku (* 15. srpna 1797 v Berlíně — f 3. srp. 1874 v Mužakové). Od studií theologických (1814) přešel k voj- sku jako dobrovolník, byl s ním ve Francii, vrátiv se studoval v Berlíně a v Jeně, účast- nil se tu slavnosti wartburské a vyučovav 4 léta na rdz. místech dostal se r. 1826 do Mnichova, kdež učil tělocviku v kadetce. R. 1829 stal se univ. professorem, r. 1833 byl v Itálii za studiem filolog, a r. 1835 stal se řád. profess. a referentem o školství v mi- nisterstvě. Povolán do Berlína, by pracoval o reformě vyučování tělocviku v Prusku (1842—50), stal se tu r. 1846 univ. professo- rem. Po r. 1850 žil v ústraní. Filologické práce M-ovy jsou: Erlduterungen :^um Wesso- brunner Gebet d. VIII. Jhdrts (Berlín, 1824); Denkmáler deutsch, Schrift u, Litter, aus d. VIII. u. IX, Jhdrt (Mnich,, 1828), v nichž oti- štěn po prvé Lamprechtův Alexandr; Aus- legung des Evangeliums Johannis o názvu Skeireins (t., 1834); Deutsche Gedichte d. XII. Jhdrts (Kvcdlinburk, 1837; 2 sv.); Gotische Urkunden v. Neapel u. Are^^o (Vid., 1838); Deutsche AbschwÓrungs-, Beicht-, Bus^- und Betformeln des VIII.— XII, Jhdrts (Kvedlinb., 1839); Fragmenta theodisca (Vid., 1841); St. Alexius' Leben (Kvedlinb., 1843); Gottfriedův Tristan (Štutg., 1843); Index ke GraífoTU Althochdeutscher Sprachschatz (Berl., 1846); Kaiserchronik (Kvedlinb., 1849—53; 3 sr.); Ulfilas řŠtutg., 1855—56; 2 sv.). Vedle toho psal kulturněhistor. : Geschichte d. mitttlaiitrí Schachspiels {yivGáWtib., 1839); Utteratwr der Totentán^e (Lips., 1840) a Die Baseler Totn- tdn^e (Štutg., 1847). Jeho činnost reformacni v tělocviku neměla pronikavých úspéchft. Ze spisů sem spadajících uvádíme: Altes uni Neues vom Tumen (Berl., 1849). Xaaaol Marie Alexandre, francfilosot a žurnalista (♦ 1805 — f 1875 v Paříži), byi stoupencem směru Saint - Šimonova. Proti theologi sující mravouce založil r. 1865 tý- denník La morale indépendante a byl spotn- pracovníkem ve >Voix du Peuplec, »Ré- formec a j. Maasoíovati (frc), zabiti kyjem; dnh trestu smrti v Itálii. Kasson (-s6n]: 1) M. Antoine, ryjecfrc C^ 1636 v Loury u Orleansu — t 1'02'. Š technikou svého uměni seznámil se pmié vpaříž. dílně zbrojířské. Vynikl jako mistr pcr- traitu [Bedř, Vilém, hr. ^ Harcourtu [= Caid á la perleY Gasp, Charrier, Dupuis a j.). alt i v genru histor. máme od něho mistrné pa- mátky, tak v rytině Tizianových Učednikí Páně (zvané Nappe = ubrus), Rubensova Na- nebevzetí a Lebrunova Měděného hada. ML byl členem Akademie. Historicky pojat tToři přechod od školy Mellanovy k Andraoorť. Z jeho žáků proslul Pierre Dře vet. 2) M. Vivent Barthélemy Victor, na- kladatel franc. (* 1807 — f 1879). Sul s: r. 1846 majetníkem knihkupectví založenďK Crochardem (1804). Podnik vynikl v obon přírodovědeckém. Z větších publikaci vydán j tu Cuvierovo Rěgne animal, Atlas popisř anatom. BonamyAv, Brocův a Duplajfův, IX- chambreova Encyklopaedie lékařsk. věd a ; vedle řady spisů popularis. vědy přírodní* řady časopisů přírodověd., lékařsk. a cben:- cko-fysikálních. Po otci stal se majetnikec knihkupectví syn Georges M. (1839), o: r. 1896 pak společníkem syn tohoto. Kasson [mčsn] David, literární bistori angl. (♦ 1822 v Aberdeenu), professor rbéíL- riky a angl. písemnictví na universitě Ion dýnské (1852) a edinburské (1865). Hlavní jebc práce Life of John Milton, nanrated in cíř- nection wtth the political, ecclesiastical and lUt rary history of his time (1857 — 79, 6 sv. ; 2. vyi 1881 a n.) pokládá se za nejlepší dílo literároc- biografické v moderním písemnictví aofl- ckém. Vedle toho napsal: Essays o Worej- worthovi, Shelleym, Keatsovi, Luthcro'«' Chattertonovi ; British novelists (1866); /?<«•• bntish philosophy (1865); Drummond of Hj»- thornden (1873); Th. Carlyle (1885); £ť/i«*r. sketches (1892) a j. Vydal také poesie .Mjb- novy (Cambridge, 1874, 3 sv.). Massora viz Masórá. Kassow, město v prus. vlád. obvodě ště- tínském, kraji naugardském, při dráze štětin Zoppot; evang. kostel, učit. ústav, soud, pi'- sta, telegraf, parní pila, cihelna, chov dt- Massua — Masti. 957 bytka a rolnictví, 2824 obyv. (1895), z nichž 15 katol. a 34 židů. dš. MaMna vis Masava. KaSft Udí, arab. spisov., viz Mas' úd í. Kassys Quinten (téžMatsys, Metsys a iMessys), malíř nízozem. (♦ 1460 v Ant- verpách — t 1530 t.). Dle nezaručeného po« dání byl kovářem a pak teprve malířem. Oženil se po prvé r. 1480, po druhé r. 1508 n. 1509 a r. 1491 stal se členem cechu ma- lířského. M. tvoři přechod od školy van Eyckovy k realismu. Maloval oltář s Madon- nou a sv. rodinou, určený pro chrám sv. Petra v Levně, nyní v mus. brusselském (po deps. a datov. 1509), triptych Snéti s křUe (1511), nyní v museu antverpském, a obrazo- borci zničený obraz UkřUovaného pro kathedr. antvcrpskou. Jiné práce jeho jsou v museu berlínském, petr. Ermitáži a podepsaný genre Peně^nik s Henou (1514) v Louvrů. Autorství jiných obrazů připisovaných M-ovi je sporno. M-ův život rovněž není valně znám: víme o jeho stycích se slavnými současníky, spi- sovateli a malíři. Syn jeho Jan (z 1. manžel- ství) Žil od r. 1509 aŽ 1575, do cechu malíř, přijat 1631. Pobyl v Itálii a, následoval-li dříve otce v genrových kresbách, přiklonil se potom k uměni italskému. O M-ovi máme zprávy u Mandera. Maiť (lat. unguentum) jmenuje se v lékár- nictví směs tuků, jako sádla, oleje, loje, s vo- skem a látkami pryskyřičnatými, tavením buď na parní lázni neb pouhým ohněm. Slouží k zevní potřebě v lékařství a taje teplem těla. K mastem přidávají se léčivé hmoty buď v roztoku, nebo i v prášku, přimícháním pouhým, neb také zahříváním rozetřených částek, neb macerovaných. M. glycerinová neobsahuje tuk a jest ztuhnutý glycerin po- mocí škrobu, zahřátím připravený. M. musí býti pečlivě a jen z nejlepších a čerstvých součástek připravena, má-li účelu svému vy- hověti. Hastaba (arab. lavice), pohřebiště vzne- šených Egypťanův staré říše. Jest to kaple čtyřhraná, pyramidovitá,'buď z kamene nebo z cihel, velikosti rozmanité; vcídle obrovských staveb o ploše 1100 m* vyskytují se malé až pouze o 20 m*. M. skládá se pravidelně ze tří částí: z kaple, ze síně pro sochu a z komory pro rakev. V kapli přinášely se za zemřelé obéti, jež kladly se na stůl v místě, kde na- značenými ve zdi dveřmi znamenán byl vchod do říše zemřelých. Stěny kaple byly pokryty obrazy a nápisy, jež měly vztah k zemřelému. Socha stála v úzké, vysoké prostoře, t. zv. serdábě (= sklep), jež byla nepřístupna a jen někdy spojena s kapli úzkou průlinou. Pohřební komora byla pod zemí a vedla k ní kolmá chodba, vtesaná do skály. V komoře, prosté ozdoby, spočívala v kamenné rakvi mumie. S rakví uložily se do komory na zem kusy dobytčete a gazel z pohřební oběti, načež byl vchod zazdén a celá chodba vy- plněna směsi kamení, písku a hlíny, jež po- lita vodou slila se v neproniknutelný celek. Tak byla mrtvola dokonale uzavřena. (Vy- obrazení m-by viz Architektura, příloha, tab. II.) Kajitaottmbelidae, nepatrná čeleď ryb ostnoploutvých {Acanthopteri)^ se slizouny (Blenniidae^ v. t.) příbuzných, jejíŽ 9 druhů (ve 2 rodech) má tělo podlouhlé jako úhoři, drobounkými šupinami pokryté. Předlouhá ploutev hřbetní jest v přední části své roz- dělena v isolované, krátké paprsky tvrdé. Ploutev řitní jest také dosti dlouhá; břišní ploutve scházejí. Aíastacembelus pancalus C. V. má hořejší čelist prodlouženou v ostrý, pohyblivý hrot. Žije ve sladkých vodách Bengalska. Br. Kastaoembeliui , zoolog., viz Masta- cembelidae. Kastal-Ferretti viz Pius IX. Mastek Čili ta lek náleží do příbuzenstva slid, s nimiž se shoduje dokonalou Štěpností jednosměrnou i ostatními zjevy soudržnosti, avšak liší se od nich tím, že štěpné lupénky jeho nejsou pružné jako u slid, nýbrž ohebné. M. nevyskytuje se v krystallech tak dokona- lých, aby dovolovaly stanoviti jeho vlast- nosti morfologické, ale z analogie se slídami jest pro m. pravdě nejpodobnější souměr- ' nost jednoklonná. M. jest velmi dokonale I štěpný dle plochy zpodové; jest prvním čle- nem Mohsovy stupnice tvrdosti, velmi jemný, tak že skoro se dá krájeti, a na omak mastný. i H. « 2-69— 2-80. Chem. jest m. f^t^fg^lSiO^lt I nebo v 7o 63-52 SiO^, 31-72 MgO, 4-76 ^,0. Taví se velmi obtížně, rozkládá se fluoro- vodíkem. Dle slohu vnitřního rozeznáváme: 11. m. pravý v užším smyslu slova, jenž činí I šupinky obrysu kosočtverečného, šestibokého I aneb nepravidelného; barvy bývá bílé neb zelenavé, průhledný nebo průsvitný, hrubě I až jemně šupinatý; aggregáty těchto šupinek I tvoří břidlici mastkovou; 2. steatit čili I tuček jest m. celistvý, vyskytující se v hlí- zách barvy světle nažloutlé, nahnědlé, zele- navé až bílé a velmi často též v klamotva- rech, po křemení, živci, granátu, amfibolu, dolomitu a j. minerálech. M. a steatit vysky- tují se v Čechách na př. u Přísečnice v Ho- I rach Krušných (m.), na Šelmberku u Ml. Vo- I žice a u Plava blíže Budějovic (steatit), na sev. Moravě u Sobotína a j. Břidlice mastková na několika místech v Krkonoších (Velká Úpa), v moravském Jeseníku (Sobotín). Z na- lezišť cizích nejznámější jsou: Greiner v Ti- rolsku (lupenatý m.), Gópfersgríin v Bavo- řích (steatit). Břidlice mastkové jsou rozší- řeny hlavně v Alpách. T. zv. kámen ná- dobní, z Alp a od Sobotína známý, jest směs jemně šupinatého m-tku a chloritu. Na místech, kde m. a steatit se vyskytují ve větším množství, užívá se hlavně steatitu k výrobě plamšalk«) a služkou ženy mistrovy. Takové hrubé, až sprosté Šaškov- ství shledáváme na př. ve hrách německých a také v památkách českých, tak že vyda- vatelé musí je otiskovati s vytečkováním míst nejzávadnějších. V druhé polovici stol. XIV. tato hrubost ponenáhlu mizí jednak přísnými zákazy církevními a jednak vlivem rodící se reformace. V české literatuře shle- dáváme scénu tuto jednak v zachovaných hrách velikonočních, rozebraných J. Truhlá- řem v >ČČM.« (1891, 3 a si.) a zvi. v tak zv. Mastičkáři musejním a ve zlomcích Drkolen- ských. M. musejní nalezen J. A. Dundrem (dfe jiných Hankou) na deskách rukopisu musej., pocházejícího z Kolovratské knihovny březnické; obsahuje 6 pergam. listů v 8^ a vydán Hankou ve >StarobyTých skládán ích« řdíl V., 75 a si., 1823), lépe ve »Výboruc (1845) a nejsprávněji v >List. filolog.* (VIL). Předvádí scénu, jak Rubín hlásí se u mistra Severina za sluhu, jest přijat a hledá vhodné místo pro krám. — Potom zpívá s Pustr- palkem, druhým sluhou, humoristickou píseň a vychvaluje neomalenými vtipy mistra i jeho masti. Přicházejí tři krásné paní ^Marie jdoucím ke hrobu Kristovu) nábožně zpívajíce. Ma- stičkář vítá je napřed vážnými latin. verŠi, pak česky. Po episodé o vzkříšení Izáka smlouvají Marie masti, žena Severinova mísí se v to, začež od muže potrestána. Zlomek končí hádkou obou sluh o jejich rod. Výjev tento patří asi v repertoir toulavých stu- dentů. Zřejmou příbuznost českého M-e s hrami německými vykládal Nebeský tím, že německé měly za vzor hru českou. Ge- bauer (1880^ pravdě podobněji předpokládal však pro obojí příbuzné předlohy latinsko- německé asi z polovice XIII. stol., jeŽ Ně- mec časově obměnil, Čech, nějaký toulavý žák, znající českou Alexandreidu, středově- kým způsobem volně přeložil, vkládaje hojné narážky na domácí poměry (Truhlář). Pře- klad ten učiněn na poč. AlV. stol., ale ne- zachován; M. musejní je pouze opis asi z pol. XIV. stol. Na sklonku let 80tých sveden u nás o M-c musejního dosti tuhý boj. Pod dojmem poznané falsifikace gloss Mater Ver- borum. Evangelia sv.-Janského a j. prohlásil A. V. Šembcra v opravě k Dějinám české literatury (karton ke str. 158 si.) památku tuto za padělek Hankův a dokazoval své tvrzeni jednak z nejisté provenience (od Hanky!), Hanko va vročení, ze zlomkovitosti textó, z pravopisu, jazyka, obsahu a z melodie k v. 27. si. Avšak všecky tyto námitky vyvráceny dů- myslně a přesvědčivě J. Gebauerem (Stono- český- Mastičkář a páně A, Šemberovy námttkf proti jeho přesnosti; >Listy filol.*, VII., 90 a si.; Rozhodnuti pana A. V. Šembery o stds. Mastičkáři t., str. 259 a si.; také v >ArchÍTii fůr slav. Philol.* IV., str. 549 a si.), jchoí názor potvrzen i chemickou a mikroskopi- ckou zkouškou z 19. čna 1886, nalezením ru- kopisu v Museu, s jehož desk M. sňat, a po- sléze i nálezem Drkolenských zlomků (tíx A. Patera, Drkolenské zbyucy staročes.her dramatických ze XIV. stol. v >ČČM.€, 1889. str. 122 a si.), jejichž scéna mastičkářská jeři tolik shod (složena okolo r. 1350 a psáiu o něco později) s M-em musejním, že bod z něho čerpána nebo měly obé velmi blízké předlohy. — Srov. V. Nebeský, M. (ČČM.«, 1847); J. ). Hanuš, Die lateinisch-bOhmischea Osterspiele (1863); zmíněné články GebatK- rovy a zvi. J. Truhláře obšírnou rozpraTo »0 staročes. dramatech velikonočníchc (>C Č. M.«, 1891). Kastiff viz Pes. MMrtllf, v Čechách, viz Mostky. Mastl^bad viz Lázně 7). Magtlgobryum (řec. mastix, bič, ^9101. mechj N. v. E., prutnatec, rod mechftja- trovkovitých z řádu křížitkovitýd (Jungermanniaceae) a čel. plevinkovitýá {Lepidoxieaé), vyznačený hojnými, drobno-a chudolistými Šlahouny, nesoumémě vej& tými, šikmo uťatými, 3 — 5zubými listy svith- nimi a širokými fedvinovitými n. zaokroohk- nými lístky zpodními. Kalíšek jest nastnoé hluboce rozčísnutý. M. roste v Čechách oa skalách, kmenech i prsti lesní často v rox- sáhlých povlacích, zejména v horoatýd zvláště pískovco vitých krajinách druhy H trilobatum N. v. E., p. trojlalokatý, a H deflexum N. v. E., p. sehnutý. DU^ Kastigophorav.NálevnícibičíkoTitL Mastl|:o«porliim, rod parasitick^ch hub z oddělení neúplně známých (FUngt impff- fectit Hyphomycetes), význačný konidiemi ba- barvými, 4 buněčnými, na krátkých stop^ čkách, často na konci štětinami opatřeny M. album Riess tvoří na obou stranách fr vých listů rozmanitých trav, zvláště psárkj luční {Alopecurus pratensis), černé skvrny s bílým okrajem. Nemoc tato vyskytuje se dosti často od června do srpna. i^ MMtitU (řec), zánět prsů, lánét iiai mléčných, jest nemoc vznikající vniknutá hnisoplodných plísní do prsů, coi se d^ buď vývody žláz mléčných, ml^ovody, »eb cévami mízními s povrchu do hloubí. ^& častěji stává se to v době kojení, a to v prv- ním a druhém témdni po porodu, *^^^ jsou-li bradavky sídlem oděrek a podlomW následkem koiení. Ale také v těhotcDSW i v pozdějšícn týdnech a měsících kojeni i mimo kojení muže m. vzniknouti. Odéřky Mastix — Mastné sloučeniny. 959 a podlomky bradavek totiž stávají se snadno dobrou půdou pro hnisoplodné plísně, a ty % nich pak vnikají hlouběji do prsů a způso- bují zánět té které části prsů. Ten začíná ho- rečkou» někdy třesavkou, naduřením, ztvrdnu- tím a bolestivostí zachvácené části prsu a zarudlostí kůŽe nad ní i zvýšenou její teplo- tou. Zánět se buď rozežene, vstřebá aneb zhnisá a pak provalí na venek. Na vstřebání nelze počítati, trvá-li horečka déle 2—3 dnů. Zhnisal-li jeden oddíl, lalok, prsu, následuje často zánět a zhnisání druhého, třetího atd., a celá choroba může trvati několik neděl i měsíců a vésti ke značnému znetvoření prsu. Ochrana je příprava prsů a bradavek ke kojení již v těhotenství a za kojení pra- videlné přikládání dítěte, aby nepovstaly oděrky a podlomky, a povstaly-íi přece, anti- septické jich opatření, aby nestaly se sídlem hnisoplodných plísní. Vznikl-li již zánět, pod- váže a nazdvihne se prs, dávají se ledové obkladky a přeje se mu klid. M. neonatorum nazývá se naduření prsů v u novorozeňat, dívek i hochů, přihá- zející se někdy na konci prvého téhodne po porodu a tvořící nádorky zvící půle ořechu, krvté správnou kůží a pohyblivé, z nichž někdy pučí něco mlékovité tekutiny. Nádorky mizejí v několika dnech bez následků, jenom se musí chrániti tření a tlaku, zvláště nesmí se z nich mléko vymačkávati, aby nevzniklo hnisání a nezničilo zárodek budoucího prsu zvláště u dívek. Ra. ^""fi^t^T (lat. resina mastička, frc. résine mastic^ angl. gum mastic) je pryskyřice po- cházející se stromu Pistada lentiscus. Tento strom roste na mnoha místech krajin středo- mořských, ale náležitý výtěžek cenné pry- skyřice poskytuje pouze na ostrově Chiu, kde již od dávných dob býval pěstován. V květnu probodává nebo navrtává se kůra na některých místech, hustá jarní šfáva z otvorů prýštící zasýchá na vzduchu na slzovitá zrnka bezbarvá nebo slabě nažloutlá, která se pak olupují nebo se země, kam spadla, sbírají; poslední bývají znečištěna piskem a zemí. Nejlepší m. je t. zv. vybraný čili elegovaný, složený ze zrnek podlouh- lých neb okrouhlých, menších hrachu. Na lomu je m. lesku skelného; je dosti tvrdý, ale v ústech tak změkne, že jej lze v zubech hnísti; zapáchá a chutná aromaticky, také zapálený rozšiřuje příjemnou vůni. v líhu a aetheru se rozpouští. Nejlepší druh se k nám nepřiváží, ten spotřebuji turecké ženy v ha- rémech ; Žvýkají ho, aby jeiich dech měl pří- jemnou vůni. Také se tvrdí, že žvýkáním m-u se zuby upevňuji a uchovávají zdravé; jiŽ v starověku užívali v Římě z toho důvodu zubních párátek ze dřeva lentiškového. V Ev- ropě užívá se m-u na výrobu světlých pěk- ných pokostů (na negativy fotografické, ob- razy, mapy); tyto pokosty jsou poněkud tvrdé a křehké, proto se k nim přidávají měkčí pryskyřice, a naopak přidává se m. k měkkým pokostům, aby byly tvrdší. Z m-u a vyziny dělá se velmi dobrý tmel na por- culán a sklo. M. je též součástkou některých tmelů k vyplňování zubů. Kromě toho užívá se m-u za přísadu k práškům vykuřovacím. V Řecku a v Bulharsku dávají m. do rakie (vinné kořalky); rozředí-li se takováto rakie vodou, zakalí se bíle; m. totiž, jenŽ se roz- pouští v silném líhu, nerozpouští se ve vodě a sráží se vodou z roztoku. M. bombayský č. východoindický je mnohem špatnější než řecký, pochází také z pistacie rostoucí v Afgánistánu a Belúdžistánu, odtud přichází přes Bombay do Smyrny a do Cařihradu; je složen z kusů rozličné velikosti, barvy žluté až červen ohnědé, se zrnky světlejšími. Jménem m. rozumějí Angličané a Francouzi obyčejně tmel nebo cement. LŠ. M&silin (Moestlin) Michael, mathe- matik a hvězdář něm. (* 1560 v Góppin- kách — 1 1631 v Tubinkách), studoval v Tu- binkách bohosloví a mathematiku, v níž mu byl učitelem Apianus mladší. Po cestě své do Itálie stal se r. 1576 ve virtemb. Bak- nangu kazatelem, pak professorem mathema- tiky, r. 1680 v Heidelberce a r. 1584 v Tu- binkách. Byl sice programmem vázán učiti ve svých výkladech hvězdářských dle sou- stavy Ptolemaiovy, byl však horlivým pří- vržencem učení Koprníkova, pro něž získal též svého žáka Keplera, jenž si ho velice vážil a rad jeho užíval. S tímto byl M. ve stálém spojení písemném a zůstal vždy jeho nejvěrnějším přítelem ; korrespondenci jejich vydal Frisch. M. první poznal, že část no- vého měsíce slabě zřejmá vedle silně zářící jeho části osvětlena jest odraženým světlem zemským. Též učil první, jak dle methody aU^nementu (v. t., 5) z prodloužené čáry spojující dvě hvězdy najíti snadně hvězdu třetí. Se svého ortnodoxně lutheránského stanoviska stál proti gregoriánské opravě kalendáře. Mastňák, bot, viz Guizotia. Kajitnó kyseliny (alifatické kyse- liny) šlovou v chemii organické v Širším smysle vůbec kyseliny s řetězem uhlíkatým otevřeným, z pravidla vŠak ve smysle užším jen kyseliny dvou význačných řad: nasyce- ných jednosytných kyselin vzorce obecného CtiHtnO^ (řada octová) a řady nenasycených, rovněž jednosytných kyselin vzorce obecného CnHan-zOf (řada olejová). Význační členové řady první: kyselina palmitová C^^H^^O^ a stearová C^^H^^O^ a člen řady druhé, kyse- lina olejová Ci8/f,4 0g, jsou (vedle jiných pod- řízenějších) jakožto glyceridy (v. t.) podstat- nou součástí přirozených mastnot či tuků (v. t.). M. k. byly prvým materiálem soustav- ného vědeckého studia chemie organické (Chevreul, Liebig). M. k. řady prvé až do členu s C, jsou kapaliny, odtud výše jsou látky tuhé, ve vodě nerozpustné, snadno však rozpustné v alkoholu i v etheru. S alkaliemi poskytují vyšší m. k. obou řad soli, zvané mýdla, která též přímo z tuků vznikají účin- kem alkalií t. z v. zmýdelněním. OŠc, Mastné slondeníny (alifatické, stea- tické sloučeniny) šlovou v chemii orga- 960 Mastník — Mastricht. Dické souborně sloučeniny s řetězy uhlíka- tými otevřenými (ježto sem patři součásti přirozených mastnot) na rozdíl od slouče- nin s řetězy uzavřenými, kruhovými, čili 8 jádry. Těmto sloučeninám říká se obecně cyklicKé, části jich (s jádry benzolovými a Í'im podobnými) aromatické (v. t.). Srv. též formule chemické, Atomové řetě- zení. OŠc. Kajitiiik, ves na Moravě, hejtm. a okr. Třebíč, fara a pš. Starč; 45 d., 268 ob. č. (1890). Mastnoplod, bot, viz Elaeocarpus. Kasiny Vincenc Kliment (* 1809 vji- číně — t 1873). R. 1825 absolvoval huma- nitní studia v rodišti s výborným prospě- chem. Po přání otcově věnoval se obchodu. Brzo jal se pracovati na vlastní pěsf a do- spěl k tomu, že mohl v Lomnici n. Pop., kde byl již od r. 1837, zaříditi r. 1854 tkal- covskou továrnu, jeho bělidlo ve Vrchlabí bylo z nejlepších v Rakousku. M. účastnil se i podniku národních; hlavním odborní- kem však byl ve věcech záloženských, slovo jeho znalecké rozhodovalo v nejdůležitějších otázkách i byl proto povolán za člena správní rady Živnostenské banky pro Čechy a Mo- ravu v Praze. O dělnické otázce uveřejnil dobrá pojednání v > Poslu z Prahy* a ve vý- roční zprávě záložny lomnické r. 1872. V le- tech 1843—51 a r. 1861 přičinil se jako purk- mistr v Lomnici o zvelebení a pokrok nejen města, ale i celého okresu, kde jeho dobro- činnost pomáhala studujícím, založila měst- skou nemocnici, dětskou opatrovnu, školu řemeslnickou a značně obmyslila odbornou školu tkalcovskou. Neméně vzorně vedl pi-ed- sednictví občanské záložny až do své smrti. Byv pak zvolen za poslance měst Lomnice, Nové Paky, Sobotky do sněmu zemského přidržel se strany národní. Za zásluhy ob- chodní á průmyslové obdržel r. 1854 stří- brný záslužný kříž. BEastodon Cuv. jest fossilní ssavec cho- botnatý (řádu Proboscidiá) z čeledi slonů {Elephantidae). Měl lebku podobnou jako sloni, ale čelo nižší, méně vyklenuté, hořejší čelist nižší a dolejší čelist v symfysi daleko v před prodlouženou. Kostra byla statnější než u slonů. Kromě obou hořejších, dlou- hých a téměř přímých nebo málo vzhůru zakřivených zubů předních bývají i v dolejší čelisti, a to v symfysi dva tesáky trochu kratší a téměř přímé. Špičáky scházejí; sto- liček jest jzj, i a bývá jich nahoře i dole současně v činnosti po třech. Hořejší jsou veliké, podlouhle čtyřhrané, se 3 nebo 4, zřídka 5 i 6 příčnými hrboly buď jednodu- chými, buď v menší hrbolky rozdělenými; mezi hrboly jsou hluboké rýhy a každý jest podélnou rýhou ještě zase ve dvě rozdělen. Koruna zubu jest pokryta tlustou vrstvou emailu. Pod každým příčným hrbolem jest jednoduchý nebo rozdělený kořen. Dolejší stoličky jsou trochu užší, nemají rozdělených kořenův a bývají v předu více otřelé. Z mládí mívají poslední mléčný zub třenovní a prvé 2 definitivní stoličky stejný počet hrbolů; mají tu tedy všickni dráhové rodu M. v každé čelisti tři stejné zuby (intermediámí). Podle počtu příčných hrbolů na stoličkách dělívají jej na dvě sekce: Trilophodon (oa první stoličce 3, na druhé 3, na třetí 4 hrboly) a Tetralophodon (hrbolů 4, 4, 5). U nás na- lezen M. angustidens Cuv. ve sladko vodnkb usazeninách třetihorních v okolí Chebo; jest hojný v Evropě, sev. Africe a jižní Asii ve středním i hořejším miocénu a pliocénv. V Sev. Americe jsou nejstarší M-ti nalezeni v hořejším miocénu; hojnější jsou tu v plio- cenu, ano M. americanus Cuv. žil asi i s diluviálním člověkem. Ze sekce phodon jsou nejznámějšími druhy: M. stidens Cuv. a M. luricensis (ve stř. EvropéX M. Pandionis Falc. a M. Falconeri LycL v Asii, M. americanus Cuv., M. Ohioticus Blomb., M. Humboldti Cuv. a M. productus Cope v Ame- rice. Ze sekce Tetralophodon budtcH^ jmeno- váni M. Arvernensis Croiz. a M. lontrirastris Kaup. z Německa, M. Sivalensis z Asie a M. campester Cope z Ameriky. Br, Kastodonsannift jest rod obojživeloiků z vymřelého řádu Stegocephala, který dosa- hoval značných rozměrů ; měřilaf na př. lebka jeho na 1 m délky. Lebka před chřipémi měla 2 díry, kterými procházely mohutné te- sáky zpod ní čelisti, a v tlamě četné zuby velmi složité struktury (labyrinthodontníl Povrch kostí lebečných i kostí pásma lopatkch vého byl mohutnými valy ozdoben, bři^si strana nebyla kryta šupinami, jako bývalo u ostatních zástupců tohoto řádu, nýbrž byh holá a v očích nebylo kostěného (sklerotí- kálního) kroužku. Četné zbytky, často vehii příznivé zachované, nalezeny byly v triaso- vém útvaru německém. Pau Kajitodyiile (z řec), bolesti v prsech, zvláště následkem jich onemocnění. Mastorrhajgrla viz Galaktorrhoea. Mastri^li f-ljil Leopoldo, hudební bi- storik ital. (* 1856), sepsal: Gli uomini illusir: nella mu si ca da Guidq ď^Are^o fino ai am- temporanei (2. vyd. Řím, 1883); JSeetkoft^ (1886); // coro uel dramma musicale moderno (1887); Giorgio Biiet (1888); Uaiione dram- matka deW artista lirico (1889) a j. Uastricht (Maastricht, Maas-Trechťi. hl. město nízozem. prov. limburské, při úsii ř. Gecru do Mósy, stanice tratí Cáchy-Ant- verpy, M.-Venlo, Lutich-M.. má 33.850 ob. (1896) většinou náb. katol. S protějším Wř- kem spojen jest kamenným mostem 162 « dl. z r. 1683. Jest pravidelně staven, ulic? široké a čisté, nejdelší Bois-le-Duc; na pro- stranném tržišti stojí krásná radnice z 1. 1652 až 1683. Kathedrála sv. Serváce, založená prý za Karla Vel., částečně románská, čá- stečně gotická, chová bohatý poklad kostelu: chrám P. Marie, 3 protest, kostely a syn- agoga, 2 sirotčince, 2 nemocnice, krásná ts* bliotéka a archiv, Athenaeum a mnohé od- borné školy. Průmysl velmi čilý; sklárny, papírny, pivovary, hudební nástroje. Obchod podporuje vedle^ drah čilá plavba po Mése Mastung — Maš'ar. 961 a po kanále Zuid-Wilemsvaartu. Blíže M-u jsou ohromné lomy kamenné, v nichž jest celý labyrjnth chocieb; lomy 'byly známy iiŽ Římanům a často byly útulkem okolního obyvatelstva před nepřítelem; čásf jich patři Nizozemí, čásf Belgii. — Ve starověku slul M. Trajectum superius, později Trajectum ad Masám. Patřil pod společnou vládu vévodů brabantských a biskupů lutišských. Přestál mnoho obleženi; r. 1579 město vzato po strašném krveprolití Španěly, iež vedl Alex. Farnese; r. 1632 zmocnil se ho oranienský princ Bedřich Jindřich a dle falckého míru připadl M. generálním stavům. Od Francouzů vzat v r. 1673, 1748 a konečné r. 1794. Až do vid. kongressu byl hl. m. départem. Meuse- Inférieure; odtud zůstal stále při Nizozemí i po rozdělení r. 1832. Mastím^, ves v Čechách, viz M o s t e c. Kaity, Masti, ves v Cechách, hcjtm. Nové, Město nad Meth., okr. Opočno, fara Bílý Újezd, pš. Dobruška; 35 d., 181 ob. č. (1890), kaple Navštívení P. Marie, tkalcov- ství po domácku a pode vsí mlýn. M. příslu- šely v nejstarší době k hradu Rychnovu, v XVI. stol. k Solnici, v XVII. stol. část zů- stala při Solnici a čásf dostala se ke Skalce. R. 1707 koupil zboží mastecké Norbert Leop. hr. Kolovrat-Liebšteinský od Karla Hendry- cha Lhotského z Pteně á připojil je k Rych- novu. Haitýřovioe, ves v Čechách, hejtm. Duba, okr. Stétí, fara Vetlá, pš. Hoštka; 23 d., 113 ob. n. (1890); nedaleko objeveno pohanské pohřebiště. Do r. 1420 byly M. statkem ko- stela pražského ; tehdy král Sigmund zastavil je Rudolfovi z Račinevsi. Masuooio [-zúčo}: 1) M., sochař a archi- tekt ital. (* 1230 v Neapoli — f 1305). V rod- ném městě zbudoval nebo dokončil stavby chrámů sv. Januaria, San Domenico Maggiore, San Giovanni Maggiore, mimo to Castello Nuovo. Z plastických děl vynikají zejména: Ukřivovaným Sv, Jan a Sv. Panna u sv. Janua- ria, Madonna v chrámě dominik. a basrelief Únos Sabinek v Palazzi Maddaloni. 2) M. Tommaso de* Stefani (* 1291 v Neapoli — f 1388). Jmenovali ho též M. II. na rozdíl od předešlého. Učil se u otce Pietra, u M-a 1) a v Římě. Vystavěl v Neapoli \vO' nici u chrámu Santa Chiara, v němž jest od něho náhrobek kr. Roberta Neapol. ^ dokončil chrám. sv. Vavřince^ vytvořil plány pro kostel sv. Magdalény a Sanť Angelo a Nilo. Důle- žitý jsou stavby kartuj, kláštera sv. Martina a ^ámku Sanť Elmo. 3) M. Dei Gu ar dat i Tommaso Sa- lernitano, novellista ital., žil v XV. stol.; byl tajemníkem knížete salernského, Roberta Sanseverina (♦ 1474), a složil 50 novcll v ná- řečí neapolském, jež byly uveřejněny r. 1476 v Neapoli jako // novellino di M. Salernitano con gli argumenti morali e conclusioni ďalcuni esentpi. Je to nejzajímavější sbírka novell v XV. stol.; M. napodobí Boccaccia plánem, látkou i moralistickou tendencí, jež dává pří- klady a výklady často dosti pedantické; kromě dobrodružství komických a fraškovitých ob- sahuje i látky tragické a mravoučné. >No- vellino« M-vo bylo otištěno L. Settembrinim v Neapoli r. 1874. Srv. Gaspary, Geschichte der italienischen Litteratur, II. (1888). Kasndin viz Masečín. al-]Caďůdi,Abul-Hasan, Alí ben al Ho- sain, vynikající historik arabský, nejslavnější a nejvšestrannější spi sov. své doby (* v Bag- dádu — t 966 ve Fostátu). Pocházel z rodiny Mas*úda, druha prorokova. Vzdělav se peč- livě v tradici cestoval po Persii a Kirmánu, přešel do Indie, zdržuje se hlavně v Multánu a Mansúře, a na konec dostal se přes Kan- báju a Seimúr na Ceylon. Po moři zajel pak na Madagaskar a odtud do Omanu, prošel kraje kaspické, zašel do Palestiny, Sýrie a do Egypta (947). Poslední léta života trávil střídavé v Egyptě a v Sýrii. Vedle tradice obíral se všude na cestách hlavně všeobec- nými dějinami a zeměpisem, všímaje si be- dlivě i cizích poměrů. Z bohaté činnosti jeho zachovány nám pouze trosky, ale i ty zaslouží plného uznání pro cenný materiál zeměpisný, literární a kulturní. Z prací jeho zachovány cele nebo z části: Kitáb achbár a^-^amán va man abádahu l-hidsán min al umám al mádija val ad^jál al chálija val mamálik addáira (Kniha zvěstí časových a o těch, jež zničilv události z národů minulých a kmenů zašlých a říší dokola) z roku 943, 30 sv. (rukopisně 1. díl); doplněk její Kitáb al ausat (Kniha vhodného) ; kompendium světové chronologie (rukopisné) Murúd{ a^-^ahab va maádin al d{aváhir (Louky zlata a doly drahokamů). Stručnější zpracování obou předešlých z r. 956 vydal s překl. Barbier de Meynard et Pavet de Courteille (Pař., 1861—77, 9 sv.). Výtah z něho podal Ibráhím al-Ibšihí Kitáb aťSanbih val išráf (Kniha nabádání a dozoru), vydal de Goeje (Lejda, 1894, v >Bibl. géogr. arab.«, VÍIL). soubor veškeré činnosti M-ovy, jehož je dílem posledním. Dk. Kasiillpataiii, hl. město distriktu Krišna brit.-ind. praesidentství madraského, na sev. hlav. rameni Krišny, skládá se z dvou míst, z vlastního přístavu, zvaného Mači i band ar, a z Mač li patnamu, 5 km od rejdy vzdá- leného. Přístav je tak zanesen, že velké lodi musí kotviti 8 km od břehu a po dobu mon- súnu (říj. -pros.) vůbec se sem neodvažují, pročež obchod stále více se uchyluje k se- vernější Kokonadě. Město jest středem kře- sťanských missií a r. 1891 mělo 38.809 ob., mezi nimiž 33.544 Hindů, 4618 muhamme- dánův a 644 křesťanů. Většina obyv. zaměst- nává se tkalcovstvím a vyrábí krásně bar- vené látky bavlněné a šátky v celém Východě oblíbené. Mimo to vyvážejí se indych, rum, oleje, rýže hlavně do Evropy. R. 1611 An- gličané zařídili tu první faktorii, v 1. 1660 a 1669 usadili se tu Hollanďané a Francouzi; od r. 1759 náleží M. úplně Angličanům. Abú-Kaťar (Abu-Mašar Džafar ben Muhammed, Albumasar), žák Alkindiův, zemřel r. 885 maje let 100. Zanášel se hlavně astrologií. Od chalífa Mostaína, jemuž M. ne- 962 Mašek. příjemný horoskop učinil, byl zmrskán; po přestálém trestu prý zvolal: >Byl jsem bit, ale pravdu jsem řekl.« Sepsal Introductoríum ad astronomiam^ jež r. 1488 v Augšpurku ti- skem vyšlo. Gs. Maiek: 1) M. Jan, paedagog český (* 1828 v Pohorovicích — f 1886 na Smíchově). Vy- studovav učitel, kurs v Písku vstoupil r. 1848 do ústavu učitelského v pražské Budči, po- slouchal na technice přednášky z odboru pří- rodozpytného, byl pak učitelem na škole v Čáslavi a od r. 1875 řídicím učitelem na Smíchově. Pochopiv důležitost hospodářské tendence » Hospodářských novin* (jmenovitě v oboru záloženském) Šimáčkových stal se jejich spolupracovníkem a v životě občan- ském vydatném podporovatelem jejich směru. Při zřizováni záložen byl své doby brán na slovo. Jeho účastenství ve svolávání učitel- ských sjezdů povzneslo se k pravému vý- znamu r. 1871 při slovanském sjezdu v Zá- hřebe a r. 1873 ve Vídni. Z porad záhřeb- ských k pěstění vzájemnosti slovanské vyšel Slovanský- paedagog^ jehož redaktorem byl M. List dočkal se však jen dvou ročníků (1872 a 1873). Ale neúmorný M. dovedl oži- viti myšlénku svou v jiné formé; při Jed- notě paedagogické utvořené r. 1884 založil odbor pro jazyky slovanské v tom smysle, aby tu každým rokem vyučováno bylo ně- kterému slovanskému jazyku, odbor ten pak nazván na počest zakladatelovu Maškova škola slovanských jazyků. Jeho přiči- něním r. 1870 založena též Matice Komen- ského na vydávání spisů paedagogických a učebných pomůcek. S Fr. Zoubkem počal vvdávati r. 1883 >£ncyklopaedii paedagogi- ckou«. Aby seznal zařízeni škol pokracova- cích, cestoval po Německu, Belgii a HoUand- sku, kteréž cesty literárním výtěžkem byla kniha Vývoj průmyslového Školství, R. 1884 volen byl místopředsedou Matice školské. Mimo povídky pro mládež a rozličné cvičeb- nice a Čítanky Školní a příspěvky do rozlič- ných časopisů paedagogických uvádíme jeho situační zprávy o českých věcech v Monta- gneově >Nederlendsche Dichten Kunsthallec, redakci »Ottovy Laciné knihovny pro mlá- deže (od r. 1882) a od r. 1885 redakci »Paed- agogiac (spolu s J. Lepařem). 2) M. Ignác B., paedagog a filologický spisovatel český (* 31. čce 1837 ve Vys. Mýtě), studoval gymnasium v Litomyšli a fílosofickou fakultu v Praze, načež (od r. 1862) stal se supplentem jazyků klassických a če- štiny na gymnasii chomutovském, pak tábor- ském, kde jmenován záhy skutečným učite- lem. Od r. 1868 působil v Hradci Král., pak v Hradci Jindř. (od r. 1870), posléze (od r. 1883) na pražském gymnasii v Jindřišské ulici (nyní v Truhlářské ul.), odkud r. 1899 strádaje těžkou chorobou nervovou odebral se na odpočinek. Vedle své činnosti učitel- ské proslul M. Četnými a cennými příspěvky z oboru české filologie, jež datují se jiŽ od působení jeho v Jindř. Hradci. Nejznámější z nich jsou práce týkající se rozboru, vý- kladu a obrany Kralodvorského rukopin, jímž M. mnoho a důkladně se obíral: véaé i jazykové Příspěvky k výkladu Rukopisu ŽCrtk- dvorského (spolu s Gebauerem v >List. filoLc, 1875 — 79); Jhpis korrektur a rasur Rukop'U Kralodvorského (t., 1876); Vý-hon Dub v Ruk^ pise Kralodvorském (v programmu gyinn.jii- dřichohradeckého, 1876), v níŽ konstatons nápadná shoda RK s Hájkem; Ukázka textk grammatiky a glossaria Rukopisu Kraloánr- ského (t, 1881), motivovaná vystoupením Va- škovým a Šemberovým proti pravosti RK Posléze objevil se M. také v posledDÍm rot hodném sporu o pravost RK, ovšem met obránci, mírně polemickými články O bm svědči proutky Rukopisu Kralodvor, (»ČČ1L( 1889), kde snaží se zvrátiti známý prouikovf důkaz Gebauerův a Masarykův, proti dieí polemisuje také v Prispivcich k obráni Rúo- pisu Kralodvor, (t., 1893) a částečně i v článh Pamět Přibyslavská XV, věku a Rukopis Kr^ dvorský (t., 1893 a v >Osvětě«, 1890). Dňkhď nost, svědomitost a nestranná objektivoost vesměs vzácné přednosti, jimiž obraoy Ma- škovy liší se prospěšně od většiny osobdd a povrchních obran charakterisujícich po- slední boj o pravost RKZ, byly uznány i ]»ro- tivníky obou Rukopisů. Příbuzného riza a obsahu jsou i ostatní drobné práce Maškon: Něco k bru*u jazyka českého (>Casop. Mitke mor.<, 1873), článek namířený prou nemír- nému brusičství těch dob; Urhdř Atíítri Žddrského na Moravě, obsahující cenné pií- spěvky k lidové mluvě XV. stol. (t, 1S3); Pokus o výklad slova, jei vydavatelé Kosaoif kroniky přepisuji >2t^*« (v programmu gyot- 1887) ; Se^ndrný rukopis Persiových satir {tib i4i8 a staročeské glossy v něm obsaiené(*(A Mus. filol.«, 1896); Známy- a přece nedosti ff- inaný rukopis (t., 1896) a j. Kromě toho aa- sbíral M. hojný materiál k brusu jazyka tť ského, k staročes. slovníku, k dialektolM českomoravské a j. Viz biografii jeho « F. V. Vykoukala v programmu gymn.n dium skutečnosti, z kteréž M. umí vytěžiti tolik, kolik k jeho způsobu pojímání se hodí, dává pevný podklad jeho práci, cit pro rhyth- mus linie a pro jemnou lahodu tvaru těla a pro harmonii rozvržení plochy, spolu s po- zoruhodnou hotovostí v malbě nahého, kva- lifikují Maska obzvláště k provádění úkolů dekorativních, kde by mohly býti přivedeny všechny tyto vzácné vlastnosti jeho nadání k plné platnosti. Nenechávaje se unášeti módními hesly, má M. přece otevřený zrak pro každý platný nový úspěch a pokrok. Hledí do prací svých vložiti myšlénku ma- lířsky vyjádření schopnou, ale vytříbený, vy- rovnaný umělecký přednes je mu přece hlav- ním cílem. Td. 4>) M. Karel (pseud. Fa Presto), spiso- vatel a básník český (*29. pros. 1867 v Praze). Vystudovav gymnas. malostranské a práva v Praze, byl auskultantem při soudě a od r. 1896 je konceptním úředníkem magistrátu pražského. Již za studií byl literárně činným. Napsal: Utíkej, Káčo! (»Svanda Dudákc, 1890; samostatně v Praze, 1894); Kyselé hrozny, verše (t., 1895); Domky ^ karet (t., 1896); Póhádty špatně končící (1897); Studenti (t., 1897); Královny be^ království (t, 1898); Ko- nec mládí (t., 1899); Hrů^a^ drama pro in- timní jeviště (t., 1898) ; Nt^dařený román (>Z1. Praha*, 1896) a jiné veršované práce ve >Švan- dovi Dudákovi*. Byl spoluzakladatelem >VoI. směrů*, jejichž belletristickou čásf 3 roky vedl, dále redigoval zaniklý satirický časopis •Petrklíče* a po 3 roky Vilímkův >Hum. ka- lendář*, jehož belletristickou část dosud re- diguje. Od r. 1900 jest redaktorem >Věstníka obecního král. hl. města Prahy*. — Maškův talent jest především satirický. Největší pů- sobivost měla dosud první jeho sbírka tra- vestií a parodií na známou národní píseň •Utíkej, Káčo!*. Na týž motiv parodoval tu M. celou řadu vynikajících aneb aspoň typi- ckých básníků českých způsobem nepřeko- natelným. Jednotlivá čísla tohoto cyklu jsou kousky mistrovské. Méně daří se mu v ly- rice vážné (»Kyselé hrozny c), kde místy roz- vleklý tón sentimentální nevyzní vždy plně a sytě. Šťastným je v obrázku náladovém, kde lehký jeho rozmar a graciosní fantasie se snoubí často s hlubším nazíráním na po- měry a postavy, než by se mohlo hádati dle lehounké formy těchto skizz. V běžné pro- dukci Maškově jest ovšem leccos ryze jen časového, — ale vtip a říz a zvláštní rázovi- tost mají i tyto efeméry vždy. -cky-. Kaievioe viz Mašovice 3). BlaŠió Ni kol a, současný malíř chorvat- ský, rodilý Srb z Otočce, studoval na malíř- ské akademii ve Vídni a Mnichově, pobýval nějakou dobu v Paříži, načež vrátiv se do své vlasti stal se professorem na malířské akademii v Záhřebe. M. maluie nej raději kra- jiny Posávské a výjevy z venkovského života chorvatského. Srv. Jihoslované, str. ó05 a. Maiin Fratitišekjosef, spisovatel Čes. (* 1844 v Peckách u Kolína — f 1894 v Praze). Absolvovav ústav učitelský v Praze působil ve Svojšicích, Hostivicich, Močovicích a od r. 1875 v Čáslavi. Vydal s Herodesem Hi- storky učitelské (Čáslav, 1885) a přispíval do >Besed učit.*, »Budeč. Zahrady*, >Nár. šk.* a do časopisů humoristických. XaMrovati, z franc. marcher [marše], choditi, prostonárodní výraz pro vykračo- vati si po vojensku, táhnouti pocho- dem. FM. Maika Karel Jaroslav, český archaeo- log (* 1851 v Blansku na Moravě), studoval na reálce a na technice v Brně, ve Vídni a na universitě vídeňské. Od r. 1892 jest ře- ditelem české reálky v Telči. Již jako aka- demik pěstoval vedle mathematiky také pří- rodní vědy a jal se, povzbuzen výzkumy předního tehdy archaeologa moravského, dra Jindřicha Wankla v Blansku, brzy badati samo- statně v oboru praehistorickém na Moravě, všímaje si v prvé řadě nálezů diluviálních, tehdy ještě málo známých. V 1. 1878—87 pro- zkoumal okolí novojičínské a zejména jeskyně štramberské Šipku a Čertovu díru, kde se mu 964 Maškara — Mašonsko. podařilo zjistiti trojí pobyt diluviálního člo- věka a stanoviti nejstarSi posud bydliště lid- ské v Rakousko-Uhersku z první doby mezi- ledové. Podniknuv v 1. 1882—1894 soustavné badání na tábořišti lovců mamutích v Před- mostí, nejbohatší a nejdůležitější stanici di- luviální ve střední Evropě, získal tu ohromné nmožství vzácných zbytků zvířeny diluviální a současných výrobků lidských a učinil v srp. r. 1894 nález jediný svého druhu: neporu- šený společný hrob 20 lidí diluviálních, je- jichžto kostry většinou výborně jsou zacho- vány. Mimo to procestoval za účelem prae- historického prozkoumání téměř celou Mo- ravu i provedl výzkum četných nalezišť. Věci objevené uloženy jsou v soukromé jeho sbírce. O výsledcích svého badáni uveřejnil zprávy hlavně v »Čas. muzejního spolku olo- múckého« {Pravéké nálepy ve Štramberku^ část I,: Jeskyně Šipka [1884] ; část IL\ Jeskyně čertova divá [1886]; Čelist vředpotopniho člo- věka, nalepena v Šipce u Siramberka |1885]; Sekyrka jadeitová na Moravě [1885]; Nále^ bron^uv a minci u Police [1886]; Fřispévky k pohnáni pravěku morav. Slovenska Í1888J; Nové výzkumy v jeskynichstramberských [l888j ; Žlutnice brněnská a učiněné v ni nále^^y dilu- viálních ^viřat a lidi [1888] ; Nále^bron^ů u Man* kovic ve Slezsku [1892]; Nové vjř\kumy v Před- mostí [1894]; Diluviální člověk v Předmostí [1895] ; Postup vý^umných prací v Předmostí [18961), pak »v Mitthcil. der anthropologischcn Geselíschaft in Wienc {Ober den diluvialen Menschen in Stramberg [1882] ; Ein Jadeitbeil- chen in Máhren [1885i; Ein ^eites Jadeitbeil in Máhren [1886); Ein drittes Jadeitbeil in Máhren [1888]; LÓssfunde bei Brůnn und der diluviale Mensch [1889]; Ein viertes Jadeitbeil in Máhren [1889) ; Uber die Gleich^eitigkeit d. Mammuts mit dem diluvialen Menschen in Máhren [18891 ; Ober iwei neue Jadeitbeile in Máhren (1889j; Ober die Anwesenheit d, Men- schen wáhrend der Lóssperiode in der Umge- bung von Brůnn (1890)), v »Mittheil. d. k. k. Central-Commission zur Erforschung u. Er- haltung der historischen und Kunst-Denk- male in Wienc {Bericht d, Conservators Prof, Maska uber seine Forschungen in Máhren [1890]; Bron^efund bei Mankendorf [1891]; Áusgi^abungen in Předmost [1894)), v »Jahr- buch der k. k. geologischen Reichsanstalt« (Die diluviale Fauna und Spuren d. Menschen in der Schoschuwker fíóhle in Máhren [1891]) a v časopisech: >Correspondenzblatt der deutschen anthropologischen Geselíschaft*, >Verhandlungen der Berliner anthrop. Ge- selíschaft*, »Sitzungsbenchte der niederrhei- nischen Geselíschaft* a j. Ve výroční zprávě reálky novojičínské a též samostatně vydal spis Der diluviale Mensch in Máhren (1886); v rozpravách České Akademie uveřejnil r. 1894 pojednáni ly-^kum roku i8g3 na tábořišti lovců mamutích v Předmostí^ v »Čes. Lidu* r. 1895 Nále^ diluviálního člověka v Předmostí^ v díle > Moravské Kravařsko* staf Z pravěku Kravařska (1898); k tisku připravuje do Vla- stivědy moravské spis Pravěk Moravy, — R. 1881 účastnil se anthropologického koo- gressu v Salcpurku, přednášeje o svýdi výzkumech ve Štramberku, r. 1889 podob- ného sjezdu anthropologů ve Vídni, kdd pojednal o sporné otázce současnosti do- veka s mamutem se zřetelem k nálezům sirým předmosteckým a vůbec moravským. R. 1896 účastnil se národopisné výstavy v Praze bo- hatým výběrem nálezů diluviálních. Jest od r. 1891 dopisujícím členem České akadenůe a od r. 1894 konservátorem c. k. ústřed. kom- misse ve Vídni. Kaikara kz it. mascherd), vl. osoba ma- skou neboli škraboškou zastřená, zakukleni; potom vůbec osoba přestrojená. Maškarádi neboli mumrej, průvod, ples, rej, provoio- váný v přestrojení nebo zakuklení. Haikovioe: 1) M., Masovice {Masár kowit^), ves v Čechách, hdtm. a okr. Lito- měřice, fara BýČkovice, pš. ťloškovice; 22 d, 94 ob. n. (1890). — 2), M. {Maschkomt{l lí- ska t., hejtm. a okr. Ústí n. L., fara Bt^or, pš. Neštědice; 5 d., 37 ob. n. (1890), ovoc- nářství. KaikOTSký Danko, pseud, viz Maró- t h y Daniel. Maikrov, Maškravy (Maschgrafen), po- plužní dvůr u Stodu, v hejtm. stříhrském. M. byl kdysi ves, na níž se připomíná (1243 až 1245) Ota z Maškrova. Později tn dríd klášter chotěšovský dvůr. Kailák, bot, viz Datura. Maiona viz Mašonsko. Uaionovó, bantský národ v již. AMce v jihových. končinách britského íiaskaph hranici portugalského MozambíckaJestTQV' nějších sídlech, jež po něm slují MaŠonskem jenom zbytkem lidnatého kmene, který kdyá měl ve své moci celé území od Zambezi ú po Limpopo. Zevnějškem jsou lid slabý, m němž zřetelně se jeví následky dlouholetého utlačování. V tváři ukazuje se poněkud typ židovský, avšak čelisti vyčnívají značně v při tvář bývá velmi často zohyzděna jizvami po neštovicích a nos pravidelně jest znelvořea nemírným šňupáním tabáku. Odívají se nuxct v kůže zvířecí. Provozují orbu a také dotót obrábějí kovy, dovedou své výrobky idobit rytými okrasami, tkají látky z bavlny, ktcroi sami pěstují, a pletou pěkné košíky, přesto však žijí v chudobě, ježto byli od Matabei* porobeni, oloupeni o stáda a z úrodoýcfi údolí vypuzeni na vysočiny, kde mezi sb- lami si zřídili opevněné vesnice nebo naks*^ útočiště v jeskyních. Matabclům musí odo- děti poplatek ve výrobcích železných a nad to snášeti ještě rozmanité útisky. Ďlouhoií^ poddanství učinilo z nich lid sice miniini* lovný, ochotný a bázlivý, který se nedoved; opříti nepříteli, třeba jeho ženy a déti A) otroctví odvlékal, ale zároveň zištný a do- těrný, čímž trpí zvláště cizinci. Maionsko, krajina ve vnitrozemí yi^ Afriky, náležející nyní k britskému Poiaia- bezí čili Ňasku, mezuje na sev. s řekou Zan- bezim, na východě s územím Maniků a Mo- zambickem, na jihu a záp. s Matabelskeffl- Mašov — Mašfov. 965 Kraj tento jest vysočina stoupající na 1100 až 1500 m, nad niž jednotlivá pásma horská vypínají se do značnější výše. Od jihozáp. k sev.-vých. táhne se celou zemi souvislé horstvo, zvané na jihu Mačabi, na severu Umvukve, jež tvoří rozhraní vod mezi střed- ním Zambezim a řekou Sabl i dolním Zam- bezim. Nej vetší vypnuliny nacházejí se ve středu země, kdež Mount Hampden dostu- puje 1600 m, a na jihových., kdež Vetsa se pne do 1646 m. Četné pobočky zambezijské zavlažují zemi; jsou to Umňati a Umfuli, jež se vespolek spoji v Saňati, Oangua, Haňani, Ruja a Masoe, jež po spojeni svém nabývají jména Rueňa. Mimo to řeka Sabi odvádí vodstvo končin jihových. k Indickému oke- ánu. Podnebí jest sice tropické, ale výška krajiny nad mořem mírní je tak, že i Evro- panům jest snesitelno. Největší teplota při- padá na září a říjen (41 — 43®). Ncpříjemno jest velké kolísání teploty, které nezřídka v několika hodinách utvoří rozdíl 30 — 35° C. Rok dělí se v dobu suchou od května do konce září s průměrnou teplotou 26 — 35*> a v dobu deštivou od listop. do polovice dubna. V led. a ún. velikými lijáky spadá nejvíce deště. V tu dobu řádí také malaria. Půda z největšího dílu pokrvta jest savannami, avšak podél řek a na místech vlhčích nachá- zejí se též značné lesy; říční údolí s tučnou naplavenou prstí, jmenovitě končiny kolem tvrze Victorie, vynikají znamenitou úrodno- stí a rodí hojně plodin tropických a subtro- pických. Tyto končiny jsou také cílem bí- lých přistěhovalců z Kapská a z Jihoafrické republiky, kteří znenáhla zabrali území po La-Magondi a na horní tok řeky Masoe; roz- loha tohoto zabraného území páčí se na 60.000 km*, z čehož asi 8580 km* jest půda pro vzdělání dobře způsobilá. Znamenité jest také nerostné bohatství země, zvláště ložiska zlatonosná. Není pochybnosti, že od Táti přes pohoří Matoppské až po řeky Sabi a Masoe táhnou se mocné žíly zlatonosného křemene, a právě toto bohatství na drahé kovy způsobilo, že do země nahrnulo se mnoho kovkopův i farmářův bělošských a že Angličané zmocnili se této země a založili tu několik tvrzí (Victoria, Charter, Salisbury). Dolování spojeno jest vŠak dosud se znač- nými obtížemi, poněvadž není dostatek do- pravních prostředků; teprve po dokončení dráhy z Beiry při pobřeží Indického okeánu do Salisbury bude možno dopravovati tam stroje drticí a rýžovací, načež doly tyto jistě dosáhnou velikého významu. Koncem roku 1893 pracovalo se již v 25.000 claimcch a zí- skávána průměrně 1 unce z tuny rudy. Oby- vatelstvo skládá se převážnou většinou z bant- ských Masonů (v. t.), k nimŽ druží se ještě něco Maníků a Matabelův a zmínění osad- níci bělošští, kterých r. 1894 počítalo se přes 2000 duší. Hl. městem M-ka jest Salisbury, kdež sídlí také veškery úřady. Správu vede IBritská Společnost Jihoafrická, kteréž byla propůjčena vládou anglickou většina práv nad tímto územím. M. již ve starém věku bylo cílem národa, jenž z tamních ložisek zlatonosných hojně těžil; svédčíť o tom roz- valiny staveb v Zymbabje, u Matindely a u Čiburvc ; soudí se obecně, Že stavby tamní a zbytky dolů na zlato pocházejí od Foini- čanů nebo od Arabů. V XV. a XVI. stol. dostaly se končiny tyto v držení mocného pohlavára Monomotapy, načež v době vel- kých objevů zabrali krajiny tyto aspoň dle jména Portugalci, avšak skutečné vlády tu nevykonávali. V polovici XIX. stol. dobyli M-ka Matabelové a ujařmili tamní obvvatel- stvo. Po objevení zlatonosných ložisek Spo- lečnost Jihoafrická, zmocnivši se území Ma- níků, získala roku 1889 od matabelskébo krále Lo - Benguly M. a uhájila si ho proti nárokům portugalským i proti nájez- dům matabelským, jez vítěznou válkou roku 1893 trvale zastavila. Srv. Mauch, Reisen im Inneren von Sůdafrika (Gotha, 1874h Ma- thers, Zambezia, Englanďs £1 Dorado (Lond., 1891); Bent, The ruined cities of Mashona- land, report of excavation in 1891 (2. vyd. t, 1893); Bruče, Memoirs of Mashonaland (t, 1893). p. Maiov: 1) M., ves v Čechách, hejtm. a okr. Milevsko, fara a pš. Petro vice u Sedlčan ; 13 d., 69 oby v. č. (1890). — 2) M., Mašfov, ves t., hejtm., okr., fara a pš. Turnov; 65 d., 460 obyv. č. (1890^, 2tř. šk., mlýn, pěstování lnu a broušeni skla. Maiovloe: 1) M., ves v Čechách, heitm. a okres Pelhřimov, fara Hořepník, pš. čer- vená Řečice; 12 d., 79 ob. č. (1890). V nej- starší době náležely ke klášteru louňovi- ckému. — 2) M.. ves t, hejtm. a okr. Tá- bor, fara a pš. Chýnov; 25 d., 282 obyv. Č. (1890), poblíž ložisko želez. rudy. — 8) M*, Maše vice {Maschowit^), ves t. při potoce, hejtm., okr. a pš. Týn Horšův, fara Meclov; 23 d., 173 ob. n. (1890), mlýn. Připomínají se r. 1115 mezi zbožím kláštera kladrub- ského. — 4) M., ves t, hejtm. Ústí n. Lab., viz Mašfovice. 5) M. (Gross-Maispit^f far. ves na Mor., hejtm., okr. a pš. Znojmo; 108 d., 536 ob. č. (1890), kostel sv. Jana Křt., Itř. ák., popluž, dvůr a myslivna křižovníkův s červ. hvězdou v Praze a opodál 2 mlýny. Uaiťov : 1) M., M a š č o v (Aíaschau), město v Čechách, v hejtm. a okr. podbořanském, má 197 d., 20 ob. č., 1333 n. (1890), děk. kostel Nanebevzetí P. Marie, při něm kapli s hrob- kou svob. p. Malovců, již r. 1806 vystavěl Vojtěch svob. p. Malovec, na hřbitově kostel sv. Barbory (ve XIV. stol. far.), 4tř. šk., rad- nici, lékárnu, špitál, záložnu, pš., telegraf, ně- kolik výroč. trhů, ložisko hnědého unií, tu a v okolí chmel ařst ví a včelařství. Alod. pan- ství se zámkem, dvorem a pivovarem drží Jaromír hr. Černín z Chudenic. Zámek jest na návrší sev. od města a má rozsáhlou za- hradu. Nedaleko Jest popi. dvůr Vojtěchov a Březinův mlýn. Původně stával na místě nynějšího M-a jen knížecí dvorec, jejŽ si vy- sloužil otec čes. vladyky Milhosta, zakladatele konventu cisterciáckého, uvedeného (1193) do Maáťovice — Matabelsko. M-a z Waldsas. Milhost vykázal tu mnich&m misto sev. od M-a. a daroval jim jeáté IS ves- nic, coi potvrdil (1196) i tehdejií čes. biskup Jindřich Břetislav. Mnichům se véak buď v M-é nelíbilo, nebo byli v této krajiné jinak inepokoj ováni, přeložili proto po společné úřade Milliosta a Slávka, Župana bilinského a pána na Oseku, konvent do Oseku, kde dosud kvete klášter cisterciácký. Zatím asi do XIV. stol. drželi M. potomci Milhostovi, za nichž tu vystavěn far. kostel a tvrz. Ke konci XIV. nebo poč. XV. stol. seděl na M-Č AleS Škopek i Dube, r. 1403 bratr jeho Jin- dřich, r. 1409 Ctibor z Libiše. R. 1421 byl M. i s tvrzí vypálen od kfižákA némeckých. R. 1444 držel M. Vilém z Nečtin. r. 1454 Beneš z Kolovrat, jehož potomci psdi se odtud MaSfovskJmi z K. a vládli zde do r. 1321. Potom připomíná se na zboží maš- (ovském Jan ml. z Lobkovic, Jeroným Šlik z Holiče, od jehož syna koupil M. Bohuslav Hasišteinský z Lobkovic, za jehož nástupců vystaven tu kostel. Po Hasilteinských z L. dědili zboíi mašíovské pánové ze Švamberka, od nichž jej koupil (1603) Prokop Dvorecký zOlbramovica prodal jej jii r. 1612MatiášovJ Stampachovi ze Stampachu. Jindřich z rodu toho účastnil se vzpoury stavil českých, začež mu z trestu M. od král. komory zabrán a prodán (1623) cizozemci donu l?ilémovi Verdugovi. Potomci jeho, kteří tu seděli do r. 1661, prodali M. hr. Goltzům, za jichž panování povýSen byl (1735) M. od císaře Karla VI. na mésto a jeSté obdařen jinými milostmi, zcjm. zna- kem méstským (obr. č. 2700.): v modrém štité u zpodu stříbrná hradba méstská s bra- nou otevřenou, mříží j_ j tnu iP CSU oiisiuv. vyzdviženou ; nad bra- nou stříbrná vřž, vudle niž v právo červení itítek s písmenem Y, v levo taktéž Slitck červený se stříbrnou střelou. Po vymřeni hr. Goltzův (1791) Arnoštem přiřknut M. Voj- těchovi Mladotovi ze Solopisk, po něm tu ná- sledoval Gabriel hr, z Dietrichšteina a od r. 1845 Eug. hr, Černín z Chudínic. S) M. viz Mašov 2). BUÍťovto«, chyb. Mašovice (Meischlo- •fitO, viska v Cechách, hejtm. a okr. Ústi n. L... fara Český Bukov, pí. Neštědice; 7 d., 48 ob. n. (1890). MaJuknllimllové, bantský kmen ve vni- trozemí již. Afriky, mezi 14—16° j, S. a 25' až 28° v. d., obývá po obou březích zambe- zijské pobočky Luenge na rovinaté vysočině (přes 1000 m n. m.), jei místy jest prostou- pena pásmy mírných pahorků; toliko nasev. připomíná Holub pohoří Františka Josefa. Zevnějškem jsou lid krásně urostlý, mnohdy obrovské postavy, pleli skoro úplně černé, s tváří dlouhou a nosem orličím. Při dospě- losti vylamuji mladým rnuiSm přední 2 ře- záky a následkem toho horní ret jest vpa- dlý a zpodni daleko přečnívá. MuŽi chodí buď úplně naii nebo odívají se ve velikj kus látky bílé nebo modré, jejž jako pláif li přehazuji; ieny nejv^Se nosí pás s koženými třásněmi. Zdobí se četnými náramky a tahs- many, zvláštní však jest úprava vlasA. Ženy holi si hlavu úplně, kdežto muži dílem tc svých, dílem z cizícii vlasů pořizují si vrkoč Přebývají ve válcovitých chatrčích s knielo- vitou střechou a vesnice ohrazují kolovou hradbou tak, že dovnitř možno vniknouti jen jediným vchodem. U Itaždě chýSe bývá ně- kolik zásobáren na kolech. Hlavním zdrojen výživy jest chov dobytka (stáda skotu o 2O0C aí 3000 kusi-ch nejsou vláčnosti) ; roiino to výborní lovečtí psi jsou ješté zvíFetein do- mácím. Každá vesnice má svého náčelníka; větších svazků politických není. Mnohoíen- ství jest všeobecné rozšířeno, avšak poně- vadž bývá zvykem při přepadeni vesnici pro oslabení nepřítele ubíjeti ieny i déo. panuje nedostatek žen a M. kupuji je sobí od kmenů sousedních. Holub a Selous, kleti do území jejich vnikli, byli od nich přepa- deni a vypleněni ilíčf nám jejako lid úskočný. zákcřnický a zlodějský; zdá se však, íe ne- přátelství tn pocházelo spíše odtud, ie obj cestovatelé přicházeli z území MarucQ, ne- přátel M-bů. — Srv. Holub, Druhá cesb So jižní Africe. Z Kapského města do lemě íaSukulumbů (Praha, 1889. U. si.). Mai&vky Hluboké {Titf-MaUpitO, £ai- ves na Moravě, hejtm., okr. a p§. Znojma; 118 d., 589 Ob. č. (1890), kostel Navštíven: P. Maric, 2tř, šk., cihelna, myslivna a opoda. sirné prameny a dva mlýny. K&t (arab. mdt, zemřel), ve hře v Žacbt znamená, že král jest tak uzavřen, 2c se nc- rafiie hnouti (nemá tahu). Kat, řeka v Albánii (v. t.). Háta, bot., viz Mentha; M. řecká vii VatabvlBkO, krajina ve vnitrozemí jiíní Alriky, náleiejicí nyní k britskému Poiaai- bezi. mezi 15° 35'— 23° 35' j. §. a 25* A(f ai 32° v. d., hranici na sev. s říši Maruckou, di sevv. a Maionskem, na vých. s Mozambikes! na jihu s republikou Jihoafrickou, na op s Bamangvatskou řiií Khamovou, ,a taujina na 350.000 km* se 200.000 obyv. Uzemí toto jest vysočina, jejímžto středem táhne se od jihozáp, k sev. -vých. mocné pohoří roivodni. zvané na jlhozáp. Matoppo, na sev. -výct Mačabl. Vých. od něho na vrcboviskn řdn Tukve vypíná se menSÍ pohoH Isimunlč Svah těchto hor na vých. do údolí řeky SaH jest poměrně příkrý, kdežto do vnitroiemi na severozáp. rozkládají se Siré roviny, jei zvolna se sklánějí na sev. k řece Zaint>cii i na záp. do pánve kolem jei. Ngami. Na lev. břehu Sabí na územi nyní jií portu^plskén lemuje vysočinu tuto pásmo táhnoucí se od Matabelsko. 967 jihu k sev. a zvané na jihu Silindi (1200 m), Da sev. Šimanimane (1400 w). Horstva tato skládají se většinou z hornin archaických a žulový poklad na mnohých místech vystu- puje na povrch, přece vsak namnoze pokryt jest vrstvami kapského pískovce, z něhož JSOU složeny skoro všecky stolové hory ma- tabelské. Rozvodní pásmo a končiny odtud na vých. ležící jsou dobře zavlažovány, kdežto krajiny na sev. a sev.-záp. při Zambezi a na jihu při Limpopu trpí nedostatkem vláhy. Řeky tamní odtékají dílem k řece Zambezi (Šangani s přítokem Guaj, Saňati, vznikající spojením řek Umňati a Umfuli), dílem k Lim- popu CNuaneci, Umzingvane s přít. Umša- beci, Saša a Maklucie), dílem je řeka Sabi (s pobočkami Lundem a Ingvezim) přímo odvádí do Indického okeánu. Podnebí je sice teplé, ale vysoká poloha krajiny je mírní, tak že i Evropanům je veskrze snesitelno. Roz- vodní vysočina jsouc dobře zavlažována má hojně pastvin i orné půdy, kde vedle roz- manitých rostlin subtropických daří se i pše- nice a kukuřice; naproti tomu končiny při Zambezi jsou pokryty hustými křovisky nebo lesem a slouží jenom za loviště, poněvadž jedovatá moucha tse-tse chov dobytka činí nemožným ; konečně v údolí Limpopa dobře se daří skotu. I nerostné bohatství jest značné, jmenovitě rozsáhlá ložiska zlatonosná byla SiŠtěna, z nichž se jiŽ horlivě počíná těžiti, byvatelstvo skládá se z bantských Matabelů, Masonů, Makalaků, Baroků, Baroekvů a Bak- vabů, k nimž druží se i něco Hottentotů a Křo^^áků i nějaký počet Evropanů. Nejdůle- žitějším kmenem jsou bývalí páni této země, Matabelové, zvaní též Matebelové, Ama-Tebelové, Ma-Atabelové nebo Makonkobové, kteří r. 1836 založili tu mocnou říši, sáhající od Zambezi po Lim- popo a od zlatonosných polí u Táti za řeku Sabi, a svými každoročními nájezdy sousední končiny hrozně pustošili. Matabelové jsou sice původu zulského, avšak časem pomísili se s kmeny jinými, jmenovitě s Bečuany, Makalaky a Masony; podnes však rozezná- vají se tři třídy obyvatelstva, totiž nesmíšení Žulové, potomci bojovníků Mozelikacových (Ab-Azansi), pak potomci zajatců bečuán- ských, kteří od Matabelů do těchto končin byli zavlečeni (Abentla\ a konečně pod- daní Masonův a Makalaků, kteří Časem mu- sili konati také služby vojenské (A-Maholi). Vliv různorodé krve jeví se také v zevnějšku Matabelů, a nad to neustálé boje a vyvinuvší se odtud ukrutnost a krvežíznivost způso- bily, že vzezření jejich vůbec jest divoké. Vše to konečně ještě zvyšuje se oděvem; ověšují se totiž koŽemi divokých zvířat, zdobí se ocasy levhartími, na hlavě nosí pokrývky z kozí zeber neb koček tygrovitých a z těch eží se chocholy orlích per. Téměř neustále chodí ozbrojeni krátkým kopím; jdouce do boje nosí dlouhé oštěpy a obrov.ské štíty. Osady jejich podobají se úplně kaferským kraalům a skládají se z nízkých chatrčí, se- stavených do velkého kruhu ; volné prostran- ství uprostřed slouží na noc dobytku za útočiště. Z větších osad jejich značnější vý- znam mají jenom Gu-Buluvajo a Iňati. Jecli- ným zaměstnáním Matabela důstojným je chov dobytka a válka, kdežto vzdělávání rolí a všecky ostatní práce musí obstarati ženy a otroci, jichž Matabelové ze svých výprav pokaždé odvlékali velké množství. Povahou líčí se jako lid bezcitný, surový a ukrutný, což se vysvětluje vojenským jejich zaměst- náním. Každý Matabel jest bojovníkem a celá země za účely vojenskými rozdělena ve čtyři kraje; jakkoli pak počet jich stálými boji se ztenčoval, přece bývalo pohotově na 15.000 mužů, rozdělených ve 20—24 oddělení, jež měla v každém kraji po zvláštním kraalu. Válečné jejich výpravy způsobovaly vždy pravý poplach u sousedního obyvatelstva, neboť provázeny byly vždy zhovadilými ukrut- nostmi a barbarským vražděním i ničením všeho. Nejvíce trpěli od nich Makalakové na jihu a sev.-záp., Batokové na sev.-záp. a Ma- sonové na sev. -vých. Při této zdivočilosti není divu, že se u nich vyvinulo i lidojed- ství, jak dokazují mnohé jeskyně, v nichž na- lezeny spousty lidských lebek a kostí. Za takových poměrů jsou arci nepatrný výsledky londýnské missie, která mezi nimi pracuje skoro 40 let; král Lo-Bengula vybízel sice Matabely, at>y se od missionářů učili, ale kdokoli by chtěl přestoupiti ke křesťanství, toho ohrožoval smrtí. Říše Matabelská má původ ve výpravě loupežné. Mozelikace, ná- čelník ve vojště zulského krále Čaky, usadil se se svým oddílem r. 1830 v jihových. kon- činách nynější republiky Jihoafrické na vrcho- visku řek Molopa a Marika a podrobili si tamní Basuty. Avšak již r. 1836 vypuzen jest odtud od Boerů postupujících na sever i od- táhl za Limpopo a podrobiv si MaŠony a Makalaky tam usedlé založil velikou říši do- sahující až k Zambezi a k území Maníků. Když Mozelikace r. 1868 zemřel, strhly se v říši mnohé zmatky, za nichž druhorozený syn jeho Lo-Bengula roku 1870 zmocnil se vlády. Když pak cestovatelé Mauch a Baines objevili rozsáhlá zlatonosná ložiska v M-ku, nahrnulo se tam proto v letech 80tých kov- kopů a záhy uzavřela vláda anglická s Lo- Bengulou úmluvu (1888), dle níž beze svolení Anglie nesmělo býti nikomu ani území postou- peno, ani dovoleno těžiti zlato. R. 1889 vtělila Anglie M. v obvod svých zájmů v Již. Africe, nedbajíc odporu portugalského, a ještě t. r. svěřila správu celého tohoto území Jihoafrické Společnosti, utvořené tehdy Cecilem Rhode- sem. Tato osadila zatím jen Mašonsko a Maka- lacko, zřídila tam sjízdnou cestu, spojila na- byté území telegrafem s Kapském a založila tam několik tvrzí (Victoria, Charter, Salis- bury, Toli). Když však r. 1893 Matabelové počali znepokojovati osady bělošské na území Společnosti, vtrhli Angličané do M-ka, po- razili na Bemvesi Lo-Bengulu, jenž na útěku r. 1894 zemřel, načež všichni matabelští ná- čelníci se podrobili. Správa M-ka vznesena opět za jistých podmínek a za dozoru mini- 968 Matadi — Mataríje* sterstva osad na Jihoafrickou Společnost. Domorodcům mají býti vykázány zvláštní ob- vody za reservace. Srv. Mauch, Reisen im Inneren von Sůdafrika (Gotha, 1874) ; Oates, Matabele Land and the Victoria Falls (Lon- dýn, 1881); Mathers, Zambezia, Englanďs El Dorado (t., 1891 V, Holub. Die Ma-Atabele (>Zeitschrift fQr Ethnologie«, sv. 25.; Berlin, 1893). Ibtadi, hlav. m. distriktu t. jm. v státě Konžském, 120 km v. od Banány na I. břehu Konga, 30 m n. m., nedaleko hranic portu- galského Konga, se 64 Evropany, východiátě dráhy konžské, sídlo soudu, voj. posádky, pošty, telegrafu, správního úřadu civilního a financ., missií katol. a protest, a několika obch. faktorií. Má velmi dobrý umělý pří- stav, do něhož pravidelné zajíždějí obchodní lodi evropské. dš. Matador (špan.), zabiják, vrah; při býčích zápasech hlavní zápasník, ozbrojený kordem, kterým býka dorazí. V přeneseném SDoyslu vynikající osobnost. aatagalpa, departement v Nicaraguě, vý- chodně od jezera Managua, má 35.000 obyv., vesměs čistokrevných Indiánů, kteří mluví nyní jen španělsky. Pěstování rýže, cukrové třtiny, tabáku a kávy, chov dobytka a dolo- vání zlata a stříbra. Hlav. m. Matagalpa má 4000 ob. H^k, Kataja: 1) M. Emilie, pseudon. Emil Marriot, spisovatelka něm. (* 20. list. 1855 ve Vídni). Zobrazovala sprvu satiricky mravy vídeňské, později proniká její práce tendence klerikální. Psala romány a novelly: Familie Hartenberff {1SS2); G eistlicher Tod (1SS4): No- vellen (1887, 2 sv.); Die Uniuf riedenen (lSSS)\ Modeme Menschen (1894); Die Starken u. die Schwachen u, andere Novellen (1894); Caritas (1895); Seině Gottheit (1S96); Junge Ehe (1897); Der fíeiratsmarktf Sittenbild; drama Gretes Glúck (1897); román AufersUhung (1898) a Tiergeschichten (1899). 2) M. Viktor, politický oekonora rakou- ský (♦ 1857 ve Vídni). Vystudovav v 1. 1878 až 1882 universitu, vstoupil r. 1882 k vídeň- ské obch. a živnost, komoře, habilitoval se r. 1884 na vid. universitě pro polit, oeko- nomii, stal se r. 1890 mimoř. a r. 1892 řád. professorem téhož předmětu v Inšpruku. ^' list. r. 1892 byl povolán do ministerstva obchodu jako mmisterský rada a přednosta odboru pro obchodní statistiku. Kromě čet- ných článků časopiseckých napsal: Der Unter- nehmergewinn (Vídeň, 1884); Das Recht des Schadenersat\es v, Standpunkte der National- ekonomie (Lips., 1888); Grossmaga^ine und Kleinhandel (t., 1891); Die Regelung der Va- luta in Oesterreich-Ungarn (Inšpruk, 1892); Grundriss des Gewerberechts u, der Arbeiter- versicherung (1899). Katakovió Baltazar viz Jihoslované, str. 459. Matamata, domácí jméno želvy třepe- ni té, viz Chelys. Katamoros (šp. Maurobijce). Kapitán M., osoba španělské komedie, mluvka. Též užívá se slova toho jako příjmí sv. Jakuba Cob> postelského. Katamoros: 1) M. (dříve Nuevo-Sai* tander), město v mexickém státě Taouoli- pas, vzdálené 45 km od ústi pohraničoilM toku Rio del Nořte, má rovné ulice, velikn kathedrálu a 13.000 ob. a pro příznivou po* lohu proti Brownsville (v. t.) čilý obdiod Okolí jest bažinaté, jsou tu jen savanny, u nichž se pase dobytek. Čilý obchod s ba- revným dřívím, kozemi a vlnou. Přístav dcq velkým lodím přístupný. Odtud vede iekt- nice do Montereye. 2) M. de Izucar, město v mex. stití Pueble, na řece t. jm., má 12.000 ob., oheiié doly a železniční spojení s Pueblou. H^ Matamoros Manuel (* 1835— f 18661 Byl důstojníkem a stav se protestantem pn* pagoval svou víru ve Španělích, začeiovb- něn a odsouzen se soudruhy na galeje. & přímluvu deputace, v níŽ byly zastoupen četné země, zmírněn jim trest ve vypoviiem V Pau, Lausanně a Genevč zorganisovali 4 chodiska zprotestantování Španělska. Katanzas, hlav. m. provincie t jm. s sev. pobřeží ostrova Kuby, leží na okraji u- livu dobře chráněného, 75 km výcb. od Hi- vanny. Zal. r. 1693, zničeno r. 1843 pofíre: a znovu pěkně vystavěno. Má elegantní před- městí, vlád. palác, krásné divadlo, akadcoL velký vodovod, slévárny a 56.000 obyv. Při- stav se sev. chráněn pevností, výctt stns jest nechráněna. M. vede čilý obchod; r. 1^^ vyvezeno odtud 183.445 / cukru, 2785 sudí rumu do Španěl a do JiŽ. Ameriky; téin- váží doutníky a med. Anglie dováží ses stroje pro výrobu cukru, pivo. Okolí Iki patří k nejúrodnějším částem Kuby; má do- bré žeh:zniční spojení s význačnými mis? ostrova. Asi 5 km od města nacházejí se ]t skyně Bellamarské, ozdobené krápníkovt^ útvary. fí^ť Matapan, staré Tainaron, nejjiicéji mvs řec. poloostrova Mainy (v. t.). Ibitara: 1) M., M ad ar a, ves v boitar kraji šumelském, pod sz. svahem Pravadsc planiny, kde 11. čna 1829 před vítěznoal* vou u Kulevče ruský gen. Děbič mél hlats stan. V okolí skulptury římské. 2) M., m. na Ceyloně, viz Mathnra. Matarah, m. v Arábii, viz Matrab. Mataram, sídelní město knížete m^ ského na ostrově Lomboku, na záp. pobttž při ústí Diang-koku, v malé vzdálenost. ^ přístavního města Anponamu. Jest ohraic* bambusovou palissádou, má široké, rofv ulice. Domy jsou nízké, ani palác kníieci tí- vyniká. Vládnoucí třídou jsou hinduátí při- stěhovalci z ostrova Báli, jiŽ s dynastii viáá- noucí opanovali ostrov v XVIII. stol. ii Katarlje: 1) M., ves v Egyptě scv.-Wi od Káhiry, blíže zřícenin staré fiéliopolc. Ota- zuje se tu stará sykomora >strom P. Man^ pod níž prý Svatá rodina na útěku do Ejgrpc odpočívala. — 2) M., ves L na břehu jeseR Menzale, obývaná chudými rybáři, dle Jb* rietta prý přímými potomky Hyksd. Mataro — Matěj. 969 Mataro, okr. m. ve špan. prov. barcelon- 1 deňského orgánu cukrovarníků Rak.-lJher. říše. Úvahy M-czkovy zakládaly se vesměs na vlastních lučebních rozborech a prová- zeny bývaly po výtce pracně sestavenými tabulkami. Z těchto vynikají hlavně tabulky o specif. vahách roztoků cukerných vzhledem ke stupňům cukroměru Ballingova, uveřej- něné r. 1865 v berl. časopise, ovoce dvou- .leté mravenčí píle, které jméno M-czkovo ve všech cukr vyrábějících zemích rázem pro- slavily. Rovněž důležitý byly tabulky o množ- ství líravého vápna ve vápenném mléce a mn. j. Ačkoliv práce M-czkovy zasahovaly do všech odborů hospod, průmyslu, zvláště cukrovarnictví, obíral se hl. výzkumy sacchari- metrickými. Obšírnější životopis M-czkův s podobiznou a ocenění jeho liter, prací uveřejnil J. V. Diviš v >Časop. pro průmysl chcmickýc (1900). DC, Kat4] (lat Matthias, totéž co Matláš), osobní jméno mužské. ské, při moři a na dráze Barcelona-Portbou, skládá se ze starého ohrazeného města Iluro, amíitheatrálne na výšině rozloženého, a z no- vého města s pěknými ulicemi a domy, zdo- benými freskami, s pěkným kostelem, kolle- (riem Cataluňa, nautickou školou, divadlem, továrnami, loděnicemi, přístavem, důležitým pro vývoz vína, zelenin, ovoce a ryb, a 18.426 obyv. (1887). Nedaleko jv. zřícenina zámku Boriache a lázně Argentona. dš. XatainúJ S i m a, současný spisovatel srb- ský (* 1852 v Šibeniku), absolvoval ústav učitelský v Zadru, načež byl učitelem na školách obecných a pak delší dobu na ško- lách středních v Dalmácii, Černé Hoře a Srb- sku. Potom přešel do srbské vládní služby, v níž obdržel skrovnou sinekuru. O jeho činnosti liter, viz Jihoslované, str. 502 b. Xatavím viz Niotovun. Mate viz Uex. Kateba, ostrov na dol. Kongu mezi Bo- 1) M. svatý byl sprvu učenníkem JežíŠo- mou a Puntou da Linha, 15 km dl., s belgi- vým, po nanebevstoupení Páně pak zvolen ckou faktorií. ! jest losem na místo Jidášovo za apoštola Katednik, bot., vizChrysanthemum a I (Skutk. apošt. 1, 21). O rodišti, dřívějším ži- Melissa; m. luční, t. j. ocun, viz C o 1 - 1 votě, apoštolském působeni, místě, čase a ch i c u m. I způsobu smrti apoštola M-e starověké zkazky Matečný louh viz Roztoky. i žádných souhlasných a spolehlivých údajův Mateg^ozek Eduard, vynikající odbor- i neposkytuji. Sv. Jeroným a martyrologia ře- ník cukrovarnický (* 1840 v Ústí n. L. z ro- , cká vypravují, že evangelium hlásal nejprve dičů českých), studoval vyšší reálku v Lito- ve Svaté zemi, později v Aethiopii, kdež měřicích a skončiv r. 1860 studia na sta- ; také život svůj dokonal mučennickou smrtí vovské technice pražské vstoupil do služeb i na kříži; jiní naproti tomu tvrdí, že zemřel cukrovaru knížete Jos. Lobkovice v Dol. v Jerusalemě, byv jako rouhač od Židů ka- Beřkovicích. Odtud jakožto chemik podnikal menován a konečně sťat. Ostatky sv. M-e časté studijní cesty do Německa, Francie a chovají se ve chrámě S. Maria Maggiore Anglie, všímaje si bedlivě novot průmyslu j v Římě, kamž prý je přinesla sv. Helena; hospodářského, zejména výroby strojených jiná čásť relikvií uložena v kostele sv. M-je hnojiv a lihovarnictví. Po přáni knížete stu- v Trevíru. Svátek sv. M-e slaví se v církvi doval též pěstování vinné révy a sklepní ho- ! latinské 24., v přestupném roce 25. února, spodářství viničně. Na základě jeho zkuše- ! v řecké 9. srpna. ností založena byla v Kolíně továrna na che- 1 2) M. poustevník viz Habrovanští. mické výrobky a strojená hnojiva a viničně I 3) M. z Ncuburku (v Breisgavě), nóme- hospodářství dolnobeřkovické bylo značně ' cký kronikář, prokurátor duchovního soudu zdokonaleno. R. 1877 zařídil M. v Praze i ve Štrasburce a důvěrník biskupa Berchtolda chemickou laboratoř pro obchodní rozbory I (1328 — 1353); napsal Chronicon (1245—1350). cukrovarnické a t. r. zvolen byl Spolkem | Lehké a Živé vypravování, pro něž těšilo se pro průmysl cukrovarnický v Cechách za I dílo jeho veliké oblibě, kupí M. kolem rodu chemika této jednoty. R. 1878 jmenován byl ! Habsburského ; svých štrasburských před- přednostou zkušebné chemické stanice zcmé- I chůdců M. neužil, za to byla mu pramenem dělské rady pro král. České, kterýžto úřad i nějaká nám neznámá »kronika Habsburská* ; zastával až do konce r. 1883. Ve funkcích ve- 1 listinného materiálu neměl. V novější době řcjných působil až do říj. r. 1899, kdy ode- j proti autorství M-ovu byly vysloveny na- bral se do soukromého života. Literární čin- , mítky a jmenují se původci (od Wicherta) DOst M-czkova byla rozsáhlá a mnohostranná. Jakub z Mohuče a (od Soltaua) Albert z Ho- Prácc své uveřejňoval nejprve v jediném henbcrku; věc dosud není rozřešena. M-ovi tehdy v Berlíně vycházejícím odborném ča- f bývá připisována také Vita Berchtoldi, ale sopíse cukrovarnickém {Příspěvky k saccharo- metrii r. 1865 a j.), když pak prof. čcs. tech- niky pražské, Karel Preis, vydávati se jal 1872 — 74) »Časopis cukrovarnickýc, vstoupil i o to je spor. V ^Kronice M-ovc bylo po- zději pokračováno do r. 1378, ale autor je neznám; byl to prý Albert ze Štrasburku fAlbertus Argentinensis). Srv. Lorenz, M. ihned v řady spolupracovníkův a uvcřej- i Deutschlands Geschichtsquellen, I. (3. vyd.), ioval své výzkumy (pod jménem Ed. Ma-lstr. 36 — 45. Hfn. éj cek) v jazyku českém. Po zaniknutí »Čas. ! 4) M. Kunvaldský (též Žamberský), ;ukr.« podával své příspěvky do něm. vy- , první biskup Jednoty bratrské (* ok. 1440 láni tohoto odbor, listu pražského (^Zeit- v Kunvaldé — t r. 1500 v Lipníku). Svou chrift fůr Zuckerind. in B6hmen<) a do ví- ' prostotou mravní a čistotou mysli získal si OttAv Slovnik Naučný, iv. XVI. 4:9 1900. 62 970 Matějček — Matějko. přízeň br. Řehoře a jeho působením zvolen mezi starší. R. 1467 ve známém shromáždění ve Lhotce byl zvolen za kněze a biskupa Jednoty (viz či. Jednota bratrská). Jako správce i vůdce Jednoty se M. neosvědčil: mravně stál sice vysoko, ale tvůrčího a orga- nisátorského ducha Řehořova neměl a ne- dospěl nikdy k samostatnosti, jsa často i proti svému přesvědčení pod vlivem jiných. To, se ukázalo ve sporu s Menší stranou (v. či. Jednota br.): M. s počátku br. Kleno vským dal se získati pro stranu pokroku (1490), ale ještě t. r. se zviklal a po.stavil se k oppo- sici, na ten čas vítězné. Když se však si- tuace záhy opět změnila, M. na sněme v Rych- nově r. 1494 odstoupil z úřadu; zůstal sice i dále biskupem Jednoty, ale správy její jiŽ neměl. M. vůbec svým přesvědčením byl ve sporu tom na rozpacích (on >držcl smysl obojí*), formálně však přes opětné snahy Menší strany (1495, 1499) zůstal se stranou větší. Sídlo své měl M. v Rychnově — te- prve v posledních letech života zdržoval se častěji na Moravě. V archive ochranovském jsou od něho některé listy. — Viz J. Goll v »ČCM.« (1885, 1886) a Quellen und Unter- suchungen zur Gesch. der bóhm. Brůder (I., 1878). 6) M. z Janova viz z Janova M. Matéjdek £d. viz Mategczek. Kat^Jka Bohumil, Phdr. (* 1867 v Lito- měřicích), věnoval se v Praze studiu dějin umění, podnikl četné cesty po Itálii, Francii a Německu, byl r. 1891 tajemníkem uměl. oddělení na Jubilejní výstavě, od r. 1893 ta- jemníkem c. k. umel. -průmyslové šk. v Praze, od r. 1896 docentem na c. k. akad. umění, od r. 1897 docentem pro dčjiny umění na c. k. české universitě a od r. 1900 docentem na c. k. českých vysokých školách techni- ckých v Praze. Napsal pro Ottův Slovník naučný četné články, zvláště hesla Brokoflf a Dienzenhofer, pro »Památky archaeologi- cké« a jiné časopisy pojednaní z dějin vý- tvarných umění v Čechách a vydal: Minia- tury doby románské (Praha, 1890); Přestavba a výzdoba chrámu sv, Tomáše na Menším mé- stě Pražském (1896); Soupis památek histon- cky-ch a uměleckých v pol, okresu lounském (1897) a Soupis okresu roudnického (1898). Matějko Jan, polský mah'ř (* 28. čna 1838 ▼ Krakově — t 1- l»st. 1893 t). Otec M-kův pocházel ze selského rodu českého v Roud- nici (okr. nechanický) usedlého, matka byla Polka. Otec přestěhoval se mlád do Kra- kova, kdež později věnoval se hlavně vyučo- vání hudbě. Odbyv několik tříd gymnasia byl M. na sklonku r. 1851 zapsán do školy krásných umění tamže. Po dvou letech zkou- šel se již v historických komposicích a nej- milejší četbou byla mu kronika polská. Roku 1858 dostalo se mladému M-vi za obraz z dějin polských skrovného stipendia na cestu do Mnichova. Pobyl tam 10 měsíců ve škole prof. Anschútze a poslal odtamtud na vý- stavu do Krakova obraz královny Bony. Z Mnichova odebral se do Vídně, kdež však dlouho nesetrval neschopnost učitelů p> střehnuv a s pověstným ředitelem Robenoa se nepohodnuv. Navrátiv se usadil se v Kn- kove, kdež později zakoupil rodný diia v němž si zařídil byt a rozměrný att lier. - Obrazem Stanc^ka na plesu královny Emj upoutal náhle M. na sebe pozornost obe- censtva polského; o dva roky později (1S64< Káiánim Petra Skargjr již jako mistr štétce se osvědčil a učinil jméno své známým tak: v cizině. Tak sotva pětadvacetiletý stanul n začátku dráhy, kterou sám si V3rtyčil, ac- hájil onu obdivuhodnou, horečnou, vysilujíc činnost, při které Polák -vlastenec umács nesl a geniální vzmach postavil umělce v slai- bu vlastenecké povinnosti. V této činnost osahující přes 30 let, jest složena celá bio- grafie M-va. Vykonal sice průběhem a dvakráte cestu do Paříže k výstavám svýd obrazů, poznal Německo, severní Itálii, cestc- val do Cařihradu (1872), putoval do Řím (1883), navštívil také mimochodem Praho, a nepřinesl si ze žádné z těch cest dojmfi, kter^ by na jeho způsob práce, na jeho cítění nif* lecké byly měly patrnějšího vlivu. Od Ictj- noŠských šel za svým cílem jasně vytécníx vývoj jeho umění od díla k dílu, rozn:2d jeho nadání i pozvolné schylováni jeho sf;. tvůrčí byly vnitřním proccssem, podmínénÝ* směrem a mezemi jeho talentu, živeným pn- středím, v němž rostl a žil, odleskem dii». jeho a výrazem jeho dumavé mysli. Počs obrazů M-u malovaných jest úžasně bohatý, tím úžasnější, ježto M. nikdy si pomáhat c: nechal a byl zdraví chatrného. Vedle ^ čtrnácti obrazů rozměrů mimořádně velikfr je to četná řada menších pláten se sm* historickými, přes třicet podobizen a náTrt: k dvěma celkům dekorativním. Vyjímáme s nejčelnější z jeho děl, v pořadu chronolo:* ckém je uvádějíce: Kákáni Petra Skst^ (1864); Vit Stwos^ a jeho vnučka (1865): Af- tan na sněme varšavském (1867); Alckrmfi S^d\iwoj^ Unie lubelská (1869; ve snémorí Ivovské); Štěpán Báthori (1871); JageUtm^ universita v Krakově (Koprnik, 1873); Si:- mundův ^von (1874); Ivan Hrozny- (1875); ^'f Vlček ^ čenova ^a obrany kláštera v 7«« proti Korvinovi (1876) ; Bitva pod Grunvúldn (1878); Bitva u Varny (1879); Republika B;- binská, Zasnoubeni ^ r. iSiS (1881; daroviv rakouskému císaři); Hold prusky (1882; Si- rodní museum v Krakově); Wemykora; St vrhy k výzdobě polytechniky Ivovské \}^ Sobieski u Vidně (darováno umělcem pi?«- Lvu XIIL); ^ mrtvých vstáni Krista A^ Sv. Cyrill a Method (1885; darováno doB- lehradu); Jeanne ďArc (1886; Nár. mns.c: v Krakově); Košcius\sko po vitě^stvi racis^ ckém\ dvanáct náčrtů: Dějiny civilisace v f^ sku (1888); Sňatek Kazimíra Jag. srak^vc^ kně(nou Alžbětou (dar Haliče arci v. Marii V^ lerii; 1890); Vymalováni chrámu Panny Mff^ v Krakově, Konstituce \e dne 3, května 17* sněmovna Ivovská; dar umělcův); Hír e* versity v XV. stol.; Slib Kai^imirův v ka!^ drále Ivovské (majetek města Lvova\ 0^ Matčjov — Matějovský. 971 nedokončeno. Momenty z dějin polského ná- 1 roda nevybíral M. náhodou, aniŽ se při tom řídil jen stanoviskem malíře beroucího v úvahu ' pestrost scenerie a t. zv. malebnou vděčnost ! látky. Jen v prvních letech byl to snad běžný | romantism, záliba v dějích minulosti, jež ho při jeho tvoření vedly, však pod dojmem běd, jež rok 1863 na národ polský přivedl, pozvedla.se koncepce jeho výše. Vytvořiv kázání kněze úpadek vlasti věštícího nama- loval co důsledek scénu ze sněmu varšav- ského. Byla tu tendence ve volbě obou těch motivů, ale obecenstvo sprvu rozhořčené, že malíř Polák odhodlal se zvěčniti hanbu pol- skou, porozumělo umělci, teprv když vylíče- ním oné chvíle z historie polské, kdy sjed- nocením rozptýlených synů národ spěl k slávě (unií lubelskou), okázal, že svými obrazy chce mluviti do duše svému národu, že jej chce povznášet, chyby před oči mu stavě, aby ho varoval, slávu předků mu okazuje, aby ho povzbudil. Individualita M-va byla k melan- cholii schylná, později rozrušenost jeho ne- upokojeného vlasteneckého srdce ho přivedla k mysticismu a katolík hledal vedle Poláka umělecký výraz pro svoje tužby. Četné menší obrazy náboženské (náčrt nádherného tri- ptycha Matky Boží a vymalování chrámu Panny Marie) byly plodem této periody ve tvoření umělcově, do níž též spadá obraz Panny Orléanské a jeho pouť k papeži s da- rovaným obrazem Osvobození Vídně od nevě- řících. M. byl Polákem také celou povahou svého umění, polské ctnosti a polské chyby se obrážejí v přednostech a vadách jeho děl. Proto že on první dal malířský výraz onomu duchu národnímu, jejž tlumočili před ním slo- vem velcí polští básníci, je umění jeho cele originální. M. byl výborným vypravovatelem v tom smysle slova, že v diváku dovedl silně vzbuditi emoci vyplývající ze zobrazeného děje. Nevypravoval suše kronikářským slo- hem, byl živý až k pathetičnosti. Přeplněnost jeho pláten, v pozdějších dílech až k zmateč- nosti stupňovaná, sice naléhá někdy na diváka dojmem sprvu utlačujícím, jakmile však porozumí mluvě tváří a posuňku zobra- zených osob, od činitelů hlavních až k davu v pozadí se tlačícímu, porozumí také významu zobrazeného děje, neboť nikdo nedovedl jako M. udělati tvář zrcadlem duše a v živém po- suňku vyjádřiti hnuti mysli. Výrazné typy, jež jsou někdy portraity podané na základě dokumentů, k nimž však častěji sloužily za modell skutečné osobnosti současné, propůj- čovaly se zvláště dobře pathctické síle a výmluvné živosti výrazu. M. neznal umění moudrého obmezování, nedovedl ničeho za- mlčeti, a jeho osoby tak nerady se podřizují kázni komposiční, jako jejich originály v mi- nulosti obecnému řádu. Také o koloritu mi- strově to z části platí. Plýtval sálavými bar- vami, červení a žlutí, leskem a třpytem kovů, svítivými plochami brokátů a zlatohlavů, až barva barvu přehlušuje. Přece však v někte- rých ze svých čelných výtvorů z vrcholné pt riody svého tvořeni (Unie lubelská a Ště- pán Bathori, též v Praze vystavené, k nim náležejí) okázal se jako mistr ovládání bo- haté harmonie barevné. Technika M-va co • do věrného vystižení látek, zbraní, nábytku atd. byla obdivuhodná a k virtuosnosti ma- líře družila se učenost archaeologa. M. stejně znal jako miloval starožitnosti polské. Kromě obrazů jeho svědčí o tom práce dekorativní, jež podnikl — zejména vymalování chrámu Panny Maric — , jeho snahy spojené s restau- rováním a zachováváním dávných památek umění polského v Krakově a také dvě pu- blikace (Ubióry w Polsce, kroje polské na zá- kladě studií archaeologických, a Pocket kró- lów polskich, řada podobizen králů polských). M-va díla byla několikrát v cizině vyzna- menána; r. 1870 byl M. zvolen členem řádu čestné legie. R. 1877 jmenovala jej universita krakovská čestným doktorem. Ód r. 1873 působil iako ředitel na reorganisované ma- lířské akademii krakovské, když byl odmítl podobné místo z Prahy mu nabízené. Tá, Katčjov: 1) M., osada v Cechách, hejtm. Sedlčany, okr., fara a pš. Sedlec; 13 d., 82 ob. č. (1890). 2) M., ves na Moravě, hejtm. Nové Mě- sto, okr. Žďár, fara a pš. Nové Veselí; 30 d., 260 ob. č. (1890), Itř. šk. I Katčjoveo {Modes), farní ves na Moravě, [ hejtm. a okr. Dačice, pošta Čes. Rudolec; 1 98 d., 24 obyv. č., 500 n. (1890). kostel sv. I Oldřicha, 2tř. šk., myslivna. Katéjoves viz Mutějovice. Kat^ovloe : 1) M. {Mottowit\), ves v Ce- chách, hejtm. Klatovy, okr. Nýrsko, fara a pš. Dešenice; 24 d., 117 obyv. n. (1890). ■— 2) M.. ves t. (hejtm. Rakovník), viz Mutě- jovice. 3) M. (Matador/), ves ve Slezsku, hejtm. Krnov, okr. Osoblaha, fara a pš. Fulštýn; 53 d., 318 ob. n. (1890), kaple sv. Antonína Pad., Itř. šk., mlýn. Alod. statek se dvorem drží Vil. sv. p. Klein-Viesenberk. Kat^ovský Filip, lékař český (* 1817 v Praze — f 1873 t.), pocházel z rodiny ran- hojičské, v lékařství vzdělal se v Praze, r. 1847 stal se doktorem lékařství a po roce doktorem chirurgie; do r. 1856 byl činným v pražské nemocnici, praktikoval pak po dva roky v Praze, načež se stal assistentem Bla- žinovým. R. 1862 habilitoval se jako docent pro nauku o nástrojích a obvazech a t. r. stal se též operatérem v dětské nemocnici Františka Josefa, fiyl i literárně činným. Na- psal: Statistik v. io86 Beinbrúchetif die wáh- I rend I2 Jahre auf Prof. Pithďs Abtheilung I hehandelt wurden (»Vierteljahrschriřt f. prakt. Heilkunde*, sv. 53. a 54.); Állgemeine Bemer- I kungen fúr den gceigneten Zeitpunkt fúr die I Eróffnung der Luftwege (t., sv. 74.); Osteo- malacische Fraktur en und Verbiegungen (t., i sv. 75.); Einige Worte uber die sogenannte I conservative Chirurgie nebst Bemerkungen uber I Tonsillotomie und Tracheotomie (t., sv. 90.); I Erfahriingen uber Schussverlet\ungen insbeson- I dere der Gewehrkugeln (t., sv. 96); O prúsviť I wo5ří lipomú a několika jiných tuhý-ch nádorů 972 Matelassé — Materialism. (>Casop. čes. lékařův*, I., 1862); Chirurgické \ápisky \X.)\ Dvě methody tamponddy dutiny nosové^ nahra\ujic{ upotřeb, roury Bellocquovy (t., II., 1862) ; Příspěvky k ndstrojům, potřebo- vaným při odříznuti čípku (t.) ; Příspěvky k tra- cheotomii při :{á^krtu (t., V., 1866); Obvaiky sádrové na komplikované \lomeniny střelné (t., VI., 1867) ; Praktické upotřebení místní anaesthe- sie, ^působené j^mlfeným aetherem (t., VIL, 1868) a hojná dobrozdání lékařská (t., 1864 až 1869). Vatelassé jest vlněná tkanina s dvojím útkcm a dvojí osnovou, tkaná na způsob piqué (v. t.). Matelioa [matélika], městečko v střední Itálii, 38 km západně od Maceraty; stanice trati Fabrino-Caraerino, sídlo biskupa, má 3000 oby v. (jako obec 7000 ob.); továrny na sukno a zpracování kozí. Mater (lat.), matka; M. dolorosa, matka bolestná, příjmí Panny Marie; M. důra viz Blána mozkomíchová, str. 132; M. mi- sericordiae, matka milosrdenství, to jest P. Maria. Matera [-téra], hl. m. circond. v it. prov. Potenze, 70 km vých. od Potenzy, sídlo arcib., má 16.700 ob. (1881). Katerla (lat.), látka, hmota. M. médi ca (lat.) je buď nauka o léči- vech vůbec v nejširším slova smysle, nebo tak zv. lékoznalectví či farmakogno- sie. Týká se všech látek organisovaných i neorganisovaných, jednoduchých i složitých, přípravků lučebnýcn a vůbec hmot a pro- středků jakýchkoli, jichž se užívá nebo uží- valo jako léků, nebo kterých užívalo se aspoň u přípravy léků. V užším smysle pak je to nauka o původu, vzhledu, složení, účincích a pod. vlastnostech léčiv a zároveň i soubor method k poznávání a určování nejenom pří- pravků léčivých, nýbrž i jich padělků nebo porušování. Dříve bývala m. medica podstat- nou součástí učiva na fakultách lékařských, dnes uvádí se skoro již jenom na lékařských učilištích amerických, kdežto na moderních universitách evropských se z ní vyvinula zvláštní věda, totiž farmakologie. Kateriál, látka n. hmota, ze které se něco vyrábí nebo připravuje. MaterlaUsm jest v původním smysle ná- zor filosofický, dle něhož není rozdílu mezi ději hmotnými a duševními, mezi hmotou a duchem, leč stupňovitý, tak Že jest jen jedna substance, hmota (materia), kterou smysly vnímáme a jejímiž změnami vysvětluji se všechny jevy vůbec. Není tedy ani zvláštní duševní substance ani zvláštních pochodů vnitřních; co nazýváme duševním dějstvím, jsou jistého druhu děje hmotné v těle na- šem; duševní život jest v nepřetržité sou- vislosti příčinné s ostatním dějstvím přírod- ním a věda o duševním životě je částí pří- rodovědy, čili, pokud máme zření k určitým disciplinám, psychologie spadá s fysíologií v jedno. Zákony přírodní jsou základními zákony všeho dějství, jimi pochopuje se ne- jen vývoj přírody anorganické a organické, nýbrž i vývoj člověka, společnosti, vývoj náboženský a mravní. Tytéž síly, které pů- sobí tvoření krystallů a vzrůst rostlinného individua, působí i na vzrůst buňky tvon pohybujícího se samovolné, zplozuji vědomi a sebevědomí, determinují vůli a působí vt vývoji společenských celků; vše, cosedéjc. děje se přirozenou nutností, sebeurčcnído veka jest klam. Je to mechanický názor ště- tový, který řeší všechny záhady poinám rovnicí a chemickou formulí, pro nějž exi- stuje jen to, co lze měřiti a chemicky zkoc- mati, který neúprosně odmítá vše, čcl» nelze měřiti a chemicky zkounaati; je pfíbá protiva idealismu. Opíraje se o methodu pří- rodovědeckou nabývá zdání vědecké exakt- nosti a opíraje se o zkušenost smyslovoi zamlouvá se prostému rozumu zvláště, kdy: pozbyl důvěry v náboženství, a nachází ohlú: i v nejnižších vrstvách společnosti, jcito svými důsledky zbavuje člověka všeho, cc mu v ohledu ethickém, aestbetickém a spo- lečenském jakási pouta ukládá a k sebeop- ráni jej nutí. Dlužno však ihned podotknooti že materialističtí filosofové těch pováilivýcř, jednostranných důsledků praktických nen- vozují, a musíme lišiti m. the o r etický, j^ muž běží o systém fílosofícký, a m. prakti- cký, jenž, čině principem jednání hniW egoism. repraesentován jest ve přítomné spo- lečnosti povrchním liberalismem a v theor^ tickém m-u nachází vítanou podporu. Teod praktický m. je také příčinou, že jméno m- terialista má tak špatný zvuk, ačkoli jakodc metafysická hypothesa jest aspoň tak opri^ něný jako dualism nebo spiritualism a mran ušlechtilosti nemusí býti na závadu. Dějiny. M. vyskytuje se hned na pocáá: lidského myšlení jako materialistický dualisr. Původní naivní názor lidský sice rozliŠon. tělo a duši, ale duši, princip života vůbec nejen duševního, pokládal za hmotnou. Z to- hoto naivního názoru vyvinul se m. monist- cký, který mezi tělem a duší rozdílu nečitím u Reků počíná Leukippem a Démokr^ tem. Dle nich svět vznikl z malých tělisek, atomů, které jsou rozličné velikostí a pout- bují se nestejnou rychlostí, tak že narié- jíce na sebe tvoří víry, z nichž vznikají slc.- piny, základ jevů. Také duše je shluk kufr tých, hladkých, snadno pohyblivých, teplýt' vlnovitých atomův, které jsouce uiaTř«5 v jiný shluk atomů, v tělo, jsou původti3 jeho života. Toto primitivní schéma mcdc- nického názoru na svět jest podstatou 0- vůbcc i moderního. Rozdíl jest jen v toc že pojem atomův obměňuje se postupte přírodovědeckého badání ; stává se rafFicu^i- nějším, abych tak řekl, stává se védečtéja" ale filosofická hodnota moderních atosč molekulu, elektronů, neutronů atd. není víti než primitivních kuliček Lcukippových; k* boť jako tenkrát, tak i nyní odporuje tcíJ rozumování nepopiratelnému faktu zkušepc sti, že jsou dva druhy jevů, jež nazývár. vnějšími a vnitřními, psychickými nebo fts- ckými, které jsou naprosto nesrovnatcteé Materialista — Materna. 973 nemajíce nic společného. Démokritův ato- mism byl přijat a obměněn Epikurovci, kdežto stoikové zase přiblížili se k mate- rialistickému dualismu, kterýž skrze ně pře- šel i k filosofům křesťanským » na př. Ter- t u 1 1 i á n o v i. Epikurejský m. objevuje se na prahu nové doby ve íilosofii Petra Gas- sendiho. V nové době dostavil se m. jako kertem. Ovidius (Fast. 6, 475 n.) líčí, že Ino- Leukothea, prchajíc před Athamantem, sko- čila do moře a od Naiad byla zanesena k ústí Tibery, tam od Mainad v háji Sti- muly-Semely o!i rozena, až ji Héraklós osvobo- dil a věšticyně Carmentis přijala, jeŽ věští její božskoQ proměnu. V Římě zřídil jí chrám nejprve Servius Tullius na foru boariu. O Ma- protiklad dualismu Descartovského, způso- | traliích, jichž se účastnily pouze ženy v prvém bený pokračujícími vědami přírodními, s ni- ' manželství Žijící, byl zvyk, že pouze jedna miž důsledky dualismu byly v příkrém sporu. | otrokyně vpuštěna k slavnosti, však ihned Nejrozhodnější materialista byl Ho bbes, políčkem vyhnána z chrámu; Ženy modlily jenž nelekal se ani ethických ani sociálních se pak nejprve za děti sourozenců, pak za důsledků tohoto názoru. V Anglii jest m. , svoje, a obětovaly koláče vařené. Též v Itálii přímým pokračováním sensualismu u rricst- ; kult její byl rozšířen, jako u Volsků v Sa- leyc, který však byl podivuhodným způso- triku a v Coře, v Campanii v Calech, v lim- bem přesvědčen o tom, že lze m. srovnati brii v hájí pisaurském, v Etrurii v caerském s křesťanskou dogmatikou. Rovněž ve Fran- 1 přístavišti Pyrgi. klk, cil scnsualism vedl k m-u La Mettrieovu, Katema: 1) M. Otakar, inženýr český Bonnetovu, Holba chovu. V Německu (* 13. čce 1860 v Nagy-Szeleku v Sedmihra- mimo vlivy angloírancouzské m. vznikl u pří- dech z rodičů Moravanů). Vychován v Kou- rodopisců důsledným prováděním evolutio- 1 řimi, absolvoval reálku v Hoře Kutné a čes. nistických zásad. Zástupci jsou Bůchner, techniku v Praze (1875 — 80). Jako člen výboru Vogt, Molcschott, Czolbe. Tito bývají I >Akad. čten. spolkne byl redaktorem >Akad. zváni repraesentanty m-u příkrého, proti i listŮ€ a psal vedle článků o studiu techni- němuž se staví m. umírněný, který drŽí j ckém, na pamět SOletého trvání tohoto spolku, se principu téhož, ale jen v oboru vědy, dějiny jeho za prvních 30 let. Do praxe vzdávaje se řešení záhad metafysických a vstoupil v r. 1881 u městské plynárny v Praze, připouštěje nutnost víry, kde rozum vě- r. 1883 stal se inženýrem Nár. divadla i pře- deckou methodou nestačí, čímž odpadají vzat v r. 1884 do služeb zemského výboru, důsledky, které vedly kv. konfliktu hlavně i R. 1887 složil stavitelskou zkoušku a vystou- s náboženstvím. Takového druhu je fílosoíie piv ze služeb zemských stal se samostatným přírodopisců Virchowa, Helmholtzc, Duj inženýrem a stavitelem v Praze. Veřejného Bois Reymonda. Hypotbesu duše nepři- života účastnil se zejména ve >Spolku arch. pouštějí, atomism jest vysvětlovacím princi- a inž. v král. Českí^ra*, v nejužším stavcb- pem pro přírodní děje, psychické děje jsou , ním výboru Jubilejní výstavy a od r. 1892 fysiologické a vůči problému podstaty světa v ^Občanském klubu malostr.*. R. 1895 zvo- pronášejí své: ignorabimus. Jindy zahrnují se len byl za Malou Stranu na sněm, kdež po- názvem m-u umírněného neb zjemněného dal návrh na změnu stavebního řádu pro kr. i názory monistické, dle nichž duševní a fy- hl. m. Prahu a mnohé s ním souvisící. V témž sické dějství jsou jen dvě stránky téhož děj- roce vydal spisek Šest ro\hovorů o technických ství, jedné substance. O m-u jest klassické ' potřebách král. hl. města Prahy. R. 1896 zvo- dílo Fr. A. Langeovo, Geschichte des Mate- ] len do sboru obecních starších, ale vzdal se rialismus (4. vyd. 1882). Srv. Fechner, Ober po působení sotva půllet^^m. Provedl četné dic physikalischc und philol. Atomcnlehre soukromé stavby v Praze a budovu vyšších (2. vyd. 1864); O. Flůgel, Der Materialismus reálných Skol v Hoře Kutné. Je referentem (1865); P. janet, Le materialisme contempo- za stavební řád a pozemní stavby na sněmu rain (6. vyd.); Diviš, M. přírodnický (>Osvě- , král. Českého. ta«. I.). Literatura polemická je veliká; pře- 2) M. Amalie, dramatická zpěvačka něm. hled novější viz v Siebert, Gesch. der neue- ' (* 1847 ve Štýrsku), působila nejdříve ve rcn deutsch. Philosophie (i898, str. 294). KČí. \ Stýr. Hradci jako soubrettka, potom ve MateriaUsta: 1. přívrženec materialismu; Vídni, kdež jest angažována od r. 1869 při 2. prodavač drog, chemikálií, surovin a vše- ' dvorní opeře. Vynikla při slavnostním pro- líkých nádobek i nářadí potřebného v lékár- vozování Wagncrových oper v Bayrcuthu nach (kbelíčků, lahviček, křivulí, vážek, zá- v 1. 1876 a 1882. Od r. 1865 jest provdána za tek a pod ). herce Karla F r i e d r i ch a. Mateřidouika, bot, viz Thymus. Materna z Kvetnico, příjmení staro- Materie (z lat.) viz Hmota české rodiny vladycké, která se bezpochyby lEateřka (bot.) viz Moehringia. po tvrzi a vsi Kvetnici (u Prahy) nazývala. Hater Katata, staroitalská bohyně ran- Předek jejich Jan usadil se ok. r. 1490 s manž. ního světla (od mane, maujts, srv. příjmí Ja- Tabitou z RaSkovic (f 1520) v Kolíně. Týž novo Pater Mntutinus) a porodu, vzývaná od zemřel ok. r. 1495 a pak se vyskytuje po Žen zvláště o Matraliích v Římě dne 11. čna. , něm Václav (1497), který koupil r. 1501 Mimo to byla ochrannou bohyní moře a pří- Přítoku. Týž měl bczpo^íiyby bratří, a od stavů a stotožněna v té příčině s řeckou něho a z nich pošly pošlosti této rodiny: Leukotheou, jako bůh přístavů Portunus i4) Přítocká pošlost. Po Václavovi držel stotožněn s řeckým Palaemonem neb Měli- Přítoku Jindřich, jenž r. 1537 zemř. (manž. 974 Maternita — Maternová. Anna Lorecká). Synové jeho Adam (naroz. vadž tohoto syn Pavel Karel záhy zemřel 1535) a Jindřich (nar. 1537 — + 1587) drželi dostaly se Radovesnice v držení Přítockc Přítoku společně. Onen zemřel r. 1590, zů- pošlosti. Z dotčených 5 bratří dva méli stálé staviv syna Bernarta, jenž se oženil r. 1592 potomstvo, aa) Mladší pošlost. Jiří Do- 8 Annou Malovcovou, ale již r. 1599 ze- beSovský měl dva syny. Staráí Zikmund mřel, Jindřicha a Zikmunda. Zikmund (řeč. starším držel po otci Dobcáovice (1593' přejal po strýcích svých Třebešice a Starý ! a r. 1611 seděl na Přibyslavicích. Zemřel dne Bydžov a zemřel v záři r. 1616. O pohřeb 11. srp. 1622 (manž. 1. Eliška Klusáčka z Ko- jeho byly neshody mezi bratrem a vdovou ' stelce f 1620; 2. Anna ovd. Dobřenská rot Annou ovd. Berkovou roz. LaŽanskou (viz Chuchelská). O potomstvu není nic známo Dačického Pam., II., 164). Bratr jeho Jindřich ; Jan Jiří koupil r. 1598 Vrbicí, již r. 16© seděl po Bcrnartovi na Přítoce, koupil roku prodal, také držel krátký čas (do r. 16C3 1610 Sloupno a s manž. Marjanou Pešičkou Dědice a r. 1604 koupil Březinu, kdež rokL v. Komárova (f 1624) vyženil Zerčice. Zemř. . 1607 zemřel. Několik měsíců před tím žcul 1.1621. ď) Po Zikmundovi zůstali synové AI- se s Johankou Kapounkou (druhou manž.' brccht Bernart a Adam Karel, za jichž Za nezlctilosti synů Jiřího Adama a Jin- nezletilosti Třebešice prodány (1617). Onen dřicha statek Březina prodán. Onen zabit seděl pak v Přistoupimi (1635) a od r. 1648 r. 1624 v šarvátce; tento drŽel statek Bilsko 8 manž. Annou z Gryslova v Praze. Svnové < který r. 1629 ke knížectví Frydlandskému pro ho předemřeli a při jeho smrti (1666) zůstalo | dal, a Dolany ; také byl ředitclena panství lito- 5 dcer. b) Po Jindřichovi zůstali synové Jan ' myšlského (manž. Mandaléna roz. Ražínk2 Jiří a Jindřich Zikmund. Onen ujal Ra- ' z Řyzcmburka f 1644). Zůstavil syny Adama dovesnice, ale prodal (1624—1628; Žerčice ! Jiřího, Jana Albrechta a France Viléma. a Sloupno. Protože pak ze země ujel a Švé- 1 Adam Jiří měl z dvojího manželství (1. s X. dům za rytmistra slouživ na vojně zahynul, ' Kordulo vnou, 2. Lucií z Neuberka) syny zabrán statek jeho Radovesnice. Vdova Ve- Adama a Václava. Jan Albrecht vstoupí ron. roz. Chuchelská z Nestajova a dcera Bar- bora vd. Ostrovská se svými nároky odmr- do kláštera vyšňobrodského a byl naposleč duchovním správcem v Chotovinech (f ItfíT) stěny (1639— 70). Bratr jeho Jindřich Zikmund Franc Vilém (f 1703) měl skrovný statek a prodal Starý Bydžov (1629) a dosáhl statku ženat byl 1. s Lukrecií Jitkou Stařimskott nápadního Radovesnic, který vŠak po jeho I z LibSteina (1693); 2. s Kateřinou Kokořovkcs smrti pro dluhy prodán (1651). c) Po Ber- (f 1706). Potomci této pošlosti strádali pak nartovi zůstal syn Adam (naposled řeč. nej- chudobou. Potomci rytířského stavu žili jeŠté starší), který ok. r. 1613 statek otcovský i ke konci XVIII. stol., zejména Adam Frac- Přítoku ujal a jej tuším prodal. R. 1628 vy- ti šek, nej v. vachtmistr a předseda vojenské stěhoval se do Perná (manž. Marjana Břez- stravovací kommisse v Plzni (1786), a synové ská z Ploskovic f 1625). O potomstvu není jeho Jozeť Frant., Karel ArnoSt a Bia* nic známo. žek Kolumban, kteří bezpochyby skrze 8)*Třebešická pošlost. Zikmund M. vojenské služby z Čech se vystehoval:. z Kv. koupil r. 1530 Třebešice, vyženil po- bb) Starší pošlost. Po Janovi starobydžof- lovici Starého Bydžova s manž. Lidmilou ském (f 1582) zůstal syn Zdeněk, jen i dríc Kluckou z Libodržic a část této vsi r. 1559 | toliko šosovní grunty při Novém Bydiorč. přikoupil. Zemřel 25. břez. 1579 (2. manž. Zemřel před r. 1619 zůstaví v s^^na Václava, Lukrecie Hrabáňka z Přerubenic f 1599). jenž mél toliko dvě jitra polí u Mctličai. Třebešice drželi po něm napřed Václav Protože se výtěžek za tento skrovný statek (syn?), jenž se po r. 1587 nepřipomíná, a mezi 3 syny dělil (1651), zchudli docela. Nej- Adam. Tento »člověk naprosto sobě a jiným ' starší syn Kryštof usadil se ve vsi Studýnce. neužitečnýc zemřel r. 1588, jsa starým mlá- Potomstvo jtho přestěhovalo se na počátku dencem. Třebešice a Starý Bydžov dostaly XVIII. stol. do Nové Paky. Z této porost se proto nápadem do Přítocké pošlosti. pocházejí JozefM., obchodník v Nové Páce C) Radovesnická pošlost. Zdeněk M. a synové jeho Jozef, c. k. gymn. professor z Kv. držel Radovesnice a koupil před rokem v Chrudimi, František, majitel továrcf 1540 Dobešovice. Zemřel před r. 1554 zůsta- ] v Praze, Med. dor. Eduard a Bohumil. Si. viv syny Jana, Jiřího, Petra, Jindřicha I Maternita O^t.), mateřství; zásadou a Karla. Jan vyženil s manž. Kateřinou m-ty nazývá se onen princip, dle néhoi z Kocliřova statek Hranice (1554), který ' matka nemanželského dítěte sama má o xi' r. 1559 prodal; také drželi dvůr při Kolíně, živu dítěte pečovati, jak jest torna v práru R. 1566 koupil dvůr v St. Bydžově (f 1582, francouzském. 2. manž. Kuňka z Hustiřan). Jiří ujal r. 1554 i Katemová Pavla, rozená Škaraporsi od bratří Dobešovice a zemřel asi r. 1574. , spisovatelka česká (* 1858 v Praze). Po stu- Petr upadl po r. 1509 v zapomenutí. Jindřich diích v Praze stala se učitelkou ve Slanéai. držel Radovesnice a zemřel r. 1582 z manž. 1 pak v Praze, kde spravovala (1891 — 93) dívč. Klišky z Vartemberka (f 1570) dtdicův ne- gymnasium spolku >Minerva«. Samostsíih pozůstaviv. Radovesnice spadly na bratra i napsala: /šTnřffcd od Jefíška (Praha 1889); Dá- Karla. Tento zcmř« 1 r. 1604 zustaviv synz rek hodnjřm ditkdm (Smíchov, 1889); SAsim Zdeňka, jtnž držel Radovesnice (f \t0^.mildčk&m\ Kresby \ Obrd\ky\ Dětská pfám manž. Anna Hrabáňka z Přerubenic). Voné-l Mladost-Radost (Praha, 1897); Aíalý přiroJth Maternus Firmicus — Mater verborum. 975 pis (t., 1897); Mladé štěstí (t., 1895); Kytice přáni (t., 1897); České klasy (t, 1897); České kvity (t., 1897) ; Na ndbře^i (t., 1897). Vedle toho přispívala pod rozličnými pseudonymy do Sládkova ^Lumírac, »Jarého Věku* , >Bu- dečské Zahrady*, »Zlatého Mládí «, »Ženského Světa*, od jehož založení (1897) obstarává spolu s redakcí literární kritiku, a podala ukázky z nové pol. poesie ve » Květech* a ve »Siov. Přehledu*. R. 1898 vydala u Otty v Praze >Novcly M. Konopnické*. Katemas Flrmious viz Firmicus Ju- lius Maternus. Kateřov: 1) M. Nový, ves v Čechách, hejtm., okr. a pš. Pardubice, fara Třebosice ; 55 d., 385 ob. č. (1890). — 2) M. Starý, čásC obce t; 16 d., 114 ob. č. (1890). M. připo- míná se r. 1227 jako majetek kláštera opa- tovického a byl původním sídlem vladyčího rodu Mateřovský z Mateřova. M. Wový postaven na pozemcích býv. dvora. Kateřovflký z Mateřova, jméno staro- české rodiny vladycké, jejíž erb byl modrý štít a na něm pes věžník bílé barvy se zla- tým obojkem vyskakující. PůvodiStě ves Ma- teřov u Pardubic. Albrecht prodav ji, tu- ším, seděl r. 1492 v Chrudimi. Vojtěch kou- pil asi r. 1530 v Lcvíně dvůr, který dědil po něm syn Adam. Ostatek XVI. stol. neměli pozemského statku. Jeden z nich měl man- želku Elišku z Hustiřan, která držela do roku 1609 Stakory a pak seděla v Ml. Boleslavi. V konfiskacích připomíná se Bedřich, Jan Jiří, Mikuláš a Rudolf. Adam Bořek od- stěhoval se r. 1628 do Sas. Jeden Adam koupil s M. Frant. Cetenskou manželkou (1672) statek Chýšku, který si r. 1685 vymě- nil za Verměřice. Ty r. 1700 po jeho smrti prodány. Jan Karel (1675) seděl v Pavlově, r. 1682 koupil dvůr Lhotky (před tím Služa- teckých), pak r. 1686 Dvorec, který brzo pro- dal, a roku 1687 Milhostice. Potomci jeho zchudli zase. R. 1786 žil Jan M. z M., který jmění neměl. Sčk. Kateřská škola jest vychovávaci ústav pro nejútlejší mládež od 3 do 6 let. Právo jejího bytí založeno jest nejen v lidumilství, ale jest dáno i cíli rozumné sociální politiky každé jen poněkud větší obce: aby bylo co možno málo zanedbávané mládeže. Škola ta, poněvadž se plní převážně jen dětmi chu- diny z tříd pracovních, jimž není dáno času dbáti o přiměřené jich vedení, má pro vý- chovu každého ji navštěvujícího jednotlivce, když ne jiný, aspoň praeventivní význam. Jsou-li jesle a opatrovny ústavy ošetřovací, jest úkolem mateřské školy též výchova dí- těte, kde pěstounka zastupuje matku. Vy- chovatelský základ škol těchto vytknut jiŽ Komenským v Informatoriu školy mateřské, třeba že jest psáno jen pro kruh jednothvé rodiny. Dítky škole nepodléhající buďtež zde zaměstnávány přiměřeným pěstěním ducha (naváděním smyslů k pozorování, buzením napodobivosti a tvořivosti, hrami, zpěvem, příkladnými povídkami, básničkami, hovorem o předmětech a obrazí ch i v přírodě) a cvi- čením těla. Uvedeny sem též některé hry Froeblovy (stavění krychlí, špalíčků, kladení hůlek, destiček, skládáni z papíru), aby cvi- čen byl důmysl a zručnost dítěte. Ačkoliv vylučuje se vyučováni ve formě školní, jest přece m. s. důležitou částí všeobecného vy- chování majíc děti činiti způsobilými k obec- nému vyučování školskému. Obtíž nesnad- ného i z jiných příčin úkolu pěstounčina zvy- šuje se nezbytným zde požadavkem paed- agogickým, aby pěstounka, v^^stihnouc indivi- duální povahy svěřených dítek, dovedla je šlechtiti. První m-ké š-ly zřízeny v Praze r. 1869 (2), r. 1880 bylo jich šest, r. 1890 šestnáct, r. 1896 osmnáct. M-kých škol a opa- troven bylo v Čechách do r. 1895 přes 125, na Moravě 48, ve Slezsku 3. Náklad na zři- zování a vydržování vedou namnoze obce, jinak též továrny, spolky, spořitelny, kláštery. Ústřední Matice školská založila v poslední době 20 m-kých škol. I kde obec na sebe vzala náklad na m-kou s-lu a učitelské síly, zbývá dobročinnosti veliké ještě pole šace- ním a stravováním mládeže. Tak v Praze v 1. 1869—90 na m-k$ch s-lách bylo ošaceno 18.782 dítek, masitou polévkou stravováno 8767 a rozdáno chleba 42.335, začež vydáno úhrnem 166.543 zl. M. š. rozšířena jest v Ně- mecku (Mutterschule^ Kindergarteu), a ve Francii (Vécole maternelle, dříve salles ďasile\ kde její původ sahá až do r. 1779, jest nyní na 6000 školek. U nás dobře redigované listy >Pěstoun« (red. A. K. Viták) a •Mateř- ská školac (red. Bož. Studni čková) slouží zájmům vychovatelství m-kých škol. Srovn. Dětské zahrádky. Vater verborum (také glossae Salomonis) jest název obšírného středověkého slovníka cncyklopaedického, v němž vysvětluji se po- řádkem abecedním slova latinská (někdy také řecká a hebrejská) spolu se stručným vý- kladem předmětů a pojmů ze všech oborů tehdejších věd. Sepsán za pomůcku k vý- kladu lat. spisů v klášteře sv.-havelském ve Švýcařích na sklonku IX. stol. na podnět opata svatohavelského a biskupa kostnického Salomona (f 920), jemuž věnován. Nabyl záhy značné obliby, jak svědčí Četné opisy (od X.— XV. stol. známo posud na 16 ruko- pisů!) a hojné glossy, zvi. německé, jimiž lat. text prokládán. Tištěn již na konci XV. st. Z rukopisů pro nás nejdůležitější jest ruko- pis, jenž s knihovnou hrab. Kolovrata (břez- nickou) přešel do knihovny musejní. Vyniká krásnými drobnomalbami a zároveň četnými glossami jednak německými a jednak če- skými (na 1200). České glossy »objevil< roku 1827 V. Hanka (spolu s germanistou Grafíem) a veřejnosti je ohlásil v »Čas. Mus.< r. 1827, kde Palacký podal z nich zároveň ukázky. Celkem úplně otištěny v Hankově »Sbírce nejdávnějších slovníkůc (1833). Jak Palacký tak jiní přijali nový >nález« Hankův s úplnou důvěrou; jediný Dobrovský, právem vždy nedůvěřivější, v dopise k Hankovi (»Časop. Mus.c, 1870, 334) nazval je >podivnými«, ale veřejně proti nim nevystoupil. Nedůvěru 976 Matese — Mathebaeus. jeho zdédil Kopitar a projevil ji v Gersdor- fové >Rcpertoriu< (1837) a později v Hcsy- chii Glossographi discipulus. Avšak pode- zřeni jeho, v Čechách bez toho nenacházející ohlasu, zaniklo docela, kd^Ž Fr. Palacky a P. J. Šafařík, tehdy u nás jiŽ největší auto- rity v tomto oboru, podrobili glossy M. v. obáírnému rozboru ve spise >Die flltesten DenkmSLler der bdhm. Sprache« (1840). Mi- niatury i s domnělým malířem jich Mirosla- vem i všecky glossy české, psané prý čá- stečně Vaceradem, písařem rukopisu, vy- šly z rozboru toho jako památky přesné, ač filologovi Šafaříkovi ledacos bylo nápadného zvláště v glossách mythologických a radil tudíž při užíváni jich Ke kritické opatrnosti. Tento názor ovládl u nás úplně. S výjimkou jediného nedůvěřivého hlasu Feyfalikova (Ueber die Kóniginhofer Handschrifí, str. 35 a 40) probírány s důvěrou české glossy od Nebeského (v >Naučném Slovníku* ; Nebeský sdílí tu pochybnosti Šafaříkovy) a zvláště od J. E. Vocela (>Památky archaeol.«, I., 186 a si.), A. J. Vrťátka a J. J. Hanuše (»Krok«, 1866, 46 a si.). Netušený a osudný obrat v této otázce nastal r. 1877 článkem >Čcské glossy a miniatury v M. v.«, jejž v >CCM.< uveřejnili Ad. Patera a Ant. Baum. Baumo- vým rozborem umělecké stránky M. v. pro- kázána falsifikace miniatury s písařem Vace- radem a illuminátorem Miroslavem. Palaeo- grafický rozbor Páterův ukázal opět, že pouze asi čtvrtina čes. gloss je pravých. Čásť těchto gloss přejata přepisem musejního rukopisu z předlohy (na poč. XIII. stol.), jež měla již glossy české, ostatní vepsány jednak brzo po napsání rukopisu mezi řádky a jednak ji- ným písařem o něco později, ale ještě v stol. XIII. Obsah těchto přesných gloss týká se přírodovědy, domácího hospodářství a ře- mesel, zvi. tkalcov.ství. Včtšina gloss českých (skoro tři čtvrti všech) jest padťlek z prvé polovice XIX. stol. Připisovány patrně v pře- stávkách jdoucích až nad r. 1840, ježto otisk Páterův má o několik gloss více proti otisku Palackého z r. 1840. Padělány jsou jednak v řádcích předěláním slov latinských a ně meckých, jednak připsány jinde. Aby padělek se zakryl, přetřeny často i pravé glossy no- vým inKOUstem, čímž rozpoznání velmi stí- icno. Tohoto původu jsou všecky mytholo- gické glossy, podezřelé poněkud již Šafaří- kovi. O padélateli nevyslovil se Patera. Byl jím nepochybné »nálezce« Hanka a snad i důvěrný přítel jeho J. Linda. — Srv. Pa- mátník České Akademie, 1899 (Sporné pa- mátky v Dějinách literatury české). Hi. Katese [matézc{, vápenný massiv v Nea- polském Apenninu, lesnatý, jehož nejvyšší vrchol jest Monte Miletto 2050 m, mte-Bzalka [-salkaj, okr. mestys v uher. stolici szatmárské, na dráze Nyireíjyháza-M., s telegr. a pošt. úřadem a 4589 ob. maď. (1890), větS. cvang. reform. — Okr. soudu přináleží 26 obcí s 35.840 obyv. na 5Q2 fcm«. dš. Katíce Ermengau, básník proven galský, právník učenec {scnher en leys). Svou bascň Breviari ďamor začal psáti r. 1288. vstoupil do kláštera františkánského v Bé- ziersu. Báseň, kterou rozpředl na 34.00D veršů, nedokončil. O její oblibě svčdči četař rukopisy. Obsahují kresby, jež soavisi stá- tem. Čásf básně, v níž jedná o lásce mxát k ženě, zajímavá jest hojnými citáty z troo- badourů. Vydal ji Azafs (Pař., 1862— 81 ; 2 st.l Matha, Bóhmisch und Deutscfa, tu Medhuje Česká a Německá. Matliaiii Jakob, nízozem. ryjec (^ 1571 v Haarlemě — f ^^^1 1.), nevlastní syn a žáč Hendrika Goltzia, stal se r. 1605 přednír. cechu malířského. Známe od něho několik podobizen, zvi. však 239 rytin, z nichž po- chází však čá: t od napodobitelů. Katalog jk^ sestavil Bartsch. M. je důležit ve vývoji xf- jecké techniky. Kathebaeiui Kristo f, spisovatel latiiL> český (* kol. 1580 v Bohdanči — f po 1654 v Chrudimi), podle rodiště též Bohdaoe> ckým nazývaný, stal se bakalářeoi v Prasr řl597) a vyučoval na školách v Nymborcr (do r. 1600), u sv. Petra na Poříčí v Pra*. (1601) a v Mladé Boleslavi (do r. 1604). Pod- robiv se potom zkoušce magisterské (160* obdržel ve správu školu chrudimskou, od- kud na jaře r. 1606 povolán k profcsscř. universitní. Po čtyřletém působení opustil s příčinou sňatku kollej Karlovu (1610) a c od té doby v Chrudimi, patře tam dloube nejen pro své vzdělání, ale i pro přixnitt poměry majetkové mezi ncjpfednějáí ú- stupce měšťanstva. Válka třicetiletá přicesÁ mu mnoho soužení a zničila jeho biahobn V mladším věku M. horlivě zabýval se veíi latinskými, avšak nedařilo se mu v tom obosx. i forma skladeb jeho bývá drsná. Z četnýd pokusů sem hledících rozsáhlejší Jsou: Ák^ cuc prophetae historia (1597), parairase Iwb ckého textu Habakukova, a FsychomachiA u praecepta decalogi conformata (1602), bc církve, víry a ctností za spásu dušf^^ Z j- ných plodů humanistických zmínky zaslnhiifč Panegyris Academica (1609), ukázka slavnost- ních chvalořcčí, jež na universitě ozývaly « po vydání Rudolfova majestátu. V trudcýi dobách pozdčjších M hledal útěchu ve š;<- sování českém, překládaje z latiny a snášej látku historickou. Toho druhu jsou praó: jeho rukopisné (v Mus. král. Čes.): Lcc* Annaea Seneky O smrti Qaudia císaře {L&- dus dc mořte Claudii Cacsaris), Synesia Ky- renského O vlasich a lysinách (Calvitii enci mium, ^CLXánQttg (yxújf&tov), Justa Lipsia O sti- losti (De constantia), Historia neb letaspis TTía Livia (čásť první knihy), Jana Sleidana O čtrt- rých královstvích (De quatuor impcriis\ O a- sařich římských a německých (od Caesara Jahrbuch<, který od r. 1891 vydává samostatně Lampě (v. t.). Tu jsou nejen posudky o jednotlivých článcích cito- vaných žturnálův, ale i o publikacích samo- statně vydaných. AP, Matheoliui Jan, kněz evang. vyznání, ro* dem byl ze Sedlčan (Sedesanus) a studoval v Praze, kdež nabyl hodnosti bakalářské r. 1577. Po několikaletém učitelování obrá- til se ke správě duchovní a přeložil jako kněz Modlitby na evangelia všech neděl a svátků, něm. sepsané od Valentina Fried- landa-Trocedorfa, známého paedagoga a rek- tora latinské školy v Goldberku, později v Lehnici (vyd. v Praze 1580 a 1582). Jire- čkova Ruk. II., 18. JNk, Kathéflifl (řec), tolik co mathematika. Katheiliui Johanne.s, luthcrán. kazatel (* 24. čna 1504 v Rochlici — t 7. říj. 1565 v Jáchymově). Už před smrtí otcovou (1521) dan byl na studia k babičce do Mittweidy a pokračoval v nich v Norimberce a Ingol- stadte. O životě jeho rozhodl r. 1529, Edy přišel na univ. vitemberskou a poslouchal Luthera a Melanchthona, s nimiž ho spojilo přátelství. Po krátkém působení v Alten- burce povolán do Jáchymova k řízení latin- ské školy, ale touha setkati se s Lutherem vedla ho r. 1540 znovu do Vitemberka, kde byl spolustolovníkem Lutherovým. R. 1541 jmenovali ho Jáchymovští diákonem a po roce vrátil se M. k nim trvale. Téhož roku oženil se se Sibyllou Richterovou. Sňatku přítomni byli oba hrab. Šlikové, Jeroným a Joachim, a horní hejtman. Manželství M-ovo bylo šťastné, vzešlo z něho 7 dítek. R. 1545 stal se M. pastorem a zastával úřad ten do smrti. Choť jeho zemřela r. 1555. M. je nej- důležitějším zástupcem německo-české litera- tury v XVI. stol. Těžištěm činnosti jeho jsou kázání, jichž nás došlo na 1500 (přes 30 ti- štěných svazků); mnoho se jich nedochovalo. Bystrý pozorovatel, upřímně milující své spoluobčany, zanechal nám v nich vzácný a životný obraz své doby. Otevřeně pronáší M. své mínění. Tak názory o válce šmal- kaldské, veřejně pronesené před Jáchymov- skými, málem že nevedly ke sporům s vládou; uklizeny jen osobním zakročením krále Fer- dinanda. Z kázání M-ových nejcennější a nej- oblíbenčjŠí chová sbírka Sarepia oder Berg- postili (Norimberk, 1562), v níŽ jsou kázání z 1. 1552—62. Mimo církevní písně, jež vznikly za přátelských styků s Mikul. Hermannem, mají pro historii důležitý význam M-ovy Hi- storíen von des Ehrwurdigen in Gott Seligen theueren Mannes Gottes Ďoktoris M. Luthers anfang, lehr^ leben und sterben (t, 1566); ve formě 17 kázání a v duchu lidovém i nábo- žensky vzdělávacím podal tu M. první bio- grafii Luthcrovu, historicky objektivní, srdeč- nou a upřímnou a proto až dosud obecně oblíbenou. M. se k dílu svědomité připravo- val, sbíral pečlivě data a, ačkoli kritika vy- týká mu dnes nejednu chybu a opominutí, jeho celkové pojetí Luthera —- vhodným uži- tím podrobnosti velmi plastické — stojí do- 978 Mathew — Mathildsu sud pevně. Srv. R. Wolkan, Bdhmens An- theil an der deutschen Litteratur, I, — III. (Praha, 1890—94). váti sluSí: Passe-temps poétiques (Mons, 1830]; Olla potrida (Bruss., 1839); Poésies du clocher (t., 1847); sbírka satir U GuersWon (t., 1848); Kathew [metjú] Theobald, kněz irský Les mémoires ďoutre-tombe (1849); Senihá (* 1790 v Thomastowně — f 1856 v Queens- | (1856); Souvenirs (1866; a j. Khfí. towně). Stav se knězem věnoval se zřizo- 1 Mathllďa : 1) M. sv. (f 14. břez. 968) po- váni spolků střídmosti (1833), jež získaly ' cházela ze staré rodiny saské ; od rodičů b}f1a v 9 letech na 5 millionů členů. Zadluživ se { dána své babičce na vychování do kláitera při své činnosti byl M. uvězněn, ale přátelé hcrvordského, odkudž r. 909 se provdala Z2 ho vykoupili; později působil v Sev. Ame- vévodu a potom krále Jindřicha I., s nímž měla rice (1845) a v Indii (1852), kde však neměl M. 5 dětí: syny Ottu, Jindřicha a Bniia. úspěchů. Srv. Maguire, Father M. (Londýn, dcery Gerbergu a Hedwiku. Letopisci chwH 1864 a 1882). ; u ní krásu, důmysl a účinnou lásku k bliž- KathewB jmetjús]: 1) M. Charles, komik nímu; zvi. však vyznačovala se hlubokým ci- angl. (* 1776 — f 1835). Po prvé hrál v Lon- těním náboženským. Se svým synem OttoaL dýně na divadlech Haymarketském a Drury- ! přejíc rozhodně druhorozenému Jindřichofi lané se znamenitým úspěchem. Zvláště líbily nebyla vždycky v plné shodě; kromě toho se jeho sólové výstupy {At home), jichž mnoho i její bohatá nadání církvi budila v rodioé sám napsal. V 1. 1822 a 1834 podnikl uměle- , nelibost. V posledních letech svého živoia ckou cestu po Americe. Vdova jeho vydala věnovala se především péči o chudé a nc- jeho paměti r. 1862 {Memoirs of Oiarles M.). mocné. Srv. G. Weck v »N. Laus. Magazin«. 2) M. Charles James, syn před., rovněž LVIII. (1871). herec (* 1803 — f 1878), byl s počátku ar- ; 2) M., dcera Jindřicha I. Angl. (* 1102 - chitektem, od r. 1835 oddal se herectví a f 1167). R. 1114 provdána za cis. Jindficha V, pojal za manželku (1838) ředitelku londýn- r. 1125 vrátila se do Anglie a r. 1129 pro- ského divadla Olympic, jež velmi povznesl, vdala se opět za Bohumíra Planta^eceu Hrál též v Americe se skvělým úspěchem , hr. z Anjou. První manželství bylo bezdéíat s chotí svou, jež zemřela r. 1857, načež ože- ' z tohoto narodil se syn, potomní král angl nil se s herečkou Davenportovou. V 1. 1863 Jindřich II. Jaký význam měl druhý sňatek až 1864 hrál na pařížském divadle Variétés. M-din pro dějiny anglické, viz či. Britannic Napsal kromě sólových výstupů zvi. oblíbené Velká fdějiny). M., jako panovnice (od 11411 drama My wife^s mother a několik veseloher zvaná »]ady« a po svém prvním manždor. a frašek. R. 1870 — 72 podnikl s chotí umě- 1 obyčejně »císařovna«, byla žena pevné vůk leckou pouť kolem světa. Srv. Dickens, Life i ale povahy tvrdé a pyšné, of Charles James M. (1879, 2 sv.). 3) M., markraběnka toskánská (* 1046 — Kathlades Václav Brodecký, kněz f 24. čce 1115 v Bondcnu). Její otec Bonúic pod obojí a spisovatel, rodilý z Brodce na byl zavražděn r. 1052, a protože její otčiiE Jičínsku, do r. 1620 byl farářem ve Starém byl ve sporu s císařem, odvlek) tento MMí Bydžově. Napsal: Henrika Agrikoly knifka i její matku do zajetí do Němec (1055), pro- sr ovndvaj id Starjr a Novy- Zdkon {Brno, 1611); [pustW ji však ještě t. r. M. byla pak dva- Pobo\ný' spis o slavné a předůstojné večeři krátě provdána: za svého nevlastního bntn jPdné (1612 a 1616); Kd^dni na odchodné, , Bohumíra Hrbatého (Dolnolotrinského, + 1070' Mathlag Jochumsson, spisovatel island, a r. 1089 za bavorského Welfa, ale obé taS) Í* 1835 na sev.-záp. Islandě). Byl poslán do manželství byla, jak se zdá. jen formální. H. Codaně do obchodní školy (1856—57); od , již před vypuknutím sporu Řehoře Vil. sJíb- r. 1863 studoval ze soukromých podpor kněz- i dřichem IV. byla v přátelském ponaéru k t> ský seminář v Reykjavigu. Od r. 1867 byl mu — hned r. 1067 a opět r. 1074 pomáhala knězem v Kjalarnacsu na Islandě. Vzdav se papeži proti Normanům — a za spora sa- toho místa redigoval reykjavigský list >Y)^' ^ěho stála ovšem rozhodně v tábofe papei- dólfur*. R. 1880 byl knězem v Oddi a r. 1886 ském. S počátku prostředkovala a ještě r.ion v Akureyri. M. je populárním island, básní- v Canose, kam se byl papež k ní uchýlil, pi- kem. Uvedl do islandštiny některé cizí spi- sobila u Řehoře pro povolnost, odr. IC* sovatele (Tegnéra, Byrona, Shakespeara) a však stála při papeži již s celým důraxee sám sepsal sbírku Xyr. básní Ljóámaeli (1884) ' svc moci. Válka byla vedena se stfidavts a lidová dramata Útilegumennirnir a jiné do- štěstím a M. často i kostelní poklady bjfia sud netištěné. HKa. nucena obětovati. Teprve r. 10S4 dobyla Kathiasohiiui ze Sudetů viz ze Su- u Sorbarie vítězství poněkud rozhodnější^ d e t ů. Druhé, ještě vážnější, nebezpečenství jí hn> Kathieu [matjó] Ad o Iphe Charles, bás- žilo od r. 1090 a zejména r. 1092, ale i ti nik belg. (* 1804 v Monsu — f 1876 v Ixtl- 1 M. dovedla je odvrátiti — sem patfi poLti* lech). Studoval práva, byl však relcgován cký význam jejího sňatku s Weltem — a x»- pro ódu na smrť svého strýce, který býval loživši dočasný spolek lombardských mest, poslancem Spoj. království. Od r. 1830 od- nejen sama nabyla znenáhla zpét. co líra- dal se politice. R. 1840 byl správcem vl řejné tila — Ferrary r. 1101, Parmy r. 1103 a ko- knihovny v Monsu, r. 1852 stal se archivá- nečně i Mantovy r. 1114 — , ale i pro Pas- řcm král. bibliotéky v Brusselu a členem chala II. získala celou Lombardii. S její po- Akadcmic. Z jeho knih básnických jméno- litikou ovšem souhlasí, že r. 1093 podporo- Mathilda — Matiáš. 979 vaia odboj krále Konráda proti císaři (viz Jindřich IV.). S Jindřichem V. však bojo- vala nešfastně (1110—11) a musila se mu na i spojených s ní podniků literárních a uchý- liti se QO kláštera. M-ovo jméno je dobře známo po vlastech česko-moravských, neboť čas pokořiti. Své země od Ceprana až , v 1. 1870—86 v pravém smysle slova >zapla- k Radicofani již r. 1077 a opět r. 1102 od- vovaU všecky kraje spisy svého nakladatel- kázala »sv. Petru c, ale hned, jak zemřela | ství. Jf. (1115), nastal veliký a dlouhý spor mezi ci- lEathlira: 1) M., město v Madrasku, viz sařstvím a papežstvím o toto »dédictví Ma-lMadura 1). thildino*. M. je zjev, který imponuje — lid, 2) M. (Matura, Matara), přístavní m. na případné hned tehdy jmenoval ji » velkou jižním pobřeží Ceylonu v kraji důležitém bo- hrabénkou* — , a zejména její přátelství s Ře- 1 hatstvím kokosových palem a drahokamů, má hořem VIL, jak Gregorovius praví, »pomér 18.635 ob. (1891) a jest střediskem obchodu svétodějného působení, stojí ojediněle v dé- ' s kořením. dš. jináchc a nenávist i pomluva snažily se na- 3) M., mésto ve Vých. Indii, viz Mattra. darmo je pošpinit. S nadšením pro theokra- Katoh [meč], angl., výraz sportovní, tolik tické ideály Řehořovy a s tuhou energií v jich , jako závod předem smluvený, vyzý- provádéní spojovala M. hlubokou pokoru ná- vací neboli sázka mezi určitými soupeři, boŽenskou a velmi živý zájem o vědu. Srv. | mužstvy, kluby nebo stranami, na rozdíl od Tosti, La contessa M. e i romani pontefici race |rés], což znamená závod veřejný, (1859); Pannenborg, Studien zur Gesch. der ' přístupný všem v mezích podmínek pro při- Herzogin M. (1872) a Overmann, Grafin M. hlášky stanovených. M. může sestávati z ně- V. Tuscien (1895). Srv. také literaturu u Ře- kolika běhů a vítězem konečným je, kdo hoře VII. I v několika bězích jednoho m-e zvítězil. V no- Kathilda, planetoida objevená 12. listop. i véjši době konají se také třimatchc, čtyř- 1885Palisou ve Vídni. Střední jasnost v oppo- |matche atd. většího počtu určitých jezdců. sici 13"4, průměr 22 km, označení (^, G$, Kathlola, bot., viz Matthiola. Mathioli viz Matthioli. Podmínky m-e mohou si účastníci smluviti libovolně, avšak všeobecných pravidel zá- vodů, stanovených kompetentními orgány, uniemi a pod., dlužno i při m-ích šetřiti. f Kathon Placid, benediktin rajhradský Od slova m. odvozuje se také sloveso to * 24. února 1841 ve Slavětíně u Litovle — \match (mečovati), dostihnouti, přeď J- 28. čce 1886 v Rajhradě). Studoval v Brně i stihnouti někoho v závoděni nebo i v oby- a v Olomouci, r. 1859 přioděn rouchem ře- čejné soutěži. šg, holním v Rajhradě a r. 1865 vysvěcen na Matláš tolik jako Matěj: 1) M. Korvin, kněze. Po dvouletém kaplanství a katechet- ! král uherský (* 1443 — f* 7. dubna 1490), ství v Rajhradě oddal se zcela literatuře jako i mladší syn Jana Hunyadiho (v. t.), byl ne- spisovatel, redaktor i nakladatel. R. 1867 za- dlouho po smrti otcově zároveň se starším ložil askétický časopis »Škola božského Srdce bratrem Ladislavem zajat od krále Ladislava Páné«, r. 1870 >Zábavnou bibliotékuc, v níž | (v břez. 1457) a odvezen na jeho rozkaz nej- za jeho vedení vvšlo přes 100 knih, r. 1876 | prve do Vídně, potom do Prahy. V tom však jal se vydávati »Casové listy«, r. 1878 kalen- zemřel král Ladislav a v Uhrách nastala volba dář »Moravau€, r. 1879 »Ascetickou biblio- ' nového krále. Hunyadovská strana, v jejímž tékuc. R. 1881 zřídil v Brně vlastní knih- ' Čele stál M-ův ujec Michal Szilagyi, s po- tiskárnu a přestěhoval se do Brna na Petrov. | mocí ]iřího z Poděbrad provedla mocí volbu Tam činnost svou zdvojnásobil; r. 1882 po- ' M-ovu (24. led. 1458), který zatím chován čal vydávati časopis pro mládež »Anděl , byl na dvoře Jiřího již jako host a zasnou- strážnýc, r. 1883 velký, prostřední a malý , ben s dcerou Jiřího Kateřinou. M. byl tehdy Kancionál, r. 1884 časopis »Květy Marian- 1 mladík 15letý, ale bohatě nadaný, vzdělaný, skéc ; téhož roku dokončil a vydal větší spis i ducha bystrého, neúmorné vytrvalosti a ener- Život Panny Marie a sv. Josefa, Vida, že není gie. Rázným vystupováním brzy popudil na listů na Moravě pro obecný lid a dělnictvo, ' sebe nejen dřívější své protivníky (Ujlaky, jal se r. 1885 vydávati současně 4 listy: i Gara), nýbrž i Szilagyiho, a ti získavše pro »Obecné noviny*, »Dělník«, >Brůnner Rund- sebe také roty českých žoldnéřů v horních schau* a ^De^ Arbeiter*. Současně založil ' Uhrách obrátili se po marném jednání s krá- » Apoštolát tisku*, který měl zdarma rozši- 1 lem polským a Jiřím Poděbradským k císaři řovat a rozdávat lidu dobré knihy. Z toho Bedřichovi III. (1459), který beztoho dosud povstaly »Zprávy apoštolátu tisku*, list kri- 1 korunu svatoštěpánskou měl v rukou. Ale tice věnovaný, jenž po roce přijal název i M. jednak mocí, jednak obratným jednáním > Hlídka literární*. Snaže se rozšířiti úctu , zlomil odpor magnátů, tak Že Bedřich nucen k našim věrozvěstům vydal poutní knihu i byl s pomocí Jiřího sjednati příměří. Koneč- velehradskou česky i německy, větŠí spis ným narovnáním r. 1463 vzdal se koruny prof. Ježka (Z déjin křesťanství mezi Slo- uherské a za peníze vydal M-ovi korunu vany) a v jubilejním roce r. 1885 rozšířil , svatoštěpánskou, jíž M. se dal 29. bř. 1464 pěkné obrazy sv. bratří solunských ve mnoha slavně korunovati. M. potom pevně držel na tisících výtiscích. Zatím neúmornou prací a ' uzdě mocné magnáty a zavedl v zemi pořá- pílí podkopal si zdraví tak, že r. 1886 pro dek opíraje se jednak o nižší šlechtu a lid churavost musil vzdáti se řízeni knihtiskárny > městský, jednak o stálé vojsko 6000 mužů 980 Matláš. (>černá rotac), jež zřídil si z žoldnéřů hlavně Česk;^ch pod záminkou nebezpečí tureckého. Turci stali se po pádu despotátu srbského (1459) přímými sousedy Uher a říŠe Uherská povazována tehdy jediná za schopnou zasta- viti jejich nával do Evropy. M. spojil se proti nim s papežem a s Benátčany, ale ne- dovedl zameziti pád království Bosenského (1463). Teprve na podzim r. 1463 vtrhl do Bosny a opanoval Jajco. Na neštěstí dal se potom M. svou nezřízenou ctižádostí a pan- stvichtivostí strhnouti od přirozeného tohoto úkolu svého — boje proti Turkům — k boji proti Jiřímu Poděbradskému. Rozepře vzni- kající mezi Jiřím a papežem zdála se M-ovi vítanou příležitostí k rozmnožení moci, a je- likož manželka ji ho (od 1460) Kateřina právě zemřela (1464), neváhal M. přetrhati všechny svazky, které jej pojily k Jiřímu. Již r. 1465 nabízel se papeži na pomoc proti Jiřímu a vyhledával neustále příležitost k nepřátelství s Čechami, zvláště potřením bratrských rot českých v hor. Uhrách r. 1466; papež však, chtěje síly Uher zachovati pro zápas s Turky, váhal sprvu svěřiti mu boj proti Jiřímu. M. sám byl nucen zanechati na čas svých plánů, když Turci podnikli prudký útok na Sedmi- hradsko a pro současné nepokoje ve Valaš- sku (1467). Ale zkoncovav tyto zápletky znovu obrátil zření k poměrům českým a papež i do- mácí protivníci Jiřího, nenalézajíce jinde ocho- ty, vznesli konečně svoji věc na něho. Tak počal M. v břez, 1468 válku. Byl ovšem již předem ve výhodě, jelikož na jeho stranu přidali se všichni domácí nepřátelé Jiřího, tak že hned předem měl mocné postavení v samých zemích českých ; ale další pokroky nedařily s j mu tak rychle. Při pokusu útoku na Čechy r. 1469 byl zaskočen Jiřím u Vilé- mova a propuštěn pouze pod úmluvou, že při- činí se, aby Jiřího smířil s papežem (24. ún.); ale nedodržel úmluvy, naopak dal se 3. kv. 1469 od sv^ch přívrženců prohlásiti králem českým. Pres to nemohl v dalším běhu do- dělati se rozhodnějších úspěchů a proto klo- nil se k míru, když v tom Jiří zemřel (v bř. 1471). M. usiloval nyní o to, aby všeobecně byl uznán králem českým, ale strana Jiřího zvolila prince polského Vladislava, pročež M. pokračoval ve válce, jež nyní vztáhla se i na Polsko, ač s prospěchem nevalným. M. ocitl se na čas v dosti nebezpečném posta- vení, když r. 1472 vzbouřili se proti němu nespokojení magnátové a zvolili za krále prince polského Kazimíra, který s vojskem vtrhl do Uher. Ale M. rychle přitáhnuv při- vedl jednak sliby a uskoky, jednak mocí protivníky k pokoji, tak že vojsko polské musilo odtáhnouti. Válka s Čechy vlekla se pak nerozhodně až do r. 1478 (viz Čechy, str. 222). M. nemohl, maje současně boje s Turky, ničeho rozhodného vykonati proti Vladislavovi, ale nemohl také vypuzen býti z pevného držení větší části Moravy, Slezska a Lužice, a když císař Bedřich III. přidal se na stranu Vladislavovu, vtrhl r. 1477 do Ra- kous a opanoval je. Konečně r. 1 478 učiněn mír v Olomúci, iímž M. podržel jako král český Moravu, Slezsko a Lužici, rotom za- městnávala M-e nějaký čas válka s Tmky, kteří již r. 1474 vpadli do Uher. Válka la obmezovala se celkem na pohraniční srážky; větší vpád turecký slavně odraien r. 1479 a r. 1483 učiněno příměří na 5 let. Hned po té obrátil se M. proti císaři Bedřichovi, je- muž se chtěl pomstiti za nepřátelství u války české, vtrhl do Rakous a opanofi celou zemi mimo Kremži a podržel ji až do své smrti, jež zastihla jej 7. dubna 1490 ve Vídni. — Uvnitř vláda M-ova, rovnéi jaká jeho zevnější politika, má ráz libovůle, pa- novačnosti a despocie. M. byl mu2 sobect}, krutý a násilnický; jeho vůle mela býti zá- konem, vděčnosti a ušlechtilejších hnuti srdce neznal a v prostředcích k ukojení své ctižá- dosti a panstvichti vosti nebyl vybíravý. Ovšea za tehdejších poměrů v Uhrách takového muxe bylo k udržení pořádku skutečné potřebí, s druhé strany byl M. dobrý admtnistrátcr. muž rázný a neúnavně činný, vydal řadu e& tečných zákonův a přísně dbal spravcdloosa. pokud nešlo o věc jeho vlastní. Minao to uměl dodati své vládě lesku jako přítel véč a umění: založil universitu v Budíne, hvě- zdárnu a knihtiskárnu ve svém hradě, zva^ cizí učence na svůj dvůr a, sám jsa mo: vzdělaný, rád se s nimi bavíval; také si za- ložil drahocennou bibliotéku. R. 1477 ože- nil se po druhé s Beatricí Neapolskou, ak jako s Kateřinou ani s ni neměl dítek. Proso mínil veškeré své panství přenésti na ncmaa- želského syna Jana Korvina a snažil se m zjednati legitimitu, ale smrť překazila tento záměr. — Srv. Fessler, Mathias Corvinas (Vratislav, 1806, 2 sv.); Teltki, Hunyadi^ korá Magyarországon (Pešť, 1852 — 57, 12 swX Fischer, Kónig ftfathias Corvinus und sciae Bibliothek (Vídeň, 1878); Fraknói, Madás Corvinus, Konipr von Ungarn (ném. vydáš Freiburk, 1891). 2) M., císař římsko- něm., král český a uher- ský (* 24. ún. 1557 ve Vídni — f 20. Wes. 1619), třetí syn Maximiliána II. a Marie Špa- nělské, byl vychován od učeného diploicata Busbecka. Po smrti otcově, nemaje žádnďw údělu a vzdalován jsa nedůvěřivým bratrca Rudolfem II. od jakéhokoli účastenství re vládě, přijal ochotně pozvání jedné stran stavů belgických (Aerschott, de Havre». a^ převzal vrchní místodržitelství v Nízózcsl: v říj. 1577 vypravil se tam tajně a bez vě- domí bratrova. Ale ostatní strany v zec: přijaly jej nedůvěřivě. M. zvolen sice po mnohém jednání r. 1578 vrchním místodri:- telem, ale s mocí úplně obmezenou, tak ie vedle Viléma Oranienského byl bez moci. ix: autority a bez prostředků. Kdyi koneécř gener. stavové beze zření k němu počali vr- jednávati s vévodou z Anjou, složil v ntii svoji hodnost a odešel do Rakous, kde po- tom žil v Linci. Teho snahy obracely se k ti- skání nějakého duchovního nebo jiného pan- ství, ale marně. Teprve r. 1593 učinil jej Ra- dolf II. na místě staršího bratra Arnošta m- Matice. 981 stodržitelcm v Rakousích. Bylo to postaven í při náboženské i politicko rozháranosti země velmi nesnadné a M. neměl pro ně ani schop- nosti, ani energie. V té době získal si neob- mezený vliv naň ctižádostivý praelát Khlesl (v. t.), biskup vídeňsky, který nabádal jej k přísnému potlačováni protestantství a byl duši také pozdějších ctižádostivých podniků M-ových. Od r. 1600 počala se jeviti u cis. Rudolfa II. občasná choromyslnost, a tu M. jako (po smrti Arnoštově r. 1595) nejstarší z jeho bratří počal pod vlivem Khleslovým k veliké nelibosti Rudolfově naléhati na brzké upravení poměrů nástupnických a r. 1606 svolav ostatní arcivévody na schůzi do Vídně (v dub. 1606) dal se od nich v tajné rodinné úmluvě uznati se zřením k chorobě Rudol- fově za hlavu celého rodu. Zatím přiměly hrozivé poměry v Uhrách (válka s Turky, povstání Bočkaiovo) Rudolfa, že svěřil M-ovi místodržitelství v Uhrách s plnou mocí jed- nati o mír s Turky i s povstalci. Když však M. obojí mír učmil, ovšem za podmínek velmi nevýhodných, zdráhal se císař jej po- tvrditi, a tu odhodlal se M. konečně k roz- hodnému činu. Ve spojení s nespokojenými stavy uherskými a rakouskými vtrhl na Mo- ravu, kde stavové se k němu přidali, a od- tud do Čech a přinutil Rudolfa, že smlouvou v Libni (25. čna 1608) mu odstoupil Uhry, Rakousy a Moravu a slíbil, že pojistí mu ná- stupnictví v Čechách. Ale M. brzy pocítil ná- sledky svého revolučního kroku; stavové v jeho zemích vynutili na něm veliké svo- body náboženské i politické. Rudolf pokusil se odčiniti svoji porážku s pomocí svého bratrovce Leopolda, biskupa pasovského. Pasovské vojsko vtrhlo r. 1611 do Čech, ale stavové je brzy vypudili a povolali do Prahy M-e. Rudolf nucen byl úplně poděkovati se z panství, načež M. zvolen za krále a 23. kv. 1611 byl korunován. Za nedlouho císař ze- mřel a M. zvolen 13. čna 1612 také v Ně- mecku jeho nástupcem. Ale brzy ukázalo se, že vláda M-ova namnoze byla chatrnější nežli Rudolfova. Politické i náboženské poměry ve všech j.ho zemích byly neobyčejně rozhá- rané a vyžadovaly muže, jakým M. naprosto nebyl ; bylť nadání nevalného, vůle nepevné, neodhodlaný a nerozhodný a závisel namnoze na svých rádcích. Také zdraví jeho bylo v té době již dosti chatrné. V Německu rozpor náboženský neustále se přiostřoval, a marné snažil se císař, který pod vlivem Khleslovým na rozdíl od dědičných zemí v Německu ob- mezoval se na politiku prostředkovací, do- cíliti nějaké shody mezi stranami. Také v ostat nich zemích vláda Mova byla příliš slabá i nemohla zmoci zvůle stavů, jejichž moc po- sledními událostmi přes míru byla vzrostla (viz Čechy, Rakousy, Uhry). Pomiéry sedmihradské vedly r. 1613 k nové roztržce s Turky, jelikož však stavové všech zemí odepřeli M-ovi podporu pro válku, musil M. r. 1615 učiniti nevýhodné příměří. Nábožen- ské protivy zhoršily se, když bezdětný a chu- ravý M. dal na doléhání ostatních členů rodu svého bratrovce Ferdinanda, fanatického ka- tolíka, přijmouti za svého nástupce v Čechách (1617) i v Uhrách (1618); v Cechách došlo v kv. 1618 k bouři, jež byla počátkem války 301eté. M. pod vlivem Khleslovým byl na- kloněn k mírnému jednání, ale tu již rerdi- nand zajav za nemoci M-ovy Khlesla strhl veškeru vládu do svých rukou. Za těchto poměrů zemřel M. v bř. 1619. M. oženil se te- prve ve svém 56. roce (1611) s Annou, dcerou arcivév. Ferdinanda, a neměl dítek. Srv. Gin- dely, Gesch. des SOjahr. Kriegs, I. Hý-bL Katloe v stroj nictví viz Šroub. M. v lékařství viz Matrix. M. vmathema- tice viz Bilineárná forma. Katloe, pokladnice, základní fond, jistina věnovaná k jistému účelu. Obzvláště fondy věnované ku podporováni literární činnosti a k vydávání knih buď vědeckých nebo populárně vzdělávacích nazývány M. Nejstarší z nich jest M. srbská, založená r. 1826, za jejímž vzorem zakládány potom téměř ve všech zemích slovanských M. po- dobné. M. česká, t. j. »pokladnice na vydávání knih českých buď vědeckých nebo krásno- řečných nebo vůbec prospěšnýchc, založena byla r. 1831. Snaha a pokusy založiti ústav, spolek, fond s týmž ideálním úkolem, zvele- bovati český jazyk a literaturu, objevily se již mnohem dříve mezi buditeli českými. Již Frant. Pelccl a jeho přátelé scházívali se v »hromadu€ za podobným účelem, ale ná- sledkem nelibosti zemského řízení schůzky ty přestaly dříve, než co platného vykonáno. Počátkem let 90tých XVIII. stol. objevují se již určitější pokusy o založení České spo- lečnosti ku vzdělání a šíření české řeči a k sepsání úplného čes. slovníku, ale smrtí Pelclovou (1801), jenž vedle Dobrovského, Krameriusa a j. byl asi hlavním členem Společnosti a repraesentantem těchto snah, pokusy ty zanikají, zajisté také vlivem bouř- livých dob a smutných poměrů fínančních, jež nastaly na počátku XIX. stol. za válek napoleonských. Ale myšlénka >Společnosti českéc tím nezanikla. Obětivými vlastenci, jako byli zejména brněnský Karafiát, Vá- clav Bergner, J. Jungmann, A. Marek, J. M. Rautenkranc, V. K. Klicpera, hrabě B. Berchtold, 1. Sv. Presl, jsouc chována a živým příkladem podobné společ- nosti slovenské živena, vynořovala se opět a opět na povrch české veřejnosti; jmeno- vitě r. 1818 zdála se býti blízka uskutečnění, když hr. Berchtold a J. Sv. Presl usilovali o zřízení Národního musea, jež přihlížeti mčlo zvláště také ku vzdělání ces. jazyka a k založení vědecké literatury. Berchtoldův plán Národního musea musil ustoupiti jinému, jenž vyšel od hrab. Kašpara Šternberka a jeho přátel, a r. 1818 byl proveden dle vzoru štýrského Johannea a j. založením Če- ského musea. K němu tudíŽ upírali nyní přátelé Společnosti české své toužebné zraky. Ježto v provolání, jež o Museu vydal hrabě Frant. Ant. Kolovrat, nic výslovně ne- 982 Matice. zmíněno o pěstováni řeči a literatury české, vydali se J. Jungmann, J. Sv. Presl a M. Milbauer osobně k zemskému purkrabímu hr. Kolovratovi se žádostí, aby nový vlaste- necký ústav také tento úkol pojal ve svůj programm. Na splnění své Žádosti odnesli si od purkrabího tolik naděje, že Jungmann projevil své nadšení nad tím i národním sebevědomím Kolo vratovým v dodatku k pro- volání Kolovratovu, otištěném 25. dub. 1818 v >PraŽ. Novinách«. Zaražení společnosti pro zachování a zvelebení jazyka čes. pokládá tu za událost téměř hotovou, ježto nový ústav přijal prý úkol ten za svQj hlavní; každá obět novému Museu učiněná přinesena bude tudíž na oltář národnosti. Museum postará se o vydávání čes. spisfi. Než brzo ukázalo se, že tyto naděje aspoň v té formě, jak si je Jungmann představoval. České museum té doby nemínilo splniti. Přímá péČe jeho o če- ský jazyk a literaturu obmezcna byla na pří- ležitostné vydávání pouze mravných a nábo- ženských knih v prosté a jadrné češtině pro lid. Bylo tudíž přirozeno, že i po založeni Musea opět a opět objevovaly se hlasy vo- 1 lající po České společnosti. Takovým byl návrh V. Pěšiny, tehdy faráře blučinského na Moravě, jenž v »Čechoslavu€ r. 1821 (č. 84. a 98.) navrhoval zřízení zvláštního spolku na podporování čes. spisovatelův a české lite- ratury peněžitými odměnami a vydáváním čes. časopisu vědeckého. Výbor musejní, je- muž návrh předložen, prohlásiv, že zprostřed- kovati chce pomoc každému vlasteneckému ' podniku, byl ochoten takový fond vzíti do své správy, kdyby mu jej navrhovatelé svě- řili a o jeho organisaci podali přesnou zprávu. V příčině prvé odpověděl Pěšina ohlášením, Že ústavu zamýšlenému zavazuje se ročně se i svými přáteli posílati 200 zl. v. č., podobně ' slibovali i jiní vlastenci. V příčině druhé 1 však nedošlo k dohodnutí, ač podrobné plány vypracoval Půrky ně (1822), pak Jan Sv. Presl a konečně (kol r. 1830) Vinařický. V rozhodné této době přišel do Prahy Fr. Palacký (1823). Vynikaje stejné velikým] vzděláním a vědomostmi jako vroucím na- ^ dšením vla.steneckým a jsa v přátelských stycích jak s Dobrovským a s aristokrati- , ckými kruhy s ním spřátelenými, tak i s dru- žinou mladších i nejmladších vlastenců řadi- cích se kolem Jungmanna, stal se záhy duši všech národních snah českých. Jím také v dě- i jinách Společnosti české nastal nový obrat, nová doba. Prvým velikým činem Palackého v tomto směru bylo usnesení výboru musej- ního o vydávání Musejního časopisu českého a němecKého, jenž počav r. 1827 vycházeti pod redakcí Palackého nejen záhy se stal repraesentantem vyšších liter, snah českých, n^brž v českém čtvrtletníku, jenž jediný se ' ukázal schopným života, pečoval také o vzkří- \ šení, vvtříbení a zachování českého jazyka. Z úkolů Společnosti české vykonán tak skvěle . aspoň jediný a, co bylo zvláště významné pro j budoucí rozvoj a smér Musea, vykonán v lůně Musejní společnosti, jež tak mocnou rukou I Palackého přikloněna rozhodně na stranu C2- rodních snah a tužeb. Novou velikou my- šlénkou Palacký tento obrat ve Spoleícoi musejní a ve snahách o zfízení Společnost české dokonal. Na prospěch jazyka česk<3:o a literatury zvláště vědecké navrhl totď Pa- lacký, aby vydán byl reální slovník encykb- paedický, v némŽ soustřediti se měl výticr čes. spisovatelstva. Ze snah těchto a z pond nevyšel sice zamýšlený slovník, avšak tt sboru vynikajících čes. spisovatel A, jež Pa- lacký pro myšlénku svou získal, orranisoTii se hlavně jeho přičiněním Sbor k \éáť ckému vzdělávání řeči a literatury české, jenž vtělil se usnesením Musejmlú výboru z 11. led. 1830 ve výbor Musejní i provoláním (z 2. bř. 1830, ale datovaným a: 1. led. 1831) dal zároveň podnět k«- xřizsť zvláštní pokladnice, jež dle podobné srbskí zvána M-cí českou. Kdo by nejméně 5CxL stř. buď najednou nebo v libovolných, pc- zději v 5 ročních lhůtách věnoval této M-c. stane se zakladatelem jejím a dostane pc exempláři každé knihy, jež nákladem ceoc pomocí M. vyjde. Podle zásoby peněz O- úroky bylv výdajné) ustanoví sbor, které knihy mají býti ročně vydány, a bude m:b zvláštní péči, aby časem pořízen byl úplof a kritický slovník jazyka čes. a reální encr- klopaedie. Tak základní myšlénka, z níŽ zro- dila se M., aspoň vtělena v úkoly matici:: Kníže Rudolf Kinský zvolen prvým komoj- sařcm (kurátorem) Sboru, Jungmann, Palacký. Presl byli jeho prvními údy, Kinský (s 1000 iL hr. Kašpar ze Šternberka (se lOO zl. ročně, hr. Jan Kolovrat- Krakovský, Polák Adzn Rošciszewski z Rošciszewa prvními zakládá* teli. Aby povzbudil účastenství k M-cí, sepsL Palacký, jenž na dále byl duŠí její, zvlištn připiš, jenž spolu s provoláním matíčnir výše zmíněným a s pojednáním Vinařickéb* o stavu české literatury posílán jmenovití Šlechtickým a výše postaveným osobnostec Ale i potom zůstalo účastenství k M-ci cci- kem slabé. V prvém roce přistoupily k r. pouze 32 osoby, jmenovitě také ze student- stva, a tři spolky, a základní jmění obnáscit koncem r. 1831 jen 2363 zl. 10 kr. k. m. Přť> to přikročil Sbor hned k vykonávání syAt velikého úkolu. Přijal Drsi Pavlického Doms- ciho lékaře v překlade A. Jungmanna (vyéár až 1833), od r. 1832 převzal vydávání ccs »Časopisu musejního*, aby v něm mohl miti nástroj svého s publikum obcování, a are již také honorář spisovatelům (4 zl. za arc^ původních prací, 2 zl. za arch pfekladu'. v témž roce vydal také štědrostí knížete R Kinského, prvního kurátora M., skvostně vr- pravené Hlasy vlastenců ke dni i, hř. íSSt na oslavu 401c tého panování cis. Frantiika L hodlaje tak posjliti domnělé úmysly vlády, jež prý chtěla zavésti >opět mateřský jazyk náš ve školách vlastenských«. Za týmž úče- lem dal Sbor popudem nejvýš, purkrabflio hr. Chotka (i tu původem byl Palacký) cd Vinařického sepsati i zvláštní promeroora (Denkschrift uber den gegenwártigen Zastafá Matice. 983 des bóhm. Sprachunterrichts in den Lehranstal- ten Bóhmens), jež jménem Sboru podáno purk- rabímu 10. dub. 1832. Ale v nadějích těchto Sbor se zklamal. Nejen že na jeho promemoria došla faž 1835) odpověď nepříznivá, nýbrž zvláštní ironií osudu bezprostředně po onom loyálnim projevu zakázáno z praesidiální kan- celáře užívání titulu M. č., ježto byla v pode- zření tajné a nedovolené společnosti. Ani vlivu a protestu Palackého, jindy tak moc- ného» nepodařilo se zákaz ten zrušiti a M. slula na dále (až do r. 1841) Pokladnicí českého Museum k vydáváni knih českých. Sfastnější byla současná obrana M. proti nedůvěře a nechuti, jež proti ní se objevila v lůně samé Společnosti musejní (u Milbauera a j.). Přes tyto nesnáze byla Činnost M. a její vliv na národní a literární život český vždy pronikavější a ponenáhlu stávala se téměř středem a předním reprae- sentantem všech kulturních snah českých. Nejen že ještě r. 1832 převzala dílo Přehled nejvyšších důstojníků a ouředníků ^emiký-ch i dvorských v království Českém od Fr. Pala- ckého, nýbrž zprostředkovala i památný čin, jímž umožněno P. J. Šafařík o vi nalézti od r. 1833 v Praze nový domov a Žíti tu i pů- sobiti k neocenitelnému prospěchu a cti Če- ské literatury a vědy. Literární činnost a význam M. v dobách těchto nejlépe charak- terisují dva činy: podporou svou umožnila vydání a rozšíření monumentálního Slovníku Jungmannova (1834 — 39) a epochálních Slo- vanských starofítností Šafaříkoyých (1836—37), děl, jež nesmírný vliv potom měla na všechen vědecký i národní náš život a stejně mocně působila i za hranicemi, zvi. v zemích slo- vanských. Potřeba zvláště štědré podpory, jež u obou děl byla nutnou, přivodila Sboru četné nesnáze a rozpaky finanční, za nichž musil se Sbor uchýliti nejprve k půjčce ze základního jmění (1835) a potom i ke změně stanov v tom smysle, aby na příště jen po- lovice vkladů ukládala se na jistinu, druhé polovice aby užilo se na vydávání knih. Vý- bor musejní po některém zdráháni posléze tuto významnou změnu schválil (23. ún. 1836), čímž finanční síla M. opět se vzpružila, tím spíše, že zároveň dostalo se jí štědré po- moci nového kurátora, hr. Jana Kolovrata Krakovského (od r. 1836), a brzo potom i jiné podpory (1840), když vlastenci na dů- kaz vděčnosti' Jungmannovi za jeho Slovník sebrali a M-ci odevzdali značnější summu na vydání významného nějakého spisu ze staro- české literatury (r. 1841 vyšly touto podpo- rou Vikt, Kornela \e VŠehrd Knihy devatery o právích i sudích i o dskách \emé České). Ne- obyčejný rozkvět M. (od poč. let 40tých) byl následkem tohoto vnitřního zmohutnění a čilé vnější působnosti její. Sbor oddechnuv si po vydáni Slovníku a Starožitností a opíraje se o základní jmění, vzrostlé koncem r. 1840 na 20.416 zl. 31 Vs kr.. uzavřel vydávati čtve- rou řadu spisů : a)>Staročeskou bibli o- thékuc, d) »Novočeskou bibliothéku*, c) >Bibliothéku klassikůc a d) »Do- mácí bibliothékuc (později zv. >Malou encyklopaedií naukc). Stejně pronikavé změny nastaly i ve Sboru samém, jenž r. 1841 rozšířen dvěma novými údy, V. Hankou a P. J. Šafaříkem, a po odstoupení hr. Jana Kolovrata dostal (2. čna 1841) nového kurá- tora, Jana ryt. z Neuberka, jenž ú^ad ten až do r. 1852 s velikou láskou a horli- vostí a také se skvělým výsledkem zastával, tak že »čas jeho úřadování jest nejslavnější doba v historii M.€. On na svůj náklad brzo po svém zvolení dal tisknouti nové provo- lání sepsané P. J. Šafaříkem a rozšířiti ve všech kruzích českých, aby tak účastenství k M-ci vzbudil, a také zavedl pravidelná za- sedání Sboru dvakrát měsíčně, k nimž vedle členů zváni bývali i jiní vynikající mužové, na př. Fr. L. Celakovský, dr. V. Staněk, dr. Jos. Čejka. Správa matičního jmění, v níž dosud údové Sboru se střídali, ode- vzdána od r. 1842 dru Jos. Fricovi, jenž po dru Měchurovi byl právním rádcem M. a od r. 1843 stal se členem Sboru, podobně jako o rok dříve Lev hr. Thun, později (1843) J. E. Vocel, po Šafaříkovi redigující >Casopis musejní*, a v r. 1845 Pr. Koul>ek. Zároveň od r. 1845 měl Sbor také zvláštního sekretáře (V. V. Tomka). Zmíněné provo- lání Sboru k veřejnosti české neminulo se s účinkem. Účastenství k M-ci rostlo nebý- valou měrou a dostoupilo do r. 1851 svého vrcholu. Od r. 1841 stoupal počet nových zakladatelů postupem let: 40, 140, 201, 257, 435, 345. 450, 226 (v bouřlivém r. 1848, kde celý národ přirozeně byl zaujat jinými udá- lostmi a ideami^, 224, 370, 490 (nepočítajíc celých korporaci, jichž od r. 1841 do konce r. 1852 přistoupilo 95 s vkladem po 100 zl. k. m.). Již těmito vklady nabyl Sbor nebývalé hojných prostředků peněžních ke svým úče- lům a rozmnožil je ještě usnesením, že pouze třetina vkladů má se ukládati na jistinu, dvou třetin že má býti užito jako jmění výdajného. Jak M. v této době svůj úkol plnila, viděti nejlépe na jejích publikacích. V »Bibliothéce staročeské* vedle zmíněného spisu Všehrdova vydán V. Březanův Život Viléma :f Ro^en- herka (1847) a J. A. Komenského Didak- tika (1849, po mnohých překážkách censurou kladených). V »Novočeské bibliothéce* vyšly: Jos. Jungmanna Sebrané spisy veršem i pro- sou (1841); Jos. Smetany Silozpyt či fysika (1842); J. Mil tona Ztracený ráj v překlade Jungmannově (1843); A. Marka Základní filo- sofie, logika, metafysika (1844); Jos. Jung- manna Slove^nost (1845 a opět 1846); 1. SI. Tom íčka Doba prvního člověčenstva (1846, pro spis ten měla M. nesnáze s praž. ordina- riátem a tudíž zastavila načas prodej jeho); J. Sv. Presla Všeobecný rostlinopis (1846, 2 d.); Jos. Fr. Smetany Všeobecný dějepis občansky (1846, 3 díly); Fr. L. Celakov- ského Spisů básnických knihy šestery {ISAI); J. Sv. Presla Počátky rostlinosloví (1848); F r. P i X y Klíč štépařský (1848) ; V. V. T o m k a Děje university Pra{ské, díl I. (1849); J. SI. Tom íčka Děje Anglické \emé (1849); !• r. L. 984 Matice. Čelakovského Mudrosloví národu slovan- ského v příslovích (1852); J. J. Hanuše Roz- hoř filosofie Tomáše Štítného (1852). V »Malé cncyklopaedii naukc vydáno v tomto období: V. V. Tomka Krátký- všeobecný- dějepis (1842) a Difc lemé České (1843); dra V. Stafika Přírodopis prostonárodní {1S43)\ Ferd. Hýny Dušeslovi ikuSebné (1844); V. V. Tomka Déje mocnářství Rakouského (1845); K. V. Zapa Všeobecný ^ernépis (1846—50); F. M. Klácela Dobrovéda (1847); F. S. Kodyma Naučení iivlech (1849; u příležitosti vydání tohoto spisu vypukly ve Sboru znova spory o pravo- pis, ježto Kodym žádal volnosti pro své psaní v, ou za w, au, kdežto Sbor dle usnesení z r. 1842 připouštěl pouze í za j a j' za ^; následkem sporů těchto vzdaloval se Pala- cký, trvaje houževnaté na starém usnesení, Sboru, ježto nechtěl prÝ přítomností svou másti svobodné pronášení úsudku jiných údů); Dan. Slobody Rostlinnictví (1852); F. M. Opize Seznam rostlin květeny české (1852). K vydávání »Bibliothéky klassiků* nedošlo, za to vyšla pééí M. ještě celá řada významných děl, jež mocné působila na roz- voj literatury české. Byl to především \y-bor 1 literatury české, d. I. (1845), navržený Pa- lackým a provedený jím, Jungmannem, Erbe- nem a j., jenž spolu s Počátky staročeské mluvnice, přidanými k němu jako úvod od Šafařík a, stal se důležitým základem studií o starší české literatuře a jazyce, ač dneš- ním potřebám vědeckým již málo vyhovuje. Obdobný návrh Jungmannův z r. 1844, aby se pořídil výbor z cizích literatur, nedošel provedení, ač jeho význam pro rozvoj čes. písemnictví byl na bíledni. Jiné veledůležité dílo bylo J.Jungmanna Historie literatury české (1849), jejíž tisk dokonán V. V. Tom- kem. Také o vydání a rozšíření monumen- tálních Dějin Palackého mezi zakladateli M. má Sbor své zásluhy. Za to marně na pod- nět Kollárův spisem Hlasové o potřebě jed- noty spisovného jazyka pro Čechy, Moravany a Slováky snažil se odvrátiti literární rozkol mezi oběma bratrskými národy. Mimo to učiněn již v této době počátek vydávání dramat Shakespearových v čes. překlade, jež na vývoj dramat, literatury naší měla záhy tak mocný vliv {Romeo a Julie v překl. Fr. Douchy vyd. 1847), vydán K. Amer- linga Orbis pictus {1S52, díl I.), P. Virgilia Marona Spisy básnické v překlade K. Vi- nařického (Í851), dána Šafaříkovi podpora na ulití hlaholského písma a pořízena celá řada map: Malý příručný atlas všech částí \emě (27 listů), velký Atlas leměpisuý (nedo- končen), oba kreslené a ryte V. Merklasem, pak umělecky i vědecky význačná Mapa krá- lovství Českého, sestav, od Jos. Jircčka a křesl, od Fr. Schonfeldra z Feuerfeldu, a Mapa okolí Pražského (od téhož ryjce), o niž zvi. Šafařík usiloval. Posléze zmíniti se mu- síme ještč o jednom druhu činnosti M., smě- řující k prospěchu literatury české. Již r. 1842 navrhl Palacký, aby Sbor dával každý rok pocty spisovatelům za spisy zvi. vynikající. Návrh ten přijat sice Sborem i Výbore museiním, ale očekávaného užitku nepřinoL První cena nebyla vůbec udělena, drobí (40 dukátů) pouze jednou (Tylovi za Posled- ního Čecha). Se stejným nezdarem potkaio se vypsáni ceny za »Brus jazyka českďio< i úsilí o povznesení čes. kritiky (od r. ISiS, opět na podnět Palackého). Do sklooko ob- dobí tohoto padají také důležité změnj i události, jež jako v celém životě českém t2k i na vývoj M. valně, ač nepříznivě působilj. Do r. 1849 ztratil Sbor všecky prvotní údj své, Jungmanna, Palackého, Presla, za vd | zvoleni cfr. Jos. Čejka, dr. V. Staněk, K.]. i Erben, F. L. Čelakovský. prof. Fr. Pe* j třina, Jan Neubauer, prof. Jan Purkyac. j Od r. 1845 měl Sbor také stálého placeoáč sekretáře ve V. V. Tomkovi, od r. 1850 v K.) Erbenovi, od r. 1851 ve V. Nebeském, jed zároveň od r. 1850 redigoval »ČasopismB- sejnÍ€. Ještč významnější změny nesly s s^ bou politické poměry a události, jež r. M v bouřný svůj vír strhlý celý český národ M. sama o sobě zůstala ovšem ruchu to!)o vzdálena, ale údové i úředníci její větši meas měrou účastnili se ho, tak Že za neptítoc- nosti jejich (byliť poslanci na řišsk-ém snes* ve Vídni) celý sbor řídil jediný Šafehk. Pc rozpuštění sněmu kroměřížského nastala sice v M-ci opět pravidelná činnost, ale ta xáhy dušena a téměř udušena tuhou reakcí a zyti úřednickou. Ač Sbor Perlami českými iřeJEt se přihlásil r. 1854 k loyálním projevům o- ského národa, dány jeho schůze bno ^ tomto projevu pod policejní dohled (od U 1854) a brzo potom obmezena i moc jd» při správě jmění, nad nímŽ disponovati ssči pouze Výbor musejní, ježto prý statuty Mi- sea posud nebyly potvrzeny. Ale ani tako- vého potvrzení nemohl se Sbor domodpt celých 8 let, ač nově zpracováno statatj Sboru s apologií Tomkovou jiŽ r. 1855 mia- sterslvu zadány ke schváleni. Stejné obcic činěny také jiným zamýšleným změDám w Sboru, o němž zajisté ne bez důvodu šířecj pověsti, že stojí »na kraji propasti«. U spi« často ne obsah, nýbrž pouhé jméno sta- čilo, aby nesměl býti vydán. Mužové vl3sí^ nečti ponenáhlu vytlačováni z M. nebo sam ji opouštěli a na místo nich uváděni tse často jiní, povolnější nástrojové nového sy- stému vládního. Tak odstraněn z M. trům její Palacký, když byl spolu zmařen jtj» dávnoletý, veliký plán na vydávání tnc^^o- pacdického slovníku (1852), jímž minii ros- prouditi ochabující život literární, dálewlť- zasloužilý kurátor její rytíř z Ntubcrka i dr. Jos. Čejka. Ani volba nových členů, V Svobody, A. J. Vrťátka, K. B. Štorclii a kurátora J. Půrky ně, ani velikomvs^Ef odkaz 1000 zl. A. Marka, z jehož úroků k památku Jungmannovu měl býti ročné jcdcs kandidát na čes. hlavní a vzorné škole p#- dělen lístkem matičním (podobný odkai bo- něn M-ci od Jos. Šmidingra, horlivého jcjibp příznivce, jenž na 400 zakladatelů získal Mk^ nedovedly vzpružiti činnosti matiční. CctK Matice. 985 stesky, zvi. mladších literátů, vždy skrovnější účast veřejnosti české (od r. 1852 do 1862: 327, 131, 86, 92, 61, 104, 88, 33, 31, 42, 17) byly toho zřejmým dokladem. Že tím zároveň literární činnost M. byla oslabena, rozumí se samo sebou, zvláště když dva nové odborné časopisy, jež M. počala vydávati, totiž »Živa< (od r. 1853) a »Památky archaeologické a místopisné* (od r. 1854), v této době obecné ochablosti nenalezše pevné půdy v obecen- stvu, vyžadovaly ohromných obětí. Naklada- telská činnost M. musila se tudíž té doby obmeziti. Důležitější publikace její byly: II. dil Výboru X literatury české^ vyd. K. J. Erbenem (1857—64); Lud. Štúra O národních písních a pověstech slovanských (1853); F. L. Čela- kovského Čteni o srovnávací mluvnici slo- vanské (1853); V. V. Tomka Dějepis Prahy (1855); Alex. bar. Helferta Mistr Jan Hus (1857); F. S. Kodyma Zdravověda (1853) a K. Haranta Cesta do Sv. Země, vyd. K. J. Erbenem. Jako již dvakráte dříve, tak i r. 1854 dal Sbor při příležitosti příchodu J. V. císaře do Prahy projev své loyálnosti nákladným almanachem Perly české, redig. A. J. Vrťát- kem. Významným liter, činem této doby bylo také vydání několika dramat Shakespearo- vých v překladech Fr. Douchy, J. J. Kolára, Lad. Čelakovského, Jos. Čejky, Jaíc. Malého a podpora k vydání jiných od týchž překla- datelů. Stejné podpory dostalo se od M. J.A.Komenského Informatoriu školy ma- teřské a j. Památným obratem politickým r. 1860 zavál do celého čes. života a také do M. nový, svěžejší duch. Cis. rozhodnutím schváleno konečně 29. bř. 1862 ^Ustanovení o správě M. české« jako zvláštní přídavek statut musejních, jímž přesně stanoven po- měr M. k Museu jakožto jeho organické, ale vždy samostatné části, a brzo po té místo- držitelstvím potvrzeny také instrukce o slo- žení Sboru a vykonávání činnosti M. Rovněž ve Sboru nastaly významné změny jmeno- vitě volbou dra Riegra za člena (1861) a hr. Jana z Har rachu za kurátora M. (1863). Že odtud změnil se také poměr Sboru k Pa- lackému, jest zřejmo. Dne 14. čna 1868 dal Sbor změně té výraz tím, že oslavil 70. na- rozeniny jeho, odevzdav mu zvláštní depu- tací skvostný výtisk II. dílu »Výboru z lite- ratury české«, jemu věnovaného. Zorganiso- vav se takto uvnitř pomýšlel Sbor také na nové rozšířeni své činnosti na venek. Za tím účelem provedena konečně dávná myšlénka Čejkova, poněkud pozměněná: r. 1862 jme- nováni byli totiž t. zv. členové dopisu- jící, kteří měli býti jednak prostředníky mezi zakladateli a M-cí a zároveň sbírati měli všeliké zvláštnosti jazykové a vůbec národopisné, pátrati po vzácných knihách, rukopisech a p. pro Museum, sbírati a za- chovati zprávy o spisovatelích čes. atd. Jimi mčla býti všechna důležitější místa Čech, Moravy i Slezska ve stálém spojení s M-cí. Jako čestný titul udělován název členů do- pisujících od r. 1867 také slavným učencům slovanským za hranicemi. Dalšími prostředky Ottfiv Slovnik Naučný, av. XVI. 13 g igoo. k témuž účelu byla jednak organisace úřed- nictva matičního, jehož vyžadoval vždy větší rozsah činnosti její, a snaha rozmnožiti zá- kladní kapitál na 100.000 zl., jak toužil již kurátor Jan ryt. Neuberk. Jakmile by se té summy dosáhlo, měly všechny roční důchody obráceny býti na vydávání knih. Jednak přís- nou správou finanční a jednak povzbuzením vlastenecké občtovnosti mělo být dosaženo tohoto účelu. V této naději Sbor se nezkla- mal. Sotva dostala se myšlénka ta na veřej- nost, působila vydatně jmenovitě také mezi šlechtou. Zvláště jeden dar budil tehdy obecné podivení, dar musejního skriptora Josefa A. Dun dra, jenž M-ci daroval všechen těžce nastřádaný kapitál svůj (500 zl.). V list. 1867 konečně dosaženo žádané summy, což bylo tím významnější, Že počet nových zaklada- telů stále klesal, tak že r. 1868 bylo jich pouze 11, r. 1870: 13 atd. Ježto v poměrech života veřejného po roce 1860, ve směru kul- turním, polit, i hospodářském vždy svěžej- šího, nebylo lze nalézti příčiny této nevŠí- mavosti k M-ci, vězela patrně jinde, v M-ci samé, jež straníc se nového ruchu ponenáhlu přestávala býti středem českých snah literár- ních a vlasteneckých. Ne zcela bez důvodu vytýkáno tehdy M-ci, že >se jiŽ přežila a ne- vyhovuje potřebám novověkým*. Sbor snažil se tuto netečnost poněkud zmírniti zavede- ním t. zv. prémií, t. j. udílením všech star- ších spisů matičních novým zakladatelům. Ale to byl pouze prostředek vnější, a ač pro tu chvíli účinkoval, nedovedl přece vzbuditi trvalé nadšení pro M-ci, jaké bývalo na př. za dob Neubcrkových. Neposlední příčinou a zároveň svědectvím toho byla také činnost literární. Z časopisů matičních těšil se pouze »Musejník€ (redig. od r. 1861 A. J. Vrťátkem) větší pozornosti, kdežto >Živa€ a »Památky archaeologické« odbírány skrovně. M. tudíž f\o některém váhání přestala je vydávati •Památky* převzal r. 1864 Kober za pod- poru 400 zl. od M. [později Sbor archaeolo- gický], »Živu* po celoroční přestávce dr. Ed. Grégr za podporu M. 500 zl.) a za to tím větší péči věnovala »Musejníku*, aby roz- manitostí obsahu i populárností dovedl če- liti konkurrenci vždy četnějších Časopisů ji- ných. Ale složitý apparát redakční, jejž k tomu zvolila, a úzkoprsé censurování článků po většině mařily ty úmy.sly, dávajíce časté pří- činy k výtkám čtenářstvu i spisovatelům. Z té příčiny usnesl se Sbor po mnohém uva- žování, k němuž zváni i nečlenové, aby ve- dle populárnějšího »Musejníka« vydáván byl ve volných sešitech přesné vědecký •Sbor- ník* ve dvou odděleních: první věnováno jazykozpytu, dějepisu a filosofii (od r. 1868 až 1873 vyšlo 8 sešitů s rozpravami od J. Ge- bauera, Kotsmícha,Jana Baudouina de Courtenay, Jiřího Fischera, A. Ry- bičky), druhé mathematicko-přírodním vě- dám. Tak vzkříšena někdejší »Živa«, jejíž jméno dostalo toto oddělení (od r. 1868). Z ostatní liter. Činnosti M. vytknouti jest její péči o vydání Geologie od Jana Krej- 63 986 Matice. čího (vyšla celá teprve v 1. 1877—79, ač již ; pomocí M. 30 svazků, od r. 1871 — 80 ctrík-s r. 1856 se o ní jednalo), Materiálu ke slov- 72 sv. Pohříchu neprovedeny jiné plány áť niku technologickému od Arn. Vysokého ležité: vydání úplného atlantu^ navricnér; (vyd. Augustou r. 1861 v Litomyšli), dramat • kurátorem hr. z Harrachu r. 1863, zůstiJ-. Shakespearových (úmysl , aby do r. 1864, i při pouhém vyjednávání, rovněž tak skon- SOOleté památky narození Shakespearova, čily se porady o důkladném lemépise, na- bylo vše vydáno, neuskutečněn ; teprve roku i vrženém Krejčím r. 1869, o pragmatickém a 1872 ukončeno vydávání a vyšlo celkem kritickém dějepise literatury České od jtjtv, 37 kusů, z nich 8 jen pomocí M.), některých ' v:{knšeni^ pro nějž Ferd. Schulz r. 1869 n»- dramat antických (Sofokleova Edipa a | vrhl V. Nebeského, a neméně důležir^ Antigony v překl. Šo hájově, Ais chyl o- návrh Schulzův, aby vydán byl tištěnj' *fJ'-* vých Eumenid a Prométhea v překl. V. Ne- ' /o^ všech českých a slovanských dél v v.- beského, Aristofanových Žab a Plau- bliothéce musejní (1869) a j. S lepším z^ia- t o vých Plenniku v překl. Nebeského), ji- rem potkala se jiná dvě předsevzetí Sbcni niiž v obojím směru mocně působila na naši I totiŽ zřízení širšího Sboru, jcnŽ pěstovs: literaturu dramatickou (srv. na př. dramata měl správnou řeč spisovnou a literární kr. Hálkova) a také na vytříbení básnického ja zyka. Stejné záslužné bylo také vydání II. dílu tiku se zvláštním zřetelem k literatuře nov^ věké, a ustavení kommisse na vydávání pi- Výboru i literatury České^ k němuž již Jung- , matek staré literatury. Širší Sbor vysel i niann činil přípravy, ale dokončil jej teprve snahy po rozšíření vědecké působnosti M- K. T. Erben (1857 — 1868), snaha o rozšíření i když plán se členy dopisujícími se nezdar.L Palackého Dějin národu českého^ k nimž a zřízen r. 1868, načeŽ vypracovány a Vv i borem musejním potvrzeny pro nčj zvláitr. instrukce v led. 1870. Die nich měl Sbcr již r. 1855 přidružilo se druhé čelné histo- rické dílo české, Tomkův Dějepis Prahy. Z jiných publikací matičných vytknouti jest: širší, složený z Členů Sboru užšího a z pr- E r b e n ů v překlad N e s t o r o v a L«řo;7/SM TM- 1 hlášených členů Výboru musejního, pokoJ skéhOf J. Krejčího Krystallografii^ Hanu- Ijsou zakladateli M., pérovati o vzdélácí fcč. sovy Dodavky a doplňky k Ji/ng^mfliinové ; a hteratury české, zejména poradami a pred- Historii literatury české (až do r. 1409), K. Tieftrunka Odpor stavu čes. proti Ferdi- nandovi r. i547i J. Malého Soustátí severo- americké ^ V. Zeleného Život Josefa Jung- manna^ sepsaný z uložení Sboru k oslavě náškami, zřizováním kommissi ke zvláitníiL úkolům vědeckým. Takovým bvla již na poč let 70tých péče o literární pozůstalost Erbe- novu, dále stará myšlénka M., vydati totii Brus jazyka českého, která konečné r. 1^7: stoletých narozenin Jungmannových, Smilaiod zvláštní kommisse byla provedena. Ve Elašky Nová rada, vyd. J. Gebau érem zmíněných přednáškách snažil se opét Sbor (jako 1. číslo >Památek staré literatury če- i o vzdělání literární historie a jmenovité také ské«), F. L. Čelakovského Čteni o počat- jo povznesení liter, kritiky, pečoval o líten- cích dějin vzdělanosti a literatury národů slo- \ turu školní atd. Badání jazykovému i l.tc- vansky-cht Rýmovaná Kronika Česká tak řece- rámě historickému zvláště doby starší mč o něho Dalimila 2, Staročeské divadelní hry , obé I sloužiti jiné předsevzetí rovnéi jíž staršího vyd. Jo s. Jirečkem (v 2. a 3. č. >Paraátek data, ale provedené teprve r. 1876, totií v}- staré literát. čes.«). Spisové císaře Karla I K, dávání (nebo aspoň opisování vzácných) P*- vyd. ku pětisetleté památce jeho úmrtí J. matek staré literatury české od dob nejstsr- Em 1 érem. Primusa Sobotky /?o5ř/iws/po I ších až do XVIII. věku, jímŽ Sbor — cc v národním podání slovanském. Paměti Mik. r. 1880 vyšlo 7 spisů — skutečné získal s Dačického ^ Heslová, upravené drem Rez- platných zásluh v oboru čes. mluvnice i li!. kem, Geologická mapa okolí prafského od historie. Posléze zmíniti se musíme ješíc Krejčího a Helmhackera, Kní{ky o hře o jedné dobré novotě (počátek učiněn ji: Šachové, vyd. Ferd. Menčíkem, Žaltář Wittenberský-, vyd. J. Gebauerem, Václ. Břežan a Život Petra Voka ^ Rosen ber ka, r. 1846) v M-ci, o udílení vhodných dél, les posud bez užitku tlely ve sklade, ccs. ško- lám a ústavům, a o výměně knih matičcicr vyd. Fr. Marešem, a Staročeský ^/omc/c s rozličnými podobnými ústavy a učcnd d> Evangelia svatojanského a filologické svědectví I máčí mi i cizími, zvláště slovanskými. Tím M o jeho původu od J. Gebauera. Kromě toho nejen šířila známost čes. literatury ve světě při celé řadě důležitých spisů podporovala M. vydání aneb aspoií pečovala o jejich roz- šíření mezi zakladateli {Obi^or literární^ 1867, Fr. Lepaře Slovník řecko -česko -německý, nové vydání VŠehrdových Knih devaterých od H. Jirečka, Bibliografii českou, Komen- ského Školu pansofickou a j. ^v překl. Fr. Zoubka, Fr. Velišského Život Reků a slovanském, ale zároveň opatřovala knihov?: musejní publikace jinoslovanské, jinde miio přístupné, podporujíc tak vydatné slovas- skou vzájemnost literární. Oa r. 1881 vydala M. č. řadu důležitých spisů, z nichž búdte: zde uvedeny: K. Tieftrunka Dějiny yi če- ské. Tom. Bílka Dějiny konfiskaci v Čmckac^ po roku i6iS (2 díly), Fr. V. Jeřábka Stm Římanů, Koldínova Práva městská, 'vyá.\doba romant. básnictví, K. Jirečka Cesty pů J. Jirečkem, Brus ja^ka českého, scsta- \ Bulharsku , Z. Win tra Kulturní obra^ čeŠký-^ vený kommissi zřízenou širším Sborem hň. měst (2 díly), Život církevní v Čechách (2'd . české). Statisticky zračí se tato činnost takto: i Děje vys. Škol Prapkých a O i^ivotě na r»<. od r. 1861 do 1870 vydáno nákladem nebo . školách pražských knihy dvoje. MoDumentálci Matice. 987 dílo Tomkovo Dějepis mésia Prii /ly dospělo k dílu XI. Mimo to vydán Památník na oslavu stých narozenin Fr. Palackého a ze starých památek Svatovítský rukopis a Žaltář Kle- mentinský. S »Čas. Č. M.«, jejž od r. 1891 rediguje Ant. Truhlář, stala se ta změna, že od r. 1897 vychází ókrát do roka. red, M. evangelická v. Komenského evan- gelická matice. M. haliČsko-ruská viz Haličsko-ruská matice. M. ch o r v a t s k á byla v době chorvatského národního probuzení (1835—45) jen literár- ním fondem, jenž byl officiálně potvrzen chorv. sněmem r. 1836 přičiněním Ljude- vita Gaje. Avšak chorvatským vlastencům (v té době illyrským) nestačil pouhý lite- rární fond, oni toužili po akademii, po vě- deckém a literárním středisku, jaké již v té době měli Srbové. Ale Maďaři vší mocí se tomu vzpírali. Bylo třeba nejen adres všech županií, ale i opětného zakročení chorvat- ských předákův u vídeňského dvora, aby ko- nečně král (císař Ferdinand) potvrdil > učeno družtvo« 10. čce 1847. »Učeno družtvo« bylo nazváno »Matica Ilirska*, až valná hro- mada 29. list. 1874 přijala jméno Máti ca Hrvatska. Nové zorganisována začala M. vydávati své knihy pravidelně (5 až 12 sv. ročně) a rozvinula činnost po všech oborech populární vědy a krásné literatury. První ^literární dar« M. byly sebrané spisy Stanka Vraza, posud prvního kritika a lyrického básníka chorvatského. S počátku obmezovala se M. na belletrii, vyjmouc několik menších popularisací ze zeměpisu, z geologie a z dě- jin domácích. R. 1883 začala svoji »Biblio- théku dějin světových* překladem díla Mas- pérova Dějiny výcnodních národů ve staro- věku. Současně (1884) její »Vzdělávací biblio- théka« {poučná knji^njica) obdržela nepřeko- natelného pracovníka v popularisaci věd přírodních, Kišpatiée, a o 4 roky později výtečného spisovatele kulturního zeměpisu. Holče. R. 1891 počaly >Obrazy z literatur světových* a r. 1893 »Bibliothéka slovanská*. Kromě toho vydává M. překlady řeckých a římských klassiků, »Bibliothéku pro klassi- cké starožitnosti*, překlady novějších bás- níků (posud Mickiewiczův Pan Tadeusz), * Chorvatské hudebniny* a »Bibliothéku pro chorvatské obchodníky* (posud: Lorkovié, Elementy politické oekonomie). Od r. 1896 vydává M. » Chorvatské národní písně* (po- sud čtyři knihy), známé pod stejně opráv- něným jménem srbským. Celkem vydala M. 212 knih nákladem 565 tisíc zl. v počtu 1 ,580.000 exemplářů, z nichž zůstalo na skladě kolem 30.000 knih. R. 1892 oslavila M. SOleté své jubileum překrásnou památnou knihou, již napsali univ. professoři Smičiklas a Mar- kovič. Tato »Spomen-knjiga« jest posud nej- úplnějším a nejvěrnějším obrázkem nejnověj- .^ích kulturních dějin. Dle změněných stanov účelem hlavním M. jest, >šířiti užitečné vé- domosti, pokud nenáležejí buď v obor přesně vědecký anebo (přesně) lidový*. Vědeckou odbornou práci ponechává M. Akademii a lidovou popularisaci věd Družstvu sv. Jero- nýma. Tomu šťastnému rozdělení úloh jest děkovati, Že M. stala se kulturní organisaci celé chorvatské intelligence, poskytujíc zdra- vou četbu, zejména chorvatské intelligentní rodině. Třem ustanovením dekuje M. za svůj neobyčejný rozkvět: každý, jehož práce tiskla, stává se zpravidla >članom radnikom* (pra- covníkem) majícím všechna práva jako člen zakladatel. Finanční správa přesně jest od- dělena od záležitostí literárních a dle toho existuje zvláštní »gospodarski odbor* (výbor) a >odbor književno-umjetnički* Hiterárně- umělecký); po všech chorvatskýcn zemích jsou stálí důvěrníci (>povjerenici«), již za veškerou svoji práci dostávají pěkné vázané matiční publikace. Důvěrníku je celkem 400 a jejich přičiněním byl počet členů M. již r. 1892 ke 12.000. Ale hrozná hospodářská krise posledních 6 let způsobila i zde stag- naci, ba i nepatrný úpadek, tak že r. 1898 bylo všech členů 11.008 (9291 člen přispíva- tel po 6 korunách ročně, ostatní jsou zakla- datelé s příspěvkem 50 zl.), o 59 méně než r. 1897. Svědomitým hospodařením stouplo jmění M. za posledních 22 let z 32.640'57 zl. r. 1877 na 240.000 zl., z čehož vlastní dům v ceně 90.000 zl. a základní fond 66.453*63 zl. (ostatek jsou rozličné literární fondy). Osla- vujíc své padesátileté jubileum založila M. >Fond spisovatelů a jejich sirotků* summou 10.000 zl. (dnes 12.340-87) a od 1. list. 1899 má vlastni dům. M. je přesně chorvatská, ale zároveň upřímně slovanská, a proto mohla vydati vybrané básnéjovana Sundečiée (1889), býv. tajemníka černohorského knížete, a po- vídky Sime Matavulja, výtečného srbského novellisty. Mezi Slovinci má M. na 1000 čle- nův, pro něž z péra prof. Musice vyšel již po druhé Slovník chorvatsko-slovinský, tak Že mimo organ isaci matiční zůstávají posud úplně ien Bulhaři. Štěpán Řadič, M. illyrská viz M. chorvatská a Jiho- sl ováné, str. 482. M. Komenského viz Komenského evang. matice. M. lidu pro vydávání laciných Českých knih poučných založena r. 1867 na podnět několika vlastenců jakožto spolek, jehož čle- nem mohl se státi každý, kdo zaplatil pří- spěvek 1 zl. ročně, začež dostával 6 knih. R. 1882 převzal M-ci lidu do svého nákladu dr. Ed. Grégr, který ji vydává posud. Re- daktory M. 1. byli Ferd. Schulz, Primus So- botka. Jaromír Hrubý. M luŽicko-srbská (Mačica serbska), za- ložená r. 1847 hl. přičiněním Jana Smoleře, vydala posud asi 100 populárních spisů horno- lužických ve 200.000 výtisků; dolnolužický od- bor vydal dosud 22 knížky. Mimo to vydává vědecký » Časopis Mačicy serbskeje*. Srv. Srbové lužičtí. M. moravská vznikla r. 1852 (stanovy potvrzeny místodržitelstvím 29. pros. 1853) z Národní jednoty sv. Cyrilla a Me- thoda, spolku vědeckého a humanitního, 988 Mat'Ce, založeného r. 1849, který za svého trvání vydal řadu spisků poučných. Při něm zří- zeno bylo 7 odborů (histor., íilosof., přírodo- vědecký, umělecký, humanitní, hospodářský a kalendářový). V činnosti posledního po- kračovala M. m. vydávajíc po 8 let (1851—58) kalendář »Koledu«. V posledním kalendáři jsou účty za r. 1856, kdy činnost M. morav- ské utuchla. Teprve po 20 letech začíná spo- lek nový život, vydávaje jednak >Časopis M. moravskéc (od r. 1876) a řadu spisů zejm. historických (Dudík, Brandl) a filologických (Bartošova Dialektologie). reJ, M. náboženská Qundus religioms), ve- řejný, subsidiárni fond na potřeby cír- kevní v zemích Rakousko-Uherské říše. Císař Josef II. poručil (nař. ze dne 12. led. 1782 a dvoř. dekrety z 28. ún. 1782 a 7. led. 1783), aby v každé korunní zemi říše Rakouské jméní zrušených klášterů (kostelů, bratrstev, kanonikátů, bencficií atd.) svedeno bylo v je- den fond, jehož by se užívalo pod správou státu k účelům katolické církve, zvláště pak k dotování obročí. Tak vzniklo v Předl itav- sku 16 náboženských fondů čili m-ic. Jmění •zrušených klášterů v Čechách (v 1. 1782 až 1816) ceněno bylo úhrnem na 11,740.730 zl. 3074 kr. stř., jež připadly tudíž náboženské m-ci české. V šumme té nejsou zahrnuta stavení klášterní, fondu náboženskému posa- vad naleževší (u sv. Havla v Praze I., č. 539, u sv. Michala tamŽe I., č. 461, 970, 971), ja- kož i mnohé jistiny, věci a skvosty některých klášterů. Ze zrušených kostelů, bratrstev a jiných ústavů přibylo k fondu českému cel- kem 394.518 zl. 72 kr. a statek Paředly s dvo- rem ve Svinčících. Zrušením kongregace bra- tří poustevníků blah. Ivana získala m. náb. jistinu 9448 zl. 40 kr. a roční důchod 150 zl. Kromě toho byl přikázán k ní díl nadání bývalého křižovnického špitálu u sv. Anežky v Praze-II. (srv. Bílek, Statky a jmění kollcjí jesuitských, klášterů, kostelů, bratrstev a ji- ných ústavů v král. Českém od cis. Josefa II. zrušených). Na rozmnožení důchodů fondo- vých uložil cis. Josef II. držitelům cirk. bene- ficií a řeholním kommunitám, aby odváděli jistý příspěvek k nábož. m-ci. Na místo něho stanovena jest říšským zákonem ze 7. květ. 1874 daň t. zv. fondová, vyměřovaná ze jmění obročního a klášterního po desítiletích (ViVo z jmění do 10.000 zl., iVaVo od 10 do 20 ti- síc zl., 37o od 20 do 30 tisíc zl., 4% od 30 do 40 tisíc zl. atd. až do lOVo). Dalším dů- chodem náb. m. jsou interkalární provenience z uprázdněných beneficií (arcibiskupství, bi- skupství, kanonikátův o sobě dotovaných, far a jiných praebend světského duchoven- stva) a kancelářské taxy v těch biskupstvích, kdež úředníci konsistoře přijímají plat svůj z náboženského fondu. V Čechách splývá též do m. částka důchodu bývalé solní pokladny {cassa salis; 7V2 kr. z každé bečky soli do Čech na prodej přivezené), jež vznikla r. 1630 po úmluvách cis. Ferdinanda II. s papežem Urbanem VIII. na restituci za statky církvi katolické v době před cis. Rudolfem II. od- cizené. Jmění náboženského fondu stačilo s počátku sotva na výslužné propušténýci řeholníků, jeptišek a bývalých sluhů klášter- ních. Císař Josef II. založil z něho nové bi- skupství v Budějovicích r. 1784 (také kap.- tula tamní má dotaci z fondu; a pf ikázal zr:- zovati nové fary a lokalie nákladem matičaírj v těch místech, kdež o duchovní správu mě.0 lépe býti postaráno. Počet far náboiecsič m. české vzrostl do naší doby na 258. Stá- lým vydáním fondovým jest: 1. kongrua knéií, ordinovaných ad titulům mensae (= tituiu fundi religionis)y než dojdou úřadu, nebo když bez své viny stali se nezpůsobilými ke sluxbé (nepožívajíce beneficia); 2. kongrua duchov- ních správců na farách náboženské m. a ňo- plněk kongruový při farách nových fpo r. 17ř2 zřízených), nedostatečně dotovaných ; 3. kon- grua kooperátorů (kaplanů) neb aspoň do- plněk jejich kongruy; 4. výslužné duchovních správců {emeritorum et demei-itorum) i 5. pří- spěvek ke klášterům mendikantův a ke kon- gregacím sester, které zabývají se vyučová- ním mládeže; 6. náklad na diécésní sensinářf, nemající zvláštního fondu, a na professorr při theologických učilištích; 7. náklad, kterýň m. náb. jakožto patron far a kostelů jest pc- vinna. Kromě toho na zvláštní žádost posky- tována bývá z fondu peněžitá pomoc (kvob rozpočteného nákladu) ke stavbě nových fer- ních chrámů. M. náb. vznikla interponecc moci státní do věcí církevních a podle in- tencí zřizovatele svého měla míti ráz stát- ního jmění, odděleného od jiných veřejných pokladen nebo aerarii a ustanoveného k pch třebám katolické církve, jeŽ by císařská vláda za dobré uznávala. Konkordátem z r. 1S55 (či. 31) přiznáno bylo státu právo spravovat jmění náb. m., vedle původu svého cirkTi náležité, jménem církve; biskupům pak ulo- žen byl spoludohled při správě fondu. Proti obmýšlenému tehdáž postoupení náb. m. cír- kvi obdržely konečně vrch ohledy na neutě- šené finance státní. Byloť jméní m. obráceno již z většího dílu na potřeby státní a ujiátčoo jen státními dluhopisy nejhorší kategorie. Disponování majetkem fondovým uvedeco jest r. 1861 v obor věcí, o nicnž rozhoduje se spolu v říšské radě. Po zavržení konkor- dátu r. 1870 znamenati v zákonodárství ra- kouském zase návrat ke staršímu názorn, tak že m. náb. pokládá se opět za díl stát- ního jmění, vymezený a určený na dotao katolického kultu a obstarávání řečených po- třeb kultových, pokud nestačí na né vlasti:! prostředky církevních ústavů (beneficií, ko- stelů a klášterů), prohlašuje se za díl veřej- ného finančnictví čili státního hospodářství (zákon ze 7. kv. 1874, svrchu dotčený). Ježto v korunních zemích předlitavských, vyjímajíc jen Moravu, Slezsko, Rakousy Dolní a Horní, příplatky z fondu převyšují důchod náb. m.^ státní pokladna poskytuje jí zálohy, jeŽ a nedlouho jíž vyčerpají substanci fondu. Ma- jetníkem náb. m. pokládati jest z práva cír- kevní provincii (diécési), shodnou, pokud se rozsahu týče, s korunní zemí, jejíž vláda Matice, 989 (c. k. místodržitelství) zastává bezprostřední správu fondu, povinna jsouc podávati bisku- pům k nahlédnutí výkaz účtů. Viz spisy Kutschkerovy: Gesetzí. Bestimmungen uber dle Errichtung, Verwaltung u. Verwendung der Religionsfónde der im Reichsrathe ver- tretenen Kónigreiche u. Lander (Vid., 1871); Die Dotationsverhaltnisse der kathol. Seel- sorgegeistlichkeit etc. (t., 1872); Nachweisuiig der Heitráge des Cameralárars u. Religions- fondes an klósterliche Genossenschaften in Ocsterrcich (t., 1875). Náb. m. moravská získala ze saekulariso- váného jméní a statků klášterních (v 1. 1782 až 1812) více než 10,141.628 zl. 17 kr. Počet far na Moravě, při kterých m. vykonává pa- tronátní právo, jest 307. K částečnému na- dání nových far a lokalií užito bylo rovněž tak jako v Čechách mešních fundací ze zru- šených klášterů a kostelů, v jejichž kapitalie fond náboženský se byl uvázal. Z nejbohat- ších m-ic uvésti jest uherskou, vykazující kmenové jmění 20 millionů zl. Vac, M. polská {Síacier\ polská), založ. r. 1822 ve Lvové, pečuje o šíření osvěty mezi lidem a vydala již veliké množství populárních knížek, mezi nimiž i populární slovník naučný na- zvaný Encyklopedya, :{bior wiadomosci ws:{yst' klch gal^\i wied\y (Lvov, 1898, 2 díly), red. M. slovenská viz Slováci. M. slovinská {Slovenska Maticd) v Lub- lani, založ- r. 1864, vydává původní knihy vědecké, poučné i zábavné a spravuje dvě literární nadace. Prvého roku vydala M. slo- vinská pouze »Koledar« (1865), od r. 1867 až 1869 »Kolcdar« a »Letopis<, od r. 1870 do 1898 (včetně) >Letopis«, v němž vedle statí vědeckých a poučných podávány byly zprávy o spolkové Činnosti a důležitá biblio- grafie slovinská. R. 1899 přejmenován byl » Letopis*, z něhož odpadly zprávy o činno- sti M., na »Zbornik«. Redaktorem prvých ročníků » Letopisu* byl dr. E. H. Costa, r. 1875 Tušek a Pleteršnik, r. 1876 Pleteršnik sám, v 1. 1877—81 dr. J. Bleiweis, v 1. 1882 až 1883 Fr. Levec, r. 1884 E. Lah, od r. 1885 až 1887 opět Levec, v 1. 1888—89 dr. Požár, od r. 1890 až do poslední doby A. Bartel. Kromě »Letopisuc počala M. záhy vydávati ještě rozličné knihy historické, zeměpisné, přírodopisné, belletristické a j. >Zabavna knjižnica*, vydávaná M-cí, dostoupila r. 1898 již XL sv. Ód r. 1894 vychází z fondu Ant. Kněze, velkoobchodníka lublaňského (f 1892), redakcí Fr. Levce t. zv. >Knezova Knjižnica* (r. 1899 vyšel VL svazek). Z větších publi- kací M. slovinské, rozpočtených na několik svazků, uvésti sluší zvláště dílo S. Rutara Slovenska \emlja lod r. 1892 vyšly 3 svazky), spis prof. K. Glasera Zgodovina slovenskega slovstva (od r. 1894, 4 díly) a Slovenské ná- rodně pesntif sbírka pořádaná prof. K. Štre- keljcm (od r. 1895). Koncem r. 1864 měla M. okolo 500 členů, koncem prvého desíti- letí 1005, r. 1884 již 1457, r. 1894 přes 2500, r. 1898 pak 3099. Prvým předsedou byl ba- ron Ant. Zois, v druhém desítiletí dr. J. Blei- weis (1875—81) a P. Graselli (1882—84), r. 1885 dr. Poklukar, v 1. 1886—92 Jos. Marn, od r. 1893 Fr. Levec. Jmění měla M. koncem r. 1864 7700 zl. Koncem prvého desítiletí vzrostlo jmění na 61.000 zl. (dr. L. Toman přispěl 10.000 zl., M. Debeljak dal přes 8000 zl.). Koncem druhého desítiletí kleslo jmění M. na 61.440 zl., na konci r. 1897 či- nilo 56.673 zl. 69 kr. Kromě toho spravuje M. literární fondy Jurčičův-Tomáičův, který činil koncem r. 1897 3232 zl. 82 kr., a fond A. Kněze, který koncem téhož roku převyšoval 34.000 zl. Členem M. státi se může každý, kdo platí ročně nejméně 2 zl., začež obdrží ročně zpravidla sedm knih. -dle. M. srbská vznikla r. 1826. Měl jí býti za- chráněn Letopis Matice srpské, založ, rok před tím prací Musického, Magaraševiée a P. J. Ša- faříka. Popud ke vzniku jejímu dán zejména Jovanem Hadžičem a peněžitě podporovalo ji 6 srbských kupců. Stanovy vypracoval Hadžič a sám se přičinil o jich potvrzení. Účelem nového spolku bylo vydávání »Leto- pisu* a rozšiřování knih nepřímo zakupová- ním, přímo podporou a vypisováním cen. Střediskem, ježto šlo o Srby rakouské, zvo- lena Pešť. Příspěvek stanoven na 40 zl. stř. Ti, kdož jej složili, nečinili nároků na jaké- koli zúro kování peněz. Za 2 léta získal spo- lek 21 Člena, mezi nimi Miloše Obrenoviée. R. 1835 byla M. vládou rozpuštěna a přeru- šeno též vydávání »Letopisu«. O ožití její přičinil se zejm. Todor Pavlovic a jeho sna- hou potvrzena znovu v pros. 1836. Z nejvý- značnějších příznivců jejích stal se Sáva Tó- koly (t 1842), starosta M. r. 1837, darem domu v Pešti, jenž měl býti bydlištěm chu- dého studentstva srbského, bytem redaktora >Letopisu« a měl pojmouti i knihtiskárnu. Nad to odkázal domu své jmění, jeŽ po sporech s jeho chotí narovnáním r. 1845 ústavu při- řčeno. Přes to, že přistoupila k M-ci řada příznivců, utuchla činnost matiční v r. 1848 a za změněných poměrů usneseno r. 1851 přesídliti M-ci do Nov. Sadu. Tomuto ná- vrhu opírala se vláda, ba policie vinila ve své horlivosti M-ci z choutek separatistických, a tak záležitost ta příznivé vyřízena teprve 6. čce 1863. Do r. 1868 získal spolek 460 členů. Neblahá byla pro M-ci léta po r. 1874, kdy nastal spor s vládou o odkaz Tókólyho a přes úsilnou činnost zástupců matičních a přes to, že vyslána deputace k císaři, odňat M-ci odkaz Tókólyho (28. říj. 1877) a svěřen správě ministerstva vyučování. Fond, jenž odevzdán r. 1878, obnášel 265.546 zl. Tím ubylo sice M-ci hmotných prostředků, ale získala morálně, jak vidno z četných fondů u ní uložených. Činnost matiční projevovala se zejm. vydáváním >Letopisu« (do r. 1898 vyšlo 196 knih). Od říj. 1865 vydáván poučné zábavný list >Matica<, ale zanikl již v Čnu 1860. Vedle toho zakupovala M. knihy, vy- dávala spisy a vypisovala s jemným taktem ceny na povzbuzení ruchu uměleckého. Vý- značné návrhy z r. 1871 na vydávání ency- klopacdie (srbsko-chorvatsky, bulharsky a slo- 990 Matice. vinsky) a na založení ^Bibliotéky pro národ* se neuskutečnily, jako vůbec celá činnost ma- tiční byla rušena, sprvu spory o jazyk a pravo- pis, později uvedenými spory s vládou a ně- kolikráte událostmi' politickými. Také netě- šila se M. vždy pravému porozumění v ná- rodě, A tak teprve od r. 1880, 16 let po přesídlení do Nov. Sadu, nastává M-ci srbské život klidnější. Srv. článek Hanuše Klímy ve ^Slovanském sborníce«, III. (1884). red. ,M. školské: 1. Ústřední M. školská ÍÚ. M. Š.) vznikla r. 1880 popudem výboru Spolku učitelských jednot v Čechách za pří- činou rokování o poněmčovacích tendencích vídeňského Schulvereinu, jenž t. r. v květnu počal činnost svou zřizováním německých škol a opatrovcn v obcích českých. Členové výboru Spolku učitelského Václav Kredba a Jos. Král se smluvili se žurnalisty Jos. Ba- rákem, J. M. Černým, Jos. Kořánem, Fr. A. Šubertem a J. L. Turnovským o, zřízení spolku obranného, jemuž dáno jméno Ústřední M. školská. Stanovami vytknutý účel její jest »zřizovati, vydržovati a podporovati v ze- mích rakouských školy, jakož i opatrovny a školy mateřské s českým jazykem vy- učovacím, zvláště v obcích takových, kde zřízení školy nebo opatrovny pro děti české nelze dosíci nákladem veřejným*. — Na základě zprávy v novinách o tomto pod- niku přihlásili nejdříve občané v Lomnici n. P. značný příspěvek peněžitý, po nich pak docházely přihlášky jiné, čímž osvědčován souhlas obecenstva. Dne 5. p/osince ustavu- jící valnou schůzí činnost Ú. M. Š. počata. Výbor čtyřiadvacetičlenný se starostou drem F. L. Riegrera v čele složen byl z příslušníků obou tehdejších českých stran politických a rozličných vrstev společenských. Provolání výborem k národu vydané mělo mocný úči- nek i mohla Ú. M. Š. přikročiti k vykonávání úkolu svého. V prvém roce trvání svého zařídila školy v Brně, v Liberci, v Nýřanech, v Prachaticích a ve Znojmě, v roce druhém vzrostl počet ústavů matičných na 25, v roce třetím zřízeno gymnasium v Opavě a tak pů- sobnost Ú. M. Š. každým rokem stoupala. V dvaceti letech svého působení zřídila Ú. M. Š. v zemích koruny České 127 soukro- mých škol, z nichž byla 2 gymnasia, 69 Škol obecných a 56 škol mateřských či opatrovcn. Mimo to zřízeno jejím působením 5 škol ve- řejných, kdežto ze soukromých škol matič- ných stalo se veřejnými 25, a to obě gymna- sia a 23 školy obecné. Tři školy, při nichž ntbylo vyhlídky, že veřejnými se stanou, Ú. M. Š. zrušila. Z opatrovcn matičných pře- vzato do správv obcí neb jiných spolků 11, zrušena pak 1. V dvacátém roce trvání svého r. 1900 vydržovala Ú. M. Š. v 70 obcích 1 gymnasium (v Zábřcze), 45 škol obecných o 113 třídách a 44 opatrovny o 59 odděle- ních. Roční podpory udělovala pěti středním soukromým školám na Moravě, obecné škole a opatrovnám »KomcnskL-ho« ve Vídni a mimo to podporovala 30 různých škol veřejných hlavně uhrazováním nákladů na potřeby chu- dobných žáků a opatřováním prostředků k vyučování. — Při školách U. M. S. půso- bilo v tom roce 178 učitelských a 65 služeb- ných osob. V prvých čtyřech letech trvári Ú. M. Š. obstarávali agendu spolkovou c.r- nové výboru; však do pátého roku vzrostla M. tou měrou, že bylo jí třeba zaříditi zvláitri kancelář a zaměstnati tam dva úředníky, pí- saře a sluhu. Po dvou letech, r. 1887, zří- zeno místo ředitele kanceláře, V dyacátén: roce působení svého zaměstnávala U. M. 5s. v kanceláři své 5 úředníků, 3 pÍ5»ařc a slcbu. Na školách matičných vyučováno ročné nzá 10.000 žáků, na školách veřejných, působ-.- ním Ú. M. S. zřízených, nad 500Ó žáků. K do- sažení hmotných prostředků k svému vydr- žování zřizuje Ú. M. Š. místní odbory, jichi r. 1900 bylo k 500 m- jících přes 30.OO0 číeni Kromě ročních příspěvků členských a roz- ličných darů dostává Ú. M. Š. také odk^iv, z nichž největší, 171.000 zl., bylo dédicír; po Bedřichu Schnellovi, měšfanu praiskr3 a bývalém úřadníku policejním, roku Išr u vysokém věku §0 let zemřelém. Celkcn bylo v 20 letech Ú. M. Š. věnováno 4 ni L zlat., tudíž ročně průměrem ^200.000 zl., tt- dáno pik bylo 3.750.000 zl. Členové výbofi a úřadníci Ú. M. Š. obstarávají nejen pnir...- agendu spolkovou, stanovami a domácím fir dem předepsanou, njbrž napomáhají také ja- kožto zástupci rodičů ke zřizování veřejných škol a pracují vůbec ke zvelebení školstvi. Ú. M. Š. řadí se k předním kulturním insti- tucím národa českého. 2. M. školská v Prostějove hy\^ z/.o- žena r. 1872 za účelem dalšího vydrio\izi soukromé reálné školy, v Prostějove r. Iř'.' zřízené a zemskou podporou obdařené, kú\i tato podpora byla jí náhle odňata a záiožra prostějovská, která jí pomoci skýtala, roz- puštěna. Počin ke zřízení jejímu dal řed.td reálky Fr. Martinák, jemuž podařilo se vy- moci úřadníbo povolení, aby M. ústav tu mohla spravovati. Po několika letech př> vzata reálka do správy zemské a M. se rozešla. 3. M. školská v Olomouci vzešla roku 1872 za účelem >zřizování a vydržování obecrč školy, školy mateřské a opatrovny, škG> průmyslové, obchodní a pokračovací, škoy dívčí nižší a vyšší s českým jazykem vyučo- vacím*. R. 1874 zřídila a otevřela M. v 0'«- mouci prvou třídu obecné školy pétitřidr.e, která se postupně doplňovala. Počátkem i.t osmdesátých pomocí Ú. M. Š. vystavena prj školu zvláštní budova, v níž umístěna taki opatrovna Ú. M. Š., pokračovací škola ře- meslnická a některé třídy státního gymnasia českého (nyní ve vlastní budově). 4. M. školská v Českých Budějovi- cích, založená popudem politického spoi^a r. 1873, zřídila chlapeckou školu pčtitřidni. Škola lato přešla do správv veřejné drtn 1. ledna 1879. Mezi tím ujala se M. 2tř:in: školy dívčí, která rovněž po několika lettch, byvši na pětitřídní rozšířena, stala se veřejnou. Dále zřídila a v červnu r. 1882 otevřela opa- Matico — Matiegka. 991 trovnu, která prodlením času na 4 oddělení vzrostla; konečně založila r. 1884 vyšší re- álku, kterou vydržovala do r. 1897, kdy pře- vzata byla do státní správy, i zůstalo M-ci další vydržování opatroven za podpory Ú. M. Š. 5. M. školská vBrně. Čechové brněnští, nemohouce dovolati se zřízení českých škol obecných, založili počátkem roku 1878 M-ci školskou, která počala činnost svou převze- tím jednotřídní školy soukromé, zřízené spo- lečností, v jejímž čele stál poslanec dr. Be- dřich Hoppe. Škola tato druhým rokem roz- šířena na trojtřídní a r. 1882 na pčtitřídnf. Obec brněnská, která dlouho se zdráhala pro tisíce žáků českých školy opatřiti, byla úspěchem této první české obecné školy soukromé v Brně donucena rozhodnutím mi- nisterstva vyučování ze dne 18. března 1881 zříditi veřejnou školu v okresu Josefo vskcm a za nedlouho potom převzíti též školu ma- tičnou. Od těch dob české školství obecné v Brně zvolna sice, ale přece bezpečně prese všechen odpor obce se vyvíjí. Aby obecným školám poskytoval se řádný dorosty zařídila M. od r. 1881 nákladem pražské Ú. M. Š. 9 mateřských školek. Mezi oběma M-mi stalo se pak ujednání, že na vydržování těchto školek poskytuje Ú. M. Š. brněnské M-ci roční podpory 4000 zl., ostatní náklad uhra- zuje M. brněnská sbírkami. 6. M. školská v Litoměřicích vznikla r. 1880 a zřídila tam školu obecnou a opa- trovnu. Po třech letech trvání svého ode- vzdala M. litoměřická oba ústavy své do správy a nákladu Ú. M. Š. a rozešla se. Obecná škola stala se veřejnou r. 1885, avšak za příčinou opětovaných rekursů německého zastupitelstva obce htoměřické byla škola tato roku 1890 zrušena po nálezu správního soudu důvodem, »že úřední jecmání stran zřízení té školy nebylo dostatečné*. Tím však škola za své nevzala, nýbrž přijala ji U. M. Š. nazpět do své správy a vydržuje ji jakožto trojtřídní dále. Žádosti rodičů, aby škola po druhé veřejnou se stala, zůstaly do konce škol. roku 1900 bez úspěchu. 7. M. opavská byla zřízena roku 1880 za účelem »šířiti osvětu a vzdělání mezi lidem čcskoslovanským ve Slezsku přednáškami po- učnými, ušlecnťujícími zábavami, vydáváním dobrých a laciných knih, zřizováním kniho- ven , zvelebováním školství, písemnictví a umění, pořádáním výstav a dle možnosti zři- zováním a udržováním škol pro mládež če- skoslovanskou ve Slezsku*. Vykonávajíc úkol svůj postarala se M. ncjprv o zříze;ní opa- trovny, kterou r. 1882 ve správu Ů. M. Š. odevzdala. Podavši pak žádost o povolení ke zřízení soukromého jíymnasia v Opavě byla od ministerstva odmítnuta i podala stížnost k říšskému soudu, kterýž nalezl dne 18. říj. 1882, že ministerstvo kultu a vyučo- vání zamítnutím žádosti M. porušilo či. 17 základního zákona státního. Před vydáním tohoto nálezu podala Ú. M. Š. dne 19. června 1882 žádost o takové povolení i bylo jí roz- hodnutím ze dne 2. března 1883 vyhověno a téhož roku prvá třída gymnasia českého y Opavě za ředitelství Vine. Praská otevřena. Ustav postupně byl doplněn na vyšší gym- nasium, které po 17 letem trvání početím roku 1899 převzato bylo do státní správy. Mezi tím M. oi^av. zřídila r. 1883 školu obec- nou, kterou Ú. M. Š. r. 1885 do své správy převzala a jakožto pětitřídní vydržuje. M. opav. zakoupivši dům zařídila v něm přísluš- nou dvoranu, v níž pořádá přednášky a ušlechtilé zábavy. Vydala několik spisův ob- sahu historického a místopisného. 8. M. školská ve Znojmě vzešla r. 1880 za účelem zřízení a vydržování obecné školy české v městě tom, kde do oné doby byly pouze školy německé. M. znojemská chtěla předem sebrati kapitál na vystavění školní budovy, čím by se bylo zřízení školy valně protáhlo. Že však potřeba , české školy byla naléhavá, nabídl se výbor Ú. M. Š., že zatím zřídí sám školu v místnosti najaté, což také r. 1881 uskutečněno. R. 1882 zřízena při škole také opatrovna, načež M. škol. ve Znojmě rozešla se a změněna v místní odbor Ú. M. Š. 9. M. gymnasijni v Zábřeze, zřízená r. 1895, založila pomocí Ú. M. Š. nižší sou- kromé gymnasium, jehož prvá třída otevřena r. 1896, zbudovala pro ně zvláštní dům a odevzdala ústav, jenž r. 1900 na vyšší roz- šířen, do správy a nákladu Ú. M. Š., která jiŽ dříve byla paedagogickou správu ústavu pře- vzala. 10. M. hodonská zřízena r. 1893 za účelem založení a vydržování české školy reálné v Hodoníně, která pomocí Ú. M. Š. r. 1894 byla otevřena a po zdárném čtyřletém trvání do zem. správy převzata. 11. M. místecká založena r. 1894 ke zří- zení a vydržování českého gymnasia v Místku, které otevřeno bylo r. 1895. Správu paed- agogickou ujala U. M. Š., která zavázala se také k podpoře hmotné poskytováním 1000 zl. ročně pro každou třídu. 12. M. ostravská zal. r. 1896 za účelem zřízení a vydržování reálného gymnasia v Mo- ravské Ostravě. Zabezpečivši si podporu Ú. M. Š. jako M. místecká a hodonská, ote- vřela r. 1897 svůj ústav. 13. M. gymnasijni ve Výškové vznikla r. 1898 za účelem zřízení a vydržování če- ského gymnasia, které r. 1899 bylo otevřeno prvou třídou za paedagog. správy a podpo- rou Ú. M. Š. Všechny tyto M. školské, k nimž sluší po- čítati také Školský spolek v Lipníku, který r. 1895 základem svého rodáka fana NefTa a pomocí Ú. M. Š. zřídil reálnou školu, také již do správy zemské převzatou, mají o vý- voj českého školství zásluhy, jichž bude i po- tOHistvem vděčně vzpomínáno jakožto důle- žité kapitoly v kulturních dějinách českého národa. JLT. Matloo, bot., viz Artanthe. Matička viz Šroub. Matleg^ka J i n d ř i ch, český anthropolog, (* 31. března 1862 v Benešově). Roku 1886 povýšen na doktora veškerého lékařství, 992 Matievič — Matočkia Šar. od r. 1888 působil jako prakt. lékař v Lovo- sicích, od r. 1892 jako m. okr. lékař v Praze. Roku 1898 jmenován úředníkem zdravotního odboru u zem. výboru království Českého. Odbornou spisovatelskou činnost počal roku 1890 na poli archaeologickém. Později roz- šířil ji hlavné na odbor soraatologické anthro- pologie a demografie, pro kteréžto před- méty byl také r. 1897 připuštěn za docenta na ces. universitě v Praze. Znamenitou Čin- nost vyvinul M. při pořádání Národopisné výstavy v Praze. Nejen že péčí jeho sesta- veno bylo vedle jiného celé oddělení anthro- pologické, ale prací jeho organisováno a čá- stečně již zpracováno bylo i somatologické prozkoumáni obyvatelstva po celé zemi Če- ské. Z četných samostatných prací a pojed- nání v různých časopisech a sbornících uve- řejněných nejhlavnější jsou: Crania bohemica (Praha; I. dil: O lebkách předhistorických, 1891; II. díl: O lebkách století XVI., 1893); Zkoumám kostí a lebek českých \ kostnic ven- kovských (»Rozpr. Akad.« v Praze, 1896); Virííst, vývin y tělesné vlastnosti a ^idravotni poměry mlddefe kv, hlav, města Prahy (t., 1896). Práce M-kovy doznaly i mimo české hranice zaslouženého velikého uznání. Nle, Mattevió Josip Arnošt viz Jihoslo- vané, str. 4596. Matljevió Stjcpan viz Jihoslované, str. 464 íi. Matlnée, franc, doba ranní, ráno, zábava polední, za dne. Ve Francii název pro od- poledni představení divadelní v neděli a ve svátek. MatlnakiJ Michajil, rus. spisov. a hu- dební skladatel XVIII. stol., skládal opery, psal komedie, libretta a j. Opery jeho Pere- rolděnije (1777) a Gostinyj dvoř (1787) měly v Petrohradě veliký úspěch. Tiskem vydal několik praktických knih a překládal z něm- činy a frančtiny. Matlzna, bot., viz Osterirum. Matka, rodička v poměru k svým dě- tem. — Ve stroj nictví m. neboli matice viz Šroub. — M. Boží, pojmenování Panny Marie. Matka bozi na pařeze viz H c j n i c e. Matkovló Petar, statistik a kartograf chorvatský (♦ 1830 v Senji — f 1898 ve Vídni). Byv vysvěcen na kněze stal se gymn. professorem a potom professorem zeměpisu na universitě záhřebské; r. 1867 zvolen za člena akademie jihoslovanské. M. vydal ce- lou řadu děl zeměpisných, statistických a kartografických jednak o sobě, jednak v pe- riodických publikacích jazykem chorvatským a z části německým, z nichž jmenujeme: lývjeŠtaj o putovanju u Dubrovnik (v »Radu jugosl. akad.c, XII.); Trgovinski odnosaji^i^- medju Dubrovnika i srednje Italije (t., XV.); Orografska ra\redba juilno-hrvatske visočine (t., XX.); Rnr^frioba i hipsometrija slavonskog gorja (t., XXXII.); Putovanja po balkan^kom poluotoku \a sredtijega vieka (t., XLII., XLIX., LXIL, LXXI., LXXXIV., C); Pntov^mfa po b.ilk. poluotoku XVI. vijeka (t., CV., CXII., CXVI.); Najftovija kartografij o jugoslsr€%' skich lemljah (>Knji£.€, 1866); Statistika j-so- ralnosti u Hrvaiskoj i Slavoniji (t-, 186č Hrvatska i Slavonija u svojih Ji^ičnih i dsti-fr- nih odnošajih (Záhřeb. 1873). Vydal též útí školní knihy: Geograf sko-statistički nacrt ám- stro-ugarske monarkije (t., 1874) a Zemljtypii (2. vyd. t., 1877). Matky boii bylina viz Chrysanthe> mum. Mattako^rski Wiadys^aw. ethnor*- polský (♦ 19. listop. 1851 — f 2ó. čna 18'* Z jeho prací národop. důležitý jsou: Baáo^ nictwo ludowe na Podhalu (1892); Zbiór ar- ra\ów ludowych w dawnej yemi c\erskiej i Sfownik wyra\ów lud. \ebranych w C^ertk • i na Kujawach (1892); Zdobienie i spr^p lvi. polskiego na Podhalu (1896). Byl spolupra- covníkem »WisIy« a »kraje« {Etno^rafja p Ji- ska, 1889). Vedle toho psal odborné élár.7 chirurgické. Srv. časop. »Wislii«. X. a »Ni- rodop. sbor.«, I. MatlekOTita [-vičj Sándor, maďars^. politik a národní hospodář (* 1842 v fc- dapešti). R. 1875 účastnil se jako minister- ský rada společných celních jednání; \t\ opětovné zvolen za poslance a do r. 18^' byl státním podsekretářem v ministerstrt orby, průmyslu a obchodu. V r, 18S5 zvo..-:! za praesidenta uher. zem. výstavy; od roii 1896 jest předsedou zem. rady pro zivi-.- stenské školství. Uveřejnil maďarsky: Véds národního hospodářství (2. vyd. 1874); Financí, věda (2. vyd. 1876); Celní politika Rak.-vkr- říše od r. i8So af do naši doby- (1876); Dě- jiny uherského státního hospodářství iS6j r r8g3 (1894; něm. ve Vídni 1895 V, Přispěv^ k dějinám státního hospodářství uherskéit (1894). Německy vydal: Die ZoUpolitik íf ósterreichisch-uugarischen Monarchie und da Deutschen Reiches seit i868 (Lips., 1801;. Matlook [métlokj, město v angl. hrabs:.-: Derby, 27 km scv. od Derby, ma 7131 oíí: železn. stanice, pošta, telegr., prádelna r^ bavlnu, papírny, na blízku olovené doly. - Jižné odtud lázeňské místo M. -Bath.ru:- košně rozložené v divoké vápencové roklic* Derwentské, s minerálními vřídly (20® C) hojCf navštěvovanými. Má 1846 obyv. (1891), voúo- léčebné ústavy, elegantní hdtely, krássř úpravné procházky na High-Tor (120 m z. ra.í, Heights of Abraham a k vápencový jeskyním v Penninském pohoří. Z mramón a kazivce dělají se zde rozmanité nádobv : pod. Na sev. od M-u jest M.-Bank, sestá- vající téměř veskrze z lázeňských budov, i pod ní železn. stanice M.-Bridgc í-bridi.. Matná, ch^^bné Mattnej {\íotten\, ves v Čechách, hejtm., okr., fara a pošta jindi. Hradec; 27 d., 3 ob. č., 155 n. (1890), raesci kaple sv. Jana^Nep. z r. 1837. Matoókin ftar, úzký, křivolaký průliv gc- lící oba ostrovy Nové Země, táhne se m^ii b2^ 55' a 56^ 52' v. d. a 73« 25' a 73» 10' s. š. a spojuje Barendszovo moře s Karským j Na s. i j. pobřeží vrouben jest četnými ravsy. Dle výměru Pachtusova jest lOOfc^m dl. Žáp. \ Máto Grosso — Matouš. 993 ústí je široké 7 fcm, vých. 4*4 /cm, ke středu i Valentinus, Ebionaei, Basilidiáni a mnozí jiní průliv se zužuje, na nejužším místé dosahuje gnostikové. Konečné dotvrzují původce prv- hloubky až i 147 m. M. Š. tvoří dvě velké ního evangelia překlady tohoto evangelia, zátoky v ústí řeky Cirakina na j. bř. v záp. speciálně latinský a syrský, jež již v polo- a Tulenja na sev. břehu ve vých. části. Dno vici II. stol. byly napsány. Dle téhož sou- částečně kamenité, částečně hlinité skýtá , hlasu sv. Otců napsal sv. M. své evangelium vhodná místa k zakotvení, nejlepší pak jest hebrejsky, t. j. tím aramejským dialektem, u mvsu Baraního při západním vstupu, ma- 1 kterého za časíi Krista Pána Židé v Palestině jící hloubky 22 w; lodi s menším ponorem užívali a jenž nazývá se téŽ syrochaldejským. mohou přistáti nejvýhodněji u řeky Cirakina, ' Kdo prvotní evangelium sv. M-e do řečtiny jejíž ústí rozlévá se zšíří 6*5 km o hloubce přeložil, se neví, ale jisto jest, že se tak 6 m; dno tvoří zde drobný písek. Před vcho- stalo již v době apoštolské a že se tohoto dcm do průlivu táhnou se pod vodou dvě I řeckého překladu veřejně užívalo jako authen- nízké, lodím nebezpečné skaliny. Proud žene tického. Své evangelium napsal sv. M. v Ju- sc od vých. k západu. Průliv bývá téměř , daei hebrejsky nejvíce pro ty, kteří ze Židů celý rok kryt ledem, jenž se uvolňuje v čci, I v Ježíše Krista uvěřili, a to za tím účelem, niijpozdéji při vých. ústí. Rozmyslov na své aby dokázal, že Ježíš jest Messiáš, přislíbený cestě r. 1769 objevil a ponejprv proplul ve Starém Zákoně. Mimo tento dogmatický M. Š. ONá. I účel měl též sv. M. na zřeteli stránku apo- Blato Qrosao, město a stát v Brazílii, viz , logetickou a polemickou, aby ukázal, že sice Matto Grosso. Messiáš tento nebyl od Židů uznán, ale Židé Mátoluki příšera, obluda, strašidlo. i sami svými předsudky a hříchy že se o spásu Blatoko či apar, Dasypus tricinctus L., , připravili. K vůli svému dogmatickému a pásovec třípasý, viz Pásovci. . ; apologetickému účelu sv. M. ve velké části Uatonldinm Schenk, rod předvěkých ka- svého evangelia si pořádku chronologického pradin z oddělení Pecopterideae, s listy zpe- nevšímá, nýbrž vybírá z různých period vě- řenými na způsob vějíře. ĚBr. ( řejného působeni Páně skutky a učení jeho, BÉatonoha, bot., viz Lolium. aby dokázal, že Ježíš jest pravý Messiáš. Katoai sv., syn Alfeův, jinak Lev i zv.. Když svého účelu dosáhl, vrací se k po- byl v městě Kafarnaum celníkem, než jej řádku chronologickému, jímž, jednaje o dět- Pán vyzval, aby ho následoval. Uposlechl ství Páné, byl začal. První evangelium dělí ihned vybídnutí Spasitele a přičten mezi se na čtyři části. V první části (l,i — 4, i,) apoštoly. O ostatním jeho životu nevíme nic ' vypravuje se to, co se stalo a bylo přípra- jistého, leč že jest spisovatelem prvního sv. i vou před veřejným vystoupením Páně; ve evangelia. Klement Alex. vypravuje o něm, druhé části (4, jg — 14, 12) máme důkazy z vě- že žil velmi přísný život, pouhými rostli- řejného života Páně, že Ježíš jest Messiáš; námi se živil a nikdy masa nepožíval a že třetí čásť (14, ,3 — 20,28) jedná o založení no- 15 let Židům v Palestině kázal a pak teprve, vého království a o přípravě apoštolů, na- t. j. ke konci r. 44, o obrácení jiných národů stávajících představených budoucí církve Kri- pohanských usiloval. Ale kde apoštolský stovy, a konečně v části čtvrté (20, 29 — 28, 20) úřad zastával, zda v Aethiopii či v Persii dovídáme se o úplném zavržení staré syn- nebo mezi Parthy, zda v Makedonii, jest ne- agogy a o založení nové církve. První evan- jisto, rovněž jako kde a jakou smrtí zemřel, gelium bylo napsáno vjudaei, nejspíše v Je- zvlášté zda při sloužení mše sv. probodcn rusalemě. Doba sepsání jest nejistá, pravdě jest čili nic. Většina s v. Otců počítá jej však nejpodobnější jest čas mezi 44.— 50. r. leto- mezi mučcnníky. Že sv. M. jest původcem počtu křesťanského. Evangelium sv. M-e vy- prvního evangelia, někteří bludaři popírali, ložili Origenes, sv. Jan Zlatoústý, na Západě a do dnes popírají mnozí protestante. Avšak sv. Hilarius, sv. Jeroným, sv. Augustin, Běda všichni sv. Otcové a spisovatelé církevní od Ven., z pozděj. Poschasius Radb., TomአAq., konce II. st. připisují celé první evangelium sv. Bonaventura, Cornelius a Lapide, August, sv. M-i a mimo to máme svědky ze samé Culmet, v době nejnovější Fr. N. Patrizi, doby apoštolské, totiž sv. Papia a Pantaena, P. A. Gratz, Aug. Bispina, Poelzl a jiní, zvi. kteří výslovně za původce prvního evange- Sušil, který vůbec celý Nový Zákon vy- lia jmenují sv. M-e, z nichž druhý, totiž ložil. dk. 3 v. Pantaenus, ke konci II stol. nalezl u In- Matouš Trenčanský, vlastně M. Čák jův evang. sv. M-e hebrejsky napsané a od (Csáky), pán na Slovensku ve XIV. stol. 5V. apoštola Bartoloměje Indům přinesené. (* 1252 — f 1321), syn Petra Csáky (v. t.), ?odobně svědčí pro naši věc t. zv. apolo- založil si za rozbrojů po vymření Árpádovců Ti té stol. II., zvi. sv. Athanagoras, Theofil, (1301) rozsáhlé panství v hor. Uhrách. Sprvu \ntioch, Justin mučenník a otcové apoštol- ' stál při straně české a sám byl v poselstvu, ;tí, kteří sice sv. M-e nejmenují, ale ze psa- ■ jež přišlo do Prahy nabídnout korunu králi icho prvního evangelia slova Páně uvádějí, Václavovi II. Od něho jmenován palatinem : čehož vysvítá, Že ono evangelium do Písma ' a obdržel k dědičnému užívání stolici tren- ;v. se počítalo a že jest původu apoštol- i čanskou; ale r. 1303 přešel ke Karlu Rober- ikého. Podobně uznávali naše první evange- 1 tovi, od něhož přijal mnohé výsady a hrady ium bludaři, kteří bezprostředně po sv. apo- (Vyšehrad n. M., Komárno a 1.). V dalších tolcch žili, zvláště C rinthus, Karpokratés, ' bouřích M. odvahou i obezřelostí získal si 994 Matoušek — Matrei panství nad celým Slovenskem. Rozepře, na- stalá mezi ním a pap. legátem Gentilisem, který jej r. 1311 dal do klatby, rozvedla jej s králem a M. počal si vésti na svém pan- ství jako panovník neodvislý, neuznávaje ni- koho nad sebou. Veliká jeho moc a rozhá- rané poměry na počátku vlády Karla Ro- berta byly příčinou, že M. sé v tomto nezá- vislém postavení udržel až do své smrti přes to, že král dvě výpravy proti němu podnikl (1312 a 1317) a že také český král Jan jej r. 1315 válkou zkrušil. Tehdy musil M. vydati hrady, jichž se byl zmocnil na Moravě, ale jinak v panství svém nezkrácen. Po jeho smrti, jelikož neměl dědicův, země jeho se poddala králi. Avšak název Má- tyus-íóld, Matschakkerland — země M-e Čáka, udržel se až do nové doby. Matouiek: 1) M. Václav (psával se také Linda-Matoušek), houslista čes. (* 9. ún. 1810 ve Vohřehledech na Plzeňsku — 12. čna 1861 v Krakově). Jako chudý vesnický hoch šel do Prahy, aby se vyučil ve hře na housle. Sám na sebe jsa odkázán připravoval se k úkolu učitelskému a stal se také spomoc- níkem « při škole u sv. Haštala v Praze. Když Paganini v Praze koncertoval, byl M. členem divadelního orchestru pražského při druhých houslích. Slyše hráti Paganiniho umínil si, že jako koncertista nad všednost vyniknouti musí, — i dal se do studia s neoblomnou pílí a vytrvalostí. Za nedlouhou dobu již vydal se na uměleckou cestu a jmenovitě v Itálii vzbudil v Římě a v Neapoli zname- nitou hrou svojí velkou sensaci. Proce- stoval větší čásť Evropy. Vzorem byl a zů- stal mu Paganini, následoval ho vytrvale a horlivě. V Rusku jmenovali ho také novým Paganinim, k čemuž zavdala příčinu také ja- kási podobnost v postavě i v tváři s velkým italským mistrem. Repertoirem jeho byl po většině rcpertoire houslistů, kteří si kladli za Okol překonávání největších obtíží techni- ckých, ač klassické hudby velice si vážil a duchaplně i s velikou uměleckou přesností ji hrál. Oženiv se se šlechtičnou z Usedomu podnikl poslední cestu do severního Ruska a tu stanul na vrcholku umění svého. Z ce- sty této se již nenavrátil do Štýrského Hradce, kdež byl při divadle koncertním jnistrcm. Některé skladby jeho vyšly tiskem po smrti jeho v Praze. 2) M. Josef, lékař český (* 1840 v Lom- nici n. P. — t 1. ún. 1877 v Praze). Gymna- sijní studia absolvoval v Jičíně r. 1861, lé- kařská studia r. 1866 v Praze, kde byl ně- jaký čas též assistentem patholog. anatomie u prof. Treitze. Původně chtěl se věnovati dráze akademické, jsa však v době Herbstovy a Giskrovy per seku cc mnoho stíhán, ode- bral se r. 1868 do Ústí n. Orl, kdež založil soukromou nemocnici. Byl též národně a po- liticky mnoho činným. Z odborné jeho čin- nosti buďtcž uvedeny: Vagina duplex s velmi nízkým stupném hermaf rodit ismu (»Časopis čes. lék.«, Ví., 1867); Stomatitis catarrhalis et diphtheyitia linguae po otrávení plynem I kamenného ulili (t, VIL, 1868); Metrorrl-i- gie, hemiplegia dextra et embolia cerebri /ti partům (t.); Eciampsia post partům (t.); An- gína Ludwígii (t.) ; O úrazech tělesnjřeh se sřj- noviska soudního lékaře (t., XI., 1872); ATso- lik připadli i chirurgické prax-e (t., XV., ISTr a pak samostatná brošura Einige ZeitfrAsin der Prager medicinischen Fakuiiát (Praha. 1869; též česky), pojednávající kriticky o re- formách plánu studijního, instituci docenrúr. otázce museí fakultních a pak o národnosti; otázce dle memoranda spoiku českých léla- řův z r. 1867, na jehož zpracování mčl s^a ■ účast největší. Brošura, jež psána jest s ne- všední znalostí věci, propadla pro 16 závad- ných míst konfiskaci a M-škovi z toho vie- ŠA zvláštní tiskový spor; konfískace byia pak I zrušena. ■ Matov Dimitr, filolog bulhar. (* 15. k? 1864 ve Velesu — t 15. září 1896 v Dráfd> nech). Z domova odešel na gymnasium d: Ruska, od r. 1884 studoval na histor.-filo'.- gické fakultě v Charkově, stal se gyranas:-i- ním učitelem v Soluni, ale záhy odešel lasí studovat do Vídně k Jagičovi a do Lipski k Leskienovi. Vrátiv se do Sofie r. 1892 bí- stoupil znovu dráhu učitelskou, vydával >: Šišmanovcm bulh. »Sbornik za narcKlni uffi> tvorenija, nauka i knižnina« a stal se prof:-5- sorem slovan. národopisu na universitě. Z - mřel po operaci a pohřben na Idbtauskc^ hřbitove v Drážďanech. Hojné a cenné prá:r jeho o jazyce a národopise makedonskčc: uveřejnil zmíněný » Sborník*, > Bulharský pře- hled* (M. byl členem jeho redakce), >Penoi spisanie* a Jagičův »Archiv«, Vý-čet jicli i literaturu podal Polívka v >Náro'dop. sbor- níce c, I. Katováni nebo mdleni jest výkon t.- robní, kterým se hladké a lesklé zboží kl- vové nebo skleněné buď zúplna neb jen ri jednotlivých místech opatřuje mdlýni f-> vrchem. Provádí se při zboží mosazném :»;> táním kyselinami, při jiných látkách užív^s« mokrého písku, smirku nebo v novější dobč. zvláště při zboží skleněném, alpakovém, ar- gentanovém neb stříbrném, nejčastěji proa^a pískového dle způsobu Tilghmanova *[vti Leptání). Mdlé povrchy obdrží se také p^- galvanickém pozlacováni a postřibřování xt, processem galvanickým. Jl/t/t U&tovité, bot., viz Mcnthotdeae. Matra viz Karpaty, str. 198 b. Matrah (Matarah), přístavní m. v Arab., sz. od Maskatu, má 10.000 oby v., kteří >«: zabývají tkaním koberců, stavbou lodí a oS chodem. Matralla viz Matu ta. Matrei: 1) Deutsch>M., mčstys v okr. hejtmanství inšpruckém v Tyrolsku na SiT.t, při dráze Brennerské, ve výši 988 m u. c s 499 oby v. (1891), starým poutnickým chr.i- mem a Auersperkovým zámkem. 2) Windisch-M., méstys v údolí I> - ském, v okr. hejtmanství lienzském ve výcr. Tyrolích, ve výši 973 m n. m., s 585 oh. a okr. soudem. R. 1897 vyhořelo skoro úplrr Alatriarchát — Matriky. 995 Nedaleko odtud s Matrei-Kalser-Thorl (2205 m) vj^hlídka z nejkrásnějších v Alpách. V okolí zámek Weissenstein (1012 m), nyní pensionát, a kostel sv. Mikuláše, dš. Matriarohát jest dle mínění některých právníkův a sociologův prvotní řád rodinný, zavedený u jednotlivých národův, resp. ple- men, dokud ještě stála na velmi nízkém stupni kultury. Na počátku žilo prý lidstvo ve stavu, v némž rodinné zřízení vůbec bylo neznámo. Mužští i ženské žili v pohlavních stycích úplně volných. Tonto stav divokosti vystřídán prý byl m-era, řádem, za něhož středem rodiny nebyl, jak tomu nyní jest, muž, nýbrž žena. Rodinu tvoří v m-ě matka, její děti a vnuci. Otec jest v této primitivní rodině cizí. Základem m-u jest pouhé faktum mateřství, jež nepřipouští žádných pochyb- ností, kdežto faktum otcovství těžko jest zji- stiti. V této primitivní rodině stojí dítě v příbuzenském poměru pouze k matce a k jejím příbuzným. V čele rodiny stojí sice matka nebo babička, avšak ve skutečnosti řídí rodinu jejich bratr, který jaksi zastává povinnosti otcovské a chrání zejména členy rodiny. — Literatura: Bachofen, Das Mut- terrecht (Štrasburk, 1861); týž, Antiquarische Briefe (t., 1881— 86; 2 sv.); Mac-Lennan, Pri- mitive marriage (1865); Lewis-Morgan, Sy- stem of consanguinity and affinity in the hu- man family (1876); rošt, Die Geschlcchts- genossenschaft der Urzeit (1875); Dargun, Mutterrecht und Raubehe (Vratislav, 1883); týž, Studien zum áltesten Familienrecht (Lip- sko, 1892); Lippert, Die Geschichtc der Fa- milie (1884); Giraud-Teulon, Les origines du mariage ct de la famille (Pař., 1885); Wilken, Het matriarchaat bij de oude Arabieren (Amsterdam, 1884); Lafargue, La matriarcat (»Nouvelle Revuec, 1886). Odpůrci učení o m-u jsou: S. Maine, Études sur Thistoíre du droit, a Leist, Altar. jus gentium. -dle. Matrloaria L., heřmánek, rod rostlin 2dčložných, úborovitých, z podčcl. rme- n o vitých (Anthemideae), znalý po ježli ku- želovité buď duté n. dření vyplněné a po nažkách přioblených, se strany poněkud zmačknutých, do vnitř zakřivených a na vnitřní (břišní) straně 3— 5žebrých. M. obsa- huje lleté, nízké a lysé byliny s listy 2- až 3krát peřcnodílnými, z nichž v Čechách ro- ste M. inodora L., h. nevonný nebo psí rnicn, M. discoidea DC, h. cizí, pouze zdi- vočelý, a M. Chamomilla L. (Chrysanthemum Bernh., Chamomilla officinalis Koch), heřm. obecný n. pravý, též ormánek zvaný. Tento má rozvětvený, přímý stonek s listy nemnohými, 2krát peřenodílnými, s úkrojky úzce čárkovitými, oddálenými, hrotitými. Pro- středně veliké úbory jsou na prodloužených větvích, mají zákrov tupolistý, ježli (lůžko) dutou, paprsek bílý a koruny v terči 5zubé. Nažky jsou 5žebré bez žlaznatých jamek na hřbetě. Terčové květy, opatřené žlutými žlá- zami, mají aromatickou vůni i chuť, obsahu- jíce étherický olej, pryskyřici a hořkou látku, 1. j. smíšeninu terpénů, kafrovitých ether. olejů a kyselin, pročež se jich užívá jaká výtečného léku žaludek posilňujícího a po- cení přivozujícího, neb i při bolestné čmýře. Vně slouží k obkladům při úrazech i jako přísada léčivých lázní a klystérů K témuž cíli vyrábí se z nich heřmánkový olej barvy modré a chuti i vůně aromaticky hořké. Roste na hlinitopísčitých rolích a pu- stých místech, někde, na př. v Pojizeří a v Polabí, i jako buřeň velmi hojně, v střed- ních Cechách jen po skrovnu. H. nevonný liší se od něho nedostatkem zápachu, někdy i nedostatkem květů paprskových, a 3že- brými nažkami; náleží též mezi obtížnou bu- řeň. Jménem »heřmánek« označují v okolí pražském neprávem rozmanité druhy rmenu {Anthemis^ v. t.). Děd. Matrloe (z lat. matrix), frc. matrice, angl. matrix, česky též matice, razidlo, vy- tloukací forma, kadlub, prohloubená forma, do které se nějaké těleso vtlouká, vtiskuje neb vůbec všelijak vpravujc, na př. v písraolijectví jest m. forma na lití písma, v mincovnictví razidlo na mince a pod. M. v gal van o plastice (v. t., str. 883 a)\ m. v lisování (v. t, str. 102); m. ve fotografii ^v. t., str. 414). Matriky jsou písemné záznamy o naro- zeních, sňatcích a úmrtích osob. Vznikly z úředních zápisů farářův o nejdůležitějších aktech farní správy a vedeny byly v církvi katolické již ve středověku. Obšírnější usta- novení o nich vydána byla na koncilu tri- dcntském. V Rakousku počíná se vývoj zá- konodárství o m-kách od cis. Josefa II. (pa- tent z 20. ún. 1784). Od té doby vede každý farář pro svůj úřední obvod zvláštní knihy o narozených, o oddávaných a zemřelých. Dle dvoř. dekretu ze dne 15. led. 1787 jsou knihy křestní, oddávací a úmrtní listiwami veřejnými. Evangelickým farářům dovoleno bylo vésti veřejné m. teprve nejv. rozhod- nutím z 20. listop. 1829. Dotčeným cis. pat. z 20. ún. 1784 nařízeno i židovským rabí- nům, aby vedli rejstříky porodů, sňatků v a úmrtí. Později uděleno katolickým farním úřad. právo dozoru nad židovskými m-kami, což odpadlo dle zák. z 10. čce 1868, č. 12 ř. z. z r. 1869, dle něhož také židovské m. prohlášeny za veřejné listiny. O ohláškách a sňatcích civilních vede zvláštní knihy politi- cký okresní (obecní) úřad (§ 9. zák. z 25. kv. 1868, č. 47 ř. z.). Týž úřad vede také m. tý- kající se bezvěrců, resp. osob nenáležejících k žádné zákonem uznané církvi nebo nábo- ženské společnosti. — M-kami nazývají se kromě toho také knihy, do nichž se zapisují (immatrikulují) studenti přijatí na universitu, dále seznamy Šlechtických rodin (šlechti- cká matrika, Adelsmatrikel). V někdejší Římskoněmecké říši nazýval se říšskou matrikou seznam všech stavů říše a jejich příspěvků k říši, resp. seznam vojska, jež postaviti stavové byli povinni. Matriční po- platky {Aíatrikularumlagen), placené od říš- ských stavů, byly pak od nich rozvrhovány na poddané. Místo této m. zaujala v době 996 Matrimonium — Mattheson. německého bundu m-ka bundová {Bundes- matrikeí). Příspěvky, placené podle této m. od jednotlivých členů bundu, nazývaly se příspěvky matričními {Matrikularbeitráge). Dnes ještě nazývají se tak příspěvky, které jednotlivé státy Německé říše odvádějí na společná vydání, pokud vydání tato nejsou hrazena případnými přebytky předešlých let, jakož i výnosy cel, společných spotřcbných daní nebo jinak. Matrlmonlam viz Manželství. Matriz (lat.), matice, též pučnice, ie pův. totéž jako děloha. V běžném smyslu se tak nazývá zárodečná hmota, ze které se v organismu vyvinuje hotový ústroj nebo ohraničená čásC ústroje, na př. m. nehtu při jeho kořenu ve zvláštním chobotu kožním, odkudž nehet stále se obnovuje. M. n. matice v math. viz Billneárná forma. Katrona (lat.), provdaná počestná dáma. U starých Římanů nosily m-ny dlouhou bí- lou stolu a přes ni pallu. Matronalla viz Juno, str. 682 a. Matmelia (lat.), v množ. č. matrueles, syn bratra matčina, bratranec, pak vše- obecně příbuzný se strany matčiny. Matsnjama, město na japanském ostrově Šikoku, má 34.500 ob. (1890), spojeno jest žrlezn. drahou s Mitsu, přístavem na západ, pobřeží, 7 km vzdáleném. Bývalé sídlo moc- ného daiiiiia. Nedaleko lázně Dogo. Matanje, město japanské na se v. břehu jižní polovice Niponu, má 35.500 obyv., vý- robu papíru a broušení achátů. Na blízku slavný chrám šintoistický. Matsamaja, též Fukujama, přístav na nejjižnějším výběžku japanského ostr. Jessa, 70 km jv. od Hakodate, při úžině t. jména, jindy zase Tsugar zvané, má 16.000 ob. Bý- valo sídlem starého knížectví a dle něho zván často i celý ostrov. Matsumoto, město na japanském ostrově Jcsso v prov. Sináno, má 21.859 ob. (1887). Matsiisima viz Dagclct. Matays viz Massys. Mattathlas (M a 1 1 i t j á), otec bratří Mak- kabejských, viz Isráélité, str. 826a. Matťelberg^, víska v Čechách u Gossen- teichu, hejtm. Cheb, okres, fara a pš. Vild- štein; 9 d., 57 ob. n. (1890). Matterhom (it. Monte Silvio^ íranc. Mont Cervin), mohutný žulový kužel ve Walliských Alpách při hranici italské, západ, od Monte Rosy, vynikající výší svou (4482 m) přes 1000 m nad okolí. Se zasněžených jeho boků SvStupují čtyři značné ledovce do údolí po- točních! Mezi Malým M-em (3886 m) a Thcodul horném (3472 w) vede průsmyk Matterjoch (3332 m), největší z průsmyků alpských, přes ledovce, spojující Zermatt v údolí Matterském s údolím Val Tournan- chc. Již od r. 1832 alpinisté se zdarem slé- zali okolí M-u, na vlastní však kužel jeho vystoupila teprve 14. čcc 1865 čtyřčlenná aňcfl. společnost, provázená třemi vůdci, jež na zpáteční cjste propadla katastrofě, které , unikl jen jeden účastník, Whympcr, se dvéna vůdci. Od té doby usnadněn vzestup tia, že založeny tři útulny a zřízeny řetézy k tt- lézání. — Srv. Whymper, Berg- und G.á- scherfahrten (Brunšv., 1892. 2. vyd.). ái Matterjooh viz Matterhom. Matteuool [mateúči]: 1) M. Caři o. itC fysik (♦ 1811 ve Forli — f 1868). Studor^ v Bologni a v Paříži, r. 1832 stal se profcs- sorem fysiky v Bologni, r. 1838 v Ravenrt. kde současné vedl chemickou továrnu, r. lS6i ředitelem telegrafů italských, později téŽE'- teorologické stanice, r. 1862 byl ministrer: vyučovaní, ale jen několik měsíců v. 32.ce stal se professorem chemie ve Florencii Na- psal: Le^ioni sut fenomeni JS.^ico-chimici ie corpi viventi (Pisa, 1846); Lexioni di iňa (t., 1851); Manuále di telegrafia dettrica *_ 1851); Cours speciál sur Vinduction^ ie mágu- tišme de rotation, etc. (Pař., 1854). 2) M. Pellegrino, italský cestovatel 5? Africe (♦ 1850 v Ravenně — f 1881 v U-- dýné). Vyslán obchodní zemépisnou spole;- ností italskou r. 1878 procestoval Habcš ú k Šoc na severních hranicích. Vrátiv se át Itálie nastoupil na jaře r. 1880 s mlacyii knížetem Borgheským novou cestu přes E^i a Dár Fúr do Vadáje. Napsal: La speJiioe italiana alP Africa equatoriale (Bolog., I>r5 In Abissinia (Milán, 1880). MfttthaeiUi Parisiensis, angl. kroni^ř (* ok. 1200 — t 1259), byl mnichem v bcr?- diktinském klášteře u Sv. Albana ve 5: Verulamě. Proč sluje Parisiensis. ae' známo. M. byl v blízkých stycích s Jinir- chem III. a v Norsku seznámil se důvérš s králem Hakonem. Napsal: Chronica mjíjtn (vyd. Luard v 7 sv., 1872—1883), laloír.í až do r. 1235 na Rogera z Wendovem FI;- rcs Historiarum. Obsahuje 1. 1066 — 13' do r. 1273 prodloužil ji W. Rishanger; /£- stovia Minor (také Historia Anglornm^ Tyl Madden v 5 sv., 1866—69) a Vitae duo'k^ Offarum Mercioriim regum et 23 abhatoK. i Albani (vyd. Wats, 1639). M. jako hisíork není docela spolehlivý: miluje anekdoiL i nedovede zapříti stranníka; jeho odsudtk.t vždy příkrý a bezohledný, zejm. proti ^ pežštví. Velikou předností jeho je, ie M^i k aktům i listinám a že události po;i'^ v široké souvislosti. Srv. Mon. Girm, H:*: Scriptores, XXVIII., 74—443. //r« Mattheson Johann. spisovatel hudcť a skladatel něm. (♦ 1681 v Hamburku - t 1764 t.). Studoval u Brunmůllera, Pritori a Krllntra a počal hudební činnost ja^-^ zpěvák, skladatel a diri<^ent divadla hamor* ského. R. 1703 seznámil se s Há.nd]ea 1 vstoupil r. 1705 jako tajemník do služeb z> glického vyslance. V 1. 1715—28 řídil chrá- movou hudbu dómu hamburského. Tu b'^ stižen nedoslýchavostí, ale přes to byl i dir neúnavně činným jako skladatel, učite. ho- stýnský kapelník a anglický tajena nik. M. tř; ovládal dobře hru na klavír. Složil 24 or> torií a 8 oper. Z jeho 88 dél mají posoJ význam tato: Das netterófncte Orciies:r {1112 Matthews — Matthioli. 997 Das beschút^te Orchester (1711) \ Das forschende Orchester {1121) \ Der vollkommene Kapellmei- ster (1739) ; Grosse Generalbas^schiile (Hamb., 1731 a 1751); 2 sv. Critica musica (1722 a 1725); Der musikalische Patriot {112S)\ Kleine Generalbas\schule (1735) ; Grundlage einer Ehrenpforte (1740). Jeho životopis napsal Meinardus (Lips., 1879). Matthe^rs [métjús] W. Brandef) amcr. spisovatel, známý pseudonymem Arthur Penn (* 21. února 1852 v Nov. Orleaně). Vystudovav práva věnoval se spisovatel- ství a vynikl nejvíce svými veselohrami, jež jsou oblíbeny též v Anglii a z nichž nej- lepší jsou: Margery^s lovers (1884); A gold mine (s G. H. Jessopem, 1887); On probation (s Jessopem, 1889); This picture and that (1887). Z ostatních spisů v jeho buďtež jme- novány: The theatres of Paris (1880); French dramatists of the igth century (1881) a no- velly: The last meeting (1885); A secret of the sea (1886); A family tree (1889); With my friends (1891). Blatthift August Heinrich, klass. filo- log nem. (♦ 1769 v Gotinkách — f 1835 v Altenburku). Studoval klass. filologii v Go- tinkách pod Heynem, od r. 1789—1798 byl domácím učitelem v Amsterdame, pak učite- lem na soukromém ústavě Belvedere u Vý- maru, založeném baronem Monnierem, od r. 1802 ředitelem gymnasijním v Altenburce. Nejdůležitější jeho publikací jest Ausfúhrliche griech. Grammatik (Lips., 1807 nn., 3 díly a 1 díl rejstřík, 3. vyd, 1835; srv. zejména dů- kladnou recensi Dissenovu v >Heidelberger Jahrbůcherc, III., ses. 7. = Kleine Schriften, str. 428 nn.), pak vydání tragédií Euripido- vých spolu se zlomky a starými scholiemi (t., 1813—1829. 9 d., díl 10., vyšlý r. 1837 a obsahující rejstříky a dodatky ke scholiím, připojil Kampmann), jež arci ve příčině kri- tiky textové nevykazuje pokroku. Dále uvá- díme: Animadversiones in hymnos Homericos cum prolegomenis de cuiusque consilio^ parti- bus, aetate (t., 1801); vydání Hamerských hymnů a Batrachomachie (t., 1805); Griech, Grammatik ^um Schulgebrauch (t., 1808, 2. vyd. 1824); Grundriss der Geschichte der griech. u, róm. Literatur (Jena, 1815, 3. vyd. 1834); Enť vurfeiuer Theorie des latein. Stils (Lips,, 1826) 1 vydání zlomků Alkaioyých (t., 1827). Né- cterá pojednání M-ova otištěna jsou v »Mis- rellanea Philologica*, jím vydávaných (Al- enburg, 1803—04, 2 d.), a ve sbírce drob- lých jeho prací: Vermischte Schriften in la- ein, und deutscher Sprache (t., 1833). Spis 4-ův Encyklopádie u. Methodologie d, Philo- ogie vydán byl po jeho smrti synem M-ovým Lips., 1835; srovn. o něm Bóckh, Encyklop. . Method. d. phil. Wiss., str. 45, vyd. 2.). rv. A. M. in seinem Leben u. Wirken zum *heil nach seiner eigenen Erzahlung darge- tellt von seinem Sohne Konstantin (Qued- nburg, 1845\ Vý. Wattliiae Johannes, švédský theolog ' 1592 v ÓsttTgótlandé — f 1670), profcs- >r theol. ve štokholmském collegiu illustre. dvorní kazatel u Gustava Adolfa a zároveň učitel téhož dcery Kristiny. R. 1643 jme- nován biskupem v Strengnasu a uveřejnil spis Idea bani ordinis in ecclesia Christi^ pro- jevující ideu splynutí protestantských církví. Tím vzbudil odpor orthodoxních. Pro ob- haj ovací spis Rami olivae septentrionalis (1656 až 1661) musil se vzdát biskupství. HKa. Matttiiaa ze Sudet ů viz ze Sudetů. Matthiessen Ludwig, německý fysik (* 1830 ve Fissavě). R. 1857 stal se soukro- mým docentem theoretické fysiky na univer^ šitě v Kielu, r. 1859 professorem fysiky a mathematiky na gymnasii v Jeveru a v Hu^ sumě a r. 1874 řádným professorem fysiky na universitě v Roztokách. Napsal: Grund\ riss der Dioptrik geschichteter Linsensysteme (Lips., 1877); Grund^úge der antiken m. mo- dernen Algebra der liter alen Gleichungen (t., 1878) a j. menší články. Matthleu de Dombasle viz de Dom-^ b a s 1 e Matthlola (Mathiola) R. Br., fiala^ rod rostlin křížatých, šešulatých zrady krajokořenných {Pieurorhi^eae)^ pojmeno- vaný dle slovutného italského botanika-lé- kaře P. O. Matthioliho (v. t.J a obsahu- jící lleté n. vytrvalé byliny a polokře, hvěz- dovitými chloupky šedozeleně zbarvené. Li- sty jsou podlouhlé n. čárkovité, celokrajnó n. chobotnaté, a květy veliké, nachové neb bílé. Kališní lístky poboční jsou u zpodiny vakovité a všecky přímé, dlouhé, pročež jsou plátky dlouze nehetnaté. Sešule jest čárko- vitá, oblá nebo smáčknutá, chlopní Ižilých, ukončená bliznou o 2 hrboulcích nebo růž- cích. Semena jsou v každém pouzdru Iřadá. M. čítá asi 30 druhů, rostoucích po západní Asii a již. i záp. Evropě. Z těch nejčastěji se pěstuje M. annua Sweet, f. letní, jako druh lletý, a M. incana R. Br., f. zimní n. 1 e v k o j e, známá jako bylina vytrvalá, zhusta plnokvétá. Obě jsou oblíbené pro fialkovou vůni svých květů, jeŽ nikdy nemají barvy žluté jako příbuzný chejr (Cheiranthus, v. t.) n. fiala žlutá. Déd. Matthioli Pierandrea (spr. Mattioli)^ lékař a botanik italský (* 1500 v Sieně — t 1577 v Tridentě). Vzdělav se v lékařství v Padově, působil jako lékař v Římě, ve Valle Anania v Tridentsku a v Gorici, na- čež se stal osobním lékařem arciknížete Fer- dinanda a Maxmiliána II. Od r. 1565 Žil opětně v Tridentsku. Byl výborným znate- lem Celsa i Dioskorida, většinou pak se za- býval studiemi botanickými. Nejznamenitější dílo jsou jeho kommentáře k Dioskoridovi,^ jež napsal nejprve italsky a teprve později vydal též latinsky: // Dioscoride con gli suoi discorsi (Benátky, 1544 a část.), a pak Com- mentarii in libros VL P. Dioscoridis (t., 1548 a pozd., v celku na 60 vydání s četnými dře- voryty rostlin a zvířat). Kommentáře M-ovy byly záhy vydány též česky v Praze r. 1562 péčí Tad. Hájka a r. 1596 péčí A. Hubera (srv. Herbář, str. 138), a pak i německy (r. 1568 v Praze; Kreuterbuch, Frankf., 1590^ 5)98 Matthison-Hansen — Mattra. 2 ostatních spisů sluší uv-* dosud sporné. Ncjčastéji bývají povaioT.- za větev Chattů. Zdá se však, že předstar. spíše původní obyvatele kraje od německ,: Chattů podmaněného. Jméno jejich as-s.- jistě není německé. V kraji Mattiaků. kó-j Římané činili pokusy o dolování stř5"-.. byly také teplé prameny zvané Aquae Jíx- tiacae nebo Fontes Mattiaci, dnešní Wifř baden. P? Uattiffhofen, okr. městys v Horních r. kousích, hejtm. Braunau na Innu, s 1463 0^' (1890) ; má zámek a kolle^iátní kosteL Stí:.- žitnosti římské tu vykopány. i> Mattitlá (Mattathias) viz Isráé::: str. 826 a. Matto Qroaso (port. >hustý les«): 1)M C, velikostí druhý stát Spoj. států brazilskv:'. mezi 7° 30' a 24« 10' j. š. a 50* 35' a 65* : záp. d., nepravidelně ohraničen na sct. r Amazonek a GrSo Para, na vých. státy Gor:- zem, S3o Paulo a Parana, na j. Paraguaye:^ na záp. Bolivií. Má 92.820 oby v. (1890': r. 1,379.651 km!^. Ohromná tato prostora "i^ částí vnitrobrazilské vysočiny, zvané Vf tentes-Plateaus, dosud málo prozc:. mane, porostlé většinou křovím a níz£;;:i lesy. Vznikají zde velké řeky, tekoud \ sev. do ř. Amazonek, jako Gúaporé, Tip- joz (Arinos), Xingu a Araguaya, pák h.' tekoucí na jihovýchod ke kothné La Kir jako Rio Grande nebo Parana. Záp. fara:: státu tvoří řeky Guaporé (Itenez), NUrz- a Madeira. Prameny řek k sev. tekoupch: ke středním tokům vykazují četné vodoft s náhlých stupňů {serras). Půda na břcx" řek jest výborná (rýže roste zde divoce . . přes to pěstováni plodin tak nepatnsč. i. sotva stačí k uhrazení domácí spotřeby. C- se všechny tropické plodiny. Prfimysrkrtz^ přípravy mouky maniokově a runíu žid: Není železnic ani jiného spojení se socif nimi státy kromě parníků přijíždějících : Cuyaby; tudíž obchod skoro žádn^, jencr.. ipekakuanhy a kozí se vyváží. Více nei ' země jest v držení četných neodvislých tr^ nův, žijících kolem řek (mezi nimi Kante* a XinguV Hl. m. je Cuyaba, sídlo biskuri Obyvatelstvo státu kupí se kolem hl. c : v některých místech sousedících s BoI:v-j : Paraguayem. 2) M. G., město tamtéž, na r. Guaporé. r.* 1000 oby v. /f^ Mattoon jmetún], m. amer. v hrab. Ca-^ 111., centrum železniční, 6823 oby v. íl^Wi^ Mattra (Muttra, Mathura), hl. oc^ distriktu t. jm. divise Agry v britsko-ri- ckých sev.-záp. provinciích na 27* 30' s. i a 77^ 44' v. d., na pr. břehu Džamny. Síti. se tu dráha Radžputanská s Východoirc- ckou, má zde sídlo soudní dvůr, nemoce rí. trestnice, angloind. škola, evang. a katoli:-*^ missie a posádka. Památný jest krásný chr^ dŽainů. Z obyv. 61.195 čítajícího (1891 > M 48.795 Hindů, 10.622 muhamm. a 806 křesťa- Sotva 10 km od M-ry leží posvátné rrcvr. Brindáhán (v. t.), "nyní s M-rou spo^:: Mattuš — Mattuška. 999 drahou. M. byla známa již Ptolemaiovi, Ar- rianovi i Pliniovi, kolem r. 400 po Kr. stala se centrem buddhismu, později muhamme- dánskými dobyvateli byla několikráte zbo- řena. — Distrikt mattraský má3732frm' s 713.421 obyv., jest protékán Džamnou a kanálem Ganžským, velmi úrodný a dobře vzdělaný. dš. Mattuš : 1) M. K a r e 1 , politik čes. (* 21. kv. 1836 v Mnichově Hradišti jako syn lékaře). Po studiích gymnasijních v Č. Lípě, v Mladé Boleslavi a v Jičíně studoval práva v Praze a povýšen r. 1861 na doktora. V 1. 1861 až 1864 zabýval se praxí notářskou, soudní a advokátní, od konce r. 1864 pak započal pů- sobnost samosprávnou u obce mladobole- slavské. Roku 1867 zvolen do zastupitelstva obecního a r. 1870 starostou obce mladobo- leslavské. V tomto postavení zůstal, byv po každé obnově zastupitelstva obecního znova zvolen, až do svého odchodu z Ml. Boleslave (1889) a hleděl ke zvelebení města v ohledu národním, hospodářském, zejména pak škol- ském. Hned při zřízení zastupitelstev okres- ních (1865) zvolen byv do tohoto sboru i vý- boru jeho, ve kterém měl především referát obecní, pečoval o rozkvět nové této samo- správné instituce, jíž náležel taktéž až do odchodu z okresu. Zvolení jeho starostou okresního zastupitelstva v době politiky abs- tinenční nedošlo nejvyššího schválení. Roku 1866 zvolila jej města Turnov, Mnich. Hra- diště a Bělá poslancem do zemského sněmu. V list. 1870 následkem nedorozumění a ne- pravých výkladů o působení M-ově v klubu poslaneckém, kde M. navrhoval v jistém okamžiku podmínečné obeslání říšské rady, povstala proti M-ovi prudká agitace zejména 3C strany J. S. Skrejšovského, jeiíŽ násled- cem M. se vzdal mandátu poslaneckého. R. 1873 zvolen M. opět do snému za města Vil. Boleslav, Nymburk, a r. 1878— -79 za měst- ;kou skupinu mladoboleslavskou poslancem i o říšské rady. Mandát říšský podržel do oku 1890, když byl jmenován (1. pros. 1889) rrchním ředitelem právě založené Zemské >anky království Českého, v jejímž čele do- ;ud stojí. Mandátu do sněmu vzdal se roku 893, když voličstvo ve své většině se po- tavilo proti vídeňským úmluvám, jichž byl ičastníkem a kteréž ve sněmu hájil jako pravodaj o osnově zákona, jíž měnila se stanoveni o složení zemské školní rady, i při •říležitostech jiných. M. byl v říšské radě na sněmč zemském z poslanců nejvíce agi- ujících a nejpilnějších. Byl neúnavným pra- ovníkem v kommissích a ve sněmovně řeč- íkem, jehož důmyslné, o širokém rozhledu rozsánlých vědomostech svědčící, logicky vždy klidně pronášené vývody sněmovníci posluchači na galeriích s napjatostí sledo- ali. Na říšské radě i na sněme zemském yl opětně generálním zpravodajem o roz- očtu. Do rakouské delegace opětně zvolen zastával zde zápasy národa českého vzhle- em k zahraniční politice. V 1. 1884—86, pak 1. 1888—89 zastupoval rozličné referáty rozpočtového výboru. V roce 1876 na požá- dáni schůze bezprostředně po pohřbu Pala- ckého svolané ujal se dohodování mezi stra- nami staročeskou a mladočeskou, kteréž delší dobu vedl a jež nemělo sice hned výsledku, připravovalo však smír, k němuž došlo roku 1879 zřízením společného státoprávního klubu. R. 1891 účastnil se jako jeden z vůdců strany staročeské vídeňských porad o čcskoněme- ckéra vyrovnání, z nichž vzešly t zv. punk- tace, které vŠak pro odpor, jenž proti nim se zdvihl v národě českém, uskutečněny ne- byly. R. 1882 vyznamenán rytířským křížem řádu Františka Josefa, r. 1887 řádem železné koruny III. tř,, r. 1898 komthurským křížem řádu Františka Josefa a v září r. 1899 povo- lán do panské sněmovny rady říšské. Ob- čanských vyznamenání došel r. 1865 uděle- ním čestného občanství v Nemyslovicích a v pozdějších letech udělením čestného mě- šťanství král. města Mladé Boleslave, měst Mnichova Hradiště, Turnova a Třebenic. M.jest z nejzasloužilejších současných poli- tiků českých. Nedbaje nikdy prospěchův osobních, nevyhledávaje přízně vysokých kruhů a nesháněje se po popularitě hájil a hájí vždy a všude toliko zásady, o jichž správnosti a prospěšnosti pro český národ jest přesvědčen. Literární činnost počal M. rozvíjeti záhy. Již totiž v letech studentských přispíval články do »Posla z Prahy«, v letech 1860—65 byl hlavním spolupracovníkem a vlastně faktickým redaktorem »Boleslavana«, Časopisu tehdy velmi důležitého. Od r. 1879 přispíval mnohými cennými články do listů >Politik« a »Hlas Národac O sobě vydal po- litické spisy : Historické právo a národnost co :{ákladové státního ^ři:{eni řiše Rakouské (1867) a Několik myšlének o českém státu (1870). V prvním z těchto dvou spisů vyvodil, rok před vydáním deklarace, na základě dějinného vývoje hlavní zásady českého státního práva. R. 1900 vydal své Reci sněmovní. -rb. 2) M. Ladislav (pseud. Láďa Matúš), syn před., spisovatel český (♦ 1868 v Mladé Boleslavi). Gymn. vystudoval ve svém ro- dišti, práva a filosofii na universitě pražské. Samostatně napsal : Veselé čtení (Praha, 1894); drama Viny- (t., 1898). R. 1898 založil v Praze konservativní týdenník » Pondělní novinyc, jež po roce zanikly. Na to vstoupil do re- dakce >Hlasu Národac, kam již dříve psával pod rozličnými pseudonymy povídky, feuille- tony politické i literární. Mattaika Alois. * 20. kv. 1862 v Jindř. Hradci, kdež také vychodil gymnasium. Po maturitní zkoušce r. 1881 byl přijat k prae- monstrátům na Strahově, ale po noviciáte přestoupil na fakultu filosofickou. R. 1892 stal se výpomocným učitelem na ženském gymn. Minervě a ústavu ku vzdělání učitelů v Praze, v škol. r. 1894 na reálce v Hradci Kr., pak na gymn. v N. Brodě a r. 1896 opět na reálce kr.-hradecké, uče téŽ zeměpisu a češtině na vyšší škole obchodní. V školním r. 1897 působil na reálce vinohradské. R. 1898 stal se skuteč. učitelem na reálce v Hradci 1000 Matty — Matuszewicz. Kr. a r. 1899 jmenován professorem. Ale tu stihla jej z přílišné práce duševní choroba, kteráž všecko jeho působení rázem zastavila. M. byl již za svých studií liter, činný a se- psal kromě jiných: zvi. důkladný fivotopis Fi- lípkuv^ dra Jos. Procházky (o sobě 1887), Bo- leslava Jablonského (1886), Ungarův (v »Kvě- tech«), Jirsikuv (ve »Vlasti«, 1893) a j. Míst- nímu dějepisu nebo české bibliografii véno- vány jsou některé Články v >Ohlase od Ne- žárky*. Z nich nejcennější jest C k. gymn. v J, Hr. (1892) a Gymnasium jesuitů v J. Hr, O knihovně strahovské psal do »Osvěty« r. 1887. Jiné jeho články didaktické nebo paedagogické neb z dějin školství vyšly v r. XXIX., XXXIII. a XXXIV. »Školy a života*, v VIII. a XIX, »Paedagogia«. Matty, ostrov v Bismarckově souostroví, záp. od ostrova Admirality na 1° 4ť— 1° 45' j. š. a 142'' 55' v. d., jest zcela plochý, má 70 /cm* a obydlen jest domorodci polyné- ského původu, světlé pleti, s očima šikmýma, kteří nosí na hlavě přikrývky z pandanového pletiva, mají zvláštní zbraň a nástroje, čluny uměle pracované bez plachet a bydlí ve vsích nejvíce na jihu a na západě. Ostrov je hustě porostlý kokosovými palmami a obklíčen ko- rálovými útesy. dŠ. Ma-tuan-lín, spisovatel nejstarší ency- klopaedie čínské, víz Čína str. 707 6. Matnra, městonaCeyloné, v. Mathura2). Maturantla (lat), léky podporující neb urychlující dozrávání hliz nebo zánětů, ze- jména kožních nebo podkožních; byly zvláštČ ve starém ranhojičství velmi oblíbeny. Maturln, m. ve státě Bermudezu v re- publice Venezuelské, na splavné řece Guara- piche nedaleko zátoky Pária, má asi 10.000 obyv. a jest střediskem obchodu pro výrobky z osad pobřežního horstva Cumany a zostr. Trinidadu. ONd, Maturita (z lat.), zralost. Maturitní vy- svědčení, t. j. vysvědčení dospělosti, vydává se absolventům středních škol (gym- nasií, reálek, ústavů učitelských), kteří vy- konali zkoušky maturitní a tím proká- zali svoji způsobilost k návštěvě škol vyso- kých. Srv. Gymnasium, str. 6586. Maturová Růžena, vynikající dramati- cká pěvkyně česká, ovdovělá choť spiso- vatele a dramaturga dvoř. divadla v Mann- heimu Ludvíka Schreinera, (* 4. září 1870 v Karlině). Na její skvělé pěvecké nadání upozornil její rodiče Frant. Kaván již ve Škole dívčí. Záhy studovala u Fr. Pivody, kapelníka Ed. Stolce a pěvecké vzdělání do- vršila konečně u pí. Loewe-Destinové. Za- mítnuvši nabídku ředitelství něm. zemského divadla v Praze vvstoupila jako primadonna r. 1889 v Teplici. Žde vytvořila Paminu ťKou- zelná flétna), Markétu (Faust), Lidunku (Stře- lec kouzelník), Matildu (Vil. Telí), Leonoru (Fidelio), Annu (Don Juan), Orsini (Lucre- zia), Bertu (Prorok), Seliku (Afričanka) a j. Za rok byla již ve svazku dvorního divadla mannhcimského a překvapila místní uměle- cký svět všestranností uměleckou jako pěv- kyně dramatická, lyrická i soubrettní. Z o vých zde vytvořených postav hlavní jsoc Venuše (Tannhauser), Micaela fCarmen), Fn- cka (Valkýra). Alice (Robert ďábel). Dcíde- mona (Othello), Julie (Romeo a JuL), Undja, Elsa (Lohengrin), Freia (Rheingold) a jiífc V srp. r. 1892 vystoupila v »Národ. divarik* v Praze jako Santuzza (Sedlák kavalír) a jes od té doby jeho přední okrasou. VytvoKi tu celou řadu nových, hlavně českých hrd nek a postav dívčích v operách B. Smetasr. Zd. Fibicha, Ant. Dvořáka a j. Dlužno o?t- sti: Libuši, Miladu (Dalibor), Anežku (Dt: I vdovy), Mařenku (Prodaná nevésta). Ve:- , důlku (Hubička), Mirandu (Bouře), Hedj i Šárku, Marinu (Dimitrij), hraběnku (JakoU- kněžnu (Čert a Káča), Stojů a Satant^ v operách Rozkošného, Vidru (Matka Mf-i Beatrici (Andrea Crini) a Viktorku (Babicki Ze Slovan, oper vytvořila MaŠu (Dubrovsa. a Halku v opeře Moniuszkové. V dov^;: západoevropských operách vynikla jako Sii- ská královna, Alice (FalstafF), Eva (Meist«r- singři), Manon Lescaut, Amalic (Masksn ples), matka (Perníková chaloupka). Mars: (Istarská svatba), Aida, první dáma (K vanskou a napsal několik velmi zajímaTrd spisků o jazyku a národní tradici Sandoc^ ských Lesováků, zejména: Gwara lasomsí^ (1880); Nas^e kwiaty polně (1881; do čcfc' přel. ve »Světozoru«, 1882, str. 36, 4S, > . srv. též Jagičův »Archiv f. si. Philol.*, IST, str. 631 sl.j; Historya polská w opoviadssr. ludowem (1881), jež vydala krakovská aka- demie, dále o jazyku polském: O widkíťín-r* \jawiskach j^\yka polskiego (1885); O juk* gramatyki polskiej (1886), Od několika .:: obírá se M. studiem pramenů dějin polskýrt od nejstarších dob až po Mcčislava 1. Matoszewioz M a r c i n , kastelán brztrsl »- (* 1714 — t 1773), byl tajemníkem scéx- z r. 1767 a zůstavil Pami^niki^ vydané A, t^i- Matuszewski — Matvějev. 1001 wiňským (Varšava, 1876, 3 d.) a vztahující se k událostem z 1. 1714 — 65. M. líčí v nich živé stav společnosti pol. před pádem říŠe, prodejnost úředníků a soudců, sněmovní li- bovůli, útisk nižších tříd a pod. Vedle toho přeložil plynným veršem Satyny ws^ystkie Horacyusia (Vilno, 1784). Srv. Spasowiczovy spisy (Petrohr., 1889, d. I.). matiuixewski Ignác y, spisovatel polský (* 1858 ve Wilanowé), vzdělal se ve Varšavě a v Lipsku, načež věnoval se literatuře a vy- nikl jako publicista a kritik. Z jeho studií uvádíme: Stowacki i Shelley; Byron i wpiyw jego na literatury polskq; Dyabel w poe\yi (1893) a pod. Vyniíéá jasností, trefností úsudku a pěkným slohem. Matni Láďa, pseudonym, v. Mat tuš 2). MatuftlnsklJ (MaTymeHCRÍft) Apollon Michajlovič, rus. spisovatel uměl. (* 1828, t 1885), vystudovav na charkovské univer- sitě obor historicko-filologický byl členem gubemské zemské správy v Charkově a pak náčelníkem oddělení departementu veřejných prací v ministtTstvě vnitra. R. 1874 jmeno- ván čestným členem car. akademie. Dlouhý čas obstarával uměleckou čásť »Golosu« pod- pisuje se »9m«. Obšírnější stati o současném postupu umění a životopisy vynikajících umělcův uveřejňoval v >Rusském Věstniku* a ve »Věstniku izjaščnych iskusstv«. Matuška Janko, spisovatel slovenský (♦ 10. led. 1821 v Dolním Kubíně — f H. led. 1877). Byl z balladistů školy Štúrovy, kteří za let čtyřicátých básnili v duchu prostoná- rodním (»Kozia skala«, »Púchovská skala«, »Hrdoš« a i.). Dvě z písní M-kových znárod- něly: »Preietel sokolík* a >Nad Tatrou sa blýskác. Včk. Maťaškin (MaTiouiRKH'L) Fedor Fedo- rovič, ruský mořeplavcc (*1799 — tl872), studoval na carskoseljském lyceu s Puškinem a hned po absolvování nastoupil plavbu ko- lem světa pod velením V. M. Golovina. V le- tech 1820 — 24 účastnil se výpravy Vrange- lovy, pro jehož zprávu napsal stati o výpravě k břehům ř. Vel. a M. Aňuje a po tundře na v. od ř. Kolymy. V 1. 1826—27 provázel Vrangela na plavbě kolem světa, r. 1838 účastnil se kavkázské války, r. 1854 velel ná- mořní divisi v Sveaborgu, později zastával rozličné administrativní funkce v námořní správě a r. 1861 stal se senátorem. Dle něho lazván mys M. v Sibiři (69* 44' s. š. a 170° \r v. d.). Matuta viz Mater Matuta. Matutiniini viz Breviář. Matvdjev (MaTB'beB'b): 1) M. Artamon 5ergějevič, dvořan a přítel cara Aleksěje 4ichajloviče {* 1625 — f 1682), byl synem Qaka a sloužil na Ukrajině. Účastnil se ze- mena válek s Poláky a obležení Rigy roku 657. Car si ho velmi oblíbil a učinil no svým Iflvěrníkem. V jeho domě seznámil se s dru- ou svojí manželkou Natálií Kirillovnou Na- yŠkinou, schovankou M-a. Tento spravoval ejprve úřad maloruský, pak vyslanecký, . 1672 stal se okolničím a r. 1674 bojari- Ott&v Slovník NauCný, iv. XVI. 14 9 xgoo. nem. Jsa horlivým západníkem, řídil dům po způsobu západoevropském a přičinil se o za- ložení divadla. Sestaviv divadelní společnost pořádal při dvoře představení a všemožně usiloval šířiti v Rusku západní kulturu. Po smrti carově upadl v nemilost, podezříván, jako by chtěl dosaditi na trůn nezletilého Petra, a z návodu Miloslavských, kteří nabyli při dvoře vlivu, vypověděn s rodinou do Pustozerska, r. 1680 převezen do Mezeně a r. 1682 na přímluvu carské nevěsty Marfy Matvějevny Apraksiny, své kmotřenky, do Luchu. Když dosedl na trůn Petr, M. povo- lán zpět do Moskvy a vráceny mu hodnosti. Přibyl zpět dne 11. květ., ale již 15. květ. rozsekán na náměstí před očima carské ro- diny jakožto oběť povstání střelců. Napsal též několik historických spisů, jež se neza- chovaly. — Srv. Istorija o něvinnom zatoče- niji bojarina A. S. M-a (2. vyd. Moskva, 1875). TěrešČenko, Opyt obozrěnija žizni sanovni- kov; Pogodin, 17 pervych lět v žizni Petra Vel.; Zamyslovskij, Carstvovanije Feodora AleksěieviČa; Solovjev, Istorija Rossiji a j. 2) M. Andrej Artamonovič, hrabě, spo- lupracovník Petrův, syn předešl. (♦ 1666 — f 1728), sdílel vyhnanství s otcem (1676 až 1682) a za povstání střelců sotva vyvázl ži- votem. Jako člověk značného vzdělání a zna- lec cizích jazyků zastával úřad vyslanecký v Hollandsku (1699—1712) a ve Vídni (1712 až 1715), r. 1705 usiloval v Paříži uzavříti ob- chodní smlouvy s Francií a v 1. 1707—1708 měl diplomatické poslání v Londýně. Roku 1715 povýšen za hraběte, r. 1719 stal se se- nátorem a předsedou justiční komory, pak předsedou moskev. senátní kanceláře, načež r. 1727 šel do výslužby. Ke konci života se- psal paměti o povstání střelců s krátkým výkladem událostí do r. 1698, otištěné Tu- manským (>Sobranije zapisok o Petre Vel.«, Moskva, 1787) a Sacharovem (>Zapiski rus. Ijudčj*, Petrohrad, 1841). 3) M. Fedor Michajlovič, ruský kraji- nář (* 1758 v Petrohradě ~ f 1826 v Římě). V 1. 1774 — 78 vzdělával se na uměl. akademii v rodišti a obdržev r. 1779 velikou zlatou mc- dailli byl vyslán na státní útraty do ciziny. Procestovav Německo, Švýcary a Itálii po- byl delší čas v Římě; zde naň působil nej- více výborný krajinář Fil. Hackert. Itálii na- vštívil pak ještě dvakrát na státní útraty. Obrazy M-ovy byly velmi ceněny nejen na Rusi, nýbrž i v Itálii; sedm jich jest v pe- trohrad. car. Ermitáži {Bernské okolí \ Laso Maggiore) Kaskáda v papežském dvorci u Ři- ma ; Marmorský vodopád u Terna ; Jezero Bol- senské; Vodopád v Tivoli\ Imatra v Čuchon- sku), čtyři v museu uměl. akademie petro- hradské {Jezero Nemi u Řima\ Pohled ^ Tlvoli; Letohrad Adriana u Tivoli] Hrob Virgiliův) a v moskevském veřejném museu {Pohledy si- cilské a j.). 4) Pavel Aleksandrovič, spisov. rus. (♦ 1844\ studoval práva v Charkově, načež věnoval se soudní praxi. V 1. 1881—82 byl radou soudní správy ve Vých. Rumelii a od 64 ^ I 1002 Matyáš — Matzenauer. r. 1889 censorem v Petrohrade. Byl spolu- pracovníkem četných listů denních i odbor- ných a jako tajemník kommisse pro zkou- mání národních zvyků právních, založené při zeměpisné společnosti petrohrad., vypraco- val důkladný pracovní plán a redigoval VIJI. díl >Zápisck< společnosti. Z jeho prací jsou hlavnějái: Atavi^m v sovremennom romané; N. V. Gogolj i jego perepiska s dru:[jami (Pe- trohr., 1894); Pi$ma o literatuře {1S95, s pseud. Áčka sov); Bolgarija pošlé Berlínská go kon- gressa (t., 1878) a j. MatyéJ viz Matiáš. Matyáš ze Sudetů viz ze Sudetů. Matyáš Václav (pseud. V. Lipovský), spisovatel čes. (* 1848 v Dudově na Tábor- sku). Po studiích gymn. v Jindř. Hradci při- stoupil k divad. společnosti Čížkově, s níž jakož i ještě s jinými procestoval téměř celé Čechy a Moravu. V literatuře znám jest jed- nak několika divadel, kusy {Dívka \ Podskalí^ obraz ze života ve 4 jednáních, »Divad. bibl.«, sv. 111.; Marnotratný- syn, hra v 5 jednáních, t , sv. 117.; Vyškovský- {id, hra ve 4 jednáních, t., sv. 128.; Bodrý- venkovan^ obraz ze života 3 jedn., t., sv. 135.; Služebnice své pani, fraška ve 3 jedn., t, sv. 140.), pak povídkami historickými a ze Života: Pl\eň r, io3g (Plzeň, 1 i70); Poslední 5irořefc(» Obrazy života*, 1872); Prokop Veliký (t., 1873); Bílá Hora (t,, 1874); Na pazderné (t., 1875); Roháč ^ Dube (Tábor, 1875); Poslední bašta Siónu českého (^Besídka zábav a poučení«, 1875); Statek v HabH (»Ot- tova lac. knihovna«, 1874, 2. vyd. 1893); Hu- sité, román (Tábor, 1876 — 76) ; Bratří dědkové i>Slaviec na r. 1877); Dies irae (t., 1878). V Pospíšilově sbírce >Zábavy pro mládež* : Sirotkové v pralese (1880); Mladý dráteník (1880); Z posledních dob Jerusalema (1881); Lesní samota (1881); Mikuláš \ Potenštejna (1882); Vesnický- hoch (1883); Krdlevič Václav (1884); Láska synovská (1884); Slepcova scho- vanka (1885) ; Dobré srdce, pravý skvost (1885). Mimo to psal do časopisův a kalendářů. Roku 1882 vstoupil do redakce »Pokroku«, po je- hož přeměně uchýlil se do Ml. Boleslave, kde rodiguje > Mladoboleslavské Listy «. Búttyášoimký z Matyášovic, příjmení v lady cké rodiny, jejíž předek, Václav Ko- len ec M., r. 1567 od stavů za obyvatele při- jat a r. 1579 byl purkrabím v Jindř. Hradci. Jan M. starší byl od r. 1613 nadlesním na Poděbradsku. Jiný Jan sloužil biskupu olo- mouckému, od něhož obdržel manství Kruh, a v 1. 1624—30 byl kr. prokurátorem na Mo- ravě. Zde žili také Ladislav (f k. 1632), Jan Jindřich a Jiří (1662), Frant. Anto- nín, Adam Ferdinand a KarelHynek (1687), z nichž tento (1689) byl komorníkem u desk zemských. V Čechách byl Jan Jiří (1635) hejtmanem na Veliši, později Václav Hynek (1695), jenž koupil r. 1712 Slavětín u řacova, a J o ze f (1698), jenž r. 1707 se vdo- vou Obyteckou statek Tučapy vyženil (f 1730). Na Moravě žili Frant. Karel (1715) a Jan Michal (1717); v Čechách Václav (1748), Jan Jozef (1750), držitel Popovic v BydŽov- sku, a r. 1761 František, purkrabě v Cio- tovinech. Ještě r. 1786 žili Jan Michal ta- rář kdesi v Uhrách, bratr jeho Frant Ki- rel, zemský purkrabě na MoravČ, a Petr Filip, praporečník u dragounů. S&. Matzdorf: 1) M., ves v Cechách, r* Motzdorf. 2) M., ves ve Slezsku (hejtm. Bflsko), v. Mz- zartcowice. — 3) M., ves t. (hejtm. KmcT. viz Matějovice 3). Matzeíbaoh, ves v Čechách, hcjtm., o\j, fara a pš. Cheb; 17 d., 157 oby v. n. (1S»/, kaple. Matzen H e n n i n g , právník dánský (* l^: v Satrupu), studoval práva, cestoval po c- zině (1870), byl proř. právní historie na um:. v Kodani a r. 1880 mimořádnýni assessorts nejvyššího soudu. Vzbudil pozornost spi>ť- Grundloven og Folkets Selvstyrelse (18č4 v němž projevil názor o oprávněni krákr: dávat mimor. ňnanč. zákony. Jeho hist. prie Den danske Panterets Historie si den Christian " (1869); KJóbenhavns Universitets Retshistvrjt 1479—1879 (2 sv.. 1879); Forelaesninger uft den danske Tlngsret (1880) ; Z>e« danske St^ forfatningsret (1887 — 91, 3 sv.), vyznačnji s. bohatým obsahem a přehledností. S^x:: s J. Timmera započal vydávati Haané.! i dansk Kirkeret, Byl vůdcem konservain^ strany, která jeho vlivem vystupovala pHfří: proti folketingu. HKa Maizenaner : 1) M. A n t o n í n » slovacsn jazykozpytec (* 11. září 1823 v Horní M- čeni od ostatního světa. Tím pilněji ^ v odloučeni tomto pracoval za vytČeota i- lem vědeckým. Spisy jeho jsou: 'G^íslos*^ slovanských řečech, vyd. 1870 v Brně niti- dcm Matice Moravské a vydatnou poc.-: hrab. Egberta Belcrediho. Rozprava tac která vznikla z kritiky spisu Miklosicro^- »Die Freradwórtcr in den slavisch cn Sprachr:- (1867), zjednala M-ovi rázem čestné jxs^- , mezi jazykozpytci slovanskými a dosod 2:- Matzner — Mau. 1003 pozbyla úplně své ceny, jakožto svého času ncj hojnější sbírka a etymologický výklad ci- zích slov ve slovanských jazycicn. óbáírněj- ším spisem M-ovým jsou jeno Fřťspévky ke slovanskému ja^yko^pytu^ jeŽ v 1, 1880 — 1893 uveřejňoval v ^Listech filologických c. Tyto 'Příspěvky* jsou vlastně srovnávacím slov- níkem jazyků slovanských, pokud jej M. sta- čil sestaviti. Oba spisy M-ovy mají povahu etymologickou a podávají mnoho cenného materiálu, který ovšem podle nynějších po- kroků vědy jazykozpytné třeba značně dopl- niti a opraviti. To však neubírá zásluhy oběma vážným pracím M-ovým. Cenu jejich uznával sám Miklosich, přejímaje mnohé ety- mologie M-ovy do svých spisů. Uznání své projevil Miklosich M-ovi i tím, že mu svěřil českou část >Krátkého slovníku šesti slo- vanských jazyků* (Díctionnaire abrégé de six langues slaves), který na podnět a útraty prince Petra Oldenburského r. 1885 vydal. M. zvolen byl hned při prvních volbách, ko- naných r. 1890, mimoř. členem České Aka- demie. Srv. vzpomínku prof. Zubatého v Al- manachu Č. Akad., roč. V., 1895, str. 112 až 117. Fastrnek, 2) M. Franko Otto, paedagog. spiso- vatel slovenský (* 16. října 1846 v Beňově u Přerova na Moravě). Prvního vzdělání na- byl u svého otce, jenž byl učitelem na Slo- vensku, načež studoval reál. školy ve Vídni, potom působil na rozličných školách na Slo- vensku, zejména ve Staré Ture, v Březně (zvolenská stolice) a naposled v Trnavě. Již za studii jevil zvláštní vlohy k hudbě a k spi- sovatelství. Vydal: Počiatky ^emepisu (Uher. Skalice, 1869); Krátký x^mepis pre slovenské narodnie Školy (t., 1869); Krátký přírodopis (Báň. Šfávnice, 1870); Déjinyr kráVovstva Uhor- ského pre slovenské narodnie školy (t., 1871); Německá miuvnica a cvičenia v ru\mluvách pre počiatočné skoty, dva díly (Trnava, 1883 V, Stručná miuvnica slovenského jazyka (t., 1883); Anthologia ^ poetické j literatury nemeckej. Díl I. (t., 1890); Průvody {processie) v katolickej Cír- kvi (t, 1892); Katolická Církev je matkou v^de- ianosti (t., 1893). Vedle toho přeložil: z češtiny Hiibnerovo >Počítání na obrazich« (1872); z maďarštiny >Návod k uživaniu zemegule<; některé básně Sladkovičovy do němčiny; redigoval časopis >Konfesionálna škola«, při- spíval do »Dennice«, »Školy«, »Cyrillo-Me- thoda« (Ručková), >Sokola<, >Vlastence<, ^Slovenských Novin«, >Deutscher Lieder- kranz< a j. Pokusil se též o omladlý verš slovenský, psal pod pseud. M.-BeAovskýa Slavomil Temný a náleží k nové škole slovenské čili ke straně vyrovnáni. Katzner Jan, historik český (* 22. čce 1845 v Písku). Po studiích na gymnasiu v Písku vstoupil na ňlos. fakultu v Praze, načež r. 1867 supploval ve svém rodišti, kde působí do dnes jako professor. Uveřejnil historická pojednání v programmu reálky písecké: Město Písek \a války Joleté (1878 a 1 «79) ; K rodopisu Pavla Skály \e Zhoře (1880); Z/častenství města Písku v odporu stavu če- slech proti Ferdinandovi I, r. l54'j (1881); Město Písek po r. i6So (1882); Privilegia, ob- darování, milosti atd, a jiné áúle^ité listiny, týkající se kráL města Písku (1883—84); Mě- sto Písek v první polovici XVIII, stol, (1885); O t*of/ kr, města Pisku v stol, XVI, a XVII, (1886); K áějinám války o bavorskou posloup- nost r, ijyŠ—jq (1887 a 1889); K návštěvám panovníků v král, městě Písku (1889); O áěji- nach Škol písecky-ch, i^vláště reálných (1888); Ru\né příspěvky k áějinám města Písku (1892 a 1894); Francouzové v Písku r, iy4i — 1^42 (1893); Kvítí od Otavy (Písek, 1881); do Hi- storickť'ho sborníku napsal na r. 1883: K dě^ jinam města PHbrami, Pelhřimova a panství Dobříšského] Příspěvky k áějinám města Písku a král. Hvozdu na Šumavě po smrti Martina de Huerta^ a na r. 1884 tamtéž: Konfiskace v městě Písku \a válek husitských \ do Otto- vých >Čech«, VII. svazek: KráL město Písek a okolí (1893); obšírné a důkladné dílo: Kr, město Písek, Pr&voáce městem a okolím, jakof i áějiny jeho (Písek, 1898). lUtsner Eduard Adolf Ferdinand, filolog něm. (* 1805 v Roztokách — f 1892 v Steglitzi u Berlína). Studoval v rodném městě, pak theologii v Greiíswaldě a filologii v Hcidclberce. Věnoval se dráze učitelské a byl od r. 1838 ředitelem dívčí školy Luisiny v Berlíně. Počíná pracemi z oboru klassi- ckých jazyků, přechází pak k jazykům mo- derním, zejm. franČtině a angličině ; k prvým pracím náleží De Jove Homeri (1834), vydání Lykurga, Antifona a Dinarcha. K druhým: Syntax áer neufran\6sischen Sprache (Berl., 1843—1845; 2 sv.); vydání La nobla leyc^on s úvodem, překl. a pozn. (t., 1845); Alt/ran- ^Ósische Lieder, mit Be{ugnahme auf die pro- venqalische, altitalienische und mittelhochdeut- sche Lieder dichtung (t., 1853); důležitá Fran- XÓsische G^^ammatik mit bet. Berucksichtigung des Lateinischen (t., 1856; 3. vyd. 1884); Eng- lische Grammatik (t, 1860—65; 3. vyd. 1880 až 1885, 3 sv.); Altenglische Sprachproben (2 díly t., 1867—69), výbor textů, k nimž vy- dal cenný slovník r. 1872 s Goldeckem (sahá jen po M), Vydal též romant. drama Her- mann u, Thusnelda (2. vyd., 1874). Man: 1) M.Jens Chr. Edvard Theod., spisov. dánský (* v Odense 1808 — f v Ko- dani 1885). Byl knězem na různých místech, naposled ve rarumu do r. 1880. Mimo ká- zání a nábožné spisy psal články do církev- ních listův, hlavně církevně-bistor. povídky do »Christelig Samler«, jejž redigoval v le- tech 1843—54, a do »Ny christelig Samler« (1855). Mimo to vydal: 400 Fortaellinger for Skolen og Hjemmet (1877) a Dansk Ords- progsskat (1879, 2 sv.). HKa. 2) M. August, archaeolog něm. (* 1840 v Kielu), studoval v rodném městě a v Bonnu, stal se gymn. učitelem, ale ochuravěv ode- bral se do Říma, kdež působí dosud při něm. archaeolog. ústavě. Vydal: Pompejani- sche Beitráge (1879) ; Geschichte der dekorati- ven Wandmalerei in Pompejí (1882); Fúhrer durch Pompejí (1893, 3. vyd. 1898). S Over- 1004 Maubeuge — Mauder. beckem zpracoval 4. vyd. jeho díla o Pom- pejích. Kanbeiis^e [móbóž], město ve franc. dep. du Nord, nedaleko hranic belgických, na obou březích ř. Sambry, má 11.950 ob., jako obec 18.900 ob. (1891). Méstská kollej, ob- chodní, hudební, malí f ská škola, celní úřad. Čilý průmysl: továrny na železné a mědéné náčiní, cukrovary, pivovary atd. Obchod s belcr. uhlím. Jsouc pevností prvního řádu má silnou posádku vojenskou. Uzel tratí Va- lencicnnes-Hirson, Paříž-Erquelines a stan. odbočky do Feignies. Nedaleko bojištč mal- plaquetské. Manolaire [mokl ér] Camille, essay ista a romanopisec franc. (* 1872), je z nejbohat- ších a nejhlubších duchův mladé rrancie. Hlavní práce jeho jsou: Eleusts, causeries sur la čité intérieure (1894); Stéphane Mallarmé (1894); Sonatines ďautomne (1895); Couronne de clarté (1895); Jules Laforgue (1896); Les clefs (Vor (1896); V Orient vierge (1897); La lumiere des morts (1899). M. prošel různými vlivy, tak Mallarméovým, Maeterlinckovým, Barrésovým a předem Emersonovým, ale podivuhodnou sensibilitou a neobyčejnou duševní plností a ohebností zpracoval je po svém, stilem neobyčejně čistým a povolným ke kráse a hloubce každého dojmu a ke kouzlu každé chvíle. Psychologický experi- ment a metafysický symbolismus vyznačují většinu jeho prací, psaných bez zřetele na dokonalost genru, rozlitých v meditativné bohatosti a podávajících celý bohatý Život autorův neztenčeně a nezfalšované. Veliká vnitřní poctivost a oddanost ideím vnitra a individua vyznačuje celou práci M-ovu, která je vedena krásným slovem: >Snažím se dáti se celý v každé chvíli svého života«. Li- terární essaye M-ovy jsou bohatými a na- bádavými hypothesami o vnitřním životě a tajemných možnostech tvůrčí duŠe jedinými svého druhu ve franc. literatuře. Šld, Mauder Josef, sochař český (* 1. pros. 1854 v Praze). Absolvovav v Praze několik tříd gymnasia byl nějaký čas žákem uměl.- průmyslové školy vídeňské, pokračoval pak v odborném vzcfělání na akademii pražské, zároveň uče se u sochaře Seidana model- lovati. První práce vystavil jako žák aka- demie r. 1875; bylv to Tanec Bacchantek a Satyr. V druhé jeno vystavené práci, Noci (1877), jevil se již zřejmé jeho delikátní cit pro formu a malebná Živost, k níŽ tíhl při zpracování hlíny. Ještě zjevnějším způsobem obrážely se tyto vlastnosti mladého sochaře ve skizze Eloah, inspirované básní Vrchli- ckého, a v portraitnim medaillonu^ jež vysta- vil r. 1879. Tou dobou stál jiŽ v řadě nej- nadanějších členů naší mladší generace umě- lecké, která, za sourodými cíli se nesouc, usilovala ovládati všecky vymoženosti moder- ních uměleckých technik, střásajíc se sebe pouta starousedlé konvencionálnosti. M. stu- doval zvláště mistry soudobé skulptury fran- couzské, k nimž tíhl svojí individuálností. Živým ohlasem těchto studií byla pamětní deska Jaroslava Čermáka (r. 1881 v náTňa hotová, r. 1887 na domě vsazená). Také r? skizzách, jimiž se M. účastnil soatéze na ze- mník Havlíčkův v Hoře Kutné (1882) a sku- pin na pylony mostu Palackého blásiÍT sr vlivy tyto v traktování roucha, v živosti f •> hybu a v malebné svěžesti obrysu. V pn- nich letech osmdesátých provedl M. téi c- kolik výzdob sgraflfitových, osvčdčiv pn to- eminentní cit pro dekoraci a kreslířskcj hotovost. R. 1883 byl jmenován profcssorcr na c. k. státní průmyslové škole; učit&sk:; činnost tato umělce valné zaneprazdnnie. přes to je řada prací v dalších letech M-drer provedená nemalá. Každý z těchto daisd čelnějších výtvorů jeho znamenal pokr&í v osamostatnění formového citu M-drova, a každém jeho individualita napořád víc a vir se uvolňovala od vlivů cizích, hledajíc š. \ nalézajíc originální, osobitý výraz pro vlasr: cítění umělcovo. Následovaly tak po sob-: Náhrobní reliéf (hřbitov v Hamburku); socw- nad portálem Bubeníčkova domu v Ná^si-r ulici \ dekorativní reliéfy na ^dmku hrsůt- ském; sochy Síly a Moudrosti na řadsr v Kolíně. Sochami dvou allegorických p> stav před vchodem do budovy ZetDskcb< musea — Historie a literatura, PHrodni »r ^ — , s nimiž ve skizze r. 1887 konkurrovi. došlo výrazu M-drovo umění cbarakterist- ckým typem a výrazem allegorické pKtstar; dodati svěžesti a prohřátí ji vnitfním živc- tcm. Na obou sedících postavách mužsktc: provedením a nevhodným umísténim bíji: setřeno mnoho z původní působivosti, vlu harmonický obrys linie a vríení drapcrie. jakož i noblessa forem, prozrazující studia nejlepších vzorů antické skulptury, i tak jsos význačnými odznaky obou dél. Vedle dic- rativních prací udalo se M-drovi během .?: také modellovati několik podobizen, bcs i reliéfů, z části téŽ k výzdobé náhrobkfi: určených {Dr, Brauner, Fr, V, Jeřábek^ VhcfeS cký^ Jablonský f prof, Weiss^ Bol\ano a j. v., v nichž podoba zachycena jest v živýdi ry- sech vždy s oním nádechem noblessy, kíen je význačným odznakem uměleckého cítčěi M-drova. Svůj sloh reliéfový mél M. téi ph- ležitost přizpůsobiti zvláštním požadavkir medaillového ražení na čestné medailli, o jednané u něho obcí pražskou. Kol. r. !§»• provedl modelly soch k výzdobé budcrr akademie Strakovy ( Vira a Vlastenectví). Dc první polovice let devadesátých spadá po- stupné provedení tří soch v Slavínu na hřbi- tově vyšehradském, za kteréž dostalo st M-drovi r. 1892 I. ceny České akademie véc a umění. V sochách těchto — je to Okř- dlený- genius na sarkofágu se vznášející a ért sedící sochy ženské na bocích pomníku — tvůrčí síla M-drova vypjala se k plné vfs- Všechny vlastnosti, z nichž individaabtz M-drova se skládá, došly v sochách técbt.> výrazu nejvytříbenějšího. Je v nich intuice obraznosti u spojení s reflexí, účinek rozřa- zující a vyvažující. Delikatessa a botovos: formové mluvy zcela osobité vy pracováni j t Mauer — Maumee. 1005 * zřejmá z tvarů těl, jež draperic i zahaluje i přivádí k platnosti a s bystrým citem jsouc traktována svými plochami a svým řasovím přispívá stejné k harmonii obrysů v soch i k jejich výraznosti. Z oněch postav mluví vzácný cit pro rhythmus linie a pro ušlechti- lou míru i schopnost dramatické síly výrazu zároveň s rozvahou, umějící spoutati překy- pující živost v monumentální zdrželivost, vy- žadovanou zákony plastického účinku. Jasná, harmonická, vyrovnaná fantasie, tvořící na základe svědomitého studia, neobmezující se skizzovitým navržením, ale spějící pečlivě k vytříbenosti tvaru, ne překotná produkce, ale klidná práce zralého mistra, svých cílů si vědomá, jemná duše umělecká, jejíž struny se zachvívají pod dojmem krásna, povaha, jež svému vzletu dovede přiložiti uzdu dis- cipliny duševní, — tak jeví se umělecká indi- vidualita M-drova. — Poslední dobou jest M. zaměstnán modelly soch pro měst. spořitelnu pražskou. V cizině M. nevystavoval nikdy; také na praž. výstavách pravidlem schází. Od r. 1890 je M. mimoř. členem České aka- "demie véd a uměni. Tá. Maner, far. ves v Dol. Rakousích při sta- nici Jižní dráhy (Vídeň-Terst) a par. tram- wayc (Vídeň-Módling), hejtm. a okr. Hiet- zing, má 2126 obyv. (1890), z nich 9 Čechů, starožitný kostel, poštu, telegraf, kasárna {bývalý jesuit, klášter), lázně se Železitými prameny, četné letohrádky, továrnu na laky a vinařství, jemuž daří se i v okolí. Manersee, jez. ve Vých. Prusku, na j. od Insterburku, 105 /cm* veliké, spojeno je Ma- zurským kanálem s jez. Spirdingským a Ld> wentinským. Manoh Karl, cestovatel něm. (* 1837 ve Stettech ve VirtcmbtTsku — f 1875 v Blau- beurech), vzdělal se na reáj. škole v Ludwigs- burce, v 1. 1854—56 na učitelském semináři v Gmůndu, stal se pak učitelem v Isny a byv nějaký čas vychovatelem v Rakousích oddal se v 1. 1860—62 studiu arabštiny, věd přírodních a lékařství. Takto připraven ode- bral se r. 1863 přes Londýn, kde za poměrů svrchovaně trudných ještě pět měsícův pří- rod, vědami se zabýval, do již. Afriky. Tam ve třech letech procestoval většinu Transvaalu a spolu s Merenským a Jeppem pořídil mapu této republiky, své doby vysoce ceněnou. R. 1866 s lovcem slonů Hartleyem bral se přes Šošong do říše Matabelské, překročil pak rozvodí mezi Limpopem a Zambezim, objevil nedaleko Táti rozsáhlá pole zlato- nosná a přešed přes pohoří Matoppské do- stal se do Iňati a odtud téměř k řece Zam- [>czi u Tetě; také tam zjistil zlatonosná lo- Eíska. Na četných výpravách po Mašonsku L Matabelsku r. 1867 zase nalezl ložiska zlata >ři řece Umňati, načež v 1. 1870—71 zabýval se výzkumem Transvaalu, odkudž až k zá- ivu Delagojskému pronikl, a v 1. 1870—71 •Jedoval řeícuVaal až do polí diamantových. *ak podnikl r. 1871 největší svou cestu z Al- >asini přes Limpopo do území Makalakův, >l)jevil uprostřed zlatonosných ložisek roz- valiny Zymbabje, jež potom prohlašoval za biblický Oíir, načež východním Matabelskcm dospěl k hornímu Sabi a r. 1872 u Seny do- razil k řece Zambezi. Vrátiv se téhož roku do Evropy byl v Blaubeurech soukromým úředníkem, až nešťastným pádem z okna za- hynul. Od r. 1866 podával o svých cestách pravid. zprávy do Petermannových >Geogr. Mittheilungen« a samostatně vydal Reisen im Inneren von Súdafnka i86S—-j2 (Gotha, do- plňky k Peterm. »Mitth.«, 1874). Mapa jeho cest vydána v témŽ časopise r. 1870. Manoh Chnnk [máBč čonkl, hl. m. hrab- ství Carbonu sev.-amer. státu Pennsylvanie, ležící uprostřed uhelného revíru, čítá 4101 obyv. (1890). Pro půvabnou polohu a pří- jemné podnebí navštěvováno hojně cizinci. Maní, ostrov Havajského souostroví, má na 1268 km^ 17.726 obyv. (1896). Rozdělen jest ve dva poloostrovy, spojené úzkým, plochým isthraem Waikapu. Jihovýchodní, větší, pokryt jest vyhaslým, 3114 m (VVil- kes) vysokým vulkánem Haleakala, jehož kráter (45 km obvodu, 12 km průměru, 770 m zhloubí) jest největší na zemi. Severozáp. poloostrov zaujímá neúrodnou, skalnatou vy- sočinu Mauna Eska (1868 m n. m.). Ostrov má velké cukrové plantáže, dráhu 16 km dl., 3 bezpečné přístavy a několik jiných méně důležitých, nejlepší jest chráněná rejda u hl. m. Lahainy, s níŽ udržují spojení paro- plavební společnosti z Honolulu. dŠ. Maulbronn, okres. m. ve Virtembersku, při trati Stuttgart-Bretten, čítá 1175 obyv. (r. 1895). Cisterciácké opatství s kostelem z XII. stol., třílodní sloupová basilika, pro- testantský theolog, ústav, přeměněný z klá- šterní Školy, založené r. 1556. Maule: 1) M., řeka v středním Chile, pramení se z několika potoků v Andech, teče směrem sz., tvoří nranici mezi pro v. Linares a M. na jz. a prov. Talca na sv. a vlévá se do Tichého okeánu na j. od Con- stitucionu (35° 18' j. š.)., M. má dél. 225 km, z toho 84 km splavné. Úvodí 20.000 fcm^ 2) M., provincie republiky Chile, zavla- žovaná řekami Cauquénes (60 km) a Purapel (50 km), přítoky řeky Percuilauquen. M. jest krajina velmi úrodná, skýtá hojně vína, obilí, zeleniny a jiných plodů. Husté lesy dávají výborné stavební dříví. Na 7591 km* žije tu 129.783 obyv. Obyvatelstvo zabývá se rol- nictvím a vinařstvím. Hlav. m. Cauqunes (7000 ob.). Na pobřeží jsou přístavy: Con- stitucion, Curanipe a Buchupuero. ONá, Mauléon Tmóléon], hl. m. arrond. ve frc. départ. Basses-Pyrénées, při říčce Saisonu, na odbočce Jižní dráhy, má 2228 ob. (1891), továrnu na čokoládu, tkalcovství, sirné pra- meny (15<^). Manlmaln viz Malmen. llaiiltasoh, kdysi zámek u Terlanu v Ti- rolsku, v hejtm. a okr. bolzanském, bývalé oblíbené sídlo Markéty zv. Maultasch. Manltasoh Kargarete viz Markéta 3). Maumee [mostmíj, řeka v sev.-amer. Spo- jených Obcích, vzniká u tvrze Waync spo- 1006 Mauna Kea — Maupeou jením řek Sv. Marie a Sv. Josefa v Indiáne, protéká stát Ohio a vlévá se u Toleda do jez. Erijského na jeho vých. konci; 97 km (až k Defiance^ je splavna a průplavem spo- jena jest s ř. Miami a touto s Ohiem. Mauna Xea (Bílá hora), nejvyšší vrch ostrova Havaie v sv. jeho části, dávno vy- haslý vulkán, 4210 m (dle Wilkesa 4255 m) vysoký, na jehož svahu ve výši 4015 m leží jezero Vaiau; do výše 2650 m jsou svahy le- sem pokryty, výše jsou jen křoviny. Sníh udržuje se v létě jen na několika chráněných místech. dš, Mauna IiOa (Vysoká hora), činná sopka v jihu ostrova Havaie, 4194 m vys. Vegetace sahá do výše 2—3000 m. Od r. 1892 způso- bila často hrozné spousty svými výbuchy; od r. 1887, jak zdá se, vulkanická činnost ejí mizí. dš. Manndevllle viz Mandeville. de Manpassant [mópasan] Guy, povíd- kář a romanopisec franc. (* 5. srpna 1850 v zámku miromesnilském, Seine-Inféritíure — f 6. čce 1893 v AuteuiluJ, byl původu lotrin- ského; výchovu ieho řícíila matka rozená Le Poittevinová, přítelkyně Flaubertova, který působil rozhodně v duševní život M-ův a byl jeho literárním vychovatelem. Studoval na lyceu v Rouenu, vstoupil v 18. roce do ministerstva námořního, pozd. přešel do mi- nisterstva vyučování. Psáti začal pozdě. R. 1880 vydal první knihu Des vers^ básně silné smyslné lásky v nejrůznějších variacích, silné zvláště v reliéfu a v barvě. V Zolových »Soirées de Médan« vydal první novellu Boule de suif, v níž je již celý M., jakým zů- stal dlouhou dobu. Přesný a nestranný, epi- cky klidný a jasný pozorovatel, který podává Život co nejméně transformovaný osobností spisovatele. Flaubert vypudil z hlavy jeho všechny illusc moralistní a ideální. M. jest čirý naturalista v nejpřísnějším smyslu slova: podává život objektivně, nezasahuje žádnou morální doktrínou ani nervovým vzrušením do faktů, nemá ani soucitu ani odsouzení pro své figury; je prost všeho romantismu, illusí a sentimentality jako nikdo ze školy naturalistické. Přesnost jeho oka je obdivu- hodná, výraz poctivý a prostý, získaný veli- kou logikou; jazyk jeho záhy jest klassický. Takového rázu jest veliká řada povídek a novell, jichž napsal M. daleko přes dvě stě a na nichž se zakládá ve Francii hlavně sláva M-ova. V tomto genru, po výtce národním, napsal M. některá čísla veliké umělecké do- konalosti v malém rámci: dramaticky živá, přesná a barevná. Ze sbírek, v něž jsou se- brány, jmenujeme: La maison Tellier (1881); Mademoiselle Fifi (1882); Les contes de la Bé- casse (1883); Clair de luně (t. r.); Les soeurs Rondoli (1884); Miss Harriett (t. r.); Yvette (1885) ; Contes du jour et de la nuit (t. r.) ; La petite Roque (1886); Monsieur Parent (t. r.); Toine; Horla (1887); Le rosier de Aíme Hus- son (1888); La main gauche (1889); Vinutile beauté (1890). Vedle nich stojí několik knih, obsahujících obrazy a dojmy z cest, tak: Au soleil (1884); Sur Veau (1887); La vieemu^ (1890). Zatím hlásila se však v dušcTuá- ladě a zvolna i v literární methodé U^i vážná změna: M. vychází stále více u sri naturalistické a materialistické IhostcJROšti, cítí bolestněji, vidí duševněji, někdy ú bi- lucinovaně, prochází patrně duševní kn. Důsledný sensualismus přivádí ho k ohrort nudě a ošklivosti ze života, k ošklivosti :a silné, Že až >touží po smrti«, jak sám hi\ v knize >Sur Teau* jeví se takový pessEcis- mus a často i misanthropie. že byla naky čejně zaražena veřejnost, která znala z Ik hlavně komickou a smyslnou stránku. Otb: také větší psychologie nitra, která se pro- jevila zvláště v jeho románech, jichž w^ šest: Une vie (1883); Bel-ami (1885); Mi.- Oriol (1887); JFierre et Jean (1888, sczajícr vou předmluvou, jedinou literáxní rozpnTX. kterou kdy M. napsal); Fort commeldKř'. (1889) a Notre coeur (1890^. Bolest, nuda 2 života a strach před smrti vnikají stále ric: do díla M-ova a s nimi i psychologica zjemnění a ideové ovzduší, cízi pradm to dobí prvého. Mnozí kritikové, hlav. v dz:^ proto právem staví některé romány M-cn nad jeho povídkv. Přeměna tato byla pod- míněna i nemoci, která kvasila v M-otí. ji- nak velmi silném a oddaném vášnivé t€fs* ným cvičením, a propukla strašným i^ bem ve ville v Cannech, kde se poka^J o sebevraždu a odkud byl odvezen ve svř raci kazajce do Paříže; zemřel po ISmřaa nemoci jako úplný paralytik. Odmítl nttH- krátě vstoupiti do Akademie. M. je kRr7 příklad charakteru literárního neobycep poctivého, pravdivého, přirozeného; miií nefíngujc hloubky; nikdy >nekalí svých ve aby se zdály hlubšími« ; podal s úplnou upřr- ností na sobě typický přiklad modcraíkr-^ mravní, a tak ho také pochopil a ocenil T?* stoj v článku, vydaném jako úvod k r.- skému překladu jeho spisův (český překx v »Naší době«, II.). Do češtiny jsou přrld kromě četných povídek romány: *í^ (»Vzděl. bibl.«); >Petr a Jan« (t.); »S» srdce« (Otto) a >Miláček« (Bcl-ami, VíIíb^ Srovn. Lemaitre, Les contemporains, U ) a VI. ; A. France, La vie Httérairc, L, I- a IV. & Manpeon [mdpú] René NicolasO*'- les Augustin de, kancléř franc. ('l*^ v Paříži — t 1792). stal se láhy přisedí:-' a r. 1763 předsedou parlamentu pařiis^^^ R. 1768 přejal po otci úřad kancléřskí * spojil se s vév. z Aiguillonu, podporofasŤr od Dubarryové, proti prvnímu ministni ^' Choiseulovi. Jelikož však Aiguillon bvl cV žalován ze zneužívání úřední moci v é^^ kdv byl guvernérem v Bretagni, wmotíí u Krále, že osobním zakročením (lit ^tT štice) process u parlamentu zastavil Alcp lament neuposlechl a vévodu odsoudil t,2.čc. 1770). Tu M. s pomocí Dubarryové xpůsí- Že král rozsudek ten zrušil, Choiseala p^"'' pustil a v led. 1771 80 členů parlamento rr- pověděl z Paříže. M. potom zřídil na v^ de Maupertuis — von Maurer. 1007 parlamentu vrchní soudní dvůr, zvaný krá- lovskou radou (od protivníků posměšně »par- lement M.«), a přetvořil i nově osadil také ostatní parlamenty. S tím měla býti spojena rozsáhlá reforma soudnictví ve Francii, avšak veřejné mínění přijalo reformy tyto nepří- znivé, pročež Ludvík XVI. při svém nastou- peni propustil M-a a obnovil staré parla- menty. M. byl ode dvora vypověděn a ze- mřel v Thuitu u Andelys v Normandii. — Srovn. Jobez, La France souš Louis XV., sv. VI. (Pař., 1873); Flammermont, Le chan- celier M. et les parlements (t., 1884). de llaiipertais [mópertyi] PierreLouis More au, mathematik a astronom frc. (* 1698 v Saint-Malo — t 1759 v Basileji). V 1. 1714 až 1716 studoval v Paříži, potom odešel do HoUandska a vrátiv se dal se r. 1718 k bí- lým mušketýrům. V ncválečné době stýkal se v Paříži s Marivauxem, Fréretem a La Motte-Houdardem, ale zejm. Nicolc přiměl ho k vystoupení z vojska (1723). M. oddal se studiím mathematickým, r. 1728 byl v Lon- dýně a po roce spřátelil se v Basileji s bratry Bernouilliovými. R. 1731 stal se členem Aka- demie d. se. a r. 1736 vyslán s Clairautem, Ca- musem a Lemonnierem, k nimž se přidružil švédský fysik Celsus, do Laponska změřit poledníkový oblouk. Vyjeli v čci, přezimo- vali v Torneá (sev. Švédsku) a na jaře násl. roku vydali se k cíli výpravy, již vypsal M. ve spise Sur la figuře de la terre (Pař., 1738), nejltipším svém díle. Dílo přelož, též do la- tiny (1742) a získalo M-ovi dobrou pověst. R. 1740 povolal ho k sobě Bedřich II. M. účastnil se s ním bojů ve Slezsku a byl zajat Rakušany; ve Vídni přijala ho však císařovna velmi vlídně a hned propustila. M. odebral se do Paříže, stal se r. 1743 členem Akademie franc. a povolán (1744) opět Bedřichem 11. do Berlína, by provedl reorganisaci tamní akade- mie, jejímž předsedou se stal. Ve vědecký spor M-ův s akademikem Sam. Konigem vmísil se z osobních důvodů Voltaire a na- padal nespravedlivě M-a brošurami, z nichž nejznámější je »La diatribc du docteur Aka- kiac. Churav uchýlil se napadaný do Francie a zemřel u přítele Bernouilliho v Basileji. Souborně vyšly jeho spisy v Paříži r. 1752 a v Lyoně r. 1768. Srv. L. Angliviel de la Baumelle, Vie de M. (Pař., 1856), a řeč Du Bois-Reymondovu (Lips., 1893). Manrandla Ortcg., vijavka, rod rostlin 2děložných z čel. krtičníkovitých (Scro- jrhularineae), obsahující byliny mexické, od- denkem vytrvalé, s větvemi pnulými a s řa- píky i stopkami květními otáčivými. Listy dlouzeřapíkaté, střídavé, mají čepel srdčitou dlanitožilnou a chovají v paždích jednotlivé květy kalicha 5díln., koruny šklebivé s trub- kou ctyřbokou, u zpodiny vakovitou a s předu břichatou, a 2mocných tyčinek s pátou vel. malou. Dvoupouzdrá tobolka otvírá se chlop- němi. Z druhů v Cechách pěstovaných známa tu M. semperjlorens j^CQ.t v. vždykvetoucí, s květy velikými, nacnově íialovými, a M. Barkleyana. ' Děd. Manrenbreoher Karl Peter Wilhelm, dějepisec něm. (* 1838 v Bonnu ■— t 1892 v Lipsku). Otec jeho Romeo M. (1803—43) byl právníkem a prof. na universitě bonnské. Syn studoval tamže, pak u Ranka a Sybela a stal se docentem v Bonnu, pak prof. v Juijevě, Královci, Bonnu a Lipsku. Napsal: Karl V, u, die deutsch. Protestanten 1S4S—SS (1866); England im Reformations^eitalter (1866); Don Carlos (2. vyd. 1876); Kónigtum u. Ver- fassuug in Preussen (1878) ; Geschichte d. kathol, Reformation (1880); Pieussische Kirchenpolitik ff. der Kólner Kirchenstreit (1881); Geschichte u. Politik (1884); Staat u. Kirche im protest. Deutschland (1886); Geschichte der deutschen Kónigswahlen v, X.—XIIL Jahrhundert (1889). Redigoval též von Raumerův podnik »Histo- risches Taschenbuch« (od r. 1881). Manřenin Tobiáš viz Mouřenín T. Kaoreuen viz Sv. Mouřenec. de M&orepas [mór'pá] Jean Frédéric Phélippeaux, hrabě, státník frc. (♦ 1 701 — t 1781), syn Jérdma de M., ministra a stát- ního sekretáře, přejal již r. 1715 od otce úřad, který od r. 1610 byl dědičný v jeho rodině, ale spravoval jej teprve od r. 1725 samostatně. M. byl muž duchaplný, chování uhlazeného, ale frivolní a mravně zkažený. Nicméně zajímal se o pokroky vědy, zařídil v loďstvu některé nové vymoženosti techni- cké, zakládal námořské školy a vypravil dvé expedice k měřeni poledníku zemského. R. 1749 popudil na se Pompadourku kousa- vým epigrammcm, pročež byl jejím přičině- ním ze svého úřadu a ode dvora vypuzc n* Žil pak v ústraní v Bourgech a v Pontchar- trainu. Teprve Ludvík XVI. povolal jej hned r. 1774 zase ke dvoru a učinil prvním mini- strem. M. povolal postupně do ministerstva znamenité muže Turgota, Malesherbesa, Nc- ckera, očekávaje od nich nápravu zbídně- lých poměrů, ale brzy se s nimi v zásadách rozešel. Nejdůležitější činy M-ovy z této doby jsou, že obnovil parlamenty Maupeou- em zrušené a že uzavřel spolek se severo- amer. Spoj. Obcemi proti Anglii. Jeho sekre- tář Sallé vydal pod jeho jménem 4 svazky Mémoires (1790 — 92), které však nejsou spo- lehlivé. Kaurer, jméno rodiny švýcarské, jež v XVI. a XVII. stol. pěstovala malbu na skle. Nejznámější z ni jsou: Josiáš (1530 až 1580), jenž pocházel z Curichu, a syn jeho Krištof (* 1558 t. - t 1614 ve Winter- thuru). Tento vzdělal se ve Strasburce u Tob. Stimmera a vedle malby na skle maloval ole- jem, na omítce, ryl a kreslil pro dřevoryt. von Maorer: 1) v. M. Georg Ludwig, rytíř, proslulý právní historik a státník ba- vorský (* 1790 v Erpolsheimu u Důrkhcimu — 1 1872 v Mnichově). Studoval v Heidelberce a v Paříži práva, vstoupil r. 1814 do bavor. státní služby a stal se r. 1826 professorem něm. a franc. práva na mnichovské univer- sitě. R. 1832 jmenoval jej bavorský král čle- nem regentstva svému nezletilému synovi, řeckému králi Ottovi. V Řecku získal si M. 1008 Maures — Maurice. veliké zásluhy sepsáním trestního zákonníka, trestního řádu, soudního a notářského řádu. Když v regentstvu nastala neshoda a M. vy- stoupil důrazně proti praesidcntovi hrab. Armanspergovi, byl r. 1834 spolu s Ábelem povolán zpět do Bavorska. Po pádu mini- sterstva Ábelova byl M. r. 1847 několik mě- síců ministrem vnějších záležitostí a spra- vedlnosti. Napsal: Geschichte des altgerm. u, namentlich altbayer. óffentlich-můndlichen Ge- richtsverfahrens (Heioelb., 1824); Das griech. Volk in 6ffentlichei\ kirchlicher u. privatrecht- licher Be^iehung vor und nach dem Freiheits^ kampf bis ^um Si, Juli i834 (t., 1835—1836, 3 sv.); Einleitung ^ur Geschichte der Mark-, Hef-, Dorf' u, Stadtverfassung (1854; do rus. přel. V, Korš, Moskva, 1880); Geschichte der Markenverfassung in Deutschland (Erlanky, 1856); Geschichte der Fronhófe^ der Bauern- hófe u. der fío/verfassung in Deutschland (t., 1862—63; 4 sv.); Geschichte der Dorfverfas- sung in Deutschland (t., 1865—1866, 2 sv.); Geschichte der Stddteverfassung in Deutsch- land (t., 1869—71, 4 sv.). Spisy těmito nabyl M. jména evropského. 2) v. M. Konrád, syn před., badat, dějin skandinávských práv (* 1823 ve Franken- thalu v Rýnské Falci). Vystudovav v Mni- chově, v Lipsku a v Berlíně stal se r. 1847 mimoř. a r. 1855 řádným professorem nordi- ckého práva v Mnichově. R. 1893 vstoupil do výslužby. Napsal: Ober das Wesen des áltesten Adels der deutschen Stámme (1846); Die Entstehung des Island. Staates und seiner Verfassung (Mnich., 1852); Die Bekehrung des norweg, Stammea ^um Christentum (t., 1855 a 1856, 2 sv.); Islándische Volkssagen d, Gegen- wart (Lips., 1860); Graagaas (v »Encvklop.« Ersch-Gruberově, 1864); Gulathingslog (t); Island von seiner ersten Entdeckung bis ^um Untergang d. Freistaats (Mnich., 1874); Alter des Geset^sprecheramtes in Norwegen (1875); Studien uber das sogen, Christenrecht (1877); Das álteste Hofrecht des Nor den s (1877); Zur politischen Geschichte Islands (Lipsko, 1880); Die Rechtsrichtuug des áltest. island, Rechla (1887); Nogle bemarkninger til Norges kirke- historie (Christian., 1893); Htddar-saga (1^94). Přednáška, kterou měl M r. 1876 na chri- stianské univers, o severogermanských práv- ních dějinách, vyšla dánsky pod tit. Udsigt iver de nordgermaniske Retskilders Historie (Christ., 1878) a kromě toho něm. v Holtzen- dorffové »EncyklopaediÍ€, I. Kromě toho uveřejnil M. četné práce v »Rozpravách« král. bavor. Akademie, jako: Ober die Aus- drúcke: altnordische, altnorwegische und islán- dische Sprache (1867); QueVen\eHgnisse uber das erste Landrecht des island. Freistaats (1869), i v jiných publikacích. Vydal též GuU-T}ióriS'Sdgu (Lips., 1858). Maures I mór], Montagnes des M., po- hoří ve franc. dcpart. Varu (Již. Francie), vý- běžek Alp. Rozkládá se mezi ř. Argensem, Aillou a zái. Hyěrským v moři Středozemním až k zál. Frcjusskému. Nejvyšší výšky dosa- hují vrcholy Sauvette a Notre-Dame- des-Anges (800 m). Jméno své má o: Maurů, kteří v něm zbudovali pevnost ú Garde-Frcinet. Kanretanie, též M a u r i t a n i e, staroTéh krajina v sev. Africe v nynéjším Maroikk-. a západ. Alžíru, obývaná libyjským kmeih.z Maurů, z části zemědělců, z části kočoru- kův. Římané seznámili se s ninai teprve is války s lugurthou a zvali je »barbary<, i Cť hoŽ arabské >berber«. Mauretanský král Bok chus byl testěm lugurthovým a po pác: jeho obdržel záp. část Numidic. R. 43poKr stala se M. římskou provincií a dělila sede hlavních měst v M-ii Caesarejskon i Tingitskou. Pořimanění zdařilo se tolika v městech, kdežto v údolích Atlantských Z2- chovali Maurové neporušenou svou nárc-i- nost. Když římské panství počalo klesán, nabyli nezávislosti a rázně účastnili se béb: veřejných. Vandalské panství proniklo k nh sotva dle jména. S Byzantiucí snášeli se do- bře, proti Arabům vsak s počátku stavěl sc nepřátelsky, majíce v čele sličnou a hrdr- nou kněžnu A z učenu. Později přijali islár a tvořili jádro arabských výbojů ve Spané" lích, kteří odtud v Evropé zváni Maury. Pk Maaria Kunth, rod rostlin 2děIožQjc3 z čeledi led vinovníko vitých (Anacardu- ceae), obsahující stromy z příbuzenstva ps- jasanu (Ailanthus) a škumpy {Rhus^s.si- sty jednoduchými n. zpefenými a s koneč- nými n. úžlabními latami květními. Plody jsou zploštělé peckovice. M. roste 7 druhr v Chile a v Nové Granadě a vyniká zejméri druhem M. simplicifolia H. et K., jenž jes povahy velmi jedovaté. Déd. Maurlao [móriák], hl. m. arrond. ve tr: depart. du Cantal, sz. od Aurillaku, stanic, dráhy Orléanské, má 2634 (jako obec 3631 ob., románský poutničky kostel P. Maric Zá- zračné, městskou koUej, kniho v. (22.000 st . zbytky benediktinského kláštera. Ve váicr stoleté a v náboženských válkách hrálo dů- ležitou roli. Kaurloe [mórisj: 1) M. de SuUy.bidrcp franc. (* poč. XII. stol. v Sullv-sur-Loire- t 1196 v Paříži). Věnoval se v řařiži theolog studiím, r. 1159 byl arcijáhncm a V3rnikljaio kazatel nad četné kazatele, kteří se objerx ve Francii se založením žebravých řádůí < jimž přidělovány od současníkft nejčcstnéjsL názvy, svou naivní důvěrností pfizpásoboji^ se prostému posluchačstvu. O oblibě jcbc kázání svědči přes 20 rukopisů z Fraadea z Anglie. Vedle toho máme od M-e Trsiu du canon de la messe (rkps. knihovny boc:- geské\ R. 1160 stal se M. po Petru Lombar- dovi oiskupem pařížským. Za jeho úřadu po- čata (kol. 1163) a téměř dokonána stavča chrámu Notredamského, jak svědčí jeho o^ kaz 100 liber na olověnou střechu chráso- vou. M. dal též opravit palác biskupský, kde se shromáždili r. 1179 biskupové a velmot. ke slavné korunovaci Filipa Au^sta. sru Ludvíka VIL, u nichž obou M. byl ve vélfcé vážnosti. Měl též značný vliv politický a n*- boŽenský. Za sporu angl, Jindřicha II. s Toa. Mauricius — Mauritia. 1009 Bccketem vystoupil otevřené ve prospěch arcibiskupův u papeže Alexandra III., jak svědčí 3 listy jeho (1169—1170). Sklonek ži- vota ztrávil v opatství sv. Viktora, ale spra- voval při tom svou diécési. — Srv. Dějiny liter. íranc, vyd. Petitem de Julleville (II., str. 233 a 269). 2)M. Frederick Deniso n, spisovatel anglický (♦ 1805 v Normanstonu, Suffolk — t 1882 v Cambridgei), syn unitářského pa- stora, vychován v Cambridgei, poddal se idcím Coleridgeovým ; na Kings CoUege v Londýně učil moderní historii (1840), pak historii náboženské (1846), kteréhož úřadu musil se vzdáti pro svobodomyslnost, pro- jevenou v Theological essays (5. vyd. 1891). M. propagoval dělnické sc&uženi a křesťan- ský socialism, založil r. 1854 >Working Men's Cullege«, hlásal demokratismus a stal se ve- dlo Kingsleye předákem tak zvané »Broad Church* (Volné Církve). R. 1860 byl jme- nován pastorem ve Vere Street, kde hlásal náboženství rationalistické; r. 1866 univer- sita cambridgeská zvolila ho professorem mo- rálky. Přední práce jeho jsou: History of moral and metaphysical philosophy (1850 — 60); The religions of the world (5. vyd. 1877); Lec- tures of the ecclesiastical history of the I, and II. centuries (1851); Tne Patriarchs and lawgi- verš of Old Testament (4. vyd. 1892); The re- ligion of Róme (1855); The conscience (1868); Sociál morality (1869); román Eustace Con- way. Životopis jeho napsal syn Frederick M.'(4. vyd. 1885; 2 sv.). BEanrloius, císař východořímský {* 539 — t 23. list. 602), pocházel z Arabisšu v Kap- padokii a povznesl se ve vojsku až k hod- nosti nejvyššího velitele vojsk v Asii. Císař Tiberius oblíbil si jej tak, že mu dal svoji dceru za manželku. Po smrti Tiberiově (582) stal se M. jeho nástupcem. M. byl dobrý vo- ják a vojevůdce, ale neprozíravý politik. Vál- čil šťastně proti PerŠanům a dopomohl r. 591 na trůn princi Chosruovi II., s nímž pak žil v přátelství. Potom obrátil se proti Slova- nům a Avarům. M. iest poslední císař, který se snažil pohraniční čáru dunajskou zacho- vati offensivou do Zadunají. V čele výprav těch vedle císaře samého stál jeho voje- vůdce Priskos. Avšak r. 602 vzbouřilo se na výpravě proti Avarům vojsko, nespokojené s námahami výpravy a s přísností císařo- vou, provolalo císařem důstojníka Foku a táhlo na Cařihrad, kde zároveň se vzbou- řila strana Zelených. M. svržen a s celou ro- dinou popraven (602). M. napsal spis o stra- tegii ve 12 knilaách, jejž vydal Scheífer (Upsala, 1664). Dějiny doby M-iovy popsal současník Theofylakt Simokatta. — Srv. Adá- mek, BeitrSge zur Gesch. des byzant. Kai- sers M. (Št. Hradec, 1891). du Manrier [mórier] George, spisovatel angl. (* 1834 — t 1896), původem Francouz v Anglii naturalisovaný, byl illustrátorem ča- sopisů ^Punch« a >Cornhill magazine« a pro- slavil se rázem svým románem Trilby (1894, český překlad J. Bartoše 1896), v němž po- dány novější pokusy hypnotické originálním napínavým způsobem; román tento došel v Anglii i v Americe (kdež byi r. 1895 zpra- cován dramaticky) ohromného úspěchu. van lEanrik Justus, spisov. nizozemský (♦ 16. srp. 1846 v Amsterdame). Zdědil po otci velkoobchod tabákem. Ve svých novel- lách a veselohrách zobrazuje život prostého Amsterdamčana a zachycuje věrně jeho mluvu. Dovednost svou po této stránce osvědčil ve- řejným předčítáním svých prací. Dramatické jeho práce jsou: Tooneelstudién (1872); Een bittere pil (1874); De Buren (1875); Janus Tulp (1879); S of Z (1881); Fijne beschuiten (1883); Men \egt (1885); Franqoise^s Opstel (1887); s Joem van Sloten Clara (1893); An- archisten (1895). Novellistické práce jeho jsou: Uit het Volk (1879); Van allerlei slag (1881); Burgerluidjes (1884); Kvatts (1885); Uit één pen (1886); Amsterdam voor en na Middernacht (1891); Huisvaders en Huismoe- ders (1894). Vyšly vesměs v Amsterdame; od r. 1895 vycházejí jeho sebrané spisy v la- ciném vydání. Český překl. »Figurek z Amste- rodamu« podal V. Kuneš (Praha, 1898, Otto). Kaurlnové {Congregatio Sancti Mauři), franc. kongregace benediktinská, založená za Ludvíka XIII. (1618) a potvrzená bullou pa- peže Řehoře XV. (1621). Pojmenována po sv. Mauru, žáku Benedikta z Nursie. Stře- diskem jejím byla Paříž a sídlo převorovo v Saint Germainu des Pres. Již prvý převor dom Řehoř Tarisse pečoval o vědeckou čin- nost řádu a nahromadil v sídelním opatství rukopisnou sbírku z nejbohatších ve Fran- cii. Z četných děl, vydaných m-ny, uvádíme: Vitae patrům; Acta Sanctorum ordinis S. Be- nedicti; Gallia Christiana, děje diécési a klá- šterů franc; fíistoire littéraire de la France; Rerum gallicarum et f ranci scar um scriptores; nové vydáni du Cangeova Glossar, med, et infimae latinitatis. Řád m-nů rozešel se za revoluce. R. 1833 zřídili se znovu a usídlili se r. 1837 v opatství Solesmes diécése man- ské, opustili však staré tradice řádové na- dobro. R. 1880 vypověděno jich 239 z Fran- cie.. Dějiny řádu napsal Mabillon (v. t.). KanritÍEinie viz Mauretanie. Kauzitia [-ciaj L. ňl., pašáchol, rod rostlin Iděložných z čel. palem, podčeledi šupinoplodých (Lepidocarinae), vyznačený kmenem sloupovitým, nahým n. trnitým, ča- sto neobyčejně vysokým, velikými vějiřovi- tými, hluboce dělenými listy a zhusta velmi značnou víceletou palicí s květy 2domými. Vnější okvětí jest 3zubé, vnitřní 3dílné, ty- činek 6 a semen nik 3pouzdrý, z něhož však povstává pcckovice; semena povrchu šupi- natého zvící vlaského ořechu aŽ slepičího vejce. M. náleží k palmám nejztepilejším a nejužitečnějším, jsouc 9 druhy domov, v Již. Americe vých. od pohoří Andského po obou stranách rovníku, a to zvláště druhy M. jlexuosa L., i ta, p. zp rohy báný, a M. W- nifera Mart., pašáchol vinný n. rovný. Dosahujíce výŠe 30—50 m vynikají korunami často nad okolní stromy, jež zastiňují listy ai téméf 5 m Širokými. M. vinifera prospívá ; spivá hi.fexuosa dílem plody dle roiličného ovocem, i jehoí iíávy cukrem oslazené při- i stupně iralosti v roiličné úpravĚ poíívanjmi, pravujf sytý, lahodný nápoj, t. zv. sajettu; | dílem listy, ijiehí cévních svazků splétajíGua- z pokoiíky listů mladých zhotovují Šňůry a ranové při ústí Orinoka rohoíe, z nichl npra- sité, z řapiků starších lisiů vesla a z čepele ' vuji si pfi roivodnění fekybezpečné příbytky krylbu na chýše. Z poraněného kmene do- 1 vysoko ve vrcholech stromů, dílem prospívá bývají návinng sladkou a chutnou štivu a ze sladkou návinnou mízou, a koneínč dřeň dřeva ieho iholovuji prkna. Podobné pro- 1 kment dává ságo ípuruma. Déd. Mauritius. ion Maaritins [-cius] (franc. hle de France)^ ostrov v Indickém okeáně, náležející k Ma- skarenám. Prostírá se vých. od Madagaskaru mezi 19<> 58' a 200 32* j. š. a S?^ 17' a 57<» 46' v. d. Zaujímá plochu 1914 km}\ má podobu vejčitou, poněkud nepravidelnou. Obvod méří ok. 200 km, nejdelší osa od Cap Malheureux k Pointe ďEsnay asi 65 km\ nejširší část ostrova 54 km. Ve vzdálenosti asi 2 ^rm od pobřeží, rozervaného četnými mysy a záto- kami, táhne se korálovitá mělčina. na sev. a záp. ostrova vystupují z moře některé ko- rálové ostrůvky: La Rondě, La Plate, Coin de Mire, ď Ambře a j. Vnitřek ostrova jest hornatina jen asi 500 m vysoká; nejvyšší vrchol Piton du Milieu (693 w). Jihozápadní pobřeží M-ia je vroubeno pásmem hor Black Riverských a Savanneských, dosahujících 300 až 826 m. Zde vypínají se hory: Piton Ri- viéře Noire (826 iw, nejvyšší bod ostrova), Les trois Mamelies (716 m) a Rempart. Sev. čásť tohoto pásma jest lesnatá. Na sev.-záp. straně M-ia ve vzdálenosti 7 — 14 /cm od moře rozkládají se hory Port Louiské, obmykající v pfilkruhu hlavni město. Vyznačují se roz- manitými podobami vrcholku; 815 m vysoký Pieter Botte zakončen jest okrouhlým bal- vanem, podobajícím se Hdské hlavě. Neda- leko strmí Pouce (750 m). Třetí pásmo hor- ské, Grand Portské a Flacqské, prostírá se na jihových. a vých. M-ia; hory čnéjí tu do výše 360—600 m. M. je sopečný ostrov, vy- nořivší se z moře ke konci doby třetihorní. Hory jsou většinou čedičové, ostatně pře- vládá tu láva. Též jsou zde dvě ložiska chlo- ritové břidlice; jedno na hoře Riviéře Noire, druhé na vrchu La Sclle uprostřed ostrova. Vnitrozem. roviny kryje červenavá, úrodná půda. M. hojně jest zavlažován četnými po- toky, které v době zimních dešťů velmi se rozvodňují, v létě však vysychají. Mnohé z nich tvoří vodopády; nejznámější Chama- rel (96 m) a Tamarin. Nejdelší potok jest Grande Riviéře (16 km). Nalézáme tu i četná kráterová jezírka, největší Grand Bassin ve výši 667 m. M. má sice podnebí tropické, které však ostrovní a hornatou polohou je zmírněno; zvi. na vysočinách jest zdrávo, teplota dosahuje tu max. 27®. Při pobřeží dosti často řádí zimnice a malarie, r. 1867 podlehlo jí 30.000 os., cholera r. 1854 zahu- bila 17.000 osob. Meteorol. pozorováni jsou konána od dlouhých let pod vedením dra Meldruma. Střed. roč. teplota v Port-Louis (20<^ 10' j. š., 9 m n. m.) 2b'X^\ v Albertově observatoři (20<> 6' j. š., 56 m n. m.) 23*60; absolutní extrémy teploty (za 19 let) jsou 31-6<» a ll-9<». Stř. rel. vlhkost (747o) skoro po celý rok rovnoměrně je rozdělena. Průměrná oblačnost 477©- Množství srážek obnáší v niž- ších částech ostrova 1200—1600 mw, ve vyš- ších až 3700 mm. Prší asi 130 dní ročně; nejhojnější deště trvají od pros. do dubna; září a říj. jsou nejsušší. Měsíce, vyznačující se hojným deštěm, jsou nejteplejší; nejvyšší temp. v led. a v únoru. Dní s bouřkou bývá 34; připadají pravidelně od led. do dubna. Směr větrů kolísá od pros. do dub. mezi vzv. a sv., od květ. do list. mezi jv., vjv. a v. Obyčejně mezi pros. a dub. jednou neb dva- krát do roka navštěvován jest M. orkány» Strašný cyklon rozpoutal se nad M-iem dne 29. dubna 1892; hrozný vítr, který dosáhl rychlosti až 196 m, vyvracel stromy, bořil budovy a zničil téměř veškeru sklizeň, 1000 lidí bylo zabito, velké množství raněno. Te- prve po 2 hodinách cyklon se ztišil. Květena M-ia známa jest z díla Bakerova (asi 720 dr.; Decandolle 725). Původně byl M. pralesem rozličných druhů, jichž Néroud vypočetl asi 240, avšak do dnes zachovaly se Jen zbytky. Ještě Decandolle před půl sto- letím počítal více druhů než Baker. Tak nej- vyšší hory mají zvláštní tvary Ericacei {Phi- lippie, Leucothoe, Heterodaeniae, Helichrysum, Lepidlům), Rodiny stromů Leguminosae, Sa- pindaceae (Stadmannia sideroxylon), Myrta- ceae^ Tapotaceae, Oleaceae a j. — málo palem (areky), četné pandany (10). Velmi četná ka- pradi, Euphorbiaceae, Rubiaceae, Orchideae. Podobenství největší s Réunionem, menší s Madagaskarem, kdežto Seychelly jsou skoro původní. Neschází tvarů kapských {Phylica\ ale nápadně málo podobenství s Indií. Me- chů počítá se 121 (46 zvláštních). Přistěhovalá květena odevšad, jako na Heleně. Zvířena M-ia velmi chudá; někteří ptáci již vyhynuli, jako Dido, někteří papoušci a vodní ptáci. Ssavci původní asi vyhynuli, až na netopýry {Tafo\ous w.) a tenreky (Cř«- tetes ecaudatus, Crocidura agilis), I ptactvo, dílem uvedené, podobné bylo asi madaga- skarskému; endemické byly na př. Zoste- ropsy, více vodních. Íe\v y (Testudo sumiosci) známe jediný druh, ostatní asi vyhynuly. Je- štérů ie 10, z nichž 3 chameleóni, 2 Phcl- sumy, had (Typhlops braminus) indický, na malém ostrově Roundbogudvě zvláštní Ca- sarea i Bolieria — sic ještě známe Herpeto^ dryas bernieri; žába (Raná mascarensis) spo- lečná s Réunionem. Sladkovodních ryb ne- známe skoro než uvedené — leda 2 Mugilidy, Gobius, Dules^ OpsartuSf Chromíš, v polosla- ných vodách; mořské popsal Sauvage (Lié- nardova práce pochybná), dle Bleekera (517 dr. — recte 465). M. je velmi hustě zalidněn, na 1 km* při- padá tu 196 osob. Obyvatelstva, vojsko v to nepočítajíc, koncem roku 1898 bylo 378.872 osob. Ostrov jest obýván rozličnými národ- nostmi, žijí tu běloši, kreolové, Hindové, Číňané, černoši a j. Obyvatelé převážnou většinou hlásí se ke katolictví. Mládež na M-iu žijící nabývá vzdělání asi ve 190 ško- lách, které r. 1898 navštěvovány byly 18.873 dětmi. O středoškolské vzdělání pečuje Royal college (r. 1898 bylo tu 428 žáků). Téhož r. věnováno na školství 302.319 rupií. Z věde- ckých ústavů jmenovati sluší přírodovědecké museum a výborně zařízenou meteorolog, stanici. Jest tu 9 veř. nemocnic, vlád. banka, asyly a polepšovny. Největší výtěžek posky- tuje třtina cukrová, kromě ní ale daří se tu též pšenice, rýŽe, kukuřice, bavlna, indigo 1012 Maurokordatos — Maurové. pepř, skořice a vůbec všecky plodiny tropi- cké. Dříve, zvláště v okolí Moky, pěstována byla hojné káva. V novější době zavádí "lada pěstování čaje. Od r. 1815 s úspěchem se tu provozuje hedvábnictví. Obchod, aČ dosud velice výnosný, od zahájení plavby průpla- vem Suezským klesá. Vyváží se hlav. cukr, rum, olej z kokosových ořechů, vanilka a vlákna aloe a přivážejí se koně a ovce, nej- více z Barmy a kapských kolonii, a hovězí a jiné maso z Madagaskaru, neb chov dobytka se na M-iu nepěstuje. R. 1898 obnášel pří- voz z Anglie a z osad 18,812.707 rupií, vý- voz 21,684.554 rup. Z ostatních zemi (hlavně z Francie a Spoj. Obcí sev.-amer.) Činil pří- voz na 4,516.945 rupií a vývoz na 5,634.875 rupií. Z vývozu připadá 957o na cukr třti- nový, jehož vyvezeno r. 1898 — 99: do Indie 93.390, do Francie 27.800, do Spoj. Obcí 445.574, do Austrálie 6493, do Anglie 6772, do Francie 2100 t. Státních příjmů r. 1898 bylo 7,620.318, vydání 8,131.465 rup., veřejný dluh státní koncem t. r. vzrostl na 1,195.690 lib. sterl. R. 1898 připlulo na M. 136 parní- kův o 248.885 t a 166 plach, lodí o 78.361 t (z toho z Vel. Britannie 218.050 /); vyplulo 135 parníkův o 245.850 ř, 158 plachet, lodí o 72.448 t (z V. Britannie 210.846 /)• Z ostat- ních států připadá nejvíce lodí na Francii. Železničních tratí jest tu 168 km\ vedou do vnitra ostrova k plantážím. Nejdůležitější je příční dráha, spojující Port-Louis a Mahé- bourg ; z Port-Louis vede také žel. dráha do Couillaka k toku Grande Riviéře. R. 1898 dopravila železnice 302.639 t zboží. K telegr. liniím (306 /f»«") přibylo téhož r. ještě 46 km. Pošta dopravila 1,296.408 dopisů, 51.444 kor- resp. lístků, 1,432.144 čís. novin, 9246 balíků a 62.552 telegrafů. R. 1894 veden podmoř- ský kabel přes Seychelly do Zanzibaru. M. ma výhodné obchodní spojení s Anglií, s pří- stavy v Indickém okeáně, s Réunionem, s Kapským městem, Adencm a Madrasem. M. jest britská osada, avšak obcovací řeč je francouzská. Rozdělen jest na 9 distriktů. Hlavní a nejdůležitější město, středisko ob- chodu, je Port-Louis na sz. pobřeží, s vý- borným přístavem; má 70.000 ob. U zátoky Trou Fanfaron nalézá se socha zakladatele města Mahé de Labourdonnais. Port-Louis je sídlem guvernéra, biskupa, appellač. dvoru, něm. konsula a 2 učených společností. Zde vychází 6 denníků. R. 1892 město zpustošeno bylo požárem a cyklonem. Sev. rozkládá se Pamplemousses, honosící se překrásnou botanickou zahradou, založenou roku 1768 Poivrem. V této osadě odehrávaly se osudy 2 kri olských dětí, které vylíčil Bernardin de Saint-Picrre v románě »Pavel a Virginie«. Hodinu jv. od Port-Louis leží Curepipe, letní sídlo osadníkův. Na jv. břehu rozkládá se Mahcbourg s 20.000 ob. Jv. městečka nalézá se čedičová skála Soufieur neb Spon- tincrrock; zde tvoří se vodotrysk 15 w výše dosahující. Ostrov spravuje guvernér, jemuž jest přidí'lena správní rada, sestávající z 5 členů, královnou jmenovaných, a 27členná rada zákonodárná. Administrativně podřizcnr jsou M-iu všecky anglické osady lodického okeánu (Sokotru vyjímaje) a ostrovy geo- graficky Indii náležející. M. objeven byl v prvním desítiletí XVI. veku od portu^. plavce Mascarenhase a nazv. tehdy Acerno neb Černé. Portugalci nečinili na objevený ostrov žádných nároků v a proto r. 1598 za- ujat byl Hollanďany, ale teprv r. 1642 vznikla první osada hollandská na jv. břehu, kde nyní se nalézá Mahébourg; ostrov na počest tehdejšího místodržitele nazván Mauritius. R. 1710 M. byl opuštěn. Dalšími jeho oby- vateli byli Francouzi, po 3 letech sem přišlí. S tím souvisí i změna jména, M. zván pak Isle de France. Přičiněním m ístodriltek Mahé de Labourdonnais založen r. 1735 Port- Louis, který v brzku značné se povzncsL R. 1810 po přemožení odporu generála De- caena M. upadl do rukou Angličanů. Prvním angl. guvernérem jmenován Robert Farqoa- har. Od té doby zván ostrov dřívějším svýn jménem M. — Z novější literatury uvádíme: Ostrov M., příspěvek původní od Čecha tam usedlého (»Zemép. Sborník«, II., 1887); Bo- naparte, Établissementdes Néerlandaisá Man- rice (Pař., 1890) ; Leclercq, Au pays de Pad et Virginie (t., 1895); Keller, Die Ostatrika- nischen Inseln (Bcrl., 1898); M. and Rodr> gues. Reports for 1898. >ČoIonial ReportS€, č. 279 (Lond., 1899). Mapy: Descubes, Map oí the Island of M., 1:63.360 (Port-Louis, 1880); Anglické admiralitní mapy. O.Sd, Kaorokord&tos viz Mavrokordato. Manromlohalls viz Mavromichalis. Maurové jest jméno: 1. muhammedán- ských obyvatelů měst v Marokku, Alžírsku a Tunisu, vzniklých pomíšením Arabů sc staršími obyvateli a jinými živly; 2. někte- rých kmenu v Sencgambii a 3. malé části obyvatelstva na Ccyloně. 1. Za starověku rozuměli se jménem M. (jméno to pochodí od foinického maahariu; z něho pak zase vzniklo něm. Mokr a naše mouřenín) obyvatelé hor alžírských a maro- ckých, tedy předkové nynějších Berberů. Od nich zvala se krajina ta Mawetanie (v. L,. v době panství arabského smísili sc tito pův. obyvatelé částečně — jmenovitě v mě- stech a na pobřeží — s přistěhovalými Araby, načež jméno M. přešlo na toto smíšené oby- vatelstvo, kdežto nesmíšení domorodci zváoí Berbery. KdyŽ Arabové opanovali Španělsko, rozšířili se M. také do Španél, ale §pančlé zahrnovali pod název M. {los Moroá) i p^.no- krcvné Araby španělské. M. získali si o civí- lisaci poloostrova veliké zásluhy. Po pádu po- sledního zbytku panství arabského ve Španě- lích (1 492) odstěhovala se část M-rů do Afriky. valnou většinou však setrvali na poloostrova přijavše z přinucení aspoň na oko křesCui- ství. Pokřtění M. zváni pak Morisky. Byl to lid pokojný a přičinlivý, ale náboženský fanatismus španělský vedl brzy k pronásió- dováni jich. M. vzbouřili sc v 1. 1568 — 7^ ale přemoženi a čásť jich (přes 100.000) mu- sila se vystěhovati do Afriky. Ostatní ^as. Maurovlaši — Maury. 1013 Vs milí.) stihl týž osud za Filipa IIL (1609), tak že jenom nepatrné zbytky udržely se do dneška v horách granadských. Nyní tvoří M. převážnou většinu městského obyvatelstva v sev. Africe a zabývají se hlavně obchodem. Jest to lid krásný, bílé pleti, pravidelných rysů, jen že brzy tloustnou; mužové vyzna- menávají se krásným vousem. Mluví arab- štinou pomíŠenou mnohými slovy berber- skými a španělskými. Některé rody, jejichž tradice sahá nazpět až do doby španělské, zovou se andalos. — Srv. Rochau, Die Moriskos in Spanien (Lips., 1853); Dozy, Ge- schichte der Mauren in Spanien (t, 1874). 2. V Senegambii jménem M. rozumějí se kmeny Trarsa, Brakna a Duaiš, bydlící sev. Senegalu. Skládají se jednak z podda- ných černochů, jednak z panujících arabsko- berberských milenců, dílem i z čistých Ber- berův a Arabův. Míšenci mají mnoho spo- lečných znaků s M-ry severními, ale živí se pastýřstvím a bojem. Kmenové ti rozpadají se společensky ve 4 kasty, z nichž dvě jsou vládnoucími, druhé dvě ovládané. 3. Na Ceyloně označují se jménem M. míšenci z matek čingalských a z arabských dobrodruhů, kteří asi ve XIV. stol. z Arábie přibyli za obchodem a v XVI. stol. dokonce až do příchodu Evropanů i politickou moc na sebe strhli. Jest jich asi 200.000 a posud udrželi si proti Evropanům aspoň obchodní převahu. Kanrovlaši, Kucovlaši, Makedovlaši, nazývají sousedé Rumuny přebývající na polo- ostrově Balkánském. Srv. Cincaři. Maors [mór], hl. m. kantonu ve franc. départ. du Cantal, arrond. ďAurillac, má 2998 ob. Stanice dráhy Orléanské. Obchod s vepřovým dobytkem, ořechovým dřívím, medem a j.; provazárna, kozel užna. Maorsmiinster (franc. Marmoutier), hl. město kantonu t. jm. v Dol. Elsasku, sz. od Štrasburku, má 1915 oby v. (1890). Zrušené opatství benedikt., založ, prý v VI. stol. Vi- nařství, továrna na slaměné klobouky, pilni- kářství. Maums Hrabaniis vizHrabanusMau- rus. Manms Terentianiis vizTerentianus M a u r u s. Kaary [móri]: 1) M. Jean, vynikající řečník francouzský (* 1746 — f 1817). Stu- doval theologii v Avignone a v 20. roce při- šel do Paříže, kde působil jako učitel a ka- zatel. Proslul s počátku svými panegyriky, z nichž vynikají: Eloge funebre du Dauphin (1766); Eloge de Charles K (1767); Eloge de rénelon (1772). R. 1772 měl akademickou řeč o sv. iMdviku a r. 1775 o sv. Augustinu a o sv. Vincenci, jež jest jiho dílo mistrovské. K těmto řečem pojí se jako návod hlavní jeho dílo Essai siir Véloquence de la chaire (Pař., 1810; 2 sv.). Tak založena jeho povést, jež ho vedla k vysokým hodnostem církevním. Král jme- noval ho opatem frénadeským a převorem li- onským. Roku 1785 stal se členem Akademie a r. 1789 poslancem ústavodárného shromáž- dění. Háje práv krále i církve čelil skoro sám jako nejprudší řečník pravice krajanu svému, geniálnímu Mirabeauovi, vynikaje ne- obyčejnou břitkostí a silou řečnického ta- lentu. R. 1791 se vystěhoval, přišel do Říma^ a papež na důkaz milosti udělil mu biskup- ství montefiasconské. Pak stal se kardinálem a vyslancem sv. stolice. R. 1798 při vtrhnutí Francouzův opustil Řím a prohlásiv se pří- kře proti Napoleonu I. odebral se do ciziny. Ale zatouživ po vlasti napsal r. 1804 císaři lichotný dopis a obdržel svolení k návratu. Napoleon jmenoval ho r. 1810 arcibiskupem pařížským proti vůli papežově a přes odpor kapitoly. R. 1814 musil M. ustoupiti a ztrá- vil konec života smutně v Římě, kdež uvěz- něním v Andělském hradě musil odpykati neposlušnost k papeži. Výbor z jeho spisů vyšel r. 1827 v 5 sv. Kbn. 2) M. Juan Maria, spisov. špan. (* koU 1780 v Malaze — t 1845 v Paříži). Napsal básně: La agresion britdnica (Madr., 1806); Esvero y Almedora (Pař., 1840); Poesías ca- stellanas (Valencia, 1845, 3 sv.), básně a články^ a vydal výbor lyriky špan. Espagne poétique (Pař., 1826-27; 2 sv.), k němuž připojil frc. překl. a poznámky. 3) M. Matthew Fontaine, amer. námoř- ník a hydrograf (* 24. led. 1806 v SpottsyU vanii, Virg. — f 1. ún. 1873 v Lexingtoně). vstoupil r. 1825 do námořnictva Spoj. Obcí sev.-amer. jako kadet {midshipman). Na svých prvních plavbách pozoroval pečlivě změny vzdušního tlaku v různých místech a pozo- rování i vývody své uveřejnil pak roku 1831 v »American Journal of arts and sciences«. Sleduje dále tuto svou otázku, jíž do té doby nikdo nevěnoval důkladné pozornosti, udal ve svých »Sailing directions« (1835) pro příště mořeplavcům nové vodní dráhy na jih, jež byly pak vůbec přijaty. Po čtyřech letech vytiskl v ^Southern literary Messenger« úvahu, v níž vyslovil první myšlénku, Že by se mohla plavba lodní zkrátiti co do času po- užitím pravidelných větrů a proudů mořských na určitých vodních drahách. Ochromnuv opustil r. 1839 činnou službu námořní a od- dal se zcela vědeckému badání. R. 1842 jme- nován byl ředitelem archivu mořských map. ve Washingtone, k němuž pak připojena byla kancelář hydrografícká a nautická ob- servatoř, při jejichž řízení M. vyvinul ne- obyčejně plodnou činnost, zvláště při vyhle- dáváni dalších kratších mořských cest, ji- miž by též výkonnost lodi se stala větší a hospodářsky méně nákladnou. Zásluha jeho v příčině té jest veliká a sluší vytknouti, že i tam, kde nedostávalo se mu potřebných dat, dovedl přece důmyslem svým vystihnouti, co se pak obyčejné ve skutečnosti výborně osvědčilo. Na základě skrovných dosavad- ních dat vytkl tak na př. z Nov. Yorku cestu k rovníku, že trvala na místě dosavadních 40 hodin pouze 24 hodiny. Roku 1845 počal vydávati své »Wind and currcnt charts«i s nimiž spojil »Sailing directions*, a periodik cké ty listy staly se prototypem podobných 1014 Ma'usa — MaussóUeion. pravidelných publikací, nezbytných intclli- gentnimu námořníkovi, v nichŽ ukázalo se, ?c nebývá vždy nejkratší vzdálenost vzdu- chová cestou nejrychlejší k cíli cesty. Důle- žité výsledky jeho práce získaly mu arci záhy hojně přátel, kteří ochotně s ním sdíleli bedli- vější již pozorování větrů a proudů moř- ských na všech cestách svých, a tak vzniklo jeho další dílo Physical geography of the sea - dávali též do Turecka. Mausoleum viz MaussóUeion. Mansaade [mósád], frc, mrzutý, nevrlý; odtud maussaderie f-dri], mrzutost, ne- vrlost. MaiUlBÓlleion (tak jest správnější forma tohoto jména: »Jahresheíte des Ósterr. In- stituts«, 1898, str. 152; méně správně Maus*- leion, lat. Mausoleum), nádherná hrobka, kte- rou královna Artemisia postavila svému man- želovi Mausaóllovi, králi karskérau (t350 před Kr.), v Halikarnassu v Malé Asii. .Arte- misia sama nedočkala se dokončení stavby (t 348). M. sestávalo ze čtyřhranné zpodní stavby kvádrové, mající objem 129 m, v nií nalézala se hrobka; nad touto zpodní stav- bou zbudováno bylo héróon otočené 36 ión- skými sloupy, nad nímž vypínala se pyra- mida o 24 stupních. Na vrcholu pyramidy nalézala se obrovská mramorová čtverosprei s kolossálními sochami Maussólla a choti jeho. Výška M-ia obnášela 44 m. Stavitelex jeho byl Satyros a Pvthis (nebo Pythios\ čtverospřež se sochami Maussólla a Arten.i- sie byla dílem Pythiovým, bohatá plastická výzdoba strany východní pocházela od Skopy. strany západní od Leóchara, strany severiu od Bryaxia a strany jižní od Timothea. Nej- lepší rekonstrukci M-ia podal F. Adler (»Zeit- schr. f. d. Bauwesen«, 1900). M. platilo za div světa. Budova sama existovala ještě ve stoL XII., ve stol. XIII. byla zemětřesením zni- čena a skulptur a kamene z ní bylo použito ve století XVI. Johannity ku zfizeni tvrze Budrum (v. t.). "í M-ia zachován jest dosud hojný počet zlomků soch a relicffl, jež nalé- zají se nyní vesměs v Britském musen v Londýně. Valná Část jich objevena byia Newtonem a Pullanem při výkopech r. 1Š56 v Halikarnassu podniknutých (A histor^' of discoveries at Halicarnassus, Cnidus and Branchidae, díl I., Lond. 1862; týž, Travcls and discoveries in the Levant, díl ÍL, t., 1875 u 14 desk vlysových, zazděných ve tvrzi bud- rumské, a tři části, objevené ve villc di Ncgro v Janově, získány byly již dříve BritskVis museem. Ze čtverospřeŽe zachovaly se fráj;- mentárně části kol, dva koně a portraitni sochy Maussólla a Artemisie, jež stály ve voze. Dále zachovány jsou zlomky znač- Maut — Mauthner. 1016 nčjšího počtu lvů, kteří měli účel dekora- z desítihranné, okrouhlé stavby s plochou ku- tivní a již zasluhují chvály uméleck^m pro- polí o 11 m pr&měru, utvořenou jediným vedením (zejména hlav), ačkoliv bývají leckdy ohromným istrijským balvanem nesmírné tíhy přeceňováni, dále torsa několika soch muž- (prý 9400 centnýřu). M. toto přetvořeno po- ských a jedné sochy ženské, několik hlav mužskýcli a ženských, ideálních i portrait nich, a větší počet noh. Dle desk vlyso vých, dosud zachovaných, zobrazeny byly zději v nynější chrám S. Maria della Rotonda, ležící před porta Scrrata. Vý-. Maut, město v Čechách, viz Mýto. Mantem: 1) M. (staré římské město Afu- ve vlysu 1. scény z báje héróiské (Théseovy); ! ři/i«m), okres, město v Dol. Rakousích na 2. závody vozní; 3. zápas Kentaurův a La- ; pr. bř. Dunaje, 195 m n. m., v hejtm. křemž- pithů; 4. Amazonomachie. Z tohoto posled- , ském, má 76 d., 688 ob., jako polit, obec ního vlysu zachovalo se poměrně nejvíce: ; 130 d., 1054 oby v. (1890), wr. kostel, obec. zobrazen jest zde zápas Řeků proti Amazon- školu, zámek hrab. Schonborna-Buchheima, kára, bojujícím pěšky nebo s koně; ačkoliv poŠtu, telegraf a vinařství. JiŽne zříceniny umělecká cena všech desk k této části vlysu bývalého opatství Gottweihu. M. spojen jest náležejících není stejná, vyniká celek ncoby- ' (1895) s městem Steinem mostem přes Du- čejně eflTektní, živou a smělou komposicí, naj. Zde zvítězil (1484) uher. král Matiáš nad plnou scén napínavých a pathetických. Těla Rakušany. — Okres mauternský čítá 23 Řekův i Amazonek jsou lehčí a štíhlejší, ze- polit, obcí se 1424 d. a 9383 oby v. (1890). jména na některých deskách nápadně pružná 2) M., okr. městys ve Štýrsku nad Lissin- a elastická, podání roucha a jeho záhybů gou v hornaté krajině, v hejtm. lubenském, (zejména roucha vlajícího) přímo virtuosní, I má 100 d„ 851 ob., jako obec polit. 280 d., výraz obličeje produševněný, pathetický (srv. 2263 ob. něm. (1890), far. kostel, 2 školy ob., Amazonky přemožené, prosící o život). — poštu, telegraf, stanici dráhy korunního prince Brunn pokusil se jednotlivé desky vlysové Rudolfa (St. Michael-Lubno), železárny. — přisouditi čtyřem umělcům, kteří o výzdobě I Okres mauternský, obsahující 4 politické M-ia pracovali, avšak pokus ten postrádá arci obce, má 1031 d., 5939 ob. (1890); z nich je pevné base. Reprodukce skulptur M-ia: Mo- 7 Slovinců. numenti delV Istituto (V., tab. 18—21); An- Mauthans, ves v Cechách, v. Mýtnice. tike Denkmaler (II., tab. 16-18); Brunn-Bruck- Mauthausen, okres, městys v Hor. Ra- mann, Denkm. d. fjriech. u. rom. Sculptur I kousích, na levém bř. Dunaje a při stanici (tab. 71—73, 96—100, 241—242). Srv. Over- dráhy sv. Valentin-Č. Budějovice, v hejtm. beck, Gesch. d. griech. Plastik (4. vyd., II., pergském, má 150 d., 1453 oby v., jako obec 99—111); Collignon, Histoire de la sculpture , 199 d., 1872 ob. (1890), far. kostel, ob. školu, grecque (II., 321—342); Friederichs-Wolters, I poštu, telegraf, paroplav. stanici na Dunaji, uipsabgusse (čís. 1221 — 1239) ; G. Kinkel, žulové lomy, koňské trhy, čilý obchod s obi- Mosaik zuř Kunstgeschichte (108—160); Im lim a poblíž zámek Pragstein. Bývalo zde neuen Reich (1879; 1., 825—834 fG. SelloJ); , skladiště gmundské soli pro Čechy a Moravu, »Archaol. Anzeiger« (1890, str. 105 si. [Třen- ' dokud nevedla želez, dráha z Rakous do delenburg]); Jul. Lange, Darstellung d. Men- Čech. — Okres mauthausenský má 11 schen in d. alter. griech. Kunst, překlad M. I politických obcí, 1737 d., 12.772 obyv. (1890). Mannové (114, 132); »Athenaeum« (čís. 3606! Mauthdorf, ves v Čechách, hejtm., okr., a 3607 [Oldfield]) ; >Woch. f. Philologie* fara a pš. Teplá (město); 43 d., 268 ob. n. (1890, str. 441—444 [Adler a TrendelenburgJ). (1890), Itř. šk., mlýn, popi. dvůr, váp. lomy Dle m-ia halikarnasského nazývaly se pak a peci. a nazývají dosud starověké i moderní nád- Mauthen, městys v Korutanech, v. Mu ta. hcrné hrobky m-ia. Tak vytknouti iest m. Mauthner Fritz (* 22. list. 1849 v Ho- Augustovo a m. Hadrianovo (nynější řicích), studoval v Praze práva a oddal se Andělský hrad) v Římě (vyobr. v příloze V. spisov., sprvu v Praze, později, přesídliv k ČI. Architektura), m. krále Theodoricha i r. 1876 do Berlína, pracoval zejm. pro »Ma- v Ravenně, m. krále prus kéh o Bedřicha ; gazin fůr die Litteratur d. In- u. Auslandes« ; Viléma III., královny Luisy, císaře Virlnyní jest spoluprac. časop. »Berlincr Tage- léma I. a císařovny Augusty v Zámeckém blatt*. Napsal: Die grosse Revolution (1871), parku v Charlottcnburku u Berlína a j. M. cyklus znělek; ^wwtf, drama (1874) ; Kein Gut, Augustovo postavil tento císař pro sebe a kem Mut (1876); parodie slohu něm. básníků pro svou rodinu a byla v něm pochována iVac/ifrerM/imřffn -^Msřern (1879; odtud 28 vyd., největší čásť jeho nástupců až po Nervu. Na , nová řada r. 1880 a soubor. 1897); Kleiner mohutné zpodní stavbě, v níž nalézaly se Krieg (1879); povídku Vom armen Franischko hrobky, vypínala se mohyla, ozdobená cy- (1879); Die Sonntage der Baronin (1880); ro- příši, nahoře pak stála socha Augustova. Ce- mán Der neue Ahasver (1881) ; Dilettanten- lek otočen byl parkem. Ve středověku slou- spiegel, travestii Horatia (1883); Xantippe žilo toto m. za pevnost rodu Colonnův. Do- (1884); Aturenbriefe (2. vyd. 1885); Der letíte sud zachovaly se některé hrobní komory (Via de' pontefici, čís. 57). O m-ii Hadria- nově víz Řím. M. císaře Theodoricha Veli- kého, zřízené, jak se zdá, dcerou jeho Ama- lasunthou ok. r. 530 v Ravenně, skládalo se Deutsche von Blatná (1886); Pegasus (1889); Schmock oder die litter. Karriére d. Gegen- ivart (1889); Die erste Bank (1889); Einsame Fahrten (3. vyd. 1890); 3 romány Berlin W. (I. Quartett, II. Der Villenhof, III. Die Fan- 1016 Mauthstadt — Mavrokordato. faře; 1889 — 90); Bekeuntnisae einer Spiritistin (1891); Zehn Geschichten (1891); Tote Symbole (1891); román Hypatia (1892); Aus dem Már- chenbuche der Wahrheit (1892) ; humor, román Die Gehterseher (1894); 2 sv. rom. Kraft (1894); Die bunte Reihe (1896); Der steinerne Riese (1896) ; Die bóhmische Handschrift (1897) ; Der wilde Jockey (1897). Xanthstadt. ves v Čechách, viz Mýto. Mantn«r Eauard, něm. spisov. (* 1824 v Pešti — t 1889 v Badenu u Vídně). Stu- doval ve Vídni, v 1. 1842 — 43 v Praze, od- kud se odstěhoval do Lipska a vystoupil svými Gedichte (1847). R. 1848 byl ve Vídni a účastnil se březnové revoluce, pak se stal úředníkem státních drah, r. 1865 pracoval v cis. knihovně vídeňské a pozdČji v lite- rární kanceláři zahranič, ministerstva. Vynikl zejm. svými veselohrami, z nichž první, pří- ležitostné Das Preislustspiel (1851), dostalo se ceny dvoř. divadla. Napsal: Gráfin Aurora (1852); Kl, Er^áhlungen (1858); GtfJíc/2řď(1858); protinapoleonské znělky /« Cúřř/Vmťim (1859); Wáhrend der Bórse, veselohru (1863); dra- mata Eglantine (1863) a Die Sanduhr (1871); vesel. Eine Kriegslist (1878); slavnostní hru Von der Aar :iur Donau (1881); Ausgewáhlte Gedichte (1889). Překládal též divadelní kusy (Frou-Frou, Fernando, Majetník hutí, Fcodora). Maavais [móvéj, frc, špatný; m. plaisant [-plézanl, posměváček; m. sujet |syžěj, špatný chlap, darebák, ničema. Maav«in (chcm. značka C^H^^N^) jest první anilinové barvivo uměle od Per kina r. 1856 nalezené a po továrnicku vyráběné. Vzniká, okysličujeme-li přiměřeně soli ani- linu. Odvozeninou m-u (jméno dle barvy květu makového) jest barvivo dahlia. Rn, ManvlUon [móvijonj: 1) M. Eléazar, historik (♦ 1712 v Tarasconé, f 1779 v Brun- šviku). Vystěhoval se z Francie, stal se ta- jemníkem polského krále a vyučoval frančtině v Lipsku a v Brunšviku. Napsal: Lettresfran- ^aises et germaniques (Lond., 1740); Histoire du prince Eugene de Savoie (Amster., 1740; 5 sv.); Histoire de Frédéric-Guillaume /, roi de Prusse (t., 1741); Histoire de Pierre /. (t., 1742; 3 sv.); Histoire de la derniere guerre de Bohéme (t, 1745; 3 sv.); rom. Le soldát parvenu (Drážď., 1763); Histoire de Gustave Adolphe (Amsterd., 1764) a Hist. ďYvan UI (Lond., 1766). 2) M. Jakob, syn. před., něm. spisovatel (♦ 1743 v Lipsku — 1 1794 v Brunšviku). Po studiích práv, jazyků a literatur vstoupil do služeb hannoverských a oddal se dráze vo- jenské. Napsal: Physiokratische Briefe an Dohm (1780); Einleitung in die militárischen Wissenschaften (1783); Essai historique sur Vart de la guerre pendant la guerre de 3o ans (1784; 2. vyd. 1789). Poskytl Mirabeauovi látku k jeho spisu >La monarchie prussienne* a zpracoval ji později jakožto Schilderung der preussischen Monarchie nnter Friedrich IL (1793 -—95; 4 sv.); dále napsal Geschichte Fer- dinands\ Her\ogs von Braunschweig [il9^^ 2sv.). Manzendorf viz M u t k o v. Káva, čes. jméno bot. rodu Bassia (v. L\ ]Iáv«Ípiiram viz Mahábalipuram. Xavlti neb M a f i t i, kaferský kmen ▼ Afnce, usedlý na vysočině západně od jez. Njasy 2Ž po ř. Ruahu, přítok ř. Lufidži. Kolem r. Iř^; překročili ř. Žambezi a dobyli j>oříčí ř. Lo- íidži. R. 1891 zahubili výpravu Zelewskéh^ u Mdavara v Uhehe a r. 1892 Brunningova v Usagaře. Mavky (Majky), v daemonologii malo- ruské sličné dívky, přebývající podle podám ukrajinského v lesích, podle podání halič- ského v jeskyních na Karpatech a vycháze- jící v noci ven, kdež se koupají v řckádi i v jezerech, nebo tancují na trávníku a lákaj; k sobě jinochy, jež pak ulehtají. Podobají se Rusalkám. Xavom viz Mars. Xavrodlna, Maurodin, městys v Ru- munsku, v kraji teleormanském, má 971 ob.. 17. květ. výroční trh, hojné navštévovaný. Kavrokordato (Maurokordatos. jméno fanariotské rodiny řecké pocházející z ostr. Chia, z níŽ vyšlo též několik hospo- dářů multanských a valašských. První výs- kající člen tohoto rodu jest Alexander M., učenec a diplomat (♦ 1636 — f 1709), Stu- doval lékařství v Římě a v Pádové a získá, si v Bolo^ni hodnost doktora medicíny a č- losofie. Vrátiv se do vlasti stal se télesnís lékařem sultánovým a r. 1673 velkým dri- pomanem ftlumočníkem) Porty. Jako takový účasten byl v 1. 1681—83, pak znovu od roki 1688 diplomatických jednání s Rakouskem a vynikl zejména při jednání o mír karlo- vický (1699) ve Vídni. Za to povýšil jej ds. Leopold L do stavu hraběcího a sultán jme- noval jej státním sekretářem. M. s KjApnilQa a Rami-pašou cele ovládal sultána Mastafu IL (1695—1703). Při tom byl vždy pamétliv svých rodákův a souvěrcův, jichž u vlády se ujímal. Napsal několik spisů lékařských, grammat- ckých, historických a j. — Jeho listy vydal Livadas ('y^Affav^pov MavQo%nQÍÍccTov xov ř| inoQQi^xcav iniaxnXai\ Terst, 1879). — Jeho synové Mikuláš (f 1730) a Jan (1720) a vnuk Konstantin (syn Mikulášův; + 1769) stali se hospodary v Multanech a Valašsku (v. L;. Nejznamenitější muž z rodiny M. jest Alex- ander kníže M., státník řecký (* 15. února 1791 v Cařihradě — f 18. srp. 1865 na Ae- gině). Byv doma pečlivě vychován odebral se r. 1812 k svému strýci Janu Karadiovi. hospodářů valašskému, do Bukureáti a pře- vážel jej také r. 1817 na útěku do Ruska a do Itálie. Při výbuchu povstání řec. r. 1821 vrátil se rychle do vlasti a horlivě pracovsí o tom, aby všichni Řekové, zanechaííce pod- řízených a strannických zájmů, jednotně a svorně bojovali proti Turkům a aby celémc podniku dostalo se pevné organisace. Jako poslanec za Aitolii řídil první národní shro- máždění v Argu a byl z největší části sáir původcem první řecké ústavy (led. 1822.. Zvolen byv pak předsedou výkonné moci řídil nějaký čas boj v Aitolii; u Pely byl zradou po- ražen, ale zachránil skvělou obranou Misso- Mavromichalis — Max. 1017 lunghi (list. 1822 — led. 1823), načež ode- bral se na Peloponnés, kde pracoval pro svornost mezi jednotlivými stranami. Než rozpor mezi nim, zástupcem snah pp pokroku a organisaci, a divokým dřívějším náčelní- kem kleftů Kolokotronisera přiměl jej, že složil předsednictví a zůstal jen sekretářem výkonné moci; později uchýlil se na ostrov Hydru. Násl. roku znovu převzal velitelství v záp. Řecku a tam seznámil a spřátelil se s lordem Byronem. Po příchodu vojska egypt- ského odebral se na Moreu; tam brzy byl nucen zavříti se v Navarinu, ale pro nepo- slušnost podřízených nemohl toho místa za- chrániti. Potom žil nějaký čas v soukromí. Když zemřel Kápo ďlstrias, povolán M. od prozatímní vládní kommisse za sekretáře fi- nancí; král Ota jmenoval jej ministrem ňnancí a r. 1833 předsedou ministerstva. Od té doby byl M. několikrát ministrem a vyslancem v Mnichově, v Berlíně, v Londýně a v Ca- řihradě. Za války krymské povolán r. 1854 k zřízení nového kabinetu, který udržel se po 17 měsíců (do r. 1855) a sympathisuje s mocnostmi západními zachoval neutralitu přes snahy strany bojechtivé. R. 1856 uchýlil se M. nadobro do soukromí; r. 1860 oslepl. Srv. Legrand, Genealogie des Maurocordato (Pař., 1886). Mavromiohalis, jméno mainotské rodiny. Za boje o osvobozeni Řecka vynikl Petr M., obyčejně zvaný Petro bej (* 1775 — f 29. led. 1848^. Jako člen čelné rodiny mainotské jme- nován r. 1815 od turecké vlády bejem v Maině. R. 1818 přistoupil k hetérii a r. 1821 mezi prvními pozvedl v čele svých krajanů prapor odbgje proti Turkům. R. 1822 byl předsedou kongressu v Astru a r. 1824 stal se po Ma- vrokordatovi chefem ústřední výkonné moci. Když Kápo ďlstrias se stal pracsidentem, nemohl M., který byl zastancem partikula- rismu, nijak se shodnouti s ním, a konečné byl r. 1830 uvržen do vezení. Od Petrova syna Jiřího a bratra Konstantina, kteří oba vynikli v boji o svobodu, z pomsty za to zavražděn Kápo dlstrias 9. říj. 1831. Kon- stantin byl ihned od stráže ubit, Jiří odsou- zen 22. říj. k smrti kulkou. M. však od ná- sledující vlády propuštěn a jmenován r. 1836 místopředsedou státní rady. —Jeho syn Dé- métrios M. byl za revoluce v 1. 1863—64 ministrem vojenství. Mavroneron viz Kefísos 3). Mavropotamo viz Acherón. Ma-Vmnbové, kmen černošský v Africe, viz Kabinda. Mavoň, bot, viz Centranthus. Max: 1) M. Josef, sochař (* 1804 ve Sloupu [PirkštejnéJ v Čechách z rodičů ně- meckých — t 1855). Vzdělával se od r. 1821 na akademii pražské a získal si praxí značné zručnosti v práci v kameně. Zabýval se na- mnoze prováděním cizích modellů a pracoval mnoho běžných soch náhrobních a pod. pro výdělek. Přece však nepostrádal nijak vlast- ních tvůrčích schopností, ovšem nad konven- cionální hotovost formy zřídka se povznáše- Oufiv Slovník Naučný, sv. XVI. 15 g igoo. jících. Vystavoval pravidelně na pražských výstavách práce drobnější, jako: Karel IV, jako nakladatel Karlových Varů; Tycho de Brahe\ reliéf a soška Madonny\ Sv. Václav; Valdštein atd. Nejlepší prací jeho jsou sochy vojínů na pomníku Hádeckého a 2S postav, ^zosobňujících české kraje na pomníku Franti- škově na Františkově nábřeží v Praze. Také sochy českých panovníků na přestavbě staro- městské radnice proti chrámu Týnskému jsou jeho prací. Na mostě Karlově jsou od něho sochy; sv, Josef (1853) a sv. Jan Krt, {r. 1855). 2) M. Emanuel, ryt. z Wachsteinu, so- chař, bratr před. (♦ 1807 v Sloupu). Dostal se na akademii pražskou, kdež byl žákem Berglerovým, načež pokračoval v odborném vzděláni na akademii ve Vídni. R. 1839 vy- pravil se do Říma, kdeŽ pobyl až do r. 1849. V té době Řím již nebyl oním střediskem ruchu uměleckého, jemuž nazarenismus Over- beckův dodával rázu, přece však M. již, vli- vem tehdejšího střediska uměleckého ve Vídni k romantismu jsa sklonným, vnímal v Římě převážně dojmy, souvisící s nábo- ženským cítěním. Při tom však neopomi- nul studovati zevní stránky výtvorů renais- sance a antiky a vytříbil si tak u značné míře svůj cit formový. Naučil se v Římě téŽ pracovati v mramoru a osvojil si nevšední routinu technickou, kterou pak po návratu svém do Prahy, kdež v brzce si zařídil ve vlastním domě velkou dílnu, dovedl náležitě zužitkovati. Dílna tato, kdež při objednáv- kách, jichž se mu od šlechty a kléru a také od státu hojně dostávalo, zaměstnával ně- kolik sil pomocných, byla považována jako pamětihodnost Prahy a poctívána vysokými návštěvami. Jedna z prvých objednávek, jichž se M-ovi v Praze dostalo, byl pomník Háde- ckého , který provedl spolu se svým bratrem Josefem, jsa donucen návrhu řed. Rubena se přizpůsobiti (skizzu pomníku vystavil v Praze r. 1851). V letech padesátých stál na výši svých schopností, jeho způsob cítění, for- mální vytříbenost jeho prací odpovídaly ná- ladě a vkusu kruhů tehda v Praze v umění rozhodujících. Jakkoli se cítil Němcem, ne- postrádal oné příchylnosti k rodné zemi, která tehda ještě u českých krajanů národ- nosti německé nebyla zjevem řídkým. Pro- vedl také řadu prací motivem z české minu- losti neb z české legendy čerpaných: Sochy kní{, Břetislava a Fřemysla^ vážně koncipo- vané, ač ovšem silně konvencionální sousoší Cyrilla a Metoděje (chrám Týnský), sv, Lid- milu na náhrobek její, jednu ze svých nej- více procítěných postav, a j. v. Z portrait- ních prací M-ových, ač se při nich nedovedl zprostiti jisté šablonovitosti, jest zřejmo, že skutečnost bedlivě pozorovati dovedl; jmenu- jeme z těchto prací: jeho sochu a poprsí Há- deckého, kn, Schwar^enberka, poprsí kn, Fúr^ stenberka. Z dalších děl M-ových uvádíme ještě: známou Pietu na mostě Karlově (1856), sv. Krištofa (t., 1857), sv. Františka Ser. (t., 1855), P, Marii a sv. Jana Evang. u starého 65 1018 Max. — Maxentius. krucifixu (t., 1863), si'. Šebestiána, reliéf Ma- donny, U kmetném věku vydal M. svazek sv^ch Paměti^ obsahující mnohá zajím, udání. Byl vyznamenán řády a udéleno mu šlech- tictví. 3) M. Gabriel, mah'ř, svn Josefa M-e (♦ 1840 v Praze), žije v Mnichové. Když se byí v otcové dílně obeznámil se začátky mo- dellování, zatoužil věnovati se malířství. Vstoupil na pražskou akademii, kdež přes 3 roky pobyl, načež odebral se do Vídně. Jako žák akademie vystavil obraz, v němž zaholdoval běžné romantice (Richard Lví- srdce u mrtvoly svého otce). Navrátiv se z Vídně do Prahy nešetrval tu déle dvou let, načež vypravil se do Mnichova. V Praze zabýval se rád a mnoho hudbou a jako ohlas své lásky k ní zde provedl řadu kreseb, tlumo- čících dojmy komposicí velkých skladatelů — Beethovena, Liszta atd. V Mnichově praco- val pod Pilotym, ale umělecká individualita jeho se tu záhy rozvinula způsobem zcela osobitým. Hledal pro vyjádření nevykvaše- ných ještě tanutí své duŠe výraz v podně- tech náboženských, namaloval Madonnu, Ji- dáše, sv. Ludmilu a p., až v obraze ukřižo- vané mučednice (v Praze r. 1869 pod názv. Sv, Julie vystavena) strhl na sebe pozornost i širšího obecenstva a mnohé sympathie Zvolil Mnichov za stálé své sídlo, odsud jen občasné cesty podnikaje, které na vývoj jeho nadání a umční neměly vlivu. Umění toto je cele niterné; látkový okruh M-ův jest dost omezený a i tu ještě pravidlem sujet tvoří jen záminku k tlumočení rozpoložení a ta- nutí duše umělcovy. K tlumočení stavu ne- určité melancholie, stupňující se až k bez- naději bolesti, k buzení tísnícího smutku nebo napjetí, drásajícího srdce, volí nejra- ději postavy ženské. Vytvořil tak v řadě souvisící spolu silně individuální pečetí, vtisk- nutou jim umělcovou koncepcí, ony obrazy, nejčastcji jedinou postavu typu naskrze si podobného vykazující, které svým časem na výstavách vždy uchvacovaly určité své obe- censtvo, tvořící kruh mistrových ctitelů. Jsou to: Jeptiška v klášterní \ahrade (1869;; Ada- gio (1870); Vdova] Slepá v katakombách (1872); Zjev Markétkjr\ Julie Capuletova ve sídánlivé smrti (1873); Poslední pozdrav (\ST4)] Rej podzimní (1875); Vrafedlnice dítěte (1877); Panna Orléanská na hranici (1882); Astarte a j. v. Také Anatom nad mrtvolou dívky (1869) náleží jistou měrou do této řady a z novějších prací M-ových obrazy hysteri- ckých žen, jako z novějších Kateřiny Emeri- chovy. Jimi také M. se dotýkal oněch mysti- ckých tanutí, která ho zajímala a poutala a o nichž také v obraze Pozdrav duchů (1879) složil své vyznání. Skupina náboženských maleb M-ových vyznačuje se stejně indivi- duálním rázem, i zde je M. v koncepci zcela svůj a zvláštní. Snaha po originalitě svádí ho při tom k hledání eftektů ne vždy sym- pathických. Tak při hlavé Kristové na šate Ve- roniky (1874) trikem očí zdánlivé se zavíra- jících a otvírajících, tak při Ukřivovaném (1883; Dokonáno jest!), kde na dolenim kraji obrazu sepjaté ruce se ku kříži spínají. tak při obraze Madonny, který jest mySca jako obraz v obraze, s votivními dárky i voskovicemi v popředí. Ve voll>é neobvyk- lých motivů, snad pro effekt vyhledáváních snad z vnitřního popudu vybíraných { Viri- sektor, obrazy opic s trpkým humorem po- jaté), M. často budil stejně ustrnutí jako sympathie obecenstva. Poslední dobou s< M. namnoze obmezuje na malování studL hlav a postav Ženských, v nichž pod rozlič- nými tituly tlumočí rozličná tanutí duse. více méně neurčitá, v nichŽ technickýn:: kvalitami — malováním pleti, mčkkou, deli- kátní modcllací a řešením rozmanitých úkolC koloristických, jako odstupňováním bílýdi tonů a pod., osvědčuje svoji malířskou vir- tuositu. M. jest professorem na akad. mci- chovské a Čest. členem tamní akademie. Maz., bot. skratek, jímž označen rus. bo- tanik Karl Ivanovic Maksimovič. M&zberg^, far. ves v Čechách, pfi pomezi bavorském, hejtm. Domažlice, okr. N. Kdyné, pš. Všeruby; 45 d., 9 ob. č., 349 n. (189'j}. kostel sv. Jana Křt. (od r. 1858 far.), r. 182l vystavěný od hr. Stadiona, Itř. šk., mlýn, Kazoanu [machkánú|, město v distrikte Camino Reál v mex. státě Yucatané, 60 Hs jz. od Meridy s indiánskými zNceninani (Cueva de M.) a jeskyní považovanou za po- svátnou (Solun Sat; Labynnth);mÁ 6090 obyr. Maxd*or, býv. mince bavorská; rovnala se 2 zlat. zlatníkům a měla hodnotu 14-165.' marek. Maxdorf : 1) M., ves v Cechách, hejtm. a okr. Děčín, fara Bělá, pš. Podmokly ; 34 d, 4 ob. č., 209 n. (1890), Itř. šk., tkalcovstv. po domácku a mysli vna. Ves založ, od Mas hr. Thuna. — 3) M , průmysl, ves t.. hejtm. a okres Jablonec n. N., fara Honsberk (část. Smržovka a Josefodol); 353 d., 2602 ob. r. (1890), 3tř. šk., pš., teU'graf, dvě továrny ni duté a tabulové sklo, dále provaznické zbožL sekání, broušení skla a perel a značný ob- chod se skleněnými výrobky. — 3) M., ves t. (hejtm. Č. Lípa), viz Maxov. 4) M., ves na Moravě, viz Maxov 4>. Kaz-Ehrler Luise, rak. malířka {* 1S5C< ve Florencii), dcera rak. nadporučíka Elhr- lera z Erlenburku, žila do svého 14 r. v Itali a pak v Praze, kdež byla žačkou prof. Lraa!- fera, načež studovala u Jos. FlQggera v Mn.- chově a provdavši se r. 1877 za prof. Maxa ve Vídni navštěvovala atelier Makartův. M. maluje genry hluboce procítěné, jako: Vú^^ stech, Malířka vějířů. Skrovná úspora^ Ž^^s. před sebevraždou po obdržení telee^ramu^ Mi- nulé doby^ jejichž novellistický ráz diváka si*ri zachycuje, pak obrazy náboženské, něžnč po- dané a jemně odstínované, jejichž kolon: připomíná Gabr. Maxa a z nichž jmenujeme: Zázračné rů^e sv. Cecilie, Madonna s JcTTt- látkem. V hojných zátiších svých prozrazuje vliv Makartův. Mazentins, císař řím. (t312), syn Max- miana Hcrculia, byl po smrti Konstant.^ Maxhútte — Maximianus. 1019 Chlora v Říme provolán proti Severovi za cí- isaře zároveň se svým otcem, jenž po svém odstoupení žil v soukromí v Kampanii (říj. 306). Maximianus obhájil Itálii proti Seve- rovi a Galerioví, avšak dle usnesení ostat- ních císařů na schůzi v Carnuntu (307) mel se M. svého panství vzdáti. Přes to udržel se i na dále jako augustus v Itálii, vypudil r. 308 svého otce do Gallie a byl nějaký čas uznáván i v Hispanii a v Africe. R. 312 však došlo k válce mezi ním a mezi císařem zá- padním Konstantinem; M., muž osobně zcela nepatrný, poražen na mostě milvijském a utopil se na útěku v Tibeře. Mazhiltt^ (Maximilianshutté), skupina že- lezářských závodů v bavor. Hor. Falci, ná- ležející k obci Burglengenfeldu, při státní dráze Norimberk-Brod n. Lesy. Sídlo ředi- telství jest v Roscnbcrku u Amberku, kde jsou tři vysoké peci a nové válcovny. K nim patří železárny ve Fronberku (Hor. Falc) a Unterwellebornu (Durynsko). Železnou rudu dodávají doly v Kamsdorfé a Schmiedefeldě v Durynsku a v Sulzbachu a Auerbachu v Hor. Falci. Mazlila (lat.), čelist (v. t.). Maxlllae viz Členovci, str. 787 ď. MazUlarla R. ct P., rod rostlin vstava- če vitých z podčel. postromnicovitých (Epidendreae)y obsahující tropické jihoame- rické byliny s lodyhou u zpodiny hlízovitou, ne-li žádnou, s listy řasnatými n. kožovi- tými a s kvóty buď jednotlivými nebo mno- hými, vyrůstajícími od kořene nebo z konce lodyhy. Květ má kápo vitý pysk s protaženou zpodinou a polooblý, bezícřídlý sloupek s ne- úplně 2pouzdrým prašníkcm o 2 brylkách, krátkými ocásky přirostlých ke příčné žláze. Ouška (staminodia) chybějí. V Cechách pě- stuje se v teplých sklenících tu a tam M. itttea R. et P. Déd. Mazlm H i r am , amer. vynálezce (♦ 5. ún, 1840 v Sangerswille v Sev. Americe). Byl vyučen kolářem, strojníkem, soukromým stu- diem a pílí stal se dílovedoucím, kresličem v továrnách v Bostone, Fitchbourgu a v New- Yorce. R. 1867 sestavil stroj na výrobu svíti- plynu a j. R. 1877 založil v New- Yorku spo- lečnost pro zařízení elektrického světla. Se- strojil clcktr. žárovky (v. Lampa str. 600 ^i), elektrický regulátor a menší přístroje elektri- cké. Jeho nejdůležitějším vynálezem jest ry- chlopalné dělo (v. K u 1 o m e t, str. 348 a Dělo, str. 248), s kterým vykonal první pokus roku 1884 se skvělým výsledkem. R. 1888 utvo- řil společnost Maxim-Nordenfelt pro výrobu těchto děl. Vynašel bezdýmný střelný prach a v posledních letech pracuje v oboru ředi- telných vzducholodí. Mazlm., bot. skratek, jímž označen ruský botanik Karl Ivanovic Maksimovič. Maxima (lat), vlastně m. regula, největší pravidlo, t.j. nejvyšší zásada, zvi. v ohledu mravním. — M. {duplex longd)^ ital massima, byla nejdelší nota v mcnsurální hudbč XIII. — XV. stol., hodnoty dvou neb tří dlou- hých celých not (long), trvajíc dle přede- psané časomíry buď šest neb osm rázů. Zna- menala se: n. bk^ a minima (lat\ v mathematice největší a nejmenší hodnoty funkce. Je-li x funkcí X, tak že y =*/[:ť), jest x neodvisle proměnnou veUčinou a y na ní závisloa. Budiž f{x) v intervallu a . . . § definovaná funkce proměnné x spojitá a jednoznačná. Tato funkce reálného argumentu x nabývá v mezích a . . . /? pro jistou hodnotu jc = a maxima (minima), když hodnota /(at) jest větŠí (menší), neŽ jsou hodnoty bezprostředné předcházející a následující. Potom pravíme, ze funkce y čili f{x) pro x^=^a dostoupila svého maxima (minima). Diíferenciální počet učí, jak lze vypočítati hodnoty jc, pro něŽ proponovaná funkce f{x) stane s« maximem nebo minimem. Je-li f'{x) první derivace funkce předložené, a f"{x) druhá derivace téže funkce, najdeme hodnotu jc, pro kterou bude f{x) maximem nebo minimem, anullu- jeme-li f(x)y t. j. /'(jr) = 0, z kteréžto rov- nice vypočítáme x. Tato rovnice podává hod- noty X oněch míst, pro které je daná funkce maximem nebo minimem. Dosadíme-li vypo- čtenou hodnotu X do druhé derivace a je-li tato menší nully, t. j. f"{x) < O, jest pro vy- tčenou hodnotu -v supponovaná funkce f{x) maximem. Jinak minimem, když f"{x) 5> O. V případě, kdy f"{x) = O, klademe dále f'*\x) = O a maximum předložené funkce /(a-) nastane, když/**(jc) < O, a minimum, je-li /*\jc) > O atd. Maxima a minima možno sta- noviti pro funkce nerozvinuté čili zavinuté a funkce o více neodvisle proměnných. Důle- žitými jsou maxima a minima omezených integrálů, což tvoří zvláštní oddíl vyšší ma?- thematiky, zvaný počet variační. (Srv. Studnička F. J., Základové vyšší mathema- tiky.) Elementární způsob vyšetřování maxim a minim, jak se na středních školách vyklá- dá vá, děje se methodou slavného Fermata. Viz článek Kochův v >Časopise pro pěst. raathem. a fysiky«, roč. XIX., str. 129. AR. Mazimáhii (zlat.], největší, nejvyšší, naproti minimálnímu, t. j. nejmenšímu, nejnižšímu. Mazimianiui: 1) M., plným jménem Mař- cus Aurelius Valerius M.Herculius, císař řím. (♦ 250 — f 310), pocházel z okolí Srěmu z rodičů selských. Ve službě vojen- ské povznesl se svojí statečností mezi přední důstojníky říš.*, ač byl jinak mravů hrubých a úplně nevzdělaný. Jeho přítel, cis. Diokle- cián, přijal jt^j r. 285 za spoluvládce (»cacsara«) a za syna, a když M. poč. r. 286 pokořil Ba- gaudy (v. t.), jmenoval jej 1. dub. 286 v Ni- komcdii >augustem« a odstoupil mu západní polovici říše. M. pak statně hájil pohraniční cáru rýnskou proti návalům kmenů germán- ských, ale Britannii byl r. 290 nucen pone- chati usurpátoru Carausiovi. R. 293 přijal po příkladě Diokleciánově Konstantia Chlora za >caesara«, postoupil mu severní čásf svého panství a dal mu dceru Theodoru za man- želku. Sám ponechal si Itálii, Afriku a Hispa- 1020 Maximilián. nii; sídlem jeho byl potom Milán. V násl. letech bylo mu bojovati proti nájezdům kmenů berbersícých v sev. Africe. Roku 303 zahájil s Diokleciánem nové pronásledování kře- sťanů a vystupoval proti nim s velikou kru- tostí. Dle závazku dříve učiněného odstou- pil 1. kv. 305 zároveň s Diokleciánem s trůnu, ale odstoupil nerad. Když r. 306 jeho syn Maxentius byl v Itálii proti Severovi pro- hlášen císařem, přijal M. na jeho vyzvání hned zase titul augusta jako jeho spoluvládce a porazil Severa; také Galerius nepořídil proti němu ničeho. Avšak r. 308 rozešel se M. se synem a byl nucen prchnouti doGal- lie ke Konstantinovi, jenž měl jeho dceru Faustu za manželku. Konstantin vykázal mu za sídlo Arelate; když však M. jal se strojiti pikle proti němu a snad i proti jeho životu, dal jej r. 310 usmrtiti. Hýbl. %\ M. Gajus Galerius Valerius viz Galerius. Maximilián, jméno mužské, vzniklé sta- vením zMaximus Aemilianus. Vynikající osobnosti toho jména jsou: Císařové: 1) M. L, zvolený císař římský (♦ 22. března 1459 ve Vid. Novém Městě — t 12. led. 1519 ve Welsu), syn císaře Bedři- cha III. a Eleonory Portugalské, byl pod ve- dením otcovým vychován přísné, ale zároveň tak, Že přirozené jeho vlohy tělesné i duševní plné se vyvinuly. V 18. roce pojal za man- želku Marii, dědičku panství Burgundského (19. srp. 1477). Šťastné jinak manželství to nemělo dlouhého trvání, neboť Marie zemřela již r. 1482 zůstavivši M-ovi dvě dítky (Filipa a Markétu), avšak přineslo rodu Habsbur- skému dědictví Burgundské až na vévodství Burgundské a hrabství Artois, jeŽ M. musil mírem v Arrasu (1482) ponechati Francii. R. 1486 zvolen M. za krále německého, ale žil i potom v Nizozemí, kde vládl jménem svého syna Filipa, za stálých bojů s nespo- kojeným obyvatelstvem. Teprve r. 1489 opu- stil Nizozemí, aby se obrátil proti králi uher- skému Matiášovi, který ve válce s Bedři- chem III. se byl zmocnil Rakous. Jelikož Matiáš r. 1490 zemřel, podařilo se M-ovi brzy Uhry z Rakous vypuditi, ale nároky na král. Uherské, jež si Habsburkové činili dle dřívějších úmluv, nemohl provésti. Když M. byl zaměstnán v Uhrách a bojem proti Tur- kům, kteří vpadli do zemí alpských (vítězství M-ovo u Běláku 1492), přinutil král francouz- ský Karel VIII. M-ovu snoubenku Annu, dě- dičku Bretaňskou, k sňatku s sebou. Ve válce odtud vzešlé nemohl sice M. urážku náležitě odemstiti, ale získal aspoĎ Franche Comté a Artois (mír v Senlis r. 1493). R. 1493 zemřel Bedřich III. (19. srp.) a M. nastoupil na trůn německý; zároveň sjednotil ve svých rukou veškeré země Habsburské, neboť Sigmund Tirolský (f 1496) postoupil mu již r. 1489, ještě za života, svoji zemi. M. vstoupil na trůn s velikými plány: vypuditi Turky z Ev- ropy a získati svému rodu panství světové. Za tím účelem chtěl nabýti pevného posta- vení v Itálii, a s tím souvisí také jeho druhý sňatek (1493) s Biankou Sforzovou, jejíž strýc byl vévodou milánským. Především vsak bylo třeba upraviti poměry v říši tak, aby se M-om odtud mohlo dostati vydatné pomoci. Pr«a M. r. 1495 na sněmu ve Vormsu dal prob á- siti věčný mír a zříditi pro rozepře mezi kn- žaty stálý říšský komorní soud a vyoooi: všeobecnou daň na 4 léta. Ale reformy ly neměly zamýšleného účinku, jelikoi kniíai^ zdráhali se přispívati na M-ovy ctižádost t*- podniky, a proto M. sám tyto nové refonry nechal klidně hynouti. Neochotu říšských ke.* žat M. ovšem trpce pociťoval. Pokus vyrriu Francii vév. Burgundské se nezdařil (14=^) i válka se Švýcary vedla k tomu, že M. mírt= basilejským musil jim přiznati nezávisle^: (1499). Když Francouzové obsadili v L 14?? až 1500 Milán zajavše vévodu Ludvíka Mor. musil M., aby dosáhl pomoci od řiáe, sto>. k utvoření >nšského regimentu «, který t&í pod panovníkovým předsednictvím řídili ft- škeru vnější i vnitřní politiku fišskou, a! žádané pomoci se přece nedomohl a mas. r. 1504 Milán Ludvíkovi XII. dáti v itaa Za to dovedl M. toho, že říšský regimcr* nepřispěl k obmezení jeho moci a že vůbr: celá instituce se brzy ocitla v úpadku. Vir. než všechny tyto podniky přispélo, ofkr později, k rozmnožení moci rodu Habsbc:- ského zasnoubení Filipa s Juanou Španělskc. ujednané r. 1496. Od r. 1506 zanášel se H. úmyslem získati jízdou do fi.íroa korunu c- sařskou. Sněm v Kostnici U507) povolil es značné subsidie fjež však velmi liknavé &- scházely), ale véc rozbila se o nepovolen: knížat italských, jichž územím měl M. tk nouti, zejména Benátek; a tak přijal M., pm z panovníků německých (v ún. 1508 j. tt^ >zvoleného císaře řimskéhoc Aby se Besi^ čanúm pomstil, učinil proti nim s papcit" a králi francouzským i španělským ligu v rir- bray (1508), ale pro nedostatek prostředí: nemohl boje vésti s důrazem; dobyl po:-- Verony a několika menších míst. Bénátč^ přivedli na svou stranu papeže a Spaněí^. (»svatá li$i[a«), tak že M. zůstal s Francii oís- mocen. Koku 1512 konečně i on se pl::- k svaté lize; za to Benátčané spoji i «- s Francií. (Více viz Itálie, str. 94(^ M marně se snažil přiměti celou říši k účast:: ství v těchto bojích. A tak byl na konce '- cen Milán r. 1516 opět uděliti lénem áz^ francouzskému a s Benátském, proti nč3:L hlavně mel namířeno, učiniti příméři (151* v němž vydal Veronu za některé nepatr ústupky. Mnohem vážnějšího úspěchu d^^ lal se však M. diplomatickým jednánix '- jiné straně. Byl to kongress vídeňský in na němž umluveny vzájemné sňatky c - vnuky M-ovými a ditkami krále čVskr: Vladislava a spojené s tím smlouvy déii.a Tím položil M. základ říši Rakouské. V p - slední době snažil se provésti volbu st*- vnuka Karla za krále německého, ale cf-r střed jednání a plánů zastihla jej smrť. M. ^ - prostřední postavy, silného, otužilého t= ducha čilého a pohyblivého. Mél všc-str-~ Maximilián. 1021 nadání a porozumění pro pokroky ve všech Briefe u. Actenstiicke zur Gesch. Maxmilians I. odvětvích veřejného života a byl také značně (Štutg., 1845); Ulmann, Kaiser Maxmilián 1. na svoji dobu vzdělán; znal mimo němčinu (t., 1884—91, 2 sv.); Busson, Die Sage von česky, latinsky, francouzsky, italsky a angli- Maxmilián auf der Martinswand u. ihre £nt- oky. Náruživě miloval lov a rytířské zápasy, stehung (Vídeň, 1888). Básnicky zpracoval v nichž byl dokonale vycvičen r>poslední ry- osudy M-ovy A. Griin v cyklu romancí »Der tíř«). V politice neúnavně tvořil nové a nové letzte Ritter* (1829^. plány, že však podnikal příliš mnoho najed- . 2) M. II., císař římsko-něm., král český a ^nou a vždy zápasil s finančními nesnázemi, uher. (* 31. čce 1527 ve Vídni — f 12. říj/ '^částečné jím samým zaviněnými, hatila se 1576), syn Ferdinanda I. a Anny České, byl mu většina jeho podniků. Celkem nebyl M. v 1. 1548—50 za nepřítomnosti Filipa II., Je- ani veliký vojevůdce, ani státník prvního hož sestru Marii pojal r. 1548 za manželku, řádu, ale vykonal aspoň jeden veliký čin: místokrálem ve Španělích, r. 1549 uznán za položil základ ku příští moci svého rodu. krále v Čechách. Snahy Karla V., aby v Něm- Také ve správě zemí rakouských provedl , cích za nástupce zvoleného již Ferdinanda I. důležité reformy a ve vojenství připíná se přijat byl syn jeho Filip (II.), vedly k tomu, k jeho jménu organisace lancknechtů (v. t.). že M. odcizil se svým španělským příbuzným; Značné zásluhy má M. o duševní život své snahy ty ostatně neměly výsledku. M. zvolen doby; bylť velikým milovníkem a podporo- r. 1562 otcovým nástupcem v Němcích; té- vatelem věd a umění. Osvětové jeho puso- hoŽ roku korunován na krále českého a r. 1563 bení charakter i suje zájem pro rytířsky středo- na krále uherského. Ze zemí alpských při- věk a pro hnutí humanistické. Z onoho vznikl padly mu dle poslední vůle cis. Ferdinanda poč. XVI. stol. na podnět císařův vzácný sbor- pouze Rakousy M. jevil od mládí dobré vlohy, nik básní střed ohornoněm. (nyní v Ambraské ale povahu lehkou a, co nejvíce starostí pu- sbírce ve Vídni), v němž se nám dochovaly sobilo jeho otci a horlivým katolíkům, záhy některé důležité plody básnické (na př. je- také náklonnost kprotestantství. Přes všechny diny rkps. Gudruny). Nové snahy renaissanční přímluvy Karlovy, Ferdinandovy, manželčiny podporoval korunováním básníků (Huttena) a j. hlásil se M. dosti nepokrytě k zásadám a přímou iniciativou, jíž vznikl inšprucký ná- : protestantským a pěstoval — jmenovitě V době hrobek M-ův, Dúrerova výzdoba spisů císařo- ' zmíněných snah dvora španělského — přátel- vých (Ehrenp/orte^ Tnumph\ zobrazení tur- 1 ské styky s předními nekatolickými knížaty najů M-ových ve Freydalu. Tak vznikly i dvě v Německu. Pouze hrozby otcovy, že bude allegorie, jeŽ se připisují císaři: Weis^kunig vyděděn, jako vůbec bázeň před možnými a Teuerdank. Prvá práce, prosaická, líčí život následky politickými udržovaly jej aspoň cis. Bedřicha III., starého »bilého krále«, od zevně v církvi katolické. Z týchž příčin cho- jeho ucházení se o nevěstu (1450) a život val se také po svém nastoupení na trůn Nl-a, mladého »bíl. krále«, do r. 1513. Lepší (1564) nábožensky zdrželivěji, než se očeká- než dílo samo, jež vzniklo na popud M-ův válo. Rozpor mezi jeho smýšlením a politi- a provedeno bylo jeho tajemníkem Marxem ckými poměry způsobil, že M. nepřekročil Treitzsauerweinem (f 1527), jest jeho meze pouhé tolerance a že jeho nábož. po- výzdoba dřevorytová od H. Burgkmaira. M. litika má ráz nerozhodnosti, kolísavosti a zamýšlel v díle pokračovati, proto odkládal částečně i neupřímnosti. Jednal sice s pape- s jeho vydáním. Vytištěno bylo teprve r. 1775 \ Žem, ač bezvýsledně, o povolení některých ve Vídni s 237 dřevoryty, jež se dochovaly ústupků protestantům (manželství kněží a j.), (nyní jsou ve Št. Hradci). Nové vyd. pořídil povolil také po některém váhání stavům ra- A. Schultz (\^íd., 1891). »Teuerdank« M-ův, kouskýra svobodu náboženskou; za to však historicko-allegor. báseň, líčí válečná a spor- odpíral neústupně stavům německým odstra- tovní dobrodružství, jichž střediskem jest není církevního reservátu a nechával se vůbec ucházení se císařovo o Marii Burgundskou, po svém nastoupení vžd^r více a více vésti M. dal k dílu podnět, jeho dobrodružství politikou španělskou. (O jeho chování k ne- látku a sám dohlížel na jeho provádění. De- katolíkům českým viz. Čechy, str. 226.) finitivní tvar básně jest od jeho tajemníka Příčinou toho byl mimo jiné cit dynastické Melchiora Pfinzinga. Dílo vyšlo r. 1517 souvislosti, naděje, že po smrti dona Carlosa v Norimberce. O rozšíření jeho, za něž vděčí některý z jeho synů stane se nástupcem Fili- svému historickému podkladu a dřevorytům povým, a sňatek Filipův s dcerou jeho Annou H. Schaufeleinovým a Burgkmairovým, jež je (1569). V Německu za jeho panování byl až zdobí, svědčí řada vydáni. R. 1553 přepra- na t. zv. grumbašské zápletky (viz Grum- coval je Burkhard >Valdis, r. 1679 přepraco- bach) klid. Též na venek vláda jeho byla ván >Teuerdank« znovu v rozměru originálu, celkem pokojná. Pouze s Turky nastala r. 1566 r. 1680 v alexandrinech. Klíč k allegorii po- válka památná hrdinnou obranou Szigetu. M. dal Frank ve své Kronice (Bern, 1539). Nová vytrhl s velikým vojskem do Uher, ale ob- . vydání jsou: Haltauovo (Kvedíinb., 1836) a mezil se pouze na defensivu a učinil r. 1568 •Goedekovo (Lips., 1878). Vydání facsimilové , zase příměří. Po vymření Jagellovců snažil vydala londýnská Holbein Society (1884). — se M. r. 1572 a 1575 svému synu získati ko- - Mimo jmenované již dítky z prvního manžel- runu polskou, však marně; r. 1575 strana ství neměl M. jiných dětí manželských, za to rakouská v Polsku zvolila jej samého. M. hó- 14 nemanželských. — Srv. Chmel, Urkunden, tovil se k boji, ale uprostřed příprav zastihla 1022 Maximílián jej smrf. — M. byl střední postavy, vzdělaný, . askétické prostoty. Byl ženat dvakráte: s A\i- sečetly a výmluvný, uhlazených a příjemných , betou Lotrinskou a s Marií Annou, dcero, způsobů, ale zdraví nevalného. Zemřel jako , Ferdinanda II. Z druhého manželství pL stoupenec politiky španélské, ale v nitru ! svny Ferdinanda Marii a M-a Filipa. —Stt. svém zůstal protestantem; odešel se svčta Wolf, Gesch. Maxmilián 's J. und sciner Ze.: bez zpovědi a přijímání. Děti své však dal ' (Mnich., 1807—11, 4 sv.); Schaching. Maxmi- vychovati po katoličku. Měl 9 synů a 6 dcer; lián I., der Grosse (Freib. i Br., 1876); Sdcre, z těch přežili jej synové Rudolf II., Arnošt, ' Kurfůrst Maxmilián I. von Bayern (t., 18í2 Matláš, M. (viz M. 9), Albrecht a dcery Anna ' 4) M. II. Emanuel, kurfiršt bavorskr (t 1580), manželka Filipa II., Alžběta (f 1592), ! (♦ 11. čce 1662 v Mnichově — f 26. ún. ITSóí, od r. 1576 manželka krále franc. Karla IX., | vnuk před., nejstarší syn kurf. Ferdinanč. a Markéta (f 1633), která vstoupila do klá- 1 Maric, nastoupil po smrti otcově r. 16t: stera. — Srv. Miller, Epistolae Ferdinandi 1. 1 Učiniv hned po nastoupení spolek s císařex ct Maxmiliáni II. (PešC, 1808) ; Koch, Quellen I Leopoldem I. přispěl roku 1683 vojskem zur Gesch. Maxmilians II. (Lips., 1857—61, , 12.000 m. k obraně Vídně a účastnil se p^i. 2 sv.); Schwarz, Briefc u. Acten zur Gesch. i dalších bojů proti Turkům v Uhrách. Vbo^. Maxmilian's II. (Paderb., 1889—91); Ranke, | u Ostřihoma, při dobytí Budína, v bitvé uMo- Dber die Zeiten Ferdinanďs I. u. Maximi- ' háce (1687) a zejména při ztečení Bélehradi lian's II. (Sammtliche Werke, sv. 7.); Hopfen, I (1688) — tu byl raněn — vyznamenal se od- Kaiser Maxmilián II. und der Kompromiss- , vážlivou udatností. Po smrti Karla Lotns- katholizismus (Mnich., 1895). O náboženském | ského (1690) jmenován generalissimem fii chování: Maurenbrecher v »Histor. Ztschr.« , vojska proti Francouzům i velel mu až ds (1862,1874,1883); Reimann, t., 1866; Reitzes, r. 1697 jednak v Německu a v Belgii, kd- Žur Gesch. der religiósen Wandlung Maxmi- , byl r. 1691 jmenován španělským místodrži- lian's II. Hjrbi, i tělem, jednak v Itálii, ale s úspěchem nepa* Jiní knížata. Bavorští. 3) M.I., první kur- trným. Od r. 1685 měl za manželku dcen firát bavorský (♦ 17. dubna 1573 v Mni- císařovu Marii Antonii, ta však semřela js chove — t 27. září 1651 v Ingolstadte), syn r. 1692, načež M. pojal r. 1694 KunhutiL vév. Viléma V. a Renaty Lotrinské, ujal se dceru Jana Sobieskébo. Také syn Marie An- vlády po odstoupení otcové r. 1597; zlepšil tonie, Josef Ferdinand, který r. 1698 jmeco- správu, soudnictví, vojsko a uvedl rozervané ván byl závětí Karla II. dědicem ŠpanéUki. fmance do pořádku. Jako odchovanec jesuitů zemřel r. 1699. Tím uvolnila se dosavadc byl zapřísáhlým nenávistníkem protestantství. I páska mezi M-em a cis. Leopoldem L, tak že R. 1608 obsadil říšské město Donauworth, < M. dal se íranc. sliby přivésti ve válce o dc- dané do achtu, což vedlo k utvoření prote- 1 dictvi španělské na stranu Ludvíka XIV. stantské Unie. Naproti tomu přičinil se M. ' (1701). Zmocnil se Ulmu (1702) a jiných mtst, o založení spolku katolických km'žat, ligy, a i ale útok na Tiroly se nezdařil a porážka ba- stal se jeho náčelníkem. M. nebyl přítelem | vorsko-franc. vojska u Hochstádtu (1704) ph- Habsburkův a nerad svolil r. 1610 k přijetí | vedla Bavory do rukou císařských. M. di- arcikn. Ferdinanda (II.) do ligy, ale se zře- 1 r. 1706 do achtu a teprve mírem v Rastat:c ním k věci katolické postavil mu přece na (1714) restituován. Potom obnoveny přátelské počátku války české r. 1619 pomocné vojsko poměry k cis. dvoru. M. poslal r. 1717 císaři ligistické 30.000 m. pod Tillym, obsadil Hor. Rakousy, které mu dal císař náhradou za pomoc v zástavu, a porazil ve spolku s cí- sařskými vojsko české na Bílé Hoře (8. list. 1620). Potom obsadil Hor. Falc, již mu pak císař r. 1623 přiřkl odměnou místo Hor. Ra- kous zároveň s hodností kurfirštskou. Když pomocné vojsko proti Turkům, a r. 1722 i-- snouben syn jeho Karel Albert s Marií Ani2- lií, dcerou Josefa I. — M. byl mu2 udatný a jinak dobrý panovník, ale rozmařilý a manso- tratný. 5) M. III. Josef, kurňršt bavor. {* 28. hi. 1727 — t 30. pros. 1777), syn cis. Karla \TI, však později císař zřídil si veliké vojsko nastoupil po otci r. 1745 a hned učinil roir vlastni pod Valdšteinem a mínil ho použiti s Marii Terezií ve Fússenu. Byl panovuk k rozmnožení své moci v Německu, postavil | dobrý a získal si o blahobyt své zemé ne- se tomu M. rozhodně na odpor a na kurf. malé zásluhy; r. 1759 založil akademii v Mni- sněme v Řezně (1630) vymohl propuštění ! chove. S manželkou Annou Žofií, dceroa Valdštcinovo. Za války Švédské musil po po- krále polského Augusta III., nemel dít^. rážce Tillyho nad Lechem (1632) z^Mnichova pročež jím vymřela mladší hlavni linie rodu prchnouti; Valdštein ze msty ho nepodpo- Wittelsbašského. roval. Po vítězství u Nórdlink (1634) účast- ' 6) M. I. Josef, první král bavor. (• 27. kr. n'l se M. s celou mocí boje proti Francou- ' 1756 — 13. říj. 1825), syn falckrabčtc Be- zQm i Švédům. Ale později země jeho příliš ' dřicha Zweibrúcken-Birkenfeldského, sloui.) trpěla od nepřátel, pročež M. učinil r. 1647 I od r. 1777 ve vojsku franc, ale opustil ;e u Ulmu s nepřítelem separátní příměří. V míru ' na počátku revoluce a vstoupil do vojska vrstfalském podržel Hor. Falc i kurfirštství. rakouského. R. 1795 stal se po smrti svého M. byl dobrý státník, muž přísných mravů, ' bratra Karla II. řalckrabím Zweibruckcnskýn: pevné vůle a houževnaté vytrvalosti; sou- a r. 1799 po bezdětné smrti Karla Theodora kromý jeho život měl pod vlivem přepjaté kurfirštem bavorským. V míru prcšpurskťm a blouznivé jeho zbožnosti pochmurný ráz r. 1805 pojistil mu Napoleon za poskytnutou Maximilián. 1023 pomoc hodnost královskou, jiŽ M. J. 1. led. 1806 přijal. Ostatek o vládé jeho viz Ba- vorsko, str. 522ii). První manželkou M-ovou byla (od r. 1785) Vilčmina Augusta Hessen- Darmstadtská, druhou Karolina Bedřiška Ba- denská. Jeho syn a nástupce Ludvik I. po- stavil mu r. 1835 v Mnichové pomník. — Srv. Sóltl, Maxmilián Josef, Kónig v. Bayern (Stutg., 1837). 7) M. 11. Josef, král bavorský (♦ 28. list. 1811 — t 10. bř. 1864), syn Ludvíka I., stu- doval od r. 1829 v Gotinkách a v Berlíně dějiny a státní vědy, cestoval pak po Něme- cku, Řecku a Itálii a uchýlil se konečně r. 1840 do zátiší na zámek Hohenschwangau nedaleko Fůssenu, kdež oddával se svým oblíbeným studiím historickým a literárním, až odstoupení otcovo v bř. 1848 učinilo jej králem. O vládě jeho viz Bavorsko, str. 524. M. byl zasnouben od r. 1842 s Marií Hedvi- kou, dcerou prus. prince Viléma, a měl s ní 2 syny, Ludvika a Otu. R. 1875 odhalen byl velkolepý jeho pomník v Mnichově (od Zum- busche). — Srv. Soltl, Maxmilián II. (2. vyd. Augšpurk, 1867); V. MůUer, Maxmilián II. (Řezno, 1864); Heigel, Histor. Vortrage und Studien, III. d. (Mnich., 1887). 8) M. Josef, vévoda bavorský (* 4. pros. 1808 — t 15. list. 1888), syn vév. Pia Augu- sta z linie Pfalz.-Zweibrúcken-Birkenfeld, stu- doval od r. 1826 na universitě v Mnichově a pojal r. 1828 za manželku Ludviku, dceru krále M-a Josefa I. R. 1838 vydal se na cestu do Palestiny a do Egypta a tuto cestu po- psal ve spise: Wanderuug nach dem Orient (Mnich., 1839). Mimo to vydal pode jménem Phantasus řadu novell a dramat. Ve voj- sku dostoupil hodnosti generála jízdy. Z man- želství jeho s Ludvikou vzešlo 8 dítek, mezi nimi císařovna rakouská Alžběta (t 1898). Rakouští: 9) M., arcivévoda rak. (* 12. říj. 1558 ~ t 2. listop. 1618), čtvrtý syn císaře M-a II., vstoupil r. 1585 do řádu rytířů Ně- meckých a stal se hned koadjutorem velmi- strovým. Po smrti Štěpána Báthoriho (1586) zvolen r. 1587 od strany rakouské (Zborow- ski) za krále polského, kdežto strana Zamoj- ského volila prince švédského Sigmunda. M. vypravil se s vojskem 11.000 m. do Polska a oblehl Krakov, kde zatím Sigmund III. již byl korunován. Ale útoky na město se ne- zdařily, a brzy musil M. před vojskem Za- mojského ustoupiti do Slezska, kde porazil jej stíhající Zamojski u Byčiny (24. led. 1588). M. zajat a propuštěn teprve r. 1589 na za- kročení cis. Rudolfa II. s podmínkou, že vzdá sd koruny Polské. Podmínce této zdráhal se však dlouho vyhověti, zvláště když Sig- mund III. počal s jeho bratrem Arnoštem jednati o odstoupení trůnu, a splnil ji te- prve r. 1598. Zatím stal se r. 1590 velmi- strem řádu a převzal r. 1593 za nezl. Ferdi- nanda (II.) správu zemi vnitrorakouských. R. 1595 svěřil mu císař řízení války proti Turkům v hor. Uhrách, ale M. nevykonal tu nic znamenitého. R. 1602 obdržel ke správě Ti roly. Ve sporech Rudolfa s Matiášem (1608 až 1611) hrál M. úlohu prostředníka. Po na- stoupení Matiášově vzdal se svých nároků na nástupnictví ve prospěch Ferdinanda Štýr- ského a vymohl totéž r. 1615 také od mlad- šího bratra Albrechta, Ve správě Tirol vě- noval hlavní pozornost potírání protestan- tismu. — Srv. Caro, Das Interregnum Polens im J. 1587 etc. (Gotha, 1861); E. Sieniawski, Das Interregnum u. die Kdnigswahl von Po- len vom J. 1587 (Vratislav, 1869). 10) M. Josef z Este, arcivévoda rakou- ský (♦ 14. čce 1782 — ti. cna 1863), vnuk Marie Terezie, syn arcivévody Ferdinanda z Este, nastoupil dráhu vojenskou a účastnil se v letech 1809 a 1814 válek francouzských. R. 1835 zvolen velmistrem řádu Německého. Ve vojenské technice proslul M. jako pů- vodce Maximiliánských věží (v. t.), po něm nazvaných. 11) M. Ferdinand Joset, arcivévoda rak., císař mexický (♦ 6. čce 1832 v Schon- brunně ~ f 19. čna 1867), druhý syn arciv. Františka Karla a Žofie Bavorské, mladší bratr císaře Františka Josefa I., byl zároveň s tímto vychován za vedení hrab. Bombě I - lesa. Byl ducha čilého, učil se lehce a jevil zejména nadání básnické a umělecké. Také k přírodním vědám přilnul velikou náklon- ností. Za své povolání zvolil si námořnictví; r. 1853 jmenován kor větním kapitánem a r. 1854 vrchním velitelem loďstva. V tomto postavení získal si veliké zásluhy o rozvoj loďstva rakouského, ba může býti nazván vlastně jeho tvůrcem. V 1. 1850—57 trávil každoročně nějaký čas na cestách; proce- stoval celou střední a západní Evropu, sev. Afriku a přední Asii. R. 1857 f27. čce) pojal za manželku vzdělanou a ctižádostivou prm- ceznu belgickou Charlottu. V 1. 1857—59 byl gen. guvernérem v král. Lombardsko-Benát- ském^ ale jeho správa nedovedla odvrátiti udá- losti z r. 1859. M. uchýlil se potom na svůj rozkošný zámek Miramare u Terstu; v této době podnikl cestu do Jižní Ameriky. Cel- kem cítil se však M. ve své odloučenosti od vynikající činnosti veřejné nešťastným u proto s radosti dal se získati r. 1864 pro plány Na- poleona III. ve příčině státu Mexického, který měl vlivem francouzským se přetvořiti v mon- archii s M-cm jako s císařem v čele. Proti radě příbuzných a přátel přijal M. z rukou deputace klerikální strany korunu císařskou,, zřekl se v dub. 1864 všech práv v Rakousku a vypravil se na nové působiště, kamž při- byl v květnu t. r. Ale smělé naděje jeha brzo došly zklamání. M-ovi nedostávalo se při nejušlechtilejších úmyslech náležitých zku- šeností a státnického nadáni, aby si získal pevnou půdu při nehotovosti poměrů, roz- jitřenosti stran a při závislosti na francouz- ských generálech. Jeho úmysl bráti se střední cestou mezi stranami odcizil mu stranu kle- rikální, aniž mu získal liberály; snaha po emancipaci od francouzského vlivu přiváděla jej do konfliktů s Bazainem, který mu měl býti oporou. Konec obč, války severoameri- cké poměry jeŠtě zhoršil. Napoleon obávaje 1024 Maximilíana — Maximinianus. se zakročení Spoj. Obcí ve véci mexické od- volal své vojsko a ponechal přes úpěnlivé prosby císařovny Charlotty M-a jeho osudu. M., nechtěje opustiti zemi, bránil se hrdinné se svými nepatrnými silami proti nově se pozvednuvší straně republikánské. Konečně padl 15. kv. 1867 v Queretaru zradou v ruce vítězících protivníků. Juarcz postavil ho před vojenský soud, který M-a jako usurpátora odsoudil k smrti. Dne 19. čna 1867 M. za- střelen. Manželka jeho dosud žije na zámku Bouchoute u Brusselu. M. napsal: Aus met- ném Leben. Reiseski^\en^ Aphorismen^ Gedichte (Lipsko, 1867, 7 sv.) a Mein erster Ausflufc. Wanderungen in Griechenland (t., 1868); obojí jest poněkud pozměněné 2. vydání děl, která za života M-ova byla tištěna pouze jako ruko- pis. Srv. Basch (těl. lékař M-ův), Erinnerungen aus Mexico (Lips., 1868, 2 sv.); Felix princ Salm-Salm (pobočník M-flv), Qucretaro (Štut- gart, 1869, 2 sv.); princezna Fel. Salm-Sal- mová, Zehn Jahre aus meinem Leben (t., 1875, 3 sv.); Montlong, Authentische Enthůl- lungen uber die letzten Ereignisse in Mexiko (t., 1868); Lefěvre, Documcnts officiels rc- cueillis dans la secrétaircrie privée de Maxi- milien (Brussel, 1869, 2 sv.); Hellwald, Maxi- milian 1., Kaiscr von Mexiko (Vídeň, 1869); Schroeder, The fall of Maximilian's empire (New York, 1887); G. Fischer zpracoval osud M-áv dramaticky v tragédii: Kaiser Maximi- lian von Mexiko (1868). MaxImlHana Mart., rod palem severo- vých. krajin Již. Ameriky, vynikající vyso- kým kmenem, velmi dlouhými, aŽ ze '400 úkrojků složenými zpcřenými listy a velkými pochvami. Z jednodomých květů vyvinují se nnědé Isemenné plody, jichž bývá až 100 ve květenství. Ze 3 druhů zvláště vyniká as 30 m vys. M. regia Mart., v Brazilii domácí, poskytující nejen zeleninu, ale i jedlé plody. Mazimlliáiiské vdi^, obkličující v počtu 33 širým kruhem průměru 7 km hlav. město Hor. Rakous Linec a původně určené tvo- řiti kolem něho jakési ležení opevněné, jsou okrouhlé, pumovzdorně vyklenuté, s kaza- mátami pro střelivo a potravní zásoby o jed- nom patře s plošinou vrchní, na níž umí- stěná děla mohla otáčeti se na všecky strany a která obyčejně je pokryta lehkou střechou, pro Čas válečné potřeby odstrani- telnou, opatřené střílnami pro děla a ruční zbraň palnou a kolem proti přímé dělostřelbě kryté každá soustředním násypem s před- prsní. Brzy po válce roku 1805 rokováno ve dvorní radě válečné ve Vídni o opevnění údolí Dunajského, ale věc odložena před po- četím války r. 1809 hlavně pro veliký náklad, jejž působilo opevnění Komárna právě pro- váděné. Později však záměr onen přece byl uskutečněn. Arcivévoda Maximilián z Este, velmistr řádu Německého, pán velmi bohatý a málo zaměstnaný, uchopil se té věci a vy- stavěl r. 1828 vlastním nákladem a na vlast- ní odpovědnost první takovou věž dle vlast- ního výmyslu na zkoušku na Freinbcrku. Když byla hotova, dal císař František L za své přítomnosti v září 1829 do ní střílet % když při této střelbě se osvědčila, schvil . obmýšlené opevnění. Rozvrh na toto opev- něné ležení však ukazoval rozměry mnohcx větší, než arcivévoda původně zamýšlel, a poněvadž ona věž tak by se byla ocitla uvnitř zvětšeného kruhu hradeb a tím p> zbyla hradebnického účelu, přistavěl k ni malý kostel a daroval celou nemovitost je suitům. Dne 10. dub. 1831 arcivévoda polo- žil základní kámen k opravdivé stavbě, pro- váděné pak pod jeho vrchním dozorem, pro- čež obdržela dle něho název, a dokončeaé za několik let. Potom však válečné umé:;: pokročilo a hlavně dělostřelba silně se zdo- konalila, že M. v., původně zcela důmyslr*^ a účelné, pozbyly naprosto důležitosti a sloa- žily pouze za skladiště, prachárny a ve pří- padech mobilisace 1848, 1849, 1859 a 1866 Z2 obydlí pro svolané dovolence a záložniky s setniny jimi sesílené. Od oné doby vyšly většinou z pravidelného užívání, dílem p'> bořeny, dílem ponechánv zkáze, dílem roz- prodány bud živnostníkům na byty, kůl-T a pod. nebo na staveniště při řozšíKTi měst Lince a Urfahru; jedna na Pdsťin- berku přetvořena velmi účelně a vkusn- v konečné nádraží elektrické dráhy, r. 189? na tuto poutničkou horu a výletiSté poří- zené. Vojenský erár sobě nechal z těcT věží pouzL' 5, jichž užívá za skladiitě a ci dočasné ubytování záložníků povolaných :i:t cvičení. FM, Mazimillán&v f ild pro vědy a umění jest bavorský královský řád, jejž král Maxi- milián II. založil roku 1853 hl» pro němec :- učence a umělce. Má pouze jednu tfídc o dvou odděleních, jednom pro védy, drií- hém pro umění. Řádový znak jest gotiCKf korunovaný kříž tmavomodře emaíTovacv s bílým okrajem a čtyřmi paprsky v koutecÁ. ležící na zlatém věnci vavřínovém a dub> vém. Uprostřed jest korunovaný štít, na jedné straně s podobiznou zakladatelovou, na dnihr straně v oddělení pro vědy se sovou driid svitek pergamenový, v odděleni pro umčr! s Pegasem a s Hippokrénským pramenem Členu má býti nanejvýše 100. Maztminlaniui z Etrurie, lat. básník z poč. VI. stol. po Kr. Ač byl křesfan, psil básně více v duchu pohanském než kfestan- ském; velmi obeznámen byl v antické my- thologii, ještě více ve Vergiliu, Catullu, clc- gicích a lyricích doby Augustovy, z nichf mnohé věci přejímá. Máme od něho ses: elegií, psaných v duchu staré elegie, biss to překypujících líčením bujnosti a smysl- nosti. Hlavním obsahem básní jeho, slože- ných v pokročilém věku básníkově, jsoc vzpomínky na mládí jakož i stesky nad uply- nutím jeho. Místy jsou básně jeho strojeny a nemírný co do výrazu, tu a tam vykazuji vady metrické a prosodické, ač celkem jsoc verse M-novy dosti obratné. Elegie M-novy vydal posledně Baehrens ve sbírce »Poetac latini minores*, V., 316 a Mich. Petschec::: (Berlín, 1890). RSk. Maximinus — Maximus. 1025 Huciminas, jméno dvou císařů římských: konsulem v Bithynii, v Řecku a v Gallii Nar- 1) Gaius Julius Verus M. Thrax (*173, bonské. Po smrti obou Gordianů (poč. 238) t 238) byl syn thráckého pastýře. Vyznáme- 1 jmenoval jej senát spolu s Balbinem proti návaje se vzácnou velikostí a silou tělesnou Maximinovi Thrakovi císařem. Jim po bok byl od cis. Septimia Scvera přijat do tělesní přidáno 20 senátorů, avšak vojsko a lid vnu- stráže; za Alexandra Severa stal se velitelem tilo jim za >caesara« chlapce Gordiana III. 4. legie a bojoval statečné proti Alamanům. Maximinus, proti němuž M. vojensky vytrhl, Když Alexander v břez. 235 byl nedaleko | byl od vlastních vojákův u Aquileje zabit, Mohuče ve vojenské bouři zabit, provolán M. i avšak již v srp. 238 zahynuli také M. i Bal- císařem. Byla to reakce vojska proti převaze | binus v bouři praetoriánů. senátu v době Alexandrové. M. byl muž a)MagnusClemensM. (f 388), rodilý úplné nevzdělaný, neuměl ani pořádné latin- Španěl neznámého původu, byl vrchním ve- sky, ale byl dobrý voják. Neukázav se ani proti Germanům, opanoval znovu t. z v. Agri Decumates a obnovil starou fortifikační linii (limes). Potom vytrhl k dol. Dunaji a zapu- dil Sarmaty a Daky. U římské aristokracie, v jejímž čele stál senát, byl M. jako vojen- ský povznesenec ovšem v nenávisti a v opo- vržení; M. pak splácel tuto nenávist bez- ohledným chováním, trestáním nespokojenců litelem vojska v Britannii, když r. 383 vojáci v Římě obrátil se hned po svém prohlášení provolali jej císařem proti Graciánovi. M. vypra-vil se pak do Gallie, kde legie se k němu přidaly, dal Graciána v Lyone usmrtiti a zmocnil se celého jeho panství (Britannie, Gallie, Hispanie). Druzí 2 císařové, Valenti- nián II. a Theodosius, byli nuceni jej uznati, a M. přijal svého syna Flavia Victora za spolu- císaře. Používaje pak nespokojenosti kato- líkův italských s ariánským Valentiniánem II., na hrdle a hromadnými konfiskacemi. Po- vtrhl r. 387 do Itálie a přinutil Valentiniána vstání v Karthagině r. 237, kde za císaře < k útěku. Avšak Theodosius ujal se vypuze- prohlášen senátor Gordian a jeho syn stej- , ného, vytrhl po delších přípravách proti ného jména, dodalo konečně senátu zmuži- , M-ovi do pole a porazil jej r. 388 u Sisku losti; uznav oba nové císaře dal přívržence a u Ptuje. M. zajat v Aquileji a na rozkaz M-novy v Římě pobiti, a když Gordianové Theodosiův usmrcen. Týž osud stihl o něco padli v boji s legátem mauretanským, pro- později i jeho syna. hlásil nové dva císaře, Pupiena Maxima a Bal- 3) Flavius Anicius Petronius M. bina. Na zprávu o těchto událostech obrátil (* 395 — 12. čce 455) pocházel z bohaté a se M. do Itálie, avšak při obležení Aquileje vážené rodiny senátorské a zastával rozličné byl od vojáků rozezlených nesnázemi tažení úřady; v 1. 433 a 443 byl konsulem. V břcz. zabit i se synem a spoluvládcem Juliem Vcrem Maximem (v čci 238). 2) Gaius Galerius Valerius M. (1313), 455 dal z pomsty úkladně zavražditi cis. Va- lentiniána III., který byl zneuctil jeho man- želku, načež byl přijat od vojska i od lidu původně Daj a (Daza) zvaný, pocházel z lily- za císaře. Ale k vládě neměl potřebných rie z rodu nízkého. Jeho ujec, císař Galerius, vlastností osobních a marné snažil se ji upev- přijal jej 1. kv. 305 za svého caesara a dal | niti nuceným sňatkem s císařovnou vdovou mu k panství Orient (Sýrii a Egypt). M. byl Eudoxií a sňatkem syna svého Palladia s její jako Galerius muž nevzdělaný a násilnický, dcerou Placidií. Když za útoku Vandalů na ale rázný a činný. Když r. 307 Galerius jme- Řím dal se malomyslně na útěk, byl od roz- noval císařem západním Licinia, přisvojil si líceného lidu 12. čce 455 ubit. Hý-bl. M. přes odpor Galeriův rovněž titul augusta. Mazimns: 1) M. Valerius v. Valerius Po smrti Galeriově (311) dostalo se mu dle Maximus. smlouvy s Liciniem též Malé Asie. M. byl 2) M. Confessor (♦ kol. 580 — f 662). horlivý pohan a krutý pronásledovatel kře- 1 Byl tajemníkem cis. Heraklia a za propuklých sťanů, proti nimž ani po ediktu milánském ' sporů s monothelety, k nimž byl císař smíř- všeho nepřátelství nezastavil. Řevnivost mezi liv, uchýlil se, jsa jejich odpůrcem, do kláštera ním a Liciniem vedla r. 313 k válce. M. vtrhl v Chrysopoli, jehož opatem se stal r. 63Q. na Balkánský poloostrov, ale u Heraklee po- Od r. 633 bojoval proti monofysitům a mo- ražen (1. květ.) a musil prchnouti až kTauru, ' notheletům v sev. Africe a v Římě. ObŽalo- kde uprostřed příprav k obraně zemřel. Jeho ván byv r. 655 pro politická provinění, po- dčti byly povražděny. ffýbl. . volán z Říma do Cařihradu a vypověděn do Maximova mitralllensa a M-ovo ddlo < Thracie. R. 662 povolán zpět do Cařihradu v. Kulomet, Dělo (str. 242 a 248) a Maxim. , a souzen znovu. Za trest uťata mu ruka a Maximova žilrovka v. Lampy, str.600ď. I jazyk a poslán do vyhnanstvi, kdež zemřel Mazimovld viz Maksimovič. t. r. Je z posledních novoplatóniků mezi ře- Maxlmum (lat.), největší hodnota oproti i ckými otci. Díla jeho vydána jsou v 90. a 91. minimu, nejmenší hodnotě. O m-mu a mi- sv. Miffneovy Patrologie. nimu v mathematice viz Maxima a minima. 3) M. Tyrský, novoplatónik z polovice Maximas, jméno tří římských císařů: II. stol. po Kristu. Žil dílem v Římě, dílem 1) Marcus Clodius Pupienus M. (t238) v Řecku. Dochovalo se nás od něho 41 dis- byl nízkého původu, ale výborných vlast- ser tací, v nichž se pokusil rozšířiti dogma- ností osobních, jimiž dospěl k nejvyšším tismus platónský daemonologií. Existenci dae- hodnostem. Za vlády dynastie africké byl se- monů dokazuje pětičlennou stupnicí bytostí, nátorem, praetorem, konsulem. potom pro- z níž uzavírá: jako mezi lidmi a rostlinami 1026 Maxmilián — Maydl. stoji zvířata, tak mezi lidmi a božstvím stojí daemoni. Dissertace M-movy vydal Reiske (Lipsko, 1774—75; 2 sv.) a Dúbner v Theophrasti characteres (t., 1840). — Srv. Rohdich, Dc M-mo Tyrio theologo (Bytom, 1879). Maxmilián viz Maxi mi lián. Maxmlllanov viz Max o v 4). Maxov: 1) M.» Maxovna, ves v Čechách, zásluhy vědecké obdržel velkou mcdailli Ruel- fordovu. mwk, 2) M. Mary Elizabeth viz Braddon. May, planetoida objevená 28. Itstop. 1892 Charloisem v Nizze. Střední jasnost v oppo- sici 12*9. Označeni (2)- C«- May: 1) M. [mé] Thomas Erskine, hi- storik angl. (1815—1886). Byl administrat.T- hejtm. a okr. Kut. Hora, fara Bykáň. pošta I "ým úředníkem dolní snřmovny a předno- Malešov u Kut. Hory; 19 d., 103 ob. č.(1890). 1 stou tohoto úřadu od r. 1871. R. 1886 obdric Ves založ. r. 1798. — 2) M. (Maxdorf), ves , ^itul lordský. Sepsal: A treatise on tke !aw. t., hejtm. Č. Lípa. okr. Hajda, fara a pošta privUeges, proceedings and usage of pariiM- Sloup; 33 d.. 152 ob. n. (1890). M. založil Z''^' (1844, odtud hojná vydáni"); /?«ifwHcf«-' (1757) Josef Maxmilián hr. Kinský. — 3) M., suggestions with a view to faciUtate the ďi- popi. dvůr Max. kn. Furstenberka u Pusto- i P^^<^^ of public business in parliament ^1849 věd. hejtm. Rakovník, okr. a pá. Křivoklát. , '^"'^^i orders and forms of proceeding of tk; fara Městečko; při dvoře lihovar, syrárna, ^^use of commons (1854); DLondon Mathcm. Society nových operačních method, jmenovitě v da- Proccedings*. v lond. >Royal Society Pro- ^ tinách útrobních, a tento směr také zavede cecdings* a »Philosoph. Transactions«, ve \ po svém příchodu do Prahy na chirurgickoc ^Philosoph. Magazinc«. v >Nature« a t. d. M. kliniku českou. Mimo to jo velmi plodoj byl členem londýnské král. společnosti a za i spisovatel odborný, jcnŽ publikoval přci Mayen — Mayenne. 1027 sedmdesát prací chirurgických a z lékařských disciplin, jichž moderní chirurgie užívá jako svých theoretických podkladů. BudleŽ z nich uvedeny zvláště: Prvý případ nesoudobé oboj- stranné trhliny sva^u ^vlastního čeíky (»Časop. česk. lékařův*, 1880); O trhlinách a vymknu- tích šlach (t., 1880); O chirurgických choro- bách nervů končetinových (t., 1881); O chir- urgii dutiny břišní (t. 1882); Řeč při zahá- jení klinických přednášek v Pra^e (t , 1891); O novém \púsobu provedeni jejunostomie co pří- spěvek k nauce o radikálném a palliativném léčeni iú(eni pyloru (t., 1892); O hlínách pod- brániČných (t., 1894); Prvé případy radikál- ního léčení rozštěpeného měchýře (t., 1894); O ^vratném uskřinutí vejcovodu a přívěsku čer- vikovitého v kýlách třiselných a stehenných (t., 1895); O chirurgii fluČnfku a hrubých (lu- čovodů (t., 1896); O transperitoneální drená\i hlí\ jinak nedostupných (t., 1897); O podkož- ních trhlinách ledvin a jich léčení (t., 1898 V, O zastaralých luxacích a jich léčení (t., 1899); O operativním léčeni traumatismu lebky a jich následků (t., 1900). Do Eiseltovy »Odborné pathologie a therapie«: Rakoviny a nádore' (díl 1., 1878); Cizí tělesa v průduškách (IV.. 1882); Chirurgické nemoci hrtanu a průdušek (t.); Nemoci štítné ^lázy (t.). Samostatné pak vydal: Cíber den Darmkrebs (Vídeň, 1883); Uber Echinococcus der Pieura (t., 1'891); O hií- Zách podbrániČných (t, 1894 ; též něm.) ; Nauka o kýlách (t, 1897; též něm.) jako prvý oddíl velké samostatné učebnice chirurgie. Mimo to vydal velkou řadu německy psaných článků, z nichž mimo něm. zpracováni themat již výše uvedených sluší uvésti aspoň: Ober Durch- schneidung zweier Hauptnervenstámme der obe- ren Extremitát (>Wiener medizin. Blattcr*, 1881); Ober isolirte Trennungen des Nervus ulnaris und uber Naht desselben (t., 1881); Ober den Werth der Kochsalzinfusion und Bluttrans- fusion beim Verblutungstode (>OesterT. med. Jahrbůcherc, 1884); Ober Záhlungen der Bluť kórperchen nach Blutungen (t., 1884; spolu se Sieglem); Ober ein neues Verfahren bei Dilata- tion von Narbenstrikturen des Oesophagus bei vorhandener Magenfistel (>Allgem. Wiener med. Zeitung«, 1886); Ober eine neue Methode der Radicaloperation bei Hernia ventralis (> Wiener med. Presse*. 1886); Kriegschirur- gisches aus Belgrad (t., 1886); Die Magen- chirurgie der letzten fúnf Jahre (> Internát, klin. Rundschau€, 1887); Ober den Fort- schritt in der Entwickelung moderner Feuer- waffen (»Allgem. Wiener med. Zeitung*, 1888); Ober Behandlung der Kriegsschussivunden der Bru^thóhle (t., 1890); Zur Technik der Colo- tomie (»Centralbl. f. Chirurgie*, 1888); Bei- tráge i(M»* Schádel- und Gehirnchirurgie (•In- ternát, klin. Rundschau*, 1890); Neue Beob- achtungen von Ureterimplantation in die Fle- jcura romana bei Ectopia vesicae (»Wiener. med. Wochenschrift«, 1894, 1896 a 1899) ; Coxa vara und Arthritis deformans coxae (Wiener klin. Rundschau*, 1897); Ober operative Hei- lung des Magenkrebses auf Grund von 2S ra- dical operirten Fállen (t., 1899); Ober Jejuno- stomie (>Mittheilungen a. d. Grenzgebietc d. Medizin und Chirurgie*, III.). Mayen: 1) M., kraj. m. v prus. vládn. okr. koblenckém, na ř. Nettě, stanice žel. dráhy Andernach-M. Gerolstcin prus. stát. drah, 230 m n. m., má 10.688 obyv. (1895), z nichž 309 evang., 321 žid, ostatek katolíci; chrámy katol. a evang., synagoga, zbytky býv. kur- firštského hradu z části dosud dobře zacho- vané, vyšš. měst. škola, soud I. inst., vrchní lesní úřad, lomy čedičové, břidličné a na mlýnské kameny, minerální prameny, prá- delny pa přízi lněnou a polobavlnenou, tkal- covny na zboží lněné a vlněné, valchářství, barvířství, plctárny, hrnčířství, tov. výroba klobouků, papírny, mydlárny, jirchařství, mlýny, olejárny, značné výroční trhy na do- bytek a ovoce. 2) M., kraj tamžc, má na 576'27 km* (364 km^ polí, zahrad a vinic) 63.938 obyv., téměř ve- směs katol., ve 2 městech a 76 obcích. Pro- stoupen jest Rýnskou rovinou; půda na vých. hornatá, celkem úrodná. Mayenne [majěnj: 1) M. lat. {Meduna\ řeka v záp. Francii, pramení v départ. Orné na úpatí hory Multonne (417 m), teče zvolna k zsz., pak se odchyluje k jz. a j. do départ. M., kde protéká městy M. a Lával, načcŽ v dep. Maine-et-Loire spojuje se v ohrom- ných lučinách u města Angers s ř. Sarthe v jediný tok Mainc. Hlavní její přítoky jsou: Varenne, Jouanne a Oudon; dlouhá jest asi 195 km, z nichž po 125 km jest splavna. Mezi městy Cháteau-Gontier a An- gers jest pravidelná paroplavba, údolí jest úzké, úvodí zasahuje ještě do départ. Manche, lUe-et-Vilaine a Loire-Inférieure. 2) M., departement v záp. Francii mezi 470 46'— 48« 347/ s. š. a 0° 4'— 1<> 15' z. d., jest ohraničen na s. départ. Orné a Manche, na z. lUe-et-Vilaine, na j. Maine-et-Loire a na v. Sarthe a má plochy 5171 km*. Geolo- gicky náleží k Bretagni, horopisně pak spadá do systému pahorků Maineských, který tvořen jest souhrnem nízkých pásem probí- hajících všemi směry. Nejvyšší jeho bod jest Mont Souprat (417 m). Téměř všecky řeky departementu patří k úvodí Atlantského oke- ánu jako přítoky ř. Loiře a Vilaine, hlavní jsou kromě těchto dvou toků ř. M. a Sarthe, kdežto na s. ř. Airon vlévá se do ř. Selunc a patří tak k úvodí průlivu La Manche. Podnebí jest velmi mírné, průměrná teplota léta jest +-17-60C a zimy +3-95'>C, roční výše srá- žek 80 cm, dnů deštivých jest do roka 140. Z užitečných nerostů má M. anthracit a ka- menné uhlí (56.373 0* železo, mangan, mra- mor, vápenec, břidlici a j. Obyvatel jest (1896) 321.187 (o 11.200 méně než r. 1891). t. j. 61'6 na 1 /cm', cizinců 330; církevně tvoří départ. lavalskou diécési arcidiécése tourské, v Rennech jest akademie, v Lavalu lyceum, ústav učitelů a učitelek, v Cháteau-Gontier jest coUěge, v Ernée vyšší škola. Hlavním pramenem výživy jest orba, role zaujímají 3713 km*^ louky 764 km*^ lesy 276 /cm*, vinice 322 ha, klidí se do 2 milí. hl pšenice, přes 1028 z Mayenny — Mayer. 1 milí. hl žita, 0*8 milí. ha ovsa, Vi inill. hl smésky, 0*7 milí, q bramborů, 174 milí. q řepy, 4*7 milí. q pícnin, 192 /// vína, pak len, konopí, kaštany, ořechy a zejména mnoho jablek, z nichž se vyrábí ročné přes 1 milí. hl moštu. Důležit jest i chov dobytka, který čítá 86.821 koní, 265.232 skotu, 71.334 bravu, 69.352 Vťpřů i těží se v départ. asi 0*7 milí. hl mléka a 774 q vlny. Včelních úlů jest 9555, jež dodaly přes 100.000 fcgr medu. Průmyslo- vých závodů jest asi 285 s 300 parními stroji a 15.851 dčlníky (hlavně prádelny s 33.000 vřeteny a 205 stavy, pak železoliiny, jirchárny atd. ; železnic jest 376 /:m, cest vůbec 5528 km. Departement rozděluje se na 3 arrondisse- menty (M., Lával a Cháteau-Gontier), 27 kan- tonů a 276 obcí; hl. m. jest Lával (30.374 ob.). — Srov. Maitre, Dictionnaire topogra- phique du departement de la M. (Pař., 1878); Joanne, Géographique du departement M. (t., 1881). 3) M., hl. m. arrond. M. v dép. t. j., leží na ř. M. a trati Laval-M.-Caen, má (1896) 7262 obyv., krásný chrám z XII. st., pomník arcib. Cheverusa, soudní dvůr, obch. soud, seminář, obch. komoru, prádelnu, výrobu plíitna, prádla a oděvů, jirchárny a velmi průmyslné okolí. Na pr. bř. starý zámek M., nyní věznice. Tšr. z Mayeniiy Karel, viz Guise 7. Masren-Reass, Meicn-R., levý přítok Reussy ve švýc. kantoné Uri, vzniká v di- vokých horských končinách Sustenhornu a SpannÓrtcru, dere se úzkým Mayenským údo- lím, až u Wasenu, stanice Sv.-Gotthardské dráhy, dostihuje Reussyj jest překlenut třemi velikolepými mosty. Údolí M-y, stoupající k Sustenskému prusmyku, oživeno jest sku- pinami alpských chýší. Mayenwand viz Maicnwand. Mayer: 1) Johann M. von Mayern, politický spisovatel (* 1713 v Chomutově — t 1789). Absolvovav v rodišti gymnasium a filosofii studoval práva v Praze a za vedení dra. Felixe z Ebenholzu věnoval se advo- kacii. R. 1746 stal se kraj. sekretářem kou- řimským a vynikl již při zavádění nové berní soustavy z r. 1748. Osvědčil se také při vy- šetřování kraj. správy dvoř. kommissařem hr. Larischem (1750—51). Roku 1751 vydal spis Anleitung ^ur Mampulation der Kreisregistra- turen. Za sedmilrté války polní maršálek hr. Daun užíval ho za kommissaře k vojenským pochodům a pak přidělil jej trvale gen. uby- tovateli hr. z Guaska. Po skončené válce vrátil se M. opět ke krajské službě a, jak se zdá, účastnil se také vj'šetřování poddanských útisků na panství dobříšském po boku kraj. hejtmana kouřimského (1769—70). Pro zásluhy o manipulaci krajských úřadů byl r. 1770 po- výšen do stavu šlechtického. R. 1772 nabídl se M. prostřednictvím nejv. purkrabí kníž. z Fúrstenberku nejvyššímu kancléři hraběti z Blúmegen, že zavede při krajském úřadě kouřimském, který sídlil v Praze, praktický kurs pro krajské aspiranty. Nabídka přijata a reskriptem z 9. čce 1773 zřízena v Praze a Janu šl. z Mayernu svěřena stolice řádných přednášek >o krajské úřední manipulace spolu s praktickými cvičen ítn i. Nová kathedn nebyla přímo při vtělena universitě, nýbrí stála zvlášť o sobě pod guberniem, resp. poc kommissí pro toto učeni u gubernia zříze- nou. Učitel sám zůstával zároveň krajskýiE sekretářem kouřimským. Kurs prednálck M-ových trval dvě léta a rozdělen byl ca sedm oddělení. Dohled nad přcdnálkac svěřen kraj. hejtmanu kouřimskému. Uveíie- ným reskriptem stanoveno zároveň, že dvou- letá návštěva M-ových přednášek a cviái jakož i vysvědčení o vykonaných zkooškád jsou v Čechách nutnou podmínkou přijeí osob stavu panského a rytířského do knj ských služeb, ač později, jak se zdá, předp.- tcn přísně se nepraktikoval, byC později dr dekretem ze 17. dub. 1776 znova byl opa- kován. Přednášky své vydal M. r. 1776 pod názvem Einleitung ^ur kreisámtlichen W:ssrŘ- schaft im Kóuigreiche Bóheim, Učebnice t: rozvržena jest na sedm oddílů podle roidř- lení kraj. agendy z r. 1751: 1. contributíocóle 2. publica, 3. militare, 4. diaetale, 5. coc- merciale, 6. camerale, 7. judiciale vel quasi ke konci připojen ještě dodatek o kraj. kan- celářské manipulaci. Téhož r. 1776 byl M jmenován radou českého gubernia a svéřct mu důležitý referát o záležitostech robotn.'ci V 1. 1778—83 byl členem a referentem p:- berniální kommisse pro reorganisaci kn* úřadů v Čechách. R. 1785 dán po službě sf- zcela 40leté k vlastní žádosti na odpočire^. Přes to však zastával snad ještě nějaký ós stolici kraj. úřední vědy. K učebnici své vy- dal r. 1788 doplněk pod názv. Handbuch i£ Kreisamtsdienstes in den k. k. Staaten t^ formě slovníku). Viz B. Rieger, Zřízeni kraj- ské v Čechách, č. II., ses. 1. (Praha, IS^-' str. 63—69). 2) M. Christian, hvězdář ném. (• in- v Meziříčí na Moravě — f 1'83 v Mznz- helmě), kněz řádu jesuitského, vyučoval rr- prve v Aschaffcnburku mathem. a starým ře- čem, později jako prof. math. a fys. v Ho delberku, zřídil hvězdárny v Mannheime ; ve Schwetzinkách, obě nákladem kurfiti:: Theodora Falckého. Zásluhou jeho je, že p> ukázal k pravé podstatě hvězd podvojnyč (viz Hvězdy, str. 985 a). Napsal též čtRi pojednání máthematická, fysikální, o způsobs opevňovacím maršála Vaubana, o pantom;.:r. Pacechiově, o vypracování přesné generir mapy Ruska a provedl trigonometrická mí- ření. VRý 3) M. Johann Tobias, hvězdář némecty (* 1723 v Marbachu ve Virtcmbcrsku — fíZi. v Gotinkách). Byl samoukem a uveřtjs^ v 18. roce první práci měřickou. Pobyv ně- jaký čas v Augšpurku odebral se r IT^o do Norimberka jako spolupracovník Ho- mannova ústavu kartografického. R. 1T51 povolán byl za prof. oekonomic a roathex do Gotink. Později (1753) stal se člcrcs Král. spol. věd a dozorcem hvězdárny (1754. na které pozoroval za poměrů velice nepří- znivých, až přepracovav se záhy skoual. U. i Mayer. 1029 náleží mezi nejlepší a nejčinnější hvězdáře 1 Složiv zde ouverturu veřejně s úspěchem XVIII. století. Trvalého jména dobyl si pra- 1 provedenou vstoupil na právnickou fakultu, cemi o Měsíci a tabulkami měsíčními, pak ; r. 1856 byl povýšen na doktora, načež v le- methodou určovati zeměpisnou délku na I těch 1856 — 1861 byl stát. úřadníkem, neustá- moři pomocí měsíce. Angl. parlament vypsal vaje však zabývati se hudbou a komposicí, roku 1713 cenu za nejlepší způsob určovati | vzdal se roku 1862 z lásky k umění služby délku. M. dokončil r. 1752 své Novae tabulae ; státní a přijal místo ředitele hudeb, spolku motítum Solis et Terrae (>Monatl. Corr.«, IV.), j ve Št. Hradci. Od roku 1870 oddal se cele z.i něž brzo po jeho smrti angl. parlament | skladbě a učitelství a žil v ústraní v St. Hradci. Složil tři symfonie, ouverturu k By- ronově tragédii »SardanapaU r. 1871, symf. báseň »Helenu<, orchestrální fantasii »Slo- vanské písně< s průvodem dvou klavírů, ky- udélil vdově čásť vypsané ceny. Dále pro slavil se M. topografií Měsíce, prvním přes- ným měřením útvarů měsíčních, přesným určováním míst hvězd nich pro katalog, jejž vydal r. 1894 A. Auw rs. M. zkoumal též ■ tici písní Ruckertových >RůŽe z východu* refrakci astrou, a terrestrickou a mn. j. V po- 1 pro tenor a bas sólo, smíšený sbor a dva jednání Nova methodus perficiendi instrumenta klavíry, koncertní operu >Lesní víla* (1876), geometrica et novum instrumentum goniometri- Hálkovy »Večerní pisně« věnované pí Martc cum (»Comm. Soc. Gott.«, II., 1752) popsal Procházkové (1875) a řadu písní a sborů ji- zásadu multiplikace úhlů a kruh zrcadlový ných. Ze žáků jeho vynikli: Busoni, Kienzl, (podobný později sestrojil Borda), který před- 1 Heuberger a Weingartner. ložil r. 1754 angl, admiralitě. Četná pojed- nání jeho obsažena jsou ve sbornících uda- ných. Spisy jeho nevydané {Opera inedita] Gotinky, 1775) uveřejnil G. Ch. Lichtenberg; obsahují 5 prací; nevydaných je 7. Po smrti 8) M Alfred Marshall (* 1836 jako syn věhlasného právníka v Baltimore v Americe). Stal se r. 1856 professorcm fysiky a chemie na universitě baltimorské, r. 1859 professo- rem na kolleji westminstcrské (Missouri). Ku M-ově vyšly Theoria Lunae (Lond. 1767) a | svému zdokonalení navštívil Evropu a stu Tabularum motuum Solis et Lunae et longitu- \ doval v 1. 1863—64 v Paříži, odkud povolán dinům met*:odus promota (t., 1770). Nakreslil více než 10 map pro ústav Homannův. VRjr. 4) M. Jo han n To b i as, syn před. (*1752, t 1830), byl prof. mathem. a fysiky v Erlan- na kollej pennsylvanskou do Filadelfie. Roku 1867 byl professorem fysiky a astronomie na Lehihg-Univtrsity v Betlehemu (Penns.), r. 1871 professorem a ředitelem fysikální la- kách a Gotinkách. Zvláště znám je knihou boratoře na Stevens Institution of Technology Praktische Geometrie. v Hobokené (New Jersey). Jeho velmi četná 6) M. Karl, básník něm. (* 1786 vNeckar- i pojednání fysikální uveřejněna jsou hlavně bischofsheimu [Vircpursko] — f l^^O v Tu- j v různých časopisech amerických, zejména binkách). Studoval práva a byl úředníkem, i v »Silliman Americ. Journal*. M. fotografo- r. 1833 stál v řadách liberální opposice se Schottem, Uhlandem a Pfizerem. Druží se svými Lieder (Štutg., 1833) ke škole švábské. Lyriku jeho vyznačuje pravdivé a poetické vystihování přírody a melodické verše. Vy- val roku 1869 zatmění slunce v Burlingtoně (lowa). Fysikálními články přispěl též do en- cyklopaedií Appletonovy a Johnsonovy. nvk, 9) M. Rudolf, vynikající básník Český (* 13. říj. 1837 na »říové hospodě* u Skrán- dal Lenaus Briefe an einen Freund a vypsal i čic v okresu plánickém — f 12. srpna 1865 život Uhlandův sprvu v » Album schwábischer . v Loučimi u Klatov, kdež jest pochován). Dichter* (Tubinky, 1861), v kteréžto sbírce I Studoval ňá gymnasii v Klatovech, práva vyšla roku 1864 též jeho autobiografie, pak | v Praze a ve Vídni a zemřel rok po dokto- V samost. spise Ludwig Uhland, seine Frennde \ rátu. M. patří do první družiny >Máje«, kde u, Zeitgenossen (Štutg., 1867; 2 sv.). i si dobyl místo z prvních. Čísel poesie jeho 6) von M. Julius Robert (* 1814 v Heil- i jest málo, ale patří k nejlepším v novém bás- bronně, f 1878 t.). Byl chirurgem, později nictví českém. Hloubka citu, snivá melan- městským lékařem v Heilbronne. Jako lodní { cholie až k pessimismu se stupňující a při lékař vykonal cestu na Jávu. Trávil nějaký Čas i všem velká ušlechtilost výrazu, při formě v blázinci, tak že vznikla pověst, že tam ze- trochu laxní, ale přes to melodické, jsou hlav- mřel. M. první správně formuloval základní ní příznaky jeho vzácného talentu. Vyšel ze principy mechanické theorie tepla. Sebrané školy Byronovy (Sefenussar) a Lenauovy jeho spisy vyšly ve Štutgartě r. 1867 první, [Písně v bouři, Noční \nélky. Nešťastné přítel" roku 1874 druhé vydání, Z nich vyniká: Me- \ kyni a t. d.), ale měl smysl i pro tóny ná- chanik der Wárme\ Beitráge \ur Dynamik des rodní i tendenčně zbarvené {Věčnost^ V pO' Himmels a Bemerkuug uber d. mechan. Aequiva- ledne). Není pochyby, že by se byl časem lent d, Wdrme. Poslední dvě pojednání vyšla M. z byronismu propracoval k větší ještě též v angl. překlade. Životopis M-ův viz ve samostatnosti, kdyby smrť nebyla přeťala »Vortrage von Růmelin* (Tubinky^ 1881). nvk. jeho činnost. Bdsné Wi-owy vydal s pěknou 7) M. Vilém, doktor práv, známý pod ' studií o jeho životě a významu r. 1873 prof. pseudonymem W. A. Remy (* 10. čna 1831 Josef Durdík. -cký, v Praze — f 23. led. 1898 ve Štýr. Hradci). 10) M. Jan, vynikající znalec hornictví a Otec jeho byl advokátem. M. studoval gym- odborný spisovatel (* 13. květ. 1839 v Elhe- nasium a současně komposici v ústavu pro ' ničích). Studoval reálku v Krumlově a v Praze, hudbu církevní v Praze u Karla Fr. Pietsche. techniku v Praze a ve Vídni, horní akademii 1030 Mayerbach — Mayfield. v Příbrami. Po pětileté činnosti ve službě státní, ztrávené v Neuberku, Eisencrzu, Pří- brami a při ministcrstvé orby ve Vídni, pře- stoupil k dolům sever, dráhy cis. Ferdinanda na Ostravsku. Zde rychle postupoval, až v r. 1892 stal se centrál, inspektorem, i bylo naň vzneseno řízení těchto rozsáhlých dolů, čítajících 8 závodů s 12 jamami. M. psal množství vědeckých článku, jež uveřejňoval s počátku v >Budivoji«; později stal se stálým pilným spolupracovníkem časop. »Oesterr. Zeitschrift fur Berg- u. Hůttenwcsen*, v němž uveřejnil množství cenných pojednání z oboru hornictví. M. podnikal daleké cesty vědecké po Německu, Belgii a Francii. Vládou byl několikráte volán jako znalec v kritických záležitostech hornických. Vynalezl třídidlo a zařídil pokusnou stanici pro zkoumání střelby hornické. R. 1895 byl jmenován členem rak. kommisse ku prozkoumání třaskavých plynův a šetření bezpečnostních poměrů na dolech ostravsko-karviňských. Za své vynikající pů- sobení byl vládou opětovně pochvalnými listy vyznamenán; roku 1890 jmenován c. k. horním radou a r. 1897 dostalo se mu ryt. řádu želez, koruny. čka. 11) M. Sigmund, lékař německý (♦ 1842 v Bechtheimu u Wormsu), studov:il v Hei- delberce, Giessech a v Tubinkách, zdoko- nalil se dalo v laboratoři Brůckcově a Helm- holtzově, habilitoval se r. 1869 ve Vídni pro fysiologii, přešel násl. roku do Prahy, stal se tu r. 1872 mimoř. prof. fysiologic, r. 1880 převzal samostatný listav histologický a roku 1884 stal se řádným prof. histologie při něm. universitě v Praze. Napsal velkou řadu hi- stol.-fysiologických prací, zvláště do >Roz- prav* vídeňské akademie. Uvésti sluší aspoň: Studien :{itr Physiologie des Her^ens und der Blurgefásse; Uber Vorgánge der Degeneration und Regeneration im unversehrten peripheri- schen Nervensystem (Praha, 1881); Histologi- sches Taschenbuch (t., 1887) a j. v. 12) M. Otto, právník německý (* 1846 ve Fiinhu v Bavorsku). Vystudovav v Erlan- kách, Heidelberku a Berlíně, usadil se roku 1872 jako advokát v Mulhúsách v Elsasku. R. 1881 habilitoval se na univ. štrasburské, r. 1882 stal se tam mimořádným a r. 1887 řádným professorem. Napsal: Die j ústa causa bei Tradition u. U>'iikapion (Erlanky, 1871); Die dingliche Wirkung der Obligaťwn (t., 1879); Theorie des fraii^ósischen Verwaltutjgs- rechts (Štrasb., 1886); Dcutsches Venvaltungs- lecht (Lips., 1895—96; 2 sv.). 13) M. Matěj (♦ 17. pros. 1848 v Zářečf u Horažďovic), účetní záložny v Horažďovi- cích, je redaktorem » Hasičských Rozhlcdůc, spolurcdaktorem >Hasičské Knihovny* a vy- dal zprávy o činnosti jednoty hasičské roku 1894 a 1900 a Statistický přehled sboru hasič- ských v království Českém r. iií()[, 14) M. Jaroslav, dramat, spisovatel čes. <♦ 24. ún. 1870 v Rakovníce). Studoval na gymnasii v Benešově, Král. Hradci a v Prazt-, kdež absolvoval práva a r. 1893 dosáhl hod- nosti doktorské. Potom byl advok. konci- pientem v Rakovníce, v Král. Hradci a c-J r. 1898 je soud. adjunktem v LitoratTÍcícr. Napsal a nákladem svým vydal pod psťud. Jaroslav Maria velmi zajímavý cyklus tri dramat: V podveče" věku (I. Prokurátor Re:':, II. Děti pana prokurátora a III. Soumrak, hry o 3 jedn.; Terezín, 1899); Dobrdci, hra o 3 jed. (t., 1899); do tisku chystá čtyf- aktov. tragédii Johanna Radimsícá, Vcďk toho psal odborné články do >Právm'k:.* (1895, 1897) a do >Času€ (1897). Mayerbaoh, osada v Čechách, hejtm Krumlov, okr. Planá, fara a pš. Dolní Vlu- vice; 35 d., 299 oby v. n. (1890), dřerařství. Osada založena r. 1811. Xayerhofer Vojtěch, spisovatel český (* 10. břez. 1845 v Klatovech — f ▼ '^ 1899). Vystudovav gymn. v Litomyšli, filc^ sofiii v Praze vstoupil v letech šedcsát^cfa do redakce Riegrova >Slov. Nauč.«, v 1. 1S72 až 1879 byl odpovědným redaktorem »Své- tozora*, kde pořádal časovou rubriku, potem byl po 8 let korrektorem »Politik«, načti stal se spolupracovníkem Ottova Síovnikc Nauč., při němž obstarával korrekturu ruko- pisů. Vydal: Illustrovand kronika války vý- chodní (Praha, 1878) a přeložil kromé drob- ných povídek franc. a pol. ze Schwcigcra- Lerchenfclda >Na Východě* (t., Otto, 1885 přispíval do Riegrova a Ottova Slov. Nauč . do >Světozora< (do něhož napsal nčkolik hu- moresek;, do »Hum. Listů c a referoval o hudbě do denních časopisů. MayerhofPer Gustav Narcis (^ 9. led 1865 v Chrudimi), studoval gymn. v rodišť Od r. 1882 věnoval se studiu madarské řeči a literatury. V 1. 1886—94 byl ve službách Ústřední Matice školské, od r. 1894 je úhd- níkem Zemské banky království Ccskéha Vydal dvě sbírkv vojenských povídek: Zpet- nosti (1890) a Za hradbami (1893). k ninai čerpal látku ze života v pevnosti Joscfovskt. M. převedl do naší literatury celou řac:: prací z maďarského písemnictví, všímaje s hlavně nejnovější tvorby bellctrislů maďar- ských; zejména překládal z Abonyího, Hcr- czega, Jókaie, Josiky, Mikszátha a' j. Z dra- mat, tvorby mad^irské přeložil jednoaktorky Arpáda Berczika: Královna plesu. Ducha- plná dáma a Sen, pak tříaktovou veselohře Gergelye Csikyho Bubliny. Mayerhiitten viz Hutě Nové lo). Mayerllng^, Maicrlln^, ves v DÓI. Ra- kousích v krásném údolí schwechatskcn:. blíže obce Allandu, v hejtm. a okr. baden ském; 14 d., 107 obyv. n. (1890), útulna pro sestárlé lesníky a drvoštěpy. V loveckér' zámečku, kde dne 30. led. 1889 zemřel ko- runní princ Rudolf, je nyní klášter karmcl - lánek s krásným kostelem, Majrfalr [méférj, čtvrf v lond. Wcs:- Endu na v. od Hydcparku, hlav. sídlo vxnc- ši-ného světa londýnského, nazvaná tak ďc •květnového trhu*, dříve v tčchto místech konaného. Mayfield [mťfTld], město v angl. hrabstri Sussv-xu, má 3217 ob. (1891) a rozsáhlý, bo- Maynooth — Mayr. 1031 hatý klášter ženský, založ. r. 1864 arcibisk. canterburským. Maynooth [ménúdz], město v irském hrabstvi kildarském na průplavu Královském [Royal Channet), 24 km na záp. od Dublina, má 1278 ob. (1891), zámek Carton vévod z Lcinsteru a jest dáležito jako sídlo nej- většího irského katol. semináře kněžského, zv. M.-College nebo St. PatricWs College, za- loženého r. 1795, se 14 professory, 500 posl. a knihovnou o 18.000 sv. Měl dříve státní subvenci 30.000 lib. st., která r. 1871 odňata a nahrazena odbytným 372.276 lib. st. {Irish Church Acť), Mayo |méo], sev.-záp. hrabstvi irské pro- vincie Connaught, na j. sousedí s ním hrab. Galway, na v. Koscommon a Sligo, na s. a záp. Atlantský okeán. Má 5506 km* rozlohy s 219.000 ob. (1891), ponejvíce katol. nábož. (977o). Přes polovinu obyv. mluví irsky a vedle toho většina i anglicky. Pobřeží jest rozčleněno četnými hlubok. zátokami, z nichž připomenouti sluší: na záp. Clew Bay s množ- stvím ostrůvků v (největší Clare), severněji Blacksode Bay; mezi těmito ostrov Achill; Broad Haven oddělen jest úzkým isthmem, spojujícím poloostrov Mullet s pevninou, od Blacksode B.; na sev. zát Killala. Sev.-vých. část hrabstvi jest hornatá (Mount Nephin 800 m), kdežto na j. a podél ř. Moy rozkládá se rovina až k zát. Killala. Největší řeka je Moy, menší Cloonaghan, Glenamore, Owcn- more a j. Velkou plochu (194 km*) zabírají četná jezera. Obyvatelstvo živí se nuzné chovem dobytka a ovcí, rybolovem a tkal- covstvím. Hrabstvi vysílá do parlamentu 4 zástupce. HI. m. jest Castlebar. Při zát. Killala leží osada M., kdysi sídlo biskupa, nyní téměř ve zříceninách. Mayonnalse [majonéz], frc, majonéza, omáčka z vajec a oleje, octa, soli a pepře. Mayor [mér], angl., v Anglii, Irsku a Spoj. Obcích severo-amer. starosta obce, purkmistr. Mayotte [majót], franc. ostrov ze skup. Komoru v Indickém okeánu, viz Komory. Mayr: 1) M. (též Mair) Martin, doktor práv, státník německý (tl481), pocházel ne- pochybně z Heidelberka. V rodišti věnoval se studiím humanistickým, právnickým a theo- lo.fíickým a r. 1451 po^šen na doktora práv. Záhy vešel ve styky s Řehořem z Heimburka a s Eneášem Sylviem. R. 1449 vstoupil jako městský písař do služeb města Norimberka a vyřizoval pro ně všeliká diplomatická jed- nání. Obratnost, již tu osvědčil, získala mu dobrou pověst, tak že záhy i jiní knížata, ano i sám císař Bedřich IH., užívali časem v jednotlivých případech jeho služeb. R. 1455 byl nějaký čas kancléřem arcibiskupa mo- hučského. Konečně r. 1459 vstoupil s doži- votním úvazkem do služeb vévody Ludvíka Landshutsko-Bavorského, ale i potom příle- žitostně přijímal na se odjinud úkoly, pokud se snášely s jeho poměrem k Ludvíkovi; tak byl v 1. 1459— 1461 zároveň ve službách Jiřího Poděbradského. Postavení na dvoře Ludvíkově — - M. byl předním rádcem a vlastně prvním ministrem jeho a také ostat- ních knížat bavorských — dávalo mu příle- žitost působiti nejen v mezích země vévo- dovy, nýbrž i chápati se záležitostí, icž týkaly se celé říše. M. s žalostí pozoroval rozerva* nost říše Německé a stále pomýšlel na pro- středky nápravné. Jelikož pak císaře nepo- važoval za schopného, aby něco v té věci vykonal, vystoupil s plánem, aby císaři po bok dán byl koadjutor s titulem krále řím- ského; koadjutorem tím měl býti, když s ji- ných knížat sešlo, Jiří Poděbradský. Na sjezde v Chebu r. 1459 M. sjednotil se v té příčině s Jiřím, pak získal pro svůj plán vév. Lud- víka a některá jiná knížata, ale další jednání se nezdařilo. M. potom r. 1463 vypracoval jiný plán, jehož podstatou bylo, aby se všichni knížata němečtí smířili, jednotná' mince říšská se razila a pevná ústřední vláda se zavedla; ale podrobnější jednání o tom nevedlo zase k ničemu. Ve sporu Ji- řího s kurii stál M. sprvu "s Ludvíkem na straně Jiřího a vypracoval návrh smíření. Ale s politikou bavorskou i on se odvrátil od krále českého. Vybízel sice r. 1467 kní- žata na sněme v Řezně, aby se ujali prostřed- nictví mezi Jiřím a papežem, leč tak, aby Jiří ve věcech víry bezvýjimečně se podrobil. Na násl. sněme v Řezně r. 1469 pobádal již kní- žata k boji proti českým kacířům. Další jeho činnost týká se pak již více užších zájmův země LudvíKovy. M. byl z prvních humani- stů německých; humanistické vzdělání jeví se v jeho řečech a listech. — Srv. Riezlerův článek v »Allg. dcutsche Biographie*; Pala- cký, Dějiny nár. českého, IV. 2) M. Šimon, hudební skladatel něm. (* 1763 v Mendorfě u Ingolstadtu — f 1845 v Bergamě). Vzdělával se hudebně u otce a oddal se dráze hudební. R. 1786 vyučoval hudbě v Grisonech, pak se odebral do Bergama a do Benátek, kdeŽ se vzdělával u Bertiniho a vystoupil (1791) oratoriem Jacob a Labano fugiens. V 1. 1800- 15 zapla- voval italská jeviště svými melodickými ope- rami (počtem 77), z nichž nejvýznačnější jsou: Lauso e Lydia, La rosa bianca e la vosa rossa^ Lodo:scay Médea a nejvíce ceněná Ginevra di Scopia (1801). Sláva M-ova končí vystoupe- ním Rossiniho a M., od r. 1802 kapelník chrámu S. Maria Maggiore a od r. 1805 ře- ditel hudební školy v Bergamě, věnoval se potom jen vyučování hudebnímu. Z četných jeho žáků vynikl Donizetti. 3) von M. Georg, statistik a polit, oeko- nom něm. (♦ 1841 ve Vircpurku). Studoval v Mnichově, habilitoval se tam r. 1866, stal se r. 1868 mimoř. professorem, r. 1869 ře- ditelem statistické kanceláře, r. 1872 mini- sterským radou v min. vnitra. R. 1869 za- ložil »Zeitschrift des bayrischen Statistischcn Bureaus*, v níž, jakož i v publikaci Beitráge litr Statistik des Kúnigreichs Baveni, uveřej- nil čťtné statistické práce. Jakožto kommis- sař spolkové rady zastával r. 1879 v říšském sněmu reformu celního tarifu a byl téhož r. 1032 Maýr. jmenován cis. státním podsekretářem v mi- 1 civilních a hospodských orchestrů. X^Jo- nisterstvé pro Elsasko a Lotrinsko. Vystou- stižný byl M. v sestavení pévců sólistů. Sk piv r. 1887 prozatím ze státní služby žil stři- výborný pévec, uměl mezi mladými, ale k- cvičenými lidmi vyhledávati síly nadané, Fidé- lati a povznášeti je na umělecký stupcž i při praskřovném platu zachovati je viccmécé dave v Mnichové a Tubinkách, až pak se r. 1891 habilitoval ve Štrasburku pro národ, hospodářství. R. 1895 byl tam jmenován professorem, r. 1898 povolán na universitu delší dobu českému divadlu. Za nového, pod- mnichovskou. Ze spisův jeho sluší uvésti: nikavého ředitele F. C. Liegerta (1864-65, Die Geseti[mássigkeitimGesellschaftsleben (Mni- \káy byla česká opera v rozkvětu, náidt i chov, 1877); Das deutsche Reich und das Ta- \ česká opera, M-em řízená, již k ncjlq^ic baksmonopol (anonymně, Štutgart, 1878); Zwr ' vůbec, s výjimkou velkoměstských di?ade Reichsfinanireform (t., 1894); Statistik u. Ge- prvního řádu. R. 1866, kdy následkem nlh sellschaftslehre (sv. 1.: Thcoretische Statistik; | rakousko-pruské členové divadla byli iůsg- Freiburg, 1895; sv. 2.: Bevolkerungsstatistik). { veni nedostatku a strádání, uspořádal M. a R. 1890 založil »Das allgem. statistische Ar- . pomoci některých Čechů pražských pfedsti- chiv«. , vení na vlastni vrub, vypraviv Glinkův »Ži- Maýr Jan Ne porn., operní pěvec a hud. ! vot za cara«, poslední operu jím řizesoL skladatel český (♦ 17. ún. 1818 na Mělníku — Návštěva divadla byla tak veliká, že oit- t 25. říj. 1888 v Praze). Kníže Lobkovic po- cám byl vyplacen dvojnásobný plat. Po fák; slal ho na konservatoř do Prahy, kdež byl r. 1866 M. nezasedí již na křeslo kapelnidi přijat do kláštera křižovníků jako vokalista. ' Na jeho místo přišel Bedřich Smetana. H Zde počíná M-ovo vzdělávání v hudbě u var- přijal místo ředitele kůru u františkánů a l;t- haníka Můllera a později na varhanické škole i žovníků, obíraje se hudbou církevní (ISóóc za vedení Fůhrerova; v harmonii, kontra- i 1874) a skladbou. Skládal msiř, gradnaJi punktu a instrumentaci vzdělával se u dvoř. ' offertoria, hymny^ pisné, sbory, hudbu k rt^- kapelníka J. Vitáska. Studia svá dovršil u Ass mayera ve Vídni. Sbormistr vídeňské opery ličným činohrám (Jiříkovo vidění, Lesm'pann Švédové před Prahou) a operu Horrw- Curci, seznav krásný hlas M-ův, vyzval mla- České divadlo řídilo zatím první, poairé dého umělce do své školy. M. poslechl vy- bídnutí a r. 1840 počíná jeho skvělá pěvecká dráha na divadle v Lublani, v Pešti (1842), ve Vídni, v Cáchách, Luttichu, Stuttgarte (1843) a Darmstadte. V 1. 1845—48 byl en- t. zv. staročeské družstvo (1866—70), ale se značnými hmotnými ztrátami. V opeře i- skány Smetanou za zvýšený plat sice leps síly, jak v sólech, tak v orchestru, ale hinot^: byl ústav ohrožen. Spása hledána v noitr: •rozmnoženémc družstvu (1870—74) liskaa:? nových členů z politické strany mladoceskt Ale ani rozmnoženému družstvu nedařilo x lépe. Ztráty divadla dostoupily zatím téci* gažován v Praze při společnosti, ale záhy znechutily se mu pletichy zákulisní, pročež on ústil dráhu pěveckou a stal se ředitelem •Žofínské akademiec, v níŽ vynikl záhy jako dirigent. V té době založil v Praze také první ' výše 80.000 zl. a maecenáše nikde nd)y hudební školu českou, která záhy rozkvétala. Tehdy družstvo v tísni nabídlo M-ovi »\cš R. 1848 přijal nabídku ředitele nčm. zemského keré artistické, technické, disciplinánil W divadla Hoffmanna, aby se ujal řízení če- spodářské a finanční řízení «. M. návrh pr^ ských operních představení, a tím počíná . a 1. list. zvolen jednohlasné neomeiř v jeho životě nové období a v dějinách če- ným ředitelem na dvé léta ,1874-18*c. ského divadla a hudby významná činnost V době té vyhojil za přečetných nesnár. M-ova jako tvůrce a organisátora č e- , osobních nepříjemností, spojených s rediiy ské výkonné opery, s níž nerozlučně váním všech výdajů a gáží členů, čcskcc- srostl po celých 35 let (1848—83). M. po- 1 vadlo ze všech dluhů. Koncem r. !?'• vznesl ji z nejtrudnějších počátků k netuše- \ bylo postiženo družstvo politickými t?ir- nému rozvoji a hmotnému zabezpečení. Če- ' cerai členů a M., jako cbráněnec dra F - ské výkonné opeře, pokud byla v podruží Riegra a strany staročeské, byl předmé^s. německého stavovského divadla (1848—62), útoků Žurnalistiky polit, odpůrců. V léd" věnoval mnoho sil, by ji přizpůsobil poža- 1 třenicích Mladočeši utvořili nové, saroosus- davkům českým za německých ředitelů, Hoff- družstvo, jemuž svěřeno řízeni českébe i- manna, Stogera a Thoméa, českých poměrů vadla zemským výborem (1876— 78\ Za^ málo znalých. Také s pévci německými a ; ditelc povolán Němec Wirsing, čcskč.^cc- se sborem měl M. práci nemalou, líče je spletitých poměrů v české společnosti * í^' zpívati česky. Největší napjetí a námaha če- vadle neznalý. Ale za dvě léta přerostla r kala však M-a teprve r. 1862, kdy otevřeno , dání mladočeského družstva příjem ocei^^- samostatné české prozatímní divá- 40.000 zl. a ve zmatku, vzniklém z této bv dlo (18. listop.). Tu ředitel něm. divadla spodářské tísně, hledána spása ve sIojk-' F. Thomc svěřil M-ovi českou operu, uloživ s bývalým staročeským družstvem. t*k r^ mu sestaviti orchestr, sbor a celý ensemble, ným »spojeným« (1878 — 80), a v novčs ^^ Tehdy pracoval M. dnem i nocí. Hmotné diteli. Zvolen opět M. jako ředitel umčistf' podmínky v čes. divadle byly nehrubě vábné, a hospodářský, jenž záhy všecky pesé-' ale vytrvalost, nezvratná píle a tuhá kázeň nesnáze uspořádal a všecky staré dluhy - M-ova překonaly všeckv obtíže. Orchestr a platil vlastním přičiněním. V nových volU" sbor sestaven z učitelů, studentů, z členů družstva (1880—83) zvolen M. opět rcditáí Mayrhofer — Mazade. 1033 Ale tu nepřátelská mu strana politická jala se očerňovati muže, který tak často zachrá- nil svěřený mu ústav ve všech nesnázích, výtkami nejméně věcnými: špatným hospo- dářstvím. Zatím česká umělecká veřejnost sílila, požadavky rostly, děl operních a dra- matických přibývalo, tíseň v jediném divadle byla stale citelnější a s nimi stesky na umě- lecké řízení ústavu. Stárnoucí M., vyrostlý v těsných poměrech počátkův a vzrůstu če- ského ciivadla, nestačil plniti všech požadavků přes nejlepší vůli a napjaté úsilí. Uznával to sám a podal r. 1883 správnímu výboru Druž- stva výpověď. S Čivy rozrušenými, chřad- noucí, sklíčený a roztrpčený vrátil se opět na kůr ke křižovníkům. Stařec, dříve statný, nezdolný muž, zvyklý neúmorné práci, ne- přál si ani nyní odpočinku. Zemřel, pracuje do poslední chvíle před ulehnutím na smrtelné lože, úplným otřesením čiv a nemocí srdeční. Ocenění M-ovo není sice ani nyní ještě úplné, ale kritická, pilná práce tajemníka Národ, di- vadla, dra K. Kadlce, »Družstva král. českého zemského a Národního divadla* (Praha, 1896), podává celou řadu fakt ve prospěch M-a svědčících. Jako pěvec byl M. dávno uznán a oceněn, jako skladatel je právem zapo- menut, ale jako kapelník a ředitel čeká spravedlivého ocenění. Jako kapelník proza- tímního divadla, chtěje utvořiti nejprve kmen stálých návštěvníků opery, dbal největší roz- manitosti pořadu, prvé podmínky zájmu k di- vadlu v řadách tvořící se divadelní veřejno- sti české. Rozmanitost ta, při slabém před- běžném hudebním vzdělání členstva, stěží získaného za pranepatrné platy, byla dosaži- telná jen krutou přísností a téměř vojenskou kázní. M-a mnozí členové nenáviděli, ale všichni se ho báli. Jen za zády byl tupen, snižován a ze sobectví obviňován. A zatím on sám a sám za skrovný plat byl nejen organisátorem, ale vedle Thoméa a Liegerta vlastním ředitelem opery, kapelníkem, sbor- mistrem, vychovatelem a učitelem zpěvu a nástrojové hry členů-laiků své opery, kor- repetitorem a — opisovačem partitur a hlasů, jen aby zmenšil výdaje. Vedle uvede- ného díla dra Kadlce poměrně nejsprávněji ocenily činnost M-ovu »Hud. listy* (1874) a »Zlatá Praha« (V., 1888, č. 50. a 61.). Se sta- noviska umělecky pokrokového a mlado- českého psal o M-ovi V. V. Zelený (♦Světo- zor*, 1888, č. 52.). bk, Majn^hofer Johann, spisov. rakouský (* 1787 — t 1836 ve Vídni). Z kláštera pře- šel na práva a vstoupil do státní služby; byl úředníkem u úřadu censurního. Ve Vídni spřátelil se s Fr. Schubertem, jenž uvedl v hudbu hojně jeho básní. Sepsal: Gedichte (Vid., 1824) a Gedichte. Neue Sammlung (t., 1842). Tyto vydal Arn. šl. z Feuchterslebenu ; je v nich též životopis M-ův. de Masrronls Franciscus, scholastik (* v Mayroně v Provenci — f 1325 v Pia- cenze). Vstoupil v Digni do kláštera franti- škánského, později přišel do Paříže, stal se žákem Dunse Scota a učil na Sorbonně. Od Ottflv Slovník Naučný, sv. XVI. 17'g 1900. něho zavedeny tu actus sorbonnici, celo- denní disputace, konané jednou týdně v létě nepřetržitě od rána do večera jedním respon- dentem proti námitkám kohokoli; prokazo- vána jimi schopnost vyučovati filosofii. M. sám byl výborným dialektikem, začež se mu dostalo názvu magister abstractionum a doctor illuminatus et acutus. Vedle horlivého kommentování Aristotela, Augu- stina, Anselma, Petra Lombarda a j. násle- doval svého učitele, ač ne příliš samostatně. Napsal zejm.: Kommentář k Magistru senten- tiarum (Basilej, 1489) a Quaestiones quodlibe- tales (Benátky, 1507). Mayzel Bronislaw, národohospodář pol. (* 1849), studoval práva ve Varšavě, kde se usadil jako advokát. Psal do odborných li- stův a vydal několik spisů z oboru pojišťo- vání, jako: R^eci o istocie i systemach ube\- piecieňj 7 dodaniem wiadomošci o d^tafaja- cych w królewstwie PoL instytucyach aseku- racyjnych (Varšava, 1872); Zásady wynagro- d^enia s^kód, pohárem ^^r^^qd^onych (t., 1873) a mn. j. V denních listech varšavských vedl v 1. 80tých účinný boj proti cizím pojišťova- cím společnostem. Mayzl Marek Mardochej, bohatý žid staroměstský, byl za Rudolfa II. správcem daně zemské z drahého kamení, růži, knoflí- kův atd. (zboží, kterým skoro výhradně ob- chodovali židé). Rudolf II., kterému M. ča- stěji vypomohl, dovolil mu r. 1691, aby na pozemku, který rok před tím M. byl koupil za 200 k. gr. ces., vystavěti směl synagogu, která měla zůstati však rodinným vlastni- ctvím. Zároveň osvobodil ji od veškerých platův a udělil jí i domu M-ovu soudní im- munity. Stavba Školy byla záhy (1592) ná- kladem více než 10.000 tolarů skončena. Je- ště další milost propůjčil M-ovi Rudolf II. r. 1592: když se obec židovská usnesla, aby žádných obchodů s listy hlavními, nebo jim účinkem právním rovnými, neměli a jich ne- přijímali, a to pod klatbou, osvobodil jej cí- sař od tohoto závazku. Vedle školy založil M. i špitál Bed-hamidraš a lázně, rozšířil hřbitov (1598). Zemřel 14. břez. 1601 v stáří 73 let. S manželkou svou Frummcrt neměl dítek. Po smrti prohlásila komora česká jmění M-ovo za odúmrť královskou a ihned zabrala movitosti prý v ceně 516.250 zl. Vdově vyká- záno věno 14.000 k. gr. m. a synovci Sa- mueli M-ovi dány dva domy. Syn tohoto, Marek, docílil po dlouhém úsilí, že r. 1649 magistrátem staroměstským uznán byl za M-ova dědice, odevzdána mu škola, lázeň a jeden dům. Tím upozorněn byl však fiskus na tyto zbytky dědictví M-ova a obnovil své nároky, které rozsudkem ze dne 18. září 1684 byly uznány a jmenované zboží za fisku ná- ležející prohlášeno. Srv. Kisch, Das Testa- ment Mardochai Meysels (Frankf., 1893); Wolf, Kleine histor. Scliriften (Vídeň, 1892). J.Te, Maz viz Mazotok. M. škrobový viz Škrob. Mazade [-zád] Charles, publicista a hi- storik franc. (* 1820 v Sarrasinu). Studoval 66 1034 Mazadlo — Mazaňcowice. v Toulouse, přišel do Paříže a jal se puso- 1 jsou směsi olejů minerálních s oleji orgas.- biti jako novinář. S poč. zaměstnán v »Pres- 1 ckými, připravené za tím účelem, abv se d> se«, od r. 1846 v >Revue des deux mondesc, i sáhlo určitých vlastností, hlavně větší mu:- kde mu svěřena rubrika politická. Jest od vosti a přiměřené ceny. — M-la min něho řada knih o současn;^ch dějinách (od r. 1855) Španěl, Itálie, Polska i Francie. rální dobývají se při suché destillad ahj nebo při rektiíikaci petroleje, nafty atd. K: K nim se druží: Lamartine, sa vie iittéraire' mazání užívá se druhů, jež přicházejí dorr; et politique (1872); Portraits ďhistoire morale teprve při vysoké teplotě, a v obchode oa: et poliiique du temps (1875); Le comte de Ca- čují se nejrozmanitějšími jmény, jako: bik> vour (1877); M, Thiers ^1884). Vydal -^or- , siny, naftaliny, oleje valvolinové, ragos;!:;, respondenci maršála Davouta (1885), Mémoires oleonafta, oleje vulkánové, kaukasiny, vist du prince de C^artoryski (1887) a mnohé liny atd. Jsou to čisté uhlovodíky a nerc: jiné. Kbn. kládají se pod tlakem a za tepla. Jejich zii- Mazadlo jest ve strojnictví důležitým | živost {luhricita), zvláště lepších druhů, c: prostředkem na zmírnění tření; omezuje sej menší než olejů rostlinných nebo xviredc jím i vývoj tepla, opotřebování a spotřeba jsou značně lacinější a stálé při vysoké :t: práce ve stroji samém na míru nejmenší. Je- lotě (as 300*C) i při teplotě nízké (as— 10 1 likož stroj vyběhaný nepracuje již tak přesně. Při teplotě 125 — 250° C vyvíjejí zápalné p.y- zvýší se m-ly nejen kvantita, ale i kvalita | ny. Nejpřiměřeněji mažou se: 1. par. ^ójit výkonu strojního a stává se jimi teprve vět- šoupátka atd. olejem valvolinovým spět šina mechanismů způsobilou k praktickému | váhy 0*9—0*914, zápalná tepl. ne pod 250* C upotřebení. Mezi plochami stykovými utvoří i 2. motory plynové a petrolejové svéiŤr se kluzká vrstva m-la, jež se občas nebo | olejem minerálním, spec. váhy 0*91— O--!: lépe neustále doplňuje a vyměňuje, zabra- \ jenž vře teprve při vysoké teplotě a zavi- nujíc přímý styk obou troucích se ploch, jluje se až při teplotě 300® C; 3. silně ct Každý druh m-la má své zvláštní význačné | zená ložiska a vodicí plochy olejem hustrr vlastnosti, jež jedině určují jeho způsobilost , než řepkový, s bodem zápalným při 17'?C k mazání, tak že je při velké rozmanitosti | nebo m-lem konsistentním; 4. lehce zatízer: m-del mnohdy obtížno stanovit m. nejpři- hřídele olejem řidším, než je řepkový, nct měřenějši v určitých případech. Aby m. vy- řídkým mazadlem polotuhým; 5. jemné sca- hovovalo požadavkům dobrého mazání, musí částky velmi řídkým a kluzkým olejem c- býti stálé, nesmí se totiž rozkládati pod účin- nerálním. M-Ia tuhá jsou ve mnohé phcnr kem tlaku a tepla, jež mezi troucími se plo- výhodnější m-del tekutých, neodkapnji. a^ chámi působí, musí býti přiměřeně jemné a ' rozstřikují se, mazání je čistotnější, poko*!- tekuté a prosto všech hrubších přimíšenin | nější a úspornější, protože se z tuku r3: a musí lnouti k plochám stykovým. M-la I pustí jen tolik, kolik se spotřebuje. Ločs^i jsou buď pevná, polotekutá nebo tekutá a j jež snadno hřejí, mažou se směsí oleje i:>: dle původu buď rostlinná, minerální nebo I tuku s tuhou nebo sirným květem, jenž n zvířecí. Pevných m-del z říše minerální, a plní veškeré jemné póry stykových plodu to buď tuhy nebo klouzku, užívá se jen tam činí je kluzčími. JJ^- kde mazáni jinou látkou není možné. Vodou | Magagan, silně opevněný příst, na atla:: mažou se jen výjimkou čepy turbin a vod- pobřeží Marokka, má asi 7000 ob., z pot.t nich kol, sama o sobě jest voda špatným > Maurů, čilý vývoz plodin a vlny a je ú€a.z m-lem. Mýdlem se však mazivost její velice zástupcův skorém všech námofských stztr zvýší, a jelikož zároveň chladí, užívá se jí (rak. agentura). R. 1896 přistálo tu 212 kKlosy<, 1885); O spáfc^es- nej krytyce literackiej w Niemcech (»Ate- neum«, 1886); Mysl o powiešci dawnej a spó-t- c[esnej (»Kraj«, 1886) a j. Mazaný ze Slavětina, příjmení staro- české rodiny vladycké, prvotně dědinnické, z Hrachovic, jež se usadila ok. r. 1536 ve Slavětíně za Pacovem. Majestátem ze 4. led. 1559 propůjčen erb bratřím Václavovi, Jiříkovi a Martinovi, totiž modrý štít a na něm pták kos černé barvy, maje nohy, pazoury a nos zlaté, točenici a přikryvadla modrá a černá a bílé péro nad helmou. Ač od stavu vladyckého přijati nebyli, přece druhdy si jako vladyk^ vedli, majíce dvory v Hrachovicích, Slavětmě a Zmyslově, také se připomínají v titulářích (r. 1589 Bohuslav, Jindřich, Václav a Václav). R. 1603 žili Jero- ným, Jan a Václav, r. 1615 Václav a Vilém, r. 1619 Oldřich a Mikuláš, bratří, z nichž onen ještě r. 1630 žil. Jan byl v 1. 1640—44 purkrabím na Strakonicích. Po XVII. stol. podrželi statky své v Hrachovicích a Slavě- tíně. Slib dědičné poddanosti jako rytíři uči- nili r. 1673 Jan Kryštof, r. 1681 Jiří (sed. v Slapsku) a r. 1690 Václav Ferdinand Ív Praze a Hříškově), t r. 1712 ve Smečně. L 1719 zemřel Antonín, lejtenant, r. 1727 Jiří, r. 1735 Rosina, vdova, majíc stáří 100 let. František Josef žil u Mladé Vo- Žice (t r. 1758). Jako rytíři připomínají se r. 1786 bratří Bedřich, Jindřich a Karel, o jichž potomstvu se paměti nedostává. Sčk, aazuln [mazaren] Jules (původ. Giulio Mazarin i), kardinál a státník franc. (* 14. čce 1602 v Pescině v Abruzzách — f 9. března 1661 v Paříži), byl syn sicilského šlechtice Petra Mazariniho (t 1654) z Palerma. Studo- val u jesuitů v Římě, potom v Alcale a v Madridě a ztrávil mládí dosti lehkomyslně. R. 1622 povýšen na doktora práv, načež vstoupil do vojska papežského a bojoval r. 1625 jako setník ve Valtellině; brzy však opustil dráhu vojenskou a obrátil se k diplo- macii. Za války mantovské účastnil se (1630 až 1631) jako sekretář kardinála-legáta Pan- ciroly jednání, jež vedla k míru mezi Fran- cií, Savojskem a Španěly v Cherasku (1631), a tu poprvé prokázal svoje diplomatické schopnosti. R. 1632 vstoupil do stavu duchov- ního a stal se r. 1634 vicelegátem avignon- ským a ještě téhož roku nunciem v Paříži. Tam získal si přízeň Richelieuovu, jehož vlivem r. 1640 opustil službu papežskou a vstoupil do služeb francouzských. Činnost svoji počal obratným jednáním, jímž získal Savojsko pro věc španělskou. R. 1641 jme- nován kardinálem-laikem, ačkoli nebyl vy- svěcen, a jak se zdá, vůbec se nedal vy- světiti na kněze. — Smrtí Richelieuovou (4. pros. 1642) počíná slavná doba Života 1036 Mazarron — Mazatenango. M-ova. Umírající kardinál označil jej králi ' obecenstvu po prvé r. 1648 a čitaiící nyni za svého nástupce, Ludvík XllI. jmenoval : 160.000 svazků a 4000 rukopisů), Collt^c ďes jej ministrem s rozsáhlou mocí, a po jeho . quatre nations, akademii uraéní, uvedl r. 1647 smrti (v kv. 1643) královna Anna Rakouská, i do Paříže italskou operu a podporoval vy- zbavivši se nepohodlné poručnické rady, | nikající talenty. O všechny své příbazné se zvolila jej za svého předního ministra a dobře postaral. Jeho bratr stal se kardináler^ rádce. M. byl tehdy muž 40letý, krásný, pln | synovec vévodou z Nivernais; své neteře {dvě mužné síly, chování uhlazeného. Vlastnosti i Martinozzi a 5 Mancini) všechny skvěle pro- ty získaly mu nejen přízeň, nýbrž i lásku , vdal. ^ednu z nich, Marii, oblíbil si sám král královninu, a láska ta dokonce nebyla pla- Ludvik XIV. a chtěl ji pojmouti za mu- tónická. M. nebyl nadán oním mohutným želku, ale M. z moudré obezřelosti se iom tvůrčím duchem, jako jeho předchůdce, ale | opřel a provedl r. 1659 zasnoubeni Ladríc byl obratný diplomat, opatrný a lstivý poli- i s Marií Terezií Španělskou. M. zemřel r. 1661. tik, dobrý znatel lidí, muž bystrozraký a vy- i právě když králi začínal již býti nepohod- trvalý, tak že dovedl udržeti se ve svém ! ným ; před smrtí radil mu, aby vládl sám mocném postavení prese všechny snahy velmi I bez prvního ministra. Jméno M. přešlo v.i četných protivníkův. Nejnebezpečnější byli markýza de la Meilleraie, manžela Hortens;? t. zv. importants (v. t.), kteří r. 1643 zosno- 1 Manciniové. — M-ovy listy obsaženy jsoa valí na M-a attentát, ale ten se nezdařil a částečně ve sbírkách: Lettres oú Ton ?oit přední protivníci M-ovi vypověděni ode | les négociations de la paix des Pyrécčts dvora. Také zevnější úspěchy posílily posta- > (Amsterd., 1693, 2 sv.; Pař., 1745 a j.); Let- vení M-ovo. V tu dobu spadají vítězství Tu- třes á la reine Anně (Pař., 1836); Lettres rc- renna a Condéa v Němcích a r. 1648 slavný | lati ves á la Fronde (t. 1861); Lettres do pro Francii mír vestfálský, jímž získány El- , card. M. pendant son ministěro (vyd. Chémei sasy a podvrácena moc domu Habsburského, i a ďAvenuel; t., 1879 — 95, sv. 1.— 8.)- T. it. Ale finanční oběti, jichž válka vyžadovala, ; maz ar i nad y (potupné písně a pamflctr. množily odpor proti mocnému kardinálovi, vydávané na M-a za boje s frondou) vydácT Parlament pařížský protivil se novému a no- I u výběru v Paříži r. 1853 (Choix des Maia- vému vypisování daní a spojil se na konec • rinades, 2 sv.); bibliografii jich podává Mo- s hlavními protivníky M-ovými (Gondi, po- reau, Bibliographie des Mazarinades (Pařil zdejší kardinál Retzský, vév. Conti, vévoda i 1850— 61, 3 sv.). — Srv. Chéruel, Histoircdí Orléanský a }.) v tak zv. frondu. Bouře vy- , France pendant la minorité de Louis Xl\' buchla, když M. uvěznil (v srp. 1648) pari. (Pař., 1879—80, 4 sv.V, Hiátoire delaFraoce radu Broussela. Nastala domácí válka (o níž , souš le ministére de M. (t., 1883, 3 sy.i; viz Fronde). M.musil dvakrát opustit Fran- I Cousin, La jeunesse de M. (t., 1865); de cii (10. ún. 1651 — pros. 1651 utekl se do ' Cosnac, M. et Colbert (t., 1892). HýH Brůhlu u Kolína n. R., potom v srp. 1651 — | Mazarron, dříve Almazarroc, mésto poč. 1653 do Bouillonu u Lutichu), ale na ' v špan. prov. Murcii, 4 km od StředoKa. konec vyšel z boje jako vítěz: 3. února 1653 , moře, má 16.454 ob. fl887), na blízku báor slavil hlučný vjezd do Paříže. Vítězství svého na železo, měď a stříoronosný leštěnec, jd využitkoval mírné proti svým odpůrcům, | těží německá společnost. Výtěžky vyváíeji ale plnou měrou k založení a utvrzení do- | se z přístavu M-u, ležícího 5 km na jv. (1892: konalého absolutismu. Napotomně stál až do 550 lodí s 91.700 t). Kromě toho jest před- své smrti jako všemohoucí ministr po boku i metem vývozu i esparto. Ludvíka XIV., který r. 1651 prohlášen byl! Mazas [mazáj, název věznice vPařiii, je: zletilým. Zevnější politika M-ova přes ně- byla vystavěna dle soustavy jizbové m«ii které chyby byla skvělá. Vedle míru vestfal- 1. 1841—49 na náměstí Mazasově (nyní boe^ ského provedl M. r. 1659 mír pyrenejský, levard Diderotův). Má 1200 jizeb a uvéiňoi v němž Francie triumfovala nad Španělskem tu obžalované. Bude zbořena, jakmile dokoc- a získala Artois, Roussillon a Cerdagne, zjed- cena stavba věznice ve Fresnes-les-Rungii nal spolek s Anglií a založil r. 1658 tak zv. Mazas [mazá] Alexandre, spisovatel spolek rýnský (v. t.), který byl mocným franc. (* 1791 v Castrech — f 1857). Byl vo- průlomem do jednoty říše Německé. Za to jákem za posledních válek Napoleona I. i však byla vnitřní politika jeho slabou stráň- ' r. 1821 stal se úředníkem bibliotéky pařs. kou. M. nestaral se pranic o hospodářský j arsenálu. Napsal řadu spisů histor., jmcno- rozvoj země, o průmysl, obchod a orbu; vitě: Vie des grands capitaines du moyen-éit loďstvo, které Richelieu s takovým nákla- (5 sv.); Saint-Cloud, Faris et Cherbourg {Jí^ dem zřídil, nechal hynouti, utiskoval lid ve- jinam revoluce r. 1830); Cours d^histoirtdi likými daněmi a při tom nebyl nepamětliv i France Jusqu*á la Restauration (4 sv.í; /fo^- svého prospěchu. Ohromná a bezohledná mffsi7/M5/r«í/ď/'Orienř (až po MuhammedalL hrabivost jest z nejnepěknějších jeho stránek; 2 sv.); Ixi légion ďhonneur (po r. 1815) i M. nashromáždil prostředky často velmi ne- 1 mn. j. ^h- pěknými ohromné jmění 50 millionů, jímž MazatenanifO, hl. m. départ. Sachitep^ větším dílem obmyslil svoji rodinu. Jinak tě- | quez v záp. části republiky Guatemalské, m šily se pouze vědy a umění jeho přízni a úpatí horského řetězu, má asi 10.000 obyT. hojné podpoře; založil velikou knihovnu (je IV okolí pěstuje se káva a znamenité kakao. to tak zv. Bibliothěque Mazarine, otevřená ' zvané de Soconusco. ^ Mazatlan — Mazepa. 1037 Mazatlan, důležité přístav, m. Tichého okeánu na záp. pobřeží Mexika, hl. m. distr. ve státu Sinaloa. M. (23® 11' s. á. a 108<» 44' 2. d.), nalézá se při ústí delty pobřežní řeky do zátoky Kalifornské. Má 15.852 ob., mezi nimi mnoho Číňanů. Jest sídlem amer., něm. a perujského konsula, belg., angl. a špan. vicekonsula a franc. a ital. konsul. jednatelů. Ve městě nalézají se pěkné výstavné veřej, budovy, privátní residence v kastil. slohu, parky, kathedrála, celnice, plavecká škola a tvrz zvýší 500 m nad přístavem, odkud roz- košný pohled na krásnou, bujnou zelení kry-, tou krajinu. M. má mnohem zdravější poa- ncbí než ostatní jižnější přístavy; stř. tepl. 24^ max. 33^ min. 9^ C. V údolí M-u. za- vlažovaném ř. Mazatlanem, pěstuje se cukr, bavlna, rýže a j. trop. plodiny. M. byl před 20 lety střediskem obchodu okolních států; v posied. letech se to mění v jeho nepro- spěch, ač dosud má důležitý obchod s An- glií, Francií a Spojenými Obcemi sev.-ame- rickými. Vyváží se zlato, stříbro, měď, bar- vířská dřeva a cukr. Obchod jest většinou v rukou něm. firem. Spojení udržuje 5 paro- plavebních linií. O.Nd. Mázdra viz Blána. — M. močová viz Allantóis. — M. ovčí viz Amnion. Mázdřlvka viz Group a Diftherie. Mazel fmazělj Henri, spisovatel franc. {* 1864), napsal řadu dramat historických, jež však jsou spíše histor. studiemi a nebyla hrána na jevišti, a některé studie sociálně histori- cké, v nichž je patrný tradicionalism a ne- přímý vliv Taineův. Uvádíme: Le Na^aréen (l891); La fin des dieux (1892); Vieux Saxe <1893); Saint-Antoine af/irme (1894); FlotWe dans le golfe (1895); En corťege (1895); La Jrise du Temple (t. r.); La synergie sociále (1896); Le khalife de Carthage (1897); L'hé- résiarque (1898) a j. — Srv. Remy de Gour- mont, Le II™e livre des Masques (1898). MazenderaxL, Masenderan, Mazan- deran, provincie perská při již. a jihovych. pobřeží Kaspického moře, délky as 350 km, prům. šířky 85 fcm, plochy 27.000 km', se- stává z plochého pobřeží pro mčlčiny větším lodím nepřístupného, částečné rokytím po- rostlého, z části vzdělaného, a ze svahů El- burzského hřebenu, terassovitě vystupujících a porostlých krásnými lesy. Řeky, bystřiny pro kommunikaci bezvýznamné, nojnč ryb- naté, způsobují časté zhoubné povodně; klima jest teplé a vlhké, malarické, jen v lesnatých výšinách Elburzu zdravější. Obyvatelstvo, asi 300.000 hlav, většinou kočovné, náleží kme- nům Kadžarů, Kodžavendů a Kurdů. Důle- žité město obch. jest Barferuš, hl. m. jest Sari, asi s 20.000 oby v., starobylé, ponuré, na úpatí Elburzu. Na půdě velmi úrodné pě- stují se moruše, rýže, pšenice, ječmen, proso, konopí, cukrová třtina, bavlna a ovocné stro- moví. Koně, hovězí dobytek a brav hojně se chovají. Veliké bohatství železné rudy a pe- troleje čeká ještě zužitkování. Rybářství a honba, výroba bílého plátna. Sjízdné silnice čka zatlačuje se čásf mazadla k tředm plo- chám. M. StauflFcrovy lze umístiti v jakékoir poloze venku neb 1 v místnostech, kdefc práší, jsou jednoduché a la- ciné. Jiná m-ka téhož druhu je m-ka Tovoteova. Pou- zdro nasazené na otvoru ma- zacím naplněno jest tukem, na nějž tlačí pístck, a to buď občasné ručně, nebo trvale těžidlem olověným nebo pru- žinou. M. mechanické se užívá, překáží-li přítoku ma- zadla buď vysoký tlak mezi plochami stykovými neb pří- ^s ^^^ y„a:„ mý protitlak, na př. pří par- Suóffefon. nich válcích, čerpadlech atd. Nejlépe se osvědčily olejové pumpičkt. jako na př. Moellernpova, Billcterova atd-.» mazací lisy, na př. soustavy Mayeroti, Hůbnerovy, Roštový, Hambruchovy atd.jstu spolehlivé, mažou pravidelné a úsporné 1 del Mazo — Mazovsko. 1039 nevyžadují kromě naplnění téměř žádné ob- sluhy. Užívá se jich nejčastéji při parních strojích a může se jimi pomoci zvláštních rozdělovačů mazati také současně na někol. místech. Mazadlo přivádí se do parního po- trubí při stroji nebo do komory šoupátkové tak, aby se mazala pára. — Lubrikátory působí podobně, jen že se při nich olej vy- tlačuje kondensační vodou a prohání se pak po kapkách prostorem, opatřeným nahléda- cími skly, až se dostane do trubek mazacích nebo do potrubí, kterým se přivádí pára. Mazání reguluje se ventilem, umístěným před nahlédacím sklem, a nezávisí na poctu obrá- tek stroje. Starší m. pro parní válce, jako dvojkohout, kohout Jacobiho atd., jež přivádějí olej bezprostředně do válce, působí velice nepřiměřeně a neoekonomicky. Čep křížové hlavy maže se často maznicí, sestá- vající z kalíšku nasazeného po straně na čep a opatřeného hranou, která při každém zdvihu setře jisté množství oleje s kousku sukna, napájeného olejem od maznice odka- pové. Čep klikový maže se podobně, není-li na klikové hlavě ojniční upravena m-ka kno- tová, anebo dosti často m-kou odstředivou, sestávající z hrušky, umístěné v ose hřídele a spojené s čepem klikovým silnou trub- kou. Olej, jenž do hrušky kape z m., dostává se odstředivě rourkou až na čep kliky. Po- dobně užívá se také odstředivosti při samo- činném mazání volných kotoučů na trans- missi. M-ka skládá se z pouzdra, v němž se přitlačuje píst odstředivě na tuhé mazadlo tak, že se zatlačuje k plochám smykovým. Jiná m-ka zařízena jest podobně, jen že při ní nahrazen jest píst pružinou, která se na- píná odstředivosti. J.Pok. del Mazo Juan Bautista Martine z, malíř špan. (* poč. XVII. stol. — f 1667 v Madridě), žák Velasquezův, jehož dceru pojal za choť a po jehož smrti stal se ko- morním malířem Filipa IV. Jsou od něho: obra\y honeb a krajin^ podobizny, pohledy na Zarago^u (dokonč. 1647), Escorial a Campillo^ mimo to kopie obratů Velasqtte^ových^ Tí:{ia- nových, Riberových a Rubensových. Pohled na Zaragozu jest osamocenou památkou kraji- nářskou jeho doby. Mazotok (steatorrhoca, též scbor- rhoea) v lék. je přílišné odměšování mazu kožního. Přechod mezi normálním či fysio- logickým odměšováním kožního mazu, jímž se má dosíci potřebné vláčnosti svrchních vrstev kožních, resp. pokožkových, a mezi chorobným odměšováním čili vlastním m-em je velmi široký a těžko jest na mnohých mí- stech, na př. v zevním zvukovodu nebo na některých místťch zevních ústrojí pohlav- ních, stanoviti hranici mezi pochodem nor- málním a chorobným. M. může býti buď po- všechný, a to zejména v době plodové, kdy po celém povrchu plodku, ve vodě plodové uloženého, vytváří se zvláštní mazlavá vrstva (yernix caseosa), anebo většinou jen místní. Poměrné nejčastěji vyskytuje se m. na hlavě, buď jenom v její vlasaté části, nebo se ome- zuje na čelo, nebo na obličej, zvláště na nos nebo na líce. Olejnaiý maz promíchává se vždy s odlupujícimi se šupinkami nejvrch- nějších vrstev pokožkových a znečišťuje se vším, s čím se povrch kožní stýká, zejména prachem. Zůstává-li tato vrstva tekutou neb mazlavou, leskne se kůže olejovitě (stea- torrhoea oleosa), vysýchá-li {st. sicca)^ tvoří se na povrchu těla zvláštní drť práškovitá nebo Šupinkovitá, jeŽ známa je zejména ve vlasaté části hlavy jako t. zv. lup ty. Příčina m-u je neznáma, pozoruhodno však jest, Že takovýto suchý m. vyskytuje se u lidí sta- rých nebo sešlých též na kůži trupu nebo končetin. K odstranění m-u ie potřebí pře- devším rozumné čistoty, u lidí marantických pak posilování těla vhodnou výživou. Ma- zové vrstvy, zvi. lupty, odstraňují se navlh- čováním, olejováním, natíráním vhodnými mýdly a mastmi, načež kůže se potírá vhod- nými mastmi a látkami svíravými, posilují- cími a pod. Vždy nutno však je toho dbáti, aby příliš energickým odstraňováním luptů nebo m-u vůbec nenastaly z podráždění kůže ekzémy a pod. Při úporném m-u i nejmetho- dičtějŠím léčením lze často případ toliko zlepšiti, nikoli však vyléčiti. Mazovsko (pol. 3/ď^oiv^^, Ma\owiecka ^iemia; rus. MaaoBÍH, něm. Aíasowien) slula a dosud sluje sv. čásť bývalého král. Polského, rozkládající se při řekách Visle, Bugu a Narve (asi dnešní plocká, varšavská a Jomž- ská gub.), jež tvořila vévodství Plocké, Ma- zovské a Ravské. Staré dějiny těchto krajů, s počátku temné, vyplněny jsou později boji křesťanských Mazovanů (n. MazovŠanů) s po- hanskými sousedy Prusy a Litvany. Proti Prusům povolal r. 1226 kníže Konrád, který po rozdělení otcovské říše dostal Mazovsko a Kujavy, neblahý řád rytířů Německých, jenž během času však i části krajů mazov- ských se zmocnil (dnešního Mazurska pru- ského, v. t.). Po smrti Konrádově drobilo se původní území dále. S počátku vznikla dvě vévodství: Mazovské a Kujavské; rod kuj av- ských vévodů vymřel koncem XIV. století, roš Mazovský rozdělil se na dvě větve: Čer- skou a Plockou. Oba díly M-ka spojil zase na čas Boleslav (f 1313). Ale za synů jeho roz- děleno M. na tři části. Jeden ze synů Bolesla- vových, Václav, a paíc i téhož syn, Bole- slav III., vévodové pločtí, uznávali svrcho- vanost českou. Všechny krajiny mazovské opětně sloučil kníže Ziemovit III. Však už dva synové jeho znovu se rozdělili o země: Janus dostal čerskou čásť, Ziemovit IV. plo- ckou. Prvý usídlil se ve Varšavě a vládl moudře uznávaje svrchovanost králů polských. Ziemovit toužil po samostatnosti a domáhal se i koruny polské. Po zvolení Jagella krá- lem polským smířil se se stavem věcí a po- jav za manželku sestru Jagellovu Aleksandru uznal krále polského za vrchního pána. Na počátku nového věku, po smrti stejnojmen- ného s dědem vnuka Januse (1495) a po smrti synů bratra tohoto Januse, z nichž je- den Stanislav (f 1524) a druhý jako praděd 1040 z Mazowsza — Mazut. a strýc se nazýval (t 1526), posledních to knížat mazovských, přivtěleno celé M. ke ko- runě polské. Král Zikmund přijav hold od stavů mazovských zůstavil zemi při starém zřízení a ustanovil zvláštního náměstka. Roku 1576 však na žádost šlechty úřad tento od Štěpána Bátoriho zrušen a až na některé výjimky {Excerpta ducatus Masoviaé) zave- deno tu zřízení, jaké bylo v ostatních částech Polska. V erbu mělo M. bílého orla neko- runovaného v poli červeném a dělilo se na deset zemí (Čerskou, Varšavskou, Vyšogrod- skou, Zakročimskou, Ciechanovskou, Vizen- skou, Livskou, Lomžskou, Rožaňskou a Nur- skou), z nichž každá volila dva poslance. Se- nátory byly vévoda mazovský, kastelánové čerský, vyšogrodsky a livský; k nim konsti- tucí z r. 1768 přibyl ještě kastelán mazovský. Při třetím dělení Polska r. 1795 dostalo se M. Prusku, r. 1807 bylo částí knížectví Var- šavského, s nímž r. 1814 připojeno k Rusku. Srovn. Kozlowski, Dzieje Mazowsza za pano- wania ksi^at (1859); Sokotowski, Konrád ksi^že etc. (1874); Lukas, Przyř^czenie Ma- zowsza do korony (»Przew. liter. lwow.«, 1875). Staré statuty mazovské vydal r. 1824 Lelewel, Kodeks mazovský Lubomirski r. 1863, národop. zprávy a písné Oskar Kolberg v díle »Ludc. z Mazowsza Józef, spisovatel polský, viz Wojcicchowski. Mazor viz Mazurka. MazaH (též MazovŠané) jest polský kmen obývající Mazovsko polské i Mazursko (ve Vých. Průších). Vzpomínají se pod tímto dnešním svým jménem po prvé v XI. stol. CMazovienses). Jméno všelijak se vysvětluje. Šafařík považoval je za prastaré. Někteří chybně spojovali je se jménem Masagetů. W. K^trzyňski odvozuje je od litevského »mažuras« (člověk nevysoký, ale sporý), jiní od kmene »mas« (manusa, mensch, mas- culinus); W. Boguslawski (Dzieje Slowiaň- szczyzny atd., II., str. 129) ukazuje na kmen >maz« (mazati) odvolávaje se na půdu Ma- zovska a na analogii s jinými polskými jmény. Od ostatních Poláků Hši se M. jednak ně- kterými zvláštnostmi jazykovými, jednak kro- jem a způsobem života. Polští spisovatelé chválí jejich statečnou, živou, veselou po- vahu, zručnost a pohostinství; vyčítají však jim lehkomyslnost, náklonnost ke svárům, jež často o jmění je připravují. Podnikavost a pohyblivost svádí M-ury k vystěhovalectví. Mnoho jejich kolonií jest v Polesí, Bílé Rusi i v Podolí. Kromě M-urů v Prusku a v ru- ském Polsku sluji M-ury i obyvatelé Haliče na pravém břehu Visly mezi Rabou a Sanem. Mazurka, mazur, mazurek, oblíbený národní tanec polský, známý na západě již v polovině XVIII. stol. Jeho ráz je rytířský, ohnivý, rhythmicky výrazný. Melodie jest vytvořena obyčejné ze dvou osmitaktových rcpris v ^4 taktu. Rhythmicky je velmi často význačný přízvuk na lehkou dobu, a to buď na druhou: i^^* ^ ,končí-li melodický úryvek půlovou notou, nebo na třetí, konči-li ún- vek již druhým rázem: ,• • • ' •. Dle toho sesiluje zpěv i rhythmus ještě harmonie, ac starší m-kv se zálibou používaly prodlcr v basu. Tvůrcem uměleckých m-rek, počte:: 52, je F. Chopin. Jeho m-ky vzbudily ale řadu napodobitelů. O m-kách psali H. fiarbc^ dette, dr. Schucht a zvláště obširoca studn Fr. Liszt ve svých dílech o Chopinovi, ci. Mazursko (něm. Masuren, Ífaiareidni\ nazývá se jv., asi 11.000 km* měřicí čásť Vý- chodního Pruska, k níŽ patří kraj w^coor- ský, goldapský (jižní jeho čásť), jaAsborsk). z^dzborský, lectnský (Lozen), clcký .Lyck. nidbořský (Neidenburg), margrabovský nebo olecký a ščítenský (Ortelsburg). V krajmé této (a sporadicky i jinde ve Vých. Prusich udržel se až dodnes přes veškeré snahy po- němčovací živel polský, tak zvaní MazuroTt. ač ovšem prostoupeni jsou živlem německý: a židovským. Zprávv o počtu jejich ncjsoi nikterak spolehlivé. Němci udávají kol2«).(H' i méně, Poláci 300.000 i více. O ponémčca lidu pracuje vláda pruská vším úsilím, p> užívajíc k tomu školy a kostela (Mazaři prs- ští jsou od XVI. stol. evangelíci ; katol. jest asi 15.000). Nejvíce renegátů jest mezi šlecS tou a v městech. V posledních letech fclis se však Mazurové k Životu. Před péti léty počal v Elku vycházeti lidový list polský:. duchem prodchnutý a při posledních vo^ bách do říš. sněmu postaven po prvé polsi-ý kandidát (Lewandowski), jenž dostal skóru polovinu hlasů. — M. patří k pahorkaté je- zem í planině východo pruské (nejvyšší bciy 310 a 315 »«). Z jezer největší jsou jezero Šniardwy (Sphdingsee \ 133 km}), Manrr {Mauersee)^ Lewientyn (Lówentinsee). NěktL'2 jezera spojena jsou mezi sebou průplavy. p<) nichž vozí se hlavně dřiví. JaAsborský prš- plav spojuje (ovšem nepřímo) Vislu s Prt- golou. Největší řeka je W^orap (ném. a* gerapp), jenž vytéká z jezera Mamry a á*: do Pregoly. Kraj na mnohých místech baf • natý má hojně lesů. Nejpěknější koutek zecš jest nedaleko Lecenu (Mazurské Švýcarsky jv. čásf jest písčitá a vůbec chudá. Podnebí.: chladné (průměrná roční teplota -^óV. Kraj Mazury dnes obývaný jest jisté od- dávna slovanský. Původně patřil k Polsk. ale právem silnčjšího opanoval jej řád Nt- mecký. Roku 1466 stalo se Mazursko ^spo^^ s Pruskem Vých.) lénem Polské říše a sci vůbec osudy Pruska Východního. — Sroc Toeppen, Geschichte Masurens (1870); W KQtrzyňski, O ludnoáci polskiej w Prusicci niekdyá krzyiackich (1882 . Mazut nazývají se v Rusku husté zbytr při destillaci nafty, jichž užívají za pali- k vytápění parníků, lokomotiv a i v tori:' nach, zejména v průmyslových závodech :'• dol. Volze, kam je doprava m-u lacini Vý- hřevnost m-u jest o polovici vetší nrf á- brého kamenného uhlí. Při nedostatku ct v již. Rusku a v krajinách zakaspických nu m. tak velký hospodářský význam, U pfj I Mazza — Mazzini. 1041 petrolejové raffinerie v Baku je důležitějším výrobkem než svíticí petrolej, a raffinují proto tak. aby výtěžek m-u byl co možná největší; ze 100 d. nafty vyrobí jen 25—30 d. petro- leje vedle 40 — 60 d. m-u, kdežto v Americe vytěží ze 100 d. surového kamenného oleje 55—75 d., v Haliči 35—65 d. petroleje. Roku 1897 stál v Rusku 1 pud m-u 8*5 kopejky, tedy o málo méně než svíticí petrolej (11 3 kop.). Vláda ruská také uznává hospodářský význam m-u a podporuje nízkými sazbami jeho dovážení do krajin průmyslových, trpí- cích nedostatkem uhlí. Ruské raffínerie, ma- jíce značný příjem za m., mohou tak snižo- vati ceny svíticího oleje a udržovati v cizině soutěž s petrolejem americkým. LŠ, Mazza [macaj Angelo, básník italský (♦ 1741 v Parmě — f 1817 t.). Studoval v Reggiu a v Padově, stal se r. 1770 profess. řecké literatury na universitě parmské. Byl v řádu, ale r. 1755 se oženil. Vycházeje od vzorů klassických a anglických překládal z oněch Pindara, z těchto Drydena, Akensidca a Popea. Z jeho básní prosluly verše o har- monii a hudbo z 1. 1770 — 75, mspirované Po- peovou ódou na sv. Cecilii. Po r. 1775 píše theologické a morální znělky a opěvá Napo- leona, když připojil Parmu k císařství. Lyrika jeho je svěží, ale nezřídka upadá v nabubře- lost. Díla M'Zova vyšla v Parmě v 1. 1816— 1819, Poesie v Pise v 1. 1818— 22. Biogr. jeho napsal A. Pezzana v »Memorie dei letterati parmigianic (1833). Mazzara del Vallo [madzára], město na západním pobř. sicil., jihových. od Marsaly, při ústí říčky Mazzary, čítá 13.367 ob. (1881). Stanice trati Palermo-Trapani. Má staré hradby, arcib. palác, kathcdrálu s krásnou ku- polí, seminář, gymnasium ; dosti čilý obchod. Mazzarlno [madza-], město v ital. prov. Caltanisetta (Sicílie), na j. od m. Caltanisetty, čítá 13.142 ob. (1881); pevnost, sirné doly, vinařství. Mazzini [macíni]*. 1) M. Giuseppe, po- litik italský, spoluzakladatel sjednocené Itálie (* 1805 v Janově — f 10- břez. 1872 v Pise). Již v útlém věku vychováván otcem svým, bohatým lékařem, v duchu zásad demokra- tických a jal se již jako studující práv v rod- ném svém městě obírati politikou a uveřej- ňoval své politické myšlénky nesoucí se k sjednocení Itálie ve íiorentinské »Anto- logii*. Jako člen tajného politického spolku karbonářů vyslán byl do Toskány, aby tam zahájil odbor spolku, ale byl polapen a uvěz- něn na pevnosti v Savoně, Prodlev zde ně- jaký čas byl postaven před soud v Turíně, kterýž na něm viny neshledal. Ve vyšetřo- vací vazbě učinil si M. plán nového spolku, jehož účelem by bylo sjednocení vlasti. Když nabyl svobody, vydal se na cestu do Švýcar a do Francie, kdež vypracoval do podrobná programm nového spolku »Giovine Italia*. V dub. r. 1831 nastoupil na trůn sardinský Karel Albert, o němž mnozí se domnívali, že Jako bývalý karbonář uskuteční jednotu a svobodu Itálie, kteréž domnění M. nesdílel, jsa pevného přesvědčení, že Itálii přinese spásu toliko zřízení republikánské. Koncem r. 1831 uveřejnil manifest své strany. »Re- voluce«, praví v něm, »nutno dělati lidem a pro lid. To je naše heslo; ono zahrnuje celé naše učení, jest naši vědou, naším ná- boženstvím, zálibou našeho srdce.« M. chtěl zvířiti národní revoluci povstáním státův Sardinských a Janov a Alessandrie byly stře- disky tohoto hnutí. Spiknutí se vyzradilo a nastalo kruté stíháni spiklencův. M-ův nej- lepší přítel, Rossini, usmrtil se v žaláři, M. byl in contumaciam odsouzen k smrti. Ne- pozbyv tímto nezdarem prvního pokusu my- sli odebral se do Genevy, kdež osnoval nové plány. Ale i druhý pokus M-ho skončil s ne- zdarem a M. nucen byl dlouho se skrývati, až konečně našel bezpečný útulek v Bernu. R. 1834 založil s několika stejně smýšlejí- cími Italy spolek »Giovine Europa«, jehož účelem prohlášeno zřízení lidstva takovým způsobem, »aby bylo s to co možná záhy ustavičným pokrokem odkrýti a využiti ten zákon boží, jimž by se mělo spravovati.* Na nátlak evropských vlád zakročila vláda švý- carská proti spiklencům a M. nucen opustiti Švýcarsko. Odebral se přes Francii do An- glie a usídlil se r. 1837 v Londýně. Živil se pracemi literárními — do této doby spadají významné jeho úvahv o Lamennaisovi, o By- ronovi, o Goethovi (1839), dvě o Carlyleovi (1843) — neustávaje zabývati se provedením svého politického ideálu. Když r. 1848 vy- pukla v Miláně revoluce, odebral se M. pln nadějí do vlasti, ale i tentokráte dožil se trpkého zklamání, neboť republikánské hnutí v Lombardii udušeno. M. prchl přes Francii do Toskány. Zatím papež Pius IX. uprchl z Říma a M. odešel tam s úmyslem zříditi v Římě republiku, kteráž skutečně byla pro- hlášena dne 9. ún. 1849. Utvořen triumvirát, jehož členem se stal také M. Trvání Římské republiky bylo však krátké, neboť již v čer- venci téhož roku musil se Řím vzdáti Fran- couzům, kteří uvedli opět Pia IX. na trůn. M. odešel do Švýcar a pak do Anglie. V Lon- dýně založil s Kossuthem, Ledru-Rollinem a Rugem sdružení »Comitato Europeo«, jehož účelem bylo zřízení všeevropské republiky. M. nepřestával povzbuzovati krajany své k po- vstání a vzpoura v Miláně r. 1853 a revo- luční hnutí v Janově roku 1857 byly z velké části jeho dílem. Když r. 1859 vypukla válka, prohlásil se M. rozhodně proti spojenství Sardinie s Francií. Po zajetí Garibaldiho u Aspromonte r. 1861 vydal manifest k ná- rodu, v němž odříkal se slavně všeho spojen- ství své strany s monarchií. Amnestie roku 1866 uděltné nepřijal, ale r. 1870 vrátil se do Itálie. Roku 1871 založil v Římě list »La Róma del popolo*, v němž hlavně potíral hnutí socialistické. Usadiv se pak v Pise, žil tam až do smrti pod jménem Giorgio Ro- se 11 i. Jeho pohřeb konal se okázalým způ- sobem v rodném jeho městě Janově, kdcŽ r. 1882 mu postaven pomník. — M. byl za- nícený ideolog, kterýž se vším nadšením své 1042 Mazzola — Mbaringo duše a s neobyčejnou ener^rií život svůj po- " století, vycházející u Vallardiho v MHáué a i. svétil uskutečnění své myšlénky. Byl ne- Básnické spisy M-ovy jsou: IVrs/ ^ L. v., ijfr, únavný agitátor a nelekal se žádného pro- Flor., 1882, 1883); Suove poesie iŘim, ISé^'; středku k dosažení svého cíle: obrození Ita- , Poesie \t,,\^9\)\ Voci della vita (Bol., 1893. H lie dle jeho ideálu. M-fiv vliv na jeho kra- • kráčí v nich sprvu ve stopách CarduccioTÝcx jany byl veliký a má značnou zásluhu o pro- < což se jeví zejména ve volbé antických ro:- buzení a zmohutnění národního ducha v Itálii. ^ měrů, pozdéji stává se básníkem intimcibo Jeho spisy vyšly v souborném vydání pod Života rodinného. Forma jeho básní jest E^ titulem Scritti editi e inediti v Miláně a ' obyčejné dokonalá. Mimo to psal do časo- V Říme. Český výbor vychází v Laichterově i pisů (»Nuova Antologia«, »Nuova Rassegca*) » Výboru*: Úvahy vybrané \ liberálních, politi- | a do vědeckých sborníků (»Atti ddl' tstitcto ckÝch a náboženských spisu Josefa M-ho se Veneto«, >Rivista critica della lettcralm životopisem od W. Clarkea v překládej. Da- italiana*). U nás překládal M-ho J. Yrchlidj. vida a dra G. Žďárského. Srv, K. Tůma, Apo- , Srov. >Nuova Antologia«, 1887 (či. G. Ci štol svobody (» Matice lidu*, 1873, 2. vyd. ducciho) a 1893 (článek E. Nencioniho). 1896); týž, Giuseppe M. (»Osvěta<, 1872). -rb. MazKUohelli Giovanni Maria viz Ita- 2) M. Andrea, sj-novec předcšl. (f 1849 lie, str. 888 a. v Marseilli). Jako politický uprchlík v Paříži Mazzuoll, jméno ital. malířů, viz Maz- vydal De l^ Itálie dans ses rapports avec la li' zola 1 — 2). berte et la civilisation modeme (1847). Mažibradió Marojc a Oracij viz Jibo- MazKOla [-cóla] neb Mazzuoli: 1) M. viz si o váné, str. 441 a. Parmeggianino. Mailoe, ves v Čechách, hejtm. Třebci 2) M. Girolamo. malíř italský (* 1503 , okr. a pš. Veselí n. L., fara ZalŠí; 67 d., 4)9 v Parmě — t kol 1580). Byl příbuzným a žá- ob. č. (1890), kaple sv. Anny, popi. dvůr i kem M-ly 1) a působil v Parmě. Vedle do- ' poblíž rozsáhlé rašeliniště, koncování prací mistrových po jeho smrti, Maiuranló: 1) M. Antun vizjihosio- maloval obrazy náboženské svěží barvitosti j váné, str. 474 ťi. a vynikl výzdobou klenby dómu parmského 2) M. Ivan viz t., str. a 445 ťi 473^. jako malíř dekorativní. Mimo Parmu chová ' 3) M. Fran viz t., str. 487 d. obrazy jeho Louvre a Berlín. 4) M. Matije viz t., str. 41Ab. Mazzolinilmacoli-J Lodovico, malíř ital. 6) M. Vladimír viz t, str. 486a. (* kol 1480 ve Ferraře — f 1528 t.). Mistrem M. B. neb M. v. B., zkratek botaniAý, jeho byl krajan jeho Lorenzo Costa v Bo-Ijímž označen bývá F. A. Marschall v. Bit^ berstein. Mbaraoaya neboli čati {Felis Miti$Oxv\ jest šelma kočkovitá ze sekce pardalfl(ftr- dina\ viz Kočkovité šelmy}, tělem ponc- kud jaguáru podobná, ale menší. Dorůsá délky 80 cm, výšky v plecích 44 on; ocassrá íogni, s nímž sdílí ferrarskou drsnost prvé doby jeho tvoření. Realismus pojetí nezřídka zabočuje u M-ho až v karikování (na př. při hlavách starců , při tom však vyznačuje jeho práce žhavý kolorit, ale celkový dojem je- jich oslabuje bohatý zlatý reliéf. M. tvořil převážně obrázky malé, jichž je mnoho | délku 32 cm. Srsť má na hřbetě a bodch v Římě a ve Florencii. Nejlepší jeho dílo ; barvu žlutavou, tu a tam málo načervenalcu, chovají v Berlíně; je to: Dvanáctiletý Jefísívezpod bílou; skvrna nad okem a líce jsvo v chrámě z r. 1524, obraz, jejž namaloval na bílé, po stranách hlavy jsou dva pruhy černé, zakázku Fr. Caprery pro jeho rodinnou kapli pod hrdlem hnědý, nahoře po těle i na ca- v chrámě sv. Františka v Bologni. Tamže | hách a na ocase jsou skvrny bar\'y černé i jest od něho: triptych P. Maria^ sv. Antonín rozmanité podoby a konec ocasu jest (xnc po list. a sv. Maří Magdalena (1509). Ve Vídni | kroužkován. M. žije v Brazílii a vsevcr.Ps- jest Obřízka Páně (1526), v Louvrů Svatá ro- tagonii; za dne se ukrývá v lesích, vnodse dina. Jiné jeho práce jsou v Drážďanech, plíží i k osadám lidí. Pohubí mnoho drflbeie. ale napadá i větší ssavcc, na př. kolourhy a mladé jeleny. Proto i pro pěknou kolki jej lidé horlivě loví. Br Mbarlng^O nebo B a r i n g o, jezero t rov* v Mnichově a v Londýně. Mazzonl [macóni] Guido, básník a kritik italský (♦ 12. čna 1859 ve Florencii). Studo- val na universitě v Pise a v Bologni, věnoval _ se sprvu učitelství středoškolskému, pak uni- 1 níkové Africe na sv. od Victorie Njanzy tf vcrsitnímu. V 1. 1887—94 přednášel o jazyku výši 945 m, zaujímá patrné vyhaslý kraícf a liter, italské v Padově a přešel odtud na ' sopečný v šířce asi 16 km a v délce áo 30 fc*, Istituto di studi superior! do Florencie, kde I břehy jsou příkré hory, sahající do v^ působí dosud. Jest téŽ tajemníkem Akademie 3000 m, okraj jezera jest močálovitý, upíro- della crusca. Z jeho prací literárně-kritických střed leží ostrov Kiruan obklopený četctrí uvádíme: Epigrammi di Meleagro da Gadara menšími ostrůvky, hojně jest tu ryb, kroko- (Florencie, 1880); Esperimenti metrici (Bo- , dilů a hrochů. Do jezera vlévá se řada po- logna, 1882); In biblioteca (Řím 1882; Bol., : tučků, avšak hladina jeho nemění se a-i 1886); Trd libri e carte (Řím, 1887); Passegne ' v době dešťů, tak že nutno za to míti, žcJti letterarie (t., 1887); Poeti giovani (Livorno, podzemní odtok. Na jižním kraji jeho, j' * 1BSS)\ II teatro della rivolu^ionCy la vita di Mo' dříve asi sahal mnohem dále, jsou čc:t< liere e altri scritti di letteratura francese (Bo- teplé prameny. M. bylo podrobné proikoi- loona,1894); OřřoccHřo pro literaturu ital. podle ' mano a popsáno Jos.' Thomsonem v 1. ^^^ Mbezi — Mdloba. 1043 až 1884. — Srov. J. Thomson, Through Mas- sai Land (Lond., 1885). Tir, Mbezl, řeka afr., viz KingaDÍ. M*Boma, africká osada, v. Boma. Mbomo, lépe Mbomu, řeka ve střední Africe, považována byla dosud za přítok Uelle, jest vSak jedním z obou ramen, ze kterých tvoří se Ubangi, hlavní pravý přítok Konga (v. t.). a tvoři od pramene aŽ ke stoku s druhým ramenem ř. Ubangi hranici mezi Kongem franc. a Konžským státem. Kbosly jinak Alima, pr. přítok Konga (v. t., str. 687 a). Mo, zkratek za Mac (v. t.). M. C, v účetnictví zkratek za italské mio conto (můj účet); vAmerice za Member of congi-ess (člen kongressu). Moely, Mčely, farní ves v Čechách na úpatí hory Vinice, hejtm. Podcbrady, okres Nymburk, pá. Loučen; 123 d., 855 oby v. č. (1890), kostel sv. Václava (ve XIV. stol. far.), 3tř. šk., popi. dvůr, cihelna, mlýn a na Vi- nici zámeček původně v r. 1698 vystavěný. Kostel nynější po ohni (1652) znovu posta- ven. Ves připomíná se (1252^ jako sídlo Lu- toborovo, r. 1368 mezi zbožím kostela praž- ského. Za krále Jiřího dostaly se M. do ru- kou světských a drženy ke Křinci a pak k Dětcnicům Fara, zaniklá po r. 1623, ob- novena r. 1784. Srv. »Květy« (1871). Moensk, okresní město v ruské gubernii orelské při řece Zuáe, přítoku Oky; stanice dráhy Moskevsko-Kurské. Má 15.477 obyv. (1896), dvě nemocnice a chudobinec, cihelny, sklárny, barvírny, tabákovou továrnu, ob- chod s obilím, konopím, zbožím kovovým a solí, 11 chrámů, klášter a synagogu. Město známo iest od r. 1147; tehdy patřilo ke kní- žectví Černigovskému. Od r. 1320—1504 ná- leželo k Litvě. — Mcenský Újezd gub. orelské zaujímá 2247 km* s 99.218 ob. (1896), z nichž jest 98.983 pravosl. Mo Keesport |mek kísport], město ve hrabství Alleghany státu Pennsylvanského ve Spoj. Obcích sev.-amer., má 20.741 ob. (1890), několik vyšších škol, čilý průmysl. M^Clintook viz Macclintock. Mdely, ves česká, viz Mcely. Mdenovioe, ves na Moravě, hejtm., okr. a fara Valaš. Meziříčí, pš. Krásno; 35 d., 217 obyv. Č. (1890), Itř. šk., samoty: Mariánský Dvůr a Na Cůpkách. Md., zkratek za stát Maryland v sev.- amer. Spoj. Obcích. Mdleni viz Matování. Mdlina, název řeky Mrliny. Mdloba též mdloby (animi deli^uium, svnkope) je náhlá ztráta vědomí se snížením ano i přerušením úkonnosti tělesných ústroiů, zvi. ústřední soustavy nervové, srdce a dy- chadel. Rozeznávají se rozmanité stupně mdlob, tvary lehčí, od závratí a omámcnosti až po těžké příznaky zdánlivé smrti. (Srovn. Bezvědomí, Asfyxie, Coma.) Dle pod- miňujících příčin jsou m-by někdy zjevem přechodným, jindy pak příznakem těžkého onemocnění. M-by jsou vždy bezprostřed- ným následkem nedokrevnosti ústřední sou* stavy nervové, zvi. mozku, buď z přílišné ztráty krve vůbec nebo z přerušené, jindy však jen oslabené činnosti srdeční, tak že k mozku nemůže přicházeti dostatečné množ^ ství krve. Mohou proto býti příčiny mdlob nejrozmanitější: náhlá ztráta krve nebo i ne- dokrevnost, na př. z přílišného vysílení, hladu a pod., a pak veškery okolnosti, jci činnost srdeční a tím i správné proudění krve zamezují nebo oslabují, a to buď bez* prostředně neb i nepřímo. Sem patři na př. některé vady srdeční, porušení (degenerace) svalu srdečního, přílišný tlak na srdce, způ- sobený rozmanitými nádory v meziplící, roz- sáhlými výpotky osrdečními nebo pohrudnič- nými, pak též následkem smáčknutí nebo se- vření hrudníku vůbec, na př. i přílišným sešněrováním hrudníku. Okolností, jež ne- přímo ruší činnost srdeční, vzbuzujíce tak m-bu, je velmi mnoho. Sem patří především všeliké příliš silné dojmy, jako děs, hrůza, přílišná radost, pak ošklivení a veliké bo- lesti. Ovšem že stupeň těchto vlivů je roz- dílný dle povahy jednotlivých lidí; citlivá dívka omdlí snáze nežli otužilý, po případě otrlý muž. Dále sem patří otřesení a vůbec úrazy mozku, zážehy, některé otravy, zvláště škodnými plyny, alkoholem, tabákem a pod., reflektoricky působící poruchy v zaživadlech, jmenovitě v žaludku, pak v ledvinách, dě- loze, v játrech a pod., rovněž i některé cho- roby, zvláště hysterie, epilepsie a j., zhusta jsou provázeny m-mi. Často mohou se vy- skytovati rozmanité kombinace úrazův sku- tečných se stupňovanými dojmy duševními, jakž se stává na př. při srážkách vlaků, vel- kých požárech a pod. velkých nehodách. Všeobecně jsou známy častěji se vyskytující m-by u žen, jež jsou v celku citlivější neŽ muži, a pak zvláště u dospívajících dívek, u nichž na základě fysiologických poměrů bývají též anaemie častější. — M-by přichá- zejí buď náhle nebo se ohlašují některými předchozími příznaky, jež mohou potrvati jenom velmi krátce nebo i po delší dobu, zvláště u lidí s pevnou vůlí. Tak ohlašují se m-by zblednutím, závratěmi, mžitkami, šu- motem v uších, otupením smyslů, zvi. zraku a sluchu, studeným potem v obličeji, po- všechnou slabosti, nevolností, ano i dáve- ním. V těžších případech zmizí vědomí zcela a člověk sklesne; při tom jest oko ztrnulé, zorničky rozšířeny, obličej vůbec přepadlý a pokrytý studeným, lepkavým potem, tahy jeho ostré; tep je urychlený a nepravidelný, jedva hmatný, úder srdeční nehmatný, zvuky srdeční sotva lze znamenati; dýchání je ne* pravidelné, stenavé; k tomu dostavují se též křečovité pohyby vůbec a ztrnutí čelistí (žvý- kačů), někdy pak i výkaly samoděk odchá* zejí, V lehčích případech, zvi. u lidí mladých, lze přivésti omdlelého poměrně snadno k vě- domí; v těžších upadává člověk často v mby nové, přichází ze mdlob do mdlob, na př. po velkých ztrátách krve, a zotavení tu jest vůbec obtížné. Z velmi těžkých, komatosních 1044 Me — M^ciňski. a neustávajících mdlob bývá probuzení velmi < MeadviUe [mídvilj, město v crawfcrd- nesnadné, jsouť často předzvěstí smrti. Při ském hrabství státu Pennsylvanského vsct.. kříšení dlužno je dbáti zvláště na dvě okol- amer. Spoj. Obcích, ve středu nafioTkh nosti: na odstranění příčiny, podmiňující pramenů, 50 km již. od jez. Erijského, ih- m-bu, a pak na vzbuzení pravidelné činnosti žovatka želez, drah ; má 9520 obyv. (l^} , srdeční. K hledání příčiny nebývá v záchvatu vyšší učiliště AUeghany College se lóprof.i pravidelně času, často však ji odstraníme 254 stud., theolog, seminář, obchod s petro- pouhým uvolněním přílišně sešněrovaného lejem, strojírny, papírny a továrny na saksa hrudníku, při krvácení zastavením krvotoku Mearlm, řeka protékající provlDcii Ma- a pod. Nejdůležitější však je péče, kteráž má , ranhao v sv. Brazílii, vzniká na Sierře do se věnovati omdlelému. Vždy má se položiti Negro, teče ssv. a vlévá se do zátoky Sa vodorovně, nebof tak jiŽ sám příval krve Marcos nad měst. San Luis de Maránhša k hlavě přivede jej často k vědomí; dále je V doi. toku přijímá s leva 2 značné pHtoky, nutno uvolniti naprosto šat na krku, na ř. Guajahu a ř, Pindare (naproti Arary), já hrudi a částečně i na břichu, aby dýchání a tekou s ní téměř rovnoběžně. M. je spiaYii srdeční pohyb se uvolnily, mnohdy však je- 800 km 3lÍ k Floresu; nedaleko ústi lez: a ště je potřebí zavésti vydatné dýchání umělé. 1. břehu město Mearim. V lehčích případech stačí k probuzení ze Meanm Jmernsl v. Ktncardine. mdlob často svěží vzduch, pokropení stude- Meat [mit], angi., maso, potrava; rozst nou vodou, rozličné prudčeji páchnoucí pro- m., pečené; m. oiscuit, suchar masotý; středky, jako kolínská voda, aether (Hofif- preserved m., konservované maso. mannské kapky), salmiak, v těžších případech , Meath [mídz], hrabství v irské pronad však jest nutno sáhnouti k prudším dráždi- Leinster, má 2346 km^ s 76.087 ob. (18^1, dlům, jako jest podkožní vstřikování rozlič- I většinou katol.; za 20 let tu ubylo přes SOfT u Gettysburku generála Lee (v. t., 3), ne- Carro,HistoiredeM.etdupaysMeldois|l?6:. využitkoval však dokonale svého vítězství a, Meoarino viz Beccafumi. nahrazen proto Grantem, pod nímŽ bojoval Meolň«kl Józe f, evangelický kazatel po^ až do konce války se skvělým úspijchem. , ský (* 1743 — f 1813), věnoval cc!ý ii'^' Meckel — Meč. 1045 vzděláni lidu a zůstavil přes 20 svazků ká- zání a poučných řečí, jako: Kaiania pod- woyne na nied^iele catego roku (Krakov, 1783, 4 d.); Ka\ania na šwi^ta ca^oroc^ne (t., 1786 až 1787, 2 d.); ^auki wieyskie (t, 1805, 3 d.) a pod. Meokel: 1) M. Johann Friedrich st., lékař něm. (* 1714 ve Wetzlaru — f 1774 v Berlíně), byl žákem Hallerovým a vynikl zvláště spisem De quinto pare nervorum ce- rebri (1748). Dle něho nazvána byla zvláštní prostora pod tvrdou omozečnici při hrotu kosti skalné (cavum M-f) a uzlina při 2. větvi trigcminové (ganglion M-ř). Jeho vnuk 2) M. Johann Friedrich ml., lékař něm. (* 1781 v Halle — f 1833 t.), vzdělal se v lé- kařství v Halle, Gottinkách, ve Vídni a v Pa- říži, načež se stal r. 1806 prof. chirurgie v Halle, brzy však zaměnil tuto professuru za anatomii a fysiologii. Doplnil a zdokonalil mnohonásobně anatom, museum v Halle, jež vlastně jiŽ jeho děd byl založil a otec rozmno- žil, a napsal řadu prací, ze kterých sluší uvésti aspoň: Beitráge ^ur vergleichenden Anatomie (Lipsko, 1809—13, 2 sv.); Handbuch d. path. Anatomie (t , 1812—18, 3 sv.); System d, ver- gleichenden Anatomie (Halle, 1821 — 33, 6 sv.); Handbuch der menschlichen Anatomie (t, 1815 až 1820, 4 sv.); Tabulae anatomico-pathologi- cae (Lipsko, 1817—1826, 4 seš.), a zpracoval spolu s Froriepem něm. vydání Cuvierovy »Srovn. anatomiec. 3) M. Klemens Wilhelm Jacob, vo- jenský spisov. něm. {* 1842 v Kolíně n. R.), účastnil se války v r. 1866 a v r. 1870—71, kdež byl raněn. Postupoval v hodnostech, vstoupil do vrchního generálního štábu a ode- bral se v 1. 1885—1888 do Japanu, by tam organisoval vojenství. Jest nyní generálma- jorem vrchním bytovníkem v gener. nejvyš- ším štábu a vyučuje na vojenské akademii. Sepsal: Lehrbuch der Taktik (Bcrl., 1874— 76, 2 sv. ; 1. čásf vyšla v 3. vyd. r. 1890 pod názvem Allgemeine Lehre von der Ttuppen- fúhritng im Felde) ; Gruudriss der Taktik (3. vyd. 1894); Uebnngsplan fúr den Unter- richt in der Taktik (t., 1874) a vydal 3. vy- dání spisu Bronsarta v. SchcUendorff Der Pienst des Generalstabs (t., 1893). Meokl, ves v Čechách, viz Met i kal o v. Meoklenburg viz Meklen bursko. Meolov {Met\ling), far. ves v Čechách na Radbuze, hejtm. Horš. Týn, okr. a pš. Ronš- perk; 61 d., 459 ob. n. (1890), kostel sv. Mi- chala (v XIV. stol. far.), 2tř. šk., mlýn, kraj- kářství a tkalcovství. V 1. 1599—1625 sídlil na zdejší faře luther. farář. M. připomíná se r. 1115 a patříval ještě r. 1373 ke klášteru kladrubskému. Meoodonta, zool., viz Salamandři na. Meoonema varlum [meko-] F., kobylka dubová, jest zelená, s temenem čelním v tupý hrboulek vyzdviženým, tykadly velmi dlou- hými, křehkými, mezi očima vetknutými. Hruď je bezbranná, vpředu otupělá. Krovky samečkovy nemají bubínku. Vyskytují se hojně na lipách a na dubech; samička snáší vajíčka pod kůru a larvy zhusta nacházejí se v duběnkách. Kpk. Meoonlam [meko-], z řec: l. M., tolik co opium. — 2. M. v porodnictví, šmolka, je tmavozelená mazlavá hustá hmota, která se nashromažďuje ve střevě plodu v těle mateřském. Skládá se z hlenu, epithelií střev- ních, ze žluči, barviv žlučových, z krystallů cholestearinovych a haematoidinových, z bu- něk pokožkových a z chmýří. Toto a buňky pokožkové spolykal plod s vodou plodovou. M. počíná se objevovati ve střevě v pátém měsíci těhotenském, vyprazdňuje se již za porodu, přichází- li plod v nebezpečí udu- šení; zpravidla však teprv po porodu v prv- ních třech dnech života mimoděložného a ustupuje od čtvrtého dne žluté mléčné sto^ ličce. Ra. Meoysmauohenliis £. S., pavouk, ná- ležející k čeledi Archaeidae (4 fossilní zjan^ taru a 1 na Madagaskaru žijící A. ^^orkmanni Cbr.). Hlavohrudi je dlouhé, s hlavou méně vyniklou než u rodu Archaea, Má šest (Archaea 8) malých, stejných, daleko od sebe vzdálených očí. Svrchní kusadla jsou vysoko na čele upevněna, s dlouhým dráp- kem, na vnitřní straně tuhými štětinami opatřena. Zpodní kusadla jsou na zpodu hlavy daleko od svrchních a nesou makadla přímo na ploše čelisti upevněná. Nohy krátké,, bez trnů, s drápky přímo na chodidla upev- něnými. Břicho válcovité. Snovací bradavky toliko dvě. Pářicí ústroje jednoduché. Jediný druh M. segmentatus E. Sim. byl chycen v Již. Americe, v Ohnivé zemi a na blízkých ostro- vech. Jest asi 4 mm dl. Lit: Simon, Mission scient. du Cap Horn (sv. VI.); Zool. a Bull. Soc. Zool. (Pař., sv. IX.); Description atd.. (»Ann. del Museo Civico di Genevac, sva- zek XX.). Nsk. Med (rus. Meq%, franc. giaive, angl. glave,^ swordf it. spadá, ferro, gladio, něm. Schwert)^ ruční, poboční, blízká zbraň bodná i sečná, jež jednak se liŠí rovností Čepele od šavle více méně zakřivené, jinak pádností a vět- šími rozměry od kordu. U vojsk dávnově- kých m. býval pro vojíny pěší krátký a ši- roký, nošen po boku levém, ano u Řekův a Římanů i po pravém, s počátku jilec a čepel z jediného kusu kovu: bronzu nebo železa, pro vojíny na koni značně delší, pádnější a více sečný a záhy opatřený křížem čili od- rážkou na záštitu ruky; býval o ostří jed- nom nebo i dvouostrý a vždy ostře hrotitý. Ve středověku, když zbroj ířství již pokro- čilo, býval m., zejména rytířský, zdělán dů- myslně z čepele ocelové, všelijak vykládané, a s jilcem zvláštním ze železa a dřeva, rohu nebo kosti a mnohdy dvouručí s delší a těžší čepelí a s jilcem značně prodlouženým na užívání oběma rukama. NaŠi předkové nazývali původ, krátké m-e tesáky, dlouhé m-e rutlníky, korčáky, korduláče, tyto již tvořily přechod ke kordu, a m-e dvou- ručí šarsouny a posečité. Od XVI. stol. počínali přidávati k lepší záštitě ruky ke kříži čili odrážce u jilce železné nebo oce^. 1046 Mečeříž — Mečnikov. love pruty zakřivené, tvořící ochrannou mřížku nebo koš kolem pěsti, nebo přidělali plný kovový koš jako nějakou misku. M-e nejtěžší, hlavně dvouručí, bývaly nošeny boz pochvy a bez zavěšení kolem pasu jen v ru- kou, lehčí však v pochvě, připevněné k opas- níku. Od XVII. stol. vyráběli m*e čím dál, tím lehčí, až přešly v kordy; jen u někte- rých druhů těžké jízdy v několika málo vojscích se zachovaly jako zbytky m-ů pa- laše. Zvláštním druhem byly m-e katovské, popravčí čili popravné, na stínání od- souzených zločinců, většinou dvouručí, a vy- znamenávaly se čepelí nad jiné širokou, vŽdy dvouostrou a se zaokrouhleným koncem, pak případnými na čepeli právnickými hesly, průpovědmi, ano i vrytými vyobrazeními po- prav. M. podnes se udržel pouze jako od- znak moci panovnické a bývá nošen vyso- kým hodnostářem před mocnářem při prů- vodech, zvi. obřadných, jako při korunovaci a pod. Obrazně se mluví o m-i spravedl- nosti jako o právu nad životem a nad smrtí {jus gladii). Ježto nošení zbraně vůbec vŽdy bývalo pravidelné právem mužů, označován též původ po m-i, t. j. posloupnost po otci, proti původu po přeslici, t. j. po matce. Srv. dra Zikm. Wintera Dějiny kroje v zemích českých (sv. II.). F,M. Medeřii, Mečiříž, městys v Čechách, 284 m n. m., hejtm. Ml. Boleslav, okr. a pš. Nové Benátky, fara Dol. Slivno, má fil. ko- stel Pozdvižení sv. Kříže s památnými zvony, 2tř. šk., spořitel, a záložen, spolek, lesnaté okolí a 108 d., 604 ob. č. (1890), 684 obyv. (1900), živících se rolnictvím. Kdy M. zalo- žena a později na městečko povýšena a prá- vem erbu nadána, neznámo. Jméno své má po hradu, jenž stával na záp. straně obce; lid místu tomu říká dosud >Na hrádkuc. Již r. 1384 připomíná se tu far. kostel a škola, T. 1547 byla M. městečkem a příslušela k panství brandýskému. Dne 17. list. 1620 vypálili Lisovčíci M. i s kostelem, mnoho sousedů porubali, ženy a dívky znásilnili. Za války 30leté zakusilo městečko mnoho od vojska Banerova a císařského, obyvatel- stvo majetku zbaveno, ztratilo svoji faru, a dříve bohaté městečko kleslo na pouhý mě- stys. Některé názvy míst, jako >Rink«, »Na rinku«, »Na hrádku«, >Za valy<, »Na vojane*, >U šibenice*, upomínají na město a hrad. Mediohov, ves v Čechách, hejtm. Stra- konice, okr. a pš. Horažďovice, fara Záboří; 95 d., 555 ob. č. (1890), kaple sv. Vojtěcha, 5tř. šk. MeSik viz Hornictví, str. 602. Medik, bot., viz Gladiolus. Médin, M c Č í n o, město v Čechách v hejt- manství přeštickém, okr. nepomuckém; má 90 d., 568 ob. č., 2 n (1890), far. kostel sv. Mikuláše (ve XIV. stol. far.), 3tř. šk., poštu, četn. stanici. Alod. statek se starým zámkem (nyní sýpka) a popluž. dvorem spojen jest s panstvím žinkovsk^m. Kdysi dolováno zde na měděnou rudu. Fara, zaniklá v XVII. st., •obnovena poč. XVIII. stol. M. býval pův. příslušným ke hradu Skále a potona ke ivr hovu; počátkem XV. stol. připomíná se ai M-ě jako zboží samostatném Rupcrt z Tlucac, r. 1413 Radslav z Kočová. Za válek hui.:- ských byl M. zpustošen a faráře zbarLS. V XVI. stol. držel M. Heralt Kavka z fcci, jenž tu vystavěl zámek a pojmenoval jej No- vým Hradem. Ke konci XVI. stol. do&i. M-a pánové z Klenové, z nichž za Alibért z Klenové, roz. hrab. z Walmerode, kosit zdejší farářem osazen, ar. 1718 cis. Karel VL vysadil M-u týdenní a výroční trhy, jež Si dosud odbývají. Potom se tu připomíná \s. Maxim. Tórring z Jettenbachu, od něho: koupil M. (1746) Jan Jos. hr. z Vrtby a pH- pojil jej k Žinkovům. Mediniila viz Macin. Mediř, ves v Čechách, hejtm. Poděbrady. okr. Nymburk, fara Bočín, pš. Křinec; 3S ■-, 224 ob. č. (1890), cihelna. Medkov, ves v Čechách, hejtm. a okres Přeštice, fara Kbely, pš. Méčín; 41 d^ 2>. obyv. č. (1890), popi. dvůr. R. 1411 proi^ Jeník, předek Bradleckých z MečkoTL statek mečkovský Benešovi a Lrčvovi % K;- dlin. Později držen M. se sousedním zbolí= V XVII. stol. připomíná se M. jako zbcí samostatné a při něm postaven zámeček R. 1748 koupil M. Jan íos. hr. z Vrtby i připojil jej navždy k Žinkovům. z Medkova Jeníkové viz Bradlečtii Jeníkové z Mečkova. Mednik viz £n šifer. Mečnikov: 1) M. Lev Iljič, rus. zcmt- pisec a sociologický publicista {* 1838 - t 1888), studoval lékařství, ale nedokonc"- studií odebral se jako tlumočník s Manso- rovem na Východ, navštívil Cařihrad, Athřcr. Jerusalem. Pro neposlušnost a souboj bvr ze státních služeb propuštěn byl nějaký čís obchodním jednatelem námořní spolecaosr ruské a r. 1860 vstoupil jako dobrovolci do >tisícky< Garibaldovy a byl v bitvě téf -. raněn. R. 1873 odplul do Tokia, kde zhi ruskou Školu a přednášel o předmětech v«- obecné vzdělanosti; avšak podnebí mu t::= nesvědčilo, i navrátil se do Evropy. Stzr« miv se s £. Reclusem stal se spolapracoT- níkem jeho »Géographie univcrselle« a r. 1S>4 stal se professorem srovnávací statistiky ni universitě v Neufchátelu. Po jeho smrti* tt- šlo hlavní dílo jeho: La civilisation et 'l grands fleuves historiques (Petrohrad, ISS^' v němž rozvíjí svou theorii o vzniku ari:- sace počáteční na březích velikých řek. Po- dle M-a jest vývoj civilisacc analogický s n- vojem živočišným jako v theorii I>arwmovc. od prvobytných prvků vzdělanosti Jest chlš krok sdružováním za stejnými cíli, při čexi dochází vzájemnými úmluvami k útvari~: stále ucelenějším a uvnitř i na venek pl- nějším. Svoboda vzájemná jeví se tak jed.- ným podstatným příznakem ci vili sace. Počá- tek nového vyššího období ve vývoji lidskr společnosti bude dle M-a přiznáni nezkrácen ných práv lidských každému jedinci }:*j rovnocennému členu celého řetězu. Mečoun — Měď. 1047 2) M. Ilja Iljič, ruský přírodozpytec (* 1845 na statku u Charkova), studoval na gymnasii a na universitě v Charkově, pak v 1. 1864—1867 v Giessech, Gotinkách a ve Mnichově, r. 1867 stal se v Petrohradě ma- gistrem a na základě práce o vývoji hlavo- nožce rodu Sepiola téhož roku stal se do- centem na universitě v Oděsse, násl. roku v Petrohradě, kde téŽ povýšen na doktora, v 1. 1870—1882 byl professorem zoologie v Oděsse, r. 1886 tamtéž ředitelem bakterio- lojjické stanice, od r. 1890 přednáší o niž- ších ústrojencích na ústavu Pasteurově v Pa- říži. M. s Kovalevským jsou nejpředněj- šími současnými biology ruskými. V první době vědecké činnosti své M, věnoval se studiu vývoje živočichů bezobratlých. Ve ve- liké řadě prací, uveřejněných ve sbornících domácích, zvláště pak v cizích, zbádal vývoj hlavně hub, láčkovců, hlístů plochých, pás- nic, červů kroužkovitých, hvězdovců, ostno- koŽců, mechovck, hlavonožců, stonožek, hmyzů, štírů, štírkův a korýšův. Uvedené práce, zahrnující téměř veškeré skupiny živo- čichů bezobratlých, přispěly vydatnou měrou k rozvoji vývojezpytu srovnávacího. Kromě toho pracoval M. také v jiných ještě obo- rech přírodovědeckých, v anatomii živočichů bezobratlých (o skupinách Orthonectida a Gastrotricha), faunistice, anthropologii (o Kal- mycích), fysiologii (o intracellulárním zaží- vání), a uveřejnil řadu statí populárně pří- rodovědeckých v rus. časopisech. V další době vědecké činnosti své věnoval se M. úkolu nad jiné těžkému a obsáhlému, zbá- dati význam bílých krvinek, hlavně ve vztahu jich k ústrojencům choroboplodným; stal se pak tvůrcem proslulého učení o fagocy- tech (v. ČI. Fagocytosa). O tom uveřejnil práce hlavně v Pasteurových >Annalech< a spise v jazycích franc. a ruském, Lekciji o sravnitéljnoj patologiji vospalenija (1892). Medoiin, zool., viz Xiphias a Histio- phorus. Medov, ves v Čechách, hejtm. Nové Mě- • sto n. M., okr. Česká Skalice, fara Bohušín, pš. Hořičky; 21 d., 95 ob. č. (1890). Medoví bratři viz Bratří mečoví. Medovkovlté, bot., viz Xyrideae. Med (lat. mel, rus. me/rb, ital. ntielef frc. miel, angl. honey, něm. Honig) jest šťáva od včel s květů sebraná, do buněk v plástech sne- sená a v útrobách včel uzpůsobená. Nejlepší tu., který z voštin sám vytéká, nazývá se panenský; jest bledě žlutý, aromatického zápachu a sladké, palčivé chuti. M. z voštin vytlačený jest hustší, tmavější, chuti méně příjemné. M. skládá se z cukru ovocného (levulosy) a cukru hroznového (dextrosy), též obsahuje něco málo kyseliny, barviva a pod. Téměř všecky země evropské a ame- rické poskytuji obchodu značné množství m-u. Méně vyskytuje se na světovém tržišti m. český a moravský, ačkoliv svou jakostí a lahodností všecky ostatní předčí. Čéško- vou), •avský a polský je nejlahodnější, m. kra- buď těk» a uherský zavání příliš pohankou a Ottfiv Slíra se okysličuje na kysličník siřičitý (který se zachytiti a zpracovati na kyselinu síro- ou), většina nečistot rovněž se okysličí a »uď těká neb utvoří strusku. Zejména jest Ottfiv Slovník Kacčný, •▼. XVI. xSg igoo nutno, aby železo přešedší v kysličník Žele- zitý ve strusku přešlo, přidávati přiměřené křemene. Způsobem tímto lze i velmi chudé rudy měděné zpracovati v době poměrné krátké. Úkon polování jest v té míře důležit, 2e lze jím mědi ubrati kysličník mědičnatý v libo- volném stupni aneb vůbec naprosto, na čemž ve značné míře závisí podrobnosti ve vlast- nostech získaného kovu, pro technické zpra- cování důležité. Význačný pro m. správné polovanou jest naprosto stejnorodý a velmi jemnozrný lom, čistá červená barva měďová, jakož i to, že povrch mědi roztopené, ale tuhnoucí, stkví se leskem kovově hedvábo- vým a »nepropadác se, jako činí m. obsahu- jící více kysličníku mědičnatého. Bylo«li přes míru polováno, jeví m. na lomu skvrny svě- tlé, belavé, v rozsahu zvolna vzrůstající. Ta- ková m. musí se znovu roztápět a proudem vzdušným znovu do nepatrné, ale patřičné míry okysličit. Také k tomu jest míti zřetel, že roztopená m. pohlcuje kyslík (až 0*72®/^) a že současným účinkem kyslíku a uhlí vzni- kající kysličník uhličitý činí m. porovitou, tak Že jest nutno dbáti, aby pochod dál se co možná neutrálně, t. j. aby ani značné oky- sličování ani redukce nenabyly vrchu. B) Rudy kyslíkaté. Výrobu mědi z rad kyslíkatých lze v celku týmiž pochody vésti jako z rud sirných, jen že práce jest daleko jednodušší, spočívajíc v podstatě v pouhé re- dukci kysličníků neb uhličitanů, íimŽ se žhou- cím uhlím odebírá kyslík. Rudy jednoduSe se rozbíjejí, míchají s uhlím a přísadou kře- menitou v patřičném poměru a zpracují se v pecích ponejvíce Šachtových. Četné závody z důvodu místních i oekonomických míchají rudy sirné s kyslíkatými, aby snáze doSly cíle, i pracují dle pochodů pod A) vylíče- ných. II. Výroba mědi cestou mokrou. -4) Srážení čihydrometallurgická vý- roba. Podstatou tohoto způsobu výroby jest okolnost. Že železo z roztoků solí mědhatých vylučuje m., samo vcházejíc v roztok. Na př. CuSO^ + Fé — FeSO^ + Cu •tiran mécToatý ieleco tfran lelesnatý toéd Zpracují se tak buď přirozené vody cemen- tové anebo vody strojené, kterých se nabývá vyloužením rud měďnatých zvětraných (okys- ličen^ch) neb pražených (na př. ve Smolniku na Slovensku), aneb dokonce roztoky, jichž se nabylo účinkem kyselin (sírové, solné) v rudy měďnaté. Vody m. obsahující nechají se sprvu ustáti, aby se usadily z nich neči- stoty, zejména sloučeniny železité neroz- pustné, pak přepouštějí se do jam cemento- vacích, kde se do nich hází staré Železo. M. vylučuje se jakožto nevzhledná houba mě- děná ve způsobe kalu, který obsahuje asi 307o mědi (ostatně hlavně síran železitý). Ten se suší a zpracuje na m. černou (m. cementová). V Norsku srážejí roztoky měď- naté sirovodíkem (Sindingův pochod), v Rion- tito rozkládají kyzy měděné chloridem žele- zitým, čímž nabývá se roztoků chloridu měď- 67 1050 Měď. natého a mědičnatého. M. cementová chová vidycky hojně nečistot, pročež rafíinaci nutno věnovati zvláátní péči. Stáhl dopo- ručil k tomu cíli před polováním do roz- topené mědi házeti fosfor v tenký plech mě- děný zabalený, který většinu nečistot na sebe strhne. B) Elektrochemická výroba. Elektro- lytické vylučováni mědi z roztoků, které pů- vodně zužitkováno v galvanoplastice, stalo se podkladem technické výroby mědi cestou hydroelektrickou, která vždy více užití do- chází. Podstatou jest elektrolyse roztoku sí- ranu měďnatého. Když děje se mezi elektro- dami měděnými, vylučuje se m. na kathodč, z anody se aequivalentní množství mědi roz- pouští a roztok neobsahuje volné kyseliny. V technice postupují tak (na př. v jfanově), Že část rud pražením se okysliči a z ní zjedná se lázeň mědhatá (v podstatě roztok síranu roédhatého)» jiná čásf se zpracuje na kámen měděný, z něhož se lijí anody. Za kathody slouží tenký plech z čisté mědi anebo tyče z uhlí retortového (Martinikenfclde-Berlín). Postupem práce hromadí se v roztoku mnoho železa, tak Že jest posléze třeba roztok ob- noviti. Malé množství médi v odstraněném roztoku srazí se sirovodíkem. Opotřebované anody zpracují se na síru a kys. sírovou. Na dně lázně shromáždí se kal obsahující vétšinu nečistot mědi, mezi nimi téměř ve- škero zlato a stříbro; i lze tyto kovy z kalu toho jednoduchou cestou dobýti, což jest výhodou práce elektrochemické; jiná čásť nečistot trvá v roztoku. Elektrolysujeme-li v lázni kyselé, lze získati m. velmi čistou (rafíinace mědi). Elektrody mají míti vzdále- nost 5 ctity lázeň má obsahovati 50 g kyse- liny sírové a 150 g síranu měďnatého na 1 /, hustota proudu má býti asi 30 amp/tn*, na- pjetí na elektrodách jen 0*1 volt. I tak zí- skaná m. mívá nepatrné sledy železa, vis- mutu a stříbra. K účelům vědeckým pro gal- vanometry jest třeba mědi železa naprosto Čisté (m. elektrolytická), aby na př. vinutí z drátu měděného nebo dusiče z kusů mědi naprosto na magnetky nepůsobily, k čemuž jest třeba práce zvlášť opatrné, zejména velmi volné. Tak lze získati kov obsahu- jící až 99*95Vo mědi. Hlavní závody pro elek- trolytickou raffinaci mědi jsou: Siemens & Halske (Oker), Kayser a spol. (Berlín), Schreiber (Burbach), dále huti ve Vítkovi- cích na Moravě, severoněmecké raffínerie v Hamburku, pak závody v Marseilli, v New- arku a j. Roční celková výroba mědi na veškeré zemi páčí se asi na 340.000 t, Německo vy- robilo r. 1890 samo 24.450 f, k tomu se druží většími obnosy Spoj. Obce sev.-amer.. Špa- nělsko, Portugalsko, Chili a Japan. V Rakou- sku r, 1895 vytěženo bylo 8650 q mědi. M. hutnicky vyrobená, jak už poznamenáno, má v sobě obyčejně skrovná množství kovů ji- ných, což se prozrazuje barvou i skrovnější stálostí na vzduchu. Skrovné množství zinku, cínu, vizmutu, antimonu i arsenu činí ji lá- ma vou za horka, železo a kysličník mcdi'- natý lámavou za studena, uhlík a olovo oc- schopnou ke kování a válcování. Naproste čistou m. získáme buď elektrolyticky z ča- stých roztoků, aneb způsobem chemíckýQ, zahřívajíce čistý kysličník médViatý v proč- du čistého vodíku. TéŽ zinkem čistým h z roztoků solí méďnatých vyloučiti aston m. ve formě houbovité (tak z v. m. elemcn- tárnou), k rozličným chemickým reakors vhodnou. Fysikálné vlastnosti médi. M. cista jest' kov v celistvých kusech barvy vdiri světle červené, obyčejné však syté ccrvecé, což původ má v teninké vrstvé kysličnikii mědičnatého na povrchu. V nejtenčích líst- cích prosvítá m. barvou zelenavou, ve fon&t houbovité jest to prášek tmavé hnédoccr- vený. Chemicky čistá má hutnota 8*945, gal- vanicky vyloučená 8*914, tavená 8-921, kry- stallovaná 8*940. Lze ji snadno leštiti, jest tvrdší stříbra, ale měkčí platiny. Pevnosti svou stojí po boku železu. Drát ztiouští 2 iw« trhá se závažím 140 kg. Pro tah jest modťi pružnosti pro pruty z mědi válcované 1,100.000. koéfňcient pružnosti 400, koéfiícicnt pevnosti 2200 (vesměs kg/cm*). Jest velmi kujná i taici. 1 zejména za tepla. Lze z ní vy tepati lístky jes 0-002 mm silné. V červeném žáru výborně se sváří. Střední délkový koěflicient roztažií- vosti teplem v mezích O' a 100* pro 1* jest 17.10—6. Specifické teplo jest 0-0951. M. po stříbře jest nejlepším vodičem tepla i elek- třiny. Když tepelná vodivost stfíbra poio- Žena za 1*00, jest vodivost médi 0"92, oproti vodivosti rtuti jest elektrická vodivost 55krát větší. Drát 1 m dlouhý a 1 mm* v průřeKo má specifický odpor 0*0172 ohm. Bod tám' mědi jest u 1050^ Roztopená m. jest barry zelenavé i pohlcuje .v tomto stavu četné plyny, zejména kyslík ze vzduchu, které ph tuhnutí z větší části opět vypouští (zjev tec slově >prskání«}, čímŽ jednak stává se bu- blinatou uvnitř, jednak drsnou na povrcfaUf pročež k lití jemných předmětů čistí se ne- hodí. Poněvadž též mechanicky špatné s-^ obrábí (pilníky maže, dláta trhá), slévá se s jinými kovy, i mají slitiny médi technicky největší význam mezi slitinami kovů vfibcc. Pouhá m. slouží k ražení penéz, na plcdx drát, roury a nýty k nejrozmanitéjšim úče- lům průmyslovým i řemeslným; desek mě- děných potřebují k mědirytinám, v továr* nach na pánve odpařovaci, rozličné kotJc. přístroje destillační a rekttfikační. Ohromcé množství mědi spotřebuje elektrotechnika C2 dráty a součásti ke strojům elektrickým i pro rozvod elektrického proudu (kabely). Ze sli- tin médi jsou nejdůležitější dvé skupiny: slitiny s cínem, souborně zvané bronz (v. ř>, a slitiny se zinkem, souborně zvané mosaz (v. t.). Vedle toho slouží m. za přísadu do kovů drahých, stříbra, zlata (viz Stříbro, Zlato). Mimo to jest řada slitin médi s ni- klem (cínem a zinkem) pod rozmanitými jmény v obchodě: nové stříbro, ai^entan (v. t.) či pakfong, maillechort a j., které ve- Méd. 1061 směs slouží k výrobě předmětů ozdobnických, ] sodnatým, ssedlinu vaříme, vymyjeme a ostře stolního náčiní a rozličných drobností domácí , vysušíme, jest to látka Černá, ve vodě ne- potřeby i luxu a postříbřeny byvše opět pod jinými jmény se prodávají. Chemické vlastnosti mědi. M. čistá jest na vzduchu suchém úplně stálá; na vlhkém však současným spolupůsobením ky- sličníku uhličitého pokrývá se pozvolna ze- rozpustná, rozpustná v kyselinách na pří- slušné soli. Kyslík svůj pouští snadno, pro- čež v Žáru okysličuje ochotně látky ústroj né, tak že slouží v analysi chemické látek orga- nických (analyse elcmentárná). Mimo to užívá se ho k barvení skla na zeleno, k malbě na lenavým povlakem zásaditého uhličitanu měď- skle a porculánu. Příslušný tomu kysličníku natého, který slově měděnka a vzniká téŽ hydrát měďnatý Cu{OH)^ sráží se z roz- na slitinách mědí bohatých (bronzách^ i slově pak aerugo (v. t.) či patina. M. zahřevem na vzduchu nabíhá sprvu barvami duhovými, toků solí měďnatých louhem sodnatým neb draselnatým za studena jakožto ssedlina ze- lenomodrá, varem černající, přecházející totiž jichž příčinou jest tenká vrstva kysličníku | v černý kysličník CuO. Jest podstatou ně- mčdičnatého, dalším zahřevem vzniká tmavá \ kterých zelených a modrých barev minerál- vrstva (okuje měděné), kteráž jest směs ky- sličníku mědičnatého a měďnatého. Teprv nich, na př. brémské modři (v. t.), vá- penné modři a j. — Rozpouštěním mědi. trvalým Žíháním za přístupu vzduchu mění kysličníku, hydrátu neb uhličitanu měďna- se m. na povrchu úplně v černý kysličník tého v kyselinách nabývá se příslušných soli méďnatý. — Kyseliny minerálně, pokud jsou i móďnatých. Bezvodé jsou většinou bflé, kry- zředěné, neporušují m., zejm. nemá-li vzduch stallované a rozpuštěné jsou modré neb ze> přístupu. Zředěnou kyselinu sírovou možno i lene. Roztoky ty působí kysele, maií ostrou v nádobách měděných dokonce vařiti. Kon- centrovaná kys. sírová za varu rozpouští m., vyvíjí se při tom kysličník siřičity; kys. du- sičná silná působí už za chladu, rycnleji ovšem při záhřevu, reakce jest rozličná dle síly ky- seliny: vyvíjejí se rozličné kysličníky dusíku. Za to organické kyseliny, na př. octová, i po- chuť kovovou a jsou jedovaté. Působením redukčních činidel (kysličník siřičitý, chlorid cínatý) přecházejí v soli médičnaté. Nejdů- ležitější jest síran měďnatý či skalice modrá CuSO^,5H^O, výchoclisko úpravy ostatních sloučenin měďnatých. Přichází v pří- rodě jakožto nerost chalkanthit aneb roz- měrné zředěné rozpouštějí m. zvolna, pročež | puštěná ve vodách cementových. Dobývá se nehodí se nádobí měděné k úpravě a ucho- buď odpařováním vod cementových, rozpou- váváni potravin i cínuje se z toho důvodu. í štěním mědi aneb surového kamene mědě- Zcela tak působí organické kyseliny i na sli- ; ného v kys. sírové aneb posléze pražením tiny mědi, na př. na mo.saz. Působením kys. sirniků mědi za hojného přístupu vzduchu, octové v m. i slitiny její vzniká zelený po-.Je-li mnoho Železa současné přítomno, sráží vlak zvaný plísta (v. t.)> směs to rozmani- 1 se m. sirovodíkem a získaný sirník měďnatý tých octanů mědi. Také roztoky solí (zejm. > se praží. Posléze jest vedlejším výrobkem ammonatých) působí na m. zhoubně, pročež při dělení zlata od stříbra. Surový síran měď- měděné kryty lodí trpí velice vodou moř- natý mívá v sobě železo jakožto' síran želez- skou. Alkalie v koncentrovaných roztocích natý (skalice zelená) přítomno i nehodí se neb roztavené porušuji m. silné; vzniká ky- sličník měďnatý. Chlór, brom a iód působí v m. již za studena: vznikají příslušné slou- pak k mnohým účelům chemickým i průmy- slovým. Železa ho zbaviti nelze krystallisací, poněvadž obé skalice, zelená i modrá, tvoří ceniny halové. Sirovodíkem m. černá, se si- 1 krystally míšené, za to uhličitan médha^ rou slučuje se tím ochotněji, čím jest jem- 1 srazí veškero železo z roztoku. Síran měa- něji rozptýlena a čím teplota jest vyšší: natý krystalluje v modrých deskách pro- vzniká černý sirník měďnatý. Roztavená m. svítavých, soustavy trojklonné. Při 200^ tratí ochotně pojímá křemík i fosfor. sprvu 4 molekuly vody krystallové, pátou Sloučeniny mědi. M. skládá se rtutí a teprv při +240», i zbývá bílý prášek bezvo- stříbrem trojici prvků kovových, chemicky dého síranu méďnatého CuŠO^, jenž stopou velice podobných. Užší podobnost jest však vody opět modrá (lze jím zjistiti přítomnost mezi mědí a rtutí, nebo m. jako rtuť dává vody v alkoholu i vodnatý alkohol odvod- dvě řady sloučenin, vystupujíc buď jako - niti). Slouží u velikém množství k výrobě kov dvojmocný nelD jako jednomocný. Slou- 1 ostatních sloučenin mědi, v galvanoplastice ceniny mědi dvojmocné šlovou měďnaté, a galvanostegii, jakož i k výrobě celé řady sloučeniny mědi jednomocné médičnaté. zelených a modrých barev minerálných (zeleň Elektrolysí obou druhů sloučenin těch pro- brunšvická, Casselmannova, Scheeleova, Gen- kázáno, že m. i jako ion vystupuje s dvěma teleova, sviňobrodská; modř horská, mine- ++ + I rálná, neuwiderská, egyptská a j.). Dusičnan páboji Cu nebo s nábojem jedním Cu, měďnatý Cu{NO^\.bH^O tvoří krásně mo- A) Sloučeniny měďnaté. Kysličník dré krystally, na vzduchu zvolna rozplývavé. měďnatý Cu O vzniká trvalým žíháním mědi Jest prudké okysličovadlo. Horkem pouští na vzduchu, v přírodě přichází jakožto ne- vodu, posléze zůstavuje Černý kysličník měď- rost tenorit na Vesuvu. Získá se žíháním natý. Slouží v barvířstvi a ti.skařství. Chló- jakékoli soli měďnaté s těkavou kyselinou ridméďnatý C« C/j. 2 //j O krystalluje v je- (na př. dusičnanu neb uhličitanu), aneb sra- hlicích modrozelených. Zředěný vodný roz- zíme-li roztok některé soli měďnaté louhem tok jest modrý, koncentrovaný jest zelený. 1052 Měď. Známe též zásadité chloridy měďnaté, např. itém Cu^S jest zmínka s předa pfi mdácb jihoamerický nerost a t ak am i t I měďnatých. CuCl^.2Cu{OH\.2H^O. \ Hlavní reakce solí měďnatých jsou tyto: Zajímá vo j es t» že iódidu měďnatého Cu/, ' Síro vodíkem vzniká i v kyselém rortoku neznáme. Účinkem iódidu draselnatého v roz- ! černá ssedlina simíku médbátého CuS^ roz- toky solí měďnatých vylučuje se nerozpustný i pustna v teplé zředěné kyselině dusičné šedožlutý iódid mědičnatý Cul, Sráží- 1 i v roztoku kyanidu draselnatého. Hydrá- me-li roztoky solí měďnatých roztokem sody, tem draselnatým neb s odňatým ▼zníká vznikají zásadité uhličitany měďna té, ' zelenomodrá ssedlina hydrátu mčďnatého z nichž jeden má složení malachitu Cu(OH)^ varem černající, neboť přechází CuCO^,Cu{OH)^. v černý kysličník mědhatý CuO. Zcela pc- Také nerost azurit (v. t.) jest zásaditý uhlí- 1 dobného vzhledu ssedlinu dává ammoniak čitan měďnatý. Také tyto uhličitany slouží ; v roztocích solí měďnatých, jen že tato sse> jakožto minerální barvy krycí. Mimo to za- ' dlina jest v nadbytku ammoniaku rozpustná sluhují zmínky ještě tyto nerozpustné slou- > barvou intensivně lazurovou, kterýž roztok ceniny měďnaté: křemičitan měďnatý rozpouští buničinu rostlinnou (bavlnu, papín o složení SiO^CuH^ přichází v přírodě ja- i sluje zkoumadlo Schweizerovo. Rc- kožto nerost d i op tas; křemičitany měďnaté ' akce ammoniakem na m. jest nadmíru citliTá; jsou dále podstatou některých skel měďna- i při velikém zředění přidáním ammoniaka tými sloučeninami barvených; fosforečnan I roztok soli měďnaté zmodrá. V roztocích měďnatý o složení Cu^HPO^ jest nerost | těchto ammoniak jest nasul měďnatou che- libethenit, uměle připravuje se srážením | micky vázán: podvojné soli šlovou kapr roztoku méďnatého roztokem fosforečnanu sodnatého; arsénan měďnatý AsO^CuH připravil po prvé Scheele smísiv roztok ska- ammonaté. Ze síranu mčdhatého lze snadno získat síran kuprammonatý CuSO^.ANH^.Ofí^, líce modré s roztokem arsénanu draselnatého. I krvstally to temně modré, z chloridu médna- Jest to ssedlina barvy čížkové, sloužící za téno chlorid kuprammonatý barvu krycí pod jménem S ch e e 1 o v a z e- , CuO^. 4iVW, . O//,, 1 e ň. Podvojná sloučenina této látky s kyše- rovněž modrý. Obě ty soli * záhřevem na linou octovou jest proslulá ohnivá zeleň | 4-150*^ mění se v látky zelené, txatíce vodu sviňobrodská. >a Část svého ammoniaku, tak že má pak B) Sloučeniny mčdičnaté. Vznikají I prvá z nich složení CuS0^.2H^O, druhá ze sloučenin měďnatých účinkem činidel re- ' CuCi^,2NH^. Ještě citlivější reakce než s am- dukujících. Jsou bua bílé neb červené. Ky- 1 moniakem jest s ferrokyanidem drasel- sliěnik mědičnatý Cu^O vzniká, jak již.natým (žlutou solí krevnou). S roztokem zmíněno, mírným žíháním mědi na vzduchu, této soli dávají soli měďnaté ssedlinu hu- ▼ přírodě jest jakožto nerost kuprit příto- men. Kysličník tento má důležitost v kvan- stou, hnědočervenou, kteráž jest ferrokyanid raéďnatý Cu^Fe{CN'^ i sloužívá tu a' tam titativné analvsi látek ústrojných. Z alkali- , jakožto hněď Hatchettova za krycí barvu ckých roztoku měďnatých vylučuje se totiž malířskou. V roztocích velmi zředěných dává účmkem určitých látek organických, hlavně < žlutá sůl krevná jen intensivní zbarvení hnédo- 1 * I J^ A. A. 1 1 • X /I Y * ^W • 1^1 * 1 ^ • _ ^ W • • ze skupiny cukrů, za varu tento kysličník a to v množství do jisté míry poměrném množ- ství přítomného cukru. Stanovíce tudíž množ- červené. Zinek, železo i kadmium vylučují ve- škeru m. z roztoků ve formě kovové. Kovová m. sama vylučuje rtuC, stříbro i zlato z roz- ství vyloučeného kysličníku mědičnatého neb toků jich solí. — Kyslíkatých solí médie médi v něm obsažené, dodrževše určitý přede- natých neznáme valně. TsouC velmi nestálé, psaný postup práce, můžeme z tabulek zkus- okysličujíce se rychle v dotyku se vzduchem mo pořízených souditi na množství přitom- ' na zásadité soli měďnaté. Se sírovodiken: ného cukru. (Srov. Fehlingův roztok.) poskytují ssedlinu černou, hydrátem drase*- Kysličnik mědičnatý jest prášek krystallický, I natým oranžovou, na vzduchu modrajíc:. ohnivě sytě červený, ve vodě nerozpustný. , s nadbytkem ammoniaku roztok bezbarvý. Zahříváním na vzduchu mění se v černý ky- nejmenší stopou kyslíku modrající, se Žlt:- sličník měďnatý, zahříváním v proudu vodíku tou soli krevnou ssedlinu bílou, vzducherp v čistou kovovou m. Sklo se kysličníkem ihned hnědnoucí. Veškery soli médi skro- níědičnatým barví na temně rubínovo nebo pěny byvše kys, solnou barví nesvitivý pla- krvavo. Chlorid mědičnatý CuQ při- , raen plynový zeleně neb zelenomodře, pcr- pravuje se vařením chloridu mčďnatého s mědí ličku boraxovou v plameni oxydačním barrí neb redukci tohoto chloridu kysličníkem si- . smaragdově, v plameni redukčním po při- řičitým neb chloridem cínatým. Prášek bílý, činění cínu však červeně. SmíŠenv se siroa ve vodě nerozpustný, na vzduchu vlhkém a žíhány na uhlí plamenem dmuchavky po- rychle zelená, okysličuje se v oxychlórid skytují kovovou m. — K účelům kvantita- raódnatý CuCl{OH). V chlórovcdíku i v am- tivního stanovení vylučuje se z pravidla ra. moniaku snadno se rozpouští, prvý z roztoků z roztoků ve způsobe hydrátu měďnat^o. těch pohlcuje dychtivé kysličník uhelnatý, simíku měďnatého neb médiČnatého aneb pročež slouží v pracích gasomctrických. Ji- sulfokyanidu mědičnatého Cu{SCN)^, váíí nak slouží chlorid mědičnatý jako prostředek se pak jakožto kysličník měďhatý, simik mě- mocně redukující. O sir niku mědična- dičnatý, neb jako čistá kovová m. OŠc. Medaille. 1053 Ryzí m. jest vedle stříbra poměrně nej- hojnější z kovů, jež v přírodě se vyskytují. Krysťalluje ve tvarech krychlové soustavy, nejčastěji buď v krvchlích anebo tetrakis- hexaedrech nebo v kombinacích tvarů těch, z pravidla s krychlí převládající. Krystally mědi bývají velmi často deformovány, zkrá- ceny ve směru jedné z os trigonálních, čímž povstávají tvary podobné klencovým. Vedle toho bývá m. kusová, vtroušená, plíškovitá, drátkovitá, hroznovitá, aneb činí pseudomor- fosy po kupritu, malachitu a též po arago- nitu. M. má r=2'5— 3, /f= 8-8— 8*9. Známá barva kovová v přírodě na povrchu nezů- stává zachována, nýbrž m. nabíhá hnědě až černě; dalším účinkem atmosferilií mění se m. v kuprit (Cu^O), malachit ( CuCO^ . CulOHL), azurit (2CmCí7,.Cm[0//],). Vznik ryzí médi v přírodě lze odvoditi buď ze sirných jejích sloučenin aneb Častěji z kupritu; v dolech na rudy měděné lze pozorovati novotvoření mědi tam, kde cirkulující roztoky přicházejí ve styk s látkami organickými, na př. se dřevem, jímž štoly jsou zroubeny. V Cechách nalezena m. jen vzácně u Kraslic v Horách Krušných, v Jáchymově a u Horní Roketnice v Podkrkonoší, na Moravě západní u Borovce. Na rudních ložiskách na Slovensku na něko- lika místech: u Smolníka, Lubietové a j. vy- skytla se ryzí m., též u Moldavy v Banátě. Nejmohutnější známá ložiska ryzí mědi jsou Nižní Tagilsk a Bogoslovsk na Urale, Lake Superior v Sev. Americe, Bolivie, Wallaroo v Austrálii; menší evropská naleziště ryzí mědi jsou Mansfeid, Sangershausen a j. mí- sta v Durynsku, kde m. impregnuje břidlice svrchního permu, Rheinbrekbach ve West- falsku, Cornwallsko v Anglii. • Fr.Sl-k. Medaille (franc. medaille, angl. medal, rus. Me^^anb) jest mince, která nenese cha- rakteristických známek, jimiž vyznačuje se běžné plativo (mince běžná), a neslouží k úče- lům platebním, nýbrž zrobena jest za účelem pamětním, významným a pod. jako peníz pamětní, honosní, čestný atd. Podle účelu vyznačuje se m. z pravidla i zvláštní kon- cepcí kresby, která již líčením svým nese význam účelnosti m. Vyznamenává se též obyčejně pečlivější rytbou než mince běžná, rytina jest plastičtější, často se zvláštní umě- lostí provedená; dimense m. jsou někdy značné, někdy pranepatrné, nijakým pravi- dlem nevázané, což jest též charakteristickou známkou m. Zhotovování m-lí jest zvi. obor uměl. průmyslu ryjeckého, medailleurství, a prací touto se zabývající jsou ryjci (ře- zači) želez {Eisenschneider), kteří speciálně tímto vyšším uměním ryjeckým se zaměst- návají, medailleuři (v. t.). Dle postupu práce při výrobě m-lí rozeznáváme m. lité, lité ciselované, řezané, tepané, niello a ko- nečně ražené (v širokém slova toho smyslu), nebo i pololité a poloraŽené. Hlavní pod- statou každého tohoto oboru Dráče medail- leurské je vyřezání patřičného štočku (kolku, kadlubu, rytého železa atd.), na němž se pak m. razí nebo jinak vyrábí. Nejstarším způ- sobem rozmnožovati rytinu v štoček vřeza- nou jest lití — tak povstaly m. lité; medail- leur k práci takové nejdříve m-li nakreslil, dle nákresu toho upravil pak ve dřevě, v mastku, v hlíně, ve vosku nebo v iiné hmotě plastický modell, jejž pak přenesl ve tvrdý materiál; tak vznikla patrice, jež pak otisknuta byvši v písek, hlínu nebo jinou hmotu dala kadlub (matrici), do něhož lit roztavený kov. Vylitá m. neměla někdy, najmě pro všelijaké překážky technické, pa- třičného vzhledu, i bylo nutno litinu ode- vzdati ciseleurovi, jenž jí prací svou teprve dal náležitou úpravu a umělecké zjemnění — tak vznikla m. litá ciselovaná. VXVI. st. často objevují se m. řezané, urobené po způsobu sochařském dle modellu přímo z kusu kovu; to dalo se, běželo-li o dodání m-lí jen jednotlivých — najmě m-lí honos- ních pro jednu osobu určených. M. tepaná vyráběna tím způsobem, že na modellu z tvrdé látky upraveném pomocí různých punci vy- tepán tenký střížek (plátek^ kovový ve formu modellem danou. M. niello, vyskytující se najmě počátkem XVII. stol., vyrobeny jsou jako podobné práce niello vůbec — jsou to jemné rytinky na zlatě a na stříbře, jejichž rytba naplněna jest zvláštní černou hmotou (smíšenina ze stříbra, olova, síry, mědi a boraxu^ a tím plochám nerytým poskytuje zvláštního vzhledu. M. ražené konečně dě- lají se týmž způsobem jako mince běžné, i proběhlo vyrábění jich časem všechny fase vývoje ražebného. IC m-li ražené dělá ryjec nejdříve nákres, pak modelluje kresbu ve vosku nebo v podobné plastické hmotě, na- čež modell ten buď ručně nebo strojem pře- nosným (v nejnovější době; pantograncky přenáší na měkk^ kov. Takto udělaná pa- trice se pak náležitě zakalí, aby nabyla co největší tvrdosti, načež se použitím znač- ného tlaku otiskuje v štoček z měkkého že- leza. Štoček ten, opět náležitě zakalený, jest matrice čili kolek, též štempl, jehož může býti použito buď k ražbě kladivem na ko- vadlině (/úr Hammer und Amboss\ nejstarší forma ražební) nebo na stroji válcovém {Wal:{enwerk), kapsovém (Taschenwerk\ ná- božném čili vřetenovém {Anwurfswerk, Spin- delpresse), nebo konečné na raŽebních stro- jích Uhlhornových, n. podobných. Při m-lích XVI. a XVII. stol. často shledáváme i to, že m. objevuje se zpola lita, zpola ražena, což najmě patrno jest často při m-lích značnější plastiČnosti — technika výroby té není nám dnes úplně jasnou, avšak vrcnolí v tom, že tekutý nebo aspoň značně změklý kov vpra- vován do štočku zpodního a železem svrch- ním pak přitloukán. Ze hmot užívá se na m. zlata, stříbra, mědi, bronzu, zvonoviny, mosazu, cínu, že- leza, aluminia, dřeva a j. Povrch m. jest buď hrubý nebo hlazený (pulírovaný nebo matovaný pískovou sprchou), často (ve sto- letí XVIII.) zvláštním červeným barvivem nebo jinak patinovaný. M. z kovův neušlech- tilých jsou často zlacené nebo stříbřené 1054 Médailleur. také barvené nebo konečně i emailované. M. často opatřeny bývají uchem nebo vsa- zeny jsou v rozmanitá, často umělecky upra- vená, ano i bohatě (zlatem, drahými kameny, emailem atd.) vyzdobená orámováni, která nesou závěsná úška. Po stránce numismatické rozezná- váme u m. jako u mince běžné líc {avers, Vorseite), stranu hlavní, jež z pravidla nese líčení, přimykající se k účelu m., a rub (revers, Kehrseite), jenž nese líčení dosahu podřízenějšího nebo líc doplňujícího. Máme též m. jednostranné, totiž jen s líčením líc- ním, jimž v numismatice říkáme plaquis nebo plaquetty. Kraj m. jest obyčejně hladký, ale někdy téŽ všelijak ozdobený neb nápisem opatřený. Hlavní rozdělení, jež dlužno sledovati, ob- sahovati bude aspoň čtyři skupiny. Prvou tvoří m., jež vznikly na památku osobní — jsou to m. portraitní, nesoucí z pravidla v líci podobiznu oslavencovu, na rubu pak znak jeho nebo allegorii k němu se připí- nající. M. ty nevznikly vždy pouze na pa- mátku osobní, nýbrž sloužily v době, kdy pro- středků portraitních bylo po skrovnu, účelu tomuto; v XVI. a XVII. stol. byly m. takové v módě. Jiná skupina m-lí jsou výrobky na památku neb oslavu nějaké významné, buďsi historické, politické nebo jiné události. — Třetí skupina m-Uí vznikla za vyznamená- ním určitých osobností; jsou to v prvé řadě m. t. zv. honosní, jichž v XVI.— XVIII. stol. povšechně užíváno na místě jiných vyzname- nání, jež pak obyčejně jako řád nějaký no- šeny na hrdle zavěšené, dále m., jichž do- stává se osobám na různých výstavách a při jiných příležitostech odměnou i vyznamená- ním. Čtvrtou skupinu m-lí tvoří svatostky č. m. růžencové, jichž vzniklo hojně najmě v XVIIÍ. stol. a jež slouží účelu, jenž na- značen jejich jménem. Počátkové m. a medailleurství vůbec sa- hají zajisté v doby pradávné — ač vlastní původ resp. pravý vývoj její dlužno hledati teprve v XV. stol. Dle našeho názoru o m-li slušíť zajisté klásti sem na př. i ony římské mince, jež nesou zobrazení zvláštních událostí (mince v numismatice medai liony zvané), a i středověk přináší nám často mincovní výrobky, nesoucí na líci i na rubu líčení eminentně medaillové, na př. některé naše České denáry, brunšvické brakteaty a j., ovšem líčeni podané v charakteru doby a na střížku přizpůsobeném běžné minci. Vlastní m. vznikla však teprve v XV. stol. v Itálii, kde pak brzy práce medailleurské došly značného rozšíření i tvoří známé výtečné výrobky, charakterisující uměním bohaté cin- quecento. Z Itálie vniklo umění medailleur- ské brzy do Francie a do Španěl, najmě tu našlo hojných podporovatelů. V Německu teprve koncem XV. století shledáváme se s prací medailleurskou, za to však XVI. stol. jest tam bohato výrobky toho umění. Sto- letí XVII. pro mnohé války a nastalé jimi ochuzení bylo celkem špatným podporovate- lem umění medailleurského, za to však XVIII. stol. za panování vzácných podporo- vatelův uměni toho (najmě cis. Karla VÍ. k císař. Marie Terezie) dospělo opět k značné výši i dokonalosti. Pověstná střízlivost v umě- ních koncem stol. XVIII. a prvé polovice XIX. stol. byla sice vývoji m. na újmu avšak přece ne tak, aby bránila v naši dobé opět vzniku celé řady výrobků v skotíra mistrných. V Čechách postup i vývoj m celkem lnul k pracím říše sousedníl Kažte m. pěstována najmě při zemských mincoT- nach v Praze, v Kutné Hoře a v Jáchymo? é, i raženo tu buď dle nařízení kiál. komory nebo i pro potřebu soukromou. Srv. Fiala E., Beschreibung der Sammliiog bóhm. Miinzen u. Medaillen des M. Done- bauer (Praha, 1888); týž, Sammlung der Miinzen und Medaillen-Stempel des k. k. Hauptmíinzamtes in Wien 1900 (vydáno mi- nisterstvem financí); Domanig C., Portraá- medaillen des allerh. Kaiserhauses (Víden\; Bergmann Jos., Medaillen auf berúhmte u. ausgezeichnete Manner (Vid., i884); Han- schfld J. F., Beitrag zur neuen Můnz- a. Medaillengesch. v. 15 Jahrh. bis jetzo (Dráid, 1805); Lochner J. H., Sammlung merkwórdi- ger Medaillen (Norimb., 1737—44); Medai3ic history of England (Lond., 1790); Tenielii W. £., Saxonia numismatica (Mnichov, 17S4 až 1785); Lenormant, Monnaies et médaiDes; MoUinier, Les plaquettes; Weszerlc Jos., Ungarische Miinzen u. Medaillen. Faa. M. vojenské rozlišují se na 2 skapinj, z nichž jedna je odměnou chrabrosti, dmhá památkou na prodělané války nebo jiné udá- losti důležité. Nosí se jako řády rytířské (nejnižší třídy) na stuhách nad levým prsem. Ve vojště rak.-uher. jsou zavedeny tyto m: a) Za chrabrost m. zlatá, m. stříbrná o 2 třídách. Zlatá a větší stříbrná vynákji jistý příplatek, zlatá ve výši celého platu, stříbrná poloviční plat, naleževší majetnikovi m. v den udatného činu bez ohledu na po- zdější povýšeni a tudíž na vyšší plat b) Xa památku m. válečná pro veškeré pKslns- níky vojska, kteří v 1. 1848 do 1873, kdy m ta byla založena na památku 25letého pano- vání Františka Josefa I., byli účastni nékt^ rého válečného čili polního tažení. Na pa- matku a zároveň za zásluhy výlucoc pro důstojníky jsou vojen. m. zásluiai z druhů: na stuze vojenského křížku zásloi- ného pro činy čistě vojenské s nápisem Sf- num laudis a na stuze rudé pro zásluhy vř- decké, činy zachraňovací a pod. Pouie ni památku SOletého panováni císaře uloies r. 1898 m. též 2 druhů: na stuze rudé pro ty, kdož za panování císařova v aktini: službě vojenské sloužili, a na stuze rudobílt širokopruhé pro stát. služebníky nevojcnskť s nápisem Sis^um memoriae, f^- MédaUleor [-dajdrj, franc, umělec ryjec který zabývá se řehním čili rytím kolků n<* želez k ražbě medaillí. V starších dobáci byli to ponejvíce zlatníci nebo ryjci při miB- covnách zemských i přináleželi k tak zvaiico> Médaillon — Médea. 1055 •mincovnímu příbuzenstvu* {Mún\venvandt€), ! v kterémžto pojmenování zahrnováno vše, co působilo při zemských mincovnách jako per- sonál úřední nebo pomocný. Od takového m-a očekávána byla vždy práce lepší, dů- i kladnější než od prostého řezače Želez min- j covních ; on pracoval pro ražbu mince z pr&- , vidla též jen kusy hlavní — návrhy, hlavy j panovníků a pod. Jeho hlavním polem pů- . sobnosti bylo vŠak rytí štočků medaillových pro dvůr nebo komory panovnicí. Mimo tyto m-y, kteří byli osobami spíše úředními, za- bývalo se a zabývá prací médailleurskou vždy i hojně ryjců soukromých, kteříž ovšem, když prací svou zvlášf byli vynikli, Často povoláváni bývají v úřad k mmcov- nám. Vlastní kolébkou umění médailleur- ského jest Itálie; zde byli to najmě členové dynastických rodin Sfořza, Gonzaga, Medici, Este, Malatesta a i., pak papeži Lev X., Kle- mens VII., Pavel lil. a Julius III., kdož uměl- ce m-y zdatně podporovali a tím přivodili onen značný vývoj a přehojnou objednávku produktů umění médailleurského v XV. a XVI. stol. Ve Francii zkvetlo medailleurství hlavně za Ludvíka XIV., holdujícího všemu umění. Též Německo bohato jest na práce médail- leurské; četní příznivci, najmě z rodin pa- nujících (němečtí císařové z rodu habsbur- ského, panovníci saští, brunšvičtí a j.), pak z bohatých rodů patricijských svobodných německých měst, štědře podporovali umělce v oboru tomto pracující, kteří zvlášť v XVI. st vynikli, tak že produkty jejich směle možno stavěti na roven s tehdejšími pracemi ital- skými. Umělců m-ů v Německu (a také v Ra- kousku) pracovala veliká řada. Z českých mincoven v XVI. stol. pro své práce médailleurské vyniká nejvíce min- covna jáchymovská (v. t). V XVI. stol. vešlo v módu raziti ku příležitostem sváteč- ním, jako k vánocům, k Novému roku, k ve- likonocům atd., na dary zvláštní medaille nej- více obsahu biblického. Při mincovně praž- ské působila řada řezačů kolků mincovních, mezi nimiž i několik výborných m-ů. Ze sou- kromých m-ů v Praze v nověiší době pro- vedl pozoruhodné práce Václav Seidan (♦ 1817 v Praze — f 1870). Literatura o m-ech jest dosti bohatá; při- pomenuta budtež díla: A. Barre, Graveurs généraux des monnaies de France; H. Bol- zenthal, Skizzen zur Kunstgeschichte der mo- dernen Medaillenarbeit (Berlín, 1840); Adolf Ermann, Deutsche Medailleure ; Loon van A., Histoire métallique (Haag, 1732-37, 1822-27); Loehr, Wiener Medailleure der Jetztzeit; Marx, Die franzósischen Medailleure (1898); Heiss, Les médailleurs de la renaissance; les médailles de Tancienne collection royale (Paříž, 1900). Viz též literaturu či. Medaille a Mincovnictví. Faa, Médaillon [-dajon], franc, větší medaille, dále ozdobný ovální nebo srdcovitý návěsek na krk s podobiznou, vlasv a pod. V sta- vitelství a v uměleckém průmyslu název re- liéfů, obyč. podobizen, v okrouhlém neb ovál- ním rámci. Medák, zooL, t. j. čmelák, v. Čmeláci. Medakoyió: 1) M. Danijil, publicista srbský (* 1819 — f, 1882), vydával v 1. 1848 až 1849 v Karlovcích časopis >Napredak«, který byl vládou potlačen a M. odsouzen na rok do pevnostního žaláře. Po několika po- kusech založil v Novém Sadě »Srpski Dnev- nikc s belletristickou přílohou »Sedmica«, a ten stal se polit a liter, střediskem rak. Srbů. Sepsal též dílo Povjestnica srpskog ná- roda od najstariji vremena do godine i8So (N. Sad, 1851—54, 4 d.), postrádající histo- rické kritiky. 2) M. Milorad, srbský spisovatel, byl koncem let padesátých tajemníkem černo- horského knížete Danila. R. 1851 založil v Zemuni časopis >Vojvodjankuc, jímž chtěl povznésti pokrok a rozvoj srbského národa, avšak týž byl ještě téhož roku vojenským velitelstvím zapověděn. Kromě toho vydal dějiny černohorské, Istorija Crne Gore (Ze- muft, 1850), a Život i običaji Crnogoraca (Nový Sad, 1861). Medaiij hl. m. residentství vých. pobřeží Sumatry, jz. od Děli (1891), 11.238 ob., mezi nimiž 362 Evrop, a 5994 Číňanů. Má stanici železniční, poštovní i telegrafní. dš, Medanos zovou se u špan. obyvatelstva Ameriky písečné duny, zvlášf typicky vyvi- nuté v Argentině a Chili. Bývají to kopce nasutého písku podoby srpovité, 2 — 5 m vys., jež nestejně od sebe jsouce vzdáleny kryjí po tisících rovinu, jak daleko oko sahá. Vy- skytují se ještě vysoko v horách. medad^ Jan, staroměstský primátor v le- tech 1555 — 67, jmenován byl dne 16. pros. 1557 král. purkmistrem hor viničních, kte- rýžto úřad zastával až do smrti své dne 26. čce 1568. S chotí svojí Annou (1538) držel dům na rohu ulice Melantrichovy a ná- městí Staroměstského, dále t. z v. >stodoluc, v místech nynější radnice, jdoucí do Miku- lášské uličky, a konečně třetí za Židy a k tomu vinici na Žižkově. Při smrti své za- nechal syny Řehoře, Václava a Bartoloměje, kteří se po delších sporech narovnali roku 1571 o dědictví otcovské. Dochovaný inven- tář knihovny svědčí, že byl vzdělaný a mi- ' lovník dějin českých. JTe, ' Medaři, lesní včelaři, též brtníci, tvo- ' řili spolu zvláštní obce, volili si sami ouřad I čili správu svou a měli registra medařská, I gruntovní knihu. Medařské artikule zůstaly Cht. opposici Gs, v platnosti až do r. 1782. Médea viz Médeia. Médea, planetoida objevená 6. ún. 1880 Palisou v Pulji. Střední jasnost v 122, prům. 58/fm, označení ^^ Médea, hl. m. arrondissementu v Alžír- sku (prov. Alger, na jih od Blidy), stanice dráhy z Blidy na Laghouat, na planině 920 m ' n. m., s 5570 ob. (1896), s politicky přísluš- I ným okolím 15.145 ob. Jest obehnáno hrad- I bami a 5 branami, má pěkné ulice a mnoho 1056 Médebá — Medek. zahrad, vojenskou . budovu, 2 meáity, z nichž jedna jest bývalý kat. kostel, a starý vodo- vod, dosud v činnosti. Ovoce, zelenina, obilí a hl. víno (1250 ha) jsou výtečné. M. stojí na místě, kde dříve stávalo starořímské město Mediae nebo ad Medias^ v pol. X. stol. stalo se městem moderním. Médebá viz Má de ba. Médeia {M^Sna), Médea, dle řec. báje lostí kouzel, jimiž pomohla lasonovi k zla- Medek-.l) M. Václav zKrymlova(Mc. dulanus. Písecký), univ. professor a pri- mátor novoměstský' (* na počátku XVI. stol v Písku). Z rodiště svého záhy phiel do Prahy na universitu. Tu stal se r. 1521 ba- kalářem, r. 1524 mistrem svobodných ameoi, přijav zároveň právo městské na Kov. Mésti r. 1525 professorem mathematíky, r. 1527 proboštem kolleje cis. Karla IV. a v leted dcera kolchidského krále Aiéta, proslula zna- 1530—31 spravoval jako děkan fakulta filo- sofickou. Sbírkám universitním daroval tehda tému rounu, když s Argonauty do Kolchidy globus kosmografícký s velikou tabulí, na oix připluv slíbil ji za choť pojmouti. Na útěku, l poznával se běh hvězd. R. 1533 vzdal se pro* na němž zahynul bratr M-iin Absyrtos, sla- lessury a oženil se s Barborou HelmoTon, vili pak na Kerkyře svůj sňatek. V lólku M. ! s kterou dostal tak z v. dům Helmovský na ukázavši na beranu, kterak kouzly jejími lze : Nov. Městě věnem. Po roce zvolen byl po mládí nabýti, vrátila mládí otci lasonovu Ai- ' prvé do sboru obecních starších a od rokn sonovi, psuc přemluvila Pelia, by se podrobil ' 1537 vyskytuje se často v řadách konki podobnému návodu, při Čemž jej úmyslně novoměstských. R. 1534 koupil si na Koó- utratila, lasonovi na pomstu. Vypověděni by v- ském trhu za 110 k. gr. č. dum od Zozany. še> od Akasta, syna Peliova, dostali se do vdovy po Martinovi Svobodovi. S Janem Korintha. Když se lason tam zasnoubil s dce- i Kropáčem obdržel dne 13. břez. 1541 erb a rou krále Kreonta, Kreusou Či Glaukou, M. , praedikát »z Krymlova«. Když r. 1545 jed- byla od krále vyhoštěna; vyprosivši si den nalo se o opravu university, vyslán bvl do lhůty usmrtila nevěstu i otce zaslanými dary, \ kommisse k ohledání statut Ferdinandem I. rouchem jedem napuštěným a zlatým věn- vedle Tomáše z Javořice i M., jako zástupce cem, a zavraždivši vlastní své děti prchla na ' stavu městského. V bouři mést proti Ferdi- dračím voze Héliově do Athén Tdle jiné verse | nandovi r. 1547 vyslán byl k tomuto dra- děti usmrceny od Korinthských, kteří proto , krátě do Litoměřic v poselství. R. 1555 ze- každoročně o Héraiích usmiřovali hněv bo- mřela mu manželka Barbora, načež se znovu hyne). Tam stala se chotí krále Aigea. Když oženil s Annou, dcerou Jindřicha Vojtěcho- Théseus z Troizény přišel do Athén otci se ' vic a pastorkyní Víta Trojana z ChotěřiDy. představit, M. radila ho otráviti pod zámin- ' Při tom plně poslední vůli nebožky postoa- kou, že ukládá o vládu; ježto však otec syna i pil roku 1556 poustku její na Spálené ulid poznal, M. byla z Athén vyhnána. Odtud buď ^Magdaleně, manželce Ondřeje Montana z Kos- sama se synem svým Médem, jejž Aigeovi mačova, písaře purkrabství pražského, a synu porodila, nebo téŽ s lasonem dostala se zpět jejímu Janovi Bakovskému. S druhou choti do Kolchidy, kdež Aiétovi proti bratru jeho ! nabyl domu u sv. Václava na Zderaze vedle Persovi, jejž Médos zabil, opět k vládě do- 1 hřbitova, který prodal však již r. 1559 Ur- pomohli. — Společná rys všech bájí vypráví . šule Marynové, městce staroměstské, za95k. o kouzelné moci M-íině, o čemŽ svědčí téŽ ; gr. Za to koupil na Dobytčím trhu r. 1560 ve- její původ z Hélia , dále poměr k antické I dle domu svého »na Mediolaně« městiltč spá- Eřyře, konečně pobyt v Thessalii, zemi kou- lene za 12Ví k. gr. od Víta Kozky. Zemřel zel xať é^oxrjv, o níŽ bájeno, že právě M. 22. čce 1567, zanechav manželku Annu a syoy jedouc tudy ze své skříné kouzelné byliny Jana, Václava, Karla, Jindřicha, dcery Eliao, vytratila. Mythus o thessalsko-efyrské kou- 1 která, když r. 1578 poručnici chtěli dům Hel- zelnici M-ii jest asi jádrem celé báje, jež i movský prodati za 500 k. gr. Řehořovi Lid- takto tvoří důležitou součást mythu o Ar- lovi z Lidlova, vkročila v trh a sama ujala gonautech, stavíc lasonovi po bok a v ochranu • jej v této sumě, Apolenu, provdanou za Je- čarodéjku rázu původně dobrotivého. Ale ! ronyma Kemnice z Dorndorfu, a Benif^a. již v jejím útěku a záhubě bratrově podán | 2) M. Martin, arcibiskup pražský (*1S38 rys opačný, jenž kombinován s rozmani- ' v Mohelnici — f 2. ún. 1590), studoval v Olo- t^mi lokálními bájemi, z M-ie utvořil kouzel- mouci.načeŽ vstoupil do řádu křižovníků pni- nici též zločinu schopnou. Od starých (Hé- ských. Po vysvěcení byl dvoř. kaplanem ard- sioda, Ibyka) M. pokládána za bohyni nebo , biskupa Antonína Brusa, pak (po r. 1560) fa- heroinu, jež v Elysiu spojena s Achilleem, rářem v Příbore a v Mohelnici, načež stal Novější pak (O. Můller, Gerhard, Preller) | se kanovníkem a děkanem kapitoly usv. Petra shledávali v ní bohyni rcésíce, jež se od- ' v Brně a r. 1577 proboštem v Hradišti nad loučila z bytosti Héry; k témuž by pouka- Znojmem (Póltenberk). Po smrti arcibiskopa zovala i obdoba s Hekatou. Je-li M. název i Brusa (v srp. 1580) zvolen velmistrem kři- řecký, znamená >radící<. Ve výtvarném umění ; žovuíkův a jako takový jmenován od dsafc zobrazuje se M. v barbarském obleku skoro Rudolfa II. v led. 1581 arcibiskupem; v října jedině na obrazech vásových, jinak na mal- t. r. by) vysvěcen. M. byl muž rozumný a bách nástěnných a ve skulptuře (zejména na . vzdélnnÝ, znal pCt jazykuv, ale zdraví jcko římských sarkofázích) v rouše řeckém; attri- bylo chatrné. Střežil bedlivě práva katoHk4 butem jejím bývá kouzelná skřínka nebo • proti snahám protestantským, avšak k neéet- prut. klk, ' ným již podobojí m byl v dobrém pomén. Medeksza — Měděnec. 1057 Jesuitům byl velmi nakloněn. Předním jeho dovci svými horský massiv Scopi (3200 m) a rádcem by] kanovník Jiří Pontanus z Braiten- Piz Medel (3203 m). Do divokého tohoto berka. R. 1588 dal M. pozůstatky sv. Pro- horského kraje mezi Scopi a Camotschem kopa přenésti do Prahy. Ve svém rodišti vniká s pravá pobočné údolí Val Cristal- založil špitál pro chudé. — Srv. Borový, lina, bohaté naleziště horských křišťálů, jcŽ Martin M., arcib. Pražský (Praha, 1877). přechází nejhořejším svým stupněm k ponu- Medekflza Stefan Franciszek, tajem- i rému a rozervanému Unernu. Střední čili nik Jana Kazimíra, později zemský soudce Medel ský Rýn, jenž teče M-kým ú-m, kovenský, zůstavil velmi cenné a zajímavé vzniká v ledovcovém jezeře Lago Scuro paměti, jež vydal W. Seredyňski péčí kra- (2453 m) v údolí Val Cadlino a vrhá se do kov. akademie s názvem Stefana Fr^wcMf/ra hlavního údolí vodopádem. Od nejvyšší sku- Prósc{c\a M-5^r Ksi^ga pami^tnic\a od roku plny domků (Santa Maria, 1842 m n. m.) jest i6S4^i668 (Krakov, 1875). východišté k průsmyku Lukmaňskému. Velmi Medellln f-Ijin]: 1) M., město v okrese malebné M. ú. obývá obyvatelstvo rhaeto- Don Benito špan. provincie Badajozu, na 1. románské, počtem 528 (1888), vesměs katol., bř. Guadiany, přes niŽ vede most z r. 1636, jeŽ na skalnatých pastvinách živí se alpským stanice žel. dráhy Madrid-Badajoz, má 1477 hospodářstvím ve vsích Curaglio, Platta, oby v., tvrz ze XIV. st. a čilý obchod s vlnou. Acla a j. Rodiště Fernanda Corteza. Medelzen, ves v Čechách, v. Metelsko. 2) M., hl. m. departamentu Antioquia, dle Medem, řeka v Hannoversku, vytéká z je- velikosti druhé město v am. republ. Coluro bia (5<> 15' s. š. a 75<> 40' z. d.), leží sz. od žera Bederkesy, teče směrem sz. a vlévá se do ústí Labe nedaleko Otterndorfu. V hor- Bogoty v krásném údolí na pravém břehu ním toku nazývá se Aue. S pravé strany Ria Porce, 1470 m n. m. Podnebf jest pří- přijímá ř. Gosche, Jest splavna 17 km, jemné. Od pros. do února bývá tu sucho, • Medembllk, přístavní město v nízozem. v Čci a srpnu hojně prší. Město v posled- prov. severohollandské, na Zuiderském je- ním čase velmi se zvelebuje; r. 1892 čítalo ' zeře, na Železn. trati Hoorn-M., má 2894 ob. 50.000 ob., kteří se zaměstnávají hlavně ho- (1889), zříceniny starého hradu a značný ob- tovením bijouterií. M. jest střediskem čilého chod se sýrem. Námořní ústav, jenž zde byl obchodu z celého okresu. Vyváži se zlato a do nedávná, přeložen jest do Nieuve-Diepu. stříbro, nejvíce do Anglie, neboť větši čásť akcionářů jsou Angličané. R. 1890 obnášel výtěžek dolů 60 mill. franků. M. jest dosti vzdálen železnice, v budoucnosti má býti stanicí dráhy směrem k Magdaleně. Z města vedou různými směry četné sjízdné silnice. V M-u nalézá se krásná kathedrála a 5 ko- stelů, universita, mnoho škol (v posledním Meden, ves v Čechách, viz Medná. Měděná doba vit Evropa (praehisto- rie), str. 893. Médeu ag^ (řec. {^ri8iv ayctv, lat. ne quid nimis)^ ničeho příliš. Průpověď tato, jež napsána byla na chrámě ApoUónové v Délfech, přičítána byla buď Solónovi nebo Cheilónovi. čase zřízena tu i umělecko-průmýslová škola), Měděneo viz Kamna, str. 8716. chemická laboratoř, mincovna, divadlo a j. ; Měděneo (Kupferberg), hor. město v Če- V okolí jsou četné villy. V městě sídlí bel- 1 chách v Krušných Horách, při stanici Buště- gický gener. konsul, německý a americký ' hradské dráhy (Chomutov- Výprty), v hejtm. konsul, anglický a špan. vicekonsul a franc. kadaňském, okr. přísečnickém ; má 117 d., konsulátní agent. Město nazváno jest na po- 1101 ob. n. (1890), far. kostel Naroz. P. Ma- čest hraběte M., který v době, kdy bylo za- ' rie (z r. 1803—14), 3tř. šk., radnici, pš., te- loženo (r. 1674), byl předsedou velké rady legraf; doly na měděnou rudu, kalounkářství indické. Medelpad, ve středověku Mldelfva, t. j. země mezi dvěma toky, švédský kraj v Norr- krajkářstvi, potulné hudebnictví jsou, co za- niklo zde hornictví, hlavní výživa obyvatel- stva. Alod. statek (381*31 ha) drží Ferd. hr. landu při zálivu Botnickém, na dolním toku Buquoi. Na sever od města na Měděneckém Indals-Elfu a Ljung-A. S Angermanlandem j vršku (903 m) okrouhlá kaple Neposkvrněného tvoří lan Vesternorrland. Na 7353 km} žije I PoČ. P. Marie, odkudž otvírá se krásná vv- 90.000 ob. Poněkud hornatý kraj svažuje se hlídka daleko na jižní a východ, stranu do od z. k v.. Jest tu množství řek, potoků a Čech. Kaple založ. r. 1674 vévodou Lauen- jezer (472). Hl. m. Sundsvall při zálivu ' burským, roku 1821 byla obnovena. V prvé Botnickém. i pol. aV. stol. objevena na hoře potom zvané Medeleké, Pančava, x>sada na Moravě I »Kupferbergc měděná ruda. Hora sama pří- u Dlóuhomilova, hejtm. a okr. Zábřeh, fara slušela k Funkšteinu, PerSteinu a k Sumburku. a pš. Dlouhomilov; 20 d., 145 ob. č. (1890). ' S vyzdvižením hor na měď založil kol. r. 1520 Medeleké údoli, Val Med eis, vysoké zde'Hanuš z Fictumu městečko, po r řmž po- horské údolí s Medelským ledovcem lovici jeho držela vdova Voršila a la druhé (1533 m n. m.) ve švýc. kantoné gnsonském, polovici M. seděli Šlikové. Za doby té kvetlo od Dissentisu (1048 w) na jihozáp. k Luk- i zde značně hornictví; proto r. 1581 vystavěn mařískému průsmyku 22 km dlouhé, u zpo- tu dřevený kostel a cis. Rudolf II. na žádost diny 0-5 — 1*5 /cm .široké; v levo svírá je zvě- Kašpara z Fictumu povýšil (1588) M. na mě- tral^ žulový hřbet PizRondadura (3019 m) , sto horní. R. 1597 prodal Kašpar z F. M. a Piz Ganneretsch (3043 m), v právo s le- i s tvrzi Krištofovi z Taubenreutu, mine- 058 Mědénec z Ratibořic — Media. mistru jáchymovskému, po némi následovala v dčdictvi jeho manielka Voršila roz. i Četl- perka. R. 1628 drieli M. klikové, r. 1644 vé- voda jul. Frant. z Sachsen-Lauenburka, jenž připojil M, k panství ostrovskému, s DÍmi po- I M. sdílel 1807 hi zde úplné za- niklo. Král Vla- dislav ti. propůjčil měst. inak (obr, č. 2705,): v modrém Stíté obraz sv. Máři s JeifiSkem ozá- fcné, stojíc! na měsíci; po stranách obrazu dva štítky, v právo zlatý se znakem FicWmovským a v levo červený s hornickými kladivy, Médéneo z Ratibořic, příjmení staro- české rodiny vladycké, íejíi prvotní erb byla stř[b. lilie na červ, Stité, ale u některých štít poloviĚný modrý a červený a na něm tři stříbrné hlie. Klenot byl červený jezdec tatarský s vytasenou šavlí na brůaS. Předek jejich byl Jan, měáténín v Sezimové Ústi a v 1, 1391— 1417 pán na Ratibořicich, iehoi bratr Petr (t k, 1428} byl farářem v MÍ. Vo- zící, Jan mlčky vstoupil do vladyckého stavu a potomek jeho Oldřich (1442^ sloužil pá- nům z Roiemberka, Népr driel r. 1463 sta- tek Dub, R, 1520 drfeli bratři Mikuláš, Petr, Jan a Václav statky Ratibořice, Vesce a Podoli. Rozdélivše se laložili tři pošlosti. A) Jan odděliv se držel statek Po- dolí, jejž r. 1542 prodal, a mél r. 1564 syna Zikmunda, Jiný snad syn byl Oldřich, jení seděl r, 1578 v Sudoméřicích, — B) Mi- kuláš prodal před r. 1530 Ratibofice Václa- vovi Přehofovskému z Kvasejovic, za to kou- pil r. 1539 hrad Zvěřinec a s maní, Alžbětou z Koutfi vyženil Hoř, Kvasejovice a Malico- vicc. Jeden jeho syn, Burjan, zavražděn r. 1566; ostatní synové byli; Jan starší (na Malkovicich, 1 1589). J a r o s 1 a v (+ 1573 ; maní, Markéta z Usuší), Jiřík (t 1573), MikuláS, Bohuslav. Ladislav(vMaikovicich.mani, Eliška z Doudleb), Bedřich a Petr, z nichž Jan měl syna Jana, jehož dědictví v Malko- vicith r. 1592 prodáno. Jaroslav syna Miku- láie {1563, 1573 nezlet.) a Jiřík syny Vác- lava a Mikuláše. Jeden i těchto Miku- lášQ (tuším bratr Jana, Jaroslava a Jiříka) s maniclkou Johankou z Buzic vyženil statek Stříteí.jejž synové Mikuláš, Václav a Vi- lém a sedm jich sester r, 1601 prodali. Za dob konfiskaci žili dva Mikulášové, starší, který ok. r. 1629 zemřel, a mladSí, jení s.' r. 1520 v městě Táboře zavřel. Proto Mbrú statek jebo Kvasejovice ^maní. .^iina Kvc- řina z VescenaSolechovicich).Jan,TiejiDbd£. propadl r, 1623 statek Oobroiovicc. hům. Jan držel až do roku 1644 Kvasejovice i U jeSté r. 1651, — C) Petr vyženil ok. r. 13JS s Ludmilou z Nových Dvorů statky Kon Dvory a Cachořice. Zemřel ok. r. 157011* sledovali synové jeho Jan (f 1573), Ladi- slav (starší, na Čachořicích), Bohnslai (starší, na Nových Dvořích). Jiřík dS^ 1574 úředník na Ůlibicích) a Albrecht. Pt Ladislavovi zQstal syn Jan mladil, jen! r. 1621 statek Cachořice propadl, a po Elatio- j slavovi Jan nejstarší, jenž r. 1616 pto 1 dluhy přišel o Nové Dvory. — Potomel: oí- kterého ze jmenovaných byl Jan Oldíidi jení koupil r. 1635 z konfiskace statek Freu- denberg (u Č. Kamenice), její r. 1657 dcen jeho Anna Dorota vdaná Cejková i Olbra- movic prodala. Současně -seděl ZdenéV Bohuslav na Milhosticích (1651) a mél din. o iichi osudech se zpráv nedostává. S&. MMŮMoiou, okr, ves v Haliči, v hejln, drohobyčskčm; má 415 d„ 2375 ob., i níd: 1816 rusin., 299 pol., 260 ném. [1890], Uni- kat, a řec.-katol. kostel, obec. školu, poitD. Okres medenický čitá 4952 d., 23.419(ib. rusín., 1104 pol.. 2504 n, (1890). Kédénka viz Měď. Medoxliao tempo (it-) znamená v hudbř totéí tempo jako dříve po pfeddioii zméně časomíry v některé části íkladb;;. Viz také L'istc3so tempo. KedCTl (Medevibrun.Medwi), liiei- ské místo ve švéd. lanu Ostgotlantlí, sad jez. Wetterským, s 5 studenými íeleiitfnii prameny a minerálními, lázněmi bahDitJmi, jež jsou nejstarší ve Švédsku. Medevlbran viz Mcdevi. Ksdfoid, obec v hrabství Míddlesejn. sev.-amer, státu Massachusettsu ve Spoj.Cfti- cích, na splavné ř. Mystic River, scvemé od Bostonu; 11.079 ob., loďařstvi. vf roba niiuii. M»agy9m [meďešj viz Mcdiáš. Medltiije, starší název ř. Metuje. MtOliimt [mědhfirst] Walter Hcnrj. angl. missionář a sinolog (* 1796 v Loade« dictionary (Sanghai, 1847—48; 2 st.); á A- sertation on the theology of the CWndeíl. 1847); Chineie miseellanies (t,. 1849— 53) «■ dle jinýrh obsahu filologického, jakož i po- jednáni dotýkajících se jednotlivosti ráinni- boienského. důležitých pro rnissionife. tt Madla (•středník, z lat.), dřívější pojní- nování souhlásek jasných, zvi, okamíiltó (v. Hlásky, 339, 340), na př. b g d. 2ty. Doplňky a opravy. 33 str., 1 sL, 33 řád. shora, za prašníky vlož: Ipouzdrými. 72 » 2 » 26 > zdola, vynech: č^tečně obydlený. 75 » 2 > 10 » shora, místo Ostružské čti: Rarozovské. 85 » 2 » 3 > zdola, místo město čti: městečko. 86 » 1 » 22 » zdola, za Klotilda vlož: (f 1895). 86 » 1 » 21 > zdola, místo 1886 čti: 1883 a místo jsou majetnice čti: byly majetnicemi. 87 » 1 » 9 > zdola, za řízky vloŽ: a semeny. 212 > 2 » 27 » shora. Správná forma je Ljubotin n. Ljubeten; Ljubotrn jest, prý, forma albánská (srv. alb. draskal za řec. ÓLdcíoyíciXog; alb. Krčevo za slov. Kičevo). 308 str., 1 si., 11 řád. shora, za město vlož: a děkanství (1899). 308 > 1 » 4 > zdola, vynech : byla r. 1899 povýšena na děkanství. 309 » 1 » 9 » zdola, místo Děkanský čti: Farní. 353 > 2 > 2 > shora, místo Losolan čti: Losofan. 390 > 1 > £ » shora, místo Paratitiorum čti: Paratitiorum. 414 » 1 » 5 » zdola, místo 1509 čti: 1609. 414 » 1 > 4 » zdola, místo 1579 čti: 1679. 414 » 2 > 27 > shora, připoj: Dobrý životopis L-ův od Račkého jest v >Raduc, svazek 49. (1879). 709 str., 2 si., 24 řád. shora, místo po více než celém desítiletí čti: po několika málo desítiletích. 709 str., 2 si., 17 řád. zdola, připoj: Literatura. Z čelnějáích malířů starších psali o svém umění s různých hledišť zejména: Cennino Cenniní (ok. r. 1400), Leoně Battista Al- berti (1404—1472), Lionardo da Vinci (1452—1519), Albrecht Důrer (1471— 1528); z po- zdějších W. Hogarth a R. Mengs (v XVIIL stol.); za našich dnů mimo jiné: Klinger, Malerei und Zeichnung (1895) a Walter Crane, The basis of dessin (1898). Povšechná díla o m.: John Burnet; rozličné spisy anglické v 1. pol. XDC. stol.; Únger, Das Wesen der Malerei (1851); V6lker, Die Kunst der Malerei (1851); Erhart, Raupp a j. v. Viz též kapitoly o m. v Einfůhrung in die Kunstgeschichte od A. Schulze (1887); Frimmel, Handbuch fur Gem&ldekunde (1894^; u nás T. X. Jiřík, Obraz, dílo umělecké a tech- nické (1896). O historii techniky: Berger, Beitráge zur Entwickelungsgeschichte der Maltechnik (1893 a násl.); dále: Schulze-Naumburg, Der Studíengang des modernen Malers; o kresbě encyklopaedicky Kimmich; Die Zeichenkunst. V 1. 1881—84 vycházel časopis »Český kreslíře redakcí A. Studničky. O malbě aquarellové psali mimo mnoho jiných: Cassagne, Traité ďaquarelle (1875); Penley, The english school of painting in watercolours (1881); Schrddter, Scliule der Aquarellmalerei (1873); tato tři díla jsou s předlohami; Jaennicke, Handbuch d. Aqu.; Ant. Dvořák, Anleitung zur Aqu. (1877); H. L. Fischer, Die Technik der Aqu. (1888). O malbě olejové: Ludwig, Ober die Grundsatze d. Oelmalerei (1876); Jaennicke, Handbuch d. Oelmalerei (1877); Bouvier, Hauser, Anleitung zur Technik der Oelm. (3. vyd. 1889) a j. v. Se stanoviska psycho- logického: L. Arréat, Psychologie du peintre (1892). Ostatek viz u jiných hesel zde dotčených, zejména Perspektiva. — Všeobecné dějiny m. (nehledíc k dílům též o ostatních uměních výtvarných Jednajícím): Kugler, Handbuch der Geschichte der Malerei (1842, pozd. opět vya.); Goerling, Geschichte d. Malerei (1865—66); Charles Blanc, Histoire des peintres de toutes Tes écoles (1863—76); Woltmann-Woermann, Geschichte der Malerei (1878 a násl.); Muther, Geschichte der Malerei (1899); Frantz, Geschichte der christl. Malerei (1887—94); Reber, Geschichte d. Malerei vom Anfange des XIV. bis zum Ende des XVIIL Jahrh. (1894, zároveň text k obrázkovému dílu Klassicher Bilderschatz, vycházejícímu od r. 1889). 803 str., 1 si., 1 řád. zdola, místo: Kámen čti: Kánem. 943 > 2 » vyobrazení ručního odstřediče má býti obráceně. Oprava k dilu XV. 775 str., 2 si., 26 řád. zdola, vlož: I^edové moře viz Polární moře. Príloliy. Stríoa Lilijice Í8 List 112 Lišejníky (barvotisk) 136 Lithistidae (řád hub) 154 Lokomotiva 288 Londýn (plán, barvotisk) 316 » (stavby) 320 Lososovité ryby 354 Lublaň (stavby) 400 > (plán) 400 Malá Asie (barvotisk) . 684 Mancs Jos. : Orloj na staroměst. radnici v Praze (barvotisk) . 760 Mařák JuL: Z lesních charakterů 816 Marokko (barvotisk) 882 Marold Lud.: V atelieru (barvotisk) • . . .884 3 2044 025 659 178 This book should be returned to the Library on or before the last dáte stamped below. A fine is incurred by retaining it beyond the specified time. Please return promptly.