490           D. VI. Pana Ondřeje z Dub,
               7. Póhon o dědictwie.
    Najprwé o dědictwie ot předków přišlé buďto poslůpenstwim neb kůpením, 
aneb jinak kterakkoli přišlým, póhon má trój jíti, ktožby toho byl zbawen bez- 
práwně. Prwý rok položiti na dwě neděli k swěděeni ; a když ten rok mine a 
bude dokonán, jakž práwo pak druhý wlotí, a. též dokoná, a třetí wždy na suché 
dni potom příštie. A tu pak, ač páni sůd osadie, má žaloba jíti. Ale pohnaný 
w těch třech póhoniech nenie dlužen státi, než na posledniem , tu kdež má dáti 
otpowěd žalobě; lečby, maje co činiti, poručníky swé sobě zjednal a zdělal na 
prwý neb na druhý rok swědčení, tiť mohú miesto pohnaného otpowěd dáti na 
zisk i na ztrátu.
               8. Póhon o zástawy.
    Ale o zástawách též trojí póhon, týmž během, kromě wěn ženských, o něž 
jest, jakož sem napřed psal.
               9. žaloby k póhonóm.
    K takým póhonóm jsů práwem žaloby zjednány tak, jakž každého prawda 
záleží: onoho po otci nedielném, onoho po bratru, onoho po dědu, onoho po spo- 
lečníku, onoho po dáni, onoho po kůpení, onoho po králi, že jemu ty dědiny dal 
i dáti mohl, obdržaw piným práwem po smrti takého a takého 5 a tak o wše spra- 
wedlnosti, jakož kto k čemu neb kteiým dědinám práwo jmá. A pak po žalobách 
u právě běží panský nález, jenž jmá konečně bez dalšieho otwolánie držán býti a 
úřadem po jich práwu dáni pomocen konečně. To jest o dědictwie ; ale o kůpené 
dědiny pohnaný jmá po žalobě hned' zástupce neb zpráwce swé ač které jmá, jme- 
nowati, a k těm má rok jmieti i), a těch jmá požiti podlé svých desk.
              10. Póhon o hlawu a únos.
    Ale k těmto póhonóm také trbjim, o mord, o únos, o podawenie panen neb 
wdow, jdů při póhoniech jiná ohrazenie neb odpowčdi. Najprwé o hlawu nebo 
o mordu, když se ot koho stane' čiemu otci, bratru, neb strýci, neb stryjčenci, 
neb jinému po meči 2) ptieteli, když se mord stane, jest potřeba, aby ihned utekl se k úřadu a ku purkrabí Pražskému, obžalowati toho skutku, a ot úřada komor- 
se k úřadu a ku purkrabí Pražskému, obžalowati toho skutku, a ot úřada komor- 
níka prositi na ohlédánie toho mordu, kdy se stal, a kterými ránami, a móželi 
rúcho krwawé jmieti, to' okázati. A též o únos kémornIk má slyšeti súsedy, kde 
panna neb wdowa byla, bylli úp, křik nebo které dobýwánie z twrze, neb z cha- 
lupy, neb na cestě swobodné; a to když komornik obě sezná, tehda teprw potom

    1) N. 1. 2. k sehnáni na prwnie suché dni před pány komorníkem. 
    9) N. 2. po erbu.