WOlad na prdwo zemské je., 513
dosti učiniti té straně, jakož jest práwo ssMla, anebo ubrmanowé wrathe zase 
strany ku práwu jich, bez pohoMenie práv, jich.

          108. O hovění MIMce zemského aneb zloděje.
    Také jest potaz panský, jakož jest ot staradawna bylo, Že KMlowa Milost 
mi pro takt věc sáhoůti s purkrabí Pražským a svými útednIky, s městy a •s klá- 
štery napřed; a hyloliby, žeby tomu nemohli nic učiniti, má powolati pánów a po- 
pravci toho kraje, w kterěmi se také, wěc děje, aby Jeho Milosti pomohli; pak- 
liby ti wšichni nemohli tomu nic učiniti: ale mj( powolati na jiné pány i na obec. 
A ti wšiehni mají jemu pomoci, ale má jim Králowa Milost za poraženét škodu 
státi a strawu dáti, jakož ot starodávna bylo.

             107. O zápise dluhu jmenowiMho.
    Také kdyžby Ito komu zapsal třem neb čtyřem, a tak svědčil zápis, dluh 
jmenovitý, jakožto 7v zápisných knihách svědčí, aby se mohl s jedniem komor— 
nikom uvázati ave »těm dlaze, a ty prodati, zastaviti, směnili, učiniti s tient jako 
se savým wlasMiem; a kdyžby jeden propustil 'z těch tří, aby to mocno bylo, jako- 
by wšichni propustili: pak kdyžby se jeden z těch těl s kontornIkent uvázal driewe 
propuštěnie zápisu, a tito potom propustili po mrázánl tohoto: tehdy jest panský 
nález, že jsů tito nemohli propustit' jeho dietu, neb se jest prvé uvázal w savém 
dlaze.
              108. O winach čindničiech.
    O winách ťdedničiech jesti toto práwo když úřednici chtie své viny bráti, 
mají na sv, roky před zemany volati, aby se každý o viny smluvit, že chtie na 
ty, kteřížby se nesmluvili, poslati. A když to učinie, tehda tepruw po druhých 
rociech mají poslat' s výpisem win na každého zemenína. A ty viny mají bráti 
dobrotivě a se strawú, když sO se mho dopustili. A nemají jich brániti, dona- 
wadž se stranit se winný nesnulawie, neb doňawadž rod neprojdút lečby bylo n 
dohončie, toho mohl, popraviti po prowolání, ale do prowolánie nic. Opět oblaště 
na jednoho nemohl, poslati, len na wešken kraj, a vždy po prowolán1; lečby se 
páni větší o koho smluwili, a }tázali jisti menším.

                 109. O otbojeleiech.
    Z toho wšichni otbojnici neb othoočie práwa jsů vyňati: když otboj bude 
ukázán na koho, a on jsa pohnán, roky maska, todž noh ihned beze wěeho wo- 
lánie saženo býti, i k zboží i k Pakliby ranil neb zabil komorníka neb 
úředníka, ihned má k němu i bez p6honu k hrdlo i k zboží jeho sazeno býti.
  A. Č. 11.                         6,