824

Ta končí se v otáčivý kužel, na jehož ko—
moře umístěno je až 6 ústí různého průměru,
po případě i rozstřikovač; kužel postaven je
k ose h. šikmo tak,
aby každé ústí bylo
lze přivésti v její
prodloužení. Eugen
Boschy sestrojil h-ci
revolverovou (obr.
č. 1830.), při níž uží-
vá dvou na sebe za-
brcušených kotou-
čův; otáčením ko-
touče vrchního, kte-
rý opatřen je po kra—
ji různými vývrty,
posune se vhodný
otvor před ústí h.,
utvořené otvorem
při okraji zpodního
nepohyblivého ko-
touče. Správnou polohu vrchního kotouče
označuje páka zapadající v příslušné zářezy
na jeho obvodu. Další h., jimiž lze dosíci růz—

ných proudů, jsou

Bachova, Dietlova,

Kernreuterova šou-

pátková, Smekalo-

C. 1829. Revolverová hubice
Scheinpflugová.

Hubihrách —- Hiibner.

fara Hoř. Vltavice, pš. Lenora u Volar; 40 d.,
274 ob. n. (1890), dřevařství.

Rnbmnyor Baltasar. sektář XVI. stol.
€ ve Friedberku v Bavořích -—+ 1528 před

ídni). Po zahynutí Tomáše Miinzera uprchl
do Švýcar a vydav knížku Van der christli-
chen Tauf der Gláubigen (Valdshutl. usadil se
v Mikulově na Moravě, kde počal šířiti své
učení, opíraje se o pány z Liechtensteina.
Zřídív si tu tiskárnu, vydal odpověď na spis
Zwingliův: Ein Gesprech B. Hubmórs anf
Meyster Ulrich Zwinglens (u Zúrch taujbúchleiu
von der Kindertauf (1526), v němž dokazoval
nesprávnost křtu malých dětí, a Der uralten
u. gar neuen leeren urtail, dass man die jun-
gen kindeln nit taufen soll. Učení jeho se
vzmáhalo, ano z Mikulova šířilo se až do
Rakous, tak že Ferdinand [. obrátil se na pány
z Liechtensteina, aby učení novokřtěnců ne-
trpěli. Když H. odvážil se do Rakous, byl
i se ženou svou jat, a když nechtěl odvolati
svých bludů, dne 10. bř. 1528 před Vídni jako
kacíř upálen a žena jeho v Dunaji utopená.

Hubu. viz Hiib.

Hubner: 1) H. Johann, paedagog něm.
(* 1668 —+ 1731), od r. 1711 ředitel johan-
nea v Hamburku; získal si obzvláště hojných
zásluh o methodiku dějepisu a zeměpisu.

va segmentová a Mapy methodicky illuminovati jest vynálezem

jiné. V novější době

jeho. Vydal Kurze Fragen aus der alten und

konstruovány. byly neuen Geographic (1693, odtud 36. vydání),

po vzoru americkém
i h. o jediném otvo-
ru, jimiž lze proudu
dodati různé síly, a
to pomocí menšího
kužele umístěného
v kuželovitém vý—
vrtu, který lze libo-
volně v ose h. po-
sunouti buď závorkou, pohybující se v šikmé
rýze zevnějšího pláště (h. budyšínská), závitem
(Způsob Knaustův, Smekalův a Poltův) aneb
ozubeným kolečkem (h. Holzthienova). S—I.

Hubihrůch viz Orobanch e,

Eubllen viz Cuscuta.

Hubne. , osada v Čechách u Smržova,
hejt. Král. vůr n. L., okr. jaroměř, fara Či-
buz, pš. Smiřice: 35 d., 242 ob. č. (1890).

Kabina viz Hubenov 5) a 8).

Babka se stanoviska botanického viz
Polyporus. — H. se stan. lékařského viz
Agaricus chirurgorum. -— H. zápalná
připravuje se pouze z plsťovité hmoty houby
Polyporu, jež se oddělí od vrstvy povrchové
a rouška. Hmota tato vaří se s dřevěným
popelem ve vodě, vyklepá se dřevěnými pa-
ličkami, načež se upraví třením mezi rukama
ve známý tvar h-ky zápalné. Aby se snadněji
zapálila, impraegnuje se roztokem ledkovým,
načež se suší. Největším dílem pochází h.
zápalná u nás užívaná z Karpat. Upotřebení
její jest dnes čím dále omezenější.

Babka z Černčic v. Světecký z Čern-
čic.

Elihlern, Lichtenberg, ves v Čechách
při bř. Vltavy, hejt. Prachatice, okr. Volary,

Č. 1830. Revolverová hubice
Boschyho.

spolu pracoval na díle >Reales Staats-Zeitungs-
und Konversations-Lexiconc (1704l, ale nej-
většího rozšířeni došly jeho Zweimal 52 aus-
erlesene biblische Historien (1714, vyd. 107.
r. 1859\.

2) H. Lorenz. theolog a publicista něme-
cký (* 1753 v Donauwórthu —+ 1807 t.).
muž velmi vzdělaný a osvícený, redigoval
od r. 1779 »Miinch. Staatszeitungc a »Míinch.
gelehrte Beitrágec. Přesídliv se r. 1783 (in
Rakouska, vydával v Solnohradě »Oberteut-
sche Staatszeitungc, jež za jeho redakce
i v Bavořích došla hojného rozšíření. Mimo
jiné napsal: Lebensgeschichte Joseph: II. a
podal několik topografických prací, posud
cenu majících, o Solnohradě (Beschrei1nm,_r
der hochfurstl. errbischójl. Haupt. u. Resideiq-
stad! Salzburg, 1792, 2 sv.; Beschreibung des
Erqstiftes und Reichsfúrstenthums Salíburg in
Hínsicht auf Topograpliie u. Statistik (1796.
3 sv. a j.).

3) H. RudolfJulius Benno, malíř něm.
(* 1806 v Olešnici ve Slezsku — + 1882 v Loš—
vicích u Drážďan), žák akademie berlínské,
roku 1823 vstoupil do atelieru Schadowova.
s nímž také po třech létech odešel do Diissel—
dorfu a stal se spoluzakladatelem tamní ro—
mantické školy. Na to podnikal hojné cesty.
zejména r. 182% do Italie (r. 1830 meškal se
Schadowem v ímé), r. 1831 do Berlína a j.
R. 1839 odešel konečně se švagrem svým
Bendemannem do Drážďan. kde stal se prof.
na akademii (1841) a ředitelem obrazárny
(1871). První jeho díla nesou určitou pečeť
diisseldoríské sentimentální romantiky, ze kte-
réhož směru se nevymanil úplně ani ve svých